Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva. Bakalářská práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce „Právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek“

Karel Kampas 2010

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek, zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. podpis.

2

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí své bakalářské práce JUDr. Janě Jurníkové, Ph.D., za její cenné rady a odborné připomínky k této práci. Poděkování patří rovněţ mojí manţelce Lence, které bych chtěl poděkovat za její podporu a trpělivost. Omluva naopak patří mému synovi Ondrovi, kterému bych se chtěl omluvit za to, ţe jsem se mu nemohl v průběhu studia věnovat tolik, co by si zaslouţil.

3

OBSAH: Úvod

5

1

Základní pojmy

7

2

Pojem přestupku

9

3

2.1

Skutková podstata přestupku

10

2.2

Okolnosti vylučující protiprávnost

10

Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v souvislosti s alkoholem a jinými návykovými látkami

11

4

Vymezení pojmu návyková látka

14

5

Zjišťování ovlivnění alkoholem

16

5.1

Orientační vyšetření

16

5.1.1 Měření alkoholu v dechu analyzátory alkoholu v dechu

20

5.1.2 Postup policistů při používání analyzátorů alkoholu v dechu

22

5.1.3 Postup kontrolních orgánů dle metodiky MD

23

Odborné lékařské vyšetření

24

5.2.1 Laboratorní stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi

26

5.2 6

Zjišťování hladiny jiné návykové látky

30

7

Naměřená hladina alkoholu (‰) a s tím spojené právní následky

33

8

Možné právní následky jízdy s opilým řidičem

35

9

Limity alkoholu v Evropě a způsoby snižování nepříznivého stavu alkoholu za volantem

36

10

Závěr

37

11

Resumé

44

12

Seznam použitých pramenů

45

13

Seznam příloh

48

4

Úvod Na českých silnicích přibývá opilých řidičů a také těch, co za volant sednou pod vlivem drog. V roce 2008 policie odhalila 7532 řidičů pod vlivem alkoholu, v roce 2009 jich bylo za první polovinu roku jiţ 6089. Počet řidičů, kteří zavinili dopravní nehodu a u kterých byla zjištěna droga v těle, se za osm let více neţ zdvojnásobil. Z policejních statistik vyplývá, ţe v roce 2008 jich bylo celkem 109, zatímco v roce 2000 „pouze“ 45. V souvislosti s dospíváním generace mladistvých, která holduje kanabinoidním látkám, tj. marihuaně či hašiši, bude toto číslo v budoucnu pravděpodobně ještě vyšší.1 Podle nejnovějších statistik (příloha č. 1) bylo v loňském roce, při nehodách pod vlivem alkoholu, usmrceno 123 osob, to znamená, ţe oproti roku 2008 došlo k nárůstu o 43 osob a o 87 oproti roku 2007. Z celkového počtu usmrcených osob byla tedy kaţdá 7. usmrcena opilým řidičem (v roce 2007 to byla kaţdá 31., v roce 2008 kaţdá 12).2 Obecně se uvádí, ţe v České republice platí nulový limit alkoholu, zatímco většina států Evropy stanovila pro řidiče limit 0,5 promile, některé státy dokonce 0,8 promile. Státy, které mají nulový limit, jsou vesměs státy východní Evropy, tj. bývalého východního bloku. Jak je vidět, Evropská unie nestanovila pro řidiče jednotný limit alkoholu v krvi, ale v současné době vyzývá členské státy, aby povolenou hladinu alkoholu v krvi sniţovaly. Jedná se zejména o ty státy, které mají limit 0,8 promile. Předmětem zkoumání této práce je analýza současné právní úpravy a vymezení základních pojmů. Na základě analýzy soudobé zákonné úpravy v České republice se autor snaţí v závěru práce zhodnotit nynější právní úpravu (de lege lata) a vyvodit i celkové či dílčí změny, které by měly přispět k vývoji norem (de lege ferenda) ve srovnání s trendy současné společnosti, zejména, zda je nutné i nadále praktikovat nulovou hladinu alkoholu v krvi, někdy téţ nazývanou „nulovou tolerancí“, a to jiţ s ohledem na současné metody prokazování alkoholu v krvi řidiče, tedy jakou hladinu alkoholu v krvi lze skutečně prokázat. Autor si jako podklad pro uvedenou práci dovoluje vyslovit hypotézu, ţe současná právní úprava související s řízením vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky v rámci České republiky zcela neodpovídá současným trendům v Evropské unii, a to z pohledu povoleného mnoţství alkoholu v krvi, kdy zákon ani nerozlišuje, zda se jedná o řízení motorového nebo nemotorového vozidla. Hodnoty alkoholu v krvi se uvádějí v g/kg, tedy v gramech absolutního 1

ČT24. Podle policie přibývá řidičů pod vlivem drog a alkoholu. [cit. 2009-12-10.]. Dostupné z: 2

BESIP. Dopravní nehody zaviněné pod vlivem alkoholu v roce 2009. [cit. 2010-02-60.]. Dostupné z:

5

ethanolu na kilogram krve. Vzhledem k zaţitému pouţívání označení obsahu alkoholu v krvi v promile (‰) je běţně pouţíváno terminologie promile, jehoţ číselná hodnota je zcela identická s hodnotou g/kg. Druhá hypotéza zní, ţe míra trestání (sankcí) za řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky je značně diskutabilní, a to s ohledem na samé spodní hranice moţných sankcí (pokuta, zákaz činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla), kdy v leckterých případech byla příslušným správním orgánům3, které projednávají přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu4, právě s ohledem na samu spodní hranici moţné sankce, značně zúţena moţnost správního uváţení při ukládání sankcí, a to u případů, kdy je naměřena nízká hodnota alkoholu v krvi, ale i s ohledem na charakter pokuty jako majetkové sankce, která má být individualizovaná a přiměřená, a ne, jak se v některých případech můţe stát, likvidační. Hlavním cílem práce je tedy prozkoumat stávající zákonnou úpravu související s řízením vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, zhodnotit její dostatečnost a nutnost změny, navrhnout její úpravu v souladu s mezinárodními trendy a specifiky v České republice a regionu a taktéţ s ohledem na současné moţnosti a metody zjišťování ovlivnění alkoholem (orientační vyšetření a odborné vyšetření5). Dalším cílem je zhodnotit současné zákonem stanovené sankce za přestupky související s alkoholem za volantem a zda jsou tyto sankce, z pohledu autora, dostatečné nebo je nutné je do budoucna nějakým způsobem měnit. Metodou této práce je analýza problematiky alkoholu a jiných návykových látek v provozu na pozemních komunikacích. V práci jsou uvedeny prameny práva týkající se uvedené problematiky alkoholu a jiných návykových látek. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé přestupky v souvislosti s alkoholem a jinými návykovými látkami a jejich skutkové podstaty. Dále se tato práce zabývá jednotlivými typy vyšetření, kterými se zjišťuje, zda řidič nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Autor se v práci zabývá téţ jednotlivými pojmy souvisejícími s danou problematikou, a to zejména pojmem přestupek, řidič, vozidlo, pozemní komunikace, alkohol a jiná návyková látka. Práce vychází z právních předpisů platných v měsíci březnu roku 2010.

3

§ 124 odst. 5 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 4

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“).

5

§ 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „tabákový zákon“).

6

1. Základní pojmy V této práci se setkáváme, a to vzhledem k danému tématu této práce, které zní „právní aspekty řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek“, s několika základními pojmy, a to řidič, vozidlo, pozemní komunikace, promile, alkohol a jiná návyková látka. Tato kapitola slouţí k objasnění jen některých z nich. Pojmy alkohol a jiná návyková látka budou popsány, vzhledem k širšímu obsahu, v samostatných kapitolách. Daná problematika je spojena s dopravním procesem, kdy tento v sobě zahrnuje tři prvky, a to dopravní cestu (pozemní komunikace), dopravní prostředek (silniční nebo dráţní vozidlo) a lidský řídící činitel (řidič).6 Řidičem se rozumí účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti. Řidičem je i vozka, který řídí potahové vozidlo.7 Vozidlem je pak motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj. Motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Zde je nutno upozornit na skutečnost, ţe dle § 57 odst. 2 zákona o silničním provozu, se jízdním kolem z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběţka. Zákon o provozu na pozemních komunikacích vymezuje v úvodním ustanovení předmět právní úpravy, kterými jsou práva a povinnosti všech účastníků provozu na pozemních komunikacích, a proto je nutné se zmínit o pojmu pozemní komunikace, kdy tento je upraven v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Slovo komunikace je legislativní zkratkou pro slova „dálnice, silnice a místní komunikace“. Pozemní komunikace jako souhrnný obecný pojem pro všechny druhy dopravních cest určených k uţití silničními a jinými vozidly a chodci byl poprvé pouţit v zákoně č. 135/1961 Sb. (silniční zákon), který právní problematiku celého oboru kodifikoval a sjednotil do té doby velmi rozmanitou terminologii.8 O tom, zda konkrétní pozemní komunikace je dálnicí, silnicí nebo místní komunikací, se rozhoduje ve správním řízení. Zákon rozděluje pozemní komunikace na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace, kdy jsou takto definovány jejím určením a 6

FASTR, P., ČECH, J., Zákon o pozemních komunikacích s komentářem a prováděcími předpisy. 9. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.6.2008, Praha : Nakladatelství Linde, 2008. s. 12. ISBN 978-80-7201-719-5. 7

§ 2 zákona o silničním provozu

8

FASTR, P., ČECH, J., Zákon o pozemních komunikacích s komentářem a prováděcími předpisy. 9. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.6.2008, Praha : Nakladatelství Linde, 2008. s. 7. ISBN 978-80-7201-719-5.

7

významem. Je nutno zdůraznit, ţe pravidla silničního provozu platí na všech (i neveřejných) účelových komunikacích, pokud jsou přístupné provozu motorových vozidel. Pozemní komunikace jsou všechny dopravní cesty určené k užívání vozidly a chodci. Vznikají prokazatelným a dlouhodobým pokojným užíváním. Kromě cest v uzavřených areálech jsou všechny pozemní komunikace veřejně přístupné a veřejnému přístupu nelze svévolně bránit. 9 Někteří řidiči nabyli dojmu, ţe na polních a lesních cestách jiţ pravidla silničního provozu neplatí, ale to je velký omyl. V případě polních a lesních cest se jedná o komunikace účelové, které jsou definovány v ustanovení § 7 zákona o pozemních komunikacích, kdy účelovou komunikací je pozemní komunikace, která slouţí ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.10 V případě těchto účelových komunikací se přitom nemusí jednat o stavbu, která by vyţadovala stavební povolení.11 Promile (‰) je běţně zaţitou terminologií pro označení mnoţství alkoholu v krvi, kdy její číselná hodnota je zcela identická s hodnotou g/kg, tedy gram absolutního ethanolu na kilogram krve.

9

Sborník stanovisek veřejného ochránce práv, Stanoviska 1, Veřejné cesty - Místní a účelové pozemní komunikace. s. 9. Dostupné z : 10

§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 11

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000. Dostupné z : „Ze zákona (rozumí se zákon o pozemních komunikacích) se podává, že účelovou komunikací je taková pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 ZPK. Je přitom zjevné, že vždy nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení; takové povolení zpravidla nevyžaduje zřízení cest lesních nebo polních, které nejsou stavbami ani samostatnými věcmi ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ, jde jen o určitým způsobem užívaný pozemek, který je pozemní komunikací. Pozemek je tedy pozemní komunikací v případě, že jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona, aniž by bylo potřeba o jeho kategorizaci jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí.“

8

2. Pojem přestupku Zákon pojem přestupku vymezuje jeho materiálním znakem (jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti – v tomto jednání je logicky skryta i jeho společenská nebezpečnost) a formálním znakem (je za přestupek výslovně označen v tomto nebo jiném zákoně). Oba tyto znaky musí být naplněny současně, aby se mohlo jednat o přestupek. Přestupkem je tedy jednání, které za přestupek výslovně označuje zákon. To znamená, ţe jen zákonem lze stanovit, jaké konkrétní jednání je přestupkem, a ţe k tomu, aby jednání bylo přestupkem, musí být současně naplněny jak obecné znaky přestupku, tak znaky uvedené v příslušném ustanovení zvláštní části přestupkového zákona (§ 21 – 50) nebo znaky jednání, které za přestupek označuje jiný zákon. Z hlediska pojmu přestupku hovoříme o jeho tzv. pozitivním vymezení (co je přestupek) a současně o jeho negativním vymezení (kdy se nejedná o přestupek). Negativní vymezení znamená, ţe zákon stanoví, ţe o přestupek jde pouze tehdy, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle jiných právních předpisů anebo o trestný čin. Přestupkem je zaviněné jednání, proto je zavinění nezbytnou podmínkou naplnění skutkové podstaty přestupku. Bez zavinění nemůţe být ani přestupek. Zavinění je vnitřní, psychologický vztah pachatele (přestupce) ke skutečnostem, které přestupek tvoří. Zavinění12 je tedy obligatorním znakem přestupku. Obecně tedy můţeme vycházet z toho, ţe jednání, jehoţ formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje rovněţ v běţně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje nebo ohroţuje určitý zájem společnosti. Nicméně z takto učiněného závěru nelze dovodit, ţe by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vţdy, kdyţ je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. To znamená, ţe pokud se k těmto okolnostem jednání, které naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku přidruţí jiné významné okolnosti, které naopak vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohroţen právem chráněný zájem společnosti, pak k naplnění materiálního znaku přestupku nedojde a nelze takové jednání za přestupek označit13. Z uvedeného tedy vyplývá, ţe okolnosti, které vylučují protiprávnost, musí být posuzovány vţdy v kaţdém konkrétním případě a nelze toto paušalizovat. Pokud by tedy jednání fyzické osoby sice neslo formální znaky skutkové podstaty přestupku, ale nedošlo by k naplnění materiálního znaku, pak se správní řízení zastaví.14 12

§ 3-6 zákona o přestupcích.

13

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2009, sp. zn. 5 As 104/2008-45. Dostupné z :

14

§ 76 odst. 1 písm.a) zákona o přestupcích.

9

2.1. Skutková podstata přestupku Společným objektem přestupků, kterými se zabývám v této práci, je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a rovněţ zájem společnosti na ochraně ţivota, zdraví a majetku. Objektivní stránkou těchto přestupků je porušení právního předpisu o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu15. Důleţitým znakem objektivní stránky těchto přestupků je pak následek, coţ je porušení nebo ohroţení hodnot, na jejichţ ochraně má společnost zájem. Subjekt16 je v těchto případech subjekt specifický, a to řidič vozidla. Subjektivní stránka je společná, kdy k odpovědnosti za spáchání přestupku postačí zavinění z nedbalosti17. 2.2. Okolnosti vylučující protiprávnost (nutná obrana a krajní nouze) Tak, jak zákon18 vymezuje, které jednání je přestupkem, tak na druhou stranu rovněţ vymezuje okolnosti, které protiprávní jednání vylučují. Jde o případy jednání v nutné obraně19 a krajní nouzi20. Tato jednání nejsou přestupkem, tj. jednáním protiprávním, a to z důvodu nedostatku jeho materiálního znaku. Protoţe zákon takové jednání dovoluje, jsou nutná obrana a krajní nouze zároveň okolnostmi, které vylučují jeho protiprávnost.21 O okolnostech vylučujících protiprávnost jsem se v této práci zmínil proto, ţe tyto okolnosti mohou nastat i v případě řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Jedná se o případy, kdy řidič motorového vozidla v podnapilém stavu jede s vozidlem jenom proto, aby po dopravní nehodě zajistil lékařskou pomoc pro zraněného účastníka dopravní nehody. K činu v krajní nouzi je oprávněn zásadně kaţdý, tedy i ten, jehoţ zájmy v konkrétním případě ohroţeny nejsou (pomoc v krajní nouzi).22 K vyloučení protiprávnosti jednání, které jinak vykazuje znaky přestupku, musí být v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích splněny tři základní podmínky. První z podmínek je, ţe nebezpečí musí přímo hrozit zájmu chráněnému zákonem, další podmínkou je, ţe tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závaţný následek neţ ten, který hrozil, a poslední podmínkou je, ţe toto nebezpečí nebylo moţno v dané situaci odvrátit jinak, např. telefonickým přivoláním lékařské pomoci. 15

Zákon o silničním provozu.

