VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Všeobecná sestra
Nutriční stav geriatrického pacienta v nemocničním prostředí
Bakalářská práce
Autor: Kristýna Janů Vedoucí práce: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2014
Anotace Bakalářská práce na téma nutriční stav geriatrického pacienta v nemocničním prostředí informuje v teoretické části o geriatrii, historii geriatrie a geriatrickém pacientovi. Práce se zabývá výţivou, poruchou výţivy, malnutricí a obezitou. Část bakalářské práce je věnovaná výţivě parenterální, enterální a perkutánní endoskopické gastrostomii a důleţitosti pitného reţimu. Praktická část je zaměřena na pacienty v určitém nemocničním prostředí a jejich problém s výţivou. Výzkum byl proveden pomocí dotazníkového šetření. Klíčová slova: geriatrický pacient, malnutrice, obezita, pitný reţim, výţiva
Die Annotation Bachelor-Arbeit
auf
dem
Ernährungszustand geriatrischen Patienten
in
einem
Krankenhaus informiert im theoretischen Teil der Geriatrie, Geschichte der Geriatrie undgeriatrischen Patienten . Die Arbeit befasst sich mit Ernährung , Essstörungen Unterernährung und Fettleibigkeit. Ein Teil der Arbeit ist gewidmet die parenterale Ernährung , enterale und perkutane endoskopische Gastrostomie und die Bedeutung von Trinkwasser -Modus gewidmet. Der praktischer Teil wird auf die Patienten zu einem bestimmten Krankenhaus-Umgebung und deren Problem mit dem Essen konzentriert. Die Forschung wurde durch eine Fragebogenerhebung durchgeführt Stichwort: geriatrischen Patienten , Unterernährung , Übergewicht, Getränke, Essen
Poděkování Především bych chtěla poděkovat Mgr. Janě Truplové, za odborné vedení bakalářské práce a poskytování rad k této práci. Dále bych chtěla poděkovat staničním sestrám z nemocnice Nové Město na Moravě, které mi daly souhlas k vytvoření dotazníků, právě na jejich oddělení. A poděkování patří i pacientům, kteří se podíleli na vyplňování dotazníků.
Prohlášení Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod .......................................................................................................................... 8 1. 1
Cíle práce ......................................................................................................... 10
1. 2
Hypotézy .......................................................................................................... 10
Teoretická část ....................................................................................................... 11 2.1
Stáří .................................................................................................................. 11
2.1.1
Projevy ve stáří ......................................................................................... 12
2.1.2
Změny ve stáří .......................................................................................... 12
2.2
Geriatrie............................................................................................................ 13
2.2.1
Geriatrický pacient .................................................................................... 13
2.2.2
Cíle geriatrie ............................................................................................. 13
2.2.3
Historie geriatrie ....................................................................................... 14
2.3
Výţiva .............................................................................................................. 15
2.3.1
Problémy v oblasti výţivy ........................................................................ 16
2.3.1.1 Malnutrice ............................................................................................. 16 2.3.1.2 Hladovění .............................................................................................. 17 2.3.1.3 Obezita .................................................................................................. 18 2.4
Pitný reţim ....................................................................................................... 19
2.5
Nutriční screening ............................................................................................ 20
2.5.1
Hodnocení na základě indexu tělesné hmotnosti ...................................... 21
2.5.2
Antropometrická měření ........................................................................... 21
2.6
Umělá výţiva ................................................................................................... 22
2.6.1
Enterální výţiva ........................................................................................ 22
2.6.1.1 Enterální výţiva – přípravky ................................................................. 23 2.6.2 2.7
Sipping ...................................................................................................... 23
Sondy................................................................................................................ 24
2.7.1
Nazogastrická sonda ................................................................................. 24
2.7.1.2 Péče o nazogastrickou sondu ................................................................ 25 2.7.1.3 Proplach nazogastrické sondy ............................................................... 25 2.7.2 2.8
Nazoduodenální sonda .............................................................................. 25
PEG - Perkutánní endoskopická gastrostomie ................................................. 26
2.8.1
Indikace ..................................................................................................... 26
2.8.2
Příprava před výkonem ............................................................................. 26
2.8.3
Péče po výkonu ......................................................................................... 26
2.8.4
Komplikace ............................................................................................... 27
2.9
3
4
Parenterální výţiva ........................................................................................... 27
2.9.1
Indikace parenterální výţivy ..................................................................... 28
2.9.2
Výţivné roztoky ........................................................................................ 28
2.9.3
Komplikace parenterální výţivy ............................................................... 29
Praktická část......................................................................................................... 30 3.1
Metodika výzkumné práce ............................................................................... 30
3.2
Charakteristika respondentů a místa výzkumu ................................................ 30
3.3
Průběh výzkumu............................................................................................... 31
3.4
Zpracování získaných dat ................................................................................. 31
3.5
Vlastní výsledky výzkumu ............................................................................... 32
3.6
Diskuze............................................................................................................. 61
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi ................................................................ 66
Závěr ....................................................................................................................... 68 Seznam pouţité literatury ............................................................................................ 71 Seznam tabulek ........................................................................................................... 73 Přílohy ......................................................................................................................... 74 Příloha 1 Nutriční screening ..................................................................................... 75 Příloha 2 Nutriční anamnéza .................................................................................... 76 Příloha 3 Sledování denní konzumace jídla ............................................................. 77 Příloha 4 Nottinghamský screeningový dotazník ..................................................... 78 Příloha 5 Dotazník .................................................................................................... 79 Příloha 6 Ţádost se sběrem dat ................................................................................. 82
1 Úvod Stále častěji se setkáváme s problematikou výţivy ve stáří. Problémy spjaté s podvýţivou a nechutenstvím. Toto téma je velmi aktuální, protoţe výţiva pacientů, patří mezi jednu z oblastí, která bývá v nemocnici často zanedbávána. Problémem je porucha podvýţivy zvaná malnutrice a sníţený obsah vody v organismu tzv. dehydratace. Ve stáří se lidí hůře aklimatizují na nové prostředí, jedná - li se o prostředí nemocnice, pro některé pacienty neznámé místo, můţe dojít ke stavům, kdy pacienti z různých příčin mohou vynechávat příjem potravy. Velká pozornost, by měla být upřena na geriatrické pacienty. U této věkové skupiny je důleţité si uvědomit, ţe dostatek času k určitým výkonům a schopnost seberealizace je u těchto osob zpomalenější, proto by zdravotnický personál neměl spěchat s nároky, které na geriatrické pacienty z důvodu časové vytíţenosti klade. Schopnost naobědvat se v krátké době je pro člověka, zvláště ve stáří velmi nepřirozený způsob. Bohuţel se často stává, ţe porce od starších pacientů se vrací z větší části nesnědené. Důvod nedojedené porce mnohdy nemusí znamenat pacientovu neschopnost dojíst, můţe se jednat o fakt, ţe pacienti nezvládnou uspěchanost personálu a rychlost, se kterou jim bylo jídlo podáváno. Bakalářská práce na téma Nutriční stav geriatrického pacienta popisuje nejen stav a způsob výţivy hospitalizovaného pacienta, ale také přizpůsobivost geriatrického pacienta v prostředí nemocnice. V teoretické části je zařazena výţiva v obecném pojetí a vyuţití enterální a parenterální výţivy. Výhody i komplikace těchto výţivových forem. Schopnost a vyuţití tekutých přípravků sipping, nejen pro geriatrické, ale i pro onkologické pacienty. Vhodné téţ, pro pacienty po operacích, s dekubity nebo pro osoby s diabetem. Samostatná kapitola patří perkutánní endoskopické gastrostomii. Zaměření na indikaci, přípravu před výkonem a po výkonu i komplikace, které mohou při perkutánní endoskopické gastrostomii nastat. Následující část práce je věnována vyšetřovacím sloţkám, kterými lze výţivový stav pacienta zjistit. Zaměření na nutriční screening, hodnocení BMI a antropometrická vyšetření. Součástí práce jsou informace o pitném reţimu. Diskutabilní názor na přiměřenost tekutin pro organismus.
8
Z různých zdrojů jsou lidem předkládány informace, jak je důleţité dostatečně pít a nezanedbávat pitný reţim. Kolik litrů tekutin by měla vypít populace dětí a dospělých nebo jak působí na organismus menší, či větší obsah tekutin. Podstatný rozdíl, lze pozorovat u pacientů v nemocničním prostředí, zvláště u pacientů staršího věku, kteří nemají potřebu vypít 2 - 3 litry tekutin denně. Není vhodné nutit pacienty k tomu, aby vypili dvakrát více tekutin, neţ je pro ně zvykem. V případě, kdyţ po celý ţivot mají naučené pít malé mnoţství tekutin a pít, jen tehdy, kdyţ mají potřebu ţízně. Opakem se stává hospitalizace v nemocničním prostředí, kde snaha zdravotnického personálu spočívá, aby pacienti pitný reţim dodrţovali a snaţili se vypít minimálně 1,5 litrů tekutin. Cílem zdravotníků je, aby pacient nebyl dehydratován a nevznikl kolaps organismu. V případě nepoměru tekutin, kdy hospitalizovaní pacienti mají odlišný pitný reţim, neţ na jaký byli doma naučeni, mohlo by dojít k tzv. převodnění organismu a k následným poruchám, které v důsledku intoxikace vodou mohou nastat.
9
1. 1
Cíle práce
Cílem práce je zaměřit se na pacienty geriatrického věku a zhodnotit jejich nutriční stav v určitém nemocničním zařízení. Cíl 1: Zjistit schopnost pacienta stravovat se v nemocničním prostředí a zároveň zjistit jeho potíţe s příjmem potravy. Cíl 2: Zjistit, kolik denně vypijí pacienti tekutin a zda jsou si vědomi nutnosti příjmu dostatečného mnoţství tekutin.
1. 2
Hypotézy
Hypotéza 1: Domnívám se, ţe vlivem psychického rozrušení z jiného prostředí se nutriční stav pacienta bude od domácího prostředí lišit. Hypotéza 2: Myslím si, ţe většina starších pacientů zanedbává pitný reţim. Hypotéza 3: Domnívám se, ţe 40% pacientů v nemocničním zařízení má dohled nad příjmem a výdejem tekutin. Hypotéza 4: Myslím si, ţe pro více, jak polovinu pacientů na chirurgickém oddělení, bude toto oddělení stresující. Oddělení interní, zvláště pak oddělení dlouhodobě nemocných bude pro pacienty méně stresujícím.
10
2 Teoretická část 2.1
Stáří
„Krásní mladí lidé jsou hříčkou přírody, ale krásní staří lidé jsou umělecká díla.“ Johan Wolfgang von Goethe „Stárnutí představuje neodvratný fyziologický děj, který je vlastně cestou do stáří, jež je poslední ontogenetickou periodou lidského života.“(Weber, 2000, str. 15) Stáří a stárnutí je přirozený ţivotní proces, který zakončuje přirozenou etapu jedince. Je to stav, kdy se začínají projevovat určité fyzické a psychické změny. Projevující se změny na jednotlivých orgánech, mění se tělesné funkce, aktivita a funkční schopnosti organismu. Kaţdý jedinec má rychlost stárnutí jinak geneticky podmíněnou, proto kaţdý člověk stárne různou rychlostí. Příčiny, které mohou ovlivňovat rychlost a dobu stárnutí mohou být zakořeněny během mladého ţivota, kdy záleţí, jaký ţivotní styl jedinec ţil, a jak na něj působily vlivy zevního prostředí (Weber, 2000). Pohled na stáří a seniory je všeobecně rozšířen pouze jednostranně. Chápán negativně a s obavami. Při zmínce o stáří se většině lidem vybaví nemocný člověk, který není schopen samostatného ţivota a je odkázán na pomoc druhé osoby. Postupem času, dochází ve stáří ke sníţení mentálních funkcí a schopnosti postarat se sám o sebe. Tato skutečnost, vyvolávající u některých lidí obavy ze stáří, není pravidlem. Mnoho starých osob se můţe odkázat na fakt, ţe si ve stáří začaly uţívat ţivota. V tomto období mají více času nejen na sebe, ale i na rodinu, cestování, zkrátka na vše, co se jim nepodařilo stihnout během ţivotního období (Malíková, 2011). Členění staří, dle věkové kategorie se dělí na mladé seniory (65-74 let), v tomto věku dochází k problematice denních aktivit. Staří senioři (75-84 let), v tomto věkovém období se projevují fyzické, mnohdy i psychické změny. Velmi staří senioři (85 a více let), objevuje se problém soběstačnosti (Kalvach, 2004). Světová zdravotnická organice WHO navrhla členění věkové kategorie, podle kterého se stáří člení na období: rané stáří od 60 do70 let, vlastní stáří od 75 do 89 let a dlouhověkost datována od 90 a více let (Topinková, 1995). 11
2.1.1 Projevy ve stáří Osobnost člověka je jedním z pilířů, jakým způsobem se člověk vyrovná se změnami ve stáří, jak ho samotného budou ovlivňovat. Od okamţiku, kdy si jedinec uvědomí, ţe stárne, nastává problém jeho psychické přizpůsobivosti na stáří (Venglářová, 2007). Projevy způsobené stářím se podepisují, jak na fyzické stránce člověka, tak i na té psychické. 2.1.2
Změny ve stáří
Podle Venglářové (2007) se popisují tři úrovně změn, které nastávají během stárnutí. Mezi tyto změny patří tělesné, psychické a sociální změny ve stáří. Tělesné změny představují typický průběh stárnoucího organismu. Prvním projevem je patrná změna vzhledu. Začínají se prohlubovat vrásky, kůţe je svraštělá a suchá, vlasy šedivý. V důsledku svalové ochablosti dochází ke shrbené pozici těla. Úbytek svalové hmoty zapříčiní změnu termoregulace. Lidé v tomto věku jsou náchylnější na chlad. Postupem času se projevují poruchy činnosti smyslů, srdeční potíţe, dušnost nebo změny v trávicím systému. Psychické změny výrazně ovlivňují kvalitu ţivota stárnoucího člověka. Dochází ke zhoršení paměti, častějšímu zapomínání a sniţuje se vlastní sebedůvěra. Začíná se projevovat emoční labilita a změna ve vnímání. Změna ţivotního stylu, ztráty blízkých osob nebo osamělost tvoří aspekty typické pro sociální změny stárnoucího člověka. U těchto geriatrických osob můţe nastat sociální izolace, která můţe vést k negativnímu postoji ţivota, odsuzování „za všechno můţu já!“ S přibývajícím věkem se sniţuje chuť k jídlu, sniţuje se pocit ţízně. Tyto aspekty mohou rychle vést k riziku malnutrice a dehydrataci. Porucha spánku a spánkové inverze jsou typické pro staré osoby. Mají tendenci ráno brzy vstávat a večer chodit brzy spát. V noci se často budí nebo mají pocit nekvalitního spánku. Během dne jsou unavení a dospávají ztracené hodiny z nočního klidu. Porucha paměti a soustředění patří k charakteristickým změnám, postihující stáří (Malíková, 2011).
