Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva. Diplomová práce. Peněžitý trest

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva

Diplomová práce

Peněžitý trest Kateřina Justová 2010/2011

Čestné prohlášení:

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Peněžitý trest zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. ………………………………….

2

Děkuji vedoucí práce Doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za její pomoc, významné rady a připomínky při zpracování mé diplomové práce.

3

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 6 2 TRESTÁNÍ ................................................................................................................... 8 2.1 TRESTNĚPRÁVNÍ SANKCE ................................................................................................................... 8 2.2TREST ................................................................................................................................................. 9 2.3 TEORIE ÚČELU TRESTU .................................................................................................................... 10 4.4 TREST JAKO NÁSTROJ SOCIÁLNÍ KONTROLY ..................................................................................... 11 4.5 DRUH A VÝMĚRA TRESTU ................................................................................................................. 11

3 ALTERNATIVY K TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ............................................. 14 4 HISTORIE PENĚŽITÉHO TRESTU .................................................................... 18 4.1 POČÁTKY PENĚŽITÉHO TRESTU........................................................................................................ 18 4.2 HISTORIE 19.-20.STOLETÍ................................................................................................................ 21 4.2.1 Trestní zákon č. 86/1950 Sb. .................................................................................................. 24 4.2.2 Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ............................................................................................... 25 4.2.3 Vývoj po roce 1989.................................................................................................................. 26 4.2.4 Nový trestní zákoník ............................................................................................................... 27

5 PENĚŽITÝ TREST .................................................................................................. 28 5.1 ROZBOR SOUČASNĚ PLATNÝCH PODMÍNEK UKLÁDÁNÍ PENĚŽITÉHO TRESTU .................................. 30 5.2 VÝMĚRA PENĚŽITÉHO TRESTU ......................................................................................................... 32 5.3 NÁHRADNÍ TREST ODNĚTÍ SVOBODY ................................................................................................ 36 5.4 FIKCE NEODSOUZENÍ ....................................................................................................................... 38 5.5 KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ K PROMLČENÍ VÝKONU PENĚŽITÉHO TRESTU .................................................. 39 5.6. ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ .................................................................................................................. 40 5.7 PODMÍNĚNÉ ULOŽENÍ PENĚŽITÉHO TRESTU .................................................................................... 42 5.8 NÁHRADA FORMOU OBECNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ .......................................................................... 43

6 PROCESNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA PENĚŽITÉHO TRESTU................................. 44 6.1 VÝKON PENĚŽITÉHO TRESTU ........................................................................................................... 44 6.1.1 Odložení výkonu a povolení splátek peněžitého trestu .......................................................... 45 6.1.2 Vymáhání peněžitého trestu ................................................................................................... 47 6.1.3 Upuštění od výkonu peněžitého trestu ................................................................................... 48 6.2 TRESTNÍ PŘÍKAZ............................................................................................................................... 52 6.3 PENĚŽITÁ ZÁRUKA ........................................................................................................................... 54 6.4 POSTUP PŘI UZNÁNÍ A VÝKONU ROZHODNUTÍ O PENĚŽITÝCH SANKCÍCH A JINÝCH PENĚŽITÝCH PLNĚNÍCH S ČLENSKÝMI STÁTY EU. ...................................................................................................... 55 6.4.1 Postup při předání rozhodnutí o peněžitém a plněních do jiného členského státu Evropské unie za účelem jeho uznání a výkonu ............................................................................................. 57

7 OPATŘENÍ UKLÁDANÁ MLADISTVÝM .......................................................... 59 7.1 TRESTNÍ OPATŘENÍ .......................................................................................................................... 60 7.2 PENĚŽITÉ OPATŘENÍ ........................................................................................................................ 60 7.3 PENĚŽITÉ OPATŘENÍ S PODMÍNĚNÝM ODKLADEM VÝKONU ............................................................. 64

8 KOMPARACE S EVROPSKÝMI PRÁVNÍMI ÚPRAVAMI ............................. 67 8.1 SLOVENSKÝ TRESTNÍ ZÁKON ............................................................................................................ 67 8.1.1 Peněžitý trest – SR .................................................................................................................. 68 8.2 NĚMECKÁ ÚPRAVA ........................................................................................................................... 69 8.3 CHORVATSKÁ ÚPRAVA...................................................................................................................... 70 8.4 SKOTSKÁ ÚPRAVA ............................................................................................................................. 72 8.5 ÚPRAVA RUSKÉ FEDERACE .............................................................................................................. 74

9 EUROPEIZACE TRESTNÍHO PRÁVA ............................................................... 76

4

9.1 PROJEKT CORPUS JURIS ................................................................................................................ 78 9.1.1 Corpus Juris – sankce ............................................................................................................ 79 9.1.2 Peněžitý trest v rámci CI......................................................................................................... 79

10 NÁVRH ZÁKONA O TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB A ŘÍZENÍ PROTI NIM................................................................................................ 81 10.1 SANKCIONOVÁNÍ PRÁVNICKÝCH OSOB ........................................................................................... 82 10.2 PENĚŽITÝ TREST ............................................................................................................................ 83 10.3 NÁVRH ZÁKONA O TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB 2011 ......................................... 83

11 ZÁVĚR..................................................................................................................... 86 12 RESUMÉ ................................................................................................................. 90 13 SEZNAM LITERATURY...................................................................................... 93 OSTATNÍ..................................................................................................................... 100 PŘÍLOHY.................................................................................................................... 101 PŘÍLOHA Č.1 : TRESTY - KOMBINACE ................................................................................................ 101 PŘÍLOHA Č.2 : PŘEHLED O UKLÁDÁNÍ PENĚŽITÝCH TRESTŮ – OKRESNÍ SOUD ŽĎÁR NAD ............. 102 SÁZAVOU............................................................................................................................................. 102 PŘÍLOHA Č.3 : PŘEHLED POČTU ULOŽENÝCH PENĚŽITÝCH TRESTŮ 1971-2009 ............................. 103

5

1 Úvod Tématem této diplomové práce je „Peněžitý trest“. Jedná se o alternativu k trestu odnětí svobody, která je jedním z nejstarších trestů vůbec a je stále aktuální. Pro toto téma jsem se rozhodla, protože se domnívám, že peněžitý trest v současnosti stagnuje, ačkoli se jedná o trest, který je jednou z nejstarších (jeho základy v podobě různých pokut či jiných sankcí majetkové povahy bychom snad mohli vypozorovat již v dobách ranního starověku, ne-li ještě dříve, pravděpodobně již na počátku fungování lidské společnosti, kdy se ještě formovaly zárodky práva, tak jak ho známe dnes, tato sankce v nějaké primitivní podobě

existovala.),

téměř

nejvyužívanější,

nejdůležitější

alternativou

krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, který je efektivní, citelně zasahuje do majetkových poměrů pachatele a jedná se o jednoduše kontrolovanou alternativu zejména u mladistvých, u méně závažných deliktů, pachatelů bez trestní minulosti. Také proto, že problematika trestních sankcí patří nesporně mezi nejdůležitější oblasti trestní politiky vůbec a že v minulosti byly alternativní sankce v socialistických zákonech často opomíjeny, ale v současnosti nabízejí možnost jak efektivně řešit stále rostoucí kriminalitu. Rozhodla jsem se zpracovat peněžitý trest z pohledu platné právní úpravy, jeho využití v praxi, včetně úvah de lege ferenda. Zaměřuji se na úpravu České republiky, ačkoli celou jednu kapitolu věnuji srovnání se zahraničními právními úpravami. Cílem této práce je poskytnout přehled o peněžitém trestu v trestním právu hmotnémi procesním, o možnostech jeho využití, upozornění na klady a zápory peněžitého trestu, porovnání s jinými právními úpravami.. Zaměřuji se tedy zejména na hmotněprávní a procesněprávní úpravu peněžitého trestu včetně některých ryze hypotetických úvah. Samostatná kapitola je věnována peněžitému opatření ukládanému mladistvým, protože se jedná o obdobu peněžitého trestu, která bere v potaz nižší rozumovou i mravní vyspělost mladistvých pachatelů. Další kapitola se zabývá vývojem peněžitého trestu od nejstarších dob a podrobněji historií od poloviny 19.století. Ve zvláštní kapitole srovnávám úpravu peněžitého trestu v některých evropských zemích, které

6

mohou být inspirací pro úpravu peněžitého trestu de lege ferenda. V souvislosti s peněžitým trestem je zmíněna i evropeizace a projekt Corpus Iuris. Ve své práci nemohu opomenout v současnosti velmi aktuální návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který bude v brzké době projednáván Poslaneckou

sněmovnou

Parlamentu

České

republiky,

kde

jedním

z navrhovaných trestů je právě trest peněžitý jako nejčastěji ukládaný trest. Text je členěn do kapitol, subkapitol a oddílů. Ve své práci jsem použila především metodu monografickou, která spočívá ve zpracování tuzemské a zahraniční literatury, právních předpisů, judikatury soudů, publikované názory a dále analytickou, historickou komparativní, deduktivní a přímou metodu. Využila jsem i informace získané z databáze okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Touto prací se pokusím podat ucelený přehled o problematice peněžitého trestu a jeho využití, nabídnout nové podklady v řešení dané problematiky včetně návrhů na změnu některých ustanovení v zákoně či jejich doplnění o nové instituty.

7

2 Trestání Ačkoli se tato práce zabývá charakteristikou peněžitého trestu, považuji za vhodné nejprve zmínit kategorii trestání a trestů obecně a dále i alternativní tresty kam peněžitý trest zařazujeme. V této práci se dále zabývám trestáním za nevhodně vnímané chování, které je sankcionované společenským odsudkem a izolací. Trestání se uplatňuje v nejrůznějších stránkách lidského života a v každodenních situacích. Každé lidské společenství si vytváří určitou strukturu, kterou reaguje na situace, kdy je toto společenství ohroženo, narušeno nebo situace kdy nejsou dodržovány její normy. Vztahy mezi společností a jejím členem, který se dopustil nežádoucího chování, upravuje trestní právo Trestní právo označuje nejzávažnější sociálně deviantní druhy chování, přiřazuje jim více či méně odpovídající sankce a stanovuje pravidla a podmínky jejich aplikace. V trestním právu jsou obsaženy nejpodstatnější hodnoty společnosti chráněné státem. Porušuje-li jedinec tyto hodnoty (např. zdraví spoluobčana

nebo

pravidla

v oblasti ekonomického

fungování

společnosti) naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Na jeho chování je pak reagováno trestem, který představuje právní následek trestného činu.1 Logickým dovršením trestního práva je potom trest jako sankce za nepřijatelné chování, které společnost netoleruje. Problematika trestání má pestrou a dlouhou historii ovlivněnou rozdílností ve filozofických směrech a školách, které ji spoluvytvářely. Mezi nejznámější teorie o důvodech a smyslu trestání pachatelů patří absolutní, relativní a smíšené teorie trestu.

2.1 Trestněprávní sankce

Trestními sankcemi jsou tresty a ochranná opatření. Tyto sankce představují základní prostředek pro naplnění účelu trestního práva a jsou 1

Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s. 184-185

8

hmotněprávní reakcí státu na spáchání trestného činu nebo činu jinak trestného. Trestní zákoník vychází z dualismu trestních sankcí (tresty a ochranná opatření).

2.2Trest

Trest je jedním z prostředků státního donucení, právním následkem trestného činu, který soud ukládá pachateli jménem státu na základě zákona a způsobuje pachateli újmu na jeho právech, svobodách a vyslovuje se jím i morální odsouzení pachatele. Může být uložen jen na základě zásady nulla poena sine lege při zachování spravedlnosti, adekvátnosti a neodvratnosti trestu. Jen soud rozhoduje o vině a trestu.2 Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.3 To platí pro všechny tresty, které je možné uložit dle platného trestního zákona, tedy i pro trest peněžitý. Při ukládání trestů je nutné dodržet základní principy pro ukládání trestněprávních sankcí v ustanovení § 37 a 38 TZ. Pokud tyto principy aplikujeme na peněžitý trest, musí být tento trest ukládán následovně. Peněžitý trest je možné uložit jen na základě trestního zákona (nulla poena sine lege), nesmí být nepřiměřený, krutý a dále ponižující a nelidský, ačkoli mám za to, že naplnit poslední dvě adjektiva by bylo z povahy peněžitého trestu prakticky nereálné ( za nelidský či ponižující by snad mohl být pokládán peněžitý trest, který by přivodil naprostý pád pachatele po finanční stránce). Zásada přiměřenosti umožňuje uložit peněžitý trest v takové výši, která v konkrétním případě postačí k ochraně společnosti a nepostihuje pachatele příliš přísně. Při ukládání peněžitého trestu je třeba zohlednit individuální okolnosti konkrétního případu, zejména povahu a závažnost spáchaného činu a poměry pachatele a rovněž právem chráněné zájmy osob

2 3

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, čl.90 Listina základních práv a svobod, čl. 39.

9

poškozených trestným činem, zejména jejich nároky na materiální a morální satisfakci.

2.3 Teorie účelu trestu

Jak jsem již naznačila výše, existují dvě základní koncepce smyslu, důvodu a účelu trestání. Jde o teorii absolutní, reprezentovanou teorií odplaty, a teorií relativní, jejímž představitelem je např. teorie prevence. Absolutní teorie (odplatná) vycházejí z myšlenky „punitur, quia paccetum est“, tedy trestá se, protože bylo pácháno zlo, zatímco relativní teorie (preventivní) spojují ukládání trestu s myšlenkou „punitur, ne peccetur“ , trestá se, aby nebylo pácháno zlo. 4 Smíšené (slučovací) teorie se pak snaží o spojení obou teorií a o zmírnění jejich nedostatků. Na rozdíl od předchozí právní úpravy trestní zákoník již nevymezuje předmět a účel trestního zákoníku. Ten je tak nutné vyvozovat z koncepce celého zákona, spočívající v úpravě základní trestní odpovědnosti, druhů trestů a ochranných opatření, jejich ukládání a vymezení skutkových podstat trestných činů. Základními prostředky k dosažení účelu jsou hrozba trestem, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření. Účelem kteréhokoli práva a tedy i trestního práva ve společnosti je zabezpečit stabilitu společenských vztahů a vytvoření prostoru pro jejich další vývoj. Pokud však dojde k ohrožení, případně porušení těchto vztahů, zákonitě musí nastoupit ochranný systém, který závadný stav napraví. Základní funkcí trestního práva je tak především funkce regulativní, ochranná, preventivní a represivní. Při aplikaci trestního práva je potřebné si uvědomit, že disponuje nejkrajnějšími prostředky nápravy (ultima ratio) protiprávního stavu vyvolaného trestnou činností pachatele.5 Konkrétně je potom účelem trestu chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti, vychovat jej

4 5

Anzenbacher, A.: Úvod do filosofie. 2.vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991, s.264. Chmelík, J. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Linde Praha, 2009. s.19-21.

10

k tomu, aby vedl řádný život, působit výchovně i na ostatní členy společnosti, vyjádřit morální odsouzení pachatele za jeho protiprávní čin.6

4.4 Trest jako nástroj sociální kontroly

O významu trestu jako sankce nelze pochybovat. Řadíme jej do nástrojů sociální kontroly, které udržují společnost ve stavu sociálního pořádku. Sociálních nástrojů, které působí na chování společnosti je samozřejmě více. Nejde jen o nástroje formální jako soudy a státní zastupitelství, ale musíme sem zařadit i sociální nástroje typu rodina , škola, široká veřejnost.7 Trestní právo má ovšem v systému nástrojů sociální kontroly nezastupitelné a privilegované místo a to díky donucení garantovanému státem. Jde o tzv. ultima ratio, tedy prostředek který lze použít v případě, kdy ostatní právní nástroje selhaly resp. se ukázaly neúčinné. Trestněprávní sankce jsou založeny na zásadě subsidiarity trestní represe, to znamená že tuto sankci lze použít jen v případě, kdy ochrana poskytovaná jinými odvětvími práva nestačí k nápravě. Prioritu před trestněprávními sankcemi v hmotněprávním smyslu mají také tzv.odklony a upuštění od potrestání (sankce v procesněprávním smyslu). Trest lze uložit jen za trestný čin a jen fyzické osobě, která je pachatelem trestného činu. České právo nezná trestní odpovědnost právnických osob ani odpovědnost kolektivní. Trest se vyznačuje tím, že obsahuje veřejně vyslovený, sociálně etický odsudek pachatelova činu8.

4.5 Druh a výměra trestu

Systematika jednotlivých druhů trestů není nahodilá. Jednotlivé druhy trestů jsou uspořádány v trestním zákoníků dle závažnosti, dle postihovaných zájmů a vzájemných vztahů mezi jednotlivými tresty. Systém trestů umožňuje

6

Chmelík , J. Rukověť trestního práva. 2.vyd. Praha : Linde Praha, 2009. s.114. Solnař, V. Fenyk, J. Systém českého trestního práva. 1. vyd.Praha : Novatrix, 2009, s.5-8. 8 Solnař, V. Fenyk, J. Systém českého trestního práva. 1. vyd.Praha : Novatrix, 2009, s.9. 7

11

na základě zásad přiměřenosti, individualizace a personality ukládaného trestu vyměřit takový trest, který nejlépe dosáhne sledovaných cílů při plném zřeteli k povaze a závažnosti trestného činu, k osobě pachatele i možnostem resocializace.9 Ze současných dvanácti trestů (+ výjimečný trest) je peněžitý trest na páté pozici mezi dalšími majetkovými tresty. Ačkoli trestní zákoník nerozděluje tresty do skupin dle druhu, můžeme je rozčlenit podle několika hledisek. Nejvýznamnější jsou tresty postihující osobní svobodu dále majetkové tresty a v neposlední řadě jsou to tresty na čestných právech. Dalším hlediskem je skutečnost, zda je možné určitý trest uložit samostatně nebo jen s některým dalším trestem. Podle určitosti dělíme tresty na tresty absolutně určité a relativně určité. Systém trestů dále vychází z možnosti kumulovat jednotlivé tresty vedle sebe při uplatnění principu stanovícího, že tam kde postačí sankce méně intenzivní, nesmí být uložena sankce intenzivnější. Důsledkem je stanovení neslučitelnosti některých druhů trestů. Dle předchozích kritérií řadíme peněžitý trest do následujících skupin. Jedná se o typický majetkový trest, který je možné ukládat samostatně, i tehdy když trestní zákon ve zvláštní části nestanoví peněžitý trest za některý trestný čin. Jde o trest relativně určitý. To znamená, že zákonem je pouze stanovena nejvyšší nebo nejnižší výměra. Peněžitý trest je možné kombinovat se všemi ostatními druhy trestů vyjma uložení vedle trestu propadnutí majetku. Podrobněji se charakteristice peněžitého trestu věnuji v kapitole 4. §39 TZ

v rámci zásady individualizace stanoví kritéria, která soud

zohledňuje při stanovení druhu a výměry trestu. Jedná se o povahu a závažnost spáchaného činu, osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, dosavadní způsob života, možnosti nápravy, chování pachatele po činu, označení jako spolupracující obviněný, polehčující a přitěžující okolnosti, doba která uplynula od spáchání trestného činu, soud též přihlíží

určitým

skutečnostem u spolupachatele, návodce, pomocníka, organizátora, či ke stádiu dokonání trestného činu, tedy přípravě a pokusu. Odstavec 7 uvádí zvláštní kriterium pro stanovení druhu a výměry trestu spočívající v okolnosti, že 9

Chmelík, J. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Linde Praha, 2009. s.217

12

pachatel získal či se snažil získat majetkový prospěch. Na základě této okolnosti má soud zásadně uložit některý z majetkových trestů, tj. trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

13

3 Alternativy k trestu odnětí svobody

Za alternativní označujeme všechny tresty nespojené s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Znamenají určitou možnost, kdy soudce může při ukládání trestů uložit odsouzenému trest odnětí svobody nebo trest, který bude vykonaný na svobodě. Alternativní charakter se neztrácí ani v případě, kdy některé z alternativ jsou spojeny s trestem odnětí svobody. Aby šlo o skutečnou alternativu trestu odnětí svobody, nesmí tato alternativa zahrnovat žádnou ztrátu svobody – jinak by mohlo jít pouze o vylepšení trestu odnětí svobody. Pachatel musí být schopen vyhovět stanoveným podmínkám, což se týká v případě peněžitého trestu zejména jeho ukládané výše. Délka trvání alternativní sankce musí být úměrná trestnému činu a délce trestu odnětí svobody, který by jinak byl za trest uložen. Trest má být morálním odsudkem, aniž by společnost používala zbytečně ostré tresty.10 Předností alternativních trestů je, že se s nimi nespojují negativní stránky trestu odnětí svobody jako je např. izolace odsouzeného, citové vazby na rodinu, pozitivně motivují pachatele, aktivně zapojují osoby poškozené trestnou činností, řeší přetíženost soudů, přeplněnost věznic. Také náklady na výkon alternativních trestů jsou ve srovnání s nepodmíněným trestem odnětí svobody nižší. Alternativní tresty umožňují zařazení odsouzeného pachatele do společnosti a v případě méně závažné trestní činnosti se jeví účinnější. To vše samozřejmě za dodržení záruk spravedlnosti. Hmotněprávními alternativami rozumíme alternativní tresty (viz níže) a některé alternativy k potrestání, které nejsou fakticky alternativní sankce, ale jde o zvláštní reakci na trestný čin. Jedná se o instituty upuštění od potrestání a upuštění od potrestání s dohledem. Mezi procesní alternativy řadíme tzv. odklony od trestního řízení „standardního“, které umožňují různé formy řešení trestné činnosti. Jedná se o řízení o narovnání, podmíněné zastavení trestního stíhání a zkrácené řízení spojené s vydáním trestního příkazu. 10

TRESTNÍ PRÁVO. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, roč. XIII, č.7-8, s.8.

14

Současný trestní zákoník umožňuje uložit následující alternativní tresty: • domácí vězení • obecně prospěšné práce, • propadnutí majetku, • peněžitý trest, • propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, • zákaz činnosti, • zákaz pobytu, • zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, • ztráta čestných titulů nebo vyznamenání, • ztráta vojenské hodnosti, • vyhoštění. Od 1.1.2010 byly zavedeny do našeho systému alternativních trestů dva nové druhy trestů a to : trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Což potvrzuje rozšiřování možností alternativních trestů. Na tomto místě bych ráda zmínila a ztotožnila se s názorem p. H. Mannheima : „Počet trestních sankcí, které jsou alternativou k trestu odnětí svobody, se tak stále rozšiřuje a jejich používání narůstá: peněžitý trest, odklad rozsudku, domácí vězení, probace, probační domovy, různé metody institucionální kontroly volného času, částečné uvěznění a paleta různých náhrad káznice různého stupně – to všechno snižuje využívání trestu odnětí svobody a nastolilo trestní politiku podmiňující tento vývoj.“11 Od 1.1.2010 došlo u dalších alternativních trestů k úpravě, a to tak, aby bylo dosaženo efektivního využití a dosažení účelu trestu zejména tím, aby trest lépe odpovídal pachateli a trestnému činu. U peněžitého trestu tak došlo k rozšíření možností uložení a ke zvýšení výměry až do 36,5 milionu korun, místo

11

TRESTNÍ PRÁVO. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, roč. XIII, č.7-8, s.7.

