Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Bakalářská práce Podvod, jeho druhy a vývoj od roku 1989 Roman Chudáček 2010/2011

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Podvod jeho druhy a vývoj od roku 1989 zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

Roman Chudáček

Poděkování Chtěl bych na tomto místě poděkovat vedoucímu své práce prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc. za jeho ochotu a podnětné připomínky při zpracování mé bakalářské práce.

Obsah 1. Úvod

5

2. Historie úpravy trestného činu podvodu od roku 1950 do současnosti

7

3. Podvod a jeho druhy de lege lata 3.1. Podvod (§ 209 trestního zákoníku)

10 10

3.1.1. Objekt

10

3.1.2. Objektivní stránka

11

3.1.3. Subjekt

12

3.1.4. Subjektivní stránka

12

3.1.5. Specifika trestného činu podvodu

13

3.2. Zvláštní druhy podvodu 3.2.1. Pojistný podvod (§ 210 trestního zákoníku)

15 15

3.2.1.1.

Objekt

16

3.2.1.2.

Objektivní stránka

16

3.2.1.3.

Subjekt

17

3.2.1.4.

Subjektivní stránka

18

3.2.1.5.

Specifika trestného činu pojistného podvodu

19

3.2.2. Úvěrový podvod (§ 211 trestního zákoníku)

20

3.2.2.1.

Objekt

21

3.2.2.2.

Objektivní stránka

21

3.2.2.3.

Subjekt

22

3.2.2.4.

Subjektivní stránka

22

3.2.2.5.

Specifika trestného činu úvěrového podvodu

22

3.2.3. Dotační podvod (§ 212 trestního zákoníku)

23

3.2.3.1.

Objekt

24

3.2.3.2.

Objektivní stránka

24

3.2.3.3.

Subjekt

25

3.2.3.4.

Subjektivní stránka

26

3.2.3.5.

Specifika trestného činu dotačního podvodu

26

4. Typologie pachatele trestného činu podvodu

27

5. Srovnání s vybranou zahraniční právní úpravou

29

5.1.Podvod (§221 trestného zákona)

29

3

5.2.Úvěrový podvod (§222 trestného zákona)

30

5.3.Pojistný podvod (§223 trestného zákona)

31

5.4.Kapitálový podvod (§224 trestného zákona)

31

5.5.Subvenční podvod (§225 trestného zákona)

32

6. Podvod de lege ferenda

34

7. Závěr

36

Použitá literatura

38

Resumé

41

Příloha č. 1 – trestný čin podvod

42

Příloha č. 2 – trestný čin pojistný podvod

47

Příloha č. 3 – trestný čin úvěrový podvod

49

Příloha č. 4 – trestný čin dotační podvod

50

Příloha č. 5 – slovenská úprava trestného činu podvod a jeho druhů

51

4

1. Úvod Trestný čin podvodu a jeho zvláštní druhy představuje velice rozšířený druh trestného činnosti a daleko přesahuje hranice České republiky. Jedná se o majetkovou trestnou činnost, která je provedena nenásilně a promyšleně a je svým charakterem a způsobem páchání velice závažná. Už z jejího charakteru zejména tím, že se proti této trestné činnosti nelze jednoduše bránit standardním zabezpečením, které se používá proti jiné majetkové trestné činnosti, jako jsou různé mechanické

či elektronické zabezpečovací systémy.

Každá osoba jednotlivě s touto trestnou činností může bojovat pomocí svého vlastního rozumu a přemýšlení o tom, co je mu nabízeno a kým. Cílem této práce je uvést problematiku trestného činu podvodu včetně jeho druhů de lege lata, jak jsou popsány v zákoně č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. Po krátkém úvodu bude práce zahájena historickým vývojem této trestné činnosti od roku 1950, kdy tato kapitola je doplněna přílohou, ve které jsou vypsány doslovné úpravy skutkové podstaty tak, jak se historicky s jednotlivými změnami či novelami měnily. V další kapitole je rozebrána skutková podstata trestného činu podvodu a jeho zvláštních druhů, pojistného podvodu, úvěrového podvodu a dotačního podvodu podle právní úpravy de lege lata. Trestný čin podvodu bude blíže rozebrán společně s jeho jednotlivými druhy. Ke každému zmíněnému trestnému činu bude uveden i vhodný příklad z praxe, který vystihuje problémy při dokazování trestné činnosti. Následovat bude i jeho srovnání se zahraniční zákonnou úpravou, která se bude zaměřovat na Slovenskou republiku a její zákonnou úpravu podvodného jednání. Vzhledem k tomu, že podvodného jednání se dopouští široká škála osob nejrůznějšího věku, vzdělání či společenského postavení, pokusíme se v další kapitole rozdělit jednotlivé pachatele, kteří se této trestné činnosti dopouští, podle určitých společných kritérií. Před samotným ukončením práce a závěrečným shrnutím samozřejmě při této trestné činnosti nezapomeneme ani na kapitolu pojednávající o doporučení v duchu de lege ferenda.

5

Jak je již výše uvedeno, tato práce obsahuje i přílohu, kde jsou pro přehlednost zařazeny doslovné citace skutkových podstat právní úpravy trestného činu podvodu a jeho zvláštních druhů (pojistný podvod, úvěrový podvod a dotační podvod) s ohledem na jejich historický vývoj až do současného stavu. V příloze je také uvedena citace trestně právní úpravy této problematiky ve Slovenském právním řádu.

6

2. Historie úpravy trestného činu podvodu od roku 1950 do současnosti Z historického pohledu byl trestný čin podvodu upravován již zákonem č. 117/1852 ř.z. Rakouský zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl převzat do právního řádu československé republiky zákonem č. 11/1918 Sbírky. Trestný čin podvodu byl upraven v I. Díle nazvaném O zločinech, v hlavě 23 nazvané O podvodu, podvodném úpadku a poškození cizích věřitelů v § 197 - § 205, jednalo se pouze o jeden obecný podvod, který nebyl členěn na žádné druhy. Tato právní úprava platila až do 31.7.1950. Zákon č. 11/1918 Sbírky, který trestný čin podvodu upravoval byl zrušen zákonem č. 86/1950 Trestní zákon, který byl účinný od 1.8.1950. V tomto zákoně byl trestný čin podvodu upraven v hlavě osmé nazvané Trestné činy majetkové, zvláštní části trestního zákona v § 249. V tomto zákoně opět nebyl podvod dělen na nějaké zvláštní druhy, neboť to ani nebylo s ohledem na tehdejší hospodářské poměry nutné. K dokonání trestného činu se vyžadoval vznik škody, za což bylo považováno snížení hospodářské hodnoty majetku či situace, kdy poškozená osoba nedostala to, na co měla nárok. Tato právní úprava byla nahrazena zákonem č. 140/1961 Trestní zákon (dále i „tr. zák.“), který nabyl účinnosti 1.1.1962, zde byl trestný čin podvodu popsaný v § 250 deváté hlavy zvláštní části. Větší úprava skutkové podstaty trestného činu podvodu byla provedena k 1.7.1990 účinností zákona č. 173/1990Sb., kde byla skutková podstata trestného činu podvodu upravena s ohledem na změnu vývoje ve společnosti po listopadu roku 1989. Dále již docházelo jen k drobným úpravám této skutkové podstaty. Důležitý milník ve vývoji trestného činu podvodu se odehrál 1.1.1998 nabytím účinnosti zákona č. 253/1997 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 140/1961 Sb. Zejména zavedl nové skutkové podstaty k podvodu lex specialis, pojistný podvod § 250a a úvěrový podvod § 250b trestního zákona. Úvěrový podvod v sobě zahrnoval nejen podvod při jednání směřující k útoku na prostředí úvěrových produktů, ale byla v něm zohledněna i problematika subvencí a dotací. Doplnění trestního zákona o nové skutkové podstaty pojistný podvod a úvěrový podvod bylo zjevně opodstatněné, neboť důvodem k jejich zavedení nebyla jen skutečnost, že zejména pojištění majetku bylo zneužíváno k protiprávnímu získání pojistného plnění, ale ukázalo se, že k postihu všech forem protiprávního jednání nedostačuje "obecná" skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250, která zahrnuje pouze jednání, kde

7

již vznikla majetková újma. Ne všechny případy, kdy se pachatel dopouští jednání, které k podvodnému obohacení teprve směřuje, lze postihnout jako vývojová stadia trestného činu podvodu.1 Obdobně bylo navrženo, aby byla mezi trestné činy proti majetku zařazena i zvláštní skutková podstata trestného činu podvodu, která by postihovala jednání zejména v úvěrové oblasti, neboť obdobně jak tomu bylo u pojistného podvodu nebylo možno ve všech případech ochránit před útoky v rámci uzavírání úvěrové smlouvy a čerpání úvěrů, spočívající v předkládání a využívání nepravdivých údajů, příp. užití čerpaných finančních prostředků na jiný než sjednaný účel. Stejně tak měla tato zvláštní skutková podstat ochránit společnost před útoky v rámci čerpání dotací a subvencí. Trestní sazby nově zavedených skutkových podstat odpovídaly trestním sazbám uvedeným v § 250 postihující obdobné jednání. Poslední současnou změnou celé problematiky trestného činu podvodu a jeho zvláštních druhů byla provedena k 1.1.2010 zákonem č. 40/2009 Trestní zákoník (dále i „TRZ“). Jedná o zcela nový trestní kodex, který svým uspořádáním reaguje na současný hospodářský stav a potřeby celé společnosti, který již nevyhází z doby dávno minulé. Toto je již patrné s ohledem na řazení hlav zvláštní části zákona, kde je zohledněna míra společenského vnímání a závažnosti jednotlivých trestných činů. Co se týká trestného činu podvodu a jeho druhů, tak ty jsou umístěny v hlavě páté (trestné činy proti majetku) zvláštní části v § 209 podvod a jeho zvláštní druhy § 210 pojistný podvod, § 211 úvěrový podvod a nově je zde zavedena skutková podstata v § 212 dotační podvod. Osnova zachovává zvláštní typy podvodů, které dále vzhledem ke zkušenostem z praxe doplňuje a propracovává. Tato zvláštní úprava pojistného a úvěrového podvodu je odůvodněna tím, že takové jednání, které tyto skutkové podstaty popisují, je jen obtížně postižitelné podle obecné skutkové podstaty podvodu, přičemž, jak ukázaly zejména devadesátá léta minulého století, má jednání jimi postihované, které se dotýká zvláště činnosti pojišťoven a bank, dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku republiky jako celku. 2

___________________________________ 1

Vláda ČR, Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb. k bodu 27 Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 25.2.2008 k návrhu nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) Část druhá, zvláštní část, hlava V. k § 208 až 210 2

8

U trestného činu podvodu bych zejména poukázal na dikci „odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“ (§209 odst.2 TRZ). Tato úprava v předchozím trestním kodexu účinném do 31.12.2009 nebyla obsažena. Z uvedeného je patrné, že trestní zákoník chce reagovat i na opakování trestné činnosti osob bez ohledu na později možné zohledněni recidivy při rozhodování o trestu, kdy již samotná skutková podstata trestného činu podvodu dle § 209 v takovém případě postihuje pachatele vyšší trestní sazbou. Podobné změny se dostalo i zvláštním druhům podvodu, kdy u pojistného podvodu dle § 210 a shodně i u úvěrového podvodu dle § 211 TRZ je nově v odstavci 3 uvedeno „odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“ (§210 odst.3, § 211 odst. 3 TRZ). Obdobně na tuto problematiku reaguje i nově vzniklá samostatná skutková podstata trestného činu dotačního podvodu dle § 212, která má zmiňovanou podmínku totožně obsaženou v odstavci 3. Byť se obecně o novém trestním kodexu zákonu č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník hovoří jako o kodexu, který ve srovnání s předchozím zákonem č. 140/1961 Sb. Trestní zákon zpřísňuje trestní sazby za jednotlivé trestné činy, v případě trestně právní úpravy podvodu a jeho druhů se trestní sazby za jednání naplňující skutkové podstaty těchto trestných činů snížily a to z dvanácti let odnětí svobody na deset let.

