Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra ústavního práva a politologie. Diplomová práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra ústavního práva a politologie

Diplomová práce Média veřejné služby a jejich regulace v České republice

Petr Mejsnar 2007

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Média veřejné služby a jejich regulace v České republice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“

…………………………..

Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, panu doc. JUDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za odbornou pomoc při zpracování tématu a svým rodičům a prarodičům za podporu a trpělivost během studia. 2

Obsah 1. Úvod 2. Obecná charakteristika médií 2.1 Teorie mediální komunikace 2.1.1 Média 2.1.2 Proč studovat média 2.1.3 Teorie masové komunikace jako samostatná vědní disciplína 2.1.4 Význam masových médií 2.1.5 Sdělení 2.1.6 Média jako veřejné instituce

08 10 11 12 13 14

2.2 Zákonné vymezení veřejnoprávních médií 2.2.1 Provozovatelé ze zákona 2.2.2 Česká tisková kancelář

16 17

3. Vývoj médií veřejné služby v České republice 3.1 Význam historického kontextu

19

3.2 Historie Českého rozhlasu

19

3.3 Historie České a Československé televize

22

4. Analýza právní regulace a autoregulace médií veřejné služby 4.1 Přehled předpisů regulujících veřejnoprávní média

29

4.2 Postavení Českých médií veřejné služby

37

4.3 Statutární a kontrolní orgány médií veřejné služby 4.3.1 Rada – Kontrola veřejností 4.3.2 Dozorčí komise – Kontrola hospodaření 4.3.3 Generální ředitel

38 41 42

4.4 RRTV

43

4.5 Zásady naplňování veřejné služby, etika v médiích veřejné služby 4.5.1 Služba veřejnosti 4.5.2 Kodexy nezávislosti, plurality a mravnosti 4.5.3 Občan na prvním místě 4.5.4 Péče o děti 4.5.5 Tvůrčí činnost 4.5.6 Zpravodajství a publicistika 4.5.7 Diskuse ve veřejnoprávních médiích 4.5.8 Svoboda vyznání, ochrana menšin, otázky etiky 4.5.9 Ochrana soukromí

45 49 51 52 53 55 56 57 58

3

4.5.10 Zobrazování násilí, sexuálně explicitního chování 4.5.11 Neobvyklé situace, střet zájmů 4.5.12 Charita a dobročinnost

59 61 62

5. Reklama ve veřejnoprávních médiích

63

6. Financování veřejnoprávních médií

67

7. Plní média veřejné služby České republiky svoji funkci ?

70

8. Závěr

72

9. Resumé v ruském jazyce

73

10. Seznam použitých zdrojů 10.1 Monografie a autorské články

76

10.2 Právní předpisy a související dokumenty

76

10.3 Internetové zdroje

78

10.4 Webové stránky se související tématikou pro hlubší studium mediální scény

80

11. Seznam použitých zkratek

81

4

1. Úvod Žijeme v době, kdy se nejvyšší hodnotou stávají informace. Jelikož nejsme schopni vše zachytit svými smysly, musí existovat prostředky, které nám zprostředkovávají informace a poznání. Tyto prostředky k nám přinášejí mediovaná sdělení. Zde se dostáváme k pojmu médium. Média jsou těmito zprostředkovateli. S rozvojem techniky se média mění a zásobují nás čím dál tím větším množstvím informací. Média, která pokrývají široký okruh příjemců mediálního obsahu, se nazývají masovými. Patří mezi ně tisk, rozhlas nebo televize. Na evropském kontinentě vznikla tradice tzv. veřejnoprávních médií. Jsou jimi specifické organizace, které mají sloužit veřejným zájmům, demokratickému státnímu zřízení a nabízet pestrý výběr kvalitních a ověřených informací. Aby plnila dobře svoji veřejnou službu, musí být oproštěna od veškerých závislostí na státní moci i jiných subjektech. Záměrem této práce je veřejnoprávní média poznat, vymezit a analyzovat jejich činnost a povinnosti, konfrontovat stanovené s reálným fungováním těchto institucí. Celý text je rozdělen do šesti základních kapitol, úvodu a závěru. Kapitola Obecná charakteristika médií si klade za úkol vysvětlit úlohu médií ve společnosti pomocí teorie mediální komunikace. Snaží se nastínit základní teorie vzniku médií, jejich významu a vlivu na soudobou společnost, potřebu jejich studia a výchovu mediálně gramotného publika. Na konci kapitoly se dostaneme k teoretickému vymezení veřejnoprávních médií a jejich zakotvení v zákonech České republiky. Kapitola Obecná charakteristika médií je podstatná pro pochopení dalšího textu, pro pochopení zákonodárců při vytváření mediálních zákonů, pro pochopení samoregulačních předpisů veřejnoprávních médií, jejich chování, tlaku na ně ze strany odborné veřejnosti i uživatelů a vymezení jejich místa ve společnosti. Třetí kapitola se zabývá historickým vývojem veřejnoprávních médií České televize a Českého rozhlasu. Vysvětluje význam historického kontextu pro pochopení chování obou médií i jejich vnímání společností. Zachycuje nejvýznamnější dění v České republice za posledních několik desetiletí a jeho vliv na média veřejné služby i opačně. Český rozhlas, na rozdíl od České televize, vznikal v demokratickém zřízení První republiky. Jeho prosazení ve společnosti nebylo snadné, avšak s rychle rostoucím počtem posluchačů došlo k zásadní změně v přenosu sdělení, které tak mohlo být aktuální a bezprostřední. Nebylo lehké přesvědčit lidi, aby nakoupili nový přístroj, ani aby se význačnější osobnosti ucházely o vystupování v rozhlasovém vysílání. Počáteční nedůvěra 5

k novému médiu však opadla a rozhlas se stal téměř módou, především však uznávaným médiem, vlivnou a rozsáhlou institucí. Český rozhlas byl první stanicí na evropském kontinentě, která zahájila pravidelné vysílání. Dějiny ČRo v mé práci končí spolu s druhou světovou válkou, kdy poměrně krátce po ní otěže přebírá nové médium, přenášející vedle zvuku i obraz – televize. Na rozdíl od rozhlasu byl vzestup televize velmi rychlý a lidmi ihned vítaný. Nevznikla však za demokracie, což se projevilo na jejím fungování. Během nejvýznamnějších událostí se stala klíčovou institucí poskytující informace, stála v čele dění a její zaměstnanci se stali hrdiny. Ani novodobá historie po pádu socialistického režimu není ušetřena šrámů – názorové střety mezi řediteli, zaměstnanci a Radou vyústily ve stávku, která zapojila do diskuse celý národ. Kapitola čtvrtá se pokusí analyzovat právní regulaci a autoregulaci veřejnoprávních médií a konfrontovat zákonná ustanovení s jejich faktickým působením v dnešní společnosti. Poskytne přehled napříč českým a evropským právem i interními předpisy, které média vytvářejí sama. Ve své první části se kapitola zaměří na předpisy v celostním pojetí a analyzuje některé jejich ucelené prvky a instituty. Následující části se zaměřují na podrobnější rozbor zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, zákonů o České televizi a Českém rozhlase, Kodexu ČT, Kodexu ČRo, statutů těchto médií a dalších předpisů. Seznamuje čtenáře s kontrolními mechanismy služby veřejnosti, statutárními orgány médií, základními úkoly, pravidly fungování. Pod drobnohled se dostanou témata péče o děti, etika, náboženství, ochrana menšin, ochrana soukromí, zobrazování násilí a sexuálně explicitního chování a další. Specifickou kapitolou bude Reklama ve veřejnoprávních médiích. Jde o velmi společensky diskutované téma. Zákonodárci reklamu ve veřejnoprávních médiích velmi omezili, je v plánu ji úplně vypustit. Je toto správné řešení ? Jaký může mít vliv vypuštění reklamy z veřejnoprávního média na trh ? Budou řešeny otázky potencionálního vlivu inzerenta na médium, uvedeny příklady, kdy nezájem inzerentů měl až devastující účinek na samotnou existenci komerčního média, kdy došlo k vypuštění pořadů, nebo některých ožehavých témat, dokonce i snahy o neuvedení reportáže v České televizi. V předposlední kapitole se zaměřím na ožehavý problém financování médií veřejné služby. Pro plnění svých úkolů musí média disponovat nemalými finančními prostředky. Základním příjmem rozpočtu obou médií veřejné služby jsou tzv. koncesionářské poplatky. Jejich výši však určují zákonodárci, což ohrožuje nezávislost médií. S tímto problémem se média potýkají již od prvopočátků role veřejné služby – od devadesátých let minulého století. Ačkoliv na toto téma proběhla řada diskusí, problém zůstává stále neřešen. Druhým 6

finančním zdrojem jsou peníze z reklamy, ovšem v poukaze na předchozí kapitolu tento brzy zanikne. Jaký to bude mít na média vliv ? Je třeba reformovat systém financování ? Odborníci se shodnou, že ano, zákonodární činitelé ovšem řešení nepřináší. Posledním je krátké zamyšlení, zda plní veřejnoprávní média ČR svou funkci, po něm následuje závěr. Rozsah diplomové práce není dostačujícím na ovládnutí celého odvětví. Může být jen jakousi rešerší a uvedením do problematiky. Uvedeny budou základní otázky a varianty jejich řešení. Práce může však být dobrým podnětem pro diskusi na toto téma, nikoliv vyčerpávajícím zdrojem vědění z této oblasti.

7

2. Obecná charakteristika médií 2.1 Teorie mediální komunikace 2.1.1 Média Pojem média jednoznačně patří mezi nejpoužívanější pojmy současnosti. S tímto slovem se můžeme setkat v nejrůznějších souvislostech a významech v oborech sociologie, psychologie, v žurnalistice či politice. Pojmem média je především míněn tisk, televize, popř. média založená na digitálním zpracování a přenosu dat, která se dnes poměrně nejasně označují pojmem „nová“. Slovo médium jako takové pochází z latiny a znamená prostředek, prostředníka, zprostředkující činitel – tedy to, co něco zprostředkovává, zajišťuje. Obory, které se věnují různým projevům mezilidské, sociální komunikace, označují tímto pojmem to, co zprostředkovává někomu nějaké sdělení, tedy médium komunikační.1 Podstatou jednání média je tedy, jako v jakémkoli jiném typu mezilidské komunikace, zprostředkování, resp. mediace. Komunikačními prostředky nejsou však pouze rozhlas, tisk a televize. Zprostředkování komunikace náleží do působnosti daleko více nejrozličnějších médií. Bez média, které by ji zajišťovalo, by byla komunikace prakticky nemožná. Za médium mohou být považovány i kódy, které jsou při komunikaci používány, tedy i přirozený jazyk, např. čeština. Kódy jsou jakési soustavy znaků a pravidel pro jejich používání a je možné je považovat za primární komunikační média, za zprostředkovatele sdělení mezi účastníky komunikace. Užití kódu však není dostačující. Během vývoje lidské civilizace stále více rostla potřeba přenášet sdělení na větší a větší vzdálenosti a to pokud možno v co nejkratším čase, co největšímu počtu lidí a zároveň je zaznamenat, aby vydržela co nejdelší dobu. Proto je možné v průběhu dějin mezilidské komunikace sledovat i vývoj sekundárních médií, jimiž se lidé snažili překonat časovou a prostorovou omezenost vysílaných sdělení. Komunikačními médii můžeme označit prostředky, snažící se o záznam a přenos sdělení. Jsou to obrázky, písmo, tisk a nejrůznější prostředky mechanického, analogového či digitálního vysílání, stejně jako prostředky snažící se dostat sdělení ke vzdáleným adresátům prostřednictvím poslů,2 později instituce pošty, 1

Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 15 - 16. 2 Pozoruhodný způsob přepravy sdělení je vzhledem ke své době důmyslný systém přestupních stanic v Mongolsku za Čingischána, kdy jezdec na koni za den mohl ujet až 200 mil.

8

nejrůznějších typů signalizace3 a nakonec i přenosové a vysílací techniky4 a počítačové komunikační sítě. Nesporným zlomem v úsilí o hledání vhodné technologie dovolující multiplikaci sdělení byl vynález knihtisku,5 tedy postupu, s jehož využitím je možné z jedné předlohy vyrobit větší množství v podstatě stejných kopií knihy.6 Technický rozvoj však není zdaleka tím nejdůležitějším rysem sekundárních médií. Nechat se oslnit světem technických novinek je ošidné a může zastřít skutečnost, že povaha médií, která lidé používají, má vliv na to, jak se k sobě navzájem chovají. Proto je užitečné rozlišovat média také podle toho, jaký typ společenských vztahů mají nebo mohou vytvářet či podporovat, tedy jakou roli plní média jako společenská instituce. Zde se dostáváme k rozlišení na dva typy médií – interpersonální a masová. První zmíněná skupina médií slouží podpoře interpersonální komunikace, podporuje existenci či utváření sociálních vztahů mezi jednotlivci. Těmito médii mohou být dopisy, poselství, emailové zprávy, telegraf, telefon apod. Podstatným rozlišovacím znakem je nejen to, že se uživatelé navzájem vnímají jako jedinečné osobnosti, ale i skutečnost, že tato média zpravidla umožňují vysílání a přijímání vzkazů na obou stranách. Celospolečenské komunikaci, tedy komunikaci mezi jedním výchozím bodem a blíže neurčeným, leč vysokým počtem bodů cílových, slouží média masová. Komunikace prostřednictvím takového média směřuje od jednoho zdroje k publiku, jež se skládá z velkého množství lidí. Podstatným rysem těchto médií a odlišujícím kritériem od médií interpersonálních je skutečnost, že nepodporují vysílání a příjímání sdělení na obou stranách. Existuje zde jeden účastník – vysílatel (podavatel), druhý je příjemcem. Příjemcem je pak početná skupina lidí, kteří mají navzájem slabé nebo žádné sociální vazby, většinou se vzájemně neznají, tvoří tedy „masu“. Masová média vytvářejí nové sociální vazby ve společnosti, utvrzují skupinovou identitu a pomáhají jedinci najít jeho (ať už skutečné, či domnělé) místo mezi ostatními lidmi. Do této kategorie médií patří noviny, časopisy, knihy, televizní a rozhlasové vysílání, film, ale i kompaktní disky, disky DVD, stejně jako ekvivalenty těchto „tradičních“ médií v kyberprostoru počítačových sítí, zvláště internetu. Zvláště z posledních jmenovaných typů médií je možné ještě vyčlenit tzv. síťová média, která je možné používat jako interpersonální i masová média.7 3

Kouřové signály, vlajkové abecedy. Telefon, telemost. 5 Johanes Gensefleisch zur Laden, zvaný Gutenberg (1397 – 1468) vynalezl kolem roku 1450 pomocí pohyblivých písmen tisk. 6 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 17 - 18. 7 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 21 - 22. 4

9

2.1.2 Proč studovat média Média (zvláště ta masová) a mediální komunikace jsou neodmyslitelnou součástí života společnosti. Každé společenství lidí se snaží zajistit uvnitř sebe sama výměnu informací a symbolických obsahů. Při uskutečňování těchto snah v moderní společnosti hrají média stále větší roli. Stále více využíváme k získávání poznatků o společnosti a prožitků, právě poznatky a prožitky předložené médii. Obávat se nekontrolované moci znamená více se obávat moci médií.8 „Jelikož média nabízejí sdělení v tak velkém množství a tak snadno dostupná, vzbuzují v nás dojem, že vidíme svět v celé jeho pestrosti, a čím více jsme působení médií vystaveni, tím víc v nás sílí pocit, že jsme se ocitli v nadřazeném postavení, v němž jsme schopni pochopit, jak svět funguje“.9 Masová média podle specifických pravidel podávají jistá svědectví o světě, s nímž jejich konzumenti nemají či nemusí mít vlastní zkušenost. Média se nás dále snaží přesvědčovat o výhodnosti či správnosti určitého chování, a to nejen v reklamě, ale nepřímo i ve zpravodajství, dramatu či zábavě, a o platnosti hodnot a norem a jako vyjednavači umožňují vyjasnění názorů a stanovisek.10 I z důvodu zachování si „vlastního“ názoru, z důvodu nenechat se médii tlačit z jedné strany názorového spektra na druhou od reportáže k reportáži je důležité média poznat a naučit se číst sdělení, která nám předkládají. Na tomto místě je dobré zmínit tzv. mediální gramotnost. Studium médií zvyšuje základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci. Mediální gramotností je míněna kvalita pohledu, s nímž je jedinec schopen k médiím přistupovat.11 Dvacáté století přineslo spolu s nebývalým rozvojem masové výroby a masové spotřeby i nápadný rozvoj masových médií a masové kultury. Stále naléhavěji se mluví právě o mediální gramotnosti a z ní vyplývající potřebě mediální výchovy.12 Dramatický rozvoj dělby práce a nárůst informací zprostředkovaných médii posunuje média a veřejné (stále ještě masové) komunikování do role rozhodujícího – možná dokonce jediného – tmelícího elementu společnosti.13 V moderní společnosti jsou masová média jedinečným a nezastupitelným faktorem zajišťujícím sociální soudržnost, podporujícím rozdělení moci a společenskou komunikaci. 8

Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 22. Potter, W.J. Media Literacy. London: Sage, 1998, s. 38 – překlad: Jirák, J. 10 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 43. 11 Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 23. 12 Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 15 – předmluva J. Jiráka 13 Tamtéž. 9

1

Podle toho, co masová média přinášejí jednotlivci, je možné jejich roli hodnotit z jednoho pohledu jako žádoucí, avšak druhý pohled skýtá odvrácenou stranu mince. Kladně vyznívá působení týchž médií jako zajištění stability demokratické společnosti např. tím, že potencionálně umožňují prezentaci všech názorů a jsou tak garantem svobody projevu. Ovšem tím, že média fakticky některé názory, typy informací, postoje či vzorce chování upřednostňují a jiné přehlížejí, de facto podporují stávající rozdělení moci.14 2.1.3 Teorie masové komunikace jako samostatná vědní disciplína Zkoumání jednotlivých typů médií a komunikace se v průběhu 20. století začalo výrazně diferencovat. Zvláště studium celospolečenské roviny komunikace, tedy masových médií a masové komunikace, se dostalo do středu zájmu několika disciplín a postupem času začalo konstituovat disciplínu vlastní – teorii masové komunikace vycházející z tradice sociologického studia médií a mediální studia, jakožto multidisciplinární obor, inspirovaný více kulturálními studiemi a vědami o komunikaci. Bylo to vyvoláno tím, jak velký vliv na společnost i jednotlivce se právě masovým médiím přisuzuje.15 Teorie masové komunikace je souborem, který se soustřeďuje na studium procesů veřejného a zvláště masového komunikování, institucí zajišťující tyto procesy, obsahů, které jsou těmito institucemi produkovány a šířeny, a konečně skupin příjemců, které se kolem těchto obsahů ustavují, a jejich chování.16 Jako sociálněvědní disciplína se začala ustavovat ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za jejího zakladatele je považován sociolog Paul Felix Lazarsfeld. 2.1.4 Význam masových médií Masová média (zvláště pak noviny, rozhlas a televize) mají v soudobých společnostech zásadní a neustále vzrůstající význam. Média mohou být zdrojem moci – potencionálním prostředkem vlivu, ovládání a prosazování inovací, pramenem životně důležitých informací pro fungování společenských institucí a zároveň základním nástrojem jejich přenosu. Jsou jakousi arénou střetu řady událostí z oblasti veřejného života v měřítku národním i mezinárodním. Masmédia jsou významným zdrojem výkladů sociální reality a 14

Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 26. 15 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 23. 16 Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 15 – předmluva J. Jiráka

1

představ o ní.17 Jsou primárním klíčem ke slávě a k postavení známé osobnosti, stejně jako k účinnému vystupování na veřejnosti; zdrojem uspořádaných a veřejně sdílených významových soustav, které empiricky i hodnotově vymezují, co je normální, odchylky jsou pak signalizovány a poměřovány tím, co je považováno za veřejně akceptovanou podobu normality. Nesmíme ovšem zapomínat na to, že média jsou také prostředkem zábavy a nejběžnějším způsobem trávení volného času a zároveň jeho organizátorem. Výsledkem je fakt, že představují stále více rozšířené průmyslové odvětví nabízející mnoho pracovních příležitostí a bohatou škálu potencionálních ekonomických zisků. Není těžké pochopit, proč masová média již od svého vzniku přitahují tak velkou pozornost, proč jsou vystavena veřejnému hodnocení a usměrňování, proč jsou důkladně teoretizována a dala vzniknout vědním disciplínám. Je jen málo společenských témat, o nichž by se vedla diskuse, aniž by přitom byla brána v úvahu role masmédií – ať už to věci prospívá či ne. Stále více a více závisí na masových médiích rovněž prosazování demokratické politiky. Bohužel historický kontext předkládá také jednoznačné důkazy o mediálním prosazení nedemokratických režimů, především v první polovině 20. století. Všechny nejzákladnější otázky společnosti, týkající se rozložení a výkonu moci, zvládání problémů a procesů integrace a změny – závisí na komunikaci, zvláště na sděleních přenášených prostředky veřejné komunikace, ať už jde o sdělení informativní, o názory, příběhy či o zábavu.18 Odnepaměti si lidé předávali zkušenosti a zážitky, vypravěč, zpěvák či potulný kejklíř byl vítaným společníkem u rodového ohně, stejně jako u královského dvora. Vždy platilo, že vedle bezprostředního, situovaného kulturního kontextu, který je pochopitelně omezen fyzickými možnostmi člověka a nedovoluje mu získat zkušenosti s událostmi, jež jsou za naším bezprostředním obzorem, existuje ještě kulturní prostředí zkušeností zprostředkovaných, tedy mediovaných. Od zpráv po zábavu dodávají zvláštní společenští činitelé, jakási speciální společenská instituce stará jako lidstvo samo, nejrůznější zprostředkovaná sdělení.19 „Média jsou mocné a autonomní instituce, které procesu mediace skutečně dávají podobu. Proto je právě poznání zákonitostí jejich jednání, tedy charakteristických rysů 17

Proto jsou média také místem, kde jsou konstruovány, ukládány a nejviditelněji vyjadřovány změny v kultuře a hodnotách společností a skupin. 18 Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 21 - 22. 19 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 28.