15

původních 5 milionů. Všechny alternativní tresty a alternativy k potrestání je možné kombinovat s ochrannými opatřeními V posledních třiceti letech se začal stále více prosazovat názor, že je třeba ve větší míře aplikovat v trestním soudnictví především sankce nespojené s odnětím svobody. Hledání vhodných alternativ k trestu odnětí svobody všeobecně se ocitlo ve středu zájmu příslušných vládních orgánů ve většině západoevropských zemí a zaujalo pozornost i nadnárodních institucí. Významnou roli zde sehrává zejména Rada Evropy, která nastoluje problematiku nahrazení trestu odnětí svobody jinými tresty. Obdobné úsilí vyvíjí v rámci OSN Výbor pro prevenci a kontrolu zločinnosti a Hospodářská a sociální rada.12 Bylo prokázáno, že alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody znamenají pro část méně narušených pachatelů trestných činů podstatně účinnější prostředek k odstranění hrozby recidivy. Tento fakt vyplývá z toho, že nepodmíněný trest odnětí svobody obvykle prohlubuje v odsouzeném člověku pocity nezájmu společnosti o jeho osud, frustraci, pocit křivdy a to pak v důsledku může vést až k jeho negativnímu postoji k hodnotovým základům společnosti, v níž žije. Zvláště výrazně se popsaný postoj projevuje u pachatelů, kteří kvůli odsouzení a výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody přišli o zaměstnání, bydlení a došlo k narušení jejich rodinných a společenských vztahů.13 Nový trestní zákoník upravuje systém trestů tak, aby bylo umožněno díky jeho systematickému přeskupení a na základě zásad přiměřenosti trestu, individualizace a personality ukládaného trestu vyměřit takový trest, který by nejlépe dosáhl sledovaných cílů při plném zřeteli k povaze a závažnosti trestného činu, k osobě pachatele, ale i k možnostem jeho resocializace.14 Soudce tak má primárně posoudit možnost uložit sankce pro pachatele příznivější než přikročí trestu odnětí svobody. Pokud postačí k dosažení účelu 12

ROZUM, J. , a spol. Vybrané problémy sankční politiky. Praha : Vydavatelství KUFR, 2005. s. 19. ŠIMČÍKOVÁ, V. Trest obecně prospěšných prací. 2010. 86 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, právnická fakulta. Vedoucí práce Josef Kuchta, CSc. 14 FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al. Trestní zákoník a trestní řád – Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl – Trestní zákoník. Linde Praha, 2010. s. 297 13

16

sankce méně intenzivní, je soud povinen uložit tuto trestní sankci. Při uložení trestu musí být vzata v úvahu i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. Česká republika byla ovlivněna při přijímání nového trestního zákoníku celosvětovými trendy, které si vynucují hojnější využívání alternativních trestů. Alternativní tresty spatřuji jako významnou šanci pro méně narušené pachatele, nejen jak vykonat trest, který si svou trestnou činností „vysloužili“ ale i řešit jejich problémy bez toho, aniž by výrazným způsobem museli redukovat své rodinné a společenské vztahy a vydělit se ze společnosti.

17

4 Historie peněžitého trestu V této kapitole se pokusím nastínit počátky existence trestu peněžitého respektive první zmínky o něm. Domnívám se, že existenci peněžitého trestu musíme předpokládat již od existence peněz samých nebo platidla v jiné formě, ačkoli jedná se jen o moji nepodloženou úvahu. Dále se pokusím popsat vývoj peněžitého trestu od našeho prvního trestního zákona jímž byl zákon 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění pozdějších předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1.1.1927 až po krátké shrnutí změn, které nastaly s účinností nového trestního zákoníku, tedy k 1.1.2010.

4.1 Počátky peněžitého trestu

Trestání jako sankce za nebezpečné činy existuje na světě odnepaměti. Pravděpodobně tu je stejně dlouho jako lidská společnost sama. V prehistorických společnostech viníka soudila i trestala skupina a zločinný čin se považoval za nebezpečný pro celou pospolitost. Normy chování a morální hodnoty se předávaly z generace na generaci a byly založené na tom, co bylo nejlepší pro skupinu jako celek. Tím, že se rozšiřovalo sídliště, zvyšovala se i potřeba upevnit společenské vztahy a mstu jednotlivce, respektive klanu nahradil trest státní. Kriminální čin byl stále ještě definován jako skutek, který ohrožoval stabilitu společnosti, ale zároveň se mnohem více ztotožnil se skutkem, který ohrožoval ekonomickou a politickou moc vládnoucí elity. Aby mohl stát trestat, musel nejprve vůbec existovat. Stát se vyvíjel od lovecko-sběračských

komunit

ke

komplexním,

vysoce

rozvrstveným

společnostem prvních měst. Prvním pokusem kontrolovat mstu bylo talio (latinský výraz pro odplatu) mělo zabránit stupňování krevní msty rozhodnutím, že akt odplaty – smrt nebo zmrzačení pachatele – musí rodině oběti stačit. Stát vykonával trest

18

v zastoupení ublížené rodiny, nebylo to pojetí trestního zákona prosazovaného přímo státem.15 Rozvoj písma umožnil zaznamenávání obchodních transakcí, smluv a nakonec zákoníků. Nejstarším zákoníkem byl Chammurapiho zákoník, známý tresty „oko za oko, zub za zub“. Tento se stal předlohou pro pozdější zákoníky, např. biblické zákony Židů a islámské právo šaría, zákony starého Říma a Řecka i pro evropské zákoníky. Hlavní metody trestu – uvěznění, tělesný trest a smrt se od dávných dob nijak nezměnily, i když jejich výkon se v jednotlivých společnostech liší. Hlavním cílem trestu stejně jako dnes byla odplata, zastrašení, náprava a zneschopnění. Nejstarší objevený zákoník je zákoník Ur-Nammu, zakladatele třetí dynastie v Uru.16 Bylo by ale samozřejmě pošetilé domnívat se, že šlo o první psaný zákoník. Psané zákony pravděpodobně existovaly i před tímto datem. Účelem zákoníku Ur-Nammu bylo zajistit, aby „sirotek se nemohl stát kořistí bohatství, vdova kořistí moci a člověk s jedním šekelem, aby se nemohl stát kořistí člověka, který má minu“ (mina byla měnová jednotka s hodnotou šedesáti šekelů). Zákoník byl velmi poškozený, takže je možné přečíst pouze několik zákonů. Jde např. o následující. „Jestliže (člověk člověku, pomocí nástroje)…odřízne nohu, musí zaplatit deset stříbrných šekelů. Jestliže člověk člověku zbraní zlomil kosti…musí zaplatit stříbrnou minu. Jestliže člověk člověku nástrojem uřízl nos, musí zaplatit dvě třetiny stříbrné miny.“

17

Zde je

tedy důkaz o existenci peněžitého trestu za některé činy pro společnost nežádoucí. Z těchto tří ustanovení vyplývá určitá neúměra způsobeného zranění a výše peněžitého trestu. Za zlomení kosti na noze je uložen trest ve výši šestinásobku než za odříznutí téže končetiny. Můžeme se jen domnívat, proč „zákonodárce“ zvolil právě takovou výměru trestu. Text zákonů byl ale tak poškozen, že se nedochovalo úplné znění, takže je možné že celé znění nakonec 15

LYONS, L. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. s.11. 16 Kolem roku 2050 před naším letopočtem. 17 LYONS, L. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. s.16.

19

vypovídalo o něčem jiném. V případě odříznutí nohy, mohlo jít např. o lékaře, který toto učinil v rámci poskytnutí odborné péče v „dobré vůli“, nicméně jde jen o moji domněnku. Ale i z těchto mála dochovaných záznamů, se lze domnívat, že téměř výhradně jako trest sloužil trest peněžitý, respektive pokuty nebo jiné formy kompenzace. Dalšími z dochovaných zákonů jsou tzv. Eshunnské zákony18, které znaly pět typů trestných činů: krádež a loupež, únos, tělesná zranění a zabití , sexuální zločiny a škody způsobené zvířaty. Jako tresty jsou opět nejobvyklejší tresty peněžité. Např. „Jestliže člověk rozbije nos jinému člověku a zraní ho, vyváží jeho čin jedna mina stříbra. Oko – jedna mina, zub – polovina miny, ucho – poloviny miny, facku vyváží deset šekelů stříbra. Člověk chycený za denního světla v poli patřícímu příslušníku třídy muskenum musí zaplatit deset šekelů stříbra, bude-li chycený na poli v noci – musí zemřít, nesmí žít.“ 19 Tyto zákony jsou již dle mého názoru úměrnější, ačkoli trest za facku je zvláštní. Ale nesmíme zapomenout, že v této době byla společnost rozvrstvená do tříd, každá s určitým objemem práv. Druhý zákon rozlišuje mezi vstupem na pole v noci a ve dne. Peněžitý trest za porušení denního vstupu je mnohem mírnější než trest smrti za vstup v noci. To proto, že noc byla spojována s čarodějnictvím nebo lstí a jakákoli možnost ohrožení dodávky potravin do města se brala velmi vážně. Jako vzor pro řadu mezopotamských i evropských zákoníků sloužil Chammurabiho zákoník. Tento velmi známý zákoník vešel ve známost zejména kvůli přísnosti svých trestů. Trest smrti se ukládá za celou řadu provinění a řídícím principem je tzv. talio, tedy ta část těla, která se dopustila kriminálního skutku, byl zmrzačena nebo amputována. Tresty se udělovaly zcela podle stavu oběti. Peněžitý trest zde nacházíme v případě obětí, které nebyly tak významné. Např. „Vyrazí-li svobodnému člověku nebo zlomí-li svobodnému člověku kost,

18

Asi 2000 let před naším letopočtem. LYONS, L. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. s.18-19. 19 19

20

zaplatí jednu minci zlata. Vyrazí-li oko otrokovi nebo zlomí-li otrokovi kost, zaplatí polovinu jeho hodnoty.“20 Peněžitý trest byl jedním z hlavních postihů i v př. zákona Dvanácti desek.21 Peněžité tresty se ukládaly za menší delikty. Šlo o postih za útok a pomluvu. Např: „ Jestliže člověk zmrzačí jinému úd a se zraněnou osobou se nevyrovná, nastane odveta. Jestliže někdo rukou nebo kyjem zlomí kost svobodnému člověku, zaplatí mu pokutu tři sta mincí. Jestliže někdo zlomí kost otroku, musí mu dát sto padesát mincí. Jestliže se někdo proviní urážkou, musí zaplatit dvacet pět mincí.22 Z těchto nejstarší dochovaných záznamů vyplývá důležitost peněžitého trestu. Je zvláštní, že v době po našem letopočtu se přesouvá priorita peněžitého trestu na trest smrti, mučení atd. Ve všech třech zákonících se mluví o postihu pokuty, ale je zřejmé že má význam trestu peněžitého, takže ve všech případech nemluvím o pokutách, ale o peněžitých trestech.

4.2 Historie 19.-20.století

S peněžitým trestem se můžeme v našem právním řádu setkávat již po dlouhá desetiletí. V minulosti patřil mezi nejpoužívanější tresty v oblasti trestů majetkových, alespoň v období přelomu století měl dokonce postavení obdobné jako „primus inter pares“23 (první mezi rovnými). Vývoj našeho trestního práva je stejný jako vývoj práva rakouského i uherského. Rakouská část trestního práva byla kodifikována v trestním zákoně ze dne.27.5.1852. Tento zákon se označuje za nové vydání trestního zákona

20 20

LYONS, L. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. s.23. 21 Tento první římský zákoník, který chránil plebejce před rozmary patricijských magistrátních úředníků byl, sepsán v letech 451-450 před naším letopočtem. Většina z těchto zákonů reflektovala existující stav zvykového práva. Neobsahují trestní zákon, hlavními tématy jsou rodina, sňatek, rozvod, dluhy zákonné postupy. Vyznačují přechodné období mezi soukromou pomstou a státním trestem. 22 22 LYONS, L. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. s.69. 23 HAVLÍČEK , J. Současná úprava a vývojové tendence při ukládání majetkových trestů,s e zaměřením na trest peněžitý. 1991. Diplomová práce. s.30 . Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Doc.Vladimír Kratochvíl Csc.

21

z roku 1803.24 Trestní zákon

117/1852

ř.z. o zločinech, přečinech a

přestupcích (dále jen TZ 1852), rozlišoval mezi trestnými činy, přečiny a přestupky o čemž vypovídá již jeho název. Trestné činy trestal hlavními tresty jimiž byl trest smrti a přidržení v žaláři.25 Tyto tresty mohly být zostřeny např. samovazbou, tvrdým ložem,..Cizozemci mohly být vypovězeni ze země. Důsledkem odsouzení byla také ztráta titulů, řádů, sesazení z úřadu, ztráta odborné způsobilosti a další. Za zločin se tedy peněžitý trest neukládal. Peněžitým trestem se trestaly až přečiny a přestupky. Trestání přečinů a přestupků bylo stanoveno v hlavě druhé TZ 1852, kde v §240 jsou vymezeny tresty, na prvním místě peněžitý trest. TZ 1852 ještě nezná termín peněžitý trest, ale dále tento termín používám, ačkoli TZ 1852 hovoří o trestání penězi nebo o peněžité pokutě. Trest uložený za trestný čin nemohl být změněn, ačkoli zde byly dvě výjimky. Jedna z nich se týká peněžité pokuty: Za následujících však zvláštních okolností má se trest v zákoně ustanovený změniti když by pokuta peněžitá mohla býti odsouzenci nebo rodině jeho na důtklivou újmu jmění nebo opatřování výživy.V tomto případě uznáno býti má místo pokuty peněžité na přiměřený trest vězení a to, kde zákon nic jiného zvláště nepředepisuje, za každých dvěstěpadesát korun jeden den.26 Zákon blíže nespecifikoval pojmy okolnosti zvláštního zřetele, nebo důtklivá újma, proto se domnívám, že nešlo o náhradní trest odnětí svobody. TZ 1852 neobsahoval žádné ustanovení o obecných zásadách, které by upravovaly peněžitý trest. Nebyly zde žádné denní sazby nebo stanovení minimální nebo maximální výše trestu peněžitého. U každého z pestré palety přečinů a přestupků, za které bylo možné obligatorně i fakultativně uložit peněžitý trest, bylo stanoveno rozmezí, ve kterém se pohybovala výše peněžitého trestu. Avšak z podrobnějšího zkoumání jednotlivých tehdejších trestných činů vyplývá, že nejnižší trest, který mohl být uložen dle TZ 1852 bylo 20 korun a maximální 25 000. Peněžitý trest byl ukládán především za 24

V dnešním Rakousku platil až do r. 1974 jako základ trestního práva právě trestní zákon z r. 1852. Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927 26 Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927 25

22

protiprávní jednání v souvislosti s poskytováním služeb a výkonem rozličných prací, přestupky a přečiny proti zdraví. Výnos z peněžitého trestu připadl státu. I přes některé nedostatky, jako je např. nespecifikování pojmů, ustanovení TZ 1852 svědčí o propracovanosti a efektivnosti. K podrobnější úpravě docházelo prostřednictvím předpisů, které vznikaly až následně. Zákon o lichvě z r.1914 stanovil, že ve všech případech lze vedle trestů na svobodě, uložit i peněžitý trest do výše 100 000 Kčs.

27

Zákon o

padělání peněz z roku 1919 stanovil možnost spojit trest na svobodě s peněžitým trestem do výše 1 milionu korun.28 Branný zákon z r. 1920 obsahoval široký výčet přečinů a přestupků, za které bylo možné uložit peněžitý trest. Peněžitý trest se ukládal hlavně vedle trestu na svobodě. Výnos z peněžitých trestů se odváděl státní pokladně pro účely péče o invalidy a pozůstalé po vojenských osobách.29 Zákon na ochranu republiky z roku 1923, doplněný novelou z r.1929 obsahoval důležitá ustanovení o peněžitém trestu. Tento zákon uváděl následující: Za čin trestný mohl soud vedle trestu na svobodě uznat i trest peněžitý, zejména jestli byl spáchán ze zištnosti nebo v úmyslu poškodit republiku.30 Zde je tedy důležitý moment v historii peněžitého trestu, kdy byla zavedena zištnost jako znak pro jednání, pro které mohl být peněžitý trest uložen. Tento trest se potom vyměřoval tak, že za přestupek se ukládal ve výši 50-10 000 Kčs, za přečin od 200-50 000 Kč a za zločin od 1 000-do 500 000 Kč. V těchto případech se tak na rozdíl od TZ 1852 ukládal peněžitý trest i za zločin. Novela trestního zákona z roku 1929 uvedené částky zvýšila pětinásobně.31 Tyto zákony používaly jako první pojem náhradní trest na svobodě, ačkoli obdobná ustanovení používaly i některé předchozí předpisy. Novela z r.1929 stanovila náhradní trest na svobodě za nedobytný peněžitý trest tak, že za každých 10-100 Kčs uloženého peněžitého trestu byl uložen jeden den trestu na svobodě. Zvláštní ustanovení obsahoval zákon o postihování mladistvích z roku 1931. Tento velmi pokrokový zákon platil jen 27

Zákon č. 275/1914 ř.z., o lichvě Zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz 29 Zákon č. 193/1920 Sb., branný zákon 30 Zákon č.50/1923 Sb., na ochranu republiky 31 Zákon č.31/1929 Sb., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády 28

23

do roku 1950, kdy byl přijat nový trestní zákon, který samostatný zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931 zrušil a ustanovení týkající se mládeže byly zařazeny přímo do trestního zákona. Podle tohoto zákona se pro mladistvé snižovala horní hranice sazby peněžitého tretu na polovinu a dolní hranice sazby vůbec neexistovala. Bylo možné i splácení po částkách. Za nedobytnost peněžitého trestu uloženého mladistvému bylo možné uložit důtku nebo potrestání přenechat škole nebo rodině.32 Předpisy které vznikly na začátku II.světové války neobsahují žádné změny, pouze stanovily odchylné sazby peněžitých trestů. Tak např. zákon o obraně státu z roku 1936 vyměřoval sazbu peněžitého trestu 1 000-500 000 Kčs za přečin a 10 000-5 000 000 Kčs za zločin.33 Opiový zákon z roku 1938 umožnil peněžitý trest až do výše 100 000 Kčs, ale vždy vedle trestu odnětí svobody.34

4.2.1 Trestní zákon č. 86/1950 Sb.

Důležité změny přinesl až zákon z roku 1950. Tento v §48 uvádí ukládání a výměru peněžitého trestu následovně: Soud uloží peněžitý trest tam, kde to zákon výslovně stanoví, ledaže je zřejmé, že by tento trest byl nedobytný. Může jej však uložit spolu s trestem odnětí svobody i u jiných trestných činů, zejména projevil-li se pachatel trestného činu nepřátelstvím k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Při výměře trestu peněžitého přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele, tak aby trest peněžitý pro něho znamenal především citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestné činu. Trest peněžitý se vyměří částkou do 10 000 000 Kč a nesmí činit méně než 1000 Kč. Vydobytá částka připadá státu.35 Peněžitý trest byl dle tohoto zákona trestem vedlejším. Tato ustanovení se již velmi podobají současné právní úpravě. Při nedobytnosti se ukládal náhradní trest odnětí

32

Zákon č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží. Zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu 34 Zákon č. 29/1938 Sb., opiový zákon 35 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon 33

24

svobody. Trestní zákon z r. 1950 upravoval i ručení za nedobytný peněžitý trest. 36 Novela z roku 1956 odstranila možnost uložení peněžitého trestu

za

trestné činy vyjmenované ve zvláštní části trestního zákon.37 To znamená že peněžitý trest bylo možné uložit, jen když hlavním trestem bylo odnětí svobody a zároveň buď šlo o úmyslný trestný čin, kterým pachatel projevil nepřátelství k lidově demokratickému řádu nebo pachatel spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti. Podle novely měl soud při výměře peněžitého trestu přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele, tak aby peněžitý trest znamenal především citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestného činu. Výměra byla od 100-50 000 Kč. A trest nesměl být snížen pod 100 Kčs. Tato úprava neobsahovala speciální zvýhodnění mladistvích. Vydobytá částka připadla státu.

4.2.2 Trestní zákon č. 140/1961 Sb.,

Ucelenou koncepci pro ukládání peněžitého trestu obsahoval až trestní zákon z r. 1961 doplněný zákonem č. 56/1965 Sb.. Tento zákon se stal základem pro porevoluční úpravu trestního práva. Dle § 53 Peněžitý trest ve výměře od 500 Kčs do 50 000 Kčs může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu není třeba. Vedle jiného trestu může soud uložit peněžitý trest, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.38 Při výměře trestu se přihlíželo k majetkovým a osobním poměrům pachatele a neukládal se byl-li by nedobytný. Vydobytá 36

Šlo o výrok fakultativní. Podmínkou pro uložení ručení bylo, že majitel nebo jiná osoba odpovědná za vedení podniku přispěla z nedbalosti ke spáchání trestného činu. Osoba ručení ručila celým svým majetkem bez omezení. 37 Zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 86/1950 Sb. 38 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon

25

částka náležela jak jinak než státu. Z těchto ustanovení vyplývá rozdíl od úpravy z r.1956, kde mohl být peněžitý trest uložen jen za úmyslné trestné činy a pouze vedle trestu odnětí svobody. Podle nové úpravy z r. 1961 mohl být peněžitý trest uložen i za nedbalostní trestné činy a samostatně. Již zmíněná novela z r. 1965 stanovila, že peněžitý trest ve výměře od 500 Kčs do 50 000 Kčs může soud uložit, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Jako samostatný mohl být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu nebylo třeba.39 Zákony z roku 1961 a 1965 zrušily samostatnou úpravu náhradního trestu pro případ nedobytnosti peněžitého trestu a úprava náhradního trestu byla začleněna do § 54 odst.3.

4.2.3 Vývoj po roce 1989

Základní náprava nejvýraznějších deformací socialistického trestního práva byla dosažena zákonem č. 175/1990 Sb., který zrušil trest smrti a uložené tresty byly změněny na doživotí.40 Trestním zákonem byla rozšířena možnost ukládat peněžitý trest tak, aby ho bylo možno ukládat za úmyslné i nedbalostní činy, i když tento motiv není dán, pokud se současně neukládá trest odnětí svobody. Byla zvýšena sazba peněžitého trestu z původních 500 – 50 000 Kčs na

sazbu

2 000-1 000 000

Kč.

Zákonem

č.

