Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo Katedra trestního práva. Diplomová práce. Domácí vězení v ČR a EU

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo Katedra trestního práva

Diplomová práce Domácí vězení v ČR a EU

Miroslava Macková 2010/2011

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Domácí vězení v ČR a EU zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“.

……………………………………

2

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé práce JUDr. Evě Ţatecké, Ph.D. za poskytnuté odborné vedení, rady a cenné podněty. Zvláštní poděkování patří všem mým blízkým za trpělivost a všestrannou podporu nejen během zpracování této práce, ale také po celou dobu mého studia.

3

OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................................................ 6 2 OBECNÉ VYMEZENÍ TRESTU, OCHRANNÝCH OPATŘENÍ A OPATŘENÍ UKLÁDANÝCH MLADISTVÝM ............................................................................................................................................... 8 2.1 POJEM TREST ........................................................................................................................................... 8 2.2 ÚČEL A FUNKCE TRESTU .......................................................................................................................... 8 2.3 SYSTÉM TRESTŮ .................................................................................................................................... 10 2.3.1 Druhy trestů .................................................................................................................................. 10 2.4 HISTORIE TRESTU .................................................................................................................................. 11 2.4.1 Historie trestu a trestání obecně ................................................................................................... 12 2.4.2 Exkurs do historie trestu a trestání v jednotlivých kulturách ........................................................ 12 2.5 OCHRANNÁ OPATŘENÍ ........................................................................................................................... 14 2.5.1 Pojem a funkce ochranných opatření ............................................................................................ 14 2.5.2 Ukládání a druhy ochranných opatření ........................................................................................ 15 2.6 OPATŘENÍ UKLÁDANÁ MLADISTVÝM ..................................................................................................... 15 3 RETRIBUTIVNÍ A RESTORATIVNÍ JUSTICE ................................................................................... 18 3.1 RETRIBUTIVNÍ JUSTICE .......................................................................................................................... 18 3.2 RESTORATIVNÍ JUSTICE ......................................................................................................................... 19 3.2.1 Mladistvý a restorativní justice ..................................................................................................... 19 3.3 RETRIBUTIVNÍ VERSUS RESTORATIVNÍ JUSTICE...................................................................................... 20 4 ALTERNATIVNÍ TRESTY ...................................................................................................................... 23 4.1 TREST ODNĚTÍ SVOBODY ....................................................................................................................... 23 4.2 ALTERNATIVNÍ SANKCE ......................................................................................................................... 24 4.2.1 Alternativní tresty.......................................................................................................................... 24 4.2.2 Alternativní tresty v právním řádu České republiky ...................................................................... 25 4.2.3 Alternativní tresty de lege lata ...................................................................................................... 26 5 DOMÁCÍ VĚZENÍ..................................................................................................................................... 28 5.1 DOMÁCÍ VĚZENÍ DE LEGE LATA ............................................................................................................. 28 5.1.1 Předpoklady pro uložení trestu domácího vězení a doba jeho trvání .......................................... 28 5.1.2 Podstata trestu domácího vězení................................................................................................... 30 5.1.3 Náhradní trest odnětí svobody ...................................................................................................... 31 5.1.4 Uložení domácího vězení a výkon trestu ..................................................................................... 32 5.2 DOMÁCÍ VĚZENÍ A MLADISTVÍ PACHATELÉ ............................................................................................ 35 5.2.1 Pachatelé ve věku blízkém věku mladistvých ................................................................................ 37 5.3 ELEKTRONICKÝ MONITORING ODSOUZENÉHO K TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ ......................................... 37 5.4 POSTAVENÍ A ÚLOHA PROBAČNÍ SLUŢBY VE VZTAHU K TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ .............................. 39 5.4.1 Předběžné šetření .......................................................................................................................... 39 5.4.2 Kontrola výkonu trestu domácího vězení ...................................................................................... 40

4

6 DOMÁCÍ VĚZENÍ V EU .......................................................................................................................... 40 6.1 RAKOUSKO A TREST DOMÁCÍHO VĚZENÍ ................................................................................................ 41 6.1.1 Zkušební provoz ............................................................................................................................ 41 6.1.2 Rakouská úprava de lege lata ....................................................................................................... 42 6.2 POLSKO ................................................................................................................................................. 45 6.3 SLOVENSKO ........................................................................................................................................... 47 6.4 ITÁLIE .................................................................................................................................................... 48 6.5 ŠVÉDSKO ............................................................................................................................................... 49 7 DOMÁCÍ VĚZENÍ V PRAXI ................................................................................................................... 51 7.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ......................................................................................................................... 51 7.1.1 Jednotlivé cíle dotazníkového šetření............................................................................................ 52 7.1.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření .............................................................................................. 52 7.1.3 Závěrem k dotazníkovému šetření ................................................................................................. 59 8 ZÁVĚR A ÚVAHY DE LEGE FERENDA .............................................................................................. 60 8.1 DOMÁCÍ VĚZENÍ DE LEGE FERENDA ....................................................................................................... 60 8.2 SHRNUTÍ ................................................................................................................................................ 61 9 RESUMÉ ..................................................................................................................................................... 63 10 POUŽITÉ PRAMENY ............................................................................................................................. 65 PŘÍLOHA Č. 1: DOTAZNÍK K TRESTU DOMÁCÍHO VĚZENÍ ......................................................... 70

5

1 Úvod Domácí vězení představovalo donedávna v České republice pouze výchovné opatření rodičů vůči jejich dětem. Rekodifikací trestního práva hmotného v podobě zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník)1 se domácí vězení zařadilo do systému trestů. Katalog trestů byl tak rozšířen o další alternativní trest k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Záměrem zákonodárce je, aby trest domácího vězení přispěl k prosazování restorativní justice a pachatele trestného činu méně stigmatizoval, při současném zachování represivního působení trestu. Dle důvodové zprávy k trestnímu zákoníku by tento trest měl být ukládán osobám, které je třeba s přihlédnutím k povaze a závaţnosti trestného činu, osobě pachatele i moţnostem jeho resocializace postihnout omezením osobní svobody, ale vzhledem k jejich osobním vlastnostem a rodinným poměrům postačuje menší intenzita zásahu vůči nim.2 Důvodem, proč byl trest domácího vězení zakotven v právních řádech mnoha zemí, je především zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb pachatele, úspora státních financí a moţnost alespoň částečně řešit kritickou situaci přeplněnosti věznic. Výkon tohoto trestu odsouzenému napomáhá k vedení řádného ţivota a k osvojení si společensky vhodných vzorců chování. Trest domácího vězení mne velmi zaujal a proto jsem si pro zpracování diplomové práce zvolila téma „Domácí vězení v ČR a EU“. Dle mého názoru je na škodu, ţe poměrně plamenná diskuse o této sankci probíhala především v době vytváření nové právní úpravy trestního práva hmotného a poté, co byl trestní zákoník přijat a nabyl účinnosti, téměř utichla. Domnívám se, ţe právě nyní, kdy trestní soudy mají jiţ více neţ rok moţnost tuto sankci ukládat, je vhodná doba přistoupit k hodnocení právní úpravy i naplnění očekávání, která byla s rozšířením alternativních trestů spojována. Ve své diplomové práci se budu zabývat především samotným trestem domácího vězení, za nezbytné však pokládám zmínit obecný úvod do problematiky trestání, včetně vymezení pojmu trest a účelu trestu. Práce bude dále obsahovat nástin základní ideje restorativní justice a alternativních trestů. Pokusím se vymezit moţnosti, které trest domácího vězení skýtá a jeho limity. Podrobněji se přitom zaměřím na platnou právní úpravu a její srovnání s úpravami ostatních států EU. Cílem práce není postihnout problematiku trestu domácího vězení ve všech státech EU, toto by vzhledem k typu a stanovenému rozsahu práce ani nebylo moţné. Zaměřím se proto na státy, jejichţ úpravu

1 2

Trestní zákoník nabyl účinnosti 1. ledna 2010. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku.

6

tohoto trestu povaţuji za zajímavou a srovnání této úpravy s trestněprávními předpisy České republiky za přínosné. Dále se pokusím přiblíţit a posoudit dosavadní uţívání trestu domácího vězení v praxi. Za tímto účelem jsem se rozhodla vyuţít statistiky a názory odborníků z řad soudců, státních zástupců a advokátů. Základním cílem diplomové práce je zhodnocení platné právní úpravy a srovnání takto získaných poznatků se zahraničními právními úpravami. Neméně důleţitým je posouzení dosavadní aplikační praxe při zohlednění postojů odborné veřejnosti. V neposlední řadě budou nastíněny moţné změny stávající právní úpravy trestu domácího vězení a další moţnosti vyuţití této sankce. K vypracování diplomové práce uţiji především metodu analytickou, monografickou, komparativní a částečně deskripci. Dále vyuţiji dotazníkového šetření, které jsme provedla mezi soudci, státními zástupci a advokáty.

7

2 Obecné vymezení trestu, ochranných opatření a opatření ukládaných mladistvým Trest a trestání jsou odnepaměti jedním z prostředků k udrţení stability a pořádku ve společnosti, prostředkem k vynucení dodrţování základních zásad, pravidel a hodnot. Trest a trestání nebyly a nejsou vţdy pouţívány spravedlivě, přiměřeně a s rozvahou. Stejně jako se vyvíjí lidská společnost a jednotlivé kultury, tak se vyvíjí způsoby a přístupy k trestání i trestu samotnému. Tento vývoj jistě není ukončen a je předmětem zkoumání odborníků nejen z řad právníků a právních teoretiků, ale stejně tak z řad sociologů, psychologů, historiků a dalších. 2.1 Pojem trest Jedním z druhů sankcí, které ve svých právních normách předpokládá právní řád České republiky, je trest. „Trest představuje nejtypičtější trestní sankci v českém trestním právu, kterou jako opatření státního donucení ukládají soudy v trestním řízení jménem státu pachatelům trestných činů. Trestem se pachateli působí určitá újma (na svobodě, na právech, na majetku) a zároveň se tak vyslovuje morální odsouzení činu a toho, kdo jej spáchal.“3 Pod pojmem trest tedy chápeme negativní právní následek trestného činu, který ukládají k tomu povolané trestní soudy v trestním řízení4, a který je vynutitelný státní mocí i proti vůli pachatele.5 2.2 Účel a funkce trestu Domnívám se, ţe vymezit účel a funkci jakéhokoliv právního institutu není lehkou záleţitostí. Trestní zákon v tomto ohledu situaci usnadňoval, kdyţ ve svém ustanovení § 23 odst. 1 obsahoval vymezení účelu trestu. „Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“6 Obdobné ustanovení, tedy takové, které by přímo v zákoně definovalo účel trestu, v trestním zákoníku nenalezneme. Nezbývá, neţ si pomoci prostřednictvím obecných zásad trestání, které byly promítnuty do jednotlivých ustanovení o trestních sankcích. Zásady trestání a ukládání ochranných opatření nalezneme v trestním zákoníku jednak jako obecné zásady v §§ 36 - 38 trestního zákoníku, jednak jako zvláštní zásady pro

3

HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 1133. Blíţe Čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“; Čl. 40 odst. 1 usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen „Listina“). 5 CHMELÍK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : Linde Praha a.s., 2009. s. 203. 6 § 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon). 4

8

tresty v §§ 39 - 45 trestního zákoníku a zvláštní zásady pro ochranná opatření §§ 98 - 99 trestního zákoníku. Mezi výše zmíněné zásady trestání a ukládání ochranných opatření patří zejména: zásada zákonnosti, zásada přiměřenosti, zásada individualizace pouţitých sankcí, zásada personality sankce, zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhoţ pachatele, zásada humanity sankcí a další.7 V rámci

historického

vývoje

společnosti,

tedy

vývoje

ekonomického,

hospodářského, kulturního, vývoje právního vědomí a myšlení, se názory na to, co je účelem trestu měnily. V současné době rozeznáváme tři přístupové teorii k účelu trestu: a) absolutní teorie – punitur, quia peccatum est – trestá se, protoţe bylo spácháno zlo. Podle absolutní (taliační) teorie představuje trest spravedlivou odplatu. Trest spatřuje účel sám v sobě, nezabývá se primárně osobou pachatele.8 „Absolutní teorie trestu je nejčastěji spojována se jmény filozofů I. Kanta a G.W.F. Hegela. Podle Kanta je trest požadavek spravedlivého rozumu a kategorický imperativ, který se nesmí řídit nějakým účelem mimo něj ležícím a je ideálem spravedlivosti. Podobně Hegel chápe spravedlivý trest jako jedinou možnou právní rehabilitaci zločince; považuje trest za negaci negace práva a tudíž za potvrzení a obnovení práva.“9 b) relativní teorie – pernitur, ne peccetur – trestá se, aby nebylo pácháno zlo.10 Podle této teorie jsou s trestem spojeny určité pro společnost uţitečné cíle. V rámci relativní teorie se rodí první preventivní činnosti spojené s ukládáním trestu. Mezi hlavní představitele této teorie řadíme P. J. Anselma von Feuerbacha, který jasně rozlišoval mezi generální a speciální prevencí, přičemţ za stěţejní povaţoval prevenci generální. Jiţ samotná hrozba trestem měla být schopná vyvolat psychické zábrany páchat trestné činy, naproti tomu aplikace trestu měla kaţdému ukázat, ţe je tato hrozba míněna váţně.11 c) smíšená (slučovací) teorie – tato teorie v sobě kloubí myšlenku trestu odplatného a trestu účelného.12 České trestní právo vychází ze smíšené teorie. Účelem trestu je především: zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti (individuální represe), vychovat pachatele k tomu, aby vedl řádný ţivot (individuální prevence), působit výchovně na ostatní členy

7

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 350-351.; ŠÁMAL, Pavel. K úpravě trestních sankcí ve vládním návrhu rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2005, č. 5, s. 113 - 114. 8 ČERNÍKOVÁ, V. a kol. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. s. 25; MEZNÍK, J., KALVODOVÁ, V., KUCHTA, J. Základy Penologie. Brno : Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta. 1995. s. 4. 9 ČERNÍKOVÁ, V. a kol. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. s. 25. 10 KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 462. 11 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 187. 12 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2007. s. 34.

9

společnosti (generální prevence). Z výše uvedeného vyplývá, ţe hlavním a stěţejním účelem trestu je ochrana společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, kdy tato ochrana společnosti je současně účelem trestního práva jako takového.13 Smyslem ukládání kaţdého trestu je naplnění jeho účelu (viz. výše), je třeba mít na paměti, ţe smyslem ani cílem ukládání trestněprávní sankce nemůţe být exemplární potrestání pachatele trestného činu, toto je v demokratickém státě, jímţ Česká republika bezpochyby je, nepřípustné a nemyslitelné. Trest musí být spravedlivý, přiměřený, dostačující a celkově adekvátní porušení norem trestního práva pachatelem trestného činu. 2.3 Systém trestů Systém, nebo-li soustava určitých souvisejících prvků, je tvořen nejen výčtem těchto prvků nýbrţ i vzájemnými vztahy mezi nimi. Ne jinak je tomu u systému trestů v České republice, tento se skládá z jednotlivých druhů trestů a vztahů mezi jednotlivými tresty.

„Podoba

systému

trestněprávních sankcí

je

jednou

z klíčových

otázek

trestněprávních a trestně politických, neboť jsou to právě trestní sankce, jimiž je realizována základní, tj. ochranná funkce trestního práva. Základním smyslem tohoto systému je poskytnout trestní praxi takové nástroje, které poslouží coby účinný prostředek kontroly kriminality.“14 V rámci systému trestů nesmíme opomenout zásadu humanismu. Tato vychází z ustanovení Čl. 7 odst. 2 Listiny15 a v trestním zákoníku je uplatněna v § 37 odst. 2, podle něhoţ ukládané trestní sankce nemohou být kruté a nepřiměřené a při výkonu trestní sankce nesmí být poníţena lidská důstojnost.16 Zásada humanismu v trestním právu se dostala do popředí především po roce 1989, kdy novelou trestního zákona z roku 1990 byl zrušen trest smrti a nahrazen trestem odnětí svobody na doţivotí s moţností podmíněného propuštění, která je jakýmsi korektivem negativity trestu odnětí svobody na doţivotí.17 2.3.1 Druhy trestů V Cl. 39 Listiny je uvedeno, ţe „jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech a majetku, lze za jeho spáchání uložit“18(nulla poena sine lege). Tato základní zásada trestního práva je vyjádřena v trestním zákoníku v § 52, který obsahuje taxativní, tedy nerozšířitelný výčet 13

CHMELÍK, J., IVOR, J., PORADA, V. Trestní právo hmotné. Praha : Linde Praha, a.s., 2007. s. 118. KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 466. 15 Srovnej Čl. 7 odst. 2 Listiny. 16 Srovnej § 37 odst. 2 trestního zákoníku. 17 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2007. s. 365. 18 § 39 Listiny. 14

10

pravidelných trestů. V České republice nelze ukládat svévolí soudu trest jiný, neţli uvedený v jiţ zmíněném § 52 trestního zákoníku. Trest výjimečný je pak upraven v § 54 trestního zákoníku. Z výše uvedeného vyplývá, ţe v systému trestů de lega lata se objevují jednak tresty pravidelné a jednak výjimečné. Je třeba zdůraznit, ţe výjimečný trest je podroben stejným zásadám a principům, jako tresty pravidelné. Jeho výjimečnost spočívá v tom, ţe je reakcí na abnormální stupeň kriminality, který není vhodné postihovat trestem pravidelným.19 Jedná se například o moţnost pouţití výjimečného trestu v případě trestného činu vraţdy podle § 140 odst. 3. trestního zákoníku. Tresty lze třídit i podle jiných kritérií, neţ je závaţnost spáchaného trestného činu a potřeba reakce na ni, ať jiţ trestem pravidelným či výjimečným. Tresty lze třídit zejména podle: a) toho jestli je moţné tresty ukládat samostatně nebo pouze vedle jiného trestu (srovnej § 53 trestního zákoníku) - tresty samostatné - lze je uloţit samostatně i ve spojení s jiným trestem - tresty vedlejší - lze je uloţit pouze vedle jiného trestu b) postiţeného zájmu odsouzeného - tresty postihující svobodu - tresty majetkové - tresty na cti c) určitosti trestní sankce - tresty absolutně určité (ztráta čestných titulů) - tresty relativně určité (např. zákaz činnosti od 1 roku do 10 let) d) osoby odsouzeného, zda je moţné tresty uloţit kterémukoliv pachateli či nikoli - tresty, které lze uloţit kterémukoliv pachateli trestných činů (zákaz vstupu na sportovní a kulturní akce) - tresty, které lze uloţit pouze zúţenému okruhu pachatelů (trest vyhoštění) - tresty, které lze uloţit dospělému pachateli - trestní opatření, která lze uloţit mladistvému.20 2.4 Historie trestu Jiţ první lidské společnosti měly potřebu udrţovat jistou podobu uspořádání a řádu, porušování pravidel, vytvořených v rámci takové společnosti, bylo sankcionováno. Podoba

19 20

KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 473. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 357-359.

