Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce Finanční deriváty Barbora Hedijová 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Finanční deriváty zpracovala sama pod vedením doc. JUDr. Josefa Kotáska, Ph.D. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Brně dne 26.3.2010 ______________________ Vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce doc. JUDr. Josefu Kotáskovi, Ph.D. za jeho vstřícný přístup a cenné rady, které mi napomohly při zpracování tématu Finanční deriváty.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Pojem finanční deriváty ................................................................................................... 10 1.1 Dělení finančních derivátů ....................................................................................... 11 1.1.1 Podle typu podkladového aktiva ...................................................................... 11 1.1.2 Podle druhu derivátového kontraktu ................................................................ 12 1.1.3 Podle typu trhu ................................................................................................. 12 1.2 Funkce finančních derivátů ...................................................................................... 13 1.2.1 Hedging (zajištění) a jeho riziko ...................................................................... 13 1.2.2 Trading (spekulace) a jeho riziko..................................................................... 14 1.2.3 Arbitráž a její rizika.......................................................................................... 15 2 Jednotlivé deriváty ........................................................................................................... 16 2.1 Forwards a jejich rizika ............................................................................................ 16 2.1.1 FRA .................................................................................................................. 18 2.2 Futures a jejich rizika ............................................................................................... 19 2.2.1 Komoditní futures ............................................................................................ 21 2.2.2 Finanční futures................................................................................................ 22 2.3 Swap a jejich rizika .................................................................................................. 23 2.3.1 Úrokový swap ( interest rate swap).................................................................. 24 2.3.2 Měnový swap (currency swap) ........................................................................ 25 2.3.3 Devizový swap (foreign exchange swap)......................................................... 25 2.3.4 Swapce a jejich rizika....................................................................................... 26 2.4 Opce a jejich rizika................................................................................................... 26 2.4.1 Nákupní opce.................................................................................................... 29 2.4.2 Prodejní opce.................................................................................................... 29 2.5 Warranty a jejich právní rizika................................................................................. 30 3 Právní úprava finančních derivátů.................................................................................... 33 3.1 Zákon o cenných papírech........................................................................................ 34 3.1.1 Právní úprava z roku 2002 ............................................................................... 34 3.1.2 Platná právní úprava......................................................................................... 36 3.2 Devizový zákon........................................................................................................ 36 3.2.1 Právní úprava z roku 2000 ............................................................................... 37 3.2.2 Právní úprava z roku 2005 ............................................................................... 38 3.2.3 Platná právní úprava......................................................................................... 39 3.3 Zákon o podnikání na kapitálovém trhu................................................................... 40 3.4 České účetní standardy č. 110 a 111 ........................................................................ 41 4 Obecná definice................................................................................................................ 44 5 Margin trading.................................................................................................................. 45 5.1 Počáteční, udržovací a likvidační marže .................................................................. 45 5.2 Příklad maržového obchodu..................................................................................... 46 5.3 Margin trading u Raiffeisen bank............................................................................. 48 5.3.1 Práva a povinnosti stran ................................................................................... 49 5.3.2 Vedlejší smlouvy.............................................................................................. 50 Závěr......................................................................................................................................... 52 Resume ..................................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury......................................................................................................... 57 Seznam zkratek ........................................................................................................................ 60 Přílohy ...................................................................................................................................... 61

Úvod Finanční deriváty jsou jedním z nejmladších nástrojů na kapitálovém trhu, respektive jejich „největší světový rozvoj proběhl na přelomu 70. a 80. let 20. století“1, i když jejich předchůdce a zmínky o nich lze nalézt již dříve. Jelikož se jedná o nástroje s velmi širokou oblastí využití a zároveň nástroje existující v mnoha podobách, nelze nikde najít jednoznačnou definici pojmu finanční derivát. Tento pojem lze tedy vykládat různými způsoby a z různých pohledů. Nejpropracovanější definice, jaké existují, lze najít v mezinárodních účetních standardech. Oproti tomu čeští normotvůrci záměrně využívají nejednoznačnou definici. Tím ale znesnadňují orientaci v daném problému, což může vést až k tomu, že se lidé budou domnívat, že finanční deriváty slouží k usnadnění tunelování a jiných protiprávních praktik. Pro svou práci jsem si vybrala definici z pohledu právní úpravy. „V české legislativě je termín derivát vymezený na třech místech a vždy jinak: v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, v devizovém zákoně a v českých účetních standardech.“2 Každý z těchto právních předpisů vymezuje derivát pouze pro svou oblast použití a nelze tedy tento výklad využít jako obecnou definici. „První zmínky o derivátech se datují do doby před 3800 lety, kdy vzniká Chammurabiho kodex. Ten zavedl nástroj, který se velmi podobal opcím.“3 V ustanovení § 48 tohoto kodexu najdeme tvrzení, že pokud farmáři nedosáhnou předpokládané úrody vlivem nepříznivých přírodních podmínek či z jiných důvodů nezávisejících na vůli farmáře, nemusí veškeré ztrátové subjekty (tj. nejen farmáři) splácet úroky z půjček ve formě zrna po dobu jednoho roku. I když, jak je ukázáno výše, můžeme první zmínky najít v Chammurabiho zákoníku, přesto „se vznik opcí ve většině případů připisuje až Thalesovi. Tento řecký filosof žil před 1200 lety.

1

Finanční derivát. Wikipedia [online]. Last modified 1 January 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupné z: . 2 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty v praxi. Praha: GRADA Publishing 2005, str. 13 3 Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217.

7

U forwardových kontraktů je tomu jinak. Jejich původ patří pravděpodobně do antického období. V této době si římští panovníci, díky tomuto typu kontraktů, opatřovali dodávky egyptského obilí.“4 „Dalším příkladem derivátového typu obchodu je dohoda mezi Jácobem a Lábanem, o které se zmiňuje kniha Genesis ve své 29. kapitole“5. Jednalo se zde o dohodu, kdy Jácob bude Lábanovi sloužit sedm let a ten mu pak, jako odměnu, dá svou dceru za manželku. Pravděpodobně se zde jednalo o forwardový typ kontraktu, neboť se smluvní strany dohodly na ceně (dcera Lábana) a datu splatnosti v budoucnosti (za sedm let) a množství podkladového aktiva (sedmiletá služba). Postupem času se deriváty nepřestaly využívat, právě naopak. Mnozí obchodníci si je sjednávali, aniž by věděli, že se jedná o finanční či komoditní derivát. Nejprve se používaly pouze komoditní deriváty, neboť světový obchod byl založen na směně různého typu zboží, případně služeb. Finanční deriváty se objevily až později a jsou spojeny se vznikem finančních institucí. Díky vzniku těchto institucí bylo možné a také potřebné vyměňovat mezi sebou peníze a jiné finanční nástroje, které dříve nebylo možné využít vůbec nebo pouze omezeně. „Počátky finančních derivátů jsou spojeny se vznikem derivátových burz v USA.“6 Odtud se následně rozšířily do celého světa. Postupně se tyto obchodní kontrakty vylepšují a zdokonalují. „V 17. století tyto nástroje začínají využívat farmáři, kteří prodávali svoji úrodu ještě před sklizní, proto, aby si takto zajistili jistý odběr svého zboží za předem dohodnuté ceny.“7 Tyto kontrakty tedy slouží farmářům k tomu, aby získali jistotu výdělku. Naopak kupci těchto komodit se takto chrání před výkyvem cen na trhu v případě špatné úrody. „Koncem 19. století a především ve 20. století deriváty expandovaly do mnoha nezemědělských komodit finančních nástrojů.“8 Díky vývoji derivátů došlo k minimalizaci ztrát z tržního rizika. To je také jeden z účelů, proč vlastně deriváty existují. 4

Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217. 5 Bible kralická. Kniha Genesis. Kapitola 29 [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: <www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn29.php>. 6 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 100 7 Bednár, T. Vývoj a perspektivy obchodování s deriváty ve vybrané zemi. 2008. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Boris Šturc, CSc. Dostupné z www: Str. 11 8 Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217.

8

„Využívání opcí i futures bylo v Evropě několikrát zakázáno. Bylo zapovězeno dokonce v r. 1867 i v USA ve státě Illinois, i když tento zákon byl brzy zrušen. V padesátých letech 20. století Nejvyšší soud USA rozhodl, že zisky z jištění budou považovány za běžný příjem. Toto rozhodnutí bylo často napadáno, avšak zůstávalo v platnosti. Roku 1988 bylo jištění pomocí derivátů daňově znevýhodněno. V roce 1993 bylo toto rozhodnutí zvráceno.“9 Ve své práci se hodlám zabývat tím, jak jsou tyto finanční nástroje zakotveny v našem právním řádu, kde je lze využít a v čem spočívá jejich výhoda. Nejprve si položím otázku, co to vlastně finanční deriváty jsou, jak je lze definovat a co představují. Okrajově se také budu věnovat komoditním derivátům, ovšem jen pro dokreslení situace. Dále hodlám zjistit, zda by bylo možné tyto nástroje právně upravit lépe nebo jak napravit jejich nedostatky v právním systému. V první kapitole se budu zabývat tím, co pojem finanční deriváty představuje, jaký smysl má jejich existence, proč je lidé tak hojně využívají a jakou funkci vlastně plní. Ve druhé kapitole bych se chtěla věnovat jednotlivým druhům derivátů. „Především tedy derivátům první generace, ale zmíním se i o derivátech druhé generace.“10 Pro přehled a vysvětlení se chci vedle finančních derivátů okrajově zmínit i o komoditních derivátech. Třetí kapitolu bych chtěla věnovat právní úpravě finančních derivátů v České republice – jak jsou u nás tyto instrumenty zakotveny, jak byly definovány dříve a kde se mohou využívat. Ve čtvrté kapitole se pokusím zformulovat obecnou definici finančních derivátů a podat svůj názor na současnou právní úpravu a pokusím se nastínit nějaké možnosti řešení nebo zlepšení naší současné situace finančních derivátů na finančním trhu. V poslední, páté kapitole hodlám rozebrat margin trading – o co se jedná, kde se využívá a jakým způsobem. Nyní se pokusím zformulovat několik otázek, na které bych ráda našla odpověď. Právní úprava finančních derivátů v České republice je kogentní, nebo naopak dispozitivní tj. poskytuje smluvním stranám dostatečnou volnost, aby si mohly kontrakty upravit podle vlastních představ? Má legislativa v České republice nějaké nedostatky, případně jaké a jak by se daly změnit? V jaké míře jsou u nás finanční deriváty používány, jaká skupina lidí je nejčastěji používá a proč? K čemu se finanční deriváty používají, jaká je jejich funkce?

9

Záškodný, P., Pavlát, V., Budík, J. Finanční deriváty a jejich oceňování, Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2007, ISBN: 978-80-86754-73-4, str. 17 10 Toto rozlišení finančních derivátů je blíže vysvětleno v Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, 456 s.

9

1 Pojem finanční deriváty Jedná se o nejmladší finanční nástroje, které jsou v současné době nejvíce rozšířeny a využívány v USA, ale i v České republice se již s nimi začalo obchodovat. Z pohledu ekonomického se jedná o instrument, jehož hodnota závisí na nějakém jiném finančním nástroji. Tento základní finanční nástroj se nazývá podkladové aktivum. „Podkladové aktivum nemusí být nutně obchodovatelný produkt. Může jím být akcie, komodita, měna, úvěr, akciový index, ale také počasí, výsledky sportovních utkání, rychlost větru atd. V podstatě vše, co může mít určitý stupeň nepředvídatelného efektu určité obchodní aktivity, může být podkladovým aktivem nějakého derivátu.“11 Jedná se o finanční nástroje, které slouží k řízení nějakého typu rizika, a proto nejsou investičními nástroji. Účastníky těchto obchodů tedy nelze nazvat investory. Pro dnešní burzovní deriváty platí, že jejich hlavním účelem je spekulace osob, a to jak osob fyzických, tak právnických. Účel zajištění je zde pouze druhotný. Důležitými pojmy, které je třeba definovat, jsou pojmy krátká a dlouhá pozice. Dlouhá pozice představuje situaci, kdy určitý subjekt vlastní nějaký nástroj, nebo se může též jednat o situaci, kdy subjekt takovýto nástroj koupil, ale jeho vypořádání se teprve uskuteční. V případě, že se hodnota daného nástroje bude zvyšovat, pak se bude zvyšovat i hodnota dlouhé pozice. Krátká pozice je opakem dlouhé. Jedná se tedy o situace, kdy subjekt je zavázán určitý nástroj dodat nebo jej již prodal, ale k jeho vypořádání dosud nedošlo. V případě, že se hodnota daného nástroje bude zvyšovat, bude se hodnota krátké pozice snižovat. Finanční deriváty patří mezi termínované obchody. Základní charakteristikou termínových obchodů je časový rozdíl mezi okamžikem uzavření kontraktu a okamžikem plnění. Opakem těchto kontraktů jsou promptní obchody, u nichž okamžik sjednání kontraktu a plnění splývají v jedno. „Princip, na kterém jsou termínové obchody postaveny, nevznikl v 70. letech 20. století, ale byl znám již v 19. století.“12 Od té doby se toho ale hodně změnilo. Nejen, že se tyto kontrakty vylepšily a zdokonalily, ale vznikly i další varianty a kombinace jednotlivých typů finančních nástrojů.

11

Lorenčíková, E. Deriváty na finančních trzích, jejich vývoj a další uplatnění v ČR. 2006. 56 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Jan Krajíček. Dostupné z www: . Str. 10 12 Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 9.

10

Finanční deriváty se využívají v případech, kdy každá strana daného kontraktu očekává něco jiného. Obvykle jedna strana očekává růst ceny na trhu a druhá naopak její pokles. Ovšem uspokojena může být pouze jedna strana. Proto zde platí, že co jedna strana získá, to druhá strana ztratí. Finanční deriváty jsou tedy spojeny s finančním trhem, na kterém se odehrávají, oproti tomu komoditní deriváty se odehrávají na trhu či burze příslušné komodity. V podstatě všechny druhy finančních derivátů jsou vzájemně propojeny a navazují na sebe. I v některých jednotlivých typech můžeme nalézt část jiného typu. Samozřejmě existují i ve své čisté podobě. Záleží na tom, jak si dané smluvní strany dohodnou mezi sebou podmínky a způsob uzavření kontraktu a také na typu daného kontraktu.

1.1 Dělení finančních derivátů Finanční deriváty můžeme dělit podle různých hledisek. Lze je rozlišovat podle typu podkladového aktiva na úrokové, měnové, úvěrové, akciové a komoditní, podle druhu derivátového kontraktu na podmíněné a nepodmíněné a podle typu trhu, na kterém se s nimi obchoduje, na burzovní a mimoburzovní.13 1.1.1

Podle typu podkladového aktiva

Úrokový derivát představuje výměnu dvou nebo více podkladových aktiv, kterými jsou úrokové nástroje. Obchod se uskutečňuje pouze v jedné měně a jeho hodnota není závislá na míře úrokového rizika určitého subjektu. „Výrazného vzestupu úrokové deriváty v České republice dosáhly v letech 1996 až 2001.“14 Měnový derivát se vyznačuje tím, že při něm dochází k výměnám dvou nebo více podkladových aktiv, kterými jsou úrokové nástroje ve dvou a více měnách. Reálná hodnota obchodu není závislá na míře úrokového rizika určitého subjektu. Pro akciový derivát platí, že při něm dochází k výměně alespoň jednoho akciového instrumentu nebo dvou a více podkladových aktiv, kterými jsou úrokové nástroje. Reálná hodnota obchodu není závislá na míře úrokového rizika určitého subjektu. U komoditního derivátu poskytuje jedna strana alespoň jeden komoditní instrument nebo dvě a více podkladových aktiv, kterými jsou úrokové, případně akciové nástroje. Reálná hodnota obchodu není závislá na míře úrokového rizika určitého subjektu.

13

Způsoby dělení finančních derivátů jsou blíže popsány v Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, 456 s. 14 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 120.

11

Úvěrový derivát je velmi podobný úrokovému. I zde jsou podkladovým aktivem dva nebo více úrokových nástrojů, mohou jím být i akciové či komoditní nástroje. Odlišnost je možné spatřovat v závislosti platby na míře úrokového rizika určitého subjektu. „Jedná se zde o nejmladší kategorii, která vznikla v roce 1995.“15 1.1.2

Podle druhu derivátového kontraktu

Podmíněné kontrakty se vyznačují tím, že smluvní strany nemají rovné postavení. Jedna smluvní strana získává právo rozhodnout o tom, zda daný kontrakt uskuteční nebo jej nevyužije a nechá propadnout. Oproti tomu druhá strana žádnou možnost volby nemá. Pokud se první strana rozhodne kontrakt uskutečnit, musí druhá strana poskytnout patřičnou součinnost a splnit tím svoji povinnost. Typickým příkladem je opce. Pro nepodmíněné (pevné) kontrakty je, oproti předchozím, typické, že smluvní strany mají stejné postavení. Všem smluvním stranám tedy vznikají jak práva, tak povinnosti vyplývající z daného kontraktu. Do této kategorie kontraktů patří forwardy, futures a swapy. 1.1.3

Podle typu trhu

Mimoburzovní obchodní transakce mají v České republice poměrně dlouhou tradici. Podle J. Jílka můžeme uvést výhody mimoburzovních trhů (dále jen OTC trhů). Výhodou OTC trhů je specifičnost každého kontraktu, tyto obchody jsou poměrně levné, alespoň ve většině případů. Nevýhodou je malá transparentnost, neveřejnost smluvních podmínek a cen. Jelikož se na OTC trzích dá snadno manipulovat s cenou, jsou tyto trhy ornou půdou pro podvodné operace. OTC deriváty jsou tedy vyhledávány mnoha podvodníky, oproti tomu na burzovních trzích se takové obchody provádí hůře díky standardizovaným podmínkám, které musí být splněny. Může se jednat o nepoctivé právníky, auditory nebo daňové poradce, a proto musí být derivátový trh regulován. „V České republice došlo v minulém desetiletí k obrovskému rozvoji OTC derivátů.“16 Nejen, že je tento trh snadno přístupný jak pro fyzické osoby, tak pro banky a další finanční instituce, tedy právnické osoby, ale byla a stále je s ním spojena řada nelegálních praktik, jako je krácení daní a tunelování. „Burzovní obchody se u nás používají teprve od roku 2006. V říjnu 2006 vzniká burzovní derivátový trh, protože se s deriváty začíná obchodovat na Burze cenných papírů v Praze.“17 Rok 2006 byl přelomem pro vývoj finančních derivátů v České republice. „Do 15

Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 63. Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 119. 17 Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217. 16

12

tohoto roku vydávala povolení k obchodování s deriváty Komise pro cenné papíry, ale od tohoto roku povolení a dohled převzala Česká národní banka (dále jen ČNB).“18 Podle J. Jílka můžeme uvést výhody burzovních trhů. Výhodou burzovního trhu je jeho transparentnost, podmínky a veřejná známost cen. Dále je to systém tržního přeceňování, který zcela eliminuje úvěrové riziko partnerů. Nevýhodou je vysoká cena za burzovní obchod pro účastníky.

1.2 Funkce finančních derivátů Funkce těchto nástrojů je různorodá. Je to především zajištění (hedging), dále také spekulace (trading) a arbitráž. Díky spekulaci se zvyšuje a podporuje likvidita trhu. Ovšem finanční deriváty se také často využívají k podvodům, jako je krácení daní nebo tunelování podniků. Zde dochází k uplácení osob, které následně uzavírají smlouvy za velmi nevýhodných podmínek. Ovšem těžko se to dá prokázat, neboť většina z nich se odvolává na riziko předpokládaného vývoje cen na trhu. 1.2.1

Hedging (zajištění) a jeho riziko

Hedging v překladu znamená zajištění. Tohoto se v praxi používá v případě, kdy se obchodník bojí jít do určitého rizika. Cílem tohoto instrumentu totiž není mít zisk, ale zajistit se proti ztrátě, kterou by daný obchod mohl přinést. V podstatě se zde jedná o zafixování ceny, aby nemohlo dojít k jejímu ovlivnění vývojem na trhu. Jestliže si smluvní strany dohodnou například forwardový kontrakt za účelem zajištění, pak v době splatnosti musí strany dostát svým závazkům bez ohledu na to, zda je obchod ziskový či ztrátový. Typickým příkladem zajištění je opce, která závisí na předpokládaném vývoji cen na trhu. Pokud se vývoj na trhu bude pro kupujícího vyvíjet příznivě (tj. ceny klesnou), pak opci neuplatní. V tomto případě je zaplacená opční prémie v podstatě cenou za pojištění. Pokud by ovšem situace na trhu byla opačná, pak opci jistě uplatní, aby zamezil své ztrátě. Další typ zajištění může představovat dohoda mezi smluvními partnery o tom, že cena daného zboží, služby atd. bude stanovena až v den splatnosti podle aktuálního kurzu. Tento přístup ovšem může být velmi problematický, neboť ne každý obchodník s tím bude souhlasit. Další způsob, jak se zajistit v daném obchodním kontraktu, může být proveden postoupením

18

Klimešová, J. Historie obchodování s deriváty finančního trhu. 2009. 78 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Boris Šturc, CSc. Dostupné z www: http://is.muni.cz/tema/?issexppar=1&isshlret=HISTORIE+OBCHODOV%C3%81N%C3%8D+S+DERIV%C3 %81TY+FINAN%C4%8CN%C3%8DHO+TRHU&isssubm=Najdi&isshlv=tthesis&issuco= str. 54.

