Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Výskyt a chov jelení a kamzičí zvěře v navrhované oblasti chovu Hrubý Jeseník Bakalářská práce
2009
Kamil Kopecký
1
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt a chov jelení a kamzičí zvěře v navrhované oblasti chovu Hrubý Jeseník zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Dále se jako autor bakalářské práce zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně,dne:…………………………podpis studenta:……………………………………
2
Poděkování
Děkuji Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za odborné vedení při vypracování bakalářské práce.
3
Abstrakt Kamil Kopecký
Výskyt a chov jelení a kamzičí zvěře v navrhované oblasti chovu Hrubý Jeseník Habitation and red deer and chamois management in the suggested area of the game management Hrubý Jeseník
Abstrakt: Má závěrečná práce je o historických stavech jelení a kamzičí zvěře v oblasti zvané Hrubý Jeseník v letech 1997 – 2007 a o popisu přírodních podmínek této oblasti. Jeden z mnoha cílů mé bakalářské práce byl monitoring úředních jednání o oblastech chovu zvěře v průběhu času a jejich rekapitulace ve výsledcích práce. Další cíl byl obzvláště se účastnit odborných rozhovorů a jejich sepsání v diskusi. V neposlední řadě je tato práce o tom, proč byly oblasti chovu vymezeny a jestli budou přínosem pro naše myslivecké hospodaření a také o tom, jak tyto oblasti pracují. Klíčová slova: oblast chovu jelení zvěř kamzičí zvěř
Abstract: My final thesis is about historically habitation of red deer and chamois game in the area called Hrubý Jeseník in years 1997 – 2007 and about characterization of natural conditions this country. One of the most targets of my final thesis was monitoring official acts about area of the game management in the process of time and their recapitulation in the accomplishments thesis. Another target was especially taken part in the scientific conversations and their compilation in the discussion. Last but not least this thesis is also about it, why were areas of the game management limited and if they will to contribution for our hunting management and also about it, how these areas working. Keywords: area of game management red deer chamois game 4
Obsah
1. Úvod
1
2. Obecný literární přehled
2
2.1. Oblasti chovu zvěře a správní příslušnost
2
2.2. Kamzičí zvěř
4
2.2.1. Původ a vývoj kamzičí zvěře
4
2.2.2. Popis a biologie kamzičí zvěře
8
2.3. Jelení zvěř
9
2.3.1. Původ a vývoj jelení zvěře
9
2.3.2. Popis a biologie jelení zvěře
12
3. Materiál a metodika
14
3.1. Metodika získávání a zpracování dat
14
3.2. Popis přírodních podmínek oblasti řešení
15
4. Výsledky 4.1. Kamzičí oblast chovu
18 18
4.1.1. Návrh na vymezení kamzičí oblasti chovu
18
4.1.2. Rozhodnutí o vymezení oblasti chovu s odůvodněním
18
4.1.3. Vymezení a zásady chovu kamzičí oblasti
22
4.2. Jelení oblast chovu
35
4.2.1. Návrh na vymezení jelení oblasti chovu
35
4.2.2. Rozhodnutí o vymezení oblasti chovu s odůvodněním
35
4.2.3. Vymezení a zásady chovu jelení oblasti
38
5. Diskuse
49
6. Závěr
58
5
1. Úvod Po celou dobu existence naší tradiční české myslivosti se neustále zabýváme otázkou, jak vhodně myslivecky hospodařit se zvěří, udržovat její početní stavy na normovaných, eliminovat škody zvěří, zachovávat optimální poměr pohlaví, a jak zvyšovat kvalitu zvěře v našich honitbách. K již zmiňovanému by měly napomoci oblasti chovu zvěře, jež jsou aktuálním předmětem diskusí myslivecké veřejnosti. V době bývalé organizace státních lesů, kdy byly honitby co se týče výměry podstatně větší, všechny lesní závody provozovaly myslivost podle stejných direktivně nařízených směrnic, měly oblasti chovu své opodstatnění a v každém případě byly přínosem pro kvalitu chované zvěře. Každoročně byly výsledky prezentovány na chovatelských přehlídkách za jednotlivé oblasti chovu, kde se výsledky celoroční chovatelské práce myslivců mohly zhodnotit. Až na malé výjimky byly všechny honitby v oblastech chovu řízeny státními lesy, což mělo svou logiku. Jen čas ukáže, co přinese současná snaha o znovuobnovení osvědčených mysliveckých a chovatelských zásad v podmínkách nového politického zřízení, kdy se zmenšily výměry honiteb a téměř každá honitba má jiného uživatele. Nutno říci, že i myslivost se vlivem nabídky a hlavně poptávky stala jednou z mnoha dalších podnikatelských činností, aniž bychom si to jednoznačně uvědomili. Jelikož jsem se v době, kdy právě začínala jednání kolem oblasti chovu, rozhodoval nad náplní mé práce, bylo v celku pochopitelné, že toto téma se stane předmětem mého zájmu. K mému rozhodnutí též přispělo, že uvažované oblasti se nacházejí v blízkosti mého bydliště a také bezpochyby to, že s chovem jelení zvěře mám již určité zkušenosti a podílím se na mysliveckém hospodaření ve dvou honitbách v oblasti obce Rejvíz u Jeseníku. Cílem mé práce je časově a přehledně zpracovat průběh jednání v souvislosti s návrhy a uznáváním oblastí chovů, podrobně popsat cíle navrhovatelů, zřizovatelů a oponentů, vyhodnotit vývoj početních stavů kamzíka horského a jelena evropského v honitbách, které jsou součástí návrhů a popsat přírodní podmínky oblasti Jeseníků. Dalším neméně důležitým cílem mé bakalářské práce je soustřeďování názorů nejen přímo dotčených stran, tyto názory vhodně použít v diskusi, celkově přiblížit důvody pro zřízení oblastí chovů, popsat jejich činnost a význam v současném způsobu mysliveckého hospodaření.
6
2. Obecný literární přehled 2.1. Oblasti chovu zvěře a správní příslušnost Oblasti chovu zvěře jsou legislativně zmíněny v zákoně o myslivosti v části druhé, které se týká chovu a zušlechťování zvěře. Normované stavy zvěře se uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého, nebo jeho místní populace nebo poddruhu či geografické rasy, případně pro vzácné druhy zvěře (tetřev, tetřívek, jeřábek) nebo ohrožené druhy zvěře. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území (Zákon č.449/2001 Sb., o myslivosti). Oblasti chovu zvěře zřizuje příslušný krajský úřad správním rozhodnutím. Příslušnost k řízení se stanoví postupem analogicky s ustanovením § 29 odst. 1 zákona o myslivosti, který stanoví příslušnost orgánu státní správy myslivosti k řízení o uznání honitby. Leží-li honební pozemky v obvodu více orgánů státní správy myslivosti, je k řízení o vymezení oblasti chovu zvěře příslušný orgán, v jehož obvodě leží největší část těchto pozemků (KÚ Moravskoslezského kraje, rozhodnutí 22.4.2005). Oblasti chovu svým způsobem náleží mezi intenzivní chovy i chov tlupní spárkaté zvěře v chovatelských oblastech. Nejedná se ovšem o chov většího počtu zvěře na malé ploše nýbrž o chov zvěře ve volnosti, při němž se spojují jednotlivé na sebe navazující
honitby,
v
nichž
zvěř
sezónně
migruje,
k jejímu
společnému
obhospodařování se společnými chovatelskými postupy, se společným sčítáním, plánováním a případně i přesouvaným krmením či lovem (Hromas a kol., 2000). Nelze předpokládat, že by zřizování oblastí chovů mohlo zatížit ekologickou kvalitu (stabilitu) dotčeného území, neboť se v žádném případě nejedná o chovy intenzivní se zvýšenými počty chované zvěře (Hromas, 2009). Bohužel většina našich oblastí s jelení zvěří je roztříštěna na malé honitby. Protože tento stav je jednou z hlavních příčin téměř všeobecného zhoršení, možno říci „degradace“ jakosti chovu, a protože systém malých honiteb nelze dosti rychle změnit, vypracovali jsme a odůvodnili návrh, aby se upustilo od samostatného zjišťování stavů
7
jelení zvěře a od samostatného plánování odstřelu v každé jednotlivé malé honitbě a aby byly zřízeny plánovací oblasti chovu s jelení zvěří. Tento způsob plánování chovu jelení zvěře předpokládá - stanovit vhodné oblasti jako plánovací jednotky; každoročně spolehlivě sčítat stav zvěře a rozvrhnout ho pokud možno podle skutečnosti na pohlaví a věkové třídy; navrhnout cílový stav a dobu, kdy ho má být dosaženo; každoročně sestavit plán odstřelu pro celou oblast co do počtu, pohlaví a věkových tříd zvěře, po schválení by byl tento celkový plán odstřelu závazný pro všechny honitby v oblasti; rozdělit plánovaný celkový roční odstřel na jednotlivé honitby oblasti; plánovat péči o zvěř; evidovat odstřel a ztráty na zvěři, hodnotit odstřel a vývoj kmenového stavu s ohledem na stanovený cíl. Plánovacími oblastmi by měly být vždy ucelené oblasti s jelení zvěří, kde se zvěř stále drží, a kde je možno s ní po chovatelské stránce hospodařit (Lochman, 1985). Oblasti chovu zvěře nejsou chovem zvěře v zajetí (farmovým ani zájmovým), tudíž se při výkonu práva myslivosti postupuje stejným způsobem jako ve volných honitbách. Pro uživatele honiteb, které jsou součástí oblastí chovů, tedy neplynou žádné další povinnosti, které by určoval zákon o myslivosti, veterinární zákon nebo zákon na ochranu zvířat proti týrání.
8
2.2. Kamzičí zvěř 2.2.1. Původ a vývoj kamzíčí zvěře Pravlastí kamzíků jsou hory Střední Asie, kde pravděpodobně již v první polovině třetihor vznikaly kamzíkům blízké, příbuzné formy – samostatné vývojové větve drobných dutorožců, např. antilopy, kozy, gazely, sajgy a ovce. Uprostřed doby třetihorní vznikají rozsáhlé stepní oblasti a tak řada zvířat včetně dutorožců se začala přizpůsobovat životu na velkých plochách. Pevné končetiny a lehké tělo jim umožňují únik před nebezpečnými šelmami. V tomto období vývojová větev kamzíků (Rupicapra) migrovala z asijské pravlasti jednak do Evropy (rod Rupicapra), jednak do Severní Ameriky (rod Oreamnos), zbylé dva rody (Naemorhaedus a Capricornis) zůstávají na původních místech v Asii. Ke konci třetihor, které se dosud vyznačovaly teplým a mírným podnebím, se podnebí náhle mění a celé území severní polokoule se značně ochlazuje a pokrývá sněhem, který se brzy mění v led. Nastává doba ledová, při níž ledovce postupovaly na jih, aby po určité době opět ustupovaly na sever. Stejně tak postupovali a ustupovali během dob ledových a meziledových i různí živočichové včetně kamzíků. Při střídání čtyř dob ledových a tří meziledových se značně měnila a vyvíjela tehdejší fauna. Někteří živočichové přečkali jednu ledovou i meziledovou dobu a osídlovali opět dočasně opuštěné biotopy, jiní vyhynuli, jiní se objevili ze vzdálených krajin, aby vystřídali dřívější zvířenu. V tomto stádiu tvořící se evropské fauny přichází na scénu také pračlověk. Podle fosilních nálezů byl kamzík horský (Rupicapra rupicapra) rozšířen téměř po celé Evropě již v dobách ledových a meziledových. V důsledku souvislých ledovců na horských masívech sestupovali kamzíci do nižších poloh a dostali se tak až na území Paříže, Neapole, Drážďan, Černovic (Polsko) apod. Svědčí o tom četné prehistorické kresby v jeskyních a rytiny na parozích a kamenech. Prvním prehistorickým zjištěním existence kamzíků jsou nálezy koster nebo jejich částí z doby meziledové v četných jeskyních Evropy. Také na našem území máme některé nálezy z té doby, např. v Koněpruských jeskyních, ve Sloupských jeskyních, v Čertově díře a v Šipce u Štramberka. V českých krajích se vyskytují kamzíci ve dvou místech: v Lužických horách a v Jeseníkách. Do obou těchto lokalit byli vysazeni kamzíci z Rakouska, takže náležejí
9
k poddruhu kamzíků alpských. První záznam o vysazení kamzíka v českých zemích se datuje v r. 1752. Kamzík byl vysazen v oblasti Křivoklátu, avšak aklimatizace se nevydařila. Z novější historie se dovídáme o vysazení kamzičí zvěře v Lužických horách jednak z archívních zápisů a jednak z údajů odborné literatury, stalo se tak v r. 1907 v polesí Jetřichovice na bývalém panství knížete Kinského z České Kamenice. V Jeseníkách byla kamzičí zvěř vysazena, jak se uvádí ve zprávě bývalého zaměstnance, poprvé v zimním období 1913 – 1914 v revíru Hubertov v Karlově studánce na panství bývalého Řádu německých rytířů. Přivezená zvěř v počtu pěti kusů pocházela ze Štýrska a byla zpočátku chována v aklimatizační obůrce. Tato obůrka o rozloze 12 ha byla zřízena pod Vysokou holí v nadmořské výšce 1200 m se severovýchodní expozicí a v jejím areálu byla četná skaliska. Krátce po vypuštění prvních kusů uhynulo jedno kamzíče. Původní stav byl brzy doplněn kamzíkem, který však také záhy uhynul. V r. 1914 byl stav zvěře doplněn třemi kamzicemi, spolu s přírůstky dvou kamzíčat dosáhl tak počtu deseti kusů. Do roku 1917 vzrostl stav na dvacet kusů, ale ještě během téhož roku uhynuly tři staré kamzice. Na omezeném prostoru obůrky neměla kamzičí zvěř dostatek volného pohybu, ale hlavně trpěla nedostatkem kvalitní potravy, což se brzy ukázalo kritickým. Proto se přistoupilo k rozšíření obůrky asi o 2 ha, ale toto skromné opatření z nouze nebylo nadlouho dostačující. Nedostatek se projevil průkazně zejména v období říje, kdy starý kamzík odháněl mladé kamzíky a tím byl značně narušen průběh říje. V r. 1918 byl k doplnění stavu přikoupen mladý silný kamzík, zatímco přestárlý kamzík byl z původního stavu odloven. Nicméně i nadále docházelo k častým úhynům jednotlivých kusů, vyvolaným především nedostatkem potravy na omezeném prostoru. Neurovnané poválečné poměry měly značně negativní vliv na celkově neutěšený stav kamzičí zvěře, který se projevil hlavně v malém přírůstku během deseti let. Tento kritický stav byl nakonec vyřešen tím, že v roce 1928 byla aklimatizační obůrka otevřena a kamzičí zvěř v počtu 21 kusů vypuštěna do volnosti Druhý aklimatizační pokus s kamzíky se uskutečnil v r. 1927 na bývalém panství arcibiskupa vratislavského u lesní správy ve Vidlí. Tam také byla zřízena aklimatizační obůrka o rozloze 25 ha v nadmořské výšce 900 m, s dobrým krytem, ale hlavně s velmi dobrou úživností. První kamzík, který byl vysazen v r. 1929, pocházel z Vysokých Tater, další dva kusy přivezli v r. 1930 z Alp a v následujícím roce další tři kusy rovněž alpského původu. Bohužel každoročně jeden kus uhynul, takže celkový stav byl stále minimální a bez přírůstků. Významněji byl stav posílen až v r. 1935, a to dovozem pěti kusů kamzic ze Solné komory, čímž byl dán lepší základ 10
pro zdárný chov. Když na základě tohoto chovného zákroku vzrostl konečně stav kamzičí zvěře na 21 kusů, byla obůrka v roce 1939 otevřena a zvěř vypuštěna do volnosti. V zápisech se ještě dále uvádí, že kamzičí zvěř z obou aklimatizačních obůrek se později na různých biotopech Jeseníků spojila a dala tak vznik dnešním místním populacím kamzíků v této oblasti. Kamzičí zvěř v Jeseníkách se po vypuštění z aklimatizačních obůrek v letech 1924 a 1939 postupně rozšiřovala po jednotlivých horských svazích od Vysoké Hole severozápadním směrem k Červenohorskému sedlu i směrem opačným jihovýchodním k Břidličné. V zimní době pokračovala její migrace četnými údolími podél potoků a říček do nižších poloh. Některé kusy se na jaře vracely na původní stávaniště, jiné pokračovaly v migraci, takže během doby se rozšířily i do vzdálených míst. Tak se jednotliví kamzíci postupně dostali přes Keprník a Šerák až do oblasti Králického Sněžníku (Lochman, Kotrlý, Hromas, 1979).
Tab. č. 1 Vývoj stavů kamzíků v Jeseníkách (Mlčoušek, 2000, 2005, ústní sdělení) : Rok 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925-1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937
Jarní Normovaný stav kmenový stav ( ks ) ( ks ) 5 10 13 17 17 16 15 16 16 17 18 21 ?
