Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Změny právní úpravy vybraných trestných činů obecné kriminality po roce 2009
Jiří Dubina
2011/2012
"Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma : Změny právní úpravy vybraných trestných činů obecné kriminality po roce 2009 zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedený v seznamu pouţitých pramenů a literatury."
Jiří Dubina
2
Poděkování Ve své práci bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, Csc. za odborné vedení a cenné rady ke zvolené problematice.
3
OBSAH : 1.
Úvod.................................................................................................................................6
2.
Vývoj trestního práva od roku 1950 do současnosti........................................................7
2.1.
Trestní zákon od roku 1950.............................................................................................7
2.2.
Novelizace trestního zákona v roce 1957........................................................................9
2.3.
Trestní zákon od roku 1961.............................................................................................9
2.4.
Novelizace trestního zákona po roce 1969.....................................................................11
2.5.
Novelizace trestního zákona po roce 1989.....................................................................12
2.6.
Trestní zákoník od roku 2009........................................................................................13
3.
Změna v pořadí a významu druhových objektů zvláštních částí...................................16
4.
Změny právních úprav vybraných trestných činů..........................................................16
4.1.
Trestné činy proti ţivotu a zdraví Hlava I. ....................................................................16
4.1.1. Členění trestných činů proti ţivotu a zdraví..................................................................17 4.1.2. Trestné činy proti ţivotu ...............................................................................................18 4.1.3. Trestný čin vraţdy a jeho srovnání s předešlou právní úpravou....................................19 4.2.
Trestné činy proti svobodě Hlava II. .............................................................................24
4.2.1 Členění trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství.......................................................................................................26 4.2.2. Trestné činy proti svobodě............................................................................................26 4.2.3
Trestný čin vydírání a jeho srovnání s předešlou právní úpravou. ..............................27
4.3.
Trestné činy proti majetku Hlava V. ............................................................................29
4.3.1. Členění trestných činů proti majetku............................................................................30 4.3.2. Trestný čin krádeţe a jeho srovnání s předešlou právní úpravou …………………....31 5.
Nové skutkové podstaty v trestním zákoníku...............................................................34
4
6.
Srovnání vybraných právních úprav v Trestném zákoně č. 300/2005 Z.z. Slovenské republiky.......................................................................................................................37
7.
Závěr.............................................................................................................................39
8.
Resumé..........................................................................................................................41 Seznam pouţité literatury…..........................................................................................43 Příloha - Tabulky k lepší orientaci ve změnách systematiky trestných činů v trestním zákoníku………………………………………………………………………………45
5
1. Úvod Dlouhá léta platný trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb.) byl komplexně rekodifikován a od 1.1.2010 je účinný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který plně nahrazuje jiţ zrušený trestní zákon z roku 1961. Tímto byl přijat zcela nový kodex trestního práva hmotného, který po mnoha letech změnil nazírání na charakter trestného činu, zasáhl i do základů trestní odpovědnosti, změnil systém trestů a jejich ukládání, zásadním způsobem změnil systém zvláštní části trestního zákoníku v souladu s prioritou ochrany ţivota a zdraví. Hlavním obsahem trestního zákoníku je výčet znaků trestných činů a trestů. Přesně a jasně formulované dispozice a sankce trestního zákona jsou důleţitou podmínkou pro dodrţování zákonnosti. Základním účelem trestního práva hmotného, který vychází z definice a předmětu trestního práva, je ochrana společenských vztahů (práv a oprávněných zájmů fyzických i právnických osob, zájmů společnosti, ústavního zřízení České republiky) před trestnými činy. Trestní zákoník v § 1 jiţ nevymezuje, na rozdíl od předcházející právní úpravy, předmět, účel trestního zákoníku. Tento je za potřebné dovozovat z celé koncepce trestného zákoníku spočívající v úpravě základů trestní odpovědnosti, druhů trestů a ochranných opatření, jejich ukládání a vymezení skutkových podstat trestných činů. Tímto základním vymezením je i určována obecná a zvláštní část trestního zákoníku. Základními prostředky k dosaţení tohoto účelu jsou hrozba trestem, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření. Ovšem účel trestního práva hmotného není jenom přímá represe, ale i hrozba sankcí. Jak výkon trestu, významně preventivní funkci, zejména v předcházení páchání trestné činnosti. Hovoříme tedy o principu jednoty represe a prevence. Na počátku této bakalářské práce se budu věnovat historii trestního zákona počínaje rokem 1950 aţ do současnosti. Uvedu zde právní úpravy trestního práva, které byly za toto období v platnosti. Dále budu v této práci věnovat hlavně pozornost nové platné právní úpravě v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. Jednotlivé rozdíly skutkových podstat trestných činů v porovnání s minulou právní úpravou v zák. č. 140/1961 Sb. nastíním v další pasáţi této bakalářské práce, kdy mezi tyto budou patřit trestné činy proti ţivotu a zdraví (Hlava I.) trestné činy proti svobodě (Hlava II.) a trestné činy proti majetku (Hlava V.). Poté bude
6
následovat prezentace nových skutkových podstat trestných činů v souvislosti s účinností nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. a na závěr se zaměřím na srovnání vybraných právních úprav trestního zákoníku České republiky a trestného zákoníku Slovenské republiky.
2. Vývoj trestního práva od roku 1950 do současnosti 2.1.Trestní zákon od roku 1950 „V roce 1950 připravilo ministerstvo spravedlnosti v rámci
rekodifikace
československého práva nový trestní zákon č. 86/1950 Sb. (a v přímé návaznosti na tyto základní předpisy procesního práva - trestní řád č. 87/1950 Sb. V rámci kodifikační komise pro trestní právo zřízené při kodifikačním odboru ministerstva spravedlnosti, se na jejich přípravě podílelo třináct subkomisí, vytvořených pro jednotlivé oblasti trestního práva hmotného i procesního, a zvláštní subkomise pro vojenské trestní právo. Konečnou podobu daly návrhům základní trestněprávních předpisů redakční komise pro trestní řád a pro trestní zákon.“1 „Autoři nových zákonů z části vyuţili výsledky nedokončených rekodifikačních prací z první republiky. Při tom navázali nejen na starší snahy o sjednocení trestního práva na celém území republiky, ale i na úvahy o jednotné úpravě trestního práva správního, o sjednocení vojenského trestního práva s obecným trestním právem a právem kárného s právem kázeňským. Za vzor jim však slouţily zejména sovětské předpisy.“2 Na základě zhodnocení prvních negativních zkušeností s aplikací trestněprávních předpisů z roku 1950 a prvním politickým uvolněním byl trestní zákon ve druhé polovině padesátých let částečně novelizován. „Při přípravě nových trestně právních předpisů se od roku 1948 vycházelo z premisy, ţe "budování socialismu odstraňuje ekonomickou základnu kapitalismu", ale zároveň ţe "burţoazie, ve snaze znovu získat ztracenou moc, všemi prostředky bojuje proti lidovému demokratickému zřízení", ţe "nenávidí socialismus a snaţí se proto jeho budování zabránit". Trestní zákoník z roku 1950 proto celkovým pojetím a samozřejmě především způsobem 1 2
Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 622. Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 622.
7
úpravy protistátních trestných činů navazoval na zákon na ochranu lidově demokratické republiky."3 Trestním zákonem měla být chráněna hlavně lidově demokratická republika, její socialistická výstavba, zájmy pracujícího lidu a jako poslední byly chráněny zájmy jednotlivce. Jedním z cílů byla výchova k dodrţování pravidel socialistického souţití, kdy proti nepřátelům se mělo působit především represí a proti neuvědomělým pracujícím prevencí. V novém zákoníku bylo upuštěno od tradičního dělení deliktů na zločiny, přečiny a přestupky. Byla zavedena jednotná kategorie soudně postiţitelných deliktů a to: trestný čin. Jako trestný čin bylo povaţováno zaviněné a pro společnost nebezpečné jednání, které naplnilo znaky skutkové podstaty uvedené v zákoně. Byla proklamována zásada, ţe bez viny není trestu a vycházelo se z materiálního pojetí trestného činu. V tomto pojetí se za trestné povaţovalo jednání, které splňovalo dva základní předpoklady. A to, ţe vykazovalo znaky skutkové podstaty některého trestného činu, popsané v zákoně a vedle toho muselo být také společensky nebezpečné. Formálním pojetím trestného činu nepovaţoval společenskou nebezpečnost za zvláštní podmínku trestnosti. Dále nebyla vymezena kritéria pro určení společenské nebezpečnosti činu. Jako trestné byl pokus trestného činu, návod a pomoc při jeho spáchání. Hranice trestní odpovědnosti byla posunuta ze čtrnácti na patnáct let.
"Zákonodárce nerozlišoval politické a kriminální delikty. Skutkové podstaty trestných činů, rozdělené podle chráněných zájmů do deseti hlav zvláštní části trestního zákona, někdy formuloval velmi vágně. Zakotvovali širokou škálu hlavních a vedlejších trestů, přičemţ neumoţňoval ukládat vedlejší tresty samostatně." 4
3 4
Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 623. Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 623.
.
8
2.2.Novelizace trestního zákona č. 86/1950 Sb.,v roce 1957 "V reakci na politické uvolnění v roce 1956 inicioval nejvyšší československý stranický orgán dílčí úpravy v trestněprávních předpisech a změny v organizaci soudů a prokuratury. Celostátní konference KSČ pak dala přímé direktivy zákonodárcům."5 Jako jedna z těchto změn byl zákon č. 63/1956 Sb., tímto se měnil a doplňoval trestní zákon. Změny, které doplnily trestní zákon měly posílit jeho výchovné poslání a tímto poněkud zmírňovaly trestní represi. Byl zrušen trest odnětí svobody na doţivotí a zavedl se trest odnětí svobody na 25 let jako alternativa k trestu smrti i v případech, kde zákon počítal pouze s trestem smrti. Dále byl zaveden institut upuštění od potrestání, rozšířila se moţnost podmíněného odsouzení a sníţila se trestní sazba u řady trestných činů. Byly vypuštěné některé skutkové podstaty a zavedly se nové např. teror, spekulace, příţivnictví a další. Jako novinka byl zákon č. 24/1957 Sb. o kárném stíhání rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Tímto byla zavedena nová kategorie deliktu označovaném jako kárné provinění. Jednalo se drobné rozkrádání a krádeţe, které byly projednávány přímo na pracovišti orgány příslušného závodu.