13

pohledávky nebo vytvořením určité protipohledávky k dané pohledávce, která bude mít stejnou nebo alespoň podobnou výši.19 U zajištění tedy obchodník nepodstupuje téměř žádné riziko, respektive riziko je zde sníženo na co nejnižší možnou míru. Tento typ obchodu je výhodný pro osoby a instituce, které se bojí o své peníze, bojí se riskovat, ale zároveň chtějí nějakým způsobem na trhu obchodovat. Jedinou nevýhodou zde je, že náklady na zajištění jsou poměrně vysoké, a proto se nevyplatí u společností, které mají malý kapitál. „Podle bankéřů má smysl od jednoho milionu dolarů.“20 1.2.2

Trading (spekulace) a jeho riziko

Oproti předchozímu se spekulace orientuje přímo na zisk. Je tedy opakem zajištění. Spekulanti se snaží profitovat na cenovém vývoji. Snahou těch, kteří obchodují za tímto účelem, je mít co největší zisk, a proto se nebojí podstoupit určité riziko. Riziko spočívá v tom, že obchodník neví, jaká bude cena na trhu v době splatnosti. Jeho snahou je pouze spekulovat podle vývoje v minulosti nad tím, jak by se asi mohla cena na trhu vyvíjet, a podle toho odhadnout, zda je uzavření daného kontraktu pro něj výhodné, či nikoli. „Obchodník tedy sjednává obchod s cílem profitovat na vývoji trhu, o kterém je přesvědčen, že nastane.“21 V podstatě zde dochází k tomu, že spekulanti nakupují rizika. Tím napomáhají likviditě na finančním trhu a také se tím snaží udržet na trhu rovnováhu. Jsou na finančním trhu nepostradatelnou složkou. Obzvláště u spekulací, ale i v jiných případech, platí, že při podstoupení malého rizika, bude zisk či ztráta také malá. Ale pokud obchodník podstoupí větší riziko, může jeho zisk být vyšší. Tedy obecně platí, že čím větší riziko obchodník podstoupí, tím větší zisk může získat, ale samozřejmě také tím větší ztrátu může utrpět. Proto je potřeba dobře zvažovat, jak velké riziko je člověk ochotný podstoupit, respektive jak velkou ztrátu je ochoten obětovat v případě, že jeho předpoklad se nenaplní. Proto osoby, které se bojí jít do rizika a chtějí spíše stabilitu, obchodují s jinými finančními instrumenty, jako jsou třeba dluhopisy. Střední cestu mezi dluhopisy a termínovými kontrakty představuje obchodování s akciemi. Finanční deriváty nevznikly proto, aby umožnily spekulaci. Je to pouze jejich druhotný efekt. Princip je stejný jako například u sportovních týmů. Ty také vznikly za nějakým účelem a pouze jejich vedlejším efektem je, že si lidé na ně mohou sázet. „Současný derivátový trh v České 19

Problematika zajištění je blíže vysvětlena v Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s. 20 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s. 21 Sojka, Z. Finanční deriváty, úvod do problematiky, Brno, 2000. str. 8.

14

republice stejně jako ve světě představuje spekulační trh.“22 Trhy zajišťovací se vyskytují jen velmi málo. „Spekulace umožňuje s poměrně malými kapitálovými náklady získat práva k podkladovým aktivům mnohem větší hodnoty. Nízké vstupní náklady jsou dokonce jedním ze základních předpokladů požadovaných po finančních derivátech.“23 Počet obchodů, které se denně provádí na spekulačním trhu, ukazuje, že „jak fyzické, tak právnické osoby v České republice mají zálibu ve spekulaci, náhodě a loterii.“24 1.2.3

Arbitráž a její rizika

Stejně jako u spekulace i v arbitráži se obchodníci snaží mít co největší zisk. Tato oblast je ale poněkud náročná. Jedná se totiž o obchodování na několika trzích. Obchodník nakoupí určité zboží, službu, cenný papír apod. na trhu, kde je jeho cena nejnižší, a potom jej prodá na jiném trhu za vyšší cenu. Rozdíl cen je tedy jeho zisk. Arbitráž je ale poněkud problematická, protože v dnešní době je většina trhů spolu propojena, a proto rozdíl cen není nikterak velký, nebo je dokonce nulový. Proto obchodník zabývající se arbitráží nemá příliš mnoho prostoru pro obchodování. Další problém, který je s arbitráží spojen, představují vysoké transakční náklady. Proto zde obstojí pouze větší investoři, neboť malí investoři nejsou schopni nést náklady s tímto spojené. Subjekty, které provádějí arbitráž, v podstatě využívají nedokonalosti finančního trhu. Snaží se zde provádět operace, na kterých mají zaručený zisk, které prakticky nepředstavují riziko. Podle toho, jakým způsobem arbitráž vznikla, můžeme ji rozdělit na teritoriální nebo časovou. Teritoriální arbitráž spočívá v obchodování se shodnými kontrakty na trzích několika území, které jsou od sebe odděleny. Časovou arbitráž oproti tomu představuje obchodování s určitým aktivem na spotovém a zároveň na termínovém trhu při použití derivátových instrumentů. Je-li rozdíl cen vyšší než náklady na arbitráž, pak obchodník na relativně podhodnoceném trhu aktiva nakupuje a naopak na nadhodnoceném trhu je prodává. Při tomto obchodu tedy dosahuje zisku a zároveň nepodstupuje žádné riziko.25

22

Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 90. Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, str. 4. 24 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 90. 25 Problematika arbitráže je blíže vysvětlena v Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s. 23

15

2 Jednotlivé deriváty Jak již bylo řečeno, nejznámějšími deriváty jsou forwards, futures, opce a swapy. Tento výčet patří mezi tzv. finanční deriváty první generace. Dále se na světových trzích, i u nás, objevují různé nové kombinace, které představují finanční deriváty tzv. druhé generace. Sem patří např. swapce, opce na opce, swap na futures a mnoho jiných vzájemných kombinací základních druhů kontraktů. Těchto tzv. hybridních derivátů je celá řada a jsou velice často využívány, neboť se dají aplikovat jednodušeji na daný obchodní vztah. Vznikaly postupně, tak jak bylo potřeba upravit jednoduché formy pro daný konkrétní případ. Tyto kombinace se neustále vyvíjí a stále vznikají další možnosti využití a formy. Jelikož těchto kombinací je velké množství, budu se nyní zabývat jen finančními deriváty tzv. první generace.

2.1 Forwards a jejich rizika Forwardy se považují za nejjednodušší, a proto také nejstarší typ finančního derivátu. Tento nástroj představuje dvoustranný termínovaný kontrakt (typ finančního obchodu), kdy strany se v určitém okamžiku dohodnou na tom, kdy se uskuteční výměna, za jakou cenu a jaké množství se dodá. V podstatě se tedy jedná o dvoustrannou smlouvu o tom, kdy si strany vzájemně vymění svá podkladová aktiva. Př. dnes uzavřená smlouva o dodání 10 tun cedrového dřeva od tohoto data za 6 měsíců za cenu 100 Kč za kg. „Jako první se objevily komoditní forwardy, které se uzavíraly za účelem zajištění.“26 Napomáhaly především zemědělcům, aby se zajistili proti změnám cen v období mezi uzavřením kontraktu a plněním. Velkou výhodou tohoto kontraktu je individuální přístup. Kontrakt uzavírají strany, které se spolu setkají a dohodnou se na všech podmínkách. Jak se říká, „ušijí si kontrakt na míru“. Forwards tedy nepatří mezi standardizované typy kontraktů, ale strany si samy dohodnou všechny podmínky, způsoby a další konkrétní prvky daného plnění. Proto se tento typ finančního nástroje používá na mimoburzovních trzích, neboť pevným standardům zavedeným na burzovním trhu nevyhovuje. „Forwardy jsou atraktivní vzhledem k tomu, že jsou metodou zafixování ceny za podkladový nástroj bez ohledu na vývoj spotové ceny podkladových nástrojů od data sjednání kontraktu až do data vypořádání. Forwardová cena se obvykle liší od momentální spotové

26

Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, str. 5.

16

ceny. Forwardová cena odráží užitek obou stran s přihlédnutím k tomu, že vypořádání proběhne v budoucnosti.“27 Pro forwardový kontrakt je typické, že každá smluvní strana je jak v dlouhé, tak v krátké pozici. Když si dvě smluvní strany sjednávají kontrakt, zaujímají tím i určitou pozici. Ten, kdo vystupuje na straně kupujícího, „zaujímá dlouhou pozici, která jej kryje před případným zvýšením ceny, zboží, měny, cenného papíru, popř. jiného předmětného aktiva.“28 A naopak ten, kdo vystupuje na straně prodávajícího, zaujímá krátkou pozici. Smlouva je sjednána na určité datum, ve kterém dojde k plnění. Jakmile toto datum nastane a dochází k vypořádání, kupující zaujímá krátkou pozici, neboť mu vzniká závazek zaplatit za daný kontrakt, a prodávající zaujímá dlouhou pozici, neboť mu vzniká peněžní pohledávka. Díky individuálnímu přístupu je tento finanční nástroj velice pružný, ovšem na úkor likvidity těchto kontraktů, tj. nesnadnosti obchodování. Není snadné najít třetí stranu, která by koupila tento finanční nástroj. A to jak v pozici toho, kdo poskytuje, tak v pozici toho, kdo přijímá dané podkladové aktivum. Dohodnutím veškerých podmínek se sice stává smlouva pro smluvní strany snáze dostupná, ale třetí straně již tyto podmínky nemusí vyhovovat, a proto nebude ochotná se tohoto kontraktu účastnit. Proto můžeme říci, že uskutečnění plnění z daného forwardového kontraktu je v podstatě pravidelné, ale rozvázání tohoto kontraktu jeho odprodejem třetí straně se vyskytuje jen ojediněle. Stejně tak rozvázání smlouvy smluvními stranami. Zde musí nejprve dojít ke shodné dohodě obou smluvních partnerů, že daný kontrakt zruší. Nelze zde jednostranně odstoupit od smlouvy. Další problém, který může tento kontrakt představovat, je jeho nedostatečná garance smluvního plnění. V případě, že jedna ze stran nebude schopna dostát svému závazku, neexistuje zde žádný institut, jako je například banka, který splnění smluvních podmínek zaručí. Můžeme rozlišit různé druhy těchto kontraktů, a to úrokové, měnové, akciové, komoditní a úvěrové. Úrokový forward představuje výměnu určité částky v budoucnosti za předem neurčenou sumu, případně se může jednat o úvěr, cenný papír, půjčku apod. Měnový forward se vyznačuje tím, že při něm dochází k výměnám dvou částek, které jsou v různých měnách, v určitý den v budoucnosti. Vzájemný kurz těchto dvou měn je dopředu dohodnutý.

27

Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 181 Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, swapy, futures deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1997. str. 21.

28

17

Pro akciový forward platí, že při něm dochází k výměně určité částky za nějaký akciový instrument, kdy cena tohoto instrumentu se dohodne předem, stejně jako datum uskutečnění transakce. U komoditního forwardu poskytuje jedna strana peníze a druhá smluvní strana jí za to dodá určitou komoditu. Stejně jako u předchozích typů i zde je předem sjednána cena a datum uskutečnění kontraktu. Úvěrový forward je velmi podobný úrokovému. Odlišnost je možné spatřovat v závislosti platby na míře úrokového rizika určitého subjektu.29 2.1.1

FRA

„Tento typ forwardu se nejčastěji využívá v bankovnictví“30. Jeho zkratka znamená Forward Rate Agreements, tedy forwardová úroková míra. „Tento finanční nástroj vznikl z forwardových termínových vkladů, úvěrů a půjček ve Švýcarsku v roce 1984.“31 Jedná se o nejznámější typ forwardového kontraktu a patří mezi úrokové kontrakty. Typická pro něj je krátkodobost. Obvykle se FRA sjednávají na dobu kratší, než je jeden rok, a uzavírají se v podstatě ve všech významných měnách, které lze směnit. S těmito deriváty se neobchoduje na burze, neboť jej uzavírají přímo dvě konkrétní strany mezi sebou. V některých případech je možné, aby strany sjednaly obchod prostřednictvím zprostředkovatele, obvykle banky. FRA představuje smlouvu, kterou mezi sebou uzavřou dvě strany, které si zaručily určitou úrokovou sazbu na určité období, které následuje až po uzavření této smlouvy. Na počátku stanoveného období, na které je smlouva uzavřena, je důležitá výše sjednané úrokové sazby a výše výchozí (trhové) úrokové sazby. U tohoto typu kontraktu totiž dochází k zaplacení pouze rozdílu mezi těmito úrokovými sazbami, ať už je kladný či záporný z pohledu nabyvatele. Jeli kladný, platí postupitel, je-li záporný, platí nabyvatel tohoto kontraktu. Vzhledem k tomu, že zde nedochází k přesunu finančního kapitálu, „jedná se zde o bilančně neutrální obchod.“32 Tento finanční nástroj lze použít ke spekulaci i k arbitráži, ale jeho nejčastější využití představuje zajištění, protože umožňuje jeho nabyvateli předem si zajistit určitou úrokovou sazbu. Kupující uzavírá tento obchod za účelem zajištění svého očekávaného kapitálu proti vzestupu úrokových sazeb v budoucnosti. Oproti tomu prodávající se snaží

29

Problematika forwardových kontraktů je blíže popsána v Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s. 30 Finanční derivát. Wikipedia [online]. Last modified 1 January 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupné z: . 31 Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, str. 16. 32 Dvořák, P. Přednášky z finančních derivátů, Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. str. 17.

18

zajistit svůj kapitál investovaný do úrokových instrumentů závislých na vývoji tržní úrokové míry proti poklesu úrokových sazeb.33 Výhody a nevýhody FRA Výhody

Nevýhody Pro menší subjekty to může být poměrně vysoká výše

Možnost sjednání individuálních částek, délky i

minimálních nominálních hodnot, na kterou jsou FRA

začátku období přesně podle potřeb partnerů

uzavírány (cca od 5 mil. USD, mohou však být i menší) Jedná se o pevnou smlouvu, oba subjekty mají

Pro FRA se splatností do jednoho roku existuje

povinnost kontrakt splnit, a proto nelze (na rozdíl např.

poměrně likvidní trh

od úrokových opcí) profitovat na případném příznivém vývoji úrokových sazeb během doby do splatnosti FRA Trh s FRA je oproti futures trhu mnohem méně

Nejsou spojeny s dalšími náklady ani provizemi

likvidní, každý z obou zúčastněných subjektů nese úvěrové riziko partnera, a proto

Jsou bilančně neutrální

je FRA zpravidla dražší nežli analogický futures kontrakt

Pramen: Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, s. 34

2.2 Futures a jejich rizika „Tento nástroj vzniká v první polovině 19. století v Chicagu.“34 Před jeho zavedením se využívaly obchody fungující na podobném principu na burzách se surovinami a plodinami. Jsou uzavírány na určité datum a obchoduje se s nimi na burze, čímž se odlišují od forwardu. Další charakteristický prvek, kterým se liší od forwardu, je to, že zde dochází k postupnému vypořádání, ale u forwardu se jedná o jednorázové vypořádání. Způsob vypořádání je zde v podstatě dvojí. Buď dojde k fyzickému plnění, tj. fyzické dodání daného instrumentu v době splatnosti, nebo k finančnímu plnění, které představuje finanční vypořádání smluvních stran. Oproti forwards je u futures četnost fyzického plnění minimální. Tento typ finančního derivátu představuje dohodu dvou stran, které se vzájemně zavazují nakoupit, případně prodat určité množství podkladového aktiva v dohodnuté kvalitě, za dohodnutou cenu a v předem určený den. Strany tedy nemají možnost v budoucnu od daného kontraktu odstoupit. Obvykle se vyskytují obchody se splatností do jednoho roku.

33

Problematika Forward rate agreements je blíže popsána v : Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s. 34 Měšec. Linux [online]. [cit. 2009-08-29]. Dostupný z: . ISSN 1213-4414

19

„Futures podléhá každodennímu tržnímu přeceňování, což je vyjádřeno v tzv. marži.“35 Aby si kdokoli mohl futures koupit, musí nejprve zaplatit marži. Marže je malá částka stanovená podle maximální sumy, kterou obchodník může za den ztratit. Jejím prostřednictvím se burza chrání před krachem. Na konci dne se zisk připočte k marži a ztráta se od ní odečte. Dotyčný pak musí doplnit marži na danou částku pro obchodování druhého dne. Může zde tedy obchodovat i osoba, která nemá příliš velký kapitál, a přesto obchoduje ve velkém množství. Je to dáno tím, že dotyčný je nucen, aby došlo k realizaci kontraktu, zaplatit pouze marži, což je jen část celkové hodnoty. Každá burza si stanoví své vlastní smluvní podmínky. Jedná se tedy o typický příklad standardizovaného finančního derivátu. Strany tohoto kontraktu se vzájemně neznají a každá je v jiné pozici. V tzv. dlouhé pozici je kupující neboli investor, který se uzavřením tohoto kontraktu zavazuje dané podkladové aktivum odebrat, a v tzv. krátké pozici se nachází prodávající, který se uzavřením kontraktu zavazuje podkladové aktivum dodat. Z právního pohledu je ovšem protipartnerem každé strany burza, přes kterou se daný obchod odehrává. Burza na sebe tedy bere záruku serióznosti plnění daného kontraktu, což je jedna z hlavních výhod futuritního kontraktu. Jelikož se jedná o burzovní obchod, tak zde vystupují členové burzy, kteří daný obchod uzavírají a vykonávají příkazy svého klienta. K uzavření kontraktu tedy dochází ve chvíli, kdy dva klienti se shodnou na stejném kontraktu, ale jeden jej chce koupit a druhý prodat. Cílem obchodníka, který vlastní daný kontrakt, není získat podkladové aktivum, tj. skutečné dodání určitého instrumentu, ale profitovat na pohybech kurzů daného kontraktu. „Podmínky přístupu na trh futures kontraktů jsou zjednodušeny zavedením clearingových ústředen, což v praxi znamená, že v případě úpadku nebo platební neschopnosti kterékoli ze zúčastněných stran budou kontrakty garantovány clearingovou centrálou. Dvě smluvní strany vlastně odděleně vstupují do transakce s clearingovou korporací, která stojí mezi nimi, a nikoliv přímo mezi sebou. Anonymita smluvních partnerů je tak zaručena.“36 Rozdíly mezi forwardy a futures: Forward

Futures

Velikost kontraktu

Podle dohody obou stran

Standardizováno

Kolaterál

Obvykle žádný

Ve formě dodatečných marží

Likvidace kontraktu před splatností

Dohoda s partnerem forwardu či

Kompenzující kontrakt před

35

Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 49. Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, swapy, futures deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1997. str. 24

36

20

postoupení na třetí osobu

splatností

Datum dodávky

Podle dohody obou stran

Standardizováno

Trh

Soukromý

Veřejný

Vztah obchodníků

Obě strany kontraktu se dobře znají

Účastníci

neosobní kontrakt

Velké společnosti jako banky,

Velké i malé společnosti, jako

makléři a jiné společnosti; nikoli

banky, makléři, společnosti; široká

široká veřejnost

„znalá“ veřejnost

Dohodnuto tvůrcem trhu Metody transakce

Strany kontraktu jsou si neznámé –

prostřednictvím telefonu s omezeným okruhem účastníků

Stanoveno veřejnou dražbou mezi mnoha kupujícími a prodávajícími na burzovním parketu či elektronicky

Vystupují ve formě rozpětí mezi Poplatky

poptávkou a nabídkou, tj. obvykle mezi cenami, za které tvůrce trhu

Standardní makléřské poplatky

vystupuje na obou stranách operací Variační marže Denní přeceňování a vypořádání futures

Žádné

Vyžaduje se variační marže

Neexistuje

Existuje

Ekonomické opodstatnění

Spekulace a zajišťování

Regulace

Samoregulující

Dodávka

Obvykle fyzická dodávka

Cenové omezení

Žádný denní limit

Spekulace, zajišťování a veřejné stanovení ceny Existující regulační orgány Obvykle sjednání kompenzujícího futures před splatností Burza může stanovit denní cenový limit

Pramen: Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 191

Rozlišujeme komoditní a finanční futures podle druhu podkladového aktiva. 2.2.1

Komoditní futures

Jedná se o typ obchodu, kdy si za určitou nabízenou cenu můžeme koupit dané množství některé komodity a až její cena vzroste, tak ji se ziskem prodat. Každá komodita má své datum dodání, do té doby ji ovšem můžeme kdykoli prodat a znovu koupit, pokud nám to vynese nějaký zisk. Při nákupu jakékoli komodity jsou důležité dva termíny FND a LTD. „FND (first notice day) označuje den, kdy budete upozorněni, že vlastníte kontrakt na nákup příslušné komodity a pokud se tohoto kontraktu včas nezbavíte (tím, že ho prodáte někomu jinému), budete na sebe muset v brzké době převzít závazek převzít dodávku v plné výši.

21

LTD (last trading day) označuje absolutně zcela poslední den, kdy máte ještě možnost držený kontrakt dané komodity prodat někomu jinému a zbavit se tak svého závazku převzít fyzickou komoditu.“37 Cena určitého futuritního kontraktu je závislá na kontraktním měsíci, ve kterém se s danou komoditou obchoduje. 2.2.2

Finanční futures

Jsou to futuritní kontrakty, jejichž podkladovým aktivem je nějaký finanční nástroj. „Oproti komoditním futures jsou mladým nástrojem, používají se zhruba od poloviny 70. let. Dnes se běžně obchodují finanční futures založené na měnách, dluhových nástrojích či finančních indexech. Podkladovým aktivem se tedy stává cizí měna, pokladniční poukázka, obligace nebo index. V případě finančních indexů jsou převáděny platby, které odpovídají změnám v nějakém indexu, a není tedy dodáváno skutečně oněch 500 titulů.“38 Mezi finanční futuritní kontrakty patří úrokový futures, měnový futures, akciový futures a úvěrový futures. Úrokový futures si můžeme představit jako smlouvu, kdy se jedna strana zaváže koupit resp. prodat od druhé smluvní strany určité množství úrokového instrumentu. V době uzavření smlouvy je dohodnuta cena, za kterou se daný obchod uskuteční, a také doba resp. termín, ve kterém se daný kontrakt uskuteční. Možnosti využití tohoto typu finančního futures kontraktu jsou velmi široké. Může jít o zajištění, spekulaci, ale lze jej využít i při arbitráži. U měnového futures se používá výměna pevné částky hotovosti jedné měny za pevnou částku hotovosti v měně druhé. „Obvykle je touto druhou měnou americký dolar. Tento typ finančního futures kontraktu se objevil v roce 1972 a jednalo se tehdy o první finanční futures.“39 Tyto kontrakty slouží k zajištění proti riziku vývoje měnových kurzů na trhu. Ovšem je možné je také využít ke spekulaci s cílem dosáhnout zisku při poklesu nebo naopak nárůstu těchto měnových kurzů. Akciový futures představuje výměnu pevné částky hotovosti za akciový nástroj k určitému datu v budoucnosti. Zde převažují futures na akciový index. V tomto případě se nepřipouští fyzické dodání akcií či jiného portfolia. „První kontrakt tohoto typu byl objeven v roce 1982 na Kansas City board of Trade.“40

37

Finančník. Futures kontrakty podrobněji [online]. Publikováno 8.12.2004 [cit. 2009-10-12]. Dostupné z: . 38 Měšec. Linux [online]. [cit. 2009-08-29]. Dostupný z: . ISSN 1213-4414 39 Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 70. 40 Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 77.