Nezjistitelný stav na panství řádu Německých rytířů 2 11
Odlov
Úhyn
1 2 2 2 panství Vratislavské 11 15
11
Rok 1938 1939 1940-1944 1945 1946-1959 1960-1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
Jarní Normovaný stav kmenový stav ( ks ) ( ks )
Odlov
Úhyn
17 21
800 800 800 800 600 600 600 600 600 600 600 600 600 430 399 392 392 392 392 392 392 260 260 260 145
Stav nezjistitelný cca 200 ks Stav nezjistitelný 300 – 350 ks 305 300 292 320 324 408 467 483 491 491 508 558 666 748 733 695 624 609 623 518 507 537 664 628 558 443 363 349 431 212 252 217 200 194 162 197
1 1 1
6
20
61 74 68 62 111 110 87 60 60 62 71 137 231 276 114 132 128 112 62 60 36 30 26 20 19
2 29 14 20 3
1 4 1 2 2 8 18 22 8 15 8 1
12
Tab. č. 2 Kamzičí zvěř (MěÚ Bruntál, Jeseník, Rýmařov, Šumperk, 2009): Název honitby Vidly Bílý Potok Praděd Ludvíkov Hvězda Karlov Malá Morávka Hubert Bradlo Spálená Borek Klín Keprník Mlýnky Medvědí hřbet Kamene c Sedmidvo ry Pec Branná
Odlov v letech + úhyn: 200 200 200 200 7 6 5 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0
200 3 0 0 0
200 2 0 0 0
0 0
0 0
200 200 1 0 0 0 0 0 0 0 neexistuje 0 0 0 0
199 9 0 0 1
199 8 1 0 3
199 7 2 1 0
0 0
0 0
0 0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
0
0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 1 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0
1 0 0 0 0 0 0
2+1 0 0 0 2 0 0
2 0 0 0 6 1 0
2+2
3
3+3
3
2
4
5
5
9
16
10
6
5
8
6
8
11+ 5
18
21
13
18
18
5
6
5+4
3+2
8+1
3+3
1
1
4
11
10
1 0
1+1 0
5 0
2 0
1 0
2 0
2 0
3 0
7 1
6 1
7 1
2.2.2. Popis a biologie kamzičí zvěře Kamzík má v létě krátkou a rezavohnědou srst s tmavším pruhem na hřbetě, v zimě má srst temnou a hustou. Bělavé jsou oba lícní pruhy, hrdlo a břišní část. Nejdelší srst v zadní části hřbetu je tzv. kamzičí vous. Tělo a zejména běhy jsou přizpůsobené k překonávání horských překážek, odvážným skokům a slézání příkrých horských stěn. Kamzík má hmotnost 30 – 40 kg, kamzice 20 – 25 kg. Kamzík i kamzice mají na hlavě růžky tzv. háčky, které jsou na konci zahnuté, u kamzíků více než u kamzic, kromě toho jsou růžky kamzíků silnější. Kamzičí zvěř je bystrá a plachá, má vynikající zrak, sluch i čich. Kromě meziprstních pachových žláz mají obě pohlaví těsně za růžky pachové žlázy tzv. fíky, které se uplatňují hlavně v období říje. Jarní přebarvování (IV) je rychlejší, podzimní (X, XI) pozvolnější.
13
Kamzice a kamzíčata tvoří tlupy, které vodí stará kamzice, staří kamzíci jsou samotáři. V nebezpečí se členové tlupy varují ostrým hvizdem. Paství se během dne na horských bylinách a travách, v zimě okusují výhony, pupeny, lišejníky, kůru kosodřeviny a jeřábu (Hromas a kol., 2000). Ve vegetačním období se potrava skládá z různých druhů trav, bylin, mladých letorostů keřů a stromů, nebo jejich listů a plodů (Lochman, Kotrlý, Hromas, 1979). Z nestravitelných zbytků vznikají někdy v žaludku kulovité a tvrdé útvary tzv. bezoárové koule. Říje probíhá od listopadu do prosince. V té době se kamzíci ozývají chraplavým hlasem a svádějí o kamzice tvrdé souboje. Kamzice je těžká 6 měsíců, v květnu nebo červnu klade obvykle jedno kamzíče, které dosahuje pohlavní dospělosti v 18 měsících. V Alpách a v Tatrách žije kamzík převážnou část roku nad horní hranicí lesa, kamzíci u nás vysazení se stali převážně zvěří lesní (Hromas a kol., 2000).
2.3. Jelení zvěř 2.3.1. Původ o vývoj jelení zvěře Původ jelení zvěře jako živočišného druhu není dodnes vyjasněn. Je totiž skoro nemožné na základě pouhých fragmentů parohů nebo některých kostí vystopovat s dostatečnou přesností původ druhu, který žije na naší planetě již několik desítek milionů let. Zoologové ani paleontologové nemají na původ a fylogenetický vývoj jelení zvěře jednotný názor. Mezi paleontology převládá názor, že předkové naší jelení zvěře se vyvinuli na začátku třetihor v oblasti centrální Asie, kde měl společně s narůstajícím počtem savců vzniknout i první prasudokopytník. Odtud vede dlouhá cesta až k naší jelení zvěři, když koncem třetihor pronikají její předci z asijské oblasti do našich krajů. Prasudokopytník ze starších třetihor patřil pravděpodobně k prastaré čeledi Tragulidae, žijící v hustých tropických bažinatých pralesích Střední Asie, a byl ještě bez paroží. Teprve koncem třetihor, kdy docházelo k přechodu od skrytého života prakopytníků v lesní džungli k životu na okraji lesních krytů a na otevřených travnatých plochách, se postupně vyvíjelo i paroží na hlavě předků našich jelenovitých. Zpočátku to byly pouze malé parožní útvary, jednoduché a dozadu nakloněné, aby nepřekážely pohybu v hustém krytu. Mohutné a bohatě členěné paroží se vyvinulo teprve u stepních forem, které nebyly v pohybu omezovány stromovou vegetací. Vývoj velikosti paroží zaznamenal i extrémní období, kdy některé, dnes již vyhynulé druhy jelenovitých nosily
14
paroží obrovských rozměrů, mající v rozpětí až 3 m. Takové parohy nosil i obrovský jelen Megaceros hibernicus, známý z četných nálezů. Je téměř jisté, že příroda zde korigovala určitý vývojový směr a že mohutnost paroží těchto druhů byla příčinou jejich zániku. Nejstarší evropský nález parohu, který patřil nějakému přímému předku našich jelenů, pochází ze staršího pleistocénu, z doby před první dobou ledovou. Jde o dolní část parohu nalezenou při vykopávkách u Hundsheimu v Rakousku. Významnější nálezy většího počtu parohů nebo jejich částí pocházejí z vykopávek u Mosbachu blízko Wiesbadenu. V tamních pískovištích byly nalezeny parohy ve vrstvách patřících do první doby poledové. Neměly větší členitost než desateráka s nadočnicí a byly zakončeny silnou vidlicí. Jelikož to byl první početnější nález parohů, které navíc měly určité jednotné znaky, byl učiněn pokus o popsání tohoto vývojového stupně jako Cervus acoronatus. Pokus to byl skutečně odvážný, obdobně jako popsání dalších nálezů parohů, pocházejících ze stejného meziledového období, a nazvaným Cervus elaphus priscus. Parohy pocházejí z vykopávek u Mauer v blízkosti Heidelbergu a jsou zakončeny trojhrotou korunou. Ve štěrcích u Steinheimu na Murru byly ve vrstvách pocházející z druhé meziledové doby nalezeny parohy a jejich zbytky, jejichž nositelé byli označováni jako Cervus elaphus angulatus. Jde rovněž o korunové jeleny, typické tím, že jedna výsada v koruně byla velmi dlouhá, směřovala dozadu a dovnitř a svírala s lodyhou skoro pravý úhel. V mladších steinheimských vrstvách byly nalezeny parohy, které již nevykazují tuto zvláštní výsadu, a lze se proto domnívat, že postupně zmizela. Odborníci se domnívají, že jeleni s parožím zcela podobným paroží dnešních jelenů se objevují v našich krajích po třetí době ledové, v poslední době meziledové, kdy se zde vytvářelo podnebí podobné dnešnímu. Měli být převážně zvěří lesní a žili společně se zubrem, slonem lesním, nosorožcem, praturem, divokým prasetem a srnčím. Předci našich jelenů ustoupili ještě jednou ze střední Evropy při posledním zalednění. S ústupem tohoto zalednění a s opětným návratem vhodného životního prostředí došlo již k definitivnímu návratu předchůdců jelení zvěře, kteří postupně osídlili Evropu až po Skandinávii. Podle Nečase je nejvýše pravděpodobné, že několikerá změna podnebí v diluviu, provázená přechodnými změnami prostředí, od lesů přes stepi až k tundrám, byla příčinou pohybu zvířeny, a tedy i jelení zvěře, nejen od severu k jihu a naopak, ale též od západu k východu a zpět. Tím docházelo i k prolínání zvěře východní Evropy se zvěří západní, alespoň v širokém pásu, táhnoucím se střední Evropou. 15
V tomto pásu leží i naše území. Tím bylo určeno složení a další vývoj jelení zvěře až do dob historických. Typy paroží z tohoto období se nijak neliší od typů dnešních. O jiných tělesných znacích mnoho nevíme. Jak je zřejmé, je čeleď jelenovitých vývojově poměrně mladá a je patrně ve stavu plného rozvoje druhových vlastností (Lochman, 1985).
Tab. č. 3 Jelení zvěř (MěÚ Krnov, Bruntál, Rýmařov, Šumperk, 2009): Název honitby Petrovice
Odlov v letech + úhyn: 200 200 200 200 7 6 5 4
200 3
200 2
200 1
19
8+2
10
10
8
10
14
Komora Na Spáleném Ptáčník
11
6
3
7+1
11
7
7+1
10
10
10
9
10
9
5
10
8+1
8
8+1
Orlík Sokolí důl
7
7
7
10
Medvědí vrch Holčovice -Jelení Kamenná bouda Krasov Stříbrňák Karlovicesever Karlovice jih Rýmařovsk á Vysoká hora Lázeňská Bučina Vidly Bílý Potok Mnichov
18
10
14
19
11
10
12
10+ 1
19
6+2
9+2
16
8
2
4
1
4+4
4
3
9
4
15+ 1
18+ 1 6+2 32+ 1 18+ 2 18+ 1
200 0 13+ 1 6 10+ 1
199 9
199 8
199 7
10
7
11
6
6
8
6
6
8
nedohledáno 19+ 4
24+ 1
nedohledáno 20+ 15+ 16+ 2 4 1
26
nedohledáno 3
4+1
4
4
4
4
5
5
4+1
7+1
2
3+1
3
5
3
6+1
7
6
5+1
5
5+1
19
6 16+ 3
6
13
13
16
8+1
11
11
23+ 1
21+ 2
25+ 1
7 16+ 1 21+ 1
20
18
14
5+2
4
3
0
6+1
9+1
7
8
5+2
5
4+1
14
11+ 2
11
14
9
14
17+ 1
15
11
8+1
19
6
4+1
2
4
7
14
12
14
7
6
14
3+3
5+1
5+1
9+1
8+1
9+1
4
10
10
8+2
7+2
5
5
8+1
9
4+1
9
8
7+1
10
7
5
5
0
9
8
23+ 2 4+1
17+ 3 8+3
19+ 2 7+4
4 10+ 1 13+ 2 9+3
11+ 1 6
13+ 3 10+ 2 7+1
14+ 3 10+
12+ 1 11+
14+ 2 2+0
9+1
7+1
13+
8
15+ 3 9
12+ 3 17+
16
Světlá Hora Praděd Ludvíkov Obora Hvězda Karlov Malá Morávka Stará Ves Hubert Rabštýn Oskava Čerťák Třemešek
3
2
15
7
16
8+1
15
8+1
8 15+ 2
2
2+1
4+2
6
7
8+2
3+2
20+ 1
19+ 3
17+ 4
9+1
11
22+ 1 14+ 1
17+ 3
16 7 3 13+ 2 2
12 13+ 1 12 1 10 4+1
1 14+ 2 10
9+1 9
22+ 2 4+1
15+ 2 7+2
8 14+ 1 18
neexistuje
Neposkytnuty VLS Lipník n. Bečvou 19+ 18+ 19+ 20+ 20+ 18+ 1 1 1 2 1 1 12+ 19+ 17+ 5+4 9 9+2 9 1 2 0 19+ 18+ 35+ 32+ 18 18 18 3 5 1 1 13+ 13+ 10+ 14 15 10 9+1 1 2 1 16+ 18+ 18+ 18 18 17 20 1 1 1 10 2 2 3 13 12 5 2 1 3 2 3 4 1 12+ 11+ 9 7+1 11 16 16 1 1 4 3 6 7 3 5 6
19+ 3
17
8
8
12+ 5
18+ 2
9+1
8+2
19+ 1 9 4
24+ 1 7 0
24
20
11
8
2.3.2. Popis a biologie jelení zvěře Jelení zvěř žije v naší oblasti ve dvou zeměpisných rasách či poddruzích. Na středním a východním Slovensku je to jelen evropský karpatský (Cervus elaphus montanus), v Čechách, na Moravě a Slovensku až po Tatry jelen evropský středoevropský (Cervus elaphus hippelaphus). Jelen evropský středoevropský je rezavohnědý a má pod krkem nápadnou hřívu. Jeho hmotnost je 120 – 160 kg. Laně mají hmotnost 70 – 100 kg. Jelení zvěř přebarvuje dvakrát do roka. Jarní přebarvování spadá do dubna až května, podzimní do září až října. Nejdříve přebarvují mladí jeleni a laně, pak starší jeleni a nakonec březí laně a kusy nemocné. Jelen má především výborný čich a sluch, zrak je relativně slabší. Pro život jsou významné žlázy meziprstní, patní, žlázy v slzníku a žlázy pohlavní. Výměna mléčného chrupu za trvalý je ukončena asi po 30 měsících života. Pučnice se tvoří jelínkům ve stáří půl roku a jejich růst je ukončen asi ve stáří jednoho roku. V druhém kalendářním roce dozrává první paroží, které má tvar lodyh zpravidla bez výsad a růží. Postupem věku se paroží začíná členit. Pravidelně shazuje koncem února a v březnu, nově vytvořené paroží vytlouká v červenci, srpnu na slabých kmíncích dřevin. U členitého paroží mají výsady své označení. Jelení zvěř žije v rozsáhlých lesích od nížinných luhů až po horní hranici lesa. Potravou jsou jí různé trávy a byliny, z plodů zejména žaludy, bukvice, kaštany a
17
jeřabiny. V lesních porostech, zejména v monokulturách s nedostatkem přirozené potravy škodí loupáním kůry na stromech a okusem sazenic. Jelení zvěř tráví převážnou část roku v tlupách, holá zvěř odděleně od jelenů, přestárlí a nemocní jeleni žijí samotářsky. Na vlhkých místech se jelen s oblibou kaliští. Říje probíhá od poloviny září do poloviny října. Laně si vyhledávají vhodná říjiště, za nimi přicházejí jeleni. Silný jelen, tzv. hlavní, shání či sbíjí laně dohromady a hájí je před svými soky. Často dochází k prudkým bojům. Rušná či hlasná říje s „troubením“ probíhá za pěkného, ale chladného počasí. Za teplého a deštivého počasí je říje tichá. Průvodním znakem říjného jelena je zčernalé břicho okolo žíly, tzv. spála. Laň je těžká 33 – 34 týdnů, koncem května, častěji v červnu klade jednoho, zřídka dva kolouchy. Jelen je hodnotná trofejová zvěř, chová se v oborách i ve volných honitbách (Hromas a kol., 2000). Stavy jelení zvěře v našem státě jsou dosti vysoké, zhruba trojnásobně převyšují představy o optimálních stavech a asi jeden a půlnásobně představy uživatelů honiteb. Výsledkem tohoto dlouhodobého stavu musí být tlak jelení zvěře na zásoby přirozené potravy, které se sice každoročně ve vegetačním období obnovují, ale každoročně v období vegetačního klidu nedostačují k existenci jelení zvěře. Mluvili jsme též o nutnosti zimního přikrmování, které má tyto nesrovnalosti mezi potřebami jelení zvěře a mezi možnostmi jejího životního prostředí urovnávat a odstraňovat. Intenzita zimního přikrmování je značná, v posledních deseti až patnácti letech doznala nebývalého rozmachu, ale vzrostly i stavy zvěře, a tak stále ještě existuje, zvláště v horských oblastech, negativní bilance meze potřebami zvěře a potravními možnostmi honiteb. Výsledkem tohoto stavu, zvláště za tvrdých zim s vysokou a dlouho ležící sněhovou pokrývkou a s nízkými teplotami, je poškozování lesních dřevin nad míru únosnou pro lesního hospodáře. Vznikají tak škody na lese, z nichž nejzávažnější je ohryz kůry. Tyto škody jsou v současné době nejcitelnější, mají nejvážnější následky a nejvíce se o nich diskutuje (Lochman, 1985).
18
19
3. Materiál a metodika 3.1. Metodika získávání a zpracování dat Materiály a informace jsem získával nejen z dostupných literárních pramenů, ale také řadou odborných diskusí, které mi pomohly vytvořit si ucelený náhled na tuto problematiku. Tyto diskuze mne také nasměrovaly k tomu, jak správně a hlavně vhodně postupovat při řešení mé bakalářské práce. Nutno říci, že jsem materiály a informace zpracovával chronologicky, a to hlavně s ohledem k časové posloupnosti předmětných jednání. Snažil jsem se, aby vše bylo naprosto přehledné. Do výsledků a závěru této práce jsem zahrnul ve značné míře také své poznatky plynoucí již z několikaleté zkušenosti provozování myslivosti. Nápomocen mi byl zejména pan Ing. Jiří Mlčoušek, který mi dobrovolně poskytl materiály (listiny ze správních řízení apod.), bez kterých bych se v základu řešení bakalářské práce neobešel. Dále pak Správa CHKO Jeseníky, MěÚ Jeseník Ing. Martin Řeha, MěÚ Bruntál - Jiří Malina, MěÚ Rýmařov - Ing. Evžen Vaštík, MěÚ Šumperk - Ing. Petr Božovský, MěÚ Krnov - Tomáš Salvet, VLS Lipník n. Bečvou Ing. Jan Jeniš, KrÚ Olomouc - Ing. Miroslav Kvapil, KI LČR - Ing. Jiří Silvestr. Čerpal jsem také z dostupné literatury – viz seznam použité literatury. V neposlední řadě jsem čerpal z periodik jako je Myslivost a Svět myslivosti a také pročítal diskuse odborných internetových portálů týkajících se nejen chovu zvěře. Bakalářskou práci jsem započal zpracovávat koncem roku 2004, kdy se podávaly žádosti ve věci vymezení oblastí chovů a v této činnosti jsem pokračoval i v roce 2005. V tomto roce probíhala úspěšná správní řízení a pracovalo se na závěrech a doporučeních. Ve zbývajícím období před závěrem bakalářské práce jsem se věnoval sepisováním obecných literárních přehledů, diskusních příspěvků a především se zabýval shromažďováním historických dat z archivů, týkajících se normovaných stavů a odstřelu zvěře za období od roku 1997 do 2007 pro jednotlivé honitby, které jsou součástí oblastí chovů. K posledně zmíněné činnosti mi velice pomohli zástupci MěÚ.