12
2.2
Geriatrie
„Geriatrie
je
samostatný
klinický
medicínský
obor,
který
se
vyznačuje
interdisciplinárním přístupem k diagnostice, léčbě i rehabilitaci chorob ve stáří.“ (Weber, 2000, str. 12), (Malíková, 2011). Geriatrie (gerón = starý člověk; iatreia = léčení) je úzce propojena s klinickou gerontologií, teoretickou gerontologií a sociální gerontologií (Kalvach, 2004). Geriatrie se snaţí, aby stáří nebylo jenom hrozbou nemocí, nesoběstačností a jiných neduhů se stářím spojené. Snaha geriatrie je co nejdéle zachovat stav soběstačnosti a vytvářet podmínky pro účinnou péči o sebe. Zabývá se o pacienty starších 70 let. Z důvodu, ţe většina osob v tomto věku, vykazuje typické změny pro stáří. Jedná se o změny fyzického, psychického a funkčního charakteru. Z hlediska moderní gerontologie a geriatrie je zaměřenost i na tzv. mladé seniory, kteří mohou svým ţivotním stylem pozitivně ovlivnit svoje stáří (Holmerová, 2007).
2.2.1
Geriatrický pacient
Geriatrický pacient = starší pacient od 70 let a více V geriatrickém věku dochází k částečné nebo celkové ztrátě soběstačnosti. Kaţdý člověk je individuum, proto i u kaţdého jedince probíhá stáří v jiném časovém úseku. Samozřejmě záleţí na zdravotním stavu, které velmi radikálně ovlivňuje schopnost soběstačnosti ve stáří. Omezenost psychické a sociální aktivity seniora je vlivem stáří ve většině případů nevyhnutelná. Dochází k poruchám kvalitativního vědomí, zapomínání a ke stařecké demenci. Celkový stav geriatrického pacienta komplikují poruchy výţivy, malnutrice, dehydratace, imobilita, vyprazdňování (Malíková, 2011).
2.2.2
Cíle geriatrie
Geriatrie má za cíl zlepšit kvalitu ţivota seniorů a zároveň optimalizovat jeho zdravotní a funkční stav. Snaha spočívá v určité nápravě tělesných, psychických i sociálních funkcí seniorů. Zvyšovat kvalitu zdravotní péče pro staré osoby, zachovat co nejdéle stav soběstačnosti a zároveň vytvářet podmínky, které by vedli k péči o sebe samého. U pacientů v dekompenzovaném zdravotním stavu se geriatrie snaţí o zlepšení prognózy. Úkolem geriatrie je základní prevence a léčba komplikací. 13
Geriatrie se snaţí o rozvoj úspěšného stárnutí. O pochopení stavu, kdy se ve stáří začíná měnit psychická i fyzická struktura člověka (Holmerová, 2007). Geriatrie se zabývá stárnoucími a starými lidmi ve zdraví a především v nemoci. Péče je směrována na osoby s geriatrickými příznaky, osoby trpící větším počtem chorob a staré osoby trpící komplikacemi, které jsou typické v geriatrickém věku ţivota. Snaha geriatrie
je
spolupracovat
s týmem,
patřící
mezi
odborníky
pro
geriatrii
v ošetřovatelství, patří rehabilitace, ergoterapie a sociální práce. Cílem není nahrazovat činnost klinických oborů v neurologii, psychiatrii, praktickém lékařství a fyzioterapii, ale snaţit se s nimi úzce propojovat a spolupracovat (Holmerová, 2007).
2.2.3
Historie geriatrie
Na praţské Lékařské fakultě v roce 1843 vystoupil J. Hammerník (1810-1887), který přednášel o „stáří a nemocech v pokročilém věku“ (Holmerová, 2007). Tento projev patřil ve 30. letech mezi první zájmy o tuto evropskou problematiku. V roce 1839 vyšla kniha O nemocech vyššího věku a jejich léčení, kterou napsal C. F.Constatntt (Kalvach, 2004). Roku 1914 vydal I. L. Nascher (1863-1944), který je povaţován za zakladatele americké geriatrické školy knihu s názvem Geriatrie. Profesor R. Eiselt, zabývající se geriatrií v roce 1929 přeměnil dnešní Thomayerovu nemocnici ve fakultní kliniku, kde pravděpodobně vzniklo první univerzitní pracoviště na světě. Lékař Bohuslav Prusík (1886-1964), významný představitel československé geriatrie, který zaloţil Českou gerontologickou společnost (od r. 1962 samostatná společnost), patřil k zakládajícím členům
Mezinárodní
gerontologické
asociace
IAG
ustanovena
v roce
1953
(Kalvach, 2007). Samostatná Československá gerontologická společnost vznikla v roce 1962 při Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně. V roce 1974 vznikl kabinet gerontologie a geriatrie, který slouţil jako Institut pro doškolování lékařů a farmaceutů. V roce 1983 se stala geriatrie samostatným nástavbovým atestačním oborem (Holmerová, 2007).
14
2.3
Výţiva
Výţiva je nepostradatelnou sloţkou ve vývoji lidské společnosti. Základním kritériem výţivy je dobré udrţení zdravotního stavu (Keller, 1992). Správná výţiva je důsledkem dobrého, celkového stavu organismu. Význam správné výţivy se podepíše na tělesné a psychické stránce organismu. Správnou výţivou se můţe dospět k dobrému zvládání stresu, rychlejšímu hojení ran a odolnosti k infekcím. Předpoklad pro lepší kvalitu ţivota má správná výţiva, která musí mít vyváţený obsah tuků, sacharidů a bílkovin. Musí obsahovat nejen dostatečnou energii, ale i vitamíny, minerály, stopové prvky a tekutiny (Topinková, 1995). 1) Makronutrienty Sacharidy - patří mezi nejdůleţitější zdroje energie. Sacharidy dělíme na jednoduché cukry a polysacharidy. Jednoduché cukry neboli monosacharidy jsou dobře rozpustné a slouţí k rychlému zdroji energie. Polysacharidy jsou vyuţívány pomaleji, nejprve musí dojít ke štěpení na monosacharidy, aby byly vstřebány ve střevě. Sacharidy slouţí k postupnému uvolňování energie. Důleţitým polysacharidem je vláknina, která má význam ke zrychlení střevní pasáţe a k dobrému prospívání sliznice střeva (Urbánek, 2008). Bílkoviny – jsou nedílnou součástí organismu. Bílkoviny jsou nositelé fyziologických funkcí, např. hormonů, enzymů, protilátek, svalové bílkoviny a další. Bílkoviny ţivočišného původu jsou obsaţeny v mase, vejcích, mléčných produktech nebo rybách. Tyto produkty mají nevyšší biologickou hodnotu. Bílkoviny rostlinného původu nejsou o nic méně bohaté, jsou například obsaţené v bramborách nebo sóje (Keller, 1992). Tuky – tvoří zásobní zdroj energie. Tuky oproti sacharidům se hůře stravují a resorbují. Mezi nejvíce zastoupené tuky v potravě a lidském organismu jsou trygliceridy (fosfolipidy, neutrální tuky, sloţené tuky a cholesterol). Mastné kyseliny, které lze rozdělit
na
nasycené
a
nenasycené.
Tuky
se
rozdělují
na
rostlinného
a ţivočišného původu. Tuky rostlinného původu jsou obsaţeny v oleji řepkovém, slunečnicovém, olivovém nebo rybím. Tyto tuky pozitivně ovlivňují lidský organismus Tuky ţivočišného původy, jsou obsaţeny v mase, uzeninách nebo tučných mléčných výrobcích (Urbánek, 2008).
15
2) Mikronutrienty Vitamíny - jsou pro organismus velmi důleţité. Vitamíny si v minimálním mnoţství vytváří organismus sám. Organismus, ale potřebuje větší mnoţství vitamínů, které jsou obsaţeny v potravě. Vitamín D je vychytáván ze slunečního záření. Pokud člověk vitamíny ze svého jídelníčku vynechává, můţe dojít k tzv. hypovitaminóze, která vzniká při nedostatku vitamínů v organismu. Vitamíny rozdělujeme na rozpustné v tucích (A, D, E, K) a rozpustné ve vodě tzv. B – komplex (Urbánek, 2008). Minerální látky, stopové prvky – jsou důleţitou součástí výţivy. Mají významný vliv pro organismus a růst lidského těla. Minerální látky řídí metabolické pochody, jsou spoluúčastníkem na vedení nervových vzruchů a výstavby tělesné tkáně. Lidský organismus si tyto látky nedokáţe sám vyrobit, proto se do těla dostávají příjmem potravy a tekutin (Keller, 1992).
2.3.1 Problémy v oblasti výţivy 2.3.1.1 Malnutrice V důsledku poruchy nebo chybným způsobem výţivy dochází k podvýţivě neboli malnutrici. Je to stav, kdy dochází k nerovnováze mezi příjmem ţivin a výdejem energie (Keller, 1992). Nejrizikovější skupinou, u které je pravděpodobný vznik malnutrice, jsou staří lidé, pacienti s metabolickými poruchami, onkologickým onemocněním,
s poruchou
trávicí
soustavy
a
pacienti
v kritických
stavech.
V nemocničním zařízení se často můţeme setkat s problémem malnutrice, zvláště u starších pacientů, kteří s poruchou výţivy byli hospitalizováni nebo vlivem zhoršeného stavu, kdy se malnutrice rozvíjí (Tomíška, 2009). Vznik malnutrice má řadu příčin. Můţe se zakládat na sociálním statusu člověka, kdy například ztráta ţivotního partnera, přátel a známých má za následek osamocení, a s ním i spojené sabotování ţivota. Vynechávání jídla, zanedbání péče mohou ovlivňovat vznik malnutrice (Příloha 4). Věk, patří mezi nejdůleţitější podstatu pro vznik malnutrice. S přibývajícím věkem klesá chuť k jídlu v důsledku sníţení chuťových a čichových vjemů. Sníţený pocit ţízně můţe mít za následek vznik dehydratace a sní spojené další poruchy trávicí soustavy např. poruchu vylučování (Topinková, 1995).
16
Malnutrici lze rozdělit do dvou skupin: A) Kwashiorkor (proteinová malnutrice) – tento typ malnutrice spočívá v poklesu hladin některých proteinů, zvláště albuminu a transferinu. Dochází k poklesu bílkovin, a tím ke sníţení imunitního systému. Váha člověka s typem kwashiorkor můţe být niţší, ale vlivem tvorby edémů se zvětší a celková hmotnost můţe být v normě (Urbánková, 2008). B) Marasmus (protein – energetická malnutrice) – je to typ, u které je porucha výţivy poznat na první pohled. Vyznačuje se nepoměrem hmotnosti vzhledem k výšce. Hmotnost je velmi nízká, neţ by k výšce člověka měla fyziologicky být. Hodnoty proteinů mohou zůstat v normě (Topinková, 1995). 1) Primární důsledky malnutrice Důsledky primární malnutrice mají vliv na imunitní systém organismu, pokud dojde k jeho oslabení, dochází ke zvýšenému riziku infekcí a zpomalenému hojení ran. Důsledky mají dopad i na trávicí trakt, kdy dochází ke sníţení motility střev, která vede k nepravidelnému vyprazdňování aţ k zácpě. Postiţen bývá i pohybový aparát. Dochází k úbytku kosterního svalstva a ochablosti svalů. Později je člověk upoután na lůţko a odkázán na pomoc druhé osoby. Vlivem imobility člověka dochází častěji k trombózám, emboliím nebo proleţeninám. Vlivem dehydratace se častěji mohou objevit komplikace spojené s infekcí močových cest (Keller, 1992). 2) Sekundární důsledky malnutrice Sekundární důsledky malnutrice zvyšují počet nemocných, kde velkou skupinu tvoří starší lidé. Ve velké míře je sekundární malnutrice spojená s prodlouţenou dobou hospitalizace nemocných a následnou rekonvalescencí. Stav malnutrice má za následek i zvýšený počet úmrtí (Keller, 1992).
2.3.1.2
Hladovění
„O hladovění v nemocnici mluvíme tehdy, není-li žádnou cestou, tj. cestou enterální nebo parenterální či v kombinaci obou zajištěn dostatečný přísun látek bohatých energií a dusíkem.“(Anděl, Beneš, 1998, str. 6) 17
V současné době se stále častěji setkáváme v nemocničním prostředí s podvýţivou, zvláště u starých a nemocných lidí. Většinou k ní dochází v důsledku hladovění. K tomuto stavu dochází tehdy, pokud člověk nedostává dostatečný přívod ţivin. Přívod můţe být přerušen jen částečně, ale i úplně. Zásadní vliv má délka hladovění, kdy uţ po několika dnech můţe dojít k postiţení tkáně tenkého střeva. Hladovění můţe trvat týdny, měsíce, ale i roky, například u stavů v bezvědomí, cévních mozkových příhod nebo u imobility pacienta. Hladovění se rozlišuje na krátkodobé, kdy doba hladovění je méně, jak 72 hodin. Hladovění protahované, které trvá více, jak 72 hodin (Urbánková, 2008). Nejvíce osob trpící hladověním jsou lidé hospitalizováni v nemocnici a lidé v kritickém stavu. V tomto stavu jsou nemocní více náchylní na stav podvýţivy, kdy dochází ke ztrátám svalové hmoty a úbytku na váze tzv. katabolickému stavu. Pokud dojde ke katabolickému stavu je zde celá řada komplikací, které ohroţují pacienta na ţivotě. Dochází ke sníţení imunitního systému, zpomaluje se hojení ran a v tomto případě hrozí větší riziko infekce (Anděl, 1998). 2.3.1.3
Obezita
„Obezita je chorobný stav, při kterém dochází k ukládání tuku v důsledku převažujícího přívodu energie nad jejím výdejem.“(Topinková, Neuwirth, 1995, str. 73) Způsob stravování naší populace v dnešní době spočívá, rychle se najíst za krátký čas. To, ţe výţiva v rychlém občerstvení a podobných fast food prodejnách je nevyhovující pro náš organismus, si lidé málo uvědomují. Stále méně osob si udělá čas, aby se v klidu a hodnotně najedlo. Děti místo svačin a oběda, vyuţijí nákupu nějaké sušenky v nákupním automatu. Konzumace ovoce a zeleniny v jídelníčku dětí i některých dospělých rozhodně není na prvním místě. Pomalu se zdá, ţe fenomén amerických, obtloustlých dětí, které byli dávány za vzor obezity a nedostatku pohybu končí. V současnosti se Česká republika potýká s nadváhou a obezitou mnohem častěji, neţ tomu bylo v minulých letech. Obezitou nejsou postiţeni jenom dospělí jedinci. V dnešní době je alarmující stav nadváhy upřen hlavně na děti, které místo pohybu raději usednou k počítači nebo televizi. Stav obezity se částečně nevyhne ani starším osobám.
18
Příčiny obezity Příčiny vedoucí ke vzniku obezity nemusí být jenom z nedostatku pohybu a přejídání, i kdyţ tyto dvě sloţky mají velký vliv na náš organismus. Svoji úlohu hrají také geny, které se mohou projevit hned od mládí nebo aţ v dospělosti. Další faktory, které ovlivňují vznik obezity, jsou psychosociální poruchy a hormonální vlivy, zvláště sníţená porucha štítné ţlázy. Vlivem hypotyreózy, kterou trpí více ţeny neţ muţi, nastává, ţe člověk přibírá na váze, aniţ by se přejídal nebo neměl dostatečný pohyb. Obezita má výrazný vliv na vznik diabetu, na onemocnění kardiovaskulárního a kloubního systému a komplikace s nimi spojené (Topinková, 1995).
2.4
Pitný reţim
Pitný reţim je pro kaţdý organismus nesmírně důleţitý. Tekutiny zajišťují dobrou funkci ledvin a s ní spojené vylučování odpadních látek. Lidský organismus je 70
%
tvořen
vodou.
