Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva. Diplomová práce ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKA

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKA

Pavel Urbánek Akademický rok 2011/2012 1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Zajišťovací směnka zpracoval samostatně a jen s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi. V Brně dne

………………………………..

2

Na tomto místě bych rád poděkoval své školitelce JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za připomínky a odborné rady při vedení práce, kterými přispěla k jejímu vypracování. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mě při psaní této diplomové práce podporovali.

3

OBSAH

1.

ÚVOD ................................................................................................................................ 6

2.

SMĚNKA A PŘÍČINNÝ ZÁVAZKOVÝ VZTAH........................................................... 8 2.1.

Příčinný závazkový vztah a jeho vliv na směnečnou pohledávku ............................... 8

2.2.

Směnka jako zajišťovací právní prostředek ............................................................... 10

2.2.1.

Obecné vlastnosti zajišťovacích závazků v porovnání se zajišťovací směnkou 10

2.2.2.

Vlastnosti zajišťovací směnky............................................................................ 11

2.2.3.

Podstata zajišťovací směnky .............................................................................. 12

2.3.

3.

4.

2.3.1.

Povaha a účel emise zajišťovací směnky ........................................................... 15

2.3.2.

Obsah zajišťovací směnky.................................................................................. 16

2.3.3.

Předmět a rozsah zajišťovací směnky ................................................................ 19

SMĚNKA A SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ SMĚNKOU ................................................... 20 3.1.

Obsah a účastníci smlouvy o zajištění směnkou ....................................................... 21

3.2.

Platnost směnečné smlouvy a její vliv na směnku .................................................... 22

MOŢNOSTI VYUŢITÍ ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKY........................................................ 24 4.1.

Řádné vyuţití zajišťovací směnky ............................................................................. 24

4.1.1.

Řádný převod zajišťovací směnky ..................................................................... 25

4.1.2.

Řádné uplatnění zajišťovací směnky .................................................................. 26

4.2. 5.

Obsah a předmět zajišťovací směnky ........................................................................ 14

Excesivní vyuţití zajišťovací směnky ....................................................................... 27

OSAMOSTATNĚNÍ ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKY ........................................................... 29 5.1.

Způsoby osamostatnění zajišťovací směnky ............................................................. 30

5.1.1.

Postoupení zajištěné pohledávky bez současného převodu zajišťovací směnky 30

5.1.2. Samostatný převod zajišťovací směnky bez současného převodu zajištěné pohledávky ....................................................................................................................... 31 5.1.3. 5.2.

6.

Rozdělení zajišťovací směnky a zajištěné pohledávky ...................................... 32

Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky ............................................................ 32

5.2.1.

Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky pro nového majitele.................... 33

5.2.2.

Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky pro dluţníka ............................... 34

NÁMITKY ....................................................................................................................... 36 6.1.

Námitková obrana proti uplatnění zajišťovací směnky ............................................. 38

6.1.1.

Námitka neexistence kauzálního vztahu u směnky ............................................ 38

6.1.2.

Námitka zániku důvodu zajišťovací směnky ..................................................... 39

6.1.3.

Námitka předčasného uplatnění zajišťovací směnky ......................................... 41

6.1.4.

Námitka podmíněnosti zajištěné pohledávky ..................................................... 42 4

6.1.5. Námitka uplatnění zajišťovací směnky v rozporu se smlouvou o zajištění směnkou ........................................................................................................................... 42

7.

6.1.6.

Námitka excesivního vyplnění blanskosměnky ................................................. 43

6.1.7.

Námitka neoprávněné změny textu směnky ....................................................... 44

6.1.8.

Námitka nepodepsání směnky ............................................................................ 45

6.1.9.

Námitka zániku směnečného závazku................................................................ 46

6.1.10.

Námitka promlčení směnečných práv ............................................................ 46

6.1.11.

Námitka osamostatnění zajišťovací směnky .................................................. 47

VÝHODY A NEVÝHODY PŘI VYUŢITÍ ZAJIŠŤOVACÍCH SMĚNEK ................... 49 7.1.

Výhody a nevýhody pro věřitele ............................................................................... 49

7.2.

Výhody a nevýhody pro směnečného dluţníka ......................................................... 50

8.

ZÁVĚR............................................................................................................................. 51

9.

RESUMÉ .......................................................................................................................... 54

10.

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ........................................................................... 56

PŘÍLOHA – Vzor vyplňovacího směnečného oprávnění, jeţ je součástí smlouvy o úvěru .... 59

5

1. ÚVOD Cenné papíry nejsou nikde legálně definovány, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen CenP), demonstrativně vyjmenovává pouze jejich druhy. Definice cenného papíru je tedy odevzdána do rukou právní teorie, stejně tak je tomu i v jiných právních úpravách. Tuto definici bychom našli pouze ve švýcarské právní úpravě, proto se dá povaţovat za výjimku. V článku 945 obligačního zákona ze dne 31. 3. 1911 bychom se mohli dočíst, ţe cenným papírem je kaţdá listina, s níţ je spjato právo takovým způsobem, ţe nemůţe být bez této listiny jakkoliv uplatněno ani převedeno na jinou osobu. Za významný znak cenného papíru bychom mohli označit skutečnost, ţe tímto „papírem“ můţe být jakákoliv movitá věc, která je schopna stát se nosičem samé informace. Dalším důleţitým znakem je jeho samotná „cennost“, nikoliv však ve smyslu faktickém, ale právním. Cennost listiny tvoří právní následky, které s ní právní řád spojuje. Tím je myšlen obsah listiny, jenţ tvoří písemný projev vůle (tzv. skripturní akt), s nímţ jsou spojeny takové právní následky, jeţ tvoří cennost papíru, který musí být současně platný. Směnka, jako jeden z druhů cenných papírů, vznikla v období feudalismu v severní Itálii. Velký rozmach zaznamenala v 18. století a stala se celosvětově nejrozšířenějším nástrojem pro bankoví úvěry. Původně byly směnky, a to především směnky vlastní, nazývané téţ note payable, dluţními úpisy a z nich se později vyvinuly bankovky. Aţ později došlo k vydávání směnek cizích. V dnešní době jsou směnky hojně rozšířené zejména v podnikání při zajišťování půjček či úvěrů a takový druh směnky se v běţné praxi označuje jako zajišťovací směnka, která představuje valnou většinu směnek v oběhu. Jde tak o aktuální téma, které je jak pro znalce směnečného práva, ale i laickou veřejnost, velice zajímavé. Nesprávné vyhotovení směnky můţe mít za následek její neplatnost, stejně tak i neuváţený podpis dluţníka s sebou nese pro něj nepříznivé následky. Bohuţel se tomu tak dnes často děje a ve spojení s nedůslednou obranou proti vymáhání směnečné pohledávky způsobuje dluţníkovi jeho laxní počínání potíţe, v důsledku čehoţ dnes stoupají soudní spory o zaplacení směnky. Cílem této diplomové práce je nastínit problematiku zajišťovací směnky, ukázat všechny moţné dopady při vyuţívání směnky řádným či excesivním způsobem, pokusit se rozebrat moţnou obranu dluţníka proti zneuţití směnky a doporučit mu, jak se v těchto nastalých situacích bránit. Součástí je téţ doporučení, jak je takovýmto nesnázím moţné předcházet.

6

Pro osoby směnečně zavázané, jeţ jsou v postavení dluţníků, je velice těţké se bránit proti zneuţití směnky. Pokud se tak děje věřitelem, který je v dané oblasti velice zběhlý a činí toto pod nekalými úmysly, je ohroţení dluţníků ještě větší. Mezi nejčastější způsoby zneuţití zajišťovací směnky se řadí její uplatnění nesouladně s její zajišťovací povahou. Tím je myšleno, ţe je směnka uplatněna dříve, neţ je splatná zajištěná pohledávka, není tedy ještě uplatnitelná soudně, nebo ji uplatňuje věřitel, který není zároveň věřitelem soudně uplatnitelné zajištěné pohledávky. Dalším způsobem zneuţití (excesivního vyuţití) zajišťovací směnky je moţnost jejího osamostatnění. Tento způsob nakládání se směnkou má pro dluţníka nepříjemné dopady do jeho finanční sféry, a i kdyby nebyl třeba povinen platit ze směnky směnečný peníz, jen velmi těţko by se tomu ubránil. V nejhorším případě a při souběhu více okolností, by se mohlo také stát, pokud bude uplatněna zajištěná pohledávka a následně i zajišťovací směnka, ţe by musel zaplatit dvakrát, coţ si samozřejmě ţádný z dluţníků nepřeje. Proto je nutné porozumět jak samotné podstatě zajišťovací směnky, tak i veškerým právům a povinnostem, kterými jednotliví účastníci směnečných vztahů disponují. Je potřeba porozumět všem vztahům, které při pouţívání zajišťovací směnky vznikají a se kterými se mohou zúčastněné osoby setkat. Směnečné právo se řadí do sekce práva soukromého a je zde velký rozsah volního jednání subjektů, které mají mnoho moţností, jak si případně upravit vlastní vztahy. Samozřejmě věřitelé mají lepší postavení neţ směneční dluţníci, neboť se směnečný vztah málokdy odvíjí na základě jejich přání. V našem právním prostředí se dá nalézt mnoho publikací zabývajících se problematikou směnky, méně uţ je tomu u směnky, která slouţí k zajištění. Ve své diplomové práci vyuţívám tyto zdroje, které dále doplňuji a prohlubuji směnečnou judikaturou, z níţ se dá celkem přesvědčivě čerpat, neboť je přehledná a dobře odůvodněna. V souvislosti s tímto je nutné poznamenat, ţe si české soudy vystačí s vlastními judikáty. Naopak je tomu na Slovensku, kde se velice hojně v soudních řízeních a v právní praxi pouţívají české judikáty zabývající se směnečným právem.1 Tato práce by tedy měla být pro směnečně zavázané osoby, zejména pro dluţníky, návodem, jak si počínat v souvislosti se zajišťovací směnkou. Následně by také měla čtenářům pomoci, jak se vyhnout nejčastějším chybám, jak se bránit proti uplatnění směnky, a doporučuje určitá konkrétní ustanovení a doloţky, na které by měl především směnečný dluţník pamatovat a dát si na ně pozor.

1

Např.: B. Jablonka ve svých pracích běţně argumentuje českou směnečnou judikaturou

7

2. SMĚNKA A PŘÍČINNÝ ZÁVAZKOVÝ VZTAH Směnka je jedním z druhů cenných papírů, jejichţ výčet nalezneme v § 1 CenP. Je upravena v zákoně č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ), který ovšem neobsahuje její zákonnou definici. Směnka by se dala charakterizovat jako listinný cenný papír2, který má dán ze zákona specifický obsah, v němţ jeho výstavce slibuje, ţe zaplatí určitou peněţitou sumu (v tomto případě se jedná o tzv. směnku vlastní), nebo dané osobě přikazuje, aby zaplatila určitou peněţitou sumu (zde se jedná o tzv. směnku cizí). Směnka patří mezi účinné, ale také značně nebezpečné právní nástroje. Dá se vyuţít jako prostředek k placení, coţ vyjadřuje její uhrazovací funkci, avšak mnohem více se vyuţívá její druhá funkce - a to zajišťovací. V tomto případě ji budeme brát jako nástroj k zajištění konkrétního peněţitého závazku, kde ji lze uplatnit teprve tehdy, kdyţ nebude primární povinnost z původního peněţitého závazku splněna a v praxi se označuje jako zajišťovací směnka, i kdyţ právní úprava toto pojmenování nikde nepouţívá. Vztahy ze směnky nikdy nevznikají samovolně a bez jakéhokoliv důvodu. Vytvoření směnečného závazkového vztahu bývá nejčastěji reakcí emise směnky na jiný právní vztah, který měli účastníci jako důvod pro to, aby se rozhodli emitovat směnku, a je označován jako příčinný závazkový vztah3. Z jeho příčiny tedy došlo k vystavení směnky a následně k její akceptaci.

2.1.

Příčinný závazkový vztah a jeho vliv na směnečnou

pohledávku „Závazkový právní vztah je per definitivem právní vztah relativní. Jeho subjekty jsou navzájem vázány právy a povinnostmi. Tato práva a tyto povinnosti mezi subjekty vytvářejí právní pouto, které bylo známo jiţ římskému právu. Toto právní pouto vzniká v soukromém právu jako pravidlo autonomně, tj. z vlastní vůle a rozhodnutí stran.“4 Tato vůle, jakoţto i další dílčí pojmové znaky právního úkonu, musí splňovat své náleţitosti, musí být svobodná, 2

Nelze ji tedy zaknihovat a vést v příslušné evidenci. K zachycení směnky a směnečného textu lze pouţít jakéhokoliv podkladu nebo materiálu, kde bude rozeznatelná rubová a lícová strana. 3 Závazkový právní vztah je takový druh vztahu, v němţ jeden subjekt má postavení věřitele, tj. toho, kdo má právo od druhého něco poţadovat (má tedy pohledávku), a druhý subjekt má postavení dluţníka, tj. toho, kdo je povinen věřiteli to, co je věřitel oprávněn od něho poţadovat, poskytnout (má tedy dluh). 4 Švestka, J., Dvořák, J., a kol.: Občanské právo hmotné. Závazkové právo. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 61

8

váţná, prostá omylu a jak také uvádí § 49 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ), můţe ten, kdo uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, od ní odstoupit. Toto se ovšem netýká neplatnosti právního úkonu z důvodu tísně v případě směnečného úkonu. Směnka jako cenný papír nepředstavuje smluvní závazek a od směnky tedy nelze ani odstoupit. V souvislosti s ní by bylo moţné z důvodu tísně odstoupit pouze od smlouvy, která je důvodem směnky, pokud však nejde o smlouvu obchodní. Proti směnce by za těchto okolností bylo moţné za podmínek čl. I. § 17 ZSŠ namítnout pouze zánik této smlouvy v důsledku odstoupení od smlouvy.5 Příčinný závazkový vztah je důvodem, proč se účastníci rozhodli emitovat směnku. Je to tedy takový vztah, který předchází pohnutce zajistit celou pohledávku zajišťovací směnkou. Tento směnečný vztah, který vznikne emisí směnky, je nutné charakterizovat jako jeden z nejnezávislejších právních vztahů. Avšak, jak uţ jsem uvedl výše, ani tento vztah neexistuje jako samostatný, nevzniká bezdůvodně. Pro účastníky směnečného vztahu, tedy směnečné věřitele a směnečné dluţníky, je důleţitý i příčinný závazkový vztah, který neopomenutelným způsobem působí na směnečný vztah a je důvodem vzniku směnky. Ale jako takový nemůţe nějakým způsobem ovlivnit obsah směnečného závazku, ale můţe ovlivnit výsledek uplatnění směnky způsobem nikoliv zanedbatelným.6 Je podstatné uvést, ţe cílem účastníků není pouţít směnku, neboť je v dluţníkově zájmu, aby celý závazek řádně splnil. Takţe pokud dluţník celý svůj závazek splní, skončí důvod emise zajišťovací směnky. Věřitel vystoupí se svými směnečnými právy teprve v okamţiku, kdy dluţník svůj závazek, který vyplývá z příčinného závazkového vztahu, nesplní. Ovšem je také nutno poznamenat vliv směnečné pohledávky na příčinný závazkový vztah, neboť téměř všechna jednání mají zpětnou vazbu. Zde budeme rozlišovat vliv substitutivní a kumulativní.7 Rozdíl je v tom, zda kvůli směnečným jednáním zanikne příčinný závazek a ten je pak nahrazen směnečným závazkovým vztahem (v tomto případě půjde o vztah, který je zaloţen substitutivně), nebo příčinný závazek z důvodu směnečných jednání nezaniká a tyto pak existují vedle sebe (zde půjde o vztah zaloţený kumulativně). Na druhou stranu je také potřeba se zmínit, ţe vztah mezi příčinným závazkovým vztahem a zajišťovací směnkou podléhá vůli účastníků. Takţe pokud si účastníci dohodnou, ţe se tento

5

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 1999, sp. zn. 5 Cmo 569/98 Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 29 7 Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 29 6

9

vztah uvolní, nemá to vliv na existenci směnky a ta bude dále existovat jako zcela samostatný a nezávislý závazek z cenného papíru.

2.2.

Směnka jako zajišťovací právní prostředek

„Směnka v zajišťovací funkci je právě jen zajišťovacím prostředkem, a nikoliv zajišťovacím závazkem v onom uţším slova smyslu.“8 Takţe se dá říci, ţe vedle zajišťovacích závazků existuje i takový druh zajištění, který nelze povaţovat za zajišťovací závazky v pravém slova smyslu, ale za takový druh zajištění, který je lépe nazývat jako zajišťovací prostředky. Tento názor můţeme nalézt i v rozhodovací praxi našich soudů.9

2.2.1. Obecné vlastnosti zajišťovacích závazků v porovnání se zajišťovací směnkou Mezi významné vlastnosti obecných zajišťovacích závazků bývá pravidelně řazena jejich akcesoričnost a subsidiarita. Jedná se vlastně o vztah úzké závislosti zajišťovacích závazků na závazku zajištěném, tedy na závazku hlavním.10 Akcesoričnost znamená, ţe zajišťovací závazky nemůţou existovat samostatně, ale pouze s hlavním závazkem, se kterým také zanikají. Jde především o úzký vztah závislosti zajišťovacího závazku na hlavním závazku. Druhou vlastností obecných zajišťovacích závazků je jejich subsidiarita, coţ znamená, ţe na prvém místě je povinnost dluţníka plnit hlavní kauzální závazek, a pokud tuto svou primární povinnost nesplní, naskýtá se moţnost věřitele, aby se domáhal splnění skrze zajišťovací prostředek. Mezi další vlastnosti by se dala řadit latentnost, coţ lze vyjádřit jako určitá skrytost zajišťovacího prostředku a pokud bude dluţník řádně plnit svůj závazek, nepřestane být tento závazek latentní. U zajišťovací směnky tyto vlastnosti nalézt nemůţeme, nebo alespoň ne v pravém slova smyslu. Proč tomu tak je, nastíním v následující kapitole.

