Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra ústavního práva a politologie

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra ústavního práva a politologie

Bakalářské práce Trestné činy v silniční dopravě Jan Slezák 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou prácí na téma: Trestné činy v silniční dopravě zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Pavlu Kandalcovi Ph.D, LL.M, za jeho cenné rady, náměty a odborné konzultace.

1. Obsah 1. OBSAH..............................................................................................................................................................3 POUŽITÉ ZKRATKY........................................................................................................................................6 2. ÚVOD................................................................................................................................................................7 3. HISTORIE........................................................................................................................................................7 3.1. HISTORIE DOPRAVY .........................................................................................................................................7 3.2. HISTORIE LEGISLATIVY.....................................................................................................................................9 3.3. VÝVOJ LEGISLATIVY PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE..................................................................................................11 3.3.1. Pravidla silničního provozu..............................................................................................................11 4. NĚKTERÉ PRÁVNÍ ZÁSADY A PRINCIPY.............................................................................................13 4.1. PRINCIP PRÁVNÍHO STÁTU, ZÁSADA ZÁKONNOSTI.................................................................................................13 4.2. ZÁSADA HUMANISMU.....................................................................................................................................14 4.3. ZÁSADA ZÁKONNOSTI.....................................................................................................................................14 4.4. ZÁSADA PŘIMĚŘENOSTI...................................................................................................................................15 4.5. IGNORANTIA IURIS NON EXCUSAT (NEZNALOST PRÁVA NEOMLOUVÁ) ......................................................................15 4.6. IURA NOVIT CURIA (SOUD ZNÁ PRÁVO) .............................................................................................................15 4.7. IN DUBIO PRO REO (V POCHYBNOSTECH VE PROSPĚCH ŽALOVANÉHO)......................................................................15 4.8. NE BIS IN IDEM (NE DVAKRÁT O TOMTÉŽ)..........................................................................................................16 4.9. LEX POSTERIOR DEROGAT PRIORI (USTANOVENÍ POZDĚJŠÍ RUŠÍ DŘÍVĚJŠÍ) ................................................................18 4.10. LEX SPECIALIS DEROGAT GENERALI (USTANOVENÍ SPECIÁLNÍ RUŠÍ OBECNÉ)...........................................................18 4.11. LEX SUPERIOR DEROGAT INFERIORI (USTANOVENÍ SILNĚJŠÍ RUŠÍ SLABŠÍ)................................................................19 4.12. ŽÁDNÝ TRESTNÝ ČIN BEZ ZÁKONNÉHO TRESTU.................................................................................................19 4.13. ŽÁDNÝ TREST BEZ TRESTNÉHO ČINU................................................................................................................19 4.14. ZÁSADA ZÁKAZU ANALOGIE K TÍŽI PACHATELE..................................................................................................19 4.15. ZÁSADA ZÁKAZU RETROAKTIVITY K TÍŽI PACHATELE..........................................................................................20 4.16. ZÁSADA SUBSIDIARITY TRESTNÍ REPRESE „ULTIMA RATIO“..................................................................................20 4.17. ZÁSADA TZV. OMEZENÉ DŮVĚRY V SILNIČNÍ DOPRAVĚ.........................................................................................21 5. ALKOHOL A DROGY V SILNIČNÍ DOPRAVĚ.......................................................................................22 5.1. ALKOHOL.....................................................................................................................................................22 5.1.1. Hodnocení hladiny alkoholu v krvi...................................................................................................25 5.1.2. Zjišťování koncentrace alkoholu v krvi (dechu)...............................................................................28 5.1.2.1. Zkoušky dechové......................................................................................................................................28 5.1.2.1.1. Zkoušky prostřednictvím trubiček Al-Test.......................................................................................28 5.1.2.1.2. Dechové analyzátory........................................................................................................................30

3

5.1.2.2. Zkoušky laboratorní.................................................................................................................................32 5.1.2.2.1. Widmarkova zkouška.......................................................................................................................32 5.1.2.2.2. Plynová chromatografie...................................................................................................................32

5.2. OMAMNÉ A PSYCHOTROPNÍ LÁTKY V SILNIČNÍ DOPRAVĚ........................................................................................33 5.2.1. Přístroje ke zjišťování návykových látek..........................................................................................34 6. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ...........................................................................................................35 6.1. SILNIČNÍ DOPRAVA.........................................................................................................................................36 6.2. POZEMNÍ KOMUNIKACE...................................................................................................................................36 6.3. DOPRAVNÍ NEHODA........................................................................................................................................36 6.3.1. Rozdělení dopravních nehod podle vzniku: ....................................................................................38 6.3.2. Rozdělení dopravních nehod podle způsobu vyřešení:.....................................................................38 6.4. TRESTNÝ ČIN................................................................................................................................................39 6.5. PORUŠENÍ DŮLEŽITÉ POVINNOSTI V SILNIČNÍ DOPRAVĚ..........................................................................................39 7. TRESTNÉ ČINY V SILNIČNÍ DOPRAVĚ.................................................................................................41 7.1. ÚČASTENSTVÍ PŘI TRESTNÝCH ČINECH V SILNIČNÍ DOPRAVĚ...................................................................................42 7.1.1. Návodce............................................................................................................................................42 7.1.2. Pomocník..........................................................................................................................................42 7.2. NEDBALOSTNÍ TRESTNÉ ČINY...........................................................................................................................43 7.2.1. Usmrcení z nedbalosti (§143 TZ).....................................................................................................43 7.2.2. Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti...............................................................................................45 7.2.3. Ublížení na zdraví z nedbalosti........................................................................................................46 7.2.4. Obecné ohrožení z nedbalosti § 273 a obecné ohrožení § 272.........................................................47 7.2.5. Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti § 277.............................49 7.2.6. Poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti § 293...........................................................50 7.3. ÚMYSLNÉ TRESTNÉ ČINY.................................................................................................................................51 7.3.1. Neposkytnutí pomoci........................................................................................................................51 7.3.2. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku......................................................................51 7.3.3. Neoprávněné užívání cizí věci..........................................................................................................53 7.3.4. Ohrožení pod vlivem návykové látky................................................................................................54 7.3.5. Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání..............................................................................55 7.4. OSTATNÍ TRESTNÉ ČINY V SILNIČNÍ DOPRAVĚ......................................................................................................56 7.5. TRESTNÁ ČINNOST PRÁVNICKÝCH OSOB V SILNIČNÍ DOPRAVĚ.................................................................................56 8. ZÁVĚR............................................................................................................................................................57 9. RESUMÉ.........................................................................................................................................................58 10. SEZNAM LITERATURY............................................................................................................................59 10.1. KNIŽNÍ PUBLIKACE A ODBORNÉ ČLÁNKY..........................................................................................................59 10.2. JUDIKATURA...............................................................................................................................................61

4

10.3. PRÁVNÍ PŘEDPISY........................................................................................................................................61 10.4. WWW STRÁNKY...........................................................................................................................................62

5

Použité zkratky TZ – zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů TrZ – zákon číslo 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů ZoPPK – zákon číslo 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů ZoSD – zákon číslo 111/1994 Sb., zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů

6

2. Úvod Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, ve kterém byla vyjádřena zásada subsidiarity trestní represe a z toho vyplývající zásada „ultima ratio“. V této bakalářské práci se budu zabývat zmapování aktuálních podstat trestných činů, které se vyskytují v silniční dopravě a poté zde v souladu s tím, že trestní právo je „ultima ratio“ bude zhodnocena jejich opodstatněnost. V první kapitole se budu věnovat historii dopravy, poté historii legislativy. Další kapitola bude věnována problematice alkoholu a drog v dopravě, možnosti jejich ovlivnění člověka a možnostem detekce takovýchto látek. Poté zde budou rozebrány některé právní zásady včetně zásady subsidiarity, trestné represe a definovány některé pojmy jako např. pozemní komunikace, dopravní nehody atp. V posledních kapitolách budou rozebrány aktuální skutkové podstaty v silniční dopravě a na závěr bude zhodnocena jejich opodstatněnost. Toto téma jsem si vybral, protože silniční doprava se den ode dne rozmáhá a v souvislosti s touto dopravou se můžeme také setkat s různou trestnou činností, kterou může spáchat prakticky kdokoliv, kdo se stane účastníkem silniční dopravy. A také proto, že jsem příslušník Policie České republiky služebně zařazený na dopravním inspektorátu, skupině dopravních nehod, kde se často setkávám s touto problematikou.

3. Historie 3.1. Historie dopravy Doprava se dnes obecně rozděluje na pozemní a to kolejovou a nekolejovou, na podzemní (mobilní a nemobilní) a na dopravu vzdušnou a vodní. Nejstarším a nepřirozenějším typem dopravy osob volně v terénu nebo později po cestách, stezkách nebo po silnicích byla doprava pěší. Přesto že se jedná o nejpřirozenější typ dopravy osob, má tento způsob přesunu značné nevýhody. Dispozice (indispozice) pěšího určuje (omezuje) délku trasy a rychlost přepravy nebo řekněme přepravní výkonnost. K překonání základního handicapu pěší dopravy se začaly vyvíjet první – zpočátku primitivní přepravní prostředky. Lidé (zejména nepohybliví, staří a nemocní) a náklad se začaly dopravovat tzv. smykem, nebo v zimním období saněmi. K odstranění dalšího handicapu pěší dopravy došlo, když byla lidská síla nahrazena jinou silou nejprve koňmi, psy, voly a pod. První kolo bylo vynalezeno kolem roku 3500 př. n. l. a byl to přímo revoluční vynález, který 7

ulehčil spoustu námahy lidem i zvířectvu. První kola byla vyráběna jako plná odřezaná z kmenů stromů, teprve později se objevily kola vybavená paprsky, loukotěmi a kovovými obručemi. Už pro první dopravní prostředky byl ale volný pohyb terénem značně problematický a tak rozvoj dopravních prostředků vyžadoval také rozvoj přepravních tras. Vyústění procesu zdokonalování dopravních prostředků a dopravních tras vedlo ke vzniku silniční dopravy. Silniční doprava patří k nejstarším typům dopravy vůbec a jak už její název napovídá odvíjí se její existence, úroveň a rozvoj přímo od existence, úrovně a rozvoje silnic. Stálým používáním určitých přepravních tras začaly vznikat první stezky nebo cesty. Jejich směr byl dán účelem a podle něj často dostával první stezky svá pojmenování (např. jantarová, hedvábná apod.) a jejich konkrétní vedení bylo dáno terénním profilem. Významným mezníkem v rozvoji silnic se ale staly až římské výboje. Římské silnice byly nejen užívanými stávajícími spojnicemi určitých částí říše, ale byly cíleně budovány podle konkrétního technologického postupu, který zahrnoval nejen zpevnění povrchu, ale například i jeho odvodnění. Základy této technologie jsou využívány dodnes. Silnice budované po celé dobyté říši měly především usnadnit přesuny legií a o tom, že byly budovány opravdu důkladně svědčí to, že řada římských silnic slouží dodnes (Via appia) O skutečném rozvoji silniční dopravy, můžeme mluvit až s rozvojem dopravní technikyautomobilů. První „automobily“ jezdily na páru k průkopníkům v této disciplíně patří bezesporu Skot Jame Watt a Nicolas Joseph Cugnot, jehož parní stroj jako první uvezl roku 1769 čtyři osoby. A o pravém rozvoji můžeme mluvit až s vynálezem automobilu, které vyrobil Karl Benz „Do tříčtvrťového rytmu vídeňských valčíků zaznělo hřmotné mechanické staccato, secesní kudrlinky zahalil modrý dým a 29. ledna 1886 na zemi sestoupil sám ďábel v podobě kočáru bez koní - Karl Benz podal k patentovému úřadu přihlášku na svůj "Patent Motorwagen".„1

1

Benz Patent Motorwagen. Idnes.cz [online]. Změněno 30.1.2006 [cit. 2012-8-23]. Dostupné

z

8

zdroj: http://auto.idnes.cz/auto_ojetiny.aspx? r=auto_ojetiny&c=A060130_150019_auto_ojetiny_fdv Dalším milníkem v silniční automobilové dopravě je rok 1903, kdy Henry Ford založil svou továrnu a v roce 1913 přišel s pásovou výrobou. Fordovo heslo „Ať si může automobil koupit každý, kdo ho potřebuje“, které umožnilo, aby si automobil koupil pošťák, řemeslník, přepravce nebo rodina, významně rozšířilo použití automobilu nejširšími vrstvami. V Evropě byl v roce 1936 představen vůz později známý jako Volkswagen (= lidové vozidlo) Brouk, který si mohly dovolit i méně majetné rodiny. V Čechách je historie automobilismu spojena se jmény Václav Laurin a Václav Klement, kteří v roce 1895 začali vyrábět původně jízdní kola, poté motocykly a nakonec roku 1905 a se svým modelem „Voiturette A“ přešli na výrobu automobilů a s tímto modelem slavili úspěchy u nás i v zahraničí.