Při
správném
fungování
organismu
dochází
ke
kaţdodennímu odlučování tělních tekutin v podobě pocení, vyměšování, dýchání. Tuto ztrátu je třeba nahrazovat tekutinami. V dnešní době se často mluví o potřebě dostatečného pitného reţimu, a jak dodrţování mnoţství tekutin přispívá našemu organismu (Komoňová, 2010). Pitný reţim je důleţitý, ale kaţdý člověk má určitou míru tekutin pro své tělo jinak upravené. Pro sportovce, kteří vydávají velké mnoţství energie, je přísun tekutin samozřejmě větší. U dialyzovaných pacientů a pacientů se srdečními potíţemi je míra tekutin k jejich zdravotnímu stavu poměrně niţší. Kaţdý člověk má svoji individuální hranici, kolik by za den měl vypít tekutin. Závisí na mnoha faktorech např. na tělesné hmotnosti, věku, pohlaví, tělesné teplotě, aktuálním zdravotním stavu, fyzické námaze. Samozřejmě není vhodné, kdyţ zdravý člověk vypije za den maximálně 1 litr tekutin, a téţ není dobré, organismus přetěţovat nadbytkem tekutin (Jeligová, 2010). Většina lidí pije tekutiny, kdyţ má pocit ţízně, suchost v ústech, bolesti hlavy nebo tendence k zácpě. Tyto příznaky jsou signálem pro déle trvající nedostatek tekutin v organismu. Zvýšený pocit ţízně můţe mít příčinu v psychické závislosti, ale i příznak určité choroby např. diabetes mellitus (Matějovská – Kubešová, 2012)
19
Jaké tekutiny pít? Základní tekutinou, kterou člověk přijímá je voda. Voda se rozděluje dle obsahu látek na různé druhy. Při vyšším obsahu sodíku můţe mít voda na organismus negativní účinky, zvláště u hypertonických pacientů nebo u osob se srdečním selháním. Naopak starší osoby, které mají častější poruchy tzv. hyponatrémie, projevující se zmateností nebo i mdloby je vyšší obsah sodíku důleţitý. Vody, které obsahují vyšší obsah vápníku, příznivě ovlivňují léčbu osteoporózy (Komoňová, 2010). Z hlediska jejich osmolarity organismu se vody dělí na kojenecké vody, pitné vody a pramenité vody. Kojenecké vody, obsahují sodík do 20 mg/l, v minimálním mnoţství jsou v kojenecké vodě obsaţeny dusičnany. Neobsahují ţádné dusitany. Jak uţ název napovídá, voda je určená pro kojence a malé děti, proto není povoleno, jakkoliv vodu upravovat. Z hlediska jejich sloţení se vody rozdělují na slabě, středně a silně mineralizované (Matějovská – Kubešová, 2012).
2.5
Nutriční screening
Nutriční screening (Příloha 1) slouţí k posouzení výţivového stavu. Je zajištěn kaţdou nemocnicí a na jeho realizaci se podílí celý nutriční tým. Úkolem hodnocení stavu výţivy je zjistit, zda pacient má nebo nemá poruchu výţivy, zda trpí malabsorpcí nebo naopak obezitou a případně začít co nejdříve s léčbou. Včasně zahájenou léčbou se lze vyhnout komplikacím, jako je špatné hojení ran, riziko vzniku dekubitů, dehydratace a jiné. Při přijetí pacienta do nemocničního zařízení se provádí nutriční screening ve formě jednoduchého dotazníku. Dotazník by měl být stručný a srozumitelný. Zdravotní sestra ve spolupráci s pacientem vyplní krátký dotazník, iniciální screening, který poté určí výţivový stav pacienta (Urbánková, 2008). K hodnocení nutričního stavu slouţí téţ, kvalitně zpracovaná anamnéza pacienta, pomocí které lze vyuţít důleţité informace o zdravotním stavu pacienta k dalším hodnotícím metodám. Nezbytnou součástí je také fyzikální vyšetření, hodnocení tělesné hmotnosti, kdy na základě tělesné výšky a hmotnosti pacienta se určí BMI (Body mass index). Vyšetření koţní řasy a laboratorní vyšetření jsou také nevyhnutelným parametrem pro hodnocení výţivového stavu (Topinková, 1995).
20
2.5.1
Hodnocení na základě indexu tělesné hmotnosti
BMI (Body mass index) – tato metoda pomáhá ke stanovení normální váhy, podváhy nebo nadváhy pacienta. Vyjadřuje vztah mezi tělesnou hmotností a tělesnou výškou. BMI se vypočítá v poměru s tělesnou hmotností (v kg) s poměrem tělesné výšky druhé mocniny v metrech (Keller, 1992). Hodnocení stupně hmotnosti dle Světové zdravotnické organizace WHO 1 BMI= kg/m2
2.5.2
pod 18,5
podváha
18,5 – 24,9
fyziologické rozmezí
25 – 29,9
nadváha
30 – 34,9
obezita 1. stupně (lehká otylost)
35 – 39,9
obezita 2. stupně (výrazná otylost)
nad 40
obezita 3. stupně (morbidní otylost)
Antropometrická měření
Měření koţní řasy Měření koţní řasy nemusí být zcela spolehlivou metodou, protoţe elasticita kůţe a podkoţí se ve stáří ztrácí. Tuto metodu lze provést u pacientů, kteří jsou upoutáni na lůţku a vzhledem ke zdravotnímu stavu je nelze zváţit (Keller, 1993).
Koţní řasa nad tricepsem (TKŘ) Pro správnost měření musí být paţe uvolněná a v lokti ohnutá o 90°. Měříme vzdálenost uprostřed mezi hlavicí kosti paţní a loktem. Pomocí kaliperu (přístroj na měření koţní řasy) změříme tloušťku podkoţního svalstva, kterou odečítáme za 3 sekundy.
1
Zdroj: webové stránky Epidemie obezity, dostupné z: http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-metody-urcovani-optimalni-telesnehmotnosti
21
Otoky mohou výsledky zkreslovat. Podobným způsobem se měří subscapulární řasa. Měří se 1 cm pod úhlem lopatky. Postup a pouţití kalipery je stejný (Keller, 1993). Obvod svalstva paţe (OSP) Pomocí obvodu svalstva na paţi, lze určit objem svalové hmoty. K měření je potřeba ohebná páska. Páskou změříme obvod paţe uprostřed vzdálenosti mezi hlavicí kosti paţní a loktem. Podstatou měření je uvolněná, nataţená paţe (Keller, 1993).
2.6
Umělá výţiva
Na umělou výţivu se přistupuje tehdy, pokud pacient, který nechce, nemůţe, anebo jeho zdravotní stav nedovoluje přijímat potravu v dostatečném mnoţství ústy (Anděl, 1998). Enterální a parenterální cestou dostává pacient výţivu ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Vyuţití enterální nebo parenterální výţivy závisí na stavu nemocného a funkci trávicího ústrojí (Keller, 1993).
2.6.1
Enterální výţiva
Enterální výţiva neboli tekutá strava má dva způsoby pouţití. První způsob se nazývá doplňková výţiva, která je vyuţita tekutou směsí jako doplněk ke stravě. Úplná enterální výţiva je směs určená pro výţivu podávanou přes sondu. Enterální výţiva se vyuţívá tehdy, pokud pacient není schopný z jakéhokoli důvodu přijímat dostatečný příjem stravy a tekutin (Urbánek, 2008). Pokud má pacient zachovanou funkční schopnost horní části trávicího traktu je vhodné pouţít perorální výţivu sipping. Sipping tzv. upíjení jsou koncentrované přípravky s vyváţeným obsahem ţivin a potřebnou energií, které jsou nezbytné pro pacienta. Přípravky sipping jsou vyráběny v různých příchutích, proto se dá předpokládat, ţe kaţdému pacientovi zachutnají a splní daný účel. Výhodou enterální výţivy je příjem ţivin perorální cestou, která je pro pacienta nejpřirozenější (Beneš, 1999).
22
2.6.1.1
Enterální výţiva – přípravky
a) Polymerní přípravky – obsahují celé proteiny, škroby a tuky. Chutné pro perorální pouţití a vhodné pro aplikaci sondou. Nevhodné jsou tyto přípravky, pokud je poručen trávicí trakt. b) Oligomerní přípravky – obsahují bílkoviny ve formě peptidů a tuky. Není vhodné je podávat perorálně, vhodnější metoda je podání sondou. Tyto přípravky se vyuţívají při větším poškození funkce trávicího ústrojí. c) Modulové přípravky – obsahují mléčný protein. Modulové přípravky jsou na bázi prášku, který lze připravit jako nápoj nebo jej přimíchat do stravy (Ţák, 2008).
2.6.2 Sipping Sipping tzv. popíjení, jsou tekuté přípravky, které slouţí k doplnění energie a ţivin. Nelze je brát jako úplnou náhradu za běţnou výţivu, ale spíše jako doplněk stravy. Přípravky jsou vhodné pro pacienta, ať uţ geriatrického, který z jakéhokoliv důvodu nepřijímá běţnou výţivu nebo pro onkologické pacienty a jiné nemocné pacienty, kteří tuto výţivu potřebují (Vlček, 2008). Doplňkové produkty nejsou náročné na přípravu, jsou baleny v umělohmotných lahvičkách a je s nimi lehká manipulace. Tekuté přípravky mají vyváţený poměr energie a ţivin. Produkty sipping lze koupit v kaţdé lékárně. Přípravky tekuté výţivy, jsou rozděleny do několika druhů. Pro kaţdý typ nemocnění jsou vyhrazeny různé druhy, které pacientům dodají přiměřený obsah ţivin. Kaţdý pacient má různá onemocnění a jiné nároky na výţivu, tekutá výţiva se spoléhá i na tyto komplikace. Výhodou těchto přípravků je výběr z několika příchutí, ke kterým si najde cestu kaţdý, kdo tekutou výţivu bude potřebovat. Tekuté přípravky se rozdělují do různých kategorií. Kategorie pro diabetiky (Diasip), po operaci (Nutridrink Compact Protein), pro geriatrické pacienty (Nutridrink Protein) a onkologické (Nutridrink Compact Protein) i pro nemocné, trpící dekubity (Cubitan). Nezapomíná se ani na pacienty s nazogastrickou sondu nebo perkutánní endoskopickou gastrostomií (Nutrison Multi Fibre), pro tento druh výţivy je určen vak, který rovněţ obsahuje všechny potřebné ţiviny (Výţiva v nemoci, 2012).
23
2.7
Sondy
Mezi způsoby enterální výţivy patří i zavedení sondy. Tento způsob se provádí tehdy, pokud má pacient předpoklady k jeho zavedení. Zavedení sondy nemá dané věkové hranice. Dospělí i děti se mohou ocitnout v situaci, kdy jim bude zavedena sonda, potřebná k výţivě (Schuler, 2008).
2.7.1 Nazogastrická sonda Nazogastrická sonda patří mezi nejpouţívanější sondy, které jsou vhodné pro krátkodobé nebo přechodné pouţití. Vyuţívá se tehdy, pokud pacient z jakéhokoliv důvodu nemůţe polykat. Podmínkou pro zavedení sondy, je dobrá střevní motilita. Nazogastrická sonda je zavedena přes nos do ţaludku. Šířka této sondy je 12 – 18 Ch. Reţim aplikování je nárazový tzv. bolusový (Urbánek, 2008). 2.7.1.1
Zavádění nazogastrické sondy
Důleţité je poučit pacienta, ţe nesmí jíst 6 hodin před samotným výkonem a zároveň ho poučit o daném výkonu. Při výkonu je pacient posazen a s menším záklonem hlavy připraven na výkon. Pacient je poučen, aby polykal v průběţných intervalech při zavádění sondy. Tento postup je nepříjemný, ale za správného polykání rychle uskutečněný. Opatrnost se musí věnovat lidem v bezvědomí, kdy při zavádění nazogastrické sondy můţe dojit k aspiraci. Správnost zavedení sondy se kontroluje pomocí stříkačky, do které se natáhne potřebné mnoţství vzduchu, kdy při správném zavedení sondy dochází k nataţení ţaludeční šťávy. Poté je jistota, ţe sonda je správně zavedena. V případě, ţe si nejsme jisti první kontrolou, natáhneme mnoţství vzduchu do stříkačky, který stlačíme do sondy a pomocí fonendoskopu, přiloţený pod mečovitým výběţkem strerna, slyšíme při správném zavedení proudění vzduchu (Schuler, 2008).
Při akutních onemocnění zaţívacích orgánů se vyuţívá sonda, která má označení CH 16 a je 80 cm dlouhá. Sonda je z tuhého materiálu se širokým otvorem, proto není vhodná pro dlouhodobé pouţití.
24
Sondu lze vyuţít při odsávání nebo odvádění tekutin ze ţaludku nebo střev. Pro podávání výţivové sloţky se pouţívá sonda Gastral CH 12. Tato sonda je tenčí, flexibilní s mandrénem. Vyuţívá se pro dlouhodobé pouţití (Schuler, 2008).
2.7.1.2
Péče o nazogastrickou sondu
Při dlouhodobém zavedení sondy můţou nastat komplikace, které vedou ke vzniku talkových lézí aţ k dekubitu. Důleţité je, těmto komplikacím předcházet. Péče o dutinu nosní, je v tomto směru nezbytná. Hlavní prevencí je, aby sonda zůstala čistá a nezalamovala se. Často měnit polohu sondy pomocí tahů a správně zafixovat, aby nedošlo k jejímu uvolnění. Nezbytná není ani péče o dutinu ústní. Neznamená, ţe kdyţ pacient nic nepřijímá ústy, ţe dutina ústní zůstane čistá. Při zanedbání péče o dutinu ústní můţe dojít k sooru (moučnivka) nebo popraskání rtů. Čištění zubním kartáčkem nebo výplachy dutiny ústní, patří ke kaţdodenním činnostem ranní hygieny (Schuler, 2008). 2.7.1.3
Proplach nazogastrické sondy
Proplach sondy je nezbytnou součástí péčí o sondu. Proplach, by měl být proveden před podáním a po kaţdém podání výţivy, aplikací léků a delším přerušením výţivy. Proplachuje se 20 – 50 ml vody nebo čajem, nejlépe neslazeným. Není vhodné, jako proplach vyuţívat dţusy, sladké nápoje nebo sycené minerální vody (Schuler, 2008).
2.7.2 Nazoduodenální sonda K vyuţití této sondy se přistupuje tehdy, pokud dojde k poruše vyprazdňování ţaludku a k jeho ochabnutí. Vyuţívá se v případě, ţe dojde ke ztrátě napětí v oblasti ţaludku. Při zvýšeném riziku, kdy můţe dojít k návratu polknuté stravy do hltanu, úst a následné aspiraci. K zavedení nazoduodenální sondy se vyuţívají tenké a měkké silikonové materiály, které nezatěţují organismus. Důleţitým předpokladem pro vyuţití této sondy je, aby výţiva byla nepřetrţitě dodávána do ţaludku, proto nezbytnou součástí je pumpa (Keller, 1993).
