Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesa a myslivosti

Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov).

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2006 / 2007

Jan Malík 1

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav ochrany lesů a myslivosti

Lesnická a dřevařská fakulta 2006/2007

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitel: Studijní program: Obor: Název tématu:

Bc. Jan Malík Lesní inženýrství Lesní inženýrství

Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov).

Zásady pro vypracování: 1. Stanovit míru poškození ohryzem a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice. Stanovit míru poškození a ekonomický dopad na hospodaření. Provést analýzu současného stavu a navrhnout vhodná opatření. Zjistit vztahy mezi poškozením a přítomností hnilob, zejména pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum). Zjistit vztah mezi mírou poškození a početností jelení zvěře. Srovnat s LHC Obrova noha, kde diplomant realizoval bakalářskou práci. 2. Metodika: Zpracovat známé údaje o poškození stávajících porostů ohryzem a následnými hnilobami (především evidované škody dle vyhlášky č. 55/ 1999 Sb.), provést vlastní šetření v terénu a srovnat vlastní data s uváděnými údaji. Podrobné šetření provést na reprezentativních plochách (5-10 vzorníků na každé ploše). Zjistit: 1. Rozsah poškození; 2. Procento infekce; 3. Vztahy mezi poškozením a infekcí na zkusných plochách (vzornících) v reprezentativních porostech; 4. Vyhodnotit ekonomické ztráty. 3. Rámcový rozvrh prací: jaro-léto 2006 terénní práce; podzim 2006-zima 2075 kancelářské práce; duben 2007 odevzdání práce. Rozsah práce:

minimálně 50 stran + přílohy

Seznam odborné literatury:

1. 2. 3. 4. 5.

KESSL, J., FANTA, B., HANUŠ, S., MELICHAR, J., ŘIBAL, M., 1957. Ochrana proti škodám zvěří. SZN, Praha, 202 s. MRKVA, R, (ed.), 1995: Škody zvěří a jejich řešení. Sborník referátů, FLD MZLU v Brně, Ústav ochrany lesů, 124 s. ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., 2006. Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami. Lesnická práce, 50 s., v tisku. ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., GLOGAR, J., 2004: Progress of spreading Stereum sanguinolentum wound rot and its impact on the stability of spruce stands. Journal of Forest Science, 50 (8): 360-365. ČERMÁK, P., LIČKA, D., 2005: Využití softwaru na analýzu obrazu a dendrochronologické analýzy pro určení postupu hniloby pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum) kmenem. In: Uplatňovanie nových

2

metód v ochrane lesa a ochrane krajiny. Zborník vedeckých a odbornych prác. Zvolen, Technicka univerzita vo Zvolene: 91–96. ČERMÁK, P., STREJČEK, M., 2005: Napadení ran po loupání a ohryzu pevníkem krvavějícím (Stereum 6. sanguinolentum) a šíření jeho hniloby kmenem. In: REINPRECHT, L., HLAVÁČ, P., TIRALOVÁ, Z. Drevoznehodnocujúce huby. Sborník ze sympózia, Technická univerzita vo Zvolene: 41–45. ČERNÝ, A., 2001. Pevník krvavějící, Haematostereum sanguinolentum Pouz. comb. nov., významná 7. parazitická houba rozšířená v jehličnatých lesích v mírných pásmech na celém světě. Zprávy lesnického výzkumu – Reports of Forestry Research, 46(2/2001): 122.

Datum zadání diplomové práce:

červen 2006

Termín odevzdání diplomové práce:

duben 2007

Bc. Jan Malík řešitel diplomové práce

Ing. Petr Čermák, Ph.D. vedoucí diplomové práce

prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. vedoucí ústavu

doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc. děkan LDF MZLU v Brně

3

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: 27. 4. 2007

4

Poděkování

Děkuji vedoucímu diplomové práce panu Ing. Petru Čermákovi, Ph.D. za přízeň a pomoc při zpracování této diplomové práce. Dále patří můj dík Ing. Ivanovi Ambrožovi za souhlas a povolení provádět šetření na území lesní správy Myslejovice, Ing. Romanovi Dymáčkovi za poskytnutí potřebných dokumentů a map, dále pak všem lesníkům zaměstnaným u Vojenských lesů a statků divize Plumlov za poskytnuté materiály a cenné rady.

5

ABSTRACT Jméno posluchače : Bc. Jan Malík Název bakalářské práce : Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami na lesní správě Myslejovice (Vojenské lesy a statky Plumlov).

Abstract : Tato práce se zabývá stanovením míry poškození ohryzem, stanovením míry poškození následnou hnilobou pevníku krvavějícího a rychlosti jejího postupu, objasňuje příčiny poškození a kvantifikuje objemovou a finanční ztrátu na lesní správě Myslejovice. Dále jsou srovnány výsledky s LHC Obrova noha. V nejvíce poškozované III. věkové třídě byla zaznamenána hniloba pevníku krvavějícího u 57 % poškozených stromů. Zjištěný postup hniloby se pohyboval v rozsahu od 3,3 do 33,3 cm.rok-1. Za hlavní důvod rozsáhlých škod ohryzem na LS Myslejovice je považována vysoká početnost zvěře a nízká úživnost honitby. Aktuální finanční ztráta vzniklá znehodnocením dřeva hnilobou je největší ve IV. věkové třídě – 125.488 Kč.ha-1. Klíčová slova : ohryz, hniloba pevníku krvavějícího, jelení zvěř, finanční ztráta

Name: Jan Malík Dissertation: Browsing damages, barting, roting in forest administration „Myslejovice“ (Military forest and bands „Plumlov“).

Abstract: This dissertation deals with determination of the level of browsing damage; with determination of the level of subsequent rot caused by Stereum Purpureum and the speed of its advancement; it highlights the causes of the damage and quantifies the volumetric and financial losses in forest administration „Myslejovice“. Also in there are compared results with workingplan area „Obrova noha“. In the most damaged 3rd age category, the rot caused by Stereum Purpureum was recorded in 57% of the damaged trees. The determined advancement of the rot ranged between 3,3 and 33,3 cm/p.a-1. The extensive browsing damage in the forest administration „Myslejovice“ seems to be caused mainly by the high abundance of red deer and it’s lingering on in the critical spring season only. The actual financial loss caused by devaluation of timber by rot is the highest in the 4th age category – 125.488 CZK/ha-1. Key words: browsing, Stereum Purpureum rot, red deer, financial loss

6

1. ÚVOD ............................................................................................................... 9 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED.............................................................................. 11 2.1. Stručná historie problematiky škod zvěří ..................................................................... 11 2.2. Všeobecný pohled na problematiku škod zvěří ............................................................ 12 2.3. Ohrožení dřevin a porostů.............................................................................................. 13 2.4. Zažívací aparát zvěře, výživa zvěře a nárůst škod zvěří.............................................. 14 2.5. Ohryz a loupání jako potravní chování......................................................................... 16 2.6. Charakteristika houbového patogenu ........................................................................... 19

3. METODIKA .................................................................................................. 21 3.1. Zjištění rozsahu poškození porostů ............................................................................... 21 3.2. Zjištění procenta infekce ................................................................................................ 23 3.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech................ 25 3.4. Zjištění finanční ztráty.................................................................................................... 25 3.5. Materiál a pomůcky ........................................................................................................ 26

4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ................ 27 4.1. Základní charakteristika divize Plumlov ...................................................................... 27 4.2. Základní charakteristika LHC Myslejovice ................................................................. 29 4.2.1. Všeobecné údaje ....................................................................................................... 29 4.2.2. Přehled přírodních poměrů..................................................................................... 30 4.2.3. Růstové podmínky.................................................................................................... 31 4.2.4. Zhodnocení zdravotního stavu lesa......................................................................... 31 4.2.5. Myslivecké hospodaření........................................................................................... 35 4.2.6. Poměry porostní ....................................................................................................... 35

7

5. VÝSLEDKY................................................................................................... 37 5.1. Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů ......................................................... 37 5.2. Zjištění objemu dřeva znehodnoceného hnilobou........................................................ 40 5.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech................ 41 5.4. Zjištění finanční ztráty.................................................................................................... 43

6. DISKUSE ....................................................................................................... 45 6.1. Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů ......................................................... 45 6.2. Zjištění procenta infekce ................................................................................................ 47 6.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech............... 49 6.4. Zjištění finanční ztráty.................................................................................................... 50

7. ZÁVĚR ........................................................................................................... 52 8. SOUHRN........................................................................................................ 57 9. RESUME ........................................................................................................ 58 10. LITERATURA ............................................................................................ 59

8

1. ÚVOD Na počátku 21. století se široká lesnická veřejnost, a nejenom ta lesnická, zaobírá škodami zvěří na lesních porostech. Mnoho významných odborníků tuto problematiku prozkoumala a stále jsou objevovány nové skutečnosti, příčiny a důsledky. Díky tomu byly vysloveny nejrůznější hypotézy, které je nutné brát zcela jistě vážně. Neustále se v této oblasti objevuje mnoho otázek, některé však stále nejsou zodpovězeny. Jistě si každý dokáže uvědomit, že po roce 1989 u nás došlo k mnoha radikálním změnám. Tímto narážím především na společensko-ekonomické změny, které se mimo jiné odrazily samozřejmě i v lesnictví. Mentalita lidí, potřeby hospodaření a vůbec celkové chování člověka k přírodě se neustále vyvíjí a vyvíjet bude. Existují však etapy, které mají svá specifika. Je proto nutné tyto etapy prozkoumat a uvědomit si důležité skutečnosti. Lesnictví v České republice musí řešit mnoho problémů a hlavně najít cestu, jak se jim v budoucnu vyvarovat. Je proto nutné nahlížet na fakta, kterými se budeme muset odborně a především nezaujatě zabývat. Postavit se mezi vlastníky či nájemce lesních pozemků a širokou mysliveckou veřejnost nebude lehké. Jedna strana poukazuje neúměrně vysoké škody na lesích a druhá přehnané snižování stavů zvěře a mizivou úživnost. Je však nutné si uvědomit, že jsou naše lesní porosty neustále zatěžovány řadou stresorů, které snižují jejich ekologickou stabilitu. Ta je velmi důležitá, neboť je předpokladem pro zdárnou obnovu a celkový vývoj. Jestliže chceme mít ucelený obraz o daném stavu lesních porostů a jejich příštím vývoji, je nutné inventarizovat a neustále srovnávat. Například v roce 1970 bylo zjištěno, že ohryzem a následnou hnilobou bylo poškozeno 100 % stromů na 70 tisících hektarech redukované plochy smrkových porostů (ČERNÝ 2001). Při celorepublikové inventarizaci poškozených porostů bylo v roce 1999 zjištěno již celkem 220 tisíc hektarů redukované plochy (BALEK 2001). Další inventarizace provedená Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa, která proběhla v letech 2001 – 2004 ukázala, že z celkového počtu stromů s výčetní tloušťkou nad 12 cm je 11,8 % poškozeno loupáním nebo ohryzem (ÚHÚL 2007). Tyto hodnoty jsou pro nás zcela jistě alarmující, protože se od nich mohou odvodit finanční ztráty. Tato problematika mě velmi motivuje z několika důvodů. Oblast se nachází v místě mého bydliště, kde již několik let pozoruji stagnující vývoj početnosti jelení zvěře a důsledky, které plynou z jejich přirozených potřeb – ty se zdají být pro hospodářský les nepřijatelné. Dalším důvodem je návaznost na ostatní lesnické disciplíny, jako např. hospodářská úprava

9

lesa, pěstění lesa, ochrana lesa apod. Jelikož je problematika škod jelení zvěří a následnými hnilobami velmi složitá, bude mou snahou docílit v této práci objektivní zhodnocení poškození porostů na Lesní správě Myslejovice (potažmo jejich částech) a porovnání s přilehlými lesními pozemky, kde jsem řešil svou Bakalářskou práci na obdobné téma. V neposlední řadě bude mou snahou, aby tato práce vedla k nalezení vhodných řešení, jak škody zmírnit, či napravit a do budoucna se jich vyvarovat.

10

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1. Stručná historie problematiky škod zvěří

Podle HAVRÁNKA a kol. (2005) je možno o škodách zvěří nalézt zmínky již ve velmi starých literárních pramenech.. Snad poprvé je tento fenomén zmíněn v šestém století po Kristu v Lex Salica. Podrobněji se lze s touto problematikou setkat například v Sachsen Spiegel (13.století). V té době byly ovšem největším problémem škody zvěří na polích a významným problémem byly také škody působené predátory na domácím zvířectvu. Například H.F.v.Fleming (1749) píše o škodách černou zvěří. Uvádí, že tlupa sestávající z kňoura, bachyně a selat dokáže za jednu noc zničit roční produkci jednoho zemědělce. Poškozování lesa jelení zvěří je zachyceno například na obraze Petruse de Crescenia z roku 1583, kde je zobrazeno vytloukání jelenů na stromech. Škody jelení zvěří se objevily i v díle Shakespeara (1607), ve hře Antonius a Cleopatra. Cézar se zde zmiňuje v jednom příměru o ohryzávání kůry jeleny, v době kdy jim pastva zapadne sněhem. Se začátkem intenzivního lesnictví v osmnáctém století postupně vzrůstala pozornost věnovaná působení zvěře na les. Například Carlowitz v roce 1713 konstatuje, že zvěř poškozuje stromy a způsobuje tak jejich nemoci. V devatenáctém století pak problematika škod zvěří na lesních porostech přestává být tak aktuální, neboť proběhlo výrazné snížení stavů zvěře nebo dokonce její totální likvidace. V následujícím století již byla škodám zvěří opět věnována větší nebo menší pozornost, a to jak v praxi tak v literatuře. Řešení problému je hledáno jednak ve zlepšování kvality prostředí a především v přikrmování spárkaté zvěře, stejně jako ve snižování stavů. Ve skutečnosti však byly škody iniciovány především stavem lesů, jejich úživností a strukturou, která vyvolávala nežádoucí koncentrování zvěře na vybraných stanovištích. V roce 1960 konstatoval profesor F.Nusslein, že škody zvěří nejsou jednostrannou záležitostí lesníků nebo myslivců a není žádným velkým uměním pěstovat les bez zvěře, stejně jako není problém chovat zvěř bez ohledu na její působení na prostředí. Umění je obojí spojit. Takový ideální stav by měli zakládat již zákonodárci, výzkum a především praxe. V současnosti jsou škody spárkatou zvěří jistě nejvýznamnější ve skupině biotických faktorů, které poškozují les. V historii však byly zaznamenávány i škody, které se nám v současnosti zdají snad i kuriózní. Patří sem třebas škody tetřevovitými ptáky, především

11

tetřevem a tetřívkem, které spočívaly v oštipování pupenů a letorostů na jehličnatých i listnatých stromech. Tak ve Schvarzwaldu bylo v zimě 1881/82, ve školce poškozeno 40 tisíc dvouletých sazenic, z celkového počtu sedmdesáti tisíc.