3.2. Historie legislativy Vývoj motorismu a silniční dopravy obecně, vyžadoval také odpovídající legislativu, která 9

by upravovala práva a povinnosti účastníků tohoto nově se vyvíjejícího fenoménu. Předpisy, které předcházely pravidlům silničního provozu, jsou zejména: 1)

Vyhl. č. 77/1875 čes. Z. z. jímžto se připouští jezdění silničními

parostroji 2)

29. 1. 1900 navazující místodržitelské nařízení - požadavky na vozidla

a jejich označení, jednoduchá pravidla bezpečného řízení a jízdy. Rychlost jízdy v uzavřené obci nesmí být větší než rychlost koně v čerstvém klusu. 3)

zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád policie silniční pro

veřejné (neerární) silnice na Moravě s vyloučením obou hlavních měst Brna a Olomouce 4)

zákon č. 47/1866 čes. z. z., jímž se vydává řád policie silniční, platný

pro Čechy kromě hlavního města Prahy 5)

zákon č. 5/1878 slez. z. z., jímž se vydává řád policie silniční pro

veřejné silnice neerární ve Slezsku 6)

nařízení č. 22/1881 slez. z. z., o jízdě s neobyčejným nákladem po

mostech na říšských silnicích 7)

vyhláška č. 54/1886 čes. z. z., kterou se prohlašuje prozatímní řád

silniční policie, platný pro říšské silnice v Čechách 8)

nařízení č. 95/1887 mor. z. z., týkající se dopravy neobyčejně těžkých

břemen přes dřevěné a železné mosty okresních a obecních silnic 9)

nařízení č. 169/1890 ř. z., jak se má chovat obecenstvo u přehrad

železničních zvonítkem opatřených, pak u přechodů místních drah, opatřených výstražnou tabulkou „Pozor na vlak“ 10) vyhláška č. 29/1892 mor. z. z., kterou se prohlašuje řád policie silniční, platný pro říšské silnice na Moravě 11) 1892 Ustanovení pro ochranu silnic, vyhlášení c. k. místodržitele na Moravě, 12) nařízení č. 42.159/1897 B. M. (uh. m. vnitra), o jízdě na kolech 13) nařízení č. 156/1905 ř. z., o jízdních silostrojích. Stanovilo minimální věk řidiče, povinné poznávací značky, základní požadavky na vozidla atd. 14) nařízení č. 81/1910 ř. z. Předpisy o jízdě samohybných vozidel. 15) zákon č. 124/1931 Sb., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné

10

předpisy o jízdě motorovými vozidly 16) vyhláška č. 9/1934 čes. věst., o jízdě na státních, zemských a okresních silnicích ve správním obvodu země České 17) zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly. 18) vládní nařízení č. 203/1935 Sb., kterým se provádí zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly 19) zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu 20) vládní nařízení č. 100/1938 Sb., kterým se provádí zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu 21) opatření stálého výboru č. 275/1938 Sb., o směru dopravy na veřejných silnicích a veřejných cestách 22) vládní nařízení č. 241/1939 Sb., o jízdě motorovými vozidly 23) vládní nařízení č. 242/1939 Sb., o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční - d. ř. s.) 24) vládní nařízení č. 243/1939 Sb., o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích 25) vyhláška č. 286/1942 Ú. n., o přípustné rychlosti jízdy osobními motorovými vozidly 26) vyhláška č. 384/1943 Ú. n., o směru dopravy na veřejných silnicích

3.3. Vývoj legislativy po druhé světové válce 3.3.1. Pravidla silničního provozu Rostoucí rozvoj dopravy si vyžádal komplexnější úpravu provozu na silnicích čili pravidla silničního provozu, které se stále rozšiřovala s rozvojem automobilismu a silniční dopravy obecně. o zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích. V tomto zákoně jsou pouze obecné zásady, nikoliv konkrétní pravidla provozu.  nařízení č. 11/1951 Sb., jímž se provádí zákon o provozu na veřejných silnicích  vyhláška č. 328/1951 Ú. l., o způsobilosti vozidel k provozu na veřejných silnících, o způsobilosti k jejich řízení a o péči o rozvoj motorismu: zavedeny vložky řidičského průkazu s 10 útržky, obdoba bodového systému o vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích + zákonné opatření NS č. 13/1956 Sb. 11

 vyhláška č. 196/1953 Ú. l., o provozu na silnicích  vyhláška č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích - novela vyhl. č. 197/1958 Ú. l.  vyhláška Ústředního národního výboru hl. m. Prahy č. 183/1956 Ú. l., kterou se vydává dopravní řád pro hlavní město Prahu  vyhláška Ústředního národního výboru města Bratislavy č. 213/1958 Ú. v., kterou se vydává dopravní řád pro město Bratislavu  vyhláška č. 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu  vyhláška č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu – novela vyhl. č. 42/1971 Sb.  Vyhláška č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu - novely vyhl. č. 136/1978 Sb. a 70/1979 Sb.  Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu) Protože problematika pravidel silničního provozu byla rozsáhlá a zavazovala řidiče k určitému jednání bylo třeba převést tuto problematiku na zákonnou úroveň. Tuto zákonnou úroveň vyžadoval i čl. 2 odst. 2 LZPS, kde je řečeno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem.2 Tento zákon převedl problematiku sice na zákonnou úroveň, ale vlastní pravidla byla stále realizována vyhláškami, avšak tyto vyhlášky už byly na základě zákonného zmocnění.3 Předpis, který tvořil zákonný rámec pro podzákonnou úpravu byl zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Pravidla silničního provozu byla stále řešena podzákonnými předpisy, které byly současně již zastaralé, stále platila vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, tedy vyhláška, která vznikla ještě za starého režimu. Od účinnosti zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je samostatným zákonem řešena úprava pravidel silničního provozu. Tento zákon taktéž přenesl působnost k výkonu státní správy v oblasti pravidel silničního provozu z Policie a Ministerstva vnitra na tehdejší okresní úřady a Ministerstvo dopravy a spojů. Jednou z důležitých novel ZoPPK je zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který zavedl mj. tzv. bodové hodnocení řidičů. Toto bodové hodnocení od 1. 7. 2006, tedy od účinnosti této novely, 2

Čl. 2 odst. 2 LZPS.

3

Srov. § 2 zákona číslo 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

12

bylo postrachem na řidiče a situace na silnicích se uklidnila, ovšem jen na chvíli. Další z důležitějších novel byla novela daná zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon zavedl mj. do ZoPPK přestupky, které byly vymezeny v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a také požadavky na provoz vozidel v zimním období.

4. Některé právní zásady a principy Český právní subsystém je založen na zásadách, které jsou v právní teorii uznávány. Tyto zásady jsou někdy přímo nebo nepřímo obsaženy v právních normách, ale někdy jsou uznávané jen právní teorií. České trestní právo se taktéž řídí spoustou zásad. V této kapitole budou některé vysvětleny zvláště pak zásada subsidiarity trestní represe a z ní vycházející zásada „ultima ratio“, které je tato bakalářská práce zaměřena. Dále zde bude rozebrána zásada omezené důvěry v dopravě, která platí pouze do odvětví „silničního práva“.

4.1. Princip právního státu, zásada zákonnosti Právní stát má respektovat zákony, které sám tvoří. Stát, který se neřídí svými zákony, nemá právo vyžadovat jejich plnění po občanech. Naše republika se hlásí k právním státům, tato skutečnost je kodifikována v čl. 1 Ústavy České republiky : „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“4 Zásada zákonnosti vyplývá z čl. 2. odst. 3. Ústavy České republiky, kde je řečeno že : „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“.5 Podobně hovoří i Listina základních práv a svobod ve svém čl. 2 odst. 2 a 3 „(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.6 Proto také byla nevhodná praxe (zděděná z dob minulého režimu), kdy byla celá problematika silničního provozu upravena pouze podzákonnými předpisy.

4

Čl. 1 odst. 1 zákona číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

5

Čl. 2 odst. 3 zákona číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

6

Čl. 2 odst. 2 a 3 zákona číslo 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod.

13

4.2. Zásada humanismu Tento obecný právní princip již vyplývá z Ústavy např. z čl. 5 a 7 a Listiny základních práv a svobod např. čl. 7 odst. 2 LZPS. „Humanismus je i pro oblast trestního práva vnímán v obecném významu jako uznání hodnoty člověka a jeho práv či úsilí o prosazení spravedlnosti, lidskosti a důstojnosti jako obecných norem. Zásada humanismu tak zahrnuje, z hlediska trestněprávního pohledu, nejen ochranu obětí trestné činnosti (poškozených), ale i všech řádných občanů, demokratických a humanitních hodnot společnosti, jakož i pachatelů trestné činnosti.“7

4.3. Zásada zákonnosti České trestní právo vychází jako všechna odvětví českého práva z kontinentálně-evropského systému práva. Tento systém tvoří právo psané, není tudíž možné, aby toto právo tvořil obyčej, či soudní precedent, jako je tomu v anglo-americkém systému práva. České trestní právo je tedy právo psané a v znění čl. 8 odst. 2 LZPS „Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon.“8 S tímto souvisí zásady nullum crimen, nulla poena sine lege, tedy žádný trestný čin a žádný trest bez zákona. S touto zásadou souvisí i zásada subsidiarity soudní represe a z ní vyplývající zásada ultima ratio, o které bude pojednáno níže. A taktéž zásada nullum crimen sine lege certa, tedy že trestné činy musí být definovány zcela jasně.

4.4. Zásada přiměřenosti „Zásada přiměřenosti je zastoupena ve všech oblastech veřejného i soukromého práva, a proto tedy i v rámci práva trestního jako jedné z disciplín práva veřejného. Zvláštního významu nabývá v oblasti ochrany základních lidských práv.“9

7

FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 2. zcela přepracované a doplněné vydání. Brno :

Key publishing s.r.o., 2009. str. 23. 8

čl. 8 odst. 2 LZPS.

9


Key publishing s.r.o., 2009. str. 25.

14

4.5. Ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá) Formální podmínka obecné závaznosti práva. Závaznost práva může být vymáhána pouze s vědomím o něm. Právní předpis může vyvolávat účinky jen, jestliže byl vyhlášen v souladu s právní úpravou.10

4.6. Iura novit curia (soud zná právo) Platné právo není potřeba soudu dokazovat. Soudci by ze svého postavení měli znát platné právní předpisy. To ovšem nemění nic na tom, že nelze navrhnout právní hodnocení a argumentaci, znamená to, že konečné právní zhodnocení je svěřeno soudům.

4.7. In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch žalovaného) Tento princip ctí myšlenku, že pokud se soud dostane kdykoliv do fáze, kdy si není z důkazů a jiných skutečností jist, že se věc udála tak, jak tvrdí jedna strana, měl by předpokládat, že žalovaná strana jednala podle práva. Porušením tohoto principu by mohlo vést k prosazování vlastního někdy neobjektivního pohledu na danou situací. Toto by bylo to i v rozporu s presumpcí neviny, kdy orgány činné v trestním řízení musí dokázat, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala jí určitá osoba.

4.8. Ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž) Tato zásada plyne především z ochrany právní jistoty a vychází z čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základní svobod (dále též „Úmluva“), kde se říká, že: „Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhající pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.“ K této zásadě byla dříve nesjednocená judikatura Evropského soudu 11

pro lidská práva. Tento soud se pokusil tuto judikaturu sjednotit v rozsudku ve věci Zolotukhin proti Rusku. V úvodu soud shrnul prejudikaturu a shrnul skutkový stav a řízení před ruskými soudy. Ve věci šlo o to, že stěžovatel měl být potrestán ve správním řízení za to, že urážel policisty ve službě, 10

Viz čl. 52 odst. 1 Ústavy České republiky.

11

Čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základní svobod.

