PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY OBOR PRÁVO KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA. Škoda způsobená zvířetem a náhrada při poranění zvířete

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

OBOR PRÁVO KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA

Škoda způsobená zvířetem a náhrada při poranění zvířete

Veronika Havelková Akademický rok 2015/2016

1

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Škoda způsobená zvířetem a náhrada při poranění zvířete zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

……………………. Veronika Havelková

2

Poděkování Děkuji JUDr. Lence Dobešové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při zpracovávání mé diplomové práce. Poděkování patří také mé rodině, speciálně mámě, která je mou oporou a tátovi, který mě vždy motivuje k co nejlepším výsledkům. Dále kamarádům a v neposlední řadě mému příteli V.K., u kterého vždy najdu podporu.

3

ABSTRAKT Tato diplomová práce je zaměřená na škodu způsobenou zvířetem a náhradě při poranění zvířete z pohledu nového občanského zákoníku. Dále jsou definovány pojmy použité v diplomové práci. Pozornost je věnovaná historii postavení zvířete v občanském právu, obecně odpovědnosti za škodu a její náhradě. Veřejnoprávní úprava je zahrnuta pouze okrajově.

ABSTRACT This thesis is focused on the damage caused by animals and replacement of animal injuries included in new Civil Code. Then basic concepts of thesis are defined. Attention is paid to history of the animal in civil law, liability for damages and compensation. Public law is included only marginally.

KLÍČOVÁ SLOVA Odpovědnost za škodu, náhrada škody, zvíře, škoda, odpovědnost, poranění zvířete, z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

KEYWORDS Liability for damage, compensation for damage, the animal, damage, liability, injury of an animal, damage, act no. 89/2012 Sb., Civil Code

4

OSNOVA Seznam použitých zkratek……………………………………………………………….7 Úvod……………………………………………………………………………………….8 1. Pojmy………………………………………………………………………………….10 1.1 Zvíře…………………………………………………………………………..….10 1.2Živočich…………………………………………………………………………..11 1.3 Zvěř………………………………………………………………………………11 1.4 Věc v právním smyslu…………………………………………………………...12 2. Lze zvíře považovat za věc?........................................................................................14 2.1 Historie právní úpravy chápání zvířete………………………………………….15 2.1.1 Všeobecný zákoník občanský (ABGB)……………………………………….16 2.1.2 Občanský zákoník z. č. 40/1964 Sb…………………………………………...18 2.2 Zvíře v NOZ……………………………………………………………………..19 2.2.1 Kategorie zvířat v NOZ………………………………………………………..21 2.2.2 Pronásledování chovaného zvířete na cizím pozemku………………………...22 2.2.3 Nález zvířete…………………………………………………………………...23 2.3 Vlastnictví zvířete v zájmovém chovu ve veřejném právu……………………...24 3. Odpovědnost za škodu a její náhrada………………………………………………25 3.1 Obecně k odpovědnosti za škodu………………………………………………..25 3.1.1 Obecná prevenční povinnost…………………………………………………..26 3.1.2 Obecné předpoklady ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti………………27 3.1.3 Subjektivní a objektivní odpovědnost za škodu………………………………30 3.1.4 Zvláštní druhy odpovědnosti v NOZ………………………………………….31 3.2 Náhrada škody…………………………………………………………………...33 3.2.1 Náhrada nemajetkové újmy…………………………………………………....36 4. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem………………………………………37 4.1 Právní úprava v NOZ……………………………………………………………37 4.1.1 Subjekt odpovědnosti………………………………………………………….38 4.1.2 Škoda způsobená „privilegovaným“ zvířetem………………………………...41 4.1.3 Právo pastvy…………………………………………………………………...43 4.1.4 Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem……………………….44 4.2 Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem ve veřejném právu………………46 4.2.1 Zákon o myslivosti…………………………………………………………….47 4.2.1.1 Nárok na náhradu škody…………………………………………………….48 4.2.1.2 Vlastnictví zvěře…………………………………………………………….49 4.2.2 Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy…………………………………………………………………………….50 4.2.3 Trestní zákoník………………………………………………………………...53 4.3 Praktický příklad………………………………………………………………...56 4.3.1 Skutkový stav………………………………………………………………….56

5

4.3.2 Soudní řízení…………………………………………………………………..57 4.3.3 Řešení případu podle NOZ……………………………………………………59 5. Náhrada při poranění zvířete……………………………………………………….61 5.1 Právní úprava v NOZ……………………………………………………………61 5.1.1 Odpovědný subjekt……………………………………………………………62 5.1.2 Újma na zdraví na nenarozeném zvířeti………………………………………63 5.1.3 Výše náhrady škody při poranění zvířete……………………………………..64 5.1.4 Cena zvláštní obliby…………………………………………………………...65 5.1.5 Náhrada nemajetkové újmy při poranění zvířete……………………………...67 5.2 Veřejnoprávní úprava náhrady při poranění zvířete…………………………….68 5.2.1 Zákon o myslivosti…………………………………………………………….68 5.2.2 Trestní zákoník………………………………………………………………...69 5.3 Praktický příklad………………………………………………………………...70 5.3.1 Skutkový stav případu………………………………………………………...70 5.3.2 Soudní řízení…………………………………………………………………..71 5.3.3 Řešení případu podle NOZ…………………………………………………....76 Závěr…………………………………………………………………………………….77 Seznam literatury………………………………………………………………………78

6

Seznam použitých zkratek

NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. OZ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ABGB Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1925 O. S. Ř. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, není-li uvedeno jinak

7

Úvod Od účinnosti nového občanského zákoníku 1 (dále jen „NOZ“) uplynul sice již téměř rok a půl, ovšem i tak je tento právní předpis stálé v plenkách. Změny, které NOZ do oblasti občanského práva zavedl, se postupně začínají projevovat v praxi. Tato diplomová práce, jak již její název napovídá, je zaměřena na stanovení specifické pozice zvířete v oblasti deliktního práva. Zvíře může vystupovat jako původce vzniku škody, ovšem také může být škoda způsobena na něm. Co se týká pojmu odpovědnosti za škodu, lze jej charakterizovat jako jeden ze základních institutů soukromého práva. O odpovědnosti za škodu a na ni navazující náhradě škody pojednává celá řada publikací, ovšem odpovědnost za škodu způsobená zvířetem a náhrada při poranění zvířete zůstávala v pozadí. Až tvůrci NOZ vyčlenily odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem jako nový zvláštní druh odpovědnosti. I náhrada při poranění zvířete byla zařazena do tohoto nového kodexu soukromého práva. Prvotním impulsem pro výběr právě tohoto tématu diplomové práce byl případ fatálního poranění dostihového koně při dostihu, který se vůbec jako první v naší republice dostal před soud (blíže podkapitola 6.3). Jelikož jsem u dostihových koní vyrostla a tento případ mě zaujal již v době, kdy o něm bylo rozhodováno, velice jsem stála o to, abych svoji diplomovou práci mohla psát zrovna na toto téma. Za cíl si tato diplomová práce klade podání ucelených a odborných informací, zhodnocení nové právní úpravy a v neposlední řadě také upozornit na možné problémy, které mohou v praxi vznikat a zároveň nabídnout jejich řešení. Okrajová pozornost bude věnována také veřejnoprávní úpravě s tímto tématem související. Metodika použitá v této diplomové práci se odráží v tom, že jde o práci zaměřenou již výlučně na účinnou právní úpravu. A tak zde, kromě podkapitoly 3.1, použita metoda komparace (konkrétně se jedná o komparaci historickou, kdy se porovnává právní vývoj v rámci jednoho státu). Metodami použitými v této diplomové práci budou popis, analýza a syntéza. Metoda popisu je pro tuto práci velmi důležitou, protože je nutné popsat velké Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 1

8

množství institutů, aby s nimi bylo možné dále pracovat a byly užívány podle svého významu. Metoda analýzy (klasifikační, vztahové) bude využívána při rozkladu zkoumaných institutů tak, abychom mohli proniknout do podstaty zkoumaných jevů. Následně pak tyto jevy budou metodou syntézy spojovány a propojovány za účelem celkového porozumění danému tématu. Práce je členěna celkově do pěti kapitol. Úvodní kapitola je zaměřena čistě na vysvětlení klíčových pojmů zvíře, živočich, zvěř a věc v právním smyslu. Druhá kapitola se ve své první části věnuje vývoji institutu zvířete od ABGB, druhá část této kapitoly již vymezuje současné pojetí zvířete podle NOZ. Třetí kapitola je věnována odpovědnosti za škodu a s ní související náhradou škody. Pozornost je zde věnována institutům prevenční povinnosti, předpokladům ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti, subjektivní a objektivní odpovědnosti a zvláštním druhům odpovědnosti. Závěr kapitoly se zaobírá náhradou škody vč. nemajetkové újmy. Čtvrtá a pátá kapitola tvoří jádro celé této práce. První z nich je zaměřená na odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem, ta druhá pak na náhradu při poranění zvířete. Obě kapitoly jsou pojaty stejným stylem, když je nejdřív pozornost věnována právní úpravě dané problematiky v NOZ, následně je část zaměřena na veřejnoprávní předpisy související s předmětem kapitol a nakonec je vždy rozebrán jeden judikát na dané téma.

9

1. Pojmy Téma této diplomové práce Škoda způsobená zvířetem a náhrada při poranění zvířete lze podřadit pod právní odpovědnost v širším slova smyslu. Institut odpovědnost za škodu a jeho pojetí není v našem právním řádu ničím novým a tudíž si nepochybně větší pozornost zaslouží vymezení pojmu zvíře neboť právě změna chápání tohoto pojmu byla dle mého názoru jednou z klíčových změn, kterou NOZ přinesl. Jelikož poměrně často dochází k zaměňování pojmů zvíře, živočich a zvěř, uvedu jejich krátkou definici. Dále je pak nutné definovat pojem věc, jelikož zvíře bylo až do konce roku 2013 považováno za věc. Považuji za velmi důležité si tyto pojmy vysvětlit hned v úvodu z důvodu ujasnění si základních institutů používaných v této práci.

1.1 Zvíře Pojem zvíře je definován v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto předpisu se za zvíře považuje „každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo“.2 Pod pojem zvíře lze tedy podřadit jen některé živočichy. Další definici pojmu zvíře nalezneme v NOZ samotném. „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“3 Karel Eliáš, který je hlavním autorem nového občanského zákoníku, se nechal inspirovat učením Tomáše Akvinského. Z výše uvedeného plyne, že zvíře které zemře, se stane věcí v právním smyslu.

2

§3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 2. 2016] 3 § 494 NOZ

10

1.2 Živočich Na rozdíl od zvířete, za které je považován každý obratlovec kromě člověka, za živočicha považujeme též bezobratlé. Legální definici pojmu nalezneme hned ve dvou právních předpisech. Prvním z nich je zákon č. 100/2004 Sb., zákon o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), který ve svém §2 vymezuje pojem živočich. Živočichem je „jedinec živočišného druhu, jestliže se populace tohoto druhu v přírodě udržují anebo udržovaly samovolně, včetně druhu v přírodě nezvěstného nebo v přírodě vyhynulého, a to i v případě chovu jedince v lidské péči nebo jiného ovlivňování jeho vývoje člověkem.“4 Druhým právním předpisem je pak zákon č.114/1992 Sb., Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny. Živočichem „je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince. Jedinec zdivočelé populace domestikovaného druhu se za volně žijícího živočicha nepovažuje.“5

1.3 Zvěř Pojem zvěř je nejspecifičtějším pojmem, neboť za zvěř považujeme jen některé obratlovce. Tudíž se jedná o pojem užší než je pojem zvíře. Český právní řad operuje i s legální definicí pojmu zvíře, konkrétně v zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. „Pro účely tohoto zákona se rozumí zvěří obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v písmenech c) a d).“6

4

§ 2 zákona č. 100/2004 Sb., zákon o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 4. 2016] 5 §3/1 d) zákona č. 114/1992 Sb., České národní rady o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 6 §2 b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016]

11

1.4 Věc v právním smyslu V OZ, který pozbyl účinnosti posledním dnem roku 2013, byly pojmu věc věnovány pouhé čtyři §§. NOZ věnuje pojmu věc o padesát dva §§ více, což samo o sobě o mnohém vypovídá. Rovněž NOZ upouští od materialistického a pozitivistického pojetí věci, tak jak u nás bylo zavedeno v roce 1950. Zákoník z roku 1964 definici věci v právním smyslu (res iuris) vůbec neobsahoval, jelikož autoři tohoto předpisu považovali věc za přírodní fakt, který právo nemá definovat. „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.“7 Z citované definice je jasně cítit, že se tento pojem neomezuje jen na věci, které lze vnímat lidskými smysly. Není tedy rozhodující, zda má věc hmotnou podstatu, neboť jde o věc v právním smyslu. Mezi věci podle NOZ spadají i práva, které podřazujeme pod tzv. věci nehmotné. To, že NOZ považuje za věc hmotné (res corporales) i nehmotné (res incorporales) předměty jasně ukazuje na široké vymezení věci v tomto právním předpise. Stejný přístup k tomu, co je věcí, zaujímají například v Německu či Francii. Důležitým elementem rozhodujícím o tom, co věcí je a co není, je skutečnost, že daná věc slouží k lidské potřebě (pozitivní vymezení pojmu) a je rozdílná od osoby (negativní vymezení pojmu). Ovšem nebylo by to právo, kdyby neexistovaly vyjímky. V tomto případě nalezneme dvě. Za věc v právním smyslu tak nelze považovat lidské tělo ani jeho části8 a dále pak, pro tuto práci stěžejní, živé zvíře9. „Z hlediska civilistické nauky profilují věc v právním smyslu její užitečnost a ovladatelnost.“10 Tato kritéria musí být splněna kumulativně. První kritérium, užitečnost, nepředstavuje pouze prosté přinášení užitku vlastníkovi věci. Jedná se o to, aby daná věc

7

§ 489 NOZ § 493 NOZ 9 § 494 NOZ 10 ELIÁŠ, Karel. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 4, s. 119126. ISSN 1210-6410 8

12

přinášela hospodářský či etický užitek. O tom co je užitečné (co je věcí) rozhoduje především lidská vůle, poznatky a dovednosti člověka. Užitečnost věci se posuzuje obecně a objektivně. Tudíž pokud se vlastník věci zbaví, jelikož je pro něj již nepotřebná (neužitečná), neznamená to, že by jen z tohoto důvodu věc přestala být věcí. 11 Dle mého názoru není užitečnost vhodným kritériem pro posouzení, zda se v konkrétním případě jedná či nejedná o věc ve smyslu práva. I neužitečná věc je stále věcí, přestože pro ni není využití. Druhé kritérium, kterým je ovladatelnost, se posuzuje také objektivním a obecným hlediskem. Aby věc byla věcí v právním smyslu, není nutné, aby věc byla ovladatelná v určitou chvíli (např. pes na útěku). Také není rozhodující, aby určitá věc byla ovladatelná každým (např. řízení osobního automobilu.) Požadavek ovladatelnosti je v literatuře12 poměrně často relativizován, tudíž ho nelze brát jako neměnné dogma.

11

Srovnej § 3 odst. 1 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 21. 4. 2016]: (1) „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“ a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. 12 KINDL, Milan. Musí být věci užitečné (a zcela ovladatelné)? Právní fórum: český právnický měsíčník. 2006, roč. 3, č. 9, s. 308-310. ISSN 1214-7966.

13

2. Lze zvíře považovat za věc? „Evropské soukromoprávní úpravy postupně – v posledních dvaceti letech - zvíře vylučují z kategorie věci v právním smyslu. Příkladem může být novela ABGB (§285a) provedená v r. 1988, novela německého občanského zákoníku (§90a ) z r.1990, úprava v ruském občanském zákoníku (čl.137) nebo čl.1 odst. 1 polského zákona na ochranu zvířat z r.1997. Tento proces v občanském právu, označovaný jako „dereifikace13 zvířat“ je veden ekologickými hledisky a etiketou ochrany zvířat.“14 Já osobně považuji vyčlenění zvířat z kategorie věcí za krok správným směrem a inspiraci zákonodárce v západoevropských kodexech soukromého práva vítám. V praxi se dají očekávat komplikace v určování okamžiků (s ohledem na nabytí či ztrátu vlastnického práva ke zvířeti) a tím spojené určení, kdy se zvíře stává zvířetem bez pána. Dále mi přijde poněkud nešťastné, že NOZ neobsahuje výčet zvířat nebo alespoň návod, jak zařadit zvíře do patřičné kategorie. Jak uvádí § 494 NOZ, za zvířata považujeme pouze zvířata živá. Jelikož se na zvířata na rozdíl od člověka nevztahuje postmortální ochrana.15 Myslím, že co se týče právní úpravy zvířat po smrti, je situace jasná. Živé zvíře tedy věcí není, po smrti věcí je. Otázkou zůstává, jak je to se zvířaty před narozením. § 1073 odst. 1 říká, jen to, že plod 16 patří vlastníku zvířete. Ovšem toto ustanovení nám neodpovídá na otázku, zda je zvíře před narozením opravdu zvířetem nebo jej NOZ považuje za věc. Jelikož NOZ takovou speciální úpravu neobsahuje, dle mého zvíře před narozením za věc považovat nelze a tak dojde k přiměřenému použití ustanovení o věcech.

Zvíře představuje předmět vlastnického práva, se kterým se na jedné straně pojí celá řada oprávnění vlastníka, na straně druhé zde existují limity, právě s ohledem na zvláštní 13

Tzn. odvěcnění ELIÁŠ, Karel. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 4, s. 119126. ISSN 1210-6410 15 Lidské tělo je právem chráněno i po smrti člověka (§ 113 a násl. NOZ, § 79 a násl. zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 4. 2016] ). Blíže HURDÍK, Jan. Občanské právo hmotné: obecná část, absolutní majetková práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN 978-80-7380-377-3. str. 117 16 § 491 odst. 1 NOZ (v našem případě plod jako mládě) 14

14

povahu zvířete. 17 Nakládání s věcmi bývá skoro vždy závislé jen na vůli jejich vlastníka, v případě zvířat jsou zde patrná omezení, většinou se jedná o regulaci veřejnoprávní. Věc může vlastník zničit nebo se jí zbavit 18, v případě zvířete vlastník zvíře nemůže zabít bez dalšího nebo jej opustit19. S vlastnictvím je obecně spjat celý výčet práv a povinností, vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) 20. Vlastnictví zvířete je spojeno s celou řadou povinností, které významně převyšují povinnosti běžně se vážící k vlastnictví věci v právním slova smyslu (viz podkapitola 1.4).

2.1 Historie právní úpravy chápání zvířete od ABGB Zvíře provází člověka od nepaměti. Chápání pojmu zvíře se z hlediska práva měnilo. Tato podkapitola se zabývá vývojem právního postavení zvířete. Jelikož si tato práce klade jako hlavní cíle témata odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem a náhradu za poranění zvířete, bude se vnímání zvířete z pohledu práva v historii věnovat pouze okrajově a to sice od ABGB po současnou právní úpravu. První oddíl této podkapitoly bude věnován právě ABGB. ABGB byl roku 1951 nahrazen středním občanským zákoníkem (zákon č. 141/1950 Sb.). Tento právní předpis nebyl, co se týče právního postavení zvířete, nikterak zajímavý a tak mu v rámci této práce nebude věnována pozornost. Na apríla roku 1964 vstoupil v účinnost OZ, který právnímu postavení zvířat také nevěnuje větší pozornost. S ohledem na to, že tento právní předpis byl ještě donedávna na našem území účinným, bude mu věnován oddíl této podkapitoly. A konečně s příchodem roku 2014 vstoupil v účinnost aktuální občanský zákoník (NOZ). Jelikož se tato práce věnuje účinné právní úpravě, která je přelomová v chápání pojmu zvíře, je NOZ vyčleněn do samostatné podkapitoly 2.2.

17

Vlastník zvířete je oprávněn zvíře prodat, darovat; může být odpovědným za škodu zvířetem způsobenou, právě tak jako za neoprávněný zásah do práv sousedů např. psím štěkáním, vytím, proniknutím zvířete na sousední pozemek atd. 18 Samozřejmě v souladu s veřejnoprávními předpisy 19 Pokud by majitel své zvíře opustil, jednalo by se o týrání podle § 4 odst. 1 písm. s) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 2. 2016]. Legální opuštění zvířete tedy v České republice není možné. 20 ČESKÁ REPUBLIKA. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Listina základních práv a svobod. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016]

15

2.1.1 Všeobecný zákoník občanský (ABGB) K přijetí a vyhlášení ABGB došlo 12. června 1811 císařským patentem č. 946/1811. Prvního dne následujícího roku ABGB vešel v účinnost pro Rakouské císařství, pod které spadalo i státní území České republiky a stal se tak pro nás na takřka na dalších 150 let platným kodexem. Sloužil jako vzor při připravování vládního návrhu pro československý občanský zákoník z roku 1937. I v následujících občanských zákonících (z let 1950 a 1964) cítíme prvky ABGB. A ani NOZ v tomto směru není vyjímkou. Otakar Motejl, tehdejší ministr spravedlnosti, pověřil v roce 2000 přípravou věcného záměru, který byl následující rok schválen, Karla Eliáše a Michaelu Zuklínovou. Jako ideový vzor nové právní úpravy byl stanoven vládní návrh československé osnovy z roku 1937 a tady vlastně i ABGB, jelikož tato osnova byla ABGB značně ovlivněna. NOZ se od rakouského ABGB z různých důvodů ve svých ustanoveních odchyluje, ovšem někdy najdeme takřka doslovnou recepci21. Inspirace ABGB je v NOZ jasně zřetelná.22 Přišlo mi tedy vhodné do tohoto oddílu krátký historický exkurz věnovaný vlivu ABGB na české občanské právo zahrnout. Nyní už ovšem k samotnému pojmu zvíře v ABGB. Tento právní předpis řadí zvíře mezi věc v právním slova smyslu 23. Ačkoliv ABGB s pojmem zvíře (a dalšími podmnožinami tohoto pojmu jako dobytek, prasata, včely, ryby, ptáci) pracuje, nikde jej nedefinuje. Tato skutečnost ovšem není v soukromém právu žádnou zvláštností, definice pojmů jsou nezřídka přenechány právu veřejnému. ABGB rozlišuje věci movité a nemovité. § 293 stanovuje podmínky, které musí věc splňovat, aby byla věcí movitou 24. Věc movitou lze přenášet z místa na místo bez toho, aby došlo k porušení její podstaty. Zvíře tuto definici splňuje, tudíž jej řadíme mezi věci movité. Přesněji mezi věci sami se pohybující (res se moventes).