16

§ 5 zákona o přestupcích.

17

§ 4 odst. 1 zákona o přestupcích.

18

Zákon o přestupcích.

19

§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích.

20

§ 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích.

21

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 13. aktualizované vydání podle stavu k 1.7.2006, Praha : Nakladatelství Linde, 2008. s. 17. ISBN 80-7201596-6. 22

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2009, sp. zn. 5 As 97/2008-73.

10

3. Přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v souvislosti s alkoholem a jinými návykovými látkami. Alkohol a jiné návykové látky v silniční dopravě, v návaznosti na její bezpečnost, jsou celospolečenským problémem a vyţadují komplexní řešení. V roce 2004 byla proto vládou schválena (usnesením č. 394 ze dne 28. dubna 2004) Národní strategie bezpečnosti silničního provozu (předpokládala postupné sniţování počtu usmrcených a zraněných v důsledku dopravních nehod, a to aţ na 50 % úrovně roku 2002, tj. 650 usmrcených ročně).23 Větší aktivita státu v uvedené oblasti nalezla svého vyjádření i v nyní tolik diskutované novele zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, provedené zákonem č. 411/2005 Sb. (nabyla účinnosti dnem 1. 7. 2006). Jedním z prostředků boje proti alkoholismu a jiným návykovým látkám na silnicích jsou vedle trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky24, téţ ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) aţ d) zákona o přestupcích. V uvedených případech jiţ nejde o ustanovení obecná, postihující výkon jakéhokoliv zaměstnání nebo libovolné činnosti, při které by mohlo být ohroţeno zdraví lidí nebo poškozen majetek, jak tomu bylo do 30. června 2006, kdy byl alkohol za volantem postihován jako přestupek podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) aţ h) zákona o přestupcích. V současné době jde jiţ o ustanovení specifická, která jsou součástí komplexního systému boje za bezpečnější provoz na našich silnicích. Pojmy alkohol a návyková látka budou dále podrobně popsány v kapitole číslo 4, a proto se o uvedených pojmech v této kapitole blíţe nezmiňuji. Jednotlivé skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích v souvislosti s řízením motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek jsou soustředěny v § 22 přestupkového zákona. Jedná se celkem o tři přestupky: Prvního přestupku25 v řadě se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo po uţití jiné návykové látky nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo po uţití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem (přílohy č. 2,3,4). Toto ustanovení plně koresponduje se zákazem poţít alkoholický nápoj nebo uţít návykovou látku během jízdy a se zákazem řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky 23

BESIP. Národní strategie BESIP. [cit. 2009-12-10]. Dostupné z:

24

§ 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“).

25

§ 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.

11

nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky, kdy by mohl být řidič ještě pod jejich vlivem, kdy tyto zákazy jsou uvedeny ve zvláštním zákoně.26 Druhého přestupku27 v řadě se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky. Jedná se o přestupek, který můţe být spáchán taktéţ porušením zákazu, který je uveden v předchozím odstavci. O přestupek půjde jen v případě, ţe se nebude jednat o trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky.28 O přestupek se tedy bude jednat v případech, kdy orgány činné v trestním řízení dojdou k závěru, ţe přestoţe byly naplněny formální znaky trestného činu, z důvodu nedostatku znaku materiálního (pouhá nepatrná nebezpečnost činu pro společnost) nejde o trestný čin. O přestupek se bude většinou jednat také v případě řidičů nemotorových vozidel, typicky cyklistů.29 S nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (1.1.2010), jiţ nepostačuje k odpovědnosti za trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky zavinění z nedbalosti, ale musí být prokázán úmysl. S přestupkem uvedeným v předchozím odstavci úzce souvisí pojem stav vylučující způsobilost. V souvislosti s alkoholem můţeme konstatovat, ţe dosáhne-li hladina alkoholu v krvi nejméně jednoho promile, jedná se o stav, kdy ţádný řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, a tudíţ není k řízení vozidla způsobilý. Nicméně to neznamená, ţe pokud má řidič v krvi menší mnoţství neţ jedno promile, je k řízení vozidla způsobilý.30 V souvislosti s drogami pak platí, ţe jiţ pouhá přítomnost drogy v krvi prokázána autorizovanou soudně-toxikologickou laboratoří znamená neschopnost řídit bezpečně motorové vozidlo.31

26

§ 5 odst. 2 písm. a) a b) zákona o silničním provozu.

27

§ 22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.

28

§ 274 trestního zákoníku.

29

KUČEROVÁ, H., HORZINKOVÁ, E., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Leges, 2009. s. 7. ISBN 978-80-87212-15-8. 30

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, čj. 3 Tdo 1215/2007. Dostupné z: <www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=41024&searchstr=3+Tdo+1215%2F2007> „Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo , dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). To ovšem neznamená, že měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu než 1 promile, byl způsobilý k řízení vozidla. Každé ovlivnění alkoholem snižuje schopnosti k řízení, jelikož každý řidič pak není schopen správných a včasných vjemů a pohybových reakcí v dopravním provozu. Pro trestní odpovědnost je důležité, k jak velkému snížení těchto schopností vlivem požitého alkoholu došlo.“ 31

Odborné stanovisko Výboru České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČSL JEP ze dne 28.9.2001. „Výbor České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně se přiklání k tzv. analytickému přístupu, který je stále více uplatňován v zemích EU (např. SRN, Belgie, Švédsko). Analytický princip je založen na tom, že pouhá přítomnost ilegální drogy či jejich metabolitů v krvi řidiče prokázaná v autorizované soudně toxikologické laboratoři kvalitativní validovou metodou, znamená automaticky neschopnost řidiče řídit bezpečně motorové vozidlo a tedy řídit pod vlivem návykové látky.“

12

Třetího přestupku32 v řadě v souvislosti s alkoholem za volantem se dopustí ten, kdo se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu33 odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Povinnost podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu34 ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, je řidiči stanovena ve zvláštním zákoně.35 Vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu a jiné návykové látky neţ alkoholu se dělí na orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření (viz. kapitola 5), kdy těmto vyšetřením je povinna se podrobit osoba, u níţ se lze důvodně domnívat, ţe vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, a dále osoba, u které je důvodné podezření, ţe přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje. Řidiči se někdy odmítají po pozitivní dechové zkoušce podrobit lékařskému vyšetření na alkohol v krvi, a to z důvodu obavy, ţe dojde k poškození či odcizení vozidla, které by zanechali na místě, tj. jednají jakoby v krajní nouzi. V těchto případech se ale o okolnost právně relevantní z hlediska krajní nouze nejedná.36 Další případy odmítnutí podrobit se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve jsou ty, kdy se řidič v souvislosti s tímto odběrem krve obává o své zdraví, nicméně jedná se o případy, kdy je tato obava pouze subjektivní povahy a není ničím jiným podloţena.37

32

§ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích.

33

§ 5 odst. 2 písm. a) a b) zákona o silničním provozu.

34

§ 16 odst 1 a 2 tabákového zákona.

35

§ 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu.

36

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2005, čj. 7As 17/2005-98. Dostupné z: <www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=6493&mark=> „Krajní nouzi účastníka nelze spatřovat jen v tom, že pokud by za účelem odběru krve či moči nechal stát opuštěné vozidlo na odlehlém místě v nočních hodinách, hrozila by mu kvalifikovaně ve smyslu krajní nouze újma na majetku, která by mohla překročit újmu, jež vznikla odmítnutím lékařského vyšetření. Nebezpečí odcizení či poškození vozidla totiž uvedenému účastníku nehrozilo přímo, skutečně a bezprostředně, ale pouze hypoteticky stejně jako v případě parkování např. na frekventovaném místě ve městě. Pouhá okolnost případného stání vozidla na odlehlém místě v nočních hodinách není v tomto případě právně relevantní z hlediska krajní nouze ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích.“ 37

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.06.2008, čj. 8 As 11/2007-56 Dostupné z: <www.nssoud.cz/main.aspx?cls=anonymZneni&id=14997&mark=> „Povinnost stěžovatele podrobit se lékařskému vyšetření jistě nebyla absolutní a byl-li by odběrem krve skutečně ohrožen jeho život či by došlo k vážnému ohrožení jeho zdraví, zakládalo by to překážku k provedení tohoto odběru. Na druhé straně nelze přehlédnout, že odběr krve je prováděn v rámci lékařského vyšetření, tj. kvalifikovanou osobou, která je na základě informací poskytnutých vyšetřovaným schopna posoudit otázku zdravotního rizika plynoucího z vyšetření. Stěžovatel ovšem svým odmítnutím lékařského vyšetření zcela vyloučil možnost takového posouzení kvalifikovanou osobou.“

13

4. Vymezení pojmu návyková látka Pojem návyková látka byl zaveden novelou trestního zákona č. 175/1990 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.7.1990. V této novele se podává demonstrativní výčet návykových látek. S pojmem návyková látka se setkáváme v trestním zákoníku38, kdy návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Vymezení návykových látek obsahoval rovněţ zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, který je v současné době jiţ zrušený, a to v ustanovení § 1 odst. 3, kdy jinými návykovými látkami neţ alkohol podle tohoto zákona byly omamné látky, psychotropní látky a ostatní chemické látky, jejichţ uţívání můţe vyvolat závislost osob na nich, poškozuje zdraví a vede k jiné toxikomanii neţ alkoholismu. V současné době tuto problematiku, tj. opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky, dále alkoholem a jinými návykovými látkami, upravuje nový zákon39, který nabyl účinnosti dnem 1.7.2006. Podle tohoto zákona se alkoholickým nápojem rozumí lihovina, víno a pivo. Mimo těchto vyjmenovaných nápojů se alkoholickým nápojem rozumí téţ nápoj, který obsahuje více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu.40 Pojem alkoholu tedy není určen definicí, a to ani v trestním zákoníku anebo v současné době účinném zákoně č. 379/2005 Sb., ale rozhodující je, zda v konkrétní uţité látce, která nemusí být zrovna „alkoholickým nápojem“, byl obsaţen alkohol a zda tento alkohol působil na psychiku konkrétní posuzované osoby.41 V této souvislosti mně napadlo podívat se na případ nealkoholického piva, které je řidiči motorových vozidel běţně konzumováno. Podle jiţ zrušeného zákona č. 37/1989 Sb. nebylo „Pito“ za alkoholický nápoj povaţováno, a to proto, ţe obsahuje pouze 0,5 % alkoholu, coţ je pětkrát méně neţ desetistupňové pivo, a tehdejší zákon připouštěl obsah 0,75 % alkoholu v nápoji. Současně platný zákon42 obsah alkoholu sice zpřísnil sníţením obsahu alkoholu na 0,5 %, ale i tak pivo (Pito) s obsahem alkoholu 0,5 % zůstává i nadále nápojem nealkoholickým. Dalším zákonem, který definuje pojem návykové látky a na který odkazuje i zákon č. 379/2005 Sb., je zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších 38

§ 130 trestního zákoníku.

39

Tabákový zákon.

40

§ 2 písm. g) tabákového zákona.

41

ŠÁMAL, P., PÚRY, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. Dodatek k 6., doplněnému a přepracovanému vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2006, s. 153.

42

Tabákový zákon.

14

zákonů, a to v ustanovení § 2 písm. a). Návykovými látkami se pro účely tohoto zákona rozumí jen omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 aţ 7 zmíněného zákona. Omamnými látkami jsou takové látky, u nichţ je nebezpečí chorobného návyku a vzniku psychických změn (např. kokain, opium, morfin, heroin, atd.). Seznam těchto látek je uveden v přílohách č. 1 aţ 3 tohoto zákona. Psychotropními látkami jsou pak látky, které ovlivňující psychiku člověka (např. amfetamin, efedrin, atd.). Jejich seznam je uveden v přílohách č. 4 aţ 7 tohoto zákona. Za ostatní látky se povaţují četné látky běţně pouţívané v domácnosti nebo v průmyslu (jako např. různá ředidla, čistidla, náplně hasicích přístrojů apod.) za podmínky, ţe jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.43 V zákoně o silničním provozu se v souvislosti s úpravou zdravotní způsobilosti, resp. nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel vyskytuje pojem „psychoaktivní látky“. Jedná se o pojem, který není v jiţ zmíněných zákonech, ale ani v ţádném jiném zákoně zmiňován. Komentář k zákonu o silničním provozu pak pouze uvádí, ţe to jsou látky (léčiva), které aktivizují duševní činnost člověka, avšak vedou k lékové závislosti.44

43

ŠÁMAL, P., PÚRY, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. Dodatek k 6., doplněnému a přepracovanému vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2006, s. 154.

44

LEITNER, M., LUKÁŠEK, V., KOPECKÝ, Z., Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a souvisící s komentářem, 3. přepracované vydání podle právního stavu k 1. 7. 2006. Praha: Nakladatelství Linde, 2006, s. 230. ISBN 80-7201-616-4.

15

5. Zjišťování ovlivnění alkoholem Ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou se u řidičů prokazuje vyšetřením45, kdy toto vyšetření rozdělujeme na orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření.

Naměřené

hodnoty alkoholu v krvi se uvádějí g/kg, tedy v gramech absolutního ethanolu na kilogram krve. Vzhledem k zaţitému pouţívání označení obsahu alkoholu v krvi v promile (‰) je běţně pouţíváno terminologie promile, jehoţ číselná hodnota je zcela identická s hodnotou g/kg. Uvedenému vyšetření je řidič povinen se podrobit, a to na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní policie. Tuto povinnost46 řidiči ukládá zákon o silničním provozu. Mimo řidičů je povinen podrobit se uvedenému vyšetření i učitel autoškoly, který provádí výcvik podle zvláštního právního předpisu47. 5.1. Orientační vyšetření Orientačním vyšetřením je dle ustanovení § 2 písm. l) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, dechová zkouška, odběr slin, stěr z kůţe nebo sliznic nebo jiný obdobně účinný způsob. Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské sluţby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek, a to dle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská sluţba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené zvláštním právním

45

§ 16 tabákového zákona.

46

§ 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu.