11

těchto pravidel a především podoba způsobu trestání prodělala značnou řadu změn aţ po dnešní dobu. Na způsob i míru trestání měla vliv oblast, kde daná společnost ţila, její hospodářská situace, poměr sil ve společnosti a později především církev. Mnohé z trestů, pouţívaných v dobách minulých (např. uvěznění, peněţitý trest, ale i smrt), jsou základem pro zákonem zakotvené tresty současnosti. 2.4.1 Historie trestu a trestání obecně V nejstarších dobách hrála roli soudu i vykonavatele trestu skupina, ze které provinilec pocházel. Porušení pravidel skupiny se povaţovalo za její ohroţení jako celku. S postupným osidlováním planety a rozšiřováním společností, rostla potřeba společnost uspořádat, vytvořit pevná pravidla, společenské a politické struktury. V tuto dobu se do popředí dostává trest státní či církevní.21 „Kriminální činy se lišily stejně jako společnosti, které je definovaly. Občané Sparty mohli být zbičování, pokud příliš ztloustli. Římští muži a ženy byli pokutování, jestliže neuzavřeli sňatek do věku 25 či 20 let. V Anglii bylo nejhorším přestupkem ukrást králíka, porazit strom, uzavřít sňatek se Židem či počmárat Westminsterský most. V Singapuru se trestá dovezení či distribuce žvýkačky pokutou až 10 000 dolarů nebo 12 měsíci vězení.“22 Myslím si, ţe je zcela přirozené, ţe se pravidla i druhy trestů v rámci běhu času i ve společnostech navzájem lišily, vţdyť kaţdá společnost v ten, který daný okamţik potřebuje regulovat jinou skutečnost a různě tvrdě porušení takové regulace trestat. Záleţí na tom, jak daná společnost porušení pravidla vnímá, co jsou pro ni stěţejní hodnoty, zda církevní zásady, movitý majetek a jídlo, nebo ţivot a rodina a co je cílem trestání, zda odstrašení, msta, odplata nebo napravení. Neodsuzovala bych ţádnou společnost za to, jaké v historii pouţívala tresty a jak je vykonávala, v daný okamţik to jistě povaţovala za správné. 2.4.2 Exkurs do historie trestu a trestání v jednotlivých kulturách · Město Uruk 2050 př.n.l.: Urgakinův zákoník - lupiči a cizoloţné ţeny byli odsuzováni k ukamenování, kdy na kamenech, kterými byli zabiti, byl napsán skutek, jehoţ se dopustili. · Eshunnské zákony (oblast dnešního Bagdádu) 2000 př.n.l.: zákony znaly pět trestných činů: krádeţ a loupeţ, únos, zabití a tělesná zranění, sexuální zločiny a škody způsobené zvířaty. Trestem byly především pokuty a jiné druhy náhrady škody. ·

Chammurabiho zákoník 1750 př.n.l.: se stal vzorem pro pozdější mezopotámské i

evropské zákoníky, dnes je znám především pro svou přísnost. Nejčetněji ukládaným trestem byl trest smrti (za krádeţ, únos, bigamie, cizoloţství). Častým trestem byla 21 22

LYONS, L. Historie Trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha : Svojtka &Co., 2004. s. 7. Tamtéţ, s. 7.

12

amputace či zmrzačení té části těla, která se dopustila protiprávního skutku (projev principu talio - oko za oko, zub za zub). Přísné tresty byly rovněţ ukládány za zanedbání údrţby kanálů a hrází, či za poškození plodin nebo hospodářských zvířat. Například za křivou přísahu nebo zapření rodiče náleţel trest vyříznutí jazyka, za znásilnění byla trestem kastrace.23 „I když se podle moderních standardů zdají stanovené tresty nadměrně tvrdé, stanovil zákoník některé významné právní principy. Zločinci nesměli být odsouzeni bez důkazů, svědkové byli bráni pod přísahu a za falešné obvinění byli potrestáni.“24 · Halacha 300 př.n.l.: souhrn ţidovských zákonů, z nichţ nám zřejmě nejznámější je Tóra. V ţidovském učení byly rozpoznatelné tři účely trestu - odplata, odstrašení a pokání. Trestné činy byly trestány pokutou (za majetkové trestné činy), bičováním (za incest, prohřešky duchovních aj.), vězením či souhlasným trestem - oko za oko, zub za zub. To však neplatí pro trestné činy hrdelní (čarodějnictví, vraţda aj.), pachatelé těchto činů byli popravováni ukamenováním, dekapitací a spálením. V rámci ţidovského trestání byla snaha neodsoudit nevinného, provádělo se důkladné dokazování a pachatel musel ve chvílí páchání trestného činu vědět, ţe se o trestný čin jedná, nikdo nemohl být usvědčen na základě sebeobvinění. · Islámské právo Šária sedmé století n.l.: znalo tresty specifikované např. smrt ukamenováním (za cizoloţství), bičování (za pití alkoholu), tresty podle uváţení (za křivou přísahu, lichvu, pomluvu aj.), tresty odplaty nebo krvavý peníz (za zabití omylem), tresty administrativní, trest pokání. · Munuovy zákony první aţ druhé století n.l.: byly sepsány z pohledu bráhmanů (druhé nejvyšší kasty Indie) Např. trestný čin loupeţe, byl ostudný a trestal se pokutou několikanásobku hodnoty uloupené věci, přičemţ pro kaţdou kastu byla jiná výše násobku. Nejvíce platili z důvodu svého postavení právě bráhmani. Kaţdá ze čtyř kast měla vlastní stupnici trestů, těmi byly např. vyhnanství, smrt, výše zmíněná pokuta, tělesné tresty a souhlasné tělesné trest. · Zákoník Tang - Čína sedmé století n.l.: Podle toho k jakém stavu člověk patřil, se určovala výše trestu, za stejné trestné činy tedy nebyly pro všechny stejné tresty. Mezi základní druhy trestů patřily výprask, nucené práce, vyhnanství, smrt. Nejtěţšími zločiny byly trestné činy proti císaři a státu, za které byla trestem dekapitace.25

23

LYONS, L. Historie Trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha : Svojtka &Co., 2004. s. 16, 18, 21, 23-24. 24 Tamtéţ, s. 27. 25 LYONS, L. Historie Trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha : Svojtka &Co., 2004. s. 32, 34-35, 41, 43, 73, 77-79.

13

Domnívám se, ţe ačkoliv se nejstarší společnosti v mnohém lišily, v rovině trestů a trestání měly hodně společného. Většina z výše uvedeného přehledu zákonů či zákoníků má svůj základ v náboţenství, kdy bůh, i kdyţ v různých podobách, byl hlavním určovatelem práva a porušování právních norem, tímto bohem daných, bylo trestáno. Napříč kulturami byl nejpřísnějším trestem trest smrti, někdy vykonávaný humánně dekapitací, jindy co nejtrýznivěji například ukamenováním. Také pokuty nalezneme snad ve všech souborech trestních zákonů v historii. „Avšak trest odnětí svobody v nynější podobě nebyl v nejstarším období uplatňován. Souvisí to patrně s hospodářskými obtížemi občin a měst při zřizování věznic, udržování dozorčího personálu a při zajišťování výživy vězňů.“26 Ať uţ bylo trestání vykonáváno v jakékoliv formě, bylo jistě, stejně jako dnes, snahou o zachování rovnováhy či pořádku v zemi. 2.5 Ochranná opatření Trestní zákoník v § 36 uvádí, ţe trestními sankcemi v České republice jsou nejen tresty, ale i ochranná opatření.27 Z výše uvedeného vyplývá, ţe pro naše trestní právo je charakteristický model dualismu trestních sankcí.. 2.5.1 Pojem a funkce ochranných opatření Ochranná opatření jsou negativním právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, lze je tedy uloţit osobám trestně odpovědným i osobám, které nejsou trestně odpovědné. Stejně jako trest jsou ukládány soudem na základě zákona a to především v trestním řízení, výjimečně v řízení občanskoprávním.28 Ochranná opatření jsou stejně jako tresty prostředkem k naplnění základní funkce trestního práva, funkce ochranné. Jejich stěţejním cílem je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, k jeho dosaţení jsou vyuţívány prostředky individuální prevence. Ochranná opatření nemají působit generálně preventivně. Do popředí se u nich dostává funkce léčebná, terapeutická a výchovná. Potrestání pachatele ochranným opatřením by tedy pro něj nemělo znamenat újmu, ve skutečnosti tomu tak však není.29 Například časově neomezená zabezpečovací detence můţe působit pachateli vyšší újmu neţli trest.30 Rozdílem mezi trestem a ochrannými opatřeními je i skutečnost, ţe tato v sobě neobsahují negativní hodnocení osoby, které jsou ukládána.31

26

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 193. Srovnej § 36 trestního zákoníku. 28 KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 542. 29 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2007. s. 478- 480.; FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. s. 132. 30 JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 423. 31 FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. s. 132. 27

14

2.5.2 Ukládání a druhy ochranných opatření Ochranná opatření lze uloţit samostatně, kombinovat tresty s ochrannými opatřeními, kdy se však přednostně vykoná trest a aţ následně ochranné opatření, nebo nahrazovat tresty ochrannými opatřeními. Ochranná opatření jsou ukládána za pouţití zásad, které se vztahují obecně k trestněprávním sankcím, v souladu s § 3 odst. 2 trestního zákoníku se o ochranném opatření rozhodne vţdy podle zákona účinného v době rozhodování o ochranném opatření.32 Platná právní úprava, tedy trestní zákoník, ve svém § 98 odst. 1 rozlišuje čtyři druhy ochranných opatření: - ochranné léčení - zabezpečovací detence - zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty - ochranná výchova33 - upravena v zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeţe).34 Podle mého názoru je dualistická koncepce trestních sankcí správný směr, jímţ by se mělo české trestní právo ubírat. Trestní právo by se mělo snaţit přiblíţit osobě pachatele, jako určité individuální bytosti, zkoumat její osobnost, poměry, cíle a motivy. Rozlišování trestních sankcí na tresty a ochranná opatření můţe tomuto napomoct. Uloţení ochranného opatření znamená jakousi jinou formu hodnocení pachatele, motivaci pro vedení řádného ţivota a ke změně přístupu k dodrţování platných právních norem. 2.6 Opatření ukládaná mladistvým Trestání mladistvých35 je velmi specifická výseč trestního práva, která by si jistě zaslouţila detailnější rozbor. Na tomto místě se však této problematice budu věnovat jen krátce, neboť na hlubší zkoumání zde není prostor. Z důvodu ochrany a zvláštního zacházení, které je třeba poskytovat dětem a mladistvým, coţ je zakotveno v Listině36, je v právním řádu České republiky trestání mladistvých upraveno ve speciálním zákoně, zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe. Opatření ukládaná mladistvým jsou negativní trestněprávní reakcí na provinění mladistvých, jsou postihem mladistvého, jehoţ hlavním úkolem je aktivně působit na 32

JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 423. Srovnej § 98 trestního zákoníku. 34 Srovnej § 22 a § 23 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. 35 Mladistvým pachatelem rozumíme takového pachatele, který v době spáchání provinění, dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Srovnej § 2 písm. d) zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. 36 Blíţe Čl. 32 Listiny. 33

15

chování pachatele a na jeho okolí. Trestání mladistvých vychází z konceptu restorativní justice, je tedy zaměřeno na nápravu proviněním způsobené újmy a na snahu přesvědčit mladistvého ke změně chování, k vedení řádného ţivota bez porušování zákonem stanovených pravidel a na zabránění recidivy mladistvého.37 Dále se obnovující trestní spravedlnost soustřeďuje na objasnění příčin trestné činnosti mladistvého a na jejich odstranění a taktéţ na řešení konfliktního stavu vyvolaného trestnou činností. Do trestního procesu se tak zapojuje nejen obviněný, ale i poškozený a další dotčené subjekty, zejména společenství jako rodina, škola, pracoviště.38 Na rozdíl od trestu a ochranných opatření ukládaných dospělým pachatelům trestného činu, je účel opatření ukládaných mladistvým vyjádřen přímo v zákoně. § 9 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe stanoví, ţe účelem opatření ukládaných mladistvým je zejména vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaţenému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhoţ pochází a současně pak jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.39 Rozdílné je i pojetí koncepce trestních sankcí, zatímco trestání dospělých je postaveno na dvojkolejnosti trestněprávních sankcí, u trestání mladistvých jde o monistický přístup. Opatření jsou tedy jedinou trestněprávní sankcí ukládanou mladistvým pachatelům. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe utváří systém sankcí, které se vzájemně doplňují a tvoří ucelenou strukturu. Jednotlivými prvky této struktury jsou: - výchovná opatření: dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou; všechna výchovná opatření je moţno uloţit i vedle uloţeného ochranného nebo trestního opatření40 - ochranná opatření: ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, ochranná výchova41 - trestní opatření: obecně prospěšné práce, peněţité opatření, peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu s dohledem, odnětí svobody

37

NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2007. s. 509-510. 38 KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 567568. 39 Srovnej § 9 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. 40 Srovnej § 15 odst. 1 a odst. 2 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. 41 § 21 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe.

16

nepodmíněně.42 „Trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody ukládané podle závažnosti činu jako ultima ratio trestněprávního postihu - zákon umožňuje uložit mladistvému toto trestní opatření výrazně kratšího trvání než u dospělých a počítá s tím, že nařízení jejich výkonu bude doprovázeno širokou nabídkou integračních opatření a vzdělávacích programů, které jim napomohou začlenit se znovu do společnosti.“43

42 43

§ 24 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 569.

17

3 Retributivní a restorativní justice Jak reagovat na porušení trestně právních norem? Tuto otázku si klade společnost jiţ od nejstarších dob. Ještě v období ranného středověku byla v českých zemích reakce na bezpráví ponechána v rukou poškozeného, tento se svémocí mstil pachateli. Na přelomu 11. a 12. století se v roli vykonavatele postihu za porušení trestněprávních norem začíná prosazovat stát, jeho pozice sílí a postupem času se stát stává jediným oprávněným subjektem, který má právo trestat.44 Monopol státu v oblasti trestání ovšem neřeší výše poloţenou otázku - jak reagovat na trestný čin? Jak dostát spravedlnosti a přitom zohlednit práva poškozeného? Současná trestní politika rozeznává dva přístupy, a sice retributivní (trestající) justici a restorativní (obnovující) justici. 3.1 Retributivní justice Retributivní justice představuje „tradiční pojetí odplatné trestní spravedlivosti, vycházející z odpovědnosti státu za řešení trestných činů dopadením a spravedlivým potrestáním jejich pachatelů. Způsobení újmy pachateli a jeho morální zavržení a stigmatizace jsou chápány jako vhodné prostředky potrestání a ochrany společnosti před další kriminalitou.“45 Retributivní justice nahlíţí na trestný čin především jako na porušení práva a povaţuje jej za prohřešek proti státu. Porušením platného zákona vzniká vina, k naplnění spravedlnosti dochází skrze uznání této viny pachatelem a uloţení trestu tomuto pachateli. Stát klade důraz zejména na to, aby pachatelé trestných činů byli po zásluze potrestání.46 Lze říci, ţe retributivní justice se zaměřuje na ochranu státu, resp. společnosti, vzniká tak situace, kdy se individuální oběti trestných činů dostávají do pasivního postavení a jsou přehlíţeny. Aktivně vystupují pouze v řízení o náhradu škody.47 Je zapotřebí zmínit, ţe vyuţívání retributivní teorie v praxi působí často kontraproduktivně, nevede k napravení vzniklé situace a ani k ochraně jedince a společnosti, tak jak se od trestní politiky očekává. Tvrdá a nepřiměřená reakce na trestné činy nevedla, jak se ukázalo, k prevenci dalšího porušování norem, ale naopak ke zhoršení společenských vztahů, recidivě a odklonu od zájmů a potřeb poškozeného i pachatele.48

44

VLČEK, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 3 a násl. 45 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 927-928. 46 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Přeloţili Ludmila Hamanová a Lenka Ouředníková. Praha : Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003. s. 15. 47 SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 8. 48 Srovnej VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander . Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 4 – 11.; KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. s. 8.

18

3.2 Restorativní justice Krize trestní politiky na přelomu tisíciletí přiměla společnost k zamyšlení, zda uplatňovaná retributivní trestní politika je vhodným řešením porušení trestněprávních norem. Četně ukládaný trest nepodmíněného odnětí svobody s sebou přinesl mnoho negativ, jako jsou přeplněné věznice, negativní vliv vězeňského prostředí na pachatele, recidiva, zahlcení soudů a další. Tato neutěšená situace se nijak nevyhnula ani České republice, ba naopak ta se s počtem vězňů řadila a řadí na jedno z předních míst negativního ţebříčku, který je sestaven podle počtu odsouzených k trestu odnětí svobody na počet 100.000 obyvatel.49 Jako reakce na výše zmíněnou krizi trestní politiky vznikla počátkem devadesátých let nová koncepce trestní spravedlnosti - restorativní justice.50 „Restorativní justice je proces, jenž v maximální možné míře zapojuje všechny, kterých se daná trestná činnost dotkla. Restorativní justice usiluje o maximální možnou míru uzdravení a obnovu trestným činem narušených vztahů a za tímto účelem účastníkům umožňuje společně identifikovat způsobené újmy a vzniklé potřeby a od nich se odvíjející povinnosti a závazky.51 Tento nový přístup povaţuje trestný čin za sociální konflikt, tento konflikt lze účinně řešit pouze za předpokladu aktivní účasti všech dotčených, tj. oběti, pachatele a sociálního společenství a za předpokladu individuálního zohlednění zájmů a potřeb obětí trestného činu.52 Restorativní justice tedy nahlíţí na trestný čin jako na prohřešek proti osobě a povaţuje ho za příčinu narušení vzájemných osobních vztahů. Následkem porušení trestněprávní normy je vznik závazků a povinností. Účast poškozeného, pachatele i sociálního okolí na procesu nápravy narušených vztahů, je nedílným předpokladem k naplnění spravedlnosti, v tomto procesu je na rozdíl od retributivní justice kladen důraz na potřeby poškozeného a odpovědnost pachatele.53 3.2.1 Mladistvý a restorativní justice Je nepochybné, ţe celospolečenským hlavním cílem restorativní justice v případě mladistvých pachatelů trestných činů je zvýšit u nich kapacitu pro empatii s obětí, přimět je k převzetí zodpovědnosti za své protiprávní chování a motivovat je k vedení řádného

49

VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 5. 50 Tamtéţ, s. 6. 51 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Přeloţili Ludmila Hamanová a Lenka Ouředníková. Praha : Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003. s. 15. 52 VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 6.; SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 9. 53 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Přeloţili Ludmila Hamanová a Lenka Ouředníková. Praha : Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003. s. 15.

19

ţivota, tedy odradit je od páchání další trestné činnosti.54 S mladistvými pachateli trestných činů se pracuje především v rámci programů zaměřených na mediaci.55 Kladné výsledky tohoto přístupu k mladistvým potvrzuje jedna z rozsáhlých studií provedená v USA, kdy z 3142 případů mladistvých pachatelů řešených v rámci mediace bylo 95% úspěšně uzavřeno, 79% obětí trestných činů, které s mladistvými pachateli uskutečnily pod vedením mediátora setkání, bylo s výsledkem mediace spokojeno, naproti tomu oběti, které absolvovaly klasické soudní řízení, byly spokojeny s jeho výsledkem jen v 57% případů. Studie dále ukázala, ţe setkání s pachatelem pomohlo drtivé většině obětí překonat strach z toho, ţe se opět stanou obětí trestného činu. Mediace měla dle studie vliv i na mladistvé pachatele. Ti z nich, kteří se s obětí setkali, nahradili vzniklou újmu v 81% případů, kdeţto ti mladiství, kteří se mediace nezúčastnili, nahradili škodu jen v 58% případů.56 3.3 Retributivní versus restorativní justice „Retributivní i restorativní teorie pracují se základní koncepcí, že spáchání trestného činu narušuje stav rovnováhy. Z tohoto předpokladu pro oba přístupy vyplývá, že poškozenému se má něčeho dostat a pachatel má něco dát, resp. je něco dlužen. Oba přístupy se rovněž shodují v tom, že je zapotřebí zachovat úměrný vztah mezi spáchaným jednáním a odpovědí na něj. Liší se však ve způsobu, jak k tomu dospět.“57 Zatímco retributivní teorie vidí cestu k dosaţení cíle trestního práva a trestání vůbec v tom, ţe pachateli trestného činu bude způsobena újma a bude nějakým způsobem omezen, restorativní justice věří, ţe lze nápravy vzniklé situace dosáhnout uznáním újmy a potřeb poškozeného a aktivní podporou pachatele k tomu, aby převzal sám za své protiprávní jednání odpovědnost, nahradil způsobenou škodu a snaţil se odstranit příčiny, které k jeho jednání vedly. 58

54

DIBLÍKOVÁ, Simona., PŘESLIČKOVÁ, Hana. Současné pojetí restorativní justice. Trestněprávní revue. 2006, č. 12, s. 378. 55 Mediace je v českém právu chápána jako alternativa k potrestání, tj. prostředek, který stojí vně systému trestního práva hmotného i procesního. Je to tedy specifická mimotrestní metoda řešení trestních věcí, jejíţ právní úpravu nalezneme v § 2 a násl. zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Probační a mediační sluţbě).; Srovnej KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 468 - 469. V zahraničí se pod pojmem mediace v restorativním smyslu rozumí proces komunikace mezi pachatelem a obětí. Tato komunikace je vedena mediátorem a jejím cílem je, aby si pachatel uvědomil co spáchal, důsledky svého činu a převzal odpovědnost za kompenzaci. Na straně oběti by mělo dojít ke sníţení (zbavení se) pocitu ohroţení. Programy mediačního typu jsou dvojího druhu. Realizují se v podobě odklonu od trestního stíhání nebo aţ v rámci uloţené sankce např. výkonu trestu odnětí svobody. Srovnej VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 9 - 10. 56 VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 9. 57 ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Přeloţili Ludmila Hamanová a Lenka Ouředníková. Praha : Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003. s. 39. 58 Tamtéţ. s. 39.

