Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva. Stanislav Vlk

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Trestněprávní ochrana osobní svobody Stanislav Vlk

2013/2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Trestněprávní ochrana osobní svobody zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pramenů a literatury.

………………….. 2

Tímto bych chtěl poděkovat vedoucí mé bakalářské práce doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za odborné a velice přínosné rady, užitečnou pomoc, ochotu a vstřícnost, kterou mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce.

3

ANOTACE Bakalářská práce představuje soubor informací k trestným činům proti osobní svobodě ve smyslu volnosti pohybu, pobytu a rozhodování. V práci jsou rozebrány ústavněprávní i mezinárodněprávní předpisy, které se vztahují k tématu. Dále jsou analyzovány jednotlivé trestné činy, které jsou vyjmenovány ve zvláštní části trestním zákoníku, ve hlavě II. Následně jsem porovnával v současné době platný trestní zákoník s trestním zákonem, který mu předcházel. Celkově shrnuto je možné říci, že tuto bakalářskou práci lze použit jako materiál k vysvětlení jednotlivých trestných činů proti osobní svobodě a k orientaci v pojmech, které jsou v nich použity. KLÍČOVÁ SLOVA Osobní svoboda, obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí, vydírání, omezování svobody vyznání, útisk, porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování

CRIMINAL LAW PROTECTION OF PERSONAL FREEDOM ANNOTATION Bachelor work introduces pack of information to criminal act against personal freedom in the sense of free movement, residence and decision-making. This work explains fundamental law and international law, which have relation to personal freedom. There is analysed every single paragraph to this topic in criminal law. After that I compared criminal law to its previous version. This bachelor work in a global view is possible to use as a source of information to explanation crimes against personal freedom and for easier orientation in fact, which are used. KEYWORDS Personal freedom, human trafficking, commit child to another man care, removal of personal freedom, reduction of personal freedom, dragging, robbery, hostage taking, blackmailing, restrictions on freedom of religion, oppression, disruption of domestic freedom, violations of freedom of association and assembly

4

Obsah: 1. Úvod ………………………………………………………………………………........ 6 2. Osobní svoboda z pohledu ústavněprávního a mezinárodněprávního .......................................................................................... 7 2.1.

Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod …………………...... 7

2.2.

Mezinárodní smlouvy …………………………………………………………..... 8

3. Trestné činy proti svobodě ………………………………………………….. 10 3.1.

Obchodování s lidmi - § 168 …………………………………………………… 10

3.2.

Svěření dítěte do moci jiného - § 169 …………………………………………... 13

3.3.

Zbavení osobní svobody - § 170 ………………………………………………... 14

3.4.

Omezování osobní svobody - § 171 …………………………………………..... 15

3.5.

Zavlečení - § 172 ……………………………………………………………….. 17

3.6.

Loupež - § 173 ………………………………………………………………...... 18

3.7.

Braní rukojmí - § 174 ………………………………………………………….... 21

3.8.

Vydírání - § 175 ……………………………………………………………….... 23

3.9.

Omezování svobody vyznání - § 176 …………………………………………... 25

3.10.

Útisk - § 177 …………………………………………………………………..... 26

3.11.

Porušování domovní svobody - § 178 ………………………………………….. 27

3.12.

Porušování svobody sdružování a shromažďování - § 179 …………………...... 28

4. Srovnávací pohled do předchozí právní úpravy …………………... 31 5. Závěr ………………………………………………………………………………..... 34 6. Resumé ........................................................................................................................ 35 7. Seznam použité literatury …………………………………………………... 36

5

1. Úvod Tématem mé bakalářské práce je „Trestněprávní ochrana osobní svobody“. Tuto otázka je možné probrat z více úhlů pohledu, protože samo o sobě je velmi rozsáhlé a z tohoto důvodu budu vybírat jen omezený počet aspektů a institutů. Zvláště jsem se zaměřil na osobní svobodu jako pojem a jeho začlenění v pramenech práva, jak ve vnitrostátních předpisech, tak i v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána. Jedná se tedy o Ústavu České republiky a Listinu základních práv a svobod a z mezinárodních smluv jsem zdůraznil Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Součástí práce jsou i vybrané judikáty, které vzhledem k dané problematice byly v určitých směrech přínosem a osvětlily některé výkladové problémy. Třetí část mé práce obsahuje popis jednotlivých paragrafů, které ve zvláštní části trestního zákoníku popisují trestné činy proti svobodě a tyto jsou zároveň i podrobně popsány. Čtvrtá část rozebírá rozdíly mezi zákonem číslo 40/2009 Sb., trestním zákoníkem, který je v současné době platnou a účinnou zákonnou úpravou a zákonem číslo 141/1961 Sb. trestním zákonem, který mu předcházel.

6

2. Osobní svoboda z pohledu ústavněprávního a mezinárodněprávního 2.1. Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod Právo na osobní svobodu je základní lidské právo a svoboda, které je zaručeno Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod na straně jedné a vyhlášenými mezinárodními smlouvami, jejichž ratifikaci odsouhlasil Parlament, a kterými je Česká republika vázána dle čl. 10 Ústavy na straně druhé. Nejprve bych měl zmínit Ústavu České republiky, kde je právo na osobní svobodu zmíněno už ve článku 1, podle něhož „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ Všechny lidské práva i svobody, tedy i právo na osobní svobodu jednotlivce, jsou zaručené a chráněné soustavou nezávislých soudů. V čele soudů stojí Ústavní soud České republiky, který podle článku 83 Ústavy „Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.“ Prostřednictvím Ústavního soudu je možné zjednat nápravu v případech, že by bylo rozhodnutím orgánu veřejné moci neoprávněně zasaženo do ústavou zaručených lidských práv a svobod jednotlivce, kdy ústavní soud může sjednat nápravu na základě ústavní stížnosti podle článku 87 odstavce 1 písmene d), podané jednotlivcem, kterého práva a svobody byly porušeny. Nejdůležitější normou právního systému České republiky, s ohledem na osobní svobodu, je Listina základních práv a svobod a především ve článku 8, kde je upřesněno obecnější ustanovení článku 1 Listiny „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ V článku 7 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod je řečeno, že„nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručena a omezena může být jen v případech stanovených zákonem,“ a v článku 8 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod je uvedeno, že „nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon“, čímž bylo stanoveno, právo na osobní svobodu může být omezeno pouze na základě zákona, v jeho mezích a podle zákonných podmínek, které jsou specifikovány v dalších odstavcích článku 8 Listiny základních práv a svobod. V těchto článcích jsou uvedeny podmínky zadržení podezřelého

7

nebo obviněného, zatčení a vazbu, kde v článku 8 odstavec 5 je psáno, že „nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodu a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu“. Dále je nutno jmenovat i článek 9 Listiny základních práv a svobod, který chrání osobní svobodu jednotlivce proti všem fyzickým i právnickým osobám a také státu. Tímto se stát zavazuje k vytvoření účinného systému opatření, aby byly občané chráněni před všemi nezákonnými a svévolnými zásahy do osobní svobody jednotlivce. Současně však vymezuje opatření, které jsou dovolené zásahy do osobní svobody, ale vždy pouze v souladu a na základě zákona a mezinárodních smluv. Z ústavního pořádku České republiky se vyvozuje zásada „in dubio pro libertate“. Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Jedná se o vyjádření principu, kde jednotlivec a jeho svobody mají přednost před státem a veřejnou mocí.1 Ve článku 4 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod upravuje, že osoby mají nejenom práva, ale také povinnosti a stanovuje míru povinností, které mohou ukládány a také meze základních práv a svobod, jejich zákonná omezení a jejich smysl a účel, kdy omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

2.2. Mezinárodní smlouvy Pojem základních lidských práv jako přehledu práv a svobod, které náleží každé lidské bytosti, vytvořila přirozeněprávní škola. Jednotlivci však vždy mají práva jen v takovém rozsahu, který jim státy přiznají na základě vnitrostátního práva, ale i na mezinárodní úrovni. Výraznější posun mezinárodní ochrany lidských práv, mezi které patří i ochrany osobní svobody proběhnul především po 2. světové válce, po které veřejné mínění požadovalo určité záruky dodržování lidských práv v poválečném mírovém uspořádání, což se promítlo do množství mezinárodních smluv i právních a politických dokumentů, kdy považuji nezbytné zmínit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech byl připraven v roce 1966 Generálním shromážděním OSN v New Yorku a byl ratifikován Československou ______________________________________________________ 1

Ústavní soud.Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/06 [online].September 2007, [cit. 2014-04-09]. Dostupné na Internetu: .