2.3. Trestní zákon od roku 1961 "Kdyţ československé stranické vedení a státní vedení proklamovalo vybudování socialistické společnosti spojované s odstraněním základních třídních antagonismů, rozhodlo se také pro přijetí nových trestních zákonů. Po změně platného práva ovšem volala nejen aktuální politická objednávka, ale i zjevné nedostatky kodifikací z roku 1950. V roce 1961 je proto nahradil trestní zákon č. 140/1961 Sb. a spolu s ním i trestní řád (č. 141 Sb.)"6 Z trestního zákona byla odstraněna řada nedostatků předchozí právní úpravy, přesto však toto nevyřešilo ani zdaleka všechny neduhy československého trestního práva. Jako kladné bylo nesporně to, ţe všechny zákonem chráněné zájmy, mezi něţ patřila i ochrana práv a oprávněných zájmů občanů, tvořily nedílnou jednotku, a nebylo tedy moţné jeden jednoznačně nadřazovat ostatním, a ţe se při vymezení účelu trestu nezdůrazňoval úkol 5 6
Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 626. Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 627.
.
9
zneškodnit třídního nepřítele. Kompletně byly sníţeny trestní sazby, maximální výměra trestu odnětí svobody činila 15 let a trest smrti byl stanoven jako trest vyjímečný. Soudům bylo umoţněno vyuţívat častěji podmíněné odsouzení a podmíněné propuštění. Zákonodárcem byla také stanovena kriteria pro určení společenské nebezpečnosti trestného činu, tím však pouze napravil největší vadu materiálního pojetí trestného činu, které se mnohým jevilo jako problematické samo o sobě, protoţe různé hodnocení zjevně stejného jednání nepřispívalo k upevnění právního vědomí. Z opačné strany byla v trestním právu stále zachována převáţně represivní podoba. Tresty byly stále nepřiměřeně vysoké a existovaly mezi nimi zjevné neodůvodněné disproporce, coţ dokumentuje zejména razantní ochrana majetku v socialistickém společenském vlastnictví ve srovnání se slabou ochranou majetku občanů. Trestné bylo nadále např. opuštění republiky.
"Z pramenů: O právní regulaci prostituce v minulosti a za socialismu: ..od konce 18. století došlo v řadě evropských zemí k zavedení tzv. Reglementačního systému. Prostituce byla povolena za předpokladu, že se její provozovatelky zapsaly ....do seznamu vedeného mravnostní policii. Zde jim byly vydána knížka, v níž se mezi jiným zaznamenávaly lékařské prohlídky...... U nás byl tento režim zaveden tzv. tuláckým zákonem z roku 1885................... Hlavním argumentem tvůrců zákona o potírání pohlavních chorob č. 241/1922 Sb. byl neúspěch reglementace...... Prostituce byla definitivně povolena a stíháno bylo pouze vyzvání ke smilstvu pohoršlivým způsobem, svádění mládeže k němu a pohoršlivé provozování smilstva, ovšem tresty nijak dramatickými. Mimo to bylo i nadále trestáno také kuplířství..... Prostituce přežila okupaci a poválečná léta. Až po únorovém převratu v roce 1948 se novým režim rozhodl vypořádat se s ní jednou provždy. Způsob který k tomu zvolil, lze označit za jistě originální: prohlásil, že prostě není, zmizela spolu s vykořisťováním. Zákon z roku 1922 byl ovšem ponechán v platnosti, zda se tak stalo opomenutím nebo úmyslně, není známo.
10
Realita ovšem byla jiná a prostituce kvetla dále. Proto byla v roce 1956 zařazena do trestního zákona skutková podstata trestného činu příživnictví, na jejímž základě byly stíhány ženy, které se živily nekalým způsobem a vyhýbaly se poctivé práci. Převzal ji i trestní zákon z roku 1961.“ 7 2.4. Novelizace trestní zákon č. 140/61 Sb. z roku 1965 Z důvodu růstu kriminality a korekci kurzu stranické politiky v trestní oblasti reagovala legislativa v polovině šedesátých let, tím ţe přijala sérii trestněprávních předpisů. Byla provedena novelizace trestního zákona a trestního řádu, kde byla zúţena působnost místních lidových soudů a výkon trestu odnětí svobody. Novelou trestního zákona z roku 1965, byly zavedeny některé nové skutkové podstaty. Zpřísnil se postih za opuštění republiky a také podmínky pro podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody. Pachatelé trestných činů byly rozdělováni dle míry jejich společenského narušení. Dále zák. č. 58/1965 Sb. zpřísnil postih recidivy některých rozmáhajících se forem drobné kriminality např. výtrţnosti, násilnosti, příţivnictví, drobná pomlouvání. Rozhodování o opakovaně spáchaných drobných deliktech byl přenesen z místních lidových soudů na okresní soudy. Národním shromáţděním byl zároveň schválen zákon o výkonu trestu č. 59/1965 Sb, k tomuto byly uváděny váţné výhrady, ale za kladné bylo povaţováno, ţe vůbec tento zákon vzniknul. Výkon trestu odnětí svobody byl rozdělen, kdy se vykonával ve třech nápravně výchovných skupinách. Rozdělení odsouzených dle závaţnosti spáchaného trestného činu měla zaručit vyšší účinnost výchovného působení. Dále zákon zakotvoval práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu a systém kázeňských odměn a trestů. "Stranickou linii nastoupenou ke konci první poloviny šedesátých let potvrdil i XIII. Sjezd KSČ v roce 1966, který apeloval na přísné dodrţování socialistické zákonnosti a kompetentním orgánům uloţil povinnost přísně postihovat ty, kdo svou činností poškozují zájmy společnosti."8 Ve společnosti začalo růst napětí v reakci na to jak postupovala po srpnu 1968 normalizace tak byl schválen Federálním shromáţděním zákon o přečinech č. 150/1969 Sb. Tento zákon byl v roce 1973 korigován zákonem č. 46 Sb. Jako hlavním zdůvodněním vydání tohoto nového předpisu bylo uvedeno, ţe docházelo k poklesu občanské kázně nepříznivě 7 8
Adamová K. - Mates. P.: Právní pověry. Praha 1996, s. 114-115. Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 629.
11
ovlivňující hospodářskou situaci státu, tím ţe se rozšířili různé nešvary, které narušovali plynulé zásobování trhu a zveličili nedostatek zboţí. Z tohoto měli profitovat nesvědomití jednotlivci a přicházet si tak k bezpracným ziskům. Tímto bylo myšleno např. machinace s devizovými hodnotami, melouchařením, uvolnění pracovní morálky a nárůstu prostituce. Zákonodárci bylo reagováno také na konec účinnosti zákonného opatření č. 99/1969 Sb., kde bylo reagováno na události poslední doby (demonstrace 21. srpna 1969) a který urychloval a usnadňoval postih účastníků různých protestních akcí. Zpřísněná úprava odpovědnosti za skutky proti veřejnému pořádku se osvědčila a proto bylo potřeba, aby tato byla i nadále zachována. "Oprášení termínu "přečin", ovšem s jiným obsahem, souviselo se snahou přísněji a soudní cestou postihnout jednání obsahově často shodná s přestupky či proviněními, ale pro určité další okolnosti, které se s nimi spojovaly, povaţována orgány státní moci za společensky výrazné nebezpečnější. Podle § 1 se za přečin povaţovalo zaviněný, pro společnost nebezpečný čin, jehoţ znaky byly uvedeny v zákoně o přečinech a který nedosahoval stupně společenské nebezpečnosti trestného činu. Ve škále deliktních jednání, odlišených mírou společenské nebezpečnosti, stál mezi přestupkem a trestným činem. O přečinech zpravidla rozhodovali samosoudci a zákon zavedl specifickou formu přípravného řízení o nich – objasňování, kterého mělo zajistit, aby se pachatel urychleně dostal před soud.9 V novém zákoně se promítal i záměr zrušit lidové soudy, kdy v souvislosti s tímto začala právní teorie veřejně poukazovat nejen na jejich jednotlivé nedostatky, ale i na chybná, růţovými brýlemi viděná východiska. 2.5. Novelizace trestního zákona po roce 1989 Po listopadu 1989 došlo k zásadním změnám v trestně právním zákonodárství. V této souvislosti muselo dojít i k novelizaci, kdy v této se dalo hovořit skutečně jiţ o demokratické pojetí. Nejprve došlo z části k navrácení demokratických funkcí trestního práva. Demokratické trestní právo muselo svoji pozornost v prví řadě koncentrovat na ochranu osobnosti člověka, na ochranu jeho důstojnosti, jeho práv a svobod. Jako největší náprava socialistického trestního práva byla dosaţena zákonem č. 175/1990 Sb. Tento zákon zrušil trest smrti a jiţ uloţené tresty smrti byly změněny na doţivotí. Dále byl tímto zrušen trest nápravného opatření a ochranný dohled. Současně byl zrušen zákon č. 150/1969 Sb., o 9
Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, str. 631.
