Pasportizace nábytku moderny na zámku v Novém Městě nad Metují

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ _______________________________________________________________

LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV NÁBYTKU, DESIGNU A BYDLENÍ

Pasportizace nábytku moderny na zámku v Novém Městě nad Metují Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc.Dr.Ing. Petr Brunecký

Bc.Martina Jirásková

2012

2

Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci na téma Pasportizace nábytku moderny na zámku v Novém Městě nad Metují zpracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Jako autor práce se dále zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: 18. 4. 2012

Bc. Martina Jirásková

…………………………

3

Touto

cestou

bych

ráda

poděkovala

mému

vedoucímu

práce

doc. Dr. Ing. Petru Bruneckému za jeho odborné rady a připomínky, také panu Ing. Zdeňku Holoušovi, Ph.D. za konzultace v oboru historických konstrukcí nábytku. Také velmi děkuji správci zámku v Novém Městě nad Metují panu Ondřeji Daňkovi, Dis a panu Josefu Marianu Bartoň – Dobenínovi majiteli zámku, kteří mi umožnili na zámku v Novém Městě nad Metují provést příslušná měření. Za nadstandardní vyhledání použitých dobových materiálů děkuji zaměstnancům Státního oblastního archivu v Zámrsku. Na závěr patří poděkování mým nejbližším, kteří mě po celou dobu podporovali.

4

Jméno studenta: Martina Jirásková Název práce:

Pasportizace nábytku moderny na zámku v Novém Městě nad Metují

Abstrakt: Práce se zabývá pasportizací a co nejpřesnějším zmapováním vybraných historických nábytkových kusů na zámku v Novém Městě nad Metují. Práce ukazuje úzkou provázanost dané doby s tvorbou umělce i s požadavky objednavatelů. Zároveň podrobně sleduje dobu, ve které tento nábytek vznikl a zabývá se proto detailně autorem nábytku Dušanem Samuelem Jurkovičem i jeho objednavatelem Josefem Bartoň – Dobenínem. Klíčová slova: zámek, nábytek, secese, moderní bydlení, lidové umění, lidové stavitelství, národ, textilní průmysl, vlastenectví, moderní šlechta, interiér.

Student´s name:

Martina Jirásková

Title of thesis:

Passportization

modern

furniture

in

the

castle

in

Nové Město nad Metují Abstract: The theses deals with the condition survey and the most accurate mapping chosen historical pieces of furniture in the castle in Nove Mesto nad Metují. The work shows the close links of the time with the artist work of and with customer requirements. It also closely follows the period in which the furniture was created. Therefore, the thesis deals about the furniture author Dušan Samuel Jurkovič and about his client Josef Bartoň – Dobenín. Key words: chateau, furniture, Art Nouveau, modern living, folk art, folk architecture, the nation, textile industry, patriotism, modern nobility, interior

5

OBSAH

1. Úvod

8

2. Cíl práce

9

3. Historie zámku v novém městě nad Metují

10

3.1. Gotické počátky

10

3.2. Renesanční úpravy hradu

11

3.3. Barokní přestavba zámku

12

3.4. Rekonstrukce v secesním stylu

13

4. Bartoňové z Dobenína

15

4.1. Rodina textilních průmyslníků z Náchodska

15

4.2. Bartoňové – vlastenci, mecenáši, politici…

18

4.3. Rodinné sídlo Bartoňů na zámku v Novém Městě nad metují

23

5. Arts and crafts, secese a zrod moderního bydleni

27

5.1. Anglické hnutí Arts and Crafts

27

5.2. Secese

29

5.3. Představitelé secesní architektury

31

6. Architekt Dušan Samo Jurkovič

36

6.1. Dětství a vzdělání

36

6.2. Sbírání zkušeností u Blažeje Bully a Michala Urbánka

36

6.3. První samostatné návrhy a realizace v duchu lidového stavitelství 40 6.4. Vrchol architektova tvůrčího období 6

45

6.5. Úpravy historických budov – zámek v Novém Městě nad Metují

47

6.6. Vojenské hřbitovy na Haliči a tvorba po první světové válce

57

7. Nábytek zimní zahrady zámku v Novém Městě nad Metují

60

7.1. Zimní zahrada

60

7.2. Mobiliář zimní zahrady

61

7.3. Rozkládací stůl

66

7.4. Skříňka

71

7.5. Křeslo

74

8. Diskuse

76

9. Závěr

77

10. Summary

78

11. Seznam použité literatury a zdrojů

79

12. Soupis internetových zdrojů

80

13. Soupis obrázků

81

14. Seznam výkresů

84

7

1.

Úvod Zámek v Novém Městě nad metují mě vždy fascinoval svým

mimořádným interiérem. Pamatuji si ho ještě jako dítě z několika klasických prohlídek zámku s průvodcem. Už tehdy mě zámek svým výjimečně krásným vnitřním vybavením nadchl. Výrazně se odlišoval od jiných klasických českých památek nejen svým zařízením, ale i příběhem, který k sobě váže. Jakousi novodobou pohádku o obyčejném tkalci, který díky své píli dostane šlechtický titul a přestěhuje se na zámek. Zní to krásně, idylicky, ale samozřejmě s věkem odchází víra v pohádky a tak jsem i já časem zatoužila pohádku vyměnit za opravdový zajímavý pravdivý příběh. Rozhodla jsem se na místo mého dětského obdivu vrátit a s nabytými lety a především vědomostmi se na zámecké interiéry podívat znovu. Moje nadšení a obdiv nejsou myslím o nic menší než tehdy, ale dnes si již uvědomuji nejrůznější dobové a kulturní souvislosti, které se podílely na vzniku tohoto jedinečného místa a výrazně ho formovaly do dnešní podoby. Chtěla jsem tedy alespoň částečně zmapovat Jurkovičovu tvorbu a působení na zámku v Novém městě nad Metují.

8

2.

Cíl práce Pro téma mé diplomové práce jsem si vybrala zámek v Novém městě

nad Metují proto, že v sobě spojuje hned několik pro mě velmi zajímavých prvků. Především je to výjimečný a velmi originální architekt Dušan Samo Jurkovič, dále rodina významných prvorepublikových textilních továrníku Bartoňové z Dobenína, exkluzivní zakázková tvorba interiérů a revitalizace historického objektu zámku. Rozhodla jsem se podrobněji zjistit, jaké podmínky daly vzniknout těmto ojedinělým interiérům, které dodnes působí tak výjimečným dojmem. Detailněji se práce zaměří na vybraný nábytkový soubor ze zámku v Novém Městě nad Metují. Nejdůležitější částí práce se tak stává pasportizace vybraného nábytkového souboru. Mým cílem bylo nábytek co nejpřesněji zdokumentovat, popsat a zhotovit jeho výkresy. Výkresová dokumentace není konstrukčními výkresy pro výrobu kopií, ale mohla by posloužit pro případnou výrobu replik nábytku.

9

3.

Historie zámku v Novém Městě nad Metují 3.1.

Gotické počátky

Historie zámku v Novém Městě nad Metují se v mnohém podobá osudu jiných českých zámků. Tak jak se střídali v zemích koruny české panovníci různých evropských rodů, přicházela a odcházela s nimi i šlechta. Panská sídla tak často měnila své majitele a každý z nich na něm zanechal nějakou stopu. Na počátku historie zámku v Novém Městě nad Metují stojí Jan Čerčinský z Kácova, ten, podle farní pamětní knihy, dne 10. srpna l. P. 1501 ve dvě hodiny odpoledne sám položil základní kámen svého nového sídla1. Tímto slavnostním aktem dal vzniknout, na severozápadní části ostrohu nad řekou Metují, gotickému hradu. Nedlouho po založení hradu se v jeho těsném sousedství začalo i s výstavbou města, to však získalo svou přesnou podobu až po dokončení hradeb. Nejstarší podoba tohoto hradu se nám nedochovala, a tak se může opírat pouze o poznatky z pozdějších dob přestavby zámku. Hrad odpovídal tehdejšímu pozdně gotickému slohu a jeho účelem byla především ochrana obyvatel. Ačkoliv byl hrad sám o sobě dostatečně opevněn, byl navíc včleněn do vnitřku městských hradeb, aby se i po dobytí města mohl dále bránit. Hrad byl asi 20m dlouhý a 13,5m široký vyznačoval se všemi tehdy užívanými prvky opevnění. V každém rohu se nacházela třičtvrtě kruhová bašta se střílnami, samotné opevnění tvořila vysoká zeď o síle až 165cm a s vrchním ochozem, kolem celého hradního areálu2. Hrad byl také obehnán vodním příkopem a přístupný byl proto pouze padacím mostem. Samotný palác, jehož západní strana splývala s hradbou, byl dvoupatrový a celý podsklepený, druhé patro bylo pravděpodobně dřevěné, roubené nebo hrázděné.

1

Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/cs/historie-zamek-nove-mesto-nad-metuji. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.zameknm.cz/cs/historiezamek-nove-mesto-nad-metuji 2 Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z:

10

Právě v tomto druhém patře paláce pravděpodobně vznikl roku 1526 požár, který hrad značně poničil a přenesl se i na město, které leželo v jeho těsné blízkosti. Jan Čerčinský se poté rozhodl panství prodat. Kupce nalezl v tehdy velmi mocném a bohatém rodu Perštejnů. Ti se rozhodli hrad přestavět. Panství však nebylo příliš významné a tak se od počátku počítalo s vybudováním jednoduchého neokázalého renesančního zámku. Přesto však byly úpravy rozsáhlé, ustoupilo především opevnění a po odstranění zbytků vyhořelých domů před hradem vzniklo na jejich místě zámecké nádvoří. Zdi získaly renesanční štíty, byla rozšířena vstupní brána a severní strana paláce byla v přízemí opatřena arkádami. Čelní stěna paláce byla protažena přes celou délku nádvoří, které se ale přestavbou výrazně zmenšilo. Pro ochranu zámku i města byla roku 1532 vybudována dělová bašta a před ní postavena kasemata, která později sloužila jako konírny. Všechny tyto přestavby se uskutečnily v poměrně krátkém čase a po jejich dokončení zájem majitelů o zámek začal upadat. Zámek byl velmi málo využíván a ve 40. letech již téměř neobydlen a chátral. Je známo, že jeho majitel Jan z Perštejna se zde jen jednou na krátko zastavil. Po prohraném povstání českých stavů proti Ferdinandu I. Habsburskému roku 1547, již s prodejem Perštejni neotáleli.

3.2.

Renesanční úpravy hradu

Novým majitelem se na dalších více jak padesát let stal evangelický šlechtický rod ze Štýrska – Stubenbergové. Jejich přestavby byly dosti rozsáhlé, probíhaly v několika etapách a ve stylu německé renesance výrazně zvelebily zámek i město. Zámek získal ucelený uzavřený tvar s lichoběžníkovým nádvořím, který je dochován dodnes. Dělostřelecká bašta byla zvýšena a přestavěna na zámeckou věž s ochozem a zakončena bání ve tvaru máselnice. Největšími změnami však bylo rozšíření čelní budovy a na kratších stranách, severní a jižní, byly hradby nahrazeny novými křídly, tím se celý areál zámku vzájemně propojil a získal nové místnosti. Stalo se tak ovšem znovu na úkor zámeckého nádvoří. Ačkoliv byl zámek přestavován v renesančním stylu, nebyly zde použity otevřené arkády pro vstup do jednotlivých pokojů, ty nadále zůstaly

vzájemně

průchozí.

Postupným

přistavováním

a

propojováním

jednotlivých křídel však vznikl problém různých úrovní podlah, předělány byly 11

i některé stropy z dřevěných konstrukcí na valeně nebo křížově zaklenuté. Nezaklenuté místnosti byly vybaveny kazetovými stropy. Také vnější plášť zámku dostal dobovou výzdobu, malbou na omítku bylo vyvedeno iluzivní architektonické členění, které zámek vizuálně sjednotilo. Mino architektonické prvky jako římsy, okna a niky, byly zde namalovány také alegorické a mytologické výjevy, které se za renesance těšily velké oblibě. Části této výzdoby se dodnes dochovaly. Roku 1620 však Stubenbergové o své panství přišli když se jako evangelická šlechta připojili k stavovskému povstání proti habsburskému panovníkovi Ferdinandu II. Stavy byly poraženy a po bitvě na Bíle hoře byl většině poražených zkonfiskován majetek, velká většina z nich musela české země i opustit. Panství pak koupil Albrecht z Valdštejna, ale už roku 1624 je od něj kupují Trčkové z Lípy. Majitelem panství se stává Adam Erdman Trčka z Lípy, který byl český císařský generál za třicetileté války a roku 1627 se díky výhodnému sňatku stává švagrem Albrechta z Valdštejna. Brzy na to se dává k Valdštejnovi do služeb a tím určí svůj osud. Společně s Albrechtem z Valdštejna a dalšími šlechtici je obviněn ze zrady proti císaři a 1634 v Chebu spolu s ostatními zavražděn. Jeho majetek je zkonfiskován a císař ho jako odměnu za podíl na vraždě daruje chebskému strážmistrovi, skotskému šlechtici Walterovi z Laslie.

3.3.

Barokní přestavba zámku

Skotský šlechtic ihned po převzetí zámku začal s velkolepou stavební úpravou.

Jednoduchý

renesanční

zámek

mu

nepřipadal

dostatečně

reprezentativní, a proto se rozhodl pro okázalé barokní úpravy. Nejdůležitějším krokem bylo sjednocení všech zámeckých křídel, byla proto vyrovnána různá úroveň podlah a v návaznosti na to v mnoha místnostech změněno i umístění oken. K jižnímu a západnímu křídlu byly přistavěny arkády, které umožnily jednotlivý přístup do pokojů, ale na jejich úkor se opět zmenšilo nádvoří. Byl vytvořen reprezentativní sál s plochou 160m2 a také velká přes dvě patra vysoká a bohatě zdobená kaple. Celé druhé patro bylo barokně upraveno, dřevěné stropy nahradily neckovité klenby a byla zde použita bohatá štuková výzdoba. Stroby byly malované alegorickými výjevy s náměty z antické 12

mytologie a církevní tematiky. Renesanční malba na čelní fasádě byla překryta omítkou a plocha byla rozdělena svislými a vodorovnými pásy omítky. Roku 1656 byla také dokončena a vysvěcena hlavní zámecká věž. Po smrti Waltera z Leslie jeho potomci prováděli už jen drobné úpravy, zvelebili hlavně okolí zámku, založili zahradu a park s dřevěným letohrádkem. V 19. století již zámek značně chátral, museli se provádět mnohé udržovací práce. Po vymření přímých dědiců Dietrichsteinů, byl zámek rozdělen mezi více vzdálenějších dědiců a ti se už o něj vůbec nestarali. Bez udržovacích prací zámek velmi rychle pustl a chátral. Části zámku byly porůznu pronajímány, v sále se pořádaly plesy, ale také zde cvičili Sokolové, byla zde i školní třída. Další části zámku pak byly využívány pro bydlení několika rodin.3

3.4.

Rekonstrukce v secesním stylu

Pro zámek se stalo záchranou, když ho v roce 1908 koupil význačný náchodský textilní továrník Josef Bartoň. Původně byl zámek koupen pro oba syny Josefa Bartoně, pro Josefa Bohumila a Cyrila Adolfa, ale brzy se původní záměr změnil. Panství mělo zůstat pouze Josefovi Bohumilu Bartoňovi a pro jeho bratra Cyrila Adolfa bylo zakoupeno panství na Zbraslavi. Ještě před zakoupením zámku v Novém Městě nad Metují Bartoňové navázali spolupráci s tehdejším význačným architektem Dušanem Jurkovičem a právě jeho přestavbou zámeckého komplexu pověřili. Dostal za úkol vytvořit ze zámku moderní reprezentativní, přesto však pohodlné sídlo. Mnohé historické části zámku byly citlivě zrestaurovány a obnoveny, ale bylo přidáno i hodně moderního vybavení pro pohodlí nových majitelů. Na zámku byl zaveden vodovod, ústřední topení, elektřina, telefon a instalovány byly i výtahy, jeden jídelní, druhý pro přepravu osob. Hrubé stavební práce trvaly necelé dva roky a architekt Jurkovič si k nim přizval i sedmdesát italských dělníků a zedníků. Zámecký komplex, který připomínal spíše činžovní dům, se pomalu vracel do své původní podoby. Byl zbaven fádní barokní omítky a vrátila se na něj 3

Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z:

13

renesanční malba, která ukázala původní úrovně podlaží a umístění oken. Na západní straně zámku nad srázem k Metuji byly přistavěny arkádové oblouky, které nesly kamennou terasu. Také zámecká věž se dočkala úprav, zmodernizován byl ochoz a věž, díky vyčlenění ze střešní konstrukce dostala ušlechtilý vzhled. Pro vstup do zámku byl zbudován most s kamenným zábradlím a pod portálem byl po obou stranách rozšířen o odpočívadla. Interiéry zámku byly velmi nákladně renovovány a Jurkovič pro většinu pokojů navrhl i kompletní vybavení. Přizváni k spolupráci byli i mnozí významní umělci, fresky restauroval akademický malíř Josef Linhart z Brna, klenby v prvním patře maloval František Kysela, bysty a plastiky pocházely od Otakara Španiela. Roku 1949 Bartoňové o zámek přišli znárodněním a ten se tak stal státním majetkem. V důsledku toho JUDr. Václav Bartoň-Dobenín i s rodinou emigroval do Kanady, jeho rodičům bylo dovoleno na zestátněném zámku bydlet, ale jen ve značně omezených a stísněných podmínkách. V padesátých letech bylo v zámku zřízeno železniční učiliště, jehož provoz byl k zámeckým interiérům velmi necitlivý. Záchranou pro zámek bylo v roce 1961 zrušení učiliště, obnova zámecký interiérů a jejich následné zpřístupnění pro veřejnost. Do roku 1991 byl zámek pod státní správou a až poté se v rámci restituce i s další majetkem vrátil do rukou současnému majiteli panství, Josefu Marianu Bartoň-Dobenínu.

