VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Informovanost a edukace žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a kardiopulmonální resuscitaci Bakalářská práce

Autor: Hana Svobodová Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce se zabývá tématem Informovanost a edukace žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a kardiopulmonální resuscitaci. První, teoretická část, je věnována vysvětlení klíčových pojmů z první pomoci, v druhé, praktické části se věnuji kvantitativnímu výzkumu, zkoumající úroveň znalostí žáků základní školy o první pomoci. Cílem mé práce bylo zjistit úroveň znalostí první pomoci před a po edukaci.

Klíčová slova První pomoc, laická první pomoc, základní životní funkce, kardiopulmonální resuscitace, vědomí, dýchání, pulz, 5T, stabilizovaná poloha

Annotation In this Bachelor essay I engage by theme Foreknowledge and education of schoolchilrden of 8. and 9. classes. In the firts teoretical part I aplly explanation key worlds from first eid. In the second part I apply to quantitative survey which is researching quality of knowledge of schoolchildren about first eid. The goal of my Bachelor essay was discovered quality of knowledge before and after education.

Key worlds First eid, non- proffesional first eid, basic life functions, basic life support, breathing, pulse, 5T, recovery position

Poděkování Děkuji Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení, trpělivost, cenné rady při psaní mé bakalářské práce. Déle bych chtěla poděkovat všem žákům 8. a 9. tříd Základní školy Židlochovice, za vzorné vyplnění dotazníků a spoluúčast i spolupráci na školení o první pomoci.

Prohlašuji, že tato bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (ať do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Brně dne: 4. 2. 2012

Podpis:.....................................................

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 8 1.1 Cíle práce ................................................................................................................ 9 1.2 Hypotézy................................................................................................................. 9 2 Teoretická část ............................................................................................................. 11 2.1 Základní pojmy ..................................................................................................... 11 2.1.1 Edukace.................................................................................................................. 11 2.1.2 Školní vzdělávací program pro základní vzdělání ................................................. 11 2.1.3 Základní pojmy v první pomoci............................................................................. 12 2.2 Neodkladná resuscitace......................................................................................... 14 2.2.1 Zahájení kardiopulmonální resuscitace ................................................................. 14 2.2.2 Ukončení kardiopulmonální resuscitace ................................................................ 15 2.2.3 Porucha průchodnosti dýchacích cest .................................................................... 15 2.2.4 KPR u dospělého ................................................................................................... 15 2.2.5 Základní neodkladná resuscitace u novorozence................................................... 16 2.2.6 Základní neodkladná resuscitace u dětí nad 1 rok ................................................. 17 2.2.7 Rozšířená neodkladná resuscitace ......................................................................... 17 2.3 Krvácení................................................................................................................ 17 2.4 Šok ........................................................................................................................ 18 2.4.1 Druhy šoku a jejich příčiny.................................................................................... 18 2.4.2 Fáze šoku ............................................................................................................... 18 2.4.3 Protišoková opatření - 5T ...................................................................................... 19 2.5 Rány ...................................................................................................................... 19 2.5.1 Poranění zvířetem .................................................................................................. 20 2.5.2 Poranění hlavy ....................................................................................................... 21 2.5.3 Poranění páteře ...................................................................................................... 22 2.5.4 Poranění hrudníku.................................................................................................. 22 2.5.5 Poranění břicha ...................................................................................................... 23 2.5.6 Poranění kostí a kloubů.......................................................................................... 23 2.5.7 Poranění oka .......................................................................................................... 23 2.6 Poranění teplem a chladem ................................................................................... 24 2.6.1 Popáleniny ............................................................................................................. 24 2.6.2 Poleptání ................................................................................................................ 25 2.6.3 Úraz elektrickým proudem .................................................................................... 25 2.6.4 Úpal........................................................................................................................ 25 2.6.5 Úžeh ....................................................................................................................... 26 2.6.6 Podchlazení............................................................................................................ 26 2.6.7 Omrzliny ................................................................................................................ 26 2.7 Otravy a intoxikace............................................................................................... 27 2.7.1 Návykové látky ...................................................................................................... 27 2.7.2 Otravy .................................................................................................................... 27 2.8 Křečové stavy ....................................................................................................... 28 2.8.1 Epilepsie................................................................................................................. 28 2.8.2 Tetanie.................................................................................................................... 29 2.8.3 Febrilní křeče ......................................................................................................... 29 3 Praktická část ............................................................................................................... 30 3.1 Metodika výzkumné práce, průběh výzkumu....................................................... 30 3.2 Charakteristika vzorku respondentů, výzkumného prostředí ............................... 30

3.3 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 31 4 Diskuze ........................................................................................................................ 47 5 Závěr ............................................................................................................................ 49 Použitá literatura ............................................................................................................. 51 Příloha A - Dotazník č. 1................................................................................................. 53 Příloha B - Dotazník č. 2 ................................................................................................ 55

1 Úvod Tématem bakalářské práce je Informovanost a edukace žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a kardiopulmonální resuscitaci. Toto téma jsem si vybrala proto, že mne velice zajímá. Každá lékařská disciplína je velice důležitá, avšak první pomoc řadím mezi stěžejní. Domnívám se, že každý člověk, který dosáhne určitého věku a mentálních schopností, by měl mít alespoň základní znalosti o první pomoci všeobecně a umět je aplikovat v praxi. A myslím, že právě děti 8. tříd jsou ve věku, kdy jsou natolik rozumné, aby první pomoc zvládli poskytnout. Také jsem chtěla v rámci své bakalářské práce pracovat a setkávat se s lidmi, něco užitečného jim předat. Vždyť jak se říká, „prevence je nejlepší lék“. Tím, že by se zavedla povinná výuka první pomoci na základních školách by vzrostla úroveň poskytování laické první pomoci a možná bychom v médiích zase neslyšeli: „Záchranná služba nedorazila včas..“, ale: „Další mladík zachránil před příjezdem záchranky život.“ Zajímavým projektem je Předlékařská první pomoc do škol, pořádaná Vyšší odbornou školou zdravotnickou a Střední zdravotnickou školou, Hradec Králové, která je žadatelem o zřízení metodického centra předlékařské první pomoci. Tento projekt má za úkol poskytovat metodickou podporu pedagogům škol při zavádění výuky první pomoci, bude vybavovat pedagogy pomůckami a zdravotnickým materiálem. Činnost centra bude zajišťovat vzdělávání pro pedagogy pomocí kurzů, tento projekt by tak mohl zvýšit úroveň znalostí první pomoci u pedagogů, a tím následně u žáků. (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2012). Bakalářská práce se skládá celkem ze dvou hlavních částí, a to z první, teoretické, kde se věnuji hlavně upřesnění některých pojmů z oblasti první pomoci, dále teoretickému vymezení vybraných kapitol z první pomoci, které jsem vybrala hlavně podle toho, co by mohli edukovaní žáci využít v praxi. A z druhé, praktické části, ve které jsem se věnovala hlavně informovanosti a edukaci žáků. Abych zjistila úroveň znalostí žáků 8. a 9. tříd, sestavila jsem velice jednoduché a krátké dotazníky, které jsem rozdala a nechala vyplnit od 140 žáků 8.a 9. tříd vybrané základní školy. Dotazníky jsem poté vyhodnotila a dle zjištěných znalostí jsem vypracovala prezentaci v programu PowerPoint, která obsahuje vybrané a nejdůležitější kapitoly z první pomoci. Přednášení na základní škole probíhalo celý jeden týden, pro každou třídu zvlášť, aby se žáci více individuálně zapojili. V průběhu přednášek se žáci aktivně zapojovali, někteří posloužili i jako modely nebo byli využiti pro modelové situace. Kardiopulmonální resuscitaci si museli

8

modelově zkusit všichni žáci. Vždy na konci přednášky jsem dbala na zpětnou vazbu a podávala jsem podstatné dotazy, které mi sami žáci museli zodpovědět. Abych se přesvědčila, že proběhlá edukace žáků byla účinná a přispěla k rozvoji znalostí, po dvou měsících jsem se do školy opět vrátila s připravenými druhými dotazníky, které byly náročnější než ty předešlé a nechala je žáky vyplnit. Při psaní mé bakalářské práce jsem čerpala pouze z uvedené odborné literatury. Mým názorem je, že vzdělávání žáků od útlého věku v oblasti první pomoci má u nás velice nízkou úroveň a je potřeba ji zvyšovat. Tyto znalosti jsou nedílnou součástí každodenního života. Tento postup předání znalostí žákům, který jsem zvolila v rámci své bakalářské práce a to ten, že do školního zařízení přijde zdravotník a edukuje žáky odlehčenou a zábavnou formou, je určitě účinný. Po edukačním týdnu na základní škole jsem měla opravdu dobrý pocit, že jsem něco málo předala dál.

1.1 Cíle práce Cíl č. 1: Zjistit úroveň znalostí žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a KPR před edukací a po edukaci. Cíl č. 2: Podle zjištěné úrovně znalostí žáků vypracovat edukační plán o první pomoci a KPR. Cíl č. 3: Edukovat žáky 8. a 9. tříd o první pomoci a KPR.

1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Žáci 8. tříd dosáhnou v průměru méně bodů než žáci 9. tříd v dotazníku č. 1. Hypotéza č. 2: Alespoň 50 % žáků 8. tříd a alespoň 75 % žáků 9. tříd dosáhne 10 a více bodů z možných 15 bodů v dotazníku č. 2.

9

Hypotéza č. 3: Alespoň 90 % všech dotázaných žáků bude po edukaci znát telefonní čísla pro přivolání rychlé záchranné služby.

10

2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy 2.1.1 Edukace Edukace je „proces soustavného ovlivňování chování jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, postojích, návycích a dovednostech.“ (Juřeníková, 2010). Člověk, vedoucí edukaci, se nazývá edukátor, ten aktivně vede skupinu, ve které edukace probíhá. Edukant je člověk nebo skupina, která je edukována. Edukačním místem je potom kterékoli místo, kde edukace probíhá. (Juřeníková, 2010). Cílem edukace je zvýšit kvalitu znalostí, prohloubení dosavadních znalostí nebo zvýšení kvalifikace. V praktické části mé bakalářské práce jsem byla tedy edukátorem já, mými edukanty byli skupiny žáků a edukačním místem byla v tomto případě škola.

2.1.2 Školní vzdělávací program pro základní vzdělání Již žáci na prvním stupni základních škol se se zdravotnictvím a první pomocí alespoň rámcově setkají. V 1. – 3. třídě je to při vyučování předmětu Prvouka, kde jsou žáci seznámeni hlavně s rozdíly rolí ženy a muže, vytváří si základní návyky denního režimu, výživy, hygieny, získávají základní poučení celkově o zdraví, první pomoci, získávají základní znalosti o osobním bezpečí a správném chování při mimořádných událostech. Konkrétně se učí pečovat o své zdraví, dodržovat zdravou životosprávu, pitný režim, žák umí pojmenovat jednotlivé části lidského těla, předchází zraněním ve třídě, umí poskytnout první pomoc při drobném zranění a krvácení, osvojí si telefonní čísla první pomoci, policie a hasičů, odmítá nabízené návykové látky. Žáci 4. – 5. tříd jsou v této oblasti informováni v předmětech Vlastivěda a Přírodověda. V těchto předmětech se prohlubují již získané znalosti, žák se seznamuje s novými poznatky o lidském těle, učí se funkce lidského těla, rozvíjí své znalosti o zdravém způsobu života, žák se učí předvádět odmítání návykových látek, druhy návykových látek, umí pečovat o své zdraví, je schopen chránit své zdraví a pomáhat ke zlepšení zdraví druhých, ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc. V hodinách probíhají diskuse o zdraví, o škodlivých vlivech pro život. Žák se učí o poskytnutí základní první

11

pomoci, umí telefonování na linky pomoci. Předmět Výchova ke zdraví je vyučován u žáků 6., 8. a 9. Žáci se učí zásadám zdravého stravování, o poruchách příjmu potravy, o ochraně před přenosnými i nepřenosnými chorobami, o chronických onemocněních a úrazech. Žák se seznamuje s preventivní péčí, učí se odpovědnému chování v situacích úrazu. Žák prohlubuje své znalosti o zneužívání návykových látek, dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví, zdokonaluje se v ochraně zdraví při různých činnostech, bezpečnost v dopravě, prevence vzniku a

rizika pohlavních chorob, HIV/AIDS,

hepatitidy. Žáci osvojí odpovědné chování v situacích ohrožující život a při úrazech, jako jsou například úrazy v domácnosti, na pracovišti, při sportu nebo v dopravě. (Základní škola Židlochovice, 2007).

