MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI
VYHODNOCENÍ VLIVU LOSA EVROPSKÉHO NA LESNÍ POROSTY LS VYŠŠÍ BROD
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2012/2013
JAN POLÁČEK
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení vlivu losa evropského na lesní porosty LS Vyšší Brod zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:..................................podpis studenta
PODĚKOVÁNÍ Děkuji kolegům z lesní správy Vyšší Brod, zejména lesnímu správci Ing. Martinu Honetschlägerovi, technikovi lesní správy Ing. Romanovi Kotrlovi, revírníkům Ing. Rostislavu Mičanovi, panu Miroslavu Kubištovi, Bc. Janu Zdechovanovi, a
bývalému
lesnímu správci panu Ing. Miloši Candrovi za pomoc, poskytnutí informací a prostoru k tvorbě této práce. Dále děkuji kamarádovi Karlu Strychovi za darování fotografií losů na našich revírech a propůjčení losích shozů a lebek. V neposlední řadě děkuji svému vedoucímu práce Ing. Martinu Ernstovi, Phd. za trpělivost a ochotu.
Jan Poláček
Vyhodnocení vlivu losa evropského na lesní porosty LS Vyšší Brod
ABSTRAKT Práce se zabývá vlivem losa evropského na lesní porosty nacházející se na lesním hospodářském celku (LHC) Vyšší Brod. Primárním cílem bylo vyhodnotit rozsah škod a zastoupení losem způsobených škod za období 1999 - 2011. Poškození lesních porostů bylo sledováno zejména na revírech ležících na pravém břehu Lipenského jezera, potažmo pravého břehu řeky Vltavy. Názvy těchto revírů jsou Valdava (revír 5), Kapličky (revír 4), Vítkův kámen (revír 3), Jasánky (revír 2), Svatý Tomáš (revír 1). Pro porovnání zjištěných skutečností na zmiňovaných revírech byly vybrány dva revíry z levého břehu Lipna, kde byly taktéž vykazovány škody losem na lesních porostech. Jsou to revíry Lipno (revír 7) a Frymburk (revír 9). Ke zjištění největšího podílu údajů o škodách byl použit Lesní hospodářský plán (LHP) zařízený na decennia 1999 – 2008 a 2009 – 2018. Jako další zdroj posloužila evidence uplatňovaných škod způsobených zvěří na lesních porostech za dané období, kterou vede Lesní správa. V souvislosti s řešenou problematikou probíhala také terénní šetření. Autor sám se jako zaměstnanec LS Vyšší Brod podílel na vyhledávání, určování a výpočtu výše škod. Dalším cílem práce bylo finanční vyčíslení škod losem a popis způsobu její finanční kompenzace. Škody způsobené losem, který je dle platné legislativy zvláště chráněným živočichem, hradí stát. Práce řeší také účinnost různých způsobů legální ochrany lesních kultur, mlazin a tyčovin před vznikem škod losem. Porovnávanými prostředky mechanické ochrany byly oplocenky odlišných konstrukčních řešení. Z chemických prostředků ochrany porostů bylo posuzováno zavětřovadlo Hukinol a Duftzaun od firmy Hagopur, které je v nynější době hojně používáno jako pachový ohradník umísťovaný v okolí pozemních komunikací.
Klíčová slova: los evropský, škody zvěří, lesní porost, ochrana lesa, finanční náhrada, oplocenka
Jan Poláček Evalution of the impact of European elk on forests LS Vyšší Brod
ABSTRACT This batchelor deals with the evalution of the impact of European elk on forests situated on the forest management unit (LHC) Vyšší Brod. The primary objective was to evaluate the extent of the damage and draw representations of damages for the 2002 - 2011. Forest damage was observed mainly on the grounds situated on the right bank of the Lipno lake, hence the right bank of the Vltava River. The names of these districts are Svatý Tomáš (district 1), Jasánky (district 2), Vítkův Kámen (district 3), Kapličky (district 4), Valdava (district 5). To compare the findings to the mentioned districts were selected two grounds from the left bank of Lipno, which were also reported damage to forests lot. These are grounds Lipno (district 7) and Frymburk (district 9). To determine the largest share data on damages was used Forest Management Plan (FMP) furnished the decade of 1999-2008 and 2009 - 2018. Serve as an additional source of evidence applied game damage to forests for the period, led by the Forest Administration. In connection with the problem was also carried out field investigations. The author himself is an employee of LS Vyšší Brod participated in the search, identification and calculation of damages. Another objective was to quantify the financial damage draw a description of the financial compensation. Damage caused by lot, which is in accordance with the applicable legislation specially protected animals, by the state. This batchelor also addresses the effectiveness of various methods of legal protection of forest plantations, coppice and poles before the damage occurred by lot. The comparisons means of mechanical protection fences have been different design solutions. The crop protection chemicals was assessed repellent Hukinol and Duftzaun from the company Hagopur, which is nowadays widely used as an odor fenceplacement in the vicinity of roads.
Keywords: Elk, deer damage, forest cover, forest protection, financial compensation, fence
OBSAH 1. ÚVOD ........................................................................................................................... 9 2. CÍL PRÁCE................................................................................................................. 10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 12 3.1 Systematické zařazení losa evropského .................................................................... 14 Unikonta .................................................................................................................. 14 3.2 Biologie losa evropského (Alces alces) ..................................................................... 15 3.2.1 Popis ....................................................................................................................... 15 3.2.2 Rozšíření a biotop................................................................................................... 17 3.2.3 Biologie .................................................................................................................. 17 3.2.4 Potrava .................................................................................................................... 18 3.3 Výskyt losa evropského ............................................................................................ 20 3.3.1 Výskyt losa evropského (Alces alces alces) v Evropě ........................................... 20 3.3.2 Výskyt losa evropského (Alces alces alces) na území ČR ..................................... 21 3.3.3 Imigrace .................................................................................................................. 22 3.3.4 Vybrané charakteristiky území v ČR s výskytem losa ........................................... 23 3.4 Los na Vyšebrodsku .................................................................................................. 24 3.5 Monitoring losa na území LS Vyšší Brod ................................................................. 27 3.5.1 Mezinárodní spolupráce při sledování losů na česko-rakousko-bavorském pomezí27 3.5.2 Výzkumný projekt Mendelovy univerzity v Brně.................................................. 28 3.5.3 Monitoring losa Správou CHKO a NP Šumava (dále „Správa CHKO a NP“)...... 29 3.6 Případy úhynu losa evropského................................................................................. 30 3.7 Škody zvěří ................................................................................................................ 31 3.7.1 Vymezení pojmů .................................................................................................... 31 3.7.1.1 Poškození ............................................................................................................ 31 3.7.1.2 Stupeň (míra) poškození...................................................................................... 31 3.7.1.3 Škody a ztráty ...................................................................................................... 31 3.7.1.4 Ochrana ............................................................................................................... 32 3.7.1.5 Obrana ................................................................................................................. 32 3.8 Škody působené zvěří................................................................................................ 33 3.8.1 Okus ....................................................................................................................... 33 3.8.2 Loupání................................................................................................................... 35 3.8.3 Zimní ohryz ............................................................................................................ 36 3.9 Ochrana porostů před poškozováním zvěří ............................................................... 36 3.9.1 Mechanická ochrana ............................................................................................... 36 3.9.1.1 Skupinová ochrana - oplocenky .......................................................................... 36 3.9.2 Individuální ochrana ............................................................................................... 37 3.9.2.1 Rozsochy ............................................................................................................. 37 3.9.2.2 Plastové tubusy .................................................................................................... 37 3.9.2.3 Ovazy .................................................................................................................. 38 3.9.3 Chemická ochrana .................................................................................................. 38 3.9.3.1 Odpuzovadla........................................................................................................ 38 3.9.3.2 Jiné ...................................................................................................................... 38 3.10 Ekologicky únosné škody a únosný stav zvěře ....................................................... 38 3.10.1 Ekologicky únosné škody..................................................................................... 38 3.10.2 Únosný stav zvěře ................................................................................................ 39 4. METODIKA................................................................................................................ 39 4.1 Období výzkumu ....................................................................................................... 39 4.2 Výběr lokalit .............................................................................................................. 40
4.3 Způsob zjišťování škod způsobených zvěří na lesních porostech ............................. 40 4.4 Výpočet škod způsobených zvěří .............................................................................. 40 4.5 Podklady k získávání dat potřebných k řešení problematiky ................................... 43 4.6 Určení výše finančních náhrad za škody způsobené losem na lesních porostech a jejich uplatnění .......................................................................................................................... 44 4.6.1 Praktické uplatnění škody ...................................................................................... 44 4.6.2 Postup uplatnění škody způsobené losem z pohledu vlastníka lesa (žadatele) ...... 45 4.7 Ověření účinnosti repelentů a zavětřovadel .............................................................. 46 4.7.1 Použití repelentů na LS Vyšší Brod ....................................................................... 46 4.7.2 Použití zavětřovadel na LS Vyšší Brod ................................................................. 47 4.7.2.1 Hukinol ................................................................................................................ 47 4.7.2.2 Duftzaun .............................................................................................................. 48 4.8 Konstrukce a použití oplocenek ................................................................................ 49 4.9 Statistické vyhodnocení............................................................................................. 50 5. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ................................... 51 5.1 Historie LS Vyšší Brod ............................................................................................. 51 5.2 Popis oblasti .............................................................................................................. 51 5.3 Hranice LHC Vyšší Brod .......................................................................................... 51 5.4 Revíry ........................................................................................................................ 52 5.5 Přehled pozemkové držby v ha k 31.12.2008 ........................................................... 53 5.6 Přírodní podmínky lesní správy ................................................................................ 53 5.6.1 Poměry orografické a hydrografické ...................................................................... 53 5.6.2 Poměry klimatické.................................................................................................. 53 5.6.3 Poměry geologické ................................................................................................. 55 5.6.4 Poměry pedologické ............................................................................................... 55 5.7 Výměra a zastoupení lesních vegetačních stupňů ..................................................... 55 5.8 Zastoupení hospodářských souborů a souborů lesních typů ..................................... 56 5.8.1 Hospodářské soubory a kategorie lesa ................................................................... 56 5.8.2 Soubory lesních typů (SLT) ................................................................................... 57 5.9 Základní údaje o dřevinné skladbě ............................................................................ 57 5.10 Ochrana přírody....................................................................................................... 59 5.11 Ostatní funkce ......................................................................................................... 59 5.12 Ochrana lesa ............................................................................................................ 59 6. VÝSLEDKY ............................................................................................................... 60 6.1. Finanční vyčíslení škod způsobených losem na lesních porostech za období 1999 – 2011 ......................................................................................................................................... 60 6.1.1 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle revírů................................ 60 6.1.2 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle jednotlivých let ................ 62 6.1.3 Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč dle druhu poškození ...... 62 6.2 Škody na hospodářských dřevinách podle druhu poškození na jednotlivých revírech období 1999 – 2011 ........................................................................................... 65 6.3 Míra a druh poškození na hospodářských dřevinách souhrnně podle druhů dřevin za období 1999 – 2011 ......................................................................................................... 69 6.4 Vyhodnocení poškození jedle bělokoré losem evropským ....................................... 72 6.4.1 Souhrn poškození jedle bělokoré ........................................................................... 72 6.4.2 Porovnání poškození na revírech na pravém a levém břehu Lipna........................ 72 6.4.2.1 Revíry v kontaktu se státní hranicí s Rakouskou republikou (pravý břeh Vltavy)72 6.4.2.2 Revíry ležící na levém břehu Vltavy ................................................................... 73 6.4.3 Poškození JD v 1. věkovém stupni......................................................................... 73 6.7 Vyhodnocení účinnosti DUFTZAUN ....................................................................... 76
6.8 Vyhodnocení účinnosti HUKINOL .......................................................................... 77 6.9 Doporučení pro praxi ................................................................................................ 77 6.9.1 Oplocenky .............................................................................................................. 77 6.9.2 Pěstební zásahy ...................................................................................................... 78 9. SUMMARY ................................................................................................................ 86 10. LITERATURA .......................................................................................................... 88 11. SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 91
1. ÚVOD Zvěř byla odedávna nedílnou součástí lesních ekosystémů. V přirozených, nenarušovaných lesních společenstvech nacházela dostatek potravy a pomyslné misky vah zvěř – prostředí byly v rovnováze dle přírodních podmínek. V důsledku působení člověka se mnohé změnilo. Ryze přírodní prostředí bylo postupně přetvořeno na kulturní krajinu, kde člověk počal hospodařit. Změnily se rozlohy původních lesů, charakter krajiny i druhová skladba rostlinstva. Když člověk začal využívat les řízeně k uspokojování svých potřeb, začalo se hovořit o škodách způsobených zvěří. Ty byly a jsou důsledkem nenalezením rovnováhy mezi lidskými požadavky na les (lesnictví, myslivost) a přirozenými pochody probíhajícími v prostředí. Protože požadavky a nároky člověka na les neklesnou, je třeba najít schůdné řešení nejen jak se před škodami zvěří chránit, ale i jak dosáhnout alespoň částečné míry ztraceného optima. Právě výskyt losa v našich podmínkách ukazuje, jak zranitelné a nestabilní jsou některé součásti uměle vytvořeného lesního ekosystému, který se lesníci snaží udržet v chodu trvale udržitelného hospodářství. Od 70. let 20. století je na území České republiky pravidelně zaznamenáván výskyt losa evropského (Alces alces). Výskyt této v našich podmínkách neobvyklé zvěře je důsledkem její migrace ze severnějších lokalit. KOSTEČKA (1999) uvádí, že jedinci žijící v ČR pocházejí z Polska, a to z polsko – běloruského pomezí. Je nasnadě, že los se nacházel v Čechách již v dřívějších dobách, nejspíše nikoliv v takovém množství, ale nikdy mu nebyla věnována taková pozornost jako v posledních čtyřiceti letech. Poměrně velké množství losů žije na LHC Vyšší Brod. Konkrétně touto populací a jejím působením na ekosystém a lesnické hospodaření se zabývá tato práce. Jak uvedl KOLOVRATNÍK (1989), lesníci na LS Vyšší Brod nejdříve viděli v losovi spojence, neboť likvidoval plevelné dřeviny nalétávající na těžko zalesnitelná stanoviště. Brzy však bylo zjištěno, že los proniká do oplocenkek a likviduje v nich vysázené dřeviny, nejraději jedli. Los evropský je dle Přílohy č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., která provází zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., silně ohroženým druhem. Vyvstává tedy otázka, jak dosáhnout rovnováhy mezi lesnickým hospodařením a potřebami největšího volně žijícího savce u nás a nesáhnout k opatřením odporujícím legislativě. Los totiž přímo ovlivňuje některé procesy týkající se pěstění lesa. Je nutno říci, že negativně.
Škody spárkatou zvěří, tedy i losem, jsou výrazným limitujícím faktorem, který snižuje podíl některých dřevin (v tomto případě zejména jedle bělokoré) v porostech, kam jsou tyto dřeviny vnášeny. Aktuální problém, zdánlivě jen biologický, má i ekonomické důsledky. Škody mají negativní vliv na prováděnou regeneraci lesů. Rozsáhlejší škody mají za následek narušení prostorové výstavby porostů (horizontální i vertikální). Vznikají také ztráty finanční a klesá rentabilita lesa. Škody by neměly přesahovat únosnou mez, protože jinak mají na les jako celek destruktivní účinky. Škody losem vznikající na LHC Vyšší Brod rozhodně nejsou zanedbatelné a je načase, aby byl tento problém efektivně řešen. Samotné náhrady za vzniklé škody k ochraně a odrůstání kultur nevedou. V §32 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb. (tzv. Lesního zákona) je výslovně uvedeno: „Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.“
2. CÍL PRÁCE
Cílem této práce je vyhodnotit vliv populace losa evropského (Alces alces) na lesní porosty ve správě LS Vyšší Brod. Za tímto účelem je prioritou získání dostatku objektivních, dostatečně strukturovaných informací o škodách způsobených losem evropským na lesních kulturách a porostech za období 1999 až 2011. Práce si klade za cíl též finančně vyčíslit škody losem a popsat finanční náhrady od MŽP. Zároveň chce upozornit na některé nedostatky české legislativy, která sice řeší způsob poskytování finančních prostředků za již vzniklé škody, ale nebere v potaz poskytování finančních prostředků na údržbu a opravy dlouhodobých ochranných opatření, které by efektivně chránily ohrožené porosty. Dalším cílem je vyhodnotit účinnost různých způsobů ochrany lesních kultur (např. Hukinol, Duftzaun, oplocenky). Navrhnout ochranná opatření proti škodám losem, popř. další možnosti kompenzace škod MŽP. Práce by měla dopomoci k rozhodnutí o strategii soužití lesnictví s losem, hledání optimálního vyvážení vztahů příroda – ekologie - ekonomika. Zároveň by měla sloužit jako rukověť i lesníkům v praxi, kteří se se škodami losem na svých revírech setkávají.
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Biologií losa se věnuje ČERVENÝ (2003), RAKUŠAN (1992). Velice krátce se o biologii losa zmiňuje FORST A KOL. (1983), spíše se omezuje jenom na celkový popis zvířete. Etologií losa v zajetí v podmínkách ZOO Brno se zabývá v bakalářské práci ŠPLÍCHALOVÁ (2008). O ekologii a managementu losa v Severní Americe pojednávají FRANZMANN se SCHWARTZEM (2007). Losem evropským na území České republiky se zabývalo hned několik autorů. Nejstarší dochovaná zmínka o výskytu losa na našem území pochází od MARIGNOLY (asi 1360). O ulovení losa v roce 1570 se zmiňuje MICHEL (1929). Výskytu tohoto živočicha na Jindřichohradecku se věnuje v diplomové práci PEŘKA (1987). Na Táborsku zkoumal totéž KOSTEČKA (1997). KOSTEČKA (1999) se také zabývá výskytem a migrací losa na území ČR. Této problematice se již dříve věnovali ANDĚRA, KOKEŠ (1978) a HROMAS (1987). Zmapováním areálu a stavu populace losa na pravém břehu Lipna se zabývali HROMAS (1987), PEŘKA (1987), ANDRESKA (1988). Stopování losů, jejich pobytové znaky a životní projevy na Lipensku a Svatotomášsku zkoumal HOMOLKA (1999). Zprávy o výskytu losa na našem území podali i BRIEDERMAN (1971) a GYIMESI (1971). Migraci losa na území ČR v letech 1977 – 1993 zdokumentoval ANDĚRA a HANZAL (1996). Vlivem losa evropského na lesní porosty, stanovení populační hustoty a managementem populace v ČR se zabývají HOMOLKA a HEROLDOVÁ (1997). O integraci losa a lesnického hospodaření na LS Vyšší Brod pojednal ve svém článku MÄRTL (2009). Před MÄRTLEM se o losovi na Vyšebrodsku zmiňuje ve Zpravodaji LZ Vyšší Brod KOLOVRATNÍK (1989). Využití mikrosatelitních analýz při monitoringu populace a přeshraniční migrace losa evropského v oblasti LS Vyšší Brod zkoumali ERNST, MATOUŠKOVÁ a KŘÍŽEK (2011) a nyní se tímto problémem zabývá ERNST, MATOUŠKOVÁ, VESELÝ (rozpracováno). Při sběrech dat a biologických vzorků kolektivu autorů asistuje POLÁČEK. Vzájemný vztah životního prostředí a zvěře popisují ve svým pracích HROMAS a LIBOSVÁR (1983), HROMAS a HANZAL (1987) nebo VLÁŠEK (1997). Problematika škod zvěří bývá zpracována jako součást mysliveckých publikací. Tímto způsobem se danou problematikou zabývá ČERNÝ (1982), KOMÁREK (1948). Práce zabývající se ochranou lesa publikoval PFEFFER (1961), ČERNÝ (1989). Biologií zvěře se zabýval BUBENÍK (1954, 1984), ČERVENÝ (2003), RAKUŠAN (1992). V rámci rozboru ekonomiky myslivosti se škodami zvěří zabývali ZÁSMĚTA (1965, 1967) a ZÁSMĚTA a ŠVARC (1974).
Pracím zabývajícím se ekonomikou lesního hospodářství a oceňováním lesů se věnoval SPEIDEL (1975), MANTEL (1982), SAGL (1995), MATĚJÍČEK a SKOBLÍK (1993). Problematice možností ochrany před škodami způsobenými zvěří se ve svých monografiích věnují ŠVARC A KOL.
(1981), PRIEN (1985). Dále se možnostmi ochrany lesa proti škodám zvěří zabývají
ZATLOUKAL (1995), KOŠULIČ (1996), VOLF (1996, CISLEROVÁ
A KOL.
(1998). Praktickými
metodami v ochraně lesa se zabývá kolektiv autorů ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK (1996). O metodikách zjišťování škod pojednává MRKVA (1995), EIBERLE (1975), REIMOSER (1996) . Dále se vývojem metodik odhadu škod působených zvěří (včetně porovnání týchž metodik s vybranými státy Evropy) zabýval v disertační práci HRIB (1998). Příručku pro výpočet škod zvěří na jednotlivých sazenicích, stromcích z náletu a stromech vypracoval KUBŮ (2002). Mysliveckými možnostmi ovlivnění škod zvěří se zabýval ve své práci HROMAS (1995). Možnostmi minimalizace škod způsobených zvěří na lese v porovnání situace ČR, Rakouska a Bavorska se ve své disertační práci zabýval JANOUŠEK (2001). Zmírnění škod působených zvěří
prostřednictvím
chemické
ochrany
popsal
VOLF
(1997),
ŠVESTKA
(2000),
prostřednictvím mechanické ochrany pak FRIML (1999). Okus dřevin a jeho důsledky popsal EIBERLE (1978, 1985). Pojmy a názvy týkající se ochrany a obrany lesa definoval FORST (1970).
3.1 Systematické zařazení losa evropského V tabulce č.1 je přehledně uvedeno systémové zařazení losa evropského (Alces alces). Tab.1 Systematické zařazení losa evropského soustava doména nadříše říše podříše oddělení pododdělení kmen podkmen infrakmen nadtřída třída podtřída infratřída řád podřád infrařád čeleď podčeleď rod druh poddruh
Vitae - živé organismy Eukaryota Whittaker a Margulis, 1978 - jaderní Unikonta Opisthokonta Cavalier-Smith, 1987b Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové Eumetazoa Butschli, 1910 Bilateria Hatschek, 1888 Deuterostomia - druhoústí Chordata Bateson, 1885 - strunatci Vertebrata Cuvier, 1812 - obratlovci Gnathostomata Zittel, 1879 - čelistnatí Tetrapoda Gaffney, 1979 - čtyřnožci Mammalia Linnaeus, 1758 - savci Theria Mckenna a Bell, 1997 - živorodí Eutheria Thomas Henry Huxley, 1880 - placentálové Artiodactyla Owen, 1841 - sudokopytníci Rumninantia - přežvýkavci Pecora Flower, 1883 Cervidae - jelenovití Capreolinae Brookes, 1828 - jelenci Alces Gray, 1821 - los Alces alces (Linnaeus, 1758) - los Alces alces alces (Linnaeus, 1758) - los evropský
Dále se rozlišují ještě poddruhy Alces alces americana Clinton, 1822 – los americký, Alces alces cameloides Milne-Edwards, 1867 – los mandžuský a Alces alces pfizenmayeri Zukowski, 1910 – los sibiřský (ANDĚRA, 2011). Abbreviatio bibliogeaphica Lynx (Praha) n.s. suppl. IV (1975) uvádí ještě A.a.gigas Miller, 1899 – los aljašský, A.a.andersoni Petrson, 1950 – los yukonský, A.a.shirasi Nelson, 1914 – los yellowstonský.