20

Oba přístupy prošly určitým vývojem, v současné době se ani jeden z nich nevyskytuje v čisté podobě a ačkoliv jejich východiska zůstávají odlišná, vzájemně se ovlivňují a doplňují a usilují tak o naplnění účelu trestní spravedlnosti.59 Domnívám se, ţe změna přístupu od striktní retributivní justice k justici restorativní je cesta, kterou by se měly moderní demokratické státy ubírat. Je to však cesta stále ještě plná překáţek, ať jiţ jde o zkostnatělé právní řády, které se jen velmi pomalu přizpůsobují vývoji ve společnosti, nebo nechuť laiků, především obětí, usnadňovat pachatelům jejich budoucí ţivot a plýtvat na různé programy penězi daňových poplatníků. V českém prostředí došlo k posunu především přijetím zákona o Probační a mediační sluţbě a rekodifikací trestního práva hmotného v podobě trestního zákoníku. V otázce moţnosti uplatnění restorativní justice u zvlášť závaţných trestných činů, jako jsou vraţda, znásilnění a další, jsem však skeptická. Myslím si, ţe narozdíl od západoevropských zemí, nejsou obyvatelé České republiky připraveni a ani ochotni v takovýchto případech vyuţívat prostředky restorativní justice. Oběti a především pozůstalí po obětech zvlášť závaţných zločinů touţí zejména po pomstě a tvrdém postihu pachatele. Náprava či kompenzace hrají dle mého názoru aţ vedlejší roli. V zahraničí, především v USA a západní Evropě je však mediace opravdu vyuţívána i při zvlášť závaţných trestných činech. Restorativní přístup v podobě mediace se uplatní v rámci výkonu trestu odnětí svobody tak, ţe je mediátorem zprostředkován kontakt mezi odsouzeným pachatelem a obětí. Předpokladem pro takovouto mediaci je zájem, souhlas a pocit bezpečí oběti. Mediátor musí být schopen zařídit, aby se oběť při setkání s odsouzeným necítila ohroţena, a aby neměla důvod k obavám z budoucího jednání pachatele. Mezi zúčastněnými dochází i k neverbální komunikaci a je na mediátorovi, aby rozpoznal i skrytou výhruţku. Mediace můţe být kdykoliv přerušena či skončena.60 Výsledkem setkání oběti a odsouzeného často bývá fakt, ţe si odsouzený uvědomí rozsah bezpráví, které vyvolal a odpovědnost z toho vyplývající, často následuje jeho snaha odčinit a napravit alespoň to, co je moţné.61 Jednou z evropských zemí, kde je restorativní justice, potaţmo mediace hojně vyuţívaná, je Belgie. Jiţ více neţ 10 let působí v belgických věznicích tzv. poradci pro restorativní justici, kteří mimo jiné vytváří podmínky pro uskutečnění mediace přímo ve

59

SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 6-7.; KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 468. 60 KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. s. 11.; VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 7. 61 VÁLKOVÁ, Helena., SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1, s. 7.

21

věznici. Mediace je zde prováděna i v případech zvlášť závaţných trestných činů a to i metodou face to face (osobní setkání oběti nebo pozůstalých po zavraţděné oběti a pachatele). Mediaci je zaloţena na principu dobrovolnosti a velmi často ji vyhledávají právě pachatelé. Kristel Buntix, belgická kriminoloţka a mediátorka však upozorňuje, ţe u pachatelů můţe být iniciování mediace i pouhým účelovým kalkulem, který má vést k dosaţení podmíněného propuštění s dohledem. Na druhou stranu je podle ní i takto iniciovaná mediace přínosem, neboť hlavní účel mediace - setkání oběti a odsouzeného a jejich vzájemná komunikace, je naplněn.62

62

DIBLÍKOVÁ, Simona., PŘESLIČKOVÁ, Hana. Současné pojetí restorativní justice. Trestněprávní revue. 2006, č. 12, s. 378 - 379.

22

4 Alternativní tresty Dříve, neţ se budu věnovat alternativním trestům, které obsahuje české trestní právo, je třeba se chvíli zastavit u trestu odnětí svobody. Tato krátká zastávka umoţní porovnání trestu odnětí svobody jako ultima ratio, jeho dopadu na pachatele a společnost s tresty alternativními. Bude tak moţno lépe zhodnotit pozitiva a negativa obou forem trestních sankcí. 4.1 Trest odnětí svobody Trest odnětí svobody je sice trestní sankcí historicky relativně novou, avšak své postavení dominantního trestu v systému trestů začal získávat poměrně záhy. Ukládání tohoto trestu se v průběhu 19. století a především ve 20. století stalo snad aţ masově rozšířeným. Tato skutečnost s sebou však přinesla i negativní jevy, jako je permanentní přeplněnost věznic, z toho vyplývají absence nápravného působení trestu, zatíţení státní pokladny a další.63 „Trest odnětí svobody představuje univerzální druh trestu64, protože je možné ho uložit za každý trestný čin, a to jak přečin, tak i zločin a kterémukoliv dospělému pachateli. Zároveň je druhem trestu nejpřísnějším, proto zákon předpokládá, že bude ukládán pouze v případě, že mírnějšími druhy trestu nespojenými s odnětím svobody nelze dosáhnout účelu trestu.“65 Trest odnětí svobody se vyskytuje v trestním zákoníku ve dvou formách. Jednak jako trest pravidelný, jednak jako trest výjimečný, kterým se rozumí trest ve výměře nad dvacet aţ do třiceti let odnětí svobody a trest odnětí svobody na doţivotí.66 Pravidelný trest odnětí svobody se dále dělí na tři typy trestů, a sice nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.67 Nepodmíněný trest odnětí svobody představuje podstatný zásah do práv a svobod člověka, je bezpochyby útokem na jeho osobnost, který je ovšem opodstatněný ve vztahu k trestnému činu, který pachatel spáchal a k naplnění účelu trestu. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody je upraven v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody) a je pro odsouzeného spojen s celou řadou povinností, jako je například povinnost dodrţovat stanovený reţim a

63

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. s. 109. 64 Srovnej NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8, s. 14 - 15. 65 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník: komentář I. § 1 - 139. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 647. 66 § 54 trestního zákoníku. 67 § 52 odst. 2 trestního zákoníku.

23

pořádek, plnit pracovní povinnosti, řídit se pokyny příslušníků Vězeňské sluţby a jiné.68 Mezi neţádoucí efekty výkonu trestu odnětí svobody patří zejména negativní vliv prostředí věznice na osobnost pachatele, vzájemná demoralizace vězňů, kontakt s drogami, sociální stigmatizace, vytrţení z rodinného prostředí, přerušení pracovních vztahů a aktivit, problémy spojené s uplatněním se ve společnosti po propuštění na svobodu a další.69 Domnívám se, ţe přes veškerá negativa má u nás nepodmíněný trest odnětí svobody v systému trestů své pevné místo, existují totiţ trestné činy a jejich pachatelé u nichţ naplnění účelu trestu a trestání nelze dosáhnout jinak, neţli uloţením právě nepodmíněného trestu odnětí svobody. 4.2 Alternativní sankce Alternativní řešení trestních věcí v České republice není otázkou pouze systému trestního práva, nýbrţ k němu dochází i vně tohoto systému. Dle odborné literatury tedy trestně právní alternativy dělíme na:70 1) trestněprávní alternativy v rámci systému platného trestního práva a) hmotného: alternativy k potrestání - upuštění od potrestání, upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence a podmíněné upuštění od potrestání s dohledem,71 alternativní tresty - viz. níţe kapitola 4.2.1. b) procesního: odklony - podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání.72 2) trestněprávní alternativy mimo systém platného trestního práva mediace - obecně k mediaci viz. kapitola 3.2.1. 4.2.1 Alternativní tresty Celospolečensky jednotnou definici pojmu alternativní trest bychom hledali jen stěţí. Většina autorů se ovšem shoduje, ţe se jedná o tresty, které nejsou spojené s odnětím svobody a přitom jsou schopné naplnit účel trestu.73 Za zdařilý pokus o definici

68

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník: komentář I. § 1 – 139. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 648. KARABEC, Zdeněk. Krátkodobé tresty – jeden z problémů českého vězeňství. Trestní právo. 2000, č. 4, s. 7.; ČERNÍKOVÁ, V. a kol. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2008, s. 115. 70 Blíţe KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 236 - 237.; KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 468-469. 71 § 46 - § 48 trestního zákoníku. 72 § 307 a násl. zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád). 73 Srovnej JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 356.; KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 468-469.; SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 274-275. 69

24

alternativních trestů, je dle mého názoru moţno povaţovat tu, kterou obsahuje Směrnice k alternativám k trestu odnětí svobody. „Alternativou se rozumí volba trestu nespojeného s odnětím svobody, kterou je soudce oprávněn učinit, ukládá-li ji pachateli, který by jinak byl odsouzen k trestu odnětí svobody.74 Abychom mohli sankci povaţovat za alternativní trest, nesmí tato zahrnovat ţádnou ztrátu osobní svobody, či být pouze jakýmsi zmírněním nebo vylepšením trestu odnětí svobody. Dále musí být v pachatelových silách dodrţet trestem stanovené podmínky, v rozporu s tím je uloţení například peněţitého trestu ve výši, která zjevně přesahuje pachatelovi reálné moţnosti.75 Alternativní trest samozřejmě není vhodným trestem pro kaţdého, je na uváţení soudu, zda pro naplnění účelu trestu postačí trest s menší intenzitou újmy pachatele. Dojde-li soudce k závěru, ţe tomu tak je, měl by v souladu se zásadou ekonomie trestní hrozby76 uloţit trest, který vzhledem k osobě pachatele povede k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot.77 Nepřiměřeně tvrdý trest působí spíše kontraproduktivně, demoralizuje pachatele, kdy on i společnost takovýto trest vnímají jako nespravedlivý.78 4.2.2 Alternativní tresty v právním řádu České republiky V předlistopadovém období u nás byla pouze malá snaha o nalezení alternativ k trestu odnětí svobody, který byl chápán jako univerzální opatření a sankce za porušení trestněprávních norem. Nová společenská situace spojená s událostmi listopadu 1989 s sebou přinesla snahu o reformu systému trestů a ochranných opatření. Polistopadové trestněprávní reformní snaţení si za hlavní cíle zvolilo zlepšení podmínek výkonu trestu odnětí svobody, zavedení probační činnosti do českého práva a především vytvoření dostatečně obsáhlého katalogu alternativních trestů.79 Postupnou novelizací trestního práva se naplnění vytčených cílů alespoň částečně dařilo. Nezbytnou součástí zavedení alternativních trestů do právního řádu a jejich následného uţívání v praxi je podle mého názoru akceptace těchto trestů veřejností a chuť trestních soudců tyto tresty ukládat, neboť pokud by tomu tak nebylo, byly by alternativní tresty jen pouhým katalogem, který k řešení negativ spojených s četným ukládáním trestů odnětí svobody nepřispívá.

74

Směrnici vypracovalo oddělení OSN pro prevenci zločinnosti a trestní justici ve Vídni v návaznosti na sedmý kongres OSN o prevenci zločinnosti a zacházení s pachateli (Milán 1985). Blíţe NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8, s. 7 - 8.; KARABEC, Zdeněk. Krátkodobé tresty - jeden z problémů českého vězeňství. Trestní právo. 2000, č. 4, s. 9. 75 KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C. H. Beck, 2005. s. 214.; NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 – 8, s. 8. 76 Ekonomie trestní hrozby znamená, ţe k dosaţení účelu trestu má být uţita jen nezbytná míra trestní represe, blíţe SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 274. 77 Blíţe NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8, s. 14.; Srovnej § 55 odst. 2 trestního zákoníku. 78 SOTOLÁŘ, A., PÚRY, F., ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 274. 79 NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8, s. 12 - 13.

25

Jedním z cílů nové kodifikace trestního zákoníku České republiky je změna celkové filosofie ukládání trestněprávních sankcí. Tohoto cíle má být dosaţeno novým uspořádáním hierarchie sankcí, v níţ by byl trest odnětí svobody chápán jako ultima ratio a bylo by posíleno postavení alternativních sankcí tak, aby jejich ukládání vedlo k zajištění pozitivní motivace pachatele a bylo projevem individuálního přístupu k řešení trestních věcí a k osobnosti pachatele.80 Domnívám se, ţe k posílení postavení alternativních sankcí nedošlo ani tak novým uspořádáním hierarchie sankcí, jako spíše zavedením dvou nových druhů alternativních trestů do právního řádu České republiky, a to trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. 4.2.3 Alternativní tresty de lege lata Alternativními tresty jsou všechny pravidelné tresty mimo trest odnětí svobody. Platné trestní právo v České republice obsahuje tyto alternativní tresty k trestu odnětí svobody:81 -

domácí vězení,

-

obecně prospěšné práce,

-

propadnutí majetku,

-

peněţitý trest,

-

propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

-

zákaz činnosti,

-

zákaz pobytu,

-

zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,

-

ztráta čestných titulů nebo vyznamenání,

-

ztráta vojenské hodnosti,

-

vyhoštění,

-

podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,

-

podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Alternativní tresty můţeme dále dělit na tresty, jejichţ součástí je dohled a na tresty

dohledem nedoprovázené. Tresty zahrnující dohled jsou podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, domácí vězení a trest obecně prospěšných prací. Druhou skupinu, tedy tresty nezahrnující dohled, pak tvoří všechny zbývající sankce.82 Naplnění účelu trestu napomáhají přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti ukládané spolu s některými alternativními tresty, je to například povinnost podrobit se

80

Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku. § 52 trestního zákoníku. 82 NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8, s. 15 -16. 81

26

programu sociálního výcviku, povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, povinnost zdrţet se poţívání alkoholických nápojů a další.83 Tato opatření mají odsouzenému pomoci vést řádný ţivot a chovat se v souladu s právními normami. Nedílnou součástí výroku o uloţení některých alternativních trestů bývá stanovení náhradního trestu pro případ zmaření výkonu alternativního trestu. Náhradním trestem je trest odnětí svobody.84 Katalogy trestních sankcí, které jsou alternativou k trestu odnětí svobody se stále rozšiřují, stejně tak se uloţení těchto trestů stává četnější. Zájem státu na vyuţívání alternativních trestů je pochopitelný. Ukládání trestu odnětí svobody s sebou nese dosti negativ (blíţe kapitola 4.1), přičemţ jedním z nich je jeho ekonomická náročnost. Pokud sečteme vysoké náklady spojené s provozem věznic a fakt, ţe odsouzený k trestu odnětí svobody přestává být nástupem do výkonu trestu ekonomicky aktivní, vyjde nám, ţe alternativní tresty jsou prostě pro stát levnější. Domnívám se, ţe není pochyb o opodstatněnosti zachování trestu odnětí svobody pro určité případy a typy pachatelů, ale stejně tak nepochybné jsou klady, které s sebou přináší zavedení alternativních trestů k trestu odnětí svobody. Zamezení vlivu vězeňského prostředí na pachatele, nepřetrhání sociálních vazeb k okolí a zachování ekonomické aktivity jsou jen některé z nich.

83 84

§ 48 odst. 4 trestního zákoníku. § 61 a § 69 trestního zákoníku.

27

5 Domácí vězení Domácí vězení je nepřesně označováno řadou odborných publikací a článků85 za zcela nový institut českého trestního práva. Tento trest obsahoval jiţ zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů platný a účinný na našem území do roku 1950. § 246 výše zmíněného zákona upravoval domácí vězení tak, ţe: „Vězením domácím zavazuje se odsouzenec, že se pod nižádnou záminkou z domu nevzdálí pod trestem, že by ostatní čas vězení přestáti musil ve věznici veřejné.“ Odsouzený se buď zavázal slibem, ţe se bude zdrţovat doma, nebo mu byla před obydlí postavena stráţ.86 Navazující právní úprava, zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, tuto sankci ze systému trestů však zcela vypustila. Trest domácího vězení v dnešní podobě se do sankčního systému vrací díky rekodifikaci trestního práva hmotného, jako jedno z ustanovení nového trestního zákoníku. Lze jej povaţovat za projev příklonu k restorativní justici a snahu o rozšíření katalogu alternativních trestů k trestu odnětí svobody, čímţ se zároveň rozšiřuje prostor pro soudní individualizaci trestu. S touto sankcí se totiţ nepojí některá negativa, která jsou spojena s nepodmíněným trestem odnětí svobody, především nedochází k zpřetrhání sociálních, rodinných a pracovních vztahů a k negativnímu vlivu vězeňského prostředí na odsouzeného pachatele. Zároveň je však třeba mít na paměti, ţe se jedná o trest, který je svým zařazením v systému trestů i svou povahou druhý nejpřísnější. Omezení práv a svobod pachatele je při uloţení tohoto trestu stále značné. 5.1 Domácí vězení de lege lata 5.1.1 Předpoklady pro uložení trestu domácího vězení a doba jeho trvání § 60 odstavec 1 trestního zákoníku: (1) Soud může uložit trest domácího vězení až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže a) vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a b) pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese. Na prvním místě je třeba zdůraznit, ţe výše uvedenou právní úpravou stanovené podmínky, za nichţ lze uloţit trest domácího vězení, musí být splněny kumulativně. Trest 85

Srovnej JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 373.; KUČERA, Pavel., KINCL, Michael. Ztratí trest domácího vězení smysl? Trestní právo. 2010, č. 4, s. 3. 86 Srovnej § 246 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

28

domácího vězení lze tak uloţit pouze pachateli přečinu87, který dá písemný slib, ţe se v soudem stanovené době bude zdrţovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Poskytnutí či neposkytnutí slibu pachatelem vyjadřuje jeho hodnotící postoj k trestu domácího vězení. Negativní stanovisko pachatele má za následek neuloţení trestu domácího vězení, neboť slib je neopomenutelným předpokladem uloţení tohoto trestu. Další podmínkou je, ţe uloţení trestu domácího vězení postačí k naplnění účelu trestu vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele. Dle § 39 odst. 2 trestního zákoníku určuje povahu a závaţnost přečinu zejména význam přečinem porušeného nebo ohroţeného zájmu, který je chráněn trestním zákoníkem, způsob provedení přečinu a závaţnost jeho následků, okolnosti za kterých byl přečin spáchán a míra zavinění pachatele. Soud je při rozhodování o uloţení trestu domácího vězení dále povinen zkoumat osobu pachatele a jeho poměry, musí se zabývat způsobem jeho dosavadního ţivota, osobními, rodinnými, majetkovými a jinými poměry a moţností jeho nápravy. Soud přihlédne zejména ke snaze pachatele nahradit způsobenou škodu či jinak odčinit jiné škodlivé následky přečinu.88 Shledá-li soud, ţe postačí uloţení trestu domácího vězení, a to popř. i vedle jiného trestu, můţe v souladu s § 60 odst. 4

trestního zákoníku pachateli uloţit na dobu výkonu trestu

přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 trestního zákoníku.89 Tato omezení a povinnosti mají pachatele vést k tomu, aby vedl řádný ţivot a nepáchal další trestnou činnost. Poslední věta § 60 odst. 4 trestního zákoníku umoţňuje soudu uloţit pachateli ještě jednu povinnost, a to, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V případě trestu domácího vězení je pravděpodobnost, ţe pachatel škodu, kterou způsobil, skutečně nahradí několikanásobně vyšší, neţli u pachatele, který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neboť odsouzený k trestu domácího vězení zůstává ve většině případů ekonomicky aktivní a má tedy prostředky pro náhradu škody. Je třeba zmínit, ţe povinnost nahradit škodu je pachateli uloţena toliko pouze na dobu výkonu trestu domácího vězení. Zahraniční zkušenosti ukazují, ţe výběr „správných kandidátů“ na uloţení trestu domácího vězení je pro úspěch tohoto trestu zcela klíčový. Podle § 60 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku soudy v České republice disponují poměrně velkou volností při výběru

87

§ 14 odst.2 trestního zákoníku stanoví, ţe přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. 88 Srovnej § 39 odst. 1 trestního zákoníku. 89 Srovnej § 60 odst. 4 a § 48 odst. 4 trestního zákoníku.