15

kteří ho předvedli a vyslýchali proto, že byl podezřelý ze spáchání přestupku. Poté co správní potrestání nabylo právní moci, byl stěžovatel obžalován za stejný skutek a bylo proti němu vedeno trestní řízení ve věci. Pro porušení tohoto článku je důležité, zda-li se jedná o „trestní obvinění“, k výkladu tohoto pojmu soud stanovil tři kritéria známá též jako „Engel kritéria“. Jde o 1) klasifikace deliktu ve vnitrostátním právu; 2) povaha deliktu; povaha a přísnost sankce. Soud taktéž konstatoval, že význam slova „trestní“ ve vnitrostátním právu může být odlišné od významu slova „trestní„ ve smyslu Úmluvy. Pro význam slova „trestní“ ve smyslu Úmluvy je důležité, aby za toto jednání bylo pachateli uložit „trestní“ sankci. Za trestní sankci jsou považovány sankce represivní, není tím myšlena náhrada vzniklé škody, či nemajetkové újmy. Dále je pro porušení této zásady důležitý výklad prvku „idem“, soud v této věci rozdělil svou judikaturu do tří linií. 1. linie, která se opírá o rozsudek ve věci Gradinger a za důležité pro výklad prvku idem se zde považuje „totožnost skutku“ 2. linie, která se opírá o rozsudek ve věci Oliviera a za důležité pro výklad prvku idem také považuje „totožnost skutku“, ale připouští, že jeden skutek může naplňovat znaky skutkových podstat více trestných činů a že za ně může být pachatel potrestán v různých řízeních před různými orgány a to tím spíše, když nejsou jednotlivé sankce kumulovány, nýbrž absorbovány 3. linie se opírá o rozsudek Franz Fischer a je zde kladen důraz na „podstatné prvky“ obou trestných činů. Třetí přístup upravuje druhý přístup v tom, že upřesňuje, že znaky skutkových podstat trestných činů naplněných tímtéž jednáním nemohou být pouze nominálně odlišné.12 Pro aktivaci čl. 4 Protokolu č. 7 Úmluvy je důležité, aby předcházející trestní nebo osvobozující účinek nabyl účinků res iudicata, tj. pokud jsou vyčerpány všechny řádné opravné prostředky nebo marně uplynula lhůta pro jejich podání. V praxi v silniční dopravě půjde nejčastěji o případy, kdy policie uloží blokovou pokutu řidiči, který má zákaz řízení a tudíž by měl být potrestán na základě trestního práva z porušení § 337 TZ, pokud jde o správní řízení před správními orgány nebude toto jednání tak časté, protože pro vydání meritorního rozhodnutí má správní orgán lhůtu jeden rok a jestli je jednání trestným činem, většinou správní orgán během této lhůty řízení zastaví s tím, že jde o věc, která má být 12

Rozsudek ESLP ze dne 10.září 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+

Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30].

16

projednána před soudem podle trestních předpisů.

4.9. Lex posterior derogat priori (ustanovení pozdější ruší dřívější) Obecný princip celého psaného práva, které se mění pomocí nových zákonů (novelizace). Jde zde spíše o to, že se takto "přebíjí" jednotlivá ustanovení zákona, než že by se rušily zákony jako celky.

4.10. Lex specialis derogat generali (ustanovení speciální ruší obecné) V praxi jsou mnohdy právní normy v rozporu, ať už úmyslně či zcela záměrně. Vždy je třeba dát přednost té, která danou otázku upravuje podrobněji, speciálněji. Např. podmínky smluvní pokuty jsou v občanském zákoníku upraveny obecně pro celé soukromé právo, kdežto speciálně pro obchodní právo jsou upraveny v obchodním zákoníku.

4.11. Lex superior derogat inferiori (ustanovení silnější ruší slabší) V našich podmínkách se jedná o tzv. právní sílu. Zjednodušeně v našem právním řádu tvoří vrchol hierarchie ústava, pod ní jsou zákony a na nejnižším stupni tzv. podzákonné předpisy (nařízení, vyhlášky).

4.12. Žádný trestný čin bez zákonného trestu Tato zásada je odrazem myšlenky, že každý trestný čin, který byl objasněn by neměl zůstat nepotrestán. Jde o neodvratnost reakce státní moci na spáchaný trestný čin a naplnění základních funkcí trestního práva. Tuto zásadu jde lze taktéž vyjádřit formulací nullen crimen sine poena legali.13 Tuto zásadou nelze chápat jako pouhé potrestání odsouzeného státní mocí, ale jako reakci státní moci na spáchaný trestný čin. TZ totiž umožňuje vedle trestů taktéž upuštění od potrestání např. účinnou lítostí.

13

KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 3 přepracované a doplněné vydání. Brno :

Masarykova univerzita, 2002. s. 30.

17

4.13. Žádný trest bez trestného činu Tato zásada vyjadřuje obecně opačný postoj, než zásada předcházející. Jde o to, že ačkoliv reakce státu na spáchaný trestný čin by neměla chybět, trest bez trestného činu by měl být absolutně vyloučen. Uvedenou zásadu vyjadřuje formulace nulla poena sine crimine.14

4.14. Zásada zákazu analogie k tíži pachatele Analogická aplikace vychází z podobnosti posuzovaného případu s případem, jenž je přímo aplikovanou normou regulován a kdy se právě tato přímá normativní úprava užije na zmíněný případ podobný, konkrétně posuzovaný, ovšem právem přímo neupravený. Jinak řečeno, analogie slouží k vyplňování mezer právní úpravy.15 Trestní právo disponuje uzavřeným katalogem trestných činů je přísně zakázána analogie k tíži pachatele. Ve prospěch pachatele je analogie přípustná.16

4.15. Zásada zákazu retroaktivity k tíži pachatele Tato zásada je vymezena § 1 TZ, „čin je trestný, pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.“17 Jestliže má být garantována právní jistota občana, tak trestní právo musí kriminalizovat skutek, který má být trestným činem, ještě před tím, než k tomuto skutku dojde. Z těchto důvodu je vyloučeno trestně postihovat jednání, které v době páchání ještě nebylo trestným činem. Ač je retroaktivita k tíži pachatele zakázána, je retroaktivita k prospěchu pachatele dokonce závazná pro orgány činné v trestním řízení. S tímto souvisí ustanovení § 2 odst 1 TZ „Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ a taktéž § 3 TZ „Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy byl čin spáchán.“

14


Masarykova univerzita, 2002. s. 30. 15


Masarykova univerzita, 2002. s. 31. 16


Key publishing s.r.o., 2009. str. 27. 17

§ 1 TZ.

18

4.16. Zásada subsidiarity trestní represe „ultima ratio“ Dne 1.1.2010 nabyl účinnosti nový zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník. Ten v § 12 odst. 2 formuloval zásadu subsidiarity trestní represe a princip „ultima ratio“, který byl doposud v praxi aplikován v důsledků nálezů Ústavního soudu (např. ÚS 169/2001-n, ÚS 61/2004-n, ÚS 196/2004-n, ÚS 116/2005-n, ÚS 186/2006-n). „Trestní řešení představuje „ultima ratio“ pro zákonodárce i pro soudce. Nová kodifikace trestního zákoníku je totiž založena na přesvědčení, že ochranu práv a svobod jednotlivců, včetně jejich života, zdraví a majetku, práv chráněných zájmů právnických osob, jakož i demokratického státního a společenského zřízení, je třeba dosahovat mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech, v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti.“18 Subsidiarita trestní represe reflektuje dvojí přístup: 1.

akcesorní, protože trestní právo poskytuje ochranu právním statkům, které jsou upraveny a chráněny i v jiných právních předpisech.

2.

subsidiární, neboť trestně právní odpovědnost, postih i trestní zákony by se měly uplatňovat až v případě, že odpovědnost uplatňovaná v rámci základního právního odvětví motivačně ani sankčně nepostačuje.

Z tohoto prvku trestní právo a jeho sankce by mělo být v liberálních demokratických právních státech bráno jako nejzazší řešení, i proto že se trestní právo se vyznačuje nejpřísnějšími prvky státního donucení, které zasahují nepříznivě do sociální sféry nejen pachatele, ale i jeho rodiny a blízkých. Ústavní soud České republiky ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že trestní právo má z podstaty „ultima ratio“ místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.19

4.17. Zásada tzv. omezené důvěry v silniční dopravě V silniční dopravě a obecně dopravě vůbec se uplatňuje se tzv. zásada omezené důvěry. Tato zásada je užívána od čtyřicátých let v Evropě a u nás od padesátých let. Před touto zásadou se v Československu uplatňoval princip nedůvěry v silniční dopravě, „který byl restriktivně uplatňován jen vůči řidičům, podporován zejména stanoviskem vlastní nebezpečnosti motorových vozidel při 18

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie. 2009, č.10, s.

31. 19

Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. března 2005 sp. zn. II ÚS 413/04.

19

jízdě, malou znalostí dopravních předpisů ve veřejnosti a všeobecně pojímaným názorem, že si člověk ještě nezvykl na rychlý postup motorizace.“20 „Zásada tzv. omezené důvěry v dopravě znamená, že řidič motorového vozidla může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. Výjimkou z této zásady jsou případy, kdy ze situace v provozu na pozemních komunikacích vyplývá povinnost dbát zvýšené opatrnosti nebo s předstihem reagovat na situaci, aby bylo zabráněno kolizi (např. na komunikacích nebo v jejich blízkosti se pohybují děti, osoby těžce zdravotně postižené, přestárlé, zjevně volně pobíhající zvířata nebo to vyplývá z existence instalovaných dopravních značek). Důvodně se spoléhat na to, že tito účastníci silničního provozu dodrží pravidla silničního provozu může jen v případě, pokud z konkrétních okolností neplyne obava, že tomu tak nebude. Mohou však nastat situace, kdy i tito účastníci vytvoří řidiči svým náhlým neočekávaným a nepředvídatelným vstoupením do vozovky překážku, jež může být pro řidiče i objektivně nezvládnutelná. V takovém případě řidič neodpovídá za vzniklý protiprávní následek.“21 Tato zásada je respektována ve všech státech Evropy a ve všech vyspělých státech světa.22 V praxi půjde třeba o případy, kdy řidič, který měl dát přednost vozidlu, jedoucímu po hlavní komunikaci, nebude odpovědný za tuto dopravní nehodu, pokud řidič jedoucí po hlavní komunikaci jel nepřiměřenou rychlostí, kterou druhý řidič nemohl předvídat.23 Navíc tato zásada znamená, že si nikdo nemá vynucovat splnění pravidel silničního provozu na druhých. A je rozšíření povinností účastníka provozu na pozemních komunikacích, kde je stanoveno, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.24

20

CHMELÍK, J. a kol. Dopravní nehody. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. str. 255.

21

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011 sp. zn. 6 Tdo 143/2011.

22

Více o této zásadě např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. Června 2005 sp. zn. 3 Tdo 727/2005,

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007 sp. zn. 3 Tdo 593/2007, Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2008, čj. 5 As 32/2008-51, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30]. 23

Srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004 sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 .

24

§ 4 odst. 1 ZoPPK.

20

5. Alkohol a drogy v silniční dopravě Protože trestnou činnost lze spáchat i tím že, budeme vykonávat činnost řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost přivozeným požitím návykové látky, bude tato kapitola věnována návykovým látkám, mezi tyto návykové látky patří mj. i alkohol nebo drogy. Skutečnost, že je pachatel ovlivněn návykovou látkou při řízení vozidla, je i základem k porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona.25 První kapitola bude věnována alkoholu, jeho vzniku, působení v lidském těle, vlivu na chování člověka, dále bilančním propočtům při dodatečném odebrání vzorku krve a přístrojům na určení množství alkoholu v krvi. Další podkapitola bude věnována návykovým látkám a jejich účinkům na chování člověka včetně přístrojů na určování přítomnosti návykových látek v biologickém materiálu.

5.1. Alkohol Alkohol se do těla nejčastěji dostává perorálně a do organizmu se začíná vstřebávat již v dutině ústní. K největšímu vstřebávání ale dochází až v žaludku a v tenkém střevě.

Graf 1: Křivka koncentrace hladiny etanolu v krvi po jednorázovém vypití, kdy ‰ znamená koncentraci alkoholu v krvi, t – znamená čas26 25

Více o této povinnosti viz kap. Porušení důležité povinnosti v silniční dopravě

26

Převzato z: HIRT, M. a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Brno :

21

„Vývoj hladiny alkoholu se dělí na fázi resorpční (vstřebávací) a fázi eliminační (vylučovací). Po jednorázové aplikaci alkoholu do organizmu jeho hladina stoupá od nuly, až po vrcholek křivky, kdy je ukončeno vstřebávání a hladina alkoholu začíná v krvi klesat.“27 Ve vylučovací fázi klesá hladina alkoholu v krvi více méně lineárně rychlostí od 0,12 ‰ do 0,20 ‰ za hodinu.