2.1.3 Základní pojmy v první pomoci První pomoc je „péče nebo pomoc poskytnutá postiženému před příjezdem zdravotnické záchranné služby nebo jiného kvalifikovaného odborníka.“ (Kelnarová, 2007). Laická první pomoc je jakákoli pomoc nebo péče poskytnutá před příjezdem záchranné služby, podává ji laik nebo zdravotník. Technická první pomoc je prováděna speciálními týmy, jako je hasičský záchranný sbor, horská a vodní služba, které slouží k odstranění fyzických či chemických příčin, které ohrožují postiženého i zachránce. (Suská, 2005). Odborná přednemocniční pomoc je poskytována lékaři, záchranáři a sestrami s cílem uchování a udržení zdraví. (Kelnarová, 2007). Jestliže dojde k ohrožení života, v České republice máme k dispozici několik telefonních čísel na tísňové linky, které jsou bezplatné. Jsou to tyto linky tísňového volání: 155 Zdravotnická záchranná služba, 150 Hasičský záchranný sbor, 158 Policie České republiky, 112 Integrovaný záchranný systém (Cetlová, 2010). V akutním ohrožení života se stává vždy člověk, u nějž byla porušena jedna nebo více životních funkcí. Pokud dojde k poruše jedné, vždy dojde k poruše ostatních. Základní životní funkce se rozdělují na: 1)

Vědomí je aktivní stav naší psychiky. Příčiny poruchy vědomí jsou nejčastěji:

pobyt v horkém prostředí, vyčerpání, rychlé vzpřímení se, slabost srdce. Příznaky jsou nevolnost, ztráta vědomí, bledost, snížení pulzu, nízký tlak. 2)

Dýchání je výměna plynů, která probíhá mezi vnějším prostředím a naším

organizmem. (Vokurka, 2009). Mezi příčiny poruch dýchání patří vdechnuté cizí těleso, 12

otok dýchacích cest při alergii, plicní onemocnění, poranění hrudníku nebo vdechnutí nebezpečných látek. Porucha dýchání se projevuje jako ztížené dýchání, bezdeší, promodrávání (cyanóza) koncových částí těla, porucha vědomí a zástava oběhu. (Kelnarová, 2007). 3)

Krevní oběh zajišťuje oběh krve v organizmu. Běžný tep se u dospělého člověka

pohybuje mezi 60-90/min. Nejčastější příčiny poruch krevního oběhu jsou infarkt myokardu, úrazy elektrickým proudem, alergické reakce, krvácení, otravy. Příznaky jsou bledá kůže, porucha vědomí, zástava dechu. (Kelnarová, 2007). Pokud dojde k úplnému a nezvratnému selhání všech základních životních funkcí, nastává smrt. (Mačák, 2008). Úmrtí se rozděluje na náhlou smrt, která se dostaví krátce od působení příčiny. Dle WHO „se jedná o smrt do 6 hodin od příčiny smrti.“ Klinickou smrt, která je důsledkem zástavy oběhu nebo dýchání a biologickou smrt, (buněčnou smrt), je to destrukce tkání. (Pokorný, 2003). V rámci první pomoci je pro zlepšení stavu nebo pro záchranu života důležité znát alespoň základní polohování pacientů. Nejužívanějšími polohami jsou: 1)

Stabilizovaná poloha, užívaná při poruchách vědomí, u intoxikací, u vážných

poranění, atd. a slouží k zajištění průchodnosti dýchacích cest, jako prevence zapadnutí jazyka a snižuje riziko vdechnutí cizího tělesa, neužívá se při poranění páteře. Nemocný leží na zádech s nataženými dolními končetinami, nohu, kterou máme blíže k nám ohneme a bližší ruku zastrčíme pod zadek, poté mírným tahem k nám, který vede vzdálenější ruka, nemocného přesuneme na bok. Spodní noha je ohnutá, horní natažená. Ruka pod tělem bude posunuta za záda, horní rukou můžeme podepřít obličej. (Trapani, 2006). 2)

Rautekova zotavovací poloha je poloha na boku, s hlavou v záklonu, tato poloha

je stejná jako stabilizovaná, s tím rozdílem, že jsou nohy vyměněny. Horní končetina je pokrčená a dolní je natažená. Tato poloha se užívá v případech stejných jako poloha stabilizovaná. Dalším, velice důležitým pojmem, užívaným v první pomoci, je bezvědomí. Je to útlum vědomí a bdělosti při poškození mozku. (Růžička, 2007). S pojmem „bezvědomí nebo poruchy vědomí“, které patří mezi poruchy základních životních funkcí, se v následujícím textu často setkáme, proto je nutné ho objasnit. Poruchy vědomí se dělí

13

na kvantitativní poruchu vědomí, to je somnolence (polospánek, nemocný je orientován, usíná při konverzaci, reaguje ale na oslovení, sopor (hluboký spánek, nemocný reaguje jen velmi málo, hlavně na silnější podmět, kóma (bezvládné tělo ležící pasivně, vůbec nereaguje) a kvantitativní, což je synkopa (krátká ztráta vědomí z důvodu snížené dodávce kyslíku do mozku), obnubilace (mrákotný stav , nemocný není schopen vlastního počínání, má ale zachovanou prostorovou orientaci), delirium (vyskytuje se u horečnatých stavů, alkoholismu , intoxikací , provázeno halucinacemi a vzrušením), amence (stav útlumu nebo vzrušení, provází ji poruchy chování, myšlení a nálady) a agonie (je přítomna u umírání, období před smrtí). (Kelnarová, 2007). První pomoc u poruch vědomí zahrnuje uvolnění dýchacích cest, zjistíme, zda nemocný normálně dýchá, jestli ne, zahájíme dýchání z úst do úst, uložíme ho do stabilizované polohy, kontrolujeme fyziologické funkce, až do příjezdu rychlé záchranné služby. (Suská, 2005).

2.2 Neodkladná resuscitace Neodkladná resuscitace je soubor postupů, které na sebe navazují, a které slouží k obnově oběhu krve s hlavním cílem chránit hlavně mozek a myokard před poškozením. Neodkladná resuscitace se dělí na základní neodkladnou resuscitaci, která je podávána laiky, bez užití pomůcek a v terénu, naopak rozšířená neodkladná resuscitace je poskytována zdravotníky za užití pomůcek, přístrojů, léků a vždy navazuje na základní resuscitaci. (Kelnarová, 2007). Mezi základní postup neodkladné resuscitace řadíme umělou ventilaci (zabezpečení průchodných dýchacích cest) a nepřímou masáž srdeční. Tento postup nazýváme kardiopulmonální resuscitací. (Vokurka, 2009). Při provádění kardiopulmonální resuscitace je velmi důležité dodržet daný poměr stlačení a vdechů. U dospělého je to 30:2, u dítěte na 1 rok 30:2 a u novorozence 3:1.

2.2.1 Zahájení kardiopulmonální resuscitace Kardiopulmonální resuscitaci zahájíme, jestliže začne nebo už selhala jedna nebo více životních funkcí nebo jestliže nemáme jistý důkaz smrti. Mezi jisté známky smrti patří posmrtné skvrny, posmrtná ztuhlost a mrtvolný zápach. KPR se také někdy neprovádí za zvláštních podmínek, jsou to poslední stádia

14

nevyléčitelných chorob a když je zachránce v případě ohrožení života nebo zcela unaven. (Beránková, 2007).

2.2.2 Ukončení kardiopulmonální resuscitace KPR můžeme v několika případech (beztrestně) ukončit. Pokud se oběhový systém obnoví, pokud je postižený předán zdravotníkům, jestliže jsou zachránci zcela vyčerpáni nebo jestli jsou v bezprostředním ohrožení života, pokud při usilovné resuscitaci, trvající nejméně 30 minut, nedochází k zlepšení životních funkcí a pokud jsou znát jisté známky smrti. Ukončení KPR však může nařídit pouze lékař. (Beránková, 2007).

2.2.3 Porucha průchodnosti dýchacích cest Porucha průchodnosti dýchacích cest může nastat při zapadnutí jazyka u poruch vědomí, při vdechnutí cizího tělesa (zvratků). Příznaky viz. dýchání. Průchodnost dýchacích cest u nemocného s poruchou vědomí zajistíme vyčištěním úst a tzv. Esmarchovým manévrem, ten spočívá v záklonu hlavy předsunutím dolní čelisti, u dětí užijeme však jen mírný záklon, tím se krční svaly napnou a kořen jazyka bude oddálen od stěny hltanu. (Kelnarová, 2007). U postiženého při vědomí se doporučuje užít rázných úderů v předklonu mezi lopatky. Nebo obejmutím postiženého zezadu, objímáme nadbřišku a prováděním stlačení směrem k sobě a nahoru (Heimlichův manévr). (Černý, 2009). U malých dětí se snažíme cizí těleso vypudit tak, že si dítě položíme hlavičkou dolů na ruku a provádíme rázné údery mezi lopatky. Technika dýchání z plic do plic ústy se provádí tak, že postiženému uděláme záklon hlavy, předsuneme čelist a otevřeme ústa. (Kelnarová, 2007).

2.2.4 KPR u dospělého Techniku srdeční masáže provádíme tak, že si vyhmátneme hrot mečíku hrudní kosti, přiložíme prostředníček a ukazováček, druhou ruku přiložíme na již přiloženou ruku, propleteme prsty, které máme zvednuté, ruce máme napnuté a při masáži využijeme své hmotnosti, frekvence stlačení je kolem 100/minutu, hloubka stlačení asi 5 cm. (Beránková, 2002).

15

Jestliže najdeme nemocného v bezvědomí, vždy v první řadě vždy dbáme o zajištění bezpečnosti okolí, poté vždy kontrolujeme vědomí, a to tak, že s nemocným zatřeseme, a hlasitě ho oslovujeme, dýchání kontrolujeme tak, že přiloženou rukou na hrudník posuzujeme zdvihy, puls (tep) kontrolujeme na velkých tepnách. (Kelnarová, 2007). 1)

Když postižený nereaguje, jeho životní funkce jsou však zachovány, nemocného

dáme do polohy na zádech, dýchací cesty zprůchodníme záklonem hlavy a vysazením brady, pokud postižený normálně dýchá, přesuneme postiženého do stabilizované polohy a zajistíme 5T, poté přivoláme záchranou službu. 2)

Situaci, kdy postižený nedýchá ani nereaguje, budeme řešit otočením

postiženého na záda, uvolněním dýchacích cest. Pokud má postižený lapavé dechy, začneme z dýcháním z plic do plic (z úst do úst). Hrudník by se měl zvedat jako při běžném dýchání. Samotný vdech by neměl být delší než 1 s. Umělé dýchání neukončujeme dříve, než dorazí záchranná služba nebo když nemocný začne dýchat sám. Zajistíme 5T. 3)

Pokud má postižený zástavu srdeční činnosti i zástavu dechu, otočíme ho na

záda, zprůchodníme dýchací cesty, přivoláme rychlou záchranou službu a zahájíme KPR. 4)

Srdeční masáž a umělé dýchání neukončujeme před obnovou životních funkcí

nebo do příjezdu zdravotníků. (Kelnarová, 2007).

2.2.5 Základní neodkladná resuscitace u novorozence Technika stlačování hrudníčku je přes hrudní kost (střed), o prst níže, než je spojnice bradavek. Masáž se provádí dvěma prsty (ukazováček a prostředníček). Frekvence stlačení je kolem 100/minutu, hloubla stlačení je kolem 2 cm. (Beránková, 2002). Postup je podobný jako u dospělého, v první řadě zajistíme bezpečnost okolí, poté zhodnotíme schopnost dítěte reagovat na vnější podněty, a to tak, že dítěti způsobíme jemný bolestivý podnět, za předpokladu, že dítě nereaguje, zvedneme bradu (záklon neprovádíme), při lapavém dechu nebo bezdeší odstraníme překážku v dýchacích cestách a zahájíme umělé dýchání jako u dospělého, s tím rozdílem, že dítěti obejmeme spolu s ústy i nos a provádíme 5 počátečních vdechů. Sledujeme reakce dítěte, pokud nenahmatáme puls, zahájíme KPR. (Kelnarová, 2007).

16

2.2.6 Základní neodkladná resuscitace u dětí nad 1 rok Technika stlačování je pouze jedné ruky, opět na střední část mečovitého výběžku, frekvence stlačení je kolem 100/minutu, hloubka stlačení je kolem 2,5 cm. (Beránková, 2002). Postup je podobný jako u novorozence s tím rozdílem, že když dítě nereaguje, uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím bradičky s otevřením úst. Pokud má dítě poruchu dýchání, odstraníme překážku z dýchacích cest, poté provádíme dýchání z úst do úst jako u dospělého, avšak provedeme pět počátečních dechů, sledujeme reakce. Jestliže není hmatný puls, provádíme KPR. (Kelnarová, 2007).

