MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

Hodnocení kvality prostředí pro jelení zvěř na vybraném území Krušných hor (LS Klášterec nad Ohří) a vypracování modelu mysliveckého hospodaření

DISERTAČNÍ PRÁCE

Brno 2010

Ing. Zdeněk Vala

Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: Hodnocení kvality prostředí pro jelení zvěř na vybraném území Krušných hor (LS Klášterec nad Ohří) a vypracování modelu mysliveckého hospodaření zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje disertační práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný poplatek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: 31. 3. 2010

………………………… podpis studenta

Poděkování Děkuji své rodině za její trvalou podporu během celého studia na Mendelově univerzitě v Brně. Děkuji svojí přítelkyni Radce Pavlasové za podporu a pochopení při zpracovávání disertační práce. Děkuji svému školiteli doc. Ing. Josefu Feuereiselovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a metodické vedení, které mi poskytl v průběhu studia a při zpracování disertační práce. Dále bych chtěl poděkovat všem pracovníkům LS Klášterec nad Ohří, zejména Ing. Zbyňku Šobrovi, bez jehoţ pomoci a vstřícného přístupu by práce byla jen velmi těţko realizovatelná. Disertační práce byla podpořena Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, Projekt č. MSM 6215648902

Abstrakt V modelové oblasti dvou horských honiteb Jelení hora a Černý potok (LS Klášterec nad Ohří) bylo provedeno ve vegetační době kvantitativní a kvalitativní vyhodnocení dostupné přirozené potravní nabídky pro jelení zvěř. Jelení zvěř vyuţívala od 5,1 do 10 % trav a bylin a 3,6 aţ 4,2 % dřevinné potravy z celkového mnoţství přirozené potravní nabídky. Přirozená potrava ve vegetační době je plně schopna pokrýt energetické potřeby jelení zvěře. Na základě opakovaného sčítání trusu, byly opakovaně v letech 2007 a 2008 vyčísleny hodnoty odhadu populační velikosti jelena lesního v honitbách Jelení hora a Černý potok za pouţití metod počítání trusu FSC a FAR a byla navrţena optimalizace managementu hospodaření s jelení zvěří v oblasti. Klíčová slova: kvalita prostředí, jelení zvěř, trusové hromádky, management

Abstract In the model area of two mountain hunting districts Jelení hora and Černý potok (LS Klášterec nad Ohří), in the growing season quantitative and qualitative evaluation of the available food supply for red deer were performed. Out of total available natural food supply, red deer utilized 5.1–10 % of grasses and herbs and 3.6–4.2 % of woody biomass. Natural food sources were sufficient to fully cover energy needs of red deer. On the basis of repeated faecal counts, numbers of red deer stock were estimated in 2007 and 2008 in the hunting districts Jelení hora and Černý potok, using the FSC and FAR methods. Optimization measures for red deer management in the study area were proposed. Key words: environment quality, red deer, pellet groups, management

Obsah 1.

Úvod ....................................................................................................................... 11

2.

Cíle disertační práce ............................................................................................. 14

3.

Současný stav řešené problematiky..................................................................... 15 3.1.

Hodnocení kvality prostředí pro spárkatou zvěř ........................................ 15

3.1.1. Vyhláška č. 491 ze dne 13. listopadu 2002 o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd ......................................................................................... 15 3.1.2.

Metoda stanovení využitelné biomasy................................................... 18

3.1.3. Hodnocení kvality prostředí na základě výše škod působených zvěří a škody zvěří ............................................................................................................. 21 3.1.4. Zkušenosti s hodnocením stavu a kvality prostředí pro zvěř v zahraničí ................................................................................................................ 24 3.2.

Charakteristika trávení jelení zvěře a potravní nároky ............................. 25

3.2.1.

Biologie a systematické zařazení jelení zvěře ....................................... 25

3.2.2.

Trávení a příjem potravy jelení zvěří ................................................... 27

3.2.3.

Pastva a denní rytmus zvěře .................................................................. 28

3.2.3.

Složení přirozené potravy jelení zvěře .................................................. 29

3.2.4.

Potřeba živin a energie jelení zvěří ....................................................... 31

3.3.

Kvalitativní hodnocení potravy jelení zvěře ................................................ 34

3.3.1.

4.

Význam vápníku a fosforu ve výživě zvěře .......................................... 36

3.4.

Hodnocení obsahu energie v krmivech pro přežvýkavce ........................... 38

3.5.

Přikrmování jelení zvěře ............................................................................... 40

3.6.

Migrace velkých kopytníků ........................................................................... 43

3.7.

Oblasti chovu jelení zvěře .............................................................................. 43

3.8.