47

Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

16

předpisem48, odborné lékařské vyšetření se neprovede49. Pokud řidič uvedený způsob orientačního vyšetření odmítne provádí se odborné lékařské vyšetření. Nastane-li případ, ţe by řidič odmítl obě uvedená vyšetření, pak se na něj hledí, jako by byl pod vlivem alkoholu a zároveň se dopouští přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona. Pryč jsou jiţ doby, kdy se jako jediné k orientačnímu zjištění ovlivnění alkoholem pouţívaly zkoušky dechu detekčními trubičkami ALTEST. Tato zkouška není zcela specifická a reakci činidla mohou vyvolat i jiné látky, např. ovoce, ústní vody, zubní pasty apod. Na tělese této detekční trubičky je vyznačena dělící ryska, která určuje hranici 0,8 promile alkoholu v krvi u osoby, která je kontrole podrobena. Při této zkoušce je vyšetřovaná osoba vyzvána, aby vydechovaným vzduchem profoukla trubičku obsahující chemické činidlo do měrného sáčku. Existence alkoholových par v dechu se chemickou reakcí projeví zabarvením činidla doţluta aţ zelena. Podle intenzity zbarvení a délky zbarveného sloupce (k hranici 0,8 promile alkoholu nebo nad ni) lze orientačně odhadnout mnoţství poţitého alkoholu. Přesné kvantitativní zjištění není moţné. V současné době jiţ byla tato zkouška nahrazena dechovou zkouškou elektronickým analyzátorem dechu. Nicméně to neznamená, ţe by policie v ojedinělých případech dechové trubičky ALTEST nepouţívala. K masovému rozšíření dechových analyzátorů u policie dochází od 90. let. Spolu se zaváděním těchto dechových analyzátorů se poprvé začala objevovat myšlenka na odbourání následných lékařských vyšetření na alkohol. Policisté pro dechovou zkoušku pouţívají zpravidla

48

Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. (dále jen „Vyhláška MPO o měřidlech k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu“). 49

Pro srovnání: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.05.2009, č.j. 17Ca 78/2008 – 55 „Z citovaného ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. je zřejmé, že od 1.1.2009 není možné provádět lékařské vyšetření v případech, kdy se řidič podrobí dechové zkoušce. Její výsledek musí dostačovat pro případné zjištění obsahu alkoholu. Jednání spočívající v tom, že řidič odmítne odborné lékařské vyšetření, avšak podrobí se dechové zkoušce, přestalo být protiprávní a také trestné. Ustanovení upravující, kdy se provádí orientační a odborné vyšetření, jsou kogentní. Zásadně nepřipouštějí obě zkoušky současně. Proto eventuální výzva policisty k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření po řádné dechové zkoušce by byla v současné době protiprávní a na jejím základě by nevznikla povinnost řidiče se lékařskému vyšetření podrobit. Důležitá je ovšem podmínka, aby analyzátor alkoholu v dechu – zde přístroj Dräger, na němž byla provedena dechová zkouška – splňoval podmínky stanovené vyhláškou, resp. aby byl měřidlem ve smyslu vyhlášky č. 345/2002 Sb.“ Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009, čj. 6 As 40/2009-131 Dostupné z: „Skutečnost, že podle nové právní úpravy je v určitých případech dostačující provedení pouhé orientační dechové zkoušky, neznamená, že by jednání pachatele spočívající v odmítnutí podrobit se přes výzvu odbornému lékařskému vyšetření nebylo protiprávní. Lze tedy přisvědčit námitce stěžovatele, že nedošlo ke změně či vypuštění skutkové podstaty přestupku, za jejíž naplnění byl žalobce sankcionován, a řidič je tak i po 1. 1. 2009, tj. po novelizaci ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. provedené zákonem č. 274/2008 Sb., povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, je-li k tomu vyzván.“

17

analyzátory ALCOTEST firmy Dräger. Uvedené analyzátory ukazují mnoţství alkoholu v dechu na zobrazovací jednotce. Zákonodárce sice povýšil v souvislosti s přijetím zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, orientační vyšetření dechovým analyzátorem na důkaz, a to od 1.1.2009, ale v praxi s tímto nastávají leckdy problémy, a to v případě, ţe kontrolovaná osoba uvádí, ţe ţádný alkohol nepila nebo popřípadě uvede, ţe sice nějaké mnoţství alkoholu vypila, ale uvede takové mnoţství alkoholu a takovou dobu poţití před jízdou, ţe vzhledem k odbourávání alkoholu (resorpci), které se pohybuje v rozmezí 0,12-0,20 promile za hodinu, by v době provádění kontroly jiţ ţádný alkohol mít v krvi nemohla. Zde je potom na místě, aby policie, kdy nesouhlasí naměřená hodnota s tím, co uvádí kontrolovaná osoba, vyzvala osobu k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření50. Osoba podezřelá z přestupku, tedy i osoba, která je podezřelá, ţe řídila vozidlo pod vlivem alkoholického nápoje na základě provedené orientační dechové zkoušky, můţe i bez výzvy polici poţádat o provedení odběru krve, kdy tento musí být proveden, a to dle ustanovení § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky. Pokud by ale o totéţ kontrolovaná osoba poţádala např. stráţníka obecní policie, tak tomuto tuto povinnost zákona neukládá. Pokud se tedy na uvedenou problematiku podíváme podrobněji zjistíme, ţe je-li provedeno orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem51, odborné lékařské vyšetření se neprovede, takţe podle uvedeného by se mohlo zdát, ţe se jedná o ustanovení kogentní, které nepřipouští obě vyšetření (orientační a odborné lékařské) současně. Z tohoto pohledu by tedy eventuální výzva policisty k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření, po řádné dechové zkoušce, byla výzvou protiprávní a na jejím základě by nevznikla povinnost řidiči podrobit se lékařskému vyšetření, tak jak to ve svém rozsudku52 aplikoval Krajský soud v Plzni. Naproti tomu Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku53 toto nepotvrdil, a dle něj je řidič i po 1. 1. 2009, tj. po novelizaci ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. provedené zákonem č. 274/2008 Sb., povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, je-li k tomu vyzván.

50

§ 16 odst. 5 tabákového zákona.

51

Vyhláška MPO o měřidlech k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu .

52

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.05.2009, č.j. 17Ca 78/2008 – 55

53

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009, čj. 6 As 40/2009-131 Dostupné z:

18

V souvislosti s právem poţádat Policii ČR o provedení krevní zkoušky, a ta přitom musí být provedena, nastává řetězec problémů. Pokud bude následně rozborem krve potvrzena přítomnost alkoholu v krvi řidiče, bude náklady na provedení zkoušky (cca 500 Kč) a cestu policie do a ze zdravotnického zařízení hradit řidič, tj. kontrolovaná osoba. Pokud se ale přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáţe, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala.54 Státní zástupkyně Táňa Dočekalová, pro Motoţurnál (Český rozhlas) k tomuto uvádí - "Pachatel je tak vlastně přinucen platit náklady za pořízení důkazu svědčícího v jeho neprospěch, což se mi zdá v rozporu se základními zásadami trestního řízení." V uvedeném s ní souhlasí i místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věcech trestních Monika Křikavová, která rovněţ pro Motuţurnál uvádí – „Jsem přesvědčena, že takovýto postup by byl na hraně zákona. Otázkou je, zda by nebyl v rozporu s ústavou. Trestní řád totiž nikde neukládá povinnost obžalovaného, aby to byl on, kdo bude prokazovat svou nevinu. Jediná osoba, která je povinna něco dokazovat, je státní zástupce a policejní orgány. Ale v opačném případě to rozhodně neplatí." 55 Z uvedeného vyplývá, ţe současná praxe je tedy taková, ţe hlavním a nenapadnutelným důkazem v případě trestního stíhání pro trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky je odborné lékařské vyšetření krve metodou plynové chromatografie. Nicméně nelze odmítnout výsledek dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem56. V této souvislosti je odkazováno na jiţ ustálenou judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 5 Tz 202/99, 3 Tdo 1215/2007 a 5 Tdo 874/2007), kdy Nejvyšší soud jiţ v minulosti vyslovil názor, ţe mnoţství alkoholu v krvi je moţno zjišťovat z dechové zkoušky, pokud byla provedena přístrojem umoţňujícím obsah alkoholu kvantifikovat. Ani ustálená judikatura přitom nehovoří o tom, ţe by mnoţství alkoholu v krvi obviněného muselo být zjištěno s absolutní přesností.57

54

§ 16 odst. 8 tabákového zákona.

55

JANSA, P., Článek - Umeteme opilcům cestu k beztrestnosti? Český rozhlas – Motoţurnál. [cit. 2009-12-10] Dostupné z : <www.rozhlas.cz/motozurnal/radce/_zprava/525070> 56

Vyhláška MPO o měřidlech k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu .

57

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2009 sp. zn. 5 To 548/2008. Dostupné z : „Taktéž není možné bez dalšího odmítnout důkazní význam výsledku dechové zkoušky na alkohol. I když je dechová zkouška považována pouze za orientační a dosavadní soudní praxe její výsledek pokládá za toliko podpůrný důkaz, nelze její výsledek zcela ignorovat. To platí především za situace, kdy byla dechová zkouška provedena přístrojem, který umožňuje určitou kvantifikaci zkonzumovaného alkoholu a zaznamenání tohoto údaje a jehož míra nepřesnosti neznehodnocuje výsledek zkoušky natolik, aby po jeho srovnání se skutečnostmi vyplývajícími z ostatních důkazů nebylo možné učinit spolehlivý závěr o stupni ovlivnění alkoholem. Nelze tudíž výsledek dechové zkoušky odmítnout jen z toho důvodu, že přístroj (Dräger) je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům (výpovědím svědků popisujícím chování obviněného a způsob jeho jízdy).“

19

5.1.1. Měření alkoholu v dechu analyzátory alkoholu v dechu Na základě poţadavku Ministerstva dopravy, byla Českým metrologickým institutem zpracována metodika k provádění vyšetření pomocí analyzátoru alkoholu v dechu. Jedná se o metodiku pod názvem „Pracovní postup č. 114-MP-C008-08 Metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu“. Jedná se o metodiku celkem obsáhlou, a proto z ní byly vyjmuty pouze určité pasáţe, které plně postačují pro účel této práce. Uvedená metodika má slouţit jako praktický pracovní postup kontrolních orgánů při stanovování obsahu alkoholu v dechu v rámci kontrol provozu na pozemních komunikacích, respektive jako podklad pro případné následné správní řízení. Řeší konkrétní oblasti uvedené v Jednotné koncepci měření v dopravě, která byla schválena rozhodnutím ministra dopravy ze dne 27.8. 2007, č.j. 136/2007520-TPV/3. Analyzátor alkoholu v dechu (AAD) je v této metodice popsán jako měřidlo určené ke stanovení hmotnostní koncentrace etanolu ve vydechovaném vzduchu, kdy tento analyzátor alkoholu v dechu je určený pro mobilní pouţití v terénu s moţným propojením s tiskárnou. V České republice, v důsledku stávající právní úpravy, jsou výsledky měření touto metodou po přepočtu analyzátorem na koncentraci v krvi vyjadřovány v jednotkách ‰ (promile). Analyzátor alkoholu v dechu, pouţívaný jako měřidlo pro účely uvedené ve zvláštním 58

zákoně , musí být k daným účelům pouţíván s platným ověřením. Doba platnosti ověření je stanovena vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu59, kdy v případě dechových analyzátorů se jedná o dobu 1 roku. Platnost ověření zaniká v případech uvedených ve vyhlášce Ministerstva průmyslu a obchodu60. Pokud ale výrobce měřidla předepisuje kontrolu metrologických vlastností měřidla v době kratší, neţ je v právní úpravě uvedená lhůta platnosti ověření, je nutné dané měřidlo takovéto zkoušce podrobit (zkouška v době platnosti ověření). Ověření je provedeno nalepením úřední značky a vystavením ověřovacího listu. Měření lze tedy provádět pouze v případě, ţe měřidlo je platně ověřené a úřední značky jsou neporušeny. Měřidlo musí mít rovněţ čitelné výrobní číslo. Metodikou je dále stanoveno, ţe testování osoby na konzumaci alkoholu je moţné provádět aţ po uplynutí patnácti minut od posledního poţití alkoholu. Během doby testování daná osoba nesmí kouřit, jíst a pít jakékoliv tekutiny. Tabákový nebo jiný kouř přítomný v dechu testované osoby, můţe poškodit měřící systém analyzátoru alkoholu v dechu a způsobit nepřesné měření, a proto je testování osoby moţné aţ po uplynutí nejméně 3 minut od skončení

58

§ 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o metrologii“).

59

Vyhláška MPO o měřidlech k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu .

60

§ 7 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů.

20

kouření. Vzhledem k měřícímu principu přístroje a vyloučení podezření na zbytkový alkohol v ústní dutině (a pokračující intenzivní resorpci alkoholu do organismu) je nutné při pozitivních zkouškách na alkohol, tj. v případě, ţe se na displeji přístroje zobrazí číselná hodnota větší neţ 0,00 ‰, měření minimálně jednou zopakovat, a to po uplynutí pěti minut. Aby bylo moţné výsledek brát jako akceptovatelný, nesmí mezi výsledky obou měření být rozdíl větší neţ 10 %. Metodika pracuje s tolerančními poli, která respektují skutečnost, ţe platná legislativa a rozhodovací praxe pracuje pouze s limitními hodnotami 0,00 ‰; 0,30 ‰ a 1,00 ‰. Uvedené limity vyplývají ze zákona o silničním provozu (hodnota 0,00 ‰ z tzv. nulové tolerance a hodnota 0,30 ‰ je kriteriem pro zařazení jednání z hlediska bodového hodnocení řidiče – příloha k zákonu61), dále z přestupkového zákona a trestního zákona (hodnota 1,00 ‰ vychází z ustálené rozhodovací praxe soudů i správních orgánů, při výkladu pojmu stav vylučující způsobilost62). Závěrem metodika konstatuje, ţe analyzátory alkoholu v dechu (AAD) jsou pouţitelné pro zajištění a zdokumentování uloţené informace o ovlivnění testované osoby alkoholem. Velkou výhodou metody měření AAD je snadný, bezproblémový odběr vzorku vzduchu a následná rychlost analýzy (několik sekund). S ohledem na metrologické parametry AAD je ovšem zapotřebí, aby byly dodrţovány postupy pouţití a postupy měření. Pokud se výsledky měření korigují s ohledem na dovolené chyby, lze počítat s důvěryhodnými a nezpochybnitelnými měřeními, při pouţití v daném nasazení. Za zkoušku s negativním výsledkem je povaţována zkouška, při které je naměřená hladina 0,00 aţ 0,24 ‰. Tato hodnota (0,24 ‰) je sloţena z hodnoty 0,04 ‰, kdy se jedná o maximální dovolenou chybu měřidla (AAD) v této oblasti měření, dále z hodnoty 0,20 ‰, kdy se jedná o fyziologickou hladinu alkoholu v těle. Hodnota 0,20 ‰ je arbitrárně stanovenou hranicí pro hodnocení pozitivity poţití alkoholu, a to i při zkoušce krve63. Jedná se tedy o hodnotu, která můţe býti v budoucnu na základě nových poznatků v oboru lékařství změněna.

61

Zákon o silničním provozu.

62

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2009, č.j. 3 Tdo 1019/2009 ze dne 2. září 2009. Dostupné z : <www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=51265&searchstr=rozbor+krve> „Závěr o případné trestní odpovědnosti musí být zásadně podmíněn zjištěním, že se obviněný v inkriminovanou dobu nacházel ve stavu, který vylučoval jeho způsobilost k výkonu řidičské činnosti, tedy činnosti, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Zjištění tohoto stavu nelze opírat - není-li k dispozici laboratorní rozbor krve podle standardních metod - pouze o výsledek zkoušky na alkohol v dechu pachatele. Stav vylučující řidičskou způsobilost je v takových případech vždy nutno dovozovat ze souhrnu skutkových okolností zjištěných dalšími ve věci provedenými důkazy.“ 63

Věstník MZ ČR č. 7/2006. s. 15.

21

5.1.2. Postup policistů při používání analyzátorů alkoholu v dechu Na základě metodiky měření alkoholu v dechu, která je popsána v předchozí kapitole, byl vypracován postup – usměrnění činnosti64, a to za účelem sjednocení postupu příslušníků Policie ČR při pouţívání analyzátorů alkoholu v dechu. Dle uvedené metodiky dechová zkouška prováděná ověřeným analyzátorem není orientační zkouškou, ale odborným měřením, které je rovnocenné odbornému vyšetření. Termín odborné měření se v zákonné úpravě nevyskytuje, a proto se dle mého názoru i nadále jedná o orientační vyšetření, i kdyţ je prováděno analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem65. Policista podle uvedeného postupu před provedením dechové zkoušky poučí kontrolovanou osobu v tom smyslu, ţe pokud bude výsledek zkoušky pozitivní, jedná se o odborné vyšetření a za účelem zajištění objektivity bude dechová zkouška provedena opakovaně. Odborné měření je prováděno nejdříve 15 minut od posledního poţití alkoholu testovanou osobou a nejdříve 3 minuty od skončení kouření. Měření je pak opakováno po uplynutí 5 minut, vzájemný rozdíl nesmí být větší neţ 10 %, pokud je rozdíl měření větší neţ 10 %, je měření po uplynutí dalších 5 minut opakováno. Pokud vzájemný rozdíl posledních dvou měření, při maximálním počtu tří měření, je větší neţ 10 %, bude kontrolovaná osoba vyzvána, aby se podrobila odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu (moč, krev), a dále bude postupováno standardním způsobem. Po kaţdém provedení měření je nutno zajistit výtisk naměřené hodnoty. Součástí spisového materiálu jsou všechny výtisky výsledku měření, které jsou seřazené v časové ose. V případě, ţe jsou naměřeny hodnoty v rozmezí 0,00 ‰ aţ 0,24 ‰ jedná se o zkoušku negativní, v tomto případě je pro stanovení právní kvalifikace nutno vycházet z údajů zjištěných z tvrzení řidiče. V případě, ţe je u testované osoby první dechová zkouška pozitivní (do 1,00 ‰) a testovaná osoba opakovanou zkoušku odmítne, policista tuto skutečnost uvede do oznámení (odevzdání) přestupku. Do oznámení uvede: „Opakovaná dechová zkouška dle „Metodiky ČMI“ nebyla provedena z důvodu jejího odmítnutí testovanou osobou“. V případě, kdy je u testované osoby první dechová zkouška pozitivní (nad 1,00 ‰) a testovaná osoba opakovanou zkoušku odmítne, bude kontrolovaná osoba vyzvána, aby se podrobila odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Obdobný postup policistů pak upravuje i závazný

64

Postup policistů při pouţívání analyzátoru alkoholu v dechu ze dne 17.04.2009 pod č.j. PPR-3880-1/ČJ-2009-99UD.