22

Úvěrový futures je velmi podobný úrokovému. Odlišnost je možné spatřovat v závislosti platby na míře úrokového rizika určitého subjektu. V dnešní době se prakticky nevyskytuje.41

2.3 Swap a jejich rizika Název tohoto kontraktu pochází z anglického slova „to swap“, což znamená vyměnit si. „Swapové kontrakty vznikly v roce 1979 a dnes patří mezi hlavní druhy derivátů.“42 Swapový kontrakt tedy představuje smlouvu směnnou. Nemusí v takovémto případě jít pouze o výměnu věci za jinou věc, ale předmětem swapu mohou být i práva. Tento termínový kontrakt představuje smlouvu dvou stran, které si vzájemně vymění buď podkladová aktiva, nebo peníze podle předem stanovených podmínek. K této výměně dochází v několika časových okamžicích v budoucnosti. „V podstatě tedy swap představuje dva či více vzájemně smluvně spojených forwardových kontraktů s postupnou výměnou podkladových nástrojů.“43 Přestože se jedná o neburzovní typ kontraktu, který by neměl být standardizovaný, má tento finanční nástroj některé standardizované parametry, především na světovém trhu. Jediná omezení, která u tohoto nástroje jsou, představují vůle jednotlivých stran ohledně všech podmínek smlouvy, včetně způsobu jejího plnění. Stejně jako forwards a futures patří i swap mezi tzv. neodvolatelné neboli pevné termínové kontrakty. Jedná se tedy buď o smluvní kontrakt, nebo se s ním obchoduje na OTC-trhu, což je mimoburzovní trh, kde neplatí tak přísné podmínky jako na burze, a proto je zde obchodování méně nákladné. U swapového kontraktu nedochází ke změně původních vztahů mezi věřiteli, respektive dlužníky, kteří jsou smluvními stranami. Tyto smluvní strany tedy zůstávají odpovědny za své původní závazky, které jsou předmětem swapového kontraktu. Swap se používá k zajištění proti měnovému nebo úrokovému riziku. Tento finanční derivát existuje v mnoha variantách. Můžeme jej rozlišit například podle typu podkladového aktiva, ale i podle jiných hledisek. Dle publikace O. Rejnuše patří mezi standardní, tj. na finančním trhu ustálené, druhy swapových kontraktů úrokové swapy, měnové swapy a devizové swapy. Vedle těchto standardních swapových kontraktů existují i nestandardní, které jsou specifické tím, že na žádné ze smluvních stran nefiguruje bankovní instituce nebo jiná finanční instituce dodržující obchodní zvyklosti či mezinárodní uzance. Tyto typy ovšem nejsou příliš výhodné, neboť se s nimi těžko obchoduje a často je nelze 41

Problematika futures je blíže popsána v Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s. 42 Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, str. 6. 43 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 332.

23

prodat např. na OTC trhu apod. Dále také existují různé kombinace jednotlivých typů swapových kontraktů, např. měnový a úrokový swap, která spočívá v účasti více ekonomických subjektů. Tyto tzv. „koktejlové swapy“44 se vytváří především proto, že jedna smluvní strana nemůže najít vhodnou druhou smluvní stranu, a proto požádá zprostředkující stranu např. banku, aby ji sehnala. Swap sehrává velmi důležitou roli při zajišťování rizika pohybu úrokových sazeb. V tomto ohledu je velice efektivním nástrojem a snaží se reagovat na různé možnosti vývoje úrokových sazeb v budoucnosti. Měnové swapy slouží také k zajištění měnového rizika, které vzniká neustálým pohybem měnového kurzu. Swapy je také možné využít při spekulaci, a to jak swapy měnové, tak swapy úrokové. Swapy je možné rozlišovat na aktivní a pasivní. Pasivní swap představuje výměnu úrokových závazků. Naproti tomu aktivní swap představuje výměnu úrokových plateb nebo též kapitálu, který vyplývá ze závazků smluvních stran. Aktivní swapy jsou historicky mladší. Oba tyto typy lze rozlišovat jak u úrokových, tak u měnových swapů. Existují samozřejmě nejen swapy aktivní a pasivní, ale lze najít i swapy, které jsou kombinací obou těchto typů. Pokud se takového kontraktu účastní pouze dvě smluvní strany, pak se kombinují swapy aktivní a pasivní pouze jednoho druhu, např. úrokové. Pokud je účastníků na kontraktu více, pak je možné kombinovat i měnové a úrokové swapy dohromady.45 Obvykle není možné jednostranné odstoupení od uzavřeného swapu. Ke zrušení swapu může dojít dvěma způsoby. Jednak kvůli výpovědním důvodům, které předpokládají zavinění jednoho ze smluvních partnerů, nebo kvůli výpovědním důvodům, které nejsou závislé na chování smluvních partnerů, ale na okolním prostředí, např. změně zákona. Díky dvěma způsobům odstoupení od smlouvy existují i dva způsoby vypořádání smluvních partnerů. V prvním případě má strana, která neporušila smlouvu, právo na odškodnění, ve druhém případě tomu tak být nemusí. 2.3.1

Úrokový swap ( interest rate swap)

Tento typ kontraktu mezi sebou uzavírají strany, které se zavazují vzájemně si zaplatit různé úrokové sazby (fixní a pohyblivý úrok). Jedná se o pravidelně se opakující splátky poskytované jednotlivými stranami v budoucnosti. Ve skutečnosti si strany proplatí jen rozdíl mezi sumami, které představují jednotlivé úroky. Nedochází zde tedy k výměně jistin a ani žádná strana tuto jistinu druhé straně nedluží. Základním prvkem u tohoto finančního nástroje 44

Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 152. Toto rozlišení je blíže vysvětleno v Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s. 45

24

je typ úrokové sazby, včetně očekávaného vývoje na trhu. Úrokový swap, při kterém se obě strany zavazují platit pevnou (fixní) úrokovou sazbu bychom v praxi hledali marně, neboť obě strany svou úrokovou sazbu odvozují od stejné nominální hodnoty. Proto se využívají ty typy, kdy jedna strana platí fixní úrokovou sazbu a druhá pohyblivou nebo obě strany platí pohyblivé úrokové sazby, které se vzájemně liší. Tento typ finančního nástroje používají nejčastěji společnosti poskytující hypotéky a je také nejčastěji využívaným swapovým kontraktem u nás. Tuto swapovou operaci lze využít jak ke spekulaci, tak k arbitráži. Ovšem nejčastěji ji obchodníci používají k ochraně dříve přijatých úvěrů a také k lepšímu přístupu na finanční trh. 2.3.2

Měnový swap (currency swap)

Tento typ kontraktu je složitější, neboť zde jsou finanční toky vázány na cizí měnu, a proto se využívá při mezinárodním obchodování. Smlouvu tedy uzavírají dva obchodní partneři, instituce nebo firmy, které sídlí nebo mají místo podnikání ve dvou různých zemích. Každá ze smluvních stran si ve své zemi vypůjčí za pevnou úrokovou sazbu přibližně stejnou částku, a následně si vzájemně vymění jistiny. U měnového swapu tedy, na rozdíl od předchozího, dochází k výměně jistiny. Tento typ představuje dlouhodobý kontrakt, kdy si obě strany smění určitou vzájemnou sumu do jisté měny, pak si platí úrokové platby a nakonec si vymění sumy zpět do své původní měny. I zde se vyskytují swapy založené na fixních a pohyblivých úrokových platbách. Podkladovými aktivy jsou tedy dvě různé měny, a proto se využívají i swapy, při kterých se obě strany zavazují platit pevnou (fixní) úrokovou sazbu. 2.3.3

Devizový swap (foreign exchange swap)

Tento typ kontraktu bývá často využíván, především bankami, neboť se jedná o krátkodobý derivát. Představuje dvoustrannou smlouvu, kdy jedna strana se snaží vyměnit určitou sumu peněz jisté měny za měnu druhé strany a následně zase zpět. Tedy dochází zde k výměně podkladového aktiva, které představují dvě měny. „Devizový swap je definován jako dvojí operace výměny deviz uzavřená zároveň mezi dvěma smluvními stranami, přičemž jedna z těchto operací je uzavřena v jednom směru jako okamžitá, druhá v opačném směru jako termínová. Rozdíl mezi termínovým a okamžitým kursem jedné měny vůči druhé, který vyjadřuje rozdíl výhodnosti obou měn v daném období, bude nazýván prémie, je-li kladný, a diskont, je-li záporný.“46

46

Delattre, E. Nové finanční nástroje. Praha: HZ Editio spol. s r.o., 2000. str. 38

25

V tomto případě nedochází k placení žádných průběžných úrokových plateb. Tím se odlišují od předchozích dvou typů. 47 2.3.4

Swapce a jejich rizika

Jedná se o kombinovaný kontrakt opce a swapu, kdy swap je podkladovým aktivem opce. Zde se dohodne klient s bankou, že do určité doby buď uzavře nebo zruší sjednaný swap. Nejčastěji se využívá swap úrokový nebo měnový. Tento typ kontraktu může být obchodovatelný i veřejně nebo jen mezi dotčenými stranami. Při uzavírání tohoto kontraktu je potřeba dohodnout čas expirace opce a také důležité znaky swapu. Kupující platí prodávajícímu prémii, stanovenou buď pevnou sumou nebo procentuálním vyjádřením nominální hodnoty swapu, a tím získá právo uzavřít danou swapovou operaci. I swapce je možné rozlišovat na evropské a americké, tedy zda bude swapce uplatněna až při splatnosti nebo kdykoli do této doby. Stejně jako opce se i swapce rozlišují na call a put (nákupní a prodejní). U obou nabyvatel swapce získává právo uzavřít předmětný swap. Rozdíl spočívá v typu úroku, který bude nabyvatel platit a který obdrží od protistrany. V případě call swapce bude nabyvatel platit variabilní úrok a obdrží úrok fixní. V případě put swapce je tomu naopak. Na dnešním trhu můžeme nalézt swapce ve všech světově důležitých měnách.48

2.4 Opce a jejich rizika „Tento finanční nástroj vznikl v roce 1973, kdy se s těmito finančními nástroji začalo obchodovat na první opční burze Chicago board options exchange“49 a od té doby se neustále vyvíjí a rozvíjí. Do této doby se opce používaly pouze na OTC trhu. Opce jsou specifické tím, že strany tohoto kontraktu si nejsou rovny. Pouze jedna strana má možnost volby, zda daný kontrakt uskuteční pomocí tohoto finančního nástroje, nebo nikoli. V případě, že se tato strana rozhodne opci uplatnit, druhé straně vzniká povinnost. Důležitou roli zde hraje nabyvatel opce, neboť jen on může s touto smlouvou disponovat. Kupující (nabyvatel opce) ji buď uplatní, nebo nikoli, ale prodávající (postupitel opce) musí být schopen, nebo naopak nesmí, plnění uskutečnit. Nabyvatel opce má tedy tři možnosti, jak se zachovat: 1. opci uplatní a uskuteční tento kontrakt, 2. nechá opci propadnout, protože pro něj není výhodné ji

47

Problematika swapových operací je blíže popsána v Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s. 48 Problematika swapcí je blíže popsána v Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s. 49 Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217.

26

uskutečnit, 3. prodá opci třetí straně nebo poskytovateli. Opční smlouva svému nabyvateli dává právo určité zboží (podkladové aktivum), na které je napsána, prodat nebo koupit za stanovenou cenu po určitou dobu. Podkladovým aktivem opčního kontraktu může být v podstatě cokoli. Nejčastěji to bývají akcie, obligace či komodity. V žádném případě se nejedná o závazek opci uskutečnit. Závazky zde sice vznikají, ale až tehdy, když se držitel rozhodne opci uskutečnit, nikoliv v době, kdy se držitelem stane. Nabyvatel opce platí tomu, od nějž opci koupil, tzv. opční prémii. Jedná se o cenu opce, která představuje odměnu poskytovateli za jeho znevýhodněné postavení. „Ovšem tato opční prémie je pouhým zlomkem tržní ceny podkladového aktiva, jež je skutečným předmětem případného budoucího obchodu, k němuž opce opravňuje.“50 Opční prémie je obvykle splatná v době sjednání daného kontraktu, ale existují i opce, u kterých je opční prémie splatná později, např. v době splatnosti opce. „Opční smlouva je tedy v určitém směru obdobná smlouvě pojistné, neboť za zaplacení opční prémie má kupující zajištěnu určitou maximální nákupní cenu (u nákupní opce) nebo minimální prodejní cenu (u prodejní opce) příslušného aktiva, aniž by přitom ztrácel možnost toto aktivum prodat nebo koupit za výhodnějších podmínek, pokud to vývoj trhu umožní (zakoupené opce se v takovém případě prostě vzdá)“51 Důležitou roli zde hraje i časová hodnota. Svým způsobem vyjadřuje časová hodnota hodnotu naděje. Pokud opce má dostatečně dlouhou dobu do své splatnosti, dává tím možnost svému nabyvateli ke spekulaci. Čím delší životnost opce má, tím je větší šance, že se cena podkladového aktiva změní, ať už vzroste, nebo klesne (podle typu opce), a tím nabyvatel opce za její případný prodej další osobě může získat větší obnos. S opcemi se obchoduje jak na burze, tak i smluvně, nejčastěji na OTC-trhu. „Hlavní potenciální nevýhodou obchodování s opcemi na OTC-trhu je, že opce může být uzavřena chybně. To znamená, že kupující je subjektem, který podstupuje určité úvěrové riziko. Ve snaze překonat tuto nevýhodu účastnící trhu přijímají řadu opatření, jako je třeba povinnost protistrany zajistit si svou pozici.“52 Smluvní opce mohou být zřízeny v podstatě na cokoli, zatímco burzovní opce pouze na ta podkladová aktiva, s nimiž dotyčná burza obchoduje. „Vedle smluvně uzavíraných kontraktů (které bývají nejčastěji uzavírány s obchodními bankami za podmínek všeobecně uznávaných mezinárodních uzancí) sloužících především k hedgingu bývá všeobecně největší pozornost věnována burzovně obchodovatelným

50

Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, str. 455 Delattre, E. Nové finanční nástroje. Praha: HZ Editio spol. s r.o., 2000. str. 13 52 Hull, J.C. Options, Futures, and Other Derivatives, 5. edice, New Jersey: Prentice Hall, 2002, str. 163, ISBN 0-13-009056-5 51

27

„standardizovaným“ opcím, jež poskytují účastníkům obchodování velice široké možnosti spekulace.“53 „Obchodování na specializovaných opčních burzách probíhá výlučně prostřednictvím elektronických obchodních systémů.“54 Zde musí být opční kontrakty standardizovány, a proto „u nich musí být udávány tyto parametry: typ opce, podkladové aktivum, termín expirace a realizační cena.“55 Při obchodování na burze jsou tedy opce svázány určitými postupy a podmínkami, ale i přesto je zde vyšší likvidita než u smluvních opcí. Existují dva způsoby vypořádání při uplatnění opce. Buď držitel opce fyzicky přebere zboží, nebo se strany pouze finančně vypořádají. Původně se opce uzavíraly individuálně. Nejčastější jednání, ke kterému docházelo, bylo jednání přímo mezi makléři, kteří zastupovali nabyvatele i poskytovatele opce. Obchody se tedy odehrávaly mimo burzovní trhy. Výhodou zde bylo přizpůsobení podmínek přímo představám klienta. Ovšem možnost odprodat daný kontrakt třetí straně byla téměř mizivá. „Dávná myšlenka zavést obchodování standardizovaných (generických) opčních kontraktů na burze finančních derivátů se poprvé uskutečnila začátkem 70. let v Chicagu. Prominentní burza termínových kontraktů Chicago Board of Trade ustavila speciální výbor, který myšlenku opčních transakcí na parketu organizované burzy umožnil ustavením první opční burzy Chicago Board Options Exchange v r. 1973.“56 Podle mého názoru je tento nástroj velmi výhodný pro kupujícího. Ten vlastně dostane určitý příslib, že mu bude dané zboží prodáno (nebo jej nakoupí) za stanovenou cenu i za delší dobu bez ohledu na vývoj cen na trhu. Pokud cena vzroste, použije opci a vlastně získá částku, představující rozdíl cen. Zatímco pokud cena klesne, pak opci nepoužije, koupí zboží levněji, a přijde pouze o opční prémii. Pro prodávajícího to již tak výhodné není. Ten sice vždy získá opční prémii, ale může přijít o sumu, která by představovala jeho zisk, kdyby opce nebyla použita. Prodávající zde tedy podstupuje poměrně velké riziko, že cena daného podkladového aktiva na trhu vzroste a on přijde o zisk. Proto je důležité dobře zvážit, v jakém případě daný kontrakt sjednat a kdy nikoli. „Smlouva o převodu opce je typickou dohodou o postoupení pohledávky (dle § 524 a násl. ObčZ), neboť pokud opce není jen klauzulí obsaženou ve smlouvě synallagmatické, je vzácně jednoduchým závazkem. Jako takový ovšem svádí k obchodování na regulovaných 53

Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, str. 456 Tamtéž str. 463 55 Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, str. 463 56 Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, swapy, futures deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1997. str. 48 54

28

trzích. Tato skutečnost záhy vedla ke snaze nějakým způsobem opční kontrakty sjednotit a standardizovat.“57 Rozlišují se dvě velké skupiny opcí, a to nákupní opce (call options) a prodejní opce (put options). 2.4.1

Nákupní opce

V tomto případě dostává prodávající opce od kupujícího peníze a kupující získává právo nakoupit od prodávajícího předem stanovené zboží za stanovenou cenu ke stanovenému datu. Jedná se vždy jen o právo. Kupující může od prodávajícího zboží nakoupit, ale také nemusí. Prodejci ovšem závazky vznikají. Je povinen přijmout platbu od kupujícího a zároveň přichystat zboží a být schopen jej předat, kdyby se kupující rozhodl jej nakoupit. 2.4.2

Prodejní opce

Zde je to podobné předchozímu, neboť kupující získává právo prodat dohodnuté podkladové aktivum v dohodnuté době za dohodnutou cenu prodejci opce. I zde vzniká kupujícímu právo, nikoli závazek, předmětné aktivum nabídnout prodejci ke koupi. Je to čistě jeho osobní volba a nemůže být k tomu nucen násilím. Pokud se rozhodne nabídnout předmětné aktivum ke koupi, pak poskytovateli opce vzniká závazek podkladové aktivum přijmout a je povinen jej dodržet. Opce můžeme také rozlišovat na evropské a americké. Toto rozlišení se váže na historii, v dnešní době se již oba typy používají všude ve světě, a proto jejich název není vázán na místo obchodování, ale na vlastnosti daného kontraktu. Rozdíl spočívá v době uplatnění opce. Evropskou opci (European style options) je možné uplatnit jen v době splatnosti, tj. v jeden určitý den. Zatímco americkou opci (American style options) lze uplatnit kdykoli od sjednání kontraktu do doby splatnosti. Tento typ je pro držitele opce výhodnější neboť mu dává větší možnost spekulace vzhledem k vývoji cen na trhu. Pokud ale opce nebude použita ani v den své splatnosti, pak se stává bezcennou a nelze ji už nijak využít.58 Vedle těchto dvou dělení lze opce třídit i na úrokové, měnové, akciové, komoditní a úvěrové. Úrokové opce představují ten typ opce, kdy jedna strana chce vyměnit pevnou částku v hotovosti za dosud neznámou částku hotovosti nebo dluhopis či úvěr. Obecně se tedy jedná 57

Raban, P., Kotásek, J., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005, str. 676 58 Toto rozlišení je blíže popsáno v Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, 456 s.

29

o situaci, kdy jedna strana zaplatí určitou sumu straně druhé a za to získá právo po určité období, nebo po jeho uplynutí, koupit (či naopak prodat) podkladové aktivum, jež představuje určitou úrokovou pozici. Měnové opce jsou podobné, jen se zde obchoduje se dvěma měnami. Kupující opce má tedy zájem koupit určitou sumu v cizí měně za danou hotovost vlastní měny za předem dohodnutý kurz. Akciová opce se využívá ke koupi určitého akciového nástroje za pevnou sumu v hotovosti. I když se jedná o budoucí obchod, musí být předem sjednáno datum, kdy se obchod uskuteční a také cena, za kterou se akciový nástroj nakoupí, případně prodá. Komoditní opce je opcí, kde se vyměňuje pevná částka hotovosti za určitou komoditu v dohodnutém dni v budoucnosti. I zde musí být předem sjednána cena, za kterou se kontrakt uskuteční. Úvěrová opce je velmi podobná úrokové. Odlišnost je možné spatřovat v závislosti platby na míře úrokového rizika určitého subjektu. V dnešní době se prakticky nevyskytuje.59

2.5 Warranty a jejich právní rizika Pojem warrant je možné chápat různými způsoby a v praxi se využívá pro několik různých nástrojů. Já se budu warranty zabývat ve smyslu derivátů, v ČR často překládáno jako opční listy. Tento význam warrantů lze ovšem snadno zaměnit za opční list ve smyslu § 217a ObchZ60. Podle tohoto ustanovení se jedná o cenné papíry, které je oprávněna vydat akciová společnost pro uplatnění přednostního práva na prioritní dluhopisy. V tomto případě se tedy nejedná o finanční derivát. Warranty z pohledu finančních derivátů představují fungující cenné papíry opcí. „I když podle názvu mají s opcemi něco společného, jejich tradice je delší, než je tomu u opcí. Warranty se objevily již v roce 1860 v USA.“61 Tento finanční nástroj vlastně vznikl z úvěrových obchodů, které uzavíraly akciové společnosti. Jak již bylo řečeno, jedná se o cenné papíry, které mohou být emitovány jako součást opčních dluhopisů nebo samostatně. Podle J. Jílka se jedná o obchodovatelné právo emitované samostatně (nahý warrant) nebo

59

Problematika opčních derivátů je blíže popsána v Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, swapy, futures deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1997. 206 s. 60 § 217a Odst. 1 a 2 Obchodního zákoníku zní: 1) Akciová společnost je oprávněna vydat pro uplatnění přednostního práva podle § 160 odst. 1 a 6 a podle § 204a cenné papíry označené jako opční listy. 2) Opční listy podle odstavce 1 (dále jen "opční list") lze vydávat pouze jako cenné papíry na doručitele. Opční list může být vydán buď v listinné, nebo zaknihované podobě. 61 Dvořák, Petr. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 129.