5.1.1. Hodnocení hladiny alkoholu v krvi Alkohol působí v první fázi především na centrální nervovou soustavu (dále též „CNS“), což ovlivňuje především psychické funkce mozku. Psychiku začíná alkohol ovlivňovat už v malých dávkách. Dochází ke změně emocí a člověk pociťuje euforii, stává se uvolněnější, veselejší a se zvýšeným přísunem alkoholu se začíná chovat jako „bez zábran“, dochází také ke zvýšení sebedůvěry a tím i k tendenci riskovat . Při řízení se navíc v této fázi snižuje schopnost soustředění, zhoršuje se odhad vzdáleností, prodlužuje se reakční čas a zhoršuje se postřeh. Výrazně se zhoršuje schopnost oka vidět ostře předměty a může nastat také porucha vnímání barev. Mimo to vzniká tzv. „tunelové vidění“ tj. omezená schopnost vnímat okraje zorného pole. To může vést například k situaci, kdy řidič přehlédne chodce, který se nacházel na okraji vozovky a vejde mu do cesty. Kromě psychiky je ovlivněná také motorika. Motorické poruchy v začínají nepřesnou koordinací drobných pohybů, motorické poruchy později vedou ke zhoršení koordinace celkových pohybů, jako například udržení rovnováhy, neschopnost udělat bez vrávorání záklon a předklon a podobně. Pro neurologické vyšetření míry ovlivnění alkoholem se používají tzv. Rombergovy zkoušky.

Masarykova univerzita, 2011. str. 10. 27

HIRT, M. a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Brno : Masarykova

univerzita, 2011. str. 10.

22

Tabulka 1: Obecné, soudně lékařské hodnocení hladiny alkoholu v krvi28 V soudně lékařské praxi platí, že od hladiny 0,8 ‰ není řidič schopen bezpečně ovládat vozidlo. Prof. MUDr. Miroslav Hirt CSc. ve své publikaci Toxikologie vydané Masarykovou univerzitou v Brně, na str. 19 uvádí, že „Tato tabulka je pouze orientační. Může být používána na zhodnocení, jak by se měla projevovat jistá koncentrace alkoholu v krvi na většinu populace. Rozhodně to však neplatí pro všechny jedince a rozdíly zde mohou být velmi výrazné.“29 Z tohoto vyplývá, že by nemělo docházet k paušalizování osob ovlivněných alkoholem tak, že do 1 ‰ alkoholu v krvi se jedná o přestupek a od 1 ‰ alkoholu v krvi o trestný čin. Měl by se brát ohled zejména na to, zda osoba neřídila vozidlo, při čemž by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (§201 TZ) a to i při nedosažení 1 ‰ alkoholu v krvi. Toto koresponduje taktéž s možností odsoudit pachatele takového trestného činu i bez provedení odborného měření, nebo rozboru biologického materiálu na zjištění přítomnosti alkoholu v krvi. Odsouzení za tento trestný čin je možné např. z kamerového záznamu, ve kterém je zřetelné zvláštní chování a nekoordinované motorické pohyby pachatele, spolu se svědeckými výpověďmi svědků, kteří viděli pachatele konzumovat alkohol, či jinou návykovou látku. Nebo pouze na základě svědeckých výpovědí, ve kterých bude uvedeno, kdy pachatel začal alkohol pít a kdy skončil, kolik alkoholu vypil a kdy začal řídit motorové vozidlo. Při vyšetření osoby podezřelé z požití alkoholického nápoje není nutný okamžitý odběr krve ihned při podezření z trestného činu, přestupku, nebo jiného správního deliktu, lze provést i zpětný 28

Převzato z: HIRT, M. a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Brno :

Masarykova univerzita, 2011. str. 19. 29



23

propočet kolik alkoholu v krvi měl řidič při spáchání takového činu. K tomuto výpočtu se provádí bilanční propočet, při kterém se využívá toho, že hladina alkoholu v krvi klesá 0,12 – 0,2 ‰. Postup při zjištění alkoholu v krvi při bilančním propočtu: 1.

V čitateli tohoto vzorce je množství absolutního etanolu. To lze vypočítat, když máme množství a druhy vypitých alkoholických nápojů. Z jejich koncentrace zjistíme, kolik absolutního etanolu zkonzumoval dotyčný jedinec. Protože GIT nevstřebává všechen alkohol, je třeba odečíst od tohoto množství tzv. vstřebávací deficit, což je nejčastěji 10%.

2.

Ve jmenovateli tohoto vzorce je množství vody v těle dotyčného jedince. To lze vypočítat z hmotnosti dotyčného člověka, pokud tuto hmotnost násobíme tzv. redukčním (Widmarkovým) faktorem. Tento faktor je nejčastěji 0,7 pro muže a 0,6 pro ženy (alkohol není jenom v krvi, ale i ve tkáních)

3.

Výpočtem tohoto vzorce získáme hypotetické číslo X odpovídající hladině alkoholu v krvi, kterou by člověk měl za situace, že by všechen alkohol vypil naráz a ve stejný okamžik by se mu všechen (po odečtení 10%) vstřebal do krve.

4.

Od doby začátku pití, ale nějaký alkohol již zmetabolisoval a vyloučil, proto je od této hypotetické hodnoty třeba rychlost alkoholu v krvi odečíst.30

5.1.2. Zjišťování koncentrace alkoholu v krvi (dechu) 5.1.2.1.

Zkoušky dechové

Jsou založeny na faktu, že alkohol, proniká přes buněčné membrány, jednak z plic do krve, ale i naopak z krve do plic a tím do vydechovaného vzduchu.31 5.1.2.1.1. Zkoušky prostřednictvím trubiček Al-Test Sada Al-Test používaná prakticky do dnešní doby obsahuje plastový náustek, skleněnou trubičku s krystaly dvojchromanu draselného, tato trubička měla po svém obvodu bílou rysku a dále sada obsahovala balónek. Jestliže trubičkou procházel vzduch s těkavými párami, (nejčastěji s alkoholovými), zabarvily se krystalky do zelena. Jakmile zelené zbarvení krystalů dosáhlo vyznačené rysky, měla testovaná osoba zhruba 1 ‰ alkoholu v krvi. Tato zkouška byla ovšem 30


univerzita, 2011. str. 22. 31



24

pouze orientační, a proto jí bylo při pozitivním zjištění nutno k prokázání skutečné hladiny v krvi doplnit ještě laboratorním vyšetřením.

Sada Al-Test32 5.1.2.1.2. Dechové analyzátory Náustkem vniká vydechovaný vzduch do přístroje (v rámci Policie ČR jde převážně o přístroje firmy Lion nebo Dräger) a tento přístroj automaticky provede analýzu vzduchu a její přepočet na promile alkoholu v krvi. Problémem těchto přístrojů je, že nedokážou rozlišit alkohol od jiných těkavých látek, proto se v praxi může stát, že dotyčná osoba má pozitivní výsledek, ačkoliv žádný alkoholický nápoj před jízdou nepožila, ale např. si vypláchla ústa ústní vodou. Tyto nepřesnosti je možné eliminovat opakovanou zkouškou. Proto příslušníci Policie České republiky jsou povinni provádět opakované odborné měření, zda je osoba ovlivněna při řízení alkoholem (viz čl. 56 ZPPP č. 160/2009). Toto měření je opakováno po pěti minutách a rozdíl mezi oběma výsledky nesmí být větší než 10%. Jestliže je výsledek větší než 10% opakuje se odborné měření ještě jednou a pokud je i zde výsledek větší než 10% policista vyzve kontrolovanou osobu k odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu ke zjištění hladiny alkoholu v krvi. Odborné měření dechovými analyzátory je neinvazním způsobem měření alkoholu v krvi, a proto se jeho odmítnutí těžko zdůvodňuje tím, že je toto měření nebezpečné pro zdraví vyšetřované osoby a je základem po naplnění skutkové podstaty přestupku dle §125c odst. 1 písm. d) ZoPPK.

32

Zdroj: Alkohol tester Altest - detekční trubičky. Altest.cz [online]. Změněno 2.10.2012 [cit. 2012-10-05].

Dostupné z:.

25

Přístroj Dräger 751033

5.1.2.2.

Zkoušky laboratorní

5.1.2.2.1. Widmarkova zkouška „Widmarkova metoda se provádí ve weyrichově modifikaci. Je to oxidačně redukční titrace dvojchromanu draselného v kyselině sírové. Touto metodou jsou stanoveny všechny redukující látky krvi (např. aceton, isopropanol), a proto jde o metodu nespecifickou a používá se proto pouze jako zkouška srovnávací k plynové chromatografii.“34 5.1.2.2.2. Plynová chromatografie „Stanovení automatizovanou chromatografií metodou vnitřního standardu a za použití dávkovače s head space je zcela specifické a přesné. Analýza je velice rychlá a použitelná i pro velké série vzorků, jak séra, tak plné krve.“35

5.2. Omamné a psychotropní látky v silniční dopravě Mezi omamné a psychotropní látky nejčastěji označujeme drogy. Drogy bychom mohli podle různých hledisek rozdělit do několika skupin: Podle jejich legality: 33

Zdroj: Alkoholový tester Dräger Alcotest 7510. Draeger [online]. Změněno nezjištěno. [cit. 2012-10-05].

Dostupné z:. 34


univerzita, 2011. str. 14. 35



26



legální – např. nikotin, alkohol



ilegální – např. metamfetamin, opium



léčiva (hypnotika)

Podle rizika závislosti: 

měkké – např. káva, marihuana, hašiš



tvrdé – např. heroin, pervitin

Podle účinků 

narkotické např. heroin, morfin, hypnotika



psychotropní např. lysohlávky, kokain

Podle původu 

přírodní



syntetické

5.2.1. Přístroje ke zjišťování návykových látek Ačkoliv Policie České republiky disponuje velkým množstvím přístrojů k určení hladiny alkoholu v krvi, či v dechu (prakticky na každém oddělení je nějaký přístroj ke zjištění, zda-li je osoba ovlivněna alkoholickým nápojem), přístroje, které by určovaly, zda-li je osoba ovlivněna návykovou látku nejsou u policie tak časté. Jedním z nich je testová souprava na drogy DrugWipe 5+, se kterou lze zjistit ovlivnění osoby pěti základními druhy drog. Jde o kanabinoidy, opiáty, kokain a amphetaminy. Nevýhodou této soupravy je, že zjistí jen přítomnost drogy, ale nezjistí kolik má testovaná osoba látky v těle a tím jak je ovlivněné její chování. Tímto způsobem lze tedy dovodit pouze správněprávní odpovědnost, to znamená, že toto jednání lze za použití pouze těchto testovacích sad na drogy samostatně kvalifikovat pouze jako přestupek. Ke kvalifikování trestněprávní odpovědnosti je třeba připojit ještě jiný důkazní materiál, třeba laboratorní vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu, nebo obrazový záznam chování řidiče. Další nevýhodou je i cena jedné soupravy, která se pohybuje okolo 600,- Kč a případného rozboru vzorku v toxikologické laboratoři.

27

Testovací souprava Drug Wipe 5+36 U Policie České republiky se v nedávné době začala objevovat elektronické test na drogy Dräger Drug Test 5000, jehož výhodou je, cena jednoho testu, která se pohybuje v několika desítkách korun.

Testovací sada Dräger Drug Test 500037 Problematika prokazování drog v trestné činnosti v dopravě je na rozdíl od alkoholu docela problematická. Na rozdíl od alkoholu, u kterého je dána trestní odpovědnosti nejčastěji hranicí jedné promile alkoholu v krvi, není hladina obsahu drog v krvi určena a tak k určení stavu vylučujícím způsobilost se musí vyjádřit znalec z oboru psychiatrie. To v praxi vede k tomu, že mnoho takovýchto jednání není označeno jako trestný čin, ale pouze jako přestupek prokázaný pozitivním testem na tyto látky.

6. Definice základních pojmů Budeme-li se pojednávat o silniční dopravě, trestných činech, přestupcích, jednáních 36

Zdroj: Produkty Securetec. TCIsolutions. [online]. Změněno nezjištěno. [cit. 2012-10-05]. Dostupné z:

. 37

Zdroj: Dräger DrugTest 5000. Draeger [online]. Změněno nezjištěno [cit-2012-10-05]. Dostupné

z:.