12
přečinech a byla novelizovaná ustanovení jak obecná tak i zvláštní části. Samozřejmostí bylo vypuštění některých skutkových podstat trestných činů jako např. rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví dle § 132 tr. zák. V té době platná právní úprava umoţňovala nepřiměřeně tvrdý postih, zrušen byl i zákon č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu. V souvislosti s předpokládaným přijetím České a Slovenské Federativní republiky do mezinárodních institucí a organizací (např. do rady Evropy) a v zájmu jednoznačného zakotvení principu ochrany základních lidských práv a svobod přijalo Federální shromáţdění České a Slovenské Federativní republiky 9 ledna 1991 Listinu základních práv a svobod. Listina tak aţ do současnosti patří k nejvýznamnějším právním dokumentům poválečné doby a současnosti. Listina byla uvedena do právního řádu ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. „Tento ústavní zákon ve svém § 1 zakotvil, ţe ústavní zákony, zákony a další právní předpisy musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod a tím jí fakticky přiznal i nad ústavní charakter.“10 Dále v § 2 zakotvil, ţe mezinárodní smlouvy a normy o lidských právech a základních svobodách, ratifikované a vyhlášené Českou a Slovenskou federativní republikou, jsou na jejím území obecně závazné a jsou nadřazeny vnitrostátnímu právu (zákonům). „Tímto krokem byla jednoznačně a poprvé v dějinách státu zakotvena tzv. Zásada výhodnějšího práva pro občana“11 „resp. zásada tzv. Podmíněné priority mezinárodních smluv.“ 12 „Současně byla 21. února 1991 jménem České a Slovenské Federativní republiky podepsána v Madridu Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (ve znění protokolů č. 3,5 a 8), se kterou Federální shromáţdění ČSFR vyslovilo souhlas a posléze byla 18 srpna 1992 ratifikována prezidentem ČSFR.“13
2.6. Trestní zákoník od roku 2009 Dne 1. ledna 2010 nabyl účinnost nový trestní zákoník, jehoţ návrh po více neţ rok trvajícím projednávání schválil Parlament a 27. ledna podepsal prezident. Návrh se připravoval patnáct let. Nový trestní zákoník nahradil více neţ 40 let starý „totalitní“ trestní
10
Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné obecná část, 2009, str. 26. Azud, J.: In Právný obzor, 1993, str. 295. 12 Klučka, J.: Mezinárodné právo a právny poriadok Slovenskej republiky. In: Právny obzor, 1993/4. 13 Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné obecná část, 2009, str. 26. 11
13
zákon a přinesl mnoho novinek, od systematických změn po zavedení zcela nových institutů, jako např. domácího vězení. Nový trestní zákoník klade větší důraz na ochranu ţivota, majetku a dalších individuálních práv, kdyţ tyto zájmy staví před zájmy společnosti a státu. Toto je zřejmé i v systematice zákona, kde jsou na prvním místě zařazeny trestné činy proti ţivotu a zdraví, rodině a dětem, svobodě a lidské důstojnosti. "Trestní odpovědnost je zaloţena na principu tzv. formálního pojetí trestného činu. Oproti nyní uplatňovanému tzv. materiálnímu či formálně-materiálnímu pojetí, které k trestnosti činu vyţaduje vedle splnění znaků uvedených v trestním zákoně i dosaţení určitého stupně společenské nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost, formální pojetí trestného činu vyţaduje pouze naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu uvedených v zákoně. To znamená, ţe orgány činné v trestním řízení jiţ nebudou posuzovat, zda jednání, jeţ má znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně, dosáhlo vyššího neţ nepatrného (v případně mladistvého pachatele vyššího neţ malého) stupně společenské nebezpečnosti, jako podmínky trestnosti činu. Tento vágní pojem, jehoţ interpretace byla svěřena soudům, byl „nahrazen“ termínem společenské škodlivosti, který však nemá stejný význam jako pojem společenská nebezpečnost. Škodlivost jednání pachatele totiţ není podmínkou trestnosti činu, je však důleţitým hlediskem zejména při ukládání trestů. Trestní stíhání pachatele méně škodlivého trestného činu se tedy zpravidla zahájí; nebude-li však jednání pachatele orgány činnými v trestním řízení shledáno společensky škodlivým, bude trestní stíhání zastaveno. V důsledku zavedení formálního pojetí trestného činu dochází rovněţ k přesnějšímu vymezení skutkových podstat jednotlivých trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a tedy k omezení prostoru orgánů činných v trestním řízení při posuzování jednání pachatele."14 V trestním zákoníku jsou nově dle závaţnosti rozlišeny dvě kategorie trestných činů, a to zločiny a přečiny. Přečinem se rozumí čin, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody do tří let. Trestný čin spáchaný z nedbalosti je vţdy přečinem. Ostatní trestné činy jsou povaţovány za zločiny. Zločiny jsou zpravidla projednávány ve standardním trestním řízení, zatímco přečiny jsou projednávány převáţně ve zjednodušené formě řízení, odklony a alternativní řešením.
14
http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html
14
Přijetím trestního zákoníku byla vnesena nová filozofie trestání pachatelů. Na jedné straně zpřísnil tresty za závaţné trestné činy proti ţivotu a zdraví, u nichţ dochází ke zvýšení sazby trestu odnětí svobody o tři aţ pět let, a zvyšuje hranici trestní sazby výjimečného trestu z 25 let na 30 let a na druhé straně u méně závaţné trestné činnosti, například v případě drobné majetkové trestné činnosti, posiluje význam alternativních trestů. Jako jedna z alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody je tzv. domácí vězení. Jedná se o alternativní trest, kdy pachatel, který má tento trest uloţen se musí po dobu jeho výkonu zdrţovat pouze doma nebo na pracovišti. Jiný pohyb osoby pachatele např. návštěvy kulturních, sportovních a jiných společenských akcí a podniků jim není dovoleno. Pohyb odsouzeného by měl být v budoucnosti elektronicky monitorován, kdy v současné době dochází pouze k fyzické kontrole odsouzené osoby, zda-li plní svoje povinnosti. V případě, ţe dojde k porušení bude trest přeměněn např. v nepodmíněný trest odnětí svobody. Jako přínos domácího vězení byla zejména úspora nákladů, které stát vynakládá na věznění pachatelů. Je zde filozofie úspor, ţe pokud bude odsouzený v průběhu domácího vězení pracovat tak bude pro společnost uţitečnější neţ v klasickém výkonu trestu odnětí svobody. Dále zde bylo myšleno na to, ţe odsouzený neztratí kontakt se svou rodinou a ani pracovní návyky, coţ výrazně přispěje a předejde k opakovanému páchání trestné činnosti. Další novinkou v trestním zákoníku je, ţe vedle ochranného léčení ukládaného pachatelům, kteří spáchali trestný čin v nepříčetnosti či ve zmenšené příčetnosti, můţe nyní soud pachateli uloţit místo nebo případně i vedle trestu tzv. zabezpečovací detenci. Je to nové ochranné opatření, kdy jeho cílem by měla být ochrana společnosti před sexuálními devianty, vrahy a agresory. Rozdíl oproti ochrannému léčení je ten, ţe pachatel, kterému byla zabezpečovací detence uloţena, je umístěn do tzv. detenčního ústavu. V těchto detenčních ústavech je přísnější reţim dozoru, neţ který by měl pachatel v léčebném ústavu. "Nový trestní zákoník, jako moderní právní norma odpovídající evropským standardům 21. století, by měl poskytovat větší ochranu společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, přísněji trestat současnou kriminalitu a prostřednictvím definování skutkových postat nových trestných činů postihovat rovněţ protiprávní jednání související s vývojem moderní společnosti a nezadrţitelným technickým pokrokem.“15
15
http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html
15
3. Změna v pořadí a významu druhových objektů zvláštních částí „Novým zákonem dává stát prokazatelným způsobem najevo změnu v důleţitosti a významu jednotlivých státem chráněných hodnot, jak jsou tyto abstrahovány do jednotlivých názvů hlav zvláštní části Nového zákona (druhový objekt). Viz k tomu následující srovnání: Hlava První Druhá Třetí Čtvrtá Pátá Šestá Sedmá Osmá Devátá Desátá
Starý zákon: Systematika zvláštní části TČ proti republice TČ hospodářské TČ proti pořádku ve věcech veřejných TČ obecně nebezpečné TČ hrubě narušující občanské souţití TČ proti rodině a mládeţi TČ proti ţivotu a zdraví TČ proti svobodě a lidské důstojnosti TČ proti majetku
TČ proti lidskosti TČ proti brannosti a proti Jedenáctá civilní sluţbě Dvanáctá TČ vojenské Třináctá
Nový zákon: Systematika zvláštní části TČ proti ţivotu a zdraví TČ proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství TČ proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti TČ proti rodině a dětem TČ proti majetku TČ hospodářské TČ obecně nebezpečné TČ proti ţivotními prostředí TČ proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci TČ proti pořádku ve věcech veřejných TČ proti branné povinnosti TČ vojenské TČ proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy
„16 4. Změny právních úprav vybraných trestných činů 4.1. Trestné činy proti životu a zdraví Hlava I. Trestní zákoník na rozdíl od trestního zákona č. 140/1961 Sb. systematicky odděluje ochranu ţivota od ochrany zdraví a zařazuje příslušné trestné činy do samostatných dílů 1 a 2. Dále byly do hlavy začleněny trestné činy, kterými se chrání ohroţení ţivota a zdraví osob individuálně neurčených v dílu 3. „Další takové trestné činy jsou z hlediska jejich druhového objektu (velký rozsah nebezpečí ohroţující široký okruh zájmů přesahující ochranu ţivota a zdraví) zařazeny do hlavy sedmé o trestných činech obecně nebezpečných. Dále jsou z hlediska chráněných zájmů zařazeny do této hlavy trestné činy proti těhotenství ţeny(díl 4.), neboť je třeba chránit nejen ţivot člověka, ale i vznikající ţivot, coţ Listina základních práv a 16
http://www.epravo.cz/top/clanky/nova-era-trestniho-prava-hmotneho-stary-zakon-vs-novy-zakon59450.html
16
svobod vyjadřuje v čl. 6 odst. 1 LPS tím, ţe lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením.“
17
„V návaznosti na mezinárodní Úmluvu o lidských právech a biomedicíně(č.
96/2001 Sb. m.s.) a Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí (č. 97/2001 Sb. m.s.) a navazující zákony byly do trestního zákoníku zařazeny trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány a lidským embryem a lidským genomem (díl 5.).“18 Ustanovení hlavy první zvláštní části trestního zákoníku chrání základní právo, kterým je v souladu s čl. 6 LZSP právo na ţivot. Ţivot a zdraví člověka patří k základním hodnotám chráněným trestním zákonem. „Trestní právo poskytuje ochranu proti úmyslným útokům proti ţivotu a zdraví, stejně jako proti nedbalostním jednáním ohroţujícím nebo porušujícím ţivot nebo zdraví. Ochranu ţivota nalezneme i v čl. 9 LZPS:" kaţdý má právo na ţivot, a proto nikdo nesmí být zbaven ţivota. Lidský plod je chráněn jiţ před narozením." V souladu se shora uvedeným článkem trestního zákoníku v prvé hlavě chrání i lidský ţivot před jeho narozením.“ 19 „Je zapotřebí uvést, ţe u trestných činů zařazených do první hlavy zvláštní části nelze uplatnit tzv. souhlas poškozeného uvedený jako okolnost vylučující protiprávnost. Udělený souhlas poškozeného s újmou na vlastním zdraví tedy nevylučuje trestní odpovědnost jiné osoby za takové jednání, neboť § 30, ve kterém je svolení poškozeného formulováno zcela jasně, stanoví, ţe "trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíţ zájmy, o nichţ tato osoba můţe bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny". Specifickým je ovšem svolení k lékařským zákrokům, které se standardně vyţaduje v nemocnicích před operačním zákrokem. Specifikum u těchto svolení, je ţe se týkají zákroků, které jsou prováděny v souladu s právním řádem. Tato problematika je upravena zejm. Zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 26 tohoto zákona.“20
17 18 19 20
Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2010, str. 1294. Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2010, str. 1294. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 33. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 34.
