MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
Bakalářská práce
Sport jako nástroj sociální inkluze: Sport pro všechny
Vypracovala: Dita Krčmová Vedoucí práce: Dino Numerato
Brno, 2007
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, na základě zdrojů uvedených v literatuře. V Brně, 18. 12. 2007
........................................... Dita Krčmová
1
Poděkování Ráda bych poděkovala Dinu Numeratovi za pomoc při výběru tématu mé bakalářské práce a za jeho cenné rady a kritické připomínky při jejím vedení. Svým blízkým děkuji za pochopení a podporu.
OBSAH 2
1.
Úvod ......................................................................................................................
4
2.
Sport a společnost ................................................................................................
6
3.
Sport v sociologické perspektivě .........................................................................
8
3. 1. 4.
Sport a politika ......................................................................................
10
Koncept socializace ..............................................................................................
12
4. 1. 5.
Role sportu v procesu socializace ..........................................................
13
Vymezení konceptů sociální exkluze a inkluze ..................................................
15
5. 1.
Sociální exkluze .....................................................................................
15
5. 2.
Sociální inkluze ......................................................................................
17
5. 3.
Kritika inkluzivních účinků sportu ........................................................
18
6. Otázky .......................................................................................................................
20
7. Koncept „Sport pro všechny“ ...................................................................................
21
7. 1. Historický vývoj myšlenky sportu pro všechny.....................................................
22
7. 2. Idea sportu pro všechny dnes.................................................................................
25
7. 2. 1. Evropská charta sportu pro všechny.................................................................
25
7. 2. 2. Národní program rozvoje sportu pro všechny .................................................
26
7. 2. 3. Česká asociace Sport pro všechny (ČASPV) ...................................................
27
7. 2. 4. Česká obec sokolská (ČOS) dnes......................................................................
30
7. 2. 5. Orel...................................................................................................................
32
8. Závěr..........................................................................................................................
35
9. Seznam literatury......................................................................................................
37
10. Jmenný index...........................................................................................................
41
11. Anotace .................................................................................................................... 43 12. Abstract..................................................................................................................... 44
1.
Úvod 3
V červnu 2006 se v Praze sjelo téměř 18 000 diváků, aby shlédli XIV. všesokolský slet. Akce, na které vystoupilo přes 12 000 cvičenců za znění 16 skladeb, je pro českou veřejnost nevšedním zážitkem. (http://www.sokol-cos.cz/) Všesokolský slet je také jednou z mála příležitostí, díky které je Česká obec sokolská prezentována médii. V jednom z rozhovorů starosta obce sokolské Jaroslav Bernard připomněl základní myšlenku, na které je sokolské hnutí založeno. V pořadu Nad Věcí odpovídal na otázky Janě Klusákové (výňatek z rozhovoru). „Zakladatelé Sokola M. Tyrš a J.Fügner prosazovali soulad krásy těla a duše a připomínám, že Sokol založili roku 1862. Jak zní zásady řecké kalokagathie Sokola ve 21. století? J. B. Je potřeba to přizpůsobit, ale heslo v zdravém těle zdravý duch stále platí. Čím dál víc přicházejí i odborné kruhy na to, že bez tělesného pohybu není psychické pohody, protože je možné se pohybem, sportem odreagovat. Že je to velice důležité vidíme zejména u seniorů a v současné době i u nezaměstnaných, protože propadají depresi, zůstávají sami doma bez jakéhokoliv cíle. Takže tam se domnívám, je velké pole působnosti, kde bychom mohli nabídnout i vyžití, zlepšení psychického stavu a zlepšení morálky naší populace. Jinak výchova mladé generace je velice obtížná.
Je zvláštní, že takové informační vlny, že je třeba se pohybovat, aby si člověk zachoval aktivitu, k nám
přicházejí
ze
zahraničí
–
joging
apod.
a
máme
tady
Sokol.
J. B. Ano, máme tady Sokol, který tyto pohybové aktivity provozuje mnohem kultivovaněji už od dob T a F. Ten běh je pouze jednostranný, zatěžuje jen část svalového aparátu, naopak velice namáhá kosterní aparát a klouby. Kdežto cvičení, která byla např. vidět na Strahově, jsou pro seniory daleko užitečnější, a zlepšují pohybovou koordinaci, motorickou paměť a je s podivem, co ti zmínění devadesátníci dokáží, a jsou to většinou lidé, kteří neměli lehký život.“ (http://mail.sokol-cos.cz/) Jaroslav Bernard zdůrazňuje pozitivní vliv pohybové aktivity na duševní zdraví a morálku občanů. Dále upozorňuje především na výchovu mládeže a přínos tělesného cvičení pro seniory a nezaměstnané. Právě u posledních dvou jmenovaných skupin, vyzdvihuje možnost využití inkluzivního potenciálu sportu. Hovoří spíše o individuální rovině cvičenců, jako je vytýčení osobních cílů a snaha o jejich dosažení, zlepšení fyzické kondice. I prostřednictvím těchto přínosů sportu zůstávají jednotlivci plohodnotnými členy společnosti. Sport v dnešní společnosti hraje důležitou roli nejen v rovině fyzické či psychické kondice. Od 70. let 20. století se sociální vědci zabývají jeho sociálními aspekty. Vladimír 4
Čechák a Jiří Linhart v definici obsažené ve Velkém sociologickém slovníku (1996) připisují sportu tyto sociální funkce: relaxační, zdravotní, sociální a politická, výchovná, branná. Zmiňují jeho funkci integrativní, nikoli už funkci inkluzivní nebo exkluzivní (o sportu coby možném ekluzivním činiteli se nedočteme ani v definici sociální exkluze). Příčinou absence propojení sportu se sociální inkluzí a exkluzí je pravděpodobně „stáří“ pramenů, z kterých autoři hesla V. Čechák a J. Linhart čerpali - inspirovali se díly vydanými mezi lety 1960 a 1981, kdy byl obor sociologie sportu v začátcích svého vývoje. Koncepty sociální inkluze a exkluze byly detailněji rozpracovány také později. Ale například Jandourek (2001) heslo „sport“ ve svém slovníku zcela vynechal. (K sociologii sportu se vyjadřuje jen velmi stručně.)
2.
Sport a společnost 5
Sport poskytuje možnost participace ve skupině či komunitě. Aleš Sekot (2003) ho definuje obdobně jako Velký sociologický slovník (1996). Chápe jej jako prostředek ke zlepšení fyzických schopností, utužení duševního i tělesného zdraví, relaxaci. Z výsledků výzkumu veřejného mínění Eurobarometr (EU 2004)1 vyplývá, že česká veřejnost považuje sport ve společenské rovině za nástroj podporující zejména hodnoty, jako jsou disciplína, umění hry fair-play, přátelství, lpění na pravidlech, sebekontrola, úsilí a týmový duch. Myšlenkou, že sport tyto hodnoty zprostředkovává, se zabývají jak vědci, tak státní či nadnárodní instituce a organizace. Státní instituce odkazem na sociální prospěšnost sportu, tedy jeho socializační a integrační funkce, legitimizují státní podporu sportu. Ta patří k důležitým oblastem státní podpory už od 70. let minulého století. Jak píše Collins (2004), v době rivality východního a západního bloku úspěch národních reprezentantů v mezinárodních soutěžích symbolizoval úspěch socialistické myšlenky. Státní instituce podporují konkrétní sportovní aktivitu či událost finančně, legislativně či „pouze“ morálně, čímž ovlivňují jejich podstatu a vývoj. Analýza vztahu sportu a politiky je jedním z významných směrů sociologie sportu. B. Houlihan (2000) se například zabývá sportem jakožto nástrojem šíření liberálních hodnot rovnosti, jeho úlohou při vytváření národní identity, jeho provázanosti na státní zájmy a zahraniční politiku. Sport jako inkluzivní nebo ekluzivní činitel se vzhledem k vývoji disciplíny sociologie sportu objevuje jen zřídka, v dílech českých odborníků se téměř nevyskytuje. Problémem tkví v tom, že přestože je sport plnohodnotným společenským fenoménem (Dunning 2004; Lueschen 1980), čeští sociologové jej zatím narozdíl od zahraničních kolegů upozaďují. Oborem sociologie sportu se na českých vysokých školách zabývají především vědci ze sportovních fakult (FSpS MU, FTVS UK). Od toho se odvíjí spíše obecnější pojetí vztahu sportu a společnosti a důraz na témata elitního a výkonnostního sportu, problému mládeže a drog, životní dráhy sportovce apod. V žádném případě nenaznačuji méněcennost těchto témat ani nesnižuji jejich přínos. Konstatuji pouze fakt, že katedry sociologie na českých vysokých školách se s tématem sociologie sportu teprve seznamují. Ve své práci se budu zabývat právě sportem a jeho potenciálem inkluzivního činitele. Zaměřím se přitom na koncept „Sportu pro všechny“. V první, teoreticky orientované části, představím sociologický přístup k fenoménu sportu a jeho vztah k sociálně-vědným konceptům socializace, sociální inkluze a exkluze. Následně se v empirické části práce budu věnovat
1
Eurobarometr je výzkum veřejného mínění, který zkoumá mínění občanů členských států Evropské unie. Čerpám ze speciálního Eurobarometru 213 (EU 2004) zaměřeného na téma „Občané Evropské unie a sport“, který proběhl na podnět Ředitelství veřejného vzdělávání a kultury v souladu s Ředitelstvím veřejného tisku a komunikace pod záštitou Evropské komise.
6
konceptu sportu pro všechny s odkazem na národní či nadnárodní politiky sportu a na stanovy českých sportovních svazů (Sokol, ČASPV, Orel), jejichž fungování je na představě sportu pro všechny založeno. Analýzou dostupných dokumentů a při zohlednění historického, sociokulturního a politického kontextu srovnám různé formy praktické realizace idey sportu pro všechny a pokusím se alespoň naznačit možné nezamýšlené důsledky takové realizace.
3.
Sport v sociologické perspektivě 7
Velký sociologický slovník definuje sport jako jakoukoli pohybovou aktivitu, která má charakter hry (zápasu – se sebou samým či s druhými) a realizuje se dle přesně stanovených pravidel a zásad fair play. (Velký 1996) Podle
Aleše
Sekota
(2007)
sociologie
pojímá
sport
konceptuálně
jako
„institucionalizovanou pohybovou aktivitu motivovanou zvýšením celkové kondice, osobním prožitkem či cíleným výsledkem nebo výkonem“. Sport sociologové chápou jako obsáhlý pojem zahrnující jak samotné sportovní aktivity vč. tréninků, tak účast a projevy diváků při kláních, organizaci, podporu a sponzorství sportovních aktivit. Zkoumají ho jako sociální fenomén odrážející dominantní hodnoty dané společnosti v kulturně-historickém kontextu. (Sekot 2007) Vztah sportu a společnosti (Houlihan 2000; Coakley 2001) reflektuje různost základních světonázorů, hodnot, politických postojů a ideologických východisek. Sociologie se sportem začala významněji zabývat až v 60. a 70. letech 20. století, kdy také vznikla samostatná disciplína Sociologie sportu. Zpočátku byla záležitostí hledání odpovědi na otázku, je-li sport sociologicky relevantní. (Frey a Eitzen 1991) Posléze se ustavil teoretický základ pro tento obor. Sportem coby sociálním fenoménem se v 60. letech zabývali i historici, antropologové, filosofové, političtí vědci, ekonomové, geografové. Sociologie sportu však byla jednou z prvních sub-disciplín, která se institucionalizovala. Byla založena Mezinárodní komise pro sociologii sportu (nyní Mezinárodní asociace sociologie sportu)2, která pořádá konference a podporuje toto odvětví i dalšími způsoby, vznikl časopis International Review of Sport Sociology (nyní The International Review for the Sociology of Sport). Sociologie sportu je vyučována ve specializovaných kurzech na univerzitách, probíhají výzkumy sociálních aspektů sportu. (Dunning 2004) Tematicky se dále rozvíjí zejména ve vztahu k procesu socializace. V dnešní době se zaměřuje v souladu s aktuálním společenským děním například na tyto sociální procesy a jevy: globalizace, deteritorializace, masová medializace, konzumerismus. Sport je v sociologii velmi často vztahován k tématům zdraví, mládež, kriminalita, gender. O fenomén sportu se zajímají především tři teoretická východiska: strukturální funkcionalismus, konfliktní teorie a kulturní studia. Ústředními tématy strukturálního
2
V roce 2001 byla také založena evropská instituce - Evropská asociace sociologie sportu (European assocaition for sociology of sport, EASS), která vznikla jako organizovaná institucionální podpora sociologii sportu ve státech EU. Pořádá konference, vydává časopis „The European Journal for Sport and Society“ a podporuje výzkum v tomto odvětví. (http://www.eass-sportsociology.eu/index.html) V celosvětovém kontextu má však větší váhu „North American Society for the Sociology of Sport“ (http://www.nasss.org/about.html), založena v roce 1978. V České republice existuje Sekce sociologie sportu při České kinantropologické společnosti (http://www.ftvs.cuni.cz/knspolecnost/).