1

procesu mediace, rozhodující pro pochopení toho, jakou podobu mají produkty, které média nabízejí – mediovaná sdělení.“20 2.1.5 Sdělení Charakteristickým znakem masových médií je jednosměrnost. Mediovaná kultura je svým způsobem jednosměrná, protože publikum, na které je zaměřena, je jen velmi obecně charakterizované a není individualizované, či je pouze blíže určenou „cílovou skupinou“. Média konkrétně nevědí, s kým komunikují. Lidé média řídící a v médiích pracující se zaměřují na jakési myšlené, zobecňující konstrukce či stereotypy, jako je veřejnost, občan, člověk z ulice, podnikatel, divák. Tyto konstrukce umožňují výrobcům mediovaných sdělení vybírat a upravovat nabízené produkty tak, aby jim zajišťovaly věrohodnou a přitažlivou komunikaci s lidmi, na něž nedohlédnou a s nimiž nemohou sdílet společný situační kontext. Na rozdíl od interpersonální komunikace nemá ta masová pomíjivou podobu. Tuto vlastnost nabízejí médii využívané technologie. Sdělení nabízená médii jsou dostupná či zaznamenatelná – v knize, filmu, na videonahrávce, kompaktním disku či v počítačovém souboru. To zásadním způsobem mění povahu sdělení, neboť se tím stává trvalým a opakovatelným, což v každodenní přímé mezilidské komunikaci není možné. Možnost zaznamenávat a reprodukovat sdělení dává mediální komunikaci rozměr záznamu, tedy trvání v čase. Tím se mediální komunikace stává „zprostředkovanou historií“. Abychom lépe pochopili snahu o konstituci média veřejnoprávního, je nutné pochopit, co je charakteristické pro všechna komerční média. Masově mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují. Rozhodujícím faktorem, který určuje výslednou podobu sdělení předkládanou komerčními médii je zisk. Moderní média se stala specializovaným průmyslem, který nás má kultivovat, tedy uspokojovat a zároveň formovat, ve výběru nejrůznějších informací, zábavných obsahů a dalších komodit.21 Ve sféře masmédií a mediální komunikace mluvíme o procesu, v jehož rámci se „nabízejí obsahy (tedy sdělení) určené prvotně ke krátkodobému užití (zpravodajství, zábava), které mají aktuální charakter a jsou produkovány formálními organizacemi 20

Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 43. 21 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 36 - 38.

1

s vnitřní hierarchií, pravomocí a odpovědností, užívajícími vyspělé technologie sloužící k multiplikaci vyrobeného sdělení a jeho distribuci s pomocí rozmanitých zprostředkujících technik k masovému, disperznímu a anonymnímu publiku, a to veřejně, tedy bez omezení přístupu, jednosměrně, tedy bez možnosti výměny role podavatele a příjemce, a nepřímo, tedy s odloženou a institucionalizovanou zpětnou vazbou, a to vše s určitou periodicitou produkce, která je nabízena průběžně“.22 2.1.6 Média jako veřejné instituce Pro zkoumání chování médií jako zdroje sdělení je důležité pochopit ekonomický, politický a kulturní kontext, v němž operují. Podstatnými faktory, které chování médií podmiňují, jsou totiž vlastnictví, legislativní rámec, očekávání a způsob financování vč. orientace na ekonomické přežití a tvorbu zisku.23 Abychom mohli pochopit, jak fungují média, musíme se soustředit rovněž na to, kdo všechno se podílí na konečné výrobě produktu, tedy kdo vyrábí mediální obsahy, kdo má na výrobní proces vliv a jak samotná výroba probíhá.24 Média jsou v nejobecnější rovině považována za ustavené společenské instituce. Mají svébytnou množinu pravidel a postupů, která je ale v celém rozsahu svých činností určována a omezována společností, v níž působí. Masová média jsou v podstatě závislá na společnosti, zvláště pak na institucích představujících a vykonávajících politickou a ekonomickou moc. Je ovšem zjevné, že média mohou mít na tyto instituce vliv a že se těší jistému stupni autonomie, vyplývající z neustále vzrůstajícího objemu a rozsahu činností médií.25 Obsahy nabízené médii nejsou ani tak výsledkem individuální činnosti, byť se to tak může na první pohled publiku jevit, ale především výsledkem fungování organizace jako celku a jejího postavení ve společnosti. Proto je pro pochopení mediální komunikace důležité poznání: •

způsobu jejich financování

22

Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 39. 23 Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 64. 24 Viz. též Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 53. 25 Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 22.

1

•

pravidel a regulačních opatření, jimž je podřízeno počínání organizací vyrábějících mediální produkty, stejně tak všech zaměstnanců organizace, neboť jedině takové chování umožňuje efektivní chod této organizace

•

míry svobody vůči okolnímu světu, jíž organizace disponuje, vnější vazby, ale také míra svobody, jež panuje uvnitř instituce samotné. Kritériem zásadně odlišujícím komerční média od médií veřejnoprávních, jejichž

výkladu je věnována tato práce a zvláště pak následující kapitoly, je právě způsob financování těchto médií. Formy financování médií mohou být prodej tiskové plochy, resp. vysílacího času inzerentům reklamy, vybírání koncesionářských poplatků, vlastní hospodářská činnost, příjem ze státního rozpočtu či u tištěných médií prodej vlastního výrobku. Většina mediálních korporací v kapitalistických společnostech jsou komerční subjekty. odpovědné svým majitelům vytvářet zisk. V evropské tradici však jistou výjimku představují média, která jsou ustavená zákonem, aby výrobou a vysíláním rozhlasových a televizních pořadů poskytovala službu veřejnosti. Jde o tzv. veřejnoprávní média, nebo také média veřejné služby. Zatímco pro komerční média jsou základním zdrojem příjmů výnosy z reklamy, média veřejné služby žijí z financí v podobě televizního či rozhlasového koncesionářského poplatku. Tzv. koncesionářský poplatek je zpravidla zákonem stanovená částka, kterou poplatník platí za to, že se v jeho domácnosti vyskytují funkční přijímače rozhlasového či televizního signálu. Pro vysílací média veřejné služby České republiky byl zvolen model vícezdrojového financování, kdy vedle koncesionářského poplatku doplňuje financování příjem z reklamy. Dalším příjmem pro oba druhy médií je vlastní hospodářská činnost v podobě prodeje dalších produktů, např. audio a videonahrávek. Jedná se však o nízké výnosy a tím pádem o zpravidla okrajový, méně důležitý zdroj financování, s minimálním významem pro fungování médií. Financování ze státního rozpočtu může v liberálně demokratických společnostech představovat hrozbu oslabení nezávislosti příslušného média na státu. Přesto je tento zdroj financí nevyhnutelnou součástí podpory některých médií. Například těch, která nejsou schopna dosáhnout ekonomické soběstačnosti, ale jsou významnou součástí kulturního prostředí dané společnosti – odborné časopisy, kulturní revue, vysílání pro menšiny atd. Mechanismy rozdělování finančních prostředků bývají

1

organizačně co nejvíce vzdalovány od státní správy, čímž má být posílena role tohoto subjektu jako nezávislého média.26 2.2 Zákonné vymezení veřejnoprávních médií 2.2.1 Provozovatelé ze zákona Existenci veřejnoprávních médií, resp. médií veřejné služby předpokládá tzv. mediální zákon – zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání 27, který v § 3 v odstavci prvním, v části působnost zákona vymezuje a) provozovatele vysílání, kteří jej provozují na základě zvláštních právních předpisů, tedy provozovatele ze zákona, b) provozovatele vysílání s licencí c) a provozovatele tzv. převzatého vysílání na základě registrace. Provozovatele ze zákona, tedy média veřejnoprávní, zřizují zákon o České televizi28 a zákon o Českém rozhlasu29. Úkolem těchto médií je dle zmíněných zákonů poskytovat službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popř. dalšího mediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky, jež zákonodárce shrnul do legislativní zkratky „veřejná služba v oblasti televizního, resp. rozhlasového vysílání“. Zde se tedy dostáváme k podstatě těchto médií a můžeme je nazývat médii veřejné služby. Provozovatele s licencí blíže specifikuje zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve svých ustanoveních. Zde se jedná výhradně o komerční poskytovatele vysílání ve smyslu předchozího výkladu teorie mediální komunikace. V této práci budou sloužit provozovatelé vysílání s licencí pouze jako jakýsi oponent provozovatelům vysílání ze zákona. Bližší výklad těmto médiím nebude věnován, stejně tak provozovatelům převzatého vysílání.

26

Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 75. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 28 Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. 29 Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 27

1

2.2.2 Česká tisková kancelář Za médium veřejné služby svého druhu lze považovat i Českou tiskovou kancelář, která stojí v pozadí velkého množství, často i většiny zpráv a informací šířených veřejnoprávními médii a stejně tak médii komerčními. Jelikož se jedná o médium specifického rázu a s nepřímým působením na občany, nebude mu věnována v mé práci taková pozornost, jako médiím „bezprostředního kontaktu“. Tento krok lze odůvodnit i faktem, že ČTK působí nejen v rovině rozhlasového a televizního vysílání, ale též jako informační zdroj tištěných médií, kde nenajdeme žádného poskytovatele veřejné služby. Zásadním rozdílem je také systém financování, kdy Kancelář není dotována státními prostředky, ani se na její činnost nevybírají koncesionářské poplatky. Historie předchůdců této instituce započala krátce po vypuknutí první světové války ve Washingtonu, kde vznikla Československá tisková kancelář, zároveň v roce 1916 v Londýně založil

T. G. Masaryk Českou tiskovou kancelář. Tzv. Československé

telegrafní agentstvo pak sbíralo zprávy pro legionářský tisk v Rusku. Vznik vlastní ČTK se datuje na 28. října 1918, kdy ji zřídilo předsednictvo Národního výboru československého. V prvním roce distribuovala tehdejší ČTK zprávy pomocí armádní vysílačky a poté vysílačem ve Strašnicích. Ve 20. letech distribuovala rovněž obrázky a začala využívat telefonického spojení. Od počátku poskytovala zpravodajství Radiojournalu.30 Za druhé světové války zprávy cenzurovali nacisté. Svobodná ČTK byla nadále řízena z Londýna, od roku 1940 rovněž z New Yorku. V padesátých letech vydání každé zprávy schvaloval politický sekretariát agentury, v roce 1953 měla pouze dva zahraniční zpravodaje a veškeré ostatní zahraniční zpravodajství přebírala od sovětské agentury TASS. V roce 1970 se stala ČTK členem Evropské aliance tiskových agentur. Stalo se tak v době, kdy se na chodu Kanceláře podepsala normalizace, což bylo vidět mj. na charakteru služeb, které ČTK poskytovala v oblasti zahraničního zpravodajství. V roce 1981 byl vydán organizační řád, který dělil zpravodajství do čtyř skupin – běžné zpravodajství pro veřejnost, zvláštní zpravodajství určené pro šéfredaktory, neveřejné zpravodajství pro úzký okruh stranických a státních činitelů a tajné zpravodajství pouze pro špičky KSČ. Na konci roku 1989 agentura usiluje o nezávislost a nestrannost zpravodajství. Vedle veřejné služby svou činnost začala pojímat také jako službu platícímu zákazníkovi. V roce 1991 spustila agentura vysílání zpravodajské rozhlasové stanice RadioPlus, ale její činnost musela být 30

Viz. kapitola třetí – Vývoj médií veřejné služby v České republice

1

s přijetím nového zákona o ČTK zastavena. Od roku 1996 vydává Kancelář internetový deník České noviny. Dnes již má ČTK zpravodaje v mnohých zemích po celém světě a navazuje tak na prvorepublikovou tradici.31 Novodobá Česká tisková kancelář (povolená zkratka ČTK) vznikla na základě zákona o České tiskové kanceláři.32 Podle zákona o ČTK je oddělena od státu a má formu veřejnoprávní instituce. Agentura nemá konkrétního vlastníka, podléhá kontrole Rady ČTK, jejíchž sedm členů volí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Česká tisková kancelář je národní tisková a informační agentura, jejímž posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Kancelář má sídlo v Praze, je právnickou osobou zapsanou do obchodního rejstříku, používá emblém - symbol zeměkoule, ve které je nápis ČTK. V čele stojí generální ředitel volený Radou ČTK na období šesti let a je jejím statutárním orgánem. Poradním orgánem ředitele je grémium. Službu veřejnosti v ČR i v zahraničí poskytuje ČTK šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí. Slovní a obrazové zpravodajství ostatním hromadným sdělovacím prostředkům a jiným právnickým a fyzickým osobám poskytuje ČTK za úplatu. Zpravodajství ČTK nesmí působit ve prospěch žádné politické, náboženské, hospodářské nebo jiné zájmové skupiny ani proti nim. Základními požadavky jsou nestrannost a přesnost, svoboda a nezávislost při tvorbě zpravodajství.

31

Vacková, B. Média veřejné služby - Revue pro média [citováno 7. dubna 2007]. Dostupný z: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/. 32 Zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů.

1

3. Vývoj médií veřejné služby v České republice 3.1 Význam historického kontextu Pro pochopení problematiky médií veřejné služby je dobré znát historický kontext, v jakém média vznikala, vývoj a zásadní milníky, které měly vliv na jejich formování. Historie média může mít velký význam na formování názorů lidí, kteří média veřejné služby mají možnost ovládat, od ředitelů rozhlasových či televizních studií, přes generálního ředitele a rady provozovatelů vysílání, až po poslance tvořící pravidla závazná pro jejich fungování a chování. Poznání historie veřejnoprávních médií je důležité rovněž pro pochopení chování diváka, jehož provázejí po celý život. Historie veřejnoprávních médií, jelikož je mnohem delší, než mohla zaznamenat v České republice média soukromá, jsou zároveň dějinami české kultury. Zvláště v totalitním režimu byla obě média velmi úzce spjata s uměleckým životem, vyhledávala a vychovávala tehdejší mediální hvězdy, herce, zpěváky a další umělce. V posledních desetiletích je možné setkat se s mnohými názorovými proudy a představami, ať již jde o dílčí problém vedení televize a roztržky mezi zaměstnanci, ředitelem či radou, nebo o snahy ovlivnění médií politikou. Setkáváme se také s obdobím, kdy národ k přijímačům a obrazovkám vzhlížel a redaktoři se stali hrdiny, bojujícími za demokratičtější zřízení a za reformy. 3.2 Historie Českého rozhlasu Historie Českého rozhlasu je mnohem delší, než historie České televize. Je zřejmé, že hlavním důvodem je rozvoj techniky. Vzestup televize byl mnohem rychlejší a veřejností vítán. Kdežto průkopníci v Českém rozhlase to měli o to těžší, že museli veřejnost seznámit s novým médiem a přimět ji rovněž přemýšlet o nákupu rozhlasového přijímače. K zahájení pravidelného rozhlasového vysílání došlo dne 18. května 1923. Oznámil to časopis Radioamatér, jeden z popularizátorů amatérského rozhlasového vysílání a radiotelefonie u nás. Začalo se vysílat ze stanice Kbely. Od počátku však vysílání provázely obtíže. Jednak rázu technického, jednak personálního, vzhledem k obtížné dopravní dostupnosti stanice a její vzdálenosti od centra hlavního města Prahy. Situace trvala až do roku 1925, kdy započalo vysílání ze stanice ve Strašnicích. Zde bylo však 1

velmi málo místa a mimo technických pracovníků se do dřevěného domku nikdo nevešel. Pro vznik rozhlasového vysílání v Československu a zároveň jako první studio posloužil na letní měsíce zapůjčený skautský stan s klavírem a kobercem. První živý program zajistili houslista a cellista orchestru bia Sanssouci a operní pěvkyně Růžena Topinková. Prvním „moderátorem“ se stal technik rádia Vlach se slovy: „Haló - haló - zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1 025 m zprávy a program.“ První vysílání bylo technicky slabé a rušila jej spousta nežádoucích vlivů. V té době si nikdo, dokonce ani novináři, píšící o novém technickém vynálezu, nedokázal představit, jaký nabude radiové vysílání pro budoucnost význam.33 Název společnosti, jež provozovala rozhlas, Československé zpravodajství radiotelefonické, vypovídala o záměru vedení informovat společnost pomocí zpráv – „...rozšiřování zpráv hospodářských, meteorologických, bursovních, sportovních a zpráv rázu všeobecného...“. Toto vymezení jejich společenské smlouvy se dá dnes interpretovat, že rozhlas byl tenkrát chápán i svými zakladateli především jako zprostředkovatel obsahů, nikoliv jako jeho tvůrce. Je to však pochopitelné, vzhledem ke skutečnosti, že se průkopníci potýkali jednak s problémy technickými, jednak s finančními. Měli nedostatek zkušeností a ani zájem posluchačů i účinkujících v rozhlase nebyl valný. Programová skladba se velmi vyvíjela. Přes počáteční plány převládala hudba, která se zároveň těšila největšímu zájmu zatím jen nepočetného publika. V roce 1924 se skladba programu rozšířila o tématické večery, např. s hudbou starých českých mistrů či věnované významným osobnostem a celým hudebním žánrům. Předčítaly se pohádky, básně, fungovalo krátké zpravodajství. To sestávalo z krátkých zpráv o povětrnostním stavu, ze sportovních událostí a z burzovních zpráv. První, doslova aktuální zprávou, byl překlad zachyceného francouzského vysílání se slovy prezidenta Milleranda československému lidu. Zde se ukázala jedna z největších předností nového média – rychlost, pohotovost a aktuálnost. Paradoxem pak bylo odnětí koncese Radiojournalu za porušení koncesních podmínek.. V dubnu roku 1924 došlo k dohodě Radiojournalu s Československou tiskovou kanceláří o spolupráci zpravodajských relací.34 Rok 1924 byl pro Český rozhlas přelomovým. Jednak došlo k velkému posunu v programové skladbě, začal se dostávat více do povědomí veřejnosti a zdomácněl i nový 33

Maršík, J. Průkopníci rozhlasového vysílání 1923 - 1925 [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/_zprava/66724. 34 Maršík, J. Vývoj programové skladby Radiojournalu [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/_zprava/66991.

2

název pro mladé medium – rozhlas – na základě rozboru původního anglického označení "broadcasting". Diváci i odborná veřejnost mohli zaznamenat první přímý sportovní přenos, který bývá často označován jako vůbec první evropský pokus o sportovní reportáž. Šlo o významný mezinárodní boxerský zápas, který redaktoři zprostředkovávali přes telefon do studia. V druhé polovině roku pak rozhlas již vysílal po celý den. V roce 1925 se Radiojournal stal členem Mezinárodní rozhlasové unie se sídlem v Ženevě a získal i křeslo v jejím předsednictvu a v technické komisi. Během několika let své existence si tak vydobyl pevné postavení, respekt a mezinárodní uznání.35 Léta 1926 – 1929 znamenala pro rozhlas skutečný „zlatý věk“. Byly překonány finanční problémy, koncepčně se vyprofiloval program celodenního vysílání, stabilizoval se po stránce technické i personální. Stal se tak za poměrně krátkou dobu svého fungování uznávanou společenskou autoritou. Zapojoval se do kulturního, sportovního či společenského dění. Oproti běžnému tisku měl výhodu v rychlosti a aktuálnosti. Koncem roku 1926 počet platících koncesionářů přesáhl již 150 tisíc.36 Mezi nejvýznamnější události počátků rozhlasového vysílání patří mj. reportáž ze VII. Všesokolského sletu či první „sportovní reportáž“ svého druhu v Evropě – fotbalové utkání mužstev pražské Slavie a maďarské Hungarie se skvělým komentářem Josefa Laufera.37 Léta 1930-1938 jsou významná postupnou profesionalizací žurnálu. Končí éra reproduktivní činnosti a rozhlas produkuje čím dál více vlastní tvorby. V roce 1936 získal rozhlas milióntého koncesionáře. Tehdy se tzv. rozhlasový poplatek – poplatek za vlastnictví přijímače, dělil mezi rozhlasovou společnost a Poštovní a telegrafní správu. I rozvoj techniky zaznamenával obrovský pokrok.38 Na začátku nacistické okupace se rozhlas a především František Kocourek se svojí reportáží ze Dne wehrmachtu v březnu 1939 postavili směle k odporu proti okupantům. Pak již následovaly tvrdé represe a cenzura. Podpory českých lidí se však chopili jejich krajané v zahraničí a mnohé evropské metropole k nám vysílali v češtině a slovenštině. V roce 1940 bylo zavedeno tzv. vládní vysílání českých politiků ze zahraničí, které 35

Maršík, J. Nový název radia - "rozhlas" [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/_zprava/67617. 36 Maršík, J. Stabilizace vysílání 1926-1929 [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_stabilizace/_zprava/68088. 37 Otevřená encyklopedie Wikipedie: Rozhlas [citováno 5. ledna 2007]. Dostupná z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhlas. Maršík, J. Vznik a vývoj sportovní reportáže [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_stabilizace/_zprava/68370. 38 Hraše, J. Profesionalizace vysílání 1930-1938 [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_30/_zprava/70547.

2

pokračovalo až do května 1945. V době českého povstání se Němci všemožně snažili umlčet snahy redaktorů informovat veřejnost o nastalých událostech, což vyvrcholilo několikadenním bojem o rozhlas. Pražské povstání skončilo 9. května. Československý rozhlas nejenže svou výzvou 5. května dal bezprostřední signál k jeho zahájení, ale po celou dobu neúnavně a téměř nepřetržitě informoval o dění. Posiloval vědomí bojovníků na pražských barikádách i po celé zemi. Praha byla jediným městem, které za revolučních bojů nepřestalo vysílat. Pražský revoluční vysílač pracoval až do večera, kdy ze sídla ČNR přišel příkaz ukončit vysílání v 18,55 hodin, protože na sedmou hodinu byl již připraven slavnostní pořad z budovy ústředního studia na Vinohradech. V 19,00 hod. zahájil obnovené vysílání prof. Dr. Otakar Matoušek, jmenovaný Národní radou českou prozatímním ředitelem Čs. rozhlasu. Pozdravným projevem „Československý rozhlas zdraví svého prezidenta Dr. Edvarda Beneše, zdraví vládu Československé republiky, zdraví všechen náš lid doma i za hranicemi a zahajuje všemi stanicemi svůj první pořad“.39, 40

V době svého vzniku i dlouhá léta poté rozhlas sehrával důležitou roli ve společenském dění, stal se nezbytným účastníkem a často i aktérem kulturních, sportovních a dalších událostí velkého společenského významu. Stejně jako Česká televize se i on zapojoval do dění v revolučních letech 1969 a 1989. Při invazích vojsk v letech 1945 a 1968 se o něj vedly klíčové boje. Jeho vývoj v 90. letech pak byl o poznání klidnější, ve srovnání s ČT. 3.3 Historie České a Československé televize Televize v Československu začala dělat první krůčky již před 2. světovou válkou. Její vývoj však byl válkou přerušen a mohl pokračovat až po jejím konci. V roce 1948 na Mezinárodní výstavě rozhlasu bylo uskutečněno první pokusné televizní vysílání v Česku. Dne 1. května 1953 bylo zahájeno v Praze v Měšťanské besedě zkušební vysílání nového média. V únoru 1954 bylo prohlášeno za vysílání pravidelné. Prvním televizním vysílačem se stala rozhledna na Petříně. Zpočátku televize vysílala pouhé 2-3 dny v týdnu. Až koncem roku 1958 své pořady televize vysílala po celý týden. Jaký je to skok a jak 39

Hrdlička, F. Československý rozhlas v Květnovém povstání [citováno 4. ledna 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79186. 40 Hrdlička, F. Rozhlas v okupaci 1939-1945. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/76352. Vysílání do Čech ze zahraničí. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79185. Československý rozhlas v Květnovém povstání. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79186. [citováno 4. ledna 2007].