3.2 Biologie losa evropského (Alces alces) 3.2.1 Popis Náš největší savec, dorůstající velikosti koně (ČERVENÝ, 2003). Je to nejmohutnější příslušník rodu jelenovitých (RAKUŠAN, 1992). Samec losa se nazývá býk, samice kráva a mládě tele. Tělo losího býka je asi 200 až 290 cm dlouhé, trup krávy měří 200 – 270 cm. Kelka mívá délku asi 10 - 15 cm. Samci jsou v kohoutku vysocí 180 až 210 cm, samice 150 až 170 cm. Podle ČERVENÉHO (2003) může samec vážit 600 kg a samice o něco méně. V našich podmínkách je pravděpodobnější hmotnost, kterou uvádí RAKUŠAN (1992), a to 320 až 450 kg u samce a 275 až 375 kg u samice. Podle HROMASE
A KOL.
(2000) se váha živého losa
pohybuje od 350 do 450 kg u samce a 300 – 350 kg u samice. Je evidentní, že losi jsou v našich podmínkách menšího vzrůstu než v severnějších a chladnějších oblastech. DZIECIOLOWSKI a PIELOWSKI (1975) uvádějí, že los může vážit až 500 kg, z toho kůže 7 % a zvěřina asi 60 % z celkové hmotnosti těla. Někteří autoři zjistili váhu losa zvážením uhynulých kusů. Například VRANÝ (1994) uvádí hmotnost vyvrženého samce, který žil na našem území, 370 kg. Velký vliv na tělesnou hmotnost mají roční období, ve kterých se uplatňuje střídání teplot od silných mrazů po vyšší plusové hodnoty. Stále působící chladnější klima má kladný vliv na tělesnou hmotnost. I samotná výše sněhové pokrývky a počet dní, které se udrží na povrchu ovlivňuje tělesnou hmotnost losa. Kromě uvedeného činitele může mít kladný vliv na hmotnost zvěře věk, kvalitní výživa (úrodnost půd, v lese pak zastoupení okusových dřevin) a samozřejmě při zhoršeném zdravotním stavu se projevuje větší náchylnost k napadení parazity, čímž dosahuje zvěř nižší hmotnosti (ERNST A KOL., 2011). Obrys těla je poměrně krátký a vysoký. Přechod krční a hřbetní linie je zvýrazněn hrbem. Hlava je protáhlá a široká, na konci vyvýšená. Chrupavčitý nos přečnívá v silný, velmi pohyblivý a srstí pokrytý horní pysk s velkými nosními otvory. Pod hrdlem má los kožovitý lalok. Krk a přední stranu prsou pokrývá mohutná hříva (ČERVENÝ A KOL., 2003). Spárky jsou hluboce rozeklané a spojené roztažitelnou blanou, což umožňuje losovi pohyb po zamokřelé a bažinaté půdě (ERNST A KOL., 2011). Paroží losů se vyskytuje pouze u samců, které vyrůstají z pučnic. Stejně jako u jelenovité zvěře s rozdílným uložením na lebce. Lodyhy vyrůstají z pučnic, sedí nízko na
lebce. Zpočátku svírají s osou lebky pravý úhel a později se svými konci stáčí vzhůru. Ve věku 3- 4 měsíců se na čelních kostech losíčete samčího pohlaví začínají tvořit pučnice. U pětiměsíčního mláděte jsou tvořeny chomáčky delších chlupů. Avšak teprve v květnu následujícího roku nasazují první paroží. Má většinou tvar špičáka, ale může se objevit rovnou vidlák nebo šesterák. První paroží bývá vytloukáno v září. Druhé paroží vyrůstá ve formě vidláka nebo šesteráka a lodyhy jsou větší a masivnější než u paroží prvního. Na třetím paroží se již začínají vytvářet lopaty a to tak, že se přední a zadní vidlice lopatovitě rozšiřují a prodlužují. Někteří losi však lopaty nevytvářejí. Je to projev určitého zakolísání či odchylky ve vývoji druhů, který se dnes prosazuje hlavně u evropských losů. Paroží těchto losů, které nazýváme bidlovitým, může zůstat na stupni vidlic nebo se může ještě dále větvit. Avšak více než dvanáct výsad nemívají. Názorů na to, proč je utvářen tento typ paroží, existuje několik. Jeden hovoří o dědičnosti, další o vlivu prostředí a výživných podmínkách. Z pohledu kvality trofeje nelze v současné době považovat tento typ paroží závadným, pokud dosahuje dostatečné velikosti a hmotnosti. Losi, kteří nosí takovéto paroží, nazýváme špičáky, vidláky, šesteráky a tak dále. Oba typy paroží lze hodnotit mezinárodní hodnotitelskou metodou C.I.C., která byla schválena v Paříži v roce 1976. Nejmohutnější paroží nasazují samci ve stáří od osmi do dvanácti let. růst nového paroží a jeho shazování je rozdílný podle zeměpisných šířek, kde los žije. Čím se jedinec vyskytuje severněji, tím později nasazuje a shazuje paroží. Rovněž mladší jedinci nasazují a vytloukají později než starší. V našich podmínkách podle pozorování losů na Jindřichohradecku a v okolí Vítkova kamene na Šumavě shazují losi v listopadu až lednu a vytloukají od července do srpna. Vytlučené paroží nosí oproti jiným jelenovitým krátkou dobu, v průměru čtyři měsíce (KOSTEČKA, 1997). HROMAS A KOL. (2000) uvádějí shazování paroží u dospělých losů již koncem října až počátkem listopadu. Celkové zbarvení je tmavohnědé až na spodní části běhů, které jsou šedivé. Los jako jediný z našich jelenovitých nemá světlý obřitek. Mládě je jednobarevně červenohnědé, bez bílých skvrn (ČERVENÝ A KOL., 2003). Losíče se rodí s 20 zuby mléčného chrupu. Chybí mu všechny stoličky. Tento mléčný chrup začíná nahrazovat v osmi měsících stáří a zároveň mu dorůstají stoličky. Úplný chrup je utvořen nejpozději ve stáří dvaceti měsíců a má vzorec 0033/3133 (KOSTEČKA, 1997). Losí čich je jedinečný. Sliznice s čichovými buňkami je v losím velkém čenichu (větrníku) o jednu čtvrtinu větší než list papíru A4, tj. celkově 800 cm2. znamená to, že je 200x větší než u člověka a 4x větší než u německého ovčáka. Kromě toho má los speciální sliznici s čichovými buňkami nazývanou Jakobsonův orgán. Díky němu je schopen zachytit a
rozpoznat molekuly extrémně slabých pachů, které uvolňují jeho predátoři, lidé nebo naopak losi v období říje. Los na útěku má proto ve zvyku točit se proti větru, aby tak minimalizoval riziko svého ohrožení. Losí slechy jsou velké a pohyblivé, což mu umožňuje vnímat zvuky najednou z několika stran. Je známo, že los slyší zvuky mimo dosah lidského sluchu až na vzdálenost 3 km. Paroží losího samce pravděpodobně zlepšuje jeho sluch i tím, že soustřeďuje zvuky a zesiluje slabé signály (touto problematikou se zabýval BUBENÍK, ale komplexní výsledky nebyly doposud publikovány). Zrak je u losa nejméně vyvinutým smyslem. O losím zraku nemáme zatím mnoho dostupných vědeckých informací, nicméně spektrální citlivost je zřejmě podobná jako u člověka, tedy vidí barvy víceméně stejně, jako je vnímají lidé. Los má oči (světla) po obou stranách své lebky, má tedy široký úhel zorného pole, ovšem vzdálenosti odhaduje jen obtížně. Los vidí dobře, co se děje na zemi, avšak na vyšší dobře nevidí, neboť má své slepé skvrny. Z tohoto důvodu se vysoké posedy ukázaly být nejvýhodnějším pozorovacím nebo střeleckým stanovištěm. Není vzácnost, když se los prochází hned vedle vysokého posedu, aniž by měl sebemenší tušení o přítomnosti člověka (ERNST A KOL., 2011).
3.2.2 Rozšíření a biotop Los je euroasijský a severoamerický druh. Jeho současná hranice souvislého rozšíření v Evropě zasahuje od severovýchodu až do Polska. Přirozenými biotopy losů jsou podmáčené smíšené lesy nížin a pahorkatin, nejvíce mu však vyhovují rozsáhlé mokřiny s porosty olše, břízy a borovice (ČERVENÝ, 2003). RAKUŠAN (1992) uvádí, že los je schopen žít i v severské tundře. Podle ERNSTA
A KOL.
(2011) je oproti tomu jeho úzká potravní specializace spolu
s potřebou značného množství potravy příčinami, proč los může jen těžko přežívat v kulturní krajině.
3.2.3 Biologie Podle ČERVENÉHO A KOL. (2003) říje trvá od srpna do října, někdy do listopadu. Samci jsou v této době hodně pohybliví a ozývají se daleko slyšitelným, sténavým hlasem. Losi nevytvářejí harémové tlupy jako většina jelenovitých, ale páří se postupně vždy osamoceně s jednou samicí. S tou setrvává 2 až 5 dní. To je totiž doba, kdy je samice říjná. HROMAS A KOL.
(2000) uvádějí říjnost samic na 4 – 6 dní. Potom býk hledá jinou krávu. Losice je plná
35 až 38 týdnů a kladou v květnu až v červnu (výjimečně v dubnu) jedno (mladé samice) nebo
dvě mláďata (výjimečně tři). Pohlavně dospívají ve druhém roce života, avšak do říje nastupují později. Mohou se dožít i 20 let. Podle HROMASE A KOL. (2000) říje probíhá nejčastěji v místech, kde se los vyskytoval na konci léta. Tedy na pasekách, okrajích lesů a vodních ploch. Velikost říjiště dospělých losů je 100 – 200 ha. Mladší losi nemají stálé říjiště a jsou z teritoria starších nemilosrdně vyháněni. Říje neprobíhá na jednom místě, ale losí pár se v obsazeném teritoriu pohybuje. V období říje jsou losi nesnášenliví a často mezi sebou bojují. Někdy dochází i ke zranění soka, k usmrcení méně často. Většinou mladší a slabší los rychle prchá (ERNST A KOL., 2011). Přes léto žijí losi samotářsky, pouze v zimě se za nepříhodných podmínek krávy s telaty spojují do menších skupin. V této době se zdržují na malém území, ale na podzim podnikají až stokilometrové potulky. Aktivní jsou hlavně před západem a po východu slunce; v oblastech, kde jsou rušeni, však svoji aktivitu přesouvají do nočních hodin. Losi mají velmi dobře vyvinutý čich a sluch a jsou výteční plavci i na mnohakilometrové vzdálenosti (ČERVENÝ, 2003).
3.2.4 Potrava Los je z hlediska potravní specializace typickým okusovačem, který je přizpůsoben k příjmu potravy bohaté na koncentrované živiny. Tuto potravu získává především z mladých letorostů listnatých dřevin (ERNST A KOL., 2011). Za potravu mu slouží okus a ohryz měkkých listnáčů (topolů a vrb, ale i olší, bříz a jasanů), různé keře a vřes. Nízkou trávu nepřijímá, protože ji nemůže horním pyskem uchopit (RAKUŠAN, 1992). Podle HOFMANNA (1989) chybějí traviny v potravě losa také proto, že není schopen trávit hrubou vlákninu. Často spásají vodní rostliny, živí se i různými zemědělskými plodinami, pupeny a mladými výhonky borovic nebo jedlí (ČERVENÝ, 2003). HEPTNER a NASIMOVIC (1967) a JORDON (1987) poukazují také na možnou dominanci mokřadní a vodní vegetace v potravní složce. To platí za předpokladu, že v místech výskytu losa je takové potravy dostatek na vydatných zdrojích. TIMOFEJEVA (1974), DZIELOWSKI a PIELOWSKI (1975), CEDERLUND
A KOL.
(1980) a
KOZLO (1983) uvádějí, že v severní a východní Evropě jsou pro losa nejvýznamnějším potravním zdrojem porosty vrb, topolu, jeřábu ptačího, na jaře břízy pýřité, v zimě borovice lesní, jedle a jalovce obecného. Na jaře při nedostatku jiné potravy spásá borůvku, brusinku a přes léto některé druhy mokřadní vegetace. V zimě při nedostatku jiné potravy loupe kůru listnatých i jehličnatých dřevin.
Spotřeba potravy je rovněž různá podle pohlaví. V zimním období samci přijímají potravu méně intenzivně než samice. Množství spotřebované potravy je přímo závislé na průběhu zimy. V zimním období s vysokou sněhovou pokrývkou a tuhými mrazy se losi pohybují velmi málo a spotřeba potravy klesá. Je to dáno také tím, že se los v takto nepříznivých podmínkách nerad pohybuje na delší vzdálenosti (HOMOLKA, HEROLDOVÁ, 1997). Na základě studií HOMOLKY a HEROLDOVÉ (1997) obsahovala v zimě potrava losa z Bechyňska, Jindřichohradecka, Nymburska, Lipna a Třeboňska více než 90 % objemu jehličí borovice, z čehož vyplývá, že je borovice hlavní potravou losa v zimním období v ČR (ERNST A KOL., 2011).
Tab. 2 Procentické zastoupení jednotlivých dřevin konzumovaných losy v jiných částech Evropy za jednotlivá období. (Kostečka, 1997 upraveno) Druh vrby osika borovice jalovec bříza jeřáb olše krušina ostatní celkem
konzumované dřeviny v % jaro
léto
podzim
zima
rok
6,3 6,7
14,2 14,4
23,4 6,2 0,1
12,8 4,1 2 0,5 0,9 48,9
52,9 16 1,3 2,4 5,7 2,4 1,5 1,6 2 85,8
24,4 20,1 22,3 13,7 4,7 5,3 4,8 2,2 1,6 99,1
24,9 17,8 15,6 9,8 7,3 4,9 3,7 1,7 1,7 87,4
2,4 45,1
konzumované traviny a polokeře v % byliny rusnicovité ostatní celkem
29,7 4,2 3,7 54,9
20,8 0,1 0,3 51,1
5,9 0,1 0,2 14,2
0,2 0,4 0,1 0,9
5,8 0,7 0,4 12,6
3.3 Výskyt losa evropského 3.3.1 Výskyt losa evropského (Alces alces alces) v Evropě Ve střední Evropě byl los evropský vyhuben během 16. století. KOSTEČKA (1997) uvádí, že opětovné rozšiřování jeho areálu pokračovalo do první světové války, během níž došlo, zejména vlivem pytláctví, opět k drastickému poklesu stavů. Např. Polsko r. 1914 – stav 3000 ks, r. 1918 – 50 ks, Litva r. 1914 – stav 1000 – 1200 ks, r. 1920 – 25 ks. Koncem 20. a 30. let 20. století došlo k opětovnému zvýšení stavů v Evropě. Následný pokles stavů začal opět během druhé světové války, což zapříčinilo pytláctví a nárůst stavu vlků. Například v Polsku přežilo II. sv. válku jen 18 losů. Od konce 40. let 20. stol. Však byl zaznamenán velký vzestup stavů losů a jejich rozšiřování na nových územích, např. ve Skandinávii, Polsku, Pobaltí, Bělorusku, Ukrajině a Moldávii. Ke zvýšení početnosti losa v Evropě po II. sv. válce přispěla nejen jeho důsledná ochrana, ale také změny ve způsobu lesního hospodářství. S rozvojem velkoplošných holosečí zarůstaly vytěžené plochy pionýrskými dřevinami. Početnost losa se např. v Polsku zvýšila od 40. let do počátku 80. let 20. stol. Z 18 jedinců na 6200, v Litvě z 91 na 9900 ks, v Bělorusku z 600 na 29000 ks. Nárůst početnosti populace byl ukončen v 70. a 80. letech 20. stol. Především v důsledku zvýšeného lovu. Na řadě míst početnost klesla v důsledku narůstání stavů jelena evropského. Po rozpadu Sovětského svazu v průběhu 90. let 20. stol. Došlo v pobaltských republikách i Bělorusku k destrukci myslivosti a populace losa byla značně zdecimována pytláctvím (HOMOLKA,
HEROLDOVÁ, 1997). Tito autoři dále poukazují populační explozi v Polsku v letech 1950 – 1960, která byla nejvýznamnější z pohledu výskytu losa na našem území. Polská populace losa se silně zvětšovala a většinou mladí jedinci začali hledat nová teritoria. Migrovali až do tehdejšího Československa a dále do Rakouska, Německa, Dánska a Maďarska (ERNST KOL.,
A
2011).
3.3.2 Výskyt losa evropského (Alces alces alces) na území ČR Výskyt losa evropského v oblasti dnešních Čech se podle KOSTEČKY (1999) datuje do dob Julia Caesara či Plinia. Písemné zmínky o výskytu losa v Českých zemích se též objevují v kronice italského minority Jana Marignoly, napsané v období 1355 – 1363 pro Karla VI. Poslední písemný údaj o ulovení losa ve volné přírodě, jak uvádí MICHEL (1929) a KOSTEČKA (1999) pochází z roku 1570. Odstřel se udál v revíru Děčínský Sněžník. Další historické prameny o volně žijících kusech mlčí. KOSTEČKA (1999) se zmiňuje o skutečnosti, že losi od konce 16. století byli chováni v zajetí jako rarita některými šlechtickými rody. Po dlouhých letech se vyskytuje věrohodná zpráva o výskytu losa evropského až v roce 1957. První los – mladý samec – byl téměř po čtyřech stech letech pozorován na našem území poprvé 28. října 1957 v nedaleko obce Němčí v okrese Litoměřice. V této oblasti se zdržoval po celou zimu a 15. února 1958 byly nalezeny oba jeho shozy ve tvaru šesteráka (KOSTEČKA, 1999). Tento los byl zastřelen 6. září
1958 v blízkosti obce Moldava, okres Teplice.
V současné době se nachází ve sbírkách Národního muzea v Praze (GYIMESI, 1971). Podle KOTHERY (2007) byl uloven neukázněným lovcem, který si jej údajně spletl s jelenem. O postupném výskytu losů na našem území podali podrobnou zprávu Anděra a KOKEŠ (1978), kteří navázali na práci BRIEDERMANA (1971) a GYIMESIHO (1971). První dva uvedení autoři velmi podrobně analyzovali výskyt losů na našem území a došli k závěrům, že imigrace losů z Polska k nám se dostala do druhé fáze. První fázi charakterizují shodně s BIEDERMANEM jako ojedinělé výskyty mladých losů, pobývajících na našem území poměrně krátkou dobu. BRIEDERMANN (1971) uvedl, že na tehdejším území ČSSR se v letech 1957 – 1966 pohybovalo 7 převážně mladých losů. Doba pobytu losů u nás se ve druhé fázi neustále prodlužovala a hojněji byly pozorovány i migrace losic, popřípadě s losíčaty. Tyto migrace byly nejčastěji pozorovány v září a říjnu, tedy v době říje, kdy jsou losi obecně nejaktivnější. Migraci losa na území ČR v letech 1977 – 1993 zdokumentoval ANDĚRA a HANZAL (1996) (KOSTEČKA, 1999).
Anděrova mapka (obr. 1) uvádí lokality výskytu losa v ČR. Je dostupná na webu
a stále je aktualizována. Černé tečky znázorňují místa s pravidelným výskytem, prázdné body pak lokality se sporadickým, méně častým výskytem než v předchozím případě.
Obr. 1 Mapka výskytu losa evropského na území ČR (Anděra, 2012)
3.3.3 Imigrace ANDĚRA s KOKEŠEM (1978) analyzovali pásma, jimiž losi na naše území přicházejí. V Čechách je to hraniční úsek mezi výběžkem Frýdlantským a Náchodským, na Moravě úsek mezi Vidnavou a Ostravou, na Slovensku je to údolí Oravy a na východě Tople, Ondavy a Laborce. HROMAS (1987) uvádí, že losi u nás nastoupili do třetí fáze imigrace, při níž dochází na nových a pro losů příhodných podmínkách postupně k říji, k rozmnožování a konečně k trvalému osídlení těchto lokalit. Tím byly v případě dlouhodobého setrvání ustálené, reprodukčně schopné populace. V období z let 1957 – 1978 (ANDĚRA, KOKEŠ, 1978) byl na území České republiky zaznamenán a podrobně zdokumentován výskyt nejméně 27 – 29 kusů losa. Přestože se los v té době vyskytoval na území téměř celého Československa, je nápadná určitá koncentrace výskytu především v oblasti Polabí, Českomoravské vrchoviny, podhůří Jeseníků a hlavně některých oblastí jižních Čech (KOSTEČKA, 1999).
Vývoj populace losa evropského v ČR 25 20 Počet kusů
Jindřicho- hradecká Lipenská
15
Jistebnická 10
Bechyňská Nymburská
5 0 1975
1980
1985
1990
1995
1998
Období
Obr. 2 Vývoj populace losa evropského v ČR podle Kostečky (1999) Z grafu Obr. 2 je patrno, že v polovině 70. let 20. stol. byl zjištěn výskyt 5 ks losa v oblasti Jindřichohradecka. Od prvních záznamů novodobého výskytu, v roce 1975
(5 ks)
populace losa rostla až roku 1995, kdy se podle KOSTEČKY (1999) na území ČR nacházelo 42 ks losa. V předchozích letech dosahovala populace následujících hodnot: 1980 – 17 ks, 1985 – 31 ks a 1990 – 37 ks. V roce 1998 je sledován pokles početnosti losů, a to na 27. Z grafu je dále vidno, že po roce 1980 se losi začali rozšiřovat z Jindřichohradecka i do dalších oblastí.
3.3.4 Vybrané charakteristiky území v ČR s výskytem losa V tabulce č. 3 jsou uvedeny charakteristiky území v ČR, kde se los vyskytuje permanentně. Mezi tato území patří oblasti Vítkova Kamene, Jindřichohradecka, Nymburska a Táborska. Tabulka slouží k porovnání vlivu charakteristik vybraných oblastí na početnost populací losa, které v daných oblastech žijí.
Tab. 3 Vybrané charakteristiky nejvýznamnějších oblastí výskytu losa v ČR (Homolka a kol., 1996)- doplněno
2
rozloha (km ) 2
lidnatost (n/km ) reliéf nadmořská výška lesnatost (%)
Šumava - Vítkův Kámen
J. Hradecko
Nymbursko
Táborsko
50 do 20 hornatina 700 až 1035 85
200 20 až 50 pahorkatina 420 až 610 60
200 50 až 100 pahorkatina 220 až 230 50
200 50 až 100 pahorkatina 430 až 700 50
hlavní dřeviny počet losů denzita (n/1000 ha) trvalý výskyt od cca
SM 10 až 15 2 až 3 1983
BO, SM 10 0,5 1974
BO, DB 1 až 5 0,05 až 0,25 1985
SM, BO 3 až 6 0,15 až 0,3 1985
Mimo uvedené oblasti se los nepravidelně může vyskytnout ve všech částech republiky, kde se nacházejí větší lesní komplexy, které mu poskytují potravní základnu a potřebné úkryty. Jedná se přitom o jedince přicházející k nám z Polska a jedince migrujících z míst, kde se narodili na našem území, a hledající vhodný prostor pro svá usídlení (KOSTEČKA, 1999). Z tabulky č.3 je dále patrno, že hustota výskytu losa je v přímé úměře k lesnatosti území a nepřímé úměře k zalidnění. Denzita se pohybuje v zájmovém území Vítkova Kamene (LHC Vyšší Brod) od 2 do 3 ks na 1000 ha. Znamená to, že právě v této oblasti je největší pravděpodobnost setkání se s losem ve volné přírodě. Z uvedených údajů vyplývá, že los je ve výše uvedené oblasti koncentrován o poznání více než v ostatních lokalitách.
3.4 Los na Vyšebrodsku Podle KOSTEČKY (1999) se los stále vyskytuje na pravém břehu Lipenské nádrže v oblasti Vítkova kamene (Svatý Tomáš) – Pasečné – Kapličky – Přední Výtoně. Plocha území stálého výskytu je přibližně 50 km2 (KOSTEČKA, 1999).
Červená linie na mapce (obr. 3) znázorňuje hranici areálu losa v zájmovém území.