8
funkcionalismu3 v oblasti sociologie sportu jsou socializace mládeže sportem, sport jako prostředek asimilace, sport jako sociální systém, integrační funkce sportu pro jeho účastníky, pozorovatele a sociální organizace. Konfliktní teorie se zaměřuje spíše na sociální problémy, které lze ve sportu pozorovat, např. sexismus, rasismus, třídní struktura, utiskování, konflikty mezi organizacemi, deviace. V současnosti je nejvyužívanější třetí perspektiva upozorňující na aktivní přístup členů společnosti v jakémkoli sociálním procesu. Oproti předešlým dvěma teoretickým perspektivám započítávají kulturní studia mezi činitele sociálních procesů i jednotlivce (společnost). Sport nahlíží jako kulturní vyjádření, jako produkt každodenního života. Lidé nejsou jen pasivními příjemci „zpráv“ vysílaných z arény sportu. Její podobu sami utváří. Dostáváme se tak k definici sportu jako sociálně konstruovaného prostředí. (Frey a Eitzen 1991) Na myšlenky kulturních studií navazuje J. Coakley (1990), když upozorňuje na nutnost vysvětlení existence sportu i v jiných termínech, než jen jako potřebu sociálního systému nebo jako potřebu kapitalistické ekonomie produkovat. Sport je podle něj vytvářen lidmi - jejich vzájemnou interakcí, při kterých svými schopnostmi a zájmy přispívají k vytvoření takové podoby sportu, která jejich zájmům a požadavkům odpovídá. Zdůrazňuje důležitost dobového a kulturního kontextu. Frey a Eitzen (1991) popisují sport jako sociální fenomén, který se vyskytuje téměř ve všech společnostech a má jedinečnou povahou. Snoubí se v něm rysy typické pro instituci a specifická atraktivita, čímž by se dala přirovnat k náboženství. Pracují s teorií, ve které podoba sportu odráží dění ve společnosti. Podobně jako jiné instituce přirovnávají sport k mikrokosmu společnosti. V prostředí sportu můžeme stejně jako ve společnosti pozorovat sociální strukturu, sociální změnu, subkultury, chování jednotlivců a skupin, systém sociálních vztahů, proces socializace, strukturální nerovnosti, způsob jakým organizace dosahují cílů, složitou síť organizací.
Prostřednictvím
porozumění
vzorcům
chování,
sociálním
strukturám
a
meziinstitucionálním vztahům na poli sportu, můžeme lépe pochopit komplexnost sociálního života. Eric M. Uslaner (1999) se při zkoumání sportu zabývá jeho důsledky. Účast při sportovní aktivitě podle něj podporuje budování sebedůvěry, učí respektu vůči pravidlům, umožňuje navazovat sociální kontakty a posilováním tolerance se vytváří základ pro obecnou důvěru.
3
Strukturální funkcionalismus obecně zkoumá sociální organizace z hlediska způsobu jejich fungování, prosazování, důsledků jejich vzorců chování.
9
Navíc pokud jde o jiný než individuální sport a účastníci musí spolupracovat v nějakém týmu, podporuje se tím občanská participace.
3. 1. Sport a politika Národní státy4 hledají způsoby, kterými by zajistily co největší vnitřní stabilitu a vnější status. Sport vnímají jako nástroj k dosažení obojího. Podporou sportu (v současnosti zejména legislativní) a jeho dostupnosti široké veřejnosti se snaží čelit rasovým, etnickým, regionálním a třídním rozdílům, respektive předejít konfliktům, které by z těchto odlišností mohly vzejít. Vnější status, který se utváří na základě reprezentace národních týmů v mezinárodních soutěžích, se národní státy snaží podpořit prostřednictvím utvoření vhodných podmínek vrcholovému sportu. (Frey a Eitzen 1991) Sociální soudržnost, stabilita a držení určitého statusu je zároveň v zájmu jednotlivců a skupin. Týká se to tedy i jednotlivých sportovců, sportovních diváků, sportovních klubů a asociací, národních a mezinárodních sportovních komisí apod. V rámci produkce, udržení a reprodukce moci politika prostupuje všechny společenské vztahy a organizace, tedy i sféru sportu. Sport je v mnoha aspektech spojen s politickými procesy jak na lokální, tak na národní i globální úrovni. S rostoucí oblíbeností se sportovní aktivity staly předmětem zájmu vládních organizací, podobně jako organizací nestátních a komerčních. Mohou se zasadit o jeho rozšíření mezi další jedince, zapojit se formou sponzorství, poskytnutím vhodných prostor či vybavení. Charakter a rozsah vládní participace ve sportu se v jednotlivých zemích a regionech liší. Záleží na kulturně-sociálním kontextu a často na konkrétním případu. (Sekot 2006) Dle Coakleyho (2001 in Sekot 2006) je zpravidla realizována v těchto oblastech: zabezpečování veřejného pořádku; podpora zdraví a tělesné kondice obyvatel; podpora společně sdíleného pocitu identity, sounáležitosti a jednoty mezi občany; posilování hodnot slučitelných s dominantní ideologií společnosti či státu; zvýšení prestiže politických vůdců a vlády; podpora ekonomického rozvoje v místě, regionu či širší společnosti. Prostřednictvím vládní podpory výše jmenovaných oblastí, si stát udržuje určitý status, reprodukuje svou legitimitu a moc, legitimizuje danou sportovní událost či instituci, legitimizuje hodnoty s nimi spojené. Vláda České republiky se v rámci podpory sportu pro všechny chce zaměřit na postupnou změnu společenských a materiálních podmínek sportování, na propagaci zdravého životního 4
Frey a Eitzen ve svém textu používají pojem národ. Používám raději pojmu národní stát, jakožto ohraničeného celku uznávaného na mezinárodní půdě a jakožto zaběhnutého sociologického termínu.
10
stylu a vzdělání dobrovolníků působících v této oblasti. Podmínky pro dosažení dotací jsou velmi přísné. O vládní podpoře sportu pro všechny se ještě vrátím v další části práce podrobněji.
4.
Koncept socializace 11
Jak jsem již zmínila výše, sport jako systém institucí a činností je odrazem společnosti. Promítají se v něm hodnoty a vzorce chování, které jsou pro danou společnost typické. Společnost ovlivňuje podobu sportu. Tento proces není jednosměrný. Sport zároveň slouží jako nástroj předávání norem a postojů svým účastníkům (včetně diváků, pořadatelů a organizátorů soutěží apod.). Proto se nyní budu věnovat konceptu socializace. Nejprve obecně definuji, co proces socializace znamená, pak vysvětlím, jakou roli v něm může hrát sport. Podle Anthonyho Giddense (1999) je socializace5 proces, během kterého si jedinec osvojuje znaky dominantní společenské kultury, přičemž lidé v procesu normy a hodnoty pouze pasivně nepřijímají, jsou zároveň jeho aktivními činiteli. Koncept socializace byl ústředním tématem například klasického sociologa E. Durkheima, který ji zkoumal jako mechanismus integrace jednotlivce do nadosobního celku a prostředek internalizace obsahu kolektivního vědomí. Ch. H. Cooley kladl důraz na význam primární skupiny v procesu socializace. (Leška 2004) Do socializačního procesu v dalších životních fázích nám dají nahlédnout P. L. Berger a T. Luckmann (1999). Jejich socializační teorie spočívá v odlišení dvou procesů: primární a sekundární socializace. Skrze primární socializaci, která probíhá v dětství, se jedinec stává členem společnosti, internalizuje pravidla „základního světa“. Tato fáze se ve své podstatě příliš neliší od definic socializace jiných autorů. Sekundární socializaci definují autoři jako „jakýkoli následný proces, který uvádí již socializovaného jedince do nových oblastí objektivního světa společnosti, v níž žije.“ (Berger a Luckman 1999: 129) Člověk internalizuje parciální reality, tzv. „subsvěty“.