Přezimovací obůrky pro zvěř ........................................................................ 45

3.9.

Zjišťování početního stavu zvěře .................................................................. 48

Materiál metodika................................................................................................. 51 4.1.

Charakteristika zájmové oblasti Krušných hor .......................................... 51

4.1.1.

Charakteristika lesního hospodářského celku LS klášterec nad Ohří .. .................................................................................................................. 51

4.1.2.

Geologické poměry ................................................................................. 51

4.1.3.

Charakteristika lesních porostů ............................................................ 51

4.1.4.

Hydrografické poměry ........................................................................... 52

4.1.5.

Půdní poměry .......................................................................................... 52

4.1.6.

Klimatické poměry ................................................................................. 53

4.1.7.

Ochrana území a soustava NATURA 2000 .......................................... 53

4.1.8. 4.2.

Charakteristika honitby Jelení hora ............................................................ 54

4.2.1. 4.3.

Normované a minimální stavy zvěře v honitbě Jelení hora ................ 56

Charakteristika honitby Černý potok .......................................................... 56

4.3.1. 4.4.

Historický vývoj oblasti a osídlení ......................................................... 54

Minimální a normované stavy zvěře v honitbě Černý potok .............. 57

Stanovení zvěří využitelné biomasy .............................................................. 58

4.5. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC .......................................................................................................................... 60 4.6. Zhodnocení managementu mysliveckého hospodaření s jelení zvěří v zájmové oblasti a návrh na optimalizaci stávajícího stavu ................................ 61 5.

Výsledky ................................................................................................................. 62 5.1.

Stanovení zvěří využitelné biomasy v honitbě Jelení hora ......................... 62

5.2.

Spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Jelení hora ................................... 63

5.2.1.

Výpočet kvantitativní spotřeby travní a bylinné potravy ................... 63

5.2.2.

Výpočet kvantitativní spotřeby dřevinné potravy ............................... 64

5.2.3.

Výpočet celkové kvantitativní spotřeby potravy jelení zvěří .............. 64

5.3.

Využitelná energie v biomase v honitbě Jelení hora ................................... 64

5.3.1.

Výpočet spotřeby energie v travní a bylinné složce potravy ............... 65

5.3.2.

Výpočet spotřeby energie v dřevinné složce potravy ........................... 66

5.3.3. Výpočet celkové spotřeby energie v potravě a porovnání s průměrnou denní potřebou ...................................................................................................... 66 5.4.

Stanovení zvěří využitelné biomasy v honitbě Černý potok....................... 67

5.4.

Spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Černý potok ................................. 68

5.4.1.

Výpočet kvantitativní spotřeby travní a bylinné potravy ................... 68

5.4.2.

Výpočet kvantitativní spotřeby dřevinné potravy ............................... 68

5.4.3.

Výpočet celkové kvantitativní spotřeby potravy jelení zvěří .............. 69

5.5.

Využitelná energie v biomase v honitbě Černý potok................................. 69

5.5.1.

Výpočet spotřeby energie v travní a bylinné složce potravy ............... 69

5.5.2.

Výpočet spotřeby energie v dřevinné složce potravy ........................... 70

5.5.3. Výpočet celkové spotřeby energie v potravě a porovnání s průměrnou denní potřebou ...................................................................................................... 71 5.6. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC .......................................................................................................................... 71 5.7.

Výše škod působených zvěří na lesních porostech ...................................... 77

5.8.

Využití přezimovacích obůrek zvěří na území LS Klášterec nad Ohří..... 79

6.9. Zhodnocení managementu mysliveckého hospodaření s jelení zvěří v zájmové oblasti a návrh na optimalizaci stávajícího stavu ................................ 82

6.

Diskuse ................................................................................................................... 85 6.1.

Stanovení zvěří využitelné biomasy .............................................................. 85

6.2. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC .......................................................................................................................... 87 7.

Závěr ...................................................................................................................... 89

8.

Summary................................................................................................................ 91

9.