8

Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 7 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 29 Cdo 430/2002 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/97 10 Srov. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 7-8 9

10

2.2.2. Vlastnosti zajišťovací směnky Směnka patří mezi cenné papíry a jako jeden z nejtypičtějších rysů směnečné pohledávky můţeme nalézt její abstraktnost. „Směnka, lhostejno v jaké funkci, stojí ve vztahu k jiným závazkům vţdy v postavení zcela samostatného na souvisejícím obecném závazku zcela nezávislého závazku.“11 Veškeré směnečné vztahy12 se tedy budou řídit podle předpisů směnečného práva, coţ také zdůvodňuje, proč směnka není akcesorická a subsidiární, neboť vedle sebe nemůţe na jedné straně existovat abstraktnost, čili nezávislost, a na straně druhé akcesorita a subsidiarita. Pokud bychom u směnky hledali akcesoritu jako hlavní rys, dalo by se zajišťovací směnku převést pouze se zajištěnou pohledávkou, a také by se dala uplatnit pouze tehdy, kdyby existovala zajištěná pohledávka. A pokud bychom hledali subsidiaritu u zajišťovací směnky a u pohledávky do ní vtělené, pak by byla tato pohledávka uplatnitelná pouze tehdy, kdyby věřitel nebyl uspokojen ze zajištěné pohledávky, ačkoliv měl být uspokojen. Tyto vlastnosti bychom u směnky hledali marně, neboť by obě nebyly v souladu s podstatou směnky jako cenného papíru. Celková abstraktnost směnečné pohledávky by se dala vyjádřit takto: „Pohledávka vtělená do jakékoliv směnky je pohledávkou abstraktní. Abstraktnost pohledávky se projevuje tak, ţe věřitel nemusí ani tvrdit, ani prokazovat důvod vzniku jeho pohledávky. Směnečný věřitel má tedy při soudním vymáhání směnečné pohledávky právo volby, zda si informace o důvodu vzniku pohledávky ponechá pro sebe nebo zda je zahrne do svých skutkových zjištění.“13 U zajišťovací směnky se ale můţeme setkat s pojmy, jako je tzv. nepravá akcesorita a nepravá subsidiarita14, s čímţ také pracuje i odborná literatura. Pod pojmem nepravá akcesorita se skrývá určitá míra akcesority v tom smyslu, ţe existující směnečnou pohledávku nelze řádně uplatnit (například tehdy, kdyţ bude kauzální závazek splněn). Nepravou subsidiaritou se rozumí situace, kdy dojde k uplatnění zajišťovací směnky před splatností zajištěné pohledávky. I v takovém případě se nebude jednat o řádné uplatnění směnečné pohledávky. S abstraktností směnečné pohledávky koresponduje i taková moţnost vzniku zajišťovací směnky, která předchází vzniku zajištěného závazku. Směnka tedy můţe existovat mnohem

11

Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 8 Ať uţ jde o vznik směnky, jednotlivých závazků do této listiny vtělené, o jejich obsah, změny v účastnících, splatnost i zánik 13 Chalupa, R.: Abstraktnost směnečné pohledávky. Právní rádce, 2002, č. 12, s. 25 14 Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 19 12

11

dříve neţ zajištěný závazek, neboť ta vzniká tehdy, kdyţ splňuje náleţitosti podle směnečného zákona (§ 1 a 2, nebo § 75 a 76 ZSŠ) a k zajištění celého závazku přistoupí aţ později, i kdyţ by na tento způsob účastníci při uvedení směnky do oběhu vůbec nepomysleli. S tímto názorem se můţeme setkat i v rozhodovací praxi našich soudů.15

2.2.3. Podstata zajišťovací směnky Na úvod je důleţité říci, ţe zajišťovací směnka je vlastně jedinou směnkou, která v sobě neskrývá uhrazovací funkci, aspoň ne z pohledu rozdělení právní terminologie na směnky zajišťovací a uhrazovací. Podle mého názoru ale určitou míru uhrazovací funkce v zajišťovací směnce nalézt můţeme. Z počátku směnka zajišťuje pohledávku, které se dluţník při běţném běhu okolností zbaví, kdyţ ji řádně splní, ale pokud nedochází k řádnému splnění, vystupuje „na povrch“ směnka a její zajišťovací funkci (která je zde zřejmá, neboť zajišťuje příčinnou pohledávku) doprovází i funkce uhrazovací. Vţdyť se poté bude skrze směnku zajištěné pohledávky uhrazovat dluh, který dluţník vůči věřiteli má, tedy aspoň v rovině vztahu příčinného závazku, směnečného vztahu a při zachování účastníků obou těchto vztahů. Při převedení směnky je kumulace uhrazovací a zajišťovací funkce velice oslabena, a pokud dojde k jejímu osamostatnění, pak se tato kumulace úplně vytrácí, i kdyţ mohou poté účastníci naloţit se směnkou podle své vůle. Není tedy vyloučeno, ţe bude nyní osamostatněná směnka slouţit v budoucnu k zajištění jiného závazku. Podstatou zajišťovací směnky je to, proč se o ní vlastně jako o zajišťovací mluví. O této funkci rozhoduje konkrétní smlouva, ujednání účastníků, které má k dané směnce vztah, dohodnou-li se o zajištění určité pohledávky. K tomuto je nutno poznamenat, ţe na počátku emise zajišťovací směnky s jejím uplatněním zatím nepočítají, ale očekávají, ţe bude uspokojena zajištěná příčinná pohledávka. Dále se dá za podstatu zajišťovací směnky povaţovat skutečnost, ţe zajištěním je zde závazek směnečného dluţníka zaplatit peněţitou sumu. Coţ je rozdílné oproti obecným zajišťovacím instrumentům, kde se většinou na straně dluţníka objevuje další osoba (která bude muset splnit závazek namísto dluţníka, kdyţ ten tento závazek nesplní řádně a včas) nebo se závazek zajistí jiným konkrétním majetkem, kterého se bude moci věřitel při prodlení dluţníka s plněním domáhat. „Zajišťovací směnka je kumulativní směnkou. Směnečná pohledávka nenahrazuje pohledávku příčinnou – věřitel k příčinné pohledávce nabývá navíc pohledávku směnečnou. Právní úkon, kterým věřitel nabývá zajišťovací směnku (vystavení, převod nebo zastavení 15

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008

12

směnky), má z pohledu příčinného závazkového vztahu povahu kumulativní novace16.“17 Zajišťovací směnka je zcela samostatným závazkem, a proto v důsledku jejího vystavení vzniká nový závazek, coţ je pro věřitele velice výhodné. Tímto mu vzniká další prostředek, jak vymoci dluţnou částku po dluţníkovi. „Zajišťovací směnka představuje jízdenku na rychlejší a pohodlnější cestu k majetku dluţníka zavázaného v příčinném vztahu.“18 Věřitel by měl respektovat při uplatňování svých práv ze zajišťovací směnky prioritu zajištěné pohledávky, a pokud by chtěl postupovat řádně, měl by zajišťovací směnku uplatnit aţ tehdy, kdyţ nebude zajištěná pohledávka včas a řádně uspokojena. Pokud by ji ale uplatnil dříve neţ příčinnou pohledávku, bude se jednat o uplatnění nikoliv řádné. V souvislosti s tím je nutno dodat, ţe při vymáhání splnění pohledávky z příčinného závazkového vztahu soudní cestou musí věřitel tvrdit veškeré skutkové okolnosti, kterých se domáhá. Naopak při vymáhání směnky a z ní dluţné částky věřitel prokazuje pouze to, ţe je oprávněným vlastníkem směnky - a toto musí prokázat tím, ţe předloţí originál platné směnky. Ostatní skutkové okolnosti (důkazní břemeno) musí prokazovat dluţník.19 Pokud toto důkazní břemeno neunese (jelikoţ neprokáţe skutkové okolnosti, kterých se při námitkách domáhá), můţe směnečný spor prohrát, ačkoliv má proti věřiteli důvodnou obranu. Dalším významným rysem zajišťovací směnky je moţnost uplatnění nároku soudní cestou jak ze směnečného, tak z kauzálního vztahu. Je plně na vůli věřitele, jakým způsobem bude vymáhat dluţné plnění, zda uplatněním zajištěné pohledávky či nárokem ze zajišťovací směnky nebo dokonce oběma zároveň. „Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběţně; ustanovení § 334 obch. zák. na tzv. zajišťovací směnky nedopadá.“20 A v podstatě stejným způsobem rozhodoval soudní spor i Vrchní soud v Praze.21 Je nutno také dodat, ţe rozhodnutí ve věci, v níţ se domáhá věřitel po dluţníkovi zaplacení zajišťovací směnky, netvoří překáţku věci rozsouzené pro řízení, v němţ se dluţník domáhá zaplacení zajištěné pohledávky.22

16

Strany závazku mohou dosáhnout změny závazku uzavřením dohody o sjednání nového závazku, který se dotýká předmětu nebo obsahu původního závazku, avšak obstojí vedle závazku původního. 17 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 36 18 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 37 19 Srov. rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 1. 7. 1994, sp. zn. Cm 123/94 20 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 21 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. 9 Cmo 306/97 22 Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002

13

2.3.

Obsah a předmět zajišťovací směnky

Jako zajišťovací směnka mohou být vyuţity obě formy směnky, které jsou pro ni přípustné a které připouští zákon, tedy směnka ve formě cenného papíru na řad (tzv. ordre směnka), anebo směnka ve formě cenného papíru na jméno (tzv. rektasměnka). U těchto obou typů je prakticky jedno, který zvolíme, pokud není směnka převáděna a stále zůstane v rukou remitenta. Rozdíl mezi oběma formami je pouze v tom, jakým způsobem se dají tyto směnky převádět a zda převodce bude směnečným dluţníkem, či nikoliv. U ordre směnek je nezbytnou formou k převodu tzv. indosace. Rektasměnka se převádí písemnou smlouvou o postoupení pohledávky, tzv. cesí. „Směnka je právem označována jako zákonný ordrepapír.“23 Tudíţ, aniţ bychom směnku doplňovali jakoukoliv doloţkou, je převoditelná rubopisem24. Toto můţeme vyloučit pomocí rektadoloţky (ve znění „nikoliv na řad“) a v takovém případě je směnka převoditelná cesí, tedy pokud je tato doloţka začleněná do základní směnky25, a na její převod se pouţijí ustanovení o postoupení pohledávky v občanském zákoníku (§ 524-530). „Uzavřením cese se postupník (cesionář) stává věřitelem ze směnky bez ohledu na to, zda směnku drţí nebo nedrţí v ruce.“26 Jestli se tato doloţka dostane aţ do indosamentu, pak nemá ţádný vliv na převoditelnost směnky a ta se můţe dále převádět indosací. Význam je v tom, ţe indosant, který směnku touto doloţkou opatřil a převedl ji na indosatáře, pak odpovídá za přijetí a zaplacení pouze svému indosatáři a neodpovídá dalším osobám, na které byla směnka dále indosována. Směnka nemůţe být vydána jako cenný papír na doručitele, coţ naše právní úprava nepřipouští, ale můţeme ji nalézt např. v anglo-americké právní úpravě (srov. UCC Sec. 3104 (a)(1)).27 Pokud se jedná o druhy směnek, tedy o směnku vlastní a směnku cizí, je výběr zcela v dispozici účastníků směnečného vztahu. Nejčastější bude vyuţití směnky vlastní, která má fakticky asi nejblíţe k zajištěnému závazku. Tou se rozumí listina, ve které se výstavce směnky zavazuje zaplatit majiteli směnky při její splatnosti v místě ve směnce určeném vymezený směnečný peníz, coţ představuje dvoustranný vztah. Naopak u směnky cizí se 23

Kotásek, J.: Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. 2002, s. 41 Samotný rubopis ovšem nepostačuje k převodu práv. Nutnou náleţitostí bude ještě předání listiny na základě smlouvy o převodu cenného papíru. 25 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 9 Cmo 431/98 26 Kovařík, Z.: Směnka a šek v České republice. 5. vydání. Praha: C.H.Beck. 2006, s. 155 27 Kotásek, J.: Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita. 2002, s. 41 24

14

jedná o vztah trojstranný, do kterého vstupuje ještě směnečník. Tato je listinou, ve které výstavce přikazuje třetí osobě, aby zaplatila majiteli směnky při splatnosti směnky v místě jí určeném konkrétní směnečný peníz. Výstavce u směnky cizí tedy není přímým dluţníkem (jak je tomu u směnky vlastní), ale pouze dluţníkem nepřímým. Dále mohou existovat různé modifikace obou těchto druhů směnek. Jsou jimi směnka cizí na vlastní řad výstavce a zastřená směnka vlastní. Zakázanými typy směnek je směnka cizí na vlastní řad směnečníka, kde by vlastně směnečník platil sám sobě a prakticky by si „přendal peníze z jedné kapsy do druhé“. Dalším zakázaným typem je zastřená směnka vlastní na vlastní řad, kde jsou všichni účastníci jeden subjekt. Hospodářský smysl tato směnka získá, aţ kdyţ dojde k převodu na jiný subjekt. V neposlední řadě je zakázána také směnka vlastní na vlastní řad, kde jde o stejný případ jako u výše popsané zastřené směnky vlastní na vlastní řad.

2.3.1. Povaha a účel emise zajišťovací směnky Povaha zajišťovací směnky není zřejmá z obsahu této listiny, ale je dána účelem její emise, avalování či akceptace, popřípadě účelem jejího převodu.28 Účel emise v textu směnky můţe být vyjádřen, a i kdyby se tak nestalo, tato absence deklarace účelu emise nemá ţádný vliv na zajišťovací povahu směnky. Nejčastěji zajišťovací povahu směnky v textu listiny deklaruje hodnotová doloţka zajišťovací. Jedná se o vedlejší doloţku, tedy takovou, se kterou právo nepočítá a ani ji nijak neupravuje, oproti fakultativním doloţkám, které také nejsou povinné, ale zákon s nimi počítá a upravuje je. „Zajišťovací doloţka můţe být začleněna do základní směnky, akceptačního prohlášení, rukojemského prohlášení nebo indosamentu.“29 Nesmí však narušit směnečnou listinu takovým způsobem, aby nepřivodila její neplatnost. Takto můţe zajišťovací doloţka působit, jestliţe by byla formulována jako podmínka. V čl. I. § 1 písm. 2 ZSŠ je stanoven „bezpodmínečný příkaz zaplatit“. Tedy pokud by zde byla dána podmínka typu „po převzetí zboţí…“ nebo „tato směnka bude zaplacena, pokud nebude splacen úvěr č. …“, kterou pojal výstavce směnky do vlastního textu listiny, způsobovala by absolutní neplatnost směnky 30, která by se nedala ţádným způsobem zhojit. Označení hodnotová vyjadřuje tu skutečnost, ţe se jedná o směnku, která zajišťuje jinou povinnost. „Hodnotové doloţky většinou vyjadřují 28

Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 53 Chalupa, R.: Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 71 30 Směnku by pak bylo moţno pouţít pouze jako listinný důkaz existence závazku dluţníka, nikoliv uţ však jako cenný papír 29

15

důvod, proč byla směnka vystavena, a objasňují vztahy mezi účastníky základního směnečného vztahu, nemohou však mít povahu podmínky.“31 Pokud se jedná o umístění doloţky na směnce, můţe být prakticky kdekoliv. Důleţité je to, aby byla kryta podpisem výstavce směnky. Nejpravděpodobnější umístění bude na líci směnky, ale můţe být samozřejmě vyznačena i jinde, kde by ovšem musela být kryta samostatným podpisem. Nejčastěji bude doloţka pojata přímo do směnečného textu směnky (např.: „za tuto zajišťovací směnku zaplaťte…“), ale nejvhodnější bude do této doloţky pojmout i vazbu na kauzální vztah (např.: „směnka zajišťuje úvěr č. …“). Začlenění zajišťovací doloţky do směnky není jen tak náhodné, význam můţeme hledat zejména v obraně dluţníků proti excesivnímu uplatnění zajišťovací směnky. Zmíněná doloţka můţe dluţníkům výrazně zjednodušit prokázání zajišťovací povahy směnky, a pokud bude obsahovat i vazbu na kauzální vztah, můţe prokázat i zajištěnou pohledávku. Na závěr je nutno dodat, ţe směnka je abstraktní cenný papír (je nezávislá na souvisejícím závazku). Ţádná doloţka, a tedy ani zajišťovací, nemůţe tuto abstraktnost ţádným způsobem prolomit, stejně tak nemůţe ani nijak modifikovat směnečné právní závazky směnečných dluţníků.32

2.3.2. Obsah zajišťovací směnky Co se týče obsahu zajišťovací směnky, nabízí se účastníkům směnečného vztahu dvě moţnosti. Mohou vystavit úplnou zajišťovací směnku nebo zajišťovací blankosměnku, popřípadě kombinovat oba tyto druhy směnek. Úplná zajišťovací směnka nabízí účastníkům úvahu, kdy ji mohou uplatnit a v jakém rozsahu, musí však splňovat veškeré náleţitosti, které jí ukládá zákon směnečný a šekový. Z hlediska podstatného obsahu je asi nejobtíţnější stanovit správně směnečnou sumu. „Směnečná suma, na kterou je vystavena zajišťovací směnka, nemusí zcela konventovat s aktuální výší zajištěné pohledávky v okamţiku uplatnění směnky.“33 Je proto nanejvýš výhodné, aby výše směnečné sumy na směnce odpovídala nejvyšší moţné výši zajištěné pohledávky, jeţ by při tom měla zahrnovat jak jistinu, tak i příslušenství. Vlastností příslušenství je to, ţe s časem obvykle roste (např. úroky). Prozíravý věřitel by měl uváţit, na jakou nejvyšší míru by mohlo příslušenství narůst, a o tuto částku navýšit směnečnou sumu. Při uplatňování zajišťovací směnky bude věřitel poţadovat pouze tolik, kolik odpovídá 31

Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 11 Srov. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 31 33 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 55 32