290/1993

Sb.,

došlo

k pětinásobnému zvýšení horní hranice peněžitého trestu na 5 000 000 Kč. V dalším vývoji byl trestní zákon novelizován množstvím zákonů směřujících do obecné i zvláštní části. Po novém trestním zákoníku volali odborníci z justiční praxe i široká veřejnost již léta. Nutnost změny si v každodenní práci s trestním právem, pachateli a oběťmi trestné činnosti uvědomovali nejen státní zástupci, advokáti a soudci, ale také například policisté či psychiatři. Trestní zákon platný do 31. 12. 2009 byl totiž přijat v roce 1961. Je tedy nasnadě, že i přes četné porevoluční novelizace zůstal nadále

39 40

Zákon č. 56/1965 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb. Chmelíček, J. a kol.: Trestní právo hmotné – Obecná část. 1.vyd., Linde Praha, 2009, s.26-27

26

poplatný tehdejší státní ideologii i 20 let po revoluci. Nově přijatý trestní zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2010. Lze jej považovat za propracovaný koncentrát zkušeností a znalostí předních odborníků na trestní právo, který lze postavit na roveň moderních zákoníků ostatních moderních demokratických zemí.41

4.2.4 Nový trestní zákoník

Trestní zákoník platný a účinný od 1.1.2010 přinesl mnoho změn do trestněprávní oblasti. Jedná se např. o změnu systematiky trestního zákona, nové rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny, zpřísnění postihů za nejzávažnější trestné činy, výrazně přísnější trestání recidivy, snahu o větší vyváženost prevence a trestní represe, zavedení formálního pojetí trestného činu s materiálním korektivem, zrušení 14leté hranice trestní odpovědnosti a znovuzavedení hranice 15 let. V oblasti alternativních trestů došlo k jejich posílení a to zejména doplněním novými alternativními tresty – trestem domácího vězení a trestem zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Posilování úlohy alternativních trestů je jednou z hlavních filozofií zákoníku, kde u méně závažných trestných činů je cílem nahradit trest odnětí svobody alternativními druhy trestů. Došlo i k úpravě některých již existujících alternativních trestů tak, aby jejich pojetí umožnilo efektivnější využití a dosažení účelu trestu, zejména u peněžitého trestu. V tomto případě se rozšiřují možnosti uložení peněžitého trestu a jeho výměry až do 36,5 mil. Kč proti původním 5 mil.Kč a novinkou je i zavedení tzv. denních pokut.

41

Ministerstvo spravedlnosti ČR, Trestní zákoník-moderní trestní kodex [online]. [cit. 2011-02-03]. Dostupné z: < http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnim-zakoniku.html>

27

5 Peněžitý trest Peněžitý trest je jedním z druhů trestů, který má povahu majetkové sankce. Spočívá v povinnosti odsouzeného pachatele trestného činu zaplatit státu peněžitou částku v Kč určenou pravomocným rozsudkem.42 Takto můžeme velmi obecně formulovat peněžitý trest s tím, že se jedná o trest samostatný, relativně určitý, který je možné kombinovat téměř se všemi druhy trestů a který nezahrnuje kontrolu nebo dohled. Peněžitý trest je jednou z nejdůležitějších alternativ k trestu odnětí svobody krátkodobého charakteru. Ačkoli je na první pohled zřejmé, že se jedná o sankci majetkovou, uplatní se tento trest i u jiných trestných činů než majetkových, protože je schopen způsobit pachateli znatelnou újmu. Tento trest nepostihuje pouze pachatele, ale má závažný finanční vliv i na rodinu pachatele, respektive osoby vůči nimž je pachatel zavázán. V tomto důsledku tedy má vliv i na samotného poškozeného. Peněžitý trest tak představuje výjimku ze zásady, že trest představuje osobní újmu pachatele trestného činu.43 Právě tato schopnost, tedy postihnout i jiné osoby než je pachatel je dle mého názoru jednou z největších nevýhod peněžitého trestu, ale s tímto se potýkají i ostatní tresty. Jde o projev obecné povahy trestu jako trestněprávní sankce, jejíž podstatou je vždy určitá újma. Peněžitý trest je trestem mírnějšího druhu než je trest odnětí svobody. Vyplývá to samozřejmě ze samotného pořadí druhů trestů uvedených v trestním zákoníku, ale i z judikatury.44 Majetková povaha peněžitého trestu z něj činí vhodný nástroj k dosažení účelu trestu zejména v případech, kdy se pachatel dopustil trestného činu majetkové povahy, ať již motivovaného snahou o neoprávněný majetkový prospěch, nebo negativním vztahem k ochraně a nedotknutelnosti cizího majetku (nešetrnost, vandalismus,..). Z těchto důvodů přichází peněžitý trest 42

Hendrych , D. Právnický slovník. 1.vyd. Praha : C.H.Beck, 2001, s.560. Jelínek . J, a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2004, s.357. 44 Peněžitý trest může být uložen jako samostatný trest, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu není třeba. Takovou podmínku zákon při ukládání trestu odnětí svobody nevyžaduje. Z toho potom vyplývá, že peněžitý trest je trestem mírnějšího druhu než trest odnětí svobody. (Rozhodnutí NS SSR č. 4/1972 Sb. rozh. tr.) 43

28

v úvahu zejména při postihu trestných činů hospodářských, proti pořádku ve věcech veřejných, trestných činů obecně nebezpečných a trestných činů proti majetku. V těchto případech bude funkcí peněžitého trestu především možnost postihnout majetkový prospěch pachatele, který získal z trestné činnosti, jestliže takový prospěch nelze odčerpat jinak (např.propadnutím věci, povinností k náhradě škody,..)Tak tomu bude např. v př. trestného činu úplatkářství,

nebo

poškozování

spotřebitele.45

Ve

zmíněném

případě

úplatkářství je třeba odčerpat neoprávněný prospěch získaný pachatelem trestného činu přijímání úplatku. Nelze-li tak učinit uložením trestu propadnutí věci, je na místě uložit přiměřený peněžitý trest 46. Dalším okruhem trestných činů, při jejichž postihu má peněžitý trest opodstatnění, jsou trestné činy, ke kterým pachatel potřebuje určité finanční prostředky, ale tyto nemají majetkovou povahu, ačkoli mohou být páchány za úplatu. V těchto případech by se měla projevit zábranná funkce peněžitého trestu, jehož citelná výměra by odčerpala peněžní prostředky potřebné k páchání další trestné činnosti. U některých trestných činů této povahy je však nutné prokázat zištný úmysl, aby mohl být peněžitý trest uložen dle §67 odst.1, protože trestní sazba jiný postup nedovoluje.47 Sankcí podobnou peněžitému trestu pokutu obsahuje zákon o přestupcích a celá řada dalších předpisů v oblasti tzv.správních deliktů. To má význam zejména pro případné započítání. Náš právní řád důsledně rozlišuje mezi peněžitým trestem a pokutou, ale většina evropských zemí mluví o peněžitém trestu jako o pokutě ( fine). Do nové úpravy peněžitého trestu se promítlo, podobně jako u jiných druhů trestů, nové pojetí trestných činů (formální pojetí s materiálním korektivem). Dle předchozí úpravy (účinné do 31.12.2009) bez podmínek uvedených v §67 odst.1 bylo možné uložit peněžitý trest pouze u trestných činů s horní hranicí trestu odnětí svobody do tří let, pokud zároveň

vzhledem

45

Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s.463. 46 Rozhodnutí NS ČSR č. 46/1983 Sb. rozh. tr 47 Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004. s.463.

29

k povaze48 spáchaného trestného činu a možnosti nápravy49 pachatele trest odnětí svobody nebyl uložen. Nová úprava tak rozšířila tuto možnost na všechny přečiny, ale s podmínkou, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. Tím dle mého názoru došlo k podstatnému omezení aplikace ustanovení §67 odst.2 písmene b. Peněžitý trest může být i trestem úhrnným nebo souhrnným, a to i v případě, že za některý ze sbíhajících se trestných činů je stanoven ve zvláštní části trestního zákona jen trest odnětí svobody, pokud horní hranice jeho trestní sazby nepřevyšuje tři léta. Za stejných podmínek může být peněžitý trest uložen jako společný trest za pokračování v trestném činu.50

5.1 Rozbor současně platných podmínek ukládání peněžitého trestu

Peněžitý trest je upraven zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v §§6769.51 V §67 jsou uvedeny varianty možného uložení peněžitého trestu. Peněžitý trest je možné uložit ve všech případech, v nichž pachatel získal nebo se pokoušel získat majetkový prospěch úmyslným trestným činem, bez ohledu na to, zda šlo o majetkový prospěch jeho vlastní či jiné osoby (o tom svědčí především ustanovení §67 odst.2 písm.b – viz dále). Nejsou-li tyto podmínky splněny, může být pachateli peněžitý trest uložen tehdy, pokud je ve zvláštní části trestního zákoníku výslovně uveden v příslušné skutkové podstatě trestného činu jako jeden z druhů trestů, nebo pokud soud odsuzuje pachatele za přečin a shledá uložení tohoto trestu dostatečným (není tedy dán důvod pro

48

Uložení peněžitého trestu bude odůvodňovat především menší konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti určitého trestného činu, protože vzhledem k typovému stupni společenské nebezpečnosti patří okruh trestných činů k typově méně závažným. 49 Jedná se především o dosavadní bezúhonnost pachatele a možnost působit na něj dalším druhem trestu bez odnětí svobody. 50 Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s 468 . 51 Peněžitý trest pro mladistvé se nazývá peněžité opatření, které je upraveno zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Peněžité opatření je možné uložit mladistvému jen pokud je výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takového trestního opatření dovolují.

30

uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, osobě a poměrům pachatele). U některých přečinů je výslovně dovoleno uložit peněžitý trest, ačkoli by jej bylo možno uložit i podle uvedené zásady, avšak nikoli vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody. Jde o takové přečiny (např.únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou, svádění k pohlavnímu styku, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, podplácení,..), jejichž spáchání nemusí být nutně motivováno zištností, nicméně vzhledem k jejich povaze nelze tento motiv vyloučit.52 Proto peněžitý trest doplnil výčet trestů, které je možné za takový přečin uložit a umožňuje tak uložit pachateli v závislosti na konkrétních okolnostech případu vedle nepodmíněného trestu i trest peněžitý. Ustanovení § 43 odst.1 in fine trestního zákoníku nevylučuje, aby úhrnným (popř.souhrnným) trestem byl peněžitý trest bez trestu odnětí svobody i v případě, že trestní zákoník u zvláštní části s uložením peněžitého trestu výslovně nepočítá, jsou-li ovšem splněny podmínky dle §67 odst.2 písm.b TZ. Při ukládání souhrnného trestu však nesmí být porušena zásada o nepřípustnosti uložit mírnější trest, než byl trest uložený rozsudkem dřívějším 53. Peněžitý trest může být uložen jako trest samostatný nebo vedle jiného druhu trestu. Samostatně může být peněžitý trest uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Je možné uložit jej samostatně i když trestní zákoník ve zvláštní části nestanoví jinak. Trestní zákoník umožňuje uložit samostatně převážnou většinu druhů trestů. Z trestů uvedených v příslušném ustanovení ve zvláštní části trestního zákoníku lze v konkrétním případě uložit i více trestů vedle sebe. Určitou zvláštností je ustanovení §39 odst.7 tr.z., podle něhož platí, že získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry, jestliže to nevylučují majetkové nebo osobní poměry pachatele, uloží mu s přihlédnutím k takovému majetkovému prospěchu některý z trestů, který 52

Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online].[cit. 2011-04-02] Dostupné z http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html 53 Rozhodnutí NS ČR č. 58/1991 Sb. rozh. tr

31

ho postihne na majetku (např. peněžitý trest), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. Dodržení tohoto pravidla může omezovat uložení některých jiných druhů trestů jako samostatných Peněžitý trest je možné uložit vedle všech trestů tak jak je uvádí trestní zákoník s jednou jedinou výjimkou a tou je, že peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku. Důvodem zde bude zbytečná kumulace účinků trestu, které jsou podobné, anebo jde o zachování alternativního charakteru některých druhů trestů vůči trestu odnětí svobody.. Kromě této výjimky tedy lze peněžitý trest uložit vedle jiného druhu trestu, jehož účinek bude peněžitým trestem doplňován z důvodu existence zištné pohnutky. Zákon výslovně nestanoví neslučitelnost peněžitého trestu s ochranným opatřením. Neslučitelnost peněžitého trestu se týká pouze případu, kdy by měly být uloženy vedle sebe týmž rozsudkem. Jinak lze různé druhy trestů uložit nezávisle na sobě, i když některý z nich ještě nebyl vykonán v době, kdy se rozhoduje o uložení dalšího trestu téhož druhu, a aniž by zde byla výměra později ukládaného trestu určitého druhu omezena jejím součtem s dosud nevykonaným jiným trestem téhož druhu.54

5.2 Výměra peněžitého trestu

Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že peněžitý trest může být uložen v minimální výši 2 000 Kč (nejméně 20 sazeb po minimálně 100 Kč) a v maximální výši 36 500 000 Kč (730 sazeb po 50 000 Kč). Výměra a výkon peněžitého trestu jsou pojaty od předchozí úpravy zcela odlišně. V trestním zákoníku se výměra stanoví v tzv. denních dávkách. Tak tomu dosud bylo jen v případě peněžitého opatření ukládaného mladistvím Tato úprava je pružná a umožňuje dobře se přizpůsobit konkrétním okolnostem 54

Púry, F. Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. Roč.2010, č.1.s 8.

32

případu, tím je také naplněna zásada individualizace trestu. Podstatou denních sazeb je vyjádření povahy a závažnosti činu počtem těchto denních pokut, přičemž za každý den musí být uhrazena určitá peněžní částka. Systém denních pokut je třeba chápat jako způsob výpočtu celkové částky, která tvoří peněžitý trest a není nutně spojeno jeho placení ve formě řady jednotlivých termínovaných částek. Vhodné je však spojit obě tato hlediska, a to způsob výpočtu i způsob zaplacení ve splátkách, neboť je to nejúčinnější z hlediska účelu trestu i výkonu tohoto trestu.55 To znamená že systém vyměřování prostřednictvím denních sazeb nijak nesouvisí se způsobem placení tohoto trestu. Oproti původním maximálnímu peněžitému trestu56 se více než sedminásobně zvyšuje. Výměra peněžitého trestu nemůže být snižována nebo zvyšována mimo rámec rozpětí sazby uvedené v ustanovení §68 odst. 1,2.57 Výměra peněžitého trestu je nepřekročitelná i v případě mladistvích, u nichž je však modifikována (viz kapitola Ukládání peněžitého trestu mladistvím). Peněžitý trest nelze snížit pod dolní hranici ani dle analogie – snížení trestu pod dolní hranici v rámci moderačního oprávnění soudu dle § 58 tr.z., ani zvýšit nad horní hranici v případě pachatele, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin dle §59 tr.z. nebo spáchal zločin ve prospěch organizované zločinecké skupiny dle § 108 tr.z. Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele (můžeme je zařadit širšího pojmu poměry pachatele). Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Proti původnímu trestnímu zákonu se změnil i způsob zjišťování majetkových a osobních poměrů pachatele, kdy soud může podklady pro určení sazby zjistit odhadem. Takto je možné zjistit příjmy, majetek nebo výnosy z něj, pokud 55

Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online].[cit. http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html 56

2011-04-02]

Dostupné

z

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů umožňoval uložit

peněžitý trest ve výměře 2 000 - 5 000 000 Kč. 57 Rozhodnutí NS ČR č. 4/1967 Sb. rozh. tr.

33

pachatel nepracuje anebo v důsledku jeho postoje k trestnímu řízení není možné jeho skutečný denní příjem, majetek,výnosy náležitě zjistit.58 Osobní a majetkové poměry významně ovlivňují citelnost peněžitého trestu a vůbec možnost jeho uložení a výkonu, proto je zákon připomíná jako zvlášť neopominutelné skutečnosti. Osobními poměry rozumíme věk pachatele, rodinné poměry, zdravotní stav, povolání, pracovní kvalifikaci, možnost pracovního uplatnění ,.. Majetkové poměry zahrnují veškeré pachatelovo jmění, tedy aktiva i pasiva a výdělečné poměry pachatele, což jsou zdroje z nichž se peněžitý

trest

realizuje.

Význam

zde

mají

i

pachatelovy

závazky

např.vyživovací povinnost, splátky půjček, úvěry. Zjištění těchto poměrů je předpokladem k učinění závěru o dobytnosti, respektive nedobytnosti peněžitého trestu, také k zjištění zda vůbec jsou předpoklady pro jeho uložení. Uvedená trestní sazba svým rozpětím umožňuje značnou diferenciaci výměry a dovoluje citelný zásah tam, kde k tomu budou předpoklady. Zákon blíže nespecifikuje směrnici pro stanovení konkrétní výměry, pouze zdůrazňuje ohled na již zmíněné osobní a majetkové poměry. Na výměru se tak aplikují stejné obecné zásady jako u ostatních trestů. Výměra peněžitého trestu není omezena hodnotou majetkového prospěchu získaného posuzovanou trestnou činností. Peněžitým trestem lze postihnout i majetek, který pachatel nabyl poctivou prací.59 Peněžitý trest může být uložen jen v tuzemské měně.60 To znamená, že jej nelze uložit jinak než v korunách českých. Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. Nelze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí, může stanovit, že peněžitý trest bude zaplacen

v přiměřených

měsíčních splátkách, přitom může určit, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí dílčí částku včas. Toto ustanovení

tak

umožňuje usnadnění výkonu trestu a co nejmenší postih jiných osob. Vzhledem k horní hranici peněžitého trestu lze mít za to, že bude ukládán v poměrně 58

Chmelík, J. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Linde Praha, 2009. s. 256. Rozhodnutí NS ČR č. 51/1988 Sb.rozh.tr. 60 §13,§16 odst.1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance 59

34

značné výši, která způsobí potíže se zaplacením najednou. Proto toto ustanovení umožňuje, aby soud rozhodl o zaplacení ve splátkách a tím usnadnil výkon peněžitého trestu. Jedná se o případy, kdy jsou schopni zaplatit peněžitý trest alespoň ve splátkách, protože vzhledem k jejich osobním a majetkovým poměrům by jim jinak peněžitý trest ani nemohl být uložen. Pokud soud umožní splácet peněžitý trest ve splátkách, pak musí stanovit tyto splátky přiměřené a musí to být splátky měsíční. Přiměřenost bude vycházet z osobních a majetkových poměrů a z toho, aby byl peněžitý trest schopen splnit účel trestu. Rozhodnutí o povolení splátek se musí projevit ve výroku rozsudku, jímž byl peněžitý trest uložen, protože zvážení možnosti postupu podle ustanovení §68 odst.5 je součástí úvah soudu o tom, zda peněžitý trest uloží a v jaké konkrétní výši.61 Po právní moci rozsudku, nebylo-li stanoveno placení peněžitých splátek, je možné rozhodnout o povolení splátek jen za splnění podmínek § 342 odst. 1 písmene b) trestního řádu v rámci vykonávacího řízení. Povolit splácení je oprávněn pouze předseda senátu (samosoudce) v trestním řízení, a to jen za podmínek uvedených v trestním řádu. Povolovat splácení peněžitého trestu není oprávněn v žádném případě pověřený pracovník soudu (vymáhající úředník). Není k tomu oprávněn ani v řízení trestním, ani občanskoprávním o výkonu rozhodnutí.62 Je-li peněžitý trest placen ve splátkách, pak každá tato splátka přechází do majetku státu po jejím zaplacení. Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Při zjišťování této podmínky uložení peněžitého trestu je třeba zjišťovat i závazky obviněného, zejména rozsah jeho zákonné vyživovací povinnosti a rozsah povinnosti k náhradě škody, které zásadně mají přednost před zaplacením peněžitého trestu.63 Nedobytný je peněžitý trest tehdy, pokud je zřejmé, že pachatel jej nemůže vykonat ani zaplacením ve splátkách. Pro neuložení

61

Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s 469 . 62 Rozhodnutí NS ČR č.5/1974 Sb.rozh.tr. 63 Rozhodnutí NS ČR č. 22/1977 Sb.rozh.tr.

35

peněžitého trestu postačí pouhá pravděpodobnost nezaplacení nebo neochota pachatele. Závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí opírat o spolehlivé zjištění osobních, výdělkových a majetkových

poměrů pachatele. Přitom je třeba

zvážit nejen druh a hodnotu majetku pachatele, nýbrž i výši jeho odměny za práci, podnikatelské odměny, příjmy z kapitálového majetku, ze sociálních dávek a jiných příjmů, jakož i množství, druh a výši závazků pachatele. Neúplné zjištění těchto okolností by mohlo vést k uložení nedobytného peněžitého trestu. Od výkonu takového trestu by pak muselo být ve smyslu § 344 odst.1 trestního řádu upuštěno.64 Zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu. Touto částkou se rozumí peněžní hodnota zaplacená k výkonu peněžitého trestu. Do majetku státu přechází zaplacením v hotovosti nebo bezhotovostním převodem

65

.

K výkonu peněžitého trestu dále kapitola Procesněprávní úprava peněžitého trestu.

5.3 Náhradní trest odnětí svobody

Peněžitý trest je vykonán v okamžiku, kdy jej odsouzený řádně zaplatí v celé uložené výši na výzvu soudu ve stanovené lhůtě. Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na čtyři léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby. Součástí rozhodnutí (zpravidla půjde o rozsudek, ale je možný i trestní příkaz), jímž se ukládá peněžitý trest, je tedy i stanovení náhradního trestu odnětí svobody. Výkon tohoto náhradního trestu, nebo jeho poměrné části, je pak sankcí za případné (i částečné) nezaplacení peněžitého trestu. Výrok o náhradním trestu odnětí svobody je obligatorní, to znamená že soudce je povinen tento výrok v rozhodnutí uvést. Vzhledem k tomu, že trest odnětí svobody nesmí činit více 64

Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s 471 . 65 §567 odst.2 zákona č.40/1967 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů.