8

socialistickou republikou 23.prosince 1975 s platností ode dne 23.března 1976. Česká republika vstoupila do veškerých mezinárodních smluv a závazků dne 1.ledna 1993, tedy se stala i smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je ve sbírce zákonů publikován pod číslem 120/1976 Sb.. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech tvoří Preambule a 53 článků systematicky rozdělených do šesti částí a dále jsou připojeny i dva Opční protokoly, první z roku 1966 stanovuje systém přijetí a posouzení stížností jednotlivců, kteří Výboru pro lidská práva tvrdí, že byla porušena jejich lidská práva a je ve sbírce zákonu uveden pod číslem 169/1991 Sb., druhým z roku 1989 se zakazuje trest smrti ve všech smluvních státech, kdy tento v České republice vstoupil v platnost dne 15. září 2004 ve sbírce zákonů pod číslem 100/2004 Sb.. V mezinárodním paktu o občanských a politických právech jsou upravena práva fyzických osob na svobodu a osobní bezpečnost ve článku 9 odstavci 1 a podle tohoto nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo byl zbaven svobody jinak než na základě zákona a v souladu s ním. V článku 10 odstavci 1 je zaručen standard nakládání s osobami zbavených osobní svobody, kdy je uvedeno: „Se všemi osobami zbavenými osobní svobody se jedná lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti“. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která je také nazývána Evropskou úmluvou o lidských právech byla sjednána v Římě roku 1950 a vstoupila v platnost v roce 1953, se řadí mezi nejdůležitější mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána a je ve sbírce zákonů publikována pod číslem 209/1992 Sb.. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod je rozdělena na Preambuli a 59 článků rozdělených do tří hlav. K základnímu textu Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod vzniklo 14 opčních protokolů.2 Podstatou tohoto dokumentu je uznání lidských práv, která jednotlivci požívají a zároveň přiznání práva domáhat se ochrany těchto práv a jejich případného porušování cestou nezávislých a nestranných soudů, které by však měly být zvláštními orgány, odlišnými od státu, jako je Evropský soud pro lidská práva, do jehož jurisdikce spadají všechny případy, které se týkají výkladu a aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro pořádek bych uvedl, že úmluva nebyla přijata všemi stranami bez výhrad, kdy například i Česká republika měla výhrady k článkům 5 a 6, a to v souvislosti se zákonem číslo 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, kde by Úmluva bránila ukládání kázeňských trestů vězení dle tohoto zákona. ______________________________________________________ 2

European Court of Human Rights, [cit. 2014-04-09]. Dostupné na Internetu: .

9

3. Trestné činy proti svobodě 3.1.

Obchodování s lidmi - § 168

Příklad: Rodič M. N. vydal svou nezletilou dceru A. N. svému kamarádu B. K., který ji nahou fotografoval a následně se od ní nahý nechal osahávat.

Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda v nejširším slova smyslu. Obchodování s lidmi je podle tohoto trestáno jak vnitrostátní i přeshraniční obchodování. V ustanovení § 168 jsou zahrnuty dvě základní skutkové podstaty lišící se předmětem útoku, kterým je v odstavci 1 dítě a v odstavci 2 dospělé osoby, které se nemohly rozhodovat svobodně z důvodu násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy, použití lsti, zneužití omylu, tísně nebo závislosti a je nepodstatné, jestli poškozená osoba dala k takovému jednání pachatele souhlas. Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.3 Pojmy uvedených v úvodu odstavce 1 lze vysvětlit následujícím způsobem. Přiměje, znamená, že na něj působí svým vlivem vyplývající ze vztahu mezi nimi, ale může se jednat také o pohrůžku násilí nebo jiné újmy. Zjednání je uzavření smlouvy či dohody, která směřuje k užití osoby k účelu popsanému v některém z písmen a) až e), kde musí být projev vůle obou stran. Najmutí je uzavření jakékoli smlouvy, jejíž obsahem hlavně výkon zaměstnání, kde bude osoby užito způsobem popsaným v některém z písmen a) až e), bez ohledu na skutečnost jestli je taková smlouva neplatná. Zlákání je získání poškozeného, například sliby nebo penězi, k pohlavnímu styku nebo jiné formě jejího užití ve smyslu písm. a) až e). Svedení je podobné zlákání, avšak pachatel jiným způsobem úmyslně vzbudí v poškozeném rozhodnutí k některé z forem užití podle písmen a) až e). Dopravení je přesun poškozeného do ciziny nebo v rámci České republice, než se tato osoba v době činu zdržovala. Ukrytí je umístění osoby na skryté místo nebo do úkrytu. Zadržování je omezování osoby na svobodě k účelu podle písmen a) až e). Vydá znamená jakýkoli způsob předání osoby do moci jiného k dalšímu nakládání s ní ve smyslu tohoto ustanovení, ale může jít i o svěření takové osoby prostřednictvím další osoby a to jak za odměnu finanční, ve formě daru, za jiný prospěch nebo i bez protihodnoty. ______________________________________________________ 3

Trestní zákoník - § 126 zák. č. 40/2009 Sb.

10

Pohlavní styk je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, stejného nebo jiného pohlaví a v širším rozsahu než je pouze soulož, které směřuje k pohlavnímu ukojení jiné osoby, ke kterému však nemusí dojít. Sexuální zneužívání je mírnější forma než pohlavní styk, kde však není cílem ukojení pachatele, ale směřuje už k jeho vzrušení. Sexuální obtěžování je méně intenzivní než pohlavní styk nebo sexuální zneužívání, zejména jde o méně intenzivní dotyky na různých částech těla, fotografování obnažených eroticky významných částí těla, sledování svlékání dotčené osoby anebo jiné srovnatelné chování ze sexuálních motivů. Otroctvím je stav fyzické osoby, která je předmětem vlastnického práva nebo jeho některých složek, kdy osoby nejsou pokládány za svobodné lidi, ale za bytosti, které jsou předmětem vlastnického práva nebo některých jeho atributů obdobně jako zvíře. Nevolnictví je nejtěžší stupeň poddanství, kdy nevolník je zcela závislý na rozhodnutí vrchnosti, která ho může omezovat a nakládat s ním jako se svým majetkem, není však předmětem vlastnického práva Nucená práce je práce nebo služba vymáhaná pod pohrůžkou trestu, aniž by se osoba nabídla dobrovolně, kdy se nejedná o vojenskou služba pro práce ryze vojenské povahy, obvyklé občanské povinnosti, vymáhané práce v důsledku odsouzení soudním rozhodnutím, pokud se tato práce nebo služba vykonává pod dohledem a kontrolou veřejného úřadu, práce nebo služby vymáhanou v případech mimořádných okolností a všech okolností, které ohrožují nebo mohou ohrozit život nebo normální životní poměry veškerého obyvatelstva nebo jeho části. Z ustanovení § 168 vyplývá, že obchodování s lidmi je trestné nejen vůči dětem, ale i vůči dospělým, kteří jsou v drtivé většině způsobilí k právním úkonům a mentálně vyspělí, vyžaduje zákoník, aby pachatel použil násilí, pohrůžku násilí nebo jiné těžké újmy, použil lest, zneužil omylu, tísně nebo závislosti poškozeného. Použití násilí se vykládá jako použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu a musí být prostředkem nátlaku na vůli jiného, kdy však neexistuje podmínka, že poškozený musí klást odpor, neboť muže nastat stav, kdy pachatel má jednoznačnou fyzickou převahu a aby nedošlo k dalšímu útoku a raději se podrobí jeho vůli. Násilí je ve většině případů mířeno proti oběti obchodování s lidmi, ale může být použito také proti jiné osobě nebo věci jako způsob nátlaku na vůli jiného. Podle § 119 je trestný čin spáchán násilím také tehdy, když pachatel použitím lsti nebo jiným způsobem uvedl oběť do stavu bezbrannosti.

11

Pohrůžka násilí znamená, že toto nemá být vykonáno ihned, ale až v budoucnosti, ať již v bližší nebo vzdálenější, kdy v případě té bližší a přímé pohrůžky se jedná o pohrůžku bezprostředního násilí. Lest je vyvolání omylu u jiného s úmyslem ho přimět, zjednat, najmout, zlákat, dopravit, ukrýt, zadržovat nebo vydat a obecně by se mohlo jednat i o zneužití omylu, které je však v této skutkové podstatě samostatným znakem. Lest není možno použít proti zvířeti. Tíseň je stav vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které omezují volnost v rozhodování, které se mohou týkat osobních, rodinných, majetkových či jiných poměrů, pro které se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích. Závislostí je stav, ve kterém nemá osoba možnost svobodné volby, protože v některých věcech je vázána na pachatele, kdy postačí faktický poměr závislosti. Těžká újma na zdraví je pouze vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, za předpokladu, že došlo ke zmrzačení, ztrátě nebo podstatnému snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztrátě nebo podstatnému oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivým útrapám nebo poruše zdraví trvajícímu delší dobu, což podle znamená omezení na běžném způsobu života nejméně po dobu 6 týdnů.4 Organizovaná skupina působí ve více státech, jestliže uskutečňuje svou činnost ve dvou a více státech, kdy se počítá i Česká republika. V případě způsobení smrti podle odst. 5, musí být smrt způsobena pouze z nedbalosti, neboť jinak se jedná o trestný čin vraždy podle § 140 v souběhu s trestným činem obchodování s lidmi podle § 168. Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, pokud se nejedná o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody, trest odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo o výjimečný trest a je vykonáván ve věznicích. U trestných činů s horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšující pět let se nepodmíněný trest odnětí svobody ukládá jen, pokud by uložení jiného trestu nevedlo k řádnému životu pachatele. Soud může vzhledem k okolnostem a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku jestliže pachatele odsuzuje k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin. A postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí a propadlý majetek připadá státu. ______________________________________________________ 4

Trestní zákoník - § 122 zák. č. 40/2009 Sb.

