Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a podnikání Katedra obchodního práva Bakalářská práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Právo a podnikání Katedra obchodního práva

Bakalářská práce

Analýza rozdílů v úpravě kupní smlouvy podle ObchZ a podle NOZ Ing. Jiří Zezulák 2014

0

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Analýza rozdílů v úpravě kupní smlouvy podle ObchZ a podle NOZ“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil/a k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

14.6.2014

...........................................................................

1

Obsah 1. Úvod ...................................................................................... 4 2. Obecné vymezení závazkového vztahu dle kupní smlouvy ...... 6 3. Specifika závazkových vztahů podle obchodního a nového občanského zákoníku .................................................................. 9 2.2. Specifika závazkových vztahů z kupní smlouvy dle obchodního a občanského zákoníku .................................................................................................................................. 9 2.3. Specifika závazkových vztahů podle nového občanského zákoníku .................... 13 2.3.1. Systematika NOZ ........................................................................................... 13

4. Porovnání úpravy formulačních změn kupní smlouvy podle obchodního zákoníku a nového občanského zákoníku ............... 17 4.1. Formální změny .................................................................................................... 17 4.2. Přehled ustanovení o KS podle NOZ v porovnání s ObZ (OZ) ............................. 17 4.3. Obsahové změny v NOZ ....................................................................................... 19 4.3.1. Obecná ustanovení o kupní smlouvě v NOZ (NOZ Oddíl 1, § 2079 -2084) ... 20 4.3.2. Koupě movité věci (NOZ, Pododdíl 2 § 2085 – 2127).................................... 23 4.3.3. Koupě nemovité věci (Pododdíl 3, NOZ 2128 – 2131) .................................. 27 4.3.4 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě (NOZ Pododdíl 4, § 2132 – 2157) ....... 27 Výhrada vlastnického práva (NOZ § 2132 – 2134) .................................................. 27 4.3.5. Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (NOZ Pododdíl 5 §2158 – 2174) ................................................................................................................................. 31 4.3.6. Zvláštní ustanovení o koupi závodu (NOZ Pododdíl 6 § 2175 – 2183) ........ 32

5. Uplatnění staré judikatury u NOZ ......................................... 34 6. Porovnání nové právní úpravy NOZ se zahraničními kodexy .. 36

2

7. Závěr ................................................................................... 37 8. Resumé: ............................................................................... 38 9. Seznam použité literatury .................................................... 39

Přehled použitých zkratek FO – fyzická osoba KS – kupní smlouva NOZ – Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OZ – Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ObZ – Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník PO – právnická osoba ZOK – Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstev (zákon o obchodních korporacích) BGB – Bürgliches Gesetzbuch (občanský zákoník) HGB – Handelsgesetzbuch (obchodní zákoník)

3

1. Úvod Málokterá oblast společenského života, zasahující do života občanů, fyzických i právnických osob, prochází takovou dynamikou změn, jako je oblast právní regulace. Soukromé právo v ČR prošlo v roce 2012 razantní rekodifikací, jejíž podstatnou součástí bylo přijetí nového kodexu, zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který nabyl platnosti 22.3.2012, s účinností stanovenou od 1. ledna 2014. Nahradil mj. jak stávající občanský zákoník, zákon 40/1964 Sb., tak obchodní zákoník, zákon 513/1991 Sb. Stal se tak pro materii závazkového práva mezníkem přechodu od právního dualismu k právnímu monismu v oblasti soukromého práva. Skončil tímto přechodný stav, který reflektoval na historické příčiny, spočívající ve změně společenských poměrů v ČR po roce 1990, tedy období radikálních společenských transformací a obnovy soukromého podnikání. Bohužel se však ustálil na dlouhých 22 let. S ohledem na tehdy zvolený způsob transformace soukromého práva v ČR byl institut kupní smlouvy, jakož i další závazkové vztahy, v podobě typových smluvních vztahů, normativně vymezen v obou kodexech. Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník konečně přináší do právního systému ČR jednotnou koncepci soukromého práva, čímž dochází k odstranění předchozího dualismu v oblasti závazkového práva, resp. jejich sjednocení, tedy včetně institutu kupní smlouvy. Rekodifikace v podobě nového občanského zákoníku však vnáší do občanského práva především koncepční změnu v jeho pojetí, zásadách uplatnění jednotlivých institutů i významné terminologické resp. definiční změny. Proces rekodifikace byl úspěšně završen 22. března 2012, kdy byl nový občanský zákoník publikován ve Sbírce zákonů, částce 33, pod č. 89/2012 Sb., s účinností stanovenou od 1.1.2014. NOZ nenahradil jenom starý občanský a obchodní zákoník. Z množiny zásadních změn, jež nový kodex přináší do materie závazkového práva, lze vyzvednout odstranění zmíněného nežádoucího dualismu v oblasti právní úpravy závazkových vztahů. Neméně důležitá je i obsahová stránka nového kodexu. Nový občanský zákoník je postaven na nových právních principech, zavádí nové instituty, je postaven na nové systematice, je revidováno ustálené pojmosloví (některé ustálené pojmy dostávají nové význam a naopak je zaváděna nová či staronová terminologie). Kupní smlouva je typickým právním institutem, na kterém lze demonstrovat rekodifikaci českého soukromého práva v oblasti závazkových vztahů se všemi průvodními pozitivními i problematickými dopady.

4

Tato bakalářská práce si dává za cíl postihnout rozdíly v legislativní úpravě jediného institutu a to kupní smlouvy podle obchodního zákoníku a nového občanského zákoníku, tedy s ohledem na její uplatnění v obchodně právních vztazích. Zadání je zdánlivě jednoduché, ale s ohledem na specifika obchodního zákoníku a odlišné pojetí nového občanského zákoníku nelze práci zúžit na pouhou komparaci ustanovení vztahujících se pouze k příslušným institutům kupní smlouvy bez zohlednění dalších souvisejících ustanovení. S ohledem na zadání BP je její obsah členěn do 4 kapitol V 1. kapitole jsou shrnuty výchozí normativní základy předchozí platné právní úpravy týkající se závazkových vztahů v návaznosti na institut kupní smlouvy podle obchodního zákoníku, s ohledem na jejich provázanost s občanským zákoníkem. Ve 2. kapitole je rozebráno nové pojetí občanského práva v podmínkách NOZ a jeho s ohledem na uplatnění jeho nových výchozích principů a zásad, odlišné systematiky, starých i nových institutů, pojmosloví, v návaznosti na možné uplatnění v praxi s ohledem na možné uplatnění stávající judikatury ve světle nového zákona. Ve 3. kapitole je porovnána úprava materie kupní smlouvy podle ObZ a NOZ s posouzení dopadu formulačních změn na podstatu úpravy, interpretační možnosti a případné aplikační potíže Ve 4. kapitole jsou porovnány nejvýznamnější problémové ustanovení s ustálenou judikaturou. V 5. kapitole je vyjádřen vztah k zahraniční kontinentální úpravě dané materie

S ohledem na pokročilé období zpracování bylo vynecháno pro nadbytečnost původně uvažované tabulkové zpracování výsledků.

5

2. Obecné vymezení závazkového vztahu dle kupní smlouvy Problematika koupě, specifikace či vnímání náležitostí kupní smlouvy představuje jeden z nejstarších, nejfrekventovanějších a nejšířeji užívaných právních institutů v oblasti závazkového práva. V obecné rovině lze jednoduše normativní podstatu kupní smlouvy charakterizovat tak, že: „kupní smlouvou se zakládá závazkový právní vztah, jehož účelem je úplatný převod vlastnictví z prodávajícího na kupujícího“.

1

Komplexněji lze daný právní vztah precizovat: „Kupní smlouvou se obecně rozumí úplatný převod vlastnictví k obchodovatelnému statku na základě souhlasných projevů vůle stran“.

2

Kupní smlouva je minimálně dvoustranný adresný právní úkon. „Je smlouvou konsensuální. Zakládá synallagmatický právní vztah mezi kupujícím a prodávajícím, tedy právu či povinnosti jedné smluvní strany (kupujícího) odpovídá zrcadlově opačné právo či povinnost druhé smluvní strany (prodávajícího). V případě kupní smlouvy je třeba vnímat její obligační a věcněprávní účinky. Obligačním účinkem platně uzavřené kupní smlouvy je právo kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy a tomu odpovídající právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu. Věcněprávním účinkem kupní smlouvy je přechod vlastnického práva k předmětu kupní smlouvy.“

3

„Kupní smlouva může platně vzniknout na základě shodné vůle stran. Nahradit vůli účastníka kupní smlouvy lze pouze soudním rozhodnutím v případě, že ze zákona plyne povinnost účastníka kupní smlouvu uzavřít (smluvní přímus), nebo pokud tato povinnost plyne z platného ujednání účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí.!4 Kupní smlouva je svou podstatou historií prověřený institut s širokým spektrem uplatnění. Jako typový smluvní vztah má zákonem stanovené definiční znaky a limitní parametry, jež umožní aplikovat zákonné normy a vymezuje ji od jiných smluvních typů.

1

ŠŤOVÍČEK, Jan; VRABEC, Josef. Kupní smlouvy. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Prospektrum spol. s r.o. 2000. 160s. ISBN 80-7175-067-0, str 9 2

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., & RABAN, P. a. (2010). Kurz obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha: C. H. Beck , 594s. ISBN 978-80-7400-337-0, str. 250 3

Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník , komentář k § 588. In. ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24.5.2013] 4

Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník , komentář k § 588. In. ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24.5.2013]

6

Základní definiční znaky kupní smlouvy lze vyspecifikovat z obecných ustanoveních o kupní smlouvě v příslušných zákonech, jež mají kogentní charakter a tvoří podstatnou část kupní smlouvy, tzn. že v ní musí být vyjádřeny. Jejich naplněním se rovněž odlišují od jiných smluvních typů, které mohou mít definiční znaky obdobné nebo se shodují jen v některých definičních znacích: -

SPECIFIKACE PŘEDMĚTU KS. Předmětem KS je vždy VĚC. Co je považováno za věc pro daný právní vztah definuje zákon, navíc v předmětných kodexech rozdílně. Určením a vlastnickým postavením předmětu je KS vymezena např. vůči smlouvě o dílo, jíž předmětem je zhotovení/provedení věci a činnosti na věci (úprava, opravy, údržba,…).

-

PŘEDÁNÍ/PŘEVZETÍ VĚCI. Je logickou podmínkou precizace či završení smluvního vztahu. Závazkem prodávajícího je fyzické poskytnutí/předání věci tak, aby ji mohl kupující převzít a uplatnit vlastnické právo a závazkem kupujícího věc převzít a zaplatit kupní cenu.

-

PŘEVOD VLASTNICTVÍ. Smyslem KS je převod vlastnictví (a souvisejících práv a povinností) na kupujícího. Na rozdíl např. od nájmu, kde předmětem smluvního vztahu je rovněž věc, ale poskytnutá nájemci za úplatu, ale k dočasnému užívání. Okamžik převodu vlastnictví může, ale nemusí být vázán na předání a převzetí věci. Byl předmětem změny v našem právním řádu.

-

ÚPLATNOST. Podmínkou úplatnosti je stanovení ceny předmětu smlouvy vyjadřující jeho hodnotu a samotná koupě je podmíněna zaplacením kupní ceny. Na rozdíl např. od darovací smlouvy, kdy je realizován převod vlastnictví k věci bezúplatně nebo směnné smlouvy, kde nedochází k úplatnému převodu ale výměně věcí. Uvedené principiální definiční pojetí kupní smlouvy, s dílčími formulačními nuancemi,

lze identifikovat v základních ustanoveních v předmětných národních kodexech (tj. zákona 40/1964 Sb., 513/1991 Sb. a 89/2012 Sb.).5 Materii kupní smlouvy v praxi však nelze posuzovat či uplatňovat jen s ohledem na specifika jednotlivých normativních ustanovení, týkající se institutu kupní smlouvy

5

- Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. (Zákon 40/1961 Sb., §588). - Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. (Zákon 513/1991 Sb., §409, odst. 1). - Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. (Zákon 89/2012 Sb., §2079, odst. 1).

7

v předmětných kodexech. Je třeba vzít v úvahu i ostatní normativní pravidla v daných kodexech, které nastavují jak celkový právní rámec, korektivy jednání, tak možnosti dispozitivních úprav, např.: výchozí principy na nichž jsou kodexy postaveny, obecné zásady upravující pravidla obligačního práva, rozsah normativních ustanovení vztahujících se přímo nebo nepřímo k materii kupní smlouvy (ovlivňující vznik, změny a zánik KS), kogentnost a dispozitivnost předmětných právních norem vymezující právní prostor smluvních stran, postavení subjektů smluvních stran (jejich omezení či zvýhodnění), terminologická a definiční specifika uplatněná v daných zákonech, zákonem stanové možnosti vedlejších ujednání v KS, řešení práv z vadného plnění aj. Lze konstatovat, že v případě kupní smlouvy se její základní pojetí v zásadě nemění, vyvíjí se však právní vymezení dílčích aspektů, s ohledem na společenské potřeby, vývoj národního právního řádu, mezinárodní smluvní úpravu této problematiky, implementaci práva Evropské unie, aj. I drobné změny právních norem mohou mít zásadní implementační dopad v praxi, právní jistotu a postavení smluvních stran, jak je uvedeno dále.

8

3. Specifika závazkových vztahů podle obchodního a nového občanského zákoníku 2.2. Specifika závazkových vztahů z kupní smlouvy dle obchodního a občanského zákoníku Závazkové vztahy v případě kupní smlouvy podle obchodního a občanského zákoníku, resp. rozdíl v jejich pojetí, je typickou ukázkou dvoukolejnosti smluvních závazkových vztahů v našem stávajícím právním řádu s řadou praktických negativních dopadů. Legislativní úprava institutu kupní smlouvy je v našem právním řádu (před účinností nového občanského zákoníku) upravena, jak podle zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník, tak zákona

40/1964 Sb občanský zákoník. Tato duplicita se týká nejenom úpravy

jednotlivých smluvních typů (např. kupní smlouva), ale také ustanovení obecného závazkového práva (např. zdvojené úpravy prodlení, odpovědnosti za vady, promlčení atd.). Samotná dvoukolejnost smluvních závazkových vztahů, jakkoliv je problematická, by až tak nemusela vadit, kdyby se problematika závazkových vztahů, a tedy obchodní kupní smlouvy, neprolínala oběma kodexy s řadou specifik.

Daná paralelní úprava však představuje v praxi řadu třecích míst, na vrub srozumitelnosti, právní jistoty a lze ji charakterizovat slovy: „sama koncepce normativní úpravy obchodních závazkových vztahů, tak i přebujelá obecná ustanovení o obchodních závazkových vztazích (§ 261 – 408) a řada autonomně a vůči občanskému zákoníku duplicitně konstruovaných obecných institutů obligačního práva staví opticky i prakticky obě soukromoprávní kodifikace proti sobě“. 6 Základní problém za existence daného dualismu pro materii kupní smlouvy je, že není jasná a pevná hranice z hlediska kdo, v jakém případě a v jakém rozsahu může nebo musí uplatnit zákonnou úpravu danou ObZ, nebo OZ, resp. je tu povinnost předmětná ustanovení obou norem kombinovat.

Hlavní milníky, určující primární užití ustanovení o kupní smlouvě podle obchodního nebo občanského zákoníku, pro konkrétní případ a smluvní strany jsou:

6

BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., & RABAN, P. a. (2010). Kurz obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha: C. H. Beck , 594s. ISBN 978-80-7400-337-, str. 5

9

- identifikace právní formy smluvních stran a to ještě v návaznosti na účel KS (kauzu) - předmět kupní smlouvy Řešíme-li problematiku kupní smlouvy podle obchodního zákoníku, je třeba si v prvé řadě uvědomit, že zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník je obchodně právní kodex, který primárně zužuje rozsah působnosti v zásadě na podnikatele a vztahy související s podnikáním, jak je uvedeno v jeho úvodním ustanovení v §1, odst. 1) „Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související“.7 Daný zákon je speciální kodex, kterému však nejsou svěřeny ambice, aby řešil pro podnikání veškeré právní vztahy a proto výslovně predikuje sepjetí s obecným občanským kodexem, občanským zákoníkem (zákon 40/1961 Sb.), jak je uvedeno v obecných ustanoveních §1, odst. 2) obchodního zákoníku: „Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského“. 7 Z hlediska předmětu koupě omezuje užití ustanovení dle ObZ pouze na věci (zboží) viz § 409, odst. 1: „Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.“ 7 Pro koupi nemovitých věcí se kogentně vyžaduje užití zákonné úpravy dle OZ. Pozitivní je, že ObZ upravuje materii kupní smlouvy podstatně podrobněji a komplexněji, než OZ, tj. povinnosti prodávajícího a kupujícího, množství, jakost, provedení a obal zboží, dodání zboží, doklady vztahující se ke zboží, vady zboží, záruku za jakost, právní vady zboží,

nároky z vad zboží, dodání většího množství zboží, nabytí vlastnického práva, nebezpečí škody na zboží, uchování zboží, náhradu škody. V dalších ujednáních v souvislosti s kupní smlouvou řeší problematiku koupě na zkoušku, cenové doložky.

Většina ustanovení o obchodních závazkových vztazích tedy i o kupní smlouvě je v obchodním zákoníku, dle §263 dispozitivních, s omezeným výčtem kogentně určených ustanovení, tj. základního ustanovení, vztahujících se k určení podstatných náležitostí daného smluvního typu (§ 409), ustanovení, které předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu (§ 444) nebo ustanovení o možnosti odchylného sjednání nebezpečí škody na zboží (§ 458 a 459). Strany si tedy mohou smluvně dohodnout obsah smlouvy odchylně, 7

Zákon 531/1991 Sb. obchodní zákoník, § 1

10

nikoliv však neomezeně. Jako obecný korektiv zde stojí ustanovení v §1, odst. 2, zakazující ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Chyba! Záložka není definována. Proti tomu občanský zákoník 40/1964 Sb. paralelně upravuje kupní smlouvu v hlavě II, §588 - §610, s primárním určením pro vztahy mezi nepodnikateli či mezi podnikateli a nepodnikateli, předmět kupní smlouvy OZ vymezuje obecně (tj. „předmětem koupě“), v dalších ustanoveních nezabíhá do zbytečných podrobností. V souladu s §2 OZ si mohou smluvní strany svoje práva a povinnosti upravená dispozitivními ustanoveními zákona sjednat odchylně, ovšem v duchu zákona.8 V rámci vedlejších ujednání řeší OZ výhradu vlastnictví, předkupní právo, právo zpětné koupě a výslovně umožňuje dispozitivně, ale písemně dohodnout jiná vedlejší ujednání. Obsahuje specifické ustanovení o prodeji zboží v obchodě, vč. specifické odpovědnosti za vady. S ohledem na charakter OZ je vůči ObZ v oblasti závazkových vztahů, tedy i KS, v postavení lex generalis. Správné určení subsumpce kupní smlouvy pod obchodní zákoník, nebo občanský zákoník je typickým důsledkem existujícího problematického dualismu v závazkových vztazích. Podle povahy účastníků závazkového vztahu se totiž obchodní zákoník: - musí pro určené strany a předmět smlouvy obligatorně použít vždy - mohou si jej ostatní strany zvolit fakultativně, ale s ohledem na zákonné omezení. Dále pak ve třetí, speciální části ObZ, týkající se obchodních závazkových vztahů, je stanovena pro vymezené strany obligatorně povinnost a ostatní okruh smluvních stran fakultativně možnost, použití obchodního zákoníku,

ovšem za určitých, zákonem

stanovených podmínek. To se týká i institutu kupní smlouvy. Užití ustanovení o KS podle ObZ je ve třetí, speciální části ObZ, týkající se obchodních závazkových vztahů, stanovena pro vymezené strany obligatorně pro vztahy mezi podnikateli v rámci své podnikatelské činnosti, státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb a dalšími subjekty určených obligatorně zákonem.9 Fakultativně mohou ustanovení ObZ

8

Zákon 40/1964 Sb. občanský zákoník, §2: (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. 9 Zákon 531/1991 Sb. obchodní zákoník, § 261: (1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

11

použít pro smluvní závazkové vztahy vyplývající z kupní smlouvy i jiné subjekty (fyzické i právnické osoby nepodnikatelské povahy) nespadající pod režim obchodního zákoníku.

10

Pro tento případ vyžaduje zákon písemnou formu dohody. Jestliže však taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Závazkový vztah, kterého by se neplatné ujednání týkalo, však tím z hlediska neplatnosti netrpí a podle §267, odst. 3 se bude řídit právem občanským, jako by této dohody nebylo. V daném ustanovení je patrný ochranný aspekt ve prospěch nepodnikatelské strany, jež je z pohledu zákona vnímána jako strana slabší.

Problémy s aplikovatelností širokou veřejností, včetně podnikatelské, nevyplývají ani tak z nepochopení obsahu norem kupní smlouvy, jejichž převážně dispozitivní charakter poskytuje dostatečný prostor pro jejich tvůrčí uplatnění. V obchodním zákoníku je daná problematika podstatně podrobněji specifikována oproti občanskému zákoníku (nikoliv však komplexně), jak z hlediska podstatných náležitostí KS, povinností prodávajícího a kupujícího či možností dalších ujednání. Problém vidím spíš v jejich správném uplatnění při jejich kombinaci, zjm. v návaznosti na určení stran, např. v případě fakultativních obchodů, tedy smluvních stran zahrnující podnikatele a nepodnikatele, což obchodní zákoník v rámci svého dispozitivního pojetí dle § 262 umožňuje, ale podmínečně, s kogentním zohledněním případně výhodnějších práv v OZ pro nepodnikatele (tj. slabší smluvní stranu). 10 Celkem pikantní je obligatorně určené kauzaistické hledisko, pro subsumpci KS pod ObZ, mezi strany výslovně zákonem stanovených, které je nutno brát na zřetel při sjednání konkrétního smluvního vztahu viz §261.9 Typickým příkladem je sjednání KS mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se ovšem netýkají zabezpečování veřejných potřeb. Co z toho plyne pro případ kupní smlouvy? Uplatnění závazného smluvního práva se dá zvolit či kombinovat, ale se znalostí věci a nutné ostražitosti. Je třeba mít na zřeteli, proč se smlouvy uzavírají a připomenout si, že uzavření smlouvy a její precizace není smyslem

(2) Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb. 10 Zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 262: (1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

12

obchodního případu, ale důsledkem či mezníkem v kontraktačním procesu, jehož výsledkem je dohoda resp. shoda stran. Stanovuje, potvrzuje či upřesňuje či sjednocuje pravidla chování smluvních stran, u kterých se předpokládá, že do smluvního vztahu vstupují vědomě, dobrovolně, rovnoprávném postavení (nikoliv však ve stejné „síle“), v dobré víře bez postranních úmyslů, za určitých, mnohdy těžko předvídatelných podmínek, v zájmu hladké a úspěšné realizace daného obchodního případu. Dobrá smlouva má důležitý preventivní význam neboť jakákoliv neshoda a nevůle stran generuje konflikt, jehož spravedlivé rozřešení bez pravidel je prakticky nemožné. Proto je namístě nejen existence vhodných a srozumitelných právních norem, ale i uzavření samotné smlouvy ve vhodném rozsahu a formě.

2.3. Specifika závazkových vztahů podle nového občanského zákoníku 2.3.1. Systematika NOZ Rekodifikace v podobě zákona č. 89/20012 Sb. občanský zákoník zasahuje významným způsobem do oblasti soukromého práva. Z pohledu závazkového práva má zásadní, a nepochybně pozitivní dopad, sjednocení odvětví občanského a obchodního práva. Neméně významná jsou i ostatní aspekty. Nově formulované právní principy a zásady obsažená v NOZ mění zažité pojetí závazkového práva. Nová je systematika občanského práva, pojmosloví (jak z hlediska nových výrazů a pojmů, tak změny významu některých pojmů stávajících), přičemž vše se přímo či nepřímo týká i institutu kupní smlouvy. „Nový občanský je vytvořen na zásadě „ vše v jednom, logicky a přehledně“. Zákoník obsahuje 3081 paragrafů. Nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o víc než 100 právních předpisů). Další snahou je upravit nebo zpřesnit některá pravidla, která současné soukromé právo neřeší, případně je upravuje velmi stroze, a pro praxi jsou tato pravidla potřebná. Kodex je rozvržen do pěti částí (Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná). Podle legislativních zvyklostí se jednotlivé části zákonů dělí na hlavy, díly a oddíly. Pro lepší přehlednost kodexu byla přijata zásada, že jeden paragraf má obsahovat nanejvýš dva odstavce a že jeden odstavec paragrafu má v obsahovat nanejvýš dvě věty. Příbuzné nebo

13

tematicky spjaté instituty jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním (nikoli od důležitějších k méně důležitým - hledisko důležitosti je relativní). Zákoník se snaží o terminologickou jednotnost. Užívá tedy co možná pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá, vrací k tradičnímu vyjadřování. Sleduje důsledné rozlišení právních domněnek (vyvratitelných i nevyvratitelných) a fikcí a v tom směru volí jednotnou dikci shodnou s klasickou českou právní terminologií. Z věcných důvodů se vrací ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se občanské zákoníky z r. 1950 a 1964 postupně odvrátily. NOZ respektuje skutečnost, že „české právo je výlučně psané (lex skripta). Tzn., že pramenem práva je pouze stanoveným způsobem zveřejněná psaná právní norma – právní předpis. K nepsaným normám lze přihlížet pouze tehdy, pokud právní předpis jejich využití umožňuje“. 11 Klíčová pro aplikaci občanského práva je úvodní obecná části NOZ, obsažené v hlavě I, § 1 - 14, zahrnující předmět úpravy občanského zákoníku a její základní zásady. Mnohé zde uvedené normativní ustanovení představují obecné zásady a principy práva, které lze vnímat proklamativně, leč daný způsob má zásadní metodologický význam pro chápání, výklad, implementaci a ochranu soukromých práv. Obsah daných norem se zdá být vágní a obecný, ale na druhou stranu umožnují najít vhodné a spravedlivé řešení, s ohledem na konkrétní povahu případných sporů a smluvních stran. Představují důležitý normativní korektiv pro posuzování nejasných, rozporných, kolizních, nedostatečně řešených či zneužívajících řešení při jejich výkladu v konkrétních situacích. 12 -

NOZ hned v §1, odst. 2) stvrzuje obecnou zásadu dispozitivnosti norem občanského práva (s výjimkou těch kogentních ustanovení, které jsou výslovně zákonem stanovené). Zákon v daném ustanovení současně uplatňuje obecný korektiv možného zneužití určitých ujednání.13

11

DVOŘÁK, J., ŠVESTKA J., ZUKLÍNOVÁ M. a kol. (2013) Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 432 s. ISBN 978-80-7478-325-8 str. 120 12 Blíže důvodová zpráva viz ELIÁŠ K. a kol. (2012) Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2 13 Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 1: (2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14

-

Pro správný výklad ustanovení občanského práva a jejich uplatnění v praxi jsou v §2 stvrzeny obecné zásady jejich chápání a metody jejich výkladu. 14

-

Pro praxi nelze přehlížet obecně vymezený rozsah ochrany soukromého práva, jak je vymezeno v §3, kde jsou výslovně uvedeny zásady, na nichž stojí, včetně zdůraznění obecně platných zásad, jako je závaznost slibu a plnění smluv. 15

-

V § 4 stanovuje NOZ důležitou fikci pro posouzení postavení osob v případě právního jednání.16

-

V § 5 NOZ deklaruje výjimečné postavení a odpovědnost určitých osob, jež jsou příslušníky určitého povolání nebo stavu.17

-

V § 6 - 8 NOZ deklaruje obecný korektiv poctivosti při jednání a zásady uplatnění práva, vycházející z obecných právních zásad.18

14

Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 2: (1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. (2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. (3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 15 Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, §3: (1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. (2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. (3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. 16

Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, §4: (1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. (2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

17

Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, §5: (1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. (2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

18

Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 6: (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 7: Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 8:

15

-

Zásadní pro rozhodování sporů a užití předpisů občanského práva

v praxi jsou

výslovné zásady uvedené v §9 – 11.19 Obdobným metodologický význam mají pro oblast závazkového práva obecné ustanovení o závazcích obsažené v hlavě I a specifické ustanovení, týkající se uvedených smluvních typů uvedených v hlavě II, včetně kupní smlouvy.