65

Vyhláška MPO o měřidlech k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu.

22

pokyn policejního prezidenta66. Jedná se o pokyn, který upravuje postup příslušníků Policie ČR na úseku sluţby dopravní policie. Tento pokyn ovšem ještě neupravoval naměřené hodnoty v rozmezí 0,00 ‰ aţ 0,24 ‰, kdy se ve výše uvedené metodice hovoří, a to na základě metrologického postupu, o hodnotách, respektive zkouškách negativních. 5.1.3. Postup kontrolních a správních orgánů dle metodiky MD Cílem této metodiky67 není postihnout všechny moţné situace, které mohou nastat a mohou být v dotčených oblastech činnosti správních orgánu řešeny, ale poskytnout podřízeným správním orgánům obecná vodítka a východiska pro řešení těchto situací. V souvislosti s dechovými zkouškami prováděnými analyzátory alkoholu v dechu (AAD) je v této metodice uvedeno, ţe v řízeních o přestupcích při právní kvalifikaci řidiče je třeba, především s ohledem na zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), vzít v úvahu moţné chyby měřící metody a další faktory, které mohou mít vliv na výsledky měření. V případech, kdy je naměřená hladina niţší neţ 0,25 ‰, tedy 0,00 aţ 0,24 ‰, je nutno ve smyslu metodiky ČMI povaţovat výsledek za negativní. Pokud by tedy takový výsledek byl Policií ČR oznámen správnímu orgánu k projednání bez dalšího důkazu, je namístě takovéto oznámení o podezření ze spáchání přestupku odloţit68. V metodice je pak rozvedeno odmítnutí podrobit se způsobu vyšetření dechovou zkouškou, a s tím spojeným následujícím provedením lékařského vyšetření, a to jednak při provádění orientačního vyšetření Policií ČR a jednak při provádění orientačního vyšetření ostatními příslušnými osobami (příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské sluţby České republiky, zaměstnavatel, ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek). Odmítnutí způsobu vyšetření kontrolovanou osobou je dle názoru Ministerstva dopravy nutno chápat tak, že řidič odmítne provedení dechové zkoušky nikoli její výsledek, a proto bez ohledu na to, zda řidič s výsledkem dechové zkoušky souhlasí, je třeba výsledek dechové zkoušky, za předpokladu dodržení podmínek provádění dechové zkoušky, považovat za relevantní důkazní prostředek.

66

Závazný pokyn policejního prezidenta č. 220 ze dne 31.12.2008, kterým se upravuje postup příslušníků Policie České republiky na úseku sluţby dopravní policie. 67

Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb. pod č.j. 285/2009-160OST 68

§ 66 odst. 3 písm. a) zákona o přestupcích.

23

K výše uvedenému je nutno dodat, ţe pokud je orientační vyšetření, tj. dechová zkouška, prováděna Policií ČR, má osoba podezřelá z přestupku moţnost pořádat o odběr krve69, kdy tento musí být proveden, a to bez ohledu na výsledek provedené dechové zkoušky. Pokud by ale šlo o provedení dechové zkoušky stráţníkem obecní policie, tak v zákoně č. 553/1991 Sb., o obecní policii, taková moţnost stanovena není, takţe v tomto případě se kontrolovaná osoba provedení lékařského vyšetření (odběru krve) domáhat nemůţe. Vzhledem k tomu, ţe dechová zkouška je zkouškou orientační, můţe nastat důkazní problém, a to tehdy, nebude-li souhlasit naměřená hodnota s výpovědí podezřelé osoby a nebudou ţádné další důkazy o tom, ţe osoba podezřelá z přestupku poţila alkoholické nápoje, tj. z výpovědi svědků nebo z chování řidiče, popřípadě způsobu jízdy nebude patrno, ţe je pod vlivem alkoholického nápoje. V uvedeném případě by stráţník obecní policie měl kontrolovanou osobu vyzvat k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření70. 5.2. Odborné lékařské vyšetření Odborným lékařským vyšetřením je dle ustanovení § 2 písm. m) zákona č. 379/2005 Sb., cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky, odběru vzorků biologického materiálu nebo jiného obdobně účinného vyšetření. Odběrem biologického materiálu je dle ustanovení § 2 písm. m) zákona č. 379/2005 Sb., zejména odběr vzorku ţilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůţe či sliznic. Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se odbornému lékařskému vyšetření je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské sluţby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek, a to dle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. Odborné lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé, a to dle ustanovení § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb. (seznam laboratoří je uveden v příloze č. 5). K lékařskému vyšetření můţe být kontrolovaná osoba vyzvána např. také v případě, ţe výsledek provedené dechové zkoušky nebude podle kontrolního orgánu dostatečný k posouzení stavu kontrolované osoby, resp. kontrolní orgán bude mít, např. vzhledem k okolnostem, za nichţ

69

§ 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.

70

§ 16 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

24

byla dechová zkouška provedena, pochybnost o správnosti výsledku. Důvodem můţe být např. skutečnost, ţe pouţitý analyzátor jeví známky poruchy nebo ţe kontrolovaná osoba není ochotna nebo schopna provést zkoušku řádně, podle návodu výrobce pouţitého přístroje, resp. pokynů kontrolního orgánu. Vzhledem k tomu, ţe tato výzva jiţ není podmíněna pozitivní dechovou zkouškou, tak jak tomu bylo v dřívější právní úpravě, je kontrolovaná osoba povinna této výzvě vyhovět tehdy, jestliţe z jiţ uvedených důvodů nelze dosáhnout hodnověrného výsledku vyšetření dechovou zkouškou. Pokud by řidič výzvu k odbornému lékařskému vyšetření odmítl, bude jeho jednání posouzeno jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o předstupcích. Pokud ale bude vyšetření dechovou zkouškou provedeno řádným způsobem a výsledek dechové zkoušky bude pouţitelný jako důkaz, nelze, dle názoru Ministerstva dopravy, kvalifikovat odmítnutí neopodstatněné výzvy k odbornému lékařskému vyšetření jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d), ale toliko jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. b), popř. § 22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Tento názor Ministerstva dopravy je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu71, který uvádí, ţe řidič je i po 1. 1. 2009, tj. po novelizaci ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. provedené zákonem č. 274/2008 Sb., povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, je-li k tomu vyzván. To znamená, pokud by se tedy řidič odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření, mělo by toto jeho jednání kvalifikováno jako přestupek dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích.. Důkaz alkoholu v krvi a ostatním biologickém materiálu se provádí dvěma nezávislými standardizovanými metodami, a to metodou plynové chromatografie, která je metodou specifickou a dále metodou Widmarkovou, která však jiţ specifická není a stanovuje všechny redukující látky. Tato metoda se pouţívá vesměs jako metoda ověřovací. Výsledek stanovení koncentrace alkoholu se udává vţdy jeden, a to průměrná hodnota ze dvou stanovení plynovou chromatografií. Koncentrace se vyjadřuje v g/kg (promile). Alkohol je v krvi pozitivní, jestliže se při vyšetření plynovou chromatografií zjistí nejméně 0,21 g/kg. Hodnota do 0,20 g/kg včetně, se považuje za neprůkaznou72. Widmarkova metoda je poměrně velmi přesnou a spolehlivou analytickou metodou. Její výhodou je vysoká citlivost a poměrná jednoduchost, která ji řadí mezi rutinní laboratorní úkony. Její nevýhodou je nespecifičnost, protoţe při Widmarkově zkoušce jsou mezi redukujícími látkami chovajícími se stejně jako etylalkohol i jiné těkavé látky, jako např. éter, benzín, aceton a jiné látky. Výsledek Widmarkovy zkoušky ukazuje hladinu redukujících látek v krvi v době odběru krve. V praxi se jedná o metodu ověřovací, která slouţí k ověření výsledků 71

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009, čj. 6 As 40/2009-131 Dostupné z:

72

Věstník MZ ČR č. 7/2006. s. 15.

25

specifických zkoušek, tj. metody plynové chromatografie. Metoda plynové chromatografie je zaloţena na principu rozdělení jednotlivých těkavých látek z krve. Její předností je specifikace zkoumaného substrátu, tzn., ţe z chromatogramu je zřejmé, ţe jde o alkohol, jaký a v jaké koncentraci. Za určitých podmínek lze prokázat a kvantitativně určit i jiné těkavé látky v krvi. Další předností této metody je skutečnost, ţe ke zkoumání postačí malé mnoţství krve (0,1 mikrolitru) a umoţňuje plnou automatizaci. Přítomnost alkoholu v krvi lze prokázat i vyšetřením jiných tělních tekutin, zejména moči. Jedná se o případy, kdy kontrolovaná osoba odmítne odběr krve. Výsledek vyšetření nebývá tak přesný jako při vyšetření krve a v praxi se moc nevyuţívá. Policie ČR vyuţívá vyšetření moči v případě podezření, ţe osoba je pod vlivem jiné návykové látky neţ alkoholu. Tyto důvody jsou zcela prozaické, a to nedostatek financí, kdy screening moči je několikanásobně levnější neţ rozbor krve. 5.2.1. Laboratorní stanovení alkoholu (etylakoholu) v krvi Za účelem zajištění správnosti a jednotného postupu při průkazu a stanovení etylalkoholu v krvi vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR metodický pokyn73. Etylalkohol v krvi se zjišťuje jednak pro potřeby zdravotnické a jednak pro účely právní. Pro účely právní se vyšetření provádí v případech, kdy o to požádají oprávněné orgány. O vyšetření etylalkoholu v krvi můţe rovněţ poţádat i občan sám. Jestliţe se jedná o odborné lékařské vyšetření pro právní účely, provede lékař před samotným odběrem krve celkové vyšetření zaměřené na zjištění ovlivnění alkoholem, tj. na zjištění známek účinku alkoholu. O tomto vyšetření se vede zdravotnická dokumentace a na konec vyšetření lékař vyplní protokol, který musí být na předepsaném formuláři. Důleţité je, aby vyšetření krevního vzorku za účelem průkazu a stanovení etylalkoholu pro právní účely provedla specializovaná toxikologická laboratoř, jedná se o laboratoře, které musejí splňovat přísná kriteria74. Tyto laboratoře jsou pak při provádění vyšetření povinny postupovat podle stanovených zásad75. Je-li prováděno vyšetření pro právní účely, je tomuto vyšetření a rovněţ odběru krve vţdy přítomen ţadatel, tj. v převáţné řadě Policie ČR. Příslušná laboratoř je tedy povinna provádět vyšetření v souladu s platnými standardními postupy definovanými a schválenými Českou lékařskou společností JEP podle zásad správné laboratorní praxe. Vzorek krve musí být vyšetřen dvěma na sobě nezávislými laboratorními 73

Věstník ministerstva zdravotnictví ČR 7/2006. s. 13-15 (Metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi ). 74

Sdělení Ministerstva zdravotnictví ZD14/2008. Kriteria pro laboratoře stanovující koncentraci alkoholu v krvi pro zdravotnické a právní účely dle metodického pokynu pro postup při laboratorním stanovení alkoholu v krvi uveřejněném ve věstníku MZ ČR č. 7/2006 75

Věstník ministerstva zdravotnictví ČR 7/2006. Metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi , bod č. 10).

26

metodami, z nichţ jedna musí být přísně specifická. V tomto případě se jedná o metodu plynové chromatografie, která je nezastupitelná. Jako druhé, ověřovací metody, můţe být pouţito jakékoliv jiné, sice nespecifické, nicméně však přesné metody (Widmarkova, enzymatická, apod.). Plynovou chromatografii je nutno provést z téhoţ vzorku nejméně dvakrát, ověřovací zkoušku nejméně jedenkrát. Výsledky vyšetření se uvádějí v hodnotě g/kg. Pokud se výsledky dosaţené oběma metodami od sebe liší o více neţ 0,2 g/kg do hodnoty 3,0 g/kg a o 0,3 g/kg, při hodnotách vyšších neţ 3,0 g/kg, je nutno vyšetření opakovat, a to tak, ţe vyšetření plynovou chromatografií se znovu provede 2x a vyšetření ověřovací metodou rovněţ 2x z téhoţ vzorku. Za pozitivní průkaz poţití alkoholického nápoje se pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená metodou plynové chromatografie. Příslušná laboratoř po skončeném vyšetření krevního vzorku vyplní výsledek vyšetření provedeného plynovou chromatografií, a to podle elaboračního protokolu jako průměrný výsledek ze dvou měření, do příslušného oddílu „Protokolu“ a opatří výsledek číslem vyšetření z elaborační knihy,

razítkem,

jmenovkou

a

podpisy

ustanovených

vysokoškolských

pracovníků

s

toxikologickou erudicí. Protokol s výsledky laboratorního vyšetření je ţadateli předán do vlastních rukou neprodleně po skončené analýze (poštou doporučeně nebo oproti podpisu kurýrovi). Jedno vyhotovení Protokolu vţdy zůstává uloţeno a archivováno v toxikologické laboratoři. Stejně tak na tomto pracovišti zůstává po dobu nejméně 8 týdnů uloţen krevní vzorek. Protokoly o lékařském vyšetření a dokumenty o analýze se uchovávají minimálně 10 let. Sdělení výsledku jiným osobám neţ ţadateli je moţné pouze v souladu s platnými právními předpisy. Úhradu vyšetření zdravotnickému zařízení provádí žadatel. Laboratoře zařazené mezi laboratoře s oprávněním stanovovat hladinu etylalkoholu v krvi i pro potřeby právní (soudně-toxikologické laboratoře, které musí být buď organizační či úzce kooperující součástí ústavů nebo oddělení soudních lékařství), se musí řídit stanovisky České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP a musí splňovat kritéria v souladu s poţadavky „Metodického pokynu“ (Věstník MZ ČR č. 7/06). Uvedenými kritérii jsou přístrojové vybavení a prostorové podmínky, personální zajištění, metodika a zajištění kvality výsledků. Vzhledem k tomu, ţe kritéria platná pro stanovení alkoholu pro právní účely jsou mnohem přísnější je zřejmé, ţe výsledky laboratoří soudně-toxikologických jsou pro potřeby zdravotnické v plné míře pouţitelné, v ţádném případě však to neplatí naopak.76 Z uvedeného tedy vyplývá, ţe přesnou hladinu alkoholu v krvi lze zjistit pouze laboratorním a přísně specifickým „lege artis“ vyšetřením. 76

Výsledek vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi podezřelého řidiče, které bylo

Příloha č. 2 k Věstníku MZ ČR č. 7/06.

27

provedeno ve zdravotnickém zařízení, které není v seznamu laboratoří (příloha č. 5) vedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, nelze odmítnout jako důkaz, pokud můţe přispět k objasnění věci.77 V praxi se setkáváme s případy, kdy řidič odběr krve pro účely odborného lékařského vyšetření odmítne. K tomuto se vyjádřila komise znalců. Ta na otázku, ve kterých případech by bylo moţné pokládat odmítnutí odběru krve řidiči motorového vozidla za odůvodněné ze zdravotnického hlediska, odpověděla, ţe za takové odůvodněné odmítnutí odběru krve by bylo povaţováno onemocnění vrozenou krvácivostí (hemofilií).