16

skutečné výši dluhu v době, kdy ji takto uplatňuje, přičemţ nemusí být zcela zřejmé, jaká část sumy připadá na jistinu a jaká na příslušenství. Příslušenství mohou představovat úroky z prodlení, popřípadě i jakoukoliv sankční částku, kterou si účastníci dohodli v případě nesplnění kauzální pohledávky řádně a včas. Proto by bylo vhodné, aby ze směnečné smlouvy tato výše byla jasně zřejmá. Pro lepší přehlednost a menší napadnutelnost bude vhodnější, pokud se úročení projeví přímo na směnce34 a toto se můţe stát pomocí fakultativní úrokové doloţky. Zde je však nutno poznamenat, ţe do příslušenství se nezapočítávají postiţní nároky, které s kauzální pohledávkou nijak nesouvisí. Tyto nároky obsahují 6% úrok od splatnosti, útraty35 a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Postiţní nároky představují důsledek, ţe samotná směnka nebyla řádně a včas splněna. Jednoduché není ani stanovit dobu splatnosti, jelikoţ ta musí být tvořena proměnlivě, proto není vhodné vystavit fixní směnku (splatnost je určena na konkrétní den) nebo datosměnku (splatnost je určena lhůtou, která začíná běţet ode dne vystavení). Pro potřeby zajišťovací směnky bude na místě vystavit vistasměnku (splatnost je určena okamţikem jejího předloţení k placení) nebo lhůtní vistasměnku (splatnost je určena lhůtou ode dne, kdy byla předloţena k placení). Na místě by mohlo být i případné prodlouţení splatnosti závazku dohodou mezi věřitelem a dluţníkem, coţ ovšem nic nemění na splatnosti určené v zajišťovací směnce. „Potom se směnka stává splatnou v době, kdy vzhledem ke kauzální pohledávce není výkon práv z ní na místě. Přesto by ji bylo nutno prezentovat k placení, popřípadě nechat protestovat, počaly by totiţ běţet lhůty na splatnost vázané, tj. především promlčení.“36 Prolongační doloţka o prodlouţení splatnosti by měla být podepsána od dluţníka a věřitele, aby nevznikly ţádné pochyby o nově stanovené době splatnosti. Směnečné ujednání o prodlouţení splatnosti má pro dluţníka za důsledek lepší postavení při prokazování této skutečnosti a působí erga omnes (proti všem, kteří se pod tuto doloţku podepíší). Nejméně vhodná je dohoda o prodlouţení splatnosti v podobě mimosměnečného ujednání. „Dluţník se na tuto můţe nejméně spolehnout, neboť působí jen inter partes, a neovlivňuje obsah směnečného vztahu. Nemá tudíţ vliv na běh promlčecích a zachovacích lhůt.“37 Ze vztahu inter partes vyplývá, ţe směnečný věřitel a směnečný dluţník podílející se na mimosměnečné prolongaci se této nemohou dovolávat proti osobám, které se zmíněného mimosměnečného vztahu neúčastní, a stejně tak se ho nemohou dovolávat ani tyto osoby 34

Srov. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 27 Útraty jsou náklady, které majiteli směnky vznikly v souvislosti s postihem. Nejčastěji se bude jednat o poplatky zaplacené za zřízení protestu. 36 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 29 37 Chalupa, R.: Základy směnečného práva. 2. vydání. Praha: Linde, 2008, s. 143 35

17

nezúčastňující se mimosměnečného ujednání. Pokud by v daném případě směnečný věřitel uplatnil směnečnou pohledávku v rozporu s tímto mimosměnečným ujednáním, vzniklo by dluţníkovi oprávnění bránit se proti takovému výkonu směnečného práva v rozporu s mimosměnečným ujednáním relativní námitkou. Další moţností je i výměna původní směnky za směnku novou s jiţ nově vyznačenou dobou splatnosti. Tento způsob je asi nejvhodnější, protoţe nevzniknou ţádné větší potíţe s prolongací. Další moţností, jak jsem jiţ uvedl výše, je vystavit zajišťovací blankosměnku. Z důvodu rozsahu a zaměření práce se o ní zmíním jen okrajově. Blankosměnka je k zajištění kauzální pohledávky doslova předurčena, neboť výše nastíněné problémy se směnečnou sumou a splatností odstraňuje. Blankosměnka není úplnou směnkou v pravém slova smyslu, přesto s ní v § 10 ZSŠ počítá a právo ji povaţuje za směnku platnou v době emise, i kdyţ v ní chybí podstatné náleţitosti. Věřitel, který má k zajištění pohledávky vystavenou blankosměnku, doplní údaj splatnosti a směnečnou sumu ve výši odpovídající s uplatnitelností zajištěné pohledávky v okamţiku, kdy mu tato potřeba nastane. Účinky přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou nastávají ex tunc, tehdy tedy vznikají i další závazky např.: závazek avalisty, který se na blankosměnku podepsal.38 S touto směnkou se ovšem mohou vyskytnout i určité problémy, zejména dluţník nemusí připojit podpis na tuto směnku, neboť blankosměnka představuje pro něj rizikovější počínání. Dalším výrazným problémem je doplňování údajů do směnky (děje se tak na základě smlouvy o vyplňovacím právu směnečném). Zde se můţe věřitel dopustit celé řady chyb a to můţe mít i za následek neúspěšné uplatnění směnky. Například pokud majitel vyplní blankosměnku odlišně od ujednání o jejím vyplnění, nestává se tato směnka neplatnou, ale dluţníkovi to zakládá námitku nesprávného vyplnění blankosměnky ve smyslu čl. I. § 10 ZSŠ.39 Blankosměnka se nejčastěji vyuţívá tam, kde se dluh plní ve splátkách, a to především proto, aby se nemusela pokaţdé vystavovat nová směnka s extra splatností. Věřitel vystaví pouze jednu blankosměnku, která tento problém vyřeší, a do směnky poté doplní aktuální dluh dluţníka. Také je nutno poznamenat, ţe právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Pouze je zde podmínka, pokud se jedná o zajišťovací směnku, aby doplněné datum splatnosti do blankosměnky nepředcházelo datu splatnosti zajišťovaného dluhu, nelze tedy doplnit

38 39

Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 721/2006 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98

18

jakékoliv datum splatnosti. S tímto názorem se také setkáme v rozhodovací praxi našich soudů.40 Zmínil jsem se také o kombinaci blankocharakteru a úplnosti směnky. To je samozřejmě moţné a souvisí s jiţ zmíněnými obsahovými součástmi, tedy směnečnou sumou a údajem splatnosti. Lze tedy vystavit směnku, kde bude údaj splatnosti vyplněn jiţ při emisi a údaj o směnečné sumě bude doplněn později, nebo také směnku vystavenou na konkrétní částku s nevyplněným údajem splatnosti.

2.3.3. Předmět a rozsah zajišťovací směnky Pod předmět zajišťovací směnky se řadí aktuálnost zajištěné pohledávky, dá se jí zajistit jak pohledávka existující, tak pohledávka, která vznikne teprve v budoucnu po emisi zajišťovací směnky.41 Nejčastěji se tyto směnky vyuţívají k zajištění pohledávek, které vzniknou někdy v budoucnu. Zajišťovací směnkou lze zajistit jak peněţitou pohledávku, tak i jiná práva. Předmět zajištění není vázán na jednu zajišťovací směnku, ale můţe být zajištěn i více směnkami. Kaţdá z těchto směnek pak můţe znít na směnečný peníz dosahující výše zajištěného dluhu,42 stejně tak jedna směnka můţe zajišťovat i více pohledávek. Zajišťovací směnkou se zajišťuje jak pohledávka, tak i příslušenství, o čemţ jsem se zmiňoval výše v předešlé kapitole o obsahu zajišťovací směnky a problematice směnečné sumy. Toto je ovšem obecný rámec, smluvně se tento rozsah zajištění můţe zúţit nebo rozšířit. Zúţit se můţe aţ na pouhou výši jistiny, bez příslušenství, naopak rozšířit se můţe i na sankce, které nemají povahu příslušenství pohledávky, zejména tedy na smluvní pokutu.

40

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 5 Cmo 487/2008 42 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 5 Cmo 87/2004 41

19

3. SMĚNKA A SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ SMĚNKOU Směnka jako abstraktní a nesporný závazek z cenného papíru nepotřebuje ke své platnosti a k existenci závazků z ní vyplývajících nic dalšího, pouze musí splňovat všechny náleţitosti, které jí ukládá zákon směnečný a šekový. Téměř ţádná směnka, a to především zajišťovací, nevzniká jen tak, bez jakéhokoliv účelu. Tyto směnky, které nemají ţádný důvod vzniku, označujeme jako plané směnky, ovšem tyto jsou v praxi velice výjimečné. Vţdy bude jejímu vzniku předcházet dohoda účastníků o tom, jakým způsobem danou směnku vyuţijí, a v takovém případě se bude jednat o mimosměnečný vztah. Zde bude vţdy existence někoho, kdo vyţaduje (nejčastěji věřitel) vystavení směnky, nebo někoho, kdo se nabízí s vystavením směnky k zajišťovacímu účelu. Tuto dohodu můţeme označit za smlouvu o zajištění směnkou (či také jako směnečnou smlouvu). Smlouvu o zajištění směnkou neupravuje zákon směnečný a šekový a taktéţ její úpravu nenalezneme ani v obchodním a občanském zákoníku, ani v jiném právním předpise. Povaha smlouvy o zajištění směnkou jako občanskoprávní nebo obchodněprávní závisí na tom, k jakému účelu byla zajišťovací směnka vydána, jestli k zajištění občanskoprávní či obchodněprávní pohledávky.43 Nejedná se o ţádnou typovou smlouvu, ale o takzvaný inominát (nepojmenovaný typ smlouvy). „Směnečná smlouva jako bezprostřední právní důvod vydání směnečné listiny má podle okolností povahu relativního obchodu a řídí se pak vedle občanského zákoníku také obchodním zákoníkem anebo obchodem není a řídí se potom jen občanským zákoníkem.“44 Povaha směnečné smlouvy jako relativní obchod vyplývá z ustanovení zákona č. 513/1991 sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObchZ), konkrétně z § 261 odst. 1 a 2. Pro zajišťovací směnku jako druh zajišťovacího prostředku je nutno zmínit i § 261 odst. 4, kde je ustanoveno, ţe obchodním zákoníkem se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků, jeţ se řídí obchodním zákoníkem podle § 261 odst. 1 – 3. Z čehoţ tedy vyplývá, ţe podle právního reţimu vztahů vzniklých při zajištění plnění závazku se bude řídit i právní reţim zajišťovaného závazku. Další moţností jak aplikovat na směnečnou smlouvu obchodní zákoník je na základě dohody účastníků, coţ vyplývá z § 262 ObchZ a jedná se o fakultativní obchod. „Zatímco zajišťovací závazky u obchodů relativních, typových (nominálních) a kombinovaných sdílí právní reţim závazku zajišťovaného ex lege (§ 261 odst. 4 ObchZ), zajištění u fakultativních obchodů se bude řídit reţimem obchodního zákoníku jen v případě, 43 44

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. 5 Cmo 189/99

20

ţe osoba poskytující zajištění o podřízení zajišťovaného vztahu reţimu obchodního zákoníku ví, nebo projeví souhlas.“45 Pokud ovšem k tomuto nedojde, má zajištění svůj původní (typicky tedy občanskoprávní) reţim, i kdyby měl zajišťovaný vztah reţim obchodněprávní, a podle občanského zákoníku se bude směnečná smlouva dále řídit, pokud ji nelze podřadit pod právní reţim obchodního zákoníku. Moţnost uzavření inominátní smlouvy vyplývá jak z obchodního zákoníku (zde to je ustanoveno v § 269 odst. 2), tak ze zákoníku občanského (zde to je § 51). V obchodním zákoníku je dána podmínka platného uzavření smlouvy v podobě dostatečného určení předmětu závazků smluvních stran, avšak v občanském zákoníku je dána taková podmínka, ţe smlouva nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákoníku. Jelikoţ jde o inominátní smlouvu a jako taková není nikde upravena, můţe být smlouva o zajištění směnkou uzavřena jak písemně, tak i ústně, ovšem není vyloučeno ani uzavření konkludentní, coţ potvrzuje i soudní praxe v případě blankosměnek a dohod o vyplňovacím prohlášení.46 Pro vyloučení kterýchkoliv následných nejistot a dohadů o obsahu smlouvy lze jen doporučit, aby byla smlouva sepsána písemně, nejčastěji jsou ale směnečné smlouvy uzavírány neformálně, tedy pouze ústně.

3.1.

Obsah a účastníci smlouvy o zajištění směnkou

Směnečná smlouva by měla obsahovat minimálně identifikaci účastníků, jejich závazek vystavit směnku, tuto akceptovat, opatřit ji rukojemským prohlášením a dále určení zajištěného kauzálního závazku. V praxi při tomto rozsahu účastníci také nejčastěji zůstanou, avšak některá další velmi důleţitá ustanovení nejsou ve smlouvě sjednána. Důleţitou součástí by měla být identifikace předmětu smlouvy, proto je nutné jasně stanovit a vyjádřit, co je konkrétně zajištěnou směnkou, a tu opatřit zajišťovací doloţkou. Smlouva by měla také obsahovat podmínky, za jakých je moţno kauzální pohledávku postoupit a s tím související zákaz převodu zajišťovací směnky (to je důleţité zejména z pohledu dluţníka proti moţnosti zneuţití směnky). Dále by smlouva měla obsahovat, za jakých podmínek lze směnku uplatnit a kdy je věřitel povinen ji vrátit. Také je nutno ve směnečné smlouvě stanovit, jakou částku by měl věřitel skrze zajišťovací směnku poţadovat a toto také přizpůsobit výši směnečné sumy na zajišťovací směnce uvedené. Blíţe se obsahové podobě smlouvy o zajištění směnkou

45

Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 34 46 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007

21

budu zabývat v kapitole 7. Lze jen doporučit, aby smlouva o zajištění směnkou obsahovala veškerá práva a povinnosti, jeţ se týkají vyuţití směnky k zajištění kauzální pohledávky. Účastníky směnečné smlouvy jsou pravidelně na straně jedné směnečný dluţník a na straně druhé směnečný věřitel (zpravidla subjekt ze směnky oprávněný), samozřejmě můţe být i pluralita subjektů na obou stranách. Další moţností je vystavit smlouvu pro kaţdý jednotlivý subjekt novou. Jinou eventualitou je téţ, aby účastníkem směnečné smlouvy byli směneční dluţníci, kteří se zajišťovanou pohledávkou nemají nic společného, v takové situaci by také muselo dojít k uzavření další smlouvy se směnečným dluţníkem (vedle smlouvy hlavní s dluţníkem z kauzálního vztahu). Této osobě by pak příslušel regresní nárok svého druhu vůči dluţníku směnkou zajištěné pohledávky.47 Naskýtá se také moţnost uzavřít smlouvu, ve které bude plnění sjednáno ve prospěch třetí osoby, a pak by nastala situace, kde by byl věřitel zajišťovaného závazku osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnky.

3.2.

Platnost směnečné smlouvy a její vliv na směnku

Směnečná smlouva, stejně tak jako kaţdá jiná smlouva, můţe trpět vadami, které by mohly způsobit její neplatnost. Z abstraktnosti směnky, byť plní zajišťovací funkci, vyplývá, ţe pokud by směnečná smlouva byla neplatná, nezpůsobuje to neplatnost směnky, ta je stále platná, tedy pokud splňuje veškeré náleţitosti, které jí ukládá zákon směnečný a šekový. Bude to mít dopad pouze na povahu směnky. Jelikoţ byla smlouva neplatná, chybí smluvní základ, který deklaruje zajišťovací funkci směnky, nebude se tedy jednat o zajišťovací směnku, a nebude-li důvod pro vydání zajišťovací směnky, nebude moţné namítat neplatnost směnky z tohoto důvodu.48 Pro dluţníka to ovšem otevírá moţnost vznést kauzální námitku neplatnosti smlouvy o zajištění směnkou. Pokud ovšem dojde k zániku kauzální pohledávky (nejčastěji se tak děje splněním), která byla zajištěna směnečnou smlouvou, dojde k zániku zajišťovacího vztahu směnky, která tuto pohledávku zajišťovala, a v důsledku toho se nelze domáhat plnění ze směnky. Pokud by se tak ovšem dělo, dluţníkovi se naskýtá moţnost vznést námitku týkající se zániku důvodu zajišťovací směnky. „Nelze současně namítat neexistenci směnky i nedostatek kauzy směnky – tedy nedostatek důvodu, pro který byla směnka vystavena. Výše uvedenou dvojici námitek je nutno povaţovat za námitku jedinou popírající existenci ţalované směnky a z ní vyplývajícího

47 48

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 933/2008

22

směnečného dluhu.“49 A dále pokud by takto došlo k zániku kauzální pohledávky, můţe vzniknout věřiteli směnky povinnost, aby tuto vydal tomu, kdo plnil, anebo aby směnku zničil. Potom je vhodné, aby toto zničení dostatečným způsobem prokázal. Tato povinnost vydání (vrácení) směnky při neexistenci zajištěné kauzální pohledávky, ať jiţ z důvodu jejího zániku nebo nevznikla-li tato pohledávka vůbec, je nedílnou součástí závazkového vztahu, který vzniká v případě uzavření smlouvy o zajištění pohledávky směnkou. Není důleţité, jestli toto bylo výslovně v této smlouvě dohodnuto, neboť tato povinnost majitele směnky vyplývá z povahy uvedeného závazkového vztahu. S tímto názorem se můţeme setkat i v rozhodovací praxi našich soudů.50 „Tak zvané zajišťovací směnky jsou prostředkem zajištění konkrétních povinností, jak se o tom účastníci dohodli. Další dohodou lze zajištěnou povinnost u téţe zajišťovací směnky nahradit povinností jinou. Ţádný z účastníků však nemůţe jednostranně objekt zajištění zaměnit bez ohledu na to, zda vedle dohodou zajištěné povinnosti má jiné platně existující pohledávky.“51 Je tedy nutné, aby se na změně v předmětu zajištění shodly obě strany, pak by nic nebránilo tomu, aby směnka, která doposud zajišťovala jednu povinnost, nemohla v budoucnu zajišťovat povinnost jinou.