9

3. Podvod a jeho druhy de lege lata Trestný čin podvodu je svým způsobem „čistého“ průběhu spáchání trestné činnosti, kdy není k získání požadovaného cíle zapotřebí užít násilí ani jiné fyzické překonávání překážky, velice rozšířenou trestnou činností. Již ze své podstaty existuje tento druh trestného činu se vznikem civilizovaného lidstva, kdy se spolu s civilizací rozvíjel zájem jednotlivce, či skupin obohatit se lstí na úkor jiného. Svojí skutkovou podstatou trestný čin podvodu zabírá široké pole počínání a tímto do svého spektra zahrnuje i jeho zvláštní druhy. Postupem času, s ohledem na vývoj hospodářství, vznikla potřeba určité spektrum podvodné trestné činnosti specializovat do zvláštních skutkových podstat jako je pojistný, úvěrový či dotační podvod, které jsou ve vztahu ke skutkové podstatě podvodu speciální právní úpravou. V souvislosti s podvodem lze hovořit o obecném podvodu, byť trestní právo hmotné takto o trestném činu podvodu dle § 209 trestního zákoníku nehovoří, a jeho zvláštních druzích, které se zaměřují již na podvodnou delikvenci sahající do určitého hospodářského odvětví. V současné době je již připravována novela trestního zákoníku označená jako sněmovní tisk č. 118/0, která byla zamítnuta v prvním čtení. Ani ta ovšem neobsahovala žádné změny, které by se dotýkaly trestného činu podvodu či jeho zvláštních druhů. Podobně je na tom i vládní návrh zákona č. 297/0, který by měnil zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. 3.1 Podvod (§ 209 trestního zákoníku) Trestný čin podvodu dle § 209 trestního zákoníku je vzhledem ke svým zvláštním druhům upraven obecnější úpravou, která je svým způsobem schopna absorbovat i jednání spadající do zvláštních druhů podvodu, byť ne ve všech jejích podobách.

3.1.1 Objekt Objektem trestného činu podvodu je ochrana majetkové hodnoty, což vyplývá již z úpravy hlavy V zvláštní části trestního zákoníku, kam je trestný čin podvodu systémově umístěn. Majetkovou hodnotou nemusí být jen hmotná věc, či finanční prostředky, ale také pohledávky, příp. jiná majetková práva, která nepatří osobě pachatele, nebo nenáleží výlučně pachateli. Trestný čin podvodu ve srovnání se svými zvláštními druhy zahrnuje

10

nejširší oblast chráněného zájmu, neboť u úvěrového, pojistného či dotačního podvodu jsou chráněny majetkové vztahy pouze v dané speciální oblasti. 3.1.2 Objektivní stránka Objektivní stránkou trestného činu podvodu je obohacení sebe, nebo jiné osoby uvedením někoho v omyl, využitím něčího omylu, nebo zamlčení podstatných skutečností. V současné úpravě skutkové podstaty shledávám vhodně řešenou úpravu jednání, kterým dojde k obohacení jiné osoby, neboť v případě, že by nebylo obohacení jiné osoby než pachatele takto upraveno mohlo by docházet k tomu, že by pachatel svým jednáním obohatil jinou osobu, která by s ním byla v příbuzenském nebo jiném např. obchodním vztahu a takové jednání by nebylo možno označit za trestný čin podvodu. K podvodnému jednání pachatele u trestného činu podvodu by bylo možno říci, že je prostředkem k tomu, aby ke škodě cizího majetku obohatil sebe nebo někoho jiného. To znamená, že z hlediska naplnění znaků citovaného trestného činu je relevantní jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty (např. peněz) z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo někoho jiného. Jen takové jednání totiž může být v příčinné souvislosti s následkem, který má podobu úbytku majetku na straně poškozeného. Jednání, které spadá do stadia poté, co se zmíněný transfer uskutečnil, již tuto povahu nemá a nemůže být proto považováno za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků citovaného trestného činu. 3 Konstrukce slovního spojení „obohacení sebe, nebo jiné osoby“ v základní skutkové podstatě si všímá i judikatura, která hovoří, že v případě, kdy se v průběhu dokazování nepodařilo objasnit, koho pachatel obohatil svým jednáním, nelze hodnotit jako nenaplnění tohoto zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 podle § 209 TZ). Podstatné pro posouzení uvedeného zákonného znaku totiž není přesné zjištění, kdo byl jednáním pachatele obohacen, nýbrž zda jednáním pachatele došlo k obohacení jeho či jiné osoby. 4 Trestný čin podvodu připouští tři způsoby spáchání a to uvedením v omyl, využitím ___________________________________ 3 4

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2010 sp. zn. 7 Tdo 486/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.3.2010 sp. zn. 4 Tdo 248/2010

11

omylu, nebo zamlčením podstatných skutečností. U uvedení v omyl se předpokládá aktivní jednání, konání pachatele, kterým vyvolává dojem skutečnosti, která se neshoduje s realitou. Uvedení v omyl může být vyvoláno lstí, nebo může jít pouze o nepravdivou informaci. Využitím omylu je chápáno jednání spočívající v chybném vnímání reality poškozeným, přičemž pachatel chybné vnímání reality přímo nevyvolal, neboť omyl poškozeného existoval již před započetím jednání pachatele. Zamlčením podstatných skutečností je chápáno jednání pachatele kdy tento zamlčí rozhodné skutečnosti, při jejichž znalosti by celá situace dopadla jinak, tedy smlouva mezi pachatelem a poškozeným by nebyla uzavřena, příp. by nebylo poskytnuto nějaké plnění. Z uvedeného je patrné, že nebylo cílem zákonodárce postihovat uvedení jakýchkoliv nepravdivých skutečností. Záleží na konkrétních okolnostech každého jednotlivého jednání, tedy na takové, které nemají na výsledek jednání žádný vliv, není třeba reagovat trestním právem.

3.1.3 Subjekt Obecně lze říci, že subjektem trestného činu podvodu, čili osoba pachatele může být pouze fyzická osoba, která v době spáchání trestného činu měla požadovaný věk ve smyslu § 25 trestního zákoníku a byla příčetná podle § 26, příp. zmenšeně příčetná ve smyslu § 27 trestního zákoníku. Subjektem trestného činu se rozumí fyzická osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky jeho skutkové podstaty ve všech jeho zákonných formách. 5 Subjektem, neboli pachatelem trestného činu podvodu se budeme blíže zabývat v kapitole č. 4 Typologie pachatele trestného činu podvodu. 3.1.4 Subjektivní stránka V případě trestného činu podvodu se z hlediska subjektivní stránky jedná o úmyslný trestný čin, kdy k naplnění zákonných znaků subjektivní stránky je vyžadováno, aby bylo prokázáno, že pachatel jednal v úmyslu se obohatit již v okamžiku svého konání směřujícím k požadovanému výsledku. Skutková podstata trestného činu podvodu totiž vyžaduje, aby pachatel měl ___________________________________ 5

Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck 2009, s. 189.

12

podvodný úmysl již v době, kdy začne naplňovat objektivní stránku tohoto trestného činu. Pokud např. úmysl "podvést" získá

až v průběhu takového jednání,

nebo

dodatečně ( např. rozhodne se úvěr použít bez souhlasu věřitele na zcela jiný účel), uvedeného trestného činu se nedopustí, ačkoliv výsledek a subjektivní vztah pachatele k němu je stejný.6 3.1.5 Specifika trestného činu podvodu Je zapotřebí se zmínit, že případ, kdy dlužník nesplatí svůj závazek ve sjednané lhůtě, příp. závazek nesplatí vůbec, ještě nedokazuje, že uvedl věřitele v omyl a tím se dopustil trestného činu podvodu. V takovém případě je také nutné poukázat na čl. 8 Listiny základních práv a

svobod, kde je uvedeno, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven

svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. „Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku“ (Hlava druhá, oddíl první čl.8 odst.2 Listina základních práv a svobod). V praxi se často vyskytuje snaha osob, které jsou nějakým způsobem poškozeny, a to zejména při své podnikatelské či jiné obchodní činnosti řešit své spory, či vymoci si nějaké nezaplacené plnění pomocí trestní represe a k řešení svých sporů se obracejí na orgány činné v trestním řízení podáním trestního oznámení, neboť civilní soudy jsou časově i finančně velice náročné. Tehdy samozřejmě s přihlédnutím k výše citovanému čl. 8 Listiny základních práv a svobod lze konstatovat, že v případě, pokud je o soukromoprávní vztah, je třeba trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od těchto účastníků lze pak požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné prostředky (např. v podobě výpisu z katastru nemovitostí, který představuje lehce dostupný autentický zdroj informací o stavu určité nemovitosti)7 K takovému jednání vyzývá i § 43 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku, kde je uvedeno „účastníci občanskoprávních vztahů jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.“ Proto za situace, kdy v rámci předmětného vztahu poškozený sám svou zjevnou neopatrností, které se mohl snadno vyvarovat, přistoupil k nejisté finanční dispozici a vynaložil finanční prostředky, ___________________________________ 6 7

Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 12.6.1997 k zákonu č. 253/1997 Sb. Bod 27 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2010 sp. zn. 7 Tdo 486/2010

13

pak se s důsledky této nejistoty musí také sám vypořádat, a to za použití prostředků soukromého práva. Z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné,

aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla

nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů. Trestním postihem není totiž možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví určené k ochraně majetkových práv a zájmů. 8 Dalším podobným případem, který se také často vyskytuje a je zmiňován v různých trestních oznámeních je uvedení v omyl a tedy podvedení, jak bývá v oznámeních citováno, soudu při probíhajícím civilně obchodně právním soudním řízení. Tímto problémem se již zabývá judikatura, kde je výslovně uvedeno, že není možné spatřovat naplnění zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvod spočívající v tom, že pachatel „uvede někoho v omyl“, neboť soud, který v civilním řízení o takovém podání rozhoduje, nelze považovat za subjekt, jejž by tímto způsobem mohl být uváděn v omyl. 9 Při řešení otázky zda lze podáním žaloby k soudu naplnit znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. „uvede někoho v omyl“ lze odkázat již na judikaturu z první republiky, podle které v podání žaloby k soudu i kdyby vycházela z vědomě nepravdivých tvrzení, nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu.10 Rozhodnutí argumentuje tím, že žalovaný má v řízení možnost se nároku bránit, nesprávná tvrzení žalobce vyvracet a civilní soud je povinen věc náležitě objasnit. 11 O sporném řízení civilním přitom platí, že je ovládáno zásadou projednací, dle níž výsledek důkazního řízení odvisí zásadně od iniciativy účastníků řízení. Zásada projednací přitom umožňuje žalovanému nesprávným a případně i úmyslně nepravdivým tvrzením žalobce se bránit a vyvracet je. S ohledem na výše uvedené je více než patrné, že soud je místem nalézání práva a také s ohledem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je patrné, že soud, který vede civilní řízení není možné uvést v omyl s odkazem na skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Osobně se přikláním k těmto výše uvedeným stanoviskům. Domnívám se, že pokud ___________________________________ 8

