Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra finančního práva a národního hospodářství
Bakalářská práce
Zpoplatnění odpadů
Dobromila Bohunská 2010
1
Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zpoplatnění odpadů zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za odborné vedení, poskytnutí užitečných rad a ochotu mi pomoci. Dále děkuji svým blízkým za trpělivost při mém studiu.
3
Obsah Úvod …..............................................................................................................................
5
Seznam pouţitých zkratek …............................................................................................
7
1 Vymezení základních pojmů …......................................................................................
8
1.1 Pojem poplatek …...................................................................................................
8
1.2 Pojem odpad ….......................................................................................................
9
2 Soustava poplatků v ČR ….............................................................................................
11
2.1 Správní poplatky ….................................................................................................
11
2.2 Soudní poplatky …..................................................................................................
11
2.3 Místní poplatky …....................................................................................................
12
2.4 Zvláštní dávky poplatkového charakteru …............................................................. 14 2.4.1 Poplatky spojené s uţíváním dálnic a silnic …..............................................
14
2.4.2 Ekologické poplatky …..................................................................................
15
3 Způsoby zpoplatňování komunálních odpadů …............................................................ 19 3.1 Poplatek za komunální odpad ….............................................................................
19
3.2 Úhrada za shromaţďování, sběr, přepravu, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech …................................................................................. 21 3.3 Poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů …................................................ 23 3.3.1 Funkce poplatků za odpady …......................................................................
24
3.3.2 Poplatníci a povinnosti poplatníků …............................................................
24
3.3.3 Předmět poplatku …......................................................................................
28
3.3.4 Sazba …........................................................................................................
29
3.3.5 Osvobození a úlevy …..................................................................................
31
3.3.6 Rozpočtové určení …....................................................................................
33
3.3.7 Správa poplatku …........................................................................................
33
3.3.8 Podmínky placení ….....................................................................................
38
4 Systémy shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, včetně systému nakládání se stavebním odpadem …................ 39 4.1 Systém nakládání s komunálním odpadem …........................................................
39
4.2 Systém nakládání se stavebním odpadem ….........................................................
39
Závěr ….............................................................................................................................
40
Resumé ….........................................................................................................................
43
Seznam pouţitých zdrojů …..............................................................................................
44
Úvod Všichni během svého ţivota vyprodukujeme nemalé mnoţství odpadu, za jehoţ likvidaci bychom měli zaplatit. Téma Zpoplatňování odpadů, mě zaujalo, protoţe se týká i mě osobně, týká se kaţdého z nás. Kaţdý z nás se denně s odpadem setkává. Já jsem se ve své práci zaměřila na zpoplatňování odpadu komunálního. Český právní řád umoţňuje obcím vybrat si ze tří moţností, jakým způsobem zpoplatní komunální odpad. Obec můţe vybírat úhradu za shromaţďování, sběr, přepravu, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy. Dále obec můţe obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území podle zákona o odpadech. Jako poslední moţnost můţe obec taktéţ obecně závaznou vyhláškou stanovit místní poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích. Cílem mé práce je nastínit problematiku právní úpravy zpoplatnění komunálních odpadů, se zaměřením na porovnání právní úpravy zpoplatnění komunálního odpadu formou místního poplatku a zpoplatnění podle zákona o odpadech. Rozeberu jednotlivé konstrukční prvky těchto poplatků, tzn. ţe se budu věnovat subjektům poplatků, předmětu poplatků, sazbě poplatků, osvobozením a úlevám, rozpočtovému určení, správě poplatků a podmínkám placení, dále poukáţu na nedostatky právní úpravy a na výhody a nevýhody těchto způsobů zpoplatnění. Ve své práci vyuţiji metody analýzy a komparace. V případě nejasností právní úpravy navrhnu řešení de lege ferenda. Práce je rozdělena do 4 kapitol. V první kapitole vymezuji pro snadnější orientaci v problematice základní pojmy jako poplatek a odpad. V druhé kapitole
rozebírám soustavu poplatků v ČR, kterou tvoří správní poplatky, soudní poplatky, zvláštní dávky poplatkového charakteru a místní poplatky. Jelikoţ není moje práce zaměřena na celou soustavu poplatků, obsahuje tato kapitola pouze jejich stručnou charakteristiku. Třetí kapitola je v mé práci stěţejní, věnuji se v ní způsobům zpoplatňování komunálních odpadů, které umoţňuje český právní řád. Analyzuji právní úpravu jednotlivých způsobů a dále komparaci místního poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a poplatku za komunální odpad podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Ve své práci se zmiňuji o novelizovaných a nových ustanoveních zákona o místních poplatcích účinných od 1.1.2011. Ve čtvrté kapitole se velmi krátce věnuji systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. V závěru hodnotím stávající právu úpravu zpoplatňování komunálních odpadů, uvádím poznatky a nedostatky ke kterým jsem v průběhu své práce dospěla a navrhuji řešení de lege ferenda. Práce je zpracována k právnímu stavu účinnému k 30.9.2010.
Seznam použitých zkratek ZMP – zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů OZV – obecně závazná vyhláška ZSDP – zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
1 Vymezení základních pojmů Jelikoţ moje práce je na téma Zpoplatňování odpadů, hned na úvod je podstatné, si pro snadnější orientaci v problematice, vyjasnit dva základní pojmy z názvu tématu, a to poplatek a odpad. 1.1 Pojem poplatek Poplatek je peněžitou dávkou zákonem stanovenou, nenávratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi za zákonem stanovené úkony jejich orgánů. Poplatek je dávkou nepravidelnou s ekvivalentem, tedy je vybírán za protiplnění ze strany státu nebo jiné veřejnoprávní korporace.1 Poplatek
je tedy
nenávratná finanční platba do veřejného rozpočtu uložená jako veřejnoprávní povinnost a vyznačující se ekvivalentností a jednorázovostí. Ekvivalentnost znamená, že poplatníkovi je za tuto platbu současně poskytována veřejnou mocí přímá protihodnota – poplatek tedy slouží (alespoň částečně) k úhradě výdajů spojených s poskytnutím takové „protihodnoty“, je jakousi paušální platbou za poskytnutou protihodnotu.2 I kdyţ naprostá většina místních poplatků je platbou neekvivalentní (tzn., ţe takové protiplnění poskytováno není) a často i pravidelnou, jako je např. poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo poplatek ze psů. Protiplnění lze nalézt např. u místního poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Většina místních poplatků je tedy spíše neţ poplatky místními daněmi. Daň je definována jako platba do veřejného rozpočtu, která je povinná, nenávratná, zákonem sazbou předem stanovená částka, zpravidla se pravidelně opakující, neúčelová a bez ekvivalentního plnění. Poplatek je jednou z položek označované legislativní zkratkou
1 Mrkývka, P. Obecná problematika daní. In Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan M. Základy finančního práva. 2.vyd. Praha: Nakladatelství ARMEX PUBLISHING, 2007. s. 32 2 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005. s. 15
daň3. Jak je uvedeno výše lze poplatek ukládat, jak stanoví ustanovení čl. 11 odst. 5 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD4, jen na základě zákona. Tzn., ţe i kdyţ si obce rozhodují o místních poplatcích v rámci samostatné působnosti, vţdy je nezbytným předpokladem této jejich činnosti výslovné zmocnění zákonem. Jinými slovy, obce nemohou za žádných okolností ukládat jiným osobám jakékoliv veřejnoprávní platby bez výslovného zákonného zmocnění.5 Takovým zákonným základem je v případě místních poplatků, z nichţ na jeden jsem se ve své práci zaměřila, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMP). Podrobněji se místní poplatkům věnuji v kapitole 2.3 Místní poplatky. 1.2 Pojem odpad Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona o odpadech6. Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 zákona o odpadech, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu osoba sama.7 Komunální odpad je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.8 Tím prováděcím právním předpisem je Katalog odpadů9. V Katalogu odpadů je komunální odpad rozdělen do tří podskupin: sloţky z odděleného sběru, odpad ze zahrad a parků, ostatní komunální odpady. Pro 3 Srov. § 1 odst. 1 ZSDP 4 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 5 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005. s. 20 6 Srov. § 3 odst. 1 zákona o odpadech 7 Srov. § 3 odst. 2 zákona o odpadech 8 Srov. § 4 písm. b) zákona o odpadech 9 Vyhláška Ministerstva ţivotního prostředí č.381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů
představu níţe uvádím, které druhy odpadu jsou do té které podskupiny zařazeny, s tím, ţe jsem záměrně vynechala nebezpečné odpady. Do podskupiny sloţky z odděleného sběru jsou zařazeny tyto druhy odpadu: papír a lepenka, sklo, biologicky rozloţitelný odpad z kuchyní a stravoven, oděvy, textilní materiály, jedlý olej a tuk, barvy, tiskařské barvy, lepidla a pryskyřice, které nejsou nebezpečným odpadem, detergenty, které nejsou nebezpečným odpadem, baterie a akumulátory, které nejsou nebezpečným odpadem, vyřazené elektrické a elektronické zařízení, která nejsou nebezpečným odpadem, dřevo, které není nebezpečným odpadem, plasty, kovy, odpady z čištění komínů, další frakce jinak blíţe neurčené. Do podskupiny odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního odpadu) jsou zařazeny tyto druhy odpadu: biologicky rozloţitelný odpad, zemina a kameny, jiný biologicky nerozloţitelný odpad. Do podskupiny ostatní komunální odpady je zařazen směsný komunální odpad, odpad z trţišť, uliční smetky, kal ze septiků a ţump, odpad z čištění kanalizace, objemný odpad, komunální odpady jinak blíţe neurčené.