Z tohoto pohledu je odpovědností

lékaře, který má odběr krve provést, aby ve všech případech uváţil, zda existují důvody nebo okolnosti, které by odmítnutí odběru krve mohly činit důvodným.78 O moţném ohroţení zdraví konkrétní osoby v souvislosti s odběrem krve tedy rozhoduje lékař. Samotné provedení odborného lékařského vyšetření probíhá tak, ţe před vlastním vyšetřením a odběrem krve musí lékař nejprve zjistit, zda u osoby, která se má tomuto vyšetření a odběru podrobit, nejsou ohroţeny – zpravidla z důvodu zranění – základní ţivotní funkce. Jestliţe vyšetřovaná osoba uvede, ţe poţila alkoholický nápoj aţ po deliktu (nejčastěji po dopravní nehodě) nebo jednorázově vypila velké mnoţství alkoholu na konci déletrvajícího pití alkoholických nápojů, je vhodné provést opakovaný odběr krve. Skutečnost, ţe šlo o opakovaný odběr je nutné zřetelně vyznačit do tiskopisu. Lékař nesmí k desinfekci kůţe před odběrem krve nikdy pouţít roztok obsahující alkohol, neboť v takovém případě můţe být zpochybňována důkazní hodnota zjištěné přítomnosti alkoholu v krvi.79

77

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2009, čj. 6 Tdo 1644/2008 Dostupné z: „je potřebné připomenout, že zákon v § 89 odst. 2 větě první tr. ř. mimo jiné stanoví, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. V soudním řízení nebylo namístě odmítnout jako důkaz výsledek laboratorního vyšetření na přítomnost alkoholu v krvi obviněného, a to pouze proto, že nebylo realizováno ve zdravotnickém zařízení určeném ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, ale bylo provedeno v Úrazové nemocnici v B. Již Městský soud v Brně neměl žádné pochybnosti, že by ve zmíněném zdravotnickém zařízení nebylo postupováno zcela standardním způsobem zaručujícím objektivitu předmětného laboratorního vyšetření.“ 78

Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů v silniční dopravě SL 69/2005 ze dne 8. října 2008 s. 110 79

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3.3.2009, sp. zn. 55 T0 567/2008 Zde obţalovaný uspěl s precedentní obhajobou, kdy se bránil tím, ţe pozitivní zkouška na alkohol (0,52 promile), která u něj byla provedena cca čtyři hodiny po dopravní nehodě, byla zásadním způsobem ovlivněna pouţitím dezinfekce obsahující alkohol, při odběru krve v nemocnici. Jednalo se o odběr krve, který proběhl čtyři hodiny po nehodě a obţalovaný měl za sebou náročnou operaci, při které byla pouţita dezinfekce, kterou byl potřen na třičtvrtě těla. Krajský soud rozhodl i přes názor státního zástupce, ţe i v případě pouţití alkoholové dezinfekce by byl vliv na mnoţství etanolu v krvi obţalovaného nepatrný. Nad argumentem, ţe by dezinfekce mohla tak výrazně ovlivnit zkoušku na alkohol, se pozastavovala řada odborníků. Dostupné z:

28

Pokud osoba odmítne odběr krve (nejčastěji řidič motorového vozidla, který poţil před jízdou alkoholický nápoj), je věcí Policie ČR, aby ho upozornila na právní důsledky jeho jednání. Lékař v takovém případě provede pouze klinické vyšetření psychosenzomotorických funkcí, do příslušné rubriky uvede důvod odmítnutí odběru krve a poţádá osobu o poskytnutí vzorku moči. Pokud vzorek není získán, poznamená tuto skutečnost do tiskopisu. Pokud osoba odmítne i klinické vyšetření je tato skutečnost rovněţ písemně zaznamenána (včetně důvodu odmítnutí). V případě, kdy je ţadatelem o vyšetření Policie ČR, předá lékař řádně uzavřenou a označenou zkumavku s krví (močí) a vyplněný tiskopis přítomnému policistovi. Policie ČR zajištěný biologický materiál převeze do toxikologické laboratoře ústavu (oddělení) soudního lékařství. Uvedené laboratorní vyšetření se zásadně nesmí provádět v laboratořích klinické biochemie, neboť nemají statut forenzního pracoviště.

29

6. Zjišťování hladiny jiné návykové látky U jiných návykových látek, na rozdíl od řízení pod vlivem alkoholických nápojů, kde je judikaturou stanoven za dobu praxe jiţ jasný postup, neexistuje ţádná orientační hranice, podle které by bylo moţné jednoznačně posoudit, nakolik zjištěné mnoţství uţité konkrétní návykové látky ovlivnilo schopnost konkrétní osoby bezpečně řídit vozidlo, respektive tuto schopnost obecně vylučuje (příloha č. 6). Určení takovéto obecné hranice je s ohledem na různé druhy návykových látek, dobu, po kterou jsou v těle osoby zjistitelné, kombinaci těchto látek navzájem nebo s alkoholem a dalším aspektům velmi obtíţné, ne-li nemoţné.80 Vyzvat osobu ke splnění povinnosti podrobit se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky neţ alkoholu je oprávněn příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské sluţby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, stráţník obecní policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níţ by mohly ohrozit ţivot nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek.81 Povinnost podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, vyplývá řidiči z ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. Lékařské vyšetření se provádí ve zdravotnickém zařízení, které je k tomu odborně a provozně způsobilé. Podle § 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb. je biologickým materiálem zejména odběr vzorku ţilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůţe či slin. Vyšetření biologického materiálu hradí v případě, ţe se prokáţe přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. V případě, ţe se přítomnost alkoholu neprokáţe, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb. k vyšetření vyzvala. Odmítne-li se osoba, která vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit cizí majetek, resp. osoba, která se poţitím alkoholu nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němţ bezprostředně ohroţuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoba, u které je důvodné podezření, ţe přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky, vyšetření 80

Stanovisko Ministerstva vnitra MV-49299-7/LG-2009 ze dne 3.9.2009

81

16 odst. 4 tabákového zákona .

30

podrobit, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky (§ 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb.). V současnosti ovšem neexistují spolehlivé terénní testy pro detekci drog ve slinách, ale povědomí veřejnosti o oprávnění policie testovat drogy u řidičů má odstrašující účinek, podobně jako je tomu jiţ léta u alkoholu. Výsledek pozitivního orientačního testu musí být ale vţdy potvrzen zcela nezávisle specifickou metodou kompetentními odborníky v toxikologické laboratoři. Metody v laboratoři by měly být validovány podle vědeckých zásad a co nejvíce harmonizovány s dopadem na kvalitu a homogenitu porovnávaných dat.82 Orientační vyšetření provádí Policie ČR pomocí jednorázového testeru DRUGWIPE 5. Toto zařízení umoţňuje orientační vyšetření na bázi imunochemického vyšetření slin. Jedním setřením testuje pět drog - cannabinoidy (hašiš, marihuana), opiáty (heroin), kokain, amfetamin, metamfetamin (Extáze, Pervitin). Podle sdělení policie jsou náklady na jedno orientační vyšetření přístrojem DRUGWIPE 5 vyčísleny částkou cca 500 Kč. Uvedený test je pouze orientační, a proto po pozitivním výsledku následuje odborné lékařské vyšetření. Odborné lékařské vyšetření provádí podle zákona zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. V rámci odborného lékařského vyšetření ve zdravotnickém zařízení je nutné při odběru biologického materiálu odebrat a zajistit (uschovat u odborného pracoviště) také vzorek krve, neboť podle vyjádření odborných pracovišť vyţaduje kaţdý screeningový toxikologický nález konfirmaci specifickými, nejčastěji chromatografickými metodami, a to z krve. Rozbor krve provedený metodou plynové chromatografie krve, tak bude součástí znaleckého posudku z oboru toxikologie, který určí přítomnost konkrétní návykové látky a její mnoţství v těle a stupeň ovlivnění dotčené osoby návykovou látkou. Zatímco cena screeningu moči se pohybuje zhruba kolem 1.600 Kč, cena rozboru krve na jiné návykové látky se pohybuje, a to dle příslušného zařízení, od cca 5.000 do 9.000 Kč. 83 Za důkaz, ţe je v těle vyšetřované osoby přítomna návyková látka, je tedy moţno povaţovat vlastní orientační vyšetření policie (DRUGWIPE 5) a následný screening moči s nálezem. Pokud se jedná o vyšetření, zda osoba je či není ovlivněna léky, nealkoholovými drogami (u řidičů jde především o opiáty, kokain, amfetamin a jeho deriváty, kanabinoidy) či jinými 82

Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů v silniční dopravě SL 69/2005 ze dne 8. října 2008 s. 96 83

Stanovisko Ministerstva vnitra MV-49299-7/LG-2009 ze dne 3.9.2009

31

toxikologicky významnými látkami, je při toxikologické analýze k hledání a průkazu neznámých léčiv a drog nejvhodnějším materiálem moč. Analýza v krvi má pak charakter cíleného průkazu.84 Na doplnění informační základny v oblasti řízení pod vlivem alkoholu a drog (včetně léků) a na formulaci příslušných preventivních, represivních a regulativních opatření je zaměřen projekt DRUID realizovaný ve více neţ 20 zemích EU. V mnoha zemích je pro první orientační test pouţíván úsudek vyškoleného policisty. Po zjištění podezření na přítomnost drogy v organizmu řidiče (jak po orientačním testu, tak po vyhodnocení psychomotorických funkcí policistou) musí následovat lékařské vyšetření a odběr vzorku krve k vyšetření ve forenzní (soudní) toxikologické laboratoři.85 Závěrem se konstatuje, ţe pro kontrolu řidičů v současné době není ţádný test dost spolehlivý. Co se týká vypovídací hodnoty o ovlivnění řidiče jinou návykovou látkou kontrolujícím policistou, tak zde lze pouze konstatovat, ţe policista je laik, jeho popis chování řidiče je důleţitý pro další vyšetření podpořené laboratorními výsledky, ale nesporně se v jeho hodnocení projeví aktuální situace – nedostatek času, míra zkušeností a další. Vyhodnocování je pak záleţitostí především psychiatrů specializovaných na drogově závislé.86 Ve věci úhrady nákladů vyšetření a dopravy do zdravotního zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření lze podle současné právní úpravy říci, ţe v případě prokázání přítomnosti jiné návykové látky neţ alkoholu, hradí tyto náklady vyšetřovaná osoba, v opačném případě, tedy neprokáţe-li se přítomnost jiné návykové látky, nese tyto náklady osoba, která k vyšetření vyzvala. Pokud se tedy prokáţe přítomnost jiné návykové látky, měla by náklady hradit vyšetřovaná osoba bez ohledu na to, zda bude posléze uznána vinnou ze spáchání přestupku nebo trestného činu, nebo nikoliv. V případě, ţe by nebyla prokázána přítomnost jiné návykové látky v krvi řidiče specifickou metodou, je prokázání ovlivnění jinou návykovou látkou problematické. Bez odborných znalostí lze jen stěţí dovozovat, zda doznání řidiče, ţe uţil jinou návykovou látku, koresponduje s výsledkem orientačního vyšetření. V souladu s Odborným stanoviskem Výboru České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČSL JEP ze dne 28.9.2001 můţeme v souvislosti s drogami konstatovat, ţe jiţ pouhá přítomnost drogy v krvi prokázána autorizovanou soudně-toxikologickou laboratoří znamená neschopnost řídit bezpečně motorové vozidlo, jinak řečeno, řidič je ve stavu vylučující způsobilost. 84

Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. Reg. č. a/044/198, „Lékařské vyšetření při ovlivnění alkoholem pro Policii ČR, s. 3“ [cit. 2009-12-10]. Dostupné z: 85

Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS).„Zaostřeno na drogy č. 2/2008“ . [cit. 2009-12-10]. Dostupné z:

32

7. Naměřená hladina alkoholu (‰) a s tím spojené právní následky. množství do 0,3 ‰ (promile) - pokud jde o ovlivnění řidiče, tak se jedná z lékařského hlediska sice o hladinu, která není pro silniční provoz významná, nicméně právo v souvislosti s touto naměřenou hladinou spojuje pokutu od 10 000 Kč do 20 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od 6 měsíců do 1 roku. Jedná se o přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona. Dále v souvislosti s touto naměřenou hladinou je spojen záznam v registru řidičů, kdy příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku za výše uvedenou naměřenou hladinu zaznamená řidiči motorového vozidla 3 body. množství od 0,3 - 1 ‰ (promile) - z lékařského hlediska se jedná o zcela mírnou podnapilost. Z právního hlediska jde o přestupek, který je uveden v předchozím odstavci, s tím rozdílem, ţe v registru řidičů je za tuto naměřenou hladinu zaznamenáno řidiči motorového vozidla 6 bodů. množství 1 ‰ a více – z lékařského hlediska se jedná o stav vylučující způsobilost. Z hlediska právního jde o jednání, které je postihnutelné jak v rovině přestupkového práva, tak v rovině práva trestního. O přestupek se bude jednat v případech, kdy orgány činné v trestním řízení dojdou k závěru, ţe přestoţe byly naplněny formální znaky trestného činu, z důvodu nedostatku znaku materiálního (pouhá nepatrná nebezpečnost činu pro společnost) nejde o trestný čin. Pakliţe se tedy bude jednat o přestupek, bude postiţitelný v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona pokutou od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákazem činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel od 1 roku do 2 let. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností pak za tento přestupek zaznamená řidiči motorového vozidla v registru řidičů 7 bodů. Bude-li se jednat o přečin ohroţení pod vlivem návykové látky postiţitelný podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, bude postiţen odnětím svobody aţ na jeden rok, peněţitým trestem nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta, peněţitým trestem nebo zákazem činnosti bude řidič motorového vozidla potrestán, způsobí-li tím, ţe řídí vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublíţení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závaţný následek, nebo pokud tento čin spáchá při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídíli hromadný dopravní prostředek, nebo byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový čin propuštěn. Za tento přečin bude příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností zaznamenáno řidiči motorového vozidla v registru řidičů rovněţ 7 bodů. 33

Pokud by se jednalo o cyklistu, tak tomuto lze uloţit sankci zákazu činnosti pouze v případě, ţe se při jízdě na jízdním kole dopustil jednání, které je označeno jako přestupek, za který lze tuto sankci uloţit, v tomto případě by se jednalo o přestupek, kdy by řídil pod vlivem alkoholického nápoje, popř. ve stavu vylučujícím způsobilost, a tuto činnost by vykonával v pracovním poměru – např. messenger. Zákaz činnosti se v takovém případě vztahuje pouze na jízdní kolo a nesmí být vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, protoţe k řízení jízdního kola není třeba ţádného „státního zmocnění“ (řidičského průkazu). Rovněţ v registru řidičů by mu nebyl zaznamenán ţádný bod, protoţe v tomto registru se zaznamenávají body pouze řidičům motorových vozidel. Jedním z dalších nepříznivých následků pro řidiče motorového vozidla v souvislosti s řízením pod vlivem alkoholu je bezesporu další právní institut, a to zadržení řidičského průkazu. Jedná se o opatření fakultativní povahy, kdy policista je oprávněn z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně87 zadrţet řidičský průkaz. Z uvedeného vyplývá, ţe policista tohoto institutu můţe, ale také nemusí vyuţít. Policista by měl při úvaze, zda řidičský průkaz zadrţí či ne, vycházet ze zjištěných hladin alkoholu, které budou v tomto případě naměřeny analyzátorem alkoholu v dechu a řidičský průkaz zadrţet aţ při hladinách alkoholu v dechu překračující hodnotu 0,3 ‰. O zadrţení řidičského průkazu vede obecní úřad obce s rozšířenou působností správní řízení na základě kterého lze rozhodnout o zadrţení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu. Jestliţe se jedná o podezření ze spáchání trestného činu, je uvedené řízení zahájeno po předchozím souhlasu státního zástupce. Na to, zda se jedná o rozhodnutí předběţné povahy, není dosud jasný právní názor88. Po dobu zadrţení řidičského průkazu nesmí drţitel řidičského oprávnění řídit motorové vozidlo. Pakliţe by drţitel řidičského oprávnění řídil motorové vozidlo i přes výše uvedené, vystavuje se nebezpečí postihu za přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. e) bod 2 přestupkového zákona, a to pokutě od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákazu činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Za uvedený přestupek by pak bylo v registru řidičů zaznamenáno řidiči motorového vozidla 6 bodů. Doba zadrţení řidičského průkazu se započítává do doby výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byla tato sankce nebo tento trest řidiči uloţen za skutek, za který mu byl řidičský průkaz zadrţen. 87

§ 118a odst. 1 písm. a) aţ h) zákona o silničním provozu.

88

Pátý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 25.09.2008, čj. 5 As 42/2008-42 zastává názor, ţe rozhodnutí o zadrţení řidičského průkazu je rozhodnutím předběţné povahy, naopak sedmý senát Nejvyššího správního soudu se s tímto právním názorem neztotoţňuje, ovšem nemůţe se od něj odklonit (rozsudek ze dne 20.05.2009, čj. 7 As 69/2008-37), a proto věc předkládá rozšířenému senátu.