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2010 sp. zn. 7 Tdo 486/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2005, sp. zn. Rt 11 Tdo 229/2004 10 Sbírka rozhodnutí NS 1919-1948, Vážný, č. 393/1921 11 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2005, sp. zn. Rt 11 Tdo 229/2004 9

14

je v podání žaloby, nebo i v řízení před soudem uvedena jednou stranou sporu nějaká nepravda, či je záměrně soud lživě informován o nějaké skutečnosti, příp. jinak klamán, může tyto skutečnosti druhá strana sporu ihned namítat a dokládat informace, které tyto skutečnosti vyvrací. Vždy je možnost na taková podání reagovat a na mylné skutečnosti v nich uvedené poukazovat. Nehledě na tyto skutečnosti soud ve své působnosti sám vyhodnocuje jak důležitost, tak i věrohodnost předkládaných skutečností či dokladů a tedy si sám na základě vlastního uvážení vyhodnotí čemu věřit a čemu naopak ne. 3.2 Zvláštní druhy podvodu Zvláštní druhy trestného činu podvodu, tedy skutkové podstaty pojistného, úvěrového či dotačního podvodu rozšířily skutkovou podstatu trestného činu podvodu o další formy podvodného jednání, které by sice bylo možno kvalifikovat i jako trestný čin podvodu, ovšem bylo by to ve značné míře obtížně prokazatelné. 3.2.1 Pojistný podvod (§ 210 trestního zákoníku) Pojistný podvod jako zvláštní druh trestného činu podvodu byl do trestního zákona implementován zákonem č. 253/1997 Sb., kterým k 1.1.1998 měnil a doplňoval zákon č. 140/1961 Sb. Tímto bylo reagováno na velký rozvoj hospodářství v České republice a s tím spojený i trh s pojistnými produkty. S rostoucím hospodářstvím se zvyšovaly i majetkové poměry osob a také se zvyšovala potřeba pojištění všeho druhu, jak životního tak neživotního. S rostoucím trhem v pojišťovnictví se rozvíjely i útoky spočívající v získání neoprávněného prospěchu z pojistného plnění. Na tento trend reagoval zákonodárce doplněním trestního zákona o zvláštní skutkovou podstatu nazvanou pojistný podvod. Důvodem zavedením pojistného podvodu jako samostatné skutkové podstaty nebyla jen skutečnost, že zejména pojištění majetku je v poslední době zneužíváno k protiprávnímu získání pojistného plnění. Ukazuje se, že k postihu všech forem protiprávního jednání nedostačuje "obecná" skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250, která zahrnuje pouze jednání, kde již vznikla majetková újma. Ne všechny případy, kdy se pachatel dopouští jednání, které k podvodnému obohacení teprve směřuje, lze postihnout jako vývojová stadia trestného činu podvodu. 12 ___________________________________ 12

Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 12.6.1997 k zákonu č. 253/1997 Sb. k bodu 27

15

Již při prvním pohledu na skutkovou podstatu pojistného podvodu je patrné, že oproti trestnému činu podvodu je rozdílná skladba popsaného skutku, kdy zejména uspořádání skutkové podstaty, které převažuje, kdy v odst.1 bývá uvedena základní skutková podstata a v dalších odstavcích skutková podstata kvalifikovaná, tak v případě pojistného podvodu, jsou v odstavci 1 i 2 skutkové podstaty základní, kdy v odst. 1 se charakter popisovaného jednání odlišuje od jednání uvedeného v odst. 2 a teprve od odst. 3 je popisována kvalifikovaná skutková podstata. Základní rozdíl mezi skutkovou podstatou trestného činu podvodu a pojistného podvodu spočívá v absenci znaku způsobené škody v základní skutkové podstatě pojistného podvodu (§ 210 odst. 1 TRZ). V tomto odstavci skutková podstata pojistného podvodu k dokonání nevyžaduje vznik majetkové či nemajetkové újmy. Z hlediska pojistného podvodu je základním pojmem pojistná smlouva, kterou se rozumí smlouva o finančních službách, v níž se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.13

3.2.1.1 Objekt Objektem trestného činu pojistného podvodu je stejně jako u trestného činu podvodu ochrana majetkové hodnoty, což vyplývá již z úpravy hlavy V zvláštní části trestního zákoníku, kam je trestný čin pojistného podvodu systémově umístěn. Ve srovnání s trestným činem podvodu, by se mělo jednat o činnost související s pojištěním, jednáním ohledně pojistné smlouvy či uplatnění nároku na pojistné plnění. 3.2.1.2 Objektivní stránka Objektivní stránkou trestného činu pojistného podvodu je „uvedení nepravdivých, nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, s likvidací pojistné události, nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění“ (§ 210 odst. 1 TRZ). Nepravdivými údaji je třeba chápat údaje, které vůbec neodpovídají skutečnosti, o ___________________________________ 13

§2 zákon číslo 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě

16

nichž mají vypovídat, a to byť jen o nějaké skutečnosti důležité pro uzavření pojistné smlouvy. Hrubě zkreslenými údaji je třeba chápat údaje mylné nebo neúplné, informující o okolnostech podstatných a důležitých pro rozhodování o uzavření pojistné smlouvy, které mohou vést k nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření pojistné smlouvy. V případě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů není zákonem vyžadováno, že musí jít o podstatné údaje, protože v tomto směru každou nepravdivou či hrubě zkreslenou informací, která je sdělována, a to ať už při uzavírání či změně pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události příp. uplatnění pojistného, nebo jiné obdobné plnění, může být podstatně ovlivněno rozhodování. Zamlčením podstatných údajů chápeme neuvedení jakýchkoliv údajů při sjednávání pojistné smlouvy, které jsou rozhodné nebo zásadní, tedy podstatné pro její uzavření. Jedná se tedy o takové údaje, které v případě, že by byly známy druhé straně by vedly k tomu, že by pojistná smlouva nebyla vůbec uzavřena, příp. by byla uzavřena, ale za podstatně jiných podmínek a to méně výhodných pro tu stranu, která právě tyto údaje zamlčela, či v její prospěch byly zamlčeny.

3.2.1.3 Subjekt Subjektem trestného činu pojistného podvodu může být z obecného pohledu zletilá a příčetná fyzická osoba. Na rozdíl od trestného činu podvodu může být pachatelem trestného činu pojistného podvodu každá osoba vyhovující výše uvedeným kritériím, ale k těmto vyjmenovaných připadá ještě podmínka vycházející již z podstaty tohoto trestného činu, že se musí jednat pouze o účastníka pojistné smlouvy, byť kteréhokoliv. V praxi pachatelem zpravidla bude pojistník, nebo pojištěný, kteří jsou povinni pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění. To platí i v případě, že jde o změnu soukromého pojištění. Stejnou povinnost má pojistitel vůči pojistníkovi a pojištěnému. 14 Blíže se pachatelem a tedy i subjektem trestného činu podvodu blíže zabýváme v kapitole č. 4 Typologie pachatele trestného činu podvodu.

___________________________________ 14

§ 14 odst. 1 zákona číslo 37/2004 Sb. O pojistné smlouvě

17

3.2.1.4 Subjektivní stránka Z hlediska subjektivní stránky se u pojistného podvodu jedná o úmyslný trestný čin, kde v porovnání s trestným činem podvodu dle § 209 trestního zákoníku není vyžadováno způsobení škody jak majetkové povahy. Proto ani nemusí úmysl pachatele nemusí k takové škodě spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění směřovat, i když zpravidla tomu tak bude. 15 Trestné je již uvedení nepravdivých skutečností při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy, přičemž není nutné, aby úmysl pachatele směřoval k vylákání pojistného plnění, nebo aby k vylákání pojistného plnění skutečně došlo. Pokud jde o sjednání pojistné smlouvy, není zde zapotřebí ani úmyslu způsobit škodu a tím méně pak způsobení škody. Trestné je již uvedení nepravdivých údajů z jakéhokoliv důvodu. V tom lze spatřovat neúčelné přepínání trestní represe na jednání, která ochranu nevyžadují.16 K názoru J. Tryngela se musím přiklonit, ovšem jen částečně. Na jednu stranu se mi také zdá nepřiměřené, pokud není vyžadován úmysl způsobit škodu

uvedením

nepravdivých informací při uzavírání pojistné smlouvy. V případě kdy je při sjednávání pojistné smlouvy uvedena např. jiná adresa bydliště, nebo telefonní kontakt ještě nutně neznamená, že by se taková osoba musela ze svého jednání trestně zodpovídat. Nehledě na to, že k takovým případům může docházet i náhodou, třeba administrativní chybou a v takovém případě by byla trestní odpovědnost osoby absurdní. Na druhou stranu však chápu snahu zákonodárce na ochranu druhé strany, tedy pojistitele, kterému by při uzavírání smlouvy měly být známy požadované informace v zájmu ochrany jeho majetku. V případě smluvního vztahu je již z logiky věci jasné, že obě strany by měly uvádět pravdivé informace. Nastíněný problém by se dal zmírnit úpravou uvedenou v kapitole č. 6 nazvané Podvod de lege ferenda Trestný čin pojistný podvod dle § 210 odst. 2 trestního zákoníku je úmyslným trestným činem, kde úmysl může směřovat k vyvolání pojistné události, nebo udržování stavu vyvolaného pojistnou událostí. Úmyslným vyvoláním pojistné události je třeba ___________________________________ 15 16

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 1887s Teryngel, J.: Nad trestní odpovědnosti podnikatele, ORAC Praha 1998, str. 134.

18

rozumět jednání, které úmyslně způsobí skutečnost, na základě které je povinností pojistitele poskytnou plnění, tedy kterým pachatel úmyslně vyvolá pojistnou událost. Například fingovaná dopravní nehoda. A úmyslným udržováním stavu vyvolaného pojistnou událostí rozumíme jednání pachatele, při kterém je pojistná událost, která nastala bez jeho příčiny, záměrně prodlužována či rozvíjena, kdy k udržování či rozvíjení pojistné události dochází v úmyslu pachatele zvýšit vznikající škodu. 3.2.1.5 Specifika trestného činu pojistného podvodu Odhalování pojistného podvodu snižuje i nízká míra chápání pojistného podvodu jako něčeho pro společnost špatného. Lidmi bývá tato trestná činnost chápána jako nevýznamná, neboť obecně se má za to, že pojišťovny mají dostatek finančních prostředků a nějaké neoprávněně vyplacené plnění jim nemůže ublížit. Navíc jsou pojišťovny chápány jako subjekty, které pouze vybírají vysoké částky na pojistném a v případě uskutečněného plněním, toto krátí, nebo zamítnou. Zejména z těchto citovaných důvodů je podvodně vylákané pojistné plnění v očích veřejnosti spíše chápáno jako jistý druh hrdinství. S ohledem na spáchání trestného činu pojistného podvodu se v praxi vyskytují problémy se stanovením místa spáchání skutku a s tím spojené rozhodnutí, který orgán činný v trestním řízení je místně příslušný k projednání a tedy který by se měl takovým skutkem zabývat. Většina pojišťoven využívá pro komunikaci se svými klienty tzv. call centra, tedy telefonní operátory. Tento způsob je pochopitelný, neboť operátory lze umístit na jedno místo v jedné kanceláři a klienti s nimi mohou komunikovat telefonicky odkudkoli a ve kteroukoli dobu. S tímto je ovšem spojen v praxi již zmiňovaný problém s určením místní příslušnosti. Pokud by se místo spáchání trestného činu posuzovalo dle místa, či okamžiku, užití nepravdivých údajů k uplatnění pojistného plnění, kdy k tomuto dochází právě prostřednictvím call center, bylo by místo spáchání takového činu vždy vázáno umístěním call centra. V případě, že pojišťovna má zřízeno pouze jedno centrum, tak by veškeré pojistné podvody byly řešeny pouze místně příslušným útvarem PČR, který má ve své místní působnosti umístěno právě toto call centrum. Takový přístup je ovšem značně pro trestní řízení neekonomický. Judikatura v tomto smyslu uvádí, že trestný čin je spáchán v okamžiku, kdy pachatel uplatní nárok na plnění z pojistné smlouvy. Za místo spáchání trestného činu je třeba považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku

19

trestného činu

17

, to ovšem neřeší problém, že k následku zřejmě dochází stále na jednom

místě s ohledem na sídlo pojišťovny, neboť velká řada pojišťoven v dnešní době již umožňuje dokládání potřebných dokladů k pojistné události prostřednictvím internetu a tudíž na dálku, kdy internetová aplikace je spravována v sídle pojišťovny a tudíž opět stále na jednom místě. K tomuto se již judikatura staví logicky, kdy hovoří o tom, že místem spáchání trestného činu pojistného podvodu je též místo kde došlo ke vzniku následku, neboli tedy místo kde nastal, nebo měl nastat následek trestného činu.18 Tato skutečnost již směřuje projednání takového skutku do místa, kde lze předpokládat, že by pachatel podvodně získané pojistné plnění čerpal, tedy do místa jeho podnikání či bydliště. 3.2.2 Úvěrový podvod (§ 211 trestního zákoníku) Stejně jako u pojistného podvodu byla do trestního zákona zakotvena zvláštní skutková podstata úvěrového podvodu účinností zákona č. 253/1997Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon. Rovněž tak podobným vývojem jako pojišťovnictví a s tím spojené pojištění, prodělala velký rozmach i oblast bankovnictví a s tím spojená nabídka úvěrových produktů, kdy se postupně vyvíjely i společnosti z nebankovního sektoru, poskytující spotřebitelské úvěry prakticky na cokoli. To umožnilo získat úvěr nejen majetným, ale úvěrové produkty se staly dostupné pro každého. S tímto je samozřejmě spojené i rozšiřování podvodů v této oblasti. Vzhledem k nastíněnému vývoji a také ke skutečnosti, že bankami projde velké množství finančních prostředků a také banky jako subjekty a jejich počínání drží vlastní chod ekonomiky, bylo třeba na situaci rozvíjejících se podvodných jednání spojených s úvěrovou smlouvou nějak reagovat a zajistit tomuto ekonomickému kapitálu i trestě právní ochranu. K tomuto se postavila Vláda ČR tak, že navrhla zvláštní skutkovou podstatu úvěrového podvodu. Její zavedení komentovala tím, že ne ve všech případech lze podle stávající skutkové podstaty trestného činu podle § 250 postihovat jednání spočívající v uvedení nepravdivých údajů v rámci jednání o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru (a obdobně i dotace nebo subvence), a tím spíše případy, kdy pachatel již poskytnutý úvěr použije na jiný než sjednaný účel. Přitom taková jednání výrazně poškozují banky a slouží ___________________________________ 17 18

Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 28.1.2010 sp.zn. 11 Td 1/2010 Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 28.1.2010 sp.zn. 11 Td 1/2010

20

k získání neoprávněné majetkové výhody toho, kdo se takového činu dopustí. 19 Zásadním rozdílem byla absence způsobení škody ve srovnání s podvodem jako takovým, kde je vyžadováno způsobení škody nikoli nepatrné. Tato zásadní změna ve srovnání s trestným činem podvodu reagovala na velkou míru jednání spočívající v používání nepravdivého potvrzení o zaměstnání za účelem vylákání úvěru, či získání zboží s využitím

úvěrového produktu (na splátky), kdy toto jednání bylo bezpečnostními

mechanizmy poskytujícími subjekty odhaleno a úvěr byl zamítnut. Zde vyvstala potřeba i na takové jednání reagovat.

3.2.2.1 Objekt Objektem trestného činu úvěrového podvodu je s ohledem na umístění skutkové podstat do V. hlavy zvláštní části trestního zákoníku, stejně jako u pojistného podvodu i podvodu ochrana majetkové hodnoty, s tím rozdílem, že se jedná o ochranu majetkové hodnoty při činnost související se smlouvou o úvěru. Zejména při sjednávání a čerpání úvěrových produktů. 3.2.2.2 Objektivní stránka Objektivní stránkou trestného činu úvěrového podvodu je „uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy či čerpání úvěru, příp. použití prostředků získaných účelovým úvěrem na jiný než určený účel bez souhlasu věřitele“ (§ 211 odst. 1,2 TRZ). Nepravdivými údaji je třeba chápat, stejně jako v případě trestného činu pojistného podvodu takové údaje, které vůbec nebudou odpovídat skutečnostem, o nichž mají vypovídat i v případě, kdy se jedná jen o nějakou skutečnost důležitou pro uzavření úvěrové smlouvy. Podobně budeme chápat hrubě zkreslené údaje, pod kterými si představíme neúplné či mylné údaje, informující o podstatných okolnostech důležitých pro rozhodování o uzavření úvěrové smlouvy, které by mohly vést k nesprávným závěrům o rozhodných skutečnostech pro uzavření takové úvěrové smlouvy. Pod zamlčením podstatných údajů bychom měli chápat neuvedení jakýchkoliv zásadních či rozhodných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, tedy podstatných pro ___________________________________ 19

Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 12.6.1997 k zákonu č. 253/1997 Sb. K bodu 27

21

uzavření takové smlouvy. Jinými slovy by se dalo říci, že jde o takové údaje, které v případě, že by byly známy druhé straně, vedly by k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla vůbec uzavřena, nebo by uzavřena byla, ale za podstatně jiných podmínek, a to zejména méně výhodných pro stranu, která právě takové údaje zamlčela, nebo v její prospěch byly zamlčeny. K pojmu určený účel bychom měli uvést, že v případě, že to není ve smlouvě o úvěru výslovně uvedeno, může dlužník poskytnuté peněžní prostředky od věřitele použít dle svého uvážení na jakýkoliv účel. Takové omezení může tedy vyplynout pouze ze smlouvy o úvěru, kde to však musí být výslovně uvedeno. S ohledem dikci subjektivní stránky úvěrového podvodu je patrné, že trestnost činu je vázána na úvěr s ním spojenou smlouvu, či jeho čerpání a nikoliv například na půjčku.

3.2.2.3 Subjekt Subjektem trestného činu úvěrového podvodu může být jako u každého trestného činu pouze fyzická osoba, která v době spáchání trestného činu dosáhla požadovaného věku, jak je uvedeno v § 25 TRZ a byla příčetná, nebo alespoň zmenšeně příčetná v souladu s § 26 TRZ, nebo § 27 TRZ. Na rozdíl od výše uvedených trestných činů, může být pachatelem trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku každá osoba vyhovující výše uvedeným kritériím a navíc se musí jednat o jednání v návaznosti na smlouvu o úvěru, nikoliv v návaznosti na jinou smlouvu týkající se peněžních prostředků (např. smlouva o půjčce). Může se jednat o kteréhokoli účastníka úvěrové smlouvy. Blíže se subjektem, neboli pachatelem trestného činu úvěrového podvodu budeme zabývat v kapitole č. 4 Typologie pachatele trestného činu podvodu. 3.2.2.4 Subjektivní stránka Subjektivní stránkou trestného činu úvěrového podvodu je úmysl, neboť se jedná o úmyslný trestný čin. V porovnání s trestným činem podvodu dle § 209 trestního zákoníku ovšem není vyžadováno způsobení škody. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu tak bude. 20 3.2.2.5 Specifika trestného činu úvěrového podvodu ___________________________________ 20

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 1903s

22

Dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku bude trestný i pachatel, který uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který ovšem řádně splácí. Také v případě § 211 odst.2 trestního zákoníku se jedná o úmyslný trestný čin, kde úmysl zde nemusí směřovat ke způsobení škody, proto je také trestné jednání pachatele, který řádně schválený úvěr použije na jiný účel než bylo ve smlouvě o úvěru jednáno, přestože úvěr řádně splácí. V těchto případech se ovšem domnívám, že je nutné uvážit povahu a závažnost trestného činu ve smyslu § 39 odst. 1,2 trestního zákoníku při stanovování druhu trestu a jeho výměry, příp. v odůvodněných případech i použití zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 trestního zákoníku a z ní vyplývajícího principu „ultima ratio“. 21 Zejména pak v praxi, kde se vyskytují i případy, že podobné jednání je odhaleno až po splacení úvěru. V případě, že má být trestně stíhán pachatel i za okolností, kdy nebyla způsobena žádná škoda, uvádí judikatura, že má-li v testu proporcionality obstát trestní stíhání úvěrového podvodu dle § 250b tr. zák., u něhož se v odstavci 1 nevyžaduje vznik škody, pak musí orgány činné v trestním řízení pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a to jak z hlediska reálného vlivu nepravdivého údaje na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz, tak z hlediska výše reálně hrozící škody, kde je třeba odlišovat podnikatelské a spotřebitelské úvěry. Zdrženlivost je namístě zejména tam, kde měl následný úvěrový vztah standardní průběh, úvěr byl řádně splácen, a kde tedy obavy vyjádřené v hrozbě trestněprávního postihu vůbec nenašly naplnění. 22 3.2.3 Dotační podvod (§ 212 trestního zákoníku) Trestný čin dotační podvod dle § 212 tr. zákoníku byl jako samostatná skutková podstata zaveden do trestního zákoníku s účinností zákona č. 40/2009 Sb Trestní zákoník. Tato skutková podstata byla s ohledem pro svou zvláštní a rozdílnou povahu upravena samostatně. V důsledku hospodářského růstu a zejména evropské integrace a s tím spojeného a stále rozšiřujícího se čerpání dotací mimo jiné i z evropských fondů, došlo k osamostatnění této skutkové podstaty. V minulosti, s účinností zákona č. 253/1997Sb. (1.1.1998), kterým se měnil a doplňoval zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon byla problematika některého jednání kolem ___________________________________ 21 22

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 1903s Nález Ústavního soudu ze dne 7.11.2006 sp. zn. I. ÚS 631/05

23

dotací a subvencí upravena v rámci v té době vzniklé nové skutkové podstaty úvěrového podvodu dle § 250b tr. zák. Trestný čin dotačního podvodu byl mimo dotací a subvencí výslovně rozšířen i na návratné finanční výpomoci a příspěvky. 23