21

Srov. § 16 ABGB věta první a §19 NOZ , § 285 ABGB a §489 NOZ či §353 ABGB a §1011 NOZ 22 Jako nesporný přínos této inspirace spatřuji v jednoduchých vyjádřeních obsažených v krátkých ustanoveních psaných srozumitelnou češtinou. 23 Zde bych chtěla pouze připomenout na rozdílnost mezi věcí v právním slova smyslu (res iuris) a věcí v běžném významu. Věc v právním slova smyslu musí být rozdílná od osoby, musí být způsobilá sloužit lidem k užívání a poslední podmínkou je její samostatnost. Blíže podkapitola 2.4 24 Vyjímku tvoří ryby v rybníce, zvěř v lese a dobytek. ABGB je považuje za věci nemovité v případech stanovených v § 295 a § 296.

16

Právní úprava nabývání vlastnického práva ke zvířeti přivlastněním, spočívajícím v jeho volném chycení, je obsažena v § 383. Jedná se o originární nabytí vlastnického práva. Hned následující ustanovení je věnováno roji včel a zkroceným zvířatům. Tyto není možné volně lovit, vlastníkovi je umožněno jejich pronásledování na cizím pozemku za náhradu škody, která je pronásledováním způsobena.25 Pokud vlastník mateřského úlu nestíhal roje po dva dny26 nebo jestliže nedošlo k návratu zkroceného zvířete do čtyřiceti dvou dnů27, zákon umožňuje každému se roje včel či zkroceného zvířete zmocnit a podržet jej. V případě, že se roj včel nebo zkrocené zvíře vyskytuje na pozemku soukromém, připadá toto právo majiteli pozemku. Pokud bychom se zaměřili na vlastnictví mláďat zvířat, ABGB stanovuje vlastnictví užitků pocházejících ze zvířete vlastníku zvířete. 28 Co se týče odměny za oplodnění zvířete, tu je vlastník oplodněného zvířete povinen poskytnout v případech, kdy odměna byla ujednána.29 ABGB má zvláštní právní úpravu pro ty případy, kdy je předmětem správy zvíře (§§ 925-297), kdy dojde ke sporu o zrušení smlouvy pro vadu dobytka (§ 932a), dále pak upravuje ručení za zvířata podnikatelů majících stáje (§ 970) a pro tuto práci nejvýznamnější – odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem30 (§ 1320). Jak již bylo uvedeno na počátku tohoto oddílu, vliv ABGB na vývoj občanského práva v České republice je značný, NOZ a pojem zvíře nevyjímaje. Osobně mi při pročítání v souvislosti s čerpáním informací pro tuto diplomovou práci přišel velmi čtivý i přes fakt, že je přes dvě stě let starý. A tak skutečnost, že NOZ v mnohém z ABGB vychází, považuji za krok správným směrem, navzdory jisté archaičnosti, která je mu mnohými kritiky vytýkána. Velký přínos spatřuji v tom, že nyní máme v České republice zákoník

25

Srov. § 1014 NOZ, blíže též oddíl 2.2.2 Současná právní úprava stanovuje pozbytí vlastnického práva k roji včel v tom případě, pokud tento roj vletí do cizího obsazeného úlu. Vlastník roje včel pak nemá nárok na náhradu škody. 27 Nyní je zákonem stanovená přiměřená doba pro návrat zkroceného zvířete ke svému vlastníkovi. § 1047 NOZ za přiměřenou dobu považuje šest týdnů. 28 § 405 ABGB srov. § 1073 odst. 1 NOZ 29 § 496 ABGB srov. § 1073 odst. 2 NOZ 30 Aktuální právní úprava blíže kapitola 4 26

17

vycházející z moderního evropského myšlení, čímž se přibližujeme vyspělým státům Evropy.

2.1.2 Občanský zákoník z. č. 40/ 1964 Sb. Podle OZ je zvíře považováno za věc v právním smyslu. Není tedy rozlišováno, zda došlo k poškození věci či poranění zvířete neboť z pohledu práva je zvíře považováno za podmnožinu pojmu věc. Tudíž zvíře může být stejně jako věc předmětem vlastnického práva a vlastníkovi náleží celá řada oprávnění. I za účinnosti OZ byla v souvislosti se zvířetem velmi důležitá veřejnoprávní úprava31, která tato oprávnění omezovala. Dalo by se tak říci, že zvíře v souvislosti z OZ patří mezi věci mající speciální právní postavení. Samotnou definici pojmu věc OZ neobsahuje, pouze uvádí, že věci jsou předmětem občanskoprávních vztahů a dále provádí jejich dělení na movité a nemovité. Tudíž zvíře, stejně jako ostatní věci, dle právní teorie musí být ovladatelné a sloužit potřebám lidí (posuzuje se objektivně). Zvíře je tedy podle OZ považováno za věc movitou. Proč tento právní předpis považuje zvíře za věc lze vysvětlit. Pokud by zvíře věcí nebylo, nemohlo by býti předmětem právních vztahů. Důvodem je taxativní výčet předmětu právních vztahů v § 11832. S odkazem na předchozí oddíl, který pojednával o ABGB, zastávám názor, že OZ z roku 1964 nedokázal reflektovat současnou právní situaci, reagovat na ni a odrážet tak moderní demokratickou společnost. V OZ byla patrná jistá ideologie let minulých, naopak NOZ staví na ochraně člověka a dává mu větší míru svobody v souvislosti s jeho právním postavením. A to je cesta správným směrem.

31

Ta poskytovala definici zvířete v Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 2. 2016], konkrétně v § 3 písm. a):„Zvířetem každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo“. Tato definice však slouží jen pro účely tohoto zákona. Následující písmena v §3 uvádí definice zvířat rozdělených dle různých kritérií, například na zvířata hospodářská, toulavá, pokusná atd. 32 § 118 odst. 1 OZ: „ Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.“

18

2.2 Zvíře v NOZ Dovolím si tvrdit, že změna právního postavení zvířete v rámci NOZ je jednou z nejpodstatnějších novinek, kterou rekodifikace soukromého práva přinesla. Oproti dosavadnímu přístupu, kdy zvíře bylo považováno za věc (stejně jako například stůl), jde o výraznou změnu chápání tohoto pojmu. Rozhodující faktor oddělující věci a zvířata je ten, že zvířata jsou schopna cítit bolest či zažívat stres, mají smysly. Zajímavé je, že nový kodex soukromého práva nevyčlenil právní úpravě zvířete samostatný oddíl či pododdíl. Fakt, že zákon chápe zvíře nikoliv jako věc 33, ale považuje ho za smysly nadaného tvora34, jasně odráží snahu zákonodárce o lidský přístup k této problematice. Inspirací pro tuto změnu byly nepochybně západní země Evropy (Francie, Rakousko, Německo). Tudíž zvíře, jako smysly nadaný tvor, vnímá pocity, emoce a tvoří si se svým majitelem určitý vztah. Bylo by např. v rozporu s povahou zvířete jako živého tvora použít jako zástavu psa lpícího na svém pánovi s tím, že pes bude předán zástavnímu věřiteli jako osobě zvířeti cizí a vystaven stresu.35 Domnívám se, že pozornost by se měla věnovat „rozporu s povahou zvířete“, která je vyjádřena v §494 NOZ slovy „neodporuje jeho povaze“. Jasnou odpověď nám dá až judikatura. V případě rozhodování, zda se na zvíře použijí ustanovení o věcech či nikoliv, bude nutné posuzování případ od případu neboť pojem zvíře je pojmem značně širokým (viz kapitola 1.1). Pes, považován za nejlepšího přítele člověka, bude mít se svým pánem vztah nesrovnatelně intenzivnější než například želva nebo slepice. Pokud by došlo k jednání, které by na živé zvíře aplikovalo ustanovení o věcech odporující jeho povaze, šlo by tak o jednání v rozporu s NOZ. Toto jednání by tak bylo kvalifikováno jako jednání nezákonné a tudíž dle NOZ neplatné36. Konkrétně by šlo o neplatnost relativní. To znamená, že tuto neplatnost je třeba oprávněnou osobou namítnout. Do té doby se považuje právní jednání za platné (§586 odst. 2 NOZ). Relativní neplatnost lze brát jako jakousi ochranu autonomie vůle stran, nelze ji dovodit, záleží jen a pouze na oprávněné osobě, zda neplatnost právního jednání namítne (kdyby neplatnost nenamítla, toto právní

33

Ale na druhou stranu nevylučuje aplikaci ustanovení týkajících se věcí na živá zvířata v těch případech, kdy pro ně nejsou odchylná ustanovení. 34 Viz §494 NOZ 35 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24.4.2016], str.120 36 Viz §580 odst. 1 NOZ, popř. §576 NOZ (neplatnost jen oddělitelné části právního jednání)

19

jednání by i přes své vady zůstalo v platnosti). Relativní neplatnost podporuje i §574 NOZ, který uvádí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné37. Kromě neplatnosti relativní máme i neplatnost absolutní. Ta je v NOZ upravena §588. Při absolutní neplatnosti již není třeba žádného úkonu oprávněné osoby, neboť k absolutní neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti (ex offo). Následné schválení či konvalidace takového jednání pak nepřipadá v úvahu. Co se týká důvodů neplatnosti, OZ taxativně ve svém §40a stanovoval důvody relativní neplatnosti (a contrario ostatní důvody byly důvody absolutními). V NOZ je tomu jinak. Došlo k nahrazení důvodů způsobující relativní neplatnost obecnými kritérii, relativní neplatnost je upřednostňována před neplatností absolutní. Důvody absolutní neplatnosti nalezneme v §588 NOZ38 a jsou konkrétně tři. Jde o právní jednání, které: 

se příčí dobrým mravům39



odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek40



zavazuje k plnění od počátku nemožnému41

Ráda bych na závěr upozornila, že se zvíře nestává subjektem právních vztahů. NOZ nemění postavení zvířat z kategorie objektů právních vztahů na jejich subjekty. Tudíž

37

Princip favor negotií V souvislosti viz také §2 odst.3 NOZ 39 Jedná se o neurčitý právní pojem, jedna z nejstarších právních zásad. Byly známe již v římském právu jako boni mores – jako určitá pravidla slušnosti přejatá od předků. Dobré mravy tedy můžeme chápat jako jakási ve společnosti uznávaná pravidla slušnosti. Jejich cílem je respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Lze je také považovat za určitý ukazatel aprobovaného chování v dané společnosti. Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. Cdo 3526/2013. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 40 Veřejný pořádek patří také mezi neurčité právní pojmy. Není nikterak definován ani důvodovou zprávou k NOZ. Zákonodárce odkazuje na ustanovení Listiny základních práv a svobod ČR, zvláště pak na čl.9 odst.2 (tzv. materiální ohnisko ústavního pořádku – viz Nález ústavního soudu ČR ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 29. 4. 2016). 41 Musí se jednat o nemožnost objektivní tzn. plnění není možné ani pro nikoho jiného odlišného od osoby dlužníka, není závislé na osobě dlužníka ani jeho vůli (např. přírodní změny) 38

20

zvíře nelze považovat za oprávněný popř. povinný subjekt právních vztahů, nemůže spáchat delikt atd. Tato odpovědnost bude i nadále primárně na majiteli zvířete. 42

2.2.1 Kategorie zvířat v NOZ NOZ ve své částí třetí, hlavě druhé, dílu třetím, oddílu druhém zavádí kategorie zvířat ve spojitosti s nabýváním vlastnického práva nezávisle na veřejnoprávní úpravě. Rozlišujeme tedy: Domácí zvířata jsou ta, která žijí s člověkem vždy nebo zpravidla. Tato zvířata chová vlastník především pro oblibu, společnost či ochranu (kočka, pes). Dalším využitím domácích zvířat je jejich využití v zemědělství (kráva). § 1048 NOZ stanovuje, že se domácí zvíře považuje za opuštěné43 v tom případě, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat. To platí i o zvířeti v zájmovém chovu. „Ustanovení o zajatých a zkrocených zvířatech nedopadají na domácí zvířata“44. Naopak nedomestikované druhy, tedy ty, které žijí výlučně nebo z velké části ve volné přírodě45, se považují za zvířata divoká. Taková zvířata jsou označována jako zvířata bez pána. Nejsou objektem vlastnického práva. Nemají vlastníka ani v tom případě, pokud se zdržují na soukromém pozemku. I domácí zvíře se může stát zvířetem divokým. Zajaté zvíře46 je původně zvířetem divokým. Je však osobou zajato a drženo jako vlastnictví47. Pokud by zajaté zvíře svému pánu znovu uteklo do volné přírody, stalo by se opět zvířetem bez pána. Je zde ovšem podmínka, že vlastník takového zvířete je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo jej nehledá ve snaze jej znovu zajmout. Podle mého je zde nejasný význam slova hledat. Co si pod tímto neurčitým pojmem představit? Má se majitel zvířete vydat zvíře stíhat do přírody? Postačí, pokud vyvěsí letáky s oznámením o 42

Mohou nastat i situace, kdy bude vlastník odpovídat za škodu společně a nerozdílně s další osobou. Více oddíl 4.1.1 43 Tzv. právní fikce derelikce domácího zvířete 44 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 276 45 Není rozhodující, pokud jsou jednotlivé kusy chovány v zajetí. Divoké zvíře je možné si za určitých podmínek přivlastnit (pokud to nevylučují jiné právní předpisy) 46 § 1046 odst. 2 NOZ 47 Např. v klecích, voliérách, ohradách

21

ztrátě zvířete nebo tuto skutečnost sdělí prostřednictvím sociálních sítí? Důvodová zpráva uvádí48, že stíháním se skutečně rozumí především faktické stíhání. Náhradní způsoby 49 jsou označeny právě slovem hledat, kam by se dalo zařadit vyvěšení letáků nebo oznámení o úniku vyhláškou. Je zde ovšem vyjímka, vztahující se na zvířata označená způsobem, který umožňuje identifikaci majitele zvířete (např. čip či tetování). Další vyjímku najdeme v § 1049 NOZ, který se vztahuje na zvířata chovaná v zoologických zahradách a na ryby v soukromých rybnících. Při těchto dvou vyjímkách se zajaté zvíře zvířetem bez pána nestává. Druhou skupinou zvířat divokých jsou zvířata zkrocená. Taková zvířata jsou obecně zvířaty divokými, zkrocenými se tak stávají jen jedinci. Divoké zvíře „se stane zvířetem zkroceným tehdy, bude-li se zdržovat v blízkosti člověka např. proto, že bylo postupně ochočeno“50. Pozbývání vlastnického práva nad zkroceným zvířetem upravuje §1047 NOZ. Takové zvíře, které vlastník nestíhá, se stává zvířetem bez pána (které si může na soukromém pozemku přivlastnit vlastník takového pozemku a na veřejném statku kdokoliv) uplynutím přiměřené doby po kterou se samo k vlastníkovi nevrátí. Tato přiměřená doba je stanovena na šest týdnů. Poslední skupinou zvířat jsou zvířata chovaná. Jsou jimi zvířata domácí a dále pak zkrocená a zkrocená zvířata divoká. Chovaná zvířata lze nově podle §1014 stíhat na cizím pozemku (blíže následující oddíl 2.2.2).

2.2.2 Pronásledování chovaného zvířete na cizím pozemku NOZ tuto novinku obsahuje v § 1014. Toto ustanovení opravňuje majitele při stíhání chovaného zvířete nebo roje včel51 ke vstupu na cizí pozemek. Samozřejmostí je uhrazení škod majitelem zvířete vůči majiteli pozemku, které vznikly jak zvířetem samotným, tak v souvislosti s pronásledováním jeho majitelem. Podle mého názoru velmi praktické 48

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 274 49 Tyto způsoby budou posuzovány individuálně, vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu případu 50 LITAVEC, Pavel. Zvíře není věc. In: Muj-pravnik [online]. 2014 [cit. 12. 4. 2016]. Dostupné z: http://muj-pravnik.cz/zvire-neni-vec/ 51 § 1014 NOZ - vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.

22

ustanovení. Na jednu stranu dává právo majiteli zvířete vstoupit na cizí pozemek za účelem stíhání svého zvířete bez nutnosti předchozího souhlasu majitele pozemku (neprodleným vstupem na pozemek tak majitel zvířete může předejít škodám, které by mohly vzniknout do doby, než by dostal souhlas od majitele pozemku) a na druhou stranu poskytuje majiteli pozemku záruku, že případné škody na jeho pozemku způsobené zvířetem či jeho majitelem, mu vzniká právo na náhradu škody takto vzniklé. Zákonodárce ve shora uvedeném ustanovení podle mého názoru ne zcela šťastně umožnil pronásledovat na cizím pozemku pouze zvířata chovaná. Není mi jasné, zda se jedná o záměr, ovšem pokud v praxi dojde v případu, kdy na cizí pozemek unikne zvíře, které nespadá do kategorie zvířat chovaných, vlastník nebude oprávněn k jeho stíhání. Věcí, kterou bych v této souvislosti de lege ferenda považovala za vhodné změnit je sjednocení obou odstavců § 1014 a to vypuštěním přídavného jména "chovaná" z prvního odstavce.

2.2.3 Nález zvířete Poslední věc, kterou bych chtěla ve spojitosti s institutem zvířete v NOZ uvést, je právní úprava nálezu zvířete. Pokud nalezneme zvíře, u kterého je jasné, že mělo vlastníka, jsme povinni tento nález oznámit obci bez zbytečného odkladu – toto neplatí, pokud lze z okolností majitele zvířete identifikovat52 (např. pes má na sobě obojek s údaji o majiteli). Jestliže by následně majitele zvířete zjistila až obec, je mu tuto skutečnost povinna oznámit. Na tomto místě bych vřele doporučila označovat zvířata (čipem, visačkou na obojku s kontaktními údaji), zajistí se tak vypátrání majitele v co nejkratší době. Pokud by totiž nebylo možné určit majitele zvířete, obec nález vyhlásí obvyklým způsobem a po uplynutí dvou měsíců by se majitelem zvířete stal nálezce 53. Nálezce má ze zákona povinnost se o nalezené zvíře starat s péčí řádného hospodáře. Za to nálezci

52

§ 1058 NOZ § 1059 odst. 2 NOZ - Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu. 53

23

jako kompenzace náleží nálezné ve výši deseti procent z ceny nálezu (zvířete) nebo v některých případech podle slušného uvážení.

2.3 Vlastnictví zvířete v zájmovém chovu ve veřejném právu V souvislosti s novelou zákona č. č. 246/1992 Sb., zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání, došlo ke změně v oprávnění vlastnit zvíře v zájmovém chovu54. Tento zákon ve svém §13 odst. 4 zakazuje prodat nebo darovat zvíře v zájmovém chovu osobě mladší patnácti let bez souhlasu jejich rodičů nebo osoby, která k osobě mladší patnácti let vykonává rodičovskou odpovědnost. Zákaz dále platí pro osoby, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno či darováno též osobě se soudně omezenou způsobilostí k právním úkonům, pokud k tomuto úkonu nebyl dán souhlas jeho opatrovníkem.

Druhy zvířat vyžadující zvláštní péči55 mají i zvláštní požadavky na osobu jejich chovatele. Tím může být pouze osoba starší osmnácti let nebo osoba právnická; v těchto případech musí právnická osoba určit fyzickou osobu starší osmnácti let, které bude zvíře svěřeno do péče. Chov zvířete vyžadující zvláštní péči je vázáno na povolení 56 krajské veterinární správy dle toho, kde je takové zvíře chováno. 57

54

Viz § 3 písm. e) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 2. 2016] 55 Viz § 3 písm. g) tamtéž 56 Viz § 13 odst. 3 tamtéž 57 Vyjímky jsou stanoveny pro chov zvířat v zoologických zahradách (Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 4. 2016]), záchranných stanicích a pro chov loveckých dravců držených podle zákona o myslivosti (§ 44 odst. 2 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016]).

24

3. Odpovědnost za škodu a její náhrada V této kapitole bych chtěla nejdříve mírně shrnout občanskoprávní odpovědnost včetně jejich jednotlivých prvků. Pozornost věnuji zvláštním druhům odpovědnosti podle NOZ. Druhou polovinu této kapitoly pak tvoří institut náhrady škody, kde došlo s účinností NOZ k markantním změnám.

3.1 Obecně k odpovědnosti za škodu Odpovědnost za škodu řadíme mezi druhy občanskoprávní odpovědnosti. Vedle odpovědnosti za škodu rozeznáváme také odpovědnost za vady a prodlení. „Z uvedeného výčtu je patrno, že pojem občanskoprávní odpovědnost je širší než pouze odpovědnost za škodu;

proto

není

důvod

ztotožňovat

občanskoprávní

odpovědnost

pouze

s občanskoprávní odpovědností za škodu.“

58

Pojem občanskoprávní odpovědnost je již po řadu let pojmem poněkud kontroverzním, jelikož neexistuje v českém právu jeho jednotný výklad. Jablkem sváru je, zda osoba odpovídá za splnění své právní povinnosti nebo je její odpovědnost postavena na nesplnění povinnosti. K této nejednotnosti chápání tohoto institutu zcela jistě přispívá i fakt, že pojem odpovědnosti je v hovorové mluvě používán v různém slova smyslu. NOZ se přiklání ke koncepci vzniku odpovědnosti již společně s původní občanskoprávní povinností. Odpovědnost a povinnost tak vystupují vedle sebe 59. K projevení složky odpovědnosti pak dojde až při porušení právní povinnosti. Tudíž osoba odpovídá za splnění své právní povinnosti. „Osnova opouští pojetí odpovědnosti jako hrozby sankcí. Tato konstrukce opanovala od 70. let minulého století českou právní doktrínu po dlouhých diskuzích v 50. a 60. letech a spojuje nástup odpovědnosti s porušením právní povinnosti. Osnova se naopak 58

DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. 430 str. ISBN 978-80-7478-326-5. str. 360. 59 Toto pojetí právní odpovědnosti nekoresponduje s ostatními odvětvími práva (trestní právo, správní právo, pracovní právo), ve kterých právní odpovědnost vzniká teprve až po protiprávním jednání. tj. sekundárně.