20
3.2. Popis přírodních podmínek oblasti řešení Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím v ČR a je dominantním pohořím severní Moravy. Patří ke krkonošsko-jesenické subprovincii, respektive k Sudetám, jako jejich nejvýchodnější část. Jedná se o výraznou členitou hornatinu, nejmohutnější pohoří Jesenické oblasti (www.turistika.cz).
Klimatologie a hydrologie Území náleží do klimatické oblasti chladné, okrsku mírně chladného a chladného horského. Pohoří tvoří výrazné rozhraní mezi západoevropským oceánickým a východoevropským kontinentálním klimatem. V důsledku převládajících západních vzdušných proudů jsou zimy i léta teplotně mírnější než v kontinentální oblasti. Přesto existují značné rozdíly na západní a východní straně pohoří. Průměrná roční teplota se pohybuje od 0,9 do 6,3 °C a srážky od 1 048 – 1 377 mm. Sněhové období v nejvyšších polohách trvá kolem 230 dnů a výška sněhu je ca 250 cm. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 21 – 141 dny. Oblast náleží do pomoří Baltského a Černého moře. K nejvýznamnějším vodním tokům zde patří Bělá, Moravice, Morava a Desná. Jedná se o bohatou pramennou oblast – Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jeseníky a Žamberk – Králíky. Hojné jsou i prameny minerálních vod, u nichž vznikly lázně Jeseník, Karlova Studánka a Lipová – Lázně.
Půdy V oblasti je charakteristická výšková půdní stupňovitost od podhorských až po horské půdy. V nejnižších polohách převládají kambizemě, výše se nacházejí kryptopodzoly a nejvyšší polohy pokrývají podzoly. V oblasti převládají na živiny chudé, kyselé, kamenité svahové půdy, které v rovinatějším terénu a na spodních okrajích svahů přecházejí v hlubší, hlinité a na živiny středně bohaté půdy.
Rostlinstvo Roste zde více než 700 taxonů cévnatých rostlin a několikanásobně vyšší počet rostlin výtrusných. Mezi nejvzácnější rostliny zde patří jesenický endemit zvonek vousatý (Campanula barbata), škarda sibiřská (Crepis sibirica) a lepnice alpská
21
(Bartsia alpina). Na rašeliništích jsou hojné rojovník bahenní (Ledum palustre) a kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia).
Vegetační stupňovitost Z hlediska vertikálního členění vegetace převládaly v nejnižších partiích hor květnaté bučiny, na ně navazovaly acidofilní horské bučiny, hřbety pokrývaly převážně smrčiny a nejvyšší polohy společenstva sub-alpínská. Mozaikovitě se nacházely luhy a olšiny, podmáčené smrčiny, vrchoviště a přechodová rašeliniště.
Porostní poměry Stav lesních ekosystémů Hrubého Jeseníku začal člověk výrazněji ovlivňovat od 13. století. Lesy hospodářské v současné době zaujímají 68,8 %, lesy ochranné 13,0 % a lesy zvláštního určení 18,2 %.
Druhová skladba Vysoký podíl je zde jehličnatých zásob (87,9 %), které jsou tvořeny převážně smrkem (86,2 %). Relativně nízký je podíl listnatých zásob (12,1 %), kde 9,9 % dominuje buk. Průměrná zásoba na 1 ha porostní plochy je 240 m3, tj. o 4 % více, než je průměr v ČR.
Zdravotní stav porostů Škody způsobené imisemi se v Jeseníkách začaly projevovat od poloviny 70. let. Prvé poškození vznikalo na lokalitách, kde imisní zatížení bylo kombinováno s extrémním klimatem, zejména ve hřbetních polohách nad 1 000 – 1 100 m. Již v roce 1981 bylo výraznější poškození zjištěno v masivu Králického Sněžníku a oblasti Hrubého Jeseníku. V posledních letech se zdravotní stav porostů na Králickém Sněžníku zlepšuje, ale v JV části Hrubého Jeseníku se poškození stále pomalu zvyšuje.
Zvláštnosti oblasti Přírodovědně nejcennější lokalitou v oblasti je bezesporu Velká kotlina, tvořící závěr údolí Moravice pod Vysokou holí, tj. v NPR Praděd. Bylo zde zjištěno na 485 druhů cévnatých rostlin, 40 společenstev a kolem 700 půdních organismů. Unikátní je i největší jesenické lesní rašeliniště se dvěma jezírky – NPR Rejvíz.
22
Pozoruhodná je i typická hercynská vrcholová smrčina v nejstarší rezervaci na Moravě, nyní Šerák – Keprník a alpínská společenstva ve vrcholových partiích NPR Praděd.
Specifika v hospodaření v oblasti Specifika hospodaření zde vycházejí z existence podmínek ochrany přírody či přírodních zdrojů. V příslušných lesních porostech se víceméně uplatňují zásady přírodě blízkého obhospodařování lesů s důrazem na druhovou, ekotypovou, věkovou a prostorovou diferenciaci porostů a maximální využití přirozené obnovy.
Ochrana přírody Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla zřízena v roce 1969 na rozloze 744 km2. Leží převážně v celku Hrubého Jeseníku, okrajově zasahuje do Zlatohorské a Hanušovické vrchoviny. Její lesnatost je 80 % (Vacek, 2004).
23
4. Výsledky 4.1. Kamzičí oblast chovu 4.1.1. Návrh na vymezení kamzičí oblasti chovu Dne 1. 11. 2004 v souladu s § 3 a § 59 odst.1/c, zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti žádá Krajský inspektorát Frýdek – Místek, Nádražní 2811, 738 01 Frýdek – Místek o vymezení oblasti chovu kamzičí zvěře pod názvem „Hrubý Jeseník“. Cílem oblasti chovu je dosažení ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem jak na chov kamzičí zvěře, tak biocenóz v krajině a lesní a zemědělské hospodářství. Areál výskytu kamzičí zvěře přesahuje rozsah jedné honitby a migrace této zvěře během jednotlivých ročních je všeobecně známá. Plánování chovu a lovu v jedné honitbě je zavádějící, neobjektivní a z chovatelského hlediska nereálné. Proto je optimální řídit chov kamzičí zvěře v rámci oblasti chovu zahrnující areál jejího žádoucího výskytu při respektování spádových oblastí (Silvestr, žádost 1.11.2004). 4.1.2. Rozhodnutí o vymezení oblasti chovu s odůvodněním Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „KrÚ“), příslušný v přenesené působnosti podle § 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), a podle § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění (dále jen „zákon o myslivosti“), na návrh Lesů České republiky s. p. Hradec Králové, Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové, IČ 42196451 (dále jen „navrhovatel“), zastoupeného Krajským inspektorátem Frýdek - Místek, vymezuje v souladu s ustanovením § 46 a následujících zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení („správní řád“), podle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti v obvodu územní působnosti městských úřadů obcí s rozšířenou působností Bruntál, Jeseník, Rýmařov a Šumperk pro kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) oblast chovu zvěře s názvem „Hrubý Jeseník“. Oblast chovu tvoří 18 pravomocně uznaných navzájem souvislých honiteb s názvy Vidly, Bílý Potok, Praděd, Bradlo, Spálená, Borek, Klín, Keprník, Mlýnky, Hvězda, Karlov, Malá Morávka, Hubert, Medvědí hřbet, Kamenec, Sedmidvory, Pec a Branná, všechny v držení navrhovatele. Celkový normovaný stav kamzičí zvěře je 145 kusů, celkový minimální stav kamzičí zvěře je 101 kus. Podle § 36 odst. 2 zákona o myslivosti budou uživatelé uvedených honiteb každoročně při vypracování plánu mysliveckého hospodaření vycházet ze závěru a doporučení KrÚ tak, aby vymezení
24
oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“ nevedlo ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. Odůvodnění: KrÚ obdržel dne 10. 11. 2004 podnět navrhovatele k vymezení oblasti chovu kamzičí zvěře s názvem „Hrubý Jeseník“ dle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti. Tímto dnem bylo zahájeno ve věci správní řízení. Cílem oblasti chovu je ekologické pojetí myslivosti s pozitivním dopadem jak na chov kamzičí zvěře, tak na biocenózy Jeseníků. Migrační areál kamzičí zvěře v Jeseníkách přesahuje obvod jedné honitby a především zonální migrace této zvěře během jednotlivých ročních období je všeobecně známá. Cílevědomý chov a lov v jedné honitbě je neobjektivní a z chovatelského hlediska nereálný. Proto je optimální řídit chov kamzičí zvěře v rámci oblasti chovu zahrnující celý areál jejího výskytu. Navrhovaná oblast chovu zahrnuje 18 honiteb s výskytem kamzičí zvěře na souvislém území o výměře 30 597 ha. Účastníky řízení jsou navrhovatel a uživatelé honiteb navržené oblasti chovu kamzičí zvěře. Za dotčené orgány státní správy považoval KrÚ územně dotčené orgány státní správy myslivosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a Správou Chráněné krajinné oblasti Jeseníky (dále jen „SCHKOJ“). Součet výměry honebních pozemků všech honiteb je 30 597 ha, u kamzičí zvěře je součet normovaného stavu 145 ks a minimálního stavu 101 ks, ve všech honitbách je poměr pohlaví 1:2 ve prospěch kamzic a koeficient očekávaného přírůstku KOP = 0,3. Návrh se územně dotýká honiteb ve dvou krajích, přičemž větší část území leží v obvodu působnosti KrÚ. Proto na základě vzájemné dohody oznámil zahájení řízení KrÚ pod č. j. KUOK/12531/04/OŽPZ/486 ze dne 18. 11. 2004, a přizval k němu Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Vzhledem k povaze věcí svolal KrÚ ve věci ústní jednání pro chov kamzičí zvěře na územně nejvýznamnější lesní správu navrhovatele Loučná nad Desnou se sídlem ve Velkých Losinách na den 7. 12. 2004. Účastníky řízení a dotčené orgány státní správy současně KrÚ vyzval, aby na jednání uplatnili všechny své připomínky a náměty tak, aby po jeho skončení mohlo být na základě všech podkladů ve věci rozhodnuto. Na ústním jednání vyjádřili všichni zúčastnění s navrhovatelem souhlas mimo zástupců SCHKOJ, kteří ke svému nesouhlasnému vyjádření doložili do spisu písemné vyjádření č. j. 3983/04 ze dne 6. 12. 2004, které bylo hlasitě přečteno a účastníci je v kopii obdrželi spolu s protokolem a presenční listinou na závěr jednání. 25
Dále vedoucí správy CHKO Jeseníky prohlásil, že v této věci jednal na Ministerstvu životního prostředí v Praze (dále jen „MŽP“), které se údajně považuje za dotčený orgán státní správy s tím, že vymezení oblasti brání předchozí neudělení výjimky ze zákazu rozšiřování geograficky nepůvodního druhu podle § 29e zákona o ochraně přírody. KrÚ se ztotožňuje s SCHKOJ v tom, že v současné době není zvyšování spárkaté zvěře v Jeseníkách žádoucí. V tomto řízení ale námitka není opodstatněná, neboť vymezením oblasti chovu nedochází ke zvyšování stavů zvěře. K vymezení oblasti chovu zvěře není nutná předchozí dohoda s orgány ochrany přírody. Rozhodování, na které se tato povinnost vztahuje, taxativně určuje ustanovení § 66 zákona o myslivosti. K vymezení oblasti chovu zvěře není třeba udělení výjimky podle § 29e zákona o ochraně přírody (rozšiřování geograficky nepůvodního druhu), protože toto rozhodnutí pouze konstatuje dosavadní stav v chovu kamzičí zvěře co do jejích minimálních a normovaných stavů, o nichž již bylo dříve rozhodnuto v samostatných řízeních a se souhlasem příslušných orgánů ochrany přírody. Vymezením oblasti chovu nedochází k rozšiřování chovu kamzičí zvěře ani územně, ani početně, ani není zákonným důvodem ke zvyšování minimálních a normovaných stavů v dotčených honitbách v budoucnu. Současná právní úprava v myslivosti, jmenovitě prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, striktně stanoví maximální možný únosný počet tzv. „jedinců spárkaté zvěře“ na jednotku územní. Tím jsou ošetřeny zájmy lesa, ochrany přírody atd., takže objektivně není možné zvyšovat stavy spárkaté zvěře nad únosnou mez. Obavy Správy CHKO Jeseník se opírají o zkušenosti známé z období předchozí právní úpravy myslivosti, která obdobný limit neznala, a z avizovaného záměru navrhovatele zvýšit v budoucnu normovaný stav kamzičí zvěře na 300 kusů. Změna normovaných stavů kamzičí zvěře ale není předmětem tohoto řízení. Pokud by v budoucnu byly podány návrhy na zvýšení normovaných stavů kamzičí zvěře v některých honitbách, jedná se o samostatná správní řízení, která přísluší obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, a v nichž mimo limitu daného citovanou vyhláškou jsou dotčeny zájmy orgánů ochrany přírody včetně případné výjimky ze zákazu rozšiřování geograficky nepůvodních druhů. Na druhé straně zákona o myslivosti umožňuje orgánům ochrany přírody v rámci § 39 zákona o myslivosti 26
požadovat snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu bez ohledu na to, zda je či není pro daný druh zvěře vymezena oblast chovu. Dlouhodobý záměr SCHKOJ na vyloučení kamzíka horského z jesenické přírody tedy vymezením oblasti chovu není znemožněn. Zajišťování obnovy lesa přísluší v první řadě navrhovateli, který oblast chovu navrhl. Ohrožení přirozené obnovy lesa apod. nemůže dle názoru KrÚ způsobit samo vymezení oblasti chovu, ani stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře dle citované vyhláška, ale pouze jejich nedodržování, resp. výrazné překračování při chovu samotném. K takovému stavu žádné doporučení orgánů státní správy nemůže směřovat. Z tohoto pohledu považuje KrÚ vymezení oblasti chovu nejen pro kamzičí, ale i pro ostatní tlupní (neteritoriální) druhy zvěře naopak za vysoce pozitivní. Tyto druhy zvěře v průběhu roku migrují a vymezení oblasti chovu umožňuje lépe průběžně hodnotit stav téměř celé populace, než by tomu bylo prostým konstatováním údajů, poskytovaných samostatně jednotlivými uživateli honiteb. Námitka SCHKOJ, že se nedaří eliminovat negativní vliv jelení zvěře na obnovu lesa v 8. vegetačním stupni, směřuje proto spíše k tomu, že zde chybí oblast chovu jako možný účinný nástroj k regulaci skutečných početních stavů jelení zvěře, když o objektivnosti normovaných stavů, stanovených dle citované vyhlášky, není třeba pochybovat. Podle § 36 odst. 2 zákona
o
myslivosti
vychází
plán
mysliveckého
hospodaření
každoročně
vypracovávaný uživatelem honitby, ze závěrů a doporučení krajského úřadu, který příslušnou oblast chovu. Do oblasti chovu zvěře je proto vhodné zařadit i honitby bez minimálních a normovaných stavů kamzičí zvěře, pokud jsou součástí jejího migračního areálu, aby podkladové údaje o populaci kamzičí zvěře byly úplné a objektivní. KrÚ pro úplnost uvádí, že obecně nepovažuje navyšování početních stavů zvěře za pozitivní. O chovech zvěře je obecně známo, že zvyšování početnosti populace zvěře nemá za následek zlepšování její chovné kvality, spíše naopak. Potravní konkurencí se zhoršuje výživa a zvyšuje stres, v početnější populaci se dostává do reprodukce více z hlediska kvality méněhodnotných jedinců a postupně se zhoršuje genofond zvěře. Narušuje-li chov zvěře biologickou rovnováhu a ostatní zájmy v krajině, je vnímáno myslivecké hospodaření negativně se všemi důsledky, přestože je zvěř podle zákona o myslivosti definována pozitivně jako obnovitelné přírodní bohatství. KrÚ tedy po provedeném řízení učinil závěr, že SCHKOJ jak dotčený orgán státní správy neprokázala žádné skutečnosti ani nevznesla takové námitky, které by bránily podnětu navrhovatele vyhovět. KrÚ přihlédl zvláště k tomu, že všichni účastníci řízení s vymezením oblasti chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“ souhlasí. KrÚ tím 27
považuje své rozhodnutí uvedené ve výroku za plně odůvodněné (Rozhodnutí KrÚ Olomouc, 21.12.2004).