1:380 000 Obr. 3 Areál losa evropského na území LS Vyšší Brod (Märtl, 2009, převzato, upraveno) Jak již bylo řečeno, první samec losa v novodobé historii byl ve volnosti spatřen v okresu Litoměřice v roce 1957. Také již bylo uvedeno, že tento kus byl uloven o rok později. Velice zajímavé je proto tvrzení CHARVÁTA (in verb., 2011), který údajně spatřil losího býka v oblasti Kamenné. Kamenná se nachází v dnešním revíru 5 – Valdava, kde hospodaří LS Vyšší Brod. CHARVÁT prý losa opakovaně spatřil při výkonu základní vojenské služby u PS v letech 1957 až 1958. JAKUBEC (in verb., 2012), který sloužil u PS na rotě Mnichovice (stejně jako CHARVÁT) nezávisle potvrzuje, že na počátku 60. let se vyskytoval losí býk na dnešním území revíru 4 – Kapličky a 5 – Valdava. Místa výskytu se v obou výpovědích shodují. Podle KOSTEČKY (1999) se los do oblasti kolem Vítkova kamene začal nejspíše rozšiřovat z Jindřichohradecka, kde je jeho pozorování datováno do počátku 70. let 20. století. Zmapováním výskytu losa v posledně zmíněné oblasti se zabývali např.: PEŘKA (1987), ANDRESKA (1988) nebo HROMAS (1987). V říjnu 1976 byl pozorován los a losice na Šumavě bez přesnější lokalizace, podobně v listopadu 1978 byla hlášena losice s mladým samcem „u Lipenského jezera“. Z roku 1986 jsou zprávy, že na revíru Vítkův kámen (dnes revír 3, LS Vyšší Brod, pozn. autora) v oblasti Pašeráckého potoka a Pasečné, se již tři roky vyskytuje 5 kusů (z toho 1 los starý 4 – 5 let, 2 losice a dvě losíčata stará 1 rok a 2 roky) (HOMOLKA A KOL., 1996). V roce 1989 na podzim se podle MÁCHY (in verb., 1989) vyskytovalo již 12 kusů, z toho za plotem „ženijně technického
zabezpečení hranice“ na rakouské straně 3 – 4 ks. HANZAL (1994) odhaduje v roce 1994 zdejší populaci již asi na 15 kusů. Stejný počet je podle dat MÚ v Českém Krumlově a názoru mysliveckých hospodářů a lesníků i v letech 1995 – 96 a již se víceméně nemění. Podle získaných informací se zde trvale zdržují 3 – 4 samice, každá s jedním nebo dvěma mláďaty, minimálně tři dospělí samci a 3 – 5 jedinců obojího pohlaví a neurčitého věku (HOMOLKA A KOL.,
1996). KOLOVRATNÍK (1989) uvádí, že v roce 1983 byly spatřeni tři jedinci na Perneku a
Svatební cestě (dnes revír 2 – Jasánky, pozn. autora). Mezi těmito kusy bylo pozorováno mládě a tím byla upevněna domněnka o rozmnožování losů na LHC Vyšší Brod. Dále tvrdí, že v roce 1988 byl zaznamenán výskyt sedmi losů na Lindě a Reitterschlagské cestě (dnes revír 2 – Jasánky, oblast osady Pasečná, něm. Reitterschlag, pozn. autora). V této tlupě se tehdy vyskytovali dva samci, 3 samice a 2 mláďata. Z obou samců byly nalezeny shozy bidlovitého typu tvaru vidláka. V roce 1998 byl zaznamenán určitý pokles početnosti stabilní populace losa, kdy HOUŠKA (in verb., 1998) uvedl, že se v oblasti Vítkova kamene pohybuje přibližně 10 kusů – z toho tři losice, každá s jedním mládětem, 2 dospělí samci a 2 – 3 jedinci neurčitého věku a pohlaví (KOSTEČKA, 1999). Emeritní lesní správce MÄRTL (2009) uvádí, že v polovině 90. let 20. století, kdy byl odhad 15 kusů, se populační hustota blížila poměrům v Polsku či Litvě. Přesné sčítání losí populace se v minulosti neprovádělo. Počet losů se pouze odhadoval, a to každý rok na 10 – 15 kusů. Lze říci, že nejpřesnější údaj pochází z roku 2007, kdy revírníci LS Vyšší Brod popsali devět různých jedinců. Otázkou zůstává, kolik losů zůstane lidskému oku utajeno (MÄRTL, 2009). Podle ročních mysliveckých výkazů určil referent odboru životního prostředí pro myslivost na městském úřadě obce s rozšířenou působností Český Krumlov BLÁHA (in verb., 2012) počet jedinců losa vyskytujícího se v honitbách spadajících pod obec s rozšířenou působností Český Krumlov. Dané honitby, kde myslivečtí hospodáři hlásili výskyt losa, všechny spadají do území, kde hospodaří na lesních celcích LS Vyšší Brod. Počty losa udané mysliveckými hospodáři za posledních pět let jsou uvedeny v
tabulce č. 4. Údaje v tabulce
č.4 pocházejí z ročních hlášení vyhotovených uživateli honiteb v bývalém okrese Český Krumlov pro orgán státní správy. Tato hlášení byla podávána na formulářích Mysl (Mze) – 1 – 01.
Tab. 4 Počet losů zjištěný sčítáním zvěře uživateli honiteb spadajících pod obec s rozšířenou působností Český Krumlov, zpracováno podle Bláhy (in verb., 2012) mysl.hosp.rok
počet
2007 2008 2009 2010 2011
20 20 20 24 29
Podle myslivecké statistiky z poslední doby, postavené na jarním sčítání zvěře, žije většina losů v ČR v oblasti, kterou KOSTEČKA (1999) nazval Lipenskou a HOMOLKA (1996) Šumava – Vítkův kámen. Celostátní statistické údaje, vycházející z mysliveckých ročních výkazů za rok 2011, udávají na celou ČR 36 kusů. Zbývá tedy 7 ks, které se nenachází ve výše zmiňované oblasti. Tito jedinci se pohybují nejspíše po oblasti Jindřichohracecka a Táborska. Ovšem je třeba dodat, že údaje o počtech zvěře udané mysliveckými hospodáři je nutno brát s jistou rezervou, nehledě na skutečnost, že pobytové znaky zvěře se zvláště v hraničních částech honiteb překrývají. Za úvahu také stojí otázka, jak probíhá migrace losů v rámci ČR a přilehlých pohraničních oblastí Rakouska a Bavorska. Každoročně je totiž místními (Vyšší Brod a okolí) myslivci a lesníky spatřeno v dané oblasti několik vodících samic s jedním či dvěma mláďaty. SVOBODA (in. verb. 2010) dokonce tvrdí, že v lokalitě Pošlák na revíru Valdava spatřil v zimě 2009/2010 losici se třemi mláďaty. I přes tuto skutečnost je evidentní, že populace si udržuje přibližně stejný počet kusů (bereme-li s rezervou mysliveckou statistiku). Co se týče početnosti losa na území LS Vyšší Brod, nejnovější informace pocházejí od ERNSTA A KOL. (2011), který na LS Vyšší Brod v období od 1.9.2008 do 31.8.2011 zkoumal losí populaci s využitím mikrosatelitní analýzy DNA. V Závěrečné zprávě uvádí počet 8 kusů. Projekt stále pokračuje. Fotografická dokumentace zachycující jednotlivé kusy a jejich skupinky se nachází v Přílohách, obr.6 – 11.
3.5 Monitoring losa na území LS Vyšší Brod 3.5.1 Mezinárodní spolupráce při sledování losů na česko-rakousko-bavorském pomezí Z hlediska monitoringu losa na pomezí ČR, Rakouska a Bavorska bylo praktické navázat mezinárodní spolupráci. MÄRTL (2009) uvádí o počátcích mezinárodní spolupráce skutečnost, že vznikla z iniciativy bavorské strany.
Tak jako každé neobvyklé velké zvíře vyskytnuvší se na území, kde není jeho výskyt běžný, i první los spatřený v Bavorsku se stal středem zájmu médií. Byl pojmenován Carl Gustav po švédském králi. Tento býk uhynul po srážce s automobilem. Skutečnosti, které nastaly výskytem neobvyklého druhu živočicha, vedly Bavorský parlament k tomu, aby tamní ministerstvo pro zemědělství a lesnictví vypracovalo Losí plán pro Bavorsko – Elchplan für Bayern. Uvedené dokumenty řeší strategii zacházení s migrujícími losy. V této době byla navázána spolupráce s naší stranou. V červnu 2007 přijela na LS Vyšší Brod delegace pracovníků bavorského zemského mysliveckého svazu v čele s prezidentem Dr. Jürgenem Vöckem a tématem byla losí zvěř – zejména škody, které působí v lese, a způsob uplatnění jejich náhrad. V tomtéž roce navštívili LS Vyšší Brod zástupci Bavorského státního ministerstva pro zemědělství
a
lesnictví.
Tématem
setkání
byla
problematika
migrujících
losů
v urbanizovaném prostředí, které začalo přinášet rizika zejména v bezpečnosti pozemní dopravy. V únoru 2008 se zástupce LS Vyšší Brod zúčastnil na pozvání bavorského zemského mysliveckého svazu semináře v Mnichově a přednesl na něm příspěvek „Los a hospodářský les v Čechách“ (MÄRTL, 2009).
3.5.2 Výzkumný projekt Mendelovy univerzity v Brně Podle HONETSCHLÄGERA (in verb., 2011) bylo vypsáno výběrové řízení na zpracování výzkumného projektu týkajícího se losí populace na LS Vyšší Brod. Řízení vypsaly Lesy České republiky, s.p., Grantová služba LČR. Řešitelem výzkumu se stala Mendelova univerzita v Brně. ERNST A KOL. (2011) v závěrečné zprávě projektu s názvem „Využití mikrosatelitních analýz při monitoringu populace a přeshraniční migrace losa evropského v oblasti LS Vyšší Brod“ uvádí tyto řešitele: odpovědný řešitel: Ing. Martin Ernst, Ph.D. a spoluřešitelé: Luboš Křížek, Ing. Jarmila Matoušková, Jan Märtl, Ing. Jiří Švanda a Jan Veselý. Při vyhledávání a sběru biologických vzorků, mapování výskytu jedinců losa a jiných terénních pracích asistoval Bc. Jan Poláček. Období řešení projektu bylo 1.9.2008 – 31.8.2011. Monitoring výskytu losa probíhal na LS Vyšší Brod v období od 1.9.2008 do 14.8.2011 řešitelským týmem v nepravidelných intervalech (ENRST A KOL., 2011). Při řešení probíhala vnitrostátní spolupráce s jinými lesnickými subjekty i přeshraniční spolupráce s bavorskou a rakouskou stranou
Podle ERNSTA
A KOL.
(2011) probíhal na LS Vyšší Brod mj. odběr biologických
vzorků pro následné analýzy DNA s využitím mikrosatelitů. Některé vzorky trusu byly podrobeny parazitologickému vyšetření. Dále byl evidován výskyt losa v určitém čase a na určitém místě buď na základě přímého pozorování nebo nálezu pobytových znaků. Výzkumem byla potvrzena domněnka, že populace losa na LS Vyšší pochází s Polska. Byl zjištěn inbreeding a ostatní ukazatele, které podporují hypotézu, že daná populace pochází z malého počtu původních jedinců. Na základě zjištěných genotypů lze konstatovat, že se studovaný vzorek losů skládal minimálně z osmi jedinců (ERNST A KOL., 2011). Výzkum by měl podle MÄRTLA (2009) ve výsledku objasnit tyto otázky: -
kolik jedinců losa v oblasti žije
-
zda je zdejší populace doplňována nově příchozími jedinci
-
kam losi migrují
-
jak dlouho zůstávají v inkriminované oblasti
-
jak vysoké jsou škody na lesní porostech
3.5.3 Monitoring losa Správou CHKO a NP Šumava (dále „Správa CHKO a NP“) JIRSA (2013) v dopise Poláčkovi uvedl, že se jako referent pro myslivost na Správě CHKO a NP účastnil v nedávných letech na projektu telemetrie jelenovitých, kdy imobilizoval a označoval jeleny v NP. Jako odpovědný pracovník byl vybrán k projektu monitoringu losa na Vyšebrodsku – jednalo se o revíry jasánky, Svatý Tomáš a Vítkův Kámen. Manažerem projektu a hlavním řešitelem projektu byl MGR. PAVEL ŠUSTR. Hlavním cílem projektu byla imobilizace vystopovaného losa a jeho opatření obojkem se sledovacím zařízením. V „honu“ na losa byl nakonec použitý i vrtulník s termovizní. Posádka stroje losa objevila, ale ten jí uprchnul a k jeho uspání tedy nedošlo. JIRSA (2013) dále tvrdí, že pracovníci CHKO se pokoušeli losa vystopovat i spontánně na základu nálezu čerstvých stop. Sám Jirsa se na pozvání jednoho místního myslivce účastnil klasické čekané na místě, kde prý los chodí. Ani tyto pokusy se nezdařily. Tento projekt probíhal v letech 2009 – 2011.
3.6 Případy úhynu losa evropského Zvýšená rizika střetu losa a dopravního prostředku již byla zmíněna. Níže budou uvedeny konkrétní případy těchto nehod. Úhyny některých losů, nalezených v lesních porostech, však dodnes nejsou uspokojivě vysvětleny. MÄRTL (2009) uvádí nejméně tři případy z Bavorska, které se staly v roce 2007. Zvířata nepřežila střet s vlakem a automobilem. Jako příklad z území ČR uvádí, že jeden kus losa evropského byl sražen v roce 2003 u Sušice. Pohlaví sražených kusů zde neurčuje. V tom samém roce zdokumentoval BŘEZINA (2003) důsledek autonehody u obce Přední Výtoň, což je v území, kde spravuje lesy LS Vyšší Brod. Automobilem škoda felicia byl usmrcen býk s parožím šesteráka (viz. příloha č. 3, Obr. 5). MATULKA (2003) uvedl, že šlo o pěti až šestileté zvíře vážící i 400 kg (viz. příloha č. 3, Obr. 39). Nehody se obešly bez lidských obětí. Oba losi byli vypreparováni. Los od Sušice je vystaven v informačním centru NP Šumava v Českých Žlebech a los od Přední Výtoně zdobí od roku 2009 infocentrum ve Stožci. Úhyny losa na našem území nejsou vždy prokazatelně způsobeny dopravní kolizí. Nejstarším případem úhynu, který se podařilo zjistit, se stal případ z poloviny 70. let. Pamětníci se bohužel nepamatují na přesný rok. Podle KUTINY a CANDRY (in verb. 2012) byl u Horního Dvořiště postřelen los příslušníky PS. Býk zhasnul zamotán v ostnatém drátu tehdejšího „ženijně – technického zabezpečení státní hranice.“ ERNST A KOL. (2011) publikoval následující případy úhynů. Počátkem srpna 1974 byly pozorovány dvě losice v Břežanech u Prahy. Jedna z nich byla 3.1.1975 sražena vlakem. Dále byl u obce Osoblahy dne 30.9.1971 zastřelen losí býk s parožím vidláka. V kohoutku měřil 180 cm, délka jeho těla činila 265 cm a vážil 400 kg. 19.5.1989 byla na Jindřichohradecku nalezena kostra staré losice. 7.4.2009 byla u Hodkovic nad Mohelkou sražena autem losice. U Českých Velenic se stala dne 29.9. 2009 losice obětí autonehody. ERNST
A KOL.
(2011) publikoval nález kosterních pozůstatků losice. Na kostech se
nacházely zbytky tkáně. Nález učinil na lokalitě Dobřín (LHC Vyšší Brod, revír 4 – Kapličky, PS 421 B 5b) dne 8.4.2010 revírník Kubišta ( příloha č. 3, Obr. 3 a 4). KUBIŠTA a STRYCH (in verb., 2012) potvrdili, že v červenci 2008 bylo nalezeno torzo kostry losice v lokalitě Dobřín na revíru 4 – Kapličky (oddělení 423). Nález učinil hajný Strych, který s ním obeznámil revírníka Kubištu. Kvůli značnému stadiu rozkladu již nebylo možno určit příčinu úhynu. U obou lebek je zachován kompletní chrup. Panuje dohad, že starší samice mohla padnout věkem. U úhynu mladší se spekuluje o činu pytláka.
Protože los není v naší zemi zvěří obhospodařovanou lovem, neexistuje žádná evidence úhynu. Tuto informaci potvrdil BLÁHA (in verb., 2012).
3.7 Škody zvěří 3.7.1 Vymezení pojmů 3.7.1.1 Poškození Poškození – FORST (1970) definuje poškození jako fyziologickou újmu, jejímž důsledkem je snížení dřevní produkce nebo jakosti dřeva. PFEFFER (1961) tuto definici dále rozvádí o kriterium pro jeho určení, kdy je poškozený strom srovnáván se zdravým porostem. Vnější činitelé mohou způsobovat na jednotlivých stromech či na souvislých porostech újmu kvalitativní i kvantitativní. Poškození kvalitativní se zpravidla snadno identifikuje, neboť je provázeno nápadnými vnějšími příznaky (loupání zvěře, apod.). Naproti tomu je obtížnější určit poškození kvantitativní, neboť často chybí možnost srovnání s dosud nepoškozenými stromy či porosty.
3.7.1.2 Stupeň (míra) poškození Stupeň (míru) poškození hodnotíme subjektivně. Mluvíme o částečném, slabém, středním, silném, nebo úplném poškození. Míra poškození je totiž ovlivněna různými okolnostmi. Uplatňuje se např. druh škodlivého činitele, stanoviště, stáří stromů, druh dřeviny apod. podle časové charakteristiky rozeznáváme poškození akutní (náhlá), která mohou vzniknout třeba během několika minut či dní, nebo poškození chronické (dlouhodobé), jež jsou důsledkem nepřetržitého nebo často se opakující působení škodlivého činitele (JANOUŠEK, 2001) 3.7.1.3 Škody a ztráty Škody a ztráty – škody jako takové znamenají zmenšení užitné hodnoty. V ochraně lesů se jimi rozumí poškození dřeviny nebo porostu z hlediska ekonomického (PFEFFER, 1961). Jejich velikost se vyjadřuje ve srovnávacích jednotkách (m3, ha). Z definice škod vyplývá, že druhy škod se shodují s druhy poškození, takže se jedná o škody kvalitativní a kvantitativní, rázu akutního, chronického apod. Rozdíl je však v chápání škod na porostu. Každá škoda je zčásti obnovitelná. Je-li poškozen určitý počet stromů v porostu tak, že zajdou a ekonomicky se částečně znehodnotí,
jde o škodu na jedincích. Porost jako celek však nemusí přitom utrpět vždy absolutní ztrátu. Ztráta totiž znamená definitivní konec. Velikost škody kvantitativní se vyhodnocuje buď pouze znehodnocenou hmotou nebo v poškozené ploše (škody okusem v kulturách), nebo zároveň ve hmotě na ploše. Konečným cílem však vždy zůstává přepočet na dřevní hmotu vyjádřenou v m3 či CZK (JANOUŠEK, 2001).
3.7.1.4 Ochrana Ochrana – ochrana lesů ve vlastním slova smyslu (prevence) omezuje možnost škodlivého působení na lesní porosty (PFEFFER, 1961). Zde se uplatňují jednak opatření hospodářská (např. v podobě různých pěstebních zásahů), jednak opatření právní, vyplývající z ustanovení zákonů a nařízení, obsahující zásady ochrany lesa před přírodními i antropickými činiteli.
3.7.1.5 Obrana Obrana – má lokalizovat působení škodlivých činitelů na určité místo, nebo vhodnými prostředky vyskytnuvšího se škůdce ničit. Je možné ji rozdělit na biologickou a technickou. V obraně biologické využíváme v boji proti škůdci jiných organismů, v technické obraně hubíme škůdce buď prostředky mechanickými nebo technickými (JANOUŠEK, 2001).
3.8 Škody působené zvěří Škody zvěří se řadí ke škodám působeným biotickými činiteli. Jejich rozsah je však důsledkem chybné lidské činnosti, a proto náleží i mezi škody antropické. Při posuzování těchto škod je třeba si uvědomit, že velmi často jejich rozsah negativně ovlivňují další biotičtí nebo abiotičtí činitelé, např. sucho, houbová onemocnění, útlak buřeně, větrné a sněhové kalamity, ale i nekvalitní sadební materiál a nekvalitní zalesňovací práce (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996). Zvěř škodí nejčastěji okusem, letním loupáním, zimním ohryzem, vytloukáním, příp. vytahováním, vyhrabáváním a vyrývám sazenic. Tato poškození mohou být i příčinou nepřímých škod, které pak způsobují jiní činitelé (loupání – hniloba) (FORST A KOL., 1970). V následující kapitole budou popsány jen škody okusem, ohryzem a loupáním, t.j. škody, které jsou na LS Vyšší Brod evidovány v souvislosti s losem.
3.8.1 Okus Okusem jsou poškozovány především mladé stromy, od stadia semenáčků po stadium mlazin. Spárkatá zvěř a zajícovití okusují výhony, pupeny a listy některých dřevin. Obvykle se jedná o mladé a ne zcela rozvinuté letorosty. Okus postihuje buď konce postranních (laterálních) výhonků horní části koruny, přičemž terminální prýt zůstává nedotčen a mladý stromek roste nerušené dál do výšky, anebo zasáhne konec terminálního výhonu, takže výškový přírůst se přerušuje a dřevina vyhání náhradní vrcholek z rezervních pupenů (JANOUŠEK, 2001). Takový výhon se potom nazývá bajonetový. Dle experimentů, které prováděli na zkusných plochách EIBERLE (1978) a POLLANSCHÜTZ (1995), vychází, že ztráta výškového přírůstu v důsledku okusu zvěří činí v průměru 0,5 – 1 násobek ročního výškového přírůstu. Při tom bylo zjištěno, že jeden jednorázový okus zvěří má u většiny listnáčů dokonce stimulující účinek (HRIB, 1998). Podle JANOUŠKA (2001) je okus většiny savců velmi charakteristický a podle stop na pahýlu letorostu lze dost bezpečně poznat původce.HRIB (1998) je o něco skeptičtější. Podle něho je zjišťování původce okusu komplikovanější než u jiných druhů poškození, protože je důležité stáří poškození. U čerstvého poškození lze rozlišit podle způsobu poškození jeho původce, ale při inventarizaci kumulativních škod bývá jeho určení téměř nemožné. Ne každý pupen, který na jaře nevyrašil, je obětí okusu zvěře (HRIB, 1998).
Okus dřevin ve stáří 1 – 5 let se hodnotí podle vážnosti zranění. S ohledem na další osud poškozeného jedince KESSL
A KOL.
(1957) navrhnul pětibodovou stupnici, která se
používá při podrobnějším rozboru ztrát na kulturách: I.
st. – zranění zanedbatelné. Ztráta některých postranních výhonků.
II.
st. – zranění lehké. Ztráta i terminálního výhonku, avšak většina pupenů je zachována.
III.
st. - zranění střední. Ztráta většiny výhonků několikaletým okusem.
IV.
st. – zranění těžké. Na kmínku zůstává pouze několik málo nepoškozených pupenů, vlivem krátkodobého a dlouhodobého okusu.
V.
st. – zranění smrtelné. Dřevina je skousnuta až ke kořenům a nezachová se ani jeden zdravý pupen.