49

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2001 sp. zn. 9 Cmo 65/99 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 9 Cmo 260/2010 51 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 5 Cmo 332/99 50

23

4. MOŽNOSTI VYUŽITÍ ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKY Zajišťovací směnka se v dnešní době vyuţívá běţně a podle mého názoru je nejčastěji vyuţívaným zajišťovacím nástrojem, avšak je potřeba respektovat určitá pravidla. „Zajišťovací směnka má být pouţita věřitelem jen tehdy, kdyţ není řádně a včas splněn závazek z kauzálního vztahu.“ 52 Pokud tak dluţník ale neučiní, nastupuje věřitelova moţnost vyuţití zajišťovací směnky takovým způsobem, aby zprostředkovaně dostal odpovídající plnění. Zajištěná pohledávka můţe mít peněţitou i nepeněţitou povahu, ale plnění ze směnky můţe být pouze peněţité. Výhoda vyuţití zajišťovací směnky, a stejně tak i směnek obecně, spočívá v rychlejším procesu vymáhání pohledávky a také v tom, ţe tento proces je mnohem snadnější neţ nesměnečné procesy. Zjednodušeně lze říci, ţe výhoda směnečného řízení spočívá ve zlepšení postavení věřitele, jelikoţ při soudním vymáhání směnečné pohledávky věřitel nemusí vynaloţit velké úsilí, výsledek však pro něj můţe být nejlépe moţný. Prozíravý věřitel pro vymáhání své pohledávky udělá cokoliv, co by mu nezhoršilo jeho postavení, avšak uplatnění směnky vyţaduje více peněţních prostředků pro vymáhání pohledávky, nicméně jak uţ jsem uvedl, výsledkem často bývá vyšší výtěţek. Pokud je uplatnění směnek náročnější, pak vyţaduje efektivita vymáhání osoby, které se zaměřují na vymáhání směnečných pohledávek a které jsou zpravidla úspěšnější při vymáhání neţ laická veřejnost.

4.1.

Řádné využití zajišťovací směnky

V zákonné úpravě není o řádném vyuţití směnky ţádné ustanovení, avšak nemělo by se nechat na vůli věřitele, a proto také teorie a rozhodovací praxe soudů vymezují určitá pravidla a hranice vyuţití zajišťovací směnky. Uţ ze samotného významu slova „zajišťovací“ vyplývá, ţe je dána věřiteli pro to, aby se mohl případně domáhat svého plnění pomocí směnky pro případ, kdy nebude dluţník řádně a včas plnit svůj závazek. Dalším důvodem vyuţití je, aby případně umoţnila věřiteli nesměnečné zajištěné pohledávky stát se věřitelem směnečným s výhodnějším procesním postavením.

52

Kotásek, J.: Funkce směnky a její pouţití u spotřebitelských úvěrů. Obchodní právo, 2002, č. 2, s. 21

24

Pro řádné vyuţití zajišťovací směnky mají velký vliv pojmy jako nepravá akcesorita a nepravá subsidiarita, se kterými také pracuje odborná literatura.53 U zajišťovací směnky lze nalézt některé znaky akcesority a subsidiarity, jak uţ jsem uvedl v kapitole o vlastnostech zajišťovací směnky. Nepravá akcesorita se projevuje tím, ţe pohledávka vtělená do zajišťovací směnky existuje i bez ohledu na existenci zajištěné pohledávky, nicméně uplatní-li věřitel zajišťovací směnku i bez existence zajištěné pohledávky, pak se nemůţe mluvit o řádném uplatnění zajišťovací směnky. Nepravá subsidiarita také ovlivňuje řádné vyuţití, jelikoţ se můţe zajišťovací směnečná pohledávka uplatnit bez ohledu na to, jestli jiţ došlo k porušení plnění zajištěné pohledávky. Pokud tedy věřitel uplatní směnečnou pohledávku v době, kdy dluţník není v prodlení s plněním zajištěné pohledávky, nejedná se o řádné vyuţití. Je ovšem na věřiteli, který směr zvolí a zda bude respektovat řádnost vyuţití zajišťovací směnky. Většinou tomu tak ovšem není a věřitelé překračují hranice nepravé akcesority a nepravé subsidiarity a tímto pak také překračují i hranice řádnosti vyuţití zajišťovací směnky. Pokud by tedy věřitel chtěl, aby směnka byla vyuţita řádně, musí si počínat tak, jako by pohledávka vtělená do zajišťovací směnky byla akcesorická a subsidiární. „Nepravá akcesorita a nepravá subsidiarita jen nepozorovaně čeká, zda věřitel jejich nerespektováním poskytne dluţníkům moţnost bránit se relativními námitkami zaloţenými na nerespektování zajišťovací povahy směnky při jejím vyuţití.“54

4.1.1. Řádný převod zajišťovací směnky Jelikoţ zajišťovací směnka není akcesorická k zajištěnému závazku, dá se samostatně disponovat se zajištěnou pohledávkou i se zajišťovací směnkou. Z toho tedy vyplývá, ţe převod samotné zajišťovací směnky je moţný a pokud se tak stane, nezpůsobuje to neplatnost daného převodu směnky, ačkoliv by to třeba odporovalo smluvnímu ujednání účastníků smlouvy o zajištění směnkou55. Pokud bychom ovšem hledali u směnky akcesoritu, mohla by se převádět pouze současně se zajištěnou pohledávkou, coţ by odporovalo povaze směnky jako abstraktního cenného papíru. Více se o převodu zajišťovací směnky zmíním v kapitole 5, jelikoţ tato problematika je podle mého názoru důleţitá pro postavení směnečných účastníků a hrozí jim (zejména směnečným dluţníkům) zhoršení jejich postavení ve směnečném vztahu.

53

Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 61 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 63 55 Srov. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 35 a násl. 54

25

Za řádný převod zajišťovací směnky by se pak mohl označit takový převod, kdy by nedošlo k jejímu osamostatnění, zůstala by tedy nadále spjatá se zajištěnou pohledávkou a pouze s ní by se dala převádět. Řádnost převodu je tedy spojena s nepravou akcesoritou a tu by musela respektovat.

4.1.2. Řádné uplatnění zajišťovací směnky Řádné uplatnění zajišťovací směnky souvisí nejen s nepravou akcesoritou, ale i s nepravou subsidiaritou, a abychom mohli uplatnění povaţovat za řádné, musí se věřitel chovat tak, aby respektoval veškeré dohody, které si pro uplatnění zajištěné pohledávky spolu s dluţníkem dohodli. Můţe tedy uplatňovat směnku aţ tehdy, kdyţ se zajištěná pohledávka stane splatnou a dále musí poţadovat na směnku pouze tolik, kolik činí zajištěná pohledávka. Měl by také zohlednit mimosměnečná ujednání, která spolu uzavřeli při emisi zajišťovací směnky k zajištění kauzální pohledávky. Aby se nadále jednalo o řádné uplatnění zajišťovací směnky, neměl by ji uplatňovat směnečný věřitel, který v dané době není současně věřitelem zajištěné pohledávky. Pokud ji uplatňuje směnečný věřitel, který je odlišný od věřitele zajištěné pohledávky, jednalo by se o excesivní uplatnění zajišťovací směnky (v tomto případě nejspíše z důvodu osamostatnění zajišťovací směnky). O excesivní uplatnění by se jednalo i v dalších důvodech, pokud by věřitel nerespektoval limity řádného uplatnění zajišťovací směnky. Při uplatnění zajišťovací směnky je důleţité, zda existuje mimosměnečná dohoda, ve které si účastníci sjednali limity jejího uplatnění, a pokud tomu tak je, musí směnečný věřitel tuto zohlednit. Neučiní-li tak, nezakládá to jakkoliv neplatnost takového jednání, ale dluţníkovi svědčí důvodná obrana v podobě námitky uplatnění zajišťovací směnky v rozporu s mimosměnečným ujednáním, neboť by se jednalo o excesivní uplatnění zajišťovací směnky. Pokud zde taková dohoda není, musí věřitel respektovat pouze směnku a zákon, a pak má evidentně výhodnější postavení, neboť není vázán ţádnou dohodou. Pro jednání, které se nemusí ohlíţet na mimosměnečnou dohodu, uţívá teorie pojem směnečné uplatnění a jednání, jeţ takovou dohodu musí zohlednit, jako nesměnečné.56 Je nutno dodat, ţe ve směnečném reţimu věřitel nemusí zohledňovat účel emise směnky, naopak v reţimu nesměnečném tak učinit musí, pakliţe se tak nestane, jedná se opět o excesivní uplatnění zajišťovací směnky. Pokud bychom si tyto vztahy spojili s vlastnostmi zajišťovací směnky, o kterých jsem se zmiňoval v předešlých kapitolách, tak směnečný reţim by se dal spojit s abstraktností směnky 56

Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 74-75

26

jako zajišťovacího nástroje. V případě nesměnečného reţimu uplatnění musí věřitel zohlednit jiţ zmíněnou nepravou akcesoritu a nepravou subsidiaritu. Věřitel by měl tedy respektovat limity řádného uplatnění zajišťovací směnky, jinak se vystavuje důvodné obraně dluţníka v podobě námitek. Tak například pokud by věřitel uplatnil zajišťovací směnku ve chvíli, kdy neexistuje zajištěná pohledávka, pak by dluţníkovi náleţela obrana v podobě námitky neexistence zajištěné pohledávky, nebo by se věřitel snaţil získat více, neţ kolik mu v tu chvíli náleţí, příslušela by dluţníkovi obrana v podobě námitky, ţe věřiteli tolik nedluţí. Na závěr je nutné shrnout limity, které omezují věřitele v případě řádného uplatnění zajišťovací směnky. Jsou jimi totoţnost majitele směnky a věřitele zajištěné pohledávky (jednalo by se o osamostatnění zajišťovací směnky, coţ by dluţníkovi ztěţovalo obranu. O této problematice pojednám v následujících kapitolách), splatnost zajištěné pohledávky (zajišťovací směnku lze řádně uplatnit aţ tehdy, kdyţ je zajištěná pohledávka splatná a dluţník je v prodlení s jejím placením), podmíněnost pohledávky (nelze vymáhat pohledávku, která je vázána na splnění určité podmínky) a uplatnění zajišťovací směnky v souladu s mimosměnečným ujednáním (věřitel nerespektoval zvláštní reţim, který si mezi sebou směnečný dluţník a věřitel dohodli).57 V takovýchto případech by se jednalo o excesivní uplatnění zajišťovací směnky a dluţníkovi by náleţela obrana v podobě námitek. Podle porušení jednotlivých limitů by mohl postupně vznášet námitky osamostatnění zajišťovací směnky, námitky nesplatnosti zajištěné pohledávky (námitky předčasného uplatnění zajišťovací směnky), námitky podmíněnosti zajištěné pohledávky a námitky uplatnění směnky v rozporu s mimosměnečným ujednáním.

4.2.

Excesivní využití zajišťovací směnky

O excesivním vyuţití jsem se zmiňoval jiţ v předešlé kapitole. Jedná se o takové jednání, které nerespektuje limity řádného uplatnění zajišťovací směnky a nějakým způsobem je „porušuje“. Excesivní vyuţití zajišťovací směnky má podobu nikoliv řádného vyuţití, nebo dokonce zneuţití zajišťovací směnky. Rozdíl by se v tomto dal hledat ve volním jednání, zatímco zneuţití zajišťovací směnky má podobu vědomého vyuţití zajišťovací směnky v rozporu s její zajišťovací povahou, nikoliv řádné vyuţití zajišťovací směnky spočívá v nevědomém překročení hranic řádného vyuţití zajišťovací směnky. 57

Srov. Chalupa, R.: Směnečné vztahy – zajišťovací směnka z pohledu dluţníka. Právní rádce. 2000, č. 8., s. 11

27

Za excesivní vyuţití zajišťovací směnky se dá povaţovat uplatnění směnky v rozporu s její zajišťovací povahou a osamostatnění směnky. Ač se v obou případech jedná o excesivní vyuţití, rozdíl mezi oběma v případě obrany proti takovémuto vyuţití je značný. „Je-li zajišťovací směnka spjata se zajištěnou pohledávkou, zůstávají směnečnému dluţníkovi zachovány všechny námitky. Směnečný dluţník je tedy schopen ubránit se vůči všem podobám excesivního uplatnění zajišťovací směnky v případě, ţe zajišťovací směnka nebyla osamostatněna.“58 Podle mého názoru je tedy pro dluţníka nanejvýš důleţité, aby nedošlo k oddělení směnky se zajištěnou pohledávkou. I kdyby došlo k excesivnímu vyuţití zajišťovací směnky, která se neosamostatní od zajištěné pohledávky a slouţí stále k jejímu zajištění, má dluţník moţnost se celkem úspěšně bránit. Pokud však dojde k osamostatnění zajišťovací směnky, komplikuje to dluţníkovi moţnost uplatnění námitek spojených s excesivním vyuţitím zajišťovací směnky a tento způsob excesivního vyuţití můţe znamenat i kumulované uplatnění směnky a směnkou zajištěné pohledávky. Více se k osamostatnění zajišťovací směnky zmíním v následující samostatné kapitole. Zajímavé je také poznamenat, ţe se excesivní uplatnění směnky nedá pokládat bez dalšího za trestný čin podvodu a to ani tehdy, jestliţe k němu došlo s nepravdivým uvedením kauzy závazku.59

58 59

Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 112 Srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 541/10

28

5. OSAMOSTATNĚNÍ ZAJIŠŤOVACÍ SMĚNKY Jelikoţ u zajišťovací směnky schází akcesorita v pravém slova smyslu (můţeme pouze najít nepravou akcesoritu) k zajištěnému závazku (směnečný závazek je samostatný a oddělený od případného závazku), můţe docházet k dispozici se samotnou pohledávkou nebo i se samotnou zajišťovací směnkou.60 Spjatost se zajištěným závazkem je výsadou tzv. „pravých zajišťovacích závazků“, které nemohou existovat samostatně a nemohou být tedy ani samostatně převáděny. Ţádoucí je, aby zajišťovací směnka sledovala kauzální vztah a jeho osud, ale není vyloučeno, ţe můţe dojít k osamostatnění zajišťovací směnky a tím pádem i k jejímu excesivnímu vyuţití. „Osamostatnění zajišťovací směnky je takový převod zajišťovací směnky nebo zajištěné pohledávky, případně obou těchto předmětů právních vztahů, jehoţ důsledkem je oddělení směnečného věřitele od věřitele zajištěné pohledávky.“61 Zákonem není toto osamostatnění zajišťovací směnky nikterak zakázáno, ačkoliv se nejedná o řádné vyuţití zajišťovací směnky. Pouze je důleţité zmínit se o postoupení zajištěné pohledávky. Pokud si zákaz postoupení věřitel s dluţníkem dohodnou v ujednání o vyuţití směnky, pak takovou pohledávku nelze postoupit, jak je uvedeno v § 525 odst. 2 OZ. Naproti tomu jakýkoliv sjednaný zákaz převoditelnosti zajišťovací směnky bez převodu zajištěného závazku nemá vliv na převoditelnost směnky. Tu lze převést na třetí osobu, je-li tento převod proveden v souladu s předpisy směnečného práva (jak vyplývá z rozhodovací praxe našich soudů62), coţ dluţníkovi velice ztěţuje důvodnou obranu proti excesivnímu uplatnění zajišťovací směnky. Na straně druhé osamostatnění zajišťovací směnky dluţníkovi otevírá dveře k námitce nové – a to k námitce osamostatnění zajišťovací směnky. Obecně lze tedy říci, ţe osamostatnění zajišťovací směnky od kauzálního vztahu dluţníkovi omezuje vyuţití kauzálních námitek. Jestliţe se odloučí zajišťovací směnka od zajištěné pohledávky, můţe to mít i další neblahý vliv pro dluţníka, můţe dojít k současnému uplatnění zajišťovací směnky a touto směnkou zajištěné pohledávky, v nejhorším případě se tedy můţe stát, ţe dluţník zaplatí dvakrát.

60

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1624/2008 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 86 62 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1549/2006, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 283/2008 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004 61

29

5.1.

Způsoby osamostatnění zajišťovací směnky

K osamostatnění zajišťovací směnky můţe dojít třemi způsoby: postoupit zajištěnou pohledávku bez současného převodu zajišťovací směnky, samostatně převést zajišťovací směnku bez současného převodu zajištěné pohledávky nebo převést zajišťovací směnku na jednoho věřitele a postoupit zajištěnou pohledávku na věřitele jiného.

5.1.1. Postoupení

zajištěné

pohledávky

bez

současného

převodu zajišťovací směnky Postoupením zajištěné pohledávky bez současného převodu zajišťovací směnky dochází k nahrazení původního věřitele věřitelem novým, ale původní věřitel nadále zůstává věřitelem směnečným. Na postoupení pohledávky se pouţijí obecné předpisy, především v podobě občanského zákoníku. Ze zákona vyplývá (§ 524 odst. 2 OZ), ţe s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství, a to je dáno akcesoritou zajišťovacích instrumentů, které nemohou nadále existovat bez zajištěné pohledávky. Do tohoto příslušenství se nezapočítává zajišťovací směnka, protoţe pokud by tomu tak bylo, nedala by se samostatně převádět. Zajišťovací směnka je samostatným předmětem práv a se zajištěnou pohledávkou není neoddělitelně spojena. Důleţité je poznamenat, ţe pokud dojde k plnění na zajišťovací směnku, v důsledku toho dojde k zániku kauzální pohledávky a její nový majitel by nemusel získat své plnění. V takovýchto případech by se mohl dovolávat náhrady škody. Té se můţe také dovolávat s odkazem na § 528 odst. 2 OZ, kde by ovšem muselo absentovat sdělení věřitele, ţe postoupená pohledávka je zajištěna zajišťovací směnkou. Dluţníkovi by při postoupení pohledávky, kdy by došlo na jeho plnění ze zajišťovací směnky, příslušela obrana v podobě kauzální námitky osamostatnění zajišťovací směnky, a jelikoţ se zde nemění majitel směnky, zůstávají dluţníkovi zachovány i kauzální námitky vůči tomuto majiteli. Nakonec také, jak vyplývá ze zákona, zůstávají dluţníkovi zachovány i námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení i po postoupení pohledávky.