Tab. č. 4 Navrženou a rozhodnutím vymezenou oblast chovu kamzičí zvěře „Hrubý Jeseník“ tvoří tyto honitby (Rozhodnutí KrÚ Olomouc, 21.12.2004). příslušný městský úřad Bruntál Bruntál Bruntál Jeseník Jeseník Jeseník Jeseník Jeseník Jeseník Rýmařov Rýmařov Rýmařov Rýmařov Šumperk Šumperk Šumperk Šumperk Šumperk Celkem
název honitby Vidly Bílý Potok Praděd Bradlo Spálená Borek Klín Keprník Mlýnky Hvězda Karlov Malá Morávka Hubert Medvědí hřbet Kamenec Sedmidvory Pec Branná
výměra honitby normovaný v ha stav v ks 851 5 1629 5 2723 8 1085 5 1025 5 1148 5 1975 8 1604 8 887 5 1997 1577 2296 2005 1691 14 2016 24 2384 25 1796 16 1928 12 30617 145
minimální stav v ks 5 5 5 5 5 5 6 5 5 13 13 13 10 6 101
4.1.3. Vymezení a zásady chovu kamzičí oblasti Oblast chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník zřizuje za účelem ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem na chov kamzičí zvěře, při respektování ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství. a)
Vymezení oblasti chovu Oblast chovu kamzičí zvěře je vymezena hranicemi honiteb s normovanou
kamzičí zvěří a to následovně: Výchozí bod – pásmo Orlíka na hranici lesních správ Karlovice – Jeseník – Město Albrechtice – komplexem lesa po hranici LS Město Albrechtice na Medvědí vrch – vpravo rozdělovací linií po průseku s překřížením lesní cesty Solné po Dykovu chatu – ve směru cca 150 m dále vlevo po lesní účelové komunikaci Bílopotocké (Okružní) do osady Bílý Potok (místní část Vrbna pod Pradědem) – dále vpravo po státní silnici
28
Vrbno pod Pradědem – Jeseník na křižovatku v osadě Vidly (místní část Vrbna pod Pradědem) – dále vlevo po státní silnici Jeseník – Vidly – Karlova Studánka po kótu 1004 m n. m. Odtud po silnici Vrbno p. P. – Karlova Studánka na křižovatku v Hubertově, dále vlevo na rozcestí u „Hvězdy“ – Ovčárenská silnice, t. j. hranice s LS Janovice. Dále pak po silnici „Hvězda“ – Malá Morávka až k mostu pod budovu základní školy a dále po komunikaci Hvězda – M. Morávka (u mostu pod budovou základní pod silnici II. třídy Malá Morávka – Dolní Moravicí, pod Dolní Moravice (u hotelu Avalanche) po silnici směr Harrachov. V obci Dolní Moravice pokračuje hranice vpravo do obce Horní Moravice a dále po osady Nová Ves. Celou jí prochází, na lokalitě Vyhlídka pokračuje lesní komunikací na křižovatku s horní cestou „Karlovarská“. Zde odbočuje vpravo 60 m po lesní cestě „Karlovarská“ a z této odbočuje vlevo na hraniční břehový průsek přes lom „Soukennou“. Dále pokračuje hraničním průsekem mezi odd. 401A a 303D, kde před chatou Orlí hnízdo odbočuje hranice vlevo po hranici odd. 501A a 401A. Zde u Podolského potoka do lomu cesty zvané „Horizontála“. Po horizontále pokračuje hranice k Mravenčímu sedlu, zde odbočuje vpravo, kde pokračuje po lesní cestě „Okružní“ okolo vrchu „Ostrožná“ a to mezi odd. 402 a 409. Zde hranice pokračuje vlevo lesním průsekem mezi odd. 413A a 413B až na „Medvědí cestu“. Tuto protíná a odkud po hospodárnici, mezi odd. 527, 526, 525 a 416 a vychází u budovy revíru Hubert č. p. 101. Odtud jde hranice po a místní komunikaci okolo „Anenské Huti“ přes osadu Žďárský Potok, kterou prochází až na státní silnici č. 11. Po této směrem vpravo směr Šumperk až na hranici LS Janovice a Loučná. Dál vede hranice po této silnici severním směrem až do první točky nad osadu Klepáčov k odbočce lesní cesty ke Svobodínské samotě. Odtud vede hranice severním směrem po lesní cestě kolem Svobodínské samoty k místu zvanému „U Břízy“, kde na křižovatce lesních cest pokračuje doprava po lesní cestě ke Svobodínskému potoku, dále vede po toku Svobodínského potoka až na silnici Vernířovice – Sobotín. Po silnici pokračuje hranice až k mostu u Obecního úřadu ve Vernířovicích na silnici Vernířovice – Sedmidvory. Odtud vede hranice severním směrem po silnici Vernířovice – Vlčí sedlo – Loučná a to až k bráně oborního plotu v Sedmidvorech. Dále pokračuje hranice severním směrem po oborním plotu k bráně oborního plotu na lesní cestě „Z Vlčího sedla“.
29
Dále tvoří hranici oborní plot směrem do Loučné nad Desnou až na roh oborního plotu u myslivny v Loučné u mostku na lesní cestu k Musilovi. Dál vede hranice východním směrem po cestě směrem ke Kociánovu k obchodnímu domu, zde doprava a dále po silnici I/44 směrem na Jeseník ke křižovatce státní silnici I/44 Šumperk – Jeseník a Loučná – Nové Losiny v Rehotivích. Odtud hranice pokračuje severním směrem po státní silnici na Jeseník, před železničním přejezdem v Koutech nad Desnou přechází hranice na řeku Desnou a proti jejímu toku vede až k soutoku s Hučivou Desnou u železniční stanice v Koutech nad Desnou. Dál vede hranice proti toku až po soutok se Ztraceným potokem v chatové oblasti v Koutech nad Desnou. Hranice dále vede proti toku Ztraceného potoka k mostu v chatové osadě v Koutech nad Desnou, kde přechází na cestu zvanou „Stará Sedelská“ a pokračuje po této cestě až na státní silnici I/44 a po této silnici cca po 150 m dosahuje Červenohorského sedla. Z Červenohorského sedla vede hranice po hranici mezi LS Jeseník a LS Loučná severozápadním směrem přes Červenou horu na Trojmezí. Z tohoto místa vede hranice po hraničním průseku mezi lesní správou Hanušovice a lesní správou Loučná až po rozdělovací linku mezi odd. 210 B a C až k Hášově chatě. Odtud vede SV směrem po lesní cestě k říčce Hučava a po jejím toku k lesní cestě „K Volské louce“ a po ní na místo zvané Volská louka. Odtud hranice pokračuje po hraničním průseku mezi revíry Branná a Františkov až k rozdělovací lince mezi odd. 205 a 206. po této rozdělovací lince, kterou zároveň teče i malý vodní tok, pokračuje až k chatě Geodézie. Od chaty pokračuje po lesní cestě až na křižovatku cest „U mlýna“, kde odbočuje na asfaltovou solnici ve směru do Františkova. U rozdělovací linky mezi odd. 203 a 204 z asfaltové cesty hranice odbočuje na tuto linku a po ní pokračuje až na okraj lesa, dále kopíruje okraj oddělení 203 směrem na JZ až po porostní skupinu 203 A 10 a odtud vede po mezi dolů západním směrem na asfaltovou cestu Branná – Přední Aloisov, po ní jde 200 na sever a stáčí se na elektrovod, po kterém vede až na styk elektrovodu s říčkou Branná. Po té pokračuje proti proudu řeky až do Ostružné po styk státní silnice II. třídy vedoucí z Ostružné do Ramzové s říčkou Branné. Z tohoto místa hranice vede po silnice do osady Ramzová, kde končí na křižovatce s místní komunikací vedoucí k lanové dráze Ramzová – Šerák. Hranice dál vede po trase lanové dráhy na konečnou stanici, odtud pokračuje po hraničním průseku mezi lesní správou Hanušovice a lesní správou Jeseník a až na vrchol Šeráku.
30
Z vrcholu Šeráku vede dále hranice SV směrem po hranici mezi LS Jeseník a LS Javorník až k hranici mezi porosty LS Jeseník 204 A a 204 B. Z tohoto místa hranice vede V směrem po hranici mezi uvedenými porosty až na LC Nademlýnskou a dále po této cestě na LC Doležalovu. Po LC Doležalově vede hranice až k odbočce LC Nad Grégorovkou. Hranice dále vede po LC Nad Grégorovkou až do porostu 209 A, kde hranice po 30 m uhýbá doleva po svážnici a po 120 m napojuje na hranici mezi porosty 209 A a 209 B (vlastnická hranice obecního lesa Bělé p. P.), hranice takto vede po hranici porostů až ke styku s LC Mlýnskou. Dále vede hranice vpravo po LC Mlýnské až k napojení LC Bezové, dále pak po LC Bezové po LC Modřínové a po svážnici k chatě Na Spálené až k napojení s LC Bysterskou. Po LC Bysterské vede hranice k napojení LC Rudohorské, dále vpravo po LC Rudohorské až k napojení LC Polní, dále vpravo po LC Polní až k napojené svážnice tvořící hranici mezi odděleními 235 a 236. Dále hranice vede vpravo po svážnici; resp. hranicemi mezi odděleními 235 a 236 až k vyústění z lesa na místní komunikaci ve Filipovicích u č. p. 29. Hranice dále probíhá Filipovicemi po této místní komunikaci až k napojení na státní silnici I/44 v zatáčce u Penzionu Úsvit. Hranice dále vede po této státní silnici až k odbočce LS K Rusalce. Odtud vede hranice po státní silnici I/44 SV směrem až ke křižovatce státní silnice I/44 se silnicí do Vrbna p. P. v Domašově u pošty. Dále hranice vede po silnici I/44 směrem do Jeseníku, kde asi po 550 m uhýbá směrem doprava a vede VVJ směrem po staré polní cestě a mezí do lesa, kde hranici tvoří svážnice na hranici porostů 374 C a 347 D až k napojení na LC Chatovou. Dále hranice vede doleva po LC Chatové až po napojení na LC Velká spálená. Hranice dále pokračuje JV směrem ke křížení LC Velká spálená s Borovým potokem na hranici porostu 347 A. Z tohoto místa vede hranice po proudu Borového potoka až k soutoku Borového a Lučného. Od tohoto místa pak proti proudu po potoku Loučném až k hranici porostů 315 B a 351 E. Hranice dále vede vlevo po hranici mezi porosty 315 B a 351 E, 352 A a 352 F, 447 C a 448 C až na LC Klínovou a po této LC doprava až k napojení na LC Šumnou. Z tohoto místa vede hranice SZ směrem po proudu Šumného potoka cca 200 m do místa styku Šumného potoka a hranice mezi porosty 432 A a 432 D. Dále hranice pokračuje po hranici mezi porosty 432 C a 432 D, dále po hranici mezi porosty 431 A a 432 B až na kraj lesa pod loukou na Ramštykách. Dále vede hranice krajem lesa S směrem až místní komunikaci vedoucí k chatě Svornost. Hranice vede dále po této cestě cca 130 m S směrem a dále pak krajem lesa až k místní komunikaci nad domem č. p. 27. Po této komunikaci vede hranice směrem k Jeseníku až na státní silnici. Hranice dále vede 31
po této státní silnici směrem na Rejvíz a asi po 150 m uhýbá ze státní silnice vlevo do lesa, kde vede o hranici mezi porostní skupinou 421 D 5d a 421 D 13a až na státní silnici. Hranice dále vede po státní silnici směrem na Rejvíz až do místa styku s hranicí mezi porosty 421 A a 421 C. Z tohoto místa vede hranice po státní silnici Jeseník – Rejvíz směrem na Rejvíz až do místa napojení LC Stará Rejvízská. Po LC Stará Rejvízská vede hranice až do místa styku s hranicí mezi porosty 429 B a 525 B. Dále hranice pokračuje po hranici mezi porosty 429 B a 525 B, 429 B a 525 C, 428 A 524, 435 A 514 D, 435 B a 514 C, 435 C a 515 C ke Kristovu loučení. Z Kristova loučení vede hranice jižním směrem po LC Cesta svobody až do místa dotyku LS Cesta svobody s hranicí mezi LS Jeseník a LS Karlovice.
32
Obr. č. 1 Mapa oblasti chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník Celková výměra oblasti činí 30 597 ha.
33
b)
Cíl chovu kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu kamzičí zvěře v oblasti je: -
Ochrana, udržení a zvýšení stavu kamzičí zvěře v oblasti.
-
Dosažení zdravé, váhově i trofejově kvalitní kamzičí zvěře v oblasti.
-
Dosažení souladu chovu kamzičí zvěře v oblasti s chovem ostatních druhů zvěře, které se v oblasti vyskytují.
-
Omezení případných škod kamzičí zvěří na rostlinném biotopu a na lesním a zemědělském hospodářství.
c)
Zásady chovatelských opatření s kamzičí zvěří v oblasti Záměrně řízená péče o kamzičí zvěř v oblasti spočívá v péči o normované,
všestranně kvalitní a zdravé stavy této zvěře, na zvyšování úživnosti oblasti, na zajištění klidu a krytu v oblasti, na případném přikrmování v době nouze, na důslední ochraně zvěře před všemi nepříznivými vlivy a konečně i na plánovaném průběrném odstřelu či odchytu této zvěře. Normované stavy kamzičí zvěře v oblasti Snahou myslivecké péče o kamzičí zvěř v oblasti je dosažení 300 kusů kamzičí zvěře v oblasti. Po dosažení tohoto normovaného stavu bude rozhodnuto, zda to bude stav konečný či bude dál upravován. Cílem myslivecké péče o kamzičí zvěř je dosažení a udržení dobrých stavů zvěře, které jsou z pohledu ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství únosné. Současný normovaný stav kamzičí zvěře v oblasti je 165 kusů s koeficientem přírůstku 0,3 poměru pohlaví 1:2. Dle věkových tříd samčí zvěře a poměru pohlaví se jedná o 40 kamzíků (I. v. tř. – 26 ks, II. v. tř. – 5 ks, III. v. tř. – 9 ks), 88 kamzic a 37 kamzíčat. Minimální stav činí 122 kusů kamzičí zvěře. Roční přírůst by měl činit 27 kamzíčat a odstřel by se měl rovnat přírůstu po dosažení normovaného stavu. Kvalita kamzičí zvěře v oblasti Cílem chovu je zdravá zvěř o průměrné hmotnatosti nad 30 kilogramů a v trofejích přesahující bodovou hodnotu 103 body CIC, přičemž kamzík s medailovou trofejí by měl připadat nejméně na třicet ulovených kusů. Předpokládá se postupné celkové ozdravování životního prostředí kamzičí zvěře a aplikace léčiv v krmivu. Hmotnost zvěře se zvýší postupnou péčí o celkové zvyšování
34
úživnosti honiteb, případným přikrmováním v době nouze a konečně i průběrným odstřelem. Kvalitní trofej může dosáhnout kamzík i kamzice za předpokladu dobrého genetického založení zvěře, řádné a všestranné péče o zvěř a důsledně uskutečněného průběrného odstřelu. Kvalita životního prostředí kamzičí zvěře v oblasti Cíle chovu kamzičí zvěře v oblasti je možno dosáhnout především postupným zkvalitňováním životního prostředí této zvěře. Prvořadým úkolem v péči o kamzičí zvěř je péče o zvyšování úživnosti honiteb v oblasti. Jedná se zejména o výsadbu listnáčů, zejména měkkých, do porostní skladby a to především v polohách s vyšší nadmořskou výškou. Jedná se o některé druhy vrb, jeřáb a podobně. Dále pak o zakládání zvěřních políček na příhodných místech s osevem přezimujících a vhodných zemědělských plodin, jako jsou např. ozimy, řepka a v nižších polohách krmná kapusta. Dále ve zkvalitnění horských luk a pastvin. Péče o klid je relativně a v rámci množství zajištěna tím, že největší koncentrace kamzičí zvěře je ve vyhlášených klidových oblastech Jeseníků, to je především hřeben Hrubého Jeseníku se středem na Pradědu a s výběžky směrem k Šeráku, Orlíku, k Pecnému a k Mravenečníku. Okraje této oblasti tvoří přilehlá údolí a svahy. Přikrmování kamzičí zvěře v době nouze Obnoví a vybudují se speciální krmelce pro kamzičí zvěř, kam jí bude zakládáno vhodné krmivo objemové, jadrné i dužnaté. Bude doplněna současná síť slanisk. Ochrana kamzíků před nepříznivými vlivy Kamzíci v Jeseníkách nemají přirozené nepřátele, jako jsou orel, vlk a podobně. Zcela výjimečně může působit jako predátor rys ostrovid. Nepřítelem kamzíků je vysoká sněhová přikrývka. Proto je žádoucí kamzíky stahovat do chráněných poloh zvěřních políček, okusových dřevin a krmelců. Člověk kamzíkům škodí rušením, což se řeší vyhlášením klidových oblastí. Největší újmu na kamzičí zvěři ale působí vědomé pytláctví, které je častým jevem. Toto lze omezit pouze zvýšenou ochranou službou lesních a mysliveckých stráží ve spolupráci s Policií České Republiky.
35
Průběrný odstřel kamzičí zvěře v oblasti Při plánování výše odstřelu je nutné vycházet z jarních sčítaných stavů v celé oblasti a koeficientu přírůstku.
