VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb geriatrických pacientů v nemocničním zařízení
Bakalářská práce
Autor: Silvie Vrbková, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Monika Marienková Jihlava 2014
Anotace Bakalářská práce pojednává o způsobech uspokojování potřeb geriatrických pacientů v nemocničním zařízení. Uspokojování potřeb je zde chápáno v holistickém kontextu a je vnímáno jako důležitý prvek poskytování ošetřovatelské péče. V teoretické části jsou popsána východiska pro teorii potřeb a jejich uspokojování, změna exprese potřeb během onemocnění a hospitalizace. Zabývám se v ní také specifiky péče o geriatrické pacienty. Praktická část dokumentuje průběh výzkumu, který se skládal z dotazníkového šetření. Cílovou skupinou byli geriatričtí pacienti v Nemocnici Jihlava. Cílem výzkumu bylo posoudit uspokojení rizikových potřeb seniorů za hospitalizace.
Klíčová slova potřeby, ošetřovatelská péče, geriatrický pacient
Annotation This bachelor theses deals with the ways of satisfying needs of geriatric patients in a hospital. Supplying of needs is understood in holistic context in this theses and it is seen as an important element of providing the nursing care. There is the basis for the theory of needs and their satisfaction described in the theoretical part, the change of expression of needs during the illness and hospitalisation. I also deal with the specifics of the care about geriatric patients in it. The practical part documents the course of research, which consisted of the distribution of questionnaires. The geriatric patients of the Jihlava Hospital were the focus groups. The goal of the research was to assess the satisfaction of the problematic needs of seniors during hospitalisation.
Key words needs, nursing care, geriatric patient
Poděkování Velice děkuji paní Mgr. Monice Marienkové, vedoucí mojí bakalářské práce, za velmi cenné připomínky, odborné vedení a trpělivost. Také bych chtěla poděkovat všem pacientům, kteří byli ochotni se mnou spolupracovat a prostřednictvím svých odpovědí mi poskytli možnost tuto výzkumnou práci zrealizovat. Upřímně děkuji všem, kteří přispěli, ať už cennou radou nebo pomocí, ke zdárnému dokončení mojí bakalářské práce a kteří mě podporovali v průběhu celého studia. Zvláštní dík patří všem mým blízkým.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 14. 4. 2014 ..................................................... Silvie Vrbková, DiS.
Obsah 1
2
ÚVOD ........................................................................................................................ 8 1.1
CÍL VÝZKUMU ........................................................................................................... 10
1.2
HYPOTÉZY ................................................................................................................ 10
TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 11 2.1
2.2
2.3
3
POTŘEBY ČLOVĚKA................................................................................................... 11 2.1.1
Definice pojmu potřeba ............................................................................... 11
2.1.2
Vztah motivace a potřeb ............................................................................. 11
2.1.3
Významné teorie potřeb .............................................................................. 12
2.1.4
Klasifikace potřeb ....................................................................................... 14
2.1.5
Překážky v uspokojování potřeb ................................................................. 15
POTŘEBY ČLOVĚKA V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI .......................................................... 16 2.2.1
Holismus ..................................................................................................... 17
2.2.2
Uspokojování potřeb nemocného člověka .................................................. 18
2.2.3
Vybrané potřeby a jejich modifikace v průběhu nemoci a hospitalizace ... 20
GERIATRIE, GERIATRICKÝ PACIENT ........................................................................... 25 2.3.1
Stárnutí a stáří ............................................................................................. 25
2.3.2
Gerontologie, geriatrie ................................................................................ 26
2.3.3
Zvláštnosti ošetřovatelské péče o geriatrického pacienta ........................... 28
PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 34 3.1
METODIKA VÝZKUMU ............................................................................................... 34
3.2
CHARAKTERISTIKA VZORKU RESPONDENTŮ A VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ ................. 35
3.3
PRŮBĚH VÝZKUMU ................................................................................................... 35
3.4
ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT .................................................................................. 36
3.5
VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................................... 36 3.5.1
Počet respondentů na jednotlivých odděleních ........................................... 36
3.5.2
Věková struktura respondentů .................................................................... 37
3.5.3
Délka hospitalizace ..................................................................................... 37
3.5.4
Příležitost sdělit potřeby ............................................................................. 38
3.5.5
Uspokojení potřeby po jejím sdělení .......................................................... 39
3.5.6
Změna psychické pohody během hospitalizace .......................................... 40
3.5.7
Dostatek odpočinku a spánku během hospitalizace .................................... 41
3.5.8
Spokojenost s nemocniční stravou .............................................................. 42
3.5.9
Možnost komunikovat s ostatními lidmi během hospitalizace ................... 43
3.5.10 Příjemnost spolupráce s personálem .......................................................... 44 3.5.11 Možnost spolurozhodování o léčbě a péči ................................................. 45 3.5.12 Nedostatečně uspokojené potřeby .............................................................. 46 3.5.13 Spokojenost se vzhledem nemocničního prostředí .................................... 48 3.5.14 Výskyt pocitu osamělosti během hospitalizace ......................................... 49 3.5.15 Dostatečnost návštěvních hodin ................................................................. 50 3.5.16 Splnění očekávání při komunikaci s personálem ....................................... 51 3.5.17 Celková spokojenost během hospitalizace ................................................. 52 3.5.18 Dostatečné tišení bolesti během hospitalizace ........................................... 53 3.5.19 Možné příčiny nespokojenosti pacientů ..................................................... 54 3.5.20 Návrhy na zlepšení situace v nemocnici .................................................... 55 3.6
3.7
4
DISKUZE ................................................................................................................... 56 3.6.1
Hypotéza č. 1 .............................................................................................. 56
3.6.2
Hypotéza č. 2 .............................................................................................. 57
3.6.3
Hypotéza č. 3 .............................................................................................. 58
3.6.4
Hypotéza č. 4 .............................................................................................. 58
3.6.5
Porovnání výsledků výzkumu s výsledky jiných autorů............................. 60
NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ................................................................ 61
ZÁVĚR..................................................................................................................... 64
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................................... 66 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .......................................................................................... 69 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................................................... 70 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................ 71
1 Úvod Termín potřeba by měl být dobře znám každé zdravotní sestře. Pracujeme-li formou ošetřovatelského procesu, neustále se při své práci zabýváme potřebami nemocných. Snažíme se je dobře identifikovat pomocí ošetřovatelské anamnézy. Ze zjištěných dat usilujeme o co nejpřesnější formulaci pacientových problémů prostřednictvím ošetřovatelských diagnóz. A na základě těchto diagnóz plánujeme intervence, aby byly pacientovy problémy vyřešeny a jeho potřeby saturovány, pokud je nedokáže uspokojit sám. Díváme-li se na termín potřeba tímto pohledem, chápeme dobře, že je bazálním termínem ošetřovatelské péče. K pojmu potřeba můžeme v soudobém ošetřovatelství bez váhání přiřadit i specifikaci „biopsycho-sociální“. Tímto termínem zdůrazňujeme naše zaměření na lidskou bytost jako celek. Vyjadřujeme, že nevidíme pacientovy problémy odděleně, nýbrž v souvislostech. Uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb pacientů je pro mě tedy synonymem pro práci zdravotní sestry. V každé směně je její hlavní pracovní náplní. Ošetřovatelství má podobně jako ostatní vědní disciplíny mnoho specializací. Já jsem se ve své bakalářské práci zaměřila na oblast geriatrického ošetřovatelství, protože je mi blízké a věnuji se mu ve své praxi. Péče o geriatrické pacienty je velmi náročná, neboť se většinou jedná o polymorbidní pacienty s omezenou pohyblivostí, kteří si obvykle sami nemohou zajistit naplnění většího počtu svých potřeb a jsou odkázáni na pomoc druhých. Geriatrické ošetřovatelství tedy považuji za nezbytnou součást profese zdravotní sestry a zvládnutí péče o geriatrického pacienta je jednou z nejkomplexnějších sesterských činností. Navíc se jedná o velmi aktuální problematiku. V souvislosti se socioekonomickou situací a vyspělostí zdravotnictví v našem státě seniorů přibývá a v důsledku toho přibývá i v nemocnicích geriatrických pacientů. Dnes již vznikají i specializovaná geriatrická pracoviště. Osobně se přikláním k názoru, že úroveň společnosti je vyjádřena její schopností postarat se o svůj nejslabší článek, kterým jsou osoby, jež o sebe nemohou pečovat samy – děti, nemocní a staří lidé. V teoretické části jsem se pokusila rozebrat stávající poznatky o potřebách v holistickém kontextu a ve vztahu k ošetřovatelské péče. Dále jsem se zaměřila na informace o zvláštnostech přístupu ke geriatrickým pacientům a na specifika ošetřovatelství v geriatrii. V praktické části jsem se pokusila nahlédnout do problematiky uspokojování potřeb očima osob, kterých se tato péče týká – očima geriatrických pacientů. Pro svůj výzkum jsem si vybrala
8
Nemocnici Jihlava, neboť na jejím oddělení geriatrické a následné péče v současné době pracuji a ráda bych se podílela na zvyšování kvality péče o naše klienty. Jsem si vědoma toho, že téma lidských potřeb je neobyčejně rozsáhlé a do jedné bakalářské práce nelze obsáhnout celou problematiku v její šíři. Proto by mě velmi potěšilo, kdyby se moje práce mohla stát inspirací pro práce další, které by mohly na moji práci navázat a problematiku potřeb geriatrických pacientů rozvést dalšími směry.
9
1.1 Cíl výzkumu Popsat a zhodnotit rizikové prvky uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb geriatrických pacientů při hospitalizaci v Nemocnici Jihlava.
1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů nemá během hospitalizace uspokojeny všechny své základní potřeby.
Hypotéza č. 2 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů cítí během hospitalizace zhoršení své psychické pohody.
Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů negativně vnímá omezení svých sociálních kontaktů během hospitalizace a prožívá pocit osamělosti.
Hypotéza č. 4 Předpokládám, že na oddělení geriatrické a následné péče jsou pacienti více spokojení s uspokojováním svých potřeb než na oddělení interním a chirurgickém.
10
2 Teoretická část 2.1 Potřeby člověka 2.1.1 Definice pojmu potřeba Lidské chování je zaměřené na uspokojování různých potřeb. Potřeby člověka jsou velmi variabilní. Jsou vyjádřením individuality každého jednotlivého člověka. Jsou zasazeny do kontextu bezprostředního i vzdálenějšího prostředí člověka, fyzikálního i sociálního. Lze říci, že každá potřeba se vztahuje k něčemu v prostředí. Zatímco pudy a instinkty lidí jsou neměnné, potřeby se během života vyvíjejí a kultivují, mění se kvantitativně i kvalitativně. Do značné míry jsou determinovány kulturou, ve které člověk žije. (Trachtová, 2008, Zacharová, 2007) Šamánková (2011) označuje potřebu jako stav utvořený z dynamické síly, která vznikla na základě nadbytku nebo nedostatku nějaké podmínky, ať už ze světa biologického, psychologického, sociálního nebo duchovního, popř. z touhy něčeho dosáhnout. Tento stav vede k uvědomění si potřeby a nalezení způsobu jejího řešení. Hlavním cílem je dosažení rovnováhy organismu – homeostázy. Díky tomu jsou potřeby pro život člověka užitečné a jsou důležitým faktorem, který spoluutváří kvalitu života. Trachtová (2008, str. 10) definuje: „Potřeba je projevem nějakého nedostatku, chybění něčeho, jehož odstranění je žádoucí. Potřeba pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k životu, popř. vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro život nepříznivá.“ Najdeme mnohé potřeby, které jsou všem lidem společné. Pokud se však podíváme na způsoby jejich uspokojování, zjistíme, že se u různých lidí mohou zásadně lišit. Obecně lze říci, že existují způsoby uspokojování potřeb, které jsou žádoucí a které jsou nežádoucí. Žádoucí způsoby nesmí být v rozporu se zákonem a nemají nikomu škodit. Zároveň by měly být ve shodě se sociokulturními hodnotami konkrétního člověka. (Trachtová, 2008)
2.1.2 Vztah motivace a potřeb Lidské chování je zaměřené na dosahování cílů. K tomu je nutné, aby člověk vyvinul určitou aktivitu. Hybné síly, které člověka přimějí, aby jednal za účelem dosažení vytčeného cíle, jsou označovány jako motivace. K motivaci se řadí rovněž vzbuzování konkrétního záměru a jeho udržování. V této souvislosti vstupují do procesu dosahování cíle pudy člověka, jeho potřeby,
11
zájmy, ideály a další prvky, které souhrnně označujeme jako motivy. Potřeby lze tedy označit jako jeden z motivů lidského chování a jednání (Jobánková, 2003). Rovněž Trachtová (2008) uvádí, že potřeby jsou základními motivy, podobně Šamánková (2011), která doplňuje, že ostatní formy motivů se z potřeb vyvíjejí. Pro dosažení konkrétního cíle je důležitá síla motivace a schopnost jedince překonávat překážky. Motivace je psychický proces, který dodává jedinci sílu a odvahu, aby o určitý cíl usiloval, zajišťuje energetizaci organismu. Souvisí s vůlí něčeho dosáhnout. Každé lidské chování je něčím motivováno a zároveň je ovlivňováno faktory biologickými, kulturními a sociálními. Aktivizace k výkonu určité činnosti trvá tak dlouho, dokud není cíl splněn, tedy dokud není uspokojena určitá potřeba, nebo dokud se člověk nesmíří se skutečností, že daný cíl nemůže být splněn. (Šamánková, 2011) V motivaci hraje důležitou roli možnost výběru, kdy si člověk z velkého množství podnětů a možností volí ty, které mu vyhovují, a díky nimž jeho snažení spěje ke zvolenému cíli. Každé lidské chování je nějak motivované a částečně také regulované. Jedna činnost může mít mnoho motivů, z nichž mnohé si ani neuvědomujeme nebo si je špatně interpretujeme. Současně své chování a snažení také prožíváme, což se projevuje našimi touhami a přáními. Uvědomujeme si, že něco chceme. Nemůžeme však usilovat o všechno, po čem toužíme. Musíme překonávat překážky, určovat si priority, neboť některé cíle mohou být neslučitelné. Jiné cíle musí snést časový odklad. Každý jedinec si během života osvojuje určité způsoby reagování, což ovlivňuje jeho úspěšnost při vyrovnávání se s životními nároky. (Jobánková, 2003)
2.1.3
Významné teorie potřeb
Ještě před rozvojem moderních ošetřovatelských teorií se problematikou potřeb začali zabývat především psychologové. Henry Alexander Murray (1893–1988) do psychologie zavedl termín potřeba a rozdělil potřeby do tří kategorií: viscerogenní (primární), psychogenní (sekundární) a skryté (latentní). Dále potřeby třídil na kladné a záporné. Vytvořil teorii o potřebě a tlaku. Jedním z nejznámějších psychologů zabývajících se potřebami byl Američan Abraham Harold Maslow (1908–1970), představitel humanistické psychologie, který vytvořil dnes již velmi dobře známou hierarchicky uspořádanou pyramidu potřeb (1943). K dalším psychologům, kteří se zabývali motivací a potřebami patří např. David C. McClelland (1917–1998) a jeho teorie tří potřeb. Silami motivujícími lidské chování se zabýval také E. P. Fromm (1900 – 1980), sociální psycholog, psychoanalytik a filozof. (Šamánková, 2011, Trachtová, 2008)
12
Vnímání potřeb pro účely ošetřovatelství je nejblíže Maslowova teorie potřeb. V praxi se používají různě adaptované modely jeho pyramidy. Ačkoliv nebyla Maslowova teorie nikdy podložena faktickými důkazy, je všeobecně uznávaná. Snažil se zjistit, co je hybnou silou chování a jednání lidí a vytvořil teorii motivace. Podle něj má každý člověk jedinečný systém motivů, který vychází z jeho potřeb. Některé z nich jsou silnější, jiné slabší. (Trachtová, 2008) Maslow zjistil, že hierarchie potřeb různých lidí má přes svou individualitu určité společné rysy a že lidé mají tendenci upřednostňovat některé potřeby před jinými. Např. pokud má člověk hlad, dá přednost vydatné snídani před kvalitní knihou. Podobně pokud se člověk ocitne v ohrožení života, bude pro něj vidina bezpečného úkrytu důležitější než otázky smyslu života. Trachtová (2008) uvádí, že potřeba prožívaná jako pocit nedostatku ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka a tím zcela zásadně ovlivňuje jeho chování, pozornost, myšlení, emoce a volní procesy. Na základě těchto poznatků o motivech lidského chování, resp. o potřebách, Maslow definoval základní potřeby člověka, které postavil na bázi svojí pyramidy potřeb. Tyto potřeby označil jako fyziologické, protože vycházejí z biologické podstaty člověka. Jsou charakteristické tím, že jsou důležité pro přežití. Nad tyto základní potřeby postavil potřebu jistoty a bezpečí. Na ještě vyšší úroveň postavil potřeby psychologicko-sociální, např. potřebu sounáležitosti a lásky, potřebu uznání, potřeby poznávací. Na vrchol pyramidy zařadil potřeby týkající se filozofické stránky lidské existence, smyslu života a snahy člověka realizovat se a využít svůj potenciál. (viz Příloha č. 1: Maslowova hierarchie potřeb) Potřeby fyziologické a potřebu bezpečí a jistoty označil Maslow jako potřeby nižší. K vyšším potřebám podle něj patří potřeba sounáležitosti, uznání a potřeba seberealizace. (Trachtová, 2008) Maslow rozlišoval dvě základní skupiny potřeb dle mechanismu jejich uspokojení. První skupinou jsou tzv. D-potřeby (Deficiency Needs), které vyžadují odstranění nějakého nedostatku. Druhou skupinou jsou tzv. B-potřeby (Being Values), které předpokládají dosažení určité hodnoty bytí. K D-potřebám patří i základní lidské potřeby. Jejich uspokojení představuje běžnou životní normu. V tom je zásadní rozdíl oproti B-potřebám, které přináší pozitivní pocit z jejich naplnění a zároveň motivují k dalším činnostem. Maslow během svého života svoji teorii dále rozvíjel. Svoji pyramidu potřeb z původních pěti úrovní rozšířil na osm. (Šamánková, 2011)
13
2.1.4 Klasifikace potřeb Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila základní dělení potřeb podle jejich podstaty na biologické, psychologické a sociální. Biologické potřeby vycházejí z podstaty člověka jako živé bytosti. Jsou nutné pro zachování života a správné fungování organismu. Můžeme je označit rovněž jako fyziologické potřeby. K základním biologickým potřebám člověka patří potřeba jídla a pití, potřeba spánku a odpočinku, potřeba zachování přiměřené tělesné teploty, potřeba přiměřené aktivity, efektivního dýchání, potřeba mikce a defekace, potřeba být bez bolesti a sexuální potřeby. (Trachtová, 2008) Psychologické potřeby jsou založeny na vnitřním prožívání a vnímání člověka. Jsou odvozovány od psychických stavů a jevů. Souvisí s nimi potřeba rozvoje osobnosti, psychické vyrovnanosti, pocit psychického a emočního bezpečí. (Šamánková, 2011) Sociální potřeby souvisí s životem člověka ve společnosti. Zahrnují zejména potřebu sociálních vazeb, účast ve skupinách, potřebu účastnit se společenských událostí. Úzce s nimi souvisí i potřeby kulturní, potřeba vzdělávání. (Šamánková, 2011) V literatuře se často setkáváme také s termínem duchovní nebo spirituální potřeby. Týkají se duchovního života jedince, ať už jde o náboženské vyznání nebo filozofické či psychologické zaměření. (Šamánková, 2011) Zajímavé je dělení potřeb podle dalších kritérií, což nám pomáhá objasnit, proč některé potřeby člověk upřednostňuje před jinými. Šamánková (2011) uvádí: Dělení potřeb dle naléhavosti na nezbytné a zbytné. Zjednodušeně lze říci, že nezbytné potřeby jsou ty, které jsou nutné pro přežití. Podobně lze rozlišit dělení na potřeby primární a sekundární. Primární potřeby se opět vztahují k biologické podstatě člověka, zahrnují potřeby, které jsou zajišťovány v rámci základní ošetřovatelské péče. Sekundární potřeby souvisí s životem člověka ve společnosti, nemají vrozený původ, vznikají socializací. Dělení potřeb dle četnosti výskytu na trvalé, které se objevují denně, občasné, které se s určitou pravidelností opakují, a potřeby výjimečné. Dělení potřeb dle časového horizontu na současné a budoucí.