30

připojené k cennému papíru (obvykle k dluhopisu), které poskytuje vlastníkovi právo koupit či prodat finanční aktivum ve stejné měně za určitou realizační cenu (exercise price), a to k určitému datu nebo během určitého realizačního období (exercise period). Warranty se emitují za prémie, čímž se shodují s opcemi. Zajímavou vlastností warrantů je, že „stačí investovat mnohem menší částku než při přímé investici.“62 Následně potom sebemenší změna v kurzu podkladového aktiva má za následek velkou změnu v hodnotě warrantu. Od akcií se odlišují tím, že jejich cena není závislá na nabídce či poptávce, ale je vyvozena z aktuální hodnoty podkladového aktiva daného warrantu. V případě, že se hodnota podkladového aktiva nebude měnit, ztrácí i přes to warrant svou hodnotu díky ubývající časové hodnotě, která je pak v době splatnosti nulová. Výhodou tohoto typu finančního nástroje je jeho nízká cena. Díky tomu mohou s warranty obchodovat i menší obchodníci a společnosti s malým kapitálem. Stačí malá suma pro uzavření takovéhoto obchodu a přitom je možné získat několikanásobek zpět, ale také několikanásobek ztratit. Stejně jako u opcí i s warranty se obchoduje jak na burzovním trhu, tak i mimo něj. Warranty můžeme také dělit, stejně jako opce, na evropské a americké. Toto dělení již bylo vysvětleno výše. Většina warrantů, které se vyskytují na světových trzích, jsou amerického typu. Obvykle mají warranty svou životnost několik let. Warranty jsou finanční nástroje, které slouží k propojení primárního a sekundárního finančního trhu. Stejně jako u opcí dává warrant svému majiteli právo, nikoli povinnost jej uplatnit. Majitel jej uplatní pouze v případě, že to pro něj bude výhodné, tj. vyplyne z něj pro majitele určitý zisk. V případě, že se majitel rozhodne svůj warrant neuplatnit, nechá jej jednoduše propadnout. Dalším rozdílem je, že warranty mají dobu splatnosti určenou v letech, zatímco opce ji mají v měsících. Podkladovým aktivem warrantů může být v podstatě cokoli, od běžných měnových warrantů a warrantů na akcie až po indexové warranty. Podle O. Rejnuše se jedná o dlouhodobou americkou nákupní opci, která je emitována společností na její vlastní akcie. Podkladovým aktivem zde tedy jsou kmenové akcie společnosti. V této podobě se vyskytují nejčastěji. Vlastností, která warranty odlišuje od call opce, je tedy vydávání warrantů přímo společností. „Nevýhodou tohoto nástroje je, že držitel

62

Deriváty Patria online, a.s. Warranty [online]. [cit. 2009-09-28]. Dostupné z: .

31

warrantu nemá žádné hlasovací právo či právo na dividendy. Držitel warrantu se tedy nepodílí na fungování společnosti, i když tato společnost jej svými rozhodnutími ovlivňuje.“63 Srovnání opcí a warrantů: Charakteristický znak

Warrant

Opce

Počet emitentů

Jeden

Více

Velikost nabídky

Ohraničená, pevně daná

Neohraničená, denně proměnlivá

Termín splatnosti

Jeden (dlouhodobý)

Více (krátkodobých)

Doba existence

Emise – splatnost

Opening - closing

Realizační cena

Jedna

Více

Typ opčního práva

Buď call (častěji) nebo put

Vždy call i put současně

Obchodní místo

Promptní burza

Termínová burza

Forma

Cenný papír

Není cenným papírem

Okruh bazického instrumentu

Relativně široký

Užší

Není

Vysoká

Standardizace

Pramen: Dvořák, Petr. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, str. 130

Nejrozšířenějším typem warrantů, které se u nás vyskytují, jsou warranty na akcie. Toto představuje smlouvu, která svého majitele opravňuje k nákupu nebo prodeji určitého množství akcií za předem stanovený kurz v budoucnosti. Další druhy, jaké se vyskytují, jsou například kryté warranty na akcie. Ty představují instrumenty, díky kterým si může obchodník nakoupit akcie jiné akciové společnosti. Tyto obchody jsou nejčastěji prováděny bankami, které je uskutečňují buď na vlastní účet, nebo jako zprostředkovatelé pro nějakou další osobu. Košové warranty jsou výhodné v tom, že umožňují svému majiteli nakoupit nikoli jeden druh akcií, ale rovnou tzv. koš akcií několika různých akciových společností. Dalším typem jsou warranty na cizí měnu. Majitel zde může požádat emitenta, aby mu prodal nebo od něj koupil za dopředu stanovený kurz určité množství cizí měny. Emitent se vystavením warrantu zavazuje daný obchod uskutečnit. Warranty na index představují právo na koupi nebo prodej určitého množství burzovního akciového indexu. „Výhodnost těchto warrantů je tak dána nejen vývojem ceny podkladového aktiva, ale i vývojem daného indexu.“64 Warranty se nejčastěji používají v Evropě, ale lze je využít i na světovém trhu.65

63

Investopedia. What are warrants [online]. [cit. 2009-12-05]. Dostupné z: . 64 Atlantik. Warranty [online]. [cit. 2009-12-05]. Dostupné z: . 65 Problematika warrantů je blíže vysvětlena v Dvořák, Petr. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s.

32

3 Právní úprava finančních derivátů V současné době v České republice neexistuje jediná právní úprava, která by upravovala problematiku finančních derivátů, ale je roztříštěna do několika právních předpisů. Finanční deriváty jsou upraveny na úrovni právní, účetní a daňové. Všechny tři oblasti spolu souvisí a při sjednávání derivátových obchodů je nutné zohlednit i tyto tři oblasti právní úpravy. Problém, který se ve spojení s deriváty vyskytuje v mnoha zemích, je jejich podobnost s hazardními hrami. V českém právním řádu jsou deriváty řazeny pod hazardní hry, které jsou upraveny zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ) spolu s loteriemi jako sázky a hry66. Podle ObčZ ale výhry ze sázek a her nelze vymáhat. Proto deriváty nelze pod sázky a hry zcela podřadit, neboť deriváty jsou právně závazné obchody. V mnoha zemích panuje nejistota o tom, zda finanční deriváty neporušují zákony o hazardních hrách a je potřeba to nějakým způsobem řešit. „V České republice je nutné od sebe odlišit kontrakty, které jsou deriváty, a kontrakty, které mají charakter derivátů.“67 Na kontrakty mající charakter derivátů se použije ustanovení § 845 ObčZ68. Ustanovení § 846 ObčZ stanoví, že § 845 nelze využít v případě, kdy výherní podnik je provozován státem nebo je úředně povolen. Vystupuje-li v uzavřeném kontraktu alespoň jedna smluvní strana, která má pro uzavření obchodu patřičnou licenci, pak se ustanovení § 845 ObčZ nepoužije, ale použije se speciální právní úprava. „V případě derivátů se jedná o zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen CenP), a zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon (dále jen DevZ). Tyto předpisy upravují deriváty obchodované jak na burze, tak i na OTC trzích, kde je alespoň jedna strana subjektem oprávněným k obchodování.“69 Jak již bylo řečeno výše, oprávnění pro sjednávání těchto kontraktů vydává ČNB. Dříve jej vydávala i Komise pro cenné papíry na základě CenP, ale od roku 2006 vydávání povolení a dohled převzala ČNB. V České republice jsou deriváty definovány také v zákoně č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v § 1 definuje tzv. komoditní

66

§ 845 a násl. Občanského zákoníku Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. str. 32. 68 § 845 Občanského zákoníku zní: 1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry ani pohledávky nelze ani platně zajistit. 2) Los se posuzuje jako sázka nebo hra. (1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit. 69 Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. str. 33. 67

33

derivát, který představuje derivát, jehož podkladovým aktivem je komodita a který je předmětem obchodování na komoditní burze, pokud není investičním nástrojem podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen PKT). Zákon o komoditních burzách vymezuje pouze druh derivátu podle jeho podkladového aktiva, který není finančním derivátem. Podle zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry (dále jen KomCP) se (do 31. 12. 2000) deriváty řadily mezi investiční instrumenty jak to stanovil § 5 odst. 1 písmeno d). Takto definované deriváty ovšem byly již součástí definice podle CenP podle tehdy platného § 8a. Výše uvedené ustanovení KomCP bylo zrušeno s účinností k 1. 1. 2001.70

3.1 Zákon o cenných papírech CenP obsahoval definici finančních derivátů již od 1. 4. 1998.71 Tato definice byla změněna k 1. 1. 2001, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Znění CenP z roku 2002 obsahovalo definici finančních derivátů v § 8a odst. 5.72 Dle ustanovení tohoto odstavce se derivátem rozumí práva a závazky, které je možné ocenit v penězích. Hodnota těchto práv a závazků se vztahuje k cenným papírům a ke smlouvám nebo může být z těchto cenných papírů či smluv odvozena. Tuto hodnotu lze také odvodit z komodit, měn, jiných majetkových hodnot, úrokových měr, kurzových indexů nebo jakýchkoliv jiných faktorů stanovených pro tento účel. „Podle této definice lze za deriváty považovat leccos a kromě toho, co se v praxi skutečně rozumí pod deriváty, také úvěry, vklady, repa a dokonce i všechny cenné papíry.“73 Od 1. 5. 2004 bylo toto ustanovení bez náhrady zrušeno. 3.1.1

Právní úprava z roku 2002

Podle ustanovení § 8a odst. 1 se některé druhy derivátů zahrnují i pod investiční instrumenty. V souladu s tímto ustanovením investičními instrumenty jsou: a)

investiční cenné papíry,

b)

podílové listy,

70

Ustanovení ZKCP bylo změněno zákonem č. 362/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech a některé další zákony. 71 CenP byl změněn zákonem č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů. Tento zákon ve své části třetí poprvé definoval pojem derivátů. Zákon se stal v této části účinným k 1.4.1998. 72 Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění zákona č. 88/2003 Sb. 73 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 426.

34

c)

instrumenty peněžního trhu s výjimkou zejména mezibankovních depozit a úvěrů,

d)

finanční termínové smlouvy (futures), včetně rovnocenných instrumentů, z nichž vyplývá právo na vypořádání v penězích,

e)

úrokové termínové smlouvy (FRA),

f)

úrokové a devizové swapy a swapy na akcie a akciové indexy (equity swaps), a

g)

nákupní a prodejní opce týkající se investičního instrumentu, včetně rovnocenných instrumentů, ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích; těmi se rozumí zejména devizové a úrokové opce.

Deriváty jsou tedy v CenP definovány na dvou různých místech, aniž by zákon sám uváděl, jaká je mezi nimi souvislost. Nelze tedy jednoznačně stanovit vztah mezi těmito dvěma ustanoveními. Důležitý je také § 8a odst. 4, který stanoví, že ustanovení části druhé tohoto zákona se přiměřeně použijí též na jiné druhy investičních instrumentů než cenné papíry, pokud z povahy věci neplyne jinak. Dle mého názoru slovní obrat „pokud z povahy věci neplyne jinak“ také není zcela jednoznačný. Co je myšleno povahou věci? Je jí to co dotyčný zamýšlel při sjednávání daného investičního instrumentu nebo je jí to, k čemu tento instrument skutečně vedl? Domnívám se, že tento zákon má větší počet slabších míst, a proto je CenP v tomto znění nejednoznačný a nedokonalý. CenP upravuje také investiční služby, které se vztahují na investiční instrumenty. O investiční služby se jedná v pouze v případech, kdy jsou služby poskytované třetím osobám.74 Jelikož jsou deriváty řazeny mezi investiční instrumenty, vztahuje se i na deriváty ustanovení o investičních službách. Proto také subjekt poskytující investiční služby týkající se derivátů potřebuje ke své činnosti povolení. V CenP udělovala povolení Komise pro cenné papíry na základě § 45 odst. 1. Jak již bylo zmíněno výše, toto povolení od roku 2006 vydává ČNB. „Povolení Komise pro cenné papíry se vztahovalo i na poskytování investičních služeb s komoditními deriváty, protože ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona o komoditních burzách byly komoditní deriváty finančními deriváty s podkladovými aktivy obchodovanými na komoditních burzách.“75 Vykonávání investičních služeb bez zákonem vyžadovaného povolení není možné. Respektive zákon tuto činnost považuje za správní delikt

74

§ 8 CenP Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. str. 41.

75

35

neoprávněného podnikání. Za tuto činnost může Komise pro cenné papíry zakázat subjektu další činnost nebo uložit pokutu až do výše 20 milionů Kč, jak to stanovil § 86 odst. 2 CenP. CenP rozděluje investiční služby do dvou kategorií, a to na hlavní a doplňkové. Mezi doplňkové patří i provádění devizových operací souvisejících s poskytováním investičních služeb. V tomto ustanovení proto dochází ke střetu CenP a DevZ. 3.1.2

Platná právní úprava

V současné době, tj. po novele zákonem č. 230/2008 Sb., tj. zákon, kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který nabyl účinnosti 1. července 2008, CenP definici pojmu finanční deriváty neobsahuje. Výše uvedené paragrafy byly v CenP zrušeny a dnes platný CenP se zabývá pouze cennými papíry. Ustanovení § 8a odst. 4 jako jediné ustanovení § 8a přetrvalo až do dnešní doby. Podle platného CenP, tj. po novele zákonem č. 230/2008 Sb., se ustanovení části druhé tohoto zákona přiměřeně použijí též na jiné druhy investičních instrumentů než jsou cenné papíry, které stanoví PKT v § 3.

3.2 Devizový zákon Zákon číslo 219/1995 Sb., devizový zákon definuje pojem finanční deriváty v § 1 jako součást vymezení základních pojmů. Pod písmenem d) je stanoveno, že devizovými hodnotami se pro účely tohoto zákona rozumí peněžní prostředky v cizí měně, zahraniční cenné papíry76 a dále penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené (dále jen "finanční deriváty"). Tato definice finančních derivátů je v porovnání s definicí obsaženou v CenP užší. I v porovnání se současnou definicí finančních derivátů obsaženou v PKT se jedná o užší vymezení. Pod definici podle DevZ spadají pouze ty deriváty, které mají vazbu na cizí měnu, tzn. alespoň jedno podkladové aktivum musí být v cizí měně nebo alespoň odvozeno ze zahraničního cenného papíru. DevZ tedy upravuje pojem devizová hodnota. V případě, že jiný právní předpis bude upravovat nakládání s devizovými hodnotami, bude to platit i pro finanční deriváty, které jsou na základě DevZ také devizovými hodnotami.77

76

Podle písmena f) jsou zahraničními cennými papíry takové cenné papíry, jejichž emitentem je cizozemec. §1 písm. f) devizového zákona. 77 například zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty

36

DevZ vstoupil v účinnost již 1. 10. 1995 a již od tohoto okamžiku obsahoval výše zmíněnou definici finančních derivátů. Definice finančních derivátů obsažená v § 1 DevZ byla důležitá pro ustanovení § 9 zabývajícího se obchody s devizovými hodnotami a ustanovení § 12 zabývajícího se operacemi s finančními deriváty. V současném platném DevZ byly §§ 9 a 12 zrušeny. 3.2.1

Právní úprava z roku 2000

V tomto znění DevZ byla obsažena definice finančních derivátů v § 1 písmeno d), která se zachovala až do dnešního dne v podstatě beze změn. Tato úprava ovšem obsahovala také § 9 a především § 12. Podle § 9 odst. 1 mohou obchody s devizovými hodnotami poskytovat pouze devizová místa v rozsahu stanoveném v povolení působit jako banka nebo v devizové licenci.78 Podle odst. 2 DevZ se devizová licence nevyžaduje k provádění obchodů •

se zahraničními cennými papíry

•

s cizí měnou a s finančními deriváty, souvisí-li tyto obchody s poskytováním investičních služeb v rozsahu povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry uděleného podle CenP. Bankovní licenci uděluje ČNB na základě žádosti daného subjektu79 a postup je

upraven v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen BankZ). Jedná se o licenci udělovanou právnické osobě, která hodlá na území České republiky provádět činnost jako banka. V tomto znění zákona byl také v § 9 odst. 3 upraven ještě jeden typ osoby oprávněné obchodovat s devizovými hodnotami. Byly jimi osoby, které nejsou devizovými místy s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, které mohly provádět obchody s devizovými hodnotami pouze na základě devizového povolení devizového orgánu. Devizové povolení se vyžadovalo i v případech zprostředkování těchto obchodů devizovým místem.

78

V souladu s ustanovením § 1 písmenem m) se devizovým místem rozumí : 1. banka se sídlem v tuzemsku nebo pobočka zahraniční banky, které jsou v rozsahu povolení působit jako banka, uděleného podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, oprávněny provádět obchod s devizovými hodnotami nebo platební styk (§ 1 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb.) ve vztahu k zahraničí, 2. osoba, které byla udělena podle tohoto zákona devizová licence k provádění obchodu s devizovými hodnotami nebo k poskytování peněžních služeb, 3. osoba, které byla podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), udělena koncese a vydána koncesní listina pro směnárenskou činnost, 79 Viz § 4 zákona č. 21/1992 Sb.,o bankách.

37

Odst. 4 pak obsahoval ustanovení o ČNB. ČNB si vyhradila možnost vyhlásit opatřením uveřejněným ve Sbírce zákonů jednotlivé podmínky žádosti o devizové povolení.80 Toto ustanovení (odst. 3 a 4) však bylo v DevZ zrušeno k 1. 1. 2002, kdy byla zrušena veškerá ustanovení upravující devizová povolení. Dalším důležitým ustanovením DevZ byl § 12, který upravoval operace s finančními deriváty. Podle tohoto ustanovení mohl tuzemec81, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, uzavírat smlouvy o finančních derivátech pouze s devizovým povolením. Devizové povolení se nevyžadovalo v případě, že druhou smluvní stranou bylo devizové místo s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence. Jak již bylo řečeno výše, zákonem č. 482/2001 Sb. byla k 1. 1. 2002 zrušena v DevZ všechna devizová povolení a tedy i ustanovení § 12. 3.2.2

Právní úprava z roku 2005

Právní úprava DevZ prošla do roku 2005 řadou změn. Definice pojmu finanční deriváty však zůstala zachována beze změn. V § 9 došlo ke zrušení odst. 3 a zbylé tři odstavce byly částečně pozměněny. Podle odst. 1 mohou obchody s devizovými hodnotami poskytovat pouze devizová místa v rozsahu stanoveném v bankovní nebo jednotné licenci nebo v devizové licenci. Bankovní licenci uděluje ČNB na základě žádosti daného subjektu82 a postup je upraven v BankZ. Jedná se o licenci udělovanou právnické osobě, která hodlá na území České republiky provádět činnost jako banka. Do zákona se tedy dostal nový termín jednotná licence. Tento pojem souvisí s Evropským společenstvím, se vstupem a následným začleněním České republiky do Evropské unie. Princip jednotné licence upravuje BankZ. Banky se sídlem na území členského státu Evropské unie mohou vykonávat na území České republiky prostřednictvím své pobočky činnosti stanovené v BankZ bez licence, pokud oprávnění k jejich výkonu bylo těmto bankám uděleno v domovském státě a pokud zahraniční osoba dodržela postup stanovený právem Evropských společenství podle § 5c až 5m BankZ. Pokud finanční instituce splní podmínky stanovené BankZ v § 5e odst. 1, vztahuje se i na ně stejné oprávnění jako na banky. Podle odst. 2 DevZ se devizová licence nevyžaduje k provádění obchodů 80

Viz § 9 odst. 4 DevZ ve znění z roku 2000. Tuzemcem se pro účely DevZ podle § 1 písmeno b) rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky. 82 Viz § 4 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. 81

38

•

se zahraničními cennými papíry

•

s devizovými hodnotami, jde-li o podnikání osob, které jsou k výkonu určitých činností oprávněny na základě zvláštního zákona, k nimž jsou takto oprávněny. Toto ustanovení odkazuje na CenP, který je ve vztahu k DevZ zákonem zvláštním.

V případě, že subjekt získá povolení k obchodování s finančními deriváty podle CenP, pak již ke své činnosti nepotřebuje povolení podle DevZ, vztahující se na devizové hodnoty. „Pokud tedy subjekt splňuje podmínku podnikání ve smyslu ustanovení § 2 ObchZ a má platné oprávnění k obchodování s cennými papíry, nepotřebuje k obchodování s devizovými hodnotami (a tedy i s finančními deriváty ve smyslu DevZ) mít platnou devizovou licenci.“83 ČNB si vyhradila možnost stanovit vyhláškou jednotlivé náležitosti žádosti o udělení devizové licence a stanovit další podmínky pro obchodování s devizovými hodnotami.84 § 12 byl již v tomto znění DevZ zrušen, neboť zákonem č. 482/2001 Sb. byla k 1. 1. 2002 zrušena v DevZ všechna devizová povolení a tedy i ustanovení § 12. Udělování devizových licencí je upraveno v § 3 DevZ. Na základě tohoto ustanovení uděluje devizovou licenci pro provádění obchodů s devizovými hodnotami nebo poskytování peněžních služeb, je-li tato činnost podnikáním, devizový orgán devizovému místu, které není bankou podle BankZ. 3.2.3

Platná právní úprava

V současné platné právní úpravě zůstala zachována pouze definice finančních derivátů obsažená v § 1 písmeno d) DevZ. Jak již bylo řečeno výše, § 12 byl zrušen z důvodu zrušení všech ustanovení týkajících se devizových povolení k 1. 1. 2002 na základě zákona č. 482/2001 Sb. Ustanovení § 9 bylo zrušeno, protože nyní platný DevZ se již nezabývá obchodem s devizovými hodnotami, místo toho se zabývá směnárenskou činností, která se týká poskytování služeb třetím osobám, jejichž předmětem je nákup nebo prodej bankovek, mincí nebo šeků v cizí nebo české měně za bankovky, mince nebo šeky v jiné měně. Výše uvedená původní znění DevZ a CenP způsobovala možný střet kompetencí ČNB jako orgánu vykonávajícího působnost podle DevZ v souladu s udělováním devizových licencí a Komise pro cenné papíry jako orgánu udělujícího povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry. Tento problém však byl v roce 2006 vyřešen, kdy veškeré kompetence jak podle DevZ, tak podle CenP převzala ČNB.

