VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Multikulturní ošetřovatelství zaměřené na

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Multikulturní ošetřovatelství zaměřené na vietnamskou komunitu Bakalářská práce

Autor: Tereza Lojková Vedoucí práce: Mgr. Irena Točíková Jihlava 2012

Anotace Bakalářská práce se věnuje multikulturnímu ošetřovatelství se zaměřením na vietnamskou menšinu. Skládá se z části teoretické a praktické. Teoretická část je rozdělena do 4 kapitol. Zabývá se multikulturním a transkulturním ošetřovatelstvím, vysvětluje pojmy týkající se této problematiky, dále interkulturní komunikací a informacemi o Vietnamu. Praktická část je řešena kvantitativním výzkumem. Jeho snahou je zjistit odlišné potřeby v ošetřování příslušníků vietnamské menšiny v kraji Vysočina. V diskuzi porovnávám výsledky výzkumu se stanovenými hypotézami. V závěru je shrnutí celé práce. Klíčová slova: multikulturní/transkulturní ošetřovatelství, kulturní šok, multikulturní výchova, interkulturní komunikace, Vietnamci

Annotation: This thesis deals with multicultural nursing focusing on the Vietnamese minority. It consists of a theoretical part and practical part. The theoretical part is divided into 4 chapters. Deals with multicultural and transcultural nursing, explains the concepts related to this issue, as well as intercultural communication and information about Vietnam. The practical part is dealt with quantitative research. His aim is to identify different needs in the treatment of members of the Vietnamese minority in the region Vysočina. In the discussion comparing the results of research with the stated hypotheses. The conclusion is a summary of the whole work.

Key words: multicultural/transcultural nursing, cultural shock, multicultural education, intercultural communication, Vietnamese

Poděkování: Děkuji paní Mgr. Ireně Točíkové za odborné vedení a cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce. Dále děkuji všem osloveným respondentům za vyplnění dotazníku a jejich ochotu.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne …………………………………... Podpis

Obsah 1

ÚVOD ....................................................................................................... 8

1.1 Cíl práce .................................................................................................................... 10 1.2 Hypotézy ................................................................................................................... 10 2

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................ 11

2.1 Multikulturní/transkulturní ošetřovatelství ............................................................... 11 2.1.1 Vymezení pojmů multikulturní/transkulturní ................................ 11 2.1.2 Teorie transkulturního ošetřovatelství – model vycházejícího slunce dle Madeleine Leiningerové .................................................................... 11 2.1.3 Multikulturní výchova .................................................................... 13 2.1.4 Kulturní šok .................................................................................... 14 2.2 Pojmy užívané v souvislosti s multikulturní/transkulturní problematikou ............... 14 2.2.1 Etnikum, etnicita, etnické vědomí .................................................. 14 2.2.2 Národ, národnost, národnostní menšina ......................................... 15 2.2.3 Kultura, kulturní vzorce ................................................................. 17 2.2.4 Socializace, akulturace, enkulturace, asimilace ............................. 18 2.2.5 Rasy, rasismus, xenofobie .............................................................. 20 2.2.6 Předsudky, stereotypy .................................................................... 20 2.3 Interkulturní komunikace ve zdravotnictví ............................................................... 21 2.3.1 Komunikační metody ..................................................................... 22 2.3.2 Zásady při komunikaci a ošetřování Vietnamského pacienta ........ 22 2.3.3 Zásady při komunikaci s cizincem přes tlumočníka ...................... 23 2.4 Vietnam ..................................................................................................................... 24 2.4.1 Základní údaje o Vietnamu .................................................................................... 24 2.4.2 Stručná historie Vietnamu .............................................................. 24 2.4.3 Náboženství .................................................................................... 25 2.4.4. Specifika komunikace ................................................................... 26 2.4.5 Rodinná struktura a stravování....................................................... 27 2.4.6 Vnímání zdraví a nemoci ............................................................... 27 3

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................... 29

3.1 Metodika výzkumné práce ........................................................................................ 29 3.2 Charakteristika vzorku respondentů ......................................................................... 29 3.3 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu ...................................... 30 3.4. Vlastní výsledky výzkumu....................................................................................... 31 4

DISKUZE ................................................................................................ 53

5

ZÁVĚR ................................................................................................... 55

Doporučení pro praxi ...................................................................................................... 57 Seznam použité literatury ............................................................................................... 58 Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................................... 59 6

PŘÍLOHA ............................................................................................... 61

Příloha č. 1: Transkulturalismus .................................................................................... 61 Příloha č. 2: Multikulturalismus ..................................................................................... 61 Příloha č. 3: Model vycházejícího slunce dle Madeleine Leininger ............................... 62 Příloha č. 4: Jin a jang ................................................................................................... 63 Příloha č. 5: Slovníček některých vietnamských slov ..................................................... 63 Příloha č. 6: Dotazník ..................................................................................................... 64

1

ÚVOD

Problematika cizinců v našich nemocnicích určitě zajímá mnoho lidí, proto jsem se rozhodla pro téma Multikulturní ošetřovatelství zaměřené na vietnamskou komunitu. Myslím si, že toto téma je v dnešní době velmi aktuální. Hlavně vlivem volného cestování po celé zemi, se v našich nemocnicích setkáváme nejen s přistěhovalci, ale i s lidmi, kteří sem přijeli pouze na dovolenou nebo zde studují. Musíme se vžít do situace těch, kteří nám vůbec nerozumí nebo rozumí velmi málo. Při příjmu cizinců do nemocnice je důležité myslet na to, že mohou mít problémy s kulturní adaptací a mohou tak prožívat kulturní šok. S klientem tedy udržujeme stálý kontakt, všímáme si změn, které by mohli signalizovat nástup kulturního šoku. Práce je řešená kvantitativním výzkumem. Daná problematika byla zkoumána v Kraji Vysočina. Aby sestra mohla při získávání údajů o klientovi správně postupovat, měla by znát alespoň základní informace o kultuře dané komunity. Znalosti kulturních zvyklostí jsou potřebné proto, aby ošetřovatelská péče byla kvalitní a účinná. Pacient určitě uvítá a ocení znalosti sester ohledně jeho kultury, vyznání a životních hodnot. Dle Českého statistického úřadu žije nyní v České republice přibližně 60 000 registrovaných Vietnamců. Je to tedy 3 nejpočetnější minoritní skupina v ČR. Vietnamci jsou nenápadní, skromní, uzavření a vyzařují svojí statečností. Mají žlutou pleť a jsou nižší postavy. Většinou je známe jako zdatné obchodníky z tržnic nebo z kamenných obchodů a jejich služeb využívá mnoho Čechů. Jejich děti studují střední a vysoké školy, patří k nejpilnějším studentům a mají vynikající výsledky. Na vzdělání kladou Vietnamci velký důraz. Rodiče vedou své děti k tomu, aby se dobře učily, měly respekt před učiteli a aby dosáhly co nejlepších výsledků. Možná proto jsou rodiče schopni se uskromnit a obětovat část svého života pro budoucnost svých dětí (ČSÚ, 2012; Průcha, 2006; Ivanová, 2005). Práce se skládá z teoretické a praktické části, diskuze a závěru. Teoretická část má 4 hlavní kapitoly. Teoretická část se zabývá multikulturním a transkulturním ošetřovatelstvím, je zde vysvětlen model vycházejícího slunce dle Madeleine Leiningerové, multikulturní výchova a kulturní šok. Dále jsou definovány základní 8

pojmy dané problematiky, interkulturní komunikace a zásady při komunikaci a ošetřování Vietnamců. Na závěr je přiblížen Vietnam. Jeho historie, náboženství, ale i specifika v komunikaci, vnímání zdraví a nemoci či rodinná struktura. Na konci práce jsou přiložené přílohy týkající se daného tématu. Nalezneme zde modelová

schémata

pojmů

transkulturalismus

a

multikulturalismus,

model

vycházejícího slunce, schéma jin a jang, některá vietnamská spojení slov a dotazník. Na závěr úvodu bych ráda uvedla motto od Madeleine Leiningerové: „Pokud mají lidé přežít a žít ve zdravém, pokojném a smysluplném světě, pak musí sestry a další zdravotničtí pracovníci pochopit jejich různá kulturní přesvědčení, kulturní hodnoty a životní styl, aby byli schopni poskytovat kulturně uzpůsobenou prospěšnou zdravotní péči“ (Škrabová, 2010).

9

1.1 Cíl práce Hlavní cíl: Zjistit, jaké odlišné potřeby z pohledu ošetřovatelství mají příslušníci vietnamské menšiny v Kraji Vysočina.

1.2 Hypotézy 1. Respondenti

vietnamské komunity budou s ošetřovatelskou

péčí

spíše

nespokojeni, z důvodu jazykové bariéry a neznalosti kulturních zvyklostí. 2. Zdravotnický

personál

nerespektuje

požadované

soukromí

respondentů

vietnamské komunity. 3. Respondenti vietnamské komunity volí medikamenty alopatické medicíny jako nejzazší možnou variantu. 4. Většina respondentů vietnamské komunity pečuje o své zdraví, tzn. navštěvují preventivní prohlídky, podrobují se očkování a dodržují zdravý životní styl.

10

2

TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Multikulturní/transkulturní ošetřovatelství 2.1.1 Vymezení pojmů multikulturní/transkulturní Oba termíny se dodnes vysvětlují jako totéž. Posléze zjistíme, že tomu tak není. Transkulturní ošetřovatelství „Je praktický a teoretický obor zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o klienty různých kultur s jejich souborem hodnot, životních zkušeností a přesvědčení, a to s cílem poskytovat vhodnou, smysluplnou, účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci“ (Průcha, 2010, s. 165). Tento obor se začal rozvíjet od 60. let minulého století v USA. Jeho představitelkou je profesorka Madeleine Leiningerová, která poprvé definovala pojem transkulturní ošetřovatelství. S teorií profesorky se zabývá i model Gigerové – Davidhizarové. Koncepce transkulturalismu – do centra pozornosti nestaví kulturu, ale obousměrnou interakci mezi majoritní společností a cizími minoritními skupinami (viz příloha 1). Multikulturní ošetřovatelství Respektování více kultur, jejich tradicí a způsob života. Seskupení kultur, které sice stojí vedle sebe, ale jsou od sebe izolované, nemají dané společné prvky. Koncepce multikulturalismu – staví do centra kulturu (viz příloha 2). V 80. letech se zjistilo, že multikulturalismus vede k izolovanosti cizinců, proto více vyhovuje koncept transkulturalismu (Kutnohorská, 2005).

2.1.2 Teorie transkulturního ošetřovatelství – model vycházejícího slunce dle Madeleine Leiningerové Tato teorie zdůrazňuje právo na vlastní kulturní hodnoty, víru a potřeby. Sestra musí poskytovat takovou péči, která respektuje toto právo. Cílem teorie je ukázat vhodnou a zodpovědnou péči, shodující se s pacientovými kulturními hodnotami, potřebami, nadějemi a realitou životního stylu.