Odlov na jednotlivé honitby bude rozdělován dle
výsledků letního sčítání (červenec běžného roku). Průběrný odstřel musí být realizován na základě stanovených kritérií pro oblast. Jedná se především o kritéria hmotnostní, zdravotní a trofejová. Vztah zvěře kamzičí k ostatní zvěři chované oblasti Zásady chovu kamzičí zvěře respektují podmínky, které byly vydány pro chov jelení a srnčí zvěře. Zásadně však není možno připustit v oblasti ani v přilehlých honitbách chov mufloní zvěře. Případné vniknutí této zvěře do oblasti a sousedních honiteb musí okamžitě vést k její likvidaci. Důvodem je možné přenášení nákaz. Nepříznivě může působit na zdravotní stav kamzíků také chov ovcí v oblasti nebo v jejím těsném sousedství. Taktéž se nepřipouští vypuštění kamzičí zvěře dovezené z jiných oblastí. Škody na zemědělském a lesním hospodářství Opatření navržená ke zlepšení úživnosti honiteb v oblasti by pak měla zamezit případným škodám na lesních porostech. V případě výskytu větších škod by se muselo revidovat rozhodnutí o počtu chovaných kusů v oblasti a redukčním odstřelem by se stav kamzíků snížil na hranici únosnosti. d)
Organizační opatření při chovu kamzičí zvěře v oblasti Kamzičí oblast zahrnuje v sobě všechny honitby uzavřené popsanými hranicemi
oblasti. Tyto honitby se dobrovolně sdružují za účelem chovu kamzičí zvěře v oblasti. Myslivecké hospodaření v oblasti je řízeno poradním sborem. Chov kamzičí zvěře v kamzičí oblasti Hrubý Jeseník je ustanoven krajským úřadem v Olomouci. Poradní sbor Poradní sbor je koncepčním a pracovním orgánem, řešícím na svých zasedáních veškeré záležitosti spojené s odbornou činností kamzičí oblasti. Poradní sbor kamzičí oblasti se skládá z Pracovního výboru a pléna poradního sboru.
36
Složení pracovního výboru: -
Předseda – pověřený zástupce Krajského úřadu v Olomouci
-
Jednatel – pověřený zástupce Krajského inspektorátu Lesů ČR Frýdek – Místek a Šumperk
-
Členové – zástupci Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky
-
Lesní správci Leů ČR lesních správ které v oblasti vlastní honitby LČR pronajímají, nebo na nich myslivecky hospodaří v režii
-
Zástupci pověřených obcí v oblasti, s pracovní náplní řízení myslivosti
-
Zástupce Státní veterinární správy
-
Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty, Okresních mysliveckých spolků v Bruntále a Šumperku. Pracovní výbor shromažďuje a zpracovává podklady pro jednání pléna
poradního sboru. Složení poradního sboru: Členové pléna poradního sboru chovatelské oblasti jsou zástupci všech honiteb začleněných do oblasti (Silvestr, žádost 1.11.2004). Členové poradního sboru: Ing. Vladimír Diviš - předseda OMS Šumperk, Jiří Malina (MěÚ Bruntál), Ing. Petr Božovský (MěÚ Šumperk), Ing. Martin Řeha (MěÚ Jeseník), Ing. Evžen Vaštík (MěÚ Rýmařov), Ing. Tomáš Pospíšil, správce LS Loučná, za honitbu Medvědí hřbet pan Pavel Žalman, za honitbu Sedmidvory Ing. Jiří Derner, za jesenickou honitbu Spálená pan Oldřich Stuška, za LS Jeseník zpravidla zástupce správce Ing. Roman Bajza (Kvapil, 2009, ústní sdělení). Činnost poradního sboru Poradní sbor se schází zejména k zajištění: -
Koordinace zjišťování skutečných stavů zvěře – sčítání, soustřeďování informací o výskytu zvěře, kvalifikovaný odhad skutečných stavů (zimní stávaniště a krmeliště, pastevní plochy), eventuálně sčítání, navrhování nejvhodnějších termínů sčítání správě, atd.
-
Soustřeďování a vyhodnocování informací o tlaku zvěře na prostředí. Na základě těchto skutečností i případné navrhování změn normovaného, minimálního a sjednaného stavu zvěře.
37
-
Příprava plánu mysliveckého hospodaření pro celou oblast a jeho koordinace
v jednotlivých
honitbách.
Návrh
rozdělení
plánu
mysliveckého hospodaření do jednotlivých honiteb. -
Koordinace lovu zvěře, eventuální přesuny lovu při sezónních migracích zvěře.
-
Vyhodnocování výsledků řízení chovu zvěře za uplynulou sezónu, posuzování relace sčítaných stavů, plánů lovu a skutečného lovu. Posuzovat zásadně normované, sjednané, minimální, sčítané i skutečné stavy za celou oblast.
-
Pokud v oblasti jsou nebo jsou nebo budou zřízeny přezimovaný obůrky, zajištění koordinace činnosti jednotlivých uživatelů honiteb ve spádové oblasti.
-
Stanovení chovatelských kritérií a cílů pro oblast chovu, doporučení zásad péče o zvěř a veterinární prevence
-
Pořádání odborných a propagačních akcí pro veřejnost – výstavy trofejí atd. Osvěta mezi uživateli honiteb, školení, odborní semináře.
Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti Utvořením kamzičí oblasti a jmenování poradního sboru nejsou dotčena práva a povinnosti jednotlivých uživatelů honiteb, plynoucí ze zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, případně ze smlouvy o nájmu honitby. Celkové hospodaření a výkon práva myslivosti jsou i nadále v jednotlivých honitbách prováděny samostatně ve smyslu výše citovaných právních dokumentů, s výjimkou chovu a lovu zvěře kamzičí. Uživatelé honiteb jsou povinni: -
Sčítat kamzičí zvěř v termínech a podle dispozic poradních sboru oblasti
-
Plnit plán chovu a lovu kamzičí zvěře ve všech ukazatelích, podle pokynů poradního sboru oblasti,
-
Evidovat lov a ztráty kamzičí zvěře v honitbě včetně jejich trofejí a tyto trofeje předkládat na chovatelské přehlídky, pořádané poradním sborem oblasti
-
Umožňovat všechny práce směřující k hlubšímu poznání biologie kamzičí zvěře a ke zkvalitnění chovu této zvěře v oblasti,
-
Zajišťovat osvětu a propagaci chovu kamzičí zvěře.
38
Závěrečná ustanovení Uvedené zásady je možno upravovat a měnit na základě rozhodnutí poradního sboru a po jejich schválení Krajským úřadem v Olomouci. Porušení zásad tohoto statutu a usnesení poradního sboru budou považována za hrubé poškozování kolektivních zájmů oblasti a zájmů myslivosti. Tento statut je platným a dobrovolně závazným dokumentem pro všechny uživatele honiteb v oblasti (Silvestr, žádost 1.11.2004). e)
Závěrečná doporučení
Kvantitativní závěry a doporučení Krajský úřad doporučuje lovit kamzičí zvěř v říjnu a listopadu, a to podle následujících zásad: -
závazná je celková výše lovu, skladbu je přípustné změnit ve smyslu zašetření kamzic,
-
u kamzíků odstřel zaměřit méně na I. a více na III. věkovou třídu, šetřit II. věkovou třídu,
-
u kamzic odstřel zaměřit na III. věkovou třídu, šetřit I. a II. věkovou třídy,
-
kamzíčata nelovit vůbec s výjimkou nutného sanitárního odstřelu.
Kvalitativní závěry a doporučení Krajský úřad doporučuje při lovu kamzičí zvěře vyřazovat z chovu přednostně jedince pro další chov nevhodné, a to podle těchto kritérií: Lovný kamzík dle věku: -
dvouletý, pokud výška růžků je po slechy, zahnutí háčku je nevýrazné, výšky oblouku háčků je menší než 5 cm, bodová hodnota do 60 CIC,
-
tříletý, pokud výška růžků je do 2 cm nad slechy, zahnutí háčků je ještě nevýrazné, výška oblouku háčků je menší než 5 cm, bodová hodnota do 70 CIC,
-
čtyřletý, pokud výška růžků je do 3 cm nad slechy, zahnutí háčků již začíná být výrazné, ale výška oblouku háčků se blíží 5 cm, bodová hodnota do 78 CIC,
-
pěti až sedmiletý, pokud výška růžků je do 4 cm nad slechy, výška oblouku háčků je přibližně 5 cm, bodová hodnota po letech věku 81 – 85 CIC.
39
Lovná kamzice dle věku: -
dvouletá, pokud výška růžků je asi 2 cm pod slechy zahnutí háčků zcela nevýrazné, výška oblouku háčků je menší než 2,5 cm, bodová hodnota do 55 CIC,
-
tříletá, pokud výška růžků je do výše slechů, zahnutí háčků nevýrazné, výška oblouku háčků je menší než 1,5 cm, bodová hodnota do 60 CIC,
-
čtyřletá, pokud výška růžků je asi 1 cm nad slechy, zahnutí háčků již jako u dospělé kamzice, výška oblouku háčků 1,5 – 4 cm, bodová hodnota do 65 CIC,
-
pěti až sedmiletá, pokud výška růžků je 2 – 3 cm nad slechy, výška oblouku háčků je 2,5 – 3 cm, bodová hodnota po letech věku 70 – 74 CIC,
-
osmi a devítiletá, pokud výška růžků je 3 – 4 cm nad slechy, výška oblouku háčků se blíží 2,5 – 3 cm, bodová hodnota 75 a 80 CIC (KrÚ Olomouc, 15.9.2005).
40
4.2. Jelení oblast chovu 4.2.1. Návrh na vymezení jelení oblasti Dne 27. 9. 2004 v souladu s § 3 a § 59 odst. 1/c, zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti žádá Krajský inspektorát Frýdek – Místek, detašované pracoviště Krnov, Revoluční 55, 794 01 Krnov o vymezení oblasti chovu jelení zvěře pod názvem „Jeseníky Východ“. Cílem oblasti chovu je dosažení ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem jak na chov jelení zvěře, tak biocenóz v krajině a lesní a zemědělské hospodářství. Areál výskytu jelení zvěře přesahuje rozsah jedné honitby a migrace této zvěře během jednotlivých ročních je všeobecně známá. Plánování chovu a lovu v jedné honitbě je zavádějící, neobjektivní a z chovatelského hlediska nereálné. Proto je optimální řídit chov jelení zvěře v rámci oblasti chovu zahrnující areál jejího žádoucího výskytu při respektování spádových oblastí (Silvestr, žádost 27.9.2004). 4.2.2. Rozhodnutí o vymezení oblasti chovu s odůvodněním Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, o vymezení oblasti chovu jelena evropského (Cervus elaphus) s názvem „Jeseníky – Východ“ podle § 3 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o myslivosti). Výrok: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), jako věcně a místně příslušný správní úřad podle § 29 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské řízení), ve znění pozdějších předpisů, a podle § 59 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, po provedení správního řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodl takto: 1. Oblast chovu jelena evropského s názvem „Jeseníky – Východ“ se podle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti vymezuje souborem honiteb Obora, Petrovice, Komora, Na Spáleném, Ptáčník, Orlík, Sokolí Důl, Medvědí vrch, Karlovice – sever, Karlovice – jih, Rýmařovská, Vysoká hora, Lázeňská, Bučina, Vidly, Bílý Potok, Mnichov, Praděd, Hvězda, Karlov, Malá Morávka, Stará Ves, Hubert, Rabštýn, Oskava, Čerťák, Světlá Hora – Zlatý Jelen, Holčovice – Jelení, Kamenná bouda, Krasov, Stříbrňák a Třemešek.
41
2. Normovaný stav zvěře pro oblast chovu jelena evropského s názvem „Jeseníky – Východ“ podle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti a v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 vyhlášky č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, je 346 kusů. Odůvodnění: Návrh na vymezení oblasti chovu jelena evropského s názvem „Jeseníky – Východ“ podal subjekt Lesy České republiky, s. p., krajský inspektorát, Nádražní 2811, 738 01 Frýdek – Místek dne 11. 10. 2004 u krajského úřadu. Protože podle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti se oblast chovu zvěře vymezuje na návrh držitele honitby, krajský úřad řízení přerušil a vyzval navrhovatele, aby své podání doplnil o plné moci k zastupování držitelů honiteb ve věci žádosti o vymezení oblasti chovu jelení zvěře „Jeseníky – Východ“ nebo jejich návrhy na vymezení této oblasti a oprávnění jednat jménem subjektu Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové (plná moc k zastupování). Dále bylo nutno podání doplnit doložením normovaných stavů zvěře pro jednotlivé honitby (např. rozhodnutím o uznání honitby nebo o uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti nebo o změně minimálních a normovaných stavů), aby mohl být stanoven normovaný stav zvěře pro navrhovanou oblast chovu zvěře. Protože dne 27. 1. 2005 navrhovatel náležitosti podání doplnil, pokračoval krajský úřad v řízení. Podle § 3 odst. 3 zákona o myslivosti se normované stavy zvěře uvádí i pro oblasti chovu zvěře, které vymezuje na návrh jednoho nebo více držitelů honiteb rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Oblastí chovu zvěře je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu určitého druhu zvěře spárkaté, s výjimkou zvěře srnčí, jelence a prasete divokého. U honitby určené pro chov uvedených druhů spárkaté zvěře musí celá její výměra být v oblasti tohoto chovu. Vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. Podle § 2 odst. 4 vyhlášky č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd, se pro oblast chovu zvěře (§ 3 odst. 3 zákona) normovaný stav spárkaté zvěře stanoví součtem normovaných stavů jednotlivých druhů spárkaté zvěře uvedených v rozhodnutí o uznání jednotlivých honiteb, které tuto oblast chovu zvěře tvoří, s výjimkou obor.
42
Krajský úřad posoudil výše uvedený návrh a zjistil, že navrhovaná oblast chovu „Jeseníky – Východ“ je souvislé území tvořené souborem honiteb s přibližně stejnými vhodnými přírodními podmínkami pro zvěř a určené k chovu jelena evropského (Cervus elaphus), přičemž celé výměry honiteb jsou v této oblasti. Návrh byl v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o myslivosti podán držitelem těchto honiteb nebo jejich zástupcem zmocněným tento návrh podat. Podle názoru krajského úřadu vytvoření oblasti chovu jelena evropského „Jeseníky – Východ“ nepovede ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. To proto, že se s tímto rozhodnutím nijak nemění rozhodnutí o uznání dotčených honiteb ani povinnost uživatele honitby zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí o uznání honitby. Krajský úřad při svém rozhodování přihlédl i k té skutečnosti, že při vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, je-li tato honitba v oblasti chovu zvěře, vychází plán ze závěrů a doporučení orgánu státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti). Oblasti chovu zvěře jsou podle názoru krajského úřadu vhodným nástrojem určeným k chovu tlupí, sezónně migrující, spárkaté zvěře, který umožňuje držitelům i uživatelům honiteb společně obhospodařovat tuto zvěř, sledovat společné chovatelské postupy, společně ji sčítat a plánovat, případně krmit nebo organizovat odlov. Navrhovaná oblast chovu jelena evropského „Jeseníky – Východ“ zahrnuje migrační areál tohoto druhu zvěře a může tak mít pozitivní dopad na jak na kvalitu chované zvěře, tak i na snižování škod způsobených zvěří. Návrh se územně dotýká dvou krajů (Moravskoslezského a Olomouckého), přičemž větší část území leží v obvodu působnosti krajského úřadu. Protože zákon o myslivosti tento případ přímo neřeší, při stanovení příslušnosti k řízení krajský úřad postupoval analogicky s ustanovením § 29 odst. 1 zákona o myslivosti, který stanoví příslušnost orgánu státní správy myslivosti k řízení o uznání honitby. Leží-li honební pozemky v obvodu více orgánů státní správy myslivosti, je dle názoru krajského úřadu k řízení o vymezení oblasti chovu zvěře pověřen příslušný orgán, v jehož obvodě leží největší část těchto pozemků. Krajský úřad rovněž přihlédl ke skutečnosti, že v průběhu řízení nebyly vzneseny žádné námitky nebo připomínky ze strany účastníků řízení. K předmětu řízení vyjádřily písemně svá souhlasná stanoviska Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky,
43
Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, kterým bylo dáno na vědomí zahájení řízení v předmětné věci (KrÚ Ostrava, 22.4.2005).