S ohledem na výše uvedené, je pro implementaci speciálních ustanovení, týkající se kupní smlouvy uvedené v § 2079 - 2183, podstatné jejich posouzení v souvislostech s ostatními ustanoveními v obecné části (části první NOZ), tak i speciální části (části čtvrté NOZ). Ovšem s ohledem na systematiku NOZ a použité formulační zásady je zde zřejmý prostor pro postavení judikatury v procesu dotváření práva.

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 19

Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 9: (1) Občanský zákoník upravuje osobní stav osob. (2) Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 10: (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. Zákon 89/1992 Sb. občanský zákoník, § 11: Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

16

4. Porovnání úpravy formulačních změn kupní smlouvy podle obchodního zákoníku a nového občanského zákoníku 4.1. Formální změny Při porovnání ustanovení KS v v obchodním zákoníku 531/1992 Sb., občanském zákoníku 40/1964 Sb. a novém občanském zákoníku 89/2012 Sb. je na první pohled patrný základní obecný rozdíl v systematice i obsahu. Nová úprava není ani prostým převzetím předchozích ustanovení v OZ a ObZ (byť lze u velké části lze nalézt větší či menší shodu), ani nemá kompatibilní systematiku z hlediska členění a logické posloupnosti. Nejde jen o formální stránku věci, al bohužel ani stejně označené skupiny paragrafů mají odlišné zařazení stejných či obdobných norem v příslušných kodexech, což komplikuje jakoukoliv komparaci.

4.2. Přehled ustanovení o KS podle NOZ v porovnání s ObZ (OZ) V Obchodním zákoníku 513/1992 Sb je institut KS členěn do 7 oddílů s 61 paragrafy. V rámci pododdílů jsou obsahově související paragrafy rozděleny do logicky uspořádaných skupin s tématicky sjednocujícím nadpisem.: -

Oddíl 1, Vymezení kupní smlouvy (§ 409 – 410). Obsahuje základní ustanovení o KS, vymezující její působnost dle ObZ

-

Oddíl 2, Povinnosti prodávajícího (§ 411 – 442). Je členěn do 8 tematických skupin: - dodání zboží (§ 412 – 416) - doklady vztahující se ke zboží (§ 417 – 419) - množství, jakost, provedení a obal zboží (§ 420 – 421) - vady zboží (§ 422 – 428) - záruka za jakost (§ 429 – 432) - právní vady zboží (§ 433 – 435) - nároky z vad zboží (§ 436 - 441) - dodání většího množství zboží (§ 442)

-

Oddíl 3, Nabytí vlastnického práva (§ 443 – 446)

-

Oddíl 4, Povinnosti kupujícího (§ 447 – 454)

-

Oddíl 5, Nebezpečí škody na zboží (§ 455 – 461)

-

Oddíl 6, Uchování zboží (§ 462 – 468)

-

Oddíl 7, Zvláštní ustanovení o náhradě škody (§ 469 – 470)

17

Mimo systematiku členění ustanovení týkající se KS jsou v ObZ uvedeny ještě v Dílu II Ujednání v souvislosti s kupní smlouvou (Koupě na zkoušku, Cenová doložka) a v Dílu III ustanovení Smlouvy o prodeji podniku. Mimo rámec KS jsou v Díle III ustanovení Smlouvy o prodeji podniku. V občanském zákoníku 40/1964 Sb. jsou ustanovení o KS uvedeny ve třech oddílech (§588 - 627). V Oddíle I vymezení kupní smlouvy, V Oddíle II vedlejší ujednání při kupní smlouvě zahrnující výhradu vlastnictví, předkupní právo, právo zpětné koupě a jiná vedlejší ujednání. V Oddíle III jsou uvedeny zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě, shoda s kupní smlouvou, odpovědnost za vady prodané věci. Nutno podotknout, že institut KS v ObZ má úžeji vymezen předmět koupě a pro záležitosti jím neřešené je třeba subsidiárně využít úpravu KS v občanském zákoníku 40/1964 Sb.

V Zákoně č. 89/2012 Sb., „nový občanský zákoník“ je systematika institutu kupní smlouvy, oproti předchozí právní úpravě pojata obšírněji a komplexně. Je členěna do 6 pododdílů, 104 paragrafů ovšem většinou v rozsahu jednoho až dvou odstavců (v 8 případech odstavců tří). V rámci pododdílů jsou obsahově související paragrafy rozděleny do logicky uspořádaných skupin s tematickým nadpisem: 

Pododdíl 1, Obecné ustanovení

(§ 2079 – 2084) - formulují obecná ustanovení

společná pro všechny případy koupě 

Pododdíl 2, Koupě movité věci (§ 2085 - 2127). Je členěn do 8 tematických skupin: - Základní ustanovení (§ 2085 – 2086) - Povinnosti prodávajícího ( 2087 – 2094) - Předmět koupě ( § 2095 – 2098) - Práva z vadného plnění (§ 2099 -2112) - Záruka za jakost (§ 2113 – 2117) - Povinnosti kupujícího (§ 2118 – 2120) - Nebezpečí škody na věci (§ 2121 – 2125) - Svépomocný prodej (§ 2126 – 2127)



Pododdíl 3, Koupě nemovité věci (§ 2128 – 2131)



Pododdíl 4, Vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 2132 – 2157) - Výhrada vlastnického práva (§ 2132 – 2134) - Výhrada zpětné koupě (§ 2135 – 2138)

18

- Výhrada zpětného prodeje (§ 2139) - Předkupní právo (§ 2140 – 2149) - Koupě na zkoušku (§ 2150 – 2151) - Výhrada lepšího kupce (§ 2152 – 2153) - Cenová doložka (§ 2154 – 2156) - Jiná vedlejší ujednání (§ 2157 ) 

Pododdíl 5, Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 2158 – 2174) , která mají význam pro tzv. spotřebitelské právo - Jakost při převzetí (§ 2161 – 2164) - Práva z vadného plnění (§ 2165 – 2174)



Pododdíl 6, Zvláštní ustanovení o koupi závodu (§ 2175 – 2183)

4.3. Obsahové změny v NOZ NOZ, jenž sjednocuje, resp. nahrazuje původní občanskoprávní i obchodněprávní kodex, není jejich prostou syntézou ani po obsahové, resp. významové stránce, což se týká i institutu kupní smlouvy.

Změny jsou patrné v použitém právním jazyce, ať z hlediska

sémantiky (význam slov, obsahová stránka jednotlivých termínů a vazeb v textu), gramatiky (významu slov ve spojení s jinými) či syntaxe (složení věta a větných vazeb). Odráží se to v terminologii, jak z hlediska nových výrazů, tak definičním pojetí některých termínů původních. Odlišná je větná stavba jednotlivých norem, s patrnou snahou o větší formulační jasnost, srozumitelnost a jednoznačnost, což může být zdrojem odlišného jazykového výkladu. Jak je z přehledu členění příslušných ustanovení institutu KS v posuzovaných kodexech, je jasně patrný rozdíl v logickém uspořádání/členění jednotlivých právních norem do dílčích skupin, resp. do skupin se stejným nebo obdobným názvem nejsou zařazeny vždy obdobné ustanovení v daných paragrafech v obdobné logické posloupnosti. K tomu je paragrafové znění v NOZ záměrně vytvářeno s jedním až dvěma krátkými odstavci (výjimečně třemi), což je nepochybně v zájmu srozumitelnosti, ovšem v dané situaci to zásadně omezuje možnosti jejich smysluplného detailního porovnávání s ObZ i z hlediska jejich obsahu. Ustanovení kupní smlouvy ani podle staré úpravy ani podle úpravy nové však nelze z hlediska obsahu a významu posuzovat odtrženě od ostatních ustanovení v příslušných 19

kodexech, jež v jejich obecné či zvláštní části obsahují specifické zásady, ustanovení či definice, které nejsou vždy zcela kompatibilní a přímo či nepřímo se týkají i institutu kupní smlouvy. Mění tak význam či uplatnění stejně nebo obdobně znějících původních norem. Efektivnější je analýza ve dvou liniích a komparace v jejich kombinaci: - analýza nové terminologie mající podstatný vliv na význam právních norem a příslušných ustanovení, - posouzení obsahových nuancí norem a dílčích tematických skupin v kodexech obdobných (převzatých) či norem a tematických skupin nově zavedených, které mají vliv na zažité zvyklosti a předchozí pojetí materie KS. Vzhledem k tomu, že smyslem práce není rozebírat každou formulační či terminologickou změnu jednotlivých norem, ale hledat ty rozdíly, které proti stávající úpravě mají jiný význam či mohou činit aplikační potíže, není mechanicky prováděn detailní jazykový rozbor textu, ale analyzovány části v rámci oddílů a tematických skupin. Z nich jsou vybrány ty, které jsou obsahově či významově natolik rozdílné, že jsou potenciálním zdrojem aplikačních problémů.