14
Dělení potřeb dle požadavku na vlastnictví nějaké věci na materiální a nemateriální, ekonomické a neekonomické.
2.1.5 Překážky v uspokojování potřeb Zacharová (2007) uvádí, že uspokojování lidských potřeb je dynamický proces, který je formován řadou faktorů. Trachtová (2008) je blíže specifikuje. Jmenuje pět základních faktorů, které lidem mění, znesnadňují či znemožňují uspokojování potřeb. Je to přítomnost nemoci, dále okolnosti, za jakých nemoc vzniká, vývojové stádium člověka, jeho osobnostní charakteristiky a související mezilidské vztahy. Jobánková (2003) rozlišuje překážky v uspokojování potřeb vnitřní a vnější, dále pasivní a aktivní. Vnitřní překážkou je míněn stav osobnosti, který brání, aby se člověk snažil o dosažení cíle. Např. člověk s akutními zdravotními obtížemi si nezavolá sanitku, protože si myslí, že jeho stav není dostatečně závažný, aby ho opravňoval k přivolání lékařské pomoci. Je to obdoba subjektivních překážek, jež zmiňuje Šamánková (2011) a která říká, že vycházejí ze sebekoncepce pacienta, neboť jsou spojeny s emocemi, např. s ostychem, pocity nedůvěry či osobními antipatiemi. Šamánková (2011) dále uvádí, že lidé s kladnou sebekoncepcí se dobře znají a mají vůči své osobě pozitivní vztah, proto dokáží lépe identifikovat své potřeby a snáze nacházejí způsoby jejich naplnění. Mají dobře utříděnou hierarchii osobních hodnot. Oproti tomu osoby s narušenou sebekoncepcí vyžadují mnohem větší péči a pozornost zdravotnického personálu. Totéž říká i Trachtová (2008). Vnější překážky podle Jobánkové (2003) působí zvenčí, jsou na osobnosti člověka nezávislé. Šamánková (2011) jejich obdobu označuje jako bariéry objektivní, neboť jsou navenek zřejmé a mohou být nezávisle posouzeny druhou osobou. Vztahují se např. k příjmu potravy a tekutin, kdy můžeme objektivně hodnotit dostupnost jídla a pití, dále např. k potřebě pohybu, kdy posuzujeme potřebu doprovodu, použití kompenzačních pomůcek k chůzi. Pasivní překážky jsou takové, které člověka přímo neohrožují, svojí přítomností pouze člověku brání v jeho činnosti. Oproti tomu aktivní překážky jsou ohrožující, neboť působí jako protichůdná síla proti našemu snažení. (Jobánková, 2003)
15
2.2 Potřeby člověka v ošetřovatelské péči Jak jsem již předeslala v úvodu, lidské potřeby jsou základními stavebními kameny ošetřovatelské péče. Systematické vyhledávání potřeb a plánování jejich uspokojování u zdravých i nemocných osob je hlavním rysem soudobého ošetřovatelství (Staňková, 1996, Trachtová, 2008). K efektivnímu vyhledávání, uspokojování a hodnocení potřeb pacientů slouží pracovní metoda sester zvaná ošetřovatelský proces. Šamánková (2011) jako základní důvod, proč používat techniku ošetřovatelského procesu k naplňování lidských potřeb, uvádí skutečnost, že ošetřovatelský proces usnadňuje sestrám klinické rozhodování a řešení problematických situací. To zejména díky tomu, že umožňuje vytvoření celistvé struktury, podle které lze bezpečně postupovat, aniž by byla narušena kontinuita v poskytování ošetřovatelské péče. Rovněž Tóthová (2009) zdůrazňuje nutnost systematičnosti v práci sestry, aby nedošlo k opomenutí nějaké potřeby nemocného a aby byly jasně stanoveny priority v uspokojování potřeb. Všeobecné sestry musí metodu ošetřovatelského procesu používat při své práci. Je to dáno vyhláškou č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, která navazuje na zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Uspokojování potřeb druhých lidí je nesnadný úkol, který si od sestry žádá znalost teoretických východisek i řadu praktických zkušeností. V případě potřeb bychom měli vždy začít od potřeb vlastních, neboť poznáním svých potřeb můžeme dojít k hlubšímu pochopení motivace našeho chování. Lépe pak pochopíme potřeby druhých lidí, budeme tolerantnější k názorům a svobodným rozhodnutím ostatních a budeme se lépe orientovat v obtížnějších životních situacích. (Šamánková, 2011) Trachtová (2008) zmiňuje reálnou možnost vzniku rozporu mezi objektivním a subjektivním hodnocením uspokojenosti potřeby, která je v případě potřeb pacientů častým problémem ve zdravotnických zařízeních. Zatímco zdravotní sestra může hodnotit určitou potřebu jako uspokojenou na základě objektivních měřících technik, pacient stejnou potřebu může subjektivně hodnotit jako neuspokojenou nebo nedostatečně uspokojenou. Jako příklad uvádím potřebu příjmu tekutin. Sestra hodnotí kožní turgor, hydrataci a celistvost pokožky, stav sliznic, výsledky laboratorních vyšetření, vyrovnanost bilance tekutin. Pokud neshledá žádné patologie,
16
hodnotí potřebu příjmu tekutin jako uspokojenou. Pacient oproti tomu spíše hodnotí chuť tekutin, jejich teplotu, rozvržení pitného režimu během dne a na základě toho může hodnotit svoji potřebu příjmu tekutin za nedostatečně uspokojenou. Každého pacienta proto musíme vnímat jako celistvou bytost, respektovat jeho individualitu a přihlédnout k jeho zvyklostem. Je to základní princip bio-psycho-sociálního přístupu k pacientovi, což je principem holistické filozofie.
2.2.1 Holismus Moderní ošetřovatelské teorie zdůrazňují celostní přístup k člověku. Filosofie holismu je považována za hlavní filosofii současného ošetřovatelství. Slovo holismus pochází z řečtiny (řec. holos) a označuje celek. Termín holismus poprvé použil v roce 1926 jihoafrický politik a generál J. Ch. Smuts. Ve své knize „Holismus a evoluce“ vyjádřil svoji myšlenku, že živé organismy jsou složeny z mnoha částí, které spolu vzájemně spolupracují a neustále se ovlivňují. Tato vzájemná interakce vytváří výsledný obraz organismu, který je nutno brát jako jednotný systém, nikoliv pouze soubor jednotlivých částí. Zdůrazňuje, že porucha jedné části se projeví jako porucha celého organismu. (Mastiliaková, 2007, Trachtová, 2008) Z tohoto principu vycházejí i dokumenty WHO (World Health Organisation, Světová zdravotnická organizace), které doporučují člověka chápat nejen somaticky, ale jako ucelené spojení jeho bio-psycho-sociálních složek. (Trachtová, 2008) Při poskytování ošetřovatelské péče ke každému člověku přistupujeme individuálně, vnímáme jeho specifika, kterými se liší od ostatních, a zároveň sledujeme charakteristiky, které mohou být různým pacientům společné. Přitom však sledujeme příčiny a důsledky pacientových problémů ve všech souvislostech, ať už jde o stránku biologickou, psychologickou nebo sociální. (Staňková, 1996) Jednotlivé složky člověka jsou v neustálé interakci a vzájemně se ovlivňují. Bylo prokázáno, že dlouhodobá psychická zátěž a stres mohou být příčinou somatického onemocnění. Např. T. Holmes a R. Rahe na základě mnoha studií vypracovali teorii o působení změn na zdraví člověka. Sestavili tabulku závažných stresujících životních událostí a každé přiřadili bodové ohodnocení dle stupně její závažnosti. Prostřednictvím této tabulky sledovali zátěžové skóre různých osob během období jednoho roku a poté zkoumali vliv této zátěže na rozvoj somatického onemocnění. Zjistili, že čím vyššího skóre osoby dosáhly, tím častěji u nich vzniklo závažné somatické onemocnění. (Mareš, 2012, Mastiliaková, 2007)
17
Rovněž probíhající somatické onemocnění je zdrojem psychické zátěže. Nemocný člověk prožívá různé negativní emoce, např. strach a úzkost. Somatické i psychické změny pak mohou zapříčinit další negativní vývoj i v sociální oblasti. Úzkost může zapříčinit vyhýbání se sociálním kontaktům a může vést k sociální izolaci. Podobně opuštěnost člověka může být zdrojem negativních emocí. (Trachtová, 2008) Člověk jako holistická bytost je zároveň v interakci s prostředím, ve kterém žije a které ovlivňuje přímo i nepřímo jeho zdraví. Je to prostředí fyzikální, socioekonimické a politické. (Lemon 4, 1997)
2.2.2 Uspokojování potřeb nemocného člověka Člověk si v běžném životě více či méně uvědomuje své potřeby a více či méně úspěšně je uspokojuje. Často si nachází i zástupné způsoby naplnění svých potřeb. Obvykle však dosáhne cílového uspokojení, které je nutné, aby nedošlo k jeho frustraci následkem dlouhodobého neuspokojování potřeb. Trachtová (2008) uvádí, že osoby, které dokáží uspokojit své základní potřeby, jsou celkově šťastnější, výkonnější a zdravější ve srovnání s jedinci, kteří nemají všechny své základní potřeby uspokojeny, což zjistil svými výzkumy Abraham H. Maslow. Nemoc patří k základním faktorům, které modifikují uspokojování lidských potřeb. Nemoc dostává člověka do obtížné situace. Je mu bráněno, někdy dokonce znemožněno, aby uspokojoval své potřeby obvyklým způsobem. Jako příklad lze uvést fyzický handicap po cévní mozkové příhodě způsobený hemiparézou, který brání nemocnému provádět základní hygienu, neomezeně se pohybovat, zajišťovat si tekutiny a stravu a provádět všechny další běžné činnosti každodenního života. U nemocného člověka navíc spousta nových potřeb vzniká. Setkává se např. s bolestí, kterou je třeba tlumit, potřebuje nové vědomosti o svém onemocnění a způsobech léčby. Potřebuje si zvýšit své dovednosti, aby se naučil nové způsoby sebepéče – např. výměnu stomického sáčku, aplikaci inzulínu apod. Takováto situace si žádá velmi vysoké adaptační schopnosti jedince a ne každý člověk je schopen takovouto situaci rychle zvládnout. Jak uvádí Šamánková (2011), při nedostatečné saturaci potřeb dochází ke změnám v chování člověka. Objevuje se neklid, nervozita, nesoustředěnost až úzkost. Mohou se objevit i somatické příznaky, např. poruchy srdečního rytmu. Organismus se dostává do stresové situace a může být následně narušena i řada dalších základních fyziologických potřeb. Pokud se organismus dostává do negativní zátěže, používá se termín distres. (Opakem je eustres, kdy má zátěž
18
na člověka pozitivní efekt.) Ve stresové situaci se organismus všemožně snaží vyřešit problém. Pokud však opakovaně naráží na překážky a nemůže dosáhnout vyřešení situace a uspokojení potřeby, nastává pocit frustrace podobající se bezmoci, beznaději. Vzniká nahromadění negativní energie, která vede k pocitům napětí, zklamání, neúspěchu. Frustrovaný člověk různými způsoby tuto negativní energii ventiluje. Může se chovat agresivně, je naštvaný na sebe i na svět kolem. Poškozuje věci, ničí vybudované hodnoty, ubližuje druhým i sám sobě. Frustrační situace se objevují během každodenního života. Pokud však frustrace trvá příliš dlouho, může nastat závažný psychický stav označovaný jako deprivace, který je charakterizován dlouhodobým strádáním a může negativně ovlivnit další vývoj jedince. Každý člověk má svoji individuální frustrační toleranci, která vypovídá o tom, do jaké míry je člověk schopen se s překážkami vyrovnávat bez uchýlení se k neadekvátním způsobům jednání. (Jobánková, 2003) Aby nedošlo k závažným fyzickým, psychickým a sociálním komplikacím, je třeba, aby zdravotnický personál včas pomohl nemocnému člověku najít vhodné způsoby uspokojování jeho potřeb a aby mu pomohl získat potřebné dovednosti k jejich zvládnutí. Přitom je třeba sledovat řadu okolností, které v procesu adaptace hrají důležitou roli. Venglářová (2007) zdůrazňuje, že je třeba brát v úvahu předešlé návyky pacienta, neboť se učil svým způsobům chování v určitém čase na určitém místě a tyto naučené vzorce se v novém prostředí (např. při hospitalizaci) mohou stát neefektivními nebo dokonce obtěžujícími. Ačkoliv pacient do zdravotnického zařízení přichází s konkrétními obtížemi a v souvislosti s určitou lékařskou diagnózou, se kterou je následně léčen, nesmí se stát tato diagnóza jediným předmětem zájmu zdravotníků. Pro uzdravení nemocného je nezbytná saturace i mnoha jeho dalších potřeb, zejména dostatek spánku, přiměřená výživa, hygiena a vyprazdňování. Uzdravení urychlí také přiměřená psychická pohoda, měl by mít pocit bezpečí a úcty, mít dostatek sociálních kontaktů a přiměřeně uspokojeny také potřeby estetické a poznávací (Trachtová, 2008). Všichni členové zdravotnického týmu, v první řadě však sestry, by měli pomáhat nemocnému nacházet priority a nové způsoby v řešení jeho problémů. Měli by mu pomoci posoudit jeho aktuální potřeby, které se v průběhu akutní fáze onemocnění mohou velmi rychle měnit a které souvisejí s prioritami v léčbě a ošetřování. U pacientů můžeme poměrně často pozorovat stavy, kdy pociťují určité vnitřní pnutí a nespokojenost, slovně však nedokáží vyjádřit, co jim skutečně chybí, neuvědomují si základní příčinu své nespokojenosti, tudíž ani nemohou najít adekvátní
19
cestu k naplnění neuspokojené potřeby. Šamánková (2011) doporučuje nabídnutí tzv. vějíře potřeb pacientovi, který nezná přesnou příčinu svých obtíží. Vyjmenováním možných souvislostí, např. s nechutenstvím, můžeme pacientovi pomoci najít řešení v případě úbytku na váze. Ptáme se ho, zda má nějaké zažívací obtíže, potíže s chrupem, s polykáním, zda mu vyhovuje vzhled a konzistence jídla, jeho skladba, popř. i čas servírování a teplota stravy, dále jaká jsou jeho oblíbená jídla a co nejraději konzumoval doma. Je třeba vzít v úvahu i faktory prostředí, neboť příčina nechutenství pacienta může být i v jeho bezprostředním okolí, např. spolupacient, který při jídle mlaská, nebo vykonává potřebu vyprázdnění. Všeobecné sestry mohou pacientovi výrazně přispět dobře prováděnou edukací. Mohou mu pomoci pochopit podstatu léčby a ukázat mu možný cíl jeho snahy a pochopit jeho roli v nemoci. Zdravotníci by měli umět pacientovi pomoci odhalovat vlastní schopnosti a předpoklady. Pacient i jeho rodina potřebují, aby jim někdo pomohl orientovat se ve vzniklé situaci a nalézt si nové cíle snažení, objevovat vnitřní motivační zdroje. Zdravotníci nejsou jediným zdrojem motivace, proto je spolupráce s rodinou velmi důležitá. Cílem všeobecných sester i ostatního zdravotnického personálu by mělo být především ulehčení pacientovy adaptace na vzniklou situaci a smíření se s přítomností nemoci. Všichni poskytovatelé zdravotní péče by měli intenzivně vyhledávat a podporovat motivaci nemocných k překonávání jejich zdravotních problémů. Nic z tohoto však nelze provést bez atmosféry vzájemné důvěry, pochopení a spolupráce. (Šamánková, 2011)
2.2.3 Vybrané potřeby a jejich modifikace v průběhu nemoci a hospitalizace V této kapitole uvádím bližší specifikaci potřeb, které hrají v ošetřovatelské péči důležitou roli a jejichž uspokojování je hospitalizací výrazně pozměněno. Potřeba výživy Staňková (1996) zmiňuje pomoc nemocnému při jídle a pití jako jednu ze základních sesterských činností. Zdůrazňuje nutnost hledání příčin nechutenství, vyhovění individuálním stravovacím návykům pacientů, eliminaci stresu v souvislosti se stravováním. Zdravotnický personál by se měl snažit o to, aby bylo stravování v průběhu hospitalizace příjemným zážitkem. Bohužel ani se značným časovým odstupem nedošlo v ošetřovatelské praxi k bezpečnému zvládnutí uspokojení potřeby výživy pacientů. Bělunek (2014) svojí výzkumnou prací prokázal významnou závislost délky hospitalizace a nutričního stavu geriatrických
20
pacientů. Uvádí, že nutriční stav pacientů se signifikantně zhoršuje s prodlužující se délkou hospitalizace. Potřeba vyprazdňování Potřeba vyloučení moči a stolice je sice základní lidskou potřebou, za hospitalizace se však pacienti často velmi ostýchají o této potřebě mluvit. Je to zapříčiněno zejména sociální výchovou a studem. Starší pacienti mají obvykle více zkušeností s vykonáváním potřeby vyprázdnění na lůžku než mladí lidé, proto svoji potřebu snáze vyjadřují. Přesto je důležité, aby měli dostatečnou jistotu, že budou mít veškeré pomůcky zajištěny včas. Samozřejmostí by mělo být umožnění hygieny rukou po vyprázdnění. (Šamánková, 2011) Potřeba spánku Spánek je jednou z nejdůležitějších lidských potřeb, neboť poskytuje prostor pro regeneraci a chrání organismus před přetížením. Zdravý člověk potřebuje spát v průměru sedm až devět hodin denně. U nemocných lidí se tato potřeba úměrně zvyšuje se závažností onemocnění, neboť je organismus vystaven zvýšené potřebě regeneračních procesů a také vynakládá více energie na zvládnutí běžných denních aktivit, zejména sebepéče. Nespavost pacientů bývá často způsobena neznámým prostředím na spaní, konflikty se spolupacienty, včetně vzájemného vyrušování ze spánku, nedostatkem soukromí a intimity, stresem a obavami z onemocnění a z léčebných výkonů, které mohou vyústit až v závažné úzkostné stavy. (Kapounová, 2007) Potřeba bezpečí Mluvíme-li o bezpečí, musíme si uvědomit, že je třeba bezpečí vnímat ve dvou rovinách. Je to rovina fyzického bezpečí, zajištěná různými bezpečnostními a preventivními opatřeními, včetně bezpečných pomůcek a bezpečných pracovních postupů. V druhé rovině se jedná o psychické bezpečí, které je vyjádřeno pacientovým osobním vnímáním bezpečnosti situace, ve které se nachází. Trachtová (2008) uvádí, že pocit bezpečí zásadně ovlivňuje činnost centrální i vegetativní nervové soustavy a tím podstatně ovlivňuje normální fungování orgánů lidského těla. Každé onemocnění a hospitalizace více či méně narušuje osobní jistotu pacienta, proto by se měli všichni zdravotníci snažit o aktivní zvyšování pocitu bezpečí svých pacientů. Pacientův pocit bezpečí účinně zvyšuje vědomí, že je v rukou dobře připravených profesionálů, kterým může důvěřovat. Za takových podmínek se pacient neobává spolupráce a lépe chápe to, co se od něj očekává. Pacient by nikdy neměl mít pocit, že je přehlížen a že by mohlo být v jeho
21
případu něco opomenuto. To zajistíme především důsledným plněním toho, co jsme mu slíbili. Dále by měli mít zdravotníci na paměti, že pacient potřebuje své osobní bezpečné teritorium, byť jen velice omezené, ale které je vyčleněno pouze pro jeho potřebu a jeho soukromí. K problematice bezpečí patří i bezpečné zacházení s osobními údaji pacienta a s tím spojená pacientova důvěra k personálu. (Šamánková, 2011) Potřeba nemít bolest Bolest je jedním z nejnepříjemnějších prožitků člověka. Vyžaduje si pozornost a neustále nemocnému člověku připomíná přítomnost nemoci. Znesnadňuje výkon běžných denních činností a výrazně snižuje psychickou koncentraci a výkonnost. Šamánková (2011) uvádí dvě základní pravidla, týkající se léčby bolesti. 1) Bolest existuje vždy, když se o ní pacient zmíní. 2) Na bolest je třeba vždy reagovat. Ačkoliv jsou tato dvě pravidla zdánlivě jednoznačná a jednoduchá, ne vždy dochází v praxi k jejich naplnění. Zdravotníci mají tendenci hodnotit pacientovu bolest, ačkoliv je to prožitek ryze subjektivní. Setkáváme se také s pacienty, kteří se snaží zastírat svou bolest. Důvodem je často fakt, že mají zábrany vůči užívání analgetik, neboť se obávají závislosti, a proto raději snášejí bolest. Následně jsme často svědky snižování jejich výkonnosti a psychické pohody a celkového zhoršování jejich zdravotního stavu důsledkem nepříjemných bolestivých prožitků. „Prožívání bolesti vypovídá jednak o stavu organizmu, jednak o osobnosti nemocného.“ (Zacharová, 2007, str. 29) Pacient by měl být dobře informován o povaze nabízených analgetik, o mechanismu jejich působení, o vedlejších účincích a možných nežádoucích účincích, zda způsobují závislost či nikoliv. Pacient by měl být předem seznámen s dávkováním. Ideálním způsobem je nabídnutí možnosti užívání analgetik podle potřeby, tedy nepravidelně, vždy dle aktuálního stavu a přání pacienta, s využitím jeho předchozích zkušeností. Vždy by měly být pacientovi nabídnuty i způsoby nefarmakologického tlumení bolesti, které zahrnují úpravu polohy, chladivé či hřejivé obklady, podpůrné psychoterapie a odvádění pozornosti pacienta od bolesti. (Šamánková, 2011) Potřeba regulace tělesné teploty Pacient se sníženou soběstačností má omezenou možnost aktivně se podílet na regulaci svojí tělesné teploty. Zdravý člověk si může sám přizpůsobit teplotu prostředí nebo využívá přikrývky a oděv, aby si zajistil přiměřené zahřátí nebo ochlazení. Pacient upoutaný na lůžku
22
je odkázán na možnosti daného zdravotnického zařízení. Na odděleních JIP a ARO bývá díky klimatizaci obvykle zajištěna konstantní teplota kolem 24 – 25 °C (Šamánková, 2011). Standardní oddělení však běžně klimatizací vybavená nejsou, proto zde dochází k častějším teplotním výkyvům. Je pak v režii ošetřovatelského personálu, aby vyhověl individuálním potřebám pacientů na množství oděvu a přikrývek, popř. větrání místností. Potřeba sociálního kontaktu, sounáležitosti, potřeba sebeúcty Sociální komunikace a interakce je oblastí, která se pobytem v nemocnici velmi výrazně mění. Stačí však i jednoduché intervence, aby se pacient cítil adekvátně včleněn do prostředí zdravotnického zařízení. Již pouhý pozdrav, představení se a představení ostatních pacientů připravuje příznivý dojem ze sociální interakce a navozuje přátelskou atmosféru, pocit sounáležitosti. (Šamánková, 2011) Je třeba vzít v úvahu, že pacientovo onemocnění pro něj znamená určitý handicap. Už pouhá přítomnost nemoci u něj může způsobit pocit méněcennosti. Závislost na péči jiných osob tento dojem umocňuje. Hospitalizace navíc způsobuje, že pacient vypadne ze svých obvyklých sociálních rolí, což v něm může vyvolat pocit selhání. (Zacharová, 2007) Musíme mít na paměti, že komunikace s pacientem se vždy odvíjí od jeho aktuálního stavu. Při hospitalizaci je vždy vystaven zvýšené zátěži a nejistotě, proto je úkolem zdravotníka, aby byl v komunikaci tím zralejším a vyspělejším partnerem. Je důležité, aby uměl tolerovat výkyvy nálad pacienta, aby respektoval pacientovu hierarchii osobních hodnot a chápal jeho potřeby v širší souvislosti jeho sociálního prostředí, ze kterého vychází. Také je třeba posilovat pacientovu sebeúctu. K tomu postačí i pouhá vstřícnost a otevřenost, když dáme pacientovi najevo, že jsme tu pro něj. Sebeúctu pacienta zvyšujeme i péčí o jeho hygienu a zevnějšek. (Šamánková, 2011) V ošetřovatelské péči by se v žádném případě nemělo objevovat devalvující chování vůči nemocným a přisuzování submisivní role pacientům. „Identifikace osob s negativní sebekoncepcí nebo nízkou sebeúctou a následně pomoc při vytváření pozitivního pohledu na sebe samého je jednou ze základních povinností sestry.“ (Trachtová, 2008, str. 154) Potřeba lásky Lidská potřeba lásky souvisí s jeho včleněním do společnosti. Každý člověk potřebuje být milován a respektován společenstvím, ve kterém žije. V případě nemocného člověka by tato potřeba měla být zajištěna ze strany rodiny a blízkých osob. „Pacient od ošetřujících nemůže
23
(a ani by neměl) očekávat lásku, ale má právo na očekávání sympatií, laskavost, empatii, porozumění a pochopení.“ (Šamánková, 2011, str. 20) Potřeba seberealizace Šamánková (2011) uvádí, že potřeba seberealizace u těžce nemocných pacientů téměř zaniká. Je odsunuta do pozadí důsledkem neuspokojených základních potřeb a vznikem potřeb nových. Nemocný člověk navíc v této fázi nemá moc prostoru pro seberealizaci a jeho vyhlídky do budoucna jsou značně mlhavé. Proto je mu příjemnější, když je mu připomínáno, co již vytvořil a co dobrého udělal.
24
2.3 Geriatrie, geriatrický pacient 2.3.1 Stárnutí a stáří Stárnutí je fyziologický proces, který probíhá u každého jedince. Dochází k involučním změnám, jejichž intenzita se individuálně liší a je multifaktoriálně podmíněná. Závisí především na předchozím funkčním stavu organismu a životním stylu (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007). Involuční změny zasahují do oblasti funkční i morfologické a vedou ke vzniku charakteristického stařeckého fenotypu, který je ovlivňován zejména vlivy prostředí, sociálně ekonomickými vlivy, životním stylem, aktuálním zdravotním stavem a také vlivy psychickými, včetně sebehodnocení, aspirace a schopnosti adaptace. Proces involuce probíhá kontinuálně od narození a je univerzální. Za skutečné projevy stárnutí jsou však považovány až změny spojené s poklesem funkcí organismu. Proces stárnutí vyúsťuje ve vlastní období stáří, senium. (Kalvach, 2004) Vymezení období stáří není zcela jednoznačné. V literatuře se obvykle setkáváme se dvěma alternativami, kdy je za hranici stáří považován věk 60 nebo 65 let. Rovněž další rozdělení seniorského věku na dílčí časová období se různí. Nejčastěji jsou užívány dvě varianty po deseti a po patnácti letech (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007; Kalvach 2004):
počínající stáří:
60 až 74 let
mladí senioři:
65 až 74 let
vlastní stáří:
75 až 89 let
staří senioři:
75 až 84 let
dlouhověkost:
90 let a více
velmi staří senioři
85 let a více
Proměny stárnutí ovlivňují všechny oblasti lidské bytosti: biologickou, psychickou i sociální. Vedle tělesných změn a změn celkového zdravotního stavu dochází ke kvalitativním i kvantitativním změnám psychických funkcí a dochází rovněž k významným změnám v sociální oblasti, jak uvádí Venglářová (2007), která uvádí i konkrétní příklady charakteristických změn ve stáří v každé ze jmenovaných oblastí:
25
Tabulka 1 Změny ve stáří Tělesné změny
Psychické změny
Sociální změny
změny vzhledu
zhoršení paměti
odchod do penze
úbytek svalové hmoty
obtížnější osvojování nového
změna životního stylu
změny termoregulace
nedůvěřivost
stěhování
změny činnosti smyslů
snížená sebedůvěra
ztráty blízkých lidí
degenerativní změny kloubů
sugestibilita
osamělost
kardiopulmonální změny
emoční labilita
finanční obtíže
změny sexuální aktivity
změny vnímání
změny vylučování moči
zhoršení úsudku
změny trávicího systému (zdroj: Venglářová, 2007, str. 12)
Nelze opomenout, že věk není jediným kritériem určujícím funkční a zdravotní stav seniorů. Je to pouze pomůcka k vymezení tzv. kalendářního stáří. Skutečný obraz celkového stavu seniora je označován jako biologický věk, který je u každého člověka individuální a je výslednicí všech faktorů spolupůsobících na zdraví v předcházejících životních etapách. Biologický věk má tedy větší výpovědní hodnotu o skutečném zdravotním stavu organismu, nedá se však snadno objektivně měřit. V souvislosti se seniory se užívají také termíny sociální stáří nebo sociální věk, které se snaží obsáhnout širší kontext života seniorů, zejména jejich životní role, které zastávají. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007; Kalvach, 2004)
2.3.2 Gerontologie, geriatrie Gerontologie je termín označující nauku o stáří a stárnutí. Tyto jevy zkoumá z různých pohledů, zejména z pohledu biologického, sociálního a demografického (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007). V širším kontextu se zabývá problémy, které přináší stáří a jejich důsledky na život starých lidí (Kalvach, 2004). Geriatrie je lékařský obor využívající poznatky z gerontologie. Zabývá se specifiky onemocnění ve stáří, jejich diagnostikou a léčbou. S ohledem na sociální povahu onemocnění starých osob se zabývá i širšími souvislostmi z hlediska veřejného zdravotnictví. Geriatrie se zabývá především pacienty nad 70 let, kteří již typicky vykazují změny charakteristické pro stáří.
26
Moderní geriatrie se však stále více orientuje i na mladé seniory, neboť klade důraz na prevenci. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007) Pojem klinická gerontologie je v širším slova smyslu synonymem pro geriatrii, resp. geriatrickou medicínu (Kalvach, 2004). Počátky české geriatrie jsou datovány do roku 1843, kdy na pražské lékařské fakultě zahájil profesor Hamerník přednášky o zvláštnostech chorob pokročilého věku. Dalším významným průkopníkem geriatrie byl profesor Procházka a později profesor Eiselt, který v roce 1929 založil při pražské lékařské fakultě kliniku nemocí stáří. Jednalo se pravděpodobně o první specializované geriatrické univerzitní pracoviště na světě. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007; Kalvach, 2004) V roce 1942 byla založena Americká geriatrická společnost a v roce 1953 započala své fungování Mezinárodní gerontologická asociace. V roce 1962 vznikla samostatná Československá gerontologická společnost při Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně. Samostatným atestačním oborem se geriatrie stala v roce 1983, kdy působil zejména profesor Pacovský. V současnosti vydává Česká gerontologická a geriatrická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně (dále jen ČGGS) časopis Česká geriatrická revue. Od roku 2003 je ČGGS členem Společnosti geriatrické medicíny Evropské unie. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007) Mnoha studiemi bylo potvrzeno, že evropská populace bude v příštích desetiletích „stárnout“, proto nabývá geriatrie a geriatrické ošetřovatelství na stále větším významu. Hudáková a Majerníková (2013) uvádějí, že v roce 2050 budou až jednu třetinu evropské populace tvořit lidé starší 60 let. V souvislosti se stárnutím populace jsou vytvářeny nové sociální programy, které zdůrazňují zásadní roli geriatrického ošetřovatelství v působení na seniorskou populaci. V roce 2006 byla v České republice jmenována Rada vlády pro otázky seniorů, ve které zasedají mezi jinými I. Holmerová, Z. Kalvach a také J. Lorman, předseda občanského sdružení Život 90. Rada se zabývá otázkami provádění změn ve zdravotní a sociální péči s cílem přizpůsobit situaci ve společnosti potřebám a požadavkům stárnoucí populace. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007) Základní principy geriatrie umožňují konstruktivně přistupovat k životům starých lidí s ohledem na jejich specifické potřeby (Hudáková, Majerníková, 2013). Holmerová, Jurašková a Zikmundová (2007) uvádějí jako hlavní cíl geriatrie nalezení rovnováhy mezi zdravotním
27
stavem seniorů a jejich funkčními schopnostmi, zejména v oblasti sekundární prevence, s cílem dosáhnout maximální možné soběstačnosti seniorů. Přinášejí různé pohledy na osobu seniora. Vidí ho jako úspěšnou individuální bytost, která během svého života budovala hodnoty pro společnost a která ve vyšším věku v této roli pokračuje. Na druhé straně zmiňují křehkost geriatrického pacienta jako příjemce léčebné a ošetřovatelské péče.
2.3.3 Zvláštnosti ošetřovatelské péče o geriatrického pacienta Geriatrický pacient vyžaduje specifický přístup v léčbě i ošetřování. Je to dáno zvláštnostmi geriatrického věku, které ovlivňují reakci starších lidí na hospitalizaci a na veškeré léčebné a ošetřovatelské zásahy. Základní onemocnění geriatrického pacienta je zpravidla komplikováno dalšími zdravotními problémy, které znesnadňují jak diagnostiku, tak léčbu i rehabilitaci. Geriatrický pacient je vystaven vysokému riziku zhoršení či ztráty soběstačnosti, dále poruchami vědomí, imobilitou, malnutricí a poruchami hydratace, proto musí být péče o geriatrického pacienta komplexní a vyžaduje specifický přístup. (Holmerová, Jurašková a Zikmundová, 2007) Chceme-li si pacienta získat pro dobrou spolupráci v oblasti ošetřovatelské péče, aby se mohl aktivně podílet na plnění plánu péče, čímž nejlépe zabráníme vzniku komplikací jeho celkového zdravotního stavu, musíme mít znalosti o specifikách geriatrického věku a o roli sestry ve vztahu ke geriatrickému pacientovi. Přijetí seniora do zdravotnického zařízení Kalvach (2008) popisuje riziko vzniku dekompenzace a deteriorace stavu seniora v souvislosti s jeho nástupem do zdravotnického nebo sociálního zařízení. Je to způsobeno sníženou adaptabilitou seniorů a nižší odolností k zátěži. Zmíněný stav může vést až k rozvoji maladaptačního syndromu. Venglářová (2007) výstižně shrnuje, jak by měl vypadat přístup ke geriatrickým pacientům v nemocničním zařízení nebo zařízení sociální péče, na základě svých zkušeností ze supervizí. V prvé řadě jmenuje nutnost dobré přípravy seniorů na předvídatelné změny ve stáří a s nimi spojené reálné možnosti pobytů v sociálních zařízeních a zařízeních poskytujících zdravotní péči. Dále uvádí, že je nutno seniora a také jeho rodinu dobře seznámit s provozem a zvyklostmi konkrétního zařízení, aby se předešlo případným nedorozuměním. Dále je potřebné získat informace o zvyklostech seniora před pobytem v zařízení a pokusit se jeho pobyt v zařízení
28
co nejvíce přizpůsobit jeho návykům. Této věci poslouží i využití pacientových osobních věcí, na které je zvyklý, a umožnění kontaktu pacienta s jeho blízkými osobami. Kalvach (2008) rovněž vyzdvihuje potřebu dobré přípravy na pobyt v zařízení a nutnost včasné počáteční intervence, zejména na úrovni spolupráce s rodinou a v oblasti psychoterapie. Komunikace s geriatrickým pacientem Je-li naším pacientem starý člověk, musíme k obecným zásadám komunikace přiřadit několik dalších. Musíme přihlížet ke stavu smyslových orgánů pacienta, zvolit vhodné světlo v místnosti, pohodlnou pozici ke komunikaci, dostatečně hlasitou a zřetelnou mluvu a využít případné kompenzační pomůcky (brýle, naslouchadla). Musíme vyhodnotit i současnou psychickou a fyzickou kondici pacienta, jeho aktuální mentální svěžest. (Šamánková, 2011) Pokorná (2010) jmenuje možné bariéry v komunikaci se seniory podle Clarka. K nim patří zrakové a sluchové postižení, senzorická deprivace, zmatenost či narušená orientace, poruchy řeči a stavy po cévní mozkové příhodě. Venglářová (2007) zdůrazňuje, že bychom vždy měli k seniorovi přistupovat jako k osobnosti, kterou byl, ještě před pobytem v zařízení. Měli bychom respektovat jeho povahové rysy a v žádném případě by nemělo docházet ke snaze o „převýchovu“ seniora. Vždy bychom měli respektovat přání pacienta a všechnu péči a služby, které poskytujeme, bychom mu měli nabízet jako možnou volbu a nikdy ho do ničeho nenutit. Hodnocení soběstačnosti Při poskytování ošetřovatelské péče geriatrickým pacientům se v prvé řadě soustředíme na jejich základní potřeby, neboť jejich uspokojování bývá obvykle mnohočetně narušeno. Pro základní screening schopnosti uspokojování svých základních biologických potřeb se používá Barthelův test základních všedních činností (viz Příloha č. 2), který používáme i na Oddělení geriatrické a následné péče v Nemocnici Jihlava. Používání tohoto testu v opakovaných časových intervalech může posloužit k posouzení efektivity ošetřovatelské péče, neboť můžeme srovnávat výsledné bodové skóre v jednotlivých časových odstupech. Díky tomu vidíme na první pohled, zda došlo ke zlepšení pacientových schopností sebepéče či nikoliv. Hudáková a Majerníková (2013) považují screening funkčních schopností za hlavní nástroj geriatrického ošetřovatelství, neboť je východiskem pro následné ošetřovatelské zásahy,
29
jejichž cílem je využít zdravotní potenciál pacienta a zvýšit jeho funkční úroveň. Rovněž Kalvach (2004) uvádí, že u geriatrických pacientů je celková funkční zdatnost ve smyslu sebepéče a soběstačnosti mnohem významnější než pouhé zlepšení funkce jednotlivé části organismu (např. zvýšení rozsahu hybnosti kloubu). Proto se podle Kalvacha (2004) v geriatrii aplikuje tzv. ucelená rehabilitace, která se nezaměřuje pouze na postiženou část, ale na veškeré podpůrné tělesné i psychosociální faktory. Barthelův test bývá označován rovněž jako test ADL, což znamená test aktivit denního života (z angl. activities of daily living) (Kalvach, 2008). Je třeba jej odlišit od IADL, což je test instrumentálních aktivit každodenního života, který byl sestaven M. P. Lawtonem a upraven ve spolupráci s E. M. Brodym. Test IADL se zaměřuje na složitější činnosti související s vedením domácnosti (viz Příloha č. 3). (Schuler a Oster, 2010) Výživa a hydratace Existuje několik významných faktorů, které negativně ovlivňují výživu geriatrických pacientů a mohou vést ke vzniku syndromu malnutrice. K těmto faktorům patří involuční změny regulace chuti k jídlu, mění se energetický metabolismus organismu. Významné jsou změny v trávicím systému, objevuje se snížení jeho motility spojené se zpomaleným vyprazdňováním žaludku. Spolupůsobí vlastní onemocnění, případná zánětlivá reakce, účinky léků a další faktory. Některé studie dokonce uvádí, že staří lidé jsou při konzumaci stravy mnohem více ovlivňováni okolními faktory než mladí lidé a bylo prokázáno, že pokud jedí sami, sní až o 50 % menší porci. (Kalvach, 2004) U starších osob se často objevuje nechutenství a změny ve stravovacích zvyklostech. Dochází rovněž k časnějšímu nástupu sytosti od započetí stravování. Při ztrátě většího množství podkožního tuku jsou senioři ohroženi vyšším výskytem dekubitů, neboť tuková tkáň působí jako fyziologický polštář. (Kalvach, 2008) Nedostatečná výživa u geriatrických pacientů vede k úbytku svalové hmoty a rozvoji tělesné slabosti, která je potencována základním onemocněním. Není proto výjimkou, že akutní onemocnění spojené s malnutricí u geriatrického pacienta způsobí upoutání na lůžko. Po odeznění akutních zdravotních obtíží pak následuje dlouhé období rekonvalescence s velmi pozvolnou mobilizací. (Holmerová, Jurašková, Zikmundová, 2007) Rovněž dehydratace je u geriatrických pacientů častou komplikací zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že mají senioři nižší podíl celkové tělesné tekutiny, jsou náchylnější na ztráty
30
tekutin při patologických stavech, kterými může být horečka, průjem nebo diabetes insipidus. K akutním příznakům dehydratace patří suchost sliznic, oligurie, tachykardie, hypotenze a také změny psychiky. Ve zdravotnickém zařízení musí být tyto projevy účinně monitorovány, má byt sledována bilance tekutin pacientů, pokud je to možné. Musí mít zabezpečen přístup k tekutinám a musí být k příjmu tekutin aktivně pobízeni. Zvláštní péči je třeba věnovat imobilním, dementním a dezorientovaným pacientům (Kalvach, 2008) Péče o vyprazdňování Inkontinence moče je v geriatrii jedním z nejvýznamnějších problémů a je prioritní ošetřovatelskou záležitostí. Její výskyt je ukazatelem náročnosti péče o pacienta a také signálem zhoršení pacientova stavu. Efektivní zvládání inkontinence je významným indikátorem kvality života pacientů. Z geriatrického hlediska se rozlišují dva typy inkontinence. Prvním typem je prostá inkontinence způsobená dysfunkcí dolních cest močových. Druhým typem je inkontinence multifaktoriálně podmíněná, kombinovaná nejčastěji s imobilitou, demencí a dezorientací. (Kalvach, 2008) K faktorům, které narušují úspěšné zvládání močové inkontinence u starších pacientů, patří jejich omezená pohyblivost, příliš dlouhá cesta na toaletu, špatně osvětlené prostory, nevhodný oděv, psychické nebo komunikační omezení. Ošetřovatelský personál by se měl zaměřit zejména na eliminaci těchto faktorů. (Schuler a Oster, 2010) Hlavním léčebným cílem v případě močové inkontinence je zachování normálních renálních funkcí, předcházení močovým infekcím, podpora zachování maximální možné míry kontinence, pomoc pacientovi s využíváním pomůcek a eliminace technických problémů, umožnění sociální flexibility a udržení přiměřenosti nákladů. (Kalvach, 2008) U geriatrických pacientů se často vyskytují rovněž problémy s vyprazdňováním stolice. Inkontinence stolice může být způsobena různými poruchami. Nejčastěji je pozorována v souvislosti s neuromuskulárními poruchami, demencí a imobilitou. V případě dobré spolupráce pacienta lze k prevenci inkontinence aplikovat metodu plánování vyprazdňování. Doporučuje se pokus o vyprázdnění každý den ve stejnou dobu, nejlépe 30 minut po jídle. Zpočátku je vhodné potencovat vyprázdnění glycerinovým čípkem. Lze využít i preparáty k zamezení úniku řídké stolice, kterými jsou Loperon nebo Imodium. Pokud nelze poruchu léčit, využívají se různé absorpční systémy. (Schuler a Oster, 2010)
31
U geriatrických pacientů bývá častým problémem také zácpa. Do jisté míry je snížení frekvence stolice přirozeným projevem geriatrického věku. Souvisí se změnami ve výživě, se sníženým příjmem tekutin, úbytkem pohybové aktivity a se sníženou motilitou trávicího traktu. Proto je důležité s pacienty o tomto problému hovořit a vést je k takovým návykům ve stravování a v životním stylu, které pomohou pravidelné vyprazdňování stolice pozitivně ovlivnit. (Schuler a Oster, 2010) Termoregulace Ve stáří klesá efektivita a přesnost termoregulačních pochodů v organismu. Je to způsobeno řadou mechanismů, k nimž patří zpomalení adaptační reakce na teplotní výkyvy, změna složení tělesné hmoty, snížení teplotního čití, poruchy vazomotoriky, atrofie kůže a úbytek potních žláz nebo snížení množství podkožního tuku. V důsledku toho jsou senioři vystaveni vyššímu riziku přehřátí i podchlazení a jejich tělesná teplota musí být citlivěji korigována s využitím podpůrných mechanismů (teplé a studené nápoje, přikrývky, oděv, zateplení akrálních částí těla, zajištění přiměřené teploty prostředí). (Kalvach, 2008) Terapie bolesti Nutnost léčby bolesti je u geriatrických pacientů velmi častá a to zejména léčba chronické bolesti. Základem léčby by měla být dobře provedená anamnéza, která je však u geriatrických pacientů časově náročná a může být výrazně ztížena případným kognitivním onemocněním pacienta. Vyžaduje si trpělivost zdravotnického personálu a vysokou profesionalitu, která by nikdy neměla vést k bagatelizování pacientových obtíží. Prioritním cílem léčby by měla být eliminace spojení bolesti a funkčního omezení pacienta. (Schuler a Oster, 2010) Prevence infekce Existuje řada faktorů, které způsobují vyšší náchylnost seniorů k infekcím. Mezi základní příčiny patří snížená nebo porušená funkce mnoha tělesných systémů. Dochází ke změně reaktivity imunitního systému, snižuje se činnost dýchací soustavy (je snížena schopnost vyloučení nežádoucích sekretů z plic), snižuje se schopnost vylučování moče (oslabené svaly pánevního dna a s tím spojený častější výskyt močové retence, hypertrofie prostaty, častější používání močových katetrů), zvyšuje se zásaditost vaginálního sekretu, zvyšuje se křehkost kůže a sliznic. Dalšími spolupůsobícími faktory je vysoký výskyt chronických onemocnění, častá imobilita a vyšší výskyt malnutrice. Riziko vzniku infekce se zvyšuje za hospitalizace, popř. při jiném typu institucionalizované péče. (Eliopoulos, 2014)
32
Kalvach (2008) zmiňuje větší náchylnost starých lidí k bakteriálním infekcím a prolongaci průběhu zánětu, v jehož důsledku se stávají původní ochranné mechanismy destruktivními. Zásady bariérového ošetřovatelského přístupu a prevence nozokomiálních nákaz jsou proto v geriatrické medicíně nezbytností.