2 Soustava poplatků v ČR Soustavu poplatků v ČR tvoří: poplatky celostátní vybírané orgány veřejné správy (správní poplatky), poplatky celostátní vybírané soudy (soudní poplatky), zvláštní dávky poplatkového charakteru (např. ve spojitosti s uţíváním dálnic
a
silnic
nebo
tzv.
ekologické
poplatky
spojené
s
ochranou
ţivotního prostředí), místní poplatky. 2.1 Správní poplatky Právní úprava správních poplatků je obsaţena v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem správních poplatků je správní řízení upravené zvláštním právním předpisem a další činnost správního úřadu související s výkonem státní správy.10 Jednotlivé úkony, které podléhají zpoplatnění jsou vymezeny v poloţkách sazebníku poplatku, který je přílohou k zákonu o správních poplatcích. Sazebník v jednotlivých poloţkách dále obsahuje případné osvobození od poplatku, úkony, které nejsou předmětem poplatku, zmocnění správního úřadu při stanovení výše poplatku, popřípadě poznámky, které upravují podrobnosti k jednotlivým úkonům. V řízení ve věcech poplatků se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP). 2.2 Soudní poplatky Právní úprava soudních poplatků je obsaţena v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jeho nedílnou součástí je 10 § 2 odst. 1 věta první zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
příloha, která obsahuje sazby poplatků. Předmět soudních poplatků je řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků a jednotlivé úkony prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů, uvedené v sazebníku poplatků. V řízení ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud podle zákona č. 99/1963
Sb.,
občanský
soudní
řád,
ve
znění
pozdějších
předpisů,
jestliţe zákon o soudních poplatcích popřípadě ZSDP nestanoví jinak. 2.3 Místní poplatky Místní poplatky jsou takové poplatky, o jejichž vybírání si rozhodují samy obce v rámci samostatné působnosti na základě zákonného zmocnění.11 Takovým zákonným základem, je v případě místních poplatků ZMP. Obce jsou tímto zákonem zmocněny, aby v samostatné působnosti rozhodly, které poplatky na svém území zavedou, a v jaké výši. Můţou zavést všechny, jen některé nebo ţádné, pokud jsou stanoveny fakultativně. Obec poplatky zavádí obecně závaznou vyhláškou (dále jen OZV), k jejímu vydání je zmocněno zastupitelstvo obce zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. V OZV o místních poplatcích obec stanoví okruh vybíraných poplatků, jejich sazbu, skutečnosti vedoucí ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, jejich splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků a další podrobnosti jejich vybírání. Vyhláška nesmí překračovat zákonné zmocnění, např. co se týče maximální výše poplatkové povinnosti či druhů poplatků. Není ani možné, aby obec rozšiřovala okruh činností, které lze zatížit místním poplatkem, nad rámec stanovený zákonem.12 Názor, ţe obec nemůţe stanovit místní poplatek, který není uvedený v § 1 ZMP vyplývá i z judikatury Ústavního soudu: „Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobození od nich apod., je obec povinna respektovat platné znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obce jsou tímto zákonem zmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech taxativně vypočtených v § 1 tohoto zákona. Úprava jiných poplatků obecně závaznou vyhláškou obce je v rozporu se uvedeným zákonem.13
11 Radvan, M. Poplatkové právo. In Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan M., Základy finančního práva. 2.vydání. Praha: Nakladatelství ARMEX PUBLISHING, 2007. s 78 12 Radvan, M. Poplatkové právo. In Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan M., Základy finančního práva. 2.vydání. Praha: Nakladatelství ARMEX PUBLISHING, 2007. s 78 13 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.4.1994 sp. zn, Pl ÚS 39/93
Místní poplatky jsou od ostatních poplatků odlišné tím, ţe soudní a správní poplatky jsou pro celé území České republiky jednotně stanoveny zákonem, zatímco pro místní poplatky vymezuje zákon jen jednotlivé druhy, základní prvky a u některých poplatků jejich maximální výši. Místní poplatky jsou příjmem obecních rozpočtů. Jejich právní úprava je obsaţena v ZMP. V řízení ve věcech místních poplatků se postupuje podle ZSDP.
Obce mohou, podle zákona o místních poplatcích vybírat tyto místní poplatky: poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za uţívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí
města,
poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj, poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění,
vyuţíván
poplatek za zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení
na stavb
Poplatek ze psů platí drţitel psa, kterým je fyzická nebo právnická osoba, za psa staršího 3 měsíců a to obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla drţitele psa. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace.14 Tento poplatek vybírá pro obec ubytovatel, kterým je
fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování
poskytla. Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní uţívání veřejného prostranství, jedná se o provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení slouţících pro poskytování prodeje a sluţeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a uţívání tohoto
14 § 2 odst. 1 ZMP
prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Výčet je taxativní a nelze ho vyhláškou rozšiřovat. Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce. Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v obcích a městech v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu15. Poplatek platí fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí města se vybírá za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou a platí ho fyzická nebo právnická osoba, které bylo toto povolení vydáno. Poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj podléhá kaţdý povolený hrací přístroj a poplatek platí jeho provozovatel. Podrobnosti k poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů uvádím v podkapitole 3.3. Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu
vodovodu
nebo
kanalizace
platí
vlastník
stavebního
pozemku
zhodnoceného moţností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace. 2.4 Zvláštní dávky poplatkového charakteru Tyto poplatky nelze zařadit ani mezi správní, ani mezi soudní, ani mezi místní poplatky. Jedná se především o poplatky spojené s uţíváním dálnic a silnic a ekologické poplatky. 2.4.1 Poplatky spojené s užíváním dálnic a silnic Právní úprava zpoplatnění uţití pozemních komunikací je obsaţena v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Poplatky spojené s uţíváním silnic a dálnice jsou dvojího druhu, jednak časové poplatky tzv. dálniční známky, které jsou určovány podle časového období uţívání zpoplatněné pozemní komunikace a jednak elektronické mýtné, které je určováno 15 § 7 odst. 1 ZMP
podle typu vozidla a ujeté vzdálenosti po zpoplatněné pozemní komunikaci. Za uţití zpoplatnění pozemní komunikace nelze současně uloţit časový poplatek a mýtné.
2.4.2 Ekologické poplatky Ekologické poplatky jsou podobné ekologickým daním, které jsou spíše neţ daněmi ekologickými daněmi energetickými. Jedná se následující poplatky: poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, poplatky podle zákona o odpadech, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za skutečný odběr podzemních vod. Právní
úprava
poplatků
za
vypouštění
odpadních
vod
do
vod
povrchových je obsaţena v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vodní zákon). Kaţdá právnická nebo fyzická osoba, která vypouští odpadní vody do vod povrchových, je povinna platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových vykonávají místně příslušné celní úřady podle sídla jednotlivých znečišťovatelů, přitom postupují podle ZSDP. Poplatky za znečišťování ovzduší upravuje zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů Poplatky za znečišťování ovzduší platí provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů, o výši poplatků rozhoduje krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad. O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa
stacionárního zdroje. O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje. Tyto poplatky jsou příjmem Státního fondu ţivotního prostředí České republiky. O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být pouţity k ochraně ţivotního prostředí. Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují. Při správě poplatků za znečišťování ovzduší se postupuje podle ZSDP. Právní úprava odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu je obsaţena v zákoně ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Odvod je povinen zaplatit ten, komu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, a to ve výši stanovené podle přílohy výše uvedeného zákona, je-li odnímána zemědělská půda nebo půda dočasně neobdělávaná a to buď trvale pro účely, kterými bude provedena nevratná změna znemoţňující zemědělské vyuţití zemědělského půdního fondu nebo dočasně. O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu, kterým je pověřený obecní úřad, a to podle přílohy k výše uvedenému zákonu. Část odvodů ve výši 40 % je příjmem rozpočtu obce, v jejímţ obvodu se odnímaná půda nachází, zbytek je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí České republiky. Odvody, které jsou příjmem rozpočtu
obce,
mohou
být pouţity jen pro zlepšení ţivotního prostředí v obci
a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny. Odvody za odnětí půdy vybírá a vymáhá celní úřad a přitom postupuje podle ZSDP. Právní úprava poplatku za odebrané množství pozemní vody je obsaţena ve vodním
zákoně. Poplatek je povinen platit oprávněný za skutečné mnoţství
odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí, zbytek je příjmem rozpočtu kraje, na jehoţ území se odběr podzemní vody uskutečňuje. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být pouţity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímţ území se odběr podzemní vody uskutečňuje,
a na zřízení a doplňování zvláštního účtu, jehoţ prostředky slouţí k odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií. Vybírání a vymáhání poplatku vykonávají celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů, přitom postupují podle ZSDP. Dalším ekologickým poplatkem je poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Právní úprava poplatků za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních je obsaţena ve vodním zákoně. Poplatek platí ten, kdo na základě povolení vypouští odpadní vody do vod podzemních. V případech, kdy jsou odpadní vody z rodinných domů nebo staveb pro individuální rekreaci čištěny domovní čistírnou na úroveň stanovenou v povolení k vypouštění odpadních vod, se poplatek neplatí. Poplatek se platí obci, na jejímţ katastrálním území k vypouštění dochází, a je jejím příjmem. Při stanovení poplatků postupuje obec podle správního řádu a při vybírání a vymáhání podle ZSDP Poslední skupinou ekologických poplatku jsou poplatky podle zákona o odpadech. Sem patří poplatky na podporu sběru, zpracování, vyuţití a odstranění vybraných autovraků, poplatky za uloţení odpadů a poplatky za komunální odpad. Právní úprava výše uvedených poplatků je obsaţena v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech). Poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků je poměrně novým poplatkem, který byl do právního řádu zaveden s účinností od 1.ledna 2009. Kaţdý ţadatel o registraci pouţitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních vozidel je povinen zaplatit poplatek na podporu sběru, zpracování, vyuţití a odstranění vybraných autovraků, který je stanoven podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství (tzv. norem EURO). Poplatek se platí při první registraci pouţitého vozidla kategorie M1 a N1 v České republice. Pokud je jiţ vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla. Při druhém či dalším převodu vybraného vozidla se jiţ ţádný ekologický poplatek neplatí. Poplatek je odstupňován podle technických hodnot produkovaných emisí daným typem vozidla
Poplatky jsou příjmem Státního fondu ţivotního prostředí, který zřídil zvláštní účet na kterém budou sledovány výběry poplatků z registrů automobilů. Vybrané finanční prostředky budou pouţity na financování likvidace autovraků. Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou sloţek: poplatku za uloţení odpadu a poplatku za rizikovou sloţku, která se platí za uloţení nebezpečného odpadu. Základní sloţka poplatku je příjmem obce, na jejímţ katastrálním území skládka leţí. Riziková sloţka poplatku je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí. Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uloţení odpadů na skládku. Poplatky a penále vymáhají celní úřady místně příslušné katastrálnímu území, na kterém je skládka umístěna; přitom postupují podle ZSDP. Poplatku za komunální odpad se blíţe věnuji v podkapitole 3.1.
