Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor právo a právní věda. Katedra obchodního práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce Nekalé obchodní praktiky při označování potravin

František Bárta 2013/2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nekalé obchodní praktiky při označování potravin zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

2

Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucí práce JUDr. Evě Večerkové, Ph.D. za její vřelý přístup při vedení diplomové práce. Dále bych rád poděkoval všem členům rodiny a přítelkyni za podporu poskytovanou v průběhu celého studia.

3

Abstrakt Tato práce se zabývá nekalými obchodními praktikami při označování potravin. Pro tuto problematiku je charakteristické propojení právní úpravy nekalé soutěže, ochrany spotřebitele a označování potravin. Obsahem práce je rozbor relevantních ustanovení českých i evropských právních předpisů. Tento rozbor je následně doplněn zajímavými praktickými příklady, které demonstrují aplikaci právních předpisů národními orgány i Soudním dvorem Evropské unie. V závěru jsou shrnuty poznatky z celé práce zejména s ohledem na ochranu spotřebitele a popsán očekávaný vývoj legislativy.

Klíčová slova nekalé obchodní praktiky, označování potravin, ochrana spotřebitele, nařízení č. 1169/2011

Abstract This thesis deals with unfair commercial practices in food labeling. For this issue it is characteristic to connect legislation of unfair competition, consumer protection and food labeling. The thesis contains analysis of relevant provisions of both Czech and European legislation. The analysis is further followed by interesting practical examples which demonstrate the application of legislation by national authorities and the Court of Justice of the European Union. The conclusion summarizes the findings of the entire thesis, especially with regard to consumer protection and it describes the expected development of legislation.

Key Words unfair commercial practices, food labeling, consumer protection, regulation no. 1169/2011

4

Obsah Čestné prohlášení ....................................................................................................................... 2 Poděkování ................................................................................................................................. 3 Abstrakt, klíčová slova ................................................................................................................ 4 Seznam použitých zkratek .......................................................................................................... 6 1

Úvod .................................................................................................................................... 7

2

Prameny právní úpravy ....................................................................................................... 9 2.1

3

2.1.1

Soukromoprávní úprava ....................................................................................... 9

2.1.2

Veřejnoprávní úprava ......................................................................................... 16

2.2

Úprava v právním řádu Evropské unie ...................................................................... 21

2.3

Shrnutí poznatků ....................................................................................................... 27

Příklady z praxe ................................................................................................................. 29 3.1

4

Úprava v českém právním řádu ................................................................................... 9

Průměrný spotřebitel v evropském kontextu ........................................................... 29

3.1.1

Vymezení průměrného spotřebitele .................................................................. 29

3.1.2

Význam znalostí průměrného českého spotřebitele ......................................... 31

3.2

Druhové označení nápoje .......................................................................................... 34

3.3

Problematická označení v souvislosti s evropským právem...................................... 36

3.3.1

Pomazánkové máslo ........................................................................................... 36

3.3.2

Další problematická označení ............................................................................ 39

3.4

Údaje na obalu neodpovídající skutečnosti ............................................................... 41

3.5

Klamavý dodatek k originálnímu označení potraviny ............................................... 43

3.6

Tvrzení na obalech potravin ...................................................................................... 46

Závěr.................................................................................................................................. 51

Seznam použitých pramenů ..................................................................................................... 53

5

Seznam použitých zkratek

EU

Evropská unie

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

SDEU

Soudní dvůr Evropské unie

SZPI

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

ZoP

Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

ZOS

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

6

1 Úvod Tato diplomová práce se zabývá tématem nekalých obchodních praktik při označování potravin. Důvodem pro výběr daného tématu je především jeho aktuálnost a rovněž osobní zájem o tuto oblast. Cílem podnikatelů v podmínkách tržního hospodářství je nepochybně zejména maximalizace jejich zisku. Daná motivace často svádí méně morálně odolné podnikatele k různým jednáním, která mají někdy pouze znaky porušení obecně uznávané morálky, často však také znaky nekalé soutěže ve smyslu platného práva. Jedním z jevů, který se v novodobé historii podnikání začíná projevovat stále častěji, jsou nekalé obchodní praktiky při označování potravin. Výrobci a prodejci v nezanedbatelné míře nabízejí nekvalitní či jinak nevhodné potraviny s cílem udržet marže či obstát v konkurenčním boji (často může jít např. o nepřiznání nahrazení určité suroviny její levnější alternativou). Jedná se o nebezpečnou praxi, neboť potraviny musí ze své biologické podstaty konzumovat každý člověk. Na trhu s potravinami je tedy spotřebitelem každý člověk bez rozdílu a logicky jde o trh velmi rozsáhlý. Zároveň lze konstatovat, že v souladu se zásadou "jste to, co jíte" s sebou mohou mnohé nekalé obchodní praktiky v této oblasti přinášet riziko závažných zdravotních potíží pro spotřebitele (např. neuvedením případných alergenů na obalu). V současné době je potravinám a obchodu s nimi věnována velká pozornost. Různá média nás pravidelně informují o nejnovějších způsobech klamání spotřebitele. Některé televizní stanice například zavedly do svého zpravodajství funkci "potravinového inspektora", který zkoumá kvalitu potravin v obchodních řetězcích a následně diváky se svými zjištěními seznamuje, a po internetu kolují žebříčky nejhorších potravin, které se v uplynulém kalendářním roce objevily v obchodech. Ministerstvo zemědělství v roce 2012 spustilo za účelem zvýšení informovanosti spotřebitelů internetové stránky s názvem Potraviny na pranýři, na kterých zveřejňuje nekvalitní, falšované či nebezpečné potraviny.1 Připomeňme také Peklo na talíři - populární internetový pořad Romana Vaňka.2 V tomto pořadu šéf Pražského kulinářského institutu upozorňuje na rozdílnou kvalitu určitých druhů potravin a varuje před klamavými obaly. Potravinám se však samozřejmě věnuje i celá řada dalších médií, která zde neuvádíme. 1 2

Stránky jsou dostupné z: http://www.potravinynapranyri.cz/ Pořad je dostupný z: http://www.stream.cz/porady/peklonataliri

7

V souvislosti s velkou medializací ochrany spotřebitele a její důležitostí (s ohledem na možná zdravotní rizika) v závěru práce posoudíme hypotézu, že spotřebiteli je v oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin poskytována stále větší ochrana. Náplní práce bude především poskytnutí komplexního náhledu na české i evropské prameny právní úpravy dané problematiky. Z hlediska rozsahu práce bohužel není možné zabývat se úpravou jednotlivých komodit, proto bude kladen důraz na právní předpisy obecnější povahy (vztahující se na všechny potraviny). Následující kapitola tak bude věnována rozboru ustanovení právních předpisů ČR a EU s následným shrnutím poznatků. V českých podmínkách se budeme zabývat prameny soukromoprávními i veřejnoprávními a jejich vzájemnými souvislostmi, zatímco v rámci evropské legislativy se zaměříme především na nové nařízení, od kterého si řada lidí slibuje značné zkvalitnění a zpřehlednění úpravy označování potravin. Pojednání o pramenech právní úpravy bude v další kapitole doplněno konkrétními příklady z praxe, na kterých bude demonstrována aplikace právních předpisů a posuzování nekalosti obchodních praktik soudy. Zabývat se budeme zejména klamavým označením potravin. Využita přitom bude judikatura českých soudů i SDEU. V závěru budou shrnuty poznatky ze studia právních předpisů i judikatury a bude posouzena výše uvedená hypotéza. V průběhu celé práce i v závěru pak budou nastíněny návrhy de lege ferenda.

8

2 Prameny právní úpravy Pojmem prameny práva chápeme dle obecné právní teorie zdroje informací o právu. Můžeme je přitom rozdělit na materiální a formální prameny práva. Materiálními prameny práva rozumíme důvody, které nás vedou k normativní úpravě společenských vztahů, tj. aktuální hospodářské, politické či náboženské poměry ve společnosti. Naproti tomu formálními prameny označujeme informační zdroje, pomocí kterých poznáváme právo a jeho obsah.3 V této kapitole se budeme věnovat formálním pramenům, které se týkají oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin, a jejich rozboru.

2.1 Úprava v českém právním řádu Problematika nekalých obchodních praktik při označování potravin nespadá pouze do jediného právního odvětví, ale dotýká se hned několika oblastí - především práva nekalé soutěže, ochrany spotřebitele a potravinového práva. Je tedy samozřejmé, že právní úprava týkající se předmětného tématu není koncentrována v jediném právním předpisu, ale je obsažena v několika předpisech jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní povahy. 2.1.1

Soukromoprávní úprava

Jak již bylo naznačeno výše, ze soukromého práva pro nás bude nejdůležitější oblast práva nekalé soutěže. Právo nekalé soutěže primárně sleduje ochranu zájmů soutěžitelů, přihlíží však i k zájmům spotřebitelů a umožňuje jim právními prostředky nekalosoutěžní delikty napadat, neboť i na ně mohou některé následky nekalé soutěže negativně dopadat.4 Vlivem evropských směrnic a judikatury Soudního dvora Evropské unie se v současnosti ochrana spotřebitele dostává v této oblasti do popředí.5 Spotřebitel a jeho ochrana s nekalou soutěží neodmyslitelně souvisí. Právě prostřednictvím spotřebitele (jeho vnímání a jednání) se totiž nekalosoutěžní jednání často projevuje (viz dále hledisko průměrného spotřebitele). I přesto, že v českém právním řádu existuje dualismus práva nekalé soutěže a ochrany spotřebitele6, nelze je od sebe odtrhávat. Vzájemnou souvislost obou oblastí potvrzuje i bod

3

HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-80-7380-104-5. s. 247-248. ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část, soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 609 s. ISBN 80-7179-854-1. s. 297. 5 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. s. 4. 6 Závisí na tom, zda bylo protiprávní jednání namířeno vůči spotřebiteli, nebo proběhlo mezi soutěžiteli navzájem. 4

9

8 důvodů přijetí směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách 7: "Tato směrnice přímo chrání ekonomické zájmy spotřebitele před nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům. Tím také nepřímo chrání oprávněné podniky před soutěžiteli, kteří nedodržují pravidla této směrnice, a zaručuje korektní hospodářskou soutěž v oblastech jí koordinovaných."8 Ještě donedávna byl soukromoprávním kodexem ČR zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen "ObchZ"), jenž upravoval oblast nekalé soutěže v ustanovení § 41 a následujících. Mnohé jeho myšlenky byly převzaty do nové právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"), mnohé jeho myšlenky rozvedla judikatura z doby jeho účinnosti. Právní úprava nekalé soutěže je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v ustanoveních § 2972-2990 NOZ a nutno podotknout, že v předmětné oblasti k výraznějším změnám nedošlo. NOZ opět obsahuje generální klauzuli, a to v ustanovení § 2976 odst. 1: "Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje." Toto ustanovení obsahuje podmínky dostatečné, ale zároveň nutné k tomu, aby se určité jednání dalo považovat za nekalosoutěžní.9 Rovněž je zde vyjádřen obecný zákaz nekalé soutěže. Dále NOZ opět tradičně uvádí demonstrativní výčet konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže. Oproti obchodnímu zákoníku nám přibyla z médií již dobře známá skutková podstata dotěrného obtěžování. Ve vazbě na tuto práci je třeba uvést, že zůstaly zachovány rovněž skutkové podstaty klamavého označení zboží nebo služby (§ 2978-2979 NOZ), vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981 NOZ) a parazitování na pověsti (§ 2982 NOZ). V tomto kontextu lze tedy dovodit, že bude až na výjimky použitelná dosavadní judikatura Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího správního soudu České republiky a Ústavního soudu

7

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 8 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. S. 466. 9 PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. vyd. Praha: Linde, 2003, 614 s. ISBN 80-7201-420-x. S. 418.

10

České republiky, vždy ovšem s přihlédnutím k případným posunům v nazírání dané problematiky evropským právem. NOZ vymezuje klamavé označení zboží nebo služby v § 2978 odst. 1 jako "takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost". Z uvedeného ustanovení vyplývá, že postačí způsobilost mylnou domněnku vyvolat a ke skutečnému přivození dojít nemusí. Mylná domněnka se může týkat skutečnosti, že zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti nebo místa (např. z určitého státu, kraje, města apod.). Tím se dostáváme velmi blízko problematice označení původu a zeměpisného označení. V českém právním řádu se touto problematikou zabývá zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele. Označení původu je tímto zákonem v § 2 písm. a) vymezeno "jako název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení". Ze zapsaných označení původu v rámci potravin lze například uvést: sýr Feta (Řecko), Aceto balsamico tradizionale di Modena (Itálie), Parmigiano Reggiano (Itálie) či Roquefort (Francie). Zeměpisným označením se naproti tomu dle § 2 písm. b) zmíněného zákona rozumí "název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území". Mezi zapsaná zeměpisná označení patří např.: Hořické trubičky (Česká republika),

11

Štramberské uši (Česká republika), Třeboňský kapr (Česká republika), Olomoucké tvarůžky (Česká republika) nebo Chorizo Riojano (Španělsko).10 Rozdíl mezi oběma zmíněnými instituty spočívá především v různé míře intenzity vazby mezi zbožím a zeměpisnou oblastí. U označení původu je to vazba velice silná. U zeměpisného označení postačí, aby alespoň jedna fáze produkce zboží probíhala na daném území. Rovněž není nutné, aby příslušné zboží mělo vlastnosti výlučně nebo převážně dané určitým zeměpisným prostředím, ale stačí (pouhá) přičitatelnost tomuto prostředí. Nicméně hranice mezi označením původu a zeměpisným označením není přesně rozlišitelná.11 K mylné domněnce ohledně původu zboží z určité oblasti či místa samozřejmě nemusí dojít výlučně v souvislosti se zapsaným označením původu nebo zeměpisným označením, ale i širším způsobem. Jedná se například o označení vína názvem "Valtické", aniž by pocházelo z dané oblasti, či označení "francouzský sýr" pro výrobky české mlékárny. Taková označení jsou jistě způsobilá vyvolat mylnou domněnku o původu zboží, i když nepatří mezi zapsaná označení původu nebo zeměpisná označení. Mylná domněnka se také může týkat skutečnosti, že dané zboží či služba pochází od určitého výrobce. Této problematice jsou opět velmi blízko průmyslová práva (např. ochranné známky či průmyslové vzory). Klamavě tak může působit např. označení zboží ochrannou známkou náležející jinému soutěžiteli, užití obdobných barev či symbolů na obalu nebo použití stejného tvaru lahve. Klamavé označení může rovněž vyvolat mylnou domněnku o tom, že zboží či služba vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Bude tu tak snaha přesvědčit spotřebitele o tom, že toto zboží či služba je lepší, kvalitnější, zkrátka že obsahuje "něco navíc" oproti konkurenci. Mezi klamavá označení potravin spadající do této kategorie můžeme zařadit např.: 

označení značkou kvality bez oprávnění soutěžitele tuto značku užívat (např. Klasa),

10

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN 9788074005220. S. 115. 11 HORÁČEK, Roman. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 543 s. ISBN 978-80-7400-058-4. S. 287.