83

Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. str. 42. 84 Viz § 9 odst. 3 DevZ ve znění z roku 2005.

39

3.3 Zákon o podnikání na kapitálovém trhu V zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen PKT) jsou finanční deriváty vymezeny jako investiční nástroje. § 3 odst. 1 PKT stanoví, co všechno je považováno za investiční nástroj. Investičními nástroji ve smyslu PKT jsou: •

Opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů i jiným derivátům, a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje,

•

Opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit si vypořádání v penězích,

•

Opce, futures, swapy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke komoditám a ze kterých vyplývá právo na dodání této komodity, a které jsou předmětem obchodu na regulovaném trhu některého členského státu Evropské unie,

•

Opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje neuvedené v předchozím bodě a které nejsou určeny pro obchodní účely a mají znaky jiných derivátových investičních nástrojů,

•

Opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke klimatickým ukazatelům nebo ekonomickým ukazatelům a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo alespoň jedné strany zvolit si vypořádání v penězích. Případy, kdy investiční nástroj není určen pro obchodní účely a kdy má znaky jiných

derivátových investičních nástrojů, vymezuje přímo použitelný předpis Evropských společenství, čl. 38 a 39 nařízení Komise (ES) č. 1287/2006. Ustanovení týkající se investičních služeb, které dříve obsahoval CenP, nyní převzal PKT. PKT rozděluje investiční služby na hlavní a doplňkové. Mezi hlavní patří obchodování s investičními nástroji buď na vlastní účet, nebo na účet zákazníka. Jelikož tento zákon pod pojem investičního nástroje zahrnuje i finanční deriváty, pak i ustanovení o investičních službách dopadá na problematiku obchodování s finančními deriváty. § 4a pak následně stanoví povinnost, že nikdo nesmí poskytovat hlavní investiční služby a úschovu a správu investičních nástrojů včetně souvisejících služeb (tj. doplňkovou investiční službu) bez povolení vydaného ČNB. § 4b stanovuje případy, ve kterých PKT nevyžaduje povolení od ČNB. Jedná se zde o výjimky stanovené zákonem.

40

3.4 České účetní standardy č. 110 a 111 Jednotlivé společnosti vykazují průběh svých derivátových operací v účetnictví. Z řádně vedeného účetnictví lze snadno zjistit, jaký obchod byl kdy uzavřen a jaký zisk či ztrátu z něj společnost měla. „Účetní postupy v České republice jsou z velké části ovlivněny mezinárodními účetními standardy, zejména pak standardem IAS 39.“85 Za derivát se podle Českého účetního standardu č. 110 považuje finanční nástroj (finančním nástrojem se rozumí jakákoliv právní skutečnost, na jejímž základě vzniká finanční aktivum jednoho subjektu a finanční závazek nebo kapitálový nástroj jiného subjektu) současně splňující tyto podmínky: •

Jeho reálná hodnota se mění v závislosti na jiné proměnné (tzv. podkladovém aktivu).

•

Ve srovnání s ostatními typy kontraktů vyžaduje malou nebo žádnou počáteční investici.

•

Bude vypořádán v budoucnosti, a zároveň doba mezi sjednáním a vypořádáním kontraktu je delší než u spotových operací. Za deriváty podle tohoto právního předpisu nejsou považovány:

o repo obchody, o smlouvy o nákupu, nájmu nebo prodeji dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku a zásob, o smlouvy o nákupu nebo prodeji vlastních akcií, o smlouvy, které vyžadují úhradu v souvislosti s klimatickými, geologickými nebo jinými fyzikálními faktory, pokud jsou považovány za pojistky, o finanční záruky včetně akreditivů. Podle tohoto právního předpisu můžeme deriváty rozdělit do dvou skupin: 1

deriváty k obchodování

2

deriváty zajišťovací.

Aby se jednalo o zajišťovací derivát, musí splňovat podmínky stanovené v Českém účetním standardu č. 110 v odst. 17.86 85

Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. str. 56. Podle účetního standardu IAS 39 je derivátem finanční nástroj :
jehož hodnota se mění v závislosti na změně úrokové míry, cen cenných papírů, cen komodit, měnovém kurzu, cenovém indexu, úvěrovém hodnocení, úvěrovém indexu nebo podobné proměnné (tzv. podkladová proměnná),
který nevyžaduje žádnou nebo nízkou počáteční investici vzhledem k jiným kontraktům, které reagují podobně na změnu tržních podmínek,
který se vypořádá k datu v budoucnosti. 86 Český účetní standard č. 110 odst. 17:

41

Český účetní standard č. 111 stanoví postup vedení účetnictví, respektive jakým způsobem se zaúčtovávají zprostředkování burzovních derivátů pro klienta dané účetní jednotky a poskytnutí úvěru klientovi na marži nebo vypořádání derivátu od účetní jednotky. Jak již bylo řečeno výše, pojem finanční deriváty v naší legislativě můžeme najít na třech místech. V PKT, v DevZ a v českých účetních standardech. Jak je z těchto definic patrné, nejsou shodné a každý zákon vymezuje obsah finančních derivátů odlišně. Deriváty podléhají vysoké regulaci, a to nejen v České republice, ale ve všech státech světa. Při tvorbě legislativy politici v různých zemích zastávají různé názory. Od různé míry omezení používání jednotlivých derivátů až po jejich úplný zákaz. Ve světě finančních derivátů existují regulátoři, kteří kontrolují daný trh. Jejich funkcí je především odhalit podvodné praktiky. Pokud by všichni obchodníci maximalizovali své zisky pouze řádným postupem a v mezích, který daný trh povoluje, pak by tito regulátoři nemuseli existovat. To je ovšem pouze idealistická myšlenka, neboť v našem státě se vždy najde někdo, kdo se pokusí dosáhnout zisku nelegálně. Regulátoři tedy slouží ke zmenšení těchto nelegálních obchodů tím, že buď vlastní část dané společnosti nebo jsou ve vedení těchto společností a tím ovlivňují její rozhodování a chování v budoucnosti. Důležitá pro obchodní společnosti a instituce obchodující s finančními deriváty je také znalost daňových zákonů a především jejich interpretace. To není snadné pro obchodníky, kteří nemají právní vzdělání a neznají postupy, jak vykládat právní normu. Proto mnoho z nich využívá služeb jak komerčních, tj. vnějších, tak podnikových, tj. vnitřních, právních poradců a tím snižují právní riziko. Podle J. Jílka se právní riziko týká: •

nesolventnosti a uzavíracího započtení;

•

dokumentace;

•

právní způsobilosti subjektu sjednávat kontrakty;

a) odpovídají strategii účetní jednotky v řízení rizik, b) na počátku zajištění je zajišťovací vztah formálně zdokumentován, dokumentace obsahuje identifikaci zajišťovaných a zajišťovacích nástrojů, jednoznačné vymezení rizika, které je předmětem zajištění, přístup k zjišťování a doložení efektivnosti zajištění, c) zajištění je efektivní, jestliže v průběhu zajišťovacího vztahu budou změny reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovacích nástrojů odpovídající zajišťovanému riziku, popř. celkové změny reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovacích nástrojů, v rozmezí 80 % až 125 % změn reálných hodnot nebo peněžních toků zajišťovaných nástrojů odpovídajících zajišťovanému riziku. Účetní jednotka zjišťuje, zda zajištění je efektivní na počátku zajištění a dále efektivnost zajištění posuzuje alespoň k datu sestavení řádné, mimořádné a mezitímní účetní závěrky a k datu sestavení výkazů podle zvláštních právních předpisů, d) v případě zajištění peněžních toků musí být očekávaná transakce, která je předmětem zajištění vysoce pravděpodobná a musí představovat riziko, že v peněžních tocích dojde ke změnám, které ovlivní zisk nebo ztrátu.

42

•

legality a prosaditelnosti kontraktů. Většina zemí vyžaduje, aby sjednaný kontrakt byl v písemné podobě, neboť jen tak je

právně vynutitelný. V těch zemích, kde je právně vynutitelná i ústní dohoda, slouží písemná listina k upřesnění práv a povinností jednotlivých smluvních stran. Důležitou roli zde hraje právní způsobilost subjektu k uzavření daného kontraktu. Tato právní způsobilost je rozhodující pro jistotu vynutitelnosti obchodní transakce. Proto by si každá instituce, která chce uzavřít nějaký typ finančního derivátu, měla nejprve zjistit, zda druhá strana je právně způsobilá takový kontrakt uzavřít a zda závazky, které takto vzniknou, budou právně vynutitelné, tj. seznámit se s právní úpravou platnou pro smluvního partnera.

43

4 Obecná definice Jak již bylo zmíněno výše, obecná definice pojmu finanční deriváty neexistuje. Pokusím se tedy

vytvořit

vlastní

obecnou

definici

na

základě

výše

uvedených

poznatků.

Vyjdeme-li z právní úpravy DevZ, pak se jedná o penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené, které jsou považovány za devizové hodnoty. Tato definice vymezuje finanční deriváty příliš úzce, a proto nemůže být pokládána za obecnou definici. PKT vymezuje finanční deriváty jako investiční nástroje. Jedná se sice o širší vymezení, než je v DevZ, ale stejně jej nelze považovat za obecnou definici. Finanční deriváty totiž nemusí sloužit jen k investování, ale mohou být sjednávány i za jiným účelem. České účetní standardy pojem finanční deriváty vykládají asi nejpropracovaněji, ale jen pro účely účetnictví, a proto také tento výklad nelze chápat ve smyslu obecné definice. Podle tohoto právního předpisu se finanční deriváty považují za finanční nástroj splňující určité podmínky. Těmito podmínkami je vypořádání v budoucnosti, malá či žádná počáteční investice a měnící se reálná hodnota podle podkladového aktiva. Dle mého názoru finanční deriváty představují penězi ocenitelná práva a povinnosti, které slouží ke zmírnění finančního rizika. Jsou tedy uzavírány proto, aby plnily různé funkce (zajištění, spekulace, arbitráž), ale vždy sledují stejný cíl, a to zmírnit či jiným způsobem řídit finanční riziko. Na základě výše uvedeného lze finanční deriváty obecně vykládat: „Jako penězi ocenitelná práva a závazky, jejichž hodnota se vztahuje nebo je odvozena z podkladového aktiva, nebo se tyto kontrakty vztahují ke smlouvám či jsou odvozeny ze smluv o nich. Jejich hodnota se mění v závislosti na změně daného podkladového aktiva. Tyto kontrakty jsou sjednávány na určitou dobu, takže k jejich vypořádání dojde v budoucnosti a přitom obvykle nevyžadují žádnou nebo nízkou počáteční investici. Podkladovým aktivem může být cenný papír, komodita, měna, jiná majetková hodnota, úvěr, úroková míra, akciový index, ale také počasí, výsledky sportovních utkání, rychlost větru či jakýkoli jiný faktor stanovený pro tento účel.“

44

5 Margin trading Maržové obchody představují obchody, kdy klient získává úvěr od makléře na zakoupení aktiva, kterým mohou být cenné papíry, komodity, cizí měna atd. Klient sám uhradí pouze část ceny daného aktiva. „Charakteristickým rysem maržových obchodů je tzv. pákový efekt, díky němuž jakákoliv procentuální změna ceny (kurzu) akcie zvyšuje možný zisk/ztrátu na vlastní investované částce na několikanásobek. S pomocí nástrojů založených na pákovém efektu lze tedy dosáhnout mnohonásobně většího zhodnocení vlastních prostředků, než standardním investováním. Je zde ovšem adekvátně vyšší riziko.“87 Výhodou tohoto druhu obchodu je, že klient získává aktivum, které sám není schopen financovat nebo sám není ochoten tak velké množství finančních prostředků poskytnout na tento obchod, prostřednictvím jiné osoby. Nevýhodou je potenciální velká ztráta v případě špatného rozhodnutí. „Maržové obchodování obvykle využívají hedžové fondy.“88 Hedžové fondy představují typ fondu, který může investovat veškerý svůj majetek do jakéhokoli kontraktu bez omezení. V tom spočívá rozdíl oproti běžným fondům, které mohou investovat pouze určité množství vlastního jmění a uzavírat pouze některé druhy obchodů a nakupovat jen určitá aktiva. Běžné fondy jsou tedy vázány různými omezeními. „Hedžové fondy se angažují ve zvláštních investičních strategiích, které jsou většinou velice rizikové. Často mají velký pákový mechanizmus prostřednictvím úvěrů. Někdy přijímají opačné strategie vzhledem k tendencím trhu.“89 Maržové obchody lze uskutečňovat jen s některými aktivy.

5.1 Počáteční, udržovací a likvidační marže V maržové smlouvě je potřeba dohodnout výši počáteční, udržovací a likvidační marže. Počáteční marže představuje požadovanou sumu na účtu klienta u této banky stanovenou pro konkrétní aktivum, aby bylo možné otevřít novou pozici, tj. začít obchodovat pomocí margin trading. Udržovací marže je v podstatě minimální částka, která musí být na daném účtu během celé doby trvání daného kontraktu, aby se jednotlivé nákupy aktiv mohly provádět. „Požadavky na úroveň udržovací marže jsou specifické pro každý finanční instrument.“90 Jakmile částka na běžném investičním účtu klienta klesne pod částku udržovací marže, provede banka margin call, což je výzva pro klienta, aby doplnil finanční prostředky na 87

Margin obchody. Finance.cz [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupný z: . ISSN 1213-4325. 88 Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 40. 89 Pavlík, M. Finanční deriváty a praní peněz, [online], [cit. 2009-11-28]. 33 s. Dostupné z www: <www.mpavlik.com/dokumenty/derivaty.doc>. str. 9. 90 Marže, Plus 500 [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupný z: .

45

daném účtu na požadovanou úroveň. Do doby, než klient splní svoji povinnost, nelze nakupovat žádná další aktiva ani jinak vybírat hotovost z tohoto účtu. Likvidační marže představuje určitou minimální částku finančních prostředků na investičním účtu klienta. Jakmile hotovost na tomto účtu klesne pod tuto částku, je banka oprávněna zesplatnit úvěr a prodat jakákoli aktiva klienta, nakoupená prostřednictvím maržového obchodu.

5.2 Příklad maržového obchodu Maržový obchod probíhá tak, že právnická osoba případně fyzická osoba se rozhodne nakoupit určité aktivum, nejčastěji se bude jednat o cenné papíry, zejména akcie. Nechce ovšem investovat do nákupu akcií celou tržní cenu, ale pouze část této ceny. Důvodem pro toto jednání může být nedostatek finančních prostředků, snaha s menší sumou se podílet na výnosnějším obchodu atd. Obchodník se tedy rozhodne pro maržový obchod. Řekněme, že chce nakoupit 5 000 ks akcií za cenu 500 Kč. Celková částka obchodu je tedy 2 500 000 Kč, ale investovat chce pouze 500 000 Kč a proto si 2 000 000 Kč půjčí. Vlastní majetek obchodníka v tomto obchodě tedy činí 20%. V případě, že cena akcií stoupne o 2%, tak tento obchodník dosáhne zisku 50 000 Kč. Pokud cena akcií klesne o 2%, obchodník bude mít ztrátu 50 000 Kč.

Pramen: Cyrrus. Maržové obchodování [online]. [cit. 2009-12-04]. Dostupné z: .

Problém nastane v případě, že cena akcií poklesne. Zde bude záležet na tom, o jak velký pokles se bude jednat. V případě, že cena akcií poklesne o 10%, tj. jejich současná tržní cena bude 2 250 000 Kč, pak obchodník bude mít ztrátu, neboť musí vrátit půjčené prostředky

46

tj. 2 000 000 Kč spolu s úrokem a různými poplatky např. 5 000 Kč, takže mu z původně vložených 500 000 Kč zůstane pouze 245 000 Kč, což je cca 11% tržní ceny akcií. Proto u maržových obchodů je zaveden institut tzv. margin call. Jedná se o situaci, kdy cena akcií na trhu poklesne, na základě toho poklesne i procentuální vyjádření počáteční investice obchodníka. Tato počáteční investice obchodníka již klesne pod určitou výši tzv. udržovací marži, kdy poskytnutý úvěr obchodníkovi již není dostatečně kryt z jeho investovaných prostředků. Proto poskytovatel vyzve obchodníka, aby poskytl další finanční prostředky, buď peníze, nebo akcie, a úvěr byl opět dostatečně zajištěn. V případě, že obchodník výzvě vyhoví a poskytne další prostředky, maržový obchod probíhá dál. Ovšem v případě, že další prostředky obchodník neposkytne, je poskytovatel úvěru oprávněn, pokud cena akcií bude nadále klesat, tj. dostane se pod výši likvidační marže, veškeré akcie prodat. Částka získaná z takto prodaných akcií je použita na zaplacení úvěru, spolu s úroky a případnými poplatky, a zbytek je vrácen obchodníkovi. U maržového obchodu je tedy makléř oprávněn dané aktivum prodat bez vědomí klienta. Toto může způsobit klientovi vysoké ztráty. Pokud cena aktiva na trhu poklesne, makléř se rozhodne prodat dané aktivum. Kvůli poklesu ceny vznikne klientovi ztráta, kterou však již kvůli prodeji aktiva není možné kompenzovat, i kdyby cena daného aktiva na trhu opět vzrostla. Jelikož již klient není vlastníkem tohoto aktiva, nemůže dosáhnout případného zisku vzniklého nárůstem ceny aktiva. Je tedy důležité před uzavřením tohoto typu obchodu dobře zvážit veškeré podmínky a možnosti, které by tato investice mohla přinést. „Je třeba zvážit tyto okolnosti: •

klient může ztratit veškeré investované peníze;

•

klient musí případně složit dodatečné peníze či jiné aktivum, aby pokryl ztráty;

•

klient bude nucen prodat některá nebo všechna aktiva, jestliže se jejich cena prudce sníží;

•

makléř může prodat některá nebo všechna aktiva klienta bez předchozí konzultace, aby byl splacen úvěr.“91 Na maržový obchod existují dva pohledy. Buď se jedná o tzv. repo obchod, nebo o

Sell/Buy a Buy/Sell. „V případě Repo obchodu se jedná o úvěr či půjčky zajištěné převodem cenných papírů, přičemž cenné papíry nemění majitele, pouze je u nich v registru CP vyznačeno, že jsou předmětem REPO operace.“92 Zde je tedy vlastníkem takto nakoupených 91

Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. str. 41. UniCredit Bank. Repo operace, [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: . 92

47

akcií poskytovatel úvěru a tedy ten, kdo provádí nákup daného aktiva. Tento typ je koncipován obvykle jako jedna transakce. „Operace Sell/Buy a Buy/Sell představuje nákup/prodej a zpětný prodej/nákup cenných papírů. Oba obchody jsou sjednány s jednou protistranou v jeden okamžik s různými dny vypořádání. Slouží k uložení nebo vypůjčení peněžních prostředků.“93 V tomto případě je vlastníkem takto nakoupeného aktiva osoba, které byl daný úvěr poskytnut. Ovšem v obou případech má nárok na výplatu dividend příjemce úvěru. Poskytovatel úvěru je tedy povinen získaná dividenda převést na účet této osoby. Tento typ je obvykle složen ze dvou samostatných transakcí. „V případě buy/sellbacks operací se většinou neuzavírá žádná rámcová smlouva, přičemž smluvní strany si vzájemně potvrdí uzavření transakcí zasláním prostých konfirmací. Vyšší transakční náklady spojené s uzavřením rámcové repo smlouvy jsou kompenzovány vyšší mírou právního komfortu, zejména v případech porušení smluvních závazků nebo insolvence (tzv. Event of Default). Uzavření smlouvy obsahující ustanovení o udržování finančního zajištění (tzv. margining) a závěrečném vyrovnání zisků a ztrát (tzv. close-out netting) snižuje riziko protistrany.“94 „Maržové obchody se využívají především ke krátkodobým spekulacím na pohyb kurzu akcie, v řádu dnů až týdnů.“95 Mohou být uzavírány i na dobu jednoho měsíce. Po uplynutí této doby však ve většině případů dochází k jejich obnovení. Nedochází tedy k vypořádání daného obchodu, ale je v podstatě jakoby uzavřen nový obchod se stejnými podmínkami. Maržový obchod se v podstatě skládá ze čtyř operací, kdy vždy dvě operace probíhají současně. Poskytovatel úvěru nakoupí aktivum, které od něj odkoupí ten, komu je úvěr poskytnut. Tyto operace se provádí současně ve stejný okamžik. A po uplynutí určité doby ten, komu je úvěr poskytnut, prodá aktivum poskytovateli úvěru a ten jej prodá na trhu.

5.3

Margin trading u Raiffeisen bank

Jako příklad maržového obchodu jsem si pro svou práci zvolila uzavření dohody o margin trading u Raiffeisen bank. Chce-li klient uzavřít maržový obchod u této společnosti, musí splnit určité podmínky. Především se jedná o uzavření příslušné smlouvy, kterou lze uzavřít na jakékoli pobočce společnosti, a složení peněžní prostředky na běžný investiční účet. V tomto případě se v podstatě jedná o uzavření komisionářské smlouvy dle příslušných 93

UniCredit Bank. Repo operace, [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: . 94 Kuboň, D. Právní aspekty repo a buy/sell operací, 2009 [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: . 95 Cyrrus. Maržové obchodování [online]. [cit. 2009-12-04]. Dostupné z: .