17
4.1.1. Členění trestných činů proti životu a zdraví
„První hlava zvláštní části trestního zákoníku je členěna do 5 dílů: 1. Trestné činy proti ţivotu. 2. Trestné činy proti zdraví. 3. Trestné činy ohroţující ţivot nebo zdraví. 4. Trestné činy proti těhotenství ţeny. 5. Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským geonomem.“ 21
4.1.2. Trestné činy proti životu
„Trestné činy proti ţivotu jsou v prvním dílu hlavy první, a to v § 140 aţ § 144 trestního zákoníku. Jsou jimi tyto trestné činy: - vraţda (§ 140 trestního zákoníku), - zabití (§ 141 trestního zákoníku), - vraţda novorozeného dítěte matkou (§ 142 trestního zákoníku), - usmrcení z nedbalosti (§ 143 trestního zákoníku), - účast na sebevraţdě (§ 144 trestního zákoníku).
Trestní zákoník chrání lidský ţivot jako nejdůleţitější společenskou hodnotu. V prvním dílu hlavy první jsou v § 140 aţ § 144 trestné činy, jejichţ následkem je smrt člověka. Kromě usmrcení z nedbalosti dle § 143 trestního zákoníku jsou všechny další trestné činy proti ţivotu úmyslné.“ 22 „V minulé úpravě trestním zákonu byly pouze dvě formy úmyslného
21 22
http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
18
usmrcení a to vraţda dle § 219 a vraţda novorozeného dítěte matkou dle § 220.“23 Nyní v novém trestním zákoníku je obsaţeno jiţ pět forem usmrcení. Jako jeden z nejzávaţnějších trestných činů proti ţivotu je vraţda dle § 140 odst. 1 nebo dle § 140 odst. 2. Nově byla upravena skutková podstata trestného činu zabití dle § 141. Vytvořením úplně nové skutkové podstaty a to zabití, vedle skutkové podstaty vraţdy, umoţnilo důsledně trestat typově jiné případy úmyslného usmrcení. Tato moţnost za účinnosti starého trestního zákona do konce roku 2009 nebyla moţná. „Jako další je zde obsaţena také vraţda novorozeného dítěte matkou podle § 142 v dřívější právní úpravě trestního zákona byla vedena v § 220 tr. z. Nová skutková podstata trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 vyšla z dřívějšího trestného činu podle § 224 odst. 3 trestního zákona, která postihuje nedbalostní způsobení smrti. Úplně novou je také skutková podstata účasti na sebevraţdě podle § 144 trestního zákoníku.“ 24 Objektem všech výše uvedených trestných činů je ţivot člověka. Při naplnění jednotlivých skutkových podstat jsou však sankce úplně odlišné.
4.1.3. Trestný čin vraždy a jeho srovnání s předešlou právní úpravou Trestný čin vraţdy se nachází v ustanovení § 140 trestního zákoníku, který uvádí dvě samostatné skutkové podstaty. Základní skutkovou podstatu nalezneme v § 140 odst. 1 trestního zákoníku a kvalifikovaná skutková podstata nalezneme v § 140 odst. 2 trestního zákoníku. "Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset aţ osmnáct let."
25
„Tato skutková věta § 140 odst. 1 trestního zákoníku je totoţná s ustanovením starého § 219 odst. 1 trestního zákona. Za spáchání tohoto trestného činu vraţdy dle § 219 odst. 1 trestního zákona hrozil pachateli niţší trest odnětí svobody, který byl stanoven na deset aţ patnáct let. V novém trestním zákoníku byla horní hranice zvýšena aţ na 18 let. Vraţda je
23 24 25
http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d25788v34148-k-zasade-zakazu-reformationis-in-peiusk-opravneni-obvineneho/?search_query=+%24type%3D10 http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 140/1 tr. Zák.
19
stále nejtěţším trestným činem proti ţivotu. Vraţdou se rozumí jednání, při kterém se úmysl pachatele vztahuje jak k jednání, tak i k jeho následku.“ 26 Předmětem útoku se stává pouze ţivý člověk, kterým můţe být i dítě, jeţ přestalo být lidským plodem. Lidský plod přechází v ţivého člověka začátkem porodu. V této chvíli nastává trestněprávní ochrana lidského ţivota. Tato potrvá aţ do smrti v biologickém smyslu, kdy se jedná o stav organismu, u něhoţ je vyloučeno znovu obnovení ţivotních funkcí. „Smrtí se rozumí nevratná ztráta funkce lidského mozku včetně mozkového kmene.“27 „Trestněprávní ochrana lidského ţivota se poskytuje i člověku smrtelně nemocnému nebo smrtelně zraněnému. Trestným je i jednání spočívající např. v usmrcení z útrpnosti známé pod pojmem jako eutanázie.“28 Smrtí se v § 140 trestního zákoníku nepovaţuje klinická smrt, jelikoţ i po zástavě ţivotně důleţitých funkcí, kdy těmito se myslí zastavení dechu, zastavení činnosti srdce můţe dojít k opětovnému obnovení těchto činností a tím i k následné záchraně lidského ţivota osoby u které došlo ke klinické smrti. Pokud pachatel způsobí svým jednáním "pouze" klinickou smrt jiné osobě, nejedná se o dokonaný trestný čin vraţdy dle § 140 odst. 1 trestního zákona, ale pouze o pokus trestného činu vraţdy dle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 trestního zákona. Objektivní stránkou trestného činu vraţdy je myšleno usmrcením člověka, kterým se rozumí jakýkoliv způsob zbavení ţivého člověka ţivota. Při tomto je nerozhodné, jakých prostředků mohlo být pouţito, jestli šlo pouze o jednání jednorázové, postupné nebo dlouhodobé. Toto se dá prezentovat, ţe vraţdou se rozumí probodnutí a zastřelení jako jednorázové. Jako o dlouhodobé se jedná např. týrání a nepodávání stravy dítěti anebo postupně v průběhu delší doby podávání jedu v malých dávkách. Při spáchání tohoto trestného činu vraţdy můţe být pachatelem kdokoli. "Trestný čin vraţdy je trestným činem úmyslným dle § 15 trestního zákoníku, kdy úmysl pachatele, je třeba i nepřímý. Úmysl musí směřovat k usmrcení člověka. V závěru se musí vţdy vycházet z uskutečněného dokazování o zavinění pachatele. Při zjišťování zavinění se musí důkladně hodnotit okolnosti, za kterých došlo k útoku a z jaké pohnutky byl útok 26 27 28
http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a § 2 písm. e) transplantačního zákona č. 285/2002 Sb. http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
20
veden, jaké nebezpečí mohlo být poškozenému útokem způsobeno. Dále je hodnoceno jakým způsobem vedl pachatel útok, a to zejména jestli útočil záměrně na takové části lidského těla, ve kterých jsou uloţeny ţivotně důleţité orgány a jaké nástroje k tomuto útoku uţil." 29 "Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct aţ dvacet let." 30 Ustanovení § 140 odst. 2 trestního zákoníku se zcela liší od starého ustanovení § 219 odst. 2 trestního zákona. Jelikoţ míra úmyslného způsobení následku není u všech vraţd stejná. "V ustanovení § 140 odst. 2 trestního zákoníku je sankcionován přísněji ten, kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uváţení."31 "V důvodové zprávě k ustanovení § 140 trestního zákoníku je uvedeno: Pokud jde o povahu rozmyslu na rozdíl od předchozího uváţení, pak spáchání trestného činu s rozmyslem je odlišením od afektu a podobných stavů, ale můţe jít i o velmi krátkou úvahu, při níţ pachatel jedná uváţeně, ale nikoli po předchozím uváţení. U předchozího uváţení jde naopak o situaci, kdy pachatel si předem, tj. před spácháním činu, zváţí rozhodující okolnosti provedení činu a čin si z hlediska jeho provedení tzv. naplánuje. V těchto případech však pachatel musí alespoň vědět, ţe jeho konáním je směřováno k usmrcení jiného a o moţném následku musí být přinejmenším srozuměn, byť rozmyšlení nebo předchozí uváţení bude zpravidla předcházet přímému úmyslu, kdy pachatel smrtelný následek chce. Pokud takovému jednání dojde tak se dopustí trestného činu dle § 140 odst. 2 trestního zákoníku a za tento mu hrozí trest odnětí svobody na dvanáct aţ dvacet let. Při tomto na rozdíl od případů, kdy pachatel jednal v náhlém hnutí mysli a naplnil skutkovou podstatu vraţdy dle § 140 odst. 1 trestního zákoníku, tak mu poté za toto jednání hrozí trest odnětí svobody v délce od deseti do osmnácti let." 32 Trestním zákoníkem je postihováno přísněji úmyslné usmrcení, a to po předchozím uváţení nebo s rozmyslem. Páchání trestného činu s rozmyslem je odlišené od afektu a dalších podobných stavů, ale můţe se jednat o velmi krátkou úvahu, při které pachatel jedná uváţeně a s rozmyslem.
29 30 31 32
http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://vrtek.ic.cz/trest/TZsDZ.html http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
21
"Rozmyslem" se rozumí kvalifikovaná forma úmyslu, kdy si pachatel dostatečně zváţí své jednání a na základě tohoto subjektivního přístupu jiného úmyslně usmrtí. Rozmysl je tak méně intenzivní stupeň rozumové kontroly pachatele nad svým jednáním, které směřuje k úmyslnému usmrcení jiného neţ předchozí uváţení. U výše uvedeného uváţení se jedná o případ, kdy si pachatel před spácháním trestného činu, rozmyslí rozhodující okolnosti spáchání činu a čin si pečlivě naplánuje a nachystá včetně zvolení místa a časem spáchání, pouţití prostředku vhodného pro usmrcení jiného nebo zbraně, kdy tímto chce eliminovat moţnou snahu oběti o obranu. Jedná se tedy o plánování činu, a to v zásadních okolnostech. Nejedná se však o naplánování činu do sebemenších podrobností. „V těchto výše uvedených případech, pokud pachatel úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uváţení tak musí alespoň vědět, ţe tímto svým jednáním směřuje k usmrcení jiného a s takovým následkem musí být přinejmenším srozuměn. Vţdyť rozmyšlení nebo předchozí uváţení bude zpravidla předcházet přímému úmyslu, a to tím, ţe pachatel chce dosáhnout smrtelný následek.“ 33 "Odnětím svobody na patnáct aţ dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ţeně, c) na dítěti mladším patnácti let, d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci, e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona, g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání, h) opětovně, i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrţeníhodné pohnutky." 34
33 34
http://http://macbookintruder.posterous.com/complaint-against-me-has-just-been-raised Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 140/3 tr. Zák.