25

přiklání k pojetí odpovědnosti v duchu tradic antické a křesťanské civilizace, podle nichž člověk odpovídá za své jednání v plném rozsahu a odpovídá především za to, že se chová řádně, po právu a že plní své povinnosti. Vzhledem k tomu se v návrhu slovo „odpovědnost“ používá jen velmi zřídka, protože zákonný text vystačí ve většině případů s termínem povinnost60. Odstraňuje se tak nedůslednost současných formulací platného občanského zákoníku, který termín „odpovědnost“ používá v různých významech a často i zbytečně.61

3.1.1 Obecná prevenční povinnost Je jednou ze základních zásad NOZ 62. Prevenční povinnost se v souvislosti s NOZ získává na důležitosti, její právní úprava je propracovanější. Podstatou této povinnosti je předcházení vzniku nedůvodné újmy na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Toto ustanovení (§2900 NOZ) se snaží docílit předcházení vzniku újmy. Tedy aby lidé jednali způsobem, který eliminuje pravděpodobnost jejího vzniku. Je zcela nepochybné, že je lepší újmě lepší předejít, než ji následně řešit Jedná se o právní povinnost, kterou je třeba dodržovat, v opačném případě se takto jednající osoba dopouští protiprávního jednání. Tato prevenční povinnost se ovšem aplikuje pouze v případě, kdy pro daný případ neexistuje konkrétní právní úprava. Povinnost zakročit pak zákon ukládá každému na ochranu jiného v těch případech, kdy tento vytvořil nebezpečnou situaci, má nad takovou situací kontrolu nebo pokud to odůvodňuje povaha poměru mezi osobami. Stejná povinnost se vztahuje také na toho, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit (§2901 NOZ). Oznamovací povinnost, obsažena v § 2902 NOZ, slouží k oznámení možnosti vzniku újmy a upozornění na možné následky osobou, která buď svoji právní povinnost porušila nebo pokud mohla a měla vědět, že k porušení právní povinnosti dojde. Toto oznámení 60

Viz 2894 NOZ Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 47-8 62 §3 odst. 2 NOZ 61

26

musí být provedeno bez zbytečného odkladu 63. V případě splnění oznamovací povinnosti pak nemá poškozený právo na náhradu té újmy, na kterou byl oznámením upozorněn a mohl jí tak zabránit. Zakročovací povinnost pak stanovuje povinnost k odvrácení újmy přiměřeným způsobem vzhledem k okolnostem v případech hrozící újmy. Jako sankci pak zákon ukládá odpovědnost za to, čemu mohla osoba při dodržení této povinnosti zabránit. Opatření k odvrácení hrozící újmy může nařídit soud v případech vážného ohrožení na požádání ohroženého. Porušení oznamovací povinnosti ovšem automaticky nezakládá odpovědnost za vzniklou újmu. Pro každý případ je nutné posoudit, zda by ke vzniku škodlivého následku došlo i při dodržení prevenční povinnosti, tedy jestli porušení prevenční povinnosti mělo za následek vznik újmy.

3.1.2 Obecné předpoklady ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti Abychom mohli mluvit o občanskoprávní odpovědnosti, je nutné splnění určitých předpokladů. Škůdce musí jednat protiprávně (čímž poruší svoji právní povinnost), svým protiprávním jednáním způsobí újmu a nakonec mezi protiprávním jednáním a 63

Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 14. 5. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/: „Lhůtu „bez zbytečného odkladu“ používá zákonodárce často nejen v obchodním zákoníku, ale i v dalších předpisech soukromého práva a ve veřejném právu, přičemž většinou je tato lhůta určena ke splnění povinnosti nebo k uskutečnění právního úkonu či jiného projevu vůle. Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost splnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k určení právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ „Ústavní soud vysvětlil, že „vágní“ pojem bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy ad hoc) v závislosti na účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.“

27

způsobenou újmou je nutná příčinná souvislost. Navíc se u subjektivní odpovědnosti 64 vyžaduje ještě jeden předpoklad a to zavinění65. V předchozím odstavci zazněly předpoklady ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti, které nyní stručně vysvětlím. Protiprávní jednání – je jednou ze čtyř právních skutečností66. Právní jednání (někdy také označováno jako delikt) je takové jednání, které je právem reprobované. Osoba, která se chová v rozporu s právem (delikvent) je pak povinna nést následky svého protiprávního jednání a to bez ohledu na svoji vůli. Důsledkem pak může být mimo jiné pro tuto práci významná náhrada škody. „Protiprávním jednáním, ať už zaviněným, nebo nezaviněným, rozumíme rozpor jednání s objektivním právem, tedy nesoulad mezi tím, jak osoba jednala a jak jednat správně v souladu se zákonem měla. Může spočívat jak v komisivním protiprávním jednáním, tak v opomenutí“67. Novinkou, kterou zavádí NOZ, je rozdělení protiprávního jednání, podle původu. Nově se tedy rozlišuje porušení dobrých mravů (§2909 NOZ)68, zákona (§ 2910 NOZ) nebo smlouvy (§ 2913 NOZ)69. Další složkou občanskoprávní odpovědnosti je újma. Zatímco OZ používal výrazu škoda70, NOZ zastřešuje nemajetkovou újmu i majetkovou újmu jednotným pojmenováním – újma. NOZ v tomto zavádí novou terminologii, kdy majetkovou újmu označuje termínem „škoda“, zbývající újma je pak chápána jako „nemajetková újma“.

64

Možnost exkulpace Volní stránka škůdce 66 Za právní skutečnost považujeme také právní jednání, právní událost a protiprávní stav 67 DVOŘÁK J., ŠVESTKA J. a kol. OPH. Svazek 2. Díl třetí: Závazkové právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 344 s., ISBN 978-80-7357-231-0, 388-390 s. 68 Dříve považovány za zvláštní skutkovou podstatu viz § 424 OZ 69 Srovnej §420 odst. 1 OZ 70 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ : „ Podle občanského zákoníku se škodou míní újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. R 55/1971).“ 65

28

Co skrývá pojem škoda (majetková újma 71) je poměrně jednoduché odhadnout. Jedná se o újmu na majetku, která se dá vyčíslit v penězích. Ráda bych v souvislosti s NOZ upozornila na změnu promlčecí lhůty při majetkové újmě. Délka objektivní promlčecí lhůty při majetkové újmě se oproti dřívější právní úpravě prodloužila ze tří let na let deset. Subjektivní promlčecí lhůta je nyní tříletá. „Zatímco dříve promlčecí lhůta začala běžet až v okamžiku, kdy jsem použil vlastní aktiva na zaplacení dluhu, teď už promlčecí lhůta vzniká se vznikem práva na náhradu škody, čili už samotným vznikem dluhu“72. Dluh je tedy podle nové právní úpravy považován též za škodu. Při nemajetkové újmě (označované též jako imateriální, ideální či morální) se majetek poškozeného ne vždy sníží.73 Tuto újmu lze jen velmi těžko finančně kvantifikovat, neboť dle mého názoru je zásah do přirozených práv člověka takřka nevyčíslitelný. A právě o zásah do přirozených práv člověka (právo na život, soukromí, svobodu, zdraví, čest, pověst, jméno atd.) se při náhradě nemajetkové újmy jedná nejčastěji. Nemajetková újma se poskytuje formou přiměřeného zadostiučinění74. Příčinná souvislost, v praxi často spíše používán termín kauzální nexus, je kauzálním vztahem mezi příčinnou a následkem. Je také předpokladem pro vznik odpovědnosti. Tudíž je nutné prokázat, že určitá příčina zavinila určitý následek. Že by následek nenastal nebo by nenastal tak, jak nastal, kdyby nebyla dána příčina. Kauzální nexus nám tedy tvoří určité propojení75. Od příčinné souvislosti je třeba nutné odlišit zavinění. Zavinění je totiž vnitřní psychický stav jednající osoby. Jedná se o subjektivní stránku škůdce. §2911 NOZ zavádí

71

Jedná se o součet škody skutečně vzniklé (damnum emergens) a ušlého zisku (lucrum cessans) viz §2952 NOZ 72 MELZER, Filip. Některé aktuální otázky náhrady škody - I. In: Právní prostor [online]. 2015[cit. 24. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/nektere-aktualniotazky-nahrady-skody-i 73 V případech, kdy spolu s nemajetkovou újmou vznikne i škoda např. ušlý zisk, je poškozený oprávněn požadovat i náhradu ušlého zisku vedle nároku náhrady nemajetkové újmy (§ 2956 NOZ) 74 Viz §2951 NOZ 75 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/

29

domněnku nedbalosti. Rozlišujeme, zda se jedná o zavinění úmyslné (přímé, nepřímé) či nedbalostní (vědomé, nevědomé). Úmyslné zavinění obsahuje jak složku vědění, tak složku volní. Při nedbalostním zavinění pak složka volní absentuje. Platná právní úprava tedy rozlišuje úmysl a nedbalost tzv. bipatrice zavinění.76

3.1.3 Subjektivní a objektivní odpovědnost za škodu Rozdíl mezi těmito dvěma druhy odpovědnosti je v zavinění. V případě porušení zákona či dobrých mravů je škůdce povinen k náhradě škody jen pokud škodu zavinil. V těchto případech se jedná o odpovědnost subjektivní. Pokud půjde o porušení smluvní povinnosti, v těchto případech se po vzoru obchodněprávní odpovědnosti uplatní odpovědnost objektivní. Jde o případy, kdy zákon prostřednictvím této striktní formy odpovědnosti poskytuje poškozenému silnější právní ochranu.77 Nezkoumá se totiž, jestli škůdce vznik škody zavinil. Ke vzniku odpovědnosti postačuje, pokud je prokázáno porušení smluvní povinnosti. Škůdce se může podle §2913 odst. 2 NOZ odpovědnosti zprostit. Možnost liberace je zákonem omezena na ty případy, kdy škůdce prokáže, že mu ve splnění smluvní povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která vznikla nezávisle na jeho vůli. Pokud ovšem tato překážka vznikla ze škůdcových osobních poměrů nebo v době, kdy byl již škůdce v prodlení s plněním smluvené povinnosti, odpovědnosti to škůdce nezbavuje. Liberačním důvodem není ani taková překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat. Při pohledu na ustanovení § 2895 NOZ si nelze nevšimnout, že zákon preferuje odpovědnost subjektivní. Pokud tedy není výslovně stanoveno, že je ke vzniku odpovědnosti třeba zavinění, jedná se o odpovědnost subjektivní. Porušení zákona podle § 2910 NOZ by mělo být postavené na čistě subjektivní odpovědnosti. Toto ustanovení 76

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 8. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 77 Jedná se o takové případy, kdy při určité činnosti hrozí pro okolí zvýšené riziko vzniku závažné škody (zdraví, majetek, životní prostředí). Toto riziko vzniku škody nelze zcela vyloučit ani v těch případech, kdy je k zabránění vzniku takové škody vynaložena veškerá odborná péče.

30

nám říká, že: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“ V souvislosti s § 2895 NOZ by tato subjektivní odpovědnost v zákoně výslovně být vyjádřena neměla. Smluvní odpovědnost, upravená v § 2913 NOZ, je odpovědností objektivní i přes to, že zákon výslovně nestanovuje, že ten, kdo poruší smluvní povinnost, hradí škodu i bez svého zavinění. S odkazem na § 2895 NOZ by v tomto případě mělo být uvedené, že zavinění smluvních stran pro vznik smluvní odpovědnosti vyžadováno není. Pro tyto případy se mi jeví vhodné využít jednoho z počátečních ustanovení NOZ a to sice § 2 odst. 2. Jednotlivé případy odpovědnosti tak hodnotit zvlášť, s důrazem na jejich smysl a účel a vyhnout se tak striktnímu systematickému výkladu. „Tak bychom vlastně všechny případy stanovené zvlášť zákonem, ať už by šlo o úpravu předsmluvní odpovědnosti nebo úpravy zvláštních případů náhrady škody v § 2920 a násl. mohli ve smyslu § 2895 NOZ posoudit jako objektivní odpovědnost za škodu bez dalšího, k čemuž napovídá i systematika starého občanského zákoníku, která byla totožná. Obecná odpovědnost za škodu dle jeho § 420 byla postavena na principu subjektivní odpovědnosti, nicméně ve speciálním oddílu označeném „Případy zvláštní odpovědnosti“ (§ 421 – 437) byly upraveny zvláštní případy odpovědnosti objektivní.“78

3.1.4 Zvláštní druhy odpovědnosti v NOZ NOZ v tomto směru moc změn nepřinesl, pouze rozšířil tzv. skutkové podstaty odpovědnosti o nové druhy. Novinky můžeme nalézt v dílčích změnách v jednotlivých skutkových podstatách. OZ znal tyto zvláštní druhy odpovědnosti:  škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání,  škoda z provozní činnosti,

78

DOČEKALOVÁ, Libuše. Právo na náhradu škody - subjektivní nebo objektivní odpovědnost a ve kterých případech? In: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze [online]. 2015 [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.prf.cuni.cz/libuse-docekalova-1404050761.html

31

 škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným,  škoda z provozu dopravních prostředků,  škoda způsobená věcí,  škoda způsobená vadou výrobku,  škoda na převzaté věci,  škoda na odložené věci,  škoda na vnesené věci,  škoda způsobená několika osobami NOZ navíc nově zavádí tyto zvláštní druhy odpovědnosti za škodu: 

škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi – osoba, která se osoby s nebezpečnými vlastnostmi ujala (poskytnutí útulku či svěření určité činnosti) hradí pak způsobenou škodu (v takovém místě nebo při svěřené činnosti) s touto osobou společně a nerozdílně. 79



škoda způsobená informací nebo radou – tuto škodu mohou způsobit jen speciální subjekty. Podmínkou této odpovědnosti je, aby škůdce podával informaci či radu ve spojitosti se svým věděním nebo dovedností (i z nedbalosti). Škůdce se tedy musí hlásit k určitému stavu nebo povolání k odbornému výkonu či vystupovat jako odborník. 80 NOZ klade na tyto subjekty zvýšenou zodpovědnost. Pokud tedy poskytnou neúplnou nebo nesprávnou informaci nebo škodlivou radu, budou odpovídat podle §2950 NOZ 81. Podmínkou ovšem je, že taková informace nebo rada musí být poskytnuta za úplatu (pak je poškozený oprávněn požadovat náhradu). Co se týká bezúplatných informací a rad, zde se hradí jen škoda, která byla informací nebo radou způsobena vědomě.



škoda na nemovité věci - odpovědnost k náhradě škody tu dopadá na toho, kdo provádí nebo zajišťuje práce (byť oprávněně) a způsobí jinému škodu na

79

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 572 80 Viz §5 NOZ 81 Tento druh odpovědnosti za škodu je znám již z římského práva

32

nemovité věci. Vzniká zde pak povinnost k náhradě škody, která z této činnosti vznikla. V této souvislosti bych ještě ráda upozornila na novinku, zavedenou NOZ, která je sice zařazena pod škodu způsobenou věcí, ovšem dopadá na budovy a budovy jsou snad nejtypičtější nemovitou věcí. Jedná se o škodu při zřícení budovy nebo odloučení její části. Vlastník budovy hradí škodu takto vzniklou, pokud důvodem byla vada nebo nedostatečné udržování budovy. NOZ pamatuje i na nedostatky na budově, které vznikly za trvání vlastnického práva předchůdce současného vlastníka budovy. Jsou zde ovšem podmínky. Nedostatky, které zapříčinily škodu, musely vzniknout za trvání vlastnického práva předchozího vlastníka, současný vlastník nebyl na tyto nedostatky upozorněn a škoda se stala do jednoho roku od zániku vlastnického práva předchozího vlastníka. Při splnění těchto podmínek pak hradí předchozí a současný vlastník budovy škodu společně a nerozdílně. Pokud by se ovšem jednalo například o zjevnou vadu (tedy nedostatek, o kterém nástupce vědět musel), tato solidární odpovědnost se neuplatní. 

škoda způsobená zvířetem – této problematice se věnuje celá čtvrtá kapitola

3.2 Náhrada škody Institut náhrady škody prošel v souvislosti s NOZ podstatnými změnami, proto bych je ráda osvětlila. Co zůstává stejné je, že ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí protiprávní jednání (porušit či nesplnit určitou právní povinnost). Stará právní úprava pak nerozlišovala, z jakého důvodu k protiprávnímu jednání došlo, postačovalo, že k porušení právní povinnosti došlo (§420 odst. 1 OZ). NOZ zde přichází s novinkou, když rozlišuje, zda nárok na náhradu škody vzniká na základě porušení: 

dobrých mravů (§2909 NOZ)



zákona (§2910 NOZ)

33



smlouvy (2913 NOZ)82

NOZ se navrací k římskému právu, když rozlišuje, zda došlo ke smluvnímu nebo mimosmluvnímu porušení povinností. V této souvislosti je stěžejním ukazatelem zavinění (viz oddíl 3.1.2 poslední odstavec). V případě porušení smlouvy není zavinění pro vznik povinnosti k náhradě škody vyžadováno83. Dále je v nové právní úpravě výslovně uvedeno84, kdo může uplatňovat náhradu škody při porušení smluvní povinnosti. §2913 NOZ uvádí, že právo na náhradu škody má kromě druhé strany kontraktu též i osoba, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Naopak v případě porušení dobrých mravů a zákona se pro účely povinnosti nahradit škodu zavinění vyžaduje. Při porušení dobrých mravů je vyžadováno úmyslné zavinění, při porušení práva stačí pouze zavinění nedbalostní. Nová právní úprava na rozdíl od té předešlé umožnuje vzdát se práv, která mohou vzniknout teprve v budoucnu85 (smluvní omezení odpovědnosti za škodu). Tato novinka je odrazem principu autonomie vůle stran a také větší volnosti při úpravě závazkových práv mezi stranami. Ovšem možnost vzdání se práv není neomezená. §2898 NOZ stanovuje, že se „nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“ Svoji povinnost k náhradě újmy nelze jednostranně omezit nebo dokonce vyloučit. NOZ ovšem připouští jakousi možnost škůdce varovat ostatní osoby ještě před vznikem újmy (§2896 NOZ). Kromě možnosti smluvního omezení či vyloučení odpovědnosti je další možností jak se odpovědnosti zprostit využitím institutu liberačních důvodů (krajní nouze, nutná obrana nebo vyšší moc). 82

Porušení smlouvy není bráno jako nový závazek, dochází jen ke změně práv a povinností původní obligace 83 §2913 odst. 2 NOZ – liberační důvody škůdce 84 Dříve dovozováno z judikatury (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp.zn. 29 Odo 379/2001. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/) 85 Srovnej §574 odst. 2 OZ

34

Za zcela převratnou novinku, kterou NOZ zavádí, považuji způsob, jakým dochází k náhradě škody. Stará právní úprava preferovala náhradu škody v penězích (relutární), teprve na druhém místě (na požádání poškozeného, při splnění podmínek možnosti a účelnosti) se přistupovalo k restituci naturální.86 NOZ ovšem toto obrací. Tudíž nejdříve by se měl pachatel snažit věc uvést do původního stavu, teprve pokud toto není dobře možné nebo na požádání poškozeného nastupuje peněžní náhrada. Toto platí jak pro majetkovou, tak pro nemajetkovou újmu. Naturální restituce ve spojitosti s nemajetkovou újmou se jeví v některých případech jako neproveditelná. Samozřejmě je zde možnost, aby si strany dopředu dojednaly náhradu škody v penězích. Výše náhrady škody je prakticky neomezená. Určení výše škody již nebude muset provádět jen žalobce, aby tak mohl podat návrh na náhradu škody. Nyní tak bude moci podle svého spravedlivého uvážení učinit i soud a to v těch případech, kdy nelze výši náhrady přesně určit (§2955 NOZ).87 To se v reálu projeví tak, že žalobce bude moci podat žalobu i v těch případech, kdy skutečnou výši škody nelze takřka určit. Dle mého názoru další užitečné ustanovení nové právní úpravy. Soud, který s posuzováním výše náhrady škody přijde do styku nepochybně častěji než žalobce, určí částku snáze, rychleji a objektivněji než ten, kdo se náhrady škody domáhá. Pokud by se jednalo o úmyslně způsobenou škodu nebo případy, kdy je škoda způsobená informací nebo radou podle § 2950 NOZ, soud nemůže rozsah škody snížit. Novinkou, která se zajisté promítne do výše náhrady škody, je cena zvláštní obliby88.

86

Stejně tomu tak bylo za účinnosti Císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1925. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2016], tedy mezi lety 1917 až 1965. § 1323, věnující se náhradě škody, říkal toto: „Aby byla nahrazena způsobená škoda, musí býti vše uvedeno v předešlý stav, nebo, není-li to možno, nahrazena odhadní cena. Týká-li se náhrada jen utrpěné škody, nazývá se vlastně odškodněním; pokud však se vztahuje také na ušlý zisk a na shlazení způsobené urážky, nazývá se plným zadostiučiněním.“ 87 Tzv. moderační právo soudu 88 Větší pozornost tomuto institutu je věnována v oddílu 5.1.4.