Tab. č. 5 Navrženou a rozhodnutím vymezenou oblast chovu jelení zvěře „Jeseníky - Východ“ tvoří tyto honitby (KrÚ Ostrava, 22.4.2005) :
vlastník honitby LČR-LS M. Albrechtice
LČR-LS Karlovice
LČR-LS Janovice
Pozemkový fond VLS Lipník n. Bečvou HS Holčovice-Jelení Městské lesy Krnov HS Krasov HS Janovice Marwood s.r.o. Celkem
pověřená obec
název honitby
Krnov Krnov Krnov Krnov Krnov Krnov Krnov Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál Rýmařov Rýmařov Rýmařov Rýmařov Rýmařov Šumperk Šumperk Šumperk Bruntál Bruntál Krnov Krnov Krnov Krnov Šumperk
Petrovice Komora Na Spáleném Ptáčník Orlík Sokolí důl Medvědí vrch Karlovice-sever Karlovice-jih Rýmařovská Vysoká hora Lázeňská Bučina Vidly Bílý Potok Mnichov Praděd Hvězda Karlov Malá Morávka Stará Ves Hubert Rabštýn Oskava Čerťák Světlá Hora Obora Holčovice-Jelení Kamenná bouda Krasov Stříbrňák Třemešek
výměra honitby [ha]
norm. min. stav v stav v ks ks
854 751 626 1030 743 796 1061 1416 833 1198 1251 969 975 851 1629 1350 2723 1997 1557 2296 1890 2005 1063 1135 2303 2229 2306 2275 1405 1428 1435 1421 45801
7 6 5 7 5 7 5 9 6 8 9 6 6 7 13 7 23 19 15 18 14 19 9 8 19 10 23 15 11 10 9 11 346
7 6 5 7 5 7 5 9 6 7 8 5 5 6 11 6 20 19 15 18 14 19 9 8 19 9 19 10 10 6 6 11 317
44
4.2.3. Vymezení a zásady chovu jelení oblasti Oblast chovu jelení zvěře Jeseníky – východ se zřizuje za účelem ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem na chov jelení zvěře, při respektování ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství. a)
Vymezení oblasti chovu Oblast chovu jelení zvěře je vymezena hranicemi honiteb s normovanou jelení
zvěří a to následovně: Začátek hranice je na vrcholu stoupání státní silnice č. 457 z Petrovic do Zlatých Hor a to po hranici mezi LS Jeseník a LS Město Albrechtice u spáleniště Petrových boud. Odtud hranice pokračuje severním směrem lesní cestou po hranici mezi LS Jeseník a LS Město Albrechtice až na hranici s Polskem u zbořené Rudolfovy chaty. Dále pak východním směrem po státní hranici na obec Jindřichov, až do místa, kde železniční trať Jindřichov – Glucholazy přechází státní hranici. Odtud se stáčí jihovýchodním směrem po uvedeném železničním svršku na obec Jindřichov. Odtud až na železniční přejezd přes státní silnici č. 457. Dále pak západním směrem po státní silnici č. 457 směrem na obec Janov po státní silnici až po odbočku na nezpevněnou cestu a to jižním směrem do Janovské doliny. Janovskou dolinou kolem místa „U smetiště“ přes pastviny, kde protíná lesní cestu (odvozní), dále po lesní cestě do místa zvaného Hřebeny až k Obrázku, kde protíná lesní asfaltovou cestu, dále lesní cestou na Solnou horu, západním směrem hraniční cestou až na místo zvané „Na rozcestí“, dále jižním směrem na skládku „U Hrubé jedle“. Dále pak lesní cestou mezi odd. 118 a 112 a 118 a 113, 114, 113 do obce Komora. Dále údolní zalesněnou asfaltovou cestou na křižovatku se státní silnicí Ostrava Jeseník. Po ní cca do poloviny obce Hejnov. Odtud na most a po polní cestě přes louku krajem lesních porostů 816 D a E a přes porost 814A po kamenici, která tvoří lesní cesta mezi porosty 815 B a C, protíná oddělení a vychází na okraj lesa. Dále po polní cestě jižním směrem až do obce Česká Ves. Z České Vsi v nejvyšším bodě silnice hranice odbočuje vlevo po postranní kamenici. Po této kamenici jde cca 600 metrů, pak ostře odbočuje východně a pokračuje kolem konců kamenic do obce Křížová. Křížovou (cestou a později potokem) až na státní vlevo až po hranici mezi Městskými lesy Krnov a LS M. Albrechtice. Zde kopíruje tuto hranici, prochází pod elektrovodem na hřeben, odtud po hřebenu až na okraj rezervace „Kotel“, zde se lomí a vede východním a jižním okrajem zmíněné
45
rezervace a dále plní cestou a po asfaltce až po křižovatku „U Janovského“ na státní silnici Krasov - Radim. Po této silnici obcí Krasov a po cca 300 m polní cestou jižním směrem prolíná elektrovod až na křižovatku s lesní asfaltovou cestou a po asfaltové cestě na křižovatku se státní silnicí Čaková Krasov, odtud dále polní asfaltovou cestou, která tvoří katastrální hranici obcí Čaková a Krasov. Dále krajem lesa přes tzv. „Malý Hegevald“ parc. č. 570/1, dále krajem lesa a polí firmy AGROKRAS až na hlavní komunikaci, která spojuje Krasov a Širokou Nivu. Dále po silnici do Krasova z Krnova k autobusové zastávce, odkud po místní asfaltové cestě až na hřeben na hranici s Lesy Města Krnova. Dále po ní, po majetkové hranici LS Karlovice a Města Krnova do obce Karlovice. Z Karlovic po východní hranici honitby Karlovice jih a od křižovatky silnic Vrbno – Široká Niva (U pekárny), po ní až k zámečku. Odtud vpravo po místní komunikaci k „Dostálovu mostu“ přes řeku Opavu na železniční trať Vrbno p. Pradědem – Milotice. Dále komplexem lesa po hranici LS Karlovice – Bruntál směr Zlatý kopec až po hranici k. ú. Světlá Hora. Odtud hranice navazuje na severní hranici honitby Světlá Hora směrem vlevo podél lesa, jež kopíruje až po meliorační příkop pod kótu 559,9 m n. m. a polní cestou pokračuje až na silnici Široká Niva – Dětřichovice. Dále hranice pokračuje po hranici VLS Obora, která je tvořena komunikací směr Skrbovice až k řece Opavě. Po řece Opavě až do Nových Heřmanovy, odtud na most, na komunikaci směr Nové Heřmanovy – Oborná. Před Oborou (U lesní školka a hájenky VLS) se stáčí hranice doprava a kopíruje majetkovou hranici VLS, jež je zároveň hranicí honitby Obora až k Bukovskému potoku. Odtud směrem severním proti toku Bukovského potoka (hranice honitby Světlá Hora) dále po polní cestě do obce Světlá Hora. Odtud se hranice lomí doprava po silnici ke Světlé Hoře na křižovatku Ostrý roh, dále po silnici směr Rudná p. Pradědem až do Malé Morávky. Z Malé Morávky jižním směrem po silnici směr Dolní Moravice „U Špuntárny“ odbočuje na místní komunikaci do obce Horní Moravice dále po silnici procházející obcí Horní Moravice až do Nové Vsi. Dále po polní asfaltové cestě „Růžová“ na státní silnici č. 11 do Janovic. Janovicemi po této silnici až na křižovatku (U Zámku). Odtud po silnici směrem Stříbrné Hory – Bedřichov. V obci Stříbrné Hory přechází hranice na mez po kraji lesního komplexu „Horká“, kde se napojuje na polní cestu (par. Č. 878) a po této až k parcele č. 489, dále navazuje na hranici pole les až po silnici třetí třídy Janovice Bedřichov. Po této cestě jižním směrem do zatáčky „U močálu“, odtud lesním průsekem přechází na hranici pole-les po které pokračuje až na silnici „Dobřečov Bedřichov“, tuto protíná a dále po hranici pole-les pokračuje až na hranici odd. 805, 46
dále lesním průsekem mezi odd. 805 a 806, na hranici pole-les a polní cestou do obce Tvrdkov. Z obce Tvrdkov po silnici třetí třídy směrem na Břevenec, kde v k. ú. Břevenec na rozhraní parcel 209/1 a 210/2 pokračuje v přímém směru na rozhraní pozemků v užívání zemědělského podniku Šumvald a. s. a Horymas a. s. a vychází u odd. 814c1b. Tudy pokračuje lesní cestou mezi odd. 814D5 a 814D7 až na kraj lesa. Po kraji lesa na mez č. parc. 379 a v přímém směru na silnici Libina – Ostrava. Po silnici do Oskavy až na křižovatku směrem na osadu Třemešek až na horizont obce nad Třemeškem. Za horizontem se po 200 m stáčí hranice vlevo do údolí Šárky, o polní cestě „Kostelní pěšina“. Po této cestě pokračuje do lesa až k potoku. Po potoku směrem po elektrovodu (sjezdovka „Pod táborem“), kde se lomí vlevo v pravém úhlu až ke státní silnici Třemešek – Mladoňov, kde přechází na cestu a vede po katastrální hranici Třemešek cca 500 m, pak se lomí na okraj lesa, okrajem lesa vede po staré vozové cestě kolem oplocení sadu na státní silnici Mladoňov – Nový Malín a dále po silnici na Nový Malín, cca 300 m. Zde se lomí vpravo po majetkové hranici Lesního statku Třemešek v.o.s. Dále pokračuje po katastrální hranici Mladoňov a Nový Malín severním směrem až po hranici honitby Šumperský les. Dále pokračuje po hranici por. 28D3b severním směrem k dřevěné oplocence. Odtud po lesní cestě ke „Kamenné bráně“, dále k lokalitě „Pod spáleništěm“, o tzv. Hraniční cestě ke konci asfaltové lesní cesty, vedoucí z Nového Malína až na majetkoprávní hranici a po ní směrem na Smrčník a dále po majetkové hranici Krajských inspektorátů LČR, až k severní hranici honitby Heřmanovice (MS Tetřívek). Dále po jižní hranici této honitby až na západní hranici s honitbou LČR Petroviče a odtud po východní hranici této honitby až k vrcholu stoupání státní silnice č. 457 z Petrovic do Zlatých Hor.
47
Obr. č. 2 Mapa oblasti chovu jelení zvěře Hrubý Jeseník Celková výměra oblasti činí 45 801 ha.
48
b)
Cíl chovu jelení zvěře v oblasti -
Ochrana, zajištění a udržení normovaných stavů jelení zvěře v oblasti.
-
Dosažení zdravé, váhově i trofejově kvalitní jelení zvěře v oblasti.
-
Dosažení souladu chovu jelení zvěře v oblasti s chovem ostatních druhů zvěře, které se v oblasti vyskytují.
-
Omezení škod jelení zvěře na rostlinném biotopu, lesním a zemědělském hospodářství.
c)
Zásady chovatelských opatření s jelení zvěří v oblasti Záměrně řízená péče o jelení zvěř v oblasti spočívá v péči o normované,
všestranně kvalitní a zdravé stavy této zvěře, na zvyšování úživnosti v oblasti, na zajištění klidu a krytu v oblasti, na přikrmování v době nouze, na ochraně zvěře před nepříznivými vlivy a na plánovaném průběžném odstřelu této zvěře. Normované stavy jelení zvěře v oblasti Cílem myslivecké péče o jelení zvěř je dosažení a udržení dobrých stavů zvěře, které jsou z pohledu ochrany přírody, lesního hospodářství a zemědělství únosné. Normovaný stav jelení zvěře v oblasti je 346 kusů s koeficientem přírůstku 0,7 a poměru pohlaví 1:1. Dle věkových tříd samčí zvěře a poměru pohlaví se jedná o 135 jelenů (I. v.tř. – 60 ks, II. v.tř. 48 ks a III. v.tř. 27 ks), 135 laní a 76 kolouchů. Minimální stav činí 317 kusů jelení zvěře. Roční přírůst by měl činit 92 kolouchů a odstřel by se měl rovnat přírůstku. Kvalita jelení zvěře v oblasti Cílem chovu je zdravá zvěř o průměrné hmotnosti nad 80 kg u dospělé zvěře a v trofejích přesahujících bodovou hodnotu 170 b. CIC přičemž jelen s medailovou trofejí by měl připadat nejméně na 50 kusů ulovené samčí zvěře. Předpokládá se postupné celkové ozdravování životního prostředí, aplikace léčiv v krmivu, zvýšení zodpovědnosti uživatelů honiteb a důsledná kontrolní činnost ulovených kusů. Dobrý kondiční stav a kvalitní trofej může jelen dosáhnout za předpokladu dobrého genetického založení, úživnosti prostředí, ve kterém žije, všestranné péče o zvěř a důsledně prováděného průběrného odstřelu.
49
Kvalita životního prostředí jelení zvěře v oblasti Cíle chovu lze dosáhnout především postupným zkvalitněním životního prostředí jelení zvěře. Jedná se zejména o výsadbu plodonosných a okusných listnáčů a zakládání zvěřních políček. Kvalita životního prostředí pro zvěř v zimním období lze výrazně ovlivnit budováním přezimovacích obůrek ve spádových oblastech jelení zvěře. Péči o klid v celé jelení oblasti nelze nijak výrazně ovlivnit. Přezimovací obůrky ale klidovou záležitostí částečně řeší. Přikrmování jelení zvěře v době nouze Krmné dávky na kus a den jsou stanoveny a činí u krmiva objemového 2,5 kg, jadrného 5 kg, dužnatého 1,0 kg a 3 kg soli na celý rok. Uvažujeme-li dobu krmení 4 měsíce (120 dnů), je minimální potřeba v oblasti 1005 q krmiva objemového, 201 q krmiva jaderného, 402 q krmiva dužnatého a 10 q soli. V krátkodobém výhledu se uvažuje se standardním krmením jelení zvěře v jednotlivých honitbách uživateli honiteb. V dlouhodobém výhledu se předpokládá postupně budování přezimovacích obůrek a přikrmování zvěře v těchto objektech. Ochrana jelení zvěře před nepříznivými vlivy Jelení zvěř nemá v oblasti přirozené nepřátele. Jen ve zcela výjimečných případech může jako predátor působit rys ostrovid. Největší újmu na jelení zvěři působí vědomé pytláctví, které je častým jevem. Toto lze omezit pouze zvýšenou ochranou službou lesních a mysliveckých stráží ve spolupráci s Policií České republiky. Průměrný odstřel jelení zvěře Při plánování výše odstřelu je nutné vycházet z jarních sčítaných stavů v celé oblasti a koeficientu přírůstku. Odlov na jednotlivé honitby bude rozdělován dle výsledků letního sčítání (červenec běžného roku). Průběrný odstřel musí být realizován na základě stanovených kritérií pro oblast. Jedná se především o kritéria hmotnostní, zdravotní a trofejová. Vztah jelení zvěře k ostatní zvěři chované v oblasti Při dodržení normovaných stavů nedojde k pastevní konkurenci s ostatní zvěří v oblasti.
50
Škody na rostlinném biotopu lesním a zemědělském hospodářství V případech větších škod by se muselo revidovat rozhodnutí o počtu chovaných kusů v oblasti. Po realizaci vybudování přezimovacích obůrek by měly být škody zvěří minimalizovány. d)
Organizační opatření při chovu jelení zvěře v oblasti Jelení oblast zahrnuje v sobě všechny honitby uzavřené popsanými hranicemi
oblasti. Tyto honitby se dobrovolně sdružují za účelem chovu jelení zvěře v oblasti. Myslivecké hospodaření v oblasti je řízeno poradním sborem. Poradní sbor Poradní sbor je koncepčním a pracovním orgánem, řešícím na svých zasedáních veškeré záležitosti spojené s odbornou činností jelení oblasti. Poradní sbor jelení oblasti se skládá z Pracovního výboru a pléna poradního sboru. Složení pracovního výboru: -
Předseda – pověřený zástupce Krajského úřadu
-
Jednatel – pověřený zástupce Krajského inspektorátu Lesů České republiky Frýdek - Místek
-
Členové – zástupce Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky
-
Lesní správci Lesů České republiky lesních správ, které v oblasti vlastní honitby LČR pronajímají, nebo na nich myslivecky hospodaří v režii.
-
Zástupci pověřených obcí v oblasti, s pracovní náplní řízené myslivci
-
Zástupce Státní veterinární správy
-
Zástupce Českomoravské myslivecké jednoty, Okresního mysliveckého spolku.
Pracovní výbor shromažďuje a zpracovává podklady pro jednání pléna poradního sboru Složení pléna poradního sboru: Členové pléna poradního sboru chovatelské oblasti jsou zástupci všech honiteb začleněných do oblasti (Silvestr, žádost 27.9.2004). Členové poradního sboru: předsedou je Ing. Jiří Silvestr - LČR KŘ Frýdek Místek,
jednatelem
je
Ing.
Lubomír
Labaj
-
LČR
KŘ
Frýdek
Místek,
členové - MVDr. Vlastimil Labaj, Ing. Jiří Mlčoušek, Ing. Jaromír Krajcar, Ing. Jan
51
Veiser, Ing. Zdeněk Liška, Vladimír Steiner, Miloš Malucha, Pavel Gajdoš (Božovský, 2009, ústní sdělení) Činnost poradního sboru Poradní sbor se schází zejména k zajištění: -
Koordinace zjišťování skutečných stavů zvěře – sčítání, soustřeďování informací o výskytu zvěře, kvalifikovaný odhad skutečných stavů (zimní stávaniště a krmeliště, pastevní plochy, přezimovací objekty), evt. Sčítání, navrhování nejvhodnějších termínů sčítání státní správě, atd.
-
Soustřeďování a vyhodnocování informací o tlaku zvěře na prostředí. Na základě těchto skutečností i případné navrhování změn normovaného, minimálního a sjednaného stavu zvěře.
-
Příprava plánu mysliveckého hospodaření pro celou oblast a jeho koordinace
v jednotlivých
honitbách.
Návrh
rozdělení
plánu
mysliveckého hospodaření do jednotlivých honiteb. -
Koordinace lovu zvěře, eventuální přesuny lovu při sezónních migracích zvěře.
-
Vyhodnocování výsledků řízení chovu zvěře za uplynulou sezónu, posuzování relace sčítaných stavů, plánů lovu a skutečného lovu. Posuzovat zásadně normované, sjednané, minimální, sčítané i skutečné stavy za celou oblast.
-
Pokud v oblasti jsou nebo budou zřízeny přezimovací obůrky, zajištění koordinace činnosti jednotlivých uživatelů honiteb ve spádové oblasti. Nejvyšší formou spolupráce je společné hrazení nákladů na přezimování, příp. i zajištění fyzické spolupráce při provozu přezimovací obůrky.
-
Stanovování chovatelských kritérií a cílů pro oblast chovu, doporučení zásad péče o zvěř a veterinární prevence.
-
Pořádání odborných a propagačních akcí pro veřejnost – výstavy trofejí atd. Osvěta mezi uživateli honiteb, školení, odborné semináře.