2

nepochopitelné se to dnes zdá, když všechny velké televize vysílají 24 hodin denně a divák si nedokáže představit jakýkoliv útlum ve vysílání.. Vznikla další vysílací studia v Ostravě, Bratislavě, v Brně a Košicích. Již od počátků pravidelného vysílání televize se platily koncesionářské poplatky. Televize zažívala neuvěřitelný rozvoj a v roce 1962 si ji platil celý milión obyvatel Československa. Dne 10. května 1970 přibyl druhý program televize, který doprovází hlavní vysílací relaci až do dnešní doby. Zajímavostí je, že právě na druhém programu bylo spuštěno dříve barevné vysílání a to v roce 1973 (první program 1975).41 Důležitým faktem je, že na rozdíl od ostatních sdělovacích prostředků, televize u nás neměla žádnou demokratickou tradici. Vznikla pět let po uchopení moci Komunistickou stranou Československa a začala sloužit k upevňování moci strany. Přelomovým se stal rok 1968. Situace v politice značila jistou změnu kursu a uvolňování režimu. Československá televize se tehdy zařadila k prvním sdělovacím prostředkům, které začaly nový trend podporovat. Aktivní roli sehrála v demokratizačním hnutí, zvaném Pražské jaro. Na několik měsíců se ČST stala partnerem občanů – jako médium i jako instituce (tehdy pod vedením ředitele Jiřího Pelikána). Samozřejmě k velké nelibosti sovětského vedení a jeho československým sympatizantům. Československá televize se v srpnu 1968 postavila jednoznačně proti okupaci. Televizní studia obsadili sice sovětští vojáci, ale i tak se „hlas i obraz lidu“ nevzdával a vysílal dál z improvizovaných pracovišť. Stejně jako Československý rozhlas veřejnost informovala a podněcovala boj proti okupaci, avšak zároveň se snažila zklidňovat napjatou atmosféru. I přes „umravňování“ české politiky, přes zásahy do svobody slova a stále větší kontrolu stála televize za reformisty a svěžím názorem hnutí. Ještě v roce 1969 zprostředkovávala smutek národa za smrt Jana Palacha, nadšení z porážky sovětského hokejového mužstva, poté následovaly již zákazy, příkazy a doporučení – normalizace..42 Rok 1968 byl pro Československou televizi zásadním milníkem jejího vývoje, stejně jako pro celou českou společnost. Tento rok byl ve znamení uvolnění a bohužel rychlého rozčarování z nastalých událostí. Lednová schůze požadovala uvolnění tzv. trezorových pořadů a obnovení diskusního cyklu Věc veřejná moderátora Jiřího Kantůrka. ČST se měla stát programově a ekonomicky samostatným subjektem, který by byl podřízen pouze předsedovi vlády nebo Národnímu shromáždění, nikoliv ústřednímu 41

Historie České televize – Prehistorie [citováno 25. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/index.php. 42 Růžička, D. Československá televize v letech 1968 – 1969 [citováno 25. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=0 – kapitola 1968-1969.

2

výboru KSČ. Došlo k zastavení cenzury, Jiří Kantůrek uvedl svůj pořad „Sondy“. Byl zpochybněn dosavadní výklad smrti Jana Masaryka. České televizi byl propůjčen řád práce. Nařízením vlády č. 69/1968 Sb. byl zrušen statut Ústřední publikační správy z roku 1966. Zákonem č. 84/1968 Sb. byla oficiálně zrušena cenzura. Podporu reformnímu vedení komunistické strany před zraky diváků v červenci vyjádřil spisovatel Pavel Kohout a cestovatel Jiří Hanzelka v podobě „Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ“. Dne 21.8.1968 Československá televize brzy ráno vysílala ze studia v Měšťanské besedě mimořádné zpravodajství o okupaci země. Již v 8.30 ale obsadili studio sovětští vojáci. Do 12.00 byla obsazena zbylá hlavní vysílací místa – studio Skaut a vysílač Cukrák. Vysílání pak s přestávkami pokračovalo z improvizovaných pracovišť až do 26. srpna. Téhož dne byl podepsán Moskevský protokol, který mj. obsahoval ustanovení zavazující KSČ k ovládnutí sdělovacích prostředků novými zákony a personálními změnami. Byl zřízen Úřad pro tisk a informace, který měl za úkol „usměrňovat“ a kontrolovat činnost tisku, rozhlasu, televize a ČTK a pracovat zároveň jako informační a konzultační středisko předsednictva vlády pro styk s redakcemi. 43 I přes tyto události v září udělil Československý výbor obránců míru ČST Československou cenu míru za statečnost a obětavost.44 Období druhé poloviny roku 1968 (srpen – prosinec) se neslo v duchu represivních opatření a Moskevského protokolu. Byl to konec nejvýznamnější kapitoly v historii ČT, znamenal represe a mocenské zásahy vůči ní a jejím pracovníkům. Moskevský protokol jasně dokazuje sílící význam médií a snahu politiků média ovlivňovat. Sovětští pohlaváři si dobře uvědomovali klíčový význam České televize a dalších sdělovacích prostředků pro národ a proto bylo jednou z priorit dokumentu ovládnutí médií, aby opět „plně sloužily věci socialismu; zastavení antisocialistických, antisovětských opatření v tisku, rozhlasu a televizi.“45 Vládní výbor pro tisk a informace, který byl ustanoven 12. září 1968 sledoval působení médií. Národní shromáždění přijalo zákon č. 127/1968 Sb. o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředků, což znamenalo znovuzavedení cenzury. Následovalo propouštění, pořadové změny, byla 43

Usnesení vlády č. 292, které zakotvilo zřízení Úřadu pro tisk a informace v Čechách a na Moravě (ÚTI) a Slovenského úřadu pro tisk a informace (SÚTI) – úřady měly zajišťovat, aby média nezveřejňovala informace, které jsou v rozporu se zájmy vnitřní nebo zahraniční politiky státu. 44 Historie Československé televize – Kalendárium 1969 [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=6. 45 Výňatek z moskevského protokolu.

2

zrušena studia v Brně a Ostravě, novináři byli stíháni za hanobení republiky. Redakce publicistiky nedbaly „doporučení“ ze strany komunistů a tak v říjnu byly publicistické pořady zcela zakázány.46 V roce 1969 přešla Československá televize na federální symetrický model pod ústředním dohledem. Komunisté nasadili

na každé

pracoviště své

kontrolory

„nezávadnosti“ pořadů. Byly rušeny další a další nepohodlné relace. Byl jmenován ideový sbor ústředního ředitele Československé televize. V srpnu roku 1969 uvedla ČST publicistický pořad A léta běží, vážení, který mj. zdiskreditoval svědka okolností smrti Jana Masaryka. Tímto začala série pořadů, které se staly nástroji normalizačního výkladu událostí roku 1968. Koncem roku platily televizní poplatek 3 milióny koncesionářů.47 Pro další období znamenaly události v Československé televizi velký útlum, porážku tvořivého ducha, publicistiky a svobody slova. Příkladem mohou být zprávy z 18. srpna 1969: - Předseda byra ÚV KSČ Lubomír Štrougal přijal delegaci ČKD Praha. Projednal s nimi mj. „některé závažné problémy současné politické práce v nejbližší době.“ - V Ústí nad Labem proběhl krajský aktiv funkcionářů KSČ. Vedoucí tajemník severočeského KV KSČ ve svém vystoupení hovořil „o politické situaci u nás od ledna minulého roku a o úkolech strany v dalších obdobích“. - Aktiv komunistů ZO KSČ vojenského útvaru v Přerově přijal na dnešním jednání rezoluci „v níž se plně staví za současné hodnocení politické situace a vyjadřují odhodlání vystoupit proti všem projevům antisocialistických sil“. - Přehlídkou sovětské gardy byly dnes ve vojenském prostoru Mladá – Milovice zahájeny oslavy 100. výročí narození V. I. Lenina. - Hlavním tématem dnešní porady ministra – předsedy Federálního výboru pro tisk a informace Jaroslava Havelky se šéfredaktory denního tisku, rozhlasu, televize a ČTK byl výklad usnesení vlád k zajištění klidu, veřejného pořádku a bezpečnosti v srpnových dnech. - Tajemníci ÚV KSČ Alois Indra a Vasil Biľak se v Moskvě postupně setkali s tajemníkem ÚV KSSS Katuševem. „Vyměnili si názory na otázky dalšího rozvoje styků mezi KSČ a KSSS“.48 46

Historie Československé televize – Kalendárium 1969 [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=4. 47 Tamtéž. 48 Historie Československé televize – Vysílání Televizních novin v srpnu 1969 [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=8.

2

V podobném duchu se dění v televizi „vleklo“ až k dalšímu přelomovému datu – 17. listopadu 1989. Pořady se vyhýbaly politickým a dalším ožehavým tématům, převládala kinematografie československá i zahraniční, tedy z velké části ruská. Byl objeven nový druh neškodné zábavy – estrády. Je to až k nevíře, jak se českému publiku zalíbily, když i dnes obsazují hodiny v hlavních vysílacích časech.. Zpočátku „sametové“ revoluce se ČST držela oficiálních pokynů a sdělení. Situace však měla velmi rychlý spád. Její zaměstnanci sepsali protestní petici proti násilí na Národní třídě, kterou zaslali Federálnímu shromáždění, České národní radě a předsednictvu vlády ČSSR. Zaměstnanci požadovali objektivní zpravodajství, stažení některých redaktorů z obrazovky a přímý přenos z demonstrace na Václavském náměstí. Protestní petice zaměstnanců byla sice zveřejněna v Televizních novinách, ale způsobem, který zvolilo vedení. V dalších dnech se stále kované komunistické špičky ČST snažily potlačovat svobodu informace a mimopražský divák se z televize pravdu nedozvídal. Až po 24. listopadu se situace začala na nátlak zaměstnanců a veřejnosti hýbat. V Televizních novinách bylo oznámeno odstoupení Jakeše, stále častěji se objevovaly záběry z Národní třídy a dalších pražských ulic, na obrazovce vystoupil poprvé i Václav Havel. ČST srovnala krok se společenským děním. Dne 30. listopadu oznámil nový ředitel ČST Miroslav Pavel shromážděným pracovníkům, že televize přestala být ideovým nástrojem jedné politické strany.49 Začátkem 90. let změnily kanály ČST názvy na F1 (první program - federativní), druhý byl rozdělen mezi Čechy a Slováky pod názvy ČTV a S1. Přibyl třetí program – OK3. Zákon č. 483/1991 Sb. České národní rady ze dne 7. listopadu 1991 o České televizi pak zřídil ČT. Dne 30. října 1991 byl schválen zákon Federálního shromáždění ČSFR č. 468/1991 o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který rozlišil dvě kategorie vysílatelů - provozovatele vysílání ze zákona (bývají označováni jako veřejnoprávní, viz. předchozí kapitola) a držitele licence (soukromá, komerční televize či rozhlas). Tento zákon, který umožnil vznik komerční televize, platil ve znění změn a doplňků do poloviny roku 2001. Zánik Československé televize se datuje spolu se zánikem československé federace na 31.12.1992. Česká televize, ačkoliv dle § 1 zákona o České televizi hospodaří s původním majetkem Československé televize,50 není jejím právním nástupcem. 49

Historie Československé televize – Listopad 1989 [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/revoluce.php. 50 § 4 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků.

2

Československá televize byla až do svého konce spjata s existencí federace. Nová Česká televize byla od svého počátku vytvořena jako služba veřejnosti, se všemi zákonnými závazky z toho plynoucími.51, 52 Od této doby jsou psány novodobé dějiny nově vzniklé České televize. Při jejím vzniku nebyly vyřešeny některé zásadní otázky související s její činností. Šlo především o otázky vysílacích okruhů a financování televize. Druhý zmiňovaný problém není dořešen dodnes. Ředitelem nové ČT byl jmenován Ivo Mathé. 15. dubna 1992 byl Radou ČT na jeho návrh schválen první Statut České televize.53 Na počátku své existence měla televize v držení 3 vysílací okruhy. Pouze jeden z nich však byl televizi právně přiřčen. Druhý okruh byl svěřen do trvalé správy České televizi legislativci až v roce 1995. Třetí okruh – OK3, který byl přejmenován na ČT3, pod vedením intendanta Jana Šterna čekal na vznik soukromé televize. Tou se stala v únoru 1994 TV NOVA. Intendant nepodléhal generálnímu řediteli ČT. Okruh měl vlastní redakci a byla tak zajištěna pluralita zpravodajství a publicistiky v celostátním vysílání.54 Velkým problémem televize již od jejího vzniku je financování. Ze zákona jsou na Českou televizi kladeny velké nároky na programovou skladbu, která vyžaduje vysoké finanční investice. Základním zdrojem příjmů ČT je televizní poplatek. Sazba poplatku v 90. letech byla stanovena zákonem č. 252/1994 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích.55 Před účinností tohoto zákona upravovala poplatek nepřehledná soustava podzákonných norem. Poplatek, který je ve srovnání se zahraničím i dnes poměrně nízký, činil 50,- Kč měsíčně, od roku 1997 pak 75,- Korun. V roce 1996 kvůli nedostatku peněz ČT schválila schodkový rozpočet. Ke schodku nakonec nedošlo, jelikož jej pokryly nadprůměrné výnosy z reklamy. Vedení České televize bylo za tento krok velmi kritizováno. Zásadní řešení financování televize bylo očekáváno od novely zákony o rozhlasových a televizních poplatcích z roku 1997. Bylo však odsunuto do budoucna.56 51

§2 odst. 1 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů: Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání"). 52 Historie Československé televize – Před koncem federace [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/federace.php. 53 Historie ČT – Vznik a první kroky ČT [citováno 26. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php. 54 Historie ČT – Které okruhy pro ČT [citováno 27. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/okruhy.php. 55 Dnes upraveno zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. 56 Historie ČT – Problém financování [citováno 27. prosince 2006]. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/financovani.php.

2

Pro období konce 90. let jsou příznačné velké změny ve vedení televize a častým nesouladem v komunikaci mezi Radou ČT a generálním ředitelem. Začátek století s televizí pak poznamenala krize vedení a stávka zaměstnanců. Rada, v té době dosti ovlivňovaná politiky, zvolila generálním ředitelem Jiřího Hodače. To se však nelíbilo velké části zaměstnanců i odborné veřejnosti. Svým ukvapeným závěrem chtěla Rada demonstrovat svoji nezávislost. Na půdě ČT vznikla otevřená revolta vůči novému vedení a obě strany se začaly dostávat do rozporu s předpisy. Zpravodajství se stalo nevyváženým, stejně tak názory stávkujících zaměstnanců. Situace se sice uklidnila po odstoupení ředitele Hodače, ale stávku ukončila až dohoda o ukončení stávky mezi prozatímním ředitelem Jiřím Balvínem a odbory ČT. Stávkující podporovala i velká část veřejnosti a osobnosti veřejně činné. Ještě před tím novela z ledna roku 2001 přinesla potřebné změny, tedy možnost volby prozatímního ředitele přímo Poslaneckou sněmovnou a především proceduru volby Rady ČT, do té doby tak kritizovanou.57, 58 Tato krize vyvolala nejsilnější veřejnou debatu o úkolech veřejné služby a s tím spojené svobodě slova od roku 1989.

57

Historie ČT – Krize. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/krize.php. Po krizi. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/pokrizi.php [citováno 27. prosince 2006]. 58 Novodobou historii ČT přinášejí mnohé publikace, vydávané Českou televizí, např. Pitterman, J., Saturková, J., Šnábl, V. (Prvních) 10 let České televize. Česká televize, 2002; případně internetové stránky www.ceskatelevize.cz.

2

4. Analýza právní regulace a autoregulace médií veřejné služby 4.1 Přehled předpisů regulujících veřejnoprávní média Prameny současné platné mediální úpravy jsou zákonné předpisy, podzákonné i ústavní. Úpravu rovněž nacházíme v právu Evropských společenství a také na úrovni mezinárodní organizace Rady Evropy. Neopomenutelné jsou výsledky tzv. autoregulace veřejnoprávních médií, což jsou předpisy, kterými si sama média určují pravidla svého fungování a především plnění úkolů veřejné služby. Zákonů postihující oblast veřejnoprávních stanic je hned několik. Především musíme zmínit tzv. mediální zákon – zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.59 Tento zákon upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob při provozování rozhlasového a televizního vysílání.60 Vymezuje základní pojmy, se kterými se v této oblasti setkáváme, jako je program, pořad, reklama, programová síť, teleshopping.. Působnost zákona dopadá jak na veřejnoprávní subjekty, které zákon vymezuje jako provozovatele vysílání, který toto vysílání provozuje na základě zvláštních právních předpisů, tedy provozovatele vysílání ze zákona, tak na komerční stanice – provozovatele vysílání s licencí a provozovatele převzatého vysílání. Zákon zřizuje úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a zároveň na něj dohlíží – Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada dohlíží na dodržování předpisů a rozhoduje o udělení licence či registrace. Zákon byl schválen v roce 2001 a jeho přijetí provázely poměrně bouřlivé diskuse v odborných kruzích i v Poslanecké sněmovně. Velmi kritizované bylo automatické prodloužení licence o dalších 12 let pro tehdejší komerční televizní stanice a obava z monopolizace trhu, čímž by mohla být ovlivněna zároveň média veřejnoprávní. Provozovatelům vysílání ze zákona vymezuje zákon povinnost sestavovat programovou skladbu tak, aby poskytovali vyváženou nabídku pro všechny obyvatele – se zřetelem na věk, pohlaví, barvu pleti, náboženství, politická či jiná smýšlení, národnost, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině. 70% svých pořadů musí veřejnoprávní provozovatel vysílání opatřovat skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené.61 Zákon dále určuje povinnosti při ochraně osob dotčených obsahem 59

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 60 § 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 61 V roce 2006 se zvýšil podíl pořadů upravených pro neslyšící ve srovnání s rokem 2005 o celá 2% a blíží se tak třem čtvrtinám upravených pořadů. V hlavním vysílacím čase je to už 84% ze všech vysílaných pořadů na kanálech ČT1 a ČT2, z toho na ČT1 96%, tedy téměř každý pořad vysílaný v prime time je opatřen

2

rozhlasového nebo televizního vysíláním pomocí institutů právo na odpověď a dodatečné sdělení. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání stanoví také povinnosti televizním vysílatelům62 v rámci podpory evropské tvorby a evropské nezávislé tvorby. Provozovatel je tak povinen tam, kde je to možné, vyhradit pro evropská díla nadpoloviční podíl celkového vysílacího času každého svého programu. Do tohoto času se nezapočítává čas vyhrazený pro zpravodajství, sport, soutěže, teletext,63 reklamu a teleshopping.64 Alespoň 10% musí vyhradit pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci,65 minimálně 10% musí vyhradit pro vysílání děl vyrobených nezávislými evropskými výrobci, od jejichž prvního zveřejnění neuplynulo víc než 5 let. 66 Zákon rovněž definuje evropské dílo v § 46. Sledovaným obdobím se rozumí 1 kalendářní rok. Na plnění této povinnosti dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na základě předložených údajů. Výsledky pro námi sledované veřejnoprávní médium, tedy Českou televizi, můžeme najít ve Výroční zprávě o činnosti České televize v roce 2006: •

Zákonné podíly evropské tvorby (po uplatnění příslušných kvót) jsou na obou celoplošných kanálech a po oba sledované roky téměř shodné a s velkou rezervou (o 27%) přesahují zákonem stanovený limit.

•

Zároveň se však v roce 2006 snížil podíl evropské nezávislé tvorby, a to o 2% jak na ČT1, tak na ČT2. Desetiprocentní limit je však o více než 7% převýšen.

•

Podíl současné nezávislé tvorby vzrostl v roce 2006 na ČT1 o téměř 7%, na ČT2 se naopak snížil (o 3,5%). Desetiprocentní limit však ČT téměř 6x překračuje.67 Zřizovacími předpisy, která v českém právním řádu zakotvují existenci

veřejnoprávních médií, jsou zákon o České televizi68 a zákon o Českém rozhlasu.69 Zákony některým ze způsobů zpřístupňujícím neslyšícím občanům televizní pořady. Výroční zpráva o činnosti České Televize v roce 2006. 62 Ze smyslu věci není možné aplikovat na rozhlasové vysílání. 63 Teletextem je systém vysílání textových nebo grafických informací souběžně s vysíláním televizního signálu analogového televizního vysílání, přičemž tyto informace lze vyvolat jen na obrazovce televizního přijímače, který je vybaven příslušným dekódovacím zařízením. 64 Teleshoppingem je přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu. 65 Podle odst. 2 § 43 je podmínka splněna, vynakládá-li alespoň 10% svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci. 66 § 42 - § 44 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 67 Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2006. Dostupná z: http://www.ceskatelevize.cz/radact/vyrocnizpravy.php. 68 Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. 69 Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

3

oběma médiím demonstrativně vymezují úkoly veřejné služby a předpokládají vlastní interní úpravu a rozvedení těchto zásad – samoregulaci. Služba veřejnosti spočívá v tvorbě a šíření programů, dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky, tedy celoplošně. Celoplošné vysílání musí přijímat alespoň 95% obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu. Zde bych vytkl, že není zákonem stanovena úroveň kvality příjmu signálu. Ovšem pravděpodobně vzhledem

k velké

náročnosti

požadovaného

je

toto

ponecháno

na

samotném

veřejnoprávním médiu, které se kvalitě příjmu signálu věnuje ve svých autoregulačních předpisech. Z výroční zprávy o činnosti České televize vyplývá splnění této podmínky. První kanál televize (ČT1) pokrývá 99,2% obyvatel, druhý (ČT2) pak 98,6%. 70 Český rozhlas s velkým množstvím vysílačů hranici rovněž převyšuje. V tomto smyslu se ovšem spekuluje o možném snížení této zákonné hranice, protože tak velké pokrytí může ohrožovat stanice soukromé.71 Zákony v § 4 vymezují postavení Rady, jakožto kontrolního a v některých otázkách rozhodného orgánu veřejnoprávních médií, dozorčí komise a generálního ředitele – statutárního orgánu. Dále se věnují problematice financování a dílčí organizaci médií. Dalším důležitým je zákon o regulaci reklamy. 72 Zákon definuje základní pojmy týkající se reklamy, otázky jejího zpracování a šíření. Tématu reklama je věnována jedna z následujících kapitol, stejně tak otázce financování veřejnoprávních médií – regulace především zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích.73 V oblasti regulace médií veřejné služby se setkáme rovněž s předpisy, které se týkají problematiky pouze okrajově, avšak neměly by zůstat opomenuty. Řeč je např. o: •

zákon 106/1999 Sb. ze dne 11. května 1999, o svobodném přístupu k informacím

•

zákon č. 634/2004 Sb. ze dne 26. listopadu 2004, o správních poplatcích

•

zákon č. 500/2004 Sb. ze dne 24. června 2004, správní řád

•

zákon č. 150/2002 Sb. ze dne 21. března 2002, soudní řád správní.