35

3.2.1 Náhrada nemajetkové újmy Nemajetková újma se tedy nahrazuje jen v zákonných případech nebo pokud si to strany sjednají. V těchto případech se použijí ustanovení o povinnosti náhrady škody (§2894 NOZ). Pojem nemajetková újma nalezneme i v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích. Tento právní předpis se k náhradě nemajetkové újmy staví poněkud jinak než NOZ. Ve svém §3 odst. 2 stanoví povinnost škůdce nahradit újmu včetně újmy nemajetkové. „Zásadní změnou oproti předchozí právní úpravě přitom je, že náhradu nemajetkové újmy mohou za určitých okolností považovat nejenom přímo dotčené osoby (tj. poškození), ale na základě výslovné úpravy nového občanského zákoníku i osoby pociťující újmu jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“89 Při určování způsobu a výše zadostiučinění je nutné zohlednit celou řadu faktorů, například zda újma vznikla za použití lsti či pohrůžky nebo pokud je osoba poškozená na škůdci závislá, zda došlo ke zvětšení újmy v důsledku toho, že se o vzniku újmy dozvěděla veřejnost či zda nedošlo k diskriminačnímu chování ze strany škůdce. Tyto případy si žádají úměrné zvýšení výše zadostiučinění (§ 2957 NOZ). Náhrada nemajetkové újmy ve spojitosti se zvířetem bude blíže rozebírána v oddílu 5.1.5.

89

NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník. Praha: Grada, 2014. Právo pro každého (Grada). 144 str. ISBN 978-80-247-5165-8. str. 52.

36

4. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem Pokud si pořídíme zvíře, vzniká nám celá řada s tím spojených povinností. Jelikož zvíře ani po změně chápání tohoto institutu, nevystupuje jako subjekt právních vztahů, je za jeho chování zcela odpovědný jeho majitel (popř. osoba, které bylo zvíře svěřeno). NOZ nově obsahuje zvláštní druh odpovědnosti nazván jako škoda způsobená zvířetem. Právě této odpovědnosti bych se chtěla věnovat v první části této kapitoly. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem má široký přesah do veřejnoprávních odvětví a tak druhá část této kapitoly bude věnována právě veřejnoprávní úpravě této odpovědnosti ve vybraných právních předpisech. Na závěr pak provedu rozbor judikátu zabývající se touto problematikou, abych ukázala využití tohoto nového institutu v praxi. 4.1 Právní úprava v NOZ I přesto, že zvířata způsobují škodu poměrně často, v OZ bychom zákonnou úpravu náhrady této škody hledali marně90. Se změnou chápání pojmu zvíře došlo s účinností NOZ také k rozšíření zvláštních druhů odpovědnosti za škodu obsahující mimo jiné speciální právní úpravu pro ty případy, kdy je původcem škody zvíře. 91 A tak § 2933 a následující upravují škodu způsobenou zvířetem, která je doslovným převzetím § 833 92 německého občanského zákoníku 93 (BGB).

90

Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem tento právní předpis nevymezoval jako samostatnou skutkovou podstatu. Pokud zvíře způsobilo škodu, aplikovalo se ustanovení o obecné prevenční povinnosti (prevenční povinnost zná i NOZ viz oddíl 4.1.1), která byla obsažena v § 415 OZ: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ Zprostit se odpovědnosti bylo možné podle § 420 odst. 3 OZ 91 Jako samostatná skutková podstata byla škoda způsobená zvířetem již v minulosti upravena. Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1925. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2016], obsahoval speciální ustanovení v § 1320: „Poškodilo-li někoho zvíře, odpovídá za to ten, kdo je k tomu popouzel, dráždil, neb opominul je opatrovati. Kdo zvíře chová, odpovídá, nedokáže-li, že se postaral o potřebné opatrování a dohled.“ 92 „Wird durch ein Tier ein Mensch getötet oder der Körper oder die Gesundheit eines Menschen verletzt oder eine Sache beschädigt, so ist derjenige, welcher das Tier hält, verpflichtet, dem Verletzten den daraus entstehenden Schaden zu ersetzen. Die Ersatzpflicht tritt nicht ein, wenn der Schaden durch ein Haustier verursacht wird, das dem Beruf, der Erwerbstätigkeit oder dem Unterhalt des Tierhalters zu dienen bestimmt ist, und entweder der Tierhalter bei der Beaufsichtigung des Tieres die im Verkehr erforderliche Sorgfalt beobachtet oder der Schaden auch bei Anwendung dieser Sorgfalt entstanden sein würde.“ 93 Zákon č. 2321/1896, Bürgerliches Gesetzbuch, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 2. 6. 2016]

37

4.1.1 Subjekt odpovědnosti Zvíře požívá v NOZ zvláštního postavení, které ho ve stanovených případech z hlediska práva odlišují od věcí.94 Ovšem ani změna postavení zvířete z něj nečiní subjekt právních vztahů.95 Ke vzniku každé občanskoprávní odpovědnosti je třeba naplnit obecné předpoklady. majitel zvířete.

97

96

Primárně tak za škodu, kterou způsobí zvíře, bude odpovídat

Odpovídá za škodu, kterou zvíře způsobilo pod dohledem jeho

samotného nebo osoby, které zvíře svěřil. Dále pak v případech, kdy zvíře způsobilo škodu, poté co se zatoulalo nebo uprchlo. Ovšem odpovědnost vlastníka za takovou škodu není vždy absolutní. V případě svěření zvířete vlastníkem jiné osobě nebo pokud tato, od vlastníka odlišná osoba, zvíře chová nebo jinak užívá, bude vzniklá škoda nahrazena touto osobou a vlastníkem zvířete společně a nerozdílně98. Stojí tedy za povšimnutí, že vlastník zvířete spoluodpovídá za škodu i v případech, kdy zvíře de facto nemá pod kontrolou.99 Vlastník by tedy měl pečlivě zvážit, komu své zvíře svěří. Naopak osoba, které je zvíře svěřeno, by měla být přesvědčena o tom, že je schopna jej ohlídat v takové míře, aby zvíře pod jeho dohledem nezpůsobilo škodu. NOZ stanovuje dva případy, kdy se vlastník zvířete odpovědnosti za škodu tímto zvířetem způsobenou může zprostit. Prvním případem je situace, kdy škodu způsobí tzv. zvíře „privilegované“. Blíže o této možnosti liberace pak v oddílu 4.1.2. Druhý případ, stanovený v § 2935 odst. 1, dopadá na ty situace, kdy je zvíře vlastníkovi (nebo osobě,

94

Viz § 494 NOZ Viz podkapitola 2.2 96 Viz oddíl 3.1.2 97 OZ odpovědnost majitele (díky chybějícím ustanovením, která by dopadala přímo na škodu způsobenou zvířetem) posuzovala dle obecné prevenční povinnosti (viz oddíl 3.1.1) Tedy porušení prevenční povinnosti vlastníkem se muselo zkoumat, dále muselo dojít k prokázání porušení prevenční povinnosti vlastníkem zvířete. Pak byla dána odpovědnost vlastníka zvířete za škodu, kterou zvíře způsobilo. Škoda způsobená zvířetem, odpovědnost za tuto škodu a promlčení viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2013, čj. 25 Cdo 2121/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 24.4.2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/. Porušení prevenční povinnosti osobou, které bylo zvíře svěřeno viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2010, čj. 25 Cdo 5030/2007 . In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 98 V tomto případě se jedná o odpovědnost solidární 99 Vlastník zvířete pak může vůči osobě, které bylo zvíře svěřeno a zanedbala své povinnosti (a v důsledku toho došlo například k útěku zvířete, které následně způsobilo škodu), postupovat podle § 2915 a násl. NOZ (škoda způsobená několika osobami). 95

38

které vlastník zvíře svěřil) odňato. Typicky v tomto případě půjde o krádež100. Aby došlo k liberaci vlastníka zvířete, musí tento prokázat (popřípadě osoba, které zvíře svěřil), že odnětí zvířete nemohl rozumně zabránit. Pokud se mu tato skutečnost prokázat nepodaří, vzniklou škodu bude muset nahradit společně a nerozdílně s osobou, která zvíře svémocně odňala. Ne zřídka rodiče darují zvíře svým dětem. Jak je to s odpovědností za škodu způsobenou zvířetem v těchto případech? Nezletilé, zvláště pak ty mladší, leze považovat za obdarované ve smyslu § 2055 odst. 1 NOZ. Zákonná úprava neobsahuje věkovou hranici, která by stanovovala, od kdy je nezletilý odpovědný za škodu, kterou způsobí. Vlastníkem tak i nadále bude rodič dítěte, který v případě, že zvíře darované dítěti způsobí škodu, bude za tuto škodu odpovídat. Pokud rodiče svěří zvíře dítěti (typicky se bude jednat například o venčení psa), případná škoda zapříčiněná zvířetem se bude posuzovat jako škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání (§ 2920 a násl. NOZ). Pokud nezletilý nebude deliktně způsobilý101, odpovědný bude rodič. Pokud nevykonávají dohled nad nezletilým rodiče, bude deliktně odpovědná osoba, která měla povinnost nad nezletilým vykonávat dohled (může se jednat o osobu určenou zákonem102, pravomocným rozhodnutím soudu nebo na základě jiné právní skutečnosti103). Obecně mohou nastat čtyři případy: 

nezletilý bude odpovědný výlučně sám – vždy je nutné zkoumat

rozumovou a volní vyspělost nezletilého104. Dále je nutné zkoumat, zda nedošlo k zanedbání

dohledu

osobou povinnou

vykonávat

dohled.

Ke

vzniku

odpovědnosti za škodu je pak nutné splnit i ostatní obecné předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu105

100

§ 205 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 4. 2016] 101 Tj. zda mohl posoudit následky svého jednání (rozumová vyspělost) a své jednání také ovládnout (volní vyspělost). Ke vzniku deliktní způsobilosti je nutné, aby obě tyto podmínky byly splněny současně (kumulativně). 102 Část druhá NOZ 103 Například pokud nezletilý pojede na školu v přírodě 104 Viz § 31 NOZ 105 Viz oddíl 3.1.2

39



nezletilý bude odpovídat s tím, kdo byl povinen nad ním vykonávat

dohled společně a nerozdílně106 

výlučně osoba, která byla povinna nad nezletilým vykonávat dohled 107



nikdo – v těchto výjimečných situacích ponese poškozený vinu sám

Pokud se jedná o nezletilé, jejichž věk se blíží zletilosti 108, budou mít téměř plnou svéprávnost 109. S tím je spojena i odpovědnost delitktní, tudíž dle mého názoru by měli za způsobenou škodu odpovídat primárně plně oni sami. Závěrem bych chtěla v souvislosti se subjektem odpovědnosti uvést, že s příchodem NOZ by se vlastníci zvířat měli mít na pozoru, neboť za škodu způsobenou zvířetem odpovídají (na rozdíl od předcházející právní úpravy) objektivně, bez ohledu na zavinění. Vyjma hospodářských a asistenčních zvířat je odpovědnost zákonodárcem nastavena jako absolutně objektivní, což je podle mého špatně. S touto objektivní odpovědností vlastníků zvířat, která jsou chována pro potěšení, se já osobně neztotožňuji. V těchto případech bych se přikláněla též k odpovědnosti subjektivní110, tedy s možností vyvinění se vlastníka zvířete v případě prokázání potřebné pečlivosti nebo v případech, že by škoda vznikla i přes vynaložení potřebné pečlivosti (jako příklad takové pečlivosti si můžeme představit situace, kdy neposlušný pes bude na vodítku nebo v případě hospodářských zvířat zajištění pevného a funkčního ohrazení). Obecně považuji vlastnictví zvířete pro vlastníka jako velmi zavazující s velkou mírou zodpovědnosti, neboť (jak správně uvádí NOZ – živé zvíře není věc) chování zvířete je pudové, impulsivní a zvláště ve stresových situacích často velmi nelogické. Dle mého by zákonodárce měl dát možnost zbavení se odpovědnosti vlastníku zvířete v případech, kdy k zabránění vzniku škody zvířetem vynaložil potřebnou pečlivost.111 Jako protiargument by bylo možné navrhnout oslabení postavení poškozeného v takových případech. Já si dovoluji tvrdit, že v drtivé většině případů škody způsobené zvířetem vznikají právě z porušení potřebné pečlivosti. A 106

§ 2921 NOZ věta první § 2921 NOZ věta druhá 108 Viz § 30 odst. 1 NOZ 109 Viz § 15 odst. 2 NOZ 110 odpovědnost, u které se vyžaduje zavinění 111 Tak jak je to v současné době pro zvířata uvedená v § 2934 NOZ 107

40

jelikož by byl vlastník tím, kdo by musel vynaložení potřebné pečlivosti a dohledu prokázat, myslím, že by ke zhoršení právního postavení poškozeného nedošlo.

4.1.2 Škoda způsobená „privilegovaným“ zvířetem Jak již bylo uvedeno výše, škoda způsobená zvířetem je novým zvláštním druhem odpovědnosti, který nám NOZ zavedl (viz oddíl 3.1.4). Obecná (objektivní) odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem je k majiteli dosti striktní, NOZ ovšem stanovuje v §2934 vyjímku z pravidla, kdy za škodu způsobenou zvířetem vlastník zvířete (popřípadě osoba, které bylo zvíře svěřeno) ve stanovených případech odpovědný nebude. Je zde ovšem několik podmínek. V prvé řadě se musí jednat o zvíře domácí (viz oddíl 2.2.1 druhý odstavec). Legální definice v zákoně obsažená není, tudíž musíme vyjít z prostého výkladu tohoto sousloví. To nám stále jednoznačně neodpovídá na otázku, které zástupce zvířecí říše pod tento pojem podřadit. Jistým vodítkem nám může být důvodová zpráva k NOZ112. O tom, že k domácím zvířatům řadíme kočku a psa snad nemůže být pochyb. Obecně je však tato kategorie vymezena dosti nejasně a tak, zda lze dané zvíře považovat za domácí, bude třeba rozhodnout vždy v závislosti na okolnostech případu. Dále zákon stanovuje podmínku, aby takové zvíře sloužilo vlastníku k výkonu povolání či jiné výdělečné činnosti (např. koně v jezdeckém oddíle, lovecký pes) nebo k obživě (např. slepice poskytující vajíčka). Druhou skupinou „privilegovaných“ zvířat jsou pak ta, která slouží osobám se zdravotním postižením, tzv. asistenční zvířata, která jsou pro tuto skupinu lidí nepostradatelným pomocníkem a přítelem v jednom. Pomocí těchto asistenčních zvířat se pak mohou handicapovaní lidé snáze zapojit do běžného života. V drtivé většině případů se jedná o asistenční psy, začíná se s využíváním asistenčních poníků. 112

„Domácí jsou podle soukromoprávního pojímání naopak ta zvířata, jejichž druh žije s člověkem buď bezvýjimečně, anebo z převážné části. Existence pštrosích nebo krokodýlích farem tedy nemění nic na tom, že pštros i krokodýl je z hlediska občanského zákoníku divoké zvíře; obdobně skutečnost volně žijících zdivočelých holubů nebo koček nemění nic na tom, že holub i kočka jsou domácí zvířata.“ Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 121.

41

Poslední podmínkou je, že vlastník takového domácího zvířete musí prokázat, že z jeho strany nedošlo při dozoru nad zvířetem k zanedbání potřebné pečlivosti, popřípadě musí prokázat, že vzniku škody by nešlo zabránit ani přes vynaloženou potřebnou pečlivost. Co se týká pojmu potřebná pečlivost dozoru, za takový se považuje dozor, který lze očekávat od průměrného, svědomitého a obezřetného majitele. Samozřejmě zde při posuzování bude záviset na okolnostech případu, o jaké konkrétní zvíře113 půjde atd. Nutné je si také vysvětlit rozdíl mezi § 2933 a § 2934. § 2934 vystupuje ve vztahu k § 2933 jako speciální ustanovení vůči ustanovení obecnému a tudíž při splnění výše uvedených podmínek se bude aplikovat přednostně (tzv. aplikační přednost). Dalším a pro toto téma diplomové práce významnějším rozdílem je, že v případě ustanovení § 2933 se jedná o odpovědnost objektivní absolutní, zatímco v případě §2934 se jedná taktéž o odpovědnost objektivní, ovšem s možností liberace. Rozdíl mezi těmito dvěma ustanoveními tkví v tom, že zvířata uvedená v § 2934 nejsou majiteli chována pro vlastní potěšení (a tudíž zde nespatřuji žádný důvod pro případnou liberaci), ale slouží pomocník člověku při práci, poskytují člověku obživu či napomáhají lidem s handicapem. Obecně by postihování takových majitelů zvířat bylo vůči těm, kteří vlastní zvířata jen pro svoji zálibu v nepoměru a tak zákonodárce zvolil pro majitele „privilegovaných zvířat“ odlišné právní postavení. Budeme si muset počkat, jak se tato odlišnost při odpovědnosti náhrady škody v praxi projeví. V literatuře je upozorňováno na aplikační potíže, které mohou při určitých typech výkladů nastat. Jako jeden z příkladů můžeme uvést výtku k dělení na domácí a ostatní zvířata, které nesmyslně znemožňuje užití liberace u asistenčních zvířat, která u nás nejsou domestikována. Canisterapie tak bude mít jiný právní režim než například terapie, při níž je využíváno exotické ptactvo. S ohledem na skutečnost, že účel a smysl asistence zvířat je v obecné rovině zcela totožný, není takové dělení příliš logické. Stejně tak bude odlišně posuzováno, pokud při útěku ze zoologické zahrady způsobí škodu stádo koní – jakožto domácí zvířata, a pokud ji způsobí tlupa opic. V případě opičího

113

Je třeba mýti na paměti, že každé zvíře v různých situacích reaguje odlišně. Chování každého jedince je individuální. To je dalším důvodem, proč nelze v případech odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem postupovat unifikovaně.

42

plundrování města bude zoologická zahrada povinna nahradit škodu za každé situace, naopak povinnosti k náhradě škody způsobené koňmi se bude moci zprostit.114

4.1.3 Právo pastvy Jen krátce bych se chtěla zmínit o ustanovení, které s odpovědností za škodu způsobenou zvířetem možná na první pohled nesouvisí, ovšem opak je pravdou. Tato pozemková služebnost se uplatňuje především v horských a podhorských oblastech při absenci dostatečně velkých pozemků pro pastvu ve vlastnictví majitele zvířat.115 Zákon v §1282 odst. 2 stanovuje nutnost hlídání pasoucího se dobytka v případě hrozby vzniku škody. V souvislosti s odpovědností za škodu způsobenou zvířetem se jedná o prevenční povinnost116. Jde o ty situace, kdy škodu zvíře zatím nezpůsobilo a je zde snaha o 114

MATZNER, Jiří. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. In: Právní prostor [online]. 2015 [cit. 24. 4. 216]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/odpovednost-zaskodu-zpusobenou-zviretem 115 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 334. 116 Velmi zajímavý případ na toto téma řešil Nejvyšší soud (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 8. 5. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/). Tento případ se odehrál na louce, sloužící v letních měsících jako pláž. Konkrétně se jednalo o útok psa na dítě, které se během hraní přiblížilo obličejem ke psovi, jenž pokojně ležel na dece vedle svého majitele (dále jen “žalovaný“). Pes se zřejmě zalekl a poranil dítě v obličeji. Pes žalovaného ihned poslechl, jakmile ten událost zaznamenal. Prvostupňový i odvolací soud věc posoudili tak, že nedošlo k porušení prevenční povinnosti žalovaného (§ 415 OZ). Dovolací soud ovšem rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Dle jeho názoru je nutné detailněji zkoumat případné zavinění žalovaného. "V konkrétní situaci posuzovaného případu s přihlédnutím ke všem v řízení zjištěným okolnostem se dalo objektivně předpokládat nebezpečí vzniku škody při možném kontaktu psa s dětmi hrajícími si v blízkém okolí, jejichž pohyb nelze dopředu předvídat. Pes žalovaného sice ležel na dece v jeho bezprostřední blízkosti a byl plně pod jeho kontrolou, avšak nelze přehlédnout, že se žalovaný vypravil se psem na veřejné místo, využívané za teplých dnů jako pláž, kde se nacházelo za příznivého počasí velké množství lidí, což ve svém důsledku klade vyšší nároky na splnění prevenční povinnosti žalovaného, který na takovém místě musí dbát zvýšené opatrnosti a obezřetnosti. Z tohoto důvodu je také nutné dovodit povinnost žalovaného zabránit možnému kontaktu jeho psa s další osobou na takto frekventovaném místě. Samotná skutečnost, že pes bez náhubku a vodítka ležel na dece se svým pánem, evidentně nebyla dostatečným opatřením k zabránění vzniku škody na zdraví dítěte při kontaktu se psem. S ohledem na okolnosti vzniku škody na zdraví žalobkyně nelze příčinu jejího zranění označit za náhodu, k jejímuž naplnění sám žalovaný nepřispěl. S odvolacím soudem se lze ztotožnit potud, že matka poškozené spoluzpůsobila vzniklou škodu, neboť zanedbala řádný dohled nad dcerou, a že příčiny vzniku škody na zdraví žalobkyně v podstatné míře spočívají v chování poškozené a její matky." Z výše uvedeného plyne, že pokud majitel svého psa bere s sebou na veřejně přístupné místa, musí mít nad psem neustálou a absolutní kontrolu. Viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo

43

vytvoření takových podmínek, aby škoda ani do budoucna nevznikla. Výslovně není stanoveno, kdo je povinen zvířata hlídat, obvykle však půjde o majitele pasoucích se zvířat. Pokud však ten, kdo měl pasoucí se zvířata hlídat, porušil svoji právní povinnost a škoda vznikla, aplikují se na škodu takto vzniklou obecná ustanovení o povinnosti k náhradě škody (podkapitola 3.2).