2.2. Všeobecný pohled na problematiku škod zvěří

Je všeobecně známo, že příčin, které vedou ke škodám zvěří je několik. Důležité je však uvědomit si, že tyto příčiny se navzájem více či méně prolínají a hlavně spolupůsobí. Nicméně za každých okolností dochází ke škodám v prvé řadě tehdy, když je byť jen lokálně či sezóně vyčerpána potravní nika. Za této situace využívá zvěř potravu, která je k dispozici, čímž vznikají škody například ohryzem, loupáním apod. Vysoký podíl smrkových a borových monokultur v posledních více než dvou stoletích sice zvýšil výtěž dřeva z lesů, učinil je však náchylné k různým kalamitám – větrné, kůrovcové i imisní. Pastevní podmínky pro zvěř se v důsledku ochuzení vegetace v jehličnatých monokulturách a snížení výměry lesních luk a polí výrazně zhoršily. Tím se škody působené zvěří soustředily na lesní dřeviny, které jsou předmětem hospodářského zájmu (JELÍNEK, 2007). Celorepublikově vykazované škody zvěří (okus, ohryz, loupání), v současnosti stanovené dle vyhlášky Mze č. 55/1999 Sb., výrazně kolísají. Po vysokých škodách přesahujících 50 mil. ročně na začátku 90. let a minimu v roce 1998, kdy činily 8,2 mil. Kč, dosáhly v roce 2003 27,4 mil. Kč (MZe, 2004). V roce 2004 dosáhla výše škod zvěří již 33 mil. Kč a v roce 2005 24,1 mil. Kč (MZe, 2006). Kromě přímých ztrát na kvalitě dřevní hmoty jsou důsledkem loupání, ohryzu a ranových hnilob ztráty na přírůstu, snížení mechanické stability porostů a predispozice pro další poškození zejména biotickými a klimatickými činiteli. Důsledky vzniklých poškození se projevují postupně, jejich hlavní dopad potom až s poměrně značným zpožděním – v dospělých porostech v těsně předmětním či mýtním věku. Převážná část ekonomických, provozních i ekologických důsledků vysokých škod zvěří v 70. a 80. letech se tak začíná projevovat dnes a bude eskalovat zřejmě až v letech následujících (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006).

12

2.3. Ohrožení dřevin a porostů

Co se týká specializace zvěře na druhy dřevin, lze jednoznačně konstatovat, že nejčastěji je poškozován smrk. Mezi další poškozované dřeviny patří jasan ztepilý, jeřáb ptačí, buk lesní, vrby, duby, lípy, olše, trnovník akát, habr, borovice lesní, jedle bělokorá a topoly. Míra poškození je závislá na věku dřevin – mladé listnáče jsou zimním ohryzem poškozovány více než jehličnany, jsou zase více ohroženy během dospívání letním ohryzem a hlavně loupáním. Listnaté dřeviny a borovice bývají nejvíce poškozovány ve věku 10-20 let. Co se týká smrku, u jednotlivých autorů nalezneme různá rozpětí věku, ve kterém je loupáním a ohryzem nejvíce poškozován. Jelení zvěř zpravidla poškozuje porosty ve věku kolem 20-30 let. Rozhodující je přitom vždy především síla a drsnost kůry. Nejvíce jsou smrky poškozovány v období, kdy se kmeny začínají čistit od prosychajících spodních větví a přitom dosud mají hladkou kůru, která nejlépe vyhovuje loupání (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Dalším důležitým poznatkem je, že dřeviny vyskytující se ve smíšeném porostu ojediněle (například jedle, ale i smrk aj.) jsou zvěří intenzivně vyhledávány a poškozovány nejen ohryzem a loupáním, ale i vytloukáním. Z toho vyplývá, že zastoupení dřeviny nemusí hrát tak důležitou roli z hlediska poškozování. Zpravidla ale bývá poškození tím vyšší, čím je vyšší podíl jehličnatých dřevin na daném území. Ohryzem a loupáním mohou vznikat rány od plochy několika cm2 až po několik stovek cm2 . Například ČERMÁK a JANKOVSKÝ (2006) uvádí, že velikost ran může být až 1000 cm2 , respektive až do 1700 cm2. Rány způsobené v zimě bývají kratší, pokud se v zimě výrazně měnila výška sněhové pokrývky, může jich být několik nad sebou. Letní rány jsou protáhlé v podélném směru (snadné sloupnutí) a často poměrně úzké. Z hlediska primárních důsledků poškození je důležitá především šířka rán, tj. její velikost kolmo na osu kmene. Z hlediska následných hnilob potom hraje roli i délka rány, respektive jejich plocha. Řada autorů totiž dokládá vztah mezi velikostí rány a rozvojem hniloby. I malé rány ovlivňují strom na poměrně dlouhou dobu (včetně nebezpečí infekce), u ran do celkové šíře 5 cm se zranění zavaluje za 10-20 let, u ran 5-10 cm širokých je to 20-30 let a u ran nad 10 cm 40 a více let, pokud k zavalení rány vůbec dojde (ČERNÝ, 1995). Co se týká věku poškození, lze konstatovat, že rozdíly jsou tam, kde má smrk optimální stanovištní podmínky (většinou ve II. a eventuelně i ve III. Věkové třídě) oproti nižším vegetačním stupňům, kde je mimo své optimum – tam je výrazněji poškozován i v pozdějším věku, a to zpravidla nejméně do IV. věkové třídy.

13

Za významný faktor ovlivňující velikost škod je považována struktura porostu, nižší poškození loupáním bývá ve víceetážových porostech, což je logické, protože v těchto porostech se zvěři nabízí celá škála druhů dřevin a keřů různého věku. Uvádí se také, že ve stejnověkých rozsáhlých porostech je loupání a ohryz vyšší oproti menším porostům, věkově rozrůzněným (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Zvýšené poškození lze samozřejmě nalézt také všude, kde dochází k vyšší koncentraci zvěře, například v blízkosti krmelců či v porostních okrajích u pastevních ploch.

Obr. 2.1. – Velmi úživné přízemní patro je pro jelení zvěř výborným zdrojem přirozené potravy

2.4. Zažívací aparát zvěře, výživa zvěře a nárůst škod zvěří

Volně žijící spárkatou zvěř lze dle anatomie trávicího ústrojí rozlišit do dvou základních skupin s naprosto odlišným typem trávení. Jedná se o skupinu přežvýkavců, kteří mají složitý systém předžaludků, kam řadíme zvěř srnčí a vysokou včetně podruhů siky, zvěř daňčí, mufloní, kamzičí či ojediněle, v oborních chovech se vyskytující kozu bezoárovou. 14

Naprosto odlišná je pak po stránce morfologie a samotného trávení skupina zvěře s jednoduchým žaludkem, kam řadíme především prase divoké, všechny srstnaté predátory, zajícovce a hlodavce. Složitý trávicí aparát se u přežvýkavé zvěře skládá z předžaludků, vlastního žaludku, který nazýváme slézem a z různě dlouhého střevního systému. Je velký rozdíl mezi celkovou délkou střev, hmotností a délkou jedince jednotlivých druhů zvěře. Například u zvěře srnčí je velikost těla k bachoru vyjádřena 6%, u zvěře jelení je to více jak 2x tolik (15 %). Tím je dán rozdílný typ trávení, odlišné potravní nároky a příjem potravy u těchto druhů zvěře. Charakteristika zažívacího aparátu přežvýkavé zvěře - prvním předžaludkem je kapacitně největší bachor, který se skládá z bachorové předsíně, z bachorových a slepých vaků. Předěl mezi částmi tvoří bachorové pilíře. Stěna bachoru je buďto po celé ploše pokryta přibližně stejně velkými papilami klků (srnčí zvěř) existují i části bachoru bez nich a mají různý tvar či velikost (jelen, daněk aj.). Plocha papil podléhá sezónním výkyvům a to odlišně u jednotlivých druhů zvěře. Resorbční plocha se tak může 4-12x zvětšovat. Ke správné funkci bachoru je nutné dobré a dlouhodobé prosliňování, jak přijaté tak i zpětně z bachoru rejekované potravy. V bachoru je různé množství bachorové tekutiny, ve které jsou přítomny bakterie trávicí složité cukry a celulózu, nálevníci, plísně, houby a kvasinky. Počet baktérií se u zvěře srnčí udává v průměru okolo 3 miliard v 1 ml bachorové tekutiny a u zvěře jelení pak zhruba o třetinu nižší. Je nutno si uvědomit, že složení bachorové tekutiny a dílčí zastoupení jednotlivých složek podléhá jak sezónním změnám, tak i změnám v návaznosti na strukturu přijímané potravy. Bakterie tvoří enzym celulázu, která natravuje balastní složky přijímané potravy. V bachoru přežvýkavců se vyskytuje až 60 druhů odlišných bakterií. Přeměňuje se zde 55-82 % dusíkatých látek obsažených v přijaté potravě na mikrobiální bílkovinu, která se skládá z 15-20% nálevníků a 75-89 % vlastních bakterií. Jiná situace je v případě nálevníků, kteří mimo trávení vlákniny ,bílkovin a sacharidů čeří a výří bachorovou tekutinu. Těch je udáván větší výskyt u zvěře jelení oproti zvěři srnčí. Bachorové houby se normálně vyskytují v bachorové tekutině u všech druhů přežvýkavé zvěře a jejich význam spočívá v narušování rostlinných pletiv pro další využití bakteriemi. Plísně které se dostávají do trávícího traktu sekundárně, s přijatou potravou lze považovat za nežádoucí část mikroflóry, vzhledem k možným negativním účinkům. Dalším samostatným oddílem trávící soustavy přežvýkavců je čepec, jehož povrch je tvořen různě velkými mnohoúhelníky, připomínající např. voštiny. Na čepec navazuje kniha 15

s různě četnými a velikostně odlišnými listy. Vlastní trávení probíhá ve žlaznatém slezu. Odtud přechází zaživatina volně střev, kde probíhá další trávení a rezobce živin přes střevní stěnu do krve a odtud do detoxikačního orgánu, kterým jsou játra. Z hlediska fyziologie trávení nebyla otázka škod zvěří na zemědělských a lesních kulturách doposud uspokojivě zodpovězena. Řada pracovišť se o to pokoušela na různých úrovních již celé generace. Jedná se o polyfaktoriální působení celého komplexu příčin mezi nimiž dominuje otázka úrovně výživy, úživnosti lokalit, klidu v honitbách, stressových faktorů, které jdou ruku v ruce se stavy zvěře a přebírání návyků od matky. Diskutabilní je například celoroční podávání soli či minerálními látkami obohacených lizů. Doposud nebyl dáván komplexně do souvislosti zdravotní stav zvěře, složení vnitřního prostředí (homeostázy) a škody zvěří na porostech. Předběžné výsledky z počátku 90 let minulého století pocházející z pracoviště VÚLHM Jíloviště Strnady prokázaly například intenzivnější škody působené mufloní zvěří I.věkové třídy v závislosti na intenzitě výskytu střevních kokcidií. Obdobné působení lze předpokládat i v případě ostatních endoparazitů. Loupaná potrava (kůra) obsahuje v různém poměru se vyskytující jednouché a složité sacharidy, vodu, silice, terpeny, pryskyřice a tanin. Řada z těchto látek má výrazný účinek na střevní sliznici či samotnou peristaltiku střev. Samostatnou otázkou je pak příjem vody v zimním období a to i při vysoké sněhové pokrývce. Pro volně žijící spárkatou zvěř je energeticky velmi náročné přebírat vodu ze sněhu a doplňovat ji do organizmu k udržení vlastní tělní homeostázy (rovnováhy) a zimního metabolismu.Defekty na trávicím traktu např. akutní či chronické záněty vedou k omezení přechodu živin přes stěnu trávicího aparátu do krve, zhoršené resorbci minerálií, vitaminů a celkovému porušení metabolismu zvěře (HAVRÁNEK a kol., 2005).

2.5. Ohryz a loupání jako potravní chování

Kůra a letorosty dřevin jsou přirozenou součástí potravy sudokopytníků. U jelena lesního, který je hlavním původcem loupání a ohryzu v ČR, je míra konzumace kůry do značné míry závislá na dostupné potravě. Podle bližší specifikace patří jelen lesní s jelenem sikou, daňkem skvrnitým a kamzíkem horským mezi takzvané potravní oportunisty, jejichž potravní specializace je jen málo vyhraněna. Tam, kde jsou nedostatkové jiné složky potravy, než dřeviny (nebo jsou z nějakého důvodu nedostupné), logicky dochází k vyšší míře loupání a ohryzu. Podíl dřevin se v zimě pohybuje kolem 50 %. Velká část spotřeby dřevnaté složky je ovšem realizována okusem, nikoliv ohryzem či loupáním (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 16