2.2.7 Rozšířená neodkladná resuscitace Rozšířenou neodkladnou resuscitaci provádí pouze školená osoba či zdravotnický personál, za pomoci speciálních pomůcek. Základní pomůcky jsou: Kardiopumpa, která se užívá jako pomůcka zajišťující stlačení (kompresi) i dekompresi hrudníku. (Beránková, 2002). Defibrilátor je přístroj, který může ovládat jen školený zdravotnický personál, a který se užívá k zrušení nepravidelných stahů srdce (fibrilace komor) pomocí přiložených elektrod, které aplikují elektrické výboje. (Kelnarová, 2007). (AED) Automatizované externí defibrilátory jsou přístroje, které slouží k defibrilaci srdce. AED provádí elektrický šok a tím dojde k obnově normálního srdečního rytmu. (Stelzer, 2007). Tyto přístroje se na veřejných místech, s větším počtem lidí, jako letiště, školy, atd. Obsluhu AED by měl provádět školený člověk. Farmakoterapeutická léčba je podávána pouze zdravotníky, je to řada specifických léků, užívaných při rozšířené resuscitaci. (Kelnarová, 2007).

2.3 Krvácení Krvácení můžeme rozdělit do několika základních skupin na malé a velké krvácení, vnější a vnitřní a vlásečnicové, žilní, tepenné a smíšené krvácení. Vlásečnicové krvácení není nebezpečné, jsou to nejčastěji jen drobné oděrky. Žilní krvácení je charakterizováno volným vytékáním tmavé krve, při poranění velkých žil se může krev valit. Tepenné krvácení se považuje za nejnebezpečnější, krev při něm rytmicky vystřikuje a má světlejší barvu. Při větším krvácení postiženého uložíme do vhodné polohy, poté přikládáme tlakový obvaz, který stlačuje ránu. Tlakový obvaz by měl být sterilní a měl by se skládat ze tří vrstev (sterilní krytí, fixační obinadlo a obvaz), avšak

17

v praxi se užívá všech dostupných pomůcek. (Petržela, 2007). Při stlačení rány by se rána až do příjezdu zdravotníků neměla pouštět, krvácení by se tím zbytečně podpořilo. V případech většího krvácení voláme vždy rychlou záchrannou službu, nemocného uklidňujeme, zajistíme 5T. V případě podezření na vnitřní (skryté) krvácení, které má velmi zastřené příznaky, jako jsou modřina (hematom) v místě poranění, slabost, poruchy vědomí, rychlý puls, nízký tlak krve, uložíme nemocného, zajistíme 5T a okamžitě voláme rychlou záchrannou službu. Při krvácení z tělních otvorů (nosu, ucha, úst, konečníku, pohlavních orgánů) vždy přikládáme sterilní sací krytí, nemocného uložíme, uklidníme, zajistíme 5T a zajistíme neprodleně lékařskou pomoc. U nejběžnějšího krvácení, z krvácení z nosu, přiložíme na nos kapesník, předkloníme hlavu a necháme krev volně vytékat, nikdy hlavu nezakláníme! Můžeme chladit šíji. Krvácení z nosu není nebezpečné, jestliže netrvá dlouho. (Beránková, 2002).

2.4 Šok „Šok je hemodynamická porucha, natolik závažná, že dodávka kyslíku nestačí krýt metabolickou potřebu tkání.“ (Pokorný, 2003).

2.4.1 Druhy šoku a jejich příčiny Hypovolemický šok je vyvolán výrazným snížením cirkulujícího objemu v cévním řečišti, jako je krvácení, ztráta plazmy (popáleniny). Septický šok je způsoben vniknutím gram- pozitivních nebo gram- negativních organizmů do cévního řečiště, kde uvolňují toxiny. Kardiogenní šok je poškození srdce, jeho funkce, nejčastěji způsobené infarktem myokardu, poruchou rytmu srdce. Neurogenní šok nastává při nerovnováze parasympatického a sympatického systému, jenž způsobuje změnu napětí svaloviny cév. Anafylaktický šok vznikne. když se určité alergeny dostanou do jedince a vyvolá nepřiměřenou reakci organizmu, ohrožující život. Jde o vyhrocenou alergii. (Cetlová, 2010).

2.4.2 Fáze šoku 1)

Kompenzace je první fází šoku, která má za cíl udržet dodávání dostatečného

množství kyslíku a živin pro mozek a srdce. Hlavní příznaky kompenzace jsou bledá

18

kůže, která je studená a vlhká, zvýšený srdeční tep (kolem 120/min.), žízeň, zimnice, třes a neklid. 2)

Dekompenzace je druhou fází šoku, kde dochází k celkovým patologickým

změnám, ve tkáních je nedostatek kyslíku a snižuje se srdeční výdej. Příznaky jsou prohloubené, kůže začíná mít mramorovou barvu, na okrajových částech těla dostává kůže namodralé zbarvené (cyanózu), objevuje se lepkavý pot, puls se špatně nahmatá, je vyšší než 120/min., počáteční neklid se mění v poruchu vědomí. 3)

Nezvratná fáze je koncem úplného metabolického rozvratu, dochází k selhání

orgánů. Příznaky jsou: nehmatný puls, selhání základních životních funkcí. (Kelnarová, 2007).

2.4.3 Protišoková opatření - 5T Abychom předešli vzniku nebo dalšímu prohlubování šoku, musíme dodržet pět základních pravidel v prevenci vzniku šoku: 1)

Tekutiny pacientovi nikdy nepodáváme. Můžeme žízeň zmírnit zvlhčováním úst

gázou. 2)

Teplo musíme pacientovi vždy zajistit, přikryjeme ho dekou, peřinou.

3)

Ticho zajistíme proto, aby se pacientův stav nezhoršoval a pro lepší psychickou

pohodu. 4)

Tišení bolesti zajistíme dle stavu a poranění, u krvácení se snažíme ho zastavit,

u zlomenin znehybnit, atd. Pacienta uložíme do protišokové polohy (poloha vleže se zdvihnutými dolními končetinami) a komunikujeme s ním klidným hlasem. 5)

Transport do nemocničního zařízení by měl být zajištěn co nejrychleji. (Cetlová,

2010).

2.5 Rány Rozdělujeme několik druhů ran, a to: řezná, často způsobená nožem, sklem, je lehce rozpoznatelná, má hladný okraj, naopak rána tržná, způsobena často nástrojem, má okraj nepravidelný, potrhaný, rána bývá často infikována, bodná rána se může jevit jako malé, neškodné zranění, ale bývá často velmi hluboká a hrozí riziko zavlečení infekce, 19

střelná rána je malá ranka, ale velice nebezpečná, kvůli poranění vnitřních orgánů, sečná rána, způsobena nejčastěji sekyrou, má často za následek amputaci (prstu). První pomoc při poranění je vždy dle druhu rány, v zásadě ale spočívá v uložení nemocného do vhodné a jemu pohodlné polohy, ránu opláchneme desinfekčním prostředkem, pokud možno použijeme sterilní obvaz a ránu kryjeme s velkou sací a krycí vrstvou, zajistíme znehybnění postižené části těla, zajistíme příjezd rychlé zdravotnické služby, 5T. Při znečištěném tělesu zvažujeme očkování proti tetanu. Pokud je v ráně cizí těleso (nůž), ránu nikdy nevytahuje, postupujeme stejně, jen cizí těleso opatrně obvážeme. (Beránková, 2002). Jako častá poranění se také mohou objevit cizí tělesa v tělních otvorech. S cizími tělesy v uchu nose, dutině ústní, hrtanu, konečníku, pohlavních orgánech, se setkáme nejčastěji u dětí. Těleso vytahujeme jen za předpokladu, že jde volně vytáhnout, pokud je zaklíněné nebo je moc daleko, raději přenecháme tento problém do rukou lékařů, mohlo by dojít k poškození dítěte. Z konečníku a pohlavních orgánů tělesa nikdy nevytahujeme sami. (Kelnarová, 2007).

2.5.1 Poranění zvířetem Mezi lehká poranění patří bodnutí hmyzem, které může být nepříjemné, ale jen dočasně. Způsobuje svědění, přechodnou bolest, otok. Běžné ošetření zahrnuje desinfekci místa, vyjmutí žihadla pinzetou, ledování či nanesení běžně dostupných otok a svědění zmírňujících léků. Pokud je ale dotyčný postižený alergický, např. na vosí či včelí bodnutí, hrozí riziko vzniku alergické reakce až anafylaktického šoku. Při příznacích, jako je otok (rtů, krku, obličeje), zhoršeného dýchání, okamžitě voláme rychlou záchranou službu. (Trapani, 2006). Uštknutí hadem není ve většině případů nebezpečné. Jediný jedovatý had u nás je zmije. Příznaky uštknutí hadem jsou dva nebo čtyři drobné vpichy v místě poranění, silná bolest, otok, nevolnost až zvracení, při větší reakci může dítě mít až poruchy vědomí a poruchy dýchání. První pomoc u uštknutí hadem je umytí nebo desinfekce rány, jed nikdy z rány nevysáváme, vyhledáme lékařskou pomoc. (Gregora, 2004). Pokud dojde k uštknutí exotickým hadem, je namístě kontaktovat Toxikologické centrum Praha ke konzultaci ohledně další léčby. (Cetlová, 2010). O zaškrcování rány při uštknutí hadem

20

mluví literatury odlišně. Po uštknutí hadem může dojít až k anafylaktickému šoku, viz. šoky. Pokousání zvířetem, nejčastěji způsobená psem u dětí, budeme postupovat tak, že ránu omyjeme, vydezinfikujeme, přiložíme sterilní krytí a postiženého dopravíme k lékaři. Vždy dbáme na zjištění totožnosti zvířete, kvůli očkování proti vzteklině. (Gregora, 2004).

2.5.2 Poranění hlavy Poranění hlavy můžou často vypadat velmi dramaticky, zvláště pak při krvácení, protože hlava je velmi bohatě cévně zásobena, i při velmi drobném a povrchovém poranění může hlava velmi krvácet. S poraněním hlavy se často setkáme u dopravních nehod, hry, atd. Poranění hlavy dělíme na dvě základní skupiny, na primární a sekundární poranění. Mezi primární poranění hlavy patří zlomeniny lebky, otřes mozku, zhmoždění mozku a stlačení mozku. U zlomeniny lebky spočívá první pomoc v měření fyziologických funkcí, uložení postiženého do stabilizované nebo zotavovací polohy, zajištění 5T a zavolání lékařské pomoci. Pokud dojde k vyřazení některé z fyziologických funkcí, zahájíme KPR. (Kelnarová, 2007). Otřes mozku vzniká při vzniklém násilí na hlavu. Může k němu dojít mnoha způsoby, například při pádu na hlavu, při prudkém nárazu. K hlavním příznakům patří bolesti hlavy, poruchy vědomí s výpadky paměti, zvracení. První pomoc zahrnuje uklidnění nemocného, kterého necháme v klidu ležet s podloženou hlavou a zavoláme záchranou službu. (Keggenhoff, 2006). Zhmoždění mozku je závažnější stav než otřes mozku, dochází při něm k narušení struktury mozkové tkáně. Bývá přítomno bezvědomí, výpadek paměti, desorientace a poruchy vědomí. První pomoc je totožná s první pomocí u otřesu mozku. Stlačení mozku způsobuje závažné krvácení do mozku, stav je velmi závažný. První pomoc je stejná jako u předcházejícího zhmoždění mozku. K sekundárnímu poraněním hlavy patří všechna poškození mozku, která vzniknou jako komplikace nitrolebních úrazů. Spadá sem otok mozku a krvácení do mozkové tkáně. Jsou to život ohrožující komplikace, které potřebují urgentní a odbornou péči. Skalpace vzniká nejčastěji při jízdě na bicyklu bez helmy, při nehodách, u práce s přístroji, atd. Příznaky jsou skalpovaná část, bolest, krvácení. První pomoc je jako u krvácení. U poranění obličeje jsou nejzávažnější poranění očí a skeletu obličeje. Nejčastěji je to

21

poranění nosu, zlomenina dolní čelisti, v obou případech jsou příznaky bolest, krvácení, deformace, otok. První pomoc spočívá monitorování fyziologických funkcí, ošetření krvácení, zajištění 5T a přivolání lékařské služby. (Kelnarová, 2007).