36

jak 20 let, nelze uložit náhradní trest odnětí svobody za trest peněžitý vedle trestu odnětí svobody vyměřeného na tuto maximální dobu. Náhradní trest nelze uložit ani v případě, když se peněžitý trest ukládá vedle trestu odnětí svobody vyměřeného na horní hranici příslušné sazby. I v těchto případech ovšem lze peněžitý trest uložit.66 Náhradní trest odnětí svobody za trest peněžitý se v každém případě uloží spolu s peněžitým trestem pro eventualitu, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen. Možnost zmaření výkonu peněžitého trestu nemusí být v době jeho ukládání zjistitelná, ani nemusí objektivně existovat nějaký konkrétní důvod pro ni.67 Novela tedy zákon č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku provedla zásadní změny. Podstatou změn byla skutečnost, že zaplacení peněžitého trestu již nebude vymáháno jako pohledávka v občanskoprávním řízení o výkonu rozhodnutí (exekucí), které bylo mnohdy zdlouhavé, nákladné a málo efektivní, a tím peněžitý trest neplnil účel trestu. Nařízení náhradního trestu odnětí svobody totiž bylo možné, až když si pachatel počínal tak, že mařil výkon peněžitého trestu, jeho pouhá nečinnost nebo neochota trest zaplatit nepostačovaly.68

Od účinnosti

uvedených změn se náhradní trest odnětí svobody ukládá pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Přitom se nerozhoduje z jakého důvodu pachatel peněžitý trest nezaplatil a soud již nezkoumá, zda si počíná způsobem, který bylo možné hodnotit jako maření výkonu, nebo zda je zcela pasivní, či zda jen odhaduje jeho zaplacení. Pouze v případě, kdy se pachatel v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výchovu nebo výživu je pachatel povinen pečovat, od výkonu peněžitého trestu se upustí.V tomto případě jde o nedobytnost zjištěnou v rámci vykonávacího řízení. Pokud by se jednalo jen o 66

Rozhodnutí NS ČSR č. 28/1972 Sb.rozh.tr. Rozhodnutí NS ČSR č.28/1972 Sb.rozh.tr. 68 Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s 472 . 67

37

dočasné obtíže pak by dle mého názoru bylo možné rozhodnout ve vykonávacím řízení o povolení splátek. Ve všech ostatních případech soud nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody, jakmile zjistí že pachatel ve stanovené lhůtě nezaplatil peněžitý trest. Soud tady už nemá na výběr ze způsobů vymáhání zaplacení tohoto trestu a to ani v případě, kdy by exekuce mohla být úspěšná. Stanovená lhůta činí 15 dnů od výzvy předsedy senátu k zaplacení peněžitého trestu. Náhradní trest má charakter trestu odnětí svobody ve smyslu §55 tr.zák. Konkrétní výměru náhradního trestu určí soud podle obecných zásad pro výměru trestu. Z povahy věci vyplývá, že soudce přihlédne zejména k výši peněžitého trestu, aby jej náhradní trest vybízel k zaplacení peněžitého trestu, aby tak byl jeho dostatečnou alternativou. Ukládá-li soud pachateli v rámci souhrnného trestu peněžitý trest ve stejné výši, v jaké mu byl uložen dřívějším rozsudkem, jehož výrok o trestu se při uložení souhrnného trestu zrušuje, pak v případě zjištění, že peněžitý trest uložený dřívějším rozsudkem byl již zaplacením zcela vykonán, soud nestanoví náhradní trest odnětí svobody ve smyslu §69 odst.1 tr.zák.69 Náhradní trest odnětí svobody odráží zpřísnění horní hranice peněžitého trestu. Zákoník zvyšuje horní hranici sazby náhradního trestu ze tří na čtyři roky. Požadavek nedbalostní formy zavinění byl zachován s omezením na nedbalostní formu přečinu.

5.4 Fikce neodsouzení

Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. Trestní zákoník zde vytváří smyšlenou skutečnost - fikci, kdy se pachatel nedbalostního přečinu za určitých podmínek stává v důsledku neodsouzeným ex lege.

69

Rozsudek Vyššího soudu v Praze ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 7 Tz 22/2001

38

V případě, že byl peněžitý trest uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody nebo podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem, vedle trestu obecně prospěšných prací, vedle trestu zákazu činnosti nebo vedle trestu propadnutí věci, účinky této fikce nastávají až tehdy, když jsou splněny i podmínky pro vznik fikce u těchto ostatních trestů.70 To znamená, že kdyby byl i jen jeden z trestů uložený za trestný čin úmyslný, nelze postupovat dle fikce neodsouzení. Na formě nedbalosti (vědomá, nevědomá) nezáleží. U úmyslného trestného činu se peněžitý trest zahlazuje postupem dle §105 tr.zák. Byl-li uložen peněžitý trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti vedle jiného než uvedeného druhu trestu, nenastávají účinky fikce neodsouzení ex lege, ale mohou nastat jen na základě rozhodnutí soudu o zahlazení odsouzení po splnění podmínek uvedených v §69.71 Peněžitý trest je vykonán jeho řádným zaplacením v plné výměře podle výzvy soudu. Byl-li peněžitý trest uložený za trestný čin spáchaný z nedbalosti prominut rozhodnutím prezidenta republiky v důsledku agraciace, uplatnila by se fikce neodsouzení analogicky i v tomto případě, pokud by již přímo v rozhodnutí nebylo stanoveno, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Zaplatí-li odsouzený peněžitý trest prostřednictvím pošty poštovní poukázkou, je pro posouzení otázky, kdy byl peněžitý trest vykonán, rozhodné datum, kdy odsouzený příslušnou částku poukázal na poště, a nikoli datum, ze kterého pochází výpis z bankovního účtu soudu, na který platba peněžitého trestu došla.72 Domnívám se, že podobně by se dalo postupovat i v případě bankovního převodu z účtu na účet.

5.5 Krátké zamyšlení k promlčení výkonu peněžitého trestu

Z povahy věci i ze znění zákoníku vyplývá, že u peněžitého trestu se institut promlčení neuplatňuje. Pokud pachatel řádně a včas nevykoná peněžitý

70

Jelínek . J, a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2004. s 358-359. Šámal , P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, s 474 . 72 Rozhodnutí č. 54/1996 Sb. rozh. tr 71

39

trest, nastupuje náhradní trest odnětí svobody. Domnívám se, že až tento náhradní trest odnětí svobody podléhá promlčení výkonu trestu dle §94 tr.zák. Pokud bych hypoteticky uvažovala o promlčení v př. peněžitého trestu, bylo by tak možné dle mého osobního názoru jen v případě, kdyby nebyl stanoven náhradní trest odnětí svobody (což dle platného trestního zákoníku nelze) a pachatele nebylo možné donutit zaplatit, nebo jakkoli postihnout jeho majetek,..Potom by se mohla aplikovat přiměřeně ustanovení, týkající se promlčení výkonu trestu odnětí svobody, odstupňované dle výše peněžitého trestu. Ale náš platný a účinný trestní zákoník dobře ošetřuje situaci nesplnění peněžitého trestu právě náhradním trestem odnětí svobody. Takže by institut promlčení byl skutečně zbytečný.

5.6. Zahlazení odsouzení

Odpykáním trestu sice dochází k zániku trestu jeho výkonem, ovšem nemusí ještě zaniknout všechny právní důsledky odsouzení. Jde o právní skutečnost odsouzení, tedy to, že se na pachatele nahlíží jako na odsouzeného a uvedení této skutečnosti v Rejstříku trestů. Následkem je potom ztížení společenského, zejména pracovního uplatnění. Již jsem uvedla, že v případě peněžitého trestu uloženého za přečin z nedbalosti

je možná tzv.fikce

neodsouzení. V případě úmyslného trestného činu se uplatňuje tzv. zahlazení odsouzení. Institut zahlazení umožňuje při splnění zákonných podmínek odstranění nepříznivých důsledků odsouzení. Vytváří tedy fikci, kdy se pachatel dostává do stejného postavení jako osoby netrestané. Pravomocné odsuzující rozhodnutí zakládající zahlazení i nadále existuje. Zahlazení má také výchovný charakter, protože stanovené podmínky odsouzeného vybízí k tomu, aby vedl řádný život.73 Předpoklady pro zahlazení odsouzení k peněžitého trestu jsou následující:

73

K zániku právních důsledků odsouzení nedochází jen zahlazením nebo fikcí neodsouzení, ale k zániku právních důsledků může dojít i rozhodnutím prezidenta republiky v rámci individuální nebo hromadné milosti. Právo prezidenta zahlazovat odsouzení vyplývá z ústavního vymezení jeho oprávnění (čl.62 písm.g), čl.63 odst.1 písm.j) Ústavy).

40

•

Uložený trest byl vykonán zcela nebo jeho výkon byl prominut.

•

Odsouzený vedl řádný život nepřetržitě po dobu nejméně jednoho roku.

Pro začátek běhu lhůty pro zahlazení je rozhodující, kdy došlo k výkonu nebo k prominutí peněžitého trestu. Nevedl-li odsouzený

řádný život

nepřetržitě po tuto celou dobu, přerušuje se tato lhůta a celá doba potřebná pro zahlazení běží znovu.74 Jestliže odsouzený prokázal po výkonu nebo prominutí peněžitého trestu svým velmi dobrým chováním, že se napravil, může soud s přihlédnutím k zájmům chráněným trestním zákonem zahladit odsouzení na žádost odsouzeného nebo toho, kdo je oprávněn nabídnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného i před uplynutím doby jednoho roku. Trestní zákoník tak kromě povinnosti soudu ex offo zahladit odsouzení umožňuje i zahlazení na žádost a to před uplynutím stanovené zákonné lhůty. Naopak vykonávání ochranného opatření brání tomu, aby bylo odsouzení zahlazeno i v případě, kdyby k zahlazení mělo dojít ze zákona.Tak např. pokud byl pachateli uložen rozsudkem peněžitý trest a zároveň ochranné léčení, pak i když pachatel trest vykonal, nemůže být odsouzení zahlazeno, dokud odsouzený řádně neukončí i ochranné léčení. Odsouzení se zahlazuje jako celek. Jestliže je pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit do té doby, pokud neuplyne nejdelší ze lhůt, které zákon stanoví pro zahlazení uložených trestů. Toto se použije přiměřeně i na případy, kdy je uloženo více trestů vedle sebe, z nichž ohledně některého může nastat účinek fikce neodsouzení. To znamená jsou li splněny všechny zákonné podmínky ve vztahu ke všem uloženým trestům. Zahlazené odsouzení není vykazováno ve výpisu z Rejstříku trestů a občan pak zásadně nemusí uvádět zahlazené odsouzení v osobních údajích. Zahlazené odsouzení se však vykazuje v opise z evidence Rejstříku trestů, který se za

74

Jelínek . J, a kol. Trestní právo hmotné. 1.vyd. Praha : Leges, 2009, s.442.

41

účelem trestního řízení vydává orgánům činným v trestním řízení a Ministerstvu spravedlnosti.75 Účinkem zahlazení je, že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen. Zahlazení odsouzení se může týkat i odsouzení vyslovených cizozemskými soudy, pokud bylo příslušným soudem rozhodnuto o uznání

76

, popřípadě

rozhodnuto Nejvyšším soudem o jejich zaznamenávání do evidence Rejstříku trestů.77 Účinky rozhodnutí o zahlazení cizozemského rozhodnutí o zahlazení cizozemského odsouzení se v zásadě omezuje jen na území České republiky.78

5.7 Podmíněné uložení peněžitého trestu

Tato možnost, kterou zná například Zákon o soudnictví ve věcech mládeže a kterou znají i některé zahraniční úpravy (např. rakousky nebo francouzský trestní zákoník), byla rekodifikační komisí při přípravě nového trestního zákoníku odmítnuta jako nevhodná u dospělých pachatelů s ohledem na v návrhu stanovené podmínky ukládání peněžitého trestu, přičemž vhodnějším se zde jeví buď podmíněný trest odnětí svobody, příp. i s dohledem, anebo použití některého z odklonů podle procesních předpisů.79 Domnívám se, že jde o rozumné řešení, protože se mi zdá neefektivní odkládat peněžitý trest. Také se myslím, že by nebyl naplněn účel trestu a že by potom takovéto podmíněné možnosti mohly nastat u všech druhů trestů. Navíc je přece nutné odebrat peněžitým trestem majetkový prospěch, který pachatel nabyl trestnou činností. Ovšem z pohledu pachatele by šlo jistě o velmi příznivé řešení. Zdá se mi, že podmíněným uložením by byla popřena podstata a účel peněžitého trestu.

75

§10 odst.1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů §449 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 77 §4 odst.2,4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů 78 §364a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 79 Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online].[cit. 2011-04-02] Dostupné z http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html 76

42

5.8 Náhrada formou obecně prospěšných prací U náhrady peněžitého trestu bylo uvažováno i o možnosti vedle náhradního trestu odnětí svobody stanovit i možnost odvrátit výkon peněžitého trestu náhradou ve formě obecně prospěšných prací (např. německý trestní zákoník). Také tato možnost nakonec nebyla zapracována vzhledem k tomu, že uložení trestu obecně prospěšných prací by mělo být zvažováno s ohledem na § 62 a násl. a zejména § 68 odst. 6 prioritně před uložením peněžitého trestu, a také s ohledem na možnou výši peněžitého trestu stanovenou na základě denních sazeb (srov. § 68 odst. 1, 2), které by při vyšším peněžitém trestu byla obtížně nahraditelná výkonem obecně prospěšných prací. S ohledem na zvýšení horní hranice peněžitého trestu, se zvyšuje sazba náhradního trestu odnětí svobody, až na čtyři léta.80 Tuto možnost bych nezatracovala tolik, jako předchozí podmíněné uložení. Domnívám se, že pachatel by skutečně mohl mít v případě nevykonání peněžitého trestu možnost tento trest si „ odpracovat“. Vím, že sankce odnětí svobody má mnohem více odstrašující charakter než obecně prospěšné práce, ale trestem odnětí svobody si pachatel nemůže odpracovat „dluh“ vůči společnosti. Takto by byl pachatel povinen aktivně prací odčinit trestnou činnost. Na druhou stranu by vyvstala otázka, co by se stalo, když by pachatel nenastoupil do výkonu trestu obecně prospěšných prací. Opět by zde musel nastoupit další náhradní trest a tím by již musel být nepodmíněný trest odnětí svobody. Ale tento postup by byl pravděpodobně organizačně i finančně velmi náročný v důsledku neefektivní.

80

Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online].[cit. 2011-04-02] Dostupné z http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html

43

6 Procesněprávní úprava peněžitého trestu

Procesněprávní úprava peněžitého trestu je obsažena v zákoně č. 141/1961 Sb.,o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ), řízení proti mladistvím a ukládání peněžitých opatření upravuje zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže ve znění pozdějších předpisů. Trestní zákoník obsahuje ustanovení o účelu a obsahu jednotlivých trestů. Trestní řád pak upravuje zásadně jen procesní úkony směřující k tomu, aby tresty a ochranná opatření byly vykonány.

6.1 Výkon peněžitého trestu

Pro výkon peněžitého trestu musí existovat rozhodnutí soudu, jímž se peněžitý trest ukládá, a to rozsudek (výjimečně i usnesení), nebo tzv. trestní příkaz. Rozhodnutí musí být vykonatelné. Vykonatelnost určuje, jaké podmínky musejí být splněny, aby bylo možné přistoupit k výkonu rozhodnutí. Rozumí se jí běžně skutečnost, že obsah rozhodnutí může být orgánem činným v trestním řízení vynucen proti tomu, komu rozhodnutí ukládá nějakou povinnost.81 Vykonatelnost tak tvoří mezistupeň mezi vydáním rozhodnutí a jeho výkonem. Podmínkou vykonatelnosti je právní moc rozhodnutí. Jakmile se rozhodnutí stalo vykonatelným má být ihned vykonáno, ačkoli zákon výslovně toto ustanovení neobsahuje. Jestliže s výkonem peněžitého trestu bylo již započato, pak má být výkon proveden bez přerušení. Výkon peněžitého trestu se provádí z moci úřední a je svěřen trestním řádem soudu, který jej uložil. K nařízení výkonu je zásadně příslušný soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§315 odst.2 TŘ). Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit peněžitý trest, vyzve82 předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do 81

Jelínek, J., a kol. : Trestní právo procesní. 1.vyd. Eurolex Bohemia, 2001. s.486. Výzva má formu opatření, ke kterému se zpravidla připojí poštovní poukázka, jejímž prostřednictvím má odsouzený peněžitý trest zaplatit. Součástí výzvy je i upozornění na následky uvedené v § 341 TŘ. 82

44

patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno (§341 TŘ). Sama skutečnost, že vymáhání peněžitého trestu je zatím neúspěšné, není důvodem k nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody, není-li důvod k obavě, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen.83 Ustanovení §341 tak upravuje postup soudu v případech, kdy byl uložen peněžitý trest, který odsouzený ihned dobrovolně nezaplatil, a nepřichází v úvahu ani rozhodnutí o odkladu výkonu tohoto trestu nebo povolení splátek ani upuštění od výkonu trestu nebo nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody. V případě, že pachatel uložený peněžitý trest v této lhůtě nezaplatí, soud nařídí usnesením výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části, pokud došlo k uhrazení částečnému, přičemž zároveň rozhodne o zařazení odsouzeného pro jeho výkon do některého ze čtyř typů věznic (viz § 344 odst. 2 TŘ). Toto ustanovení se přiměřeně použije i na peněžité opatření uložené v řízení v trestních věcech mladistvých a peněžitý trest uložený v řízení před samosoudcem.84 Jestliže odsouzený podal žádost o odklad výkonu peněžitého trestu nebo o povolení splátek dle §342 odst.1 TŘ, předtím než jej předseda senátu podle § 341 TŘ vyzval k zaplacení, je třeba nejprve rozhodnout o takové žádosti. Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o peněžitém trestu s uvedením zákonných ustanovení podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno. Vykonatelným se potom tento rozsudek stává, jestliže proti němu není připuštěno odvolání nebo odvolání nebylo podané ve lhůtě osmi dnů nebo se oprávněné osoby odvolání výslovně vzdaly, či jej vzaly zpět nebo podané odvolání bylo zamítnuto.

6.1.1 Odložení výkonu a povolení splátek peněžitého trestu

83 84

Rozhodnutí NS ČSR č. 45/1980 Sb. rozh. tr Šámal, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck, 2005. s. 2407.

45

Odsouzený má několik možností jak odsunout za předpokladu splnění podmínek stanovených zákonem placení peněžitého trestu. Jedná se o instituty odložení výkonu peněžitého trestu o povolení splácení peněžitého trestu. Na žádost odsouzené může předseda senátu z důležitých důvodů (§341 odst.1 TŘ): • Odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo • Povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý zaplacen nejpozději do jednoho roku ode den, kdy rozsudek nabyl právní moci. V tomto případě již soud nepostupuje ex offo, ale jen na žádost odsouzeného, ačkoli již v rozsudku může soud stanovit placení peněžitého trestu ve splátkách. V řízení proti mladistvému mohou takovou žádost podat i jeho zákonní zástupci nebo obhájce. Lhůta jednoho roku je nepřekročitelná a o odkladu nebo povolení splátek se rozhoduje formou usnesení proti němuž není stížnost přípustná (§119 odst 1, §141 odst.2 TŘ). O žádosti se rozhoduje vždy, i když se zamítá. Předseda senátu může žádost odvolat pominou-li důvody pro odložení nebo odsouzený je v prodlení s platbou splátek. Je ale důležité zda k neplacení došlo vinou odsouzeného nebo bez jeho vůle. Pokud by za to odsouzený skutečně nemohl, může předseda pokračovat ve splátkovém kalendáři. Za důležité důvody při povolování odkladu výkonu peněžitého trestu nebo jeho splácení je možno považovat jen takové důvody, které znemožňují zaplacení peněžitého trestu v zákonné lhůtě. Je třeba vycházet z toho, že i peněžitý trest má charakteristické znaky trestu, to znamená újmy, kterou přináší odsouzenému, a že tedy odkladem výkonu tohoto trestu nebo povolením jeho splátek nesmí být tato újma paralyzována. Proto zpravidla nebude možno považovat za důležitý důvod okolnost, že odsouzený má povinnost nahradit způsobenou škodu, že má zvýšené finanční náklady spojené se zamýšlenou svatbou, narozením dítěte, s nákupem, stěhováním, atd.85 85

Rozhodnutí NS ČSR č. 45/1980 Sb. rozh. Tr.

46

Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat (§342 odst.2 TŘ).

6.1.2 Vymáhání peněžitého trestu

Pozměněnou úpravu vykonávacího řízení nalezneme v ustanovení § 343 TrŘ (znovuzaveden novelou zákona č. 152/1995 Sb., ), kdy je peněžitý trest vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený: • Do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván, • Do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo • Do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen. Vymáhání peněžitého trestu nařizuje předseda senátu. V tomto ustanovení se odráží zásada, že před zaplacením peněžitého trestu má přednost povinnost nahradit škodu poškozenému. Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody. Nepřikročí-li poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného( viz §343 TŘ). Pravomocným uložením peněžitého trestu vzniká zákonná povinnost odsouzeného podrobit se jeho výkonu, to znamená zaplatit peněžitou částku. V opačném případě se uplatní náhradní forma postihu, to je nařízení vymáhání peněžitého trestu. Domnívám se, že jde o poněkud nadbytečné ustanovení, protože v případě, kdy není peněžitý trest řádně a včas zaplacen, není možné využít odložení, splátky nebo upuštění od výkonu, nastupuje náhradní trest odnětí svobody jako dostatečný náhradní postih. Také si myslím, že tato úprava umožní odsouzenému bránit výkonu peněžitého trestu nebo jej prodlužovat, aniž by se dalo zjistit, že tento výkon úmyslně kazí a že jsou splněny podmínky pro náhradní trest odnětí svobody. Dle mého názoru jsou instituty odkladu,

47

povolení splátek a upuštění od výkonu trestu, možnost odsouzeného kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu odnětí svobody, tím že peněžitý trest zaplatí, dostatečné pro úpravu výkonu peněžitého trestu. Za předpokladu, že marně uplyne lhůta k zaplacení, postupuje se dle části VI. Občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí. Domnívám se také, že lhůty tak jak je uvádí TŘ jsou poměrně krátké k tomu, aby byl odsouzený schopen splnit svoji povinnost. Novelou

trestního řádu provedenou zákonem č.152/1995 Sb. bylo

ustanovení o vymáhání peněžitého trestu zrušeno (zejména kvůli malému využívání peněžitého trestu a zvyšování pohledávek z nevymožených peněžitých trestů) . Toto ustanovení se do trestního řádu ale znovu dostalo zákonem č. 41/2009 Sb. o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku s účinností od 1.1.2010.

6.1.3 Upuštění od výkonu peněžitého trestu

V případě, kdy se odsouzený stane neschopným plnit peněžitý trest a to dlouhodobě z důvodů nezávislých na jeho vůli nebo kdyby byla výkonem ohrožena výživa nebo výchova osoby, o níž se stará, může požádat o upuštění od výkonu peněžitého trestu. Soud potom upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku (viz § 344 odst.1 TŘ). Proti tomuto rozhodnutí (které má formu usnesení) je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Upuštění je třeba chápat jako konečné zastavení všech úkonů směřujících k výkonu trestu, které má i významné hmotněprávní důsledky. Částky vymožené na zaplacení peněžitého trestu před pravomocným rozhodnutím o upuštění od jeho výkonu zůstávají ve vlastnictví státu.86 Upustit lze od výkonu celého peněžitého trestu i do jeho zbytku. Zákon zde rozlišuje dva možné důvody pro upuštění od výkonu. • Okolnosti na vůli odsouzeného nezávislé, v jejichž důsledku se stal odsouzený neschopen peněžitý trest zaplatit (např. ztráta majetku 86

Šámal, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005. s. 2411.

