VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Geopolitická specifika USA – co v p r ů v o d c í c h nebylo Bakalářská práce
Autor: Petra Nováková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc. Jihlava 2011
Copyright © 2011 Petra Nováková
Anotace Bakalářská práce s názvem „Geopolitická specifika USA – co v průvodcích nebylo“ je věnována geopolitické problematice, o které se uživatel v turistických průvodcích běžně nedočte. Práce je zaměřena především na vyhodnocení současné geopolitické situace Spojených států amerických a zpracování podkladových materiálů vztahujících se k tomuto tématu, které se stanou doplňkovým informačním zdrojem o dané zemi pro pracovníky cestovního ruchu.
Klíčová slova Cestovní ruch. Geografie. Globální dominance. Geopolitika. Specifika Spojených států amerických. Turistický průvodce. Vnitrostátní problémy.
Annotation Bachelor thesis named „U.S. Geopolitical specifics – what is not mentioned in the guidebooks” is focused on geopolitical issues, which users can’t find in the guidebooks. The thesis is mainly focused on the evaluation of the current geopolitical situation of the United States and elaboration of background materials related to this subject, which will become an additional source of information about the country for tourism workers.
Key words Tourism. Geographie. Global dominance. Geopolitics. Specifics of the United States of America. Tourist Guide. Intrastate problems.
Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mě při tvorbě bakalářské práce podporovali. Především patří můj dík vedoucímu práce Prof. PhDr. Petru Chalupovi, CSc. za četné konzultace, odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl nejen ke vzniku této práce, ale i k rozšíření mých obzorů v oblasti politické geografie.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 16. 5. 2011 ...................................................... Podpis
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 8 1 Metodologická část ................................................................................................. 10 1.1 Cíl práce ........................................................................................................... 10 1.2 Kvalitativní úroveň hodnocených turistických průvodců ................................ 11 1.3 Diskuse literatury a pramenů ........................................................................... 14 1.4 Metody řešení ................................................................................................... 16 2 Teoretická část ........................................................................................................ 17 2.1 Fyzicko-geografická charakteristika ................................................................ 17 2.1.1 Poloha ....................................................................................................... 17 2.1.2 Rozloha ..................................................................................................... 17 2.1.3 Geologický vývoj, terénní morfologie ...................................................... 18 2.1.4 Nerostné suroviny ..................................................................................... 21 2.1.5 Klima ........................................................................................................ 22 2.1.6 Vodstvo ..................................................................................................... 24 2.1.7 Biota .......................................................................................................... 27 2.1.8 Ochrana přírody ........................................................................................ 30 2.2 Charakteristika historie a hospodářství USA ................................................... 31 2.2.1 Historický vývoj USA .............................................................................. 31 2.2.2 Hospodářství ............................................................................................. 32 2.3 Demografická charakteristika .......................................................................... 40 2.3.1 Vývoj počtu obyvatelstva ......................................................................... 40 2.3.2 Současný stav – počet a struktura obyvatel .............................................. 42 2.3.3 Rozložení obyvatelstva, urbanizace .......................................................... 43 2.3.4 Náboženství, jazyky .................................................................................. 45 2.3.5 Další demografické údaje ......................................................................... 47 2.3.6 Administrativní dělení, politický systém .................................................. 48 3 Praktická část .......................................................................................................... 49 3.1 Geopolitická specifika USA............................................................................. 49 3.1.1 Výklad užívaných pojmů .......................................................................... 49 3.1.2 Geopolitika USA ve stručném historickém přehledu ............................... 50 3.1.3 Geneze expanzivní politiky USA ............................................................. 51 3.1.4 Současná geopolitická specifika USA ...................................................... 60 3.2 Ostatní specifika Spojených států amerických ................................................. 71 3.2.1 Oblast výzkumu ........................................................................................ 71 3.2.2 Konkrétní specifika ................................................................................... 72 3.2.3 Shrnutí ....................................................................................................... 84 4 Závěr ....................................................................................................................... 88 Seznam použité literatury ............................................................................................... 89 7
Úvod Dlouho jsem přemýšlela nad výběrem tématu pro svou bakalářskou práci. Jelikož mě odjakživa zajímala geografie a na vysoké škole jsem v rámci studia cestovního ruchu začala více sledovat mezinárodní vztahy a celkové dění za hranicemi naší země, podnítily tyto dvě skutečnosti můj zájem o politickou geografii. Z těchto důvodů jsem se tedy rozhodla zaměřit se v bakalářské práci na geopolitiku jedné konkrétní země a její specifika tak, aby práce přinesla užitek pro pracovníky v cestovním ruchu. A protože jsem se v době výběru tématu chystala na pracovní pobyt do USA, do země s nejsilnějším geopolitickým vlivem na světě, byly Spojené státy americké jasnou volbou. Jak napovídá sám název Geopolitická specifika USA - co v průvodcích nebylo, ve své bakalářské práci se zaměřuji na geopolitické informace o Spojených státech, které se běžně v turistických průvodcích neobjevují. Turistické průvodce sice slouží jako důležité informační zdroje pro pracovníky cestovního ruchu, zdaleka však neobsahují všechny potřebné údaje, které se vztahují k řešené problematice. Proto jsem se rozhodla o Spojených státech vytvořit pokud možno ucelený soubor informací týkajících se především geopolitických specifik, která průvodce zachycují buď jen okrajově, anebo se jimi nezabývají vůbec. Vybrala jsem a zabývala jsem se především těmi, která by měl, podle mého názoru, pracovník cestovního ruchu o této zemi vědět. Bakalářskou práci jsem rozdělila na tři obsahově odlišné části: •
metodologickou,
•
teoretickou,
•
praktickou.
První, metodologická část obsahuje diskusi literatury a pramenů, zhodnocení současného stavu turistických průvodců a vymezuje cíl práce. V teoretické části charakterizuji Spojené státy americké z hlediska fyzické geografie, historického vývoje, hospodářství a demografie.
8
Praktická část je tvořena dvěma oddíly: •
Geopolitická specifika USA,
•
Ostatní specifika Spojených států amerických.
Problematika geopolitických specifik USA je hlavním tématem mé bakalářské práce. Pro pochopení současné geopolitické situace Spojených států se nejprve zabývám vývojem expanzivní politiky USA od jejích počátků po současnost. Dále se věnuji zhodnocení současných geopolitických specifik, jež pokládám za klíčová pro zahraniční politiku Spojených států. Kapitola Ostatní specifika Spojených států amerických zahrnuje ta specifika, která považuji za závažné faktory formující geopolitiku země.
9
1 Metodologická část 1.1 Cíl práce Hlavním cílem mé bakalářské práce je vyhodnotit geopolitickou situaci Spojených států amerických a připravit podkladové aktuální materiály týkající se geopolitických specifik USA, jež budou sloužit pracovníkům cestovního ruchu a budou inovovat běžně dostupné informační zdroje. Dílčím cílem bakalářské práce je zpracování ostatních specifik USA, které se do jisté míry stávají vnitřními problémy této země (zdravotnictví, sociální rozdíly, rasismus a další). Nelze totiž oddělit geopolitiku od závažných vnitrostátních problémů. V USA se totiž projevuje výrazný vliv zahraniční politiky nejen na popularitě prezidenta a vlády, ale silně ovlivňuje i vnitřní politické klima země. Symbiotickou propojenost vnitřních poměrů je možno prezentovat na příkladu americké armády. (Do profesionální americké armády jsou získáváni většinou chudí mladí Američané. Mají nižší stupeň vzdělání a bývají to často jedinci afroamerického nebo hispánského původu. Proto také docházelo například v Iráku k nepochopení a nerespektování místních specifik, kdy američtí vojáci pobíhali obutí v náboženských islámských svatyních, čímž je nevědomky znesvěcovali. Docházelo rovněž k rabování v muzeích nebo týrání vězňů a zadržených.) Toto vyplývá ze složení americké armády, které odráží vnitřní problémy země – nízkou úroveň vzdělání a kulturní vyspělosti určité skupiny obyvatelstva, drahé zdravotnictví, jež si musí Američané platit (proto chudí často vstupují do armády, kde je zajištěna kvalitní zdravotní péče a také, aby si vydělali peníze na zaplacení zdravotní péče pro sebe anebo staré nemajetné rodiče). Tato část bakalářské práce doplňuje návazně zpracované materiály, které by v souhrnu měly posloužit pracovníkům cestovního ruchu k pochopení příčin geopolitiky modelové země.
10
1.2 Kvalitativní úroveň hodnocených turistických průvodců V této kapitole se budu zabývat zhodnocením současného stavu turistických průvodců Spojených států, jež slouží jako jedny z důležitých zdrojů informací o této zemi pracovníkům cestovního ruchu. Turistických průvodců o Spojených státech amerických existuje mnoho. Liší se obsahem, rozsahem, grafickým zpracováním, ale také například specializací na jednotlivé oblasti USA nebo konkrétní aktivity, jež je možné v těchto oblastech provozovat. Není možno vyhodnotit všechny dostupné materiály. Po konzultacích s vedoucím bakalářské práce jsem si zvolila tato kriteria pro výběr průvodců: •
Zaměřila jsem se pouze na turistické průvodce, které popisují komplexně celé Spojené státy.
•
Z nich jsem dále vybírala, kvůli aktuálnosti informací, pouze publikace vydané v letech 2009 až 2010.
Výsledkem bylo, že daná kriteria splňují pouze dva turistické průvodce s rokem vydání 2009 od nakladatelství Jota a Svojtka & Co. (Záměrně uvádím počet průvodců „dva“, i když se ve skutečnosti jedná o čtyři knížky. Z důvodu obrovského množství zpracovávaných informací oba kolektivy autorů rozdělily publikace na dvě části – Západ a Východ USA.) Dohromady tedy tyto dvě publikace tvoří uceleného turistického průvodce země. Pro zhodnocení jsem použila tyto průvodce: •
CAMPBELL, Jeff, et al. Západ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 740 s. ISBN 978-80-7352-948-2.
•
CAMPBELL, Jeff, et al. Východ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 716 s. ISBN 978-80-7352-949-9.
•
COOKOVÁ, S., et al. Východ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 764 s. ISBN 978-80-7217-601-4.
•
COOKOVÁ, S., et al. Západ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 574 + 44 s. ISBN 978-80-7217-508-6.
11
Jelikož jsou publikace původně zahraniční a nakladatelství Jota a Svojtka & Co. se postarala pouze o překlad, dále v textu uvádím původní nakladatelství, tedy Lonely Planet (Svojtka & Co.) a Rough Guides (Jota). Hodnocení Průvodce od obou nakladatelů jsou zpracované dosti podobně. Jsou rozdělené zhruba do stejných kapitol a celkově poskytují tytéž informace. Při bližším prozkoumání však vykazují tyto rozdíly: •
Největším rozdílem jsou kapitoly Aljaška a Havajské ostrovy, kterými se podrobně (celkem na 70 stránkách) zabývá průvodce Lonely Planet.
•
V průvodci Rough Guides popis těchto území Spojených států zcela chybí.
Na začátek obou průvodců autoři shodně zařadili kapitolu se základními všeobecnými informacemi o Spojených státech. Jsou zde shrnuté nejnutnější praktické informace, které turista potřebuje vědět před i během cesty do USA. •
Průvodce Lonely Planet má kapitolu lépe a podrobněji zpracovanou. Zaměřuje se na rady ohledně cestovního pojištění, cesty do USA a dopravy po Spojených státech, také na tipy pro cestování s dětmi nebo zdravotně postiženými. Součástí této kapitoly je rovněž stručný popis dějin, kultury a životního stylu.
•
V průvodci Rough Guides bych tuto kapitolu zhodnotila spíše jako dostačující, uživatel se dozví všeobecný základ. Vyzdvihla bych však jednu část, která je podle mě oproti ostatním slabším velmi povedená, a to Víza a právní předpisy. Autoři zde krok po kroku vysvětlují postup při podávání žádosti o víza, objasňují typy víz, průběh pohovoru na americké ambasádě atd. Naopak část pojednávající o americké literatuře a filmu mi připadala zbytečně obsáhlá (20 stránek).
U popisu jednotlivých oblastí USA, konkrétních měst a přírodních zajímavostí jsou také patrny rozdíly. •
Průvodce Lonely Planet má rozhodně kvalitnější mapky a plánky měst s vyznačením zajímavých míst, stravovacích a ubytovacích zařízení a s přesnými cenami, adresou a kontaktními údaji těchto institucí. Co se týče měst, hodnotí 12
tento průvodce nejen tradiční turistické atraktivity ale také sportovní vyžití a ostatní aktivity, možnosti pro rodiny s dětmi, praktická zařízení jako například prádelny, zdravotnické služby a jiné. •
V průvodci Lonely Planet mě také zaujala kapitola Navrhované trasy, kde autoři doporučují okolo patnácti zajímavých tras po celých Spojených státech se zastávkami na turisticky oblíbených místech.
•
Na druhou stranu jako výhodu průvodce Rough Guides spatřuji nabídku ubytování a stravování různých cenových kategorií, Lonely Planet uvádí převážně podniky vyšší cenové kategorie.
Jak vyplývá z mých předešlých dílčích hodnocení, průvodce Lonely Planet je podle mého názoru oproti průvodci Rough Guides propracován o stupeň lépe. Obě publikace jsou dostačujícím zdrojem informací o Spojených státech pro cestovatele, nikoliv však pro pracovníky cestovního ruchu. Domnívám se, že jsou v těchto průvodcích některé skutečnosti opomíjené.
13
1.3 Diskuse literatury a pramenů Pro zhodnocení současného stavu turistických průvodců byly použity průvodce nakladatelství Jota a Svojtka & Co.: •
CAMPBELL, Jeff, et al. Západ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 740 s. ISBN 978-80-7352-948-2.
•
CAMPBELL, Jeff, et al. Východ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 716 s. ISBN 978-80-7352-949-9.
•
COOKOVÁ, S., et al. Východ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 764 s. ISBN 978-80-7217-601-4.
•
COOKOVÁ, S., et al. Západ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 574 + 44 s. ISBN 978-80-7217-508-6.
Při zpracování komplexní geografické charakteristiky USA jsem vycházela, kromě literatury uvedené v soupise, zejména z těchto publikací: •
BAAR, V., ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů II. : Amerika, Antarktida, oceány, I. část. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1989. 197 s. ISBN 80-7042-015-4.
•
CHALUPA, P., NEMÉTHOVÁ, J., HÜBELOVÁ, D.: Geografia Ameriky. UKF, FPV Nitra, SR, 2010. 198 s. ISBN 978-80-8094-686-9
Pro zpracování geopolitické problematiky jsem použila, opět kromě literatury uvedené v soupise, především této publikace: •
CHALUPA, Petr; HÜBELOVÁ, Dana. Současný fázový společenský posun a Česká republika. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, 2007. 236 s. ISBN 978-80-210-4464-7.
Při citování literatury a internetových zdrojů jsem postupovala podle normy ČSN ISO 690 platné na VŠPJ: •
Odkazy na citované dokumenty v textu jsem rozdělila podle původu citovaného dokumentu. Pokud byla zdrojem tištěná publikace, uváděla jsem odkaz jako příjmení autora, nacionále jeho jména a rok vydání publikace, to celé do kulaté závorky. A v případě elektronických zdrojů byla odkazem číslice v hranaté závorce. Proto jsem také musela rozdělit seznam použité literatury na dvě části –
14
knižní zdroje abecedně řazené podle příjmení autora a internetové zdroje řazené podle čísla. •
Přímou citaci jsem psala kurzívou, ohraničila uvozovkami a za ně uvedla odkaz na citovanou literaturu. U parafrázované citace jsem pouze na citovanou literaturu odkázala.
15
1.4 Metody řešení Bakalářská práce vznikla s použitím těchto metod: •
Analýza a rešerše podkladové literatury a elektronických informačních zdrojů.
•
Vlastní terénní výzkumnou činností v době pobytu v USA.
V praktické části jsem využila poznatků z části teoretické a dalších informací z odborné literatury a zpracovala jsem informace zjištěné výzkumnou činností. Výzkum byl realizován v časovém období od 16. 5. do 23. 9. 2010. Během této doby bylo dotázáno celkem 65 respondentů ve věku od 17 do 65 let. Výzkum jsem prováděla pomocí dotazníkového šetření a pozorování. Dotazníkové šetření probíhalo formou osobních rozhovorů, obdobnou metodou, kterou používá Miroslav Vaněk, vedoucí Centra orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
16
2 Teoretická část 2.1 Fyzicko-geografická charakteristika 2.1.1 Poloha Spojené státy americké se nacházejí na západní polokouli v Severní Americe. Území USA tvoří několik částí. Základem je tzv. kontinentální oblast, skládající se z 50 členských států a distriktu hlavního města (Washington D.C.), dále územně odloučená část Aljaška, severozápadní výběžek Severní Ameriky a skupina Havajských ostrovů v Tichomoří. Na USA závisí a podléhají jim zhruba 2 500 ostrovů v Tichém oceáně a Karibském moři jako například Portoriko, Americká Samoa, Guam a Severní Mariany. (Gardner P.: 1999)
Mapa č. 1: Poloha Spojených států (vypracováno podle zdroje [1])
2.1.2 Rozloha USA, respektive jejich hlavní kontinentální oblast, se rozkládá na ploše o rozloze 9 631 418 km2 a jsou tak třetí největší zemí světa – jak rozlohou, tak i počtem obyvatel. [2] Větší území zabírá pouze Rusko a Kanada, lidnatějšími státy jsou pak Čína a Indie. Země hraničí na severu s Kanadou a na jihu s Mexikem. Břehy Spojených států omývá Tichý oceán na západě, Mexický záliv na jihu a Atlantský oceán na východě.
17
Vzdálenost od atlantského na tichomořské pobřeží činí asi 4 500 kilometrů. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010)
2.1.3 Geologický vývoj, terénní morfologie Geologický vývoj Prapůvodní subkontinent Pangea se před 200 až 150 milióny lety rozpadl na dva kontinenty, severní Laurasii a jižní Gondwanu. Laurasie byla tvořena dvěma velkými celky – Lauretánií (Severní Amerika) a Asií. Asi před 100 miliony lety se Lauretánie rozdělila na Severní Ameriku a Eurasii. Severoamerický kontinent se začal rychlostí několika centimetrů za rok vzdalovat směrem na západ, což bylo také příčinou vzniku Atlantského oceánu. Území tvořící USA je ovlivňováno pohyby některých litosférických desek. Například Juan de Fuca, těžší oceánská deska se přibližuje a podsouvá se východně pod desku kontinentální Severoamerickou. Tření zvyšuje teplotu, tím dochází k sopečné činnosti a zemětřesení. Příkladem může být ničivý sopečný výbuch vulkánu Svatá Helena v roce 1980, který se řadí k nejsilnějším na světě. Litosférické desky se mohou pohybovat i rovnoběžně. Posunují se vedle sebe, dřou jedna o druhou a vyvolávají tím mohutné zemětřesení. Tento pohyb je znám u severoamerické a pacifické desky ve zlomovém pásmu San Andreas, který prostupuje napříč Kalifornií a způsobuje otřesy v oblastech San Francisca, San Diega, Los Angeles a dalších. Za jádro celé Severní Ameriky je z geologického hlediska pokládán starý Kanadský štít, jenž vytváří tzv. laurentinskou platformu. Kanadský štít je složen z nejstarších hornin, hlavně z granitů a krystalických břidlic. Na území USA se tato sníženina táhne od Velkých jezer až k Mexickému zálivu. Okraje platformy byly postupně vrásněny, až se kolem sníženiny vztyčila vysoká horská pásma – Appalačské pohoří z období hercynského vrásnění na východě a Kordillery třetihorního stáří na západě. Tato pohoří tedy ohraničují Vnitřní roviny a Velké prérie. (Baar V., Šindler P.: 1989) Terénní morfologie Geologicky nejmladší a nejrozsáhlejší masiv USA jsou Kordillery. Pokrývají téměř polovinu země. Pohoří proniká vertikálně severoamerickým kontinentem od Aljašského poloostrova až k Tehuantepecké šíji v Mexiku. Na Aljašce dosahuje nejvyšších 18
nadmořských výšek – vrchol Mount McKinley se svými 6 197 metry se stal nejvyšším bodem nejen Spojených států, ale i celé Severní Ameriky. Mohutný horský systém místy přerušují nížiny, údolí a hluboké propadliny, z nichž nejrozsáhlejší je Velké Kalifornské údolí (Great Valley of California) a nejhlubší je proláklina Údolí smrti (Death Valley). Kordillery se formovaly na konci druhohor a převážně v období třetihor vlivem střetávání Tichomořské a Severoamerické litosférické desky. Na pevnině došlo k vrásnění, posouvání ker a velkým zdvihům i poklesům. Ze zlomů vytékalo magma a vytvářelo lávové příkrovy a sopečná pohoří. Takto vznikla největší lávová plošina na světě – Kolumbijská plošina (650 000 km²). Některé oblasti zůstávají stále tektonicky aktivní, což se projevuje sopečnou činností (gejzíry, termální prameny) a mnoha zemětřeseními. Americké Kordillery se člení do několika horských celků – Pobřežní pásmo (Coast Range), Kaskádové pohoří (Cascade Range), Sierra Nevada, Skalnaté hory (Rocky Mountains) a oblast plošin, pánví a hřbetů, která se rozkládá západně od Skalnatých hor. Tato zóna zahrnuje Velkou pánev v Nevadě, Kolumbijskou i Koloradskou plošinu a známou příkopovou propadlinu Údolí Smrti (–87 m), nejnižší místo Severní Ameriky. Vulkanické Kaskádové pohoří skrývá více než 100 sopek, z nichž několik je i dnes činných, například vulkán Svatá Helena. Na Kaskádové pohoří navazuje horský řetězec Sierra Nevada s nejvyšší horou kontinentálního území USA – Mount Whitney (4 418 m). Pobřežní pásmo hor prudce spadá do úzké pobřežní nížiny a od hlubokého moře ho dělí pouze úzký šelf. Appalačské pohoří, vyvrásněné v prvohorách, se táhne ve východní části země 3 000 km rovnoběžně s Atlantským pobřežím. Zaoblené vrcholky zřídka kdy přesáhnou výšku 1 500 metrů nad mořem a podobají se starým Evropským pohořím hercynského stáří. Horské pásmo se dělí na Severní, Západní a Východní Appalače. Mezi těmito pohořími se rozprostírají rovinaté celky. Vnitřní roviny, často označované jako Centrální roviny, získaly svůj název podle polohy ve středu USA. Spadá do nich oblast Velkých jezer na severu. Na východě jsou obklopovány Appalačskými horami, směrem na jih klesají do Mississippské nížiny a na západě přecházejí do náhorních Velkých rovin, za kterými už se zvedá hradba Kordiller. Velké roviny (Velké prérie)
19
představují oblasti vhodné pro zemědělství díky úrodné spraši, z níž se povrch rozlehlých plošin sestává. Atlantský oceán lemují od poloostrova Cape Cod ve státě Massachusetts přes Atlantskou nížinu a Floridu až do Mexického zálivu široké pobřežní nížiny. Skládají se ze sedimentů oceánského i suchozemského původu. V oblasti Atlantské nížiny se po roztátí ledovců zvedla mořská hladina, zaplavila údolí některých řek při jejich ústí do oceánu a vytvořila hluboké zátoky jako Chesapeake Bay, Delaware, Pamlico Sound a Albemarle. Na poloostrově Florida převažuje nížinný reliéf na jihu s četnými bažinami a jezery. V pobřežních nížinách se nacházejí významná ložiska ropy a zemního plynu. Délka pobřežního pásu činí 3 500 km. (Baar V., Šindler P.: 1989) Geologická stavba ovlivňuje nejen reliéf krajiny ale i vznik nerostných surovin, klima, faunu a flóru na daném území a následně také osídlení a ekonomiku. Nejvíce obyvatel i hospodářsky nejaktivnější zóny se vyskytují na širokých východních pobřežních nížinách USA, kde vyrostly obrovské megalopole, například BoshWash – megalopole zahrnující města mezi Bostonem a Washingtonem D.C. Oproti tomu na západním úzkém pobřeží, kde rozvoji měst a ekonomiky brání hradba Kordiller, jsou aktivní prostory soustředěné pouze kolem bodových center jako San Francisco, Los Angeles a Las Vegas. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010)
Mapa č. 2: Terénní morfologie USA (vypracováno podle zdroje [3])
20
2.1.4 Nerostné suroviny Spojené státy americké se mohou pyšnit rozsáhlým nerostným bohatstvím, bohužel však tyto zdroje neuspokojují masivní spotřebu a země je nucena některé suroviny a zboží dovážet. USA patří mezi významné producenty ropy, ale jsou také jejími největšími spotřebiteli. První ropná pole a zásoby plynu byly objeveny na hranicích Ohia a Pensylvánie při západním okraji Appalačských hor. Dnes je tato lokalita k těžbě využívána jen omezeně. Nejvýznamnější ložiska ropy a plynu se táhnou od severozápadu Kansasu po jihozápad Texasu. Další naleziště ropy leží ve státech Pensylvánie, Luisiana, Oklahoma, Kalifornie, Montana a Wyoming. V poslední době se ropa a zemní plyn rovněž těží z mořského šelfu Mexického zálivu v pásmu mezi deltami řek Mississippi a Rio Grande. Na tichomořském pobřeží je ropa dobývána pouze ve Velkém Kalifornském údolí. V posledních desetiletích se stále více věnuje pozornost Aljašskému poloostrovu, který skrývá značná ložiska palivových surovin, a USA sem přesunuje velkou část těžby. Uhelné zásoby mají Spojené státy především v Appalačské pánvi a Vnitřních rovinách. Palivo se zde dobře doluje, nachází se totiž těsně pod povrchem. Je to vysoce kvalitní černé uhlí, téměř bez příměsí. Appalačskou pánví je myšlena zóna procházející státy Pensylvánie, Ohio, Západní Virginie, Kentucky, Illinois, Indiana. Těžba černého, ale místy i hnědého uhlí probíhá i v pánvích podhůří Kordiller – v Severní Dakotě, východním Coloradu a v pánvi Skalnatých hor. V okolí Hořejšího jezera a Appalačských horách se těží železné rudy, surovina důležitá pro hutnictví a strojírenský průmysl. Pro ocelářský průmysl má význam těžba rud chromu, niklu a wolframu. Ložiska wolframu jsou soustředěna v Koloradské plošině. Tato plošina je bohatá také na rudy stříbra a molybdenu. V obou horských masivech – Appalačích a Kordillerách – se nalézají zásoby rudy zinku, olova, mědi a stříbra. Významná fosfátová ložiska se vyskytují na Floridě. Nejcennější kov, zlato, proslavil pohoří Sierra Nevada. Ve vyvrásněných horninách vznikaly zlaté žíly, erozí se zlatá zrnka uvolňovala a řeky je odnášely do Velkého Kalifornského údolí. Objev rozsáhlých zlatých nalezišť, zejména v povodí řeky Sacramento, vyvolal v minulém století známou Kalifornskou zlatou horečku. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) 21
2.1.5 Klima Kvůli ubývání tepla od rovníku k pólům a na základě klimatických podobností jednotlivých území (zejména teplota, sluneční svit a srážky) se vytvořily podnebné pásy. Spojené státy americké spadají celkem do pěti těchto podnebných pásem.