Práva a povinnosti uživatelů honiteb v oblasti Utvořením jelení oblasti a jmenování poradního sboru nejsou dotčena práva a povinnosti jednotlivých uživatelů honiteb, plynoucí ze zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, případně ze smlouvy o nájmu honitby. Celkové hospodaření a výkon
52
práva myslivosti jsou i nadále v jednotlivých honitbách prováděny samostatně ve smyslu výše citovaných právních dokumentů, s výjimkou chovu a lovu zvěře jelení (Silvestr, žádost 27.9.2004). e)
Závěry a doporučení
Tab. č. 6 Chovatelské zásady: Jelen evropský - platné od roku 1991 do roku 2004 (parametry chovných jedinců). délka lodyh 20+ 55+ 50+ 70+ 65+
počet výsad špičák+ 6+ 8+ 8 – 9 10+
dolní obvod 10+ 10+ 11+ 11+
5
75+
9+
12+
130+
6
80+
10+
12+
145+
7–8
85+
11+
13+
165+
9 – 12 90+
12+
14+
věk 2 3 4
body CIC
poznámka
100+ 115+
hmotnost nad 70 kg opěrák 15 cm +, přiměřená rozloha opěrák 10 cm +, rozloha 65 – 70 % chovní všichni jedno a oboustranně korunoví, rozloha 70 % rozloha 70 – 75 % chovní i OK desateráci, pokud dosahují uvedené bod. hodnoty a rozlohy 75 % rozloha 70 %, 9 – 10 letí min. 170 b. CIC, 11 letí a starší min. 180 b. CIC
Lovný je každý jelen starší dvanácti let a jelen s úzkou rozlohou do 60 % do výše schváleného plánu. Špičáky lovit pouze nemocné a slabé. Zvěř holá – u laní hodnotit chovnost podle hmotnosti kusu a kvality koloucha. Nelovit 2 leté laně o hmotnosti nad 50 kg a starší nad 65 kg, vodící laně s kvalitní mladou zvěří a silné kolouchy, přednostně lovit kolouchy s hmotností pod 30 kg v podzimním období. Šetřit laně nesoucí znaky karpatské populace. Tab. č. 7 Chovatelské zásady: Jelen evropský – upravené a platné od roku 2004 do současnosti (parametry chovných jedinců). věk 2 3 4
délka lodyh 10+ 50+ 65+
počet výsad špičák+ 6+ 8+
dolní obvod 9+ 10+
body CIC
poznámka
-
hmotnost nad 50 kg opěrák 10 cm +, přiměřená rozloha opěrák 10 cm +, rozloha 65 – 70 % chovní všichni jedno a oboustranně 5 – 6 70+ 10+ 11+ korunoví 7 – 12 90+ 10+ 12+ chovní všichni oboustranně korunoví 12 + všichni lovní v počtu a výši schváleného plánu lovu
53
Lovný je každý jelen starší dvanácti let a jelen s úzkou rozlohou do 60 % do výše schváleného plánu. Špičáky lovit pouze nemocné a slabé. Zvěř holá – u laní hodnotit chovnost podle hmotnosti kusu a kvality koloucha. Nelovit 2 leté laně o hmotnosti nad 50 kg a starší nad 65 kg, vodící laně s kvalitní mladou zvěří a silné kolouchy, přednostně lovit kolouchy s hmotností pod 30 kg v podzimním období. Šetřit laně nesoucí znaky karpatské populace (vyšší hmotnost) (Mlčoušek, 2005, ústní sdělení).
54
5. Diskuse Z literárních pramenů vyplývá, že se oblasti chovu vytvářely, vytvářejí a měly by se vytvářet z důvodů udržování normovaných stavů, poměru pohlaví, věkových tříd a v neposlední řadě kvality. Uvedeme si tedy několik názorů. Správa CHKO Jeseníky za současné situace s vymezením této navržené oblasti chovu kamzíka nesouhlasí. Vymezená oblast zasahuje do NPR Praděd a NPR Šerák Keprník a do honiteb, kde kamzičí zvěř v současnosti není normována a kde se dle jarních sčítaných stavů vesměs nevyskytuje (Hvězda, Karlov, Malá Morávka, Hubert – zde rovněž nenormována, sčítáno 6 ks). Synergický účinek přítomnosti zvěře jelení a kamzičí v případě posílení stavu kamzičí (avizovaných 300 ks namísto současně normovaných 145 ks) povede ke zvýšenému riziku poškozování vzácných rostlinných společenstev (okus, eutrofizace, mechanické poškozování) tvořených řadou zvláště chráněných druhů rostlin v nejcennějších partiích NPR Praděd (Velká a Malá kotlina) a k dalšímu ztížení odrůstání listnatých dřevin (jeřábů, klenů a buků) při horní hranici lesa a v 8. (7.) lvs, a to v situaci, kdy se stále nedaří eliminovat vliv zejména jelení zvěře na obnovu lesa v 8. vegetačním stupni. Správa CHKO Jeseníky zastává názor, že zvyšování stavů spárkaté zvěře v současné situaci obnovy lesa je nežádoucí. Teprve po regeneraci lesních porostů v 7., 8., a 9. lvs (stav, kdy bude v lesích současné zmlazení odrostlé vlivu zvěře a nadále budou dobře odrůstat všechny dřeviny bez potřeby jejich ochrany před zvěří) v CHKO Jeseníky lze začít uvažovat o zvyšování normovaných stavů. V současnosti Správa CHKO Jeseníky i Lesy ČR s.p. vynakládají v rezervacích i mimo ně ročně nemalé prostředky na ochranu přirozeného zmlazení i výsadeb před zvěří, čímž se v podstatě nepřímo dotuje provoz honiteb. Zároveň se nedaří početnost kamzičí zvěře udržovat na normovaných stavech (LS Loučná – Medvědí hřbet, Kamenec, Pec), což působí výše zmiňované problémy při obnově lesa, které lze stále považovat bezesporu za závažné. Správa CHKO Jeseníky obecně podporuje myšlenku zvyšování úživnosti honiteb výsadbou listnáčů místní provenience do porostů. V žádném případě však nelze na území I. Zóny CHKO Jeseníky budovat zařízení na přikrmování zvěře a slaniska. V honitbách, kde je kamzík v současnosti normovaný, by stavy měly být držené alespoň na normovaných (optimálně minimálních) stavech. V honitbách, kde kamzík není normován, nesmí držitel honitby ve spolupráci s jejím nájemcem připustit, aby se zde tento druh trvale vyskytoval (např. Vozka, Černá stráň apod.). Dlouhodobým cílem ochrany přírody v CHKO Jeseníky
55
vždy bylo a nadále zůstává úplné vyloučení chovu kamzíka horského, jako prokazatelně nepůvodního druhu fauny v jesenické přírodě z chráněné krajinné oblasti. Správa CHKO Jeseníky je názoru, že vymezení oblasti chovu kamzíka s cílem zvýšit jeho početnost je rovněž v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o myslivosti, kde se mj. hovoří o tom, vytvoření oblasti chovu nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže dotčeného území. Správa CHKO Jeseníky v současnosti akceptuje přítomnost kamzíka horského V Hrubém Jeseníku za předpokladu udržení jeho stavů na současně normované výši a snížení vlivu zvěře na obnovu lesa. Dlouhodobý cíl ochrany přírody ve vztahu ke kamzíkovi (viz výše) však zůstává nezměněn (Halfar, SCHKOJ, 6.12.2004). Cílem oblasti chovu je dosažení ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem jak na chov, tak biocenóz v krajině a lesní a zemědělské hospodářství. Areál výskytu zvěře přesahuje rozsah jedné honitby a migrace zvěře během jednotlivých ročních období je všeobecně známá. Plánování chovu a lovu v jedné oblasti je zavádějící, neobjektivní a z chovatelského hlediska nereálné. Proto je optimální řídit chov zvěře v rámci oblasti chovu zahrnující areál jejího žádoucího výskytu, při respektování spádových oblastí (KI LČR Frýdek - Místek, 2004). Vznik oblasti chovu kamzičí zvěře jsem uvítal (jinou oblast chovu dosud nemáme) a to zejména z důvodu, že se na sčítané stavy zvěře nahlíží jako na celek za celou oblast chovu s možností různých korekcí poradním sborem při plánování odstřelu (Řeha, 2009, ústní sdělení). Od
vzniku
oblasti
chovů
jsem
očekával
daleko
větší
spolupráci
mezi jednotlivými uživateli honiteb, ať se týká plnění plánů lovů či celkového hospodaření se zvěří v celé oblasti, stanovení jasných kritérií odstřelu a možných sankcí za špatný odstřel. Uživatelům je jedno co střílí, hlavně že splní plán lovu. Otázka chovnosti se v současné době vůbec neřeší, což je škoda. Dle mého názoru je uživatelům honiteb jedno, jestli jsou v oblasti, protože oblast chovu nic neřeší. Oni si stejně vládnou v pronajatých honitbách, jak chtějí a moc jim do toho nikdo mluvit nemůže. Jediní kdo jsme nadšení, že je oblast chovu tak jsme mi pracovníci státní správy myslivosti, protože jsme byli více v očekávání v daleko větší a lepší spolupráci (Božovský, 2009, ústní sdělení). Samozřejmě, že znovuobnovení oblastí chovu, jak kamzíka, tak i jelena jsem uvítal. U kamzíka to byla v podstatě nutnost k zachování posledních jedinců populace v Jeseníkách. Dnes jich je cca 200 ks, což už je na hranici, kdy je schopna se populace zdravě udržovat (myslím tím bez příbuzenské plemenitby). Jak určitě víte, CHKO 56
Jeseníky prosazuje zrušení chovu kamzíka v Jeseníkách jako „nepůvodního“ druhu zvěře, takže fungující chovatelská oblast je aspoň částečnou protiváhou proti této ochranářské snaze. Samozřejmě o klasických kladech funkční chovatelské oblasti se nebudu rozepisovat – např. lepší plánování chovu i lovu s ohledem na celou oblast výskytu daného druhu zvěře, atd. U jelena byla situace poněkud jiná v tom, že nový zákon o myslivosti rozdělil honitby (a tím i uživatele) na honitby s normovanými a minimálními stavy jelena a honitby bez normovaných a minimálních stavů jelena. Vznikl tak rozpor mezi honitbami, které mohli lovit veškerou jelení zvěř bez omezení a honitbami, ve kterých se umožňoval lov jen podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti. Problém je v tom, že mnohé honitby bez normovaného stavu jelena byly a jsou přirozenými zimními stávaništi migrující jelení zvěře. Nastal tak problém (možná někde pouze hypotetický), jak snížit stavy jelení zvěře v těchto honitbách, kde se vysoká stahuje na zimu a působí větší škody. Dále také samozřejmě myslivci chtěli lovit i starší jeleny a zákon jim to neumožňoval. Proto jsme ještě před vznikem funkční jelení oblasti spolu s kolegy z MěÚ Bruntál a Krnov a po dohodě se všemi nájemci, jak honiteb s normovanou jelení zvěří, tak s nenormovanou jelení zvěří, vytvořili kritéria chovnosti a využili § 39 zákona o myslivosti, kde jsme povolili lov i jelenů 3 – 4 letých v honitbách kde nejsou normováni. Tím jsme tak trochu suplovali funkci oblasti chovu a to až do roku kdy vznikla. Od vzniku oblasti, jejíž kritéria doporučuje a schvaluje poradní sbor této oblasti, je pouze převezmeme do svých rozhodnutí. Zájmem celé oblasti je především redukovat přemnoženou jelení zvěř, ale tak aby nedocházelo k vybíjení jelenů na úkor laní. Samozřejmě cílem je i narovnat nesprávný poměr samců v jednotlivých věkových třídách. Tyto záměry jsou každoročně projednávány na zasedání poradního sboru jelení oblasti a jsou zde doporučovány pro další roky chovatelská kritéria a postup při rozumné regulaci populace jelena. Výsledkem by mělo být, že sami uživatelé a držitelé honiteb jsou „vtaženi“ do řešení celé problematiky a snad získají pocit, že „to má smysl“. Samozřejmě opačných názorů uslyšíte také hodně. Je to celé na delší pojednání a na to není prostor ani čas (Vaštík, 2009, ústní sdělení). Od oblastí chovů jsem očekával lepší hospodaření s kamzičí a jelení zvěří hlavně od uživatelů honiteb zařazených v oblastech. U kamzičí zvěře zastavení poklesu stavů a postupné rozšíření do všech honiteb v oblasti. To však je odvislé od ochoty uživatelů honiteb, ve kterých se kamzičí zvěř v současnosti soustřeďuje a jejich přístupu k navržení výše plánu lovu pro honitbu. Tento předpoklad se však naplňuje, uživatelé honiteb s větším výskytem zvěře pod různými záminkami stále požadují lov 57
odpovídající poměru pohlaví sčítání-přírůst-letní stav-norma, bez ohledu na potřeby oblasti. V jelení oblasti je zatím situace dobrá, uživatelé honiteb v oblasti zařazených chápou potřebu snížení stavů zvěře holé a nutnost úpravy počtu jelenů ve věkových třídách a takto i lov realizují. Korigovat se však musí snahy uživatelů honiteb mimo jelení oblast a lov pouze zvěře samčí a to především jelenů starších dvou let. Na rozdíl od stanovení plánu lovu může tuto snahu státní správa ovlivnit (Malina, 2009, ústní sdělení). Domnívám se, že uvedené znění zákona (§ 3 odst. 3 zákona o myslivosti) odpovídá nejen myslivecko-chovatelským, nýbrž i celospolečenským zájmům. V prvém případě proto, že v oblastech chovu bude možno ve větších územních celcích spojenými silami myslivců lépe hospodařit s přebíhavými tlupními druhy zvěře, zejména s cílem zvyšování její kvality včetně kvality trofejové. V druhém případě lze předpokládat, že počty zvěře v oblastech chovu budou skutečně drženy na výši optimálních stavů normovaných, a tím se sníží i škody na lesních porostech či na polních kulturách. Pokud se jedná o návrhy nových oblastí chovu ze strany držitelů honiteb (pokud možno všech a ne pouze jednoho), je třeba předem dohodnout zásady myslivecko-chovatelských opatření v navrhované oblasti chovu, ustanovit poradní sbor oblasti včetně dohody o jeho pravomocích a také stanovit formy a zásady spolupráce se státní správou myslivosti. Dále je nutno promyslet výši stavů zvěře v celé oblasti s ohledem na úživnost přírodního i životního prostředí zvěře, jak na polích, tak v lese, dále s ohledem na podmínky krytové, zejména v lese, a konečně i na podmínky klidové spojené zejména se sezonní návštěvností oblasti v době růstu hub či lesních plodin, případně výskytu rekreantů, sportovců apod. Dosavadní zkušenosti s chovy zvěře v oblasti ukázaly, že je to možná cesta jak sladit nenásilnou formou zájmy myslivců se zájmy pozemkových vlastníků – držitelů honiteb. To také jsou důvody, proč využít vhodných přírodních i společenských podmínek k zakládání dalších oblastí chovu nejen pro zvěř trofejovou (Hromas, 2009). Pro smysluplné fungování oblastí chovů je zapotřebí stanovit legislativní rámec, který se bude týkat především doporučení poradních sborů. Tato doporučení jsou opravdu zatím jen doporučeními, kterých se uživatelé honiteb mohou, ale také nemusí držet. Členství v oblastech jsou dobrovolná a pro uživatele honiteb z tohoto členství neplynou žádné další povinnosti. Pokud samotní nájemci nemají zájem dodržovat doporučení poradních sborů, musí je k tomu donutit zákon, což prozatím neplatí (Jeniš, 2009, ústní sdělení). 58
Oblasti chovu zvěře jsou v současné době pěkným obalem bez obsahu. Smysl mohou mít jen tehdy, pokud bude plán mysliveckého hospodaření v oblasti závazně nadřazen hospodaření v honitbách, které oblast tvoří. Začíná to normovaným (lépe by bylo cílovým) stavem, stanoveným na přírodní podmínky oblasti jako celku, a podle sezónní a zonální migrace zvěře rozděleným na jednotlivé honitby. Stejně tak by bylo optimální v rámci oblasti objektivně podělit uživatele honiteb lovem, náklady na péči o zvěř a hrazení škod zvěří. Vždy bylo tristní, když honitby s říjišti sklízely výsledky chovu, zatímco honitby se zimovišti zvěře nestačily přikrmovat a platit škody. V Jeseníkách asi kamzík doplatil také na sdílení společného prostoru s jelení zvěří, kterou už po rozednění na rozdíl od kamzíka nevidět. Takže jeho vina byla možná zveličena. Na druhé straně jsem opravdu viděl několikaleté kultury smrku totálně spasené kamzíkem, který si klekne jako koza a sazenici zničí, zatímco jelení zvěř prochází a okusuje. Jsem přesvědčen, že by Jeseníky bez problémů unesly v jarním stavu 500 ks kamzičí zvěře (roční lov cca 40 ks) a stejně tak jelení zvěře (roční lov cca 160 ks). Zádrhel je v tom, že kamzičí zvěř se soustředí v určitých atraktivních lokalitách a oblast chovu tak, jak jsme si ji nakreslili, nefunguje jako homogenní celek. U jelení zvěře je zase výrazná zonální migrace v průběhu roku, a to v přímé závislosti na průběhu ročních období. Těžko řídit oblast chovu, ani nikdo nenabyl pocitu křivdy (Kvapil, 2007, ústní sdělení). Jedním z pilířů myslivosti je chov zvěře, moderní terminologií nazývaný management populace, resp. populací. Základním předpokladem úspěšného chovu zvěře je přesná informace o tom, v jakém stavu populace zvěře, kterou chováme, je. Tedy kolik je v populaci jedinců, jaký je poměr pohlaví, jaká je věková struktura populace, kolik se narodí mláďat (natalita), jak vysoká je přirozená úmrtnost (mortalita) atd. Vzhledem k aktuálním znalostem významu uvedených atributů pro úspěšný management populací by bylo možné každému z nich věnovat zvláštní článek. Je zcela zřejmé, že čím přesnější data máme k dispozici, tím je náš chov úspěšnější, zdravější a v konečném výsledku může produkovat tolik ceněné kvalitní trofeje. Snahou každého správného chovatele, a je jedno, zda chová hovězí dobytek, koně, ovce, kozy nebo akvarijní rybičky, je, aby jeho chov prosperoval. Proto zná o svém chovu velmi přesně všechny potřebné údaje. Ví, kolik jedinců chová, kolik je samců a samic, kolik se rodí mláďat atd. Zdá se, že jediným chovatelem, který nezná přesné informace o svém chovu, nebo ho tyto informace dokonce nezajímají či je ignoruje, je český myslivec. Jak jinak si vysvětlit zažitou a zákonem posvěcenou praxi tak nesmyslných parametrů, 59