25
2.8
PEG - Perkutánní endoskopická gastrostomie
Tato metoda spočívá v endoskopickém (gastroskopem), zavedení sondy do ţaludku přes kůţi břicha, břišní stěnu a stěnu ţaludku, která je prováděná bez nutnosti laparotomie. Pouţívá se u pacientů, kteří z různých důvodů nepřijímají výţivu ani tekutiny ústy déle, jak 2 – 4 týdny. PEG slouţí jako cesta pro zavedení potravy do zaţívacího systému (Schuler, 2008). 2.8.1 Indikace Perkutánní endoskopická gastrostomie se vyuţívá u všech závaţných a dlouhodobých stavů, kdy nelze přijímat ţiviny ústy. V situacích, kdy je porušena pasáţ jícnu. Aplikace PEG je většinou dlouhodobá záleţitost. Pro závaţná onemocnění, jako terminální stádium, těţká traumata hlavy, nemocnění GIT nebo stavy v bezvědomí je nezbytné aplikovat PEG permanentně (Dítě, 1996).
2.8.2 Příprava před výkonem Před samotnou přípravou na výkon je důleţité, aby lékař a nutriční terapeut zhodnotili nutriční a zdravotní stav pacienta, který vyţaduje aplikaci perkutánní gastrostomie. Pokud lékař navrhne perkutánní gastrostomii je nezbytnou součástí podepsání souhlasu s výkonem od pacienta nebo rodinného příslušníka, který se o pacienta stará. Poté se pacient v rámci přípravy podrobí internímu vyšetření. Před samotným výkonem je důleţité, oholit břicho, odebrat krev a poučit pacienta, ţe nesmí 8 – 12 hodin jíst a pít. V tomto případě se přechází na intravenózní přívod tekutin (Dítě, 1996). 2.8.3 Péče po výkonu Po výkonu jsou sledovány fyziologické funkce pacienta. Pozornost by měla být zaměřená na perkutánní endoskopickou gastrostomii, během 4 týdnů, kdy se začne vytvářet pevný gastrokutánní kanál. Během této doby, by mohlo dojít k peritonitidě. Můţe dojít i k dalším zánětlivým komplikacím, proto je nezbytné sledovat kaţdý den stav pokoţky kolem PEG. V případě infekce se podávají lokálně antibiotické masti. U flegmóny a drobného abscesu jsou antibiotika podávány celkově. Během prvního týdne se rána převazuje kaţdý den. PEG je první týdny fixován sterilním materiálem.
26
Další týdny je rána převazována kaţdý druhý den aţ do samého zahojení. U kaţdé kontroly PEG je nezbytné vyzkoušet tahem fixaci (Keller, 1993). 2.8.4 Komplikace Komplikace, které mohou postihnout pacienta během výkonu, ale i po zavedení perkutánní gastrostomie mohou být velkého nebo malého charakteru. Velké komplikace nejsou časté, ale mohou se stát při samotném výkonu, kdy dojde vlivem aspirace nebo ke křečovitému uzavření hrtanu i k úmrtí pacienta. Těsně po výkonu mohou nastat komplikace spojené s krvácením do ţaludku, sepsí nebo peritonitidou. Pozornost by se měla věnovat i malým komplikacím, kdy se do rány můţe dostat infekce. Pacient si můţe stěţovat, vlivem zásahu do dutiny břišní na bolesti břicha. Okolo rány můţe vzniknout hematom. Další komplikace, které se mohou vyskytnout u perkutánní gastrostomie, je migrace sondy do tenkého střeva. Můţe dojít k její obstrukci nebo k poškození sondy (Dítě, 1996).
2.9
Parenterální výţiva
Pomocí parenterální výţivy se vpravují roztoky do těla intravenózně. Aplikují se do periferní ţíly nebo centrální ţíly. Periferní vstup patří k častějším parenterálním aplikacím výţivy. Většinou má snadnější přístup. Rizikem periferního podání můţe být flebitida (zánět ţil). Centrální cesta umoţňuje podávání hypertonických roztoků. Tento typ aplikace má i svá rizika. Můţe dojít, jak ke vzduchové embolii, tak trombózám centrální ţíly nebo ke katétrové sepsi. Aplikace roztoků touto cestou musí být zcela aseptická (Anděl, 1998). 1) Periferní vstup – nejčastější přístup na horních končetinách (předloktí a hřbetu). 2) Centrální vstup – vena cava superior: přes vena subclavia (nejčastější přístup), přes vena jugularis interna, přes vena cephalica o Vena femoralis
27
2.9.1 Indikace parenterální výţivy Aplikace parenterální výţivy je nutná tehdy, kdy nemocný není schopen přijímat výţivu enterálním způsobem a ţiviny v trávicím ústrojí resorbovat. Parenterální výţiva je přímá aplikace do cévního řečiště pacienta. Stavy po chemoterapii, ozařování nebo transplantacích. Nemocní s náhlou příhodou břišní, všechny tyto stavy jsou odkázáni na parenterální výţivu. Téţ v předoperačním a pooperačním stádiu, kdy je nezbytné podávání parenterální výţivy ve snaze zabránit katabolismu, a tím i rizikům, jako jsou sepse nebo píštěle. Indikace parenterální výţivy se podává i v situaci, kdy není omezen příjem ţivin, ale ze zdravotního důvodu musí být podána sloţka parenterální výţivy. Vyuţívá se i u stavů malnutrice, dehydratace a anorexie (Anděl, 1998).
2.9.2 Výţivné roztoky Parenterální výţiva musí obsahovat plné nutriční zajištění pro nemocného. Obsahuje látky, které jsou nezbytné, jako je voda, minerály, vitamíny, tuky a sacharidy a aminokyseliny. Mezi sacharidy patří roztoky glukózy, fruktóza, sorbitol a xylitol. Roztoky sacharidů mají nepostradatelný zdroj energie, kde se zejména vyuţívá glukóza 10 – 40 %. Roztok 40% glukózy se nejčastěji vyuţívá u hypoglykemického kóma. Sacharidy slouţí jako roztok pro řadu léků a jsou také diureticky účinné. Jako osmotické diuretikum se vyuţívá Sorbitol 40 % (Anděl, 1998). Tuk, jelikoţ je nerozpustný ve vodě, podává se ve formě tukové emulze. Samotný tuk obsahuje v malém objemu velké mnoţství energie. Tukové emulze jako Intralipid 10 % mají vysoký energetický obsah. Není nutností zavádět emulze do centrálního ţilního katétru. Emulze jsou vhodné i pro zavedení do periferní ţilní cesty. Zdrojem tukových emulzí je sójový olej. Samotné tukové emulze jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin. Komplikace, které mohou nastat, při podávání tukových emulzí je tuková embolie. Rizikovou skupinu tvoří lidé s poruchou koagulace, arteriosklerózou nebo lidé s tromboembolií (Anděl, 1998).
28
Roztoky aminokyselin jsou důleţitým výţivovým pilířem pro parenterální výţivu. Důleţitý je vyváţený poměr roztoků aminokyselin podaný do organismu, protoţe při jejich velkém objemu, by mohly mít za následek toxické jevy. Mezi roztoky aminokyselin patří
Nutramin Neo 4 – 8%, ve kterém je přidán sorbitol a xilitol
a Nutramin Neo SX 4 – 8%. Při hyperkaliémii bychom se měli vyvarovat těmto roztokům, protoţe některé roztoky aminokyselin obsahují kalium. Roztoky aminokyselin se nesmí podávat při poškození jater nebo akutní renální insuficienci. Pro tato onemocnění jsou specializované roztoky (Anděl, 1998).
2.9.3 Komplikace parenterální výţivy Pomocí parenterální výţivy se do těla dostávají důleţité sloţky, které organismus potřebuje. Slouţí jako nutriční podpora. Bohuţel i parenterální výţiva má určité komplikace, které mohou pacienta ohroţovat na ţivotě. Parenterální výţiva se dělí na komplikace metabolické, katétrové a septické. Komplikace, které mohou, při zavedení periferního ţilního katétru nastat, nepatří k ţivotu ohroţujícímu stavu. Pokud včas zaregistrujeme nebo i sám pacient změny, které nastaly po zavedení periferního ţilního katétru. Při zavedení periferního ţilního katétru je nejčastější komplikace výskyt trombózy. Jiţ, při samotném zavádění katétru můţe dojít ke komplikacím v podobě aplikace dezinfekčního prostředku na kůţi, na který můţe vzniknout u některého pacienta alergická reakce. Při samotné aplikaci můţe dojít k poranění ţíly a následnému hematomu (Urbánková, 2008). Při zavedení centrálního ţilního katétru můţe nastat komplikace ze špatného zavedení katétru. V případě této komplikace se můţe vytvořit krvácení s následným hematomem, hemotorax. Při punkci vsedě se můţe vyskytnout vzduchová embolie (Urbánková, 2008). Závaţný problém představuje bakteriální kontaminace. Při zanedbání péče o kanylu se můţe rozvíjet bakteriémie, septické febrilní reakce a v nejhorším případě zde hrozí riziko katétrové sepse s příznaky septického šoku. Riziko se zvyšuje délkou zavedení katétru. Stav bakteriální kontaminace je zapříčiněn nedostatečným nebo nesprávným přístupem ke kanyle a nešetrnou manipulací s infuzním setem (Urbánková, 2008).
29
3 Praktická část 3.1
Metodika výzkumné práce
Výzkumná část je tvořena kvantitativní formou, pomocí dotazníkového šetření. Dotazník tvořil 23 otázek, které byly uzavřené a zcela anonymní. Byly rozdány v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Vyhodnocený výzkum byl rozdělen dle oboru na chirurgického a interního typu, kam spadá oddělení interní a oddělení dlouhodobě nemocných. Otázky se skládaly z 2 – 4 variant, kde měli respondenti vybrat jednu odpověď. Vzhledem ke stáří pacientů, kde geriatrický věk byl předpokladem pro výzkum, jsem z větší části dopomohla pacientům ke snadnější práci. Dotazníky jsem respondentům přečetla a dle jejich odpovědi zakrouţkovala. Otázky číslo 1 – 3 byly zaměřeny na pohlaví, věk a pobyt v nemocnici. Otázky číslo 4 – 5 byly zaměřeny na pocity, které mají pacienti při pobytu v nemocnici. Zda pacientům nemocniční prostředí přijde stresující nebo jim dokonce vadí. Otázky číslo 7 – 10 byly zaměřeny na apetit a schopnost pacienta se najíst v nemocničním prostředí. Otázky číslo 11 – 16 měli zaměření na tekutiny, potřebu tekutin, informovanost o pitném reţimu a poruchu vylučování. Otázky číslo 17 – 19 vyplňovali pacienti s diabetes meellitus, závislý na inzulínu, tabletách nebo na dietě. Otázky pro diabetické respondenty se zaměřovaly na schopnost, dodrţovat diabetický reţim. Otázky číslo 20 – 22 byly zaměřeny na informovanost a zkušenosti s přípravkem sipping, vlastní zkušenosti s nazogastrickou nebo gastroenterální sondou. Otázku číslo 23 vyplňovali respondenti, kteří mají kardiovaskulární potíţe nebo problémy s ledvinami. Dotazník pro tento výzkum je přiřazen v bakalářské práci jako příloha 5.
3.2
Charakteristika respondentů a místa výzkumu
Výzkumná práce byla provedena na standardních odděleních chirurgie, interním oddělení a na odděleních dlouhodobě nemocných v nemocnici Nové Město na Moravě. Za výzkumné respondenty byla vybrána skupina pacientů, převáţně geriatrického věku. Dotazníků bylo dohromady rozdáno 102 z toho 2 dotazníky, vzhledem k neúplnému dokončení nebyly do výzkumu zařazeny. Celkem odpovídalo 48 % ţen a 52 % muţů.
30
3.3
Průběh výzkumu
Dotazníky jsem rozdávala v nemocnici v Novém Městě na Moravě na standardních odděleních chirurgie, odděleních dlouhodobě nemocných a částečně na interním oddělení. Výzkumná práce byla uskutečněna v lednu 2014 a ukončena koncem března 2014. Náměstkyně ošetřovatelské péče, Jiřina Poulová schválila ţádost o sběru dat pro výzkumnou část bakalářské práce. Po domluvě se staniční sestrou, kaţdého oddělení, jsem byla obeznámena s pacienty, kteří byli ochotni poskytnout informace do mého dotazníku a kteří byli schopni, samostatně dotazník vyplnit. Jelikoţ se z větší části jednalo o starší pacienty, převáţně na odděleních dlouhodobě nemocných, dotazníky jsem pacientům předčítala a vlivem jejich odpovědi otázky zakrouţkovala.
3.4
Zpracování získaných dat
Zpracování získaných dat bylo provedeno pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel 2007, který slouţil k vypracování tabulek. Počítačový program Microsoft Office Word 2007slouţil pro psaný text. Data získaná z dotazníkového šetření jsem zpracovala v absolutních četnostech (počet odpovědí jednotlivých respondentů) a relativních četnostech (procenta). Procenta jsem zaokrouhlila na celé číslo.
31
3.5
Vlastní výsledky výzkumu
Otázka č. 1 Jakého jste pohlaví? Tabulka 1:Pohlaví respondentů - oddělení chirurgie
Pohlaví
n
%
Ţeny
21
42
Muţi
29
58
Celkem
50
100
V první otázce, tabulce 1 jsem zjišťovala pohlaví respondentů na oddělení chirurgie v nemocnici Nové Město na Moravě. Na oddělení chirurgie se výzkumu zúčastnilo 50 respondentů (100 %). Z toho 29 muţů (58 %) a 21 ţen (42 %).
Tabulka 2: Pohlaví respondentů – interní oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné
Pohlaví
n
%
Ţeny
27
54
Muţi
23
46
Celkem
50
100
V tabulce 2 jsem zjišťovala pohlaví respondentů na interním oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné v nemocnici Nové Město na Moravě. Výzkumu se zúčastnilo celkem 50 respondentů (100%). Z toho 27 ţen (54 %) a 23 muţů (46 %).
32
Otázka č. 2 Kolik Vám je let? Tabulka 3:Věk respondentů
Věk
n
%
64 - 65
21
21
66 - 70
23
23
71 - 80
22
22
81 a více
36
36
Celkem
100
100
Ve druhé otázce, tabulce 3 jsem zjišťovala celkový počet pohlaví respondentů na odděleních chirurgie, interním oddělení a na oddělení pro dlouhodobě nemocné. Celkem odpovědělo 100 respondentů (100%). Zjistila jsem, ţe 20 respondentů (20 %) má méně, jak 65 let. Za věkovou kategorii 66 – 70 let, je označeno 23 respondentů (23%). Hranici 71 – 80 let tvořilo 22 respondentů (22%). Více, jak 81 let tvořilo 36 respondentů (36 %).
33
Otázka č. 3 Jak dlouho jste hospitalizováni v nemocnici? Tabulka 4:Doba hospitalizace
Hospitalizace
n
%
méně, jak 1 týden
17
17
1 týden
18
18
2 týdny
18
18
3 týdny a více
47
47
Celkem
100
100
Ve třetí otázce, tabulce 4 jsem zjišťovala dobu hospitalizace v nemocnici Nové Město na Moravě. Odpovědělo celkem 100 respondentů (100 %). Méně, jak týden, bylo hospitalizováno 17 respondentů (17 %). Hospitalizováno 1 týden, bylo 18 respondentů (18 %). Většinou na krátký pobyt odpovídali respondenti, kteří byli hospitalizováni na oddělení chirurgie. Na 2 týdny hospitalizace odpovědělo 18 respondentů (18 %). Hospitalizováno 3 týdny a více, bylo 47 respondentů (47 %). Tuto odpověď zakrouţkovali většinou pacienti na oddělení dlouhodobě nemocných a interním oddělení.