Obr. č. 1. 19. století, zámek4

Obr. č. 2. Fotografie zámku z roku 19415

4

http://www.novomestskykuryr.info/010408-nove mesto nad metuji a okoli-1939-1 cast.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 5 http://www.uniformni-knofliky.cz/barton-z-dobenina.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW:

14

4. Bartoňové z Dobenína 4.1.

Rodina textilních průmyslníků z Náchodska

Rodina textilních průmyslníků Bartoňů z Dobenína pochází z východních Čech a její známá historie začíná s prvním důležitým představitelem rodu Bartoňů, Josefem Bartoněm. Josef Bartoň nejstarší se narodil roku 1803 a začal se své podnikání ve Žďárkách u Hronova, kde zaměstnával ruční tkalce. Příznivé klimatické podmínky v Krkonoších a jejich podhůří byly hlavním předpokladem pro úspěšné pěstování a následné zpracování lnu zde v Podkrkonoší. Po nastřádání jistého finančního obnosu, přesunul Josef Bartoň své podnikání do nedaleké obce Vysoká Srbská a tady vybudoval bělidlo a barvírnu látek. Podnik převzal jeho syn Josef Bartoň st. (1838-1920), ale i ten se roku 1867 přesunul do většího města, do Náchoda a tady založil novou barvírnu.6 Zpracování lnu bylo posledním odvětvím textilního průmyslu, ve kterém se začala uplatňovat strojová výroba a v první polovině 40. let 19. století na náš trh začalo pronikat lacinější anglické plátno vyrobené v mechanických přádelnách. Čeští tkalci tak přicházeli o odbyt svých výrobků, což vyústilo v ostrou krizi. Východiskem z této situace se stalo zavedení mechanizovaného zpracování lnu také u nás. V osmdesátých letech 19. století dorazil tento trend i na Náchodsko a v krátkém čase bylo založeno hned několik mechanických tkalcoven. Josefu Bartoňovi se v podnikání dobře dařilo, a proto se rozhodl mechanickou tkalcovnu také zbudovat. Pro vybudování nové továrny si vybral Staré Město nad Metují a roku 1885 zde vystavěl svou první mechanickou tkalcovnu a barvírnu. Na textilním rodinném podniku se čím dál více také podílela třetí generace rodiny Bartoňů, v roce 1890 se společníkem firmy stal Josef Bohumil Bartoň a o tři roky později také jeho mladší bratr Cyril Adolf. Bratři si v podnikání vedli velmi dobře, vyrostli v již zcela industrializované době a zároveň těžili z dobré rodinné tradice. Cyril Dobenín o této době uvádí ve svých pamětech: „Tenkrát bylo větších českých průmyslníků ještě pořídku a zejména textilní průmysl v našem kraji spočíval skoro výhradně v rukou německých a 6

.Hladký, L.: 90 let Bartoňovy prádelny v Náchodě: Z dějin podnikání Bartoňů v textilní výrobě [Malotirážní tisk]. 1995. vyd. Náchod, 1995, s. 2–18, [cit. 12. 04. 2012].

15

židovských. Často jsme s bratrem probírali příčiny tohoto zjevu a umiňovali si dokázati, že i my Češi máme schopnost vyniknout nad průměrnost a že nejsme v lidské společnosti odkázáni jen na úlohy podřadné.“7 Roku 1902 Josef Bartoň st. celý rodinný podnik předal synům Josefovi a Cyrilovi. Další dva jeho synové, nejstarší Ladislav a nejmladší Arnošt Bartoňové si založili své vlastní živnosti, Ladislav v nedaleké České Skalici a Arnošt v Hořicích v Podkrkonoší. Aby byla výrobní kapacita textilky dostačující, zakoupili roku 1904 Bartoňové na náchodském Starém Městě staré hospodářství. Místo něho zde během dvou let vyrostla prostorná moderní přádelna, ve které pracovalo až 1000 dělníků.8 Podniku se dařilo, rychle se rozrůstal a získal si v kraji značné jméno. Cyril Bartoň ve své kronice dokonce píše že: „budil závist a to zejména v kruzích německo-židovských, které českému podnikateli nepřály a jeho vzrůst se záštím sledovaly.9“ Roku 1912 Josef Bartoň st. získal, jako jeden z posledních, od císaře Františka Josefa I. dědičný šlechtický titul „rytíř“ s predikátem z Dobenína, který používali jeho synové i vnuci. Po zrušení šlechtických titulů vypadlo „z“ a jméno bylo zjednodušeno na Bartoň-Dobenín.10 K šlechtickému titulu náležel i příslušný rodový erb, ve kterém byly umístěny symboly spjaté s textilním průmyslem, ve kterém Josef Bartoň st. dosáhl takových úspěchů, vřeteno a tkalcovské člunky. Ačkoliv byly české země průmyslově nejrozvinutější částí tehdejší císařské monarchie Rakouska-Uherska, většinu továren vlastnili němečtí průmyslníci. Ti snadněji získávali úvěry od vídeňských bank a byli bráni jako solidnější obchodní partneři. Proto byt ustaven Spolek českých průmyslníků textilních a Cyril Bartoň byl jedním z hlavních iniciátorů vzniku. Tento spolek měl za úkol právě napomáhat českým průmyslníkům prosadit se v tomto odvětví. Členové spolku se zasazovali o české textilnictví a podporovali jeho rozvoj a modernizaci. Angažovali se také v otázce spojené se vzděláváním v tomto odvětví, v dopravě zboží, daních, podmínkách prodeje a exportu,

7

Bartoň, C.: Kronika rodu Bartoňů, II. díl., s. 39. .Hladký, L.: 90 let Bartoňovy prádelny v Náchodě: Z dějin podnikání Bartoňů v textilní výrobě [Malotirážní tisk]. 1995. vyd. Náchod, 1995, s. 2–18, [cit. 12. 04. 2012]. 9 Bartoň, C.: Kronika rodu Bartoňů, II. díl., s. 43. 10 Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/cs/historie-zamek-nove-mesto-nad-metuji. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.zameknm.cz/cs/historiezamek-nove-mesto-nad-metuji 8

16

rozšíření českého textilnictví do oblasti Balkánu apod.11 Závažnější problémy se projevily až během první světové války, kdy pro naprostý nedostatek surové bavlny musel být značně omezen provoz přádelny. Ve dvacátých letech se do vedení úspěšného podniku začíná zapojovat i nejmladší generace rodiny Bartoňů. Přesto si však bratři Josef Bohumil a Cyril Adolf podrží své podíly ve firmě až do roku 1937, kdy Josef prodělá mozkovou mrtvici. Na konci 30. let se tak v životě Josefova syna, JUDr. Václava BartoněDobenína, odehrálo hned několik významných událostí, přebral rodinnou továrnu, oženil se s Danielou Weirichovou, dcerou advokáta z Třeboně a narodili se jim dva synové, Václav a Josef Marian, dnešní majitel zámku. Ale podobná opatření jako za první světové války musela být zavedena i během velké hospodářské krize ve 30. letech, omezila se většina výroby a došlo i k velkému propouštění dělníků z továren. Podnik přežil i II. světovou válku, ale záhy po jejím skončení byla na továrny, vzhledem k vysokému počtu zaměstnanců, uvalena státní správa. Roku 1949 byl celý podnik, spolu s lesy, statky a dalším majetkem rodiny Bartoňů, znárodněn zestátněním.12 Krátce na to Václav s manželkou a oběma syny emigrují do Kanady, jeho rodiče ale zůstávají v Československu. Josefu Bohumilovi a jeho ženě Marii bylo dovoleno nadále bydlet a v podstatě dožít na zámku. Ale mohli žít pouze v několika přidělených pokojích za značně omezených podmínek, 24. dubna roku 1951 pan Josef Bohumil Bartoň-Dobením umírá, o šest let později jeho žena Marie.13 "Když byla v roce 1949 společnost znárodněna, naše rodina republiku opustila," vypráví Josef Bartoň-Dobenín. O dva roky později známá textilní a šlechtická rodina z Náchoda udělala tlustou čáru za českou minulostí a začala nový život v Kanadě. "Otec nevěřil, že bychom se někdy mohli ještě vrátit, natož získat rodinný majetek zpět. Proto jsme hned od začátku mluvili doma pouze anglicky," dodává. V návrat do vlasti nevěřili ani další české rodiny, kteřé spolu s Bartoňovými odešli do Kanady. O tom, co kdo v Česku vybudoval a co tam také musel nechat, se proto téměř nemluvilo. Přesto děti Václava Bartoně význačnou historii své, dříve na Náchodsku tolik vážené, rodiny znaly. Věděly, 11

Spolek československých průmyslníků textilních v létech 1902–1927, s. 5. Hladký, L., c. d., s. 15–17. 13 Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 12

17

že práce a píle jejich předků vložená v rodinný majetek, včetně továren, zámku, polí a lesů, zde zůstala bez svých právoplatných majitelů. Změna nastala až po roce 1989, po Sametové revoluci a pádu totalitní komunistické vlády. V Československu se začal v restitucích pomalu navracet znárodněný majetek mnohým původním majitelům. "To, co se dělo v tehdejším Československu, mě vždy velmi zajímalo. Tentokrát však přišla nečekaná možnost vrátit se zpět a případně získat zpět i rodinný majetek," říká Josef Bartoň-Dobenín.14 Do Československa se nejprve vydal jen se svou dcerou Danielou a jen na pár týdnů. Neutěšený stav bývalého rodinného majetku i celé postkomunistické republiky je zpočátku velmi zklamal. Ale nenechali se odradit a rodina se rozhodla pro navázání přetrhaných pout, pro návrat do bývalé vlasti a pro záchranu majetku po předcích. Restituce však, především v případě zámku, neprobíhala snadno. Mnozí starousedlíci i zaměstnanci textilních továren, ale vítali návrat potomků původních majitelů. Pan Josef Marian Bartoň, kterému byl majetek rodiny Bartoňů v restituci navrácen, je dnes také místopředsedou Komory Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. O řízení textilky se stará syn pana Josefa Mariana Bartoně, Joseph Michael Bartoň.

4.2.

Bartoňové – vlastenci, mecenáši, politici…

Pokud se chceme na rodinu Bartoňů z Dobenína podívat v širších souvislostech, musíme si nejprve uvědomit historické, kulturní, ale i sociální aspekty doby jejich působení na Náchodsku. Od konce devatenáctého stolení můžeme v českých zemích, stejně jako v celé střední Evropě, pozorovat vzrůstající nacionální tendence. Českými zeměmi, které v té době byly pevně včleněny do Rakousko-Uherské monarchie, prochází vlna národní identifikace. I na textilních průmyslnících z Náchoda se tyto tendence silně podepisují a ovlivňují je. Rodina pocházela z velmi skromných poměrů, její členové se generace po generaci postupně sami vypracovali a o své jméno i majetek se zasloužili vlastní pílí a šikovností. Proto u nich zafungovalo stereotypní vnímání obyčejného prostého člověka a jeho práce, jako kladné morální hodnoty. A tak byli i Bartoňové z Dobenína vnímáni, představovali novodobého šlechtice. 14

KÁBRT, Martin. ZÁMECKÝ PÁN: Josef Marian Bartoň-Dobenín. Náchodský SWING. 2010, roč. 2010, 06/10, 9 -12 s.

18

V tom nejlepším slova smyslu jejich úspěch prezentoval úspěch celého národa. Zosobňovali v jistém smyslu novou ryze českou elitu, která tu do té doby chyběla. Také jejich veřejně dokazované a podporované vlastenectví bylo vnímáno velmi kladně. Především před a během první světové války byla silná potřeba vlastenecké sebe prezentace, dát najevo, ke kterému národu patřím a tuto svou vnitřní příslušnost projevit navenek. Vyvstala touha vymezit se proti cizí nedemokratické agresi, kterou na sobě český národ pociťoval především ze strany Německa. S tímto pocitem ohrožení existence národa souvisela i silná slovanská sounáležitost té doby. Tyto tendence však nekončí ani se vznikem republiky, naopak, nadále si udržují svou důležitost i v prvorepublikové společnosti. Bartoňové z Dobenína byli přesvědčenými vlastenci, velmi uznávali presidenta T.G.Masaryka. Byli jedněmi z předních osobností prvorepublikové scény a to především bratři Josef Bohumil a Cyril Adolf Bartoň-Dobenínové. Často se účastnili recepcí a večeří na té nejvyšší politické úrovni a byli zváni i do Lán. Pohostinství presidentu T.G.Masarykovi Bartoňovi oplatili roku 1926, při jeho cestě po městech východních Čech. President i se svým významným doprovodem (mimo jiné s: ministrem zahraničí Edvardem Benešem, Janem Masarykem,

ministerským

předsedou

Jaroslavem

Černým,

kancléřem

Přemyslem Šámalem či bankéřem Jaroslavem Preissem.15) na zámku v Novém Městě nad Metují zastavil a přenocoval zde. Bratři Bartoňové se živě zajímali o politiku a po mnoho let byli příznivci Národních demokratů. Dochovala se i bohatí korespondence s ministerským předsedou Karlem Kramářem. Jeho politiku podporovali nejen názorově ale i finančně. Bartoňové, i díky svým podnikatelským úspěchům, uzavírali exkluzivní známosti a zajistili si tak značně vlivné společenské postavení. Rodina měla v té době také mnoho přátel mezi nejlepšími umělci té doby, zachovala se korespondence např: s Dušanem Jurkovičem, Alfonsem Muchou, Helenou Johnovou, Antonínem Hudečkem, Otakarem Španielem a dalšími. Především při zařizování svých sídel, Josef Bohumil v Novém Městě nad Metují a Cyril Adolf na Zbraslavi, umělce podporovali. Nechávali si tvořit na zakázku díla především s národní tematikou a sbírali umělecká díla, ale zabývali se i nákupem starožitností.

15

Dvořáček, B.: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují, s. 424–428.

19

Štědrost Bartoňů se však neprojevovala jen při pořizování vlastního majetku, ale i v jejich velkorysé mecenášské a donátorské charitativní činnosti. Velmi dobře si byli vědomi svého výsadního postavení na Náchodsku, a proto se také snažili tento svůj kraj co možná nejvíce podporovat. Z prosperujících textilních továren tak měli užitek nejen zaměstnanci s rodinami, ale i ostatní obyvatelé Náchoda, Nového Města nad Metují a sousedních obcí. Josef Bartoň st. a později hlavně jeho synové financovali mnohé projekty a dokazovali tak svůj smysl pro povinnost vůči potřebným v tehdejší společnosti. Založili nadaci pro zchudlé řemeslníky a studenty, vystavěli okresní sirotčinec, chudobinec a chorobinec v Náchodě, v Novém Městě nad Metují vybudovali roku 1930 starobinec a podíleli se i na stavbě domu sociální péče. Roku 1922 postavili v Náchodě novou obecní školu, kterou navštěvovaly především děti jejich zaměstnanců, bydlící v okolí. Později Cyril Bartoň přispěl milionovou částkou na dokončení a vybavení Masarykových škol v Náchodě.16 Pro děti svých zaměstnanců dali také postavit v Dlouhých-Rezech v Orlických horách ozdravovnu. Podíleli se i na stavbě novoměstské sokolovny a přispívali na činnost nerůznějším spolkům a organizacím – Sokolům, Klubu českých turistů a dalším. O vděčnosti lidí z Nového Města nad Metují se můžeme přesvědčit i z tohoto dobového projevu: „Zajímavý český člověk. Rodák z horské vsi Žďárky u Hronova, syn chudé tkalcovské rodiny, dnes jeden z největších českých průmyslníků, osobnost ve světě obchodním a průmyslovém vysoko postavená. Pílí svého zvěčnělého otce, pílí vlastní a svých bratří vyšinul se na pravého českého velmože, jakých máme málo a potřebovali bychom mnoho. Pravý dobrodinec našeho kraje, mecenáš chudého lidu, podporovatel rozvoje města i všeho jeho života. Na naši sokolovnu daroval Kč 250.000,- a dar ten umožnil zahájení výstavby její. Okresu daroval Kč 2,000.000,- na stavbu chorobince, městu Kč 30.000,- na stavbu chudobince a Kč 30.000,- na stavbu Památníku odboje. Založil nadaci pro zchudlé živnostníky obnosem Kč 50.000,-. To jsou namátkou větší podniky a dary. K tomu přistupuje zvelebení a přestavba památného zámku, jeho celého okolí, zvelebení lázní Rezek, útulny Peklo a všech lesu, úprava cest a pak mnoho menších darů téměř všem místním

16

Šafář, O., c. d., s. 20.

20

kulturním spolkům i organizacím. Je štědrá jeho ruka a je šlechetné jeho srdce.17“ O tom, jak byla štědrost Bartoňů rozšířená, svědčí i velké množství dochovaných dopisů, které byly na jejich adresu zaslány. Jednalo se především o žádosti a prosby o finanční pomoc. Dopisy pocházely od nejrůznějších organizací, ale i od jednotlivců, dělníků nebo bývalých zaměstnanců, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Bartoňovi na takovéto prosby reagovali vesměs kladně a jsou dochovány kopie jejich odpovědí, kde se do značné míry staví v roli ochranců těchto lidí a krom finanční nabízejí pomoc i radou a přímluvou. V náchodské kronice se můžeme dočíst o podpoře zaměstnancům: „Desítky dělníků vzpomínaly často na to, jak jim pan Bartoň půjčil peníze, ochotně a bezúročně, aby si mohli postavit alespoň skromný příbytek, jak se zabýval i jejich jinými problémy a jak často i ty řešil peněžní výpomocí.“18 Během první světové války pak podporovali rodiny zaměstnanců, kteří byli odvedeni na frontu, o čemž svědčí četné dopisy vojáků uložené v rodinném archivu Bartoňových.19 Josef Bartoň a jeho rodina dosáhli touto svou činností veliké oblíbenosti. Lidé si vážili nejen peněžitých darů, ale i pevných morálních zásad a kladných charakterových vlastností, v kterých jim byl Josef Bartoň vzorem. On sám tuto náklonnost velmi vřele opětoval a lásku ke „svému“ kraji mnohokrát zmiňoval při nejrůznějších projevech. Bartoňové se ale jako významní donátoři projevili i mimo svůj region. Podporovali mnohé instituce působící celonárodně, bylo to především Národní museum, v němž Cyril Bartoň působil i jako člen výboru, ale také církev. Prvorepubliková společnost nebyla příliš církvi nakloněna a pohlížela na ni spíše jako na součást právě svrženého režimu Rakouska-Uherska. Přesto se Bartoňové

přátelili

hned

s několika

tehdejšími

významnými

církevními

hodnostáři. Církev finančně podporoval již Josef Bartoň st. a jeho synové ho i v tomto následovali. Cílem jejich peněžní podpory byly především opravy církevních objektů. Nebyla to tedy jen podpora církve samotné, ale také přispění k udržení kulturních a historicky význačných symbolů v podobě 17

Návrat do historie: Sokolové r. 1930 postavili v Novém Městě nad Metují sokolovnu. In: Novoměstský kurýr [online]. 10.05.2007 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: 18 Šafář, O., c. d., s. 19. 19 Viz SOA Zámrsk, fond RAB, karton č. 7, sig. II/2/28.