4.1.4 Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem V předchozí podkapitole, která se věnuje novému druhu odpovědnosti v NOZ, byla jasně nastíněna široká odpovědnost majitele za zvíře a následky jeho chování. V souvislosti na tyto poměrně zásadní změny ohledně odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem jsem se do své práce rozhodla zahrnout i ochranu majitelů zvířat prostřednictvím pojištění. Celá řada českých pojišťoven poskytuje pojištění psů a koček proti úrazu nebo nemoci, proti úhynu nebo utracení.117 Pojistit lze též náklady na veterinární léčbu u nás i v zahraničí. 118 Česká pojišťovna nabízí komplexní ochranu chovaných hospodářských zvířat pro případy nákaz a dalších hromadných škod. Jiné pojišťovny speciální pojištění zvířat (domácích mazlíčku) nenabízí vůbec. Zvířata lze pojistit v rámci pojištění domácnsti. 119 Zpět ovšem k pojištění za škodu způsobenou zvířetem. Jako příklad jsem si zvolila pojištění, které poskytuje Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s.. Tato pojišťovna nabízí 3516/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 117 Například Pojištění psů a koček Mazlíček [online]. Česká pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.ceskapojistovna.cz/p?pojisteni-psu-a-kocek 118 Viz Pojištění nákladů na veterinární léčbu psa HAFAN [online]. Česká podnikatelská pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.cppservis.cz/pojisteni-hafan. Dále také: Pojištění psů a koček – Pejsek a kočička [online]. Slavia pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.slavia-pojistovna.cz/cs/obcanske-pojisteni/pojisteni-psu-a-kocek-pejsek-a-kocicka/ 119 Viz Pojištění domácnosti [online]. Kooperativa [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.koop.cz/pojisteni/pojisteni-majetku/pojisteni-domacnosti nebo Pojištění domácnosti [online]. ČSOB [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.csobpoj.cz/pojisteni/pojistenimajetku/pojisteni-domacnosti-1.1

44

pojištění pouze dvou druhů zvířat, které dle mého škodu způsobují vůbec nejčastěji a tak se pojišťovna zaměřuje pouze na jejich pojištění, psa a koně. Pro možnost uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem/koněm je třeba mít uzavřené buď komplexní občanské pojištění (dům/byt, domácnost, kde v rámci odpovědnostního pojištění je i pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou psem/koněm) nebo základní pojištění psa/koně (rizika úhyn, zmetání apod.). Toto soukromé pojištění, které sjednává tato pojišťovna (označován jako pojistitel) s osobou (označována jako pojistník) se řídí podle NOZ (§ 2758 a násl.) a všeobecnými pojistnými podmínkami 120. Pojištění se vztahuje na případy, kdy pes nebo kůň v majetku pojištěného121 či v opatrování osoby, které majitel svého psa nebo koně svěřil, způsobí třetí osobě újmu na území České republiky. Podmínkou samozřejmě je, že vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s činností nebo vztahy, které spadají do rozsahu pojištění. Je možné se pojistit pro případ, že pojištěný pes nebo kůň způsobí škodu na zdraví (lze pojistit do výše 4 000 000 Kč), škodu na věci (lze pojistit do výše 1 500 000 Kč) nebo finanční škodu (lze pojistit do výše 20 000 Kč). Je třeba také pečlivě zkoumat tzv. výluky z pojištění, tedy případy, na které se pojištění nevztahuje. 122 Na závěr je třeba doplnit, že promlčecí lhůta na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok po vzniku pojistné události a k promlčení práva na plnění z pojistného dojde nejpozději za tři roky. Zvíře je pořád zvířetem. I sebevycvičenější jedinec může zareagovat zkratkovitě a neočekávaně. Následná náhrada újmy může vyšplhat do vysokých částek, které mohou způsobit jeho majiteli nemalé finanční potíže. Zavedením zvláštního druhu odpovědnosti, za škodu způsobenou zvířetem, se dá počítat s nárůstem počtu pojištěných zvířat. Já osobně vlastním psa malého plemene a o tomto druhu pojištění neuvažuji. Ovšem pokud bych vlastnila většího psa nebo dokonce koně, s pojištěním bych neotálela. Případů, kdy

120

Všeobecné pojistné podmínky [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/vpp-np.pdf 121 Viz § 2766 NOZ 122 Článek 4 smluvního ujednání o pojištění odpovědnosti občanů, pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou psem [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/017-odp-pes.pdf / článek 4 smluvního ujednání o pojištění odpovědnosti občanů, pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou koněm [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/017-odp-kun.pdf

45

zvíře způsobí škodu je poměrně hodně a pokud mohu alespoň částečně zmírnit částku, kterou bych byla jako majitel povinna hradit, neváhala bych. Na závěr je nutné si uvědomit, že pojištění odpovědnosti uzavřené před účinností NOZ nepokrývá nově definované druhy odpovědnosti, které NOZ zavedl neboť tyto nebudou obsaženy v platných pojistných podmínkách pojištění. Pokud chce být pojistník pojištěn i proti novým druhům odpovědnosti, je nutné u pojistitele rozsah pojištění v pojistných podmínkách rozšířit.

4.2 Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem ve veřejném právu Chápání zvířete v soukromém právu se oproti veřejnému právu liší. Zatímco soukromé právo donedávna zvíře řadilo mezi věci a i s účinností NOZ řeší ve vztahu ke zvířatům primárně otázku jejich vlastnictví, veřejné právo vnímá zvíře jako tvora, který si zaslouží zvláštní právní ochranu. Veřejné právo pak dále poskytuje ochranu všem živočichům (viz podkapitola 1.2), tedy i těm, kteří nejsou předmětem vlastnictví a předmětem vlastnictví ze své povahy ani býti nemohou. Co se týká právního zakotvení odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem, je tato ve veřejném právu upravena v mnoha zákonech, vyhláškách, samozřejmě i s přesahem do evropského a mezinárodního práva. Jedná se pak mnohdy o úpravu pro specifické druhy zvířat v závislosti například na oblasti jejich výskytu, stupni ohrožení atd. Já bych se ráda v této podkapitole věnovala vybraným právním předpisům v oblasti právní úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem ve veřejném právu a to sice zákonu o myslivosti123, zákonu o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy124 a trestním zákoníku125.

123

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016] 124 Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 2. 2016] 125 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 4. 2016]

46

4.2.1 Zákon o myslivosti Nejprve je nutné si uvědomit, jaká zvířata do působnosti tohoto zákona spadají. Za klíčový se dá považovat pojem zvěř (podkapitola 1.3). Za zvěř je v tomto zákoně považováno obnovitelné přírodní bohatství, které představují volně žijící živočichové, které zákon o myslivosti vyjmenovává v §2 v písmenech c) a d). Z tohoto výčtu je patrné, že zákon operuje jen s vybranými druhy savců a ptáků (tudíž se nevztahuje na bezobratlé). Jelikož se do volné přírody dostávají i zvířata hospodářská či domácí (včetně zvířat ze zájmových chovů nebo zvířat z farmových chovů zvěře), zákon pamatuje i na ně, bohužel ne v příjemném slova smyslu. Myslivecká stráž je pak oprávněna podle § 14 písmeno e) usmrcovat za určitých podmínek toulavé psy126 a kočky127. Dále pak podle § 14 písmeno g) zákon umožňuje myslivecké stráži usmrcovat volně se pohybující označená zvířata z farmových chovů128 a zdivočelá hospodářská zvířata.129 Zpět ovšem k samotné odpovědnosti za škodu. Zákon sám jasně ukazuje, že odpovědnost za škodu způsobenou zvěří je významnou součástí českého mysliveckého práva, když v úvodním ustanovení náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti vyjmenovává mezi předměty právní úpravy. 130 § 53 stanovuje prevenční povinnost majitele (s jeho souhlasem tak může učinit i nájemce honitby) či nájemce honebního pozemku k zabránění škod způsobených zvěří. Následující paragraf pak stanovuje, v případě jakých škod způsobených zvěří se poškozený úhrady dožadovat nemůže.

126

Toulavého psa může myslivecká stráž usmrtit, jen pokud je tento mimo vliv svého vedoucího, zároveň se vyskytuje dále než 200m od nejbližší nemovitosti, která slouží k bydlení (případně od hranice oploceného pozemku této nemovitosti) a pronásleduje zvěř. Toto ovšem neplatí pro psy ovčáckých a loveckých plemen. Dále pak pro psy asistenční, zdravotnické, záchranářské a služební (viz oddíl 4.1.2). 127 Usmrcení mysliveckou stráží zákon dovoluje, pokud se kočka pohybuje v honitbě a je současně vzdálená více jak 200m od nemovitosti, která slouží k bydlení (případně od hranice oploceného pozemku této nemovitosti). 128 Podmínkou je, že se tato zvířata pohybují ve vzdálenosti přesahující 200m od nehonebního pozemku, na němž dochází k farmovému chovu 129 Je zde ovšem nutné předem tento záměr oznámit příslušnému obecnímu úřadu. 130 Viz § 1 odst.1 písmeno k) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016]

47

4.2.1.1 Nárok na náhradu škody Co se týká uplatnění nároku na náhradu škody, ten musí být uplatněn do dvaceti dnů od vzniku škody v případě, že se jednalo o škodu způsobenou na zemědělských pozemcích, polních plodinách nebo zemědělských porostech. V případě vzniku škody mezi 1. červencem předcházejícího roku a 30. červnem běžného roku na lesních pozemcích a porostech, je nutné uplatnit nárok na náhradu škody do 20 dnů od uplynutí tohoto období. Další podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou zvěří je, že poškozený spolu s tímto návrhem již musí mít vyčísleno, jaká škoda mu vznikla.131 Zákon preferuje mimosoudní řešení sporů, když preferuje domluvu mezi poškozeným a uživatelem honitby. Pokud by ovšem nedošlo do 60 dnů od uplatnění nároku na náhradu škody (vč. vyčíslení škody) poškozeným k nahrazení škody nebo pokud nedošlo mezi stranami k uzavření písemné dohody o náhradě škody, je poškozený oprávněn se ve tří měsíční lhůtě uplatnit svůj nárok u soudu. Soud rovněž rozhoduje o písemných dohodách o náhradě škody. Lhůty a jejich dodržování jsou v právu velmi důležité a ne jinak je tomu i u tohoto zákona. Nedodržení výše uvedených lhůt má totiž za následek zánik nároku (tzv. prekluze) na náhradu škody způsobenou zvěří. 132 „To znamená, že při zjištění, že nárok na náhradu škody zvěří byl u uživatele honitby uplatněn opožděně, nemůže soud poškozenému nárok na náhradu škody přiznat, i kdyby se uživatel honitby prodlení poškozeného nedovolal a nijak na ně nepoukazoval“133

131

Vyjímkou je, pokud škoda vznikla na polních plodinách a zemědělských porostech, u kterých se dá jejich cena vyčíslit teprve v době sklizně. V tomto případě má poškozený lhůtu k vyčíslení vzniklé škody stanovenou na 15 dní po sklizni viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 č.j. 25 Cdo 4862/2010-106. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 2. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 132 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2012 sp.zn. 25 Cdo 4682/2010. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 20. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 133 FLORA, Martin. Odpovědnost za škody způsobené zvěří – základní principy platné právní úpravy. In:Myslivost: Stráž myslivosti [online]. 2014 [cit. 17. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2014/Listopad-2014/Odpovednost-zaskody-zpusobene-zveri-zakladni-pr

48

4.2.1.2 Vlastnictví zvěře Ráda bych se ovšem v souvislosti s tímto předpisem zastavila nad problematikou vlastnictví zvěře. Dle mého názoru nad tímto přemýšlel snad každý z nás. Patří zvěř v lese majiteli honitby? Státu? Má vůbec zvěř vlastníka? A pokud ano, kdo oním vlastníkem je? Nejedná se o věc ničí? Zodpovězení této otázky je pro moji práci zásadní z toho hlediska, že za škodu způsobenou zvířetem nese primárně odpovědnost jeho majitel (§ 2933 NOZ). 134 Odpověď na tuto zdánlivě banální otázku ovšem není tak jednoduchá. České myslivecké právo považuje zvěř za res nullius. Ovšem tento pojem není vykládán stejně, jako v římském právu. Podle římského práva mohl res nullius přisvojit kdokoliv (tzv. okupace). Za to myslivecké právo vykládá res nullius stejně jako náš Obecný zákoník občanský135 z roku 1811. § 382 definuje věci ničí takto: „Věci ničí mohou býti přivlastněním nabývány všemi členy státu, pokud toto oprávnění není omezeno politickými zákony, nebo pokud některým členům státu nepřísluší přednostní právo přivlastnění.“ Následující § 383 dopadal na úpravu zvířat: „To platí zvláště o chycení zvířat. Kdo má právo honiti nebo ryby loviti; jak se má předejíti přílišnému vzmáhání se zvěře a jak má býti škoda zvěří způsobená nahrazena… jest ustanoveno v zákonech politických.“ Rozdíl je zde tedy patrný. Zatímco podle římského práva mohl vlastnictví k res nullius nabýt kdokoliv, podle mysliveckého práva a podle Obecného zákoníku občanského jen ten, kdo má právo honiti – tedy osoba s právem myslivosti, což je uživatel honitby. Zajímavé je, jak česká judikatura dělí zvěř do dvou skupin, což vyústilo v právní dualismus. Ta zvěř, která žije ve volných honitbách je považována za res nullius. Naopak zvěř chována v oborách naopak podle názoru soudů vlastníka má. Toto rozdělení má logiku. Obora má svého vlastníka, který do ní umisťuje zvěř, která je jeho majetkem. Obory jsou obehnány plotem nebo zdí. Zvěř tedy, pokud nedojde k poškození plotu nebo

134

Na toto téma existuje konstantní judikatura viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013 sp. zn. 25 Cdo 2121/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 135 Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1925. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2016]

49

zdi, nemůže svévolně takto vymezený prostor opustit. Pokud by došlo k úniku zvěře z obory, dá se to podle mého přirovnat útěku zvířete ze soukromého pozemku. A v tom případě platí notoricky známé pravidlo, že za zvíře (v našem případě zvěř) odpovídá jeho majitel. Naopak pokud se jedná o zvěř ve volných honitbách, ta migruje podle své potřeby a tak by ani nebylo prakticky možné určit vlastníka takové zvěře.

4.2.2 Zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy Tento zákon, který se může zdát co do obsahu malým, po přečtení oněch třinácti paragrafů jasně ukáže svoji nezastupitelnou roli. Jedná se o právní předpis, který upravuje poskytování náhrad způsobených pouze sedmi vybranými živočichy 136. Tito živočichové jsou zvláště chráněni. Co si pod tímto pojmem představit stanovuje zákon na ochranu přírody a krajiny137 ve svém §48, kde stanovuje: „Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné.“ Zvláště chránění živočichové jsou pak dále rozdělováni podle stupně jejich ohrožení na kriticky ohrožené (medvěd hnědý, rys ostrovid a vlk), silně ohrožené é (bobr evropský, vydra říční a los evropský) a ohrožené (kormorán velký138). Zařazení živočichů mezi zvláště chráněné, stejně jako rozdělení podle stupně jejich ohrožení stanovuje ministerstvo životního prostředí formou obecně závazného právního předpisu. Důvodem zvláštní ochrany těchto živočichů je jejich nízká populace v kombinaci se způsobem jejich obživy, kdy často páchají značné hospodářské škody ať již zemědělcům na polích

136

Jedná se konkrétně o: bobra evropského (Castor fiber L.), vydru říční (Lutra lutra L.), kormorána velkého (Phalocrocorax carbo L.), losa evropského (Alces alces L.), medvěda hnědého (Ursus arctos L.), rysa ostrovida (Lynx lynx L.) a vlka (Canis lupus L.). 137 Zákon č. 114/1992 Sb., zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 138 Ohledně kormorána velkého se již dlouhou dobu vedou diskuze, zda ho ponechat či vyřadit ze seznamu zvláště chráněných živočichů. Pokud by k vyřazení tohoto živočicha ze seznamu došlo, nebylo by pak logicky možné na škody jim způsobené aplikovat nárok na náhradu škody podle tohoto zákona. Na kormorána velkého by se pak použilo ustanovení o ochraně volně žijících ptáků (§5a zákona č. 114/1992 Sb., České národní rady o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016])

50

nebo například rybářům. Počínání těchto živočichů pak nezůstává kolikrát bez reakce dotčených osob, které se přes plašení uchylují i k jejich usmrcování139. Jak již bylo uvedeno výše, k náhradě škody podle tohoto právního předpisu dojde jen v případě, že škodu způsobil živočich uvedený v §3 tohoto zákona.140 Zákon také vymezuje předmět náhrady škody141, tedy pouze taková škoda způsobená vybraným živočichem bude při splnění všech podmínek nahrazena. Podmínky nároku na náhradu škody jsou stanoveny opět velmi přísně taxativním výčtem. Zákon stanovuje, kdy se škoda nehradí (§5 odst. 2) a v následujícím paragrafu určuje pro podmínky nároku pro jednotlivá vymezená domestikovaná zvířata142, ryby143, polní plodiny a uzavřené objekty. Ráda bych se zastavila nad podmínkami nároku na náhradu škody na rybách. Zákon stanovuje pouze dva zvláště chráněné živočichy (vydru říční a kormorána velkého), jejichž lovení ryb zakládá nárok na náhradu škody. K prokázání výše škody těmito živočichy je pak vždy nutný odborný nebo znalecký posudek. Je ovšem nepochybné, že kromě těchto dvou živočichů se rybami živí i jiní, vyjmenovaní v §3. Medvěd hnědý, vlk obecný i rys ostrovid sice ryby nepreferují, musí se ovšem přizpůsobit stavům zvěře v přírodě a tak si dovedu představit situaci, kdy by se ryby staly významnou složkou jejich jídelníčků. V tomto případě by ovšem poškozeným subjektům nárok na náhradu škody nevznikl, protože tito živočichové ve výčtu §6 odst. 2 absentují. Domnívám se, že 139

Což je samozřejmě v rozporu s §50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., České národní rady o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 140 Notoricky známý je obrázek tisícihlavých hejn nad vinicemi na Moravě. Jelikož ovšem špaček obecný není zvláště chráněným živočichem, aplikují se na něj obecná pravidla o volně žijících ptácích (§5a, zákon o ochraně přírody a krajiny) a tudíž vinaři náhradu škody podle tohoto zákona nemohou nárokovat. 141 Jedná se o škodu, která vznikla na: životě nebo zdraví fyzické osoby, vymezených domestikovaných zvířatech, psech sloužících k hlídání vybraných domestikovaných zvířat, rybách, včelstvech a včelařském zařízení, nesklizených polních plodinách, trvalých porostech. Novela provedená zákonem č. 476/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 2. 2016], pak rozšiřuje tento taxativní výčet o uzavřené objekty a movité věci v uzavřených objektech. 142 §2 písm. a) zákona č. 476/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 2. 2016] 143 §2 písm. d) tamtéž

51

největší škoda, kterou lze vymáhat podle tohoto zákona, vzniká právě na rybách. Jeden kormorán velký denně pořádá cca půl kila ryb (v některých případech to mohou být až kila dvě). Ovšem sekundární škody, které představují ryby poraněné při lovu kormorána velkého, jsou ještě mnohem větší.144 Pokud na rybník přiletí třeba stohlavé hejno, může to mít pro populaci ryb likvidační následky. Jelikož je tento zákon jak jsem již několikrát zmiňovala velmi striktní, nárok na náhradu škody nevzniká u všech ryb, ale pouze u ryb chovaných k hospodářským účelům v rybnících145, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách. Podmínkou zde je uzavřenost a oddělenost, případná existence mřížek zamezujících vniknutí vydry. Novelou z roku 2006146 se pojem ryby podle tohoto zákona rozšířil, když za středníkem v §2 písm. d) jsou za ryby považovány i ty v rybářských revírech. Na tomto místě ovšem vyvstává otázka, kdo je majitelem takových ryb. K tomuto se vztahuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. 25 Cdo 540/2003, který se právě zabýval tím, zda je vůbec možné, aby takové ryby vlastníka měly. Nejvyšší soud judikoval, že ryby v rybnících vlastníka mají na rozdíl od ryb v tekoucích vodách. K takovým rybám není ani možné mít vlastnické právo a tyto ryby se považují za věc ničí (res nullius). Vlastnické právo k takovým rybám se pak nabývá jejich ulovením, do té doby je jejich vlastníkem stát.147 Rozsah náhrady škody, k jehož prokázání je možno využít odborné či znalecké posudky148, je zákonem stanoven podle toho, zda škoda vznikla na životě nebo zdraví fyzické osoby. V případě smrti fyzické osoby dochází k jednorázovému odškodnění, náhradě nákladů spojených s pohřbem a náhradě nákladů (účelných a prokazatelně

144

Blíže KOTRAN, J a Z ADÁMEK. Determinace poranění ryb kormoránem velkým a ostatními rybožravými ptáky. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010. 26 str. ISBN 9788087437025 8087437020. 145 Viz §2 písm c), zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 146 Zákon č. 130/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 4. 2016] 147 Blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp.zn. 25 Cdo 3961/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 148 Při prokazování výše škody způsobené vydrou říční nebo kormoránem velkým je nutný odborný nebo znalecký posudek vždy

52

vynaložených) spojených s léčením zůstavitele, které vzniklo v souvislosti se vznikem škody. Při škodě na zdraví se také nahrazují náklady spojené s léčením zůstavitele, které vznikly v souvislosti se vznikem škody a navíc má poškozený nárok na odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění podle NOZ. Žádost o poskytnutí náhrady škody je nutné předložit příslušnému orgánu do dvou let od vzniku škody. Rozsah náhrady škody pro předměty náhrady škody stanovené v §4 písm. b) – i) je stanovené vyhláškou Ministerstva životního prostředí. V těchto případech se v souvislosti s žádostí o poskytnutí náhrady škody příslušnému orgánu rozlišuje subjektivní a objektivní lhůta. Objektivní lhůta je ve všech případech stejná, činí šest měsíců od doby, kdy škoda vznikla (v případě škod způsobených na rybách vydrou říční nebo kormoránem velkým pak do šesti měsíců ode dne s nevyšší pravděpodobností vzniku škody). Subjektivní lhůta je pak u škod na zvířatech (§4 písm. b), c), e)) desetidenní, v případech zbývajících (§4 písm. f) – i) je tato lhůta patnáctidenní. Vzniklou škodu je třeba nahlásit do 48hodin od jejího zjištění místně příslušnému orgánu ochrany přírody. Tato místní příslušnost je dána místem vzniku škody. O poskytnutí náhrady škody se žádá149 krajský úřad se stejným určením místní příslušnosti jako je tomu při ohlašování vzniklé škody, tedy podle místa, kde škoda vznikla. Žádosti o poskytnutí náhrady škody, ke které došlo na území hlavního města Prahy, se podávají Magistrátu hlavního města Prahy.