4.3.1. Obecná ustanovení o kupní smlouvě v NOZ (NOZ Oddíl 1, § 2079 -2084) Jsou v NOZ obsažena v samostatném pododdílu (§ 2079 -2084). Obsahují definiční pojetí kupní smlouvy a výchozí podmínky jejího uplatnění. a) Z hlediska formulačních změn je patrná významná změna ve vymezení předmětu kupní smlouvy. Zatímco podle ObZ, §409, odst. 1) se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu, podle NOZ, § 2079, odst. 1) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Jak vyplývá z dikce zákona, v případě ObZ je zákonem stanovené použití KS pouze na movité věci (zboží). NOZ zohledňuje širší vymezení předmětu KS na věci obecně, tedy ve všech jejich podobách (čímž se přibližuje obecnému pojetí KS dle starého OZ). Významnější v této souvislosti však jsou podstatné rozdíly v právním významu použité terminologie. 20

a) NOZ přináší koncepční změnu v právním vymezení pojmu „VĚC“ VĚC v právním smyslu je v NOZ, proti stávající úpravě, nově, odchylně a obšírně upraven. Stávající právní úprava pojem věc jasně nedefinovala. V obchodním zákoníku daný pojem

není vymezen vůbec a v občanském zákoníku velmi vágně, při definici pojmu

předmětu občanskoprávních vztahů.20 „Literatura ani judikatura však nikdy nepochybovala o tom, že věcmi v právním smyslu se rozumí toliko hmotné předměty, které jsou ovladatelné a užitečné. Ovladatelnost i užitečnost (způsobilost soužit potřebám lidí) se chápala nikoliv subjektivně, ale objektivně.“21 „Věc právním smyslu je jedním z druhů předmětů soukromoprávních vztahů. Jeho funkcí není určit, co má být v běžném lidském životě považováno za věc, ale umožnit určité majetkové hodnoty využívat či s nimi nakládat, tedy realizovat užitnou či směnnou hodnotu“.22 Věc je obecně nově definována (v § 489): „Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“.

23

Materie věci je v NOZ obšírně pojata v Hlavě IV. V Díle 1

všeobecné ustanovení (§489 – 544) jsou uvedeny příslušná ustanovení, vymezující pozitivně i negativně pojem věc v právním smyslu, veřejný statek, plody a užitky, cenu věci, majetku, jmění. Jak je uvedeno v Díle 2 Rozdělení věcí, (§ 496 – 498) může mít věc hmotnou i nehmotnou podstatu, s výjimkou některých specifických věcí, podléhající jiným speciálním zákonům (např. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

20

Zákon 40/1964 Sb. občanský zákoník: § 118 (1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory. § 119 (1) Věci jsou movité nebo nemovité. (2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. § 120 (1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. (2) Stavba není součástí pozemku. § 121 (1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. (2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. (3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

21

LAVICKÝ, P.; POLIŠENSKÁ P.; Judikatura k rekodifikaci. Věci v právním smyslu (2013) Prah: Wolters Kluwer ČR, s. 412, ISBN 978-80-7478-040-0, str. 8 22 LAVICKÝ, P.; POLIŠENSKÁ P.; Judikatura k rekodifikaci. Věci v právním smyslu (2013) Prah: Wolters Kluwer ČR, s. 412, ISBN 978-80-7478-040-0, str. 13 23 Zákon 89/2012 Sb. občanský zákoník, Hlava IV Věci a jejich rozdělení, § 489

21

autorským a o změně některých zákonů, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, apod.). Široké pojetí věcí definiční pojmy zahrnují věci v různé hmotné či nehmotné podobě, včetně movitých a nemovitých věcí, přírodních sil, cenných papírů, hromadných věci, součásti věci, aj. Věcí není lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí (§ 493). Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze (§494). Pro vnitřní členění materie právní úpravy koupě má zásadní význam dělení věcí na movité a nemovité (§ 498)24 NOZ, kromě toho, že jinak definuje pojem věc v právním smyslu, specifikuje pro institut koupě movité věci šířeji: „Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit“ (viz NOZ §2085).

b) NOZ rovněž nově vymezuje okamžik převodu vlastnického práva, což má úzkou návaznost na uplatnění ostatních ujednání a práv v případě KS. Zatímco podle ObZ byl převod vlastnického práva zpravidla vázán na předání předmětu, nyní k převodu dochází podstatně diferencovanějšími způsoby (viz NOZ, § 1099 – 1105) : - k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. - k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu. - k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

24

Zákon 89/2012 Sb. občanský zákoník, Hlava IV Věci a jejich rozdělení, § 498 Nemovité a movité věci: (1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. (2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

22

- k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. - k cennému papíru na doručitele se převádí smlouvou k okamžiku jeho předání. - k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. - k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. - k zaknihovanému cennému papíru se nabývá zápisem zaknihovaného cenného papíru na účet vlastníka. 25 V případě koupě movitých věci výše neuvedené lze § 1099 lze považovat za prolomení dosavadních zvyklostí a záludné ustanovení, zjm. pro odpovědnostní vztahy u obchodních kupních smluv. V případě materie KS je tato z obecná zásada stvrzena v obecné části, pro případ přechodu nebezpečí škody na věci, kdy je deklarováno, že na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva (§ 2082, odst. 1). Navíc v ustanovení, týkající se koupě movitých věcí, v § 2121, odst. 1) je pro tyto případy obdobné ustanovení stanoveno odchylně, t.,, že nebezpečí na škody přechází na kupujícího převzetím věci. V případě prodeje zboží v obchodě (spotřebitelských smluv) platí nadále stará zásada, že kupující nabývá vlastnické právo k věci převzetím koupené věci (§ 2160, odst. 1). Je třeba však zdůraznit, že se jedná o dispozitivní ustanovení a nic nebrání tomu sjednat odchylné ujednání. V této souvislost je nezbytné v ujednáních KS dbát na možné problémy vyplývající z obecné zákonné úpravy a dbát na vhodné a precizní sjednání předmětu i podmínek převodu vlastnického práva, což souvisí i s následujícím dispozitivními ustanoveními základních práv a povinností pro smluvní strany, jak je v ustanoveních o KS

4.3.2. Koupě movité věci (NOZ, Pododdíl 2 § 2085 – 2127) Základní ustanovení (NOZ § 2085 – 2086) Při vymezení movité věci jsou současně uvedeny rozlišující znaky od smlouvy o dílo, oproti předchozí úpravě v jednodušší, obecnější podobě než v ObZ. Vymezení koupě movité věci a souvisejících náležitostí není zdrojem aplikačních problémů.

25

Zákon 89/2012 Sb. občanský zákoník, Hlava II, Pododdíl 6, Převod vlastnického práva, § 1099 - 1013

23

Povinnosti prodávajícího (NOZ § 2087 – 2094) Základní povinnosti prodávajícího vymezené §2087 v NOZ a v § 411 v ObZ jsou obdobné, tj. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. Ostatní související povinnosti (§2087 - 2094 v NOZ a v § 411 – 421 v ObZ), jako jsou místo a čas plnění, určení dodatečných nebo odchylných vlastností předmětu koupě, povinnosti při odeslání, řešení situace při odeslání většího množství zboží, předání dokladů, jsou příslušné normy v NOZ vyjádřeny obecněji a tím stručněji než v ObZ, což nevnímám jako významný problém. S ohledem na věcný obsah daných ustanovení, jejich dispozitivnost a s ohledem na ustanovení obecných částí NOZ, sloužící jako korektiv pro řešení sporných situací, je tato oblast v zákonících nekonfliktní.

Povinnosti kupujícího (NOZ § 2118 – 2120) Základní povinnosti kupujícího jsou vymezené v NOZ § 2118 a ObZ § 447 jsou obsahově rovnocenné, tj. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Opět je v ostatních souvisejících normách (§2119 - 2120 v NOZ a § 448 – 463 v ObZ) vidět značná kompatibilita stanovených povinností řešící situaci povinnosti zaplacení kupní ceny v návaznosti na podmínku vizuální kontroly zboží, stanovení čisté hmotnosti zboží coby hmotnostního parametru pro stanovení jeho množství, řešení situace v případě prodlení kupujícího s placením. Tato oblast KS je z hlediska porovnání obou kodexů rovněž bezkonfliktní.

Předmět koupě (NOZ § 2095 – 2098) Uvedená normativní oblast řeší provedení zboží a jeho kvalitativní a kvantitativní parametry. Stanovuje postup při eventuálním nesjednání jakosti a parametrů, tj. „v provedení vhodném pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý“ jak je uvedeno v NOZ (§ 2095) a obdobně v ObZ (§ 420, odst. 1,2). Dále je zde způsob stanovení jakosti a provedení věci, je-li plněno dle sjednaného etalonu (vzorku, předlohy) a postup při řešení sporů v případě neshod ( § 2096 NOZ a § 420, odst. 3 ObZ). Déle je v této oblasti řešena záležitost balení a ochrana věci pro přepravu a uchování. (§2097 v NOZ a § 420, odst. 4 v ObZ).

24

Z hlediska plnění kvantitativních parametrů předmětu koupě, pro případ stanovení jeho množství přibližně, je v případě NOZ i ObZ uplatňováno obdobné řešení, tj. že přesné množství určí prodávající a povolená množstevní odchylka 5% (§ 2098 NOZ a § 421, odst. 1,02 ObZ) Zde není zásadní rozdíl v pojetí a vnímání příslušných ustanovení.