2006). V literatuře lze také nalézt zatím nedoložené spekulace, že loupáním zvěř zajišťuje svoji potřebu důležitých stopových prvků či vitamínů, které nelze získat z jiné potravy. Vzhled poškození je dán způsobem, kterým k němu dochází. Chce-li zvěř odloupnout kus kůry, rozevře doširoka čelisti, ohne oba pysky, ztvrdlou plošinku horní čelisti přitiskne ke stromu a dolní řezáky zarazí do kůry. Kůru uvolní od dřeva, spodní čelist přitiskne k horní čelisti a prudkým pohybem odtrhne kus kůry. Utržený pruh potom přežvykuje zadními zuby (stoličkami). Podobně postupuje při ohryzu, jen místo odtržení velkého pruhu kůry ohryzává krátké proužky opakovaným svíráním dolní čelisti. Po ohryzu zůstávají v kůře stopy po jednom či několika párech řezáků (2-3), které jsou vždy více než 5mm široké (většinou 8-10 mm) jak uvádí ČERMÁK a JANKOVSKÝ (2006) Ohryz kůry se objevuje v mladých porostech hlavně v době klidu mízy, kdy jsou narušována podkorní vodivá a růstová pletiva. Poškozené stromy hojí poranění závaly a zásmoly. Je obecně známo, že listnáče regenerují mnohem lépe, než jehličnany. Loupání má podobný charakter, ale je považováno za nebezpečnější tím, že je zvěř provádí v letním období-tedy ve vegetačním období a nakousnutou kůru sloupne ve velkých kusech. Oba typy jsou v konečném důsledku nebezpečné zejména na horších bonitách, kde se rány pomalu zavalují. Dalším společným (kritickým) rysem je především to, že se do ran dostávají již zmiňované spóry dřevokazných hub. Závažnost těchto problémů spočívá v tom, že mají kumulativní charakter-lesní porosty poznamenávají na doživotí. Loupání a ohryz jsou způsobovány jelenem lesním Cervus elaphus, jelenem sikou Cervus nippon, muflonem obecným Ovis musimon a daňkem skvrnitým Dama dama, tam, kde se objevuje, také losem evropským Alces alces. Intenzita ohryzu a loupání u jelena lesního závisí také na denním režimu zvěře. Za normálních okolností, kdy není jelení zvěř zneklidňována, se její denní potravní cyklus skládá z většího počtu pastevních fází, které probíhají různě dlouhou dobu během celého dne. Převážná část doby strávené příjmem potravy připadá na denní světlo či šero, pouze jedna třetina je realizována v noci. Většina času je přitom v jarním období (kdy dochází k největším škodám) trávena na volných pastevních plochách. V případě rušení je zvěř přes den nucena pobývat v lesních porostech. Pastevní cyklus se mění, pravděpodobnost poškození porostů ohryzem a loupáním se zvyšuje. Při srovnávacím výzkumu v pokusných chovných zařízeních v Nitře bylo zjištěno, že v případě, kdy zvěř nemá možnost přes den konzumovat potravu, dochází k téměř šestinásobně vyššímu ohryzu a loupání smrkové kůry (VODŇANSKÝ, 2001). Zjištěné poznatky o potravním chování by kromě úvah o případných klidových zónách měly vést také ke snaze o co největší efektivitu a racionalizaci redukčního odstřelu tam, kde je 17

z důvodu vysokých stavů prováděn. Pokud je totiž odstřel málo účinný, může efekt zvýšeného rušení zvěře převážit nad vlivem redukce stavů a dojde tak místo poklesu škod k jejich dalšímu zvyšování (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Akceptujeme-li, že ekologicky únosná výše škod musí umožnit uchování, případně obnovu ekologické stability lesních porostů a cílevědomé lesnické hospodaření, které se neredukuje pouze na pasivní odstraňování následků škod, lze deduktivní cestou odvodit následující kritéria. Podle ZATLOUKALA (1995) lze považovat škody ohryzem a loupáním za ekologicky únosné, nepřesáhne-li počet nově poškozených kmenů, při vyhláškou č. 101/96 Sb. stanoveném rozsahu ochrany, v porostech: - do 50 let věku 10 % během 10 let (tj. 1 % ročně) - nad 50 let věku 5 % během 10 let (tj. 0,5 % ročně)

Obr. 2.2 – Konečný důsledek hniloby je vážné narušení mechanické stability porostu

Poškození se nesmí soustřeďovat do skupin a postihovat selektivně určité druhy dřevin. Roční limit poškození nesmí být překročen ve více než dvou po sobě jdoucích letech a současně nesmí být překročen limit dlouhodobý. Při opakovaném poškození již dříve

18

poškozených stromů je nutné registrovat čerstvé poškození vždy znovu (důvody jsou jednak indikační ve vztahu k posouzení tlaku zvěře, jednak hospodářské – opakované poškození výrazně snižuje odolnost porostů). Při výskytu starého poškození se únosná výše škod úměrně snižuje, např. je-li 40 let starý porost poškozen ohryzem nebo loupáním z 30 - 40 % , je jakékoliv další poškození neúnosné. Úhrnný počet poškozených stromů musí být výrazně nižší než je počet stromů odstraňovaných výchovou, aby pro realizaci výchovného zásahu byl dostatečný manévrovací prostor. Jen za těchto předpokladů je výchova porostů výchovou a může plnit vytyčené cíle (ŘEHÁK a kol., 1998).

2.6. Charakteristika houbového patogenu

Infekce dřeviny je nejčastěji v místech poškození kůry, místech zlomů větví a větvení kmenů. Kůra stromů se vyznačuje vysokou odolností vůči působení enzymů hub, což je dáno především vysokým obsahem suberinu a obecně nízkou schopností dřevních hub produkovat polyesterázy, které narušují vazby mastných kyselin jako základní složky již zmíněného suberinu (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Neporušená borka tak představuje velmi efektní bariéru proti pronikání houbových patogenů do kmenů. Je všeobecně známo, že infekční rozsah je závislý na druhu dřeviny, velikosti rány, umístění rány a podmínkách pro klíčení spor hub. Důležitý je i stav poranění, který je definován jeho stářím, stavem pletiv, stavem vysychání apod. Co se týká způsobu šíření hub, patří k nejběžnějšímu přenos spor větrem. Tímto způsobem se mohou spory šířit na poměrně velké vzdálenosti. Obecně jsou spory velmi lehké a velké přibližně 2 až 200 mikrometrů. Nejvíce výtrusů se v ovzduší nachází v období léta a časného podzimu, kdy houby fruktifikují. Pro aktivní uvolňování výtrusů je zapotřebí odpovídající teploty a vzdušné vlhkosti, pro klíčení rovněž. U většiny hub je doba klíčení pohlavních výtrusů omezena. Na šíření houbových chorob se podílí také hmyz. Uváděna je například symbióza houby (Amylostereum areolatum) s pilořitkou velkou (Uroceras gigas), respektive dalšími pilořitkami z rodu Sirex. Pilořitka při kladení vajíček do poraněných stromů současně infikuje dřevo myceliem nebo bazidiosporami (ČERMÁK a JANKOVSKÝ, 2006). Dřevokazné houby se běžně dělí na sporofyty a parazity. Jejich specializace je však mnohem složitější a pestřejší. Obecně dřevokazné houby rozkládají převážně vyzrálé dřevo a během svého života minimálně interferují s živými buňkami. Některé druhy, především ze 19

skupiny ranových parazitů, pronikají rovněž do běli. Produkcí enzymů nebo toxinů přímo poškozují živé buňky. Jako saprofyti jsou označovány dřevní houby rozkládající dřevo padlých kmenů a odumřelých souší. Řada z nich je však schopna jako nekrotrofní parazit napadat živé stromy. Jsou nejpočetnější skupinou dřevokazných hub. Významnou skupinou jsou ranoví paraziti, kteří žijí jako saprofyti na tlejícím dřevě a příležitostně pronikají do stromů přes poranění na kmeni. Vstupem infekce zde mohou být řezné rány, místa po odlomených větvích či místa, kde je nějakým způsobem mechanicky poškozena kůra. Postup pletivy hostitelské dřeviny je saprofyty velmi rychlý, přičemž poškozují i okolní pletiva. Mezi ranové parazity je možno řadit klanolístku obecnou Schizophyllum commune, pevníky Stereum spp., outkovku pestrou Trametes hirsuta, šedoporku osmahlou Bjerkandera adusta aj. Typickým ranovým parazitem je pevník krvavějící Stereum sanguilentum. Ten má v souvislosti s loupáním a ohryzem smrku zvěří naprosto dominantní význam. Jeho bílá hniloba proniká do kmene. K infekci dochází bazidiosporami nebo v menší míře i fragmenty mycelia z tlejícího dřeva. Má jednoletou perfektní plodnici, polokloboukatou, šedavou až pleťovou a při omáčknutí výrazně červená. Klobouček má průměr 1-1,5 cm. Plodnice se hojně tvoří na tlejícím dřevě nebo i na živých kmenech v místech poranění. V první fázi rozkladu je smrkové dřevo světle okrově až světle oranžově zbarveno. Ve směru do dřeva je ohraničeno 0,2-1 cm tlustou šedofialovou zónou. Na živých stromech proniká podhoubí do dřeva od místa vzniku infekce a šíří se kmenem podélně při té straně, kde nastala nákaza dřeva. Později proniká podél letokruhů mezi vnitřním vyzrálým dřevem a bělí do středu kmene. V této fázi rozkladu je na příčném řezu kmenem smrku několik soustředných nepravidelných kruhů hniloby a šedofialových zón. V další fázi rozkladu je dřevo výrazně oranžově hnědé a podélně se vláknitě rozpadá. U infikovaných živých smrků se na povrchu kůry roní pryskyřice na té straně kmene, kde nastalo poranění a infekce stromu (ČERNÝ, 1989). Pokud jde o rychlost šíření hniloby, uvádí se u pevníku krvavějícího roční postup asi 20 cm směrem vertikálním (ČERNÝ, 1989) a 10 - 20 cm směrem horizontálním (podle druhu parazitických hub). Důležitou roli zde hraje tloušťka kmene. Čím je tloušťka menší, bude strom rychleji zničen. Při uvedené rychlosti horizontálního šíření hniloby bude trvat rozložení stromu o tloušťce 10 cm 4 - 8 let, o tloušťce 20 cm 15 - 30 let a při tloušťce 30 cm 35 - 70 let. Na příkladech zlomených stromů v loupaných porostech je možno prokázat, že kmeny se lámou, když viditelná i tvrdá hniloba zasáhne 2/3 průměru nebo se barevně projeví na 80 % plochy průřezu (VICENA, 2002).

20

3. METODIKA

3.1. Zjištění rozsahu poškození porostů

Pro základní rámcové hodnocení poškozených porostů, stanovení rozsahu a stáří poškození těchto porostů na větších celcích (například lesnický úsek nebo lesní oblast) lze použít metodiku založenou na okulární klasifikaci a kvalifikovaném odhadu nebo na kontrolních zkusných plochách. V tomto případě byla vybrána metoda kontrolních zkusných ploch. Dříve než začal vlastní terénní průzkum, bylo nutné zjistit, které porosty jsou v dané lokalitě jelení zvěří vyhledávány a případně poškozovány. Tato činnost je založena v první řadě na pravidelných pochůzkách v terénu. Následuje vyhledání a vytipování jednotlivých porostů v LHP dle věku, zastoupení a případného poškození. Byly tedy vybrány porosty se zastoupením smrku minimálně 50 % a vyhledány tak, aby odpovídaly lokalizaci porostům předešlé práce - LHC Obrova noha (bakalářská práce), aby následné srovnávání bylo objektivní. Jednalo se tedy především o oblasti, které byly přiměřeně vzdáleny od zemědělských pozemků. Po podrobném zkoumání oblasti Lesní správy Myslejovice bylo nejvhodnější vybrat území, které bezprostředně sousedí s LHC Obrova noha. Jednalo se tedy o LO 3 Melice a LO 4 Podsedky ( viz příloha mapa č. 2 a 3). Ostatně takový byl i autorův záměr, aby bylo možné tuto oblast komplexně a objektivně posoudit. Následovalo vlastní šetření v terénu. Výběr porostů byl zaměřen na druhou, třetí a čtvrtou věkovou třídu, tedy v intervalu 21 – 80 let, protože ty jsou pro jelení zvěř nejatraktivnější. V LO 3 Melice byl nejmladší porost 6e ve věku 35 let a nejstarší 9e ve věku 76 let. V LO 4 Podsedky byl nejmladší porost 69p ve věku 29 let a nejstarší 85a a 86g ve věku 72 let. V každém porostu byly vybrány reprezentativní lokality, v nichž byly vyznačeny reflexní papírovou páskou kontrolní zkusné plochy (dále jen KZP) o rozměrech 25 x 25 m. Rohové stromy dvěma pruhy, hraniční jedním. Tyto rozměry byly zvoleny stejně jako u bakalářské práce z toho důvodu, že některé porosty měly poměrně malou šířku. Pro zachování objektivnosti a z hlediska statistiky je vhodnější provádět šetření na více menších KZP (při zachování vhodných rozměrů). Počet KZP v jednotlivých porostech byl zvolen na základě doporučení Příručky pro výpočet škod zvěří na jednotlivých sazenicích, stromcích z náletu a stromech (KUBŮ, 2002) viz tabulka 3.1.

21

Tabulka 3.1. – doporučená výměra zkusných ploch Oceňovaná 0,05 až 0,16 až 0,21 až 0,31 až 0,51 až 0,76 až 2,01 až 3,01 až 4,01 až plocha v 0,15 0,20 0,30 0,50 0,75 2,00 3,00 4,00 5,00 ha Výměra KZP 0,05 0,06 0,08 0,1 0,12 0,15 0,18 0,2 0,25 celkem v ha Po umístění a vyznačení KZP následovalo spočítání všech stromů uvnitř. Jednotlivé kmeny byly pro snadnější orientaci označeny bílou křídou (šikmá čára) proti směru postupu. Tímto způsobem byl vyhodnocen strom od stromu a příslušný stav zapsán do předem připraveného formuláře. Odděleně byly hodnoceny stromy zdravé, zlomené, poškozené nově a poškozené s hnilobou (otevřené rány, mokvavé zavalené rány, rány velkého rozsahu). Takto byl zjištěn podíl jednotlivých stavů. Jednotlivé typy poškození jsou uvedeny na fotografiích níže. Následovalo vyjádření číselné i procentické pro sledované porosty. Dále byly porosty sloučeny dle jednotlivých věkových tříd, číselné hodnoty průměrovány a vyhodnoceny (viz příloha, tabulka 1-12).

Obr. 3.1. – Čerstvě poškozený smrk

Obr. 3.2. – Otevřená rána

22

Obr. 3.3. – Mokvavá zavalená rána

Obr. 3.4. – Rána velkého rozsahu

3.2. Zjištění procenta infekce

Na jednotlivých KZP bylo vybráno 2-6 vzorníků (čím starší porost, tím menší možnost výběru). Je nutné si samozřejmě uvědomit, že jejich počet nesmí snižovat zkamenění, či jiným způsobem narušit stabilitu ostatních stromů respektive celého porostu. Žádoucí také je, aby byly vybrány kmeny se značně rozvinutým stupněm hniloby, kde je znatelná měkká či tvrdá hniloba. Vzorník by měl reprezentovat samotnou plochu respektive porost a proto by se jeho taxační veličiny měly co nejvíce blížit hodnotám středního kmene dle LHP. Také velikost rány by měla být přibližně stejná. U každého vzorníku byla změřena jeho celková délka, průměr v polovině a délka oddenkové části s hnilobou a její průměr v polovině. Z těchto údajů byl pomocí Huberova vzorce zjištěn objem celého kmene a objem části znehodnocené hnilobou. Číselné hodnoty objemů vzorníků (jak celého kmene, tak i jeho znehodnocené části) byly průměrovány. Následně byla vyjádřena průměrná procentická a objemová ztráta za věkovou třídu. Způsob hodnocení jednotlivých vzorníků je patrný z obr.3.5. a obr. 3.6.

23

Obr. 3.5. – Hledání vzdálenosti hniloby od paty kmene v jednotlivých sekcích vzorníku.

Obr. 3.6. – Průběh hniloby kmene v jednotlivých sekcích.

24

3.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech

U vybraných vzorníků byl proveden řez přímo v ráně (přibližně v polovině její délky). Podle počtu letokruhů narostlých na letokruhu, v jehož době došlo k poškození bylo zjištěno před kolika lety byl strom ohryzán či sloupán, jak je patrné z obrázku č. – 3.7. Odečtením této doby od stáří porostu (údaj v LHP + doba platnosti LHP) bylo zjištěno, v jakém věku byl strom poškozen. Rychlost postupu hniloby byla stanovena změřením délky znehodnocené hnilobou od horního okraje rány (pomocí 1; 0,5 a 0,25 m dlouhých sekcí). Tato byla vztažena k počtu let uplynulých od doby poškození. Například jestliže byl porost poškozen před třemi lety a délka hniloby od okraje rány je 30 cm, znamená to, že hniloba postupovala rychlostí 10 cm za 1 rok. Výchozí hodnoty rychlosti postupu hniloby u jednotlivých stromů za jeden rok byly průměrovány a výsledkem je rychlost šíření hniloby v rámci věkové třídy.