2.5.3 Poranění páteře Vznikají nejčastěji při autonehodách, u pádů z výšky, atd. Příznaky poranění páteře můžou být rozsáhlé a odlišné dle místa úrazu, nejčastější jsou však porucha hybnosti dolních i horních končetin, porucha citlivosti, bolest. Pokud má postižený životní funkce v normálu, raději s ním nepohybujeme než přijede lékařská pomoc. Při poranění páteře dochází také často k poranění míchy (otřes míchy, pohmoždění, stlačení míchy), příznaky se liší dle poranění různých segmentů míchy. První pomoc se liší u nemocného při a v bezvědomí. Pacienta při vědomí se ptáme na události nehody (úrazu), nehýbeme s ním, kontrolujeme fyziologické funkce, voláme lékařskou pomoc, dbáme na 5T. S postiženým v bezvědomí jednáme preventivně jako kdyby měl úraz páteře, pokud u úrazu nebyl žádný svědek. Postiženého necháme v poloze, ve které jsme ho našli, kontrolujeme fyziologické funkce, provedeme 5T, voláme rychlou záchranou službu. Pokud dojde k poruše fyziologických funkcí, zahájíme KPR i kdybychom věděli, že páteř poraněná je. (Kelnarová, 2007).

2.5.4 Poranění hrudníku Pokud dojde k poranění hrudníku, hned na místě úrazu či nehody dojde k respirační tísni (poruše dýchání). (Pokorný, 2003). Poranění hrudníku můžeme rozdělit na otevřená a zavřená. Zavřená poranění jsou následkem tupého úderu, stlačením anebo zhmožděním. Nejvíce se setkáme se zlomeninami žeber. První pomoc je uklidnění a uložení pacienta do polosedu, kontrola životních funkcí, 5T a zavolání záchranné služby. U postiženého v bezvědomí postupujeme stejně, jen ho uložíme do stabilizované polohy. Otevřené poranění hrudníku je nebezpečné v tom, že vznikne pneumotorax (vzduch pronikne do pohrudniční dutiny), tím se stlačí plíce a zamezuje pohybům pří dýchání. Příznaky pneumotoraxu jsou obtížné dýchání, rána na hrudníku, bledost až promodrávání, bolest při dýchání, úzkost, neklid. U nemocného bez poruch fyziologických funkcí, zajistíme polohu v polosedu a ránu kryjeme (nejlépe igelitem), ze tří stran ji oblepíme náplastí, toto zajistí, aby se vdechovaný vzduch dostával také ven z plic. Nemocného v bezvědomí uložíme do stabilizované polohy, postiženou

22

stranou dolů a kontrolujeme životní funkce, zajistíme 5T a přivoláme lékařskou pomoc. (Beránková, 2002).

2.5.5 Poranění břicha Zavřená poranění břicha jsou způsobena tupým nárazem do břicha, kterým může dojít k natržení kteréhokoli orgánu a následnému krvácení (natržení sleziny, bránice, jater, slinivky břišní, ledvin, močového měchýře, atd.). Příznakem je bolestivé místo, břišní stěna je „prknovitá“, stav pacienta se horší, přítomny jsou příznaky šoku. První pomoc spočívá v uložení pacienta do polohy na zádech a vypodloženými dolními končetinami, sledujeme fyziologické funkce, provedeme 5T, zavoláme rychlou záchranou službu. U otevřeného poranění je krvácení příznakem navíc a ošetření této rány při první pomoci. (Kelnarová, 2007).

2.5.6 Poranění kostí a kloubů „Zlomenina je porušení celistvosti kosti“. (Beránková, 2002). Zlomeniny dělíme na uzavřené a otevřené. Zlomenina vznikne nepřiměřeným nebo násilným tlakem na kost. Příznakem zlomeniny je bolest, zejména při pohybu, deformace zlomené části, otok, krepitace (zvuk, který vzniká třením se kostí o sebe). U otevřené zlomeniny je to potom ještě vyčnívající kost a krvácení. První pomocí při zlomenině je uložení nemocného do příslušné polohy, znehybnění zlomené části, například přiložením dlahy as následnou fixací (zavázání obvazem, šátkem). Nemocného dopravíme k lékaři. Pokud se jedná o větší zlomeninu, kontrolujeme životní funkce, zajistíme 5T a voláme rychlou záchranou službu. U otevřené zlomeniny ránu dezinfikujeme, přikládáme na ránu sterilní krytí. K poraněním kloubů patří zejména podvrtnutí kloubu a vykloubení kloubu. Příznaky jsou podobné, jde o bolest kloubu, otok, omezení hybnosti, deformace. První pomoc spočívá v chlazení kloubu, znehybnění končetiny (přivázání k druhé nebo k tělu) a doprava k lékaři. (Beránková, 2002).

2.5.7 Poranění oka Poranění a úrazy oka mohou vést až ke slepotě. Poranění oka má příznaky jako bolest, světloplachost, pálení oka a slzení. Rozdělujeme několik druhů poranění oka, a to poranění způsobené mechanickým vlivem, chemickou látkou a zářením. Poškození

23

mechanickým vlivem bývá způsobené cizím tělesem v oku. Tělísko odstraníme výplachem z oka nebo kapesníčkem, nikdy neodstraňujeme tělíska, která jsou zaseklá. Tupá poranění oka jsou způsobena nárazem na oko, bává přítomný otok, hematom (modřina) a neschopnost rozevření víček. Oko sterilně kryjeme a zajistíme lékařskou pomoc. Při poleptání (louhem nebo kyselinou), provedeme nejméně 30 minut dlouhý výplach oka, poté vyhledáme lékařskou pomoc. Poškození zářením (nejčastěji ultrafialovým) bývá u pobytů u moře nebo na horách. Příznaky jsou obdobné jako předešlé. První pomoc spočívá v pobytu v temné místnosti, sluneční brýle a studené obklady. (Kelnarová, 2007).

2.6 Poranění teplem a chladem 2.6.1 Popáleniny Popáleniny patří mezi nebolestivější a nejhůře hojící se rány. Popálenina vzniká kontaktem tkáně s velmi vysokými teplotami. (Keggenhoff, 2006). Postižení má 4 stupně: 1)

Zarudnutí kůže vzniká při dlouhém pobytu na slunci, kůže je citlivá a bolestivá

na dotek. 2)

Puchýř může být povrchový a hluboký.

3)

Příškvar je charakteristický poškozením kůže i podkoží, kůže je bez citu, má

nižší teplotu a tmavší barvu. 4)

Zuhelnatění je poslední fází popáleniny, zde je poškozeno i svalstvo i kost.

Příznaky popáleniny jsou bolest, zjevné poškození kůže, může dojít i k šoku. První pomoc u popálenin je zamezení dalšího působení tepla, zajištění bezpečnosti. Uvolníme dýchací cesty (zahájíme KPR), na popálená místa pustíme studenou vodu, kontrolujeme životní funkce, pokud je to možné, sejmeme oděv, oděv, který je přiškvařený, nikdy nesundáváme, odstraníme šperky a přiložíme sterilní krytí. Zajistíme 5T a přivoláme lékařskou službu. Rozsah popálené plochy těla se hodnotí dle „pravidla devíti“. U dospělého je to: hlava 9%, ruce (každá) 9%, trup 18+18%, nohy (každá) 18%, perineum 1%, plocha ruky s prsty 1%. Děti mají hodnocení jiné: hlava 14%, ruce (každá) 9%, nohy (každá) 16%, trup 18% a taktéž záda. (Kelnarová, 2007).

24

2.6.2 Poleptání (chemické postižení) je nejčastěji způsobeno kyselinou nebo zásadou. U poleptání kyselinou se setkáme s příškvarem tmavé barvy, u poleptání zásadou bude rána vypadat rozbředle, barva bude hnědá až zelená. Úraz zásadou může být nebezpečnější než kyselinou, postihuje více do hloubky. U poleptání se objevuje bolest. Pokud je zasaženo oko, příznakem bývá neschopnost otevřít oko. Úraz poleptání budeme řešit rychlým oplachem místa vodou a pokusíme se postižené místo zneutralizovat. U kyselin se užívá roztok jedlé soli nebo slabá voda z mýdla, u zásad zředíme slabý roztok octu. Neutralizace se neužívá u zasažení oka. Na ránu můžeme přiložit sterilní krytí a můžeme ho polít přichystaným roztokem. Zajistíme 5T a voláme lékařskou pomoc. U požití chemické látky, se objevují následující příznaky: otoky (jazyka, krku, rtů), bolest v hrudi, břicha, zhoršené dýchání, známky šoku. První pomocí bude vypití co největšího množství vody, aby došlo k naředění. Úmyslné zvracení nikdy neprovádíme (došlo by k dalšímu poleptání). Zajistíme protišoková opatření a voláme lékařskou službu. (Cetlová, 2010).

2.6.3 Úraz elektrickým proudem Při úrazu elektrickým proudem se často zdají popáleniny méně závažné, bývají však velmi rozsáhlé a prochází do hloubky. Po úraze elektrickým proudem může dojít k srdeční nebo dechové zástavě. Často se setkáme s příznaky jako jsou: popáleniny (hluboké), srdeční potíže, křeče svalů, postižení centrálního nervového systému. První pomocí bude přerušení působení proudu, kontrola životních funkcí (KPR), sterilní ošetření popálenin, 5T a voláme lékařskou pomoc. (Cetlová, 2010).

2.6.4 Úpal Úpal je přehřátí organizmu. K úpalu dochází při náročné fyzické práci v teplém prostředí, v místnostech v velkým počtem lidí, v nevětraným místnostech s vysokou teplotou a při nízké hydrataci. Příznaky jsou slabost organizmu, pocity žízně a horka, ztráta orientace, poruchy vědomí, kůže je suchá, barva obličeje červená, teplota je zvýšená. Dýchání i srdeční tep jsou nejdříve zrychlené, postupně se zpomalují a může dojít i k zástavě. První pomocí je uložení postiženého do chladnějšího prostředí, nemocného se snažíme osvěžit (studené obklady na hlavu a do třísel), pokud je

25

nemocný při vědomí, podáváme chladné tekutiny na lžíci, můžou být i přisolené, vhodné jsou minerálky. Provádíme 5T a zajistíme lékařskou pomoc. (Beránková, 2002).

2.6.5 Úžeh Úžeh nastává při přímém působení slunce na hlavu. Při takovémto působení dochází k celkovému vzestupu tělesné teploty, poruše koncentrace, závrati, zvracení. (Vokurka, 2009). První pomocí je odstranění vyvolávající příčiny (pryč ze slunce), stejně jako u úpalu přikládáme chladné obklady a podáváme tekutiny, postup je stejný jako u úpalu. (Beránková, 2002).

2.6.6 Podchlazení K podchlazení dochází při delším pobytu v chladném prostředí, kdy teplota klesá pod 35°C. Příznaky podchlazení jsou pocit zimy, únava, zpomalenost, apatie, spavost, porucha vědomí. Nemocného musíme dostat z chladného prostředí, pokud má postižený vlhké oblečení, sundáme jej, nemocnému zajistíme suché a teplé oblečení, postupně jej oteplujeme (teplá koupel). Sledujeme fyziologické funkce, zajistím 5T a voláme rychlou záchranou službu. (Beránková, 2002).

2.6.7 Omrzliny Omrzliny vznikají místním působením chladu nejčastěji na koncové části těla, jako jsou uši, prsty nebo nos. Rozdělujeme 3 stupně omrzlin: 1)

Kůže je chladná, bledá, může být fialově zbarvena, nemocný udává pocit štípání

a pálení. 2)

Postižené místo je bolestivé, tvoří se puchýře a otoky. Barva omrzliny je

voskově bílá až žlutá. 3)

Omrzlina je necitlivá, zatvrdlá, tkáň je odumřelá. (Brabec, 1998).

Omrzliny se řeší odstraněním působení chladu a vlhka, omrzliny sterilně kryjeme, nemocného celkově zahříváme a podáváme teplé nápoje, dbáme na protišoková opatření a zajistíme lékařskou pomoc. (Beránková, 2002).

26

2.7 Otravy a intoxikace 2.7.1 Návykové látky V dnešní době narůstá stále větší počet konzumentů a uživatelů návykových látek. U nás jsou nejznámějšími: pervitin, heroin, opiáty, marihuana, halucinogeny (lysohlávky, LSD), toluen a alkohol. Užíváním těchto látek může dojít k poškození kterékoli části organizmu. Může bát porušeno vědomí, zažívací trakt

(průjmy,

zvracení), poruchy krevního tlaku (vysoký nebo nízký), hrozí poškození nebo selhání ledvin či jater a může dojít k celkovému metabolickému rozvratu. Při první pomoci u intoxikovaných jedinců si musíme vždy dávat pozor na naši bezpečnost. U nemocného při vědomí vyvoláme zvracení nebo provádíme výplach žaludku, u pacienta v bezvědomí se provádí výplach žaludku až po intubaci. Dále kontrolujeme základní životní funkce, zajistíme 5T a neprodleně přivoláme rychlou záchranou službu. (Kelnarová, 2007).