34
Otázka č. 4 Vadí Vám nemocniční prostředí? Tabulka 5: Pocit respondenta z nemocničního prostředí – oddělení chirurgie
Prostředí
n
%
Spíše ne
18
36
Rozhodně ne
14
28
Spíše ano
8
16
Rozhodně ano
10
20
Celkem
50
100
Ve čtvrté otázce, tabulce 5 jsem zjišťovala, zda vadí respondentům nemocniční prostředí. Celkem odpovědělo 50 respondentů (100 %). „Spíše ne“, odpovědělo 18 respondentů (36 %). Respondentů, kteří odpověděli „rozhodně ne“, bylo 14 (28 %). „Spíše ano“, odpovědělo 8 respondentů (16%). „Rozhodně ano“, odpovědělo 10 respondentů (20%). Na poslední dvě otázky většinou odpovídali respondenti z oddělení chirurgie.
35
Tabulka 6: Pocit respondenta z nemocničního prostředí – interní oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné
Prostředí
n
%
Spíše ne
11
22
Rozhodně ne
28
56
Spíše ano
4
8
Rozhodně ano
7
14
Celkem
50
100
Tabulka 6 znázorňuje odpovědi respondentů na oddělení pro dlouhodobě nemocné a na interním oddělení. Celkem odpovědělo 50 respondentů (100 %). „Spíše ne“, odpovědělo 11 respondentů (22 %), kterým prostředí nemocnice nevadí. Respondentů, kteří zakrouţkovali „rozhodně ne“, bylo 28 (56 %), těm prostředí nemocnice nevadí vůbec. „Spíše ano, odpověděli 4 respondenti (8%). 7 respondentů (14 %) odpovědělo „rozhodně ano“, z důvodu negativního vlivu, jakým prostředí nemocnice působí (úzkost, strach).
36
Otázka č. 5 Je pro Vás nemocniční prostředí stresující? Tabulka 7: Stresující prostředí nemocnice – oddělení chirurgie
Stresující prostředí
n
%
Ano
11
22
Spíše ano
7
14
Ne
16
32
Spíše ne
16
32
Celkem
50
100
V páté otázce, tabulce 7 jsem se zajímala o to, zda nemocniční prostředí má stresující vliv na respondenty. Celkem odpovídalo 50 respondentů (100 %). Na oddělení chirurgie odpovědělo „ano“ 11 respondentů (22 %). „Spíše ano“, zakrouţkovalo 7 respondentů (14 %). Tyto dvě první skupiny respondentů mají většinou strach z operace nebo vyšetření. Odpověď „ne“, označilo 16 respondentů (32 %). „Spíše ne“, odpovědělo opět 16 respondentů (32 %). Pro tyto poslední dvě skupiny není nemocniční prostředí stresující.
37
Tabulka 8: Stresující prostředí nemocnice – oddělení interní a oddělení pro dlouhodobě nemocné
Stresující prostředí
n
%
Ano
8
16
Spíše ano
2
4
Ne
24
48
Spíše ne
16
32
Celkem
50
100
Na oddělení dlouhodobě nemocných a interním oddělení jsem zjišťovala, zda je pro respondenty nemocniční prostředí stresující. Celkem odpovědělo 50 respondentů (100 %). Odpověď „ano“, označilo 8 respondentů (16 %). Tuto odpověď většinou volili pacienti na interním oddělení, kteří uváděli důvod pocit úzkosti nebo strach z vyšetření. Na „spíše ano“, odpověděli 2 respondenti (4%). Odpověď „ne“, zakrouţkovalo 24 respondentů (48 %). „Spíše ne“, zakrouţkovalo 16 respondentů (32 %). Na poslední dvě otázky odpovídali respondenti, více méně z oddělení dlouhodobě nemocných. Jako důvod ţádného stresu uváděli, pěkné a příjemné prostředí, milý a pracovitý personál.
38
Otázka č. 6 Změnila se Vaše tělesná hmotnost od doby, co jste zde? Tabulka 9: Změna hmotnosti respondenta - oddělení chirurgie
Hmotnost
n
%
Ne
18
36
Ano, přibral/a jsem
5
10
Nevím
20
40
Ano, mám o pár kil méně
7
14
Celkem
50
100
V šesté otázce, tabulce 9 jsem zjišťovala změny tělesné hmotnosti respondentů za dobu hospitalizace. Celkem odpovídalo 50 respondentů (100 %). Na oddělení chirurgie odpovědělo „ne“, 18 respondentů (36 %), těm se hmotnost po dobu hospitalizace nezměnila. Odpověď „ano, přibral/a jsem“, zakrouţkovalo 5 respondentů (10 %). 20 respondentů (40 %) nevědělo, zda se jejich tělesná váha změnila, či nikoliv. Na oddělení chirurgie, 7 respondentů (14 %) odpovědělo, ţe během hospitalizace, se jejich váha sníţila.
39
Tabulka 10: Změna hmotnosti respondenta – interním oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných
Hmotnost
n
%
Ne
19
38
Ano, přibral/a jsem
7
14
Nevím
15
30
Ano, mám o pár kil méně
9
18
Celkem
50
100
Na interním oddělení a na oddělení dlouhodobě nemocných odpovídalo dohromady 50 respondentů (100 %). Změna hmotnosti se u 19 - ti respondentů (38 %) nezměnila. Na otázku,“ano, přibral/a jsem“, odpovědělo 7 respondentů (14 %). O své tělesné hmotnosti nevědělo 15 respondentů (30 %). Odpověď „ano, mám pár kilo méně“, zakrouţkovalo 9 respondentů (18 %).
40
Otázka č. 7 Má úprava jídla, které zde dostáváte vliv na Vaši chuť k jídlu? Tabulka 11: Úprava stravy, vliv na respondenta
Strava
n
%
Ano, jídlo je pěkně upravené a teplé
54
54
Mám dietu, zatím jsem neochutnal/a
19
19
Nechutná mi
18
18
Spíše ano
9
9
Celkem
100
100
V sedmé otázce, tabulce 11 jsem zjišťovala, zda úprava jídla v nemocničním prostředí má vliv na chuť k jídlu. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %) z oddělení dlouhodobě nemocných, interního oddělení a chirurgie. Respondentů, kteří označili první odpověď, ţe úprava jídla, má vliv na jejich chuť, bylo 54 (54 %). Odpověď „mám dietu, zatím jsem neochutnal/a“, označilo 19 respondentů (19 %). Odpověď krouţkovali většinou respondenti na chirurgickém oddělení. 18 respondentů (18 %) označilo, ţe jídlo jim v nemocnici nechutná. 9 respondentů (9 %) odpovědělo, ţe úprava jídla má většinou vliv na jejich chuť.
41
Otázka č. 8 Byl/a jste zvyklí/á na porce, které dostáváte v nemocnici i doma? Tabulka 12:Porce stravy v nemocničním prostředí
Porce stravy
n
%
Ano, porce jsou stejné
42
42
Ne, doma jím méně
29
29
Vlivem prostředí nemám hlad/chuť
23
23
Nevím
6
6
Celkem
100
100
V osmé otázce, tabulce 12 jsem shromaţďovala informace o tom, zda u respondentů, velikost porce v nemocničním prostředí byla stejná, jako u nich doma. Dohromady odpovídali pacienti z oddělení dlouhodobě nemocných, interního a chirurgického oddělení. Celkem odpovědělo 100 respondentů (100 %). 42 respondentů (42 %) odpovědělo, ţe porce v nemocničním prostředí jsou stejné, jaké dostávají doma. Naopak 29 respondentů (29 %) odpovědělo, ţe porce v domácím prostředí jsou menší, neţ porce, které dostávají v nemocnici. Odpověď „vlivem prostředí nemám hlad / chuť“, odpovědělo 23 respondentů (23 %). A 6 respondentů (6 %) nevědělo, zda se velikost porcí v nemocničním prostředí liší od porcí, na které byli respondenti navyklé doma.
42
Otázka č. 9 Potřebujete nad jídlem dohled? Tabulka 13: Dohled nad jídlem
Dohled nad jídlem
n
%
39
39
Ano, potřebuji dohled
29
29
Občas mne kontrolují
32
32
Celkem
100
100
Ne, jsem schopný/á se najíst samá/sama
V deváté otázce, tabulce 13 jsem zjišťovala informace, zda respondenti potřebují nad jídlem dohled zdravotnického personálu. Odpovídali respondenti z chirurgického, interního oddělení a z oddělení dlouhodobě nemocných. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %). Schopných respondentů, kteří nepotřebovali dohled a jsou soběstační, odpovědělo 39 (39 %). Nad jídlem potřebovalo dohled 29 respondentů (29 %). Odpověď „občas mne sestry kontrolují“, zakrouţkovalo 32 respondentů (32 %).
43
Otázka č. 10 Potřebujete dopomoc při jídle? Tabulka 14: Dopomoc při jídle
Dopomoc při jídle
n
%
Ano
20
20
Ne
36
36
Spíše ano
26
26
Spíše ne
18
18
Celkem
100
100
V desáté otázce, tabulce 14 jsem zjišťovala, zda respondenti potřebují dopomoc při jídle. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %) z chirurgického, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Odpověď „ano“, zakrouţkovalo 20 respondentů (20 %), kteří potřebují dohled zdravotnického personálu. Respondentů, kteří jsou zcela soběstační, bylo 36 (36 %). Spíše „ano“, odpovědělo 26 respondentů (26 %), kteří se sami najedli, ale vlivem jemné motoriky, potřebovali menší dopomoc. Respondentů, kteří odpověděli „spíše ne“, bylo 18 (18 %).
44
Otázka č. 11 Myslíte si, ţe za den vypijete dostatečné mnoţství tekutin? Tabulka 15: Vědomí o dostatku tekutin během dne – oddělení chirurgie
Dostatek tekutin během dne
n
%
Ano, denně vypiju více, jak 1,5 l tekutin
15
30
Spíše ano
22
44
Spíše ne
7
14
Ne
6
12
Celkem
50
100
V jedenácté otázce, tabulce 15 jsem zjišťovala, zda jsou si respondenti vědomi, dostatečného příjmu tekutin. Na oddělení chirurgie odpovědělo celkem 50 respondentů (100 %). Na otázku „ano, vypiji více, jak 1,5 l tekutin denně“, odpovědělo 15 respondentů (30 %). Respondenti, kteří měli přehled, o tom, ţe by měli vypít dostatek tekutin, bylo 22 (44 %). Na otázku „spíše ne“, odpovědělo 7 respondentů (14 %), kteří vlivem zdravotních problémů nevypili určené mnoţství tekutin. Odpověď „ne“, zakrouţkovalo 6 respondentů (12 %).
45
Tabulka 16: Vědomí o dostatku tekutin během dne – oddělení interní a dlouhodobě nemocných
Dostatek tekutin během dne
n
%
Ano, denně vypiju více, jak 1,5 l tekutin
13
26
Spíše ano
20
40
Spíše ne
7
14
Ne
10
20
Celkem
50
100
Na oddělení interním a dlouhodobě nemocných odpovídalo celkem 50 respondentů (100 %). Během dne vypilo více, jak 1,5 l tekutin 13 respondentů (26 %). O příjmu dostatečného mnoţství tekutin mělo přehled 20 respondentů (40 %). Na otázku „spíše ne“, odpovědělo 7 respondentů (14 %). A odpověď „ne“, zakrouţkovalo 10 respondentů (20 %), kteří vlivem přidruţeného onemocnění (srdeční potíţe, problémy s ledvinami), nevypili dostatek tekutin denně.
46
Otázka č. 12 Jste si vědom/a, ţe máte dostatečně pít? Tabulka 17: Vědomost respondenta o dostatečném pitném reţimu – oddělení chirurgie
Vědomost o pitném reţimu
n
%
Ano, ale většinou nemám pocit ţízně
10
20
Ano, snaţím se vypít min. 1,5 l tekutin denně
25
50
Spíše ne
8
16
Ne, proto mne sestry kontrolují
7
14
Celkem
50
100
Ve dvanácté otázce, tabulce 17 jsem shromaţďovala informace o vědomosti respondentů o pitném reţimu. Na oddělení chirurgie odpovídalo celkem 50 respondentů (100 %). O nutnosti pitného reţimu vědělo, ale nemělo pocit ţízně, celkem 10 respondentů (20 %). Denně se snaţilo vypít, minimálně 1,5 litru tekutin 25 respondentů (50 %). Na otázku „spíše ne“, odpovědělo 8 respondentů (16 %). Kontrolu nad pitným reţimem od zdravotnického personálu, mělo 7 respondentů (14 %).
47
Tabulka 18: Vědomost respondenta o dostatečném pitném reţimu – interní oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných
Vědomost o pitném reţimu
n
%
Ano, ale většinou nemám pocit ţízně
9
18
Ano, snaţím se vypít min. 1,5 l tekutin denně
10
20
Spíše ne
8
16
Ne, proto mne sestry kontrolují
23
46
Celkem
50
100
Na oddělení interním a dlouhodobě nemocných odpovídalo celkem 50 respondentů (100 %). Odpověď „nemám pocit ţízně“, zvolilo 9 respondentů (18 %). Snahu vypít za den minimálně 1,5 litrů tekutin mělo 10 respondentů (20 %). Spíše si neuvědomují dostatečné mnoţství pitného reţimu 8 respondentů (16 %). Kontrolu, nad pitným reţimem od zdravotnického personálu mělo 23 respondentů (46 %).
48
Otázka č. 13 Kolik tekutin vypijete za den? Tabulka 19: Denní mnoţství tekutin – oddělení chirurgie
Denní mnoţství tekutin
n
%
1 - 1,5 l / denně
13
26
2 - 2,5 l / denně
30
60
3 - a více / denně
5
10
méně, neţ 1 l / denně
2
4
Celkem
50
100
Ve třinácté otázce, tabulce 19 jsem zjišťovala denní mnoţství tekutin u respondentů. Na oddělení chirurgie odpovídalo 50 respondentů (100 %). Na otázku, zda vypijí 1 – 1,5 litů tekutin denně, odpovědělo 13 respondentů (26 %). Odpověď 2 – 2,5 litrů tekutin za den, zakrouţkovalo 30 respondentů (60 %). 5 respondentů (10 %) odpovědělo, ţe vypijí 3 a více tekutin za den. Méně, neţ 1 litr tekutin vypili 2 respondenti (4 %). Tabulka 20: Denní mnoţství tekutin – interní oddělní a oddělení dlouhodobě nemocných
Denní mnoţství tekutin
n
%
1 - 1,5 l / denně
15
30
2 - 2,5 l / denně
27
54
3 - a více / denně
2
4
méně, neţ 1 l / denně
6
12
Celkem
50
100
Celkem odpovídalo 50 respondentů (100 %). Odpověď, ţe za den vypijí 1 – 1,5 litů tekutin, zvolilo 15 respondentů (30 %). Respondentů, kteří za den vypijí 2 – 2,5 litů tekutin, bylo 27 (54 %). Více, jak 3 litry tekutin zakrouţkovali 2 respondenti (4 %). Méně, neţ 1 litr tekutin denně, označilo 6 respondentů (12 %). 49
Otázka č. 14 Myslíte si, ţe Váš příjem tekutin je vyšší, neţ výdej? Tabulka 21: Příjem a výdej tekutin – oddělení chirurgie
Příjem a výdej tekutin
n
%
Nevím, mám moč. katétr / plenu
14
28
Vypiju více, neţ vyloučím
31
62
Vypiju méně, a více vyloučím
5
10
Celkem
50
100
Ve čtrnácté otázce, tabulce 21 jsem shromaţďovala informace o tom, zda si respondenti myslí, ţe jejich příjem tekutin je vyšší, neţ jejich výdej. Otázka měla objektivní charakter, ve snaze zjistit, zda respondenti mají přehled o svém příjmu a výdeji. Z oddělení chirurgie odpovídalo celkem 50 respondentů (100 %). Respondentů, kteří odpověděli, ţe neví, protoţe měli například plenu, nebo močový katétr, bylo 14 (28 %). U této skupiny respondentů dohled na jejich příjmu a zároveň výdejem měl zdravotnický personál. Málo z těchto respondentů si bylo jistých, kolik denně vyloučí tekutin. Více vypilo, neţ vyloučilo 31 respondentů (62 %). „Vypijí méně a vyloučí více“, odpovídalo 5 respondentů (10 %).