Obr. 3.7. – Zjištění doby poškození podle počtu letokruhů narostlých na ráně.

3.4. Zjištění finanční ztráty

Při této práci bylo vycházeno z reálných cen dříví v daném regionu (ceny na odvozním místě bez DPH). Lze předpokládat, že takto znehodnocené dříví bude prodáno jen jako palivo, 25

bez ohledu na věkovou třídu (pokud bude vůbec prodejné). Byla dána do poměru cena palivového dříví a cena sortimentu charakteristického pro danou věkovou třídu. V porostech IV. věkové třídy tedy kulatina 3a, v porostech III. a II. věkové třídy sortiment vláknina. Pro zjištění finanční ztráty bylo nutné stanovit procento celkově poškozených stromů, tzn. počet stromů poškozených s hnilobou a zlomených. Čerstvě poškozené stromy nelze započítat, protože kmen dosud není napaden hnilobou. U těchto kmenů je nutno použít metodu založenou na principu stanoveném vyhláškou č. 55/1999 Sb., nebo pomocí Příručky (KUBŮ, 2002). U zjištění finanční ztráty z objemu poškozeného hnilobu bylo nutné stanovit rozsah hniloby u jednotlivých vzorníků. Množství takto znehodnocené hmoty bylo redukováno průměrným zastoupením smrku a přepočet na celkovou plochu dle jednotlivých věkových tříd. Pro zjištění finanční ztráty nebylo nutné použít výpočet škody ze snížení kvality jednotlivých stromů, protože počet čerstvě poškozených stromů byl zanedbatelný (6 stromů ze všech monitorovaných KZP), což bude i později okomentováno.

3.5. Materiál a pomůcky

Pásmo (zaměření plochy, délka kmene), hliníková průměrka (měření průměru kulatiny), papírová reflexní páska (vyznačení kontrolní zkusné plochy v terénu), bílá křída (značení již evidovaných stromů na ploše), tužka, formulář, zápisník, guma, fotoaparát, motorová pila (PHM + biologicky odbouratelný olej).

26

4. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ

4.1. Základní charakteristika divize Plumlov

VLS ČR, s.p. divize Plumlov (dále jen „VLS Plumlov“) obhospodařují v převážné části lesní pozemky Drahanské vrchoviny, která se rozkládá v severní části okresu Vyškov. Jedná se o území rozbrázděné četnými údolími s hluboce zaříznutými žleby a s výskytem květnatých luk, rybníků a potoků. Kromě lesních porostů se zde však nacházejí i odlesněné cílové a cvičné plochy Vojenského výcvikového prostoru nazvaného Březina (dále jen „VVP“). Díky charakteru Drahanské vrchoviny, kde rozmezí nadmořských výšek spadá od 250 do 550 m, se v této rozlehlé oblasti lze setkat s rozdílnými přírodními stanovišti a různou podobou lesa. Odlesněné plochy využívané armádou jsou situovány především do centrální části VVP. Severní část území, jež spadá do působnosti Lesní správy Žárovice, je charakteristická hluboce zaříznutými žleby se smrkovými a bukovými porosty ve vyšších polohách a pestrou paletou listnáčů v údolích. V jižní části, především na území Lesní správy Myslejovice, zase dominují borové lesy. V polovině 90. let postihla tuto oblast velká kůrovcová kalamita, takže dnes – po deseti letech – pokrývají významnou část mlaziny. Z hlediska lesního hospodářství je díky velkým porostním zásobám a relativně příznivým terénům nejproduktivnější jihozápadní část VVP, kterou spravuje Lesní správa Rychtářov. Mimo hlavní lesní celek VLS Plumlov dále obhospodařují lesní pozemky v odloučených částech, které většinou tvoří samostatné lesní hospodářské celky či odloučené lesnické úseky. Na území VVP se nacházejí tři lesní hospodářské celky (dále jen „LHC“): Žárovice, Myslejovice a Rychtářov, jejichž názvy jsou totožné s názvy lesních správ. Odloučené lesní pozemky jsou zařízené jako LHC Slavkov a Borohrádek. Pod LS Žárovice spadají lesnické úseky: Příhon, Osinka, Březina, Starý Plumlov, Brněnka, Hranáč a Ježů Hrad, pod LS Myslejovice lesnické úseky: Kotáry, Křivá Bříza, Melice, Stříbrná, Habart, Zdravá Voda, Bílý Vlk, Ketkovice a Borohrádek a pod LS Rychtářov lesnické úseky: Česlava, Doubrava, Kluč, Nové Sady, Holanda, Hrádek, Mechlov a Manerov. VLS Plumlov spravují lesní porosty na porostní ploše, která činí celkem cca 17 314 ha.

27

Tabulka 4.1. - Přehled výměr porostní plochy v členění podle lesních hospodářských celků a kategorií lesa. porostní plocha v ha LHC

lesy

lesy

lesy

SA:

hospodářské ochranné zvláštního určení Žárovice

1

0

5 404

5 405

Myslejovice 1

0

3 702

3 703

Rychtářov

473

16

5 261

5 750

Slavkov

1 278

19

710

2 006

Borohrádek

183

0

266

450

35

15 343

17 314

DIVIZE SA: 1 936

V rámci divize jsou na porostní ploše s převahou 58 % zastoupeny jehličnaté dřeviny, zbylých 42 % tvoří dřeviny listnaté.

Tabulka 4.2. - Procentické zastoupení jednotlivých dřevin na území celé divize. dřevina / % zastoupení SM

BK

BO

DB

MD

HB

BR

JD

35,31

17,58

12,89

11,97

7,69

4,82

3,17

1,75

LP

OL

JS

JV

AK

DG.

TP

ost.listn.

1,45

1,05

0,69

0,64

0,43

0,25

0,10

0,07

Tabulka 4.3. - Procentické zastoupení cílových hospodářských souborů celé divize. číselné označení cílového hospodářského souboru / % zastoupení 45

25

41

23

21

43

53

47

19

13

27

29

01

31

66,62 12,06 7,83 4,35 3,82 1,93 0,83 0,70 0,59 0,47 0,30 0,25 0,20 0,04

Z tabulky 4.3 zřetelně vyplývá, že na území VLS Plumlov jednoznačně převažuje hospodářský soubor č. 45, tedy hospodářství živných stanovišť středních poloh, kde základní dřevinnou skladbu porostů tvoří smrk, buk a dub.

28

4.2. Základní charakteristika LHC Myslejovice

4.2.1. Všeobecné údaje

Autor této diplomové práce pracoval s údaji, které jsou uvedeny v platném LHP 2000 – 2009. V současnosti však došlo k některým změnám v důsledku reorganizace některých lesnických úseků. Tato změna se týká přerozdělení některých oddělení v rámci jednotlivých lesnických úseků. Organizačně je LHC rozdělen na 2 polesí a 7 lesnických úseků. Členění je následující: Polesí 1 – Pustiměř: LÚ 11 – Kotáry ( 564,53 ha ) – odd. 14 – 32, 50-53 LÚ 12 – Srnčí vrch ( 562,41 ha ) – odd. 33 – 49, 62, 64 – 67 LÚ 13 – Melice ( 547,13 ha ) – odd. 1 – 13, 54 – 57 LÚ 14 – Podsedky ( 591,89 ha ) – odd. 58 – 61, 63, 68 – 81, 84 – 86, 95, 109, 110, 113, 116, 117, 124, 127, 128 Polesí 2 – Prostějovičky LÚ 15 – Stříbrná ( 552,02 ha ) – odd. 82, 83, 135 – 151, 205, 206 LÚ 16 – Zámčisko ( 576,29 ha ) – odd. 129 – 134, 152 – 171, 194, 195, 201 – 204, 207 LÚ 17 – Kopec ( 419,35 ha ) – odd. 172 – 193, 196 – 200

LHC Myslejovice sousedí na severu a severozápadě s LHC Žárovice a na jihozápadě s LHC Rychtářov. Jižní hranicí, částí východní a severovýchodní hranicí se LHC stýká se zemědělskými pozemky ZD Myslejovice, ZOD Pustiměř či soukromých vlastníků. Částí východní hranice sousedí LHC s lesními pozemky JUDr. R. Belcrediho (LHC Obrova noha) a s lesními pozemky obce Myslejovice. Uvnitř Vojenského výcvikového prostoru Březina se pozemky LHC prolínají s pozemky armádními – sektor 21. Celková plocha LHC je 5073,83 ha.

29

4.2.2. Přehled přírodních poměrů

LHC Myslejovice leží v přírodní lesní oblasti č. 30 – Drahanská vrchovina, podoblasti Konická vrchovina. Jedná se o oblast na V výrazně odlišenou proti úvalům Moravy. Oblast je tvořena spodním karbonem – kulmem. Základním krajinným prvkem jsou rozsáhlé zbytky zarovnaného povrchu, který byl tlakem Karpatského pohoří na Český masív klenbovitě prohnut. Nadmořská výška je v rozpětí 260 – 552 m n. m., povodí Morava a pomoří Černé moře. LHC Myslejovice je tvořen vcelku arondovaným lesním komplexem, nacházejícím se na poměrně členitém území východní části Drahanské vrchoviny. Z hlediska makroreliéfu lze LHC zařadit z převážné části do pahorkatiny s méně členitým terénem, avšak s poměrně velkým rozpětím nadmořských výšek. Převážná část území je rozčleněna údolími potoků, do nichž spadají převážně krátké a prudké svahy. Nejníže položené místo (290 m n. m.) se nachází v oddělení 2, nejvýše položené místo je kóta Stříbrná (552 m n. m.). Z hlediska hydrografického náleží celé území do povodí řeky Moravy. Terén LHC je rozčleněn ve směru SZ –JV několika potoky, které odvádějí do říčky Haná. Význačnější hydrografickou soustavou jsou i umělé vodní nádrže v SV části LHC – Myslejovická nádrž a R 13. Co se týká poměrů klimatických, tak lze LHC zařadit do okrsku B 3 a B 5 (podle Atlasu ČSR), průměrná roční teplota je 6,4 °C – 7,6 °C, průměrné roční srážky 581 – 647 mm, průměrná délka vegetační doby (+10 °C) je 140 – 154 dnů a směr nebezpečných větrů je SZ –Z, JZ. Oblast je charakterizována jako semihumidní až humidní. Geologicky je území tvořeno převážně kulmskými sedimenty, z nichž nejhojnější jsou jílovité břidlice, šedé droby, drobové pískovce a slepence. V menší míře se vyskytují neogenní písky a štěrky. Dna údolí jsou vyplněna aluviálními naplaveninami. Na náhorních plošinách se nacházejí i spraše a překryvy sprašových hlín. Pedogenetický proces na uvedeném petrografickém podkladě většinou ke vzniku mezotrofních až oligotrofních hnědých lesních půd, hlinitých až jílovito-hlinitých, místy s výrazným obsahem skeletu. Ve vyšších polohách LHC se vyskytují mírné podzoly, půdy v nižších partiích jsou lehčí, středně hluboké, převážně provzdušněné a s dobrou humifikací. Nepatrnou skupinu pak tvoří šedohnědé lesní půdy a půdy glejové. Drahanská vrchovina je zařazena do fytogeografické oblasti Hercinika, podoblasti vlastní hercynské květeny s přechodem ke karpatské fytogeografické oblasti. Na území 30

převládají společenstva středně bohaté kategorie živné „B“ řady, převážně v 3. a 4. vegetačním stupni, pro které je typický nedostatek montánních druhů.

4.2.3. Růstové podmínky

Oblast lesního hospodářského celku Myslejovice je řazena do tří vegetačních stupňů: 2. bukovo-dubový (10 %) 3. dubo-bukový (89 %) 4. bukový (1 %)

Z přehledů LHP o typologických, produkčních a hospodářských poměrech je zřejmé, že na LHC převládají společenstva živné řady (83 %), následuje exponovaná řada (9 %), kyselá řada (6 %) a lužní řada (2 %). Ostatní řady jsou zastoupeny pouze fragmentárně.

4.2.4. Zhodnocení zdravotního stavu lesa

Na LHC Myslejovice Bylo v rámci předčasné obnovy LHP provedeno ochranářské šetření v roce 1998. Výsledky jsou zpracovány pro porosty 1. věkového stupně a porosty starší. Úkolem bylo prověřit zdravotní stav lesa z hlediska výskytu hlavních škodlivých činitelů biotických i abiotických, ve vztahu k celkové ekologické stabilitě zdejších lesních ekosystémů a současných porostů. Základním opatřením je podstatná redukce zastoupení smrku ztepilého a borovice lesní, výrazné zvýšení podílu jedle, buku a dubu až na dvojnásobek současného stavu. To znamená, že typologický průzkum a jeho výsledky, zohledňující ekologické nároky dřevin, jsou základním a nejdůležitějším článkem stability porostu – lesa. Navrhuje se výrazné zvýšení podílu i ostatních listnatých dřevin, zejména javoru klenu, jasanu, olše, lípy, včetně dalších MZD. V lesích významných z hlediska ochrany přírody a krajiny je nutno i zde počítat s výrazným možným přiblížením původním lesním ekosystémům.

31

Porosty 1. věkového stupně – kromě uvedených jiných ztrát bylo při obnově LHP zjištěno toto poškození: okus 9,3% z 1. VS, buřeň 15,8%, loupání a ohryz 0,9%. Škody na porostech starších jedenácti let – na základě předběžného ochranářského šetření na LHC Myslejovice byly zhodnoceny nahodilé těžby za období 1992-1999. Jejich podíl k celkovým těžbám v m3 hr. b. k. má tyto hodnoty: celkový podíl nahodilých těžeb 75,8%, přičemž jehličnatá 74,9% a listnatá 0,9%. Podíl nahodilých těžeb na LHC se zvyšuje jak ukazuje tabulka:

Tabulka 4.4. – Výše nahodilých těžeb dle jednotlivých decénií Nahodilá těžba: Decenium: v m3

v%

1962-1971

30 740

16,0

1972-1981

107 559

49,0

1982-1991

190 698

63,0

1992-1999

202 452

75,8

Zhodnotíme.li nahodilé těžby v předchozích deceniích, pak je zcela evidentní nárůst. V posledním deceniu platnosti LHP 1992-1999 je zastoupena hmota jehličnatá – převážně smrk. Tato dřevina je každoročně poškozována celou řadou škodlivých činitelů. V porostech smrku, zejména na exponovaných lokalitách (otevřené vrcholové partie), na vysýchavém podkladu dochází prakticky každoročně ke kalamitám – vývratům a zlomům, takže většina těchto smrčin je předčasně rozvrácená s velmi problematickým dalším vývojem.