33
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Předmětem praktické části této bakalářské práce je kvantitativní výzkum problematických oblastí uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb geriatrických pacientů. Použila jsem výzkumnou metodu dotazníku, kde byli cílovou skupinou geriatričtí pacienti. Důvodem volby této metody je její nenáročnost pro pacienty. Dotazník mohou vyplňovat samostatně. Metoda je navíc levná a data jsou dobře zpracovatelná. Na základě studia teorie potřeb jsem sestavila dotazník přizpůsobený pro geriatrické pacienty. Při tvorbě dotazníku jsem volila otázky z celého spektra bio-psycho-sociálních potřeb se zaměřením na ověření stanovených hypotéz a splnění cíle práce. V průběhu celého procesu sestavování dotazníku jsem se soustředila na charakteristické rysy cílové skupiny. Proto jsem usilovala o co nejvyšší jednoduchost dotazníku při současné snaze o co nejvyšší množství získaných dat. Převážně jsem volila stručné uzavřené otázky formulované běžnou mluvou bez odborné terminologie. Pouze jedna otázka je polouzavřená a dvě otázky jsou otevřené. Velikost písma v dotazníku jsem zvolila vyšší než je normální text (14 bodů), aby bylo čitelné i pro osoby se zhoršeným zrakem. Grafickou úpravou jsem se snažila dosáhnout co nejvyšší přehlednosti. Formulář dotazníku je obsažen v příloze č. 4. Dotazník obsahuje celkem dvacet otázek. U šestnácti otázek je nabídnuta možnost výběru jedné odpovědi ze dvou až čtyř krátkých alternativ. Otázka č. 7 navíc obsahuje možnost doplnění. Otázka č. 2 vyžaduje vyplnění konkrétní hodnoty. Otázka č. 12 v dotazníku nabízí volbu libovolného počtu odpovědí z devíti navržených. Otázky č. 19 a 20 jsou otevřené. Tři úvodní otázky slouží k třídění dotazníků při zpracování. První otázka je zaměřena na zjištění typu oddělení, na kterém je pacient hospitalizován. Slouží k rozdělení dat pro porovnání odpovědí respondentů na jednotlivých odděleních, což je předmětem čtvrté hypotézy. Druhá otázka slouží k ověření věku respondenta, což je jedním ze dvou kritérií, která jsem si zvolila pro výběr respondentů. Třetí otázka dotazníku se týká druhého kritéria, které jsem si stanovila pro výběr respondentů. Kritéria výběru respondentů jsou blíže vysvětlena v následující kapitole Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí. V dotazníku následuje patnáct otázek sloužících k získání dat pro ověření hypotéz. Na hypotézu č. 1 jsou zaměřeny položky v dotazníku č. 7, 8, 12 a 18. K hypotéze č. 2 se vztahují otázky č. 6,
34
13, 16 a 17. K hypotéze č. 3 se vztahují položky v dotazníku č. 9, 14, 15 a 16. Hypotéza č. 4 vyžaduje třídění dat dle oddělení na základě položky č. 1 dotazníku a její vyhodnocení je založeno na srovnání odpovědí v otázkách č. 4, 5, 10, 11, 16 a 17 s cílem zjistit rozdíl v uspokojení potřeb pacientů v péči akutní a péči následné. Cílem dvou otevřených otázek v závěru dotazníku bylo odhalení dalších skutečností ovlivňujících spokojenost pacientů, které nebyly zmíněny v předcházejících otázkách.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Stanovila jsem si dvě základní kritéria pro výběr respondentů. Prvním kritériem byl věk respondenta minimálně 65 let a více, což odpovídá roku narození 1948 a méně. Druhým kritériem byl minimálně týden hospitalizace v Nemocnici Jihlava. Obě kritéria jsem ověřovala v položkách č. 2 a 3 dotazníku. Dotazníky byly distribuovány v Nemocnici Jihlava na interním oddělení C a D (dále jen INT), chirurgickém oddělení 1A a 1B (dále jen CHIR), na oddělení geriatrické a následné péče 1 a 2 (dále jen OGNP). Na každém z těchto oddělení jsem oslovila 50 respondentů (celkem 150 respondentů), z nichž někteří účast na výzkumu odmítli a někteří neodpovídali zvoleným kritériím buď věkem, nebo délkou hospitalizace. Vyřazeny byly všechny dotazníky, které nesplňovaly dvě požadovaná kritéria na vzorek respondentů, celkem 5 dotazníků. Dále byly vyřazeny 2 dotazníky, které byly neúplně vyplněny. Po vyřazení těchto dotazníků jsem získala celkem 112 dotazníků. Návratnost tedy činí 75 %.
3.3 Průběh výzkumu Rozdávání dotazníků proběhlo pouze v Nemocnici Jihlava a bylo předem schváleno náměstkyní ošetřovatelské péče nemocnice. Potvrzený formulář žádosti o umožnění výzkumu je obsažen v příloze č. 5. Staničními a všeobecnými sestrami jednotlivých oddělení byli orientačně navrženi pacienti, kteří by mohli vyhovovat stanoveným kritériím. Následně jsem pacienty jednotlivě oslovila a osobně jsem jim předala dotazník k vyplnění. Vždy jsem je slovně informovala o účelu dotazníku, jeho dobrovolnosti a anonymitě. Většina respondentů vyplňovala dotazník
35
samostatně. Pokud však některý respondent požádal o pomoc s přečtením a vyplněním dotazníku, vyhověla jsem mu, přičemž jsem do volby odpovědí nijak nezasahovala. Sběr dat se uskutečnil v průběhu března až dubna 2014 prostřednictvím opakovaných návštěv na vybraných odděleních. Dotazník byl odevzdáván pouze do mých rukou po předchozí domluvě s respondentem, kdy bude k vyzvednutí.
3.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování dat jsem použila dvě softwarové aplikace. První z nich je Microsoft Office Excel 2010, který jsem použila pro sčítání dat, výpočty a tvorbu grafů. Druhou aplikací je Microsoft Office Word 2010, pro psaný text a tvorbu tabulek. Pro přehledné zobrazení dat jsem dle typu dotazníkové otázky použila graf nebo tabulku. Data v grafech jsou zobrazena pouze v relativní četnosti (%) pro větší přehlednost. V tabulkách je zobrazena absolutní (n) i relativní (%) četnost dat.
3.5 Výsledky výzkumu V této kapitole uvádím výsledky výzkumu na základě vyhodnocení dat z dotazníků. Každá z následujících dvaceti podkapitol s příslušným grafem nebo tabulkou je vztažena vždy k jedné otázce dotazníku. Jsou řazeny ve stejném pořadí, v jakém byly uvedeny v dotazníku.
3.5.1 Počet respondentů na jednotlivých odděleních Rozložení počtu navrácených dotazníků dle oddělení zobrazuje tabulka 2. Na oddělení geriatrické a následné péče jsem obdržela 46 dotazníků (41 % dotazníků), na interním oddělení jsem vybrala 40 dotazníků (36 % dotazníků) a na oddělení chirurgickém se podařilo vyplnit 26 dotazníků (23 % dotazníků). Tabulka 2 Počet navrácených dotazníků z jednotlivých oddělení Oddělení
absolutní četnost (n)
relativní četnost (%)
OGNP
46
41
INT
40
36
CHIR
26
23
Celkem
112
100
36
3.5.2 Věková struktura respondentů Odpovědi v položce č. 2 dotazníku, kde respondenti uváděli svůj rok narození, jsem využila nejen pro vyřazení dotazníků, u kterých respondenti nesplnili kritérium požadovaného stáří 65 let a více, ale také ke zpracování tabulky 3, která znázorňuje věkovou strukturu respondentů. Tabulka 3 Věková struktura respondentů
Oddělení
mladí senioři (65 – 74 let) n %
staří senioři (75 – 84 let) n %
velmi staří senioři (85 a více let) n %
OGNP
15
13
20
18
11
10
INT
22
20
16
14
2
2
CHIR
15
13
10
9
1
1
Celkem
52
46
46
41
14
13
Nejvíce respondentů bylo z kategorie mladších seniorů, celkem 52 respondentů (46 % respondentů). Druhou největší skupinu tvořili respondenti ze skupiny starších seniorů, celkem 46 respondentů (41 % respondentů). Pouze malou část respondentů tvořili velmi staří senioři, celkem 14 respondentů (13 % respondentů).
3.5.3 Délka hospitalizace Jak jsem uvedla výše, třetí otázka dotazníku sloužila pouze k ověření stanoveného požadavku na minimální týdenní délku hospitalizace respondentů. Jelikož byly všechny dotazníky, které neodpovídaly tomuto kritériu, vyřazeny, je výsledný počet respondentů s odpovídající délkou hospitalizace 112 (100 % respondentů).
37
3.5.4 Příležitost sdělit potřeby
80%
Počet respondentů (%)
70% 60%
OGNP INT+CHIR
65% 58%
50% 36%
40% 30% 30% 20% 10%
4%
6%
0%
kdykoliv
většinou ano
omezeně
Možnosti
Graf 1 Máte během pobytu v nemocnici příležitost sdělit někomu své potřeby?
Graf 1 se vztahuje k otázce č. 4 v dotazníku. V grafu vidíme odpovědi respondentů z geriatrického oddělení ve srovnání s odpověďmi respondentů z oddělení interního a chirurgického. V obou případech většina respondentů zvolila možnost „kdykoliv“. Na geriatrickém oddělení tuto možnost zvolilo 30 respondentů (65 % respondentů), na oddělení interním a chirurgickém v součtu 38 respondentů (58 % respondentů). Větší spokojenost respondentů geriatrického oddělení se odrazila i v možnosti „omezeně“, kterou zvolili na geriatrickém oddělení pouze 2 respondenti (4 % respondentů), zatímco na interním a chirurgickém oddělení tuto možnost zvolili 4 respondenti (6 % respondentů). Částečnou spokojenost zvolením možnosti „většinou ano“ projevilo na geriatrickém oddělení 14 respondentů (30 % respondentů), na oddělení interním a chirurgickém dohromady 24 respondentů (36 % respondentů).
38
3.5.5 Uspokojení potřeby po jejím sdělení
70%
Počet respondentů (%)
60%
57%
OGNP INT+CHIR
55%
50%
43%
44%
40% 30% 20% 10% 0%
2%
0%
0%
0%
vždy
většinou
spíše ne
nikdy
Možnosti
Graf 2 Pokud během pobytu v nemocnici někomu sdělíte svoji potřebu, dojde k jejímu uspokojení?
Jak ukazuje graf 2, respondenti volili u páté otázky zejména první dvě možnosti. Převážila možnost „vždy“, kterou na geriatrickém oddělení zvolilo 26 respondentů (57 % respondentů) a na interním a chirurgickém oddělení celkem 36 respondentů (55 % respondentů). Druhou možnost „většinou“ zvolilo na geriatrickém oddělení 20 respondentů (43 % respondentů), na interním a chirurgickém oddělení 29 respondentů (44 % respondentů). Ze zbylých možností zvolil pouze 1 pacient interního oddělení možnost „spíše ne“, což představuje 2 % respondentů chirurgického a interního oddělení.
39
3.5.6 Změna psychické pohody během hospitalizace
70%
OGNP 59%
Počet respondentů (%)
60%
INT+CHIR 52% 47%
50% 42% 40%
Celkem
39%
35%
30% 20% 11% 7%
10%
9%
0%
zlepšila se
zhoršila se
nezměnila se
Možnosti
Graf 3 Jak se změnila Vaše psychická pohoda během pobytu v nemocnici?
Graf 3 se vztahuje k šesté otázce dotazníku. Zelený sloupec v grafu znázorňuje, že více než polovina respondentů považuje svoji psychickou pohodu během hospitalizace za nezměněnou, konkrétně 58 respondentů (52 % respondentů), 44 respondentů (39 % respondentů) pocítilo zlepšení své psychické pohody během hospitalizace a pouze 10 respondentů (9 % respondentů) uvádí zhoršení své psychické pohody během pobytu v nemocnici. Modře jsou zobrazeny výsledky z geriatrického oddělení, červená znázorňuje součet odpovědí z interního a chirurgického oddělení. Tyto dílčí výsledky se zásadně neliší od celkového výsledku.
40
3.5.7 Dostatek odpočinku a spánku během hospitalizace
100% 100%
95%
97%
OGNP
Počet respondentů (%)
90%
INT+CHIR
80%
Celkem
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
5%
3%
0%
ano
ne
Možnosti
Graf 4 Máte během pobytu v nemocnici dostatek odpočinku a spánku?
Odpovědi respondentů na sedmou otázku dotazníku zobrazuje graf 4. Dostatek odpočinku a spánku má během hospitalizace celkem 109 dotazovaných (97 % respondentů). Pouze 3 respondenti z interního oddělení (3 % z celkového počtu respondentů) uvedli nedostatek odpočinku a spánku. 2 respondenti uvedli jako příčinu nedostatku spánku buzení spolupacientem. 1 respondent uvedl jako důvod nespavosti nutkavé myšlenky. Na geriatrickém oddělení nedostatek odpočinku a spánku nezvolil žádný respondent (0 % respondentů).
41
3.5.8 Spokojenost s nemocniční stravou
90% 79%
Počet respondentů (%)
80% 70%
OGNP 75%
INT+CHIR
70%
Celkem
60% 50% 40% 30% 30%
21%
25%
20% 10% 0%
0%
0%
0%
spokojen/a
spokojen/a s výhradami
nespokojen
Možnosti
Graf 5 Jaká je Vaše spokojenost s nemocniční stravou?
Graf 5 zobrazuje odpovědi respondentů na otázku č. 8 dotazníku. V grafu vidíme, že 84 respondentů (75 % respondentů) je zcela spokojeno se stravou v nemocničním zařízení. 28 respondentů (25 % respondentů) je spokojeno s výhradami. Nespokojený není žádný respondent (0 % respondentů). Spokojenost se stravou převážila na chirurgickém a interním oddělení, kde v součtu 52 respondentů (79 % respondentů) zvolilo možnost „spokojen/a“ a 14 respondentů (21 % respondentů) zvolilo možnost „spokojen/a s výhradami“. Na geriatrickém oddělení uvedlo spokojenost se stravou 32 respondentů (70 % respondentů) a výhrady uvedlo 14 respondentů (30 % respondentů).
42
3.5.9 Možnost komunikovat s ostatními lidmi během hospitalizace
Počet respondentů (%)
100%
96%
92%
94%
80%
OGNP INT+CHIR
60%
Celkem
40%
20% 4%
6%
5%
0%
2%
1%
0% ano, dostatečně
ano, ale nedostatečně
ne
Možnosti
Graf 6 Máte během pobytu v nemocnici možnost komunikovat s ostatními lidmi?
V grafu 6 vidíme odpovědi na devátou otázku dotazníku. Graf ukazuje, že 105 respondentů (94 % respondentů) má při hospitalizaci dostatečnou možnost komunikace s ostatními lidmi. Pouze 6 respondentů (5 % respondentů) uvádí, že možnost komunikace je nedostatečná. Na každém oddělení tuto možnost uvedli 2 respondenti, což činí na geriatrickém oddělení celkem 2 respondenty (4 % respondentů) a na interním a chirurgickém oddělení dohromady 4 respondenty (6 % respondentů). 1 respondent (1 % respondentů) dokonce uvádí, že možnost komunikovat s ostatními lidmi během hospitalizace nemá.