11

Jednotlivé složky modelu vycházejícího slunce: – kulturní a sociální struktury – systémy péče – typy péče Kulturní a sociální struktury: Jsou znázorněné slunečními paprsky, prezentující technologické, filozofické, politické, náboženské, ekonomické, právní, rodinné a kulturní hodnoty, vzdělávací faktory, životní styl. Všechny paprsky se spojují ve vliv na jedince. Jednotlivé paprsky souvisejí se slunečním jádrem, které je tvořeno praktikami, znaky, modely péče a zdravím. Vnímání zdraví a nemoci, ale i způsob péče, který jedinec využívá, je ovlivňováno všemi složkami (Farkašová, 2006; Pavlíková, 2006). Systémy péče: – tradiční systém péče zahrnuje nejen způsoby péče praktikované členy dané kultury nebo subkultury, ale také naučené názory, poznatky a způsoby, které jsou příslušné kultuře vlastní (Pavlíková, 2006, s. 70) – profesionální systém péče je ten, který převládá v profesních institucích a preferuje ho majoritní část obyvatelstva (Pavlíková, 2006, s. 70) Typy péče: Péče tvoří u M. Leiningerové centrum ošetřovatelských aktivit, je základní, ústřední, sjednocující, vládnoucí dominantou charakterizující ošetřovatelství. Starání se – ošetřování charakterizuje jako naučené a přenesené kulturní způsoby asistence, podpory a pomoci lidem nemocným, zdravým nebo umírajícím. Starání se představuje ošetřovatelské akce a aktivity, které jsou konkrétním vyjádřením péče. Starání se považuje za znak, který tvoří ošetřovatelskou profesi, odlišuje se od ostatních disciplín a tvoří srdce a duši ošetřovatelství (Špirudová, 2005). Dle Leiningerové se péče může realizovat třemi způsoby: – péče pomáhající uchovávat anebo zlepšovat zdraví – péče umožňující adaptaci – péče pomáhající uskutečnit změnu (viz příloha 3)

12

2.1.3 Multikulturní výchova Definice: „Multikulturní výchova je edukační činnost zaměřená na to, aby učila lidi z různých etnik, národů, rasových a náboženských skupin žít spolu, vzájemně se respektovat a spolupracovat“ (Průcha, 2006, s. 15). Multikulturní výchova je tedy především proces, který je založený na znalostech. Z toho vyplývá, že zdravotničtí pracovníci, ale nejen ti, musejí mít znalosti o etnickém, kulturním a rasovém soužití (kolektiv autorů, 2002). Dále se snaží vytvářet vzdělávací programy, které učí chápat a respektovat jinou kulturu než svou vlastní. Takto se vytvářejí postoje k imigrantům a jiným národům (kolektiv autorů, 2002). Různé pohledy na multikulturní výchovu: 1. Multikulturní výchova je praktická edukační činnost Tato výchova se uskutečňuje především ve školní výuce, kde jsou vyučovány předměty, týkající se charakteristik jiných kultur, etnik a ras, učí poznávat a respektovat jiný národ. Ve školách je důležité zabránit, aby u dětí nevznikly negativní postoje k příslušníkům jiného etnika. 2. Multikulturní výchova je oblast vědecké teorie, má interdisciplinární charakter Multikulturní výchova vychází z vědeckých disciplín. A to z pedagogiky, etnologie, interkulturní psychologie, sociologie aj., tyto oblasti se podílejí na rozvoji teorie multikulturní výchova. Z toho vyplývá, že multikulturní výchova není jenom praktická edukační aktivita. 3. Multikulturní výchova je oblast výzkumu Používání empirických výzkumů, které zkoumají například postoje, vnímání a respektování odlišností dvou rozdílných etnických skupin. 4. Multikulturní výchova je systém informačních a organizačních aktivit Patří sem vědecké organizace, informační centra, odborné knihy a časopisy, příručky pro učitele (Průcha, 2006).

13

2.1.4 Kulturní šok Definice kulturního šoku: „Psychická reakce, kterou prožívá člověk přemístěný do kultury velmi odlišné od jeho vlastní kultury nebo od kultury, na kterou je zvyklý“ (Špirudová, 2005, s. 158). Patří mezi přirozené rekce. Objevuje se u lidí, kteří pobývají delší dobu v cizím prostředí. Člověk má tendenci poznávat, hodnotit a interpretovat okolní svět jen z kultury vlastního společenství. Není schopen přijímat pravidla a zvyky dané kultury, je dezorientovaný, frustrovaný a může se cítit ohrožený. Je prokázáno, že v období kulturního šoku se objevují psychosomatické potíže, podrážděnost, únava a apatie. Při příjmu cizinců do nemocnice, je důležité myslet na to, že mohou mít problémy s kulturní adaptací a mohou prožívat kulturní šok. Fáze kulturního šoku dle Oberga: 1. fáze – člověk je fascinován novými lidmi a novou kulturou 2. fáze – krize, život v novém prostředí se stává složitým 3. fáze – poznání, učení se zvládat různé situace 4. fáze – přizpůsobení se (Špirudová, 2005)

2.2 Pojmy užívané v souvislosti s multikulturní/transkulturní problematikou 2.2.1 Etnikum, etnicita, etnické vědomí Etnikum Pojem pochází z antické řečtiny, kde ethnos znamená „kmen, rasa, národ“ – z toho vyplývá, že teorie o etnické odlišnosti lidstva mají staré kořeny (Průcha, 2006). Etnická skupina Jde o sociální skupinu nebo sociální celek, který má společné a specifické etnické rysy. Mezi tyto rysy patří: jazykové, kulturní, náboženské rysy, dále pak barva pleti nebo geografický původ předků. Etnická skupina je tedy společenství lidí se stejnou etnicitou, která své kulturní a sociální zvyky šíří z generace na generaci (Ivanová, 2005).

14

Etnicita Je souhrn kulturních, rasových jazykových a teritoriálních faktorů, historických osudů a představ o společném původu působících v interakci a formujících etnické vědomí člověka a jeho etnickou identitu. Etnicita je ústředním pojmem pro multikulturní výchovu a to proto, že znamená souhrn vlastností či znaků vymezujících etnikum (Průcha, 2006). Etnická příslušnost Je sounáležitost jednotlivce s etnickým společenstvím na základě objektivních a subjektivních komponentů jeho etnicity. Mezi objektivní komponenty patří jazyk, teritorium aj. a mezi subjektivní patří postoje, zvyklosti, hodnotový systém (Ivanová, 2005). Etnické vědomí Je uvědomování si, cítění sounáležitosti s určitou etnickou skupinou, která má společné znaky a rodový původ. Je souhrnem názorů na původ, vlast, historii, postavení, úlohu a povahu vlastního etnika a na jeho místo mezi ostatními etniky (Průcha, 2006).

2.2.2 Národ, národnost, národnostní menšina Národ Národ je osobité a vědomé kulturní a politické společenství. Na utváření národu mají největší vliv společenské dějiny a společné území. Kritéria, jimiž jsou národy vymezovány, zní: 1. Kritérium kultury: spisovný jazyk, náboženství, dějinná zkušenost. 2. Kritérium politické existence: typ státu. 3. Psychologické kritérium: národní uvědomění. Jednotlivá kritéria se mohou prolínat, jedno může být silnější než druhé a naopak (Ivanová, 2005; Průcha, 2006). Národnost Je chápána jako příslušnost k určitému národu nebo etniku. OSN doporučuje zjišťovat národnost obyvatelstva na základě tohoto vymezení: „příslušnost ke skupině osob se

15

společným

původem,

kulturou,

případně

jazykem,

náboženstvím

nebo

jinou

charakteristikou, které ji odlišují od ostatní populace“ (Průcha, 2006, s. 37). Národnost jako příslušnost k určitému národu se nyní chápe dvojím způsobem pojmu „národ“. Na jedné straně ve smyslu etnickém a na druhé ve smyslu politickém. V etnickém smyslu je to soubor osob, který má společný jazyk, historii, tradice, zvyky, území a národní hospodářství. Národ ve smyslu politickém je soubor občanů daného státu a tito lidé mají státní příslušnost tohoto státu (Průcha, 2006). Národnostní menšina Národnostní menšina v České republice je definována zákonem č. 273/2001 Sb., § 2 takto: 1. Národnostní menšina je společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany a zájmů jejich společenství, které se historicky vytvořilo. 2. Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti (Sbírka zákonů, 2001). Charakteristiky národnostní menšiny:  jde o skupinu občanů v ČR  od majoritní skupiny se odlišují svým počtem, jazykem, kulturou, původem aj.  chtějí si svou menšinu zachovat a rozvíjet ji  menšina má historickou souvislost s ČR (kolektiv autorů, 2002) Na území ČR žijí tyto menšiny: bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská a ukrajinská. Dle zmíněného zákona se národnostní menšiny musejí „historicky vytvořit“, proto mezi ně nemůžeme počítat například Vietnamce. Vznikají také skupiny označované jako náboženská nebo rasová menšina. V ČR to platí na Židy a Romy (Průcha, 2006).

16

2.2.3 Kultura, kulturní vzorce Kultura Pojem kultura pochází z antického středověku. Vznikl z latinského „colo“, „colore“. Základ pojetí kultury jako charakteristiky lidského vzdělání položil slavný římský filozof Marcus Tullius Cicero v Tuskulských hovorech. Kultura je komplexní celek, zahrnující náboženské a etické hodnoty a systémy, právní předpisy, poznání, umění, zvyky a schopnosti, které si jedinec osvojil učením. Kultura je tedy výsledkem lidské činnosti a není tudíž instinktivní či vrozená. Je produktem lidského myšlení, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je výběrová, založená na symbolech, je materiální i nemateriální (Ivanová, 2005). Charakteristiky kultury:  Kultura je produktem učení – osvojujeme si ji během života prostřednictvím životních zkušeností.  Kultura je produktem vyučování – přenáší se z generace na generaci, kulturu mohou přenášet pouze lidé, hlavním nositelem je jazyk.  Kultura je sociální – vzniká a vyvíjí se v rámci vztahů mezi lidmi.  Kultura je přizpůsobivá – přizpůsobení se sociálnímu prostředí, biologickým a psychologickým potřebám lidí. Některé zvyky se mění nebo úplně zmizí.  Kultura je integrující – například určité náboženské praktiky ovlivňují organizaci rodiny, ekonomické hodnoty i zdravotnické praktiky a zároveň jsou jimi ovlivňovány.  Kultura je souhrnem určitých představ.  Kultura má přinášet uspokojení – kulturní návyky by měli uspokojovat lidské potřeby, po ztrátě této funkce se od nich pomalu začne upouštět (Ivanová, 2005). Kulturu můžeme přirovnat k cibuli, k takzvané „kulturní cibuli“. Zevní vrstvu, slupku, tvoří řeč, strava, oblečení a architektura. Vše v této vrstvě je viditelné a vnímatelné. Střední vrstva obsahuje normy a hodnoty, dobro a zlo. Vnitřní vrstva, jádro, je pro cizince těžko rozpoznatelná, obsahuje základní hodnoty a otázky existence, stereotypy a archetypy. Proniknout do vnitřní vrstvy je pro cizince těžké, je zapotřebí dlouhého a úzkého styku s kulturou. Některým jedincům se to nepodaří nikdy (Špirudová, Bursová a kolektiv, 2002).

17

Kulturní relativismus Je teoreticko-metodologický přístup ke studiu kulturních jevů, který předpokládá, že jednotlivé kultury jsou jedinečné a neopakovatelné sociokulturní systémy, které zcela chápou pouze příslušníci těchto kultur. Každou kulturu považuje za unikátní fenomén (Ivanová, 2005; Průcha, 2006).

Etnocentrismus Je opakem kulturního relativismu. Etnocentrismus znamená tendenci poznávat, hodnotit a interpretovat okolní svět jen z pohledu svého kulturního společenství. Domnívá se tedy, že vlastní kultura je nadřazená a není hodnotná jako ostatní (Průcha, 2006). Kulturní vzorce Kulturní vzory (standardy) jsou charakterizovány jako naučená a závazná schémata pro jednání ve standardních situacích, navenek vystupujících v podobě obyčejů, mravů, zákonů a tabu (Soukup, 2000). Sociologická definice kulturního vzorce říká: „Kulturní vzor je systém forem chování, hodnot a norem charakteristický pro danou společnost, který je obecně přijímán a napodobován, vstupuje do procesu socializace jedinců, reprodukuje se v kulturních výtvorech a stabilizuje se ve zvycích a obyčejích“ (Velký sociologický slovník, 1996, s. 1420). Kulturní slepota Jedná se o stav, kdy jedinec nedokáže zřetelně vnímat, že jeho vlastní konání je kulturně předpojaté (Škrabová, 2010). Kulturní bolest Postup či některé výroky zdravotnického personálu, které vyvolávají u klienta diskomfort, pocit ponížení apod. (Škrabová, 2010).

2.2.4 Socializace, akulturace, enkulturace, asimilace Socializace Označuje proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti. Během procesu socializace si jedinec osvojuje dovednosti, znalosti, sociální normy, hodnoty, ale 18

i sociální role společenského a kulturního okolí. Socializace nebývá nikdy ukončena. Rozlišujeme primární, sekundární a terciární socializaci. Primární socializace probíhá v rodině a končí s uzavřenou individualizací jedince, trvá do třetího roku života. Sekundární socializace probíhá v rodině, ve škole a mezi vrstevníky. Připravuje jedince na jeho roli ve společnosti. Terciární socializace se děje v dospělosti a zabere celý zbytek života. Znamená dostát novým požadavkům ve změněné situaci. Například při změně zaměstnání (Jandourek, 2008).

Akulturace Je proces vědomých i nevědomých kulturních a sociálních změn, ke kterým došlo v důsledku kontaktu různých kultur. Na úrovni jednotlivce pak akulturace vystupuje jako proces sociálního učení, předávání nové přizpůsobené kultury z generace na generaci a adaptace člena cizí skupiny na chování skupiny vlastní (Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996).

Enkulturace Je proces, prostřednictvím kterého si během života osvojujeme kulturu své společnosti. Zde je významné, aby společnost, která chce přežít, se postarala o to, aby předala své další generaci kulturní vize, znalosti a dovednosti. Aby člověk mohl žít v dané společnosti a aby jí rozuměl, musí chápat jednotlivé věci nejen své kultury, ale i celého světa (Výrost, Slaměník, 2008).

Asimilace Asimilací rozumíme proces, jímž se určitá společenská skupina, obvykle minoritní či migrující, stává součástí jiné, dominantní skupiny. Zahrnuje ovládnutí a přijetí většinového jazyka, obyčejů a kultury alespoň v té míře, aby odlišnosti nebránily ve společenském uplatnění, ale může znamenat i úplné splynutí s většinovou společností. Problém asimilace nastává při integraci lokálních menšin do větších národních společností a při imigraci jednotlivých osob a skupin z jiného kulturního prostředí. Plná asimilace znamená včlenění nových jedinců do dané společnosti tak, že nejsou odlišitelní od původních jedinců. Přirozenější je ale proces asimilace, který ponechává minoritní skupině některé její specifické znaky a dokonce je přenáší do majoritní skupiny (Maříková, Petrusek, Vodáková, 1996).

19

2.2.5 Rasy, rasismus, xenofobie Rasy Pojem rasa se používá v biologii člověka a v antropologii. Dalo by se říci, že rasy neboli plemena, jsou velké skupiny lidí, které mají charakteristické tělesné znaky. Základní rozlišení je z pohledu biologického a sociologického. Z pohledu biologického jsou to lidé, kteří mají společné somatické rysy.

Známe tedy plemeno euroasijské (bílé),

mongoloidní (žlutohnědé) a negroidní (černé). Z pohledu sociologického jsou to skupiny lidí, kteří pokládají sami sebe za jiné a jsou tak posuzováni i jinými lidmi. Kromě somatického třídění, je rasa odvozována i z kulturních fenoménů, jako jsou vzorce chování, jazykové a náboženské charakteristiky. V tomto případě mluvíme o germánské, románské, židovské, arabské aj. rase (Průcha, 2006).

Rasismus Rasismus je ideologie, která vyzvedává jenom určité skupiny lidí či určité etnické a jazykové skupiny s typickými tělesnými a psychickými znaky a tito lidé se pokládají za vyvolené. Ostatní vedlejší skupiny jsou pro ně podřadné, méněcenné a nerovnocenné. V podstatě jde o nenávist k určité rase lidí. Krajním projevem rasismu, který se projevuje snahou určitou skupinu zcela vyhubit, rozumíme genocidou. Když se rasistické postoje objeví ve vzdělání nebo v zaměstnání, můžeme mluvit o rasové diskriminaci nebo dokonce o rasovém násilí (Ivanová, 2005; Průcha 2006).

Xenofobie Pochází z řeckého xenós – přichází, fóbos – strach. Je to tedy strach z cizího či neznámého, který umocňuje napětí jednotlivce ale i skupiny lidí. Na pocitu xenofobie mohou vyrůstat nenávistné ideologie, jako je rasismus, nacionalismus, fašismus aj. Xenofobie je soukromý a svobodný pocit či postoj, nejde ideologii (Ivanová, 2005).

2.2.6 Předsudky, stereotypy Předsudky Předsudky jsou zvláštní hodnotící postoje a stanoviska, jejichž typickou vlastností je předpojatost. Tzn., že se neopírají o objektivní znalosti osob nebo jevů, jsou to tedy subjektivní úsudky, které jsou emočně laděné. Lidé tedy posuzují druhého člověka z určité skupiny negativně, bez vlastních zkušeností, jen na základě něčeho co slyšeli 20

nebo se dozvěděli. Typickým příkladem předsudků u Čechů je, že „Romové kradou“ či „Němci jsou agresivní“. Faktory, které ovlivňují předsudky, jsou: rodina, výchova, psychické potřeby a sociální status (Špirudová, Ivanová, Halmö, a kol., 2004).

Stereotypy Jsou představy jednotlivce o vlastní etnické skupině, rasové skupině či národu, ale i představy o jiných etnických skupinách. Základními charakteristikami stereotypů jsou: bývají zaujaté, zjednodušující, vztažené ze zkušeností na celou skupinu a přenášejí se z generace na generaci a velmi těžko se mění. Jsou pozitivní, negativní a neutrální (Špirudová, Ivanová, Halmö, a kol., 2004).

2.3 Interkulturní komunikace ve zdravotnictví Definice: „Interkulturní komunikace znamená proces komunikování, označuje i vědeckou disciplínu, respektive obor výzkumu zabývající se tímto procesem, a kromě toho také edukaci tohoto procesu“ (Průcha, 2010, s. 14). Mluvíme-li tedy o interkulturní komunikaci, musíme mít na mysli, že se může jednat o: Proces verbálního a neverbálního sdělování, který probíhá v různých sociálních situacích nebo ji musíme brát jako vědeckou teorii a výzkum nebo jako edukační a podpůrné aktivity zaměřené na praxi vycházející z vědecké teorie a výzkumu. Ve zdravotnických službách, ošetřovatelské a lékařské péči se stále častěji setkáváme s lidmi odlišných kultur, interkulturní komunikace se tak uplatňuje stále ve větší míře. Setkáváme se s turisty, zahraničními studenty či imigranty. Ke kontaktu s těmito lidmi dochází v domácím prostředí nebo v zahraničí, kde lékaři nebo zdravotní sestry pracují. V těchto komunikačních situacích může docházet k různým interkulturním bariérám. A to při léčebných postupech nebo pochopení diagnózy. V dnešní době proto probíhají různé speciální aktivity k optimalizaci interkulturní komunikace, které budoucí lékaře a zdravotní sestry učí být tzv. kulturně senzitivní. Učí je porozumět cizím kulturám (Průcha, 2010).

21

2.3.1 Komunikační metody Komunikační karty (piktogramy) Kde není možné komunikovat řečí nebo jinými způsoby, se používají náhradní nebo doplňkové způsoby komunikace. Mezi ně patří i komunikační karty. Taková komunikace je sice zdlouhavá, ale určitě dosáhneme požadovaného výsledku. Sadu karet musíme přizpůsobit každému pracovišti a potřebám pacientů. Aby lidé piktogramu rozuměli, musí být karty jednoduché, výstižné a jednoznačné. Některé karty jsou označené i textem, a to hlavně u těch složitějších symbolů. Tato metoda je vhodná pro spolupracujícího pacienta (Špirudová, 2006). Jinými komunikačními pomůckami mohou být: videoprojekce, fotoseriály, PC programy, audionahrávky apod. Doplňkové způsoby komunikace: využíváme mimiku, gestikulaci, demonstraci, dramatizaci (Špirudová, 2006).

2.3.2 Zásady při komunikaci a ošetřování Vietnamského pacienta 1. Nemocnému a jeho doprovodu se představíme, zjistíme, zda rozumí česky nebo jakým jiným jazykem mluví. 2. Bude-li potřeba, zajistíme tlumočníka. 3. S nemocným navážeme osobní vztah, dostatečně se mu věnujeme. 4. Musíme být zdvořilé, usměvavé. 5. Pokud budeme muset kritizovat, uděláme to nepřímo – spíše přes rodinu. 6. Nikdy nedáváme najevo rozčilení. 7. Na nemocné nespěcháme a nenaléháme, poskytneme jim dostatek času na rozmyšlení, musíme tedy počítat s průtahy a mít trpělivost. 8. Zpětným dotazem si vždy ověříme, zda-li pacient všemu rozuměl. 9. Počítáme s odmítnutím odpovědi. 10. Je důležité umožnit přítomnost rodinného příslušníka u vyšetření, pokud si to nemocný přeje. 11. Respektujeme stud a intimitu, soukromí. 12. Pokud to bude možné, ženě zajistíme vyšetření spíše lékařkou než lékařem.

22

13. Pokud si nemocný bude přát, aby jeho osobní hygienu vykonával rodinný příslušník, je důležité mu v tom vyhovět. 14. Pokud je to možné, vyprazdňování umožníme na toaletě. 15. Zbytečně se pacienta nedotýkáme, zejména je nehladíme po hlavě. 16. Nedíváme se přímo do očí. 17. Všímáme si potenciálních potíží se zažívacím, dýchacím traktem. 18. Zajímáme se o bolest nemocného, respektujeme jeho metody při zvládání bolesti. 19. Respektujeme způsob stravování – snažit se vyjít vstříc, případně domluvit konzultaci s nutričním terapeutem. 20. Zajistíme teplé tekutiny – studené nepijí (Škrabová, 2010; Ivanová 2005). Co je tedy nepřípustné pro Vietnamce?  Smrkat na veřejnosti.  Dívat se přímo do očí.  Hladit po hlavě.  Pít studené nápoje.  Hlučné a emotivní chování.  Líbání a objímání na veřejnosti.  Projevovat city na veřejnosti.  Stěžovat si na okolí nebo zdravotní problémy.  Nikdy pacientovi nesdělujeme závažnost jeho zdravotního stavu bez předchozí konzultace s hlavou rodiny (Škrabová, 2010).

2.3.3 Zásady při komunikaci s cizincem přes tlumočníka 1. Klient a cizinec musejí mít určitý čas na seznámení. 2. Cizinec by měl mluvit pomalu, v krátkých větách, aby tlumočník měl čas vše přeložit. 3. Adresovat otázky přímo na klienta, ne na tlumočníka. 4. Tlumočník by měl znát nejen jazyk, ale i kulturní podmíněnost cizince. 5. Tlumočník nesmí překlad modifikovat, musí přesně tlumočit to, co klientovi říkáme. 6. Na závěr tlumočníkovi poděkujeme za překlad (Kutnohorská, 2005). 23

2.4 Vietnam 2.4.1 Základní údaje o Vietnamu Oficiálním názvem Vietnamu je Vietnamská socialistická republika (VSR). Je to stát v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie. Jeho rozloha je 329 560 km2. Hraničí s Jihočínským mořem, Kambodžou, Laosem a s Čínou. Celé území Vietnamu je podobné písmenu S. Hlavním městem je Hanoj. Součástí Vietnamu jsou i tisíce ostrovů a ostrůvků. Zeměpisná stavba Vietnamu je charakterizována především nížinami a dvěma obrovskými řekami. Na severu je to Rudá řeka, která protéká hlavním městem a na jihu Mekong, který pramení v Číně. Vietnam je bohatým ložiskem rudy a drahých kamenů. Více jak polovina Vietnamu je pokryta lesy, většinou deštnými pralesy, ale objevují se zde i jehličnany a plantáže kaučukovníku. Velkou plochu zemědělské půdy pokrývají rýžová pole. Počet obyvatel přesahuje 90 miliónů. Hustota zalidnění je tedy 253 obyvatel/km2. Úředním jazykem je vietnamština, dále se zde mluví anglicky, čínsky a francouzsky. Měnou je vietnamský dong (Picka, 2007).

2.4.2 Stručná historie Vietnamu První trvalé osídlení země se datuje od mladší doby kamenné, zhruba 2000 let před naším letopočtem. Na území žilo neolitické obyvatelstvo. Pro toto období je typické zdobení keramiky a užívání sekyr. Lidé lovili ryby, zvěř a začali pěstovat první plodiny. V posledním století před naším letopočtem přišli na území kmeny Vietů. Podíleli se na zpracování železa a pěstování rýže. Kolem roku 1200 před naším letopočtem dochází k vytvoření kultury Dong son, která zpracovávala bronz. Skončila tedy doba kamenná a začala doba bronzová. Tehdy vznikl první státní útvar, známý jako Van lang. Tento stát trval až do roku 257 před naším letopočtem, kdy ho zničil čínský vojevůdce Tuc Pham, který dobyté území spojil se svým a vytvořil království Au lac. Za dalších padesát let byla říše Au lac násilně připojena k území Nam viet. Čínská dynastie Han v roce 111 před naším letopočtem dobyla Nam viet a rozdělila ho na sedm podrobených provincií. V 1. století našeho letopočtu vznikala první protičínská povstání. Ve 2. století vzniklo království Čámů. Vietnam se potýkal s mnoha drobnými lokálními válkami. Od 17. století přijížděli do Vietnamu francouzští misionáři. V letech 1854 – 1884 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská 24

Indočína. Země byla rozdělena do tří částí – Tonkin na severu, střední část Annám a na jihu Kočinčína. Boje s francouzským vojskem pokračovali až do roku 1954. Vietnam bojoval skoro deset let i se Spojenými státy Americkými. Války trvaly více než celé století (Picka, 2007).

2.4.3 Náboženství Ve Vietnamu je několik náboženských směrů: Buddhismus (60%) Vznikl v Indii, 500 před naším letopočtem. Jeho zakladatelem je Siddhártha Gautama neboli Buddha. Titul Buddha znamená „probuzený“ nebo „osvícený“. Jeho nauka: „Lidský život je vždy naplněn utrpením a neuspokojením. Příčinou tohoto utrpení je lidská touha a žádostivost“. Až se člověk zbaví touhy a žádostivosti, dosáhne nirvány, neboli vysvobození. Své žáky učil Čtyřem vznešeným pravdám a Osmidílné cestě, v nichž se mravní výchova pojí s pravidly meditace a koncentrace. Buddha nebyl Bůh, ale duchovní rádce. Ten kdo vyznává buddhismus, může vyznávat i jiné náboženství. Buddhisté o svém vyznání hovoří spíše jako o filosofii života než jako o náboženství. Buddhismus má dvě hlavní větve: theravádskou a mahajánskou . Theravádský buddhismus je nejstarší formou. Rozšířen je po celé jihovýchodní Asii. Podstatou theravádského buddhismu je nastoupit cestu mnišského života a žít v klášteře. Tito buddhisté vyznávají pouze Buddhu. Hlavním posvátným textem je tripitaka v jazyce „pálí“. Mahajánský buddhismus. Tito buddhisté se domnívají, že osvícení mohou dosáhnout všichni, nejen mniši. Tuto formu najdeme v Tibetu, Číně, Mongolsku, Vietnamu a Japonsku (Wilkinson, 2001; Mc Loughlin a kol., 2005). Konfucianismus (13%) Vznikl v Číně, 500 před naším letopočtem. Zakladatelem je Konfucius, jehož hlavní myšlenkou je, že děti by měly respektovat a ctít své rodiče za jejich života i po smrti. Podporoval uctívání předků, zdůrazňoval význam rodiny a úctu ke starším (Wilkinson, 2001; Mc Loughlin a kol., 2005). Taoismus (12%) Je hlavní přetrvávající náboženství pocházející z Číny. Jeho kořeny jsou v šamanismu a filosofii. Příznivci taoismu se snaží ubírat duchovní cestou neboli „tao“. Musejí se odpoutat od starostí a zájmů a plně se soustředit na cestu, jen tak dosáhnou rovnováhy, 25

harmonie a míru. Pokud se jim to podaří, budou po své fyzické smrti nesmrtelní. Uctívají taoistická božstva, cenní si přírody, meditují ale i zahánějí zlé duchy (Wilkinson, 2001; Mc Loughlin a kol., 2005). Ve Vietnamu žijí také vyznavači katolicismu, hinduismu, islámu a animismu. Preferují také síly jin a jang (viz příloha 4), které ovlivňují rovnováhu a harmonii zdraví. Princip jin ovládá vnitřek těla, je negativní, pasivní a studený. Ovládá tyto orgány: břicho, žaludek, žluč, střeva, močový měchýř aj. Princip jang je kladný, teplý, aktivní a produktivní, ovládá povrch těla, ale i srdce, játra, plíce, slezinu, ledviny aj. Zdraví je harmonií jin a jang, při onemocnění dochází k poruše rovnováhy (Wilkinson, 2001; Mc Loughlin a kol., 2005).

2.4.4. Specifika komunikace Mnoho skutečností ukazuje, že vietnamská kultura je od té naší zcela odlišná. Jednou z nich je verbální, ale i neverbální komunikace. Vietnamci používají mnoho zdvořilostních frází, v jednání s lidmi jsou úslužní, ale málo asertivní. Neznají tykání a vykání. Neverbální komunikace je velmi významná, jejíž základy by měl znát každý zdravotnický pracovník. Vietnamci se často usmívají nebo se nahlas smějí, a to když chtějí zmírnit nějakou nepříjemnou situaci, jsou v nesnázích, nerozumí nebo si nejsou jistí. Podání ruky – podání pravé ruky a zřetelný stisk ruky druhé osoby jsou doprovázeny lehkým stiskem ruky levé. Takové podání symbolizuje vzájemnou úctu. Podání pouze jedné ruky, může být považováno za výraz neúcty. Podání předmětu – předmět podáváme oběma rukama, tím dáváme najevo, že si člověka vážíme. Podání jednou rukou je nezdvořilé. Přímý pohled do očí – je nezdvořilý a může vyjadřovat domýšlivost. Noha přes nohu – projevem nadřazenosti. Ruce zkřížené na prsou – značí rozčilení nad obsahem dialogu. Pohlazení – za projev velké neúcty, považují hlazení po vlasech a jiné dotýkání hlavy. Vietnamské děti jsou spíše zvyklé na poplácání po ramenou či zádech. Doteky na veřejnosti – líbat se na veřejnosti ve Vietnamu je nepřípustné. Objímat a dotýkat se mezi přáteli je běžné. Za nevhodné považují, pokud se muž dotkne cizí ženy. 26

Dlouhý nehet na malíčku levé ruky – znamená, že člověk nemusí fyzicky pracovat. Je bohatý. Oblečení – být slušně oblečen a upraven je projevem dobrého chování. Vietnamské ženy téměř nenosí sukně (Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005).

2.4.5 Rodinná struktura a stravování Vietnamci jsou velmi zaměřeni na rodinu. Je preferována patriarchální struktura rodiny, kde rozhoduje muž a žena je podřízena. Muž vykonává těžké práce a musí být silný v krizi. Respektují prvorozenectví, kdy prvorozený syn dědí rodinný majetek. Rodiče své děti příliš nechválí, tím si zachovávají kontrolu nad jejich výchovou. Velký důraz je kladen na vzdělání. Jejich děti studují vysoké školy, patří mezi nejpilnější a dosahují nadprůměrných výsledků. Důraz také kladou na dodržování tradic při přípravě pokrmů. U jídla se sejde celá rodina, řeší nejrůznější problémy týkající se například domácnosti, zaměstnání, vzdělání dítěte apod. Jedí 3x denně a velmi dlouho. Rádi jedí listnatou zeleninu a ovoce. S každým jídlem jí rýži. Hodně pijí, hlavně teplé tekutiny, studené tekutiny nepřijímají, hlavně ne s ledem. Mléčné výrobky používají minimálně, protože věří, že způsobují střevní obtíže. Uctívání předků patří k pevné a neodlučitelné tradici. Doma mají oltář s fotografiemi, ke kterému nosí jídlo a zapalují vonné tyčinky. Pokud je nutná pitva, rozhodne celá rodina (Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005).

2.4.6 Vnímání zdraví a nemoci Preferují síly jin a jang, které ovlivňují rovnováhu a harmonii zdraví. Zdraví vnímají jako rovnováhu mezi horkem a chladem, mezi suchem a vlhkem. Nerovnováha těchto sil způsobí nemoc. Udržují tradiční lidové praktiky, které mohou pomoci při různých zdravotních potížích – jsou to tyto praktiky: baňkování, vyštipování, vypalování, akupunktura apod. Dodržování času při návštěvě lékaře je pro ně velmi důležité. Většinou splní vše, co po nich zdravotnický personál chce. Říkat pacientovi závažnost jeho stavu bez konzultace s hlavou rodiny je nepřípustné. Pokud pacient požádá o přítomnost člena rodiny při vyšetření nebo rozhovoru s lékařem je nutné jej přizvat. Hlavně ženy jsou stydlivé a skromné. Je nutné, zajistit soukromí. Hygiena je pro vietnamské pacienty velmi 27

důležitá, upřednostňují sprchu ráno a to každý den, pokud jsou nesoběstační, preferují pomoc člena rodiny stejného pohlaví. Pokud je něco bolí, málokdy si řeknou o analgetika, mají strach z návyku a nežádoucích účinků. Ženy při porodu trpí tiše, křik je pro ně velmi neobvyklý. Když zvrací, dá pacient sestře vědět až potom, co sám zvratky uklidí a to z důvodu studu. Při zácpě konzumují zelenou listovou zeleninu a více přijímají tekutiny. Klyzma využívají jako poslední možnost. Obezita není pro Vietnamce problém, naopak značí dobré socioekonomické postavení a spokojenost. Při depresi pacienta se člen rodiny nebo přítel bude snažit ho rozveselit. O únavě se nezmíní a nebudou na ni brát léky. Vietnamskému pacientovi je důležité vysvětlovat postupy vyšetření co nejpřesněji a nejjednodušeji. Pokud je to možné, vždy si pro jistotu ověříme, zda opravdu všemu rozumí a to třeba tím, že nám vše zopakuje. Vietnamská medicína je založena na tradičních léčivech. Med užívají při léčbě vředové choroby nebo zácpy, ale i při hypertenzi a suchém kašli. Včelí jed aplikují proti revmatismu, astmatu, hypertenzi a bolestem hlavy. Vietnamští lékaři propojují tradiční a moderní medicínu při léčbě i prevenci (Mocková, 2007; Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005).

28

3

PRAKTICKÁ ČÁST

Praktická část se zabývá metodikou výzkumné práce, kde je popsáno, jakým způsobem výzkum probíhal. Dále charakterizuje respondenty, výzkumné prostředí a na závěr vlastní výsledky výzkumu.

3.1 Metodika výzkumné práce Metodou výzkumu byl kvantitativní dotazník. Obsahuje celkem 24 otázek. První otázky jsou identifikační, kde zjišťuji věk, pohlaví, vzdělání a zda-li se respondent narodil v ČR. Dotazník dále obsahuje otázky, které se týkají jednotlivých pracovních hypotéz. Tyto otázky zkoumají zkušenosti s hospitalizací a spokojenost s ošetřovatelskou péčí, vnímání bolesti, prevenci a životní styl. Otázky jsou uzavřené a polootevřené. Dohromady bylo rozdáno 113 dotazníků, vrátilo se 100 správně vyplněných, což představuje asi 88,50 % konečné návratnosti. Dotazník je umístěn v příloze 6.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů Respondenti byli oslovováni náhodně, podmínkou ale byla vietnamská národnost. Komunikace s respondenty nebyla jednoduchá, z důvodu jazykové bariéry. Kvůli tomu se i stávalo, že respondenti vrátili dotazník nevyplněný. Bohužel málokterý Vietnamec umí dobře číst český text. Asi kvůli tomuto handicapu odpovídali spíše mladí Vietnamci, kteří žijí v ČR od malička a chodili do českých škol. Odpovídalo celkem 100 respondentů, z toho 45 mužů (45 %) a 55 žen (55 %), ve věku od 18 do 50 let. Respondentů ve věku od 18 – 28 let bylo 54 (54 %), od 29 – 39 let bylo 36 (36 %), od 40 – 50 let bylo 10 (10 %) a od 51 let a více nebyl žádný respondent. Je tedy patrné, že odpovídali spíše mladší Vietnamci. Z dotazovaných měli 2 (2 %) respondenti základní vzdělání, 36 (36 %) respondentů mělo střední vzdělání (vyučen), 47 (47 %) respondentů mělo středoškolské vzdělání a 15 (15 %) respondentů uvedlo vysokoškolské vzdělání. Další výsledky ukazují, že většina respondentů 70 (70 %) se v České republice nenarodila a pouhých 30 (30 %) ano.

29

Tabulka 1: Věk respondentů

Odpovědi 18 – 28 29 – 39 40 – 50 51 a více ∑

Počet

Celkem (%) 54 36 10 0 100

54,00 36,00 10,00 0,00 100

Tabulka 2: Pohlaví respondentů

Odpovědi

Počet

Muž Žena ∑

Celkem (%) 45 55 100

45,00 55,00 100

Tabulka 3: Vzdělání respondentů

Odpovědi Základní Střední (vyučen) Střední s maturitou Vysokoškolské ∑

Počet

Celkem (%) 2 36 47 15 100

2,00 36,00 47,00 15,00 100

Tabulka 4: Počet narozených respondentů v ČR

Odpovědi Ano Ne ∑

Počet

Celkem (%) 30 70 100

30,00 70,00 100

3.3 Charakteristika výzkumného prostředí a průběh výzkumu Výzkum probíhal v Kraji Vysočina, a to ve městech: Žďár nad Sázavou, Jihlava, Bystřice nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě. Probíhal v prostředí vietnamských obchodů, tržnic a stánků s jídlem, dále jsem oslovila několik svých přátel vietnamské národnosti, kteří mi dotazník poslali elektronickou poštou. Často se Vietnamci obávali dotazník vyplnit, a to proto, že neumějí řádně číst český text. Proto jsem jim při vyplňování dotazníku pomáhala.

30

3.4. Vlastní výsledky výzkumu Otázka č. 1: Byl/a jste někdy hospitalizován/a? Tabulka 5: Počet hospitalizovaných

Odpovědi

Počet

Ano Ne ∑

Celkem (%) 64 36 100

64,00 36,00 100

70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne

Graf 1: Počet hospitalizovaných

Z celkového počtu respondentů, odpovědělo 64 % respondentů, že bylo ve svém životě hospitalizováno a 36 % respondentů v našich nemocnicích hospitalizováno nebylo. V dalších dvou tabulkách a grafech, jsou zodpovězeny podotázky k otázce č. 1. Až do otázky číslo 10, musíme počítat s počtem hospitalizovaných lidí, což je 64.

31

Podotázky k otázce č. 1: Jak jste spokojen/a s (ohodnoťte čísly 1 až 5, kdy 1 znamená velmi spokojen/a a 5 velmi nespokojen/a): Tabulka 6: Spokojenost s jednáním a chováním zdravotních sester, lékařů, s komunikací Odpovědi

1 2 3 4 5 ∑

Jednání a chování ZS

4 28 32 0 0 64

Jednání a chování lékařů

%

6,25 43,75 50,00 0,00 0,00 100

0 27 24 13 0 64

%

Komunikace

0,00 42,19 37,50 20,31 0,00 100

0 20 13 17 14 64

%

0,00 31,25 20,31 26,56 21,88 100

35 30 25 20

Jednání a chování ZS Jednání a chování lékařů

15

Komunikace 10 5 0 1

2

3

4

5

Graf 2: Spokojenost s jednáním a chováním zdravotních sester a lékařů, s komunikací

V tabulce a grafu je zřejmé, že s jednáním a chováním zdravotních sester, je 50 % respondentů spokojeno, spíše spokojeno je 43,75 %, velmi spokojeno je 6,25 % respondentů. Žádný z dotazovaných neuvedl, že by byl spíše nespokojen nebo velmi nespokojen. S jednáním a chováním lékařů je 42,19 % respondentů spíše spokojeno, 37,50 % respondentů je spokojeno a 20,31 % respondentů je spíše nespokojeno. Žádný dotazovaný neuvedl, že by byl velmi spokojen nebo velmi nespokojen. S komunikací se zdravotnickým personálem je 31,25 % respondentů spíše spokojeno, 26,56 % respondentů je spíše nespokojeno, 21,88 % je velmi spokojeno a 20,31 % respondentů uvedlo, že je spokojeno. Velmi spokojen neuvedl žádný z dotazovaných.

32

Podotázky k otázce č. 1: Jak jste spokojen/a s (ohodnoťte čísly 1 až 5, kdy 1 znamená velmi spokojen/a a 5 velmi nespokojen/a): Tabulka 7: Spokojenost s informovaností, stravou a možností návštěv

Odpovědi Informovanost

%

1 2 3 4 5 ∑

0,00 0,00 82,81 17,19 0,00 100

0 0 53 11 0 64

Strava 10 39 15 0 0 64

% 15,62 60,94 23,44 0,00 0,00 100

Možnost návštěv 8 56 0 0 0 64

% 12,50 87,50 0,00 0,00 0,00 100

60 50 40 Informovanost 30

Strava Možnost návštěv

20 10 0 1

2

3

4

5

Graf 3: Spokojenost s informovaností, stravou a možností návštěv

S informovaností v nemocnicích je 82,81 % respondentů spokojeno a 17,19 % respondentů uvedlo, že je spíše nespokojeno. Žádnou jinou možnost v této otázce nikdo nezvolil. Se stravou je 60,94 % respondentů spíše spokojeno, 23,44 % respondentů je spokojeno a 15,62 % respondentů zvolili odpověď velmi spokojen/a. Žádní respondenti neuvedli, že by byli spíše nespokojeni nebo velmi nespokojeni. S možností návštěv je 87,50 % respondentů spíše spokojeno a 12,50 % respondentů odpovědělo velmi spokojen/a. Žádná jiná odpověď zvolena nebyla.

33

Otázka č. 2: Dostal/a jste informovaný souhlas ve Vašem rodném jazyce? Tabulka 8: Obdržení informovaného souhlasu v rodném jazyce

Odpovědi

Počet

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 0 4 5 55 64

0,00 6,25 7,81 85,94 100

60 50 40 30 20 10 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 4: Obdržení informovaného souhlasu v rodném jazyce

Tabulka a graf ukazují, že 85,94 % respondentů, což je většina, informovaný souhlas ve svém rodném jazyce nedostala. 7,81 % odpovědělo ojediněle a 6,25 % respondentů zvolilo odpověď ano někdy. Žádný respondent neobdržel informovaný souhlas vždy.

34

Otázka č. 3: Představil se Vám váš ošetřující lékař? Tabulka 9: Představení lékaře

Odpovědi Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Počet

Celkem (%) 6 56 0 2 64

9,38 87,50 0,00 3,12 100

60 50 40 30 20 10 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 5: Představení lékaře

87,50 % respondentů uvedlo, že se jim ošetřující lékař představil někdy, odpověď vždy uvedlo 9,38 % respondentů, ne odpovědělo 3,12 % respondentů a ojediněle neodpověděl žádný z dotazovaných.

35

Otázka č. 4: Byly Vám vždy všechny výkony přesně a jednoduše vysvětleny? Tabulka 10: Vysvětlení výkonů

Odpovědi

Počet

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 0 37 14 13 64

0,00 57,81 21,88 20,31 100

40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 6: Vysvětlení výkonů

V tabulce a grafu vidíme, že 57,81 % respondentů odpovědělo ano někdy, 21,88 % respondentů uvedlo ojediněle a 20,31 % respondentů zvolilo odpověď ne. Žádný z respondentů nezažil přesné a jednoduché vysvětlení výkonu vždy.

36

Otázka č. 5: Měl/a jste při hospitalizaci dostatek soukromí? Tabulka 11: Soukromí při hospitalizaci

Odpovědi

Hygiena

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

%

11 17,19 44 68,75 9 14,06 0 0,00 64 100

Na % WC 52 81,25 9 14,06 3 4,69 0 0,00 64 100

Při % návštěvě 39 60,94 18 28,12 0 0,00 7 10,94 64 100

Při % výkonech 29 45,31 27 42,19 8 12,50 0 0,00 64 100

60 50 40

Hygiena Na WC

30

Při návštěvě 20

Při výkonech

10 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 7: Soukromí při hospitalizaci

Tabulka a graf ukazují, že 68,75 % respondentů mělo soukromí při hygieně někdy, 17, 19 % respondentů mělo vždy dostatek soukromí a 14,06 % respondentů ho mělo ojediněle. Žádný respondent neodpověděl ne. Soukromí na toaletě mělo vždy 81,25 % respondentů, 14,06 % respondentů mělo soukromí někdy, 4,69 % respondentů ho měli ojediněle a žádný respondent nezvolil odpověď ne. Soukromí při návštěvě mělo vždy 60,94 % respondentů, 28,12 % respondentů mělo soukromí někdy a ne odpovědělo 10,94 % respondentů. Ojediněle neodpověděl žádný respondent. Soukromí při výkonech mělo vždy 45,31 % respondentů, 42,19 % respondentů mělo soukromí někdy, 12,50 % respondentů mělo soukromí ojediněle a žádný respondent neodpověděl ne.

37

Otázka č. 6: Jak hodnotíte znalosti zdravotnického personálu vzhledem k Vašim kulturním zvyklostem? Tabulka 12: Hodnocení znalostí kulturních zvyklostí

Odpovědi Velmi spokojen/a Spíše spokojen/a Spokojen/a Spíše nespokojen/a Velmi nespokojen/a ∑

Počet

Celkem (%) 0 5 27 32 0 64

0,00 7,81 42,19 50,00 0,00 100

35 30 25 20 15 10 5 0 Velmi spokojen/a Spíše spokojen/a

Spokojen/a

Spíše nespokojen/a

Velmi nespokojen/a

Graf 8: Hodnocení znalostí kulturních zvyklostí

Tabulka a graf ukazují, 50 % respondentů je se znalostmi kulturních zvyklostí zdravotnického personálu vzhledem k jejich kultuře spíše nespokojeno, 42,19 % respondentů je spokojeno, 7,81 % respondentů je spíše spokojeno. Žádný respondent není velmi spokojen ani velmi nespokojen se znalostmi kulturních zvyklostí.

38

Otázka č. 7: Byl Vám při hospitalizaci nabídnut tlumočník? Tabulka 13: Nabídka tlumočníka

Odpovědi Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Počet

Celkem (%) 0 0 6 58 64

0,00 0,00 9,38 90,62 100

70 60 50 40 30 20 10 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 9: Nabídka tlumočníka

Na tuto otázku žádný z dotazovaných neodpověděl, že by mu byl tlumočník nabídnut vždy anebo někdy. Téměř většina respondentů odpověděla ne (90,62 %) a 9,38 % zvolilo možnost ojediněle.