29

osob vhodných k uloţení domácího vězení.90 Aţ po uplynutí několika let bude moţno vyhodnotit, jakým typům pachatelů ukládají soudy tento trest nejčetněji. Maximální doba na kterou lze trest domácího vězení uloţit jsou dvě léta, tuto dobu nelze překročit. Ve srovnání s úpravou jiných evropských zemí je tato doba poměrně dlouhá. V zahraničí je tento druh trestu moţno uloţit většinou řádově jen v měsících.91 Při představě, ţe bude pachateli uloţen trest při horní hranici, například na 22 měsíců, vyvstává otázka, zda bude tento pachatel natolik duševně silný a odolný, ţe tlak, který bezesporu domácí vězení představuje, ustojí a trest domácího vězení vykoná bez nutnosti náhradního trestu (náhradní trest viz. níţe). Minimální doba trvání domácího vězení trestním zákoníkem stanovena není. V souladu se zákonem by tak byl i trest ve výměře např. 10 dnů. Domnívám se však, ţe takto krátký trest by nenaplňoval svůj účel a postrádal by smysl.92 Domácí vězení je druhým nejpřísnějším trestem v systému trestů a musí být jako takové odsouzeným pociťováno. 5.1.2 Podstata trestu domácího vězení § 60 odstavec 3 trestního zákoníku: Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných

bohoslužeb

nebo náboženských

shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Toto ustanovení můţeme povaţovat za samotný obsah trestu domácího vězení. Trest tedy spočívá v povinnosti pachatele zdrţovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin. Projevem zásady soudní individualizace trestu93 je moţnost soudu vymezit čas, po který se má pachatel zdrţovat v určeném obydlí, odlišně od znění zákonné úpravy tak, aby odpovídal individualitě kaţdého případu. Soud je povinen zohlednit pracovní povinnosti a vytíţení odsouzeného, jeho zdravotní stav a případně také povinnosti dle § 48 odst. 4 trestního zákoníku, které mu v rozhodnutí uloţil. Tato soudní 90

HOŘÁK, Jaromír. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s. 11. KRÁL, Vladimír. Domácí vězení - další alternativní trest? Trestněprávní revue. 2007, č. 8. s. 236. 92 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník: komentář I. § 1 – 139. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 715. 93 Soudní individualizace trestu je uloţení takového trestu, který odpovídá, z pohledu druhu trestu i z pohledu výměry trestu zvláštnostem případu, osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, jeho dosavadnímu způsobu ţivota a moţnostem jeho napravení. Srovnej JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 396. 91

30

individualizace trestu je velmi podstatným elementem úspěšného vykonání trestu domácího vězení. Soudce však musí mít na paměti, ţe ačkoliv je mu dána jistá volnost v tom jak podmínky upravit, zůstává domácí vězení především trestem. Otázkou zůstává, zda je moţno uloţit trest domácího vězení i s přísnějšími podmínkami neţli stanoví zákonná úprava. Například pokud by odsouzený pracoval od 7:30 do 16:00 hodin, proč by mu měly být dány čtyři hodiny času volně k dispozici?94 V určeném obydlí se totiţ musí zdrţovat aţ od 20:00 hodin. Ještě výrazněji se tato otázka projeví ve vztahu k odsouzenému, který ztratí práci. Odsouzený má v takovém případě k dispozici 15 hodin volného času a můţe je trávit zcela dle svého uváţení. Myslím si, ţe v takovou chvíli přestává trest domácího vězení plnit jakoukoli represivní i výchovnou funkci. Zpřísnění zákonné úpravy, by však podle docentky Kalvodové bylo v rozporu se zásadou zákonnosti.95 Určité vodítko v této otázce by mohla poskytnout judikatura, které se jistě dříve či později dočkáme. Diskutabilní je rovněţ otázka umoţnění návštěvy bohosluţeb a náboţenských shromáţdění. Nestanou se všichni odsouzení „novými věřícími“, jen aby mohli několik hodin během víkendu strávit mimo obydlí? Nejedná se o diskriminaci ve vztahu k ateistům?96 Jednoznačně lze říci, ţe orgány činné v trestním řízení a stejně tak Probační a mediační sluţba nemají prostředky, jak zjistit, zda se odsouzený opravdu zúčastnil církevního obřadu. Na druhou stranu při zamezení moţnosti návštěvy bohosluţby nebo náboţenského shromáţdění, by se v otázce víry jednalo o přísnější trest neţ je trest nepodmíněného odnětí svobody, kde je moţnost účasti odsouzených na bohosluţbách zaručena.97 5.1.3 Náhradní trest odnětí svobody § 61 trestního zákoníku: 1) Ukládá-li soud trest domácího vězení, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. 2) Zmařením trestu domácího vězení se rozumí nedodržení jeho podmínek stanovených v § 60 odst. 3 až 5; v takovém případě soud rozhodne výkonu celého náhradního tretu odnětí svobody a zároveň stanoví i způsob jeho výkonu.

94

KREJČIŘÍKOVÁ, Kateřina. Nový trest (trestní opatření) domácího vězení. Státní zastupitelství. 2009, č. 10, s. 14. Blíţe KALVODOVÁ, V. Domácí vězení- jedna z moţných alternativ odnětí svobody? In Dny veřejného práva - 2007 - Days of public law. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 680. 96 HRUŠÁKOVÁ, Milana., ŢATECKÁ, Eva., PŘEPECHALOVÁ, Kateřina. Zamyšlení nad trestem domácího vězení v novém trestním zákoníku. In Milníky práva v stredoeurópskom priestore - 2009 II. část. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, 2009. s. 878. 97 Srovnej § 20 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 95

31

Odstavec 1 citovaného ustanovení stanoví soudci povinnost uloţit spolu s trestem domácího vězení, pro případ kdy by byl výkon trestu domácího vězení zmařen, náhradní trest odnětí svobody. Náhradní trest je tedy nedílnou součástí výroku trestního soudu o uloţení trestu domácího vězení. Zákonem stanovená nejvyšší moţná výměra náhradního trestu odnětí svobody činí jeden rok. Názory na takto pevně stanovenou nejvyšší moţnou výměru jsou různé, osobně se přikláním k názoru, ţe tato výměra je příliš nízká. Trest domácího vězení lze uloţit za celou škálu trestných činů a to i úmyslných, za něţ trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let (např. ublíţení na zdraví98). Je-li takovému pachateli uloţen trest domácího vězení při horní hranici výměry trestu, není pro něj hrozba jednoho roku ve vězení dostatečně motivačním prvkem k tomu, aby vedl řádný ţivot a neporušil podmínky výkonu trestu. Přitom srovnáme-li výše zmíněnou výměru náhradního trestu s peněţitým trestem99, který by měl dle své podstaty a zařazení v systematice trestů představovat pro pachatele méně intenzivní újmu a omezení, zjistíme, ţe nový trestní zákoník stanoví v případě peněţitého trestu náhradní trest odnětí svobody ve výměře aţ na čtyři roky.100 Odstavec dva výše citovaného ustanovení vymezuje zmaření trestu domácího vězení tak, ţe odkazuje na § 60 odst. 3 aţ 5 trestního zákoníku, kdy tato ustanovení určují blíţe podmínky trestu domácího vězení. Pojem zmaření trestu domácího vězení nelze proto chápat úzce pouze ve smyslu § 60 odst. 3 trestního zákoníku, nýbrţ v širším smyslu. Zmařením tedy bude nejen nezdrţování se v určeném čase ve stanoveném obydlí, ale i neplnění uloţených přiměřených omezení a přiměřených povinností či výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe (viz. níţe). O výkonu celého náhradního trestu odnětí svobody rozhodne předseda senátu, ten zároveň určí i způsob jeho výkonu. Jiţ vykonaná část trestu domácího vězení se tak nezapočítává na náhradní trest odnětí svobody. V případě dohnaném do krajnosti, je tedy moţné při porušení podmínek trestu domácího vězení, ke kterému došlo poslední den trestu, rozhodnout, ţe je pachatel povinen vykonat celý náhradní trest odnětí svobody. 5.1.4 Uložení domácího vězení a výkon trestu Trest domácího vězení ukládá soud rozsudkem, dle § 314e odst. 2 písm. b) trestního řádu můţe soud uloţit tuto sankci ve výměře do jednoho roku i trestním příkazem. Soud ke svému rozhodnutí o uloţení trestu domácího vězení potřebuje velmi dobře znát osobu a poměry pachatele. Tyto informace získává především od pachatele

98

Blíţe § 146 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. § 68 a § 69 trestního zákoníku. 100 Srovnej ŠČERBA, Filip. Právní úprava nových alternativních trestů. Bulletin advokacie. 2009, č. 10, s. 86. 99

32

samotného, pravdivost těchto informací či dokreslení poměrů pachatele můţe soud zjistit zapojením Probační a mediační sluţby ještě před samotným rozhodnutím. Úředník probační a mediační sluţby je oprávněn na ţádost soudu provést předběţné šetření (blíţe v kapitole 5.4). Na tomto místě je třeba uvaţovat nad vhodností moţnosti uloţit trest domácího vězení také trestním příkazem. Smyslem trestního příkazu je urychlení celého trestního řízení, domnívám se, ţe tato rychlost můţe být na škodu zjišťování relevantních informací pro rozhodnutí, zda trest domácího vězení uloţit či ne. Moţnost probačního úředníka podat ucelenou zprávu o osobě a poměrech pachatele se vzhledem k poţadavku rychlosti práce sniţuje, toto můţe vést soud k rozhodnutí o uloţení krátkodobého trestu odnětí svobody namísto domácího vězení.101 Takto můţe být mařen záměr nového trestního zákoníku, kterým je zvýšit počet uloţených alternativních trestů a přistupovat k trestu odnětí svobody jako k „ultima ratio“.102 Trest domácího vězení lze podle trestního zákoníku uloţit vedle jiného trestu, vyjma nepodmíněného trestu odnětí svobody, coţ samo o sobě vyplývá ze skutečnosti, ţe se tyto tresty vzájemně vylučují. Domácí vězení však není rovněţ moţno uloţit vedle trestu obecně prospěšných prací, toto pro mne však odůvodnění postrádá. Dle mého názoru výkonu trestu obecně prospěšných prací vedle výkonu trestu domácího vězení nic nebrání. Jako samostatný trest lze trest domácího vězení uloţit za splnění předpokladů uvedených v § 60 odst. 2 trestního zákoníku, tedy jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba. Procesně právní rámec výkonu trestu domácího vězení je obsaţen v ustanoveních § 334a aţ § 334g trestního řádu. § 334a trestního řádu: 1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému nařízení výkonu tohoto trestu, v kterém určí a) počátek výkonu tohoto trestu a b) místo výkonu tohoto trestu. 2)Počátek výkonu domácího vězení stanoví předseda senátu tak, aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.

101

Srovnej KUČERA, Pavel., KINCL, Michael. Ztratí trest domácího vězení smysl? Trestní právo. 2010, č. 4, s. 3.; NAVRÁTILOVÁ, Jana. Trest domácího vězení. In O novém trestním zákoníku. Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právní dny. Praha : Leges, s.r.o., 2009. s. 67. 102 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku.

33

3) Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený zaměstnán, přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy do zaměstnání. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, ţe ačkoliv je v § 60 odst. 3 trestního zákoníku stanoveno, ţe povinností odsouzeného je zdrţovat se v obydlí v určitou dobu, teprve v nařízení výkonu trestu domácího vězení specifikuje předseda senátu místo, kde se má odsouzený skutečně zdrţovat, přihlédne zejména k osobním a rodinným poměrům a k místu výkonu zaměstnání. Dle mého názoru s určením počátku výkonu trestu nemusí předseda senátu nikterak vyčkávat. V době telefonů a jiných moderních technologií, lze spoustu záleţitostí obstarat i bez osobní účasti odsouzeného. V současné době nejdiskutovanějším tématem ve vztahu k trestu domácího vězení je bezesporu kontrola jeho výkonu. Dle § 334b trestního řádu kontrolu této sankce zajišťuje Probační a mediační sluţba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému. Bohuţel zavedení elektronického kontrolního systému je zdá se prozatím hudba budoucnosti (podrobněji v kapitole 5.3), a tak výkon trestu domácího vězení kontrolují pouze úředníci Probační a mediační sluţby (podrobněji v kapitole 5.4). Jejich řady byly sice posíleny, ale materiální a do jisté míry i personální zázemí není dostačující. Podrobněji je kontrola výkonu trestu upravena ve vyhlášce č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení. Vyhláška upravuje například povinnost odsouzeného k součinnosti při kontrolách, dále pak povinnosti Probační a mediační sluţby, jako jsou poučovací povinnost, povinnost vést dokumentaci, povinnost informovat soud o porušení podmínek výkonu trestu odsouzeným pachatelem a další.103 Následky nedodrţování podmínek výkonu trestu jsou upraveny v § 334c trestního řádu. Trestní řád zároveň umoţňuje i odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení (§ 334d trestního řádu). Určení konkrétních podmínek výkonu trestu nemusí být definitivní, na základě návrhu odsouzeného, státního zástupce, probačního úředníka nebo i bez návrhu rozhodne předseda senátu z důleţitých důvodů o změně takových podmínek výkonu trestu, jako jsou místo výkonu, doba kdy se má odsouzený zdrţovat v obydlí a přiměřená omezení a povinnosti odsouzeného. Přitom je zákonem zakázáno odsouzenému měnit podmínky výkonu trestu v jeho neprospěch.104 § 334e trestního řádu pamatuje i na změnu trestu domácího vězení v případě, ţe by byl odsouzený vykázán ze společného obydlí. Podrobné úpravy se dostalo i moţnosti upuštění od výkonu trestu domácího vězení (§ 334g trestního 103 104

Srovnej vyhláška č. 456/2009, o kontrole výkonu trestu domácího vězení. Srovnej § 334e trestního řádu.

34

řádu) a rovněţ tak nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody (§ 334g trestního řádu). 5.2 Domácí vězení a mladiství pachatelé Domácí vězení představuje nový druh trestní sankce i pro mladistvé pachatele. V rámci § 24 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe se domácí vězení zařadilo mezi trestní opatření, která lze mladistvému pachateli uloţit. Samotný zákon o soudnictví ve věcech mládeţe neobsahuje speciální úpravu této sankce. Pro mladistvé pachatele platí proto v souladu s § 1 odst. 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe úprava obecná, kterou obsahuje jednak trestní zákoník a jednak trestní řád (viz. výše). Mladistvému pachateli soud pro mládeţ uloţí trestní opatření domácího vězení ve výměře aţ na dvě léta za spáchané provinění, pokud by bylo dospělým pachatelem spácháno jako přečin.105 Obsah tohoto trestního opatření a ani podmínky jeho výkonu se tedy nijak neliší od trestu domácího vězení, který je ukládán dospělým pachatelům. Zřejmě právě u této věkové kategorie pachatelů bude častěji neţli u pachatelů dospělých vyuţíván institut zakotvený v § 334e trestního řádu, neboť jsou to právě mladiství u kterých často dochází ke změně osobních, rodinných a školních poměrů. Změnou trestního opatření domácího vězení můţe soud pro mládeţ pruţně na tyto nové poměry reagovat a napomoci tak k řádnému výkonu trestního opatření.106 Jedním ze základů novodobého trestního práva je odlišný přístup k mladistvým pachatelům neţli k pachatelům dospělým. Rozumový a mravní vývoj mladistvého pachatele není velmi často ještě zcela ukončen, na mladistvého pachatele působí zcela jiné společenské tlaky neţli na dospělého a v některých případech není zcela schopen odhadnout či vnímat veškeré následky svých činů, provinění nevyjímaje. Z tohoto důvodu obsahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe ustanovení, která jsou právě zaměřena na výchovně preventivní působení na mladistvé pachatele. Soud pro mládeţ, který je taktéţ potvrzením potřeby jiného zacházení s mladistvými pachateli, nesmí při ukládání trestního opatření domácího vězení, především vzhledem k neexistující speciální úpravě, opomenout aplikovat ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, která mu blíţe napoví, zda je toto opatření vhodným následkem provinění mladistvého. Takovým ustanovením je především § 3 odst. 2 a 3, které stanoví pouţití trestního opatření jako „ultima ratio“ a nutnost přihlédnout k osobnosti pachatele, k jeho věku, rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, k osobním, rodinným a sociálním poměrům. § 9 zákona o soudnictví ve 105

KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 639 - 641. 106 Tamtéţ s. 639 - 641.

35

věcech mládeţe obsahuje vymezení účelu opatření, tímto účelem je především vytvoření takových podmínek, které napomohou k sociálnímu a duševnímu rozvoji mladistvého, ochrání ho před škodlivými vlivy a v neposlední řadě budou předcházet dalšímu páchání provinění.107 Uloţení trestního opatření domácího vězení by tak nemělo vést k omezení volnočasových aktivit mladistvého (účast v zájmových krouţcích, sportovních klubech aj.), které se podílejí na formování osobnosti pachatele.108 Ačkoliv se to na první pohled nezdá, domácí vězení nemusí být pro mladistvého pachatele vhodným trestním opatřením. Můţe dojít ke zvýšení napětí mezi mladistvým a rodiči, kteří se ho pokusí disciplinovat více neţ je nezbytné. Mladiství mohou také z důvodu domácího vězení přijít o přátele a jiné sociální vazby. Není totiţ výjimkou, ţe mladistvý uloţené trestní opatření před okolím a širší rodinou tají, okolí pak jeho nenadálou neúčast na trávení volného času chápe jako nezdvořilost či nezájem o jejich osobu a s mladistvým ukončí kontakt. Domácí vězení má tak u mladistvého, který má obavy ze stigmatizace, stejné následky jako odsouzení k nepodmíněnému odnětí svobody, ztrátu přátel.109 Nesporným kladem domácího vězení i v takovém případě však zůstává fakt, ţe mladistvý není vystaven vlivům vězeňského prostředí a nadále můţe navštěvovat vzdělávací zařízení v místě bydliště. Domnívám se, ţe pokud je trestní opatření domácího vězení uloţeno vhodnému mladistvému pachateli, můţe mu velice napomoci v cestě za řádným ţivotem. V důsledku omezení, která jsou s domácím vězením spojena, je mladistvému pachateli nastolen určitý řád, zvykne si na pravidelný denní reţim a plnění povinností. Domácí vězení jiţ ze své podstaty vylučuje, aby mladistvý ve večerních hodinách navštěvoval restaurační či jiná zařízení, poţíval alkohol a jiné návykové látky. Pokud se mladistvý aktivně zapojí do výchovných programů, jsou mu ukázány cesty, jak se vypořádat s obtíţemi kaţdodenního ţivota i jak trávit volný čas. Myslím si, ţe domácí vězení představuje stejně jako u dospělých pachatelů pro mladistvého především šanci. Jiná situace však nastane, pokud bude toto opatření uloţeno nevhodnému pachateli. Například v disfunkční rodině absentující jakoukoli výchovnou aktivitu, najde mladistvý jen stěţí oporu a motivaci k řádnému výkonu trestního opatření a k vedení řádného ţivota. Z toho vyplývá, ţe domácí vězení nelze v ţádném případě povaţovat za vhodné opatření pro všechny mladistvé pachatele, důleţitou roli tak při ukládání tohoto opatření hraje posouzení rodinného prostředí Probační a mediační sluţbou.