2.7.2 Otravy „Otrava je stav po proniknutí otravné látky do organizmu“. (Ševela, 2002). Akutní otravy jsou časté u dětí. Často k nim dochází z důvodu záměny. Podezření na otravu bychom měli mít při rozpoznání následujících příznaků, jako zvláštní chování dítěte, zvětšená nebo zmenšená velikost zorniček, změny v dýchání, změna pulzu, nevolnost, zvracení či průjem, atd. (Srnský, 2010). Záměna se často stává u konzumace hub. Příznaky jsou bolesti břicha, nevolnost a zvracení, pocení, bolesti hlavy, závrať. Pokud je to možné, vyzveme postiženého k zvracení, poté podáme Carbosorb a zapití vodou. Kontrolujeme životní funkce, zajistíme 5T a voláme rychlou záchranou pomoc. U otrav léky se často setkáme u pacientů se sebevražednými sklony nebo u dětí. Příznaky se mohou lišit dle druhu léku, často se setkáváme se zvýšeným pulsem, zmateností, poruchami vědomí, nízkým tlakem, sliznice jsou suché, zornice v mydriáze (zvětšené). První pomoc je obdobná jako u otravy hub, nesmíme zapomenout na odebrání vzorku zvratků k rozboru. Otravy alkoholem

vznikají nadměrnou konzumací alkoholu.

Příznaky „opilosti“ jsou zápach alkoholu z úst, postižený může zvracet, nastat můžou různé poruchy vědomí, typická je nestabilita a nerovnováha, tváře bývají rudé, může dojít k retenci (úniku) moči. První pomoc je podobná jako u otrav, pokusíme postiženého pobídnout ke zvracení, pak podáme živočišné uhlí a necháme nemocného, 27

aby jej zapil. Postiženého v bezvědomí ukládáme do stabilizované nebo zotavovací polohy a kontrolujeme životní funkce, zajistíme 5T a lékařskou službu. Otrava oxidem uhelnatým je méně častá, než již zmiňované otravy. Oxid uhelnatý se nachází ve výfukových plynech, vzniká při neúplném spalování plynu zemního. Příznaky otravy jsou pocity nedostatečného dechu, bolest hlavy, pocity závratí, bušení srdce nebo nepravidelný tep. První pomocí je únik z otráveného prostředí, zajištění čerstvého vzduchu, musíme také myslet na možný vznik exploze, proto nerožínáme žádná světla, nic nezapalujeme. Nemocného v bezvědomí uložíme do stabilizované polohy, monitorujeme životní funkce, zajistíme 5T a rychlou lékařskou pomoc. (Kelnarová, 2007).

2.8 Křečové stavy Křeče jsou nekoordinované a bezděčné pohyby nebo záškuby svalstva , které můžou postihnout celé tělo nebo jen určité části těla. (Trapani, 2006). Křeče se rozdělují do několika typů, a to: tonické, při nichž je přítomna svalová ztuhlost, klonické, kde se objevují záškuby svalů, tonicko – klonické, které jsou kombinací dvou předchozích. Nejznámější a nejčastější křečové stavy jsou: epilepsie , tetanie , tetanus a febrilní křeče.

2.8.1 Epilepsie Epilepsie je onemocnění chronické, které je charakteristické vznikem náhlých záchvatů s poruchou vědomí. (Slezáková, 2007). Epilepsie se dělí na malý a velký epileptický záchvat. Velký záchvat může být předcházen aurou, a to senzitivní, senzorickou, viscerální a psychickou. Epileptický záchvat může vypadat dramaticky, nemocná upadá na zem, má tonické křeče, poté klonické, může dojít k povolení svěračů, zpěnění slin u pusy, pokousání se. Malý záchvat má charakter chvilkové nepřítomnosti, zahleděnosti, postižený najednou přestane dělat prováděnou aktivitu a je chvíli „duchem nepřítomný“, poté v činnosti pokračuje a nepamatuje si na své „zasnění se“. Je častější u dětí. První pomoc u epilepsie spočívá v zabránění pádu a zranění se, dále postiženého nenecháváme o samotě, pozorujeme průběh záchvatu a jeho charakter, po ukončení záchvatu ukládáme postiženého do stabilizované polohy, jestliže se záchvat stal poprvé nebo trvá déle než 5 minut, popřípadě jestliže je záchvatů více za sebou, zajistíme 5T a voláme ZZS. (Kelnarová, 2007). Status epilepticus je závažný stav, který ohrožuje život

28

postiženého, jde o nahromadění se několika epileptických záchvatů za sebou. Mezi záchvaty zůstává postižený v bezvědomí. (Slezáková, 2007). První pomoc je viz. výše. Nemocní, kteří mají epilepsii, můžou záchvatům předejít prevencí, mezi kterou řadíme pravidelné užívání antiepileptik, dodržování pravidelného spánku, zdravé životosprávy, vysazená alkoholu, kofeinu, čokolády, zajištění vhodného pracovního prostředí, zákaz řízení automobilů, zákazu chození na diskotéky, vyhnutí se fotografováním a ostrému slunci. (Kelnarová, 2007).

2.8.2 Tetanie Tetanie vzniká, jestliže je nervový systém zvýšeně drážděn. Tetanie má mnoho příčin, jako hyperventilační tetanie, která se objevuje u paniky a úzkosti, u silného emočního zážitku, u metabolické alkalózy nebo při snížené hladiny vápníku v krvi. Mezi příznaky patří bušení srdce, zvýšený tep, mravenčení kolem rtů, křeče rukou, prsty na dolní končetině můžou být stočeny k sobě. První pomocí bude psychické uklidnění pacienta, kterého uložíme na záda s vypodloženou hlavou, nemocnému dáme sáček, přes který ho necháme dýchat, zajistíme rychlý příjezd rychlé záchranné služby. Tetanus nám způsobí při poranění infekce Clostridium tetani. Jako první příznak se objeví ztuhlost šíje a poruchy žvýkání, bolesti v zádech a pocení. U rozsáhlé infekce pak i tonické křeče. První pomoc při tetanu je doprava k lékaři či zavolání rychlé záchranné služby, 5T. (Kelnarová, 2007).

2.8.3 Febrilní křeče Febrilní křeče jsou typické pro kojenecký a batolecí a předškolní věk, vyskytují se při vysoké horečce nad 38°C, febrilní křeče poznáme z typických příznaků: dítě je rudé v obličeji, teplota je nad 38°, tělo je v napětí, dlaně můžou být křečovitě sevřeny, záškuby končetin nebo třes můžou být přítomny, dítě může mít nepřítomný pohled, oči v sloup, může promodrávat nebo zadržovat dech. Prevencí těchto křečí je srážení teploty léky, zábaly nebo dát dítě pod chladnou sprchu, aby nedosáhla již zmíněné hodnoty. Pokud se křeče objeví, dítě sledujeme a voláme rychlou záchrannou službu. (Gregora, 2004).

29

3 Praktická část Praktická část bakalářské práce se věnuje především výsledkům mého šetření, také metodikou výzkumu, charakteristikou respondentů a prostředí výzkumu.

3.1 Metodika výzkumné práce, průběh výzkumu Při vypracování mé bakalářské práce jsem užila kvantitativní výzkum, formu dotazníku. Zkoumala jsem informovanost žáků o první pomoci před a po edukaci. Veškerá moje činnost, ať už vyplňování dotazníků nebo edukace probíhala v hodinách zdravovědy. Žáci vyplnili dva dotazníky, první před edukací, který má 14 jednoduchých otázek z první pomoci a druhý, obsahující 15 otázek podobných jako v prvním dotazníku, jen náročnější. Po vyplnění prvních dotazníků jsem vyhodnotila úroveň znalostí o první pomoci a pro žáky jsem vypracovala stručný plán o první pomoci v programu PowerPoint s názornými ukázkami, pomůckami a modelovými situacemi. Každá třída žáků byla školena zvlášť, pro větší efektivitu a zapojení se do edukace. Důraz jsem kladla na zpětnou vazbu. Abych zjistila, zda edukace přinesla žákům něco navíc, zda byla prospěšná, po 2 měsících jsem se do školy opět vrátila a žáky nechala vyplnit druhý dotazník.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů, výzkumného prostředí Výzkumu se zúčastnilo celkem 138 respondentů, žáků 8 a 9. tříd základní školy. Návratnost dotazníků byla 100 %. Počet žáků 8. tříd byl 66, žáků 9. tříd 72. Dotazníkové šetření proběhlo na Základní škole v Židlochovicích. Pro edukační hodiny mi byla poskytnuta multimediální třída, kde jsem mohla promítat prezentaci o první pomoci a měla jsem dostatek prostoru pro modelové situace. Počet respondentů Počet žáků (respondentů) 8. třída 67 9. třída 73 Celkem 140

30

3.3 Výsledky výzkumu Otázka č. 1 I. dotazníku: Kterými čísly přivoláš rychlou záchranou službu? a) 112 a 150 b) 112 a 158 c) 112 a 155 Otázka č. 5 II. dotazníku: Rychlou záchranou službu přivoláš kterými čísly? a) 158 a 112 b) 112 a 155 c) 112 a 150 Tabulka č. 1

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 16 24 % 2 3% 49 73 %

9. třída 8 11 % 1 1% 64 88 %

100% 90%

Odpovědi a) b) c)

II. dotazník 8. třída 2 3% 62 93 % 3 4%

12%

7%

5%

88%

93%

95%

9. tř. - I. dotazník

8. tř. - II. dotazník


9. třída 0 0% 69 95 % 4 5%

27%

80% 70% 60% nesprávně

50% 40%

správně

73%

30% 20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník

Graf č. 1: Čísla záchranné služby

Na otázku, zjišťující

znalost čísel rychlé záchranné služby, odpovědělo v prvním

dotazníku 73 % žáků 8. tříd správně a 27 % nesprávně, na tutéž otázku v dotazníku druhém bylo správných odpovědí 93 %, nesprávných 7 %. Žáci 9. tříd dosáhli 88 % správných odpovědí a 12 % nesprávných odpovědí v prvním dotazníku, v druhém dotazníku bylo 95 % správných a 5 % nesprávných odpovědí.

31

Otázka č. 2 I. dotazníku: Kardiopulmonální resuscitace je? a) obnovení základních životních funkcí srdeční masáží a umělým dýcháním z úst do úst b) druh chirurgické operace c) pouze srdeční masáž Otázka č. 1 II. dotazníku: KPR (kardiopulmonální resuscitace) je? a) obnovení základních životních funkcí vždy jen srdeční masáží b) obnovení základních životních funkcí srdeční masáží a umělým dýcháním z úst do úst c) obnovení základních životních funkcí vždy jen umělým dýcháním z úst do úst Tabulka č. 2

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 43 64 % 2 3% 22 33 %

9. třída 48 66 % 1 1% 24 33 %

Odpovědi a) b) c)

II. dotazník 8. třída 16 24 % 49 73 % 2 3%

9. třída 15 21 % 55 75 % 3 4%

100% 90% 80%

36%

34%

27%

25%

70% 60% nesprávně

50%

správně

40% 30%

64%

66%



73%

75%



20% 10% 0%

Graf č. 2: Pojem KPR

Otázka, týkající se znalosti pojmu kardiopulmonální resuscitace, byla zodpovězena 64 % žáků 8. tříd správně a 36 % nesprávně, v druhém dotazníku odpovědělo 73 % správně a 27 % nesprávně. Žáci 9. tříd odpověděli v prvním dotazníku 66 % správných odpovědí a 34 % nesprávných odpovědí, v druhém dotazníku odpovědělo 75 % správně a 25 % nesprávně.

32

Otázka č. 3 I. dotazníku: Za jakých okolností začínám podávat kardiopulmonální resuscitaci? a) jestliže nemocný usilovně kašle b) jestliže nemocný krvácí c) jestliže nemocný přestává nebo přestal dýchat anebo nemá hmatný puls Otázka č. 2 II. dotazníku: Za jakých okolností začínám podávat kardiopulmonální resuscitaci? a) jestliže nemocný přestává nebo přestal dýchat b) jestliže nemocný nemá hmatný puls c) obě odpovědi jsou správně Tabulka č. 3

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 14 21 % 20 30 % 33 49 %

9. třída 37 51 % 4 5% 32 44 %

Odpovědi a) b) c)

II. dotazník 8. třída 19 28 % 10 15 % 38 57 %

9. třída 17 23 % 11 15 % 45 62 %

100% 90% 80% 70%

51%

43%

38%

56%

60% nesprávně

50%

správně

40% 30% 20%

49%

44%



57%

62%



10% 0%

Graf č. 3: Zahájení KPR

49 % žáků 8. tříd zodpovědělo správně, kdy začít podávat KPR, 51 % žáků odpovědělo nesprávně v dotazníku prvním. V druhém dotazníku zodpovědělo správnou odpověď 57 % žáků, nesprávnou odpověď 43 % žáků. Žáci 9. tříd odpověděli v prvním dotazníku 57 % správných odpovědí a 43 % nesprávných odpovědí, v druhém dotazníku 62 % správných odpovědí a 38 % nesprávných odpovědí.