Mapa č. 3: Podnebné pásy USA (vypracováno podle zdroje [4])
Aljaškou prostupuje na severu pásmo arktické s průměrnou teplotou pod bodem mrazu během celého roku a pásmo subarktické ve vnitrozemí, kde v letních měsících půda rozmrzá hluboko několik desítek centimetrů. Mírné pásmo se rozpíná převážně na východě země a dělí se na dvě zóny – kontinentální zóna s chladným létem a kontinentální zóna s horkým létem. Kontinentální zóna s chladným létem se vyznačuje studenějšími letními měsíci a dlouhou tuhou zimou. Nízké zimní teploty společně se západními větry přinášejí do oblasti silné sněhové srážky. Ročně zde spadne od 380 mm srážek ve vnitrozemí do 850 mm na pobřeží. Průměrné teploty se pohybují v lednu okolo –7 °C a v červnu kolem 15 °C. Toto pásmo se táhne od ústí řeky Svatého Vavřince podél hranice s Kanadou přes pánev Velkých jezer dál západním směrem.
22
Druhá zóna – kontinentální s horkým létem se rozpíná v oblasti Středoatlantských států (New York, Pensylvánie, New Jersey, Maryland, Delaware a Washington D.C.) a Centrálních rovin. Roviny mají podnebí hodně proměnlivé v důsledku střídání studeného severního proudění a tropických větrů. Právě díky teplému vlhkému vzduchu přicházejícímu z Mexického zálivu dostávají Centrální roviny v létě až 1 200 mm srážek. V zimě teploty často padají pod bod mrazu a letní teplotní hodnoty dosahují v průměru 24 °C. Subtropické pásmo zasahuje celý jihovýchod USA a úzký pruh pacifického pobřeží. Jihovýchodní subtropické pásmo ohraničuje pohoří Kordiller na západě, řeka Ohio na severu, Atlantská pobřežní nížina na východě a Mexický záliv na jihu. Tato oblast má zimu mírnou a krátkou, v létě je sužována tropickými vedry a přívalovými dešti. Průměrné červnové teploty činí 26 °C. Roční úhrn srážek bývá v rozmezí od 1 000 mm do 1 500 mm. Teplé vlhké podnebí způsobuje příliv oceánského tropického vzduchu z Atlantiku a Mexického zálivu. Jihovýchodní pobřeží čelí na konci léta a začátkem podzimu ničivým hurikánům. Západní oceánské pásmo se ještě dále člení na severní a jižní část. Severní části (pobřeží Washingtonu a Oregonu) vládne klasické oceánské podnebí, což znamená chladná léta, teplé zimy a velké množství srážek celý rok. S ročními srážkami přes 3 000 mm se Washington stává nejdeštivějším státem USA. Jižní část západního oceánského pásma ochlazuje Kalifornský proud a způsobuje horká suchá léta a teplé deštivé zimy. Vyskytuje se pouze nad Kalifornií. Ve srážkovém stínu Kordiller vzniká takzvané suché pásmo. Západní větry vanou od oceánu nad pevninu, vlhkost se při stoupání koncentruje, vysoká hradba hor zachytí oblačnost, na návětrné straně srážky spadnou a vítr proniká do vnitrozemí jako suchý kontinentální vzduch. Suchý pás má dvě podoby – semiaridní (polosuché) a aridní (suché) klima. Semiaridní pásmo je typické pro stepní oblast Velkých rovin. Zimní a letní období se vyznačuje vysokými teplotními rozdíly. Letní dešťové srážky (roční úhrn nepřekračuje 450 mm) se objevují v podobě prudkých bouřek. Nad horskými pánvemi panuje klima aridní. Plošiny uzavřené Kordillerami se přehřívají a bez přísunu srážek se zde vytváří velmi suché a horké pouštní podnebí. 23
Je charakteristické pro Mohavskou a Nevadskou poušť, Údolí Smrti, dolní tok řeky Colorado a oblasti Arizony, Nového Mexika a Texasu. V Údolí Smrti byla naměřena teplota i 57 °C, což z něj dělá nejteplejší místo severoamerického kontinentu. Roční množství srážek dosahuje maximálně 250 mm. Tropické pásmo zasahuje pouze jižní cíp poloostrova Floridy. Oceánské klima způsobuje malé teplotní výkyvy mezi létem a zimou (udává se celoroční teplotní průměr 10 °C) a přísun vydatných letních srážek. Podnebí USA hodně ovlivňují také větry v nejrůznějších podobách. Největší horské masivy Kordillery a Appalače se táhnou v poledníkovém směru a hory rovnoběžkového průběhu zcela chybí. Takový tvar povrchu nebrání proudění vzduchu ze severu Kanady a z jihu od Mexického zálivu hluboko do nitra kontinentu. Studený severský vzduch v zimě způsobuje sněhové bouře (blizardy) se silným větrem, vydatným sněžením a mrazivými teplotami. Výměna vzduchu a tím i změny teplot a tlaku vyvolávají tornáda. Prudký větrný vír se spouští k zemi z bouřkového mraku a kvůli své mohutné síle a rotaci má velmi ničivé účinky lokálního charakteru. Větrné smrště zasahují od dubna do června středozápad USA. V takzvané tornádové aleji se nacházejí státy Texas, Oklahoma, Kansas a Nebraska. Teplé vlhké oceánské větry vanoucí z Atlantiku podmiňují vznik hurikánů. Tropické bouře pustoší na podzim hlavně pobřeží Floridy a Mexického zálivu. Z východních svahů Kordiller vane suchý padavý vítr zvaný chinook a zapříčiňuje prudké oteplování – náhlé změny teploty mohou být i o 20 °C. V zimním období masivně roztává sníh a v létě přílišné sucho a horko ničí vegetaci. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010)
2.1.6 Vodstvo Řeky Území Spojených států amerických patří ke třem úmořím – Atlantského, Tichého a Severního ledového oceánu. Většina řek USA se vlévá do Atlantského oceánu. Veletokem celé Severní Ameriky je řeka Mississippi. Pramení v jezeře Itasca v Minnesotě, protéká deseti americkými státy a ústí šesti rameny do Mexického zálivu. Pokud se do měření započítá i mohutný přítok Missouri, činí její délka 6 212 m a stává se tak delší než Nil. Další řeky podílející se na povodí Mississippi jsou například její 24
přítoky Ohio, Illinois, Wisconsin, Chippewa zleva a Minnesota, Red, Des Moines, Arkansas zprava. Missouri pramení ve Skalnatých horách v nadmořské výšce zhruba 2 450 metrů, teče převážně oblastí Vnitřních rovin. Na středním toku byla zbudována řada přehrad a na toku dolním hráze proti povodním. Missouri je na soutoku s Mississippi vodnatější a delší. Řeka Ohio byla průplavem propojena s Erijským jezerem. Je celá splavná od města Pittsburgh a má význam pro místní průmysl. Řeka Svatého Vavřince odvádí vodu z Velkých jezer částečně po hranici USA a dále Kanadou do Atlantského oceánu. Tennessee, pramenící v Appalačských horách, se stala jednou z nejvýznamnějších řek pro výrobu elektrické energie v USA díky hydro-energetické soustavě Tennessee Valley Authority. Jihozápadem USA protéká řeka Rio Grande. Není příliš vodnatá, v letních měsících místy vysychá. Když však přijde období dešťů nebo tání sněhu, ohrožuje své okolí silnými záplavami. K úmoří Tichého oceánu patří řeky pramenící v Kordillerách a stékající po svazích hor do úzké pobřežní nížiny a tedy téměř rovnou do moře. Díky reliéfu místní krajiny mají řeky typické znaky pro horské toky – jsou prudké, krátké, většinou vodnaté a napájené vodou ze sněhu a ledovců. Po vyzdvižení Koloradské plošiny vyhloubily řeky povodí Colorada v průběhu milionů let obrovská kaňonovitá údolí, která v takovém rozsahu nemají obdoby jinde na světě. Vznik hlubokých kaňonů je podmíněn několika faktory – druhem hornin, které snadno podléhají erozi (vápenec, pískovec) a vodorovným způsobem uložení těchto hornin, což odnos materiálu ještě znásobuje. Oblast má aridní klima, ve kterém převažuje mechanické zvětrávání nad chemickým. Dalším faktorem jsou velké výškové rozdíly mezi pramennými oblastmi a ústím do moře, proto voda eroduje povrch tak hluboko. Nejznámější řekou této oblasti je bezesporu Colorado (2 700 km dlouhá, povodí 428 000 km²), která se zařezávala do zemské kůry přes dva miliony let a vytvořila jedno z nejhlubších říčních údolí na světě, nazývané Grand Canyon. Na řece byla v lokalitách mimo Grand Canyon postavena kaskáda přehrad a několik vodních elektráren. Voda Colorada se využívá pro zavlažování, jako zdroj energie a jako zásobárna pitné vody. Například přehrada Hoower Damm dodává pitnou vodu aglomeracím Las Vegas a Los Angeles. Druhá nejdelší řeka USA, Columbia (2 250 km), při svém průtoku horami tvoří množství 25
vodopádů a peřejí, pokračuje úzkým 900 metrů hlubokým kaňonem přes Kolumbijskou plošinu a jako jediná protéká Kaskádovým pohořím. Využití má podobné jako řeka Colorado. Dalšími vodními toky západu USA jsou Snake, Sacramento, Yellowstone a Green River. Do Severního ledového oceánu ústí řeka Yukon, dlouhá 3 000 km a splavná od města Whitehorse. (Baar V., Šindler P.: 1989)
Mapa č. 4: Řeky USA (vypracováno podle zdroje [6])
Jezera Na území USA převládají jezera formovaná ledovcem, který pokrýval severovýchod země ve čtvrtohorách. Hospodářsky nejvýznamnější jsou takzvaná Velká jezera (The Great Lakes). Čtyři z pěti Velkých jezer (Hořejší, Michiganské, Hurónské, Erijské a Ontario) protíná hranice s Kanadou, pouze Michigenské jezero se nachází celé ve Spojených státech. Hořejší jezero je považováno za největší sladkovodní jezero světa a celkově Velká jezera za největší systém sladkovodních jezer na světě. Dohromady zaujímají plochu 245 660 km² s objemem vody 22 725 km³. Jezera propojují řeky a průplavy – Hořejší a Hurónské spojuje řeka St. Maria, Hořejší a Michigenské průliv Mackinac, Hurónské a Erijské jezero řeky St. Clair a Detroit, Erijské a Ontario řeka Niagara. V době tání ledovců se z Erijského do Ontarijského jezera valila obrovská masa vody, a protože je mezi nimi 100 m výškový rozdíl, proud vody byl velmi silný a vymílal měkké části zemského povrchu. Oproti tomu tvrdá skála byla erodována 26
minimálně a tak vznikl 50 m vysoký útes dnes známý jako Niagarské vodopády. Menší ostrov dělí vodopády na kanadský – 900 m široký, nazývaný Horseshoe Falls a 300 m široký americký (American Falls). [5] Z jezera Ontario odtéká voda řekou Svatého Vavřince. Skupina Velkých jezer je tedy spojena s Atlantským oceánem vodní cestou dlouhou 4 000 km. Aby lodě mohly proplouvat celou vodní trasou, museli Američané vybudovat Wellandský průplav, obcházející Niagarské vodopády. Jezera se dnes využívají zejména pro lodní dopravu, zásobují vodou města a průmyslové podniky. V suchých oblastech převažují bezodtoká jezera, velké množství z nich jsou jezera slaná a periodická. Ve státě Utah se rozkládá Velké Solné jezero, zbytek původního Bonnevillského jezera. Jeho rozloha se neustále mění, hloubka činí maximálně 15 m. Obsah solí se udává na 15–28 %. Ročně se zde vytěží okolo 150 000 tun kuchyňské soli. Sopečná jezera jsou v USA rozšířena velmi málo. Tím nejhlubším je s 600 metry Crater Lake v Kaskádovém pohoří. Yellowstonský národní park se vyznačuje největší geotermální aktivitou na světě. Před staletími tady vybuchla mohutná sopka a vychrlila tuny horké lávy, která postupem času utuhla a popraskala. Četnými trhlinami unikají z nitra plyny a zároveň dovnitř se dostává srážková voda. Voda se v podzemí ohřívá, mísí se s různými plyny a tlakem vyráží zpět na povrch jako gejzíry (Old Faithful, Steamboat) nebo kaskády (Mammoth hot springs). (Baar V., Šindler P.: 1989)
2.1.7 Biota Podnebí jednotlivých oblastí určuje druh vegetace a na vegetaci dále přímo, nebo nepřímo závisí živočichové. Klimatické pásy podnítily vznik pásů krajinných. Aljaškou se táhnou pásy dva – arktický a subarktický. Arktický pás charakterizují mrazové pouště, vegetaci prakticky postrádá. Živočišná říše je na pobřeží hojně zastoupena mroži, tuleni a lachtany a ptáky. Obživu jí však dodává moře. Medvěd lední se pak živí tuleni a liška polární loví drobné ptáky. Subarktickému pásu dominují tundry s mechy, lišejníky, odolnými travinami a drobnými dřevinami a ze zvířat lumíci, rosomáci, vlci, sovice sněžná, sobi karibu a pižmoňové. Krajinu mírného pásu pokrývají převážně lesy. V drsných horských podmínkách Kordiller se daří pouze odolným jehličnanům. Oceánské klima s dostatkem vláhy pro ně 27
na západním úpatí hor vytváří perfektní přírodní podmínky. Díky tomu zde rostou nejvyšší a nejmohutnější jehličnaté lesy na světě – sekvoje vždyzelené a obrovské (až 115 m), smrk sitka (90 m), jedle veliká (75 m) a borovice vejmutovka. Kordillery jsou domovem soba, losa, jelena, kamzíka, ovce tlustorohé a z šelem žije ve zdejších lesích především puma, medvěd grizzly a baribal, hranostaj, norek a další. Na severu USA (od Kordiller přes Velká jezera až k Atlantskému pobřeží) převládají lesy smíšené zastoupené hlavně javory a dále buky, jasany, lípami a břízami. Mezi nimi místy vyrůstají jehličnany – zerav západní, tsuga a borovice vejmutovka. Listnaté lesy rostou ve vlhkých jižních částech mírného pásu. Ale protože byly kvůli zemědělství na východním pobřeží a na okraji Vnitřních rovin vykáceny, pokrývají dnes pouze hřebeny Appalačských hor. V oblastech smíšených a jehličnatých lesů žijí jeleni (např. jelenec viržinský), kunovité šelmy, lišky, rosomáci a nejrůznější hlodavci. (Gardner P.: 1999) Další typ vegetace mírného pásu představují stepi, v Severní Americe označované jako prérie. Travnaté prostory pokrývají Velké roviny ve středu kontinentu. Lesy zde chybí kvůli suchému klimatu a stádům bizonů, kteří svým spásáním znemožnili růst mladých stromků. Z trav převládají suchomilné byliny – vousatka, ostřice, kostřava a bizoní tráva. Stepi obývali v minulosti hlavně bizoni, vidlorohové američtí a kojoti, ale kvůli přeměně krajiny na zemědělsky využívanou půdu byli masivně hubeni a zcela odsud vymizeli. Dnes patří mezi ohrožené druhy a lze je spatřit pouze v chráněných rezervacích. Prérie jsou útočištěm hlodavců (psoun prériový, čipmank malý, zajíci, sysli a křečci), ptáků (orli a sokoli) a drobných šelem. Na jihovýchodě USA v subtropickém pásu se vytvořily tři typy subtropických lesů – monzunový typ, mangrovové porosty a zvláštní monzunové porosty delty Mississippi, kde se v mokřinách daří bažinným rostlinám (rákos, lotosy) a nivní údolí pokrývají vlhké louky a místy listnaté lesy. Monzunové lesy se objevují po celém pobřeží od Mexického zálivu až po Severní Karolinu. Základní dřevinou jsou různé druhy borovic a dále magnolie, liliovníky, platany, palmy a v mokřinách zejména vlhkomilný tisovec dvouřadý. V písečných mělčinách a lagunách rostou vždyzelené dřeviny mangrove. Protože jsou pravidelně zaplavovány přílivem a nemohou získávat kyslík z bahnité půdy, mají složitý systém vzdušných kořenů, kterými dýchají. Subtropický jihovýchod Spojených států obývá mnoho plazů, obojživelníků, vodního ptactva a ze savců vydry, vačice opposum, jezevci, mývali, skunkové a lišky. (Baar V., Šindler P.: 1989) 28
Tropický pás se ve Spojených státech nachází pouze na jihu poloostrova Florida. V bažinné krajině Everglades s vlhkým a horkým podnebím se uchovaly tropické monzunové lesy. Bažinným lesům nazývaným cypres swamp dominují až 50 m vysoké tisovce, na kterých se uchycují liány a epifytické rostliny. Protože koruny stromů jsou hodně husté a vzájemně se proplétají, rostou pod nimi pouze byliny nepotřebující tolik světla, zejména kapraďorosty. V tropech Floridy lze nalézt velmi pestrou faunu. Z plazů zde žije krokodýl kubánský, aligátor severoamerický, kajmani a želvy, rozšíření jsou také vodní ptáci jako plameňáci, pelikáni, kormoráni, volavky a ibisové. Na plošinách a pánvích mezi hřbety Kordiller, kde vládne suché a horké klima, vznikl aridní pouštní pás. Není souvislý, ale rozdělený hřebeny na mnoho malých mezihorských pouští ležících v subtropickém i mírném pásu. Pouště mírného pásu jsou charakteristické velkými teplotními rozdíly – v zimě jsou sužovány velkými mrazy (i –40 °C) a léto přináší obrovská vedra (40 °C). Proto zde přežije jen minimum rostlin a živočichů. Místy vyrůstají trsy pelyňku a lebedy, jinak poušť vegetaci postrádá. Živočišná říše je zastoupena hlavně plazy (ještěr korovec podezřelý, chřestýš, hroznýšek třípruhý), dále hlodavci jako svišť, sysel, čipmank malý a například Velké Solné jezero obléhají racci, pelikáni a velké množství hmyzu. Do pouští mírného pásu se řadí Nevadská poušť (dělená na Velkou solnou poušť, Velkou písečnou poušť atd.) a známé Údolí Smrti. Pouštní oblasti subtropického pásu mají příznivější klima bez krutých mrazů. Patří sem tři hlavní pouště jihozápadu USA – Mohavská, Sonorská a Gilská. Typickými rostlinami jsou kaktusy, agáve a juka stromová (Joshua Tree). Ze zvířat lze jmenovat pouštní želvy, štíry, ještěrky, hady a různé druhy ptactva – kondory, datly, křepelky a kalifornské kukačky. Přírodní prostředí Spojených států amerických bylo během posledních čtyř století silně deformováno. Od počátku 17. století začali území mohutně osidlovat Evropané. Na východě země člověk vymýtil lesy a využíval plochy pro zemědělství a budování průmyslu. Prérie s úrodnou černozemí přeměnil na obilnice světového významu. Podle odhadů zbylo z původního lesního společenství (1 700 000 km²) pouze 70 000 km² zalesněných lokalit. Antropogenní změny přírody se nedotkly jen rostlinného pokryvu, ale znamenaly i ohrožení pro mnoho druhů živočichů. Některá zvířata (hlavně ptáci a savci) nebyla schopná přizpůsobit se přeměněným biotopům nebo jich ubývalo kvůli záměrnému zabíjení člověkem. (Baar V., Šindler P.: 1989)
29
2.1.8 Ochrana přírody Vlivem mohutného osidlování, prudkého rozvoje zemědělství a průmyslu v minulých stoletích byla příroda Spojených států amerických během poměrně krátké doby hodně zdecimována. Na počátku 19. století si naštěstí Američané uvědomili důležitost biosféry a začali ji chránit. První národní park byl vyhlášen roku 1872 a stal se i nejstarším národním parkem světa. Jedná se o Yellowstonský NP, známý hlavně pro velkou koncentraci geotermálních úkazů a stáda volně žijících bizonů amerických. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) V současnosti má USA dobře vybudovaný systém ochrany přírody. Ve Spojených státech a jejich závislých územích se nachází 58 národních parků, 100 národních památek, 18 přírodních rezervací a mnoho dalších chráněných oblastí a památek. K nejznámějším národním parkům patří kromě již zmíněného Yellowstonu také Yosemitský NP s mohutnými žulovými masivy, vodopády a divokou přírodou, Sequoa NP chránící gigantické sekvoje, řekou Colorado vyhloubený Grand Canyon, nejdelší jeskyně světa Mammoth Cave NP, oranžové až rudě zbarvené skalní věže NP Bryce Canyon, NP Death Valley s měsíční krajinou, bažinatý národní park Everglades, NP Arches, NP Grand Teton, Monument Valley, NP Crater Lake a mnoho dalších. [7]
Mapa č. 5: Národní parky USA (vypracováno podle zdroje [8])
30
2.2 Charakteristika historie a hospodářství USA 2.2.1 Historický vývoj USA Novodobé dějiny Spojených států amerických trvají pouze několik století. Počátkem bylo objevení Severní Ameriky Kryštofem Kolumbem 12. října 1492. Anglické osídlení se datuje od zřízení osady Jamestown v roce 1607 a založení první anglické kolonie Plymouth (1620) skupinou puritánů, tzv. „Pilgrim Fathers“, kteří utíkali do Nového světa před náboženským útiskem. Osadníci na východním pobřeží rozvíjeli zemědělství, rybolov a následně i obchod. Nejprve zásobovali plodinami a surovinami pouze mateřskou Británii, postupně ale začali obchodovat s ostatními latinsko-americkými koloniemi. Jakoukoliv konkurenci však Britové rezolutně odmítli a zvýšili americkým osadníkům daně a cla. Třináct anglických kolonií se vzbouřilo a válečný konflikt vedl až k prohlášení americké nezávislosti v roce 1776 a vzniku konfederace Spojených států amerických. Snahy Britů získat opět nadvládu nad koloniemi skončily neúspěšně, proto roku 1783 Británie uznala Versailleskou smlouvou samostatnost USA. V roce 1787 byla přijata federální ústava obsahující Listinu lidských práv. Od konce 18. století Američané pronikali na západ a zabírali další oblasti do té doby patřící původnímu indiánskému obyvatelstvu. Důvodů k dobývání západu byla celá řada – snadné získání pozemků bez úředního povolení (díky zákonu o usedlostech Homestead, 1862), vidina lehce nabytého bohatství díky ložiskům zlata (kalifornská horečka 1848–1855) ale také hledání náboženské svobody – zejména pronásledovaní Mormoni přesídlili na území dnešního Utahu. (Parker P.: 2002) V důsledku prohlubování rozdílů mezi severskými a jižními státy federace došlo k boji o ekonomickou a politickou nadvládu. Tyto oblasti dosahovaly různého stupně ekonomického rozvoje – na zaostalejším jihu přetrvávalo tradiční plantážní zemědělství zakládající se na potřebě otrokářských pracovních sil, zatímco v kapitalistických zemích severu se zemědělství a průmysl rychle rozvíjely a sever otroctví neuznával. Občanská válka trvala čtyři roky (1861–1865) a skončila vítězstvím severu, rekonstrukcí ekonomiky jihu a zrušením otroctví. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Události počátku 20. století a hlavně po skončení první světové války znamenaly pro USA postupnou přeměnu ve světovou velmoc. Spojené státy chtěly zůstat v první světové válce neutrální, ale německé vyhlášení neomezené ponorkové války proti 31
americkému loďstvu v roce 1917 je přimělo do boje vstoupit a poskytnout státům Dohody pomoc v podobě zbraní, finančních půjček a potravin. Pokles světové ekonomiky a investic od roku 1927 vedl ke zhroucení cen akcií, pádu newyorské burzy (1929) a následné světové hospodářské krizi. Miliony Američanů přišly o práci a upadly do chudoby. V roce 1933 vyhlásil prezident Franklin D. Roosevelt politiku „New Deal“ (Nový úděl), která měla ozdravit americké hospodářství státními zásahy. I ve druhé světové válce USA vstoupili do otevřeného boje až odvetou na nepřátelský útok Japonska na americkou vojenskou základnu Perl Harbor a celkově hodně přispěly ke konečnému vítězství Velké aliance. Narušená americká ekonomika se díky válce opět vzpružila (zejména výrobou a exportem zbraní a munice). Z druhé světové války vzešly Spojené státy spolu se Sovětským svazem jako dvě mocnosti a kvůli jejich odlišným ideologiím v podstatě rozdělily svět na kapitalistický západ a komunistický východ. USA se snažily zabránit rozpínání komunistického vlivu politikou „zadržování komunismu“. Finanční a vojenskou podporou se zapojily do konfliktů proti komunistické hrozbě v Řecku (1947), v Koreji (1950–1953) a ve Vietnamu, kde se krvavá válka táhla dlouhých devět let (1964–1973) a vyžádala si 56 221 obětí z řad amerických vojáků. Důvodem, proč během Studené války nevypukl přímý celosvětový vojenský střet, byl fakt, že obě strany vlastnili jaderné zbraně a jejich použití mohlo vést k naprostému vzájemnému zničení. Po definitivním rozpadu Sovětského svazu roku 1991 Studená válka skončila a USA tak zůstaly jedinou světovou velmocí. Po napadení Kuvajtu v roce 1990 iráckým diktátorem Saddámem Husajnem se Spojené státy začaly angažovat ve vojenských operacích na Středním východě. (Parker P.: 2002) Na počátku nového tisíciletí představuje pro USA největší hrozbu terorismus. Důkazem byl 11. září 2001 útok islamistické teroristické organizace al-Kajda na newyorské budovy Světového obchodního centra, při kterém zahynulo téměř 3 000 lidí.