48

ustanovení ObchZ a CenP v platném znění. Tato smlouva96 definuje důležité pojmy spojené s tímto druhem obchodu pro vlastní účel. Ve smlouvě jsou také dohodnuty práva a povinnosti obou smluvních stran s tím, že tato dohoda má přednost před úpravou komisionářské smlouvy podle ObchZ. 5.3.1

Práva a povinnosti stran

V Dohodě o Margin Trading je uvedeno, že se tato smlouva řídí ustanovením o komisionářské smlouvě v ObchZ a CenP. Práva a povinnosti obou smluvních stran jsou stanovena přímo v Dohodě o Margin Trading a tato úprava má přednost před zákonem, jelikož se jedná o projev vůle stran. Jak ObchZ, tak CenP obsahují dispozitivní ustanovení, od nichž se strany při uzavírání smlouvy mohou odchýlit. Proto má projev vůle stran stanovený ve smlouvě přednost před zákonnou úpravou. Tato smlouva podle § 28 odst. 2 CenP musí mít písemnou formu. Banka nakupuje cenné papíry pro klienta na jeho účet na základě pokynu klienta. Jelikož se strany ve smlouvě nedohodly jinak, platí ustanovení § 29 CenP o tom, že pokyn klienta bance k nákupu či prodeji cenného papíru musí mít písemnou podobu. Na základě § 31 CenP je banka povinna prodat cenný papír za vyšší cenu nebo jej koupit za nižší cenu, než je uvedeno v pokynu klienta, a to i bez souhlasu klienta. Banka je povinna jednat v nejlepším zájmu klienta, a proto může i bez jeho souhlasu uskutečnit výnosnější obchod. Raiffeisenbank a. s. (dále jen banka) se v případě dohody zavazuje, že poskytne klientovi úvěr, jehož maximální výši může v průběhu sjednaného kontraktu měnit. Zde tedy nebude docházet ke změně smlouvy, jelikož se na tom strany předem dohodly a projevily tak svoji vůli. Banka je oprávněna odmítnout nakoupit cenné papíry, které nejsou součástí seznamu cenných papírů, jež je přílohou dané smlouvy. Cenné papíry, jež nejsou součástí seznamu, lze nakoupit pouze v případě, že by se strany dohodly na navýšení počáteční, udržovací i likvidační marže. Banka může kdykoli a jednostranně zesplatnit úvěr, což znamená, že klient je povinen splatit úvěr. V případě, že klient nesplatí úvěr, je banka oprávněna prodat jakékoli cenné papíry na majetkovém účtu klienta k započtení své pohledávky. Banka též může kdykoli a jednostranně změnit seznam cenných papírů, se kterými je možné obchodovat v rámci margin trading. Klient se uzavřením této smlouvy zavazuje, že nebude převádět bez souhlasu banky cenné papíry nakoupené pomocí margin trading ani pohledávky z nich na jiné osoby ani je jiným způsobem zatěžovat právy třetích osob. Klient je také povinen neprodleně informovat 96

Dohoda o Margin Trading obsažená v příloze A.

49

banku o tom, že proti němu bylo zahájeno řízení o prohlášení úpadku, jiné insolvenční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí, jakmile se o něm dozví. Strany smlouvy se dohodly, že v případě vzniku sporu se jej pokusí vyřešit smírnou cestou. Pokud tento způsob nebude možný, bude se spor rozhodovat v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze. 5.3.2

Vedlejší smlouvy

K této dohodě, kterou uzavírá klient s bankou jako smlouvu hlavní, je třeba ještě připojit prohlášení klienta97. V tomto prohlášení klient uvede, jaké vykazuje příjmy a z jaké činnosti, jaký majetek vlastní a jaké má v současné době závazky. Toto prohlášení vypovídá o tom, zda se jedná o klienta, který bude schopen dostát svým závazkům a splatit úvěr poskytnutý bankou. Informace o klientově bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti jsou také nutné pro stanovení výše úvěru, který banka klientovi poskytne. V případě, že klient s bankou uzavřou dohodu, jejímž předmětem je úvěr vyšší než pět milionů Kč, je nutné uzavřít ještě smlouvu o zřízení zástavního práva k cenným papírům98. Touto smlouvou klient zřizuje zástavní právo k, ve smlouvě specifikovaným, cenným papírům za účelem zajištění všech pohledávek z dohody o margin trading nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Tato smlouva je tedy fakultativní a k jejímu uzavření dochází pouze v případě, že je klientovi poskytnut úvěr vyšší než pět milionů Kč. K této dohodě je dále třeba připojit smlouvu o zřízení běžného investičního účtu99. Tento účet je zřízen pro klienta u banky, aby z něj banka mohla čerpat finanční prostředky pro realizaci jednotlivých maržových obchodů. Finanční prostředky na tomto účtu také slouží k vypořádání všech závazků klienta vůči bance v budoucnosti. Při zřízení tohoto účtu je klient povinen na něj uložit finanční prostředky ve výši počáteční marže. Jak již bylo řečeno výše, po celou dobu existence maržového obchodu musí klient mít na tomto účtu finanční prostředky minimálně ve výši udržovací marže, aby mohly být realizovány jednotlivé obchody. Poslední podmínkou, kterou je nutné splnit, je uzavření smlouvy o obstarávání obchodů s investičními nástroji, obstarávání vypořádání obchodů s investičními nástroji a

97

Prohlášení k Dohodě o Margin Trading obsažené v příloze B. Smlouva o zřízení zástavního práva k cenným papírům obsažená v příloze č. 4. 99 Smlouva o zřízení a vedení běžného investičního účtu obsažená v příloze C. 98

50

správě cenných papírů. V této smlouvě100 se banka zavazuje obstarat vlastním jménem a na účet klienta koupi nebo prodej cenného papíru na základě pokynů klienta a klient jí za to zaplatí úplatu.

100

Smlouva o obstarávání obchodů s investičními nástroji, obstarávání vypořádání obchodů s investičními nástroji a správě cenných papírů obsažená v příloze D.

51

Závěr Ve své práci jsem se věnovala finančním derivátům. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky finančních derivátů není v rámci předepsaného rozsahu této práce možné zachytit všechny podrobnosti. Proto jsem se ve své práci zaměřila na právní hledisko těchto finančních nástrojů. Nejprve jsem se pokusila vysvětlit, co finanční deriváty vlastně představují a jaké jsou jejich druhy. Jedná se o finanční instrumenty, jejichž hodnota závisí na podkladovém aktivu, kterým může být akcie, komodita, měna, úvěr, akciový index, ale také počasí, výsledky sportovních utkání, rychlost větru atd. Tyto finanční nástroje slouží k řízení určitého typu rizika. Jelikož neustále vzniká mnoho dalších kombinací jednotlivých druhů derivátů, věnovala jsem se pouze základním druhům finančních derivátů tzv. první generace. Tuto tzv. první generaci tvoří forward, futures, swap a opce. Deriváty jsou typem finančního nástroje, který se ve světě využívá především díky svému pákovému efektu. Tento efekt napomáhá tomu, že lze i s poměrně malým kapitálem dosáhnout vysokého zisku. V současnosti se v České republice s deriváty obchoduje jak na mimoburzovním, tak burzovním trhu, neboť v roce 2006 se s finančními deriváty začalo obchodovat na Burze cenných papírů v Praze. Následně jsem se věnovala právní úpravě finančních derivátů v České republice, a to jak současné, tak i minulé. Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje obecná definice pojmu finanční derivát, pokusila jsem se ji vytvořit. Finanční deriváty lze podle mého obecně vykládat jako penězi ocenitelná práva a závazky, jejichž hodnota se vztahuje nebo je odvozena z podkladového aktiva, nebo se tyto kontrakty vztahují ke smlouvám či jsou odvozeny ze smluv o nich. Jejich hodnota se mění v závislosti na změně daného podkladového aktiva. Tyto kontrakty jsou sjednávány na určitou dobu, takže k jejich vypořádání dojde v budoucnosti, a přitom obvykle nevyžadují žádnou nebo nízkou počáteční investici. Finanční deriváty jsou upraveny na úrovni právní, účetní a daňové. Všechny tři oblasti spolu souvisí a při sjednávání derivátových obchodů je nutné zohlednit i tyto tři oblasti právní úpravy. V současné době neexistuje jednoznačné vymezení právní povahy derivátů. Deriváty jsou právně vymahatelné pouze v případech, kdy jsou sjednány v rámci podnikání subjektů. V opačném případě jsou jako sázky a hry podle občanského zákoníku právně nevymahatelné. Nakonec jsem se zaměřila na margin trading, na kterém jsem se pokusila demonstrovat, jak probíhá uzavření finančních derivátů. Maržové obchody představují

52

obchody, kdy klient získává úvěr od makléře na zakoupení aktiva, kterým mohou být cenné papíry, komodity, cizí měna atd. Klient sám uhradí pouze část ceny daného aktiva. Na maržový obchod existují dva pohledy. Buď se jedná o tzv. repo obchod, nebo o Sell/Buy a Buy/Sell. V případě Repo obchodu se jedná o úvěr či půjčky zajištěné převodem cenných papírů, přičemž cenné papíry nemění majitele, pouze je u nich v registru CP vyznačeno, že jsou předmětem REPO operace. Zde je tedy vlastníkem takto nakoupených akcií poskytovatel úvěru a tedy ten, kdo provádí nákup daného aktiva. Tento typ je koncipován obvykle jako jedna transakce. Operace Sell/Buy a Buy/Sell představuje nákup/prodej a zpětný prodej/nákup cenných papírů. Oba obchody jsou sjednány s jednou protistranou v jeden okamžik s různými dny vypořádání. Slouží k uložení nebo vypůjčení peněžních prostředků. V tomto případě je vlastníkem takto nakoupeného aktiva osoba, které byl daný úvěr poskytnut. V úvodu své práce jsem si položila několik otázek, na které bych na tomto místě ráda odpověděla. Právní úprava finančních derivátů v České republice je kogentní nebo naopak dispozitivní tj. poskytuje smluvním stranám dostatečnou volnost, aby si mohly kontrakty upravit podle vlastních představ? Současná právní úprava finančních derivátů spíše poskytuje stranám možnost dohodnout si kontrakty pro konkrétní případ podle vlastních potřeb. Právní úprava stanoví podmínky, za kterých lze daný kontrakt uzavřít, případně co je potřeba splnit, aby obchodník mohl finanční derivát využít. Smluvním stranám je ponechána volnost v určení výše úplaty, data expirace jednotlivých derivátů atd. Samozřejmě záleží také na tom, zda se s finančními deriváty obchoduje na burzovních či mimoburzovních trzích. Burzy si většinou stanoví vlastní pravidlo pro provádění obchodů, zatímco u mimoburzovních obchodů je smluvním stranám ponechána větší smluvní volnost. Má legislativa v České republice nějaké nedostatky, případně jaké a jak by se daly změnit? Jako hlavní nedostatek právní úpravy finančních derivátů v České republice vidím neexistenci jejich obecné definice. Různé právní úpravy sice definují deriváty pro účely daného právního předpisu, ale kvůli tomu může dojít k rozporným interpretacím. Řešením by měla být jedna následujících tří situací. Za prvé je možné finanční derivát podřadit pod více právních norem a v tomto případě je nutné zjišťovat, která právní úprava má přednost. Za druhé je možné daný finanční derivát podřadit pouze pod jednu normu, což je dle mého názoru ideální řešení. A za třetí pro daný finanční derivát žádná právní úprava neexistuje a záleží pouze na dohodě stran. V dřívějších právních úpravách byly definice rozporuplné, dnes definice zcela chybí. Z tohoto důvodu jsem se pokusila vytvořit vlastní obecnou definici pojmu finanční derivát. 53

V jaké míře jsou u nás finanční deriváty používány, jaká skupina lidí je nejčastěji používá a proč? V posledních letech se finanční deriváty v České republice využívají stále častěji. Do roku 2006 se s nimi obchodovalo pouze na mimoburzovním trhu. Ovšem v roce 2006 byly finanční deriváty rozšířeny i na burzovní trh, protože se s nimi začíná obchodovat na Burze cenných papírů v Praze. Díky otevření burzovního trhu těmto nástrojům doznaly finanční deriváty větší obliby. Výhodou finančních derivátů je jejich nízká či žádná počáteční investice, což umožňuje obchodování s nimi i menším společnostem či jednotlivcům. Neplatí to ovšem pro všechny druhy nebo všechny účely, za kterými jsou deriváty sjednávány. Například zajištění má dle bankéřů smysl od jednoho milionu dolarů. K čemu se finanční deriváty používají, jaká je jejich funkce? Finanční deriváty se využívají k mnoha účelům. K základním patří zajištění, spekulace a arbitráž. V České republice, a troufám si říct, že i ve světě, se finanční deriváty nejčastěji používají ke spekulaci. Většina českých obchodníků nachází zálibu v hazardních hrách a náhodě, což právě spekulace do určité míry představuje. K uzavírání kontraktů za účelem arbitráže dochází velmi zřídka, jelikož se jedná o problematickou oblast. I zajištění není u obchodníků příliš časté. Náklady na zajištění jsou totiž poměrně vysoké, a proto se nevyplatí u společností s nízkým kapitálem. Jelikož v posledních letech neustále roste obliba v používání finančních derivátů, je jisté, že současné finanční nástroje se budou neustále vyvíjet. Pravděpodobně budou vznikat další kombinace jednotlivých typů derivátů nebo dokonce vznikat nové typy. A spolu s nimi se jistě bude vyvíjet i jejich právní úprava, která je v současnosti nedokonalá, a bude muset reagovat na vývoj těchto nástrojů. Je otázkou, zda se dočkáme nějaké nečekaného zvratu a vývoje k lepšímu či nikoli.

54

Resume The dissertation discusses the financial derivatives. Financial derivatives are one of the youngest capital market instruments, or their world's greatest development took place in the late 70s and 80 the 20th century. Use options and futures have been banned in Europe several times. It was forbidden even in 1867 in the U.S. in Illinois, even though this law was soon repealed. A derivative is a financial instrument that derives or gets it value from some real good or stock. It is in its most basic form simply a contract between two parties to exchange value based on the action of a real good or service. Financial derivatives are among the futures business. Asset of the derivatives can be stocks, commodities, currency, credit, stock index, but also the weather, the results of sports matches, wind speed, etc. These are financial instruments that are used to control any type of risk. Financial derivatives can be divided according to various criteria. They can be distinguished by type of underlying interest rate, currency, credit, equity and commodities, according to the type of derivative contract of conditional and unconditional, and the type of market in which they are traded on the stock exchange and OTC market. The general type of financial derivatives are forward, futures, swap and options. Forward or futures contract involves an obligation to buy or sell assets at certain date in future and for a certain price. But futures are traded on the stock market while forwards are traded on the over the counter market. The big advantage of forward contract is an individual approach. Swap is a contract in which the two parties to the contract have exchanged either assets or money. There are two types of options: call and put. A call option gives the holder the right, but not the obligation, to buy an asset for a certain price on a certain date in future. A put option gives the holder the right to sell an asset for a certain price on a certain date in future. The functions of these tools is varied. It is mainly hedging, as well as trading and arbitrage. Thanks speculation increases and promotes market liquidity. Hedgers are in the position where they face risk associated with the price of an asset. They use derivatives to reduce or eliminate this risk. Speculators wish to bet on future movements in the price of an assset. They use derivatives to get extra leverage. Arbitrageurs are in business to take advantage of a discrepancy between prices in two different markets. Currently in the Czech Republic there is no single legislation that would regulate of Financial Derivatives, but it is fragmented into several laws. Financial derivatives are

55

regulated at the level of legal, accounting and tax. In many countries there is uncertainty about whether the financial derivatives enjoins on gambling and you need it in some way deal. In the Czech Republic it is necessary to distinguish between contracts that are derivatives, and contracts that are derivatives of the character. On the derivative contracts having the character of the provisions of § 845 Civil Code. Derivatives on the impact of legislation on securities and exchange law. These rules govern how derivatives traded on a stock exchange and the OTC markets, where at least one side of the body authorized for trading. Margin trading are transactions in which the client receives a loan from a broker to buy assets, which may be securities, commodities, foreign currency etc. Client disburse only part of the asset. The advantage of this type of trade is that the client receives, through a third party, an asset that he is unable to finance or he is not willing to so many funds to provide for this trade. The disadvantage is a potential big loss in the event of bad decisions. Margin trading is usually used by hedge funds. It is clear that the current financial instruments are constantly evolve. And with them will certainly develop their legislation, which is currently imperfect.

56

Seznam použité literatury Monografie


Blaha, Z. S., Jindřichovská, I. Opce, swapy, futures deriváty finančního trhu. 2. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 1997. 206 s.




Delattre, E. Nové finanční nástroje. Praha: HZ Editio spol. s r.o., 2000. 111 s.




Drtina, T. Základy finančních derivátů. 3.10.2006, FISCALIS s.r.o., Přednáška.




Dvořák, P. Finanční deriváty, přepracované 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998, 202 s.




Dvořák, P. Přednášky z finančních derivátů, Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000, 123 s.




Hull, J. C. Options, Futures, and Other Derivatives, 5. edice, New Jersey: Prentice Hall, 2002, 744 s., ISBN 0-13-009056-5




Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty, Praha: GRADA Publishing a. s., 2002. 624 s.




Jílek, J. Finanční a komoditní deriváty v praxi, Praha: GRADA Publishing, 2005, 632 s.




Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005, 762 s.




Rejnuš, O. Finanční trhy, Ostrava: Key Publishing s r.o., 2008, 456 s.




Sojka, Z. Finanční deriváty, úvod do problematiky, Brno, 2000. 133 s.




Záškodný, P., Pavlát, V., Budík, J. Finanční deriváty a jejich oceňování. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. v edici EUPRESS, 2007, 162 s., ISBN: 978-80-86754-73-4

Diplomové práce


Bednár, T. Vývoj a perspektivy obchodování s deriváty ve vybrané zemi. 2008. 69 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí

práce

Ing.

Boris

Šturc,

CSc.

Dostupné

z www:



57




Klimešová, J. Historie obchodování s deriváty finančního trhu. 2009. 78 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí

práce

Ing.

Boris

Šturc,

CSc.

Dostupné

z www:




Lorenčíková, E. Deriváty na finančních trzích, jejich vývoj a další uplatnění v ČR [online]. 2006 [cit. 2009-10-12]. 56 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Jan Krajíček. Dostupné z www: .




Pavlík, M. Finanční deriváty a praní peněz [online], [cit. 2009-11-28]. 33 s. Dostupné z www: <www.mpavlik.com/dokumenty/derivaty.doc>.




Schindler, M. Finanční deriváty. 2003. 81 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

Právní předpisy


Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.




Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.




Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.




Zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.




Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.




Zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje


Atlantik. Warranty [online]. [cit. 2009-12-05]. Dostupné z: .




Bible kralická. Kniha Genesis. Kapitola 29 [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: <www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Gn29.php>.




Cyrrus. Maržové obchodování [online]. [cit. 2009-12-04]. Dostupné z: . 58




Deriváty Patria online, a.s. Warranty [online]. [cit. 2009-09-28]. Dostupné z: .




Finanční derivát. Wikipedia [online]. Last modified 1 January 2009 [cit. 2009-10-12]. Dostupné z: .




Finančník. Futures kontrakty podrobněji [online]. Publikováno 8. 12. 2004 [cit. 2009-10-12]. Dostupné z: .




Investopedia. What are warrants [online]. [cit. 2009-12-05]. Dostupné z: .




Kuboň, D. Právní aspekty repo a buy/sell operací, 2009 [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: .




Měšec. Linux [online]. [cit. 2009-08-29]. Dostupný z: . ISSN 1213-4414




Margin obchody. Finance.cz [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupný z: . ISSN 1213-4325.




Marže, Plus 500 [online]. [cit. 2009-11-19]. Dostupný z: .




Stupovský, M. Peníze.cz. Začalo to obilím a zatím skončilo počasím [online]. Publikováno 30.8.2007 [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: http://www.penize.cz/19026-zacalo-to-obilim-a-zatim-skoncilo-pocasim>. ISSN 1213-2217.




UniCredit Bank. Repo operace, [online]. [cit. 2009-09-27]. Dostupné z: .

59

Seznam zkratek Banka

Raiffeisen bank a.s.

BankZ

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

CenP

zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů

ČNB

Česká národní banka

DevZ

zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon

FRA

Forward rate agreements

FND

first notice day

KomCP

zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, ve znění pozdějších předpisů

LTD

Last trading day

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OTC-trh

mimoburzovní trh (Over the Counter Market)

PKT

zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů

TrZ

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

60

Přílohy Příloha A

Dohoda o Margin Trading uzavřená podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění, mezi

Raiffeisenbank a. s. sídlo: Praha 4, Olbrachtova 2006/9, PSČ 140 21 IČ: 49240901 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B., vložka 2051 zastoupená: [______________________________________] a [______________________________________] (dále jen "Banka") a [______________________________________] trvale bytem: [______________________________________] rodné číslo/NID: [______________________________________] druh a číslo průkazu totožnosti: [______________________________________] (dále jen "Klient") (Banka a Klient dále také jen "Strana Dohody" nebo společně "Strany Dohody").

níže uvedeného dne, měsíce a roku (dále jen „Dohoda“).

I. Předmět Dohody 1.1 1.2

Strany Dohody uzavřely mezi sebou Komisionářskou smlouvu (jak je tento pojem definován níže). Předmětem Dohody je úprava smluvních vztahů mezi Stranami Dohody při obchodování s cennými papíry ve smyslu Komisionářské smlouvy způsobem níže definovaným jako Margin Trading.