50
Tabulka 22: Příjem a výdej tekutin – oddělení interní a oddělení dlouhodobě nemocných
Příjem a výdej tekutin
n
%
Nevím, mám moč. katétr / plenu
29
58
Vypiju více, neţ vyloučím
12
24
Vypiju méně, a více vyloučím
9
18
Celkem
50
100
Na oddělení interním a dlouhodobě nemocných odpovědělo celkem 50 respondentů (100 %). 29 respondentů (58 %) odpovědělo, ţe o svém příjmu a výdeji tekutin objektivně neví. Většinou, se odpověď týkala starších respondentů, kteří uvedli důvod, ţe mají plenu nebo močový katétr. Větší mnoţství tekutin vypilo, neţ vyloučilo 12 respondentů (24 %). Méně tekutin vypilo a více vyloučilo 9 respondentů (18 %) z důvodů přidruţeného onemocnění.
51
Otázka č. 15 Během hospitalizace, máte problémy s vylučováním? Tabulka 23: Problémy s vylučováním – oddělení chirurgie
Potíţe s vylučováním
n
%
Trpím zácpou
15
30
Mám průjem
5
10
Ţádné potíţe
30
60
Celkem
50
100
V patnácté otázce, tabulce 23 jsem shromaţďovala informace, zda mají respondenti během hospitalizace problémy s vylučováním. Celkem na oddělení chirurgie odpovědělo 50 respondentů (100 %). Problémy se zácpou trápilo 15 respondentů (30 %). Z toho 5 respondentů mělo problémy s průjmem (10 %). Ţádné potíţe nemělo 30 respondentů (60 %).
Tabulka 24: Problémy s vylučováním – oddělení interní a oddělení dlouhodobě nemocných
Potíţe s vylučováním
n
%
Trpím zácpou
18
36
Mám průjem
3
6
Ţádné potíţe
29
58
Celkem
50
100
Dohromady odpovídalo 50 respondentů (100 %). Respondentů, kteří trpěli zácpou, bylo 18 (36 %). Průjem měli 3 respondenti (6 %). Na potíţe s vylučováním si nestěţovalo 29 respondentů (58 %).
52
Otázka č. 16 Byl/a jste zvyklý/á snídat kaţdé ráno? Tabulka 25: Snídaně, kaţdé ráno
Snídaně kaţdé ráno
n
%
Ano
75
75
Nikdy nesnídám
9
9
Občas
16
16
Celkem
100
100
V šestnácté otázce, tabulce 25 jsem shromaţďovala informace o tom, zda jsou respondenti naučeni snídat doma. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %) z chirurgického, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. „Ano“, odpovědělo 75 respondentů (75 %), kteří jsou naučeni snídat kaţdé ráno. „Nikdy nesnídám“, zakrouţkovalo 9 respondentů (9 %), ale vlivem hospitalizace se nasnídají. Občas snídá 16 respondentů (16 %).
53
Otázka č. 17 Jste diabetik? Tabulka 26: Diabetický respondent
Diabetik
n
%
Inzulín
30
30
Perorální antidiabetika
12
12
Dieta
22
22
Ne
36
36
Celkem
100
100
V sedmnácté otázce, tabulce 26 jsem zjišťovala, kolik respondentů je závislých na inzulínu, perorálních antidiabetikách nebo na dietě, vlivem onemocnění diabetes mellitus. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %) z oddělení chirurgie, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Na inzulínu je závislých 30 respondentů (30 %). Na perorálních antidiabetikách bylo 12 respondentů (12 %). Respondentů na dietě bylo 22 (22 %). Diabetem netrpělo 36 respondentů (36 %).
54
Otázka č. 18 Jste – li diabetik, dodrţujete diabetický reţim? (2 večeře) Tabulka 27: Diabetický dietní reţim
Dietní reţim
n
%
Ano
43
67
Občas
12
19
Ne
9
14
Celkem
64
100
V osmnácté otázce, tabulce 27 jsem zjišťovala, zda pacienti s diabetem dodrţují dietní reţim. Celkem odpovídalo 64 respondentů (100 %).
Dietní reţim dodrţuje
43 respondentů (67 %). Občas zapomene 12 respondentů (19 %). Dietní reţim nedodrţuje 9 respondentů (14 %).
55
Otázka č. 19 Změnili se Vaše hodnoty glykémie, po dobu hospitalizace? Tabulka 28: Změna hodnot glykémie
Změna hodnot glykémie
n
%
Ano, hodnoty se mi srovnali
38
59
Ne, mám pořád stejné hodnoty
15
23
Nevím
11
17
Celkem
64
100
V devatenácté otázce, tabulce 28 jsem shromaţďovala informace ohledně změn hodnot glykémie, během hospitalizace. Celkem odpovídalo 64 respondentů (100%) z oddělení chirurgie, interního oddělení a z oddělení dlouhodobě nemocných. Tato otázka se týkala, jen nemocných s diabetem. Respondentů, kterým se hodnoty glykémie srovnali, během hospitalizace, bylo 38 (59 %). Stejné hodnoty zůstali u 15 respondentů (23 %) a 11 respondentů (17 %) nevědělo, zda se jim hodnoty srovnali, či nikoliv.
56
Otázka č. 20 Máte nějaké zkušenosti s tekutou výţivou (sipping)? Tabulka 29: Sipping
Sipping
n
%
Ano, můj stav doporučoval tekutou výţivu
21
21
Ne
35
35
Nevím, neznám
20
20
Ochutnala/a jsem
24
24
Celkem
100
100
Ve dvacáté otázce, tabulce 29 jsem zjišťovala informace o zkušenosti respondentů s tekutou výţivou tzv. sipping. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %). Respondentů, kterým stav doporučoval tekutou výţivu, bylo 21 (21 %). Ţádné zkušenosti s tekutou výţivou nemělo 35 respondentů (35 %). Respondentů, kteří nevěděli nebo neznali přípravky sipping, bylo 20 (20 %).
Ochutnalo nebo znají
přípravky sipping, bylo 24 respondentů (24 %).
57
Otázka č. 21 Máte zkušenosti s nazogastrickou sondou? Tabulka 30: Zkušenost s nazogastrickou sondou
Nazogastrická sonda
n
%
Aktuálně ji mám
8
8
Ne
90
90
Ano, měl/a jsem ji
2
2
Celkem
100
100
Ve dvacáté první otázce, tabulce 30 jsem shromaţďovala informace z oddělení chirurgie, interního oddělení a z oddělení dlouhodobě nemocných. Otázka se týkala, zkušenosti respondentů s nazogastrickou sondou. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %). Aktuálně sondu mělo 8 respondentů (8 %). Ţádné zkušenosti s nazogastrickou sondou nemělo 90 respondentů (90 %). A v minulosti 2 respondenti (2 %) uvedli, ţe sondu měli.
58
Otázka č. 22 Máte zkušenosti s gastroenterální sondou? Tabulka 31: Zkušenost s gastroenterální sondou
Gastoenterální sonda
n
%
Aktuálně ji mám
4
4
Ne
96
96
Celkem
100
100
Ve dvacáté druhé otázce, tabulce 31 jsem shromaţďovala informace od respondentů a jejich zkušenosti s gastroenterální sondou. Celkem odpovídalo 100 respondentů (100 %) z oddělení chirurgie, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Aktuálně gastroenterální sondu měli 4 respondenti (4 %). Nemělo 96 respondentů (96 %).
59
Otázka č. 23 Máte nějaké přidruţené onemocnění? Tabulka 32: Přidruţené onemocnění
Přidruţené onemocnění
n
%
Problémy se srdcem
22
22
Problémy s ledvinami
17
17
Srdeční potíţe a porucha ledvin
4
4
Nemám srdeční i ledvinné potíţe
57
57
Celkem
100
100
Ve dvacáté třetí otázce, tabulce 32 jsem zjišťovala u respondentů přidruţená onemocnění. Mezi které patří kardiovaskulární problémy nebo poruchy funkce ledvin. Tato onemocnění mají vliv na pitný reţim respondenta, proto jsem otázku zahrnula do dotazníkového šetření. Celkem odpovědělo 100 respondentů (100 %) z oddělení chirurgie, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Kardiovaskulární poruchou trpí 22 respondentů (22 %). Poruchou funkce ledvin trpí 17 respondentů (17 %). Kardiovaskulární potíţe spojené s poruchou ledvin měli 4 respondenti (4 %). Ţádné kardiovaskulární potíţe nebo poruchy ledvin nemělo 57 respondentů (57 %).
60
3.6
Diskuze
Výzkum byl prováděn v nemocnici Nové Město na Moravě. Věková kategorie respondentů byla v rozmezí od 64 let do 91 let. Pro vyhodnocování výzkumu jsem oddělení rozdělila dle oboru na chirurgické a interního typu, kam spadá interní oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných. Porovnávala jsem vybrané otázky, které by objasnili nutriční stav pacienta v nemocničním prostředí. V této části práce jsou srovnány předem navrhnuté cíle a hypotézy se získanými daty z výzkumné části. Prvním cílem výzkumné práce bylo, zjistit schopnost pacienta stravovat se v nemocničním prostředí a zároveň zjistit jeho potíţe s příjmem potravy. K tomu to cíli, se vztahuje hypotéza 1, hypotéza 3 a hypotéza 4. Druhým cílem výzkumné práce bylo zjistit, kolik denně vypijí pacienti tekutin a zda jsou si vědomi nutnosti příjmu dostatečného mnoţství tekutin. Tento cíl se vztahuje k hypotéze 2 a dodatečné odpovědi. Hypotéza 1: Domnívám se, že vlivem psychického rozrušení z jiného prostředí se nutriční stav pacienta bude od domácího prostředí lišit. K této hypotéze se vztahují otázky sedm, osm a devět z dotazníku. V otázkách jsem se ptala na porce, které v nemocnici dostávají, zda jsou odlišné od porcí, které dostávají v domácím prostředí. Dále jsem se ptala na schopnost respondentů, být v jídle soběstační, potřeba dohledu nebo pomoci zdravotnického personálu. Další otázka se týkala úpravy porcí v nemocničním prostředí a vliv chutí respondenta. Tyto otázky jsem vyhodnotila dohromady z oddělení chirurgie, interního oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné. „Úprava jídla, má vliv na respondentovu chuť“, tuto odpověď zvolilo 54 % respondentů, kde dodali, ţe jídlo v nemocnici je chutné a pěkně upravené. Na dietě bylo 19 % respondentů, kde odpověď častěji zněla na oddělení chirurgie. Respondentům, kterým jídlo nechutnalo, bylo 18 %. 19 % respondentů odpovědělo „spíše ano“, ţe úprava jídla, má vliv na jejich chuť k jídlu. Osmá otázka se týkala zvyklostí porcí doma a v nemocničním prostředí. 42 % respondentů uvedlo, ţe porce, které dostávají v nemocničním prostředí, jsou stejné, jako doma. 61
V domácím prostředí jí 29 % respondentů méně, neţ v nemocničním prostředí. Vlivem prostředí nemocnice, nemá hlad ani chuť 23 % respondentů a odpověď „nevím“ zvolilo 6 % respondentů. Devátá otázka informuje o schopnosti sníst porce, které dostávají respondenti v nemocničním prostředí. Schopnost najíst se sami, uvedlo 39 % respondentů. Nad jídlem potřebuje dohled 29 % respondentů. Odpověď „občas mne kontrolují“, uvedlo 32 % respondentů. Tato hypotéza se mi zcela nepotvrdila, 54 % respondentů uvedlo, ţe jim jídlo chutná a nemá s ním problém. 23 % respondentů odpovědělo, ţe vlivem prostředí nemají hlad, i kdyţ respondenti uvedli, ţe jim jídlo nechutná. Nebylo to z důvodu psychického, spíše zdravotního. Samozřejmě, ţe psychické rozrušení u pacienta nastává, ale výrazný vliv na jeho nutriční stav, to nemá. Hypotéza 2: Myslím si, že většina starších pacientů zanedbává pitný režim. K této hypotéze se vztahují otázky jedenáct, dvanáct a třináct z dotazníku. Otázky jsem porovnávala zvlášť na chirurgickém oddělení a na oddělení interním s oddělením pro dlouhodobě nemocné. Na oddělení chirurgie o dostatku pitného reţimu má přehled 30 % respondentů, kteří za den vypijí více, jak 1,5 litů tekutin. Snahu dodrţovat pitný reţim má 44 % respondentů. Odpověď „spíše ne“, zvolilo 14 %, a 12 % respondentů odpovědělo, ţe nevypijí za den dostatek tekutin. Na oddělení dlouhodobě nemocných denně vypije více, jak 1,5 litrů tekutin 26 % respondentů, 40 % respondentů se snaţí vypít dostatek tekutin. 14 % respondentů spíše nevypije dostatek tekutin za den a 10 % respondentů má problémy vypít více, jak 1,5 litrů tekutin za den. 50 % respondentů na oddělení chirurgie si je vědoma, ţe mají vypít dostatečné mnoţství tekutin, pro svůj organismus. 20 % respondentů bere na vědomí, ţe má pít dostatek tekutin, ale nemají pocit ţízně. Respondentů, kteří odpověděli „spíše ne“, bylo 16 % a kontrolu zdravotnického personálu, nad příjmem tekutin má 14 % respondentů. Na interním oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných jsou respondenti z 18- ti % vědomi, ţe mají pít, ale nemají pocit ţízně. 20 % respondentů se za den snaţí vypít minimálně 1,5 litrů tekutin. 16 % respondentů si neuvědomuje, ţe by měli dostatečně pít. Kontrolu zdravotnického personálu, nad pitným reţimem má 46 % respondentů.