107

Srovnej § 3 odst. 2 a 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe; § 9 téhoţ zákona. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník: komentář I. § 1 - 139. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 714 - 715. 109 Srovnej HOŘÁK, Jaromír. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s. 10. 108

36

5.2.1 Pachatelé ve věku blízkém věku mladistvých § 60 odst. 5 trestního zákoníku Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Trestní zákoník v ţádném ze svých ustanovení nevymezuje, kdo to vlastně pachatel ve věku blízkém věku mladistvých je. V praxi se jedná o pachatele ve věku do 20 maximálně 21 let. § 60 odst. 5 trestního zákoníku tedy umoţňuje této kategorii pachatelů uloţit vedle trestu domácího vězení výchovná opatření. Výčet výchovných opatření a podmínky jejich ukládání obsahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe.110 Zákonodárce výše citovaným ustanovením chce zajistit účinnější působení na pachatele, které by ho formovalo k vedení řádného ţivota. 5.3 Elektronický monitoring odsouzeného k trestu domácího vězení Technika je nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví lidské činnosti, vyuţití technických zařízení dnes představuje neohraničené moţnosti. A bylo to právě technické zařízení - elektronický monitorovací systém, které dalo vzniknout domácímu vězení, tak jak ho známe dnes. „V roce 1964 vyvinul harvardský psycholog Ralph Schwizgebel první monitorovací zařízení, kdy toto zařízení umožňovalo monitorovat mladistvé pachatele v určených oblastech, kde byly umístěny zesilovací stanice.“111 Jiţ o 20 let později v 80. letech minulého století byl elektronický monitorovací systém uveden do praxe, průkopníkem se staly USA. Záhy se tento nový způsob dohledu rozšířil do Evropy, kde jej začaly uţívat země jako Velká Británie či Švédsko. Elektronický kontrolní systém můţe mít více podob. Nejčastěji uţívané technické zařízení se skládá z vysílače v podobě plastového náramku umístěného na noze odsouzeného, který je propojený s řídící jednotkou v bytě odsouzeného. Řídící jednotka přijímá signál z vysílače a pomocí telefonní linky jej předává kontrolnímu středisku, které průběh sledování eviduje prostřednictvím počítačů. O přerušení signálu je kontrolní středisko okamţitě informováno řídící jednotkou, pakliţe se jedná o povolené vzdálení se z obydlí, je tato informace pouze evidována, pokud však je signál přerušen a odsouzený se má přitom zdrţovat doma, musí

110

Blíţe § 15 a násl. zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. HRUŠÁKOVÁ, Milana., ŢATECKÁ, Eva., PŘEPECHALOVÁ, Kateřina. Zamyšlení nad trestem domácího vězení v novém trestním zákoníku. In Milníky práva v stredoeurópskom priestore - 2009 II. část. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, 2009. s. 873. 111

37

kontrolní středisko vzniklou situaci řešit, neboť by se mohlo jednat o porušení podmínek domácího vězení. S odsouzeným se snaţí navázat telefonní kontakt a do jeho obydlí zašle pracovníka. Došlo-li skutečně k porušení podmínky domácího vězení, informuje kontrolní středisko neprodleně soud, který rozhodne o výkonu náhradního trestu. Druhou formou elektronického monitoringu je satelitní sledování pachatele. Odsouzený má rovněţ vysílač a jeho pohyb je prostřednictvím satelitní sítě celý den sledován. Tato forma klade větší nároky na personální obsazení kontrolního střediska, umoţňuje však sledovat i dodrţování zákazu vstupu a pobytu na určitých místech, například hernách.112 V souladu s § 334b trestního řádu má u nás být kontrola výkonu trestu domácího vězení zajišťována Probační a mediační sluţbou ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému. Česká republika se tedy rozhodla nenakoupit drahé monitorovací zařízení, ale má v úmyslu svěřit dohled nad výkonem trestu soukromému provozovateli elektronického kontrolního systému. Bohuţel v důsledku zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky v loňském roce, nebyl do dnešního dne takovýto provozovatel vybrán a vzhledem k politické a ekonomické situaci nelze změnu tohoto stavu v nejbliţší době očekávat. Vláda přesto předpokládá zavedení elektronického kontrolního systému v průběhu roku 2011.113 Nejednotným se tak jeví prohlášení náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela, který tvrdí, ţe vzhledem k počtu odsouzených není naléhavá potřeba elektronický kontrolní systém zavést.114 Tímto se dle mého názoru dostáváme do začarovaného kruhu, kdy dokud nebude fungovat elektronický kontrolní systém, soudci nebudou trest domácího vězení ukládat a ministerstvo zase nezavede elektronický monitoring, dokud nebude opodstatněný mnoţstvím uloţených trestů. Postoj ministerstva nepovaţuji za šťastný a doufám, ţe v nejbliţší moţné době bude vyhlášeno nové zadávací řízení veřejné zakázky na poskytovatele sluţby elektronického monitoringu, neboť kontrolu výkonu trestu domácího vězení, bez uţití elektronického kontrolního systému povaţuji za nedostatečnou. Elektronický monitoring představuje, stejně jako trest odnětí svobody, určitý zásah do základních práv a svobod odsouzeného, jedná se především o omezení osobní svobody a zásah do soukromí odsouzeného i jeho rodiny. Nepřesahuje tak celodenní sledování pachatele ústavně právní rámec trestu a nejsou porušena práva zakotvená v Čl. 10 odst. 2 a Čl. 7 odst. 2 Listiny? Kaţdý trest je určitou formou postihu, která omezuje práva 112

KRÁL, Vladimír. Domácí vězení - další alternativní trest? Trestněprávní revue. 2007, č. 8. s. 237. Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-13-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 114 Domácích vězňů bylo jen 113 za rok. Náramky prý nejsou nutné. iDNES [online]. [cit. 2011-27-02]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domacich-veznu-bylo-jen-113-za-rok-naramky-pry-nejsou-nutne-pmg/domaci.asp?c=A110120_113829_domaci_jw 113

38

odsouzeného, domácí vězení není výjimkou. Tato sankce je však všeobecně povaţována za přiměřený zásah ve smyslu Čl. 4 Listiny. Narušení soukromí a rodinného ţivota do značné míry kompenzuje fakt, ţe odsouzený je ponechán v rodinném prostředí, zůstává ekonomicky aktivní a můţe se podílet na výchově dětí.115 S výše nastíněnou otázkou souvisí i udělení souhlasu s uloţením domácího vězení zletilých členů domácnosti odsouzeného.116 Myslím si, ţe v tomto ohledu nebylo nutné se odchýlit od právní úpravy ostatních států EU, neboť tyto ve většině případů takovýto souhlas vyţadují. Domnívám se, ţe souhlas zletilých členů domácnosti je nejen vyjádřením jejich kladného přístupu k tomuto trestu, ale mohl by napomoci větší zainteresovanosti těchto osob na výkonu trestu odsouzeného. 5.4 Postavení a úloha probační služby ve vztahu k trestu domácího vězení Probací rozumíme „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů“.117 Probace je prováděna jako účelná kombinace tří prvků: kontroly, pomoci a poradenství. Činností Probační a mediační sluţby se dosahuje zvýšené účinnosti trestních sankcí a vyváţeného poměru mezi represí a prevencí.118 S činností Probační a mediační sluţby se setkáváme jednak ve fázi ukládání trestu domácího vězení a jednak následně při jeho výkonu. 5.4.1 Předběžné šetření Předběţné šetření je činnost, kterou provádí úředník Probační a mediační sluţby před rozhodnutím soudu o uloţení trestu. Tato činnost spočívá zejména v zjištění důleţitých okolností pro uloţení tohoto trestu a neobejde se bez souhlasu obviněného. Předmětem zkoumání jsou aktuální bytové a sociální poměry obviněného, postoj obviněného k jeho trestné činnosti, jeho zájem odčinit negativní důsledky svého jednání a

115

KRATOCHVÍL, Vladimír. Ústavní rozměr koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. In Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Brno : Masarykova univerzita, 2000. s. 154.; KALVODOVÁ, V. Domácí vězení - jedna z moţných alternativ odnětí svobody? In Dny veřejného práva - 2007 - Days of public law. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 681 - 682. 116 Srovnej HRUŠÁKOVÁ, Milana., ŢATECKÁ, Eva., PŘEPECHALOVÁ, Kateřina. Zamyšlení nad trestem domácího vězení v novém trestním zákoníku. In Milníky práva v stredoeurópskom priestore – 2009 II. část. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, 2009. s. 877 - 878. 117 § 2 zákona o Probační a mediační sluţbě. 118 ŢATECKÁ, E. Postavení a úkoly Probační a mediační služby. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2007. s. 21.

39

další okolnosti, které mohou mít vliv na případné uloţení trestu domácího vězení.119 Výsledkem šetření je podrobná zpráva, která slouţí soudu k objektivnímu posouzení osoby a poměrům pachatele. Tento podklad pro soudní rozhodnutí je velmi důleţitý, neboť pouze uloţení trestu vhodnému pachateli povede k jeho řádnému výkonu a tím naplnění účelu sankce. 5.4.2 Kontrola výkonu trestu domácího vězení Úředník Probační a mediační sluţby provádí kontrolu výkonu trestu formou namátkových kontrol, tzn. osobně navštíví odsouzeného v jeho obydlí v době, kdy má tento povinnost se v obydlí zdrţovat. Odsouzený je povinen umoţnit probačnímu úředníkovi vstup do místa výkonu trestu.120 Namátkové kontroly jsou doplňovány povinností odsouzeného účastnit se konzultací s úředníkem Probační a mediační sluţby na středisku Probační a mediační sluţby. Snahou probačního úředníka je odsouzenému pomoci při řešení problémů, poskytnout mu odborné poradenství a přimět ho k vedení řádného ţivota. Pokud v rámci kontroly probační úředník zjistí, ţe odsouzený nedodrţuje podmínky uloţené mu soudem nebo vyplývající z trestního zákoníku, je povinen toto ihned oznámit soudu, který rozhodne o výkonu náhradního trestu odnětí svobody.121 Nezavedení elektronického kontrolního systému má silně neţádoucí efekt, kdy veškerá kontrola výkonu trestu domácího vězení leţí na bedrech Probační a mediační sluţby. Primárním posláním Probační a mediační sluţby však v ţádném případě není dělat „dozorce“. Myslím si, ţe tato nevhodná situace poškozuje nově zavedený institut domácího vězení víc, neţ cokoliv jiného. V očích veřejnosti klesá důvěra v něj a soudci odmítají domácí vězení pro nemoţnost jeho nepřetrţité kontroly ukládat. Naplnění cíle nové trestní úpravy tak dostává trhliny.

6 Domácí vězení v EU Na starém kontinentu nepatří trest domácího vězení k ţádným novinkám. Tuto sankci vyuţívá v rámci svého trestního práva celá řada zemí EU. Mezi průkopníky řadíme Vekou Británii, která trest domácího vězení zavedla jíţ v roce 1991122, další země vyuţívající tuto sankci jsou například Španělsko, Portugalsko, Belgie, Nizozemí, Itálie, 119

Činnost Probační a mediační sluţby v rámci zajištění a zabezpečení výkonu trestu domácího vězení (TDV) a následně i v propojení s elektronickým kontrolním systémem (EKS). Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-13-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=5272&d=310183 120 Srovnej § 334b trestního řádu. 121 Domácí vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. [cit. 2011 13-02]. Dostupný z: https://www.pms cr.cz/trest-domaciho-vezeni-2/ 122 HOŘÁK, Jaromír. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s. 8.

40

Švédsko, Slovensko, Rakousko, Polsko a nově tedy i Česká republika. Pro bliţší rozbor a srovnání s českou právní úpravou jsem si vybrala pouze některé z nich. „Srovnání trestního práva a trestní politiky jednotlivých evropských zemí není jednoduché, není-li téměř nemožné. Každá země má svůj vlastní trestněprávní kontext, který souvisí se sociálně-ekonomickou a politickou situací a zároveň historií dané země. V této souvislosti je důležité mít na paměti, že některá řešení a přístupy, které jsou úspěšně přijímány v jedné zemi, mohou být v jiné zemi s odlišnou sociálně-politickou a ekonomickou strukturou naprosto nepřijatelné a nepoužitelné. Poněkud odlišná je situace v oblasti zahraničních systémů trestních sankcí. Na rozdíl od ostatních oblastí trestního práva a trestního procesu zde shledáváme jejich menší odlišnost a můžeme zde nalézt mnoho podobných znaků.“123 6.1 Rakousko a trest domácího vězení Na prvním místě jsem si pro bliţší rozbor vybrala Rakousko, neboť zavedlo plnohodnotně trest domácího vězení do svého trestního práva teprve nedávno, a tak spolu s Českou republikou patří k „nejmladším uţivatelům“ tohoto trestu. Ačkoliv jsou obě právní úpravy téměř stejně staré, rozdíly mezi nimi jsou více neţ znatelné. Rakousko se stejně jako ostatní evropské země potýkalo na přelomu tisíciletí s přeplněností věznic a nadměrným ukládáním trestů odnětí svobody. 6.1.1 Zkušební provoz V roce 2006 se Rakousko na neutěšený stav své trestní politiky rozhodlo reagovat a vyhláškou umoţnilo v některých soudních obvodech zavedení elektronického sledování při podmíněném propuštění za současného nařízení probační pomoci a povinností. Podmíněně propuštěný pachatel obdrţel vysílač (náramek umístěný na noze), tento vysílač byl propojen se satelitem, a tak bylo moţno sledovat pohyb pachatele. Do tohoto pilotního projektu bylo vybráno 20 pachatelů, kteří se dopustili zejména majetkové a násilné trestné činnosti. Aby se osoba mohla výše zmíněného projektu zúčastnit, muselo se jednat o podmíněně propuštěného pachatele, který má vlastní ubytování, pracuje či studuje a udělil souhlas s elektronickým sledováním, popř. udělily tento souhlas i plnoleté osoby, pokud s ním ţijí v jedné domácnosti. Vyhláška dále stanovila maximální délku pro elektronické sledování při podmíněném propuštění, a sice šest měsíců. Probační úředníci měli i v rakouském pilotním projektu svou nezastupitelnou úlohu, jednak prováděli předběţné šetření a získávali souhlas odsouzeného, a dále také zhotovovali a kontrolovali týdenní

123

VAN KALMTHOUT, Anton. Realizace alternativních trestů, některé zkušenosti západoevropských zemí. Právní rozhledy. Přeloţila Ouředníčková Lenka. 1997, č. 12, s. 620.

41

plán propuštěného. Týdenní plán určuje konkrétní hodiny, ve kterých musí být pachatel doma, v zaměstnání nebo se musí účastnit probačních programů. Monitorovací satelitní zařízení mělo v rámci projektu technické problémy, a tak kdyţ v roce 2008 začala druhá fáze zkušebního provozu, zvolilo Rakousko raději sledování prostřednictvím telefonní linky. Odsouzený má opět náramek na noze, tento je však napojený na telefonní přístroj v obydlí a na pracovišti. Ve druhé fázi projektu se uţití elektronického monitoringu rozšířilo. Nově ho bylo moţno pouţít i místo uloţení krátkodobého trestu odnětí svobody do šesti měsíců resp. devíti měsíců u prvopachatelů. Této fáze zkušebního provozu se zúčastnilo 36 osob, přičemţ podmínky pro jejich výběr zůstaly stejné. U čtyř osob ze zmíněných 36 byl elektronický dohled ukončen a došlo k přijetí odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody, přičemţ jeden odsouzený nedodrţel týdenní plán, ve dvou případech odsouzený porušil zákaz konzumace alkoholu a drog a jeden odsouzený elektronický monitoring dobrovolně ukončil. Obecně vnímali odsouzení elektronické sledování pozitivně, vnímali je jako příleţitost.124 6.1.2 Rakouská úprava de lege lata Domácí vězení se v rámci pilotního projektu popsaného výše osvědčilo, a tak jej Rakousko novelou č. 64/2010 zavedlo do svého právního řádu na trvalo, přičemţ tato novela nabyla účinnosti 1. září 2010. Domácí vězení je v Rakousku jednou z forem výkonu trestu odnětí svobody a jeho úpravu tak nalezneme především v zákoně č. 144/196 Strafvollzugsgesetz125 (dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody) a v prováděcím předpise k tomuto zákonu vyhlášce ministerstva spravedlnosti č. 279/2010126 (dále jen vyhláška č. 279/2010). Podle § 156b zákona o výkonu trestu odnětí svobody spočívá výkon trestu v podobě elektronicky monitorovaného domácího vězení v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v určeném obydlí, povinnosti vykonávat vhodné zaměstnání (pod pojmem zaměstnání chápeme zejména výdělečnou činnost, vzdělávání se, péči o děti, obecně prospěšné práce, nebo srovnatelnou činnost slouţící znovu začlenění se pachatele do společnosti) a povinnosti vést řádný ţivot. Odsouzený musí být neustále monitorován elektronickým sledovacím zařízením, které je tvořeno vysílačem v podobě plastového náramku připevněného k tělu odsouzeného a přijímačem v podobě stacionární stanice nainstalované v obydlí odsouzeného. Tato stacionární stanice sbírá data o přítomnosti a nepřítomnosti

124

KREJČIŘÍKOVÁ, Kateřina. Nový trest (trestní opatření) domácího vězení. Státní zastupitelství. 2009, č. 10, s. 17-20. Srovnej Zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Dostupný z: http://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage= Bundesnormen&Gesetzesnummer=10002135 126 Vyhláška č. 279/2010. Dostupný z: http://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=BgblAuth&Dokumentnummer =BGBLA_2010_II_279 125

42

odsouzeného a porovnává je s rozvrhem dne (viz. níţe). Pokud zjistí odchylku, neprodleně zasílá zprávu sledovací centrále, taková odchylka je prověřena a pokud byly porušeny podmínky výkonu trestu odnětí svobody v domácím vězení, přistoupí ředitel příslušné věznice k nutným zásahům. Náklady na elektronické sledování nenese pouze stát, také odsouzený je povinen platit příspěvek, výše příspěvku je 22 Euro za den. Příspěvek je splatný zpětně do 5. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který je placen.127 Od příspěvku jsou osvobozeni pachatelé, kteří by v důsledku jeho placení nebyli schopni zajistit výţivu sobě nebo osobám, ke kterým jsou výţivou povinni. Předpoklady pro uloţení domácího vězení jsou v rakouské úpravě podrobněji specifikovány neţli v té české. Zatímco u nás má soudce poměrně „volnou ruku“ komu trest uloţí, neboť trestní zákoník stanoví, ţe jej můţe uloţit pachateli přečinu pokud vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, ţe postačí uloţení tohoto trestu128, v Rakousku lze tento trest uloţit pouze pachateli, kterému byl uloţen trest odnětí svobody ve výměře maximálně 12 měsíců jedná se tedy o tzv. front-end systém nebo pachateli, který jiţ ve výkonu trestu odnětí svobody je a zbývá mu odpykat maximálně 12 měsíců tedy tzv. back-end systém. Pachatel musí disponovat vhodným obydlím, které se nachází na území Rakouska, dále musí vykonávat vhodné zaměstnání, pobírat příjem, kterým je schopný pokrýt své ţivotní náklady a mít zdravotní a úrazové pojištění. Nezbytným předpokladem pro uloţení výkonu trestu formou domácího vězení je písemný souhlas osob, které sdílí s pachatelem společnou domácnost. Zároveň s povolením výkonu trestu ve formě domácího vězení jsou odsouzenému uloţeny podmínky výkonu trestu, výše příspěvku na náklady elektronického sledování a místo kam se můţe obracet v případě potřeby poradenství. Podmínky výkonu trestu jsou pachateli stanoveny individuálně a mají ho vést k vedení řádného ţivota a tím slouţit k naplnění účelu trestu. Jedná se především o určení místa výkonu trestu, doby po kterou je pachatel povinen se zdrţovat v obydlí a stanovení druhu, místa a času výkonu zaměstnání, přičemţ je pachatel povinen vykonávat zaměstnání v rozsahu minimálně 38 a půl hodiny týdně, dále pak stanovení času k obstarání nutných věcí a k vyuţití lékařské či terapeutické péče. Pachatel je dále povinen ohlásit změny, které mohou vést ke změně stanovení podmínek. Pachatel musí rovněţ poskytovat všestrannou součinnost při výkonu trestu odnětí svobody v domácím vězení, být neustále dostupný na mobilním telefonu a podrobit se zákazu vstupu na určitá místa. Velkou odlišností je tzv. „dohledový profil“ v rámci

127

Srovnej vyhláška č. 279/2010. Dostupný z: http://www.ris.bka.gv.at/Dokument.wxe?Abfrage=BgblAuth&Dokumentn ummer=BGBLA_2010_II_279 128 Srovnej § 60 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku.