48

v důsledku živelné pohromy, vážné onemocnění s důsledkem vzniku trvalé pracovní neschopnosti,..) • Existence nebezpečí, že by výkonem byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat Co se týká existence nebezpečí, že by výkonem byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, tak k závazku odsouzeného pečovat o jinou osobu nebo přispívat na její výživu nelze přihlížet, i kdyby se jednalo o osobu blízkou 87

. Domnívám se, že v současnosti se již nelze s tímto názorem ztotožnit.

V dnešní době je dle mého názoru rodina chápána jinak a

vzhledem

k závažnosti trestného činu zanedbání povinné výživy, ačkoli zde ad hoc zákonná povinnost není, je třeba vzít v potaz v zájmu dítěte zajištění jeho výživy a to i například právě upuštěním od výkonu peněžitého trestu. A to také proto, že v současnosti nabývá významu soužití „nemanželské“, kde v mnoha v případech žijí ve společné domácnosti děti, jejichž rodičem je v tomto soužití pouze jedna osoba. Za okolnosti na vůli odsouzeného nezávislé nelze považovat např. výkon trestu odnětí svobody nebo náhradu škody na základě téhož nebo i jiného rozsudku za jiný trestný čin. Rozdíl mezi „důležitými důvody“ dle § 342 odst.1 a důvody uvedenými v §344 odst.1 spočívá především v jejich intenzitě a přechodnosti, nebo naopak trvalosti následků. Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup dle odstavce 1 nebo §342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, nařídí soud výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části, přitom rozhodne o způsobu náhradního trestu (viz §344 odst.2 TŘ). Zákon zde vytváří určité pořadí institutů při nezaplacení peněžitého trestu. Nejprve se tedy určí zda je možné upustit od potrestání nebo odložit výkon peněžitého trestu,

87

Rozhodnutí NS ČR č. 32/1967 Sb. rozh. tr.

49

teprve až tehdy, kdy tyto možnosti nelze vzít v úvahu, pak nastupuje náhradní trest odnětí svobody.To znamená že důvodem pro nařízení náhradního trestu odnětí svobody je skutečnost, že peněžitý trest nebyl zaplacen a nepřichází v úvahu postup dle jiného ustanovení TŘ týkající se výkonu trestu. Náhradní trest se nenařizuje v případě nedobytnosti peněžitého trestu, která je důvodem (pokud vznikla před rozhodnutím o uložení peněžitého trestu) pro jeho neuložení nebo pro upuštění od výkonu peněžitého trestu, jestliže vznikla a trvá po právní moci rozsudku o jeho uložení. Poměrnou částí náhradního trestu odnětí svobody se rozumí ta část tohoto trestu uloženého rozsudkem, která odpovídá takové části rozsudkem uloženého peněžitého trestu, která nebyla vykonána. Výkon poměrné části náhradního trestu se nařídí v případě, kdy část peněžitého trestu nebyla zaplacena a ohledně této části peněžitého trestu nepřichází v úvahu rozhodnutí dle §342 odst.1 nebo §344 odst.1. Po pravomocném nařízení výkonu náhradního trestu nebo jeho poměrné části, již nepřichází v úvahu další rozhodování o dalším postupu při výkonu peněžitého trestu nebo jeho poměrné části. Soud provádí úkony, případně činí další rozhodnutí pouze k výkonu náhradního trestu odnětí svobody, s výjimkou rozhodování dle § 344 odst.3. Nařízení výkonu náhradního trestu nebrání, že předtím nebo současně nebyl nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, který byl rozsudkem odsouzenému uložen vedle peněžitého trestu.88 Soud dle §344 odst. 2 TŘ nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části, jestliže odsouzený nezaplatí uložený peněžitý trest nebo jeho část a jedná zejména tak, že se zbavuje majetku, z něhož by peněžitý trest mohl být zaplacen nebo na který by mohl být veden výkon rozhodnutí k úhradě tohoto trestu, nebo takový majetek ukrývá či jinak zašantročuje (nebo tak jednají osoby z podnětu odsouzeného), anebo záměrně bez závažného důvodu jedná tak, aby takého majetku nenabýval (zejména nepracuje nebo

88

Šámal, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005. s. 2413.

50

mění zaměstnání), či má odjet z republiky, ať již natrvalo nebo na delší dobu, takže by peněžitý trest nemohl být zaplacen, ač odsouzený prostředky k jeho zaplacení má.89 I proti tomuto rozhodnutí (forma usnesení) je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Soud zároveň rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu. Pokud byl peněžitý trest uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nařídí senát/samosoudce shodný způsob výkonu trestu odnětí svobody, jaký byl stanoven rozsudkem ohledně nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obdobně postupuje i v případě, že současně nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu.90 Při nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody se postupuje stejně jako u trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem ( viz § 321 a násl.TŘ). Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že peněžitý trest nebo jeho poměrnou část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu (viz § 344 odst.3 TŘ). Výkon náhradního trestu odnětí svobody může odvrátit jen a pouze odsouzený a to kdykoli, to znamená nejen před jeho nástupem ale i poté, co již skutečně začal vykonávat náhradní trest odnětí svobody. Dovozuji, že postačí zaplatit i jen část peněžitého trestu, nikoli částku celou. Skutečnost, že odsouzený určitou část peněžitého trestu uhradil nemá vliv na právní moc a vykonatelnost předchozího rozhodnutí o nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody. Ale zakládá povinnost předsedy senátu rozhodnout o tom, jakou část peněžitého trestu je třeba vykonat. Dle mého názoru by mohlo postačit i zaplacení části dosud nesplaceného zbytku peněžitého trestu (mnozí teoretici se tímto názorem neztotožňují), za předpokladu toho, že bude zřejmé (z chování odsouzeného) zaplacení zbývající části zbytku v přiměřené době.

89 90

Rozhodnutí NS ČSR č. 21/1987 Sb.rozh.tr Šámal, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005. s. 2413.

51

Po nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody již nepřichází v úvahu jakékoli další vymáhání peněžitého trestu ani jiné rozhodování např. o odložení nebo upuštění výkonu peněžitého trestu a to samozřejmě ani ohledně části nezaplaceného peněžitého trestu. Zákon nestanoví žádná kritéria k přepočtu nevykonaného peněžitého trestu na náhradní trest odnětí svobody, který je třeba vykonat. Domnívám se, že aby bylo učiněno zadost spravedlivému rozhodování, měla by být nějaká pravidla dodržována. Rozhodnutí o tom, jaká část náhradního trestu má být vykonána, má formu usnesení..Zde je také přípustná stížnost s odkladným účinkem. Změní-li se část náhradního trestu, kterou je třeba vykonat, nebo odvrátí-li odsouzený výkon celého náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že zaplatí peněžitý trest nebo jeho nezaplacenou část, je třeba učinit příslušná opatření ve vztahu k věznici, které bylo předtím zasláno nařízení náhradního trestu.91 § 344 upravuje v odstavci 1. a 2. podmínky vydání dvou zcela odlišných rozhodnutí, kterými končí výkon peněžitého trestu, a to upuštění od výkonu peněžitého trestu a nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody. K rozhodování je zde příslušný soud, který rozhodoval v 1.stupni (viz §315 odst.2). Trestní proces je ovládán zásadou, že procesní úkon musí být prováděn zásadně dle práva účinného v době, kdy se úkon koná. Výjimky byly stanoveny v ustanovením přechodných a závěrečných, ale žádná z těchto výjimek se nevztahuje na výkon peněžitého trestu, respektive náhradního trestu odnětí svobody.

6.2 Trestní příkaz

91

Šámal, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005. s. 2413.

52

Na úvod celé kapitoly jsem zmínila, že pro výkon peněžitého trestu musí existovat rozhodnutí soudu, jímž se peněžitý trest ukládá, a to rozsudek (výjimečně i usnesení), nebo tzv. trestní příkaz. Dle § 341e TŘ může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestním příkazem lze mimo jiné uložit i peněžitý trest (viz §314e odst.2 písmene e) TŘ ). Vydání trestního příkazu záleží na nezávislé úvaze samosoudce (jedná se o řízení před samosoudcem), který je k jeho vydání oprávněn. Trestní příkaz jako forma rozhodnutí není obligatorním postupem v trestním řízení. Ve věci mladistvých trestní příkaz vůbec nelze vydat (viz § 63 ZSM). Neobvyklé je, že soud zde nerozhoduje na základě důkazů před ním provedených v hlavním líčení, ale rozhoduje pouze na základě spisu. Při použití trestního příkazu se tak neuplatní některé zásady trestního řízení (např.zásada obžalovací, bezprostřednosti, ústnosti, veřejnosti,..) právo obviněného na veřejné projednání věci je zachováno tím, že obviněný může podat proti trestnímu příkazu odpor, který není třeba odůvodňovat a trestní příkaz se ze zákona ruší a samosoudce nařídí hlavní líčení. Trestní příkaz má povahu i účinky odsuzujícího rozsudku. Ustanovení § 314e odst.4 upravuje podmínky pro kumulativní uložení jednotlivých druhů trestů. Jednou z podmínek, za kterých může samosoudce rozhodnout trestním příkazem, je to, že náhradní trest odnětí svobody nepřesáhne spolu s uloženým trestem odnětí svobody jeden rok.Ukládá-li se trest domácího vězení vedle peněžitého trestu, nesmí souhrn náhradních trestů ukládaných v souvislosti s těmito tresty přesahovat jeden rok. Jestliže samosoudce při rozhodování o trestném činu, o kterém jinak lze rozhodnout trestním příkazem, dojde k závěru, že je důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody i peněžitý trest, a jestliže náhradní trest odnětí svobody by spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesáhl dobu jednoho roku, avšak nepřesáhl horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákonem, je v takové věci vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce musí rozhodnout

53

rozsudkem v hlavním líčení. Upustit od stanovení náhradního trestu může samosoudce, vydá-li trestní příkaz, pouze tehdy, rozhoduje-li o trestném činu, na který je trestním zákonem stanovena trestní sazba odnětí svobody s horní hranicí nejvýše jeden rok, pokud vedle trestu odnětí svobody ve výměře na horní hranici sazby uloží i peněžitý trest.O stanovení náhradního trestu však samosoudce v tomto případě upustí s ohledem na § 69 odst.1 tr.zák., a nikoli s ohledem na § 314e odst.3 TŘ.92 Jeho nespornou výhodou je dle mého názoru především rychlost řízení oproti „klasickému řízení“, domnívám se že je i úspornější variantou a je možné jím postihnout všechny druhy trestů v omezené výměře.

6.3 Peněžitá záruka

§73a TŘ upravuje opatření, kterým lze nahradit vazbu. Přijetí záruky je fakultativní. Nedodržení podmínek pro přijetí záruky znamená, že složená kauce připadá státu, přičemž takové rozhodnutí nijak nezbavuje obviněného trestní odpovědnosti za trestný čin. Pokud obviněný stanovené povinnosti neporuší nebo pominou-li důvody, které k přijetí záruky vedly, vrátí se složená záruka obviněnému, případně osobě, která jej za obviněného složila. V této podkapitole se stručně zabývám souvislostí mezi peněžitým trestem a peněžitou zárukou. Pokud obviněný nezaplatí peněžitý trest ve stanovené lhůtě, tak se na jeho zaplacení použijí prostředky právě z peněžité záruky. Na důvody, pro které může být peněžitá záruka použita na zaplacení peněžitého trestu musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni (viz § 73a odst.5 a odst.6 TŘ). Neučinil-li soud rozhodnutí o tom, že peněžitá záruka trvá až do dne, kdy odsouzený zaplatí peněžitý trest, a odsouzený, kterému byl pravomocně uložen tento trest, sám nepožádá, aby záruky, kterou složil, bylo použito k jeho

92

Rozhodnutí č. 36/1996 Sb. rozh. tr.

54

zaplacení, je třeba peněžitou záruku zrušit.93 V některých případech je tedy možné použít peněžitou záruku na zaplacení peněžitého trestu. Avšak nikdy nemůže soud použít peněžité záruky k úhradě peněžitého trestu bez souhlasu odsouzeného.

6.4 Postup při uznání a výkonu rozhodnutí o peněžitých sankcích a jiných peněžitých plněních s členskými státy EU.

Celý nový devátý oddíl byl do části IV. Hlavy XXV. TŘ s účinností od 1.1.2008 doplněn novelou trestního řádu, provedenou zákonem č.345/ 2007 Sb. Ustanovení §460o až 460y TŘ podle důvodové zprávy implementují Rámcové rozhodnutí Rady č.2005/214/SVV ze dne 24.2.2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, a umožňují tak v souladu s požadavky Rámcového rozhodnutí uznávat a vykonávat rozhodnutí vydané jiným členským státem EU, kterým se ukládá peněžitý trest nebo pokuta.94 Vzhledem k rozsahu této práce se jen stručně zmíním k některým ustanovením oddílu devátého. Ustanovení §460 TŘ vymezuje typy rozhodnutí, na které se vztahuje speciální postup při uznávání a výkonu rozhodnutí podle oddílu devátého hlavy XXV. TŘ. kromě rozhodnutí o uložení peněžitého trestu nebo pokuty se toto ustanovení použije i na rozhodnutí, kterým byla poškozenému přiznána náhrada škody, náklady řízení,.. Ustanovení §460p vymezuje orgány ČR příslušné k řízení o uznávání a výkonu rozhodnutí jiného členské státu EU o peněžitých sankcích a plněních. Rozhodování o uznávání a výkonu je svěřeno krajským soudům. Místní příslušnost se primárně odvíjí od umístění majetku pachatele odsouzeného na území ČR, přičemž se bude vycházet z osvědčení připojeného k rozhodnutí o jehož uznání a výkon se žádá.

93

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.5.1999, sp. Zn. 11 To 86/99

94

Jelínek. J. a kol. : Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 1.vyd.Praha : Leges, 2009. s.1076.

55

§460q vymezuje, ve kterých případech je zapotřebí uznat a vykonat rozhodnutí o peněžitém trestu bez ohledu na skutečnost, zda jednání naplňuje znaky některé ze skutkových podstat trestných činů podle českého trestního zákoníku. §460r upravuje podmínky uznání a výkonu, tak že rozhodnutí jsou uznávána a vykonávána příslušnými orgány bez dalších formalit. Současná právní úprava obsažená v §449 a násl.TŘ dle důvodové zprávy požadavkům kladeným na řízení o uznávání a výkonu rozhodnutí nevyhovuje Rámcovému rozhodnutí, neboť současná úprava rozlišuje dva odlišné typy řízení – samostatné uznávací a samostatné vykonávací řízení 95. V odstavci 3 a v §460s odst. 1 TŘ jsou vymezeny důvody, ze kterých je možné odmítnout uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu EU o peněžitých sankcích a plněních. Postupem krajského soudu při uznávání rozhodnutí jiného členského státu EU o peněžitých sankcích a plněních a vymezením náležitostí rozsudku se zabývá §460t TŘ. Jde-li o rozhodnutí ukládající peněžitý trest, soud tento trest uzná jako trestněprávní sankci se všemi důsledky, které z toho plynou pouze v případě, že jsou splněny všechny předpoklady pro takový postup – musí se jednat o rozhodnutí soudu vydané pro jednání, které je dle našeho právního řádu trestné. Nebude-li splněna některá podmínka, soud bude s uloženým peněžitým trestem zacházet jako se správní sankcí – pokutou. Uložený peněžitý trest tak přemění na pokutu. Postup při výkonu rozhodnutí, vymáhání pokuty nebo nákladů řízení jiného členského státu EU o peněžitých sankcích a plněních stanoví §460u TŘ.96 Tímto ustanovením jsou dále upraveny i důvody pro upuštění nebo částečné upuštění od výkonu uznaného rozhodnutí jiného členského státu EU, o těchto důvodech je třeba neprodleně informovat stát, který o uznání a výkon požádal.

95

Jelínek. J. a kol. : Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 1.vyd.Praha : Leges, 2009, s.1078. 96 Pokud oddíl IX.TŘ nestanoví jinak, postupuje krajský soud při výkonu peněžitého trestu uloženého uznaným rozhodnutím jiného členského státu EU o peněžitých sankcích a plněních přiměřeně podle hlavy XXI. upravující výkon peněžitého trestu.

56

Ustanovení § 460v TŘ upravuje tzv. informační povinnost. Jedná se o okruh významných skutečností spojených s uznávací a vykonávací procedurou, o kterých je třeba informovat členský stát EU žádající ČR o uznání a výkon svého rozhodnutí o peněžitých sankcích a plněních. V zásadě se jedná pouze o skutečnost ovlivňující výši uložené sankce nebo peněžitého plnění.

6.4.1 Postup při předání rozhodnutí o peněžitém a plněních do jiného členského státu Evropské unie za účelem jeho uznání a výkonu

Ustanovení §460w a §460x TŘ upravují naopak procesní postup, kdy je zasíláno rozhodnutí o peněžitém trestu a plněních vydané soudem ČR k uznání a výkonu do jiného členského státu EU, a stanoví základní požadavky, které je třeba splnit, aby takové rozhodnutí mohlo být v jiném členském státě uznáno a vykonáno. Příslušným zde je ten krajský soud, který dotčené rozhodnutí vydal. §460w upravuje základní podmínky, které musejí být splněny, aby v jiném členském státě EU mohlo být rozhodnutí našeho soudu uznáno a vykonáno. Krajský soud je povinen informovat vykonávající stát o všech podstatných skutečnostech, které mají vliv na výkon rozhodnutí o peněžitém trestu, zejména se jedná o rozsah peněžitého trestu. §460x zakotvuje zásadu podle níž nelze v ČR vykonávat rozhodnutí o peněžitém trestu, které bylo předáno jinému členskému státu EU k uznání a výkonu až do doby, než je soud příslušným orgánem tohoto státu vyrozuměn, že zaslané rozhodnutí nelze v tomto jiném státě uznat nebo vykonat nebo je lze uznat nebo vykonat jen částečně. Vyrozuměním o takové skutečnosti přechází na krajský soud opět právo a povinnost zajistit výkon rozhodnutí o peněžitém trestu ve zbývajícím rozsahu s výjimkou případu, kdy se soud dozví, že již bylo v téže věci pravomocně rozhodnuto ve vykonávajícím členském státě (překážka věci pravomocně rozsouzené, res iudicata) nebo bylo takové rozhodnutí vydáno a vykonáno v jiném státě. §460y TŘ je společným ustanovením pro předávání rozhodnutí uvedených v §460o TŘ mezi ČR a jinými členskými státy oběma směry.

57

Uvedené ustanovení jednak vymezuje obecnou součinnost Ministerstva spravedlnosti se soudy při postupu podle IX.oddílu, jednak stanoví zásady pro nakládání s výtěžkem získaným výkonem rozhodnutí a pro úhradu nákladů vykonávacího řízení. Obecně se uplatní zásada, že peněžní částka získaná výkonem rozhodnutí uvedeného v §460o TŘ ve prospěch státu připadne státu, který takové rozhodnutí vykonal, zásadně je však možno se dohodnout odchylným způsobem. Z této zásady jsou výslovně vyloučeny peněžní prostředky získané výkonem uznaného rozhodnutí jiného členského státu EU, které jsou vymáhány ve prospěch poškozeného nebo jiné osoby, a nikoli státu, neboť jde o soukromý nárok. Pravomoc dohodnout se odchylným způsobem je vzhledem k nutnosti zajistit jednotné pojetí svěřena Ministerstvu spravedlnosti, které tak může učinit zejména na návrh příslušného soudu. Ohledně nákladů uznávacího a vykonávacího řízení platí, že je nese stát, který rozhodnutí uznal a vykonal(viz §460y odst.4 TŘ).

58

7 Opatření ukládaná mladistvým Trestní politika vůči delikventní mládeži by měla být uplatňována v duchu spravedlivého potrestání mladistvého za jeho trestný čin, a to za použití jak trestních, tak i mimotrestních prostředků systému sociální kontroly kriminality, za současné pomoci ze strany sociálních pracovníků nejen v rámci zákonného potrestání, ale i v období po výkonu trestní sankce či jiného opatření, tedy v období jeho následného znovuzačlenění do společnosti. Tedy trestat a pomáhat.97 Takto mohou trestněprávní prostředky a postupy efektivně působit na trestnou činnost mládeže. Rozdíly mladistvých a dospělých pachatelů, které vyplývají z obecně nižší rozumové a mravní vyspělosti a nezralosti mladistvých, odůvodňují zvláštní úpravu podmínek vzniku trestní odpovědnosti i řešení důsledků deliktu. Základním předpokladem je skutečnost, že u mladistvého existuje větší možnost, že se podaří výchovu a budoucí život včas usměrnit tak, aby se taková osoba v budoucnu již trestné činnosti vyvarovala. Sankcionování mladistvých je v současnosti upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSM). Cílem a záměrem Zosm je mimo jiné najít účinný způsob, jak napravit pachatele provinění ještě před řízením před soudem Tato úprava se výrazně odlišuje od trestání dospělých pachatelů. Pro vzájemný vztah platí i při ukládání sankcí vztah speciality Zosm k trestnímu zákoníku i dalším obecným právním předpisům. Právní následky provinění spáchaných mladistými označujeme společným termínem opatření. U mladistých lze ukládat opatření trojího druhu – výchovná, ochranná a trestní. Pořadí těchto opatření vyjadřuje prioritu jejich ukládání. Musí být přijato takové opatření, kterým lze předcházet recidivě. Tvoří jednotný systém a představují právní následky spáchaného provinění. Ovšem nejedná se o jedinou možnost reakce, neboť ZSM dovoluje ukončení trestního

97

Zezulová, J. :Trestní zákonodárství na mládeží. 1.vyd. Masarykova univerzita v Brně. 2007, s.232.

59

stíhání rozhodnutími, která v sobě nezahrnují přijetí žádného z výše uvedených opatření.98

7.1 Trestní opatření

Trestní opatření představují nejpřísnější druh trestněprávních následků provinění. Zahrnují negativní hodnocení spáchaného provinění a osoby mladistvého. Podstatným rysem je způsobení určité újmy mladistvému. Použití trestních opatření je omezeno pouze na situace, kdy zvláštní způsoby řízení a opatření by zřejmě nevedly k dosažení účelu zákona. Jde tak o krajní prostředek. Za spáchané provinění může soud uložit mladistvému mimo jiné tato trestní opatření: peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu. Počet trestních opatření je obecně omezenější než počet druhů trestů podle trestního zákoníku. Avšak existuje trestní opatření, které může být uloženo pouze mladistvím, tím je peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu. Trestní opaření uložené podle ZSM v návaznosti na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných

podmínek pro další vývoj mladistvého,

výkonem nesmí být ponížena lidská důstojnost.