12



označení „bio“, „dia“, „bez tuku“, „bezlepkový“ atd., která neodpovídají skutečnosti (v posledních třech případech může tato mylná domněnka přivodit také závažné zdravotní problémy),



označení o obsahu množství ovoce, masa, tuku atd. neodpovídající skutečnosti a



označení šunky jako „nejvyšší jakosti“, byť se jedná o šunku pouze „výběrovou“.12 Jak bylo naznačeno výše, právní úprava skutkové podstaty klamavého označení zboží

nebo služby je velmi blízká úpravě průmyslových práv.13 Vzájemný vztah těchto dvou oblastí vymezuje § 2978 odst. 3 NOZ následovně: "Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví." Osoba se tak může domáhat souběžné ochrany podle ustanovení o nekalé soutěži a podle zvláštních předpisů, pokud byla její práva porušena nebo ohrožena klamavým označením zboží nebo služby, a zároveň byla porušena její průmyslová práva či práva z duševního vlastnictví.14 Situaci, kdy určitý skutkový stav můžeme podrobit více ustanovením z jednoho nebo několika předpisů, označujeme jako souběh právních úprav. Takovým případem se zabýval Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 13. září 2005, sp. zn. 3 Cmo 41/2005. Právní věta tohoto rozhodnutí praví: "I když nárok vlastníka na ochranu práva z ochranné známky a nárok soutěžitele na ochranu před nekalou soutěží jsou samostatnými právními tituly, které vycházejí z odlišné hmotněprávní úpravy, je třeba vzít v úvahu, že pokud dojde k zásahu do práva proti ochranné známce a jak poškozený, tak rušitel jsou soutěžiteli, pak může být zásah do práva k ochranné známce posouzen jako nekalosoutěžní jednání." 15 Vrchní soud k tomu dále uvádí: "Zásadně platí, že soutěžitel, pokud neoprávněně využije jakýkoliv předmět práv průmyslového vlastnictví druhého soutěžitele, jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže a k

12

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN 9788074005220. S. 116-117. 13 Právní úprava průmyslových práv se řadí do úpravy veřejnoprávní, s ohledem na souvislost s nekalou soutěží ji však zmiňujeme v této části. 14 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN 9788074005220. S. 121. 15 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. S. 442.

13

újmě vlastníka práva, jemuž náleží právo výlučného užívání i právo poskytnout možnost užívat předmět ochrany za úplatu soutěžitelům dalším."16 Je nutné dodat, že právo proti nekalé soutěži a právní úprava průmyslových práv ne vždy vedou ke shodnému řešení situace. K tomu se vyjadřuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2000, sp. zn. 3 Cmo 89/98 následovně: Výkon formálního práva známkového se nesmí příčiti zásadě hmotného práva, vyjádřené v § 44 odst. 1 ObchZ - jinak řečeno i užití zapsané ochranné známky může být jednáním proti dobrým mravům soutěže a jednáním nekalým, proti kterému má druhá strana právo se bránit a soud je povinen její dotčené právo chránit. Zápis ochranné známky tedy nebrání, když jinak jsou splněny podmínky hodnocení jednání jejího vlastníka za jednání nekalé soutěže, v uložení povinnosti zdržet se označení známkou chráněného." Současný vývoj právní úpravy však směřuje k tomu, aby posuzování situací podle práva nekalé soutěže a podle úpravy průmyslových práv bylo koordinované a co nejméně vedlo k odlišným výsledkům.17 V souvislosti s klamavým označením zboží nebo služby (a s nekalou soutěží obecně) je vhodné zmínit hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Například právě při posuzování klamavosti označení potravin totiž nebude soud zkoumat, zda byl oklamán konkrétní spotřebitel, ale zda by byl oklamán spotřebitel průměrný. Tento pojem není v českém ani evropském právu jednoznačně definován a jeho obsah je ovlivňován především sekundárními právními předpisy Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie a praxí národních soudů jednotlivých členských států Evropské unie. Určitou představu o významu tohoto pojmu nám může zprostředkovat bod 18 důvodů přijetí směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, jenž jako průměrného spotřebitele označuje spotřebitele, který "má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem". Nutno podotknout, že význam pojmu průměrný spotřebitel se v jednotlivých členských státech liší, což konečně rovněž předesílá bod 18 důvodů přijetí směrnice: "Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické 16

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 56. 17 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. S. 443-444.

14

reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora." V jednotlivých členských státech tak existuje (s ohledem na odlišné vymezení průměrného spotřebitele národními soudy) různá míra ochrany, která je spotřebitelům poskytována. I v rámci soudní praxe jednoho státu se však význam tohoto pojmu vyvíjí (zpravidla se postupně kladou větší nároky na pozornost a opatrnost spotřebitele).18 V souvislosti se zmíněnou blízkostí právní úpravy nekalé soutěže a průmyslových práv dodejme, že hledisko průměrného spotřebitele se využije také při známkoprávní ochraně. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví ve svém rozhodnutí ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. O-160825 stanovil: "je s ohledem na účel známkoprávní ochrany základním hlediskem, ze kterého je při rozhodování nutné vycházet, zda průměrný spotřebitel rozezná na trhu výrobky či služby z určitého obchodního zdroje, tzn. že je nutné vycházet z hlediska průměrného spotřebitele, tj. z hlediska relevantního okruhu spotřebitelů, kterým jsou výrobky či služby určeny. Tento běžný spotřebitel se při koupi výrobků či objednání služeb orientuje pouze podle informací uvedených na výrobcích či reklamách, a proto je rozhodné, zda výše uvedené výrobky neb služby od sebe rozpozná, či nikoliv."19 V návaznosti na pojem průměrného spotřebitele je také třeba uvést kategorii tzv. zranitelných spotřebitelů. Bod 18 důvodů přijetí zmíněné směrnice stanoví: "Zaměřuje-li se určitá obchodní praktika na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takové obchodní praktiky hodnotil z pohledu průměrného člena dané skupiny." Bod 19 k tomu dodává: "Pokud určité vlastnosti, jako je například věk, fyzická nebo duševní slabost nebo důvěřivost, vedou k snadnějšímu ovlivnění spotřebitelů obchodními praktikami nebo propagací produktů a pokud taková praktika může narušit ekonomické chování pouze u těchto spotřebitelů způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, je vhodné zajistit přiměřenou ochranu těchto spotřebitelů posuzováním dané praktiky z pohledu průměrného člena této skupiny." Cílem je tedy ochrana spotřebitelů obzvláště zranitelných nekalými obchodními praktikami. Ochrana zranitelného spotřebitele má být zajištěna tím, že se dopad 18

VILHELMOVÁ, Lucie, RŮŽIČKA, Roman. Model tzv. průměrného spotřebitele. Epravo.cz [online]. Publikováno 12. 9. 2013 [cit. 2014-05-14]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/model-tzvprumerneho-spotrebitele-92188.html 19 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 57.

15

obchodní praktiky bude posuzovat z pohledu průměrného člena dané skupiny spotřebitelů a nikoli pouze z pohledu "všeobecného" průměrného spotřebitele. Ochrana tzv. zranitelného spotřebitele byla v českých podmínkách implementována do § 4 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.20 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži jsou upraveny v § 2988-2989 NOZ. Aktivní procesní legitimace a nároky, které může žalobce požadovat ve sporech z nekalé soutěže, jsou vymezeny v ustanovení § 2988 NOZ: "Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení." Aktivní procesní legitimací jsou tedy vybaveni soutěžitelé i spotřebitelé za splnění podmínek zmíněného ustanovení. Aktivně legitimována může být dle § 2989 odst. 1 NOZ v určitých případech rovněž právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Pokud soud ve věci práv porušených nebo ohrožených nekalou soutěží žalobci vyhověl, může mu dle § 155 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu rovněž přiznat právo na uveřejnění rozsudku na náklady žalovaného. Soukromoprávní ochranu před nekalými obchodními praktikami budou využívat především soutěžitelé, využití aktivní procesní legitimace spotřebitelem je spíše výjimečné, neboť ochrana poskytovaná právem proti nekalé soutěži pro ně není příliš praktická. Pro spotřebitele je již celkem irelevantní, zda se soutěžitel nekalé soutěže zdrží či odstraní závadný stav. Uplatnění zbývajících nároků, tj. na přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení pak rovněž nebude u spotřebitele příliš časté. Výše jejich nároků by totiž zpravidla nedosahovala ani výše soudních poplatků, protože výše nároků do jisté míry vychází z ceny zboží, která nebude v případě potravin příliš vysoká.21 2.1.2

Veřejnoprávní úprava

Z hlediska rozlišování soukromoprávní a veřejnoprávní úpravy je třeba zmínit, že na rozdíl od porušení předpisů soukromoprávních by mělo být porušení předpisů veřejnoprávních postihováno příslušným orgánem z úřední povinnosti. Soukromoprávní 20

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 52. 21 MATĚJKA, Martin. Nekalá soutěž na trhu s potravinami [online]. Brno, 2013 [cit. 2014-05-14]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/344737/pravf_m/DPPRACE.pdf

16

subjekty (soutěžitelé nebo spotřebitelé) se tedy porušení těchto předpisů nemusí domáhat vlastní žalobou u soudu. Zatímco soukromoprávní ochranu tak lze charakterizovat jako následnou, ochrana obsažená v právu veřejném může být hodnocena jako preventivní.22 Veřejnoprávních předpisů dotýkajících se nekalých obchodních praktik při označování potravin je celá řada. Mezi nejvýznamnější je třeba řadit zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele či zákon č. 110/1997, o potravinách a tabákových výrobcích. Dále můžeme kromě nespočtu vyhlášek k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích zmínit např. zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství nebo zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii. Zákon o ochraně spotřebitele (dále jen "ZOS") je pro naši problematiku významný především právní úpravou nekalých obchodních praktik (§ 4-5a ZOS včetně přílohy č. 1 a 2). Tato ustanovení byla do ZOS začleněna důsledkem implementace směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Na rozdíl od práva nekalé soutěže v NOZ však nedopadá právní regulace nekalých obchodních praktik v ZOS na obchodní praktiky obecně, nýbrž pouze ve vztazích "podnikatel - spotřebitel". Ustanovení § 4 odst. 1 ZOS (tzv. generální klauzule nekalých obchodních praktik) označuje obchodní praktiku za nekalou, pokud je jednání podnikatele vůči spotřebiteli: 

v rozporu s požadavky odborné péče a



je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Obě tyto podmínky musí být splněny kumulativně, aby bylo možné dané jednání

kvalifikovat jako nekalou obchodní praktiku. V ustanovení § 4 odst. 3 ZOS je pak výslovně zakázáno užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv. Následně jsou za nekalé označeny zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. K našemu tématu budou relevantní především praktiky klamavé. Ustanovení § 5 odst. 1 ZOS stanovuje, že obchodní praktika je klamavá při splnění jedné z těchto podmínek:

22

SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. S. 15-16.

17



je-li při ní užit nepravdivý údaj,



je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit,



opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem,



vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, nebo jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele,



není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem. Z těchto klamavých obchodních praktik bude při označování potravin pravděpodobně

nejčastěji využíváno uvádění nepravdivých údajů, opomenutí důležitých údajů a prezentace výrobku vedoucí k zaměnitelnosti s výrobky jiného podnikatele. Příkladem uvádění nepravdivých údajů může být např. situace, kdy na obalu deklarovaný podíl masa ve výrobku neodpovídá skutečnému stavu. Jako příklad opomenutí důležitého údaje pak můžeme uvést např. neuvedení určité látky ve složení potraviny, když ji přitom tato potravina obsahovat bude. Obě tato jednání budou ve většině případů naplňovat také znaky nekalosoutěžního jednání, konkrétně skutkové podstaty klamavého označení zboží nebo služby (dle § 2978 NOZ). Prezentace výrobku vedoucí k zaměnitelnosti s výrobky jiného podnikatele pak bude typicky spočívat v napodobení názvu či vzhledu výrobku jiného podnikatele a velmi se blíží nekalosoutěžním skutkovým podstatám vyvolání nebezpečí záměny (dle § 2981 NOZ) a parazitování na pověsti (dle § 2982 NOZ). ZOS také v přílohách č. 1 a 2 obsahuje tzv. černou listinu nekalých obchodních praktik. Příloha č. 1 obsahuje taxativní výčet jednání, která lze považovat za klamavé obchodní praktiky, zatímco příloha č. 2 obsahuje taxativní výčet jednání, která lze považovat za agresivní obchodní praktiky.23 Ve vztahu k právu nekalé soutěže uveďme, že každá skutková

23

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 186-188.