Pro další osud ohroženého stromku je rozhodující, kdy uroste dosahu zubů spárkaté zvěře (což je u losa dosti nemožné). Rychle rostoucí dřeviny trpí zpravidla jen krátce okusem a i když byly poškozeny, záhy nahradí ztrátu a přírůst dohoní. Ostatní dřeviny, když jsou chronicky skousávány více let po sobě, vytvářejí kuželovité sukaté a zahoustlé „bonsaiovité“ formy, z nichž následně prudce vyrůstá kmínek, který rychle dohání výškový deficit. Intenzita a rozsah okusu se mění během roku. Maximum poškození se objevuje v době, kdy má zvěř nepatrný výběr potravy, t.j. od listopadu do konce března. Intenzita zimního okusu kolísá s povětrnostními poměry v jednotlivých měsících a s množstvím jiné vhodné potravy povětrnostní podmínky mají vliv i na charakter poškození: za holomrazů trpí více mladé sazenice a nálet, kdežto při vysoké sněhové pokrývce trpí i starší stromy, jejichž vrcholy vyčnívají ze sněhu (JANOUŠEK, 2001). Obecně platí, že okusem trpí především nově zaváděné dřeviny a dřeviny s nižším podílem zastoupení Na celkových ztrátách na lesních kulturách se podílí okus zvěře asi 25 % a je v tomto směru na druhém místě za antropogenními vlivy (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996).
3.8.2 Loupání Podle MATĚJÍČKA a SKOBLÍKA (1993) jsou škody loupáním definovány jako škody na vývoji hodnoty jednotlivých stromů nebo porostu vlivem nepříznivé sortimentace nebo zkrácením obmýtí. Loupáním
rozumíme
sloupnutí
kůry
a
lýka
na
dospělejších
stromech.
Nejnebezpečnější je loupání na jaře nebo v létě, kdy zvěř prohryzne kůru v různé výšce stromů a odtrhuje pruhy kůry poměrně vysoko ke koruně. Tím se obnaží běl často na velké ploše kmene a vznikají následné škody především houbovými chorobami. Loupání může mít za následek přímo znehodnocené kvality dřeva (houbové patogeny, druhotní a techničtí hmyzí škůdci), nebo i vznik skrytých vad,jako lokální odlupčivost, smolníky a trhliny. Následky loupání se mohou projevit i ve snížení přírůstu nebo znetvoření kmene závaly (JANOUŠEK, 2001). Podle LAZEBNÍČKA (1985) jsou stromy poškozené loupáním a ohryzem náchylné k houbovým chorobám. K napadení patogeny dochází zejména u poškozených jedinců II. a III. věkové třídě. Řidčeji i v I. a IV. věkové třídě. Silně poškozené porosty předmýtního věku mohou být ve zvýšené míře postihovány sněhovými a větrnými polomy. Toto prořeďování se obvykle projevuje koncem III. věkové třídy a trvale pak postupuje až do mýtného věku. Vedle ztrát předčasnou likvidací porostů dochází i ke ztrátám v nedostatečném využití porostní plochy (redukované holiny) (JANOUŠEK, 2001). Poranění (loupáním i ohryzem) je obvykle infikováno dřevokaznými houbami, takže nejcennější oddenková část kmene je postižena hnilobou nebo má dřevo prostoupené pryskyřicí. Větrem a sněhem se stromy v místě poranění snadno lámou. Listnáče lépe regenerují (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996). S postupující hnilobou se zvyšuje v porostech podíl polomů. Mění se také podstatně charakter polomů. Ve srovnání se zdravými porosty se snižuje o 12 – 40 % podíl vývratů a o 30 – 60 % podíl stromů ohnutých. O to vyšší je podíl stromů zlomených (o 50 – 70 %). Zhoršuje se o 10 – 52 % kvalita vysokým podílem hniloby, která zasahuje 2 až 6 m dolní nejcennější část kmene. Při zlomení se poškozuje i část zdravého dřeva (VICENA, 1995).
3.8.3 Zimní ohryz Zimní ohryz je nápadný zřetelnými otisky řezáků na lýku (zpravidla ve výšce hlavy zvěře) (JANOUŠEK, 2001). Tyto otisky jsou podle HRIBA (1998) spolehlivým rozeznávacím znakem k určení druhu zvěře, který poškození způsobil. Mezi další determinační znaky kromě šířky řezáků patří výška spodního okraje loupaného místa, charakteristické místo poškození nebo pobytové znaky. Při zimním ohryzu jsou zachovány na běli zbytky lýka a rána se proto lépe zavaluje. Při rozsáhlejším porušení lýka však usychají některé větve nebo část vrcholku, které byly zásobovány poraněnými cévami, jedinec však žije dál, i když víceméně znetvořen. Naopak, je-li ohryzána kůra prstencovitě po celém obvodu kmene, strom uhyne (JANOUŠEK, 2001). Ohryzem (a loupáním) je poškozován smrk, borovice, jedle, douglaska, z listnáčů lípa, javor, jasan, jilm, habr, akát, ale i osika, jeřáb, olše (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996).
3.9 Ochrana porostů před poškozováním zvěří 3.9.1 Mechanická ochrana Protože se jako jediná efektivní ochrana porostů proti poškozování losem jeví dostatečně masivní oplocenky, bude tato kapitola věnována hlavně těmto zařízením.
3.9.1.1 Skupinová ochrana - oplocenky Mechanická ochrana je bránění přístupu zvěře ke dřevinám nebo k jejich ohroženým částem technickými prostředky. Oplocenky se úspěšně používají jak v holosečném, tak i v podrostním hospodářství. Jejich cílevědomé zakládání dává velmi dobré podmínky pro vytváření vhodných směsí hospodářských dřevin a kromě toho v nich mohou být v dostatečné míre zastoupeny i nejrůznější pomocné a okusové dřeviny pro zvěř. Aby účinnost oplocenek proti vstupu zvěře do ohrožených kultur byla co největší, je zapotřebí dodržovat správné zásady jejich zřizování a používání. Velikost, tvar a způsob výroby oplocenek je třeba přizpůsobit rozloze kultur, členitosti a přehlednosti terénu a výskytu zvěře, která působí škody. K výrobě oplocenek se používají tyčky a tyče nebo drátěné pletivo. U dřevěných plotů více odrazují zvěř od přeskočení svislé latě než vodorovné (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996). Proti různým druhům spárkaté zvěře, která je v dané části lesa nejpotencionálnějším škodlivým činitelem, jsou stavěny oplocenky různých rozměrů. Podle kolektivu ŠVESTKA,
HOCHMUT, JANČAŘÍK (1996) jsou pro oplocenky navrženy tyto výškové hodnoty (které se používají i v praxi): -
proti jelení zvěři je účinná výška 2,5 až 3,0 m,
-
proti daňčí a mufloní zvěři 2,0 až 2,5 m a
-
proti srnčí zvěři 1,5 až 2,0 m.
Přitom je třeba přihlížet k obvyklé výšce sněhové pokrývky. Výměra jednotlivých typů se nejčastěji pohybuje od 10 arů do 1 ha v závislosti na konfiguraci terénu, aby byla možná okulární kontrola. Z toho důvodu jsou vhodné pravidelné tvary oplocenek. Maximální oplocená plocha nemá přesahovat 4 ha. Oplocenky je nutno pravidelně kontrolovat a porušené ihned opravit. Nadměrné oplocování lesních kultur je nejen velmi nákladné, ale současně zmenšuje pastevní plochy zvěře v honitbě. Pozornost zvěře při sběru potravy se potom soustřeďuje na neoplocené plochy, kde poškození kultur muže být o to větší (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996)
3.9.2 Individuální ochrana 3.9.2.1 Rozsochy Další prostředky mechanické ochrany chrání jednotlivé sazenice nebo stromy. Individuální oplocení je z tyček nebo z drátěného pletiva. Má půdorys trojúhelníku nebo čtyřúhelníku a chrání jednotlivé stromy, vysazované často jako odrostky. Jsou to především plodonosné dřeviny, exotické solitéry, alejové výsadby. Používá se nejčastěji v oborách. Důležité je důkladné zakotvení oplůtku v zemi a jeho kontrola (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996). . 3.9.2.2 Plastové tubusy Chrániče jsou perforované a různě tvarované toulečky z plastů, které se navlékají na terminální výhon a chrání terminální pupen a část výhonu. Před rašením je nutno je sejmout a na podzim se nasazují na nový výhon. Jsou použitelné na stromky s dostatečně silnými a dohře zdřevnatělými výhony. K ovazům se používá suchý nebo zelený klest, rákos, drátěné pletivo a pásy z plastických hmot (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996). Jiným druhem umělohmotné ochrany, používající se především jako ochrana kmínků listnatých dřevin, jsou asi 1 – 1,10 m dlouhé rukávce. Mohou mít kruhový nebo čtvercový průřez a jedna jejich hrana mívá rozepínání, aby se tubus dal pohodlně upnout kolem kmínku. Tato ochrana se v praxi na LS Vyšší Brod využívá nejvíce při ochraně javoru a jasanu. Minimálně u buku (např. u prosadeb).
. 3.9.2.3 Ovazy Ovazuje se kmen chráněného stromu. Ovazy se používají v podobných případech jako individuální oplocení. Od této ochrany stromů v porostech se ustupuje, neboť předpokládá předchozí odvětvování kmenů. K ovazům terminálních výhonů se používají staniolové pásky: dříve se používala i koudel a odpadové textilie. Skelná vata se k ovazováni nedoporučuje (ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996).
3.9.3 Chemická ochrana Podle ŠVESTKY, HOCHMUTA a JANČAŘÍKA (1996) má chemická ochrana v lesnictví široké zastoupení různých přípravků a metodik jejich aplikace.
3.9.3.1 Odpuzovadla ŠVESTKA A KOL. (1996) uvádějí, že se v současnosti používají odpuzovadla – repelenty k individuální ochraně sazenic a stromů. Repelentů existuje celá škála pod různými obchodními názvy. Ke skupinové ochraně se používají zavětřovadla.
3.9.3.2 Jiné V minulosti se používaly domácky připravené jíchy, tukové a dehtové nátěry, v současnosti jsou k dispozici průmyslově repelenty.
3.10 Ekologicky únosné škody a únosný stav zvěře 3.10.1 Ekologicky únosné škody ZATLOUKAL (1995) se pokusil formulovat kritéria ekologicky únosných škod jako škody: I. loupáním a ohryzem – pokud nepřesáhne výše ročních škod bez uplatnění ochrany v porostech I.a - do věku 50 let – 10 % během 10 let (t.j. 1 % ročně), I.b- nad 50 let věku – 5 % během 10 let (t.j. 0,5 % ročně)
II.
okusem a vytloukáním – nepřesáhne-li jeho výše bez ochrany na smrku, nebo při použití běžných repelentů (nátěrů) u ostatních dřevin 20 % ročně (čerstvý okus), přičemž ztráta na kultuře způsobená zvěří nesmí přesáhnout 2 % ročně, nejvýše
však 10 % za dobu potřebnou pro zajištění kultury. Sleduje se nezávisle pro jednotlivé hlavní a přimíšené dřeviny. Následkem okusu nesmí být selektivní potlačení cílových přimíšených dřevin. Poškození nesmí v rámci porostu (porostní skupiny) překračovat uvedené limity ani v ohniscích větších než 5 arů, které neznemožňují úspěšnou přirozenou obnovu a to včetně přimíšených dřevin (JD, BK, DB).
3.10.2 Únosný stav zvěře HUSÁK (1995) definuje únosný stav zvěře jako stav, kdy je dosažena požadovaná skladba dřevin pro daný hospodářský soubor bez mimořádných nákladných ochranářských opatření, a kdy určité poškození dřevin v rámci pokrytí potravních potřeb zvěře neznemožní hospodářské využití lesa ani jeho ostatní funkce a toto poškození lze eliminovat běžnými pěstebními zásahy. ZATLOUKAL (1995) považuje ekologicky únosné stavy zvěře jako takové, které nepůsobí překročení ekologicky únosné výše škod na: -
více než 10 % nezajištěných kultur nebo přirozené obnovy a
-
více než 0,1 % výměry lesa při postižení ohryzem a loupáním
4. METODIKA 4.1 Období výzkumu V práci bylo využito dat za období od roku 1999 do roku 2011. Pro účely získávání údajů o ohrožených porostech byla použita tabulková část LHP 1999 – 2008 a 2009 – 2018
pro LHC Vyšší Brod. Informace o škodách byly zjišťovány z LHE. Od roku 2009 až do současnosti prováděl autor terénní šetření.
4.2 Výběr lokalit Pro vyhodnocení vlivu losa evropského na lesní porosty LS Vyšší Brod byly vybrány revíry 1 až 5 (jdoucí po sobě: Svatý Tomáš, Jasánky, Vítkův kámen, Kapličky a Valdava), neboť právě na nich je největší zastoupení škod způsobených losem na lesních porostech. Tato skutečnost vyplývá z lesní hospodářské evidence, kterou vede o druhu, množství a náhradách za škody zvěří Lesní správa Vyšší Brod. Zmiňované revíry se rozkládají na pravém břehu Lipna. Pro porovnání s levým břehem byly vybrány revíry 7 a 9 (Lipno a Frymburk), což mělo potvrdit předpoklad, že jedinci losí populace se vyskytují hlavně na pravém břehu. Pro účely zjišťování škod byly vybrány především porosty se zastoupením jedle bělokoré (Abies alba), které jsou, jak je patrné z praxe, losem nejvíce ohroženy. Jedná se zejména o porosty nacházející se ve stadiu kultur, mlazin, tyčkovin a tyčovin.
4.3 Způsob zjišťování škod způsobených zvěří na lesních porostech Škody zvěří jsou v prvé řadě zjišťovány přímo v terénu. Nejprve jsou vytipovány porostní skupiny, kde by škody mohly vzniknout. V případě škod způsobovaných losem, hraje při jejich vyhledávání velkou roli i zkušenost lesníka, který zná svůj přidělený revír a předpokládá, kde je pravděpodobnost vzniku dané škody. Znalost přírodních poměrů v lesním ekosystému také pomáhá škodám losem do určité míry předcházet. Losem jsou ohrožovány nejvíce jedlové skupiny od stadia nezajištěných kultur až po nastávající kmenoviny. Na tyto porostní skupiny se práce autora, který je zaměstnancem LS Vyšší Brod, zaměřuje. V rámci řešení dané problematiky a své pracovní náplně škody způsobené losem vyhledává, určuje druh poškození a vyčísluje v terénu jeho míru. Terénní zápisník se zaznamenanými údaji o škodě a počtu poškozených sazenic či stromů je po ukončení terénních prací předáván technikovi lesní správy. Tento pracovník škody vyčíslí v nominální hodnotě peněz a zajistí další kroky vedoucí k náhradě škody.
4.4 Výpočet škod způsobených zvěří Výše škod způsobených losem, ale i ostatní zvěří, se v lesnické praxi vypočítají podle postupů uvedených ve vyhlášce Ministerstva zemědělství ze dne 15. března 1999 č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích.
Pro stručnost jsou uvedeny jen části vyhlášky, které se týkají škod na porostech, které mohou souviset se škodlivým působením losa a používají se v praxi pro výpočet škod losem.
Hlava 2 - výpočet škod na lesním porostu
§ 8 - Škoda ze zničení lesního porostu (1) Škoda ze zničení lesního porostu se jednorázově vypočte podle vzorce: S6 = Hlpa - Aa , kde S6
= škoda ze zničení lesního porostu,
Hlpa
= hodnota lesního porostu před zničením,
Aa
= hodnota mýtní výtěže, která se rovná rozdílu mezi výnosem z prodeje dříví a úplnými vlastními náklady na těžbu
a soustřeďování dříví
ze
zničeného lesního porostu vypočtená podle vzorce: Aa = Hm . (Cs - Tn) , kde Hm Cs
= objem dřevní hmoty podle jednotlivých dřevin a sortimentů v m3, = cena surového dříví na odvozním místě v Kč/ m3, zjištěná podle zvláštního
předpisu Tn
= hospodárně vynaložené úplné vlastní náklady na těžbu a soustřeďování dříví po odvozní místo v Kč/m3.
(2) Při výpočtu škody podle odstavce 1 se škoda z předčasného smýcení lesního porostu podle § 7 samostatně nevypočítává.
§ 9 - Škoda ze snížení přírůstu lesního porostu (1) Škoda ze snížení přírůstu pro lesní porosty do věku 5 let včetně se vypočte podle vzorce: S7.1.1 = Z . (1 - K1), kde S7.1.1
= roční škoda ze snížení přírůstu pro lesní porosty do věku 5 let včetně,
Z
= hodnota ročního přírůstu podle skupin dřevin, uvedená v příloze č. 6,
K1
= koeficient
vyjadřující poměr
přírůstu poškozeného a zdravého lesního
porostu. (2) Škoda ze snížení přírůstu lesního porostu ve věku nad 5 let se vypočte podle vzorce: S7.1.2 = (Hlpa+1 - Hlpa) . (1 - K1),
kde S7.1.2
= roční škoda ze snížení přírůstu lesního po-rostu ve věku nad 5 let,
Hlpa+1
= hodnota nepoškozeného lesního porostu v následujícím roce po poškození (bez uplatnění srážek dle stupňů poškození) zjištěná podle přílohy č. 1,
Hlpa
= hodnota nepoškozeného lesního porostu v roce poškození (bez uplatnění srážek dle stupňů poškození) zjištěná podle přílohy č. 1,
K1
= koeficient
vyjadřující poměr
přírůstu poškozeného a zdravého lesního
porostu. (3) Pro škody působené imisemi je koeficient K1 uveden podle pásem ohrožení 5) a stupňů poškození v příloze č. 7. V případě výpočtu výše škody pro více lesních porostů je možno postupovat tak, že se vytvoří soubory lesních porostů podle skupin lesních dřevin, pásem ohrožení a stupňů poškození. Pro takto vytvořené soubory lesních porostů se aritmetickým
průměrem
váženým
plochou vypočte průměrná bonita, zakmenění, věk
apod. (4) Škoda ze snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří nebo hospodářskými zvířaty se vypočte podle vzorce: S7.2 = Z . K2 . Np/N,
kde S7.2
= roční škoda ze snížení přírůstu lesního po-rostu v důsledku okusu zvěří nebo hospodářskými zvířaty,
Z
= hodnota ročního přírůstu podle skupin dřevin uvedená v příloze č. 6,
K2
= koeficient vyjadřující míru poškození podle stupňů poškození, jehož hodnota se určí podle přílohy č. 8,
Np
= počet poškozených sazenic, maximálně však 1,3násobek minimálního počtu, = skutečný počet jedinců, maximálně do výše 1,3násobku minimálního
N
počtu.
§ 11 - Škoda ze snížení kvality lesního porostu (1)
Škoda
ze
snížení
kvality lesního porostu způsobená mechanickým poškozením
loupáním a ohryzem zvěří nebo přibližováním dříví apod. se uplatňuje za obmýtí pouze jednou na každém jednotlivém stromě a vypočte se podle vzorce: 1
S9.1 = Hlpu . K3 . --------- . Np / N , 1,02^n
kde S9.1
= škoda
ze
snížení
kvality
lesního porostu způsobená mechanickým
poškozením loupáním a ohryzem zvěří nebo přibližováním dříví apod., = hodnota lesního porostu ve věku u zjištěná podle přílohy č. 1 redukovaná
Hlpu
předpokládaným zakmeněním ve věku u, K3
= koeficient uvedený v příloze č. 9,
n
= obmýtí u mínus věk porostu a v době vzniku škody,
Np
= počet poškozených stromů,
N
= počet stromů celkem.
(2)
Škoda
ze
snížení
kvality lesního porostu způsobená mechanickým poškozením
loupáním a ohryzem zvěří nebo přibližováním dříví apod. se vypočítává za předpokladu, že souvislá plocha mechanického poškození je větší než 25 cm2 nebo poškození přesahuje 10 % obvodu kmene. U škody způsobené mechanickým poškozením stromů s výjimkou škod zvěří se v případě prokázaného účinného ošetření odpovídajícím přípravkem sníží škoda až o 30 %. (3) Škoda ze snížení kvality lesního porostu způsobená poškozením stromů požárem, provozem střelnic, imisemi apod. se vypočte podle vzorce: S9.2 = Hlpa . (1 - Ks) , kde S9.2
= škoda ze snížení kvality lesního porostu způsobená poškozením stromů požárem, provozem střelnic, imisemi apod.,
Hlpa
= hodnota lesního porostu v roce poškození,
Ks
= koeficient, který se určí jako podíl realizovaného a obvyklého zpeněžení v čase a místě poškození.
4.5 Podklady k získávání dat potřebných k řešení problematiky Prvním podkladem, který byl potřeba při zjišťování dané úlohy, byl tiskopis nazvaný Protokol o škodách zvěří způsobených na lesních porostech (dále protokol; viz. příloha č. 4, Obr. 40). Údaje obsažené v tomto dokumentu vycházejí z evidence škod, které byly za určité období zjištěny výpočtem dle vyhlášky MZe 55/1999 Sb.
Dalším podkladem byla tabulková část Lesního hospodářského plánu (dále LHP) pro dané revíry za decennia 1999 - 2008 a 2009 – 2018.
4.6 Určení výše finančních náhrad za škody způsobené losem na lesních porostech a jejich uplatnění Z protokolů za jednotlivé roky byly vyčleněny finanční částky z náhrad (dále náhrady) za škody losem. Náhrady byly rozděleny podle jednotlivých revírů, druhu poškozených dřevin a časového období způsobení škody. Dále byly kompenzace rozlišeny podle druhu škod. Na základě těchto kritérií byla vygenerovaná data vyhodnocena, roztříděna a zpracována do tabulek a grafů.
4.6.1 Praktické uplatnění škody Dle zákona 289/1995 Sb., o lesích a o změně a o doplnění některých zákonů (lesní zákon) musí vlastník lesa mimo jiné dle § 32 Ochrana lesa: odst.1 provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les, zejména: a) zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození důležitých pro pozdější průkaznost provedených opatření; při zvýšeném výskytu neprodleně informovat místně příslušný orgán státní správy lesů a provést nezbytná opatření. Podle odst. 4 ještě mj. jsou povinni vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Podle výše zmiňovaného zákona má vlastník lesa právo podat žádost o náhradu škod způsobených zvěří na lesních porostech. V zákonu č. 449/2001 Sb. o myslivosti je uvedeno v § 54 Neuhrazované škody způsobené zvěří, odst. 3, že škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Poněvadž je los evropský dle Přílohy č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., která provází zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., silně ohroženým druhem a dle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, § 2 Vymezení pojmů, písm. c) druhem zvěře, „…které nelze lovit podle mezinárodních smluv..., nebo druhy zvěře, které jsou zvláště chráněnými živočichy podle zvláštních právních předpisů a nebyla-li k jejich lovu povolena výjimka…“, jsou škody způsobené losem hrazeny státem podle zákona 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Škody, které se mohou týkat škodlivé činnosti losa (který je dle § 3, písm. d) vybraným živočichem)
v lesním hospodářství, jsou uvedeny v § 4 Předmět náhrady škod, a to písm. g) škody na trvalých porostech.
4.6.2 Postup uplatnění škody způsobené losem z pohledu vlastníka lesa (žadatele) a) Žadatel provede výpočet škody způsobené losem dle vyhlášky 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. b) Žadatel oznámí škodu způsobenou losem obci s rozšířenou působností (dále ORP) formou tiskopisu s druhem, množstvím, místem a finančním vyhodnocením vzniklé škody. Pokud se porosty v hospodářském lese nacházejí na území spadajícím do zvláště chráněných území (dále ZCHÚ), oznámí žadatel stejným postupem vzniklou škodu i správě ZCHÚ (v případě LS Vyšší Brod správě CHKO Šumava). c) ORP (event. CHKO) pošle k žadateli odpovědného pracovníka, který na základě terénního zkoumání společně se zástupcem žadatele, provede oprávněnost žádosti na úhradu škody způsobené losem. Zda byly škody skutečně způsobeny losem, posoudí na základě nalezených pobytových znaků zvěře, specifické podoby škod (např. výška okusu) a porovnáním s fotodokumentací pořízenou zástupcem žadatele v době, kdy škodu objevil. d) Odpovědný pracovník ORP či CHKO o zjištěných skutečnostech vypracuje zápis, jehož kopie zašle žadateli (na Lesní správu) a na příslušný Krajský úřad (dále KÚ). e) Po obdržení kopie zápisu vyhotoveného odpovědným pracovníkem ORP či CHKO, zašle žadatel na KÚ žádost o náhradu škod způsobených zvláště chráněným živočichem. f) KÚ po obdržení žádosti o náhradu škod způsobených zvláště chráněným živočichem, zašle žadateli Vyrozumění o poskytnutí náhrady škod způsobených losem evropským na trvalých lesních porostech (dále Vyrozumění). Ve Vyrozumění KÚ žadateli mj. oznámí, že jeho žádost s přílohami a se stanoviskem KÚ zaslal k vyřízení Ministerstvu financí (dále MF). g) Pokud je žádost kladně vyřízena, MF zašle finanční kompenzaci za škody způsobené losem na bankovní účet (dále BÚ) KÚ a ten ji převede na BÚ žadatele. Pozn.: odbor životního prostředí ORP a KÚ zastupují ve věci Ministerstvo životního prostředí (dále MŽP).