2.2.2 Hospodářství Spojené státy americké jsou v současnosti ekonomicky nejsilnější zemí světa. Hrubý domácí produkt dosáhl v roce 2010 hodnoty 14,72 trilionů dolarů, HDP na obyvatele 47,40 dolarů. [9] V posledních letech však bylo americké hospodářství negativně ovlivněno hlubokou recesí. Důvodem propadu ekonomiky byly levné spotřebitelské úvěry a následné 32
neuvážené investice domácností do spotřebního zboží a nemovitostí na dluh. Zadluženost domácností vehnala USA do hypoteční krize na sklonku roku 2007, která v roce 2008 přerostla do světové finanční recese a trvala 18 měsíců, až do června 2009. [10] Zhruba 7,6 milionů Američanů přišlo o práci, hrubý domácí produkt poklesl podle odhadů o čtyři procenta. [11] Problémem dodnes zůstává vysoká nezaměstnanost (9,6 %, říjen 2010), vysoký počet obyvatel pod hranicí chudoby, negativní bilance zahraničního obchodu (–633 trilionů dolarů, rok 2010) [9], rostoucí inflace (–0,3 % v roce 2009, 1,4 % v roce 2010), deficit státního rozpočtu a veřejný dluh. [11]
Graf č. 1: Míra nezaměstnanosti v USA od roku 1990 (vypracováno podle zdroje [19])
Podle zprávy ČT 24 ze dne 17. 9. 2010 stoupl v roce 2009 počet chudých obyvatel na 43,6 milionů lidí, tj. 14,3 % populace, a je tak nejvyšší za posledních 51 let. [12] „Deficit rozpočtu ve fiskálním roce 2010 (1. 10. 2009 - 30. 9. 2010) dosáhl 1.294 mld. USD (8,9% HDP) a byl tak nižší než historicky nejhorší fiskální rok 2009. Loni dosáhl rozpočtový deficit hodnoty 1.415,7 mld. USD (9,9% HDP). Vládní dluh se nyní pohybuje na úrovni 93% HDP (nominálně více než 13.700 mld. USD). Za posledních 5 let se vládní dluh zvýšil o téměř 60%.“ [11] Hlavní roli v národním hospodářství hraje sektor služeb – podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu 76,7 % a zaměstnává téměř 77 % obyvatelstva. Důležitá je také průmyslová výroba využívající nejnovější technologie, která tvoří 22,2 % HDP a je zaměstnavatelem pro stejné procento obyvatel. Pouze 1,2 % HDP připadá na zemědělství. V primárním sektoru pracuje 0,6 % populace. [9]
33
Průmysl Průmyslový pás, svého času těžiště amerického hospodářství, se táhne severozápadem země od Chicaga k New Yorku. Dnes je však tendence přesunu ekonomických center do tzv. Slunečního pásu, kde je levnější pracovní síla (tvoří ji převážně imigranti hispánského původu ze Střední Ameriky a Jižní Ameriky) a také celkově mladší a modernější průmysl. Základy průmyslu v této oblasti vznikly v druhé světové válce. Nyní se zde soustřeďují tzv. vysoké technologie. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Základem průmyslu USA je energetika, tedy získávání primárních zdrojů energie, jejich přeměna ve zdroje sekundární a následná distribuce. USA stále nejvíce využívá neobnovitelné zdroje energie, tj. ropa, zemní plyn, uhlí a nukleární energie. Ložiska a těžba nerostných surovin jsou popsány v kapitole Nerostné suroviny. Vrchol těžby ropy ve Spojených státech nastal v roce 1970, od té doby se produkce stále snižuje a do současnosti poklesla až o 50 %. I přesto patří USA mezi tři největší producenty ropy na světě (první místo Rusko a druhé Saudská Arábie). Denně se zde vytěží 9,056 milionů barelů (2009). Spotřeba ropy 18,69 milionů barelů denně v roce 2009 dělá z USA největšího konzumenta ropy na světě. [9] Ropa slouží hlavně k výrobě pohonných paliv pro automobily a letadla, v podobě ropného oleje k vytápění budov a k výrobě elektrické energie. [13] Protože je spotřeba jednou tak vyšší než těžba, musí USA ropu dovážet a to především z Kanady, Mexika, Venezuely a Saudské Arábie. [14] Produkce uhlí činila v roce 2009 1,073 milionů tun, což pokrylo spotřebu 1 000 milionů tun uhlí v témže roce. Téměř 94 % uhlí se používá na výrobu elektřiny, zbytek slouží jako základní zdroj energie v mnoha průmyslových odvětvích (ocelářský, papírenský průmysl atd.). [15] Spojené státy jsou největším světovým producentem (593.4 bilionů m³) a zároveň i spotřebitelem (646.6 bilionů m³) zemního plynu (odhady pro rok 2009). [9] Téměř všechen importovaný zemní plyn přichází plynovodem z Kanady. [16] V roce 2009 se na výrobě téměř čtyř bilionů kilowatthodin elektrické energie podílely ze 70 % fosilní paliva (45 % uhlí, 23 % zemní plyn, 1 % ropa), z 20 % jaderná energie, ze 7 % vodní energie a čtyřmi procenty ostatní obnovitelné zdroje. Tepelné elektrárny 34
se vyskytují hlavně v blízkosti řek Colorado, Columbia a Tennessee, oproti tomu jaderné elektrárny jsou rozesety po celém území USA v celkovém počtu 66. Nejvíce větrných elektráren se nachází v Texasu, Iowě, Kalifornii, Minnesotě a Washingtonu. Geotermální elektrárny se soustřeďují v místech geotermální aktivity (západ USA – Skalnaté hory) a solární elektrárny v oblasti Slunečného pásu. [17]
Graf č. 2: Historie produkce a spotřeby ropy v USA (vypracováno podle zdroje [20])
Graf č. 3: Výroba el. energie podle palivových zdrojů, 2009 (vypracováno podle [21])
35
Zpracovatelskému průmyslu Spojených států dominují tato odvětví – strojírenství a elektronika, tvořící přes 40 % jeho hodnoty, a chemický průmysl (25 %). Ve strojírenství dominuje výroba dopravních prostředků. Podle Mezinárodní organizace výrobců motorových vozidel (OICA) se ve Spojených státech vyrobilo v roce 2010 celkem 7 761 443 automobilů (3. místo ve světové produkci), z toho 5 030 338 komerčních vozidel (1. místo ve světové produkci) a 2 731 105 osobních automobilů (7. místo). [18] Známé značky amerického automobilového průmyslu jsou například General Motors, Ford Motor Company, Chrysler Group, Harley Davidson, Mack Trucks. Důležitá je i výroba letadel a kosmické techniky (Boeing, United Technologies, McDonnel Douglas a další). USA zaujímá také světové vedoucí postavení v elektronickém průmyslu. Úspěšné firmy IBM, General Electric, Intel, Dell Computer, Hewlett-Packard a mnoho dalších sídlí v lokalitách s rozvinutou výzkumnou základnou jako Florida, Massachussetts a především v největším centru špičkových technologií na světě tzv. Sillicon Valley (Křemíkové údolí) v jižní Kalifornii. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) V chemickém průmyslu má velký význam petrochemie s podniky soustředěnými kolem Mexického zálivu (Exxon Mobil, Connoco Phillips, Amoco USX). Důležité jsou také chemické přípravky (DuPont, Dow Chemical, Eastman Chemical) a farmaceutické výrobky (Pfizer, Merck, Abbott Laboratories). Dalšími významnými odvětvími zpracovatelského průmyslu jsou potravinářství koncentrované na Středozápadě (značky Kraft Foods, Procter & Gamble, Starbucks, Ben & Jerry`s Homemade, Coca-Cola), textilní průmysl tvořený z 50 % bavlnářstvím a dřevozpracující
průmysl
soustředěn
na
severozápadním
pacifickém
pobřeží
(Washington, Oregon), v okolí Velkých jezer (Michigan, Wisconsin) a v Nové Anglie (Maine, Vermont). [11] Zemědělství Zemědělství je významná část ekonomiky Spojených států. Díky vysoké mechanizaci zemědělství a využívání špičkových technologií postačuje v tomto odvětví národního hospodářství pouze 0,6 % pracovních sil. Zemědělská produkce dostatečně pokrývá spotřebu, importovány jsou pouze tropické plodiny. Pro zemědělské účely se využívá zhruba 40 % celkové plochy USA. 36
Mezi obilninami dominuje pěstování pšenice a kukuřice. USA se díky úrodné rovinaté oblasti ve středu kontinentu staly světovou obilnicí. Na severu Velkých prérií se rozkládá pšeničný pás (wheat belt) a na jihu pás kukuřičný (corn belt). Oblast na východ od pšeničné obilnice byla zbavena lesního pokryvu a přeměněna na pastviny pro chov skotu. Jihovýchodem (z Texasu do Georgie) se táhne bavlníkový pás (cotton belt), v němž se kromě bavlny také pěstuje tabák, rýže, sója, podzemnice olejná a cukrová třtina. Z dalších plodin se hojně v USA pěstují brambory na severovýchodě ve státě Maine a na severozápadě (Idaho, Washington) a na jihu sladké brambory tzv. batáty. Velký význam má i pěstování rýže a cukrové třtiny podél Mexického zálivu a cukrové řepy kolem Velkých jezer, slunečnice v Centrálních rovinách a lněného semínka v severských státech. USA jsou také předním světovým producentem chmelu. Ovoce a zeleniny se v USA vypěstuje velké množství, protože Američané rádi jedí kromě čerstvých plodin i konzervované produkty a šťávy. V produkci ovoce převažují citrusy (2/3 sklizně tvoří pomeranče, 1/5 grepy, 1/10 citrony, zbytek připadá na mandarinky a jiné odrůdy). Z ovoce mírného pásu převládají jablka (60 % sklizně), broskve (20 %) a dále švestky, meruňky a hrušky. Na jihu v nejteplejších klimatických podmínkách USA roste i avokádo. Pěstitelské plochy ovoce a zeleniny lze rozdělit do následujících specializovaných oblastí: •
Kalifornie (citrusy, rajčata, raná zelenina, vinná réva)
•
Florida (citrusy)
•
Atlantská nížina (ovoce, zelenina)
•
Kolumbijská plošina (jablka)
•
oblast u Velkých jezer (jablka, broskve, zelenina)
•
příměstské oblasti hlavně na severovýchodě.
•
Havajské ostrovy jsou světovým producentem ananasů.
Podíl živočišné výroby v zemědělství se neustále zvyšuje a v současnosti se USA řadí mezi země s nejvýznamnější živočišnou produkcí. Chov drůbeže a skotu na mléko se soustřeďuje v pastvinářském pásu kolem Velkých jezer a na severovýchodě. Prasata jsou chována strategicky v kukuřičném pásu, kde se pro ně vypěstuje dostatek krmiva. 37
Některé oblasti prérií a svahy Skalnatých hor jsou využívány pro chov ovcí a dobytka na maso. Koně se dodnes chovají na rančích a farmách na západě země. Aljaška je známá chovem sobů a další kožešinové zvěře. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) USA patří mezi pět rybářských mocností světa. Jak uvádí Národní správa mořského rybolovu (National Marine Fisheries Service) ve svém statistickém výzkumu, za rok 2009 se ve Spojených státech vylovilo 3,6 milionů tun ryb v hodnotě 3,9 miliardy dolarů. Ve vodách Tichého oceánu se nejvíce loví lososi, tuňáci, sardinky a herynky. Atlantská oblast se pak specializuje na tresky, sledě a makrely. Mezi všemi státy vede Aljaška s objemem výlovu 4,1 miliardy liber. Po ní následuje s jednou miliardou liber Louisiana, dále Virginie s 417,4 miliony liber a Kalifornie s 383,6 miliony liber. [32] Lesnictví hraje v hospodářství důležitou roli, neboť celkem 1/3 území USA je zalesněná a dohromady tyto plochy lesů jsou po Rusku, Kanadě a Brazílii největší na světě. Proto také patří Spojené státy mezi přední světové producenty stavebního dřeva. Těží se z 80 % jehličnany – zejména borovice a douglaska. Hlavní oblasti lesů se rozkládají na severozápadě, kolem Velkých jezer a na severovýchodě. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Obchod Spojené státy americké jsou v současnosti nejvýznamnějším obchodním státem světa. Podílejí se 12 % na celkovém světovém exportu a 14 % na importu. Dovoz do země dlouhodobě převažuje nad vývozem, což znamená záporné saldo zahraničního obchodu. V roce 2010 činil rozdíl 633 trilionů dolarů. Z USA se v roce 2010 vyvezlo zboží v hodnotě 1,27 trilionů dolarů. Největší objem vývozu (téměř 50 %) tvořily kapitálové statky (letadla, motorová vozidla, výpočetní technika, telekomunikační zařízení), 26,8 % průmyslové zboží (organické chemikálie), 15 % spotřební zboží (automobily, léky) a 9,2 % zemědělské plodiny (sojové boby, ovoce, kukuřice). Nejvýznamnějšími vývozními partnery se staly Kanada (19,37 %), Mexiko (12,21 %), Čína (6,58 %), Japonsko (4,84 %) a Německo (4,10 %). USA má světové prvenství, co se týče celkového dovozu do země. Dovoz dosáhl v roce 2010 1,903 trilionů dolarů. Nejdůležitějšími dovozními partnery jsou opět stejné země, pouze v jiném pořadí – Čína (19,30 %), Kanada (14,24 %), 38
Mexiko (11,12 %), Japonsko (6,14 %) a Německo (4,53 %). Téměř 33 % dovozu představují průmyslové dodávky (z toho ropa 8,2 %), spotřební zboží se podílí 31,8 % (automobily, oblečení, léky, nábytek, hračky), kapitálové zboží 30,4 % (počítače, díly motorových vozidel, kancelářské stroje, elektrické stroje) a zemědělské produkty 4,9 %. [9] Cestovní ruch Důležitý zdroj příjmů národního hospodářství vytváří cestovní ruch. „Spojené státy americké jsou zemí s nejrozsáhlejším vnitrostátním cestovním ruchem i zemí s největším počtem turistů vyjíždějících do zahraničí. Téměř ½ populace se účastní různých typů jeho dlouhodobých forem, průměrná délka pobytu je 16 dní.“ (Hrala V.: 2002) USA nabízejí turistům kvalitní služby a materiálně-technickou základnu na vysoké úrovni. Z lokalizačních předpokladů cestovního ruchu jasně dominují přírodní podmínky a atraktivity.