12

Značný prospěch dosahuje částky nejméně 500.000 Kč a prospěch velkého rozsahu dosahuje nejméně částky 5.000.000 Kč.5 Přípravu podle § 20 je možné popsat jako jednání pachatele, při kterém si úmyslně vytváří podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu, jako je organizace, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání. Spolčování, srocování, návod nebo pomoc k takovému zločinu, je přípravou pouze za předpokladu, že to trestní zákon u příslušných trestných činů výslovně stanoví a současně nedošlo k pokusu ani dokonání. Příprava je trestná podle trestní sazby zvlášť závažného zločinu, ke kterému směřovala.6 Trestní odpovědnost za přípravu však zanikne, když pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání a odstranil nebezpečí nebo učinil o přípravě oznámení v době, kdy nebezpečí mohlo být ještě odstraněno, to musí být učiněno státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. K zániku trestní odpovědnosti za přípravu dojde i když spolupachatelé čin dokonají nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení.7

3.2.

Svěření dítěte do moci jiného - § 169

Příklad: Samoživitelka E. L. za částku 150.000,- Kč prodala k výchově svou dvouletou dceru K. L. bezdětnému páru D. H. a J. H..

Objektem tohoto trestného činu je zájem na svobodě člověka – dítěte, že rozhodování o jeho osudu a řádný výkon péče přísluší osobám, které ji vykonávají podle zákona nebo úředního rozhodnutí. Není zde uvedena podmínka, že se dítě musí dostat do horších poměrů, neboť v případě adopcí tato okolnost nastává výjimečně. Důvodem trestněprávního postihu jsou zde morální zásady, protože se jednání uskutečňuje za peníze a předmětem tohoto „obchodu“ je dítě. Skutková podstata svěření dítěte do moci jiného se tedy týká jen svěření dítěte za účelem adopce nebo za jiným podobným účelem a je privilegovanou skutkovou podstatou k § 168, kde je přísnější trestní postih obchodování s dětmi, čemuž odpovídá i nižší sazba trestu odnětí svobody v § 169. Pachatelem může být kdokoli, kdo má dítě ve své moci, zpravidla se jedná o rodiče, poručníka, výjimečně opatrovníka s přímou péčí o dítě, fyzickou osobu, které bylo dítě _____________________________________________________ 5

Trestní zákoník - § 138 zák. č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník - § 20 zák. č. 40/2009 Sb. 7 Trestní zákoník - § 33 zák. č. 40/2009 Sb. 6

13

svěřeno do výchovy soudním rozhodnutím, pěstouna, pracovníci ústavu, ve kterém se vykonává ústavní výchova, pracovníci zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, pracovníci ústavu s ochrannou výchovou, osoba, které bylo předáno nezletilé dítě do péče na základě usnesení soudu o předběžném opatření. Těžkou újmu na zdraví je možné posuzovat podle § 169 pouze pokud byla způsobena z nedbalosti, při úmyslném jednání se jedná o souběh trestného činu svěření dítěte do moci jiného podle § 169 s trestným činem těžkého ublížení na zdraví podle § 145. Trest zákaz činnosti soud ukládá na jeden rok až deset let, jestliže se pachatel dopustí trestného činu v souvislosti s touto činností, samostatně pokud to trestní zákoník za spáchaný trestný čin dovoluje a spočívá v zákazu výkonu určitého zaměstnání, povolání, funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení nebo její výkon upravuje jiný právní předpis. Trestní odpovědnost za skutek zaniká účinnou lítostí podle § 33, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku bylo možné ještě zabránit, a to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, popřípadě voják toto může učinit i nadřízenému.

3.3.

Zbavení osobní svobody - § 170

Příklad: Pan I. K. držel svou manželku U. K. po dobu čtyř let zavřenou ve sklepě jejich společného domu, ze kterého ji pouštěl pouze, aby plnila jeho pokyny.

Objektem trestného činu podle § 170 je osobní svoboda, jako možnost volného pohybu. Tímto je chráněna osobní svoboda libovolného člověka, včetně osob, které mají svobodu pohybu v souladu se zákonem v jisté míře omezenu, tímto je myšleno například výkon trestu odnětí svobody, omezení osobní svobody na základě rozhodnutí policejního orgánu nebo soudu a podobně, pokud omezování překračuje meze zákonných oprávnění. Tímto by bylo i překročení běžných a přiměřených výchovných opatření osob odpovědných za výchovu dětí, kterými jsou rodiče, učitelé, vychovatelé a další odpovědní pokud by opatření mělo povahu uvěznění či podobného zbavení osobní svobody. Uvěznění je dlouhotrvající omezení osobní svobody s omezením svoboda pohybu, rozhodování uvězněné osoby o podstatných záležitostech jejího života a jeho účelem může

14

být sexuální zneužívání, nucené práce a podobné a bývá prováděno trvalým nebo dlouhodobým uzamčením v místnosti nebo jiného prostoru. Jiný způsob zbavení osobní svobody je vykládáno jako trvalé nebo alespoň dlouhotrvající omezení osobní svobody, které se intenzitou blíží uvěznění. Fyzickými nebo psychickými útrapami jsou myšleny hlavně silné fyzické nebo duševní bolesti, výrazný strach, obavy o svůj život nebo zdraví, vyvolání závažnější poruchy zdraví nebo onemocnění apod., avšak v případě mučivých útrap by se jednalo o těžkou újmu na zdraví a okolnost. Mučivé útrapy jsou mimořádné, vystupňované nebo prodlužované tělesné nebo duševní bolesti na hranici snesitelnosti trvající kratší dobu nebo bolesti snesitelné trvající delší dobu s vlivem na osobnost postiženého. Jelikož je každá osoba jedinečná s osobitým vnímáním intenzity bolesti, je také toto nutno vzít v úvahu. Jestliže má čin za následek smrt, bude podle § 170 posuzován, pouze pokud se jednalo o nedbalost, pokud se jedná o úmysl, bude se jednat o trestný čin vraždy § 140 v souběhu s trestným činem zbavení osobní svobody § 170. Nepřekažení a neoznámení trestného činu zbavení osobní svobody je trestné podle § 367 a § 368 trestního zákoníku. Osoba odsouzená pro trestný čin zbavení osobní svobody podle odstavců 2 a 3 může být podmíněně propuštěna po odpykání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody. Příprava je u zbavení osobní svobody trestná pouze podle odstavce 2 a 3.

3.4.

Omezování osobní svobody - § 171

Příklad: Pachatel A. B. držel v uzamčené garáži u svého domu poškozeného T. J. po dobu 6 hodin, než jej propustil na svobodu.

Objektem trestného činu omezování osobní svobody je osobní svoboda jako volný pohyb člověka, a to kohokoliv i osob, které jsou oprávněně omezeny na svobodě pohybu, jestliže toto omezování překračuje hranici zákonného oprávnění. Bránění v užívání osobní svobody je protizákonným zásahem do osobní svobody, kterým je znemožňován nebo omezován na právu volného pohybu a současně nemůže o svém pohybu svobodně rozhodovat, které nesmí být jednoduše překonatelné. Délka omezení je důležitá při vyhodnocení povahy a závažnosti trestného činu, kdy se vždy jedná pouze o omezování