4.7 Ověření účinnosti repelentů a zavětřovadel 4.7.1 Použití repelentů na LS Vyšší Brod Na LS Vyšší Brod je používán k individuální ochraně repelent Aversol. Nanáší se kartáčem, postřikem či rukavicí na terminální výhon. Tímto přípravkem se takto ošetřuje SM a BO, postřikem je nanášen na BK. Jedná se o neoplocené plochy. Aplikace repelentu probíhá na jaře a na podzim při vhodných klimatických podmínkách. Sazenice, na které se přípravek nanáší, nesmí být mokré, ani se na nich nesmí vyskytovat námraza.
4.7.2 Použití zavětřovadel na LS Vyšší Brod Ke skupinové ochraně kultur byly použity na LS Vyšší Brod dvě zavětřovadla a to přípravky pod obchodním názvem Hukinol a Duftzaun.
4.7.2.1 Hukinol Přípravek odpuzuje všechny druhy divoké zvěře, zejména zvěř černou, pomocí koncentrovaného pachu lidského potu. Účinnou látkou je 3-metyl kyseliny máselné. Registrovaná dávka na sezonu je 250 ml/ha. Prodává se po 0,6 kg, t.j. balení o obsahu 0,5 litru. Přípravek je ve stavu kapaliny. Aplikace přípravku probíhala v květnu 2010. Pracovník LS Vyšší Brod, v té době adjunkt Jan Zdechovan a praktikant Jan Poláček, rozvěšovali v rozestupu 20 metrů na oplocení určených jedlových kultur upravené PET lahve s přípravkem. PET lahve byly perforovány, aby mohl pach účinné látky pronikat do okolí. Do každé takto upravené lahve aplikovali pracovníci přípravek, který byl v množství několika kapek absorbován v buničinové vatě. Na ošetřených plochách probíhala pravidelná kontrola po 14 dnech. Při kontrole probíhala reaplikace do vaty. Tento postup byl prováděn po dobu necelých 5 měsíců, kdy LS Vyšší Brod od používání přípravku upustila. Ošetřené porostní skupiny: 518 D 2a, 518 D 1b, 518 E 1b, 403 B 1, 404 D 1b, 421 A 1a, 424 B 1a, 420 A1.
Tab. 5 Hukinolem ošetřené kultury, data ošetření a poslední kontroly porost
etáž
datum ošetření
datum poslední kontroly a reaplikace
dřevina
518 D 2a 518 D 1b 518 E 1b 403 B 1 404 D 1b 421 A 1a 424 A 14b/1 424 B 1a 420 A 1
2 1 1 1 1 1 1 1 1
1.5.2010 1.5.2010 1.5.2010 2.5.2010 2.5.2010 3.5.2010 3.5.2010 3.5.2010 3.5.2010
10.9.2010 10.9.2010 10.9.2010 11.9.2010 12.9.2010 12.9.2010 12.9.2010 12.9.2010 12.9.2010
JD JD JD JD JD JD BO JD JD
Pozn.: V tabulce č. 5 nejsou uvedeny všechny kontroly, ale pouze poslední kontrola a reaplikace.
4.7.2.2 Duftzaun Použití pro redukci počtu nehod způsobených zvěří na silnicích, kdy z pěnového depozitu se vlivem UV záření uvolňuje pachový koncentrát, který odpuzuje zvěř. Je to kompozice složená z pachu vlka, rysa, medvěda a člověka. Ve spojení s dopravním provozem na cestách tento prostředek při správném používání snižuje riziko střetu zvěře s dopravními prostředky. Výrobce na svých webových stránkách
uvádí, že přípravek není určen k ochraně rostlin a nechrání porosty před okusem, ohryzem a loupáním zvěří. Aplikace přípravku byla prováděna na kůly oplocenek, které měly chránit ohrožené kultury. Na horní konce kůlů byly nanášeny dávkovací pistolí chomáčky pěny velikosti tenisového míčku ve vzdálenostech 4 až 10 metrů. Tato pěna slouží jako nosné médium pro samotnou látku odpuzující zvěř. Při instalaci nosiče (pěny) je pachový koncentrát již v depotu obsažen. Po ca 4-6 týdnech je nutné jeho doplnění pomocí dávkovací pistole. Tím je prodloužena účinnost o další 3-4 měsíce. Časový úsek 3-4 měsíce zaručuje optimální funkčnost prostředku, vhodné je aplikovat přípravek na jaře a na podzim. Ošetřené porostní skupiny: 518 D 2a, 518 D 1b, 518 E 1b, 403 B 1, 404 D 1b, 421 A 1a, 424 B 1a, 424 B 1a, 420 A1. Aplikaci i reaplikaci přípravku a následnou kontrolu ošetřených kultur prováděl adjunkt LS Vyšší Brod Jan Poláček.
Tab. 6 Duftzaunem ošetřené plochy, data ošetření a kontrol s reaplikací porost
etáž
datum ošetření
datum kontroly a reaplikace
dřevina
518 D 2a 2 2.1.2012 14.3.2012 JD 518 D 1b 1 2.1.2012 14.3.2012 JD 518 E 1b 1 2.1.2012 14.3.2012 JD 403 B 1 1 29.12.2011 12.3.2012 JD 404 D 1b 1 29.12.2011 12.3.2012 JD 421 A 1a 1 27.12.2011 13.3.2012 JD 424 A 14b/1 1 28.12.2011 13.3.2012 BO 424 B 1a 1 28.12.2011 13.3.2012 JD 420 A 1 1 28.12.2011 13.3.2012 JD Pozn.: Kontrola s reaplikací přípravku proběhla až po třech měsících, neboť dané lokality byly kvůli vysoké sněhové pokrývce prakticky nepřístupné. Dle instrukcí od výrobce je obnova účinné látky po třech měsících dostačující.
4.8 Konstrukce a použití oplocenek „Losí oplocenka“ 220/3 je vysoká 220 cm s délkou pole 300 cm a vychází ze základního modelu Drátěná 150/3. Nosné kůly jsou 280 cm dlouhé (60 v zemi) a u země je jejich průměr 11 – 12 cm. každý kůl je zavětrován z obou stran. Nad drátěným pletivem vysokým 150 cm jsou umístěna dvě podélná ráhna. Ráhna i vzpěry mají mít minimální průměr 5 cm.
Obr. 4 „Losí“ oplocenka 220/3 na revíru 4 - Kapličky
Oplocenka „220/4“ je
vysoká 220 cm s délkou pole 400 cm. Nosné kůly se
nepoužívají, pletivo nesou vzpěry. Ty jsou 280 cm dlouhé a u země je jejich průměr minimálně 13 cm. Vzpěry se nezatloukají do země, ale jsou ve třech čtvrtinách výšky spojeny do kříže. V lomových bodech se používá trojnožka. Na spoji je seshora připevněna horní žerď, ke které je dráty připevněno za nosný drát pletivo. K zemi je pletivo uchyceno kolíky, které jsou zatlučeny 30 cm hluboko. Spodní drát pletiva je zaháknutý v zářezu v kolíku. Uchycení k zemi se provádí v každém poli na dvou místech.
Obr. 5 Závěsná oplocenka 220/4 na revíru 1 – Svatý Tomáš
Uvedené oplocenky mají výhodu, že za normálních okolností se do nich los nedostane, a to ani při běžné výšce sněhové pokrývky (cca 1 m) pro danou lokalitu. Los je od vniku odrazen i z toho důvodu, že horní horizontální žerdě působí jako psychická zábrana. Oproti tomu běžnou oplocenku používanou proti srnčí zvěři s výškou 150 cm (drátěná 150/3, závěsná 150/3) los buď projde, přičemž zničí a povalí celé pole, nebo ji při dostatečné výšce sněhové pokrývky překročí, či seshora na pletivo nalehne a přetrhá dráty (viz. příloha č . 3, Obr.27 a 28). Nevýhodami „losích“ oplocenek je vysoká pracnost při výrobě. Musí probíhat kontrola neporušenosti a poškození vzniklá například pádem stromů nebo jejich částí na pole včas objevit a opravit. V tom tkví nevýhoda horních žerdí, neboť spadne-li strom na oplocenku, je poškozena celá část oplocenky, kam žerď sahá. Z praxe jsou známy případy, kdy černá zvěř narušila celistvost pletiva, los tento otvor našel a zvětšil si ho dle svých potřeb. Pokud je takovýto případ zjištěn, je nutno neprodleně zajistit opravu oplocení. Než k opravě dojde, bývá pro jistotu otvor zavětřen zavětřovadlem Dufzaun.
4.9 Statistické vyhodnocení Srovnání počtu poškozených jedinců a poškozené plochy s ostatními zkoumanými faktory (věk porostu, druh poškozené dřeviny, druh škody, a hospodářský soubor) bylo provedeno pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu (ANOVY). Následně byl proveden test mnohonásobného porovnávání, který zohledňuje počet měření, aby nedošlo ke zkreslení výsledků, protože počet vzorků nebyl vždy stejný. Statistické vyhodnocení bylo provedeno v softwaru STATISTICA 10.
5. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ 5.1 Historie LS Vyšší Brod V roce 1992 vznikly ze
státních podniků státních lesů privátní i neprivátní
subjekty a státní podnik Lesy České republiky v Hradci Králové s celorepublikovou působností. Právnická osoba Lesy České republiky, s.p. byla založena zakládací
listinou
Ministerstva zemědělství České republiky č.j. 6677/91-100 ze dne 11.12. 1991 jako podnik ze zákona č. 111/1990 Sb. Lesní správa Vyšší Brod se sídlem ve Vyšším Brodě byla ustanovena k 1. 10. 1992.
5.2 Popis oblasti Oblast lesní správy nemá jednotný charakter. Území mezi Lipenskou přehradou a státní hranicí nese všechny znaky téměř
vylidněné pohraniční oblasti, kde lesnictví je
nejvýraznějším článkem celého hospodaření. Toto území lze zcela jednoznačně vylišit: od státní hranice s Rakouskem tvoří hranici Lipenské jezero, resp. řečiště Vltavy, až do Vyššího Brodu, odkud pokračuje zhruba jižním směrem po státní silnici Vyšší Brod Studánky - státní hranice (viz. příloha č. 3,Obr. 41). Průměrná lesnatost této oblasti je 73,8%. V prostoru od levého břehu Lipenského jezera rok od roku výrazně sílí význam lesů podél Lipenského jezera pro rekreační a turistické účely. Zejména lesy mezi obcemi Lipno až Černá v Pošumaví jsou vystavené velkému, často živelnému, tlaku rekreantů. Průměrná lesnatost této části lesní správy je 57 %. LS Vyšší Brod se rozkládá převážně v lesní oblasti Šumava (cca 75 %), zbývající část (cca 25 %) v předhůří Šumavy (Candra, 2000).
5.3 Hranice LHC Vyšší Brod Celou jižní hranici tvoří státní hranice s Rakouskem. Západní hranici tvoří Pestřický potok, který odděluje LHC od majetku Vojenských lesů a statků Horní Planá. V severní části sousedí LHC s lesní správou Český Krumlov a tato hranice je vymezena komunikacemi mezi obcemi Černá v Pošumaví, Muckov, Světlík, Suš a Zátoňské Dvory. Východní hranicí sousedí LHC s lesní správou Český Krumlov a hranici tvoří Vltava od Zátoňských Dvorů na křižovatku U tří veverek Vltava a odtud silnice do Dolního Dvořiště.
5.4 Revíry LS Vyšší Brod je rozdělena na 10 revírů. Tabulka č. 7 vyjadřuje složení ploch jednotlivých revírů podle názvů a pořadových čísel. Los evropský se vyskytuje či přechází v revírech 1 – Svatý Tomáš, 2 - Jasánky, 3 – Vítkův kámen, 4 – Kapličky, 5 – Valdava, 7 – Lipno, 9 – Frymburk. Sporadicky přechází v některých místech revíru 6 – Hrudkov. Nejvíce škod losem je evidováno na revíru 5.
Tab. 7 Rozdělení pozemkové držby LS Vyšší Brod po revírech č. revíru název revíru 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Svatý Tomáš Jasánky Vítkův kámen Kapličky Valdava Hrudkov Lipno Malšín Frymburk Rožmberk Úhrnem
porostní bezlesí plocha (ha) (ha)
lesní pozemky (ha)
jiné pozemky (ha)
celkem PUPFL (ha)
ostatní pozemky (ha)
1946,54
29,30
1975,84
34,76
2010,60
35,82
2041,61
26,94
2068,55
43,82
2112,37
11,98
1929,79
18,88
1948,67
27,68
1976,35
6,38
1985,33 43,02 1902,65 46,02 1787,96 32,12 1975,97 40,14 1958,88 28,97 1752,00 37,33 1546,03 26,13 18826,76 328,85
2028,35 1948,67 1820,08 2016,11 1987,85 1789,33 1572,16 19155,61
16,10 22,34 15,90 34,75 23,36 18,72 20,75 258,18
2044,45 1971,01 1835,98 2050,86 2011,21 1808,05 1592,91 19413,79
0,09 5,15 2,38 3,86 1,33 19,95 9,74 96,68
Pozn.: PUPFL je zkratka termínu Pozemky určené k plnění funkcí lesa. Tento termín je zakotven v zákoně 289/95 Sb o lesích ve znění pozdějších předpisů. Do PUPFL je v tomto případě zahrnuta porostní plocha, bezlesí, lesní pozemky a jiné pozemky. Do PUPFL nepatří pozemky, které do něj nejsou zahrnuty.
5.5 Přehled pozemkové držby v ha k 31.12.2008 K vypracování přehledu pozemkové držby v LHC Vyšší Brod byly použity údaje z roku 2008. V tomto roce končila platnost LHP pro předchozí decennium. Údaje byly převedeny i do LHP stávajícího. Je nasnadě připomenout, že údaje v pozemkové držbě se z roku na rok mohou měnit, a to v důsledku vydávání restitucí a změn v majetkových poměrech. Lesní půda :
19.186,1948
ha
27,1019
ha
0,5633
ha
306,4320
ha
Zahrady :
0,8879
ha
Trvale travní porosty :
9,8508
ha
19 531.0307
ha
Vodní plochy : Zastavěné plochy : Ostatní plochy :
Celkem :
5.6 Přírodní podmínky lesní správy 5.6.1 Poměry orografické a hydrografické Území LHC Vyšší Brod se dělí na Svatotomášské pohoří, Krumlovskou vrchovinu a Vltavickou brázdu. Jde převážně typický vrchovinný reliéf rozčleněný hřbety, náhorními plošinami a táhlými svahy, často s balvanitými sutěmi. Těmto podmínkám se vymyká pouze kaňon řeky Vltavy, s příkrými svahy a Vltavická Brázda, kterou tvoří rozsáhlý plošinatý terén se zhoršenými odtokovými poměry a četnými rašeliništi. Nejvyšším Vrcholem je Vítkův Kámen 1053 m.n.m. a nejnižším bodem Vltava u Zátoňských Dvorů 510 m.n.m. Převážná část území náleží k povodí Vltavy, pouze jižní svahy podél státní hranice s Rakouskem k povodí Dunaje. Území je rozděleno na dvě části přehradní nádrží Lipno 726 m.n.m.
5.6.2 Poměry klimatické Území patří do chladné a mírně teplé oblasti. Průměrná teplota se pohybuje okolo 7° C, průměrné srážky 700 mm/rok. Slunce svítí asi 1500 hod ročně.
V tabulkách č. 8 a 9 jsou uvedeny klimatické charakteristiky zjištěné na meteorologické stanici Vyšší Brod. Statistika zahrnuje časový úsek 10 let, a to od roku 1999 do roku 2008. Pro představu o klimatických podmínkách ve Vyšším Brodě by měly být tyto údaje dostačující.
Tab. 8 Průměrná denní teplota [˚C] na meteorologické stanici Vyšší Brod průměrná denní teplota [˚C] Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec celkem průměr
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
-0,9 -2,4 2,7 6,6 12,1 13,9 16,8 15 13,6 6,3 0,3 -1,3 82,7 6,89
-3,8 1,2 2,8 8,2 12,9 16,1 14,2 16,1 11,2 8,8 2,8 -0,4 90,1 7,51
-3,3 -1 3,6 5,2 13 12,7 16,2 16,1 9,6 9,7 0,9 -4 78,7 6,56
-1,3 2,8 2,8 6,2 13,3 16,5 17 16,3 10,1 6,5 3,6 -1,4 92,4 7,7
-2,9 -5,7 2,2 5,3 13,3 17,8 16,9 18,1 10,4 3,8 2,4 -0,8 80,8 6,73
-4 0 0,3 6,5 9,7 13,9 15,7 16,1 10,9 7,5 2,3 0,8 79,7 6,64
-1,5 -4,8 -0,4 6,7 11,4 14,8 16,4 13,9 11,8 7,1 1,1 -2,9 73,6 6,13
-1,5 -4,8 -0,4 6,7 11,4 14,8 16,4 13,9 11,8 7,1 1,1 -2,9 73,6 6,13
2,7 2,2 3,5 8,1 12,8 17 16,9 15,8 10 6,1 0,6 -1,8 93,9 7,83
-0,1 0,6 2 6,4 12,2 16,1 16,5 15,5 10,3 6,7 3,1 -0,8 88,5 7,38
2007
2008
Tab. 9 Měsíční srážky [mm] na meteorologické stanici Vyšší Brod
1999
2000
2001
měsíční srážky [mm] 2002 2003 2004 2005
Leden 40,2 52,4 26,9 23,3 87,4 79,6 Únor 101,5 62,9 25 119,5 18,9 52,8 Březen 27 139,4 74 92,2 31,4 47,2 Duben 28,1 33 62 28,8 22,5 72,4 Květen 80,7 62,3 36,5 35,2 62,5 52,6 Červen 52 51,2 74,9 98,9 68,2 93,6 Červenec 92 100,9 64,8 69,5 98,1 89,3 Srpen 62,7 66 102 390,8 39,4 49,1 Září 37,3 52,8 86,8 52,1 12,4 46 Říjen 24,7 75,5 11,3 108,6 95,5 56 Listopad 37,3 25,9 62,4 69 10,2 55,2 Prosinec 96,2 44,1 85,8 49,2 44,9 9 celkem 679,7 766,4 712,7 1137 591,4 702,8 průměr 56,64 63,87 59,37 94,76 49,28 58,57
77,2 63,4 34,3 79,6 75,2 54,4 118,6 97,3 100,5 11,3 35,2 34,4 781,4 65,12
2006
51,5 107,9 21 28,6 43,8 46,9 98,7 67 64,9 60,7 9,2 77,7 109,5 87,2 60,3 105,1 46,8 91,1 61,4 86,9 176,2 138,5 87,9 68,4 11,7 181,2 69,3 20,6 30,2 17,9 38,2 96,3 53,7 20,3 18,6 25 744,8 893 772,4 62,07 71,92 64,37
5.6.3 Poměry geologické Území patří ke krystaliniku vltavsko dunajské oblasti zvané moldanubikum pro které je typická pestrá geologická stavba. Převážnou část tvoří žuly granodiority, svorové ruly, svory kaplické, granulity a granulitové ruly. Z hlediska flóra a fauny mají význam i bazické horniny – krystalické vápence a amfibolity.
5.6.4 Poměry pedologické Půdy odpovídají pestrosti geologické stavby a klimatu. Jedná se o hlinitopísčité a písčitohlinité půdy s dosti chudým substrátem. Časté jsou i suťovité půdy a nivy podél vodotečí.
5.7 Výměra a zastoupení lesních vegetačních stupňů Na LS Vyšší Brod jsou zastoupeny 0., 1., 3., 4., 5., 6., 7. a 9. lesní vegetační stupeň. LVS 0 – 4 jsou zastoupeny v nepatrné míře. Nejvíce zastoupeným LVS je 6. – smrkobukový. V grafu Obr. 6 je graficky znázorněno zastoupení lesních vegetačních stupňů na LS Vyšší Brod. Číselné a podrobnější údaje o zastoupení LVS jsou dohledatelné v Příloze č. 3.
Zastoupení LVS na LS Vyšší Brod
jedlobukový smrkobukový bukosmrkový ostatní
Obr. 6 Výměra a zastoupení lesních vegetačních stupňů
Pozn. ke grafu Obr. 6: do LVS, které jsou v grafu vyjádřeny jako „ostatní“, patří LVS se zastoupením menším než jedno procento. Jsou to 0. – 4. (bory až bukový) a 9. (klečový). Jejich plošné i procentické zastoupení je patrné v V příloze č. 3.
5.8 Zastoupení hospodářských souborů a souborů lesních typů 5.8.1 Hospodářské soubory a kategorie lesa Celkově HS se smrkovým hospodářstvím zaujímá 81,05 %, HS v borovém hospodářství zastupují 13,27 %, v bukovém 1,07 % a zbytek (6,34 %) zaujímají ostatní listnáče (OL, BR, OS). Z kategorií lesa převládá z 95,22 % kat. lesa hospodářského. 3,6 % je zastoupeno lesy zvláštního určení a 2,91 % lesy ochrannými. V tabulce č. 10 je znázorněno plošné a procentické zastoupení hospodářských souborů (HS) na LS Vyšší Brod. Tab. 10 Přehled hospodářských souborů HS
kat.
plocha (ha)
%
297 511 513 531 1531 6531 533 3537 6531 551 6551 556 571 1571 6571 573 577 731 771 791 11 6521 7501 8521
100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 211 323 325 326
6,18 751,77 210,43 6.904,23 1.447,80 344,16 1.956,77 588,11 344,16 496,15 0,13 213,41 1484,54 448,22 10,28 476,97 669,16 391,58 1.314,62 920,5 580,84 48,3 281,18 388,54
0,03 3,77 1,06 34,64 7,26 1,73 9,82 2,95 1,73 2,49 0 1,07 7,45 2,25 0,05 2,39 3,36 1,96 6,59 4,62 2,91 0,24 1,41 1,95
19.933,87
100
Celkem
Pozn. k tabulce č.10: kategorie 100 vyjadřuje les hospodářský, 211 les ochranný a 323, 325 a 326 les zvláštního určení (LZU).
5.8.2 Soubory lesních typů (SLT) Na LS Vyšší Brod největší plochy zaujímají kyselé ekologické řady v 6. LVS, 6K (33 %). V grafu Obr. 7 je zpřehledněno procentické zastoupení souborů lesních typů na LS Vyšší Brod. Jejich plošné zastoupení je uvedeno v Přílohách v tabulce č. 4.
Zas toupení S L T na L S Vyš š í B rod 5K
9% 1%
5N
18%
5S
4%
6I 3%
6K 1%
4%
3%
6N 6O 6P
4%
2% 6S
2% 6V 6Y
5%
7G 7K
2%
7O
1% 4%
7P 3%
33%
7T os tatní
Obr. 7 Zastoupení souborů lesních typů
5.9 Základní údaje o dřevinné skladbě Na revírech LS Vyšší Brod z dřevin převládá smrk ztepilý (Picea abies). Jeho zastoupení je přibližně 71 %. Borovice lesní (Pinus silvestris) je zastoupena 16,31 %, bříza bradavičnatá (Betula pubescens), buk lesní (Fagus silvestris), modřín evropský (Larix deccidua) a jedle bělokorá (Abies alba) 1,19 %.