22
„Ustanovení § 140 odst. 3 trestního zákoníku je zcela odlišné od § 219 odst. 2 dřívějšího trestního zákona. V ustanovení § 140 odst. 3 trestního zákoníku jsou pod písmeny a) aţ j) uvedeny skutečnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby na dvanáct aţ patnáct let odnětí svobody nebo výjimečného trestu, a tím je trestní sazba odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let a trest odnětí svobody na doţivotí. Kdy toto je jedno z mála ustanovení, které povoluje uloţit nejvyšší trest odnětí. Celkový přehled je uveden v § 54 odst. 1 trestního zákoníku. V případě, ţe někdo se dopustí spáchání vraţdy na dvou nebo více osobách, dopustí se trestného činu vraţdy dle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a za spáchání tohoto trestného činu mu můţe být uloţen trest odnětí svobody a to od dvanácti do patnácti let nebo výjimečný trest.“35 „Okolností podmiňující pouţití vyšší trestní sazby v ustanovení § 140 odst. 3 písm. f) je spáchání vraţdy na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona.“ 36 „Dle tohoto ustanovení je moţno postihovat pachatel, který usmrtil zdravotnického pracovníka, čímţ se rozumí lékař, farmaceutant, který vykonával své povolání, nebo jiného zdravotnického pracovníka, který vykonává zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních. Stejný postih čeká pachatel, který usmrtí hasiče, tímto se rozumí jak profesionálního tak i dobrovolného hasiče, příslušníka horské sluţby, záchranáře atd. při ochraně ţivota, zdraví nebo majetku jiných osob.“37 Dalším moderním trendem se staly tzv. vraţdy spáchané na objednávku, které jsou novou právní úpravou postihovány, vţdy jako trestné činy vraţdy provedené z jiné zavrţeníhodné pohnutky. Jako poslední odstavec tohoto ustanovení je příprava k vraţdě, která je taktéţ trestná jako spáchání samotného činu (§ 140 odst. 4 trestního zákoníku). Jedná se o výslovnou úpravu trestnosti tj. příprava k trestnému činu vraţdy. Je to z důvodu, ţe příprava není sama o osobě obecnou formou trestné činnosti. „Jednáním se myslí, ţe je to úmyslné tvoření podmínek potřebné ke spáchání zvlášť závaţného zločinu, který je definován v ustanovení § 14 odst. 3 trestního zákoníku a to především v jeho organizování, opatřování nebo 35 36 37
http://portal.justice.cz/nsz/soubor.aspx?id=82741 Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 140/3 písm. f) tr. zák. http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
23
přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu.“ 38 „Příprava je jen tehdy, zda-li to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závaţného zločinu, který je definován v § 20 odst. 1 trestního zákoníku.“ 39
4.2. Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství Hlava II. Svoboda člověka patří mezi základní lidská práva, a proto osobní svoboda je v našem státu zaručena [srov. čl. 8 LPS, čl. 3 Deklarace, čl. 9 Paktu a čl. 5 EÚLP]. Podle čl. 9 LPS nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo sluţbám (srov. čl. 4 Deklarace, čl. 8 Paktu a čl. 4 EÚLP). „Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku k této hlavě zvláštní části uvádí, ţe ustanovení, která jsou zařazena v druhé hlavě zvláštní části trestního zákoníku chrání svobodu a práva na ochranu osobnosti, soukromí, v dílu druhém pak listovního tajemství. Zákonodárce při jejím formulování měl na mysli a to zejm. čl. 7, ze kterého plyne nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, které je LZSP zaručeno. Omezení tohoto jednoho ze základních lidských práv lze dosáhnout pouze v případech stanovených zákonem. Dále měl nepochybně na mysli čl. 8 LZPS, který zaručuje osobní svobodu. Pouze z důvodů a způsobem stanoveným zákonem můţe být občan zbaven svobody. Lidskou důstojnost pak chrání jako jedno ze základních lidských práv z čl. 12 LZPS. Ochrana listovního tajemství je obsahem čl. 13 LZPS. Svoboda pohybu a pobytu je formulována v čl. 14 LZPS a to včetně moţnosti vyhoštění cizinců jen v případech stanovených zákonem. Čl. 15 a 16 pak chrání svobodu myšlení, svědomí a náboţenského vyznání. Kaţdý občan má právo na to aby změnil svého náboţenství nebo víru anebo aby byl bez náboţenského vyznání.“ 40 Z hlediska práv politických je pak pamatováno na čl. 19 a 20, kde je zajištěno právo na pokojné shromaţďování a moţnosti jeho omezení v souladu s čl. 19 odst. 2 LZPS a právo na svobodné sdruţování se do spolků, společností a jiných sdruţení.
38 39 40
http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 61.
24
„Zařazením trestných činů obchodování s lidmi (§ 168) a zbavení osobní svobody (§ 170) do oddílu prvního této hlavy plní Česká republika i mezinárodní závazek vyplývající z Mezinárodní úmluvy o otroctví (č. 165/1930 Sb.) i některých dalších úmluv jako např. o volném moři (č. 92/1964 Sb.), o odstranění otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví (nebyla publikována ve Sbírce zákonů), rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/629/JVV), jakoţ i z mezinárodních dokumentů o lidských právech (srov. čl. 4 Deklarace, čl. 8 Paktu a čl. 4 EÚLP). Těmito trestnými činy, pokud jde o děti, a trestným činem svěření dítěte do moci jiného (§ 169), je naplňována Úmluva o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.). Trestným činem braní rukojmí (§ 174) je provedena Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí (č. 36/1988 Sb.). Trestným činem omezování svobody vyznání (§ 176) je chráněna svoboda náboţenského vyznání a projevu náboţenství nebo víry (srov. čl. 18 Deklarace, čl. 18 Paktu a čl. 9 EÚLP).“ 41 Je zřejmé, ţe se jedná o samotný základ společného uplatnění člověka, do kterého je zasahováno násilným jednáním, za pouţití nátlaku směřujícího jak proti osobě, tak proti věci. Pohrůţkou bezprostředního násilí se rozumí hrozba, ţe násilí bude bezprostředně pouţito, pachatel obvykle hrozí zbraní, jeţ má u sebe, coţ tuto domněnku a hrozbu zintenzivňuje a podporuje. Napadený pak nemá volnost rozhodování a musí se hrozbě a nátlaku podvolit. Pohrůţka násilí nebo jiné těţké újmy je pak mnohem obecnější a obsahuje v sobě hrozbu nejen do přítomnosti, ale i do budoucnosti. Můţe pak směřovat i vůči třetí osobě, která není přítomna. „Pohrůţka jiné těţké újmy pak můţe směřovat do oblasti ochrany osobnosti, dobrého jména a pověsti, proti rodinnému ţivotu atd.“ 42 Podle LZPS je moţné do práv zasáhnout jen na základě zákona, protoţe jinak jsou nedotknutelná. „V případě výše uvedených trestných činů jsou trestné právě zásahy do realizace těchto práv a svobod.“43
41 42 43
Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 62. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 62. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 61.
25
4.2.1 Členění trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství Druhá hlava zvláštní části trestního zákoníku je členěna do 2 dílů: 1. Trestné činy proti svobodě. 2. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. 4.2.2. Trestné činy proti svobodě V díle prvním jsou řazeny trestné činy namířené proti základním právům občanů, mezi něţ patří nedotknutelnost osoby (čl. 7 LPS), osobní svoboda (čl. 8 LPS), nedotknutelnost obydlí (čl. 12 LPS), zachování listovního tajemství (čl. 13 LPS), svoboda vyznání (čl. 16 LPS), svoboda shromaţďování (čl. 19 LPS) a svoboda sdruţování (čl. 20 LPS). Mimo to je zde chráněna i svoboda ve smyslu svobody rozhodování (viz trestné činy loupeţe podle § 173, braní rukojmí podle § 174 a vydírání podle § 175). "Po objektivní stránce jsou zpravidla u těchto trestných činů prostředkem násilí pohrůţka násilím, ale i jiné formy nátlaku na vůli oběti. "44 Trestné činy proti svobodě jsou v prvním dílu hlavy druhé, a to v § 168 až § 179 trestního zákoníku. Jsou jimi tyto trestné činy: - obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), - svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku), - zbavení osobní svobody (§ 170 trestního zákoníku), - omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), - zavlečení (§ 172 trestního zákoníku), - loupeţ (§ 173 trestního zákoníku), - braní rukojmí (§ 174 trestního zákoníku), - vydírání (§ 175 trestního zákoníku), - omezování osobní svobody (§ 176 trestního zákoníku), - útisk (§ 177 trestního zákoníku), - porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), - porušování svobody sdruţování a shromaţďování (§ 179 trestního zákoníku), 44
Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2010, str. 1514.
26
4.2.3. Trestný čin vydírání a jeho srovnání s předešlou právní úpravou Objektem trestného činu vydírání je zájem na ochraně svobody rozhodování člověka. Svoboda rozhodování člověka je uveden v čl. 7 a 8 Listiny základních práv a svobod. Objektivní stránka je spatřována v tom, ţe pachatel jinou osobu násilím, pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy nutí k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl. "I kdyţ poškozený nevykoná to, co na něm pachatel vynucuje, je čin dokonán donucováním (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.)".45 Pohrůţkou násilí se rozumí jak pohrůţka bezprostředního násilí, tak pohrůţka násilí, které má být vykonáno nikoliv ihned, ale teprve v bliţší nebo vzdálenější budoucnosti. Na rozdíl od loupeţe postačí pohrůţka násilí i jiným, neţ bezprostředním způsobem – např. telefonicky, dopisem, e-mailem. „Pohrůţka jiné újmy v sobě zahrnuje např. Způsobení majetkové újmy, váţné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manţelství nebo rodinného ţivota atd.“46 Subjektem můţe být kdokoliv. „Z hlediska subjektivní stránky se vyţaduje úmysl.“ 47 Trestný čin vydírání je obsaţen v § 175 trestního zákoníku, kde je samotná skutková podstata uvedena v § 175 odst. 1. „Kdo jiného násilím, pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ čtyři léta nebo peněţitým trestem.(§ 175 odst. 1 trestního zákoníku)“ 48 Ve skutkové větě ustanovení § 175 odst. 1 trestního zákoníku je shoda s ustanovením v minulosti platného § 235 odst. 1 trestního zákona. Za spáchání trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1 trestního zákona hrozila pachateli trestní sazba niţší, kdy odnětí svobody byla maximální do výše 3 let. V novém trestním zákoníku je trestní sazba jiţ od 6 měsíců do čtyř let a nebo peněţitý trest.