18

podstata klamavé nebo agresivní obchodní praktiky, která je uvedená v příloze ZOS, je vždy současně také nekalosoutěžním jednáním.24 Dozor nad dodržováním povinností stanovených ZOS zákonem vykonává na úseku potravinářských výrobků Státní zemědělská a potravinová inspekce (dále jen "SZPI"). Za správní delikt porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik může být dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOS ve spojení s § 24 odst. 12 písm. d) ZOS uložena pokuta až 5 000 000 Kč. Základní požadavky pro označování potravin jsou obsaženy v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen ZoP) a konkretizovány ve vyhlášce č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků. Dle § 6 ZoP je provozovatel potravinářského podniku povinen označit potraviny zejména 

názvem obchodní firmy a sídlem výrobce,



zemí původu nebo vzniku potravin v případech, kdy neuvedení tohoto údaje by uvádělo spotřebitele v omyl,



názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin,



údajem o množství výrobku,



datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti,



údajem o složení potraviny,



údaji o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí,



údajem o výživové (nutriční) hodnotě u potravin, na jejichž obalu je uvedeno výživové tvrzení a



údajem o třídě jakosti. Tento výčet samozřejmě není kompletní, ale přednostně byly vybrány ty údaje, jejichž

klamavým uvedením by mohla být naplněna skutková podstata klamavého označení zboží nebo služby dle § 2978 NOZ. Další specifické požadavky na označení potravin jsou potom uvedeny ve vyhláškách pro jednotlivé komodity či ve vyhláškách upravujících některé technologické postupy (např. vyhláška č. 366/2005 Sb., o požadavcích vztahujících se na

24

FOLTÍNOVÁ, Ľubica. Nekalá reklama [online] Praha, 2011 [cit. 2014-05-18]. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/53096/

19

některé zmrazené potraviny).25 Je na místě také zmínit zákaz uvádění do oběhu potravin klamavě označených či nabízených ke spotřebě klamavým způsobem stanovený v § 10 odst. 1 písm. b) ZoP. Paralelnost ochrany před klamavým označením potravin v ZoP a v NOZ (§ 2978) je tu zjevná. Často tak bude docházet k tzv. souběhu skutkových podstat, kdy jednání soutěžitele bude posuzováno jako nekalosoutěžní z hlediska NOZ a zároveň bude v rozporu s ustanovením ZoP (a zpravidla také se ZOS). Pro aktuálnost je vhodné zmínit, že dne 14. 5. 2014 Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh novely ZoP. Tato rozsáhlá novela (bývá označována za "největší změnu potravinového práva za 15 let")má za cíl např.: 

uvedení zákona věcně i terminologicky do souladu s právem Evropské unie (transpozice směrnic, adaptace nařízení),



stanovení nových požadavků pro deklarování údajů u nebalených potravin (např. informace o případných alergenech),



stanovení možnosti zavedení informační povinnosti pro vybrané druhy potravin, které provozovatelé potravinářských podniků přijímají na území ČR z jiného členského státu EU nebo z třetí země,



zvýšení horní sazby pokuty za správní delikt uvádění na trh výrobků, které nesplňují kvalitativní požadavky nebo požadavky na označování (z 3 mil. Kč na 10 mil. Kč).26 Novela by měla nabýt účinnosti dne 1. 7. 2014 s výjimkou změn v ustanoveních § 6-8,

u kterých je stanovena účinnost až k 13. 12. 2014 (tedy shodně s odpovídajícími ustanoveními nařízení č. 1169/201127). Tématem nekalé soutěže se tradičně zabývá i trestní právo. Hlavním pramenem trestního práva je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Základní skutková podstata přečinu 25

MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách [online]. 1. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, 2006, 44 s. ISBN 80-239-6652-9. s. 9. Dostupné z: http://www.konzument.cz/users/publications/1-pruvodcespotrebitele/6-znacky-a-informace-na-potravinach.pdf 26 Informace o potravinách. iPrávník [online]. Publikováno 13. 12. 2013 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/art_8741/informace-o-potravinach.aspx 27 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004

20

porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže je pak v § 248 odst. 1 vymezena následovně: "Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty." V současnosti nutno mít na paměti nosnou zásadu českého trestního práva zvanou "ultima ratio", což zjednodušeně řečeno znamená, že trestněprávní postih má nastoupit až tehdy, když nelze případ řešit mírnějšími prostředky jiných právních odvětví (např. občanského práva nebo správního práva).

2.2 Úprava v právním řádu Evropské unie V komunitárním právu nenalezneme celistvou úpravu nekalé soutěže (obdobnou úpravě v NOZ). Ochrana před nekalosoutěžním jednáním je zajišťována harmonizačními směrnicemi, které se ovšem dotýkají jen některých dílčích otázek nekalé soutěže a směřují především k ochraně spotřebitele.28 Tento fakt pouze potvrzuje současný trend, kdy je na ochranu spotřebitele kladen stále větší důraz. Z těchto směrnic zmiňme především směrnici 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě29 a směrnici 2005/29/ES o nekalých

28

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 227. 29 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě

21

obchodních praktikách30. Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě byla českým zákonodárcem implementována do ObchZ (v současnosti je právní úprava obsažena v NOZ), zatímco směrnice o nekalých obchodních praktikách byla v českých podmínkách implementována do ZOS (významná je pro naši problematiku především tzv. černou listinou nekalých obchodních praktik - viz výše). Právní úprava označování potravin je v EU v současnosti obsažena v mnoha směrnicích a nařízeních. Některé předpisy se týkají všech potravin, jiné upravují pouze určitou skupinu potravin. Zabývat se všemi těmito předpisy však není cílem této práce, a tak uveďme pouze ty nejvýznamnější. Obecné zásady a požadavky potravinového práva jsou vymezeny v nařízení č. 178/200231. Dle tohoto nařízení je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují a zabránit jakýmkoli praktikám, které je mohou uvést v omyl. Základní pravidla pro označování potravin jsou pak upravena ve směrnici 2000/13/ES (tzv. směrnice o označování)32. Tato pravidla jsou však značně zastaralá a překonaná (většina ustanovení této směrnice pochází z roku 1978) a stejně tak jsou na tom pravidla výživového označování potravin ve směrnici 90/496/EHS o nutričním označování potravin33.34 Vzhledem k značné roztříštěnosti pravidel v oblasti označování potravin a jejich potřebné modernizaci tak evropský zákonodárce přijal nové nařízení č. 1169/2011 o poskytování informací spotřebitelům35, které přinese do oblasti označování potravin v EU určité změny a nahradí některé dosavadní předpisy. Toto nařízení je již v současné době platné a nabývá účinnosti 30

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 31 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin 32 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy 33 Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin 34 CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin: mnoho cenných informací pro spotřebitele?. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-4-1. S. 7. 35 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004

22

13. prosince 2014 (s výjimkou požadavků pro mleté maso, které jsou účinné od 1. ledna 2014, a požadavků na výživové údaje, pro které je účinnost stanovena k 13. prosinci 2016). Po mnoha letech, kdy byla pravidla označování potravin obsažena ve směrnicích a bylo tak na každém jednotlivém členském státu, jakým způsobem tato pravidla implementuje do svého právního řádu, zvolil evropský zákonodárce pro nová pravidla právní formu nařízení. Toto rozhodnutí lze hodnotit pozitivně, protože nařízení přímo zavazuje i soukromé subjekty a ne pouze členské státy. V rámci celé EU tak lze aplikovat stejná pravidla, což přispěje k vyšší míře právní jistoty. Od nařízení můžeme očekávat zejména velké zjednodušení v oblasti potravinového práva. Evropský zákonodárce totiž do jediného předpisu seskupil pravidla týkající se: 

označování potravin, jejich prezentace a reklamy,



výživového označování a



informací o přítomnosti alergenů. Nařízení se použije na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně

potravin dodávaných zařízeními společného stravování (např. restaurace, jídelny či rychlá občerstvení) a potravin určených k dodání do těchto zařízení.36 Co se týče samotných informací o potravinách, ty musí být podle nařízení přesné, jasné a spotřebitelům srozumitelné. Informace rovněž nesmějí být zavádějící, zejména: 

pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání,



připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá,



vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin,



vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující

36

Čl. 1 odst. 3 nařízení č. 1169/2011

23

součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou. Je třeba připomenout, že zmíněná pravidla se použijí také pro související reklamu a obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.37 Podle čl. 9 odst. 1 nařízení se o potravinách povinně uvádějí následující údaje: 

název potraviny (nařízení rozlišuje mezi názvem zákonným a vžitým),



seznam složek a jejich množství,



alergeny,



čisté množství potraviny



datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti,



zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití,



jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku



země původu nebo místo provenience (v případech, které určuje čl. 26),



návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít,



u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových a



výživové údaje. Zajímavostí ovšem je, že evropský zákonodárce se rozhodl ponechat v pravomoci

členských států úpravu povinných údajů u nebalených potravin. Nařízení pro nebalené potraviny přímo stanoví pouze povinnost uvádět informace o přítomných alergenech. Poskytování dalších údajů u nebalených potravin tak není povinné, pokud členský stát nepřijme příslušná vnitrostátní opatření.38 Spotřebitelé i provozovatelé potravinářských podniků se tak s největší pravděpodobností budou potýkat s několika různými režimy v rámci

37 38

Čl. 7 odst. 1,2 a 4 nařízení č. 1169/2011 Čl. 44 odst. 1 nařízení č. 1169/2011

24

EU. Tato skutečnost se nezdá být právě v souladu s jedním z cílů nového nařízení, tj. zjednodušení právní úpravy v oblasti označování potravin. V současné době se ze spotřebitelského hlediska stává velmi důležitou informace o původu potravin. Původ potravin je často významným faktorem, který spotřebitele při výběru potravin ovlivňuje. Nařízení stanoví, že uvedení země původu nebo místa provenience potraviny je povinné: 

pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině nebo etiketa jako celek jinak naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience (např. sýr mascarpone vyrobený v Německu, ale prodávaný v Itálii)



u všech vyjmenovaných druhů masa39.40 Komisi pak byla uložena povinnost přezkoumat, zda by v budoucnu nebylo vhodné

zavést povinné označování původu i u jiných potravin (např. mléko, jednosložkové produkty či složky, které tvoří více než 50 % potraviny).41 Takové rozšíření by jistě mnozí spotřebitelé uvítali, nicméně by u některých potravin přineslo vysoké nároky na přípravu a výrobu obalů, což by vedlo k růstu nákladů provozovatelů potravinářských podniků a v konečné fázi by se mohlo projevit i na ceně potravin. Na druhou stranu těmto provozovatelům nikdo nebrání, aby informace o původu potravin dobrovolně uváděli. V médiích často zmiňovanou novinkou, kterou nařízení zavádí, je uvádění povinných údajů na obale větším písmem. Nařízení pro tyto údaje jednotně stanoví povinnou velikost písma, jehož výška malého písmene "x" činí nejméně 1,2 mm (v případě obalů s plochou menší než 80 cm2 je tato výška stanovena na 0,9 mm).42 V souvislosti s uváděním povinných údajů je ještě třeba zmínit pojem "zorné pole". Zorným polem se rozumí všechny povrchy na

39

Jedná se o čerstvé, chlazené či mražené vepřové, skopové, kozí a drůbeží maso (u hovězího masa tato povinnost již platí, a to dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97). 40 Čl. 26 odst. 2 a příloha XI nařízení č. 1169/2011 41 Čl. 26 odst. 5 nařízení č. 1169/2011 42 Čl. 13 odst. 2 a 3 nařízení č. 1169/2011

25

balení potraviny, které lze přečíst z jednoho zorného úhlu.43 Nařízení stanoví, že název potraviny, čistá hmotnost a případně obsah alkoholu musí být uvedeny ve stejném zorném poli.44 Stejná povinnost potom platí pro všechny výživové údaje.45 Evropský zákonodárce tak mezi údaje povinně uváděné ve stejném zorném poli nezařadil údaj o minimální trvanlivosti či použitelnosti, byť jde o údaj pro spotřebitele velmi významný. Nařízení v mnoha případech ukládá Komisi, aby přijala prováděcí akty či podala Evropskému parlamentu zprávu a Radě zprávu týkající se budoucího vývoje pravidel (např. ohledně rozšíření povinné informace o původu potravin). Konečná podoba všech pravidel stanovených v nařízení tak zatím není jasná. Stejně tak nelze předpovědět, jaký dopad bude mít nařízení na spotřebitele a provozovatele potravinářských podniků. Lze však říci, že nařízení pravidla označování potravin oproti dosavadnímu právnímu stavu zpřísňuje, což pro spotřebitele znamená vyšší míru ochrany, zatímco pro mnohé provozovatele potravinářských podniků to může znamenat nemalé náklady. Z dalších komunitárních právních předpisů týkajících se oblasti označování potravin jmenujme např. nařízení č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin46, nařízení č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů47 nebo nařízení č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin48 (upravuje označení původu, zeměpisné označení a zaručené tradiční speciality). Některým těmto předpisům se budeme blíže věnovat v následující kapitole. Úprava předmětné problematiky je v rámci práva EU značně roztříštěná a komplikovaná. Jak vyplývá z předchozího textu, relevantní pravidla jsou upravena v mnoha nařízeních i směrnicích, byť se evropský zákonodárce snaží o jejich zjednodušení a

43

Čl. 2 odst. 2 písm. k) nařízení č. 1169/2011 Čl. 13 odst. 5 nařízení č. 1169/2011 45 Čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1169/2011 46 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin 47 Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 48 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin 44

26

zpřehlednění (např. nařízením č. 1169/2011 nebo nařízením č. 1151/201249). Do budoucna by se měl zákonodárce tohoto trendu držet. Zjednodušením a zpřehledněním pravidel a především stanovením jednotného režimu označování pro všechny potraviny v rámci celé EU by se snížily náklady pro producenty potravin (nebyli by nuceni přizpůsobovat obaly požadavkům jednotlivých zemí - samozřejmě kromě překladu do příslušného jazyka).