28

majících znak přestupku a jiných správních deliktech v dopravě, je třeba definovat základní pojmy se kterými budeme v této práci pracovat. Jsou to pojmy jako:  silniční doprava obecně  pozemní komunikace  trestný čin  přestupek  dopravní nehoda

6.1. Silniční doprava Legální definice silniční dopravy je uvedena v § 2 odst. 1 ZoSD. Silniční dopravou se rozumí „souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková, osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly jakož i přemisťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.“38 Tato doprava se dále člení na dopravu pro vlastní potřeby a pro potřeby cizí a dopravu mezinárodní a vnitrostátní.39 „Základním právním předpisem v oblasti silniční dopravy je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o silniční dopravě upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřebu za účelem podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.“40 Tento zákon je prováděn mnoha podzákonnými předpisy, mezinárodními smlouvy a legislativou EU, kterými je Česká republika vázána.

6.2. Pozemní komunikace Pozemní komunikace, jsou vymezeny §2 odstavci 1 ZoPZ. Jsou to:  dálnice  silnice  místní komunikace  účelové komunikace 38

§ 2 odst. 1 ZoSD.

39

§ 2 odst. 2 – odst. 5 ZoSD.

40

KOČÍ, R. KUČEROVÁ, H. Silniční právo. Praha : Leges, 2009. s. 26.

29

Na všech těchto komunikacích je třeba dodržovat ZoPPK a tudíž je na všech těchto komunikacích porušení některého z ustanovení ZoPPK trestné.

6.3. Dopravní nehoda Pro téměř každého, kdo se setkal s dopravní nehodou, patří tento zážitek k těm méně příjemným v životě. Většinu dopravních nehod nelze předvídat, zvláště, když jsme v této události v roli poškozených. Mnoho dopravních nehod ovšem předvídat lze, ZoPPK ukládá spoustu povinností, které je třeba při jízdě respektovat, tak se lze většině dopravních nehod vyhnout. Tuto skutečnost dokládají i statistiky. Tři nejčastější příčiny vzniku dopravní nehody jsou: 1) řidič se plně nevěnoval řízení vozidla 2) nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem 3) nesprávné otáčení nebo couvání41 V souvislosti s tématikou trestné činnosti v silniční dopravě, které je věnována tato práce, se budeme nejčastěji setkávat s trestnou činností právě v souvislosti s dopravní nehodou. Jde například o usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení a ublížení na zdraví z nedbalosti, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku či pojistný podvod. Dopravní nehoda je definována v § 47 odst. 1 ZoPPK jako událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Obecná definice dopravní nehody říká, že „dopravní nehoda je nepředvídatelná, ale zpravidla předvídatelná událost, která vznikla během provozu na dopravní cestě a měla za následek škodu na životě, zdraví nebo majetku či jiný, zvlášť závažný následek.“42 Aby nastala dopravní nehoda, musí být splněno několik podmínek:  musí jít o událost v provozu na pozemních komunikacích, takže musí jít o událost, která nastala, nebo byla započata na pozemní komunikaci, tudíž na místech, kde platí ZoPPK, tedy na dálnicích, silnicích, místních a účelových komunikacích (viz zákon č. 13/1997 Sb.)  dále musí dojít ke škodě na zdraví nebo majetku, (pokud se střetnou dva účastníci provozu na pozemních komunikacích a při tomto střetu nedojde ke škodě na zdraví nebo majetku nelze hovořit o dopravní nehodě a ani policie takovou událost nemůže vyšetřovat jako dopravní nehodu.)  aby se jednalo o dopravní nehodu musí být splněna i podmínka toho, že toto musí být 41


42


30

způsobeno provozem vozidla v pohybu. (Nejde o škody, které vznikly například pohybem ramena jeřábu, pokud tento jeřáb nebyl sám v pohybu. Pokud se stala taková událost – ramenem jeřábu nejde o dopravní nehodu, ale o škodní událost.) Vozidlo v pohybu může být nejen motorové vozidlo, ale i nemotorové vozidlo nebo tramvaj. O dopravní nehodu nepůjde také, jestliže vlak srazí chodce, protože vlak není považován za vozidlo dle ZoPPK, ale o drážní vozidlo podle zákona o dráze.

6.3.1. Rozdělení dopravních nehod podle vzniku:  havárie, při níž nedojde ke střetu účastníků silničního provozu ani ke střetu vozidla s překážkou, ale přesto vznikne škoda (např. vozidlo se převrátí na vozovce);  srážky, tj. střet účastníků silničního provozu (motorových případně nemotorových vozidel, motorového vozidla s nemotorovým, s tramvají nebo s chodcem, s pevnou překážkou, se zvěří, apod.);  jiné nehody, které nelze zařadit do předchozích kategorií (vypadnutí z vozidla, naskakování do vozidla nebo vyskakování z něho, pád z ložné plochy při přepravě osob na nákladním automobilu apod.)43

6.3.2. Rozdělení dopravních nehod podle způsobu vyřešení: a) bez účasti policie – policii je třeba k dopravní nehodě volat, pokud b) s účastí policie  pokud nedojde k vyřešení dopravní nehody na místě účastníky dopravní nehody na záznam o dopravní nehodě tzv. Euroformulář a nebo  pokud je dána jedna z podmínek, kdy je třeba na místo volat policii, musí být dopravní nehoda vyřešena policií, která má několik možností, jak dopravní nehodu vyřešit. 1) na záznam o dopravní nehodě tzv. Euroformulář 2) na protokol o dopravní nehodě 3) oznámením přestupku nebo trestním stíhání pachatele ad. 1) na záznam o dopravní nehodě – pokud jsou dány podmínky pro projednání přestupku řidiče v blokovém řízení a navíc dopravní nehoda nemusela být hlášena policii, ale přesto je 43

KOPECKÝ, Z. Občan a dopravní nehoda. 1. vydání. Praha : Prospektrum spol. s. r. o., 1998. str. 9.

31

dopravní nehoda policii ohlášena, nebo policie je přítomna na místě dopravní nehody, lze projednat jen přestupek přestupce v blokovém řízení a tuto skutečnost uvést na zadní stranu záznamu o dopravní nehodě ad. 2) na protokol o dopravní nehodě s projednání – takto policie projednává nehody, pokud jsou dány podmínky blokového řízení, ale nehoda podléhala oznamovací povinnosti polici ad 3) oznámením přestupku nebo trestním stíháním pachatele – policie ve věci není oprávněna rozhodnou, proto v rámci své pravomoci věc vyšetří a spis předá kompetentnímu orgánu k rozhodnutí. V praxi se stává, že účastníci dopravní nehodu ohlásí policii, ačkoliv dopravní nehoda nepodléhala oznamovací povinnosti, ale jelikož se stal přestupek o níž se policista ve službě dozvěděl, musel tento přestupek vyřešit.44

6.4. Trestný čin Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky v takovém zákoně.45 Tato úprava definice trestného činu byla s novým trestním zákoníkem změněna. V předchozí úpravě se za trestný čin považovalo „pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.“46 Zákonodárce, jak vyplývá z důvodové zprávy k § 13 TZ, chtěl, aby nebylo na orgánech činných v trestním řízení, či na soudcích, které jednání označí jako trestný čin. Formální pojetí trestného je logičtější v tom, že za méně závažný trestný čin se trestní řízení spíše zastaví, než aby toto jednání nebylo označeno jako trestný čin. V posledních letech je v demokratických státech preferováno procesní řešení depenalizace, a to i proto, že státní zástupce může ještě v předsoudním stádiu trestního řízení uplatnit některý z alternativních řízení, které může vést k narovnání mezi pachatelem a obětí ( § 307 až § 314 TŘ). V této nové úpravě formálního pojetí trestného činu se lépe uplatňuje oddělení moci zákonodárné výkonné a soudní, protože moc zákonodárná definuje trestný čin a na moci soudní ponechává jen posuzování, zda jsou v konkrétním jednání pachatele naplněny formální znaky trestného činu, aniž by soud byl oprávněn dospět k závěru, že při naplnění zákonných znaků nejde o trestný čin s ohledem na nesplnění jeho materiální podmínky.47 Kodifikace trestního práva hmotného vychází nejen z formálního pojetí trestného činu, jako 44

Srov. § 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

45

§ 13 TZ.

46

§ 3 TrZ.

47

Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku. Trestní zákoník [online]. Změněno nezjištěno. [cit. 2012-08-

10]. Dostupné z:.

32

popis znaků, charakterizující trestný či, ale i jeho společenské škodlivosti, která nevychází z materiálního pojetí trestného činu, ale z uplatňování zásady subsidiarity trestní represe, která je vyjádřena v § 12 odst. 2 TZ.

6.5. Porušení důležité povinnosti v silniční dopravě Trestní zákon v souvislosti s trestnými činy spáchanými řidiči dopravních prostředků zejména způsobených v souvislosti s dopravní nehodou zavádí pojem porušení důležité povinnosti, nebo hrubé porušení důležité povinnosti. Toto porušení důležité povinnosti musí vyplývat ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce pachatele nebo porušení takové povinnosti uložené pachateli podle zákona. Porušení takovéto důležité povinnosti může zakládat trestněprávní odpovědnost pachatele za základní skutkovou podstatu trestného činu48 nebo za kvalifikovanou skutkovou podstatu.49 Ačkoliv porušení důležité povinnosti může zakládat trestní odpovědnost pachatele, není toto porušení nikde v zákoně definováno a proto je třeba v trestněprávní teorii vycházet z judikatury soudů, která ovšem v tomto případě opět není jednotná. V praxi je proto třeba vždy vycházet z individuálních okolností případu. V každém porušení zákona nelze spatřovat porušení důležité povinnosti. Z judikatury tedy lze dovodit, že porušení důležité povinnosti bude zejména takové porušení, „které s ohledem na sílu, rychlost a hmotnost motorových vozidel může mít za následek vážnou dopravní nehodu a které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá.“50 Za porušení takovéto povinnosti leze považovat zejména:  požití alkoholu nebo jiné návykové látky před nebo během řízení 

nepřiměřeně rychlou jízdu

 předjíždění v místech, kde je to zakázáno  couvání s nákladem na veřejném prostranství při nedostatečné přehlednosti bez zajištění další náležitě poučené osoby  nesledování technického stavu vozidla, zejména účinnosti brzd, o nichž řidič ví, že řádně nefungují  nevlastnění řidičského oprávnění k řízenému vozidlu, pokud nejde o řidiče ve výcviku v autoškole a zavinění dopravní nehody pro nedostatek zkušeností 48

Srov. např. § 148 odst. 1 TZ.

49

Srov. např. § 143 odst. 2 a 3 Tz a § 147 odst. 2 a 3 TZ.

50

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 1341.

33

 jízda s motorovým vozidlem za snížené viditelnosti se silně znečištěným čelním sklem a se silně znečištěnými světlomety „Hrubým porušením zákonů je tak intenzivní porušení některé zákonné normy nebo norem, které má zpravidla za následek způsobení smrti člověka, tedy vyvolává reálné nebezpečí, že dojde k smrtelnému následku předpokládanému v ustanovení § 143, přičemž však musí jít o podstatně závažnější porušení předpisů, než je porušení důležité povinnosti ve smyslu § 143 odst. 2. Zejména se jedná o případy, při nichž bylo porušeno více různých norem příslušného dopravního předpisu.“51

7. Trestné činy v silniční dopravě V této kapitole budou rozebrány skutkové podstaty trestných činů vyskytujících se v silniční dopravě. S účinností nového trestního zákoníku se trestné činy rozdělily na přečiny – „přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestní činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let“52, zločiny – „zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny“53 a v souvislosti se zločinem se můžeme v trestním zákoníku setkat také se zvlášť závažným zločinem – „ zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně deset let.“54 V souvislosti s trestnou činností v silniční dopravě a s dopravními prostředky se můžeme setkat s různou trestnou činností např. majetkové trestná činnost, trestné činnost ohrožující život nebo zdraví, trestnou činnost obecně ohrožující atd. Některé činy mohou být úmyslné např. ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 273), obecné ohrožení (§ 272), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151), neoprávněné užívání cizí věci (§ 207), pojistný podvod (§ 210), maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337). V souvislosti se silniční dopravou a s dopravními prostředky lze ale spáchat závažnější úmyslnou trestnou činnost, když je dopravní prostředek použit jako nástroj při páchání trestné činnosti ohrožující život nebo zdraví (poznámka pod čarou krajský soud Brno, pobočka Zlín ze dne 17. 8. 2011) nebo i jiné činnosti v naší zemi zatím neuskutečňované, ale v zemích na blízkém východě zcela běžnou, jako je např. teroristický útok (§ 311). Při nedbalostní trestné činnosti půjde nejčastěji o trestné činy spáchané v souvislosti s 51

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 1343.