15

dočasného rázu a nemají dlouhodobé trvání, kde by se mohlo jednat o trestný čin zbavení osobní svobody podle § 170. Omezování osobní svobody může být provedena jako uzavření v místnosti, budově, znemožnění pohybu svázáním, připoutáním k pevnému předmětu, sevřením v náruči, držením rukou a obdobným uchopením a zadržováním, zabráněním vystoupit z dopravního prostředku v důvodu rychlosti jízdy, uzamčením dveří se může jednat o odebrání tělesně postižené osobě pomůcky nutné pro samostatný pohyb a podobné. V případě omezování osobní svobody se vždy jedná o úmyslný trestný čin, z čehož plyne, že jestliže se osoba omezující osobní svobodu mylně domnívá, že splněny podmínky omezení osobní svobody, jedná se o skutkový omyl, který ji zbavuje trestní odpovědnosti. V Listině základních práv a svobod je výslovně uvedeno, že „nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“.8 Takovým omezením osobní svobody může být například zadržení obviněného § 75 trestního řádu nebo zadržení podezřelého § 76 trestního řádu, u mladistvého § 51 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, zatčení obviněného § 69, § 384 a § 404 trestního řádu, vazba § 67, § 387, § 410, § 454, § 350c trestního řádu, u mladistvých § 46 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, výkon trestu odnětí svobody § 320 trestního řádu, § 74a trestního řádu, u mladistvých § 76 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, výkon ochranného léčení § 351 trestního řádu, výkon zabezpečovací detence § 354 trestního řádu, výkon ochranné výchovy § 82 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, předvedení obviněného § 90 trestního řádu, předvedení svědka § 98 trestního řádu, vyšetření duševního stavu obviněného § 116 trestního řádu, u mladistvých § 58 odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, zajištění a omezení pohybu agresivních a jiných osob upravují ustanovení § 24 až 28 zákona o Policii České republiky. Jestliže pachatel násilím brání jiné osobě v užívání osobní svobody z důvodu, aby ji přinutil něco vykonat, opomenout nebo trpět, nejedná se o omezování osobní svobody, ale o vydírání. Trestní stíhání pro trestný čin podle § 171 odst. 1, 2 lze zahájit a v zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Jestliže je poškozených více, postačí i souhlas pouze jednoho z nich. ______________________________________________________ 8

Listina základních práv a svobod - čl. 8 zák. č. 23/1991 Sb.

16

3.5.

Zavlečení - § 172

Příklad: Pachatel S. R. pod legendou nabídky zaměstnání jako obsluha zahraničního hotelu přiměl k odjezdu do ciziny poškozenou K. B..

Cizinou se rozumí vše, co se nachází mimo území České republiky, tedy území, které nepodléhá podle mezinárodního práva suverénní moci České republiky. Objektem trestného činu podle § 172 je osobní svoboda, která je chráněna proti zavlečení z České republiky do zahraničí, ale i proti zavlečení ze zahraničí do České republiky, stejně tak je posuzováno i jednání pachatele, který lstí, násilím, hrozbou násilím nebo jiné újmy přiměje poškozeného, aby se přesunul do zahraničí nebo naopak do České republiky nebo mu zabraňuje v návratu. Tímto je chráněna osobní svoboda každého člověka bez ohledu na jeho státní příslušnost. Ustanovení trestného činu zavlečení svým zněním provádí článek 14 Listiny základních práv a svobod a článek 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb., ze kterého plyne, že svoboda pohybu a pobytu je zaručena a každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky, má právo svobodně ji opustit, každý občan České republiky má nárok na svobodný vstup na její území a nemůže být nucen k opuštění své vlasti, což samozřejmě platí i pro dítě, podle článku 11 Úmluvy o právech dítěte č. 104/1991 Sb.. Zákonem je konkrétně vyjmenovává způsoby, jak pachatel jedná při páchání trestného činu zavlečení, a to, lstí, násilím, hrozbou násilím či jinou újmou. Lest znamená vyvolání omylu nebo využití omylu jiné osoby s úmyslem dosáhnout určitého cíle, jakým může být třeba vlastního zisku a podobně. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení odporu, kladeného i jen očekávaného a může směřovat proti osobě, která je k něčemu nucena nebo proti jiné osobě, kdy násilí je prostředkem působení na vůli oběti. Obdobně může násilí směřovat proti věci, kdy se může jednat o nátlak na vůli oběti. Násilím je i jednání proti osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným podobným způsobem, tím by mohlo být například zavlečení poškozeného, který byl omámen drogou a tedy uveden do stavu bezbrannosti a v tomto stavu odvezen do ciziny nebo vylákán do ciziny pod nepravdivou záminkou, kterou může být třeba velmi dobře placené zaměstnání.

17

Hrozba násilí je jak hrozba bezprostředního násilí i hrozba násilím, které nemá být vykonáno ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. U tohoto paragrafu stačí hrozba násilím, která není bezprostřední, tedy i prostřednictvím telefonu, zprávou, dopisem. A jak již bylo uvedeno výše, hrozba násilím nemusí směřovat přímo proti napadenému, ale proti osobě blízké nebo majetku. Hrozbou jinou újmou se rozumí v hrozbě způsobení újmy na cti nebo dobré pověsti, majetkové újmy, rozvracení manželství, rodinného života a podobně, kdy na rozdíl od vydírání zákoník nevyžaduje u zavlečení hrozbu jinou těžkou újmou, ale postačí i hrozba nikoli jen těžká. Trestného činu se však se nedopouští rodič, který odjede s nezletilým dítětem do ciziny proti vůli druhého rodiče, protože tímto vykonává svá rodičovská práva, pokud vůči dítěti, schopnému projevit svou vůli, použil lsti, násilí, hrozby násilím nebo jiné újmy. Také pokud odjede natrvalo s nezletilým dítětem do ciziny proti vůli druhého rodiče, kdy předstíral, že jedná pouze o výlet, porušuje jeho rodičovská práva a jednalo by se o trestný čin poškození cizích práv § 181. Přimění jiného k odebrání se do ciziny nebo jeho odvracení od návratu z ciziny, se od zavlečení liší, protože pachatel lstí, násilím, hrozbou násilím nebo jiné újmy přinutí poškozeného ke změně jeho vůle, z do ciziny neodjet na do ciziny odjet. Zatímco u zavlečení ho např. sváže a naloží do auta a odveze ho do ciziny, u přimění např. hrozbou násilím v něm vyvolá rozhodnutí, že se poškozený podrobí jeho vůli a odjede s ním nebo sám do ciziny. Fyzické nebo psychické útrapy, které způsobuje pobyt mimo domov, tedy zázemí, rodinné a jiné společenské kontakty poškozeného působí vždy na tělesnou nebo psychickou složku postiženého člověka. Tato zvlášť přitěžující okolnost vyžaduje ovlivnění tělesné a duševní stránky oběti ve formě fyzických nebo psychických útrap, tedy silnou fyzickou nebo duševní bolest, výrazný strach, obavy o svůj život nebo zdraví, vyvolání vážnější poruchy zdraví nebo onemocnění apod.. V případě, že fyzické nebo duševní útrapy dosáhnou mučivých útrap se jedná o těžkou újmu na zdraví. Příprava trestného činu zavlečení je trestná pouze pokud se jedná o odstavce 3 a 4. Trestní odpovědnost trestného činu zavlečení zanikne účinnou lítostí. Nepřekažení trestného činu zavlečení podle odstavců 3 a 4 je trestné, kdy se jedná o trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 367. Osobu odsouzenou pro trestný čin zavlečení podle § 172 odst. 3, 4 je možné podmíněně propustit z výkonu trestu odnětí svobody až po výkonu dvou třetin uloženého trestu.

18

Trestní odpovědnost za skutek zaniká účinnou lítostí podle § 33, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku bylo možné ještě zabránit, a to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, popřípadě voják toto může učinit i nadřízenému.

3.6.

Loupež - § 173

Příklad: Pachatel D. L. poškozenou P. N. na ulici násilím přirazil ke zdi a poté mu z krku strhnul zlatý řetízek a pod pohrůžkou bezprostředního násilí jej přinutil k vydání i veškeré finanční hotovosti a mobilního telefonu.

Trestný čin loupeže má dva objekty, kdy předmětem ochrany je osobní svoboda a současně majetek. Trestní zákoník zařazením loupeže mezi trestné činy proti svobodě zdůrazňuje zásah do osobní svobody ve smyslu svobody rozhodování v majetkové sféře, který považuje za závažnější a pro charakteristiku loupeže za rozhodující. Objektivní stránka spočívá v použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, které je prostředkem k překonání kladeného nebo očekávaného odporu napadené osoby a musí předcházet zmocnění se věci. Pokud je násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí použita pachatelem až poté, co se věci zmocnil, k jejímu uchování, jedná se o znak trestného činu krádeže dle ustanovení § 205 odst. 1 písm. c), jestliže však v pachateli v průběhu uskutečňovaného násilí vznikne úmysl zmocnit se dalších věcí, dopustí se současně trestného činu loupeže. Loupeží je také, když se pachatel pokusil o krádež a k dokončení použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Poškozenou osobou může být nejenom osoba, která je vlastníkem věci, ale také ta, která má oprávnění s touto věcí nakládat, kdy ji má například půjčenou. Po užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí pachatelem vůči poškozenému již není důležité, jestli pachatel sám odejmul věc nebo ji napadený poté sám pachateli vydal. Násilí je použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu a musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného, kdy není podmínkou, aby byl napadeným kladen odpor, neboť ten si může být vědom fyzické převahy a ze strachu před dalším násilím se nebrání a podrobuje se vůli pachatele. Násilí je zpravidla mířeno proti osobě, která je