70

Údaje Asociace televizních organizací (ATO) za rok 2006. Viz.: Velké pokrytí ČRo může ohrozit soukromé stanice. Dostupný z: http://www.ct24.cz/ekonomika/index_view.php?id=211705. 72 Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 73 Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 71

3

Podzákonným předpisem je vyhláška Ministerstva kultury č. 233/2001 Sb. ze dne 22. května 2001, kterou se vydává Seznam událostí značného společenského významu. Za události značného společenského významu se považují: 1. letní olympijské hry, 2. zimní olympijské hry, 3. mistrovství světa ve fotbalu v rozsahu a) všech utkání reprezentačního družstva České republiky, b) semifinálových utkání a finálového utkání, 4. mistrovství Evropy ve fotbalu v rozsahu a) všech utkání reprezentačního družstva České republiky, b) semifinálových utkání a finálového utkání, 5. mistrovství světa v ledním hokeji v rozsahu a) všech utkání reprezentačního družstva České republiky, b) semifinálových utkání a finálového utkání, 6. mistrovství světa v lehké atletice. Povinnosti provozovatelům vysílání při vysílání událostí značného společenského významu stanoví § 33 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.74 Na úrovni ústavní je nejzásadnějším dokumentem Listina.75 Ta každému stanoví základní lidská práva a svobody, politická a hospodářská, sociální a kulturní práva. Rovněž také práva národnostních a etnických menšin a právo na soudní a jinou právní ochranu. Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.76 Zásada, se kterou se můžeme setkávat na mediálním poli každý den, je nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Média musí rovněž dodržovat postupy, při kterých nedojde k újmě lidské důstojnosti, cti, pověsti, jména. Jako prvním článkem v oddílu politická práva je čl. 17 – svoboda projevu. Institut svobody projevu je již záležitostí řecké demokracie a římské republiky.77 •

Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

74

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 75 Zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 76 Článek 4, odst. 2 LZPS, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 77 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 63.

3

•

Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

•

Cenzura je nepřípustná.

•

Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

•

Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanové zákon.78

Na tomto ustanovení stojí základy veškerých demokratických médií, komerčních i veřejnoprávních. Díky této svobodě mohou média fungovat a zároveň by ji měly bránit před kýmkoliv, před snahami cenzorů i v řízeních před soudními orgány ve věcech vnitrostátních i mezinárodních. Jistě zde platí princip proporcionality – zjednodušeně řečeno – kde začínají působit práva jednoho subjektu, končí práva toho druhého. 79 Média se neustále snaží licitovat tuto hranici ve svůj prospěch, ovšem v oblasti veřejné služby musí dbát všech dalších zaručených práv a svobod ostatních, stejně tak zásad slušnosti. Práva národnostních a etnických menšin stanovená Listinou jsou pak rozvedena v zákoně o České televizi i v zákoně o Českému rozhlasu do konkrétních povinností vzhledem ke skladbě pořadů i účasti menšin např. v komparsu. Článek 34 vymezuje právo přístupu ke kulturnímu bohatství. Součástí depozitáře obou veřejnoprávních médií je i archivní fond. Příslušný zákon80 a autoregulační předpisy určují médiím povinnosti, jak s archivním fondem nakládat, zpřístupnit jej veřejnosti a rovněž povinnost během vysílání zařazovat programy, které bohatství archivního fondu ukazují. Právo na stávku dle článku 27 Listiny poměrně rozporuplně využili zaměstnanci České televize na začátku tohoto desetiletí.81 Z velkého množství předpisů ES, které se týkají mediální oblasti je třeba zmínit především směrnici Televize bez hranic,82 která se stala harmonizační předlohou pro tvorbu mediálních zákonů před vstupem České republiky do Evropské unie. Směrnice ukládala členským státům Evropských společenství včlenit do svých právních řádů několik 78

Článek 17 LZPS, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Posunutí hranice je např. možné v případě veřejného zájmu – více ve čtvrté kapitole. 80 Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 81 Více v kapitole Vývoj médií veřejné služby v České republice. 82 Směrnice Rady č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (tzv. Směrnice "Televize bez hranic"), ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 97/36/ES. 79

3

zásad. První z nich je rozebrána výše a týká se podpory distribuce a výroby evropských televizních pořadů. Další regulují televizní reklamu, sponzorování a teleshopping, ochranu dětí a mladistvých, veřejný pořádek. Směrnice rovněž zakotvuje v právu Evropských společenství institut práva na uveřejnění odpovědi. V současnosti je v jednání revize směrnice Televize bez hranic,83 která reaguje na významné technologické a tržní změny v oblasti regulace audiovizuálních služeb v posledních letech. Revize si mj. klade za cíl zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu v oblasti informačních a komunikačních technologií a médií. Po přijetí nové směrnice bude muset být předpis transponován do právních řádů členských zemí, pravděpodobně ve lhůtě do konce tohoto desetiletí. V České republice nás tedy čeká další, minimálně jedna novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, případně návrh nového zákona, který by jednak novou směrnici transponoval, jednak odstranil nedostatky současného zákona.84 Závazky pro Českou republiku vyplývají rovněž i z členství v mezinárodních organizacích. Jako na člena Rady Evropy se na nás vztahuje rovněž Evropská úmluva o přeshraniční televizi. Tato Úmluva se zabývá programovými službami, které jsou součástí vysílání. Jejím účelem je usnadnit smluvním stranám vysílání a převzaté vysílání televizních programů přesahující hranice. Programovými službami se zde rozumí všechny položky, z nichž sestává jednotlivá služba poskytovaná provozovatelem vysílání. Smluvní strany mají za úkol zajistit svobodu projevu a právo na informace v souladu s článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručit svobodu příjmu a neomezovat převzaté vysílání programů.85 Mezi dalšími zakotvenými pravidly nacházíme také právo na odpověď. Úmluva předpokládá vzájemnou pomoc mezi státy, zřizuje Stálý výbor pro otázky Úmluvy a stanoví postup při rozhodování mezistátních sporů týkajících se její působnosti. V souladu s článkem 9 Protokolu k Úmluvě o přeshraniční televizi Rady Evropy a článkem 3a směrnice o Televizi bez hranic určují Rada Evropy a ES vybrané sportovní nebo kulturní akce, které jsou označeny za událost značného společenského významu. Výbor ministrů Rady Evropy přijal další dokument – Doporučení pro členské státy o nezávislosti a funkcích regulačních orgánů pro oblast vysílání.86

83

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. 84 Stav a výhledy revize směrnice „Televize bez hranic“ - C. H. BECK [citováno 29. dubna 2007]. Dostupný z: http://www.pravnizpravodaj.cz/pz/pz.nsf/lkpplainnews/C1D0062CA312CCB7C125728F0034EBAC. 85 Článek 4 Úmluvy Rady Evropy O přeshraniční televizi. 86 Doporučení Výboru ministrů pro členské státy č. Rec(2000)23 o nezávislosti a funkcích regulačních orgánů pro oblast vysílání (přijato Výborem ministrů dne 20. prosince 2000 na 735. zasedání náměstků ministrů).

3

Poslední oblastí je tzv. autoregulace médií. Jde o profesní zásady chování a regule, které sestavují sama média a podle nichž se všichni zaměstnanci musí řídit. Prvními a nejpodstatnějšími jsou Kodexy – Kodex České televize a Kodex Českého rozhlasu. Kodex ČT stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Jeho přijetí předpokládá zákon o České televizi: „Do působnosti Rady náleží předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání; porušení Kodexu České televize je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona.“ 87 Zvláštním zákonem zde pak je míněn zákoník práce. Proces schvalování Kodexu Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR spolu se zmíněným odkazem na zákoník práce pak znamená, že se z norem obvykle samoregulačních, stanovených a přijímaných samotným médiem, stávají de facto normy pracovněprávní. Stejně pak je odkázáno na Kodex v „sesterském“ zákoně o Českém rozhlasu.88 Otázkou, kterou bychom si měli položit je, zda má zastupitelský orgán schvalovat základní směrnici, která stanovuje závazné zásady pro chování média veřejné služby. Zde se jedná totiž o fenomén. Na vině je historická událost – v práci již zmiňovaná „vánoční“ krize ČT z přelomu let 2000 a 2001. Politické reprezentaci se podařilo pasáží o Kodexu ČT v novele zákona o ČT z ledna 2001: 1. popřít princip samoregulace médií a vtáhnout do formulování etických principů práce novinářů média veřejné služby část politické reprezentace, 2. Postavit Kodex ČT, který obsahuje pasáže týkající se novinářské etiky média veřejné služby, na úroveň zákoníku práce.89 Kritizovaná pasáž se dostala do novely zákona kvůli pozměňovacím návrhům poslanců. Jedním z důvodů, které poslance vedly k včlenění pasáže do zákona, měla být celospolečenská diskuse před schválením nově vypracovaného Kodexu (tedy kromě Kodexu ČT i Kodex ČRo). Je však nutné připomenout, že plánovaná diskuse, do které se měly zapojit profesní svazy, pracovníci veřejnoprávních médií, fakulty vysokých škol zabývající se touto problematikou i veškerá veřejnost, se nekonala. Jediná diskuse, k níž došlo, probíhala mezi poslanci a Radou ČT. Je zjevné, že Kodex ČT a Kodex ČRo schvalované Poslaneckou sněmovnou PČR prohloubily závislost médií veřejné služby v ČR na politické reprezentaci.90 Není dobré, aby sněmovna takto zasahovala do nezávislosti veřejnoprávního média. Požadavek nezávislosti je zde ve velké míře potlačen.

87

§ 8 odst. 1, písm. f zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. § 8 odst. 1 písm. d zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 89 Moravec, V. In Jirák, J. a kol. 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005, s. 58. 90 Moravec, V. In Jirák, J. a kol. 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005, s. 57 - 59. 88

3

Kodex stanoví zásady pro zaměstnance a pravidla fungování veřejnoprávního média. Každý zaměstnanec i externí spolupracovník se musí s Kodexem seznámit - nově přijímaní zaměstnanci před vznikem pracovního poměru a externí spolupracovníci před uzavřením příslušné smlouvy. Součástí smluv uzavíraných s externími spolupracovníky bude zpravidla ujednání o závaznosti Kodexu. V zásadě platí, že obou kodexů se mohou dovolávat třetí osoby, nejde to však aplikovat opačně. Při výkladu Kodexu se postupuje v souladu s právním řádem České republiky a s respektem k pravidlům profesní etiky. Speciální institucí České televize na pomoc při posuzování otázek, které vyplynou z uplatňování Kodexu, je Etický panel České televize. Etický panel sestává z pěti členů, které po dohodě s Radou České televize jmenuje a odvolává generální ředitel. Členství je čestnou funkcí, za kterou nepřísluší odměna. Účelem Etického panelu je posílení důvěry veřejnosti v odpovědný přístup ČT k otázkám profesní etiky a jejího dodržování. Etický panel je poradním orgánem generálního ředitele a řídí se vlastním jednacím řádem. Rada je oprávněna jej žádat o stanoviska k otázkám vyplývajícím z uplatňování Kodexu ČT.91 Podle platného jednacího řádu se schází pravidelně jednou měsíčně, nejméně však desetkrát ročně. Projednávání každého případu uzavírá přijetím usnesení. 92 Dalším autoregulačním předpisem je statut. Statuty obou médií veřejné služby dále rozvádějí zřizovací zákony, doplňují a upřesňují jejich ustanovení, hlavní úkoly, zásady či orgány těchto institucí. Statut zmiňuje i další předpisy samoregulace veřejnoprávních médií. Jsou jimi např. organizační řád, programové zásady, jednací řády, kontrolní řády, podpisový řád, pracovní řád, pravidla vnitřní ekonomiky a další interní předpisy, které jsou však většinou neveřejné. Zákon ukládá pouze povinnost uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup kodex a statut. Projevem samoregulace médií veřejné služby je rovněž Deklarace o partnerství České televize a Českého rozhlasu. Obě média jsou si vědoma své příbuznosti a odpovědnosti za veřejnoprávní sektor a dohodla se tímto dokumentem na vzájemné spolupráci a podpoře. Východiskem jsou jejich společné projekty zejména na úrovni programových, technických a finančních ředitelů a šéfredaktorů zpravodajství. Média se zavazují postupovat koordinovaně a včas si poskytovat veškeré informace, které by mohly být jakkoli podstatné pro obě média, ve věcech styku s třetími osobami. Dohodla se na přednostní spolupráci, koordinaci v legislativní oblasti a jako stěžejní označila 91

Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání - Kodex České televize. Dokument předložený Radou České televize a schválený Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky 2. července 2003. 92 Současnými členy Etického panelu jsou (k 1.5.2007) : Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc., Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., Prof. Erazim Kohák, Ph.D., PhDr. Nikolaj Savický, Zdeněk Velíšek.

3

problematiku výběru televizního a rozhlasového poplatku.93 Ředitelé obou médií uskutečňují pravidelná společná setkání, kde se zabývají naplňováním výše uvedených deklarovaných pravidel.94 4.2 Postavení Českých médií veřejné služby Český rozhlas byl zřízen zákonem ČNR č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu s účinností od 1. ledna 1992.95 Zrušen může být pouze zákonem. Oficiální název je Český rozhlas,96 může se však používat zkratka „ČRo“. Rozhlas sídlí v hlavním městě Praze. Český rozhlas je právnickou osobou, která vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. ČRo není zapsán v obchodním rejstříku. Hospodaří s vlastním majetkem, neodpovídá za závazky státu a stejně tak neodpovídá stát za závazky Českého rozhlasu. Svou činnost vykonává Rozhlas na základě obecně závazných předpisů České republiky, zejména podle zákona o Českém rozhlasu,97 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání98 a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.99 Další pravidla si sám stanoví v rámci tzv. autoregulace – vnitřních pravidel chování závazných pro zaměstnance i externí spolupracovníky média. Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky a do zahraničí.100 Svou činnost vyvíjí nezávisle, nestranně a neutrálně.101 Česká televize je institucí větší a mocnější z hlediska potencionálního vlivu na diváky a širšího záběru populace, zároveň však také nákladnější. Tento fakt může na úrovni povědomí vysokých politiků potvrzovat skutečnost, že „sesterský“ zákon o Českém rozhlasu přichází s vyšším číslem. Stanoven je rovněž vyšší koncesionářský poplatek. Navíc – celoplošná televize nemá tolik konkurentů v podobě komerčních médií jako rozhlas. Česká televize je právnickou osobou zřízenou s účinností od 1. ledna 1992 93

K tomu obě instituce zřídily odborný konzultační orgán, v němž jsou rovnocenně zastoupeny. Deklarace o partnerství České televize a Českého rozhlasu. 6.11.1998, generální ředitelé Jakub Puchalský (ČT), Vlastimil Ježek (ČRo). 95 § 1 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 96 Cizojazyčné názvy: Anglicky: Czech Radio, německy: Tschechischer Rundfunk, francouzsky: Rádio Tchéque, španělsky: Radio Checa, italsky: Radio Ceca. 97 Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 98 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 99 Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 100 § 2 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 101 Čl. 1.1 Kodexu Českého rozhlasu. 94

3

zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi. Sídlem ČT je Praha – Kavčí Hory, hospodaří s vlastním majetkem, vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se, do obchodního rejstříku se nezapisuje. Stát za závazky Televize neodpovídá, ČT neodpovídá za závazky státu. Česká televize je veřejnou institucí provozující televizní vysílání. Jejím hlavním úkolem je tvorba televizních programů a jejich vysílání prostřednictvím zemských vysílacích zařízení a jiných technických prostředků, a to analogově i digitálně. Touto činností, jakož i výrobou televizních pořadů, popřípadě dalšími činnostmi, poskytuje službu veřejnosti a přispívá k rozvoji kultury.102 V souladu s právním řádem a instituty veřejné kontroly v něm zakotvenými vyvíjí činnost nezávisle, nestranně a neutrálně.103 Česká televize i Český rozhlas, kde ČT má nepochybně širší pole působnosti, by měly udávat trend, být ve svém oboru autoritou. Veřejnoprávní média by neměla zaostávat za komerčními, za mediálním a společenským děním. Měla by být do jisté míry konkurencí ostatním médiím, měla by být lídrem především na poli politické debaty, zpravodajství, sportu.. Protože tím mohou ovlivnit i komerční média, která se v sofistikované společnosti mohou svým způsobem chovat jako média veřejnoprávní. 4.3 Statutární a kontrolní orgány médií veřejné služby 4.3.1 Rada – Kontrola veřejností Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti veřejnoprávních médií je Rada (Rada ČT, Rada ČRo). Rada jmenuje a odvolává generálního ředitele a na jeho návrh ředitele studií; schvaluje rozpočet a závěrečný účet a kontroluje plnění rozpočtu (ČRo); schvaluje rozpočet, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku (ČT); schvaluje na návrh generálního ředitele Statut; předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex – zásady naplňování veřejné služby; dohlíží na plnění úkolů veřejné služby a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu a za tím účelem vydává doporučení týkající se programové nabídky; schvaluje dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje. Do působnosti rady dále náleží schvalovat návrhy generálního ředitele na zřizování nebo zrušení rozhlasových studií; dávat souhlas k pronájmu nemovitostí na dobu delší než 3 měsíce nebo zcizení, popřípadě zatížení nemovitostí nebo jejich částí; určovat mzdu generálního ředitele; rozhodovat o stížnostech týkajících se 102 103

Článek I odst. 2 Statutu České televize. Článek 23.1 Kodexu České televize.

3

generálního ředitele; zřizovat dozorčí komisi a stanovit výši odměn členů dozorčí komise. Rada České televize k tomu schvaluje kontrolní řád dozorčí komise; kontroluje účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku ČT; dohlíží na naplňování požadavku transparentnosti finančních vztahů v ČT. Členství v Radě je veřejnou funkcí. Za její výkon přísluší členům Rady přiměřená odměna, tu určuje usnesením Poslanecká sněmovna.104 Rada České televize má 15 členů, Rada Českého rozhlasu devět. Rada je ze své činnosti odpovědna PSP ČR. Členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají zájmové organizace kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a organizace se zájmy národnostními. Na člena Rady jsou kladeny specifické požadavky – vedle způsobilosti k právním úkonům a podmínky trvalého pobytu na území ČR také bezúhonnost105 a podmínka neslučitelnosti s konkrétními funkcemi.106 Člen Rady nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách, hnutích či dalších organizacích nebo sdruženích, popřípadě jinak působit, mohlo-li by to být v rozporu s výkonem jeho funkce v Radě, či nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu

rozhodování.

Člen

Rady

nebo

osoby

jemu

blízké

nesmějí

být

v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu k veřejnoprávnímu médiu, a to i dva roky po ukončení členství v Radě.107 Funkční období člena Rady je šestileté, přičemž každé dva roky je volena jedna třetina členské základny.108 Pokud je zvolena po odvolání nová Rada, stanoví se losem, kteří členové budou zastávat funkci 2, 4 nebo 6 let. Člen může funkci zastávat maximálně dvě funkční období po sobě. Do svého čela volí Rada ze svého středu předsedu a dva místopředsedy a rovněž je také odvolává (v případě České televize

104

Zde může jít potencionálně o ohrožení nezávislosti Rady. Za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud jeho odsouzení pro tento trestný čin nebylo zahlazeno nebo se na něho z jiného důvodu nehledí jako by nebyl odsouzen, a ten, kdo nesplňuje požadavky podle zvláštního zákona. 106 Členství v Radě je neslučitelné s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora, člena vlády, soudce, státního zástupce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, člena bankovní rady České národní banky, s jakoukoli funkcí ve veřejné správě, s funkcí člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena Rady Českého rozhlasu v případě ČT, Člena Rady České televize v případě ČRo, člena Rady České tiskové kanceláře, s funkcí generálního ředitele Českého rozhlasu nebo generálního ředitele České televize a s funkcí člena dozorčí komise České televize nebo člena dozorčí komise Českého rozhlasu. § 5 zákona o České televizi, § 5 zákona o Českém rozhlasu. 107 Toto pravidlo by mělo zabránit případnému dosazení „svého člověka“ na vysoké posty ve veřejnoprávním médiu a zabránit protekčnímu chování. Přesto myslím, že je dosti tvrdé a každý konkrétní případ by měl být posuzován spíše jednotlivě. 108 Další volba členů Rady ČT připadá na rok 2007 a ve společnosti i odborné veřejnosti je velmi diskutovaným tématem. 105

3

fungují tři místopředsedové).109 Členství v Radě zaniká uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce, dnem, kdy člen Rady přestal splňovat předpoklady pro zvolení do funkce, úmrtím. Z funkce odvolá Poslanecká sněmovna člena Rady, který nevykonává více jak 3 měsíce svoji funkci, který přestal splňovat podmínky pro výkon funkce, nebo který narušil závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady, nebo dopustil-li se jednání zpochybňující jeho nezávislost nebo nestrannost. Odvolání Rady jako celku vymezuje § 6 odst. 3. „Poslanecká sněmovna může Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize (Českého rozhlasu) nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize (ČRo).“ Tento model odvolání Rady, potažmo člena Rady, bývá českými odbornými špičkami často kritizován. Odborníci namítají – takto bude Rada vždy slabá a zvolí i slabého generálního ředitele. Za příklad dávají německý model, kdy člena Rady může odvolat pouze soud a to za zvlášť závažný prohřešek. Radní nominují společenské organizace, včetně církví, a parlament je pouze potvrzuje ve funkci.110, 111 Činnost Rady se řídí jednacím řádem. Zákon pro obě mediální rady stanoví usnášeníschopnost k vydávání rozhodnutí a speciálně vymezuje minimální počet hlasů pro jmenování a odvolání generálního ředitele. Jednání Rady je veřejné s možným vyloučením veřejnosti ve zvláštních případech. Z jednání se pořizuje zápis, který spolu s dalšími dokumenty musí být do tří dnů ode dne jednání uveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup.112 Rada ani její členové nesmějí přímo zasahovat do tvorby a vysílání pořadů. Z odpovědnosti Poslanecké sněmovně vyplývá povinnost do 31. března bezprostředně následujícího kalendářního roku předložit Výroční zprávu o činnosti veřejnoprávního média a rovněž je do 3 dnů od schválení Radou „dálkově“ uveřejnit. Na 109

Rada ČT: Současným předsedou je Jiří Baumbruk, místopředsedy Jan Prokeš, Helena Fibingerová, Milan Badal. Rada ČRo: Předsedou je Jiří Florian, místopředsedy Bohuš Zoubek, Dana Jaklová. 110 Rožánek, F. ARAS navrhuje odvolání Rady ČT. [citováno 9. května 2007]. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/digital/vysilani/_zprava/328085. 111 V březnu letošního roku se stalo velmi aktuálním téma odvolání Rady jako celku. Navrhli jej členové Asociace režisérů a scénáristů. Na svém zasedání dne 21. února 2007 Rada České televize konstatovala, že generální ředitel České televize Jiří Janeček dlouhodobě porušoval ustanovení lustračního zákona tím, že jmenoval do funkce vrchního, finančního i programového ředitele pana Františka Lamberta, který byl členem Lidových milicí. Ve svém dalším usnesení téhož dne se však Rada České televize rozhodla jen přihlížet tomu, jak vedení České televize bude nadále lustrační zákon porušovat - viz usnesení 59/04/07 a usnesení 61/04/07. – výňatek z otevřeného dopisu Poslanecké sněmovně. Významný je problém také z ohledem na osobu mluvčího stěžovatelů, kterým je někdejší ředitel České televize Ivo Mathé. Podpis k dopisu připojily také filmové asociace, instituce a školy. 112 Tedy na internetu – internet je pojem, se kterým české právo neoperuje, avšak předpokládá jeho existenci. Tento pojem se však nepoužívá z důvodu rychlého technického rozvoje a je zde možnost rychlého zastarání výrazu, kdy by zákonodárce nebyl schopen narychlo měnit všechny dotčené předpisy.