5
Pojem socializace vstoupil na pole sociologie v druhé polovině 30. let 20. století. První významnější teorie socializace pochází od G. H. Meada, S. Freuda a J. Piageta. Sigmund Freud působil především v oboru psychoanalýzy, zabýval se vlivem nevědomí na lidské chování. Dospěl k závěru, že mechanismy potlačování úzkosti osvojené v rané fázi života ovlivňují naše chování v dospělosti. George Herbert Mead, který svými myšlenkami dal vznik symbolickému interakcionismu, zakládá svou teorii na přejímání role druhého. Nápodobou druhých a díky možnosti vidět sebe sama očima druhých, dítě začne vnímat a utvářet vlastní identitu, dosáhne sebeuvědomění. Poté následuje období, ve kterém jedinec začne chápat všeobecné hodnoty a mravní pravidla prostřednictvím tzv. generalizovaného druhého. Jean Piaget rozlišil čtyři stadia kognitivního vývoje. Jedinec nejprve nerozlišuje mezi sebou a okolním světem, neuvědomuje si existenci předmětů a osob mimo jeho zorné pole. Fyzickým zkoumáním svého okolí poznává jeho danost. Dále se učí ovládat jazyk a používat slov jako symbolů představujících předměty, děje, události. Okolní svět dokáže vnímat jen ze své pozice, tedy coby středobod dění. Pak probíhá fáze konkrétních operací, kdy začíná zvládat abstraktní logické pojmy a vykonávat základní matematické operace a přechází do stadia konkrétních operací. Všichni tři autoři se však soustředí především na socializaci v raném dětství. Nezmiňují se podrobněji o jejím průběhu v adolescenci a dospělosti. (Giddens 1999)
12
J. Coakley (1998 in Janečka a kol. 2003), jeden z nejvýznamnějších současných sociologů sportu, definuje socializaci podobně – jako proces, v rámci kterého si utváříme vzorce myšlení a představu o tom, kdo jsme a jakou máme vazbu na okolí. Williams and Taylor, kteří se zajímají o sport znevýhodněných,
na základě svých
poznatků definují socializaci jako: „ ... proces, při kterém jednotlivci internalizují vědomosti, hodnoty a normy, které jsou nezbytné pro účast v sociálním životě“. (Williams a Taylor 1994 in Janečka a kol. 2003: 7, vlastní překlad)
4. 1. Role sportu v procesu socializace Obecně se v definicích socializace dočteme, že mezi nejvýznamnější faktory, které socializační proces ovlivňují, patří rodina, skupina vrstevníků, instituce vzdělávání a náboženství. V této podkapitole ukážu, že role sportu při internalizaci norem je také velmi důležitá. Podle I. Waddingtona (2002) je sport považován za účinný prostředek k naučení akceptovaných hodnot a názorů a pro získání vhodných charakterových rysů. Proto je podle autora rodiči a učiteli (nejbližšími autoritami v nejdůležitější fázi socializace) tolik podporováno zapojení dětí a mladistvých do sportovních aktivit. Dodává, že je vyžadováno zvláště u chlapců. Tato situace vyplývá z historického vývoje sportu jakožto fyzické aktivity prospívající zdraví. Vertinsky (1990 in Waddington 2002) totiž říká, že ženy byly v začátcích sportu od cvičení zrazovány jako od činnosti, která naopak jejich zdraví poškozuje. O velikosti podpory ať už ze strany rodičů či učitelů bychom však v dnešní technicky zaměřené virtuální době mohli polemizovat. Opět tu platí – zvláště co se týká zapojení chlapců. Výzkumníci při šetření prováděném mezi žáky třetí až páté třídy základních a zvláštních škol dospěli mimo jiné k závěru, že mezi jejich nejoblíbenější činnosti ve volném čase patří: u chlapců v 29% sportovní aktivity, v 22% práce na počítači a hraní videoher; u dívek je na prvním místě pobyt v přírodě s kamarády, až pak zařazují hry a sport, videohry mají nejmenší preferenci. Vzhledem k dostupnosti těchto volnočasových aktivit a možnostem trávení volného času patří mezi nejvyhledávanější (řazeno od nejvyhledávanější aktivity po nejméně vyhledávanou) sledování televize, pobyt venku s kamarády, poslech audiokazet a CD, pobyt v přírodě, sportovní aktivity. (Čech 2002)
13
V první pětici se nejvyhledávanějších aktivit nevyskytuje práce na počítači a hraní videoher. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že tento žebříček je sestaven pro dívky i chlapce dohromady. Paradoxně se i sport zařadil na poslední místo nejvyhledávanějších aktivit. A to i přesto, že ho, jak chlapci, tak dívky, v žebříčku oblíbenosti zařadili poměrně vysoko. Podle Freye a Eitzena (1991) lidé věří, že sport naučí správným hodnotám, jako jsou sebe- disciplína, sportovní chování (soutěživost, sebe-uvědomění a zároveň smysl pro kolektiv, umění prohrát apod.), docenění tvrdé práce a dosažení cíle. Tato silná společenská podpora zapojení do sportovních aktivit panuje i přesto, že mnoho odborných autorů jeho roli socializačního agenta zpochybňuje. Podle autorů máme málo důkazů, že sport k procesu socializace přispívá. Vzhledem k závěrům některých empirických studií se zdá, že sport není nenahraditelný, že i děti, které se do sportu nezapojily, vyznávají dominantní hodnoty společnosti, ve které žijí. Z čehož vyplývá otázka, jestli sport opravdu něco přináší. (Frey a Eitzen 1991) Potvrzením socializačních účinků sportu jsou závěry Jamese Colemana a Jaye Coakleyho. Coleman (1961) na začátku 60. let v rámci zkoumání socializačního procesu zjistil, že sport hraje v životě dospívajících chlapců významnou roli. Od puberty jsou pro dospívající hochy měřítkem úspěšnosti spíše sportovní výsledky než výsledky studijní, ovlivňováni jsou více názorovými vůdci své vrstevnické skupiny než svými rodiči. Neúspěch ve sportovní soutěži má větší vliv na postavení ve skupině než neúspěch při zkoušce. Hoši se tak v tomto věku soustředí spíše na podání vyššího výkonu, navíc status připsaný ve skupině vrstevníků je pro ně důležitější než názory a rady rodičů. Coakley (2001 in Sekot 2003) o 40 let později na základě výsledků komparační studie srovnávající skupinu sportovců a skupinu nesportovců zjistil, že se sport z hlediska socializačních účinků projevuje zejména v kontextu: „příležitostí prověřovat a rozvíjet vlastní schopnosti a identitu i mimo rámec sportu; formování nových vztahů, včetně sféry mimo sport; poučení, jak je možné sportovní zkušenost prakticky využít i v jiných oblastech života; příležitostí jednat s jedincem jako s komplexní osobností a nikoli jako jednostranně rozvinutým sportovcem; šancí být kompetentní, zodpovědný a uznávaný i mimo úzký rámec sportu.“ (Coakley 2001: 386-387 in Sekot 2003)
14
5.
Vymezení konceptů sociální exkluze a inkluze
Protože cílem mé práce je sledovat inkluzivní potenciál sportu, budu se nyní věnovat i konceptu sociální exkluze. Tyto procesy se týkají vztahu mezi majoritou a minoritou. Jsou si velmi podobné, mají ale opačný výsledek. Probíhají současně. Popis vztahu mezi jednotlivcem a společností jako dějiště paralelní inkluze a exkluze byl základní myšlenkou např. G. Simmela. (Woodward a Kohli 2001) Popíši oba procesy, protože věřím, že k pochopení jednoho termínu pomůže znalost druhého.
5. 1. Sociální exkluze Slovo exkluze má původ v latinském pojmu excludo, což v překladu znamená vylučovat, vzdalovat, nevpustit. Sociální exkluze je mechanismus (či strategie), kdy jedna skupina ochraňuje svá privilegia a výhody tím, že jiným skupinám uzavře přístup ke zdrojům, pozicím, odměnám a možnostem, a to na základě mocensky sankcionovaného prohlášení těchto skupin za nežádoucí nebo nevhodné. Tento mechanismus úzce souvisí s dalším sociologickým konceptem sociálního uzavírání. Uzavírání je procesem, jímž se skupina snaží udržet svou výlučnost exkluzivní kontrolu nad vzácnými zdroji - tím, že omezuje přístup k nim. Vznikají tak dvě skupiny – první, která má přístup k vzácným zdrojům, a druhá, jejíž členové k nim přístup nemají. (Velký 1996) Commins (1993 in Collins 2003) definuje exkluzi jako proces, který je charakteristický nedostatkem přístupu k jedné či k více z těchto čtyř základních prvků: demokracie, sociální systém, pracovní trh, rodina a komunita. Tomáš Sirovátka (2004) říká, že se sociální exkluzí je především spojeno riziko vysokého stupně marginalizace na trhu práce spojeného s rizikem nezaměstnanosti určitých skupin, což následně vede k materiální deprivaci těchto skupin. Proces sociální exkluze tak ve svém důsledku přispívá k reprodukci sociálních nerovností. Sociální exkluze je jedním ze dvou mechanismů, které dosahují, udržují nebo mění sociální uzavírání. Petrusek uvádí, že v tradičních a demokratických společnostech s tržní ekonomikou je nástrojem sociální exkluze hlavně vlastnictví a vzdělání, popřípadě sociální kvalifikace. V totalitních režimech sociální exkluze zahrnuje i celý systém sociální mobility, přístup k informacím, volný pohyb atd. Existuje několik možných typologizací sociální exkluze. 15
Můžeme ji klasifikovat do čtyř skupin podle následujících čtyř znaků - viditelnost, sociální akceptace, formální legalizace a způsob provedení. (Velký 1996) C. Disco (1987 in Velký 1996) se zaměřil na jiná kritéria. Rozlišil tři typy sociální exkluze podle rozsahu sociálního pole, které mechanismus zasáhl, podle kritérií „vlastních“ a „cizích“ (etnická a rasová příslušnost, náboženství, výkon) a podle představy privilegií a vzácných zdrojů, které ztotožňuje s prostředky uspokojení potřeb. Sociální exkluze je součástí diskurzu sociálních problémů. Jak už bylo naznačeno výše, objevuje se v souvislosti se „sociálními chorobami“ - nezaměstnaností, diskriminací, izolací, materiální deprivací a chudobou. (Goodin 1996 in Woodward a Kohli 2001) Petr Mareš (2004) popisuje sociální exkluzi jako „stav, kdy jedinec nebo skupina jedinců neparticipuje plně na ekonomickém, politickém a sociálním životě společnosti anebo kdy jejich přístup k příjmům a ostatním zdrojům jim neumožňuje dosáhnout životního standardu, který je v dané společnosti, v níž žijí, považován za přijatelný, a dosáhnout takové míry participace na životě společnosti, která je pro plnoprávné členy této společnosti uznána za žádoucí“. (Mareš 2004: 18-19) Collins (2003) považuje za jádro exkluze chudobu. Píše, že chudoba omezuje možnosti trávení volného času a viditelnost rozdílů mezi bohatými a chudými se tak ještě zveličí. Tvrzení, že chudoba obnovila i ostatní formy exkluze, dokazuje právě na příkladu účasti na sportovních aktivitách. Nejčastějším argumentem, proč některé skupiny občanů nesportují, je, že tráví volný čas jiným způsobem. Ale Collins namítá, že mezi skupinou sportujících (bohatých) a nesportujících (chudých) jsou velké rozdíly i ve vztahu k zahraničním a dobrodružným dovoleným, návštěvnosti knihoven, muzeí a galerií a čtením knih. Pouze nepatrný rozdíl můžeme sledovat při srovnání návštěvnosti koncertů populární hudby, restaurací a organizovaných dovolených. Dále konstatuje, že současná odcizená mládež participuje na sportovních aktivitách méně než minulá generace, která navštěvuje volnočasová centra, mnohem více se koncentruje ve vyšší sociální vrstvě. Upozorňuje na pozitivní důsledky vstupu prezenčních studentů středních a vysokých škol do sportovního klubu. Sportování a kulturní příležitosti mohou podle něj hrát důležitou roli ve znovu-zapojení odcizených částí komunity, která vytváří sdílený sociální kapitál, a ve zlepšení interakcí napříč kulturami. Jak můžeme vidět ve výše zmíněných definicích, sociologové se rolí sportu v procesu sociální exkluze příliš nezabývají. Toto spojení se dočkalo pozornosti až v posledních letech a to zejména ve vztahu s těmito třemi faktory: gender (Kay 2003), migrace, rasa a etnicita (Jarvie 2003), znevýhodněnost (Nixon 2003). 16
Termín sociální exkluze se v praxi začal používat ve Francii v 70. letech 20. století. V dalších dvou desetiletích se pojem ve velké míře rozšířil do dalších států a přesunul se i do oblasti národního diskurzu, dokonce do oficiálního programu Evropské Unie, kde na pozici klíčového programového termínu v sociálně-politické agendě nahradil problém chudoby. (Woodward a Kohli 2001)
5. 2. Sociální inkluze Obecně je koncept sociální inkluze určitým zúžením konceptu sociální integrace. Jedná se o integraci jakkoli znevýhodněných jedinců do společnosti a systému jejích institucí. (Jandourek 2001) Sociální inkluze je některými sociologickými směry (funkcionalisté, systémové teorie) zařazen mezi elementární součásti modernizace. Jedním ze základních rysů modernizace je individualizace. Každý jedinec je do jisté míry autonomní a odlišný od ostatních. Jak jsou pak tito jednotlivci integrováni do sociálního celku? Sociální inkluzi můžeme rozdělit v návaznosti na instituci sociálního členství do tří dimenzí: politické, ekonomické a občanské. (Woodward a Kohli 2001) Politická dimenze zpočátku zahrnovala pouze movité muže, posléze všechny muže a nakonec i všechny ženy6. Dnes má v rámci státu každý stejná politická a sociální práva. Tato kategorie obsahuje volební právo umožňující občanovi podílet se na politickém vývoji své země, právo na vzdělání poskytující rovné šance na trhu práce, právo na sociální zabezpečení chránící jednotlivce před materiální deprivací. Ekonomický aspekt sociální inkluze se týká především vstupu žen na trh práce, institucionalizací penze. Třetí dimenzí inkluze je občanská. Vyvinula se z potřeby být součástí ještě jiného systému než je trh práce, právně-politický systém, systém sociální péče, podobně jako by čtvrtým faktorem mohla být rodina. (Woodward a Kohli 2001) Je založena na účasti na aktivitách společnosti či komunity a na participaci na hodnotách a kultuře daného společenství. Pokud mají jedinec či skupina oslabenou vazbu k jednomu z těchto tří faktorů – ke státu, trhu práce, občanské společnosti, jsou ohroženi sociální exkluzí. V České republice do této skupiny řadíme hlavně etnické menšiny, nezaměstnané, zdravotně znevýhodněné, migranty a starší občany (zejména ty, co již vystoupili z trhu práce). 6
Text, z kterého čerpám, hovoří o evropské společnosti.