62
Na oddělení chirurgie odpovědělo 26 % respondentů, ţe vypije 1 – 1,5 litrů tekutin za den. Z toho 60 % respondentů má denní příjem tekutin 2 – 2,5 litru. Méně, jak 1 litr za den vypije 4 % respondentů. A 3 a více litrů, vypije za den 10 % respondentů. Z oddělení dlouhodobě nemocných vypije denně 1 – 1,5 litru tekutin 30 % respondentů. Mnoţství 2 – 2,5 litru tekutin denně, vypije 54 % respondentů. Méně, jak 1 litr tekutin příjme 12 % respondentů a 4 % respondentů vypije za den i více, jak 3 litry tekutin. Hypotéza o zanedbání pitného reţimu u starších pacientů se mi zcela nepotvrdila, většinou se pacienti pohybovali v normálních hodnotách, kdy se respondenti snaţí dostatečně pít, a kde i zásluhou zdravotnického personálu jsou dostatečně zavodněni. Hypotéza 3: Domnívám se, že 40% pacientů v nemocničním zařízení má dohled nad příjmem a výdejem tekutin. Tato hypotéza se vztahuje k otázce dvanáct z dotazníku. Porovnávala jsem odpovědi z oddělení chirurgie a z interního oddělení, kam spadá i oddělení pro dlouhodobě nemocné. Na oddělení chirurgie 20 % respondentů odpovědělo, ţe mají přehled o nutnosti pitného reţimu, ale nejsou schopni vypít více, neţ 2 litry tekutin za den. Důvodem byla odpověď, „nemám pocit ţízně!“. Odpověď „ano“, snaţím se vypít minimálně 1,5 litrů tekutin“, zvolilo 50 % respondentů. 16 % respondentů si neuvědomuje nutnost pitného reţimu, většinou z důvodu neschopnosti vypít více, jak 2 litry tekutin za den. Dohled zdravotnického personálu, nad pitným reţimem má na oddělení chirurgie 14 % respondentů. Na interním oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných, vědí o nutnosti pitného reţimu s nemajícím pocitem ţízně 18 % respondentů. Z velké části na tuto odpověď reagovali velmi staří respondenti. Dodrţovat pitný reţim se snaţí 20 % respondentů, kteří z vlastní vůle usilují, aby denně vypili minimálně 1,5 litrů tekutin denně. Odpověď „spíše ne“ zvolilo 16 % respondentů. Kontrolu zdravotnického personálu, nad pitným reţimem má 46 % respondentů. Tato hypotéza se mi potvrdila, protoţe více, jak 40 % respondentů, celkem z oddělení chirurgie, interního oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných má dohled zdravotnického personálu nad příjmem a výdejem tekutin. Větší procento respondentů, kteří mají dohled nad příjmem a výdejem tekutin se týká hlavně oddělení dlouhodobě nemocných a částečně interního oddělení. 63
Dodatečná odpověď Dodatečná odpověď je spjata s hypotézou 3, kde se domnívám, ţe 40 % respondentů má dohled nad příjmem a výdejem tekutin. V dotazníkovém šetření, jsem hypotézu 3 rozdělila do dvou otázek. V otázce číslo dvanáct jsem zjišťovala, zda si respondenti uvědomují, ţe mají dostatečně pít. Otázka měla objektivní charakter, ve snaze zjistit, zda respondenti mají přehled o svém příjmu a výdeji tekutin. Cílem bylo zjistit, zda jsou od zdravotnického personálu kontrolováni, ohledně příjmu tekutin. Otázka číslo čtrnáct, jako dodatečná odpověď měla zjistit, jaký přehled mají respondenti o svém příjmu a výdeji tekutin. Na oddělení chirurgie nevědělo o svém příjmu a výdeji tekutin 28 %, kdy uváděli důvod, ţe mají plenu nebo močový katétr. Více tekutin vypilo, neţ vyloučilo 62 % respondentů. Vypilo méně a více tekutin vyloučilo 10 % respondentů. Na interním oddělení a oddělení dlouhodobě nemocných, nemělo nad příjmem a výdejem kontrolu 58 %, kdy sami respondenti nevěděli, kolik vypijí nebo vyloučí tekutin. Více vypilo, neţ vyloučilo tekutin 24 % respondentů a 18 % respondentů vypije méně tekutin a více vyloučí. Odpověď „mám plenu / katétr“ byla v hypotéze zásadní. Pacienti s katétrem mají vţdy kontrolu nad příjmem a výdejem tekutin.
Hypotéza 4: Myslím si, že pro více, jak polovinu pacientů na chirurgickém oddělení, bude toto oddělení stresující. Oddělení interní, zvláště pak oddělení dlouhodobě nemocných bude pro pacienty méně stresujícím. Hypotéza se vztahovala k otázkám čtyři a pět z dotazníku. Ptala jsme se, zda je pro respondenty nemocniční prostředí stresující a zda jim vadí prostředí nemocnice. Na oddělení chirurgie, mi na otázku, zda respondentům vadí nemocniční prostředí, odpovědělo, „spíše ano“ 16 % respondentů a „rozhodně ano“ 20 % respondentů. Respondentů, kteří odpověděli, ţe nemocniční prostředí nemá negativní vliv, bylo 36 %. Otázka, zda je pro pacienty nemocniční prostředí stresující, odpovědělo, „ano“ 22 % 64
a „spíše ano“ 14 % respondentů, pro 32 % respondentů není nemocniční prostředí, oddělení chirurgie nijak stresující. Na oddělení dlouhodobě nemocných 14 % respondentů odpovědělo, ţe jim vadí nemocniční prostředí. 56 % respondentů odpovědělo, ţe nemají ţádný problém s nemocničním prostředím. Odpověď „rozhodně ano“ zaznamenalo 14 % respondentů a „spíše ano“ odpovědělo 8 % respondentů. Pro 16 % respondentů je nemocniční prostředí stresující a spíše stresují je pro 4 % respondentů. Ţádný stres z nemocničního prostředí nemá 48 % respondentů a spíše, ţádný stres není ani u 32 % respondentů. Tato hypotéza se mi potvrdila, zjišťovala jsem, zda je pro pacienty chirurgické oddělení více stresujícím, neţ oddělení interní a zároveň oddělení pro dlouhodobě nemocné. Na oddělení chirurgie z celkového počtu 50 respondentů, odpovědělo 36 % respondentů, ţe je pro ně chirurgické oddělení spíše nebo velmi stresující. Na oddělení dlouhodobě nemocných, nepociťují ţádný stres, aniţ by respondentům nemocniční prostředí vadilo. Procenta, uvedená v odpovědi „rozhodně ano“ (16 %) a „spíše ano“ (4 %), u respondentů dlouhodobě nemocných, patří většinou pacientům interního oddělení, kteří pociťují stres z nedostatku informací a strachu z vyšetření. Na oddělení chirurgie, je důvodem stresu očekávaná operace, vyšetřovací metody a strach z neznámého prostředí. Podobné téma, kterému jsem věnovala pozornost, popisovala Michaela Nováková v oboru Všeobecná sestra v roce 2013. Téma její práce, nese název Nutriční podpora – významný faktor léčby u geriatrických pacientů. Zaměření na nutriční přípravky, porce stravy a pitný reţim. S porovnáním obdobné práce a otázkou o pitném reţimu lze zjistit, jak je postoj geriatrických pacientů z jiného zdravotnického prostředí odlišný od prostředí, kde byli hospitalizováni geriatričtí pacienti z mého výzkumu. Pitný režim z této bakalářské práce: Na oddělení chirurgie odpovědělo 26 % respondentů, ţe vypije 1 – 1,5 litrů tekutin za den. Z toho 60 % respondentů má denní příjem tekutin 2 – 2,5 litru. Méně, jak 1 litr za den vypije 4 % respondentů. 3 a více litrů, vypije za den 10 % respondentů. Z oddělení dlouhodobě nemocných vypije denně 1 – 1,5 litru tekutin 30 % respondentů. Mnoţství 2 – 2,5 litru tekutin denně, vypije 54 % respondentů. Méně, jak 1 litr tekutin příjme 12 % respondentů a 4 % respondentů vypije za den i více, jak 3 litry tekutin.
65
Bakalářská práce Michaely Novákové z roku 2013: Pouze 0,5 litru tekutin za den vypije 6 % respondentů. 20 % respondentů vypilo do 1 litru tekutin denně. 40 % respondentů vypilo 1 litr tekutin denně a 1 a více litru vypije 34 % respondentů. Lze objektivně srovnat, pitný reţim u geriatrických pacientů v nemocnici v Novém Městě na Moravě, a u pacientů v nemocnici Třebíč. Respondenti z nemocnice Nové Město na Moravě se snaţí dodrţovat pitný reţim více, neţ pacienti z nemocnice Třebíč. Michaela uvedla, ţe 6 % respondentů vypije pouze 0,5 litru tekutin. 1 a více litru tekutin vypilo 34 % respondentů na odděleních, kde výzkum prováděla. Zhodnotila jsem stav na oddělení dlouhodobě nemocných, kde z mého výzkumu vyplívá, ţe méně, jak 1 litr tekutin za den, přijme 6 respondentů (12 %) a mnoţství 2 – 2,5 litrů tekutin vypije 27 respondentů (54 %). Chtěla bych dodat, ţe hodnoty z mého výzkumu jsou dané i dohledem zdravotnického personálu, nad kontrolou příjmu tekutin.
3.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi
Řešení, která by mohla být přínosná pro danou problematiku. Zajistit zdravotním sestrám, ale i sanitářům kurzy, kde by měli moţnost, zjistit více informací o geriatrickém pacientovi, jeho potřebách a problémech, které se v tomto věkovém období vyskytují. Mnohdy, neţ zdravotní sestry, činnost o pacienty vykonávají sanitáři, kteří mají větší přehled o daných potřebách pro tuto věkovou skupinu pacientů. Důleţité je, aby zdravotní sestra měla snahu, udělat si čas na geriatrické pacienty a nevidět je při vykonávání hygieny nebo plnění ordinace lékaře, i kdyţ pro zdravotní sestru v dnešní době je těţké spojit všechny tyto činnosti s neméně důleţitou prací administrativy. Zdravotní sestry by si měli být vědomy, ţe geriatrickému pacientu nestačí kontrolovat základní potřeby, kam se řadí dodrţování pitného reţimu, porce nedojedené stravy a hygieny. O pacienty v tomto věkovém období, je potřeba se starat náleţitě, chovat se s úctou, důstojností a náleţitým respektem. Často se na tyto aspekty zapomíná a pacienti jsou bráni jako věc, o kterou se musí zdravotní personál postarat.
66
Zdravotní sestry, ale i sanitáři by si měli uvědomit, ţe na stejném místě se můţe objevit i některý z jejich prarodičů nebo rodičů. Také oni, by určitě chtěli, aby péče o jejich blízké byla co nejlepší. Tato práce se snaţí informovat a řešit problém výţivového stavu geriatrického pacienta. Doufám, ţe práce bude přínosná a poučná pro oddělení v nemocnici v Novém Městě na Moravě, kde jsem měla moţnost výzkum vytvářet. Zdravotní sestry se zájmem nahlédnout do bakalářské práce, mohou zjistit, jaké nedostatky, popřípadě problémy mohou mít v péči o geriatrické pacienty. Odpovědi geriatrických pacientů jsou velmi přínosné pro zdravotnický personál, kde se mohou dočíst, zda jsou pacienti spokojení na daném oddělení s výţivou nebo péčí. Jako vhodný materiál můţe práce poslouţit manaţerce pro ošetřovatelskou péči, která práci zhodnotí k dalšímu vzdělávání sester v rámci edukace této problematiky.
67
4 Závěr Téma bakalářské práce, byl Nutriční stav geriatrického pacienta v nemocničním prostředí. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části práce, jsem popisovala, jaký význam má geriatrie, co to geriatrie je, a jak se historicky v České zemi rozvíjela. Návaznost na toto téma byl geriatrický pacient, kde jsem vypsala informace o tomto věkovém období. Neopomněla jsem ani význam stáří, jeho projevy a změny, které ve stáří nastávají. Druhá část práce, informuje o pitném reţimu a názor na pitný reţim. Další informace se vztahují k poruchám výţivy, kde jsem se zaměřila na poruchy podvýţivy tzv. malabsorpci a obezitu. Tyto dvě rozdílné poruchy jsou v dnešní době velmi aktuálním tématem. Ve zdravotnictví, se spíše setkáváme s poruchou podvýţivy, zvanou malabsorpce, která se týká často geriatrických pacientů. Obezita není jen současný problém dospělých. V dnešní populaci trpí nadváhou stále se zvyšující procento dětí. Nadváha můţe způsobit riziko dalších zdravotních onemocnění. S tématem obezity a malnutrice jsou spjaty údaje o vyšetřeních, které poukazují na nutriční stav daného pacienta, tato metoda se nazývá nutriční screening. K dalším vyšetřením, určující stav výţivy, jsou antropometrická měření, například měření koţní řasy nebo měření BMI. V teoretické části jsem snaţila poskytnout údaje o výţivě parenterální, enterální a výţivě sipping. Sipping patří mezi tekutou výţivu. Je velmi populární a vyuţívá všechny sloţky, které jsou pro kaţdého jedince velmi důleţité. Sipping je vhodný, jak pro onkologického, geriatrického pacienta, tak pro pacienty po operacích, pro pacienty s dekubity a osoby trpícím diabetem. Praktická část byla tvořena formou dotazníkového šetření, kde na základě 23 otázek byli různé stupně odpovědí. Otázky se týkaly geriatrických pacientů a informací o jejich nutričním stavu v nemocničním prostředí. Dotazníky byly rozdány v nemocnici Nové Město na Moravě, na oddělení chirurgie, interny a oddělení dlouhodobě nemocných. Na oddělení dlouhodobě nemocných, kde, zvětší části, jsem pacientům s vyplňováním dotazníků dopomáhala. Otázky byly srozumitelně řečeny a odpovědi od pacientů mnou zakrouţkovány.