33

Otázka č. 4 I. dotazníku: Při dýchání z úst do úst (z plic do plic): a) vdechuji do úst nemocného co nejvíce vzduchu b) vždy zacpu nos nemocného c) nikdy nezacpu nos nemocného Otázka č. 10 II. dotazníku: Při dýchání z plic do plic (z úst do úst): a) nikdy nezacpu nos nemocného b) vdechuji do úst nemocného co nejvíce vzduchu c) vždy zacpu nos nemocného Tabulka č. 4

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 38 57 % 24 36 % 5 7%

9. třída 32 44 % 38 52 % 3 4%

Odpovědi a) b) c)

II. dotazník 8. třída 2 3% 17 25 % 48 72 %

9. třída 5 7% 19 26 % 49 67 %

100% 90%

28%

80% 70%

33%

48% 64%

60% nesprávně

50%

správně

40% 30% 20%

72%

67%



52% 36%

10% 0% 8. tř. - I. dotazník


Graf č. 4: Technika dýchání z plic do plic

Z tabulky a grafu vyplývá, že na otázku ohledně techniky dýchání z plic do plic odpovědělo 36 % žáků 8. tříd v prvním dotazníku správně, 64 % nesprávně, v dotazníku druhém potom 72 % správně a 28 % nesprávně. Žáci 9. tříd v prvním dotazníku odpověděli 52 % správně, 48 % nesprávně, v druhém dotazníku bylo 67 % správných odpovědí a 33 % nesprávných odpovědí.

34

Otázka č. 5 I. dotazníku: Za jak dlouhý časový interval začíná být mozek poškozený bez dodávky kyslíku? a) za 2- 3 minuty b) za 30 minut c) za 2 hodiny Otázka č. 11 II. dotazníku: Poškození mozku bez dodávky kyslíku nastává za: a) za 2- 3 minuty b) za 10- 15 minut c) za 1 hodinu Tabulka č. 5

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 23 34 % 24 36 % 20 30 %

9. třída 27 37 % 36 49 % 10 14 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 48 66 % 22 30 % 3 4%

100% 90% 37%

80% 70%

66%

34%

63%

60% nesprávně

50%

správně

40% 30% 20%

34%

37%



63%

66%



10% 0%

Graf č. 5: Poškození mozku

Otázka: Za jak dlouhý časový interval začíná být mozek poškozený bez dodávky kyslíku? Byla zodpovězena žáky 8. tříd v prvním dotazníku 34 % správně a 66 % nesprávně, v druhém dotazníku bylo 63 % správných odpovědí a 37 % nesprávných. Žáci 9. tříd měli v prvním dotazníku 37 % správných odpovědí, 37 % nesprávných odpovědí, v dotazníku druhém to bylo 66 % správných a 34 % nesprávných odpovědí.

35

Otázka č. 6 I. dotazníku: Pacient v hlubokém bezvědomí (komatu): a) s námi bez problémů komunikuje b) vůbec nereaguje c) jen spí Otázka č. 3 II. dotazníku: Pacient v komatu (hlubokém bezvědomí): a) jen spí b) reaguje jen na bolest c) vůbec nereaguje Tabulka č. 6

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 4 6% 34 51 % 29 43 %

9. třída 1 1% 42 58 % 30 41 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 5 7% 16 22 % 52 71 %

100% 90% 80%

49%

42%

34%

29%

70% 60% nesprávně

50%

správně

40% 30%

51%

58%

66%

71%



20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník


Graf č. 6: Bezvědomí

V prvním dotazníku odpovědělo na otázku týkající se bezvědomí 51 % žáků 8. tříd správně a 49 % nesprávně, v druhém dotazníku bylo 58 % správně a 34 % nesprávně. Žáci 9. tříd v prvním dotazníku odpověděli 58 % správných odpovědí, 42 % nesprávných odpovědí, v druhém dotazníku 71 % správně a 29 % neprávně. Otázka č. 7 I. dotazníku: Co nemocného v bezvědomí nejvíce ohrožuje? a) riziko udušení b) riziko vzniku křečí c) poruchy paměti

36

Otázka č. 4 II. dotazníku: Jaké hrozí riziko nemocnému v bezvědomí? a) riziko poruch dýchání b) riziko vzniku křečí c) poruchy paměti Tabulka č. 7

I. dotazník 8. třída 25 37 % 28 42 % 14 21 %

Odpovědi a) b) c)

9. třída 24 33 % 17 23 % 32 44 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 50 68 % 8 11 % 15 21 %

100% 90%

70%

33%

37%

80% 63%

67%

60% nesprávně

50%

správně

40% 30% 20%

37%

33%



63%

68%



10% 0%

Graf č. 7: Ohrožení nemocného v bezvědomí

Po zpracování otázek z dotazníků vyplývá, že žáci 8. tříd v prvním dotazníku zodpověděli 37 % odpovědí správně, 63 % odpovědí nesprávně, v druhém dotazníku to bylo 63 % odpovědí správných a 37 % nesprávných odpovědí. V prvním dotazníku odpověděli žáci 9. tříd 33 % odpovědí správně, 67 % odpovědí nesprávně, v druhém dotazníku 68 % správných odpovědí a 33 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 8 I. dotazníku: Při poranění hlavy je nejzávažnější komplikací: a) krvácení do mozku b) otřes mozku c) poranění kůže hlavy Otázka č. 6 II. dotazníku: Vyberte nejzávažnější komplikaci při poranění hlavy: a) otřes mozku b) krvácení do mozku c) vnější poranění hlavy

37

Tabulka č. 8

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 58 87 % 9 13 % 0 0%

9. třída 59 81 % 13 18 % 1 1%

Odpovědi a) b) c)


100% 90%

13%

19%

9. třída 3 4% 68 93 % 2 3%

7%

16%


50% 40%

87%

81%

84%



93%

správně

30% 20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník


Graf č. 8: Komplikace při poranění hlavy

Na tuto otázku odpovědělo 87 % žáků 8. tříd správně a 13 % nesprávně v dotazníku prvním, v dotazníku druhém 84 % žáků správně a 16 % nesprávně. Žáci 9. tříd zodpověděli v prvním dotazníku 84 % odpovědí správně a 16 % nesprávně, v druhém dotazníku potom 93 % správně a 7 % nesprávně. Otázka č. 9 I. dotazníku: Po uštknutí hadem budu postupovat takto: a) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí a jed se budu snažit vysát ústy, potom nemocného dopravím k lékaři b) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři c) nemocnému podám Paralen a nechám ho odpočívat Otázka č. 7 II. dotazníku: Po uštknutí hadem budu postupovat takto: a) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí a jed se budu snažit vysát ústy, potom nemocného dopravím k lékaři b) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři c) zaškrtím končetinu pod místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři

38

Tabulka č. 9

I. dotazník 8. třída 36 54 % 31 46 % 0 0%

Odpovědi a) b) c)

9. třída 34 47 % 38 52 % 1 1%

Odpovědi a) b) c)


9. třída 11 15 % 40 55 % 22 30 %

100% 90% 80%

48%

54%

70%

45%

49%

60% nesprávně

50%

správně

40% 30%

52%

51%

55%




46%

20% 10% 0%


Graf č. 9: Postup při uštknutí hadem

Ze zpracování dotazníkové otázky týkající se postupu první pomoci při uštknutí hadem, odpovědělo v prvním dotazníku 46 % žáků 8. tříd správně, 54 % nesprávně, v druhém dotazníku bylo správných odpovědí 51 % a nesprávných 49 %. Žáci 9. tříd odpověděli v prvním dotazníku 52 % správných odpovědí a 48 nesprávných odpovědí, v druhém dotazníku bylo 51 % správných odpovědí a 45 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 10 I. dotazníku: Které z nabídnutých krvácení je nejzávažnější? a) žilní b) vlásečnicové c) tepenné Otázka č. 9 II. dotazníku: Seřaďte krvácení dle stupně závažnosti (od nejméně závažného po nejzávažnější): a) žilní, vlásečnicové, tepenné b) vlásečnicové, žilní, tepenné c) tepenné, žilní, vlásečnicové

39

Tabulka č. 10

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 8 12 % 5 7% 54 81 %

9. třída 10 14 % 4 5% 59 81 %

Odpovědi a) b) c)

II. dotazník 8. třída 4 6% 46 69 % 17 25 %

9. třída 8 11 % 53 73 % 12 16 %

100% 90%

19%

19%

27%

31%

80% 70% 60%

nesprávně

50% 40%

81%

správně

81%

30%

69%

73%



20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník


Graf č. 10: Krvácení dle závažnosti

Na otázku týkající se závažnosti krvácení odpovědělo 81 % žáků 8. tříd v prvním dotazníku správně, 19 % nesprávně, v dotazníku druhém 69 % správně a 31 % nesprávně. Žáci 9. tříd odpověděli v prvním dotazníku 81 % správně, 19 % nesprávně, v dotazníku druhém bylo správně zodpovězených 73 % odpovědí a 27 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 11 I. dotazníku: Při rozsáhlém krvácení postupuji následovně: a) nemocného položím, ránu stlačím a pevně zavážu, poté zavolám lékařskou pomoc b) neprodleně zavolám lékařskou pomoc c) ránu budu polévat studenou vodou, poté zavolám lékařskou pomoc Otázka č. 12 II. dotazníku: Při rozsáhlém krvácení postupuji následovně: a) zavolám lékařskou pomoc, nemocného položím, poté ránu stlačím a pevně zavážu b) nemocného položím, ránu stlačím a pevně zavážu, poté zavolám lékařskou pomoc c) neprodleně zavolám lékařskou pomoc

40

Tabulka č. 11

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 41 61 % 22 33 % 4 6%

9. třída 42 58 % 28 38 % 3 4%

Odpovědi a) b) c)


9. třída 32 44 % 36 49 % 5 7%

100% 90% 39%

80%

42%

43%

51%

70% 60%

nesprávně

50%

správně 40% 61%

30%

58%

57%



49%

20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník


Graf č. 11: První pomoc u krvácení

Dle vyhodnocení dotazníků vyšlo, že žáci 8. tříd v prvním dotazníku zodpověděli správně 61 % odpovědí a 39 % nesprávných odpovědí, v dotazníku druhém to bylo 57 % správných odpovědí a 43 % nesprávných odpovědí. Žáci 9. tříd odpověděli v prvním dotazníku 58 % správně, 42 % nesprávně, v druhém dotazníku 49 % správně a 51 % nesprávně. Otázka č. 12 I. dotazníku: U popáleniny ohněm postupuji takto: a) na popálenou část těla přiložím čistý, suchý ručník b) popálenou část těla polévám chladnou vodou c) popálenou část namažu sádlem Otázka č. 13 II. dotazníku: U popáleniny ohněm postupuji následovně: a) popálenou část těla polévám chladnou vodou b) na popálenou část těla přiložím čistý, suchý ručník c) popálenou část těla polévám teplou vodou

41

Tabulka č. 12

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 16 24 % 27 40 % 24 36 %

9. třída 12 16 % 29 40 % 32 44 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 53 73 % 17 23 % 3 4%

100% 90%

27%

28%

80% 70%

60%

60%

60% nesprávně

50%

správně

40%

72%

73%



30% 20%

40%

40%



10% 0%

Graf č. 12: První pomoc při popálenině

Otázka, která popisuje první postup při popálenině byla zodpovězena v prvním dotazníku žáky 8. tříd správně na 40 % a nesprávně na 60 %, v druhém dotazníku správně na 72 % správně a 28 % nesprávně. U žáků 9. tříd vyšlo v prvním dotazníku 40 % správných odpovědí a 60 % nesprávných odpovědí, v dotazníku druhém 73 % správných a 27 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 13 I. dotazníku: Co je 5T? a) protišoková opatření b) 5. stupeň popálenin c) pět doporučených chvatů při masáži srdce Otázka č. 8 II. dotazníku: Co si představíš pod pojmem 5T? a) pět doporučených chvatů při masáži srdce b) 5 doporučení, jimiž předcházíme rozvoji šoku c) 5. stupeň popálenin