7.2 Peněžité opatření

Jedná se o důležitou krátkodobou alternativu k trestnímu opatření odnětí svobody. I přestože má toto opatření jasně majetkový charakter, není ukládáno jen za majetkové trestné činy. Pro mladistvé představuje vážnou sankci, protože jsou jím odčerpány finanční prostředky, které mladistvý potřebuje k realizaci svých zájmů. Stejně jako i u jiných sankcí je nevýhodou, že peněžité opatření

98

Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 107

60

může postihnou i jiné osoby než osobu mladistvého, kterému bylo opatření uloženo. Mladistým je ukládáno peněžité opatření za splnění obecných podmínek stanovených v trestním zákoníku (§§67-69) a za splnění zvláštních podmínek uvedených v ZSM (§§27-30). Peněžité opatření je tak možné považovat za obdobu peněžitého trestu a soud jej může uložit s odchylkami od TZ. Peněžité opatření může být mladistvému uloženo samostatně nebo i vedle sebe s jiným trestním opatřením (peněžité opatření lze kombinovat se všemi trestními opatřeními, z povahy věci to není možné u peněžitého opatření s podmíněným odkladem výkonu) za předpokladu: • Mladiství úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, nebo • Trestní zákon ve zvláštní části uložení peněžitého opatření dovoluje, nebo • Peněžité opatření je ukládáno za provinění, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta a vzhledem k povaze

spáchaného

trestného

činu

a

možnosti

nápravy

mladistvého není třeba současně uložit trestní opatření odnětí svobody.

Musí tedy jít o úmyslnou formu a zavinění a majetkový motiv činu. Trestní opatření může být uloženo samostatně jen jestliže vzhledem k povaze provinění a možnosti nápravy mladistvého uložení jiného trestního opatření není třeba. Peněžité opatření se ukládá za podmínek stanovených v trestním zákoníku, je-li mladiství výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takové opatření umožňují. Soud pro mládež může vedle peněžitého opatření uložit i vhodná výchovná opatření. Tímto způsobem (výdělečnou činností mladistvého) byly ošetřeny případy, kdy bylo peněžité opatření nevhodné, protože jej za mladistvého uhradili např. rodiče a toto opatření se tak mladistvého vůbec nedotklo, nepostihlo jeho osobu. Podle platného ZSM tak nelze peněžitým

61

opatřením postihnout mladistvého, který nemá k dispozici finanční prostředky, je nevýdělečně činný nebo to neumožňují jeho majetkové poměry. Na náležité ověření poměrů mladistvého je třeba zaměřit dokazování již ve stadiu řízení před meritorním rozhodnutím, zvláště pak prostřednictvím šetření prováděných Probační a mediační službou a orgány sociálně-právní ochrany dětí.99 Soud pro mládež uloží peněžité opatření v rozmezí od deseti do třistašedesátipěti denních sazeb. Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč. To znamená, že peněžité opatření může být uloženo v minimální výši 1 000 Kč a maximální 1 825 000 Kč. Soud stanoví celkovou výši peněžitého opatření a určí způsob jeho splácení. Tato částka je stejně jako u peněžitého trestu nepřekročitelná a denní sazby nepředstavují způsob placení. Soud rozhodne o způsobu placení, tedy zda má být částka zaplacena naráz nebo ve splátkách, čímž se může usnadnit vykonatelnost peněžitého opatření, když je výměra vysoká a mladistvý by nebyl schopen jednorázově zaplatit celou částku. Výměra ukládaného peněžitého opatření není omezena hodnotou majetku získaného posuzovanou trestnou činností. Peněžitým opatřením lze postihnout i majetek, který mladistvý nabyl z legálních zdrojů.100 Stanovení peněžitého opatření denní sazbou vychází z principu, že za typově stejné a stejně závažné provinění by měl být uložen stejný počet denních sazeb. Oproti tomu majetkové poměry mladistvého pachatele je třeba promítnout do výše denní sazby.101 To ve výsledku znamená, že ten kdo má více finančních prostředků zaplatí více při stejném počtu denních sazeb. Ukládá-li soud pro mládež peněžité opatření, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebylo vykonáno, náhradní trestní opatření odnětí svobody až na jeden rok. Náhradní trestní opatření však nesmí ani spolu s uloženým odnětím svobody přesahovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody snížené dle §31 odst.1 (5 let). Náhradní trestní opatření odnětí svobody se nestanoví v případech, kdy je opatření nedobytné (§54 TZ), ovšem pouze pro případ, kdy se

100

Sotolář, A. Válková, H.:Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestní právo. 2005, č.3.s.65 101 Sotolář, A. Válková, H.:Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestní právo. 2005, č.3.s.66

62

mladistvý záměrně vyhýbá placení opatření či jej odmítá zaplatit, i když zaplacení peněžitého opatření jeho majetkové poměry dovolují.102 Soud je povinen tento výrok zahrnout do rozsudku, kterým peněžité opatření ukládá. Náhradní trestní opatření se nestanoví pro případ nedobytnosti, ale pro případ, že by peněžité opatření nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno z jiného důvodu, ačkoli by bylo vzhledem k poměrům mladistvého dobytné. Při zjevné nedobytnosti nelze peněžité opatření vůbec uložit. Z povahy náhradního trestního opatření vyplývá, že soud přihlédne zejména k výši peněžitého opatření tak, aby náhradní trestní opatření pobízelo mladistvého k zaplacení peněžitého opatření.103 Zvláštností, která se týká pouze mladistvých je, že soud pro mládež může po právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého opatření rozhodnout po vyjádření mladistvého, že jeho zaplacení nebo nevykonaný zbytek bude nahrazen tím, že mladistvý vykoná obecně prospěšnou činnost v rámci probačního programu pro tento účel zřízeného, nebo společensky prospěšnou činnost v rámci výchovné povinnosti. ZSM tedy obsahuje další možnost (vedle náhradního opatření odnětí svobody) k nahrazení nevykonaného peněžitého opatření, tak aby mladistvý nemusel jít do výkonu odnětí svobody. Na základě rozhodnutí soudu s předchozím souhlasem nebo vyjádřením mladistvého. Jinak není možné postupovat tímto způsobem. ZSM blíže nespecifikuje převody z peněžitého opatření na obecně prospěšnou činnost. Pokud

mladistvý

nevykoná peněžité opatření, soud rozhodne usnesením o náhradním trestním opatřením odnětí svobody, proti němuž není stížnost přípustná. Probačním programem je zde zmíněn program ve smyslu §17 ZSM, jehož absolvování je jednou z forem výchovných opatření. Tento program musí být schválen ministrem spravedlnosti a uveden ve zvláštním seznamu probačních programů Ministerstva spravedlnosti.

102

Žatecká, E. Alternativní sankce v trestním právu a jejich využití v praxi. 2008. s.102. Disertační práce. Masarykova univerzita, právnická fakulta. 103 Šámal, P., Púry, F. Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003, s.422-423.

63

7.3 Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu

Jde o druh trestního opatření, podmíněnou formu peněžitého opatření, které lze uložit mladistvému a jehož obdobu trestní zákoník nezná. Jeho základní charakteristikou odlišující ho od definitivních forem řešení trestních věcí je to, že k odůvodněnému závěru o možnosti dosažení účelu ZSM i bez uložení a výkonu trestního opatření nestačí pouhé projednání před soudem, ale soud navíc potřebuje po stanovenou dobu sledovat chování mladistvého a ověřit , zda na něj skutečně není třeba působit trestněprávní sankcí, tedy zde výkonem podmíněně odloženého peněžitého opatření.104 To tedy znamená že, odklad výkonu není definitivní, ale jen podmíněný a vázaný až na splnění určitých okolností: uplynutí zkušební doby a rozhodnutí o tom, že se mladistvý osvědčil, nebo fikce osvědčení. Rozhodnutí o odložení výkonu je obligatorně spojeno se stanovením zkušební doby až na tři roky. Základní podmínkou je vedení tzv. řádného života. Pro samotný odklad výkonu peněžitého opatření vyžaduje zákon splnění těchto předpokladů: • Vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má soud pro mládež důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo • Jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého a vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu. Odkládá-li soud výkon peněžitého opatření, je na jeho úvaze zda využije vhodná výchovná opatření k posílení působení zkušební doby na mladistvého a ke konsolidaci jeho poměrů.105 104

Sotolář, A. Válková, H.:Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestní právo. 2005, č.3.s.67. 105 Sotolář, A. Válková, H.:Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestní právo. 2005, č.3.s.68

64

Odložit výkon peněžitého opatření lze jen ve stadiu řízení před soudem v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání. Soud pro mládež rozhoduje formou rozsudku. Podmíněný odklad se týká jen výkonu peněžitého opatření a nemá vliv na výkon ostatních trestních opatření. Důsledkem podmíněného charakteru je stanovení zkušební doby a s přerušením nebo zastavením běhu lhůty se nepočítá. Počátek běhu zkušební doby váže ZSM na právní moc rozsudku. Horní hranice je stanovena na tři roky a dolní hranice záleží jen na úvaze soudu. Významnou skutečností může být uložení výchovných opatření podmíněně odsouzenému mladistvému soudem pro mládež. Soud je povinen přezkoumávat chování mladistvého po celou zkušební dobu. Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl řádný život a vyhověl uloženým podmínkám se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odložení výkonu peněžitého opatření pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestního opatření (§28 odst.3 ZSM). Jestliže mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud pro mládež, že se osvědčil, jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se peněžité opatření vykoná (§30 odst.1). Jestliže byla záruka za nápravu mladistvého, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, odvolána tím, kdo ji poskytl, přezkoumá soud pro mládež chování mladistvého během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření neplní své poslání, rozhodne, že se peněžité opatření vykoná, jinak podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti (§30 odst.2).Odvolání záruky samo o sobě nesvědčí o nevedení řádného života nebo o porušení uložených podmínek. Neučiní-li soud pro mládež do roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl vinu mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření má se za to, že se mladistvý osvědčil(§30 odst.3). ZSM zde vytváří fikci rozhodnutí o osvědčení.

65

Bylo li vysloveno, že se mladistvý osvědčil, hledí se na něj jako by nebyl odsouzen. Vniká tak opět fikce, a to fikce neodsouzení. Rozhodne li soud pro mládež, že se trestní opatření vykoná, rozhodne zároveň o náhradním trestním opatření odnětí svobody. I v tomto případě je možné, aby mladistvý místo náhradního trestního opatření odnětí svobody vykonal obecně prospěšnou činnost za stejných podmínek, jako u nezaplaceného peněžitého opatření, které nebylo podmíněně odloženo.106Rozhodnutí soudu o nahrazení peněžitého opatření s podmíněným odkladem vykonáním obecně prospěšné činnosti v rámci probačního programu opět předchází vyjádření mladistvého. Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu je možné kombinovat se všemi druhy trestních opatření vyjma peněžitého opatření a vyhoštění (z povahy věci).

106

Jelínek, J., Melicharová, D.,: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže-s poznámkami a judikaturou. 1.vyd. Praha : Linde Praha, a.s. 2004, s.55.

66

8 Komparace s evropskými právními úpravami V této části diplomové práce se pokusím načrtnout úpravu peněžitých trestů v několika evropských zemích. Vybrala jsem Slovensko a to zejména kvůli naší společné historii, dále Německo jako jednoho z nejbližších sousedů, Rusko jako zástupce východní Evropy, středozemní stát Chorvatsko, protože jde o nejnavštěvovanější destinaci českým národem a nesmí samozřejmě chybět reprezentant anglosaského právního systém , zde jsem vybrala Skotsko.

8.1 Slovenský trestní zákon

Slovenská republika je náš nejbližší soused a protože máme společnou historii v rámci společného státu, vzájemné sledování vývoje, který se sice v obou republikách ubírá vlastním směrem, je pro obě republiky velmi významné. Dle mého názoru byla trestněprávní reforma ve Slovensku pro formování nového českého trestního kodexu velmi inspirativní a tedy velmi významná. Nám se ovšem dosud nepodařilo rekodifikovat trestní řád. Od 1.1.2006 vešly v účinnost nové slovenské trestní kodexy, které zrušily a nahradily úpravu z roku 1961. Jedná se o nový trestní zákon č. 300/2005 Z.z. ze dne 20.5.2005 a nový trestní řád č.301/2005 Z.z. ze dne 24.5.2005. Oba tyto kodexy představují zásadní reformu trestního práva na Slovensku. Dosud platné právní předpisy neprošly ve Slovenské republice tak početnými a zásadními novelizacemi, jako tomu bylo v České republice107. Pominu-li ostatní důležité změny, které nový slovenský trestní zákon přinesl, pak v oblasti trestů se jedná o následující novinky. Dosavadní systém trestních sankcí byl rozšířen o trest domácího vězení a trest povinné práce, ovšem jen pro kategorii přečinů.

107

Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Slovenský trestní zákon. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR , 2006. s.3.

67

Maximální možná délka trestu odnětí svobody se stanoví na dobu 25 let, trest na doživotí zůstává i nadále zachován. 108

8.1.1 Peněžitý trest – SR

Dle § 56 trestného zákona : „Peněžitý trest může soud uložit ve výměře od 160 eur do 331 930 eur pachateli úmyslného trestného činu, kterým získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 může soud peněžitý trest uložit, pokud ho ukládá za přečin a s ohledem na povahu spáchaného přečinu a možnost nápravy pachatele trest odnětí svobody neukládá. Odůvodňuje-li to výše uloženého peněžitého trestu a osobní a majetkové poměry pachatele, může soud rozhodnout, že peněžitý trest zaplatí odsouzený v měsíčních splátkách . Zároveň určí jejich výši a lhůtu v délce nejvýše jeden rok od nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, v níž musí být peněžitý trest zaplacen. Peněžitý trest, který odsouzený už vykonal, se započítává do nového peněžitého trestu, který byl pachateli uložen za stejný skutek, nebo do tohoto trestu, pokud byl uložen jako souhrnný nebo úhrnný trest. Peněžitý trest soud neuloží, pokud by se tím zmařila možnost náhrady škody způsobené trestným činem.“109 Do 1.1.2009 kdy Slovensko přešlo na jednotnou evropskou měnu euro, byla výměra peněžitého trestu stanovena od 5 000 Sk do 10 000 000 Sk. V porovnání s českou úpravou peněžitého trestu, byla tato výměra poměrně nízká. Dle současné úpravy v trestném zákoně může být peněžitý trest uložen v přepočtu na české koruny ve výměře od 4 000 Kč do zhruba

8 300 000 Kč. Jak jsem se již zmínila, je maximální výměra

peněžitého trestu na Slovensku asi 4 krát nižší než je možný maximální peněžitý trest dle současné právní úpravy v České republice. 108

Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Slovenský trestní zákon. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR , 2006. s.3. 109

HURTAJ,

M.

Trestný

zákon

[online].[cit.

2010-10-26].

Dostupné

z:

http://www.hurtaj.sk/dokumenty/300-05_Trestny_zakon.pdf

68

Shodou v trestném zákoně i v našem trestním zákoníku mimo jiné je, že se peněžitý trest ukládá za přečin, pokud se pachatel snažil získat trestným činem majetkový prospěch. Co se týká formy zavinění, tak peněžitý trest lze uložit jak za úmyslný tak, za nedbalostní trestný čin(v případě dle našeho TZ se uplatňuje fikce neodsouzení).. Při ukládání peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu. Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být úmyslně zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na pět let. Náhradní trest nesmí spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat zákonem dovolenou hranicí trestní sazby. Jestliže by náhradní trest přesáhl hranici uvedenou v odstavci 3 nebo jestliže se peněžitý trest ukládá vedle trestu odnětí svobody na doživotí, soud náhradní trest neuloží.110 Rozdíl vy výši náhradního trestu odnětí svobody je malý, dle TZ 4 roky , dle trestného zákony 5 let. Největší odchylkou je samozřejmě možnost ukládat peněžitý trest v denním sazbách dle trestního zákoníku.

8.2 Německá úprava

Jak už jsem uvedla dalším z vybraných států je Spolková republika Německo. Specifické pro tresty ukládané německými soudy je, že pokud je obviněný odsouzen, je mu zpravidla uložen právě peněžitý trest a trest odnětí svobody.

Peněžitý trest tvoří většinu uložených sankcí. Jedná se o trest

základní s možností současného uložení vedlejšího trestu. Peněžitý trest se ukládá formou denních pokut. To má zajistit, aby měl stejný dopad na pachatele, kteří spáchali stejně závažné trestné činy, ovšem žijí 110

HURTAJ,

M.

Trestný

zákon

[online].[cit.

2010-10-26].

Dostupné

z:

http://www.hurtaj.sk/dokumenty/300-05_Trestny_zakon.pdf

69

v odlišných ekonomických podmínkách.111. Souhrnná částka peněžitého trestu se odvíjí od počtu denních pokut a výše těchto pokut. Výše denních pokut se stanoví s ohledem na schopnost pachatele platit, tedy na jeho čistý příjem, počet denních pokut potom odráží míru závažnosti činu. Podle současného StGB je možné uložit 5 až 360 denních jednotek, kdy denní jednotka se pohybuje v rozmezí 1-30 000 eur.112 To znamená, že půjde o částku od 5 eur do 10 800 000 eur. V přepočtu na české koruny bude minimální částka velmi nízká 125 Kč, naopak maximální výše peněžitého trestu stoupá pro nás nepředstavitelně vysoko a to do 270 000 000 Kč. V některých případech osobní a majetkové poměry nedovolují zaplatit celý peněžitý trest najednou, může jim být stanovena lhůta k zaplacení nebo povoleno placení ve splátkách. Pokud odsouzený peněžitý trest nezaplatí, je trest nahrazen trestem odnětí svobody. Při stanovení délky náhradního trestu odnětí svobody platí, že jedna denní pokuta odpovídá jednomu dni odnětí svobody. V některých „zemích“ umožňuje orgánům činným v trestním řízení uložit odsouzenému náhradní trest ve formě obecně prospěšných prací namísto odnětí svobody. Výkon peněžitého trestu se neodkládá. V případě peněžitého trestu do výše 180 denních pokut lze vydat výstrahu: soud shledá obviněného vinným, varuje ho, stanoví peněžitý trest a vyhradí si právo v průběhu zkušební doby. V praxi se

jej uložit

tento postup využívá jen zřídka.

Statisticky přibližně polovina peněžitých trestů byla uložena ve výši do 30 denních pokut, další dvě pětiny ve výši mezi 31 a 90 denními pokutami. Pouze 0,4 % činilo více než 180 denních pokut. Téměř polovina peněžitých trestů je ukládána ve výši 10-25 eur.113

8.3 Chorvatská úprava 111 112

Jehle, J.-M.: Trestní justice v Německu.1.vyd. Praha : vydavatelství KUFR, 2006. s.46. Bundesministerium der Justiz. German Criminal Code[online]. [cit. 2010-10-28]. Dostupné z:

http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_stgb/englisch_stgb.html#StGBengl_000G14 113

Jehle, J.-M.: Trestní justice v Německu.1.vyd. Praha : vydavatelství KUFR, 2006. s.46.

70

Úprava chorvatské republiky je specifická tím (resp. z mého pohledu se jedná o zvláštnost), že na rozdíl od naší úpravy, kdy vedle sebe existuje kodex trestního práva hmotného-trestní zákoník a kodex trestního práva procesníhotrestní řád, je souborem trestní legislativy tzv.trestní řád – Croatian Criminal Code. Obsahuje nejen obecnou část, ale též katalog trestných činů. Tento Trestní řád není úplným sjednocením hmotného trestního práva, ale trestné činy jsou upravovány v několika dalších zákonech (jde o tzv.doplňkovou trestní legislativu). Je nutné zmínit fakt, že Croatian Criminal Code ačkoli jde o „řád“ není procesním přepisem jak jej známe v tomto slova smyslu. Zákonem platným pro trestní řízení v Chorvatsku je totiž Zákon o trestním řízení – Criminal Procedure Act. Chorvatský Trestní řád (dále jen chTŘ)

rozlišuje mezi hlavními a

doplňkovými tresty. Pachatelé trestných činů mohou být potrestáni pouze dvěma druhy: pokutou a odnětím svobody. Rozdíl mezi doplňkovými a hlavními tresty, resp. postihy se neobjevuje na úrovni stanovení postihů, ale jejich ukládání.

Peněžitý trest je v případě chorvatského trestního práva

označen jako pokuta. Pokutu lze uložit jako hlavní i doplňkový trest. U trestných činů spáchaných v úmyslu získat majetkový prospěch lze jako doplňkový trest uložit pokutu i přestože není stanovena ze zákona, nebo v případě kdy zákon stanoví, že pachatel má být potrestán trestem odnětí svobody v úmyslu získat majetkový prospěch by mohl být potrestán pokutou, přestože tento druh trestu není pro takový trestný čin stanoven. 114 Dle článku 51 chTŘ : „Pokuta musí být stanovena a uložena podle denního příjmu osoby, jíž je uložena, a nesmí být nižší než desetinásobek jejího denního příjmu ani vyšší než třísetnásobek jejího denního příjmu vyjma trestných činů spáchaných v úmyslu získat majetkový prospěch, kdy maximální pokuta může dosahovat až pětisetnásobku denního příjmu dotyčné osoby. Soud

114

HORVATIC, Ž., DERENČINOVIC, D. Systém trestní justice v Evropě a Severní Americe – Chorvatsko. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR. 2006. s.37.

71

může zahrnout do pachatelových kompletních příjmů i jeho majetek a rodinné závazky.“

115

Článek 52 se zabývá substitucí, tedy náhradou na pokutu, pokud není splněna úplně nebo včas. Nicméně pokuta nesmí být nikdy vymáhána silou. Pokud není pokuta zcela nebo zčásti zaplacena ve lhůtě stanovené v rozsudku, vydá soud neprodleně rozhodnutí o nahrazení pokuty trestem odnětí svobody.116 V případě chorvatského peněžitého trestu je rozdílem od naší právní úpravy především výměra tohoto trestu. Náš zákoník vychází z pevně stanovených maximální i minimálních denních sazeb i z počtu denních sazeb dohromady, naproti tomu chorvatský Trestní řád stanovuje konkrétně jen počet sazeb dohromady, kdežto jejich výše je závislá na denním příjmu pachatele. V tomto případě tak nemůžeme určit minimální ani maximální výši peněžitého trestu, tak jak je to možné u nás, na Slovensku i Německu. Pro zajímavost uvádím tabulku s údaji trestních postihů uložených odsouzeným dospělým v roce 2000, ze které vyplývá četnost ukládání pokuty, jde asi o 1/6 ze všech uložených trestů. Chorvatsko - trestní postihy uložené odsouzeným dospělým v roce 2000117 Odnětí svobody Pokuta Podmínečný trest Výstraha Bezpečnostní opatření Celkem

1757 2718 10999 353 2955 18783

9,4% 14,5% 58,6% 1,9% 15,7% 100%

8.4 Skotská úprava

115

Supreme court of the Republica of Croatia. Criminal Code [online]. [cit. 2010-10-29]. Dostupné z:

http://www.vsrh.hr/CustomPages/Static/HRV/Files/Legislation__Criminal-Code.pdf 116

Supreme court of the Republica of Croatia. Criminal Code [online]. [cit. 2010-10-29]. Dostupné z:

http://www.vsrh.hr/CustomPages/Static/HRV/Files/Legislation__Criminal-Code.pdf 117

HORVATIC, Ž., DERENČINOVIC, D. Systém trestní justice v Evropě a Severní Americe – Chorvatsko. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR. 2006. s.52.