21

kostelů. Jakýsi národní akcent můžeme vidět i v opravě kostela sv. Václava na Dobeníně. V roce 1912, kdy byl Josefu Bartoňovi st. udělen dědičný šlechtický titul, přijal společně s ním i šlechtický predikát „z Dobenína.“ A to podle vrchu Dobenína ležícího nedaleko Náchoda, na němž stojí kostel zasvěcený národnímu patronovi sv. Václavu. Bartoňové financovali opravy tohoto kostela a roku 1925 kostel získal vnitřní výmalbu s národní tematikou odkazující na symboly republiky. Nemalou částkou se také zasadili o právě probíhající dostavbu chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Cyril Bartoň byl členem představenstva Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta a jeho rodina darovala chrámu vzácný tabulový obraz Madony. Podíleli se tak na výzdobě jedné z kaplí, na jejíž výzdobě se podepsal malíř františek Kysela, a která je dnes zasvěcena sv. Anežce české.20 Mimo správy textilních továren a ostatního majetku a mimo mecenášskou činnost, věnovali se Bartoňové i dalším odvětvím. Jednalo se především o finančnictví, ale také členství v mnoha nejrůznějších výborech a organizacích. Díky Bartoňům vznikla v Náchodě městská

spořitelna,

která

se

nemálo

podílela

na

rozkvětu

města.

Josef Bartoň st. se stal jejím prvním předsedou a tuto funkci vykonával celých 28 let.21 Na správě spořitelny se podílel i Cyril Bartoň a za jeho působení získala instituce novou reprezentativní budovu (v jejíchž prostorách se nacházela také knihovna s čítárnou a veřejné lázně) navrženou architektem Pavlem Janákem. Cyril Bartoň působil i v jiných organizacích spojených především s průmyslem a obchodem, např. byl členem rakouské Průmyslové rady,

členem

Vývozního

spolku

pro

Čechy

a

Moravu,

členem

Národohospodářského ústavu při Československé akademii věd, působil na Úřadu pro zahraniční obchod. Společně s bratrem Josefem byli také dopisujícími členy Státní hospodářské rady, zde měli „sdělovat návrhy o hospodářských, finančních a sociálních otázkách státu.“22.

20

Bartoň, C.: Kronika rodu Bartoňů, II. díl., s. 80. Šafář, O.: Bartoňové a Náchodsko, s. 19. 22 SOA Zámrsk, fond RAB, karton č. 13, sig. III/1/10, dopis od předsedy vlády R. Berana z 31. ledna 1939 a dopis od předsedy Státní hospodářské rady z 3. února 1932. Bartoň, C.: Kronika rodu Bartoňů, II. díl, s. 80. 21

22

4.3.

Rodinné sídlo Bartoňů na zámku v Novém Městě nad Metují

Na počátku 20. století se rodina Bartoňů rozhoduje pro zbudování reprezentativního rodinného sídla. Díky značně prosperujícím továrnám si mohli dovolit velkoryse plánovat a neohlížet se příliš na finance. Přes brněnského továrníka Rudolfa Bartelmuse se Bartoňové seznámili s architektem Dušanem Samuelem Jurkovičem. Ten pro Bartelmusovi v letech 1900 až 1901 vyprojektoval na okraji Nového Města nad Metují letovisko na Rezku, které mělo velký úspěch u majitelů i všech jejich návštěvníků. Celodřevěná vila, vystavěná

na podezdívce

z hrubě otesané místní opuky,

byla

velmi

nepravidelně půdorysně členěná, složité členění se opakovalo i na fasádách, skladbě střech, balkónů a vikýřů. Mobiliář tvořily unikátní kusy inspirované rustikálností lidové tradice, v dekorativnosti se ale zároveň prosazovaly vlivy secese. Jurkovič tím v dobovém duchu usiloval o vytvoření národního Gasamtkunstwerku. Tak vídeňská historická škola nazývala unikátní řešení provedené jednotným stylovým i ideovým názorem do všech detailů a podrobností.23 Malebnost celku ovlivňovala i barevnost uplatněná v celém interiéru od skladby konstrukcí až po výběr závěsů, koberců a potahových dekorativních látek. Vše bylo laděno v teplých červených, modravých a žlutohnědých tónech. Jurkovič zde mistrně skloubil moderní funkční uspořádání domu s tehdy tolik žádanou národní tradicí a inspirací lidovou kulturou. Bartoňovi Jurkovič zaujal svou prací a svěřili mu proto obnovu zchátralého mlýna s pilou, který měl být upraven na výletní restauraci s hostinským křídlem. V souladu s poetickým názvem turistické útulny Peklo se její hlavní atrakcí stala prostorná síň s trámovým. Zdobená byla slovanskou folklórní ornamentikou ve žluto-červeno-černém akordu, starým mlýnským kolem na sloupu vyzdviženým až ke stropu a kamenným ohništěm se skotačícími ďáblíky. V té době již Bartoňovi s Jurkovičem konzultují své zamýšlené rodinné sídlo, v úvahu připadá hned několik variant, nakonec se rozhoduje mezi renovací novoměstského zámku a stavbou nové rodinné vily. Sám architekt Jurkovič se však přimluví za obnovu zámku a je tedy rozhodnuto. Tím se u Bartoňů, při budování soukromého života a bydlení, opět projevilo 23

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5. s. 137.

23

jejich vlastenecké cítění. K pozvednutí ducha národa mělo tehdy vést i uvědomění si vlastní historie a její opatrování. Proto se pozornost dostala mnohým historickým objektům, které byly obnovovány, aby se demonstrovaly jako národní poklady a dědictví. V obnově starých šlechtických sídel a v jejich úpravách pro své soukromé užití, můžeme vidět ale také jistou snahu o stylizaci se do „pravé“ (ačkoliv velmi moderní a pokrokové) šlechty. Můžeme v tom spatřovat snahu nahradit chybějící českou šlechtu, elitní vrstvu společnosti v českém národě. Koupi zámku v Novém Městě nad Metují však komplikoval její tehdejší majitel hrabě Karel Lamberg. Ačkoliv byl zámek v zuboženém stavu a nutně potřeboval nemalé investice do oprav a hrabě, sám zadlužený, se k zámku

nijak

neměl,

s prodejem

otálel

a

dělal

značné

drahoty.

Zprostředkováním prodeje byl pověřen novoměstský starosta a právník rodiny Bartoňů JUDr. Jan Vostřebal. Právník sjednal postupně několik schůzek a s majitelem trpělivě vyjednával, ale i přes jeho značné diplomatické nadání to vypadalo, že z prodeje nic nebude. Až několika hodinové osobní jednání s oběma bratry Bartoňovými a ústupky na obou stranách přinesly úspěch a panství bylo roku 1909 odkoupeno.24 Zámek byl kupován se záměrem vybudovat zde dva samostatné byty, pro každého z bratrů vlastní. Ale velmi brzy se záměr změnil a Cyril Bartoň si pro sebe roku 1910 kupuje panství na Zbraslavi

u

Prahy,

které

vlastnil

kníže

Öttingen-Watterstein.

To,

že

novoměstský zámek získá nového a navíc českého majitele, přijali obyvatelé Nového Města nad Metují s povděkem. Když se v regionu dobře známý průmyslník i s rodinou roku 1912 na již restaurovaný zámek stěhoval, novoměští ho v čele se starostou vřele vítali.25 Rekonstrukce zámku probíhala téměř čtyři roky a Jurkovičovy pečlivě promyšlené úpravy prováděl stavitel Otakar Nýpl. Rekonstrukce byla značně rozsáhlá a vzhledem k velmi špatnému stávajícímu stavu zámku bylo nutné započít od hrubých stavebních prací, které trvaly až do roku 1910. Jurkovič se soustředil nejen na obnovu, ale i na uzpůsobení pro pohodlný život současné moderní rodiny. Přesto se snažil historii zámku co nejvíce respektovat a mnohé historické části byly citlivě 24

Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.novemestonm.cz/pro-turisty/nove-mesto-nad-metuji-jeho-historie-a-pamatky/zamek-novemesto-nad-metuji.html#Historie_zamku 25 Tamtéž.

24

renovovány, přiznány řiznány a nenuceně nenucen začleněny ny do nových úprav. Přestavba P zámku a především edevším vnitřní vn vybavení mělo lo odrážet moderní vkus a silné siln vlastenecké cítění ění majitelů. majitel Z toho důvodu byl také povolán právě Jurkovič a ten očekávání majitelů ů beze zbytku naplnil. Navrhl kompletní vybavení vnitřních vnit prostor včetně ě výmalby, nábytku, osvětlení, osv krytu topných těles, t koberců a ostatních textilií. Interiéry nteriéry byly doplněny dopln o umělecká lecká díla předních př českých umělců,, ale i o starožitnosti a sbírky lidového slovanského umění. um umě Společně se zámkem byly velmi nákladně nákladn obnoveny i zahrady vedle zámku. Svažitý terén bývalého příkopu pře řed severní frontou zámku Jurkovičč upravil v terasovitou zahradu s pěšinkami ěšinkami lemovanými opěrnými op rnými zídkami a zábradlími. Nejnižší terasu spojil s níže položenou částí zahrad krytou dřevěnou ř ěnou mostní chodbou s okny. Korpus mostu s asymetricky usazeným azeným pavilonkem pojal v lidovém valašském stylu, podepřel podepř jej trámovými vzpěrami rami a pokryl šindelovou střechou. st Ve spodní části ásti zahrady se nacházela užitková zahrada pro zásobování zámecké kuchyně, ě, květinová kvě zahrada, ovocné stromy, ale i tenisový kurt.

Obr. č. 3. Erb Bartoňů ňů z Dobenína 26

Obr. č. 4. Prof. Karel Bemeš, akad. malíř: ř: diplom čestného občanství anství p. Josefu Bartoňovi Barto z Dobenína.27

26

http://www.uniformni-knofliky.cz/barton knofliky.cz/barton-z-dobenina.html [online]. [cit. 2012-04-12]. 12]. Dostupné z WWW: 27 http://www.novomestskykuryr.info/010419 http://www.novomestskykuryr.info/010419-nove mesto nad metuji okoli-1939-11 11 .html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW:

25

Obr. č. 5. Josef Bartoň z Dobenína28

Obr. č. 6. Návštěva T. G. Masaryka v Novém Městě nad Metují roku 192629

Obr. č. 7. Nové Město nad Metují - zámek, v

Obr. č. 8. Současný majitel zámku

zahradě Na valech. Manželé Josef a Marie

Josef Marian Bartoň - Dobenín30

Bartoňovi, majitelé zámku31

28

http://www.novomestskykuryr.info/010419-nove mesto nad metuji okoli-1939-1 .html [online]. [cit.

2012-04-12]. Dostupné z WWW: 29 http://www.uniformni-knofliky.cz/barton-z-dobenina.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 30 http://www.uniformni-knofliky.cz/barton-z-dobenina.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 31 http://www.novomestskykuryr.info/010419-nove mesto nad metuji okoli-1939-2 .html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW:

26

5. Arts and crafts, secese a zrod moderního bydleni 5.1.

Anglické hnutí Arts and Crafts

Hnutí Arts and Crafts vzniklo v Anglii a na počátku dvacátého století, bylo jakousi estetickou i morální křížovou výpravou a postupně se šířilo do dalších zemí. Tvořilo součást specifické anglické mentality, v níž se propojily primitivní formy socialismu, nostalgie po kurtoazním středověkém světě, obavy z nové techniky, obliba ručně vyráběných předmětů a smysl pro poctivost s cílem vytvořit charakteristický, neformální styl architektury, jakýsi zemitý přístup k zahánění umělecké dekadence.32 Průmyslová revoluce v 19. století velmi rychle vedla k výrazným změnám ve společnosti, města zažívala nebývalý nápor chudých přistěhovalců z venkova, kteří si zde hledali obživu. Velmi nízká životní úroveň a příšerné pracovní podmínky těchto nájemních dělníků jsou typické pro ranou průmyslovou výrobu. Masově vyráběné levné a nekvalitní zboží rázem zaplavuje všechny evropské trhy a degraduje tak práci kvalifikovaných řemeslníků. Průmyslová revoluce sebou přinesla také prudký rozvoj železniční dopravy, díky ní se zkracují vzdálenosti a urychluje přebírání myšlenek a idejí z jedné země do druhé. Lokální kulturní tradice se díky tomu ocitaly ve stále větším nebezpečí, že budou pomalu vytlačeny. Reakcí na tyto tendence byl pocit nazývaný estetická rozladěnost a mnozí umělci, spisovatelé a architekti začali kritizovat tuto industriální civilizaci, reprezentovanou především průmyslovou tovární velkovýrobou, která sériově produkovala nevkusné výrobky a kde stroje dostávaly přednost před poctivým řemeslem. Nejhlasitější kritik, John Ruskin (1819-1900), dával průmyslové revoluci za vinu zničení sociálních vztahů, etiky i vkusu, zavinila podle jeho mínění fatální rozkol mezi tvůrčím umělcem a řemeslníkem, tedy mezi tím, který navrhuje a tím, který návrh provádí. Jediné řešení viděl v návratu ke středověké jednotě umělce s řemeslníkem.33 Při svých studiích na Oxfordské univerzitě se pro Ruskinovi myšlenky nadchl William Morris (1834-1896), který v roce 1858 začal stavět jihozápadně od Londýna, v Bexleyheath, svůj slavný rodinný dům. Na základě 32

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5. 33 Tamtéž.

27

principů organizace středověkého uměleckého díla, jak jej popsal Ruskin, sezval k návrhu i výzdobě řadu spřízněných umělců. Tak vznikl velmi slavný a mnohokrát napodobovaný The Red House bývá označován za prvním moderní dům na světě a přitom se Morris při jeho navrhování inspiroval středověkým postupem. Morrisův dům představoval přesný opak převážné části architektonické produkce té doby, odmítl přísnou symetrii pseudorenesančních staveb, přebujelost dekoru a především princip formování domu zvenčí dovnitř, The Red House je naopak koncipován funkcionalisticky, zevnitř ven. Další nesnáze čekaly Morrise při zařizování domu, poté co nenalezl ani jeden obchod, který by nabízel vybavení odpovídající stylem a kvalitou provedení. Donucen situací, vyučil se tedy Morris sám postupně všem potřebným řemeslům a začal si vybavení domácnosti – nábytek, později textilie, tapety apod. - vyrábět sám. Povzbuzen svými úspěchy vycítil Morris, že jeho přístup k řemeslu by mohl mít úspěch a v roce 1861 zakládá, po vzoru středověkých stavebních hutí, uměleckořemeslné dílny Morris, Marshall, Falkner and Company s ambiciózním cílem obrody nejen umění, řemesel, kultury a životního stylu, ale reformy celé společnosti. Prostředí tvořené krásnými a dokonale provedenými stavbami, nábytkem, tapisériemi, tkaninami a keramikou mělo zušlechťovat společnost, krásné dílo mělo přinést uspokojení těm, kteří na něm pracovali i těm, kterým mělo sloužit. Morris byl socialistou a chtěl vyrábět pro obyčejného člověka, ale řemeslná produkce byla zákonitě mnohem dražší nežli strojová a tak si jeho výrobky mohli ve výsledku dovolit jen bohatí zákazníci. Přesto měl Morris mnohé následovníky, ti zakládali spolu s řemeslníky a architekty své vlastí světy - idylické venkovské komunity, ale příslušníci mladší generace už přivedli hnutí Arts and Crafts do samého středu velkoměst. Volnost hnutí Arts and Crafts zajišťovala architektům bohatou a různorodou škálu staveb. Jejich společným rysem je volnost a „poctivý“ půdorys i vynikající konstrukční úroveň. V mnoha případech jde o dobře promyšlené stavby vylepšující život svých obyvatel. Stavby těsně spjaté s konkrétním prostředím, tvůrčí jednota návrháře, provádějícího řemeslníka a mnohdy také stavebníka, to vše odjakživa charakterizovalo venkovské lidové stavitelství. Novověká architektura se tady inspirovala mnohokrát: Souviselo s tím hledání ztraceného ráje v počátcích u Rousseaua, francouzský hameau, anglická cottage, různé švýcarské nebo tyrolské domy. Koncem století se 28

tematicky rozšiřuje tvorba inspirovaná lidovým stavitelstvím, lidová kultura začíná být chápána jako jeden ze základní civilizačních zdrojů a ztrácí nádech okrajovosti a kuriozity. Především ve střední Evropě sílil odpor k přežívajícímu historismu v architektuře a nové podněty byly, i z politických důvodů, nacházeny v lidové kultuře. Jedno z center tohoto hnutí se od poloviny osmdesátých let rozvinulo v podkarpatském Zakopaném. Skupinu přátel vedenou malířem, literátem a kritikem Stanislawem Witkiewiczem (1851-1915) uchvátil charakter zdejšího lidového stavitelství a vůbec celkového životního stylu. Domnívali se, že nalezli relikty pradávného polského umění, polohou identickou s polským národním

stylem

i všeslovanský styl.