19

držitelem věci, ale je možné násilí spáchat i proti jiné osobě nebo věci, jakožto prostředek nátlaku na vůli poškozeného. Skutek, kdy pachatel neočekávaně vytrhne věci z ruky poškozenému není násilím ve smyslu loupeže, tím by bylo, pokud by věcí cloumal, tedy překonával odpor poškozeného, který věc pevně držel a kladl odpor. Pohrůžka bezprostředního násilí znamená, že takové násilí bude vykonáno hned, pokud se poškozený nepodrobí požadavkům útočníka. Tato bezprostřední pohrůžka je nejčastěji vyjádřena slovně, ale postačí i obdobné jednání, kdy výhrůžka není vyslovena, ze kterého plyne vysoká pravděpodobnost použití bezprostředního násilí. Zmocnit se cizí věci znamená, získání faktické moci nad ní z oprávněné osoby na pachatele, tedy nejen jestliže ji sám napadenému odejme, ale i pokud ji napadený pod vlivem násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí sám vydává, dále není důležité, jak pachatel chtěl s věcí naložit, tedy si ji přivlastnit, přechodně užívat, předat jiné osobě nebo zničit ji. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle odstavce 1 není hodnota věci důležitá, protože poškozený nemusel mít ani žádnou věc u sebe, jelikož jsou zde chráněny dva zájmy, majetek a svobodu rozhodování. V praxi však vznikají případy, kdy oba zájmy jsou zasaženy málo významným způsobem a z tohoto důvodu je nutné vždy vyhodnotit povahu a závažnost trestného činu ke stanovení druhu a výměry trestu a popřípadě zásadou subsidiarity trestní represe, kdy se musí také vyhodnotit, jestli chtěl pachatel násilí nebo pohrůžku bezprostředního násilí podle potřeby stupňovat, použil zbraň, fyzickou kondici oběti a hodnotu věci, které se chtěl pachatel zmocnit a také vlastní osobu pachatele, zda byl mladistvý nebo dospělý, okolnosti spáchání, osobnost, jestli se jednalo o výjimku nebo o opakované jednání. U spolupachatelství na loupeži není rozhodující, jestli každý ze zúčastněných použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, neboť účast na loupeži si mohou spolupachatelé rozdělit také. V případě, kdy se pachatel chce zmocnit věcí v hodnotě dosahující nebo převyšující částku 500 000 Kč, tedy má v úmyslu způsobit trestným činem loupeže značnou škodu podle § 173 odst. 2 písm. c), ale úmysl se mu nepodaří uskutečnit, jelikož poškozený u sebe měl menší částku, než pachatel předpokládal, není možné použít vyšší trestní sazbu, neboť se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu, u které musí být naplněny všechny znaky základní skutkové podstaty i znaky vyšší trestní sazby, kdy by se jednalo o pokus loupeže podle § 21 odst. 1, § 173 odst. 1, 2 písm. c).

20

Použití vyšší trestní sazby ve smyslu písm. d) odst. 2 je podmíněno okolnostmi spáchání loupeže, v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady § 309, teroristického útoku § 311 nebo teroru § 312, kdy není důležité, jestli byl takový zvlášť závažný zločin skutečně spáchán a stačí, pokud zůstalo jen u úmyslu a umožňovaný nebo usnadňovaný zvlášť závažný zločin nedosáhl ani stadia přípravy. U následku smrti se bude jednat o trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1, 4 jenom u nedbalostního zavinění. Spolupachatel, který sám fyzicky poškozeného napadl, je zodpovědný za jeho smrt podle § 23, § 173 odst. 1, 4, pokud byla způsobena konáním jiného spolupachatele v rámci společného loupežného útoku proti poškozenému a on vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že tímto útokem uvedený těžší následek může být způsoben. Pokud pachatel úmyslně usmrtil jiného za účelem zmocnění se cizí věci, potom se jedná o trestný čin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. j). Příprava zvlášť závažného zločinu loupeže je trestná, protože spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, tedy v organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. Nepřekažení trestného činu loupeže je trestné. Podmíněné propuštění pro trestný čin loupeže podle § 173 odst. 3, 4 je možné až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.

3.7.

Braní rukojmí - § 174

Příklad: Pachatel J. N. násilím přinutil I. J., aby jej následovala do jeho chaty a poté pod pohrůžkou jejího usmrcení přinutil jejího manžela k neoznámení krádeže materiálu z jeho firmy.

Objektem trestného činu braní rukojmí je osobní svoboda, jakožto svoboda pohybu a svobodného rozhodování člověka. Trestný čin braní rukojmí provádí Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí č. 36/1988 Sb., kterou je Česká republika vázána. Objektivní stránka spočívá ve skutečnosti, že se pachatel zmocní rukojmí a hrozí, že ho usmrtí, způsobí mu újmu na zdraví nebo jinou vážnou újmu. Můžeme tedy braní rukojmí uvádět jako speciální případ vydírání.

21

Rukojmí je osoba, které se zmocní nebo ji zadrží jiná osoba a hrozí jejím usmrcením, zraněním nebo dalším zadržováním s cílem donutit třetí stranu, ať již stát, mezinárodní mezivládní organizaci, fyzickou nebo právnickou osobu nebo skupinu osob, aby učinily jakýkoli čin, nebo aby se jakéhokoli činu zdržely, jako výslovnou nebo nepřímou podmínku propuštění osoby označené jako rukojmí. Zmocněním se rukojmí je jakékoliv získání a vykonávání faktické fyzické kontroly nad jinou osobou ve formě omezení její osobní svobody, ke kterému nejčastěji dochází tím, že pachatel užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, mohlo by však jít i o vylákání rukojmí na odlehlé místo, kde je pak tato osoba omezena na svobodě, nebo o zadržení rukojmí apod.. Usmrcení člověka je jakékoli zbavení života živého člověka, kdy není důležité, jakých prostředků bylo při něm použito, jestli bylo jednání jednorázové nebo postupné a dlouhodobé. Újmou na zdraví je především těžká újma na zdraví, ublížení na zdraví, ale i jiné poškození zdraví i menší intenzity. Musí ovšem jít o újmu na zdraví takové intenzity, aby byla způsobilá vyvolat důvodnou obavu a snahu o její odvrácení splněním požadavku pachatele, což tato uvedená zranění splňují, protože dokumentují odhodlání pachatele výhružky splnit. Jinou vážnou újmou je hlavně déletrvající zadržování rukojmí, jako i vážná újma na právech nebo na majetku, způsobení jiné přinejmenším značné škody, kdy pachatel hrozí splněním výhrůžky potom, co nebude jeho požadavku vyhověno a už není nutné, aby učinil nějaké kroky k realizaci hrozby. Donucení jiného něco konat, opomenout nebo trpět je působení na vůli jiné osoby, které se zde děje hrozbou, že rukojmí bude usmrceno nebo mu bude způsobena újma na zdraví nebo jiná vážná újma. Jiným se tu rozumí osoba rozdílná od toho, kdo je rukojmím, pachatelem, kdy se nemusí jednat pouze o fyzické osoby, ale i právnické osoby, orgány státní správy nebo samosprávy. K dokonání trestného činu podle odstavců 1, 2 písmene e) a odstavců 1, 3 postačí, aby pachatel jednal v úmyslu získat značný prospěch a prospěch velkého rozsahu, kterého však nemusí dosáhnout. Jestliže se pachatel zmocní rukojmí za úmyslem působit na Českou republiku nebo mezinárodní organizaci nebude se jednat o trestný čin podle § 174 braní rukojmí, avšak o trestný čin teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. b), kdy jejich souběh je vyloučen. Také souběh s trestnými činy ublížení na zdraví podle § 146, ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti je vyloučen, neboť jsou zahrnuty ve skutkové podstatě trestného činu braní rukojmí podle § 174 odst. 1.

22

Příprava braní rukojmí je trestná podle stejné trestní sazby jako zvlášť závažný zločin, ke kterému směřovala. Nepřekažení a neoznámení trestného činu braní rukojmí je trestné jako trestné činy nepřekažení trestného činu podle § 367 a neoznámení trestného činu podle § 368. Trestní odpovědnost za skutek zaniká účinnou lítostí podle § 33, jestliže pachatel dobrovolně škodlivému následku trestného činu zamezil nebo jej napravil nebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku bylo možné ještě zabránit, a to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, popřípadě voják toto může učinit i nadřízenému. Osobu odsouzenou pro trestný čin braní rukojmí dle § 174 odst. 3, 4 je možné podmíněně propustit až po vykonání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.

3.8.

Vydírání - § 175

Příklad: Pachatelka H. R. přinutila poškozeného J. K., aby ji zaměstnal na lépe placené pozitive své firmě než doposud nebo jinak na něj podá smyšlené trestní oznámení za sexuální obtěžování a znásilnění.