72

Skotské trestní právo má velmi složitou povahu. Velmi nevšední je, že na rozdíl od většiny evropských států nemá trestní řád. Následkem je, že se nelze odvolat na jediné příhodné místo, kde by bylo možné nalézt oficiální ustanovení toho, jaké chování je podstatou pro trestný čin. Výhodou je pružnost skotského práva, ale na druhé straně jsou zákony nejednoznačné a nekonkrétní než jiné jurisdikce. Každá oblast trestního práva se odvozuje z těchto zdrojů: precedenční právo (zvykové), ústavní písemnosti (analýza precedenčního práva), legislativa (většinou ve formě parlamentních zákonů)118. Hlavním zdrojem skotského trestního práva je tedy právo precedenční a ačkoli se zdá být dominující legislativě, opak je pravdou. Legislativní nařízení mohou měnit precedenční právo, jsou mu tedy nadřazená. Trestní právo není v současné době ve Skotsku uzákoněno. Neexistuje tedy jediný dokument, který by sloužil jako „Trestní řád“. Mnohá legislativa týkající se trestního řízení a trestů je však dána ze zákona. Výchozím zákonem v této oblasti je (Skotský) Zákon o trestním řízení z roku 1995. Článek IX tohoto zákona stanoví různé klasifikace trestů oprávněných na základě zákonu Skotska. Tento zákon nerozlišuje mezi tresty a opatřeními, nebo mezi tresty hlavními a doplňkovými119. Zákon z r.1995 uděluje soudům obecnou pravomoc udělit pokutu za jakýkoli trestný čin v souladu s ostatními zákonnými ustanoveními, které se rozsudku týkají. V případě formálního řízení neexistuje limit výše pokuty. V případě zjednodušeného řízení platí standardní rozmezí pokut. Částky uvedené v tomto rozmezí podléhají průběžným změnám120. Standardní rozmezí je rozděleno na úrovně, aktuální platné částky jsou uvedeny v tabulce níže. Maximální částka, kterou je možné v současnosti uložit je 5000 liber. Soudce hrabství může uložit maximální částku, ale soudce okresního soudu nesmí

118

GiIBB, A. SURF, P. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003.s.8. 119 GiIBB, A. SURF, P. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003.s.41. 120 GiIBB, A. SURF, P. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003. s.41.

73

překročit úroveň 4 (tj.2500 liber) pokud nějaký zákon nestanoví jinak. Některé zákony povolují pokuty až do výše 20 000 liber v zjednodušeném řízení při obvinění u soudu hrabství, nebo u odsouzení ze strany placeného soudce u okresního soudu. V případě více obvinění je soud oprávněn navýšit počet pokut a uložit tak konečnou částku, která potenciálně převyšuje předepsanou částku. Při ukládání pokuty musí soud zohlednit možnost pachatele pokutu uhradit a jeho osobní situaci. Soud musí rovněž určit, zda má být pokuta zaplacena najednou nebo prostřednictvím splátek, přičemž opět bere v úvahu situaci a finanční postavení pachatele121. Pokud bych měla vyjádřit vlastní názor, tak se mi zdá skotské trestní právo velmi nejasné, spletité, nesystematické. Pokud se nejedná o zjednodušené řízení, pak není soudce omezen horní hranicí peněžitého trestu, tak jak je tomu v našem trestním zákoníku, což není dobré pro právní jistotu účastníků řízení. Skotsko- rozmezí pokut122 Úroveň 1

200 liber

Úroveň 2

500 liber

Úroveň 3

1000 liber

Úroveň 4

2500 liber

Úroveň 5

5000 liber

8.5 Úprava Ruské federace

Další právní úpravu, kterou jsem vybrala ke srovnání, je úprava ruské federace obsažená v Trestním zákoně Ruské federace. Tento zákon byl přijat Státní dumou 24.5.1996 ,schválen Radou federace a nabyl účinnosti 1.1.1997

121

GiIBB, A. SURF, P. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003.s.45. 122 GiIBB, A. SURF, P. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003. s.45.

74

po schválení federálního zákona O účinnosti trestního zákoníku Ruské federace. Ruská úprava peněžitého trestu a vůbec všech trestů, tak jak je uvádí Trestní zákon Ruské federace je dle mého názoru jasná, přehledná a jednoduchá, každému trestu je věnován jeden paragraf a zdá se dostačující. Peněžitému trestu je věnován §46 a systematicky je zařazen na 1.místě v žebříčku druhu trestů. Peněžitý trest se ukládá v mezích stanovených zákonem, ve výši odpovídající určitému počtu minimálních mzdových výměrů stanovených právními předpisy Ruské federace v době ukládání trestu nebo ve výši mzdy nebo jiných příjmů odsouzeného ze určité období. Peněžitý trest se ukládá ve výši od 25 do 1000 minimálních mzdových výměrů nebo ve výši mzdy nebo jiných příjmů trestané osoby za období dvou týdnů až jednoho roku. Výše peněžitého trestu se určí na základě závažnosti spáchaného trestného činu a na základě majetkových poměrů trestané osoby. Peněžitý trest jako vedlejší trest může být uložen pouze v případech stanovených příslušnými paragrafy Zvláštní části zákona. V případě úmyslného neuhrazení peněžitého trestu se tento trest nahrazuje povinnými pracemi, polepšovacími pracemi nebo arestem v sazbě přiměřené výši uloženého peněžitého trestu a v mezích stanovených tímto zákonem pro tyto druhy trestu.123 Opět je dle dikce zákona stanovena výměra peněžitého trestu tím způsobem, že je stanoven počet sazeb (25-100) . Trestní zákon Ruské federace ale udává i jiný způsob výpočtu a to dle výše mzdy nebo jiných příjmů za určité období ( 2 týdny až 1 rok). Na rozdíl od naší úpravy (pevně stanovené rozmezí denní sazby v korunách), se tedy ruská federace uchýlila k „modelu“, který používá k výpočtu minimální mzdový výměr. Rozdíl je také v nahrazování peněžitého trestu v případe jeho nesplnění. Ruská úprava hovoří o úmyslném neuhrazení, náš trestní zákoník nerozlišuje úmyslné nebo nedbalostní neuhrazení. V tomto směru je dle mého mínění ruská úprava propracovanější.

123

Institut při kriminologii a sociální prevenci. Trestní zákoník ruské federace.1.vyd. Praha : vydavatelství KUFR, 2003. s.26-37.

75

9 Europeizace trestního práva Evropeizací trestního práva rozumíme proces harmonizace trestního práva evropských zemí. Aktuální trendy v oblasti kriminality, které se vyznačují vysokou

internacionalizací,

překonávají

možnosti

prostředků,

kterými

k ochraně před ní disponují jednotlivé státy. Tradiční národní stát se tak může bránit

jen

ve

spolupráci

s dalšími

národními

státy,

mezinárodními,

resp.nadnárodními organizacemi. Naráží se přitom na bariéry rozdílnosti právních řádů jednotlivých národních států. Státy však jenom velmi pomalu postupují ve směru sbližování trestního práva, které je všeobecně považováno za jeden z nejvýznamnějších pilířů a projevů státní suverenity a realizace státní moci.124 V této kapitole se pokusím velmi stručně nastínit unifikaci v oblasti alternativ trestu odnětí svobody, konkrétně i úvahy nad unifikací právní úpravy týkající se peněžitého trestu v rámci EU a projekt Corpus Iuris. Hledání vhodných alternativ trestu odnětí svobody všeobecně - a ke krátkodobým trestům zvláště - přestalo být záležitostí vědeckých společností a různých jiných nevládních organizací, ocitlo se ve středu zájmu příslušných vládních orgánů ve většině západoevropských zemí a zaujalo pozornost i nadnárodních institucí. Významnou roli zde sehrála a stále sehrává zejména Rada Evropy, která v četných rezolucích, studiích a v dalších podkladech iniciativně nastolovala problematiku trestu odnětí svobody, podmínek jeho výkonu a upozorňovala na možnost a účelnost jeho nahrazení jinými tresty. Obdobné úsilí vyvíjí v rámci OSN Výbor pro prevenci a kontrolu zločinnosti a Hospodářská a sociální rada. V roce 1981 Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo doporučení, formulující základní princip trestní politiky takto:„Je žádoucí podporovat současnou tendenci v členských státech Rady Evropy nahradit tak rychle, jak bude možno, krátkodobé tresty odnětí svobody jinými opatřeními (measures), které jsou stejně efektivní bez zpětných

124

Pokorný. L. Úvod do trestněprávní komparatistiky. 1.vyd. Praha : nakladatelství Auditorium, 2010. s. 107.

76

účinků“.125 Na poli Rady Evropy byla přijata celá řada právních dokumentů, jejichž účelem je evropeizace trestního práva. Problémem nicméně je, že velká část těchto dokumentů má pouze doporučující povahu. Domnívám se, že k unifikaci v oblasti trestního práva může v současnosti dojít pouze v rámci Evropské unie. Ačkoli byla přijata řada nařízení, směrnic, které se týkají některých trestných činů přeshraničního charakteru, vydávání a justiční spolupráce obecně, úprava alternativních trestů je velmi skromná. Je to poměrně logické. Jde o oblast, kterou dle mého názoru nelze sjednotit. Je možné požadovat určité standardy, ale unifikovat např.právě peněžitý trest se mi zdá téměř nereálné. Pomineme-li fakt, že spousta zemí EU dosud nezavedlo jednotnou měnu euro, hovoří proti unifikaci rozdíly životních úrovní jednotlivých států EU. Peněžitý trest by tak dle mého názoru měl zůstat v ryze národních úpravách. V rámci tzv.Haagského programu bylo

v r. 2005 přijato Rámcové

rozhodnutí Rady o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Toto rámcové rozhodnutí upravuje uznávání peněžitého trestu, nikoli peněžitý trest sám, mezi státem vydávajícím a uznávajícím. Peněžitým trestem nebo pokutou se rozumí povinnost uhradit peněžitou částku uloženou rozhodnutím příslušného orgánu na základě odsouzení za trestný čin nebo přestupek, včetně náhrady nákladů soudního či správního řízení, a dále úhrada nároků poškozeného či oběti protiprávního jednání nebo částky k obecně prospěšných účelům (veřejný fond nebo organizace na podporu obětí).126 Novela trestního řádu (zákon č.345/ 2007 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1.1.2008) toto rámcové rozhodnutí, respektive zásady vzájemného uznávání implementovala do trestního řádu – oddíl 9., část IV., hlava XXV. 125

Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Krátkodobé tresty odnětí svobody. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR , 2000. s.11.

126

Brychtová. K. Evropské trestní právo procesní. [online]. [cit. 2011-02-08]. Dostupné z: http://www.jurisprudence.cz/clanek.html?id=1083&seznamtyp=&rocnik=&cislo=

77

9.1 Projekt Corpus Juris Projekt Corpus Juris je projekt, modelový kodex , který není ani právním předpisem ani předlohou pro přípravu právní normy. Jedná se o soubor hmotněprávních i procesněprávních ustanovení, která chrání finanční zájmy evropských společenství. Nejde ovšem o projekt určený pouze členských státům Evropské Unie. Vytvořila jej skupina expertů pod vedením profesorky pařížské Sorbonny Mireille Delmas- Marty. 1 verze vznikla již v roce 1997, novelizována byla v roce 2000 a 2002. Corpus Juris(dále je CI) má 35 článků rozdělených do 4 částí: trestní právo hmotné-zvláštní část, trestní právo hmotné obecná část-odpovědnost a sankce, trestní právo procesní a vztah corpu juris a vnitrostátního práva. Je ponechán i prostor pro případné modifikace ze strany států. Zajímavé je, že sankce jsou vymezeny jen v obecné části. Projekt CI se řídí tradičními hmotněprávní principy. Jde o princip legality, princip individuální trestní odpovědnosti, princip proporcionality, princip soudní záruky.127 Dále můžeme vysledovat zásady:zákaz retroaktivity k tíži, přiměřenost sankcí, , počítá se i s odpovědností právnických osob. Tzv. nové principy CI jsou následující: princip evropské teritoriality (vytváří se jednotný evropský justiční prostor) a princip kontradiktorního způsobu řízení.128 Důležitou myšlenkou CI je, že rozhodnutí vydaná evropskými soudy mají účinek ve všech státech EU. CI obsahuje 8 skutkových podstat trestných činů. Jde o podvod proti finančním zájmům Evropských společenství a příbuzné trestné činy, podvod ve sféře volné soutěže, praní špinavých peněz a podílnictví, zločinné spolčení, korupce, zpronevěra fondů, zneužití pravomoci, vyzrazení služebního tajemství. 129

127

Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.13. Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.14. 129 Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.17-18. 128

78

9.1.1 Corpus Juris – sankce

CI dělí sankce na hlavní a vedlejší tresty. Dále rozlišuje mezi tresty pro fyzické a právnické osoby. Hlavními tresty společnými pro všechny trestné činy, pokud jsou spáchány úmyslně, jsou: pro fyzické osoby trest odnětí svobody v trvání do pěti let anebo peněžitý trest. 130

9.1.2 Peněžitý trest v rámci CI

Výše peněžitých trestů je založena na systému tzv. denních pokut. Denní pokuta odpovídá dennímu příjmu obviněného. Tato může být vypočtena volně soudem, avšak nesmí přesáhnout 3 000 euro na den. Celková výše peněžitého trestu nesmí přesáhnout 365 denních pokut.131 Dle mého výpočtu tedy maximální peněžitý trest bude zhruba ve výši kolem 30 000 000 korun. Soud může podmíněně odložit trest, může obviněnému stanovit zkušební dobu, změnit trest odnětí svobody na peněžitý trest nebo uložit jakýkoli jiný snížený nebo zmírněný trest v rozsahu, jaký je povolen národním právem.132 Právnickým osobám lze uložit peněžitý trest až do výše 10 milionů Euro . To znamená maximálně 250 000 000-300 000 000 korun (samozřejmě záleží na kurzu měny). S výši těchto trestů, pokud se týkají právnických osob nelze než souhlasit. České zákony dle mého názoru jsou velmi mírné výše peněžitého trestu. Je pravda, že pro některé právnické osoby může být peněžitý trest likvidační, ale pro značnou část velkých společností bude nízký peněžitý trest plnit těžko svoji funkci represivní a nápravnou. Předchozí trest se týká trestných činů úmyslných. Pro nedbalostní trestné činy platí odlišná dikce (CI mluví o tzv. trestných činech spáchaných

130

Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.21-22. Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.22. 132 Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.22. 131

79

z neopatrnosti nebo z hrubé nedbalosti). Maximálním trestem budou dvě třetiny trestních sazeb uvedených shora.133 Nelze než říci, že ačkoli je Corpus Juris jen modelovým zákonem, je velmi inspirující a nastiňuje možnost vytvoření „evropského“trestního kodexu, ale již jsem uvedla, že sankce by měly zůstat v rukou národního státu.

133

Delmas-Marty ,M. Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s.22.

80

10 Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Na mezinárodním fóru se v posledních letech výrazně prosazuje tendence postihovat deliktní jednání právnických osob efektivními sankcemi, a to zejména z toho důvodu, že dosavadní právní nástroje sloužící k ochraně společnosti před závadným a protiprávním jednáním právnických osob nejsou účinné a neplní dostatečně ani represivní, ani preventivní poslání. Trestní odpovědnost právnických osob existuje podle údajů České advokátní komory nejdéle v angloamerickém právu (Británie a USA). Jejími průkopníky v Evropě jsou Nizozemsko a Francie a postupně byla zavedena ve většině unijních zemí. Ovšem například v Německu spadá odpovědnost právnických osob pod správní právo a ani na Slovensku neexistuje jejich trestní odpovědnost. Trestní odpovědnost právnických osob je jednou z nejspornějších otázek trestněprávní teorie. V České republice byl ve spojitosti s rekodifikací trestního práva předložen Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Ačkoli byl návrh hned po prvním čtení zamítnut považuji za vhodné zmínit jej v souvislosti s ukládáním peněžitého trestu, protože právě peněžitý trest by mohl být nejvhodnějším trestem ukládaným za trestnou činnost právnických osob. Peněžitý trest by tak mohl mít prioritní postavení a byl by základním prostředkem k postihu právnických osob. Samozřejmě nebylo by možné jej považovat ze trest jediný. Zavedení jediné sankce – peněžitého trestu nepovažujeme za správné proto, že peněžitou sankcí lze postihnout právnické osoby také podle předpisů práva správního, takže může být položena otázka, zda trestněprávní postih není jen nadbytečným

krokem,

když

stejného

účelu

lze

dosáhnout

administrativněsprávními prostředky. Pokud připustíme, že jednání právnické osoby sleduje i jiné než ekonomické cíle, pak uložení majetkové sankce nemusí

81

vést ke splnění účelu sankcionování právnických osob. Proto by právní úprava sankcionování měla umožnit i postižení jiných práv a svobod.134

10.1 Sankcionování právnických osob

Modifikovaný účel sankcionování právnických osob by měl zahrnout prvky represe, tj.odradit právnickou osobu od dalšího kriminálního jednání, a stejný účinek by mělo mít sankcionování i na ostatní právnické osoby, tedy tzv.generální prevence. Zvláštností je, že případná sankce vždy dopadne na jednotlivé fyzické osoby, ze kterých se právnická osoba skládá, a které mohou být v konkrétním případě nevinné a nemusejí mít žádný vztah k trestné činnosti organizace. Zamítnutá osnova zákona o trestní odpovědnosti právnických osob navrhovala širší okruh sankcí. Výčet sankcí byl uveden v ustanovení §10. Za trestné činy spáchané právnickou osobou se navrhovalo uložit pouze tyto tresty135 : • Zrušení právnické osoby, která nebyla zřízena zákonem • Propadnutí majetku • Peněžitý trest • Propadnutí věci • Zákaz činnosti • Zákaz účasti v zadávacím řízení o veřejných zakázkách a ve veřejné soutěži • Zákaz přijímat dotace a subvence Zveřejnění

pravomocného

odsuzujícího

rozsudku

ve

sdělovacích

prostředcích. Je zřejmé, že návrh upravuje některé zcela nové typy trestů (např. zveřejnění rozsudku ve sdělovacích prostředcích). Dále se navrhovalo, aby za trestné činy spáchané právnickou osobou bylo možné uložit jako ochranné 134 135

Vaníček, D. Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo. Roč. 2006. č.10.s.14. Vládní návrh o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

82

opatření pouze zabrání věci. Právnické osobě by bylo možné uložit tresty a ochranná opatření vedle sebe (peněžitý trest by nebylo možné uložit vedle propadnutí majetku).136

10.2 Peněžitý trest

Peněžitý trest podle návrhu nebyl nejpřísnější sankcí ( tou měla být sankce zrušení právnické osoby, která nebyla zřízena zákonem). Podmínky uložení peněžitého trestu, který bývá u řady zahraničních právních úprav jedinou sankcí, stanovil §13 navrhovaného zákona následovně: Peněžitý trest může soud uložit, jestliže právnická osoba trestným činem získala nebo se snažila získat majetkový prospěch nebo způsobila jinému škodu na majetku, nebude-li jeho uložení na újmu uplatnění práv poškozeného. Denní sazba činí nejméně 1 000 Kč a nejvíce 1 000 000 Kč. Podle důvodové zprávy měl být peněžitý trest nejčastěji ukládaným trestem právnické osobě a peněžité sazby v případě právnických osob měly být přiměřeně zvýšeny oproti sazbám u osob fyzických. Kladů této právní úpravy není mnoho. Počítala sice s

ukládáním

peněžitého trestu ve formě denních pokut a brala zřetel na práva a zájmy poškozeného, ale dle mého názoru byla úprava peněžitého trestu v návrhu příliš stručná, nepropracovaná. Není zřejmé kolik denních sazeb je možné uložit. Nejsou zde žádné polehčující nebo přitěžující okolnosti při výměře peněžitého trestu, ani není zmíněn institut podmíněného prominutí peněžitého trestu. Taktéž nebyl stanoven žádný postup respektive náhradní sankce pro případ, kdyby peněžitý trest nebyl zaplacen. Výkon peněžitého trestu nebyl v návrhu vůbec upraven.

10.3 Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob 2011

136

Jelínek, J. Trestní odpovědnost právnických osob. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2007. s.157.

83

Dosud tedy nelze efektivně postihnout právnické osoby, přestože často bývají využívány k zakrývání nelegální činnosti. Na Českou republiky je vyvíjen nátlak protože jde o jeden z posledních států, který závazek na zakotvení odpovědnosti právnických osob za jednání, k jejichž postihu zavazuje Českou republiku řada právních předpisů ES/EU, nebo k nim vyzývají mezinárodní smlouvy, jejichž cílem je boj se závažnou kriminalitou, neplní. ČR je jedním z posledních států, který není schopen tento závazek plnit, a ocitá se tak v izolovaném postavení. V rámci Evropské unie navíc České republice hrozí řízení o porušení Smlouvy o fungování Evropské unie a uložení finanční sankce. Absence odpovědnosti právnických osob má nicméně dopady i ve vnitrostátní rovině, neboť v trestním řízení nelze efektivně postihnout právnickou osobu, přestože pachatel trestného činu prokazatelně jednal v zájmu nebo jménem takové právnické osoby a právnická osoba je velmi často využívána k zakrývání nelegální činnosti a k propírání zisků z trestné činnosti. V některých případech také není možno dovodit odpovědnost konkrétní fyzické osoby, ačkoli o spáchání trestného činu není pochyb.137 S přihlédnutím k požadavkům na mezinárodním poli a k tendencím v kontinentální právní úpravě se předpokládá zavedení pravé trestní odpovědnosti právnických osob jako výraz skutečnosti, že právní řád musí umožnit účinné sankcionování protiprávního jednání korporací, tedy subjektů, které ovlivňují a kontrolují většinu oblastí života společnosti.138 23.2.2011 odsouhlasila vláda návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Spolu se změnami dalších, souvisejících norem se nyní budou návrhem zabývat obě komory parlamentu. Vláda zmiňuje zavedení trestní odpovědnosti právnických osob jako jedno z možných protikorupčních opatření ve svém programu. Pokud návrh projde legislativním procesem bez velkých zpoždění, měl by začít zákon platit na podzim 2011.