Turisticky
nejvyhledávanější
lokality
jsou
přímořské
oblasti
se
subtropickým klimatem, a to na obou pobřežích – celé východní pobřeží s centrem na Floridě, na západním pobřeží zejména letoviska ve státě Kalifornie a na Havajských ostrovech. V případě zimních dovolených turisté navštěvují horské oblasti – Appalačské pohoří, Sierra Nevada, Skalnaté hory a další. USA mají obrovský potenciál přírodních atraktivit. Na většině území, kde jsou přírodní zajímavosti soustředěné, byly zbudovány národní parky (viz kapitola Ochrana přírody ve Fyzicko-geografické charakteristice USA). Kulturněhistorické památky evropského charakteru (významu a stáří) zde chybí, neboť americké novodobé dějiny čítají pouze několik století, přesto se místní památky těší vysoké návštěvnosti. Turisté vyhledávají národní historické památky a místa (rodiště známých osobností), národní vojenské parky, významná města spojená s historií země (Washington D.C., New York, Philadelphia), muzea (Metropolitní muzeum umění v New Yorku), galerie a další. (Hrala V.: 2002)
39
2.3 Demografická charakteristika 2.3.1 Vývoj počtu obyvatelstva Původní obyvatelé USA se nazývají amerindové. Jejich předci patřící k mongoloidní rase přišli do Ameriky ze Sibiře přes Beringovu úžinu zhruba před třiceti tisíci lety. Když se Španělé vylodili u amerických břehů, došlo k mylnému označení místních jako Indios (Indové, obyvatelé Indie ve španělském jazyce). Mořeplavci totiž předpokládali, že se jim podařilo doplout do Indie. Odvozený název indiáni se lidem dostal do podvědomí natolik, až ho začala používat i odborná literatura. (Wolf J.: 1984) Po objevné plavbě Kryštofa Kolumba přicházeli do Nového světa usedlíci převážně ze severozápadní Evropy – z Anglie, Irska, Německa, Holandska, Francie a od 16. století začali území kolonizovat především anglicky mluvící Evropané. Osadníci postupně zabírali všechna území vhodná pro zemědělství a dobývání zlata. Utiskovali, vytlačovali a podmaňovali si původní obyvatelstvo. Indiáni se však nechtěli vzdát své půdy a tak docházelo ke krvavým střetům, v nichž moderně vyzbrojení Evropané vybíjeli celé kmeny. (Parker P.: 2002) S rozvojem pěstování bavlny, tabáku a rýže na jižanských plantážích bylo potřeba sehnat velké množství pracovních sil. Evropští kolonisté vyřešili problém kupováním tisíců afrických otroků. V období od 1510 do 1860 bylo na nucené práce přivezeno z Afrického kontinentu zhruba deset milionů černochů. Z toho během každého transportu okolo 30 % kvůli nelidským podmínkám zahynulo. Počet černých otroků v některých oblastech dokonce převýšil populaci bílého obyvatelstva. Otroctví definitivně zrušil Abraham Lincoln v roce 1865 po skončení Občanské války. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Spojené státy se v novodobých dějinách staly útočištěm uprchlíků z celého světa, kteří byli politicky či nábožensky pronásledováni nebo utíkali před chudobou a hladomorem v období válek, hospodářských krizí a úpadku zemí. Na počátku 19. století po skončení napoleonských válek se jednalo především o Evropany ze severu a západu (Skandinávie, Německo, Británie a Irsko). Po roce 1880 přibývalo přistěhovalců z jižní a východní Evropy kvůli následkům zhroucení starých agrárních uspořádání a protižidovským pogromům. V druhé polovině 19. století zaplavila západní pobřeží vlna asijských emigrantů. Soustřeďovali se v pacifických městech do velkých komunit. 40
Příkladem může být San Francisco, kde vyrostla největší čínská čtvrť mimo Asii. Během 20. století do Spojených států prchali Mexičtí zemědělci za lepším výdělkem, obyvatelé východní Evropy před komunistickým režimem, Kubánci po revoluci v roce 1959 a Vietnamci po pádu Jižního Vietnamu roku 1975. V 70. letech posílili asijské přistěhovalectví do USA zejména Filipíny a Korea. V současnosti migrují nejvíce do Spojených států lidé ze zemí Latinské Ameriky. (Gardner P.: 1999)
Graf č. 4: Změna národnostního původu přistěhovalců ve 20. st. (vypracováno podle [34])
Graf č. 5: Počet imigrantů (v tis.) do USA v období 1820-1990 (vypracováno podle zdroje [33])
41
2.3.2 Současný stav – počet a struktura obyvatel Podle statistických průzkumů Ústřední zpravodajské služby (Central Intelligence Agency, CIA) žije v USA 313 232 044 obyvatel (červenec, 2011). V porovnání s ostatními státy světa je co do počtu obyvatel třetí největší. A počet obyvatel se stále rychle zvyšuje – během desetiletí asi o 20–25 milionů lidí, z toho 25 % tvoří přistěhovalci. Populační tempo růstu dosahuje podle CIA hodnoty 0,963 % (2011). [9] Americká společnost vznikla během posledních čtyř století promíšením různých národů, díky tomu je etnicky velmi rozmanitá a mnohdy se označuje jako „tavící kotel národů a kultur“. Jádro obyvatelstva tvoří potomci Angličanů, Welšanů, Skotů a Irů. Od 70. let začali hodně ovlivňovat strukturu obyvatelstva asiaté. Během posledních desetiletí do Spojených států emigrovali hlavně Číňané (1,6 mil.), Filipínci (1,4 mil.), Japonci (0,9 mil.), Korejci (0,8 mil.) a Indové (0,8 mil). Více než 40 % Asiatů se usídlilo v Kalifornii. Obrovské přílivy přistěhovalců hispánského původu, tedy z Latinské Ameriky (hlavně Mexiko, Portoriko, Kuba a státy Jižní Ameriky), způsobily, že je tato menšina americké populace v současnosti nejpočetnější. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) Jen za poslední dekádu se hispánská populace téměř zdvojnásobila – z 35,3 milionů v roce 2000 na 50,5 milionů v roce 2010. S hodnotou 16 % tak převyšují i populaci černošskou. Hispánci se koncentrují hlavně ve státech dříve patřících Mexiku (Kalifornie, Arizona, Nové Mexiko, Texas tvořících tzv. Slunečný pás) a podílejí se zde na celkové populaci průměrně 20–25 procenty. Přistěhovalci z Karibiku a Jižní Ameriky se usadili převážně ve velkoměstech na východním pobřeží. Spadají především do nižší vrstvy obyvatel, žijí v chudinských čtvrtích a města s nimi mají často vážné problémy. [22] Podle rasového složení jednoznačně převažují běloši 72 % (223,6 milionů lidí), černoši zastupují 13 % (38,9 milionů) amerického národa, Asiaté 4% (14,7 milionů) a původní obyvatelstvo necelé jedno procento. [22] Do dnešní doby obývá nejvíce černochů (jinak také Afroameričanů) bývalé plantážnické oblasti jihu USA, kde v některých lokalitách tvoří 20–35 % místní populace. Během stěhování se za prací se rozšířili i na další území. Například v hlavním městě Washington D.C. je v současnosti podíl Afroameričanů na místním obyvatelstvu 70%. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010) 42
Původní indiánská populace čítala v době objevení Ameriky Evropany zhruba 2,5 milionů lidí. V následujících několika stoletích byli američtí domorodci téměř vyhlazeni a jejich počet zredukován na pouhých 250 000 (rok 1890). Ve 20. století se špatná situace indiánského etnika změnila. V roce 1924 vešel v platnost zákon o udělení rovnoprávnosti a amerického občanství všem indiánům a tato etnická skupina se začala rozšiřovat – při sčítání v roce 1970 vzrostla na 827 000 lidí, v roce 1980 na 1 361 000 a v roce 2000 dokonce na 2,4 milionů indiánů. Pokud se do sčítání započítají i částeční nečistokrevní indiáni (tzv. mixed race), pak celkový počet dosahuje 4,2 milionů indiánů. Důvodem prudkého růstu této populace je nadprůměrná porodnost a vypočítavost tisíců Američanů, kteří přicházejí na příslušný úřad s vymyšleným příběhem o svém původu, nechají se legitimovat jako potomci indiánů a pak pobírají štědré federální podpory. Téměř polovina indiánské menšiny obývá západ USA (státy Oklahoma, Montana, Nevada, Severní a Jižní Dakota) a pouze čtvrtina z celkové populace žije v rezervacích, kterých bylo zbudováno po celých Spojených státech 314. [23]
2.3.3 Rozložení obyvatelstva, urbanizace Rozložení obyvatelstva Obyvatelstvo je ve Spojených státech rozloženo hodně nerovnoměrně. Rozmístění je dáno především reliéfem krajiny, klimatickými podmínkami a vybudovaným hospodářstvím v jednotlivých oblastech. Průměrná hustota zalidnění USA činí 33,7 obyvatel/km2. Některé regiony vykazují vysokou zalidněnost – jako středoatlantské státy a okolí Velkých jezer (Washington D.C. 3,806 ob./km2, New Jersey 462 ob./km2, Rhode Island 393 ob./km2, Ohio 109,0 ob./km2). Jiné jsou naopak kvůli vysokým horám a
vyprahlým
pouštím
téměř
vylidněné
(Montana
2,6 ob./km2,
Wyoming
2,2 ob./km2). [24] Rozložení populace je patrné z následujícího grafu. Z grafu lze také vyčíst, že západní pobřeží je osídleno pouze bodově kolem velkých měst (kvůli hradbám Kordiller), ne plošně, jak je tomu na atlantském pobřeží. (Chalupa P., Neméthová J., Hübelová D.: 2010)
43
Graf č. 6: Hustota zalidnění USA podle států v r. 2010 (vypracováno podle zdroje [25])
Urbanizace Celých 82 % populace žije ve městech. Spojené státy jsou tak země s vysokým stupněm urbanizace a ta se bude i nadále zvyšovat – podle odhadů CIA rychlostí o 1,2 % ročně pro období 2010–2015. [9] Městské obyvateltvo se nejvíce koncentruje na východním pobřeží a v Kalifornii, zde stupeň urbanizace dosahuje dokonce 90 %. Na území Spojených států se nachází více než 270 aglomerací. V hospodářsky vyspělých oblastech se aglomerace a konurbace vzájemně propojovaly až vznilko 11 sloučených městských zón, tzv. megalopolis (viz Mapa č. 6). Ze sčítání lidí v roce 2010 vyplynulo, že největší nárůst za období 2000–2010 zaznamenala megalopole The Arizona Sun Corridor, a to o 24,7 %, následovaná megaregionem Texas Triangle s růstem populace o 22,3 %. Obě megalopole se zvětšovaly za poslední desetiletí dvakrát rychleji oproti průměrnému národnímu růstu populace (9,7 %). Důvodem takového vzestupu je fakt, že regiony patří do takzvaného Slunečního pásu, ve kterém se již řadu let vytvářejí nová prosperující ekonomická jádra. Opakem se staly dva nejlidnatější megaregiony USA, The Great Lakes a Northeast, kde se populace zvýšila o pouhých 3,3 a 5,6 %. [26]
44
Mapa č. 6: Rozmístění megalopolí v USA (vypracováno podle zdroje [26])
Tabulka č. 1: Největší města a metropolitní oblasti USA (vypracováno podle zdrojů [27], [28]) Největší města a metropolitní oblasti USA podle počtu obyvatel (2010) pořadí město 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
New York Los Angeles Chicago Houston Philadelphia Phoenix San Antonio San Diego Dallas San Jose
populace metropolitní oblast
populace
8 175 133 3 792 621 2 695 598 2 099 451 1 526 006 1 445 632 1 327 407 1 307 402 1 197 816 945 942
19 069 796 12 874 797 9 580 567 6 447 615 5 968 252 5 867 489 5 547 051 5 476 241 5 475 213 4 588 680
New York- Northern New Jersey-Long Island Los Angeles- Long Beach-Santa Ana Chicago-Joliet-Naperville Dallas-Fort Worth-Arlington Philadelphia-Camden-Wilmington Houston-Sugar Land-Baytown Miami-Fort Lauderdale-Pompano Beach Washington-Arlington- Alexandria Atlanta-Sandy Spring-Marietta Boston-Cambridge-Quincy
2.3.4 Náboženství, jazyky Náboženství Z náboženských směrů vyznává okolo 90 % Američanů křesťanskou církev. Nejvíce obyvatel se hlásí k protestantismu (51,3 %). Druhou nejpočetnější skupinou jsou římští katolíci (23,9 %), ostatní křesťanské církve tvoří 3,3 %. Dále jsou zastoupeni 45
Mormoni (1,7 %),
Židé
(1,6 %),
Budhisté
(0,7 %),
Muslimové
(0,6 %),
Hinduisté (0,4 %), ostatní náboženství (1,2 %) a bez vyznání je 16,1 % populace. [29] Graf územního rozložení náboženství ukazuje, že na jihovýchodě USA se vyskytují převážně baptisté, na severovýchodě a v oblasti Slunečního pásu římští katolíci, Luteráni ovládají sever Velkých rovin, metodisté Nebrasku a Mormoni Utah a Idaho.
Graf č. 7: Graf územního rozložení náboženství v USA (vypracováno podle zdroje [29])
Jazyky Spojené státy americké jsou zemí bez oficiálního jazyka, ovšem angličtina je tak rozšířená a používaná (i veškerá státní jednání probíhají v angličtině), že ji lze považovat za oficiální jazyk. Podle průzkumu Amerického statistického úřadu (U.S. Census Bureau) v roce 2009 mluví anglicky 80 % populace, španělštinu používá 12,4 % obyvatel, zhruba 3,7 % připadá na ostatní Indo-Evropské jazyky, 3 % na asijské jazyky a jazyky ostrovů Tichého oceánu a necelé procento obyvatelstva se dorozumívá jinou řečí (domorodé indiánské jazyky jako Siouxština, Čerokézština). [30] Protože je USA zemí mnoha kultur a tím pádem i jazykových odlišností, úřady se snaží, aby všichni občané měli v účasti na veřejném životě stejné podmínky. „Úřady komunikují s občany podle toho, jak v rámci svých možností považují za nejefektivnější. 46
Když jsou například v New Yorku volby, informace k hlasování jsou k dispozici kromě angličtiny i ve španělštině a čínštině prostě proto, že tam žije hodně lidí, kteří těmito jazyky hovoří a úřady mají zájem, aby účast na volbách byla co nejvyšší. I řidičskou zkoušku lze skládat v jiných jazycích než angličtině, výběr se bude lišit podle místa – řidičské průkazy jsou státní, nikoli federální záležitost.“ [31]
2.3.5 Další demografické údaje Tabulka č. 2: Demografické údaje o USA (vypracováno podle zdroje [9]) Demografická fakta porovnání se světem Věkové složení
0–14 let 15–64 let 64 let a více
20,1 % 66,8 % 13,1 %
Věkový medián
celkový ženy muži
36,9 let 38,2 let 35,6 let 13,83 % narozených/ 1 000 osob 8,38 % narozených/ 1 000 osob
Natalita Mortalita
Genderové složení
při narození pod 15 let 16-64 let 64 let a více celkově
150 89
1,047 mužů/ žen 1,04 mužů/ žen 1 muž/ žen 0,75 mužů/ žen 0,97 mužů/ žen 6,06 mrtvých/ 1 000 živě narozených 6,72 mrtvých/ 1 000 živě narozených 5,37 mrtvých/ 1 000 živě narozených
177
Dětská úmrtnost
celkově muži ženy
78,37 let 75,92 let 80,93 let
50
Průměrná délka života
celkově muži ženy
2,06 narozených dětí na jednu ženu
124
Úhrnná plodnost
47
2.3.6 Administrativní dělení, politický systém Administrativní dělení USA se člení na 50 států a federální území hlavního města. Hranice států nebyly dány přírodními překážkami mezi územími (hory, řeky), ale vznikly administrativně rozdělením dobytých indiánských teritorií. Vedou většinou podél rovnoběžek a poledníků. Státy disponují širokou autonomií, jednotlivé vlády jsou však podřízené vládě federální. Státy unie v čele s guvernéry mají vlastní ústavu, dvoukomorový parlament (s výjimkou Nebrasky) a soudní dvůr. V kompetenci států je školství, zdravotnictví, sociální péče, průmysl, obchod a další. Politický systém Státní moc je složená ze tří větví, jež se vzájemně kontrolují – legislativa (zákonodárná moc), exekutiva (výkonná moc) a moc soudní. Nejvyšším zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament zvaný Kongres, skládající se ze Senátu a Sněmovny reprezentantů. Senát má z každého státu dva zástupce, celkem 100 senátorů volených na 6 let. Každé dva roky se 1/3 členů senátu obměňuje. Sněmovnu reprezentantů tvoří 435 poslanců, počet zástupců každého státu závisí na počtu obyvatel daného státu. Výkonná moc je v rukou vlády a prezidenta. Prezident je tedy nejen hlavou státu, ale i vlády. Proto se USA označuje jako prezidentská republika. Prezident je volen na čtyři roky a maximálně na dva po sobě jdoucí mandáty. Má mimořádně širokou pravomoc – velí ozbrojeným silám, ovlivňuje zahraniční politiku a legislativní proces Kongresu (má právo vydávat nařízení i bez souhlasu Kongresu, může vetovat zákony přijaté Kongresem). (Gardner P.: 1999) Dne 20. ledna 2009 se stal prezidentem USA Barack H. Obama a viceprezidentem Joseph Biden. [9] Mezi politickými stranami soupeří o moc dvě největší a nejsilnější strany – Demokratická (liberální, levicová; předseda Timothy Kaine) a Republikánská (konzervativní, pravicová, předseda Reince Priebus). [9] Soudní moc vykonává Nejvyšší soud (Supreme Court), 13 odvolacích a 94 okresních soudů. Nejvyšší soud má oprávnění rušit státní i federální zákony, pokud se neshodují s ústavou Spojených států. (Gardner P.: 1999) 48
3 Praktická část Praktická část vznikla jednak na základě zpracování odborné literatury a jednak díky vlastnímu výzkumu ve Spojených státech. Je tvořena dvěma hlavními oddíly: •
Geopolitická specifika USA
•
Ostatní specifika Spojených států amerických.
V kapitole Geopolitická specifika USA se zabývám zahraniční politikou USA ve stručném historickém přehledu od jejích počátků po současnost a dále se věnuji současným geopolitickým specifikům a faktorům, které podle mého mínění zahraniční politiku USA nejvíce ovlivňují. V kapitole Ostatní specifika Spojených států amerických se zaměřuji na ostatní specifika země, která jsou do jisté míry vnitřními problémy USA. Domnívám se, že vnitrostátní problémy s geopolitikou úzce souvisí,proto by neměly být v této souvislosti opomenuty.
3.1 Geopolitická specifika USA 3.1.1 Výklad užívaných pojmů K pochopení specifik USA a jejich markantního vlivu na zbytek světa považuji za nutné nejprve vysvětlit některé mnou užívané pojmy a blíže specifikovat a prezentovat příčiny vzniku globální dominance této země. Užití termínu globální dominance vyplývá ze současné pozice USA, které po rozpadu bipolárního uspořádání světa na přelomu osmdesátých let a počátkem devadesátých let minulého století převzaly roli jediné světové velmoci. Tato je schopna ovlivnit ekonomickou, politickou a vojenskou situaci na celé planetě, proto užívám termín „globální“. Protože se hlavní část práce týká geopolitických specifik, objasnila bych dále význam pojmu „geopolitika“. „Podle M. Kupky (2001) je geopolitika vědou, která se snaží vysvětlovat zákonitosti mezinárodních vztahů pomocí geografie a primárně se zabývá tématy, která se nacházejí na rozhraní mezi sociálním a přírodním prostředím člověka. Ze všech 49
politologických disciplín má nejblíže k mezinárodním vztahům, v centru její pozornosti leží především problematika teritoriálně-politického uspořádání světa, zkoumaná v globální perspektivě.“ (Romancov M.: 2007) Zcela jednoduché a podle mne zajímavé vysvětlení pojmu geopolitika nabízí internetová encyklopedie Wikipedie podle výkladu RNDr. Jiřího Tomeše ze Západočeské Univerzity: „Geopolitika je vědní disciplína, která se snaží o vysvětlení vlivu geografických faktorů na politiku a historii lidstva. Základem geopolitiky je geografický
determinismus
(zdůrazňování
geografických,
zejména
fyzicko-
geografických faktorů). Geopolitika je také označována jako věda o vládnutí.“. [35]
3.1.2 Geopolitika USA ve stručném historickém přehledu K tomu, abychom pochopili současnou situaci a pozici USA ve světě, je třeba se zabývat genezí americké zahraniční politiky. Přehled, který je obsahem této kapitoly analyzuje ve stručnosti poměrně dlouhé období, musela jsem přistoupit k určitému zjednodušení a zabývám se jen klíčovými etapami hodnoceného období. Domnívám se, že expanzivní tlak, který se projevuje v politice USA, není jen výsledek světových
společenských
proměn.
Vznikl
hlavně
na
základě
historického
(ekonomického, politického a právního) vývoje Spojených států. Z těchto důvodů považuji za nezbytné uvést historický přehled formování americké geopolitiky: •
První, kdo se zabýval americkou geopolitikou, byl admirál a geopolitik A. T. Mahan (1840–1914). Podporoval americký expanzionismus a světovou nadvládu spatřoval v převaze oceánské moci nad pevninskou. Vycházel z tehdejšího mocného postavení Velké Británie ve světě.
•
Na důležitost udržení mocenské rovnováhy v Eurasii kvůli zabezpečení zájmů USA upozornil ředitel Institutu mezinárodních vztahů na Yalské univerzitě Nicholas Spykman (1893–1943). Pokládal za nutné zesílit zde americkou zahraniční politiku a zabránit sjednocování Evropy a spojenectví SSSR a Číny.
•
Další geopolitické postoje se utvářely jako odpověď událostem ve světě a zejména v Evropě po roce 1945. Po druhé světové válce USA svoje vojska z Evropy nestáhly, jak tomu bylo po skončení první světové války, ba naopak 50
zde USA začaly více uplatňovat svůj vliv v podobě politiky „zadržování komunismu“. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) •
Spor
mezi
Spojenými
státy
a
Sovětským
svazem
se
v podstatě
netýkal prostorových podmínek nebo rozmístění států anebo sfér jejich vlivu, které se vytvořily po druhé světové válce, ale vznikl kvůli základnímu ekonomickému, politickému a sociálnímu rozporu mezi kapitalismem a socialismem. Zdůrazňuji tímto, že ve druhé polovině 20. století byla tedy americká geopolitika poprvé ovlivněna konfliktem vycházejícím z vnitřních odlišností a idejí dvou státních režimů. •
Z výše uvedeného vyplývá, že kořeny expanzivní politiky jsou položeny v historicky vzdálenější době, než z období, která v předchozím textu uvádím. Intenzivní expanzi dokládá skutečnost, že „USA v letech 1900 až 1920 v zemích Latinské Ameriky intervenovaly vojensky 20krát a v období 1945 až 1975 ve 215 případech. Od druhé světové války usilovaly USA o svržení více než 40 cizích vlád a od ukončení druhé světové války vojensky zasahovaly, bombardovaly území jiného státu nebo inscenovaly vojenskou intervenci např. v Číně, Dominikánské republice, Mexiku, Koreji, Guatemale, Indonésii, podporovaly intervenci a bombardovaly Kubu, bojovaly v Laosu, Vietnamu, Kongu, Kambodži, Angole, Iránu, Nikaragui, Salvadoru, v Chile, Libanonu, Grenadě, Libyi, Somálsku, na Východním Timoru, v Libérii, Panamě, Haiti, Iráku, Jugoslávii, Kuvajtu a Afghánistánu.“ (Chalupa P., Hübelová D.: 2007)
3.1.3 Geneze expanzivní politiky USA Nelze toto téma vyčerpat beze zbytku, protože se jedná o poměrně složité období a ani neexistuje ucelená odborná práce, která by danou problematiku vyhodnotila. Vymezila jsem období, která považuji za klíčová pro další vývoj. a) Období od kolonizace k občanské válce Samotný vznik Spojených států amerických byl v podstatě vpád na cizí území a jeho násilné obsazení. USA se dnes představují jako země „svobodných a rovnoprávných“, ale staly se tak paradoxně bezcitným utlačováním, vyháněním a systematickým vražděním původního indiánského obyvatelstva. Důkazem tohoto tvrzení mohou být některé, mnou vybrané, konkrétní příklady, jež uvádí Chalupa P. a Hübelová D. (2007): 51
•
„Celé kmeny nebo skupiny obyvatel, např. Cherokeů, byly popouzeny proti sobě nebo jiným kmenům. Např. Cherokezové bojovali proti Yamassům nebo Irokézové proti Huronům. Nebylo-li proti indiánům použito přímé násilí, nebylili původní obyvatelé prostě masakrováni, zabírala jejich loviště, půda a dobytek a byly zničeny jejich vesnice a úroda, což vedlo k obrovské bídě, hladu a podvýživě. Toto následně způsobovalo jejich vysokou úmrtnost.
•
Indiány kmene Nez-Percé v Oregonu pronásledovaly americké vojenské jednotky na jejich téměř 1 600 km dlouhém útěku přes hory do Kanady tak dlouho, až se vysílení vzdali. Zesláblí indiáni byli deportováni do malarické rezervace v Oklahomě, kde většina zemřela.
•
V 18. století, které je ve Starém světě považováno za osvícenecké, bylo vládou ve státě Massachusetts placeno za indiánský skalp 12 liber, aby se v roce 1722 cena zvedla až na 100 liber. V roce 1745 stanovily zákonem čtyři novoanglické státy odměnu za každý odevzdaný skalp – jako u lovu škodné.
•
V roce 1799 bylo srovnáno se zemí 11 vesnic Chicamauguů v údolí řeky Tennessee. V roce 1784 se muselo šest národů Irokézů ve Fort Stanwixu smluvně vzdát všech svých práv na severozápadní oblasti.