17
Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti, výzkumné pracoviště při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, zahájil v roce 2005 sérii projektů s výzkumným záměrem „Reprodukce a integrace společnosti“. Cílem autorů je poznat významné faktory a mechanismy reprodukce a integrace společnosti či sociální koheze. Zabývají se především třemi institucemi, které jsou považovány za jedny z nejdůležitějších agentů v procesu integrace postmoderní společnosti. Podobně jako A. Woodward s M. Kohlim (2001) zkoumají trh práce a jeho potenciál mechanismu sociální inkluze i procesy, které zde probíhají opačným směrem, dále rizika marginalizace či sociálního vyloučení ohrožující aktivní občanství. Druhým aspektem je veřejná politika moderního státu, která má podporovat inkluzivní mechanismy na trhu práce, v rodině i v komunitách a prosazovat principy občanství. Třetím agentem procesu reprodukce a integrace společnosti definovali výzkumníci rodinu. Zaměřují se na její potenciál sociální reprodukce a potenciál vnitřní solidarity. (http://www.rect.muni.cz/) Orgány EU chápou proces sociální inkluze, v rámci procesu formování evropského společenství, vyznačující se vysokou ekonomickou výkonností a konkurenceschopností a zároveň silnou sociální kohezí, jako jednu z jeho nejvýznamnějších charakteristik. Evropská komise se od roku 2000 začíná významněji angažovat při zlepšování kvality a míry sociální inkluze. Byly přijaty programové dokumenty zdůrazňující otázky sociální exkluze a sociální inkluze. Příčinou vyzdvihnutí pojmů sociální exkluze a inkluze do popředí žebříčku evropských zájmů je především obava ze segmentarizace a partikularizace společnosti v důsledku nerovností a obava z rostoucího podílu imigrantů z mimoevropských zemí, kteří jsou často neochotni integrovat se v nové kultuře, podobně jako je majoritní kultura neochotná je přijmout. Problémem pak do budoucnosti nemusí být jen subkultury etnické. Ve většině evropských zemí se např. zvyšuje počet a podíl starších občanů. (Sirovátka 2004)
5. 3. Kritika inkluzivních účinků sportu Exkluze jednotlivců v některých dimenzích může být propojena s inkluzí jiných jedinců, zároveň může dojít k paradoxu, kdy snaha o inkluzi skupiny ve svém důsledku skupinu exkluduje. To potvrdili Skille a Waddington (2006) na příkladu „Sportovního městského programu“ (Sport City Programme) v Norsku. Vznikl za účelem zajmout především neaktivní mládež, řešit problém nízké účasti sportovních aktivit pracující třídy a dívek a žen. V prolomení genderové bariéry, související s nízkou účastí žen, program částečně uspěl, zejména v případě dívek
18
pocházejících z pracující třídy. Zároveň se ale v rámci tohoto programu zviditelnila mužská dominance, dokonce vznikla větší genderová nerovnost než ve sportu obecně. Inkluzivní potenciál sportu vyvrací i autoři Krouwel, Boonstra, Duyvendak a Veldboer (2006) ve studii neúspěšné integrace etnických minorit v Nizozemí. Užití sportu jako efektivní a celkem bezproblémový nástroj socializace a tvorby sociálních kontaktů mezi etniky, zařadila holandská vláda, vzhledem k nedostatku sociální koheze, ekonomické segregace a napětí mezi etniky, mezi prioritní politické cíle. Při jeho realizaci (za tímto účelem byl zvolen soccer) se však ukázalo, že svou roli hraje mnoho okolních vlivů. Autoři uzavírají tvrzením, že soutěž spíše posílí ohraničení etnické skupiny. Roli sportu při posilování sociální koheze však nezatracují úplně, doporučují soustředit se spíše na jednotlivce než na společnost jako celek.
19
6.
Otázky Předmětem výzkumu této práce je právě oblast veřejné politiky státu České republiky
v oblasti sportu. Zároveň se budu zabývat rolí sportovních asociací, které podporují sport pro všechny. Především budu hledat odpovědi na následující otázky: • Odpovídá charakteristika členů sportovních asociací myšlence sportu pro všechny? • Jaké překážky při realizaci idey sportu pro všechny vznikají? • Jak se idea konceptu sport pro všechny prezentovaná příslušným vládním dokumentem liší od definic ve stanovách jednotlivých sportovních asociací? Jaké odlišnosti nalezneme mezi pojetími sportu pro všechny v národních a nadnárodních dokumentech? • Jaká je členská základna sportovních organizací ČOS, ČASPV a Orel? Pro koho má sport pro všechny v praxi inkluzivní charakter?
20
7.
Koncept „Sport pro všechny“
Většina z nás má nějakou zkušenost s rekreačním sportováním, ale ne všichni chodíme sportovat pravidelně. Zpráva z osmého světového kongresu sportu pro všechny, který se konal v Kanadě v roce 20007, potvrzuje, že téměř 60% světové populace je neaktivní. Z kategorie mladých pravidelnou pohybovou aktivitu vyvíjí pouze necelá třetina populace. Vzhledem k přínosu pravidelné pohybové aktivity v boji proti chronickým a civilizačním chorobám a díky jeho pozitivnímu vlivu na kvalitu života doporučují zaměřit se především na tu část populace, která má často omezený přístup ke sportovním aktivitám. Do této skupiny řadí mladistvé, ženy, starší občany, znevýhodněné a osoby s nízkými příjmy. V souvislosti s nerovnoměrnou distribuovanou dostupností sportu upozorňuje B. Houlihan ve své přednášce na nebezpečí exkluze zmiňovaných skupin ve sportu. Učiněním sportu dostupnějším je také možné dosáhnout vyššího respektu občanů k demokracii. (Simard et al (ed.) 2001) Zpřístupnit pohybové aktivity větší části populace tedy znamená zaměřit se v prvé řadě na uvedené skupiny. Zvýšením jejich participace ve sportu můžeme dosáhnout jejich intenzivnějšího zapojení do procesů společnosti. Skrze sport se u jeho účastníků, jak uvádí Coakley (2001 in Sekot 2003), rozvíjí schopnosti sociálního jednání, zapojení do širších sociálních sítí a zvýšení jejich statusu. Přínos těchto účinků sportu je hlavně v tom, že se tyto aspekty přenáší i do sociálního života mimo rámec sportu. Zvyšuje se tím potenciál inkluze účastníků sportu do majoritní společnosti, možnost stejného přístupu k vzácným zdrojům a jejich využití jako mají členové majority. Definice sportu pro všechny v sociologii je podobně založena na myšlence neomezené dostupnosti. Aleš Sekot definuje tento fenomén jako „hnutí rovnosti příležitostí pro nejrůznější skupiny a vrstvy obyvatelstva bez ohledu na věk, pohlaví, sociální postavení, fyzické dispozice, nadání, aspirace, etnikum, rasovou příslušnost či sexuální orientaci.“ (Sekot (ed.) 2004: 73) Hlavním cílem tohoto konceptu je tedy zpřístupnit sportovní aktivity všem jedincům bez rozdílu. Umožnit jim účast při sportování bez ohledu na věk, vrozené dispozice apod. Paradoxně však může rozdílnosti mezi jednotlivci snahou o jejich potlačení zviditelnit. K tomu došlo právě v případě snahy holandské vlády, který popsali Krouwel et al (2006). Jak už jsem popsala výše, holandská vláda kvůli nedostatku sociální koheze ve společnosti, způsobené napětím mezi etniky, doprovázené jejich ekonomickou segregací, hledala cestu kulturní a socioekonomické integrace minorit. Zvolila nakonec rekreační sport, jako činnost, která je obvyklým trávením 7
Kongresu se zúčastnily zástupci z 89 zemí z různých zemí všech pěti kontinetů. Dominovali mezi nimi zejména zástupci národních olympijských komisí, sportovních federací a vlád.
21
volného času ve všech kulturách světa, a která je vhodnou příležitostí k interakci etnicky různorodých skupin. Že sport má potenciál spojovacího článku mezi kulturami, potvrdila studie (SCP 2003 in Krouwel et al 2006) z roku 2003. Ukázala, že jedinci, kteří nesportují, jsou mnohem méně nakloněni „setkání“ se členy odlišné etnické či kulturní skupiny než ti, kteří sportují. Eitzen (1999 in Krouwel et al 2006) ale upozorňuje, že sportovní aktivity mohou mít i negativní účinky. Sport na jednu stranu může etnicky nebo kulturně odlišné skupiny spojovat, na druhou stranu mezi nimi může, prostřednictvím soupeření v rámci sportovního utkání a výsledku zápasu, potvrdit či utvořit hierarchické a antagonistické vztahy. Některá etnika upřednostňují spíše individuální sporty, při kterých se věnují jen sami sobě, bez ohledu na sociální strukturu. Takové etnické skupiny o sport jako o příležitost integrace nestojí. Autoři zdůrazňují dobrovolnost zapojení do sportu a uvědomění některých pro evropskou kulturu nepřijatelných etnických či kulturních specifik, jako je například oddělení ženských a mužských aktivit nebo vytváření vlastních klubů výhradně pro členy dané etnické skupiny. Autoři ze zkoumání účinků sportovního programu nizozemské vlády učinili následující závěry. Minoritní skupiny se navzájem liší motivací k účasti ve sportu, při sportovních aktivitách je etnická identita spíše posilována. Sport je pro ně pouze dočasným útočištěm před každodenním životem. (Krouwel et al 2006) Zmíněná studie se však týkala snahy o integraci konkrétních segregovaných částí nizozemské populace, které se od sebe výrazně liší. Jak se nyní přesvědčíme, idea sport pro všechny se nezaměřuje pouze na specifickou skupinu jedinců. Vyplývá to z jejího historického vývoje.