45 46 47 48
Jiří Jelínek a kol. Trestní právo hmotné, 2. vydání. Praha: Leges, 2010, str 535. Marek Fryšták a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část, KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2009, str.27 http://sex.systemic.cz/archive/cze/textbook2011/12%20-%20Mitlohner.pdf Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 175
27
Další změna nastala v § 175 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, kdy ve staré právní úpravě trestního zákona bylo uvedeno "způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví nebo značnou škodu". V nové právní úpravě zůstalo pouze "způsobí-li takovým činem značnou škodu". Citace "těţké újmy na zdraví bylo přesunuto do § 175 odst. 3 písm. a), kde je vyšší trestní sazba za spáchání tohoto trestného činu. Výše trestní sazby odnětí svobody v odst. 2 tohoto ustanovení zůstala ve stejné výši a to dvě aţ osm let. V ustanovení § 175 odst. 2 písm. f) trestního zákoníku bylo přidána podrobnější citace "spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání." 49 Touto podrobnější a specifickou citací, byly odstraněny rozpory od předchozí citace trestního zákoníku. K největším změnám a rozšíření došlo v ustanovení § 175 odst. 3 trestního zákoníku, kdy ve staré dikci trestního zákoníku si vystačila pouze s odstavcem 3. V novém trestním zákoníku se tento odstavec rozšířil ještě na tři písmena třetího odstavce. Trest odnětí svobody zůstal umístěn ve třetím odstavci a ve stejné sazbě pět aţ dvanáct let. V § 175 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku je zahnuta citace "způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví", která byla zahrnuta v § 235 odst. 2 písm. d) trestního zákona společně i s dikcí "značné škody". Tato dikce byla ponechána v § 175 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Dalším rozšířením třetího odstavce je § 175 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kde je upravena úplně nová dikce tohoto ustanovení ve znění " spáchá-li takový čin v úmyslu umoţnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312), nebo". „K naplnění této okolnosti není rozhodné, zda takový zvlášť závaţný zločin vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312) byl skutečně spáchán. Postačí dokonce, ţe zůstalo jen u úmyslu a umoţňovaný nebo usnadňovaný zvlášť závaţný zločin vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru nedosáhl ani stadia přípravy. Nezáleţí ani na tom, zda tak pachatel chce umoţnit nebo usnadnit spáchání některého takového zvlášť závaţného zločinu sobě nebo jiné osobě. Jestliţe však došlo alespoň k přípravě zvlášť závaţného zločinu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312) nebo 49
Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 175
28
jeho pokusu , šlo by o souběh trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. b) a přípravy či pokusu tohoto zvlášť závaţného zločinu, který měl pachatel v úmyslu umoţnit nebo usnadnit. Obdobně by tomu bylo u dokonaného zvlášť závaţného zločinu vlastizrady, teroristického útoku nebo teroru, pokud by ohledně trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, 3 písm. b) nedošlo k faktické konzumpci.“ 50 Jako další ustanovení je § 175 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, kde je uvedeno "způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu".51 Tato dikce byla ve třetím odstavci zahrnuta jiţ v trestním zákoně, ale k tomuto bylo ještě přidáno, ţe tímto činem způsobí i smrt. V rozšířeném znění trestného činu vydírání se objevil § 175 odst. 4 trestního zákoníku ve kterém se uvádí "způsobí-li činem uvedeným v 1 odstavci smrt". Tato dikce byla v předešlém trestním zákoně uváděna v třetím odstavci, kde byla niţší trestní sazba odnětí svobody. V nynější podobě při spáchání tohoto trestné činu hrozí pachateli trest odnětí svobody a to na osm aţ šestnáct let pokud tímto jednáním pachatel způsobí smrt. Jako poslední ve skutkové podstatě trestného činu vydírání a to v § 175 odst. 5 trestního zákoníku je doplněno, ţe i pouhá příprava tohoto trestného činu je trestná. 4.3. Trestné činy proti majetku Hlava V. Jedním ze základních lidských práv je právo vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Toto právo je zakotveno v čl. 11 LZPS, podle kterého má kaţdý právo vlastnit majetek, přičemţ vlastnické právo všech vlastníků, tj. fyzických i právnických osob, obcí, státu nebo občanů ČR, má stejný zákonný obsah i ochranu. Ochrana práva vlastnit majetek je poskytována i v mezinárodně právních dokumentech, např. čl. 1 Dodatkového protokolu k Dohodě o ochraně lidských práv a základních svobod zabezpečuje kaţdému právo svobodně uţívat vlastní majetek. Ochrana majetku, zakotvena v hlavě páté zvláštní části trestního zákoníku, je krajním prostředkem ochrany pokud není účelu dosaţeno prostředky zakotvenými v občanském zákoníku nebo v obchodním zákoníku. Trestně právní ochrana je poskytována všem vlastnickým právům bez ohledu na druh a formu vlastnictví. Ochranu vlastnických práv však poskytují i ustanovení trestního zákoníku zařazená do jiných hlav
50 51
Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2010, str. 1514. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 175
29
zvláštní části. Např. trestný čin loupeţe, poškozování finančních zájmů ES, poškozování spotřebitele, obecné ohroţení a další. „V páté hlavě zvláštní části trestního zákoníku jsou zařazeny jenom trestné činy, kde primárním objektem ochrany nebo výhradním (jediným) objektem ochrany je vlastnické právo nebo práva podobná vlastnickému právu.“ 52 Podobně jako u jiných objektů (ţivot, zdraví, svoboda atd.) je i trestní ochrana majetku omezena na určité typy jednání. V ustanovení § 208 o trestném činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru se chrání zejména výkon některých oprávnění spojených s vlastnictvím domu, bytu, nebytového prostoru. Jde především o oprávnění dům, byt, nebytový prostor uţívat a disponovat s nimi. „Právo vlastnit majetek je obsaţeno v některých mezinárodních dokumentech jako základní lidské právo (čl. 17 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ). Právo kaţdého vlastnit majetek deklaruje také čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 53
4.3.1. Členění trestných činů proti majetku I přes naznačenou skutečnost, ţe hlava pátá zvláštní části není členěna na oddíly, můţeme v teoretické rovině rozdělit trestné činy proti majetku do tří skupin: Pro první skupinu je typické obohacení se ke škodě cizího majetku. Typickým trestným činem této skupiny je trestná čin krádeţ (§ 205), zpronevěra (§ 206), neoprávněné uţívání cizí věci (§ 207), podvod (§ 209) a další. Pro druhou skupinu je typický úmysl poškozovat cizí majetek. Sem lze zařadit typický trestný čin poškozování cizí věci (§ 228), dále pak např. poškození věřitele (§ 222), způsobení úpadku (§ 224), zneuţívání vlastnictví (§ 229) a další. Pro třetí skupinu majetkových trestných činů je typické kořistění z činnosti jiné osoby. „Představiteli této skupiny trestných činů je typický trestný čin podílnictví (§ 214, 215),
52 53
Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 119. Jiří Jelínek a kol. Trestní právo hmotné, 2. vydání. Praha: Leges, 2010, str 535.
30
legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216, 217), ale také trestný čin pletichy v insolvenčním řízení (§ 226), který je také označován za tzv. "korupční" trestný čin. „54 „Z hlediska jednání a následku lze v rámci zvláštní části TZ rozlišovat čtyři skupina trestných činů proti majetku: 1. jednání obohacovací – tři základní typy v § 205, § 206, § 209 a zvláštní případy v § 210, § 211, § 218 a § 219, trestný čin dle § 207 představuje nebezpečí budoucího obohacování, 2. jednání poškozovací – základní ustanovení v § 228 a zvláštní případy v § 207 odst. 1 alinea 2, § 220 aţ § 226 a § 232. 3. furtum usus (krádeţ uţitku) - § 207 odst. 1 alinea 1 4. kořistění z trestného činu jiné osoby - § 214 - § 216.“ 55 Zákonodárce zakotvil pevné finanční částky formulující rozsah škody způsobené trestným činem přímo do ustanovení § 138 odst. 1. Výše škody způsobené trestným činem dle jednotlivých kategorii škod se dělí na: o
škoda nikoli nepatrná (nejméně 5.000,- Kč)
o
škoda nikoli malá (nejméně 25.000,- Kč)
o
větší škoda (nejméně 50.000,- Kč)
o
značná škoda (nejméně 500.000,- Kč)
o
škoda velkého rozsahu (nejméně 5.000.000,- Kč)
4.3.2. Trestný čin krádeže a jeho srovnání s předešlou právní úpravou Objektem trestného činu krádeţe je vlastnictví věci, dále drţba věci, ale i faktická dispozice s věcí. Drţení věci se kryje s drţbou podle občanského práva. Znamená jen faktický
54 55
Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 120. Novotný, O. A kol. Trestní právo hmotné II., Zvláštní část. 5. jubilejní, zcela přepracované vydání Praha: Aspi Publishing, 2007, str. 87.
31
stav záleţící v tom, ţe věc je v něčí moci. „Zákonodárce v trestním zákoníku v zásadě převzal formulaci krádeţe podle předchozí právní úpravy obsaţené v trestním zákoně z roku 1961.“ 56 „Objektivní stránka spočívá v tom, ţe pachatel si přisvojí cizí věc a zároveň splní alespoň jednu z následujících alternativních podmínek a to způsobí škodu nikoli nepatrnou, čin spáchá vloupáním, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůţkou bezprostředního násilí, čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě nebo čin spáchá na území, na němţ je prováděna evakuace osob.“ 57 Subjektem můţe být kdokoliv. Subjektivní stránka vyţaduje úmyslné zavinění. Úmysl musí zahrnovat celou objektivní stránku, tedy také přisvojení si cizí věci. "U vyšších forem kvalifikovaného jednání uvedených v odst. 4 a odst. 5 je trestná i příprava k trestnému činu krádeţe.“58 Ustanovení § 205 obsahuje v odstavcích 1 a 2 dvě samostatné základní skutkové podstaty, které obě vycházejí ze základní definice krádeţe, za kterou se povaţuje jednání pachatele spočívající v tom, ţe si "přisvojí cizí věc, tím ţe se jí zmocní," a doplňují ji některým dalším alternativním znakem. První skutková podstata, která je vymezena v odstavci 1, vyţaduje mimo přisvojení si cizí věci jejím zmocněním, aby pachatel naplnil ještě některý další znak uvedený alternativně v písmenech a) aţ e), tedy způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čin spáchal vloupáním, bezprostředně po činu se pokusil uchovat si věc násilím nebo pohrůţkou bezprostředního násilí, čin spáchal na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo čin spáchal na území, na němţ je prováděna nebo byla provedena evakuace osob. Druhá skutková podstata v odstavci 2 sankcionuje přisvojení si cizí věci jejím zmocněním za podmínky, ţe pachatel jiţ byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Jako jedna ze změn v novém trestním zákoníku u trestného činu krádeţe se nachází v ustanovení § 205 odst. 1 písm. e) tr. zák., kdy se jedná o úplně nové ustanovení a to " čin spáchá na území, na němţ je prováděna nebo byla provedena evakuace osob" začleněním tohoto nového ustanovení, byla reakcí na vzrůstající trestnou činnost, která se začala objevovat ve velmi častých případech, a to na místech, kde došlo k nějaké ţivelné pohromě. Pachatelé těchto podmínek přispívajících k páchání trestné činnosti často vyuţívali. V prvním odstavci § 205 trestního zákoníku přibyla moţnost uloţení další trestní sankce ("zákaz
56 57 58
Jiří Jelínek a kol. Trestní právo hmotné, 2. vydání. Praha: Leges, 2010, str 591. Marek Fryšták a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část, KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2009, str. 51 Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, str. 120.