43
3.5.10 Příjemnost spolupráce s personálem
80%
OGNP 67%
Počet respondentů (%)
70%
INT+CHIR 59%
60%
Celkem 52%
50%
48% 39%
40% 30% 30% 20% 10%
0%
2%
1%
0%
2%
1%
0%
určitě ano
spíše ano
spíše ne
ne
Možnosti
Graf 7 Je pro Vás spolupráce s personálem příjemná?
Graf 7 se vztahuje k desáté otázce dotazníku. Z grafu je patrné, že pro 66 respondentů (59 % respondentů) je spolupráce s personálem určitě příjemná. Možnost „spíše ano“ uvedlo 44 respondentů (39 % respondentů). 1 respondent (1 % respondentů) uvedl, že spolupráce s personálem je pro něj spíše nepříjemná a shodně 1 respondent (1 % respondentů) uvedl, že spolupráce je zcela nepříjemná. Na interním a chirurgickém oddělení převážila volba první možnosti, kterou zvolilo 44 respondentů (67 % respondentů), druhou možnost „spíše ano“ na těchto odděleních zvolilo 20 respondentů (30 % respondentů). Na geriatrickém oddělení byl výběr mezi těmito možnosti vyrovnanější. 22 respondentů z geriatrického oddělení (48 % respondentů) zvolilo možnost „určitě ano“, k možnosti „spíše ano“ se přiklonilo 24 respondentů (52 % respondentů).
44
3.5.11 Možnost spolurozhodování o léčbě a péči
80%
OGNP 68%
Počet respondentů (%)
70%
INT+CHIR
57%
60% 50% 40% 30%
39% 27%
20% 10%
4%
3%
0%
2%
0%
vždy
většinou ano
spíše ne
nikdy
Možnosti
Graf 8 Máte během pobytu v nemocnici dostatečnou možnost spolurozhodovat o tom, co se s Vámi bude dít?
Graf 8 zobrazuje srovnání odpovědí na otázku č. 11 dotazníku.
Srovnává odpovědi
na geriatrickém oddělení oproti odpovědím na oddělení interním spolu s chirurgickým. Odpověď „vždy“ zvolilo shodně 18 respondentů na geriatrickém oddělení a 18 respondentů na chirurgickém a interním oddělení. Přepočteno na relativní četnost je však vidět rozdíl. Na geriatrickém oddělení první možnost zvolilo 39 % respondentů. Na interním a chirurgickém oddělení 27 % respondentů. Větší množství respondentů volilo na všech odděleních druhou možnost „většinou ano“. Na geriatrickém oddělení to bylo 26 respondentů (57 % respondentů), na interním a chirurgickém oddělení druhou možnost zvolilo 45 respondentů (68 %). Variantu „spíše ne“ zvolili v následné péči 2 respondenti (4 % respondentů), v akutní péči rovněž 2 respondenti (3 % respondentů). Poslední možnost na geriatrickém oddělení nezvolil žádný respondent (0 %). Uvedl ji pouze 1 respondent v akutní péči (2 % respondentů.)
45
3.5.12 Nedostatečně uspokojené potřeby
80% 70%
70%
Počet respondentů (%)
61% 60%
OGNP
52% 50%
48%
INT+CHIR 39%
40% 30%
Celkem
30% 20% 10% 0% všechny potřeby uspokojeny
minimálně jedna potřeba neuspokojena
Uspokojení základních devíti potřeb
Graf 9 Která z Vašich potřeb z níže uvedených zůstala během pobytu v nemocnici nedostatečně uspokojena? (označte více možností, jednu nebo žádnou)
K zobrazení odpovědí na otázku č. 12 dotazníku jsem použila dva grafy. Z grafu 9 je patrné, že 68 respondentů (61 % respondentů) považuje všechny uvedené potřeby za dostatečně uspokojené. Oproti tomu 44 respondentů (39 % respondentů) uvedlo minimálně jednu potřebu, která zůstala během hospitalizace nedostatečně uspokojena. V této skupině respondentů se vyskytovaly dotazníky s různým počtem zvolených nedostatečně uspokojených potřeb, od jedné zaškrtnuté možnosti až po pět uvedených neuspokojených potřeb. Graf 10 zobrazuje, kolik procent respondentů z celku 112 respondentů zvolilo konkrétní potřebu jako nedostatečně uspokojenou. Nejvíce respondentů, celkem 15 (13 % respondentů), bylo nespokojeno s teplotou prostředí. 12 respondentů (11 % respondentů) nemělo dostatečně uspokojenou potřebu pohybu. 11 respondentů (10 % respondentů) uvedlo nedostatečně uspokojenou potřebu výživy. 10 respondentů (9 % respondentů) uvedlo nedostatky v uspokojení potřeby příjmu tekutin a shodně 10 respondentů (9 % respondentů) není zcela spokojeno s naplněním potřeby vyprázdnění. Potřebu spánku a odpočinku uvedlo jako nedostatečně uspokojenou 7 respondentů (6 % respondentů). 6 respondentů (5 %) nebylo zcela
46
spokojeno s tlumením své bolesti. Potřebu dýchání označilo jako nedostatečně uspokojenou 5 respondentů (4 % respondentů). Neuspokojení sexuální potřeby neuvedl žádný respondent (0 % respondentů).
13%
14%
Počet respondentů (%)
12% 10%
11% 10% 9%
9%
8% 6% 5%
6% 4% 4% 2%
0% 0%
Neuspokojené základní potřeby
Graf 10 Která z Vašich potřeb z níže uvedených zůstala během pobytu v nemocnici nedostatečně uspokojena? (označte více možností, jednu nebo žádnou)
47
3.5.13 Spokojenost se vzhledem nemocničního prostředí
80%
77%
74% 70%
73%
Počet respondentů (%)
70% 60%
OGNP INT
50%
CHIR
40% 30%
24%
Celkem
28% 23%
25%
20% 10% 2%
3%
0%
2%
0% ano
ano s výhradami
ne
Možnosti
Graf 11 Jste spokojen/a se vzhledem nemocničního prostředí?
Odpovědi na otázku č. 13 dotazníku jsou vyhodnoceny v grafu 11. Je zde patrné, že odpovědi na jednotlivých odděleních se zásadně nelišily. Celkem 82 respondentů (73 % respondentů) uvedlo, že jim vzhled nemocničního prostředí vyhovuje. 28 respondentů (25 % respondentů) má ke vzhledu nemocničního prostředí výhrady. Nespokojenost se vzhledem nemocničního prostředí uvedli 2 respondenti (2 % respondentů).
48
3.5.14 Výskyt pocitu osamělosti během hospitalizace
100% 85%
Počet respondentů (%)
90%
75%
80%
OGNP
70%
61%
60%
INT+CHIR
50% 40%
Celkem
39% 25%
30% 20%
15%
10% 0% ano
ne
Možnosti
Graf 12 Setkáváte se během pobytu v nemocnici s pocitem osamělosti?
Graf 12 se vztahuje ke čtrnácté otázce dotazníku. Je z něj zřejmý výrazný rozdíl v odpovědích na geriatrickém oddělení oproti oddělení internímu a chirurgickému. Celkem 18 respondentů (39 % respondentů) geriatrického oddělení uvedlo výskyt pocitu osamělosti během hospitalizace. 28 respondentů geriatrického oddělení (61 % respondentů) tento pocit nemá. Oproti tomu na interním a chirurgickém oddělení prožilo pocit osamělosti pouze 10 respondentů (15 % respondentů). 56 respondentů (85 % respondentů interního a chirurgického oddělení) osamělost nepociťuje. Celkově tedy 28 respondentů (25 % všech dotazovaných) zažívá pocit osamělosti během hospitalizace a 84 respondentů (75 % všech dotazovaných) tento pocit nemá.
49
3.5.15 Dostatečnost návštěvních hodin
100%
Počet respondentů (%)
90%
87%
85%
86%
80%
OGNP
70% 60%
INT+CHIR
50%
Celkem
40% 30% 20%
13%
14%
13%
10% 0%
2%
1%
0%
0%
0%
0% určitě ano
spíše ano
spíše ne
ne
Možnosti
Graf 13 Jsou pro Vás návštěvní hodiny dostačující?
U otázky č. 15 dotazníku odpovídali respondenti na jednotlivých odděleních velmi podobně, jak je vidět z grafu 13. Celkem 96 respondentů (86 % respondentů) považuje návštěvní hodiny za určitě dostačující, 15 respondentů (13 % respondentů) je považuje za spíše dostačující. Pouze 1 respondent (1 % respondentů) uvádí, že jsou návštěvní hodiny spíše nedostačující. Možnost „ne“ nezvolil žádný respondent (0 % respondentů).
50
3.5.16 Splnění očekávání při komunikaci s personálem
100%
Počet respondentů (%)
90%
85%
80% 70%
70%
OGNP
63%
60%
INT+CHIR
50%
Celkem 37%
40% 30% 30% 20%
14%
10% 0%
2%
1%
0% ano
ano s výhradami
ne
Možnosti
Graf 14 Naplňuje komunikace s personálem Vaše očekávání?
Otázka č. 16 dotazníku vypovídá o názoru respondentů na komunikaci s personálem. Z grafu 14 je patrný velký rozdíl mezi odpověďmi respondentů geriatrického oddělení a oddělení chirurgického a interního. Zatímco respondenti z geriatrického oddělení jsou spokojení s komunikací s personálem ve 14 případech (30 % respondentů) a výhrady mají ve 32 případech (70 % respondentů), respondenti z interního a chirurgického oddělení jsou spokojení s komunikací v 56 případech (85 % respondentů) a výhrady mají pouze v 9 případech (14 % respondentů). V celkovém součtu je s komunikací s personálem spokojeno 70 respondentů (63 % respondentů) a výhrady má 41 respondentů (37 % respondentů). Nespokojenost vyjádřil pouze 1 respondent (1 % respondentů).
51
3.5.17 Celková spokojenost během hospitalizace
70%
Počet respondentů (%)
60%
57%
55% 55%
OGNP
50% 43%
41% 42%
INT+CHIR
40%
Celkem 30% 20% 10%
5% 0%
3%
0%
0%
0%
0% určitě ano
spíše ano
spíše ne
ne
Možnosti
Graf 15 Cítíte se během pobytu v nemocnici celkově spokojen/a?
Celková spokojenost pacientů, na kterou jsem se dotazovala v otázce č. 17, je znázorněna v grafu 15. Pacienti jsou v nemocnici převážně spokojení. 62 respondentů (55 % dotazovaných) zvolilo možnost „určitě ano“, 47 respondentů (42 % respondentů) uvedlo možnost „spíše ano“. Částečnou nespokojenost projevili 3 respondenti na interním oddělení, což činí 3 % všech respondentů. Úplnou nespokojenost neuvedl žádný respondent (0 % respondentů).
52
3.5.18 Dostatečné tišení bolesti během hospitalizace
100% 100% 84%
Počet respondentů (%)
83% 80%
75%
OGNP INT
60%
CHIR Celkem
40%
20%
13% 15%
10% 4%
11%
5% 0%
0%
0% ano
ne
s bolestmi se neléčím
Možnosti
Graf 16 Je Vaše bolest během pobytu v nemocnici dostatečně tišena?
Graf 16 uvádí názory respondentů na tišení jejich bolesti, což je předmětem osmnácté otázky dotazníku. Uvedla jsem graf s přehledem všech tří oddělení a celkového součtu, aby bylo zřejmé, že výsledek na chirurgickém oddělení byl odlišný od výsledků na oddělení interním a geriatrickém. Všichni dotazovaní respondenti chirurgického oddělení, tj. 26 respondentů, se s bolestí léčili a všichni (100 % respondentů) byli s léčbou bolesti spokojeni. Celkový počet respondentů spokojených s léčbou bolesti byl 94 (84 % respondentů). Nespokojených respondentů bylo 6 (5 % respondentů). 12 respondentů (11 % respondentů) uvedlo, že se s bolestí neléčí.
53
3.5.19 Možné příčiny nespokojenosti pacientů V otázce č. 19 měli respondenti uvést jednu věc, se kterou byli v nemocnici nespokojeni nebo která jim chyběla. 89 respondentů (79 % respondentů) neuvedlo žádnou takovou skutečnost, nebo do volného řádku napsali, že neví. Zbývajících 23 respondentů (21 % respondentů) uvedlo nějakou skutečnost. U dvou respondentů bohužel sdělení nešlo přečíst kvůli nečitelnému roztřesenému rukopisu. Zbývajících 21 odpovědí je shrnuto v tabulce 4. Tabulka 4 Skutečnosti, které pacientům v nemocnici nevyhovovaly nebo chyběly Jmenované skutečnosti
Počet respondentů (n)
nedostatečná čistota prostředí
1
teplota prostředí
1
vybavení prostředí, uspořádání
6
volnost pohybu
3
domácí prostředí
2
komunikace s blízkými, osamělost
2
přístup personálu
2
kulturní zážitky
3
jídlo
1
54
3.5.20 Návrhy na zlepšení situace v nemocnici Otázka č. 20 dala respondentům prostor k vyjádření návrhů, co by se dalo v nemocnici zlepšit. 98 respondentů (88 % respondentů) neuvedlo žádný návrh. 14 respondentů (13 % respondentů) uvedlo nějaký svůj nápad. Jeden z uvedených návrhu nešel přečíst kvůli nečitelnému roztřesenému rukopisu. Zbývajících 13 návrhů je uvedeno v tabulce 5. Tabulka 5 Návrhy na zlepšení Návrhy na zlepšení
Počet respondentů (n)
lepší údržba zařízení
2
vhodnější složení pacientů na pokoji
1
lepší strava
1
zlepšení vztahů
1
vhodná regulace teploty prostředí
1
organizace práce
1
více nadstandardních pokojů
1
profesionalita personálu
2
renovace stávajícího zařízení
2
pevné návštěvní hodiny
1
55
3.6 Diskuze Vyhodnocením
výsledků
dotazníkového
šetření
jsem
získala
dostatek
informací
pro zhodnocení čtyř stanovených hypotéz.
3.6.1 Hypotéza č. 1 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů nemá během hospitalizace uspokojeny všechny své základní potřeby. K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 7, 8, 12 a 18. Stěžejní ke zhodnocení hypotézy je otázka č. 12, která je zaměřena na devět základních potřeb člověka. Ostatní otázky (7, 8 a 18) jsou zaměřeny každá pouze na jednu potřebu (odpočinek a spánek, výživa, bolest). Z vyhodnocení otázky č. 12 vyplývá, že 39 % respondentů má minimálně jednu z devíti nabídnutých základních potřeb nedostatečně uspokojenou, což potvrzuje stanovenou hypotézu. Jako největší problém se ukázala teplota prostředí, která byla nevyhovující pro 13 % respondentů. Nedostatečná byla také potřeba pohybu (11 % respondentů), potřeba výživy (10 % respondentů), potřeba tekutin (9 % respondentů), potřeba vyprázdnění (9 % respondentů), potřeba spánku a odpočinku (6 % respondentů), tlumení bolesti (5 % respondentů) a potřeba dýchání (4 % respondentů). Pouze možnost „sexuální potřeby“ nezvolil žádný respondent. Z toho usuzuji, že tato potřeba není pro geriatrické pacienty aktuální. Zajímavé je srovnání výsledků otázky č. 12 s výsledky dalších otázek na základní potřeby. V otázce č. 7 bylo 97 % respondentů spokojeno s množstvím spánku a odpočinku během hospitalizace. Pouze 3 % respondentů uvedlo nějaké potíže se spánkem. V otázce č. 12 však tuto potřebu označilo jako nedostatečně uspokojenou 6 % respondentů. Ačkoliv se tato relativní četnost mírně liší, lze označit tuto základní potřebu jako méně problémovou. Otázka č. 8 se týkala spokojenosti s nemocniční stravou. 75 % pacientů uvedlo naprostou spokojenost, 25 % pacientů uvedlo určité výhrady, což opět potvrzuje první hypotézu. V otázce č. 12 tuto hypotézu jmenovalo 10 % respondentů, což je třetí nejčastěji jmenovaná nedostatečně uspokojená základní potřeba. Proto usuzuji, že uspokojení potřeby výživy geriatrických pacientů by si zasloužilo v nemocnicích vyšší pozornost. Otázka č. 18 se týkala tišení bolesti. Na chirurgickém oddělení byla tato potřeba 100 % uspokojena. Důvodem může být skutečnost, že na chirurgickém oddělení se převážně vyskytuje
56
bolest akutní, která je krátkodobého charakteru a po operačních výkonech bývá dobře podchycena, neboť je zřejmá. Je však nutno podotknout, že z chirurgického oddělení se podařilo získat pouze 26 dotazníků, proto by bylo třeba tuto skutečnost ověřit na větším počtu respondentů. V celku 112 respondentů byla bolest dostatečně tišena v 84 % případů, 11 % dotazovaných se s bolestmi neléčilo, 5 % respondentů označilo svoji bolest jako nedostatečně tišenou. Závěr: Hypotéza č. 1 byla potvrzena.