39

Otázka č. 8: Používal zdravotnický personál při komunikaci s Vámi piktogramy (grafický znak znázorňující pojem nebo sdělení obrazově)? Tabulka 14: Používání piktogramů

Odpovědi

Počet

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 0 0 18 46 64

0,00 0,00 28,13 71,87 100

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 10: Používání piktogramů

V tabulce a grafu vidíme, že 71,87 % respondentů odpovědělo ne a 28,13 % respondentů uvedlo, že se s používáním piktogramů setkalo ojediněle. Žádný dotazovaný nemá zkušenost s používáním piktogramů v nemocnicích vždy a také odpověď ano někdy nebyla zvolena.

40

Otázka č. 9: Sděloval zdravotnický personál informace týkající se Vašeho zdravotního stavu a radil se o postupech Vaší léčby s „hlavou rodiny“? Tabulka 15: Sdělování informací týkající se zdravotního stavu

Odpovědi

Počet

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 8 14 23 19 64

12,50 21,87 35,94 29,69 100

25

20

15

10

5

0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 11: Sdělování informací týkající se zdravotního stavu

35,94 % respondentů na tuto otázku odpovědělo ojediněle, 29, 69 % respondentů uvedlo odpověď ne, ano někdy odpovědělo 21,87 % respondentů a ano vždy odpovědělo 12,50 % respondentů.

41

Otázka č. 10: Cítil/a jste rozdíl v přístupu zdravotnického personálu oproti ostatním pacientům? Tabulka 16: Rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům

Odpovědi

Počet

Ano vždy Ano někdy Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 0 17 15 32 64

0,00 26,56 23,44 50,00 100

35 30 25 20 15 10 5 0 Ano vždy

Ano někdy

Ojediněle

Ne

Graf 12: Rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům

Nejvíce respondentů uvedlo, že rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům necítili (50 %), ano někdy uvedlo 26,56 % respondentů, 23,44 % respondentů uvedlo ojediněle a ano vždy neuvedl žádný z dotazovaných.

42

Otázka č. 11: Co hlavně očekáváte od zdravotnického personálu? Tabulka 17: Očekávání od zdravotnického personálu

Odpovědi Pomoc v případě potřeby Úctu k mé rodině, porozumění Respektování soukromí, citlivost Vstřícnou komunikaci a informovanost o zdravotním stavu Čistotu toalet, sprch, pokoje Jiné ∑

Počet

Celkem (%) 42 12 26 20

42,00 12,00 26,00 20,00

0 0 100

0,00 0,00 100

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Pomoc v případě potřeby

Úctu k mé rodině, porozumění

Respektování Vstřícnou Čistotu toalet, soukromí, komunikaci a sprch, pokoje citlivost informovanost o zdravotním stavu

Jiné

Graf 13: Očekávání od zdravotnického personálu

Respondenti od zdravotnického personálu očekávají hlavně pomoc v případě potřeby (42 %), na druhé místo řadí respektování soukromí a citlivost (26 %), na třetí místo udávají respondenti vstřícnou komunikaci a informovanost o zdravotním stavu (20 %), úctu k rodině a porozumění zvolili na čtvrté místo (12 %). Žádný respondent neřadí na první příčky čistotu sprch a toalet a ani neuvedl jiné očekávání.

43

Otázka č. 12: Při jaké bolesti byste si vzal/a analgetikum? V této otázce respondenti svoji odpověď označili na přímce očíslované od 1 do 10. Číslo neboli stupeň bolesti 1, znamená mírná bolest a stupeň 10 značí nesnesitelnou bolest. Tabulka 18: Užívání analgetik

Odpovědi

Počet

1–3 4–7 8 – 10 ∑

Celkem (%) 12 59 29 100

12,00 59,00 29,00 100

70 60 50 40 30 20 10 0 1–3

4–7

8 – 10

Graf 14: Užívání analgetik

V literatuře jsme se dozvěděli, že Vietnamci neradi užívají analgetika a to ze strachu z návyku. Proto jsem chtěla zjistit, při jakém stupni bolesti Vietnamci zvolí analgetika. Nejvíce respondentů uvedlo, že analgetika užívají při bolestech od 4. – 7. stupně (59 %), stupeň 8. – 10. uvedlo 29 % respondentů a 12 % respondentů uvedlo stupeň 1. – 3.

44

Otázka č. 13: Co volíte jako první možnost na utlumení bolesti? Tabulka 19: Způsob utlumení bolesti

Odpovědi Analgetikum Byliny Masáže – baňkování, reflexní terapie, lávové kameny apod. Studené x teplé obklady Jiné ∑

Počet

Celkem (%) 27 36 16

27,00 36,00 16,00

21 0 100

21,00 0,00 100

40 35 30 25 20 15 10 5 0 Analgetikum

Byliny

Masáže – Studené x teplé baňkování, reflexní obklady terapie, lávové kameny apod.

Jiné

Graf 15: Způsob utlumení bolesti

Nejvíce respondentů volí jako první možnost utlumení bolesti byliny (36 %), analgetikum zvolí 27 % respondentů, studené nebo teplé obklady udává 21 % respondentů, masáže volí 16 % respondentů a žádný respondent nenapsal žádný jiný způsob.

45

Otázka č. 14: Chodíte na pravidelné preventivní prohlídky (k zubaři, gynekologovi, obvodnímu lékaři apod.)? Tabulka 20: Docházení na pravidelné preventivní prohlídky

Odpovědi

Počet

Ano Ne Jen na některé ∑

Celkem (%) 64 15 21 100

64,00 15,00 21,00 100

70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne

Jen na některé

Graf 16: Docházení na pravidelné preventivní prohlídky

64 % respondentů na pravidelné preventivní prohlídky chodí, jen na některé chodí 21 % dotazovaných a 15 % na preventivní prohlídky nechodí. Pokud jste odpověděl/a „Jen některé“, na které prohlídky tedy chodíte? Tabulka 21: Typy prohlídek

Odpovědi Zubař Gynekolog ∑

Počet

Celkem (%) 9 12 21

42,86 57,14 100

Z 21 dotazovaných respondentů, kteří chodí jen na některé prohlídky, nejvíce dochází ke gynekologovi (57,14 %) a 42,86 % k zubaři.

46

Otázka č. 15: Pokud máte děti, chodíte s nimi na pravidelné preventivní prohlídky a očkování? Tabulka 22: Docházení na preventivní prohlídky s dětmi

Odpovědi

Počet

Ano Ne Nemám děti Jiná odpověď ∑

Celkem (%) 68 0 32 0 100

68,00 0,00 32,00 0,00 100

80 70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne

Nemám děti

Jiná odpověď

Graf 17: Docházení na preventivní prohlídky s dětmi

Nejvíce respondentů na pravidelné preventivní prohlídky s dětmi chodí (68 %), ti kteří neuvedli ano, děti nemají (32 %), ne a jinou odpověď neuvedl žádný respondent.

47

Otázka č. 16: Využil/a jste vy nebo Vaše děti někdy dobrovolné očkování, tj. očkování, které si člověk hradí sám (např.: klíšťová encefalitida, meningitida, rotaviry, pneumokokové infekce apod.)? Tabulka 23: Využití dobrovolného očkování

Odpovědi Ano Nemám o této problematice žádné informace Ne ∑

Počet

Celkem (%) 41 32

41,00 32,00

27 100

27,00 100

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano

Nemám o této problematice žádné informace

Ne

Graf 18: Využití dobrovolného očkování

Nejvíce respondentů uvedlo, že dobrovolné očkování využilo (41 %), o této problematice nemá 32 % žádné informace a 27 % respondentů očkování nevyužilo. Pokud jste odpověděl/a ano, jaké očkování jste využil/a? Tabulka 24: Typy očkování

Odpovědi Klíšťová encefalitida Očkování proti rakovině děložního čípku Pneumokokové infekce, meningitida, rotaviry ∑

Počet

Celkem (%) 14 8

34,15 19,51

19

46,34

41

100

48

Z daného počtu respondentů, kteří dobrovolné očkování využilo, se nechalo oočkovat 46,34 % proti pneumokokovým infekcím, meningitidě, rotavirům, 34,15 % respondentů využilo očkování proti klíšťové encefalitidě a 19,51 % respondentů využilo očkování proti rakovině děložního čípku. Otázka č. 17: Užíváte vy a Vaše rodina doplňky stravy (vitamíny v tabletách, preparáty na klouby apod.)? Tabulka 25: Užívání doplňků stravy

Odpovědi

Počet

Ano Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 26 47 27 100

26,00 47,00 27,00 100

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano

Ojediněle

Ne

Graf 19: Užívání doplňků stravy

Nejvíce respondentů uvedlo, že doplňky stravy užívají ojediněle (47 %), 27 % respondentů odpovědělo ne a 26 % respondentů doplňky stravy užívají pravidelně. Pokud jste odpověděl/a ano, jaké doplňky stravy užíváte? Tabulka 26: Typy doplňků stravy Odpovědi Vitamíny Preparáty na klouby Magnesium ∑

Počet

Celkem (%) 18 5 3 26

69,23 19,23 11,54 100

49

69,23 % respondentů užívá vitamíny, 19,23 % preparáty na klouby a 11,54 % respondentů užívá magnesium. Otázka č. 18: Kouříte? Tabulka 27: Kouření

Odpovědi

Počet

Ano Ojediněle Ne ∑

Celkem (%) 29 15 56 100

29,00 15,00 56,00 100

60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ojediněle

Ne

Graf 20: Kouření

V tabulce a grafu vidíme, že 56 % respondentů nekouří, 29 % respondentů kouří a ojediněle kouří 15 % dotazovaných.

50

Otázka č. 19: Pijete alkohol? Tabulka 28: Užívání alkoholu

Odpovědi Jednou za měsíc a méně 2 – 4x za měsíc 2 – 3x za týden Nikdy Jen na oslavách Každý den Jiná odpověď ∑

Počet

Celkem (%) 6 31 0 4 59 0 0 100

6,00 31,00 0,00 4,00 59,00 0,00 0,00 100

70 60 50 40 30 20 10 0 Jednou za měsíc a méně

2 – 4x za měsíc

2 – 3x za týden

Nikdy

Jen na oslavách

Každý den Jiná odpověď

Graf 21: Užívání alkoholu

Nejvíce respondentů uvedlo, že alkohol pijí jen na oslavách (59 %), 2x – 4x za měsíc alkohol pije 31 %, jednou za měsíc uvedlo 6 % respondentů a 4 % respondentů uvedlo, že alkohol nepijí vůbec. Žádná jiná odpověď zvolena nebyla. Otázka č. 20: Věnujete se nějakému sportu nebo jiné pohybové aktivitě? Tabulka 29: Věnování se pohybovým aktivitám

Odpovědi Ano Ojediněle Ne ∑

Počet

Celkem (%) 27 45 28 100

27,00 45,00 28,00 100

51

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano

Ojediněle

Ne

Graf 22: Věnování se pohybovým aktivitám

Nejvíce respondentů uvedlo, že se pohybovým aktivitám věnuje ojediněle (45 %), 28 % respondentů se pohybovým aktivitám nevěnuje vůbec a 27 % respondentů se pohybu věnuje pravidelně. Pokud jste odpověděl/a ano, jakému sportu se věnujete? Tabulka 30: Druhy pohybových aktivit

Odpovědi Fotbal, hokej Tanec, zumba Bojové sporty Jóga ∑

Počet

Celkem (%) 7 5 2 13 27

25,93 18,52 7,40 48,15 100

Pohybovou aktivitou, kterou respondenti uvedli jako první je cvičení jógy (48,15 %), na druhém místě uvedli fotbal a hokej (25,93 %), na třetí příčku řadí tanec a zumbu (18,52 %) a na čtvrtém místě uvedli bojové sporty (7,40 %).