32

Tabulka 4.5. – Nahodilé těžby podle škodlivých činitelů Rok

Těžba

Z

Kůro-

Hyn.

Po-

celkem

nahodilá %

souše

vec

JD

žár

1992

22 277

12 002

53,9

2 401

0

8 865

736

0

0

12 002

1993

30 213

26 877

89

2 884

66

18 243

5 684

0

0

26 877

1994

43 029

42 023

97,7

5 413

0

22 971

13 639

0

0

42 023

1995

67 884

66 932

98,6

1 583

1

34 799

30 554

0

0

66 937

1996

32 255

24 171

74,9

2 397

130

14 835

6 785

24

0

24 171

1997

24 086

15 024

62,4

12 168 66

15 003

212

0

0

27 449

1998

25 269

8 038

31,8

5 094

0

2 836

108

0

0

8 038

1999

21 922

7 380

33,7

5 004

0

1 978

154

0

244

7 380

202 447

75,8

36 944 263

119 530

57 872

24

244

214 877

25 306

-

4 618

33

14 941

7 234

3

31

21 488

% -

100

-

17,19

0,12

55,63

26,93

0,01

0,11

100

% 100

75,8

-

13,8

0,1

44,8

21,7

0

0,1

80,5

Celkem: 266 935 Průměr

33 367

toho Tj.

Vítr

Sníh Ost.

SA

ročně Tj. NT Tj. SaT

Tabulka 4.6. – Poškození lesa od druhého věkového stupně V roce 1999 Poškozená zásoba

Škodlivý činitel

Poškozená redukovaná plocha (ha)

Stanoviště

4,33

691

Skládky

2,23

281

Zanedbaná výchova

8,88

959

Okopy a stavby

2,30

468

Loupání a ohryz

465,82

154 244

Zpoždění ve vývoji, okus

9,97

138

Buřeň

18,66

3 038

Vrškové zlomy

0,29

130

Mokro

16,23

3 028

Hniloby

28,80

15 388

Celkem

553,51

178 365

33

(m3)

Šetřením taxační pobočkou PÚ Mimoň v roce 1999 byl stanoven podíl škodlivých činitelů na zásobách. K jednotlivým škodlivým činitelům se uvádí toto: Škody loupáním a ohryzem – byly na zdejším na LHC velmi aktuální, zdravotní stav a stabilita smrkových porostů je tímto velmi silně narušena. Ochranářským šetřením byly zaznamenány škody, kromě staršího data ohryz spíše jen na čerstvé ležící hmotě. Nové loupání nebylo zaznamenáno. Některé smrčiny jsou poškozeny velmi silně, jde však o škody z minulých let. Stavy zvěře byly velmi silně zredukovány a proto se nová poškození téměř nevyskytují. Úživnost honitby je pro vegetační pestrost poměrně vysoká. Škody zvěří nutno přehodnotit, neboť na smrku, který je tak jako tak ve velmi špatném zdravotním stavu, dochází k dalšímu poškození houbovými hnilobami a znehodnocení hmoty s náchylností na další rozvrácení – stabilitu celých porostů. Vývoj loupání je za poslední decenia následující:

Tabulka 4.7. – Vývoj loupání za poslední decenia Stav k:

1.1.1972

1.1.1982

1.1.1992

1.1.2000

Poškozená red. plocha (ha)

433

497

352

809,3

Poškozená zásoba (m3)

92 700

147 000

109 616

178 000

Kořenové a kmenové hniloby – způsobují hlavně troudnatec vrstevnatý, pevník krvavějící, prášilka Coniophora piceae, Fomitopsis pinicola, Fomes fomentarius na buku, jilmy jsou dosud ojediněle zastoupeny s vyskytující grafiozou. Na jasanech je výskyt bakterióz s rakovinovými nádory a strupovitost kůry – Pseudomonoas sp. Nejznámějším parazitickým poškozováním je václavka smrková (Almillaria ostoyae), která způsobila především v závěru roku 1994 mimořádné napadení hlavně smrku, borovice, ale i jiných dřevin. Po tomto parazitickém poškozování se projevilo i extrémní sucho, které bylo podpořeno redukcí kořenového systému (důsledek napadení houbových patogenů). Dále zde existuje souvislost s oslabením suchem, mechanickým poškozením, poškozením zvěří a s prorůstáním hyf v lýku, pak následným napadením lýkožrouty. Škody narůstají s věkem porostů, s maximem v porostech přestárlých. Václavkou je zamořena většina zdejších porostů, hlavně na terénních hřbetech a plošinách s vysýchavou půdou, škody jsou pravidelně zaznamenávány. Poměrně značně trpí hnilobami smrk, borovice není-li včas zpracována. Většina mýtních porostů smrku je napadena hnilobami. Kořenové a kmenové hniloby jsou také jednou z příčin stále se opakujících větrných kalamit.

34

4.2.5. Myslivecké hospodaření

Z hlediska výkonu práva myslivosti je LHC Myslejovice součástí honitby VLS Plumlov. Myslivecky jsou využívány nejen lesní pozemky, ale i ostatní plochy patřící VUSS (sektor 21). Myslivost je prováděna ve vlastní režii vojenských lesů. Vlastní honitba vykazuje bonitní třídu 3 a patří mezi středně úživné honitby. Úživnost je částečně zvyšována i políčky pro zvěř. Z těchto důvodů je zde předmětem chovu většina běžných druhů užitkové zvěře. Hlavní lovnou zvěří je v současné době jelen lesní (Cervus elaphus L.). Rychle se zvyšující stavy jelení zvěře v minulých deceniích byly příčinou stále se zvyšujících škod na porostech i na zemědělských kulturách. Proto na základě koncepce rozvoje myslivosti bylo přikročeno k intenzivnímu redukčnímu odstřelu, který pokračuje dosud. Pro uvedenou honitbu je normovaný stav 10 ks/1 000 ha. Podle výkazů a tabulky o přehledu stavu a odstřelu zvěře činí v současnosti cca 10 ks. Přehledy o souhrnných údajích za honitbu Březina (tabulka 27), rozpis lovu v mysliveckém roce 2006 (tabulka 28) a časová řada lovu spárkaté zvěře v honitbě Březina od roku 1977 (tabulka 29) jsou uvedeny v příloze této diplomové práce.

4.2.6. Poměry porostní

Plošný rozsah stupňů je značně nevyrovnaný. Nejvíce nadnormální se jeví 1. věkový stupeň (596 ha oproti normálnímu, který má být 347 ha), obecně pak nejstarší věkové stupně 10.-17. a též holina. Záporné rozdíly od normálu v 2. – 6. a 8. – 9. věkovém stupni jsou ovlivněny vysokým podílem nahodilých těžeb na LHC s následnou tvorbou 1. věkového stupně během posledních dvou decenií. S touto skutečností souvisí i výrazně nadnormální stav nejstarších věkových stupňů (přestárlé porosty) s minimalizovaným obnovním postupem v minulých letech. Zastoupení dřevin je na LHC Myslejovice poměrně rozmanité. Nejvyšší zastoupení vykazuje smrk, obecně převládají jehličnany, tvořící 68,01 %, listnaté dřeviny tvoří pouze 31,09 %. Ve srovnání s plynulým deceniem je tento stav příznivější pro listnaté dřeviny. Plošné zastoupení jehličnanů ve vztahu k celkové výměře se oproti minulému deceniu snížilo cca o 20 %, plošný podíl listnatých dřevin poklesl rovněž, a to cca o 4 %, tj. 39 ha. V plošném poklesu výměry jehličnatých i listnatých dřevin se promítlo předání cca 700 ha lesa v restitučním řízení. I přes pokles listnatých dřevin se v nejmladších věkových stupních odráží snaha LS o zvyšování jejich podílu v obnovním cíli.

35

Smrk – představuje nejvíce zastoupenou jehličnatou dřevinu v rámci LHC, rovněž i v rámci jednotlivých kategorií. Tato skutečnost je dána snahou zavádět rychle se zhodnocující dřevinu koncem 19. hlavně počátkem tohoto století na úkor původních dřevin. Jeho plošné zastoupení činí v současnosti cca 1 408 ha, tj. 38,02 %. Oproti minulému deceniu se jeho zastoupení vlivem větrných a kůrovcových kalamit, hromadného usychání vlivem vláhového deficitu a též v důsledku restitučních změn snížilo. Snížení plošného zastoupení představuje 376 ha, tj. cca 21,09 %. Na LHC Myslejovice je v 1. – 2. věkovém stupni zastoupen i smrk pichlavý – 4,22 ha. Tato dřevina byla vysazována jako vůči zvěři a exhalátům odolná náhrada smrku, ale vzhledem k nízkému přírůstu a špatné další využitelnosti se však neosvědčila.

36

5. VÝSLEDKY

5.1. Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů

Výsledkem této etapy je, že bylo vyznačeno celkem 53 kontrolních zkusných ploch (KZP) – v LO 3 Melice 28 ploch a v LO 4 Podsedky 25 ploch. Každá měla rozměr 25 x 25 m (0,0625 ha). Výměra všech KZP tedy činila 3,3125 ha. Pro srovnání proběhl monitoring ve 14 porostech (7 porostů v LO 3 Melice a 7 porostů v LO 4 Podsedky). Souhrnně tedy ve třech věkových třídách – 5 porostů ve druhé věkové třídě, 5 porostů ve třetí věkové třídě a 4 porosty ve čtvrté věkové třídě. Celkem bylo vyšetřeno 3108 stromů na ploše 43,82 ha, z toho ploch smrku činila 35,49 ha. Podrobněji jsou ostatní výsledky výzkumu uvedeny níže v tabulce. Hodnoty ve sloupcích 1, 2, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12 jsou převzaty z LHP.

Tabulka 5.1. – Výsledky výzkumu dle jednotlivých porostů.

Lesní oblast

Zásoba Věk v Objem Počet Počet Plocha Výčetní dřeviny Zastoupení Výška středního letech Počet Porost AVB stromů vzorníků porostu tloušťka v smrku (%) (m) kmene (věková KZP (ks) (ks) (ha) (cm) porostu třída) (m3) (m3) 1

6e 7x 10d LO 3 Melice 10e 3t 56a 9e 69p 86k1 85e LO 4 85j Podsedky 76a 85a 86g Celkem Průměr

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

35 (II.) 36 (II.) 38 (II.) 43 (III.) 51 (III.) 74 (IV.) 76 (IV.) 29 (II.) 36 (II.) 42 (III.) 48 (III.) 51 (III.) 72 (IV.) 72 (IV.)

4 3 6 2 3 8 2 3 4 3 3 3 3 6

308 350 389 110 112 263 71 191 417 208 216 191 99 183

16 12 18 7 8 16 5 15 17 10 12 9 5 12

4,23 1,46 6,14 0,43 1,55 9,57 0,56 2,30 4,24 2,31 1,36 1,66 1,46 6,55

100 100 65 80 85 95 75 50 65 85 80 60 100 95

14 14 15 19 21 27 28 10 17 18 18 19 28 28

11 14 13 19 20 26 24 10 15 17 17 20 25 27

0,07 0,09 0,10 0,23 0,29 0,62 0,61 0,03 0,14 0,18 0,18 0,24 0,64 0,69

559 266 636 85 396 4301 149 108 571 489 271 297 620 2963

28 32 28 34 32 30 28 30 32 32 28 32 30 32

53 4

3108 222

162 12

43,82 3,13

0 81

0 20

0 18

4,11 0,29

11711 837

0 31

37

Z výsledků, které jsou ve výše uvedené tabulce, je patrné, že některé hodnoty v rámci věkových tříd jsou poměrně nestejnorodé. Například objem středního kmene v porostech 69p a 86k1. To může být zapříčiněno například různou intenzitou zásahu, stanovištními podmínkami apod. Zaměříme-li pohled na jednotlivé věkové třídy, můžeme konstatovat, že u druhé a třetí věkové třídy je vyrovnaný poměr počtu stromů zdravých k počtu stromů poškozených, jak ukazuje obr. 5.1.

Podíl poškozených stromů

100% 80% %

57%

51%

60% 40%

31%

20% 0% II.

III.

IV.

věková třída

Obr. 5.1. – Podíl poškozených a zdravých stromů dle věkových tříd Z uvedeného grafu je patrné, že ve druhé a třetí věkové třídě je minimálně každý druhý kmen poškozený (v úvahu jsou brány stromy poškozené hnilobou, čerstvě a zlomy). Zatímco ve čtvrté věkové třídě je podíl stromů zdravých kolem 69 %, z čehož vyplývá, že poškozený strom je zhruba každý třetí. U podílu poškozených stromů je dle jednotlivých věkových tříd patrná rozkolísanost, což bude ještě dále komentováno. Pokud bude náš pohled zaměřen pouze na stromy celkově poškozené (viz obr. 5.2.), můžeme konstatovat, že

podíl poškození s hnilobou výrazně dominuje vůči poškození

čerstvému. Je zde nutné si uvědomit, že ve druhé a třetí věkové třídě je přibližně každý druhý strom poškozen hnilobou, což je zcela jistě alarmující z hlediska budoucího vývoje porostu. Nelze proto počítat s tím, že budou tito jedinci odstraněni při výchovných těžbách, protože tak radikální zásah je absolutně nerealizovatelný. To dokazuje čtvrtá věková třída, kde podíl poškození s hnilobou je přes 30 %. Lze proto předpokládat, že zde bude každoročně stoupat podíl nahodilých těžeb v důsledku předčasného rozpadání kostry porostu (těžký sníh, hmyzí

38

škůdci, vítr apod.). Jediným pozitivem je zde skutečnost, že čerstvé poškození se zde prakticky nevyskytuje.

Podíl čerstvě poškozených stromů

Podíl poškozených stromů s hnilobou

100,0% 80,0% 57%

50%

60,0% %

31%

40,0% 20,0%

0,4%

0%

0%

0,0% II.

III.

IV.

věková třída

Obr. 5.2. – Podíl poškození čerstvého a s hnilobou z celkového počtu stromů.

Dalším zajímavým výsledkem šetření je podrobné rozebrání podílu poškozených stromů s hnilobou. To bylo pro lepší názornost rozděleno na rány otevřené, mokvavé zavalené a rány velkého rozsahu (viz obr. 5.3.).

Otevřené rány 100% 90% 80% 70% 60% % 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Mokvavé zavalené rány

Rány velkého rozsahu 90%

77%

72%

27% 20% 3%

1%

II.

III.