Objektivní stránka trestného činu vydírání spočívá v úmyslném zaviněném jednání pachatele, který nutí jiného, aby něco konal, opominul nebo trpěl, násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je tímto dokonán a není nutné dosáhnutí cíle, který byl činem sledován, ten však musí být směřován na poškozeného, který jej musí vnímat, jinak se jedná o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku. Trestné činy omezování svobody vyznání podle § 176, znásilnění podle § 185 odst. 1 a sexuální nátlak podle § 186 odst. 1, jsou speciálními případy vydírání, kdy se však zužuje cíl útoku. Násilí je použití fyzické síly k překonání, zamezení kladeného nebo očekávaného odporu a musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Samotný odpor poškozeného není podmínkou, neboť zde muže být jasný nepoměr sil, a aby poškozený nevyprovokoval další násilí, raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí je většinou směřováno proti vydíranému, ale může být spácháno i proti jiné osobě nebo věci, jakožto prostředek nátlaku. Pohrůžka násilí je pohrůžka bezprostředního násilí nebo pohrůžka násilí, které nemá být vykonáno okamžitě, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti, kdy pohrůžka násilím je

23

širší a u vydírání postačí pohrůžka násilí, které nemusí být bezprostřední, tedy například dopisem, SMS zprávou atd., protože osoba, které je vyhrožováno, nemusí být přítomna. Pohrůžka násilí nemusí být směřována proti napadenému, ale vůči jeho osobám blízkým nebo majetku. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti nebo dobré pověsti, rozvracení manželství nebo rodinného života, zahájení trestního stíhání, přičemž není důležité jestli se poškozený nějaké trestné činnosti dopustil nebo nikoliv. Dále je nutné přihlédnout k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu atd. Vydírání ve smyslu § 175 odst. 1 musí směřovat ke konání, zpravidla k vydání financí, jiné věci v budoucnu, opomenutí, tedy nekonání tak, co by jinak donucovaná osoba jednala, trpění, především strpění jinak odmítaného jednání s výjimkou sexuální oblasti, kde by se jednalo o znásilnění podle § 185 odst. 1 nebo sexuální nátlak podle § 186 odst. 1. Znak trestného činu „nejméně se dvěma osobami“ se použije, jestliže se tyto na činu pachatele aktivně podílí i různou měrou, nejméně dvě další fyzické osoby, kdy se může jednat o spolupachatelství, formu účastenství s vyjma návodu, přičemž tyto osoby nemusí být trestně odpovědné, a ani se nemusí jednat o organizovanou skupinu, protože tyto nemusí o součinnosti s pachatelem vědět, na rozdíl od pachatele. Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, překonání nebo zamezení odporu nebo ji k tomu účelu má u sebe, kde se zbraní se rozumí, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.9 U trestného činu vydírání se jedná o spáchání se zbraní podle § 175 odst. 2 písm. c), jestliže pachatel užil zbraň k přímému fyzickému násilí, ale i v případě, že užil zbraň k zastrašování pohrůžkou. Peněžitý trest soud ukládá pokud byl úmyslným trestným činem získán majetkový prospěch, trestní zákon to dovoluje. Peněžitý trest se ukládá v 20 až 730 denních sazbách od 100 Kč do 50 000 Kč s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobním a majetkovým poměrům pachatele. Zaplacené částky peněžitého trestu jsou majetkem státu.10 V případě smrti lze kvalifikaci rozdělit na dvě skupiny, úmyslné usmrcení jiného pro majetkový prospěch je trestný čin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. j) a úmyslné usmrcení jiného, které směřuje ke konání, opomenutí nebo trpění v jiné oblasti než majetkové je souběhem trestných činů vydírání podle § 175 a vraždy podle § 140. ______________________________________________________

9

Trestní zákoník - § 118 zák. č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník - § 67-68 zák. č. 40/2009 Sb.

10

24

Vydírání na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v jakékoli souvislosti s výkonem jejich povinností, nejčastěji se jedná o použití násilím, pohrůžku násilí nebo pohrůžku jiné těžké újmy za účelem ovlivnění výpovědi vydírané osoby podle vůle pachatele. Svědkem je nejen osoba, která již byla minimálně předvolána jako svědek a je v procesním postavení svědka, ale také osoba, která vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a tuto pachatel vydírá pro možný budoucí výkon její svědecké povinnosti. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 175 odst. 3 písm. b) je spáchání trestného činu vydírání v úmyslu umožnění nebo usnadnění spáchání trestných činů vlastizrady podle § 309, teroristického útoku podle § 311 nebo teroru podle § 312, kdy není podstatné, zda takový zvlášť závažný zločin byl skutečně spáchán a stačí, že zůstalo u úmyslu a umožňovaný nebo usnadňovaný zvlášť závažný zločin nedosáhl ani stadia přípravy. Jestliže však již došlo k přípravě takového zvlášť závažného zločinu nebo jeho pokusu, jedná se o souběh trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. b) a přípravy nebo pokusu toho zvlášť závažného zločinu, který měl pachatel v úmyslu umožnit nebo usnadnit. Příprava trestného činu vydírání je trestná pouze u odstavců 3 a 4 a to podle stejné trestní sazby jako u zvlášť závažného zločinu, ke kterému směřovala. Trestní stíhání pro trestný čin podle § 175 odst. 1 lze zahájit a v zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Jestliže je poškozených více, postačí i souhlas pouze jednoho z nich.

3.9.

Omezování svobody vyznání - § 176

Příklad: Pachatel F. J. donutil pohrůžkou bezprostředního násilí poškozeného O. M., aby se nedostavil k účasti na svém křtu v katolickém kostele.

Objektem trestného činu podle § 176 je svoboda vyznání, která je zaručena článkem 15 Listiny základních práv a svobod, stejně jako každá osoba má právo změnit své náboženství, víru či být bez vyznání a podle článku 16 Listiny základních práv a svobod má právo svobodně projevovat své náboženství víru. Rozlišujeme tedy právo mít či nemít osobní přesvědčení a náboženskou víru a právo projevovat své přesvědčení a náboženskou víru.

25

Při omezování svobody vyznání jde o donucování k aktivní účasti na náboženském úkonu, ve zdržování od takové účasti nebo v jiném bránění v užívání svobody vyznání a prostředky. Prostředky nátlaku jsou použití násilí, pohrůžku násilím nebo pohrůžka jiné újmy, kdy se může jednat i o různé formy psychologického nátlaku. Náboženský úkon je jakýkoli úkon nebo obřad, který souvisí s vyznáváním víry církve nebo náboženské společnosti, kterým může být mše, bohoslužba. Nucení je vykládáno jako vyžadování účasti na náboženském úkonu za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné újmy, kdy trestný čin je dokonaný už vynucováním účasti. Oproti tomu zdržování od účasti na náboženském úkonu se musí stát bez oprávnění, tedy náboženský úkon není zakázán nebo omezen ze zákona. Jiné bránění v užívání svobody vyznání je jakékoliv omezování při vytváření jeho přesvědčení z hlediska víry a svobodné volby přijetí nebo nepřijetí konkrétního náboženské vyznání i svobodného projevování tohoto vyznání, například zničením náboženských knih nebo náboženských předmětů. Pod pojmem nejméně na třech osobách je míněno, že skutek byl spáchán jedním činem na třech nebo více poškozených s tím, že pachatel si byl této skutečnosti vědom.

3.10. Útisk - § 177 Příklad: Pachatel A. H. využil finanční tísně poškozeného R. O. a přinutil jej, aby mu prodal své vozidlo za výrazně nižší cenu, než je tržní.

Předmětem ochrany je svobodné rozhodování člověka, kterého pachatel nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, přičemž zneužívá jeho tísně nebo závislosti, tedy neužívá násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné újmy. K dokonání činu stačí, aby pachatel vykonal jednání, které svým obsahem nutí jiného na základě zneužívání jeho tísně nebo závislosti a není potřeba, aby utiskovaná osoba vykonala, opominula nebo trpěla, k čemu ji pachatel nutil. Tíseň je stavem, třebaže přechodným, vyvolaný nepříznivými osobními, rodinnými, majetkovými nebo jinými okolnostmi, které omezují volnost rozhodování. Zvláště tíživá situace typická pro tíseň se vyznačuje naléhavou potřebou, kterou nemůže postižená osoba uspokojit.

26

Závislost je stav, ve kterém se osoba nemůže svobodně rozhodovat, protože je určitým způsobem vázána na pachatele. Utiskovaný je tedy při zneužití závislosti nucen se podřídit pachateli, protože je na něho v určitém směru odkázán, v jiném případě by se mu nepodřídil. Nucení se zneužitím tísně nebo závislosti musí směřovat ke konání, například k podepsání určitého prohlášení, opominutí, nevykonání toho, co by jinak donucovaná osoba vykonala, trpění, například strpění odmítaného jednání. Nejedná se o trestný čin útisku, když se někdo domáhá dovolenými prostředky, aby jiný konal, opominul nebo trpěl to, co je povinen.