Tab. 11 Zásoby a plochy dřevin s podílem zastoupení v roce 2008 zásoba plocha % % Dřevina m3 b.k. ha Smrk ztepilý 4.368.721 77,82 14.073,98 70,91 Smrk pichlavý 1 0 0 0 Smrk sivý 5 0 0,02 0 Jedle bělokorá 78.458 1,40 235,79 1,19 Jedle obrovská 317 0,01 12,07 0,06 Douglaska tisolistá 3.247 0,06 23,22 0,12 Borovice lesní 852.928 15,19 3.237,00 16,31 Borovice černá 423 0,01 1,50 0,01 Vejmutovka 261 0 0,63 0 Borovice ost. 61 0 0,31 0 Kosodřevina 0 0 10,09 0,05 Blatka 526 0,01 6,63 0,03 Modřín evropský 54.948 0,98 235,83 1,19 Dub letní / zimní 7.239 0,13 37,66 0,19 Dub červený 136 0 0,87 0 Buk lesní 65.214 1,16 501,09 2,52 Habr obecný 3 0 0,04 0 Javor mléč 504 0,01 4,08 0,02 Javor klen 7.966 0,14 67,55 0,34 Javor jasanolistý 0,06 0 Jasan ztepilý 5.820 0,10 55,05 0,28 Jilm habrolistý 38 0 0,37 0 Bříza bradavičnatá 128.329 2,29 926.02 4,67 Jeřáb ptačí 833 0,01 30,76 0,15 Třešeň ptačí 93 0 0,57 0 Lípa srdčitá 2.366 0,04 15,74 0,08 Olše lepkavá 28.820 0,51 306,88 1,55 Olše zelená 3 0 0,34 0 Topol osika 6.078 0,11 52,51 0,26 Vrba jíva 219 0 2,82 0,01 Vrby ost. 240 0 7,46 0,04 Listnáče ost. 1 0 0,06 0 Keře 1,19 0,01 Celkem 5.613 798 100,00 19.848,18 100,00 Holina 85,69 Celkem 19.933,87
5.10 Ochrana přírody Část lesní správy zasahuje do CHKO Šumava – revíry Svatý Tomáš, Jasánky, Vítkův Kámen a části revíru Frymburk a Plánička. Revíry Kapličky, Valdava a Černý les jsou součástí Přírodního parku Vyšebrodsko. Podle zákona jsou na lesní správě vyčleněny lesy ochranné a lesy zvláštního určení. Na území lesní správy je jedna NPR Čertova Stěna – Luč a několik přírodních rezervací a přírodních památek.
5.11 Ostatní funkce Významnou turistickou oblastí jsou lesy v okolí vodní nádrže Lipno a oblast Svatého Tomáše, dále sem lze zařadit lyžařské středisko Kramolín a pozůstatky Schwarzenberského plavebního kanálu na revírech Sv. Tomáš a Jasánky.
5.12 Ochrana lesa Na lesní správě Vyšší Brod působí škody na lesních porostech především abiotičtí činitelé vítr a sníh. Škody způsobené kůrovci jsou přiměřené stavu lesních porostů. Významnější škody, především v některých lokalitách revírů Svatý Tomáš, Jasánky, Vítkův Kámen, Kapličky a Valdava, působí exhalace. Jedná se o polohy nad 800 m n. m. orientované na jihozápad. Na těchto revírech je také v rámci lesní správy největší výskyt škod kůrovcem, což spolu samozřejmě souvisí.
6. VÝSLEDKY 6.1. Finanční vyčíslení škod způsobených losem na lesních porostech za období 1999 – 2011 6.1.1 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle revírů Ačkoliv práce řeší období 1999 – 2011, finanční náhrady za škody losem jsou uvedeny až od roku 2002. Je to způsobeno skutečností, že nynější systém vyčíslování škod (software, v němž LS počítá škody losem) funguje od roku 2002. Dřívější údaje se tudíž nepovedlo na LS Vyšší Brod dohledat. V tabulce č. 12 je vyjádřeno finanční vyčíslení škod způsobených losem na lesních porostech LS Vyšší Brod. Škody jsou vyčísleny na všech 10 revírech. Revíry LS jsou popsány v podkapitole 6.4 Revíry. Data v tabulce jsou převzata z LHE LS Vyšší Brod za posledních 10 let. Protože pro škody loupání a ohryzem se používá stejná metodika a obě škody se vyčíslují shodně, jsou uvedeny pospolu (to platí i v následující tabulce a grafech). Za období 2002 – 2011 bylo za škody losem na lesních porostech LS Vyšší Brod uplatněno 420 616 Kč. Na revíru 5 – Valdava byly uplatněny škody za 238 433 Kč, na revíru 4 – Kapličky za 103 851 Kč a třetím revírem s největší kompenzací škod je revír 2 – Jasánky s 33 016 Kč. Na revírech Valdava a Kapličky bylo navíc vydáno 54 421 Kč a 13 712 Kč na mimořádná opatření. V roce 2003 byla do mimořádných opatření zahrnuta stavba finančně nákladnějších tzv. „losích“ oplocenek s provozním označením 220/3, které se počaly stavět od roku 2003 a byly tehdy vyúčtovány do mimořádných opatření. V dalších letech už byly placeny způsobem jako běžně používané oplocenky. Více o těchto oplocenkách pojednává podkapitola 5.9.1 Oplocenky.
Tab. 12 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle revírů v Kč revír
rok
okus (Kč)
1 Sa:
2004
95 95
2
2002
6 826
2005 2011 Sa: 3
2009 2011
Sa: 4
2003 2004 2005 2008 2010 2011
Sa: 5
6
7
8
266 2005 2006 2011
1 361 1 631 105 2 097
2006 2009
96 1 341 1 437
2010 2011
Sa: 10 Sa: LS:
244 388 1 121 74 947 71 2 845
266
Sa: 9
32 354 386
2004 2010 2011
Sa:
5 056 5 056 6 826 24 833
1 434 790 2 220 1 005 2 299 4 142 742 3 443 708 16 785
Sa:
4 961 4 961
1 357 8 183
2002 2003 2004 2005 2007 2008 2009 2010 2011
Sa:
loupání/ohryz (Kč) zničeno (Kč) celkem(Kč)
71 71
2010 32 165
24 833 678
1 405
678
1 405
4 774
38 733 26 642 2 924
4 774 7 589 1 380 3 308 4 862 3 353 4 125 1 470 1 693 3 189 30 969 998 5 208 6 206
27 933 96 232
12 692 46 279 42 824 5 260 83 624 190 679 353 3 235
24 833 1 357 33 016 2 115 354 2 469 244mimoř. opatření 13 712 Kč 39 121 32 937 2 998 947 28 004 103 851 9 023 2 170mimoř. opatření 54 421 Kč 18 220 5 869 51 931 51 091 7 472 5 136 87 521 238 433
3 588
619 4 233 5 208 10 060
4 358 4 358 1 694 6 052
5 361 5 989 1 799 8 149 96 1 341 1 437
4 699 5 102 9 801
1 977 1 977
6 676 5 173 11 849
1 281 1 281
5 015 5 015
6 296 6 296
58 670
329 781
420 616
Pozn.: mimořádná opatření = losí oplocenky 220/3
6.1.2 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle jednotlivých let V tabulce č. 13 jsou pro názornost vyčísleny uplatněné náhrady za škody podle jednotlivých let v rámci LS Vyšší Brod. Mimořádná opatření (stavba nákladnějších „losích“ oplocenek) jsou zde sečtena za revír 5- Valdava i 4- Kapličky.
Tab. 13 Výše škod způsobených losy na lesních porostech dle jednotlivých let poškození loupání/ohryz zničeno Kč Kč
rok
okus Kč
celkem Kč
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
8 260 1 034 2 969 2 489 1 727 2 299 4 216 2 115 4 390 2 666
7 589 1 380 8 269 9 636 0 3 353 4 125 2 148 8 671 13 499
0 0 51 778 51 475 4 358 46 279 45 748 6 665 10 227 113 251
15 849 2 414 mimoř. opatření 68 133 Kč 63 016 63 600 6 085 51 931 54 089 10 928 23 288 129 416
Sa:
32 165
58 670
329 781
420 616
Z celkového uplatnění škod (420 606 Kč) za sledované období je nejvíce finančních prostředků uhrazeno v roce 2011, t.j. 129 416 Kč. Naopak nejméně bylo vykázáno v roce 2003 (2 414 Kč), kdy však bylo navíc vydáno 68 133 Kč na mimořádná opatření.
6.1.3 Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč dle druhu poškození V grafu Obr. 8 je znázorněn vývoj škod vyjádřený v Kč za období 2002 - 2011. Finanční náhrady jsou rozděleny podle druhu poškození a vyčísleny zvlášť pro každý druh poškození. Časový trend uplatňování škod vykazuje u všech tří druhů poškození podobný průběh. Stojí za povšimnutí, že všechny tři křivky dosahují minimálních hodnot současně, a to v letech 2003,2006 a 2009, tedy po třech letech.
Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč - dle druhu poškození 120 000 100 000 okus
Kč
80 000
loupání/ohryz 60 000
zničeno
40 000 20 000 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 rok
Obr. 8 Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč dle druhu poškození V grafu Obr. 9 je vyjádřen trend průběhu uplatňování náhrad za celkové škody způsobené losem v Kč za jednotlivé roky. Největší podíl na finančních náhradách má druh poškození „zničení“, neboť křivka v grafu č. 5 tvarem nejvíce připomíná křivku reprezentující „zničeno“ v grafu č.4. Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč 140 000 120 000
Kč
100 000 80 000
škody v Kč
60 000 40 000 20 000 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 rok
Obr. 9 Výše škod způsobených losy na lesních porostech v Kč V roce 2010 počíná křivka reprezentující zničení porostu v grafu č.4 prudce stoupat a v přímé úměře s ní stoupá i křivka ukazatele výše škod v grafu č.5. V roce 2011 obě křivky dosáhly vrcholu. Zmíněný jev je způsoben podklady, které o zjištěných škodách podali revírníci, kteří začali zahrnovat do zničených ploch i porosty, u nichž je již několik let neustálým poškozováním pravidelně snižován přírůst. Z těchto důvodů se zde zvyšuje úhyn
jedinců. Porosty jsou periodicky losem decimovány tak, že je téměř nemožné je zajistit a dopěstovat. Znamená to, že v některých porostech revírník několik let opakovaně vykazoval okus na určitém podílu jedinců v porostu (na jednoho jedince pouze jednou), až do té doby, kdy byl podíl okusu už tak velký, že porost byl prakticky zničen. Po dosažení tohoto neúnosného stavu, kdy se okus již nedal vykazovat, neboť jedinci byli skousáváni stále a opakovaně (opakovaně škody za okus nelze uplatnit), revírník proto vykázal skutečnost, že porost jako celek byl zničen. Orgán zastupující MŽP (v tomto případě Odbor životního prostředí městského úřadu obce s rozšířenou působností) výkazy revírníků o škodách podložené terénním šetřením přijal a podklady s doporučením zaslal nadřízenému orgánu (Krajský úřad). Škody „Zničení“ byly poté státem proplaceny.
6.2 Škody na hospodářských dřevinách podle druhu poškození na jednotlivých revírech období 1999 – 2011 V tabulce č. 14 jsou uvedeny druhy a míra poškození losem na jednotlivých hospodářských dřevinách. Z tabulky je dále zřetelné, že škody způsobené losem jsou evidovány na všech revírech. Nejvyšší byly zjištěny v revírech 5-Valdava a 4-Kapličky.
Tab. 14 Škody na hospodářských dřevinách podle druhu poškození Dřevina Poškození Okus (ks) L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) okus(ks) JD L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) okus(ks) JDO L./ohryz (ks) Zničení okus(ks) BO L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) okus(ks) DG L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) okus(ks) BK L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) okus(ks) JS L./ohryz (ks) 2 Zničení (m ) Okus (ks) JL L./ohryz (ks) 2 Zničení (m )
Revíry 01
02
03
04
SM
05
06
07
08
09
10
4 40
3275 265 1 328 6 893 150 31 396 539 192 900 50 2 590 5 320 128 140 20 1 806 294 535 1 316 1 680 1 200
Celkem
4 525
300
13 270 1 371 9 328 1 966 294 535 1 616
100
2 980
60
88
744
50 191 81
22 199
88
355
355
100 1000
100 1000
32
32
Za nejvíce poškozovanou dřevinu lze označit jedli, která je losem preferována na všech revírech LS Vyšší Brod. Nejvíce zde trpí okusem a zničením, dále je pak ohryzávána a loupána. Naopak nejméně poškozovanou dřevinou je smrk. V tabulce není uveden jeřáb ptačí, který bohužel není důsledněji zařazován do požadavků k náhradě škody, ačkoliv jde o dřevinu, která je, společně s jedlí, hlavní poškozovanou dřevinou a to zejména okusem a ohryzem. Následující graf Obr. 10 vyjadřuje okus způsobený losem na hospodářských dřevinách v období 1999 – 2011. Hodnoty jsou uvedeny v kusech poškozených jedinců. Nejvíce dřevin je poškozeno okusem na revíru 5- Valdava. Zde bylo za šetřené období vykázáno 10 015
poškozených jedinců. Dalším revírem s největším poškozením dřevin okusem je revír 2Jasánky s 3 415 poškozenými jedinci a za povšimnutí stojí, že revírem se třetím nejvyšším poškozením je revír 7- Lipno, který leží na levém břehu Lipenského jezera. Na tomto revíru byl největší podíl poškození evidován na jasanu (1000 ks) a nikoli na jedli jako na ostatních revírech. Evidované škody způsobené losem na lesních porostech dle revírů - okus, součet za celé období 12000 10 015 10000
ks
8000 6000
okus 3 415
4000 2000
1 857
1 703 265
40
744
150
50
0
9
10
0 1
2
3
4
5
6
7
8
revír
Obr. 10 Okus losem na jednotlivých revírech od roku 1999 – 2011 Obr. 11 vyjadřuje míru ohryzu a loupání způsobeného losem na hospodářských dřevinách v období 1999 – 2011. Hodnoty jsou uvedeny v kusech poškozených jedinců.
ks
Evidované škody způsobené losem na lesních porostech dle revírů - loupání/ohryz, součet za celé období 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0
925
loupání
396 192 0
0
31
1
2
3
4
5
6
191 0
0
7
8
22 9
10
revír
Obr. 11 Loupání a ohryz losem na jednotlivých revírech od roku 1999 – 2011 Nejvíce dřevin je poškozeno loupáním a ohryzem na revíru 5- Valdava. Zde bylo za šetřené období vykázáno 925 poškozených jedinců. Dalším revírem s největším poškozením
dřevin loupáním a ohryzem je revír 4- Kapličky s 396 poškozenými jedinci. Třetím revírem s největšími škodami tohoto druhu je revír 6- Hrudkov. Tento revír se nachází na levém břehu Lipna, stejně jako revír 9- Frymburk, kde bylo poškozeno 191 ks dřevin. Ohryz proběhl hlavně na JD a JDO (1665 ks) a zbytek na DG (88 ks). Graf Obr. 12 vyjadřuje míru okusu, ohryzu a loupání způsobeného losem na hospodářských dřevinách v období 1999 – 2011. Všechny vyjmenované druhy škod jsou vykazovány v kusech poškozených jedinců.
Evidované škody způsobené losem na lesních porostech dle revírů - okus/loupání/ohryz, součet za celé období 12000
10 940
10000
ks
8000 6000
okus/loupání
4 315
4000 2 099 2000
1 857 744
342
296
40
241
22
9
10
0 1
2
3
4
5
6
7
8
revír
12 Škody okusem, loupání i ohryzem způsobené losem na jednotlivých roku 1999 - 2011
Obr. revírech od
Škody způsobené losem jsou evidované na všech revírech LS Vyšší Brod. Největší škody okusem, loupáním a ohryzem vykazuje revír 5 - Valdava, a to 10 940 ks, t.j. 54,70 % škod z okusu, ohryzu a loupání na všech revírech. Druhým revírem s nejvyššími škodami je revír 2 – Jasánky, kde je vykázáno 3 415 ks, což představuje 17,08 % a třetí je revír 4 – Kapličky s 2 099 ks, t.j. 10,50 % škod z okusu, ohryzu a loupání na všech revírech.
Graf Obr. 13 vyjadřuje míru zničení porostu způsobeného losem na hospodářských dřevinách v období 1999 – 2011. Hodnoty jsou uvedeny
v plošných jednotkách [m2]
poškozené plochy porostu.
Evidované škody způsobené losem na lesních porostech dle revírů - zničení, součet za celé období 8000
7 055
7000 6000 m2
5000
4 370
4000
zničení
3000 2000 1000
900 50
0
128
160
0
81
199
6
7
8
9
10
0 1
2
3
4
5 revír
Obr. 13 Zničení porostu způsobené losem na jednotlivých revírech od roku 1999 – 2011 Nejvíce zničených porostů se nachází na revíru 5 – Valdava (7 055 m2, t.j. 54,50 % ze všech zničených ploch), revíru 4 – Kapličky (4 370 m2, t.j. 33,76 % ze všech zničených ploch) a jako třetí s velkým odstupem je revír 2 – Jasánky (900 m2, t.j. 6,95 % ze všech zničených ploch). Revíry Valdava a Kapličky leží mezi Vltavou a státní hranicí s rakouskou republikou. Jejich terén je charakterizován jako Lučská hornatina s rozmezím nadmořských výšek cca 650 – 900 m.n.m. Nejvyšším vrcholem revírů je Hvězdná (1012 m n.m.) v revíru Kapličky. Revíry se vyznačují většími lesními komplexy. Výskyt bývalých sídelních útvarů se zdivočelými ovocnými sady a podmáčenými loukami s nalétnutými porosty měkkých listnatých dřevin, jejichž plochy jsou zde větší a častější než na ostatních revírech, tvoří pro losa vhodný biotop.
6.3 Míra a druh poškození na hospodářských dřevinách souhrnně podle druhů dřevin za období 1999 – 2011 Graf Obr. 14 vyjadřuje míru a druh poškození na hospodářských dřevinách bez ohledu na revíry. Hodnoty grafu platí pro každou dřevinu souhrnně za celé sledované období. Jednotkami pro poškození okusem, ohryzem a loupáním jsou kusy. Zničení porostu je vyjádřeno plošnou mírou v m2. Míra a druh poškození na hospodářských dřevinách 14000 12000 10000 Výše poškození
8000 6000 4000 2000
okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení okus loupání zničení
0
SM
JD
JDO
BO
DG
BK
JS
JL
ks
Obr. 14 Míra a druh poškození na hospodářských dřevinách Graf Obr. 14 potvrzuje skutečnost, že nejvíce poškozovanou dřevinou je jedle bělokorá. Druhou nejpoškozovanější dřevinou je borovice lesní. Vezmeme-li v úvahu zastoupení borovice a jedle na LS Vyšší Brod, škody na borovici nejsou zdaleka tak drastické jako na jedli. Třetí nejpoškozovanější dřevinou je jedle obrovská. Číselně vyjádřené poškození je na konci této podkapitoly. V grafech č. 15, 16 a 17 je zobrazeno procentické zastoupení jednotlivých druhů dřevin z celkového poškození. Nejvíce poškozovanou dřevinou losem je jedle bělokorá, a to u všech třech druhů škod. Druhou nejpoškozovanější dřevinou je jedle obrovská a třetí borovice lesní, která není sloupávána ani ohryzávána.
okus
JD % JDO % BO % BK % JS % JL %
Obr. 15 Procentické podíly poškozených druhů dřevin okusem
loupání/ohryz
SM % JD % JDO % DG %
Obr. 16 Procentické podíly poškozených druhů dřevin loupáním a ohryzem Ve sledovaném období (1999 – 2011) jsou největší evidované škody způsobené losem zjištěny na jedli bělokoré (Abies alba, 14 641 ks), a to 75,39 % z celkového počtu všech poškozených stromů okusem, loupáním a ohryzem. Z toho je poškozeno okusem 13 270 ks, t.j. 68,33 %; loupáním a ohryzem pak 1 371 ks, t.j. 7,06 %. V pořadí druhou nejvíce
poškozovanou dřevinou je jedle obrovská (Abies grandis, 2 260 ks), která zaujímá 13,75 % z celkového počtu všech poškozených stromů okusem, loupáním a ohryzem. Z toho je poškozeno okusem 1 966 ks, t.j. 11,96 %; loupáním a ohryzem 294 ks, t.j. 1,78 %). Z ostatních jehličnatých dřevin je nejvíce poškozována borovice lesní (Pinus silvestris), a to okusem (1 616 ks, t.j. 8,86 % ze všech dřevin poškozených okusem). Dále je poškozena douglaska tisolistá (Psedotsuga menziesii) loupáním a ohryzem (88 ks, t.j. 5,01 % ze všech dřevin poškozených loupáním a ohryzem) a smrk ztepilý (Picea abies) loupáním a ohryzem (4 ks, t.j. 0,23 % ze všech dřevin poškozených loupáním a ohryzem). Z listnatých dřevin je poškozen buk lesní, jasan ztepilý a jilm, a to zejména okusem. Buk lesní (Fagus silvatica) zaujímá z celkového poškození okusem 1,96 % (tj. 355 ks) ze všech poškozených dřevin, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 5,48 % (t.j. 1000 ks) a jilm (Ulmus sp.) 0,17 % (t.j. 32 ks).
zničení
JD % JDO % BO % BK %
Obr. 17 Procentické podíly poškozených druhů dřevin Ve sledovaném období (1999 – 2011) bylo vykázáno zničení porostů (dle §8 vyhl. č. 55/1999 Sb.) 12 943 m2, t.j. 1,29 ha. Nejvíce zničení připadá na JD (9 328 m2, t.j. 0,93 ha), poté na BO (2 980 m2, t.j. 0,29 ha), JDO (535 m2, t.j.0,05 ha) a BK (100 m2, t.j. 0,01 ha).
6.4 Vyhodnocení poškození jedle bělokoré losem evropským 6.4.1 Souhrn poškození jedle bělokoré Protože je jedle bělokorá na LS Vyšší Brod nejvíce poškozovanou dřevinou, je jí věnována samostatná podkapitola. Poškozené kusy jedle jsou vypočítány pomocí hektarových počtů (v kulturách) a výchovných modelů (mlaziny po 1. výchovném zásahu) a průměrné hmotnatosti (tyčoviny a nastávající kmenoviny). Jedná se tedy o kvalifikovaný odhad. Tab. 15 Vyhodnocení poškození jedle bělokoré losem evropským 2009 - 2011 revír 1 2 3 4 5 7 9 Sa:
porost.sk.
poškozeno losem
z toho JD
porost.sk.
z toho JD
počet
ha
ha
%
ks
počet
ha
ha
%
ks
37 27 43 25 29 65 69
79,53 44,14 142,71 57,92 22,76 77,49 71,02
4,83 6,18 7,97 2,36 3,21 6,67 7,57
6,07 14,00 5,58 4,07 14,10 8,61 10,66
10 644 11 739 16 311 6 203 8 521 18 750 24 467
1 3 1 2 7 1 3
4,94 6,31 1,66 5,05 4,91 0,42 1,20
0,30 1,63 0,41 0,56 0,57 0,08 0,31
6,07 26,38 5,14 23,73 17,76 19,05 25,83
40 2975 46 1274 2404 525 191
295
495,57
38,79
7,83
96 635
18
24,49
3,86
15,76
7455
Sběr dat v této tabulce probíhal již v platnosti nového LHP 2009 – 2018. Na jejich sběru se podílel autor osobně jako praktikant a poslední rok (2011) jako zaměstnanec LS Vyšší Brod. Jedná se o poškození jedle za první 3 roky platnosti LHP. Poškození bylo zjišťováno na 7 revírech LHC Vyšší Brod ve 295 porostních skupinách 2. – 4. věkového stupně se zastoupením jedle (průměrné zastoupení je 7,83 %). Výměra těchto porostních skupin je 495,57 ha (z toho jedle bělokorá zaujímá 38,79 ha) s počtem 96 625 jedinců jedle (viz. příloha č.1, Tab. 1). Vykázané poškození (často i opakované) bylo v 18 porostních skupinách o výměře 24,49 ha, z toho zaujímá jedle 3,86 ha. Poškozeno bylo 7 455 jedinců jedle, t.j. 7,71 %, z toho okusem 6 283 ks (84,28 %) a loupáním 1 172 ks (15,72 %). Nepoškozeno bylo 277 porostních skupin (t.j. 93,90 % z celkového počtu porostních skupin) o výměře 471,08 ha, z toho JD 34,93 ha.