34

8. Možné právní následky jízdy s opilým řidičem V nedávné době proběhla tiskem zpráva89, kdy bratr zemřelého poţadoval po řidiči a pojišťovně doplacení odškodného ve výši 70.000 Kč. Okresní soud v Chrudimi ţalobu zamítl s odůvodněním, ţe řidič i spolujezdec byli pod vlivem alkoholu, kdy „tímto riskantním jednáním spolujezdec porušil svou základní povinnost předcházet vzniku škody na zdraví“ a ţádné odškodné nepřiznal. Naopak Krajský soud v Hradci Králové tento verdikt změnil a nařídil, aby řidič a pojišťovna zaplatili stejně, tj. 35.000 Kč. Podle soudců je jednoznačné, ţe nehodu zavinil řidič, a spolujezdec vinu nenese. Dále uvádí, ţe provedené důkazy nedovolují spolehlivě učinit závěr, ţe poškozený byl v době dopravní nehody připoután bezpečnostními pásy. S tímto verdiktem se neztotoţnili zástupci pojišťovny a podali dovolání k Nejvyššímu soudu. V dovolání uvedli: "Nezvládnutí řízení řidičem nelze hodnotit jako převažující příčinu vzniku škody na zdraví, neboť za situace, kdy je řidič pod vlivem alkoholu, nemá řidičské oprávnění ani potřebné zkušenosti, lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že nezvládne řízení v situaci poměrně standardní, natož za zhoršených podmínek viditelnosti a sjízdnosti". Bratr spolujezdce ve svém vyjádření pro Nejvyšší soud uvedl, ţe vina je jednoznačně na řidiči vozidla, na způsobu jízdy se spolujezdec nijak nepodílel. Nejvyšší soud pak konstatuje, ţe podle § 441 občanského zákoníku byla-li škoda způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.90 Z uvedeného je tedy zřejmé, ţe pokud víme, ţe řidič vozidla, do kterého sedáme, je opilý, riskujeme nejen svůj ţivot a zdraví, ale i to, ţe se budeme spolupodílet na odškodnění.

89

Aktuálně CZ. Tomáš Fránek. Soud: Nejezděte s opilcem, při nehodě riskujete trest. [cit. 2009-12-10.]. Dostupné z: 90

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007. Dostupné z : < http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=52265&searchstr=25+Cdo+2451%2F2007> „rozhodující příčinou vzniku škody bylo zcela neodpovědné počínání řidiče vozu, nicméně riziko dopravní nehody při řízení vozu podnapilou osobou při zhoršené sjízdnosti je natolik vysoké, že přístup usmrceného spolujezdce, který se rozhodl za takových podmínek jízdu absolvovat, nelze hodnotit jinak než jako krajně riskantní. Poškozený tím, že vědomě podstoupil jízdu vozidlem, které řídila osoba, o níž věděl, že její řidičské schopnosti jsou ovlivněny požitím alkoholu, podstatně přispěl ke vzniku škodlivého následku. Je tedy zřejmé, že podíl sourozence žalobce právě na této újmě je vyšší než jen 20% a limitně se může blížit až jedné polovině.“

35

9. Limity alkoholu v Evropě a způsoby snižování nepříznivého stavu alkoholu za volantem Podíváme-li se na státy v Evropské unii zjistíme, ţe pouze dva členské státy povolují řidičům motorových vozidel jízdu s 0,8 promile alkoholu v krvi. Jsou to Velká Británie a Irsko. Posledním státem, který sníţil limit alkoholu v krvi, bylo Lucembursko. Jednalo se o sníţení limitu z 0,8 na 0,5 promile. Noví řidiči a profesionální řidiči mají limit 0,2 promile. V Evropské unii je nastartován trend zpřísňování sankcí za alkohol v souvislosti s řízením motorového vozidla. Vedle trestů pokračují jednotlivé členské státy i v preventivních kampaních v rámci celoevropského programu „Designated Driver", do něhoţ se pod názvem „Domluvme se" zapojuje jiţ několik let Ministerstvo dopravy a privátní subjekty i v České republice. V Evropské unii patří alkohol za volantem, vedle nepřiměřené rychlosti, k nejčastějším příčinám dopravních nehod. V České republice se alkohol podílí na přibliţně 4 % smrtelných dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel. Ve Finsku je alkohol příčinou 25 % všech smrtelných dopravních nehod, v Itálii 11 % a v Dánsku 15 % všech smrtelných dopravních nehod. Podíváme-li se na povolené limity (příloha č. 7) podrobněji, zjistíme, ţe ţádný alkohol v krvi nemají povoleny státy tzv. východního bloku. Převáţná většina států pak má povolen limit 0,5 promile alkoholu v krvi. Pouze ostrovní státy Evropy, tj. Velká Británie a Irsko, mají povolen limit 0,8 promile alkoholu v krvi. Evropská unie se snaţí nepříznivý stav napravit několika způsoby91. Jedním z těchto způsobů je úprava legislativy, a to dle Doporučení Evropské komise z 1. ledna 2001 týkající se nejvyšší povolené hladiny alkoholu v krvi řidičů motorových vozidel, které členským státům doporučuje stanovit nejvyšší dovolenou hladinu alkoholu v krvi na 0,5 promile a niţší s tím, ţe u profesionálních a mladých řidičů je doporučován limit 0,2 promile a niţší. Dalším způsobem je podpora aplikace národní právní úpravy zavádějící zařízení ALCOLOCK, které neumoţní jízdu podnapilému řidiči. ALCOLOCK se postupně dostává do právní úpravy některých států EU, a to jak v obecné rovině, tak i jako součást rehabilitace problémových řidičů. Před jízdou musí řidič dýchnout do zařízení (obdoba například elektronického zařízení Dräger, pouţívaného policií). Zařízení neumoţní nastartovat vozidlo, pokud má řidič alkohol v dechu.

91

Ministerstvo vnitra. Evropská unie proti alkoholu za volantem. [cit. 2009-12-10.]. Dostupné z:

36

10. Závěr Obsahem této práce jsou přestupky v souvislosti s řízením motorových vozidel pod vlivem alkoholických nápojů a jiných návykových látek a s tím související právní aspekty. K současnému stavu právní úpravy v oblasti přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích bych chtěl uvést, ţe po zásadní novelizaci zákona č. 361/2000 Sb., a to zákonem číslo 411/2005 Sb., byla významně vylepšena právní úprava a v souvislosti s touto novelou byly zavedeny nové instituty (bodový systém, zadrţení řidičského průkazu, kauce), jejichţ účelem je zvýšení bezpečnosti a kázně účastníků silničního provozu. Bylo zavedeno přísnější správní trestání, které je povaţováno za nejúčinnější prostředek pro dosaţení daného účelu. Nicméně dle mého názoru přísnější sankcionování porušování pravidel silničního provozu, jako jistě nezbytné represivní sloţky, musí být doprovázeno preventivním a výchovným účinkem. Tím mám na mysli různá psychologická školení řidičů, a to za účelem zvládání stresu a agresivity v silničním provozu, kde v tomto směru má i nadále naše právní úprava, oproti právním úpravám v západoevropských zemích, značné rezervy. Co se týká sankcí jako takových, tak jejich účelem je především výchovné působení a prevence. Prevence je jak individuální, tak i generální. Při individuální prevenci se jedná o působení na samotného pachatele ve smyslu toho, aby se jiţ do budoucna páchání protiprávních jednání vyvaroval. Současně s touto individuální prevencí se generálně působí i na ostatní potencionální pachatele. Ukládaná sankce by neměla být přísnější, neţ vyţaduje dosaţení jejího účelu a měla by následovat teprve tehdy, kdy jiná opatření nesankční povahy selhávají. Současně by ale neměla být ani mírnější, neţ je nezbytné pro dosaţení jejího účelu, neboť i tím by se uloţená sankce míjela účinkem. Proto by také při ukládání sankce měl být vţdy uplatněn princip individualizace, zohledňující veškeré aspekty protiprávního jednání, včetně osoby pachatele přestupku. Preventivní účel můţe tedy splnit pouze taková sankce, která je spravedlivá. Neadekvátními a likvidačními sankcemi se zabýval ve své judikatuře i Ústavní soud ČR, který konstatoval, ţe pokutu lze povaţovat za zásah s ústavněprávní dimenzí, a to v případě, pokud zasahuje do majetkových poměrů jedince se značnou intenzitou.92 V souvislosti s výše uvedenou novelou došlo k výraznému omezení správního uváţení správních orgánů rozhodujících o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, kdy za přestupky, které jsou předmětem této bakalářské práce, se podle současné právní úpravy stanovují nejen horní

92

Nález Ústavního soudu ČR, publikované pod č. 405/2002 Sb. a č. 300/2004 Sb., týkající se sankcí podle stavebního zákona. V uvedených případech došlo ke zrušení dolních hranic pokuty ve výši 500.000 Kč, resp. 200.000 Kč, které Ústavní soud označil za likvidační.

37

hranice moţné sankce, jak tomu bylo dříve, ale po novu také hranice dolní. Podle tohoto se tedy ve správním řízení uloţí sankce v pevně stanoveném rozsahu. Tento rozsah se netýká jen pokut, ale taktéţ zákazu činnosti. Od uloţení sankce nelze v daných případech ustoupit. Omezení správního uváţení vnímá Ústavní soud částečně pozitivně, a to proto, ţe se tímto sjednocuje praxe správních orgánů, tj. omezuje se prostor pro svévolné či korupcí ovlivněné jednání. Nicméně na druhou stranu to však nutně znamená určitou míru paušalizace závaţnosti protiprávního jednání a omezuje moţnost individualizace ukládané sankce. Zde bych jen pro názornost uvedl případ řidiče motorového vozidla, kterému byl naměřen zbytkový alkohol do 0,3 promile, a tento řidič nemá v evidenční kartě řidiče za dobu své řidičské praxe ţádný přestupek, a z lékařského hlediska se jedná o hladinu, která není pro silniční provoz významná, nicméně tomuto řidiči, i kdyţ jinak bezúhonnému, hrozí ve správním řízení uloţení pokuty ve výši od 10 000 Kč do 20 000 Kč a zákaz činnosti (zákaz řízení motorových vozidel) od 6 měsíců do jednoho roku. Konkrétně lze tedy v souvislosti s alkoholem u řidičů uložit následující sankce: za řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo po uţití jiné návykové látky nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo po uţití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem, se řidiči vozidla uloţí pokuta od 10 000 Kč do 20 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku.

93

V souvislosti s tímto

přestupkem je pak řidiči, je-li zjištěný obsah alkoholu v jeho těle vyšší neţ 0,3 promile, zaznamenáno v registru řidičů 6 bodů. V případě, ţe zjištěný obsah alkoholu v jeho těle je menší nebo roven 0,3 promile, jsou řidiči zaznamenány v registru řidičů 3 body. za řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky,

se řidiči vozidla uloţí pokuta od

25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let.

94

V souvislosti s tímto

přestupkem je pak řidiči zaznamenáno v registru řidičů 7 bodů. za odmítnutí řidiče podrobit se na výzvu podle zvláštního právního předpisu95 vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, se řidiči vozidla uloţí pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. 96 V souvislosti s tímto přestupkem je pak řidiči zaznamenáno v registru řidičů 7 bodů. 93

§ 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích

94

§ 22 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích

95

§ 16 odst 1 a 2 tabákového zákona.

96

§ 22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích

38

S uvedenou problematikou ukládání sankcí souvisí i problematika alkoholu u cyklistů, kdy tato kategorie řidičů, není od řidičů motorových vozidel, co se týká ukládání sankcí, nikterak odlišena. Jediný rozdíl je v tom, ţe cyklistům se nezapočítávají body v registru řidičů, protoţe v tomto registru se zaznamenávají body pouze řidičům motorových vozidel, a dále nelze uloţit cyklistovi zákaz činnosti s výjimkou messengera (podrobněji kap. č. 7 str. 34). Na základě výše uvedeného se tedy domnívám, ţe do budoucna by mělo dojít k větší diferenciaci sankcí, a to zejména k odlišení cyklistů od řidičů motorových vozidel, kdy sankce, tak jak jsou nastaveny podle současné právní úpravy, jsou pro tuto kategorii řidičů přísné. Na cyklisty se z hlediska judikatury Nejvyššího soudu nehledí stejně jako na řidiče motorových vozidel a nemohou být např. stíháni pro trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky, a to z důvodu niţší společenské nebezpečnosti jejich jednání. Při této příleţitosti se nemohu nezmínit o fenoménu poslední doby, a to vinařských cyklistických stezkách. Zde mne napadá jedna úvaha, a to nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu97, kdy tento konstatoval, ţe správní orgán je vţdy povinen při svém rozhodování zkoumat, zda určité jednání je přestupkem či nikoli a taktéţ otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního. Ve vztahu k uvedeným cyklistickým stezkám by z uvedeného šlo tedy dovodit, ţe pakliţe by cyklistovi byla naměřena např. hladina alkoholu v dechu do 0,3 promile, kdy se jedná z lékařského hlediska o hladinu, která není pro silniční provoz významná, a jednalo by se o cyklistickou stezku, která by vedla po polní cestě mezi vinohrady, nemuselo by se vţdy jednat o přestupek postiţitelný podle zákona o přestupcích, a to proto, ţe nebyl naplněn jeden ze znaků přestupku, a to znak materiální, kdy uvedené jednání neporušovalo ani neohroţovalo právem chráněný zájem společnosti. Tyto okolnosti, jeţ vylučují porušení nebo ohroţení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vţdy v kaţdém konkrétním případě a nelze je paušalizovat. Sankce cyklistů by tedy do budoucna měly být upraveny, kdy tuto sankci si dokáţi představit v rozpětí od 1 500 Kč do 10 000 Kč při ovlivnění do 1 promile a od 2 500 do 15 000 Kč při řízení ve stavu vylučujícím způsobilost. Jestliţe by tento přestupek spáchal cyklista v období třiceti šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, zvedla by se spodní hranice sankce na dvojnásobek. Za odmítnutí podrobit se vyšetření, není-li ovlivněn alkoholem, by se pak mohlo jednat o sankci od 5.000 Kč do 20.000 Kč. Na druhou stranu je ale také nutno říci, ţe

97

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2009, čj. 5 As 104/2008-45. Dostupné z:

39

existují země (Polsko), kde je právo vůči cyklistům přísnější neţ české. V Polsku můţe cyklista jít do vězení uţ jen za to, ţe je opilý, a taktéţ můţe přijít o řidičský průkaz. Dále bych chtěl částečně shrnout současnou praxi při prokazování alkoholu u řidiče. V souvislosti s novelou platnou od 1.1.2009, kdy policie provede jenom dechovou zkoušku (tato zkouška je i nadále podle současné právní úpravy pouze zkouškou orientační) a není tak k dispozici objektivní důkaz o ovlivnění zkoušené osoby alkoholem, kterým je rozbor odebrané krve, bude důkazní situace k prokázání stavu ovlivnění alkoholem mnohem obtíţnější. V této situaci mohou nastat následující případy: -

naměřená hladina alkoholu v dechu bude rovna nebo menší neţ 0,24 promile. V tomto

případě, pokud tedy řidič neuvede, ţe bezprostředně před jízdou poţil alkoholický nápoj, bude případ odloţen -

naměřená hladina alkoholu v dechu bude větší neţ 0,24 promile a menší neţ 1 promile.