43

něhoţ jsou zohledněny všechny pachateli stanovené podmínky a je mu připraven rozvrh dne. Rozvrh dne pro pachatele vytváří odborní pracovníci věznice a obsahuje konkrétní časové a místní určení kaţdé hodiny ze dne, které musí pachatel bezpodmínečně dodrţovat. O uloţení výkonu trestu formou domácího vězení rozhoduje na návrh odsouzeného věznice, ve které si odsouzený odpykává trest. Návrh můţe podat i odsouzený, který k výkonu trestu ještě nenastoupil, v takovém případě o návrhu rozhoduje věznice, do které by býval nastoupil, pokud by o jeho návrhu nebylo rozhodnuto kladně. Je jistě zajímavé, ţe o domácím vězení například na rozdíl od naší úpravy nerozhoduje soud, ten má v Rakousko pouze moţnost na základě § 266 zákona č. 631/1975 Strafprozeßordnung129 (dále jen trestní řád Rakouska) v rozsudku ve výroku o trestu stanovit, ţe pro konkrétního pachatele nepřichází výkon trestu ve formě elektronicky sledovaného domácího vězení v úvahu, protoţe se domnívá, ţe by takovýto výkon trestu nedostačoval k zabránění pachateli v páchání další trestné činnosti. Proti tomuto výroku se můţe pachatel odvolat. Tato odlišnost je dle mého názoru dána tím, ţe v Rakousku se jedná o rozhodnutí věznice o formě výkonu trestu jiţ stanoveného soudem, kdeţto u nás je domácí vězení trestem a jako o takovém o něm musí rozhodovat soud. Porušení podmínek domácího vězení má za následek nastoupení pachatele k výkonu trestu odnětí svobody. Takovým porušením můţe být například porušení rozvrhu dne závaţným způsobem, nebo pakliţe byl pachatel jiţ formálně napomínán i méně závaţné porušení. Do věznice musí nastoupit i pachatel, který je déle něţ jeden měsíc v prodlení s placením příspěvku na náklady elektronického sledování, přitom opětovné povolení domácího vězení nepřichází v úvahu dříve, neţ bude celý dluh uhrazen. Odpadne-li některý z předpokladů pro povolení výkonu trestu ve formě domácího vězení, či nechce-li jiţ odsouzený v domácím vězení zůstat, následuje rovněţ výkon trestu ve věznici, stejně tak v případě důvodného podezření, ţe se pachatel dopustil úmyslné trestné činnosti v průběhu elektronicky sledovaného domácího vězení nebo vyhýbá-li se odsouzený výkonu trestu. Zde naopak povaţuji českou právní úpravu za zdařilejší, neboť definování zmaření výkonu trestu tak, ţe se jedná o porušení podmínek stanovených pachateli v § 60 odst.3 aţ 5 trestního zákoníku130 mi přijde dostatečně výstiţné a přesné. V souladu s trestním řádem Rakouska je moţno uloţit domácí vězení jako formu výkonu vazby. Tuto moţnost nepovaţuji pro Českou republiku za přínosnou. 129

Trestní řád Rakouska. Dostupný z: http://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&Gesetze snummer=10002326 130

Srovnej § 61 trestního zákoníku.

44

Rakousko se úkolu zavést do právního řádu domácí vězení ujalo dle mého názoru poněkud lépe neţli Česká republika, vyzdvihla bych především pilotní projekt, který Rakousku přinesl nejen postřehy vězňů, úředníků probační sluţby a další zkušenosti, ale například i ukázal na nevhodnost satelitního monitoringu. Za vhodné rovněţ povaţuji vyţadovaní písemného souhlasu osob sdílejících s pachatelem společnou domácnost jako jeden z předpokladů pro uloţení domácího vězení. Obecně lze říci, ţe rakouská právní úprava má větší šance na úspěch z důvodů své připravenosti a to materiální, technické i personální. 6.2 Polsko V Polsku se stejně jako u většiny států nejedná o samostatný trest, ale o způsob výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy výkon tohoto trestu je situován do obydlí odsouzeného za nepřetrţitého elektronického monitoringu. Polsko se vydalo cestou pouze dočasného zavedení domácího vězení, přičemţ lze předpokládat, ţe po skončení zkušební doby bude celý projekt vyhodnocen, upraven a aţ poté zaveden trvale do právního řádu. Úpravu domácího vězení obsahuje Ustawa z dnia 7 września 2007 r. o wykonywaniu kary pozbawienia wolności poza zakładem karnym w systemie dozoru elektronicznego131 (dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru), tento zákon nabyl účinnosti dne 1. září 2009 a jeho účinnost skončí ke dni 31. srpna 2014. Domácí vězení v Polsku má obdobný obsah jako v jiných státech EU. Podle Čl. 2 odst. 2 výše zmíněného zákona je odsouzený povinen dodrţovat povinnosti uloţené mu soudem, odsouzený je povinen zdrţovat se v místě bydliště nebo na jiném určeném místě, ve stanovenou dobu, dále je povinen vyhýbat se zakázaným místům a dodrţovat zákaz přiblíţení k určité osobě, je-li mu to soudem stanoveno. Domácí vězení je moţno uloţit pachateli odsouzenému k trestu odnětí svobody nepřesahující jeden rok, má-li tento pachatel trvalé bydliště a postačuje-li tato forma výkonu trestu k dosaţení cílů trestu, nehrozí-li opětovné páchání trestné činnosti a nevyţadují-li jiné okolnosti vykonání trestu ve věznici. Na rozdíl od české právní úpravy je nutným předpokladem pro uloţení domácího vězení souhlas zletilých osob, které s pachatelem bydlí, s takovým výkonem trestu. Domácí vězení nebude uloţeno, pokud obydlí pachatele není technicky způsobilé k instalaci sledovacích zařízení. Domácí vězení lze uloţit i pachateli, který je ve výkonu

131

Srovnej zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru. Dostupný z: http://isip.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20071911366

45

trestu odnětí svobody, v takovém případě se ze zákona zkoumá i pachatelovo chování během pobytu ve věznici. Je-li domácí vězení uloţeno, je v souladu s Čl. 8 a Čl. 10 zákona o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru odsouzený povinen zdrţovat se v místě trvalého pobytu nebo na jiném určeném místě po celý den, mimo nejvýše 12 hodin, které má vyuţít zejména k práci, návštěvě náboţenských bohosluţeb, vzdělávání se, ke sportovaní, kulturnímu vyţití, setkání s advokátem, návštěvě přátel nebo příbuzných, lékařskému ošetření či nákupům. Odsouzený je dále povinen komunikovat s probačními úředníky a poskytovat jim všestrannou součinnost, spočívající zejména v umoţnění vstupu do obydlí. O vysílač který má pachatel na svém těle i o elektronické zařízení nainstalované v jeho obydlí je pachatel povinen se starat a chránit je před ztrátou či zničením. Vedle výše uvedených povinností můţe soud uloţit omezení a povinnosti uvedené v Čl. 72 Ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r. - Kodeks karny (dále jen trestní zákoník Polska).132 Zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru obsahuje podrobnou úpravu elektronického monitoringu pachatele. Technické zařízení tvoří náramek umístěný na noze či ruce odsouzeného, který slouţí jako vysílač, stacionární přijímač nainstalovaný v bytě pachatele, přenosný přijímač a monitorovací centrála umístěná v příslušné věznici. Polská právní úprava domácího vězení je poměrně obsáhlá a podrobná, přesto přehledná a dle mého názoru zdařilá. Myslím si, ţe jsme se mohli v nejednom od Polska inspirovat, ať uţ se jedná o souhlas spolubydlících zletilých osob s výkonem trestu, o dočasnost zkušebního projektu nebo o dostatečnou materiálně-technickou připravenost, jako nezbytný předpoklad elektronického monitoringu. Sama jsem zvědavá, jak se domácí vězení u našich severních sousedů osvědčí. Od 1. září 2009, tedy od zavedení domácího vězení, do 31. prosince 2010 byl tento způsob výkonu trestu uloţen v 578 případech, přičemţ domácí vězení nebylo zavedeno celostátně, ale pouze v oblasti varšavské, bialostocké, lubelské a krakowské. V následujících letech se předpokládá razantní navýšení počtu uloţených domácích vězení, neboť od 1. 1. 2011 je moţno tento institut vyuţít i v oblasti poznaňské, gdaňské a řesovské a od 1. 1. 2012 v oblasti katowické, lodcké a wroclavské.133

132

Srovnej § 72 trestního zákona Polska. Dostupný z: http://isip.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU19970880553 4 .tysiące skazanych skorzysta z dozoru elektronicznego. Gazeta Prawna [online]. [cit. 2011-26-02]. Dostupný z: http://prawo.gazetaprawna.pl/artykuly/475210,4_tysiace_skazanych_skorzysta_z_dozoru_elektronicznego.html 133

46

6.3 Slovensko Domnívám se, ţe srovnání české a slovenské úpravy je vţdy zajímavé, neboť nás se Slovenskem pojí společná minulost, ekonomická a politická spolupráce i podobný státoprávní vývoj. Slovensko zavedlo trest domácího vězení zákonem č. 300/2005 Z.z., trestný zákon134, který nabyl účinnosti 1. ledna 2006. Podle § 53 zmíněného zákona lze trest domácího vězení uloţit pachateli, který se dopustil přečinu, potud jsou obě úpravy shodné. Na Slovensku je však moţno uloţit trest domácího vězení ve výměře aţ na jeden rok, řadí se tak ke státům, ve kterých je tato sankce ukládána v řádech měsíců maximálně jednoho roku. Nutno podotknout, ţe těchto států je v Evropě většina. Maří-li odsouzený výkon trestu domácího vězení, následuje stejně jako v České republice trest odnětí svobody, jeho výše se však liší. Soud vypočítá náhradní trest podle následujícího klíče - dva dny nevykonaného trestu domácího vězení se přemění na jeden den trestu nepodmíněného odnětí svobody. Nemůţe tak na rozdíl od naší úpravy nastat situace, kdy například pouhý jeden den před vykonáním celého trestu domácího vězení, poruší-li odsouzený podmínky, rozhodne soud o náhradním trestu v délce aţ jeden rok. Domnívám se, ţe česká úprava působí v tomto ohledu na pachatele více odstrašujícím způsobem, hrozba trestu odnětí svobody na poměrně dlouhou dobu je aktuální po celou dobu výkonu trestu domácího vězení, naopak slovenská úprava můţe působit více pozitivně motivačně. Určení doby, po kterou je odsouzený povinen zdrţovat se v určeném obydlí je ponecháno zcela na uváţení soudu. Toto by uvítali i mnozí naši soudci, kteří sice mohou určit dobu po kterou se má pachatel zdrţovat v obydlí individuálně, otázkou však zůstává, zda mohou jít nad rámec devítihodinové právní úpravy, tedy trest zpřísnit. Výkon trestu domácího vězení je upraven v § 435 zákona č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok.135 Elektronický monitoring na Slovensku doposud nebyl zaveden, a tak stejně jako u nás kontroluje výkon tohoto trestu Probační a mediační sluţba. Trest domácího vězení se na Slovensku nezařadil mezi četně ukládané sankce. V prvním roce účinnosti zákona č. 300/2005 Z.z. bylo uloţeno pouze 11136 trestů domácího vězení, přičemţ v České republice bylo v průběhu roku 2010 uloţeno 132137 těchto trestů. Čeští soudci i přes počáteční obavy uloţili tedy v průběhu prvního roku účinnosti trestního 134

Zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákon. Dostupný z: http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/htm_zak/jaspiw_mini_zak_zobr az_clanok1.asp?kotva=k1&skupina=1 135 Zákon č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok. Dostupný z: http://jaspi.justice.gov.sk/jaspiw1/htm_zak/jaspiw_mini_zak_z obraz_clanok1.asp?kotva=k2&skupina=1 136 Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk[online]. [cit. 2011-15-02]. Dostupný z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-bezpecnost/clanek.phtml?id=1182009 137 Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=2 3&j=33&k=5266&d=310180

47

zákoníku více neţ desetinásobek trestů domácího vězení, neţ jejich slovenští kolegové. I v případě, ţe zohledníme počet obyvatel Slovenska a s tím spojený menší počet uloţených trestů, jedná se o markantní rozdíl. Na tomto místě je však třeba říci, ţe slovenští soudci se osmělují a rok od roku vyuţívají tuto alternativní sankci častěji. V roce 2007 uloţili 18 trestů domácího vězení, v roce 2008 28 trestů a v roce 2009 to bylo dokonce 51 trestů.138 Lze tedy předpokládat, ţe i v České republice bude tento trest ukládán čím dál tím častěji. Pevně věřím, ţe ani v jednom ze států se nestane trest domácího vězení mrtvým ustanovením, přestoţe obě země v současné době na zavedení elektronického monitoringu bohuţel nikterak nespěchají. 6.4 Itálie Detenzione domiciliare nebo-li domácí vězení zná italský právní řád jiţ od roku 2001. Úprava tohoto institutu je soustředěna především do čl. 47 trestního řádu Itálie (Ordinamento penitenziario)139, kde se mimo jiné stanoví, ţe odsouzený vykonává domácího vězení ve svém vlastním obydlí nebo popřípadě ve veřejném zdravotnickém nebo pečovatelském zařízení, pokud se jedná o osobu, která jiţ na počátku výkonu trestu nebo během jeho výkonu dosáhla věku sedmdesáti let. V Itálii je domácí vězení vyuţíváno jednak jako back-end systém, coţ znamená, ţe odsouzený poslední část nepodmíněného trestu odnětí svobody vykonává ve formě domácího vězení a jednak jako způsob výkonu krátkodobých trestů odnětí svobody. Itálie dále dělí předpoklady pro uloţení tohoto způsobu výkonu trestu do několika kategorií. Ve formě domácího vězení můţe být vykonán trest odnětí svobody nepřesahující 4 roky nebo zbytek vyššího trestu odnětí svobody jehoţ zbývající část nepřesahuje 4 roky, pokud je pachatelem: - těhotná ţena nebo matka dítěte mladšího deseti let, má-li ho ve své péči, - otec dítěte mladšího deseti let, pokud ho má výhradně ve své péči, - osoba ve zvlášť závaţném zdravotním stavu vyţadujícím soustavnou léčbu, - osoba starší šedesáti let, která je částečně či zcela nemohoucí, - osoba mladší dvaceti jedna let, pokud jsou pro takový výkon dány zdravotní, studijní, pracovní či rodinné důvody. Druhou kategorií pachatelů, kterým můţe být domácí vězení uloţeno, jsou recidivisté. Těmto lze domácí vězení uloţit, pokud zbývající část nepodmíněného trestu odnětí

138

Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk[online]. [cit. 2011-15-02]. Dostupný z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-bezpecnost/clanek.phtml?id=1182009; Počet odsúdených na prácu či domáce väzenie sa zvýšil o polovicu. TVNOVINY.sk [online]. [cit. 2011-15-02]. Dostupný z: http://tvnoviny.sk/spravy/domace/pocet-odsudenych-na-pracu-ci-domace-vazenie-sa-zvysil-o-polovicu.html 139 Trestní řád Itálie. Dostupný z: http://www.giustizia.it/giustizia/it/mg_15.wp?previsiousPage=mg_2_3_7&contentId=L EG49585

48

svobody nepřesahuje tři léta. Nepřesahuje-li trest odnětí svobody, nebo jeho zbývající část, dva roky, lze jej vykonat bez omezení, která jsou stanovena pro první kategorii. Do třetí skupiny tak italské právo řadí všechny pachatele trestných činů, pokud je pro ně uloţení domácího vězení vhodné, není zde nebezpečí, ţe pachatel bude pokračovat v trestné činnosti a uloţený trest odnětí svobody nepřesahuje dvě léta. Pokud odsouzený maří výkon domácího vězení, je potrestán ve smyslu čl. 385 trestního zákoníku trestem odnětí svobody. Jak je vidno, italská právní úprava myslí na ochranu pozitivních sociálních a rodinných vazeb a na ochranu nemohoucích a mladistvých. Institut domácího vězení má za výše zmíněných podmínek předejít ústavní péči u dětí, jejichţ rodiče spáchali trestný čin a šli by do vězení. Jistou podobnost s českou úpravou domácího vězení spatřuji v moţnosti italských soudů uloţit domácí vězení v případech trestů odnětí svobody nepřesahujících aţ 4 roky, přičemţ většina ostatních evropských států umoţňuje uloţit domácí vězení v případě trestu odnětí svobody ve výměře v řádech měsíců. Česká republika umoţňuje uloţit trest domácího vězení pachateli, který se dopustil přečinu. 6.5 Švédsko Švédsko řadíme k zemím, které mají propracovaný systém alternativních sankcí, přiklání se k restorativní justici a zaměřují se na práci s vězni. Domácí vězení se v tomto severském státě uţívá od roku 1999.140 Domácí vězení je zde způsobem výkonu trestu odnětí svobody a lze jej uloţit pachateli trestného činu odsouzenému k trestu odnětí svobody v délce maximálně šesti měsíců. Odsouzený je 24 hodin denně monitorován pomocí elektronického monitorovacího zařízení, které se jako v jiných zemích skládá z vysílače v podobě náramku umístěného na kotníku odsouzeného, přijímače a centrální monitorovací stanice. Vykonat trest odnětí svobody ve formě domácího vězení je odsouzenému umoţněno na jeho ţádost, pokud je zaručeno, ţe bude vykonávat určitou činnost. Odsouzený musí buďto chodit do práce, studovat nebo se podrobovat léčbě. Pachatel můţe opustit obydlí pouze v souladu s rozvrhem dne, který mu vytváří Orgán dohledu nad výkonem alternativních trestů. Úředník tohoto orgánu je rovněţ oprávněn navštěvovat odsouzeného v jeho obydlí a kontrolovat dodrţování podmínek domácího vězení. Kontroluje především jestli odsouzený dodrţuje zákaz konzumace alkoholu a jiných návykových látek, za tímto

140

Extended use of electronic tagging in Sweden. bra [online]. [cit. 2011-20-02]. Dostupné z: http://www.bra.se/extra/measurepoint/?module_instance=4&name=Extended+use+of+electronic+tagging+in+Sweden.pd f&url=%2Fdynamaster%2Ffile_archive%2F070314%2Fb95ba35bb28d09d97c41548ada2c24e8%2FInlaga%255fextende d%255ftagging.pdf

49

účelem je oprávněn odsouzenému odebrat vzorky moči či provést dechovou zkoušku.141 K uloţení domácího vězení je, stejně jako v jiných zemích, nutný nejen souhlas odsouzeného, ale i zletilých příslušníků jeho domácnosti.142 Domnívám se, ţe uvedený exkurz do zemí EU dokazuje, ţe trest domácího vězení je ţivotaschopnou alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nezbytností pro efektivitu tohoto trestu či způsobu výkonu trestu odnětí svobody však je propracovaný systém kontroly. Vzhledem k výše uvedenému se jako nejlepší varianta jeví kombinace elektronického monitoringu a činnosti Probační a mediační sluţby. Pouţití samotného elektronického monitoringu sice umoţňuje sledování odsouzeného 24 hodin denně a zaručuje tak řádný výkon trestu, zároveň však vede k odcizení od pachatele. Probační a mediační sluţba naproti tomu není schopna zajistit nepřetrţitou kontrolu výkonu trestu, umoţňuje však v rámci svých programů práci s pachatelem, jeho resocializaci a pomoc pachateli k vedení řádného ţivota.

141

The Swedish Prison and Probation Service 2008. Swedish Prison and Probation Service [online]. [cit. 2011-20-02]. Dostupné z: http://www.kriminalvarden.se/upload/Informationsmaterial/svardirekt_08_eng.pdf 142 HOŘÁK, Jaromír. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12, s. 8.

50

7 Domácí vězení v praxi Jiţ více neţ rok je trest domácího vězení jednou ze sankcí trestního práva České republiky. Roční praxe je příliš krátkou dobou k celkovému hodnocení tohoto nového institutu. Některé údaje, čísla a konkrétní příklady však mohou mít určitou vypovídací hodnotu. V roce 2010 trestní soudy uloţily 132 trestů domácího vězení, z tohoto jich bylo 113 nařízeno. 13 odsouzených trest úspěšně vykonalo, 7 jich porušilo podmínky a muselo nastoupit do výkonu náhradního trestu a 90 aktuálně trest domácího vězení vykonává..143 Trojice odsouzených se v průběhu výkonu trestu dopustila další trestné činnosti a byl jim uloţen další trest.144 Všeobecně se předpokládalo, ţe dojde k častějšímu ukládání trestu domácího vězení, toto očekávání však nebylo naplněno, dle mého názoru, z důvodů nezavedení elektronického kontrolního systému. Přesto číslo 132 uloţených trestů nepokládám za nízké a rovněţ porušení podmínek vzhledem k neexistence efektivní kontroly je dle mého názoru přijatelné. Přitom ještě v září loňského roku bylo uloţeno pouze necelých 50 trestů145. Lze proto důvodně očekávat, ţe soudci se osmělí a budou v tendenci častějšího ukládání tohoto alternativního trestu pokračovat. 7.1 Dotazníkové šetření Pro zhodnocení a navrţení změn právní úpravy trestu domácího vězení, není pouţití statistik dostačující, rozhodla jsem se proto za tímto účelem provést dotazníkové šetření. Se svými otázkami jsem se obrátila na všechny okresní soudy, všechna okresní státní zastupitelství a na 210 advokátů, kteří jsou zaměřeni na trestní právo a jsou ustanovování ex offo.146 Zajímalo mne, jak se jednotlivé skupiny právních odborníků k problematice domácího vězení staví a jaké s ní mají zkušenosti. Dále mne zajímalo, zda se závěry vyplývají z dotazníkového šetření budou shodovat nebo alespoň blíţit mým úvahám de lege ferenda uvedeným v závěru této práce. Jiţ na tomto místě mohu říci, ţe mne překvapil nemalý počet advokátů, kteří dotazník nevyplnili s odůvodněním, ţe o dané problematice nic neví.147

143

Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 144 Domácích vězňů bylo jen 113 za rok. Náramky prý nejsou nutné. iDNES [online]. [cit. 2011-27-02]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domacich-veznu-bylo-jen-113-za-rok-naramky-pry-nejsou-nutne-pmg/domaci.asp?c=A110120_113829_domaci_jw 145 Skoro padesát vězňů si v ČR odpykává domácí vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. Vydáno 13. 9. 2010[cit. 2011-28-02 ]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/aktuality/vse/ 146 Návratnost dotazníků nebyla nijak vysoká, přesto si myslím, ţe 44 soudců okresních soudů, 37 okresních státních zástupců a 39 advokátů tvoří dostačující vzorek vhodný k vyhodnocení. 147 Počet těchto advokátů přesáhl desítku a to návratnost dotazníku byla u advokátů opravdu nízká, je tedy otázkou kolik by jich bylo, kdyby odpověděli všichni z dotázaných. Dotazník jsem zasílala pouze advokátům, kteří mají v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou uvedeno zaměření - trestní právo a jsou ustanovování ex offo.