3.2.3.1 Objekt Objektem trestného činu dotačního podvodu je, jak již bylo uvedeno výše, s ohledem na umístění skutkové podstat do V. hlavy zvláštní části trestního zákoníku, ochrana majetkové hodnoty. Zejména se však bude jednat o ochranu řádného poskytnutí, dotací, subvencí nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku. Stejně jako ochrana jeho účelného použití a v konečném důsledku se bude jednat o zájem na ochraně cizího majetku. Ochrana se poskytuje i dotacím a příspěvkům poskytovaným Evropskou unií. 24 3.2.3.2 Objektivní stránka Objektivní stránka trestného činu dotačního podvodu se více méně neliší od úvěrového podvodu, neboť má také dvě základní skutkové podstaty. V první je uvedení nepravdivých, nebo hrubě zkreslených údajů, nebo hrubé zkreslení údajů v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku, a druhá postihuje použití v nikoli malém rozsahu, prostředků získaných účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocní, nebo příspěvkem na jiný než určený účel. Dotací bychom měli chápat pravidelné přidělení peněz nejčastěji poskytnuté obcím, úřadům, ale i právnickým a fyzickým osobám. Ke konkrétním akcím, nebo dopředu stanoveným potřebám je poskytována účelová dotace, která může být použita pouze na předem stanovený účel. Subvencí z obecného pohledu chápeme z veřejných prostředků poskytnutou finanční podporu. Podobně jako dotace mohou být i subvence účelové i neúčelové. Návratnou finanční výpomocí je třeba chápat bezúročně poskytnuté prostředky ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, či Národního fondu. Příspěvkem je obecně chápána většinou jednorázová, zásadně vázaná účelem ___________________________________ 23

Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 25.2.2008 k návrhu nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb. ) Část druhá, zvláštní část, hlava V 24 Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha:C.H.Beck, 2009, 172s

24

finanční pomoc poskytnutá z veřejného rozpočtu. Za nepravdivé údaje považujeme takové údaje, které vůbec neodpovídají skutečnosti o nichž mají vypovídat a to i v případě, že se bude jednat pouze o některé skutečnosti důležité pro poskytnutí dotace, subvence, nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku a nikoli všechny. Za hrubě zkreslené údaje bychom měli považovat mylné nebo neúplné údaje, informující o okolnostech podstatných k rozhodování o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku, které mohou vést k nesprávně vyhodnoceným závěrům o skutečnostech rozhodných pro poskytnutí takové dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku. Zamlčením podstatných údajů rozumíme neuvedení jakýchkoliv údajů v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku, které jsou rozhodné či zásadní, tedy podstatné pro poskytnutí takové dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku. Bude se tedy jednat o ty údaje, které v případě, že by byly známy druhé straně, vedly by k tomu, že by dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci, nebo příspěvku nebyla vůbec poskytnuta, nebo by sice poskytnuta byla, ale za podstatně jiných podmínek a pochopitelně méně výhodných pro stranu, která tyto údaje zamlčela, či v její prospěch zamlčeny byly. K pojmu určený účel bychom měli uvést, že v případě, že některé dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, nebo příspěvky jsou ze své podstaty účelové, nemohou být použity na jiný než předem určený účel. Podmínkou účelovosti je nikoli malý rozsah, kde je nutno chápat s ohledem na ustanovení § 138 trestního zákoníku finanční částku ve výši nejméně 25.000,-Kč.

3.2.3.3 Subjekt K subjektu dotačního podvodu bychom měli uvést, že stejně jako u výše uvedených podvodů, může být subjektem pouze zletilá a alespoň částečně příčetná fyzická osoba. Na rozdíl od výše uvedených trestných činů může být pachatelem trestného činu dotačního podvodu osoba, která nejen vyhovuje výše uvedeným kritériím, ale k těmto vyjmenovaných připadá ještě podmínka vycházející již z podstaty tohoto trestného činu, tj. musí se jednat o žadatele o dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc, či příspěvek, který žádost sepisuje, nebo vyplňuje, anebo o příjemce, který získanou dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc, nebo příspěvek použije na jiný než určený účel. 25

Absence souhlasu oprávněné osoby se tu nevyžaduje patrně proto, že podmínky pro udělování a účel dotace a subvence či jiného příspěvku jsou dány přímo právním předpisem.25 V případě příjemce právnické osoby bude pachatelem fyzická osoba za právnickou osobu jednající, která použije získanou dotaci subvenci, návratnou finanční výpomoc, nebo příspěvek na jiný než určený účel. Pachatelem trestného činu dotačního podvodu se budeme blíže zabývat v kapitole č. 4 Typologie pachatele trestného činu podvodu. 3.2.3.4 Subjektivní stránka V případě trestného činu dotačního podvodu se z hlediska subjektivní stránky jedná o úmyslný trestný čin, kde v porovnání s trestným činem podvodu dle § 209 trestního zákoníku není vyžadováno způsobení škody, ani jednání pachatele, které by k takovému způsobení směřovalo. 3.2.3.5 Specifika trestného činu dotačního podvodu K uvedenému bych se zmínil o jednání, které s ohledem na čerpání dotací, subvencí, návratné finanční výpomoci či přípěvku, kde se zejména jedná o finanční prostředky čerpané ze státního rozpočtu, příp. z fondů Evropské unie, souvisí s možností vyžadovat trestní bezúhonost pro osoby žádající o takovéto finanční prostředky. Pokud je podmínkou pro získání dotace z veřejných zdrojů mimo jiné to, že žadatel o tuto dotaci nesmí být trestně stíhán, avšak v žádosti uvede opak, neboť je proti němu ve skutečnosti vedeno trestní stíhání, naplní tím za splnění dalších zákonných podmínek znak „uvedení nepravdivého údaje“ u trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Zásada, že na každého se hledí jako na nevinného, dokud nebyl pravomocně odsouzen, se v takovém případě neuplatní. 26 Byť se v tomto případě jedná o judikaturu vztahující se k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zákona účinného do 31.12.2009, je s ohledem na obsah možno toto rozhodnutí aplikovat na současnou právní úpravu trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku. ____________________________________ 25

Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha:C.H.Beck,

2009, 173s 26

Usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 24.2.2010 sp.zn 3 Tdo 151/2010

26

4. Typologie pachatele trestného činu podvodu Vzhledem k tomu, že se této trestné činnosti dopouští nejrůznější množství osob všech věkových skupin, všech stupňů vzdělání i sociálního postavení, pokusíme se v této kapitole nějakým způsobem rozdělit takové pachatele do několika kategorií. Pachatelé trestného činu podvodu a jeho druhů netvoří ucelenou skupinu pachatelů, jedná se spíše o dva směry, tedy pachatel klasický, kterým se v podstatě může stát kdokoliv, nezávisle na svém sociálním postavení, a pachatel sofistikovaný tzv. bílý límeček, který má schopnost dosáhnout moci a majetku i s využitím jiných lidí jako nástrojů k dosažení svého cíle. Mimo již naznačené dělení bychom mohli blíže rozvést pachatele na osoby podřazující se následujících kategorií: „Otrlý podnikatel“: člověk zkušený znalý prostředí obchodního trhu, včetně zákonných norem. Nebojí se zapojit i jiné osoby, které za něj provedou práci a on sám jen shromažďuje získané prostředky. K páchání trestné činnosti dospěl buď vědomě postupným vývojem svého podnikání, kdy vidina rychlejšího shromažďování a navyšování finančních prostředků ho přiměla k protiprávnímu jednání, nebo pod tíhou problémů v podnikání, potácející se nad možností krachu byl dotlačen k obcházení zákona a jeho porušování, kdy tímto způsobem se ekonomicky zachránil a dále v tomto způsobu pokračuje, neboť dle své vlastní zkušenosti vidí, že tímto způsobem lze dosahovat značných ekonomických zisků. Již z předešlého je patrné, že tento typ pachatelů může páchat trestnou činnost jednorázově v podobě jednoho skutku, např. k záchraně svého podnikání, nebo vyvíjí soustavnou a pokračující činnost. V případě odhalení tito pachatelé popírají svojí činnost, využívají veškerou možnost, jak se vyhnout trestnímu stíhání a příp. trestní stíhání ztěžují. Vinu se snaží svalovat na své společníky. „Naivní prosťáček“: jedná se o osoby důvěřivé s nereálným odhadem situace a svých možností. Díky těmto vlastnostem se snadno dostávají do problémů a nechají se snadno přesvědčit a vmanipulovat do nějakých činností, o kterých se domnívají, že se jedná o správný počin a ještě lépe, že se jedná o výhodnou formu podnikání, na které se nedá prodělat. Své jednání doznávají, vymlouvají se na smůlu v podnikání a nezdařené podnikatelské záměry. Tato skupina osob je ideální jako tzv. „bílý kůň.“

27

„Mistrovský arogant“: rychle zbohatlý člověk, který má pocit, že může vše, má na svou činnost dostatek prostředků. S ohledem na své zázemí a finanční prostředky získané v mladém věku, nabude pocitu že má mimořádné schopnosti, ale nakonec věci nedotáhne do konce a přichází strmý pád, neboť se snaží uskutečňovat své nereálné plány. V případě odhalení bude jednat arogantně a popírat své jednání, ale po čase, kdy je mu zejména argumenty a důkazy doložen opak jeho „mistrovství“, trestnou činnost dozná. „Pohádkář“: jedná se o skupinu pachatelů, kteří se pod nějakým smyšleným příběhem či smyšlenou identitou či funkcí dostanou do kontaktu s důvěřivým člověkem a tohoto zneužijí. Nejčastěji k osobám v důchodovém věku, neboť tyto osoby jsou již ze své podstaty důvěřivé a s ohledem na jejich věk neznalé poměrů nové doby. Podobně i osoby mladé, kolem 20-ti let věku, kteří jsou sice plnoletí a tím mají možnost vstupovat do smluvních vztahů, ale s ohledem na jejich věk nemají dostatek zkušeností, aby se obratně výřečnému pachateli ubránily a rozpoznaly hrozící nebezpečí. Takoví pachatelé většinou své jednání nedoznávají a trvají na svém vymyšleném příběhu, který podávají za pravdivý po celou dobu trestního řízení.

28

5. Srovnání s vybranou zahraniční právní úpravou Pro srovnání trestně právní ochrany podvodného jednání v českém trestním právu jsem si vybral trestně právní úpravu Slovenské republiky. Ve Slovenské republice podobně jako u nás

také vycházela trestně právní úprava ze zákona č. 140/1961 Z.z. Ve Slovenské

republice však proběhlo přepracování trestně právní úpravy o několik let před námi, přesněji dnem účinností nového trestního zákona číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon, stejně tak i novým trestním řádem zákonem číslo 301/2005 Z.z. Problematika podvodného jednání a s tím spojený trestný čin podvodu a jeho druhy je ve slovenském trestním zákoně upravena v hlavě čtvrté zvláštní části v §221 až §225 trestného zákona. Jedná se o trestný čin podvodu (§221), úvěrového podvodu (§222), pojistného podvodu (§223), kapitálového podvodu (§224) a subvenčního podvodu (§225). Slovenská právní úprava šla jinou cestou než naše, kde byly trestní sazby u trestného činu podvodu a jeho druhů sníženy s vysvětlením, že bylo žádoucí prohloubit rozdíl trestní sazby mezi jednáním útočícím na majetek ve srovnání s útokem na život, nebo zdraví člověka. Ve slovenské právní úpravě není v základní skutkové podstatě uvedeno uložení alternativního trestu jako zákaz činnosti, propadnutí věci, či jiné majetkové hodnoty. Hranice jednotlivých škod je upravena v § 125 odst. 1 trestného zákona. Malou škodou se rozumí škoda převyšující částku 266 Eur, větší škodou se rozumí škoda dosahující nejméně desetinásobek této sumy, značnou škodou se rozumí škoda převyšující stonásobek takové částky, a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda převyšující pětisetnásobek takové částky. 27 5.1 Podvod (§ 221 trestného zákona) Trestný čin podvodu dle § 221 trestného zákona je obdobně konstruován jako naše právní úprava v § 209 trestního zákoníku. Ovšem ve srovnání s naší úpravou je základní skutková podstata dle § 221 trestného zákona jednodušeji konstruována, neboť neobsahuje slovní spojení „zamlčení podstatných skutečností“ Dle základní skutkové podstaty popsané v § 221 odst. 1 trestného zákona je možné uložit trest do výše dvou roků. Což je shodná výše