2.3 Shrnutí poznatků Po analýze pramenů právní úpravy v oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin v rámci práva českého i práva komunitárního můžeme konstatovat, že se jedná o oblast velmi rozsáhlou. V této kapitole jsme se zabývali pouze předpisy, které se uplatní pro všechny druhy potravin. Existuje samozřejmě ještě nespočet dalších předpisů týkajících se pouze některých komodit či druhů potravin, které se sem z důvodu rozsahu práce nevešly. Pro zhodnocení pramenů právní úpravy však analýza těchto obecných předpisů postačí. Pokud porovnáme stěžejní české a evropské právní předpisy v oblasti označování potravin, zjistíme, že jsou ve vzájemném souladu. Na nové nařízení č. 1169/2011 český zákonodárce reagoval novelou ZoP. Zákon samozřejmě nepřebral všechna ustanovení z nařízení, ale ve svém textu na ně alespoň odkazuje. Rovněž účinnost novely je stanovena shodně s nařízením. Souladnost českého právního řádu s komunitárním právem tak lze v dané oblasti hodnotit kladně. Při rozboru českých i evropských předpisů si můžeme všimnout tendence zákonodárců zpřísňovat pravidla pro označování potravin. Povinných údajů na obalech přibývá, stanovují se pravidla pro umístění některých údajů (viz údaje ve stejném zorném poli) a je určena minimální velikost písma. Tento trend by mohl spotřebiteli pomoct v orientaci při výběru potravin. Za velmi významnou považuji informaci o původu potraviny. Vzhledem k zájmu, který v současnosti spotřebitelé o tuto informaci mají, si lze představit, že povinnost uvádět informaci o původu potraviny bude v horizontu několika let rozšířena i na další potraviny. 49

Dříve byla právní úprava označení původu, zeměpisných označení a zaručených tradičních specialit obsažena ve dvou různých nařízeních, a to v nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin a v nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality.

27

Za největší problémy právní úpravy lze pokládat její roztříštěnost do mnoha předpisů, s tím související nepřehlednost a nejednotný režim pro označování všech potravin v rámci EU. Nové nařízení je jistě krokem ke zjednodušení pravidel, nicméně některé příležitosti zůstaly v tomto směru nevyužity (např. vyjmutí nebalených potravin z režimu nařízení, opomenutí požadavku na povinné označování šarže50).

50

Označení šarže je sice povinným údajem, ale na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/91/EU ze dne 13. prosince 2011 o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří.

28

3 Příklady z praxe 3.1 Průměrný spotřebitel v evropském kontextu V předchozí kapitole jsme uvedli hledisko průměrného spotřebitele v souvislosti s posouzením klamavosti označení zboží. V této části proto uveďme několik případů z oblasti označování potravin, které s posouzením hlediska průměrného spotřebitele úzce souvisí. Nastíněny budou především prostřednictvím rozhodovací praxe SDEU také rozdíly v pojetí průměrného spotřebitele v různých právních řádech. 3.1.1

Vymezení průměrného spotřebitele

Ve věci "Walter Rau v. De Smedt"51 bylo podstatou sporu ustanovení belgického právního řádu, které předepisovalo, aby máslo a margarín byly prodávány pouze v kostkách určitého tvaru a objemu, aby byly hned na první pohled odlišitelné. Pokud chtěli zahraniční producenti na belgický trh margarín či máslo dodávat, museli za vynaložení nemalých nákladů balení těchto výrobků belgické legislativě přizpůsobit. Belgická vláda argumentovala tím, že předepsané tvary pro dané výrobky jsou nezbytné pro zabránění zaměnitelnosti těchto výrobků. Rovněž tvrdila, že krychlový tvar využívaný pro prodej margarínu je "zakořeněn" ve zvyklostech belgických spotřebitelů. SDEU k tomuto případu uvedl: "Nemůže být rozumně popřeno, že v principu je legislativa určená k rozlišení másla od margarínu a předejití zmatení spotřebitelů ospravedlnitelná... Spotřebitelé však mohou být stejně účinně chráněni jinými prostředky (např. pravidly pro označování těchto produktů), které mají menší dopad na volný pohyb zboží."52 Soud tak nejprve uznal nezbytnost ochrany spotřebitele, ale zároveň stanovil požadavek, aby tato ochrana byla provedena způsobem, který nemá tak velký dopad na volný pohyb zboží v EU. Na požadovanou míru inteligence a pozornosti průměrného spotřebitele se v různých státech nahlíželo odlišně. Například v německy mluvících zemích se vycházelo z představy "průměrného, povrchně vnímajícího spotřebitele, který reklamu sleduje nepříliš pozorně a může jí být snadno oklamán. Postupem času se nároky na spotřebitele a jeho pozornost spíše snižovaly. Věci prý dospěly tak daleko, že si německá a také rakouská praxe vytvořily obraz 51

Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. listopadu 1982, věc "Walter Rau Lebensmittelwerke proti De Smedt PVBA", sp. zn. C-261/81 52 Čl. 17 rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. listopadu 1982, věc "Walter Rau Lebensmittelwerke v De Smedt PVBA", sp. zn. C-261/81 (přeloženo autorem)

29

jakéhosi homuncula, který je až patologicky hloupý."53 Naproti tomu soudci v zemích latinské kultury vycházeli z toho, "že (jejich spoluobčané) jsou dostatečně bystří, aby prohlédli reklamní klamání a neotvírali snadno peněženku".54 Na rozdíly v úrovni ochrany poskytované spotřebitelům v různých členských zemích poukazuje rozhodnutí SDEU ve věci "+ 10 % na obalu tyčinky Mars"55. Podstatou sporu bylo, že reklama nabízela tyčinku Mars o 10 % větší, než byla doposud. Na obalu tyčinky byl tento údaj správně číselně uveden, ale zároveň graficky znázorněné "přidané množství" zabíralo plochu větší než 10 % obalu. V zemi výrobce, tedy ve Francii, nebyl tento způsob reklamy shledán závadným, podle dosavadní německé judikatury však šlo o klamání spotřebitele a nekalosoutěžní jednání. SDEU v této kauze dospěl k závěru, že při zákazu tohoto způsobu prezentace by výrobce musel přizpůsobovat balení výrobku konkrétnímu trhu a s tím by samozřejmě byly spojeny dodatečné finanční výdaje. Soud se dále vyjádřil k inteligenci průměrného spotřebitele, který "ví , že není nutná spojitost mezi velikostí výrobku v reklamě a jeho velikostí skutečnou". 56 Tento případ nám demonstruje, že obsah pojmu průměrný spotřebitel je dán až aplikační praxí, která je v různých státech skutečně odlišná. Na dnešní pojetí průměrného spotřebitele, které je uvedeno v bodu 18 důvodů přijetí směrnice 2005/29/ES, měl velký vliv rozsudek ve věci "Gut Springenheide"57. Společnost Gut Springenheide byla producentem vajec a na jejich balení umisťovala označení "6 zrn - 10 čerstvých vajec", které upozorňovalo na to, že slepice snášející tato vejce jsou krmeny speciální směsí obsahující 6 druhů zrn. Tato šestizrnná směs však ve skutečnosti představovala pouze 60 % potravy slepic. Toto označení považoval Úřad pro dozor nad potravinami za klamavé a společnosti byla uložena pokuta společně se zákazem používání tohoto označení. V argumentaci Úřadu zaznělo, že označení je způsobilé u nikoli nepatrné části spotřebitelů vyvolat mylný dojem, že slepice jsou krmeny pouze touto šestizrnnou 53

HAJN, Petr. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě: K rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 2, s. 73. ISSN 1214-7966. 54 HAJN, Petr. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě: K rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 2, s. 73. ISSN 1214-7966. 55 Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. července 1995, věc "Verein gegen Unwesen in Handel und Gewerbe Köln eV proti Mars GmbH", sp. zn. C-470/93 56 HAJN, Petr. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě: K rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 2, s. 75. ISSN 1214-7966. 57 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. července 1998, věc "Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky proti Obersdirektor des Kreises Steinfurt - Amt für Lebensmittelüberwachung", sp. zn. C-210/96

30

směsí. SDEU k posouzení klamavosti obchodní praktiky uvedl, že "pro určení, zda je označení, ochranná známka nebo reklamní označení či dotyčný výrok způsobilý klamat kupujícího, bral Soudní dvůr Evropské unie do úvahy předpokládané očekávání průměrného spotřebitele, který je v rozumné míře dobře informovaný a v rozumné míře pozorný a opatrný, bez nařízení znaleckého posudku či průzkumu veřejného mínění spotřebitelů."58 Soud se v tomto rozhodnutí přiklonil k tzv. normativnímu modelu průměrného spotřebitele, který vychází z toho, jak by se spotřebitel v dané situaci měl zachovat.59 Současným (evropským) trendem je klást na průměrného spotřebitele vyšší nároky než dříve, což nakonec potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR.60 Lze tak uzavřít, že v průběhu let se ze spotřebitele vnímaného jako prostý, nepříliš vzdělaný jedinec stal spotřebitel, jehož můžeme označit za tzv. starostlivého otce rodiny (pater familias).61 3.1.2

Význam znalostí průměrného českého spotřebitele

Význam znalostí průměrného českého spotřebitele při posuzování nekalosoutěžního jednání dobře dokumentuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 40/2011. Podstatou této kauzy bylo sporné označení rybích konzerv. Žalobkyně, MDC Company XXI s. r. o, začala na český trh dovážet konzervy s rybou sajra. Překážkou obchodu však podle ní byla skutečnost, že v prodeji se již nacházely rybí konzervy žalované společnosti Baltaxia a. s.. Tyto konzervy ve žlutě-modrém provedení byly označeny jako "SAIRA" (viz obr. 1), avšak obsahovaly makrelu (která je dle žalobkyně kvalitativně nižší a levnější rybou než sajra). Žalobkyně považovala takové jednání za nekalosoutěžní podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 ObchZ) a rovněž prý naplňovalo skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb (§ 46 ObchZ) a vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ).

58

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 58-59. 59 Naproti tomu stojí tzv. empirický model průměrného spotřebitele, při kterém se soud snaží zjistit, jakým způsobem spotřebitelé v dané situaci skutečně reagují (např. prostřednictvím sociologických průzkumů). Například v Německu se dlouhou dobu za klamavou obchodní praktiku pokládala ta, která byla způsobilá oklamat pět až patnáct procent spotřebitelů, na které byla zaměřena. 60 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3895/2007 61 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. S. 65.

31

obr. 1 - rybí konzerva "SAIRA"62

Žalovaná proti návrhu žalobkyně následně uplatnila vzájemnou žalobu v souvislosti s jednáním žalobkyně, která na svých konzervách použila označení "SAJRA" na žlutě-modrém pozadí, tedy v obdobné barevné kombinaci jakou užila žalovaná. Podle tvrzení žalované bylo toto jednání nekalosoutěžní podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 ObchZ) a zároveň naplňovalo skutkovou podstatu vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ). Dodejme, že v podstatě paralelně s tímto soudním řízením probíhalo řízení týkající se slovní ochranné známky žalované ve znění "SAIRA". Vzhledem k úzké souvislosti těchto dvou řízení byla v obou řízeních použita velmi podobná argumentace a v rozsudku Nejvyššího soudu je na rozhodnutí ohledně ochranné známky odkazováno. Dále tedy budeme vycházet jak ze soudních rozhodnutí týkajících se nekalosoutěžního jednání, tak z rozhodnutí orgánů týkajících se ochranné známky. Při posouzení nekalosti jednání obou subjektů musí být nutně zkoumáno naplnění podmínek generální klauzule nekalé soutěže. Není pochyb o tom, že v obou případech šlo o jednání v hospodářské soutěži, které bylo motivováno soutěžním záměrem. Pro stanovení rozporu s dobrými mravy soutěže je v daném případě důležité, jestli v důsledku jednání soutěžitele může dojít k vyvolání nebezpečí záměny žalobkyně a žalované a jimi poskytovaných výrobků, a dále, zda označení výrobku může vést ke klamavému dojmu spotřebitele o jeho obsahu. Pro posouzení této otázky se využije hledisko průměrného spotřebitele, který "v sobě sjednocuje ("průměruje") zkušenosti, vědomosti, pocity a dojmy v

62

Baltaxia [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.baltaxia.cz/cs/produkty/sardinela-ve-vlastnistave-s-pridavkem-oleje-240g-sokra-saira-saira_15-81/