51

7.1.1 Jednotlivé cíle dotazníkového šetření V prvé části dotazníku148 jsem se zaměřila na zjištění, zda cílové skupiny povaţují zavedení trestu domácího vězení do systému trestů České republiky za vhodné, jak kvalitní se jim zdá úprava této sankce a které skupině pachatelů by ji především ukládali. V rámci následujících otázek mne zajímal názor odborníků na výši výměry trestu a výši výměry náhradního trestu, neboť obé lze, ve srovnání se zahraničními právními úpravami, povaţovat za vysoké. Jedním z méně zdařilých ustanovení trestního zákoníku je, dle mého názoru, ta část § 60 odst. 3, která říká, ţe nestanoví-li soud v rozsudku jinak, je odsouzený povinen zdrţovat se v obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20:00 hodin do 05:00 hodin. Další dvě z otázek tedy směřovaly ke zhodnocení tohoto časového vymezení povinnosti odsouzeného zdrţovat se v obydlí. Myslím si, ţe otázka domácího vězení a mladistvých není jednoznačná, zajímal mne proto názor právníků na vhodnost tohoto opatření pro mladistvé pachatele. V únoru 2010 provedla společnost Aspectio a.s. výzkum pod názvem „Postoj občanů k trestu domácího vězení“149, kde se mimo jiné občanů našeho státu ptala na největší klady a zápory domácího vězení. Stejné otázky jsem tedy poloţila respondentům mého dotazníku a zajímalo mne srovnání názorů laiků a odborníků. Při studiu zahraničních právních úprav mne zaujalo uţití domácího vězení ve formě back-end systému, snaţila jsem se proto v rámci poslední otázky zjistit, jaký postoj zaujímají cílové skupiny k tomuto systému a k moţnosti jeho vyuţití v České republice. 7.1.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření Všechny skupiny respondentů povaţují zavedení trestu domácího vězení do českého právního řádu za vhodné. Tento výsledek není překvapující a já se s názorem většiny respondentů ztotoţňuji. Zajímavostí je, ţe například ţádný ze soudců nepovaţuje trest domácího vězení za velmi nevhodný. Doufejme tedy, ţe po zajištění elektronického kontrolního systému budou soudci tuto sankci ukládat častěji neţ doposud.

148

Vzor dotazníku tvoří přílohu č. 1 této práce. Domácí vězení. Postoj občanů k trestu domácího vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-26-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 149

52

13 64

Soudci

23 0

8

Velice potřebné Vhodné Zbytečné Velmi nevhodné

84

Státní zástupci

5 3

23 56

Advokáti

13 8

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

(%)

Graf č. 1: Vhodnost zavedení trestu domácího vězení do českého právního řádu

Ačkoliv napříč skupinami povaţují dotázaní trest domácího vězení za vhodný, jeho úpravu jako zdařilou vnímá jen malá část z nich. Problematická se zdá současná právní úprava trestu domácího vězení 65% dotázaných okresních státních zástupců. Podobný názor sdílí většina advokátů (59%), u této skupiny si dokonce 8% respondentů myslí, ţe úprava je zcela chybná. S tímto zjištěním nesouhlasím, osobně povaţuji právní úpravu trestu domácího vězení za zdařilou a aţ na dílčí změny (viz. kapitola 8) bych koncept tohoto trestu zachovala. 2 41

Soudci

52 5

3

Bezchybná Téměř bez vad Problematická Zcela chybná

32

Státní zástupci

65 0

8 25

Advokáti

59 8

0

10

20

30

40

50

60

70

(%)

Graf č. 2: Současná právní úprava trestu domácího vězení je?

Velmi mne zajímalo, co by odborníci na současné právní úpravě změnili, samozřejmě za předpokladu, ţe se jim nelíbí. Další otázka byla tedy otázkou otevřenou, poskytující dostatečný prostor pro vyjádření. Bohuţel, i kdyţ většina respondentů 53

nepovaţuje současnou právní úpravu trestu domácího vězení za zdařilo, téměř nikdo z nich nepojal tuto otázku správně. Respondenti nejčastěji uváděli nedostatečný systém kontroly s ohledem na chybějící elektronický kontrolní systém, coţ není návrhem na změnu znění zákona, ale poukázáním na technický nedostatek zabezpečení výkonu tohoto trestu. Existovaly však i výjimky. Skutečným návrhem na změnu úpravy, byl například návrh jednoho ze soudců, který by podrobněji upravil důvody pro nařízení výkonu náhradního trestu. Jiný soudce zastává poměrně kontroverzní názor, neboť by zcela zrušil slib odsouzeného, coţ je dnes podmínkou uloţení trestu a trest by ukládal i proti vůli pachatele. S ohledem na můj jiţ dříve uvedený názor potřebnosti souhlasu nejen pachatele, ale i jeho rodinných příslušníků s uloţením trestu, se s postojem tohoto soudce neztotoţňuji. Za nejzajímavější návrh povaţuji návrh jednoho z advokátů, který by porušení podmínek trestu domácího vězení sankcionoval peněţitým trestem či prodlouţením doby trestu a jen v nejzávaţnějších případech by uloţil náhradní trest odnětí svobody. Tato myšlenka je dle mého názoru

příklonem k individuálnímu přístupu k pachateli a lze si její uplatnění

v praxi představit. Čtvrtá otázka, kterým pachatelům by soudci, státní zástupci a advokáti trest domácího vězení ukládali, nepřinesla jednoznačné výsledky. 9 39

Soudci

9 43

27

Recidivistům Prvotrestaným pachatelům Mladistvým Jiná možnost

27

Státní zástupci

19 27

5 56

Advokáti

13 26

0

10

20

30

40

50

60

(%)

Graf č. 3: Kterým pachatelům ukládat trest domácího vězení?

Z výše uvedeného grafu vyplývá, ţe zatímco státní zástupci své odpovědi rozloţili téměř rovnoměrně, advokáti by trest domácího vězení ukládali nejčastěji prvotrestaným pachatelům (56%). Toto je pro mne překvapující zjištění. Domnívám se, ţe vzhledem k postavení trestu domácího vězení jako druhého nejpřísnějšího trestu a jako alternativy nepodmíněného trestu odnětí svobody, není ukládání prvotrestaným pachatelům příliš 54

pravděpodobné. Myslím si, ţe osobě, která poprvé spáchala trestný čin, a tento spadá do kategorie přečinu, uloţí soud v mnohých případech v souladu s § 81 a násl. trestního zákoníku trest podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody. Ukládání trestu domácího vězení pachatelům splňujícím předpoklady pro uloţení trestu podmíněného, by bylo zpřísnění trestněprávní represe. Musím konstatovat, ţe pouze soudci, a i tito jen do jisté míry, odpovídali na tuto otázku dle mého očekávání. Domnívala jsem se, ţe vzhledem ke znění § 60 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku, bude většina dotazovaných volit odpověď „jiná moţnost“. Trest domácího vězení lze uloţit v případě, ţe je to vhodné vzhledem ke všem okolnostem, osobě a poměrům pachatele a povaze a závaţnosti trestného činu. Ke kaţdému případu je třeba přistupovat individuálně a paušalizace do kategorií zde podle mého názoru není příliš vhodná. Tento názor zastává tedy rovněţ necelá polovina soudců (43%) a pouze 27% státních zástupců a 26% advokátů. Mnohé státy EU umoţňují uloţit domácí vězení ve výměře pouze několika měsíců maximálně jednoho roku150, česká právní úprava obsahuje možnost výměry až na dva roky. Hodnocení této výměry skončilo jednoznačně: 90% soudců, 87% státních zástupců a 82% advokátů se domnívá, ţe tato výměra je odpovídající. Na delší dobu, ve většině případů aţ na 3 roky, by domácí vězení ukládalo pouze 5% soudců, 5% státních zástupců a ţádný advokát. 5% soudců, 8% státních zástupců a 18% advokátů by tuto sankci ukládalo na kratší dobu. Zde je třeba podotknout, ţe tito respondenti se odvolávali právě na zahraniční úpravu a demotivační efekt dlouhodobého trestu domácího vězení. Trest by ukládali nejčastěji ve výměře do 1 roku. Výměru náhradního trestu v délce až na jeden rok povaţuje za zcela nepřiměřenou 5% soudců, ţádný státní zástupce a 13% advokátů. Nejvíce mne zaujal názor jednoho advokáta, který by výměru stanovoval následujícím výpočtem - za jeden zmařený den trestu domácího vězení, by odsouzenému uloţil 7 dní náhradního trestu odnětí svobody. Takovéto úpravě by se nedal jistě upřít značný odstrašující účinek. Nejvíce respondentů tedy 48% soudců, dokonce 70% státních zástupců a 56% advokátů hodnotí výměru náhradního trestu jako přiměřenou. Pouze 2% soudců, 3% státních zástupců a 5% advokátů se domnívá, ţe výměra náhradního trestu je spíše přiměřená, ale mohla by být niţší. Zbývajících 45% soudců, 27% státních zástupců a 26% advokátů je opačné názoru, hodnotí sice výměru rovněţ jako spíše přiměřenou, ale mohla by být dle jejich názoru vyšší. Osobně povaţuji výměru náhradního trestu v délce aţ na jeden rok za nízkou vzhledem k celé úpravě trestu domácího vězení v trestním zákoníku.

150

Například Švédsko a Rakousko.

55

Obsahem trestu domácího vězení je povinnost odsouzeného zdrţovat se v soudem stanovené době v určeném obydlí. Vyvstává otázka, zda odborníci povaţují tuto v § 60 odst. 3 trestního zákoníku stanovenou dobu za vhodně zvolenou. První podotázka cílila na pracovní dny.151 Téměř jedna třetina respondentů, tj. 32% soudců, 24% státních zástupců a 31% advokátů, nepovaţuje tuto dobu za vhodně zvolenou. Mezi nejčastěji uváděné návrhy na změnu úpravy patřil zejména návrh na změnu doby tak, ţe by se odsouzený, s přihlédnutím k pracovní době, musel v obydlí zdrţovat v době od 18:00 hodin do 6:00 hodin, neboť od 20:00 hodin je dle respondentů doma kaţdý a nejedná se tak o represivní trest. Já se však plně ztotoţňuji s dalším návrhem respondentů. Tito si myslí, ţe stanovení doby by mělo být zcela individuální, lehce upravitelné a mělo by zohledňovat poměry pachatele. Zbývající dotázaní a nutno podotknout, ţe tvoří většinu (68% soudců, 76% státních zástupců a 69% advokátů), se domnívají, ţe zákonem zvolená doba je v pořádku. Někteří z nich poukazovali na fakt, ţe soudce má moţnost v rozsudku tuto dobu přizpůsobit potřebám a poměrům pachatele. Toto je zajisté pravda, ale dosud nebyla vyřešena otázka, zda je moţno tuto dobu nad rámce zákona zpřísnit, tj. uloţit dobu ve větším rozsahu neţ 9 hodin denně.152 V rámci druhé podotázky jsem se dotazovala na dny pracovního klidu a pracovního volna. Výsledky jsou jednoznačné: 89% soudců, 95% státních zástupců a 77% advokátů je toho názoru, ţe odsouzený by se v těchto dnech měl zdrţovat v obydlí po celý den. Já tento názor nezastávám a stejně jako zbytek respondentů, tj. 11% soudců, 5% státních zástupců a 23% advokátů si myslím, ţe by odsouzený měl mít moţnost např. 2 hodiny denně opustit obydlí i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Většina dotázaných ze všech tří cílových skupin povaţuje za vhodné ukládat trest domácího vězení mladistvým pachatelům. S tímto názorem lze souhlasit, nikoliv však bezpodmínečně. Domácí vězení je dle mého názoru vhodným opatřením v těch případech, kdy se mladistvý nachází ve fungujícím rodinném prostředí, které ho bude k řádnému výkonu trestu motivovat a podporovat ho.

151

V pracovních dnech, nestanoví-li soud v rozsudku jinak je odsouzený povinen zdrţovat se v určeném obydlí v době od 20:00 hodin do 05:00 hodin. Blíţe § 60 odst. 3 trestního zákoníku. 152 Srovnej KALVODOVÁ, V. Domácí vězení- jedna z moţných alternativ odnětí svobody? In Dny veřejného práva 2007 - Days of public law. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 680.

56

11 75

Soudci

11 3

19

Velmi vhodné Vhodné Spíše nevhodné Zcela nevhodné

62

Státní zástupci

14 5

0 79

Advokáti

16 5

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

(%)

Graf č. 4: Ukládat trest domácího vězení mladistvým pachatelům je?

Společnost Aspectio a.s. se dotazovala občanů České republiky v čem podle nich spočívá největší přínos trestu domácího vězení.153 Celých 40% dotázaných se domnívá, ţe největším přínosem je úspora státních financí, které by byly vynaloţeny v případě umístění pachatelů do vězeňského zařízení. Nevystavení odsouzeného vlivům vězeňského prostředí povaţuje za největší přínos trestu domácího vězení 25% respondentů. Shodný počet občanů (9%) si myslí, ţe přínosem je především nevytrţení jedince z rodinného prostředí a sníţení přeplněnosti věznic. Zbývajících 17% dotázaných buď nemělo názor, nebo ţádný přínos v zavedení této sankce nevidí. Na rozdíl od výše uvedených výsledků, soudci (33%), státní zástupci (30%) a advokáti (30%) uváděli jako největší pozitivum zavedení trestu domácího vězení nejčastěji, ţe odsouzený zůstává ekonomicky aktivní. S tímto lze v zásadě souhlasit, odsouzený odvádí příslušné daně, zabezpečuje výţivu sobě a osobám ke kterým je výţivou povinný a má prostředky k případné náhradě škody poškozeného. Druhým největším kladem zavedení trestu domácího vězení je dle respondentů skutečnost, ţe odsouzený nepodléhá vlivům vězeňského prostředí.

153

Domácí vězení. Postoj občanů k trestu domácího vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-26-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180

57

35

33 30 30

30

25

25

24

23

20 (%)

18

18

18

16 15

14

13 13

10

5

8

3

3

Advokát Státní zástupce Soudce

9

2

0

Žádného kladu si nejsem vědom

Odsouzený nepřispívá k přeplněnosti věznic

Odsouzený nepodléhá vlivům vězeňského prostředí

Odsouzený zůstává v rodinném prostředí

Odsouzený zůstává ekonomicky aktivní

Úspora státních financí

Graf č. 5: Největším kladem zavedení trestu domácího vězení podle Vás je?

Domnívám se, ţe právě kombinace výše uvedených pozitivních následků trestu domácího vězení, vytváří z tohoto trestu vhodný alternativní trest a opodstatňuje jeho zakotvení v právním řádu České republiky. Úspora státních financi je jistě nezanedbatelným kladem tohoto trestu, vţdyť roční náklady na jednoho vězně představovaly v roce 2009 v průměru 323.033,- Kč.154 Oproti tomu roční náklady na odsouzeného k trestu domácího vězení, při zavedení elektronického kontrolního systému, by měly dosahovat 28.572,- Kč.155 Úspora financí by však dle mého názoru neměla být přeceňována a rozhodně by neměla být jedinou motivací k ukládání tohoto trestu. Neméně důleţitým pozitivem je ponechání odsouzeného v domácím prostředí, zabránění vlivu vězeňského prostředí na pachatele a v neposlední řadě nenavyšování přeplněnosti věznic. Téměř všichni dotázaní soudci povaţují za největší nedostatek trestu domácího vězení faktickou nemoţnost jeho kontroly. Podle soudců je kontrola výkonu trestu zajišťovaná Probační a mediační sluţbou nedostatečná a dle jejich vyjádření právě z tohoto důvodu trest domácího vězení neukládají. Jediný soudce spatřuje největší nedostatek v jiné skutečnosti, ačkoliv povaţuje trest domácího vězení za přínosný alternativní trest, nesetkal se dosud s vhodným pachatelem, kterému by ho mohl uloţit. Dle jeho názoru tak existuje jen úzký okruh vhodných kandidátů na tuto sankci. Státní zástupci vidí shodně se soudci největší nedostatek v materiální nepřipravenosti na zavedení tohoto trestu a s tím spojenou nemoţnost kontroly výkonu domácího vězení. Respondenti z řad advokátů nejsou

154

Statistická ročenka Vězeňské sluţby České republiky za rok 2009. Vězeňská služba České republiky [online]. [cit. 201128-02 ]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C 3%A9%20ro%C4%8Denky/Ro%C4%8Denka%202009_1.pdf 155 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku.

58

výjimkou a rovněţ povaţují kontrolu prováděnou pracovníky Probační a mediační sluţby za nedostatečnou. Narozdíl od prvních dvou skupin dotázaných však vidí nedostatek i v postoji soudů. Advokáti se v několika případech domnívají, ţe soudci jsou přehnaně skeptičtí k trestu domácího vězení i k jiným alternativním trestům k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a měli by být proto „tlačeni“ k četnějšímu ukládaní alternativních sankcí, domácí vězení nevyjímaje. Na rozdíl od výše uvedeného občané České republiky v rámci výzkumu společnosti Aspectio a.s. spatřovali nedostatek domácího vězení zcela jinde, většině dotázaných připadá domácí vězení jako nedostatečná forma potrestání pachatelů trestných činů a upřednostnili by klasické vězení. Poslední z mých dotazů směřoval k možnosti rozšířit uplatnění trestu domácího vězení i na tzv. back-end systém.156 Já osobně tuto moţnost povaţuji za velmi vhodnou v případě, ţe by byl zaveden elektronický kontrolní systém. Jednalo by se o přípravnou fázi navrácení vězně zpět do normálního ţivota, přičemţ by byl nadále neustále sledován. V této souvislosti mne příjemně překvapilo, ţe shodný názor zastává většina respondentů. 52% soudců, 51% státních zástupců a 46% advokátů povaţuje tuto moţnost za spíše vhodnou, ale předpokládají, ţe by bylo obtíţné nastavit podmínky jejího uţití. Dalších 25% soudců, 19% státních zástupců a 41% advokátů se domnívá, ţe back-end systém je pro Českou republiku vhodný a dokonce se pokusili formulovat konkrétní úpravu. Nejčetnějším návrhem bylo zavést trest domácího vězení ve formě back-end systému u trestu odnětí svobody ve výměře do 3 let a jednalo by se o 3 - 6 posledních měsíců výkonů trestu. Zbývající dotázaní (25% soudců, 30% státních zástupců a 13% advokátů) jsou proti zavedení back-end systému. Tento svůj postoj odůvodnili zejména poukázáním na existenci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy tento institut se jim zdá dostačující. 7.1.3 Závěrem k dotazníkovému šetření Z výše uvedených výsledků dotazníkového šetření je patrné, ţe všechny cílové skupiny dotázaných, jsou s problematikou domácího vězení dostatečně obeznámeny. Nejpřínosnější návrhy, vyplývající zřejmě z jejich dobré znalosti trestu domácího vězení i problematiky trestání, poskytli okresní státní zástupci. Lze konstatovat, ţe výsledky dotazníkového šetření odpovídají předpokladu, ţe odborníci povaţují trest domácího vězení za téměř „mrtvé ustanovení“, jehoţ oţivení můţe nastat nejdříve po zavedení elektronického kontrolního systému, se kterým koneckonců samotná právní úprava počítá.