•
Během svého prezidentského úřadování (1801–1809) Thomas Jefferson prohlásil: „…budeme je vyhánět z lesů jako divou zvěř do hor. Válka se nezastaví. Nikdy je nepřestaneme pronásledovat, dokud z nich na břehu Mississippi zbude i jeden jediný …“
•
Kmeny Saků a Foxů, kteří náležejí k Alkonkinům, ztratily v roce 1804 přes 50 milionů akrů ve prospěch USA. V roce 1814 Creekové ztratili 75 % svého území, v roce 1817 indiáni v Ohiu čtyři miliony akrů půdy. Expanzí bělochů byli v roce 1818 Čikavasové zbaveni svého území mezi Mississippi a severním Tennessee. Mezi roky 1825 a 1826 byli Creekové přinuceni k rezignaci na svou zemi v Georgii.
•
Za vlády prezidenta Andrewa Jacksona (1829–1837) bylo indiánům vnuceno 94 smluv. V roce 1830 podepisuje Jackson tzv. Indian Removal Act, který ho zmocnil deportovat všechny indiány z východu USA na západ od Mississippi. Pomocí tohoto aktu z roku 1830 byla od indiánů očištěna oblast větší než střední Evropa. Mississippi se měla stát hranicí a území na západ od ní měla vytvořit
52
obrovskou rezervaci pro původní obyvatele. Velká stáda bizonů, zlato a úrodná půda však vyvolaly obrovskou expanzi bělochů na území na pravém břehu. •
Poslední indiánská válka skončila v září 1886 zajetím apačského náčelníka Geronima, který po čtyři roky bojoval s bělochy na území dnešní Arizony, Nového Mexika a Mexika. V poslední čtvrtině 19. století už neexistovali ve Spojených státech žádní svobodní indiáni.“
Na základě studia nejnovějších turistických průvodců (rok vydání 2009), které uvádím v kapitole Kvalitativní úroveň hodnocených turistických průvodců, jsem zjistila, že se s těmito údaji uživatelé zmíněných turistických průvodců nesetkají. V těchto publikacích je sice problematika Indiánů zmíněna, ale jako hlavní příčiny masivního vymírání indiánského obyvatelstva turistické průvodce uvádějí: •
choroby zavlečené na severoamerický kontinent Evropany, proti kterým neměli indiáni obranné protilátky,
•
války, jež vedly jednotlivé indiánské kmeny mezi sebou.
Tyto faktory se na vymírání indiánů opravdu spolupodílely, ovšem hlavní příčinou bylo systematické vyhlazování indiánské populace evropskými osadníky a záměrné popuzování kmenů proti sobě, jak popisuji výše. Neúplné a do jisté míry i zkreslené informace pokládám za velký nedostatek. Uživatelé turistických průvodců by se měli dozvědět další skutečnosti z historie USA, aby pochopili všechny souvislosti a nakonec si mohli na věc udělat vlastní názor. Za další zjištěnou skutečnost považuji fakt, že stejně jako se turista nedočte v průvodcích
podrobnější
informace o
indiánském
obyvatelstvu,
tak
rovněž
tato literatura pro něj určená příliš nerozvádí problematiku nucených migrací Afričanů na území dnešních Spojených států a příčiny boje Severu proti Jihu v Občanské válce. V této souvislosti připomínám, že problematika deportace černošských otroků již byla řešena v teoretické části v kapitole Vývoj počtu obyvatelstva na straně 40 a otázka Občanské války v kapitole Historický vývoj USA, strana 31. Dále bych chtěla zdůraznit jeden historický fakt, o kterém si myslím, že není v podvědomí široké veřejnosti, a to důvod Občanské války. Výstižně jej popisují Chalupa P., Hübelová D. (2007): 53
„Protiotrokářské hnutí bylo spíše hnutím politickým, které bylo výrazně motivováno ekonomickými důvody než nějakými pohnutkami vycházejícími z důvodů čistě humánních a etických. Rozpor Severu a Jihu byl dán odlišností rozvoje a odlišností materiálních potřeb „průmyslového pokroku“ severní části USA a „zemědělské tradice“ jižní části. Z těchto důvodů jsme přesvědčeni, že občanská válka nebyla vedena jako prioritní boj za osvobození otroků, protože obě válčící strany usilovaly o ekonomickou a politickou nadvládu.“ b) Období od občanské války do roku 1945 Díky vítězství průmyslového severu v Občanské válce se v zemi začala obrovským tempem rozvíjet ekonomika. Od 18. století do Ameriky imigrovalo převážně mladé evropské obyvatelstvo nespokojené s poměry ve svých zemích. Mladí sebevědomí a podnikaví přistěhovalci byli odhodláni se aktivně podílet na vytváření ekonomicky a politicky silného státu. Tento fakt spolu s rostoucí mechanizací vedl ke vzniku poolů (obdoba kartelů). Poprvé zde také dochází k monopolizaci, při níž se spojovaly výrobní průmyslové podniky s finančními a vznikaly takzvané trusty. Začátkem 20. století ovládalo 445 trustů s kapitálem 20,4 miliard dolarů zhruba 75 % průmyslové výroby. Takový vývoj však způsoboval velkou majetkovou polarizaci společnosti. Důkazem je situace v roce 1890, kdy jedno procento Američanů mělo větší majetek než zbylých 99 % obyvatel dohromady. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Dalším velkým impulzem pro ekonomický rozvoj USA byla první světová válka. Už v jejím počátku zaznamenalo hospodářství země prudký vzestup, který také posilnil vnitřní a zahraniční politiku. „Celková výroba vzrostla o 15 % a export se ztrojnásobil. Hodnota chemických výrobků se v období 1914 až 1917 zvýšila z 21 na 181 milionů dolarů. Export trhavin neuvěřitelně vzrostl z šesti milionů na 802 milionů dolarů. Vývoz oceli a železa vzrostl za tuto dobu z 251 na 1 133 milionů dolarů.“ (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Válka však přinesla prosperitu jen úzké vrstvě obyvatel, majetková nerovnost se tedy dále prohlubovala. V roce 1914 se řadilo mezi milionáře 4 500 Američanů, do roku 1920 se počet zvýšil na 11 000. Tempo průmyslové výroby se zvyšovalo i po skončení války – v období 1922 až 1929 narostla o 34 %, z toho strojírenská výroba o 90 %. Na významu nabyla především 54
odvětví elektroniky, automobilového průmyslu a radiotechnická výroba. Prosperující hospodářství však zasáhl roku 1929 krach na newyorské burze a následná krize na několik let americkou ekonomiku zmrazila. K jejímu oživení došlo až v průběhu druhé světové války. „Od srpna 1939 do vstupu USA do války v roce 1941 se průmyslová výroba zdvojnásobila. Importy stouply celkem o 50 % a vývozy o 300 %. Vláda zvýhodňovala průmysl také zakládáním nových, především zbrojních firem. Nové závody s moderní výbavou a vědeckým zázemím vznikaly na západě při pobřeží Tichého oceánu. Na zakládání nových zbrojních závodů dala tehdejší vláda k dispozici 16 000 milionů dolarů. Do konce války vlastnila vláda 50 % zbrojních kapacit strojírenství, 70 % výroby hliníku a 90 % výroby kaučuku. Po válce přešel tento majetek do soukromých rukou, kdy 135 firem vlastnilo 45 % průmyslových zařízení USA při produkci 25 % světové výroby.“ (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Z výše popsaných skutečností podle mne vyplývá, že ani první ani druhá světová válka americkou ekonomiku neoslabila, naopak v důsledku těchto válek zesílilo její postavení. Podle mého názoru má tato situace dvě hlavní příčiny: •
Obě války se neodehrávaly přímo na území USA, tudíž nezanechaly žádné vážnější materiální škody a ztráty na životech civilistů.
•
USA měly velký průmyslový potenciál a dostatečný kapitál pro jeho využití. Díky tomu byly Spojené státy schopny zakládat řadu nových výrobních podniků a importovat obrovské množství poptávaného vojenského zboží.
Za velmi zajímavou skutečnost pokládám fakt, že politická a hospodářská pozice Spojených států ve světě byla dále značně posílena závěry konference OSN konané roku 1944 v Bretton Woods ve státě New Hampshire. Na základě Brettonwoodských dohod byl ustanoven mezinárodní měnový systém a založena Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Státy, které se zapojily do nového měnového systému, se zavázaly
k dodržování
pevných
směnných
kurzů
a
k liberalizaci
pohybu
mezinárodního kapitálu. Protože musela být tehdy každá papírová bankovka krytá zlatem a 80 % světových zásob zlata vlastnily Spojené státy, parita jednotlivých měn byla pevně ukotvena na americký dolar. USA také získaly právo totálního veta v Mezinárodním měnovém fondu a ve Světové bance. Díky Brettonwoodským dohodám tedy USA nabyly obrovské moci. Tento měnový systém fungoval až do roku
55
1971, kdy Spojené státy kvůli vysokým nákladům na vedení války ve Vietnamu zrušily povinnost krýt zlatem americké bankovky. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Územím velkého zájmu americké expanzivní politiky se stala již po ukončení španělské kolonizace Latinská Amerika. „Prostřednictvím Monroeovy doktríny, Rooseveltova dodatku, Plattova dodatku, dolarové diplomacie, politiky “big stick” a tzv. “dobrého sousedství” zde USA investovaly a intervenovaly podle svých potřeb. Celkem získaly USA z Latinské Ameriky v letech 1959 až 1965 za 1 251 milionů dolarů nových investic 5 297 milionů dolarů zisku.“ (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Násilná americká intervence do zemí Střední a Jižní Ameriky vrcholila za vlády prezidenta Ronalda Reagana. Touto problematikou se mimo jiné zabývá publicista Daniel Veselý ve svém článku „Spojené státy si v těchto dnech připomněly 100 let od narození jednoho z největších masových vrahů 2. poloviny 20. Století – Ronalda Reagana“ vydaném 9. 2. 2011 v internetovém periodiku Britské listy a poukazuje na krutost amerického jednání: „Reaganovo tažení proti komunismu a terorismu v Latinské Americe, konkrétně v Nikaragui, Guatemale, Salvadoru a Hondurasu, nebylo ničím jiným než totální válkou, kterou zdědil po svém předchůdci Jimmy Carterovi a již masivně eskaloval, ve skutečnosti směřovalo proti prosazování vlastních zájmů legitimní nikaragujské vlády a proti levicovému disentu, církvi, odborům, intelektuálům, rolníkům a dalším ve všech uvedených zemích; toto tažení za sebou zanechalo čtvrt milionu mrtvol a ve třech státech způsobilo politický a ekonomický rozvrat, jak z místa činu vedle lokálních humanitárních organizací, církevních zdrojů či očitých svědků a přeživších referoval i americký investigativní novinář Alan Nairn. Posuneme-li se jižním směrem, výčet hrůz z latinskoamerického regionu úplně nekončí. Ronald Reagan obnovil podporu pro genocidní argentinskou juntu, jež má na svědomí 30 000 lidských životů a nesčetné množství mučených.“ [36] c)
Období Studené války
Po skončení druhé světové války proti sobě stály USA a SSSR – dvě světové velmoci s odlišnými neslučitelnými ideologiemi. Tato skutečnost odstartovala tzv. studenou válku a jaderné vyzbrojování obou mocností. Spojené státy nejen že nestáhly svou armádu z Evropy, ale začaly navíc strategicky rozmísťovat vojenské základny prakticky 56
po celém světě. Konkrétní číselné údaje uvádí Chalupa P. a Hübelová D. (2007): „USA postavily začátkem 70. let minulého století ve 30 státech světa 429 vojenských základen a téměř 3 000 zařízení vojenského charakteru. Na těchto základnách byl v té době rozmístěn asi milion amerických vojáků.“ V zájmu Spojených států bylo zamezit rozpínavosti komunistického vlivu a to zejména v oslabených zemích Evropy, zdevastovaných válkou, které nutně potřebovaly pomoc z vnějšku – zde se střetávaly geopolitické zájmy USA a SSSR. Velmoc, která by se totiž ujala zmiňovaných zemí, by je ovlivnila nejen ekonomicky ale i politicky a mohla by zde nastolit „svůj státní režim“. K tomuto boji proti Sovětskému svazu potřebovala vláda Spojených států podporu svých občanů. Avšak po druhé světové válce, kdy USA a SSSR společně porazily fašistické Německo, zaujímalo podle průzkumu Gallupova ústavu 55 % Američanů kladný postoj k další spolupráci se Sovětským svazem. Proto spustil prezident Harry Truman přesvědčovací kampaň a už po půl roce se vyslovilo pro spojenectví se SSSR pouze 46 % občanů. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Prezident v jednom ze svých mnoha projevů prohlásil, že „ …nebude-li Amerika jednat, mohlo by se plánované hospodářství stát vzorem pro příští století. USA by musely praktikovat stejný systém, zmizelo by svobodné podnikání a naše svoboda. Celý svět by měl převzít, a převezme americký systém, protože americký systém může přežít jen tehdy, pokud se stane systémem celého světa …“. (Deschner K.: 2005) Když vláda získala dostatečnou podporu veřejnosti, začaly USA realizovat zejména v Evropě politiku „zadržování komunismu“ a to pomocí Trumanovy doktríny a Marshallova plánu. Jen během prvních pěti let uskutečňování Marshallova plánu (1948–1952) poskytly Spojené státy 16 zemím západní Evropy finanční, materiální a technickou pomoc v hodnotě 13 miliard dolarů. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) V souvislosti se zahraniční politikou USA během Studené války bych chtěla upozornit na skutečnost, že Spojené státy k potlačování komunismu používaly i velmi neortodoxní metody. Spadají sem hlavně tzv. „operace pod falešnou vlajkou“ (false flag operations). Jsou to takové „psychologické operace, jejichž cílem je manipulace veřejného mínění vlivem nějakého neočekávaného nebo např. traumatizujícího podnětu“. [37] Pro bližší vysvětlení uvádím konkrétní případ – operaci Gladio.
57
Informace o Gladiu vypátrala a sepsala organizace Truth move a do češtiny tento článek přeložilo hnutí NWOO (New World Order Opposition, Nový světový organizovaný odboj). Podle NWOO tedy objasním význam a cíle této operace. Čeho se týkala operace Gladio? „Gladio byla součástí poválečného programu vytvořeného CIA a NATO pravděpodobně ke zmaření budoucí sovětsko/komunistické invaze nebo vlivu do Itálie a západní Evropy. Ve skutečnosti se z operace stala státem sponzorovaná pravicová teroristická síť, zahrnující operace pod falešnou vlajkou a rozvracování demokracie.“ [38] V čem spočívaly hlavní úkoly operace? „Zdá se, že hlavní funkcí skupin Gladio v případě neexistence sovětské invaze byla diskreditace levicových skupin a politiků užíváním "strategie napětí", zahrnující i terorismus pod falešnou vlajkou. Strategie napětí je koncept pro kontrolu a manipulaci veřejného mínění skrze využívání strachu, propagandy, agentů provokatérů, terorismu atd. Cílem bylo vštípit strach do populace a přitom falešně obviňovat levicové politické oponenty z teroristických krutostí.“ [38] Pro potvrzení existence Gladia byly shromážděny tyto důkazy: •
„2. srpna 1980, bombové útoky na Boloňském vlakovém nádraží, které zabily 85 lidí, jsou široce uznané jako operce Gladia. Ačkoliv z nich byly původně obviněny komunistické "Rudé brigády", nakonec byli jako viníci odhaleny pravicové a fašistické elementy. Dva italští agenti tajné služby a hlava nechvalně známe zednářské lóže P2 Licio Gelli byli odsouzeni v souvislosti s atentáty.
•
Tento materiál pro bombu ... přišel z arzenálu používaným Gladiem ... podle parlamentní komise o terorismu ... Nalezené spojení s Boloňským atentátem je potenciálně nejzávažnější ze všech obvinění proti Gladiu a přichází jen dva dny poté co italský premiér Giulio Andreotti vyjasnil jméno Gladio v projevu parlamentu tvrdíc, že tajná armáda se neodchýlila od oficiálních vojenských instrukcí NATO The Guardian 16. leden 1991.
•
1969 – Itálie – masakr v Piazza Fontana v Miláně zabil 16 a těžce zranil 80 lidí[….] Během výslechu vypověděl pravicový extrémista generál Giandelio Maletti, bývalý šéf italské kontrarozvědky, že masakr byl proveden Italskou skrytou armádou
58
a pravicovými teroristy na příkaz tajné služby CIA s cílem zdiskreditovat italské komunisty. •
1985: V Belgii útočí tajná armáda a náhodně střílí nakupující v supermarketu, 28 jich zabíjí a nechává mnoho zraněných. Vyšetřování spojuje teror se spiknutím mezi belgickou skrytou SDRA8, belgickým četnictvem SDRA6, belgickou pravicovou WNP a tajnou službou Pentagonu DIA.
•
Podle Vincenza Vinciguerra, krajně pravicového teroristy spojeného s Gladiem, který si odpykává doživotní trest za zabití 3 policistů bombou v autě: "Důvod byl poměrně jednoduchý. Měli donutit tyto lidi, italskou veřejnost, aby se obrátila na stát a žádala větší bezpečnost. Je to politická logika, která leží za všemi těmito masakry a bombovými útoky, které zůstávají bez trestu, protože stát nemůže označit sám sebe jako zodpovědného za to, co se stalo."
•
Vinciguerra také udělal toto prohlášení deníku Guardian: "Teroristickou linii následovali kamuflovaní lidé, lidé patřící do bezpečnostního aparátu, nebo ti, kteří byli propojení se státním aparátem skrze vztah nebo spolupráci. Já říkám, že každé jednotlivé násilí, které následovalo od roku 1969, patřilo do jedné, organizované sítě. Avanguardia Nazionale, jako Ordine Nuovo (hlavní pravicová teroristická skupina aktivní běhěm 70 -tých let) byly mobilizovány do bitvy jako součást antikomunistické strategie pocházející nikoliv z organizací oddělených od orgánů moci, ale z vnitřku samotného státu a konkrétně z oblasti státních vztahů v rámci Severoatlantické aliance."
•
V roce 1990 Evropský parlament schválil rezoluci odsuzující Gladio. Usnesení požadovalo plné vyšetřování a celkové odstranění polovojenských struktur už zapojených nebo které se ještě měly zapojit.
•
Operace podobné Gladiu byly objeveny po celé Evropě, včetně Francie, Belgie, Dánska, Nizozemska, Norska, Německa, Švýcarska…“ [38]
Není pochyb o existenci operace Gladio. Dokládá to mnoho dokumentů, rezolucí, přiznání (například Italská vláda operaci potvrdila v roce 1990) a usvědčení některých pachatelů. Vlády zemí, které se Gladia účastnily, se samozřejmě snažily, aby byla operace utajena a aby o ní široká veřejnost věděla nanejvýš jako o konspirační teorii. Jak by také vláda dopadla, pokud by se veřejnost dozvěděla o teroristických útocích země na vlastní občany s cílem vyvolat v nich pocit permanentního strachu a tím snazší kontrolu celé populace? 59
Snahy USA zabránit rozšiřování komunismu se neomezovaly jen na oblast Evropy. Největší krvavé vojenské konflikty vyvolané střetem zájmů USA a SSSR se odehrály v Koreji (1950–1953) a ve Vietnamu (1964–1973). Války si vyžádaly statisíce mrtvých a zraněných na obou zúčastněných stranách. Jsem přesvědčena, že v období Studené války válečné operace v rozvojových zemích byly konkrétním vojenským konfliktem dvou výše uvedených světových velmocí. Tyto zbraněmi a vojenskými odborníky prakticky podporovaly bojující strany. Korejský poloostrov byl roku 1948 rozdělen podle 38. rovnoběžky na dvě území – sever, kde vznikla Korejská lidově demokratická republika (KLDR) a jih s Korejskou republikou. KLDR s pomocí Sovětského svazu a Číny usilovala o nadvládu a nastolení komunistického režimu v Korejské republice, kterou podporovaly Spojené státy. Po dlouhých bojích bylo výsledkem války pouze posunutí hranice mezi zeměmi o několik kilometrů severněji od 38. rovnoběžky. Americké vojenské působení ve Vietnamu se ukázalo jako zbytečné, jelikož po devíti letech válčení USA svoje vojska z území stejně stáhly a následovalo připojení Jižního Vietnamu ke komunistickému Severnímu Vietnamu. Roku 1991 se definitivně rozpadl Sovětský svaz, čímž byla v podstatě ukončena Studená válka a bipolární struktura světa. Spojené státy se tak staly jedinou světovou velmocí s rozhodujícím vlivem. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007)
3.1.4 Současná geopolitická specifika USA Vzhledem k tomu, že hlavním cílem mé bakalářské práce je zpracovat podkladové materiály týkající se geopolitických specifik USA, jež budou sloužit pro lepší informovanost pracovníků cestovního ruchu, zaměřím se nyní podrobněji na současnou geopolitickou situaci Spojených států amerických. Musím připomenout, že stejně jako u podkapitoly Geneze expanzivní politiky USA, kde jsem musela kvůli rozsáhlosti tématu vymezit pouze klíčová období pro další vývoj, tak i v případě současné geopolitiky USA nelze obsáhnout všechny faktory, které ji ovlivňují. Proto se budu zabývat pouze vybranými geopolitickými specifiky a faktory, jež považuji za stěžejní. 60
Současná geopolitická situace USA Výsledkem složitého historického, politického a společenského vývoje Spojených států amerických, jež byl předmětem předchozí podkapitoly Geneze expanzivní politiky USA, je současné mocenské postavení této země ve světě. Projevy současného mocenského postavení USA: •
globální ekonomická dominance,
•
vojenská dominance Spojených států.
Oba tyto faktory ve svém symbiotickém působení v současnosti ovlivňují hospodářskou a politickou situaci všech ostatních zemí světa. Geopolitická specifika Spojených států amerických Mezi selektivně vybraná specifika zařazuji: a) ekonomickou technickou (materiální) převahu nad ostatními zeměmi, b) vojenskou technickou (materiální) převahu nad ostatními zeměmi, c) vliv USA ve světové finanční oblasti (Mezinárodní měnový fond, Světová banka), d) vliv USA ve světové politické oblasti (OSN, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soud pro válečné zločiny v Haagu, NATO), e) vliv procesu zvaný „amerikanizace“, f) ropnou politiku USA, snahu o ovládnutí světových ropných zdrojů, g) válku proti terorismu – expanzivní politika – americká vojenská intervence na Blízkém východě a v Afghánistánu, h) vyvážení demokracie a do jisté míry nerespektování národních specifik určitých států, i) roli amerických sdělovacích prostředků ve vnitřní a zahraniční politice. Nyní se budu věnovat každému specifiku zvlášť: a) Ekonomická technická (materiální) převaha nad ostatními zeměmi Jak už jsem několikrát zmínila, Spojené státy se za poslední dvě desetiletí staly zemí s nejrozvinutější a nejsilnější ekonomikou na světě. Toto tvrzení dokazuje i hodnota hrubého domácího produktu USA, jež v roce 2010 činila 4,72 trilionů dolarů, HDP na 61
obyvatele pak 47,40 dolarů. Vyšší HDP má už jen Evropská unie jako celek – 14,9 trilionů dolarů za rok 2010. [9] Spojené státy se v současné době podílejí na světové produkci 30 %. Jsou největším světovým producentem elektrické energie, zemního plynu, třetím největším producentem ropy, největším světovým vývozcem komerčních vozidel a mohla bych jmenovat mnoho dalších superlativ. Celkově USA v roce 2010 exportovaly zboží a suroviny v hodnotě 1,27 trilionů dolarů. Nejen vývoz Spojených států je klíčový pro světovou ekonomiku. Tato velmoc patří totiž i mezi největší spotřebitele, proto také její obrovský dovoz markantně ovlivňuje hospodářství mnoha zemí, jež jsou na odběru určitého zboží Spojenými státy úplně nebo částečně závislé. Import v roce 2010 dosáhl 1,903 trilionů dolarů a převyšuje tedy export o 35 %. USA jsou největšími světovými spotřebiteli elektrické energie, ropy a zemního plynu. Co se týče ropy a zemního plynu, zaujímají USA také první místo na světě v dovozu těchto palivových surovin. [9] Síla amerického hospodářství také narůstá vlivem monopolizace ekonomiky, jedním z projevů současného procesu globalizace. Celkem 60 % světového obchodu spravuje pouze několik set nadnárodních společností. Největší z těchto společností mají sídla ve Spojených státech, nebo v nich USA vlastní většinu kapitálu. A konkrétně šest z deseti největších a nejvlivnějších nadnárodních korporací pochází ze Spojených států. Je tedy patrné, že USA skrze tyto společnosti diktují ceny a obchodní podmínky všem ostatním zemím světa a ovládají tak světový trh. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) V souvislosti s ekonomickou dominancí USA bych chtěla uvést zajímavé výsledky výzkumu asociace Eurochambers, jež porovnávala ekonomickou a vědecko-výzkumnou situaci v Evropské unii a USA. Po rozsáhlém šetření došla k závěrům, že Evropa zaostává za Spojenými státy v hospodářství o 22 let a v oblasti vědy a výzkumu dokonce o 30 let. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) b) Vojenská technická (materiální) převaha nad ostatními zeměmi Stejně jako je tomu u sféry ekonomické, tak i technickému vojenskému potenciálu USA se v současnosti žádná jiná země na světě nevyrovná. Situaci americké armády, konkrétně počty a rozmístění amerických vojáků v zahraničí, popisují Chalupa P. a Hübelová D. (2007): „V roce 2004 měly Spojené státy v aktivní službě 1,4 milionu vojáků, z čehož 370 000 (tedy více než 25 %) bylo rozmístěno v cizině. Z celkového počtu zahraničních vojáků je jich nyní 130 000 v Iráku a 11 000 v Afghánistánu. Téměř 62
80 000 příslušníků pozemních sil USA je rozmístěno v Japonsku a Severní Koreji. Japonská Jokosuka je základnou americké 7. Flotily, která vojensky ovládá Tichý a Indický oceán. Námořnictvo USA, celkem téměř 400 000 vojáků, se plaví po celém světě, a kromě tichomořské flotily vojensky ovládá i Středozemní moře a Perský záliv.“ Fakt americké vojenské převahy bych chtěla demonstrovat na vojenském rozpočtu USA. Spojené státy totiž každoročně vydávají na vojenské zbrojení závratné částky. V roce 2006 USA utratily za armádu 528,7 miliard dolarů, což tvořilo 46 % světových vojenských výdajů (viz Tabulka č. 3). Tyto vojenské výlohy byly „přibližně patnáctkrát větší než výdaje Ruska či téměř jedenáctkrát větší než výdaje Číny.“ [39] Jak napsal v lednu 2011 deník Referendum, pro letošní rok se vláda USA chystá vyčlenit na armádu celkem 663 miliard dolarů. [40] Tabulka č. 3: Patnáct států s největšími vojenskými výdaji v roce 2006 (zdroj [39])
c) Vliv USA ve světové finanční oblasti (Mezinárodní měnový fond, Světová banka) I světové finance podléhají obrovskému vlivu Spojených států. Jelikož je americký dolar světové platidlo, jeho hodnota a výkyvy ovlivňují měnový systém celého světa.
63
Navíc Spojené státy prakticky ovládají nejvýznamnější mezinárodní finanční instituce – – Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) d) vliv USA ve světové politické oblasti (OSN, Rada bezpečnosti, Mezinárodní soud pro válečné zločiny v Haagu, NATO) Díky své ekonomické a vojenské dominanci Spojené státy ovlivňují politické dění na celém světě. USA jsou členem Organizace spojených národů (OSN). Ze členství v této organizaci samozřejmě vyplývají pro země určité zásady a nařízení. Ale USA zneužívají své suverenity a hlasování v OSN často nerespektují a obcházejí, viz embargo na Kubě. Lze tvrdit, že Spojené státy jsou nejen členem Severoatlantické aliance (NATO), ale stávají se i její hybnou silou. Jako důkaz může posloužit situace s Afghánistánem, kde válku začaly Spojené státy a vtáhly do ní i další členské státy NATO. USA doposud nejsou součástí mechanismu Mezinárodního trestního soudu (ICC), což znamená, že nemohou být stíhány za zločiny páchané v době vojenské intervence. (Chalupa P., Hübelová D., 2007) e) Proces zvaný „amerikanizace“ Vzhledem k ekonomické a vojenské převaze Spojených států a tím i jejich politické síle ve světě se termín globalizace často zaměňuje termínem amerikanizace. Podotýkám však, že tato záměna je nesprávná, neboť amerikanizace je součástí globalizačního procesu, ne jeho ekvivalentem. USA ovládají světovou ekonomiku jednak díky většinovému podílu v mnoha vlivných nadnárodních korporacích a jednak díky skutečnosti, že tato velmoc prakticky řídí mezinárodní finanční instituce – Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Posilování těchto nadnárodních struktur, které mají nejen ekonomický ale i politický význam, je příkladem amerikanizace, která podle Chalupy P. a Hübelové D. (2007) „vede navíc ke zmenšování geografické, kulturní, nábožensko-filozofické, mravní a historické heterogenity lidstva“. Amerikanizace není spojená jen s ekonomikou, ale projevuje se zejména v kulturní sféře. Spojené státy jako rozvinutá a vlivná země rozšířily své kulturní hodnoty do celého světa. Hodně tomu napomohla také angličtina coby nejpoužívanější mezinárodní 64
dorozumívací prostředek. USA dobývají svět v oblasti zábavy, filmů, seriálů, hudby, gastronomie a mnoha dalších. Určují trend, udávají tón. Ostatní země jsou těmito novotami fascinovány a osvojují si je za vlastní. Lidé přebírají americké ideály a způsob života. Ve všech částech světa se člověk může najíst v amerických rychlých občerstveních tzv. fastfoodech, bez amerického nápoje Coca-Cola už si někteří neumí představit film promítaný v kině, který je pravděpodobně také americké výroby. Všude na světě lidé slyší z rádií americké písničky, v televizích běží americké seriály, reklamy. Na světě nejpoužívanější operační systémy Microsoft a nejlepší internetový vyhledávač Google byly také vyrobeny v Americe. Myslím, že nebude nadnesené tvrzení, když napíšu, že Spojené státy zkrátka hýbou světem. f) Ropná politika USA, snaha o ovládnutí světových ropných zdrojů Jako další specifikum výrazně ovlivňující současnou geopolitickou situaci USA považuji ropnou politiku této velmoci. Otázka ropy již dlouhou dobu není záležitostí pouze vnitřní politiky Spojených států, ale výrazně ovlivňuje i jejich politiku zahraniční. Proč tomu tak je, se následně pokusím vysvětlit. Ropa představuje pro Spojené státy klíčovou energetickou surovinu. V roce 2009 vyprodukovaly 9,056 milionů barelů ropy za den, ovšem spotřeba v témže roce činila denně 18,69 milionů barelů. Země denně vyvezla 1,704 milionů barelů a dovezla 11,31 milionů barelů. Čistý import tedy dosáhl hodnoty 9,606 milionů barelů ropy denně a dělá tak z USA největšího dovozce ropy na světě. [9] Ze světové těžby ropy USA v současnosti odebírají celých 24 % a dokonce „se podílejí 33 % na světové spotřebě tekutých paliv v dopravě.“ [41] Vysoká potřeba ropy je mimo jiné dána také vzestupem středních vrstev, které masově spotřebovávají levnou energii. Spojené státy by sice mohly ropu těžit na svém území, jelikož se zde nachází ještě 2,4 % světových zásob, ale země tyto zásoby strategicky nevyužívá a ponechává si je jako rezervy pro případné období ropné krize, aby se ubránila vysokým výkyvům ceny nebo přerušení dodávek ropy. [41] Z údajů v předchozích odstavcích vyplívá, že Spojené státy jsou tedy zcela závislé na dovozu ropy a tato závislost bude i nadále stoupat. Dokládají to statistiky amerického Úřadu pro energetické informace (Energy Information Administration, dále jen EIA):
65
„Jestliže v roce 2007 představil čistý dovoz surové ropy ze zahraničí (tedy dovoz mínus vývoz) 58 % spotřeby ve Spojených státech, pak podle odhadů ministerstva energetiky USA by do roku 2020 mohl vzrůst na 70 %. Alespoň tak praví oficiální statistiky USA, tedy EIA.“ [41] Vysoká závislost na importu ropy z ciziny zároveň zvyšuje zranitelnost země, proto se v této souvislosti mluví o tzv. energetické bezpečnosti, která spočívá v zajištění dlouhodobých plynulých dodávek ropy do země. Tohoto se USA snaží docílit co největším rozrůzněním zdrojů – v současnosti dovážejí ropu z 36 zemí. Nejvýznamnější dodavatelskou zemí je Kanada, dále Mexiko, Venezuela a Saudská Arábie, Nigerie, Rusko a Irák. [41] USA se od 90. let minulého století snaží ovládnout oblast Blízkého východu a Centrální Asie, jednak protože se zde nacházejí významná ložiska ropy a zemního plynu a jednak má tato oblast pro Spojené státy strategickou polohu mezi Evropou, Ruskem a Čínou. Zmíněné území bylo nejprve oblastí zájmu Sovětského svazu. S intervencí SSSR do Afghánistánu a okolních států začaly USA v rámci Carterovy doktríny podporovat tyto země proti vlivu SSSR svou vojenskou přítomností a budováním vojenských základen v oblasti Perského zálivu. Po rozpadu Sovětského svazu nepředstavovala jiná země pro USA zásadní vojenské ohrožení a Spojené státy mohly svou vojenskou sílu zaměřit na zajištění energetické bezpečnosti země – v podobě kontroly zdrojů ropy na Blízkém východě a v Centrální Asii. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) USA tolik soustředí pozornost na Blízký východ, jelikož se zde podle odhadů EIA nachází 58 % světových zásob ropy. Největší světová ložiska ropy jsou v Kazachstánu a druhá největší zřejmě skrývá pod povrchem Irák. Spojené státy spatřují svou energetickou bezpečnost v úplné kontrole zahraničních ropných zásob. „Z geopolitického hlediska se pak jako hlavní problémy energetické bezpečnosti USA jeví dvě témata: volný přístup ke zdrojům a kontrola dopravních tras.“ [41] Z těchto důvodů se pro USA stala ropná politika nedílnou součástí politiky zahraniční. Pomocí diplomacie a vojenských zásahů se velmoc pokouší ovládnout světové ropné zdroje v oblasti Perského zálivu, Kaspického moře a západní Afriky.
66
g) Válka proti terorismu – expanzivní politika – americká vojenská intervence na Blízkém východě a v Afghánistánu „Válka proti terorismu“ vedená Spojenými státy a ropná politika této velmoci – zdánlivě zcela rozdílné prvky zahraniční politiky USA. Opak je ale pravdou, tyto dvě záležitosti spolu velice úzce souvisí. Abych vysvětlila toto odvážné tvrzení, musím nejprve blíže specifikovat americkou „válku proti terorismu“. Boj proti teroru provází celý svět, a USA nevyjímaje, od nepaměti. Po útocích na newyorské obchodní centrum a budovu Pentagonu 11. září 2001 však Spojené státy přistoupily k radikálním opatřením a způsobům v boji proti terorismu a tato válka nabrala nový rozměr. Z podpory teroristické organizace Al-Kajda, která se přihlásila k útokům z 11. září, USA obvinily Afghánistán a Irák. Tři dny po úderu Al-Kajdy byl prezident George Bush zmocněn Kongresem k použití „… všech nutných a vhodných sil proti státům, organizacím nebo osobám, které podle jeho soudu připravovaly, povolovaly, prováděly nebo usnadňovaly teroristické útoky, nebo ukrývaly takové organizace či osoby, a to s cílem zabránit takovým státům, organizacím nebo osobám v provedení jakéhokoliv mezinárodního terorismu proti USA …“. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Tímto začala americká invaze do Afghánistánu za účelem likvidace Aj-Kajdy a svržení Tálibánu a roku 2003 do Iráku s cílem sesadit iráckého prezidenta Saddáma Husajna obviněného z podpory Al-Kajdy a vlastnění zbraní hromadného ničení. Spojené státy měly také v úmyslu transformovat v těchto státech dosavadní vládnoucí režimy na demokratické. Domnívaly se, že se tím země stabilizují a budou přístupnější nejen mezinárodní spolupráci, ale také kontrole, zejména ze strany USA. [42] Spojené státy však situaci v Iráku podcenily. Počáteční rychlý úspěch v podobě svržení Saddáma Husajna a dobytí Bagdádu během pouhého měsíce a půl vystřídal dlouhodobý vleklý irácký odboj proti USA. Jen v období od března 2003 do prosince 2004 si válka vyžádala 1 275 mrtvých a 9 756 zraněných amerických vojáků. Od začátku invaze do března 2007 zde zemřelo v důsledku americké intervence přes 600 000 iráckých civilistů a policistů. Přístup Spojených států k potlačování terorismu však neschvalují a odmítají mnohé země jako Francie, Čína nebo Rusko a také některé mezinárodní organizace v čele 67
s OSN. Upozorňují na skutečnost, že v současnosti existuje mnoho závazných dokumentů týkajících se terorismu a jeho potlačování, jimiž by se členské země OSN měly řídit. Ale Spojené státy zatím úspěšně všechna nařízení a doporučení obcházejí. Zatím se nezapojily ani do systému Mezinárodního trestního soudu (ICC), který umožňuje celosvětové trestní stíhání za válečné zločiny. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) Zavádějící je také forma boje proti terorismu, kterou Spojené státy uplatňují od roku 2001. Pro ilustraci uvádím dva konkrétní příklady podle Chalupy P. a Hübelové D. (2007): •
„Spojené státy mají nyní asi 20 utajených věznic, které leží mimo americké území. Jsou zde drženi a vyslýcháni bez přístupu právníků a veřejných kontrol „zajatci z války proti terorismu“. Americká organizace Human Right First (HRF) uvádí jako příklad americkou vojenskou základnu Guantánamo na Kubě, pákistánský Kóhat, jordánský al-Džafar, britský ostrov Diego Garcia a americká válečná plavidla Bataan a Pelelia.
•
V prosinci 2006 publikoval polský list Gazeta Wyborcza (Právo 16. 12. 2006, roč. 16, č. 292, s. 8) obsáhlou stať o tom, že v tajných amerických věznicích zmizelo asi 150 osob. Dalších 200 až 300 jich bylo dopraveno do zemí Blízkého východu, kde např. Egypt přijal 60 až 70 osob. Podle tohoto sdělovacího prostředku jsou údajně ve věznicích vězni mučeni, v Uzbekistánu dokonce upalováni za živa. Polský deník informoval, že alespoň dvě vězení byla v Polsku a v Rumunsku…“
Ve Spojených státech byla také přijata celá řada zákonů, díky kterým má prezident USA a agenti amerických tajných služeb v boji proti terorismu téměř neomezenou pravomoc. Například FBI již nepotřebuje soudní rozhodnutí k odposlechu nebo CIA může vykonávat různé operace pouze na základě svého rozhodnutí, nemusí mít na každou zvlášť souhlas. (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) V souvislosti s „válkou proti terorismu“ však postupem času vyplívá na povrch mnoho informací a skutečností, na jejichž základě se polemizuje o pravém důvodu americké invaze do zemí Blízkého východu a Afghánistánu. Podle Dr. Zoltana Grossmanna byly hlavním cílem americké vojenské intervence do těchto zemí geopolitické priority
68
Spojených států, ne odstranění terorismu a posílení demokracie – tyto druhotné důvody posloužily jako záminka k válce. V Afghánistánu byla zahájena válka kvůli svržení Tálibánu a dopadení Al-Kajdy. „Afghánistán však má historicky mimořádně strategickou polohu na průsečíku Jižní Asie, střední Asie a Blízkého východu. Tato země také výhodně leží podél navrhované trasy ropovodu Unocal z ropných polí u Kaspického moře směrem k Indickému oceánu. Spojené státy již před 11. zářím rozmisťovaly síly v sousedním Uzbekistánu, bývalé sovětské republice. V průběhu války vybudovaly nové základny v Afghánistánu, Uzbekistánu, Pákistánu, Kyrgyzstánu a v menší míře v Tádžikistánu. Využívají pokračující nestability v Afghánistánu … jako záminku k nastolení trvalé vojenské přítomnosti v regionu.“ [43] V této souvislosti si lze položit otázku, zda byl tedy boj proti terorismu jediným důvodem války. Situace v Iráku je podobná. Zájmem USA se stalo hlavně „rozšíření svobodné zóny na jihu Iráku tak, aby byla získána „kontrola nad největšími ropnými poli Iráku“. [41] Hlavními důvody válek na Blízkém východě a v Afghánistánu byly tedy, jak už jsem předeslala, geopolitické priority Spojených států – války umožnily stálou přítomnost americké
armády
v oblasti,
budování
vojenských
základen
a
upevňováním
geopolitického vlivu i snazší kontrolu nad ropnými zdroji. A právě ovládnutí zdejších ropných zdrojů se jeví Spojeným státům jako strategický tah nejen kvůli zajištění ropy pro sebe do budoucna, ale zejména kvůli kontrole nad ropnými zásobami pro Evropu a Japonsko, jež z oblasti odebírají většinu ropy. Zoltan Grossmann výstižně popisuje tuto taktiku Spojených států: „S tím, jak je na vzestupu „blok eura“ a „blok jenu“, americká ekonomická moc možná slábne. Ve vojenských záležitostech jsou však USA stále nezpochybnitelnou supervelmocí. Tuto vojenskou převahu vysílají do nových strategických oblastí jako budoucí protiváhu svým ekonomickým konkurentům, k vytvoření vojensky podepřeného „bloku dolaru“ jakožto klínu geograficky umístěného mezi hlavní konkurenty Spojených států.“ [43]
69
h) Vyvážení demokracie a do jisté míry nerespektování národních specifik určitých států Spojené státy se snaží ovlivňovat svět nejen prostřednictvím své zahraniční politiky, potencí své ekonomiky a vojenskou silou, ale také pomocí svých ideologií. Zdůvodňují je procesem, který označují jako vývoz demokracie. Tuto vyvážejí do určitých zemí, (v současnosti zejména do Afghánistánu a Iráku) a domnívají se, že demokratický režim pomůže k jejich stabilizaci. V této problematice však sdílím názor českého politologa Jiřího Pehe, který říká, že „demokracii nelze jen tak exportovat, protože je to i kulturně podmíněný projekt, který se neuchytí v zemích, kde pro demokracii neexistují podmínky.“ [42] Spojené státy prosazují své ideály, ale nerespektují při tom národní či regionální kulturní specifika daných zemí. Neuvědomují si, že v zemi, kde je náboženství pevně spjato se státem a právem, je aplikování demokracie velmi obtížné mnohdy možná i nemožné. Příkladem nepochopení regionálních zvláštností může být celková situace v Iráku a konkrétně i tzv. šíitská a sunnitská otázka. i) Role amerických sdělovacích prostředků ve vnitřní a zahraniční politice Specifikem Spojených států je také to, že zahraniční politika výrazně ovlivňuje vnitřní politické dění. (Usmrcení Usáma bin Ládina se pozitivně projevilo v popularitě prezidenta.) Vláda Spojených států si plně uvědomuje, jak důležité jsou sdělovací prostředky při prosazování některých geopolitických zájmů. Okolo 80 % obyvatelstva v současnosti buď vlastní televizi, nebo má nějakým způsobem přístup k televiznímu vysílání. Tato většina je tedy televizí ovlivněna. Vedení televizních společností může být propojeno s politickými stranami a pak pomocí „vhodných“ zpráv s „vhodnými“ argumenty mění postoje a názory veřejnosti, na kterých postaví svá rozhodnutí „TI“ politici. „Známá jsou např. politicky cílená nepravdivá tvrzení z roku 1989 o 70 000 mrtvých v rumunském městě Timisoara, o smrti českého studenta z Národní třídy v Praze v roce 1989, zpráva z roku 1991 o tom, jak iráčtí vojáci zničili v Kuvajtu inkubátory s novorozenci, informace o srbské genocidě až 100 000 Albánců v Kosovu nebo zprávy z roku 2003 o vlastnictví zbraní hromadného ničení v Iráku.“ (Chalupa P., Hübelová D.: 2007) 70
Politicky ovlivněno nemusí být jen televizní vysílání ale i tisk a internet. Britské listy 17. března 2011 zveřejnily zprávu o manipulaci sociálních sítí: „Americká armáda vyvíjí software, který jí umožní tajně manipulovat sociální sítě. Bude k tomu využívat fiktivních internetových existencí, které se budou snažit ovlivňovat diskuse na internetových fórech a sociálních sítích a šířit na nich americkou propagandu. Jedna internetová korporace v Kalifornii získala kontrakt od ústředního velitelství americké armády (Centcom), aby vytvořila "systém pro konstrukci internetových diskutérů", který umožní jedinému vojáku, aby řídil zároveň až deset různých svých internetových existencí.“ [44]
3.2 Ostatní specifika Spojených států amerických 3.2.1 Oblast výzkumu Tuto pasáž praktické části jsem zpracovala především na základě výzkumu během pracovní stáže v USA. Před odjezdem jsem si připravila stručnou pracovní osnovu, která se týkala zjišťování zejména těchto faktorů: •
zdravotnictví
•
sociální rozdíly
•
rasismus
•
gramotnost Američanů a jejich znalosti o Evropě
•
americká mentalita
•
vliv sdělovacích prostředků na formování názorů a postojů amerických občanů
Pochopitelně nebylo možno – s ohledem na moje zaměstnání a také časově omezenou dobu pobytu – provádět rozsáhlé šetření, ale přesto se mi podařilo shromáždit během více než čtvrtletního pobytu a rozhovorů s občany USA dostatek informací, které mají – podle mne – vypovídací hodnotu. Vzorek respondentů zahrnoval celkem 65 osob mezi 17 až 65 lety a jednalo se o obyvatele měst Silver Spring, Rockville a Washington D.C. ve státech Maryland a Washington D.C.
71
Ve Spojených státech jsem strávila v minulém roce čtyři a půl měsíce. V období od 16. 5. do 23. 9. jsem pracovala na pozici bazénového plavčíka ve městě Silver Spring, jež přímo sousedí s hlavním městem unie Washingtonem D.C. Během této relativně dlouhé doby jsem se zapojila do běžného života amerických občanů. Tím, že jsem zde mezi nimi bydlela, pracovala, cestovala, nakupovala a dennodenně potkávala nové lidi všech věkových kategorií, ras a náboženského vyznání, s různými osudy a názory, jsem postupně poznávala systém fungování této země a zejména její specifika a odlišnosti od zemí ostatních. Musela jsem se přizpůsobit daným podmínkám a způsobu života, což mi také umožnilo provádět plánovaná šetření.