4

Výroční zprávu se váže samotná existence Rady a setrvání jejích členů ve funkci. Pokud PSP ČR dvakrát po sobě Výroční zprávu neschválí, může být Rada jako celek odvolána. Podklady pro rozhodování Rady zajišťuje sekretariát Rady pod vedením tajemníka, který odpovídá za jeho činnost předsedovi. Sekretariát rady zajišťuje administrativnětechnickou činnost Rady i dozorčí komise. Pracovníci sekretariátu jsou v pracovněprávním vztahu k ČT / ČRo. Činnost sekretariátu je hrazena v rámci rozpočtu Rady z prostředků veřejnoprávního média. Práci sekretariátu hodnotí Rada v rámci své výroční zprávy nebo průběžně podle potřeby.113 4.3.2 Dozorčí komise – Kontrola hospodaření Poradním orgánem Rady ve věcech hospodaření je dozorčí komise. Úkolem komise je sledovat, zda jsou účelně a hospodárně využívány finanční prostředky a majetek veřejnoprávního média. Komise upozorňuje Radu na nedostatky a předkládá návrhy na jejich odstranění. Členové dozorčí komise v rámci výkonu své funkce mohou nahlížet do všech písemností, účetních dokladů souvisejících s účetnictvím a záznamů na nosičích dat a mohou požadovat i písemná vysvětlení od zaměstnanců včetně kopií dokumentů. Jsou vázáni povinností mlčenlivosti, které je může zbavit pouze předseda Rady. Komise se schází, požádají-li o to alespoň dva její členové, nejméně však jednou v každém kalendářním měsíci. Jednání jsou neveřejná. Komise schvaluje vlastní jednací řád, volí a odvolává svého předsedu a místopředsedu. Celkem pět členů komise volí a odvolává Rada. Členství je veřejnou funkcí, výši odměn stanoví Rada. Funkční období jsou dva roky s možným jedním opětovným zvolením. Za každé kalendářní čtvrtletí podává komise Radě písemnou zprávu o své činnosti, jednou ročně pak rozbor hospodaření veřejnoprávního média jako podklad pro Výroční zprávu o hospodaření ČT / ČRo.114

113

Jednací řád Rady České televize ze dne 7.3.2007, Jednací řád Rady Českého rozhlasu Verze přijatá dne 13. prosince 2006 s úpravou z 2.5.2007. 114 § 8a zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

4

4.3.3 Generální ředitel Statutárním orgánem veřejnoprávního média je generální ředitel. Generální ředitel řídí činnost tohoto média. V mezích zákona a Statutu stanoví jeho organizaci, vydává ve formě rozhodnutí vnitřní předpisy zásadní povahy, jako jsou hlavní programové zásady, organizační, podpisový a pracovní řád, pravidla vnitřní ekonomiky apod. Ředitel jedná jménem média a v době jeho nepřítomnosti je zastoupen pověřeným zástupcem – tím může být některý z vedoucích zaměstnanců na prvním stupni řízení. Generální ředitel činí písemné právní úkony jménem svěřeného média tak, že k vytištěnému nebo nadepsanému názvu média připojí svůj podpis. Ředitel je odpovědný Radě a má právo se zúčastňovat jejích jednání. Je Radou jmenován na funkční období šesti let na základě výsledků výběrového řízení v klání mezi kandidáty splňujícími požadavky způsobilosti.115 Může být Radou z funkce odvolán, zejména neplní-li médium opakovaně úkoly veřejné služby, povinnosti vyplývající ze zákoníku práce nebo nenaplňuje-li svými programy médium veřejné služby zásady zakotvené v Kodexu. Zánik funkce generálního ředitele je možný v případě uplynutí funkčního období, odvolání z funkce116 nebo úmrtí. V tomto případě je jmenován Radou prozatímní ředitel do doby zvolení nového generálního ředitele. Prozatímním ředitelem se stává vrchní ředitel, v případě jeho nepřítomnosti pak postupně ředitel zpravodajství, ředitel výroby, ředitel programu. Zákonná lhůta pro zvolení nového vedení je tři měsíce. Některé úkony generálního ředitele musí být schváleny Radou. Jsou to návrh na jmenování a odvolání ředitelů studií, rozpočet a jeho změny, závěrečný účet, návrh Statutu a jeho změny, návrhy na zřízení nebo zrušení rozhlasových studií s výjimkou zrušení rozhlasových studií v sídlech krajů, návrhy na zřízení nebo zrušení speciálních stanic, návrhy k pronájmu nemovitostí na dobu delší než tři měsíce, zcizení nemovitostí, návrhy dlouhodobých plánů programového, technického a ekonomického rozvoje.117 Speciálními orgány České televize jsou Kolegium generálního ředitele a Etický panel.118 Kolegium je poradním orgánem generálního ředitele. Členové Kolegia jsou

115

Na generálního ředitele veřejnoprávního média jsou kladeny stejné požadavky jako na člena Rady, tedy způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt v České republice, bezúhonnost a neslučitelnost funkcí - § 4 odst. 3 zákona o České televizi, zákona o Českém rozhlasu. 116 Jak tomu ostatně konkrétně v minulosti České televize několikrát bylo. 117 Statut Českého rozhlasu. 118 Etický panel – viz. Kapitola 4.1.

4

z titulu svých funkcí všichni vedoucími zaměstnanci prvního stupně řízení, případně další osoby, které určí generální ředitel.119 Současným generálním ředitelem České televize je Jiří Janeček. Generálním ředitelem Českého rozhlasu je Václav Kasík.120 4.4 RRTV Významným kontrolním orgánem pro působení médií je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. I svoboda médií má svá omezení – kontrola v České republice představuje vysoký stupeň centralizace. RRTV je úřednický orgán, který má vliv především na komerční rozhlasový a televizní sektor.121 Každopádně je významným činitelem i v problematice médií veřejnoprávních. Radu zřizuje § 4 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání 122 jakožto správní úřad vykonávající státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. RRTV dohlíží na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost, plní další zákonem stanovené úkoly. Rada dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Vedle správy a udělování licencí a registrací komerčním médiím a povinností s tím spojenými ukládá zákonné sankce a monitoruje obsah rozhlasového a televizního vysílání všech médií, stanovisky a návrhy se podílí na vytváření zásad státní politiky ČR ve vztahu k vysílání a koncepci jeho rozvoje, stanoví programy a služby, které mají být povinně šířeny ve veřejném zájmu. Rada vydává Statut, jednací řád a organizační řád. Návrh svého rozpočtu a závěrečného účtu předkládá Ministerstvu financí a PSP ČR, má povinnost zveřejňovat svá usnesení, výroční zprávu, zápisy z jednání, rozhodnutí soudu o opravném prostředku a žalobě proti rozhodnutí vydaném Radou, plní další zákonem stanovené úkoly. Rada na základě své odpovědnosti předkládá Poslanecké sněmovně každoročně výroční zprávu o

119

Statut České televize. Při zkoumání různých pozic ve vedení či kontrole veřejnoprávních médií si čtenář nemůže nevšimnout rozdílného přístupu Českého rozhlasu a České televize v rámci nabízených informací, drobných detailů. Český rozhlas se zdá být poněkud distingovanějším médiem, než je Česká televize. Za povšimnutí stojí např. skutečnost, že na webových stránkách České televize jsou všechna jména uvedena bez akademických titulů. Na stránkách Českého rozhlasu naopak tituly uvedeny jsou. I to vytváří jistý obraz média ve společnosti. 121 Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 89. 122 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 120

4

své činnosti a o stavu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Opakované závažné neplnění výše uvedených povinností je důvodem pro odvolání Rady sněmovnou. Funkční období člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je 6 let. Předseda vlády jmenuje a odvolává na návrh Poslanecké sněmovny členy Rady. Jejich celkový počet je 13. Členství je veřejnou funkcí s podmínkou způsobilosti k právním úkonům, trvalého pobytu v ČR, věku 25 let a bezúhonnosti. Člen může být jmenován do funkce nejvýše dvakrát po sobě. Členství vzniká dnem uvedeným ve jmenovacím dekretu a zaniká uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce, odvoláním z funkce, zbavením způsobilosti k právním úkonům, ztrátou bezúhonnosti, úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Návrh na odvolání člena může navrhnout sněmovna premiérovi, pokud tento nevykonává řádně svoji funkci, nesplňuje podmínky pro její výkon či se dopustil jednání zpochybňující jeho nestrannost, nezávislost, nebo nestrannost Rady jako celku. S funkcí člena Rady jsou neslučitelné některé další veřejné funkce.123 Členové Rady nesmějí zastávat funkce v politických stranách nebo hnutích, v orgánech společností podnikajících v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, audiovize, reklamy, nesmějí vykonávat ani vědeckou, pedagogickou, literární, publicistickou a uměleckou činnost způsobem, jímž by mohli narušit nebo ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost Rady. Členové Rady vykonávají své funkce osobně a pro jejich výkon nepřijímají od nikoho žádné pokyny a instrukce. V čele Rady je předseda a 3 místopředsedové. 124 Předseda řídí činnost Rady a jedná jejím jménem. Na člena Rady se vztahují ustanovení zákoníku práce, člen má nárok na plat a odchodné.125 Rada hospodaří s vlastním rozpočtem, její činnost je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky. Orgánem Rady je Úřad Rady, který zajišťuje úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením. V čele Úřadu je vedoucí. Je jmenován a odvoláván Radou a podřízen předsedovi Rady.126 Rada je dále povinna zpřístupňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam událostí značného společenského významu, které jsou oznámeny v Úředním věstníku Evropských společenství. Rada má důležité postavení při kontrole podpory kvót vysílání evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby. Dohlíží na plnění 123

S funkcí člena Rady je neslučitelná funkce prezidenta České republiky, poslance, senátora, člena vlády, soudce, státního zástupce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, člena bankovní rady České národní banky, funkce člena Rady České tiskové kanceláře, člena Rady České televize, člena Rady Českého rozhlasu. 124 Současným předsedou RRTV je Václav Žák, místopředsedy Jiří Šenkýř, Petr Pospíchal, Alena Macková. 125 Zákon č. 236/1995 Sb. , o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů. 126 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4

povinností stanovených v §§ 42 – 44 zákona – na povinnost vyhradit nadpoloviční část svého programu evropským dílům a poskytnout stanovenou část programu médií (veřejnoprávních i komerčních) evropské nezávislé a současné tvorbě.127 Rada poskytuje na požádání Ministerstvu kultury údaje potřebné pro účely plnění závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv a z jejího členství v mezinárodních organizacích. Rada je oprávněna ukládat sankce za porušování zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. 4.5 Zásady naplňování veřejné služby, etika v médiích veřejné služby 4.5.1 Služba veřejnosti Český rozhlas a Česká televize poskytují službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových a televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky.128 Zákonodárce pro toto používá legislativní zkratku „veřejná služba v oblasti rozhlasového / televizního vysílání“. Jde o službu veřejnosti veřejnoprávními médii Českou televizí a Českým rozhlasem, která za tímto účelem byla zřízena, aby v dnešní demokratické společnosti vyvážila nabídku komerčních médií ovládaných machinacemi trhu a sloužila všem občanům České republiky dle národních i evropských tradic. Zřizovací zákony veřejnoprávních médií129 definují hlavní úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání v § 2. Ustanovení obsahuje demonstrativní výčet zásad, podle kterých se obě média při své službě veřejnosti musejí řídit. Jde především o vytváření a šíření vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel. Nutný zřetel je brán na náboženské přesvědčení a svobodu jejich víry, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk a pohlaví – programy by měly odrážet rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů s cílem posílit vzájemné porozumění, toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti, která s rostoucí vlnou migrace v zemích 127

Provozovatel je povinen Radě předkládat údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců, údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců, popřípadě doklady, které prokazují, že vynaložil nejméně 10 % svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace výrobců těchto děl, seznamy vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, od jejichž výroby neuplynulo více než 5 let, údaje o počtu a délce odvysílaných českých děl - § 47 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. 128 Český rozhlas pak i do zahraničí. 129 Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

4

Evropských společenství je čím dál různorodější. Cílem veřejnoprávních médií je poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, přispívat k právnímu vědomí obyvatel ČR, rozvíjet kulturní identitu obyvatel včetně národnostních nebo etnických menšin. Vyrábět a vysílat mají média zejména pořady zpravodajské, publicistické, dokumentární, umělecké, dramatické, sportovní, zábavné, vzdělávací a pořady pro děti a mládež.130 Český rozhlas plní své úkoly zejména tím, že: •

pořizuje zvukové, případně zvukově obrazové záznamy za pomoci vhodných a dostupných technologií,

•

nakupuje licence k užití záznamů audiovizuálních děl od zahraničních a tuzemských nositelů práv a smluvně poskytuje licence k užití jím vyrobených záznamů jiným osobám v tuzemsku a v zahraničí,

•

spolupracuje s významnými vědeckými, kulturními a uměleckými organizacemi a společnostmi,

•

podporuje českou rozhlasovou tvorbu,

•

pečuje o profesionální a vzdělanostní rozvoj svých zaměstnanců,

•

poskytuje rozšiřující služby ke svému vysílání mimo jiné prostřednictvím internetu a dalších mediálních nosičů,

•

soustavně se zabývá analýzou a ohlasy svého vysílání,

•

vytváří, udržuje, ochraňuje a využívá své archivní fondy.131

Česká televize plní své úkoly zejména tím, že: •

vytváří a vysílá (šíří) televizní programy po celém území České republiky,

•

pořizuje zvukové a zvukově obrazové záznamy za pomoci vhodných a dostupných technologií,

•

vytváří, udržuje a využívá své archivní fondy,

•

nakupuje licence k užití záznamů audiovizuálních děl od zahraničních a tuzemských nositelů práv a smluvně poskytuje licence k užití jí vyrobených záznamů jiným osobám v tuzemsku a v zahraničí,

•

soustavně organizuje průzkum ohlasu televizních pořadů u diváků,

130

Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. 131 Článek IV Statutu Českého rozhlasu.

4

•

v souladu s technologickým vývojem zajišťuje další rozvoj ve všech oblastech televizních technologií, vyvíjí činnost v uplatnění nových vysílacích technologií včetně výroby a šíření multimediálního obsahu a dalších doplňkových služeb,

•

spolupracuje

s

významnými

kulturními

a

uměleckými

organizacemi

či

společnostmi, •

podporuje českou filmovou tvorbu,

•

pečuje o profesionální a vzdělanostní rozvoj svých zaměstnanců,

•

zřizuje síť vlastních zpravodajů,

•

v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje regionální vysílání prostřednictvím televizních studií pro území jejich působnosti,

•

poskytuje rozšiřující služby k vysílaným pořadům prostřednictvím svých internetových stránek, vytváří a šíří teletextové vysílání a skryté titulky.132 Zda veřejnoprávní média plní povinnosti vyplývající z plnění veřejné služby

můžeme každodenně zkoumat bezprostředně sami nebo sledovat další média, která jako „hlídací psi demokracie“ Českou televizi a Český rozhlas bedlivě pozorují. Je to samozřejmě i důsledkem konkurenčního prostředí na mediálním poli, kdy klopýtnutí jednoho může znamenat výhody pro druhého. Sledovat, zda média veřejné služby skutečně a svědomitě plní svoji roli však přísluší především poslancům PSP ČR. Ti k tomu mají jednoduchý nástroj – výroční zprávu o činnosti médií, jejíž vypracování spočívá na bedrech Rady ČT a Rady ČRo v rámci jejich odpovědnosti. Sledované období je rok kalendářní. Přistupme k analýze zákona v konfrontaci s faktickou činností médií veřejné služby. Česká televize má za úkol poskytování objektivních, ověřených ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Zpravodajské pořady za rok 2006 tvořily na kanálech ČT1 a ČT2 20,2% celkové vysílací plochy České televize, což představuje celkem 3 540 hodin zpravodajských pořadů. Do tohoto jsou započítávána vedle hlavních zpravodajských relací, kratších zpravodajských pořadů rovněž vysílání z Parlamentu ČR, poskytovaná kanálem ČT2. Při posuzování objektivity, vyváženosti a všestrannosti poskytování informací pro svobodné vytváření názorů (ověřenost jako parametr nelze obdobným způsobem monitorovat) používá Rada České televize kvalifikované analýzy specializovaných nezávislých firem. Zde Rada konstatovala 132

Článek II Statutu České televize.

4

soulad se zákonnou normou. Česká televize má přispívat k právnímu vědomí obyvatel ČR. Činí tak ve svých zpravodajských a publicistických pořadech. Vznikají i specializované periodické pořady s právní tématikou.133 Účel všech vysílaných pořadů není přitom pouze osvětový, ale svým obsahem názorně ukazují propojení právního řádu s každodenní praxí a pomáhají občanům při řešení problémů běžného života. Česká televize vysílá pro všechny skupiny obyvatel, jak jí stanoví povinnost vyplývající z § 2 odst. 2 písm. c134 a snaží se rozvíjet kulturní identitu obyvatel ČR, vč. příslušníků národnostních a etnických menšin. Celých 43% vysílací plochy České televize připadalo v roce 2006 na premiérové pořady. Podle typů vysílaných pořadů nejvíce převládal žánr dramatický, zpravodajský, publicistický a dokumentární.135 Signál ČT1 pokrývá 100% domácností v České republice, program ČT2 pak 99% domácností, čímž je splněna zákonná podmínka pokrytí. ČT provozuje celkem čtyři digitální kanály – ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4 sport. ČT24 je vysíláno rovněž přes síť internet a je tedy přístupno jakémukoliv zájemci z celého světa. Síť vlastních zpravodajů České televize pokrývala v roce 2006 území České republiky systematicky a rovnoměrně při respektování jejího platného územněsprávního členění. Na regionálních okruzích Brno a Ostrava odvysílala ČT v roce 2006 téměř 3 207 hodin, což je v průměru přes 124 minut denně – a tedy 5x více, než ukládají zákonné kvóty. Česká televize pokračuje v rozšiřování archivních fondů a odborně o ně pečuje. Funguje dlouhodobý projekt Digitalizace archivu programových fondů. Česká televize v roce 2006 uvedla 11 premiér původních českých filmů, což je o jeden film více, než v roce 2005. V rámci koprodukce ČT spolupracovala na devíti filmech, které měly v roce 2006 svoji premiéru v kinech. Česká produkce tvořila v roce 2006 (stejně jako o rok dříve) 72,7% programové nabídky České televize, produkce zahraniční pak 27,3%. ČT vysílá 24 hodin denně na třech svých kanálech – ČT1, ČT2 a ČT24, čímž splňuje další zákonnou podmínku; na těchto kanálech je rovněž poskytován teletext.136

133

Můžeme jmenovat např. pořady Neznalost neomlouvá, Na stopě, Stop. Typickými příklady takových pořadů ve vysílání České televize byly i v roce 2006 např. pořady pro seniory Barvy života, pro romskou etnickou menšinu Velký vůz a Babylon, pro národnostní menšiny Kosmopolis, U nás v Evropě, vysílání v polštině v rámci pořadů Report nebo Poznejme se! z Ostravy, pro handicapované Klíč, Televizní klub neslyšících, Zprávy ve znakové řeči, pro věřící Křesťanský magazín, Cesty víry, Sváteční slovo, Poutní místa i bohoslužby, nebo pro menšiny s odlišnou sexuální orientací Legato. Principy veřejnoprávnosti naplňují také pořady upozorňující na problematiku dětí bez rodin Rodinné křižovatky, Kde peníze pomáhají, Pomáhejme si nebo Kuře, lidí bez práce Nemám práci nebo v jiné tíživé životní situaci Za zdí. 135 ČT1+ČT2 136 Výroční zpráva o činnosti České televize za rok 2006. 134

4

Rada Českého rozhlasu konstatuje, že Český rozhlas jako významná informační a kulturní instituce poskytuje občanům kvalitní vysílání a další služby na vysoké profesionální úrovni. Rada shledala ve výroční zprávě, kterou předložila Poslanecké sněmovně, že si Český rozhlas udržoval nezávislost na vlivech vlády, politických stranách a komerčních subjektech, že ČRo poskytuje informace nestranné, objektivní, ve svém celku vyvážené, aktuální, fundované, přesné a věrohodné. Ve svém zpravodajství poskytuje důkladné informace o legislativním procesu u významných právních norem i informace o zavádění těchto norem do praxe, čímž přispívá k právnímu vědomí občanů republiky.137 Český rozhlas podle oficiálních výsledků Media Projektu 2006 pokrýval za sledovaný rok všechny věkové skupiny obyvatel i všechny skupiny podle klasifikace socioekonomického postavení.138 V roce 2006 odvysílal Český rozhlas celkem 83 700 minut pořadů věnovaných náboženské tématice, 1 560 420 minut pořadů se zřetelem na kulturu, 148 440 minut pořadů se zřetelem na etnický nebo národnostní původ, 172 140 minut pořadů se zřetelem na sociální původ posluchačů a 260 940 minut pořadů se zřetelem na věk nebo pohlaví. Český rozhlas dále vysílá specializované pořady zaměřené na evropskou kulturu, geografii, instituce a legislativu, rovnost mužů a žen, ekologii, dopravu.139 4.5.2 Kodexy nezávislosti, plurality a mravnosti Nejzásadnějším samoregulačním předpisem obou veřejnoprávních médií je Kodex. Kodex České televize je dokument o 46140 stranách a jeho přijetí předjímá zákon o České televizi. Kodex Českého rozhlasu má pouhých 26 stran a je předpokládán zákonem o Českém rozhlasu. Kodex řeší především otázky profesionální etiky a postupu zaměstnanců médií veřejné služby v obvyklých i neobvyklých situacích. Porušení Kodexu se kvalifikuje jako porušení pracovní kázně podle zákoníku práce. 137

Šlo především o informace týkající se nového zákoníku práce, zákona o silničním provozu, diskusí o novém bodovém systému. ČRo informuje o právních otázkách ve svých pořadech Ozvěny dne, Stalo se, Otázka dne, Vaše téma, Radiofórum či HandyCamping na Radiožurnálu a dalších pořadech na všech svých stanicích. 138 Svoboda náboženské víry a přesvědčení: pořady Křesťanský týdeník, Doteky víry či Výzvy přítomnosti; kultura: Na scéně, Svět v kultuře; etnický a náboženský původ: Stretnutie, Třetí svět, O Roma vakeren; sociální původ: Zelená vlna, Trendy, Radiorada, Motožurnál; věk a pohlaví: Bona Dea, Zdraví, Nad věcí, Vaše téma, Děti vám to řeknou – a další programy na všech stanicích veřejnoprávního rozhlasu. 139 Výroční zpráva o činnosti Českého rozhlasu za rok 2006. 140 Kodex britské BBC má přibližně 300 stran. Jedná se o širší dokument, jakási editoriální směrnice. Jsou v něm definovány základní principy a hodnoty programů v jejich jednotlivých částech. Např. jak zobrazovat násilí na obrazovce, jak používat skrytou kameru či mikrofon, jak pracovat s jazykem ve zpravodajství a publicistice atd. Více: Václav Moravec v rozhovoru pro Týdeník rozhlas. Dostupný z: http://www.radioservis-as.cz/archiv06/4206/42titul.htm.