___________________________________ 27

§125 odst.1 zákona číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon

29

výměry možného trestu jako u našeho trestného činu podvod dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Kvalifikovaná skutková podstata dle dalších odstavců § 221 trestného zákona je již ve srovnání s naší právní úpravou přísněji hodnocena. Dle § 221 odst. 2 trestného zákona v případě, kdy pachatel spáchá čin uvedený v odst. 1 a způsobí tím větší škodu, může mu být soudem uložen trest od jednoho do pěti roků. Trestní sazba tři roky až deset roků uvedená v § 221 odst. 3 trestného zákona hrozí pachateli, který naplní znaky této kvalifikované skutkové podstaty, tj. způsobení značné škody, jednání ze zvláštního motivu, nebo závažnějším způsobem jednání. V případě kdy pachatel jednáním popsaným v odstavci 1 způsobí škodu velkého rozsahu, nebo čin spáchá jako člen nebezpečného spolčení, nebo za krizové situace může mu být soudem uložen trest ve výši deset až patnáct roků. Naše právní úprava trestného činu podvodu dle § 209 TRZ umožňuje za jednání naplňující znaky tohoto trestného činu uložit trest odnětí svobody ve výši do 10 let (§ 209 odst. 5 TRZ). 5.2 Úvěrový podvod (§222 trestného zákona) V trestném činu úvěrového podvodu jsou obsaženy dvě základní skutkové podstaty. První dle § 222 odst. 1 trestného zákona říká, že „se trestného činu úvěrový podvod dopustí ten, kdo od jiného vyláká úvěr, nebo zajištění úvěru tím, že ho uvede v omyl v otázce splnění podmínek k poskytnutí úvěru, nebo ke splácení úvěru a tím mu způsobí malou škodu“ (§222 odst. 1 zákona číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon) Zejména znak způsobení alespoň malé škody naše právní úprava neobsahuje, což je zásadní rozdíl ve srovnání s naší právní úpravou dle § 210 odst. 1 trestního zákoníku. Druhá působí na osoby zaměstnané poskytovatelem úvěru a z pozice zaměstnance oprávněné za poskytovatele v oblasti úvěru jednat. Dle § 222 odst. 2 trestného zákona se dopustí trestného činu ten „kdo jako zaměstnanec, člen statutárního orgánu, zástupce nebo jiná osoba oprávněná jednat za toho, kdo úvěr poskytuje, umožní získat úvěr tomu, o kom ví, že nesplňuje podmínky určené pro jeho poskytnutí“ (§222 odst. 2 zákona číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon). K uvedenému je třeba zmínit, že oproti odstavci 1 v tomto případě není vyžadován znak způsobení alespoň malé škody. Je tedy patrné, že jednání uvedené specifické skupiny osob, je při svém jednání hodnocena přísněji, zohledňuje se tedy skutečnost zneužití jejich postavení. Kvalifikované skutkové podstaty § 222 odst. 3 až 5 trestného zákona zvyšují trestní sazby za jednání splňující znaky v nich uvedené současně s naplněním základní skutkové 30

podstaty uvedené v odstavcích 1 a 2. Trestní sazba tři roky až deset let uvedená v § 222 odst. 3 trestného zákona hrozí pachateli, který naplní znaky této kvalifikované skutkové podstaty, tj. způsobení větší škody, jednání ze zvláštního motivu, nebo závažnějším způsobem jednání. V případě způsobení značné škody lze dle § 222 odst. 4 trestného zákona uložit trest ve výši pět až deset roků. Pokud pachatel jednáním popsaným v odstavcích 1 nebo 2

způsobí škodu velkého rozsahu, nebo čin spáchá jako člen

nebezpečného spolčení, nebo za krizové situace mlže být soudem uložen trest ve výši deset až patnáct roků. Obdobně jako v § 222 odst. 2 trestného zákona je podobná myšlenka zahrnuta i v právní úpravě trestného činu úvěrový podvod dle § 211 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Ve srovnání s naší trestní úpravou zejména pak s § 211 odst. 2 trestního zákoníku, však slovenská právní úprava nepostihuje problematiku účelového úvěru, tedy jednání kdy je úvěr použit na jiný než určený účel. 5.3 Pojistný podvod (§223 trestného zákona) Trestný čin pojistný podvod obsahuje obdobně jako úvěrový podvod dvě základní skutkové podstaty, kdy trestného činu dle § 223 odst. 1 trestného zákona se může dopustit jakákoliv osoba, která svým jednáním naplní znaky uvedené v tomto odstavci, ovšem trestného činu dle § 223 odst. 2 trestného zákona se může dopustit pouze osoba, která naplní znaky uvedené v tomto odstavci a navíc má zvláštní postavení. Může to být pouze zaměstnanec, člen, zástupce, a nebo jiná osoba oprávněná jednat za toho kdo pojistné plnění poskytuje.33 Podobná myšlenka je stejně jako v případě úvěrového podvodu zahrnuta i v právní úpravě trestného činu pojistný podvod dle § 210 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Stejně jako u úvěrového podvodu je zde umístěn znak škody již do odstavce 1 a je vynechán u odstavce 2. Kvalifikované skutkové podstaty (§ 223 odst. 3 až 5 trestného zákona) jsou již konstruovány shodně s úvěrovým podvodem dle § 222 trestného zákona. 5.4 Kapitálový podvod (§ 224 trestného zákona) Kapitálový podvod dle § 224 trestného zákona je zvláštním druhem podvodu, který naše ___________________________________ 33

§223 odst.2 zákona číslo 300/2005 Z.z. Trestný zákon

31

právní úprava neobsahuje. Tato skutková podstata se zaměřuje na jednání spojená s cennými papíry a investováním do nějakého podniku. Základní skutková podstata celkem dobře ochraňuje osoby před nereálnými nabídkami na investování, kde se většinou vložené finanční prostředky nezhodnotí tak, jak bylo původně nabízeno, nebo se takto vložené prostředky nezhodnotí vůbec a nebo není možné ani vložené prostředky získat zpět. Osobně se domnívám, že zájem chráněný zákonem uvedený v tomto trestném činu v naší trestně právní úpravě nechybí, neboť takové jednání je s ohledem na konstrukci skutkové podstaty trestného činu podvod dle § 209 trestného zákoníku dobře postihnutelné i podle tohoto trestného činu. 5.5 Subvenční podvod (§ 225 trestného zákona) Trestně právní úprava subvenčního podvodu dle § 225 trestného zákona je koncipována obdobně jako u našeho dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku. Základní skutková podstata je rozdělena na dvě jednání popisované v § 225 odstavci 1 a 2. Kdy za jednání naplňující znaky skutkové podstaty uvedené v § 225 odst. 1 trestného zákona lze uložit trest ve výši jeden až pět roků, a to pachateli, který od jiného vyláká dotaci, subvenci, příspěvek, nebo jiné plnění ze státního rozpočtu, z rozpočtu veřejnoprávní instituce státního fondu, vyššího územního celku, obce, jejichž poskytnutí nebo použití je dle všeobecně závazného právního předpisu vázáno na podmínky, které nesplní tím, že ho uvede v omyl v otázce jejich splnění. Totožný trest hrozí podle § 225 odst. 2 trestného zákona pachateli, který získané prostředky ve větším rozsahu použije na jiný účel, než na jaký byly poskytnuty. Dle § 225 odst. 3 trestného zákona je možné uložit trest ve výši dva až pět roků za jednání, kterého se může dopustit jen osoba, která umožní získat jinému dotaci, subvenci příspěvek nebo plnění z výše uvedených zdrojů a svým zařazením spadá do vyjmenované skupiny, kterými jsou zaměstnanec, člen, zástupce, nebo jiná oprávněná osoba jednat za poskytovatele uvedených plnění. Podobná myšlenka je zahrnuta i v právní úpravě trestného činu dotační podvod dle § 212 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Kvalifikované skutkové podstaty jsou již konstruovány shodně s úvěrovým podvodem dle § 222 trestného zákona. Z popsané slovenské právní úpravy je patrné, že změna trestního zákona šla jinou cestou ve srovnání s naší. Zejména jsou zde vyšší trestní sazby u kvalifikovaných skutkových podstat, kde je možno uložit trest odnětí svobody až ve výši patnáct roků, ve 32

srovnání s naší úpravou kde je možno uložit trest odnětí svobody ve výši do deseti let. Z tohoto pohledu se mi zdá slovenská právní úprava vhodnější. Dalším zásadním rozdílem mezi slovenskou a naší právní úpravou je fakultativní znak způsobení škody i v základní skutkové podstatě trestných činů pojistného a úvěrového podvodu, kde v naší právní úpravě tento znak chybí. Ve srovnání se slovenskou právní úpravou obsahuje naše právní úprava obsahuje postihování recidivy již v rámci skutkové podstaty trestného činu ( § 209 odst. 2, § 210 odst. 3, § 211 odst. 3, § 212 odst. 3 TRZ)

33

6. Podvod a jeho druhy de lege ferenda Co se skutkové podstaty trestného činu podvodu týká, tak k tomuto bych uvedl, že je dle mého názoru vhodně upravena a není třeba ji nějak měnit. Snad bych se přece jen zamyslel nad úpravou § 138 Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty, neboť nastavení hranice výše škody, při současné úpravě trestního zákoníku, který stanoví škodu nikoli nepatrnou ve výši 5000,-Kč se mi zdá v dnešní době nízká a jistě by bylo možné její zvýšení na 8.000,Kč, příp. 10.000,-Kč. S rozvíjejícím hospodářstvím byl spojen i rozvoj pojistného trhu a pojistných produktů a tudíž skutková podstata pojistného podvodu by zasloužila provedení úpravy, neboť trh s pojištěním prošel obrovským rozmachem a bylo by tedy na místě do základní skutkové podstaty alespoň zavedení znaku způsobení škody alespoň nepatrné. Neboť jak již bylo uvedeno v kapitole 3.2.1 pojistný podvod, trestné je již uvedení nepravdivých údajů z jakéhokoliv důvodu. V takovém případě lze ovšem spatřovat neúčelné přepínání trestní represe na jednání, která ochranu nevyžadují. U úvěrového podvodu se domnívám, že by bylo vhodné také reagovat na rozšiřující se hospodářství a s tím spojený rozvoj trhu s úvěrovými produkty a to zejména spotřebitelskými úvěry. V dnešní době lze spotřebitelský úvěr získat na cokoli a v mnoha případech ani není nutné dokládat jakékoli příjmy či zaměstnání. Domnívám se proto, že by bylo na místě rozšíření znaku o způsobení škody nikoli nepatrné, neboť v současné době není třeba při nezpůsobení žádné škody reagovat trestním právem. K zavedení znaku škody nikoli nepatrné se pochopitelně váže i návrh uvedený výše se změnou § 138 trestního zákoníku a navýšení hranice pro stanovení škody nikoli nepatrné. Ke skutkové podstatě dotačního podvodu bych uvedl, že je jako samostatná skutková podstata teprve krátkou dobu (od 1.1.2010) a tudíž se teprve ukáže zda tato úprava vyhovuje potřebám, či nikoliv. Osobně jsem i zastáncem vyšších trestů za zvlášť závažné jednání a tudíž se nemohu vnitřně ztotožnit s našimi zákonodárci a snížením trestní sazby v tomto ohledu, jak k tomu došlo v novém trestním kodexu číslo 40/2009 Sb. Domnívám se, že v dnešní společnosti je

34

cesta snižování trestní sazby za spáchání zvlášť závažné kriminality nevhodná. Samozřejmě chápu snahu zákonodárců o oddělení výše trestních sazeb při útoku na život a zdraví osob ve srovnání s majetkovou či jinou trestnou činností, ovšem v tomto případě měly dle mého názoru výrazněji vzrůst trestní sazby u trestných činů proti životu a zdraví a trestní sazba u majetkových trestných činů mohla zůstat zachována, případně u zvlášť závažných trestných činů by mohla být trestní sazba také zvýšena na úroveň patnácti let. Nakonec bych zmínil postihování osoby, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného (§209 odst. 4 písm. b), § 210 odst. 5 písm. b), § 211 odst. 5 písm. b), § 212 odst. 5 písm. b)), tedy z největší četností se bude jednat o zaměstnance poškozeného. Jedná se o vcelku zdařilou úpravu, kdy je pochopitelný záměr zákonodárce zdůraznit postih osoby, která by z pozice své funkce měla předcházet takovému jednání. Na druhou stranu se mi jeví taková úprava trochu nadbytečná, neboť tyto zainteresované osoby by bylo možno postihovat s využitím ustanovení o účastenství podle § 24 TRZ či spolupachatelství podle § 23 TRZ.