3.2.2 Konkrétní specifika Ze zjištěných informací o USA a jejich obyvatelích jsem vybrala taková specifika, která mají podle mého názoru značný vliv na formování geopolitiky této velmoci. a) Zdravotnictví Informace o americkém zdravotnictví jsem získávala pomocí dotazování (rozhovorů) místních obyvatel. Díky faktu, že respondenti spadali do více sociálních vrstev, jsem měla možnost porovnat názory sociálně silnějších i slabších obyvatel, jež se v případě zdravotnictví poněkud rozcházely. Hodně užitečných informací o fungování amerického zdravotnictví mi poskytl respondent M. Gordon, který se jako jeden z mála celkově o zdravotní systém zajímal (zřejmě i díky skutečnosti, že jeho bratr pracuje jako lékař v nemocnici). Jak vyplynulo z mého šetření, zdravotní systém Spojených států je zcela odlišný od zdravotnictví v evropských zemích, zvláště skutečností, že v USA není zabezpečena základní zdravotní péče pro celou populaci. Americký zdravotní systém je v podstatě kombinací soukromého pojištění a státem financovaných zdravotních programů pro určité skupiny obyvatel. Soukromé zdravotní pojištění V USA neexistuje povinnost být zdravotně pojištěn. Záleží individuelně na každém jedinci, zda se vůbec nechá pojistit a jaký typ pojištění si sjedná. Pojištění zřizují zdravotní pojišťovny, jsou to však soukromé instituce neregulované státem, a tak se celý 72
systém stává komerční záležitostí. Pojišťovny si samy určují podmínky a cenu pojištění, výši hrazených nákladů a výši finanční spoluúčasti pacienta, rozsah hrazených zákroků a úkonů atd. Zdravotní pojištění lze zařídit dvěma způsoby: •
Buď se jedinec nechá pojistit sám soukromně u pojišťovny, nebo mu pojištění zařídí a úplně nebo zčásti platí zaměstnavatel.
•
Druhá možnost je v USA velmi vítanou a využívanou variantou. Zaměstnavatel nemá povinnost hradit zaměstnancům pojištění, ale je obvyklé, že tak podniky s velkým počtem zaměstnanců (více jak 100) činí. Navíc je v mnoha případech možné do tohoto firemního skupinového pojištění zahrnout i zaměstnancovu rodinu (manželku/manžela a děti). Pokud tedy firma nabízí dobré pojištění, zaměstnanci se hodně snaží udržet si zde své pracovní místo. Tento způsob pojištění jim šetří mnoho nákladů, jelikož platby zdravotního pojištění a náklady spojené s léčením jsou ve Spojených státech velmi vysoké.
Podle respondentů obecně mezi důvody drahé zdravotní péče patří: •
Vysoké platy lékařů
•
Kvalitní ale zároveň velmi drahé vybavení mnoha nemocnic. Toto se týká zejména velkých měst, kde je nemocnic velký počet a navzájem si konkurují. Proto se každá snaží mít moderní přístroje a vybavení na vysoké úrovni, což se promítá do nákladů za ošetření a léčení.
•
Pojištění „malpractice instance“, což je jakési „pojištění proti přehmatům“, které způsobí lékař pacientovi. Toto pojištění si hradí lékaři a nemocnice pro případ žaloby ze strany pacientů za ublížení na zdraví nebo zanedbání povinné péče.
•
Vysoké poplatky za zdravotní pojištění, jelikož stanovení výše poplatků je plně v kompetenci komerčních pojišťoven.
Vládní programy Vláda Spojených států zajišťuje pro skupiny znevýhodněných obyvatel zdravotní péči pomocí několika programů. Nejvýznamnějšími z nich jsou Madicaid pro občany žijící pod hranicí chudoby a Madicare určený seniorům od 65 let. V rámci programu Madicaid je zmíněným občanům hrazena většina výdajů spojených s poskytováním
73
zdravotní péče. Madicare seniorům pouze přispívá určitou částkou na léky, ošetření, hospitalizaci atd. Jak jsem již předeslala v úvodu této kapitoly, názory respondentů na americký zdravotní systém se lišily v závislosti na jejich majetkovém statusu. •
Ve většině případů majetnější občané zaujímají k současnému zdravotnictví kladný postoj a jmenovali především jeho výhody.
•
Zatímco chudší vrstva obyvatel je se zdravotním systémem velmi nespokojena a tito lidé poukazovali především na jeho obrovské nedostatky.
Proto jsem zjištěné výsledky rozdělila do dvou částí, a to: Výhody zdravotního systému, Nedostatky a problémy amerického zdravotnictví. Výhody zdravotního systému •
Díky komerčnímu charakteru zdravotního systému lékaři, nemocnice a další léčebná zařízení získávají vysoké částky peněz a mohou tak nabízet pacientům kvalitní služby, prvotřídní vybavení, špičkové zdravotní zařízení a technologie. Respondenti patřící mezi movitější vrstvu obyvatel se shodli, že se jim v nemocnicích a u lékařů dostává nejlepší péče a servisu. Jsou také spokojeni s různými programy preventivní péče jak pro děti tak pro dospělé.
•
Někteří respondenti oceňují na současném zdravotním systému především svobodu rozhodování, díky které si mohou zajistit zdravotní péči podle individuálních potřeb – do jaké míry si jednotlivec cení svého zdraví, tolik do něj investuje peněz a to se následně projeví v kvalitě čerpané zdravotní péče.
•
Jako výhodu spatřují možnost jít se zdravotním problémem rovnou k odbornému lékaři a začít tak okamžitě s případnou léčbou. Pro návštěvu specializovaného lékaře nepotřebují totiž doporučení od lékaře praktického.
•
Další jmenovanou výhodou amerického zdravotnictví jsou operace a transplantace bez dlouhých čekacích lhůt.
•
Já osobně pokládám za velké pozitivum také rychlost záchranné služby při výjezdu k pacientovi. Díky husté síti nemocnic ve větších městech přijíždí záchranné služby k případům do pěti minut. A pokud někde nejsou schopné dostat se do místa nehody během krátké doby, je alarmována hasičská služba 74
sídlící nejblíže určenému místu, jejíž pracovníci ovládají první pomoc a oživování raněného v bezvědomí pomocí masáže srdce. Tato má zkušenost je z městského prostředí, jsem si tedy vědoma, že v odlehlejších venkovských oblastech, kde není hustá síť nemocnic, je situace zřejmě jiná. Nedostatky a problémy amerického zdravotnictví •
Drtivá většina respondentů se shodla na názoru, že americké zdravotnictví obecně je velmi drahé a mají se zavedeným systémem mnoho problémů.
•
Hodně v tomto systému záleží na zdravotní pojistce, kterou si občan sjedná. V USA existují totiž stovky soukromých pojišťoven, které nabízejí mnoho typů pojištění. Pro nezasvěceného člověka je podle respondentů velmi obtížné vyznat se ve všech možnostech. Ale dokonce ani plné pojištění nekryje všechny náklady spojené se zdravotní péčí, naopak i při této pojistce musejí lidé doplácet vysoké částky za léky, preventivní prohlídky, různá vyšetření atd.
•
Jako jeden ze závažných problémů současného zdravotnictví Američané vidí ziskuchtivý přístup pojišťoven ke svým klientům. Zdravotní pojišťovny jsou soukromé komerční instituce, které nezajímá zdraví občanů ale pouze vlastní profit. Toto tvrzení mi respondenti dokládali mnoha příklady, z nichž některé následně uvádím.
•
Výši zdravotního pojištění určují pojišťovny mimo jiné podle zdravotního stavu jedince při sjednávání pojistky. V praxi to znamená – čím více má člověk zdravotních problémů, tím vyšší si bude platit zdravotní pojištění. Bohužel se vysoké odvody pojišťovnám posléze nepromítnou při čerpání zdravotní péče, pacient stejně musí hodně peněz doplácet ze svého. Dost často také pojišťovny úplně odmítají klienty pojistit vzhledem k jejich špatnému zdravotnímu stavu. Vydávají seznam nemocí, při kterých jedince nepojistí – například cukrovka, onemocnění srdce nebo různé druhy rakoviny. U takto pro pojišťovnu rizikových klientů je totiž velký předpoklad dlouhodobé a nákladné zdravotní péče, což nekoresponduje s cílem pojišťoven – dosáhnout co největšího zisku.
•
Ale ani pojištěnému člověku nesnáze nekončí. Respondenti si stěžovali na nečestné jednání pojišťoven, které se podle nich nejrůznějšími způsoby snaží vyhnout proplácení zdravotní péče. Například jednomu dotazovanému zjistil ošetřující lékař chronický zánět průdušek a pojišťovna odmítla nadále hradit
75
léčbu s odůvodněním, že „klient záměrně zatajil při sjednávání pojistky dřívější časté problémy dýchacích cest“. V jiném případě si pacient na doporučení lékaře nechal v nemocnici udělat krevní testy a nemocnice si za úkon účtovala u jeho smluvní pojišťovny 300 USD. Pojišťovna zamítla proplacení účtu, i když pacientova pojistka toto vyšetření zahrnovala. Pojišťovně se ale částka zdála příliš vysoká. Obyčejní občané nevědí, kolik které vyšetření stojí a pojišťovny se nezdráhají toho využít ve svůj prospěch. •
Americké zdravotní pojišťovny v zásadě nehradí ošetření zubů, očí a léčbu spojenou s duševními problémy, což způsobuje, že nemajetní občané si tyto druhy ošetření a léčby nemohou dovolit. Skutečnost, že je zubařská péče nedostupná mnoha Američanům, se mi potvrdila i v praxi – při dotazování jsem opravdu u většiny chudších lidí zpozorovala dost špatnou kvalitu zubů.
•
Jak jsem během výzkumu zjistila, častým jevem jsou v USA pracující senioři. Tato skupina obyvatel většinou potřebuje mnoho léků, pojišťovny jim však hradí pouze určitou část a senioři si proto musí přivydělávat peníze, aby mohli drahé léky zaplatit.
•
Jelikož jsou výdaje na zdravotní pojištění a finanční spoluúčast pacienta při léčení velmi vysoké, nemá zhruba 50 milionů Američanů zdravotní pojistku a zdravotní péče se pro ně stává nedostupnou. [45] Jsou to převážně chudší občané, kteří ale nemohou využívat výhod vládního programu Madicaid, protože jejich měsíční finanční příjem je vyšší než vládou stanovená částka. Tito lidé se pak vyhýbají návštěvě lékaře, zanedbávají svůj zdravotní stav a v mnoha případech vážně onemocní. Kvůli vysokým účtům za ošetření a léčbu se řada z nich zadluží na několik desítek let nebo i do konce života.
Podle výpovědí je převážná část respondentů se současným stavem zdravotnictví značně nespokojena. Ovšem i přesto na otázku, zda by uvítali zavedení evropského všeobecného systému zdravotnictví, většina odpověděla záporně. Považují tento systém za špatný prvek socialismu, v němž lidé zákonitě musí strádat. Domnívám se v souladu s dokumentem Sicko režiséra Michaela Moora, že odpor k všeobecnému zdravotnictví je zakořeněn v Američanech kvůli dlouholetému tlaku vlády na veřejnost. Tato se snažila přesvědčit národ o špatnosti všeobecného systému zdravotnictví argumenty typu: „Opravdu chcete, aby federální vláda řídila zdravotní péči? Přijdete o svobodnou
76
volbu lékaře … Víc vládní kontroly a míň kontroly pro vás a vaši rodinu. To je socialistická medicína!“ [46] b) Sociální rozdíly Sociální diferenciace je běžným jevem pro každou zemi. Ve Spojených státech jsou však sociální rozdíly mezi obyvateli poměrně výrazné, proto tento znak pokládám za jedno z hlavních specifik odlišujících USA od zbytku světa. Přes obecně velmi vysokou životní úroveň americké populace danou výší hrubého domácího produktu na obyvatele (47,40 USD v roce 2010) žije několik milionů Američanů pod hranicí chudoby. [9] Velké sociální rozdíly jsem pozorovala takřka na každém kroku, i při své práci. Během léta jsem totiž střídala dvě pracoviště – bazén patřící luxusnímu bytovému komplexu a druhý bazén v chudší čtvrti obývané převážně obyvateli hispánského a afroamerického původu. Dvě sousedící městské čtvrti, které vypadaly jako dva odlišné světy. Na jedné straně bohatí podnikatelé a businessmani s několika luxusními auty a byty s nejmodernějším vybavením, kteří doslova nevěděli co s penězi. A na druhé straně chudí lidé ve finanční tísni – například osmičlenná rodina žijící ve dvoupokojovém bytě, jejíž dospělí členové měli dvě zaměstnání, aby uživili děti, které plakaly za plotem bazénu, protože neměly na zaplacení vstupu. Také mnoho dalších obyvatel této čtvrti si muselo najít ještě druhou práci, aby pokryli všechny nezbytné výdaje na živobytí. Mladí lidé, aby si vůbec mohli dovolit studovat na univerzitách, často pracují po nocích ve skladech supermarketů. Přes den chodí do školy, v noci do práce a mezi tím spí několik málo hodin. Při průzkumu jsem příčinami chudoby milionů Američanů shledala: •
neexistenci jednotného systému sociálního zabezpečení,
•
nedostatečný systém zdravotního pojištění a velmi drahou zdravotní péči, která se tudíž stává pro chudší občany nedostupnou,
•
zadlužení milionů Američanů jako důsledek drahé zdravotní péče a rovněž jako dopad amerického trendu nákupů na splátky.
Podle mého úsudku, který mi potvrzovalo mnoho výpovědí respondentů, tvoří chudší vrstvu zejména hispánské a afroamerické obyvatelstvo. V této souvislosti pokládám za zajímavé srovnání sociálních poměrů černošských a bělošských etnik popsané Chalupou P. a Hübelovou D. (2007): „… průměrný příjem afroamerické rodiny představuje 58 % 77
příjmu bílé rodiny v USA. Přes 30 % černošských rodin se nyní nachází pod hranicí chudoby, u bělošských rodin je to jen 6 %. Nezaměstnanost u černochů ve věku 16–19 roků je 57 %. Afroameričané představují 50 % adeptů na drogy absorbované nitrožilně, což v přepočtu činí asi 1,2 mil. osob. Zhruba 48 % z osob, které jsou ve vězení, jsou černoši.“ Sociálně slabou vrstvu zpravidla doprovází vyšší kriminalita. Myslím si, že jedním z důvodů, proč je celkově v USA kriminalita větší než v Evropě, je skutečnost, že v této zemi má každý Američan právo vlastnit zbraň. Ovšem takové opatření pro zvýšení ochrany a bezpečnosti jedince je hodně zneužíváno. A co se týče kriminality, jsou typickým znakem pro USA organizované zločinecké skupiny, tzv. gangy. Jak jsem se od respondentů dozvěděla, ve městě Silver Spring a jeho okolí (místo mého pobytu) působí několik gangů se členy výhradně hispánského původu. Jsou pro město postrachem. Jednotlivé gangy mezi sebou válčí, přestřelky na veřejných místech nejsou nijak výjimečné. Svědkem jedné takové přestřelky s několika oběťmi na životech se stali i moji kolegové z práce (Američané). A protože viděli a mohli identifikovat vraha, kterého se policii nepodařilo dopadnout, přestěhovali se do jiného města ze strachu, aby je gang „neodstranil“ jako očité svědky. Obrovské sociální a majetkové rozdíly jsou podle mého názoru velkým stínem Spojených států a pramení z nich další vážné problémy. Ovšem jak uvádí Chalupa P. a Hübelová D. (2007), v Americe jsou tyto rozdíly posuzovány jinak: „Majetková a sociální nerovnost … je v USA převážně brána a oficiálně prezentována jako nezvratný fakt, popř. jako projev určité neschopnosti jedince.“ c) Rasismus Otroctví afrických černochů bylo ve Spojených státech zrušeno s vítězstvím Severu v Občanské válce roku 1865. Od té doby však uplynulo ještě dlouhých sto let utlačování a rasové diskriminace, než se Afroameričané dočkali určité rovnoprávnosti ve společnosti v podobě volebního práva. Ovšem určité napětí vycházející z rasových a kulturních odlišností této minority ve skryté podobě přežívá dodnes, a to zejména v bývalých otrokářských státech na jihu USA. (Parker P.: 2002) Protože byli Afroameriščané dlouhá léta diskriminováni a vyloučeni na okraj společnosti, i v současnosti většina z nich stále patří do sociálně slabé vrstvy obyvatel, 78
a proto černošskou populaci provází vyšší nezaměstnanost, negramotnost, zločinnost a jiné negativní jevy jako stálý problém. Domnívám se tedy, že v současnosti největší příčinou mnohdy není nelibost bílých k černochům z důvodů jiné barvy pleti nebo odlišnosti kultur, ale antipatie bílých k Afroameričanům vznikají spíše z obav a strachu z této problematické skupiny obyvatel. Takový názor jsem si utvořila jednak na základě studia literatury o Spojených státech (zejména historie USA) a jednak díky diskuzím o problematice rasismu se samotnými Američany. V řádech staletí vykonávali Afroameričané převážně podřadné druhy prací za minimální mzdu. Podle výpovědi respondentů se situace zhruba v posledních dvou desetiletích poněkud změnila. Protože se vláda snažila rasovou diskriminaci eliminovat, zavedla „systém kvót“. Tento systém v praxi znamená nařízení určitým firmám (většinou státní podniky nebo takové, které očekávají od státu nějaké výhody), aby přijímaly určité procento pracovníků jiné než bělošské rasy. Podle systému kvót musí být například u policie zaměstnáno určité procento černochů (stát od státu se však systém liší). Tento systém má své klady i zápory. Několik respondentů se shodlo na jedné konkrétní nevýhodě systému. U každého z nich se v podstatě jednalo o podobnou situaci – když běloch poruší pracovní řád podniku i sebemenší maličkostí, je okamžitě nějakým způsobem potrestán (napomenutí, stržení prémií, hrozba propuštění). Ale černochům jsou stejné přestupky tolerovány. A důvod je prostý. Zaměstnavatel nechce riskovat, že pokud propustí jednoho problémového černocha, nahradí ho černoch ještě problémovější. A mnoho Afroameričanů tuto svou nově nabytou výhodu samozřejmě často zneužívá. Z výše uvedeného vyplývá, že kvóty mohou mít také v některých případech paradoxně úplně opačný efekt. Důsledky systému často podněcují rasovou nesnášenlivost mezi spolupracovníky. Já osobně jsem se během svého pobytu v USA s výraznými projevy rasismu nesetkala. Myslím si, že to bylo dáno oblastí, v níž jsem se převážně pohybovala. Zejména v jihovýchodních státech ale je, i podle názorů a zkušeností některých respondentů, situace jiná. I přesto, že jsem rasovou nesnášenlivost mezi obyvateli dané oblasti nepocítila, považuji rasismus za jeden ze stále přetrvávajících závažných problémů Spojených států.