52

4

DISKUZE

V diskuzi vyhodnocuji hypotézy. Hypotéza č. 1: Respondenti vietnamské komunity budou s ošetřovatelskou péčí spíše nespokojeni, z důvodu jazykové bariéry a neznalosti kulturních zvyklostí. Tato hypotéza se potvrdila z části. Pro zhodnocení a potvrzení vytyčené hypotézy byly řešeny odpovědi na otázky č. 1 – 4, 6 – 11. 64 respondentů, kteří byli hospitalizováni, hodnotilo spokojenost v našich nemocnicích. S oblastí znalosti kulturních zvyklostí zdravotnického personálu vůči vietnamským pacientům, jsou respondenti spíše nespokojení. Ovšem i mnoho respondentů uvedlo, že je spokojeno, přisuzuji to tomu, že odpovídali mladí Vietnamci, kteří zde žijí dlouhou dobu nebo se zde i narodili a berou v potaz spíše naši kulturu. Jazyková bariéra v komunikaci hraje velkou roli. Mnoho respondentů uvedlo, že jim nebyl nabídnut tlumočník a zdravotnický personál nepoužíval ani piktogramy. Také mě překvapilo, že mnoho respondentů nedostává informovaný souhlas ve svém rodném jazyce. V tomto případě je nutné dodat, že respondenti v celku uměli mluvit česky, tento výsledek je tedy diskutabilní. Celkové hodnocení spokojenosti respondentů bych uzavřela jako dostačující. Respondenti hodnotili veškeré otázky týkající se spokojenosti nejvíce známkami 2 nebo 3 z možných 5. Je ale samozřejmě neustále co zlepšovat. Hypotéza č. 2: Zdravotnický personál nerespektuje požadované soukromí respondentů vietnamské komunity. Tato hypotéza se nepotvrdila. Na tuto hypotézu se vztahovala otázka č. 5, 11. Požadované soukromí zdravotnický personál respektuje vždy anebo alespoň někdy. Minimální počet respondentů odpovědělo ojediněle či ne. Dle otázky č. 11, která se táže na to, co nejvíce očekáváte od zdravotnického personálu, se respektování soukromí objevilo hned na druhém místě, je tedy vidět, že soukromí je pro Vietnamce důležité, jak již uvádějí veškeré mé použité zdroje. Na prvním místě se v této otázce objevila pomoc v případě potřeby. Dle mého 53

názoru respondenti zvolili tuto odpověď z toho důvodu, že lékařům a zdravotním sestrám věří, jsou pro ně autoritou a obvykle splní vše, co po nich zdravotnický personál žádá. Hypotéza č. 3: Respondenti vietnamské komunity volí medikamenty alopatické medicíny jako nejzazší možnou variantu. Tato hypotéza se potvrdila. K této hypotéze patří otázky č. 12, 13. Vietnamci jsou známí svým strachem z analgetik, a to proto, že se bojí návyku a vedlejších účinků. Nejvíce respondentů volí jako první volbu při bolestech byliny. Analgetika jsou sice na druhém místě, ovšem těsně za nimi se objevili studené nebo teplé obklady a masáže. Z čehož usuzuji, že analgetika první volbou při bolesti nejsou. Pokud si vietnamský pacient zvolí analgetikum, tak to až při bolestech od 4. – 7. stupně VAS. Objevili se i jedinci, kteří si analgetikum vezmou až při bolestech od 8. – 10. stupně VAS. Tento výsledek nás nemůže překvapit, víme, že Vietnamci na sobě bolest nedávají znát a jsou velmi stateční. Také si zachovávají zvyky své tradiční vietnamské medicíny, stále vyhledávají léčitelé a provádějí spirituální léčebné obřady. Hypotéza č. 4: Většina respondentů vietnamské komunity pečuje o své zdraví, to znamená, že navštěvují preventivní prohlídky, podrobují se očkování a dodržují zdravý životní styl. Tato hypotéza se potvrdila. Na tuto hypotézu se vztahovaly otázky č. 14 – 20. Dle mého šetření většina respondentů na pravidelné prohlídky a očkování se svými dětmi chodí a dospělí taktéž. Mnoho Vietnamců nekouří, alkohol pije většina jen na oslavách, sportu a pohybovým aktivitám se věnují alespoň ojediněle. Užívání doplňků stravy je v chemické podobě ojedinělé, nemyslím si, že by to bylo tím, že Vietnamci o své zdraví nepečují, ale užívají je spíše v přírodní formě. U otázky, která se táže na dobrovolné očkování, bylo překvapující to, že respondenti uvedli odpověď „nemám o této problematice žádné informace“. Opět se domnívám, že je to způsobeno váznoucí komunikací s menšinovým obyvatelstvem.

54

5

ZÁVĚR

Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jaké odlišné potřeby z pohledu ošetřovatelství mají příslušníci vietnamské menšiny v Kraji Vysočina. Zjistit odlišné potřeby není jednoduché u žádného člověka, každý z nás je individuální tvor. U Vietnamců je to ztížené jejich uzavřeností a skromností. Teoretické část práce poukazuje na základní potřeby a zvyklosti vietnamského pacienta. Už tedy víme, jak Vietnamci vnímají zdraví a nemoc, jak je pro ně důležitá rodina a co je důležité při komunikaci s nimi. Společnost vnímala Vietnamce jako obchodníky z tržnic a směje se jejich zkomolené češtině. Nyní vidíme, že takovýto pilný obchodník, se stává spíše majitelem obchodních řetězců, jejich děti studují vysoké školy, mají nadprůměrné výsledky a stávají se z nich vysoce postavení lidé. Metodikou praktické části bakalářské práce byl kvantitativní výzkum. Tato metodika byla vybrána proto, abychom získali co nejvíce respondentů a abychom získali co nejvíce informací. Podkladem výzkumu, byl mnou vytvořený dotazník. Komunikace s Vietnamci není jednoduchá z důvodu jazykové bariéry, proto jsem některým respondentům s vyplňováním dotazníků pomáhala. Ze čtyř hypotéz se mi dvě hypotézy potvrdili, jedna z části a hypotéza zda-li jsou respondenti spokojeni s dodržováním soukromí zdravotnického personálu se mi sice nepotvrdila, ale za to můžeme být vděční. Dle mých výsledků je totiž zřejmé, že dodržování soukromí je pro vietnamského pacienta opravdu důležité a také proto, se tato odpověď objevila hned na druhém místě. Z dalších výsledků výzkumu vyplývá, že většina respondentů je s ošetřovatelskou péčí jako takovou, v našich nemocnicích spíše spokojena. Ale na druhou stranu respondenti uvádějí, že se znalostí kulturních zvyklostí zdravotnického personálu jsou spíše nespokojeni. Je tedy velmi důležité, aby se zdravotnický personál zajímal o cizí kultury a nadále se vzdělával. Co mě velmi znepokojilo, byla odpověď, že respondenti nedostávají informované souhlasy ve svém rodném jazyce. Po tomto zjištění, jsem se snažila zjistit, které nemocnice na svých webových stránkách mají zveřejněný nějaký informovaný souhlas ve vietnamštině. Jediné co jsem našla, byla práva pacientů

55

v Jihlavské nemocnici. Je ale nutné říci, že většina respondentů by s pomocí zdravotní sestry informovaný souhlas v českém jazyce vyplnila. Co se týká komunikace, mnohým respondentům nebyl nabídnut tlumočník a zdravotnický personál nepoužíval při své práci piktogramy. Domnívám se, že je to způsobeno tím, že dotazovaní zvládají český jazyk. Já osobně jsem se při své praxi setkala s vietnamskou pacientkou na gynekologickém oddělení. Žena zrovna potratila, česky nehovořila a ani nerozuměla. Zdravotnický personál se jí to snažil vysvětlit, ovšem takovým způsobem, který byl pro mě neprofesionální a hlavně necitlivý a to nemluvím o tom, jaký pocit musela mít pacientka. Zde jsem se přesvědčila, že používání piktogramů nebo přivolání tlumočníka je opravdu na místě. A také je vidět, že práci zdravotní sestry či lékaře nemůže vykonávat kdokoliv. Za co jsem velmi ráda, je to, že většina respondentů necítí rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům. Je vidět, že zdravotnický personál jedná profesionálně a bez předsudků. V otázce tázající se na dobrovolné očkování, které si pacient hradí sám, mě překvapila odpověď „nemám o této problematice žádné informace“. Zamýšlím se, jak je to v dnešní době, ve které jsou různé informační letáky a reklamy vůbec možné. Může to být samozřejmě způsobeno jazykovou bariérou, ale dle mého názoru, a to hlavně u starší generace, je to tím, že očekávají od lékařů, že jim takovou možnost nabídnou právě oni. Tato práce mě obohatila o nové informace a zkušenosti, které se mi v praxi budou určitě hodit. Potřeby vietnamského pacienta jsou odlišné – měli bychom vědět, že Vietnamec pije zásadně teplé tekutiny, žádá si respektování studu a soukromí, očekává od nás pomoc v případě potřeby. Dále chtějí být informováni o svém zdravotním stavu, i když je nutné, se před tímto úkonem domluvit s rodinou. Vietnamci jsou totiž hodně ohleduplní a nechtějí nemocného zatěžovat dalšími starostmi. Také můžeme očekávat odmítnutí analgetika, Vietnamci jsou známí svým strachem z návyku. Při bolestech proto užívají různé byliny, masáže a jiné alternativní postupy. Domnívám se, že každý zdravotnický personál by se měl o jiné kultury více zajímat a předejít tak neznalosti jejich kulturních zvyklostí. Zdravotnická péče a také přístup k odlišným kulturám, tak bude dokonalejší a myslím si, že pacienti zajisté takovou snahu ocení. 56

Ráda bych tuto bakalářskou práci poskytla všem, kteří chtějí poznat vietnamského pacienta a jeho kulturu.

Doporučení pro praxi Aby zdravotní sestry a lékaři zvládali péči o Vietnamského pacienta, měli by mít základní znalosti o jejich kultuře. Jako dobrý pomocník by mohl posloužit informační materiál – brožury, letáky či nějaká krátká edukační přednáška. Také bych zdravotnickému personálu doporučila přečíst si nějaké knihy či diplomové práce zabývající se touto problematikou. Myslím si, že efektivní a zajímavé by byly i stáže do zahraničí, kde by byla možnost seznámit se s jinými kulturami.

57

Seznam použité literatury Český statistický úřad. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/03000-12-n_2012-00 FARKAŠOVÁ, Dana. Ošetrovatelstvo - teoria: Učebnica pre fakulty ošetrovatelstva. Martin, SR: Osveta, 2009. ISBN 978-80-8063-322-6. IVANOVÁ, Kateřina. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. ISBN 80-247-1212-1. JANDOUREK, Jan. Průvodce sociologií. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2397-6. MAŘÍKOVÁ, Hana, Miloslav PETRUSEK a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1. PAVLÍKOVÁ, Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 978-80-247-1211-6. PICKA, Jaroslav. Vietnam. Olomouc: Poznání, 2007. ISBN 978-80-86606-65-1. PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-866-2. PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. ISBN 978-80-247-3069-1. Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv. Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2.8.2001 [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka zakonu/SearchResult.aspx?q=273/2001&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_ smlouvy SOUKUPOVÁ, Jaroslava. Transkulturní ošetřovatelské hodnocení podle modelu Gigerové a Davidhizarové. České Budějovice, 2007. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta. Vedoucí práce PhDr. Gabriela Sedláková.