3 Způsoby zpoplatňování komunálních odpadů Obec, jako původce odpadu, má moţnost volit mezi třemi různými způsoby zpoplatnění provozu systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, a to mezi: poplatkem za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech, úhradou za shromaţďování, sběr, přepravu, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech a místním poplatkem za provoz systému shromaţďování,
sběru,
přepravy,
třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b ZMP. Obce tak mají moţnost si vybrat takový model stanovení platby za komunální odpad, který bude nejlépe vyhovovat místní podmínkám a zvyklostem v dané obci. Při stanovování platby za komunální odpad platí, ze na území jedné obce nesmějí být způsoby platby za komunální odpady vzájemně kombinovány16, tzn. ţe obec můţe zvolit pouzen jeden z výše uvedených způsobů. Obce mají ještě jednu moţnost a to komunální odpad vůbec nezpoplatňovat. Tuto moţnost zvolila města Teplice a Nová Paka. Primátor Teplic Jaroslav Kubera povaţuje všechny zákony o odpadech za chybné a špatné, myslí si, ţe svoz odpadu stejně jako veřejné osvětlení nebo kvalitní komunikace má město zajišťovat lidem zadarmo, dále argumentuje tím, ţe ušetří za úředníky, které by musely přijmout na vyřizování této agendy a nemusí řešit nedoplatky neukázněných občanů. S bezplatným odvozem komunálního odpadu, začali uţ v roce 1995, to se jim osvědčilo a nehodlají to měnit.17 V Nové Pace komunální odpad nezpoplatňují od roku 2008. 3.1 Poplatek za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech
16 Dubanská, V., Tomášková V. Platby za komunální odpad. In Šauer, P. a autoři příspěvků. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: S.n., 2003. s. 111 17 Ţítek, K., Rozhovor: Obyvatelé Teplic za odvoz odpadu neplatí. Odpady. 2003, č. 2, s. 6
Od 1.1.2002 nabyl účinnosti nový zákon o odpadech18, v souvislosti s jeho přijetím byl zaveden nový místní poplatek, a to za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Od účinnosti tohoto zákona, tak obce měli poze jediný způsob, jak vybírat platby za komunální odpad, a to jako jednotnou povinnou platbu za kaţdého obyvatele. Vybírání místního poplatku však v poměrech milionového města přinášelo velké administrativní potíţe, a proto v roce 2002 vznikla z iniciativy hl. m. Prahy novela zákona o odpadech19, touto novelou byl vloţen nový paragraf 17a, účinný od 1.1.2003, který umoţňuje zavést poplatek za komunální odpad. Kaţdá obec si nyní můţe podle svých podmínek zvolit nejvhodnější způsob zpoplatnění komunálního odpadu. Pokud se obec rozhodne vybírat tento poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území, zavede jej obecně závaznou vyhláškou. Tento poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle ZMP20 a ani jakkoliv spojovat prvky místního poplatku s prvky v úpravě zákona o odpadech.21 U tohoto poplatku se vyskytují dva daňové subjekty - poplatník a plátce. Poplatníkem je kaţdá fyzická osoba, při jejíţ činnosti vzniká komunální odpad na území obce, bez ohledu na skutečnost, kde má trvalé bydliště. Plátcem poplatku je vlastník nemovitosti, kde komunální odpad vzniká. Jde-li o budovu, ve které vzniklo společenství
vlastníků
jednotek
podle
zvláštního
zákona,
společenství. Plátce poplatek rozúčtuje na jednotlivé poplatníky.
22
je
plátcem
toto
Podle § 17a odst.
4 zákona o odpadech neuhradí-li poplatník plátci poplatek včas nebo ve správné výši, oznámí plátce tuto skutečnost obci, která na základě této skutečnosti vyměří poplatek platebním výměrem. Z tohoto ustanovení není jasné komu je poplatek vyměřen zda poplatníkovi nebo plátci. Touto nejasností se ve svém článku zabývá Exner, kde uvádí: překvapivě není ze zákona vůbec jasné, komu je takto poplatek vyměřen a jaký je postup vymáhání platby. Z věcné logiky citovaného ustanovení (§ 17a odst. 4) by byl poplatek vyměřen dlužícímu oznámenému poplatníkovi. To je
18 zákon č. 185/20001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů 19 zákon č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 20 Srov. § 17a odst. 1 věta druhá zákona o odpadech 21 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 27.8.2010] 22 Srov. § 17a odst. 2 zákona o odpadech
ale z právního hlediska nesprávné.23 Z § 6 odst. 3 ZSDP vyplývá, ţe za zaplacení poplatku zodpovídá (ručí svým majetkem) plátce. Důslednou interpretací sporného ustanovení nutně dospíváme k závěru, že plátce sice musí dlužníka oznámit, ale nic ho nezprostilo povinnosti za poplatníka dlužný poplatek zaplatit z vlastních prostředků. Dále Exner v článku uvádí, ţe podle sdělní Ministerstva životního prostředí a Magistrátu hlavního města Prahy, jehož zákonodárnou iniciativou, byl poplatek za komunální odpad v zákoně v roce 2002 zřízen, je praxe taková, že poplatek je vyměřen poplatníkovi. Na závěr uvádí domněnku, že pokud by došlo v dané věci k soudnímu sporu a poplatník se výměru bránil, ukázalo by se, že byl proveden v rozporu se zákonem. Správu tohoto poplatku vykonává obec, která ho svém územním obvodu zavedla, při řízení, týkající se tohoto poplatku postupuje podle ZSDP. Poplatek za komunální odpad není stanoven sazbou a není stanovena jeho horní hranice. Maximální výše poplatku za komunální odpad se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z reţimu nakládání s komunálním odpadem rozvrţených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uţivatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu, nikoli spojovat současně do jedné konstrukce počet a objem nádob spolu s počtem uživatelů bytů. Vždy je třeba zvolit pouze jednu z možností.24 Pojem „oprávněné náklady“ ve vztahu k poplatkům, však ţádný právní předpis nedefinuje. V poplatku mohou být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu, pokud poplatníci nevyuţívají nádoby vlastní. Podle mého názoru, by se mělo jednat pouze o náklady vztahující se k odpadovému hospodářství, do poplatku by se v ţádném případě neměly zahrnovat náklady, které s odpadovým hospodářstvím nesouvisí jako např. náklady na provoz obecního úřadu nebo mzdové náklady osoby, která má správu poplatku ve své pracovní náplni. Poplatek je příjmem obce, která ho ve svém územním obvodu zavedla.
23 Exner, J. Obecní vyhlášky podle zákona o odpadech: V praxi číhá několik úskalí. Moderní obec. 2007, roč. 13, č. 9, s. 50, 51 24 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 27.8.2010]
3.2 Úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na základě smlouvy podle § 17 odst. 5 zákona o odpadech Ustanovení
umoţňující
existenci
smluvního
systému
vybírání
úhrady
za komunální odpad byla do zákona o odpadech, tak jako předchozí způsob zpoplatnění, vloţena zákonem č. 275/2002 Sb. a nabyla účinnosti k 1.1.2003. Úhrada není zákonem o odpadech ani odkazem na zvláštní právní předpis nijak vymezena, je tedy smluvní cenou, která musí být dojednána na základě smlouvy a to s každou fyzickou osobou25, coţ znamená administrativní náročnost tohoto systému. Zákon stanoví, ţe smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady, další náleţitosti této smlouvy stanoveny nejsou. Právní úprava této smlouvy se tedy bude řídit zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon stanoví vybírat úhradu na základě uzavřených smluv, ale už nestanoví odpovídající povinnost fyzických osob takovou úhradu platit, respektive předmětnou smlouvu s obcí uzavřít a platiti v ní stanovenou úhradu. Smlouvy tedy může být uzavřena pouze na základě souhlasné svobodné vůle obou stran. Nevýhodou tohoto systému platby je, že pokud občan nebude s uzavřením smlouvy souhlasit, nemůže být smlouva uzavřena, a v tom okamžiku padá celá systém obce hradit náklady za komunální odpad podle § 17 odst. 5 a obec musí přejít k některé z dalších dvou možností úhrady.26 Na rozdíl od ostatních způsobů zpoplatnění není zákonem stanovena maximální výše úhrady, ani to jakým způsobem se úhrada vypočítá, ani odkaz na zákon o cenách27. Z toho vyplývá, ţe jde o cenu, která není ţádným předpisem regulovaná a stanoví se dohodou mezi smluvními stranami. Dále není zákonem upraven okruh osob, s kterými by obec měla smlouvu uzavřít, zda to budou fyzické osoby s trvalým bydlištěm na území obce nebo osoby, při jejichţ činnosti vzniká na území obce komunální odpad, ani není stanoven způsob výběru úhrady a jejího vymáhání. Pokud se obec rozhodne vybírat tuto úhradu, nemůţe stanovit poplatek 25 Dubanská, V., Tomášková V. Platby za komunální odpad. In Šauer, P. a autoři příspěvků. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: S.n., 2003. s. 112 26 Dubanská, V., Tomášková V. Platby za komunální odpad. In Šauer, P. a autoři příspěvků. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: S.n., 2003. s. 112 27 zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů
za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech ani místní poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle ZMP. Ze všech výše uvedených důvodů se tento systém úhrady za komunální odpad jeví jako nejméně vhodný a těžko aplikovatelný především ve větších obcích, kdy jeho největší překážkou bude výjimečná shoda mezi obcí a všemi dotčenými fyzickými osobami28. Způsob zpoplatnění odpadů formou smluvní úhrady povaţuji za nejhůře aplikovatelný. Občany nic nenutí takovou smlouvu s obcí uzavřít, uzavření této smlouvy není právně vymahatelné a jen výjimečně dojde ke shodě mezi obcí a všemi dotčenými osobami. Z toho důvodu je tento způsob obcemi nejméně vyuţívaný. 3.3 Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů V následující kapitole se budu věnovat místnímu poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 10b ZMP a jeho srovnání s poplatkem za komunální odpad podle § 17a zákona o odpadech . Místní poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen místní poplatek nebo poplatek za provoz systému) je jedním z taxativně vyjmenovaných poplatků ZMP. Byl zaveden do soustavy místních poplatků k 1.1.2002 aţ po 11 letech účinnosti tohoto zákona, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. Poplatek za provoz systému je fakultativním poplatkem, povinným se stává aţ jeho zavedením OZV. Poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění,
využívání
a
odstraňování
komunálních
odpadů
dochází
ke zpoplatnění obcí zavedeného systému ve smyslu ustanovení § 17 zákona o odpadech29. V literatuře30 jsem se setkala s názorem, který ostatně vyplývá i z předchozí věty, ţe předpokladem zavedení a následného vybírání tohoto místního 28 Dubanská, V., Tomášková V. Platby za komunální odpad. In Šauer, P. a autoři příspěvků. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: S.n., 2003. s. 113 29 Jirásková, Z., Šneberková, A. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktual. vyd. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2004. s. 44 30 Jirásková, Z., Šneberková, A. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktual. vyd. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2004. s. 44