II. Definice pojmů 2.1

2.2 2.3 2.4 2.5

2.6

2.7 2.8

2.9 2.10

2.11

2.12

2.13

2.14

Pro účely této Dohody a smluvních vztahů z ní vyplývajících budou mít pojmy definované v následujících odstavcích tohoto článku význam níže uvedený, nebude-li mezi Stranami Dohody dohodnuto nebo dále stanoveno jinak, případně nebude-li jiný výklad vyplývat z kontextu. Pojmy uvedené v jednotném čísle budou mít tentýž význam i v případě, že budou použity v čísle množném. Nadpisy jednotlivých článků mají pouze informativní charakter a nejsou určující pro vlastní obsah Dohody. Pojmy v této Dohodě užité avšak v ní nedefinované mají význam uvedený v Komisionářské smlouvě. Běžný investiční účet“ má význam uvedený v Komisionářské smlouvě. „CZK“ znamená zákonnou měnu České republiky. „Dohoda“ znamená tuto dohodu o Margin Trading včetně všech jejich příloh a dodatků. „Equity“ znamená aktuální součet Hotovosti a Tržní hodnoty portfolia, přičemž hodnota Equity nesmí v žádném okamžiku existence Úvěru klesnout pod minimální výši Equity uvedenou v Příloze č. 1 Dohody. „Hotovost“ znamená aktuální zůstatek peněžních prostředků v určité měně vedených na příslušném Běžném investičním účtu Klienta pro tuto měnu. Pro účely výpočtů příslušných hodnot Equity a jednotlivých marginů podle této Dohody se do těchto hodnot započítá celkový součet aktuálních zůstatků Hotovosti na všech Běžných investičních účtech (viz odst. 2.2) Klienta. „Komisionářská smlouva“ znamená bude doplněn přesný název smlouvy, kterou Strany Dohody uzavřely dne dd.mm.rrrr. „Likvidační margin“ znamená procentuální hodnotu vyjadřující minimální přípustnou výši podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia Klienta. Konkrétní hodnota Likvidačního marginu pro jednotlivé skupiny cenných papírů je uvedena v Příloze č. 1 této Dohody. Při překročení Likvidačního marginu dojde k likvidaci portfolia Klienta v souladu s čl. VII této Dohody. „Majetkový účet“ znamená majetkový účet cenných papírů, na kterém Banka eviduje cenné papíry Klienta. „Margin Call“ znamená výzvu Banky Klientovi učiněnou některým ze způsobů komunikace uvedených v Komisionářské smlouvě; na základě této výzvy je Klient povinen dodat na Běžný investiční účet dodatečnou Hotovost. „Margin Trading“ znamená nákup cenných papírů uvedených na Seznamu provedený Bankou vlastním jménem na účet Klienta na základě pokynu Klienta, přičemž na určenou část kupní ceny takových cenných papírů je Klientovi Bankou poskytnut Úvěr, za což Klient Bance zaplatí úplatu v podobě úroků z Úvěru. „Počáteční margin“ znamená procentuální hodnotu vyjadřující minimální přípustnou výši podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia včetně tržní ceny cenných papírů (po započtení všech příslušných poplatků), které Klient hodlá koupit při využití Margin Trading. Konkrétní hodnota Počátečního marginu pro jednotlivé skupiny cenných papírů je uvedena v Příloze č. 1 této Dohody. „Seznam“ znamená seznam cenných papírů rozdělených do jednotlivých skupin, při jejichž nákupu je Klient oprávněn využívat Margin Trading. Seznam tvoří Přílohu č. 2 Dohody. Banka se může s Klientem dohodnout, že Margin Trading lze využít i ohledně určitých cenných papírů na Seznamu neuvedených. „Tržní hodnota portfolia“ znamená částku, za kterou by Banka mohla v daný okamžik v dobré víře a obchodně přiměřeným způsobem prodat všechny cenné papíry, které jsou evidovány na Majetkovém účtu a k jejichž nákupu bylo na základě dohody mezi Klientem a Bankou využito Margin Trading.

2.15

2.16

„Udržovací margin“ znamená procentuální hodnotu vyjadřující minimální přípustnou výši podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia. Konkrétní výše Udržovacího marginu pro jednotlivé skupiny cenných papírů je uvedena v Příloze č. 1 této Dohody. Při překročení Udržovacího marginu doručí Banka Klientovi Margin Call a Klient dodá dodatečnou Hotovost v souladu s čl. VI této Dohody. „Úvěr“ znamená úvěr poskytnutý při Margin Trading podle této Dohody Bankou Klientovi k nákupu cenných papírů formou povoleného čerpání zůstatku Hotovosti na Běžném investičním účtu Klienta do debetu až do výše odpovídající příslušným hodnotám uvedeným zejména v čl. V této Dohody. Částka poskytnutého Úvěru je rovná aktuálnímu debetnímu zůstatku Hotovosti na Běžném investičním účtu Klienta. Úvěr lze čerpat kdykoliv po dobu účinnosti této Dohody. Pro odstranění pochybností Strany Dohody shodně rozumí, že Úvěr nelze použít pro jiné účely než pro nákup cenných papírů podle Komisionářské smlouvy a této Dohody. Úvěr je zajištěn všemi cennými papíry evidovanými na Majetkovém účtu.

III. Práva a povinnosti Banky 3.1

3.2

3.3

3.4

3.5

3.6

3.7

V případě, že se tak Strany Dohody dohodnou, poskytne Banka Klientovi Úvěr do výše stanovené Bankou. Nic v této Dohodě nelze vykládat tak, že Banka má povinnost poskytnout Klientovi Úvěr. Banka je oprávněna stanovit a kdykoliv změnit dle své výhradní úvahy maximální výši Úvěru, přičemž však takto Bankou stanovená maximální výše Úvěru nesmí být nižší, než částka Klientem v té době aktuálně čerpaného Úvěru. Banka se zavazuje na požádání Klienta o aktuální maximální výši Úvěru informovat. Banka se zavazuje informovat Klienta o zůstatku Hotovosti a Tržní hodnotě portfolia na jeho Běžném investičním účtu a Majetkovém účtu v intervalech určených smlouvou o zřízení a vedení běžného investičního účtu mezi Bankou a Klientem, nestanoví-li tato Dohoda jinak, a dále vždy, kdy ji Klient o takovou informaci požádá. K informaci podle předchozí věty Banka přiloží i aktuální Seznam, pokud od posledního poskytnutí informace Klientovi došlo k jeho změně. Banka se zavazuje upozornit Klienta na skutečnost, že poměr Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesl k hodnotě Udržovacího marginu, pokud existuje předpoklad, že pokles bude nadále pokračovat pod hodnotu Udržovacího marginu. Banka se zavazuje upozornit Klienta na skutečnost, že poměr Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesl k hodnotě Likvidačního marginu nebo hodnota Equity poklesla k minimální výši Equity, pokud existuje předpoklad, že pokles bude nadále pokračovat pod hodnotu Likvidačního marginu a/nebo minimální výše Equity. Banka je oprávněna při Margin Trading zvážit rizika zamýšlené investice a odmítnout nákup cenných papírů, které nejsou součástí Seznamu, popřípadě takový nákup provést pouze za podmínky, že se Strany Dohody dohodnou o navýšení hodnoty Počátečního marginu, Udržovacího marginu a Likvidačního marginu. Banka je oprávněna kdykoliv jednostranně a bez předchozího upozornění zesplatnit Úvěr. V takovém případě je Klient povinen splatit Úvěr bez zbytečného odkladu (nejpozději však do jednoho pracovního dne) poté, co bude Bankou o zesplatnění Úvěru informován. Za informování o zesplatnění Úvěru podle předchozí věty se považuje též neúspěšný pokus Banky o doručení takové

3.8

3.9

3.10

informace Klientovi při použití kteréhokoliv z kontaktních údajů Klienta uvedených v Komisionářské smlouvě. Banka je oprávněna kdykoliv jednostranně a bez předchozího upozornění měnit Seznam. Změna se netýká cenných papírů nakoupených při využití Margin Trading před provedením změny Seznamu. Po vzniku centrálního depozitáře ve smyslu zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění, budou cenné papíry koupené Klientem za použití Margin Trading evidovány na účtu zákazníků, nestanoví-li dohoda mezi Stranami Dohody jinak. V případě, že Klient nesplatí Úvěr v den jeho splatnosti, je Banka oprávněna prodat jakékoliv cenné papíry evidované na Majetkovém účtu a započíst svou pohledávku za Klientem na splacení Úvěru proti pohledávce Klienta za Bankou na vydání výtěžku takového prodeje.

IV. Práva a povinnosti Klienta 4.1 4.2

4.3

4.4

4.5

Klient se zavazuje udržovat hodnotu podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia ve výši minimálně rovné stanovené hodnotě Udržovacího marginu. Klient se zavazuje po dobu existence Úvěru nepřevádět bez souhlasu Banky cenné papíry nabyté při využití Margin Trading ani pohledávky z takových cenných papírů, ani takové cenné papíry nezatěžovat právy třetích osob. Klient se zavazuje, že po dosažení částky maximální výše Úvěru stanovené Bankou nebude bez souhlasu Banky nakupovat další cenné papíry ani převádět peněžní prostředky z jakéhokoliv svého Běžného investičního účtu. Klient je povinen splatit Úvěr v souladu s ustanoveními této Dohody, vždy však nejpozději v den, kdy nabývá účinnosti výpověď podle čl. IX, odst. 9.2 Dohody. Klient je oprávněn kdykoliv v době účinnosti této Dohody splatit jakoukoliv část Úvěru či celý Úvěr. Pro odstranění pochyb se uvádí, že splacením Úvěru či jeho části podle předchozí věty tato Dohoda nezaniká a Klient je oprávněn po dobu účinnosti této Dohody kdykoliv Úvěr znovu čerpat až do povolené výše. Splátka Úvěru nebo jeho části proběhne tak, že na Běžný investiční účet bude Klientem nebo oprávněnou třetí osobou jednající na Klientův účet poukázána příslušná částka splátky. Klient podáním každého Pokynu bance, při kterém bude využito Margin Trading prohlašuje, že: a) jedná svým jménem a na svůj účet; b) si je vědom, že Banka je v souladu s touto Dohodou oprávněna prodat jakékoliv cenné papíry vedené na Majetkovém účtu, pokud kdykoliv po dobu existence Úvěru hodnota podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesne pod hodnotu Likvidačního marginu nebo pokud hodnota Equity poklesne pod minimální výši Equity uvedenou v Příloze č. 1 Dohody; c) si je vědom toho, že úrok z Úvěru může být vyšší než zisk Klienta při využití Margin Trading; d) si není vědom, že by proti němu byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení nebo o výkonu rozhodnutí; e) není v úpadku ani mu úpadek nebo zahájení insolvenčního řízení nehrozí; f) v jeho majetkové situaci nedošlo oproti skutečnosti vyplývající z podkladů, které Bance poskytl, k nepříznivé změně ani taková změna nehrozí;

není proti němu vedeno žádné soudní, správní či rozhodčí řízení kromě takových, o kterých Banku písemně informoval, ani mu takové řízení nehrozí; h) žádná část Equity nepochází z výnosů trestné činnosti ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., v platném znění nebo zákona, který jej nahradí. V případě, že ohledně Klienta bylo zahájeno (i) řízení o prohlášení úpadku nebo (ii) jiné insolvenční řízení nebo (iii) řízení o výkonu rozhodnutí, je o tom Klient povinen informovat Banku neprodleně poté, co se o takové skutečnosti dozví.

g)

4.1

V. Nákup cenných papírů při využití Margin Trading 5.1

5.2

V případě, že Klient hodlá využít při nákupu cenných papírů Margin Trading, je povinen dbát na to, aby v den účinnosti příslušného Pokynu k nákupu cenných papírů hodnota podílu Equity a Tržní ceny portfolia (přičemž do Tržní ceny portfolia bude pro účely určení této hodnoty započtena i tržní hodnota cenných papírů, které Klient zamýšlí nakoupit, určená obdobně jako Tržní hodnota portfolia a všechny příslušné náklady a poplatky s takovým nákupem spojené) byla vždy alespoň rovná hodnotě Počátečního marginu. V případě, že podmínka uvedená v odstavci 5.1 tohoto článku Dohody nebude splněna, je Banka takový Pokyn k nákupu cenných papíru oprávněna neprovést. V případě neprovedení Pokynu podle předchozí věty tohoto odstavce Dohody bude o této skutečnosti informovat Klienta. V informaci podle předchozí věty uvede také maximální přípustné množství a kupní cenu příslušných cenných papírů, které by Banka mohla pro Klienta v daný okamžik při využití Margin Trading nakoupit.

VI. Pokles hodnoty portfolia 6.1

6.2 6.3

6.4

V případě, že hodnota podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesne kdykoliv po dobu existence Úvěru pod hodnotu Udržovacího marginu, provede Banka vůči Klientovi Margin Call. V Margin Call uvede minimální částku Hotovosti, kterou je Klient povinen zaplatit na svůj Běžný investiční účet tak, aby po zaplacení takové částky hodnota podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia byla opět alespoň rovna Udržovacímu marginu. Klient je povinen do dvou pracovních dnů od doručení Margin Call zaplatit na svůj Běžný investiční účet minimálně částku Hotovosti uvedenou v Margin Call. V případě, že Klient nesplní svůj závazek podle odst. 6.2 tohoto článku Dohody ve lhůtě tam uvedené, není oprávněn až do doby splnění tohoto svého závazku podávat Bance žádné Pokyny k nákupu cenných papírů ani Pokyny k výběru Hotovosti z Běžného investičního účtu nebo Pokyny k převodu Hotovosti z Běžného investičního účtu na jiný účet. Banka je oprávněna odmítnout Pokyn Klienta k výběru Hotovosti či k převodu Hotovosti z Běžného investičního účtu Klienta, pokud by splněním takového Pokynu hodnota podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesla pod hodnotu Udržovacího marginu.

VII. Likvidace portfolia 7.1

7.2

7.3

7.4

7.5

7.6

V případě, že kdykoliv po dobu existence Úvěru hodnota podílu Equity a Tržní hodnoty portfolia poklesne pod hodnotu Likvidačního marginu a/nebo hodnota Equity poklesne pod minimální výši Equity uvedenou v Příloze č. 1 Dohody, je Banka oprávněna i bez souhlasu Klienta předčasně zesplatnit Úvěr a prodat jakékoliv cenné papíry evidované na Majetkovém účtu. O předčasném zesplatnění Úvěru a prodeji cenných papírů podle první věty tohoto odstavce Dohody je Banka Klienta povinna bez zbytečného odkladu informovat. Při prodeji podle odst. 7.1 tohoto článku Dohody je Banka povinna postupovat v dobré víře a obchodně přiměřeným způsobem a zachovávat odbornou péči obchodníka s cennými papíry, přičemž Banka je povinna prodat přednostně cenné papíry, které byly na Klientův účet zakoupeny při využití Margin Trading. Banka je dále povinna prodat pouze tolik kusů cenných papírů Klienta, kolik je nezbytné, po provedení započtení podle odst. 7.3 tohoto článku Dohody, k úplnému splacení Úvěru případně jiných splatných pohledávek Banky za Klientem. Pohledávku Klienta za Bankou na vydání výtěžku prodeje podle odst. 7.1 tohoto článku Dohody započte Banka proti své pohledávce za Klientem z Úvěru a případně dále proti jiným svým splatným pohledávkám za Klientem. Pokud po započtení podle odst. 7.3 tohoto článku Dohody zbývá jakákoliv částka z výtěžku prodeje podle odst. 7.1 tohoto článku Dohody, Banka ihned po tomto započtení převede tuto částku na Běžný investiční účet Klienta. Pokud po prodeji cenných papírů a započtení podle odstavců 7.1 resp. 7.3 tohoto článku Dohody nebude Úvěr zcela splacen, oznámí Banka tuto skutečnost Klientovi. Klient je povinen splatit Úvěr do dvou pracovních dnů od doručení oznámení podle předchozí věty. V případě, že kdykoliv po dobu existence Úvěru částka Úvěru z jakéhokoliv důvodu překročí maximální výši Úvěru stanovenou Bankou, je Banka oprávněna prodat jakékoliv cenných papíry evidované na Majetkovém účtu a výtěžek prodeje použít ke splacení (části) Úvěru. Banka je povinna postupovat v dobré víře a obchodně přiměřeným způsobem a zachovávat odbornou péči obchodníka s cennými papíry, přičemž Banka je povinna prodat přednostně cenné papíry, které byly na Klientův účet zakoupeny při využití Margin Trading. Banka je dále povinna prodat pouze tolik kusů cenných papírů Klienta, kolik je nezbytné k tomu, aby částka Úvěru se opět maximálně rovnala maximální výši Úvěru stanovené Bankou. O prodeji cenných papírů podle tohoto odstavce Dohody je Banka povinna Klienta bez zbytečného odkladu informovat.

VIII. Přepočítací kurzy, čerpání a úročení Úvěru 8.1 8.2

Hotovost, Tržní hodnota portfolia i Equity budou pro účely této Dohody vyjádřeny vždy v CZK. V případě, že jakákoliv část Hotovosti bude vedena či zaplacena v jiné měně než v CZK, pak pro účely všech výpočtu podle této Dohody bude taková část Hotovosti přepočítána do CZK za použití příslušného kurzu pro nákup (bid) takové měny za CZK zobrazeného na příslušné stránce v obchodním elektronickém systému Bloomberg. V případě, že v systému Bloomberg nebude žádný takový kurz zobrazen, bude pro účely všech výpočtů podle této Dohody použit kurz za který by Banka mohla v daný okamžik v dobré víře a obchodně přiměřeným způsobem prodat příslušnou měnu za CZK.

8.3

8.4

8.5

8.6

Odstavec 8.2 tohoto článku Dohody platí obdobně i pro výpočet Equity a Tržní hodnoty portfolia u cenných papírů vedených na Majetkovém účtu a denominovaných v jiné měně než CZK. Čerpání Úvěru proběhne provedením pokynu Klienta k nákupu cenných papírů Bankou i přes to, že aktuální kreditní zůstatek Hotovosti na Běžných investičních účtech na provedení takového pokynu nepostačuje a následným zatížením příslušného Běžného investičního účtu Bankou až do povoleného debetního zůstatku o příslušnou částku potřebnou k provedení pokynu Klienta. Úvěr je úročen úrokem uvedeným v Příloze č. 1 této Dohody, přičemž Úvěr je úročen každý kalendářní den, ve kterém existuje jakákoliv nesplacená část Úvěru. Částka úroku se vypočítá z celkové nesplacené části Úvěru v příslušný den. Částka úroků z Úvěru je splatná vždy poslední pracovní den příslušného kalendářního měsíce, ve kterém existoval Úvěr. Nestanoví-li dohoda mezi Bankou a Klientem jinak, bude příslušná částka úroků z Úvěru zaplacena tak, že Banka zatíží v příslušný den o tuto částku Běžný investiční účet Klienta.

IX. Trvání Dohody 9.1 9.2

9.3

Tato Dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma Stranami Dohody. Tuto Dohodu může kterákoliv Strana Dohody písemně vypovědět. Výpověď nabývá účinnosti pátým pracovním dnem po dni, kdy je výpověď Dohody doručena druhé Straně Dohody. Od okamžiku doručení výpovědi podle odst. 9.2 tohoto článku Dohody není Klient oprávněn využívat při obchodování s cennými papíry Margin Trading.

X. Závěrečná ustanovení 10.1

10.2

Strany Dohody se dohodly, že na výzvu Banky je Klient povinen uzavřít s Bankou do 1 (jednoho) pracovního dne ode dne učinění takové výzvy smlouvu o zřízení zástavního práva k cenným papírům, kterou zastaví cenné papíry nakoupené za použití Margin Trading (a/nebo jiné cenné papíry Klienta určené na základě dohody Stran Dohody) ve prospěch Banky k zajištění všech pohledávek Banky z Úvěru. Vzor zástavní smlouvy podle předchozí věty tohoto odstavce Dohody tvoří přílohu č. 4 Dohody. Klient souhlasí s tím, aby Banka získala informace o Klientově bonitě (zahrnující informaci o povaze a rozsahu případného porušení dřívějších závazků), platební morálce a důvěryhodnosti, které Banka bude považovat za nutné, a to z negativní databáze sdružení SOLUS (www.solus.cz), jehož je Banka členem. Klient tímto souhlasí/ nesouhlasí (označte křížkem příslušné pole; v případě neoznačení žádného pole, se má za to, že Klient souhlasí), aby Banka v případě porušení smluvní povinnosti Klientem, jehož následkem je existence jakékoliv peněžní pohledávky Banky za Klientem více jak 30 dní po splatnosti, zpracovával Klientovy osobní údaje, a to v rozsahu: jméno, příjmení, adresa, datum narození, rodné číslo, IČ, informace o rozsahu a povaze případného porušení, zejm. druh porušené povinnosti, datum vzniku a splnění porušené povinnosti a výši dlužné částky (dále jen "osobní údaje"). Osobní údaje budou Bankou zpracovávány za účelem informování o porušení smluvní povinnosti Klientem a za účelem ochrany práv Banky a předávány za výše uvedenými účely k dalšímu zpracování zájmovému sdružení právnických osob SOLUS, IČ: 69346925 (dále jen

10.3 10.4

10.5

10.6

„SOLUS“), jehož je Banka členem a které vede databázi dlužníků, kteří porušili smluvní závazek řádně platit za poskytnutou službu (tj. úvěr, leasing, pojištění, kreditní karty, prodej na splátky, služba elektronických komunikací, dodávka médií apod.), příp. jeho právnímu nástupci. Klient souhlasí, aby SOLUS při zpracování osobních údajů využil služeb zpracovatelů. Klient souhlasí, že takto zpracovávané osobní údaje včetně rodného čísla SOLUS zpřístupní svým členům, a to výlučně za výše uvedenými účely. Tento souhlas je poskytnut od jeho udělení po dobu trvání smluvního vztahu a dále po dobu 3 let ode dne, kdy došlo k vyrovnání posledního závazku vůči Bance. Výše uvedený souhlas může být Klientem kdykoliv odvolán poté, co Klient plně splatí veškeré peněžité závazky vůči Bance. Aktuální seznam členů SOLUS je na stránkách www.solus.cz a je k dispozici v sídle Banky. Klient potvrzuje, že byl poučen o jeho nárocích souvisejících se zpracováním osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Ustanovení této Dohody a právní vztahy z ní vyplývající se řídí a budou vykládány v souladu s právním řádem České republiky. Strany Dohody vyvinou veškeré úsilí k tomu, aby vyřešily spory případně vzniklé z této Dohody smírnou cestou. Jakýkoli spor vzniklý v souvislosti s touto Dohodou (včetně otázek její platnosti) bude s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodován s konečnou platností v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze, v souladu s rozhodčím řádem tohoto soudu platným v době podání žaloby. Rozhodčí senát bude mít tři členy. Každá ze Stran Dohody bude jmenovat jednoho rozhodce a tito rozhodci zvolí předsedajícího rozhodce. Místem konání rozhodčího řízení bude Praha, Česká republika a jazykem rozhodčího řízení bude český jazyk. Strany Dohody se zavazují splnit všechny povinnosti uložené jim v rozhodčím nálezu ve lhůtách v něm uvedených. Tato Dohoda doplňuje Komisionářskou smlouvu. V případě rozporu mezi ustanovením Komisionářské smlouvy a ustanovením Dohody má přednost ustanovení Dohody. Dohoda je vyhotovena ve dvou originálech v jazyce českém. Každá Strana Dohody obdrží po jednom vyhotovení.