4

Veřejnoprávní médium si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti. Musí však také dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu dědictví. Programy by měl ovládat tvořivý přístup, tolerance a kritické myšlení. Účelem existence rozhlasu (a televize) jako služby veřejnosti je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbistickými tlaky. Český rozhlas přispívá k vytváření prostoru pro svobodu slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie.141 Předpokladem úspěšného plnění vytyčeného poslání je poznání potřeb občanů a jednotlivých skupin spotřebitelů mediálního produktu. Veřejnoprávní médium by mělo neustále hledat a posilovat zpětné vazby s veřejností. Pracovníci, kteří se podílejí na vysílání služby veřejnosti, musí splňovat vedle odborných požadavků také požadavky mravní. Kodex vychází z pojetí veřejné služby zajišťující přístup k informacím, kultuře, vzdělání a zábavě pro všechny občany. Česká televize (a Český rozhlas) v tomto smyslu představuje otevřený veřejný prostor pro setkávání zkušeností, postojů a prožitků vlastních různým lidem a skupinám žijícím na území České republiky. Tím mimo jiné napomáhá informační a kulturní seberealizaci rozmanitých menšin, jež se ocitají mimo hlavní proud názorů, kultury a zábavy, při současném poznání těchto menšin většinou.142 Veřejným zájmem je ten, který je výrazem obecně prospěšných potřeb a zájmů společnosti, nikoliv tedy pouze zájem individuální či skupinový. ČT a ČRo vyvíjejí svou činnost nezávisle, nestranně a neutrálně. Hlavními etickými problémy, s nimiž se může obecně při své práci novinář setkat, je možné rozdělit do následujících oblastí: •

Narušování soukromí – jev kdy novináři porušují právo na ochranu soukromí jednotlivců či skupin. Poměrně často se můžeme setkat s narušováním soukromí při referování o obětech trestných činů či zprávách ze života celebrit. Za narušování je možné považovat i nedodržování principu presumpce neviny.

•

Střet zájmů – nastává zpravidla při posuzování práce novináře s jeho mimopracovními aktivitami. Za střet zájmů můžeme považovat např. politickou kariéru novináře, poradenství politickým či podnikatelským subjektům atd.

•

Úplatky – finanční a hmotné výhody. Subjekt, který má být objektem zpravodajství, poskytne výhody novináři v očekávání příznivého zpravodajství.

141 142

Kodex Českého rozhlasu. Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání - Kodex České televize.

5

•

Klamání – postupy, které mohou klamat čtenáře, zdroje informací nebo subjekty, které se stávají předměty zpravodajství. Např. když se novinář vydává za někoho jiného.

•

Osobní účast na zprávě – místo nezaujatého pozorovatele se novinář stává spíše přímým účastníkem zprávy. Vyvstává otázka, jestli má novinář např. natočit reportáž, nebo zabránit pokusu o sebevraždu.

•

Plagiátorství – převzetí cizího duševního vlastnictví a pokládání jej za vlastní. Např. přebírání zpravodajských či publicistických námětů bez uvedení média, které se tématu věnovalo jako první. Někdy je pak obtížné rozlišit rešerši od opisování.

Kromě výše uvedených hlavních problémů, které souvisejí s novinářskou etikou, existují i okruhy další (například vztah ke kolegům a k zaměstnavateli).143 Všechny tyto otázky se pokouší Kodex řešit. 4.5.3 Občan na prvním místě Programy veřejnoprávních médií umožňují svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl jejich působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa. Médium veřejné služby systematicky a pravidelně analyzuje údaje o potřebách a přáních jednotlivých posluchačských či diváckých skupin např. i o tom, jak odvysílané pořady hodnotí. Jsou prováděny reprezentativní výzkumy, ovšem na rozdíl od provozovatelů vysílání s licencí se uplatňuje odlišný způsob v zadávání a vyhodnocování dostupných dat, a to především zacílením na kvalitativní ukazatele. Vždy by mělo jít o uspokojení potřeb občana – televizního diváka nebo rozhlasového posluchače, tedy poplatníka koncesionářského poplatku. Přičemž uvedené pravidlo není v rozporu s tvůrčími experimenty, které si kladou za cíl probudit zájem o určitý žánr nebo způsob zpracování pořadu či neobvyklé téma. Média usilují o to, aby maximum zájemců našlo ve vysílání témata, která je zajímají. Současně však ve své programové skladbě klade i důraz na čas pro menšinové žánry a témata, kteří komerční provozovatelé ve svém programu nenabízejí buď vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Kodex stanoví povinnost věnovat se tématům a žánrům přihlížejícím k potřebám a zájmům seniorů, nemocných či zdravotně postižených, lidí v obtížné sociální 143

Moravec, V. Etika a česká média - mezi lepším a horším [citováno 6. května 2007]. Dostupný z: http://www.blisty.cz/art/25385.html.

5

situaci, mladých rodin, národnostních či etnických menšin a dalších menšinových skupin žijících na území ČR. Platí jasný zákaz zasahování do osobnostních práv posluchačů, ponižování důstojnosti, urážení nebo neodůvodněné vyvolávání pocitů úzkosti či strachu. Posluchač rozhlasu i televizní divák má právo na ochranu soukromí. Bez jeho souhlasu nesmí být zveřejněn údaj, který by prozrazoval, které pořady konkrétně jedinec sleduje, případně jak tyto pořady prožívá či hodnotí. Do vysílání jsou zařazovány pořady a programové prvky, na které mají možnost diváci a posluchači bezprostředně reagovat. Veřejnoprávní médium se zabývá každým vážně míněným podnětem či stížností a na uvedenou zpáteční adresu zašle bez zbytečného odkladu odpověď. Je zde informační povinnost o původu a zdrojích informací a materiálů užitých ve vysílaných pořadech. Česká veřejnoprávní média mají povinnost sledovat v oboru celosvětově dosahovanou úroveň provozování vysílání a zajistit občanu nejvyšší možnou kvalitu služeb, zejména zavádět nové technologie, které mají přímý vliv na kvalitu nabízených služeb. Obě média zajišťují, aby se lidé mohli seznámit se zákulisím vysílání, jeho historií a vývojovými trendy. Proto jsou pořádány dny otevřených dveří, na internetu jsou dostupné virtuální exkurze studii a areály, zpracovaná historie médií. Český rozhlas i Česká televize vydává za účelem seznámení posluchače se svým působením rovněž velké množství publikací. Na webových adresách www.rozhlas.cz a www.ceskatelevize.cz jsou i další aktuální informace, zpravodajství, témata, diskuse a příspěvky.144 4.5.4 Péče o děti Za důležitý závazek je považováno vytváření podmínek pro rozvinutí původní tvorby adresované dětem a mládeži. Tento závazek je umocněn vědomím, že Český rozhlas a Česká televize jsou v tuzemsku hlavním a prakticky jediným stálým producentem rozhlasové a televizní tvorby pro děti a mládež. Veřejnoprávní vysilatelé nabízejí dětským divákům především zprostředkování tradice české i světové pohádky, soutěže, vzdělávací a výchovné pořady, filmy.145 Přispívají rovněž ke kulturní orientaci a popularizaci sportu mezi dětmi a dospívajícími. Média si kladou za cíl pomáhat dětem objevovat a přijímat za vlastní hodnoty slušnosti, vzdělanosti, pracovitosti a úcty k životnímu prostředí. Tomu je 144

Čl. 1 Kodexu České televize, čl. 2 Kodexu Českého rozhlasu. V roce 2006 vysílala Česká televize např. tyto pořady pro děti a mládež: SuperPomeranč, Tykadlo, Pomáhejme si, Diktát, Hodina zpěvu, atd. Uváděla po celý rok české i světové filmové pohádky. Z pořadů Českého rozhlasu je to např. Děti vám to řeknou. ČRo mj. pořádá četné dětské soutěže a prostřednictvím dalších mediálních kanálů, jako je internet, vychází vstříc dětskému posluchači. 145

5

přizpůsobena skladba a charakter pořadů. Nezaujme-li pořad děti, nemůže médium dostát tohoto závazku. Média rovněž uvádí ukázky možností integrovaného soužití zdravých dětí s dětmi zdravotně postiženými a napomáhají národnostní a etnické toleranci. Komerční části programu musí být zařazovány tak, aby obsah nemohl nepříznivě působit na vývoj dětí nebo nezletilé mládeže, nevyvolával v dětech pocity méněcennosti, pokud nezískají propagované zboží či službu.146 S ochranou dětí souvisí rovněž kapitola zobrazování násilí a sexuálně explicitního chování. Pořady a upoutávky nevhodné pro děti147 nesmějí být vysílány mezi 6. a 22. hodinou a po této době musí být označeny v případě televize příslušným symbolem.148 Jejich uvedení musí předcházet slovní upozornění o nevhodnosti pořadu.149 4.5.5 Tvůrčí činnost Základním předpokladem úspěchu je tvůrčí činnost. Tvůrci programů a pořadů jsou veřejnoprávními médii, ať již jsou jimi zaměstnanci či externí spolupracovníci, považováni za rozhodující předpoklad úspěšného naplňování veřejné služby. Média jsou ochotna kdykoliv vystoupit na ochranu svobody projevu všech tvůrců, jednat solidárně a v zájmu pracovníků v nebezpečenství, poskytnout pomoc v právní oblasti. Pracovník má právo na integritu vlastního svědomí – tvůrce je bez jakékoliv sankce uvolněn z práce na tématu, kterou mu nedovoluje provádět jeho svědomí. ČT i ČRo jsou povinny chránit duševní vlastnictví svých tvůrců. Česká televize vede rejstřík námětů a scénářů jí předložených. Všichni tvůrci vyvíjející činnost pro veřejnoprávní média musí zachovávat Kodex. Zde však může dojít ke vzniku konfliktu mezi zásadami profesními a Kodexem nebo jiným interním předpisem. Při řešení vzniklých sporů je třeba v prvé řadě ověřit soulad sporných norem s právním řádem a základními hodnotami, ze kterých vychází Kodex. V zájmu překonání trvajících rozporů využijí médium veřejné služby a tvůrce služeb odborné nezávislé instituce, nebo názoru obecně uznávané osobnosti. ČT a ČRo přispívají k pěstování a rozvoji kultury a umění v České republice. Nabízejí diváku a posluchači pořady, které jej mohou kulturně a umělecky obohacovat. Součástí skladby uměleckých pořadů jsou také díla dokumentární tvorby včetně děl 146

Čl. 2 Kodexu České televize, čl. 3 Kodexu Českého rozhlasu, Výroční zpráva o činnosti Českého rozhlasu za rok 2006, Výroční zpráva o činnosti České televize za rok 2006. 147 Pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. 148 Jímž se stala opět kdysi používaná hvězdička. 149 § 32 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

5

nezávislých producentů. Povinností médií je uspokojit pokud možno celé spektrum diváckých a posluchačských skupin, přičemž musí respektovat individuální i skupinové rozdíly ve vkusu publika. Dalšími vysílanými pořady jsou pořady vzdělávací a osvětové. Veřejnoprávní média tak doplňují zdroj pramenů, z nichž lidé mohou získat poznání. Pořady jsou určené různým věkovým i zájmovým skupinám.150 Obě média se podílejí na obecně prospěšných osvětových kampaních bezplatným vysíláním upoutávek či informativních spotů. Důraz je rovněž kladen na odpočinek. Zábava patří mezi hlavní role médií, i těch veřejnoprávních, která mají za úkol šířit zábavu kvalitní, vytříbenou, bez skluzu k bulvárnostem, i zábavu alternativní. Velkou část rozhlasového i televizního programu pokrývá sport, a to nejen špičkové domácí či zahraniční sportovní akce, ale také další podoby sportu na nižších úrovních, včetně žákovských kategorií, rekreačního sportu či propagace nových a méně známých sportovních odvětví. Neměly by být opomíjeny ani tzv. menšinové sporty. Média věnují tradičně rozsáhlý čas olympijským hrám, olympijskému hnutí i paralympijskému sportu. Prezentace sportu na obrazovkách či v rozhlasovém éteru musí být vždy podle zásad fair-play. Veřejnoprávní média mají tradičně v ČR nejkvalitnější profesionální sportovní komentátory a sportovní pořady vysokou prestiž.151 Výsledkem tvůrčí činnosti médií veřejné služby za posledních několik desetiletí jsou bohaté archivní fondy. Obě média archivují odvysílané pořady i výchozí záznamy nad rámec povinnosti stanovené zákonem.152 Archivy médií jsou jedinečnou součástí národního kulturního dědictví. ČT a ČRo jsou zavázány pečovat o doposud shromážděný archivní fond, zejména chránit uložené materiály před ztrátou, poškozením nebo zneužitím a systematicky je třídit. Tam, kde je to možné, zajišťují obě média postupný přepis děl na nové technologické nosiče; vyvíjí úsilí o doplňování svěřeného archivního fondu o chybějící materiály nebo materiály související s již archivovanými díly. Archiv je přístupný veřejnosti pro studijní a vědecké účely, pro své programy médium z archivu čerpá. Česká televize vyhrazuje v programu zvláštní pravidelné místo pořadu věnujícímu

150

ČT např. ve své skladbě věnuje značnou pozornost výuce cizích jazyků. Články 8, 10, 11 a 12 Kodexu České televize, články 8, 9, 10 a 11 Kodexu Českého rozhlasu. 152 Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 151

5

se bohatství153 jejího archivního fondu.154 Tato ustanovení Kodexu jsou v souladu s právem přístupu ke kulturnímu bohatství zaručených článkem 34 Listiny základních práv a svobod.155 4.5.6 Zpravodajství a publicistika Prvořadým úkolem veřejnoprávních médií je zprostředkovávání informací ve zpravodajských a publicistických pořadech pro všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů. Aktuálněpublicistické pořady nabízejí kritickou reflexi reality, musí zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. Aktérům událostí dávají příležitost vyjádřit své argumenty. Je nezbytné uvádět pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů obyvatel, pořady zabývající se problematikou životního prostředí, etnických menšin, zdravotně postižených, sociálně potřebných, seniorů či ochranou spotřebitelů. Konkrétní informace musí být do vysílání připravena s odbornou péčí a pohotově předána divákům či posluchačům. Ve zpravodajství a publicistice je třeba dbát přesnosti a nestrannosti, spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečností. Striktně musí být rozlišováno mezi informací zpravodajského charakteru a hodnotícím soudem či komentářem. Není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy. Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích, musí být zprostředkován pravdivý obraz skutečnosti, odvysílána pouze zpráva ověřená alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě vzájemně nezávislých zdrojů.156 Oproti zprávě obsahuje hodnotící soud názory, postoje nebo pocity. Je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. Do vysílání by však měly být zařazovány jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, kterými má být hodnocení odůvodněno. Český rozhlas ani Česká televize nesmějí odvysílat informaci, jejíž původ není znám. Ke zprávě musí být připojena informace o zdroji zprávy, s výjimkou informací převzatých od

153

V archívu je uloženo cca 60% všeho, co za svou 53letou historii ČT a ČST odvysílala a činí to cca 210 000 hodin audiovizuálního záznamu. Veškeré archívní záznamy jsou uloženy na Kavčích horách v odpovídajících klimatických podmínkách, filmotéka a videotéka má moderní depozitáře, které směle konkurují vyspělým zahraničním televizním archívům. Příklady pořadů, které ČT vysílá v rámci ukázky bohatství jejího archivního fondu jsou Dobrodružství kriminalistiky, Byli jednou dva písaři, Zlatý fond, To je šoubyznys, Vladimír Menšík nonstop, Odkud já vás znám. Výroční zpráva o činnosti České televize za rok 2006. 154 Článek 24 Kodexu České televize, článek 13 Kodexu Českého rozhlasu. 155 Zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 156 Toto neplatí pouze v případě veřejnými úřady a institucemi oficiálně zpřístupněné informace, kdy stačí jeden oficiální zdroj, pokud není ze sdělení zřejmé, že je nepravdivé či nepřesné.

5

renomovaných zpravodajských agentur157 na základě platné smlouvy. Pokud není patrný důvod k pochybnostem o informaci ve zprávě nebo pokud není patrná chyba, nemusí redaktor každou zprávu agenturního servisu ověřovat. ČT je speciálně povinna zajistit, aby obrazové a grafické části informace ve zpravodajství a publicistice přispívaly k pravdivosti a přesnosti sdělení. Informace je možné získávat jen za použití poctivých a právem dovolených postupů. Příjemce zprávy nesmí poznat z projevu redaktora, jaký má na věc, o níž informuje, názor. Uvedení zprávy obvykle doprovází identifikace redaktorů, kteří za její přípravu nesou odpovědnost. Za obsah zpravodajských a publicistických pořadů odpovídá šéfredaktor příslušné redakce či stanice (ČRo), což je mj. projevem redakční autonomie, potažmo autonomie stanice.158 4.5.7 Diskuse ve veřejnoprávních médiích Veřejnoprávní média u nás jsou důležitým kolbištěm pro diskusi a politickou debatu. Pořady mají představovat diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Musí být brán zřetel na skutečnost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů, že společnosti je vlastní názorové střetání, které je tolik důležité pro její vývoj. Je dbáno o to, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Někdy musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host a přednést v diskusi nezastoupené argumenty. Jsou vysílány diskuse politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Veřejnoprávní médium musí dbát, aby nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana či hnutí, případně jejich názory. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti.159 Je však třeba zajistit, aby vládní strany a opoziční dostaly v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně stejný čas pro svá vyjádření. Toto je v médiích aktuální především před volbami, u soudů pak po nich, kdy strany často zpochybňují výsledek voleb odůvodněný nedostatkem prostoru pro vyjádření.160 Obě média věnují období před volbami do zastupitelských orgánů zvláštní pozornost.161 Zajištěna musí být, zejména pro 157

ČTK, Reuters, ITAR-TASS, Agence France-Presse (AFP), British Broadcasting Corporation (BBC), Deutsche Presse Agentur (DPA) a další. Neoficiální seznam zpravodajských agentur je dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_zpravodajských_agentur. 158 Článek 5 Kodexu České televize, článek 6 Kodexu Českého rozhlasu. 159 Odvozené především od voleb do hlavních zastupitelských orgánů demokracie. 160 Je nutno podotknout, že zatím žádné takové žalobě nebylo nikdy vyhověno. 161 V roce 2006 se na České televizi objevily např. tyto pořady související s volbami do Sněmovny: Otázky Václava Moravce Speciál, Volby 2006, Cesta za voličem a některé další pravidelné pořady, které se tématu

5

témata politická, účast široké škály odborníků, novinářů, osobností občanského života i řadových občanů tak, aby zazněly všechny relevantní názory a aby politikové byli s uvedenými názory konfrontováni. Moderátoři musejí zachovat nestrannost162 a iniciovat otevřenou výměnu názorů mezi pozvanými diskutujícími. Účastníci diskuse bývají dopředu seznámeni s tématickými okruhy diskuse.163 4.5.8 Svoboda vyznání, ochrana menšin, otázky etiky Program veřejnoprávních médií vychází ve vztahu k náboženským otázkám ze zásady otevřenosti a tolerance. Četné demografické analýzy jsou podkladem pro tvorbu programové skladby médií ve vztahu k duchovní oblasti. Prostor je věnován biblickým tématům, občané jsou rovněž seznamováni se základy jiných světových náboženství. Program a jednání veřejnoprávního média je vždy poměřováno etickými normami. Vychází se z mravních tradic evropského civilizačního okruhu. Jsou respektovány individuální i skupinové rozdíly ve vkusu publika, povinností je uspokojit pokud možno celé spektrum diváckých a posluchačských skupin. Jazykový projev musí být kultivovaný, používá se výhradně spisovný jazyk,164 jelikož vyjadřování hlasatelů, moderátorů a redaktorů ve vysílání může působit jako vzor správného užívání jazyka. Média spolupracují s jazykovými odborníky, nechávají si zpracovávat analýzy jazykové úrovně vysílání. Je dbáno o to, aby nedocházelo k stereotypnímu opakování výrazů, jejichž obměnu lze zajistit, aby nedošlo k zplošťování obsahu jazyka. Zakazuje se jakákoliv diskriminace. Média nesmějí vyvolávat pocit, že si lidé přes svoji skupinovou příslušnost zaslouží jiné postavení ve společnosti. Zvláštní péče je věnována rovnoprávnosti uplatnění mužů a žen jak v provozu médií, tak ve skladbě programu. Skladba účinkujících, případně komparsu v pořadech vlastní výroby má odrážet národnostní a etnickou skladbu obyvatelstva v ČR. Celkové vyznění těchto osob musí působit jako zcela samozřejmé a obvyklé.165 Obdobně je postupováno při účasti zdravotně

před volbami věnovaly – Události, Dobré ráno s Českou televizí. 162 Zde bych rád upozornil na fakt, že za poměrně krátké působení médií v demokratické společnosti, stojíme teprve u zrodu profesionálních politických moderátorů. 163 Článek 6 Kodexu České televize, článek 7 Kodexu Českého rozhlasu. 164 Ledaže jde o interpretaci či citaci jiné osoby a výrok se jeví vzhledem k situaci jako nezastupitelný. Výjimkou jsou také zábavné pořady. 165 Zde by se ovšem dalo již hovořit o tzv. pozitivní diskriminaci. Kodex se zřejmě snaží diskusí o tomto problému vyvarovat vsuvkou „je-li to možné“.