poplatku je skutečnost, že obec ve své samostatné působnosti stanoví OZV ve smyslu ustanovení § 17 zákona o odpadech systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, a že pokud obec nepřijme systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů nemůže ani uplatnit poplatkový systém ve smyslu zákona o místních poplatcích. Stejný názor má i Kadečka31. Exner ve svém článku uvádí, ţe důsledným právním rozborem dospějeme k závěru, že bez toho, aby obec přijala vyhlášku o Systému, nelze vůbec náklady na plnění povinností obce jako původce odpadu přenést na ty, kdo odpad produkují. Místní poplatek je v § 10b ZMP přímo označen jako poplatek za provozování systému, tzn. že vyhláška o tomto systému musí existovat.32 I autoři Jirásková a Sobotka ve své publikaci uvádí: ţe stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je podmínkou vyhlášení místního poplatku za provoz tohoto systému na území obce... a dále, ţe ...obec musí mít dotyčný systém nejprve stanoven a provozován a nejdříve současně se zahájením jeho provozu může uplatnit své právo vybírat nový místní poplatek, který se též stanoví (nejlépe samostatnou) OZV...33
S těmi to názory naprosto
souhlasím. I přes výše uvedené se dnes najdou obce, které vybírají místní poplatek za
provoz
systému
a
nemají
obecně
závaznou
vyhláškou
tento
systém
shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů stanoven. 3.3.1 Funkce poplatků za odpady Místní poplatky mohou mít především buď fiskální (rozpočtovou) funkci, tedy zajistit daňové příjmy do místního rozpočtu, nebo funkci regulační, tedy (ekonomickými nástroji) regulovat určité aktivity na území obce.34 Poplatek muţe mít obě funkce, nebo jedna funkce můţe převyšovat funkci druhou. Funkce poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů je fiskální, má obci nahradit náklady 31 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 89, 90 32 Exner, J. Obecní vyhlášky podle zákona o odpadech: V praxi číhá několik úskalí. Moderní obec, 2007, roč. 13, č. 9, s. 33 33 Jirásková, I., Sobotka, M. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktual. vyd. podle stavu k 1.1.2005. Praha: Linde, 2005 str. 48 34 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 19
na
provoz
systému
shromaţďování,
sběru,
přepravy,
třídění,
vyuţívání
a odstraňování komunálních odpadů. Regulační funkce tohoto poplatku je nulová. 3.3.2 Poplatníci a povinnosti poplatníků Poplatníci jsou rozděleni na dvě skupiny, bez ohledu na mnoţství vyprodukovaného odpadu. První skupinu poplatníků tvoří fyzické osoby, které mají v obci trvalý pobyt. Jelikoţ ZMP nespecifikuje o jaké fyzické osoby se jedná, vyplývá, i dle mého názoru, z uvedeného, ţe povinnost platit poplatek za provoz systému se vztahuje jak na české občany, tak i na cizince, kteří mají na území obce trvalý pobyt na základě povolení k pobytu dle ustanovení § 65 a násl. zákona o pobytu cizinců na území České republiky35. Stejný názor mají i Jirásková a Šneberková36 i Pelc37. Věková hranice poplatníka není určena, a to ani směrem dolů, ani směrem nahoru. Poplatková povinnost tak vzniká narozením a přihlášením k trvalému pobytu a zaniká smrtí a zrušením trvalého pobytu. Poplatková povinnost je tak spojena pouze s existencí trvalého pobytu, který vůbec nemusí odpovídat faktickému stavu. Z toho vyplývá, že povinnost platit místní poplatek nemají fyzické osoby, které na území obce bydlí a tedy tam produkují odpad, nemají tam však trvalý pobyt. Na druhé straně se poplatková povinnost bude vztahovat i na osoby, které mají na území obce pouze trvalý pobyt, aniž by tam skutečně bydlely.38 Za domácnost můţe být poplatek za provoz systému odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem. Tato moţnost je zaloţena na dobrovolnosti, je to tedy právo poplatníka a ne povinnost, a tudíţ ji obec nemůţe nařídit obecně závaznou vyhláškou. Jedná se spíš o praktickou záleţitost, která má sníţit administrativu a zjednodušit splnění povinnosti zaplatit poplatek. Druhou skupinu poplatníků tvoří fyzické osoby, které mají ve vlastnictví stavbu určenou nebo slouţící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu ţádná fyzická osoba. Poplatková povinnost vzniká dnem vzniku vlastnictví
35 zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, znění pozdějších předpisů 36 Jirásková, Z., Šneberková, A. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktual. vyd. Praha: Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2004. s. 45 37 Pelc, V. Místní poplatky. Úplní znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. 3. aktualizované vydání. Praha: LIinde, 2008. s. 177
38
Důvodová zpráva k zákonu č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 1116) [online]. Praha: Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, 2001 [cit.26.10.2010].
k rekreační stavbě a zaniká převodem vlastnictví rekreační stavby na jinou osobu a zánikem rekreační stavby. Má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, coţ znamená, ţe zaplatit poplatek za provoz systému je povinna kaţdá z těchto osob. Pokud poplatek zaplatí jeden ze spoluvlastníků, splní tím povinnost i za všechny ostatní. Poplatek je ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu, bez ohledu na počet osob uţívající rekreační objekt a na dobu, kterou v něm stráví. Zpoplatnit majitele rekreačních staveb má význam zejména pro obce s menším počtem osob s trvalým pobytem, ve kterých se v letní nebo zimní sezoně zdrţují chalupáři a rekreanti, kteří také produkují odpad. U poplatku za komunální odpad je poplatníkem fyzická osoba, při jejíţ činnosti vzniká komunální odpad, a zpoplatněna je tak skutečná produkce komunálního odpadu. Z toho vyplývá, ţe osoba, při jejíţ činnosti nevzniká odpad, není povinna poplatek platit, coţ je u osob, které na území obce trvale ţijí nebo uţívají rekreační objekt zcela nemoţné. Dokazování této skutečnosti je však velmi problematické. ZMP upravuje skutečnosti, týkající se změny trvalého pobytu poplatníka nebo změny vlastnictví stavby, která je určena nebo slouţí k individuální rekreaci. V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví stavby, která je určena nebo slouţí k individuální rekreaci v průběhu kalendářního roku, uhradí poplatník poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce. ZMP však nestanovuje poplatníkům povinnost ohlašovat správci poplatku změny skutečností rozhodné pro vznik a zánik poplatkové povinnosti, pouze odkazuje, ţe tyto záleţitosti si obec upraví ve své OZV. Povinnost oznámit skutečnosti rozhodné pro vznik a zánik poplatkové povinnosti ukládá aţ nový § 14a ZMP, účinný od 1.1.2011, který vymezuje výčet údajů, které poplatník uvede v ohlášení ke své poplatkové povinnosti a ukládá, v případě kdy dojde ke změně údajů uvedených v ohlášení, povinnost oznámit změnu těchto údajů do 15 dnů ode dne, kdy nastala. Zákon o odpadech u poplatku za komunální odpad oznamování skutečností rozhodných pro vznik a zánik poplatkové povinnosti neřeší.
Povinností poplatníka je zaplatit místní poplatek ve výši OZV stanovené sazbě a ve lhůtě splatnosti a ohlašovat správci poplatku vznik a zánik poplatkové povinnosti. Jak obec postupuje v případě nesplnění povinnosti peněţité povahy uvádím níţe v podkapitole Správa poplatku 3.3.7. Jelikoţ nesplnění povinnosti nepeněţité povahy, jakou je ohlašování vzniku a zániku poplatkové povinnosti správci poplatku, ZMP neupravuje, bude správce místního poplatku v těchto případech postupovat podle ZSDP, konkrétně podle § 37 a 37a tohoto zákona. Ustanovení zákona o obcích a zákona o přestupcích sankcionující porušení OZV nelze s ohledem na ustanovení § 13 ZMP pouţít. Velkým problémem v ZMP vůbec neřešeným je vymáhání místních poplatků od nezletilých poplatníků. Jak uţ jsem uvedla výše, věková hranice poplatníka není určena, poplatníkem podle ZMP je tedy i osoba nezletilá. Podle občanského zákoníku39 mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Podle ZSDP40 kaţdý můţe před správcem daně samostatně jednat v tom, rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Z toho pro daňové řízení ve vztahu k nezletilcům vyplývá především to, že i nezletilec může před správcem daně samostatně jednat, a to v případě, že jednotlivé konkrétní úkony nezletilce v daňovém řízení budou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.41
Pokud nezletilý není před správcem daně
způsobilý jednat samostatně, jedná za něho podle ustanovení § 10 odst. 1 ZSDP jeho zákonný zástupce. Podle zákona o rodině42 zastupují rodiče dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé, jsou tedy jeho zákonnými zástupci. Problémem vyvstává pokud není poplatek za tuto nezletilou osobu zaplacen. Exner ve svém článku k této problematice uvádí, že ZMP neřeší uspokojivě poplatkovou povinnost nezletilých osob a nesvéprávných. Tyto osoby sice mají své zákonné zástupce, ale daňová (tedy i poplatková) povinnost, vznikající podle ZSDP, nemá charakter například způsobené škody, za kterou odpovídá ten, kdo je povinen vykonávat nad osobou s omezenou svéprávností dohled. Daňová povinnost je na jinou osobu přenosná pouze v případě, že tak výslovně stanovuje příslušný daňový 39 § 9 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 40 § 9 ZSDP 41 Všetečka, P. K problematice stanovení a vymáhání veřejnoprávních povinností ve vztahu k nezletilým. Daňová a hospodářská kartotéka. 2006, roč. 14 č. 3, s. 22 42 § 36 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
zákon.43 Pokud není poplatek za nezletilého dobrovolně zákonným zástupcem zaplacen, lze tento vymáhat, předmětem exekuce však můţe být pouze majetek nezletilého. Obdobně to platí i pro osoby, které mají omezenou způsobilost k právní úkonům nebo, které jsou této způsobilosti zbaveny. Ještě podrobněji se problematice vymáhání místní poplatku za svoz odpadů od nezletilých osob věnuje ve svém článku Šrotýř, v jehoţ závěru uvádí, ţe nezletilá osoba má omezené reálné možnosti k získání finančních prostředků při současném ze zákona omezeném právu těchto osob nakládat s těmito finančními prostředky nebo s jiným movitým a nemovitým majetkem. Logicky bude i v praxi značně omezena možnost vymáhat jakékoliv finanční prostředky po těchto osobách, a tato vymáhací činnost bude v konečném důsledku neefektivní, nebo i ztrátová.44 Všetečka prezentuje názor, ţe za nezletilce je povinen poplatek uhradit jeho zákonný zástupce, ve svém článku45 uvádí: ze skutečnosti, že zákonný zástupce jedná za nezletilce v daňovém řízení, především vyplývá, že je povinen poplatek za nezletilce uhradit, dále může a je zároveň povinen za nezletilce ve všech fázích daňového řízení činit úkony, včetně uplatňování opravných prostředků v daňovém řízení.