7. 1. Historický vývoj myšlenky sportu pro všechny Idea sportu pro všechny navazuje na sportovní hnutí vznikající v 19. století. Před průmyslovou revolucí byly sportovní aktivity, hry a zápasy určeny spíše pro šlechtu. Po revoluci se mnohé změnilo. Během 18. a 19. století se s vývojem zkoumání lidského těla, zdraví a různých nemocí vyvíjely koncepty kultury těla. Současně byla stále nejasná politická situace, vzhledem k válečným konfliktům bylo zapotřebí fyzických zdatných jedinců. Některé státy spatřily v soudobé situaci příležitost k získání politické autonomie. Inspirujíce se ideály řecké gymnastiky a renesanční tělovýchovy založili občané evropských států německé sportovní hnutí Turnen, švédskou gymnastiku a anglický sport.8 Navázaly tak na ideu nepostradatelnosti 8
Švédské gymnastice a anglickému sportu se dále ve své práci nebudu věnovat, protože české sportovní organizace
22
vzdělání těla, tréninku smyslů a fyzické aktivity. Fyzická cvičení byla vnímána jako prostředek k utváření charakteru a intelektu, jako nezbytná součást základního vzdělání, minimálně u chlapců. Německé „Turnen“ bylo založeno jako součást národního vzdělání. Zakladatel F. L. Jahn zdůrazňoval hlavně militaristický a politický přínos aktivit (různé formy běhu, skákání, házení, lezení, plavání). V rámci pohybových aktivit byl kladen velký důraz na uvědomění si německého národa, jeho významných historických událostí, zvyků a tradic. Významnou součástí hnutí byly vlastenecké proslovy, tradiční písně, pořádání programů zaměřených na větší sepětí s národními dějinami a utvoření silného pouta k vlasti. I přesto, že hnutí bylo otevřené všem, bylo doménou mužů. Ženy a dívky byly v praxi naprosto vyloučeny. Po dvacetiletém přerušení činnosti během napoleonských válek (kdy bylo zakázáno kvůli šíření myšlenek samostatného sjednoceného Německa), bylo znovu oživeno a stalo se součástí povinné školní docházky. Pro veřejnost byly nově založeny kluby, tzv. Turnvereine. Mezi nejvýznamnější změny patřila systematizace cvičení (masové cvičení velkého počtu populace) a otevřený důraz na disciplínu. (Pfister 2003) Myšlenka organizované fyzické aktivity, jejímž prostřednictvím se v účastnících upevňovala národní identita (zejména ztotožnění s historií národa a pocit povinnosti hájit jeho autonomii), se šířila Evropou v různých obměnách, podle podmínek a možností v jednotlivých zemích. Národy zakládáním obdobných tělovýchovných spolků dokazovaly svou moderní povahu a status. Sportovní hnutí se dále vyvíjela více či méně odlišně, ale základní myšlenky jako propojení se základním vzděláním, vedení k vlasteneckému uvědomění a posílení národní identity, zlepšení zdravotního stavu a bojeschopnosti národa. Většina těchto hnutí se snažila zařadit i sporty či obměnu cviků určené dívkám, ale v podstatě ve všech evropských zemích byl sport výsadou mužů. Na českém území se ideály německého hnutí inspirovali zakladatelé Sokola. Od turnerů převzali kromě cvičení i aktivní podporu národního hnutí a boje za samostatnost slovanského národa. Paradoxně tak od Němců získali nástroj, prostřednictvím kterého posilovali ideu českého státu zaměřenou proti německy mluvícím národům. (Pfister 2003) Sokolské hnutí vzniklo v roce 1862. Hlavními záměry bylo vlastenecké poslání a utužení národní pospolitosti. V otevřených politických projevech však byli opatrní, zejména zpočátku bylo zakladateli jakékoli spojení Sokola s politickými názory odmítáno. Některé činnosti Sokolů byly totiž ostře sledovány rakouskými úřady, které cítily v organizovaném setkávání Čechů nebezpečí šíření protiněmecké myšlenky. Sokolskému hnutí tak už v začátcích jeho působení se vyvinuly na základě inspirace německými tělovýchovnými spolky.
23
hrozil zákaz činnosti. Zpočátku byly členy organizace jen muži. Ženy se k Sokolu mohly připojit od začátku 90. let 19. století, kdy se začalo měnit obecné chápání úlohy ženy ve společnosti. Zpočátku se ale podle směrnic přímými členkami Sokola stát nemohly. Založily si proto svůj samostatný tělocvičný spolek. Do svého organizačního rámce ženský tělocvičný spolek přijal Sokol až v roce 1912. (Štumbauer 2003) I nadále ale platila pro ženy určitá omezení. Byla jim přiznána členská práva, z nichž však obec vyjmula práva hlasovací s odůvodněním, že Sokol je organizace branná. (Waic 2004) Zpočátku většina členů patřila ke střední vrstvě. Bylo mezi nimi i spousta neaktivních – necvičících, kteří členstvím vyjadřovali sounáležitost s ideologií obce. Do konce 19. století byly základní cvičení reprezentovány cviky určenými pro mladé muže (sestavy na nářadí, pořadové a prostné cviky). Jejich síla a obratnost měla diváky na vystoupeních přesvědčit o síle národa. Až pak se Sokol začal zabývat širším pojetím gymnastiky se záměrem zapojit i mládež a ženy. V roce 1915 byla ČOS rozpuštěna, ale činnost žup byla zachována.9 Bezprostředně po vzniku samostatného československého státu se Sokol stal největší a nejsilnější sportovní organizací na jeho území. Ovlivňoval veškeré dění v oblasti československé tělovýchovy. V polovině 20. let se stavy členů Sokola snížily. Jeho tradiční a základní pro-národní myšlenka po vzniku Československa ztratila význam. Vzhledem k působení mnoha konkurenčních sportovních spolků, založených především na sportu, musela svou náplň coby především tělovýchovné organizace přehodnotit. Ve 30. letech tak do Sokola zaměřeného hlavně na gymnastiku pronikat i jiné sporty, započala spolupráce s některými sportovními svazy. Co se týče vývoje členské základny, v letech 1920 – 1937 tvořily přibližně 30% ženy (Waic 1996). Další vývoj byl ale znovu přerušen brannými přípravami. (Waic, 2004) V období mezi lety 1948 a 1989 byla jeho činnost, až na krátkou pauzu mezi lety 1968 a 1970, zakázána. Plně svou samostatnou činnost Česká obec sokolská obnovila až v roce 1990. (Projev 1990 in Stolařík (ed.) 1997) Mezi lety 1948 a 1989 tradice sportu pro všechny pokračovala. V socialistickém uspořádání však jeho organizaci, prostory, náčiní a nástroje, pořádání akcí zaštiťoval stát. Myšlenka sportu pro všechny, symbolizována heslem „sport pro každého“ demonstrovala význam každého jednotlivce, zdůrazňujíc rovnost všech občanů. (V rámci semknutí pracující třídy a podpory třídního boje proti buržoazii.) Československo jako součást socialistického bloku
9
Po vyhlášení samostatného československého Sokol platil jako národní důvěryhodná organizace, takže po dobu přibližně jednoho roku jeho členové částečně vykonávali funkci armády a policie. Podobně pak před druhou světovou válkou vzhledem k ohrožení fašismem souhlasili představitelé ČOS s tím, že v případě potřeby převezmou strážní službu.
24
ideu sportu pro všechny šířilo. Svůj úspěch v naplňování idey demonstrovaly při akcích masového cvičení – spartakiádách (obdobách všesokolských sletů). (Foldesi 1991)
7. 2. Idea sportu pro všechny dnes Základní charakteristika konceptu sportu pro všechny je obsahem národních a nadnárodních politik sportu. Na jeho principu jsou také postaveny stanovy českých sportovních svazů, jako jsou např. Sokol (ČOS), Česká asociace Sport pro všechny (ČASPV). Nyní se tedy budu věnovat podrobněji právě nadnárodnímu dokumentu (Evropská charta sportu pro všechny) a vládnímu dokumentu ČR (Národní program rozvoje sportu pro všechny), které se sportu pro všechny týkají. Dále se rozepíšu o uvedených sportovních asociacích (ČASPV, Sokol, Orel), jejichž stanovy a historický vývoj přiblíží koncept sportu pro všechny v praxi.
7. 2. 1. Evropská charta sportu pro všechny Na principech evropské politiky sportu pro všechny se zodpovědní ministři tehdejších členských států EU usnesli už v roce 1975. Na základě zasedání byl vydán dokument s názvem Evropská charta sportu pro všechny, ve kterém se shodují, že každý jedinec by měl mít právo zúčastnit se sportu. Doporučují státní finanční podporu sportu jakožto významného prvku ve vývoji jedince a v socio-kulturním vývoji. Podporu na lokální, regionální i národní úrovni, zařazení sportu do politických plánů týkajících se vzdělání, zdraví, sociálních služeb, umění a služeb určených pro volný čas. Charta se obrací na národní vlády se zdůrazněním potřeby vzniku státního aparátu, který by zajišťoval vývoj a koordinaci zapojení myšlenky sportu pro všechny. Jejím cílem je podpora stálé a efektivní spolupráce mezi veřejnými institucemi a dobrovolnickými organizacemi. Nabádá k pozornosti vůči nebezpečí zneužívání sportu a sportovců pro politické, komerční či finanční záměry a nezákonnými praktikami, včetně nezákonného použití drog. Upozorňuje, že zaujmout co nejvyšší počet jedinců lze vysokou rozmanitostí sportovních náčiní a nástrojů a inspirací nově vznikajícími sporty. Měla by vzniknout opatření zajišťující za účelem rekreace zpřístupnění přírody a vody. Charta nezapomíná ani na obecné doporučení potřeby kvalifikovaných osob na úrovni vedení, administrativního a technického managementu a trenérů. (www.coe.int)
25
Charta vznikla pod záštitou resortu Rady Evropy věnujícímu se sportu (The Sport Department of the Council of Europe). Rada Evropy je orgán EU, který ovšem nemůže finančně podpořit organizaci sportovních událostí. (www.coe.int)
7. 2. 2. Národní program rozvoje sportu pro všechny Jak jsem již uvedla v kapitole „Sport a společnost“, česká vláda schválila Národní program rozvoje sportu pro všechny v roce 2000. Poslední úprava (www.msmt.cz), projednaná v září roku 2007, v platnost vejde počátkem roku následujícího. Na iniciativě vzniku tohoto dokumentu se vláda usnesla v roce 1999 v „Koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu v České republice“. (www.msmt.cz) Nejprve se podíváme na obecnou podstatu programu – kdo je za jeho plnění zodpovědný, na základě jakých podnětů vznikl; poté popíši podrobněji jeho obsah. Národní program vznikl na základě Usnesení vlády č. 17 ze dne 5. ledna 2000. Vláda v tomto dokumentu uvádí, že chce sport podporovat zejména kvůli jeho pozitivním účinkům na zdraví a délku lidského života. Na základě výsledků sociologické studie konstatuje, že současný stav zapojení občanů do pohybových aktivit je neuspokojivý. Vzhledem k přímé souvislosti nedostatku pohybu s růstem civilizačních chorob, s počtem občanů pobírajících v důsledku chronického onemocnění invalidní důchod i s rostoucím počtem zdravotně oslabených dětí, což má ve svých důsledcích negativní dopad též na státní rozpočet, a vzhledem k sociálnímu a ekonomickému významu sportu pro všechny, se tedy stát nechce vzdát své spoluzodpovědnosti za vytváření podmínek pro jeho provádění. Cílem programu je tak „postupně změnit společenské i materiální podmínky ve prospěch celoživotního aktivního využívání účinných a bezpečných forem sportu nepoškozujících životní prostředí pro co největší počet občanů“. (www.msmt.cz) Dosáhnout tohoto záměru plánují řešením tří základních okruhů: • změnou hodnotové orientace občanů, • rozvojem materiálně technické základny, • rozšířením nabídky tělovýchovných a sportovních programů diferencovaných pro různé skupiny populace.