Práva z vadného plnění (NOZ § 2099 – 2012) Vada ve své podstatě představuje neshodu požadovaných vlastností a parametrů věcí existujících při dodání smluvených věcí kupujícímu vinou prodávajícího, resp. porušením jeho povinností. Za vadu věci se považuje plnění jiné věci či vady v dokladech nutných pro užívání věci nebo je zatíženo právem třetí osoby. Za vadu (věci) se nepovažuje dodání menšího množství. Z hlediska systematiky je v ObZ řešena daná materie komplexně v ustanoveních ke kupní smlouvě (§ 422 – 428, §433, a § 436 – 441). V NOZ je v ustanoveních náležejících ke kupní smlouvě

řešeny vady faktické a nároky z nich vyplývající (§ 2099 – 2020) a

v ustanoveních spadajících do materie zániku závazků řešeny vady právní (§ 1920 – 1925). Problematika vad je ve staré i nové právní úpravě řešena obdobně, v návaznosti na obecnou specifikaci vad věci, jež je předmětem koupě ( vady jakosti, provedení, množství, záměnou věci, v dokladech a balení, vady právní). Stanovuje práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího, okolnosti exkulpace prodávajícího za vady o nichž kupující věděl nebo musel vědět, či mohl zjistit zjevné vady při prohlídce věci při převzetí, jakož i při nesplnění oznamovací povinnosti. Obdobně jsou v obou zákonících řešeny nárok kupujícího z vadného plnění v případě zjištění podstatných a nepodstatných vad, za podmínek v nich uvedených. I zde je v NOZ převzata úprava z ObZ, není zde patrný významný rozdíl pro aplikační praxi.

Záruka za jakost (NOZ § 2113 – 2117) Základní definiční vymezen záruky za jakost je v obou zákonících obdobné (v ObZ v §429 – 432), (v NOZ v §2113 – 2117). Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou (záruční) dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti.

25

Komplexněji než ObZ řeší NOZ uvedení záruční doby, resp. doby trvanlivosti či použitelnosti (u věcí podléhající omezené životnosti). Kromě obvyklého uvedení záruční doby ve smlouvě, má obdobné účinky prohlášení prodávajícího (např. záručním listě) nebo uvedení záruční doby na obalu nebo v reklamě. Záruka může být nově poskytnuta i na jednotlivou součást věci. To představuje fakultativní možnost pro prodávajícího, ovšem s příslušnou informační povinností. V obou kodexech je shodně řešen běh záruční doby, přednost v případě nesouladu délky záruční doby uvedené na obalu a ve smlouvě (přednost má ujednání stran), možnosti liberace prodávajícího z odpovědnosti ze záruky, způsobila-li vadu vnější událost, jakož i pravidla oznamovací povinnosti a pro uplatnění práva z vadného plnění. Uvedené ustanovení dle ObZ a NOZ a formulační rozdíly nezakládají aplikační problémy při uplatnění tohoto institutu v praxi.

Nebezpečí škody na věci (NOZ § 2121 – 2125) Jsou v obou kodexech řešeno obdobně kdy a jak přechází na vrub kupujícího nebezpečí škody v souvislosti s nabytím věci. V ObZ je daná problematika řešena v § 455-461, v NOZ v §2121 – 2125. V zásadě nebezpečí škody na věci přechází na kupujícího při převzetí věci, resp. je-li umožněno kupujícímu s věcí nakládat, při předání věci prvnímu dopravci. V tomto případě je upraven přechod nebezpečí škody odchylně od obecné úpravy v NOZ, vázající přechod nebezpečí na nabytí vlastnického práva, a tedy účinnost smlouvy (§ 2082). Nebezpečí na škodu nepřejde na kupujícího v případě druhovém vymezení věci dříve, než věc bude pro účel smlouvy dostatečně oddělena a odlišena od jiných věcí téhož druhu. Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající škodu způsobil porušením své povinnosti, ledaže kupující uplatnil právo žádat dodání náhradní věci, nebo odstoupil-li od smlouvy. Z hlediska formulační změn nepředstavují rozdíly v dané věci aplikační problémy v případě NOZ.

Svépomocný prodej (NOZ § 2126 – 2127) Daný institut odpovídá normativním vymezení závazkového práva v ObZ § 446 -447. Umožňuje, aby při prodlení strany s převzetím věci vzniklo druhé straně právo věc po

26

předchozím upozornění (není ale nutné u věci hrozí-li věci rychlá zkáza) na účet prodlévajícího vhodným způsobem prodat poté, co prodlévajícímu poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí. To platí i tehdy, prodlévá-li strana s placením, kterým je předání věci podmíněno. Nově se v případě KS dle NOZ umožňuje prodej nepřevzatého zboží bez upozornění prodlévajícího v případě hrozby rychlé zkázy věci. Je to drobná, bezkonfliktní logická změna. 4.3.3. Koupě nemovité věci (Pododdíl 3, NOZ 2128 – 2131) Ve staré právní úpravě se řídí koupě nemovité věci i pro obchodně právní vztahy výhradně OZ v § 588 – 600. Vyžadována je v případě převodu nemovitostí písemná forma dle § 46 (s podpisy účastníků na téže listině). V NOZ je rovněž vyžadována písemná forma v přísnější formě. Vrací se specifický režimu převodu nemovitých věcí, při staronovém zavedení superficiální zásady vztahu pozemku a nemovitosti, s čímž souvisí modifikace odpovědnosti za vady tak, že kupující má právo na přiměřenou slevu, nemá-li pozemek výběru určenou v kupní smlouvě. Zákonnou kogentní podmínkou platnosti převodu zápisem ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) je v případě kupní smlouvy vyžadována písemná forma dle § 560 NOZ. Na ujednání o zřízení výhrady (vlastnického práva, práva zpětné koupě, ….) se kogentně vyžaduje písemná forma dle zákona jen v případě zřízení věcného práva (zápisem do veřejného seznamu). Pro případ uplatnění práva z vadného plnění a neoznámení předmětné vady prodávajícím, platí doba 5 let od nabytí. Pro ostatní náležitosti se přiměřeně použijí ustanovení týkající se koupě věcí movitých. Ustanovení v NOZ precizuje vhodným a vyváženým způsobem práva a povinnosti stran a související formální náležitosti. Nepředstavují zdroj aplikačních problémů.

4.3.4 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě (NOZ Pododdíl 4, § 2132 – 2157) Výhrada vlastnického práva (NOZ § 2132 – 2134) Výhradou vlastnického práva nabývý kupující vlastnické právo nad věcí až zaplacením kupní ceny ať zcela nebo ve smluvené výši. Tímto se prolamuje obecné pravidlo, že lvlastníkem předmětu koupě se stává kupující zpravidla účinností kupní smlouvy. 26

26

RABAN, P,. a kol. Občanské právo hmotné. Relativní majetková práva. (2013) Brno: Václav Klemm, 476 s. ISBN 978-8087713-10-5, str. 151

27

Ve staré právní úpravě, § 445 ObZ se obecně umožňuje, že „strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než převzetím od prodávajícího. Nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny“. Pro další ujednání ve této věci je třeba respektovart předmětné ostanovení v § 601 OZ, kde je dále vymezeno: „Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci.“ 27 V NOZ je tato problematika vymezena obdobně (§ 2132 – 2134), ovšem oproti staré úpravě jsou náležitosti dále rozvinuty. I při uplatnění této výhrady přehází nebezpečí škody na věci na kupujícího již jejím převzetím, dále řeší výhradu v návaznosti na splátkový způsob zaplacení kupní ceny. Proti staré právní úpravě nemusí být tato výhrada kogentně sjednána písemně, to však neplatí pro případ má-li výhrada působit proti věřitelům kupujícího či třetím osobám, kdy je pak vyžadována forma veřejné listiny. Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná a bezproblémová.

Výhrada zpětné koupě (NOZ § 2135 -2138) Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. ve staré úpravě je tato problematika vymezena jen v OZ (§ 607 – 609). Je zde podstatně rigidněji, než v NOZ. Kogentně je v tomto případě vyžadována písemná forma ujednání, písemná forma upatnění práva zpětné koupě a to ve lhůte jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu. Případné zcizení ve prospěch třetíchosob je ze zákona neplatné. NOZ v § 2135 – 2138 vymezuje danou problematikou obdobně. Nevyžaduje písmenou formu sjednání výhrady, řeší podmínky vyrovnání ceny v případě uplatnění nákladů na zlepšení nebo zachování věci, zavázání dědiců touto výhradou, zcizení práva zpětné koupě, zápisu daného práva do veřejného seznamu a stanovuje lhůty pro uplatnění daného práva na 3 roky u věcí movitých a 10 let u věcí nemovitých.

27

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník. Dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvni-pravo/koncepcni-zmeny.html

28

V této problematice nejsou patrné zásadní rozpory, z nichž by pramenily aplikační obtíže.

Výhrada zpětného prodeje (NOZ § 2139) Uvedená výhrada řeší ujednání, kterým si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět Výhradu zpětného prodeje stará právní úprava ObZ a OZ neobsahuje. V případě NOZ je tato výhrada řešena v § 2139 s tím, že pro výhradu zpětného prodeje se obdobně použijí ustanovení o zpětné koupi. Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná a bezproblémová.