58

ŠKRABOVÁ, Helena. Charakteristika vybraných kulturních menšin a náboženství: Specifika při komunikaci a ošetřování. 2010. ŠKRABOVÁ, Helena. Multikulturní ošetřovatelství: Teoretický úvod. 2010. ŠPIRUDOVÁ, Lenka, Jindra BURSOVÁ, Danuška TOMANOVÁ a Eva PRŮCHOVÁ. Multikulturní ošetřovatelství ve vzdělávání sester na středních a vyšších zdravotnických školách: Pracovní materiál. Olomouc, 2002. ŠPIRUDOVÁ, Lenka, Kateřina IVANOVÁ a Renata HALMO. Pečujeme o klienty odlišných etnik a kultur: Transkulturní péče v praxi aneb jak překonávat komunikační a kulturní bariéry při péči o pacienty odlišných etnik a kultur. Olomouc, 2004. ŠPIRUDOVÁ, Lenka. Multikulturní ošetřovatelství II. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1213-X. VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. ISBN 978-80-247-1428-8.

Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 1: Věk respondentů ........................................................................................... 30 Tabulka 2: Pohlaví respondentů ..................................................................................... 30 Tabulka 3: Vzdělání respondentů ................................................................................... 30 Tabulka 4: Počet narozených respondentů v ČR ............................................................ 30 Tabulka 5: Počet hospitalizovaných ............................................................................... 31 Tabulka 6: Spokojenost s jednáním a chováním zdravotních sester, lékařů, s komunikací ........................................................................................................................................ 32 Tabulka 7: Spokojenost s informovaností, stravou a možností návštěv ......................... 33 Tabulka 8: Obdržení informovaného souhlasu v rodném jazyce ................................... 34 Tabulka 9: Představení lékaře ......................................................................................... 35 Tabulka 10: Vysvětlení výkonů ...................................................................................... 36 Tabulka 11: Soukromí při hospitalizaci .......................................................................... 37 Tabulka 12: Hodnocení znalostí kulturních zvyklostí .................................................... 38 Tabulka 13: Nabídka tlumočníka .................................................................................... 39 Tabulka 14: Používání piktogramů ................................................................................. 40 Tabulka 15: Sdělování informací týkající se zdravotního stavu ..................................... 41 Tabulka 16: Rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům ............................................. 42 Tabulka 17: Očekávání od zdravotnického personálu .................................................... 43 Tabulka 18: Užívání analgetik ........................................................................................ 44 Tabulka 19: Způsob utlumení bolesti ............................................................................. 45 Tabulka 20: Docházení na pravidelné preventivní prohlídky ......................................... 46 Tabulka 21: Typy prohlídek ........................................................................................... 46 59

Tabulka 22: Docházení na preventivní prohlídky s dětmi .............................................. 47 Tabulka 23: Využití dobrovolného očkování ................................................................. 48 Tabulka 24: Typy očkování ............................................................................................ 48 Tabulka 25: Užívání doplňků stravy ............................................................................... 49 Tabulka 26: Typy doplňků stravy ................................................................................... 49 Tabulka 27: Kouření ....................................................................................................... 50 Tabulka 28: Užívání alkoholu......................................................................................... 51 Tabulka 29: Věnování se pohybovým aktivitám ............................................................ 51 Tabulka 30: Druhy pohybových aktivit .......................................................................... 52 Graf 1: Počet hospitalizovaných ..................................................................................... 31 Graf 2: Spokojenost s jednáním a chováním zdravotních sester a lékařů, s komunikací 32 Graf 3: Spokojenost s informovaností, stravou a možností návštěv ............................... 33 Graf 4: Obdržení informovaného souhlasu v rodném jazyce ......................................... 34 Graf 5: Představení lékaře............................................................................................... 35 Graf 6: Vysvětlení výkonů .............................................................................................. 36 Graf 7: Soukromí při hospitalizaci.................................................................................. 37 Graf 8: Hodnocení znalostí kulturních zvyklostí ............................................................ 38 Graf 9: Nabídka tlumočníka ........................................................................................... 39 Graf 10: Používání piktogramů....................................................................................... 40 Graf 11: Sdělování informací týkající se zdravotního stavu ........................................... 41 Graf 12: Rozdíl v přístupu oproti ostatním pacientům ................................................... 42 Graf 13: Očekávání od zdravotnického personálu .......................................................... 43 Graf 14: Užívání analgetik .............................................................................................. 44 Graf 15: Způsob utlumení bolesti ................................................................................... 45 Graf 16: Docházení na pravidelné preventivní prohlídky .............................................. 46 Graf 17: Docházení na preventivní prohlídky s dětmi .................................................... 47 Graf 18: Využití dobrovolného očkování ....................................................................... 48 Graf 19: Užívání doplňků stravy .................................................................................... 49 Graf 20: Kouření ............................................................................................................. 50 Graf 21: Užívání alkoholu .............................................................................................. 51 Graf 22: Věnování se pohybovým aktivitám .................................................................. 52 Obrázek 23: Zobrazení pojmu „transkulturalismus“ ...................................................... 61 Obrázek 24: Zobrazení pojmu „multikulturalismus“...................................................... 61 Obrázek 25: Model vycházejícího slunce ....................................................................... 62 Obrázek 26: Jin a jang .................................................................................................... 63

60

Příloha Příloha č. 1: Transkulturalismus

Obrázek 23: Zobrazení pojmu „transkulturalismus“

Příloha č. 2: Multikulturalismus

Obrázek 24: Zobrazení pojmu „multikulturalismus“

Příloha č. 3: Model vycházejícího slunce dle Madeleine Leininger

Obrázek 25: Model vycházejícího slunce

Příloha č. 4: Jin a jang

Obrázek 26: Jin a jang

Příloha č. 5: Slovníček některých vietnamských slov Modelové věty: Em chao anh/chị! Dobrý den/Ahoj! (mladší osoba zdraví starší) Chao anh chị! Dobrý den! (zdravíme-li ženu a muže naší věkové skupiny) Chao ông ba! Dobrý den! (zdravíme-li ženu a muže ve formálním společenském styku) Chao các ông, các ba! Dobrý den, dámy a pánové! Anh/chị la ai? Kdo jste? Cái nay la cái gi? Co je to? Anh có khoẻ không? Jak se máte? Jak se vám daří? Tôi ten la Minh. Jmenuji se Minh. Anh lam việc ở đâu? Kde pracujete? Anh u ống gi? Co pijete?

Năm nay anh bao nhieu tuổi? Kolik je vám let? Bây giờ la mấy giờ? Kolik je hodin? Hôm nay la ngay bao nhieu? Kolikátého je dnes? Đừng hút thuốc! Nekuřte! Základní číslovky: 0 (không), 1 (một), 2 (hai), 3 (ba), 4 (bốn), 5 (năm), 6 (sáu), 7 (bảy), 8 (tám), 9 (chín), 10 (mười)

Příloha č. 6: Dotazník Dobrý den, dostává se Vám do rukou dotazník, který zkoumá téma: Multikulturní ošetřovatelství zaměřené na vietnamskou komunitu. Tento dotazník je zcela anonymní a získané informace budou použity pouze pro vypracování bakalářské práce. Vámi vybrané odpovědi prosím zakroužkujte a případně dopište konkrétnější odpověď. Děkuji za vyplnění dotazníku a pravdivost odpovědí. Tereza Lojková, studentka 3. ročníku Vysoké školy polytechnické v Jihlavě Jaký je Váš věk? a) 18 – 28 b) 29 – 39 c) 40 – 50 d) 51 a více

Pohlaví: a) muž b) žena

Jaké je Vaše nejvyšší vzdělání? a) základní b) střední (vyučen) c) střední s maturitou d) vysokoškolské

Narodil/a jste se v České republice? a) ano b) ne

1. Byl/a jste někdy hospitalizován/a? a) ano b) ne Pokud odpovíte ne, pokračujte otázkou číslo 11. Pokud odpovíte ano, jak hodnotíte: (Zakroužkujte jedno z čísel, kdy 1 je velmi spokojen/a a 5 velmi nespokojen/a): a) jednání a chování zdravotnického personálu  zdravotních sester – 1 2 3 4 5  lékařů – 1 2 3 4 5 b) komunikaci – 1 2 3 4 5 c) informovanost – 1 2 3 4 5 d) stravu – 1 2 3 4 5 e) možnost návštěv – 1 2 3 4 5

2. Dostal/a jste informovaný souhlas ve Vašem rodném jazyce? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 3. Představil se Vám váš ošetřující lékař? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 4. Byly Vám vždy všechny výkony přesně a jednoduše vysvětleny? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 5. Měl/a jste při hospitalizaci dostatek soukromí? Zaznamenejte odpověď křížkem. ano vždy

ano někdy

ojediněle

ne

Při hygieně Na toaletě Při návštěvě Při výkonech Jiná odpověď……………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………... 6. Jak hodnotíte znalosti zdravotnického personálu vzhledem k Vašim kulturním zvyklostem? a) velmi spokojen b) spíše spokojen c) spokojen d) spíše nespokojen e) velmi nespokojen 7. Byl Vám při hospitalizaci nabídnut tlumočník? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 8. Používal zdravotnický personál při komunikaci s Vámi piktogramy (grafický znak znázorňující pojem nebo sdělení obrazově)? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne

9. Sděloval zdravotnický personál informace týkající se Vašeho zdravotního stavu a radil se o postupech Vaší léčby s „hlavou rodiny“? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 10. Cítil/a jste rozdíl v přístupu zdravotnického personálu oproti ostatním pacientům? a) ano vždy b) ano někdy c) ojediněle d) ne 11. Co hlavně očekáváte od zdravotnického personálu? a) pomoc v případě potřeby b) úctu k mé rodině, porozumění c) respektování soukromí, citlivost d) vstřícnou komunikaci a informovanost o zdravotním stavu e) čistotu pokoje, toalet, sprch f) jiné _____________________________________________________ 12. Při jaké bolesti byste si vzal/a analgetikum? (Označte na přímce, kde číslo 1 znamená velmi nízká bolest a číslo 10 velmi vysoká bolest.) _______________________________________________ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 13. Co volíte jako první možnost na utlumení bolesti? a) analgetikum b) byliny c) masáže – baňkování, reflexní terapie, lávové kameny d) studené x teplé obklady e) jiné ________________________________________________ 14. Chodíte na pravidelné preventivní prohlídky (k zubaři, gynekologovi, obvodnímu lékaři apod.)? a) ano b) ne c) jen na některé Pokud jste odpověděl/a za c), na které chodíte? __________________________________ 15. Pokud máte děti, chodíte s nimi na pravidelné preventivní prohlídky a očkování? a) ano b) ne c) nemám děti d) jiná odpověď _______________________________________

16. Využil/a jste vy nebo Vaše děti někdy dobrovolné očkování, tj. očkování, které si člověk hradí sám (např.: klíšťová encefalitida, meningitida, rotaviry, pneumokokové infekce apod.)? a) ano b) nemám o této problematice žádné informace c) ne Pokud jste odpověděl/a za a), jaké očkování jste využil/a? ____________________________ 17. Užíváte vy a Vaše rodina doplňky stravy (vitamíny v tabletách, preparáty na klouby apod.)? a) ano b) ojediněle c) ne Pokud jste odpověděla za a), jaké preparáty užíváte? _________________________________ Otázky na Váš životní styl: 18. Kouříte? a) ano b) ojediněle c) ne 19. Pijete alkohol? a) jednou za měsíc a méně b) 2 – 4x za měsíc c) 2 – 3x týdně d) nikdy e) jen na oslavách f) každý den g) jiná odpověď ___________________________________________ 20. Věnujete se nějakému sportu nebo nějaké jiné pohybové aktivitě? a) ano b) ojediněle c) ne Pokud jste odpověděl/a za a), čemu se tedy věnujete? ________________________________ Děkuji za vyplnění dotazníku.