32

úvahu přicházejících adresátů nabídky, spotřebitelů a další části veřejnosti, jež se s účastníky a jejich produkty setkává či je vyhledává"63. K jednání žalované, která na trh dodávala konzervy s označením "SAIRA", soud uvedl, že takové jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže není. Na dané etiketě je jasně uvedeno, že jde o makrely v oleji nebo v tomatě, a tato etiketa rovněž odpovídá ochranným známkám, jejichž vlastníkem je žalovaná. Žalovanou používané označení SAIRA soud označil v souladu s rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví64 za fantazijní název, protože většina veřejnosti označení SAIRA nespojuje s názvem ryby sajra tichomořská a průměrnému spotřebiteli není o této tichomořské rybě z čeledi rohoretkovitých nic známo. Průměrný spotřebitel tak o konzervě žalované a o jejím obsahu klamán není. Soud dovodil, že jednání žalované není v rozporu s dobrými mravy soutěže, a proto nejde o nekalou soutěž. Žalobkyně naproti tomu uváděla na trh výrobky, které svou etiketou napodobovaly výrobky žalované (ta měla etiketu svých výrobků chráněnou i ochrannou známkou - viz obr. 2). Etikety obou výrobků bylo možné pouze obtížně rozlišit, a to vzhledem k podobnému názvu "SAJRA" - "SAIRA" či obdobnému barevnému provedení (žalobkyně přitom měla k dispozici nepřeberné množství jiných barevných variant). Její jednání tak bylo zaměřeno na využití soutěžních výkonů žalované za účelem zvýšení přitažlivosti vlastní nabídky a bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy soutěže. Toto jednání je rovněž způsobilé přivodit újmu žalované, a tak naplňuje všechny znaky nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 ObchZ). Popsané jednání dle soudu bezpochyby naplňuje i speciální skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb (§ 46 odst. 1 ObchZ), vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 písm. b) ObchZ) a parazitování na pověsti (§ 48 ObchZ).

obr. 2 - ochranná známka žalované65

63

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 40/2011 Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. května 2008, sp. zn. O-117494 65 Číslo zápisu 247519, In: Databáze ochranných známek ČR [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.OZS.det?pozk=182988&plan=cs 64

33

Z tohoto příkladu je patrné, jaký význam mají znalosti průměrného spotřebitele. Soud vzal v tomto případě v úvahu znalosti průměrného českého spotřebitele. Zde je potom na místě úvaha, jak by obdobnou situaci posoudily soudy v jiném členském státě, například v některém ze států přímořských. Samozřejmě je těžké odhadnout, na jaké úrovni jsou znalosti obyvatel ostatních členských států ohledně sajry tichomořské. Pokud by však obyvatelé některých členských států sajru běžně znali, mohli by být v ČR označením "SAIRA" klamáni. "SAIRA" by pro ně totiž nemusel být název fantazijní, ale mohl by být pokládán za druhové označení ryby obsažené v konzervě. Otázkou tak je, jestli soud neměl vzít v úvahu průměrného spotřebitele v evropském měřítku, nikoli pouze v českém. V této kauze ještě považuji za zajímavou námitku žalobkyně, že makrela je kvalitativně nižší a levnější rybou než sajra. Pokud tomu tak skutečně je, pak nevidím důvod, proč se žalobkyně snažila napodobovat etikety "kvalitativně nižších" rybích konzerv své konkurentky. Takové jednání dle mého názoru postrádá logiku. S kvalitnějšími výrobky se spíše měla snažit odpoutat od výrobků méně kvalitních a na kvalitu svých výrobků upozornit vhodnou reklamou. Spotřebitelé by tak měli možnost porovnat rozdíl mezi "kvalitnější" sajrou a "obyčejnou" makrelou.

3.2 Druhové označení nápoje V předchozím příkladu byl patrný význam rozlišování fantazijního názvu a druhového označení, které jsou uvedeny na potravinách, v souvislosti s posuzováním klamavosti daného označení. Touto problematikou se zabývá také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3773/2010. Žalobkyně, JPLUS, s. r. o., uvádí na trh nealkoholický nápoj v prášku s označením horké jablko, popř. hot apple (viz obr. 3) a zároveň je od roku 2002 vlastníkem slovních ochranných známek ve znění "HOT APPLE - HORKÉ JABLKO" a "HOT APPLE". Žalobou se u soudu domáhala ochrany před jednáním nekalé soutěže, kterého se měla dopustit žalovaná, HELLMA Gastronomický servis Praha spol. s r. o.. Žalovaná rovněž uvádí na trh nealkoholický nápoj v prášku, který označuje jako horké jablíčko (viz obr. 4), a od roku 2007 je vlastníkem kombinované ochranné známky "HOT & FRUITY DRINK HELLMA" (viz obr. 5). Sporným tedy bylo označení horké jablíčko uvedené na obalu žalované. Žalobkyně označila jednání

34

žalované za nekalosoutěžní podle generální klauzule a také prý naplňuje skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti.

obr. 3 - obal výrobku žalobkyně 66

obr. 4 - obal výrobku žalované67

obr. 5 - ochranná známka žalované68

Soud prvního stupně, odvolací soud i Nejvyšší soud shodně konstatovaly, že jednání žalované znaky nekalé soutěže nenaplňuje. Soudy pokládaly za nesporné, že oba účastníci řízení jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži a přímými konkurenty na trhu s nealkoholickými nápoji, nicméně další znak nekalé soutěže, a to jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, naplněn nebyl, neboť označení výrobků žalobkyně a žalované nejsou zaměnitelná. Posuzování zaměnitelnosti obou označení bylo v tomto případě nejdůležitější otázkou a soudy mu ve svých rozhodnutích věnovaly největší pozornost. Zaměnitelnost se i zde posuzovala z hlediska průměrného spotřebitele. Významnou skutečností bylo, že žalovaná i žalobkyně uvádějí na trh ještě další produkty kromě produktu s označením horké jablko nebo horké jablíčko (např. horká hruška, horká malina či horký pomeranč). Soudy zjistily, že pokud má žalobkyně zapsané ochranné známky, jde vždy o spojení "HOT APPLE" s nějakým přídavkem (např. horké jablko). Z toho lze usuzovat, že "HOT APPLE" je dominantním prvkem označení výrobků žalobkyně. Při obdobném posouzení označení výrobků žalované soudy shledaly dominantním prvkem slovní spojení "HOT & FRUITY". Průměrný spotřebitel pak vnímá sousloví horké jablko nebo horké jablíčko jako označení druhové, nikoli jako označení fantazijní, které by bylo pro výrobky

66

Horké jablko - zahřeje tělo i duši [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné z: http://www.j-plus.cz/cz/produkt/601a-hot-apple--horke-jablko--50x23g.aspx 67 Hellma - ta pravá porce v dokonalé formě... [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné z: http://www.hellma.cz/sortiment.php?cat=5 68 Číslo zápisu 297481, In Databáze ochranných známek ČR [online]. [cit. 2014-06-16] Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.OZS.det?pozk=81902&plan=cs

35

žalobkyně příznačné. Za příznačné a dominantní pro výrobky žalobkyně považuje průměrný spotřebitel označení "HOT APPLE", přičemž další sousloví (např. horké jablko či horká hruška) vnímá jako druh nápoje, který si může z řady "HOT APPLE" vybrat. Na základě těchto zjištění soudy konstatovaly, že předmětná označení nejsou zaměnitelná. Jednání žalované tak není v rozporu s dobrými mravy soutěže a není způsobilé přivodit žalobkyni újmu. Znaky nekalé soutěže podle generální klauzule naplněny nebyly, a proto nemůže být pokládáno za nekalosoutěžní. Tento případ de facto zakládá "zdruhovění" typu nápojů označených jako horké jablko, resp. nápojů označených slovem "horký" společně s nějakým ovocem. Soudy bohužel okolnosti, které je vedly k označení tohoto názvu za druhový, příliš nerozvedly. Žalobkyně dokonce tvrdila, že "slovní označení horké jablko bude zpravidla evokovat v průměrném spotřebiteli například představu jablka upraveného opečením nad ohníčkem, případně jablka podávaného v županu"69, a považovala za nepochopitelné, "že výše uvedené termíny mohou být považovány za druhové, nefantazijní označení pro výrobek spočívající v sypké hmotě uzavřené v igelitovém obalu, určené k přípravě nápoje s jablečnou příchutí přidáním horké vody."70 Z mého pohledu lze však tento závěr soudů pokládat za správný. Na trhu se totiž setkáváme s výrobky fungujícími na podobné bázi, jako např. horká čokoláda. V případě horké čokolády se jedná rovněž o sypkou hmotu uzavřenou v igelitovém obalu, která se připravuje přidáním horké vody. Spotřebitelé přitom takový název jistě pokládají za druhový. V současné době se označení horké jablko jako určitý druh nápoje běžně používá a spojení s určitým výrobcem nevyvolává.

3.3 Problematická označení v souvislosti s evropským právem 3.3.1

Pomazánkové máslo

Mediálně často zmiňovaným případem v oblasti označování potravin byl spor České republiky a Evropské komise týkající se označení pomazánkové máslo používaný pro český mléčný výrobek. Tento dlouhotrvající spor ukončil v roce 2012 až rozsudek SDEU71.

69

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3773/2010 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3773/2010 71 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. října 2012, věc "Evropská komise proti České republice", sp. zn. C‑37/11 70

36

Pomazánkové máslo bylo u nás poprvé vyrobeno v roce 1977 a vedle ČR se vyrábí pouze na Slovensku (tam se však jmenuje jinak, např. smotanová natierka). Tento výrobek se pod různými názvy vyvážel do Polska, na Slovensko a do Ruska.72 Pomazánkové máslo a máslo byly dle českého právního řádu dvě odlišné potraviny. Zatímco pomazánkovým máslem byl dle vyhlášky č. 77/2003 Sb.73 "mléčný výrobek ze zakysané smetany, obohacené sušeným mlékem nebo sušeným podmáslím, obsahující nejméně 31 % hmotnostních mléčného tuku a nejméně 42 % hmotnostních sušiny"74, máslem se rozuměl "mléčný výrobek obsahující výhradně mléčný tuk ve formě emulze vody a tuku." 75 Nařízení č. 1234/2007 ("jednotné nařízení o společné organizaci trhů")76 naproti tomu rozlišuje kategorie máslo a mléčná pomazánka. Dle nařízení je máslem "výrobek s obsahem mléčného tuku nejméně 80 %, avšak méně než 90 %, s obsahem vody nejvýše 16 % a s obsahem tukoprosté mléčné sušiny nejvýše 2 %" a mléčnou pomazánkou "výrobek se stanoveným obsahem mléčného tuku." Z hlediska komunitárního práva tak pomazánkové máslo nesplňovalo požadavky, aby mohlo být uváděno na trh pod označením máslo, neboť se jedná o mléčnou pomazánku. SDEU v této kauze nezkoumal ani tak případnou klamavost daného označení, ale zabýval se spíše procesními otázkami a pravomocí Komise. Česká republika uznala, že pomazánkové máslo nesplňuje požadavek minimálního obsahu mléčného tuku. Podmínky označování stanovené nařízením se však nevztahují na "označování výrobků, jejichž přesná povaha vyplývá jasně z tradičního používání, nebo pokud se označení jasně používají pro popis charakteristické vlastnosti výrobku."77 Česká republika tvrdila, že pomazánkové máslo tato kritéria naplňuje a že už samotným naplněním těchto kritérií se pomazánkové máslo řadí mezi výjimky, pro které se ustanovení nařízení o označování nepoužijí, zatímco Komise i SDEU byly odlišného názoru. SDEU konstatoval, že "čl. 121 písm. c) bod i) nařízení č. 1234/2007 výslovně zmocňuje Komisi k přijetí prováděcích pravidel týkajících se výjimek z pravidel stanovených tímto nařízením, zvláště pak k sestavení seznamu produktů, na něž se 72

POMAHAČ, Richard. Soudní dvůr EU: Pomazánkové máslo. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 2, s. 75. ISSN 1210-6410. 73 Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje 74 § 1 odst. 2 písm. q) vyhlášky č. 77/2003 Sb. 75 § 1 odst. 2 písm. l) vyhlášky č. 77/2003 Sb. 76 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty 77 Bod I odst. 2 třetí pododstavec přílohy XV nařízení č. 1234/2007

37

na základě seznamů zaslaných členskými státy vztahuje uvedená výjimka."78 Takový seznam je obsažen v příloze I nařízení č. 445/200779, pomazánkové máslo na něm však není. SDEU tak rozhodl v neprospěch České republiky, protože povolila prodej pomazánkového másla pod označením "máslo" a nesplnila povinnosti pro ni stanovené v nařízení č. 1234/2007. V důsledku pak musela přijít změna v české legislativě týkající se označování předmětného výrobku. V současnosti je ve vyhlášce č. 77/2003 místo pomazánkového másla užito označení "tradiční pomazánkové" a výrobci se této změně samozřejmě museli přizpůsobit (viz obr. 6).

obr. 6 - Madeta zvolila pro svůj výrobek označení Jihočeské pomazánkové80,81

Jak již bylo uvedeno výše, SDEU se zde otázkou klamavosti označení "pomazánkové máslo" nezabýval. Pojďme tedy alespoň nyní klamavost posoudit, využijeme k tomu samozřejmě hledisko průměrného spotřebitele. Pokud bychom vzali v úvahu průměrného českého spotřebitele, potom bychom na otázku klamavosti odpověděli záporně. Český spotřebitel vnímá pomazánkové máslo jako již "tradiční" výrobek a jakousi alternativu k

78

Čl. 58 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. října 2012, věc "Evropská komise proti České republice", sp. zn. C‑37/11 79 Nařízení Komise (ES) č. 445/2007 ze dne 23. dubna 2007, kterým se stanovují některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2991/94, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky, a nařízení Rady (EHS) č. 1898/87 o ochraně označení používaných při uvádění mléka a mléčných výrobků na trh 80 Madeta - tak chutná mléko [online]. [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://www.madeta.cz/cz/vyrobky/prehled-vyrobku?kategorie=masla-sbquo-tuky&produkt=jihoceskepomazankove-tradicni-bez-prichuti-31-150-g 81 Zajímavé je, že na svých webových stránkách Madeta zařazuje svůj výrobek Jihočeské pomazánkové stále do kategorie jihočeských másel a v popisu ho označuje za "český unikát na trhu másel".