52

§ 14 odst. 1 TZ.

53

§ 14 odst. 2 TZ.

54

§ 14 odst. 2 TZ za středníkem.

34

dopravní nehodou, zejména půjde o nedbalostní trestné činy ohrožující život nebo zdraví (hlava I zvláštní části TZ) Protože této trestné činnosti se může de facto dopustit každý, je definice obecného pachatele této trestné činnosti prakticky nemožná. Tito pachatelé se budou objevovat prakticky v celém spektru společnosti. Ve většině případů bude mít vliv na tuto trestnou činnost i pouhá náhoda.

7.1. Účastenství při trestných činech v silniční dopravě V této kapitole budou rozebrány trestné činy v silniční dopravě spáchané ve formě účastenství. Účastenství může být ve formě:  organizátorství (§ 24 odst. 1 písm. a) TZ)  návodce (§ 24 odst. 1 písm. b) TZ)  pomocník (§ 24 odst. 1 písm. c) TZ) Účastenství ve formě organizátorství nebude v trestné činnosti v silniční dopravě tak časté. Častěji se ale budeme setkávat se spolupachatelství ve formě návodu, či pomoci.

7.1.1. Návodce Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin.55 O spolupachatelství ve formě návodce půjde v dopravě většinou v případech, kdy řidič má vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel a přesto na přemlouvání jiného bude tato vozidla řídit. Zde bude ovšem problém dokázat orgánům činným v trestním řízení toto spolupachatelství, protože většinou půjde o příbuzné a tak při výslechu hlavní účastník většinou zapře toto protiprávní jednání.

7.1.2. Pomocník Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo

55

§ 24 odst. 1 písm. b) TZ.

35

slibem přispět po trestném činu.56 Tento druh účastenství bude v trestné činnosti v silniční dopravě nejčastější, protože jedna z podmínek pomoci je mj. opatřením prostředků ke spáchání trestného činu a to mj. i zapůjčení vozidla. V dopravě půjde nejčastěji o půjčení vozidla pachateli trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a nebo ohrožení pod vlivem návykové látky, kdy ke spáchání trestného činu stačí, aby osoba poskytla řidiči alkoholický nápoj, ačkoliv věděla, že tato osoba bude řídit vozidlo57 nebo předala řízení osobě ovlivněné alkoholickým nápojem.58 Ale v této formě účastenství lze spáchat i jinou trestnou činnost zejména trestné činy proti životu a zdraví. Nejčastěji půjde o případy, kdy osoba půjčí vozidlo řidiči, který nevlastní řidičské oprávnění a ten vlivem nedostatečných řidičských schopností způsobí dopravní nehodu při které dojde ke škodě na zdraví, či na životě.

7.2. Nedbalostní trestné činy 7.2.1. Usmrcení z nedbalosti (§143 TZ) Smrtí se rozumí stav, kdy dojde k zastavení všech životních funkcí, spojený s nenávratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují.59 Usmrcení z nedbalosti představuje v zákoně novou skutkovou podstatu trestného činu proti životu. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně života. Toto ustanovení prakticky vzniklo rozdělením někdejšího § 224 TrZ (těžká újma na zdraví z nedbalosti). Toto dřívější ustanovení bylo do nového trestního zákoníku rozděleno na dvě skutkové podstaty a to na § 143 TZ (usmrcení z nedbalosti) a na § 147 (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti). Dále se v této nově vzniklé skutkové podstatě trestného činu zpřísnily sankce a k naplnění druhé kvalifikované skutkové podstaty stačí již usmrcení jedné osoby. Nově se také v zákoně objevuje pojem usmrcení, který „lépe z hlediska chápání veřejnosti vyjadřuje skutečnost, že smrt nastala v důsledku nedbalosti pachatele, čímž je lépe takové jednání odlišeno od vraždy (§ 108) i od dalších úmyslných trestných činů s obdobným následkem, způsobených z nedbalosti.“60 56

§ 24 odst. 1 písm. c) TZ.

57

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až § 139 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 363.

58

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až § 139 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 363.

59

Smrt. Wikipedie [online]. Změněno 30.9.2012 [cit. 2012-10-01]. Dostupné z:

. 60


36

Pro kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu je důležité, aby porušení (§ 143 odst. 2 TZ), či hrubé porušení dopravního předpisu (§ 143 odst. 3 TZ) bylo v příčinné souvislosti s usmrcením. Jestliže poškozený utrpěl při dopravní nehodě lehké zranění a poté ke smrti poškozeného došlo nepředvídatelným způsobem, neodpovídá pachatel za toto usmrcení.61 Jak vyplývá z níže uvedených grafů je v České republice v posledních letech patrný úbytek osob usmrcených v silniční dopravě, ať již v celkových obětech (toto číslo je nejnižší od roku 1980), tak i v počtu usmrcených na počet registrovaných vozidel.

Graf 2 : Absolutní počty osob usmrcených v silničním provozu v ČR62

10]. Dostupné z:. 61

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 1515.

62

Vývoj nehodovosti na českých silnicích. Autosap [online]. Změněno nezjištěno [cit. 2012-09-15]. Dostupné z:

.

37

Graf 3: Počet usmrcených osob na 100 000 registrovaných vozidel63

7.2.2. Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně zdraví. Těžké ublížení na zdraví vzniklo, podobně jako usmrcení z nedbalosti, z někdejšího § 224 TrZ. Sankce se v základní skutkové podstatě nezměnily, ale v kvalifikované skutkové podstatě byly sníženy. V druhé kvalifikované skutkové podstatě je navíc podmínka, že musí dojít k těžkému ublížení na zdraví nejméně dvou osob. Aby byla naplněna skutková podstata těžkého ublížení na zdraví, musí být poškozenému způsobena těžká újma na zdraví. Tato újma je definována v § 122 odst. 2 TZ jako: vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví :  zmrzačení  ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti  ochromení údu,  ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí 63

Vývoj nehodovosti na českých silnicích. Autosap [online]. Změněno nezjištěno [cit. 2012-09-15]. Dostupné z:

.

38

 poškození důležitého orgánu  zohyzdění  vyvolání potratu nebo usmrcení plodu  mučivé útrapy  delší dobu trvající porucha zdraví.64

7.2.3. Ublížení na zdraví z nedbalosti Objekt tohoto trestného činu je totožný s těžkým ublížením na zdraví. V skutkové podstatě trestného činu ublížení na zdraví došlo k určitým změnám. K základní skutkové podstatě se přidala kvalifikovaná skutková podstata v odst. 2. Tato skutková podstata vyžaduje mj. ublížení na zdraví nejméně dvou osob a navíc hrubé porušení zákonů, mj. o dopravě. Legální výklad definice ublížení na zdraví je uveden v § 122 odst. 1 TZ, kde je uvedeno že, ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařské ošetření Obvyklý způsob života je nutné posuzovat podle konkrétní situace. Např. otok oka bude jinak posuzován u dělníka a jinak u televizního moderátora, standardně se za porušení obvyklého způsobu života mj. schopnost přijímat potravu. Dále se může jednat o situace, kdy poškozený není schopen bez cizí pomoci vykonávat osobní hygienu, či si jít nakoupit do obchodu. Pro tuto skutkovou podstatu je nutné porušení důležité povinnosti, nebo hrubé porušení zákonů mj. o dopravě, jestliže k tomuto nedojde může se tento skutek kvalifikovat jako přestupek podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. b) zákona číslo 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.

7.2.4. Obecné ohrožení z nedbalosti § 273 a obecné ohrožení § 272 Trestný čin obecného ohrožení není v silniční dopravě tak častý, protože se ve většině případů jedná o dopravní nehody zaviněné z nedbalosti. Protože tento čin není tak častý a tato skutková podstata trestného činu je s obecným ohrožením až na subjektivní stránku hodně podobná, budou tyto dvě skutkové podstaty rozebrány společně. Pro trestný čin obecného ohrožení je charakteristický prvek živelnosti a neovladatelnosti. Tento prvek byl typický například pro jednání pachatele, který řídil nákladní soupravu po dálnici a 64

§ 122 odst. 2 TZ.

39

silnici a se svou soupravou nebyl schopen udržet přímý směr jízdy. Jeho jízda představovala konkrétní a bezprostřední nebezpečí ohrožení zájmů chráněných zákonem. Došlo také navíc k několika střetům s vozidly a několik dalších střetů bylo odvráceno jen pohotovými reakcemi ostatních řidičů. Mimo to bylo řidiči soupravy naměřeno přes dvě promile alkoholu v krvi.65 Trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti v silniční dopravě se vyskytuje nejčastěji v souvislostí s přepravou osob hromadnými prostředky. Mezi nejtragičtější dopravní nehody patří nehoda u Nažidel, kdy řidič autobusu Neoplan s 52 cestujícími sjel ze silnice u obce Nažidla. Následkem této tragické dopravní nehody bylo 20 osob usmrceno.66 V letošním roce je jednou z nejtragičtějších nehod nehoda, která se stala dne 23. června 2012, jedná se o havárii v Chorvatsku, při níž český autobus s padesátijedna cestujícími havaroval na chorvatské dálnici A1. Následkem této dopravní nehody bylo osm lidí usmrceno.67 To, že se ale nejedná pouze o tragické nehody autobusů, dosvědčuje srážka dvou tramvají v Ostravě ze dne 11. dubna 2008, při níž byli usmrcení tři lidé a pachatel tohoto trestného činu byl odsouzen právě za obecné ohrožení.68 Z výše uvedeného lze dovodit, že obecné ohrožení z nedbalosti má v silniční dopravě jedny z nejhorších následků. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně života a zdraví osob anebo zájem na ochraně cizího majetku. Důležitým pojmem v této skutkové podstatě je pojem obecné nebezpečí, které hrozí bezprostředně a k samotné poruše nemusí vůbec dojít. Pro toto obecné nebezpečí je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí. Toto obecné ohrožení musí bezprostředně hrozit, nestačí jen když takovým jednáním byla vytvořena pouze taková situace, z níž by obecně nebezpečný následek teprve mohl vzniknout.69 Nově je rovněž v zákoně uvedeno jakým způsobem může pachatel způsobit obecné nebezpečí . Toto bylo dříve dovozováno z judikatury. Pro naplnění znaků tohoto trestného činu, 65

Blíže viz Usnesení Nejvššího soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 7 Tdo 1321/2008.

66

Blíže viz Nehoda autobusu Nažidla 2003. autobus2003.info [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné

z:, nebo Nehoda u Nažidel. Wikipedie [online]. Změněno 25.9.2012 [cit. 2012-1004]. Dostupné z . 67

Blíže viz V Chorvatsku havoroval český autobus, osm lidí zahynulo. Aktuálně.cz [online]. Změněno

23.6.2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z . 68

Blíže viz Policie žádá žalobu pro řidiče ostravské trmvaje smrti. Idnes.cz [online]. Změněno 28. srpna 2008

[cit. 2012-10-04]. Dostupné z a Ostravák přiznává, že zapomněl počkat. Idnes.cz [online]. Změněno 18. dubna 2008 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z . 69


40

musí v nebezpečí vystavit nejméně sedm lidí. Tento počet není dovozován počtem možných cestujících, ale v počtu skutečném počtu přepravovaných osob70 nebo osob skutečně ohrožených např. chodců na vozovce, či osob čekajících na zastávce. Pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti je třeba porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona § 273 odst. 2 písm. b).71 V ostatních ustanovení je dále tato skutková podstata odstupňována způsobeným následkem na životě nebo zdraví. Trestní sazba u obecného ohrožení z nedbalosti byla zvýšena tak, „aby odpovídala typové závažnosti zde uvedených případů a navazovaly na odpovídající nedbalostní trestné činy zejména proti životu a zdraví.“72 Dále bylo v této skutkové podstatě provedeno několik změn, které ovšem již nesouvisí se silniční dopravou. Proto se jimi v této práci nebudu zabývat. Trestní sazba se u obecného ohrožení téměř nezměnila, v druhé kvalifikované skutkové podstatě se horní hranice trestu odnětí svobody zvýšila z patnácti na dvacet let a v první kvalifikované skutkové podstatě přibil jeden bod oproti § 179 TrZ a to spáchá-li někdo takový čin opětovně v krátké době.