2%

8%

IV.

věková třída

Obr. 5.3. – Podíl jednotlivých forem poškození z celkového počtu stromů poškozených s hnilobou

39

Zde jednoznačně vyplývá, že v každé jednotlivé třídě jsou zastoupeny nejvyšším podílem mokvavé zavalené rány a to velmi výrazně. Nabízí se zde skutečnost, že schopnost stromu hojit rány vzniklé ohryzem či loupáním jelení zvěří je velmi nízká. Dále je nutno podotknout, že podíl ran velkého rozsahu je ve všech věkových třídách kritický. Lze předvídat, že tyto stromy jsou značně poškozeny hnilobou, tudíž jejich zpeněžení bude výrazně nižší oproti stromům zdravým. Podíl otevřených ran je naproti tomu velmi nízký, což si lze vysvětlit tím, že zásadně ubyl počet stromů čerstvě poškozených za poslední roky.

5.2. Zjištění objemu dřeva znehodnoceného hnilobou

Zjišťování objemu dřeva znehodnoceného hnilobou bylo zjišťováno u 162 vzorníků (82 vzorníků v LO 3 Melice a 80 vzorníků v LO 4 Podsedky): z toho bylo 78 ve druhé, 46 ve třetí a 38 ve čtvrté věkové třídě (podrobně viz tabulky č.13-26 v příloze).

Tabulka 5.2. – Odvození objemu dřeva znehodnoceného hnilobou.

Věková třída

Podíl zlomených stromů v % (3)

Podíl poškozených stromů s hnilobou v % (2)

Počet stromů na zkusných plochách (1)

Plocha KZP v ha

Plocha porostů v ha

II. III. IV.

1 1 0

50 57 31

1655 837 616

1,25 0,875 1,1875

18,37 7,31 18,14

Věková třída

Zastoupení smrku v %

Plocha smrku v ha

II. III. IV.

76 78 91

13,96 5,70 16,51

Přepočet plochy KZP na celý porost v ha (5) 11,17 6,52 13,90

Průměrný objem Objem dřeva části kmene znehodnoceného znehodnoceného hnilobou v m3 na hnilobou v m3 porost (4) )* 0,04 0,218 0,568

)* = (1 x ((2 + 3) / 100)) x 4 x 5 )** = )* / plocha smrku v ha

40

377,09 689,63 1507,77

Objem dřeva znehodnoceného hnilobou v m3 na 1 ha )** 27,01 120,95 91,34

Podle údajů vyplývajících z tabulky je zřejmé, že objem dřeva znehodnoceného hnilobou na hektar porostu je největší ve třetí věkové třídě. Tato skutečnost se odvíjí od množství kmenů napadených hnilobou. Vysvětlení klesajícího podílu je přitom zřejmé: stromy rostou rychleji než se šíří hniloba. Přibližně třetina kmene znehodnoceného hnilobou zjištěná ve čtvrté věkové třídě (obr. 5.4) bude mít zásadní vliv na celkové zpeněžení dřevní hmoty. Nutno ještě samozřejmě podotknout, že se jedná o tu nejcennější část kmene.

Průměrné procento hnilobou znehodnocené části z celého kmene 100,0% 90,0% 80,0% 70,0% 60,0% % 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% 10,0% 0,0%

51,4% 39% 28,6%

II.

III.

IV.

Věková třída

Obr. 5.4. – Průměrné procento hnilobou znehodnocené části z celého kmene.

5.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech

Při tomto šetření byla zjištěna průměrná rychlost postupu hniloby a období, kdy docházelo k poškození v rámci věkových tříd. Ve druhé věkové třídě byl zjištěn průměrný roční postup hniloby 17,9 cm (minimum 6,6 cm a maximum 33,3 cm), ve třetí věkové třídě 10,2 cm (minimum 4,5 cm a maximum 17,1 cm) a ve čtvrté věkové třídě 6,4 cm (minimum 3,3 cm a maximum 9,2 cm). Z obr. 5.5. jednoznačně vyplývá, že s rostoucím věkem postup hniloby klesá. Tato skutečnost byla prokázána jak v LO 3 Melice, tak i v LO 4 Podsedky.

41

30,0 25,0

17,4

20,0 rychlost postupu 15,0 v cm za rok

10,2 6,4

10,0 5,0 0,0 II.

III.

IV.

Věková třída

Obr. 5.5. – Průměrný roční postup hniloby dle jednotlivých věkových tříd.

Součástí tohoto dílčího průzkumu bylo i zjištění průměrného stáří vzniku poškození (viz obr. 5.6.). Jak je patrné z grafu, tak ve druhé věkové třídě to bylo v průměru 13 let, ve třetí 26,5 let a ve čtvrté 39 let. Z toho tedy vyplývá, že ve druhé věkové třídě poškození vzniklo mezi 16. a 25. rokem, ve třetí věkové třídě mezi 15. a 24. rokem a ve čtvrté věkové třídě mezi 33. a 37. rokem. Zde se nám opět potvrdilo, které porosty respektive jejich stáří je pro jelení zvěř atraktivní.

LO 3 Melice

LO 4 Podsedky

50 38 40 27 stáří poškození v letech

30 20

26

16 10

10 0 II.

III. Věková třída

Obr. 5.6. – Průměrné stáří vzniku poškození. 42

IV.

40

Výsledek nám tedy ukazuje, že čím je porost starší, tím je i starší vznik poškození. Podle hodnot lze také usoudit, které období přineslo vysokou intenzitu loupání či ohryzu sledovaných porostů. U druhé věkové třídy lze s jistou rezervou konstatovat, že kulminace škod byla přibližně před třinácti lety. Podle toho, že při šetření nebylo zjištěno mladší poškození ve větším rozsahu se lze domnívat, že výše škod v minulých letech nebyla tak markantní. Může to poukazovat například na snížení stavů jelení zvěře, či na jiné faktory (například několik po sobě jdoucích mírných zim apod.). Budoucnost ale ukáže, jakým způsobem se situace změní či nikoli.

5.4. Zjištění finanční ztráty

Okamžitá finanční ztráta je zřejmá z tabulek pro jednotlivé věkové třídy. Jak bylo již uvedeno, zjištění finanční ztráty bylo odvozeno pouze jedním způsobem. Z toho vyplývá, že ztráty objemu v důsledku znehodnocením hnilobou se zásadně projeví na konečném zpeněžení dřevní hmoty. Výsledky dle jednotlivých věkových tříd ukazují, že finanční ztráta je značná. Je samozřejmě nutné si uvědomit, že ceny za jednotlivé sortimenty se během roku mění a dále také skutečnost, že v jednotlivých věkových třídách se mohou objevit i cennější výřezy, u kterých by finanční ztráta byla logicky vyšší. Na zvolené sortimenty je tedy nutné se dívat pouze rámcově.

Tabulka 5.3. – II. Věková třída Sortiment

Vláknina

Palivo

Cena na odvozním místě (Kč bez DPH)

810,-

546,-

377,09 / 13,96 ha

377,09 / 13,96 ha

(27,01 m3 / ha)

(27,01 m3 / ha)

305 443,- / 13,96 ha

205 891,- / 13,96 ha

(21 878 ,- / ha)

(14 748 ,- / ha)

Znehodnocená hmota ve sledovaných porostech

m3

Kč

Ztráta celkem ve sledovaných porostech v Kč

99 552,- / 18,37 ha (7 130,- / ha)

43

Tabulka 5.4. – III. Věková třída Sortiment

Vláknina

Palivo

Cena na odvozním místě (Kč bez DPH)

810,-

546,-

689,63 / 5,7 ha

689,63 / 5,7 ha

(120,95 m3 / ha)

(120,95 m3 / ha)

558 600,- / 5,7 ha

376 538,- / 5,7 ha

(97 970,- / ha)

(66 039,- / ha)

Znehodnocená hmota ve sledovaných porostech

m

3

Kč

Ztráta celkem ve sledovaných porostech v Kč

182 062,- / 7,31 ha (31 931,- / ha)

Tabulka 5.5. – IV. Věková třída Sortiment

Kulatina III.A - tl. stup. 1

Palivo

Cena na odvozním místě (Kč bez DPH)

1 920,-

546,-

1 507,77 / 16,51 ha

1 507,77 / 16,51 ha

(91,33 m3 / ha)

(91,33 m3 / ha)

2 894 918,- / 7,31 ha

823 242,- / 7,31 ha

(175 354,- / ha)

(49 866,- / ha)

Znehodnocená hmota ve sledovaných porostech

m3

Kč

Ztráta celkem ve sledovaných porostech v Kč

2 071 676,- / 7,31 ha (125 488,- / ha)

44

6. DISKUSE 6.1. Zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů

Podle výsledků, které byly zjištěny tímto průzkumem, lze usoudit, že je nutné se pozastavit nad některými alarmujícími skutečnostmi. Jde především o rozsah poškození v rámci jednotlivých porostů. V současnosti je situace taková, že ve druhé a třetí věkové třídě je přibližně každý druhý strom poškozený (s největší pravděpodobností od zvěře), což přinese v budoucnu jistě adekvátní důsledky. Pokud se zaměříme na jednotlivé věkové třídy, můžeme předpokládat určitý průběh vývoje porostů. Ve druhé věkové třídě je prozatím velký počet jedinců, který nám i přes případné poškození dává zničené jedince odstranit při výchovném zásahu. Pokud se ale bude tendence poškozování jelení zvěří opět zvyšovat a dojde k intenzitě škod podobné, jako byla v 70. a 80. letech minulého století, bude situace v těchto porostech skutečně kritická. Otázkou však zůstává, jak se stávající porosty vyrovnají do budoucna s tak velkou intenzitou poškození. Důležitou roli zde bude hrát charakter počasí, tzn. například rychlost větru, množství a druh srážek a podobně. Letošní zima sice byla extrémně mírná, ale v závěru března napadlo přibližně 20cm těžkého a mokrého sněhu. Ten se udržel v korunách a na větvích jehličnanů a listnáčů. Následovaly intenzivní dešťové přeháňky, které těžký sníh na větvích udržel jako houba. Během tří dnů vznikly obrovské škody (roztroušené na velkém území), které se projevily i na zdravých jedincích. Takovou situaci samozřejmě nejhůře nesou porosty, které jsou napadeny z velké části hnilobou, je pak velmi nepravděpodobné, že takové porosty dosáhnou mýtného věku. Porosty čtvrté a vyšší věkové třídy už nejsou tak ohroženy poškozením. Stále zde budou působit i jiní činitelé, jako například škody způsobené při přibližování. Pokud srovnáme výsledky tohoto monitoringu a bakalářské práce prováděné na LHC Obrova noha, můžeme konstatovat, že podíl poškozených stromů ve druhé a třetí věkové třídě je přibližně stejný jak ukazuje obr. 6.1. Ve třetí věkové třídě je však rozdíl cca 20 %.

45

Podíl poškozených stromů v LHC Obrova noha Podíl poškozených stromů v LHC Myslejovice 100% 80%

57%

60%

51%

59% 57%

50%

%

31%

40% 20% 0% II.

III.

IV.

věková třída

Obr. 6.1. – Podíl poškozených stromů v LHC Obrova noha a LHC Myslejovice.

Co se týká podílu poškození stromů s hnilobou, je patrné, že ve druhé a čtvrté věkové třídě je mírný rozdíl. V LHC Obrova noha je tedy čtvrtá věková třída napadena hnilobou o 14 % více, než LHC Myslejovice.

Podíl poškozených stromů s hnilobou v LHC Obrova noha Podíl poškozených stromů s hnilobou v LHC Myslejovice 100% 80% 60% %

42%

50%

54%

57% 45% 31%

40% 20% 0% II.

III.

IV.

věková třída

Obr. 6.2. – Podíl poškozených stromů s hnilobou v LHC Obrova noha a LHC Myslejovice.

Pokud srovnáme podíl čerstvě poškozených stromů, můžeme konstatovat, že v LHC Obrova noha bylo čerstvé poškození ve druhé věkové třídě podstatně vyšší, viz obr. 6.3. Svědčí o tom pravděpodobně skutečnost, že v předjaří se zvěř více soustřeďuje v LHC Obrova noha, kde působí větší škody hlavně ohryzem. Určitě na to bude mít i vliv snížení

46

stavů jelení zvěře v LHC Myslejovice, které probíhalo v první polovině 90. let minulého století.

Podíl čerstvě poškozených stromů v LHC Myslejovice Podíl čerstvě poškozených stromů v LHC Obrova noha 13%

15,0% 10,0% %

4% 5,0%

0,4%

0%

4% 0%

0,0% II.

III.

IV.

věková třída

Obr. 6.3. – Podíl čerstvě poškozených stromů z celkového počtu stromů v LHC Myslejovice a LHC Obrova noha.

6.2. Zjištění procenta infekce

S přibývajícím věkem klesá podíl hniloby v kmeni. Tento fakt může být způsoben několika skutečnostmi. Šíření postupu hniloby může být například omezováno obrannými reakcemi stromů nebo (pokud jde o poškození menšího rozsahu) úplně znemožněno. Podobně tomu bylo i v LHC Obrova noha. Tento fakt potvrzuje i šetření některých autorů, například na LÚ Proklest byl zjištěn podíl 40% ve druhé, 33% ve třetí a 26% ve čtvrté věkové třídě, podobně LS Mořkov – 60% ve druhé, 30% ve třetí a 28% ve čtvrté věkové třídě (ČERMÁK a kol., 2003). Literatura běžně uvádí, že se postup hniloby postupně zpomaluje s dobou uplynulou od ataku hniloby, postup hniloby se stává pomalejší než růst stromu a tím klesá podíl shnilé části, to znamená, že hmota kmene přirůstá rychleji než se šíří hniloba. Spíše se však má za to, že to souvisí s fyziologií houby, než stromu. Houba už má dostatečné podmínky pro vytváření plodnic (i své rozmnožování) a tak se nemusí již tak výrazně šířit. Přitom určitou roli hraje také tloušťkový a výškový přírůst, který zvětšuje objem kmene, a tím se relativně snižuje objemový podíl hniloby ve dřevě. Tento zmenšující se podíl

47

je také zapříčiněn již zmiňovanou těžbou, která vybírá nejvíce poškozené stromy, takže do vyšších věkových tříd postupují jen stromy méně poškozené a napadené (s přibývajícím věkem se snižuje počet stromů na ploše a zůstávají jen vitální, které dokáží omezit či zastavit šíření patogena a tím tedy ovlivňují objem hniloby v kmeni ).

Průměrné procento hnilobou znehodnocené části z celého kmene v LHC Myslejovice Průměrné procento hnilobou znehodnocené části z celého kmene v LHC Obrova noha 100,0% 80,0% 60,0%

51,4%

46,5%

39%

% 40,0%

29,5%

28,6% 31%

20,0% 0,0% II.

III.

IV.

Věková třída

Obr. 6.4. – Průměrné procento hnilobou znehodnocené části celého kmene v LHC Myslejovice a LHC Obrova noha.