42

Tabulka č. 13

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 44 66 % 16 24 % 7 10 %

9. třída 51 70 % 8 11 % 14 19 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 9 12 % 61 84 % 3 4%

100% 13%

90% 34%

80%

16%

30%

70% 60% nesprávně

50% 40% 66%

70%



30%

87%

84%



správně

20% 10% 0%

Graf č. 13: Protišoková opatření

66 % žáků 8. tříd odpovědělo správně a 40 % nesprávně v prvním dotazníku. V druhém dotazníku bylo správných odpovědí 87 %, nesprávných 13 %. Žáků 9. tříd v prvním dotazníku odpovědělo správně 70 %, nesprávně 30 %. V druhém dotazníku to bylo 84 % správných odpovědí a 16 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 14 I. dotazníku: K čemu slouží stabilizovaná poloha? a) k zajištění pohodlí pacienta b) k zajištění průchodnosti dýchacích cest c) k uvolnění dýchacích svalů Otázka č. 14 II. dotazníku: Stabilizovaná poloha slouží k: a) vyjmutí cizího tělesa z dýchacích cest b) zajištění průchodnosti dýchacích cest c) pacient v této poloze neztratí vědomí Tabulka č. 14

Odpovědi a) b) c)

I. dotazník 8. třída 0 0% 38 57 % 29 43 %

9. třída 2 3% 36 49 % 35 48 %

Odpovědi a) b) c)


9. třída 18 25 % 51 70 % 4 5%

43

100% 90% 80%

30%

39%

43%

51%

70% 60%

nesprávně

50%

správně

40% 30%

70%

61%

57%

49%

20% 10% 0% 8. tř. - I. dotazník




Graf č. 14: Stabilizovaná poloha

V otázce k čemu slouží stabilizovaná poloha, zodpověděli v prvním dotazníku žáci 8. tříd správně 57 %, nesprávně 43 % odpovědí, v druhém dotazníku 61 % správných odpovědí a 39 % nesprávných odpovědí. Žáci 9. tříd zodpověděli v prvním dotazníku 49 % odpovědí správně a 51 % nesprávně, v druhém dotazníku to bylo 70 % správných a 30 % nesprávných odpovědí. Otázka č. 15 II. dotazníku: 5T (protišoková opatření) jsou: a) teplo, tlak, tekutiny, transport, tišení bolesti b) teplo, ticho, tlak, tekutiny, transport c) teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti, transport Tabulka č. 15

Odpovědi a) b) c)


9. třída 5 7% 11 15 % 57 78 %

44

100% 90%

22%

28%


50%

správně

40%

78%

72%

30% 20% 10% 0% 8. tř. - II. dotazník


Graf č. 15: 5T

Na otázku odpovídající na protišoková opatření v druhém dotazníku odpovědělo 72 % žáků 8. třídy správně a 28 % nesprávně. 78 % žáků 9. tříd odpovědělo správně a 22 % nesprávně. Tato otázka byla zvolena navíc jako informační. Na otázku týkající se znalosti pojmu „protišoková opatření“ žáci odpověděli již v otázce 13. I. dotazníku a v otázce č. 8 II. dotazníku. Cílem této „nadpočetné“ otázky bylo zjistit, zda žáci umí přesně určit zásady protišokových opatření. Otázka I. dotazníku (poslední): Už jsi někdy podal/a první pomoc raněnému? a) ne b) ano – komu a jak? Tato otázka je zajímavostí. Na tuto otázku odpověděli pouze dva žáci kladně. První kladnou odpověď zodpověděla dívka 8. třídy, která stručně popsala, že její kamarádka při společné jízdě na kole upadla na zem a zlomila si ruku. Dívka reagovala tak, že jí ruku podepřela batohem a zavolala rychlou záchranou službu. Další kladnou odpověď zodpověděla také dívka 8. třídy, která uvedla, že její mladší sourozenec si opařil ruku hrnkem čaje, uvedla, že popálenou ruku dala pod tekoucí studenou vodu a také zavolala záchrannou službu.

45

Tabulka č. 16

Počet bodů 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 průměr

8. třída I. dotazník 6 9% 10 15 % 15 22 % 18 27 % 8 12 % 4 6% 2 3% 2 3% 1 1% 1 1% 7,8

9. třída II. dotazník 0 0% 0 0% 4 6% 8 12 % 8 12 % 20 30 % 10 15 % 8 12 % 4 6% 3 4% 2 3% 10,4

I. dotazník 2 3% 10 14 % 17 23 % 22 30 % 11 15 % 4 5% 2 3% 2 3% 2 3% 1 1% 8,1

II. dotazník 0 0% 0 0% 0 0% 7 10 % 9 12 % 19 26 % 16 22 % 10 14 % 6 8% 4 5% 2 3% 10,8

100% 90% 80%

22%

30%

70% 60% 9 a méně bodů

50% 40% 30%

10 a více bodů 78%

70%

20% 10% 0% 8. tř. - II. dotazník


Graf č. 16: Počet bodů v dotazníku II

Tento graf ukazuje, kolika bodů dosáhli žáci 8. a 9. třídy v druhém dotazníku. Počet bodů 10 a více byl u žáků 8. tříd dosažen u 70 %, 9 a méně u 30 %, u žáků 9. tříd bylo u 78 % dosaženo 10 a víc bodů, 9 a méně bodů bylo dosaženo u 22 % žáků.

46

4 Diskuze Tato bakalářská práce si kladla za úkol zjistit úroveň znalostí žáků 8 a 9. tříd o první pomoci. Ke zjištění úrovně znalostí žáků byla zvolena dotazníková forma šetření. Dotazníky byly rozdány celkem 140 respondentům, 67 žákům 8. tříd a 73 žákům 9. tříd Základní školy v Židlochovicích. Po vyhodnocení dotazníků, tedy podle zjištěné úrovně znalostí žáků byl sestaven edukační plán o základech první pomoci a KPR. Edukace byla provedena formou přednášky, doprovázenou programem PowerPoint s obrázky, názornými ukázkami, kterých se žáci sami zúčastnili. V průběhu přednášek bylo vždy poukazováno na zpětnou vazbu. Po uplynutí dvou měsíců jsem žáky nechala vyplnit podobný, ale náročnější dotazník, abych porovnala, zda edukace přinesla něco nového, zda byla prospěšná. První hypotézy se týkal první dotazník a všechny jeho otázky. Mým předpokladem bylo, že žáci 8. tříd dosáhnou v průměru méně bodů než žáci 9. tříd v prvním dotazníku. Hypotéza se mi potvrdila, neboť žáci 8. tříd dosáhli v průměru 7,8 bodů, tedy o 0,3 bodů méně než žáci 9.tříd, kteří v průměru dosáhli 8,1 bodů. Žáci 9. tříd odpovídali lépe v otázkách č. 1, 2, 4, 5, 6, 9 a 13, v otázkách č. 10 a 12 byl shodný procentní podíl správných odpovědí u obou tříd, v otázce č. 3, 7, 8, 11 a 15 uspěli lépe žáci 8. tříd. Hypotéza byla stanovena na základě předpokladu, že se znalosti žáků postupně každý rok zvyšují. Žáci 9. tříd skutečně prokázali lepší znalosti než žáci 8. tříd, avšak pouze o 0,3 bodů. Tento relativně malý rozdíl v úrovni znalostí o první pomoci je zřejmě způsoben Školním vzdělávacím programem pro základní vzdělání, dle kterého je náplň předmětu Výchova ke zdraví téměř identická pro obě třídy. V druhé hypotéze, kde jsem stanovila, že alespoň 50 % žáků 8. tříd a alespoň 75 % žáků 9. tříd dosáhne 10 a více bodů z možných 15 bodů v dotazníku č. 2, se vztahují všechny otázky 2. dotazníku. Výsledky této hypotézy jsou znázorněny v grafu č. 16. Tato hypotéza se potvrdila. U 8. tříd bylo dosaženo 10 a více bodů u 70 % žáků, u žáků 9. tříd bylo dosaženo 10 a více bodů u 78 % odpovědí. Tato hypotéza byla stanovena proto, aby poukázala na úspěšnost edukace a zvýšení úrovně znalostí. Nároky na stanovenou hranici bodů a procentuálního počtu žáků byla zvolena přiměřeně. Podobně jako u předchozí hypotézy bylo vycházeno z předpokladu, že žáci 9. tříd budou mít znalosti vyšší než žáci 8. tříd a že po edukaci se úroveň znalostí zlepší. Tato skutečnost byla potvrzena. 47

Třetí stanovenou hypotézou je, že alespoň 90 % všech dotázaných žáků bude po edukaci znát telefonní čísla pro přivolání rychlé záchranné služby. Stanovená hypotéza se týká otázky č. 1, I. dotazníku a otázky č. 5 II. dotazníku. V těchto otázkách je dána žákům otázka obsahující kombinací různých telefonních čísel, z nichž měli vybrat tu správnou. Tato hypotéza se částečně potvrdila. Žáci 8. tříd dosáhli 88 % při zodpovězení otázky: Rychlou záchrannou službu přivoláš kterými čísly? Žáci 9. tříd dosáhli při zodpovězení této otázky 95 % správných odpovědí. Hypotéza byla stanovena na základě důležitosti znalosti telefonních čísel rychlé záchranné služby, tato znalost je prioritou v oblasti první pomoci. Zajímavostí je, že žáci 9. tříd dosáhli lepšího výsledku než žáci 8. tříd, protože čísla záchranné služby jsou vyučována u žáků 1. – 3. tříd v předmětu Prvouka. I přesto, že jsou tato čísla notoricky známá a žáci se s těmito čísly setkávají již na prvním stupni základních škol, stále je vysoké procento žáků, kteří je neznají. Jak můžeme vyčíst z Grafu č. I., došlo díky edukaci ke zlepšení znalostí této znalosti. Z výsledků praktické části vyplývá, že se žáci ve většině porovnaných otázek zlepšili. V tabulce č. 8 a grafu č. 8, týkající se otázky komplikací poranění hlavy, došlo k mírnému zhoršení u žáků 8. tříd. Zajímavým výsledkem je také otázka postupu první pomoci při uštknutím hadem, u této otázky se velmi chybovalo, žáci ve svých odpovědích byli pro postup, kde by jed z rány vysávali ústy, domnívám se, že tato metoda je jen přežitkem z dřívějších dob, kdy se první pomoc po uštknutím hadem takto vyučovala, nyní je však tato metoda kontraindikována. K poklesu úspěšnosti po porovnání dotazníků došlo také u otázky, dotazující se na typy krvácení. Mým názorem je, že příčinou tohoto poklesu byla vyšší náročnost otázky. Stejná situace nastala u otázky první pomoci u krvácení, náročnost této otázky byla zvolena vyšší.