26
Uvedená doporučení vycházejí z dokumentů Rady Evropy (Evropské charty sportu pro všechny), Evropské charty sportu a Kodexu sportovní etiky, Doporučení Výboru ministrů a z analýzy nynějšího stavu a dosavadních zkušeností hnutí sportu pro všechny v České republice i v zahraničí. (www.msmt.cz) Přijatou koncepci může stát realizovat buď prostřednictvím ústředních orgánů státní správy a orgánů samosprávy nebo škol a školských zařízení anebo prostřednictvím účelové podpory občanských sdružení v tělovýchově, sportu a turistice. Důraz je kladen na vzájemnou součinnost těchto institucí. Zodpovědné za realizaci navrhovaných opatření obsažených v Národním programu a za projednání zabezpečení úkolů se zástupci občanských sdružení v tělovýchově a sportu je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Na jeho plnění se ale má podílet nejen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale i Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo vnitra. (www.msmt.cz) Zásady Národního programu pro příští se skládají ze tří článků, ve kterých jsou definovány jeho cíle, rozsah platnosti, priority účelového zaměření a podmínky pro získání státních dotací. Bod 2. čl. I uvádí, že: „Cílem programu je postupně měnit společenské a materiální podmínky ve prospěch celoživotního aktivního způsobu života. Je určen jako příspěvek pro projekty občanských sdružení zabývajícími se sportem pro všechny, včetně specifických skupin.“ Vláda se v programu zaměřuje na mládež ve věku 6 – 18 let, na občany starší 60 let, na otevřené sportovní akce a kampaně propagující zdravý životní styl s celostátním rozsahem, vzdělávání dobrovolníků v oblasti sportu pro všechny, tělovýchovnou reprezentaci a výzkum v oblasti sportu. Nejdůležitějšími kritérii pro udělení státní dotace jsou rozsah a obsah činnosti předkladatele projektu, společenský význam projektu a jeho korespondence s vyhlášeným zadáním a efektivita dlouhodobé činnosti. (www.msmt.cz)
7.2.3.
Česká asociace Sport pro všechny (ČASPV)
Česká asociace Sport pro všechny je občanským sdružením, které samostatně funguje od rozdělení Československé republiky. Vzniklo jako organizace zastupující Asociaci sport pro všechny10 (ASPV) v mezinárodních orgánech a organizacích. Tedy jako prostředník pro udržení kontaktů s vývojem sportu pro všechny v evropském a světovém měřítku11. (www.caspv.cz)
10
Do r. 1993 byla ASPV jako česká organizace a RTVŠ jako zástupce slovenské strany sdružena ve Federaci rekreační tělesné výchovy a sportu, která na nadnárodní úrovni prezentovala obě organizace jako jeden celek. 11 ČASPV slouží jako zástupce a realizátor myšlenek ASPV i pro českou veřejnost. Vzhledem k tomu, že v současné
27
Činnost ČASPV navazuje na snahy přiblížit a zpřístupnit tělesnou aktivitu široké veřejnosti, které se objevovaly už v druhé polovině 19. století. Vznikaly první tělovýchovné společenské organizace, v českých zemích bylo nejvýznamnější hnutí Sokol, k jehož myšlenkám odkazuje. Samostatná ČASPV vznikla v roce 1993 oddělením od československé organizace Asociace rekreační tělesné výchovy a sportu pro všechny. (www.caspv.cz) Ve svých stanovách se zavazuje k rozvoji v souladu se světovým hnutím „Sport pro všechny“ a Evropskou chartou sportu, které zdůrazňují pozitivní význam pohybové aktivity pro člověka. Sport pro všechny chápou jako racionální alternativu proti drogové závislosti, asociálnímu chování a dalším negativním jevům. Spojením přiměřeného pohybového režimu s racionální výživou a celkově dobrou životosprávou spatřují ve sportu pro všechny vysoký společenský význam. Za cíl si vytyčují metodicky a organizačně podporovat rozvoj rekreační tělesné výchovy a sportu na území ČR, hájit zájmy občanů a právních subjektů organizovaných v ČASPV a prosazovat jejich zájmy. (www.caspv.cz) Organizace ČASPV sama sebe definuje takto: „Nepohybujeme se na hranici lidských možností, vítězství v soutěžích nepovyšujeme nad zdraví. Naším cílem je, prostřednictvím tělesné výchovy a sportu, získat a udržet dobrou kondici a zároveň se odreagovat od denních starostí. Proto musí být naše pohybová aktivita přiměřeně náročná, aby se mladý organismus rozvíjel a u starších se jeho funkce udržovaly na optimální úrovni“. (www.caspv.cz/) Jejím záměrem je: „...umožnit tělovýchovné a sportovní vyžití všem občanům bez ohledu na jejich schopnosti, věk a sociální postavení a tím přispívat k jejich všestrannému rozvoji, upevňování jejich zdraví a vytváření pozitivního vztahu k tělesné kultuře. Prostřednictvím tělovýchovného procesu i osvětové činnosti rozvíjet morálně volní vlastnosti a vědomosti občanů.“ (www.caspv.cz) Asociace má své zástupce v každém kraji. Podobně jako se Sokol a Orel člení na župy a tělovýchovné jednoty, ČASPV se rozděluje na krajské asociace, regionální centra a odbory. Celkem má 85 regionálních center, v každém kraji jsou minimálně čtyři (Výroční 2007). V současné době registruje přibližně 250 000 členů. (www.caspv.cz) V roce 2004 evidovala lehce přes 10 000 cvičitelů (ku 270 000 členům – následující pokles členské základny způsobilo ukončení spolupráce s některými sportovními sdruženími). (Ze sportovních aktivit nabízí době čerpáme informace především z elektronických zdrojů, prezentují se i ČASPV na Internetu (www.caspv.cz). Rozepisují se podrobněji i o konceptu sportu pro všechny.
28
především všeobecnou gymnastiku, rytmickou gymnastiku, aerobik, jógu, zdravotní tělesnou výchovu, cvičení a pobyt v přírodě, tanec, step, cvičení předškolních dětí, cvičení rodičů s dětmi, tradiční čínská cvičení, přetláčení rukou a rekreační sporty. Pořádá veřejná tělovýchovná vystoupení, soutěže v pódiových skladbách a soutěže neregistrovaných závodníků. Snaží se být otevřená i novým sportovním aktivitám, čemuž nasvědčuje i zařazení hip hopu či lanových aktivit na Festivalu sportu pro všechny konaném v roce 2005 (Franc 2005). Hip hop je mezi mládeží posledních několik let trendovou záležitostí dnešní kultury mladých. Jak styl hudby, tak tanec je pro ně velkým lákadlem. Asociace tím vzbudila u skupiny náctiletých zájem. Jak už jsem napsala dříve, je v současné době zejména tato skupina populace zasažena sedavým způsobem života, trávením volného času u televize či počítačových her. Proto jsou mezi hlavní cílovou skupinou evropského společenství, české vlády, Světové zdravotnické organizace i sportovních organizací. Lanové aktivity zaměřené na individuální obratnost patří dnes také k trendovým pohybovým aktivitám. Jsou vhodné pro mladší i starší jedince. Zařazením těchto aktivit dala asociace najevo přijímání nových sportů a kulturních podnětů. Časopis „Pohyb je život“, který vydává ČASPV, se snaží propagovat význam pohybové aktivity, zdravé výživy a duchovní pohody. Přílohou každého čísla je metodická příručka pro cvičitele (součástí ČASPV je i Akademie cvičitelů a instruktorů). Časopis, který vychází od roku 1997 (čtyřikrát ročně) seznamuje čtenáře s děním v organizaci, s problematickými tématy týkající se působení asociace (nedostatečná propagace, nízké státní dotace, zapojení nižších organizačních článků), poskytuje cvičební postupy k protahovacím, relaxačním a posilovacím cvikům, informace o zdravé výživě, inspiruje články o turistice v přírodě. Věnuje se členům obecně, speciálně pak matkám s dětmi, seniorům a v rámci tématu zapojení žen jejich nízkému zastoupení v rolích funkcionářek. Informuje o připravovaných seminářích, školeních a výletech. Jednotlivá čísla na sebe začínají navazovat až v posledních 2 letech. Články jsou spíše informativního charakteru, bez vyzvání k interakci. Navíc úroveň informací je často nízká. Články jsou psány různým stylem, opravdu poutavých se jich najde málo. Naopak mnoho jich je podáno docela nezáživně. Časopis rozhodně nezaujme mládež. Metodické příručky pro cvičitele jsou rozhodně odbornějšího charakteru. Spolupracuje s dalšími zájmovými organizacemi, se státními orgány, vyššími územními samosprávnými celky, i s orgány samosprávy měst a obcí. U státu vyhledává ekonomickou a legislativní podporu, která by vedla k vyšší účasti veřejnosti na tělovýchovných a sportovních aktivitách. Dále spolupracuje s Mezinárodní sportovní a kulturní organizací (ISCA).