3.6.2 Hypotéza č. 2 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů cítí během hospitalizace zhoršení své psychické pohody. Ke druhé hypotéze se vztahují otázky č. 6, 13, 16 a 17. Nejdůležitější pro zhodnocení hypotézy je otázka č. 6, kde jsem se přímo zeptala pacientů na jejich hodnocení své psychické pohody během hospitalizace. Otázky 13, 16 a 17 mají pro hypotézu pouze doplňující význam. Z vyhodnocení otázky č. 6 vyplynulo, že ke zhoršení psychické pohody pacientů došlo pouze u 9 % respondentů. Hypotéza se tedy nepotvrdila. Více než polovina respondentů (52 %) uvedla, že se jejich psychická pohoda za hospitalizace nezměnila a 39 % respondentů dokonce uvedlo, že se jejich psychická pohoda zlepšila. Považuji to za velmi příznivý stav, ale bylo by žádoucí, aby se díky poskytované péči zlepšila nálada u většiny pacientů. Proto by bylo dobré odstranit faktory, které by mohly bránit ve zlepšování psychické pohody pacientů. Z vyhodnocení otázky č. 13 vyplynulo, že 25 % respondentů má výhrady k vzhledu nemocničního prostředí, což je také velmi důležitý faktor ovlivňující psychiku pacientů. Nedostačující vzhled prostředí, vybavení a zejména stav hygienických zařízení byla také nejčastěji jmenovaná skutečnost v otázkách 19 a 20, kde měli respondenti možnost vyjádřit svůj názor na nedostatky v nemocnici a návrhy na zlepšení. Vzhled prostředí je tedy rozhodně oblastí, na které by se dalo do budoucna pracovat. Vyhodnocením otázky č. 16 jsem zjistila, že 37 % respondentů není zcela spokojeno s komunikací s personálem. Rovněž toto je oblast, která může velmi významně ovlivňovat psychiku pacientů a zasloužila by si zlepšení. Velmi pozitivní je však skutečnost, že úplnou nespokojenost s komunikací uvedl pouze 1 respondent (1 %).
57
I vyhodnocení otázky č. 17 ukazuje pozitivní výsledek. 97 % pacientů je buď zcela spokojeno, nebo spíše spokojeno s celkovou péči během hospitalizace. Pouze 3 % pacientů je spíše nespokojeno. Z uvedeného celku 97 % procent spokojených pacientů má 42 % procent určité výhrady. Z výsledků nebyl patrný zásadní rozdíl mezi výsledky na jednotlivých odděleních. Závěr: Hypotéza č. 2 nebyla potvrzena.
3.6.3 Hypotéza č. 3 Předpokládám, že více než 25 % geriatrických pacientů negativně vnímá omezení svých sociálních kontaktů během hospitalizace a prožívá pocit osamělosti. Třetí hypotézy se týkají otázky v dotazníku č. 9, 14 a 15. Doplňující charakter má otázka č. 16. Z vyhodnocení otázky č. 9 vyplynulo, že 94 % respondentů má během hospitalizace dostatečnou možnost komunikovat s ostatními lidmi, což hypotézu nepotvrzuje. Vyhodnocení otázky č. 14 ukázalo, že 25 % respondentů se během hospitalizace setkalo s pocitem osamělosti, což je těsně pod hranicí stanovenou v třetí hypotéze. Vzhledem k tomu, že je to hraniční hodnota, nelze uzavřít, že hypotézu potvrzuje. Rovněž rozsah návštěvních hodin, kterých se týká otázka č. 15, není pro respondenty problémem, neboť 86 % z nich označilo návštěvní hodiny jako zcela dostačující. Ráda bych u této hypotézy ještě jednou připomněla výsledek otázky č. 16, kde 37 % respondentů má výhrady ke komunikaci s personálem. I ta je důležitou součástí sociální komunikace pacienta během hospitalizace, tudíž by tento výsledek spíše přispěl ve prospěch potvrzení hypotézy. Není však zanedbatelné, že pouze 1 respondent byl s komunikací s personálem zcela nespokojen. Závěr: Hypotéza č. 3 nebyla potvrzena.
3.6.4 Hypotéza č. 4 Předpokládám, že na oddělení geriatrické a následné péče jsou pacienti více spokojení s uspokojováním svých potřeb než na oddělení interním a chirurgickém.
58
Tato hypotéza vychází ze srovnání výsledků na oddělení geriatrické a následné péče oproti výsledkům z interního a chirurgického oddělení. Proto jsem ve většině grafů kromě celkového součtu uváděla vždy i jednotlivé výsledky za geriatrické oddělení a za chirurgické oddělení spolu s interním. Za stěžejní otázky pro tuto hypotézu považuji otázky č. 4, 5, 10, 11, 16 a 17. Výsledky otázky č. 4 vypovídají ve prospěch potvrzení hypotézy. Na geriatrickém oddělení má 65 % pacientů možnost kdykoliv sdělit své potřeby oproti 58 % na interním a chirurgickém oddělení. Omezenou možnost sdělení potřeb na geriatrickém oddělení uvedly 4 % respondentů, na chirurgickém a interním oddělení 6 % respondentů. Vyhodnocení otázky č. 5 také hypotézu potvrzuje, ale pouze minimálním rozdílem procent. Na geriatrickém oddělení je uspokojování potřeb bezproblémové v 57 %, na zbylých odděleních v 55 %. Otázka č. 10 a její výsledky vypovídají spíše ve prospěch interního a chirurgického oddělení, kde je se spoluprácí s personálem zcela spokojeno 67 % respondentů, na geriatrickém pouze 48 %. Tento poměr je však vyrovnán druhou možností „spíše ano“, kterou zvolili všichni zbylí respondenti geriatrického oddělení (52 % respondentů) a žádný respondent geriatrického oddělení nezvolil zápornou možnost oproti oddělením akutní péče (internímu a chirurgickému), kde dva respondenti zápornou možnost zvolili (2 % respondentů). Ani otázka č. 16, která je s otázkou č. 10 úzce příbuzná a má kontrolní charakter, nepotvrzuje stanovenou hypotézu. Zatímco na chirurgickém a interním oddělení je s komunikací s personálem spokojeno 85 % respondentů, na geriatrickém oddělení je to pouze 30 %. 70 % geriatrických pacientů má určité výhrady ke komunikaci s personálem. Celková spokojenost během hospitalizace, která je předmětem otázky č. 17, je však opět mírně vyšší na geriatrickém oddělení (57 %) oproti oddělení internímu a chirurgickému, kde dosáhla jen 55 %. I v ostatních otázkách dotazníku jsem sledovala rozdíly výsledků na jednotlivých odděleních a často byly velmi podobné. Nenašla jsem tedy žádné zásadní skutečnosti, které by potvrdily, že jsou pacienti na geriatrickém oddělení výrazně spokojenější. Naopak oblast komunikace a spolupráce s personálem je na geriatrickém oddělení oblastí, na které je třeba pracovat. Závěr: Hypotéza č. 4 nebyla potvrzena.
59
3.6.5 Porovnání výsledků výzkumu s výsledky jiných autorů Vyhodnocení výsledků výzkumu přineslo v zásadě pozitivní hodnocení poskytované péče. Před započetím výzkumu jsem předpokládala vyšší výskyt nedostatků v uspokojování potřeb geriatrických pacientů, což se však nepotvrdilo. Jelikož je spokojenost pacientů jedním z důležitých ukazatelů kvality péče, je tento výsledek dobrým ohodnocením poskytované péče v jihlavské nemocnici. Z vlastní zkušenosti však vím, že pacienti z řad seniorů bývají často smíření se stavem věcí a někteří jsou velmi nenároční. Tento jev potvrzuje ve své výzkumné práci i Knapová (2007). Dále jsem očekávala, že hospitalizace se více projeví na psychice staršího pacienta a to zejména negativně. 52 % procent respondentů však tento problém nezaznamenalo. Zhoršení psychické pohody během hospitalizace uvedlo pouze 9 % respondentů. Dvořáková (2013) zkoumala změnu psychiky seniorů ve spojení se snížením jejich soběstačnosti. I při této bližší specifikaci dosáhla podobného výsledku, když jí 36 % respondentů odpovědělo, že změněná soběstačnost jejich psychiku neovlivnila a 14 % respondentů odpovědělo, že neví, zda se jejich psychika změnila. Při provádění výzkumu jsem dále zjistila, že 37 % pacientů má výhrady ke komunikaci s personálem. Problematikou komunikace zdravotnického personálu s geriatrickými pacienty se ve své bakalářské práci zabývala Konárová (2012). Objasnila několik oblastí, kde se představa pacientů o komunikaci s personálem výrazně neshoduje s realitou. Svůj výzkum prováděla v nemocnicích v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. V její práci najdeme konkrétní důvody, proč není představa pacientů o komunikaci s personálem dostatečně naplněna, což se v mojí práci objevilo u 37 % respondentů, na geriatrickém oddělení dokonce u 70 % respondentů.
60
3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Z výsledků výzkumu lze poukázat na několik oblastí, které vykazují při poskytování ošetřovatelské a léčebné péče určité nedostatky a v praxi by na ně měl být kladen větší důraz, případně by měla být zavedena nápravná a preventivní opatření. Poměrně významným problémem se ukázala být regulace teploty prostředí v nemocnici. Pro 13 % pacientů byla teplota prostředí nevyhovující. Dle mého názoru by v nemocnici měla být lépe zajištěna konstantní teplota na pokojích s možností přitápění dle individuálních potřeb pacientů. Problematika regulace tělesné teploty si také vyžaduje vyšší pozornost ošetřovatelského personálu, od kterého se očekává zajištění podpůrných pomůcek pro pacienty – vhodných přikrývek, oděvu, větrání, zajištění teplých či chladných tekutin. 11 % respondentů mělo nedostatečně uspokojenou potřebu pohybu. U geriatrických pacientů je pohyb a rehabilitace důležitou součástí rekonvalescence a návratu do původní kondice jako před vypuknutím akutního onemocnění. Tato potřeba je na odděleních uspokojována ve spolupráci s rehabilitačními pracovníky, kteří rozdělují svůj čas spravedlivě mezi všechny pacienty. Dle mého názoru by se do procesu uspokojování potřeby pohybu pacientů měl více zapojit i zbylý ošetřovatelský a pomocný personál, na základě vedení zkušenými rehabilitačními sestrami. Mělo by tak být učiněno zejména u těch pacientů, kteří jeví zvláštní zájem o navýšení potřeby pohybu, aby došlo k co nejvyššímu využití pracovních sil, kterých je na každém oddělení omezené množství. Proto bych zdůraznila velkou míru individualizace a přenesla bych část zodpovědnosti na vlastní osobu pacienta, který má právo rozhodnout o tom, jak často a kdy se bude pohybovat. Někteří pacienti jsou ve výhodě, když mají příbuzné, kteří je denně navštěvují a často využijí příležitosti, aby se se svými seniory prošli. Ne všichni pacienti však mají tuto možnost. Myslím si, že v rámci individualizované péče by při zájmu těchto pacientů měla být potřeba pohybu intenzívněji uspokojována ze strany personálu. V geriatrickém ošetřovatelství musíme vždy brát vysoký zřetel na riziko pádu u pacientů, a proto jen malé procento pacientů je schopno plně samostatně uspokojovat svoji potřebu pohybu. S výživou byli pacienti v zásadě spokojeni. Pouze 25 % pacientů uvedlo určité výhrady ke stravě. 9 % respondentů uvedlo výhrady k uspokojení potřeby tekutin. Každý člověk má trochu jiné stravovací návyky, svá oblíbená jídla a tekutiny, upřednostňuje jiné chutě. To je, myslím, příčina těchto výhrad. V nemocnici je však pacientům umožněna konzumace vlastních potravin a tekutin donesených z domu, pokud to neodporuje dietě doporučené lékařem. Usuzuji,
61
že zde mají pacienti dostatečný prostor, aby uspokojili své požadavky na stravu a tekutiny. Personál by měl přihlížet k individuálním požadavkům pacientů na sladkost/nesladkost tekutin, s výjimkou diabetiků. Pokud si pacient přeje teplé tekutiny, nemělo by být problémem zajištění termosky, v opačném případě vychlazení tekutin v lednici pro pacienty. Tekutin by měl být vždy dostatek po celých 24 hodin. Tišení bolesti pacientů je jednou z nejdůležitějších léčebných a ošetřovatelských výkonů. Ačkoliv pouze 5 % pacientů považuje svoji bolest za nedostatečně tišenou, je třeba brát tento problém vážně, bolest pacientů nezlehčovat, nesnažit se ji hodnotit za pacienta a pacientovi se vždy snažit pomoci. Ne vždy je možné pacientovi podávat větší dávky analgetik dle jeho přání, ale ulevit můžeme i pohovořením o problému, ochotou, aktivizací, příjemným jednáním. Zkrátka je třeba brát prožitek bolesti vážně. Psychická pohoda zůstává ve většině případů u geriatrických pacientů během pobytu v nemocnici nezměněna, u velké části pacientů je dokonce zlepšena. Pouze u 9 % pacientů se jejich psychika zhoršila. Myslím si, že je plně v kompetenci všeobecných sester, aby pravidelně sledovaly a hodnotily psychickou pohodu svých pacientů v rámci ošetřovatelského procesu a aby při případném zhoršení psychiky včas reagovaly. Sestry by měly aktivně provádět intervence v rámci svých kompetencí ke zlepšení psychické pohody pacientů. Pacienty je třeba často motivovat, chválit za drobné úspěchy a také jim umožnit zabavení během dne. Empatický a milý přístup, úsměv a ochota vždy potěší. Na tomto místě musím připomenout, že 37 % pacientů mělo výhrady ke komunikaci s personálem. Bylo by žádoucí, aby byl personál lépe školen, jak si poradit v zátěžových situacích při jednání s pacienty a jejich rodinami a aby byl za bezproblémovou komunikaci náležitě odměňován, což se mi jeví jako důležitý motivační prvek. Já osobně bych velmi ocenila odborné semináře, které by pojednávaly o tom, jak motivovat pacienty a jak si je získat pro dobrou spolupráci. Rovněž vzhled prostředí naši psychiku výrazně ovlivňuje, což je věc, kterou je také třeba neustále zlepšovat. Řada pacientů navrhovala různá opatření ke zlepšení vybavení na pokojích, na renovaci hygienických zařízení a na čistotu prostředí. Návštěvní hodiny se ukázaly být pro většinu pacientů vyhovující a nic nenaznačovalo tomu, že by mohly být příčinou osamělosti pacientů. Naopak se v otázce č. 20 objevil názor, že návštěvní hodiny by měly být striktně omezeny, aby nebyli rušeni ostatní pacienti. Neshledávám tedy žádný zvláštní důvod, proč by měly být povolovány mimořádné návštěvy.
62
Výskyt pocitu osamělosti u 25 % pacientů může mít různé příčiny. Jednou z nich může být introvertní typ osobnosti pacienta, dále nevhodná skladba pacientů na pokojích, nedostatek času personálu pro komunikaci s pacienty nebo omezené smyslové vnímání pacientů. Jistě bychom našli mnoho dalších možných příčin pocitu osamělosti. Pro bližší specifikaci tohoto problému a navržení nápravných opatření bych doporučila další výzkum, který by objasnil bližší souvislosti ovlivňující vznik pocitu osamělosti u pacientů, zejména na geriatrickém oddělení, kde se osamělost vyskytla u 39 % respondentů.