30

5.1.2. Samostatný převod zajišťovací směnky bez současného převodu zajištěné pohledávky Jak uţ jsem avizoval v kapitole 5, jelikoţ zajištění směnkou není akcesorické k zajištěnému závazku, lze směnku samostatně převádět, i kdyby byl jakýkoliv její převod smluvně zakázán. Takto by ovšem nešlo převést rektasměnku, neboť její převod se řídí ustanoveními občanského zákoníku o postoupení pohledávky (§ 524 an. OZ), a pokud by smlouva o zajištění směnkou obsahovala zákaz převodu směnky, byl by takový převod převodem neplatným. „Podle stávající rozhodovací praxe soudů je ale platný i převod rektasměnky, jejíţ převod byl smluvně zakázán.“63 S tímto názorem se aţ tak neztotoţňuji. Ačkoliv je směnka převoditelný cenný papír a propaguje se takový názor, ţe její převod nelze smluvně znemoţnit, odporuje moţný převod rektasměnky vůbec důvodu, proč si tento institut účastníci zvolili, neboť uţ předem museli znát podstatu rektasměnky a její převod pomocí smlouvy o podstoupení pohledávky. S tím také do příslušného vztahu šli a doufali v uplatnění ustanovení občanského zákoníku o postoupení pohledávky. Pak tento závěr o moţném převodu rektasměnky by byl v rozporu se zamýšleným jednáním obou účastníků. Pro převádění zajišťovací směnky před splatností zajištěné pohledávky není důleţité, zda existuje smluvní úprava, kde by byl případný převod směnky zakázán nebo stanoven na splnění určitých podmínek (např.: prodlení dluţníka s plněním). Takový převod by zakládal porušení směnečné smlouvy a byl by v důsledku toho neplatný. „Kaţdý převod zajišťovací směnky ještě v době před vznikem nároku, jehoţ splnění směnka zajišťuje, je porušením sice „nepsaného“, ale z povahy (logiky) věci nutně doprovázeného – něco jako „latentního“ – ujednání na straně druhé. Takový převodce směnky, na něhoţ musí ovšem kauzální souvislost směnky vůbec dopadat, resp. zavazovat, jedná protiprávně.“64 Pokud se tedy nemohla ţalovaná strana domáhat plnění ze směnky dříve, neţ jí vznikl nárok, který směnka zajišťovala, bylo by převedení směnky na třetí osobu porušením smluvního ujednání. Současně by musela absentovat dohoda o změně závazku ze zajišťovací směnky. I kdyţ je směnka převoditelná i při existenci dohody tento převod zakazující, je existence této dohody významná. Pokud by tedy došlo k převodu směnky v rozporu s tímto ujednáním a některé ze stran by vznikla škoda (škoda skutečná a ušlý zisk), mohl by se poškozený

63 64

Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 104 Sadecký, L.: Směnečnými účastníky sjednaný zákaz převoditelnosti směnky. Právní rádce. 2011, č. 2. s. 14

31

domáhat náhrady škody. Ve smlouvě je také moţné stanovit zajištění povinnosti zdrţet se převodu směnky smluvní pokutou.

5.1.3. Rozdělení zajišťovací směnky a zajištěné pohledávky A poslední, avšak neméně významnou, moţností osamostatnění směnky je rozdělení zajišťovací směnky a zajištěné pohledávky. Tento způsob osamostatnění není tak často vyuţíván z toho důvodu, ţe se zde jedná o změnu v osobě věřitele zajišťovací směnečné pohledávky i v osobě věřitele zajištěné pohledávky. V konečném důsledku tedy věřitel převede směnku na jednu osobu a zajištěnou pohledávku na osobu jinou. Je nutno říci, ţe tento způsob osamostatnění není ţádným dalším způsobem, ale pouhou akumulací obou předchozích variant osamostatnění, tedy oddělení zajišťovací směnky od zajištěné pohledávky a oddělení zajištěné pohledávky od zajišťovací směnky. Na jejich právní reţim nemá ţádný vliv skutečnost, ţe obě varianty osamostatnění jsou učiněny souběţně. Pro dluţníka je tato varianta nejméně příznivá, neboť by mohl ztratit námitku osamostatnění zajišťovací směnky a i všechny námitky dané excesivním uplatněním zajišťovací směnky. Pokud by byla směnka převedena směnečným způsobem a nabyvatel při jejím nabývání nejednal vědomě na škodu dluţníka, jako první by byla postoupena zajištěná pohledávka a ta je vůči dluţníkovi uplatněna před směnečnou zajišťovací pohledávkou, neměl by dluţník v důsledku těchto úkonů ţádnou obranu proti dvojímu placení.

5.2.

Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky

Pokud se bavíme o osamostatnění zajišťovací směnky, je důleţité se zmínit také o tom, jaké má tato dispozice důsledky pro účastníky zajišťovacího směnečného vztahu a zajištěného právního vztahu. Jelikoţ se na těchto vztazích podílí více účastníků, má osamostatnění pro kaţdého z nich zpravidla jiné právní účinky. Jak jsem se jiţ zmiňoval výše, jedná se o excesivní vyuţití zajišťovací směnky. Důsledky, a to především ty nepříznivé, se tedy nejčastěji týkají směnečných dluţníků, ale ani věřitelé nemusí být zproštěni nepříznivých následků a osamostatněním zajišťovací směnky si mohou uškodit.

32

5.2.1. Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky pro nového majitele Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky pro nového majitele závisí zejména na dvou aspektech. Prvním z nich je způsob převedení směnky, tedy zda byla převedena směnečným způsobem (tj. indosace) nebo nesměnečným způsobem (tj. cesse), druhým aspektem je jednání nového majitele (jeho volní vztah k okolnostem převodu). V tomto případě se bude zohledňovat, zda jednal vědomě na škodu dluţníka či nikoliv. U cesse je nabývání práv derivativní, coţ znamená, ţe nový majitel směnky (postupník, cesionář) vstupuje do práv předchozího věřitele (postupitele, cedenta). Z ustanovení OZ o postoupení pohledávky je z hlediska směnečného důleţitý § 529 odst. 1, podle něhoţ zůstávají dluţníkovi i po postoupení pohledávky zachovány všechny námitky, které mohl uplatnit v době postoupení proti cedentovi, a s nimiţ musí tedy cesionář počítat. K tomu všemu však mohou přistoupit i námitky nové, tj. námitky vůči cesionáři. U indosace (nabývání práv je zde originární) bude důleţité volní jednání nového majitele. Pokud tedy nabyl směnku směnečným způsobem a při tomto nabývání jednal vědomě na škodu dluţníka, není ţádoucí, aby byl chráněn před uplatněním námitek. Dluţník můţe novému majiteli činit námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějšímu majiteli, coţ je dáno § 17 ZSŠ. Můţe tedy vznášet námitky excesivního uplatnění

směnky,

zejména

kauzální

námitku

osamostatnění

zajišťovací

směnky.

K vědomému jednání na škodu dluţníka postačuje i úmysl nepřímý, tedy je-li ten, kdo nabývá směnku srozuměn s tím, ţe dluţníkovi způsobí škodu. Tu můţe způsobit tím, ţe má povědomí o námitce, která svědčí dluţníkovi vůči předchozímu majiteli, a indosací ji znemoţní. Při směnečném nabytí směnky a jednání nevědomě na škodu dluţníka, nemůţe dluţník činit majiteli směnky námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k původnímu vlastníkovi směnky, nemůţe tedy uplatnit námitku osamostatnění zajišťovací směnky. Toto se uplatní i v případě dalších převodů, kdy alespoň v jednom případě indosamentu nebylo jednáno vědomě na škodu dluţníka, pak by tento také nemohl účinně vznášet relativní námitky. „Osamostatněním směnky dochází k oddělení směnky od kauzy. Lze-li alespoň jednomu z převodů, jejichţ prostřednictvím se směnka dostala od osoby, která zajišťovací směnku oddělila od zajištěné pohledávky k předmětnému nabyvateli, přičítat abstrakční

33

účinek65, je to, ţe směnka byla osamostatněna, pro nabyvatele příznivá. Vůči takovému věřiteli nejsou uplatnitelné relativní námitky, mezi něţ je nezbytné počítat námitky související se zajišťovací povahou, tedy účelem emise směnky.“66

5.2.2. Důsledky osamostatnění zajišťovací směnky pro dlužníka Pro dluţníka nemá osamostatnění směnky příznivé důsledky, neboť by pro něj bylo výhodnější, kdyby nedošlo k jejímu osamostatnění, protoţe mu tímto přibývá další věřitel. Avšak toto volní jednání není v jeho dispozici a můţe k němu dojít, i kdyby byl převod, v jehoţ důsledku dojde k osamostatnění, smluvně zakázán. O této problematice jsem se zmiňoval v předchozích kapitolách. V případě rektasměnky (směnka je tedy převáděna s účinky jako při postoupení pohledávky) můţe majiteli směnky namítat i po postoupení pohledávky všechny námitky proti pohledávce, které dluţník mohl uplatnit v době postoupení. Stejné účinky se dají přisuzovat i tzv. podrubopisu (§ 20 ZSŠ), kdy se jedná o indosament po uplynutí lhůty k protestu nebo po protestu pro neplacení, a ZSŠ mu přisuzuje stejné účinky, jako má obyčejný postup. Dluţníkovi tedy zůstávají zachovány veškeré námitky, které mohl uplatnit v době postoupení. S tímto názorem pracuje i judikatura67: „Je pravdou, ţe podle čl. I § 17 SŠZ zakládá indosace směnky zánik námitek směnečných dluţníků, které mohli uplatnit proti indosantovi. Dluţníci takto ztrácejí v prvé řadě své námitky kauzální. Z tohoto hlediska nabývá indosatář abstraktní směnečný závazek nezatíţený předchozími mimosměnečnými vztahy účastníků. Výjimkou z tohoto pravidla jsou případy, kdy směnka je indosována ve smyslu čl. I § 20 odst. 1 SŠZ po protestu pro neplacení anebo po uplynutí lhůty k tomuto protestu. Potom, co do formy, převádí se směnka i nadále běţnými rubopisy, ale jejich účinky jsou jako při postoupení pohledávky.“ Rozdílné postavení má dluţník při indosaci, kdy je důleţité, zda nový majitel směnky jednal či nejednal vědomě na škodu dluţníka. Při vědomém jednání, můţe dluţník novému majiteli činit všechny námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějšímu majiteli směnky, zejména můţe tedy vznášet námitku osamostatnění zajišťovací směnky. Pokud ovšem nový majitel nejedná vědomě na škodu dluţníka, pak ten nebude moci tyto námitky pouţít a v takovém případě dochází k materiální abstraktnosti směnečné

65

Takový účinek směnečného převodu směnky, při kterém nabyvatel nejedná vědomě na škodu dluţníka Chalupa, R.: Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce. 2000, č. 7. s. 19 67 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Cmo 645/2000 66

34

pohledávky.68 Zde je velmi zúţena uplatnitelnost relativních námitek. Dluţník můţe činit směnečnému věřiteli jen ty relativní námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k aktuálnímu věřiteli, nemůţe tedy proti poctivému nabyvateli vznášet kauzální námitky69. Jak uţ jsem se zmiňoval v kapitole o rozdělení zajišťovací směnky a zajištěné pohledávky, je tato varianta pro dluţníka nejméně příznivá. V daném případě by se dluţník nemusel ubránit dvojímu placení za předpokladu, ţe byla směnky převedena směnečným způsobem a nabyvatel při jejím nabývání nejednal vědomě na škodu dluţníka, jako první by byla postoupena zajištěná pohledávka a ta je vůči dluţníkovi uplatněna před směnečnou zajišťovací pohledávkou. Dluţník by mohl ztratit námitku osamostatnění zajišťovací směnky a i všechny námitky dané excesivním uplatněním zajišťovací směnky.

68

S tímto pojmem se můţeme setkat v odborné literatuře, srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, 69 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 5 Cmo 13/99

35

6. NÁMITKY Věřitel z vystavené zajišťovací směnky se bude nejdříve domáhat řádného plnění zajišťovaného závazkového vztahu, a pokud k tomu nedojde, přejde k plnění z jiţ vystavené zajišťovací směnky. Jestliţe dluţník odmítne zaplatit, nezbývá věřiteli jiné východisko, neţ se domáhat práv v soudním řízení. Směnečnému věřiteli postačí v souladu s ustanovením § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ), předloţit soudu prvopis směnečné listiny, o jejíţ pravosti není důvod pochybovat, a podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Na tomto základě vydá soud směnečný platební rozkaz, ve kterém ţalovanému uloţí, aby do tří dnů zaplatil dluţnou částku nebo aby v téţe lhůtě podal odůvodněné námitky, ve kterých uvede, co a v jakém rozsahu proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Předloţením prvopisu směnky vlastně končí důkazní povinnost směnečného věřitele. Důkazní břemeno nese ţalovaný a je na něm, aby se kvalifikovanými námitkami zprostil plnění ze směnky.70 „Námitky směřují k popření existence

směnečného

závazku

namítající

osoby,

k popření

směnečným

věřitelem

deklarovaného obsahu směnečného závazku nebo k popření opodstatněnosti uplatnění existující směnečné pohledávky.“71 Námitkami se tedy směnečný dluţník brání povinnosti zaplatit předloţenou směnečnou pohledávku. V námitkách nalezneme skutkové tvrzení dluţníka, který v nich popisuje konkrétně a podrobně všechny skutkové okolnosti, a na těchto základech staví svou obranu proti nároku majitele směnky, který po něm poţaduje zaplacení. Přičemţ musí tvrzením v námitkách „prorazit jakousi zeď“, která stojí před dluţníkem, jinak se vystavuje moţnosti shledání námitek nedůvodnými a ponecháním směnečného platebního rozkazu v platnosti.72 Z důvodu zaměření práce se zde ale nebudu zabývat obecně soudním řízením anebo zkráceným rozkazním řízením směnečným. Námitky lze rozdělit do více skupin, přičemţ členění závisí především na různých druzích skutkových a právních okolností. Základním rozdělením je klasifikace na námitky směnečné a mimosměnečné a na námitky relativní a absolutní. „Fakt, zda má námitka absolutní nebo relativní povahu, případně směnečnou nebo mimosměnečnou povahu, se totiţ zásadním způsobem promítá do moţnosti dluţníků bránit se těmito námitkami vůči různým věřitelům, případně do moţnosti jednotlivých dluţníků bránit se těmito námitkami.“73 Směnečné 70

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 163 72 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2004, sp. zn. 9 Cmo 7/2003, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 9 Cmo 212/2003 73 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 119 71

36

námitky mají svůj základ v ZSŠ a přímo souvisí se směnkou a s jejím obsahem nebo se směnečným vztahem, zatímco námitky mimosměnečné takový základ nemají. Ty vycházejí z ostatních části práva hmotného (normy občanského práva hmotného, obchodního práva) a z okolností stojících mimo směnku a směnečný vztah. K mimosměnečným námitkám se řadí i námitky vycházející z procesního práva civilního. Směnečné námitky jsou vţdy námitky absolutní, nesměnečné námitky jsou svou povahou námitkami absolutními i relativními. „Absolutní námitky (směnečné i nesměnečné) jsou svázány přímo se směnkou, lze je tedy označit i jako námitky in rem, relativní nesměnečné námitky mají vazbu na konkrétního směnečného věřitele, a lze je tedy označit i jako námitky in personam.“74 Rozdělení námitek na námitky absolutní a relativní závisí tedy na povaze okolností, na nichţ je námitka zaloţena. Absolutní námitky souvisí se směnkou a s jejím obsahem nebo se směnečným vztahem a dluţník je můţe uplatnit vůči kaţdému směnečnému věřiteli. Naproti tomu relativní námitky jsou postaveny na základě tvrzení, ţe existuje určitá okolnost, která stojí mimo směnečný vztah a která zbavuje dluţníka plnit svůj směnečný závazek. Nesměřují tedy tím směrem, aby zpochybnily směnečný závazek, ale jejich základ je moţné hledat mimo směnku a směnečný vztah. Relativní námitky lze uplatnit vůči omezenému okruhu směnečných věřitelů. Uplatnitelnost relativních námitek závisí na vztahu osoby, která činí námitky (můţeme ho tedy označit za aktivního účastníka), a osoby, vůči níţ jsou námitky uplatňovány (pasivní účastník). Relativní námitky mají svůj původ ve vzájemném vztahu obou těchto účastníků, ale mohou mít svůj původ i mimo tento vztah, tedy ve vztahu aktivního účastníka a některého z předchůdců účastníka pasivního, jednal-li tento vědomě na škodu dluţníka (jak vyplývá z § 17 ZSŠ) nebo nabyl-li směnku nesměnečným způsobem (viz. postoupení pohledávky). Relativní námitky tak nemůţe uplatnit aktivní účastník proti pasivnímu, který při nabývání směnky nejednal vědomě na škodu dluţníka (nemůţe je uplatnit proti indosatáři, který tak jednal, a všem jeho nástupcům). U relativních námitek, na rozdíl od námitek absolutních, můţeme hledat tzv. „vlastní vztah k námitce“. „Tento vlastní vztah je jakýkoli přímý vztah mezi dluţníkem a věřitelem, s nímţ bezprostředně souvisí uplatňovaná námitka. Vlastním vztahem směnečného věřitele a směnečného dluţníka je nesměnečný právní vztah nebo právní vztah, který souvisí s uplatněnou námitkou.“75 Vlastní vztah k námitce lze tedy popsat jako právní vazbu mezi skutkovou okolností, která tvoří základ námitky, a určitou osobou. Tuto přímou právní vazbu má buď směnečný věřitel, nebo směnečný dluţník. O vlastním vztahu a v závislosti na něm i 74 75

Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 164 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 122

37

o uplatnitelnosti relativních námitek se zmiňuje i ZSŠ v čl. I § 17. S tímto souvisí i soudní rozhodnutí76, ve kterém se můţeme dočíst, ţe majiteli směnky můţe rukojmí (aval) činit námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k tomuto majiteli směnky, nikoliv na vztazích osoby, za kterou bylo rukojemství převzato, k majiteli směnky. K vlastnímu vztahu téţ více v judikatuře našich soudů.77

6.1.

Námitková obrana proti uplatnění zajišťovací směnky

Směnečný dluţník pouţívá na svou obranu proti uplatnění zajišťovací směnky celou řadu námitek, přičemţ tyto jím vznesené námitky musí v soudním řízení jednoznačně prokázat78. Můţe se bránit vůči jakémukoliv uplatnění směnky. Excesivní vyuţití dává dluţníku věcný základ pro jeho námitky a úspěšnost takových námitek se zvyšuje. V následujících podkapitolách podrobně rozeberu nejčastější námitky týkající se zajišťovacích směnek, je však nutné poznamenat, ţe v podobě, v jaké je uvádím, se v běţné praxi málokdy vyskytují. V konkrétním případě bude nutno námitku přizpůsobit danému vztahu a opřít ji o vylíčení konkrétních skutkových tvrzení. Kromě níţe uvedených námitek se v souvislosti se zajišťovací směnkou můţeme setkat i s dalšími absolutními či relativními námitkami. Jako absolutní námitky lze uvést např.: námitka neplatnosti základní směnky, námitka nulity základní směnky či námitka padělání směnky. K relativním námitkám lze přiřadit námitku podpisu směnky z ochoty či námitku rezignace na uplatnění směnky.

6.1.1. Námitka neexistence kauzálního vztahu u směnky Námitka neexistence kauzálního vztahu úzce souvisí s tím, zda vůbec existuje příčinný závazek, kvůli kterému došlo ke vzniku závazku směnečného. „Tuto námitku lze povaţovat za důvodnou pouze v případě, ţe směnka byla emitována (akceptována nebo avalována) k zajištění pohledávky.“79 Musí zde tedy existovat kauzální vztah, který je zajištěn směnkou. „Tam, kde zcela chybí podklad pro vystavení směnky, hovoříme někdy o směnkách planých.

76

Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 1998, sp. zn. 9 Cmo 3/98 Např.: rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 12 Cmo 382/2007, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 9 Cmo 44/01 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 9 Cmo 533/00 78 Srov. rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 1. 7. 1994, sp. zn. Cm 123/94 79 Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 132 77

38

Tato okolnost se samozřejmě nijak nedotýká platnosti směnky, i směnka planá je jistě platnou směnkou, ovšem zatíţenou (relativní) námitkou dluţníka.“80 Většinou bude tomu všemu předcházet směnečná dohoda, ve které se účastníci směnečného vztahu dohodnou, za jakým účelem směnku vystaví a jakou kauzální pohledávku bude směnka zajišťovat. Proto by ve směnce měla být vyznačena zajišťovací doloţka, pomocí které dluţník prokáţe vazbu na kauzální závazek. Dluţník bude muset přesně skutkově popsat, proč neexistuje kauzální vztah, a uvést důvody, proč kauzální vztah nevznikl. V námitkách musí dluţník (ţalovaný ze směnky) skutkově vylíčit obsah takové dohody a uvést důvod, proč se podmínky uvedené ve směnečné smlouvě nenaplnily (můţe se jednat o případy, kdy půjčka nebyla poskytnuta, nebo zboţí nebylo dodáno).81 Pod tuto kategorii spadají i námitky neplatnosti, především neplatnosti smlouvy o zajištění směnkou. Pokud taková smlouva je neplatná, na platnosti směnky to nic nemění, ovšem tato skutečnost svědčí důvodnosti takové námitky, neboť není ţádoucí, aby musel někdo plnit z neplatné smlouvy. V praxi se můţeme setkat i s námitkou neposkytnuté hodnoty, coţ je podle mého názoru jakousi „podkategorií“ uvedené námitky, jelikoţ ani zde nedojde k příčinné pohledávce, neboť ta nebyla vůbec poskytnuta. Stejnou problematikou se zabýval i Nejvyšší soud České republiky, který ve svém rozhodnutí82 týkající se směnek zajišťující bankovní půjčku konstatoval, ţe o neposkytnutou hodnotu se nejedná, pokud dojde k nahrazení původní směnky směnkami novými s upravenou splatností. Původní směnka se nestala nevymahatelná z důvodu přijetí směnek nových, ale z důvodu nahrazení směnkami novými, které jsou vymahatelné. Pokud banka původní směnku dluţníkovi nevydala, nezakládá takové jednání právo odepřít plnění na směnky nové z důvodu neobdrţení valuty.

6.1.2. Námitka zániku důvodu zajišťovací směnky Tato námitka se podobá té předchozí (stejně tak se jedná o námitku relativní), ale zatímco předešlá námitka zpochybňovala existenci kauzálního vztahu, zde se existence příčinného vztahu připouští. Kauzální vztah tedy vznikl, ale došlo z nějakého důvodu k jeho zániku. Ten mohl zaniknout vedle dalších způsobů také splněním, dohodou, započtením nebo zánikem smlouvy o zajištění směnkou.

80

Kotásek, J.: Námitky směnečných dluţníků. 1. vydání. Brno: Tribun EU, 2007, s. 68 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005 82 Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 44/2004 81

39

Jelikoţ se jedná o relativní námitku, můţe dluţník uplatňovat jen námitky z vlastního vztahu ke třetí osobě, bude se snaţit směřovat k tomu, ţe bylo jednáno na škodu dluţníka. O této problematice a o dokumentaci daného případu se můţeme dočíst v odborné literatuře.83 Jestliţe jiţ dluţník splnil kauzální pohledávku celou nebo z části, není na místě, aby se věřitel domáhal stejného plnění ze zajišťovací směnky. „Je-li zajištěná pohledávka vyšší, neţ je suma zajišťovací směnky, je tato námitka při částečné úhradě kauzální pohledávky namístě jen tehdy, kdyţ dluţný zůstatek je niţší, neţ je směnečná suma, a tedy jen pokud tato výši zajištěného dluhu převyšuje.“84 To samé vlastně platí i při zániku pohledávky dohodou, neboť není důvodné, aby se věřitel domáhal splnění pohledávky, pokud ji dohodou zrušili či pozměnili na niţší jistinu. Dluţník musí v námitce přesně popsat, za jakým účelem byla směnka vydána a jak konkrétně (jakými konkrétními skutkovými okolnostmi) došlo k zániku či splnění příčinné pohledávky. Ke splnění dluhu zajištěného směnkou je nutno konstatovat, ţe se jedná o jiný skutek, neţ jakým je zaplacení směnky. „Namítá-li ţalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu, ţe směnku zaplatil, avšak soud zjistí, ţe místo směnky byl zaplacen kauzální dluh zajištěný předmětnou směnkou, není taková námitka důvodná.“85 Co se týče započtení, je to obdobné jako v předchozím případě, avšak nelze započíst pohledávky promlčené, coţ vyplývá z občanskoprávní úpravy. Z § 358 ObchZ nebo ze soudního rozhodnutí86 ale vyplývá, ţe lze započíst i promlčenou pohledávku, jestliţe nastalo promlčení aţ po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. V této souvislosti je důleţité se také zmínit o moţnostech směnečného rukojmího (avala) vznášet proti majiteli směnky námitky. Jelikoţ se jedná o relativní námitku, musel by mít vlastní vztah k majiteli směnky (ţalobci), musel by tedy být spolu s majitelem podepsán pod smlouvou o zajištění směnkou, ve které by byly specifikovány podmínky převzetí rukojemského závazku. Pokud by měl ovšem směnečný dluţník uzavřenu dohodu s osobou odlišnou od současného majitele směnky, nemohl by vůči majiteli uplatňovat námitky vyplývající z této dohody, neměl by totiţ vůči majiteli vlastní vztah, který by ho opravňoval vznášet kauzální námitky.87 Námitka zániku důvodu zajišťovací směnky je velice obecná, a tak v praxi bude mít nejčastěji formu námitky zániku zajištěné pohledávky splněním, námitky zániku zajištěné 83

Srov. Kotásek, J.: Námitky směnečných dluţníků. 1. vydání. Brno: Tribun EU, 2007, s. 69 a násl. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 64 85 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, sp. zn. 12 Cmo 231/2006 86 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1698/2005 87 Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 12 Cmo 382/2007, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 12 Cmo 461/2005 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 9 Cmo 44/01 84

40

pohledávky započtením, námitky zániku směnečné smlouvy o zajištění dohodou nebo námitky zániku zajištěné pohledávky odstoupením od smlouvy. Bude však existovat i mnoho dalších modifikací této námitky v závislosti na skutkovém tvrzení.

6.1.3. Námitka předčasného uplatnění zajišťovací směnky V případě této námitky půjde především o rozpor v ujednaných podmínkách mezi dluţníkem a věřitelem ve smlouvě o zajištění směnkou, bude se tedy jednat o to, ţe věřitel nesplní podmínky, které se týkají vyuţití směnky. Podstata předčasného uplatnění zajišťovací směnky se skrývá v řádnosti a včasnosti splnění zajištěného závazku, jelikoţ zajišťovací směnka můţe být uplatněna aţ poté, kdyţ nebude zajištěný závazek řádně a včas splněn, a pokud bude tedy směnka předčasně uplatněna, zakládá to relativní námitku. V praxi se s ní můţeme setkat i ve formě námitky nesplatnosti příčinné pohledávky. Zejména se můţe jednat o uplatnění směnky, která zajišťuje zatím nesplatnou pohledávku. Dluţník zde není v prodlení se splněním (placením) kauzální pohledávky, a proto se tedy nemůţe věřitel předčasně domáhat uspokojení ze směnky. Obdobně se můţe jednat o případ, kdy směnka zajišťuje pohledávku, jeţ má teprve vzniknout v budoucnu. Pohledávka zatím nevznikla, a proto není důvodné, aby se věřitel mohl domáhat uspokojení ze směnky, neboť ta vznikla pouze z toho důvodu, aby posílila postavení věřitele a aby zajistila jeho uspokojení v případě, kdy nebude pohledávka dluţníkem řádně a včas splněna. Takové uplatnění směnky nemá ţádné opodstatnění a dluţník se mu můţe úspěšně bránit, ale v námitce musí přesně skutkově popsat, proč zrovna tato konkrétní zajišťovací směnka ještě není splatná.88 Další moţností, kdy lze namítat předčasnost uplatnění zajišťovací směnky, je situace, kdy se směnka stala jiţ splatnou, ale účastníci si v mimosměnečné dohodě ujednali splatnost pozdější. Tato dohoda však nemění splatnost stanovenou ve směnečné listině, ale zakládá jiţ zmiňovanou námitku předčasného uplatnění zajišťovací směnky. K tomuto problému více v rozhodnutí89, kde se Vrchní soud zabýval otázkou, zda můţe mimosměnečná dohoda změnit splatnost směnky. Soud ohledně dohody konstatoval: „Tato dohoda nemohla změnit platnost směnky. Závazek ze směnky je závazkem z listinného cenného papíru a pro jeho splatnost je rozhodný samotný listinný obsah směnky. Nicméně je nutno z této dohody dovodit, ţe se jí navrhovatel zavázal nevymáhat závazky ze směnky dříve neţ v datu v mimosměnečné dohodě sjednaném.“ Ovšem soud shledal tuto námitku za nedůvodnou, neboť směnečný platební 88

Jinak se vystavuje moţnosti, ţe nebude námitka uznána soudem za důvodnou, i kdyţ dluţníkovi tato námitka svědčí. Stejně tak by tomu bylo i u ostatních námitek. 89 Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 1997, sp.zn 5 Cmo 437/97

41

rozkaz byl účastníkům doručen aţ po datu sjednaném a dluţníci vymáhanou částku ani do sjednané doby nezaplatili, ale učinili tak aţ mnohem později. Tím, ţe tak neučinili do data dohodnutého, je nutno konstatovat, ţe i tato námitka ztrácí důvodnost, není-li směnečný dluh zaplacen ani k pozdějšímu dohodnutému datu splatnosti.

6.1.4. Námitka podmíněnosti zajištěné pohledávky Námitka podmíněnosti zajištěné pohledávky úzce souvisí s námitkou předčasného uplatnění zajišťovací směnky, neboť zde se také bude jednat o případ, kde by směnečný věřitel neměl ze směnečného vztahu získat více, neţ čeho by mohl eventuálně dosáhnout ze zajištěné pohledávky. Pokud tak učiní, zakládá to dluţníkovi moţnost bránit se relativní námitkou podmíněnosti zajištěné pohledávky. O podmíněnou pohledávku se můţe jednat, například pokud s bankou dluţník sepíše smlouvu o úvěru na vývoz určitého zboţí do ciziny a splatnost úvěru (v našem případě pohledávky, která je zajištěna směnkou) se stanoví na dobu, kdy prodám alespoň 1/3 daného zboţí. Dluţník musí ve své námitce přesně popsat pohledávku tak, jak existuje, a účel vystavení směnky zajišťující danou pohledávku. Dále musí ve svém tvrzení popsat okolnosti uzavření smlouvy, ve které je podmínka zmíněna, tuto podmínku charakterizovat (zda se jedná o námitku rozvazovací či odkládací) a popsat její důsledek, tedy skutkové okolnosti její neúčinnosti.

6.1.5. Námitka uplatnění zajišťovací směnky v rozporu se smlouvou o zajištění směnkou V této relativní námitce se dluţník brání proti uplatnění směnky způsobem, který nebyl ve směnečné smlouvě dohodnut, a musí tento rozpor prokázat. V námitce musí uvést mimosměnečnou dohodu a tuto dopodrobna popsat, dále musí skutkově vymezit, jakým způsobem byla zajišťovací směnka uplatněna, přesně vylíčit, v čem spatřuje porušení této smlouvy a v čem se jednání věřitele odchýlilo od podmínek sjednaných v mimosměnečné dohodě. Osamostatnění směnky můţe mít ve směnečné smlouvě sjednané podmínky, stejně tak mohou být sjednány podmínky uplatnění směnky, ale i mnoho dalších. Nejčastěji bude tedy

42

tato námitka spojována a podávána vedle právě takových námitek, ale i ve spojení s ostatními výše uvedenými námitkami.

6.1.6. Námitka excesivního vyplnění blanskosměnky Tato námitka je z mého pohledu asi jednou z nejčastěji pouţívaných, jelikoţ se v dnešní době blankosměnky široce vyuţívají k zajištění různých pohledávek. Můţe existovat také v jiné podobě, jako je námitka vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím směnečným oprávněním nebo námitka protismluvního vyplnění blankosměnky. Samozřejmě je nutno uvést, ţe se jedná o námitku relativní. O blankosměnce se ZSŠ zmiňuje pouze v jediném ustanovení a to v § 10 čl. I., kde se v souvislosti s námitkou excesivního vyplnění blankosměnky dočteme, ţe „nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůţe se namítat majiteli směnky, ţe tato ujednání nebyla dodrţena, ledaţe majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.“ Přičemţ hrubou nedbalostí se podle mého názoru první majitel směnky proviní uţ tím, ţe nevyplněnou listinu nesprávně doplní a tím z ní udělá směnku úplnou, neboť kdo jiný by měl vědět všechny předpoklady, jak má být směnka vyplněna. Tím, ţe nesprávným vyplněním projevil určitou „bezohlednost“ při vyplňování (jak má být směnka doplněna, měl vědět z uzavřené smlouvy), postupoval hrubě nedbale. Ohledně uplatnitelnosti této námitky bude důleţité, zda směnka zůstala v drţení původního věřitele nebo jestli došlo k převodu na věřitele nového. U převodu bude důleţité rozlišovat, kdy se tak stalo, tedy zda před vyplněním nebo aţ po doplnění údajů do směnky. „Námitku excesivního vyplnění blankosměnky můţe uplatnit pouze takový dluţník, který se podepsal na listinu záměrně „nehotovou“ a s nímţ byla uzavřena dohoda o jejím vyplnění.“90 Nemají ji tedy takoví směneční dluţníci, kteří se na směnku podepsali aţ po jejím vyplnění.91 Účinky podepsání před jejím doplněním nastávají ex tunc od přeměny blankosměnky ve směnku řádně vyplněnou.92 Jestliţe směnka zůstala v drţení původního věřitele, lze námitku uplatnit bez jakýchkoliv doplňujících informací, jelikoţ se účastníci smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a 90

Ondrejová, D.: Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné „blankodluţníky“. Právní fórum. 2010, č. 11., s. 529 91 Osobám, které se na směnku podepsaly před jejím doplněním a které nebyly účastníky smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, tato námitka nepřísluší. Ony podepsali nedokonalou listinu a jejich námitky se pak budou opírat o ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ. 92 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 721/2006

43

směnky nezměnili. „Námitka by nemohla být ani v této relaci úspěšná, pokud by sice objektivně byla směnka vyplněna nesprávně, ale stalo by se tak proto, ţe by majitel postupoval podle podkladů poskytnutých dluţníkem, o jejichţ nesprávnosti majitel směnky nemohl vědět.“93 Pokud ovšem došlo k převodu, je nutno rozlišovat, kdy se tak stalo. Při převodu před vyplněním nastupuje podle čl.I. § 10 ZSŠ pro úspěšné uplatnění námitky podmínka, ţe nový majitel směnky musel při nabývání směnky jednat ve zlé víře nebo se provinit hrubou nedbalostí. Při převodu po doplnění směnky je nutno si uvědomit, ţe jde o převod jiţ „hotové“ směnky (tedy pokud splňuje veškeré formální náleţitosti), kde uţ je nutné rozlišovat, zda se jedná o rekta směnku či ordre směnku. U rekta směnek uplatnitelnost takovéto námitky vychází z ustanovení § 529 OZ, tedy zda taková námitka byla vůbec moţná proti předchozímu majiteli. Co se týká ordre směnek, budeme vycházet z čl. I. § 17 ZSŠ, z jehoţ ustanovení vyplývá, ţe dluţník bude muset prokázat, ţe nový majitel směnky jednal vědomě na škodu dluţníka. „Pouhá nedbalost nemůţe mít zde místa.“94 V námitce musí dluţník skutkově vymezit dohodu o vyplňovacím právu směnečném, uvést směnku (případně deklarovat její zajišťovací povahu, a ţe šlo původně o blankosměnku) a dostatečně určitě a konkrétně skutkově vymezit, v čem spatřuje excesivní vyplnění blankosměnky (např. ţe byla nesprávně vyplněna výše směnečného peníze a v jaké výši je blankosměnka nesprávně vyplněna), popřípadě kdy a jak došlo k převodu, a skutkově vymezit jednání na škodu dluţníka či zlou víru nebo hrubou nedbalost nového majitele směnky. Na závěr lze udělat shrnutí právní větou ze soudního rozhodnutí95, kde se uvádí, ţe „vyplní-li majitel směnku, která byla vydána jako neúplná (blankosměnka), odlišně od ujednání o jejím vyplnění, není z tohoto důvodu směnka neplatná. Nesprávné vyplnění jen zakládá námitku dluţníka ve smyslu čl. I. § 10 ZSŠ.“ V praxi se tak často do směnky vyplňuje vyšší směnečná suma, neţ která majiteli směnky přísluší. Nebude to tedy mít důsledek na platnost směnky, ale soud majiteli přizná (tedy pokud dluţník svou námitku „unese“) částku správnou (takovou, která měla být do směnky správně doplněna).