5.2.

pratvar,

rezultát

polské

národní

architektury,

snad

34

Secese

Ideály hnutí Arts and Crafts se rychle rozšířily na kontinentální Evropu a rozvinuly v zcela nový sloh secese. Secese byla v různých zemích známá pod různými jmény: Jugendstil (Německo), Art Nouveau (Francie), Modern Style (Anglie), Style Modernista (Španělsko), v době rozkvětu slohu se užívalo i dalších pojmenování: Style 1900, Style Guimard (podle architekta Hectora Guimarda), Style Mucha (podle malíře Alfonse Muchy), Style Horta (podle architekta Victora Horty), Studiostil (podle anglického časopisu The Studio)aj.35 Samotný název secese vznikl jako označení protestního hnutí moderních umělců proti konzervativcům, kteří rozhodovali v uměleckých spolcích. Latinský výraz „secessio“ značící odchod, symbolizoval odchod moderních umělců z dosavadních spolků, ti si posléze založili své vlastní nové spolky. Za hlavní spojující znaky secese bývají obvykle označovány ornamentálnost, lineárnost a plošnost, záliba v neobvyklých lomených barvách a estetické využití rozlišných materiálů. Ornament není pouze ozdobou, něčím přidaným, ale stává se samou podstatou díla. Typickým je ornament florální, ale užívaný je i geometrický. S ornamentem také souvisí výrazné secesní tendence ke stylizaci, tím překonává tradiční ornamentaliku historických slohů a obrací se více k přírodě a 34

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5. 35 MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3 :. 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-70473.

29

jejím tvarům. Do popředí se dostávají motivy květin, listů, zvířat, ale i postavy, výsledné tvary jsou na pomezí reality a ornamentu. Secesní květinou se stala lilie pro svůj dlouhý lineární stvol a úzké ostře konturované listy, symbolizovala čistotu a cudnost. Dalšími hojně užívanými byly leknín, mák, kosatec a kala symbolizující mužský a ženský genitál a orchidej symbolizující celou řadu lidských neřestí. Zvířata a ptáci zase symbolizovali život, instinkty, vášně a erotiku. Nejčastějšími byli labuť a páv, přitahovali svou exkluzivností a vznešeností, ale také tvarem vhodným pro lineární a plošné zobrazení. Při využívání symbolu postavy byla silně upřednostňována žena, která byla zobrazována ve dvou extrémních polohách, buď jako čistá dobrá světice nebo jako femme fatale ztělesňující zlo. Až téměř fetišistickým symbolem erotična a touhy se staly ženské dlouhé vlasy, podporující svou formou a tvarem lineárnost a dynamičnost secesního ornamentu. Dynamika, asymetrie a tektoničnost jsou dalšími typickými vlastnostmi secese, vycházejí ze silné záliby v organické hmotě, přírodě a pohybu, především v tanci. Organická příroda, proces metamorfózy a nejrůznější hybridní útvary se staly prvotním inspiračním zdrojem secese, ale souběžně s tímto směrem se rozvíjel i geometrický a kubický směr. Umělecká propracovanost a vysoké nároky na vynikající řemeslné zpracování produktů secesního stylu se odrážely také v jejich ceně, žít obklopeni krásou si mohli dovolit jako vždy jen ti nejbohatší. A tak se secesního hnutí, jež bylo myšlenkou a systémem ideálů, v rukou mnoha architektů přetvářelo ve styl vhodný pro kultivované umělecky cítící zákazníky, kteří toužili po exkluzivním splnění svých představ, ale také disponovali neomezenými finančními prostředky. Nový styl se stal velmi vhodným pro výstavbu vlny venkovských sídel pro zbohatlíky, především průmyslníky, kteří si libovali v nádheře a přepychu, odtud také začínají do původně čistého stylu pronikat negativní rysy jako sklon k výstřednostem, exhibicionismu, hédonismu a amoralismu.36

36

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3: 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-7047-

3.

30

5.3. Představitelé secesní architektury

Kolébkou secese byla, v té době nejprůmyslovější země Evropy, Anglie kde se jako první začaly formovat ideové reakce proti průmyslové revoluci. Tvůrci stojící u zrodu hnutí Arts and Crafts (J. Ruskin, W. Morris, P Webb, E. Godwin) usilovali o vytvoření architektury, která přirozeně vyrůstá ze země, přihlíží k účelům stavby, k jejímu umístění i k místním materiálům a technikám. Jejich nová stavba se měla vyznačovat nepravidelností, neokázalostí, prostými detaily a tím, že materiály nechává mluvit sama za sebe. Předním architektem anglické secese, jenž vyšel z hnutí Arts and Crafts, byl Charles Annesley Voysey (1857-1941), jehož stavby vynikaly grácií, až radikálně jednoduchou formou a světlými interiéry, které měly vyvolávat dojem harmonie a prostoty. Na stejných teoretických základech stavěl i slavný skotský architekt Charles Rennie Mackintosh (1868-1928), ten byl hlavou secesní skupiny Čtyř, k níž patřily i sestry Frances a Margaret (pozdější Meckintoshova žena) McDonaldovy. Tato skupina se klonila k druhému proudu secese a spíše než florální dekor a dynamicko-organické tvary upřednostňovali geometričnost, přímočarost a kubistické tvary. Propagátory secese v Rakousku se stali vídeňští umělci kolem hlavního inspirátora Gustava Klimta, architekt Otto Wágner a jeho žáci z vídeňské akademie, architekti Josef Hoffman a Josef Maria Olbrich a návrhář Koloman Moser. Architekt Otto Wágner, který vyučoval na škole architektury, šokoval veřejnost prudkým odmítnutím historizující tvůrčí metody a zásadně tím ovlivnil celou generaci svých žáků. Byli přesvědčeni, že nalezení nového, svébytného uměleckého stylu se zdaří právě jim. Východiskem měla být cesta zpět k přírodě, jejímž základem je ornament, který je navíc „výrazem lidské záliby v božském díle“ a jeho posláním je učinit člověka šťastným, jak konstatoval Ruskin.37 Hoffmanova programová slova jsou zřetelnou ozvěnou anglických předchůdců „Zlo bez hranic, způsobené na jedné straně špatnou masovou produkcí, na straně druhé bezmyšlenkovitou nápodobou starých stylů v oblasti uměleckého průmyslu, zachvátilo mohutným proudem celý svět. Ztratili jsme

37

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3 :. 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-7047-

3.

31

kontakt s kulturou našich předků.38“ Mladá generace umělců cítila odpor k přízemnosti, nekultivovanosti, pozitivismu a pragmatismu své doby, toužila po nové spiritualitě – po alternativním náboženstvím krásy, po splynutí života s uměním. Ideály Arts and Crafts se snahou překlenout propast mezi vysokým a užitým uměním, shrnul termín vypůjčený z hudební teorie Richarda Wagnera Gesamtkunstwerk – syntetizující, všezahrnující umělecké dílo. Asi nejvýraznější proklamací nového životního stylu se stal počin Hessenského velkovévody Ernsta Ludwiga (1868-1937), ten pocházel z Anglie a nadchl se zde myšlenkami hnutí Arts and Crafts. V roce 1899 se rozhodl vybudovat na návrší Mathildenhöhe nedaleko centra Darmstadtu celou vilovou čtvrť, z této umělecké kolonie měla vzejít reforma umění a života. Do Darmstadtu pozval celou řadu umělců, přesto je urbanistické, zahradní i architektonické řešení, s jedinou výjimkou, dílem pouze Josefa Marii Olbricha. Nedlouho poté darmstadtský nakladatel Alexander Koch (1860-1939) zorganizoval pod názvem Dům milovníka

umění

architektonickou

soutěž

se

zadáním

vytvořit

projekt

venkovského domu v anglickém duchu a zprostředkovat tak středním vrstvám nový životní styl. Hvězdné bylo obsazení soutěžní poroty, Otto Wagner, Josef Maria Olbrich, Henry van de Valde, Josef Hoffmann, vyznáni byli tři umělci, dva Britové a jeden vídeňan, cenu získal Baillie Scott. Návrh Charlese Mackintoshe a jeho ženy Margarem McDonald byl z formálních důvodů vyřazen, ale právě jejich návrh dodnes nejvíce uchvacuje. V Německu stejně jako v celé habsburské monarchii se výsledky hnutí Arts and Crafts a nový secesní styl, staly zásadním stylotvorným impulsem. Atašé německého velvyslanectví v Londýně byl roku 1896 pověřen, aby shromáždil informace o moderní britské architektuře a designu, shrnul je v knize Anglický dům: „Co však má v případě anglického domu skutečnou, podstatnou hodnotu, je jeho absolutní věcnost. Věcnost formování domu zevnitř navenek, funkční diferenciace dispozičního řešení s ústředním prostorem v obytné hale, vazba ke géniu loci, idea jednotného uměleckého díla.39“ Centrem německé secese se stal Mnichov, roku 1897 zde dokonce vznikl spolek Vereinigte Werkstätten

für

Kunst

im

Handwerk,

38

jímž

chtěli

umělci,

v čele

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5. 39 Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5.

32

s Peterem Behrensem (1868-1940), obnovit umělecké řemeslo. Peter Behrens vynikl také jako pedagog, léta vedl Uměleckou školu v Düsseldorfu a roku 1930 se stal ředitelem školy architektury na vídeňské Akademii, kde k jeho žákům patřili i Walter Gropius, Mies van der Rohe a Le Corbusier.40 V českých zemích se průkopníkem secese stal vídeňský architekt učící architekturu na pražské

Uměleckoprůmyslové

škole

Friedrich

Ohmann

(1858-1927). Brzy ho však následovali další, především žáci vídeňských škol, Jan Kotěra (1871-1923), který byl žákem Otto Wágnera a k jeho nejzdařilejším patří práce v Hradci Králové. Dále můžeme uvést Josefa Fantu (1856-1954) a jeho Nádraží císaře Františka Josefa v Praze, za nejreprezentativnější ukázku pražské secese však lze považovat Obecní dům hlavního města Prahy od architektů Antonína Balšánka (1865-1921) a Osvalda Polívky (1859-1931), dalšími pokračovateli secese byli žáci Friedricha Ohmanna, Alois Dryák (18721932) a Bedřich Bendelmayer (1871-1932). Dokladem nástupu secese i v užitém umění byl vystavovaný interiér secesního salónu navržený Josefem Fantou a vystavovaný pražskou Obchodní a živnostenskou komorou na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Na interiéru se krom architekta podíleli sochařskými a malířskými doplňky i významní umělci, Stanislav Sucharda, Ladislav Wurzel, Mikoláš Aleš, Joža Úprka a Jan Preisler. Rozvoj secesního užitého umění podporovaly svou produkcí také odborné umělecké školy, keramická v Bechyni, gobelínářská a kobercová ve Valašském Meziříčí, šperkařská v Trutnově, sklářská v Kamineckém Šonově a další. 41 Po Vídni byly dalšími významnými centry secesního stylu belgický Brusel a samozřejmě hlavní město Francie Paříž. Nejznámější osobou belgické secese byl architekt Victor Horta (1861-1947) jehož proslavil především Dům Tasselových v Bruselu, který je unikátním dokladem gesamtkunstwerku. Ve Francii byl průkopníkem nového stylu architekt Paul Sédille (1836-1900), proslulejším se však stal Hector Guimard (1867-1942), který se inspiroval právě tvorbou Victora Horty, asi nejznámější jeho prací jsou dnes už legendární vstupy do pařížského metra. Guimard sám sebe nikdy nepovažoval za

40

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3 :. 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-7047-

3. 41

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3 :. 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-7047-

3.

33

inženýra, ale spíše za umělce, jeho díla v sobě nesou tuto syntézu architektury a uměleckého řemesla, sochařství a dekorace. Až do svých krajních poloh dospěla secese v díle španělského architektonického génia Antonia Gaudí y Corneta (1852-1926). Gaudí působil v hlavním městě Katalánska Barceloně, která v té době byla nejbohatším městem Španělska a zažívala nebývalý rozkvět, stala se střediskem duchovní elity a v této příznivé kulturní atmosféře se střetávaly nejnovější literární a umělecké proudy ze všech světových stran. Antoni Gaudí došel ve své tvorbě až k vrcholné a pozdní fázi secesního stylu, ale dokázal si také najít svou vlastní tvůrčí uměleckou polohu a jeho dílo se tím stalo nebývale originálním a osobitým. Právem byl už za svého života považován za génia, objevil nevídané tvary a jejich uspořádání, nové materiály a jejich užití, svérázné zdobící motivy a dosud neužívané konstruktivní principy, které vyjadřovaly jeho nový osobitý názor na hmotu a prostor. Na jeho domech můžeme najít i různé konkrétní vlny inspirace, dům Casa Vincens na předměstí Barcelony nese prvky volné inspirace španělsko-islámského slohu, na paláci Güell se zase zřetelně prolínají benátské a maurské vlivy. V Casa Milá Gaudí rozvinul možnosti secesní architektury až do krajnosti, rytmicky plynulý pohyb ovládl labyrintový půdorys, kde ani jedno patro není stejné, vnitřní konstrukce s daleko od sebe postavenými pilíři umožňuje volné vnitřní uspořádání. V roce 1900 započal Gaudí své nejrozsáhlejší doživotní dílo, chrám Svaté rodiny – Sagrada Familia, během stavby Gaudí roku 1926 tragicky zahynul sražen tramvají a chrám je dodnes postupně dostavován z darovaných peněz. Secesní styl velmi rychle pronikl i za oceán a v USA je spojován s výstavbou prvních mrakodrapů. Významným tvůrcem byl chicagský architekt Louis Henry Sullivan (1856-1924), studoval na Škole krásných umění v Paříži a lásku k novému stylu si přivezl s sebou domů do severní Ameriky. V jeho díle se projevily obě secesní tendence, sklon k hýřivé florální dekoraci i snaha o formální oproštěnost a střídmost, dokonce připouštěl, že za čas se bude třeba vzdát ornamentu úplně. Jeho práce ovlivnila architekta Adolfa Loose a především velikána nastupující moderní architektury Franka Loyda Wrighta.

34

Obr. č. 9. Art Nouveau - Morning Room 190542 Obr. č. 10. William Morris, 186243

Obr. č. 11. Antoni Gaudi - Casa Batlló44

Obr. č. 12. C. R. Mackintosh Dům milovníka umění45

Obr. 13. Victor Horta - Hôtel Tassel46

Obr. 14. Alfons Mucha – reklamní plakát 47

42

http://www.aura.houseline.ro/reinterpretarea-stilului-art-deco/ [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 43 http://en.wikipedia.org/wiki/Arts_and_Crafts_movementhtml [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 44 http://designcrave.com2011-03-30contemporary-architecture-architect-documentarieshtml [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 45 http://artnouveau.pagesperso-orange.frenvillesglasgow.htm [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 46 http://theartnouveaublog.blogspot.com201106art-nouveau-house-interior-architecture.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: < http://theartnouveaublog.blogspot.com201106art-nouveau-houseinterior-architecture.html>

35

6. Architekt Dušan Samo Jurkovič 6.1. Dětství a vzdělání

Dušan Samo se narodil 23. srpna 1868, jako páté ze sedmi dětí Juraje a Emílie Jurkovičových. Jurkovič bylo tehdy v kraji Myjavy na západě Slovenska časté jméno, i Emílie byla za svobodna Jurkovičová, obě rodiny však kromě jména spojovala především názorová jednotnost ve věci vlastenectví. Slovenské národní snahy z poloviny 19. století postupně slábly pod silným tlakem Maďarska a jeho úřadů na Slovensku, ale v Myjavském kraji poblíž hranice s Moravou přeci jen více odolávaly a to především díky společenství evangelických vzdělanců, kteří měli silný vztah ke svému národu, k jeho kultuře a zasazovali se o osvětu a následnou obrodu národa. Do tohoto společenství patřila i rodina Jurkovičových, která bydlela v malé vesnici Turá Lúka, otec byl notářem, účastnil se slovenského povstání v letech 1848 – 1849 a byl jedním ze zakladatelů Matice Slovenské, za což byl léta stíhán uherskými úřady. Matka Emílie se zase aktivně zajímala o lidovou kulturu, sbírala lidové písně a říkanky a tuto svou lásku pro lidové umění předala všem svým dětem. Jurkovič, který přibyl do této rodiny přesvědčených slovenských obrozenců, proto vyrůstal v silně vlasteneckém evangelickém prostředí, kde byl kladen důraz na moderní vzdělání, ale zrovna tak na vztah k lidové kultuře a jejím tradicím, který byl projevem jejich národní hrdosti. V šesti letech se Jurkovič společně s rodinnou přestěhoval do Brezové a nastoupil zde do velmi prosté základní evangelické církevní školy, především zde si vytvořil pevný vztah k obci a kraji jako ke svému domovu a později na něj vzpomínal několikrát ho i navštívil. V deseti pak přestoupil na maďarskou měšťanskou školu v Šamorině a po ní na nižší gymnázium v Šoproni, ale necítil se zde dobře, jako přesvědčený Slovák zažíval útlaky učitelů a nelíbila se mu nadřazenost maďarštiny. Pro další studium si vybral odborně zaměřené studium a odešel na nově založenou Státní školu řemesel (K.k. Staatsgewerbeschule) do Vídně. Studoval zde mezi

47

http://katsclass.com10817topic02.htm [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: < http://katsclass.com10817topic02.htm>

36

léty 1884 a 1889 obor stavitelství v oddělení profesora Rudolfa Feldschareka.48 Zakladatel a ředitel školy Camill Sitte (1843 – 1903) byl velkým propagátorem uměleckých řemesel a hnutí Arts and Crasts jako takového, proto škola dbala na praktické ovládání řemeslných technik, teoretické vzdělání, umělecké hledisko tvorby, ale i na propojení tradic a inovací v dílech svých studentů. Na škole se také Jurkovič seznámil s principem Gasemtkunswerku a důležitost souznění stavby se svým okolím. Díky svému profesoru Rudolfu Feldschrekovi měli studenti možnost poznat podrobně tyrolské stavby, které jim byly v duchu dobového romantismu dávány za příklad přirozené architektury zrozené z lidového řemesla.

6.2. Sbírání zkušeností u Blažeje Bully a Michala Urbánka

Během studií v roce 1887 absolvoval Jurkovič praxi v ateliéru známého martinského stavitele Blažeje Bulli. Ten se velmi zajímal o lidovou podobu stavitelství, studoval práci lidových tesařů a chtěl pomocí ní vytvořit jakýsi nový národní architektonický sloh. Společně s Bullou navštívil Jurkovič v Martině výstavu lidové výšivky, pro kterou Bula vypracoval výstavní pavilon a vstupní věž

„slovenskou

bránu“

právě

v duchu

této

oravské

lidové

dřevěné

architektury.49 Na Jurkoviče výstava silně zapůsobila a tematice lidového umění a stavitelství zcela propadl. Pozorně při práci sledoval mistry tesaře a obdivoval jejich zručnost a cit pro krásu. Blažej Bulla také toužil pomocí lidového stavitelství vypracovat nový národní sloh, předešel v tom i známějšího Stanislawa Witkiewicze, ale většina jeho návrhů zůstala pouze na papíře, realizace se dočkaly spíše nábytkové kusy, které měly silně rustikální charakter a kombinovaly v sobě německou neorenesanci a lidové prvky.50 Nadšený Jurkovič proto po dokončení školy zůstal v Martině u Blažeje Bully, ale jen na krátkou chvíli a roku 1889 už nastupuje do stavební kanceláře architekta Michaela Urbánka ve Vsetíně, kde zůstal pracovat celých šest let. Na rozdíl od Slovenska byla na Moravě mnohem lepší atmosféra pro tvůrce v duchu lidové 48

BOŘUTOVÁ, Dana. Dušan Jurkovič. 1. vyd. Bratislava: Spolok arch. Slovenska, 1993, 245 s. ISBN 80900-4835-8. 49 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 50 Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

37

„národní“ architektury, protože jim do práce nezasahovaly úřady podřízené Maďarsku a bylo zde tedy i více zakázek. Jurkovič byl u Urbánka velmi spokojený, jeho zaměstnavatel vyznával podobné hodnoty vlastenectví a žil bohatým kulturním a společenským životem v rámci svého kraje, díky němu získal Jurkovič dobré jméno jako jeho asistent. Jurkovič dostal také dostatečný prostor pro rozvíjení vlastní práce a valašské lidové stavby ho k tvůrčí činnosti přímo vybízely. Postupně se krystalizovaly jeho vlastní postoje a dal se na důkladné studium lidového stavitelství, jeho řemesla, techniky a ornamentů. Zaměřoval a zakresloval lidová stavení a kostelíky a sledoval jejich podobnosti a rozlišnosti s okolními kraji Slovenska, Polska a Slezska. Nacházel u dřevěných staveb, typických pro zalesněné horské oblasti, příbuzné prvky v konstrukci, kompozici a stavebních postupech, zčásti to bylo dáno použitím stejných materiálů, ale vliv měly i podobné klimatické podmínky a nepříliš rozdílný životní styl, potřeby a zvyky obyvatel těchto stavení. Jednotnými prvky byla především masivní srubová konstrukce s malými ozdobně rámovanými okny, vysoké střechy pokryté šindelem se zdobně vyřezávanými nebo malovanými štíty. Pečlivě prováděl dokumentaci těchto vcelku jednoduchých staveb i s jejich bohatou výzdobou, svou práci publikoval v několika článcích, ale především ji velmi dobře zúročil při národopisných výstavách v následujících letech. Jurkovič se v Urbánkových službách projevil jako vynikající a zručný pomocník, měl nápadité návrhy a uměl je i dobře prezentovat a proto mu byl svěřen velký podíl na pracích na krajově národopisné výstavě ve Vsetíně roku 1892, instaloval zde svou samostatnou expozici valašské jizby. Rozsah samostatné práce ještě vzrostl při Národopisné výstavě v Praze roku 1895, kdy byla postavena přímo celá valašská dědina s desítkou objektů a Jurkovičova expozice s názvem U kolébky Palackého sklidila velmi příznivé ohlasy.51 Díky dlouhodobému pobytu v Praze při přípravě výstavy a také díky nebývalému úspěchu, navázal Jurkovič v Praze množství nových a velmi důležitých přátelství, například s malíři Mikolášem Alšem a Jóžou Úprkou. Důsledkem bylo i to, že se Jurkovičovi potvrdila správnost cesty, kterou se jeho tvorba ubírala a jako odpověď na tento jeho první významný profesionální úspěch se brzo dostavily i objednávky. 51

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6.

38

Obr. č. 15. zdobení lidových štítů 52

Obr. č. 16. Dušan Jurkovič53

Obr. č. 17. Návrh na výstavní pavilon54

Obr. č. 18. Vlašské chalupy55

Obr. č. 19. Chata pod Jedlami, Zakopané56 Obr. č. 20. Vesnice Čičmany57

52

http://www.jurkovic.cz/Stity.htm [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 53 http://www.archiweb.cznews.phpaction=show&type=1&id=4588&lang=en [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: http://www.archiweb.cznews.phpaction=show&type=1&id=4588&lang=en> 54 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 55 http://www.ceskatelevize.czporady10214731679-vzduchoplavec-kracmera4603-valassko [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.czporady10214731679-vzduchoplaveckracmera4603-valassko> 56 http://z-ne.pls,doc,21831,1,1300.htm [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: 57 http://fotografovanie.infofotogaleriaarchitekturacicmany.html [online]. [cit. 2012-04-12]. Dostupné z WWW: < http://fotografovanie.infofotogaleriaarchitekturacicmany.html>

39

6.3. První samostatné návrhy a realizace v duchu lidového stavitelství

Prvotní zadání souvisela s novým módním trendem – turistikou, Jurkovičova samostatná stavba tak měla být rozhledna pro vrch Brňov, bohužel zůstalo jen u návrhu. Další příležitost se však dostavila zanedlouho, Podhorská turistická jednota Radhošť ve Frenštátě zadala Jurkovičovi vyprojektovat celý komplex turistických staveb i s vnitřním zařízením na Pustevnách. Jurkovič zde roku 1897 vyprojektoval a postavil ubytovnu Maměnka a jídelnu Libušín, při své tvorbě čerpal především z dosavadních poznatků lidové architektury a oba objekty poskládal a nakombinoval z různých prvků a motivů, u Maměnky valašské a u Libušína čičmanské architektury.

58

I vnitřní zařízení budov se

podřizovalo především inspiraci lidovým nábytkem, odvozeny byly jak tvary, tak dekorativní výzdoba, samotný nábytek se vyznačoval masivní konstrukcí, byl obohacen o vyřezávaný dekor, který vizuálně hmotnost nábytku odlehčoval, a na některých kusech nábytku už vyřezávané ornamenty vykazují stopy secese. Tento postup byl vlastně jakousi formou historizujícího nebo tradicionálního

eklektizmu

a

především

díky

tomu

si

vedle

pochval

a pojmenování „básník dřeva“ odnesl Jurkovič i kritiku: „Dobrá kopie výborného obrazu je pěknou a může býti pro zhotovitele velmi užitečnou studií, ale uměleckým dílem není.59“ Přesto se díky této realizaci stal Jurkovič uznávaným architektem a za novými kontakty a objednávkami se přestěhoval do Brna. V moravské metropoli bylo tehdy výrazně zastoupeno německy mluvící obyvatelstvo a Jurkovič se proto logicky přiklonil raději k představitelům české kultury a stal se členem nově vzniklého Klubu přátel umění, jehož členy byli i Josef Merhaut, Karel Elgart, Leoš Janáček, Robert Bartelmus a další. Právě od dalšího z brněnských Čechů získal svou příští zakázku, František Mareš byl ředitelem Pokračovací české školy pro děvčata v Brně při Dívčí vzdělávací jednotě Vesna a roku 1899 oslovil Jurkoviče se zakázkou na zařízení dívčího penzionátu.60 Zakázka obsahovala zařízení pokojů děvčat, kuchyně, jídelny, knihovny a ředitelny, dubový a smrkový nábytek mořený do hnědých a zelených odstínů se opět inspiroval lidovou tvorbou, ale jeho linie už byly čistější, 58

Pustevny. Pustevny [online]. 1996, 2011-04-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: 59 MÁDL, K. B. Dušan Jurkovič. Praha: Zlatá Praha, 1901, roč. 18. str. 107. 60 ŽÁKAVEC, F. Dílo Dučana Jurkoviče. 1. vyd. Praha: Praha, 1929. s. 118.

40

racionálnější a dekor se zredukoval na jednodušší vyřezávaný nebo vypalovaný ornament. Dominantním motivem se stala vějířovitá palmeta, připomínající rozevřený ocas holubice. V Brně Jurkovičův styl dozrával a se zakázkami na vilové bydlení se mění i koncipování staveb, výraz se přizpůsobuje městskému prostředí. Soustředil se na elementární poslání domu, pohodlné bydlení v souladu s životním stylem majitele, reprezentování jeho osobnosti a jeho postavení. K prvním stavbám tohoto typu patří vila Růženka v Písku pro průmyslníka Adolfa Raaba, která byla svým pojetím ještě poměrně konvenční. Ale už další stavba byla pro Jurkovičovu tvorbu přímo přelomová. Roku 1900 vyprojektoval Jurkovič pro svého brněnského přítele továrníka Bartelmuse letní sídlo na Rezku ve východních Čechách nad Novým Městem nad Metují. Tato svérázná romantická srubová stavba zasazená do krajiny pod lesem byla přelomová především ve své vnitřní kompozici, Jurkovič se zde nechává inspirovat anglickým schématem ústřední haly a ostatních pokojů umístěných kolem ní. Přízemí mělo společenský a rodinný charakter, v patře se pak nacházely jednotlivé ložnice členů rodiny. Autor se odklonil od národopisných schémat a soustředil se na logickou konstrukci, její nosné formy pak plynule přecházejí do zdobných detailů. Také vnitřní dispozice se řídila orientací pokojů podle světových stran nezávisle na podobě zevnějšku stavby, další anglickou stopou je užití arkýřových okenních výklenků s čalouněným sezením – bay window.61 Vila byla navržena kompletně i s vybavením, na něm byly použity opět řezbářské lidové motivy ze sedláckých příbytků a různé variace na vzory použité na Pustevnách. Důležité byly i přírodní surové materiály a výrazná barevnost, která dodávala stavbě na malebnosti až pohádkovosti. Vila sklidila velký úspěch a dočkala se uznání i v odborných kritikách, byla vyobrazena v několika publikacích a označována za ryzí příklad regionálně orientované moderny. Ještě jeden neméně důležitý úspěch Jurkovičovi tato stavba přinesla, při práci na ní se seznámil s dcerou pana Bartelmuse Boženou a o tři roky později se vzali. V tomto období se Jurkovič také hodně věnoval zařizování brněnských bytů pro své známé, při zařizování nábytkových souborů mohl uplatnit více fantazie a svého výtvarného názoru, dbal při tom na vysokou

61

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5.

41

kvalitu materiálu a perfektní detailní zpracování.62 V této tvorbě byl nejvíce potlačen rustikální ráz a naopak stále více se projevují vlivy secese, nábytkové kusy se odlehčují a stávají se elegantnějšími, zjednodušují se tvary, nábytek dostává geometričtější styl a působí tak moderněji. Od lidového odkazu se ale Jurkovič neodvrací, sešitově vydává svou etnografickou studii Práce lidu našeho, obsahovala texty i ve francouzštině a němčině a měla postupně vyjít jako 14 sešitů, ale pro nedostatek financí bylo vydávání po čase přerušeno.63 Další rozsáhlé zakázky se Jurkovičovi dostalo v zadání přestavby komplexu moravských lázní v Luhačovicích, měly být zmodernizovány a ve slovanském duchu předělány pro schůzky a rekreaci brněnské české inteligence. MUDr. František Veselý inicioval založení akciové společnosti na financování výstavby v Luhačovicích a Jurkovič se vydal po evropských lázních pro inspiraci, přesto že s lázněmi už zkušenosti měl z přestavby lázní v Teplicích u Hranic na Moravě. Práce v Luhačovicích započaly bouráním, aby se uvolnil prostor pro centrální náměstí a pokračovaly přestavbou Janova domu a kuchyňského domku Chaloupky a v roce 1902 v létě již přijíždějí první rekreanti. Přesto se ve výstavbě dál čile pokračovalo, začalo se s přestavbou Jestřabského mlýna na Vodoléčebný ústav, dále výstavbou plovárny, slunečních lázní, mléčného pavilonu a hospodářského dvora. V roce 1903 pokračovala intenzivní výstavba a do luhačovického areálu přibyla Vila Jestřabí, inhalatorium, přístavby k první a druhé lázeňské restauraci a hudební pavilon. Na řešení centrálního prostoru lázní byla vypsána soutěž, Jurkovič svůj návrh vypracoval, ale protože nebyl radou jednomyslně přijat jeho realizace se neuskutečnila, tímto se architekt s akciovou společností definitivně rozchází a jeho další projekty v areálu Luhačovických lázní jsou čistě soukromými zakázkami. Avšak ani těch nebylo málo, několik rodinných vil, hotel Slovenský dům, vinárna Slovenská bouda, kavárna Adolfa Polenty, letní divadlo a Vila Vlastimila pro Františka Pospíšila, kterému Jurkovič projektoval i soukromou vilu v Luhačovicích.64

62

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 63 Tamtéž 64 Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

42

Obr. č. 21. Návrh na jídelnu Libušín65

Obr. č. 23. Maměnka67

Obr. č. 22. Interiér jídelny Libušín 66

Obr. č. 24. Návrh na ubytovnu Maměnka68

Obr. č. 25. Interiér chaty na Rezku69

Obr. č. 26. Chata na Rezku70

65

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 66 Tamtéž 67 Tamtéž 68 Tamtéž 69 Tamtéž 70 Tamtéž

43

Obr. č. 27. Návrh Chaloupky71

Obr. č. 28. Chaloupka72

Obr. č. 29. Vila Jestřabí73

Obr. č. 31. Návrh na léčebný dům75

Obr. č. 30. Kolonáda74

Obr. č. 32. Návrh na léčebný dům 76

71

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 72 Tamtéž 73 Tamtéž 74 Tamtéž 75 Tamtéž 76 Tamtéž

44

6.4. Vrchol architektova tvůrčího období

Záběr Jurkovičovi tvorby se tak stále rozšiřoval a jeho práce byla čím dál rozmanitější, krom dalších novostaveb se začal velmi intenzivně věnovat úpravám a novým využitím starých a historických objektů. Projektoval budovy pro nejrůznější funkce, kulturní, společenské, administrativní, církevní, ale i technické a pro obchodní účely, z mnoha návrhů bylo realizováno jen několik a to ještě ne vždy v plném rozsahu. Tato situace nastala při úpravě poutního místa na Svatém Hostýně, zde se v těsné avšak harmonické návaznosti na místo a okolní krajinu mělo ke stávajícímu kostelu přistavět 14 zastávek křížové cesty, shromažďovací síň a zvonice. Realizována byla pouze křížová cesta s 14 zastaveními, kamenné stěny s dřevěnými konstrukcemi přístřešků vycházejí stylizačně z karpatské tradice a jsou zdobeny lidovými detaily.77 Dalšími projekty tohoto rozmanitého období byly například radnice a Spolkový dům pro dělnické družstvo v Bystřici pod Hostýnem, hotel Harasov na Kokořínsku, přestavba musea v Novém Brodě, návrh letního divadla pro Olomouc, obchodního domu v Jaroměři, dětský domov v Uherském Hradišti, elektrárna v Boskovicích a Spolkový dům ve Skalici.78 Právě posledně jmenovaná stavba se dočkala značného uznání pro své nevšední a nápadité ztvárnění. Budova stojící v zástavbě okolo náměstí měla splňovat mnohé funkce, obchod, byt, musejní prostory, knihovna s čítárnou, divadelní dvorana, spolkové prostory a k tomu náležející příslušenství. Z Jurkovičova návrhu vznikla jednoduchá jednopatrová budova, která však díky svým elegantním tvarům a bohaté výzdobě působila velice reprezentativním dojmem. Především díky vysoké střeše karpatského typu s mohutným štítem podepřené krakorcovou konstrukcí a bohaté mozaice sv. Štěpána na čelní fasádě, dostala budova svůj neopakovatelně líbivý vzhled. Co se vnitřku budovy týče, stojí za pozornost především divadelní dvorana, ve které je ponechán průhled do krovu a její osvětlení zajišťují netradičně řešená okna ve tvaru dovnitř orientovaných arkýřů, znatelně je tu cítit vliv tvorby Charlese Rennie Mackintoshe. Další stavbou, ze 77

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 78 Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

45

které je znatelně cítit anglický vliv je Jurkovičova vlastní vila, kterou si roku 1905 postavil na okraji města Brna v tehdy ještě samostatné příměstské části Žabovřesky, záměrně si zvolil místo v dosahu města, ale obklopené přírodou. Na svažitém pozemku pod lesem vznikla vila navržená pro účely moderní rodiny, měla splňovat i ty nejnáročnější podmínky a plně reflektovat osobnost majitelů a jejich životní styl.79 Objevuje se zde opět halová dispozice se schodištěm a ochozem určeným pro vstup do soukromých pokojů, dolní podlaží bylo naopak určené pro společenský život rodiny a jejich přátel. Dům se zahradou propojuje kamenná terasa, členitost střech i domu samotného, různá okna, výrazná barevnost a v neposlední řadě skleněná mozaika s pohádkovým motivem na fasádě, to vše dodávalo domu podobu pohádkové až snové chaloupky ukryté za bohatě vyřezávanou barevnou pohádkovou branou. Zcela jiného rázu byla pražská vila pro doktora Náhlovského postavená o dva roky později, Jurkovič zohlednil městské prostředí i přání majitele a vila dostala výrazně secesní tvary a elegantní velmi úsporný dekor, moderní ráz stavby podtrhovaly i užité moderní materiály a veškeré vnitřní technické vybavení, rozvody elektriky, plynu, teplé i studené vody a ústřední topení. Kromě bydlení pro náročnou a majetnou klientelu, se Jurkovič zabýval řešením i zcela opačného pólu bydlení. Za prací odcházelo z vesnic čím dál více lidí a města tak velký a rychlý nápor chudých přistěhovalců nezvládala. Tvořily se přeplněné chudinské čtvrti s otřesnými hygienickými podmínkami, tento problém se nedal dlouhodobě přehlížet a tak města i jednotlivý zaměstnavatelé začali budovat kolonie levných domků pro své zaměstnance. Jurkovič navrhl několik variant různě velkých a komfortních typizovaných domů, které měly poskytovat komfortní bydlení odpovídající tehdejším moderním požadavkům na bydlení, zároveň měly být co nejjednodušší a rychle a levně postavitelné. V Brně projektoval i jeden nájemní dům pro Benedikta Škárdu, který byl majitelem sklářské výrobny se specializací na sklomalbu a vitráže. Tyto pro majitele typické atributy Jurkovič v domě využil v zcela dobovém secesním duchu a i díky nim byl dům ve své době považován za nejkrásnější v Brně.80 Roku 1908 získal Jurkovič první zakázku od rodiny Bartoňů a týkala se přestavby starého 79

BOŘUTOVÁ, Dana. Dušan Jurkovič - architekt a jeho dům. 1. vyd. V Brně: Moravská galerie, 2010, 135 s. ISBN 978-807-0272-176. s. 118 80 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6.