3.11. Porušování domovní svobody - § 178 Příklad: Pachatel G. B. do bytu poškozeného S. C., tento odmítal opustit a neoprávněně v něm setrval 5 dní.

Objektem trestného činu porušování domovní svobody je domovní svoboda, kdy právo na ni je zaručeno článkem 12 Listiny základních práv a svobod. Chráněna je domovní svoboda vlastníka i uživatele domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení včetně příslušenství k nim náležející a zásah do této svobody je přípustný pouze na základě zákona, například domovní prohlídka podle § 83 trestního řádu nebo vstup do obydlí podle § 83c trestního řádu nebo § 40 zákona o Policii ČR. Obydlím se rozumí dům, byt nebo jiná prostory, které slouží k bydlení a příslušenství k nim náležející, tedy prostory, které jsou užívány k bydlení a kde oprávněný uživatel má svoji domácnost a soukromí, z čehož vyplývá, že je podstatný způsob užívání a ne konstrukce stavby. Tímto je chráněn jakýkoli oprávněný uživatel, ať již nájemce domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení nebo vlastník, a to proti komukoli, kdy oprávněný uživatel je chráněn i proti vlastníkovi, který má vykonatelné rozhodnutí k vyklizení uživatelova bytu. Obydlím tedy mohou být zahrádkářské chatky pokud slouží k individuální rekreaci, hotelový pokoj nebo pokoj ve studentské koleji a ochrana se vztahuje také na zabezpečené sklepní kóje, které jsou příslušenstvím bytu. Naopak neobývaný byt, prázdná novostavba, kancelář, provozní místnost, společná noclehárna, zahradních kůlny, altány, přístřešky, objekt neuzamčené, opuštěné, neobývané, rozestavěné, atd. tuto ochranu nepožívá a nejednalo by se o porušení § 178.

27

Vstup do obydlí jiného se souhlasem osoby, které v něm oprávněně bydlí nenaplňuje znaky trestného činu porušování domovní svobody ani v případě, když další z takových osob se vstupem nesouhlasí. Obydlí jiného je obydlí jiné osoby než pachatele, kdy se nemůže jednat o společný nerozdělený dvůr. Neoprávněné vniknutím do obydlí jiného, tedy bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení a i do příslušenství k nim náležející je zakázáno. Neoprávněné setrvání v obydlí jiného je případ, kde se pachatel do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, atd. dostane oprávněně, ale poté se bez oprávnění odmítá vzdálit. Proti útoku, který je směřován proti domovní svobodě je přípustná nutná obrana. Jednání útočníka proti osobě, která jedná v nutné obraně, je pokračování útoku. Násilí je použití fyzické síly proti oprávněnému uživateli domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, který nejčastěji směřuje k překonání, zamezení kladeného nebo očekávaného odporu proti vniknutí do obydlí nebo proti věci, čímž je myšleno například vypáčení dveří, rozbití okna, ale i vytržení sítě proti hmyzu u pootevřeného okna. Překážka je věc, jejímž účelem je zabránění vniknutí do obydlí, například uzamčené dveře, plot. Trestný čin porušování domovní svobody byl spáchán se zbraní, jestliže pachatel použije zbraň k útoku, překonání nebo zamezení odporu nebo ji má k tomuto účelu u sebe, kdy se jedná o cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Trestný čin porušování domovní svobody je velmi často prostředkem jiného trestného činu, především krádeží, kde se jedná o souběh trestného činu krádeže podle § 205, ale i s trestným činem poškození cizí věci podle § 228.

3.12. Porušování svobody sdružování a shromažďování - § 179 Příklad: Pachatel pohrůžkou násilí přinutil poškozeného J. N., aby nešel na shromáždění.

Objektem tohoto trestného činu je svoboda sdružování a shromažďování, které jsou v právním pořádku České republiky zaručeny články 19 a 20 Listiny základních práv a svobod. Omezování ve výkonu práva sdružovacího je jednání pachatele, na jehož základě má být jinému občansky na újmu, že se sdružuje, je členem sdružení, účastní se jeho činnosti nebo

28

tuto podporuje nebo naopak mu má být na újmu, že je mimo sdružení, protože, nikdo nesmí být nucen ke sdružování, členství ve sdruženích, ani účasti na jejich činnosti a ze sdružení může každý svobodně vystoupit. Občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení nebo odborové organizace a sdružovat se v nich, a to včetně právnických osob a sdružení jsou právnickými osobami. Do postavení a činnosti sdružení mohou státní orgány zasahovat pouze v mezích zákona. Omezování ve výkonu práva shromažďovacího je takové jednání, kterým je někomu neoprávněně bráněno, aby shromáždění svolal, byl mu přítomen nebo na něm aktivně vystupoval, ale může to být i jiné jednání, které jej neoprávněně omezuje ve výkonu práva shromažďovacího. Oznamovací povinnosti podléhají všechna shromáždění vyjma shromáždění pořádaných právnickými osobami přístupných jen jejich členům, pracovníkům a jmenovitě pozvaným hostům, shromáždění pořádaných církvemi, náboženskými společnostmi v kostele, v jiné modlitebně, procesí, poutí, jiných průvodů a shromáždění sloužících k projevům náboženského vyznání, shromáždění konaných v obydlích občanů, shromáždění jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách. Shromáždění je také pouliční průvod a manifestace a těmto není potřeba předchozího povolení státního orgánu, ale je zákonem zakázáno konat shromáždění v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají. Shromážděním není shromáždění osob související s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy, shromáždění související s poskytováním služeb, jiná shromáždění nesloužící k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Násilím je použití fyzické síly proti osobě nebo věci a současně musí být prostředkem nátlaku proti osobě, jejíž právo sdružovací nebo shromažďovací pachatel omezuje, ale násilí lze spáchat i proti jiné osobě nebo věci, jakožto prostředek nátlaku na vůli omezovaného poškozeného. Svolavatel může být občan starší osmnácti let, právnická osoba se sídlem na území České republiky nebo skupina osob a tento je oprávněn vydávat přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům shromáždění pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění a je povinen řídit průběh shromáždění. Jestliže vznikla důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana. 29

Pořádkovými opatřeními se rozumí pokyny svolavatele nebo pořadatelů účastníkům shromáždění k zajištění řádného pokojného průběhu shromáždění a k zabránění jeho narušování a protivení se jim, je jakékoli jednání pachatele, kterým za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nerespektuje pořádková opatření svolavatele nebo určených pořadatelů. Jednočinný souběh trestného činu porušování svobody sdružování a shromažďování podle § 179 s trestným činem výtržnictví podle § 358 není vyloučen, ale hrubé rušení shromáždění občanů, pokud bylo spácháno formou protivení se pořádkovým opatřením svolavatele nebo určených pořadatelů takového shromáždění, je většinou pokryto posouzením jednání pachatele podle § 179 odst. 2.

30

4. Srovnávací pohled do předchozí právní úpravy V tomto odstavci bych tedy provedl srovnání trestných činů proti svobodě podle v současné době platného a účinného trestního zákoníku vedeného ve sbírce zákonů č. 40/2009 Sb. A předchozí právní úpravy, tedy trestního zákona vedeného ve sbírce zákonů pod číslem 140/1961 Sb.. V prvé řadě bych připomenul patrně nejdůležitější změnu, která nastala, a to, že trestné činy proti svobodě se posunuly z hlavy VIII. předešlého trestního zákona do hlavy II. trestního zákoníku, čímž autoři naznačily preference důležitého zájmu, ochrany osobní svobody.

Obchodování s lidmi v § 168, původně vedeno jako § 232a trestního zákona. V rámci tohoto trestného činu došlo ke zmírnění trestů podle 3. a 4. odstavce, kde je možný také trest propadnutí majetku, Na druhou stranu je přísnější trest za způsobení smrti, které se posunulo do 5. odstavce s trestní sazbou odnětí svobody 10 až 18 let nebo propadnutí majetku. V 1. odstavci přibylo trestné směřování k výrobě pornografického díla, odběru tkáně, buňky nebo orgánu z těla, ke službě v ozbrojených silách či ke kořistění z takového jednání.

Trestný čin svěření dítěte do moci jiného podle § 169 byl v trestním zákoně uveden jako § 216a, má zmírněn 1. odstavec, kde je namísto peněžitého trestu zákaz činnosti a v 2. a 3. odstavci došlo ke zmírnění trestu, neboť je zde uveden trest odnětí svobody nebo propadnutí majetku. Těžká újma na zdraví se posunula ze 3. do 2. odstavce, kde je také nově uvedena opětovnost a úmysl získat značný prospěch, tak jako ve 3. odstavci úmysl získat prospěch velkého rozsahu a organizovaná skupina ve více státech.