4.2.3 Trestní zákoník V prvé řadě bych chtěla připomenout postavení trestního práva v právním systému. Symbolicky jsem odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem obsaženou v trestním právu zařadila na samotný konec kapitoly zabývající se touto odpovědností ve veřejnoprávních předpisech. Trestní právo je nejpřísnějším a současně krajním prostředkem150, kterým stát disponuje při právem taxativně stanovených zájmech. Použije se jen v těch případech, kdy nepřichází v úvahu sjednání nápravy, jelikož jiné právní 149

Viz §9 odst. 1 zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 2. 2016] 150 Tzv. ultima racio

53

prostředky již byly použity nebo se jejich použití jeví jako neúčinné. Tato základní zásada trestního práva, vyjádřena v trestním zákoníku v §12 odst. 2, je též nazývána jako zásada subsidiarity trestní represe. 151 Trestní zákoník ve svém §134 říká, že: „Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata a zpracované oddělené části lidského těla, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného.“ Na zvíře, jako předmět právního vztahu, použijí se přiměřeně ustanovení o věcech. „Pokud jde o živé zvíře, trestní zákoník je nepovažuje za věc v právním smyslu s ohledem na to, že zvíře je živý tvor, který pociťuje bolest a utrpení a je proto třeba zvláštní úprava zajišťující jeho ochranu.“152 Pojetí tohoto pojmu odpovídá chápání živého zvířete podle NOZ. I přesto, že zvíře není považováno za věc, nemůže být za škodu, kterou způsobí trestně odpovědné. Odpovědný za trestný čin pak bude majitel zvířete nebo ten, komu zvíře bylo vlastníkem svěřeno.153 Nicméně trestní odpovědnost vlastníka i osoby, jíž bylo zvíře svěřeno, se vždy bude posuzovat individuálně, neboť trestní právo solidární odpovědnost u fyzických osob nezná a v případě nedbalostních trestných činů je vyloučeno i spolupachatelství. Pokud budeme předpokládat, že došlo k nedbalostnímu trestnému činu, mohou nastat čtyři možnosti: 

Odpovědný je pouze vlastník zvířete, osoba, které bylo zvíře svěřeno nikoliv (Např. vlastník udělí přesné pokyny, jak se má osoba o zvíře starat, ovšem zapomene sdělit, že zvíře musí dostat v určitou dobu lék, jinak se stane značně agresivní).



Odpovědný je jak vlastník zvířete, tak osoba které zvíře svěřil, obě však individuálně (Např. vlastník opět opomene sdělit, že zvíře trpící výše uvedenou chorobu a osoba, které bylo zvíře svěřeno nechá v inkriminovanou dobu zvíře bez dohledu se svým malým dítětem).

151

Více JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. Student (Leges). 968 str. ISBN 978-80-87576-64-9. 33 str. 152 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. Velké komentáře. 3632 str. ISBN 978-80-7400-428-5. Str. 1400-14001 153 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1509/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/

54



Je odpovědná pouze osoba, které bylo zvíře svěřeno (Např. zvíře je svěřeno vlastníkem se všemi potřebnými pokyny. Osoba, které bylo zvíře svěřeno, ho nechá bez dozoru se svým malým dítětem. Dítě zvíře nevědomky vyprovokuje neboť ze svého chování nemá rozum a vyprovokované zvíře na dítě zaútočí).



Odpovědný není ani jeden (Např. obě osoby udělají vše co mají, zvíře je uvázáno na vodítku pod dohledem osoby, které bylo svěřeno. Zvíře se ovšem z neznámé příčiny lekne, z důvodu konstrukční vady na karabině vodítka dojde k jejímu prasknutí a zvíře na následném útěku někoho poraní).

„O návrhu poškozeného154 na náhradu škody způsobené trestným činem se rozhoduje v adhézním řízení, které je součástí trestního řízení“155 (§43 odst. 3 trestního řádu 156). Podmínkou k projednávání návrhu na náhradu škody v adhézním řízení je včasné a řádné uplatnění nároku. Nárok musí být učiněn nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování157. Z tohoto návrhu musí být patrné dvě věci, které je poškozený povinen doložit. A to sice důvod a výši nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Jako poněkud nešťastné se mi zdají ty situace, kdy je škoda způsobená zvířetem, které bylo svěřeno určité osobě. Pokud se případ bude řešit v adhézním řízení, bude poškozený požadovat náhradu škody popř. nemajetkové újmy po této osobě. Problém ovšem nastává v případě, když poškozený bude odkázán do civilního řízení158. V takovém případě pak 154

Poškozeným je dle §43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb o trestním řízení soudním (trestní řád). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] „Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil.“ 155 CÍSAŘOVÁ, Dagmar, Jaroslav FENYK a Tomáš GŘIVNA. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008. 812 str. ISBN 978-80-7357-348-5. 17 str. 156 Zákon č. 141/1961 Sb o trestním řízení soudním (trestní řád). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 157 § 206 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb o trestním řízení soudním (trestní řád). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 158 Pokud výsledky dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nejsou dostatečným podkladem nebo by pro takové rozhodnutí bylo nutné provádět další dokazování, které by přesáhlo potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. Stejný postup soud uplatňuje v případech částečného přiznání nároku poškozenému. Důvod částečného přiznání nároku nehraje roli. Pokud dojde ke zproštění obžaloby obžalovaného soudem, je poškozený vždy

55

bude poškozený muset vymáhat škodu nejen po osobě, které bylo zvíře svěřeno, ale navíc i po vlastníkovi zvířete. Tedy trestněprávně je odpovědný jeden subjekt, občanskoprávně subjekty dva. De lege ferenda bych navrhovala sjednocení odpovědného subjektu pro tyto případy.

4.3 Praktický příklad Na závěr kapitoly, která je věnována odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem, se budu zabírat judikátem na toto téma. Konkrétně se jedná o případ střetu jalovice s kamionem na dálnici D1 podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. Srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009. Jelikož tento případ je poměrně častým jevem 159, přišlo mi vhodné ho v rámci této podkapitoly rozebrat. Nejprve se budu zabývat skutkovým stavem případu, další část bude věnována řízení před soudy a nakonec uvedu, jak by byl tento případ řešen, kdyby se stal za účinnosti NOZ.

4.3.1 Skutkový stav Předmětná událost se stala 28.4.2007, kdy před pátou hodinou ranní došlo k úniku stáda krav v majetku žalované. Krávy žalovaná vlastní za účelem jejich chovu v rámci své podnikatelské činnosti, konkrétně se jedná zemědělskou produkci. Zvířata se dostala z pastviny, když prorazila ohradník. Následně se stádo pohybovalo po okolí. Únik krav nahlásil zootechnik pracující pro žalovanou společnost policii a následně i hasičskému sboru. Téhož dne ve večerních hodinách vběhlo předmětné stádo krav na dálnici D1, kde

odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem. (§ 229 odst. 1 – 3 zákona č. 141/1961 Sb o trestním řízení soudním (trestní řád). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016]) 159 Střet se zvířetem je řešen např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1094/2001. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ (střet koně s automobilem) nebo také v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 972/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 1. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/ či v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2015 sp. zn. 25 Cdo 1471/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 24. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ (střet psa s motorovým vozidlem)

56

způsobilo hromadnou dopravní nehodu, mimo jiné jedna z jalovic poškodila kamion žalobce. Škoda způsobená na vozidle včetně odtahu byla vyčíslena na 7.700,30 EUR.

4.3.2 Soudní řízení V prvním stupni o případu rozhodoval Okresní soud v Benešově, který dal žalobci za pravdu, když shledal základ jeho žalobního nároku jako zcela opodstatněný. Soud I. stupně podřadil podnikatelskou činnost žalované v zemědělské výrobě pod provozní činnost (§ 420a OZ)160. Jako odůvodnění uvedl fakt, že škoda byla způsobena zvláštní povahou provozní činnosti žalované. Liberační důvody (§420a odst. 3 OZ) soudem I. stupně shledány nebyly. Stejně tak se soud I. stupně neztotožnil s námitkou žalované, když ta považovala za viníky vzniku škody policii a hasičský sbor, jelikož ti ani přes včasné upozornění neučinily kroky, které by zabránily vzniku škody. Žalovaná (dále jen „odvolatelka“) podala proti tomuto rozsudku odvolání. Odvolací soud, kterým byl Krajský soud v Praze, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu I. stupně, když jako příčinu vzniku škody označil dobytek, jež odvolatelka využívá v rámci své provozní činnosti. Řešení policie prokázalo, že srážce s jalovicí řidič kamionu nemohl zabránit. Odvolatelka ve svém odvolání poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 972/2003, které ovšem odvolací soud označil za neopodstatněné, jelikož se v tomto případu jednalo o odpovědnost za škodu způsobenou domácím zvířetem. Jedná se o případy, kdy se postupuje podle § 415 a § 420 OZ. Odvolatelka (dále jen „dovolatelka“) se nespokojila ani s rozsudkem odvolacího soudu a podala dovolání k Nejvyššímu soudu.161 Jako důvod dovolání spatřuje dovolatelka v nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky došlo při hodnocení důkazů k jejich nesprávnému posouzení, což mělo za vznik nesprávná skutková zjištění, která vyústila v nesprávné posouzení věci po právní stránce. Dovolatelka argumentovala tím, že škoda vznikla mimo areál, který vlastní a dále pak, že ke vzniku škody došlo se

160 161

§ 420a odst. 2 OZ vymezuje, co vše lze za škodu způsobenou provozní činností podřadit Srov. § 10a o. s. ř.

57

značným časovým odstupem162 po útěku krav z pastviny163. Podle dovolatelky zde není žádná místní ani časová souvislost s její provozní činností. Dále dovolatelka poukazuje na nečinnost policie i hasičského sboru, kteří byli o útěku zvířat informování a přesto vniku škody nezabránily. Škoda tak dle dovolatelky nebyla způsobena provozní činností a měla by tak být posuzována podle § 415 a § 420 OZ. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce považuje dovolání nepřípustné, jelikož rozhodnutí proti kterému dovolání směřuje, nemá zásadní právní význam. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1094/2001 konstatuje, že dovolatelčino provozování hospodářské výroby ji činí odpovědnou za škodu způsobenou chovaným dobytkem. Časový odstup ani místo vzniku škody nehraje roli. Nečinnost policie a hasičského sboru žalovaný označil za účelové tvrzení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti nebo ho zamítl pro jeho nedůvodnost. Na základě zjištěného skutkového stavu bylo Nejvyšším soudem konstatováno, že únik dobytka z pastviny patří k chování zvířat, které nelze a priori vyloučit. Nebylo zjištěno, že by došlo k pochybení ze strany dovolatelky co se zajištění pastvy pro dobytek týče. Skutečnost, že došlo ke střetu kamiónu s jalovicí nebyla zapříčiněna protiprávním jednáním žádného subjektu (§420 OZ), nýbrž pramenilo v chování zvířete. Nejedná se ani o liberační důvod podle §420a odst. 3 OZ. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání podané podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. má zásadní právní význam v otázce příčinné souvislosti a jejího přetržení. Jedná se tedy o to, zda nečinnost policie a hasičského sboru vylučuje odpovědnost dovolatelky za způsobenou škodu. I v případě, kdy by nějaká další skutečnost mohla přispět ke vzniku škody, nedojde k přerušení příčinné souvislosti, pokud je původní škodná událost rozhodující pro vznik následku.164 K přerušení příčinné souvislosti by bylo třeba, aby taková okolnost byla 162

Konkrétně se jednalo o šestnáct hodin Útěk krav byl podle dovolatelky způsoben volně se pohybujícími psy a současně hlukem ze vzdálené technopárty. 164 V úvahu přichází společná odpovědnost 163

58

výlučnou a samostatnou příčinnou zapříčiňující vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost.165 V tomto případě byl rozhodující událostí pro vznik škody únik chovaného dobytka z pastviny. Bez toho by ke vzniku škody na kamionu nedošlo. Tvrzení dovolatelky, že za škodu je odpovědná policie s hasičským sborem není v příčinné souvislosti se vznikem škody neboť neodchycení krav by bez příčiny (útěku krav z pastviny) nezpůsobilo škodu na kamionu. Údajná neaktivita policie a hasičského sboru tak nemohla přerušit příčinnou souvislost mezi útěkem krav a způsobenou škodou. Tato okolnost nevylučuje zánik odpovědnosti dovolatelky za vzniklou škodu. Jedná se o škodu způsobenou provozní činností, za kterou vlastník dobytka (dovolatelka) odpovídá. S ohledem na shora uvedené nedošlo k naplnění dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.166 a z toho důvodu bylo dovolání Nejvyšším soudem dle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítnuto. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

4.3.3 Řešení případu podle NOZ Tento případ jsem zvolila z toho důvodu neboť podle nové právní úpravy by v došlo k modifikaci. Škoda způsobená zvířetem je novým zvláštním druhem odpovědnosti za škodu. Pokud tedy dojde ke vzniku škody, která je způsobena zvířetem (jako v tomto případě, kdy škoda vznikla jako následek uprchnutí krav z pastviny), použije se přednostně speciální ustanovení §2933 a násl. NOZ. Jedná se totiž o lex specialis ke škodě způsobené provozní činností (§2924 NOZ) a to z toho důvodu, jelikož ustanovení §2933 a násl. NOZ lépe odpovídají jednání, které vedlo ke vzniku stejně tak jako povaze vzniklé škody. Změna, která by mohla v tomto výše popsaném případě nastat je, že by se majitelka krav mohla odpovědnosti za škodu zprostit. Tyto liberační důvody jsou uvedeny v §2934

165

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2015 sp.zn. 25 Cdo 1471/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 166 tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

59

NOZ.167 Pokud by tedy majitelka krav prokázala, že nedošlo k zanedbání potřebné pečlivosti nad zvířaty při jejich dozoru nebo že by vzniku škody nezabránilo ani vynaložení potřebné pečlivosti, mohlo by dojít k její libraci. Podmínkou pro liberaci je, aby se jednalo o zvířata domácí, což kráva splňuje. Jako druhou podmínku zákon stanovuje nutnost toho, aby domácí zvíře sloužilo vlastníku k výkonu jeho povolání, jiné výdělečné činnosti nebo k obživě (dále do této kategorie spadají tzv. asistenční zvířata). I druhá podmínka je v tomto případě splněna. Majitelka krav by se této odpovědnosti za škodu skutečně mohla zprostit. Novou právní úpravou tak došlo k překonání tohoto judikátu. Novou právní úpravu vítám. Možnost liberace vlastníka zvířete považuji za správnou. Jak bylo v této diplomové práci již několikrát zmiňováno, chování a reakci zvířat nelze předpokládat. Pokud se navíc jedná o více zvířat, což se například jako ve výše rozebíraném judikátu v rámci hospodářské činnosti jednat bude, nesmíme opomenout ani jejich stádový pud. V takových případech se opravdu může stát, že zvířata způsobí škodu i přes vynaložení potřebné pečlivosti. Samozřejmě bude nutné pečlivě posuzovat splnění liberačních důvodů případ od případu.

167

Blíže oddíl 4.1.2

60

5. Náhrada při poranění zvířete V předešlé kapitole této práce byla pozornost věnována zvířeti jako původci škody. Nastávají ovšem i situace opačné, kdy dojde k poranění zvířete. Nejfrekventovaněji k takovým poraněním dochází při vzájemné potyčce mezi zvířaty, ojedinělé nejsou ale ani ty případy, kdy dojde k poranění zvířete člověkem (ať úmyslně či z nedbalosti). Následně pak vyvstává otázka, kdo bude povinným subjektem k zaplacení vzniklé újmy, zda existuje nějaký normovaný postup pro určení výše odškodnění při poranění zvířete či zda může poškozený uplatnit ještě další nároky. Tyto otázky zodpovím v první části této kapitoly, která se bude věnovat právě této problematice podle NOZ. V druhé části kapitoly opět poukáži na veřejnoprávní úpravu – tentokrát se zaměřením na náhradu při poranění zvířete. Na závěr, stejně jako v předešlé kapitole, budu rozebírat judikát. Judikát pro mě natolik významný, že se stal podnětem k napsání této diplomové práce.

5.1 Právní úprava v NOZ Jak již bylo uvedeno v kapitole 2.2, došlo s účinností tohoto právního předpisu k markantní změně v chápání zvířete v soukromém právu. Živé zvíře má tedy od prvního ledna roku 2014 zvláštní postavení a s tím je spojená i vyšší míra ochrany. Ta se projevuje mimo jiné i v novém zvláštním druhu odpovědnosti, který NOZ zavedl (oddíl 3.1.4), náhradě při poranění zvířete. 168 Nově také NOZ zavádí práva majitele zvířete na náhradu škody. V souvislosti se vztahem pán-zvíře vzniká obvykle velmi silné pouto. Pokud dojde ke poranění či dokonce k usmrcení zvířete, majitelé to často pociťují jako úmrtí člena rodiny se vnikem citové újmy. Podle prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka nebyla výše náhrady podle dosavadních předpisů vždy spravedlivá.

168

VÍTOVÁ, Blanka. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy v novém občanském zákoníku: komentář k § 2894 až § 2971 : metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Olomouc: ANAG, 2015. Právo (ANAG). 335str. ISBN 978-80-7263-940-3. Str. 193.

61

„Znalec vycházel z kupní ceny štěněte, a jak pes stárnul, tak ho postupně amortizoval a samozřejmě starší pes pak už neměl vysokou hodnotu, což je alespoň z mého pohledu nesmyslné,“ argumentuje.169 Právní úprava náhrady při poranění zvířete, stejně jako odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem, je inspirována rakouským právem.

5.1.1 Odpovědný subjekt Povinnost k náhradě při poranění zvířete má škůdce. Škůdcem bude často majitel zvířete, které způsobilo druhému zvířeti poranění. Může se jednat o útočícího psa, stejně tak jako o koně, který pokope jiného ve výběhu. V těchto případech je takový majitel povinen k náhradě účelně vynaložených nákladů tomu, kdo je vynaložil (§ 2970 NOZ). Mohou ovšem nastat situace, kdy nedojde k poranění mezi dvěma či více zvířaty. Za poraněním zvířete může stát mnoho příčin. U psů a koček se může jednat například o případy, kdy jsou sraženi automobilem, postřeleni myslivcem nebo jsou poraněni osobou, které byli svěřeni nebo která je chová nebo jinak používá.

Určení osoby, která za

poranění zvířete bude odpovídat, může být mnohdy komplikované (například právě v případech sražení zvířete dopravním prostředkem). Jako příklad uvedu situaci, kdy ustájíte svého koně v jezdeckém oddíle. Kůň je pravidelně pouštěn do výběhu v souladu se smlouvou o ustájení. Jednoho dne se poraní o přelomené břevno, které do výběhu nepatří. Provozovatel jezdeckého oddílu (dále jen „ustajovatel“) je povinen si počínat tak, aby ke vzniku škody pokud možno nedošlo (tzv. obecná prevenční povinnost viz oddíl 3.1.1). Pokud by k poranění koně došlo, z hlediska práva by se jednalo o domněnku nedbalosti (§ 2911 a násl.). V těchto případech by se dala použít novinka, kterou NOZ zavedl a to sice vzdání se nároku na náhradu škody předem (podkapitola 3.2 odstavec pátý). Pokud si tedy ustajovatel s majitelem koně

169

BENEŠOVÁ, Petra. Nový občanský zákoník: Zvíře se už v českém právu nepovažuje za věc. In: Český rozhlas [online]. 2013 [cit. 18. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/novy-obcansky-zakonik-zvire-se-uz-v-ceskempravu-nepovazuje-za-vec--1295866

62

sjednal, že ustajovatel není odpovědný za úraz, který koni vznikne v souvislosti s jeho pobytem ve výběhu a zároveň poranění koně nebude zapříčiněno například neodborným jednáním ustajovatele či jeho zaměstnanců, takové ujednání skutečně zprostí ustajovatele odpovědnosti za poranění zvířete. Veterinární ošetření v souvislosti s poraněním zvířete by tak musel financovat výlučně vlastník koně, tedy poškozený.