79
d) Gramotnost Američanů a jejich znalosti o Evropě Na otázku, jak by Američané celkově zhodnotili gramotnost americké populace v současné době, mi jeden respondent odpověděl: „Míra gramotnosti dospělých občanů USA je 99 %, ale úroveň vzdělání průměrného Američana je nízká. Průměrný Američan studuje pouze do věku 18 let. Průměrné IQ občana USA je 98, což není příliš vysoká inteligence. Polovina populace USA je ještě méně inteligentní, než je tato hodnota IQ (98).“ Výpověď mě samozřejmě zaujala a pátrala jsem po důvěryhodných zdrojích, abych správnost tvrzení ověřila. A zjistila jsem následující fakty. CIA uvádí gramotnost americké populace 99 % a definují gramotnost jako „schopnost číst a psát u osob starších 15 let“. [9] Podle National Assessment of Adult Literacy (NAAL) je však problematika gramotnosti poněkud složitější. Těchto 99 % dospělé populace je schopno psát a číst ve smyslu, že umí napsat své jméno a číst některá slova. NAAL však upozorňuje na skutečnost, že 14 % dospělých Američanů je funkčně negramotných. Výraz „funkčně negramotný“ znamená stav, kdy člověk není dost dobře schopen číst denní tisk a pochopit jej, nebo číst a pochopit jednoduchou smlouvu či příbalové informace k lékům vysvětlující nežádoucí účinky a opatření. [47] Podle odhadů NAAL je ve Spojených státech 19 % dospělé populace s vysokou úrovní gramotnosti, 31,4 % s průměrnou a 49,6 % s nízkou úrovní gramotnosti. [48] Respondent mi tedy poskytl pravdivé informace. Potvrdil se mi i údaj o průměrném IQ Američanů, 98, podle studie J. Philippa Rushtona z University of Western Ontario. [49] Dále jsem se respondentů ptala na jejich názor ohledně příčin tak velkého počtu obyvatel USA s nízkou gramotností. Ve většině případů se shodli, že hlavní příčinou je nízká úroveň státních škol a s tím související špatná kvalita výuky. Několik respondentů dále uvedlo jako důvod špatné kvality státních škol komercializaci školství. Vysvětlovali tento jev jako podnikové sponzorování škol. Firmy sponzorují různé školní programy a na oplátku mohou umístit svou reklamu v prostorách školy, u školního hřiště atd. Jiné podniky přímo dodávají školám určité pomůcky s firemním logem nebo poskytují další vybavení zdarma, když děti nashromáždí určitý počet obalů z jejich výrobků. Na první pohled se zdá, že se školy dostávají do lepší situace, ale není tomu tak. Firmy poskytují školám pouze takové sponzorské dary, které uznají za vhodné (spíše zpříjemňující dětem čas trávený ve škole), a nelze tvrdit, že by tato naturální nebo
80
finanční pomoc pomáhala zlepšovat kvalitu výuky. A když mají školy sponzory, vláda je přestane podporovat odpovídajícími dotacemi. Ne všechny školy jsou však, ve srovnání s většinou vyspělých evropských zemí, v žalostném stavu. Ve Spojených státech existuje hodně možností vystudovat prestižní školu zaručující kvalitní vzdělání. Ovšem tato možnost je dostupná pouze majetné vrstvě obyvatel, kteří jsou schopni a ochotni za studium platit vysoké částky peněz. Studenti hlásící se na vysokou školu si mohou vybrat z počtu 32 000 vysokých škol a univerzit, polovina z nich je však soukromých. Studium na renomovaných univerzitách v Harvardu, Yale, Princetonu Stanfordu, v Berkeley a dalších obnáší placení vysokého školného, což si mohou dovolit děti z bohatých rodin nebo jedinci, kteří si vezmou studentskou půjčku. V USA je druhá varianta velmi využívaná, ale každý rok se tak zadluží tisíce studentů a mnoho z nich pak není schopno dluh splatit. „V současnosti dosahuje výška studentské zadluženosti více než 800 miliard dolarů.“ [50] V souvislosti s gramotností amerických občanů jsem zjišťovala jejich znalosti a informovanost o Evropě a zejména o České republice. Celkově o Evropě a České republice respondenti věděli málo informací. Odpovědi jednotlivců se však lišily. Mezi respondenty se nacházelo asi 20 Američanů, které bych označila jako vzdělané s dobrým všeobecným přehledem. Zbývajících 45 osob bych zařadila mezi průměrně a mnohdy i podprůměrně inteligentní jedince. Odpovědi uvnitř těchto dvou skupin byly hodně podobné, proto jsem je také zpracovala do dvou částí. První skupina respondentů (těch 20 vzdělanějších) měla poměrně dobrý přehled o geografické poloze evropských států, jmenovali některé znaky typické pro jednotlivé země, nejznámější evropské kulturní památky atd. Českou republiku mají stále spojenou se Slovenskem, jen několik jedinců vědělo, že republiky jsou již dlouho oddělené. Na otázku „Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?“ odpovídali nejčastěji – Praha, Pražský hrad, Karlův most, tři znali i Karlovu univerzitu. Jeden respondent vychvaloval české sklo a porcelán, druhý skalní město v Českém ráji. Většinou muži znali české značky piva, automobily Škoda a nejznámější české hokejové a fotbalové hráče. Druhá skupina respondentů neměla Evropu zmapovanou vůbec, nebo pouze největší a nejvyspělejší země. Průměrný Američan vyjmenuje Francii, Velkou Británii, Německo, Itálii a pak už je pro něj všechno východní Evropa. Inteligentně podprůměrní 81
Američané spojovali Francii s Jižní Amerikou, Rusko s Afrikou. Tvrdili, že Amsterodam je stát a Řecko hraničí se Švédskem. Na otázku, kde je Česká republika, jsem se také dočkala odpovědí: „Co je to Česká Republika?“ nebo „Česká Republika? Nevím, přesně. Za jak dlouho tam odsud (Washington D.C.) dojedete autem?“. e) Americká mentalita Mentalitu a povahové rysy Američanů jsem samozřejmě nezjišťovala přímým dotazováním, ale pozorováním jejich chování a vedením každodenních rozhovorů s nimi. Na první dojem na mě Američané působili jako usměvaví, veselí a otevření lidé. Při každém setkání se ptají, jak se člověk má, jak se mu daří. A na stejnou otázku vždy odpovídají, že oni se mají „super“. Snad každý Američan, kterého jsem poznala, se okamžitě se zaujetím začal vyptávat, odkuj jsem, proč jsem v USA, jak dlouho zůstanu a podobně. Pro Evropana je takový zájem nezvyklý. Když však člověk Američany pozná blíže, zjistí, že používané oslovení „Ahoj, jak se máš?“ a další otázky jsou pouze zdvořilostní fráze a ne zájem o druhého či navazování přátelství. Setkala jsem se s názorem Evropanů, že takové chování ze strany Američanů pokládají za povrchnost, přetvářku nebo určitou pózu. Já osobně jsem jiného názoru. I když možná Američana nezajímám, při setkání je alespoň milý a zdvořilý, což obecně v lidech navozuje dobrou náladu. Američana člověk lépe pozná, až když chce on sám. Nejvíce jsem na Američanech ocenila jejich ochotu pomoct a poradit. Mnohdy člověk o pomoc žádat ani nemusel, přicházela sama. Ve městě okamžitě místní oslovovali bezradného cizince s mapou, jestli nechce s něčím poradit. A mohla bych jmenovat další a další zkušenosti. Společným znakem celé populace je víra v americký sen. Je to vidina lepšího života a bohatství, kterého může dosáhnout každý jedinec tvrdou prací, kuráží a odvahou riskovat. Američané věří, že i z poslíčka se může stát milionář. Každý se zde domnívá, že úspěchu dosáhne, pokud vezme věci do svých rukou, bude se spoléhat sám na sebe. Díky tomu Američané pracují jako individualisti, cílem většiny je podnikání – mít vlastní firmu. Součástí amerického snu je tedy individualismus, touha po svobodě a seberealizaci. Tyto hodnoty v podstatě ztělesňují Ameriku a byly a stále jsou, impulzem mnoha milionů lidí z celého světa k migraci do Spojených států. 82
Americké děti jsou vychovávány k víře v sebe sama, nezávislosti, sebevědomí a lásce k vlasti. Rodiče dětem většinou nezakazují, jednají s nimi často jako se sobě rovnými a nechávají rozrůst jejich osobnost. Děti jsou pak průbojné, sebejisté, mají pocit, že vše dokážou – až naivní mi někteří jedinci připadali. Američané jsou velmi hrdí na svoji zemi a svou láskou k vlasti se pyšní doslova na každém kroku – americké vlajky visí téměř na každém domě, úředních budovách, dokonce i v kostele. Když na náměstí z jedné trafiky zněla americká hymna, chodci i cyklisté se zastavili, poslouchali nebo zpívali s pravou rukou položenou na srdci. Po skončení zatleskali a pokračovali dál. Neustále mají potřebu své velké vlastenectví ostatním dokazovat. Jsou pyšní na to, že mohou žít v Americe - v té nejlepší zemi na světě. A nepřipouštějí si, že by se jinde mohli mít lidé stejně dobře nebo i lépe. Automaticky předpokládali, že pokud jsme „okusili“ život v USA, zpět do Evropy se určitě nevrátíme. A následně byli velmi udivení, že to tak není. Většina Američanů přeceňuje ekonomickou a zejména vojenskou sílu své země, z čehož vychází nadšený patriotismus a přezíravý postoj vůči ostatním zemím. Američané se domnívají, že v určitém smyslu vládnou světu – díky rozšíření jejich kulturního vzorce a angličtiny do celého světa. Američané také věří, že oni jsou předurčeni vítězit a zachraňovat jiné země. f) Vliv sdělovacích prostředků na formování názorů a postojů amerických občanů Názory a postoje Američanů jsou do značné míry utvářeny médii. Nejsilnějším zdrojem kulturního ovlivňování amerického způsobu života je televize. Od jednoho respondenta jsem se dozvěděla, že podle statistik, které četl, stráví průměrný Američan sledováním televize čtyři hodiny denně. A průměrně třicet minut televizního vysílání zahrnuje celých osm minut reklam. Mnoho z nich jsou na nezdravé potraviny, auta, pilulky na hubnutí, léky, alkohol, atd. Kvůli všeobecné zvídavosti a touze po novotách jsou Američani reklamou lehce ovlivňováni. Jakmile se objeví na trhu nějaká novinka, navíc vychválená trefnou reklamou, neodolají potřebě si věc okamžitě koupit a vyzkoušet. Podle nových trendů určovaných médii se Američané oblékají, stravují a tráví volný
83
čas. A právě ve stravovacích návycích tkví závažný problém Spojených států – obezita. Obezita je dobrým příkladem vlivu reklamy a médií na Američany. Americká média mají však větší moc, než jen ovlivňování struktury jídelníčku Američanů. Formují také politické postoje obyvatelstva. Jak jsem již napsala v kapitole Role amerických sdělovacích prostředků ve vnitřní a zahraniční politice, televizní stanice jsou často napojeny na politické strany a upravují informace do podoby, která se politickým stranám hodí pro získání náklonnosti a hlasů voličů. A podle mého názoru Američané slepě věří většině informací, které jim média poskytnou, a nepátrají po pravdivosti údajů. Žijí ve svojí „bublině“, kterou utváří vláda, stát a masmédia. Reklamy, soutěžní pořady a reality show jim zabezpečují dokonalou zábavu a omezují jejich možnost přemýšlet. Vždyť ani nemusí, stát to přeci mile rád dělá za ně.
3.2.3 Shrnutí Na základě analýzy a srovnání vybraných turistických průvodců jsem zjistila, že se tyto publikace orientují především na zhodnocení zejména turistických atraktivit, ubytování, americké kuchyně a zaměřují se na rady ohledně víz, cestování po USA atd. Neposkytují však uživateli téměř žádné informace o vnitřních problémech a zahraniční politice (geopolitice) Spojených států. Jako povšechný zdroj informací tedy postačují, ale jsem přesvědčena, že zájemcům o hlubší poznání modelové země a zejména pro pracovníky v cestovním ruchu jsou nedostatečným informačním zdrojem. Odborník na cestovní ruch potřebuje mít o zemi větší a hlubší přehled. Proto jsem se v praktické části své bakalářské práce, která by měla sloužit jako informační pramen pro pracovníky v cestovním ruchu, zaměřila především na vyhodnocení geopolitických specifik USA a s nimi úzce souvisejících ostatních specifik (vnitřních problémů) USA. Cílem bylo vytvoření o této problematice pokud možno ucelený přehled, jež by neměl, podle mého názoru, uniknout pozornosti pracovníka cestovního ruchu. Abych dodržela logickou posloupnost historického vývoje a v souladu se synergetickou tezí, která je o tom, že „minulost je základem současnosti, stejně jako je současnost východiskem pro budoucnost“, jsem na úvod hlavní kapitoly Geopolitická 84
specifika USA zařadila stručný historický přehled vývoje expanzivní politiky Spojených států. Bez dlouhodobé geneze geopolitiky USA nelze porozumět současné geopolitice USA a také bez ní nedojde k pochopení příčin vzniku globální dominance této země. V kapitole Geneze expanzivní politiky USA dokumentuji jakým složitým historickým, politickým, ekonomickým a společenským vývojem se postupně utvořilo současné mocenské postavení této země ve světě. Toto postavení se projevuje v současnosti především globální ekonomickou a vojenskou dominancí Spojených států. Prezentuji, jak v těchto dvou sférách nemají USA na celé planetě konkurenta a právě díky těmto faktorům Spojené státy ovlivňují celkové hospodářské a politické dění ve světě. Na základě předchozích výstupů jsem podrobněji vyhodnotila celkem devět geopolitických specifik Spojených států, která považuji za klíčová pro zahraniční politiku této velmoci. Konkretizuji je dále v kapitole Ostatní specifika Spojených států amerických. Tato specifika zároveň do jisté míry pokládám za vnitřní problémy země. Zabývám se jimi z důvodu, který jsem uvedla v cíli práce – nelze totiž oddělit geopolitiku USA od závažných vnitrostátních problémů. Jako jeden z největších problémů Spojených států zde uvádím nízkou úroveň gramotnosti. Celkem 14 % americké populace tvoří funkčně negramotní jedinci. Tito Američané mají velké potíže se čtením a psaním a nejsou schopni například vyplnit formulář při žádosti o práci, což velmi snižuje jejich šance na získání pracovního místa a následně vyvolává problémy s nezaměstnaností. [48] Nezaměstnanost vede k chudobě určité skupiny obyvatelstva a tím se prohlubují sociální rozdíly. Chudí Američané pak často vstupují do armády za vidinou dobrého platu, který jim pomůže finančně zabezpečit sebe a svoji rodinu. V důsledku velkého počtu chudých – a hlavně málo vzdělaných – vojáků v profesionální armádě dochází k nepochopení a nerespektování národních specifik jiných zemí.
85
Z povahových rysů a celkové mentality americké populace rovněž vyplývá velmi zajímavý jev: Nadšený patriotismus a přesvědčení Američanů, že USA jsou předurčeny vítězit a zachraňovat jiné země způsobuje skutečnost, že jsou Američané snadno ovlivnitelní a manipulovatelní sdělovacími prostředky anebo politiky. Je všeobecně známo, že když v USA politik vystoupí v médiích se srdceryvným projevem například o válce (jak tomu bylo v případě intervence v Iráku) a mluví o válce ve jménu svobody, ochrany důležitých zájmů Spojených států a osvobození utlačovaného lidu v dané zemi, veřejnost je schopna okamžitě se masově nadchnout pro takovou válku a podporovat svými voličskými hlasy politickou stranu, jež válku prosazuje. Výše uvedené skutečnosti jsou vybranými názornými příklady, kterými potvrzuji svou tezi o specifické propojenosti zahraniční a vnitřní politiky USA. Výstupem mé bakalářské práce – podkladové materiály pro pracovníky CR – jsou tyto dvě kapitoly (Geopolitická specifika USA a Ostatní specifika Spojených států amerických). Měly by sloužit pracovníkům cestovního ruchu k lepší informovanosti o Spojených státech amerických a k lepšímu pochopení současné situace této země a jejího postavení ve světě. Potvrzení hypotéz Při studování odborné literatury k určitým částem bakalářské práce (týkající se zejména dějin Spojených států a historie jejich expanzivní politiky), jsem došla k závěru, že turistické průvodce opomíjejí některé skutečnosti z historie USA nebo v některých případech obsahují nepřesné a do jisté míry zkreslené informace. Tímto se mi potvrdila moje první část pracovní hypotézy. Především bych chtěla upozornit na zkreslené údaje o vymírání indiánského obyvatelstva a opomíjený pravý důvod Občanské války. (Obě záležitosti jsem rozebrala v kapitole Geneze expanzivní politiky USA (začátek na straně 51) Potvrdila se mi i druhá část hypotézy. Některé záležitosti týkající se geopolitiky USA jsou v průvodcích do jisté míry buď cíleně opomíjeny, anebo jsou interpretovány ve značně zjednodušené – generalizované podobě. Na základě mého zjištění při
86
zpracovávání kapitoly Geopolitická specifika USA bych mezi takto opomíjené skutečnosti zařadila zejména: •
operace pod falešnou vlajkou, např. Gladio – operace s cílem zabránit rozpínání komunismu zejména v Itálii a západní Evropě,
•
příčiny, průběh a důsledky války ve Vietnamu (např. konflikt v Tonkinském zálivu, masivní bombardování civilního obyvatelstva ve Vietnamu a Kambodži, protiválečné nálady v USA, prohraná válka a její vliv na americké myšlení a kulturu, např. záplava filmů s americkým válečným hrdinou „Rambo“),
•
ropa a americká angažovanost v ropných regionech v zemích Blízkého Východu (např. angažovanost v Iráku kvůli ropě, v Afghánistánu kvůli plynu, vojenská přítomnost ve Střední Asii),
•
cílená tvrzení a masivní mediální kampaně (např. bakteriologické a chemické zbraně v Iráku).
87
4 Závěr Jsem si vědoma, že danou problematiku nebylo možno vyčerpat beze zbytku. Vždy se bude vyskytovat něco, co je možno rozšířit a doplnit. S ohledem na vytyčené cíle jsem se věnovala pouze problémům, jež považuji za klíčové. Potvrdily se mi pracovní hypotézy o tom, že přes obrovské množství informací o Spojených státech se vyskytují záležitosti, které jsou – do jisté míry – opomíjené. Jsem přesvědčena, že pracovník cestovního ruchu by měl mít přístup ke všem informačním zdrojům, i k těm, které mohou být z různých cílených záměrů opomíjeny. Pro bakalářskou práci byly stanoveny dva cíle: •
Hlavní cíl spočíval ve vyhodnocení geopolitické situace USA a vytvoření podkladových materiálů týkajících se geopolitických specifik, které budou sloužit pracovníkům cestovního ruchu.
•
Dílčím cílem bylo zpracování ostatních specifik (vnitřních problémů) USA, jež s geopolitikou úzce souvisí, a proto by měly, podle mého názoru, doplňovat zmíněné podkladové materiály.
Obou těchto cílů se mi podařilo dosáhnout, moje bakalářská práce se tak do značné míry stává doplňkovým materiálem pro cestovní ruch. Může sloužit k rozšíření informací jak individuálním cestovatelům, tak pracovníkům cestovního ruchu. Při zpracovávání bakalářské práce jsem mnohdy pronikala hluboko do tajů geopolitiky a tato problematika mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla politickou geografii studovat. A předpokládám tedy, že i v budoucnu budu sledovat vývoj geopolitiky Spojených států.
88
Seznam použité literatury Knižní zdroje BAAR, V., ŠINDLER, P. Regionální geografie světadílů a oceánů II. : Amerika, Antarktida, oceány, I. část. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1989. 197 s. ISBN 80-7042-015-4. CAMPBELL, Jeff, et al. Západ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 740 s. ISBN 978-80-7352-948-2. CAMPBELL, Jeff, et al. Východ USA. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2009. 716 s. ISBN 978-80-7352-949-9. COOKOVÁ, S., et al. Východ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 764 s. ISBN 978-80-7217-601-4. COOKOVÁ, S., et al. Západ USA : Turistický průvodce. 8. vyd. [s.l.] : Jota, 2009. 574 + 44 s. ISBN 978-80-7217-508-6. DESCHNER, K. Moloch : O amerikanizaci světa. Praha : Epocha, 2005. 329 s. GARDNER, P., et al. Encyklopedie Zeměpis světa. Praha : Columbus, 1999. 512 s. ISBN 80-901727-6-8. HRALA, V. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2002. 173 str. s. ISBN 8085970-36-7. CHALUPA, Petr; HÜBELOVÁ, Dana. Současný fázový společenský posun a Česká republika. 1. vyd. Brno : Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, 2007. 236 s. ISBN 978-80-210-4464-7. CHALUPA, P., NEMÉTHOVÁ, J., HÜBELOVÁ, D.: Geografia Ameriky. UKF, FPV Nitra, SR, 2010. 198 s. ISBN 978-80-8094-686-9 PARKER, P., et al. Velký atlas světových dějin. 1 vyd. Praha : Reader´s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. ROMANCOV, M., et al. Politická geografie a geopolitika. : Úvod do studia politické vědy. Plzeň : Aleš Čeněk, 2007. 457 s. ISBN 80-86432-41-6. 89
Elektronické zdroje [1] Wikipedia.org [online]. 2009 [cit. 2011-02-26]. United States (orthographic projection). Dostupné z WWW:
. [2] Ministerstvo zahraničních věcí ČR [online]. 2009 [cit. 2011-02-26]. USA. Dostupné z WWW: . [3] TEOTWAWKI [online]. © 2011 [cit. 2011-02-26]. What are the Best Locations in the U.S. for a Retreat? . Dostupné z WWW: . [4] USA Climate [online]. © 2010 [cit. 2011-03-01]. Climate Zones of USA. Dostupné z WWW: . [5] USA -informační stránky [online]. © [cit. 2011-03-01]. Niagarské vodopády. Dostupné z WWW: . [6] USA- rivers and lakes [online]. © [cit. 2011-03-06]. Major rivers. Dostupné z WWW: . [7] List of areas in the United States National Park System [online]. 2011 [cit. 2011-0309]. Dostupné z WWW: . [8] List of areas in the United States National Park System : National parks [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Dostupné z WWW: .
90
[9] CIA- The World Factbook [online]. 2011 [cit. 2011-04-01]. Central Intelligence agency. Dostupné z WWW: . [10] Hypoteční krize v USA [online]. (c) [cit. 2011-03-13]. Příčiny, průběh, následky. Dostupné z WWW: . [11] Ekonomická charakteristika země- Spojené státy americké [online]. © 2011 [cit. 2011-03-13]. Hospodářství. Dostupné z WWW: . [12] ČT 24 [online]. 2010 [cit. 2011-03-14]. V USA loni přibylo chudých, jejich podíl je nejvyšší za 15 let. Dostupné z WWW: . [13] Use of Oil : Energie Explained [online]. 2010 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . [14] Oil Imports and Exports : Energie Explained [online]. 2010 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . [15] Use of Coal : Energie Explained [online]. 2010 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: . [16] Natural Gas Imports and Exports : Energie Explained [online]. 2010 [cit. 2011-0317]. Dostupné z WWW: . [17] Energy in the United States : Energie Explained [online]. 2010 [cit. 2011-03-17]. Dostupné z WWW: .
91
[18] OICA- Production Statistics [online]. © 2007 [cit. 2011-03-18]. 2010 Provisional Production Statistics. Dostupné z WWW: . [19] BBC NEWS : Business [online]. 2011 [cit. 2011-03-18]. US jobless rate increases to 8.1% . Dostupné z WWW: . [20] EIA [online]. 2008 [cit. 2011-03-18]. Energy Perspectives Overview. Dostupné z WWW: . [21] EIA- Electricity in the United States [online]. 2010 [cit. 2011-03-18]. Electric power industry net generation by fluel. Dostupné z WWW: . [22] Census 2010 News [online]. 2010 [cit. 2011-03-21]. Hispanic and Asian Populations Grew Fastest During the Decade. Dostupné z WWW: . [23] Ota Ulč [online]. 2002 [cit. 2011-03-24]. Současnost původních indiánů. Dostupné z WWW: . [24] Ask- encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2011-03-23]. Demographics of the United States. Dostupné z WWW: . [25] Census 2010 [online]. 2011 [cit. 2011-03-24]. Population Distribution and Change: 2000 to 2010. Dostupné z WWW: [26] 2010 Census [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. Megaregion Growth Outpaced National Growth. Dostupné z WWW: .
92
[27] Wikipedia.org [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. List of United States cities by population. Dostupné z WWW: . [28] Wikipedia.org [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. Table of United States Metropolitan Statistical Areas. Dostupné z WWW: . [29] Ask- encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. Demographics of the United States. Dostupné z WWW: . [30] U. S. Census Bureau [online]. 2010 [cit. 2011-03-25]. Language Spoken at Home. Dostupné z WWW: . [31] Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Jazyková situace v USA. Dostupné z WWW: . [32] NAOA- Fisheries service [online]. 2009 [cit. 2011-03-28]. ANNUAL REPORT OF THE UNITED STATES OF AMERICA. Dostupné z WWW: . [33] Indianahistory.org [online]. 2000 [cit. 2011-03-21]. Imigrants to the U.S. v decade1820-1990 . Dostupné z WWW: .
93
[34] The Park Ridge Center for Helth, Faith, and Ethics [online]. 2003 [cit. 2011-0322]. Statistics The Changing National Origin Mix of Immigrants. Dostupné z WWW: . [35] Cs.wikipedia.org [online]. 2011 [cit. 2011-04-01]. Geopolitika. Dostupné z WWW: . [36] VESELÝ, Daniel. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2011 [cit. 2011-04-6]. Spojené státy si v těchto dnech připomněly 100 let od narození jednoho z největších masových vrahů 2. poloviny 20. století Ronalda Reagana. Dostupné z WWW: < http://blisty.cz/art/57191.html>. [37] NETSOCAN [online]. 2009 [cit. 2011-04-7]. Boj proti vnitřnímu nepříteli . Dostupné z WWW: . [38] New World Order Oposition [online]. 2009 [cit. 2011-04-07]. Operace Gladio. Dostupné z WWW: . [39] KREJČÍ, Oskar. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2008 [cit. 2011-04-13]. Lidstvo proti sobě. Dostupné z WWW: < http://blisty.cz/art/38803.html>. [40] Deník referendum [online]. 2011 [cit. 2011-04-13]. USA odpoví na zvyšující se vojenskou sílu Pekingu dalším zbrojením. Dostupné z WWW: . [41] KREJČÍ, Oskar. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2009 [cit. 2011-04-16]. ANALÝZA - STUDIE - Geopolitika a energetická bezpečnost USA. Dostupné z WWW: . [42] Pehe [online]. [cit. 2011-04-19]. Válka v Iráku: Ideologie versus realita. Dostupné z WWW: . [43] GROSSMANN, Zoltan. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2007 [cit. 2011-04-18]. Nové americké vojenské základny:
94
Vedlejší efekt nebo příčiny války?. Dostupné z WWW: . [44] Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Americká špionážní operace se zaměřuje na manipulaci sociálních sítí. Dostupné z WWW: . [45] ČT 24 [online]. 2009 [cit. 2011-04-23]. Téměř 50 milionů Američanů nemá zdravotní pojištění. Dostupné z WWW: . [46] Dokumentární. TV [online]. 2008 [cit. 2011-04-23]. SiCKO . Dostupné z WWW: . [47] Caliteracy.org [online]. 2008 [cit. 2011-04-26]. Literacy Education-Teaching Literacy . Dostupné z WWW: . [48] Caliteracy.org [online]. 2008 [cit. 2011-04-26]. Literacy Rate - How Many Are Illiterate. Dostupné z WWW: . [49] Charlesdarwinresearch.org [online]. 2002 [cit. 2011-04-26]. The Bigger Bell Curve: Intelligence, National Achievement, and The Global Economy. Dostupné z WWW: . [50] Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2011 [cit. 2011-04-29]. Jak se americké vysoké školství dostalo komercionalizací do slepé uličky. Dostupné z WWW: .
95