35

7. Závěr Podvodná trestná činnost je velice rozšířená a s ohledem vlastní provedení různorodá. Zasahuje do všech úrovní společnosti bez ohledu na postavení dotčených osob, nebo pachatelů. Boj s touto činností zřejmě nikdy neskončí, a proto je potřeba tuto oblast stále sledovat a vhodně na ni reagovat v podobě právní úpravy. V této práci jsem se v omezeném rozsahu zabýval popsáním problematiky trestné činnosti zaměřující se na podvodné jednání. V úvodní části se pojednává o historickém vývoji trestně právní úpravy podvodného jednání, kde se blíže zaměřuji na právní úpravu od roku 1.1.1998, kdy byly do trestního kodexu poprvé zařazeny zvláštní druhy podvodu, skutkové podstaty pojistný podvod a úvěrový podvod. Dále je zde rozebrán nový trestní kodex, tedy současná právní úprava dle zákona č. 40/2009 Sb. Podle současné právní úpravy je blíže v kapitole č.3 rozveden trestný čin podvodu a jeho zvláštní druhy z pohledu rozboru jejich skutkových podstat a uvedení nějaké v praxi vyskytující se specifikace. Tato kapitola je stěžejní částí celé práce. Dále je v této práci rozvedena i problematika pachatelů páchajících podvodnou trestnou činnost s ohledem na jejich typologii. Pachatelé trestných činů podvodů se neliší od ostatních pachatelů páchajících jinou trestnou činnost. Mediálně jsou rozebírány a veřejnosti tím přibližovány pouze velké kauzy, které mají vliv zejména na politiku, příp. kdy vznikají milionové škody, anebo také pokud jde o příběhy, které mohou získat srdce diváka (např. důvěřivost důchodců). Při vyhodnocení a užití trestního kodexu v boji proti podvodné kriminalitě jsem se pokusil dle vlastního názoru nastínit právní úpravu s ohledem na de lege ferenda. V neposlední řadě je provedeno srovnání naší trestně právní úpravy podvodného jednání s právní úpravou Slovenské republiky. Právní úpravu Slovenské republiky jsem si vybral, neboť stejně jako slovenská i česká právní úprava trestního kodexu od počátku vycházela ze stejné úpravy zákona č. 140/1961 Sb. Následně Slovenská republika přijala zcela nový trestní zákon č. 300/2005 Z.z. a v České republice byl o čtyři roky později rovněž přijat nový trestní zákoník č. 40/2009Sb. Nyní obě země Česká republika i Slovenská republika mají vlastní trestní kodex, který je vytvářen dle jejich požadavků a s ohledem na potřeby, které vyžaduje právě společnost příslušného státního území. V tomto mi přijde srovnání české a slovenské právní úpravy jako zajímavé, neboť je zde patrné, jakými cestami se oba státy vydaly.

36

V celkovém pohledu na věc bych uvedl, že trestně právní úprava podvodného jednání je dle mého názoru na dobré úrovni, jen se domnívám, že by bylo vhodné provést drobné změny popisované v kapitole č. 6 V tomto směru se přikláním k právní úpravě Slovenské republiky, která již obsahuje mnou uvedená doporučení na úpravu, zejména s ohledem na vliv znaku způsobení škody a stejně tak vyšší trestní sazby.

37

Použitá literatura: Knihy a publikace: Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha : Ceges, 2009 Novotny, O. a kol. Trestni pravo hmotne – II. Zvlaštni čast. Praha: Aspi Publishing, 2004 Novotný, O., Vokoun, R., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010 Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. Vydání. Praha: C.H.Beck 2009 Kuchta, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha:C.H.Beck, 2009 Nett, A.: Ke koncepci trestněprávní ochrany hospodářského života v souvislosti s kodifikací trestního práva hmotného v ČR. In: Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. MU, Brno 2000 Šámal, P. – Púry, F. – Sotolář, A. – Štenglová, I.: Podnikání a ekonomická kriminalita v ČR. C.H. Beck, Praha 2001 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II.díl. 6. , doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004 Šámal, P. – Rizman, S. – Půry, F.: trestní zákon. Komentář. C.H. Beck, Praha 2005 Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010 Teryngel, J.: Podnikání, hospodářské a majetkové trestné činy ve světle novely trestního zákona. Prospektrum, Praha 1991 Teryngel, J.: Nad trestní odpovědnosti podnikatele, ORAC Praha 1998

Noviny a časopisy: Dolenský, Adolf Úvěrový podvod, Hospodářské noviny ze dne 17.12.1997 Hrušáková, Milana vybrané majetkové trestné činy v novém trestním zákoníku ve srovnání s aktuální úpravou se zaměřením na nedbalostní trestné činy BA. - Bulletin advokacie, rok 2009 číslo 10, strana 73 Vantuch, Pavel Právo a podnikání - Ke konstrukci a možnostem postihu pro trestný čin pojistná podvod dle § 250a tr. zákona, rok 1999 číslo 11, strana 15

38

Důvodové zprávy: Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 12.6.1997 k zákonu č. 253/1997 Sb. K bodu 27 Vláda ČR, Důvodová zpráva ze dne 25.2.2008 k návrhu nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb. ) Část druhá, zvláštní část, hlava V. k § 208 až 210 Právní předpisy: Zákon č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu československého Zákon č. 117/1852 ř.z. Trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon Zákon č. 175/1990 Sb. kterým se mění a doplňuje trestní zákon Zákon č. 253/1997 Sb. který mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb. Zákon č. 290/1993 Sb. kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990Sb. o přestupcích Zákon č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon Zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník Zákon č. 557/1991 Sb. kterým se mění a doplňuje trestní zákon Zákon č. 86/1950 Trestní zákon Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

Judikatura: Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2010 sp. zn. 11 Tdo 1/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.2.2010 sp. zn. 3 Tdo 151/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.3.2010 sp. zn. 4 Tdo 248/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2010 sp. zn. 4 Tdo 374/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2010 sp. zn. 6 Tdo 706/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2010 sp. zn. 7 Tdo 486/2010 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.6.2010 sp. zn. 7 Tdo 646/2010 Nález Ústavního soudu ze dne 7.11.2006 sp. zn. I. ÚS 631/05

39

Elektronické zdroje: www.psp.cz www.mvcr.cz

40

Resume The criminal fraud and its different types present very widespread type of property criminality. With regard to the widespreadness of this criminal activity, its weight and importance to fight with such socially inacceptable conduct, this work just deals with the issue of frauds. Different types of criminal fraud are specified both from the point of view of the crime fact and its description and from the point of view of the specificity of each criminal fraud type occurring in practice. The introduction to the whole thesis is the view of the criminal fraud and its types in light of its historical evolution since the year of 1950 until today. From the historical point of view the thesis slightly covers also the legal regulations of the criminal fraud before the year 1950. In independent chapter, there is more closely characterized the legal regulations of the fraudulent action with respect to the legal regulations de lege lata, the Act No. 40/2009 Col., Criminal code. From the perspective of the legal regulations de lege lata, we deal with the criminal fraud and its different types, particularly insurance fraud, loan fraud and subsidy fraud. By each of the above mentioned crimes there is individually analysed the fact with respect to its object, objective side and subjective side. We do not miss to mention chosen specificities of each of the above presented crimes occurring in practice. The subject of the criminal fraud and its different types we deal with in the individual chapter “Typology of a criminal fraud offender”. In this chapter we seek to divide the offenders into different groups according to the specific character attributes. After that follows the comparison of the legal regulations of the criminal fraud and its different types that is valid in the Czech Republic with the foreign legal regulations. In this respect, we have chosen the legal regulations of the Slovak Republic, particularly with regard to the historical connection of these two countries and so the shared historical ground of the legal regulations (Act No. 140/1961 Col., Criminal code). At the end of this work, there is naturally the conclusion containing a recommendation in the spirit of de lege ferenda. We focus on the evaluation on the contemporary legal regulations of the individual above mentioned crimes, including small recommendation to make alternations in these legal regulations that would be – from our point of view – appropriate.

41

PŘÍLOHA č. 1 – trestný čin podvod V příloze jsou uvedeny doslovné zákonné citace skutkové podstaty trestného činu podvodu podle jeho postupného vývoje. V jednotlivých uvedených skutkových podstatách jsou zvýrazněny změny oproti předcházející právní úpravě. Stejně je postupováno i v příloze č. 2, 3 a 4. 1. 1 Podvod podle zákona č. 117/1852 ř.z. převzatého zákonem č. 11/1918 Sbírky. Hlava dvacátá třetí O podvodu, podvodném úpadku a poškození cizích věřitelů § 197 Podvod Kdo lstivým předstíráním nebo jednáním jiného uvede v omyl, jímž někdo, budiž to stát, obec nebo jiná osoba na svém majetku nebo na jiných právech má škodu trpěti; anebo, kdo v tom obmyslu a způsobem právě dotčeným užije omylu nebo nevědomosti jiného, dopustí se podvodu; nechť se k tomu dal svésti zištností, náruživostí, obmyslem, aby tím někomu zjednal proti zákonu výhody nějaké, nebo jakýmkoliv obmyslem vedlejším. § 198 Okolnosti, za nichž se stává podvod zločinem Podvod stává se zločinem buď z povahy činu nebo z částky škody. § 199 a) povaha činu Jsou-li tu podmínky § 197, stane se podvod již z povahy činu zločinem; a) když se někdo ve své vlastní věci před soudem ku křivé přísaze nabídne, nebo křivou přísahu skutečně vykoná, anebo když se někdo ucházel o křivé svědectví, jež před soudem má se vydati, nebo když se někdo ke křivému svědectví soudu nabídnul nebo je vydal, byť i ve svědectví tom nabízení se ku přísaze nebo vykonání přísahy zároveň obsaženo nebylo; b) když někdo nepravdivě na se béře charakter veřejného úředníka, nebo lživě předstírá nějaký příkaz vrchnostenský, nebo nějaké zvláštní právo, jež prý od veřejného úřadu obdržel; c) když se ve veřejné živnosti užívá nepravé míry nebo váhy, nebo míry a váhy takové, která v sobě méně obsahuje, nechť jest cejchována nebo není; d) když někdo napodobuje nebo falšuje veřejnou listinu, nějaké veřejným ústavem zavedené poznamenání kolkem, pečetí nebo známkou; e) když se mezníky k určení hranic vsazené odstraní nebo přesadí. § 200