6.4.2 Porovnání poškození na revírech na pravém a levém břehu Lipna 6.4.2.1 Revíry v kontaktu se státní hranicí s Rakouskou republikou (pravý břeh Vltavy) Na revírech 1 - 5 (Svatý Tomáš, Jasánky, Vítkův Kámen, Kapličky a Valdava) bylo zjišťováno poškozování jedle bělokoré ve 161 porostních skupinách o výměře 347,06 ha, z toho JD 24,55 ha (průměrné zastoupení JD činí 7,07 %) s počtem 53 418 jedinců jedle.
Poškození losem bylo vykázáno ve 14 porostních skupinách, t.j. 8,70 % z celkového počtu porostních skupin. Z plošného zastoupení jedle 24,55 ha bylo poškození vykázáno na ploše 3,47 ha, t.j. 14,13 %. V těchto porostních skupinách je vykázáno poškození 6 739 jedinců JD, t.j. 12,62 % (z toho okusem 5 708 ks, t.j. 84,70 %, loupáním 1 031 ks, t.j. 15,30 %). Nejvíce byly poškozeny jedle v mlazinách – 3 303 jedinců z celkově poškozených 6 739 ks, t.j. 49,01 % (z toho okusem 2 733 ks, t.j. 82,74 %, loupáním 570 ks, t.j. 17,26 %). V tyčkovinách je evidováno 1 675 poškozených jedlí (z toho okusem 1 600 ks, t.j. 95,52 %, loupáním 75 ks, t.j. 4,48 %). V tyčovinách je vykázáno 1 761 poškozených jedlí (z toho okusem 1 375 ks, t.j. 78,68 %, loupáním 386 ks, t.j. 21,922 %).
6.4.2.2 Revíry ležící na levém břehu Vltavy Jedná se o revíry 7 a 9 (Lipno a Frymburk). Na těchto revírech bylo poškozování jedle losem zjišťováno ve 134 porostních skupinách 2. – 4. věkového stupně o výměře 148,51 ha (z toho jedle zaujímá 14,24 ha, t.j. průměrné zastoupení 9,59 % s počtem 43 217 jedinců jedle). Poškození losem bylo vykázáno ve 4 skupinách, t.j. 2,99 % z celkového počtu porostních skupin na těchto revírech. Z celkového plošného zastoupení jedle (14,24 ha) ve sledovaných porostních skupinách bylo poškození jedle vykázáno na ploše 1,62 ha, t.j. 11,38 %. Vykázáno je poškození 716 stromů, t.j. 1,66 % z celkového počtu zastoupených jedlí (z toho okusem 575 ks, t.j. 80,30%, loupáním 141 ks, t.j. 19,70 %).
6.4.3 Poškození JD v 1. věkovém stupni V průběhu šetření škod způsobených losem na jedli bělokoré bylo monitorováno poškození jedle v 1. věkovém stupni (kultury) za období 2009 - 2011. Nejvíce škod okusem jedle losem bylo opět zjištěno na revíru 5- Valdava, kde bylo poškození nalezeno ve všech třech letech vlastního šetření.
Tab. 16 Poškození 1. věk. st. v LHP 2009 - 2011
revír
rok
okus
-
-
II. Jasánky III. Vítkův Kámen
2011
300
2011
250
IV: Kapličky
2010
390
V. Valdava
2009 2010 2011
190 1 073 500
I. Svatý Tomáš
Sa Valdava
1763
VII. Lipno IX. Frymburk
-
-
2011
50
6.5 Statistické vyhodnocení Z provedených analýz byl zjištěn statisticky významný rozdíl pouze mezi plochou škody a věkovým stupněm, plochou škody a druhem škody a počtem poškozených jedinců a druhem dřeviny. Srovnání plochy škod ve věkových stupních Vertikální sloupce označují 0,95 interv aly spolehliv osti
16000 14000
plocha škody (m2 )
12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 -2000 1
2
3 věkový stupeň
Obr. 18: Srovnání plochy škod losem ve věkových stupních
4
5
Při srovnání plochy škod v různých věkových stupních byl zjištěn statisticky prokazatelný rozdíl (p<0,0001) v průměrné ploše škod a to konkrétně takový, že průměrná plocha škod v 5. věkovém stupni byla prokazatelně vyšší než v 1. až 4. věkovém stupni. Srovnání počtu poškozených jedinců různých dřevin Vertikální sloupce označují 0,95 interv aly spolehliv osti
3500 3000 2500
počet jedinců (ks)
2000 1500 1000 500 0 -500 -1000 -1500 1
2
3
4
5
6
7
8
9
dřevina
Obr. 19 Srovnání počtu poškozených jedinců různých dřevin losem
Při srovnání počtu poškozených jedinců s ohledem na druh dřeviny byl zjištěn statisticky prokazatelný rozdíl (p<0,0001) v průměrném počtu poškozených jedinců a to konkrétně takový, že průměrný počet poškozených jedinců JDO je prokazatelně vyšší než u JD, JR, BK, BO a DG. Statisticky významný rozdíl nebyl prokázán mezi JDO a JS, JL a SM, což je patrné z grafu, ale může to být zapříčiněno příliš malým počtem měření (široké intervaly spolehlivosti). Z terénního šetření je patrné největší poškozování JD, JDO a JR, což se, mimo JDO, při statistickém vyhodnocení nepotvrdilo.
Srovnání plochy škod a druhů škod Vertikální sloupce označují 0,95 interv aly spolehliv osti
4000 3500 3000
plocha škody (m2 )
2500 2000 1500 1000 500 0 -500 -1000 1
2
3
druh škody
Obr. 20 Srovnání plochy škod losem a druhů škod Při srovnání plochy škod s ohledem na druh škody byl zjištěn statisticky prokazatelný rozdíl (p<0,0001) v průměrné ploše škod a to konkrétně takový, že průměrná plocha škod zničených porostů je prokazatelně nižší než plocha škod v porostech pouze částečně poškozených okusem nebo ohryzem a loupáním
6.7 Vyhodnocení účinnosti DUFTZAUN Ve dnech 12. až 14. 3. 2012 byla provedena kontrola stavu ošetřených ploch a aplikace pachového koncentrátu do pěny. Mimo porostní skupiny 518 D 2a (viz. příloha č. 3, Obr. 19 a 20), která je ve stadiu slabé probírky, byly na všech kulturách zjištěny nové škody způsobené losem. Los je tedy zvyklý tato stanoviště navštěvovat a opakovaně okusovat terminální i laterální pupeny (většina škod) či lámat kmínky. Škody způsobené okusem terminálního pupenu činily 60 – 80 % všech sazenic v oplocence. V porostních skupinách 518 E 1b, 518 D 1b a 404 D 1b byly některé díly oplocenek losem stlačeny k zemi a los do nich pronikal. Použití pachových repelentů k odrazení losa od provádění škod na lesních dřevinách je podle zjištěných výsledků nespolehlivé. Další otázkou zůstává, zda byla provedena aplikace
přípravku podle všech doporučení výrobce. Výrobce například doporučuje provádět aplikaci pěny, pokud je minimální teplota vzduchu 10°C. Při aplikaci se ovšem teplota pohybovala okolo 3 - 5°C. Uvedená teplota by však měla ovlivňovat pouze zatuhnutí pěny a ne uvolňování pachu. V prosinci 2012 byla provedena aplikace pachového koncentrátu do chomáčků pěny z loňského roku. Pěna během roku nikterak nedegradovala. Další výsledky budou známy až v březnu 2013. V době vzniku této práce byly ještě dané lokality nepřístupné kvůli sněhu. Výrobce přípravku varuje v návodu k použití, že přípravek není prostředkem ochrany rostlin a neslouží k ochraně lesních porostů. Měl by sloužit především ke zneklidňování zvěře, čehož se využívá při aplikaci podél pozemních komunikacích, aby se eliminovali střety automobilů se zvěří.
6.8 Vyhodnocení účinnosti HUKINOL Ve dnech 10. až 12.9. 2010 proběhla poslední kontrola a reaplikace účinné látky. Výsledek byl tehdy podobný jako u později použitého Duftzaunu. Poškození okusem nebylo v oplocenkách zjištěno v tak velké míře, jako u přípravku Duftzaun. Pohybovalo se kolem 10 - 20%. Los přesto místy do zavětřených oplocenek vniknul a byly nalezeny čerstvé losí stopy vedoucí těsně okolo PET lahve s přípravkem zavěšené na oplocení. Výrobce přípravku opět varuje v návodu k použití, že přípravek není prostředkem ochrany rostlin a neslouží k ochraně lesních porostů.
6.9 Doporučení pro praxi 6.9.1 Oplocenky Protože účinnost zavětřovadel používaných na LS Vyšší Brod je nedostačující a los je dle platné legislativy ČR (Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., Seznam zvláště chráněných druhů živočichů) silně ohroženým živočichem, u něhož je vyloučena možnost regulace stavů odstřelem, jeví se z praxe jako jediná alternativa skupinové ochrany kultur stavba speciálních „losích“ oplocenek. Na LS Vyšší Brod jsou užívány dva typy těchto zařízení. První typ, pracovně označován „220/3“, je stavěn zejména na ohrožených lokalitách na revíru 4 – Kapličky. Druhý typ, označován jako „220/4“. Je používán nejvíce na revíru 1 – Svatý Tomáš, neboť tento typ převzal od Vojenských lesů a statků, divize Horní Planá, tehdy sloužící revírník Jan Řepa (viz. příloha č. 3, Obr. 37 a 38).
Výroba oplocenek proti losovi od roku 2008 je uvedena v tabulce č. 17.
Tab. 17 Výroba losích oplocenek na revíru 1 - Svatý Tomáš a 4 - Kapličky od roku 2008 do roku 2012, uvedeno v km (zdroj: MVO) revír
oplocenka
1 4
220/4 220/3
rok 2008 2009 2010 2011 2012
Celkem
1,56 7,11 2,31 1,52 0,62 3,91 3,36 3,70 0,75 0,56 5,47 10,47 6,01 2,27 1,18
celkem
13,12 12,28 25,40
Z tabulky č. 17 je patrno, že za posledních pět let bylo postaveno na revírech Svatý Tomáš a Kapličky 25,40 km oplocenek na ochranu kultur proti losovi. Nejvíce oplocenek bylo postaveno v roce 2009. To bylo zapříčiněno tím, že byly obnovovány plochy po větné kalamitě Kyrill v polovině ledna 2007, větrné smršti v červenci 2007, větrné kalamitě Emma na počátku března 2008 a následných kůrovcových holinách, které vznikly v důsledku nevčasného zpracování některých polomů..
6.9.2 Pěstební zásahy Z praxe je známá skutečnost, že los nerad navštěvuje porosty ve stádiu mlaziny či tyčoviny, které jsou husté. Příkladem může být porostní skupina 518 D2a (viz. příloha č. 3, Obr.19) nacházející se na revíru Valdava, lokalita Bombardiště – Dürnau. Jedná se o jedlový porost ve stádiu tyčoviny se zastoupením jedle 100%, kde byla provedena slabá prořezávka, když se porost nacházel ve stádiu mlaziny. V období, kdy byla zpracovávána tato práce (2009 – 2012), byl porost prokazatelně navštíven losem v zimě 2010/2011 a 2011/2012. Přestože byly znát v blízkém okolí pobytové znaky losa, jako jsou stopy a trus, uvnitř porostu nebylo nalezeno žádné poškození způsobené losem. Oproti tomu v jiné porostní skupině 531 B2b, kde je jedle v zastoupení 60% a buk 40%, bylo nalezeno 45 jedinců JD z 330 poškozených loupáním. Tato porostní skupina byla po silnějším pěstebním zásahu pro losa průchozí. Na základě výše zmíněných poznatků je doporučeno okraj porostu ve stádiu mlaziny při výchovném zásahu neprořeďovat, zatímco vnitřek by byl prořezán dle pěstebních zásad. Hustý
porostní
plášť
by
měl
teoreticky
losa
odradit
od
vniknutí.
7. DISKUZE
Na základě studií HOMOLKY a HEROLDOVÉ (1997) obsahovala v zimě potrava losa z Bechyňska, Jindřichohradecka, Nymburska, Lipna a Třeboňska více než 90 % objemu jehličí borovice, z čehož vyplývá, že je borovice hlavní potravou losa v zimním období v ČR (ERNST A KOL., 2011). Ze všech druhů dřevin poškozených okusem na LS Vyšší Brod, který má na svědomí los, zaujímá jedle asi 73%. U borovice je to 9 %. Vezmeme-li v úvahu, že jehličí borovice je objemnější a větší než jedlové, je i přesto možné, aby borovice sloužila losovi jako hlavní složka zimní potravy? Tvrzení HOMOLKY a HEROLDOVÉ (1997) je na LS Vyšší Brod podporováno faktem, že borovice má plošné zastoupení 3 237,00 ha a jedle jen 235,79 ha. Borovice tedy zaujímá 13,72krát větší plochu než jedle. Otázka by proto do budoucna stála za přezkoumání. Podle KOSTEČKY (1999) se los stále vyskytuje na pravém břehu Lipenské nádrže v oblasti Vítkova kamene (Svatý Tomáš) – Pasečné – Kapličky – Přední Výtoně, přičemž udává plochu tohoto území stálého výskytu přibližně 50 km2. Ve skutečnosti je plocha výskytu losa větší. Lesní personál LS Vyšší Brod a myslivci již před několika lety zaznamenali pohyb a pobytové znaky losa v okolí Maria Rastu a v prostoru Krušinova pole, což je území mezi Vyšším Brodem a Studánkami. V lokalitě Maria Rastu několikrát zpozoroval stopy blíže neurčeného losa i autor práce. Pozorování proběhlo v zimě 2010. Výskyt jednoho losa byl dokonce potvrzen revírníkem MIČANEM (in verb. 2011) v lokalitě Černý les (porostní skupina 526 B 16) nacházející se u obce Horní Dvořiště. Autor práce spatřil opakovaně losího býka s parohy vidláka nad Krušinovým polem v létě 2008. Už samotné téma týkající se přímého zasahování do početního stavu losů na LHC Vyšší Brod je diskutabilní. Na straně jedné stojí ochrana v našich podmínkách unikátního živočicha a na straně druhé lesnický provoz. Los znamená pro cílevědomou lesnickou činnost komplikaci, která do praxe přináší na některých revírech nemalé potíže. Ty spočívají ve škodách, které los působí na lesních kulturách, zejména se zastoupením jedle bělokoré a borovice lesní. Některé porostní skupiny je ve stávajícím stavu téměř nemožné zajistit či dopěstovat. Skutečností, kterou je nutno přijmout jako fakt, je, že na LS Vyšší Brod se na některých lokalitách los nachází v takové populační hustotě (ačkoli populace samotná není nikterak veliká), která je z hlediska pěstění lesa neúnosná. Toto stanovisko zastávají všichni
lesničtí zaměstnanci LS Vyšší Brod. Opačný názor na danou problematiku mají například HOMOLKA a HEROLDOVÁ (1999), kteří konstatovali, že se není třeba obávat neúměrného nárůstu jeho početnosti. Konstatování jmenovaných autorů je objektivní v tom případě, je-li daný problém brán z celorepublikového hlediska. V ČR opravdu nejsou natolik příhodné přírodně-demografické podmínky, aby hrozil neúměrný nárůst populace losa. Je-li však téma únosné početnosti losa bráno z hlediska relativně malého území, jakým je revír, obavy z nárůstu početnosti stavu losa jsou na místě. Obzvláště tehdy, bylo-li např. na revíru Kapličky a Valdava dle nalezených zálehů určeno, že se zde v zimním období 2011/2012 nachází až 8 jedinců losa evropského najednou (viz. ERNST
ET AL.,
2012: Využití
mikrosatelitních analýz při monitoringu populace a přeshraniční migrace losa evropského v oblasti LS Vyšší Brod. Závěrečná zpráva; dále viz. příloha č. 3, Obr. 32 – 34. Tito losi po určité období setrvávali na jednom místě a navštěvovali jedlové kultury v okolí. Je třeba si uvědomit, že byť i nepravidelný či relativně krátkodobý pobyt tolika jedinců na dané ploše (revír Kapličky cca 2044 ha, revír Valdava cca 1976 ha), je možné nazvat neúnosným stavem. Z výsledků je patrno, že každé tři roky dochází pravidelně k poklesu výše škod. Stalo se tak v letech 2003, 2006 i 2009. Znamená to, že losi každé tři roky z oblasti migrují jinam? Tato otázka by se mohla stát předmětem dalšího výzkumu chování jihočeské populace losa. KOLOVRATNÍK (1989) konstatoval, že s losem budeme muset v budoucnu počítat jako se zvěří, se kterou budeme muset myslivecky hospodařit. Skutečnost, že se tak dodnes nestalo je jen důsledkem demokratické diskuze zástupců ochrany přírody se zástupci lesních hospodářů. Na revírech 4- Kapličky a 5- Valdava jsou nejpříhodnější podmínky pro výskyt losa díky relativní nepřístupnosti lesních komplexů a přírodním podmínkám. Nachází se zde zaniklé osady po sudetských Němcích, které podléhají sukcesnímu zalétávání pionýrskými dřevinami. Stejnému jevu podléhají i zemědělské a jiné pozemky, které nebyly po druhé světové válce zalesněny nebo se na nich kvůli jejich charakteru nijak zemědělsky nehospodaří (podmáčené plochy - nevhodné ani jako pastviny pro hovězí dobytek). Jedná se zejména o zaniklé vsi Kamenná, Valdava, Hodoň, Krásná Pole, Kapličky, Adámky, Frantoly (viz. příloha č. 3, Obr. 1), Dobřín a Pošlák (viz. příloha č. 3, Obr. 2). Tyto lokality zajišťují losovi dostatečné množství okusových měkkých listnáčů jako jsou vrby, jeřáby, olše a osiky. Podle LHP jsou na revírech 1 – 5 měkké listnáče vhodné k potravě losa zastoupeny na ploše 28,25 ha. Tato hodnota se týká jen lesní půdy. Plocha, která není v PUPFL a je porostlá těmito dřevinami, se z lesní hospodářské evidence (LHE) nedá zjistit. Podle HOMOLKY a HEROLDOVÉ (1999) by měly být tyto porosty na lesní i nelesní půdě chráněny, aby byla zachována nebo
zvýšena úživnost prostředí pro losa. Neboť především větší plochy porostů na podmáčených loukách, na prameništích nebo březích rybníků mají pro losa nenahraditelný význam jako nejdůležitější pastevní plochy. Proto by měly být dle možností ponechávány porosty jívy, jeřábu a osiky na lesní půdě přirozenému vývoji, ostatní druhy regulovat dle potřeby. Případné zvýšení podílu okusových dřevin v keřovém patru zároveň chrání před zvěří cenné hospodářské druhy (HOMOLKA a HEROLDOVÁ, 1999). Z tohoto tvrzení citovaných autorů tedy vyplývají dva závěry: a)
Buď se na nejvíce losem poškozovaných revírech nachází málo pastevních a okusových ploch, což je nepravděpodobné (na revírech 4 a 5 je jich více než dvojnásobné zastoupení oproti ostatním revírům);
b)
nebo se na, z hlediska škod nejproblémovějších revírech, nachází takové množství jedinců losa, před kterým není prakticky možné uchránit cenné hospodářské druhy.
Je nezpochybnitelné, že na inkriminovaných revírech vyvstala nutnost věnovat se ve zvýšené míře ochraně lesních kultur se zastoupením JD a BO, což se v praxi právě stává meritem celého problému zvaného „los“. Při současném stavu českého lesnictví, kdy jsou na revírníky kladeny velké nároky jak v administrativních, tak i v provozních záležitostech, je téměř nemožné, aby revírník ohrožené porosty stačil v dostatečné míře kontrolovat. Jsou-li vzaty v potaz ještě další faktory, jako jsou velikosti jednotlivých revírů (pohybují se běžně okolo 2000 ha), zpožďování dodavatelských prací v oblasti pěstování a ochrany lesa či nedostatky české legislativy řešící kompilaci ochrany přírody, lesního hospodářství a škod způsobovaných zvláště chráněnými živočichy, nemůže být téma losa evropského v prostředí hospodářského lesa úspěšně řešeno. Relativně vysoké pořizovací náklady na výrobu losích oplocenek jsou z dlouhodobého hlediska ekonomičtější, než ušlý zisk za zničenou dřevní hmotu a kompenzace náhrad za škody, které vlastně daný problém neřeší. To nemluvě o ekologické újmě za zničený porost a újmě z hlediska pěstování lesa. Ceny za délkovou jednotku oplocenky jsou udány smlouvou mezi zadavatelem a dodavatelem prací, což je obchodní záležitost, a z tohoto důvodu zde chybí porovnání cen. Ani stavění oplocenek vhodných konstrukcí samotný problém uspokojivě neřeší. Problémem u oplocenek je jejich omezená životnost a postupy používané v praxi k jejich údržbě. U Lesů ČR,s.p. revírník nemůže vykazovat opravy oplocenek, když jsou kultury uvnitř dle zákona 289/1995 Sb. zajištěny. Zajištěnost kultur v oblasti, kde žije los, prakticky (nikoliv de jure) neexistuje. Losí zvěři nemají porosty bez ochrany trvající několik desítek let
šanci odrůst. Stávají se případy, že se oplocenka stářím rozpadne a jedlový porost, jenž se nachází ve stádiu tyčoviny nebo nastávající kmenoviny, je navštíven losem. Slabší stromy jsou zlomeny a okousány. Silnější jedinci mají sloupány široké pruhy kůry až po první větve (viz. příloha č. 3, Obr.21 a 22). Poškozené stromy jsou zničeny a tudíž neschopny dalšího života. Řešením tohoto problému by bylo poskytování finančních prostředků na dlouhodobější opravy losích oplocenek. Na revírech, kde jsou vykazovány škody losem na porostech 2. a 3. věkového stupně, by byla udělena výjimka na údržbu oplocenek chránících dle legislativy zajištěné kultury. Oplocenky by byly opravovány tak dlouho, dokud by to bylo z ekonomického hlediska výhodné, tzn. dokud by opravy byly levnější než potencionální stavba nové oplocenky. Po uplynutí této doby by byla chráněna alespoň kostra porostu. To buď ovazem nebo nátěrem kmenů, popř. narušení kůry škrabákem. Na hodnocených revírech se vyskytují i dřeviny, které jsou podle autorů RAKUŠANA (1992), ČERVENÉHO (2003) či HOMOLKY
A
HEROLDOVÉ (1999) vhodné k přirozené potravě
losa. Patří mezi měkké listnáče a jsou to bříza bělokorá (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), olše (Alnus sp.), topol osika (Populus tremula) a vrba jíva (Salix caprea). Procentické zastoupení těchto dřevin na revírech 1 – 5 je vyjádřeno v
tabulce č.