7.2.5. Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti § 277 Pro naplnění této skutkové podstaty je požadováno poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. Tato zařízení jsou přesněji definována a navíc je tato definice rozšířena o několik nových zařízení. Mezi těmito zařízeními jsou mj. definována zařízení energetická nebo vodárenská, zařízení a sítě elektronických komunikací, koncová telekomunikační a rádiová zařízení, zařízení držitelů poštovní licence, zařízení pro veřejnou dopravu, včetně svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek a dopravních značek upravujících přednost.73 Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně provozu a řádného fungování obecně prospěšných zařízení. Pro spáchání tohoto trestného činu je vyžadována hrubá nedbalost,která je definována jako takový stav, kdy „přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti

70

Blíže viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 3 Tdo 427/2004.

71

Blíže viz kap. Porušení důležité povinnosti v silniční dopravě.

72


10]. Dostupné z:. 73

Více k dopravnímu značení viz vyhláška ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí

pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích.

41

pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.“74 Trestní sazba trestu odnětí svobody zde byla navýšena z šesti měsíců na jeden rok a dále se zde objevuje nový trest v podobě zákazu činnosti. Zařazení této skutkové podstaty do trestního práva je dosti sporadické a trestání pachatele, který při dopravní nehodě takovéto zařízení poškodil, je dle mého názoru dosti nevhodné a mohlo by být důvodem odložení trestního postihu pachatele, protože společenská škodlivost takovéhoto trestného činu je minimální.

7.2.6. Poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti § 293 Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně životního prostředí. Toto právo je již zakotveno v LZPS v čl. 35, kde se říká že „každý má právo na příznivé životní prostředí.“ V prvním odstavci tohoto trestného činu je jednak vyžadován rozpor s jiným právním předpisem z hrubé nedbalosti75, tak poškození životního prostředí a to ve větším území, nebo takovým způsobem, že tím může způsobit těžkou újmu na zdraví nebo smrt anebo je-li k odstranění následků takového jednání třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu76 (500.000,- Kč77) K silniční dopravě se ve většině případů bude vztahovat kvalifikovaná skutková podstata, která od pachatele takového činu vyžaduje porušení důležité povinnosti78 uložené mu podle zákona.79 Vedle zákona o silničním provozu to může být taktéž zákon o silniční dopravě a mezinárodní smlouvy vyhlášené ve sbírce zákonů, se kterými dal parlament souhlas.80 Není vyloučeno, že pachatel tímto činem naplní skutkovou podstatu i více kvalifikovaných skutkových podstat. Pachatelem tohoto trestného činu v silniční dopravě bude většinou viník dopravní nehody, který porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Trestní sazba se od § 181b TrZ nezměnila, ale byla vypuštěna druhá kvalifikovaná skutková 74

§ 16 odst. 3 TZ.

75

Viz § 16 odst. 3 TZ.

76

§ 294 odst. 1 TZ.

77

§ 138 odst. 1 TZ.

78

Více viz kap. Porušení důležité povinnosti v silniční dopravě.

79

§ 294 odst. 2 písm. a) TZ.

80

Zvláště pak vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní

silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

42

podstata tohoto trestného činu.

7.3. Úmyslné trestné činy 7.3.1. Neposkytnutí pomoci Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně života a zdraví. Poskytnout pomoc člověku, který je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění vychází ze zásady humanizmu a její neposkytnutí je v rozporu se základními principy občanského soužití. Trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 150 TZ se příliš nezměnil od staršího definovaného v § 207 TrZ, jednou ze změn bylo doplnění skutkové podstaty o termín „jiné vážné onemocnění“ a taktéž byla navýšena trestní sazba, jak u základní, tak i privilegované skutkové podstaty o jeden rok trestu odnětí svobody.

7.3.2. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Jestliže neposkytnutí pomoci podle § 150 TZ je v rozporu s principy humanizmu a občanského soužití, tak neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je čin ještě zavrženíhodnější, protože pachatel svým úmyslným jednáním vystavuje poškozeného nebezpečí újmy na zdraví, či dokonce na životě. K skutkové podstatě trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 150 TZ jde o ustanovení speciální, proto je souběh těchto činů vyloučený. Jde o obdobnou skutkovou podstatu jako v předchozím případě. Ovšem v tomto případě je zde definován konkrétní subjekt trestného činu a to řidič dopravního prostředku, který měl účast na dopravní nehodě a neposkytl pomoc. Nemusí se jednat pouze o řidiče motorového vozidla, za dopravní prostředek je zde považována např. tramvaj, vlak, či kolo atd. Spolujezdci, kteří neposkytnou pomoc, nemohou být postižitelní za tento trestný čin, postih je v takovém případě možný pouze za neposkytnutí pomoci dle § 150 TZ. Za účastníka dopravní nehody je považován i ten, jehož jednání se podílelo na vzniku nebo průběhu dopravní nehody, bez ohledu na zavinění dopravní nehody. Účast na dopravní nehodě má i řidič, který tuto nehodu nezavinil;stačí, že k dopravní nehodě objektivně přispěl.81

81

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 1598 .

43

Za poskytnutí první pomoci je zde považováno taktéž přivolání lékařské pomoci, či policie.82 K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu nemusí újma na zdraví ani dosahovat ublížení na zdraví, její povaha však musí vyžadovat poskytnutí pomoci (nejedná se např. o nepatrné oděrky)83 Oproti bývalé právní úpravě (§ 208 TrZ) je zde taktéž zvýšena trestní sazba a to o dva roky trestu odnětí svobody. Pachatelova trestní odpovědnost za tento trestný čin může zaniknout účinnou lítosti dle § 33 TZ.

7.3.3. Neoprávněné užívání cizí věci Objektem tohoto trestného činu „je především vlastnictví věci, pokud jde o výkon některých oprávnění s vlastnictvím věci spojených. Jde především o oprávnění věc užívat (ius utendi, popř. ius utendi et fruendi) a věc držet (ius possidendi).“84 Toto ustanovení postihuje především případy, kdy úmysl pachatele nesměřuje k trvalé dispozici s věcí, nýbrž je jejímu přechodnému užívání. Pachatel naplní skutkovou podstatu tohoto trestného činu jestliže se zmocní věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat, nebo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou (srov. § 138 odst. 1 TZ) tím, že neoprávněné takové věci, které mu byly svěřeny, přechodně užívá.85 Za motorové vozidlo jsou zde považovány i např. pojízdné pracovní stroje, či lesnické traktory86, nebo nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.87 Tato skutková podstata předpokládá, že toto zmocnění se vozidla má dočasný charakter a pachatel je za krátkou dobu zamýšlí majiteli vrátit a nebo aspoň obnovit jeho dispoziční právo. Pokud toto vozidlo užívá delší dobu nebo po kratší dobu, avšak za cenu jeho podstatnějšího opotřebení nejedná se o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 TZ, ale o krádež dle § 205 TZ.88 U této skutkové podstaty zákonodárce přidal několik kvalifikovaných skutkových podstat, 82

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1967 sp. zn. 4 Tz49/67.

83


84


85

§ 207 odst. 1 TZ.

86

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. září 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72.

87

§ 2 písm. g) ZoPPK.

88

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. září 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72, Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

8. dubna 1994, sp. zn. 11 To 46/94, Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2000, sp. zn. 4 To 97/2000.

44

které zavádí zvlášť přitěžující okolnosti. Jelikož v mnoha případech jde o pachatele, kteří neoprávněně užívají motorové vozidlo svých známých je pro jeho trestní stíhání vyžadován souhlas poškozeného dle § 163 TŘ.

7.3.4. Ohrožení pod vlivem návykové látky Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně života, zdraví a nebo majetku před činnostmi konanými pod vlivem návykové látky. Protože v této bakalářské práci byla jedna celá kapitola věnována problematice alkoholu a drogám v silniční dopravě, nebude toto zde již detailně rozebíráno. Skutková podstata tohoto trestného činu vyžaduje, aby byla vykonávána činnost při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo být způsobena značná škoda na majetku (500.000,Kč).89 na rozdíl od obecného ohrožení, kdy již musí dojít k bezprostřednímu ohrožení. Pro naplnění této skutkové podstaty stačí i jen vzdálená a konkrétní možnost poruchy. Proto je již trestné řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky a nemusí zde dojít k opravdovému ohrožení osob či majetku. Dále pro spáchání tohoto trestného činu musí být pachatel ovlivněn návykovou látkou. Legální definici návykové látky obsahuje § 130 TZ „návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.“ Trestní sazba se výkonu trestu odnětí svobody se od § 201 TrZ neliší. Kvalifikovaná skutková podstata je podmíněna spáchání dopravní nehody, havárii90, spáchá-li takový čin při jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek91 nebo byl- li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.92 O tom, že jde o docela častý trestný čin v silniční dopravě vypovídají statistiky. Ze statistik Policie České republiky vyplývá že v letošním roce do 31. 8. 2012 bylo zjištěno 6922 trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství. V období od ledna 2012 až do srpna 2012 bylo způsobeno 3.398 dopravních nehod s řidiči ovlivněných alkoholem z celkového počtu 52.566 dopravních nehod a z toho bylo 2.363 řidičů naměřena hladina větší jak jedno promile alkoholu v

89

§ 138 odst. 1 TZ.

90

§ 274 odst. 2 písm. a).

91

§ 274 odst. 2 písm. b).

92

§ 274 odst. 2 písm. c).

45

krvi.93

7.3.5. Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Pro silniční dopravu jde z této skutkové podstaty aplikovat odst. 1 písm. a) „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.“94 Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na řádném výkonu soudních rozhodnutích a dalších rozhodnutích orgánů úřední moci. Do účinnosti nového trestního zákoníku bylo trestné i jednání řidiče, který „řídi motorové vozidlo ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního právního předpisu.“95 Tato skutková podstata byla účinná od roku 2006 a pozbyla účinnosti s účinností nového trestního zákoníku. Postihovala všechna jednání pachatelů, kteří řídili motorová vozidla bez tohoto oprávnění. Po nabytí účinnosti nového trestního zákoníku tato skutková podstata zanikla a takovéto jednání naplňuje jen znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 ZoPPK. Skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání v silniční dopravě bude postihovat jednání, kdy bylo řidiči zakázáno řízení motorových vozidel buď soudem, nebo správním orgánem, nebo mu bylo odňato řidičské oprávnění mj. dosáhnutím tzv. 12 bodové hranice. Přitom za rozhodnutí ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) TZ je třeba považovat i ta rozhodnutí na základě kterých došlo k zaznamenání bodů do registru řidičů.96 Jelikož je po subjektivní stránce vyžadován úmysl, je třeba, aby pachatel věděl, že má tuto činnost zakázanou. Tento úmysl jde dovodit i přes to, že obviněný věděl o uložení zákazu činnosti již správním orgánem prvního stupně a po podání odvolání proti němu se po delší dobu nezajímal o rozhodnutí odvolacího orgánu.97 Jestliže ovšem bylo rozhodnutí správního orgánu, pro který byl zákaz činnosti uložen, nebo bylo odňato řidičské oprávnění zrušen, není osoba vina spácháním tohoto trestného činu. Trestní sazba výkonu trestu odnětí svobody zde byla zvýšena z šesti měsíců až na tři léta a byl zde vypuštěn peněžitý trest. V současnosti tuto skutkovou podstatu naplní určitě i ten, kdo řídi vozidlo ačkoliv byl tzv. 93

Zdroj: http:\\www.pcr.cz.

94

§ 337 odst. 1 písm. a) TZ.

95

§ 180d TrZ.

96

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2010 sp. zn. 4 Tdo 825/2010-16.

97

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, so. zn. 7 Tdo 202/2006.

46

vybodován. To bylo po nabytí účinnosti nového trestního zákoníku sporné a vedly se i o tomto rozsáhlé diskuze.98 Nejednotnost výkladu byla způsobena tím, že v § 337 nebylo jednoznačně řečeno, že toto oprávnění má pozbýt ale hovořilo se zde pouze o odnětí oprávnění podle jiného předpisu. V jednotné aplikaci tohoto ustanovení zaujal postoj i Nejvyšší soud ve svém stanovisku trestního kolegia ze dne 27. října 2010 sp. zn. Tpjn 302/2010. Pro jednotnou aplikaci byla tato skutková podstata trestného činu novelizována a s účinností od 1. prosince 2012 stačí, aby toto oprávnění „pozbyl“.