Seznam použité literatury .................................................................................... 93

Seznam tabulek

strana

Tab. č. 1: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 491/2002 Sb. Zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy pro spárkatou zvěř .................................................................................... 16 Tab. č. 2: Příloha č. 2 k vyhlášce č. 491/2002 Sb. Normované stavy spárkaté zvěře.....18 Tab. č. 3: Chemické sloţení krmiv (upraveno dle Zemana a kol., 2006) ....................... 35 Tab. č. 4: Minimální stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Jelení hora...................56 Tab. č. 5: Normované stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Jelení hora .................56 Tab. č. 6: Minimální stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Černý potok ................57 Tab. č. 7: Normované stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Černý potok ..............57 Tab. č. 8: Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy v honitbě Jelení hora v kg .......63 Tab. č. 9: Průměrná spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Jelení hora ........................ 64 Tab. č. 10: Průměrné hodnoty ţivin v honitbě Jelení hora v odebraných vzorcích ........65 Tab. č. 11: Průměrná spotřeba energie jelení zvěří v honitbě Jelení hora ...................... 66 Tab. č. 12: Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy v honitbě Černý potok v kg ...67 Tab. č. 13: Průměrná spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Černý potok ...................69 Tab. č. 14: Průměrné hodnoty ţivin v honitbě Černý potok v odebraných vzorcích .....69 Tab. č. 15: Průměrná spotřeba energie jelení zvěří v honitbě Černý potok .................... 71 Tab. č. 16: Vyuţívání přezimovacích obůrek jelení zvěří v zimním období v zájmové oblasti LS Klášterec nad Ohří ......................................................................................... 80

Seznam obrázků Obr. č. 1: Schéma rozdělení energie (upraveno dle Zemana a kol., 2006) ..................... 39 Obr. č. 2: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FSC v honitbách Jelení hora (n = 8) a Černý potok (n = 8) s 95% CI k 13. 6. 2007 ..................................72 Obr. č. 3: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FAR v honitbách Jelení hora (n = 24) a Černý potok (n = 24) s 95% CI za období od 13. 6. 2007 do 15. 10. 2007 .......................................................................................................................... 73 Obr. č. 4: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FSC v honitbách Jelení hora (n = 8) a Černý potok (n = 8) s 95% CI k 3. 7. 2008 ....................................73

Obr. č. 5: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FAR v honitbách Jelení hora (n = 16) a Černý potok (n = 16) s 95% CI za období od 3. 7. 2008 do 20. 9. 2008 ................................................................................................................................ 74 Obr. č. 6: Jarní kmenové stavy jelení zvěře v letech 2003-2009 v honitbách Jelení hora a Černý potok přepočtené na 1000 ha ...............................................................................75 Obr. č. 7: Odlov jelení zvěře v honitbách Jelení hora a Černý potok v letech 2003-2008 přepočtené na 1000 ha ....................................................................................................75 Obr. č. 8: Srovnání výsledků přímého sčítání, nepřímých metod a odlovu v honitbách Jelení hora (JH) a Černý potok (ČP) v letech 2007 a 2008 ............................................77 Obr. č. 9: Vyčíslené škody jelení zvěří v honitbě Jelení hora a Černý potok v Kč v letech 2003–2008. ...........................................................................................................78 Obr. č. 10: Procentuální vyjádření výše škod v obou honitbách v letech 2002–2008 ....78 Obr. č. 11: Závislost výše škod na mnoţství jelení zvěře ...............................................79 Obr. č. 12: Vyuţívání přezimovacích obůrek jelení zvěří v zimním období v zájmové oblasti LS Klášterec nad Ohří ......................................................................................... 80 Obr. č. 13: Procentuální vyjádření počtu uzavřené zvěře v přezimovací obůrce Jelení hora z jarního sčítaného stavu celé honitby Jelení hora v letech 2006–2009 .................81

Seznam zkratek BE – brutto energie BNVL – bezdusíkaté látky výtaţkové CI – konfidencí interval ČP – honitba Černý potok FAR (faecal accumulation rate) – metoda počítáním trusu s čištěním transektů FPG (faecal pellet group) – skupin trusových hromádek FSC (faecal standing crop) – metoda počítání trusu bez čištění transektů JH – honitba Jelení hora JKS – jarní kmenové stavy zvěře KI – Krajský inspektorát LČR s. p. – Lesy České republiky, státní podnik LHC – lesní hospodářský celek ME – metabolizovatelná energie MS – minimální stav zvěře NE – netto energie NEL – netto energie laktace NEV – netto energie výkrmu NL – dusíkaté látky NS – normovaný stav zvěře

OH – organická hmota SNL – stravitelní dusíkaté látky SOH – stravitelná organická hmota TKM – těkavé mastné kyseliny