46

mlýna a pily na zařízení pro turisty. Starý objekt byl opředen pověstmi o strašidlech a především čertech, této pověsti architekt využil a zakomponoval ji do svého návrhu, motiv čertů a pekla tak prochází celým objektem, nakonec mu dál i jméno – Peklo.81 Jurkovič zde vycházel z původní dispozice budovy se dvěma trakty, přistavěl horní patro a objekt funkčně rozčlenil tak, aby odpovídal zadání turistické ubytovny a restaurace. Stejně jako na Pustevnách je zde cítit silná inspirace lidovými zdroji, ale bohaté členění, řezbářské detaily a zdobení už nejsou samoúčelné, navazují na konstrukční prvky stavby a naznačují tak i vnitřní dispozici.

6.5. Úpravy historických budov – zámek v Novém Městě nad Metují

Dalším profesním zaměřením se Jurkovičovi staly úpravy historických staveb, velmi respektoval historickou stránku budov a přistupoval k ní nanejvýš citlivě, zároveň však prosazoval využití budov k současným potřebám, aby mohli zůstat nadále živé a měly nadále svůj smysl. Zákazníci, kteří Jurkovičovi podobné práce zadávali, byli především majetní průmyslníci toužící po sídle, které by je reprezentovalo. První velkou úpravou historického objektu se stala práce na neobarokním zámečku Molitorov u Kouřimi pro velkostatkáře Jaroslava Veselého. Mezi lety 1908 až 1911 zde byly podle Jurkovičových návrhů upraveny kromě samotného zámku i přilehlé zahrady, hospodářské budovy, hájovna, domy pro zaměstnance a provedena celková úprava okolí zámku. U zámku byly provedeny jen minimální úpravy, vnější podoba zůstala zcela zachována a byla jen velmi decentně obnovena fasáda, výraznějších proměn se dočkal interiér jednotlivých pokojů. Bylo navrženo kompletní nábytkové vybavení pro jednotlivé pokoje podle jejich účelu, nábytek byl povětšinou navržen v ucelených kompaktně působících sestavách, často pevně uchycených k obvodovým zdím pokojů. Vzhled nábytku se opět lehce proměňuje a přizpůsobuje elegantnímu zámeckému prostředí, tvarově se nábytek přibližuju vídeňskému Wiener Werkstätte, má štíhlé elegantní tvary, geometrické tvary jsou zdobené velmi decentním ornamentem už jen velmi

81

BARTOŠ, Štěpán, Zdeněk LUKEŠ a Pavel PANOCH. Ve víru modernosti: architektura 20. století v Královéhradeckém kraji. Pardubice: Helios, c2008, 215 s. ISBN 978-80-85211-23-8.

47

vzdáleně odkazujícím na lidové umění, i barevnost je velmi decentní a uplatňují se především přirozené barvy dřeva. 82 Mnohem vetší objem prací čekal na Jurkoviče při jeho další podobné zakázce na obnovu zámku v Novém Městě nad Metují, s majiteli zámku se Jurkovič znal již z předešlých let, skrze společného přítele průmyslníka Rudolfa Bartelmuse a také pro ně již projektoval turistickou ubytovnu s restaurací Peklo. Snad právě proto, že majitelé již dobře znali architekta i jeho dílo rozhodli se mu svěřit velmi rozsáhlé úpravy zámku, jeho vnitřní zařízení i okolí zámku, Jurkovič dostal více méně v tvorbě volnou ruku a co je snad ještě podstatnější téměř neomezené finanční prostředky. Rozsáhlý zámecký komplex byl při koupi v dezolátním stavu a to, že po dlouhou dobu nebyl trvale obydlen a neprováděli se zde ani základní udržovací práce, si vybralo svou daň.83 Bylo nutné začít s rozsáhlou hrubou stavební renovací, ještě před ní si však Jurkovič přizval na pomoc historika umění Dr. Zdeňka Wirtha, který pro něj vypracoval podrobnou uměleckohistorickou analýzu objektu a byl mu nápomocen po celý čas projektu v otázce ochrany památek.84 Historického odkazu zámku si Jurkovič stejně jako Bartoňovi velmi cenil, snažil se proto co nejvíce historických stavebních a výtvarných prvků zámku zachovat, a nebo je ještě více vyzdvihnout, ale ne všude se to samozřejmě podařilo. Zámek stojící v jednom z rohů novoměstského náměstí se nad městečkem tyčil jako chátrající nesourodá hmota čtyř různorodých zámeckých křídel a zámecké věže, architekt si proto vytyčil především důkladnou úpravu východního průčelí, které se obracelo k náměstí a přímo tak ovlivňovalo jeho vzhled a také úpravu věže, která měla napříště nejen zámek ale celé město již z dálky krášlit. Na vstupním průčelí byla tedy odkryta původní renesanční výzdoba a upraveny pozemky těsně před zámkem, původní příkop byl vyčištěn a přehrazen kamenným mostem na něj plynule navazovalo upravené zelené prostranství mezi zámkem a náměstím. Dále byla upravena věž, kterou vymanil 82

ŽÁKAVEC, F. Dílo Dučana Jurkoviče. 1. vyd. Praha: Praha, 1929. s. 118. Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 83

84

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6.

48

ze střešní hmoty a dodal jí tak na objemu a majestátnosti, upraven byl i věžní ochoz, úprava oživila siluetu zámku a dodala hladší přechod mezi navazujícími zámeckými křídly zámku a boční hospodářskou hubovou na severní straně, která také dostala novou střechu s lomenicí. Západní křídlo zámku tyčící se nad údolím řeky Metuje bylo z vnější strany obohaceno přístavbou terasy sahající do úrovně prvního patra zámku, na kterou byl možný vstup ze zimní zahrady. Severní trakt zámku doznal největší úpravy na své straně obrácené do zahrady, opravil se průchod do zahrad a rohový rondel na západním konci křídla Jurkovič upravil na vyhlídkový prosklený belveder, věž byla doplněna také o ochoz na úrovni druhého podlaží a dostala výraznou kuželovitou střechu. Vnitřní nádvoří zámku potřebovalo ještě výraznější úpravy a vzhledové sjednocení, Jurkovič i zde odkryl zachovalou renesanční výzdobu, opravil slepé arkády v přízemí a mezi okna prvního podlaží umístil kruhová světla pro noční osvětlení, ale nejvýraznějším

zásahem

bylo

přesunutí hlavního

vstupu

do

vnitřních

zámeckých pokojů z věže do jižního křídla zámku. Další novinkou na nádvoří byly dva balkóny na krakorcích vedoucí z druhého patra. 85 Při úpravě vnitřních prostor už mohl Jurkovič postupovat ve své tvorbě volněji, kromě zdobených malovaných stropů s bohatým štukováním se zachovalo historicky hodnotného jen velmi málo, inventář se nedochoval vůbec žádný. První otázkou byly dispoziční úpravy, malé, ale přesto důležité změny napomohli architektovi s účelným řešením vnitřních prostor. V prvním patře byly prostory pokojů značně odlišné od druhého patra, byly zde více patrné jednotlivé historické stavební fáze zámku, nízké klenuté stropy a historické detaily se však staly pro Jurkoviče výzvou, se kterou se více než dobře popasoval. Do pokojů prvního podlaží se vcházelo z dlouhé chodby, která probíhala po vnitřní straně obytných křídel, mimo svou hlavní komunikační funkci byla i jakousi galerií sbírek lidové keramiky.86 Ložnice v prvním poschodí se ze všech pokojů nejvíce podobá zámecké historické komnatě, nízká křížová klenba byla bohatě vyzdobena a na čelní stěně byly zrestaurovány nástěnné malby dvou erbů, ložnice proto byla i v tomto duchu vybavena starožitným nábytkem. Výraznou úpravou prošla také žebrová síň, původní stísněná 85

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 86 Křížová, K.: Interiéry zámku v Novém Městě nad Metují v Jurkovičově a Janákově úpravě, Zprávy památkové péče, roč. 68, č. 2, 2008, s. 134–139.

49

místnost s masivní valenou klenbou a lunetami působila neútulně, ale Jurkovič ji dokázal téměř kouzelně proměnit na jeden z nejpěknějších zámeckých pokojů. Optické odlehčení klenby zajistily světlé pásy vzájemně se křížících diagonálních štukových žeber a bohatá výmalba květinového ornamentu vycházejícího z lidových vzorů. Svislé stěny byly pokryty pravoúhlým rastrem s koženými tapetami, na kterých byl vyražen erb Bartoňů z Dobenína. Pokoj byl zařízen v teplých přírodních barvách a navržen pro něj byl poměrně robustní nábytek z tmavého dubového dřeva, na kterém se opakovalo užití kůže zdobené ražbou. Romantickou atmosféru téměř evokující dávné rytířské sály dotvořily tři velké bronzové bohatě zdobené lustry. Tak jako ve velkém obytném pokoji o patro výše i zde se na pokoj napojoval salónek zasazený do těla věže, stěny i lavice v salónku byly potaženy červeným hedvábím. Sám Jurkovič si úpravy tohoto pokoje cenil nejvíce a dokonce si ve dvacátých letech v podobném duchy upravil jeden z pokojů ve své bratislavské vile.87 Chronologicky první se však upravovalo druhé barokní patro, byly zde vyšší stropy, vetší okna a místnosti proto působily vzdušnějším a světlejším dojmem, proto zde vznikly hlavní obytné pokoje rodiny. V některých místnostech byla výzdoba stropů ponechána, jinde úplně zmizela, stěny byly pokryty látkovými, papírovými, ale i koženými tapetami a každý pokoj byl zřízen svým jednotným nábytkovým souborem podle účelu pokoje. Nábytek byl velmi jednouchý, moderní a jeho geometrická forma dobře korespondovala s elegancí, s jakou bylo pojato celé zařízení pokojů, včetně tapet, koberců, krytů topných těles, lustrů, ale i se zvolenou barevností. I tak se ale našel dostatek místa pro nápadité ozdobné prvky či výrazné barevné akcenty, které pokoj oživily, nikdy však nepřekročily míru přijatelnosti pro moderní pojetí, a tak se i ty nejhonosnější interiéry pyšní výtvarnou kvalitou svého zpracování, harmonií a útulností.88 Jedním z největších a nejkrásnějších pokojů se stala velká ložnice majitelů zámku. Mezi velmi bohatě zdobeným stropem a jednoduchým skříňovým nábytkem umístěným kolem stěn nechal Jurkovič dosti širokou volnou „neutrální“ plochu, která zabraňovala těsnému střetu dvou až moc odlišných stylů, pokoj je osově naproti sobě ležícími dveřmi rozdělen na dvě 87

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 88 Křížová, K.: Interiéry zámku v Novém Městě nad Metují v Jurkovičově a Janákově úpravě, Zprávy památkové péče, roč. 68, č. 2, 2008, s. 134–139.

50

funkční zóny. Čestné místo v pokoji zaujímá vyvýšená velká ozdobná postel s malými „předsíňkami“ po obou stranách a pohovkou v nohách postele, vznešenost a elegance postele s nebesy je ještě umocněna bílými závěsy. V druhé části pokoje u oken bylo umístěno menší sezení. Vedle ložnice se nacházela šatna s oblékárnou a zcela moderní jednoduchá koupelna na opačné straně, ložnice navazovala na tzv. žlutý salón, svůj název dostal díky použití dřeva žlutého jasanu a žlutým tapetám na zdech, z dřeva byl vyroben elegantní nábytek, ale i orámování oken a dveří. Proti sobě při stěnách se nacházelo dvojí sezení jedno „kulaté“, druhé „hranaté“, křesla a stolky doplňovaly pohovky s propojeným opěradlem a rámem obrazu nad nimi, při stěnách pak byly skříňky s nikami a proskleným vrchními částmi pro uložení sbírek. Salón zdobila křišťálová osvětlovací tělesa a kovové dekorace užité i na krytu topného tělesa. Na salón navazovala jídelna, která byla mírně stylizována do orientálního salónu, jaký se těšil oblibě hlavně v 18. století, na stěnách se nacházely čínské tapety s dřevěným roštem, jehož čtvercová pole byla vyplněna dekorativními orientálními talíři, další talíře pak byly umístěny na příborníku, dominantou je však velký secesní křišťálový lustr tvarem připomínající pagodu. Dalším byl pokoj pána domu sloužící jako pracovna, proto se zde nacházela knihovna a psací stůl, nábytek z černého dubu byl velmi strohých tvarů, ale zato bohatě zdoben intarzií s rostlinným ornamentem. Nejbohatěji zařízenou místností druhého patra se stal největší pokoj, zařízený jako obývací pokoj rodiny. Stejně jako v ložnici i tady byl velmi bohatě zdobený strop a Jurkovič proto využil stejný princip výškové diferenciace, rokoková výmalba stěn byla nahrazena hladkou červenou výmalbou a i zde nepřesahoval mahagonový nábytek vytyčenou výškovou hranici. Dominantou celého pokoje se stal mohutný krb, po jeho stranách byly umístěny portréty manželů Bartoňových v životní velikosti od Maxe Švabinského, sezení před krbem zajišťovaly tvarově velmi jednoduché kožené sedačky a křesla. V rohu se místnost propojila s okrouhlým prostorem severozápadního rondelu, vznikl tak jakoby samostatný malý salónek, součástí pokoje bylo i pódium pro klavír, prostory okenních výklenků byly upraveny jako sedací kouty a pro sbírky paní Bartoňové zde byly četné vitrínkové skříně. Z původního vybavení tohoto pokoje se nezachovalo nic, ještě v době působení rodiny Bartoňových na zámku byly tyto prostory předělány architektem Pavlem Janákem. Na honosný obývací pokoj navazovala podobně velká a honosná 51

prostora velkého jídelního a tanečního sálu, ten byl však využíván pouze při slavnostních příležitostech, Jurkovič pro něj nechal vyrobit bílo zlatý nábytek, velký jídelní stůl s křesly a červeně čalouněné lavice do okenních výklenků, ani toto se však nedochovalo. Dovršením Jurkovičových prací v Novém Městě nad Metují byla úprava zámeckých zahrad, zahrady na severní straně zámku byly terasovitě upraveny a měly sloužit jako okrasná, užitková, ale i rekreační (nechyběl tu ani tenisový kurt) zahrada.89 Horní část zahrad hned pod zámkem byla se spodní částí propojena dřevěným krytým mostem uprostřed podepřeným kamenným pilířem, na kterém linii mostu přerušuje věžovitý altánek s vysokou střechou karpatského typu, celý most je také výrazně zdobený bílým jednoduchým ornamentem. Spokojenost rodiny Bartoňů s Jurkovičovou prací potvrdil Cyril BartoňDobenín, když si architekta najal také. A tak se Jurkovič přesunul na Zbraslavské panství a pro rodinu Cyrila Bartoně zde budoval rodinné sídlo v obdobném duchu jako zámek v Novém Městě nad Metují. Do péče mu byl opět svěřen celý zámecký komplex, přesto zde však úpravy nedosáhly takového rozsahu jako v Novém Městě. Samotný zámek byl menší a tak i návrhy byly poněkud komornější a také ne zcela vše bylo realizováno.

89

BARTOŠ, Štěpán, Zdeněk LUKEŠ a Pavel PANOCH. Ve víru modernosti: architektura 20. století v Královéhradeckém kraji. Pardubice: Helios, c2008, 215 s. ISBN 978-80-85211-23-8.