7.4. Ostatní trestné činy v silniční dopravě V souvislosti se silniční dopravou lze spáchat více trestných činů, než jsou popsány výše. Jde zejména o trestné činy:  pojistného podvodu dle § 207 TZ  násilí proti úřední osobě  zneužití pravomoci úřední osoby  podplácení  padělání a pozměňování veřejné listiny

7.5. Trestná činnost právnických osob v silniční dopravě Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon číslo 418/2008 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který zavádí do českého trestního práva zcela novou kolektivní odpovědnost za protiprávní jednání právnických osob. Do této doby totiž převládala v českém trestní právu zásada, že právnické osoby se trestného činu dopustit nemohou (societas delinquere non potest). Tato nová trestní odpovědnost by se mohla uplatnit i v trestné činnosti v silniční dopravě. V § 7 TOPOZ jsou taxativně vymezeny trestné činy, kterých se mohou právnické osoby dopustit a je zde mj. uveden trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání § 337 TZ. Tohoto trestné činu by se mohla právnická osoba dopustit jednak činností provozování silniční dopravy, ačkoliv jí byla tato činnost zakázána, ale také ve formě spolupachatelství, kdy její zaměstnanec by dostal trest 98

Srov. např. PÚRY, F., Ještě k (ne)trestnosti tzv. vypodovaných řidičů po 1. 1. 2010. Trestněprávní revue, 2010,

č. 6, s. 174-177 a ČERNÝ, P., K trestnosti tzv. vypodovaných řidičů po 1. 1. 2010. Trestněprávní revue, 2010, č. 3, s. 89-91.

47

zákazu činnosti řízení motorových vozidel a řídil by vozidlo, které by bylo zaregistrováno na právnickou osobu, ačkoliv tato právnická osoba věděla, že má tento zákaz, nebo by takovému zaměstnanci přikázala takovou činnost.

8. Závěr Ve své bakalářské práci Trestné činy v silniční dopravě jsem chtěl zmapovat aktuální skutkové podstaty trestných činů, které se vyskytují v silniční dopravě a v souladu s tím, že trestní právo je „ultima ratio“. Po zmapování těchto skutkových podstat, je zřejmé, že nový trestní zákoník tuto zásadu ctí, ačkoliv zařazení skutkové podstaty trestného činu poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 277 TZ) by mohlo vést k větší diskuzi o tom, jestli tato skutková podstata má své opodstatnění v trestním zákoníku. Aktuální skutkové podstaty trestných činů jsou společensky škodlivé a uplatnění jiných trestních sankcích, než kterými disponuje trestní právo, by zde byly minimálně nevhodné. V mnohých skutkových podstatách je třeba navíc k založení trestní odpovědnosti porušení důležité povinnosti. Tomu, že nový trestní zákoník ctí zásadu „ultima ratio“ dosvědčuje i zrušení skutkové podstaty trestného činu dle § 180d TrZ řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a přeřazení tohoto jednání z trestního jednání do roviny správněprávního trestání, ačkoliv při spáchání některých trestného činů je nevlastnění tohoto oprávnění bráno jako porušení důležité povinnosti a je základem pro podřazení takového jednání pod některou z kvalifikovaných skutkových podstat. Dalším tématem, které by mohlo vést k hlubší diskuzi je jednání pachatele, který po dosažení tzv. 12-ti bodové hranice např. v účinnosti do 31. července 2011 řídil vozidlo, aniž by mě rozsvíceno předepsané osvětlení, za tento čin byl dvanáctkrát sankcionován uložením např. blokové pokuty a když jej hlídka zastavila po třinácté, je toto jednání kvalifikováno jako maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 TZ a je proti němu použito sankcí, kterými disponuje trestní právo. Naproti tomu je jednání pachatele, který nevlastnil nikdy řidičské oprávnění a nezná předpisy kvalifikováno jako přestupek a je proti němu použito pouze sankcí, kterými disponuje správní právo. Jednání pachatele v prvním případě lze označit za škodlivé pro společnost, ale jednání v druhém případě jde označit za nebezpečnější, pro všechny účastníky provozu. Ovšem na nebezpečnosti jednání pachatele byl založen starý trestní zákoník a nový je založen na společenské škodlivosti. Jak již bylo naznačeno výše, tato témata by mohla být základem společenských diskuzí, které přesahují rámec této práce. V mnoha skutkových podstatách byla zvýšena trestní sankce, takže je na soudcích, aby ctili zásadu „ultima ratio“ a využívali takové sankce, které postačují k nápravě pachatele. Bohužel svojí práci nemohu doplnit empirickým výzkumem jestli i orgány činné v trestním 48

řízení a soudy dodržují tuto zásadu, protože nový trestní zákoník je v účinnosti pouhé dva roky a proto zde chybějí statistická data, kterými bych svojí práci mohl doložit. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je účinný až od 1. 1. 2012 a tudíž i zde chybějí data, která by prokázala, že některá z právnických osob spáchala trestný čin v silniční dopravě.

9. Resumé In my thesis there I wanted to describe actual facts of the case of offences in the road transport in compliance with the fact that the criminal law is „ultima ratio“. After the checking of these facts of the case we can find, that new Criminal Code abides this principle, although positron of the fact of the case of the damage and the danger of the generaly beneficial facilities from neglect (§ 277 of the Criminal Code) could stimulate debate about its justification in the Criminal Code. Actual facts of cases are bad for the society and the use of different criminal sanctions than those in criminal law is not suitable. It is necessary to violate an important liability to constitute the criminal responsibility in many facts of cases. The fact that the new Criminal Code abides the principle of „ultima ratio“ is also confirmed by the rescission the fact of the of case of the offence according § 180d of the Criminal Code – the vehical control without the driving license and its change from the criminal conduct to the administrative law, although when any of the offence is commited, the no possesing of driving license is a lawbreaking of an important liability and it is the reason for assignment of this proceeding after the one of the facts of case. The criminal sanctions were increased in many facts of cases and judges should abide the principle of „ultima ratio“ and should use those sanctions, that are enough to amend the criminal offender. Unfortunately the new Criminal Code has been efficient only for two years now and the statistical dates are missing, that is why I could not complete my thesis by the empirical research of the fact if the institutions abide this principle. The act about the criminal liability of legal entities is valid until 1.1.2012 and statistical dates about road transport offences of legal entities are mising too.

49

10.

Seznam literatury

10.1. Knižní publikace a odborné články

KOPECKÝ, Z. Občan a dopravní nehoda. 1. vydání. Praha : Prospektrum spol. s. r. o., 1998. 200 s. FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 2 zcela přepracované a doplěné vydání. Brno : Key publishing s.r.o., 2009. 157 s. FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné – zvláštní část. 1. vydání. Ostrava : Key publishing s.r.o., 2008. 158 s. HIRT, M. a kol. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 51 s. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až § 139 komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 1303 s. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421 komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 1996 s. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až § 139 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. 1464 s. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421 komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. 2150 s. KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání, Brno : Masarykova univerzita, 2002. 574 s. PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha : Linde, 2000. 384 s. CHMELÍK, J. a kol. Dopravní nehody. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 540 s. CHMELÍK, J. a kol. Trestní právo hmotné – zvláštní část s aplikačními příklady. Praha : Linde, 2010. 367 s. ŠÁMAL, P. PÚRY, F. RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. II. Díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. 1011 s. JELÍNEK, J. HASCH, K. NOVÁKOVÁ, J. SOVÁK, Z. Zvláštní část. Trestní právo hmotné. 2. vydání, Praha : Eurolex bohemia s. r. o., 2003. 318 s. FENYK, J. SMEJKAL, L. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti 50

nim- Komentář. 1. vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. 170 s. KOČÍ, R. KUČEROVÁ, H. Silniční právo. Praha : Leges, 2009. 416 s. NEZJIŠTĚN. Vyšetření na alkohol u řidiče. citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 12-08-30]. ŠÁMAL, P., Trestní zákoník a naplňování zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie. 2009, č.10, s.31 ŘÍHA, J. Trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona. Buletin advokacie. 2007. č. 1 s. 24-32 FENYK, J. KURSOVÁ, J. Vybrané aspekty trestního řízení proti právnickým osobám podle zákona č. 418/2011 Sb. Státní zastupitelství. 2012, č. 1, s. 31-36 BALÍKOVÁ, M. DVOŘÁK, M. Toxikologická diagnostika ve vztahu k důkazu ovlivněného řidiče motorového vozidla návykovou látkou – obecné aspekty. Státní zastupitelství. 2010, č. 5, s. 511 RŮŽIČKA, M. Trestné činy v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku. Státní zastupitelství. 2010, č. 3, s 5-12 RŮŽIČKA, M. Porušení (nesplnění) důležité povinnosti ve skutkových podstatách trestných činů v silniční dopravě. Státní zastupitelství. 2007, č. 12, s 5-24 PÚRY, F. Ještě k (ne)trestnosti tzv. vypodovaných řidičů po 1. 1. 2010. Trestněprávní revue. 2010, č. 6, s. 174-177 ČERNÝ P. K trestnosti tzv. vypodovaných řidičů po 1. 1. 2010. Trestněprávní revue. 2010, č. 3, s. 89-91 KNĚŽÍNEK, J. K maření výkonu úředního rozhodnutí řízením bez řidičského oprávnění podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2009, č. 7, S. 197-201 ŘEHÁČEK, J. K možnostem využití prostředků trestního práva při postihu kriminality v silniční dopravě. Trestněprávní revue. 2009, č. 6, s. 170-178 VONDRUŠKA, F. RŮŽIČKA M. K novým pravidlům pro řidiče a jejich trestnímu (a nejen trestnímu) postihu ve světle novely provedené zákonem č. 411/2005 Sb. Trestněprávní revue. 2006, č. 10, s. 299-306 JIRUŠKOVÁ I. Nový pohled Nejvyššího soudu na nepřípustnost trestního stíjání v důsledku předchozího rozhodnutí o správním deliktu, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30].

51

10.2. Judikatura

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 2. 2009 ve věci Zolotukhin proti Rusku, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30]. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. 6 Tdo 143/2011, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. září 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2000, sp. zn. 4 To 97/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1967, sp. zn. 4 Tz 49/67. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. 4 Tdo 825/2010-16. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. Června 2005, sp. zn. 3 Tdo 727/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. 3 Tdo 593/2007. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2008, sp. zn. 7 Tdo 1321/2008. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 1994, sp. zn. 11 To 46/94. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 3 Tdo 427/2004. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 11 Tdo 919/2010. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 6 Tdo 751/2010-14. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2010, sp. zn. 4 Tdo 659/2010. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2008, čj. 5 As 32/2008-51, citace ASPI, [databáze]. Verze 13+ Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011 [cit 11-10-30]. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 . Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010 sp. zn. Tpjn 302/2010.

10.3. Právní předpisy

zákon číslo 361/2000 Sb.., zákon o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

52

zákon číslo 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 2/1993 Sb., Listina základních lidských práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů zákon číslo 12/1992 Sb., o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. zákon číslo 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zákon číslo 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 vyhláška ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) ZPPP č. 160/2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu

10.4. www stránky Policie žádá žalobu pro řidiče ostravské trmvaje smrti. Idnes.cz [online]. Změněno 28. srpna 2008 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z a Ostravák přiznává, že zapomněl počkat. Idnes.cz [online]. Změněno 18. dubna 2008 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z Nehoda autobusu Nažidla 2003. autobus2003.info [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné z:, nebo Nehoda u Nažidel. Wikipedie [online]. Změněno 25.9.2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z V Chorvatsku havoroval český autobus, osm lidí zahynulo. Aktuálně.cz [online]. Změněno 23.6.2012 [cit. 2012-10-04]. Dostupné z Pravidla silničního provozu. Wikipedie. [online]. Změněno 28.5.2012 [cit. 2012-7-15]. Dostupné z: 53

http://www.videni.cz/zrak/akomodace http://www.autosap.cz/sfiles/a1-95.htm#neh2 http://www.substitucni-lecba.cz/rozdeleni-drog http://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravidla_silni%C4%8Dn%C3%ADho_provozu http://www.skoda-auto.cz/cs/about/tradition/history/Pages/history.aspx http://knol.google.com/k/milo%C5%A1-havl%C3%AD%C4%8Dek/historieautomobilismu/7ngiocd6ybqb/62# http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html http://dopravni-znaceni.divoce.cz/pravidla-silnicniho-provozu-45997/ http://www.honzaplsek.cz/law/007.html http://paveldanko.com/alkohol/ http://www.draeger.com/CZ/cs/products/alcohol_drug_detection/drug_testing/cdi_drugtest_ 5000.jsp?showBackButton=true http://www.tcis.pl/?id=8 http://www.draeger.com/CZ/cs/products/alcohol_drug_detection/screening/cdi_alcotest_751 0.jsp?showBackButton=true

54

55

56

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra ústavního práva a politologie

Recommend Documents