137

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, včetně tzv. doprovodného změnového zákona. [online].[cit. 2011-02-23]. Dostupné z : http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=314959 138

Důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti osob

84

Návrh zákona z roku 2011 umožňuje uložit stejné tresty jako předchozí návrh, navíc umožňuje vedle propadnutí věci i propadnutí jiné majetkové hodnoty, zákaz účasti v koncesním řízení a uveřejnění rozsudku. Dle §15 odst.3 nelze uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku. Peněžitý trest je návrhem upraven v §18. Dle důvodové zprávy by měl být nejčastěji ukládaným trestem právnické osobě právě trest peněžitý. V souladu s navrhovanou úpravou téhož druhu trestu v trestním zákoníku se navrhuje, aby peněžitý trest byl uložen v denních sazbách, přičemž denní sazby jsou v případě právnických osob přiměřeně zvýšeny oproti sazbám u osob fyzických. Při ukládání tohoto trestu se zdůrazňuje povinnost soudu při ukládání tohoto trestu přihlédnout k majetkovým poměrům právnické osoby tak, aby se nejednalo v konkrétním případě o trest likvidační. Denní sazba činí nejméně 1000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč. Peněžitý trest může soud uložit právnické osobě, pokud ji odsuzuje za úmyslný trestný čin nebo i trestný čin spáchaný z nedbalosti a uložení nesmí být na újmu práv poškozeného. Výkon peněžitého trestu není návrhem zákona upraven. Proti dřívějšímu návrhu došlo ke zvýšení maximální denní sazby, ale dle mého názoru se potýká se stejnými nedostatky jako návrh dřívější.

85

11 Závěr Současnou tendencí a to celosvětovou je nárůst osob jimž je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, které musí být uvězněny. Toto vzbuzuje mezi veřejností pochybnosti o efektivnosti trestní justice, zpochybňuje vězeňský systém a vyvolává otázky ohledně alternativ sankční politiky. Zvyšování ukládání trestu odnětí svobody pravděpodobně přispívá k snižování kriminality, recidivy, ale z dlouhodobého hlediska se mi jeví neefektivním a bez budoucnosti. Tento trest má velké preventivní účinky, ale na druhé straně je velmi ekonomicky náročný a vězení má neblahé důsledky na život odsouzeného. Samozřejmě, že v případě závažné trestné činnosti je trest odnětí svobody nevyhnutelný a nejúčinnější. Ale v případě méně závažné trestné činnosti je výhodnější použít některou z alternativ k trestu odnětí svobody. V současnosti zaznamenávám vyšší aktivitu ze strany zákonodárců co se týká alternativních trestů. Mezi jeden z nejdůležitějších a nejstarších (jeho historie sahá v různých kodifikacích hluboko do středověku) ukládaných alternativních trestů je trest peněžitý jako alternativa ke krátkodobému trestu odnětí svobody, za předpokladu získání nebo úmyslu získat majetkový prospěch. Peněžitý trest má v právním řádu ČR pevné a nezastupitelné místo a nepředpokládám, že by se někdy vytratil ze systému trestů. Ze statistiky je patrné, že četnost ukládání peněžitého trestu není nikterak vysoká, naopak stagnuje. Nejvíce byl peněžitý trest ukládán mezi lety 19861993. Je nutné vzít v úvahu, že od roku 1996 je možné jako alternativu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ukládat trest obecně prospěšných prací, který se četností ukládání posunul na 2. místo. Za trest odnětí svobody a před peněžitý trest. Proto se domnívám, že dochází k útlumu peněžitého trestu právě na úkor trestu obecně prospěšných prací. Nejméně byl peněžitý trest ukládán v roce 2005-2006, tedy poměrně nedávno. V současnosti se ukládání pohybuje kolem 7% . Protože jsem neměla k dispozici údaje za rok 2010, nemohu posoudit jak se projevil nový trestní zákoník na četnost ukládání peněžitého trestu. Dalším z důvodů proč je peněžitý trest ukládán poměrně omezeně je dle mého názoru

86

nedokonalá hmotněprávní úprava. Dále se pokusím zmínit několik nedostatků a případně i návrhů jak pozměnit právní úpravu. Peněžitý trest by měl mít univerzální povahu a tak být ukládán i za jiné než majetkové trestné činy, které byly spáchány s úmyslem získat majetkový prospěch. Co se týká nemajetkových trestných činů domnívám se, že by zde byl peněžitý trest nejúčinnější jako trest vedlejší, ukládaný spolu s další alternativou. Protože peníze a majetek vůbec je velmi důležitou součástí života každého z nás a každé odebrání je pro člověka velmi citelné, je peněžitý trest velmi dobře schopen plnit účel trestu. Samozřejmě velkou nevýhodou je, že tento trest postihuje nejen osobu pachatele, ale takového důsledky má většina trestů. Podstatné omezení aplikace peněžitého trestu je také dáno §67 odst.2 písm.b) TZ, protože váže uložení peněžitého trestu na podmínku, že současně se neukládá nepodmíněný trest odnětí svobody. Za úvahu stojí i podmíněné uložení peněžitého trestu, který v současnosti trestní zákoník neumožňuje (ZSM ano), ale tuto možnost jsem již nastínila v samostatné kapitole. Dlouho připravovaná a nesnadno vznikající úprava peněžitého trestu v nové kodifikaci trestního zákona účinného od 1.1.201O přinesla mimo jiné změny ve stanovování peněžitého trestu. U úpravy peněžitého trestu nás tak na první pohled zaujme doplnění o způsob ukládání ve formě tzv. denních pokut, jehož podstatou – podle důvodové zprávy – je vyjádření povahy a závažnosti činu počtem denních sazeb. Za každý den přitom musí být uhrazena určitá peněžní částka, stanovená na základě pečlivého hodnocení majetkových poměrů pachatele, kdy se při stanovení výše denní sazby vychází především z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít při náležitém využití svých schopností průměrně za jeden den. Jedná se o logický a velmi vhodný krok, který umožňuje reflektovat sociální situaci jedince. Za velmi pozitivní vnímám i zvýšení horní hranice výměry peněžitého trestu. V současnosti jsou ekonomické rozdíly mezi občany velmi velké a pokud má peněžitý trest skutečně naplňovat svůj účel, tj. zasáhnout do majetkové sféry odsouzeného natolik citelně, aby se do budoucna vyvaroval páchání trestné činnosti, musí být rozsah výměry

87

peněžitého trestu co nejširší. Horní hranici výměry peněžitého trestu ve výši 36 500 000 Kč považuji za značně citelnou ujmu i pro odsouzené pocházející z více než nadstandardních majetkových poměrů. Je logické že, se zvýšením horní hranice výměry se zvýšil i náhradní trest odnětí svobody na čtyři roky. Ovšem je na pováženou, zda pachatel raději nezvolí náhradní trest, aby se tak vyhnul vysokému peněžitému trestu a zda potom tento trest neztrácí na významu a zda potom plní svůj účel. Velmi kladně také hodnotím možnost splátek, kdy jde o určitou výhodu, která může být pachateli odebrána, nedodrží-li termíny splácení. De lege ferenda jistě stojí za povšimnutí i zahlazení peněžitého trestu. Domnívám se, že by měl být odsouzený pozitivně motivován k splnění peněžitého trestu čistým rejstříkem trestů. Dosud se zahlazuje ve dvojím režimu, jinak u nedbalostních a jinak u úmyslných trestných činů. Myslím, že by bylo v případě zahlazení vhodné přestat rozlišovat úmysl a nedbalost. Dále bych navrhovala rozšíření možností náhradního trestu tak, jak je to možné u mladistvých. To znamená nahrazení trestem obecně prospěšné činnosti. Jako velmi neaktuální a zastaralé se mi také jeví ustanovení §68 odst.7 totiž, že zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu. Domnívám se, že je zde spousta fondů, institucí, charitativních organizací, kam by mohly částky připadnout. Což by mělo kladný dopad i na společnost, z hlediska vnímání trestní justice vůbec. Co se týká výkonu peněžitého trestu, pak jako nadbytečné se mi jeví ustanovení o vymáhání peněžitého trestu. Taktéž lhůta k zaplacení (15 dnů od výzvy) se mi zdá poměrně krátká. Za velmi dobře zpracovanou úpravu peněžitého trestu považuji úpravu německou. Protože zde je peněžitý trest trestem základním a je popsán postup při přeměně peněžitého trestu na trest náhradní. V některých „zemích“ je umožněno orgánům činným v trestním řízení uložit odsouzenému náhradní trest ve formě obecně prospěšných prací namísto odnětí svobody. Na úplný závěr bych ráda uvedla, že úpravu peněžitého v České republice považuji i přes shora uvedené námitky a návrhy de lege ferenda za úpravu

88

moderní, dostačující, která je dle mého názoru i přes některé její nedostatky srovnatelná s jinými vyspělými trestněprávními úpravami.

89

12 Resumé The main goal of my thesis is an integral compilation of an overview regarding pecuniary penalty in Czech criminal law, particularly pecuniary penalty to unconditional imprisonment in a narrower context. I focus on the legal arrangements for pecuniary penalty in material and formal sense. I chose this theme because pecuniary penalty presents effectual instrument of reparation of offenders and because of new changes, which come on with a new criminal code that come into force in the year of 2010 . The pecuniary penalty is coercive state instrument Its tendency is to strike offenders property, not their freedom. This punishment belongs to a group of alternative sanctions, which has rights in property character. The pecuniary penalty is one of the oldest punishments and is permanently actual. Unfortunately this punishment is stagnating as statistics says. But is one of the most used, most important alternative to short term punishment of unconditional imprisonment. The point is that it´s a very simply controllable punishment especially in juvenile, in second degree crimes, in offenders without crime background.. Aim of my thesis is to give the reader the compact overview of pecuniary penalty in the Czech criminal substantive and formal law. I want to point out the problems and ways how to solve it, warning on advantages and disadvantages. The main goal of my contribution is an integral compilation of an overview regarding pecuniary penalty in Czech criminal law, particularly pecuniary penalty to unconditional imprisonment in a narrower context. I focus materially on the legal arrangements for pecuniary penalty in material and formal sense. Of course a history of pecuniary penalty is very important issue. Differences between juvenile and adult perpetrators, which are derived from the generally lower comprehension and moral development of juveniles, in addition to special arrangements for conditions in establishing criminal responsibility and special sanction arrangements, are justified despite pecuniary penalty for juveniles. The issue itself of pecuniary measures arranged for juveniles by special law is part of an independent section. In my work, I could not omit the new codification of the

90

criminal code, which come into enter in the year of 2010. I am attempting to approximate a brief overview of some foreign modifications through additional viewpoints and options for using pecuniary penalty, which could be a positive inspiration for Czech legal arrangements. I mention pecuniary penalty in context with a bill draft law of criminal capacity of corporations. Another issue deals with pecuniary penalty in terms of a Corpus Iuris project The pecuniary penalty is newly modified by law number 40/2009 Colection of law, criminal code in §§67-68. By this new modification of the pecuniary penalty is a form of daily forfeits. This model is already used in Finland or France for example. To offender could be saved no less than 20 and no more than 730 whole daily forfeits. Daily forfeit amount to 100 czech crowns as far as 50 000 czech crowns. It means that pecuniary penalty should be saved in minimum size of 2 000 czech crowns and in maximum size 36 500 000 czech crowns. Pecuniary penalty is possible to save in all of cases in which offender got some benefit. With a view to intent (premeditated criminal act). As a reserve punishment is determined unconditional imprisonment. Up to now the financial punishment has beloged to state. Formal arrangement of pecuniary penalty is included in law number 141/1961 Colection of law, code of criminal procedure in §§341-344. Code of criminal procedure regulates fundamentally only formal acts aimed at punishments and measures which was achieved. In my thesis I mentioned a recognition and achievement of decisions about pecuniary sanctions with member states of EU procedure as is set up in Code of criminal procedure in the section IX. During my work I have employed the following methods for this solution: monographic, deductive, direct, historical and comparative methods, and analysis. The conclusion summarizes the most important perceptions, suggestions and thoughts about pecuniary penalty. I expect my thesis give a complex review about problematic of pecuniary penalty, maybe it will offer new solutions in dealing with this punishment and propose suggestion for changing some articles

91

in the criminal code. I hope that my work will be a benefit for everyone who will read it.

92

13 Seznam literatury

Literatura • ANZENBACHER , A.: Úvod do filosofie. 2.vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1991, s.304. • DELMAS-MARTY ,M.: Corpus Juris 2000. 1.vyd. Brno : nakladatelství Sypták, 2001. 104 s. • GiIBB, A. SURF, P.: Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe – Skotsko. 1.vyd. Praha :Vydavatelství KUFR. 2003. 84 s. • FENYK , J. HAVLÍK , T. RŮŽIČKA , M.: Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu 1918 _ 2004. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2004. 1176 s. • FENYK, J., HÁJEK, R., STŘÍŽ, I. et al.: Trestní zákoník a trestní řád – Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl – Trestní zákoník. Linde Praha, 2010. 1317s. • HENDRYCH , D.: Právnický slovník. 1.vyd. Praha : C.H.Beck, 2001.1189s. • HORVATIC, Ž., DERENČINOVIC, D.: Systém trestní justice v Evropě a Severní Americe – Chorvatsko. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR. 2006. 66s. • CHMELÍK , J.: Rukověť trestního práva. 2.vyd. Praha : Linde Praha, 2009. 279 s. • CHMELÍK, J. a kol.: Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Linde Praha, 2009. 292 s. • Institut pro kriminologii a sociální prevenci.: Krátkodobé tresty odnětí svobody. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR , 2000. 105 s. • Institut pro kriminologii a sociální prevenci.: Slovenský trestní zákon. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR , 2006.201 s. • Institut při kriminologii

a sociální prevenci.: Trestní zákoník ruské

federace.1.vyd. Praha : vydavatelství KUFR, 2003. 93

• JEHLE, J.-M.: Trestní justice v Německu.1.vyd. Praha : vydavatelství KUFR, 2006. • JELÍNEK, J., a kol.: Trestní právo procesní. 1.vyd. Eurolex Bohemia, 2001. 518 s • JELÍNEK . J. MELICHAROVÁ . D.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže – s poznámkami a judikaturou. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2004. 144 s. • JELÍNEK . J, a kol.: Trestní právo hmotné – obecná část. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2004.470 s. • JELÍNEK . J, a kol.: Trestní právo hmotné. 1.vyd. Praha : Leges, 2009. 896 s. • JELÍNEK. J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1.vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2007. 270s. • JELÍNEK. J. a kol.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 1.vyd.Praha : Leges, 2009, 1216 s. • KUCHTA. J, Válková, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. • KRATOCHVÍL , V.: České trestní právo hmotné a procesní v evropském právním prostředí. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009 • LATA , J.: Účel a smysl trestu. 1.vyd. Praha : LexisNexis CZ, 2007. 114s. • LYONS, L.: Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1.vyd. Praha : Nakladatelství Svojtka a Co., 2004. 199 s. • MEZNÍK , J. KALVODOVÁ , V. KUCHTA , J.: Základy penologie. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 75 s. • POKORNÝ. L.: Úvod do trestněprávní komparatistiky. 1.vyd. Praha : nakladatelství Auditorium, 2010. 111s. • ROZUM . J, a spol.: Vybrané problémy sankční politiky. 1.vyd. Praha : Vydavatelství KUFR, 2005. 199s.

94

• SOLNAŘ , V. FENYK , J. CÍSAŘOVÁ , D. VANDUCHOVÁ , M.: Systém českého trestního práva. 1.vyd. Praha : Novatrix, s.r.o., 2009, 157, 502, 283 s. • ŠÁMAL , P., PÚRY, F., RIZMAN, S.: Trestní zákon. Komentář. I.díl.6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2004, 742 s. • ŠÁMAL, P., PÚRY, F. RIZMAN, S.: Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003. • ŠÁMAL, P., a kol.: Trestní řád. komentář .II.díl. 5. vydání. Praha : C.H.Beck 2005. 2846 s. • ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. • ZEZULOVÁ, J.: Trestní zákonodárství nad mládeží. 1.vyd. Masarykova univerzita v Brně. 2007, 234 s.

Právní předpisy • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 117/1852 ř.z. o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927 • Zákon č. 275/1914 ř.z., o lichvě • Zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz • Zákon č. 193/1920 Sb., branný zákon • Zákon č.50/1923 Sb., na ochranu republiky

95

• Zákon č.31/1929 Sb., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády • Zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu • Zákon č. 29/1938 Sb., opiový zákon • Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon. • Zákon č. 63/1956 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 86/1950 Sb. • Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon • Zákon č.40/1967 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. • Zákon č. 56/1965 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb. • Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů • Zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Soudní rozhodnutí • Rozhodnutí NS ČSSR č. 4/1967 Sb. rozh. tr. • Rozhodnutí NS ČSSR č. 32/1967 Sb. rozh. tr. • Rozhodnutí NS SSR č. 4/1972 Sb. rozh. tr. • Rozhodnutí NS ČR č. 28/1972 Sb.rozh.tr.

96

• Rozhodnutí NS ČR č.5/1974 Sb.rozh.tr. • Rozhodnutí NS ČR č. 22/1977 Sb.rozh.tr. • Rozhodnutí NS ČSR č. 45/1980 Sb. rozh. tr • Rozhodnutí NS ČSR č. 46/1983 Sb. rozh. tr. • Rozhodnutí NS ČSR č. 21/1987 Sb.rozh.tr • Rozhodnutí NS ČR č. 51/1988 Sb.rozh.tr • Rozhodnutí NS ČR č. 58/1991 Sb. rozh. tr. • Rozhodnutí č. 36/1996 Sb. rozh. tr • Rozhodnutí č. 54/1996 Sb. rozh. tr • Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.5.1999, sp. Zn. 11 To 86/99 • Rozsudek Vyššího soudu v Praze ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 7 Tz 22/2001

Elektronické prameny • Zákon Sk : Trestný zákon [online]. [cit. 2010-10-25]. Dostupné z: http://www.zakon.sk/Main/lwDefault.aspx?Template=~%2fMain%2flwT Articles.ascx&phContent=~%2fZzSR%2flwFulltext.ascx&LngID=0

97

• HURTAJ, M. Trestný zákon [online].[cit. 2010-10-26]. Dostupné z: http://www.hurtaj.sk/dokumenty/300-05_Trestny_zakon.pdf • Bundesministerium der Justiz. German Criminal Code[online]. [cit. 201010-28].

Dostupné

z:

http://www.gesetze-im

internet.de/englisch_stgb/englisch_stgb.html#StGBengl_000G14 • Supreme court of the Republica of Croatia. Criminal Code [online]. [cit. 2010-10-29].

Dostupné

z:

http://www.vsrh.hr/CustomPages/Static/HRV/Files/Legislation__Criminal -Code.pdf • Ministerstvo spravedlnosti ČR, Statistická ročenka kriminality rok 2008 [online].

[cit.

2011-02-03].

s.

429.

Dostupné

z:

<

http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?k=3397&o=23&j=33&d=471 45 • Ministerstvo spravedlnosti ČR, Trestní zákoník-moderní trestní kodex [online].

[cit.

2011-02-03].

Dostupné

z:

<

http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnimzakoniku.html> • Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku.[online].[cit. 2011-04-02] Dostupné z http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html • Brychtová. K. Evropské trestní právo procesní. [online]. [cit. 2011-0208].

Dostupné

z:

http://www.jurisprudence.cz/clanek.html?id=1083&seznamtyp=&rocnik= &cislo=

98

• Ministerstvo spravedlnosti ČR. Návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, včetně tzv. doprovodného změnového zákona.

[online].[cit.

2011-02-23].

Dostupné

z

:

http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=4980&d=314 959

Články • PÚRY, F. :Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. Roč.2010, č.1 • SOUKUP, P. :Peněžitý trest. Trestněprávní revue. roč. 2007, č.9 • NEZKUSIL, J. :K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, č.7-8 • VANÍČEK, D.: Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo. Roč. 2006. č.10. • SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H.: Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestní právo. 2005, č.3.

Kvalifikační práce

• HAVLÍČEK , Josef. Současná úprava a vývojové tendence při ukládání majetkových trestů, e zaměřením na trest peněžitý. 1991. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Doc.Vladimír Kratochvíl, Csc.

99

• ŠIMČÍKOVÁ, V. Trest obecně prospěšných prací. 2010. 86 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, právnická fakulta. Vedoucí práce Doc. Judr. Josef Kuchta, CSc. • ŽATECKÁ, E. Alternativní sankce v trestním právu a jejich využití v praxi. 2008. 205 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, právnická fakulta.

Ostatní • Vládní návrh o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim • Důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim z roku 2011 .

100

Přílohy Příloha č.1 : Tresty - kombinace Trest

Odnětí svobod y

Obecně prospěšn é práce

Ztráta č. titulů a vyznamená ní

Ztráta Vojensk é hodnosti

Zákaz činnost i

Propadnu tí majetku

Peněž. trest

Propadnu tí věci

vyhoště ní

Zákaz pobyt u

Odnětí svobody

xxx x -

-

+

+

+

+

+

+

+

+

xxxx -

-

+

+

+

+

-

+

+

-

xxxx

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

+

Zákaz činnosti Propadnu tí majetku Peněžitý trest

+ + +

+ + +

+ + +

xxx x + + +

+ + +

+ +

+ + +

Propadnu tí věci Vyhoštěn í Zákaz pobytu

+ + +

+ -xxx x + + +

xxxx + +

+ + xxxx + xx x

Obecně prospěšné práce Ztráta čestných titulů a vyzn. Ztráta vojenské hodnosti

xxx + + xxxx + § 28/2

+ +

+ + +

+ +

+ +

+ + +

101

Příloha č.2 : Přehled o ukládání peněžitých trestů – Okresní soud Žďár nad Sázavou

rok 1986 1987 1988 1998 2003 2008 2009 2010

Odsouzeno k PT celkem 107 96 133 46 15 49 61 44

Uložený PT samostatně 66 51 68 12 5 10 13 12

PT uložený s jiným trestem 41 45 65 34 10 39 48 32

Výše peněžitého v Kčs/Kč 197 300 245 000 342 500 440 000 185 000 1 032 000 1 429 000 910 250

102

Příloha č.3 : Přehled počtu uložených peněžitých trestů 1971-2009 139

1971 1975 1981 1982 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

5671 4570 5721 7658 11202 12084 10428 8992 3153 3369 3551 4591 5648 4978 4734 4703 2634 3370 3571 3324 3500 2941 2913 2663 2678 4552 5307 5280

5,7% 6,3% 8,0% 10,0% 14,4% 15,3% 15,1% 15,5% 16,7% 12,0% 11,4% 13,1% 10,9% 9,1% 8,2% 7,9% 4,9% 5,4% 5,6% 5,5% 5,4% 4,4% 4,3% 3,9% 3,9% 6,0% 7,0% 7,2%

139

Statistická ročenka kriminality 2009 Ministerstvo spravedlnosti ČR, Statistická ročenka kriminality rok 2008 [online]. [cit. 2011-02-03]. s. 429. Dostupné z: < http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?k=3397&o=23&j=33&d=47145

103

104