156

V rámci back-end systému tráví odsouzený poslední měsíce nepodmíněného trestu odnětí svobody v reţimu domácího vězení.

59

8 Závěr a úvahy de lege ferenda 8.1 Domácí vězení de lege ferenda Právní úpravu trestu domácího vězení obsaţenou v trestním zákoníku a novelizovaném trestním řádu povaţuji za poměrně zdařilou. Odborníci i média se v současné době soustředí především na nedostatečnou kontrolu výkonu trestu a samotná úprava zůstává mimo jejich pozornost. Odhlédneme-li od problémů s výkonem této sankce, zjistíme, ţe ani úprava není bezchybná a má jisté nedostatky. Domnívám se, ţe při tvorbě trestního zákoníku měl zákonodárce více vycházet ze zahraniční právní úpravy. Za největší nedostatek současné právní úpravy povaţuji ustanovení § 60 odst. 3 trestního zákoníku. Jako zcela nevhodné se jeví určení doby, kdy má odsouzený povinnost zdrţovat se v určeném obydlí, přímo v zákoně. Tato doba by měla být stanovována odsouzenému individuálně. Po vzoru rakouské právní úpravy by bylo vhodné zavést týdenní rozvrhy, které by umoţňovaly pruţně reagovat na aktuální situaci odsouzeného a přispěly by tím k řádnému výkonu trestu. Bezpředmětným by se tak stalo ustanovení § 60 odst. 3 poslední věta trestního zákoníku, které poskytuje soudu moţnost povolit odsouzenému návštěvu bohosluţeb nebo náboţenských shromáţdění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Toto ustanovení ostatně jiţ dnes pokládám za nadbytečné. Trestní zákoník neobsahuje, v ostatních státech EU běţný, institut souhlasu zletilých osob, které s pachatelem sdílí společnou domácnost, s uloţením trestu domácího vězení. Domnívám se, ţe zavedení poţadavku souhlasu těchto osob by bylo vhodné, neboť tento souhlas chápu především jako vyjádření kladného přístupu k této sankci a jako moţnost větší účasti členů domácnosti odsouzeného na výkonu trestu. Dle mého názoru nejsou moţnosti trestu domácího vězení zcela vyčerpány. Přínosným by jistě bylo zavedení tzv. back-end systému, v rámci něhoţ vykonává odsouzený poslední fázi nepodmíněného trestu odnětí svobody právě ve formě domácího vězení. Doporučovala bych, aby odsouzený k nepodmíněnému trestu odnětí svobody měl moţnost zaţádat o výkon posledních 12 měsíců svého trestu v reţimu domácího vězení. O povolení této ţádosti by rozhodoval soud s ohledem na vyjádření vedení věznice k chování odsouzeného po dobu výkonu trestu. Domnívám se, ţe zavedení back-end systému do právního řádu České republiky by napomohlo resocializaci vězňů a usnadnilo jejich návrat do společnosti. Tato změna úpravy by však byla myslitelná aţ v souvislosti se zavedením elektronického kontrolního systému.

60

Další moţností vyuţití trestu domácího vězení je jeho ukládaní jako trestu náhradního. Ukládal-li by soud peněţitý trest dle § 67 a násl. trestního zákoníku, mohl by pro případ, ţe peněţitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanovit náhradní trest domácího vězení nebo náhradní trest odnětí svobody. Soud by při výběru přihlédl zejména k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele. Stejně tak v případě trestu obecně prospěšných prací, za podmínek uvedených v § 65 trestního zákoníku, by mohl soud přeměnit trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek na trest domácího vězení. Oba výše uvedené případy uţití domácího vězení by dle mého názoru rozšířily uplatnění alternativních trestů, byly by vyjádřením snahy o přiblíţení se pachateli a projevem zásady individualizace trestu. Je škoda, ţe poměrně zdařilá právní úprava není více aplikována v praxi a trest domácího vězení je v současné době ukládán spíše sporadicky. Doufám, ţe nejpozději se zavedením elektronického kontrolního systému se situace změní a tento přínosný institut bude soudy plně vyuţíván. 8.2 Shrnutí Trest domácího vězení byl do právního řádu České republiky zaveden k 1. lednu 2010, tj. s účinností zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tato sankce se zařadila mezi alternativní tresty k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s cílem posílit individuální přístup k řešení trestních věcí. Nespornou výhodou trestu domácího vězení je ponechání pachatele v rodinném a pracovním prostředí, úspora státních financí a nevystavení pachatele vlivu vězení. V této práci jsem vymezila pojem a účel trestu, v souvislosti s tím jsem provedla srovnání trestu s ochrannými opatřeními a opatřeními ukládanými mladistvým. Dále jsem se zabývala funkcí a systémem trestů. Krátká zmínka patří historii trestu. Trest domácího vězení jako jeden z alternativních trestů naplňuje ideu restorativní justice a napomáhá k rozvoji moderní trestní politiky u nás. Z tohoto důvodu jsem nastínila nejen problematiku alternativních trestů, ale i retributivní a restorativní justice. Mezi hlavní cíle této práce patřila analýza právní úpravy trestu domácího vězení. Za přínosné pokládám srovnání české úpravy s právními úpravami ostatních států EU. Především rakouské zákonodárství je velmi inspirativní. Právní úpravu trestu domácího vězení hodnotím kladně a povaţuji ji za poměrně zdařilou, přesto v rámci této práce upozorňuji na některé její nedostatky a navrhuji dílčí změny. Podstatná část práce je věnována domácímu vězení v aplikační praxi, ke zpracování této kapitoly byly uţity statistiky a především data získaná v rámci dotazníkového šetření. 61

Dospěla jsem k závěru, ţe tato alternativní sankce je odbornou veřejností vnímána pozitivně. Stěţejním problémem bránícím četnější aplikaci trestu domácího vězení je nezavedení elektronického kontrolního systému. Především soudci povaţují kontrolu výkonu trestu prováděnou Probační a mediační sluţbou za nedostatečnou a z tohoto důvodu se zdráhají domácí vězení ukládat. Domnívám se, ţe při současném počtu uloţených trestů domácího vězení Probační a mediační sluţba plní svou úlohu dobře a dochází k naplnění účelu trestu. Počet odsouzených k trestu domácího vězení se však neustále zvyšuje. Osvědčení se této sankce v praxi působí na soudce pozitivně a tito i přes svůj postoj ukládají domácí vězení četněji. Zavedení elektronického kontrolního systému se tak jeví nezbytným a to v poměrně krátkém časovém horizontu. Zajímavé je, ţe Česká republika jako jedna z mála zemí nepřistoupila k některé z forem zkušebního provozu a domácí vězení uvedla okamţitě do praxe. Bohuţel personální a materiální nepřipravenost tohoto kroku vrhá na zajímavý a přínosný institut domácího vězení špatné světlo. Veřejnost v něj nemá důvěru a jeho aplikace není příliš hojná. Bude-li však po zavedení elektronického kontrolního systému plně vyuţíván, přispěje ke zlepšení trestní politiky u nás a k ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody jako „ultima ratio“. Osobně pokládám zavedení trestu domácího vězení za úspěch českého zákonodárství a věřím, ţe se nestane mrtvým ustanovením.

62

9 Resumé The house arrest is a new institute of penal law that has been introduced to the legal system of the Czech Republic by the Penal Code, statute no. 40/2009 col., on the 1st January 2010. This type of punishment enriched the catalogue of penalties and joined the alternative punishments to the unconditional imprisonment. The aim of this novelty is to strenghten the individual aproach to criminal cases. The most important advantages of the punishment are that the offender can remain with his family and that he can continue his work and that he is not exposed to prison environment. And while it conserves the public budget it also helps to solve the critical situation of overcrowded prisons. This type of punishnment helps the convicted person to live as a rightful citizen and learn the proper ways. For the purpose of this paper I tried to define the concept of house arrest as a criminal punishment and compare it with the protective treatment measures and protective measures imposed on the juveniles. I also wanted to demonstrate its functions and the system of the punishment. Because the house arrest derives from the idea of restorative justice and its introduction aims to develop a modern criminal policy in our country, I used the viewpoint of the restorative justice to outline the whole matter of modern alternative punishments. My intention was to determine the potential of this punishment and its limits. I analysed the legal regulation of the house arrest in the Czech legal system and tried to compare it with the regulations in other EU member countries. Unfortunately due to the limited length of the paper I could not focus on all of those countries therefore I chose the most interesting ones. Of those I want to emphasise the legal regulations of Austria and Poland which I consider the most ingenious and sources of great inspiration. The largest part of this paper contains the examination of existing usage of house arrest. For this purpose I not only used publically accessible statistics but I devised a questionnaire that I disseminated among magistrates, public prosecutors and attorneys ex officio. Although most of those polled find home arrest useful I discovered that in practice it is not used too much. The heart of the matter is that the electronic control system is not yet in existence. The Probation and Mediation Service is responsible for the control of the entire process of house arrest execution. Especially judges do not trust this system, they do not think that the control is sufficient and therefore most of them do not impose this kind of punishment. Personal, material and technical unreadiness of the process of the execution of the punishment interferes with the introduction of this new institute of the penal law more than anything else.

63

Though I deem the recent regulation quite sufficient, I tried to outline a few partial improvements and further usage of the treatment. After introduction of electronic control system it might be useful to upgrade the house arrest with the so called back-end system. Furthermore I suggest utilizing this sanction as an alternative punishment to fines and community services. The most problematic in my view is the §60 article 3 of the penal code, which among other things sets out the time during which the convicted is obliged to stay in the inhabitancy. I personally consider the introduction of the house arrest a great accomplishment of the Czech legislature and I deeply believe that at the awaited introduction of the electronic control system this magnificent institute will at last be fully utilized to its potential.

64

10 Použité prameny Knižní díla 1. Černíková, V. a kol. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 2. Fryšták, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. 3. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. 4. Chmelík, J., Ivor, J., Porada, V. Trestní právo hmotné. Praha : Linde Praha, a.s., 2007. 5. Chmelík, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. 6. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Praha : Leges, s.r.o., 2009. 7. Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2009. 8. Kuchta, J., Válková, H. a kol.

Základy kriminologie a trestní politiky. Praha :

C. H. Beck, 2005. 9. Lyons, L. Historie Trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha : Svojtka &Co, 2004. 10. Mezník, J., Kalvodová, V., Kuchta, J. Základy Penologie. Brno : Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1995. 11. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné - I. Obecná část. 5. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2007. 12. Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. 13. Vlček, E. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 14. Zehr, H. Úvod do restorativní justice. Přeloţili Ludmila Hamanová a Lenka Ouředníková. Praha : Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003. 15. Ţatecká, E. Postavení a úkoly Probační a mediační služby. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2007. Časopisecké články, příspěvky ze sborníků z konferencí 1. Diblíková , Simona., Přesličková, Hana. Současné pojetí restorativní justice. Trestněprávní revue. 2006, č. 12. 2. Hořák, Jaromír. Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo. 2005, č. 12. 65

3. Hrušáková, Milana., Ţatecká, Eva., Přepechalová, Kateřina. Zamyšlení nad trestem domácího vězení v novém trestním zákoníku. In Milníky práva v stredoeurópskom priestore - 2009 II. část. Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave, 2009. 4. Kalvodová, V. Domácí vězení - jedna z moţných alternativ odnětí svobody? In Dny veřejného práva - 2007 - Days of public law. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 5. Karabec, Zdeněk. Krátkodobé tresty - jeden z problémů českého vězeňství. Trestní právo. 2000, č. 4. 6. Karabec, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. 7. Král, Vladimír. Domácí vězení - další alternativní trest? Trestněprávní revue. 2007, č. 8. 8. Kratochvíl, Vladimír. Ústavní rozměr koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. In Koncepce nové kodifikace trestního práva hmotného České republiky. Brno : Masarykova univerzita, 2000. 9. Krejčiříková, Kateřina. Nový trest (trestní opatření) domácího vězení. Státní zastupitelství. 2009, č. 10. 10. Kučera, Pavel., Kincl, Michael. Ztratí trest domácího vězení smysl? Trestní právo. 2010, č. 4. 11. Navrátilová, Jana. Trest domácího vězení. In O novém trestním zákoníku. Sborník z mezinárodní vědecké konference Olomoucké právní dny. Praha : Leges, s.r.o., 2009. 12. Nezkusil, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č. 7 - 8. 13. Šámal, Pavel. K úpravě trestních sankcí ve vládním návrhu rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2005, č. 5. 14. Ščerba, Filip. Právní úprava nových alternativních trestů. Bulletin advokacie. 2009, č. 10. 15. Válková, Helena., Sotolář, Alexander. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století?. Trestní právo. 2000, č. 1. 16. Van

Kalmthout,

Anton.

Realizace

alternativních

trestů,

některé

zkušenosti

západoevropských zemí. Právní rozhledy. Přeloţila Ouředníčková, Lenka. 1997, č. 12. Elektronické zdroje 1. 4 .tysiące skazanych skorzysta z dozoru elektronicznego. Gazeta Prawna [online]. [cit. 2011-26-02]. Dostupný z: http://prawo.gazetaprawna.pl/artykuly/475210,4_tysiace skazanych_skorzysta_z_dozoru_elektronicznego.html 66

2. Činnost Probační a mediační sluţby v rámci zajištění a zabezpečení výkonu trestu domácího vězení (TDV) a následně i v propojení s elektronickým kontrolním systémem (EKS). Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 201113-02].Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=5272 &d=310183 3. Domácí vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-1302]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k= 5266&d=310180 4. Domácí vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. [cit. 2011-1302]. Dostupný z: https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni-2/ 5. Domácí vězení. Postoj občanů k trestu domácího vězení. Justice.cz- Oficiální server českého soudnictví [online]. [cit. 2011-26-02]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justic e2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5266&d=310180 6. Domácích vězňů bylo jen 113 za rok. Náramky prý nejsou nutné. iDNES [online]. [cit. 2011-27-02]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domacich-veznu-bylo-jen-113-zarok-naramky-pry-nejsou-nutne-pmg-/domaci.asp?c=A110120_113829_domaci_jw 7. Extended use of electronic tagging in Sweden. bra [online]. [cit. 2011-20-02]. Dostupné z: http://www.bra.se/extra/measurepoint/?module_instance=4&name=Extend ed+use+of+electronic+tagging+in+Sweden.pdf&url=%2Fdynamaster%2Ffile_archive %2F070314%2Fb95ba35bb28d09d97c41548ada2c24e8%2FInlaga%255fextended%25 5ftagging.pdf 8. isip.sejm.gov.pl 9. jaspi.justice.gov.sk 10. Počet odsúdených na prácu či domáce väzenie sa zvýšil o polovicu. TVNOVINY.sk [online]. [cit. 2011-15-02]. Dostupný z: http://tvnoviny.sk/spravy/domace/pocetodsudenych-na-pracu-ci-domace-vazenie-sa-zvysil-o-polovicu.html 11. Skoro padesát vězňů si v ČR odpykává domácí vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. Vydáno 13. 9. 2010 [cit. 2011-28-02 ]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/aktuality/vse/ 12. Statistická ročenka Vězeňské sluţby České republiky za rok 2009. Vězeňská služba České republiky [online]. [cit. 2011-28-02 ]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/ 1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C3%A9%20ro%C4 %8Denky/Ro%C4%8Denka%202009_1.pdf

67

13. The Swedish Prison and Probation Service 2008. Swedish Prison and Probation Service [online]. [cit. 2011-20-02]. Dostupné z: http://www.kriminalvarden.se/upload/I nformationsmaterial/svardirekt_08_eng.pdf 14. Trest domáceho väzenia funguje, aj bez obojkov. Aktuálne.sk[online]. [cit. 2011-1502]. Dostupný z: http://aktualne.centrum.sk/domov/doprava-a-bezpecnost/clanek.phtml ?id=1182009 15. www.giustizia.it 16. www.ris.bka.gv.at Právní předpisy, zahraniční právní předpisy, komentované zákony 1. Ústavního zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 2. Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 4. Vyhláška č. 456/2009, o kontrole výkonu trestu domácího vězení 5. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 6. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 7. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 9. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 11. Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. *** 12. Italský trestní řád, Ordinamento penitenziario. 13. Polský trestní zákon, Ustawa z dnia 6 czerwca 1997 r. - Kodeks karny. 14. Polský zákon o výkonu trestu odnětí svobody mimo věznici v systému elektronického dozoru, Ustawa z dnia 7 września 2007 r. o wykonywaniu kary pozbawienia wolności poza zakładem karnym w systemie dozoru elektronicznego. 68

15. Rakouský trestní řád, zákon č. 631/1975, Strafprozeßordnung 16. Rakouská vyhláška ministerstva spravedlnosti, vyhláška č. 279/2010. 17. Rakouský

zákon

o

výkonu

trestu

odnětí

svobody,

zákon

č.

144/196,

Strafvollzugsgesetz. 18. Zákon č. 300/2005 Z.z., trestný zákon 19. Zákon č. 301/2005 Z.z., trestný poriadok. *** 20. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník: komentář 1. § 1 - 139. Praha : C. H. Beck, 2009. Ostatní zdroje 1. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku. 2. Ţatecká, Eva. Alternativní sankce v trestním právu a jejich využití v praxi. 2008. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Věra Kalvodová. Dostupné také z www: http://is.muni.cz/th/43679/pravf_d/Alternativni_san kce.doc?fakulta=1422;obdobi=5144;studium=172090;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fs earch%3Deva%20%C5%BEateck%C3%A1%26start%3D1

69

Příloha č. 1: Dotazník k trestu domácího vězení U kaţdé z otázek je moţno zvolit vţdy jen jednu z nabízených odpovědí. Soudce Státní zástupce Advokát 1) Zavedení trestu domácího vězení do českého právního řádu povaţujete za? Velice potřebné Vhodné Zbytečné Velmi nevhodné 2) Současná úprava trestu domácího vězení v České republice je? Bezchybná Téměř bez vad Problematická Zcela chybná 3) Pokud ano, jak a co byste na úpravě trestu domácího vězení změnili?

4) Trest domácího vězení by se podle Vás měl ukládat především? Recidivistům Prvotrestaným pachatelům Mladistvým Jiná moţnost

5) Moţnost uloţit trest domácího vězení ve výměře aţ na dvě léta se Vám zdá? Odpovídající Měla by být moţnost uloţit trest na delší dobu, a to Měla by být moţnost uloţit trest na kratší dobu, a to 6) Výměru náhradního trestu odnětí svobody, v případě zmaření výkonu trestu domácího vězení, v délce aţ na jeden rok povaţujete za? Přiměřenou Zcela nepřiměřenou, výměra by měla být Spíše přiměřenou, ale výměra by mohla být vyšší

70

Spíše přiměřenou, ale výměra by mohla být niţší 7) Povaţujete dobu, po kterou je odsouzený povinen zdrţovat se v určeném obydlí a) v pracovních dnech (tj. od 20:00 hod do 5:00 hod) za vhodně zvolenou? Ano Ne, odsouzený by se měl zdrţovat v určeném obydlí v době od

do

protoţe b) ve dnech klidu (tj. po celý den) za vhodně zvolenou? Ano Ne, odsouzený by měl mít moţnost vycházek v době od

do

8) Ukládání trestu domácího vězení mladistvým povaţujete za? Velmi vhodné Vhodné Spíše nevhodné Zcela nevhodné 9) Největším kladem zavedení trestu domácího vězení podle Vás je? Úspora státních financí Odsouzený zůstává ekonomicky aktivní Odsouzený zůstává v rodinném prostředí Odsouzený nepodléhá vlivům vězeňského prostředí Odsouzený nepřispívá k přeplněnosti českých věznic Ţádného kladu si nejsem vědom/vědoma 10) Největším nedostatkem zavedeného trestu domácího vězení podle Vás je?

11) Povaţovali byste za vhodné, pokud by se vyuţití trestu domácího vězení rozšířilo i na poslední měsíce trestu nepodmíněného odnětí svobody, tedy zavedení tzv. back-end systému? Ano, bylo by to vhodné u trestu odnětí svobody ve výměře do a jednalo by se o

posledních měsíců výkonu trestu

Povaţuji tuto moţnost spíše za vhodnou, ale nastavení podmínek by nebylo snadné Ne, protoţe

71