jako jsou normované stavy, koeficienty přírůstku dávno neodpovídají realitě, zařazování honiteb do imaginárních bonitních tříd, které již vůbec nesouhlasí se skutečností atd. Přiznávám, že srovnání chovatele hospodářských zvířat s myslivcem – chovatelem je poněkud přitažené za vlasy. Můžete také namítat, že získat přesné informace o početnosti zvěře, věkové struktuře populace atd. je nepoměrně těžší, než znát totéž u domácích zvířat. Já však bohužel postrádám jakoukoli snahu myslivců tento nedostatek odstranit. Stačí se jen podívat do zákona, vyhlášky, učebnic myslivosti, na přednášky lektorů a učitelů myslivosti a každoročně vyplňovat příslušný formulář. Nic nového nenajdete! Přestože se stále častěji objevují názory, že současné metody obhospodařování spárkaté zvěře založené na nepravdivých vstupních datech jsou scestné, realita je pořád stejná. Neochota (neschopnost!) cokoli změnit tak dělá z myslivosti velmi nedůvěryhodnou aktivitu. Rád bych věnoval trochu pozornosti tomu základnímu, co bychom měli o spárkaté zvěři ve své honitbě vědět, a to je její množství. Od toho se odvíjí vše důležité nejen pro uživatele honitby, ale především pro zvěř! Teoreticky jsme možná připraveni dobře a víme, jak nejlépe zjistit skutečný stav zvěře a jak má být organizováno sčítání. Můžeme volit jednotlivé metody či jejich kombinace. Zákon nám určí, kdy má sčítání probíhat i kolikrát jej máme opakovat. Pokud bychom měli vše udělat opravdu odpovědně, pak je to práce pro všechny členy mysliveckého sdružení (to v optimálním případě) na několik dnů, která se může kvůli velikosti honitby, lesnatosti a členitosti terénu protáhnout na několik týdnů. Jestli budeme chtít získat opravdu nejpřesnější výsledky, musíme být připraveni na to, že budeme sčítat zvěř v různou denní dobu, kombinovat různé metody a dodržovat při sčítání maximální kázeň a přesnost. I když všechny tyto požadavky splníme, je téměř jisté, že získané výsledky nebudou úplně ve shodě se skutečností. V optimálním případě se jí mohou blížit a velikost rozdílu bude úměrná velikosti snahy získat co nejpřesnější výsledky, tzn. Množství času a počtu lidí, kteří se sčítání věnovali. A jaká je realita? Má více než čtyřicetiletá zkušenost a stejně dlouhá kariéra zoologa, věnujícího se téměř výhradně různým aspektům biologie zvěře, mi dává právo, abych se k této otázce kriticky vyjádřil. Za celých 40 let jsem nepoznal myslivecké sdružení či lesní zprávu (dříve polesí a lesní závody), kde by se sčítání spárkaté zvěře věnovala odpovídající pozornost. Stačí nahlédnout do starých výkazů a hlášení, aby jste se dověděli, že po celá desetiletí se vykazují stejné sčítané stavy. Pokud došlo ke změně, tak byla většinou spojena s nástupem nového hospodáře či nájemce. Po desetiletí byl plánován odstřel na základě čísel, která neměla nic společného se skutečností. Velmi často jsem byl svědkem toho, 60
že jediným důvodem změny výše odstřelu byl počet jubilantů v MS, počet svateb rodinných příslušníků členů MS a jiné bizardní důvody. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by důvodem snížení odstřelu byly vysoké zimní úhyny či pokles početnosti zvěře pod normované stavy. Neznám případ, kdy by některý z mysliveckých hospodářů permanentně si stěžujících na řádění rysů a decimování stavů srnčí zvěře ve své honitbě požádal o snížení normovaných stavů či dokonce omezil odstřel! Na nic takového si nevzpomínám a ani ve svém archivu jsem nenašel něco, co by mé předchozí tvrzení mohlo jakkoli zpochybnit. Za desetiletí aplikace normovaných jarních kmenových stavů, koeficientu očekávaného přírůstku atd. jsme dokázali jediné: skutečné stavy spárkaté zvěře několikanásobně převýšily a dosud převyšují stavy normované. Škody vznikající na životním prostředí dosáhly nepřijatelné úrovně a jsou terčem sporu mezi myslivci na jedné straně a vlastníky lesů, půdy a lesníky na straně druhé. Pokud tvrdíme, že spárkatá zvěř není přemnožená, musíme tedy přiznat, že vzniklé škody způsobilo množství zvěře odpovídající normovaným stavům, což ovšem znamená, že normované stavy jsou špatně nastaveny, nebo je chyba v systému hospodaření se spárkatou zvěří. Bohužel se dá říci, že platí obojí. Nebudu polemizovat o tom, čí je to vina, zda chybu udělal ten či onen a kde se chyba stala, jestli je na vině nájemce honitby či myslivecký hospodář. Zcela určitě vím, že na vině je špatný systém daný legislativou a ti, kteří nejsou ochotni (schopni) udělat nic pro nápravu. Mnohokrát jsem upozorňoval na skutečnost, že není možné zvěř ve volné přírodě přesně spočítat. A není to poprvé, co tvrdím, že je nutná razantní změna v systému plánování. Představovat si, že pokračování nešťastného modelu plánování chovu a lovu spárkaté zvěře povede k vyřešení problémů s vysokými početními stavy, je absurdní, stejně jako očekávat „zkvalitnění“ chovu či medailové trofeje. S ohledem na míru aktuálního poznání mi připadá stejně absurdní až nehumánní nedělat nic (Koubek, 2009). Poslední příspěvek v diskusi jsem musel použít proto, i když se zdánlivě netýká problematiky oblastí chovů, že má, dle mého názoru, značný vliv a také na něm velmi závisí činnost oblastí. Se zkušenostmi, se kterými jsem se doposud setkal, mi nezbývá, než s panem Koubkem souhlasit. Jen si nemyslím, že by uživatel honitby neměl přehled o početních stavech spárkaté zvěře. Přehled sice nepřesný, ale ne až tak nepřesný, že by se nedalo se zvěří myslivecky hospodařit. Na druhou stranu je dnes časté, že se vlivem vysokých nájmů „atraktivních“ honiteb, dostávají k hospodaření se zvěří lidé, kteří sice vlastní potřebné doklady, ale s péčí o zvěř mají pramalé zkušenosti. Často to jsou i lidé jiných národností. Vysoké nájmy v dotčených oblastech (patří sem i Hrubý Jeseník), 61
mají za následek lov, který můžeme sami zhodnotit na chovatelských přehlídkách trofejí. O lovu samičí zvěře ani nemluvě. Pochopitelně bez jakéhokoli postihu, který by měl oporu v zákoně o myslivosti. Oblasti chovu nemohou spolehlivě fungovat a vycházet z čísel, která se tvoří pohodlně u stolu opisováním z předchozích let. Je složité hodnotit systém a způsoby sčítání zvěře, nebo se snažit vymyslet jiný. Myslím si, že problém je chtít napsat pravdivá čísla, která se týkají i plnění plánu lovu povětšinu holé zvěře. A v této souvislosti vyvstávají další a další řady problémů. Protože pokud napíši pravdivá čísla, tzn. v dnešní situaci značně vyšší, vystavuji se vyššímu odstřelu, čímž, pokud jej nesplním, přicházím o přednostní právo v dalším výběrovém řízení, nebo přijdu o honitbu ještě v témže roce. Nemluvě o průhledných výběrových řízeních týkajících se nejen pronájmů honiteb. Myšleno pochopitelně ironicky. Dále mne může čekat sankce za nedržení stavů zvěře na normovaných stavech a vyšší zájem z pohledu škod zvěří. Co se týče škod zvěří, měl jsem možnost vidět několik naprosto nenávratně zničených porostů a jsem si jist, že tato škoda nebyla z velké části zaplacena. Pochopitelně na to má vliv i dnešní způsoby přikrmování v době nouze. Nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že se škody záměrně vyčíslují menší, nebo se vedoucími pracovníky uměle snižují s otřelým tvrzením „škoda na škodě“, která byla „jistě“ vyčíslena a zaplacena v předchozích letech. Nedovedu si představit, jak oblasti chovu pozitivně ovlivní zejména počet a kvalitu spárkaté zvěře. Jelikož členství v oblastech chovu jsou pouze dobrovolná a neplynou z nich žádné legislativní povinnosti, chápu uživatele honiteb a jejich postoj bez většího zájmu. Najdou se výjimky, ale k tíženému úspěchu je zapotřebí všech. A tím nemyslím jen uživatele, ale i orgánů státní správy myslivosti, profesorů, učitelů, zákonodárců, vlastníků pozemků, odborné veřejnosti apod. Této povšechné snahy a ochoty se asi nedočkáme a proto je zapotřebí rázné změny v legislativních předpisech od základu. Situace ve volných honitbách je opravdu již neúnosná, i když budí dojem, že se nic neděje a všechny zúčastněné strany jsou relativně spokojené. Všichni bychom určitě chtěli zdravé nejen státní lesy, nízké nájmy honiteb, spokojené vlastníky pozemků a trofejově kvalitní zvěř, což sebou nese i další nesporné klady. Měli bychom se přestat honit za neustálým překonáváním bodových hodnot trofejí, kterých povětšinu docilujeme za vysokým plotem a konečně se zaměřit na volné honitby, kde je potřeba se činit více než kdy předtím. Nerad bych se dočkal situace, kdy se ještě zmenší zákonné výměry honiteb, po čemž volají vlastníci pozemků, a myslivost ve volných honitbách zanikne a zůstane nám jen ta komerční oborní, kde si ulovíme jelena s těžko popsatelnou až neuvěřitelnou trofejí za nekřesťanské peníze. 62
Přestože jsou oborní chovy nevyhnutelnou potřebou v důsledku poptávky určité skupiny především zahraničních lovců. Rád bych, aby oblasti chovu byly přínosem. Ale k tomu je opravdu v prvé řadě potřebný shodný pozitivní přístup naprosto všech uživatelů honiteb. Myslím si, že není potřeba si přiznávat vysoké (což již napsal Josef Lochman v roce 1985) a kvalitativně nevyhovující chovy ve volnosti, to již víme, ale musíme být ochotni s tím něco udělat a začít skutečně od prvopočátku. Není to pesimismus, ale pouhé konstatování aktuální situace ovlivněné dnešním způsobem života a vývojem lidské populace. Ještě ke stanovisku CHKO Jeseníky bych doplnil, že oblast chovu se vymezovala na již stávajících 145 normovaných kusů kamzičí zvěře, tudíž nebylo předmětem navyšování jejich stavů a zvyšování ekologické zátěže. Proto také KrÚ mohl pravomocně vymezit oblast chovu kamzíka horského, i přes nesouhlasné stanovisko Správy CHKO Jeseníky.
63
6. Závěr Historické stavy kamzíka horského v Jeseníkách, které jsou datovány od roku 1913 v počtu 5 ks jarního kmenového stavu, zprvu postupně jen mírně vzrůstaly. Nejvíce vzrostly pravděpodobně v průběhu 2. světové války, kdy můžeme předpokládat, že se s kamzičí zvěří myslivecky téměř nehospodařilo a její stavy se z desítek kusů dostaly do počtu okolo 200 kusů. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se kamzičí zvěř normovala dokonce v 800 kusech, její stavy dosáhly historického maxima 748 kusů jarního kmenového stavu, což bylo přesněji v roce 1981 (viz tab. č. 1). Tedy důkaz toho, že prostředí Jeseníků jest pro kamzíky vhodné. Od tohoto roku se její stavy začaly postupně vlivem vysoké ekologické zátěže a zejména vlivem Správy CHKO Jeseníky, která tento druh zvěře označuje za nepůvodní, snižovat až na nynější počet 145 kusů normovaných. Tento počet je také hlavním vodítkem kamzičí oblasti chovu Hrubý Jeseník a nemůžeme již v žádném případě očekávat jeho zvýšení, i když CHKO Jeseníky v budoucnu připouští jednání na toto téma. Tvrzení vcelku neoddiskutovatelné vzhledem k dlouhodobému záměru Správy CHKO úplně vyloučit kamzíka z chovu zvěře v Jeseníkách. Proto je tedy oblast chovu kamzíka zaměřena především na držení jeho počtu v mezích normovaných stavů a zlepšovaní jeho kvality. V případě jelení zvěře je tomu obdobně, alespoň co se oblasti chovu týče. Také tady se jedná o její dodržování normovaných stavů a neméně důležitě o zvyšování kvality. Z mého pohledu však vidím problém ve skutečných stavech jelení zvěře. Pokud se podíváme na tabulku č. 3, tak zjistíme, že v určitých honitbách odlov stoupl, ale v některých zase naopak klesl. Vzhledem k dlouhodobému bezesporu vysokému počtu jelení zvěře, bych očekával odlov značně vyšší, čímž by se Správa CHKO Jeseníky dle mého názoru měla zaobírat více než mediálně známými kamzíky. Řídit se čísly z jarních sčítaných stavů, mi přijde velmi zavádějící. Oblasti chovu zvěře se zřizovali za účelem ekologického pojetí myslivosti s pozitivním dopadem na chov. Zatím tomu tak vzhledem k diskusím není a to povětšinu z nevalného zájmu uživatelů honiteb, kteří by měli být samozřejmě nástrojem tohoto účelu. Ke zlepšení může dojít za předpokladu, že uživatelé honiteb budou postupovat jednotně a odpovědně, nebo lépe změnou legislativních předpisů a jejich dodržováním v praxi v součinnosti s orgány statní správy myslivosti. V obecnějším pojetí, je to změna především v povaze lidí. Nezbývá nám tedy doufat, ale také, pokud
64
je to v našich silách, se zapříčinit o to, aby oblasti chovu plnily ty účely, ke kterým byly vymezeny. Cílem bakalářské práce bylo popsat průběh vzniku oblastí chovu, zhodnocení stavů jelení a kamzičí zvěře, poukázat na důvody, proč se oblasti chovu zřizují a shromáždit odborné názory k věcné diskusi. Přičemž jsem čerpal z dostupné literatury, úředních dokumentů, městských archivů a odborných rozhovorů, které jsem při postupu zpracovávání bakalářské práce zpracoval před závěrem jako poslední.
65
Summary Historically states of chamois game in Jeseníky are dated since 1913 in numbering five heads of the spring´s tribes state. At the turn of the seventieth and the eightieth years their states attained historically maximum 748 heads. More precisely in 1981. So verification, that enviroment of Jeseníky is appropriate for chamois game. Nowadays are their states in numbering 145 heads of the normed state. Especially owing to administration of the protected landscape area Jeseníky. Therefore is area of the game management polarized first of all on sustentation game at normed states. The same applies in the event of red deer. Their real states are very high. According to table number free is hunting of the game on the same footing. Is very bad, when we are adhere to spring´s accountable states, which are very very unreal. The areas of game management were established with the view of ecologically concepcion hunting with positive fallen on the game management. With regard to discussions this are not the case. By the help of alternation in legislation will we achieve succes. My targes of final thesis were historically habitations of red deer and chamois game, monitoring official acts about area of the game management in the process of time, scientific conversations and their compilation and why are areas of the game management to contribution for our hunting management and how these areas working.
66
Seznam použité literatury
1. Halfar, J., 6.12.2004. Stanovisko Správy CHKO Jeseníky. Č. j. 3938/04. 2. Hromas, J. a kol., 2000. Myslivost. Matice lesnická spol. s r.o., Písek, 491 s. 3. Hromas, J., 4/2009. Myslivost Stráž myslivosti. Českomoravská myslivecká jednota, s. 8 – 9. 4. Http://www.turistika.cz/oblasti/detail/hruby-jesenik. 5. Kotyza, T., 22.4.2005. Rozhodnutí. Č. j. ŽPZ/4651/05/FI. 6. Koubek, P., 3/2009. Svět myslivosti. Lesnická práce s.r.o., s. 12 – 13. 7. Lochman, J., 1985. Jelení zvěř. Praha, SZN, 352 s. 8. Lochman, J., Kotrlý, A., Hromas, J., 1979. Dutorohá zvěř. Praha, SZN, 384 s. 9. Mlčoušek, J., 2000. Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu i za soumraku. Jíří Mlčoušek, Myslivost Stráž myslivosti, 331 s. 10. Silvestr, J., 1.11.2004. Vymezení oblasti chovu kamzičí zvěře Hrubý Jeseník. KI LČR Frýdek – Místek. 11. Silvestr, J., 27.9.2004. Vymezení oblasti chovu jelení zvěře Jeseníky – východ. KI LČR Frýdek – Místek. 12. Vacek, S., 2003. Horské lesy České republiky. Ministerstvo zemědělství České republiky, 313 s. 13. Veselský, J., 15.9.2005. Závěry a doporučení. Č. j. KUOK/28601/05/OŽPZ/398. 14. Veselský, J., 21.12.2004. Rozhodnutí. Č. j. KUOK/12531/04/OŽPZ/486. 15. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
67