52

Obr. č. 33. Spolkový dům ve Skalici90 Obr. č. 34. Křížová cesta, Hostýn 91

Obr. č. 35. Vila Dr. Náhlovského92

Obr. č. 36. Zámek Nové Město, portál93

Obr. č. 37. Půdorys zámku v Novém Městě94 Obr. č. 38. Úpravy pokojů95

90

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 91 Tamtéž 92 Tamtéž 93 Tamtéž 94 SOA Zámrsk, fond RAB 95 SOA Zámrsk, fond RAB

53

Obr. č. 39. Letecký pohled na zámek96

Obr. č. 40. Pohled ze zahrad 97

Obr. č. 41. Žebrová síň98

Obr. č. 42. Žlutý salónek99

96

Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 97 Tamtéž 98 Tamtéž 99 Tamtéž

54

Obr. č. 43. Orientální jídelna100

Obr. č. 44. Velká ložnice101

Obr. č. 45. Velká jídelna102

Obr. č. 46. Obývací pokoj103

100

Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 101 Tamtéž 102 http://www.novomestskykuryr.info/010408-nove mesto nad metuji a okoli-1939-1 cast.html [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 103 Tamtéž

55

6.6. Vojenské hřbitovy na Haliči a tvorba po první světové válce

S první světovou válkou přišel i konec tohoto pro Jurkoviče velmi plodného období, kdy měl dostatek různorodých zajímavých zakázek od bohatých investorů. Byla to nejvýznamnější etapa jeho tvorby a prošel během ní od etnografického eklektivismu k abstraktním formám, které se více či méně inspirovaly transformovaným lidovým stavitelstvím. Dokázal najít svou vlastní polohu v aktuálním proudu secese a volně užíval prvků lidové architektury i její dekor, podřizoval je však především smyslu a účelnosti nově vznikajícího díla. Během první světové války se Jurkovič nechal přeřadit z uherské do rakouské armády a tam se ucházel o místo ve vojenském ateliéru u oddělení pro výstavbu hřbitovů na bojištích první světové války. Byl přiřazen ke krakovskému vojenskému velitelství, pod které spadala oblast západní Haliče, přestěhoval se proto do Krakova i s rodinou. V ateliéru spolupracoval s inženýry, malíři, sochaři a tesaři, sám měl funkci nezávislého projektanta a jeho úkolem bylo najít vhodné místo pro hřbitov poblíž místa bitvy, navrhnout situaci, zvolit provedení a upravit návrh do finální podoby včetně všech detailů.104 Téměř padesátiletý Jurkovič tak nalezl nové téma a uplatnění pro svou práci, velmi dbal především na vhodné umístění do krajiny, chtěl, aby hřbitovy splynuly s okolní přírodou, což se mu nakonec téměř doslovně splnilo. Pietní místa a hřbitovy byly pečlivě udržovány, ale po válce s odstupem času se o některé z nich, především o ty na odlehlých místech, začal ztrácet zájem a postupně pustly až je příroda zcela pohltila. S koncem války a vznikem nové republiky se naplnily dlouholeté tužby všech vlastenců a u Jurkoviče tomu nebylo jinak, rozhodl se pro návrat do své rodné vlasti, aby se mohl podílet na formování své vlasti a byl jí užitečný. Ihned začal intenzivně pracovat na mnoha různorodých zakázkách a přijal také místo vedoucího formování památkové péče, obnovu památek totiž chápal jako hlavní téma své práce na Slovensku.105 Úzce tato funkce souvisela s hlavním městem, Bratislava nutně potřebovala mnohé úpravy, pracovalo se na urbanistických řešeních, budování nové správy a řešil se také problém akutního nedostatku 104

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 105 Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

56

bytů. Jurkovič vypracoval detailní plány na standardizované rodinné domy, které měli pomoci řešit tuto krizovou situaci. Díky montáži z betonových tvárnic a dřevěných panelů měla být jejich realizace rychlá a levná, jeho návrhy se však nedočkaly realizace.106 Na nepochopení narážel i u svých dalších projektů na obnovu památek, neuskutečnily se jeho návrhy na obnovu zámku v Mokradi ani na obnovu zámku ve Zvoleni a dlouhodobé snahy o řešení tristního stavu bratislavského hradu také vešly vniveč. Jurkovič přistupoval ke všem svým projektům velmi zodpovědně a věnoval jim mnoho práce i času, u obnovy slovenských památek pak cítil i jakousi morální povinnost zachraňovat je pro svůj národ, o to hůř snášel byrokratické protahování, obstrukce a nepochopení, které na něj doléhalo ze všech stran. Větší štěstí měl při realizování nejrůznějších staveb pro rekreaci a turistiku, patří sem například Sluneční koupele v Modré a stanice tatranské lanovky, která vedla z Tatranské Lomnice na Lomnický štít. Ve své práci využíval technické novinky, experimentoval, nebyl rozhodně žádným zpátečníkem, ale avantgardní hnutí odmítal, byl vyzrálou uměleckou osobností a neměl zapotřebí bezmyšlenkovitě přejímat nové trendy. Jeho pojetí architektury se nespokojovalo pouze s vyřešením funkční stránky věci, jeho dílo mělo nést i jisté poselství, tradice, kterou rozvíjelo a nově interpretovalo, nikdy se neztotožnil s názory popírajícími kontinuitu v architektuře. Hlavním principem jeho další tvorby se stala především sociální užitečnost architektury a tímto tématem se zabýval až do konce svého života. Navrhoval nejrůznější varianty levného sociálního bydlení, reagoval i na akutní nedostatek škol a navrhoval jednoduché a levné školní budovy, které měli pomoci problém řešit, nikdy se však nestavěly.107 Naopak velkým úspěchem byla realizace sanatoria MUDr. Kocha, ve své době bylo považováno za nejmodernější

sanatorium

v republice.

Za

úspěchem

stálo

především

architektovo perfektní funkční řešení a vybavení, vše také konzultoval s doktorem a návrhy upravoval podle jeho odborných podnětů a poznatků z praxe. Rozsáhlým projektem byly i realizace pro Západoslovenské elektrárny, během dlouhodobé spolupráce pro ně Jurkovič vyprojektoval technické, výrobní 106

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 107 Tamtéž

57

i administrativní budovy.108 Nevyhýbal se ani tématu bydlení, kromě vil pro movitější klienty (vily v Lermontově ulici), navrhoval i městské bytové a rodinné domy (bratislavské Legiodomy a Legiovilky, úřednické domy v Modré, domy vojáků v Martině)109. Zabýval se i projekty veřejných budov, realizoval několik budov pro bankovní a finanční instituce a také se zajímal o školské stavby, realizováno bylo však jen velmi málo z jeho návrhů, většina zůstala pouze na papíře. Jurkovič se proto zaměřil na nejrůznější památníky, památné tabule, obelisky, ale i náhrobky a mauzolea, nebylo pro jejich realizaci potřeba tolik financí a zároveň nesly určitého poselství. Jurkovič skrze ně tlumočil své národní cítění, poučoval lid o jeho historii, rozvíjel národní povědomí o významných událostech a osobnostech, snažil se tím podpořit především národní hrdost a vzdělanost lidu. Opravdovým monumentem, vyvrcholením těchto jeho snah se stala mohyla pro uložení těla tragicky zesnulého generála Milana Rastislava Štefánika na jeho oblíbeném místě na Bradle. 110 Další těžkou ránou pro téměř sedmdesátiletého Jurkoviče byla druhá světová válka, nebyl nijak nadšený z nové domnělé suverenity Slovenska a stáhl se zcela do soukromí, odmítl se identifikovat s nastoleným režimem a naopak přešel do opozice a se svými syny a bratrem se zapojil do odboje. Ale i po dobu války nepřestával pracovat, jednalo se ale spíše o přestavby a i z těch se jen málokterá dočkala realizace. Dále také rozpracovával téma levného bydlení, jako domy pro nadcházející mírové časy, experimentoval s konstrukcí skládanou z keramických tvárnic, ale jeho práce prošla téměř bez povšimnutí a byla navíc kritizována jako přežitá folkloristická národní architektura a s pochopením se nesetkalo ani konstrukční řešení. Jurkovič tak byl na konci svého života tímto přehlížením své práce naprosto zklamán a litoval nevyužitého potencionálu jeho pozdních prácí, které vycházely z mnohaletých poznatků a zkušeností, jeho práce se mu tak už jevila jako zbytečná. Zemřel ve věku sedmdesáti devíti let 21. prosince 1947 v Bratislavě.

108

ŽÁKAVEC, F. Dílo Dučana Jurkoviče. 1. vyd. Praha: Praha, 1929. s. 118. Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: 110 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 109

58

Obr. č. 47. Návrh na úpravu Zvolenského zámku111

Obr. č. 48. Sanatorium Dr. Kocha112

Obr. č. 49. Stanice tatranské lanovky.113

Obr. č. 50. Sanatorium Dr. Kocha114

111

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 112 Tamtéž 113 Tamtéž 114 Tamtéž

59

7.

Nábytek zimní zahrady zámku v Novém Městě nad Metují 7.1. Zimní zahrada

Během prací na přestavbě zámku v Novém Městě nad Metují navrhl Jurkovič pro rodinu Bortoňů i zimní zahradu. Tento velmi originálně pojatý prostor byl zajímavý hned z několika důvodů. Místnost pro vybudování této zimní zahrady se nacházela v prvním patře zámku v jeho západním traktu. Tuto polohu si Jurkovič jistě vybral zcela záměrně, protože chtěl, aby byl výhled co možná nejlepší. Západní strana zámku se vypíná nad malebným údolím řeky Metuje a právě pohledu do údolí a celkově výhledu do širokého okolí chtěl Jurkovič využít. Aby se pocit propojení s venkovní scenérií ještě umocnil, nechal Jurkovič k západní stěně zámku přistavět terasu, díky které se mohlo vyjít přímo do krajiny. Přistavěné vysoké kamenné oblouky vynesly terasu do výšky prvního patra, na úroveň zimní zahrady Po otevření tří velkých francouzských oken se místnost zcela otevřela do krajiny a připomínala tak renesanční salla terrenu. Zároveň však architekt vtáhl přírodu i dovnitř skrze přírodní mozaiku na stěnách vytvořenou z říčních kamenů vylovených z řeky Metuje. Vlnkový motiv připomínající tok vody prochází celou mozaikou. A skutečná voda se zde objevuje také, v kamenné fontánce vystupující na jedné zdi z mozaiky. Vlnkový motiv se opakoval i na kovovém lustru. Samotným majitelů zimní zahrada přirostla k srdci a stala se jednou z nejoblíbenějších prostor zámku. Svědčí o tom i fakt, že si Cyril Bartoň na svém zámku ve Zbraslavi od Jurkoviče nechal vytvořit také takovou zimní zahradu. Obě místnosti si byly velmi podobné, na stěnách byla také mozaika z místních kamenů a fontánka. Podle fotografií se velmi podobalo i nábytkové zařízení.

60

Obr. č. 51. Zimní zahrada v zámku v Novém Městě nad Metují115

Obr. č. 52. a 53. Zimní zahrada v zámku na Zbraslavi pro Cyrila Bartoně116

Obr. č. 54. Návrh mozaiky a fontánky do zimní zahrady117

115

Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: 116 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6. 117 BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6.

61

7.2. Mobiliář zimní zahrady

Nábytkové vybavení zimní zahrady v zámku v Novém Městě nad Metují se skládalo z rozkládacího jídelního stolu, šesti židlí a menší dekorativní skřínky. K vybavení místnosti patřil ještě ozdobný kryt topného tělesa a kovaný lustr. Nábytek se od ostatního zámeckého mobiliáře poněkud liší, je robustnější, natřený bílou pigmentovou barvou a celkově evokuje více zahradní nábytek než interiérové zařízení. Ozdobné sloupky zdobící nohy nábytku mohou také odkazovat na rostliny a připomínat bambusové stonky. I ozdobná vitráž skříňky odkazuje na zjednodušené rostlinné motivy a její pastelové barvy jsou svěží a jarní. Z hlediska konstrukce zde můžeme předpokládat použití různých starších truhlářských technik pro spojování dřevěných dílů. Obvykle vycházely z tesařských technologií a byly jednoduché a funkční. Velkou výhodou těchto technik bylo, že braly v úvahu vlastnosti dřeva, hlavně to, že dřevo neustále pracuje. V závislosti na vlhkosti okolního prostředí dřevo sesychá nebo se rozpíná. Tyto spoje se používaly hlavně v dobách před rozšířením elektrického nářadí a strojů, šlo tedy o rukodělnou práci pomocí ručního truhlářského nářadí, hoblíky, pilky, dláta a podobně. Nábytkové kusy jsou převážně z borového a smrkového dřeva, některé části stolu jsou pak z dřeva dubového. Na ozdobné soustružené sloupky, které se opakují na všech kusech, bylo použito javorové dřevo. Na všech kusech se také kromě sloupku opakuje ze dvou stran zkosená patka nohy. Tyto dva ozdobné prvky spojují celý set. Jednotící je také bílá pigmentová barva, přepokládáme použití olejových nátěrových hmot nebo nitrocelulózových nátěrových hmot, které se v té době začínaly používat. Původní barevnost byla ponechána pouze u javorového dřeva. Ozdobné soustružené sloupky a kluzáky křesel byly pravděpodobně opatřeny bezbarvým nátěrem, aby se zachovala přírodní žlutohnědá barva javorového dřeva.

62

Obr. č. 55. - 60. Truhlářské spoje118

118

http://www.truhlarstvi-postaru.wz.cz/podstranka4.html [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: < http://www.truhlarstvi-postaru.wz.cz/podstranka4.html>

63

119 Obr. č. 61. Konstrukce laťovek lať Obr. č. 62. Konstrukce překližovaných řekližovaných desek120

Obr. č. 63. Vazby u spárovky121

Obr. č. 64. Celokrytý ozub122

Obr. č. 65. Celokrytý ozub123

Obr. č. 66. Polokrytý ozub124

119

KŘUPALOVÁ, Zdeňka. Nauka o materiálech: materiálech pro 1. a 2. ročník SOU učebního ebního oboru truhlář. truhlá Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1999, 235 s. ISBN 80-85920-57-3. 80 120 Tamtéž. 121 Tamtéž. 122 HOLOUŠ, Zdeněk. k. Vlastní výkresová dokumentace, doku 2003 123 Tamtéž. 124 Tamtéž

64

Obr. č. 67. Jídelní set zimní zahrady s rozkládacím stolem 125

Obr. č. 68. Jídelní set zimní zahrady s rozkládacím stolem126

125

126

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

65

7.3. Rozkládací stůl

Dominantním kusem nábytku v místnosti je jídelní rozkládací stůl. Složený stůl má rozměry 1040 x 1320 mm, v rozloženém stavu má stůl na délku 2140 mm na každé straně je tedy rozšířen o 410mm. Konstrukce stolu je klasická rozkládací štýrská konstrukce. V této době byly jako konstrukční desky nejčastěji používány spárovky, objevují se ale i první laťovky. U stolové desky zde byla použita rámová konstrukce, která zaručovala větší pevnostní stabilitu. Vrchní, často i jednostranné, předýhování pak také zaručovalo lepší povrchovou úpravu a snižovalo pravděpodobnost popraskání vrchního laku. V našem případě však s největší pravděpodobností předýhování nebylo použito. Vrchní lak má hluboké a dlouhé trhliny v místech spojů a můžeme se proto domnívat, že deska byla pouze vytmelena, přebroušena a rovnou natřena. Spodní výsuvné desky jsou z klasické lepené spárovky. Prvkem pro snadnější vysunutí spodních desek, je mělká vydlabaná drážka na spodní straně výsuvné desky. Díky této drážce se deska lépe držela a mohla se souměrně vytahovat i zasouvat, tak aby nedocházelo ke křížení táhel. Vnitřní prvky stolu jsou z tvrdého dubového dřeva, pravděpodobně proto, aby se předešlo jejich předčasnému opotřebování a aby dobře plnily svou nosnou a zároveň mechanickou funkci. Vnitřní táhla jsou 1060 mm a 1030 mm dlouhá a jejich čela jsou viditelně předsazena na lubu stolu. Přiznaná čela tak plní i estetickou funkci a jsou proto také natřená. Vnitřní most nesoucí vrchní stolovou desku se skládá ze tří částí. Protože jsou zde boční strany stolu zaoblené, musí být stejně zaoblené i výsuvné desky. A právě z tohoto důvodu zde není použit klasický most obdélníkového tvaru, ke kterému by desky nedoléhaly. Na obou stranách se místo toho nacházejí výseče se stejným radiánem jako výsuvné desky. Ve složeném stavu tak výsuvné desky k výsečím přesně doléhají a sedí pevně na svém místě. Vrchní deska je pak na tyto výseče volně uložena a jištěna je na obou stranách kolíkem o průměru 24 mm. Otvor ve výsečích pro tento kolík však musí mít vždy dostatečnou vůli, aby se při rozkládání stolu mohl kolík volně vysunout a umožnit tak nadzvednutí desky. Poměrně masivní lub stolu je z lepené borovicové spárovky široký 65 mm. Spodní část lubu je vytvořena ze smrkových přířezů tloušťky 20 mm, které jsou v rohových spojích sesazené na pero a drážku. Tyto přířezy mají na své vnější 66

viditelné straně po celém obvodu stolu ozdobné vyfrézování. Nohy stolu tvoří pravděpodobně opět borovicové nebo smrkové přířezy, ale vzhledem k tomu, že nohy jsou kompletně natřené, můžeme se toto jen domnívat. Ozdobnou součástí nohou jsou dva soustružené sloupky z javorového dřeva nasazené na čep a dlab nahoře v lubu stolu a dole v patce nohy. Nohy stolu k sobě svazuje poměrně masivní konstrukce ve tvaru písmene H. Zde můžeme opět předpokládat užití přířezů spojených na čep a dlab. Po celém obvodu této konstrukce je přibit mosazný pásek. Pásek měl pravděpodobně zabránit „okopání“ této části stolu, která nejvíce přicházela do kontaktu s obuví, a hrozilo, že by se bílý lak brzo oprýskal. Nohy stolu jsou nakonec podbity 10 mm silnými dřevěnými kluzáky.

Obr. č. 69. Detail lubu stolu s viditelným čelem táhla127

Obr. č. 70. Detail spodní výsuvné desky s vydlabanou drážkou pro snadnější vytažení desky 128 127 128

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

67

O b r Obr. č. 71. Pohled na složený stůl ze spodu 129

Obr. č. 72. Pohled na složený stůl ze spodu 130

129 130

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

68

O b Obr. č. 73. Detailní pohled na uložení táhel uvnitř lubu stolu 131

Obr. č. 74. Pohled na složená táhla stolu 132

131 132

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

69

Obr. č. 75. Detailní pohled na rohové spojení smrkové spárovky nad nohou stolu 133

Obr. č. 76. Detail nohy stolu s ozdobnými sloupky, ze dvou stran zkosenou patkou nohy a mosazným kovovým páskem134

133 134

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

70

7.4. Skříňka

Skříňka náležející k této nábytkové soustavě mohla sloužit jako příborník pro stolování v zimní zahradě. Samotná skříňka není příliš velká, na výšku měří 1475 mm a na šířku 1200 mm. Úložný prostor se nachází pouze ve spodní uzavíratelné části s dvířky. Vnitřní prostor skříňky byl pravděpodobně předělen jednou policí. O dalším možném účelu skříňky a jejím využití svědčí horní část. Na vrchní odkládací ploše skříňky se nachází ochranný potah, mohlo

by se

jednat

o jeden

z prvních

typů marmolea. Potah měl

pravděpodobně chránit vrchní plochu před vlhkostí, možná před vodou z květináčů z vystavených květin. Po celém obvodu desky je potah připevněn mosaznou kovovou páskou, stejnou jaká je použita na spodní části stolu. Nelze však zaručit, že jsou tyto části původní, mohli být ke skříňce přidány až později v rámci renovace nábytku. Můžeme předpokládat, že korpus je opět kombinací přířezů

a

spárovek,

popřípadě

laťovek

z měkkého

dřeva

jehličnanů.