Pokud bude naměřená hladina odpovídat mnoţství alkoholu, které řidič uvádí a bude s naměřenou hladinou souhlasit, lze dechovou zkoušku přijmout jako hodnověrnou. Pakliţe naměřená hladina nebude odpovídat tomu co řidič uvádí nebo nebude-li řidič souhlasit s naměřenou hladinou, je nutné provést lékařské vyšetření spojené s odběrem krve a následný rozbor krve metodou plynové chromatografie. Nebude-li toto provedeno a policie přestupek oznámí pouze na základě zjištěné dechové zkoušky a řidič obviněný z přestupku si opatří znalecký posudek z oboru soudního lékařství, který konstatuje, ţe zkouška analyzátorem alkoholu v dechu je orientační, nespecifická a není jí prokázáno ovlivnění alkoholem, bude důkazní situace daleko obtíţnější, neboť proti takovému názoru znalců, nelze postavit ţádný odborný argument. Na druhou stranu judikatura říká, ţe nelze výsledek dechové zkoušky odmítnout jen z toho důvodu, ţe přístroj (Dräger) je zatíţen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům (výpovědím svědků popisujícím chování obviněného a způsob jeho jízdy). Tento názor soudu je nutno respektovat, ale na druhou stranu je rovněţ nutno konstatovat, ţe toto bude spíše aplikovatelné na stav vylučující způsobilost, kdy se jedná o vyšší naměřené hladiny alkoholu v dechu. Při nízkých naměřených hladinách alkoholu v dechu se můţe stát, a v praxi se to stává, ţe ani zasahující policisté a svědkové nepoznají z chování řidiče, ţe by byl pod vlivem alkoholického nápoje. K uvedené problematice prokazování ovlivnění alkoholem při řízení vozidla je nutno ještě zmínit mýtus, který se u nás traduje, a to názor, ţe platí nulová tolerance vůči alkoholu. K uvedenému uvádím, ţe ţádný právní předpis nestanovuje hranici 0,00 promile alkoholu v krvi, ale je nutno prokazovat stav ovlivnění alkoholem (v době řízení motorového vozidla). Za stav, kdy je řidič ovlivněn alkoholem se v souladu s dlouhodobě platnými názory odborníků a znalců 40

z oboru soudního lékařství a správní praxe povaţuje hladina alkoholu vyšší neţ 0,20 promile alkoholu v krvi, neboť do hodnoty 0,20 promile stav ovlivnění nelze prokázat. Jedná se o arbitrárně stanovenou hranici pro hodnocení pozitivity poţití alkoholu, a to i při zkoušce krve98. Jedná se tedy o hodnotu, která můţe býti v budoucnu na základě nových poznatků v oboru lékařství změněna. Závěrem, ve věci prokazování ovlivnění alkoholem, lze tedy na základě názorů znalců z oboru soudního lékařství konstatovat, ţe jedinou specifickou metodou k prokázání ovlivnění alkoholem je rozbor krve, který je proveden metodou plynové chromatografie ověřenou některou z doplňkových ověřovacích metod. Podle současné právní úpravy je tak jedině znalecký posudek z oboru soudního lékařství relevantní pro účely zjištění ovlivnění alkoholem u lidského organismu. S ohledem na výše uvedené se domnívám, ţe by právní úprava měla být změněna tak, aby vycházela ze současných poznatků lékařské vědy, která naměřenou hladinu alkoholu v krvi do 0,20 promile povaţuje za hladinu neprůkaznou, a to z toho důvodu, ţe určitý alkohol v krvi můţe mít i zdravý člověk, který ţádný alkohol nepoţil. Pro účely správního trestání by tedy naměřená hladina do 0,20 promile měla být povaţována za hladinu povolenou, a tedy i beztrestnou, a to uţ s ohledem na výše uvedené moţnosti současné lékařské vědy při prokazování ovlivnění alkoholem a taktéţ s ohledem na Doporučení Evropské komise z 1. ledna 2001 týkající se nejvyšší povolené hladiny alkoholu v krvi řidičů motorových vozidel, které členským státům doporučuje stanovit nejvyšší dovolenou hladinu alkoholu v krvi na 0,5 promile a niţší s tím, ţe u profesionálních a mladých řidičů je doporučován limit 0,2 promile a niţší. Limity alkoholu v Evropě jsou pak uvedeny v příloze č. 12 této práce. Ve věci sankcionování by tedy mělo dle mého názoru dojít ke změnám, a to s ohledem na naměřené hladiny alkoholu v krvi, kdy za naměření od 0,20 promile do 0,50 promile bych povaţoval za adekvátní pokutu ve výši od 5 000 Kč do 15 000 Kč a zákaz řízení do jednoho roku bez stanovení spodní hranice, a to proto, ţe se jedná o hladinu alkoholu v krvi, kdy je řidič pitím prakticky neovlivněn. Většinou se v praxi jedná o zbytkový alkohol a řidič se před jízdou necítí být ovlivněn alkoholem. V případě, ţe by řidič motorového vozidla spáchal tento přestupek v období třiceti šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, tak by se mimo pokuty uloţil i zákaz řízení, a to v rozpětí od šesti měsíců do jednoho roku. V případě, ţe by byla naměřena hladina alkoholu v krvi vyšší neţ 0,50 promile a niţší neţ 1,00 promile, tak dle mého názoru, by adekvátní pokutou byla pokuta, tak jak ji stanoví současná

98

Věstník MZ ČR č. 7/2006. s. 15.

41

právní úprava, a to v rozpětí od 10 000 Kč do 20 000 Kč a zákaz řízení od šesti měsíců do jednoho roku. Pokud by řidič motorového vozidla spáchal tento přestupek v období třiceti šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, tak by se rozsah uloţené pokuty zvýšil, a to od 15 000 Kč do 25 000 Kč a rozsah zákazu řízení by se rovněţ zvýšil, a to od jednoho roku do dvou let. Zde bych, tak jak je z uvedeného patrno, současnou právní úpravu zpřísnil, a to jiţ s ohledem na to, ţe se jedná o hladinu, která je z lékařského hlediska povaţována za hladinu, kdy je řidič podnapilý. Tak jako v předchozím odstavci je zde kladen důraz na to, aby se řidič následně nedopouštěl obdobného jednání, tj. recidivy. Toto je vyjádřeno v délce třiceti šesti měsíců po kterou se řidič nesmí dopustit stejného přestupku, pakliţe se v této době dopustí obdobného jednání, bude přísněji postiţen. V tomto směru je mnou navrhovaná úprava přísnější neţ současná. Pokud by se řidič motorového vozidla odmítl podrobit vyšetření není-li ovlivněn alkoholem, ponechal bych rozpětí sankcí tak, jak je upravuje současná právní úprava, a to pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz řízení od jednoho roku do dvou let. Vzhledem k výše uvedenému, kdy mnou navrhované sankce jsou stanovovány podle naměřené hladiny alkoholu v krvi, se domnívám, ţe by právní úprava měla být změněna tak, aby pro účely správního trestání bylo určující nikoli zjištění stavu ovlivnění alkoholem, ale hodnota koncentrace alkoholu ať jiţ zjištěná dechovou zkouškou provedenou certifikovaným přístrojem v souladu s postupem měření stanoveným výrobcem, nebo rozborem krve metodou plynové chromatografie. Závěrem můţu konstatovat, ţe hypotéza vyslovená v úvodu této bakalářské práce, „že současná právní úprava související s řízením vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky v rámci České republiky zcela neodpovídá současným trendům v Evropské unii, a to z pohledu povoleného množství alkoholu v krvi, kdy zákon ani nerozlišuje, zda se jedná o řízení motorového nebo nemotorového vozidla“, byla v této práci potvrzena a závěrem byly navrţeny dílčí změny, které tyto rozdíly částečně korigují a které jsou uvedeny v předchozích odstavcích. Jedná se zejména o rozlišení správního trestání cyklisty od řidiče motorového vozidla a taktéţ určení hladiny alkoholu v krvi do 0,20 promile jako hladiny dovolené a tedy právně nepostiţitelné. Co se týká druhé hypotézy „Míra trestání (sankcí) za řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky je značně diskutabilní, a to s ohledem na samé spodní hranice možných sankcí (pokuta, zákaz činnosti spočívající v zákazu řídit motorová vozidla), kdy v leckterých případech byla příslušným správním orgánům99, které projednávají přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního 99

§ 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu.

42

právního předpisu100, právě s ohledem na samu spodní hranici možné sankce, značně zúžena možnost správního uvážení při ukládání sankcí, a to u případů, kdy je naměřena nízká hodnota alkoholu v krvi, ale i s ohledem na charakter pokuty jako majetkové sankce, která má být individualizovaná a přiměřená, a ne, jak se v některých případech může stát, likvidační.“, tak tato hypotéza byla s ohledem na současnou judikaturu a praxi potvrzena pouze částečně a v závěru této práce byly navrţeny moţné změny, které jsou uvedeny v předchozích odstavcích. Jedná se o změny, kdy obviněný není sankcionován za ovlivnění alkoholem, ale za naměřenou hladinu alkoholu v krvi, kdy při niţších naměřených hladinách bylo navrţeno zmírnění sankcí. Zároveň bylo ale navrţeno zpřísnění sankcí při recidivě, tj. spáchání stejného přestupku v době třiceti šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dva a vícekrát.

100

Zákon o přestupcích.

43

11. Resumé The content of this work are legal aspects of driving a motor-powered vehicle under the influence of alcoholic drinks or other addictive substances. The problem of drink-driving is a fundamental one, a problem we meet on an everyday basis in road traffic and in the media that inform us about cases of serious accidents in which a significant role is played by alcohol content in the blood of the driver who has caused the accident. According to statistics the number of drinkdriving accident victims has been on the increase in the last two years, a fact that requires a stricter control and more frequent alcohol checks by the police on the roads. An improved methodology of these checks has made it possible to implement this policy starting from the 1st January 2010. Despite a popular disapproval of these measures (deemed to be police harassment), I consider the new approach to be one of the feasible ways to address the drink-driving problem. The list of legal aspects connected with drink-driving that forms the contents of the present work is not complete, however. The main subject matter here are the methods to prove drinkdriving while focusing on individual kinds of examinations of alcohol or drug influence on drivers, and the associated legislation. I also focused on driver rights and duties when being tested for alcohol influence as well as on the competences of the police and other authorities performing alcohol checks. Another objective of this work is to explain what addictive substances and other terms associated with driving under the influence of alcohol are. In one of the chapters of this work it is suggested that not only drink-driving, but also riding with an alcohol-influenced driver could be fatal for the person involved. The present work concludes by suggesting that 0.2 ‰ and lower levels of alcohol in drivers’ blood should be regarded as insubstantial and therefore such drivers should exempt from punishment, in accordance with blood alcohol levels that are allowed in other European legislations. On the other hand, however, it is also emphasized that persistent offenders amongst drink-drivers should be penalized more severely.

44

12. Seznam použitých pramenů 

Literatura

- ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 13. aktualizované vydání podle stavu k 1.7.2006, Praha : Nakladatelství Linde, a. s., 2008, ISBN 80-7201-596-6. - FASTR, P., ČECH, J. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem a prováděcími předpisy. 9. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1.6.2008. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a. s., 2008, ISBN 978-80-7201-719-5. - HRDLIČKA, P., KNĚŢÍNEK, J., MLSNA, P. Přehled judikatury ve věcech silničního provozu silniční dopravy a pozemních komunikací. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, ISBN 978-807357-477-2. - KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi po změnách účinných od 1. 7. 2006. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a. s., 2006, ISBN 80-7201-613-X. - KUČEROVÁ, H., Horzinková E., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. Praha : Nakladatelství Leges, 2009, ISBN 978-80-87212-15-8. - LEITNER, M., LUKÁŠEK, V., KOPECÝ, Z. Zákon o provozu na pozemních komunikacích a předpisy prováděcí a souvisící s komentářem. 3. přepracované vydání podle právního stavu k 1. 7. 2006. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a. s., 2006, ISBN 80-7201-616-4. - PORADA, V. a kolektiv. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a. s., 2000, ISBN 80-7201-212-6. - ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. Dodatek k 6., doplněnému a přepracovanému vydání. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2006.



Právní předpisy

- Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 40/2009Sb., trestní zákoník. - Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. - Zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. - Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu).

45

- Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. - Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. - Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů. - Věstník MZ ČR č. 7/2006.



Metodické pokyny a návody

- Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. Reg. č. a/044/198, „Lékařské vyšetření při ovlivnění alkoholem pro Policii ČR“. Dostupné z: - Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů v silniční dopravě SL 69/2005 ze dne 8. října 2008, Dostupné z : <www.portal.justice.cz/nsz> - Metodika k usměrnění některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb. pod č.j. 285/2009-160OST - Metodika měření alkoholu v dechu pro analyzátory alkoholu v dechu. Pracovní postup č. 114-MP-C008-08. Vypracoval Český metrologický institut Oblastní inspektorát Praha. Tato metodika je přílohou k závěrečné zprávě k úkolu TR č. 860122 úkol PRM č. VIII/17/08 Zabezpečení plnění úkolů Jednotné koncepce měření v dopravě. - Metodický pokyn pro postup při laboratorním stanovení alkoholu (etylalkoholu) v krvi (Věstník ministerstva zdravotnictví ČR 7/2006). - Postup policistů při pouţívání analyzátoru alkoholu v dechu ze dne 17.04.2009 pod č.j. PPR3880-1/ČJ-2009-99UD - Stanovisko Ministerstva vnitra č.j. MV-49299-7/LG-2009 ze dne 3.8.2009 - Závazný pokyn policejního prezidenta č. 220 ze dne 31.12.2008, kterým se upravuje postup příslušníků Policie České republiky na úseku sluţby dopravní policie. - Sborník stanovisek veřejného ochránce práv, Stanoviska 1, Veřejné cesty - Místní a účelové pozemní komunikace, Dostupné z :

46



Internetové zdroje

- Internetové stránky Ministerstva vnitra ČR, dostupné z: <www.mvcr.cz> - Internetové stránky Ministerstva spravedlnosti ČR, dostupné z: <www.justice.cz> - Internetové stránky Nejvyššího státního zastupitelství, dostupné z: <www.portal.justice.cz/nsz> - Internetové stránky Nejvyššího soudu, dostupné z: <www.nsoud.cz> - Internetové stránky veřejného ochránce práv, dostupné z: <www.ochrance.cz> - Internetové stránky Ministerstva dopravy, odbor komunikace s veřejností, Oddělení BESIP,

dostupné z: - Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS), dostupné z:



Judikatura

- Nález Ústavního soudu ČR, publikované pod č. 405/2002 Sb. a č. 300/2004 Sb - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.05.2009 sp. zn. 5 To 548/2008 - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 02.09.2009, č.j. 3 Tdo 1019/2009 ze dne 2. září 2009. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.02.2009, čj. 6 Tdo 1644/2008 - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007. - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.11.2009, sp. zn. 5 As 97/2008-73. - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2009, sp. zn. 5 As 104/2008-45. - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2005, čj. 7As 17/2005-98. - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.06.2008, čj. 8 As 11/2007-56 - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2009, čj. 6 As 40/2009-131 - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.09.2008, čj. 5 As 42/2008-42 - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.05.2009, čj. 7 As 69/2008-37 - Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19.05.2009, č.j. 17Ca 78/2008 – 55 - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, čj. 3 Tdo 1215/2007.



Periodikum

- Časopis Policista, 2006, č. 10)

47

12. Seznam příloh - Příloha č. 1 Alkohol v roce 2009 v číslech a gramech - Příloha č. 2 Stupně ovlivnění alkoholem obecně - Příloha č. 3 Účinek alkoholu na řidiče motorového (případně i nemotorového) vozidla - Příloha č. 4 Účinek alkoholu na řidiče motorového (případně i nemotorového) vozidla, dle prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc. - Příloha č. 5 Seznam laboratoří kvalifikovaných pro stanovování hladiny alkoholu v krvi pro forenzní účely - Příloha č. 6 Vliv některých vybraných drog na řidiče (motorových) vozidel - Příloha č. 7 Povolené množství alkoholu v Evropě - Příloha č. 8 Kopie zadání bakalářské práce

48

Příloha č. 1 Alkohol v roce 2009 v číslech a grafech Dostupné z : Datum aktualizace: 18.2.2010

49

Usmrcení při nehodách s alkoholem – mezinárodní porovnání v %

Slovensko Bulharsko Řecko Rakousko Česká republika SRN Maďarsko Polsko Švýcarsko Velká Británie Kypr Norsko Švédsko Finsko Nizozemsko Francie Portugalsko Slovinsko Estonsko

Podíl počtu usmrcených při nehodách s alkoholem z celkového počtu usmrcených osob 4,3 4,7 7,2 8,1 8,1 12 12 14 16 17 18 20 20 23,9 25 27 31,4 38,4 48

50

Příloha č. 2 Stupně ovlivnění alkoholem obecně: Převzato z : KVAPILOVÁ, H., Soudní lékařství pro právníky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., s. 109-111.