Rozhodující v tomto případě je bezesporu intenzita poškozování daného stromu v jednotlivých letech. Pokud je strom poškozován každoročně, nestačí se předešlé rány hojit a brána pro rychlé šíření hniloby je otevřena. Dalším podporujícím faktorem pro infekci hnilobou je typ poškození. Nejhorší je, pokud se zvěř zaměří na určité lokality a vzniká nahlučené poškození. Důsledkem toho pak vznikají ohniska, kde se projeví i ostatní činitelé. Někteří autoři v tomto případě uvádějí, že výsledkem rozšíření hniloby ovšem není jen snížení mechanické stability stromu, významně je snížena též jeho adaptabilita. Narušení fyziologických procesů, celkové snížení vitality stromu, to vše je predispozicí pro vznik dalších poškození, například v důsledku nepříznivých klimatických podmínek (vodní stres). Predispozice hnilobou vede k rychlejšímu vyčerpávání adaptačního potenciálu porostů vůči synergickému působení přírodních a antropogenních stresových faktorů. V situaci, kdy lze předpokládat zvýšenou zátěž porostů v souvislosti s očekávaným průběhem klimatické

48

změny, se tak výrazně sloupané a hnilobou pevníku poškozené porosty mohou brzy ocitnout ve fázi vyčerpání, která povede k jejich rozpadu i bez bořivého účinku větru.

6.3. Zjištění vztahu mezi poškozením a infekcí v reprezentativních porostech

Opět se výsledky diplomové a bakalářské práce příliš neliší. Tendence rychlosti postupu hniloby se s přibývajícím věkem snižuje v obou LHC.

LHC Myslejovice

LHC Obrova noha

30,0 25,0 20,0

17,4

rychlost postupu v 15,0 cm za rok 10,0

15,1 10,2

8,8

6,4

5

5,0 0,0 II.

III.

IV.

Věková třída

Obr. 6.5. – Průměrný roční postup hniloby v cm v LHC Myslejovice a LHC Obrova noha.

Dle získaných výsledků lze potvrdit údaje některých autorů. Pokud nebudeme brát v úvahu průměr, můžeme souhlasit s literaturou, která uvádí 30–80 cm za rok (ČERNÝ, 1989), 9–23 cm za rok (GLOGAR, 2003). ČERMÁK a JANKOVSKÝ (2006) uvádí 1 - 36 cm za rok na ŠLP Křtiny, 1–70 cm na LS Frenštát p. R., 5–42 cm na LS Morávka v Beskydech, 4–52 cm na LS Ostravice v Beskydech a 7-83 v Jizerských horách. Dalším zjištěním bylo, že kulminace škod postupovala přibližně po desetiletých intervalech. Tento závěr je však diskutabilní, protože v každém porostu a na každé kontrolní zkusné ploše bylo potvrzeno poškození různého stáří, pouze intenzita byla v některých letech vyšší. Co se týká průměrného stáří vzniku poškození, tak byly v obou pracích zjištěny podobné výsledky, jak ukazuje obr. 6.6.

49

LO 3 Melice - LHC Myslejovice LO 4 Podsedky - LHC Myslejovice LHC Obrova noha 50 38

40

40 stáří poškození v letech

31 27 26

30 20

22

16 10 10

10 0 II.

III.

IV.

Věková třída

Obr. 6.6. – Průměrné stáří vzniku poškození v LHC Myslejovice a LHC Obrova noha.

Zde je názorně vidět, které porosty jsou pro jelení zvěř v obou celcích atraktivní a které jsou proto nejvíce ohroženy. Je tedy nutné zaměřit se hlavně na porosty druhé věkové třídy.

6.4. Zjištění finanční ztráty Okamžitá finanční ztráta, která byla tímto šetřením vyčíslena, je zapříčiněna škodami jelení zvěří, která zde působila jako primární činitel. Ztrátu kvality dřevní hmoty (její znehodnocení) pak zapříčinila hniloba, která působila sekundárně. To je zcela přirozený jev. Je nutné si ale uvědomit, že skutečná škoda je mnohem vyšší. Příkladem může být situace, kdy porost je natolik poškozen hnilobou, že se začíná náhle rozpadat a vznikají předčasně plochy, které je nutno opět zalesnit. Situace se může ale natolik vyhrotit, že je nutno celý porost zrekonstruovat, to znamená finanční ztrátu na daném sortimentu, ale také při následné obnově. Pro srovnání lze uvést porovnání křivek vývoje průměrné výšky loupaných a neloupaných porostů, kdy někteří autoři (SIMON a KOLÁŘ, 2001) došli k průměrnému rozdílu cen dříví v těchto porostech cca 266 000,- Kč. ha-1. Rozsah skutečné újmy, budeme-li brát v úvahu i rizika narušení mechanické stability porostu vlivem postupu hniloby a také její predispoziční působení zvyšující další rizika, je navíc výrazně vyšší než vypočtená škoda a nelze ji jednoduše vyčíslit.

50

Pokud srovnáme výsledky tohoto výpočtu z bakalářské a diplomové práce, můžeme konstatovat, že ve všech věkových třídách je celková finanční ztráta v LHC Myslejovice podstatně vyšší než v LHC Obrova Noha (viz. tabulka 6.1.). Tato skutečnost je zapříčiněna získáním rozdílného množství dat. Co se týká hektarové finanční ztráty mezi oběma LHC je patrné, že nižší je pouze ve druhé věkové řídě. To poukazuje na celkově nižší poškození porostů ve druhé věkové třídě. Nicméně je nutné si uvědomit, že jak hektarové tak i celkové finanční ztráty jsou alarmující. Jejich skutečná výše může být poněkud odlišná, je ale důležité brát tyto hodnoty vážně.

Tabulka 6.1. –Srovnání celkové a hektarové finanční ztráty v LHC Obrova noha a LHC Myslejovice Cena na Znehodnocená Ztráta celkem Cena na Znehodnocená Ztráta celkem odvozním hmota ve ve odvozním hmota ve ve sledovaných místě (Kč sledovaných sledovaných místě (Kč sledovaných Věková porostech v Sortiment bez DPH) porostech v bez DPH) v porostech v třída porostech v v LHC LHC LHC LHC LHC Obrova Obrova Myslejovice v LHC Obrova Myslejovice Myslejovice noha v m³ noha noha m³

vláknina

895,-

810,-

48,28

377,09

palivo

410,-

546,-

48,28

377,09

vláknina

895,-

810,-

180,78

689,63

palivo

410,-

546,-

180,78

689,63

kulatina III.A

1 750,-

1 920,-

178,59

1507,77

palivo

410,-

546,-

178,59

1507,77

II.

III.

IV.

51

23 416,(9 181,-/ha)

99 552,(7 130,-/ha)

87 678,(15 797,-/ha)

182 062,(31 931,-/ha)

239 311,(77 197,-/ha)

2 071 676,(125 488,-/ha)

7. ZÁVĚR Hlavní činností VLS ČR, s. p. je lesnictví, podnik hospodaří na cca 126 000 ha lesní půdy. Jednou z klíčových náplní státního podniku se od roku 2005 stala ostraha vojenských objektů a zařízení AČR. Tím se rozumí ochrana před neoprávněným vstupem cizích osob s cílem zamezit páchání škod na majetku AČR a zabezpečit prostor objektů nebo zařízení v případě dalších mimořádných a krizových situací. Z toho důvodu je celý majetek zařazen do lesů zvláštního určení. Lesní hospodářství má v každé divizi dlouholetou tradici s dobrým jménem a snaží se obnovovat a udržovat stabilní lesní ekosystémy, zvyšovat druhové zastoupení dřevin, s cílem přiblížit se přirozené skladbě lesů s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů a rozvíjet mimoprodukční funkce lesů. Myslivost je součástí hospodářské činnosti VLS. Vzhledem ke své účelovosti nejsou režijní honitby pronajímány a výkon práva myslivosti na honebních pozemcích a redukční odstřel na nehonebních pozemcích vykonávají VLS ve své působnosti a na vlastní účet. Cílem mysliveckého hospodaření VLS ČR je dosažení odpovídajících stavů kvalitního genofondu zvěře. Nejlepší výsledky a nejkvalitnější trofeje jsou ve volných honitbách u zvěře jelení, v menší míře u mufloní zvěře. Důkazem může být například nejsilnější jelení trofej z volnosti v ČR, které byla ulovena v roce 2005 u divize Lipník nad Bečvou. Dle mého názoru je to ukázka správného hospodaření s jelení zvěří v jejím prostředí. Zcela jistě lze podobných výsledků v budoucnu dosáhnout i u divize Plumlov, protože historie dokazuje, že zde byl kvalitní genofond této zvěře. Z toho tedy plyne, že správné myslivecké hospodaření u divize Plumlov může představovat potenciálně dobrých výsledků a nemusí být jen nástrojem redukce stavů zvěře. Ta probíhala, jak je všeobecně známo, na celém území ČR počátkem 90. let minulého století. Zda měla svůj přínos, můžeme posoudit až za několik let. Pokud vezmeme v úvahu charakter oblasti LHC Myslejovice, musíme si uvědomit několik skutečností. Významná část celku je ohraničena, či navazuje na zemědělské pozemky. Zde považuji podle pozorování za závažné, pokud je na těchto pozemcích pěstována řepka olejná, která představuje pro jelení zvěř v předjaří poměrně velké množství zelené potravy. Ta je pro ni sice velmi atraktivní, ale je dokázáno, že jí způsobuje dietetické poruchy. Ty se pak zvěř snaží redukovat příjmem specifické potravy, v tomto případě kůrou mladých smrků (vysoký obsah tříslovin a vlákniny). Důkazem pak můžou být velmi silně poškozené porosty loupáním a ohryzem, které se nachází nedaleko hranice pole – les, tak jako tomu bylo i u LHC

52

Obrova noha. Vzniklé rány jsou pak otevřenou branou pro infekci a rozvoj dřevokazných hub, které spustí lavinový efekt končící totálním rozpadem mladých smrkových porostů. Zcela jistě existuje řada dalších faktorů, což by mohlo být předmětem dalšího výzkumu. Jsem ale pevně přesvědčen, že zvěř do lesa patří, protože je jejím biotopem, nedílnou součástí a v neposlední řadě i celospolečenským bohatstvím. Další skutečností je i to, že zvěř škodí především člověku a jeho hodnotám, nikoliv lesu jako ekosystému, byť je svým způsobem narušený. Proto je velmi důležité, jakým směrem se bude ubírat filozofie hospodaření v lese. Jak tedy dál? Zde je nutné si stanovit několik možných či alternativních opatření, která povedou ke zmírnění vzniku škod, aby se výrazně změnila intenzita ochranných opatření vůči tomuto faktoru. Možná by pomohly následující: 1.

Snažit se držet zvěř v optimálních početních stavech. Ty musí bezpodmínečně

odpovídat stavu, které je prostředí schopno unést. Jistou roli zde hraje objektivní stanovení nejen normovaných, ale i sčítaných stavů (metody založené na rozsahu či intenzitě škod považuji v tomto případě za opodstatněné). Z nich pak odvodit optimální počty, které je nutné udržovat správným odlovem. Důležité je, aby pak byl prováděn podle striktních pravidel, tzn. zaměřit se na opravdu slabé a nemocné jedince. 2.

Poskytnout zvěři dostatečný a kvalitní kryt. Velkou výhodu vojenských lesů

v tomto smyslu spatřuji v rozsáhlých cvičných plochách, kde se střídají travnaté plochy s hloučkovitě rozmístěnými skupinkami dřevin. Probíhá zde samovolná sukcese, která představuje pro jelení zvěř přirozené podmínky. 3.

Poskytnout zvěři dostatek klidu (biologická ochrana). Na některé rušivé elementy

si zvěř částečně zvykne (např. komunikace, těžební činnost, výcvik armády apod.), jiné není schopna z biologického hlediska tolerovat. Proto práce prováděné v rámci nezbytného hospodaření v lese a výkonu práva myslivosti uskutečňovat s maximální šetrností a podle výzkumem zjištěných a praxí ověřených pravidel, bez zvýhodňování jedné či druhé strany (časové a prostorové rozvržení těžeb, volba hospodářského způsobu – násečný a podrostní, správná technika přikrmování, průběrný odstřel, ap.). Při rekreačním využití lesa uplatnit ustanovení Lesního zákona a příslušné legislativy, to znamená například striktně zamezit volnému pohybu psů (chatařské oblasti), ale i třeba neoprávněnému sběru shozů. 4.

Poskytnout zvěři dostatek potravních

podmínek (biotechnická ochrana). U

tohoto opatření bych se pozastavil, protože je v současnosti velmi důležité a hlavně dostupné. Změna druhové, prostorové a věkové skladby porostů, ve kterých by zvěř nalezla kryt, pestrou potravní nabídku (podrost, opad semen a plodů) a také klidné prostředí povede ke snížení škod. Podpora měkkých listnáčů a pařezové výmladnosti má zde obrovské 53

opodstatnění. Na sledovaném území se nachází velmi pestrá a kvalitní druhová skladba, především na již zmíněných cvičných plochách, ale také podél potoků, kterých je zde bezpočet. Dalším úkolem bude nabídnout zvěři dostatek potravy v kritickém období kvalitním a racionálním přikrmováním. Pro splnění této podmínky je nejdůležitější předkládat zvěři čerstvé, chutné, vyhledávané a vyvážené krmivo. V této souvislosti bych podotknul, že je velmi důležité zamezit sypání velkých hromad například kukuřičné siláže, či řepných řízků. Je dokázáno, že toto krmivo ztrácí svou nezávadnost po velmi krátké době. Např. mléčné kvašení probíhající v siláži bez přístupu vzduchu se po předložení ihned mění na škodlivé octové kvašení, které má neblahé účinky na trávení zvěře, čímž pak vznikají škody ohryzem a loupáním. Pokusit se tedy toto krmivo předkládat v malých dávkách, aby je zvěř co nejdříve zkonzumovala a hlavně ne poblíž ohrožených mladých smrkových porostů. Zde je na místě navrhnout některá osvědčená a opravdu kvalitní krmiva. Tak například myslivecká siláž je výborné krmivo s celou řadou dobrých vlastností. Vyhovuje spárkaté zvěři z hlediska jejích fyziologických potřeb a zřejmě snižuje vývoj škod na lesních porostech. Standardní zemědělské siláže jsou však sestaveny z druhů, které nejsou v potravě zvěře původní. Ideální je dle možností využívat různých kombinací zemědělských plodin a mysliveckých siláží. Příkladem může být receptura siláže pro srnčí zvěř, která je velmi atraktivní a díky tomu umožňuje i odlákání zvěře z rizikových řepkových porostů atd. Uvedená siláž se sestavuje dle následující receptury: 25% zelená kukuřice, 13% krmná mrkev, 12% jablečné výlisky, 10% pivovarské mláto, 8% luční seno, 4% čerstvý jetel, 3% minerální přísady. Jak jsem již uvedl, lokality kolem komunikací, vodotečí či elektrovodů poskytují značné, druhově pestré, zastoupení měkkých listnatých dřevin. Tyto jsou nejvhodnější pro přípravu letniny, která splňuje všechny podmínky vyváženého a racionálního přikrmování. Její příprava je nenáročná a náklady spojené s výrobou se odvíjí pouze ze mzdových nákladů. Další strategií bude rozvoj a podpora obhospodařování zvěřních políček. Zde pěstovat jako doplněk kvalitní jadrnou složku – oves či lesní žito, které budou vyrovnávat deficit mimo semenné roky BK a DB. Další velmi perspektivní složkou bude krmná kapusta (obsah vody a důležitých prvků) pěstovaná na této ploše. Podporu políček uvádím z toho důvodu, že odpadá předkládání jadrných a dužnatých krmiv. Ty jsou finančně náročná a dodržení správného předkládání je velmi problematické (např. časově i organizačně). Dalším možným a dostupným opatřením (perspektivním zdrojem potravy) bude naplánování těžby atraktivních okusových dřevin na toto období, tím umožníme dostupnost této potravy.