V _______________ dne ___________________

za Raiffeisenbank a.s.: ______________________ jméno funkce

V _______________ dne ___________________ _________________________________

__________________________ jméno funkce

Jméno a příjmení: Druh a číslo průkazu totožnosti:

Totožnost Klienta ověřil z předloženého platného průkazů totožnosti za Banku: Dne: ____________ Jméno: ____________ Funkce: ____________ Podpis: ____________ Přílohy:

A1 Minimální výše marginů a Equity a úročení Běžného investičního účtu A2 Seznam cenných papírů pro Margin Trading účinný k datu uzavření Dohody A3 Příklad výpočtů možné výše investic při využití Margin Trading A4 Vzorová smlouva o zřízení zástavního práva k cenným papírům

Příloha A1 MINIMÁLNÍ VÝŠE MARGINŮ A EQUITY A ÚROČENÍ BĚŽNÉHO INVESTIČNÍHO ÚČTU

I. MINIMÁLNÍ VÝŠE MARGINŮ Skupina CP

Minimální Počáteční margin

Minimální Udržovací margin

Minimální Likvidační margin

1.Skupina

bude doplněno %

bude doplněno %

bude doplněno %

2. Skupina

bude doplněno %

bude doplněno %

bude doplněno %

Pozn. V případě, že Klient při využití Margin Trading koupí cenné papíry patřící podle Přílohy č. 2 Dohody do různých skupin, pak se pro všechny výpočty podle Dohody vždy použijí hodnoty minimální výše marginů platné pro příslušnou skupinu s nejvyšším pořadovým číslem.

II. MINIMÁLNÍ VÝŠE EQUITY Minimální výše Equity činí 20.000,- CZK.

III. ÚROČENÍ BĚŽNÉHO INVESTIČNÍHO ÚČTU ZŮSTAZEK NA BĚŽNÉM INVESTIČNÍM ÚČTU

VÝŠE ÚROČENÍ

- při kreditním zůstatku na Běžném investičním účtu - při debetním zůstatku na Běžném investičním účtu

dle Ceníku Banky __ PRIBOR + __%

Příloha A2 SEZNAM CENNÝCH PAPÍRŮ PRO MARGIN TRADING ÚČINNÝ K DATU UZAVŘENÍ DOHODY

Indexy schválené pro Margin Trading

Česká republika PX Index

Německo DAX Index

Rakousko ATX Index

Švýcarsko SPI – Swiss Performance Index

Velká Británie FTSE 100 Index

USA Dow Jones Industrial Average Index NASDAQ 100 Index S&P 500 Index

Jakékoli změny ve výše uvedených seznamech provádí pověřený pracovník Treasury po konzultaci s pověřeným pracovníkem Risk managementu - Market Risk.

Příloha A3 PŘÍKLAD VÝPOČTŮ MOŽNÉ VÝŠE INVESTIC PŘI VYUŽITÍ MARGIN TRADING

Klient vloží základní vklad ve výši 10 000 USD. Výše stanoveného Počátečního marginu je 0.6 (60%). Možná maximální výše jeho investice se vypočítá ze vztahu:

Klient se rozhodne investovat do cenných papírů částku 15000 USD. Poplatky jsou určeny ve výši 0.3% z objemu obchodu.

Protože je výše určeného Počátečního marginu nižší než je podíl zůstatku na Běžném investičním účtu na jeho zamýšlené investici, Banka Klientův Pokyn k nákupu cenných papírů provede. Tržní hodnota portfolia Klienta vzroste na 20 000 USD. Klient chce nakoupit další cenné papíry za 10 000 USD.

Protože je výše určeného Počátečního marginu vyšší než je podíl součtu zůstatku Hotovosti na Běžném investičním účtu Klienta a Tržní hodnoty portfolia se součtem jeho zamýšlené investice včetně poplatků a Tržní hodnoty portfolia, Banka Klientův Pokyn k nákupu cenných papírů neprovede. Banka informuje Klienta o možné maximální výši jeho investic:

Hrubá maximální výše možných investic Klienta je 4925 USD. Klient se rozhodne investovat 4500 USD.

A protože je výše určeného Počátečního marginu nyní již nižší než je podíl součtu zůstatku Hotovosti na Běžném investičním účtu Klienta a Tržní hodnoty portfolia se součtem jeho zamýšlené investice včetně poplatků a Tržní hodnoty portfolia, Banka Klientův Pokyn k nákupu cenných papírů provede. Tržní hodnota portfolia klesne na hodnotu 18000 USD. Výše stanoveného Udržovacího marginu je 0.5 (50%).

Protože podíl Equity a Tržní hodnoty portfolia Klienta je nižší než určená výše Udržovacího marginu, vyzve Banka Klienta k vložení dodatečné Hotovosti na Běžný investiční účet (Margin Call).

Klient musí vložit nejméně 558.5 USD, aby byla splněna podmínka minimálního Udržovacího marginu. Banka sdělí tuto informaci Klientovi. Klient se rozhodne dodat 1000 USD.

Klient tak splnil podmínku Udržovacího marginu. Pokles cen však neustává a Klient nedoloží žádné další prostředky na Běžný investiční účet. Tržní hodnota jeho portfolia klesne na 12200 USD. Výše stanoveného Likvidačního marginu je 0.3 (30%).

Protože podíl Equity a Tržní hodnoty portfolia Klienta je nižší než určená výše Likvidačního marginu, Banka okamžitě zesplatní Úvěr a prodá Klientovi celé jeho portfolio a ihned o tom informuje Klienta. Na Běžném investičním účtu Klienta tak zůstane 3641.5 USD od kterých se odečtou náklady za prodej portfolia a úroky.

Příloha A4

SMLOUVA O ZŘÍZENÍ ZÁSTAVNÍHO PRÁVA K CENNÝM PAPÍRŮM č. [číslo] (dále jen „Smlouva”)

Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, PSČ 140 78, IČ 49240901, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2051, kterou zastupují [jméno, funkce], a [jméno, funkce] (dále jen „Zástavní věřitel“) a pan/í [jméno a příjmení], nar. [datum narození], trvale bytem trvale bytem], (dále jen „Zástavce“) se ve smyslu § 152 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, v platném znění, a § 39 a násl. zákona č. 591/1992 Sb., Zákona o cenných papírech, v platném znění, dohodli takto: 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ

1.1. 1.2. 1.3.

Zástavní věřitel a Zástavce uzavřeli dne [datum] Dohodu o Margin Trading (dále jen „Úvěrová smlouva“). Smluvní strany se dohodly za účelem zajištění závazků Zástavce vůči Zástavnímu věřiteli, které vyplývají z Úvěrové smlouvy, na uzavření této Smlouvy. Pokud není uvedeno v této Smlouvě jinak, mají pojmy použité v této Smlouvě a v ní nevysvětlené stejný význam, jako mají v Úvěrové smlouvě.

2. ZAJIŠTĚNÍ

2.1

Smluvní strany tímto sjednávají zástavní právo k Předmětu zástavy specifikovanému v článku 3.1 této Smlouvy, k zajištění všech níže v tomto článku uvedených pohledávek Zástavního věřitele za Zástavcem: (i) z Úvěrové smlouvy, včetně pohledávek na úhradu jistin a příslušenství k nim, pohledávek na úhradu smluvních pokut, odměn a poplatků vyplývajících z Úvěrové smlouvy, jakož i (ii) z titulu bezdůvodného obohacení (tj. plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu či plněním z právního důvodu, který odpadl) na straně Zástavce v souvislosti s Úvěrovou smlouvou, které vznikly k datu uzavření této Smlouvy a které budou vznikat ode dne uzavření této Smlouvy do [doplnit konkrétní datum], a to do celkové výše zajištěných pohledávek, tj. CZK [doplnit maximální výši Úvěru + cca 10% navíc] (slovy: Korun českých [doplnit maximální výši Úvěru + cca 10% navíc]) (dále jen „Zajištěné pohledávky“).

2.2

Zástavní věřitel zástavní právo k Předmětu zástavy specifikovanému v článku 3.1 této Smlouvy přijímá.

3. PŘEDMĚT ZÁSTAVY

3.1

K zajištění výše uvedených Zajištěných pohledávek Zástavce zřizuje tímto zástavní právo a zastavuje níže specifikované cenné papíry:

emitent: specifikace emitenta počet kusů: počet (slovy: počet) kusů akcií/certifikátů/dluhopisů atd. druh, podoba, forma: specifikace evidenční čísla/ISIN: čísla jmenovitá hodnota jednotlivých zastavených cenných papírů CZK částka (slovy: Korun českých částka) celková jmenovitá hodnota zastavených cenných papírů: CZK částka (slovy: Korun českých částka) (dále jen „Předmět zástavy“). 3.2 Zástavní právo k Předmětu zástavy vzniká registrací tohoto zástavního práva v evidenci Střediska cenných papírů. 4. ZÁVAZKY ZÁSTAVCE

4.1

Zástavce se zavazuje: (a) bez předchozího písemného souhlasu Zástavního věřitele nepřevést Předmět zástavy na jinou fyzickou nebo právnickou osobu; (b) zdržet se jakékoliv dispozice s Předmětem zástavy, která by znesnadňovala možnost realizace Předmětu zástavy; (c) zajistit potřebnou plnou moc pro Zástavního věřitele, aby mohl provést ve svůj prospěch registraci pozastavení výkonu práva nakládat s Předmětem zástavy v příslušném registru cenných papírů, a to na dobu neurčitou, neurčí-li Zástavní věřitel jinak; (d) neprodleně písemně Zástavního věřitele informovat o změně ve skutečnostech charakterizujících Zástavce, zejména o změně bydliště, případně sídla, změně jména, popř. obchodní firmy; (e) poskytnout vyžádanou součinnost v případě realizace zástavního práva;

5. PROHLÁŠENÍ A UJIŠTĚNÍ ZÁSTAVCE

5.1

Zástavce prohlašuje a ujišťuje Zástavního věřitele, že: (a) je neomezeným a výlučným vlastníkem Předmětu zástavy a že Zástavní věřitel na základě této Smlouvy získá zástavní právo k Předmětu zástavy. Dále Zástavce prohlašuje, že Předmět zástavy není zatížen žádným zástavním právem, předkupním právem a že žádná třetí osoba nemá k Předmětu zástavy smluvní nebo věcné právo; (b) podle nejlepšího vědomí Zástavce neexistuje žádná skutečnost, která by znemožnila nebo zpochybnila vznik zástavního práva dle této Smlouvy; (c) uzavření této Smlouvy a plnění povinností z ní vyplývajících probíhá v souladu s jeho oprávněními a není v rozporu s jeho zákonnými, úředními či smluvními omezeními, která jsou pro něj závazná;

5.2

(d) ke dni podpisu této Smlouvy není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních či protiprávních úkonů; (e) podle nejlepšího vědomí Zástavce neprobíhá ani nehrozí žádné jednání, žaloba anebo jiné řízení před soudem či správním orgánem, rozhodčí řízení, exekuce ani šetření týkající se záležitostí Zástavce, jeho majetku nebo jeho práv, které by při nepříznivém rozhodnutí mohlo bránit Zástavci v plnění jeho povinností podle této Smlouvy, nebo které by mohlo znemožnit či ztížit vznik nebo Smlouva o zřízení zástavního práva k cenným papírům č. [číslo smlouvy] 3/3 realizaci zástavního práva a dle Zástavcova vědomí nebyl vůči němu podán návrh na zahájení konkursu či vyrovnání. Každé z prohlášení a ujištění Zástavce uvedené v tomto článku výše se považuje za zopakované ke každému dni v období trvání této Smlouvy. Zástavce je povinen zajistit, aby prohlášení a ujištění byla pravdivá. Nepravdivost uvedených prohlášení a ujištění je případem porušení pro účely Úvěrové smlouvy.

6. OSTATNÍ UJEDNÁNÍ

6.1

6.2

6.3

6.4

Zástavce zplnomocňuje Zástavního věřitele, aby podal nejpozději do tří (3) pracovních dnů ode dne podpisu této Smlouvy příkaz k zápisu zástavního práva k Předmětu zástavy, přičemž příkaz musí obsahovat veškeré náležitosti stanovené právními předpisy. Pokud by Zástavce požádal Zástavního věřitele písemně o součinnost při uplatnění nebo vykonání práv vyplývajících ze Zástavy, jež by Zástavce nebyl schopen bez součinnosti Zástavního věřitele vykonat, je povinen tak Zástavní věřitel učinit. V takovém případě je Zástavce povinen oznámit Zástavnímu věřiteli předpokládaný den pro vykonání nebo uplatnění práv vyplývajících z vlastnického práva, jakož i předat Zástavnímu věřiteli veškeré nezbytné dokumenty. V případě vykonání součinnosti Zástavním věřitelem dle předchozího článku je na výzvu povinen Zástavce uhradit náklady, které v této souvislosti Zástavnímu věřiteli mohou vzniknout, nejpozději deset (10) dní od data vyúčtování příslušných nákladů Zástavním věřitelem. Obě strany souhlasí, že úhrada nákladů dle tohoto článku bude provedena formou inkasa z běžného investičního účtu Zástavce č. [číslo] vedeného u Zástavního věřitele. Zástavce je povinen zajistit dostatek peněžních prostředků na běžném investičním účtu nejméně tři (3) bankovní dny přede dnem zaplacení náhrady příslušných nákladů. V této souvislosti tímto Zástavce zmocňuje zástavního věřitele, a Zástavní věřitel má právo, debetovat výše uvedený běžný investiční účet Zástavce nebo jiné účty Zástavce vedené Zástavním věřitelem. Veškeré daně, poplatky nebo jiné účelně vynaložené náklady, vzniklé v souvislosti s poskytnutím zajištění na základě této Smlouvy, jakož i s jeho realizací, ponese Zástavce a na požádání je uhradí Zástavnímu věřiteli.

7. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

7.1

V případě porušení a/nebo nedodržení závazků, uvedených výše v této Smlouvě, je Zástavní věřitel oprávněn požadovat, aby mu Zástavce zaplatil smluvní pokutu ve výši 1% hodnoty Předmětu zástavy, přičemž hodnota Předmětu zástavy bude určena Zástavním věřitelem jako závěrečná (zavírací) hodnota (kurs) Předmětu zástavy ke dni vzniku oprávnění Zástavního věřitele požadovat zaplacení smluvní pokuty. Smluvní pokuta je splatná dnem doručení výzvy Zástavního věřitele na zaplacení smluvní pokuty Zástavci. Uhrazení smluvní pokuty se nedotýká nároku Zástavního

věřitele na náhradu škody, která vznikne v důsledku porušení příslušné povinnosti Zástavcem dle této Smlouvy. 7.2 Zástavní právo, zřízené na základě této Smlouvy k Předmětu zástavy, zaniká dnem splnění veškerých Zajištěných pohledávek. Zástavní věřitel vydá Zástavci o této skutečnosti písemné prohlášení, které bude obsahovat souhlas s registrací zániku zástavního práva k Předmětu zástavy. 7.3 Tato Smlouva byla vyhotovena ve 3 stejnopisech, z nichž každý má právní sílu originálu.

V ………………………… ………………

dne

………………

______________________________ ______________________________ Raiffeisenbank a.s. zástupci zástavního věřitele na základě plné moci

V

…………………………

Zástavce zástupce Zástavce funkce/ na základě plné moci

dne

Příloha B

Prohlášení k Dohodě o Margin Trading Vážené dámy, vážení pánové jsme potěšeni, že jste si vybrali Raiffeisenbank a.s. a děkujeme Vám za důvěru, kterou jste nám projevili svým zájmem o náš produkt – Margin Trading. Chtěli bychom Vás požádat o upřesnění některých údajů, a to vyplněním tohoto prohlášení. Věnujte prosím vyplnění tohoto prohlášení dostatečnou pozornost. Veškeré položky žádosti musí být vyplněny, příp. proškrtnuty. Těšíme se na spolupráci s Vámi. Číslo prohlášení (vyplňuje banka) I. Klient (dále jen „klient“): Příjmení, jméno, titul Rodné číslo

IČ

Datum narození (pokud

Místo narození (město,

není známé rodné číslo)

stát)

Pohlaví Stávající klient Raiffeisenbank a.s.

Muž

Žena

Ano

Ne

Státní příslušnost Počet vyživovaných dětí a rok jejich narození

II. Trvalý pobyt klienta: Ulice či obec, čp/čo Okres, Stát

PSČ, Obec/doruč. pošta

III. Korespondenční adresa a kontaktní údaje klienta: Ulice či obec, čp/čo Okres, Stát

PSČ, Obec/doruč. pošta Pevná linka - domů

Pevná linka -zaměstnání E-mail

Mobilní telefon IV. Doplňující informace o klientovi: Svobodný(á) Rodinný stav Vdovec/vdova Základní Nejvyšší dosažené vzdělání Vyučen

Ženatý/vdaná Druh/družka Vyučen s maturitou Úplné střední

Rozvedený(á) Vyšší odb.škola Vysokoškolské

V. Informace o zdrojích splácení úvěru poskytnutého klientovi Raiffeisenbank a.s. v rámci Margin Trading Typ příjmu

Podnikatel(ka)

Student(ka)

V domácnosti

Zaměstnanec

Důchodce

Nezaměstnaný(á)

Renta z majetku Obor činnosti , ze kterého Obchod plynou zdroje pro splácení Doprava

Jiný Zdravotnictví

Zemědělství a lesnictví

Stavebnictví

Těžký průmysl a těžba

Služby a spoje

Pohostinství, cest. ruch

Zpracovatelský průmysl

Peněžnictví

Elektřina, voda, plyn

Jiný__

Zařazení

Manuální pracovník

Střední/Vyšší manažer

Svobodné povolání

Délka trvání aktuální

Administrativní pracovník Roky: Měsíce:

Ředitel/ka Délka praxe v oboru (celé roky/měsíce)

Jiná __ Roky:

výdělečné aktivity Název současného zaměstnavatele Státní zaměstnanec

Měsíce:

IČ zaměstnavatele Ano

Ne

Nezařazeno

VI. Prohlášení klienta o majetku a příjmech

V rámci této žádosti dále prohlašuji následující skutečnosti: Bod 1. Příjem Klient tímto prohlašuje, že zdrojem pro splácení úvěru poskytnutého mu Raiffeisenbank a.s. v rámci Margin Tradingu budou následující příjmy z majetku nebo jeho osobní příjmy:

2

Výši příjmu uvádějte vždy v měně, ve které je denominován.

Bod 2. Majetek Klient tímto prohlašuje, že disponuje majetkem uvedeným v následující tabulce (dále jen „majetek“). Disponováním se rozumí vlastnictví majetku klientem nebo rozhodování o nakládání s majetkem nebo výnosem z majetku vlastněném osobami klientovi blízkými. Osobami blízkými se rozumí zejména manžel(ka), sourozenci, rodiče, děti a vnuci.

Bod 3. Závazky Tímto prohlašuji, že všechny závazky vztahující se k majetku dle bodu 2. stejně jako osobní závazky jsou uvedeny v následující tabulce:

Výši závazků uvádějte vždy v měně, ve které jsou denominovány Bod 4. Místopřísežné prohlášení Klient tímto prohlašuje, že není v prodlení s plněním svých závazků, že proti němu nebyl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, ani majetek uvedený v tomto prohlášení není předmětem výkonu rozhodnutí a není vedeno žádné řízení, které by k vydání exekučního titulu na tento majetek směřovalo a že v uplynulých letech nebyl majetek dle bodu 2, případně jeho další majetek předmětem výkonu rozhodnutí. Dále prohlašuje, že nebyl v úpadku, a že není v prodlení s plněním svých závazků, které by k prohlášení úpadku mohlo vést. Splátka úvěru poskytnutého klientovi Raiffeisenbank a.s. v rámci Margin Trading neohrozí uspokojování jeho základních životních potřeb a potřeb osob žijících s ním ve společné domácnosti a řádné splácení všech jeho dosavadních závazků. Klient dále prohlašuje, že žádná část majetku dle bodu 2 (případně jeho dalšího majetku) nepochází z výnosů trestné činnosti ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., v platném znění.

VII. Ostatní Klient souhlasí s tím, aby Raiffeisenbank a.s. získala informace o jeho bonitě (zahrnující informaci o povaze a rozsahu případného porušení dřívějších závazků), platební morálce a důvěryhodnosti, které jsou nutné ke stanovení příslušné výše úvěru v rámci Margin Trading, a to z negativní databáze sdružení SOLUS (www.solus.cz), jehož je Raiffeisenbank a.s. členem. Klient se tímto zavazuje k součinnosti při předkládání dalších podkladů požadovaných Raiffeisenbank a.s. Klient tímto prohlašuje, že veškeré výše uvedené údaje jsou pravdivé a přesné. Jakoukoliv jejich změnu se zavazuje bez zbytečného odkladu Raiffeisenbank a.s. sdělit. Klient prohlašuje, že není osobou se zvláštním vztahem k bance je osobou se zvláštním vztahem k bance.

Ověřené podpisy osob blízkých, s jejímž majetkem klient disponuje: