PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor Právo a právní věda Katedra obchodního práva
Diplomová práce DOPADY REKODIFIKACE SOUKROMÉHO PRÁVA NA SMĚNEČNÉ PRÁVO
Petr Sopuch 2012/2013
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné právo zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.
_____________________ Petr Sopuch
II
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval své rodině za to, jak mne výchovou připravila a vybavila předpoklady ke studiu a tvorbě písemné práce, své přítelkyni za to, jaké pracovní, studijní i životní prostředí mi pomohla připravit, a svým nejbližším spolužákům za právní i neprávní konzultace. III
Abstrakt Směnečné právo, jako jedno z právních odvětví regulujících vztahy mezi osobami v rámci obchodního i neobchodního styku, je v úzkém spojení s občanským a obchodním zákoníkem, kdy v závislosti na povaze vztahu využívá podpůrně instituty předpisy o cenných papírech neupravené. Dlouhou dobu diskutovaná a připravovaná rekodifikace soukromého práva mnoho z těchto směnečných i mimosměnečných institutů výrazným způsobem ovlivní, a to především prostřednictvím „nového“ občanského zákoníku v postavení předpisu obecného nastupujícího místo zákona o cenných papírech, a dále zásahem přímo do zákona směnečného a šekového.
Klíčová slova Rekodifikace, směnka, soukromé právo, občanský zákoník, obchodní zákoník, podpis
Abstract Bill of Exchange Law, as one of the law branches that regulates relations among citizens within the commercial and non-commercial relationship, is in close connection with the Civil and Commercial Code. Depending on character of the relationship Bill of Exchange Law uses those codes as an institutional support for alternative institutes which aren’t included. Recodification, as a long time discussed and prepared legal event in touch with private law, significantly affects many of these Bill of Exchange Law and related institutes mainly through the "new" Civil Code, which will be in a position of the universal law for securities and will intervene directly into Bill of Exchange Law.
Key words Recodification, bill of exchange, civil law, code civil, code commercial, signature
IV
Obsah Seznam použitých zkratek ............................................................................................................. VI Úvod ........................................................................................................................................... VII 1 Rekodifikace soukromého práva ............................................................................................. 1 1.1 Legislativní proces NOZ .................................................................................................... 3 1.1.1 Formování návrhu NOZ ............................................................................................ 3 1.1.2 Vládní návrh NOZ .................................................................................................... 4 1.2 Účinnost rekodifikačních změn .......................................................................................... 5 1.2.1 NOZ ......................................................................................................................... 5 1.2.2 ZOK, ZRŘ, ZMPS .................................................................................................... 6 1.2.3 Účinnost zrušení zákonů a novelizací ........................................................................ 6 1.3 Vztah předpisů k ZSŠ a ZoCP ............................................................................................ 7 1.3.1 NOZ ......................................................................................................................... 7 1.3.2 ZOK, NZMPS........................................................................................................... 8 1.4 Rozsah úpravy cenných papírů a směnek ........................................................................... 9 2 Vymezení CP dle ZoCP, ZSŠ a dle NOZ .............................................................................. 10 2.1 Obecné vymezení............................................................................................................. 10 2.1.1 ZoCP a ZSŠ ............................................................................................................ 10 2.1.2 NOZ ....................................................................................................................... 11 2.2 Forma CP......................................................................................................................... 12 2.2.1 ZoCP ...................................................................................................................... 12 2.2.2 NOZ ....................................................................................................................... 13 2.3 Vydání CP ....................................................................................................................... 16 2.3.1 ZoCP ...................................................................................................................... 16 2.3.2 NOZ ....................................................................................................................... 17 2.4 Zastupitelnost CP ............................................................................................................. 21 2.5 Podoba CP ....................................................................................................................... 23 3 Převod vlastnického práva a zánik práv ke směnce ............................................................... 25 3.1 ZSŠ a ZoCP ..................................................................................................................... 26 3.2 NOZ ................................................................................................................................ 28 4 Směnka jako platební prostředek .......................................................................................... 34 4.1 Splnění peněžitého dluhu ................................................................................................. 34 4.1.1 ObchZ a ZSŠ .......................................................................................................... 34 4.1.2 NOZ ....................................................................................................................... 36 4.2 Akreditiv ......................................................................................................................... 39 4.3 Judikatura ........................................................................................................................ 40 5 Jednání a zastoupení v rámci směnečných vztahů ................................................................. 41 5.1 Způsobilost osob, jednání a zastoupení v OZ, ObchZ a ZSŠ ............................................. 41 5.1.1 Smluvní zastoupení dle NOZ .................................................................................. 43 5.1.2 Statutární orgán dle NOZ ........................................................................................ 45 5.1.3 Další osoby zastupující PO dle NOZ ....................................................................... 46 5.2 Podpis .............................................................................................................................. 49 Závěr ............................................................................................................................................. 52 Bibliografie ................................................................................................................................... 54 Přílohy........................................................................................................................................... 58 Příloha č. 1 – přehled dotčených ustanovení .................................................................................. 58
V
Seznam použitých zkratek ObchZ
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OZ
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
NOZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
NZMPS
zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů
ZMPS
zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů
ZoCP
zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů
ZOK
zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů
ZRŘ
zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů
ZSŠ
zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů
VI
Úvod „Pozor na směnky. Je to dobrý pomocník, ale dokáže být také zlý pán.“1 Významově obdobné rady a upozornění můžeme nalézt v mnoha laicky zaměřených článcích a poradnách. V odborných kruzích směnky takový negativně laděný instrument dle mého názoru nepředstavují, avšak i zde mohou představovat silný ekonomický a právní nástroj, jak v daném vztahu zajistit či zakotvit určité právo, povinnost a plnění. Z tohoto pohledu s vidinou rekodifikace s prozatímním datem účinnosti 1. 1. 2014 si myslím, že je vhodné, aby bylo o přísně formalizovaných směnečných vztazích pojednáváno a zpracováno především to, jaké možné změny sama rekodifikace spolu se zrušením některých zákonů jako například zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, přináší. Aktuálnost takového tématu je dle mého názoru zcela zjevná, neboť i přesto, že se v tomto případě jedná o velmi dlouhou legisvakanční lhůtu, tato již za 9 měsíců uběhne, ve společnosti i právních kruzích již dnes můžeme pozorovat napětí a přípravy na okamžik účinnosti této rozsáhlé úpravy. Cílem této práce je „provést podrobnou analýzu změn v rámci rekodofikace českého soukromého práva ve vztahu ke směnkám.“2 V rámci analýzy změn je provedena komparace aktuální a budoucí právní úpravy s důrazem na otázku, zda rekodifikace přináší do směnečných vztahů nějaké změny, a případně jaké to jsou. Výběr tématu zaměřeného na vliv rekodifikace na směnečné právo nebyl zcela určitý a striktně vyhraněný od počátku celého procesu. Tomu odpovídá skutečnost, že samotné téma prošlo krátkým vývojem až do finální podoby. Jako základní východisko byla autorem zvolena směnkoprávní problematika, kdy se po absolvování volitelného semináře zaměřeného na směnečné a šekové právo v rámci vysokoškolské výuky tato oblast práva jevila jako velice poutavá s ohledem na svou formalizovanou přísnost, povědomí určitého obávaného nástroje ve společnosti a zároveň jistou skrytou jednoduchost a ladnost celé právní úpravy, kdy současně ústředním tématem celé problematiky se ve většině případů stává střídmě obsáhlá listina. S tímto východiskem, s velice přínosnou pomocí vedoucího diplomové práce, a s ohledem na současné dění v právní společnosti v roce 2012, kdy se již ve velkém rozsahu rozmohly debaty o rekodifikaci a nových, takřka revolučních, zákonech soukromého práva, a to v rámci širší odborné i laické veřejnosti, ale také mezi studenty právnických fakult, pak byl výběr tématu týkajícího se rekodifikace velmi nasnadě. Finální podoba, a tedy Vliv rekodifikace soukromého práva na směnečné vztahy, byla definitivně 1 Pozor na směnky. Je to dobrý pomocník, ale dokáže být také zlý pán [online]. iDNES.cz, 2011 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pozor-na-smenky-je-to-dobry-pomocnik-ale-dokaze-byt-take-zly-pan-ps2/viteze.aspx?c=A111207_162326_viteze_zuk 2 Dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné právo [online]. Informační systém Masarykovy univerzity, 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/325655/pravf_m/?fakulta=1422;obdobi=5644;studium=285514
VII
potvrzena po provedení prvního rešeršního průzkumu, kdy se ve vztahu ke směnkám a cenným papírům obecně jevilo jako velice pravděpodobné, že přímé i nepřímé dopady na směnečné vztahy se s ohledem na šíři záběru rekodifikace pravděpodobně zjeví a přinesou své důsledky. Jak bylo uvedeno výše, cílem této práce, a to právě s ohledem na nastíněný vývoj výběru tématu práce, je zpracovat možné dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné vztahy. Jako hlavní úkol je tedy stanoveno to, aby po dokončení tvorby diplomové práce vznikl dokument, který bude schopen osobám pohybujícím se v rámci směnečných vztahů i osobám se zájmem o tuto problematiku přiblížit důležité změny po nabytí účinnosti NOZ, ZOK a ostatních přidružených rekodifikačních zákonů, které budou mít konkrétní dopady na práva a povinnosti vznikající či zanikající v rámci těchto vztahů. S ohledem na skutečnost, že tato práce není postavena pouze jako rozbor mezer dosavadní právní úpravy, ale je zaměřena na analýzu vlivů rekodifikační právní úpravy na směnečné vztahy, pak je zhodnocení aktuálně účinné právní úpravy obsaženo v rámci každé z kapitol, neboť toto slouží k následnému porovnání s novým budoucím stavem. V rámci jednotlivých komparativních závěrů jsou také zohledněna aktuálně právní naukou i judikaturou poukazovaná problematická místa s uvedením, zda rekodifikace tyto situace přejímá ve stávajícím stavu, anebo je nově řeší odlišně právě s ohledem na právní názor v právní společnosti. Mezi příklady lze uvést hromadné podepisování cenných papírů, povinnost tradice při převodu rektasměnky či okamžik splnění dluhu. Text diplomové práce vychází a je založen na několika různorodých zdrojích, které o problematice rekodifikace spolu s NOZ, ZOK, dalších přidružených rekodifikací dotčených právních předpisech, o cenných papírech a směnkách pojednávají. Mezi hlavní zdroje patří především komentářová literatura k právním předpisům účinným a jednotlivé důvodové zprávy k právním předpisům dosud pouze platným a neúčinným. Vzhledem k tomu, že je v práci brán zřetel na předpokládaný cíl a postoj zákonodárce v rámci rekodifikace, pak se domnívám, že právě důvodové zprávy k daným zákonům by měly posloužit jako relevantní a nejpřínosnější zdroj odhalující záměr zákonodárce při tvorbě zákonů. Na druhou stranu však tato diplomová práce není pouhým představením postojů tvůrce zákonů, ale také kritickým zhodnocením z pohledu autora a širší odborné veřejnosti, a tudíž jsou dále použity jako zdroje odborné časopisy s právní tématikou, vysokoškolské materiály užité v rámci výuky a elektronicky zveřejněné odborné internetové články. Dalším vhodným a přínosným zdrojem jsou rozhodnutí soudů Vrchního a Nejvyššího, které se ke směnečné problematice dlouhodobě vyjadřují, a jejichž stanoviska jsou v příslušných kapitolách konfrontovány s budoucím právním stavem. Jednotlivé prameny jsou interpretovány pomocí výkladu jazykového, systematického, logického, a také teleologického. VIII
Vzhledem ke skutečnosti, že směnečné právo „stojí jen zdánlivě v izolaci jako specifické právní odvětví, obecná úprava má samozřejmě značný vliv“ 3, tak vycházím z hypotézy, že NOZ spolu se ZOK a ostatními právními předpisy k datu 1. 1. 2014 budou dále k ZSŠ výrazným korektivem, kdy NOZ jako zákon obecný s úpravou základních institutů určitý přímý či nepřímý dopad mít bude. Pro ověření této hypotézy stanovuji tuto základní otázku: „Jaký je vliv rekodifikace soukromého práva na směnečné vztahy?“ Jako základ pro úspěšné stanovisko představující odpověď na tuto otázku se držím následujících podotázek: „Jak chápeme pojem rekodifikace soukromého práva a jaký má rozsah? Jak se mění pojetí cenných papírů v nové právní úpravě? Jakou právní úpravu zavádí NOZ a ZOK ve vztahu ke směnečným právům? Jsou v nové úpravě zachovány stávající způsoby využití směnky ve stávající podobě? Jakým způsobem je v rámci rekodifikace regulováno jednání osob ve směnečných vztazích? Výsledkem práce je odborný text s poznatky, které jsou součásti odpovědí na položenou základní otázku s podotázkami, kdy jako metody práce lze identifikovat především deskripci a komparaci s použití deduktivní metody v druhé polovině práce, kde obecná ustanovení NOZ aplikuji na konkrétní případy. Práce je postavena tak, že postupuji od obecnějšího ke konkrétnějšímu, čemuž odpovídá také řazení jednotlivých kapitol. První kapitola s názvem Rekodifikace soukromého práva slouží čtenáři k pochopení tématu této práce, a tedy vysvětluje pojem rekodifikace, představuje, jaké jsou zde řešeny právní předpisy, které jsou dotčeny a jaký mají vzájemný vztah ve smyslu předpisu lex generalis a lex specialis. Následující kapitola s názvem Vymezení CP je již zaměřena komparativně a je v ní rozebrána problematika cenných papírů obecně, a to v rámci stávající i budoucí právní úpravy. Postavení této kapitoly plně odpovídá postupu od obecného ke konkrétnímu, kdy směnky řadíme právě mezi cenné papíry, a je tedy dle mého názoru vhodné při deskripci vlivu rekodifikace na směnky nejprve pojmout vlivy v rámci komplexní kategorie cenných papírů. Systém práce je zde nastaven formou deskripce aktuálně účinného stavu s následným deskriptivním porovnáním s rekodifikační úpravou účinnou od 1. 1. 2014. Třetí, čtvrtá a pátá kapitola této práce jsou zaměřeny na konkrétní specifická ustanovení zde ve vztahu již přímo ke směnkám, a nikoliv nepřímo prostřednictvím ustanovení o cenných papírech obecně. V rámci kapitoly Převod vlastnického práva a zánik práv ke směnce se věnuji způsobům převodu práv ke směnce ve stávající právní úpravě v ZSŠ a ZoCP, a následně provádím komparaci
3 Dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné právo [online]. Informační systém Masarykovy univerzity, 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/325655/pravf_m/?fakulta=1422;obdobi=5644;studium=285514
IX
úpravy obsažené v NOZ, přičemž zde z tohoto srovnání vyvozuji zákonodárcem zamýšlené i dle mého názoru nezamýšlené důsledky z rekodifikace vyplývající. Čtvrtá kapitola se věnuje směnce používané jako platební prostředek, kdy i zde je zachován systém práce specifický pro druhou část diplomové práce, a tedy deskriptivní komparace stávající a nové právní úpravy, přičemž zde vycházím z rozsahu úpravy této problematiky obsažené v NOZ, především tedy splnění peněžitého dluhu a akreditivu. Závěrečná kapitola je postavena tak, aby v rámci obecného tématu Jednání a zastoupení osob poskytla právní analýzu ryze ve vztahu ke směnečným vztahům, avšak jsem toho názoru, že uvedené závěry lze použít i v dalších oblastech práva. Rozhodnými odlišnostmi dle této kapitoly jsou především problematika podepisování směnečné listiny a úprava zastoupení, která slouží jako základ pro určení toho, kdo je skutečně z takové listiny zavázán, a zda je vůbec někdo zavázán. Na základě provedené analýzy pak uvádím autorské závěry navazující na dosavadní judikaturu i právní nauku, a také zjevné problematické oblasti spolu s návrhem řešení a předpokládaným praktickým užitím. Přínosem této práce pro praxi a právní vědu je dle mého názoru to, že rekodifikovaná právní úprava, jako zcela aktuální téma, je pojata komparativně ke stávající úpravě, a to na zcela konkrétních případech v rámci směnečných vztahů. Myslím si, že tato problematika, ač se jedná o formální a kvalifikačně náročnou oblast, není prozatím dostatečně rozebrána a analyzována, kdy se v rámci položené základní otázky tímto textem snažím přednést řádné výkladové stanovisko založené nejen na primárních i sekundárních pramenech, ale především na logickém a systematickém propojení jednotlivých právních norem. Nad rámec obsahu diplomové práce uvádím, že vliv rekodifikace na směnečné vztahy může být z obecnějšího pohledu velice široký, a to právě vzhledem k základním institutům využitým z OZ, ObchZ a dalších zákonů. Jako příklad lze uvést problematiku promlčení, jež bude nově široce upravena v rámci NOZ, či ustanovení spadající do mezinárodního práva soukromého, kdy stávající právní úprava v ZSŠ v čl. I části čtvrté §§ 91-98 bude nově nahrazena a zavedena do úpravy v NZMPS4. Po dohodě s vedoucím práce a s ohledem na případné kvantitativní rozšíření textu práce se však těmto oblastem v textu nevěnuji, přičemž se dle mého názoru jedná o možnosti dalšího směřování právních rozborů a odborných textů zaměřených na vliv rekodifikace soukromého na směnečné vztahy.
4
ŠOVAR, Jan. K novým kolizním ustanovením o cenných papírech. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 7, s. 207-208. ISSN 1803-6554. S. 207.
X
1 Rekodifikace soukromého práva Právo je obecně „specifický soubor pravidel chování, jehož posláním je regulovat společenské vztahy.“5 Takto definovaný soubor pravidel lze dále systémově rozdělit na právo soukromé a veřejné. Soukromé právo lze odborně vymezit mnoha způsoby, respektive lze říci, že existuje více možných variant rozdělení práva na soukromé a veřejné, kdy tyto jednotlivé varianty zahrnují pod daný pojem širší či užší oblast práva. Tento rys nejasnosti je způsoben mimo jiné tím, že určení hranice mezi soukromým a veřejným právem není jednoduchý úkol, kdy této nesnadnosti přidává samotná obtížnost určení kritérií pro konkretizaci mezní linie těchto dvou právních oblastí. Jedna z definic uvádí, že „soukromé právo je právo, které slouží zájmům individua, naproti tomu veřejné jako právo, které slouží zájmům celku“6. Moderní teorie práva v rámci své nauky uvádí jako soukromé právo „část právního řádu, která obsahuje ustanovení, která mají svůj základ přímo v osobních nebo majetkových poměrech.“7 Organická teorie, k níž se NOZ dle důvodové zprávy přikládání, připisuje soukromému právu existenci vztahu mezi jednotlivci a veřejnému právu právní vztah, kde alespoň jeden ze subjektů je nositel veřejné moci 8. V rámci norem soukromého práva tedy můžeme obecně vysledovat širší uplatnění „zásady dispoziční a rovnosti v postavení stran“9 oproti mocenskému nadřazenému postavení jednoho ze subjektů právního vztahu v rámci práva veřejného. Pojem rekodifikace můžeme definovat jako proces, jehož výsledkem by mělo být vytvoření nového kodexu pro určité právní odvětví. Lze tedy obecně předpokládat, že kodex ve formě jediného zákona, jež souhrnně a systematicky upravuje vybranou oblast v právu, již existuje, a tento má být odbornou rekodifikací nahrazen kodexem novým, lepším. Přívlastek „lepší“ by skutečně měl být cílem celého procesu, jak ostatně trefně shrnuje A. Gerloch, kdy uvádí, že „Období, kdy se připravuje nová kodifikace soukromého práva, bývá svátkem práva, právníků a právní vědy.“10 Komplexní rekodifikace může být vhodná pro předmětné právní odvětví mimo jiné v tom, že
5 PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7. doplněné a aktualizované vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 418 s. ISBN 978-807-2392-070. S. 14. 6 Důvodová zpráva ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/OZ_Duvodova-zprava-11042011.pdf 7 HARVÁNEK, Jaromír. in HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 341 s. ISBN 80-210-1791-0. S. 280. 8 tamtéž 9 PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7. doplněné a aktualizované vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 418 s. ISBN 978-807-2392-070. S. 19. 10 GERLOCH, Aleš. Několik poznámek k rekodifikaci soukromého práva . In: Otázky rekodifikace soukromého práva: příspěvky učitelů Právnické fakulty Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. s. 27-36. ISBN 80-246-0741-7. S. 27.
1
zákon, jenž byl mnohokrát novelizován11, vykládán, ohýbán judikaturou a doplňován ve formě dílčích zákonů, který je v dnešní době již díky úpravám nedokonale provázaný s ostatními zákony, u kterého dochází k duplicitní právní úpravě s jinými zákony, a k němuž se od jeho vzniku do dnešního dne výrazně změnily materiální podmínky ve společnosti, bude nahrazen novým a plně společensky vyhovujícím zákonem, jež odstraní nedostatky vzniklé právě nejednotností a postupnou zvětšující se roztříštěností zákonné úpravy právního odvětví. Pod pojem rekodifikace soukromého práva, na niž je zaměřena tato práce, lze zařadit mimo jiné nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník jako nástupce zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku „starého“, dále zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech jako nástupce zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zákon 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, jež byl novelizován velkou novelou č. 19/2012 Sb., a dále zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém jako nástupce zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Svým rozsahem největší z těchto nových zákonů, a také mezi veřejností pravděpodobně nejznámější, je NOZ, který by měl být po nabytí účinnosti souhrnný pro celé soukromé právo, systematicky nejobecnější a základní. Jak již bylo zmíněno v úvodu, právě NOZ je pro směnečné právo jedním z nejvlivnějších zákonů z výše uvedených, neboť „směnečné právo jen zdánlivě stojí v izolaci jako specifické právní odvětví, obecná úprava má samozřejmě značný vliv“12. V rámci směnečných vztahů jsou využívány obecné instituty neupravené v ZSŠ a ZoCP, jako jsou například jednání a zastoupení v rámci právních vztahů, promlčení a prekluze, vymezení právnických a fyzických osob či kogentní úprava právní způsobilosti. 13 Nový občanský zákoník pak kromě těchto obecných institutů přináší právu cenných papírů velkou změnu v tom, že ruší zákon o cenných papírech č. 591/1992 Sb., nově cenné papíry zakotvuje ve 4. dílu NOZ, a dále atrahuje určité instituty dříve obsažené v ZSŠ přímo do svého textu. Z tohoto důvodu bude následující výklad zaměřen v širších souvislostech na změny související s NOZ pro směnečné právo, přičemž jednotlivé aspekty přinášející ZOK a NZMPS budou v patřičných kapitolách krátce připojeny.
11 V průběhu 90. let 20. stol. a v prvních letech 21. stol. byl občanský zákoník novelizován více jak třemi desítkami novel. in Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf 12 Dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné právo [online]. Informační systém Masarykovy univerzity, 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/325655/pravf_m/?fakulta=1422;obdobi=5644;studium=285514 13 ŠVESTKA, Jiří. in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1373 s. ISBN 978-807-4001-086. S. 59.
2
1.1 Legislativní proces NOZ Nový občanský zákoník, který je ke dni 1. 12. 2012 platný pod označením zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, prošel velmi dlouhým procesem vzniku. Tento proces lze rozdělit na dvě hlavní fáze, a to fázi formování směrem k vládnímu návrhu zákona a fázi od předložení tohoto návrhu Poslanecké sněmovně k vyhlášení ve Sbírce zákonů. V rámci formování konečného znění neměl NOZ stále jednotnou podobu, ale i vzhledem k práci ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny s jejím komplexním pozměňovacím návrhem, prošel návrh NOZ v podobě revidované. 14
1.1.1 Formování návrhu NOZ S ohledem na existenci desítek novel zákona č. 40/1964 Sb. a postupně sílící tlaky na revizi soukromého práva byla pod číslem 509/1991 Sb. v roce 1991 vydána velká novela OZ, jejímž cílem bylo připravit prostředí pro uskutečnění rekodifikačních prací s cílem vytvořit nový kodex soukromého práva. V následujících letech došlo k víceru pokusům vytvořit návrh nového občanského zákoníku či alespoň návrh jeho koncepce, na základě které by se dále pokračovalo. Mezi lety 1991 - 1993 byl vypracován první konkrétní návrh paragrafového znění OZ, který ovšem ve finále nebyl postoupen do řádného legislativního procesu a postupně práce na tomto projektu ustaly. Po vzniku samostatné České republiky byly nejprve započaty práce na vytvoření koncepce nového občanského zákoníku, přičemž ani tyto práce nebyly dovedeny k řádnému cíli. 15 Zlomovým rokem pro vznik NOZ byl rok 200016, kdy od tohoto roku „se na návrhu občanského zákoníku pracovalo nepřetržitě až do roku 2011, vyjma krátkého období od léta 2009 do jmenování vlády premiéra Nečase, kdy ministryně spravedlnosti činnost rekodifikační komise ukončila.“17 Tato poslední fáze, jež byla zdárně přivedena k finálnímu vládnímu návrhu nového občanského zákoníku, byla započata na základě rozhodnutí Otakara Motejla, přičemž důležitým mezikrokem bylo schválení věcného záměru rekodifikace vládou ČSSD ze dne 18. 4. 2011.18
14 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník po schválení v Poslanecké sněmovně. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 1, s. 17-20. ISSN 1803-6554. S. 17. 15 Důvodová zpráva ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/OZ_Duvodova-zprava-11042011.pdf 16 ŠVESTKA, Jiří. in ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1373 s. ISBN 978-807-4001-086. S. 32. 17 ELIÁŠ, Karel. in ELIÁŠ, Karel a kol. Právní aktuality PRK Partners 1/2012. Praha: PRK Partners s.r.o., 2012. 20 s. S. 8. 18 Důvodová zpráva ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/OZ_Duvodova-zprava-11042011.pdf
3
Lze tedy shrnout, že práce v rámci formování koncepce a návrhu paragrafového znění nového občanského zákoníku trvaly téměř 20 let, přičemž intenzivní práce rekodifikační komise pod vedením Karla Eliáše trvala 10 let. 19
1.1.2 Vládní návrh NOZ Vláda pod vedením Petra Nečase předložila dokončený vládní návrh nového občanského zákoníku dne 25. 5. 2011, a to prostřednictvím svého zástupce pro daný resort, ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila s tím, že navržená účinnost byla k 1. 1. 2013. Tento návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 362/0 ze dne 26. 5. 2011, přičemž Organizační výbor Poslanecké sněmovny projednání návrhu zákona doporučil usnesením č. 136 ze dne 26. 5. 2011.20 Dne 8. 6. 2011 na 19. schůzi Poslanecké sněmovny proběhlo 1. čtení návrhu NOZ, přičemž dle usnesení č. 525 byl tento dále projednán v Ústavně právním výboru, který dne 21. 10. 2011 usnesením navrhl 287 pozměňovacích návrhů a mimo jiné posunutí účinnosti k datu 1. 1. 2014.21 Dne 25. 10. 2011 proběhlo v Poslanecké sněmovně 2. čtení vládní návrhu NOZ, kdy tento prošel obecnou i podrobnou rozpravou a podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 362/2. Následné 3. čtení proběhlo dne 9. 11. 2011 na 30. schůzi Poslanecké sněmovny, přičemž návrh NOZ byl schválen v poměru 92 pro a 35 proti22, kdy dále byl dne 3. 1. 2012 postoupen senátu. Zde byl z rozhodnutí organizačního výboru projednán v Ústavně právním výboru, který dodal k návrhu NOZ pozměňovací návrhy, dále Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Senát k tomuto návrhu dne 25. 1. 2012 nepřijal žádné usnesení, a tak byl dále postoupen a doručen prezidentovi Václavu Klausovi k podepsání. Finální vládní návrh NOZ byl dne 20. 2. 2012 prezidentem podepsán, následně doručen dne 2. 3. 2012 k podpisu premiérovi Petru Nečasovi a dne 22. 3. 2012 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 33 jako zákon pod číslem 89/2012 Sb. 23 Výsledek celého procesu pak dle jednoho z jeho autorů je „zákon hodnotově konzervativní a ekonomicky liberální.“24
19 Vláda schválila rekodifikaci soukromého práva i silnější ochranu spotřebitele v rozhodčím řízení [online]. Justice.cz, 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=2375&d=317009 20 Sněmovní tisk 362 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=362 21 Usnesení ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny č. 362/2 ze dne 11. 10. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-0310]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=362 22 Proti byl 1 poslanec za stranu VV, 11 za ČSSD a 23 poslanců za KSČM 23 Sněmovní tisk 362 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=362 24 ELIÁŠ, Karel. Co přináší nový občanský zákoník byznysu?. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 5, s. 148-153. ISSN 1803-6554. S. 149.
4
1.2 Účinnost rekodifikačních změn 1.2.1 NOZ NOZ ve formě zákona byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 22. 3. 2012, a tedy stejného dne nabyl platnosti. Od tohoto data běží nastavená legisvakanční lhůta 25, která je s ohledem na rozsah nové úpravy a počet zrušených či pozměněných zákonů nastavena velmi dlouhá, respektive dle slov Karla Eliáše nejdelší ze všech vacatio legis, které kdy v souvislosti s občanskými zákoníky byly. Účinnost NOZ je nastavena v § 3081 NOZ, který zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 2014.“ Legisvakanční lhůta je tedy dle pozměněného vládního návrhu dlouhá přibližně 1 rok a 8 měsíců, kdy se společnost a jednotlivé subjekty práva mají s touto novou úpravou seznámit a připravit se na její užívání a respektování. K účinnosti NOZ je vhodné doplnit, že ač se zde jedná o jednu z nejdelších lhůt od platnosti k účinnosti, existuje již dnes návrh zákona skupiny poslanců v čele se Z. Bebarovou-Rujbrovou, jenž byl dne 31. 10. 2012 předložen Poslanecké sněmovně, který tuto lhůtu chtěl dále prodloužit a účinnost NOZ nastavit ke dni 1. 1. 2015 s cílem, aby „byl dán dostatečný prostor soudcům, advokátům, ale i veřejnosti, k dostatečnému seznámení se s novou právní úpravou, zejména pak k zažití a osvojení si nové terminologie občanským zákoníkem zaváděné. Nový občanský zákoník totiž zavádí kolem 6 tisíc nových pojmů a již nyní se ukazuje, že do konce roku 2014 je nereálné, aby se zejména soudci s novou úpravou dostatečně seznámili. Právní praxe dokládá, že trvá léta, než judikatura některé otázky vysvětlí, a ještě déle trvá, než se podstatné instituty práva stanou obecně závaznými a zažitými. Doba zbývající do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku je tak nedostačující k tomu, aby tento byl bez větších problémů v právním řádu životaschopný a nedošlo ke kolapsu.“26 Dle mého názoru je z tohoto pohledu možné neustále odsunovat účinnost nového kodexu soukromého práva, a to právě s poukazem na složitost, rozsáhlost a na potřebu mnoha let k tomu, aby praxe a judikatura přijala a dostatečně vysvětlila nové procesy a instituty. Z mého pohledu však téměř dvacetiletá tvorba tohoto kodexu zahrnující mnohočetné rozpravy s odborníky, praktiky a veřejností spolu s nastavením téměř dvouleté lhůty pro seznámení laické i odborné společnosti s tímto kodexem a spolu s mnoha školeními, konferencemi a odbornými semináři na téma rekodifikace a nový občanský zákoník jsou dostačující prvky k tomu, aby nedošlo k zanedbání přípravy na dobu účinnosti NOZ. Za dané situace, kdy bylo demokraticky rozhodnuto o platnosti 25 Autor při používání pojmu vychází z publikace HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 341 s. ISBN 80-210-1791-0. 26 Důvodová zpráva ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/OZ_Duvodova-zprava-11042011.pdf
5
NOZ je podle mě vhodné, aby i v rámci právní jistoty nedocházelo ke změnám v účinnosti již nastavené, a to kromě zcela výjimečných situací. 27 Tento novelizující návrh byl dne 1. 11. 2012 rozeslán poslancům a následně dne 2. 11. 2012 zaslán vládě k vyjádření stanoviska, která dne 29. 11. 2012 zaslala zpět své nesouhlasné stanovisko, a to právě s obdobným zdůvodněním svého postoje jako uvádím výše. 28 Následně dne 12. 12. 2012 Organizační výbor Poslanecké sněmovny doporučil projednání tohoto návrhu a dále přikázal jeho projednání v rámci Ústavně právního výboru. Poslanecká sněmovna o tomto návrhu ke dni 27. 12. 2012 dosud nerozhodla.
1.2.2 ZOK, ZRŘ, ZMPS Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech jako jeden z nástupců zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 22. 3. 2012 v částce č. 34 s tím, že účinnost tohoto zákona je nastavena shodně jako u NOZ ke dni 1. 1. 2014, a to v § 786 zákona. Obdobná situace je u zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který ruší aktuálně účinný Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, a dále novelizuje účinný Zákon směnečný a šekový. Tento zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce č. 35 dne 22. 3. 2012 s tím, že účinnost je v § 125 nastavena taktéž ke dni 1. 1. 2014.29 Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, jež byl novelizován velkou novelou č. 19/2012 Sb. je v novelizovaném znění platný ke dni 17. 1. 2012 spolu s vyhlášení ve Sbírce zákonů a účinný od 1. 4. 2012.
1.2.3 Účinnost zrušení zákonů a novelizací V případě, že nebude schválena aktuálně Poslanecké sněmovně předložená novela NOZ, ani že nebude schválena žádná jiná novela NOZ, ZOK či ZMPS s dosahem na účinnost těchto zákonů, pak dojde ke dni 1. 1. 2014 ke zrušení mnoha zákonů a ustanovení, přičemž k právu směnečnému se váže především zákonem č. 91/2012 Sb. zrušení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním a novelizace zákona 191/1950 Sb., směnečného a šekového, a dále zákonem č. 89/2012 Sb. zrušení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Kromě těchto předpisů
27 Takovou situací by mohla být revoluce ve společnosti či vyhlášení válečného stavu s aktivním zapojením obyvatelstva. 28 Sněmovní tisk 839 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=839 29 Výše zmíněná navrhovaná novela se vztahovala pouze na NOZ, nikoliv však na ZOK a NZMPS.
6
pak budou ve vztahu k cenným papírům dále k 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb. novelizovány zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry, a zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech. 30
1.3 Vztah předpisů k ZSŠ a ZoCP 1.3.1 NOZ Zákon směnečný a šekový spolu se Zákonem o cenných papírech jsou v rámci aktuálně účinné právní úpravy zjednodušeně označeno hlavními právními předpisy, které upravují cenné papíry a tvoří směnečné právo, přičemž ZoCP můžeme zařadit do kategorie pramenů obecných a ZSŠ do kategorie pramenů speciálních, mezi kterými je standardně vztah lex generalis a lex specialis. Tento vztah mezi právními prameny směnečného práva vyjadřuje skutečnost, že prameny spadající do kategorie lex generalis nastavují základní podmínky a stanovují rozdělení, přičemž speciální prameny pak vymezují konkrétnější specifika dané oblasti v určitém právním odvětví formou zvláštního zákona. Prameny zvláštní mají před prameny obecnými přednost v případně shodného předmětu úpravy, respektive obecné prameny práva jsou subsidiárně použitelné a aplikovatelné v případě, že speciální pramen práva danou problematiku neupravuje. 31 Mezi další obecné formální prameny práva cenných papírů můžeme aktuálně zařadit „obchodní zákoník, občanský zákoník a občanský soudní řád“32. NOZ převezme po zákonu č. 40/1964 Sb. roli obecného předpisu, jež je subsidiárně použitelný v rámci směnečného práva, přičemž s ohledem na zrušení Zákona o cenných papírech a včlenění obecné úpravy cenných papírů do části první, hlavy IV, dílu 4 bude nově NOZ zastávat mnohem silnější a širší pozici předpisu obecného, neboť se oproti vztahu OZ vůči ZSŠ nepoužijí pouze instituty obecné, nýbrž zmíněný díl 4 obsahuje přímo konkrétní vymezení cenných papírů. Prakticky lze říci, že dřívější odkazy v písemnostech na ZoCP budou nově mnohem četněji nahrazeny odkazy na paragrafové znění NOZ. Tato pozice plně koresponduje s deklarovaným nastavením NOZ jako univerzálního kodexu soukromého práva, ze kterého by se mělo vycházet při úpravě a vzniku většiny právních vztahů soukromého práva, tedy i práva směnečného. Vztah NOZ a ZSŠ pak dle mého názoru pomůže odstranit možné nejasnosti při určení, zda se v rámci vztahů vyplývajících ze směnky použije podpůrně občanský zákoník nebo obchodní 30 Předpis 89/2012 Sb [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=6&T=362 31 PIHERA, Vlastimil. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 41. 32 tamtéž
7
zákoník33. V praxi je tato nejednotnost obecného předpisu pro vztahy vyplývající ze směnky zdrojem mnoha výkladových sporů.34 Tento aplikační problém, jež byl řešen i Vrchním soudem v Praze rozsudkem sp. zn. 5 Cmo 189/99 se závěrem, že „obecnou úpravu směnečných závazkových vztahů je nutno hledat jen v občanském zákoníku“35, již vzhledem ke sjednocení úpravy závazkových vztahů pouze v rámci NOZ nebude na místě, neboť právě obecná úprava použitelná pro směnečné závazkové vztahy neupravené v ZSŠ bude jednotně zakotvena v NOZ. 36 Z tohoto pohledu lze NOZ zcela přisvědčit pozitivní vliv, neboť se zde naplňuje jeden z cílů rekodifikace, a to sjednocení právní úpravy s odstraněním duplikací, čímž dojde k jednotnému postupu při identifikaci obecných použitelných norem a jejich výkladu, přičemž nebude docházet například k možnému „účelově argumentačně použitému problému roztříštění směnečných vztahů podle postavení jednotlivých účastníků na směnce“37. V rámci směnečných závazkových vztahů bude předpokladem ve všech těchto situacích použití NOZ, a to i s ohledem na jednotnost úpravy a ust. § 1721 a násl. NOZ spolu s § 1723 odst. 2 NOZ, který stanoví, že ustanovení NOZ o závazcích vznikajících ze smluv se použijí i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.
1.3.2 ZOK, NZMPS Výraznější dopad v rámci směnečného práva má dále NZMPS, kdy původní koncepce kolizních norem včleněných do ZSŠ v čl. I části čtvrté v ust. §§ 91-98 jsou nově nahrazena ust. §§ 31, 32, 43, 93-97 NZMPS. Důvodem pro tuto změnu může být sjednocení umístění kolizních norem do jednoho souhrnného právního předpisu, což také odpovídá koncepci tvorby NOZ jako souhrnného kodexu. Tuto komplexnost tedy lze spatřit nejen u NOZ, ale i ostatních předpisů. Co se týče vztahu ZSŠ a NZMPS, bude se tedy jednat o vztah nekonkurenční, neboť kolizní směnečná úprava je nově obsažena pouze v jediném zákoně. V případě, že se tedy bude jednat o směnečný vztah s mezinárodním prvkem, pak nově na tento vztah budou dopadat výše zmíněná ustanovení NZMPS. 38
33 Mimo případy výslovně stanovené zákonem jako například v ust. § 13 ZoCP. 34 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 171. 35 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. 5 Cmo 189/99. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 36 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 172. 37 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 171. 38 Důvodová zpráva k ZMPS ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf
8
ZOK lze označit jako předpis, jež je spíše okrajový ve vztahu ke směnečnému právu, neboť s ohledem na „co možná největší univerzálnost občanského zákoníku“39 a s ohledem na určitou „dekodifikaci obchodního zákoníku s následným zaměřením pouze na nejnutnější právní problematiku, která se nedotýká oblastí života upravených občanským právem“ 40 se pak ZOK zaměřuje především na obchodní korporace, a tedy ve vztahu k právu směnečnému prakticky lze dovodit určité vztahy právě v rámci použití směnek a obchodních společností a družstev například dle úpravy jednatelů a jiných statutárních orgánů.
1.4 Rozsah úpravy cenných papírů a směnek Samotný rozsah nové úpravy směnečného práva byl nastíněn výše a dále jsem toho názoru, že v rámci diplomové práce pojednávající průřezově o změnách ve vztahu ke směnkám jako cenným papírům je vhodné konkrétně uvést příslušná relevantní ustanovení jednotlivých zákonů. Proto se v Příloze č. 1 zaměřím také na přednesení přehledu ustanovení nově výslovně upravujících cenné papíry a směnky, přičemž samotné vymezení a definici cenných papírů představím v rámci následující kapitoly.
39 Důvodová zpráva k ZOK [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf 40 Důvodová zpráva k ZOK [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymcestorage/files/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf
9
2 Vymezení CP dle ZoCP, ZSŠ a dle NOZ Vzhledem ke zrušení Zákona o cenných papírech ke dni účinnosti NOZ budou cenné papíry obecně vymezeny ve zcela nových ustanoveních, a tudíž je dle mého názoru vhodné tyto podrobit bližšímu rozboru. Obecným předpisem pro cenné papíry, a tedy i směnky, je nyní ZoCP, nově jím bude NOZ, přičemž nová úprava nazná oproti stávající určitých formální i obsahových změn. 41 V rámci této kapitoly se zaměřím na srovnání aktuálního vymezení cenných papírů s vymezením budoucím, existenci definice cenného papíru v právním řádu, na jednotlivé formy a způsoby vydání CP a jednotlivé změny, jež přinese nová úprava v části první, hlavě IV, dílu 4 NOZ.
2.1 Obecné vymezení 2.1.1 ZoCP a ZSŠ Stávající platný zákon č. 591/1992 Sb. v rámci obecných ustanovení v § 1 odst. 1 vymezuje demonstrativní výčet cenných papírů, přičemž však sám neuvádí42 žádnou legální definici cenného papíru.43 Podobná absence konkrétního definičního vymezení cenných papírů není však jevem ani v zahraničních úpravách ojedinělý, kdy „zřejmě jedinou zákonnou definici pojmu cenný papír44 obsahuje právní úprava švýcarská, obsažená v článku 945 obligačního zákona ze dne 31.3.1911.“ 45 Obdobná situace je pak s existencí legální definice směnky, jež v ZSŠ není výslovně uvedena. Zpětně ji můžeme pouze dovodit z čl. 1 § 1 ZSŠ, který zde uvádí náležitosti směnky cizí a v § 75 téhož článku náležitosti směnky vlastní. 46 ZoCP směnku vymezuje v úvodním § 1 v rámci demonstrativního výčtu cenných papírů, avšak legální definici jednotlivých typů neuvádí a u směnky odkazuje právě na ZSŠ. Směnku lze dle zákonných náležitostí definovat jako „dlužnický cenný papír vystavený ve formě zákonem stanovené, kterým se určité osoby zavazují majiteli směnky zaplatit v určitém místě a v určitém čase jistou peněžitou sumu s tím, že jde o závazky přímé, bezpodmínečné, nesporné a abstraktní.“47
41 PILKOVÁ, Jarmila. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-241. ISSN 1803-6554. S. 238. 42 VÍTEK, Jindřich. Právní úprava cenných papírů v novém občanském zákoníku. Obchodní právo. 2012, roč. 21, č. 12, s. 42-58. ISSN 1210-8278. S. 42. 43 Pomůckou při tvorbě definice může být § 185i OSŘ. 44 Cenným papírem je ve smyslu zákona každá listina, se kterou je spjato právo tak, že nemůže být bez listiny ani uplatněno ani převedeno na jiného. 45 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 12. 46 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 173. 47 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 2.
10
2.1.2 NOZ Nová právní úprava cenných papírů obsažená v NOZ reflektuje doktrínou uznávané dva hlavní znaky cenných papírů, a to existence listiny nebo hmotného substrátu a k ní připojené právo, které vyplývá z písemného projevu vůle obsaženého v této listině, jež způsobuje určitou právní cennost dané listiny. 48 Na základě těchto znaků pak byla vytvořena a legislativně zakotvena definice cenných papírů, jež vychází mimo jiné také z výše zmíněné předlohy švýcarského obligačního zákona z roku 1911. NOZ samotnou legální definici cenného papíru obsahuje v ust. § 514, kdy „cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.“ Zde je patrná přítomnost dvou dříve uvedených v teorii vymezených rysů, a to existence listiny a s ní spojeného práva, kvůli kterému je tato listina právně cenná. „Podstatou rozdílu cenného papíru a jiné listiny je kvalita spojení práva s listinou, kdy bez listiny ve formě cenného papíru nelze dané právo uplatnit ani převést.“49 NOZ oproti ZoCP neuvádí v rámci obecných ustanovení o cenných papírech demonstrativní výčet jednotlivých druhů, ale tvůrci zvolili cestu vymezení obecných pojmových znaků spolu s legální definicí, kdy cílem tohoto bylo připuštění existence i jiných druhů cenných papírů, než jsou výslovně zmíněny kdekoliv v zákoně, a to právě za dodržení zákonem v ust. § 515 definovaných „podstatných prvků, aby mohla být za cenný papír uznána“. 50 Tyto podstatné prvky jsou dle § 514 ve spojení s § 515 NOZ existence listiny, s níž je spojeno určité právo, a údaj o emitentovi. Zvolená konstrukce svým pojetím odpovídá stylu provedení rekodifikace kodexu soukromého práva, jež by měl být univerzální oporou pro co největší okruh právních vztahů, kdy absence stávajícího demonstrativního výčtu spolu s nastavením obecné definice a podstatných znaků umožní podřadit jako cenný papír každou listinu, jež bude tyto podstatné znaky obsahovat, i když nebude obsahovat výslovné uvedení pojmu „cenný papír“. Je však nutno, aby celkově z listiny bylo patrné, že se o cenný papír má jednat.51 Na druhou stranu obdobný demonstrativní výčet jako v aktuálně účinném ZoCP podle mého názoru nemusí být zcela neprospěšný, neboť jednotlivé uvedené druhy cenných papírů jistě splňují podstatné znaky a veřejnosti mohly ulehčit užívání cenných papírů s ohledem na jistou nápovědu o druzích, názvech a dalších jednotlivých charakteristikách, neboť ani původní výčet nebyl taxativní.
48 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 12. 49 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 50 tamtéž 51 tamtéž
11
Zákon o cenných papírech v ust. § 1 odst. 2 uvádí, že se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li zákon jinak, a to s ohledem na rozdělení věcí na movité a nemovité v rámci OZ, avšak vždy hmotné, přičemž na základě takové úpravy například průmyslové vzory, ochranné známky či pohledávky nebylo možné zařadit pod žádný z druhů věcí z důvodu nehmotnosti, a tedy bylo nutno například pro cenné papíry zakotvit ustanovení o použitelnosti ustanovení vztahujících se na věci movité. NOZ nově upravuje věc obecně přímo v § 489, kdy pomocí legální definice konkretizuje, co se myslí věcí v právním smyslu, a tedy „vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí“. 52 Vzhledem k tomuto vymezení lze cenné papíry jednoduše podřadit pod zákonnou kategorií věcí, neboť se v případě CP jedná o něco, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí v tom smyslu, že může přinést člověku nějaký konkrétní užitek prostřednictvím svého inkorporovaného práva. Směnku vlastní i cizí, jejichž legální definice zákon stále neuvádí, můžeme na základě jejich náležitostí podřadit pod pojem cenný papír, neboť se jedná o listinu, která obsahuje údaj o výstavci, o inkorporovaném právu na zaplacení peněžité sumy a přesné výši této sumy, přičemž zároveň jsou splněny i pojmové znaky věci v právním smyslu dle NOZ, a tedy že směnka je listina rozdílná od osoby a je způsobilá přinést užitek, tedy slouží k potřebě člověka, a je ovladatelná. Touto úpravou tak dle mého názoru dochází k pozitivnímu posunu v rámci jednoduchého a bezrozporného podřazení směnek pod pojem věci bez nutnosti existence ustanovení o zvláštní použitelnosti
2.2 Forma CP Jako formu v teorii označujeme „určení osoby, jíž náleží práva z cenného papíru, tedy majitele cenného papíru, a forma v sobě zahrnuje způsob, jakým může být cenný papír převáděn mezi různými subjekty.“53 O jednotlivých způsobech převodu cenného papíru a změnách, jež přináší NOZ spolu s úpravou jednotlivých způsobu zániku směnečných práv, bude pojednáno dále v kapitole 3. Zde se zaměřím na představení změn, jež přináší NOZ svým zakotvením formy cenných papírů v rámci § 518 a dalších ustanovení NOZ oproti původní úpravě obsažené v § 3 ZoCP.
2.2.1 ZoCP Tento zákon v účinném znění vymezuje formu cenného papíru v § 3, který v odst. 1 rozlišuje cenný papír na doručitele, na řad a na jméno. Tyto zákonem definované formy pak mohou být ve vymezených případech pro určitý cenný papír omezeny, jak tomu je například v rámci § 156 ObchZ 52 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 53 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 55.
12
či § 22 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. Odst. 2 dále stanoví pravidla použití v souvislosti s terminologickými odchylkami použitými v rámci obchodního zákoníku, kdy označení akcií jako cenného papíru na jméno či na majitele se neshoduje s označením forem dle § 3 odst. 1 ZoCP, a proto, aby bylo postaveno najisto, jaká právní úprava se na cenný papír na majitele použije, stanoví ZoCP použití ustanovení zákona upravující cenný papír na doručitele. Obdobně je pak upravena situace, kdy § 156 ObchZ stanoví formu akcie na jméno, přičemž dále v odst. 6 umožní převod prostřednictvím rubopisu. Na tento případ dopadá ust. § 3 odst. 1 ZoCP, kdy na cenné papíry tohoto typu se použijí ustanovení zákona upravující cenné papíry na řad. Lze tedy shrnout, že ZoCP jako obecný předpis pro cenné papíry stanoví 3 formy cenných papírů, přičemž dále specifikuje pravidla pro cenné papíry, které jsou jinde v právním řádu označeny rozporně se základním rozdělením forem, a způsob, jakým se tyto cenné papíry subsumují pod jednu ze základních forem. Směnka, jako „ztělesnění závazku emitenta směnky, která je nejen důkazem o existenci tohoto závazku, ale zároveň její předložení je podmínkou výkonu práv ze směnky“ 54, a její forma se rovněž řídí obecným vymezením formy dle ZoCP, jež platí pro všechny cenné papíry. Z hlediska převoditelnosti směnky se jedná ze zákona o ordrepapír 55, tedy cenný papír formy na řad převoditelný rubopisem dle § 11 ZSŠ, avšak tuto možnost lze výslovně vyloučit v souladu s ust. § 11 odst. 2, kdy se následně s ohledem na příslušnou rektadoložku bude jednat o tzv. „rektasměnku“56, tedy cenný papír na jméno.
2.2.2 NOZ Rekodifikace soukromého práva nově zakotvuje jednotlivé možné formy cenných papírů v rámci ustanovení kodexu občanského práva, a to konkrétně v ust. § 518. V odst. 1 tohoto ustanovení je terminologicky převzato rozdělení cenných papírů z § 3 ZoCP, kdy dle nové úpravy může mít cenný papír formu na řad, na jméno a na doručitele. Oproti ZoCP pak NOZ v následujících odstavcích neupravuje situace rozličného pojmenování cenných papírů, ale odst. 2 nově stanovuje dvě specifické právní domněnky, a to v rámci věty první vyvratitelnou a ve větě druhé nevyvratitelnou. Zde je na první pohled patrný rozdíl oproti stávající právní úpravě, kdy NOZ nepředpokládá označování cenných papírů jinými termíny označujícími formu, než jsou v ust. § 518 uvedeny, avšak v případě, že speciální zákon jako například ZOK v ust. § 263 odst. 2 a 3 stanoví odlišnou úpravu, bude dle mého názoru, vzhledem k zákonnému zakotvení forem cenných papírů 54 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 51. 55 tamtéž 56 tamtéž
13
v kodexu soukromého práva, muset tato speciální úprava buďto výslovně upravovat vztah odlišné terminologie vůči formám dle NOZ, nebo dle mého názoru bude speciální terminologická úprava muset být subsumovatelná pod obecné formy cenných papírů minimálně výkladem s ohledem na jednotlivé pojmové znaky. Vyvratitelná domněnka je formulována tak, že v případě, že cenný papír obsahuje v rámci svého textu jméno oprávněné osoby, pak je „apriori považován za cenný papír na řad“ 57, přičemž pakliže by výstavce cenného papíru zamýšlel zhotovit cenný papír formy na jméno či na doručitele, pak i dle výkladu v rámci důvodové zprávy k § 518 NOZ, kdy „není vyloučen důkaz, že jde o cenný papír na jméno nebo na doručitele“58, bylo by nutno tuto skutečnost nesoucí formu výslovně na listinu uvést.59 Lze dále předpokládat, že na základě této vyvratitelné domněnky bude i při uvedení jména oprávněného a za předpokladu výslovného zanesení formy na doručitele do textu cenného papíru chápán cenný papír jako na doručitele. Samotné jméno oprávněného pravděpodobně nebude bráno na zřetel. Zde je otázkou, zda by ovšem nemohlo dojít k rozporům ohledně úmyslu výstavce, neboť současné uvedení jména oprávněného a formy na doručitele si zcela protiřečí a lze si v takovém případě představit argumentaci neurčitostí formy. Druhá právní domněnka, nevyvratitelná, pak stanoví, že neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, pak se jedná o formu na doručitele. Z této jednoznačně vyplývá, že kdykoliv směnka či jiný cenný papír neobsahuje uvedení jména oprávněného, a za předpokladu že případný speciální zákon jako například ObchZ či ZSŠ s touto absencí nespojuje absolutní překážku v rámci požadovaných náležitostí pro vznik cenného papíru, bude se jednat vždy o formu na doručitele. Bude-li cenný papír absentovat jméno oprávněného a zároveň obsahovat výslovné vymezení formy na jméno či na řad, pak toto výslovné vymezení zřejmě bude bráno za nenapsané a dle nevyvratitelné právní domněnky v ust. § 518 odst. 2 věty druhé půjde o formu na doručitele. Tyto právní domněnky mohou obecně do praxe přinášet určití výkladové právní problémy, a to právě s ohledem na již výše zmíněnou možnost existence nepojmenovaných cenných papírů a je možná problematičnost i vůči naznačené rozpornosti vůle výstavce. 60 Existence nepojmenovaných cenných papírů dle ust. § 515 NOZ je vzhledem k právním domněnkám důležitá především v tom, že samotný NOZ v ust. § 2572 odst. 2 písm. d) či ZOK jako speciální zákon upravující cenné papíry
57 ŠOVAR, Jan. K novým kolizním ustanovením o cenných papírech. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 7, s. 207-208. ISSN 1803-6554. S. 239. 58 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 59 tamtéž 60 ČECH, Petr. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 294-302. ISSN 1803-6554. S. 239.
14
akcie v § 259 odst. 1 písm. d) stanoví, že podstatnou náležitostí zde specifikovaného cenného papíru je označení formy cenného papíru. Na tomto lze obecně demonstrovat, že uvedení formy je u zákonem pojmenovaných cenných papírů podstatnou náležitostí a vzhledem k ust. § 520 odst. 1 ZOK, který definuje vydání cenného papíru mimo jiné dnem splnění náležitostí zákonem či jiným právním předpisem stanovených, by cenný papír zřejmě nebyl platně vydán, a to právě z důvodu absence uvedení formy. Z tohoto pak vyplývá, že výše popsaná vyvratitelná domněnka, jež stanoví pravidlo pro případ, že není výslovně uvedena forma na jméno či doručitele a zároveň cenný papír obsahuje jméno oprávněného, se využije pouze u zákonem nepojmenovaných cenných papírů, kde není výslovně zákonem stanovená jako podstatná náležitost forma, a tedy i při neuvedení bude taková listina splňovat podmínky vydání dle NOZ. Zde pak dále vyvstává otázka, zda by nebylo tedy možno výkladově zneužít tuto konstrukci v případě, že bude vydán cenný papír zákonem pojmenovaný, avšak bez uvedení formy. Při tvrzení, že se jedná nikoliv o cenný papír pojmenovaný, zde tedy dosud platně nevydaný, ale o cenný papír nepojmenovaný, mohlo by dojít k obcházení zákonné podmínky uvedení formy, a tím i k platnému vydání jinak neplatného cenného papíru. Dle ust. § 553 odst. 2 NOZ o právní jednání61 nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost určit jeho obsah ani výkladem. Tento institut přichází v úvahu tehdy, když dojde k rozpornosti v rámci využití nevyvratitelné domněnky. Jedná se o případ, kdy cenný papír nebude obsahovat výslovné uvedení oprávněné osoby a zároveň bude na listině uvedena forma na jméno či na řad. Jedno z řešení bylo představeno již výše, a to právě možnost brát uvedení formy jako nenapsané. Zde ovšem hrozí, že nebude splněna podstatná náležitost k vydání cenného papíru, a tento tedy nebude reálně plnit zamýšlený účel. Druhou možností je posuzovat uvedení formy za napsané, zde pak ovšem hrozí na počátku odstavce zmíněná vada právního jednání ve formě neurčitosti projevu vůle emitenta, tedy neuvedení jména oprávněného svědčícího pro úmysl využití nevyvratitelné právní domněnky spolu s uvedením formy na řad či na jméno, kdy by se tedy dle NOZ nejednalo o právní jednání. 62 Zde je patrné, že nová úprava může při tvorbě a vydávání cenných papírů nepromyšleným uvedením kombinace jednotlivých forem a osob způsobit bezpochyby nezamýšlený důsledek, a to nevydání cenného papíru jako zamýšleného právního jednání. Zároveň pak přináší ve spojení s existencí nepojmenovaných CP možnost pokusu o zneužití zákona ve smyslu obcházení ustanovení o cenných papírech pojmenovaných v rámci odlišení pouze ve formě CP. 61 Jak nově pojmenovává právní úkony NOZ s vysvětlením v důvodové zprávě k § 545 - § 554. 62 ČECH, Petr. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 294-302. ISSN 1803-6554. S. 239.
15
2.3 Vydání CP V rámci této subkapitoly je mým dílčím cílem pojmout úpravu vydání cenných papírů a jejich emise, a to spolu s uvedením rozdílů mezi těmito pojmy a úkony. Dále se budu věnovat možnosti vydání cenného papíru ve více kusech, kdy tento proces je zákonem nazýván jako vydání ve více stejnopisech. Samotný název subkapitoly pak vychází ze zákonného nadpisu uvedeného v § 5 ZoCP, jež byl do NOZ přezvat s mírnou modifikací z pojmu „vydávání“ na „vydání“. Osobně předpokládám, že tato změna vidu na dokonavou formu nebude mít žádný právní dopad na vztahy těmito normami upravené.
2.3.1 ZoCP Ust. § 5 ZoCP v odst. 1 ve větě první definuje, kdy je cenný papír vydán a v následující větě pak speciálně vymezuje pojem „datum emise“. Z tohoto aktuálně platného pojetí lze dovodit neekvivalentnost pojmů emise a vydání. Odlišení těchto pojmů pak bylo i v rámci nové úpravy zachováno, ba dokonce zvýrazněno rozdělením nikoliv pouze do vět, ale do samostatných ustanovení § 519 a § 520. Datum emise CP je označení dne, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvnímu nabyvateli, přičemž toto datum dle ZoCP určuje emitent, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Rozdílem oproti dnu vydání CP, kterým je den, kdy CP splňuje všechny náležitosti právním předpisem stanovené, a kdy se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem prvního nabyvatele, je především to, že pojem vydání CP se použije u jednotlivého konkrétního CP, který v daném dni byl skutečně nabyt novým nabyvatelem od emitenta, kdežto datum emise se uplatní především v případech vydávání zastupitelných CP 63, které v den splnění zákonných náležitostí a zveřejnění nabídky k nabytí spolu s umožněním nabytí oním prvním nabyvatelem budou dle § 5 ZoCP emitovány. 64 Toto nabídnutí CP emitentem k nabytí nabyvatelům, jež je spojeno s jedním rozhodnutím pro všechny zastupitelné CP v rámci emise, pak odpovídá právě oné zákonné definici „může dojít k vydání CP“. V případě emise zastupitelných CP se pak „až jednotlivým vydáním od emitenta stane CP majetkem prvního nabyvatele“. 65 ZoCP chrání prostřednictvím ust. § 5 odst. 4 a 5 prvního i další nabyvatele CP, který je v dobré víře v to, že nabývá cenný papír, jež byl řádně dle zákona vydán, a to za předpokladu, že daný CP obsahuje zákonem stanovené náležitosti CP. Cenný papír je dle odst. 4 řádně vydán i 63 O těchto bude pojednáno dále v textu. 64 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 67. 65 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
16
tehdy, jestliže nebyly dodrženy náležitosti postupu při vydávání nebo se nestal stanoveným způsobem majetkem prvního nabyvatele, avšak další nabyvatel o této skutečnosti nevěděl a je v dobré víře, že celý postup vydání a nabytí byl řádně proveden. V takovém případě, kdy je zákonem stanovena vyvratitelná právní domněnka dobré víry nabyvatele, je tento nabyvatel zákonem chráněn. Zákon zde zároveň stanoví, že formální zhojení nedostatků v procesu vydání CP prostřednictvím dobré víry nabyvatele se nedotýká odpovědnosti těch osob, jež jsou původci nedostatků tohoto procesu a porušily tak právní povinnosti zákonem stanovené. Odst. 5 dále upravuje náhradu škody vzniklou z důvodu popsaného nedodržení náležitostí postupu při vydání CP spolu s tím, že odpovědnost za takovou škodu se aktuálně řídí úpravou náhrady škody dle ObchZ.
2.3.2 NOZ Zákonodárce nově upravuje vydání CP v § 520 NOZ, který téměř doslova přebírá úpravu z § 5 ZoCP. NOZ nově nepoužívá větu „v souladu se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem“, ale pouze „stanoveným způsobem stane majetkem“, což dle mého názoru nepřináší jiné právní vymezení oproti původnímu v ZoCP, neboť způsob pro to, aby se CP stal majetkem nového nabyvatele, vždy v základním pojetí vymezuje zákon, a to uvedením jednotlivých způsobů převodů CP či nabytí CP. Této změně formulace ustanovení týkajícího se vydání CP lze tedy z mého pohledu přičíst pouze možnou úsporu místa v rámci publikace textu zákona. Výše zmíněné zdůraznění odlišení pojmů vydání a emise CP formou rozdělení do dvou ustanovení zákona lze v opačném směru shledat u vymezení emisního kurzu CP, který je oproti původnímu § 6 ZoCP nově součástí § 520 NOZ, a to v rámci odst. 2. I zde však zákon doslovně přebírá původní vymezení tohoto pojmu, ovšem opět za přehození slovosledu v rámci dané věty. I zde se domnívám, že toto slovní přeskupení nebude mít žádné právní důsledky na dotčené vztahy, neboť obsahově se jedná o shodnou právní úpravu. Datum emise CP je nově upraveno v § 519 NOZ, jež v odst. 1 zcela přejímá právní úpravu dle druhé a třetí věty § 5 odst. 1 ZoCP, zatímco v odst. 2 je zde oproti původní úpravě nově definováno, co mohou obsahovat emisní podmínky, které mohou či ve zvláštních případech musí být s CP vydány. 66
66 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
17
NOZ obdobně jako ZoCP spolu s vydáním CP chrání nabyvatele v dobré víře, a to v rámci ust. § 521 odst. 1 a 2. Nová úprava velmi koresponduje s úpravou stávající 67, avšak se dvěma rozdíly. Předně NOZ nevymezuje zvlášť odpovědnost osob, jež porušily právní povinnosti v rámci vydávání CP, a to dle důvodové zprávy především proto, že absence výslovného zmínění nedotčení odpovědnosti osob porušujících právní povinnost nebude mít žádný právní dopad na sankční postižitelnost těchto osob. Z tohoto vyplývá, že pakliže při této absenci nelze dovodit nepostižitelnost za porušení povinnosti, pak se i zde stále uplatní obecná ustanovení o odpovědnosti. Lze tedy opět vidět určitou snahu o úspornost zákonného vymezení s ohledem na rozsah textu. Je pak otázkou, zda by i odst. 2 o náhradě škody, jež přebírá úpravu z § 5 odst. 6 ZoCP nebylo možné obdobně vypustit z textu zákona, neboť i zde se odkazuje při stanovení náhrady škody na podmínky stanovené NOZ, což pochopitelně s ohledem na zrušení ObchZ nově upravuje NOZ, tedy tímto nedochází k zásadní modifikaci obecné úpravy náhrady škody a domnívám se, že se jedná obdobně pouze o určitý druh připomenutí možnosti uplatňovat právo na náhradu škody. Na druhou stranu takovéto výslovné „připomenutí“ existence práva na náhradu škody spolu s vymezením osob, vůči nimž se lze tohoto práva dovolávat, může usnadnit orientaci v zákonné úpravě náhrady škody, a zároveň zrychlit interpretační postup, neboť nebude nutné interpretovat obecné ustanovení pro konkrétní případ § 521 NOZ. Zde je ale dle mého názoru vhodné podotknout, že obdobnou interpretační pomůckou by zřejmě bylo i zachování výslovného stanovení výše zmíněné odpovědnosti. V těchto intencích by se dle mého názoru mělo postupovat obdobně, a tedy s vědomím úspornosti zredukovat také odst. 2. či zanechat obě tyto zákonné pomůcky. 68 S vydáním cenným papírů je spojena nejen problematika dne emise, dne vydání a naplnění všech požadovaných náležitostí listiny tak, aby se stala zamýšleným CP, ale podstatná je také úprava možnosti vydání více stejnopisů CP a možnosti vydání jako individuálního CP nebo jako listiny hromadné. NOZ nově upravuje vydání CP ve více stejnopisech v ust. § 522, kde připouští možnost vydání jakéhokoliv cenného papíru ve více stejnopisech. Podstatný charakteristický znak stejnopisů je definován v druhé části věty první tohoto ustanovení, kdy aby se druhý a další kusy identického CP nepovažovaly za samostatné cenné papíry, je nutno v textu CP jako součásti listiny uvést číslo jednotlivých stejnopisů. Tato podmínka umocňuje realizaci zásady právní jistoty, kdy pouze při 67 Právní úprava obsažená v NOZ se v současné době obdobně jako ZoCP z pohledu směnečných teorií přiklání k teorii domnělých práv, která jak uvádí Jindřich Vítek či Josef Kotásek vychází z teorie smluvní a chrání právní jistotu nabyvatele v dobré víře, který se domnívá, že jde o cenný papír řádně vydaný. 68 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
18
výslovném uvedení pořadového čísla na každý jednotlivý exemplář je zaručeno okamžité a bezrozporné zjištění, že se jedná o „stejnopisovaný CP“, tedy takový, u nějž existuje více identických platných kopií vztahujících se k jednomu souboru práv. Jak uvádí důvodová zpráva 69 k tomuto ustanovení, kdy uvádí, že „Nestane-li se tak (číslování v textu listiny, pozn. autora), bude se na každý stejnopis hledět jako na samostatný cenný papír (výrazem „považuje se“ se v návrhu zákonného textu vyjadřuje fikce)“, pak záměrem zákonodárce zde bylo vytvořit kategorické zakotvení náležitosti číslování jako podmínku nutnou pro vznik stejnopisu CP. Tomuto záměru dále odpovídá zákonná formulace „musí být v textu listiny číslovány“. V takovém případě pak nelze očekávat, že by se v rámci praxe vyskytl případ, kdy soud uzná identický exemplář CP jako stejnopis při absenci uvedení číslování, a to právě z důvodu vyloučení důkazu opaku. Nebude tedy zřejmě možné dokladovat a následně dovozovat „stejnopisovost“ a nikoliv jedinečnost CP na základě argumentu osoby o tom, že se o „stejnopisovosti“ výslovně zmínila při vydávání CP, či na základě souhlasného prohlášení více subjektů vystupujících na cenném papíru.70 Výše popsaná úprava stejnopisů CP je do NOZ převzata ze zákona směnečného a šekového, konkrétně pak čl. I. ust. § 64. Odst. 1 a 2 tohoto ustanovení ZSŠ upravují možnost vydání směnky ve dvou či více stejnopisech, přičemž „horní hranice počtu stejnopisů neexistuje a řídí se konkrétní potřebou“71, a převzatou podmínku číslování těchto listin v obsaženém textu. ZSŠ dále v ust. § 65 stejného článku upravuje zánik práv ze všech stejnopisů v případě, že bylo zaplaceno dle jednoho ze stejnopisů, a to i v případě, že se o této skutečnosti text jednotlivých stejnopisů směnky nezmiňuje. V takovém případě pak nastává pozbytí platnosti ostatních stejnopisů ze zákona. I tato úprava je výslovně převzata do NOZ, konkrétně pak do ust. § 522 odst. 2. Důležitým aspektem této směnečné úpravy dle účinného ZSŠ však je, že „Směnka vlastní nemůže být vystavena ve více stejnopisech. Tato možnost je vyhrazena jen pro směnku cizí.“72 Zákonnou oporu pro tento názor nalezneme výkladem ustanovení § 77 ZSŠ, který pro směnku vlastní kogentně stanovuje obdobnou platnost ustanovení úpravy směnky cizí, avšak ve výčtu paragrafů nacházíme absenci právě §§ 64, 65 a 66, které se možnosti vydání stejnopisů týkají. Možnost vytvoření stejnopisů směnky vlastní k jednomu souboru práv pak není zakotvena dále v textu ZSŠ ani dále v ustanoveních týkajících se přímo směnky vlastní, avšak toto platí pouze z
69 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 70 tamtéž 71 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 184. 72 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 185.
19
pohledu dosavadní právní úpravy. Jako velmi podstatnou změnu, ač osobně nejsem přesvědčen, že taková byla zákonodárcem zamýšlena, jež přináší dle mého názoru NOZ pro směnky vlastní je, že ač se v rámci ZSŠ a příslušných ustanovení o směnce vlastní spolu s čl. I § 77 ZSŠ o použití ustanovení uvedených u směnky cizí neuvádí možnost vystavit směnku vlastní ve více stejnopisem, jsem toho názoru, že jelikož NOZ má postavení zákona obecného k ZSŠ a ZSŠ o vystavení směnky vlastní ve více stejnopisech mlčí, respektive toto nezakazuje, a směnka vlastní je upravena odděleně od směnky cizí, pak se vzhledem k přenesení příslušných ustanovení pro směnku cizí ze ZSŠ do NOZ pro všechny cenné papíry použije pro směnku vlastní právě tato obecná úprava, a tedy směnku vlastní i cizí bude oproti stávající praxi možné vystavit ve více stejnopisech, ačkoliv u každé směnky dle jiného zákona. Dle mého názoru závěr, že „Pokud by přesto byla vystavena směnka vlastní ve více zcela shodných exemplářích číslovaných v textu směnky, jak je předepsáno u směnky cizí, nepůjde o jednu směnečnou obligaci zachycenou na více listinách, ale každý z duplikátů bude mít povahu zcela samostatné směnky a výplatou jednoho exempláře nebude bez dalšího možné považovat ostatní exempláře také za honorované.“ 73, je nutno s novou právní úpravou odmítnout a nově bude nutné takové shodné exempláře za podmínky výslovného uvedení číslování považovat za stejnopisy shodně jako u směnky vlastní, nikoliv však dle ZSŠ, který o takové možnosti pro směnku vlastní mlčí, ale dle NOZ. Vzhledem rozsahu úpravy vydání směnky cizí ve formě stejnopisů, která je rozprostřena ve třech ustanoveních s konkretizací vztahu k indosantovi a směnečníkovi, oproti rozsahu úpravy v NOZ je potřebné zmínit, že NOZ jakožto obecný soukromoprávní kodex obsahuje ustavení o stejnopisech CP charakteru obecného ve vztahu k ustanovením ZSŠ, jež mají postavení ustanovení zvláštních. Z tohoto pak vyplývá, že nová úprava obsažená v NOZ nebude mít, i vzhledem k přejímání právě ze ZSŠ, na směnečnou úpravu směnky cizí většího vlivu. Jako určitou, možno říci marginální, novost lze označit možnost v rámci právní praxe nově odkazovat v rámci argumentace o jedinečnosti jednotlivého exempláře například při pouhém uvedení čísla v rohu směnky nejen na ZSŠ, ale také na NOZ a jeho podmínku „v textu listiny“. 74 Pouze na okraj uvádím, že ustanovení ZSŠ o stejnopisech zůstávají v platnosti i nadále po účinnosti NOZ, což mimo jiné vyplývá také z absence odkazu na tuto úpravu ve zrušovacích ustanoveních NOZ.
73 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 185. 74 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 278.
20
Druhým prvkem úpravy počtu při vydání CP je individuálnost či hromadnost CP. Rozlišení cenných papírů dle „mobility (schopnosti oběhu)“75 nacházíme v aktuální právní úpravě v ust. § 5 ZoCP v odstavci 3, který oproti nové úpravě NOZ taxativně vymezuje jednotlivé CP, které je možné vydat jako hromadné listiny nahrazující konkrétní CP. NOZ tuto úpravu hromadné listiny z části přebírá, avšak ve své úpravě obsažené v ust. § 524 ustupuje od taxativního vymezení a zaměřuje se na obecné vymezení, kdy všechny zastupitelné CP 76 mohou být nahrazeny hromadnou listinou. ZoCP v rámci § 5 odst. 3 výslovně stanovil, že hromadná listina musí mít náležitosti stanovené pro CP, což NOZ přebírá a dále doplňuje, že „mezi tyto náležitosti patří i čísla jednotlivých cenných papírů nahrazovaných hromadnou listinou“. 77 Oproti hromadným cenným papírům jsou protikladem individuální cenné papíry, které se „typicky vydávají v počtu jednoho nezaměnitelného CP kusu.“78 A právě takovým individuálním cenným papírem jsou směnky, jako cenný papír, jejichž „vznik je vyvolán vždy konkrétní potřebou mezi jednotlivými osobami.“79 Směnka tedy nemůže být vydána jako hromadná listina definována v NOZ neboť koncept hromadnosti absolutně nevyhovuje okolnostem, jež bývají mezi subjekty směnečného vztahu při vydávání směnky. Pořízením směnky jako individuálního CP se majetkově právní vztah může stát kvalitnějším ve smyslu zakotvení tohoto vztahu do konkrétní specializované listiny. Kvalitativnost a právě speciálnost směnky v návaznosti na konkrétní podmínky majetkově právního vztahu jako podkladu pro vztah směnečný stojí v protikladu k charakteru hromadné listiny.
2.4 Zastupitelnost CP Ust. § 516 NOZ odpovídá stávající platné úpravě obsažené v ust. § 2 ZoCP, kdy tyto společně zakotvují definice zastupitelnosti cenných papírů, a to prostřednictvím charakteristických podstatných znaků pluralitních cenných papírů. Tato úprava poskytuje oporu především pro CP jako „akcie, zatímní listy, podílové listy, dluhopisy a investiční kupóny.“ 80, nikoliv však pro směnky, jež nepředstavují cenné papíry zastupitelné. Aktuálně platná úprava obsažená v jednom odstavci byla nově v NOZ doplněna o odstavec druhý, který se vyjadřuje k možnosti nahrazení vlastnoručního podpisu emitenta jeho otiskem. Tato změna zohledňuje především požadavky právní 75 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 57. 76 O zastupitelnosti CP bude pojednáno dále. 77 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 78 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 59. 79 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 54. 80 VÍTEK, Jindřich. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 57.
21
praxe a přispívá k praktičnosti a usnadnění vydání zastupitelných, zejména tedy hromadných, cenných papírů, kdy emitent nově nebude muset každý exemplář CP osobně podepsat, ale bude možné tuto jeho signaturu nahradit například otiskem razítka vytvořeného dle jeho originálního podpisu. 81 Dle mého názoru je tato změna poměrně rozumná a vychází z praktických předpokladů, což by mělo být řádným legitimačním faktorem pro takovou změnu. S nahrazením podpisu otiskem je však logicky spojena možnost snadnějšího padělání takového podpisu, neboť s ohledem na vyspělost dnešních technologií by bylo zřejmě možné samotný otisk poměrně jednoduše reprodukovat bez větších známek neoprávněné reprodukce. Na tuto skutečnost bylo myšleno i při tvorbě legislativního textu, a proto je součástí zákona podmínka, že otisk je připuštěn pouze tehdy, budou-li současně použity ochranné prvky proti jejímu padělání nebo pozměnění. Důvodová zpráva ani zákon sám však nestanoví, co je myšleno těmito ochrannými prvky, přičemž zde není ani žádný odkaz na jinou normu, která by toto upravovala, či kde by bylo možné najít inspiraci. Z tohoto pohledu je pak otázkou, zda je tedy pouze na emitentovi, aby odhadl, jaký ochranný prvek je vhodné použít, zda bude dostatečný v případě soudního sporu, a aby nesl náklady na tvorbu těchto prvků. Dle doslovného znění zákona dále vyplývá, že na listině musí být použity „ochranné prvky“, přičemž tento pojem je použit v plurálu. Je tedy otázkou, zda z pohledu teleologie tohoto ustanovení bylo záměrem stanovit, že pouhý jeden ochranný prvek je z pohledu zákonodárce nedostatečným zajištěním autentizace otisku podpisu emitenta, a tedy přítomnost jednotlivého prvku nebude sloužit naplnění zákonné podmínky pro použití otisku. Dle mého názoru by se však v takovém případě mělo při výkladu této normy odhlédnout od textualistického přístupu a upřednostnit výklad teleologický, kdy osobně se přikláním k tomu, že cílem bylo zajištění ochrany a jistoty, a nikoliv nastavení podmínky plurality. Z tohoto důvodu se domnívám, že naplněním tohoto cíle bude i použití pouhého jednoho ochranného prvku dostatečné kvality. Je ovšem stále otázkou, jak hodnotit kvalitu tohoto prvku, a kde se inspirovat. Domnívám se, že je vhodné ve vztahu ke směnečnému právu výslovně uvést, že úprava obsažená v § 516 odst. 2 NOZ o možnosti nahrazení podpisu otiskem razítka se v takovém případě u směnky zásadně nevyužije, neboť u směnky se nejedná o zastupitelný cenný papír, a tudíž podpis vždy musí být vlastnoruční s výjimkami dle čl. III ZSŠ. Zákonný text obsažený v NOZ nepřebírá obsah ust. § 516 odst. 1 doslovně z ust. § 2 ZoCP. Rozdíly v těchto úpravách můžeme nalézt dva, a to jednak změnu terminologickou a jednak vynechání jednoho z pojmových znaků. Terminologická změna se dotýká osoby, jež vydává
81 PILKOVÁ, Jarmila. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-241. ISSN 1803-6554. S. 240.
22
zastupitelný cenný papír, tedy nově emitenta. Lze uvést, že se jedná pouze o „kosmetickou změnu“ textu zákona, avšak na tomto nelze nalézt ničeho špatného, ba naopak lze ocenit snahu o řádné využívání terminologie zavedené pro CP a její dodržování. Druhá, výraznější odlišnost, je absence stejnosti podoby cenných papírů jako podmínky pro možnost označení jako zastupitelné CP, „neboť s podobou cenného papíru osnova již vzhledem k novému pojetí zaknihovaných cenných papírů nepočítá.“82
2.5 Podoba CP Jako podobu CP můžeme v rámci účinné právní úpravy a právní nauky označit charakter CP jako listinný nebo zaknihovaný. Jak již bylo nastíněno výše, s podobou cenných papírů se nově v NOZ již nepočítá, respektive z formálního hlediska budou zaknihované CP chápány jako nikoliv CP podoby zaknihované, ale jako specifický právní institut, který má nově obsaženu svou právní úpravu v rozsáhlých ustanoveních oddíl 2 dílu 4 hlavy IV části I NOZ, a to v § 525 až § 544, a to právě z toho důvodu, že zaknihované cenné papíry nově nenaplňují obecné pojmové znaky CP jako spojení hmotného substrátu s konkrétními právy.83 Zaknihované CP lze tedy nově označit jako „zvláštní věci nehmotné podstaty, na něž se zásadně použije ustanovení o cenných papírech, pokud to nevylučuje jejich povaha.“84 Právo cenných papírů tak skutečně přichází o rozlišovací kategorii nazvanou „podoba“ a dle nové úpravy je třeba respektovat existenci cenných papírů pouze jako listinné za současné existence zvláštních nehmotných věcí zaknihované podoby, tedy dle ust. § 525 jako zápis v příslušné evidenci. Zde nacházíme návaznost na ZOK, který tuto evidenci nehmotných věcí přiřazuje jako jedinou možnost vydání akcií na majitele. Nová charakteristika CP pouze jako hmotných věcí listinné podoby85 pak plně vyhovuje formátu směnky, která je „cenný papír listinný, a nelze tedy zaknihovat, pouze vést v příslušné evidenci.“86 Na druhou stranu však směnka svou listinnou podobou není absolutně vázána ve všech smyslech tohoto výrazu a případech. Směnka jako cenný papír, jež je nově obecně upraven v NOZ s tím, že je zavedena možnost existence pouze listinné podoby, respektuje tuto změnu bez větších obtíží a potřebných změn, neboť již v dnešní platné úpravě ZSŠ v čl. I v § 2 a stejně tak v čl. I v §
82 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 83 PILKOVÁ, Jarmila. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-241. ISSN 1803-6554. S. 240. 84 KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339 85 Podoba jako označení ve smyslu aktuálně platné právní úpravy. 86 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 173.
23
76 je směnka označována jako listina. Dle znění těchto ustanovení pak pouze listina obsahující všechny zákonné náležitosti je platná jako cizí či vlastní směnka. Vázanost na listinu je z tohoto pohledu tedy zřejmá a z rekodifikačního pohledu vyhovující NOZ. Na druhou stranu pak ona listinná vázanost není absolutní v tom smyslu, že by při zániku listiny zanikalo ono právo do této listiny inkorporované, a to ve všech případech. Zde je třeba připomenout případy, kdy směnka, jako cenný papír svého druhu hlavní, může být zákonným způsobem za daných podmínek umořena. 87 Domnívám se, že nové pojetí CP pouze v podobě listinné s prvkem vázanosti na hmotný substrát ve spojení s konkrétními právy nebude ani v případě umořování směnky mít hlubší dopad v tom smyslu, že by se při neschopnosti doložit samotnou listinu, na níž byly všechny směnečné náležitosti uvedeny, a to z důvodu ztráty či zničení původního hmotného substrátu, jednalo o skutečnost, která by byla v rozporu se zákonnými pojmovými znaky CP, a tedy že taková směnka by nově ztratila punc cenného papíru. 88 Nemyslím si, že by v rámci aktuální úpravy při umořování směnky docházelo k přechodu z listinného papíru na zaknihovaný, přičemž z důvodu absence obecné definice cenného papíru, která nově v NOZ přítomna bude, se v procesu umoření nedostává momentální nedostupnost listiny směnky do rozporu s pojmovým znakem CP. Nově dle NOZ by se tak s ohledem na tuto obecnou definici mohlo stát, avšak zde je podle mého názoru opět třeba vzít v úvahu teleologický pohled, kdy zákonodárce změnou pojetí podoby cenného papíru a vytvořením obecné definice CP jistě neměl v úmyslu tvorbu překážek pro proces umořování. V dalších kapitolách této práce se zaměřím již pouze na specifické změny v rámci dopadu rekodifikace na směnečné vztahy, přičemž samozřejmě budu vycházet i z nastíněné obecné úpravy a obecných změn, avšak již nebudu zmiňovat dopad na ostatní druhy cenných papírů.
87 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 174. 88 CIRÁK, Ján. Směnky a směnečné právo: základy směnečného práva a směnečný zákon č. 191/1950 Sb. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007. 80 s. ISBN 978-808-7071-496. S. 49.
24
3 Převod vlastnického práva a zánik práv ke směnce V rámci této kapitoly se budu soustředit na převod vlastnického práva ke směnce, kdy tato problematika obecně velice úzce souvisí s formou cenného papíru, směnky, o které bylo pojednáno již dříve. Z. Kovařík uvádí, že „nároky na formálnost směnky však jsou v prvé řadě elementárním předpokladem její oběžné funkce. Bez přísné formalizace těchto závazků nebylo by je možné tak bezprostředně převádět, obchodovat s nimi, jak to zejména směnka předpokládá.“89 Zde je patrná návaznost úpravy forem směnky jako cenného papíru a možností převodů vlastnického práva, kdy právě s ohledem na možnost realizovat hodnotu směnky, tedy určitých inkorporovaných práv svědčících remitentovi, nejen placením, ale také převodem, je pak směnka schopna řádně zastávat nejen funkci krycí, ale také hojně využívanou funkci obchodní či hospodářskou. V případě jakéhokoliv omezení převoditelnosti vlastnického práva ke směnce pak dle mého názoru současně dochází k výraznému omezení zmíněné hospodářské funkce projevující se možností využít cenný papír jako obchodní hodnotu prostřednictvím převodů. Na druhou stranu i krycí funkce může být při důkladném pohledu druhotně omezena, přičemž nedochází ke snížení zachycené směnečné sumy, ale za předpokladu snížené vymožitelnosti práva ze směnky, která je pak v mnohých případech zajišťovaná prostřednictvím převodu směnky na třetí osoby za cenu mnohdy nižší než je směnečná suma, je v daném případě tato krycí funkce podstatně snížená právě s ohledem na nemožnost využití inkasa skrze tyto třetí osoby, což může mít praktické dopady i v oblasti zajištění a krytí původní pohledávky. Omezená či obtížná převoditelnost směnky může být ve dvou formách, a to faktická či právní. Výše uvedené možné snížení hodnoty směnky či omezení způsobilosti směnky řádně zastávat její funkce lze spojit s oběma těmito variantami. Jako faktické omezení pak můžeme uvést nejistotu ve směnečných subjektech, kdy v takovém případě, že není postaveno na jisto, kdo je výstavcem, akceptantem či případně remitentem, a tedy potenciálním indosantem, možní zájemci o vlastnické právo k takové směnce mohou od tohoto zájmu silně ustupovat právě s ohledem na faktickou nejistotu.90 K tomuto lze blíže uvést, že „Vzhledem k abstraktnímu a oběžnému charakteru směnky (šeku) nemůže postačit, aby účastníci, již na směnce (šeku) podepsaní, věděli, o koho jde. Tato možnost identifikace musí být obecná, musí směřovat vůči všem i jen potenciálně v
89 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 34. 90 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 34.
25
úvahu přicházejícím subjektům.“91 Označování směnečných subjektů na směnečné listině je tedy jako faktická forma možného důvodu snížení hodnoty směnky s převody vlastnického práva ke směnce úzce svázána, a to spolu s jednáním a zastoupením příslušných osob ve směnečných vztazích. K samotnému zastoupení osob dle NOZ bude bližší pojednání uvedeno v dalších kapitolách. Dalším faktickým důvodem omezené obchodovatelnosti směnky pak bezpochyby může být kromě nesprávně označeného subjektu také určitá nečitelnost směnečné listiny, kdy v případě existence jediného exempláře směnky, který bude poškozen například tekutinou znemožňující přečtení údajů o osobách směnečně zavázaných, dochází při převodu, a tedy odpoutání od původně osobně známých subjektů k záměně subjektů na osoby bezprostředně neznámé, k určitému nejistému postavení a potenciálnímu snižování hodnoty, neboť v danou chvíli nebude bez výrazného přičinění předchozích majitelů směnky jednoduše možné určit povinnou osobu. V takové situaci se obdobně z důvodu nedostatečné možnosti identifikace stává směnka obtížně dále převoditelnou a obchodovatelnou. Právní důvody omezení převoditelnosti, a tedy schopnosti zastat příslušné směnečné funkce, jsou úzce spojeny se zákonnými možnostmi převodu vlastnického práva ke směnce, kdy dle zákona rozeznáváme obecně 3 způsoby převodu práv, a to rubopis, postoupení pohledávky a blankotradici.
3.1 ZSŠ a ZoCP Zákon směnečný a šekový upravuje aktuálně způsoby převodu směnek v čl. I § 11, který dává v odst. 1 a odst. 2 základ všem třem výše zmíněným způsobům převodu. Odst. 1 blíže upravuje tzv. indosaci, kdy každou směnku podle tohoto ustanovení lze převést indosamentem (rubopisem) 92, ať byla vystavena na řad či nikoliv. Dle odst. 2 pak v případech výslovného použití doložky „nikoli na řad“ či obdobné doložky se shodným významem lze převést směnku nikoliv pomocí rubopisu, ale pouze cesí, tedy prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky či dle obecné úpravy cenných papírů prostřednictvím smlouvy o úplatném či bezúplatném převodu cenných papírů. Z právní praxe i judikatury pak k odst. 1 a nevystavení „na řad“ vyplývá, že směnka je cenným papírem na řad již ze zákona, a tedy případné výslovné uvedení této doložky má účinek výhradně deklaratorní, a tedy potvrzující již zákonem přisouzenou vlastnost.93 Dalším atributem, jenž je pro směnku charakteristický, je nezamezitelná převoditelnost směnky, kdy „neexistuje žádná doložka, která by 91 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 42. 92 Dle komentáře k ZSŠ od Z. Kovaříka termín indosament i rubopis jsou synonyma, přičemž první je využíván více v ZSŠ, druhý pak v ZoCP. NOZ přejímá terminologii používanou v ZoCP, tedy pojem rubopisu. Stejný význam jako dva uvedené termíny má i „žirování směnky“. 93 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 220.
26
účinným způsobem byla s to zabránit tomu, aby se nový majitel stal oprávněným ze směnky.“ 94 Je tedy třeba odlišovat absolutní nepřevoditelnost a omezení převoditelnosti směnky rektadoložkou s účinky dle odst. 2 ZSŠ, která může snižovat reálnou hodnotu cenného papíru, avšak v žádném případě jí nelze připsat účinek absolutní. Cese, jako způsob převodu vlastnického práva ke směnce, je dle aktuálně účinné právní úpravy použitelná pouze u směnek ve formě s rektadoložkou, tedy takové, u kterých je výstavcem výslovně zakázána indosace doložkou „nikoliv na řad“ a obdobnými. Samotné aplikaci ust. čl. I § 11 odst. 2 o převodu směnky cesí na ordresměnky zamezuje obecná úprava obsažená v § 18 ZoCP, kdy jak uvádí J. Kotásek „Starší česká literatura i judikatura ji připouští, stejně jako moderní zahraniční literatura. Směnečný věřitel by tak měl u směnky na řad volbu mezi indosamentem a cesí s tím, že by bylo věcí jeho uvážení, pro který z obou způsobů převodu se rozhodne.“ 95 V této souvislosti se dále uvádí atributy smluvní volnosti a argumentu a maiore ad minus, kdy pakliže čl. I § 11 odst. 1 upravuje směnku v původním postavení a rozsahu co se týče převodu, pak je nutno dle tohoto argumentu i v tomto případě dovodit možnost převodu cesí, která je připuštěna u směnky formy omezené, tedy rektasměnky. Zde je pak nutno vzhledem ke změně směnky na cenný papír na jméno aplikovat ust. § 19 odst. 1 ZoCP.96 Bez ohledu na tyto úvahy a odkazy je však nutno využít obecné úpravy v § 18 ZoCP v tomto případě, kdy ZSŠ výslovně onu možnost převodu ordresměnky postoupením pohledávky neupravuje. Tento pak výslovně v odst. 1 stanoví pro všechny cenné papíry, že k převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis. Ordresměnka všechny tyto vyjmenované znaky dle čl. I § 18, tedy existence cenného papíru, jeho listinná podoba a forma na řad, zcela splňuje, a tedy nutnou podmínkou převodu směnky na řad jako ordrepapíru je rubopis, a to spolu s povinnou písemnou formou dle čl. I § 13 ZSŠ a s následným předáním, neboť tradice je opět v souladu s § 17 ZoCP okamžikem, kdy skutečně k převodu dochází. Vzhledem k obecnosti ZoCP je uvedené ustanovení zakotvující povinnost předání listinného cenného papíru nabyvateli nutno aplikovat nejen na ordrepapíry, ale také na rektasměnky. „Nový majitel se jím nemůže stát dříve, než se směnečné listiny uchopí, než je jím převzata. Tedy k převodu práv z rektasměnky dojde na základě písemné smlouvy tradicí.“97
94 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 55. 95 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 222. 96 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 234. 97 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 56.
27
Blankotradice jako třetí způsob silně navazuje na povinnost tradice, ovšem tyto situace dále rozvádí. Rubopis a blankotradici můžeme označit jako „dva typické směnečné způsoby převodu práv ze směnky“98, naopak cese je některými autory řazena mezi tzv. mimosměnečné způsoby změny v osobě věřitele, kdy na tuto je v rámci směnečného práva pouze odkazováno ve prospěch úpravy obsažené v občanském zákoníku. 99 Jako taková je blankotradice upravena v čl. I § 14 odst. 2 ZSŠ a „k přechodu směnečných práv dochází zde prostým předáním směnky z ruky do ruky. Tento převod tedy neodrazí se nikterak na směnce.“100 Nutnou podmínkou využití tohoto způsobu je existence ordresměnky, tedy směnky u které nebylo výstavcem zamezeno použití rubopisu uvedením rektadoložky. 101 I zde je nutná smlouva o převodu cenného papíru, kdy tato postačuje pouze v neformální ústní podobě.
3.2 NOZ Právní úprava s plánovanou účinností od 1. 1. 2014 již nebude obsažena v ZoCP, a tedy všechna ustanovení ZoCP v předchozím pojednání uvedená budou buďto nahrazena novými v NOZ nebo nebudou upravena vůbec. Úprava obsažená v § 514 a násl. NOZ týkajících se cenných papírů se o způsobech převodu směnek nijak nezmiňuje, kromě skromného ustanovení s dosahem na tuto problematiku o formě cenného papíru v § 518 a úpravy dobré víry nabyvatele při vydání CP. Vzhledem k chápání směnek jako kategorie cenných papírů v NOZ jako věcí, a to konkrétně movitých, je pak vcelku logické zařazení právní úpravy převodu cenných papírů v NOZ pod nadpisem „Převod vlastnického práva k movité věci“ společně s úpravou ostatních převodů movitých věcí. K použitému začlenění lze pouze uvést, že nastavený způsob je sice plně odpovídající logickému postupu v tom, že pokud není úprava nalezena v rámci speciálního dílu či speciální části právního předpisu, pak bude osoba hledající postupovat do obecnější části ve smyslu sdružující více druhů dané kategorie týkající se převodu všech věcí. Na druhou stranu by ovšem vzhledem k rozsahu NOZ mohlo být dle mého názoru prospěšné, bylo-li by použito v rámci dílu o cenných papírech odkazu na § 1103 a násl., což by bezpochyby přispělo ke snadnějšímu nalezení příslušné úpravy. Samotný § 1103 NOZ obsahuje zákonnou úpravu převodu cenných papírů obecně, kdy dosah lze spatřit také na směnky, a to v případech, kdy lex specialis ZSŠ vzhledem k lex generalis KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 128. 99 tamtéž 100 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 156. 101 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 232. 98
28
NOZ neobsahuje specifickou upřesňující úpravu. NOZ zde, jak uvádí důvodová zpráva, „přejímá ze ZoCP úpravu převodů vlastnického práva k listinnému cennému papíru na doručitele, na řad i na jméno.“102 Je pak pouze otázkou, zda převzatá právní úprava je zcela shodná a bude mít shodné právní účinky jako aktuálně účinná právní úprava. Zákon ve všech odstavcích § 1103 zakotvuje pro všechny cenné papíry povinnou existenci smlouvy, kterou však nově v žádném z těchto případů nespecifikuje co do formy, a lze tedy dovodit případnou dostatečnost ústní formy. Ust. § 17 ZoCP byl přeformulován do § 1103 odst. 1 NOZ s tím, že je zde upravena povinná tradice, ke které se váže okamžik převodu, avšak tato již není jako v § 17 ZoCP zakotvena pro všechny listinné cenné papíry, ale pouze pro CP na doručitele. Oproti uvedenému v důvodové zprávě k NOZ je tedy již patrný významný rozdíl v absenci nutnosti tradice generálně. Určitý rozdíl lze spatřit v odst. 3, kdy vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. Jako cenný papír na jméno chápeme směnku s rektadoložkou, tedy rektasměnku, která je, jak je dříve blíže popsáno, převoditelná pouze písemnou smlouvou o postoupení pohledávky. Povinnost písemnosti této smlouvy u směnky jako CP na jméno je dovozována z § 19 ZoCP, avšak tento již nebude o účinnosti NOZ použitelný. Z absence právní úpravy obsažené v § 19 ZoCP spolu s existencí § 1103 odst. 3 pak dle mého názoru pro rektasměnky vyplývá z rekodifikace výrazná změna, a to možnost převodu takové směnky bez nutnosti tradice, neboť smlouva o převodu cenného papíru bude v případě požadavku písemnosti jedné ze stran nabývat účinnosti podpisem obou stran bez nutnosti tradice, a také bez nutnosti tradice i v případě, že žádná ze stran neprojeví potřebu písemnosti smlouvy, a tedy při absenci nepřejatého ustanovení ze ZoCP v souladu se zákonem v ústní formě. Dle mého názoru tedy lze v tomto kontextu uskutečnit převod rektasměnek ústní smlouvou bez nutnosti tradice. Písemná forma není v NOZ zakotvena ani v § 1879 a násl. oproti stávající úpravě postoupení pohledávky v § 524 OZ, kdy tedy nově„NOZ k postoupení pohledávky nutně nevyžaduje písemnou formu smlouvy.“103 Výše popsaná absence tedy dle mého názoru způsobuje, že nelze dovozovat povinnost písemné formy této smlouvy ani z nejobecnějšího předpisu, tedy kodexu soukromého práva, oproti možnosti dovodit tuto povinnost dnes z OZ. Nové pojetí převodu vlastnického práva obsažené obecně v § 1099 NOZ staví na zásadě autonomie vůle, kdy je pouze na smluvních stranách, zda v daném případě podmíní účinnost smlouvy a řádné završení převodního aktu na základě smlouvy jako právního důvodu způsobem
102 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 103 Novinky ve změnách závazku [online]. Občanský zákoník, 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-v-obecne-casti/novinky-ve-zmenachzavazku.html
29
nabytí vlastnického práva předáním a převzetím věci. 104 Subjektivní práva a povinnosti v případě převodu vlastnického práva k cennému papíru na jméno, tedy i rektasměnce, přecházejí ze zákona již samotným uzavřením smlouvy. Tato výrazná změna může přinést urychlení převodů rektasměnek právě skrze nenastavení povinnosti předání, avšak na druhou stranu lze očekávat také případy s negativním dopadem, kdy bude dán větší prostor a příležitost osobám s nedobrými úmysly podvést druhou smluvní stranu, kdy může být uzavřena předmětná smlouva za současné neexistence převáděné rektasměnky, což při nedůsledném požadování předání podvedená strana při uzavírání nezaznamená, avšak s ohledem na NOZ tímto nebude z důvodu nepředání způsobena neplatnost převodu. V daném případě podvedená smluvní strana bezpochyby nebude v postavení právně nehájitelném spolu s vynutitelností soudní cestou k navrácení do původního stavu či vrácení případného bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z případné neplatné smlouvy, avšak toto přenáší nutnost právní obrany a úkonů na stranu podvedenou. Další a nejobsáhlejší částí § 1103 je odst. 2, který se věnuje problematice cenných papírů na řad. Jak bylo výše uvedeno, speciální pravidlo k těmto cenným papírům bylo uvedeno v § 18 ZoCP, přičemž nová úprava v NOZ tento text částečně přebírá, a to v rámci základního pravidla o tom, že vlastnické právo se převádí rubopisem. Ač je formulace právní normy mírně odlišná, dle mého názoru nebude mít tato změna vliv na odpověď na otázku, „zda lze převádět postoupením pohledávky směnky, které rektadoložku neobsahují (ordresměnky)“.105 Odlišnost úpravy lze vidět v tom, že § 1103 odst. 2 NOZ nově oproti § 18 ZoCP nezmiňuje pouze rubopis, ale také smlouvu a stanovuje okamžik převodu k době předání cenného papíru, tedy podmiňuje převod ordresměnky tradicí. Na druhou stranu byla vypuštěna jakákoliv bližší specifikace rubopisu s tím, že ve všech kategoriích je odkazováno na ZSŠ. Vzhledem k faktu, že ZSŠ v rámci rekodifikace nebude v tomto novelizován, a tím ani dotčena ustanovení upravující rubopis, pak prostřednictvím zákonného odkazu v NOZ se indosace směnky nebude měnit a dosavadní praxí zažitý způsob bude zachován. S tímto způsobem úpravy odkazem na ZSŠ lze souhlasit mimo jiné v případě, kdy ZoCP výslovně stanoví, že rubopisem přecházejí veškerá práva s papírem spojená, kdy nově při absenci tohoto pravidla se dosáhne stejného právního stavu právě použitím ZSŠ, který v ust. § 14 stanoví, že indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky. Zde se pak dostáváme k otázce, zda úprava NOZ odkazující na směnečnou úpravu náležitostí, přijetí a dalšího k rubopisu by neměla být doplněna o výslovné stanovení, že rubopisem 104 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 105 KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339
30
se rozumí indosament. ZSŠ ve svém textu používá termín indosament, i když v ust. §§ 11-13 většinou v závorce uvádí za pojmem indosament také rubopis, avšak nikdy neuvádí, že pojmy lze zaměnit. Současně původně uvedená podmínka rubopisu ust. § 18 ZoCP o bezpodmínečnosti je svým způsobem nově zachována prostřednictvím čl. I § 12 ZSŠ, avšak tento zde zmiňuje pouze indosament. Ač tedy právní praxe, zákon prostřednictvím pojmu v závorce i odborná literatura zaměňuje tyto dva pojmy, myslím si, že v případě rekodifikace a prací ve smyslu vypuštění relativně duplicitních ustanovení se současným zrušením ZoCP by bylo vhodné uvést výslovně, že rubopisem se rozumí také indosament. Za dané situace bez této konverzní pomůcky by se mohly objevit názory, že tak důležitá úprava jako jsou náležitosti či zákazy podmíněnosti rubopisu by měla být bez jakýchkoliv nejasností a vzhledem k tomu, že ZSŠ upravuje indosament a pouze v některých případech uvádí v závorce rubopis, pak by se nemusel čl. I § 12 na rubopis použít. Jsem toho názoru, že tato výkladová cesta by byla příliš formalistická, na druhou stranu však směnečná úprava je na formalismu postavena, a tudíž by se neměly objevovat ani možné náznaky a příležitosti k pochybnostem. V rámci obrany úpravy v NOZ lze pak uvést, že i stávající ZoCP používal v ust. § 18 odst. 3 obdobnou formulaci o tom, že se na rubopis, zde legitimační účinky, použijí obdobně ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího rubopis směnky. V rámci přiložené poznámky pod čarou v zákoně je k tomuto výslovně uveden čl. I § 12 odst. 1, který zde byl zmíněn s úpravou bezpodmínečnosti rubopisu. Rozdílem je však absence této poznámky s výslovným odkazem v NOZ. I přes tyto rozdíly jsem však toho názoru, že dosavadně zažitá praxe bude zachována a i nadále bude indosament či rubopis směnky ze zákona nutně bezpodmínečný, a to mimo jiné pro to, že ani z důvodové zprávy a ostatních ustanovení NOZ nevyplývá, že by cílem zákonodárce bylo zakotvit nově možnost existence podmíněného rubopisu. Pokud by takto zákonodárce chtěl učinit, pak si myslím, že by takto výraznou změnu výslovně uvedl či jinak zpřesnil tak, aby byla zachována právní jistota a srozumitelnost úpravy. Tuto tezi pak podporuje samotná důvodová zpráva k předmětnému ustanovení, která stroze říká, že „Osnova přejímá ze zákona o cenných papírech (§ 17 a násl.) platnou úpravu převodů vlastnického práva k listinnému cennému papíru na doručitele, na řad i na jméno.“106 Jak již bylo naznačeno, diskutovaná otázka ohledně možnosti využití způsobu cese kromě rektasměnek i v rámci ordresměnek se dle mého názoru rekodifikací nezmění ve prospěch použitelnosti tohoto převodního způsobu, neboť NOZ jako zákon obecný k ZSŠ striktně stanoví v ust. § 1103 odst. 2, že rubopis, čili také indosament, je zákonnou náležitostí převodu směnky vystavené na řad. I zde bude tedy dle mého názoru platit, že „indosace a postoupení pohledávky 106 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
31
jsou dva vzájemně se vylučující způsoby převodu“. 107 Obecné aktuálně k ZSŠ a ZoCP uváděné úvahy o tom, že za neexistence ZoCP či alespoň omezení generálního vztahu ke všem CP, a tedy i směnkám, by cese nově přicházela v úvahu jako možný způsob převodu ordresměnek, však nebyly naplněny a splněny v tom, že NOZ sice zrušuje ZoCP, avšak sám výslovně tuto podmínku rubopisu opět ke všem cenným papírům na řad výslovně zakotvuje.
108
Dle mého názoru se tedy nová úprava
s účinností prozatím od 1. 1. 2014 nevrátí ke starší literatuře a judikatuře či nepřikloní k zahraničním právním úpravám, jež tyto převody směnek na řad cesí umožňují mimo jiné v těchto případech v souladu s argumentem a mairoe ad minus. 109 Obdobná situace taktéž spojená s rubopisem a formou směnky bude dle mého názoru také v případě otázky, zda pro vystavení rektasměnky, a tedy možnost převodu směnky cesí, stačí přeškrtnutí předtištěné formulářové doložky „na řad“ či nikoliv. O formě cenných papírů byl pojednáno již dříve a tuto problematiku upravuje nově obecný předpis k cenným papírům a směnkám NOZ ve svých ustanoveních, kdy již z doslovného znění textu zákona vyplývá, že pakliže bude na směnce uvedeno jméno oprávněné osoby, pak se bude zřejmě jednat o CP na řad. Konkrétní úprava směnky, její formy „na řad“ a rubopisu či indosamentu je však i nadále obsažena v nezměněném ZSŠ, a tedy vzhledem k tomu, že čl. I § 11 odst. 2 vyžaduje pro vystavení rektasměnky výslovné uvedení rektadoložky a dle judikatury i komentářové literatury nepostačí neuvedení ničeho či pouhé přeškrtnutí předepsané doložky na řad, pak jsem toho názoru, že v rámci rekodifikace tato názorová tendence nebude změněna, neboť ke změně není samotnou rekodifikací dán důvod právě s ohledem na zachování stávající směnečné úpravy obsažené v ZSŠ, když NOZ toto výslovně sám neupravuje. Zde by dle mého názoru bylo v případě, že by zákonodárce tuto situaci zamýšlel upravit opačně, než je zažitá praxe, která říká, že při pouhém přeškrtnutí předtištěné doložky se nejedená o změnu formy směnky 110, či že při vepsání doložky „nikoli na řad“ vedle předtištěné doložky „na řad“ se v daném případě může jednat o neplatnou směnku z důvodu neurčitosti v úmyslu výstavce týkající se určení formy směnky 111, pak by tuto změnu jistě do zákona provedl výslovně tak, aby v rámci potenciálně tak zásadní změny bylo všem subjektům v
107 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 233. 108 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 158. 109 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 233. 110 MATĚJKA, David. Směnečná prohlášení [online]. 2008 [cit. 2013-03-10]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/20560/pravf_d/Disertacni_prace.pdf 111 K tomuto uvádí Komentář k ZSŠ „SJ 2/2004, s. 139: Jsou-li ve směnce vyznačeny současně doložky „na řad“ a „nikoliv na řad“, jde o neplatnou směnku.“
32
rámci směnečného práva postaveno na jisto, jakým způsobem je nutno formu směnky vyznačit, a tedy jakým způsobem je možno danou směnku převádět. Pouze na okraj lze k problematice použití rubopisu uvést, že na použití směnečné úpravy je odkazována nejen v souvislosti s uvedeným § 1103 NOZ, ale také v ustanovení § 1897 a § 1946, kdy ve všech těchto případech je použito minimálně upravené formulace „O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách.“112 Tuto skutečnost potvrzuje a zmiňuje také odborná literatura pojednávající o rubopisu v rámci rekodifikace.113
112 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 113 ŠOVAR, Jan. K novým kolizním ustanovením o cenných papírech. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 7, s. 207-208. ISSN 1803-6554. S. 297.
33
4 Směnka jako platební prostředek „V současné době vystupuje směnka zejména jako prostředek platební, zajišťovací, úvěrový a úložný.“114 Ač v ZSŠ nenajdeme přesný výčet funkcí a postavení směnky, přesto lze na základě jednotlivých ustanovení zákona a charakteristických znaků a vlastností konkrétní směnky spolu s případným nastavením směnečné smlouvy charakterizovat směnku jako jeden z těchto prostředků, přičemž nejčastěji v hospodářském styku používané jsou směnky s funkcí platební a zajišťovací. 115 Původní určení charakteru směnky jako platebního prostředku či zajišťovacího instrumentu nemusí mít vždy trvalé následky a v průběhu existence a oběhu směnky se tento charakter s ohledem na způsoby převodu a zájem jednotlivých majitelů o způsob využití takového cenného papíru může měnit. Lze si tedy představit situaci, kdy směnka vystavená k použití jako forma zajištění závazku mezi výstavcem a remitentem bez uvedení doložky nikoli na řad bude následně ihned vlastníkem převedena do vlastnictví třetí osoby, která směnku opět dále indosuje. V takovém případě se ze zajišťovací stane prvním převodem směnka platební, která poslouží k úhradě peněžitého závazku v době splatnosti, přičemž dalším brzkým převodem bude urychleno uhrazení onoho peněžitého závazku právě díky indosaci na čtvrtou osobu.116 Nová rekodifikovaná úprava se výslovně v této souvislosti zmiňuje o směnkách ve vztahu k platební funkci, a proto je kapitola věnována především směnce v postavení prostředku k placení a výskytu úpravy této problematiky nově v NOZ.
4.1 Splnění peněžitého dluhu 4.1.1 ObchZ a ZSŠ Platební funkce směnky, jak byla částečně popsána výše, se uvádí jako jedna ze dvou nejrozšířenějších funkcí vystavovaných směnek, kdy společně se zajišťovacími směnkami „oba tyto funkční typy směnek jsou vždy standardní směnkou ve smyslu zákona směnečného a šekového, cizí nebo vlastní, na řad nebo rektasměnkou.“117 Jak uvádí odborná literatura, platební funkce směnky v rámci plnění peněžitého dluhu lze chápat ve dvou podobách, a to jako placení směnkou ve smyslu speciálního platidla a placení prostřednictvím směnky118, kdy směnka jako taková nenahrazuje běžně používaná platidla ve smyslu hotovostních či bezhotovostních peněz, avšak stává se 114 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 286. 115 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 56. 116 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 286. 117 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 56. 118 Taková směnka bývá označována jako směnka vydaná pro solvendo.
34
prostředkem, skrze kterého se jeho použitím určí způsob, jakým bude právě těchto běžných platidel ve prospěch věřitele dosaženo, tedy dochází tímto k bližšímu určení způsobu placení ve smyslu splatnosti, procesu mimosoudního i soudního a navíc k připojení možnosti věřitele dle svého úsudku využít tento platební prostředek dříve či až při splatnosti. 119 V této kapitole pod pojmem směnka s platební funkcí je tedy chápána směnka vydaná pro solvendo. Na tento způsob použití dopadá aktuálně účinná právní úprava obsažená v obchodním zákoníku, konkrétně pak v části třetí, hlavě I, dílu VII, kde v ust. § 334 zákonodárce stanovil pravidla splnění peněžitého závazku prostřednictvím vystavení směnky nebo šeku, a také otevřením akreditivu. Zákonem definovaným specifikem v těchto případech je to, že dle věty první samotné vystavení směnky jako platebního prostředku nemá vliv na trvání původního závazku, který má být placením splněn. Z tohoto tedy vyplývá, že po vystavení takové směnky určitý vliv na daný závazek může nastat, avšak tento pouhým vystavením nezaniká a od doby vystavení směnky vedle sebe existují dva samostatné právní tituly pro splnění peněžitého závazku v dané výši. Důležitou podmínkou pro využití ochrany pozice dlužníka zakotvené v druhé větě ust. § 334 ObchZ v nastíněném případě duplicitního právního titulu k jednomu závazku je existence směnečné smlouvy s ujednáním o tom, že právě prostřednictvím předmětné směnky bude závazek uhrazen, tedy obsahující dohodnutý způsob splnění prostřednictvím směnky s platební funkcí. V případě splnění této kogentní podmínky, kdy však směnečná smlouva nemá předepsanou písemnou ani ústní formu, se uplatní věta druhá § 334 ObchZ, kdy věřitel daného závazku je povinen dle smluvního ujednání nejprve požadovat splnění závazku dlužníka prostřednictvím vystavené směnky a až v případě, že touto cestou nedosáhne řádného uspokojení směnky odpovídajícímu peněžitému závazku, pak může přistoupit k vymožení uspokojení původního závazku. Zákon tak zde chrání dlužníka v tom, že věřitel nemůže požadovat splnění závazku současně či v libovolném pořadí z obou právních titulů, ale pouze v zákonem definovaném pořadí, tedy nejprve ze směnky a až v případě nedosažení touto cestou, pak z původní smlouvy. Je třeba uvést, že „ovšem jen vystavení akreditivu nebo vystavení směnky nebo akcept směnky anebo vystavení šeku ještě není zaplacením, k tomu dojde až přijetím peněz anebo v bezhotovostním platebním styku v obchodních vztazích připsáním příslušné částky na účet věřitele u jeho banky. K zániku závazku dojde zásadně až zaplacením.“ 120 Nelze tedy tvrdit, že vystavením směnky jako dohodnutého způsobu splnění závazku došlo k zaplacení či zániku závazku splněním. 119 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 286. 120 TOMSA, Miloš. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 937.
35
Na druhou stranu v případě řádného uspokojení z vystavené platební směnky zaniká původní závazek a věřitel již není oprávněn z tohoto titulu po dlužníkovi požadovat plnění.
4.1.2 NOZ Důvodová zpráva k §§ 1908-1910 NOZ výstižně uvádí, že „Tato úprava je s některými drobnějšími změnami vzata za základ této partie osnovy.“121 Ve vztahu ke směnečným vztahům a směnkám je pak vhodné zaměřit se především na ust. § 1909 NOZ, který s drobnějšími změnami přebírá právní úpravu obsaženou aktuálně v § 334 ObchZ. I zde je toto ustanovení zařazeno v oddíle splnění závazků v díle zánik závazků, což odpovídá umístění této úpravy v obchodním zákoníku, tedy také v rámci zániku závazku splněním. Na první pohled se zdá, že NOZ tímto ustanovením upravuje užší okruh právní vztahů, a to s ohledem na skutečnost, že § 334 ObchZ ve svém textu taxativně uváděl výslovně předně otevření akreditivu, a dále použití směnky i šeku. Tělo § 1909 NOZ již takový taxativní výčet neobsahuje 122, respektive i zde lze výčet nalézt, ale pouze o jednom členu, a tím je jen směnka, která je ve větě první uvedena samostatně jako jediný prostředek placení, na který se tato úprava vztahuje. Po uvedení právní úpravy následuje samostatná věta druhá, která říká, že „to“ platí i tehdy, byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných případech. Zde je patrná ona důvodovou zprávou zmiňovaná převzatá úprava s drobnějšími úpravami. Ve výsledku lze tedy shrnout, že ač se na první pohled zdá, že by se úprava mohla vztahovat na užší okruh vztahů, tedy jen směnku, je tomu právě naopak, když zákon výslovně předpokládá, že kromě směnky, zde na prvním místě, akreditivu a šeku daná úprava platí i v dalších obdobných případech. Je zde tedy patrné, že drobnější rekodifikační úpravou a přesunem tohoto ustanovení z ObchZ do NOZ dochází ke změně z taxativního výčtu na výčet demonstrativní. Na základě důvodové zprávy k § 1909 dle mého názoru není možné vysledovat, co bylo cílem zákonodárce respektive motivem k přeskupení tří institutů (akreditivu, směnky a šeku) ve prospěch směnky, zda tímto bylo zamýšleno označit směnku jako nejdůležitější, nejsilnější či nejpoužívanější z uvedených nebo se tak stalo z jiného důvodu. Dle mého názoru však toto přesunutí nebude mít ani na používání směnky, ani na směnečné vztahy žádný dopad.
121 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 122 Což plně koresponduje s tezí Karla Eliáše vyjádřené v rámci konference Cofola 2012 o tom, že NOZ se odklání od používání taxativních výčtů a zaměřuje se na výčty demonstrativní, přičemž tato změna může přinést širší prostor pro právní okliky a nezamýšlené subsumpce, zároveň by však neukončeným výčtem mělo být dosaženo lepšího souladu s vyvíjející se společností a postupnými změnami.
36
Kromě výše popsaných drobnějších změn pak § 1909 NOZ nově hovoří o dluhu a nikoliv závazku, respektive tyto dva pojmy striktně odděluje. Důvodová zpráva k § 1721 NOZ uvádí, že „Oproti dosavadnímu zákonnému stavu se osnova přidržuje jasného pojmového obsahu slov dlužník, věřitel, právo, povinnost, pohledávka, dluh, závazek, smlouva a nesměšuje je.“ 123 Tomuto odpovídá použitá terminologie § 1909, kdy oproti § 334 ObchZ již nedochází k trvání peněžitého závazku, ale dluhu, či věřitel je v určitém případě oprávněn požadovat splnění peněžitého dluhu, a nikoliv závazku. Tyto terminologické změny zákona mohou přispět ku prospěchu věci, avšak dle mého názoru pouze za předpokladu řádného osvojení si správných významů jednotlivých termínů celou právní obcí, zákonodárným sborem i právně méně znalými osobami. K tomu ovšem bezpochyby nedojde ze dne na den k 1. 1. 2014, a tedy i nadále si myslím, že se budeme setkávat se shodnými záměnami pojmů závazek a dluh. Ust. § 1909 NOZ však dle mého názoru přináší také dvě změny, které mohou mít výraznější dopad na směnečné vztahy a použití směnky jako platebního prostředku, a to změna zákonného chápání nemožnosti dosáhnout plnění ze směnky a okamžik splnění dluhu. Ust. § 334 ObchZ shodně s příslušným ustanovením NOZ uvádí jako podmínku k tomu, aby mohl věřitel požadovat po dlužníku plnění dluhu (či splnění peněžitého závazku dle staré terminologie) nemožnost dosažení splnění ze směnky. Rozdílné, a to podle mého názoru s patřičnými důsledky, je však chápání okamžiku této nemožnosti či trvání této nemožnosti. Dle stávající úpravy je ona nemožnost s ohledem na pojem „nemůže“ posuzována v přítomnosti, a tedy k okamžiku kdy věřitel přistoupí k požadavku splnění závazku dle smlouvy, „ve kterém je věcný základ jeho práva na toto plnění“124. Nová úprava však, alespoň dle litery zákona, zavádí odlišnost v tom, že s ohledem na pojem „nemohl-li“ stačí, aby věřitel v minulosti byť jednou nemohl dosáhnout splnění ze směnky, a to bez ohledu na stav v okamžiku uplatnění požadavku plnění původního dluhu. Dalo by se tedy dovodit, že i v případě, že ke dni uplatnění požadavku na původní plnění mimo směnku představuje směnka dostačující prostředek k placení, pak věřitel nemusí této směnky využít, jako tomu je za účinného ObchZ, kdy tento „dává přednost pohledávce ze směnky“ 125, a to pokud kdykoliv od vystavení směnky v minulosti nastal případ nemožnosti využití této směnky, kdy následně je oprávněn se domoci mimosměnečného plnění dluhu za současného zachování platební směnky, neboť v takovém případě zákon nehovoří o zániku platnosti směnky či podobném následku jaký směrem k
123 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 124 TOMSA, Miloš. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 937. 125 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 287.
37
závazku z kauzálního vztahu zmiňuje komentářová literatura při splnění ze směnky. Je otázkou, zda bylo úmyslem zákonodárce takovou změnu zakotvit, domnívám se však, že výkladem daného ustanovení je nutno k takovému závěru dojít, a to i s ohledem na jinak podle mého nedůvodnou změnu v čase použitého pojmu „nemůže“. Zákonem předvídanou nemožností dosáhnout splnění ze směnky by v souladu s uvedením v komentářové literatuře mohlo být zrušení směnečného platebního rozkazu, lze si však představit i jinou nemožnost plnění způsobenou například existencí určitého nedostatku v textu směnky, kvůli kterému nebude směnka způsobilá ke splnění, přičemž následně tento nedostatek bude výstavcem za součinnosti remitenta opraven. Jako další možnost lze uvést, za předpokladu sjednání rozhodčí doložky k posuzování peněžitých práv ze směnky, takovou, kdy zamítavý pravomocný rozhodčí nález představující nemožnost splnění směnky bude následně dle § 31 z. č. 216/1994 Sb. soudem zrušen na základě podaného návrhu na zrušení tohoto nálezu. Kromě uvedených pak lze bezpochyby pomyslet na další obdobné situace. V takových případech již dříve vystavená směnka způsobovala nemožnost dosáhnout splnění, přičemž tento důvod odpadl. Je samozřejmě otázkou, jakým způsobem bude ona nemožnost vykládána, a tedy zda soudy připustí možnost nemožnosti splnění směnky s následnou možností, a to z jakéhokoliv důvodu. Pakliže by však toto nebylo připuštěno, nebude možné takový nastíněný postup aplikovat. Druhou nově v NOZ zakotvenou změnou je okamžik, ke kterému dochází ke splnění dluhu. Úprava obsažená v ObchZ tento okamžik výslovně neupravuje, přičemž Komentář od autorů Štenglová, Plíva, Tomsa a kolektiv uvádí, že k zániku závazku dojde až zaplacením s tím, že následně i zákon uvádí, že samotné vystavení směnky nemá na trvání závazku vliv. Oproti tomu NOZ zcela určitě a výslovně stanoví, že pokud věřitel splnění směnky dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. Zde tedy zákonodárce nastavil konstrukci zpětného účinku obdobného jako ve veřejném právu při podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí, kdy v tomto případě tedy shodně samotné vystavení směnky v první chvíli účinek splnění dluhu nemá, avšak dojde-li ke splnění směnky, pak se tento účinek přiznává zpět k okamžiku vystavení. O takovém zpětném účinku splnění směnky ve vztahu k vystavení této směnky aktuálně účinná právní úprava nehovoří, a to ani judikatura či komentářová literatura. Dle mého názoru se tato konstrukce významně dotýká směnečných vztahů, neboť v takovém případě se nově splnění dluhu může lišit o téměř neomezený časový úsek zpětně oproti skutečnému splnění směnky. Tato zákonná fikce pak může mít dopad na věřitele, kterému ač by se dostalo plnění ze směnky s prodlením a velkým časovým posunem od vystavení směnky, pak se dle zákona má za to, že bylo plněno řádně v době vystavení směnky. V takovém případě by se mohlo případně jednak na straně dlužníka dokonce o bezdůvodné obohacení z úroků z peněz představující přírůstky získané uložením na bankovním
38
účtu, které dle fikce patřily již od okamžiku vystavení věřiteli a ten s nimi nemohl nakládat a případně je zhodnocovat obdobným způsobem, tudíž se jeho majetek nezvětšil. Obdobně případná druhotná platební neschopnost věřitele vůči jeho věřitelům je zákonnou fikcí podlomena, neboť ač peníze nemá ve sféře svého nakládání, tak zpětně bude jeho situace posuzována jako opačná. Jsem toho názoru, že pakliže vystavením směnky nezaniká původní dluh, tyto existují souběžně vedle sebe jako dva právní tituly se zákonem určeným pořadím a dlužník od věřitele dle aktuální právní úpravy a praxe dostává „jistý odklad od placení až do splatnosti směnky“ 126, pak zavedení konstrukce zpětného účinku a splnění dluhu je svým způsobem nesouladným řešením ve vztahu k reálnému působení v těchto směnečných vztazích.
4.2 Akreditiv Institut akreditivu představuje rozdílný platební prostředek mimo jiné z toho důvodu, že se jedná o určitá práva a povinnosti, která však oproti směnce nejsou inkorporována do listin, a je tedy možné učinit jej například v elektronické podobě. 127 Na druhou stranu se lze v případě využití tohoto instrumentu setkat i s podružným použitím směnky. Samotná právní úprava je zařazena ve zcela odlišné části NOZ a vychází čistě z obchodního zákoníku, konkrétně pak z ust. §§ 682-691 ObchZ. Jak již však bylo pojednáno výše, § 334 ObchZ neupravuje pouze směnku a šek, ale zcela shodně i použití akreditivu, přičemž tento charakter s mírným přeskupením pojmů NOZ přejímá. Obchodní zákoník v § 683 odst. 5 stanoví, že akreditivní listina může zejména obsahovat povinnost banky zaplatit určitou částku nebo přijmou směnku. K samotné smlouvě o otevření akreditivu zákon kromě nastavení principu fungování neurčuje více než povinnou písemnou formu, avšak literatura blíže uvádí, že „Podstatnou částí smlouvy je především určení plnění, které se banka zavazuje poskytnout oprávněnému. Většinou půjde o plnění určité peněžité částky. Plnění však může mít také povahu jinou, zejména akceptace směnky, odkoupení směnky nebo obstarání akceptace směnky.“128 Právní úprava v NOZ z tohoto pohledu přebírá stávající úpravu, kdy ke smlouvě o otevření akreditivu nepojala zakotvit v literatuře zmiňovaná specifika, a tak usuzuji, že i zde bude zachováno určení plnění například ve formě akceptace směnky jako podstatná část smlouvy. Obsah akreditivní listiny, nově dle NOZ pouze akreditivu, upravuje § 2683 NOZ, kdy v odst. 2 výslovně uvádí, že akreditiv obsahuje alespoň určení, že se výstavce zavazuje zaplatit určitou částku, přijmout směnku a další. Oproti ObchZ je zde opět drobnější korekce formou 126 KOTÁSEK, Josef. in KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. S. 286. 127 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 128 ŠTENGLOVÁ, Ivana. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 216.
39
vynechání pojmu „může obsahovat“ a nahrazením „obsahuje“, avšak z pohledu směnečných dopadů tuto změnu nepovažuji za významnou. Dle mého názoru tedy užití směnky v souvislosti s akreditivem nedozná rekodifikací výraznější změny a i nadále bude způsob užívání nastaven shodným způsobem.
4.3 Judikatura Dle soudního rozhodnutí zn. SR 2/1996 je „Předpokladem účinného zaplacení peněžitého závazku směnkou je dohoda věřitele a dlužníka o tomto způsobu úhrady.“129 Podle mého názoru je tento závěr uvedený jako právní věta z rozhodnutí shodně použitelný a platný i od účinnosti nové úpravy obsažené v NOZ, neboť i tento výslovně uvádí v § 1909, že dlužník byl oprávněn použít směnku jako prostředek placení pouze ve shodě se smlouvou. Je zde tedy zákonný předpoklad dohody obou subjektů na tomto platebním způsobu a jednotlivých podrobnostech, jež budou uvedeny v textu směnečné listiny. Další soudní rozhodnutí ve vztahu k § 334 ObchZ a nově § 1909 NOZ je označené zn. R 59/2004, kde soud výslovně uvádí, že „Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoli pořadí, případně i souběžně; ustanovení § 334 ObchZ na tzv. zajišťovací směnky nedopadá.“130 Tento judikaturní závěr je platný i nově ve vztahu k § 1909, o němž zde bylo pojednáno, neboť tento se výslovně zmiňuje o použití směnky jako prostředku placení, a nikoliv jako zajišťovacího instrumentu. Rozhodování soudů bude dle mého názoru muset zohlednit především dvě výrazné naznačené změny, a to v okamžiku splnění dluhu a posouzení nemožnosti splnění směnky kdykoliv i v minulosti. Soudní rozhodnutí, jež byla v těchto případech pevně položena na základech nemožnosti splnění k okamžiku požadavku splnění dle smlouvy, by nově mohla znít v určitých případech ve prospěch protistrany.
129 ŠTENGLOVÁ, Ivana. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 937. 130 ŠTENGLOVÁ, Ivana. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 938.
40
5 Jednání a zastoupení v rámci směnečných vztahů Problematika jednání osob v právních vztazích a případného zastoupení fyzické či právnické osoby jinou osobou při jednání v právních vztazích není ryze směnečnou oblastí, a to z tohoto pohledu, že převážný rozsah právní úpravy je obsažen v mimosměnečných předpisech, jako jsou občanský či obchodní zákoník. Zdálo by se tedy, že v rámci směnečných vztahů nebude mít velkého významu zaměření na rekodifikační změny související s účinností NOZ. Opak je však pravdou a dle mého názoru lze předpokládat určitý nepřímý vliv a dosah nové úpravy i na směnky a vztahy s nimi související, neboť je třeba si uvědomit, že při vystavení směnky dochází z obecného pohledu právě k základnímu právnímu jednání, kdy osoba výstavce se právně zavazuje, vznikají konkrétní práva a povinnosti všem subjektům směnečně jednajícím, a v takových případech musí být s pomocí zákona zcela postaveno na jisto, kdo a kdy je oprávněn jednat, v jakém rozsahu může zavazovat zástupce v případě zastoupení jiné osoby, kdo je oprávněn podepisovat, jaké jsou případné náležitosti takového podpisu a jaké jsou důsledky nedodržení zákonného postupu. Z těchto důvodů jsem tohoto názoru, že i v práci pojednávající o vlivu rekodifikace na směnečné vztahy je vhodné zařadit tuto kapitolu, která si však nedává za cíl obsáhnout vyčerpávající rozbor změn a novostí v rámci ObchZ, ZOK a NOZ ve vztahu k obchodnímu právu, všem právnickým i fyzických osobám, ale cílem je zpracovat vlivy rekodifikace a možné následky na konkrétní směnečné vztahy.
5.1 Způsobilost osob, jednání a zastoupení v OZ, ObchZ a ZSŠ Způsobilost k právním úkonům ve vztahu ke směnkám, tedy způsobilost vlastními úkony se směnečně zavazovat, je zčásti upravena v ZSŠ jako zákoně lex specialis v čl. III § 1. Tento uvádí, že směnečně nebo šekově se může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se zavazovat. Zde zákonný text odkazuje ve vztahu k tzv. pasivní způsobilosti, tedy „způsobilosti svým jednáním přijímat práva a povinnosti“131, na úpravu obsaženou v občanském zákoníku, konkrétně pak pro fyzické osoby v § 8 a násl. a právnické osoby v § 19. Vedle uvedeného rozlišujeme dále tzv. aktivní způsobilost, tedy jak uvádí § 7 pro fyzické a § 18 pro právnické osoby způsobilost mít práva a povinnosti, kde ZSŠ o takové způsobilosti být subjektem práv a povinností sám výslovně nehovoří, a je tedy nutno i bez zákonného odkazu užít právní úpravu dle OZ.
131 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 294.
41
NOZ bude od své účinnosti spolu se zrušením OZ ve shodném postavení k ZSŠ jako OZ, a tedy i nadále bude nutno použít k problematice aktivní i pasivní způsobilosti osob příslušná ustanovení NOZ. Zde přináší NOZ v § 15 výraznou terminologickou změnu, kdy upouští od pojmů způsobilost k právním úkonům a právní subjektivity, a zavádí nově pojmy právní osobnost jako způsobilost mít práva a povinnosti a svéprávnost jako způsobilost právně jednat. Toto pojetí by nově mělo být věcně správnější a mimo jiné respektovat upuštění od používání pojmu právní úkon.132 Právní osobnost člověka je upravena v rámci hlavy II, dílu 2 pod označením fyzické osoby v § 23 NOZ. Obdobně pak ve stejné hlavě, dílu 3 pod označením právnické osoby v § 118 NOZ nalezneme příslušnou úpravu osob, u nichž je „věcí státu přizná-li různým entitám tohoto druhu způsobilost mít práva a povinnosti.“133 Svéprávnost, a tedy úprava, která bude v rámci směnečných vztahů použita s ohledem na ust. čl. III § 1 ZSŠ, je pro fyzické osoby upravena v § 30 NOZ a pro právnické osoby v již zmiňovaném § 118 a násl., kdy tyto nabývají právní osobnosti i svéprávnosti v jeden okamžik, a to při vzniku. Pro směnečné vztahy je pak kromě nastíněné úpravy způsobilostí osob významná především problematika jednání podnikatele, jež je nyní upravena v § 13 a násl. ObchZ, v § 161 a násl. ve vztahu ke statutárním orgánům a dále zastoupení osob obsažené především v §§ 22 a 23 OZ. Z tohoto důvodu se právě na samotné jednání za podnikatele spolu s možností zastoupení osob, a to se selekcí na konkrétní problematické oblasti, zaměřím dále v této kapitole. Právní úpravu jednání podnikatele obsahuje § 13 a násl. ObchZ, přičemž nově od 1. 1. 2014 bude jednání za právnickou osobu obsaženo v obecném kodexu soukromého práva v § 161 a násl. NOZ, přičemž i zde s drobnějšími odchylkami platí, že „v tomto směru se vychází z dosavadního stavu právní úpravy.“ 134 Institut zastoupení v NOZ bude nově uveden v hlavě III, § 436-488, kdy je rozlišováno zastoupení smluvní, kde poddruhem je prokura, zákonné a opatrovnictví135. Občanský zákoník aktuálně účinný obsahuje příslušná ustanovení k zastoupení v hlavě III v §§ 22-33, přičemž tento upravuje zastoupení zákonné a na základě plné moci a § 14 ObchZ doplňuje ustanovení o prokuře. K tomuto lze doplnit ZSŠ, kterým sám v čl. I § 8 a čl. III § 3 doplňuje jako lex specialis podrobnější úpravu směnečných specifik.
132 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 133 tamtéž 134 tamtéž 135 HURDÍK, Jan. NOZ_-_Zastoupeni. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MP1003Z/um/37028067/NOZ_-_Zastoupeni.pptx
42
5.1.1 Smluvní zastoupení dle NOZ Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3180/2011 ze dne 28. 3. 2012, „Není pochyb o tom, že účastníci směnečných úkonů mohou být zastoupeni, a to včetně zastoupení na základě plné moci; plná moc přitom musí být písemná. Zmocnění k zastupování ve směnečných věcech pak není institutem výslovně směnečně právním a jeho úprava se řídí obecnými ustanoveními o zastupování na základě plné moci.“136 V NOZ je zařazena problematika zastoupení v hlavě III, přičemž smluvní typ obsahuje díl 2, kde je začleněno jak zastoupení dle stávající terminologie na základě plné moci, tak i nově přidružena prokura. Jako ve většině případů, i zde se nejedná o zcela novou úpravu, ale zákonodárce přebírá „s drobnými věcnými jazykovými a systematickými změnami“137 úpravu dosavadní z OZ. Za takovou drobnou změnu lze označit ústup od pojmu „na základě plné moci“ a i podle důvodové zprávy k NOZ důraz na správnost v právním důvodu vzniku zastoupení, tedy smlouvě o zastoupení, kdy samotná plná moc představuje notifikační instrument především pro třetí osoby. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1453/2007 uvádí, že „Již v rozsudku ze dne 14. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2144/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod číslem 24, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého byla-li písemně udělena zmocněnci plná moc k tomu, aby zmocnitelku zastupoval ve všech věcech, jde o všeobecnou plnou moc, opravňující zmocněnce ke všem právním úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc (např. odmítnutí dědictví). V situaci, kdy právní úprava, obsažená v ustanovení čl. III § 3 odst. 2 směnečného zákona, bez jakýchkoli pochybností pro podpis směnky zmocněncem požadavek existence zvláštní plné moci neurčuje, prosadí se shora uvedený závěr i v této věci.“ Zákon směnečný a šekový tedy ve vztahu ke směnkám nemlčí, když v čl. III § 3 připouští možnost zmocnění k podpisu směnky za současného podmínění takového úkonu pomocí písemné formy v odst. 2. Takový zástupce bude dále povinen být „osobou pasivně směnečně a šekově způsobilou“138, přičemž opět bude použita úprava právní osobnosti a svéprávnosti dle NOZ. V daném případě z příslušné právní úpravy ani komentářové literatury neplyne povinnost vyznačit předmětnou plnou moc či zmínku o smlouvě o zastoupení na směnce, přičemž toto dokládá i do budoucna dle mého názoru použitelná judikatura v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3180/2011, kdy Nejvyšší soud při výkladu postupuje v souladu s čl. III § 3 ZSŠ a obecnou úpravou zastoupení dle
136 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3180/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 137 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 138 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 297.
43
OZ, přičemž NOZ v tomto směru v hlavě III nepřináší změnu ve formě povinného vyznačení na CP. V případě, že byla smlouva o zastoupení uzavřena s právnickou osobou v postavení zástupce, pak za tuto osobu bude jednat statutární orgán případně člen jejího orgánu zapsaného do veřejného rejstříku, přičemž případně jako zákonní zástupci mohou vystupovat zaměstnanci právnické osoby. 139 V konkrétním případě uděleného oprávnění k zastupování bude směnku za zastoupeného výstavce fyzicky podepisovat statutární orgán právnické osoby, kdy tento bude povinen k podpisu připojit příslušné označení, že jedná jako zástupce skutečného výstavce, přičemž absence těchto prvků může mít negativní následky. Zvláštním typem nepřímého zastupování bude nově dle § 45 NOZ nápomoc při rozhodování. Tento institut cílí na osoby s duševní poruchou s různým stupněm vlivu na schopnost rozhodování, kdy cílem je umožnit těmto osobám svobodně jednat na základě vlastní vůle, a to právě s ohledem na formalizovanou pomoc druhé osoby, která se bude účastnit rozhodování a právního úkonu. V rámci směnečných vztahů jsem toho názoru, že i zde bude tato úprava vhodná k využití osobami se zdravotním postižením, avšak s ohledem na čl. III § 2 odst. 1 ZSŠ, který stanoví povinnost úředního zápisu v případě nahrazení podpisu je třeba jednoznačně stanovit, zda i v těchto případech bude takového doplňujícího zápisu potřeba. Úprava obsažená v ZSŠ dle zákonného textu výslovně cílí na specifické druhy podpisu, a to dle odst. 2 projevy osob slepých, hluchoněmých a hluchých, přičemž kritériem je zde schopnost číst a případně psát. Jedná se tedy spíše o postižení fyzické oproti institutu nápomoci při rozhodování, kde zákonodárce zohledňuje postižení duševní. Toto pojetí podporovaného rozhodování namísto dosavadního náhradního rozhodování opatrovníka v daném případě by mělo přispět většímu vlivu postižené osoby na rozhodnutí o samotném závazku, avšak problematika směnek, která je postavena na striktní formálnosti a mnohdy jediným podpisem vzniká závazek velkého finančního rozsahu, dle mého názoru představuje natolik závažnou oblast práva, že, i s ohledem na zákonem vyjádřenou ochrannou pozici nutností schválení smlouvy o nápomoci soudem, by bylo vhodné takový postup taktéž podmínit úředním zápisem. 140 Dalším důvodem pro rozšíření povinnosti úředního zápisu na tyto situace je skutečnost, že zavedení tohoto institutu vychází z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která v článku 12 v rámci ustanovení o rovnosti před zákonem stanoví, že „Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou odpovídající opatření, aby umožnily osobám se zdravotním postižením přístup k
139 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 140 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
44
asistenci, kterou mohou pro uplatnění této právní způsobilosti potřebovat.141 K tomuto dále úmluva v odst. 4 stanoví státům, které jsou smluvní stranou, povinnost zajistit účinnou záruku zamezující zneužití. Součástí závazku je zde povinnost podléhat pravidelnému přezkumu odpovědným, nezávislým a nestranným orgánem nebo soudem, avšak mimo něj jsem toho názoru, že právě úřední zápis osvědčující případné rady a nápomoc podpůrce podporovanému může být tím nástrojem, který přispěje k omezení zneužití, přičemž procesně v takových případech dle mého názoru nedojde k výraznému ztížení procesu, neboť zákon i praxe takovou povinnost ve směnečných vztazích již zná.
5.1.2 Statutární orgán dle NOZ Statutární orgán jedná v určitých situacích dle stávající právní úpravy obsažené v ObchZ a § 20 odst. 2 OZ za právnickou osobu samotnou, a také například jak bylo výše naznačeno v případě právnické osoby jako zástupce. Ust. § 161 a násl. definují fungování statutárního orgánu právnické osoby jako zástupce právnické osoby, a upouští tak od původní koncepce ObchZ, kdy právnická osoba dle § 13 sama jedná prostřednictvím statutárního orgánu a mimo to může být zastoupena zástupcem. Nově tak statutární orgán není výsostným orgánem jednajícím přímo, avšak zohledňuje skutečnost, že i za tento orgán vždy jedná fyzická osoba, která je jejím členem či jej tvoří, a tak se i v takovém případě bude jednat o charakter zastoupení. 142 Tomuto výslovně odpovídá zákonný text v ust. § 164 odst. 1 NOZ, dle kterého člen statutárního orgánu zastupuje právnickou osobu. „Kdo je statutárním orgánem, obecně určuje vždy zákon, na jehož základě nebo v jehož rámci je právnická osoba zřízena.“143 V odborném komentáři k ObchZ uvedená judikatura uveřejněná pod označením SR 6/2000 již nebude v plném rozsahu odpovídající, neboť v této je soudem uvedeno, že „Jednatel je statutární orgán jednající jménem společnosti s ručením omezeným, zatímco prokurista je zástupcem společnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podniku).“ 144 Nově tedy i statutární orgán bude chápán jako zástupce společnosti. Ve vztahu ke směnečným vztahům je pak dle mého názoru jeden z nejdůležitějších § 164 odst. 2, který dopadá na situace upravené v čl. I § 8 ZSŠ v otázce jednání statutárního orgánu jako zástupce právnické osoby. V případech, kde statutární orgán je tvořen více členy a dle zápisu ve 141 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb. m. s. ze dne 13. 12. 2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 142 KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339 143 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 40. 144 ŠTENGLOVÁ, Ivana. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 434.
45
veřejném rejstříku, kterému je v NOZ a dalších zákonech nově přikládána výrazná váha a důvěra a jsou chráněny zájmy osob jednajících v dobré víře ve správnost údajů v rejstříku, jsou tito povinni jednat společně, pak v případě podpisu směnky pouze jedním z členů statutárního orgánu nebude zavázána právnická osoba, ale sám člen orgánu jako fyzická osoba, a to tehdy, nebyl-li tento člen právnickou osobou speciálně samostatně zmocněn k takovému jednání. Důvodem pro jednoznačný závěr v takovém případě je právě zmíněný nový charakter statutárního orgánu a jeho členů jako zástupců právnické osoby, přičemž čl. I § 8 ZSŠ výslovně stanoví, že kdo podepíše směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám směnečně zavázán. Samostatně jednající člen takového vícečlenného statutárního orgánu tedy oprávněn k jednání osobu není, a tedy zcela naplnil příslušné ustanovení ZSŠ o konstituování závazku osoby zástupce. Dopad rekodifikace v tomto směru je dle mého názoru velmi pozitivní, neboť již nebude nutno podřazovat další osoby, které „jsou v tomto postavení, i když je konkrétní právní předpis přímo jako zástupce neoznačuje“145, a tedy dle NOZ souladně s aktuální praxí již při podpisu směnky jedním z více potřebných členů statutárního orgánu nebude docházet ke kompetenčním závazkovým sporům. Takový výklad pak odpovídá i dosavadní judikatuře, kdy již v roce 2004 Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 12 Cmo 187/2004 výslovně uvádí, že „Z hlediska smyslu a účelu normy je nutno vyložit § 8 ZSŠ tím způsobem, že dopadá i na případy, kdy vedle osoby, podepisující směnku jménem jiného subjektu, byl k platnosti podpisu tohoto jiného subjektu potřebný ještě další podpis jiné osoby nebo i více osob.“ 146 Obdobně pak Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 943/2011 či sp. zn. 29 Cdo 1227/2007, kdy v obou těchto případech soud zdůrazňuje a vychází ze způsobu jednání členů statutárního orgánu za právnickou osobu zapsaného do veřejného rejstříku, odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z roku 2004, a také doplňuje v souladu s rozhodnutím sp. zn. 29 Odo 1082/2005 závěr o nemožnosti zmocnění dvou členů statutárního orgánu formou udělení generální plné moci pouze jednomu z těchto členů, neboť by docházelo k rozporu se stavem ve veřejném rejstříku a dle mého názoru možnému obcházení zákona a přílišnému riziku vzniku škody třetím osobám v obchodním a směnečném styku.
5.1.3 Další osoby zastupující PO dle NOZ Mimo právnickou osobu zastoupenou na základě smlouvy o zastoupení a zastoupení statutárním orgánem s jeho členy lze uvést další osoby, u kterých se lze setkat s postavením zástupce osoby
145 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. S. 42. 146 KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339
46
zastoupené v rámci styku se třetími osobami. Jedná se především o prokuristy a zaměstnance právnické osoby, kdy obě tyto skupiny aktuálně upravuje ObchZ v § 14 a § 15 v závěru dílu IV jako jednání podnikatele a dále vedoucí organizační složky dle § 13 odst. 3 ObchZ. Další, u směnek však nepříliš častou, skupinou jsou třetí osoby, u kterých nebylo ze strany právnické osoby výslovně zamýšleno zmocnit takové osoby k jednání jako zástupce vůči třetím osobám. 147 Ustanovení o prokuře, jež byla původně obsažena v § 14 ObchZ, jsou nově zařazena jako druhý oddíl smluvního zastoupení v ust. §§ 450-456 NOZ, kdy toto jak uvádí důvodová zpráva „sleduje logiku přímé návaznosti prokury jako zvláštního smluvního zastoupení na úpravu obecnou, což usnadňuje výklad příslušných ustanovení.“ 148 Tuto logickou návaznost lze shledat již v komentářové literatuře k ObchZ, avšak na druhou stranu s ohledem skutečnost, že nynější právní úprava odděluje občanské a obchodní právo do dvou samostatných zákonů, přičemž prokura je zvláštní druh plné moci charakteristický pro obchodní vztahy, je zcela na místě odlišnost v umístění ustanovení o prokuře ve prospěch ObchZ a nikoliv jako pododdíl zastoupení v OZ. 149 Právní úprava NOZ vychází ze stávající úpravy v ObchZ a zavádí mimo jiné změnu v tom, že již nebude k účinnosti prokury vyžadován zápis do obchodního rejstříku a zánik prokury bude spojován i s převodem nebo pachtem obchodního závodu a pobočky. Z pohledu směnečných vztahů je však mnohem výraznějším § 15 ObchZ o osobách pověřených určitou činností v rámci provozování podniku, jež nově nachází odraz v ust. § 166 NOZ. Za právnickou osobu dle tohoto ustanovení je oprávněn jednat kdokoliv, kdo je pověřen v rámci výkonu provozu podniku určitou činností, se kterou je možné spojovat oprávnění a k níž je obvyklé přiřadit vystavování směnky či jiné směnečné úkony. V takovém případě je daná osoba oprávněna činit úkony jen obvyklé, jiné úkony dále jen na základě přímého zmocnění dle plné moci. 150 NOZ na tuto konstrukci navazuje, přičemž však dle nové úpravy bude možno platně podepsat směnku za právnickou osobu dle § 166 NOZ pouze tehdy, bude-li osoba zastupující v zaměstnaneckém poměru vůči zastoupené osobě. Opět zde je podstatná obvyklost, a to v takové formě, jak se jeví veřejnosti. Podmínka statusu zaměstnance však omezuje okruh osob, na něž se tato úprava oproti ObchZ vztahuje, neboť ten připouštěl také jiný obdobný vztah k podnikateli osoby pověřené určitou činností. „Obchodní zákoník blíže nevymezuje, co se rozumí „pověřením“.
147 KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. S. 39. 148 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 149 PLÍVA, Stanislav. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 46. 150 PLÍVA, Stanislav. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 50.
47
Výslovně nevyžaduje, aby takové pověření bylo určitým způsobem formalizováno.“ 151 Věta druhá § 166 NOZ stanoví, že obdobně platí také pro členy právnické osoby a jiného orgánu osoby nezapsaného do veřejného rejstříku, přičemž také důvodová zpráva kopíruje tuto strukturu a zmiňuje se pouze o zaměstnancích, členech a členech jiného orgánu. Z pohledu věty první § 166 NOZ za středníkem však není zákonem ani v důvodové zprávě výslovně postaveno na jisto, co se myslím pojmem „stav“. Dle mého názoru si lze představit výklad, který jako „stav, který se jeví veřejnosti“ pojme i postavení osob, které byly oproti ObchZ z této úpravy vyloučeny, tedy mimo zmíněné tři okruhy osob včetně zaměstnanců. V případě, že bude osoba v obdobném, tedy nikoliv zaměstnaneckém, vztahu jako zaměstnanec k zastoupenému, avšak veřejnosti se její status bude jevit jako zaměstnanecký, pak lze z pohledu tohoto výkladu tvrdit, že pakliže je rozhodující stav jevící se veřejnosti, tak i taková osoba může zastupovat právnickou osobu, a tedy případně platně vystavit za zastoupenou osobu směnku. Jsem toho názoru, že případná argumentace zákonným taxativním výčtem subjektů ve větě druhé neobstojí, neboť jak vyplývá z charakteru NOZ, důvodové zprávy a mnoha ustanovení, tento kodex je postaven oproti minulým úpravám především na výčtech demonstrativních. Zároveň pak dle mého názoru u demonstrativního výčtu věty druhé doplňujícího větu první i bez uvedení aktuálně užívaných termínů jako „mimo jiné“ či „například“ přímo označujících demonstrativní výklad není vhodné dovozovat striktně ukončení výčtu bez použití označení jako například „pouze“. I přesto, že si myslím, že zákonodárce neměl v úmyslu pojmout tuto úpravu opět stejně široce jako v ObchZ, pak přistoupíme-li na možnost chápání pojmu „stav“ v naznačeném smyslu, pak je nutno konstatovat, že se zákonodárci zužovací posun nezdařil řádně právně v zákoně zakotvit. Z tohoto pohledu pak i stávající judikatura a praxe v rámci směnečných úkonů všech osob dříve podřazovaných pod § 15 ObchZ bude shodná a v tomto směru beze změn. Odst. 2 § 166 NOZ vychází dle důvodové zprávy z § 20 odst. 2 OZ, přičemž obdobně jako v § 15 odst. 2 ObchZ není v případě překročení rozsahu oprávnění zástupce nastaveného vnitřním předpisem vůči třetí osobě stanovena podmínka blízkosti předmětu činnosti právnické osoby, avšak k takové skutečnosti by se bezpochyby i dle NOZ přihlíželo při posuzování, zda třetí osobě určité omezení vnitřním předpisem a následné překročení muselo být známo. 152 Jednání osoby dle § 16 ObchZ, který i osobě nezmocněné nacházející se v podniku umožňuje v případě, že třetí osoba nemohla vědět, že tato nezmocněná osoba není oprávněna jednat, zavázat podnikatele, lze opět dle mého názoru za předpokladu akceptace mnou nastíněného chápání pojmu „stav“ podřadit pod ust. § 166 NOZ. I zde jsem toho názoru, že takový postup nebyl 151 PLÍVA, Stanislav. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 50. 152 PLÍVA, Stanislav. in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář̌. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. S. 51.
48
úmyslem zákonodárce, tedy z pohledu teleologického by se dalo tomuto výkladu zamezit, avšak výkladovými metodami jinými lze podle mého připustit existenci platně vystavené směnky podepsané za právnickou osobu jakoukoliv osobou, která splní podmínku stavu dle § 166 NOZ.
5.2 Podpis Ve všech dříve uvedených případech jednání i zastoupení je závěrečným aktem v rámci směnečných vztahů podpis fyzické osoby, a to buďto za sebe samou anebo jako zástupce. Dle nové právní úpravy lze skutečně vidět fyzickou osobu jako poslední článek procesu, a zároveň tuto osobu lze skutečně označit generálně jako zástupce, a to právě s ohledem na budoucí chápání statutárních orgánů také jako zástupců. Samotný podpis v určitých případech musí splňovat zákonem stanovené požadavky, aby mu bylo možné přiznat zamýšlené důsledky, jakými jsou jako například vznik směnečného závazku správné fyzické či právnické osoby. O podpisu na směnce bylo pojednáno v obecně zaměřené kapitole o cenných papírech ve světle rekodifikace v souvislosti se zastupitelností a v úvodních odstavcích této kapitoly. Samotnou problematiku podpisu aktuálně upravuje širší spektrum právních předpisů, jako ZSŠ u směnky například v čl. I §§ 1, 7, 8, OZ v § 40 mezi náležitostmi písemného právního úkonu či ObchZ například v § 14 v rámci ustanovení o prokuře. NOZ navazuje na dřívější zákonnou úpravu podpisu, avšak s ohledem na svůj centralizační charakter shrnuje roztříštěnou úpravu do svého textu. Nelze ovšem tvrdit, že nově nebude problematika podpisu regulována dalšími předpisy, neboť právě úprava pro směnečné vztahy v ZSŠ bude zachována. Ve vztahu ke směnkám lze v NOZ uvést konkrétně ust. § 161 a dále ust. § 516 odst. 2 ve vztahu k zastupitelným CP, ust. § 565 jako podstatné ustanovení obecného předpisu o pravosti a správnosti podpisu u soukromých listin a také ust. § 561 upravující obecné náležitosti písemné formy právního jednání. „Veřejné jsou listiny vydané orgány veřejné moci v mezích jejich pravomoci a listiny, které za veřejné prohlásí zákon (obdobně § 134 o.s.ř.)“153, a tedy s ohledem na zákonné dělení listin na soukromé a veřejné, kdy směnka představuje listinný cenný papír a není v těchto případech vydaná orgány veřejné moci v mezích jejich pravomoci a není ani zákonem prohlášena za listinu veřejnou, pak lze použitím argumentu „jednoho ze dvou“ směnku zařadit do kategorie listin soukromých. Na směnku jako soukromou listinu lze aplikovat ust. § 565 NOZ o důkazním břemenu k pravosti a správnosti listiny i v podobě směnky, kdy zákonodárce zamýšlel zakotvit právní úpravu pro soukromé právo, aby nemuselo docházet k používání procesně právní úpravy určené pro
153 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
49
veřejnoprávní subjekty.154 Dle aktuální právní úpravy a judikatury, jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ve vztahu ke směnce, lze shrnout, že „popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok.“155 Směnce v takovém případě tedy není jako soukromé listině přisuzována žádná jiná důkazní síla oproti ostatním soukromým listinám, a tedy i podpis dlužníka na směnce je povinen dle toho výkladu dokazovat žalobce. NOZ v ust. § 565 v souladu s uvedenou judikaturou stanoví, že kdo se dovolává platnosti soukromé listiny, je povinen dokázat její pravost a správnost. V případě směnečného sporu s námitkou nepravého podpisu pak tedy žalobce, jež staví svůj právní nárok na základě řádně vystavené směnky, bude povinen pravost podpisu dlužníka prokazovat. Problematickou se může jevit věta druhá § 565 NOZ, kdy při zjevném podpisu se má za to, že pravost a správnost listiny, tedy i směnky, byla uznána. 156 Z této věty, ač se o ní sama důvodová zpráva k NOZ vůbec nezmiňuje, lze dovodit při zjevném podpisu domněnku pravosti a správnosti směnky, přičemž takový postup je dle mého názoru aplikovatelný v rámci zkráceného směnečného řízení pro vydání směnečného platebního rozkazu dle § 175 OSŘ a ve sporném řízení plného rozsahu dle odst. 4. Dle tohoto ustanovení je podmínkou pro vydání směnečného platebního rozkazu „předložení prvopisu směnky (jako originálního směnečného dokladu), jež má všechny náležitosti platné směnky a o jejíž pravosti nejsou žádné pochybnosti.“157 Ve směnečném řízení při předložení podepsané směnky soudu jako právního titulu pro nárok označený v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu pak soud pouhým pohledem na směnku shledá, že se jedná o zjevně podepsanou směnku a nastoupí domněnka uznání pravosti. V takovém případě je možné uplatnit námitku nepravosti podpisu, kdy však dle zmíněné domněnky pravosti a správnosti podpisu na směnce jako jedné ze zákonných náležitostí platné směnky může dojít k odklonu od závěru judikatury Nejvyššího soudu, a tedy k přenesení důkazního břemene na žalovaného, který bude povinen důvodnost své námitky k vyvracení domněnky ve sporném řízení prokázat. Konstruováním domněnky uznání může tedy dojít k přetržení dosavadního judikaturního závěru o důkazním břemeni ve sporu na straně žalobce.
154 Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 155 Důkazní síla soukromé listiny [online]. Epravo.cz, 2010 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/dukazni-sila-soukrome-listiny-60997.html?mail 156 KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339 157 ŠEBEK, Roman. in DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1600 s. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 1172.
50
V případě, že účastníkem směnky bude právnická osoba, je nutno aplikovat zákonná ustanovení o podpisu za takovou osobu. Dle rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 29 Cdo 3180/2011 „Jde-li o podpis právnické osoby, ze směnky musí být zřejmé, o jakou osobu jde (směnka musí obsahovat údaj obchodní firmy) a současně směnka musí být podepsána fyzickou osobou (osobami) oprávněnou jejím jménem, respektive za ni jednat. Skutečnost, ze které podepisující fyzická osoba odvozuje oprávnění jednat jménem právnické osoby, popř. za ni, přitom nezbytnou „součástí“ podpisu právnické osoby na směnce není.“158 Z takového závěru tedy vyplývá, že dříve uvedená smlouva o zastoupení spolu s plnou mocí nejsou povinnými přílohami ani náležitostmi směnky, aby tato byla platně se závazkem právnické osoby podepsána. Dle § 161 NOZ je ten, kdo právnickou osobu zastupuje, povinen pouze dát najevo to, co ho k tomu opravňuje, avšak z tohoto ustanovení neplyne povinnost takové oprávnění připojit jako součást podpisu. Naopak jako součást podpisu dle věty druhé tohoto ustanovení i nadále povinně musí být název právnické osoby připojený k podpisu a popřípadě údaj o funkci či pracovním zařazení zástupce. Zde pak i nadále platí dle účinných předpisů zavedená „Obecná zásada podepisování právnickou osobou, vyžadující uvedení obchodní firmy (jde-li o podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku - viz § 8 odst. 1 obchodního zákoníku) a podpis fyzické osoby, která za právnickou osobu jedná.“159 Lze tedy shrnout, že v případě, že směnku bude za právnickou osobu podepisovat jako zástupce dle smlouvy o zastoupení opět právnická osoba, pak podpis na směnce bude fyzické osoby jednající jako zástupce zástupce, tedy právnické osoby vystupující jako zástupce zastoupené právnické osoby, přičemž při podpisu stačí dát najevo, že fyzická osoba jedná jako zástupce zastupující právnické osoby za zastoupenou osobu a není nutno tuto skutečnost dokladovat. Zároveň při doložení důvodu zastoupení, kdy tento následně bude shledán jako nesprávný, nebude podepsaná směnka neplatná, pakliže zástupce jednal z jiného platného zmocňujícího titulu, a to právě s ohledem na neexistenci povinnosti při podpisu doložit tento titul a nepřirůstání podpisu na směnce s předloženým titulem. 160 Součástí podpisu takové fyzické osoby však musí být uvedení obchodní firmy právnické osoby zastupující i obchodní firmy právnické osoby zastoupené, neboť v opačném případě by se zavázala pouze fyzická osoba samostatně. V případě zastoupení právnické osoby osobou fyzickou je pak podpis na směnce jednodušší, a tedy spolu s uvedením obchodní firmy zastoupené právnické osoby se fyzická osoba podepíše a případně, pokud se nejedná o smluvní zastoupení, uvede svou funkci či pozici dle § 161 NOZ. 158 K podpisu směnky za právnickou osobu [online]. Profipravo.cz, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=47&id_article=255983&csum=ceb061f7 159 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1453/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 160 K podpisu směnky za právnickou osobu [online]. Profipravo.cz, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=47&id_article=255983&csum=ceb061f7
51
Závěr Úvodem stanovená hypotéza o tom, že NOZ spolu se ZOK a dalšími přidruženými právními předpisy v rámci rekodifikace soukromého práva budou mít na směnečné vztahy určitý přímý i nepřímý vliv, se dle mého názoru ukázala jako správná a potvrdila se. V diplomové práci jsem se věnoval v nezanedbatelném rozsahu novému pojetí obecného vymezení cenných papírů v NOZ, a to z toho důvodu, že směnku jako předmět směnečných vztahů, které tvoří ústřední téma této práce, je nutno chápat jako jeden z mnoha podtypů cenných papírů. Ze vztahu NOZ a ZSŠ jsem pak v práci dovodil postavení NOZ pro směnečné vztahy jako nejobecnějšího předpisu, přičemž od této obecnosti jsem se v textu diplomové práce dále logickým a systematickým postupem dostal ke konkrétním směnečným problematickým a dotčeným oblastem. Jako cíl představené práce jsem stanovil metodou deskriptivní a komparativní analýzy pojmout dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné vztahy, přičemž základní otázku jsem si položil o tom, jaký bude rekodifikační vliv, a zda vůbec nějaký s konkrétními dopady a změnami bude. Odpověď na tuto otázku jsem s výjimkou první kapitoly o samotné rekodifikaci soukromého práva obecně, která slouží jako uvedení do problematiky a definování rozsahu zkoumaného problému, zahrnul do všech kapitol. I první kapitola však dle mého názoru výrazně přispěla k naplnění přidruženého cíle této práce, a tedy na základě právní analýzy vytvořit pomůcku všem osobám pohybujícím se ve směnečných vztazích. Zároveň jsem zde předestřel odpověď na první položenou podotázku týkající se samotné rekodifikace. Následné kapitoly byly věnovány rozborům sloužícím pro zodpovězení zbývajících podotázek stanovených v úvodu práce, a tedy změnám pojetí cenných papírů, práv ze směnky, způsobů využití směnky a regulaci jednání osob ve směnečných vztazích. Mezi hlavní změnu v pojetí CP jsem zařadil nově v NOZ zakotvenou možnost existence inominátních, či jinak nazývaných nepojmenovaných, cenných papírů, u kterých je dle § 515 NOZ zákonná povinnost dodržet právním předpisem stanovené podstatné náležitosti. Mezi tyto jsou ve spojení s § 514 NOZ zařazeny existence listiny, s níž je spojeno určité právo, a údaj o emitentovi. Druhou výraznou rekodifikační změnou je nová úprava povinnosti tradice v rámci převodu CP, která se v uvedených případech předání rozdílně od stávající právní úpravy nevyžaduje. Z tohoto vychází u rektasměnky ve spojení s ústupem od povinnosti písemné formy smlouvy o postoupení pohledávky na základě § 1103 odst. 3 NOZ zcela jedinečná možnost převést směnku jako cenný papír s inkorporovanými právy v daném případě bez nutnosti jakéhokoliv písemného záznamu a 52
tradice, kdy zákonodárce touto úpravou zavádí velmi širokou možnost zneužití směnky již dnes v mnohých případech v rámci převodů považované za rizikový nástroj. Ve čtvrté kapitole pojednávající o platební funkci směnky jsem dle mého názoru vystihl jednu z velmi podstatných odlišností nové právní úpravy, a to vymezení okamžiku splnění dluhu. Byla zde rozebrána skutečnost, že NOZ zcela určitě stanovuje, že dluh se v případě dosažení uspokojení ze směnky považuje za splněný již vystavením směnky. Pátá kapitola byla věnována jednání osob ve směnečných vztazích, a to mimo jiné v návaznosti na terminologickou i strukturní změnu chápání způsobilosti dle NOZ. Jako výrazný přínos zde označuji především podpůrné doplnění právní úpravy chápání statutárních orgánů dle NOZ pro jednání a zastoupení právnických osob ve vztahu k čl. I § 8 ZSŠ. Zde jsem pak zákonodárci v rámci rekodifikačního úsilí přisvědčil pozitivní přínos s tím, že však dle mého názoru takové pozitivum ve všech vlivech na směnečné vztahy shledat nelze. Jak jsem v diplomové práci rozebral a zde poukázal a naznačil, myslím si, že mohu potvrdit vyřčenou hypotézu, že rekodifikace soukromého práva má na směnečné vztahy přímý, i skrze obecnou právní úpravu cenných papírů nepřímý, vliv. Shodně se domnívám, že byl také splněn cíl této práce, neboť zde představený odborný text může být přínosem pro právní teorii i praxi v oblasti práva cenných papírů se zaměřením na směnky. Myslím si, že se mi podařilo sestavit souhrnný rozbor vlivu a změn dotýkajících se směnečných vztahů, který bude sloužit jako informační, argumentační i inspirační nástroj každému se zájmem o tuto problematiku. V rámci zhodnocení použitých metod práce se domnívám, že tyto byly zvoleny vhodně, neboť postupně deskriptivní části posloužily k představení aktuální a budoucí právní úpravy, a analytické metody byly využity ke zhodnocení změn a vyvození předpokládaných důsledků a vlivů na směnečné právo. Ke konkrétním důsledkům jsem pak dospěl především na základě metody komparace a právních výkladových metod. Závěrem lze uvést, že ať bude rekodifikace účinná dříve či později161, určitý rozhodný vliv na směnky, a s nimi spojené vztahy, prostřednictvím textu v budoucnu účinných právních předpisů bude dle mého názoru mít. Na základě uvedeného jsem proto rád, že jsem měl příležitost tuto problematiku s použitím uvedených zdrojů a pod odborným vedením zpracovat.
161 Aktuálně se lze setkat s debatami a návrhy o tom, že by bylo možné odložit účinnost NOZ, a prodloužit tak legisvakanční lhůtu. K tomuto však ministr spravedlnosti uvádí, že jsou dvě možnosti, a to odložit, což povede dále k odkládání podobně jako u jiných zákonů a nikdy účinné znění aktuálně platného zákona nepřinese zamýšlené pozitivní důsledky, a tedy budeme mít zákon z roku 1964. Druhu možností je ponechat stávající nastavení účinnosti s tím, že se obdobně jako u jiných přijímaných předpisů může ukázat, že některé normy bude potřeba doupravit. Tyto následné úpravy budou provedeny výkladem nebo novelou zákona.
53
Bibliografie Monografie, publikace, sborníky 1. CIRÁK, Ján. Směnky a směnečné právo: základy směnečného práva a směnečný zákon č. 191/1950 Sb. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007. 80 s. ISBN 978-808-7071-496. 2. DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1600 s. ISBN 978-80-7400-107-9. 3. ELIÁŠ, Karel a kol. Právní aktuality PRK Partners 1/2012. Praha: PRK Partners s.r.o., 2012. 20 s. 4. HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 341 s. ISBN 80-210-1791-0. 5. KOTÁSEK, Josef a kol. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 978-807-1794-547. 6. KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový: komentář. 4. doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 421 s. ISBN 80-717-9347-7. 7. KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 5. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 80-717-9549-6. 8. PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 7. doplněné a aktualizované vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 418 s. ISBN 978-807-2392-070. 9. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní́ zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 80-740-0055-9. 10. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1373 s. ISBN 978-807-4001-086. 11. GERLOCH, Aleš. Několik poznámek k rekodifikaci soukromého práva. In: Otázky rekodifikace soukromého práva: příspěvky učitelů Právnické fakulty Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. s. 27-36. ISBN 80-246-0741-7. Odborné články 1. ČECH, Petr. Akcie ve víru rekodifikace aneb nevtělené, zaknihované a kusové akcie v návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 10, s. 294-302. ISSN 1803-6554. 2. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník po schválení v Poslanecké sněmovně. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 1, s. 17-20. ISSN 1803-6554.
54
3. ELIÁŠ, Karel. Co přináší nový občanský zákoník byznysu?. Obchodněprávní revue. 2012, roč. 4, č. 5, s. 148-153. ISSN 1803-6554. 4. PILKOVÁ, Jarmila. Právní úprava cenných papírů v návrhu nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 8, s. 238-241. ISSN 1803-6554. 5. ŠOVAR, Jan. K novým kolizním ustanovením o cenných papírech. Obchodněprávní revue. 2011, roč. 3, č. 7, s. 207-208. ISSN 1803-6554. 6. VÍTEK, Jindřich. Právní úprava cenných papírů v novém občanském zákoníku. Obchodní právo. 2012, roč. 21, č. 12, s. 42-58. ISSN 1210-8278. Dokumenty a právní předpisy 1. Důvodová zpráva k ZMPS ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf 2. Důvodová zpráva ze dne 18. 5. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/OZ_Duvodova-zprava-11042011.pdf 3. Důvodová zpráva ze dne 30. 10. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=131324 4. Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-0310]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zpravaNOZ-konsolidovana-verze.pdf 5. Důvodová
zpráva
k ZOK
[online].
2012
[cit.
2013-03-10].
Dostupné
z:
http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-k-ZOK.pdf 6. Usnesení ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny č. 362/2 ze dne 11. 10. 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=362 7. Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 8. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 9. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 10. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 11. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013].
55
12. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 13. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 14. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 15. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 16. Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 17. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb. m. s. ze dne 13. 12. 2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. Soudní rozhodnutí 1. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. 5 Cmo 189/99. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 2. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 12 Cmo 187/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 4. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1453/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 6. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 7. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 943/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3180/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2013]. Elektronické prameny 1. HURDÍK,
Jan. NOZ_-_Zastoupeni. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z:
https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MP1003Z/um/37028067/NOZ_-_Zastoupeni.pptx 56
2. KOTÁSEK, Josef. Směnky v kontextu rekodifikace FINAL. [online]. 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1422/podzim2012/MV704K/um/35928915/Směnky_v _kontextu_rekodifikace_FINAL.ppt?studium=566339 3. MATĚJKA, David. Směnečná prohlášení [online]. 2008 [cit. 2013-03-10]. Disertační práce. Masarykova
univerzita,
Právnická
fakulta.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/20560/pravf_d/Disertacni_prace.pdf 4. Důkazní síla soukromé listiny [online]. Epravo.cz, 2010 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/dukazni-sila-soukrome-listiny-60997.html?mail 5. Pozor na směnky. Je to dobrý pomocník, ale dokáže být také zlý pán [online]. iDNES.cz, 2011 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/pozor-na-smenky-je-to-dobry-pomocnikale-dokaze-byt-take-zly-pan-ps2-/viteze.aspx?c=A111207_162326_viteze_zuk 6. Vláda schválila rekodifikaci soukromého práva i silnější ochranu spotřebitele v rozhodčím řízení
[online].
Justice.cz,
2011
[cit.
2013-03-10].
Dostupné
z:
http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=2375&d=317009 7. Dopady rekodifikace soukromého práva na směnečné právo [online]. Informační systém Masarykovy
univerzity,
2012
[cit.
2013-02-14].
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/auth/th/325655/pravf_m/?fakulta=1422;obdobi=5644;studium=285514 8. K podpisu směnky za právnickou osobu [online]. Profipravo.cz, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné
z:
http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=47&id_article=255983&csum=ceb0 61f7 9. Novinky ve změnách závazku [online]. Občanský zákoník, 2012 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-v-obecne-casti/novinkyve-zmenach-zavazku.html 10. Předpis 89/2012 Sb [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=6&T=362 11. Sněmovní tisk 362 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=362 12. Sněmovní tisk 839 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012 [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=839
57
Přílohy Příloha č. 1 – přehled dotčených ustanovení NOZ upravuje cenné papíry výslovně v těchto ustanoveních162:
162
část první, hlava II, díl 3, oddíl 3, pododdíl 2 ▪ §§ 328, 329 část první, hlava III, díl 3, oddíl 2 ▪ § 483 část první, hlava IV, díl 4 ▪ §§ 514-544 část třetí, hlava II, díl 3, oddíl 1 ▪ § 1041 část třetí, hlava II, díl 3, oddíl 2, pododdíl 6 ▪ §§ 1103, 1104 část třetí, hlava II, díl 3, oddíl 2, pododdíl 7 ▪ §§ 1109, 1113 část třetí, hlava II, díl 5, oddíl 3, pododdíl 2 ▪ § 1320, 1328-1334 část třetí, hlava II, díl 5, oddíl 3, pododdíl 3 ▪ § 1349 část třetí, hlava II, díl 5, oddíl 3, pododdíl 5 ▪ § 1359 část třetí, hlava II, díl 6, oddíl 2, pododdíl 5 ▪ § 1433 část třetí, hlava III, díl 3, oddíl 1, pododdíl 3 ▪ § 1613 část čtvrtá, hlava I, díl 3 ▪ § 1791 část čtvrtá, hlava I, díl 8, oddíl 1 ▪ § 2014 část čtvrtá, hlava II, díl 2, oddíl 6 ▪ § 2392 část čtvrtá, hlava II, díl 4, oddíl 1, pododdíl 2 ▪ §§ 2409-2414 část čtvrtá, hlava II, díl 4, oddíl 2 ▪ § 2417 část čtvrtá, hlava II, díl 7, oddíl 1, pododdíl 3 ▪ § 2572 Vzhledem k rozsáhlosti NOZ uvádím také zařazení v části, hlavě, dílu, oddílu a pododdílu.
58
část čtvrtá, hlava II, díl 11, oddíl 4 ▪ § 2697 NOZ upravuje institut směnky výslovně v těchto ustanoveních: část třetí, hlava II, díl 3, oddíl 2, pododdíl 6 ▪ § 1103 část čtvrtá, hlava I, díl 6, oddíl 1, pododdíl 3 ▪ § 1897 část čtvrtá, hlava I, díl 7, oddíl 1 ▪ §§ 1909, 1946 část čtvrtá, hlava II, díl 11, oddíl 3 ▪ § 2683 NZMPS upravuje cenné papíry výslovně v těchto ustanoveních: § 70 odst. 3, § 81, § 82, § 83, § 116 NZMPS upravuje institut směnky výslovně v těchto ustanoveních: § 31, § 43, §§ 93-97
59