42

b) větší škoda Jiné podvody stanou se zločinem, když škoda, která byla způsobena, nebo k níž zlý obmysl směřoval, činí více než šest set korun. § 201 Hlavní druhy podvodů, jež podle vyšší částky stávají se zločinem Způsoby podvodu nedají se sice pro jejich přílišnou rozmanitost všechny v zákoně vypočísti. Vzhledem však ku škodě právě dotčené dopustí se zločinu zvláště ten: a) kdo falešné listiny soukromé zhotovuje nebo pravé falšuje; kdo listiny, které mu buď docela nenáležejí, nebo mu nenáležejí výhradně, na újmu jiného zmaří, poruší nebo je potlačí; kdo napodobené nebo zfalšované veřejné úvěrní papíry, jakož i ten, kdo zfalšovanou minci, nemaje s padělateli nebo s účastníky žádného srozumění, vědomě dále rozšiřuje; b) kdo něčího slabého rozumu zneužívá pověrečným nebo jiným lstivým zaslepováním jemu nebo jinému na škodu; c) kdo věci nalezené nebo omylem ho došlé úmyslně ukryje a sobě přivlastní, což se však na zatajení pokladu nalezeného nevztahuje; d) kdo si dá falešné jméno, falešný stav nebo charakter, vydává se za vlastníka cizího jmění nebo jinak nepravou tvářností se ukrývá, aby si protiprávný zisk přivlastnil, někomu na jmění nebo právech škodu způsobil, anebo někoho ke škodlivým jednáním svedl, k nimž by se nebyl odhodlal, kdyby ten podvod na něm nebyl býval proveden; e) kdo ve hře užívá falešných kostek, falešných karet, nějakého lstivého srozumění nebo jiných lstivých úskoků. § 202 Trest na zločin podvodu Trestem podvodu jest vůbec žalář od šesti měsíců až do jednoho roku, ale jsou-li tu okolnosti přitěžující, od jednoho roku až do pěti let. § 203 Převyšuje-li však částka nebo cena toho, co si pachatel zločinem přisvojil, nebo k čemu jeho úmysl směřoval, sumu šesti tisíc korun; nebo, spáchal-li zločinec podvod s obzvláštní smělostí a lstí; anebo vzal-li si provozování podvodů ve zvyk, tresce se to těžkým žalářem od pěti až do deseti let. § 204 Spáchán-li zločin podvodu křivou přísahou (§ 199, lit. a), odsouzen býti má podvodník k trestu těžkého žaláře na tak dlouho, jak to v § § 202 a 203 ustanoveno, a způsobil-li křivou přísahou škodu velmi důležitou, k těžkému žaláři až i na dvacet let, podle okolností i doživotnímu. § 205

43

Podvody, jež se pokládati mají za přestupky Podvody, při nichž není žádné okolnosti v § § 199 a 200 uvedené, pokládati se mají za přestupky a jest se stran nich zachovati podle předpisu, obsaženého v druhém dílu zákona tohoto. 1.2 Podvod podle zákona č. 86/1950 Sb. Trestní zákon účinného od 1.8.1950 § 249 Podvod (1) Kdo jiného úmyslně poškodí na majetku nebo na právech tím, že a) jeho nebo někoho jiného uvede v omyl, nebo b) využije omylu jeho nebo někoho jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody na jeden rok až deset let bude pachatel potrestán, a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 výdělečně, nebo b) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost. 1.3 Podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.1.1962 § 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že a) uvede někoho v omyl, nebo b) využije něčího omylu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. 1.4 Podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.7.1990 (zákon č. 175/1990 Sb.) § 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nikoli malou škodu. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, 44

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. 1.5 Podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.1.1994 (zákon č. 290/1993 Sb.) § 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny nebo výdělečně, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. 1.6 Podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.1.1998 (zákon č. 253/1997 Sb.) § 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. 1.7 Podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.7.2006 (zákon č. 411/2005 Sb., 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.)

45

§ 250 Podvod (1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. 1.8 Podvod podle zákona č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník účinného od 1.1.2010 § 209 Podvod (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná.

46

Příloha č. 2 – trestný čin pojistný podvod 2.1 Pojistný podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.1.1998 (zákon č. 253/1997Sb. ) § 250a Pojistný podvod (1) Kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. (2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

2.2 Pojistný podvod podle zákona č. 140/1961 Sb. Trestní zákon účinného od 1.7.2006 (zákon č. 411/2005 Sb., 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.) § 250a Pojistný podvod (1) Kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu velkého rozsahu 47

2.3 Pojistný podvod podle zákona č. 40/2009Sb. Trestní zákoník účinného od 1.1.2010 § 210 Pojistný podvod (1) Kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (7) Příprava je trestná.

48

Příloha č. 3 – trestný čin úvěrový podvod 3.1 Úvěrový podvod podle zákona č. 140/1961Sb. Trestní zákon účinného od 1.1.1998 (zákon č. 253/1997Sb. ) § 250b Úvěrový podvod (1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. (2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.". 3.2 Úvěrový podvod podle zákona č. 40/2009Sb. Trestní zákoník účinného od 1.1.2010 § 211 Úvěrový podvod (1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (7) Příprava je trestná. 49

Příloha č. 4 – trestný čin dotační podvod 4. Dotační podvod podle zákona č. 40/2009Sb. Trestní zákoník účinného od 1.1.2010 § 212 Dotační podvod (1) Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo použije, v nikoli malém rozsahu, prostředky získané účelovou dotací, subvencí nebo návratnou finanční výpomocí nebo příspěvkem na jiný než určený účel. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (7) Příprava je trestná.

50

Příloha č. 5 – Slovenská právní úprava trestného činu podvod a jeho zvláštních druhů Zákon č. 300/2005 Z.z. Trestný zákon (§ 221 - § 225)

§ 221 Podvod (1) Kto na škodu cudzieho majetku seba alebo iného obohatí tým, že uvedie niekoho do omylu alebo využije niečí omyl, a spôsobí tak na cudzom majetku malú škodu, potrestá sa odňatím slobody až na dva roky. (2) Odňatím slobody na jeden rok až päť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním väčšiu škodu. (3) Odňatím slobody na tri roky až desať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a) a spôsobí ním značnú škodu, b) z osobitného motívu, alebo c) závažnejším spôsobom konania. (4) Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu, b) ako člen nebezpečného zoskupenia, alebo c) za krízovej situácie.

§ 222 Úverový podvod (1) Kto vyláka od iného úver alebo zabezpečenie úveru tým, že ho uvedie do omylu v otázke splnenia podmienok na poskytnutie úveru alebo na splácanie úveru, a tak mu spôsobí malú škodu, potrestá sa odňatím slobody na jeden rok až päť rokov. (2) Odňatím slobody na dva roky až päť rokov sa páchateľ potrestá, ak ako zamestnanec, člen, štatutárny orgán, zástupca alebo iná osoba oprávnená konať za toho, kto úver poskytuje, umožní získať úver tomu, o kom vie, že nespĺňa podmienky určené na jeho poskytnutie. (3) Odňatím slobody na tri roky až desať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a) a spôsobí ním väčšiu škodu, 51

b) z osobitného motívu, alebo c) závažnejším spôsobom konania. (4) Odňatím slobody na päť rokov až dvanásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a spôsobí ním značnú škodu. (5) Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu, b) ako člen nebezpečného zoskupenia, alebo c) za krízovej situácie.

§ 223 Poisťovací podvod (1) Kto vyláka od iného poistné plnenie tým, že ho uvedie do omylu v otázke splnenia podmienok na jeho poskytnutie, a tak mu spôsobí malú škodu, potrestá sa odňatím slobody na jeden rok až päť rokov. (2) Odňatím slobody na dva roky až päť rokov sa páchateľ potrestá, ak ako zamestnanec, člen, zástupca alebo iná osoba oprávnená konať za toho, kto poistné plnenie poskytuje, napomáha získať poistné plnenie tomu, o kom vie, že nespĺňa podmienky určené na jeho poskytnutie. (3) Odňatím slobody na tri roky až desať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a) a spôsobí ním väčšiu škodu, b) z osobitného motívu, alebo c) závažnejším spôsobom konania. (4) Odňatím slobody na päť rokov až dvanásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a spôsobí ním značnú škodu. (5) Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 alebo 2 a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu, b) ako člen nebezpečného zoskupenia, alebo c) za krízovej situácie.

§ 224 Kapitálový podvod (1) Kto v súvislosti s ponukou, predajom alebo rozširovaním cenných papierov 52

alebo iných listín, ktoré sľubujú účasť na majetkových výnosoch podniku, alebo kto v súvislosti s ponukou zvýšiť výnosy takého investovania v prospektoch alebo v iných propagačných materiáloch alebo prehľadoch týkajúcich sa majetkových pomerov alebo výnosov podniku vo vzťahu k väčšiemu počtu osôb uvádza nepravdivé údaje alebo nereálne údaje o výnosoch investovania alebo o majetkových pomeroch podniku, do ktorého sa má investovať, alebo kto nevýhody takého investovania zamlčí, potrestá sa odňatím slobody na jeden rok až päť rokov. (2) Odňatím slobody na tri roky až desať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a) a spôsobí ním väčšiu škodu, b) z osobitného motívu, alebo c) závažnejším spôsobom konania. (3) Odňatím slobody na päť rokov až dvanásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním značnú škodu. (4) Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu, b) ako člen nebezpečného zoskupenia, alebo c) za krízovej situácie.

§ 225 Subvenčný podvod (1) Kto vyláka od iného dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce, ktorých poskytnutie alebo použitie je podľa všeobecne záväzného právneho predpisu viazané na podmienky, ktoré nespĺňa, a to tým, že ho uvedie do omylu v otázke ich splnenia, potrestá sa odňatím slobody na jeden rok až päť rokov. (2) Rovnako ako v odseku 1 sa potrestá, kto neoprávnene získanú dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce použije v rozsahu väčšom na iný ako určený účel. (3) Odňatím slobody na dva roky až päť rokov sa páchateľ potrestá, ak ako zamestnanec, člen, zástupca alebo iná osoba oprávnená konať za toho, kto dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce poskytuje, umožní získať dotáciu, subvenciu, príspevok alebo iné plnenie zo štátneho rozpočtu, z rozpočtu verejnoprávnej inštitúcie, rozpočtu štátneho fondu, rozpočtu vyššieho územného celku alebo rozpočtu obce tomu, o kom vie, že nespĺňa podmienky určené na jeho poskytnutie.

53

(4) Odňatím slobody na tri roky až desať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1, 2 alebo 3 a) a spôsobí ním väčšiu škodu, b) z osobitného motívu, alebo c) závažnejším spôsobom konania. (5) Odňatím slobody na päť rokov až dvanásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1, 2 alebo 3 a spôsobí ním značnú škodu. (6) Odňatím slobody na desať rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1, 2 alebo 3 a) a spôsobí ním škodu veľkého rozsahu, b) ako člen nebezpečného zoskupenia, alebo c) za krízovej situácie.

54