5.1.2 Újma na zdraví na nenarozeném zvířeti Když jsem se začala zabývat problematikou náhrady škody při poranění zvířete, skoro ihned mi na mysli vyvstala myšlenka, jak je upravena otázka újmy na zdraví na nenarozeném zvířeti. NOZ jasně ve svém § 494 stanovuje, že živé zvíře není věcí, naopak mrtvé zvíře je považováno za věc (blíže k tomuto viz kapitola 2.). Případ, kdy dojde k poranění nenarozeného zvířete, NOZ neupravuje. Tento právní předpis nestanovuje ani obecné právní postavení zvířete před narozením. Při svých úvahách mě, ve spojitosti s nalezením odpovědi na tuto otázku, nenapadlo nic lepšího, než se podívat na právní úpravu nenarozeného člověka. Vím, že srovnávat lidskou bytost se zvířetem je srovnávání nesrovnatelného i přestože někteří z nás považují zvíře ze člena rodiny do takové míry, že zvířata suplují například děti a je s nimi i tak zacházeno. Ovšem ani v této otázce není české právo jednotné a panují různé názory. Na otázku, kdy začíná lidský život, se dívají rozdílně právníci, lékaři, genetici či rodiče, kteří o nenarozeného potomka přišli. Pro účely náhrady škody v případě, kdy dojde k újmě na zdraví nenarozeného zvířete, se vzhledem k absenci speciální právní úpravy v NOZ přiměřeně použijí ustanovení o věci. Jelikož mládě patří majiteli věci hlavní (zvíře, které mládě porodilo), pokud by došlo k poranění či usmrcení mláděte před jeho narozením například v průběhu vyšetření veterinárním lékařem, nebude veterinář odpovídat za škodu způsobenou provozní činností (§ 2924 NOZ170). „Odpovědnost lékaře či veterináře za škodu způsobenou provozní činností je vyloučena. Lékař či veterinář odpovídají objektivně za škodu způsobenou okolnostmi mající původ v povaze použitého přístroje či věci a subjektivně za škodu

170

Jedná se o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění

63

způsobenou zaviněným porušením povinností.“171 Co se týče odpovědnosti lékaře nebo veterináře, lze uplatnit obecné ustanovení § 2910 NOZ nebo také § 2936 a násl. NOZ, upravující škodu způsobenou věcí.

5.1.3 Výše náhrady škody při poranění zvířete NOZ ve svém § 494 stanovuje, že se na živé zvíře ustanovení o věcech použijí v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Analogicky se použijí ustanovení o věcech (§ 2969 NOZ) v případech určování výše náhrady při usmrcení zvířete. Co se týče poranění zvířete, výše náhrady škody se určuje podle speciálního ustanovení § 2970, náhrada při poranění zvířete. „Toto ustanovení se promítá na nahlížení na zvířata jako na živé tvory a vlastníkovi zvířete se umožňuje získat jako náhradu škody i takové náklady vynaložené na léčení, které přesahují obvyklou (tržní) cenu zvířete.“172 Škůdce je povinen nahradit účelně vynaložené náklady, které jsou spojené s péčí o zdraví poraněného zvířete. 173 NOZ upřednostňuje náhradu škody uvedením do původního stavu. Účelnost vynaložených nákladů je třeba akcentovat v souvislosti s přínosem, který přináší v procesu odstraňování následků poranění zvířete. Jedná se tak nejčastěji o léky a další veterinární potřeby. Do účelně vynaložených nákladů pak lze zahrnout i náhradu výdajů (za pohonné hmoty, jízdné městské hromadné dopravy atd.), které vznikají v souvislosti při cestách k ošetřujícímu veterinárnímu lékaři. Dále pak i náhradu ušlého zisku, pokud například vlastník zvířete musel díky zajištění ošetření zvířete odvolat obchodní schůzku. Právo na náhradu nákladů je spojeno s okamžikem jejich vynaložení. Osobou, které vzniká právo na náhradu vynaložených nákladů je ta, která je skutečně vynaložila. Pokud tedy poškozeného s jeho poraněným zvířetem poveze k ošetření k veterináři či zaplatí léky třetí osoba, má nárok na náhradu nákladů proti škůdci, které účelně vynaložila. Výčet účelně vynaložených nákladů zákon 171

VRAJÍK, Michal. Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Olomouc: Anag, 2014. Právo (Anag). 856 str. ISBN 978-807263-846-8. Str. 677 172 BEZOUŠKA, Petr a Lucie PIECHOWICZOVÁ. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. Olomouc: ANAG, 2013. Právo (ANAG). 376 str. ISBN 978-80-7263-819-2. Str. 335 173 Popřípadě může poškozený místo vyléčení zvířete (navrácení v předešlý stav) požadovat po škůdci náhradu v penězích.

64

neobsahuje. Vždy se bude postupovat individuálně s ohledem na to, jaké náklady bylo nutné v daném případě účelně vynaložit v souvislosti s poraněním zvířete. Zákon umožňuje požadovat po škůdci přiměřenou zálohu sloužící k pokrytí částí nákladů. Celková výše náhrady při poranění zvířete je limitována. „Léčení zvířete není limitováno jeho obvyklou cenou174, ale výši nákladů, jaké by v obdobné situaci vynaložil každý rozumný chovatel.“175 To znamená, že se nejedná o neúčelné náklady ani v tom případě, pokud podstatně převyšují cenu zvířete. 176 Nejčastěji půjde o zvířata bez průkazu původu (tedy nečistokrevné), kteří mají mnohdy zanedbatelnou majetkovou hodnotu. Zohledňovat se budou i zvláštní schopnosti zvířete či vztah majitele ke zvířeti. Poškozený bude moci po škůdci vyžadovat uhrazení účelně vynaložených nákladů i v těch případech, kdy cena za léčení poraněného zvířete převýší cenu zvířete jako takového. Podmínkou ovšem pořád zůstává, že by tyto náklady vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného. Tudíž, pokud by například určité veterinární ošetření bylo nadbytečné, škůdce nemá povinnost jej hradit. Jedná se o takovou pojistku, která chrání škůdce před extrémními náklady, které by po něm mohl poškozený požadovat. V případě poranění zvířete lze po škůdci požadovat též náhradu nemajetkové újmy (viz oddíl 5.1.5), stejně tak je možné aplikovat ustanovení o ceně zvláštní obliby (viz oddíl 5.1.4).

5.1.4 Cena zvláštní obliby Novým institutem v NOZ je cena zvláštní obliby (pretium affectionis). Do kapitoly věnující se náhradě při poranění zvířete jsem tuto podkapitolu zařadila záměrně z toho důvodu, že zrovna v případech náhrady při poranění zvířete se dle mého názoru bude 174

je zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 3. 2016]: „Cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.“ 175 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 578 176 Toto právo se vztahuje i na případy, kdy zvíře po ošetření na následky poranění zemře.

65

tento institut hojně využívat. Cena zvláštní obliby se vztahuje na všechny věci (§ 489 NOZ), dále lze pod tento pojem podřadit též zvíře, jelikož to neodporuje jeho povaze.177 Dikce tohoto ustanovení byla přejata z § 1331 obecného občanského zákoníku a § 1172 vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937.178 Definici ceny zvláštní obliby provedl dle mého velmi dobře Nejvyšší soud: „cena zvláštní obliby předpokládá čistě osobní vztah k určité věci, čímž nabude tato věc určitých nahodilých subjektivních vlastností, takže ji nelze nahradit jinou věcí a že věc ta má vyšší cenu jen pro určitou osobu nebo pouze pro určitý kruh osob.“179 Jedná se o osobní a emocionální vztah (nemajetkové aspekty) osoby k poškozené či dokonce zničené věci, věc má pro vlastníka mimořádnou cenu 180. Může se tak jednat o věc, která má nevyčíslitelnou hodnotu třeba jen pro vlastníka, i když jde objektivně o věc prakticky bezcennou. Typicky půjde třeba o věci po předcích či vzpomínkové artikly. V souvislosti se zvířetem se může jednat o psa, který majiteli zachránil život nebo o kočku, která zůstala majiteli jako vzpomínka na zesnulého člena rodiny. Cena zvláštní obliby pak plní nejen funkci reparační, ale též satisfakční (neboť takovou věc nelze vlastníkovi jinou věcí, i když třeba identickou, nahradit). Podmínkou pro nahrazení ceny zvláštní obliby stanovuje NOZ ve svém § 2969 odst. 2 poškození věci škůdcem ze svévole nebo škodolibosti. Rozdíl mezi svévolí a škodolibostí je, že zatímco při svévoli škůdce poškodí nebo zničí věc jen pro svoji potěchu (osoba vlastníka takové věci je mu lhostejná – střílí toulající se kočky), při škodolibosti škůdce poškozuje nebo ničí věc konkrétní osoby (osoba vlastníka věci mu lhostejná není – střílí na kočku konkrétního majitele).

177

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 579 178 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016], str. 578 179 Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 23. 4. 1937, sp. zn. (SJS) 16875/36.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 5. 2016]. 180 Viz § 492 odst. 2 NOZ, srov. §305 ABGB za středníkem

66

Co se týká vyčíslení ceny zvláštní obliby, postup se neliší od toho při stanovení nemajetkové újmy. V případě, že se strany nedohodnou nebo nedojde k narovnání 181, rozhodne soud. Jako negativní stránku při rozhodování o ceně zvláštní obliby před soudem jednoznačně vidím fakt, že bude o osobním stavu vlastníka k jeho věci rozhodovat soudce. Ten se dle mého názoru nemůže dostatečně ocenit tento emocionální vztah, neboť je osobou nezainteresovanou. Je zřejmé, že tyto případy bude muset soud hodnotit individuálně, což se promítne do délky takového soudního řízení. Neméně důležitá bude v těchto případech schopnost empatie rozhodujícího soudce. Jistým vodítkem, i když otázkou do jaké míry závazným (vzhledem právě k individuální vazbě každého jednotlivce ke své věci), může být do budoucna judikatura.

5.1.5 Náhrada nemajetkové újmy při poranění zvířete Na začátek bych jen pro připomenutí chtěla uvést, že nemajetková újma je taková, která neznamená přímou ztrátu na majetku poškozeného. Pod tento termín lze podřadit újmu na zdraví, cti nebo soukromí. Může se tedy jednat například o duševní útrapy či snížení společenského uplatnění poškozeného. „Náhrada nemajetkové újmy se poskytuje formou tzv. zadostiučinění, které může mít celou řadu podob.“182 OZ formu zadostiučinění blíže nespecifikoval, NOZ klade důraz na takové řešení, které je potencionálně schopné k dostatečně účinnému odčinění vzniklé újmy (preference uvedení v předešlý stav). Pro případy, kdy takové zadostiučinění není možné, zákon stanovuje nahrazení škody v penězích (§ 2951 NOZ). Z výše uvedeného vyplývá subjektivní odpovědnost každého za nemajetkovou újmu, kterou způsobí s následnou povinností k jejímu vyvážení prostřednictvím zadostiučinění. V souvislosti s poraněním zvířete připadá v úvahu náhrada nemajetkové újmy nejčastěji s psychickým šokem prodělaným jeho majitelem. Typickým příkladem je

181

Viz § 1903 NOZ NEBÁLEK, Karel. Výpočet nemajetkové újmy. Bulletin advokacie. 2015, č. 11, str. 36. ISSN 1210-6348 182

67

situace, kdy dojde ke střetu automobilu se psem a majitel psa celé této traumatizující události přihlíží. 183 Pokud již k takové situaci dojde, vyvstává zde otázka, jak takovou nemajetkovou újmu vyčíslit. Lze to vůbec? Je zásah do přirozených práv člověka vyčíslitelný v penězích? Určení výše náhrady nemajetkové újmy přísluší soudu. Jelikož se jedná o základní a nejvýznamnější práva vážící se k osobě člověka, je zásah do nich považován za velmi závažný a od toho by se i měla odvíjet výše odškodného. O výši odškodného rozhoduje soud. Žádná odborná literatura ale neposkytuje detailní návod nebo způsob, jakým by měla být výše nemajetkové újmy soudem vypočítána. Nutné je postupovat tak, aby bylo dosaženo co největší objektivity. Výše nemajetkové újmy je NOZ ponechána soudci a jeho volné úvaze. Na soudci tak v rámci každého posuzovaného případu leží velká míra odpovědnosti. Rozhodnutí musí být racionálně odůvodněno a poměr újmy a soudem přiznané finanční kompenzace musí být proporcionální.

5.2 Veřejnoprávní úprava náhrady při poranění zvířete Stejně jako veřejnoprávní úpravu odpovědnosti při škodě způsobené zvířetem i náhrada při poranění zvířete je upravena veřejnoprávními předpisy. Právní úprava je ovšem v tomto ohledu podstatně střídmější. Já jsem pro ukázku zvolila zákon o myslivosti184 a trestní zákoník185.

5.2.1 Zákon o myslivosti Co se týká náhrady za škodu způsobenou na zvěři, je její úprava oproti odpovědnosti za škodu způsobenou zvěří (viz oddíl 5.2.1) poměrně strohá. Zákon o myslivosti jí věnuje pouze §56. Nejdříve je nutné definovat pojem škoda na zvěři. Je sem řazen neoprávněný

183

Výši náhrady škody při poranění zvířete je věnován oddíl 5.1.3. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016] 185 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 4. 2016] 184

68

lov zvěře (spíše známý výraz pytláctví186), zničení hnízdišť, poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře a vypuštění živočichů, kteří mohou narušit přírodní rovnováhu nebo narušit genofond geograficky původního druhu zvěře. Nutno podotknout, že se jedná o výčet demonstrativní, tudíž zákon nevylučuje i jiný způsob vzniku škody na zvěři. Lze sem tedy řadit i poranění zvěře. Jako subjekt odpovědný za takovou škodu pak vystupuje každý, kdo škodu způsobil porušením své právní povinnosti (protiprávním jednáním). Otázka nároku na náhradu škody je také obsažena v §56. Tento nárok připadá uživateli honitby. Oproti uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou zvěří, který má svoje lhůty stanovené přímo v tomto zákoně, v případě nároku na náhradu škody na zvěří zákon odkazuje do soukromoprávního NOZ. Konkrétně se v těchto případech uplatní obecná náhrada majetkové popř. nemajetkové újmy podle §2894 a násl. NOZ.

5.2.2 Trestní zákoník I v souvislosti s náhradou při poranění zvířete se trestní právo uplatní jako ultima racio (viz oddíl 4.2.3). Nejčastěji dojde k uplatnění trestního práva v souvislosti s náhradou při poranění zvířete v souvislosti s trestným činem poškození cizí věci (§228). 187 Na to, aby byla naplněná skutková podstata trestného činu poškození cizí věci je nutné, aby došlo na cizím majetku ke škodě (v našem případě půjde typicky o pokousání psa jiným psem) nikoliv nepatrné188. Za tento trestný čin je možné stanovit trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Pokud by trestným činem došlo ke vzniku

186

§304 trestního zákoníku. Typický je příklad z praxe, kdy řidič motorového vozidla srazí srnu, která mu přeběhla přes cestu. Mnozí řidiči po ohledání svého vozu naloží tuto srnu do automobilu. Tímto okamžikem (pokud vznikla škoda nikoliv nepatrná) se ovšem dopustili trestného činu pytláctví. 187 Pokud dojde k utýrání zvířete nebo bude-li zvíře týráno zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem nebo v případech, kdy bude zvíře týráno surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na veřejně přístupném místě, tato osoba se nedopouští trestného činu poškozování cizí věci, nýbrž trestného činu týrání zvířat (§302 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). 188 §138 odst. 1 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016]: „Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč…“

69

značné škody či škody velkého rozsahu 189, může pachateli hrozit trest odnětí svobody v délce trvání šest měsíců až tři léta, resp. dvě léta až šest let. Trestní zákoník dává možnost ochránit zvíře i proti jeho vlastníkovi. Jedná se nejčastěji o trestné činy týrání zvířat (§302)190 a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§303). Jak jsem již zmiňovala, řešení sporů v trestním právu je krajní variantou, drtivá většina sporů spojených s vymáháním náhrady při poranění zvířete je řešena dohodou účastníků o poskytnutí finanční kompenzace na léčebné výlohy vynaložené k nutnému ošetření poraněného zvířete.

5.3 Praktický příklad Stejně jako v předcházející kapitole, která se věnovala odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem, je poslední podkapitola věnována judikátu vztahující se k předmětné kapitole. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2011 (sp. zn. 25 Cdo 661/2011), který budu níže rozebírat, je pro mě z osobních důvodů tak významný, že se stal inspirací pro výběr tématu diplomové práce. V této podkapitole nejdříve nastíním skutkový stav případu, který se stal 24. května 2008 na dostihovém závodišti v Pardubicích. Dále se potom budu věnovat samotnému řízení před soudem s důrazem na použité argumenty obou stran. Jelikož se případ řešil v době účinnosti OZ, bude závěr této podkapitoly zaměřen na posouzení tohoto případu z pohledu NOZ.

5.3.1 Skutkový stav případu Dne 24.5.2008 nastupovala klisna Inkasentka k devátému překážkovému startu své kariéry v pozici favoritky. Jednalo se o pátý dostih odpoledne, steeplechase crosscountry191 II. kategorie192 na 4500 m. Klisna udělala chybu na překážce "Velký

189

Tamtéž: „ … značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5000000 Kč.“ 190 Méně závažné případy jsou postihovány podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. 191 Viz JOCKEY CLUB ČESKÉ REPUBLIKY. Dostihový řád: Předpisy pro konání rovinových a překážkových cvalových dostihů. Praha, 2016. 212 str. Dostupné z: http://www.dostihyjc.cz/download/DR_text2016.pdf. Str. 12

70

vodní příkop", který zapříčinil její pád a ztrátu jezdce. Po pádu se klisna volně pohybovala po dostihové dráze ještě s dalším koněm bez jezdce. Vodní příkopy na pardubickém závodišti jsou napájeny potokem, který je na několika místech přemostěn. Do těchto míst koně bez jezdců často míří, stejně tak jako klisna Inkasentka. Ta běžela potokem a při vylézání z něj za účelem překonání lávky učinila obrat, přičemž byla natlačena na zábradlí mostku dalším koněm bez jezdce. Mostek byl zakončen trubkovým zábradlím s otevřeným koncem, o který se klisna poranila. Došlo k tržnému až sečnému poranění pravé pánevní končetiny, které klisně způsobilo poškození a v některých místech i úplné porušení svaloviny s rozsáhlým otevřením kloubu včetně narušení kloubních ploch. Přes závažnost poranění se její majitel rozhodl pro transport klisny na Veterinární kliniku do Brna, kde ovšem bylo poranění označeno za fatální a klisna musela být utracena. Klisna byla dle mínění majitele i trenéra velkým talentem s vidinou účasti ve Velké pardubické. Nejen z toho důvodu, se majitel klisny rozhodl zažalovat Dostihový spolek, a.s. za škodu, která mu smrtelným poraněním klisny vznikla. Tento případ se tak stal vůbec prvním sporem v historii českého dostihového sportu, kdy se majitel dostihového koně soudí o náhradu škody.

5.3.2 Soudní řízení V prvním stupni ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (mezitímní rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 16. 3. 2010, č. j. 55 Cm 16/2009-211). Majitel klisny (dále jen „žalobce“) požadoval po organizátorovi dostihů, Dostihovém spolu a.s. (dále jen „žalovaný“), zaplacení částky 760.000,-Kč s příslušenstvím. Samosoudkyně Miroslava Fuksová v tomto ojedinělém případu rozhodovala, zda došlo k pochybení na straně žalobce, které mělo za následek vznik škody na straně žalovaného.

192

Kategorie dostihu se odráží v kvalitě zúčastněných koní a finanční dotace dostihu. V České republice se běhají dostihy v kategoriích I. – V., přičemž pátá kategorie je tou nejslabší. Dále rozeznáváme kategorie dostihů mezinárodně uznávaných, které se označují (vzestupně): NL (National listed), L (Listed), Gr.3 (Graded 3) - Gr.1 (Graded 1). Nejvyšší mezinárodně uznávanou kategorií dostihů, které se běhají na našem území je Gr.3. (České derby). Pro zajímavost Velká pardubická nese označení L.

71

Žalovaný se hájil tím, že subjektem odpovědným za stav a bezpečnost dráhy není žalovaný, nýbrž příslušné orgány včetně dostihové komise 193, jejichž členové dostihovou dráhu před každým dostihovým dnem prohlíží. Dostihový řád194 ovšem v tomto směru hovoří jasně. Je to právě žalovaný, kdo má odpovědnost za stav dráhy a její zabezpečení.195 Žalovaný dále argumentoval tím, že jezdec klisny volil agresivní způsob jízdy a přecenil síly klisny, což vedlo k pádu na "Velkém vodním příkopu". Tento argument byl ovšem svědky vyvrácen. Další a zcela zásadní věc, která byla žalovaným rozporována, bylo samotné místo vzniku poranění klisny. Podle žalovaného k němu došlo již při pádu na "Velkém vodním příkopu". U soudu byl přehráván záznam z předmětného dostihu, který byl provázen emotivními výkřiky obou stran, situaci musela samosoudkyně uklidňovat. Klisna upadla na bok, takový pád je sice podle "Řádu Jockey clubu ČR" hodnocen jako těžký, ovšem nebyl příčinou vzniku poranění klisny. Tím bylo zábradlí, respektive jeho otevřené ukončení. Provedení uvedeného zábradlí mělo být v rozporu s § 8 odst.3 písm.a) zák. na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., ve spojení s "Řádem Jockey clubu ČR" a jeho čl.6.