6.1.7. Námitka neoprávněné změny textu směnky Na první pohled by se dalo říci, ţe je podobná té předchozí, ale nepřehlédnutelný rozdíl je v tom, ţe tato námitka se řadí mezi námitky absolutní, můţe ji tedy uplatnit dluţník vůči 93

Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 91 Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 92 95 Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98 94

44

kaţdému směnečnému věřiteli. Další rozdíl je nasnadě. Námitku neoprávněné změny textu směnky lze přiznat dluţníkovi, který se podepsal na směnku jiţ hotovou, neboť v tu dobu znal její obsah a nelze mu tedy přiznat námitku excesivního vyplnění blankosměnky.96 Jak vyplývá z čl. I. § 69 ZSŠ, mohou námitku uplatňovat ti směneční dluţníci, kteří se na směnku podepsali před změnou. „Takováto změna textu směnky nemá vliv na obsah závazků předchozích podpisatelů, nedojde-li v důsledku této změny k anulování některé podstatné směnečné náleţitosti.“97 Ti směneční dluţníci, kteří se podepsali na směnku aţ po této změně, jsou zavázáni podle textu směnky jiţ změněného a nemohou tedy ani pouţít zmiňovanou námitku. Dluţník musí v námitce dostatečně určitě a skutkově definovat svoji obranu proti uplatnění směnky a musí popsat směnku v nezměněné podobě, jaké měla náleţitosti, co v ní bylo uvedeno. Základ námitky musí především představovat skutkové vymezení změny textu původní směnky ve směnce jiţ změněné.

6.1.8. Námitka nepodepsání směnky Námitka dluţníka o nepodepsání směnky je velice sporná. Za přelomové rozhodnutí v této oblasti by se dal označit rozsudek98, v němţ se Nejvyšší soud České republiky odchýlil od praxe niţších soudů99. Ty důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu na směnce přiznávali směnečnému dluţníkovi a ţalobci stačilo předloţit prvopis směnky, o jejíţ pravosti není důvodu pochybovat. V uvedeném rozsudku došel Nejvyšší soud k závěru, ţe „popře-li ţalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leţí důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu ţalovaného na směnce) na ţalobci, který směnku k důkazu předloţil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje ţalobou uplatněný nárok.“ Je ale nutno dodat, ţe v dnešní praxi se názory soudů a vlastně i jednotlivých soudců rozcházejí, já se ale ztotoţňuji s názorem Nejvyššího soudu České republiky. Jak by vlastně mohl dluţník unést důkazní břemeno ohledně nepodepsání směnky, co by měl tvrdit a prokazovat? Nabízí se znalecký posudek, ale pokud je směnka dokonale zfalšována, nemůţe znalec s určitostí ztvrdit nepravost podpisu. Různé nepřímé důkazy, na které by se dluţník odvolával, by

96

Srov. Ondrejová, D.: Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné „blankodluţníky“. Právní fórum. 2010, č. 11., s. 529 a násl. 97 Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 167 98 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 99 Např.: usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, sp. zn. 12 Cmo 233/2005 a právní věta tam obsaţená: „Tvrdí-li směnečný dluţník, ţe směnku nepodepsal, má důkazní povinnost k tomuto tvrzení směnečný dluţník a není na majiteli směnky, aby prokazoval opak.“

45

neměly valnou důkazní hodnotu, proto je tedy na místě, aby důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu nesl ţalobce. Nicméně by měl dluţník v námitce dostatečně podrobně určit směnku, v čem spatřuje zfalšování směnky (neboť pokud by podpis nebyl jeho, o zfalšování by zřejmě šlo) a pokud moţno se snaţit vylíčit, proč nemohlo dojít z jeho strany k podpisu směnky. Pravost podpisu by pak v soudním řízení měl prokazovat ţalobce.

6.1.9. Námitka zániku směnečného závazku Řadí se mezi absolutní námitky a připouští existenci zajištěné pohledávky, dokonce nezpochybňuje existenci směnečného závazku. Ale tato námitka směřuje proti uplatnění směnky v době, kdyţ jiţ došlo k jeho zániku, coţ se mohlo stát třeba splněním (zaplacením dluhu směnkou zajištěného) nebo započtením. Směnečný dluţník by měl v námitce deklarovat zajišťovací funkci směnky, za jakým účelem byla emitována, a přiblíţit zajištěnou pohledávku. Jádro této námitky by mělo tvořit skutkové tvrzení, jakým způsobem došlo k zániku směnečného závazku a proč tedy v době uplatnění směnky zanikla.

6.1.10. Námitka promlčení směnečných práv Absolutní námitka promlčení směnečných práv můţe svědčit různým směnečným dluţníkům v různou dobu, jak je uvedeno v čl. I. § 70 a § 71 ZSŠ. Můţe tedy nastat situace, ţe některému směnečnému dluţníkovi bude tato námitka svědčit, zatímco jinému ještě ne. Z toho důvodu je také nutno zkoumat, pokud nastane přerušení běhu promlčecí doby, vůči kterému účastníku je toto přerušení účinné. V ZSŠ je uvedeno, ţe jen vůči tomu, u něhoţ nastala skutečnost zakládající přerušení. Dále bude nutné stanovit začátek běhu promlčecí doby, ten je v jednotlivých ustanoveních uveden v závislosti na různých směnečně zavázaných osobách. Problematické by se mohlo zdát stanovení začátku běhu promlčecí doby u vistasměnky, ale v odborné literatuře se setkáme v této souvislosti s koncem prezentační lhůty. Nebude-li tedy směnka předloţena k placení v poslední den prezentační lhůty, začne od

46

tohoto data běţet promlčecí lhůta.100 O počátku a ukončení běhu promlčecí lhůty se můţeme dočíst i v rozhodovací praxi našich soudů.101 „Směnečnému věřiteli však nelze úspěšně namítat, ţe se promlčel závazek vyplývající z příčinného závazkového vztahu.“102 Pokud by se tak však stalo, nezprostil by se tím závazku placení směnky, coţ je odrazem abstraktnosti směnečné pohledávky. S tímto závěrem se můţeme setkat i v rozhodovací praxi našich soudů.103 V uvedeném rozsudku se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda má promlčení směnkou zajištěné pohledávky vliv na existenci povinnosti zaplatit zajišťovací směnku. V této souvislosti zdůraznil, ţe „i kdyţ se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehoţ abstraktní charakter tkví v tom, ţe právní důvod (kauza) není pro existenci významný a ze směnky nevyplývá. I v případě tzv. zajišťovacích směnek je tak nutno dovodit, ţe nejsou akcesorickým závazkem k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek), přičemţ okolnost, ţe podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiţ se dluţník ze zajišťovací směnky můţe bránit povinnosti ze směnky plnit. Plněním na zajišťovací směnku tak (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky.“ V námitce musí směnečný dluţník dostatečně určitě uvést směnku a všechny skutkové okolnosti související se splatností směnky. Jádro námitky bude tvořit skutkové vymezení běhu promlčecí doby se všemi moţnými přerušeními běhu této doby a okolnosti skončení doby a proč se tedy domnívá, ţe mu námitka promlčení směnečných práv svědčí.

6.1.11. Námitka osamostatnění zajišťovací směnky O moţnostech vznášení této námitky dluţníkem, tedy kdy a v jakém konkrétním případě, se zmiňovat nebudu, neboť jsem to uvedl jiţ v kapitole 5. Spokojím se tedy pouze s odkazem na problematiku tam uvedenou a pro postavení dluţníka podrobně rozebranou. Zaměřím se raději na obsah podané relativní námitky, co všechno tedy musí obsahovat, aby byla soudem uznána za důvodnou. V námitce musí dluţník vymezit důvod emise směnky (tedy to, ţe byla vydána k zajištění pohledávky), popsat zajištěnou pohledávku, jakou mají

100

Srov. Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 498 101 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 827/2004 102 Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 167 103 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009

47

mezi sebou vazbu a dále musí přesně vymezit skutkové okolnosti oddělení zajištěné pohledávky a zajišťovací směnky.

48

7. VÝHODY A NEVÝHODY PŘI VYUŽITÍ ZAJIŠŤOVACÍCH SMĚNEK Směnka je v dnešní době široce vyuţívána k zajištění různých pohledávek a kaţdé takové vyuţití v sobě skrývá určité výhody či nevýhody pro směnečně zavázané osoby, tedy jak pro věřitele, tak i pro směnečné dluţníky. Většinou bývá jakákoliv výhoda na straně jedné kompenzována nevýhodou na straně druhé. Osoby, které se na směnku podepsaly jako osoby zavázané (jako dluţníci), často ani neví, jaké útrapy v sobě směnka skrývá.

7.1.

Výhody a nevýhody pro věřitele

Jelikoţ je zajišťovací směnka zcela samostatným závazkem a v důsledku jejího vystavení se vytvoří nový závazek, vzniká věřiteli další prostředek, jak vymoci dluţnou částku po dluţníkovi, coţ je pro něj samozřejmě výhodné. Největší výhody pro věřitele vidím v tom, ţe při emitaci směnky, která zajišťuje kauzální pohledávku, má mnohem lepší postavení při vymáhání směnečné pohledávky (a to jak hmotněprávní, tak i procesněprávní). Ve směnečném řízení nenese důkazní břemeno, to má směnečný dluţník.104 Věřiteli stačí předloţit směnku, z níţ vyplývá, ţe je oprávněným vlastníkem směnky a o jejíţ platnosti není důvod pochybovat.105 Další výhody ve směnečném řízení pro věřitele bychom mohli nalézt v okolnosti, která vyvěrá z abstraktnosti směnky, neboť rozhodnutí ve věci, v níţ se věřitel domáhá po dluţníkovi zaplacení zajišťovací směnky, není překáţkou pro řízení o zaplacení zajištěné pohledávky - netvoří tak překáţku věci rozsouzené.106 Výhodou věřitele vycházející z abstraktnosti směnečné pohledávky je i to, ţe i kdyby byla smlouva (jeţ zakládá vazbu mezi kauzální pohledávkou a zajišťovací směnkou) neplatná, nezpůsobovalo by to neplatnost směnky. Ta by byla nadále platná, pokud by splňovala veškeré formální náleţitosti. Směnka je obchodovatelný cenný papír a pro věřitele je výhodná moţnost jednoduchého a rychlého převodu směnky (tedy prodeje) na majitele jiného. Za výhodu by se pro věřitele daly povaţovat i „smrtelně“ krátké námitkové lhůty, které proti směnečnému platebnímu rozkazu má ţalovaný. Ohledně námitek nesmím zapomenout zmínit ani koncentraci řízení, která ve směnečném řízení panuje. Z toho důvodu musí ţalovaný vylíčit veškeré skutečnosti v námitkách, k později podaným skutečnostem uţ soud 104

Jak uţ jsem se zmiňoval výše v případě námitky nepodepsání směnky, názory soudů se rozcházejí. Naopak při soudním vymáhání zajištěného závazku nese důkazní břemeno věřitel a bude muset prokázat veškeré skutkové okolnosti. 106 Srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002 105

49

nebude brát zřetel. Při námitkách tkví výhoda věřitele i v tom, ţe dluţník má v mnoha případech omezený okruh námitek. Pro věřitele je také jednodušší začlenění dalších osob do směnečného vztahu, vůči nimţ lze následně uplatňovat výkon postiţních práva, čímţ má k dispozici větší okruh osob, vůči kterým můţe vymáhat svou směnečnou pohledávku. Vystavení zajišťovací směnky je pro věřitele výhodnější i z hlediska náročnosti, neboť oproti jiným zajišťovacím institutům není spojeno s určitými administrativními překáţkami (jako je např.: vklad do katastru nemovitostí, sepsání notářského zápisu a jiné). Je zde i určitá informativní nenáročnost, jelikoţ je potřeba pouze omezený okruh informací nezbytných k vystavení směnky. Za nevýhodu by se dala povaţovat určitá směnečná přísnost, kde by i jisté formální pochybení mohlo znamenat neplatnost směnky (například by se lišila měna uvedená v tiskací a psací podobě, směnka by zněla na měnu v době vydání uţ neexistující). Ke směnečné přísnosti patří i zachovávací úkony (prezentace a protestace), jeţ musí majitel směnky provést, aby si zachoval práva k postiţním (nepřímým) dluţníkům.

7.2.

Výhody a nevýhody pro směnečného dlužníka

Pro dluţníka je určitě nevýhodou (dle mého názoru velikou) moţnost zneuţití směnky v případě jejího osamostatnění. Nejlepší by pro něj bylo, kdyby k tomu nedošlo, ale toto volní jednání není v jeho dispozici a můţe k němu dojít, i kdyby byl převod smluvně zakázán. V tomto případě by se ani nemusel ubránit dvojímu placení.107 Další nevýhodou je výrazně horší postavení ve směnečném řízení, ať uţ se jedná o koncentraci řízení, přenesené důkazní břemeno či námitky a námitkovou lhůtu. Výčet nevýhod pro dluţníka se zdá být krátký, ale má pro něj takové nepříznivé důsledky, ţe je nutné je mít na paměti. Za určitou výhodu by se pro dluţníka mohl povaţovat fakt, ţe směnky jsou jakýmsi řešením, jak získat peníze rychle hotovostně. Jelikoţ jsou směnky formálně celkem nenáročné, nevyţadují tedy ani časovou zátěţ, lze je vlastně podepsat kdekoliv a kdykoliv. Dále by za výhodu pro dluţníka mohlo být označeno to, ţe není nutno závazek zajistit jiným konkrétním majetkem - neomezuje jeho vlastnická práva.

107

Více k důsledkům osamostatnění zajišťovací směnky v kapitole 5

50

8. ZÁVĚR Často slýcháme doporučení pro směnečné dluţníky, aby směnku nikdy nepodepisovali. To ovšem v dnešní době není dost moţné, proto bych doporučil maximální míru opatrnosti při podepisování směnky, jelikoţ jejím podpisem se dluţník dostává do pozice toho „slabšího“ v daném vztahu. V této diplomové práci jsem dospěl k závěrům, které mají pro dluţníka velmi často výrazný dopad do jeho finanční sféry, a pokud by se jim chtěl vyvarovat, měl by se řídit těmito stěţejními doporučeními: Nejprve se musí zaměřit na směnečnou smlouvu (smlouvu o zajištění směnkou), neboť z ní se odvíjí celý směnečný vztah. Z pohledu dluţníka by měla obsahovat veškerá ustanovení, která by se mohla jakýmkoliv způsobem dotýkat vyuţití dané zajišťovací směnky. Na začátek je nanejvýš nutné doporučit, aby tato smlouva byla sepsána písemně, jelikoţ je důkazní břemeno na straně dluţníka, a v případě sporu bude pro něj snadnější prokázání smlouvy o zajištění směnkou a i celého jejího obsahu. Dále by smlouva měla obsahovat ustanovení týkající se postoupení kauzální pohledávky a převodu zajišťovací směnky. Měl by být sjednán zákaz postoupení pohledávky, jestliţe by s ní zároveň nebyla převedena i směnka na stejného věřitele, a pokud by tak bylo učiněno, byla by smlouva o postoupení pohledávky neplatná. S tím souvisí i sjednaný zákaz převodu zajišťovací směnky bez zajištěné pohledávky. Takové ujednání sice nebrání v jejím převodu, ale zmíněné jednání věřitele by zakládalo dluţníkovi nárok na náhradu škody. To se však netýká zákazu převodu směnky před splatností zajištěné pohledávky, neboť takový převod by byl převodem neplatným. Ve směnečné smlouvě by mělo být také přesně specifikováno za jakých okolností a kdy se majitel můţe domáhat plnění ze směnky, tedy kdy můţe zajišťovací směnku uplatnit. V tomto případě by bylo nejlépe ustanovit, ţe zajišťovací směnku nelze uplatnit: - kdyţ ji nelze soudně vymáhat (směnka není ještě splatná nebo je zatím podmíněná). - pokud neexistuje pohledávka, k níţ byla směnka vydána - věřitel zajišťovací směnky není současně majitelem zajištěné pohledávky.108 Dalším doporučením pro směnečnou smlouvu by z mého pohledu mělo být stanovení, jakou výši částky můţe věřitel prostřednictvím zajišťovací směnky poţadovat. Tuto je také nutné přizpůsobit výši směnečné sumy uvedené na zajišťovací směnce.