29
Spolupráce s ostatními sportovními organizacemi se v roce 2006 týkala pouze výměny zkušeností a pomoci při pořádání jednorázových akcí (např. s ČOS – organizace a účast na XIV. všesokolském sletu), nikoliv už na koordinaci postupu při prosazování významu zdravého životního stylu. Ani spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR nepovažují za optimální. (Výroční 2007)
7. 2. 4. Česká obec sokolská (ČOS) dnes Idea sportu, jehož součástí je princip vítězství, orientace na výkon, soutěživost, zastupování klubu se s tou sokolskou, která propagovala cvičení jako nástroj k všestrannému rozvoji jednotlivce i celku s cílem národního kolektivismu, zásadně neslučovala. Vzhledem k jeho atraktivnosti si ale obec uvědomila, že by mohla přijít o velké procento členů. Přijala tedy některé sporty, například tenis, kopanou, házenou či lyžování, i když stále existovala silná skupina odpůrců tohoto trendu. (Waic 1996) V současnosti ČOS, čtvrté nejpočetnější občanské sdružení, nabízí v duchu sokolské tradice všestrannosti svým členům (kterých je téměř 180 000) výběr z více než 80 sportů (od deskových her, přes hry míčové, gymnastiku, zimní a vodní sporty po bojová umění, včetně sportů pro zdravotně postižené). (http://www.sokol-cos.cz) I Sokolové se drží soudobého trendu prosazování sportu pro všechny. Vyčlenili speciální odborný programový útvar - Odbor všestrannosti. Jeho oddíly se zaměřují na členy, kteří nechtějí sportovat vrcholově. Nabídka akcí pořádaných přímo pro jeho členy je ale dost malá. Pro příští rok jsou to čtyři víkendové turistické výlety a zmínka o týmové gymnastice. Cvičenci jsou pak rozděleni pouze podle věku. (www.sokol-cos.cz) V celé republice je zastoupen 42 župami, jejichž členění je dáno historicky. Hranice dnešního rozdělení krajů nepřesahují. Župy sdružují vždy ještě několik tělocvičných jednot. Celkem jich k 1. 1. 2007 bylo 1139. Pod pojmem soutěž všestrannosti se rozumí komplex čtyř disciplín (běh na krátkou a střední trať, skok do dálky a hod míčkem nebo vrh koulí – podle věkové kategorie). (www.sokol.cz) ČOS si podobně jako ostatní organizace vede statistiku svých členů. Ke dni 1. 1. 2007 evidoval Sokol 55 122 dospělých mužů, 60 001 dospělých žen, 8669 chlapců v kategorii dorostu, 5870 dívek v kategorii dorostu. V kategorii žactva bylo přihlášeno 23 674 chlapců a 24 488 dívek. Jednotlivé kategorie jsou charakterizovány takto: žactvo do 15 let, dorost od 15 do 18 let, dospělí 30
nad 18 let. (Zpráva 2007) Členů do věku 17 let je 40%. (http://www.radio.cz/). Počet seniorů (starších občanů) organizace neeviduje, protože to není její povinností. Evidence počtu žactva a dorostu je nutná kvůli přidělování státních dotací. Jak v současnosti definuje ČOS své záměry? Od původních cílů se neodchýlila, ale mění se poměr jejich významů. Umírnil se silný vlastenecký náboj a do popředí vystoupilo cvičení a sport jako prostředek k zvýšení fyzické zdatnosti. Stanovy ČOS uvádí: „Posláním ČOS je zvyšovat tělesnou zdatnost svých členů a vychovávat je k čestnému jednání v životě soukromém i veřejném, k národnostní, rasové a náboženské snášenlivosti, k demokracii a humanismu, k osobní skromnosti a ukázněnosti, k lásce k rodné zemi a úctě k duchovnímu dědictví našeho národa. ... Cílem činnosti České obce sokolské je přispívat ke zvyšování duchovní, kulturní a fyzické úrovně naší demokratické společnosti prostřednictvím tělesné výchovy a sportu, výchovy k mravnosti, společenské a kulturní činnosti.“ (www.sokol-cos.cz) Orgány ČOS, jednotlivých žup a tělovýchovných jednot mají za úkol organizovat tělesnou výchovu a sport tak, aby je mohli pěstovat všichni, kdo projeví zájem. A to především pro vyplnění volného času, k upevnění zdraví a ke zlepšení tělesné i duševní výkonnosti. Na rozdíl od původní sokolské tradice, nyní ČOS organizuje i výkonnostní a vrcholový sport a podporuje tím soutěživost členů v různých oblastech, což pro zakladatele organizace v 19. století naprosto nepřípustné. Kromě tělovýchovy a sportu stále rozvíjí i kulturní a společenskou činnost. (www.sokol-cos.cz ) Inspirování Evropskou chartou pro všechny ve svých stanovách uvádí i potřebu zajištění metodické stránky tělocvičného a sportovního procesu. Kladou si za cíl jej zdokonalovat, přijímat nové myšlenky, formy i činnosti při současném respektování etických zásad olympijského hnutí, včetně zákazu používání zakázaných podpůrných prostředků. Vyzývají k ochraně a rozvoji morálních a etických základů sportu a k ochraně sportu a sportovců před zneužíváním pro politické a komerční cíle. (www.sokol-cos.cz ) Tělocvičné a sportovní aktivity v rámci ČOS jsou určeny členům obce. Těmi se stanou, přijmou-li ideály této organizace, které přislíbí šířit. Musí platit členské spolkové a členské oddílové příspěvky, příp. další platby, které jsou pro členy stanoveny. Dále si osobují právo vyloučit např. člena, který byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo člena, který při sportovní činnosti prokazatelně užíval zakázané podpůrné prostředky. (www.sokol-cos.cz ) Mezi velké přínosy Sokola patří rozšíření vhodných podmínek pro aktivní pohyb nejen do měst, ale i na venkov. (Waic 1996) 31
Na webových stránkách Sokol zveřejňuje následující informace: plány a propozice závodů a výletů, výsledkové listiny, dokumenty, seznam vedoucích činovníků, zpráva o sletu a několik regionálních zpráv. Často se jedná o prezentaci výsledků v soutěžích, výjimečné události (například, že na sletu zacvičili i handicapovaní sportovci, že nejmladšímu cvičenci byl jeden rok, nejstaršímu 91 let), problémy způsobené finančními nedostatky (např. shánění peněz na nové prostory tělocvičny). Každá jednota je pak zcela samostatná, většinou mají své samostatné webové stránky, kde zveřejňují výsledky ze soutěží členů své jednoty, oznámení o konání schůzí apod. Spíše se jedná o oznámení. Mladší generace některých jednot využívá diskuzních fór, ale jen málo.
7. 2. 5. Orel Orel je občanským sdružením, křesťanskou sportovní organizace, které vznikalo jako postupně jako obdoba Sokolského hnutí. Sokol vzhledem ke svým „nadstranickým“ ideálům, odmítajíc jakoukoli ideologii včetně křesťansko-sociální, náboženskou aktivitu u svých členů netoleroval a vylučoval je. Tak si katolicky orientovaní členové Sokola zakládali vlastní odbory. První vznikl v roce 1986. Postupně se počet odborů i členů zvyšoval. Existenci a činnost Orla čekal podobný osud, jako měl Sokol – jeho činnost byla během historie vlivem světových válek a socialistického uspořádání několikrát přerušena a znovuobnovena. (www.orel.cz) Prioritou Orla je zejména podpora sportu pro všechny. Jeho cílem je výchova mladých lidí a dětí prostřednictvím sportovních a ostatních aktivit. Sport pojímá jako nástroj, který podporuje kladné vlastnosti člověka. Základ tvoří křesťanské hodnoty. V současné době má Orel přibližně 17 000 členů, kteří jsou členy 23 žup a téměř 250 jednot. Je zastoupen na celém území České republiky, rozložení jednot je ale velmi nerovnoměrné – mnohem více se jich samozřejmě nachází na Moravě než v Čechách. (www.orel.cz) Zřejmě vzhledem ke své velikosti, nemá Orel zdaleka tak širokou nabídku sportů jako Sokol nebo ČASPV. Největší část členské základny tvoří děti a mládež. Právě jim jsou přizpůsobeny sportovní aktivity i další akce (např. tábory). Děti a mládež do 15 let tvoří asi 20% členů, zahrneme-li ještě členy do 25 let, máme 50% základny. Dalších přibližně 25% tvoří skupina členů ve věku od 26 do 50 let, v kategorii 51 – 70 let je asi 11% všech členů a zbývajících 14% patří skupině nad 70 let. (www.orel.cz)
32
Kromě sportu se Orel podobně jako Sokol věnuje také kultuře (např. divadelní představení, recitace), navíc pořádá akce vyplývající z jeho křesťanské povahy (např. poutě). V samotných stanovách Orel jako jediná sportovní organizace, působící na základě myšlenky sportu pro všechny, tento pojem nedefinuje. Ale podíváme-li se podrobněji na obsah Manifest sportu (katolických text, vyhlášený v roce 2000), který je jedním ze základních textů Orla, zjistíme, že charakteristika sportu pro všechny, jak jsme ji mohli poznat u předešlých organizací, se zde shoduje s pojetím sportu obecně. Sport plní několik úloh: - jedinec skrz něj lépe poznává své okolí, - zvyšuje tělesnou sílu a dobrý pocit, - vychovává v každém věku a podílí se na dosažení vyrovnaného rozvoje osobnosti,- podporuje společenské soužití, bojuje proti netoleranci, rasismu a násilí, podporuje integraci společenských menšin, - podporuje morální hodnoty, duchovní akcenty a podílí se na rozvoji celé osobnosti, - má náboženskou úlohu, protože zvyšováním životní síly se zvyšuje i radost ze života, který je pro věřícího Božím darem. (www.orel.cz) Manifest definuje i cíle: • sport by měl mít na paměti jako nejdůležitější bod lidskou osobnost a ochranu její fyzické a morální integrity; • každému by měl umožnit mít ideály a objevovat hodnoty, které zlepší osobní život i život ve společnosti; • měl by se rozvíjet tak, aby při střetnutích šlo o fairovost, radost a kamarádství, aby bylo možné spolupracovat, i když se jedná o důležité zápasy nebo profesní kariéru; • měl by respektovat tělesné požadavky nebo schopnosti všech, nezávisle na věku nebo společenském postavení, bez vyloučení slabých, chudých a postižených; • měl by přispívat k podpoře principů míru, spolupráce mezi národy a podporu chudých zemí. (www.orel.cz)
33
8.
Závěr Všechny tři sportovní organizace, o kterých jsem hovořila, jsou založeny na myšlence sportu pro všechny. Sokol nabízí širokou škálu sportovních aktivit, ale základem je stále gymnastika, cvičení s nástroji a náčiním a klasické týmové sporty (volejbal, fotbal, 34
futsal). Česká asociace Sport pro všechny sdružuje navíc samostatná sdružení zaměřená na specifický sport, což naznačuje možnost vyšší úrovně vyučování příslušné aktivity. Orel má poměrně malou nabídku. Velmi omezující faktor vidím v katolickém zaměření této organizace. Žádná z těchto sportovních sdružení nenabízí sportovní aktivity vhodné pro tělesně znevýhodněné. Pro tuto skupinu populace nemají žádné varianty. Inkluzivní potenciál se v rámci realizace myšlenky sportu pro všechny v českých organizacích rozhodně projevil v účasti žen. Bohužel se ani tyto organizace nevyhnou reprodukci genderových nerovností. V časopise ČASPV se neustále opakuje téma cvičení matky a dítěte, popř. je zmíněna možnost babičky a dítěte. ČASPV, Sokol i Orel jsou zaměřeni především na mládež. Sokol se prezentuje jako organizace umožňující provozovat sportovní aktivity starší generaci. Těží však ze své historie. Většina jeho nejstarších členů je v Sokolu kvůli tradici, pamatují ještě jeho existenci před rokem 1948, kdy byly buď jeho členy, nebo si pamatují na nostalgické vyprávění rodičů. Ani jedna z organizací, jejichž základ je v myšlence sportu pro všechny, se nezabývá pouze pohybovou aktivitou určenou pro všechny bez rozdílu. Sokol i Orel vyvíjí kulturní činnost, všechny tři sportovní organizace podporují výkonnostní sport. ČASPV vyzdvihuje úspěchy svých členů například v časopise „Pohyb je život“, Sokol je prezentuje i na svých webových stránkách. O sportovní činnosti pro všechny nebo o akcích v tom duchu pořádaných se téměř nic nedozvíme. Pěstování výkonnostního sportu je přitom v rozporu s ideou sportu pro všechny. Všechny organizace také využívají dobrovolných cvičitelů. Tato skutečnost poznamenává zvláště pověst Sokola, který veřejnost i díky tomuto faktu stále chápe jako zastaralou zkostnatělou organizaci, která je řízena starší generací, těžko zvládající či vůbec nevyužívající počítačovou techniku, lpící na hodnotách, které dnes působí „jako z jiného světa“. Zde bych chtěla poznamenat, že velmi záleží na konkrétní tělovýchovné jednotě a konkrétních funkcionářích. Během komunikace s hlavními představiteli ČOS jsem měla možnost využít elektronické korespondence, ale při získávání konkrétních informací jsem narazila na chybějící elektronické zpracování dat. Tato organizace má stále velmi mnoho dokumentů pouze v papírové podobě. Podobně nemoderně a neprofesionálně mohou na veřejnost působit dobrovolní cvičitelé, když při předcvičování stále odhlížejí do knihy s instrukcemi. Takové jednání zpravidla cvičence odradí. Tím z řad svých potencionálních cvičenců vyřazují takovou skupinu lidí, která má zájem provozovat sport na určité úrovni, může uvolnit větší finanční částku, než požaduje Sokol 35
(v nízkých poplatcích je jeho výhoda). Vyřazuje tedy zejména dospělé jedince ze střední vrstvy. Tedy majoritní část populace. Neprofesionalita cvičitelů (nedostatečné proškolení) je dokonce v rozporu se stanovami Sokola i Evropské charty sportu pro všechny. Dobrovolnost může být jednou z příčin, proč sportovní organizace nenabízí sportovní aktivity pro tělesně či mentálně znevýhodněné.
9.