Já tento názor Všetečky nesdílím. Podle § 11 ZMP nebudou-li poplatky
zaplaceny včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. Dle názoru Všetečky se uplatní postup, podle, kterého bude platební výměr znít na nezletilce (neboť je poplatníkem), ale doručován bude zákonnému zástupci. Pokud nebude poplatek za komunální odpad za nezletilce uhrazen zákonným zástupcem dobrovolně, zle jej postupem podle § 73 a následujících ustanovení ZSDP vymáhat. Zde je důležité si uvědomit, že je vymáhán nedoplatek, jehož dlužníkem je nezletilec, a exekuci může tedy být postižena pouze jeho vlastní majetková hodnota. Touto otázkou se zabýval v roce 2008 i veřejný ochránce práv a doporučil Poslanecké sněmovně, aby požádala vládu o předložení novely zákona o místních poplatcích, která by zakotvila zákonné ručení osob povinných výživou k nezletilým poplatníkům místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru přepravy, 43 Exner, J. Obecní vyhlášky podle zákona o odpadech: V praxi číhá několik úskalí. Moderní obec. 2007, roč. 13, č. 9, s. 50, 51 44 Šrotýř, J. Vymáhání místní poplatků za svoz odpadů od nezletilých osob. Odpady. 2006, roč. 12, č. 6, s. 25, 26 45 Všetečka, P. K problematice stanovení a vymáhání veřejnoprávních povinností ve vztahu k nezletilým. Daňová a hospodářská kartotéka. 2006, roč. 14 č. 3, s. 22
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.46 Bohuţel se tak dosud nestalo. 3.3.3 Předmět poplatku Předmět poplatku je skutečnost se kterou je spojena poplatková povinnost. V případě poplatku za provoz systému je předmětem skutečnost, ţe obec provozuje systém shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. U poplatku za komunální odpad je předmět poplatku totoţný. 3.3.4 Sazba Sazbu poplatku za provoz systému tvoří dvě části. První část je částka za osobu a kalendářní rok, jejíţ výši nezávisle na nějakých skutečnostech stanoví obec v obecně závazné vyhlášce. ZMP je stanovena horní hranice této částky na 250,- Kč. Druhou část tvoří částka stanovená na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu v předchozím roce, s horní hranicí 250,- Kč za osobu a kalendářní rok. Ze ZMP však není jasné, o jaký předchozí rok se jedná. Zda se jedná o rok, který předcházel roku, v němţ zastupitelstvo obce vydalo vyhlášku nebo v kterém vyhláška nabyla účinnosti. O rok, který předchází roku v němţ se místní poplatek vybírá zcela jistě nepůjde, protoţe obec bude znát náklady předcházejícího roku aţ ze závěrečného účtu. Schvalování závěrečného účtu je vyhrazeno zastupitelstvu obce47, které tak musí učinit nejpozději do 30. června následujícího roku. Obec tedy bude sotva přesně znát náklady předchozího roku dříve, než bude sestaven její závěrečný účet, což změny sazby poplatku na následující období velmi problematizuje.48 Protoţe náklady obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, jsou v kaţdém roce jiné, měla by se OZV kaţdým rokem měnit. I dle stanoviska49 Ministerstva vnitra je třeba, vzhledem k proměnlivosti nákladů, tuto částku poplatku stanovit změnou vyhlášky. Pokud, ale tato částka dosáhla horní hranice 250,- Kč, pak by kaţdoroční změna OZV nedávala smysl, protoţe pokud jsou náklady obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu a rok vyšší, částku navýšit nelze. Do skutečných nákladů se započítávají jen náklady na sběr a svoz a nikoliv náklady na provoz systému 46 Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2008 [online]. Brno: Veřejný ochránce práv, vyd. 21.3.2009 [cit. 30.8.2010]. str. 113 47 § 84 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů 48 Vedral, K. K místnímu poplatku za komunální odpad. Odpady. 2002, roč. 8, č. 9, str. 7-9 49 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 27.8.2010]
shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Dle ZMP má obec povinnost v obecně závazné vyhlášce stanovit rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu. Protože sazbu poplatku tvoří dvě části, nemůže být v OZV konkrétní sazba poplatku vyjádřena pouze jednou společnou částkou50. Celková výše tohoto poplatku tak můţe být maximálně 500,- Kč na osobu a kalendářní rok. Obec můţe jednu z částí sazby tohoto poplatku uhradit z vlastních finančních prostředků a nebude tak poţadovat její zaplacení od poplatníka, v OZV však musí jasně a srozumitelně stanovit, která část sazby se bude rovnat nule, a kterou část vyuţije ke stanovení výše poplatku. Zákon nezakazuje, aby pro kaţdou skupinu poplatníků, byla stanovena jiná sazba. Ve městě Kuřim51 stanovili OZV pro fyzické osoby mající v obci trvalý pobyt sazbu poplatku ve výši 500,- Kč, kde kaţdou část sazby poplatku tvoří částka 250,- Kč. Pro fyzické osoby, které mají ve vlastnictví stavbu určenou nebo slouţící k individuální rekreaci stanovili sazbu poplatku ve výši 250,- Kč, kde částka, kterou si nezávisle na nějakých skutečnostech stanovuje obec je výši 0,- Kč a částka stanovená na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu je ve výši 250,- Kč. V ZMP uvedená horní hranice částek, které tvoří sazbu poplatku za provoz systému jsou od 1.1.2002, kdy byl tento poplatek zaveden, stále na stejné výši. Náklady, které obce platí za zajištění sběru a svozu komunálního odpadu včetně poplatku, který obce platí za jeho umístění na skládku, však kaţdým rokem narůstají. Vzhledem k tomu, ţe maximální výše poplatku můţe dle ZMP činit 500,- Kč, jsou obce, které mají náklady na sběr a svoz netříděného komunální odpadu vyšší, nuceny zbývající část nákladů dotovat ze svého rozpočtu. To můţe činit nemalé problémy u malých obcí s nízkými rozpočty. Můj názor je, ţe by mělo dojít ke zvýšení té částky, která se stanovuje na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, a to na takovou hranici, aby vyhovovala i obcím s větším počtem obyvatel a ZMP by se nemusel nutně opakovaně novelizovat. Protoţe při stanovování výše sazby musí obce vycházet ze skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu nehrozí, ţe by obce 50 Jirásková, Z., Šneberková,A. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktual. vyd. Praha: Ivana Hexnerová - POLYGON, 2004. s. 47 51 Obecně závazná vyhláška č. 3/2009, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Kuřim: Město Kuřim, vyd. 10.11.2009 [cit. 18.6.2010]
neopodstatněně stanovovaly tuto částku v nejvyšší moţné výši. Naproti tomu poplatek za komunální odpad není stanoven sazbou a není ani stanovena jeho horní hranice. Stanoví se podle předpokládaných nákladů v dalším roce. Obec se tak můţe připravit na očekávané změny např. v nákladech na dopravu. U tohoto poplatku není stanovena povinnost, aby rozúčtování nákladů bylo součástí vyhlášky. U poplatku za komunální odpad můţe majitel nemovitosti stanovit velikost nádoby a četnost odvozu. Pokud odpad třídí, nepotřebují tak velkou sběrnou nádobu a můţou platit méně. Poplatek tak více motivuje poplatníky k předcházení vzniku odpadu a k jeho třídění. U místního poplatku platí poplatníci stejnou částku bez ohledu na to kolik odpadu produkují. Pokud ovšem nemají zaveden systém sběru tříděného odpadu do pytlů s čárkovým kódem, jako např. v Letohradě, Novém Boru nebo v Mladé Boleslavi. Tento systém umoţňuje poplatníkům, kteří se do systému zapojí, ovlivnit výši místního poplatku, který budou platit za svůj odpad v příštím roce a to formou úlevy. Tento systém je zcela dobrovolný a funguje vedle sběru tříděného odpadu do sběrných hnízd s barevně odlišenými kontejnery. Poplatníci třídí odpad, jako jsou papír a plasty a někde i nápojové kartony, do pytlů. Tyto pytle opatří štítkem s čárkovým kódem, který identifikuje tříděnou komoditu a poplatníka. Svozová firma pytle zváţí a zavede do systému. Identifikace umoţňuje zpětně kontrolovat kvalitu třídění. Při porušení čistoty a základních pravidel je poplatník upozorněn na zjištěné nedostatky a bonus mu není přiznán. Vyšší čistota vytříděné suroviny se odrazí ve vyšších příjmech za její prodej. Kladem tohoto systému je i zvýšená čistota kolem hnízd s barevně odlišenými kontejnery, které jiţ nejsou přeplňovány a mohla se také omezit četnost svozu z těchto hnízd. 3.3.5 Osvobození a úlevy Osvobození a úlevy od placení poplatku za provoz systému zákon neupravuje a dává obcím pravomoc, aby si samy v OZV stanovily skupiny poplatníků, které budou od placení tohoto poplatku osvobozeny, a kterým budou poskytnuty úlevy, ovšem pouze za předpokladu, jak vyplývá z Nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 16/02, ţe tím nedochází k obcházení zákona a diskriminaci poplatníků.
Obec by měla
ve vyhlášce stanovit, jakým způsobem se prokáţe nárok na osvobození od poplatku. Osvobození od povinnosti platit místní poplatek musí být v OZV upraveno jasně
a srozumitelně. Pokud je osvobození od povinnosti platit místní poplatek za odpady upraveno v OZV nesrozumitelně a nepředvídatelně, musí jít negativní následky této právní úpravy k tíži autora, a nikoliv adresáta právního předpisu.52 Poku obec v OZV zavede úlevy či osvobození od poplatku je na ně vymahatelný právní nárok. Obce od placení poplatku osvobozují např. fyzické osoby ve výkonu trestu, fyzické osoby při dlouhodobém léčebném pobytu v sanatoriu či obdobném zařízení, fyzické osoby při pracovním nebo studijním pobytu v zahraniční (u těchto osob bývá osvobození od placení poplatku podmíněno dobou po kterou se mimo obec zdrţují), dále fyzické osoby, který mají trvalý pobyt v sídle ohlašovny, drţitele průkazu ZTP/P (Rajhrad)53, děti v roce jejich narození (Šardice)54, děti do určitého věku, seniory od určitého věku, v rodině, kde počet dětí mladších 18 let přesáhne počet dvou dětí, je osvobozeno třetí a kaţdé další dítě v rodině. Některé obce, např. Brno55, osvobozují od placení poplatku vlastníky staveb určených pro rekreaci. Kuriózně formulované ustanovení o osvobození od placení poplatku mají ve městě Svitavy56, kde je od poplatku osvobozen poplatník v případě svého úmrtí v průběhu kalendářního roku. Úlevy poskytují obce poplatníkům nejčastěji v souvislosti s věkem, kdy např. sníţí poplatek seniorům od určitého věku nebo jak jsem uvedla výše, účastníkům systému sběru tříděného odpadu do pytlů s čárkovým kódem, jako je tomu např. v Letohradě57, Novém Boru58 nebo v Mladé Boleslavi59. Obec Staré Město60 52 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2004, sp. 2 Afs 122/2004-69 53 Obecně závazná vyhláška obce Šardice č. 2/2005, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Šardice: Obec Šardice, vyd. 16.11.2005 [cit. 18.6.2010] 54 Obecně závazná vyhláška obce Šardice č. 2/2005, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Šardice: Obec Šardice, vyd. 16.11.2005 [cit. 18.6.2010] 55 Obecně závazná vyhláška č. 17/2004, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Brno: Město Brno, vyd. 9.11.2004 [cit. 18.6.2010] 56 Obecně závazná vyhláška města Svitavy č. 4/2009, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Svitavy: Město Svitavy. vyd. 9.12.2009 [cit. 18.6.2010] 57 Obecně závazná vyhláška města Letohrad č. 7/2007, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunuálních odpadů [online]. Letohrad: Město Letohrad, vyd. 19.12.2007 [cit. 18.6.2010] 58 Obecně závazná vyhláška č. 7/2009, o místní poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění vyuţívání a odstraňování komunálních odpadu [online]. Nový Bor: Město Nový Bor, vyd. 11.11.2009 [cit. 18.6.2010] 59 Obecně závazná vyhlášeka města Mladá Boleslav č. 5/2007, o místních poplatcích [online]. Mladá Boleslav: Město Boleslav, vyd. 29.3.2007 [cir. 18.6.2010]
poskytuje úlevu na poplatku fyzickým osobám do 18 let a fyzickým osobám v plném invalidním důchodu, v obou případech ve výši 170,- Kč. Město Šumperk61 poskytuje úlevu ve výši 48,- Kč poplatníku, který bude ukládat odpad do nádoby, která není ve vlastnictví svozové firmy, přičemţ tuto úlevu lze poskytnout jen jednotně pro všechny poplatníky v objektu označené jedním číslem popisným. U poplatku za komunální odpad nejsou ţádná osvobození od placení tohoto poplatku ani ţádné úlevy. Zákon o odpadech s nimi nepočítá. 3.3.6 Rozpočtové určení Místní poplatek za provoz systému je příjmem rozpočtu obce, která ho ve svém území zavedla. Poplatek za komunální odpad je také příjmem obce, která ho ve svém územním obvodu zavedla. 3.3.7 Správa poplatku Zatímco
stanovení
místních
poplatků
obecním
zastupitelstvem
patří
do samostatné působnosti obce, řízení o poplatcích (tedy správu místních poplatků) vykonává obecní úřad, přičemž působnost stanovená obecnímu úřadu podle ZMP je výkonem přenesené působnosti62, tedy dekoncentrované státní správy.63 ZMP v § 11 odst. 3, který se týká vyměření nezaplacených poplatků uvádí pojem „obec“ místo pojmu „obecní úřad“, coţ navozuje dojem, ţe vyměření poplatku spadá do samostatné působnosti. S tím nemůţu souhlasit. Vyměření daně je součástí správy daně a tu ZMP svěřuje obecnímu úřadu a dále by došlo k porušení zásady daňového řízení a to zásady neveřejnosti. Stejná nejasnost se vyskytuje i v § 16 ZMP, který pojednává o prominutí poplatku. Obě tyto nejasnosti vyřešila novela64 ZMP účinná od 1.1.2011, kdy v nově znějícím § 11 se pojem obec uţ nevyskytuje, a § 16 byl zrušen. Místní poplatky jsou ZSDP zahrnuty pod legislativní zkratkou daně65. Podle § 1 60 Obecně závazná vyhláška č. 1/2008, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Staré Město: Město Staré Město, vyd. 15.12.2008 [cit. 31.10.2010] 61 Obecně závazná vyhláška č. 3/2009. o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Šumperk: Město Šumperk, vyd. 22.10.2009 [cit. 18.6.2010] 62 Srov. § 14 odst. 3 a § 15 ZMP 63 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005, s. 108 64 zákon. č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu 65 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005, s. 116
odst. 2 ZSDP se správou daně (tedy i místního poplatku) rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat vyúčtovat, vymáhat, nebo kontrolovat podle ZSDP jejich splnění ve stanovené výši a době. Dále ZSDP v § 1 odst. 3 uvádí, ţe podle tohoto zákona postupují i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"). Zvláštním předpisem upravujícím tuto věcnou příslušnost je v daném případě ZMP. Orgánem územního samosprávného celku je obecní úřad. Správcem poplatku nemůţe být zastupitelstvo obce, neboť ZMP neopravňuje tento orgán v poplatkovém řízení jednat. Zasedání zastupitelstva obce jsou veřejná66, a nebylo by tak moţné naplnit zásady mlčenlivosti a neveřejnosti, které patří mezi základní zásady daňového řízení. Zákon o místních poplatcích obsahuje jak hmotněprávní, tak i procesněprávní ustanovení.67 Jeho právní úprava však není komplexní, a proto tam, kde zákon o místních poplatcích neobsahuje vlastní právní úpravu, je třeba pouţít ZSDP. Pokud je právní úprava obsaţena v obou právních předpisech, dostane přednost právní úprava obsaţena v ZMP. ZSDP je ve vztahu k ZMP zákonem obecným (lex generalis). Pouţití správního řádu je v řízení ve věcech místních poplatků ZSDP výslovně vyloučeno68. Jak jiţ bylo uvedeno výše, v řízení ve věcech místních poplatků se postupuje podle ZSDP. Od 1.1.2011 bude ZSDP nahrazen novým daňovým řádem69. ZMP obsahuje právní úpravu o prominutí poplatku. Obec, která poplatky spravuje, můţe na ţádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout70. Příslušenstvím místního poplatku se rozumí jeho zvýšení nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.71 Tento institut prominutí poplatku nebo jeho příslušenství je mimořádným
66 § 93 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů 67 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005, s. 115 68 § 99 ZSDP 69 zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád 70 § 16 ZMP 71 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005, s. 143
opravným prostředkem. Tato právní úprava prominutí poplatku nebo jeho příslušenství, uvedená v ZMP, je zvláštní právní úpravou a má přednost před obecnou právní úpravou uvedenou v § 55a ZSDP. Nejasností je, kdo můţe poplatek prominout zda obecní úřad, jako orgán jednající v přenesené působnosti nebo obec resp. rada obce, eventuálně zastupitelstvo obce, jako orgán obce rozhodující v samostatné působnosti. Kadečka72 zastává názor, ţe ustanovení § 16 svěřuje rozhodování o prominutí místních poplatků do samostatné působnosti obce. Ministerstvo vnitra ve svém stanovisku73 prezentuje názor opačný a to, ţe orgánem příslušným k prominutí či snížení poplatku na žádost poplatníka je obecní úřad. Rozhoduje v přenesené působnosti v poplatkovém řízení na základě posouzení okolností v individuální žádosti poplatníka. Já se ztotoţňuji s názorem Ministerstva vnitra, i řízení o prominutí místního poplatku je daňové řízení a nebyla by zachována zásada mlčenlivosti a neveřejnosti. Tento nedostatek bude od 1.1.2011, kdy nabývá účinnosti novela74 ZMP, vyřešen tím, ţe se ustanovení o prominutí místního poplatku uvedené v § 16 zrušuje. Zákon o odpadech prominutí poplatku za komunální odpad neřeší, jelikož se však na řízení ve věcech poplatků za komunální odpad použije ZSDP, lze v individuálním případě využít ustanovení o prominutí při nesplnění poplatkové povinnosti dle § 65 ZSDP.75 Od 1.1.2011 to však uţ nebude moţné, ustanovení § 259 daňového řádu umoţňuje orgánu veřejné moci zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně pouze v případech, ţe mu je tato pravomoc stanovena zákonem. Vzhledem ke skutečnosti, ţe zákon o odpadech ani jiný právní předpis orgánům obce pravomoc pominout poplatek za komunální odpad nestanovuje, není vyuţití institutu prominutí daně dle daňového řádu moţné. Jak je uvedeno výše, je jednou z povinností poplatníka zaplatit poplatek ve výši OZV stanovené sazbě a ve lhůtě splatnosti. Pokud poplatník nezaplatí poplatek ve výši stanovené OZV nebo v termínu stanoveném OZV, musí obecní úřad vyměřit poplatek platebním výměrem. Platební výměr je rozhodnutím podle ZSDP.
72 Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck 2005, s. 143, 144 73 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 28/2008 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 29.10.2008 [cit. 11.6.2010] 74 zákon. č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu 75 Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 27.8.2010].
Poplatky, které nejsou zaplaceny včas nebo jejich nezaplacenou část můţe obecní úřad zvýšit, jako sankční opatření, aţ na trojnásobek. Protoţe ZMP obsahuje právní úpravu sankčních opatření, pro případ nesplnění povinnosti peněţité povahy stanovené OZV, nebudou vyuţity sankční opatření za nesplnění povinnosti peněţité povahy podle ZSDP. Penále, úrok z posečkání nebo splátek poplatku a úrok z prodlení podle ZSDP se zde proto neuplatňují. Stejně je vyloučeno pouţití obecných sankcí spojených s porušením OZV podle zákona o obcích nebo zákona o přestupcích76. Jak jsem uvedla výše nový § 11, platný od 1.1.2011, odstranil nejasnosti, kdo bude vyměřovat poplatek v případě jeho nezaplacení. V novém znění tohoto paragrafu byl pojem obec nahrazen pojmem obecní úřad. Dále byla vloţena věta, ţe zvýšení včas nezaplaceného nebo neodvedeného poplatku nebo části těchto poplatků je příslušenstvím poplatku. Pokud poplatník nesplní svoji poplatkovou povinnost stanovenou OZV, řeší ZMP v § 12 prekluzivní lhůty. Ustanovení tohoto paragrafu obsahuje speciální úpravu prekluzivní lhůty, ve které lze místní poplatek vyměřit nebo doměřit. Ustanovení § 47 ZSDP se proto nepouţije. Prekluzivní lhůta se týká poplatku, jeho nezaplacené části nebo jeho zvýšení, který ještě nebyl správcem daně vyměřen nebo doměřen. Uplynutím prekluzivní lhůty zaniká právo na vyměření nebo doměření poplatku, jeho nezaplacené části nebo jeho zvýšení. Dluţné částky lze vyměřit
nebo
doměřit
do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Prekludované právo zaniká ex lege.77 Pokud byl před uplynutím této lhůty učiněn jakýkoliv úkon směřující k vyměření nebo doměření poplatku, jeho nezaplacené části nebo jeho zvýšení, běţí tato tříletá lhůta znovu od konce roku, v němţ byl poplatník o tomto úkonu písemně uvědoměn. Takovým úkonem můţe být např. výzva. K obnovení prekluzivní lhůty můţe dojít i opakovaně. Vyměřit a doměřit poplatek, jeho nezaplacenou část nebo jeho zvýšení lze nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. K uplynutí prekluzivní lhůty musí správce poplatků přihlédnout z úřední povinnosti a tuto lhůtu nelze prodloužit.78 76 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 77 Pelc, V. Místní poplatky. Úplní znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. 3. aktual. vydání. Praha: Linde, 2008. s. 204 78 Jirásková, Z., Šneberková,A. Místní poplatky v praxi. 3.dopl. a aktual.vydání. Praha: Ivana
Od 1.1.2011 byla speciální úprava prekluzivní lhůty, ve které lze místní poplatek vyměřit nebo doměřit, v ZMP zrušena a bude se postupovat podle obecné právní úpravy stanovené v § 148 daňového řádu, který upravuje lhůty pro stanovení daně. Prekluzivní lhůta stanovená novým daňovým řádem je taktéţ tříletá, přičemţ lhůta začíná běţet dnem, v němţ se stal poplatek splatným. Lze ji prodlouţit o 1 rok, ale pouze pokud dojde k úkonům taxativně stanoveným v § 148 odst. 2 daňového řádu. Lhůta končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku. Povaţuji za vhodné zmínit i promlčecí lhůty, týkající se místních poplatků. ZMP tuto právní úpravu neobsahuje, proto se bude aplikovat ustanovení o promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky ZSDP, konkrétně § 70 tohoto zákona. Promlčecí lhůta se týká poplatku, jeho nezaplacené části nebo jeho zvýšení, který jiţ byl správcem poplatku vyměřen nebo doměřen. Promlčení, na rozdíl od prekluze, neznamená zánik práva poplatek vybrat a správce poplatku je tak povinen poplatek vymáhat jako kdyby k promlčení nedošlo. K promlčení bude přihlédnuto pouze v případě, jestliţe bude poplatník promlčení namítat. Právo vybrat a vymáhat poplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným. Jestliţe však je proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymoţení nedoplatku, začíná běţet nová promlčecí lhůta, a to po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl plátce o takovém úkonu uvědoměn. Poplatek lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let, od konce roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Po 1.1.2011 se právo vybrat a vymáhat poplatek promlčuje dle § 160 daňového řádu po 6 letech, přičemţ lhůta začíná běţet dnem splatnosti poplatku. Byl-li před uplynutím lhůty učiněn úkon taxativně stanovený v odst. 3 tohoto paragrafu začíná běţet nová lhůta od dne kdy byl tento úkon učiněn. Lhůta pro placení poplatku končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku. Správu poplatku za komunální opad taktéţ vykonává obec, která ho ve svém územním obvodu zavedla a postupuje při tom podle ZSDP. Jelikoţ prekluzivní ani promlčení lhůty zákon o odpadech neupravuje pouţijí se ustanovení ZSDP. Mezi oběma poplatky je rozdíl v mnoţství subjektů, s nimiţ musí úřad komunikovat a vést jejich agendu, u místního poplatku to jsou poplatníci a u poplatku
Hexnerová – BOVA POLYGON, 2004. s. 56
za komunální odpad plátci, kterých je podstatně méně. Poplatek za komunální odpad odvádí obci plátce, kterým je vlastník nemovitosti popř. společenství vlastníků, existuje zde přímý vztah mezi obcí, jako správcem poplatku, a vlastníkem nemovitosti, jako plátcem poplatku. Obce tak nemusí jednat s kaţdým poplatníkem. U obcí s menším počtem obyvatel nemusí být s administrativou problém. Problém můţe být zvládnout administrativu spojenou se správou místním poplatku u obcí nad 100 tisíc obyvatel. Systém poplatku za komunální odpad přenáší trochu zodpovědnosti na vlastníky nemovitostí, tito musí od poplatníků bydlící v jejich nemovitostí poplatek vybrat a předat ho správci poplatku. Neuhradí-li poplatník plátci poplatek včas nebo ve správné výši, oznámí plátce tuto skutečnost obci, která na základě této skutečnosti vyměří poplatek platebním
výměrem.
Odpovědnost
za
zaplacení
poplatku
však
zůstává
na poplatníkovi, nedoplatek s poplatníkem uţ řeší obecní úřad79. Právní úprava místního poplatku neupravuje institut plátce, je zde upraven institut společného zástupce, který můţe odvést poplatek za domácnost; za rodinný nebo bytový dům můţe poplatek odvést vlastník nebo správce. Jak uţ jsem uvedla výše tato moţnost je zaloţena na dobrovolnosti. Místní poplatek za provoz systému má z tohoto pohledu vyšší náklady spojené se správnou tohoto poplatku. Co se týká místní příslušnosti je u místního poplatku kritériem, od něhoţ se platba odvíjí, trvalý pobyt a umístěním nemovitosti. Poplatek se tak platí obci, na jejímţ území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo na jejímţ území se nachází stavba určená nebo slouţící k individuální rekreaci. U poplatku za komunální odpad se platba odvozuje od vlastního faktu produkce komunálního odpadu na území obce. 3.3.8 Podmínky placení Při platbě poplatku musí být uvedeno, na který poplatek je platba určena. Místní poplatek lze platit bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet správce místního poplatku, v hotovosti,
platebními známkami
(stanoví-li tak zvláštní předpis) nebo přeplatkem na jiném místním poplatku. Splatnost poplatku je okamţik, do kterého má poplatník povinnost poplatek uhradit. Stanovení splatnosti ZMP neupravuje a je tak necháno plně v kompetenci obce. Obce si tak sami stanoví na kolik splátek bude poplatek splatný a k jakému datu. 79 Pozn.: V § 17a odst. 4 zákona o odpadech je nesprávně stanoveno, ţe poplatek platebním výměrem vyměří obec.
Většinou je splatnost poplatku stanovena ve dvou splátkách ke konci prvního a třetího čtvrtletí. Poplatník tak můţe poplatek uhradit ve více splátkách, ale nic nebrání tomu, aby poplatek uhradil jednorázově. Stejně tak zákon o odpadech splatnost poplatku za komunální odpad neupravuje a je také tak necháno plně v kompetenci obce, aby si tuto záleţitost upravila v OZV.
4 Systémy shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, včetně systému nakládání se stavebním odpadem Za původce odpadů, pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něţ se nevztahují povinnosti původce (tj. v nepodnikatelské činnosti fyzických osob) se, podle zákona o odpadech, povaţuje obec, a to od okamţiku, kdy fyzická osoba odpady odloţí na místě k tomu určeném. Tímto okamţikem se také obec stává vlastníkem těchto komunálních odpadů. Aby mohla obec, jako původce komunálního odpadu, lépe plnit své povinnosti,
můţe
stanovit
OZV
ve
své
samostatné
působnosti
systém
shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem80. Vydá-li obec takovou OZV, jsou fyzické osoby povinny tento systém dodrţovat. 4.1 Systém nakládání s komunálním odpadem Obec vydáním OZV o systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů stanoví, podle zákona o odpadech, pravidla pro nakládání s tímto odpadem. Zejména stanoví fyzickým osobám povinnost odkládat komunální odpad, který produkují, na místech k tomu určených, dále stanoví pravidla pro oddělené shromaţďování komunálního odpadu jeho třídění a pravidla pro předávání odpadů k odstraňování a vyuţití. Obec především stanoví, které sloţky komunálního odpadu jsou fyzické osoby povinny vytřídit a shromaţďovat v souladu s OZV odděleně od zbytkového směsného komunálního odpadu. Zpravidla se jedná se odpady, které jsou určené k dalšímu vyuţití, dále objemný odpad 80 Srov. § 17 odst. 2 zákona o odpadech
a nebezpečný odpad. 4.2 Systém nakládání se stavebním odpadem Stavební odpad není komunálním odpadem. Z toho vyplývá, ţe obec není původcem stavebního odpadu a není povinna ani oprávněna s tímto odpadem nakládat jako původce. Obec můţe OZV určit systém nakládání se stavebním odpadem pro jednotlivé fyzické osoby. Fyzické osoby jsou samy povinny nakládat se stavebním odpadem v souladu se zákonem o odpadech a OZV, kterou se stanovuje systém nakládání se stavebním odpadem. Závěr Současná právní úprava, která umoţňuje obcím volit mezi třemi různými způsoby zpoplatnění provozu systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, není ideálním řešením. Mezi jednotlivými způsoby zpoplatnění odpadu jsou značné rozdíly, ať uţ je to maximální výše poplatku, způsob zpoplatňování nebo v ukládání platebních povinností. Nejčastěji obce volí místní poplatek a to v 80 %, 19 % obcí zavedlo poplatek za komunální odpad, zbylé 1 % buď vyuţívá smluvní úhradu nebo nemají poplatek ţádný81 Obec Šardice, kde mám trvalé bydliště a kde i bydlím, patří, jako dalších 40 obcí pod úřad obce s rozšířenou působností Kyjov. Z těchto 42 obcí, včetně Kyjova, jich 35 zpoplatnilo komunální odpad formou místní poplatku, zbývajících 7 obcí nemá na svém webu přístupné vyhlášky obce. Způsob zpoplatnění odpadů formou smluvní úhrady povaţuji za nejhůře aplikovatelný. Občany nic nenutí takovou smlouvu s obcí uzavřít, uzavření této smlouvy
není právně vymahatelné a jen výjimečně dojde ke shodě mezi obcí
a všemi dotčenými osobami. Z toho důvodu je tento způsob obcemi nejméně vyuţívaný. Poplatek za komunální odpad je vhodný pro města, kde bydlí velké mnoţství osob, aniţ by tam byly přihlášeny k trvalému pobytu. Je spravedlivější, protoţe za odpad platí ten, kdo ho vytváří. Další výhodu spatřuji v tom, ţe není stanovena maximální výše poplatku, coţ můţe vést občany k předcházení vzniku odpadu 81 Drahovzal, P. Zákon o odpadech aneb ţádná velká změna k lepšímu. Deník veřejné správy. 2009, [online]. vyd. 5.6.2009, [cit. 24.8.2010]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6377318&hledej=odpad
a k jeho třídění. Obce také uvítají, ţe při zavedení tohoto způsobu zpoplatnění jim poplatek odvádí plátce a oni
nemusí jednat s kaţdým poplatníkem, coţ sniţuje
administrativní zátěţ obce. Systém poplatku za komunální odpad tak přenáší trochu zodpovědnosti na vlastníky, jako plátce tohoto poplatku. Nevýhodou tohoto systému je, ţe obec, i kdyţ jedná s plátcem poplatku, nemá k dispozici aktuální evidenci poplatníků, tak jak je tomu u místního poplatku, kdy evidence poplatníků je téměř totoţná s evidencí obyvatel. Plátce poplatku, nemusí vědět o všech osobách, které v jeho nemovitosti bydlí a vytváří odpad. Pokud o těchto osobách neví, pak je ani nemůţe obci oznámit jako neplatiče a tyto osoby se tak placení poplatku vyhnou. U místního poplatku za provoz systému obec poplatníky snadno zjistí z evidence obyvatel. Velkým záporem je 9 let stále stejná horní hranice tohoto poplatku, která je dnes uţ nízká a několik let neodpovídá skutečným nákladům obce na provoz systému a odstraňování
shromaţďování,
komunálních
sběru,
přepravy,
třídění, vyuţívání
odpadů. Tento způsob poplatku na hlavu je méně
spravedlivý, ale motivací můţou pro poplatníky být poskytnuté úlevy při placení poplatku. Nevýhodou místní poplatku jsou zvýšené nároky na administrativu. Vadí mně, ţe ZMP nepamatuje také na případy, kdy se osoba v obci trvale zdrţuje, ale nemá zde trvalý pobyt, místní poplatek tedy není povinna platit i kdyţ odpad na území obce produkuje. Jako problematické povaţuji to, ţe při současné právní úpravě můţe a jistě i dochází k těmto situacím: osoba, která bydlí bez trvalého pobytu v obci, která má zavedený systém místního poplatku a trvalý pobyt má tato osoba v obci, která má stanoven poplatek za komunální odpad, neplatí ani v jedné obci nic. Naopak osoba bydlící v obci bez trvalého pobytu, která má stanoven poplatek za komunální odpad a trvalý pobyt má tato osoba v obci, která má zavedený systém místního poplatku platí poplatky v obou obcích. Já preferuji místní poplatek za provoz systému spolu se systémem sběru tříděného odpadu do pytlů s čárkovým kódem, který jsem ve své práci zmínila. Tento způsob je mně velmi sympatický a ráda bych ho uvítala i v naší obci. Vadí mně, ţe platím stejný poplatek jako ti, co netřídí vůbec a vše vyhazují do směsného komunálního odpadu (popelnice). Forma úlev je pro osoby, kteří odpad důsledně třídí, určitá odměna. Tak jak jsou úlevy v obcích, kde je systém sběru tříděného odpadu do pytlů s čárkovým kódem, nastaveny, jsou pro poplatníky velkou motivací.
Naproti těmto se i dnes se najdou tací, které třídění odpadů vůbec nezajímá a argumentují tím, ţe kdyţ platí, tak proč by třídili, povinnost třídit odpad uloţena zákonem je vůbec nezajímá. Za účelem důsledného třídění a tím i sníţení poplatku za komunální odpad, je potřeba znovu a neustále informovat a připomínat poplatníkům jaké komodity se třídí, a hlavně co do kterého kontejneru podle barevného rozlišení patří, aby svým lhostejným chováním nebo mnohdy i z nevědomosti nepřispívali ke zvyšování místního poplatku za provoz systému. Nejlépe bude poplatníky informovat přes finanční stránku, kdyţ do kontejneru na tříděný odpad vyhodí to co tam nepatří, tak aby si uvědomily, ţe obec za tu tříděnou komoditu dostane méně zaplaceno a náklady na provoz systému rozhodně neklesnou a projeví se to ve výšce sazby místního poplatku. Jak jsem uvedla výše některé nepřesnosti a nedostatky ZMP byly odstraněny novelou tohoto zákona, účinnou od 1.1.2011. De lege ferenda navrhuji: u místního poplatku zvýšit horní hranici sloţky, která se stanovuje na základě skutečných nákladů obce a definovat co jsou skutečné náklady obce, v ZMP jasně formulovat, ţe se vztahuje nejen na české občany, ale i na cizince, mezi poplatníky zařadit a zpoplatnit ty osoby, které v obci bydlí bez trvalého pobytu, do ZMP i do zákona o odpadech doplnit ţe zákonný zástupce popř. opatrovník ručí za nedoplatek na poplatkové povinnosti za nezletilou osobu i za osobou nesvéprávnou, u poplatku za komunální odpad definovat co jsou předpokládané oprávněné náklady obce vyplývající z reţimu nakládání s komunálním odpadem, do nového daňové řádu zařadit definice pojmů poplatník a plátce (jakoţto daňové subjekty). Zvýše uvedeného vyplývá, ţe kaţdý systém má svoje výhody a nevýhody a záleţí jen na obci, který systém bude lépe jejím podmínkám. Jsem toho názoru, ţe stanoveného cíle bylo v této práci dosaţeno.
Resumé I adumbratated the problems of the legal rules for payment for the minicipal waste in my thesis with the topic Charges on waste. At the beginning of my thesis I defined the words charge and waste for easier orientation in the problems. I analysed the systém of the charges in the CzechRepublic which is formed by four groups of charges. There are administrative charges, judicial charges, extra ration of the charges character and local charges. As I didn´t deal with the all charge system, I characterized the groups very briefly. I dealed with the ways of the payment for municipal waste according to the Czech law systém.A municipality as an originator of waste can choose from three different ways of the payment for municipal waste; respectively the charges for the system of collecting, scrap, transport, separating, using and liquidation the municipal waste. It can choose the charge for municipal waste according to the § 17a of the law about waste, the reimbursement for collecting, scrap, transport, separating, using and liquidation the municipal waste from the natural persons according to the agreement of the § 17 par 5 of the law about waste and the local charge for the operating the systém collecting, scrap, transport, separating, using and liquidation the municipal waste according to the § 10b of the law about local charges. Municipalities can decide for such model for putting the price on the charge for municipal waste that would be the best for the inhabitants in the certain municipality.Only one way from these can be chosen. I analysed the rules of each way. I main by concentrated on comparison the law rules for the local charge for the system operating of the collecting, scrap, transport, separating, using and liquidation the municipal waste according to the law about the local charges a the charge for municipal waste according to the law about waste. I mentioned the amended and new regulations of the law about the local charges with the effect from 1 January 2011 in my thesis. I characterized briefly the system of collecting, scrap, transport, separating, using and liquidation municipal waste, including the system of the treatment with the building waste. A In the conclusion of my thesis i evaluated the existing law rules charges on municipal waste, mentioned the facts and the drawbacks I came to during my work and I sugested the solution de lega ferenda.
Seznam použitých zdrojů Kniţní prameny Jirásková, I., Sobotka, M. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktual. vyd. podle stavu k 1.1.2005. Praha: Linde, 2005. 482 s. Jirásková, Z., Šneberková, A. Místní poplatky v praxi. 3. dopl. a aktual. vyd. Praha: Ivana Hexnerová - BOVA POLYGON, 2004. 156 s. Kadečka, S. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2005. 427 s. Mrkývka, P., Pařízková, I., Radvan M. Základy finančního práva. 2.vyd. Praha: ARMEX PUBLISHING, 2007. 103 s. Pelc, V. Místní poplatky. Úplní znění zákona o místních poplatcích s vysvětlivkami. 3. aktual. vyd. Praha: Linde, 2008. 291 s. Šauer, P. a autoři příspěvků. Jak (ne)platit za domovní odpad: příspěvky závěrečného semináře projektu PAYT. Praha: S.n., 2003. 176 s.
Časopisecké prameny Exner, J. Obecní vyhlášky podle zákona o odpadech: V praxi číhá několik úskalí. Moderní obec. 2007, roč. 13, č. 9, s. 50, 51. Šrotýř, J. Vymáhání místní poplatků za svoz odpadů od nezletilých osob. Odpady. 2006, roč. 12, č. 6, s. 25, 26. Vedral, K. K místnímu poplatku za komunální odpad. Odpady. 2002, roč. 8, č. 9, s. 7-9. Všetečka, P. K problematice stanovení a vymáhání veřejnoprávních povinností ve vztahu k nezletilým. Daňová a hospodářská kartotéka. 2006, roč. 14, č. 3, s. 21 -
24. Ţítek, K. Rozhovor: Obyvatelé Teplic za odvoz odpadu neplatí. Odpady. 2003, roč. 13, č. 2, s. 6.
Elektronické prameny Důvodová zpráva k zákonu č. 275/2002 Sb., kterým
se
mění
zákon
č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 1116) [online]. Praha: Parlament ČR, Poslanecká sněmovna,
2001
[cit.26.10.2010].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1116&CT1=0. Obecně závazná vyhlášeka města Mladá Boleslav č. 5/2007, o místních poplatcích [online]. Mladá Boleslav: Město Boleslav, vyd. 29.3.2007 [cir. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.mb-net.cz/?page=cz,vyhlasky Obecně závazná vyhláška č. 1/2008, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Staré Město: Město Staré Město, vyd. 15.12.2008 [cit. 31.10.2010]. Dostupné
z:
http://www.stmurad.uh.cz/index.php?session=0&action=readtp&id=
Obecně závazná vyhláška č. 1/2007,o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Rajhrad: Město Rajhrad, vyd. 6.12.2007 [cit.18.6.2010]. Dostupné z: http://www.rajhrad.cz/view.php?cisloclanku=2008010008. Obecně závazná vyhláška č. 17/2004, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Brno: Město Brno, vyd. 9.11.2004 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.dokumenty.brno.cz/main/dokumenty/index.php?dokument=1. Obecně závazná vyhláška č. 3/2009, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Kuřim: Město Kuřim, vyd. 10.11.2009 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.kurim.cz/redakce/index.phplanG=cs&clanek=37366&slozka=35865&xs ekce=37363&typ=94&detail_claim=6691&. Obecně závazná vyhláška č. 3/2009. o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů [online]. Šumperk: Město Šumperk, vyd. 22.10.2009 [cit. 18.6.2010].
Dostupné z: http://www.sumperk.cz/cs/dokumenty/pravni-predpisy-mesta.html. Obecně závazná vyhláška č. 7/2009, o místní poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění vyuţívání a odstraňování komunálních odpadu [online]. Nový Bor: Město Nový Bor, vyd. 11.11.2009 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.novy-bor.cz/user_data/zpravodajstvi/obrazky/File/SPRAVNI_ ODBOR/0907_OZV_poplatek_odpad.pdf. Obecně závazná vyhláška města Letohrad č. 7/2007, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunuálních odpadů [online]. Letohrad: Město Letohrad, vyd. 19.12.2007 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.letohrad.eu/?nadpis=%E8._7/07&ids=1857 Obecně závazná vyhláška města Svitavy č. 4/2009, o místním poplatku za provoz
systému
shromaţďování,
sběru,
přepravy,
třídění,
vyuţívání
a odstraňování komunálních odpadů [online]. Svitavy: Město Svitavy. vyd. 9.12.2009 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://www.svitavy.cz/. Obecně závazná vyhláška obce Šardice č. 2/2005, o místním poplatku za provoz
systému
a odstraňování
shromaţďování,
komunálních
odpadů
sběru, [online].
přepravy, Šardice:
třídění, Obec
vyuţívání
Šardice,
vyd.
16.11.2005 [cit. 18.6.2010]. Dostupné z: http://sardice.cz/adresar/obecne-zavaznevyhlasky. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2008 [online]. Brno:
Veřejný
ochránce
práv,
vyd.
21.3.2009
[cit.
30.8.2010].
Dostupné
z: http://www.ochrance.cz/fileadm/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_sněmovnu/ Souhrnna_zprava_VOP_2008.pdf. Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 28/2008 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 29.10.2008 [cit. 11.6.2010] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/clanek/dokumenty-odk-2008.aspx. Stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 4/2009 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, vyd. 27.3.2009 [cit. 27.8.2010]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/clanek/dokumenty-odk-2009.aspx.
Právní předpisy Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění zákona č. 162/1998 Sb.
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu ţivotního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2001 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve
znění pozdějších
předpisů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 275/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád. Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu.
Soudní rozhodnutí
Nález Ústavního soudu ze dne 26.4.1994 sp. zn. Pl ÚS 39/93 Nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2002, sp. zn. Pl. ÚS 16/02 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2004, sp. zn. 2 Afs 122/2004-69