Předkupní právo (NOZ § 2140 – 2149) Sjednáním výhrady překupního práva je kupující (dlužník) závazán nabídnout prodávajícímu (předkupníku) věc ke koupi, pokud by ji chtěl prodat. 28 Ve staré právní úpravě danou problematiku řešil OZ (§ 602 – 606). Pro sjednání dané výhrady byla zákonem předepsána písemná forma, byla dána možnost dohodnout je jako věcné právo působící vůči nástupcům kupujícího. V případě porušení předkupního práva se mohl oprávněný na nabyvateli domáhat, aby mu věc byla nabídnuta ke koupi nebo mu zůstane zachováno předkupní právo. Předkupní právo nebylo možné převést na jinou osobu, nepřecházelo na dědice oprávněné osoby. Lhůta prodeje byla dispozitivně stanovena v případě movité věci osm dnů a u nemovité věci 2 měsíce po nabídce, jinak právo zaniklo. V případě nemovitosti musí být nabídka včetně všech podmínek písemná. Cena pro oprávněného je dána cenou nabídnutou třetí osobou. Při nemožnosti věc koupit nebo nemožnosti splnění podmínek vedle ceny předkupní právo zaniká. NOZ řeší (v § 2140 - 2149) problematiku předkupního práva mezi předkupníkem a dlužníkem obdobně. Daná problematika je však v podmínkách NOZ modifikována o nové možnosti uplatnění. Lze výslovně ujednat možnost zcizení předkupního práva. Předkupní právo zavazuje dědice a stanovuje postup pro tento případ. Předkupník musí být seznámen se všemi podmínkami a obsahem smlouvy uzavřené s koupěchtivým, v případě nemovité věci je vyžadována nabídka v písemné formě. Pro předkupníka platí stejné podmínky, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým, včetně cenových a platebních. Nebude-li ujednáno jinak

28

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník. Dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvnipravo/koncepcni-zmeny.html

29

platí lhůta pro úhradu nabídnuté věci osmi dnů pro věci movité a tři měsíce pro věci nemovité. Dále j zde řešen vliv plnění, rep. nemožnost plnění vedlejších odmínek vedlejších plnění ze strany předkupníka, sjednaných s koupěchtivý, v návaznosti na zánik předkupního práva, jakož i případ, kdy je předmětná věc součástí společné věci a předkupník zaplatí poměrnou řčást souhrnné ceny. Prodávající může požadovat, aby předkupník koupil s věcí vše, co nemůže být odděleno bez poškození Výhrada předkupního práva zavazuje dědice (§ 2142 NOZ), oproti tomu dle současné právní úpravy předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby (§ 604 OZ). Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná a bezproblémová.

Koupě na zkoušku (NOZ § 2150 – 2151) V případě, že je sjednána koupě na zkoušku, kupuje kupující věc s podmínkou, že ji ve zkušební době schválí. Ve staré úpravě je uvedena daná problematika v ObZ (§ 471 – 472), obdobně je řešena v nové právní úpravě NOZ (v § 2150 – 2151).29 Pojetí je stejné, rozdílné jsou lhůty pro schválení věci jež je předmětem prodeje. Zatímco ve staré úpravě byl zkušební doba 3 měsíce od uzavření smlouvy (nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak), v nové právní úpravě NOZ činí zkušební doba u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Nepřevzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky odkládací (§ 2151 odst. 1 NOZ). Převzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky rozvazovací. Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době(§ 2151, odst. 2 NOZ). Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží (§ 2151 odst. 3 NOZ). Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná a bezproblémová.

Výhrada lepšího kupce (NOZ § 2152 -2153) Uvedené vedlejší ujednání není výslovně specifikováno ve staré právní úpravě, pouze v NOZ. Podstatou dané výhrad tkví v tom, že prodávající nabývá právo dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy (§ 2152 odst. 1 NOZ). Zda je nový kupec lepší, rozhoduje

29

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník. Dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvnipravo/koncepcni-zmeny.html

30

prodávající; může dát například přednost novému kupci, ačkoli první nabízí vyšší cenu (§ 2152 odst. 2 NOZ). Obdobně jako u koupě na zkoušku se posoudí, ve kterých případech má výhrada lepšího kupce povahu podmínky odkládací a v kterých povahu podmínky rozvazovací (§ 2153, NOZ). 30 Uvedená právní úprava je z hlediska aplikovatelnosti bezproblémová.

Cenová doložka (NOZ § 2154 – 2156) Sjednání cenové doložky umožňuje dodatečnou korekci kupní ceny s přihlédnutím k výrobním nákladům, případně k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě věci jež je předmětem koupě. Uvedená doložka je řešena ve staré právní úpravě ObZ (§ 473 – 475) a v NOZ (§ 2154 – 2156) shodně. Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná a bezproblémová.

Jiná vedlejší ujednání (NOZ, § 2157) Jak ve staré právní úpravě OZ (§ 610), tak v nové právní úpravě NOZ (§ 2157) shodně zákon připouští možnost dohodnout mezi smluvními stranami jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy. Výhrada nebo podmínka zaniká nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn. Úprava v nové i staré právní úpravě je podobná.

4.3.5. Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (NOZ Pododdíl 5 §2158 – 2174) Zvláštní pravidla pro prodej zboží v obchodě se vztahují na smlouvy o prodeji zboží, jsou-li uzavřeny mezi prodejcem zboží v rámci jeho podnikatelské činnosti a kupujícím, který buď není podnikatelem anebo nejedná v rámci své podnikatelské činnosti (nejedná se tedy pouze o smlouvy uzavírané se spotřebiteli). Tato zvláštní pravidla se použijí jak pro prodej zboží v kamenných prodejnách, tak i internetové obchody (tzv. e-shopy). Jsou upraveny v NOZ § 2158 – 2174 31 V zásadě odpovídají předchozí právní úpravě v OZ.

30 31

Ibid., Tamtéž Ibid., Tamtéž

31

Ve shodě s předchozí úpravou zůstává zachováno nabývání vlastnického práva na kupujícího až převzetím koupené věci (NOZ, § 2160), proti nové obecné zásadě v NOZ. V případě jakosti při převzetí (NOZ, § 2161, odst. 1) jsou pregnantněji specifikovány na jakostní vlastnosti věci, které kupující převzal. Srozumitelněji je formulována vyvratitelná domněnka pro reklamaci případné vady, kdy se má za to, že vada která se projeví v průběhu 6 měsíců byla již při převzetí.

Práva z vadného plnění (NOZ § 2165 – 2174) Zásadní v této věci je v NOZ § 2165, který upravuje odlišně dřívější problematiku záruční doby (v OZ, § 620). Pojem záruka je v NOZ nahrazen právem uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí. Dále deklaruje odkaz, že je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost. V NOZ, § 2168 stanovuje, v zájmu ochrany práv kupujícího, obligatorně neplatnost ujednání mezi prodávajícím a kupujícím o zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění (nepřihlíží se k takovému ujednání). To neplatí, pokud strany zkrátily tuto dobu na polovinu zákonné doby při koupi již použitého spotřebního zboží; ujednaly-li si zkrácení větší, platí za ujednanou polovina zákonné doby. Ostatní ujednání jsou v nové i staré právní úpravě i přes formulační rozdíly podobné a nejsou potenciálním zdrojem rozporů.

4.3.6. Zvláštní ustanovení o koupi závodu (NOZ Pododdíl 6 § 2175 – 2183) Koupě závodu nahrazuje dnes používaný pojem „smlouva o prodeji podniku" či „prodej podniku". Závodem dle ustanovení NOZ se však nerozumí totéž co podnik definovaný v ObZ (§ 5 odst. 1) . „Závodem je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 NOZ)“. 32 Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je alespoň 32

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník. Dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/smluvnipravo/koncepcni-zmeny.html

32

musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek (NOZ § 2177, odst. 1). Při prodeji závodu se převádí vše, co k němu náleží, tedy pohledávky i závazky. O koupi závodu se bude jednat i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu( NOZ §2175, odst. 1). Účelem koupě závodu je nabýt závod jako organizovaný celek v jeden okamžik. Z hlediska formulačních změn s faktickým dopadem na smluvní strany lze upozornit na dílčí odchylku v NOZ, § 2177, odst. 2, obsahujíc přesun povinnosti z kupujícího na prodávajícího ve věci povinnosti oznámit bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu. V NOZ, § 2180, odst. 3 se zakládá kupujícímu povinnost zapsat práva k věcem podle jiných právních předpisů, a deklaruje se přechod omezení vyplývající z licenčních či jiných smluv. V NOZ, § 2181 se zásadně mění subjektivní a objektivní lhůta pro uplatnění práva věřitele, který nesouhlasil s prodejem a zhoršila-li se dobytnost pohledávky, na soudní rozhodnutí, že prodej závodu je vůči němu neúčinný. Subjektivní lhůta se zkracuje z 60 dnů na měsíc, ale objektivní lhůta se prodlužuje z 6 měsíců na 3 roky ode dne účinnosti smlouvy.

Z hlediska porovnání rozdílů daných ustanovení jsou patrné formulační změny v NOZ, jež většinou nemají faktický odchylný dopad.