108

Srov. Chalupa, R.: Zajišťovací směnka. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 109

51

Do směnečné smlouvy by také měly být zahrnuty okolnosti vydání směnky. Tu můţe směnečný dluţník poţadovat, pokud by zaplatil směnečnou sumu, a měl by tak i učinit, neboť pokud by ji nechal v drţení věřitele a nekvitoval zaplacení, mohlo by se lehko stát, ţe by věřitel zaplacení směnečné sumy „zazdil“ a dluţník by se druhému placení neubránil. Zaplacení je téţ moţné kvitovat ve formě potvrzení úhrady umístěné do textu směnky. Ve smlouvě by také měla být stanovena smluvní pokuta pro jakékoliv porušení smlouvy o zajištění směnkou. Co se týče moţnosti převodu zajišťovací směnky, ta by měla být rozšířena o rektadoloţku typu „nikoli na řad“. Takováto doloţka způsobí, ţe převod se řídí ustanoveními občanského zákoníku o postoupení pohledávky109, v důsledku čehoţ pak dluţníkovi zůstávají zachovány námitky, které mohl uplatnit v době postoupení. Zůstanou mu tedy zachovány kauzální námitky i proti majiteli novému. Směnka by měla být opatřena také zajišťovací doloţkou, ale ta nesmí narušit listinu tak, ţe by způsobovala její neplatnost. Můţe být umístěna kdekoliv, ale musí být kryta podpisem výstavce. Zajišťovací doloţka můţe být umístěna přímo do směnečného textu (pak by nejspíše zněla takto: „za tuto zajišťovací směnku zaplaťte…“), avšak nejvýhodnější se zdá i zahrnutí vazby na kauzální vztah (pak by zněla třeba takto: „směnka zajišťuje úvěr č. …“). Význam pro dluţníka tkví v tom, ţe se mu lépe prokazuje zajišťovací povaha směnky a i vazba na zajištěnou pohledávku, coţ se uplatní v obraně dluţníka proti excesivnímu uplatnění zajišťovací směnky. Doporučení pro věřitele se týká stanovení směnečné sumy, jelikoţ ta nemusí souhlasit s aktuální výší zajištěné pohledávky, a bylo by tedy pro věřitele výhodné, aby směnečná suma zněla na sumu, která odpovídá nejvyšší moţné výši zajištěné pohledávky. V soudním řízení by pak soud přiznal věřiteli směnky, jeţ zní na vyšší sumu, sumu aktuální a správnou. Proto by tedy bylo moţná lepší vystavit blankosměnku, neboť tam by se dala doplnit při splatnosti aktuální výše směnečné sumy. V souvislosti se směnečnou sumou je také dobré ve smlouvě o zajištění směnkou stanovit, co představuje příslušenství a jakým způsobem by se případně určovalo. Příslušenství je představováno i úroky z prodlení a v takovém případě by bylo vhodné, aby se úročení projevilo přímo na směnce.110

109 110

Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 9 Cmo 431/98 Srov. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 27

52

Doporučením je také vystavit vistasměnku nebo lhůtní vistasměnku, kde není splatnost stanovena fixním datem. Tyto doporučení jsou pro dluţníka velice důleţité, pokud je promítne do svého směnečného vztahu, bude mít mnohem lepší postavení. V praxi ovšem není v takové pozici, aby mohl ustanovení, jeţ si ţádá, promítnout do smlouvy či do směnky. Banky a i jiné instituce mají jiţ vše přichystané, a jelikoţ dluţník něco poţaduje, nezbývá mu nic jiného, neţ podepsat. Při studiu materiálů a soudních rozhodnutí jsem dospěl k závěru, ţe nejvíce problémů je spojeno s převoditelností směnky a s uplatňováním námitek směnečných dluţníků, zejména se tak děje s postavením směnečných rukojmích. V praxi často majitel směnky, proti kterému by měl hlavní dluţník případné relevantní námitky, obejde avaláta (osoba, za kterou je rukojemské prohlášení na směnku pořízeno) a uplatňuje směnku vůči avalovi (osoba, která se zaručila), který poté o těchto relevantních námitkách neví, nebo o nich vědět můţe, ale pokud si je nesjednal s věřitelem ve zvláštní dohodě, nemůţe se jimi bránit. Pak se lehce stane, ţe aval spor prohraje a bude muset zaplatit směnečný peníz. Následně vymáhá regresem částku po avalátovi a ten uţ nemůţe uplatnit kauzální námitky, které má jen pouze proti věřiteli, a bude muset avalovi regres uhradit. Věřitel tak získal plnění i přes oprávněné námitky, které avalát měl. Bylo by tomu tak i v případě, kdyby zde směnečný rukojmí nevystupoval, neboť kauzální námitky můţe uplatnit směnečný dluţník, jednal-li majitel vědomě na jeho škodu. Výše zmíněné svízelné situace jsou spojeny s § 17 Čl. I. ZSŠ. Obranou proti tomuto je uzavírání směnek s doloţkou „nikoliv na řad“. Podle mého názoru je tedy ţádoucí, aby zajišťovací směnky (zejména takové, které zajišťují úvěry či půjčky) byly opatřeny uţ od počátku touto doloţkou. Tomu se tak děje například v Rakousku, kde je v souvislosti se spotřebitelskými úvěry v § 11 Konsumentenschutzgesetz (zákon na ochranu spotřebitele) uvedeno, ţe podnikatel smí spotřebitele v souvislosti se svými pohledávkami vůči němu zavázat jen tehdy, pokud směnka obsahuje doloţku „nikoliv na řad“ nebo podobného významu a je-li podnikatel zároveň remitentem. Zajišťovací směnka je efektivním zajišťovacím právním nástrojem. Je ale nutné, aby směnečný dluţník a věřitel měli určité znalosti směnečných vztahů, především proto, aby vůbec mohli posoudit výhody a nevýhody takového vyuţití směnky, a to i z hlediska soudního řízení. Směnečné soudní řízení je pro věřitele o poznání výhodnější neţ občanskoprávní při vymáhání práv ze zajištěné pohledávky. Směnečný dluţník se tedy mnohem hůře brání uplatnění zajišťovací směnky.

53

9. RESUMÉ A bill of exchange originated in the period of feudalism in northern Italy. It is one of the oldest marketable securities in a history. A large expansion of this instrument has started in the 18th century and the bill of exchange has become the world's most widely used instrument for banking purposes. Bills of exchange were originally used as promissory notes. Promissory notes, also called a payable note, were used that way. Later they evolved into bank notes. A foreign bill of exchange occurred later. The bill of exchange is widely used both in the business environment and civil law relations today. Securing loans or bank credits are some of the most frequent applications of the bill of exchange. The bill of exchange used for such purposes are also called as custodial bill of exchange. The custodial bill of exchange represents the vast majority of all bills of exchange in a business circulation. The bill of exchange is regulated by the Act on Bills of Exchange and Cheques, 191/1950 Coll. The legal definition of the bill of exchange or the custodial bill of exchange is not stated on the legislation of the Czech Republic. The definitions are constructed by the juristic theory. The bill of exchange is a security, which contains the requirements legally determined by the Act on Bills of Exchange and Cheques. An unconditional promise to pay a cash sum (promissory note) or unconditional order to pay a sum of money to a certain person (foreign bill) must be included in the bill of exchange. The bill of exchange includes a value in the legal meaning. The value of the bill of exchange consists in the legal consequences – the content of this security, which means a written will associated with such legal consequences. The content of the bill of exchange must be valid at the same time. Important characteristic of the bill of exchange is a status of committed persons. The status of a debtor is not as favorable as the status of a creditor. There are many ways how to misuse the bill of exchange easily. If misusing of the bill of exchange occurs, the debtor gets into an unenviable position. The most often form of misusing of the bill of exchange is an abuse in the contrary with conditions of its reinsurance. Such form of abuse happens when the bill of exchange is presented before its maturity of debt. At that moment, the bill of exchange is not legally enforceable. Another ways of abuse of the bill of exchange are its presenting by an owner, who is not a creditor of secured claim at the same time, or independence of secured bill of exchange. Such ways of abuse of security bill of exchange have negative consequences for the debtor. It is not sure, if he can defend successfully against paying the claim, although he is not obliged to do so or he reasonably objects. In the worst case, the debtor will have to pay twice – if security bill of exchange and 54

secured claim are presented at the same time. This is based on its abstractness, as the bill of exchange is independent on the secured claim because of its character of security legal mean. The debtor should avoid injudicious signing of the custodial bill of exchange and he should act deliberately, if possible. Although debtor's status of the „weaker“ person in the legal relationship, he should include a recommendation in the bill of exchange. First of all, he should limit the transferability of the bill of exchange with a „rektadoloţka“ - Czech legal term for a clause, which causes limitation of transferability of the bill of exchange. In this case, the transfer is realized by assignment of the bill of exchange and the debtor's option of submitting objections remains. Next recommendation lies in reflection of security nature of the bill of exchange through a reinsurance clause. The reinsurance clause helps debtor to prove a relation between the bill of exchange and the secured claim. Another recommendation is to situate a notice of payment on the bill of exchange, if debtor pays at least a part of his debt. In case of redemption of the debt the debtor should require to return of the bill of exchange. The returning of the bill of exchange prevents of its further submitting by the creditor. If the debtor does not have the confirmation of his payment, it would be difficult for him to defend against the creditor. The bill of exchange is "accurate" and "strict". These features improve procedural status of the creditor in the process of enforcing the claim against the debtor. In particular, the burden of proof is reversed against the debtor, so he must prove a matter of facts. All the creditor must do, is submitting a valid bill of exchange, on which is no reason to doubt the authenticity, and filing a petition for issuing an order to pay the claim of the bill of exchange. In summary, the creditor has better procedural status than the debtor.

55

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie: 1.

Kovařík, Z. Přehled judikatury. Směnečná judikatura. 4. aktualizované a rozšířené vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010 2. Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006 3. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 4. Chalupa, R. Zajišťovací směnka. Praha: Linde, 2009 5. Kotásek, J., Pokorná, J., Raban. P. a kol.: Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009 6. Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007 7. Švestka, J., Dvořák, J., a kol.: Občanské právo hmotné. Závazkové právo. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009 8. Cirák, J. Směnky a směnečné právo. Základy směnečného práva a směnečný zákon č. 191/1950 Sb. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2007 9. Chalupa, R. Základy směnečného práva. 2. rozšířené vydání. Praha: Linde, 2008 10. Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2011 11. Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. část. Směnky. 2. vydání. Praha: Linde, 2006 12. Kotásek, J. Úvod do směnečného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2002

13. Kotásek, J.: Námitky směnečných dluţníků. 1. vydání. Brno: Tribun EU, 2007 Časopisy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.

Chalupa, R.: Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 7, s. 18-21 Chalupa, R.: Směnečné vztah - zajišťovací směnka z pohledu dluţníka. Právní rádce. 2000, č. 8., s. 1113 Grulich, R.: Ještě k osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce, 2000, č. 11, s. 31-33 Chalupa, R.: Abstraktnost směnečné pohledávky. Právní rádce, 2002, č. 12, s. 25-30 Sedláček, T., Pešek, T.: Moţnosti směnečného dluţníka. Právní rádce, 2004, č. 5, s. 29-30 Chalupa, R.:Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu blankosměnky. Právní rádce, 2009, č. 12, s. 17-29 Traurig, V. P.: Převod zajišťovací směnky. Právní rádce. 2009, č. 3., s. 27-28 Sadecký, L.: Směnečnými účastníky sjednaný zákaz převoditelnosti směnky. Právní rádce. 2011, č. 2. s. 11-15 Kotásek. J.: Ke směnečným námitkám. Obchodní právo, 2000, č. 11, s. 2-16 Derka, L.: Námitka ţalovaného z vlastního vztahu vůči ţalobci ve věci o zaplacení směnky. Obchodní právo, 2001, č. 7, s. 23-24 Kovařík, Z.: Důsledky nepředloţení směnky k placení – k promlčení směnečných závazků. Obchodní právo, 2002, č. 10, s. 22-24 Derka, L.: Námitky rukojmího z vlastního vztahu vůči majiteli směnky ve věci o zaplacení směnky. Obchodní právo, 2002, č. 2, s. 28-30 Kotásek. J.: Funkce směnky a její pouţití u spotřebitelských úvěrů. Obchodní právo, 2002, č. 2, s. 20-27 Derka, L.: Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Obchodní právo, 2004, č. 4, s. 26-30 Derka. L.: Námitka nesvobody vůle při podpisu směnky. Obchodní právo, 2005, č. 9, s. 28-32 Štencl, Z.: Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Obchodní právo, 2005, č. 3, s. 18-20 Derka, L.: Námitka dluţníka o nepodepsání směnky. Obchodní právo, 2006, č. 5, s. 21-22 Derka, L.: Indosace směnky a postoupení pohledávky směnkou zajištěné. Obchodní právo, 2006, č. 10, s. 14-19 Derka, L.: Směnka s doloţkami „na řad“ a „nikoliv na řad“. Obchodní právo, 2006, č. 10, s. 35-36

56

20. Derka, L.: Námitka zaplacení směnky a námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného. Obchodní právo, 2007, č. 2, s. 28-30 21. Derka, L.: Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, ţe dluh byl zčásti zplacen. Obchodní právo, 2007, č. 2, s. 25-27 22. Derka, L.: Námitka směnečného rukojmího, ţe blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo, 2007, č. 5, s. 29-33 23. Derka, L.: Promlčení kauzálního závazku směnkou zajištěného a promlčení práva vyplnit blankosměnku. Obchodní právo, 2007, č. 6, s. 27-32 24. Derka, L.: Nedovolená změna textu směnečné listiny. Obchodní právo, 2007, č. 11, s. 30-32 25. Derka, L.: Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve směnečných věcech. Obchodní právo, 2007, č. 6, s. 37-39 26. Derka, L.: Námitky směnečného rukojmího proti majiteli směnky. Obchodní právo, 2008, č. 7-8, s. 3439 27. Derka, L.: Námitky z vlastního vztahu směnečného dluţníka vůči nabyvateli směnky a vůči předchozímu majiteli směnky. Obchodní právo, 2009, č. 2, s. 23-29 28. Derka, L.: Důsledky směnečné dohody zakazující remitentovi převod směnky. Obchodní právo, 2009, č. 9, s. 33-39 29. Derka, L.: Námitka směnečného dluţníka, ţe hrozí bezdůvodné obohacení majitele směnky z důvodu paralelní ţaloby o zaplacení směnkou zajištěné pohledávky vedle ţaloby o zaplacení směnky; námitka, ţe splnění kauzálního závazku můţe být zajištěno jen jednou směnkou. Obchodní právo, 2010, č. 8, s. 13-16 30. Derka, L.: Právo na vydání zajišťovací směnky při neexistenci zajištěné kauzální pohledávky. Obchodní právo, 2010, č. 12, s. 16-19 31. Kovařík, Z.: Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, 2007, č. 1, s. 10-18 32. Derka, L.: Námitka směnečného dluţníka v soudním řízení o zaplacení směnky, ţe majiteli směnky nic nedluţí. Právní rozhledy. 2008, č. 19., s. 721-723 33. Kotásek, J.: K některým praktickým aspektům blankosměnky. Bulletin advokacie. 1998, č. 9, s. 34-40 34. Kovařík, Z.: Placení směnky a námitky s tím spojené. Bulletin advokacie, 2004, č. 5, s. 15-27 35. Derka, L.: Typické procesní chyby účastníků ve sporech o zaplacení směnky. Bulletin advokacie. 2007, č. 12., s. 25-30 36. Kovařik, Z.: Zajišťovací směnky a některé další otázky směnek ve světle soudních rozhodnutí. Soudní rozhledy, 2004, č. 8, s. 281-288 37. Kotásek, J.: Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. 1999, č. 3., s. 284-290 38. Kotásek, J.: Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi, 2000, č. 3, s. 342-351 39. Ondrejová, D.: Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné „blankodluţníky“. Právní fórum. 2010, č. 11., s. 529-534

40. Lasák, J.: K důkaznímu břemenu ohledně pravosti podpisu na směnce. Právní fórum. 2010, č. 5, s. 229234

Judikatura: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 29 Cdo 430/2002 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/97 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 1999, sp. zn. 5 Cmo 569/98 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008 Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 1. 7. 1994, sp. zn. Cm 123/94 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. 9 Cmo 306/97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 9 Cmo 431/98 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 721/2006 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/98

57

12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. 5 Cmo 487/2008 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 5 Cmo 87/2004 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. 5 Cmo 189/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 933/2008 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2001 sp. zn. 9 Cmo 65/99 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 9 Cmo 260/2010 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 5 Cmo 332/99 Nález Ústavního soud ČR ze dne 28. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 541/10 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1624/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1549/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 283/2008 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 5 Cmo 13/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2004, sp. zn. 9 Cmo 7/2003 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 9 Cmo 212/2003 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 12 Cmo 382/2007 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 9 Cmo 44/01 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 9 Cmo 533/00 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, sp. zn. 12 Cmo 231/2006 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 12 Cmo 461/2005 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 437/97 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, sp. zn. 12 Cmo 233/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 827/2004 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Cmo 645/2000 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 1998, sp. zn. 9 Cmo 3/98 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 44/2004 Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1695/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1181/2009

Legislativa: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

58

PŘÍLOHA – Vzor vyplňovacího směnečného oprávnění, jež je součástí smlouvy o úvěru

Před výplatou úvěru klient předloţí a) Blankosměnku vlastní, splatnou u v pobočce banky v …………………. 1) Blankosměnka bude vystavena jako směnka vlastní na řad …………………., kde výstavcem a 2) 3) 4) 5)

6)

7)

směnečně zavázaným bude klient a jako ručitelé budou uvedeni …………………., Blankosměnka v době předání remitentovi bude řádně podepsána výstavcem a ručiteli, Blankosměnka bude vystavena bez uvedení údaje splatnosti a směnečné sumy, bude obsahovat doložku „BEZ PROTESTU“, Klient prohlašuje, že blankosměnku vystavil jako prostředek zajištění všech pohledávek banky vzniklých z této úvěrové smlouvy, V případě prodlení klienta s placením jakéhokoli závazku z úvěrové smlouvy, je banka oprávněna vyplnit na blankosměnce jako směnečnou sumu částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut a ke dni vyplnění směnky přirostlého příslušenství), datum splatnosti a domáhat se uspokojení ze směnky, Klient tímto výslovně bance uděluje právo vyplnit na blankosměnce údaj splatnosti a směnečnou sumu takto: a. do údaje splatnosti libovolné datum po datu splatnosti jakékoli pohledávky banky nebo její části nebo jejího příslušenství z této úvěrové smlouvy, b. jako směnečnou sumu libovolnou částku zahrnující, ale nepřevyšující veškeré pohledávky banky z této úvěrové smlouvy splatné ke dni splatnosti směnky, V případě splnění veškerých závazků klienta z této smlouvy banka blankosměnku zničí a zničení klientovi prokáže.

59