18. Tab. 18 Dřeviny vhodné k potravě losa - zastoupení v % Dřevina revír 1 2 3 4 5 Celkem
BR
JR
OL
OS
JV
2,34 2,1 2,224 6,43 6,39 19,484
0,38 0,59 0,5 0,22 0,02 1,71
0,74 1,03 0,26 1,62 1,63 5,28
0,11 0,17 0,23 0,55 0,55 1,61
0 0,03 0,01 0,04 0,09 0,17
celkem 3,57 3,92 3,224 8,86 8,68 28,254
Největší podíl těchto dřevin je na revírech 5 – Valdava a 4 – Kapličky. Pohybuje se nad hranicí 8 %. Na těchto dvou revírech je také výskyt losa nejčastější a je zde vykázáno nejvíce škod. Je-li na výše zmíněných revírech největší podíl vhodných dřevin, znamená to, že los zde nejpříhodnější podmínky k životu. Na těchto revírech téměř není turismus. Je možné, že mezi těmito skutečnostmi existuje přímá úměra. Lesnictví by mělo najít koncepci, jak zabraňovat škodám losem – předcházet jejich vzniku, neboť samotná náhrada škod losem (je nutné je jednoznačně prokázat) samotný problém neřeší. Předcházení škodám musí být u losa postaveno na principech účelné ochrany lesa, neboť regulace stavů odstřelem (zatím) nepřipadá v úvahu.
Schůdným řešením pro ochranu porostů ve stádiích, kdy již oplocenka neplní svou funkci, je doporučený způsob pěstebního zásahu v mlazinách a nastávajících stádiích růstu porostu. Navrhovaný způsob spočívá ve výchově vnitřní části porostu dle pěstebních zásah a ponechání hustého, plně zataženého porostního okraje. Hustý porostní plášť by měl teoreticky odradit losa od vniknutí do nitra porostu.
8. ZÁVĚR
Na LS Vyšší Brod vznikají každoročně škody způsobené losem na trvalých lesních porostech. Nejdestruktivnější škody los způsobuje na jedli bělokoré, kterou je na určitých lokalitách téměř nemožné zajistit. Los se na území LS Vyšší Brod vyskytuje stále a rozmnožuje se zde, obzvláště na pravém břehu Lipenské přehrady. Početnost populace se pohybuje nejspíše od osmi do patnácti kusů. Škody způsobené losem jsou evidované na všech revírech LS Vyšší Brod. Největší škody okusem, loupáním a ohryzem vykazuje revír 5 - Valdava, a to 10 940 ks, t.j. 54,70 % škod z okusu, ohryzu a loupání na všech revírech. Druhým revírem s nejvyššími škodami je revír 2 – Jasánky, kde je vykázáno 3 415 ks, t.j.17,08 % škod z okusu, ohryzu a loupání na všech revírech. Třetím revírem je revír 4 – Kapličky s 2 099 ks, t.j. 10,50 % škod z okusu, ohryzu a loupání na všech revírech. Nejvíce finančních prostředků bylo vydáno na náhradu škod v revíru 5 – Valdava. Zde byly uplatněny škody za 238 433 Kč. Další revíry s největšími náhradami byly revíry 4 a 2. Na revíru 4 – Kapličky bylo vydáno 103 851 Kč a na revíru 2 – Jasánky 33 016 Kč. Náhrady za škody způsobené losem evropským jsou poskytovány státem, neboť los je dle české legislativy zvláště chráněným živočichem. Zavětřovadla (zkoušený Duftzaun a dříve Hukinol) se neukázala v praxi jako spolehlivý prostředek pro ochranu lesních porostů proti poškozování losem. Výroba a údržba oplocenek vhodných konstrukcí se jeví jako nejspolehlivější a v praxi nejpoužitelnější způsob ochrany porostů proti poškozování losem a zvěří obecně. S dlouhodobou údržbou oplocenek jsou spojeny problémy provozního rázu. Po strhnutí oplocenky je doporučeno chránit individuálně kmeny kosterních stromů. U údržby a účinnosti oplocenek je kamenem úrazu hlavně doba, po kterou by se tato zařízení musela udržovat v provozuschopném stavu. Tato doba by mohla trvat tři i čtyři desítky let. Tímto problémem by se měla legislativa zaobírat. Jelikož je z pěstebního hlediska nutné výchovné zásahy provádět, doporučuji okraj porostu ve stádiu mlaziny a navazujícím stádiu při výchovném zásahu neprořeďovat, zatímco vnitřek by byl prořezán dle pěstebních zásad. Neprořezaný porostní okraj by tak mohl vytvořit plášť, který by losa odradil od vniknutí do porostu a následného způsobení škody. Uvedené
doporučení je však nutné ověřit v praxi a zjistit v reálu jeho účinnost, což již bylo konzultováno s revírníky LS Vyšší Brod. Tento postup nebyl prozatím aplikován do praxe. Použití zavětřovadel a skupinové mechanické ochrany bývá na LS Vyšší Brod kombinováno. Pokud ale oplocenka není kvalitně postavená a vhodně konstrukčně řešena, los do ní i přes zavětření chemickým prostředkem vniká. Podle HUSÁKA (1995), který definuje únosný stav zvěře jako stav, „kdy je dosažena požadovaná skladba dřevin pro daný hospodářský soubor bez mimořádných nákladných ochranářských opatření, a kdy určité poškození dřevin v rámci pokrytí potravních potřeb zvěře neznemožní hospodářské využití lesa ani jeho ostatní funkce a toto poškození lze eliminovat běžnými pěstebními zásahy“, je možno konstatovat, že los na revírech Valdava a Kapličky LS Vyšší Brod dosáhl neúnosného stavu.
9. SUMMARY At LS Vyšší Brod damages arising annually lot of permanent forests. Moose is in the LS Vyšší Brod still exists and multiply there, especially on the right bank of Lipno. Population abundance varies probably from eight to fifteen pieces. Damage caused by lot are recorded in all districts LS Vyšší Brod. The greatest damage biting, peeling and gnaw district has 5 - Valdava, and 10.940 units, ie 54,70 % of the damage from grazing, gnaw and peeling on all grounds. The second district with the highest damage is ground 2 - Jasánky where the reported 3.415 pieces, ie 17,08 % damage from grazing, gnaw and peeling on all grounds. The third ground is ground 4 - Kapličky with 2.099 units, ie 10.50 % of the damage from grazing, gnaw and peeling on all grounds. Most of the funds were released for damages in district 5 - Valdava. You were applied for damage 238.433 CZK. Other grounds with the largest refunds grounds were 4 and 2 On the ground 4 - Kapličky was issued 103.851 CZK and the district 2 - Jasánky 33.016 CZK. Compensation for damage caused by a draw European are provided by the State, as los, according to Czech legislation specially protected animals. Repellents (Duftzaun and tested before Hukinol) showed up in practice as a reliable means for protection of forests against damage by lot. Production and maintenance of fences suitable structures appear to be the most reliable in practice most usable way to protect crops against damage by lot and the game in general. With long-term maintenance of fences pose problems could be operational. After tearing down
fences
is
recommended
to
protect
the
individual
tribes
skeletal
trees.
The maintenance and efficiency fencing is a stumbling block mainly time that would have to maintain the equipment in good working condition. This period could last three or four decades. This problem should entertain legislation. Among the employees LS Vyšší Brod exists in theory cultivation practices in education and coppice poles, which could eliminate grazing damage, gnaw and peeling. This is such a hit when there is no edge thinning dense vegetation and vertical canopy would discourage elk from entering into the vegetation and the creation of damage.This procedure was not applied in practice. Using repellents a group of mechanical protection is the LS Vyšší Brod combined. However, if the fence is not well-built and well-designed, los into it despite chemical agent enters.
According to HUSAK (1995), which defines the status of animals as a viable state, “which reached the desired composition of trees for the marketing file without costly emergency conservation measures in which some damage to trees in the coverage of food needs game does not hinder the economic exploitation of the forest or the other function and this damage can be eliminated by conventional silvicultural interventions", it can be stated that the grounds moose reached of Valdava and Kapličky LS Vyšší Brod unbearable situation.
10. LITERATURA ANDĚRA, M., KOKEŠ, O., 1978: Migrace losa (Aleces alces L.) v Československu. Slezské muzeum Opava (A), s. 171 –188 ANDĚRA, M., HANZAL, V., 1996: Atlas rozšíření savců v České republice. I. Sudokopytníci (Artiodactyla). Zajíci (Lagomorpha). Národní muzeum, Praha. ANDĚRA, M. (2013): Mapa rozšíření Alces alces v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 09.01.2013. Dostupné na: http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id46/ ANDRESKA, J., 1988:Anfange und Entwicklungder Population des Elches (Alces alcesL, 1758) in Siidböhmen. Lynx (Praha), n.s., 24: 73 - 77 BRIEDERMANN, L., 1971: Die Migrationen des Elches (Alces alce, L. 1758) in Mitteleuropa von 1957 bis Ende 1966. Lynx, Mus. Nat. Praha, ser. Nova, 12:5-24 BUBENÍK, A.B., 1959: Grundlagen der Wildernahrung, Deutscher Bauenverlag, Berlin BUBENÍK, A.B., 1984: Ernährung, Verhalten und Umwelt des Schalenwildes, BLV verlagsgesellschaft, München, 272 s. CANDRA, M. A KOL., 2002: Pamětní kniha LS Vyšší Brod 1992 – 2001. Vyšší Brod CÍSLEROVÁ, E. A KOL., 1998: Škody zvěří a ochrana lesa, Lesnická práce 11 ČERVENÝ, J. A KOL., 2003: Encyklopedie myslivosti, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o. Praha, 591 s. ČERNÝ, J.V., 1882: Myslivosť. Slavík a Borový Praha, s. 11 - 15 DZIECIOLOWSKI, R. A KOL., 1966: Zwierzina we wspólczesnych biocenozach, Lowiec pol. EIBERLE, K., 1975: Ergebnisse einer Simulation des Vildverbisses durch den Triebschnitt. Schweiz.Z. für Forstwesen, 126, 11, s. 821 - 839 ERNST, M. – MATOUŠKOVÁ, J. – KŘÍŽEK, L., 2012: Využití mikrosatelitních analýz při monitoringu populace a přeshraniční migrace losa evropského v oblasti LS Vyšší Brod. Závěrečná zpráva. E–SHOP L.E.S. CR. Repelenty proti škodám zvěří [online] citováno 30.12.2012. Dostupné na World Wide Web:
FORST, P. A KOL., 1983: Myslivost. Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 336 s. FRANZMANN, A.W., SCHWARTZ, CH.C., 2007: Ecology and Management of the North American Moose. Univerzity Press of Collorado, ISBN 978-0-87081-895-0 FRIML, J., 1999: Oplocenky nebo individuální ochrana sazenic, Lesnická práce 8
GYIMESI, J., 1971: Imigracia losa makraďového západného (A1ces alces alces L. 1758) do ČSSR, Poľovický zborník, 217 – 224 HAGOPUR. Zradidla [online] citováno 10.12.2012. Dostupné na World Wide Web:
HOFMANN, R. R., 1989: Evolutionary steps of ecophysiological adaptation and diversification of ruminants: a comparative view of their digestive system. Oecologia, 78: 443 – 457 HOLICKÝ, J.,1998: Lesní hospodářský plán LHC LS Vyšší Brod s platností od
1.1.1999 –
31.12.2008. Lesní projekty České Budějovice, a.s. HOMOLKA, M., 1997: Vliv losa evropského (Alces alces) se zaměřením na Táborsko. Diplomová práce. HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., HORAL, D., 1995: výskyt losa evropského (Alces alces) ve střední a východní Evropě a jeho potravní ekologie, Projekt MŽP 08 "Ochrana přírody" 49/8/95, Brno. HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., HORAL, D., 1996: Vliv losa evropského (Alces alces) na lesní porosty, stanovení populační hustoty a management populace v ČR, PPŽP/610/2I9646/1, Brno. HOMOLKA, M. A HEROLDOVÁ, M., 1997: Vliv losa evropského (Alces alces) na lesní porosty, stanovení populační hustoty a management populace v České republice. Závěrečná zpráva projektu MŽP. ÚEK AV CR, Brno: 1 - 39 HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 1999:Životní podmínky a perspektiva losa evropského na území České republiky. Sborník referátů Introdukovaná spárkatá zvěř ‘99 Česká lesnická společnost, 1999. ISBN 80-238-44577-1, s. 152 – 156 HRIB, M., 1998: Vývoj metodik odhadu škod působených zvěří (včetně porovnání týchž metodik s vybranými státy Evropy). Disertační práce. Brno: MZLU v Brně, 161 s. HROMAS, J., 1987: Trvalý výskyt losa v ČSSR, Folia venatoria 17, 183 – 189 HUSÁK, F., 1995: Škody zvěří z pohledu dnešní myslivosti. Sborník referátů z konference „Škody zvěří a jejich řešení“, MZLU Brno, s. 89 - 92 JANOUŠEK, D., 2001: Možnosti minimalizace škod působených zvěří na lese: v porovnání situace ČR, Rakouska a Bavorska. Disertační práce. Brno, 181 s. KESSL A KOL., 1957: Ochrana lesa proti škodám zvěří, Praha SZN KOLEKTIV LESINFO CZ, A.S., 2008: Lesní hospodářský plán LS Vyšší Brod s platností od 1.1.2009 do 31.12.2018, LesInfo České Budějovice KOLOVRATNÍK, J., 1989: Losi jsou již stálou zvěří. Zpravodaj LZ Vyšší Brod 05/89 KOSTEČKA, J., 1996: Výskyt losa evropského na Táborsku. Myslivost, 8:10 - II.
KOSTEČKA, J., 1997: Výskyt losa evropského v České republice se zaměřením na Táborsko. Diplomová práce, LF ČZU Praha KOSTEČKA, J., 1999: Vývoj populace losa evropského na území České republiky. Sborník referátů Introdukovaná spárkatá zvěř ‘99 Česká lesnická společnost, 1999. ISBN 80-23844577-1, s. 143 – 151 KOŠULIČ, M., 1996: Přírodě blízké hospodaření se zvěří, Lesnická práce 2 KUBŮ, M., 2002: Příručka pro výpočet škod zvěří na jednotlivých sazenicích, stromcích z náletu a stromech. 1. vyd.. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 52 s. Svět myslivosti. ISBN 80-86386-23-6 LAŠTŮVKA, Z. A KOL., 2004: Zoologie pro zemědělce a lesníky. KONVOJ spol, s r. o. Brno, 264 s. LAZEBNÍČEK, J., 1985: Rozšíření hnilob dřevin poškozených zvěří. Mykologické listy, č. 19, s. 8 - 11 MANTEL, W., 1982: Waldbewetung. BLV Verlagsgesellschaft München Wien Z’urich, 330 s. MATĚJÍČEK, J. ,SKOBLÍK, J., 1993: Oceňování lesa (I.). Všeobecný úvod do problematiky. Mze ČR Praha, 172 s. MÄRTL, J, 2009.: Los evropský na Vyšebrodsku. Svět myslivosti 4/09, s. 10-12 MICHEL 1929 MRKVA, R., 1985: Škody zvěří a jejich řešení. Sborník referátů z konference Škody zvěří a jejich řešení, MZLU Brno MRKVA, R., 1995: Škody zvěří a jejich řešení. Sborník z celostátní konference pořádané MZLU v Brně, Mze ČR a NLK dne 9.2.1995 v MZLU, Lesnická práce 3 - 4 MRKVA, R., 1995: Monitorování početního stavu zvěře pomocí kontrolních a srovnávacích ploch sledujících okus. Sborník referátů z konference Škody zvěří a jejich řešení, MZLU Brno, s. 49 – 55 PERKO, F., 1983: Bestimmung des hochstzulassigen Verbissgrades am Jungwuchs, Schweiz. Zeitschrift f. Forstwesen 3 PEŘKA, M., 1987: Los evropský na Jindřichohradecku. Diplomová práce. PFEFFER, A. A KOL.., 1961: Ochrana lesů. SZN Praha, s. 9 – 15 POLLANSCHÜTZ, J., 1994: Bewertung von verbiss und Fegeschäden. Hilfmittel und Materialen., Mitteilungen der FBVA Wien, Wien, č. 169, 1466 s. PRIEN, S., 1985: Wildshchaeden I., TU Dresnen, 78 s. RAKUŠAN, C.
A KOL.,
1992: Myslivecký slovník naučný. Zemědělské nakladatelství Brázda
v Praze, 272 s. ISBN 80-209-0212-0
REIMOSER F., 1996: Schalenwildbewirtschaftung auf ökologischer Grundlage (Beispiel Vorarberg). Forun für Wissen – Wild im Wald – Landschaftsgestalter oder Waldzerstörer? WSL Birmensdorf, s. 47 - 58 SAGL, W., 1995: Bewertung in Forstbetrieben. Blackwell – Wiss. – Verlag, 223 s. ŠPLÍCHALOVÁ, M., 2008: Etologie losa (Alces alces) v zajetí v podmínkách ZOO Brno. Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, 37 s. ŠVARC, J. A KOL., 1981: Ochrana proti škodám působeným zvěří, SZN Praha, s. 25 - 57 ŠVESTKA, HOCHMUT, JANČAŘÍK, 1996: Praktické metody v ochraně lesa, Lesnická ráce TIMOFEJEVA, E.K., 1974: The moose. Izdatělstvo Leningrad Univerzita Leningrad, 1 - 166 ZATLOUKAL, V., 1995: Lesní hospodářství a myslivost. Sborník referátů z konference Škody zvěří a jejich řečení. MZLU Brno, s. 17 - 23 ZÁSMĚTA, V., 1965: Škody zvěří z hlediska ekonomiky lesního hospodářství. Myslivost, 3, s. 3-4 ZÁSMĚTA, V., 1967: Záporné vlivy myslivosti na zemědělství a lesní hospodářství, Myslivost, 4, s. 74 – 76 ZÁSMĚTA, V., ŠVARC, J., 1974: Ekonomická analýza vývoje a současného stavu myslivosti v ČSR. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu, VŠZ Brno, s. 45 – 64 VYHLÁŠKA 55/1999 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 15. března 1999 o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a o doplnění některých zákonů Příloha č. III vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb., která provází zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.
11. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Tabulky Tab. 1 Zastoupení dřevin v porostních skupinách ohrožovaných losem se zastoupením jedle na LS Vyšší Brod (údaje z LHP 1999 - 2008) Tab. 2 Vývoj populace losa evropského v ČR (Kostečka, 1999) Tab. 3 Výměra a zastoupení lesních vegetačních stupňů Tab. 4 Zastoupení souborů lesních typů (údaje z LHP 1999 - 2008)
Tab.5 Poškození a zničení hospodářských dřevin losem v průběhu šetřeného období (2002 – 2011) Tab. 6 Poškození jednotlivých druhů dřevin v kusech a procentickém zastoupení Tab. 7 Druhy poškození podle revírů Tab. 8 Rozměry lebek losic [cm] Tab. 9 Rozměry nalezených shozů
Příloha č. 2 Grafy Graf 1 Porostní skupiny na rev. I. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 2 Porostní skupiny na rev. I. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií Graf 3 Porostní skupiny na rev. II. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 4 Porostní skupiny na rev. II. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií Graf 5 Porostní skupiny na rev. III. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 6 Porostní skupiny na rev. III. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií Graf 7 Porostní skupiny na rev. IV. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 8 Porostní skupiny na rev. III. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií Graf 9 Porostní skupiny na rev. V. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 10 Porostní skupiny na rev. V. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií Graf 11 Porostní skupiny na rev. IX. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle vývojového stádia Graf 12 Porostní skupiny na rev. IX. se zastoupením JD (2.-4. věk.st.) dle edafických kategorií
Příloha č. 3 Obrázky Obr. 1 Zimní snímek biotopu losa, býv. ves Frantoly na revíru 4 (foto: Poláček, 2012) Obr. 2 Letní snímek biotopu losa na Vyšebrodsku - býv. ves Pošlák (foto: Poláček,2008) Obr. 3 Lebeční skelet uhynulé losice, porost 423 B 5a, fotografováno dne 17.8.2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 4 Zbytky kostry losa, porost 423 B 5a, fotografováno dne 17.8.2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 5 Los sražený autem u Přední Výtoně dne 16.9.2003 (foto: Březina, 2003) Obr. 6 Losice s dvěma losíčaty na lokalitě Hvězdná (revír Kapličky), fotografováno na podzim 2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 7 Losi na Suché Hrázi (revír Kapličky) fotografováno v únoru 2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 8 Losi v zálehu na místě zaniklé vesnice Frantoly (revír Kapličky), fotografováno v zimě 2005 (foto: Strych, 2005)
Obr. 9 Losice na místě zaniklé vesnice Frantoly (revír Kapličky), fotografováno na jaře 2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 10 Dva blíže neurčení jedinci losa na zaniklé osadě Frantoly, fotografováno na jaře 2008 (foto: Strych, 2008) Obr. 11 Losice vniknuvší do „Losí“ oplocenky 220/3 v lokalitě U Vojáka, porost 410C1a, (revír Kapličky). Fotografováno 2.11.2008 (foto. Strych, 2008) Obr. 12 a obr. 13 nalezené lebky losic na Dobříně a shozy losích býků z LS Vyšší Brod (foto: Poláček, 2012) Obr. 14 Detailní pohled na dorzální stranu lebky losice (pro představu rozměrů lebky bylo přiloženo 30 cm pravítko a balíček mariášových karet – stejně jako u obr. 12 a obr. 13) (foto: Poláček, 2012) Obr. 15 Pohled na levou stranu lebky losice (foto: Poláček, 2012) Obr. 16 Pohled na ventrální stranu lebky losice (foto: Poláček, 2012) Obr. 17 Chrup mladší losice, pravá spodní čelist (foto: Poláček, 2012) Obr. 18 Chrup starší losice, levá spodní čelist (foto: Poláček, 2012) Obr. 19 Porosní skupina 518C2, tyčovina JD loupaná losem, (foto Poláček, 2012) Obr. 20 PS 518C2 byla ošetřena přípravkem Duftzaun, (foto: Poláček, 2012) Obr. 21 Loupání losem na kmenech jedle (foto: Poláček, 2012) Obr.22 Sloupaný kmen losem, délka poškození cca 2m (foto: Poláček, 2012) Obr. 23 Okusem zdecimovaná jedlová kultura v oplocence (foto: Poláček, 2012) Obr. 24 Zničené jedle s losím trusem v popředí (foto Poláček, 2012) Obr. 25 Zlomená jedle s ukousnutým terminálem, na přeslenu viditelná pěna Duftzaun (foto Poláček, 2012) Obr. 26 Zlomená a skousaná jedle (foto Poláček, 2012) Obr. 27 Pole oplocenky, kterým los do oplocenky vniknul (foto Poláček, 2012) Obr. 28 Pole oplocenky, které los při opouštění oplocenky překročil (foto Poláček, 2012) Obr. 29 Opakovaným okusem zdeformovaná borovice lesní (foto: Poláček, 2011) Obr. 30 Opakovaným okusem zdeformovaná borovice lesní (foto: Poláček, 2011) Obr. 31 Detail rány způsobené ukousnutím celého terminálního výhonu losem na borovici (foto: Poláček, 2011) Obr. 32 Losí stopa zkřížená stopou rysa ostrovida (Lynx lynx), (foto: Poláček, 2011) Obr. 33 Záleh losa (foto: Poláček, 2011) Obr. 34 Záleh losa, cca 120 cm v průměru (foto: Poláček, 2011) Obr. 35 Detail poškození jeřábu okusem vrcholového pupenu (foto: Poláček, 2011)
Obr. 36 Čerstvý losí trus (foto: Poláček, 2011) Obr. 37 Závěsná oplocenka 220/4, 6.6.2012 (foto: Poláček, 2012) Obr. 38 Losí oplocenka 220/3, 3.3.2012 (foto: Poláček, 2012)
Příloha č. 4 Jiné Obr. 39 Novinový článek o automobilové nehodě u Přední Výtoně, při které zahynul losí býk... Obr. 40 Protokol o škodách zvěří na lesních porostech. Výkaz škod za rok 2011
Příloha č. 5 Mapa Obr. 41 Orientační mapa – LHC LS Vyšší Brod (dle LHP 2009 – 2018