63
4 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala potřebami geriatrických pacientů s ohledem na holistické pojetí člověka jako bytosti se složkami biologickými, psychologickými a sociálními. Jako cíl práce jsem si stanovila popis a zhodnocení rizikových prvků, které se vyskytují při uspokojování potřeb geriatrických pacientů. Za rizikové považuji ty faktory, na které jsou geriatričtí pacienti zvýšeně citliví, které v praxi způsobují nejvíce komplikací a které mohou být příčinou nespokojenosti pacientů. Popis těchto problematických potřeb je předmětem teoretické části práce. Zabývám se zde teorií potřeb a motivace, bio-psychosociálními charakteristikami lidské bytosti, úlohou ošetřovatelství v uspokojování potřeb nemocných lidí, specifiky geriatrického ošetřovatelství a uspokojováním potřeb geriatrických pacientů. V praktické části jsem prostřednictvím kvantitativního výzkumu zjišťovala stav uspokojení výše zmíněných problémových potřeb u geriatrických pacientů v jihlavské nemocnici. Ke sběru dat jsem použila metodu dotazníku. Při volbě otázek do dotazníku pro dotazníkové šetření jsem vycházela z předcházejícího studia odborné literatury a ze svých praktických zkušeností z práce na geriatrickém oddělení Nemocnice Jihlava. Při výběru respondentů jsem si stanovila dvě kritéria – věk respondenta nad 65 let, aby spadal do kategorie geriatrického pacienta, a dále minimálně týden hospitalizace, aby byly výsledky výzkumu dostatečně validní a srovnatelné. Vyhodnocením dat jsem získala dostatek informací ke zhodnocení čtyř stanovených hypotéz, což je předmětem praktické části práce. Výsledky výzkumu byly poměrně překvapivé, potvrdila se pouze jedna hypotéza, což je rozebráno v diskusi. Na základě zjištěných skutečností jsem navrhla řadu opatření, která by mohla přispět ke zlepšení péče o geriatrické pacienty, k jejich celkové spokojenosti a uspokojení jejich biologických, psychologických i sociálních potřeb. Výsledky jsem srovnala se třemi pracemi jiných autorů, kteří se také zabývali problematikou geriatrických pacientů. Věřím tedy, že v teoretické i praktické části práce se podařilo naplnit stanovený cíl práce. Zpracování práce pro mě bylo velkým přínosem. Ujasnila jsem si mnoho skutečností, které mohu využívat při své práci na Geriatrickém oddělení Nemocnice Jihlava. Jsem si vědoma toho, že v praxi musí docházet k efektivnímu využívání teoretických poznatků o potřebách, k jejich vhodné a uvědomělé aplikaci, aby mohly být potřeby pacientů účinně uspokojovány. Sestry z praxe by se měly neustále zamýšlet nad svými činnostmi a přehodnocovat výsledky své práce, aby se pro ně výkon povolání nestal rigidním poskytováním rutinních služeb,
64
ve kterých se ztrácí individualita pacientů. Uspokojování potřeb je totiž nikdy nekončící proces a sestry jsou hlavními pomocníky v hledání a uspokojování potřeb nemohoucích pacientů, proto musí dobře znát potřeby své a musí umět efektivně vyhledávat a hodnotit potřeby jiných. Hledání a nalézání priorit v potřebách pacienta považuji za jednu z nejdůležitějších, klíčových a přitom velmi obtížných úkolů sestry.
65
Seznam použité literatury 1. BĚLUNEK, P. Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Florence: Odborný časopis pro ošetřovatelství a ostatní zdravotnické profese. 2014, roč. X, č. 1-2/14, s. 11-15. ISSN 1801-464X. 2. DVOŘÁKOVÁ, D. Život seniora v nemocnici [online]. Jihlava, 2013 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://knihovna.vspj.cz/bakalarske-prace/obhajene. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Vedoucí práce Jana Dvořáková. 3. ELIOPOULOS, CH. Gerontological nursing. 8. vyd. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams, 2014. ISBN 978-145-1172-775. 4. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B. a ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. vyd. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 978-80-254-0179-8. 5. HUDÁKOVÁ, A., MAJERNÍKOVÁ, Ľ. Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-802-4747-729. 6. JOBÁNKOVÁ, M. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 3. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2003. ISBN 80-701-3390-2. 7. KALVACH, Z. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-05486. 8. KALVACH, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4. 9. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978802-4718-309. 10. KNAPOVÁ, A. Individuální přístup zdravotníků ke geriatrickým pacientům [online]. Brno, 2007 [cit. 2014-04-24]. 137 l. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/204429/lf_m/DPTISK8.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jarmila Řehořová.
66
11. KONÁROVÁ, Nikola. Problematika komunikace geriatrických pacientů se zdravotnickým personálem
[online].
Jihlava,
2012
[cit.
knihovna.vspj.cz/bakalarske-prace/obhajene.
2014-04-26]. Bakalářská
Dostupné
práce.
z:
https://
Vysoká
škola
polytechnická Jihlava. Vedoucí práce Markéta Křivánková. 12. LEMON 4: učební texty pro sestry a porodní asistentky. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997. ISBN 80-701-3248-5. 13. MAREŠ, J. Posttraumatický rozvoj člověka. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-8024730-073. 14. MASTILIAKOVÁ, D. Holistické přístupy v péči o zdraví. 2. vyd., nezměn. V Brně: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978807-0134-573. 15. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80247-3271-8. 16. SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÁ REPUBLIKA. Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků [online]. Břeclav: Moraviapress, 2011 [cit. 2014-04-10]. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/Search Result.aspx?q=55/2011&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy. 17. SCHULER, M., OSTER, P. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. vyd. Praha, Grada, 2010. ISBN 978-802-4730-134. 18. STAŇKOVÁ, M. Základy teorie ošetřovatelství: učební texty pro bakalářské a magisterské studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-718-4243-5. 19. ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4732-237. 20. TÓTHOVÁ, V. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. 1. vyd. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-286-1. 21. TRACHTOVÁ, E. et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: NCO NZO, 2008. ISBN 80-7013-324-4. 22. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha, Grada, 2007. ISBN 978-802-4721-705.
67
23. WEHNER, L., SCHWINGHAMMER, Y. Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-40-247-4423-0. 24. ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M. a ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4720-685.
68
Seznam tabulek a grafů Seznam grafů Graf 1 Máte během pobytu v nemocnici příležitost sdělit někomu své potřeby? ................. 38 Graf 2 Pokud během pobytu v nemocnici někomu sdělíte svoji potřebu, dojde k jejímu uspokojení? ................................................................................................................ 39 Graf 3 Jak se změnila Vaše psychická pohoda během pobytu v nemocnici? ....................... 40 Graf 4 Máte během pobytu v nemocnici dostatek odpočinku a spánku? .............................. 41 Graf 5 Jaká je Vaše spokojenost s nemocniční stravou? ....................................................... 42 Graf 6 Máte během pobytu v nemocnici možnost komunikovat s ostatními lidmi? ............. 43 Graf 7 Je pro Vás spolupráce s personálem příjemná?.......................................................... 44 Graf 8 Máte během pobytu v nemocnici dostatečnou možnost spolurozhodovat o tom, co se s Vámi bude dít? ............................................................................................... 45 Graf 9 Která z Vašich potřeb z níže uvedených zůstala během pobytu v nemocnici nedostatečně uspokojena? (označte více možností, jednu nebo žádnou) ................... 46 Graf 10 Která z Vašich potřeb z níže uvedených zůstala během pobytu v nemocnici nedostatečně uspokojena? (označte více možností, jednu nebo žádnou) ................... 47 Graf 11 Jste spokojen/a se vzhledem nemocničního prostředí? ............................................... 48 Graf 12 Setkáváte se během pobytu v nemocnici s pocitem osamělosti? ................................ 49 Graf 13 Jsou pro Vás návštěvní hodiny dostačující? ............................................................... 50 Graf 14 Naplňuje komunikace s personálem Vaše očekávání? ............................................... 51 Graf 15 Cítíte se během pobytu v nemocnici celkově spokojen/a? ......................................... 52 Graf 16 Je Vaše bolest během pobytu v nemocnici dostatečně tišena? ................................... 53
Seznam tabulek Tabulka 1 Změny ve stáří ......................................................................................................... 26 Tabulka 2 Počet navrácených dotazníků z jednotlivých oddělení ........................................... 36 Tabulka 3 Věková struktura respondentů ................................................................................. 37 Tabulka 4 Skutečnosti, které pacientům v nemocnici nevyhovovaly nebo chyběly ................ 54 Tabulka 5 Návrhy na zlepšení .................................................................................................. 55
69
Seznam použitých zkratek ADL
Activities of daily living = aktivity všedního života
CHIR
chirurgické oddělení
IADL
Instrumentální aktivity všedního života
INT
interní oddělení
OGNP
oddělení geriatrické a následné péče
WHO
World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
70
Seznam příloh Příloha č. 1: Maslowova hierarchie potřeb Příloha č. 2: Barthelův test základních všedních činností (ADL) Příloha č. 3: Instrumentální aktivity každodenního života (IADL) Příloha č. 4: Dotazník Příloha č. 5: Žádost o umožnění výzkumu
71
Příloha č. 1: Maslowova hierarchie potřeb (převzato z Trachtová, 2008, str. 15)
Potřeby seberealizace realizovat vlastní potenciál
Potřeby estetické potřeby symetrie, krásy
Potřeby kognitivní potřeby poznávat, vědět, rozumět
Potřeby uznání a sebeúcty potřeba sebeúcty, sebekoncepce, potřeba uznání, souhlasu, autonomie
Potřeby sounáležitosti a lásky potřeby afiliační, milovat a být milován, potřeba náklonnostii, sounáležitosti, integrace
Potřeby jistoty a bezpečí potřeby vyvarovat se nebezpečí, ohrožení, vyjadřuje touhu po důvěře, spolehlivosti, stabilitě
Potřeby fyziologické potřeba pohybu, čistoty, výživy, vyprazdňování, spánku, kyslíku, sexuální potřeba, vyjadřují narušenou homeostázu
Příloha č. 2: Barthelův test základních všedních činností (ADL) (převzato z Kalvach, 2004, str. 197) Činnost
Zhodnocení
1.
Najedení, napití
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
2.
Oblékání
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
3.
Osobní hygiena
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
4.
Koupání
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
5.
Kontinence moči
kontinentní (10)
občas inkontinentní (5)
trvale inkontinentní (0)
6.
Kontinence stolice
kontinentní (10)
občas inkontinentní (5)
trvale inkontinentní (0)
7.
Použití WC
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
8.
Chůze po schodech
sám (10)
s pomocí (5)
neprovede (0)
9.
Přesun z lůžka na židli, event. vozík
sám (15)
s malou pomocí (10)
nad 50 m (15)
s pomocí (10)
10. Chůze po rovině
Hodnocení: 0 – 40 bodů
vysoce závislý
45 – 60 bodů
závislý
65 a více bodů
lehce závislý
s pomocí, vydrží sedět (5) na vozíku (5)
neprovede (0)
neprovede (0)
Příloha č. 3: Instrumentální aktivity každodenního života (IADL) (převzato z Schuler a Oster, 2010, str. 146)
1. Telefonování
Body
Používá telefon z vlastní iniciativy, vyhledá a vytáčí čísla. Vytáčí několik známých čísel. Zvedne při zazvonění sluchátko, ale nevytáčí čísla. Telefon vůbec nepoužívá.
1 1 1 0
2. Nakupování Samostatně si nakoupí většinu potřebných věcí. Nakupuje jen málo. Při každém nákupu potřebuje doprovod. Není schopen/schopna nakupovat.
1 0 0 0
3. Příprava jídla, vaření Naplánuje a uvaří/připraví si vhodná jídla samostatně. Uvaří si vhodné jídlo jen tehdy, jsou-li ingredience připraveny jinou osobou. Uvaří si samostatně, ale nedodržuje požadovanou dietu. Vyžaduje uvaření a naservírování jídla.
1 0 0 0
4. Vedení domácnosti Zvládá domácnost samostatně nebo s občasnou pomocí s těžkými pracemi. Provádí samostatně drobné domácí práce. Provádí samostatně drobné domácí práce, ale není schopen/a udržet byt v náležité čistotě. Potřebuje pomoc se všemi pracemi/úkoly v domácnosti. Není schopen provádět žádné domácí práce.
1 1 1 1 0
5. Praní Vypere si sám/sama své prádlo. Přepere samostatně drobné prádlo. Veškeré praní musí být zajištěno.
1 1 0
6. Způsob dopravy, cestování Používá nezávisle veřejné dopravní prostředky či vlastní auto. Objedná si a použije taxi, ale jinak veřejnou dopravu nepoužívá. Používá veřejné dopravní prostředky v doprovodu jiné osoby. Doprava je omezena na taxi nebo automobil s doprovodem. Necestuje vůbec.
1 1 1 0 0
7. Užívání léků Zodpovědně užívá léky v přesných dávkách a ve správný čas. Správně užívá předem připravené léky. Není schopen správně užívat své léky.
1 0 0
8. Nakládání s penězi Samostatně řídí své finanční záležitosti (rozpočet, placení nájmu a účtů, docházení do banky). Vyřídí drobné denní záležitosti, ale potřebuje pomoc s většími platbami a bankovními operacemi. Není schopen/schopna nakládat s penězi.
Celkový počet bodů (max 8)
1 1 0
Příloha č. 4: Dotazník Vážená paní, vážený pane, prosím Vás o laskavé vyplnění tohoto dotazníku, který mi pomůže při zpracování mojí bakalářské práce na téma Uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb geriatrických pacientů v nemocničním zařízení. Dotazník je anonymní. Bude sloužit pouze jako podklad k mojí bakalářské práci a nebude použit k žádným jiným účelům. Velice Vám děkuji za spolupráci. Silvie Vrbková, DiS., studentka VŠPJ Jihlava
Zvolenou odpověď prosím zaškrtněte. 1. Na jakém oddělení jste hospitalizován/a? □ geriatrické (OGNP) □ chirurgické 2. Uveďte Váš rok narození:
□ interní
3. Trvá Váš současný pobyt v nemocnici déle než týden? □ ano □ ne 4. Máte během pobytu v nemocnici příležitost sdělit někomu své potřeby? □ kdykoliv □ většinou ano □ omezeně 5. Pokud během pobytu v nemocnici někomu sdělíte svoji potřebu, dojde k jejímu uspokojení? □ vždy □ většinou ano □ spíše ne □ nikdy 6. Jak se změnila Vaše psychická pohoda během pobytu v nemocnici? □ zlepšila se □ zhoršila se □ nezměnila se 7. Máte během pobytu v nemocnici dostatek odpočinku a spánku? □ ano □ ne □ pokud odpovíte NE, uveďte prosím důvod: …………………………………………….…………………… 8. Jaká je Vaše spokojenost s nemocniční stravou? □ spokojen/a □ spokojen/a s výhradami □ nespokojen/a 9. Máte během pobytu v nemocnici možnost komunikovat s ostatními lidmi? □ ano, dostatečně □ ano, ale nedostatečně □ ne 10. Je pro Vás spolupráce s personálem příjemná? □ určitě ano □ spíše ano □ spíše ne □ ne 11. Máte během pobytu v nemocnici dostatečnou možnost spolurozhodovat o tom, co se s vámi bude dít? □ vždy □ většinou ano □ spíše ne □ nikdy
12. Která z Vašich potřeb z níže uvedených zůstala během pobytu v nemocnici nedostatečně uspokojena? (označte více možností, jednu nebo žádnou) □ výživa □ dýchání □ pohyb □ tekutiny □ vyprazdňování □ teplota prostředí □ spánek a odpočinek □ tlumení bolesti □ sexuální potřeby 13. Jste spokojen/a se vzhledem nemocničního prostředí? □ ano □ ano s výhradami □ ne 14. Setkáváte se během pobytu v nemocnici s pocitem osamělosti? □ ano □ ne 15. Jsou pro Vás návštěvní hodiny dostačující? □ určitě ano □ spíše ano □ spíše ne □ ne 16. Naplňuje komunikace s personálem Vaše očekávání? □ ano □ ano s výhradami □ ne 17. Cítíte se během pobytu v nemocnici celkově spokojen/a? □ určitě ano □ spíše ano □ spíše ne □ ne 18. Je Vaše bolest během pobytu v nemocnici dostatečně tišena? □ ano □ ne □ s bolestmi se neléčím 19. Napište jednu věc, se kterou jste byl/a během pobytu v nemocnici nejvíce nespokojena nebo Vám nejvíce chyběla.
20. Máte nějaký nápad, co by se dalo v nemocnici zlepšit?