U konstrukce korpusu skříňky připadají v úvahu v té době často využívané spoje na polokryté nebo celokryté ozuby, u této skříňky ale jistě použity nebyly. Na výrobu jsou poměrně náročné a zde jejich užití nemá opodstatnění, žádná spojovaná hrana není čelně viditelná. Přední nohy skříňky jsou, stejně jako u stolu, tvořeny přířezy a doplněné o soustružené sloupky z javorového dřeva na čep. Zadní nohy tvoří pouze přířezy bez ozdobných sloupků. Dno skříňky je pravděpodobně ze spárovky a po obvodu tří viditelných stran probíhá ozdobné ofrézování stejně jako u lubu stolu. Boční stěny a dvířka úložného prostoru skříňky jsou vytvořeny pomocí rámečků z přířezů, do kterých jsou na polodrážku vsazeny výplněk spárovky. Dvířka jsou zavěšena na čtyři kloubové závěsy. O zádech skříňky bohužel nic nevíme, ale lze předpokládat, že byly z užší spárovky nebo laťovky a byly uloženy do polodrážky nebo vloženy do drážky. Na půdě úložného prostoru skříňky je naložena vrchní deska, která tvoří hlavní odkládací plochu. Horní část skříňky tvoří ozdobný rámeček pro vitráž. Dřevěný rámeček má nad sebou jakýsi zdobný baldachýn, který je podepřen na stranách sloupky. Sloupky mají elipsovitý průřez a nesou úzkou desku sloužící jako police, na které jsou připevněny ozdobné dřevěné obloučky. Samotná vitráž je vložena po polodrážky v pevném rámečku z přířezů a ze zadu je přichycena lištou, aby se zabránilo jejímu uvolnění. 71

Obr. č. 77. Skříňka se spodním úložným prostorem a ozdobnou vitráží v horní části135

Obr. č. 78. Detail zkoseného rohu vrchní desky skříňky, potah vrchní desky a mosazný pásek na obvodu desky136

135 136

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují

72

Obr. č. 79, 80. Detail nohy a sloupku skříňky, viditelný kloubový závěs na dvířkách úložného prostoru skříňky137 Částečný boční pohled na ozdobný rámeček s vitráží a horní policí v horní části skříňky138

Obr. č. 81. Ozdobná vitráž, zasazená v horní části skříňky139

137

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují 139 Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují 138

73

7.5. Křeslo

Křesla náležející k jídelnímu stolu jsou poměrně masivní konstrukce a jsou proto dosti těžká. Křeslo má velmi malý sklon u opěradla a sedák je zcela v rovině. Opěradlo i sedák křesel mají nízké čalounění. Pravděpodobně na laťovce tloušťky 16 mm je navrstvena mezi technickými textiliemi tenká vrstva kypřícího materiálu. V této době se používala nejčastěji africký tráva nebo žíně. Čalounění je po stranách přichyceno a překryto tenkou dřevěnou lištou. Vrchní materiál čalounění je koženka a i zde můžeme polemizovat o původnosti materiálů. Opěradlo křesla je tvořeno jako rám pro laťovku s čalouněním. Ze zadu pak bylo na opěradlo přidáno zřejmě z estetického hlediska falešné dělení rámu. Rám opěradla i sloupky a členění jsou pravděpodobně opět z borovicových nebo smrkových přířezů. Sedák křesla je pak tvořen dvěma pevnými rámy. Ve vrchním rámu je opět vložena laťovka nesoucí čalounění stejné jako u opěradla. Boční části křesla tvoří zároveň područky i nohy. Přířezy tentokrát pouze s jedním soustruženým sloupkem tvoří nohy křesla. Na tyto nohy jsou z vrchu nasazeny ploché područky kopírující tvar patek nohou. Pole mezi přední a zadní nohou je rozděleno dvěma laťkami, které kopírují geometrické členění opěradla. Spojení rámu opěradla zadních nohou je na kolíkový spoj, v této době se používaly kolíky hladké o průměru 10 mm. Kluzáky na nohách křesla tvoří podlouhlé přířezy na celou délku bočních částí křesel.

74

Obr. č. 82. Čelní pohled na křeslo140

Obr. č. 83. Boční pohled na křeslo141

Obr. č. 84. Zadní pohled na křeslo142

140

Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují 142 Vlastní fotodokumentace, 18-03-2012, Nové Město nad Metují 141

75

8. Diskuse Tvorba Dušana Samuela Jurkoviče na zámku v Novém Městě nad Metují spadá do vrcholného období jeho tvorby. V této zakázce na renovaci zámku se na jednom místě v jedné chvíli sešli snad všechny dobré podmínky, které mohly. Jurkovič přichází na zámek již jako zkušený architekt s bohatými znalostmi. Již dříve se věnoval úpravám historických budov, byl zvyklý pracovat pro náročnou klientelu a hlavně měl již vytvořený svůj vlastní osobitý styl. Zásadní roly zde také sehrála Jurkovičova schopnost přizpůsobit své návrhy konkrétnímu místu a člověku. Vždy se snažil o souznění s okolím, v případě zámku i o soulad s historií. Jeho návrhy vycházeli vstříc přáním budoucích obyvatel domů, konkrétní prostory byly navrhovány vždy pro konkrétní lidi. Dům musel být zásadně v první řadě pohodlný svým obyvatelům a musel být funkční. Teprve poté přicházela na řadu estetika, ale ani ta u Jurkoviče není samoúčelná. Šťastné zde bylo především spojení vynikajícího umělce a vzdělaného osvíceného investora. Rodina Bartoňů z Dobenína si Jurkoviče nevybrala náhodně, spojovalo je silné vlastenecké cítění a obdiv k lidovému umění. Jako moderní rodina toužili Bartoňovi i po moderním bydlení, ale jejich láska k historii a především touha zachraňovat a obnovovat národní historické dědictví je zavedla na starý zámek. Neprojevili však nejmenší snahu o zakonzervování zámku, či život v jakémsi muzeu, naopak toužily dát budově nový moderní život. Díky značnému majetku rodiny měl také Jurkovič téměř neomezené možnosti. Mohl si dovolit rozsáhlé stavební úpravy, užití exkluzivních materiálů a mohl si na práci najímat ty nejlepší řemeslníky. Při výzdobě zámku si mohl přizvat i vyhlášené české umělce té doby. Důležitým faktorem byly i tehdejší pro národní tendence ve společnosti, které přáli českým umělcům. Ti, kteří navíc tvořili díla s národní tematikou nebo se odkazovaly na českou minulost nebo jako Jurkovič vycházely z lidové tvorby, ti byli prosazováni. Tuto tvorbu bychom mohli považovat za poplatnou své době, ale její estetická kvalita rámec své doby převyšuje. Souznění těchto okolností se projevilo právě v jedinečném celku stavebních a interiérových úprav na zámku v Novém Městě nad Metují. 76

9.

Závěr Během práce na tomto tématu jsem se podrobně seznámila

s okolnostmi, za jakých vznikla unikátní Jurkovičova přestavba na zámku v Novém Městě nad Metují. Také jsem se dozvěděla mnoho informací o lidech, kteří na ni měli zásadní vliv. Seznámila jsem se také blíže s Jurkovičovou nábytkovou tvorbou, která je někdy chybně opomíjena. Návrhy nábytku tvořily velkou a důležitou část architektovy tvorby. Vždy se snažil vytvářet prostor jako celek, který souzní do všech detailů. Jurkovičův nábytek se poměrně brzy vymanil z rámce lidového umění a získal svou vlastní nezaměnitelnou tvář. Jurkovič se ani v architektuře ani v nábytkové tvorbě nezapojil do „klasického“ vídeňského proudu secese. Jurkovičův nábytek, koketující tu s lidovými, tu se secesními prvky, si uchovával vždy především svou funkční stránku. Vyznačoval se poctivým řemeslem a kvalitními někdy i exotickými materiály. Přesto, že mnou zdokumentovaný nábytek je bezmála 100 let starý nejeví se mi nijak archaický a naopak stále z něj vyzařuje svěží moderna té doby. I technický stav nábytku je více než dobrý, to vše potvrzuje, jak poctivě byl nábytek navržen a vyroben. V dnešní době je zakázková výroba nábytku velmi omezená, naopak nábytek je často navrhován především tak, aby se snadno a lacině vyráběl a následně i prodával. Jako bychom se navraceli do doby vzniku hnutí Arts and Crafts, postihuje nás podobný úpadek řemesla. Mohli bychom si z těchto zářných příkladů, kdy úzká spolupráce návrháře i klientela nesla tak dobré výsledky, vzít příklad my.

77

10.

Summary

While working on this topic, I acquainted with the circumstances under which it was unique Jurkovic rebuilding the castle in Nove Mesto nad Metují. I also learned a lot of information about people on it had a major impact. I met also with closer Jurkovic furniture design, which is sometimes erroneously omitted. Furniture designs were large and important part of the architect's work. He has tried to create space as a whole that resonates in every detail. Jurkovic furniture fairly soon broke from the framework of folk art and acquired its own unique face. Jurkovic neither in architecture nor in furniture making engage in "classical" current Viennese Art Nouveau. Jurkovic furniture, flirtatious with the folk, here with Art Nouveau elements, should always be kept above its functional site. Characterized by the honest craft of good quality and sometimes exotic materials. Despite the fact that my furniture is documented almost 100 years old does not seem to me there are still archaic and it exudes refreshing modernism at that time. Even the technical condition of the furniture is more than good, it confirms everything as honestly was designed and manufactured furniture. Today's custom furniture is very limited, while the furniture is often primarily designed to be easily and cheaply manufactured and subsequently sold. As we returned, the time of the Arts and Crafts movement, affects us craft a similar decline. We could of the glaring examples of close cooperation of designers and clients to bear good results, we take an example.

78

11. • •

Seznam použité literatury a zdrojů Bartoň, C.: Kronika rodu Bartoňů, II. díl. BARTOŠ, Štěpán, Zdeněk LUKEŠ a Pavel PANOCH. Ve víru modernosti: architektura 20. století v Královéhradeckém kraji. Pardubice: Helios, c2008, 215 s. ISBN 978-80-85211-23-8. ¨

•

BOŘUTOVÁ, Dana. Architekt Dušan Samuel Jurkovič. 1. sloven. vyd. V Bratislave: Slovart, 2009, 382 s. ISBN 978-80-8085-665-6.

•

BOŘUTOVÁ, Dana. Dušan Jurkovič - architekt a jeho dům. 1. vyd. V Brně: Moravská galerie, 2010, 135 s. ISBN 978-807-0272-176. s. 118

•

Dvořáček, B.: Pohledy do minulosti Nového Města nad Metují, s. 424– 428.

•

Hladký, L., c. d., s. 15–17.

•

Hladký, L.: 90 let Bartoňovy prádelny v Náchodě: Z dějin podnikání Bartoňů v textilní výrobě [Malotirážní tisk]. 1995. vyd. Náchod, 1995, s. 2–18, [cit. 12. 04. 2012].

•

KÁBRT, Martin. ZÁMECKÝ PÁN: Josef Marian Bartoň-Dobenín. Náchodský SWING. 2010, roč. 2010, 06/10, 9 -12 s.

•

MÁDL, K. B. Dušan Jurkovič. Praha: Zlatá Praha, 1901, roč. 18. str. 107.

•

MRÁZ, Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 3: 2. vyd. Praha: Idea Servis, 2003, 219 s. ISBN 80-859-7047-3.

•

Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. v českém jazyce. Editor Vladimír Šlapeta, Pavel Zatloukal. Praha: Foibos, 2010, 528 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-28-5.

•

SOA Zámrsk, fond RAB

•

Spolek československých průmyslníků textilních v létech 1902–1927, s. 5.

•

Šafář, O.: Bartoňové a Náchodsko

• •

ŽÁKAVEC, F. Dílo Dučana Jurkoviče. 1. vyd. Praha: Praha, 1929. s. 118. KŘUPALOVÁ, Zdeňka. Nauka o materiálech: pro 1. a 2. ročník SOU učebního oboru truhlář. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1999, 235 s. ISBN 8085920-57-3.

•

79

12. •

Soupis internetových zdrojů Návrat do historie: Sokolové r. 1930 postavili v Novém Městě nad Metují sokolovnu. In: Novoměstský kurýr [online]. 10.05.2007 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

•

Nové Město nad Metují, jeho historie a památky: Zámek Nové Město nad Metují. MGR. ZDENĚK TOVÁREK. Nové město nad Metují [online]. 07.01.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z:

•

Http://www.zameknm.cz: http://www.zameknm.cz/cs/historie-zameknove-mesto-nad-metuji. Národní kulturní památka Zámek Nové Město nad Metují: sídlo rodu Bartoňů z Dobenína od r. 1908 [online]. 12. 01. 2012 22:41, 16. 03. 2012 08:35 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z:

•

Dušan Samo Jurkovič [online]. 2004-03-30, 2011-06-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

•

Pustevny. Pustevny [online]. 1996, 2011-04-10 [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

•

http://www.uniformni-knofliky.cz/barton-z-dobenina.html[online]. 2011-04-10

[cit.

2012-04-13].

knofliky.cz/barton-z-dobenina.html

80

Dostupné

z:

2011,

http://www.uniformni-

13.

Soupis obrázků

Obr. č. 1. 19. století, zámek Obr. č. 2. Fotografie zámku z roku 1941 Obr. č. 3. Erb Bartoňů z Dobenína Obr. č. 4. Prof. Karel Bemeš, akad. malíř: diplom čestného občanství p. Josefu Bartoňovi z Dobenína. Obr. č. 5. Josef Bartoň z Dobenína Obr. č. 6. Návštěva T. G. Masaryka v Novém Městě nad Metují roku 1926 Obr. č. 7. Nové Město nad Metují – zámek, v zahradě Na valech. Manželé Josef a Marie Bartoňovi, majitelé zámku Obr. č. 8. Současný majitel zámku Josef Marian Bartoň - Dobenín Obr. č. 9. Art Nouveau - Morning Room 1905 Obr. č. 10. William Morris, 1862 Obr. č. 11. Antoni Gaudi - Casa Batlló Obr. č. 12. C. R. Mackintosh Dům milovníka umění Obr. 13. Victor Horta - Hôtel Tassel Obr. 14. Alfons Mucha – reklamní plakát Obr. č. 15. zdobení lidových štítů Obr. č. 16. Dušan Jurkovič Obr. č. 17. Návrh na výstavní pavilon Obr. č. 18. Vlašské chalupy Obr. č. 19. Chata pod Jedlami, Zakopané Obr. č. 20. Vesnice Čičmany Obr. č. 21. Návrh na jídelnu Libušín Obr. č. 22. Interiér jídelny Libušín Obr. č. 23. Maměnka Obr. č. 24. Návrh na ubytovnu Maměnka Obr. č. 25. Interiér chaty na Rezku Obr. č. 26. Chata na Rezku Obr. č. 27. Návrh Chaloupky Obr. č. 28. Chaloupka 81

Obr. č. 29. Vila Jestřabí Obr. č. 30. Kolonáda Obr. č. 31. Návrh na léčebný dům Obr. č. 32. Návrh na léčebný dům Obr. č. 33. Spolkový dům ve Skalici Obr. č. 34. Křížová cesta, Hostýn Obr. č. 35. Vila Dr. Náhlovského Obr. č. 36. Zámek Nové Město, portál Obr. č. 37. Půdorys zámku v Novém Městě Obr. č. 38. Úpravy pokojů Obr. č. 39. Letecký pohled na zámek Obr. č. 40. Pohled ze zahrad Obr. č. 41. Žebrová síň Obr. č. 42. Žlutý salónek Obr. č. 43. Orientální jídelna Obr. č. 44. Velká ložnice Obr. č. 45. Velká jídelna Obr. č. 46. Obývací pokoj Obr. č. 47. Návrh na úpravu Zvolenského zámku Obr. č. 48. Sanatorium Dr. Kocha Obr. č. 49. Stanice tatranské lanovky. Obr. č. 50. Sanatorium Dr. Kocha Obr. č. 51. Zimní zahrada v zámku v Novém Městě nad Metují Obr. č. 54. Návrh mozaiky a fontánky do zimní zahrady Obr. č. 55. - 60. Truhlářské spoje Obr. č. 61. Konstrukce laťovek Obr. č. 62. Konstrukce překližovaných desek Obr. č. 63. Vazby u spárovky Obr. č. 64. Celokrytý ozub Obr. č. 65. Celokrytý ozub Obr. č. 66. Polokrytý ozub Obr. č. 67. Jídelní set zimní zahrady s rozkládacím stolem Obr. č. 68. Jídelní set zimní zahrady s rozkládacím stolem Obr. č. 69. Detail lubu stolu s viditelným čelem táhla 82

Obr. č. 70. Detail spodní výsuvné desky s vydlabanou drážkou pro snadnější vytažení desky Obr. č. 71. Pohled na složený stůl ze spodu Obr. č. 72. Pohled na složený stůl ze spodu Obr. č. 73. Detailní pohled na uložení táhel uvnitř lubu stolu Obr. č. 74. Pohled na složená táhla stolu Obr. č. 75. Detailní pohled na rohové spojení smrkové spárovky nad nohou stolu Obr. č. 76. Detail nohy stolu s ozdobnými sloupky, ze dvou stran zkosenou patkou nohy a mosazným kovovým páskem Obr. č. 77. Skříňka se spodním úložným prostorem a ozdobnou vitráží v horní části Obr. č. 78. Detail zkoseného rohu vrchní desky skříňky, potah vrchní desky a mosazný pásek na obvodu desky Obr. č 79. Detail nohy a sloupku skříňky, viditelný kloubový závěs na dvířkách úložného prostoru skříňky Obr. č. 80Částečný boční pohled na ozdobný rámeček s vitráží a horní policí v horní části skříňky Obr. č. 81. Ozdobná vitráž, zasazená v horní části skříňky Obr. č. 82. Čelní pohled na křeslo Obr. č. 83. Boční pohled na křeslo Obr. č. 84. Zadní pohled na křeslo

83

14.

Seznam výkresů

•

Výkres 1. Stůl

•

Výkres 2: Stůl – řezy - rozložený stav

•

Výkres 3: Stůl. – řez - složený stav, rámová konstrukce

•

Výkres 4: Křeslo

•

Výkres 5: Skříňka

•

Výkres 6: Vitráž

84