5

postižených v natáčení pořadů. Do studií musí být zajištěn přístup osob na invalidním vozíku. ČT a ČRo jsou povinny respektovat zásadu presumpce neviny. To nezabraňuje informovat o podezření z kriminálního jednání konkrétního člověka, případně publikovat svědectví osob a informace o postupu státních orgánů v rámci trestního, případně přestupkového řízení. Jsou však stanovena jasná pravidla. Např. povinnost zdržet se výroků, jimiž by bylo na podezřelého, obviněného nebo obžalovaného pohlíženo, jako by již byl pravomocně odsouzen, povinnost odvysílat stanovisko takovéto osoby jako odpověď na původní informaci o ní, zákaz identifikace mladistvých u méně závažných trestných činů, nebo kde by mohlo dojít o ohrožení jejich bezpečnosti, zdržení se identifikace příbuzných.166 4.5.9 Ochrana soukromí Je právem každého učinit svobodné rozhodnutí, co ze svého soukromí zpřístupní cizím osobám, je respektována neveřejnost lidského soukromí. Natáčená osoba musí dát vždy nejprve svolení před vypuknutím natáčení „na prahu“ domu, bytu či kanceláře, ledaže by v záležitostech vážného veřejného zájmu byl důvodný předpoklad, že jinak nebude možné určité vyjádření pořídit. Souhlas je také třeba při nahrávání telefonických rozhovorů. Redaktoři se musí identifikovat jménem a příslušností k tomu kterému médiu. Pracovníci vystupují při pořizování materiálů tak, aby byla patrná jejich profesní příslušnost. Zdroj informace může z vážných důvodů zůstat v anonymitě, zde existují ovšem zákonné meze, o kterých musí být zdroj poučen. Patří sem i použití skryté kamery či mikrofonu. Ty je možno použít při zpracování tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, pokud nejde materiál získat jinak. Použity mohou být jen pasáže s přímou souvislostí k zpracovávanému tématu. Při použití skrytých záznamových prostředků pro účely zábavní či umělecké je třeba vyžádat si předchozí souhlas se zveřejněním takto pořízených nahrávek. Médium musí dbát důstojnosti a dalších osobnostních práv osob účinkujících v pořadech, včetně členů komparsu.167

166 167

Články 7, 13 a 14 Kodexu České televize, články 17 – 20 Kodexu Českého rozhlasu. Články 15 a 16 Kodexu České televize, článek 21 Kodexu Českého rozhlasu.

5

4.5.10 Zobrazování násilí, sexuálně explicitního chování S ohledem na možné účinky médií jsou některé typy obsahů předmětem zvlášť soustředěné pozornosti. Je zde obava z možného devastujícího dopadu některých typů obsahů. Zvláště možný negativní vliv obsahů s explicitně násilnými prvky a se samoúčelně a naturalisticky prezentovaným sexuálním chováním bývá nejrůznějším způsobem regulován. Vývoj médií doprovázejí obavy z toho, že násilné obsahy mohou mít negativní dopad na uživatele, zvláště na děti. Dnes se jedná o velmi důkladně zpracovaný a utříděný typ mediovaného obsahu. Pozornost se přitom zaměřuje na obsahy zobrazující fyzické násilí – poškození zdraví, zbavení života, působení bolesti. Rozlišuje se násilí implicitní – naznačené, které si uživatel168 domyslí či představí, od explicitního – předvedené nebo podrobně popsané, zpravidla včetně následků, dále pak násilí faktické – předváděné např. ve zpravodajství nebo sportovních přenosech, od fiktivního – předváděné ve smyšlených příbězích, jako jsou kriminální či akční filmy. Násilí předváděné v médiích je možné posuzovat podle toho, jakou roli sehrává v kontextu, v němž je předváděno – je-li samoúčelným „zpestřením“ děje, ne-li dokonce prvním a jediným řešením kteréhokoli problému, nebo je-li do děje zakomponováno jako krajní řešení, jako nepřijatelný způsob jednání apod.169 Česká veřejnoprávní média jsou si vědoma nebezpečí, které přináší stále častější zobrazování násilí. Proto ve vysílaných pořadech nedají takovému zobrazování větší rozsah než nezbytný ke ztvárnění tématu nebo zachycení skutečnosti. Jsou sledovány odborné studie o vlivu násilí na veřejnost a podle toho přizpůsobována programová rozhodnutí. Toto téma je aktuální zejména pro Českou televizi, kde obraz má nepochybně větší působivost. Proto se Kodex ČT věnuje zobrazování násilí (i sexuálně explicitního chování) důkladněji. Česká televize někdy používá pro lepší pochopení významu sdělení šokující záběry. Ty však nesmějí být nikdy samoúčelné a při jejich zařazování je třeba věnovat pozornost, aby se divák nestal vůči násilí otupělým. Detailní záběry je možné zařazovat pouze tehdy, je-li to odůvodnitelné. Při zařazování násilí do zpravodajských pořadů je nutno mít na paměti, že se na pořad mohou ve větší míře dívat i děti. Je třeba mít na zřeteli, že některé informace mohou nestabilním jedincům nebo dětem sloužit jako návod. Lidský život a utrpení mají stejnou obecně platnou hodnotu bez ohledu na místo či 168

S přihlédnutím k technickým omezením rozhlasového vysílání je použit termín uživatel, protože není možné vztáhnout veškerý výklad i na posluchače. 169 Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 125 – 126.

5

čas, proto je i násilí páchané ve vzdálených zemích podrobeno stejným zásadám jako násilí bezprostředně blízké. Burton uvádí výskyt násilného jednání v televizních pořadech zaznamenaný jeho vlastním výzkumem. Upozorňuje však na fakt, že vyšší procento násilných scén v pořadu nemusí notně znamenat horší vliv na reakce diváků. Podle hlediska násilné činy za hodinu řadí pořady od nejvyššího výskytu násilných činů až po nejnižší takto: špionážní, fantasy, kreslené, avantgarda, válečné, detektivní, kriminální, thriller, sci-fi, western, drama, horor, komedie, zpravodajství, dokument.170 Toto řazení samozřejmě neznamená, že by mělo veřejnoprávní médium dle zásad vyplývajících z kodexu upřednostňovat žánry z konce výčtu. Každý pořad by měl být zkoumán jednotlivě a pečlivě by měla být posuzována míra a vliv násilí v něm. Potlačení násilí na obrazovkách patří mezi základní povinnosti provozovatelů vysílání. Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, nezařazovat do vysílání pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých 171 zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost.172 S výše uvedeným souvisí také zobrazování nahoty nebo otevřených projevů sexuality v chování osob – sexuálně explicitní chování. Postup při jeho zobrazování závisí na charakteru pořadu. Divák a posluchač v České republice je poměrně liberální k výskytu nahoty a scén se sexuálním podtextem ve večerním uměleckém nebo zábavním programu, může však považovat za nepřijatelné zařazení podobného obsahu do pořadů zpravodajských či publicistických.173 Pořady s výrazně sexuálně explicitním zobrazením nelze do vysílání zařadit mezi šestou hodinou ranní a dvacátou druhou hodinou večerní.174

170

Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 42 – 43. Související kapitola – Ochrana dětí. 172 § 32 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 173 Čtenáře Kodexu České televize může zaujmout nepříliš dobře volená formulace: „Jestliže by mohlo dojít k identifikaci jednotlivce, nelze v těchto pořadech (míněno je zpravodajství a publicistika) připustit zobrazení pohlavních orgánů s výjimkou uměleckých vystoupení a osob, jež se na veřejnosti dobrovolně vysvlékly. Článek 17.12 Kodexu. 174 Článek 17 Kodexu České televize, článek 24 Kodexu Českého rozhlasu. 171

6

4.5.11 Neobvyklé situace, střet zájmů V rozhlasovém

a

televizním

vysílání

může

docházet

k neobvyklým

a

nepředpokládaným situacím. Zde jsou kladeny vysoké nároky na profesionalitu moderátorů, redaktorů a dalších zaměstnanců, kvalitní přípravu pořadu a dobré seznámení s Kodexem, který instruuje zaměstnance, jak se v těchto situacích chovat. Řeč je například o živém vysílání. Při něm může dojít k situacím, které nelze předem naplánovat. Věnována má být náležitá pozornost účastníkům – neprofesionálům. Nejsou připuštěny do vysílání ty osoby, které by se mohly chovat urážlivě, vulgárně atp. Moderátor musí být připraven odejmout slovo osobě, která se chová v rozporu se zákony či Kodexem. Veřejnoprávní médium musí zprostředkovávat i informace o mimořádných událostech, které vážně ohrožují nebo narušují běžný život obyvatel doma i v zahraničí. Rozhodnutí o zařazení těchto informací do vysílání se řídí především vážností dopadů na komunitu v určitém místě nebo celé zemi. Svým vysíláním v krizových situacích musí médium veřejné služby přednostně napomáhat záchraně lidských životů, zdraví, majetkových hodnot a životního prostředí. Střet zájmů není přípustný. Pracovníci veřejnoprávního média musí vyloučit, aby osobní zájem ovlivňoval vysílání nebo nevysílání určitých sdělení nebo pořadů. Rovněž je vyloučeno přijímání darů od třetích osob a to ani dodatečně, které by mohlo ovlivnit práci v prospěch či neprospěch nějakého subjektu a zpochybnění nestrannosti. Spolupráce zaměstnanců s jinými médii podléhá předchozímu písemnému souhlasu nadřízeného a může být povolena s určitými podmínkami.175 Není rovněž přijatelné, je-li zaměstnanec veřejnoprávního média požádán o autorský příspěvek jiným médiem, aby se prezentoval způsobem, který je dle Kodexu nepřípustný.176

175

Někdejší člen Rady Českého rozhlasu (rezignoval k 23. dubnu 2007) Štěpán Kotrba ve svém článku na Britských listech (dostupný z http://www.blisty.cz/art/33718.html) obvinil politického komentátora Václava Moravce ze střetu zájmů při moderování společenské akce Finanční ředitel roku 2006. Za Moravce se postavil jeho přímý nadřízený, ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal. „Šlo o akci důstojnou, prestižní a reprezentativní. Navíc Moravec je externí zaměstnanec ČT, takže v tom střet zájmů nevidím. Střet zájmů u svých podřízených si troufám interpretovat kvalifikovaněji než ledasjaký internetový škrábal,“ prohlásil Šámal. Soudě dle okolností nešlo o porušení Kodexu ČT. Ovšem vyjádření šéfredaktora Šámala rozhodně nebylo vhodně podáno, jak by se slušelo na odpovědnou funkci ve veřejnoprávním médiu. Moravec čelí nařčení kvůli moderování soukromé akce [citováno 17.5.2007]. Dostupný z http://www.novinky.cz/kultura/moravec-celi-narceni-kvuli-moderovani-soukrome-akce_113053_1k37s.html. 176 Články 18, 19 a 22 Kodexu České televize, články 22, 23 a 25 Kodexu Českého rozhlasu.

6

4.5.12 Charita a dobročinnost K dobrému jménu veřejnoprávního média mohou přispět také další aktivity, příkladem je charitativní činnost. Česká televize má své zastoupení ve statutárních orgánech charitativní organizace Člověk v tísni – společnosti při České televizi, o.p.s. Veřejnoprávní médium je v odůvodněných mimořádných případech oprávněno darovat finanční nebo materiální prostředky, ovšem pouze z výnosů podnikatelské činnosti a ve výši přiměřené její hospodářské situaci. Český rozhlas a Česká televize podporují kulturní a obecně prospěšné aktivity především v rámci tzv. mediálního partnerství, které spočívá v poskytnutí příležitostí pro vysílání sbírkových, osvětových a nekomerčních upoutávek a v redakčním zpracování informací o takovýchto aktivitách. Obě média vyhledávají také jiné možnosti informování o charitativních projektech a činnosti nevládních neziskových organizací, které tvoří nedílnou součást otevřené občanské společnosti.177

177

Článek 20 Kodexu České televize, článek 15 Kodexu Českého rozhlasu.

6

5. Reklama ve veřejnoprávních médiích Reklama ve veřejnoprávních médiích je velmi diskutovaným společenským tématem. Reklama je vedle koncesionářských poplatků nejdůležitějším zdrojem financování veřejnoprávních médií. Vyskytují se názory, že by v médiích veřejné služby neměla být vůbec. Reklama ve veřejnoprávních médiích a jejich financování je častou součástí předvolebních kampaní malých i velkých stran. Vyskytují se obavy o ovlivňování nezávislosti médií veřejné služby zadavateli reklamy.178 Na druhou stranu odborníci varují, že vypuštění reklamy z veřejnoprávních médií může způsobit monopolizaci na trhu s reklamou179 a tím omezit hospodářskou soutěž. Proto musí být stanovena jasná pravidla pro reklamu ve veřejnoprávních médiích, aby inzerenti nemohli ovlivňovat jakýmkoliv způsobem obsah programů. V současnosti funguje „hybridní“ model, kdy součástí vysílání reklama je, ovšem pouze v omezené míře stanovené zákonem. V roce 2006 v České televizi činil možný podíl reklamy 1%. Novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání snížila procento reklamy ve vysílání ČT pro rok 2007 o polovinu a pro příští rok se počítá s úplným vypuštěním. Reklamou je jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků.180 Vedle „běžné“ reklamy se může na televizních obrazovkách objevovat rovněž teleshopping.181 Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání vymezuje 178

Vliv zadavatelů reklamy na média komerční popisuje v článku Proč je dobré mít veřejnoprávní televizi Pavel Hacker. Vliv inzerentů na mediální obsah může být mnohdy velmi svazující, někdy až devastující samotné médium. Zahraničních příkladů, v nichž zadavatelé reklamy docílili stažení článků, zrušení pořadů či likvidací osob, redakcí nebo celých titulů je celá řada Jelikož inzerenti požadují pro své reklamy "Positive selling environment", v historii můžeme nalézt např. doporučení mediálních agentur nezadávat reklamu k pořadu stanice CBS Fania Fenelon o dívce přeživší Osvětim. Notoricky známým příkladem zániku listu z důvodu nezájmu inzerentů je dělnický deník Daily Herald, který zašel na úbytě přes čtenost 4,7 milionu (!) a náklad větší, než měly deníky The Times, The Guardian a Financial Times dohromady. Spor o náplň pořadu vedl např. Dupont, Coca Cola nebo u nás Sazka. To je jedním z důvodů, proč je důležité mít svobodné médium oproštěné od komerčních vlivů, médium veřejnoprávní. Hacker, P. Proč je dobré mít veřejnoprávní televizi [citováno 16. května 2007]. Dostupný z: http://hacker.blog.respekt.cz/c/1392/Proc-je-dobre-mitverejnopravni-televizi.html. 179 Jedná se zejména o televizní stanice. 180 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje reklamu šířeji: Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak. 181 Teleshopping je přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu či jinou protihodnotu § 2 odst. 1 písm. r ZPRTV.

6

reklamu zakázanou – která se nesmí objevit ve vysílání rádií a televizí. Do vysílání nesmí být zařazeny reklamy a teleshopping podporující chování ohrožující morálku, zájmy spotřebitele, nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí; reklamy 182 ohrožující fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí; reklamy, v nichž účinkují hlasatelé, moderátoři či redaktoři zpravodajských a politicko publicistických pořadů; reklama zaměřující se na náboženství a politiku; reklama na speciálně určené komodity183 – léčivé přípravky na lékařský předpis, tabák a tabákové výrobky. Jednoznačně zakázané jsou reklamy obsahující podprahová sdělení,184 skryté185 a podprahové reklamy, reklamy snižující úctu k lidské důstojnosti, útočící na víru a náboženství nebo politické či jiné smýšlení, reklamy diskriminační.186 Zohledněno musí být působení reklamy na děti a mladistvé.187 Provozovatel do vysílání nezařazuje reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky.188 Reklama a teleshopping musejí být rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Provozovatel vysílání je povinen vyloučit vliv zadavatele reklamy a teleshoppingu na obsah vysílaných pořadů.189, 190

Veřejnoprávní médium nesmí připustit, aby inzerent mohl ovlivnit obsah pořadů. Nesmí

učinit ani jakékoliv přísliby, které by mohly být v rozporu s tímto pravidlem. Inzerenti nezískají žádné zvýhodnění nebo jiné zacházení ve vztahu k obsahu pořadů, vyjma komerční části pořadu, kterou si objednali. ČT i ČRo postupují tak, aby dosáhly maximálního možného výtěžku z prodeje komerčního času inzerentům.191 Jsou proto 182

Reklamy a teleshopping – dále jen reklamy. Reklamy na alkohol jsou povoleny, ustanovení § 52 ZPRTV na ně však klade specifické požadavky. 184 Podprahovým sdělením je zvuková, obrazová nebo zvukově-obrazová informace, která je záměrně zpracována tak, aby měla vliv na podvědomí posluchače nebo diváka, aniž by ji mohl vědomě vnímat (ZPRTV). 185 Skrytou reklamou se rozumí slovní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, obchodní firmy, ochranné známky nebo činnosti výrobce zboží nebo poskytovatele služeb, uvedená provozovatelem vysílání v pořadu, který nemá charakter reklamy a teleshoppingu, pokud tato prezentace záměrně sleduje reklamní cíl a může veřejnost uvést v omyl o povaze této prezentace; taková prezentace je považována za záměrnou zejména tehdy, dojde-li k ní za úplatu nebo jinou protihodnotu (ZPRTV). 186 Ať již na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, národního nebo sociálního původu, anebo příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině. 187 § 48 odst. 2 a 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (ZPRTV). 188 S výjimkou uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné. Zde přichází v potaz úvaha, zda je reklama uměleckým dílem. Autor této práce se přiklání k názoru, že i reklama může být uměním, resp. její ztvárnění, nápaditost a provedení. 189 V poukaze na předchozí výklad je zřejmé, že pro komerční stanici je toto ustanovení občas jen obtížně plnitelé. Veřejnoprávní stanice však jej musí striktně dodržet. 190 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 191 Činí tak rovněž i s přesouváním reklamního času do večerních hodin, do tzv. prime time, kdy jsou výtěžky z reklamy nejvyšší z důvodu velkého počtu diváků. 183

6

vyloučena jiná než obchodní kritéria rozhodování. Účinkující nesmějí ovlivňovat běh pořadů směrem, který určuje jejich komerční zájem.192 Reklamu je možné zařazovat do pořadů složených ze samostatných částí nebo do pořadů ze sportovních podniků a podobně strukturovaných událostí a představení obsahující přestávky, avšak pouze mezi tyto části nebo v těchto přestávkách. Provozovatel televizního vysílání193 ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení194 s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události.195 Čas vyhrazený takovéto reklamě nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času,196 přičemž mezi 19. a 22. hodinou nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. V průběhu jedné vysílací hodiny (mimo 19. – 22. hodinu) může Česká televize vysílat maximálně 12 minut reklamy. Teletext není započítán. Program ČT1 může využít reklamního času nevyužitého programem ČT2, což může až zdvojnásobit reklamní plochu kanálu.197 Do časového omezení reklamy se nezapočítávají oznámení provozovatele televizního vysílání učiněná ve spojení s vlastními pořady, zbožím a službami přímo odvozenými od těchto programů, ani bezplatně odvysílaná oznámení učiněná ve veřejném zájmu a ve prospěch obecně prospěšných cílů. Čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu provozovatele rozhlasového vysílání ze zákona nesmí přesáhnout 3 minuty denního vysílacího času na celoplošném vysílacím okruhu a 5 minut na místním okruhu. Nevyužitý reklamní čas na některém z programů nelze převést nad rámec časových omezení na program jiný.198 Sponzorované pořady musejí být označeny na jejich konci obchodní firmou, logem, ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Není možné sponzorovat politicko-publicistické pořady a zpravodajství. Obsah a čas zařazení pořadu do vysílání nesmí být sponzorem ovlivněny.

192

Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání - Kodex České televize. Kodex Českého rozhlasu. 193 Rozhlas je uveden zvlášť. 194 Přímým spojením reklamy s vysíláním sportovní či kulturní události se rozumí zařazení reklamy do programu bezprostředně před vysíláním sportovní či kulturní události, bezprostředně po jejím odvysílání a zařazování do přestávek takové události. 195 § 50 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 196 Což připadá na 7 minut a 12 vteřin vysílacího času každého kanálu České televize, tj. ČT1, ČT2, ČT24, ČT 4 Sport. 197 Nemůže tak však učinit u dalších dvou kanálů – tedy ČT24 a ČT4 Sport. 198 § 51 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6

Dozor nad dodržováním zákona pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a pro sponzorování v rozhlasovém a televizním vysílání vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.199

199

§ 7 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

6

6. Financování veřejnoprávních médií Financování médií obecně je rozebráno již v kapitole 2.1.6 této práce. Na tomto místě je dobré připomenout si několik modelů financování médií. Vysílací média mohou být v zásadě financována těmito způsoby: •

platba inzerenty – médium obchoduje s předpokládanou pozorností svých publik – prodává reklamní časy, nabízí sponzoring apod.

•

platba daní – obvyklý způsob financování státních médií200

•

platba koncesionářským poplatkem – způsob financování veřejnoprávních médií

•

platba přímá – „placená televize“201 nebo rozhlas

•

platba prostřednictvím daru – týká se zpravidla malých televizních či rozhlasových stanic vysílajících pro menšiny, např. náboženských kanálů apod.202

Média veřejné služby v České republice jsou financovány dvěma zmíněnými způsoby. Finančními zdroji jsou zejména koncesionářské poplatky vybírané podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a příjem z vlastní podnikatelské činnosti,203 včetně výnosu z prodeje reklamního času uskutečňovaný v souladu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Česká televize a Český rozhlas jako právnické osoby hospodaří na svůj účet a odpovědnost s vlastními majetkem a svými finančními zdroji a zodpovídají za účelné a hospodárné využívání svých finančních zdrojů a majetku.204 Zda jsou zdroje a majetek účelně a hospodárně využívány podle schváleného rozpočtu v souladu s právními předpisy a s požadavky práva Evropských společenství sleduje Dozorčí komise – poradní orgán Rady (Rady ČT, Rady ČRo) ve věcech kontroly hospodaření konkrétního veřejnoprávního média. Rada pak schvaluje rozpočet obou vysílatelů, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku. Výroční zpráva o hospodaření

200

Státem financovanou televizí v Evropě je např. Lotyšská televize Latvijas Televizija (LTV), kde stát financuje 60% svými příspěvky a zbytek si na sebe musí vydělat reklamou a sponzoringem. Koncesionářský poplatek se neplatí, ačkoliv se o jeho zavedení delší dobu diskutuje. Vláda ale tento návrh zavrhuje. Odborníci se domnívají že je to kvůli tomu, aby neztratila vliv na chod televize. Karlík, M. Veřejnoprávní média v zahraničí - Lotyšsko [citováno 12. dubna]. Dostupný z http://www.radiotv.cz/radioclanky/4073/verejnopravni-media-v-zahranici---lotyssko.html. 201 Příkladem jsou kanály HBO, Pay-Per View, video-on-demand obecně, O2 IP TV apod. 202 Hacker, P. Proč je dobré mít veřejnoprávní televizi [citováno 16. května 2007]. Dostupný z: http://hacker.blog.respekt.cz/c/1392/Proc-je-dobre-mit-verejnopravni-televizi.html. 203 ČT a ČRo se mohou svými vklady podílet na podnikání jiných osob, pokud svou účastí na tomto podnikání mohou přispět k lepšímu plnění svých úkolů. Podnikatelská činnost nesmí ohrozit úkoly veřejnoprávního média. 204 Statut České televize. Statut Českého rozhlasu.