48

5 Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na zjištění znalostí žáků 8. a 9. tříd základní školy o první pomoci a zvýšení těchto znalostí pomocí edukace a následné kontroly účinnosti edukace. Teoretická část pojala nejdůležitější kapitoly a akutní stavy z první pomoci, vysvětlila základní pojmy, týkající se tématu. Prevence je vždy nejúčinnějším lékem. Znalosti první pomoci jsou pro každého člověka velmi důležité. Často se dostaneme do situací, kdy je naše zdraví ohroženo a my musíme pomoci sami sobě nebo svému okolí, proto je velmi podstatnou věcí vyučování a prohlubování znalostí první pomoci již v brzkém školním věku. Jak jsme se dozvěděli z teoretické části, konkrétně ze stručného školního vzdělávacího programu, již žáci prvních tříd jsou vzděláváni o základech první pomoci, které jsou v průběhu celé povinné školní docházky postupně rozvíjeny. Otázkou je, zda jsou tyto znalosti dostatečné, tento názor je sporný. Faktem ale je, že tyto znalosti by mohly být na vyšší úrovni, kdyby byla první pomoc vyučována účinněji a ve vyšší míře. Praktická část vypověděla, jak dopadlo dotazníkové šetření, čili po vyhodnocení prvních dotazníků, jaké znalosti měli žáci před edukací a druhé dotazníky, po edukaci, jak byla edukace účinná, jestli se úroveň znalostí zvýšila. Jak můžeme z tabulek a grafů v praktické části vidět, u většiny z otázek došlo k mírnému nebo k výraznějšímu zlepšení při porovnání otázek prvního a druhého dotazníku. Jak již bylo řečeno, na počátku psaní této bakalářské práce byly stanoveny cíle práce. První cíl, zjistit úroveň znalostí žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a KPR, byl splněn pomocí kvantitativního dotazníkového šetření. V praktické části byly všechny dotazníky vyhodnoceny, tím jsme zjistili úroveň znalostí žáků. Druhým cílem bylo vypracování edukačního plánu o první pomoci dle zjištěné úrovně zjištěných znalostí, tento cíl se také podařilo splnit. Edukační plán byl vypracován formou programu PowerPoint, který sloužil jako osnova a pomůcka k učebnímu textu. Během přednášek si žáci například zkoušeli na sobě uložení se do stabilizované polohy, vyhmátnutí místa, kde se provádí srdeční masáž při kardiopulmonální resuscitaci, Heimlichův manévr a mnoho dalších. Žáci byli hodně dotazováni a pobízeni k vysvětlování různých postupů a situací v první pomoci. Zajímavou byla odpověď na dotaz ohledně postupu při zastavení krvácení z nosu. Téměř všichni žáci by pobídli postiženého k záklonu hlavy, tato mýlka byla

49

samozřejmě ihned vyvrácena. Třetím cílem bylo edukovat žáky o první pomoci a KPR. Tento cíl byl také splněn, jak již bylo výše popsáno. Jaké znalosti mají lidé, děti, žáci, o první pomoci, je dáno mnoha faktory. Přístupem rodičů ke znalostem dítěte, vyučovacím plánem ve školách, formou vyučování první pomoci a mnoho dalších. Pravdou ale zůstává, že pouhá jedna edukační hodina v celkovém poměru zvýšila úroveň znalostí žáků, konkrétně v některých otázkách i o 100 %. Mým názorem je, že pokud se již mladším dětem, které se velmi jednoduše učí novým věcem, předkládá učební látka zajímavou formou, pochytí mnoho nových a pro ně do života velmi důležitých znalostí, proto návrhem na řešení zvýšení znalostí první pomocí, které jsou tak důležité, je větší zahrnutí tématu do učebního plánu již od první třídy základní školy. Toto téma by se také mohlo vyučovat zábavnou formou nebo formou hry na různých školních výletech, jako je škola v přírodě, kde by se žáci aktivně zúčastnili. Předpokladem pro účinnější realizaci vyučování první pomoci jsou kvalitní a informovaní pedagogové. Zajímavým řešením by proto bylo také rozšíření již zmíněného projektu Předlékařská první pomoc do škol, pořádaná Vyšší odbornou školou zdravotnickou a Střední zdravotnickou školou, Hradec Králové, který je zatím realizován pouze v Královéhradeckém kraji a to teprve od 1. 1. 2012. Projekt by měl poskytnout metodickou podporu pedagogům škol při zavádění výuky první pomoci, zvýšit jejich znalosti první pomoci a tímto způsobem zkvalitnit výuku žáků na školách.

50

Použitá literatura BERÁNKOVÁ, Monika, FLEKOVÁ, Anna, HOLZHAUSEROVÁ, Blanka. První pomoc pro střední zdravotnické školy. 2., aktualiz. vyd. Praha: Informatorium, 2007, 203 s. ISBN 978-80-7333-054-5. BRABEC, Ivan. Aby první pomoc nebyla pomocí poslední. 1. vyd. Brno: Sdružení SKAUT - GINKGO, 1999, 67 s. CETLOVÁ, Lada. První pomoc: guidelines - 2010. 1. vyd. Brno: Tribun EU, 2011, 97 s. ISBN 978-80-263-0024-3. GREGORA, Martin. První pomoc u dětí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004, 68 s. ISBN 80-204-1064-3. JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 77 s. ISBN 978-802-4721-712. KEGGENHOFF, Franz. První pomoc. 1. vyd. V Praze: Ikar, 2006, 207 s. ISBN 80-2490662-7. KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc I: pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 109 s. ISBN 978-802-4721-828. KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 183 s. ISBN 978-802-4721-835. MAČÁK, Jiří. General pathology. 1st ed. Brno: Masaryk University, 2008, 190 s. ISBN 978-802-1045-491. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Předlékařská první pomoc do škol [online]. 2012 [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/20034 PETRŽELA, Michal. První pomoc pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 77 s. ISBN 978-80-247-2246-7. POKORNÝ, Jiří. Lékařská první pomoc. 1. vyd. Praha: Galén, 2003, 351 s. ISBN 80726-2214-5.

51

RŮŽIČKA, Radomír. Předlékařská první pomoc alternativními metodami. 1. vyd. Olomouc: Poznání, 2007, 205 s. ISBN 978-808-6606-729. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4717-753. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty II. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4720-401. SRNSKÝ, Pavel. Základní norma zdravotnických znalostí. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Český červený kříž, 2010, 78 s. ISBN 978-80-87036-45-7. STELZER, Jiří, CHYTILOVÁ, Lenka. První pomoc pro každého. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 115 s. ISBN 978-802-4721-446. SUSKÁ, Jitka, ANDRÁŠKOVÁ, Hana. První pomoc. 2. vyd. Brno: Mravenec, 2005, 36 s. ISBN 80-865-6083-X. ŠEVELA, Kamil, ŠEVČÍK, Pavel, KRAUS, Roman. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 248 s. ISBN 80-716-9843-1. TRAPANI, Gianfranco, BERNTINO, Enrico. První pomoc a zdraví dítěte. 1. vyd. Překlad Veronika Křenková. Praha: Portál, 2006, 144 s. ISBN 80-736-7137-9. VOKURKA, Martin, HUGO, Jan a kol. Velký lékařský slovník. 9., aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf, 2009. ISBN 978-807-3452-025. ZÁKLADNÍ ŠKOLA ŽIDLOCHOVICE. Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání „Škola pro všechny“ [online]. 2007 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.zszidlochovice.cz/docs/zs_zidlo_svp.pdf

52

Příloha A - Dotazník č. 1 Vážení studenti, dovoluji si Vás oslovit a zároveň poprosit o vyplnění následujícího dotazníku, který zkoumá téma bakalářské práce: Informovanost a edukace žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a kardiopulmonální resuscitaci. Dotazník je anonymní, získané informace slouží pouze k přípravě bakalářské práce. Vámi vybrané odpovědi zakroužkujte, správná odpověď je vždy jedna. Předem děkuji za vyplnění. Svobodová Hana, studentka 3. ročníku, Vysoká škola polytechnická Jihlava, obor Všeobecná sestra Jsem žákem: a) 8. třídy b) 9. třídy

Jsem: a) chlapec b) dívka

1) Kterými čísly přivoláš rychlou záchranou službu? a) 112 a 150 b) 112 a 158 c) 112 a 155 2) Kardiopulmonální resuscitace je? a) obnovení základních životních funkcí srdeční masáží a umělým dýcháním z úst do úst b) druh chirurgické operace c) pouze srdeční masáž 3) Za jakých okolností začínám podávat kardiopulmonální resuscitaci? a) jestliže nemocný usilovně kašle b) jestliže nemocný silně krvácí c) jestliže nemocný přestává nebo přestal dýchat anebo nemá hmatný puls 4) Při dýchání z úst do úst (z plic do plic): a) vdechuji do úst nemocného co nejvíce vzduchu b) vždy zacpu nos nemocného c) nikdy nezacpu nos nemocného 5) Za jak dlouhý časový interval začíná být mozek poškozený bez dodávky kyslíku? a) za 2- 3 minuty b) za 30 minut c) za 2 hodiny 6) Pacient v hlubokém bezvědomí (komatu): a) s námi bez problémů komunikuje b) vůbec nereaguje c) jen spí 7) Co nemocného v bezvědomí nejvíce ohrožuje? a) riziko udušení b) riziko vzniku křečí c) poruchy paměti 53

8) Při poranění hlavy je nejzávažnější komplikací: a) krvácení do mozku b) otřes mozku c) poranění kůže hlavy 9) Po uštknutí hadem budu postupovat takto: a) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí a jed se budu snažit vysát ústy, potom nemocného dopravím k lékaři b) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři c) nemocnému podám Paralen a nechám ho odpočívat 10) Které z nabídnutých typů krvácení je nejzávažnější? a) žilní b) vlásečnicové c) tepenné 11) Při rozsáhlém krvácení postupuji následovně: a) nemocného položím, ránu stlačím a pevně zavážu, poté zavolám lékařskou pomoc b) neprodleně zavolám lékařskou pomoc c) ránu budu polévat studenou vodou, poté zavolám lékařskou pomoc 12) U popáleniny ohněm postupuji takto: a) na popálenou část těla přiložím čistý, suchý ručník b) popálenou část těla polévám chladnou vodou c) popálenou část těla namažu sádlem 13) Co je 5T? a) protišoková opatření b) 5. stupeň popálenin c) pět doporučených chvatů při masáži srdce 14) K čemu slouží stabilizovaná poloha? a) k zajištění pohodlí pacienta b) k zajištění průchodnosti dýchacích cest c) k uvolnění dýchacích svalů Už jsi někdy podal/a první pomoc raněnému? d) ne e) ano- komu a jak? .............................................................................................................................. .............................................................................................................................. .............................................................................................................................. ..............................................................................................................................

54

Příloha B - Dotazník č. 2 Vážení studenti, dovoluji si Vás oslovit a zároveň poprosit o vyplnění druhého dotazníku, který zkoumá téma bakalářské práce: Informovanost a edukace žáků 8. a 9. tříd o první pomoci a kardiopulmonální resuscitaci. Dotazník je anonymní, získané informace slouží pouze k přípravě bakalářské práce. Odpovědi zakroužkujte, správná odpověď je vždy jedna. Předem děkuji za vyplnění. Svobodová Hana studentka 3. ročníku, Vysoká škola polytechnická Jihlava, obor Všeobecná sestra Jsem žákem: a) 8. třídy b) 9. třídy

Jsem: a) chlapec b) dívka

1) KPR (kardiopulmonální resuscitace je) ? a) obnovení základních životních funkcí vždy jen srdeční masáží b) obnovení základních životních funkcí srdeční masáží a umělým dýcháním z úst do úst c) obnovení základních životních funkcí vždy jen umělým dýcháním z úst do úst 2) Za jakých okolností začínám podávat kardiopulmonální resuscitaci? a) jestliže nemocný přestává nebo přestal dýchat b) jestliže nemocný nemá hmatný puls c) obě odpovědi jsou správně 3) Pacient v komatu (hlubokém bezvědomí) : a) jen spí b) reaguje jen na bolest c) vůbec nereaguje 4) Jaké hrozí riziko nemocnému v bezvědomí? a) riziko poruch dýchání b) riziko vzniku křečí c) poruchy paměti 5) Rychlou záchranou službu přivoláš kterými čísly? a) 158 a 112 b) 112 a 155 c) 112 a 150 6) Vyberte nejzávažnější komplikaci při poranění hlavy: a) otřes mozku b) krvácení do mozku c) vnější poranění hlavy

55

7) Po uštknutí hadem budu postupovat takto: a) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí a jed se budu snažit vysát ústy, potom nemocného dopravím k lékaři b) zaškrtím končetinu nad místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři c) zaškrtím končetinu pod místem kousnutí, potom nemocného dopravím k lékaři 8) Co si představíš pod pojmem 5T? a) pět doporučených chvatů při masáži srdce b) 5 doporučení, jimiž předcházíme rozvoji šoku c) 5. stupeň popálenin 9) Seřaďte krvácení dle stupně závažnosti (od nejméně závažného po nejzávažnější): a) žilní, vlásečnicové, tepenné b) vlásečnicové, žilní, tepenné c) tepenné, žilní, vlásečnicové 10) Při dýchání z plic do plic (z úst do úst): a) nikdy nezacpu nos nemocného b) vdechuji do úst nemocného co nejvíce vzduchu c) vždy zacpu nos nemocného 11) Poškození mozku bez dodávky kyslíku nastává za: a) za 2- 3 minuty b) za 10- 15 minut c) za 1 hodinu 12) Při rozsáhlém krvácení postupuji následovně: a) zavolám lékařskou pomoc, nemocného položím, poté ránu stlačím a pevně zavážu b) nemocného položím, ránu stlačím a pevně zavážu, poté zavolám lékařskou pomoc c) neprodleně zavolám lékařskou pomoc 13) U popáleniny ohněm postupuji takto: a) popálenou část těla polévám chladnou vodou b) na popálenou část těla přiložím čistý, suchý ručník c) popálenou část těla polévám teplou vodou 14) Stabilizovaná poloha slouží k? a) vyjmutí cizího tělesa z dýchacích cest b) zajištění průchodnosti dýchacích cest c) pacient v této poloze neztratí vědomí 15) 5T (protišoková opatření) jsou: a) teplo, tlak, tekutiny, transport, tišení bolesti b) teplo, ticho, tlak, tekutiny, transport c) teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti, transport

56

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Recommend Documents