Tato možná

opatření uvádím proto, že škody se běžně začínají objevovat počátkem ledna a pokračují až do 54

pozdního jara, tzn. řešení problému odlovem připadá v úvahu nejpozději do 15. ledna. Proto je nutné se zaměřit na jinou strategii, která je jistě šetrnější a do jisté míry i perspektivnější, protože zvěř odlákáme od vzniku škod a současně dáváme dobrý předpoklad pro vývoj zdravé a silné populace. 5.

Používat vhodných repelentů proti ohryzu a loupání a pokud dojde k čerstvému

ohryzu či loupání neprodleně zamezit infekci houbovým patogenem (chemická ochrana). Pro tento účel poskytuje dnešní trh nespočet repelentů. Ministerstvo zemědělství schvaluje seznam povolených repelentů používaných na ochranu lesa proti okusu, ohryzu a loupání v publikaci „Seznam povolených přípravků na ochranu lesa“ vždy ve dvouletých cyklech. Publikaci vydává Státní rostlinolékařská správa. Podle údajů výrobců repelentů se roční výroba zvýšila až na 5,5kt (55 000 t), zatímco v nedávných letech činila spotřeba asi polovinu. Kromě jiného je cena repelentů důvodem proč je zapotřebí k jejich používání přistupovat velice obezřetně. Často je zjišťováno, že kultury jsou z 50% natírány až dvojnásobnou dávkou, než uvádí výrobce, který už stejně z důvodů komerčních, ale i z důvodů jistoty účinku doporučuje dávky větší, než je ve skutečnosti třeba. Podle seznamu platného v roce 2005 bylo možné použít následující přípravky: Repelenty používané preventivně proti ohryzu a loupání kůry stromů : Lanol N (Eko - Cheming, s.p. Strakonice) používá se jako nátěr, neředí se, nelze aplikovat za deště, aplikace při teplotách nad 3°C. Udává se spotřeba 30-50 kg na 100 stromů. Nivus ( Nera Agro, s r.o. Neratovice) používá se jako nátěr při ředění 10 dílu Nivusu k 1 dílu vody, ne na namrzlý povrch dřevin, aplikace nad 2°C. Spotřeba při nátěru 50-60 kg na 100 stromů. Lze použít také postřik při ředění 4:1 a stejné spotřebě. Pellacol (Nufarm GMBH & Co KG, Linz, Rakousko) je pastovitá hmota s příměsí chuťových a čichových látek obsahující též hojivé a fungicidní látky. Používá se k ochraně kořenových náběhů a kmenů nátěrem při ředění 1 až 2 díly repelentu k 1 dílu vody a postřikem při ředění 1 díl repelentu a 1 díl vody. Aplikuje se nad 0°C. Recervin (Nera Agro, s r.o. Neratovice) je speciální repelentní přípravek určený k ochraně kořenových náběhů a kmenů vybraných jehličnatých a listnatých stromů v porostech ohrožených ohryzem a loupáním kůry spárkatou zvěří. Je to typ emulzněsuspenzního přípravku, kerý se mísí s vodou, po zaschnutí ve vodě nerozpustný. Aplikuje se postřikem nebo nátěrem od kořenových náběhů po kmenu do výše 2m (podle výšky sněhové pokrývky v daných podmínkách). Vzhledem k vhodných fyzikálněchemickým vlastnostem vytváří na kmenech stejnoměrnou ochrannou vrstvu. Při použití postřiku se ředí maximálně v poměru 3

55

díly repelentu k 1 dílu vody, při nátěru se neředí. Udávaná spotřeba je 110-130 kg na 100 stromů. K sanaci rány po poškození: Kambilan - balzám (Eko - Cheming, s r.o., Strakonice) má hojivé a fungicidní účinky, používá se nátěrem, neředí se, letní aplikace nad 10°C, zimní od -5°C do +10°C. Tloušťka nátěru by měla být 2-3mm. Kambilan - vosk Stromový balzám (Hlubna, Brno) používá se podobným způsobem jako Kambilan balzám nátěrem celoročně. Stromový balzám - natural Pellacol ( Nufarm GMBH &Co KG Linz, Rakousko) používá se postřik při ředění maximálně 2:1, nebo neředěný ( max. 1:1) nátěrem. Používá se také k ošetření pařezů, poraněných stromů v porostu s tracheomykózou a k ošetření ran po vyvětvování. Sanatex VS (Tora s.r.o., Spytihněv) používá se postřik i nátěr ( možno ředit max. 5:1) při aplikaci nad 0°C. Na vlhký povrch může být nanášen při teplotě nad 5°C.

Pokud se zaměříme na tato možná opatření, jak škody maximálně eliminovat, je nutné si uvědomit, že musí probíhat současně, tedy v těsné souvislosti. Je jisté, že pokud budeme poskytovat pouze potravní podmínky a zvěř bude permanentně rušena, účinek opatření bude mít mizivý charakter. V současné době zaujímá přední postavení ve způsobu ochrany lesa ochrana chemická, která činí asi 60% z celkové ochrany, dále je to z 25% ochrana mechanická a z 15% ochrana biologická. Pro provoz je tedy nutná snaha nalézt určitý kompromis mezi jednotlivými funkcemi respektive docílit funkčně integrovaného hospodaření. I zde je tedy hlavním „faktorem“ člověk a jeho postoj k těmto funkcím, tedy lesu jako takovému. Na závěr bych chtěl podotknout, že výsledky mají jistě svou hodnotu a vypovídající charakter. Bude ovšem užitečné je rozšířit dalším měřením a srovnáváním, což by mohlo být předmětem dalšího výzkumu. Toto šetření mě zaujalo především návazností na jiné oblasti v lesním hospodářství (např. hospodářská úprava lesa, pěstění lesa, myslivost aj.). Jsem proto velmi rád, že mi bylo umožněno nahlédnout hlouběji do této problematiky prostřednictvím diplomové práce.

56

8. SOUHRN Cílem této diplomové práce bylo stanovit míru poškození ohryzem a následnými hnilobami v oblasti lesní správy Myslejovice. Dále zjistit míru poškození a ekonomický dopad na hospodaření a provést analýzu současného stavu včetně navržení vhodných opatření. Dalším cílem této práce bylo zjistit vztahy mezi poškozením a přítomností hnilob a zjistit vztah mezi mírou poškození a početností jelení zvěře a výsledky srovnat s LHC Obrova noha. Před započetím vlastního monitoringu bylo nutné nejprve zjistit, které porosty jsou jelení zvěří vyhledávány a následně poškozovány. Jednalo se především o 2., 3. a 4. věkovou třídu, tedy ve věkovém intervalu 21 – 80 let. V každém porostu byly vybrány reprezentativní lokality, v nichž byly vyznačeny reflexní páskou kontrolní zkusné plochy (KZP) o rozměrech 25 x 25 m. Po umístění a vyznačení KZP následovalo spočítání všech stromů uvnitř. Tímto způsobem byly hodnoceny stromy zdravé, zlomené, poškozené čerstvě a poškozené s hnilobou (otevřené rány, mokvavé zavalené rány, rány velkého rozsahu). Na jednotlivých KZP bylo vybráno 3 – 6 vzorníků. U každého vzorníku byla změřena jeho celková délka, průměr v polovině a délka oddenkové části s hnilobou a její průměr v polovině. Z těchto údajů byl pomocí Huberova vzorce zjištěn objem celého kusu a objem kusu znehodnoceného hnilobou. U vybraných vzorníků byl proveden řez přímo v ráně. Podle počtu letokruhů narostlých na letokruhu, v jehož době došlo k poškození, bylo zjištěno, před kolika lety došlo k poškození. Pro zjištění finanční ztráty bylo nutné zjistit procento celkově poškozených stromů, tzn. počet stromů poškozených s hnilobou a zlomených. Celkem bylo vyšetřeno 3108 stromů na celkové ploše 43,82 ha, z toho plocha smrku činila 35,49 ha. V nejvíce poškozované III. věkové třídě byla zaznamenána hniloba pevníku krvavějícího u 57 % poškozených stromů. Zjištěný postup hniloby se pohyboval v rozsahu od 3,3 do 33,3 cm.rok-1. Aktuální finanční ztráta vzniklá znehodnocením dřeva hnilobou je největší v IV. věkové třídě – 125.488 Kč.ha-1. Pro praxi z této práce vyplývají závěry, které se opírají o stanovení několika možných či alternativních opatření, která povedou ke zmírnění vzniku škod, aby se výrazně změnila intenzita ochranných opatření. Jsou to např.: Snažit se držet zvěř v optimálních početních stavech, poskytnout zvěři dostatečný a kvalitní kryt, klid a dostatek kvalitních potravních podmínek. Pokud dojde k čerstvému ohryzu, neprodleně zamezit infekci pomocí nátěru prostředkem fungicidního charakteru.

57

9. RESUME The aim of this dissertation was to determine the extent of browsing damage and subsequent rot in the rorest administration Myslejovice. Further on to determine the extent of the damage and the economic impact on the forest management and to analyse the present situation along with proposing suitable arrangements. An additional aim of this work was to determine the relations between the damage, the presence of the rot and the number of red deer and the results compare with working-plan area „Obrova noha“. Before the start of the actual monitoring it was necessary to determine at first, which stands were sought-for by red deer and damaged subsequently. It was the case with the 2nd, 3rd and 4th age category, i.e. age structure between 21 and 80 years old. Representative localities were selected in every stand, in which control sample plots (CSP) of 25x25m had been marked with a reflex tape. After locating and marking the CSP, all the trees inside of the area were counted. In this way the healthy, fractured, newly damaged and rotten trees (open wounds, wet over-healing wounds or large-scale wounds) were evaluated. 3 – 6 sample trees were chosen in each of the separate working-plan areas. The total height, diameter in the middle and the length of the stem base with the rot and its diameter in the middle of each sample tree had been measured. With the help of Huber’s formula, the volume of the whole sample tree and the volume of the rotten piece had been determined from the collected data. Selected sample trees had been cut directly in the wound. According to the number of annual rings grown upon a damaged one, the time of the damage had been determined. To be able to determine the financial losses it was necessary to find out the percentage of the totally damaged trees, i.e. the number of trees damaged by rot or fractured The total of inspected trees amounts to 3108 within an area of 43,82 ha, of which the spruce area was 35,49 ha. In the most damaged 3rd age category the rot caused by Stereum Purpureum was recorded in 57% of the damaged trees. The determined advancement of the rot ranged between 3,3 and 33,3 cm/p.a-1. The actual financial loss caused by devaluation of timber by rot is the highest in the 4th age category – 125.488 CZK/ha-1. The conclusions of this dissertation in practical terms are based on the assessment of several possible or alternative solutions, which may lead to reducing the sources of damage, in order to change the intensity of safety precautions considerably. For example: trying to keep the red deer in optimal abundance, supplying the deer with a sufficient and satisfactory shelter, repose and plenty of high-quality feeding conditions. If a fresh browse appears, immediately prevent the infection by painting the wound with a preparation with fungicidal properties.

58

10. LITERATURA ČERNÝ, A., 1989. Parazitické dřevokazné houby. SZN, Praha.104 s. ČERNÝ, A., 1995. Škody způsobené na smrku ztepilém ohryzem a loupáním jelení a mufloní zvěří a následnými hnilobami na území ČR. Sborník z konference „Škody zvěří a jejich řešení“, MZLU v Brně, str. 99-101. ČERMÁK, P., GLOGAR, J., JANKOVSKÝ, L., 2003. Loupání a následné hniloby. Lesnická práce 12 (82), str. 24. ČERMÁK, P., JANKOVSKÝ, L., 2006. Škody ohryzem, loupáním a následnými hnilobami. Nakladatelství Lesnická práce, 50s. GLOGAR, J., 2003. Diplomová práce – Ohryz a loupání jelení zvěří a napadení sekundárními patogeny ve smrkových porostech. FLD MZLU v Brně. 46 s. HAVRÁNEK, F., BUKOVJAN, K., CZUDEK, R., 2005. Snižování škod zvěří na lese [on line] citováno 20. září 2006. Dostupné na World Wide Web: . JELÍNEK, R., 2007. Škody zvěří – Část I. – všeobecný náhled. Myslivost 2 (85), str. 7-11. JELÍNEK, R., 2007. Škody zvěří – Část II. – předcházení škod na zemědělských plodinách a lesních porostech. Myslivost 3 (85), str. 5-9. KUBŮ, M., 2002. Příručka pro výpočet škod zvěří na jednotlivých sazenicích, stromcích z náletu a stromech. Nakladatelství Lesnická práce v edici Svět myslivosti. 52 s. LOCHMAN, J., 1985. Jelení zvěř. SZN, Praha. 352 s. MZe, 2004. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31. 12. 2003 [on line] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: . MZe, 2005. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31. 12. 2004 [on line] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: . MZe, 2006. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31. 12. 2005 [on line] citováno 20. února 2007. Dostupné na World Wide Web: . Projektový ústav Olomouc, 2000. Hospodářský plán pro LHC Myslejovice 2000-2009. ŘEHÁK a kol., 1998. Rukověť chovu jelení zvěře. Rembrandt.150 s. SIMON, J., KOLÁŘ, C., 2001. Economic evaluation of bark stripping by red deer on the basis of analysis on a time growth series of spruce stands in the Hruby Jesenik Mts. Journal of Forest Science, 47(9): 402-409.

59

ÚHÚL, 2007. Národní inventarizace lesů v České republice [on line] citováno 21. února 2007. Dostupné na World Wide Web: . VICENA, I., 2002. Hniloby stromů a polomy. Lesnická práce 81 (11), str.499 VODŇANSKÝ, M., 2001. Vliv narušení potravního cyklu jelení zvěře na vznik a rozsah škod loupáním a ohryzem. Myslivost 10 (85), str. 22-23. ZATLOUKAL, V., 1995. Lesní hospodářství a myslivost. Sborník z konference „Škody zvěří a jejich řešení“, MZLU v Brně, str. 17-23.

60