32
činnosti"), která v minulém trestním zákoně ustanovení § 247 odst. 1, nebyla zanesena. Uloţení této trestní sankce bylo moţné dříve, aţ ve druhém odstavci. Trestní sankce za spáchání tohoto trestného činu zůstala na stejné výši ("odnětí svobody aţ na dvě léta"). K zásadní změně došlo v ustanovení § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Podle této samostatné skutkové podstaty jsou postihované osoby přísnější sazbou odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Tím, ţe krádeţe se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, ţe se jí zmocní, a to přestoţe byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán . Zákon zde tedy přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy trestného činu krádeţe, přičemţ vedle této recidivy, vázané na odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let před spácháním činu, nevyţaduje splnění ţádné další podmínky, tedy ani způsobení škody na cizím majetku nikoli nepatrné (5 000 Kč). Proto podle této skutkové podstaty lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody. V § 205 odst. 3 trestního zákoníku je hlavní podmínkou, aby pachatel způsobil "větší škodu"(nejméně 50.000,- Kč), kdy toto se výrazně liší od předešlé právní úpravy celého ustanovení § 247 trestního zákona, kde tato výše škody nebyla vůbec uvedena. K dalšímu rozšíření došlo v ustanovení § 205 odst. 4 tr. písm. a) tr. zákoníku " spácháli čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny". Tímto bylo reagováno na skutečnost, ţe pachatelé krádeţí se ve značné míře organizují a páchají tuto trestnou činnost ve větších skupinách a ne pouze jednotlivě. V dikci tohoto trestného činu přibilo další ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku "spáchá-li takový čin za stavu ohroţení státu nebo za válečného stavu, za ţivelné pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot nebo zdraví, veřejný pořádek nebo majetek" a další změna se zde objevila v § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kde z minulé právní úpravy místo "způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvláštní následek" pouze první část " způsobí-li takovým činem značnou škodu". Trestní sazba zde zůstala s porovnáním dřívější právní úpravy na stejné hodnotě a to odnětí svobody na dvě aţ osm let. Jako předposlední ustanovení je § 205 odst. 5 písm. a), b) tr. zákoníku, kde starý trestní zákon § 247 odst. 4 tr. zák. 140/61 Sb. znal pouze právní úpravu " způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu", kdy v nynější úpravě byla tato věta upravena § 205 odst. 5 písm. a) tr. zák. "způsobí-li uvedeným činem v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo" a dále k tomuto byla přidána další věta § 205 odst. 5 písm. b) tr. zák. a to "spáchá-li takový čin v úmyslu umoţnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§
33
309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312)." 59 Trestní sazba se zde v nové právní úpravě sníţila z maximální doby odnětí svobody o dva roky od předešlé právní úpravy, kdy nyní je trestní sazba odnětí svobody za spáchání trestného činu v tomto odstavci od pěti do deseti let. A jako poslední odstavec ustanovení § 205 je také novinkou přímo v tomto ustanovení a to je § 205 odst. 6 tr. zák., kdy "příprava je trestná".
5. Nové skutkové podstaty v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb.
V této části práce se pokusím přiblíţit některé z nových skutkových podstat obecné kriminality trestního zákoníku. Jako první bych uvedl trestný čin zabití dle § 141 trestního zákoníku. Jedná se o trestný čin, ve kterém je skutková podstata postihována méně závaţnými případy úmyslného usmrcení. Znaky trestných činů zabití a vraţdy se odlišují, kdy se povaţuje za méně morálně zavrţeníhodnější neţ spáchání trestného činu vraţdy. Neţ začal být nový trestní zákoník účinný (od 1.1.2010) tak do té doby nebyla tato skutková podstata vůbec zařazena v trestním zákoně. „Základní skutková podstata trestného činu zabití je uvedena v § 141 odst. 1 trestního zákoníku a zahrnuje zde vyjmenované případy, při nichţ pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku, nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, anebo v důsledku předchozího zavrţeníhodného jednání poškozeného. Ten, kdo se dopustí uvedeného jednání bude potrestán trestem odnětí svobody na tři aţ osm let, tedy trestem nesrovnatelně niţším neţ je trest deset aţ osmnáct let odnětí svobody za vraţdu podle § 141 odst. 1 trestního zákoníku.“ 60 „Za účinnosti dřívějšího trestního zákona byla jednání kvalifikovaná v trestním zákoníku jako zabití, posuzována jako trestný čin vraţdy dle § 219 trestního zákona, tedy výrazně přísněji neţ v současnosti. Tak tomu bylo přesto, ţe šlo o delikt spáchaný v afektu zapříčiněném silným rozrušením, strachem, úlekem nebo zmatkem pachatele, nebo o jednání,
59 60
Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. § 205 http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
34
k němuţ pachatele vyprovokoval svým jednáním poškozený, např. vydíráním, kuplířstvím, obchodováním s lidmi, týráním svěřené osoby apod.“ 61 Při posuzování, zda-li pachatel jednal v silném rozrušení, úmyslně, strachu, zmatku , úleku nebo z jiné omluvitelné pohnutky, je zapotřebí v trestním řízení vypracování znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. "Odnětím svobody na pět aţ patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ţeně, nebo c) na dítěti mladším patnácti let. (§ 141 odst. 2 trestního zákoníku). Osoba, která jedná způsobem uvedeným v § 141 odst. 2 trestního zákoníku, a to dle písm. a), b) nebo c), naplní znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zabití.“62 Další z nových trestných činů, uvádím trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti dle § 217 trestního zákoníku. Toto ustanovení, provádí závazky, vyplívající z Evropské úmluvy o praní vyhledávání, zadrţování a konfiskaci výnosů ze zločinu (č.33/1997 Sb.). Také na základě tlaku Rady Evropy byla skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti vyčleněna z ustanovení postihujících pouhé podílnictví, neboť jejím obsahem není jen převod výtěţku z trestné činnosti, ale zahrnujeme zejména různá nedbalostní jednání následující po spáchání trestné činnosti ve svém důsledku vedoucí k zahlazení či odstranění jejich stop z hlediska výnosů této trestné činnosti. Objektem trestného činu legalizace výnosů trestné činnosti z nedbalosti se rozumí cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Tím je poskytována i ochrana majetkovým vztahům na finančních trzích, na trhu výrobků a sluţeb a na ostatních trzích, pokud jde o původ peněz a jiných majetkových hodnot. Objektivní stránka u legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti spočívá v nedbalostním jednání pachatele, který jinému z nedbalosti umoţní zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině nebo jako odměna za něj. Na rozdíl od úmyslné legalizace výnosu z trestné činnosti dle § 216 trestního zákoníku se nedbalostní legalizace výnosů z trestné činnosti nevztahuje na věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem nebo jako odměna za něj. 61 62
http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a
35
Pachatelem můţe být v podstatě kdokoli, ale vzhledem k tomu, ţe musí jít o nedbalostní umoţnění zastření původu nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestným činem nebo jako odměny za něj jinému. Nemůţe být pachatelem tohoto trestného činu pachatel hlavního trestného činu. Z pohledu subjektivní stránky jde o nedbalostní skutkovou podstatu ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jako poslední novou skutkovou podstatu uvedu nebezpečné pronásledování dle § 354 trestního zákoníku. Jiţ od začátku účinnosti tohoto trestného činu se vţil do povědomí Anglický výraz "stalking". Tento výraz původně znamenal "stopovat zvěř". Z pohledu psychiatrie či kriminologie je slovo stalking chápáno jako zlovolné a úmyslné pronásledování a obtěţování jiné osoby, které má vliv na kvalitu ţivota oběti a ohroţuje její bezpečnost. Stalking je jednání pachatele, kterým svoji oběť kontaktuje pomocí dopisů, e-mailů, telefonátů, SMS zpráv, zasíláním různých dárků atd. Můţe docházet i k takovému jednání, kdy pachatel nejprve kontaktuje svoji oběť příjemným způsobem a snaţí se navázat i pouze minimální kontakt a později tato komunikace mezi pachatelem a objetí přejde v zastrašující a uráţející komunikaci ze strany pachatele. Jako další způsob pronásledování je např. fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup nebo po cestě zpět domů, čekání na oběť před domovem atd. Jako pachatelé bývají většinou lidé z blízkého okolí oběti (bývalý partner, spolupracovník, soused atd.) Ustanovení nebezpečného pronásledování uvádí, ţe se musí jednat o dlouhodobé pronásledování, kdy pronásledování vykonává různými způsoby a to vyhroţování z ublíţení na jeho zdraví nebo jinou újmu jemu nebo osobám jemu blízkým, vyhledáváním jeho osobní blízkosti nebo jeho sledováním, vytrvalým kontaktováním jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak, jeho omezováním v jeho obvyklém způsobu ţivota, zneuţívání jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, Za toto protiprávní jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. V případě, ţe se pachatel dopustí výše uvedeného jednání nebezpečného pronásledování vůči dítěti, těhotné ţeně, se zbraní nebo nejméně dvěma osobami, tak mu za toto jednání hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců aţ tři roky. Základní podmínky, aby mohlo dojít k obvinění pachatele ze stalkingu jsou tyto: jednoznačně zjistit, ţe pronásledovatel tak činí evidentně proti vůli oběti, pronásledování 36
oběti je intenzívní a pronásledování oběti je dlouhodobé v současné praxi je dohodnuta doba zhruba 4 aţ 6 týdnů. 6. Srovnání vybraných právních úprav v Trestném zákoně č. 300/2005 Z.z. Slovenské republiky V této kapitole bych chtěl nastínit rozdíly vybraných právních úprav trestných činů dle Trestného zákona č. 300/2005 Z.z. Slovenské republiky s právní úpravou trestných činů trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. České republiky. Jedná se o vybrané trestné činy, které jsou uvedeny v kapitole 4 (vraţda, vydírání a krádeţ). Vybral jsem si ke srovnání právní úpravu Trestného zákona č. 300/2005 Z.z. Slovenské republiky z důvodu, ţe tento je právní úpravě trestního zákoníku České republiky nejbliţší. Prvním ustanovením je trestný čin vraţdy dle 140 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Slovenský trestný zákon tento trestný čin zná také pod stejným názvem uvedeným v § 145 trestného zákona č. 300/2005 Z.z.. Mezi těmito ustanoveními jsou jisté rozdíly, kdy hlavní rozdíl se nachází ve druhém odstavci, kde v trestním zákoníku České republiky je uvedena kvalifikovaná skutková podstata (úmysl usmrtit s rozmyslem nebo po předchozím uváţení). Slovenská právní úprava uvádí ve druhém odstavci trestného činu vraţdy odkaz na odstavec č. 1 (na základní skutkovou podstatu), s tím , ţe pod písmeny a) – e) odst. 2 jsou uvedeny kvalifikované skutkové podstaty. Velký rozdíl mezi těmito ustanoveními je v trestních sazbách, kdy slovenská právní úprava umoţňuje pachateli trestného činu vraţdy uloţit mnohem přísnější trest odnětí svobody. Dalším trestným činem, který jsem vybral ke srovnání právních úprav České a Slovenské republiky je trestný čin vydírání. V české trestním zákoníku tento najdeme v § 175 tr. zák. Ve Slovenské právní úpravě je trestný čin "vydieranie" uveden v § 189 Z.z. Na první pohled je hned zřejmé, ţe obě právní úpravy vycházejí ze stejné skutkové podstaty. Trestní zákoník České republiky má mnohem více rozvedené znění odstavce 2, kdy ve Slovenské právní úpravě je znění jednotlivých odstavců strohé. Na druhou stranu je opět docela značný rozdíl v trestních sazbách za spáchání jednotlivých trestných činů, kdy slovenská právní úprava umoţňuje pachatelům uloţit větší tresty odnětí svobody. Jako poslední trestný čin, který jsem vybral ke srovnání právních úprav je trestný čin krádeţ dle § 205 trestního zákoníku. V právní úpravě Slovenské republiky tento trestný čin nalezneme v § 212 trestného zákona. Trestný čin krádeţe je postaven v obou právních úpravách na stejné objektivní stránce, která spočívá v tom, ţe pachatel si přisvojí cizí věc tím, ţe se ji zmocní. Po tomto jiţ v právních ustanoveních dochází k rozdílům, kdy ve Slovenské 37
právní úpravě je např. trestná krádeţ, kdy byl pachatel za obdobný čin v předcházejících 12 měsících postiţen. Zde je zřejmé, ţe Česká právní úprava je v tomto případě důraznější, kdy takového pachatele můţe postihnout v mnohem delším období, a to kdyţ byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Naopak v dalších odstavcích právní úpravy trestného zákona je opět moţnost uloţení pachateli většího trestu odnětí svobody neţ v právní úpravě trestního zákoníku.