38

máslu. Oba dva produkty přitom od sebe bez problémů rozlišuje, tzn. nedojde k situaci, kdy půjde do obchodu pro máslo, ale místo toho koupí máslo pomazánkové. V případě spotřebitelů zahraničních však může ke klamání dojít. Komise dokonce obdržela od konkurenčních slovenských výrobců stížnosti, že "tamní spotřebitelé sice rozlišují mléčné pomazánky od másla, ale nechápou, že pomazánkové máslo a smotanová natierka je tentýž výrobek, a dávají přednost výrobku označenému již v dobách Československa pomazánkové máslo, protože se mylně domnívají, že jde o lepší, „více máslovou“ pomazánku."82 Pokud slovenští spotřebitelé dané označení takto skutečně vnímají, pak toto označení opravdu lze považovat za klamavé. Pojem máslo se navíc ve stejném významu jako v češtině a slovenštině používá také v polštině, slovinštině a bulharštině.83 V podstatě každý evropský spotřebitel, který pomazánkové máslo nezná, může být tímto označením oklamán. V důsledku toho, že je v názvu obsaženo slovo máslo, bude od výrobku očekávat určitou kvalitu, které se mu ve finále nemusí dostat. V tomto případě, podobně jako v případě rybích konzerv (viz kapitola 3.1.2), je možné dojít k odlišným závěrům, pokud bude klamavost posuzována hlediskem spotřebitele českého a evropského. V praxi pak bude především záviset na tom, jaký orgán bude právě rozhodovat. Národní orgány budou mít tendenci posuzovat klamavost spíše z hlediska spotřebitele národního, zatímco orgány EU na ni budou nazírat spíše z hlediska spotřebitele evropského. 3.3.2

Další problematická označení

Pomazánkové máslo bohužel nebylo jediným výrobkem, jehož označení bylo v rozporu s evropským právem. Jako další případ můžeme uvést marmelády. V souvislosti se vstupem ČR do EU musela řada českých výrobců marmelád přistoupit ke změně označení svých výrobků. Podle směrnice 2001/113/ES84,85 se marmeládou rozumí "směs vody, cukrů a

82

POMAHAČ, Richard. Soudní dvůr EU: Pomazánkové máslo. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 2, s. 75. ISSN 1210-6410. 83 Komise zažaluje Česko kvůli pomazánkovému máslu. Euroskop.cz [online]. Publikováno 30. 9. 2010 [cit. 201406-17]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/38/17467/clanek/komise-zazaluje-cesko-kvuli-pomazankovemumaslu/ 84 Směrnice Rady 2001/113/ES ze dne 20. prosince 2001 o ovocných džemech, rosolech a marmeládách a kaštanovém krému určených k lidské spotřebě

39

jednoho nebo několika těchto výrobků získaných z citrusových plodů zpracovaná do vhodné rosolovité konzistence: pulpy, dřeně, šťávy, vodných extraktů a kůry." Název marmeláda se tedy může použít pouze pro výrobky z citrusových plodů, zatímco čeští výrobci pro výrobu marmelád používali místní ovoce jako např. jahody, meruňky nebo třešně. V současnosti tak musí být tyto výrobky označeny jinak. Například společnost Hamé nazvala svůj výrobek "ovocná směs" (viz obr. 7). Pro aktuálnost dodejme, že v roce 2012 u Evropské komise neuspěla žádost o zařazení "Marmelády meruňkové", "Marmelády jahodové" a "Marmelády linecké" na seznam tradičních zaručených specialit EU a čeští výrobci stále nemohou tato označení pro své výrobky používat.86

obr. 7 - ovocná směs od společnosti Hamé87,88

Obdobná situace nastala v případě alkoholického nápoje, dříve označovaného jako tuzemský rum. Podle komunitárního práva náleží označení rum pouze lihovinám destilovaným z cukrové třtiny. Oblíbený český nápoj se však vyrábí z brambor, a proto pro něj označení rum použít nelze. V současnosti je tak tento výrobek označován např. jako tuzemák či tuzemský. Jde tedy často o označení velmi podobné označení původnímu a pro českého spotřebitele tato změna nebyla příliš znatelná.

85

Tuto směrnici do českého právního řádu zapracovává vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování. 86 EU zakázala Hamé používat název marmeláda. Lidovky.cz [online]. Publikováno 10. 10. 2012 [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/hame-prijde-o-marmelady-rozhodla-eu-dun-/mojepenize.aspx?c=A121010_072137_moje-penize_kh 87 Hamé [online]. [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://www.hame.cz/cs/product/detail/id/1415 88 Všimněme si dodatku "à la marmeláda", který je jistě určen pro českého spotřebitele zvyklého na toto "tradiční" označení.

40

K oběma těmto českým výrobkům se vztahuje prakticky to samé co v případě pomazánkového másla. Průměrný český spotřebitel původními názvy jistě klamán nebyl a věděl, co má v případě zakoupení těchto výrobků očekávat. V případě spotřebitele evropského klamavost v případě tuzemského rumu připadala v úvahu. Člověk, který tento nápoj nezná, by totiž mohl na základě označení rum očekávat lihovinu vyrobenou ze třtinového cukru. V případě marmelády však podle mého názoru o klamavosti nemůže být řeč, protože je na přední straně obalu jasně vyznačeno, jaké ovoce je ve výrobku obsaženo. Definici marmelády ve směrnici 2001/113/ES považuji za velmi úzce pojatou. Tato definice vychází z označení, které se používá např. ve Velké Británii.89 Stejně tak ale mohlo být stanoveno, že marmeláda se smí vyrábět pouze z peckovin. Pokud zde byla obava, že by mohlo dojít ke klamání spotřebitele, který pod označením marmeláda očekával výrobek z citrusů, vhodnějším prostředkem pro prosazení pravidel by v tomto případě bylo vnitrostátní právo. 3.4 Údaje na obalu neodpovídající skutečnosti Ukázkovým příkladem klamání spotřebitele je uvedení údaje na obalu, který neodpovídá skutečnému stavu potraviny. Takový případ řešil Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 29 Ca 115/2009. Tento spor se týkal údaje uvedeného na obalu Jahodového džemu extra, který na trh uváděla společnost Norma, k. s.. SZPI zjistila, že podíl ovoce (jahod) v obsahu tohoto džemu činil 40g/100g, což bylo v rozporu s množstvím deklarovaným na obalu (65g/100g). Výrobek rovněž obsahoval látky (sorbitol a floridzin), které nebyly uvedeny na obalu. SZPI uložila prodejci pokutu ve výši 275 000 Kč, protože došlo k naplnění správního deliktu dle ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) ZoP, které postihuje jednání porušující povinnost stanovenou přímo použitelným komunitárním předpisem upravujícím požadavky na potraviny. Podle SZPI porušil prodejce zákaz uvádět spotřebitele v omyl uvedený v čl. 16

89

SLOVÁKOVÁ, Barbora. Označování potravin v Evropské unii. Epravo.cz [online]. Publikováno 22. 11. 2012 [cit. 2014-06-17]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oznacovani-potravin-v-evropskeunii-86911.html

41

nařízení č. 178/200290. Prodejce s rozhodnutím SZPI o uložení pokuty nesouhlasil a celý spor skončil až před krajským soudem. Úkolem soudu bylo především posoudit, zda označení uvedené na obalu mohlo uvést spotřebitele v omyl. Spotřebitel se při nákupu potravin primárně rozhoduje podle informací uvedených na etiketě. Bylo však zřejmé, že tyto údaje neodpovídaly skutečnosti. Na základě údajů na obalu mohl spotřebitel rozumně předpokládat, že si kupuje džem vyrobený z určitého podílu jahod, místo toho však kupoval džem, kde je podíl jahod výrazně nižší (o 25g/100g méně). Spotřebitel byl proto i podle soudu uveden v omyl ohledně vlastností nabízeného produktu. Posuzované jednání bylo v rozporu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) ZoP, které zakazuje uvádět do oběhu potraviny klamavě označené nebo ke spotřebě nabízené klamavým způsobem, s ustanovením § 8 odst. 1 ZOS, které zakazovalo klamání spotřebitele91, a rovněž se zmíněným ustanovením čl. 16 nařízení č. 178/2002. K obsahu látek, které nebyly uvedeny na obalu, prodejce uvedl, že tyto látky se mohou přirozeně vyskytovat u některých druhů ovoce jako jeho součást (např. v jablku). Skutečnost, že džem tyto látky obsahoval, nepovažoval za porušení právních předpisů. Prodejci však ze strany SZPI nebylo vytýkáno, že na obalu neuvedl výskyt těchto látek. Z jejich výskytu v džemu vyplývalo, že džem obsahoval i jiné složky, které na obalu nebyly uvedeny. Pokud totiž tyto látky obsahoval jiný druh ovoce než jahody, je jasné, že džem obsahoval i jiné ovoce. O obsahu jiného ovoce ale spotřebitel informován nebyl, a proto byl opět uváděn v omyl. Soud tak v tomto případě souhlasil s rozhodnutím SZPI. Tato kauza je naprosto typickým příkladem klamání spotřebitele uváděním nepravdivých údajů, příp. opomenutím důležitého údaje. Celý spor byl řešen z pohledu veřejného práva a souvisel s kontrolní činností SZPI, která jednala z úřední povinnosti. Jednání prodejce by však bezpochyby naplňovalo i všechny znaky nekalé soutěže dle generální klauzule (§ 2976 odst. 1 NOZ) a bylo by jej možné zařadit pod skutkovou podstatu klamavého označení zboží nebo služby (§ 2978 NOZ).

90

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin 91 V současnosti je toto ustanovení zrušeno a dané jednání by se řadilo mezi klamavé obchodní praktiky upravené v ustanovení § 5 ZOS.

42

3.5 Klamavý dodatek k originálnímu označení potraviny K nastínění této problematiky využijeme rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2010, č. j. 2 As 55/2010-167. Spor se vedl ohledně označení másla, které bylo v souladu s právními předpisy v zemi výrobce, ale odporovalo českému právnímu řádu. Prodejce Tesco Stores ČR, a. s. uváděl na trh potraviny s názvem "les 3 Sapins ČERSTVÉ MÁSLO" a "ČERSTVÉ MÁSLO Belle de Herve", které obě pocházely z Belgie. Doba použitelnosti byla u těchto potravin stanovena minimálně 48, 62 a 69 dní od data výroby. Zatímco označení "čerstvé máslo" bylo u těchto výrobků v souladu s belgickým právem, podle § 1 odst. 2 písm. m) vyhlášky č. 77/2003 Sb.92 se čerstvým máslem rozumí pouze máslo do 20 dnů od data výroby. SZPI proto prodejci uložila, aby všechny výrobky, v jejichž názvu se objevuje kombinace textu "čerstvé máslo" a datum spotřeby přesahující 20 dní, stáhl z oběhu. Prodejce se proti rozhodnutí SZPI bránil a spor vyřešil až Nejvyšší správní soud. Posouzení celého případu bylo poměrně složité, neboť se k němu vztahovala celá řada právních předpisů českých i evropských a soud musel řešit vzájemné vztahy mezi těmito předpisy. Pro pochopení sporu je třeba si některá relevantní ustanovení uvést. Pravidla týkající se označování másla byla na evropské úrovni upravena nařízením č. 2991/9493,94, označení "čerstvé máslo" zde ale vymezeno nebylo. Nařízení však v čl. 6 odst. 1 ponechalo prostor pro vnitrostátní zákonodárce, když jim umožnilo přijmout nebo zachovat předpisy stanovující různé jakostní úrovně. Základním vnitrostátním předpisem, o nějž SZPI své rozhodnutí opírala, byla již zmíněná vyhláška č. 77/2003 Sb., která označení "čerstvé máslo" vymezovala. Prodejce přitom ani netvrdil, že předmětný výrobek tomuto podzákonnému předpisu vyhovuje, nýbrž argumentoval ustanoveními ZoP a směrnice 2000/13/ES95 s tím, že na jejich základě je od povinnosti stanovené vyhláškou osvobozen. Ustanovení § 11a ZoP stanovilo:

92

Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje 93 Nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky 94 Toto nařízení je v současnosti nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. 95 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy

43

"Potravina vyrobená nebo uvedená do oběhu v členské zemi Evropských společenství, nebo mající původ v některém ze států, které jsou smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru, nesmí být odmítnuta k uvedení do oběhu v České republice za předpokladu, že tato potravina odpovídá a) předpisům, které jsou pro výrobu této potraviny anebo její uvedení na trh v některém z těchto států závazné, nebo b) výrobním postupům a pravidlům správné výrobní praxe používaným v některém z těchto států, pro které existuje dostatečně podrobná dokumentace, na jejímž základě je v případě potřeby možné provést dodatečná šetření. Ustanovení odstavce 1 se neuplatní v případě, že právní předpisy České republiky směřují k omezení volného pohybu potravin z důvodu ochrany oprávněných národních zájmů. Omezující ochranná opatření přijímaná příslušnými kontrolními orgány musí být v souladu s právními předpisy Evropských společenství a musí v nezbytném přiměřeném rozsahu přihlížet i k národním zájmům země původu." Relevantní pro náš případ bylo rovněž ustanovení § 6 odst. 8, podle kterého "potraviny ze zemí Evropských společenství označené názvem, který je v zemi původu běžně používaný po delší dobu a u něhož spotřebitel nemá pochybnost z tohoto důvodu, považuje se za vyhovující, i když tento název neodpovídá zcela požadavkům na označení názvu předmětné potraviny." Tato ustanovení ZoP bylo přitom nutno vykládat v souladu se směrnicí 2000/13/ES. Její čl. 5 odst. 1 písm. b) uvádí, že "použití prodejního názvu, pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby, je v členském státě prodeje rovněž povoleno. Neumožňuje-li však použití jiných ustanovení této směrnice, zejména ustanovení článku 3, aby spotřebitelé v členském státě prodeje zjistili skutečnou povahu potraviny a odlišili ji od potravin, s nimiž by mohla být zaměněna, k prodejnímu názvu se připojí další popisné informace, které musí být uvedeny v blízkosti prodejního názvu." Toto ustanovení má dopadat na názvy, které nebyly na evropské úrovni harmonizovány, tedy i na označení

44

"čerstvé máslo". Prodejce správně namítal, že česká úprava transponující směrnici je vůči dané směrnici užší,96 nicméně na celkové posouzení sporu tato skutečnost vliv neměla. SZPI totiž nepostihovala prodejce za to, že na český trh uváděl belgické výrobky pod jejich originálními názvy ("les 3 Sapins" a "Belle de Herve"), ale za to, že k těmto názvům připojil označení "čerstvé máslo". Toto označení neodpovídá názvu, "který je v zemi původu běžně používaný po delší dobu" ve smyslu ZoP, ani prodejnímu názvu, "pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby" ve smyslu směrnice 2000/13/ES. Situace, kdy by byl v Belgii tento výrobek označen spojením "čerstvé máslo", vyznívá celkem absurdně a dané označení by pro belgické spotřebitele nemělo velkou vypovídací hodnotu. Ustanovení § 6 odst. 8 ZoP by mělo význam pouze tehdy, pokud by součástí prodejního názvu bylo např. původní německé označení "frische butter". Potom by ale bylo otázkou, zda by k takovému označení nebylo třeba doplnit další popisnou informaci deklarující, že nejde o čerstvé máslo ve smyslu české legální definice. V našem případě však bylo zřejmé, že česká část názvu výrobku byla na obal přidána až dodatečně pro účely českého trhu, a tak se ustanovení § 6 odst. 8 ZoP na daný případ nepoužije. Opatření SZPI v konečném důsledku bylo zákazem obchodu ve smyslu prodejcem zmiňovaného § 11a odst. 1 ZoP a také čl. 18 odst. 1 směrnice 2000/13/ES. Zároveň však bylo opodstatněno druhými odstavci těchto ustanovení. Spojení "oprávněné zájmy" uvedené v § 11a odst. 2 ZoP je nutné vykládat v souladu s čl. 18 odst. 2 směrnice 2000/13/ES a pokládat za ně zájmy vyjmenované v tomto ustanovení směrnice. Z těchto zájmů se v našem případě jedná především o předcházení nekalé soutěži. "Nekalou soutěží, konkrétně klamáním spotřebitele, by totiž nesporně bylo, kdyby výrobci z jiných členských států mohli na své výrobky s jakkoli dlouhou dobou trvanlivosti směle připsat české spojení „čerstvé máslo“ a využít na českém trhu výhody lákavosti tohoto spojení, která je českým výrobcům nečerstvého másla zapovězena, protože čeští výrobci by mohli za čerstvé máslo označit pouze máslo s datem spotřeby do dvaceti dnů."97 V uvedeném příkladě se tak do rozporu dostala jedna ze základních svobod v rámci EU (tehdy ES) - volný pohyb zboží a ochrana před nekalou soutěží. Jak již naznačil soud, 96

ZoP mluví o názvu, "který je v zemi původu běžně používaný po delší dobu", zatímco směrnice hovoří o prodejním názvu, "pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby". 97 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2010, č. j. 2 As 55/2010-167

45

upřednostnění volného pohybu zboží by v důsledku vedlo k tomu, že by zahraniční výrobci byli značně zvýhodňováni oproti výrobcům českým, protože by nemuseli dodržovat pravidla týkající se označování potravin. Takovou situaci by šlo asi jen těžko rozumně zdůvodnit a závěr soudu je třeba pokládat za správný.

3.6 Tvrzení na obalech potravin Zdravotní a výživová tvrzení na obalech potravin bezpochyby patří mezi faktory, které mohou spotřebitele při výběru určitého produktu výrazně ovlivnit. Producenti potravin si jsou tohoto faktu samozřejmě vědomi, a tak v Evropské unii stoupá počet potravin, u nichž se při označování a v reklamě tato tvrzení používají. Proto bylo k zajištění vysoké ochrany spotřebitele třeba stanovit obecné zásady pro tvrzení uváděná na potravinách. Pravidla týkající se výživových a zdravotních tvrzení užitých při označování potravin zavedlo již zmíněné nařízení č. 1924/200698. Toto nařízení definuje tvrzení jako "jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství nebo vnitrostátních právních předpisů povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité vlastnosti". Definice tvrzení je velmi široká, proto takovým tvrzením může být např. nápis "se sníženým obsahem tuku", ale také obrázek naznačující příznivé účinky na hubnutí (metr omotaný kolem pasu). V našem příkladě se budeme věnovat zdravotnímu tvrzení. Zdravotní tvrzení zmíněné nařízení vymezuje jako "každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím". Mezi zdravotní tvrzení můžeme řadit např. "pomáhá udržovat zdravé klouby", "vápník je prospěšný pro růst dětí" nebo "snižuje cholesterol". S ohledem na následující příklad ještě uveďme, že na nápojích s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových zdravotní tvrzení nesmějí být uváděna.

98

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin

46

Vymezením zdravotního tvrzení se zabývá rozsudek SDEU ve věci C-544/1099. V tomto sporu figuruje vinařské družstvo Deutsches Weintor se sídlem ve spolkové zemi PorýníFalcko, které na trh uvádělo vína z odrůd Dornfelder a Grauer/Weißer Burgunder. Vína přitom družstvo označilo etiketou s nápisem "Edition Mild bekömmlich" (jemná edice - lehce stravitelné). Orgán vykonávající dohled nad uváděním alkoholických nápojů ve spolkové zemi Porýní-Falcko následně vznesl námitky proti používání označení "lehce stravitelné" z důvodu, že jde o zdravotní tvrzení ve smyslu nařízení č. 1924/2006, jež není dovoleno pro alkoholické nápoje podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce tohoto nařízení. Vinařské družstvo následně podalo správní žalobu, kterou se domáhalo určení, že je oprávněno užívat označení „lehce stravitelné“ na etiketách dotčených vín a v reklamě na tato vína. Na podporu svého návrhu tvrdilo, že označení "lehce stravitelné" nesouvisí se zdravím, ale týká se jen celkové duševní a tělesné pohody. Po zamítavém rozsudku, zamítnutí odvolání a podání kasačního opravného prostředku se věc dostala před Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud). Bundesverwaltungsgericht vyjádřil pochybnosti o širokém výkladu pojmu zdravotní tvrzení, který zastávaly soudy nižších stupňů. Tento soud zastával názor, že určité okolnosti podle všeho ukazují, že kvalifikace jako zdravotní tvrzení je odůvodněna pouze tehdy, pokud jsou popsány dlouhodobější, trvalé účinky na tělesný stav nebo fyzickou kondici, a nikoli pouze přechodné účinky na procesy látkové výměny, které nemají žádný vliv na tělesný stav, a tudíž ani na vlastní zdravotní stav. Údaj o lehké stravitelnosti vín se omezuje na tvrzení, že víno při trávení nevyvolává bolesti žaludku, nebo jich vyvolává méně, než lze očekávat od vína tohoto druhu a této jakosti. Kromě toho si Bundesverwaltungsgericht kladl otázku, zda pouhá okolnost, že potravina je méně škodlivá než srovnatelné produkty téže kategorie, stačí k tomu, aby se jí přiznal příznivý účinek na zdraví. Soud se proto rozhodl položit SDEU předběžnou otázku, jejíž podstatou bylo, zda výraz zdravotní tvrzení zahrnuje označení "lehce stravitelné", následované údajem o sníženém obsahu látek, jež mnozí spotřebitelé považují za negativní.

99

Rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 6. září 2012, věc "Deutsches Weintor eG proti Land Rheinland-Pfalz" , sp. zn. C-544/10

47

SDEU ve svém rozsudku uvedl, že sporné tvrzení naznačuje, že víno se vzhledem ke snížené kyselosti příjemně tráví. Trávení označil za fyziologický proces, který je časově omezený a má pouze dočasné či přechodné účinky. Soud se zabýval vymezením zdravotního tvrzení v nařízení č. 1924/2006. To je definováno na základě souvislosti, která musí existovat mezi potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím. Definice však již neuvádí, zda souvislost musí být přímá či nepřímá, ani požadovanou intenzitu či trvání. SDEU stanovil, že souvislost je v tomto kontextu nutno chápat široce a pojem zdravotní tvrzení se tak vztahuje i na souvislost implikující snížení negativních škodlivých účinků na zdraví, a tudíž prosté zachování dobrého zdravotního stavu. Podle soudu tak pojem zdravotní tvrzení zahrnuje i označení "lehce stravitelné", a proto takové označení nesmí být uvedeno na etiketě vína. Význam tohoto rozsudku je třeba spatřovat především v tom, že rozhodl ve prospěch extenzivního výkladu pojmu zdravotní tvrzení. Velmi zajímavé je v této souvislosti také stanovisko generálního advokáta Jána Mazáka100, ze kterého vyplývá, že by bylo v rozporu s cíli nařízení č. 1924/2006, pokud by byl pojem zdravotní tvrzení vykládán tak restriktivně, že by byla vyloučena tvrzení, která naznačují pouze dočasný příznivý účinek na tělesný stav. V praxi by způsobilo velké problémy rozlišování, kdy uváděný účinek přestává být dočasný a začíná být dlouhodobý či trvalý. Uplatňování nařízení jednotným způsobem by tak bylo značně ztíženo. S touto úvahou generálního advokáta nezbývá než souhlasit. Z uvedeného případu je vidět, že v případě pravidel pro uvádění zdravotních tvrzení je kladen velký důraz na ochranu spotřebitele. Důkazem o vysoké úrovni ochrany spotřebitele v této oblasti je i to, že zdravotní tvrzení jsou při označování potravin zakázána, pokud je Komise neschválí a nezařadí na seznam schválených tvrzení.101 Takový seznam zdravotních tvrzení je uveden např. v příloze nařízení č. 432/2012102. Celkově však zákaz označení vína za "lehce stravitelné" vyznívá poněkud přísně. V argumentaci soudu i generálního advokáta se projevil kritický pohled na spotřebu alkoholu. Je jasné, že musí být zajištěn vysoký stupeň ochrany spotřebitele, pokud je v sázce jeho

100

Stanovisko generálního advokáta Jana Mazáka přednesené dne 29. března 2012 k věci "Deutsches Weintor eG proti Land Rheinland-Pfalz", sp. zn. C-544/10 101 čl. 10 nařízení č. 1924/2006 102 Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí

48

zdraví103. Dle mého názoru je však v tomto případě upřednostněna ochrana spotřebitele před svobodou podnikání až příliš formalisticky. Jak bylo uvedeno výše, tento spor vznikl na základě námitek orgánu vykonávajícího dohled nad uváděním alkoholických nápojů, dal by se tedy zařadit do správního práva, tedy práva veřejného. Tato kauza by však také mohla být řešena v rámci práva soukromého, v oblasti nekalé soutěže. Ochrany před nekalosoutěžním jednáním by se pak musel domáhat soukromý subjekt a nikoli orgán státní správy. V našich podmínkách si lze představit následující řešení předmětného případu podle práva nekalé soutěže. Pokud by dodavatel vína porušoval veřejnoprávní zákaz uvedením zdravotního tvrzení na etiketě, mohlo by takové jednání naplňovat jednu ze soudcovských skutkových podstat nekalé soutěže104, a to porušení norem veřejného práva s důsledky pro soutěžní postavení. Aby však dané jednání bylo možné postihnout, musí přirozeně naplňovat všechny znaky nekalé soutěže podle generální klauzule (dříve § 44 odst. 1 ObchZ, v současnosti § 2976 odst. 1 NOZ). V české rozhodovací praxi se této problematice věnuje např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. R 3 Cmo 253/97: "Při zkoumání podmínek naplnění generální klauzule nekalé soutěže není samo o sobě rozhodné, zda tvrzeným závadným jednáním byly či nebyly porušeny předpisy z určitého odvětví práva jiného než té části, která upravuje horizontální vztahy při podnikání, tedy zda jsou porušovány předpisy veřejného práva či práva soukromého, rovněž není rozhodné, zda daná konkrétní oblast práva zároveň upravuje kontrolní mechanismy a prostředky k nápravě včetně sankcí, směřujících k porušovateli těchto předpisů. Rozhodné naopak je, zda tvrzené jednání, které je v rozporu s právními předpisy, má kauzální vztah k hospodářské soutěži a dopad v soutěži. Tedy zda tvrzené jednání je porušení dobrých mravů soutěže, došlo k němu v rámci hospodářské soutěže a toto jednání je způsobilé vyvolat újmu jiným soutěžitelům nebo

103

Dle čl. 35 Listiny základních práv Evropské unie je při vymezování a provádění všech politik a činností Unie zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. 104 Soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže jsou soustavně se vyskytující soutěžní jednání, která bývají v rozhodovací praxi soudů shodně postihována podle generální klauzule. (HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. S. 457.)