33

5. Uplatnění staré judikatury u NOZ Přijetí nového občanského zákoníku je vnímáno jako zásadní změna v oblasti soukromého práva. To lze zjistit prostým srovnáním textu současného občanského zákoníku a textu návrhu nového občanského zákoníku. „Některé instituty vykazují prvky naprostého rozchodu s platnou právní úpravou, jiné se mění pouze okrajově, zavádějí se staronové instituty, mění se právní terminologie. Proto zatímco někde postačí výkladový slovník ke zjištění, co je zápůjčka a co přestavek, jinde je nezbytná hlubší úvaha o smyslu reformy, např. v případě neplatnosti právního jednání či omezení svéprávnosti“. 33 Podstatnou změnou je otevřené posílení role soudů. Velice zřetelné je to v § 10 odst. 2 a § 13 NOZ. Návrh nového občanského zákoníku přichází v § 10 odst. 2 s výslovným příkazem přihlížet v určitých situacích při řešení právních případů k ustálené rozhodovací praxi. Ustálenost a platnost judikatury jsou odvislé od vývoje, který je odrazem daných společenských podmínek. V § 13 je pak zakotven obecný požadavek obdobného rozhodování v obdobných věcech; odchylky musí být přesvědčivě odůvodněny. S posílením role soudů a tím i jejich judikatury se lze ale setkat i na dalších místech návrhu, např. pří změně okolností, plnění smlouvy o smlouvě budoucí, porušení předpisů o limitaci množství apod. Zásadní změny v úpravě věcných práv a předmětu věcných práv vylučují, aby mohlo být ustanovení § 135c ObčZ v jeho současné podobě převzato i do návrhu občanského zákoníku. Přesto je zřejmé, že i po přijetí návrhu bude v praktickém životě stále docházet ke stejným situacím. I když bude aplikován jiný předpis vycházející z jiných zásad, bude často dospíváno i při použití odlišné úpravy k obdobným závěrům. Zkoumané rozhodnutí stojí sice pevně na současné právní úpravě, nicméně některé závěry a zejména odůvodnění nebudou zcela bez významu i po případném přijetí návrhu občanského zákoníku. Je navíc velmi zajímavé sledovat do jaké míry je možné použitelnost dosavadních rozhodnutí opírat o jejich odůvodnění, resp. jeho části. V mnoha případech, ačkoliv se zcela mění znění zákonného textu, argumentace 33

HULMÁK, M; BEZOUŠKA, P. Stará judikatura ve světle nových zákonů. 1. vyd. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s. 2012. 189s. ISBN 978-80-87382-26-4

34

obsažená v odůvodnění je stále, zpravidla pro svoji obecnost a elementárnost, použitelná. Hodnocení použitelnosti judikatury by se zároveň nemělo zaobírat věcnou správností závěrů jednotlivých rozhodnutí ve vztahu k platné právní úpravě. Otázka použitelnosti dnes vydaného judikátu i po přijetí návrhu nemůže stát na tom, zda z pohledu hodnotitele představuje judikát nevhodné řešení i za současné právní situace a nelze proto doporučit jeho užití ani v budoucnu. Mělo by být zkoumáno, zda lze ze závěrů, k nimž NS dospěl, vycházet i do budoucna, resp. zda lze i podle nového znění zákona očekávat obdobnou argumentaci.

35

6. Porovnání nové právní úpravy NOZ se zahraničními kodexy V návaznosti na stávající a nové pojetí ObčZ a ObchZ a závazkového práva je deklarována komparace s obdobnými kodexy v Evropě, ať už pro porovnání úorvně nového řešení, tak i proto, že při přípravě byla snaha převzít osvědčené instituty ze zahraničí, potažmo navázat na přetrhané tradice z předválečných let. V dílčích ustanoveních je patrná návaznost na zahraniční úpravu obchodního, resp. občanského práva. Při rozboru je však patrné, že není jednotný etalon, kterého by se předkladatelé zákona drželi, což je na jedné straně dobře, pokud jsou převzaty moderní pokrokové myšlenky, na druhou stranu zde bude nepříjemný rozdíl v případě realizace obchodních případů se zahraničními partnery, kde je problematika KS hluboce a dlouhodobě stabilní. Jako dobrý příklad je ustanovení o účinnosti kupní smlouvy v okamžiku jejího uzavření a obecná deklarace v zákoně o přechodu odpovědnosti za vady od daného okamžiku na kupujícího (nemní-li zákonem nebo dohodou stanoveno jinak). Rozhodně pozitivní proti německé úpravě je sjednocení soukromého práva do jednoho kodexu, což perspektivně ocení všichni uživatelé, zjm. z podnikatelské sféry.

36

7. Závěr Tato bakalářská práce s názvem Analýza rozdílů v úpravě kupní smlouvy podle obchodního a nového obchodního zákoníku pojednává o základní materii kupní smlouvy po rekodifikaci soukromého občanského práva v ČR. V rámci přípravy bakalářské práce byla zevrubně řada monografií k dané problematice a aktuálních informací v periodikách.

Lze rovněž konstatovat, že výsledkem bak. práce je potvrzení stavu, že nové pojetí obchodních závazkových vztahů vyplývající z nové legislativy sice přináší především odstranění tolik kritizovaného dualismu v závazkových vztazích, ale neotvírá tolik dalších problémů, jak bylo očekáváno, jež by bylo třeba v aplikační sféře nutno řešit. NOZ je však postaven na zcela nových principech, institutech, terminologickém pojetí a korektivech, jež zákonitě vyvolávají řadu očekávání a aplikačních potíží při jeho uplatnění v praxi a zejména při řešení sporů. V řadě případů bude nutno dotvářet legislativní rámec částečně i novou judikaturou, což je dlouhodobý proces. Důležitým závěrem je, že pro aplikaci NOZ v dílčích institutech, jako je kupní smlouva je naprosto klíčové pochopení a zvládnutí obecných částí, které mají jak metodologický tak korektivní význam.

Jakkoliv se zdála být materie KS

z hlediska absolutně odlišného pojetí

v předmětných kodexech složitá, jak z hlediska obsahového členění, tak vlastní výrazně odlišné koncepce v rámci nového občanského práva, je celkem dobře pochopitelná. Řada diskutabilních institutů, zásad a principů NOZ, která byla před časem obtížně přijatelná, je nyní bez problémů absorbována v praxi, což vnímám velmi pozitivně. To co bude ještě nadále vnímáno jako problematické

ro aplikační praxi je

vstřebání nové terminologie, jak z hlediska pochopení, tak správné aplikace. Z hlediska obsahového je bakalářská práce možná úžeji pojata, než bylo původně zamýšleno, ale pro mou osobní i pracovní potřebu byla ohromným přínosem a silně mne motivovala k dalšímu studiu institutů závazkového práva a speciálně pak kupní smlouvy.

37

8. Resumé: This Bachelor's thesis entitled Analysis of the differences in the adjustment of the purchase contracts under a new Commercial Code deals with the basic material purchase contracts after the re-codification of civil law in the Czech Republic. To enter into force on 1 January 2014 the new Civil Code, which represents a major evolutionary change in our legal system. Private law-relationships and thus the obligations arising out of the purchase agreement have undergone major changes. Major changes concern the principles of the new legislation, the conceptual design of the new code, new terminology, new institutions, which in the past have been used in the respective codes. The work is defined in five chaptersas follows In the first chapter evaluates the current state of legislation on the subject, which was subject to change. In the second chapter describes the conceptual foundations of the new Civil Code, its structure, content classification, the main principles of the new concept of contract law, specific changes in the general part, specific changes in a particular part of the purchase agreement, ancillary agreements on the purchase contract 3rd chapter is devoted to the analysis of specific differences in adjustment to the contract under the Commercial Code and by NOZ. The results are organized in a summarizied table. In chapter 4 is a comparison of the new legislation with the relevant codes of German and Slovak law in order to assess the progressivity new solutions for European conditions. In the 5th chapter evaluated the possible application of existing case law on the effective NOZ. In conclusion, the new concept of commercial obligations arising from new legislation inevitably raises a number of questions and application problems, the partial analysis was the subject of this work.

38

9. Seznam použité literatury Monografie a články BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., & RABAN, P. a. (2010). Kurz obchodního práva. Obchodní závazky. 5. vydání. Praha: C. H. Beck , 594s. ISBN 978-80-7400-337-0. BĚLOHLÁVEK, A. J.; ČERNÝ, F.; JUBGWIRTHOVÁ, M. Nový občanský zákoník, Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. 1. vydání. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2012, 830s. ISBN 978-80-7380-413-8 DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., & ZUKLÍNOVÁ, M. a. (2013). Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první. Praha: Wolters Kluwer ČR. Eliáš, Karel. K rekodifikaci obchodního práva. Časopis Obchodní revue. 2012, roč. 4, č. 5, s. 148153. ISSN 1803-6554 HÁSOVÁ, Jiřina a kol. Právní otázky podnikání v SRN. 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2011, 301s. ISBN 978-80-7400-411-7 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck 2009, 1481s. ISBN 978-80-7400-059-1 HULMÁK, M; BEZOUŠKA, P. Stará judikatura ve světle nových zákonů. 1. vyd. Olomouc: Iuridicum Olomoucense, o.p.s. 2012. 189s. ISBN 978-80-87382-26-4 JANEČKOVÁ, Eva; HORÁLEK, Vladimír; ELIÁŠ, Karel. Encyklopedie pojmů nového soukromého práva. 1. vydání. Praha: Nakladatelství LINDE Praha a.s. 2012. 205s. ISBN 978-80-7201-870-3 MAREK Karel. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. 4. Aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita 2008. 465s. ISBN978-80-210-4619-1 ROZLIVKOVÁ, L.; MACEK, J. Kupní smlouva mezi podnikateli. 1. vyd. Praha: Nakladatelství PRAGOEDUCA 1992. 149 s. ISBN 80-900849-7-4. SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a kol. Nový občanský zákoník: Srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2012, 792s. ISBN 978-80-7400-423-0 ŠŤOVÍČEK, Jan; VRABEC, Josef. Kupní smlouvy. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Prospektrum spol. s r.o. 2000. 160s. ISBN 80-7175-067-0 TOMSA, Miloš. Obchodní závazky a nový občanský zákoník. Obchodní právo. 2012, roč. 21, č. 1, s. 3-15. ISSN 1210-8278. ZUKLÍKOVÁ, Michaela. Právní úkony §34-§51 občanského zákoníku. Praha: Nakladatelství LINDE Praha a.s. 2012. 134s. ISBN 978-86131-89-4

Právní předpisy Zákon č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník , ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [ právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [ cit. 24.5.2013] Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [ právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [ cit. 24.5.2013] Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [ právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [ cit. 24.5.2013]

39