68
Cílem výzkumu bylo, zjistit schopnost pacienta stravovat se v nemocničním prostředí a zároveň zjistit, jeho potíže s příjmem potravy. Výsledkem bylo, ţe úprava jídla, má vliv na respondentovu chuť, tuto odpověď zvolilo 54 % respondentů, kde dodali, ţe jídlo je v nemocnici chutné a pěkně upravené. Na dietě bylo 19 % respondentů. Strava nechutnala 18 % respondentů a 19 % respondentů odpovědělo „spíše ano“, ţe úprava jídla, má vliv na jejich chuť k jídlu. K tomuto cíli se vztahuje ještě otázka, ve které jsem se ptala, jak působí nemocničního prostředí ne respondenta, zda mu vadí nebo je pro něj stresující. Na oddělení chirurgie, mi na otázku, zda jim vadí nemocniční prostředí, odpovědělo, „spíše ano“ 16 % respondentů a „rozhodně ano“ 20 % respondentů. Respondentů, kteří odpověděli, ţe jim nemocniční prostředí nevadí, bylo 36 %. Otázka, zda je pro pacienty nemocniční prostředí stresující, odpovědělo, „ano“ 22 % a „spíše ano“ 14 % respondentů, pro 32 % respondentů není nemocniční prostředí, oddělení chirurgie nijak stresující. Na oddělení dlouhodobě nemocných mi otázku, zda respondentům vadí nemocniční prostředí, odpovědělo 14 % respondentů a 56 % jich odpovědělo, ţe nemají ţádný problém s nemocničním prostředím. Odpověď „rozhodně ano“ zaznamenalo 14 % respondentů a „spíše ano“ odpovědělo 8 % respondentů. Pro 16 % respondentů je nemocniční prostředí stresující a spíše stresují je pro 4 % respondentů. Ţádný stres z nemocničního prostředí nemá 48 % respondentů a spíše, ţádný stres není ani u 32 % respondentů. Druhý cíl výzkumné části bylo zjistit, kolik denně vypijí pacienti tekutin a zda jsou si vědomi nutnosti příjmu dostatečného množství tekutin. Na oddělení chirurgie nevědělo o svém příjmu a výdeji tekutin 28 %, kdy uváděli důvod, ţe mají plenu nebo močový katétr. Více tekutin vypilo, neţ vyloučilo 62 % respondentů a vypilo méně tekutin a více vyloučilo 10 % respondentů. Na oddělení dlouhodobě nemocných nemělo nad příjmem a výdejem kontrolu 58 % respondentů, kdy sami respondenti nevěděli, kolik vypijí nebo vyloučí tekutin. Více vypilo, neţ vyloučilo tekutin 24 % respondentů a 18 % respondentů vypije méně tekutin a více vyloučí. Na oddělení chirurgie vědí o pitném reţimu, ale většinou nemají pocit ţízně 20 % respondentů. Odpověď „ano, snaţím se vypít minimálně 1,5 litrů tekutin“ zvolilo 50 %. Z toho 16 % respondentů si spíše neuvědomuje nutnost pitného reţimu z důvodu neschopnosti vypít více, jak 2 litry tekutin za den. Dohled nad pitným reţimem má 69
v nemocničním prostředí 14 % respondentů. Na oddělení dlouhodobě nemocných se snaţí dodrţovat pitný reţim a vypít minimálně 1,5 litrů tekutin denně 20 % respondentů. Z toho 18 % si uvědomuje nutnost pitného reţimu, ale většinou nemají pocit ţízně, kde mi na tuto odpověď reagovali velmi staří respondenti. Odpověď „spíše ne“ zvolilo 16 % respondentů. Kontrolu nad pitným reţimem má 46 % respondentů. Při zpracování tohoto tématu jsem si uvědomila, jak se teorie, kterou známe a musíme znát, od praxe víceméně liší. Schopnost vnímat geriatrické pacienty je pro některý zdravotnický personál velmi odlišná, těţká a mnohdy aţ cizí práce. Člověk, by si měl uvědomit, ţe kaţdý jedinec zestárne a nikdo z nás neví, jaké nemoci ho ve stáří mohou postihnout. Téţ nemůţeme vědět, zda se neocitneme na oddělení dlouhodobě nemocných, interním nebo chirurgickém oddělení, jako pacienti, o které se v současnosti staráme. Kaţdý člověk ve stáři, a kaţdý pacient má právo na dostatek prostoru a času. Pokud se jedná o stravu, neměl by, zdravotnický personál být netrpělivý vůči pacientům, kteří nejsou schopni sníst jídlo za krátký čas. Snaţit se pacientům v jídle pomoci, a být vůči nim trpělivý. Mít pochopení pro jejich nedostatky a úctu k nim samotným. Nespěchat s nároky, které zdravotnický personál na pacienty klade.
70
Seznam pouţité literatury
1. ANDĚL, M. a BENEŠ, P. Výživa nemocných v těžkých stavech: Parenterální výživa. Brno: : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1998. ISBN 80-7013-271-X 2. BENEŠ, P. Základy umělé výživy: Nutriční péče pro nemocniční praxi. Praha: Maxdorf s.r.o, 1999. ISBN 80-85800-71-3 3. DÍTĚ, P. A KOLEKTIV. Základy digestivní endoskopie. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-237-9 4. KELLER, U., MEIER, R. a BERTOLI, S. Klinická výživa. Z německého originálu Klinische Ernährung. Praha 3: Scientia medica, spol. s.r.o., 1993. ISBN 80-85526-08-5 5. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-80-247-3148-3. 6. SCHULER, M. a OSTER, P. Geriatrie od A do Z pro sestry. Vydání podpořila Česká asociace sester. Praha 7: Grada Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3013-4 7. NOVÁKOVÁ, Michaela. Nutriční podpora- významný faktor léčby u geriatrických pacientů. Jihlava, 2013. Bakalářská práce. Nutriční podporavýznamný faktor léčby u geriatrických pacientů. Vysoká škola Polytechnická Jihlava. Vedoucí práce Mgr. Monika Marienko 8. TOPINKOVÁ, E. a NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o., 1995. ISBN 80-7169-099-6. 9. URBÁNKOVÁ, P. a URBÁNEK, L. A KOLEKTIV AUTORŮ. Klinická výživa v současné praxi. Brno: centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2008. ISBN 978-80-7013-473-3 10. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory: pro zdravotnické a sociální pracovníky. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-2170-5 11. WEBER, P. a A KOLEKTIV. Minimum z klinické gerontologie: pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. ISBN 80-7013-314-7 71
Elektronické knihy: 12. HOLMEROVÁ, I., ZIKMUNDOVÁ, K. a JURAŠKOVÁ, B. Vybrané kapitoly z gerontologie [online]. Gerontologické centrum, 2007 [cit. 201404-07]. ISBN 978-80-254-0179-8. Dostupné z: http://www.geriatrie.cz/dokumenty/VybrKapZGerontologie.pdf 13. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a A KOLEKTIV. Geriatrie a gerontologie [online]. Praha: Grada, 2004 [cit. 2014-04-07]. ISBN 80-247-0548-6. Dostupné z: file:///C:/Users/PC/Downloads/Geriatrie-gerontologie.pd Elektronické periodikum 14. Epidemie obezity: Metody určování optimální tělesné hmotnosti. In: Epidemie obezity: Metody určování optimální tělesné hmotnosti [online]. 2013 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18-metodyurcovani-optimalni-telesne-hmotnosti 15. JELIGOVÁ, Hana a KOŢÍŠEK FRANTIŠEK. Pitný reţim: proč, kolik a co vlastně pít?. Pitný režim: proč, kolik a co vlastně pít?. 2010, č. 12, 7 a 8. DOI: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/07/13. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/07/13.pdf 16. KOMOŇOVÁ, Anna. Interní medicína pro praxi: Nové trendy v léčebné výţivě - nutriční postupy při léčbě pacienta. Interní medicína pro praxi: Nové trendy v léčebné výživě - nutriční postupy při léčbě pacienta. 2010, 12 (7 a 8), 390 - 394. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2010/07/14.pdf 17. MATĚJOVSKÁ KUBEŠOVÁ, Hana. Dehydratace nejen u seniorů, pitný reţim, návrat k vodě. Dehydratace nejen u seniorů, pitný režim, návrat k vodě. 2012, č. 9. DOI: http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2012/06/11. Dostupné z:http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2012/06/11.pdf 18. TOMÍŠKA, Miroslav. Praktické lékárenství: Nutriční podpora formou sippingu. Praktické lékárenství: Nutriční podpora formou sippingu. 2009, 5(1), 10- 15. Dostupné z: http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2009/01/03.pdf 19. Výživa v nemoci: Výţiva dospělých [online]. 2012 [cit. 2014-04-25]. ISSN 1803-017X. Dostupné z:http://www.vyzivavnemoci.cz/ 72
Seznam tabulek Tabulka 1:Pohlaví respondentů - oddělení chirurgie ................................................................. 32 Tabulka 2: Pohlaví respondentů – interní oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné ........ 32 Tabulka 3:Věk respondentů ....................................................................................................... 33 Tabulka 4:Doba hospitalizace.................................................................................................... 34 Tabulka 5: Pocit respondenta z nemocničního prostředí – oddělení chirurgie .......................... 35 Tabulka 6: Pocit respondenta z nemocničního prostředí – interní oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné .................................................................................................................. 36 Tabulka 7: Stresující prostředí nemocnice – oddělení chirurgie ............................................... 37 Tabulka 8: Stresující prostředí nemocnice – oddělení interní a pro dlouhodobě nemocné ....... 38 Tabulka 9: Změna hmotnosti respondenta - oddělení chirurgie ................................................ 39 Tabulka 10: Změna hmotnosti respondenta – interním oddělení a oddělení dlouhodobě nem. 40 Tabulka 11: Úprava stravy, vliv na respondenta ....................................................................... 41 Tabulka 12:Porce stravy v nemocničním prostředí ................................................................... 42 Tabulka 13: Dohled nad jídlem ................................................................................................. 43 Tabulka 15: Vědomí o dostatku tekutin během dne – oddělení chirurgie ................................. 45 Tabulka 16: Vědomí o dostatku tekutin během dne – oddělení interní a dlouhodobě nem. ...... 46 Tabulka 17: Vědomost respondenta o dostatečném pitném reţimu – oddělení chirurgie ......... 47 Tabulka 18: Vědomost respondenta o dostatečném pitném reţimu – interní odd. a pro dlouhodobě nemocné .................................................................................................................. 48 Tabulka 19: Denní mnoţství tekutin – oddělení chirurgie......................................................... 49 Tabulka 20: Denní mnoţství tekutin – interní oddělní a oddělení dlouhodobě nemocných ...... 49 Tabulka 21: Příjem a výdej tekutin – oddělení chirurgie ........................................................... 50 Tabulka 22: Příjem a výdej tekutin – oddělení interní a oddělení dlouhodobě nemocných ...... 51 Tabulka 23: Problémy s vylučováním – oddělení chirurgie ..................................................... 52 Tabulka 24: Problémy s vylučováním – oddělení interní a oddělení dlouhodobě nemocných 52 Tabulka 25: Snídaně, kaţdé ráno ............................................................................................... 53 Tabulka 26: Diabetický respondent ........................................................................................... 54 Tabulka 27: Diabetický dietní reţim ......................................................................................... 55 Tabulka 28: Změna hodnot glykémie ........................................................................................ 56 Tabulka 29: Sipping................................................................................................................... 57 Tabulka 30: Zkušenost s nazogastrickou sondou....................................................................... 58 Tabulka 31: Zkušenost s gastroenterální sondou ....................................................................... 59 Tabulka 32: Přidruţené onemocnění ......................................................................................... 60
73
Přílohy Příloha 1
Nutriční screening
Příloha 2
Nutriční anamnéza
Příloha 3
Sledování denní konzumace jídla
Příloha 4
Screeningový dotazník pro vyhodnocení vzniku malnutrice
Příloha 5
Dotazník
Příloha 6
Ţádost se sběrem dat
74
Příloha 1
Nutriční screening
Obrázek 1: Zhodnocení nutričního stavu, pomocí Mini Nutritional Assessment (Zdroj:WW.ZDN.CZ. Lékařské listy: Nutriční podpora v geriatrii. In: Nutriční podpora v geriatrii [online]. 2006 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/prilohalekarske-listy/nutricni-podpora-v-geriatrii-173669)
75
Příloha 2
Nutriční anamnéza
Obrázek 2:Nutriční anamnéza (Zdroj: Nemocnice Nové Město na Moravě, tetické oddělení)
76
Příloha 3
Sledování denní konzumace jídla
Obrázek 3: Sledování konzumace jídla (Zdroj: Nemocnice Nové Město na Moravě, dietické oddělení)
77
Příloha 4
Nottinghamský screeningový dotazník
Obrázek 4: Nottinghamský screeningový dotazník pro hodnocení rizika malnutrice
(Zdroj:Nutriční podpora v geriatrii: Příčiny malnutrice. In: Nutriční podpora v geriatrii: Příčiny malnutrice [online]. Praha 2. vydání: Basics in clinical nutrition, 2000 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z:http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/nutricni-podpora-v-geriatrii173669)
78
Příloha 5
Dotazník
Vážené respondentky, vážení respondenti! Jmenuji se Kristýna Janů a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické Jihlava obor Všeobecná sestra. Obracím se na Vás s žádostí o vyplnění mého dotazníku, který poslouží jako podklad pro bakalářskou práci na téma „ Nutriční stav geriatrického pacienta v nemocničním prostředí“ Dovoluji si Vás rovněž požádat o co nejpřesnější a pravdivé vyplnění dotazníku. Účast na dotazníku je anonymní. Své odpovědi prosím zakroužkujte. Předem děkuji za ochotu. 1)Jakého jste pohlaví? a) Žena b) Muž 2) Kolik Vám je let? a) méně, jak 65 b) 66 – 70 c) 71 – 80 d) 81 a více 3) Jak dlouho jste hospitalizován/a v nemocnici? a) méně, jak týden b) 1 týden c) 2 týdny d) 3 týdny a více 4) Vadí Vám nemocniční prostředí? a) spíše ne b) rozhodně ne c) spíše ano d) rozhodně ano 5) Je pro Vás nemocniční prostředí stresující? a) ano b) spíše ano c) ne d) spíše ne 6) Změnila se Vše tělesná hmotnost od doby, co jste zde? a) ne b) ano, přibral/a jsem c) nevím d) ano, mám o pár kil méně 7) Má úprava jídla, které zde dostáváte vliv na Vaši chuť k jídlu? a) ano, jídlo je zde pěkně upravené a teplé b) mám dietu, zatím jsem neochutnal/a c) nechutná mi
79
d) spíše ano 8) Byl/a jste zvyklí/á na porce, které dostáváte v nemocnici i doma? a) ano, porce jsou stejné b) ne, doma jím méně c) porce jsou stejné, ale vlivem prostředí nemám hlad/chuť d) nevím 9) Potřebujete nad jídlem dohled? a) ne, jsem schopný se sám/sama najíst b) ano, potřebuji dohled c) občas mne kontrolují 10) Potřebujete dopomoc při jídle? a) ano b) ne c) spíše ano d) spíše ne 11) Myslíte si, že za den vypijete dostatečné množství tekutin? a) ano, denně vypiju více jak 1,5 l tekutin b) spíše ano c) spíše ne d) ne 12) Jste si vědom/a toho, že máte dostatečně pít? a) ano, ale většinou nemám pocit žízně b) ano, snažím se vypít minimálně 1,5 l tekutin denně c) spíše ne d) ne, proto mne sestry kontrolují 13) Máte přehled o tom, kolik denně vypijete tekutin? a) 1- 1,5l /denně b) 2- 3l/ denně c) 3 a více/ denně d) méně, než 1l/denně 14) Myslíte si, že Váš příjem tekutin je vyšší, než výdej? a) nevím b) vypiju více, než vyloučím c) vypiju málo, ale hodně vylučuji 15) Během hospitalizace, máte problémy s vylučováním? a) trpím zácpou b) mám průjem c) žádné potíže nemám 16) Byl/a jste zvyklý/á snídat každé ráno? a) ano b) nikdy nesnídám c) občas 17) Jste diabetik?
80
a) ano, na inzulínu b) ano, na POADech (léky) c) ano, na dietě d) ne 18) Jste- li diabetik, dodržujete diabetický dietní režim (2 večeře)? (Vyplní, jen diabetici) a) ano b) občas něco sním c) ne 19) Změnili se Vaše hodnoty glykémie, po dobu hospitalizace? (Vyplní jen diabetici) a) Ano, hodnoty se mi srovnali b) Ne, mám pořád stejně hodnoty c) Nevím 20) Máte nějaké zkušenosti s tekutou výživou (sipping)? a) ano, můj stav doporučoval tekutou výživu b) ne c) neznám, neznám d) ochutnal/a jsem 21) Máte zkušenosti s nazogastrickou sondou? (sonda, zavedena z nosu do žaludku) a) aktuálně ji mám b) ne d) ano, měl/a jsem ji 22) Máte zkušenosti s gastroenterální sondou? (sonda, zavedena do žaludku) a) aktuálně ji mám b) ne 23) Máte nějaké přidružené onemocnění? a) potíže se srdcem b) porucha funkce ledvin
81
Příloha 6
Ţádost se sběrem dat
82