Jako následek porušení výše uvedených ustanovení vznikla škoda 196 na jeho

majetku podle § 415 OZ. Tuto zásadní skutečnost, že za poranění klisny může právě otevřené ukončení zábradlí, dosvědčili svědci197 události. Soud I. stupně vzhledem k tkáni zvířete a výskytu velkého množství krve na zakončení otevřeného trubkového zábradlí můstku dovodil, že charakter poranění klisny odpovídá ostrému předmětu, do něhož

193

§ 23 a násl. Dostihového řádu Jockey Club České republiky. Dostihový řád: Předpisy pro konání rovinových a překážkových cvalových dostihů. Praha, 2016. 212 str. Dostupné z: http://www.dostihyjc.cz/download/DR_text2016.pdf. (dále jen „dostihový řád“) 195 Viz § 70 Dostihového řádu 196 Došlo ke zmenšení majetku žalovaného o rozdíl hodnoty klisny před a po úrazu. 197 Svědek Verner, který pozoroval střet klisny se zábradlím ; svědek Kořínek, který klisnu po poranění odchytl a zjistil její poranění ; svědek MVDr. Janda (trenér klisny), který jenž po kolizi koně s předmětným zábradlím viděl části měkkých tkání koně zachycené v otevřené trubkové části zábradlí a viděl i stopy po masivním krvácení na podezdívce zábradlí (tyto stopy byly následně omyty na příkaz pracovníka p.Bláhy) a konečně tuto skutečnost potvrdila i svědkyně paní doc. MVDr. Jana Mezerová Ph.D, která poraněnou klisnu vyšetřovala na Vererinární klinice v Brně a po shlédnutí záznamu pádu klisny vyloučila možnost, že by si klisna tímto pádem mohla způsobit poranění takové povahy. 194

72

klisna v dostatečné rychlosti narazila.198 Co se týče vzniku škody, ta žalobci vznikla v podobě újmy v jeho majetkové sféře. Lze ji vyjádřit v penězích. Výše škody nebyla soudem I. stupně posuzována, jelikož vydaný rozsudek měl mezitimní charakter. Bylo tedy rozhodováno výlučně o existenci škody na straně žalobce. Dalším předpokladem ke vzniku odpovědnosti je příčinná souvislost. Soud I. stupně zkoumal, zda je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a škodou, která vznikla žalobci. Na základě provedeného dokazování bylo podle názoru soudu I. stupně prokázáno, že jako bezprostřední příčina vzniku újmy žalobce bylo poranění zadní končetiny klisny Inkasentka, na následky kterého musela být utracena, o otevření konec trubkového zábradlí, které bylo provedeno způsobem, který je v rozporu s předpisy199. Mimo to lze podle soudu I. stupně žalovanému vytýkat též porušení prevenční povinnosti (§415 OZ). Vzhledem ke skutečnosti, že se v tomto případě jedná o odpovědnost subjektivní, je nutné zkoumat také zavinění. Zavinění se presumuje a je tedy na žalovaném, aby prokázal opak (§ 420 odst. 3 OZ). To se ovšem v tomto případě žalovanému prokázat nepodařilo. Soud I. stupně se neztotožnil s argumentací žalovaného, který tvrdil, že k poranění klisny došlo již při pádu na „Velkém vodním příkopu“ 200 ani s tvrzením, že se klisna poranila v místě, za které žalovaný neodpovídá neboť není považováno za součást dráhy. Co se týče vyvinění se žalovaného, na to podle soudu I. stupně nemá vliv, jak se klisna do prostoru, kde se vyskytovalo předmětné zábradlí dostala. Rozhodující není ani fakt, že se tam nacházel další kůň. Žalobce dále namítal porušení povinnosti stájníka, který má za úkol koně bez jezdců odchytávat.201 Ani s dalším argumentem žalovaného, který vytýkal žalobci i trenérovi klisny nevznesení protestu proti stavu dráhy ještě před konáním

198

Po této události bylo zakončení zábradlí upraveno, došlo k jeho zaoblení. Rozpor byl shledán s § 8 odst.3 písm.a) zák. na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. ve spojení s Dostihovým řádem a jeho čl.6. 200 Takový důvod vzniku poranění klisny vyloučila doc.MVDr.Jana Mezerová Ph.D., která klisnu ošetřovala na Veterinární klinice v Brně a je chirurgickou specialistkou na měkké tkáně koní. 201 Při dokazování bylo prokázáno, že stájník počas probíhajícího dostihu nemůže vstoupit do dráhy za účelem toho, aby koně bez jezdce odchytil. Toto vyplývá z vnitřních předpisů závodiště. 199

73

dostihového dne, soud I. stupně nesouhlasil.202 Tyto uvedené důvody nepřesvědčily soud I. stupně o prokázání neviny žalovaného podle §420 OZ, nepodařilo se ani prokázat spoluzavinění další osoby. Předpoklady ke vzniku odpovědnosti žalovaného jsou tedy dány. Mezitimním rozsudkem bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu škody tak, že je co do základu důvodný. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný (dále též odvolatel) odvolání (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. Října 2010, č. j. 6 Cmo 177/2010 – 251). Případ tedy putoval před Vrchní soud v Praze, kde o věci rozhodoval senát. Odvolatel navrhoval zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle odvolatele nebyly soudem I. stupně provedeny navržené důkazy, které je nutné podle dovolatele třeba provést, aby došlo ke zjištění skutkového stavu. Soud I. stupně podle odvolatele nepřihlédl ke skutečnostem tvrzených odvolatelem a následkem neprovedení důkazů došlo k neúplnému a nesprávnému zjištění skutkového stavu věci i nesprávnému posouzení věci po stránce právní. Odvolatel shledával pochybení soudu v tom, že soudem nebyl vypracován znalecký posudek veterinárního lékařství a dostihového sportu. Ten měl ukázat, zda zábradlí, do kterého klisna narazila, odpovídalo požadavkům, které stanovuje "Dostihový řád". Dále měl pak stanovit, jestli ke poranění klisny nemohlo dojít z jiného důvodu než při střetu se zábradlím. Jako další bod odvolatel zpochybnil věrohodnost doc. MVDr. Jany Mezerové Ph.D., jelikož žalobce byl jejím klientem. 203 Dále odvolatel poukazuje na fakt, že k poraněním v dostihovém sportu dochází, s čím musí majitel, trenér i jezdec předem počítat. Možnost poranění koně předpokládá i "Řád Jockey clubu ČR". Podle odvolatele nelze argumentovat "Řádem Jockey clubu ČR", když ten v čl. 6 odst.2 stanoví pravidla pouze pro hrazení při nájezdech na překážky a nikoliv pro hrazení ostatních komunikací, za účelem aby byla dráha zabezpečena a aby se zabránilo úniku volných koní mimo prostor závodiště. Jako další argument odvolatel uvádí, že nebylo možné předvídat 202

Jen pro představu bych ráda uvedla, že dostihová dráha v Pardubicích má rovinový ovál o délce cca 2100 metrů. Překážkové dostihy se ale běhají i uvnitř tohoto oválu, takže je jasné, že není v silách žalobce nebo osob jím pověřených zkontrolovat každý kout. Vina tedy padá jednoznačně na pořadatele. 203 K tomuto bych ráda podotkla, že co se týče poranění koní, v České republice patří doc.MVDr.Jana Mezerová Ph.D. společně s MVDr. Zdeňkem Žertem, CSc., Dipl. ECVS ke špičce v oboru, tudíž se nelze divit, že žalobce spolupracoval zrovna s touto paní doktorkou.

74

chování klisny ani to, že dojde k jejímu natlačení na zábradlí jiným koněm. Odvolatel opět upozorňuje na údajný agresivní styl jízdy jezdce klisny a fakt, že klisna nebyla zvyklá na tak vysokou kategorii dostihů.204 Odvolací soud se plně ztotožnil s právní i skutkovou stránkou věci, tak jak byla posouzena soudem I. stupně. Odvolací soud je toho názoru, že tvrzení odvolatele jsou pouze opakováním jeho účelové obrany přednesené před soudem I. stupně, s čímž se soud správně vypořádal. Vzhledem k tomu žalobce považuje doplňování dokazování za nadbytečné, stejně jako ustavování znalce ve věci. Odvolací soud tak neshledal odvolání jako důvodné. Napadený rozsudek tak odvolací soud určil jako věcně správný a v souladu s § 219 o.s.ř., jej potvrdil.205 Dovolání k Nejvyššímu soudu ČR bylo podáno, ovšem rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2011, sp. zn. 25 Cdo 661/2011, bylo odmítnuto, jelikož, směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Celý případ nakonec skončil zastavením z důvodu zpětněvzetí žaloby a mimosoudním vyrovnáním. Částka nikdy zveřejněna nebyla. Já osobně se s argumentací soudů obou stupňů zcela ztotožňuji. Argumentace žalovaného byla dle mého názoru nesmyslná, žádný z jeho argumentů nebyl schopný obstát před soudem, což se také potvrdilo. Jen je možná trochu škoda, že nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání a celý případ tím tak upadl trochu do zapomnění. Naopak bych uvítala, kdyby se tento případ stal precedentním a majitelé koní by se v případě poranění svých zvířat nebáli obracet na soudy, jelikož by tak bylo tlačeno na pořadatele dostihů, aby vytvářeli regulérní a bezpečné podmínky pro konání dostihového sportu u nás.

204

Ani s jedním s uvedených tvrzení nesouhlasím, jezdec klisny, žokej Jan Faltejsek, je uznávaným jezdcem dostihových koní, který má na svém kontě přes 200 vyhraných překážkových dostihů a zkušenosti z celé Evropy. Co se týče kategorie dostihů, kterých se klisna účastnila, je v odvolání nesprávně uvedena I. kategorie, protože se jednalo o kategorii II. Klisna se celou předcházející sezónu účastnila dostihů pouze o kategorii níže. Dokonce doběhla šestá v rámcovém dostihu při Velké pardubické se statutem NL. Tudíž s tvrzením odvolatele nelze souhlasit navíc s poukazem na to, že dostihový kůň se neustále vyvíjí a tak se může během jedné sezóny snadno posunout o několik kategorií dostihů nahoru. 205 Jelikož odvolací soud přezkoumával mezitimní rozhodnutí, bude i rozhodnutí o nákladech tohoto odvolacího řízení součástí rozhodnutí, jímž bude řízení u soudu skončeno.

75

5.3.3 Řešení případu podle NOZ Pokud by se případ posuzoval podle nové právní úpravy, aplikovalo by se speciální ustanovení § 2970. Vlastník klisny by tak mohl po Dostihovém spolku a.s. vyžadovat nahrazení účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o poraněnou klisnu. Jednalo by se tak například o proplacení náhradu výdajů za pohonné hmoty (cesta z Pardubic do Brna) a dále pak ošetření klisny na Veterinární klinice v Brně. Pak by vlastníkem klisny mohla být požadována náhrada imateriální újmy, cena zvláštní obliby, kompenzace za absenci v práci, výlohy za právní zastoupení. Dále by pak mohlo dojít k zásahu do přirozených práv206 vlastníka klisny, který v souvislosti s prodělaným šokem způsobeným očitým svědectvím při poranění klisny a následným rozhodnutím o jejím utracení, musel užívat psychofarmaka, aby se se vzniklou situací vyrovnal. Jak je patrné, podle NOZ by vlastníkem klisny mohla být uplatňována celá řada nároků.

206

Tento pojem najdeme v § 19 NOZ. OZ tato práva označuje jako osobnostní a v ustanovení § 11 je vyjmenovává: „Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.“

76

Závěr Tato práce si kladla za cíl vytvoření uceleného a komplexního přehledu současné právní úpravy v oblasti odpovědnosti při škodě způsobené zvířetem a náhradě při poranění zvířete. V souvislosti s odpovědností za škodu bylo dospěno k závěru, že tento institut neprodělal s účinností NOZ výraznějších změn. Jako plus jednoznačně vidím větší propracovanost institutu obecné prevenční povinnosti. Změnu prodělal institut náhrady škody, když NOZ preferuje restituci naturální. NOZ rozšiřuje zvláštní druhy odpovědnosti z deseti na čtrnáct, mimo jiné zde nalezneme pro tuto práci tak významnou odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. Zásadní změnou zde je výslovná právní úprava. Tato odpovědnost zde však byla i před účinností NOZ a je i v současnosti posuzována konstantně. Výslovné zakotvení náhrady při poranění zvířete vidím také jako přínos, stejně tak jako limitaci této náhrady nikoliv určitou pevnou částkou, nýbrž částkou, kterou by vynaložil rozumný chovatel. Nejmarkantnější změnou bylo jednoznačně nové vymezení postavení zvířete, které se vyčlenilo (alespoň pro určité případy) z pojmu věc. Ač by se mohlo na první pohled zdát, že NOZ v této oblasti přinesl mnoho nového a zásadního, není tomu úplně tak. Došlo spíše k výslovnému zachycení určitých pravidel, která se uplatňovala i před účinností NOZ. Já osobně jsem zastáncem nové právní úpravy. Přijde mi logická, reflektuje současné potřeby společnost a dále, jak již bylo několikrát zmiňováno – tímto soukromoprávním kodexem se přibližujeme právní úpravě západní Evropy.

77

SEZNAM LITERATURY Knižní zdroje

1. BEZOUŠKA, Petr a Lucie PIECHOWICZOVÁ. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. Olomouc: ANAG, 2013. Právo (ANAG). 376 str. ISBN 978-80-7263-819-2. 2. CÍSAŘOVÁ, Dagmar, Jaroslav FENYK a Tomáš GŘIVNA. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008. 812 str. ISBN 978-80-7357-348-5. 3. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 360str. ISBN 978-80-7478-493-4. 4. HURDÍK, Jan. Občanské právo hmotné: obecná část, absolutní majetková práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 308 s. ISBN 978-80-7380-377-3. 5. DVOŘÁK J., ŠVESTKA J. a kol. OPH. Svazek 2. Díl třetí: Závazkové právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 344 s., ISBN 978-80-7357-231-0 6. DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. 430 str. ISBN 978-80-7478-326-5. 7. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. Student (Leges). 968str. ISBN 978-80-87576-64-9.

78

8. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Praha: C.H. Beck, 1995. Beckovy právnické učebnice. 386 str. ISBN 80-7179-031-1. 9. KNAPPOVÁ, Marta, ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanské právo hmotné, Svazek I., 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha: nakladatelství ASPI Publishing, s.r.o., 2002, 471 s. ISBN 80-86395-28-6

10. KOTRAN, J a Z ADÁMEK. Determinace poranění ryb kormoránem velkým a ostatními rybožravými ptáky. 1. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010. 26 str. ISBN 9788087437025 8087437020.

11. NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský

zákoník. Praha: Grada, 2014. Právo pro každého (Grada). 144 str. ISBN 978-80-247-5165-8.

12. SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 str.ISBN 9788074181467 13. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. 3632 str. ISBN 978-80-7400-428-5. 14. ŠEPLAVÝ, Petr, Jaroslav RŮŽIČKA a Jiří PONDĚLÍČEK. Myslivost v České republice. 2. aktualizované vydání. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2015. 47str. ISBN 978-80-7434-207-3. 15. VÍTOVÁ, Blanka. Náhrada majetkové a nemajetkové újmy v novém občanském zákoníku: komentář k § 2894 až § 2971 : metodika Nejvyššího soudu k náhradě

79

nemajetkové újmy na zdraví. Olomouc: ANAG, 2015. Právo (ANAG). 336 str. ISBN 978-80-7263-940-3. 16. VRAJÍK, Michal. Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Olomouc: Anag, 2014. Právo (Anag). 856 str. ISBN 978-80-7263-846-8.

Odborné články 1. ELIÁŠ, Karel. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 4, s. 119-126. ISSN 1210-6410 2. KINDL, Milan. Musí být věci užitečné (a zcela ovladatelné)? Právní fórum: český právnický měsíčník. 2006, roč. 3, č. 9, s. 308-310. ISSN 1214-7966. 3. NEBÁLEK, Karel. Výpočet nemajetkové újmy. Bulletin advokacie. 2015, č. 11, str. 36. ISSN 1210-6348 4. PELIKÁNOVÁ, Irena. Odpovědnost za škodu – trendy a otázky, malý náhled do osnovy nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2011. č. 3, str. 15 – 23. ISSN 1210-6348.

Právní předpisy 1. ČESKÁ REPUBLIKA. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Listina základních práv a svobod. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016] 2. Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1925. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 4. 2016]

80

3. Zákon č. 2321/1896, Bürgerliches Gesetzbuch, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 2. 6. 2016] 4. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 15. 3. 2016] 5. Zákon č. 141/1961 Sb o trestním řízení soudním (trestní řád). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 6. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 5. 2016] 7. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 3. 3. 2016] 8. Zákon č. 114/1992 Sb., zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 9. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 8. 2. 2016] 10. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 3. 2016] 11. Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 2. 2016]

81

12. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 1. 6. 2016] 13. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 21. 4. 2016] 14. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 9. 3. 2016] 15. Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 18. 4. 2016] 16. Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 17. Zákon č. 100/2004 Sb., zákon o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 4. 2016] 18. Zákon č. 130/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 4. 3. 2016] 19. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 27. 4. 2016]

82

20. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 29. 4. 2016] 21. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 24. 4. 2016] 22. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: CODEXIS [právní informační systém]. Atlas Consulting [cit. 28. 4. 2016]

Soudní rozhodnutí 1. Nález ústavního soudu ČR ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 29. 4. 2016] 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. Cdo 3526/2013. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 19. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 14. 5. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 22. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 8. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/

83

6. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3896/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 5. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp.zn. 29 Odo 379/2001. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 7. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, čj. 25 Cdo 5030/2007. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 9. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 8. 5. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 10. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3516/2007. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 15. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 11. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2012 č.j. 25 Cdo 4862/2010-106. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 3. 2. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2012 sp.zn. 25 Cdo 4682/2010. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 20. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 13. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. 25 Cdo 540/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/

84

14. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009 sp.zn. 25 Cdo 3961/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 19. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. Srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 8. 6. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 16. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2015 sp. zn. 25 Cdo 1471/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 17. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 972/2003. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 1. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 18. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1094/2001. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 4. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 19. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2015 sp.zn. 25 Cdo 1471/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 28. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 20. Rozsudek Nejvyššího správního soudu Československa ze dne 23. 4. 1937, sp. zn. (SJS) 16875/36.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24. 5. 2016]. 21. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 16. 3. 2010, č. j. 55 Cm 16/2009-211. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 24.4.2016]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/

85

22. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 10. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 23. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013 sp. zn. 25 Cdo 2121/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 24. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1509/2014. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 7. 6. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 25. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 661/2011. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 5. 2. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 26. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. Října 2010, č. j. 6 Cmo 177/2010 – 251. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 24. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/ 27. mezitímní rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 16. 3. 2010, č. j. 55 Cm 16/2009-211. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 24.4.2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/

Elektronické prameny 1. BENEŠOVÁ, Petra. Nový občanský zákoník: Zvíře se už v českém právu nepovažuje za věc. In: Český rozhlas [online]. 2013 [cit. 18. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/novy-obcansky-zakonik-zvirese-uz-v-ceskem-pravu-nepovazuje-za-vec--1295866

86

2. ČECH, Petr. Jak relativní je neplatnost v novém občanském zákoníku? In: Glatzova [online].

2014

[cit.

19.

2.

2016].

Dostupné

z:

http://www.glatzova.com/files/download/glatzova-newsletter-legal-news-jakrelativni-je-neplatnost-v-novem-obcanskem-zakoniku.pdf 3. DOČEKALOVÁ, Libuše. Právo na náhradu škody - subjektivní nebo objektivní odpovědnost a ve kterých případech? In: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze [online]. 2015 [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.prf.cuni.cz/libusedocekalova-1404050761.html 4. FLORA, Martin. Odpovědnost za škody způsobené zvěří – základní principy platné právní úpravy. In:Myslivost: Stráž myslivosti [online]. 2014 [cit. 17. 1. 2016].

Dostupné

z:

http://www.myslivost.cz/Casopis-

Myslivost/Myslivost/2014/Listopad-2014/Odpovednost-za-skody-zpusobenezveri-zakladni-pr 5. LITAVEC, Pavel. Zvíře není věc. In: Muj-pravnik [online]. 2014 [cit. 12. 4. 2016]. Dostupné z: http://muj-pravnik.cz/zvire-neni-vec/

6. MATZNER, Jiří. Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem. In: Právní prostor [online].

2015

[cit.

24.

4.

2016].

Dostupné

z:

http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/odpovednost-za-skoduzpusobenou-zviretem 7. MELZER, Filip. Některé aktuální otázky náhrady škody - I. In: Právní prostor [online].

2015

[cit.

9.

.4.

2016].

Dostupné

z:

http://www.pravniprostor.cz/clanky/rekodifikace/nektere-aktualni-otazkynahrady-skody-i 8. NEDBÁLEK,

Karel.

Výpočet

nemajetkové

újmy.

In: Bulletin-

advokacie [online]. 2015 [cit. 2. 6. 2016]. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/vypocet-nemajetkove-ujmy?browser=mobi

87

9. Pojištění domácnosti [online]. Kooperativa [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.koop.cz/pojisteni/pojisteni-majetku/pojisteni-domacnosti 10. Pojištění domácnosti [online]. ČSOB [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.csobpoj.cz/pojisteni/pojisteni-majetku/pojisteni-domacnosti-1.1 11. Pojištění nákladů na veterinární léčbu psa HAFAN [online]. Česká podnikatelská

pojišťovna

[cit.

25.

4.

2016].

Dostupné

z:

http://www.cppservis.cz/pojisteni-hafan 12. Pojištění psů a koček Mazlíček [online]. Česká pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.ceskapojistovna.cz/p?pojisteni-psu-a-kocek 13. Pojištění psů a koček – Pejsek a kočička [online]. Slavia pojišťovna [cit. 25. 4. 2016].

Dostupné

z:

http://www.slavia-pojistovna.cz/cs/obcanske-

pojisteni/pojisteni-psu-a-kocek-pejsek-a-kocicka/ 14. POKORNÁ, Lucie. Náhrada škod způsobených vybranými druhy zvláště chráněných živočichů – aktuální otázky. Dny práva – 2010. Brno. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/09_priroda/ Pokorna_Lucie_(1819).pdf, [online], [cit. 12.5.2016]. 15. Smluvní ujednání o pojištění odpovědnosti občanů, pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou psem [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/017-odppes.pdf 16. Smluvní ujednání o pojištění odpovědnosti občanů, pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou koněm [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/017-odpkun.pdf

88

17. Všeobecné pojistné podmínky [online]. Hasičská vzájemná pojišťovna [cit. 25. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hvp.cz/fileadmin/user_upload/smluvka/vppnp.pdf Jiné prameny 1. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 24. 4. 2016] 2. JOCKEY CLUB ČESKÉ REPUBLIKY. Dostihový řád: Předpisy pro konání rovinových a překážkových cvalových dostihů. Praha, 2016. 212 str. Dostupné z: http://www.dostihyjc.cz/download/DR_text2016.pdf. [online], [cit. 24. 4. 2016].

89