Zbavení osobní svobody podle § 170, v trestním zákoně jako § 232, je mírnější 1. odstavec, kde byla dolní hranice snížena ze 3 na 2 roky a podstatně byl zpřísněn za způsobení smrti. Nově je trestné i neoprávněné uvěznění, organizovaná skupina, skutečná či domnělá rasa, fyzické či psychické útrapy, úmysl získat značný prospěch a prospěch velkého rozsahu.

Omezování osobní svobody je popsané v § 171 a bylo v trestním zákoně vedeno v § 231. Změnou je u způsobení těžké újmy na zdraví přesun ze 4. do 3. odstavce, tedy i nižší trestní sazba a dále ve 3. odstavci jsou jmenovány nové okolnosti, způsobení fyzické či psychické 31

útrapy, spáchání v úmyslu získat značný majetkový prospěch, způsobení fyzické či psychické útrapy, získání značného majetkového prospěchu, spáchání pro skutečnou či domnělou rasu apod., a ve 4. odstavci je navíc uveden trestný čin získání prospěchu velkého rozsahu. Trestný čin zavlečení podle § 172, v trestním zákoně § 233, je mírnější, protože nově musí být provedeno lstí, násilím nebo hrozbou násilí nebo jiné újmy a dolní hranice byla snížena na 2 léta. Trestné je také přimět jiného, aby se odebral do ciziny a odvracení od návratu z ciziny a obráceně. Zpřísněn byl trest za způsobení smrti z původní sazby 5 až 12 let na 8 až 16 let.Ve 3. odstavci přibylo spáchání jednání pro skutečnou nebo domnělou rasu a podobné, způsobení fyzických či psychických útrap, úmysl získat značný prospěch a ve 4. odstavci úmysl získat prospěch velkého rozsahu.

Loupež podle § 173 trestního zákoníku, dříve § 234 trestního zákona, obsahuje mírnější trest za způsobení škody velkého rozsahu z 10 až 15 let na 8 až 15 let a upraven je i trest za smrt z 10 až 15 let odnětí svobody nebo výjimečného trestu na 10 až 18 let odnětí svobody. Do 2. odstavci přibylo spáchání činu v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání vlastizrady, teroristického činu nebo teroru.

Braní rukojmí v § 174 trestního zákoníku, podle trestního zákona § 234a, zpřísnil v 1. odstavci trest odnětí svobody z 2 až 8 let na 2 až 10 let a 2. odstavec z 3 až 10 let na 5 až 12 let a upraven je i trest za smrt z 10 až 15 let odnětí svobody nebo výjimečného trestu na 10 až 18 let odnětí svobody. trest za smrt. K rozšíření došlo ve 2. odstavci o úmysl získat značný majetkový prospěch a ve 3. odstavci prospěchu velkého rozsahu.

Trestný čin vydírání v § 175, dříve v § 235 trestního zákona, zpřísnil trest podle 1. odstavce z odnětí svobody až na 3 léta na odnětí svobody od 6 měsíců do 4 let nebo peněžitý trest, 4. odstavec odnětí svobody 2 až 8 let na 5 až 12 let, výrazně přísnější trest za způsobení těžké újmy na zdraví (5 až 12 let), ve 3. odstavci nově spáchání činu v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání vybraných trestných činů.

Omezování svobody vyznání podle § 176 trestního zákoníku, v trestním zákoně jako § 236, zpřísnil se 1. odstavec, kde se trest odnětí svobody posunul z 1 roku na 2 roky a byl přidán 2. odstavec, kde je nejméně na 3 osobách nebo se zbraní.

32

Trestný čin útisk dle § 177 trestního zákoníku, dříve § 237 trestního zákona, byl zpřísněn 1. odstavec, kde z trestu odnětí svobody na 6 měsíců se horní hranice zvýšila na 1 rok nebo zákaz činnosti. A nově byl přidán 2. odstavec se značnou škodou a prospěchem a 3. odstavec se škodou a prospěchem velkého rozsahu. U trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku, dříve v § 238 trestního zákona, byl v 1. odstavci odstraněn peněžitý trest, který přibyl do 3. odstavce.

Trestný čin porušování svobody sdružování a shromažďování v § 179 trestního zákoníku, předtím v § 238a trestního zákona, se v 1. odstavci upravil, kdy byla vedle trestu odnětí svobody možnost peněžitého trestu změněna na zákaz činnosti. Dále v 2. odstavci byla zrušena možnost peněžitého trestu a zbyl pouze trest odnětí svobody.

33

5. Závěr Smyslem mé práce bylo přiblížit čtenáři mé práce problematiku trestných činů proti osobní svobodě, ve smyslu volnosti pohybu, pobytu a rozhodování. Obecně lze konstatovat, že jakýkoliv zásahy do osobní svobody jednotlivce jsou nežádoucí a není tedy možné tolerovat a přihlížet k porušování základních práv, které jsou garantovány Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Z tohoto důvodu také kladně hodnotím převážné zpřísnění trestů oproti dříve platnému trestnímu zákonu. Tím, že byly doplněny nové odstavce do vybraných trestných činů, se otevřely možnosti trestat skutky, které dříve tomuto unikaly nebo bylo nutné převzít jinou, ne zcela přesnou kvalifikaci. Samotné druhy trestů u trestných činů proti osobní svobodě ve vybrané formě, tedy převážně odnětí svobody, zákaz činnosti, propadnutí majetku a peněžitý trest jsou jistě slabou útěchou pro poškozené, ale zajisté jsou zadostiučiněním. V poslední době sleduji ve zpravodajství, ať již komerčních sdělovacích prostředků, tak státních, že se postupně začíná zvyšovat surovost, se kterou pachatelé trestných činů provádí své praktiky, kdy neváhají ohrožovat, ublížit nebo usmrtit kohokoliv ve svém okolí v honbě za ziskem a využít jakýchkoliv prostředků. Je jasné, že v policejních statistikách zdaleka nejsou neobsáhnuty skutečné počty trestných činů spáchaných v České republice, neboť to ani není možné, vzhledem k množství neoznámených nebo nezjištěných trestných činů. Jen ztěží tedy můžeme odhadovat kolik trestných činů proti osobní svobodě bylo ve skutečnosti spácháno. Tím spíše je nutno kladně hodnotit výkonnost soudů, státních zastupitelství a policejních orgánů, které potírají a trestají všechny druhy trestné činnosti, které se jim podaří zjistit a prokázat a je všeobecným trendem, že závažné trestné činy, tedy i ty proti osobní svobodě jsou z velké části objasněny.

34

6. Resumé Main objective of my bachelor work is to describe to reader problematic of criminal acts against personal freedom, in the sense free movement, residence and decision-making. It could be pronounced in general, that any unwarranted interference is prohibited a it must not be tolerated or even just observed violating elemental human rights, that were guaranteed in Constitution of Czech republic, Charter of fundamental rights a freedoms, international pacts, that is Czech republic contracted to. This is the reason, why I positively evaluate toughening criminal sanction on the contrary of previous version of criminal code. There were some new subsections in certain paragraphs of criminal law added and this means, than can be more easily punished crimes, which evade punishment yet or were punished with other, not exact qualification. Types of sentences by criminal acts against personal freedom such as prison sentence, ban activity, forfeiture or pecuniary penalty that I describe are for victim satisfaction. I have noticed in last few years in news described even more violence, brutality which offenders are using and they did not hesitate threaten, injure or even kill anybody around themselves in their lust of profit a they use anything. It is clear, that police statistics can not embrace true numbers of criminal acts done in Czech Republic, because it is not possible to uncover every hidden or undiscovered criminal act. So it is impossible to find how many such crimes against personal freedom were truly happened. We have to positively judge good work and performance of law courts and judges, public prosecutors and police forces, who reveal and punish all kinds of crimes. Hopefully, serious criminal activity clear –up rate is high, also crimes against personal freedom.

35

7. Použitá literatura: − 40/2009 Sb. Trestní zákoník, online ASPI, stav k 26.09.2013 − 140/1961 Sb. Trestní zákon, online ASPI, stav k 11.01.2014 − Ústava České republiky, online ASPI, stav k 11.01.2014 − Listina základních práv a svobod, online ASPI, stav k 11.01.2014 − Mezinárodní pakt o občanských a politických právech č. 120/1976 Sb, online ASPI, stav k 11.01.2014 − Úmluva o právech dítěte č. 104/1991 Sb., online ASPI, stav k 11.01.2014 − Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, ISBN: 978-80-7400-109-3 − Trestní zákon. Komentář 6. vydání Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., JUDr. František Púry, − JUDr. Stanislav Rizman , Trestní zákon, 6. vydání, 2004 − ÚZ Trestní předpisy č. 930, ISBN: 978-80-7208-951-2 − 209/1992 Sb. - o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, online ASPI stav k 25.11.2013 − Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí č. 36/1988 Sb., online ASPI, stav k 11.01.2014 − http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ − http://zakony.centrum.cz/seznam-zakoniku − http://nalus.usoud.cz/

36