38
7. Závěr Po novém kodexu volala celá justiční praxe uţ roky. Všechny profesní organizace a to advokátní komory, Soudcovské unie i Unie státních zástupců návrh nového trestního zákoníku podporovala, takţe v Parlamentu byl návrh trestního zákoníku předloţen ke schválení jiţ dne 21.7. 2004, kdy ve finální fázi byl Parlamentem odmítnut. Po změnách a doplnění byl návrh trestního zákoníku schválen oběma komora poslanecké sněmovny na přelomu let 2008 aţ 2009 a tímto nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nabyl účinnost dne 1.1.2010. Trestní zákoník nahradil platný trestní zákon přijatý uţ v roce 1961. V té době se v něm projevovala tehdejší státní ideologie na základě sovětského vlivu. Průběhu své platnosti a to několika desetiletí byl několikrát novelizován, kdy stále zůstával nemoderní normou uţ svou koncepcí. Tento nový trestní zákoník přinesl po téměř padesáti letech přehledný, srozumitelný, moderní a apolitický kodex českého trestního práva. Došlo k zásadní změně, a to v pojmu trestného činu, tj. z materiálního na formální dle § 13 odst. 1 tr. zákoníku. Zavedlo se nové rozdělení trestných činů na přečiny a zločiny. Dále se změnil systém trestů, kdy se objevily a mohly být vyuţívány tzv. alternativní tresty. Těmito novými tresty jsou domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Dále byly začleněny nové moderní skutkové podstaty trestných činů, kterými se reaguje na potřeby naší společnosti, ale i na začlenění našeho práva do evropského právního systému. Některé jiné trestné činy naproti tomu byly vypuštěny. Můţeme zde uvést např. nedovolenou výrobu lihu, coţ bylo oceněno hlavně na území, kde docházelo nejvíce k výrobě vlastního alkoholu(Jiţní Morava). Zavedení nového trestného činu nebezpečné pronásledování tzv. Stalking, bylo velmi důleţité, kdy minulá právní úprava tento druh rozmáhajícího se protiprávního jednání dostatečně nepotírala. Tímto začal nový trestní zákoník trestat závaţné případy pronásledování nebo slídění, které nebyly dle minulé právní úpravy trestněprávně postiţitelné. Nový trestní zákoník zpřísnil i postih u nejzávaţnějších trestných činů, kdy můţeme uvést např. brutální vraţdu. Zvýšila se horní hranice trestní sazby odnětí svobody z minulých 15 na nynějších 20 let, kdy výjimečným trestem je kromě doţivotního i trest odnětí svobody od 20 do 30 let, přičemţ v minulosti to bylo od 15 do 25 let.
39
Změny které doznaly trestné činy obecné kriminality po roce 2009, se dají i po docela krátké době povaţovat za přínos trestního práva hmotného zvláštní části. V praxi se objevují občas tzv. "mouchy", kdy bez těchto se neobejde asi ţádná nová právní úprava a je potřeba tyto v budoucí době upravit, aby nemohlo docházet k rozdílným výkladům těchto norem.
40
8. Resumé Changes of legal regulations of general crime offenses since 2009, I tried to bring in this thesis. It's a topic that touches both the general public and especially the criminal justice proceedings. Less than half a century has been in force Penal Code No. 140/1961 Coll., Which definetly was accompanied by several amendments, which responded to the development of the political system in the country and the main pressure consolidation of the former communist regime. To one of the most profound changes occurred in the legal legislation after 1989, when he had to be shed into the Criminal Code of democratic concepts. Upon entry into the Criminal Code took decades before there was a major fundamental change and to recast the criminal law. Created a new criminal code regulation No. 40/2009 Sb, which definetly drawn in certain parts of the old Criminal Code. At the same time in the penal code were included in the new constituent elements of criminal acts. In contrast, the new legislation have been deleted and a provision of criminal offenses. In the first main part contains an analysis of new legislation on crimes against life and health, which are located in the first head of the Criminal Code. As one of the most interesting of crimes listed in Title I of the first analysis of past legislation chose the crime of murder under § 140 Criminal Code. Code. This section is mainly presented that there has been significant changes in the actual crime, which has been the emergence of the Criminal Code to include a new offense of manslaughter, which began to consistently affect different cases of intentional killing. In the second part contains an analysis of the crime extortion under § 175, which is located in the second head in the first part of a special section of the Criminal Code. Here is presented a slight difference in changes in rates for committing a criminal offense and the minor changes in certain passages. In the final analysis of the legal regulations of the old and the new Criminal Code offense of theft provided by § 205 Criminal Code. Code. This is the most frequently committed crime so I chose this also in the analysis. The very nature can say that this law great changes as the biggest change is the emergence of actual facts and § 205, paragraph 2 of the Criminal. Code. where criminal code punishes repeated criminal theft rate higher than those punished in the previous period. I also mentioned the work of the creation of new elements of criminal offenses arising from the needs of society begin to punish crime, which had previously been defined. At the very end of the paper provides a comparison of the Criminal Code law No. 40/2009 41
Coll., The Czech Republic with legislation of criminal law No. 300/2005 Coll., Slovak Republic. The topic I chose to develop the thesis because the Penal Code introduced new legislation to modern facts and revise existing ones that need our ever evolving society. Along with the development of society is evolving and new criminal offenses, where no changes to the Criminal Code would not be able authorities to face criminal proceedings criminals.
42
Seznam použité literatury Monografie: Adamová K. - Mates. P.: Právní pověry. Praha 1996, s. 114-115. Azud, J.: In Právný obzor, 1993, s. 295. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné obecná část, 2009, s. 26-34. Jan Chmelík a kolektiv: Trestní právo hmotné zvláštní část, 2009, s. 61-62, 119-120 Jiří Jelínek a kol. Trestní právo hmotné, 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s 535, 591 Klučka, J.: Mezinárodné právo a právny poriadok Slovenskej republiky. In: Právny obzor, 1993/4. s. 45. Kriminalistický sborník SPECIÁL číslo VI 2009 Marek Fryšták a kol. Trestní právo hmotné, zvláštní část, KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2009, s. 27, 51 Novotný, O. A kol. Trestní právo hmotné II., Zvláštní část. 5. jubilejní, zcela přepracované vydání Praha: Aspi Publishing, 2007, s 87. Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky – Komentář, 2 díl Linde Praha 1999, Prezentace zák č. 40/2009 Sb.,kpt. Mgr. Kateřina Hřebačková, kpt. Mgr. Bc. Ondřej Rudolf, Vyšší policejní škola v Brně, Březen 2010 Šámal, P. a kol., Trestní zákoník II. § 140 aţ 421. Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2010, s. 1294, 1514 Vojáček Ladislav, 1952: České právní dějiny, 2010, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s. 622-631.
Internetové odkazy: www. nsoud.cz www.ipravnik.cz www.e-advokacie.cz www.epravo.cz www.mvcr.cz http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html
43
http://www.epravo.cz/top/clanky/nova-era-trestniho-prava-hmotneho-stary-zakon-vs-novyzakon-59450.html http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d25788v34148-k-zasade-zakazureformationis-in-peius-k-opravneni-obvineneho/?search_query=+%24type%3D10 http://ihned.cz/1-10066260-44431410-000000_mail-6a http://marmolata.gacr.cas.cz/wp-content/uploads/2008/02/grantovy system2008.pdf http://vrtek.ic.cz/trest/TZsDZ.html http://http://macbookintruder.posterous.com/complaint-against-me-has-just-been-raised http://portal.justice.cz/nsz/soubor.aspx?id=82741 http://sex.systemic.cz/archive/cze/textbook2011/12%20-%20Mitlohner.pdf http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=208777&FileName=zz200900005-0208777&Rocnik=2009
Právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 285/2002 Sb.,transplantační zákon Zákon č. 300/2005 Zb., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů
44
Příloha - Tabulky k lepší orientaci ve změnách systematiky trestných činů v trestním zákoníku
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