49

spotřebitelům, tedy zda jsou dány předpoklady kvalifikace jednání podle § 44 odst. 1 ObchZ."105 Doplňme, že pokud by dané zdravotní tvrzení nebylo pravdivé, mohli bychom takové jednání podřadit pod skutkovou podstatu klamavého označení zboží nebo služby (§ 2978 NOZ); nemluvě o tom, že by bylo rovněž postižitelné SZPI s ohledem na zákonné vymezení obchodní praktiky za klamavou, je-li při ní užit nepravdivý údaj (§ 5 odst. 1 písm. a) ZOS).

105

HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. S. 458.

50

4 Závěr V této práci jsme se zabývali rozborem relevantních ustanovení právních předpisů i konkrétními příklady z praxe, a to jak v rámci ČR, tak v rámci EU. Z hlediska potravinového práva jsme zaregistrovali postupné zpřísňování pravidel pro označování potravin. Jsou zaváděny nové povinné údaje, které musí být na obalu potravin uvedeny (např. povinné označení původu je rozšiřováno na další potraviny), některé informace musí být kvůli přehlednosti poskytnuty ve stejném zorném poli a lepší čitelnost je zajištěna stanovenou minimální velikostí písma. Na tomto vývoji má zásluhu především nové nařízení č. 1169/2011, jehož přínos byl v textu podrobně rozebrán. Velmi vysoká ochrana je spotřebiteli poskytována také v oblasti zdravotních tvrzení na obalech potravin. V českých podmínkách potom odkazujeme zejména na připravovanou novelu ZoP, která mimo jiné zvyšuje pokuty za uvádění na trh výrobků nesplňujících kvalitativní požadavky nebo požadavky na označování. Tyto změny by nepochybně měly přispět k lepší informovanosti a vyšší úrovni ochrany spotřebitele. Na druhou stranu nesmíme opomenout, že nekalost, případně klamavost obchodních praktik musí být posuzována hlediskem průměrného spotřebitele. Vývoj tohoto hlediska v rozhodovací praxi soudů byl nastíněn v kapitole o konkrétních příkladech z praxe a je třeba uvést, že nároky na průměrného spotřebitele se postupem času zvyšují. Zároveň můžeme sledovat posun významu průměrného spotřebitele z národního do evropského rozměru. Stále samozřejmě záleží, jaký orgán danou věc posuzuje, ale v souvislosti s volným pohybem zboží a osob v EU se dá očekávat narůstající tendence k posuzování průměrného spotřebitele jako evropského i před národními orgány. V úvodu této práce byla stanovena hypotéza, že spotřebiteli je v oblasti nekalých obchodních praktik při označování potravin poskytována stále větší ochrana. Při posouzení této hypotézy jsme dospěli k závěru, že s ní lze souhlasit. Na straně jedné jsou sice kladeny vyšší nároky na pozornost a informovanost spotřebitele, na straně druhé jsou však potřebné informace pro spotřebitele dostupnější a srozumitelnější. Vyšší úroveň ochrany spotřebitele v EU je rovněž zajišťována zaváděním jednotných definic určitých druhů potravin na evropské úrovni (např. máslo či marmeláda).

51

Do budoucna lze očekávat, že zákonodárci se budou držet současných trendů. Legislativa v oblasti označování potravin bude předepisovat stále přísnější pravidla. Jak již bylo několikrát uvedeno, dosavadní právní úprava je v této oblasti velmi rozsáhlá a nepřehledná. Povinnosti jsou pro výrobce a prodejce stanoveny v mnoha právních předpisech a je často složité se v nich orientovat. Následný vývoj by tak měl směřovat ke zjednodušení pravidel, jako se o to snaží nařízení č. 1169/2011. Přehledná a striktní právní úprava však k zajištění vysoké ochrany spotřebitele sama o sobě nestačí. K dosažení tohoto cíle je především třeba vysoká a soustavná aktivita orgánů státní správy, v našem případě zejména SZPI. Samotný spotřebitel někdy ani nemá šanci zjistit, že je vůbec klamán. Lze si například jen obtížně představit, že spotřebitel bude sám zkoumat podíl ovoce nebo ověřovat přítomnost nežádoucích látek v džemu. Až laboratorní testy totiž často objeví, že něco není v pořádku. Spotřebitel jako jedinec v současnosti rovněž nemá v nekalosoutěžních sporech snadnou pozici. Do budoucna by v tomto ohledu mohl přinést zlepšení např. institut hromadných žalob106. Můžeme předpokládat, že výrobci a prodejci nebudou odrazování od úmyslu klamavě označovat své výrobky pouze na základě legislativy, ale zejména aktivitou subjektů, které proti takovým praktikám bojují a zasahují. Spotřebitelům lze doporučit, aby pokud možno co nejvíce věnovali pozornost etiketám a v oblasti potravin se vzdělávali. Dostupných informací na toto téma je v dnešní době spousta, například časopis dTest v každém vydání vždy věnuje jeden článek srovnání kvality potravin určitého druhu a upozorňuje na případné prohřešky výrobců. Již zmíněný internetový pořad Peklo na talíři rovněž dokáže pomoct v orientaci na trhu s potravinami. A v rámci projektu Ministerstva zemědělství Potraviny na pranýři je dokonce dostupná mobilní aplikace, která varuje před nekvalitními, falšovanými či nebezpečnými potravinami nabízenými v blízkosti uživatele aplikace. Na nedostatek informací si tedy stěžovat nemůžeme. Konečná volba při nákupu potravin je však vždy na konkrétním spotřebiteli a jeho možnostech. I na trhu s potravinami většinou platí přímá úměra - čím vyšší kvalita, tím vyšší cena. Zároveň bychom měli s ohledem na spojitost stravy s lidským zdravím mít na paměti motto: "Nejsme tak bohatí, abychom kupovali levné věci". 106

K tomu více uvádí: PALLA, Tomáš. Potřeba hromadných žalob ve spotřebitelských sporech. Epravo.cz [online]. Publikováno 21. 5. 2009 [cit. 2014-06-22]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/potreba-hromadnych-zalob-ve-spotrebitelskych-sporech-56464.html

52

Seznam použitých pramenů Literatura 1) ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: obecná část, soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 609 s. ISBN 80-7179-854-1. 2) EU zakázala Hamé používat název marmeláda. Lidovky.cz [online]. Publikováno 10. 10. 2012 [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/hame-prijde-o-marmeladyrozhodla-eu-dun-/moje-penize.aspx?c=A121010_072137_moje-penize_kh 3) FOLTÍNOVÁ, Ľubica. Nekalá reklama [online] Praha, 2011 [cit. 2014-05-18]. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/53096/ 4) HAJN, Petr. Ochrana spotřebitele proti klamavé reklamě: K rozhodovací praxi Evropského soudního dvora. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 2, s. 73. ISSN 1214-7966. 5) HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-807380-104-5. 6) HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 507 s. ISBN 978-80-7400-417-9. 7) HORÁČEK, Roman. Zákon o ochranných známkách. Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 543 s. ISBN 978-80-7400-058-4. 8) CHÝLKOVÁ, Markéta. Označování potravin: mnoho cenných informací pro spotřebitele?. 1. vyd. Praha: Potravinářská komora České republiky, 2013, 37 s. ISBN 978-80-905096-41. 9) Informace o potravinách. iPrávník [online]. Publikováno 13. 12. 2013 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/art_8741/informace-opotravinach.aspx 10) Komise zažaluje Česko kvůli pomazánkovému máslu. Euroskop.cz [online]. Publikováno 30. 9. 2010 [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/38/17467/clanek/komise-zazaluje-cesko-kvulipomazankovemu-maslu/ 11) MATĚJKA, Martin. Nekalá soutěž na trhu s potravinami [online]. Brno, 2013 [cit. 2014-0514]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/344737/pravf_m/DPPRACE.pdf 12) MICHALOVÁ, Irena. Značky a informace na potravinách [online]. 1. vyd. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, 2006, 44 s. ISBN 80-239-6652-9. s. 9. Dostupné z: http://www.konzument.cz/users/publications/1-pruvodce-spotrebitele/6-znacky-ainformace-na-potravinach.pdf 13) ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s. ISBN 9788074005220. 14) ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, 328 s. ISBN 978-80-7357-505-2. 53

15) PALLA, Tomáš. Potřeba hromadných žalob ve spotřebitelských sporech. Epravo.cz [online]. Publikováno 21. 5. 2009 [cit. 2014-06-22]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/potreba-hromadnych-zalob-ve-spotrebitelskychsporech-56464.html 16) PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. vyd. Praha: Linde, 2003, 614 s. ISBN 80-7201-420-x. 17) POMAHAČ, Richard. Soudní dvůr EU: Pomazánkové máslo. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 2, s. 75. ISSN 1210-6410. 18) SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 149 s. ISBN 978-80-7400-037-9. 19) SLOVÁKOVÁ, Barbora. Označování potravin v Evropské unii. Epravo.cz [online]. Publikováno 22. 11. 2012 [cit. 2014-06-17]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/oznacovani-potravin-v-evropske-unii-86911.html 20) VILHELMOVÁ, Lucie, RŮŽIČKA, Roman. Model tzv. průměrného spotřebitele. Epravo.cz [online]. Publikováno 12. 9. 2013 [cit. 2014-05-14]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/model-tzv-prumerneho-spotrebitele-92188.html

Právní předpisy 1) Listina základních práv Evropské unie 2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin 3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin 4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin 5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům,o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97 7) Nařízení Komise (ES) č. 445/2007 ze dne 23. dubna 2007, kterým se stanovují některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2991/94, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky, a nařízení Rady (EHS) č. 1898/87 o ochraně označení používaných při uvádění mléka a mléčných výrobků na trh 8) Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí 54

9) Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty 10) Nařízení Rady (ES) č. 2991/94 ze dne 5. prosince 1994, kterým se stanovují normy pro roztíratelné tuky 11) Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin 12) Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 13) Nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality 14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy 15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě 17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/91/EU ze dne 13. prosince 2011 o údajích nebo značkách určujících šarži, ke které potravina patří 18) Směrnice Rady 2001/113/ES ze dne 20. prosince 2001 o ovocných džemech, rosolech a marmeládách a kaštanovém krému určených k lidské spotřebě 19) Směrnice Rady 90/496/EHS ze dne 24. září 1990 o nutričním označování potravin 20) Vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů 21) Vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění pozdějších předpisů 22) Vyhláška č. 366/2005 Sb., o požadavcích vztahujících se na některé zmrazené potraviny. 23) Vyhláška č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, ve znění pozdějších předpisů 24) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 25) Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 26) Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 27) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

55

28) Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 29) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů 30) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 31) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 32) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 33) Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

Rozhodnutí soudů a jiných orgánů 1) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3773/2010 2) Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. května 2008, sp. zn. O117494 3) Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. O160825 4) Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. listopadu 1982, věc "Walter Rau Lebensmittelwerke proti De Smedt PVBA", sp. zn. C-261/81 5) Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. července 1995, věc "Verein gegen Unwesen in Handel und Gewerbe Köln eV proti Mars GmbH", sp. zn. C-470/93 6) Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2005, sp. zn. 3 Cmo 41/2005 7) Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. R 3 Cmo 253/97 8) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 29 Ca 115/2009 9) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3895/2007. 10) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 40/2011 11) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2010, č. j. 2 As 55/2010-167 12) Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. července 1998, věc "Gut Springenheide GmbH, Rudolf Tusky proti Obersdirektor des Kreises Steinfurt - Amt für Lebensmittelüberwachung", sp. zn. C-210/96 13) Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. října 2012, věc "Evropská komise proti České republice", sp. zn. C‑37/11 14) Rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 6. září 2012, věc "Deutsches Weintor eG proti Land Rheinland-Pfalz" , sp. zn. C-544/10 15) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2000, sp. zn. 3 Cmo 89/98 16) Stanovisko generálního advokáta Jana Mazáka přednesené dne 29. března 2012 k věci "Deutsches Weintor eG proti Land Rheinland-Pfalz", sp. zn. C-544/10

Obrázky 1) Baltaxia [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.baltaxia.cz/cs/produkty/sardinela-ve-vlastni-stave-s-pridavkem-oleje-240gsokra-saira-saira_15-81/ 2) Číslo zápisu 247519, In: Databáze ochranných známek ČR [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.OZS.det?pozk=182988&plan=cs

56

3) Číslo zápisu 297481, In Databáze ochranných známek ČR [online]. [cit. 2014-06-16] Dostupné z: http://isdv.upv.cz/portal/pls/portal/portlets.OZS.det?pozk=81902&plan=cs 4) Hamé [online]. [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://www.hame.cz/cs/product/detail/id/1415 5) Hellma - ta pravá porce v dokonalé formě... [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné z: http://www.hellma.cz/sortiment.php?cat=5 6) Horké jablko - zahřeje tělo i duši [online]. [cit. 2014-06-16]. Dostupné z: http://www.jplus.cz/cz/produkt/60-1a-hot-apple--horke-jablko--50x23g.aspx 7) Madeta - tak chutná mléko [online]. [cit. 2014-06-17]. Dostupné z: http://www.madeta.cz/cz/vyrobky/prehled-vyrobku?kategorie=masla-sbquotuky&produkt=jihoceske-pomazankove-tradicni-bez-prichuti-31-150-g

57