1. Úvod Volně ţijící zvěř je nedílnou součástí přírodních ekosystémů. V důsledku evolučních procesů se mezi zvěří a prostředím utvořila dynamická rovnováha. Rozvoj lidské společnosti, migrace lidstva, zemědělství a následně průmysl, měl za následek sníţení potravní nabídky pro volně ţijící zvěř. Všechny tyto změny vyvolaly potřebu nutnosti regulace stavů zvěře tak, aby byla rovnováha mezi prostředím a zvěří zpět nastolena a nedocházelo k nadměrným škodám zejména na lesních a zemědělských porostech. Člověk tedy musí regulovat stavy zvěře podle velikosti aktuální potravní nabídky (Feuereisel, 2007). Poškozování lesních porostů spárkatou zvěří je jev zcela přirozený, protoţe dřeviny, zvláště v zimním období, představují pro velké býloţravce důleţitý potravní zdroj (Bubeník et al., 1957). Homolka (1994) uvádí, ţe vznik škod nemá pouze ekonomický charakter (sníţení výtěţnosti dřeva, sníţená kvalita, náklady na ochranu zvěří), ale také škody související s mimoprodukčními funkcemi lesa (změny ve sloţení lesních porostů na území rezervací, ochuzování rostlinného genofondu, zhoršení rekreační hodnoty území). Krušné hory patří z hlediska hospodaření v lesích mezi problémové lokality. V průběhu 70. a 80. let 19. století zde došlo především za působení imisí (SO2 a SO3) z uhelných elektráren z oblasti Mostecké pánve ke vzniku stresového faktoru a tím k prudkému zhoršení zdravotního stavu lesních porostů. Dlouhodobé působení těchto stresových faktorů a prudký pokles teploty na přelomu let 1978 a 1979 vedl ke vzniku mrazového šoku a následkem toho k plošnému odumření lesních porostů převáţně smrku ztepilého (Picea abies L.) na ploše 37 000 ha. Následná obnova lesních porostů náhradních dřevin byla prováděna zcela nevhodným způsobem. Svrchní vrstva půdy byla skarifikována do liniových valů o výšce aţ 3,5 m. Do vzniklých polí byly za pomocí sázecích strojů zasázeny náhradní dřeviny převáţně smrk pichlavý (Picea pungens) a další např. smrk omorika (Picea omorika) a různé druhy borovic (Pinus sp.). Plocha vzniklých valů byla osázena břízou pýřitou (Betula pubescens) a břízou bradavičnatou (Betula pendula). Důvodem vytvoření valů byl vysoký obsah sloučenin síry a silně kyselé pH půdy. Tyto podmínky jsou pro růst a vývoj sadebního materiálu nevhodné. Skarifikací svrchní vrstvy půdy však došlo k velmi rychlé degradaci půdního horizontu (tvořeny převáţně podzoly) a následné mineralizaci. Vzniklá pole se tedy 11

stala neúrodnou „jalovinou“ (Baláţ, 2007). Byla zde provedena letecká aplikace dolomitického vápence, avšak ta v konečném důsledku urychlila procesy mineralizace organické hmoty a tím urychlila degradaci půdního horizontu. Všechny tyto změny se silně projevily na populaci jelení zvěře, která byla přirozenou součástí lesních ekosystémů. Razantně se sníţila úţivnost prostředí. Během velice krátké doby tato zvěř ztratila krytové a klidové moţnosti, coţ se projevilo intenzivním poškozováním porostů náhradních dřevin (okusem, ohryzem a loupáním). Stavy jelení zvěře zde byly udrţovány do roku 1945 na minimální úrovni. Zvěř byla chována v oboře hraběte Buquoy. Ve volnosti se jelení zvěř prakticky nevyskytovala. V 18. století zde došlo k prvnímu velkoplošnému odlesnění v důsledku těţby dřeva pro výrobu dřevěného uhlí. Marie Terezie však císařským patentem nařídila znovu zalesnění Krušných hor. Toto zalesnění bylo provedeno převáţně porosty smrku ztepilého. Pro úspěšnou obnovu bylo zapotřebí sníţit stavy jelení zvěře. Hrabě Buquoy na svém panství tedy postavil oboru a v okolí nechal zvěř odlovit. Po druhé světové válce však došlo k rozboření oborního plotu a uniknuvší zvěř se dostala do volnosti a její stavy začaly postupně narůstat. Byla zde vybudována síť krmelišť podle migračních tahů zvěře v zimním období. Po roce 1989 se změnou politických poměrů a vznikem LČR s. p. došlo k pronajímání většiny honiteb a poklesu péče o zvěř. Se zaváděním cílových hospodářských dřevin – smrk ztepilý (Picea abies), buk lesní (Fagus silvatica), jedle bělokorá (Abies alba) a javor klen (Acer pseudoplatanus), které byly pro zvěř velice atraktivní, přišla potřeba nutnosti redukce stavů jelení zvěře na únosnou úroveň. Do roku 2000 se však stavy zvěře dostaly zpět na úroveň z 90 let, coţ se projevilo prudkým nárůstem škod na lesních porostech. Přistoupilo se tedy k redukci stavů jelení zvěře se vzrůstající intenzitou. Ke vzrůstající tendenci vzniku škod na lesních porostech měla nepochybně vliv klesající úţivnost v dané lokalitě – oplocené obnovné plochy. Zvěř tedy byla odkázána v zimním období na přikrmování a migraci do niţších poloh. Došlo také k redukci počtu zařízení k přikrmování zvěře, které nesplňovaly podmínky nařízené generálním ředitelstvím LČR (vzdálenost a věkový stupeň porostů). Současný stav obnovy v Krušných horách je na velmi dobré úrovni. Rozvinutou revitalizací valů s následným bodovým hnojením s různou technologií úpravy valů (Vavříček et al., 2004, 2005, 2006, 2007) dochází k úspěšné obnově především smrku ztepilého (Picea abies). Jelení zvěř je intenzivně lovena a lov má vzrůstající tendenci. 12