Seznam literatury
1. Berger, P. L. a T. Luckmann. 1999. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2. Coakley, J. 1990. Sport in Society: Issues and controversies. St. Louis: Times 36
Mirror/Mosby. 3. Coakley, J. 2001. Sport in society. New York: Mc Graw-Hill. 4. Coakley, J. and E. Dunning ed. 2003. Handbook of Sports Studies. London: Sage. 5. Coleman, J. J. 1961. Adolescent society. New York: Free Press. 6. Collins, M. 2003. Social Exclusion from Sport and Leisure In Sport and Society: A Student Introduction, edited by Houlihan, B., 67-89. London: Sage. 7. Collins, M. 2004. Epilogue: Eastern Eurpean Sport: Which Ways from the Current Crossroads? In The International Journal of the History of Sport, Vol.21,No. 5,pp. 833843. Taylor a Francis Ltd. 8. Čech, T. 2002. Volnočasové aktivity dětí mladšího školního věku na počátku 21. století. In Volný čas a jeho současné problémy. Olomouc: Hanex, s. 96 – 102. 9. Čechák, V. Linhart, J. 1986. Sociologie sportu. Praha: Olympia. 10. Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo. 11. Foldesi, G. S. 1991. „From Mass Sport to the "Sport for All" Movement in the "Socialist" Countries in Eastern Europe“ In International Review for the Sociology of Sport 1991; 26; 239. [30.11.2007] Dostupné z: http://irs.sagepub.com/cgi/content/abstract/26/4/239 12. Franc, M. „Festival sportu pro všechny“ In Pohyb je život. 9/4 (2005): 9. 13. Frey, J. H., D. S. Eitzen. 1991. Sport and society. In Annual Review of Sociology. 1991.(17) s. 503-522. 14. Houlihan, B. 2003. Politics and Sport. In Coakley, J. and E. Dunning ed. Handbook of Sports Studies. London: Sage, s. 213-227. 15. Jandourek, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. 16. Janečka, Z., M. Kudláček, H. Válková. 2003. Sportovní socializace dětí se zrakovým postižením v období prepubescence a pubescence. Acta universitatis alackianea Olomucensis Gymnica No.2/Vol.33: 7-10. Dostupné z: /http://www.gymnica.upol.cz/gymnica-33_2.pdf/ 17. Jarvie, G. Sport, Racism and ethnicity. In Coakley, J. and E. Dunning ed. 2003. Handbook of Sports Studies. London: Sage 37
18. Kay, Tess. 2003. Sport and Gender In Sport and Society: A Student Introduction, edited by Houlihan, B. London: Sage. s. 67-89 19. Krouwel, A., N. Boonstra, J. W. Duyvendak, L. Veldboer. 2006. „A Good Sport?: Research into the Capacity of Recreational Sport to Integrate Dutch Minorities“ In International Review for the Sociology of Sport. 41/2 (2006); 165-180 Dostupné z: http://irs.sagepub.com/cgi/content/abstract/41/2/165 20. Mareš, P. 2004. Sociální exkluze a inkluze. In Sirovátka, T. ed. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Masarykova univerzita a Georgetown. 21. Pfister, G. 2003. Cultural confrontations: German Turnen, Swedish gymnastics and English sport – European diversity in physical activities from a historical perspective. In Culture, Sport, Society.vol. 6, No. 1, s.61 – 91. London: Frank Cass. 22. „Projev bratra Emila Slívy 3. 2. 1990.“ In Stolařík, I. (ed.) 1997. 100 let Sokolské župy Moravskoslezské. Ostrava: Tilia. 23. Sekot, A. 2003. Sport a společnost. Brno: Paido. 24. Sekot, A. 2006. Sociologie sportu. Brno: Paido. 25. Sekot, A. 2007. „Sociologický pohled na sport: konceptuální východiska.“ Česká kinantropologie 11: 53-61. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/knspolecnost/ 26. Simard, C. G. Thibault, C. Goulet, C. Paré, F. Bilodeau. (ed.) 2001. Proceedings of the VIII World Sport for All Congress: Sport for All and Governmental Policies. Québec: Sports internationaux de Québec. 27. Sirovátka, T. (ed.) 2004. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Masarykova univerzita a Georgetown. 28. Skille, E. A., Waddington, I. 2006. Alternative sport programmes and social inclusion in Norway. In European physical education review. Vol. 2 (3): 251-271. Dostupné z: http://epe.sagepub.com/cgi/content/abstract/12/3/251 29. Sports Council. 1995. Young people and Sport in England, 1994. London: The Sports Council. 30. Štumbauer, J. 2003. Tělesná výchova žen v tělocvičné jednotě Sokol I České Budějovice do roku 1938 In Schůtová, J., Waic, M. Tělesná výchová a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích. Praha: Národní muzeum. s. 145-149. 31. Uslaner, E. M. 1999. „Democracy and Social Capital“, in M. R. Warren (ed.) Democracy and Trust, 121–50. Cambridge: Cambridge University Press. 32. Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum. 33. Výroční zpráva ČASPV za rok 2006 38
34. Waddington, I. 2003. Sport and Health: Sociological perspectives. In Coakley, J. and E. Dunning ed. Handbook of Sports Studies. London: Sage, s. 408 – 421 35. Waic, M. a kol. 1996. Sokol v české společnosti 1862 – 1938. Praha: FTVS UK. 36. Waic, M. 2004. Češi a Němci ve světě tělovýchovy a sportu. Praha: Karolinum, s. 215 – 228. 37. Woodward, A., M. Kohli. 2001. European societies: Inclusion / exclusion? In Woodward, A. and M. Kohli ed. Inclusion an exlusion european societies. London: Routledge. 38. Zpráva starosty ČOS za rok 2007
Elektronické zdroje: 1. http://mail.sokolcos.cz/COS/testweb.nsf/0/1680B6DBC271F02CC12571F5002EA06B?OpenDocument&cat=XI V.%20v%C5%A1esokolsk%C3%BD%20slet 2. http://www.coe.int/t/dg4/sport/Faq_en.asp 3. http://www.coe.int/t/dg4/sport/Resources/texts/spchart2_en.asp#TopOfPage 4. http://www.eass-sportsociology.eu/index.html 5. http://www.msmt.cz/sport/koncepce-statni-politiky-v-telovychove-a-sportu-v-ceske-republice 6. http://www.msmt.cz/sport/narodni-program-rozvoje-sportu-pro-vsechny 7. http://www.nasss.org 8. http://www.nasss.org/about.html 9. http://www.orel.cz/profil/duchovno/manifest_sportu.html 10. http://www.orel.cz/profil/historie_1.html 11. http://www.orel.cz/profil/historie_4.html 12. http://www.orel.cz/profil/cojeorel2.pdf 13. http://www.orel.cz/profil/profil.html 14. http://www.orel.cz/profil/sport.html 15. http://www.radio.cz/cz/zpravy/89442#4 16. http://www.rect.muni.cz/VZ_2005_CZ/cont/vz2005_07.html 17. http://www.sokol.cz/sokol/vsestrannost2006/Tabulky_Obsah.pdf 18. http://www.sokol-cos.cz/ 39
19. http://www.sokol-cos.cz/COS/sokol.nsf/pages/odbor-vsestrannosti-EDCC 20. http://www.sokol-cos.cz/COS/sokol.nsf/pages/stanovy-6ABB 21. http://www.sokol-cos.cz/COS/sokol.nsf/pages/zaver-xiv--vsesokolskeho-sletu-C055 22. http://www.caspv.cz/page.php?pgeId=2 23. http://www.caspv.cz/page.php?pgeId=14
10. Jmenný index
Berger, P. L.: 12 Coakley, J.: 8, 9, 10, 13, 14, 21 Coleman, J. J.: 14 Collins, M.: 15, 16 40
Čech, T.: 13 Čechák, V.: 5 Dunning, E.: 6, 8 Duyvendak, J. W.: 19 Eitzen, D. S.: 8, 9, 10, 14 Foldesi, G. S.: 25 Franc, M.: 29 Frey, J. H.: 8, 9, 10, 14 Giddens, A.: 12 Houlihan, B.: 6, 8, 21 Jandourek, J.: 5, 17 Janečka, Z.: 13 Jarvie, G.: 16 Kay, T.: 16 Kohli, M.: 15, 16, 17, 18 Krouwel, A.: 19 Linhart, J.: 5 Luckmann, T.: 12 Mareš, P.: 16 Pfister, G.: 23 Sekot, A.: 6, 8, 10, 14, 21 Simard, C.: 21 Sirovátka, T.: 15, 18 Skille, E. A.: 18 Stolařík, I.: 24 Štumbauer, J.:24 Uslaner, E. M.: 9 Veldboer, L.: 19 Waddington, I.: 13, 18 Waic, M.: 24, 30, 32 41
Woodward, A.: 15, 16, 17, 18
11. Anotace Krčmová, Dita. 2007. Sport jako nástroj sociální inkluze: Sport pro všechny. Brno: Fakulta sociálních studií MU (bakalářská práce).
42
Bakalářská práce s názvem „Sport jako nástroj sociální inkluze: Sport pro všechny“ se zabývá inkluzivní rolí sportu se zaměřením na ideu sportu pro všechny. Tuto ideu popisuje v historickopolitického a sociálního kontextu a sleduje její vývoj. V první, teoretické části práce, je vysvětlen pojem sport a jeho pojetí jakožto sociálního fenoménu. Dále jsou představeny koncepty socializace, sociální exkluze a sociální inkluze. Následně je sport nahlížen ve vazbě na tyto sociálně-vědné koncepty. Druhá část práce se věnuje konceptu sport pro všechny. Představuje historický vývoj této idey a její implementaci v příslušných dokumentech, kterými jsou „Evropská charta sportu pro všechny“ pro členské státy Evropské unie a „Národní program rozvoje sportu pro všechny“ platný pro Českou republiku. Podrobně se pak věnuje jednotlivým sportovním organizacím působícím na území České republiky, které jsou na myšlence sportu pro všechny založeny. Jsou jimi občanská sdružení Česká asociace Sport pro všechny, Česká obec sokolská a Orel. Pozornost je upřena především na jejich historický vývoj, stanovy, cíle, rozsah činnosti a nabídku sportovních aktivit. Práce tyto organizace porovnává na základě některých kvantitativních charakteristik.
Klíčová slova: sport pro všechny, sociální inkluze, sociální exkluze, socializace, Sokol, ČASPV, Orel
Počet slov: 10 078
12. Abstract Krčmová, Dita. 2007. Sport as a tool of social inclusion: Sport for all. Brno: Faculty of social studies. (bachelor thesis).
43
The issue of the bachelor thesis „Sport as a tool of social inclusion: Sport for all“ is inclusive role of sport. Main idea of this thesis is sport for all and it is described in historical-political and social context and it examines its development. At first, the theoretical part of the work explains the idea of sport and its conception as social phenomenon. Then the ideas of socialization, social exclusion and social inclusion are presented. In consequence the sport is examined in relation with these social concepts. The second part of thesis applies to concept of sport for all. It brings this idea in historical development and its implementation in appropriate documents, which are „European charter of sport for all“ for European Union member states and „National program for development of sport for all“ valid for Czech republic. It closely applies to czech sport organizations, which are based on the idea spor for all. These organizations are „Česká asociace Sport pro všechny“, „Česká obec sokolská“ and „Orel“. Their historical development, regulations, aims, extent of activity and offer of sport activities are main points of the examination. Basic quantitative characteristic of these organizations are compared.
Key words: sport for all, social inclusion, social exclusion, socialization, Sokol, ČASPV, Orel
Word account: 10 078
44