6

média je Radou předkládána ke schválení Poslaneckou sněmovnou.205 Česká televize vede podvojné účetnictví podle účtové osnovy platné pro politické strany, hnutí, občanská sdružení a jiné nevýdělečné organizace. Přitom má povinnost oddělit činnosti spočívající v poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání od podnikatelských činností. Metody rozlišování nákladů a výnosů a jejich přiřazování k činnostem veřejné služby stanoví ČT vnitřním předpisem – Účetními standardy České televize. Veřejnoprávní média mají povinnost hospodařit s prostředky s „péčí řádného hospodáře“, počínat si hospodárně, šetrně využívat zdrojů a chovat se ohleduplně k životnímu prostředí. Každý pracovník musí znát cenu materiálu, služeb a dalších hodnot, které při své práci užívá.206 Nejdůležitějšími příjmy, které plynou do rozpočtů veřejnoprávních médií, jsou koncesionářské poplatky. Rozhlasový poplatek je ze své podstaty spíše daní, protože za něj není přímého ekvivalentu. Kdyby se však jednalo o daň, kterou by vybíral stát, měl by na média vliv a z veřejnoprávních médií by se rázem mohla stát média státní.207 Současné nastavení vybírání rozhlasových poplatků není ovšem také zcela bez závislosti na státu, jelikož Parlament stanoví zákonem jejich výši. Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání bez ohledu na způsob příjmu – z rozhlasového přijímače, televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu – z televizního přijímače. Ze zařízení způsobilého k reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí oba poplatky.208 Poplatníkem je osoba (fyzická i právnická) vlastnící rozhlasový nebo televizní přijímač, případně jeho držitel. V případě dopravního prostředku vybaveného přijímačem je poplatníkem provozovatel dopravního prostředku. Za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit je každý odběratel elektřiny, pokud písemným čestným prohlášením neprokáže ve stanovené lhůtě opak. Fyzická osoba platí poplatek pouze z jednoho přijímače a to i v případě, vlastní-li jich více. Poplatek nemusí platit osoby žijící ve společné domácnosti s již přihlášeným poplatníkem. Fyzická osoba, která je podnikatelem, platí poplatek za každý přijímač, který používá k podnikání. Pokud je poplatníkem právnická osoba, musí platit poplatek za každý rozhlasový a televizní přijímač. Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45,- Kč. Měsíční

205

§ 8 a § 8a zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 206 Kodex České televize. Kodex Českého rozhlasu. 207 Srov. Urban, B. K placení televizních poplatků. Dostupný z http://www.epravo.cz/. 208 Těmito zařízeními mohou být např. počítače s příslušenstvím umožňujícím příjem a reprodukci rozhlasového a televizního vysílání.

6

výše televizního poplatku činí 120,- Kč pro rok 2007.209 Poplatník, kterému vznikla poplatková povinnost, musí tuto skutečnost do 15 dnů od vzniku povinnosti oznámit provozovateli vysílání. Správcem evidence poplatníků rozhlasového a televizního poplatku je provozovatel vysílání ze zákona. Ten je za účelem kontroly dodržování zákona o rozhlasových a televizních poplatcích oprávněn zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci. Při porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona vzniká povinnost na vyzvání provozovatele zaplatit k dlužné částce také přirážku, která činí 5 000,- Kč u rozhlasového poplatku a 10 000,- Kč u poplatku televizního. Provozovatel vysílání ze zákona je oprávněn domáhat se svých práv vyplývajících z placení poplatků u soudu.

209

Od 1.1.2008 bude činit televizní poplatek 135,- Kč s tím, že z vysílání České televize bude vypuštěna reklama.

6

7. Plní média veřejné služby České republiky svoji funkci ? Média v ČR nemají ve srovnání se zahraničím dlouholetou tradici. Pro formování demokratického média se zdá být pouhých sedmnáct let od revoluce málo. Častá neprofesionalita, kterou můžeme zaznamenat u redaktorů či moderátorů České televize i Českého rozhlasu dává tušit, že „cesta k poznání“ bude ještě dlouhá. Bohužel ani manažeři ve vedoucích pozicích se mnohdy nedokáží oprostit od negativních vlivů na médium. Předcházející kapitoly jsou vesměs optimistické, plny ideálů Kodexu, jaká by praxe měla být. Bohužel ne vždy se daří etická ustanovení uplatňovat, v poslední době dokonce velmi často přicházejí do konfliktu s realitou. Za poměrně krátké období určené pro psaní diplomové práce snad ani není možné kvalitně a fundovaně posoudit praktickou práci televize a rozhlasu. Je potřeba analyzovat zájmová média další. Problému se jich však nevěnuje mnoho a dost často mohou být informace nevyvážené, pouze z jedné části názorového spektra. Při vším rozvoji multimédií je veřejnoprávním médiím věnován jen malý zlomek prostoru. Velmi kriticky se, především k České televizi, staví Britské listy. 210 Velká část článků kritizující ČT směřuje ke krizi veřejnoprávnosti médií v České republice. Velké množství kauz poslední doby spěje k nutnému oživení demokracie ve veřejnoprávních médiích, prohloubení jejich nezávislosti a fundovanosti jejich zaměstnanců a managementu. Řekl bych, že legislativa zde velmi nezmůže, naopak by ještě více svázala ruce a ochromila nezávislost médií veřejné služby. V této oblasti je opravdu co dohánět a např. Británie jasně dokazuje, že je kde se inspirovat. Jakou jít cestou ? Mnozí autoři Britských listů navrhují několik změn ve faktickém působení médií (především tedy ČT). Jsou sice předpokládány Kodexem, méně však uváděny do praxe. Mezi tyto okruhy k debatě může patřit např.: •

Více prostoru pro debatu – ať již politickou či nepolitickou, nastínění více názorů, jejich pluralita, více vysílacího času pro nezávislá hodnocení.

•

Omezení násilí, kdy se veřejnoprávní médium (opět jde hlavně o televizi) snaží získat větší sledovanost vysíláním „blockbusterů“; zařadit více pořadů pro děti, rodinných filmů a komedií, obsáhlejší tvorbu těchto žánrů.

•

Zaměstnanci médií by měli být „méně loajální“ vůči nadřízeným. Po vzoru BBC by neměli být nečinní, když se dozví o protiprávním a neetickém chování

210

Webová adresa: http://www.blisty.cz/.

7

managementu, či svých kolegů – tedy vnést kritiku do vlastních řad. Samozřejmě vše v souladu s profesními a etickými kodexy. •

Držet laťku kvality pořadů a zpravodajství a nesklouzávat k bulváru, což je bohužel tendence většiny českých médií, která se utkávají v boji o sledovanost, poslechovost či čtenost.

•

Absolutní zamezení cenzury či politické objednávky. Výčet není v žádném případě taxativní. Z pohledu ČT a ČRo je samozřejmě často

těžké rozpoznat požadavky občanů, snažit se balancovat mezi jejich chválou a kritikou.. V dnešní době se může zdát, že si oba veřejnoprávní kolosy „vyšlapaly cestičku“, po které se chtějí nerušeně ubírat dál, což svým způsobem otupuje jejich ostražitost a svádí k nechtěnému efektu – plíživé cenzuře, politické či komerční objednávce. Nabízí se zde spousta okruhů pro debatu, která bude nejspíše do budoucna nutná, chce-li institut média veřejné služby v České republice přežít.

7

8. Závěr Téma Média veřejné služby a jejich regulace v České republice je velmi rozsáhlé. Pro pochopení problematiky médií je nutné seznámit se také s teorií mediální komunikace i historií veřejnoprávních médií České televize a Českého rozhlasu. Počáteční kapitoly této práce poskytují v nezbytném rozsahu historický i teoretický exkurz problematikou, aby na něj pak mohla navázat analýza předpisů regulujících danou oblast. V rámci rozsahu, který poskytuje diplomová práce, není možné obsáhnout celé téma. Proto text odkazuje na související literaturu knižní, odborné články a internetové zdroje, ze kterých jsem vycházel, ale i na ty, které jinak souvisejí se zadaným tématem. Pro zájemce o širší pochopení problematiky by mohly být cenným zdrojem informací. Při analýze právní regulace veřejnoprávních médií jsem se pokusil upozornit na chyby a sporné aspekty v předpisech s poukazy na jejich možné řešení de lege ferenda či názory odborníků nebo veřejnosti. Samoregulační předpisy médií veřejné služby jsou dobrým základem pro poznání jejich struktury a fungování. Dle mého by však měly problematiku řešit více uceleněji a podrobněji. Některé aspekty práce zpravodajů, moderátorů a jiných zaměstnanců veřejnoprávních médií nebyly vůbec zohledněny. Jde zde nejspíše o „typický český model“, kdy na rozdíl od zahraničí několik málo stran právního textu řeší rozsáhlou problematiku, které by bylo třeba věnovat se daleko více. Veřejnoprávní média, která mají řádně plnit svoji službu, musí usilovat o maximální profesionalitu. Širší rozsah regulativ a následná povinnost seznámit s nimi každého pracovníka by tak rychleji mohla zdatné profesionály vychovat. Mediální zákony bohužel často ukazují, že se zákonodárná moc snaží přespříliš zasahovat do nezávislosti médií veřejné služby. Zde by však především mělo jít o demokratickou dělbu moci a její kontrolu. Doufejme, že se v budoucnu budou snahy ovlivňovat veřejnoprávní média vyskytovat v co nejmenší míře. Téma média veřejné služby, potažmo česká média celostně, mohu čtenáři doporučit k bližšímu zkoumání. Dokáže si tak díky svému studiu upravit informace předkládané médii a jinak vnímat životní realitu.

7

9. Resumé v ruském jazyce Живем во времени, когда самой ценной является информация. Из-за того, что мы неспособны поймать все своими чувствами, должны существовать методы, которые нам передадут информации и знания. Это методы нам переносят медиальные сообщения. А здесь мы и встречаемся с термоном медиа. Медиа, являются носителями. в процессе развития техники, медиа снабжают нас все большим количеством информации. Медиа, которые покрывают большое число участников называются массовыми. К ним принадлижат газеты, радио, или телевидение. Не Европейском континенте возникла традиция общественных медий. они являются спецефическими организациями, которые служат идеалам демократии и предлагают разнообразный спектр качественных и подтвержденых информаций. Что бы она исполняла свою общественную функцию, она должна быть независимая от разных государственных и иных объектах. Целью этой работы, является общественные медиа исследовать, разграничить и анализироватв их действие и конфронтировать правила с реальностью. Целый текст разделён до шести главных глав, вступления и заключения. Глава общая характеристика медий, объясняет задачу медий в обществе с помощью теориии массовых коммуникаций. Пытается обрисовать главные фундаменты теории возникновения медий, из роли и влиянию на современное общество, требование их изучения и воспитание медиального грамотного населения. На конце главы ма приступим к теоретическому ограничению теории общественных медий и их интерпретацию в законах Чешской республики. Глава общая характеристика важна для понятия законодателей при творении медиальных законов, для понятия мультимедиальных законов, для регуляционных правил, их поведения, давления со стороны професиональной общественности и пользователей, и ограничения их места в обществе. Третья глава содержит анализ историчиского развития общественных медий: Ческе телевизе а Ческехо розхласу. Объяснаэт значение исторического контекста про понимание поведения обоих медий и их понятия населением. Чешский розглас, в отличии от Чешской телевизи, возникал в демократической среде первой республики. Его продвижение в обществе не было просто, но с растущим числом слушателей, пришло главное изменение в объеме переноса, которое стало актуальное и прямое. Небыло просто убедить людей, что бы купили новый аппарат, 7

что бы знаменитые особы выступили в эфире. Начальное недоверие к новому медии постепенно исчезло и радио стало модой, а так же новой влиятельной и серьезным предприятием. Ческое радио стало первым радием на европейском континенте, который начал постоянно передавать. История Ческого радио в моей работе кончаются вместе с окончанием Второй Мировой войны, потому что коротко после нее, начал свое развитие второй медиум, который приносит не только звук, но и картину: телевидение. В отличии от радио, подъем телевидение было быстрым и приветствовался людьми. Однако телевидение невозникло в демократии, и это проявилось на ее развитии. Во время критических событий она стала единственной, кто передавал важные события и информации, стала в центре событий, а ее работники стали героями. но и современная история, также не лишена шрамов, конфликт между директором, советом и работники окончилось забастовкой и до дискусии включился весь народ. Четвертая глава пытается анализировать правовую региляцию и саморегуляцию общественных медий и сравнять законные правила с их фактической работой. Показывает взгляд сквозь чешское и европейское право и внутрение инструкции, которые медиа творят сами. В своей первой части, глава обращает внимание на правила в целом понятии того слова и анализирует некоторые ее части и главы. Следующие абзацы описывают подробный анализ закона о радио и телевизионном вещании, законе о Чешком телевидении, Чешском радио, кодексу телевидения, кодексу радио, статусе медий и остальных правил. Знакомит читателя с контрольным механизмом службы общественности, статутарним органом медий, задачами и правилами работы. Подробно будут рассмотрены темы заботы о детях, этика, охрана меньшин, охрана частной жизни, изображение насилия, сексуального поведения итд. Особой главой будет "Реклама в общественно полезных медиях". В этом случае идет о общественно дискусионную тематику. Законодарная мощь омезила рекламу в государственных медиях и планируют ее прекратить. Это решение правильно? Какой еффект будет иметь выпущение рекламы из общественного медиа на рынок? Будут вопросы потенциального влияния рекламодателя на медиа решены? Будут также описаны примеры, когда неинтерес рекламодателя имел 7

ликвидирующее влияние на коммерческого медиа, когда сокращали передачи, или например острых тем, например снажение о прекращение передачи репортажи в Чешской телевидении. В последней главе, я опишу на острою проблему финансирования общественных медий. Для исполнения своих задач, медиа должны распологать широкоми финансовыми возможностями. приемной базой являются так называемые концессионарские налоги. Их высоту определяют законодарные органы и это угрожает свободе медий. С этим проблемом медиа столкнулись уже в начале общественной службы - от девяностых лет минулого века. Однако несмотря на широкую дискусию, проблем не решется. Другим финансовым источником, являются деньги за рекламу, однако, как кажется этот источник может быстро исчезнуть. Какой результат это будет иметв на медиа? надо реформировать систему финасирования? специалисты утверждают, что да, но законодатели немогут достичь консенсуса. Объем дипломной работы нетаов, чтобы достичь описания всей проблемы. Может быть рассмотрен только как вступление до проблему. Будут описаны базовые вопросы и варианты их решения. Эта работа может быть хорошим катализатором на дискусию к этой теме, но не как подробный источник информации.

7

10. Seznam použitých zdrojů 10.1 Monografie a autorské články •

Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 18.

•

DeFleur, M., Ball-Rokeach, S. Teorie masové komunikace. Praha: Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, 1996, s. 13.

•

Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost - Stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál, 2003, s. 15 - 16.

•

Mc Quail, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s. 21.

•

Moravec, V. In Jirák, J. a kol. 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005, s. 57 59.

•

Postman, N. Ubavit se k smrti - Veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 1999, s. 7.

•

Potter, W.J. Media Literacy. London: Sage, 1998, s. 38. Překlad: Jirák, J.

10.2 Právní předpisy a související dokumenty •

Deklarace o partnerství České televize a Českého rozhlasu.

•

Doporučení Výboru ministrů pro členské státy č. Rec(2000)23 o nezávislosti a funkcích regulačních orgánů pro oblast vysílání (přijato Výborem ministrů dne 20. prosince 2000 na 735. zasedání náměstků ministrů).

•

Jednací řád Rady České televize ze dne 7.3.2007.

•

Jednací řád Rady Českého rozhlasu. Verze přijatá dne 13. prosince 2006 s úpravou z 2.5.2007.

•

Kodex Českého rozhlasu.

•

Moskevský protokol.

•

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.

•

Směrnice Rady č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (tzv.

7

Směrnice "Televize bez hranic"), ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 97/36/ES. •

Statut České televize.

•

Statut Českého rozhlasu.

•

Úmluva Rady Evropy O přeshraniční televizi.

•

Usnesení vlády č. 292, které zakotvilo zřízení Úřadu pro tisk a informace v Čechách a na Moravě (ÚTI) a Slovenského úřadu pro tisk a informace (SÚTI) – úřady měly zajišťovat, aby média nezveřejňovala informace, které jsou v rozporu se zájmy vnitřní nebo zahraniční politiky státu.

•

Výroční zpráva o činnosti České televize za rok 2006.

•

Výroční zpráva o činnosti Českého rozhlasu za rok 2006.

•

Zákon č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků.

•

Zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

•

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 236/1995 Sb. , o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů.

7

•

Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání - Kodex České televize.

10.3 Internetové zdroje •

ČST – Před koncem federace. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/federace.php.

•

ČT – Prehistorie. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/index.php.

•

Hacker, P. Proč je dobré mít veřejnoprávní televizi. Dostupný z: http://hacker.blog.respekt.cz/c/1392/Proc-je-dobre-mit-verejnopravni-televizi.html.

•

Historie Československé televize – Kalendárium 1969. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=6.

•

Historie Československé televize – Listopad 1989. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/revoluce.php.

•

Historie Československé televize – Vysílání Televizních novin v srpnu 1969. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/19681969.php?leta1968_1969kapitola=8.

•

Historie ČT – Krize. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/krize.php.

•

Historie ČT – Které okruhy pro ČT. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/okruhy.php.

•

Historie ČT - Po krizi. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/pokrizi.php.

•

Historie ČT – Problém financování. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/financovani.php.

•

Historie ČT – Vznik a první kroky ČT. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php.

•

Hraše, J. Profesionalizace vysílání 1930-1938. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_30/_zprava/70547.

•

Hrdlička, F. Československý rozhlas v Květnovém povstání. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79186.

•

Hrdlička, F. Rozhlas v okupaci 1939-1945. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/76352. Vysílání do Čech ze zahraničí. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79185.

7

Československý rozhlas v Květnovém povstání. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_valka/_zprava/79186. •

http://www.ceskatelevize.cz/radact/ - Rada České televize

•

http://www.ctk.cz/ - Webové stránky ČTK

•

http://www.rozhlas.cz/rada/portal/ - Rada Českého rozhlasu

•

http://www.rrtv.cz/cz/ - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

•

Karlík, M. Veřejnoprávní média v zahraničí - Lotyšsko. Dostupný z http://www.radiotv.cz/radio-clanky/4073/verejnopravni-media-v-zahranici--lotyssko.html.

•

Karlík, M. Veřejnoprávní média v zahraničí - Lotyšsko. Dostupný z http://www.radiotv.cz/radio-clanky/4073/verejnopravni-media-v-zahranici--lotyssko.html.

•

Maršík, J. Josef Maršík: Nový název radia - "rozhlas". Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/.

•

Maršík, J. Průkopníci rozhlasového vysílání 1923 - 1925. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/.

•

Maršík, J. Stabilizace vysílání 1926-1929. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_stabilizace/_zprava/68088.

•

Maršík, J. Vývoj programové skladby Radiojournalu. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_zacatky/.

•

Maršík, J. Vznik a vývoj sportovní reportáže. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/80/serial_stabilizace/_zprava/68370.

•

Moravec čelí nařčení kvůli moderování soukromé akce. Dostupný z http://www.novinky.cz/kultura/moravec-celi-narceni-kvuli-moderovani-soukromeakce_113053_1k37s.html.

•

Moravec, V. Etika a česká média - mezi lepším a horším. Dostupný z: http://www.blisty.cz/art/25385.html.

•

Moravec, V. Etika a česká média - mezi lepším a horším. Dostupný z: http://www.blisty.cz/art/25385.html.

•

Moravec, V. In Jirák, J. a kol. 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005.

•

Otevřená encyklopedie Wikipedie: Rozhlas. Dostupná z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhlas.

7

•

Rožánek, F. ARAS navrhuje odvolání Rady ČT. Dostupný z: http://www.rozhlas.cz/digital/vysilani/_zprava/328085.

•

Růžička, D. Československá televize v letech 1968 – 1969. Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968-1969.php?leta1968_1969kapitola=0 – kapitola 1968-1969.

•

Stav a výhledy revize směrnice „Televize bez hranic“ - C. H. BECK. Dostupný z: http://www.pravnizpravodaj.cz/pz/pz.nsf/lkpplainnews/C1D0062CA312CCB7C12 5728F0034EBAC.

•

Stav a výhledy revize směrnice „Televize bez hranic“ - C. H. BECK. Dostupný z: http://www.pravnizpravodaj.cz/pz/pz.nsf/lkpplainnews/C1D0062CA312CCB7C12 5728F0034EBAC.

•

Urban, B. K placení televizních poplatků. Dostupný z http://www.epravo.cz/.

•

Vacková, B. Média veřejné služby - Revue pro média. Dostupný z: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/.

•

Václav Moravec v rozhovoru pro Týdeník rozhlas. Dostupný z: http://www.radioservis-as.cz/archiv06/4206/42titul.htm.

•

Velké pokrytí ČRo může ohrozit soukromé stanice. Dostupný z: http://www.ct24.cz/ekonomika/index_view.php?id=211705.

10.4 Webové stránky se související tématikou pro hlubší studium mediální scény blog.vozovna.cz

www.mediainfo.cz

blok.rozanek.cz

www.medialne.sk

www.britskelisty.cz

www.mediar.cz

www.ceskamedia.cz

www.novyden.cz

www.digizone.cz

www.obs.coe.int

www.extra.cz

www.parabola.cz

www.fites.cz

www.radiotv.cz

www.istrategie.cz

www.radioweb.sk

www.louc.cz

www.reflex.cz

www.mam.cz

www.virtually.cz

8

11. Seznam použitých zkratek •

ČR – Česká republika

•

ČRo – Český rozhlas

•

ČST – Československá televize

•

ČT – Česká televize

•

ČTK – Česká tisková kancelář

•

ČTÚ – Český telekomunikační úřad

•

DVD – Digital video disc. Jedná se o formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo různé jiné údaje.

•

LZPS – Listina základních práv a svobod

•

PSP ČR – Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

•

RČT – Rada České televize

•

RRTV – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

•

ZPRTV – Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání

8