Podnapilost (0,51 – 1,00 g/kg) je nejmírnějším stupněm ovlivnění alkoholem. Jde jen o mírné postižení duševních, smyslových a jemných pohybových funkcí. Poruchy jsou zjistitelné většinou jen speciálními testy. Laická osoba pozná takový stav jen někdy z poněkud změněného chování, jestliže ovlivněného dobře zná. Lehký stupeň opilosti (1,01 – 1,50 g/kg) , při kterém je možné na osobě pozorovat drobnější poruchy v chování, zejména snížení prahu pozornosti, soudnosti, osoba si podstatně více věří, je podstatně rozhodnější než obvykle, je roztěkaná a mnohomluvná. Střední stupeň opilosti (1,51 - 2,00 g/kg) je charakteristický tím, že osoba ztrácí koordinaci pohybů, její reakce jsou pomalejší, nekoordinované, začíná být „setřelá řeč“, je patrná špatná artikulace, apod. Postižení motorických funkcí podmiňuje nejistou až vrávoravou chůzi. Těžký stupeň opilosti (2,01 – 3,00 g/kg) je charakteristický blábolivou nesrozumitelnou řečí, silně potácivou chůzí až neschopností pohybu bez cizí pomoci. V některých případech přestávají být ovládány tělesné funkce. Otrava alkoholem (nad 3,01 g/kg) je hodnocena již jako akutní otrava alkoholem, jejíž projevy jsou obdobné jako u psychické poruchy hodnocené stupor, obluzení až narkotický stav. Hladina alkoholu v krvi nad 4,00 g/kg často vede ke smrti člověka. Ze soudně-lékařského hlediska je každá osoba s hladinou alkoholu v krvi nejméně 1,00 g/kg ovlivněna alkoholem natolik, že není schopna vykonávat řízení jakéhokoli motorového vozidla v silničním provozu. Stupeň ovlivnění alkoholem je u každého jednotlivce individuální a záleží na mnoha faktorech, jako jsou např. tělesná hmotnost, množství a složení potravy před a během pití alkoholu, psychický stav, tělesná vyčerpanost apod.

Rozdílný je účinek alkoholu v

závislosti na věku postižené osoby, na jejím pohlaví, atd. Obecně lze říci, že účinek požitých alkoholický nápojů je u žen zhruba o třetinu výraznější než u mužů.

51

Příloha č. 3 Účinek alkoholu na řidiče motorového (případně i nemotorového) vozidla: Převzato a zpracováno za použití literatury: VANTUCH, P., Alkohol, silniční doprava a dopravní nehody, Socialistická zákonnost, 1987, č. 1, s. 158. KOPECKÝ, Z., Alkohol, léky a drogy v silničním provozu, Tachograf, 1998, č. 5.

Při hladině alkoholu v organismu 0,2 promile nastává u řidiče příjemný pocit uvolnění, zhoršuje se jeho schopnost odhadovat vzdálenost a zvyšuje se ochota riskovat, Zvýšením hladiny alkoholu v krvi řidiče nad 0,3 promile roste riziko nehodovosti při řízení motorového vozidla i některých vozidel nemotorových. Řidič se musí více soustředit na vlastní řízení a nemůže dostatečným způsobem reagovat na situaci v silničním provozu. Nebezpečí pro spolujezdce, ale i ostatní účastníky silničního provozu, spočívá mj. v tom, že mírný stupeň podnapilosti se na většině řidičů nepozná a ani oni sami nemají subjektivní pocit ovlivnění alkoholem Od hladiny 0,5 promile alkoholu se u řidiče významně prodlužuje reakční doba, zhoršuje se jeho schopnost soustředění a snižuje se schopnost jeho zraku adaptovat se na změny intenzity světla. Čtyřikrát až sedmkrát se zvyšuje možnost vzniku dopravní nehody u osob s hladinou alkoholu zvýšenou na 0,80 promile až 1 promile ve srovnání se střízlivými řidiči. Zužuje se zorné pole řidiče, takže řidič vnímá okolí, jako kdyby projížděl tunelem, dochází k poruchám prostorového vidění, řidič jedná impulsivně, nepřiměřeně riskuje, předjíždí v nepřehledných úsecích, značně překračuje povolenou rychlost apod. Od 1,5 promile alkoholu v krvi řidiče se dále prodlužuje reakční doba, svalová koordinace je podstatným způsobem narušena, velmi intenzívně ubývá schopnost objektivně hodnotit vlastní jednání. Při dalším zvyšování hladiny alkoholu v lidském organismu nastupuje postupně ospalost, bezvědomí a smrt.

52

Příloha č. 4 Účinek alkoholu na řidiče motorového (případně i nemotorového) vozidla, dle prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc. (HIRT, M., přednáška ze dne 22.2.2005, „Soudně lékařská problematika alkoholu“ - soudní lék. 48, 2003, č. 1, s. 5-7.)

0,2 – 0,5 promile – prokazatelně zhoršené schopnosti řídit. Je tendence riskovat, nepřiměřená sebedůvěra, zhoršená schopnost rozeznat pohybující se světla, horší odhad vzdálenosti. 0,5 – 0,8 promile – mimo výše uvedených příznaků se u řidiče můžeme setkat s pronikavě

prodlouženým

reakčním

časem

(zhoršený

postřeh).

Dále

roste

přeceňování vlastních schopností, oči se obtížně přizpůsobují přechodu ze světla do tmy a naopak, horší vnímaní barev (červená!!). Zhoršená schopnost soustředění, poruchy rovnováhy a dále se zhoršuje odhad vzdálenosti. 0,8 – 1,2 promile – navíc se zhoršuje schopnost vnímat okraje zorného pole (tzv. tunelové vidění), další zhoršování soustředění, je ještě více prodloužen reakční čas, roste bezohlednost při řízení. přes 1,2 promile – takový řidič představuje pro sebe i okolí obrovské riziko. Nadále se zhoršují poruchy soustředění, reakční čas, rovnováha a nekritičnost. Častá je špatná orientace. I velmi zkušený řidič se v tomto stavu může dopustit hrubých chyb, jako je např. sešlápnutí plynu místo brzdy apod.

53

Příloha č. 5 Seznam laboratoří kvalifikovaných pro stanovování hladiny alkoholu v krvi pro forenzní účely u nichž Česká společnost soudního lékařství a soudní toxikologie garantuje dodržení předepsaných kriterií, která jsou uvedena v bodě 2 ZD14/2008 (KRITERIA PRO LABORATOŘE STANOVUJÍCÍ KONCENTRACI ALKOHOLU V KRVI PRO ZDRAVOTNICKÉ A PRÁVNÍ ÚČELY DLE METODICKÉHO POKYNU PRO POSTUP PŘI LABORATORNÍM STANOVENÍ ALKOHOLU V KRVI, UVEŘEJNĚNÉM VE VĚSTNÍKU MZ ČR Č. 7/2006). 1. Toxikologická laboratoř Vojenského ústavu soudního lék. ÚVN Praha 2. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. VFN Praha 3. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Na Bulovce 4. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Královské Vinohrady 5. Ústav soudního lék. FN Hradec Králové 6. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Plzeň 7. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN U sv. Anny Brno 8. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN s poliklinikou Ostrava 9. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Olomouc 10. Toxikologická laboratoř odd. soudního lék. Nemocnice České Budějovice 11. Toxikologická laboratoř odd. soudního lék. Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem 12. Toxikologická laboratoř OKB Nemocnice Most 13. Toxikologická laboratoř odd. soudního lék. Nemocnice Sokolov 14. Oddělení pro klinickou a soudní toxikologii Krajské nem. Liberec 15. Toxikologická laboratoř odd. soudního lék. Krajská nemocnice Pardubice

54

Příloha č. 6 Vliv některých vybraných drog na řidiče (motorových) vozidel Převzato z Pracovní sešit „Drogy a doprava“, příloha k časopisu Policista, 2006, č. 10

kannabinoidy (hašiš, marihuana) působí tak, že řidič působí ospalým dojmem, reaguje zpomaleně, je nepozorný, přehlíží výstražné značky, nerespektuje chodce na přechodech, mění neodůvodněně rychlost vozidla. Může být nápadný překrvením spojivek. Hrozí mu nebezpečí oslnění protijedoucím vozidlem, protože mívá mydriázu (rozšíření zornic); halucinogeny (přírodní a syntetické drogy – zejména LSD, lysohlávka, atd.) dochází až k úplné ztrátě pozornosti, koordinace, zrakovým, sluchovým a dotekovým halucinacím, neschopnosti rozlišit skutečnou realitu od představ. Vzhledem k flashbackům může dojít k neschopnosti řídit motorové vozidlo i bez užití drogy. Řízení motorového vozidla za některých stavů není vůbec možné; stimulancia (amfetamin, metamfetamin – pervitin, látky typu MDMA, tzn. i extáze, atd.) - nejvíce nápadné chování je ve stavu akutní intoxikace a při syndromu z odnětí. Řidiči pod vlivem pervitinu se mohou stát nápadnými zejména hazardní, rychlou jízdou s nedostatečnou pozorností. Přeceňují své schopnosti k řízení motorového vozidla, stoupá jim sebevědomí a dopouštějí se chyb v různých dopravních situacích. Ztrácejí smysl pro realitu, mají zhoršenou reakci na světlo, takže je zvýšená možnost oslnění protijedoucím vozidlem. Při syndromu z odnětí mohou naopak v první etapě za volantem usnout. Je nutné upozornit, že mezi stimulancia je řazena i extáze, což je souhrnné označení pro stimulační drogy amfetaminového typu produkované v podobě tablet s vyraženými různými logy (Euro, Mitsubishi, srdce, slon, smile, apod.). Tyto tablety obsahují aktivní látky typu MDMA (MDA, MDE, MMDA, PMA, DOM, DOB, apod.). Jejich užívání je typické pro tzv. taneční scénu, neboť navozují příjemné pocity uvolnění, empatie a zvyšují tělesnou výkonnost. Charakteristickým znakem je srdečnost, ztráta zdrženlivosti, stisk čelistí a těkavý pohyb očí. Velkým nebezpečím je dehydratace organismu v důsledku ztráty pocitu žízně, flashbacky, předávkování, poškození mozku a psychické poruchy. kokain - řidič má často potřebu zvyšovat výkon, jede rychle, agresivním způsobem při snížení vlastní pozornosti. Je zvýšená možnost oslnění protijedoucím vozidlem pro přítomnou mydriázu (rozšíření zornic). opioidy (zejména heroin) - dochází k centrálnímu útlumu se snížením duševní aktivity, zpomalením motoriky a prodloužením reakčního času. Nebezpečná je i apatie, ospalost a extrémní zúžení zornic (mióza), která zhoršuje vidění za šera. Řidič s dlouhodobým užíváním, který je právě ovlivněn svojí dávkou heroinu, může budit dojem klidného a vyrovnaného člověka do doby, než se začnou objevovat známky syndromu z odnětí, kdy je obvykle zřejmé, že je zcela neschopen řízení motorového vozidla. těkavé látky a organická rozpouštědla (toluen) - dochází k euforii s přeceňováním vlastních schopností, objevují se poruchy koncentrace, pozornosti, opožděné reakce, snění, ospalost.

55

Příloha č. 7 Povolené množství alkoholu v Evropě Dostupné z: [cit. 2010-03-17]

BELGIE: Povolená hranice alkoholu v krvi je 0,5 promile. BOSNA A HERCEGOVINA: Maximální povolená hranice alkoholu je 0,3 promile v krvi. BULHARSKO: Maximální povolená hranice alkoholu je 0,5 promile. ČERNÁ HORA: Povolena je hodnota do 0,5 promile, u profesionálních řidičů 0,0 promile. ČESKO: Je zakázán jakýkoli obsah alkoholu v krvi během jízdy. DÁNSKO: Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. Dánské úřady rozlišují dvě kategorie řízení pod vlivem alkoholu: a) řízení za přítomnosti alkoholu, kdy se množství alkoholu v krvi pohybuje od 0,51 do 1,2 promile; b) řízení za prokázaného vlivu alkoholu, kdy množství alkoholu v krvi překračuje 1,2 promile, nebo pokud existují přitěžující okolnosti (např. dopravní nehoda). ESTONSKO: Není povolena žádná přítomnost alkoholu v krvi. FINSKO: Maximální povolená hladina alkoholu v krvi je 0,5 promile. FRANCIE: Maximální množství alkoholu v krvi je 0,5 promile, kromě řidičů autobusů a autokarů, kteří nesmí mít víc jak 0,2 promile alkoholu v krvi. CHORVATSKO: Obecně povolená hranice alkoholu v krvi je 0,5 promile. U řidičů vozidel nad 3,5 t, profesionálních řidičů a řidičů do 24 let je limit 0,0 promile. IRSKO: Osoba řídící nebo pokoušející se řídit s obsahem alkoholu v krvi vyšším než 0,8 promile je potrestána podle velmi přísných předpisů. ISLAND: Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. ITÁLIE: Obsah alkoholu v krvi řidiče nesmí přesáhnout 0,5 promile. LITVA: Povolen alkohol v krvi ve výši 0,4 promile. LOTYŠSKO: Povolené množství alkoholu v krvi nesmí překročit 0,5 promile. LUCEMBURSKO: Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile, u služebních řidičů 0,2 promile. MAĎARSKO: V Maďarsku platí absolutní zákaz řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu. MAKEDONIE: Povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. V případě profesionálních řidičů není žádné přípustné množství alkoholu v krvi. NĚMECKO: Povolený obsah alkoholu v krvi je 0,5 promile. U řidičů do 21 let se snižuje na 0,0 promile. Totéž platí i pro starší řidiče, kteří mají řidičský průkaz kratší dobu než 2 roky. NIZOZEMÍ: V současné době je v Holandsku řidič považován za nezpůsobilého k řízení, pokud jeho dech obsahuje 0,22 miligramů alkoholu na litr vydechnutého vzduchu, nebo jestliže má více než 0,5 promile alkoholu v krvi. U nových řidičů je na prvních 5 let limit 0,2 promile NORSKO: Maximální dovolená hladina alkoholu v krvi je 0,2 promile. 56

POLSKO: Každý řidič, v jehož krvi bude hladina alkoholu vyšší než 0,2 promile, je považován za nezpůsobilého k řízení vozidla. PORTUGALSKO: Řidiči s obsahem alkoholu vyšším než 0,5 promile jsou potrestáni pokutou či jiným způsobem (odebrání řidičského průkazu apod.). RAKOUSKO: Je-li v krvi řidiče zjištěno 0,5 promile alkoholu nebo více (popřípadě v jeho dechu 0,4 mg/l a více), pokládá se za osobu pod vlivem alkoholu, která nesmí řídit motorové vozidlo. RUMUNSKO: Je zakázáno řídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. RUSKO: Není povolen žádný alkohol v krvi. ŘECKO: Osoby pod vlivem alkoholu nebo toxických látek mají zakázáno řídit motorové vozidlo. Hladina alkoholu v krvi řidiče 0,5 promile a více se posuzuje za kriminální čin a uděluje se pokuta. U začátečníků (ŘP kratší dobu než 2 roky), služebních řidičů a motocyklistů je limit max. 0,2 promile. SLOVENSKO: Před či během jízdy je zakázáno požívat alkohol. Alkohol v krvi není tolerován v žádném množství. SLOVINSKO: Maximální povolená hranice alkoholu v krvi je pro řidiče osobních automobilů a motocyklů 0,5 promile. Profesionální řidiči nemají povoleno žádné množství alkoholu v krvi, stejně tak řidiči vlastnící řidičský průkaz max. 2 roky. SRBSKO: Max. povolené množství alkoholu v krvi je 0,5 promile. U profesionálních řidičů je zakázáno jakékoliv množství alkoholu v krvi. ŠPANĚLSKO: Všeobecný limit je 0,5 promile, cyklisti 0,5 promile, řidiči vozů nad 3,5 t 0,5 promile; řidiči veřejné dopravy, vozidel pro více než 8 pasažérů nebo vozidel vezoucích nebezpečný náklad 0,3 promile. ŠVÉDSKO: Max. povolená hladina alkoholu v krvi je 0,2 promile. ŠVÝCARSKO: Řidič je nezpůsobilý k jízdě, zjistí-li se v jeho krvi obsah alkoholu vyšší než 0,5 promile. UKRAJINA: Je zakázáno řídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. Není povolena žádná tolerance. VELKÁ BRITÁNIE A SEVERNÍ IRSKO: Maximální povolené množství alkoholu v krvi je 0,8 promile.

57