Intenzivní lovecký tlak a rostoucí rozvoj horské turistiky jsou pro zvěř velice stresující a způsobují neustálou migraci zvěře. Souvisí s tím i změna chování zvěře, ze které se stala zvěř s převáţně noční aktivitou. Od září 2007 je povolena státní správou myslivosti výjimka za zakázaných způsobů lovu zvěře §45 zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů (lov v noci) na popud KI Teplice. Obecně lze říci, ţe vývoj stavů zvěře v Krušných horách odpovídal aktuální společenské potřebě. V době, kdy probíhala obnova porostů, byla učiněna opatření na sníţení stavů zvěře tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování lesních porostů. Zvěř, zvláště pak jelení, je národní přírodní bohatství a přirozená součást lesního ekosystému a měla by být zachována v odpovídajícím mnoţství a kvalitě příštím generacím.

13

2. Cíle disertační práce Probíhající rekonstrukce náhradních porostů a revitalizace valů v Krušných horách je z ekonomického hlediska velice náročná záleţitost. Velice významnou roli v tomto procesu hraje i jelení zvěř, respektive jelení zvěř se stala pro rekonstrukci náhradních porostů limitujícím faktorem. Proto je snahou majoritního vlastníka lesů v Krušných horách Lesů České republiky s. p. sníţit stavy jelení zvěře na únosnou úroveň, tak aby nedocházelo k nadměrnému poškozování lesních porostů. Prioritou LČR v Krušných horách je pěstební činnost se zaměřením na zajištěnost a zdravotní stav lesních kultur. Chov zvěře je podřízen obnově a pěstování lesa. Velikost únosné populace zvěře je tedy limitována stupněm poškození lesních porostů. Dokladem o tom, ţe je daná strategie účinná, jsou stále se sniţující škody na obnovených porostech. Za cíl práce bylo stanoveno zhodnocení dostupné potravní nabídky ve vegetační době ve vztahu k početnosti zvěře a jejího vlivu na prostředí. Pro vlastní práci byly stanoveny dílčí cíle: 1. Stanovení potravní nabídky jelení zvěří ve vegetační době kvantitativně a kvalitativně v zájmovém území Krušných hor (honitba Jelení hora a honitba Černý potok) 2. Ověření pouţitelnosti metody opakovaného sčítání trusu na experimentálních plochách transektech a zjištění relativní početnosti zvěře vyskytující se na dané lokalitě 3. Na základě zjištění relativního počtu zvěře provést odhad absolutního počtu zvěře a navrhnout management mysliveckého hospodaření s touto zvěří s ohledem na výši škod 4. Vyhodnocení managementu chovu jelení zvěře v zájmové oblasti Krušných hor 5. Doporučení pro praxi

14

3. Současný stav řešené problematiky

3.1. Hodnocení kvality prostředí pro spárkatou zvěř Hodnocení kvality prostředí pro spárkatou zvěř vychází z posouzení celkového stavu ekosystému. Kvalita prostředí je dána především jeho úţivností, tzn. schopností zvěři poskytnout dostatek kvalitní potravy v potřebném mnoţství. Limitujícím faktorem jsou však škody, které zvěř na daném území působí. Metody hodnocení kvality prostředí lze obecně rozdělit na metody: a) legislativní b) kvantitativní c) kvalitativní d) nepřímé Metoda legislativní vychází z §2 písm. l) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska vymezení pojmů tohoto zákona se jakostní třídou honitby rozumí stupeň její úţivnosti; vychází z přírodních podmínek v honitbě a stanovuje ji orgán státní správy myslivosti ve spolupráci s orgány státní správy lesů, zemědělství a ochrany přírody, a to vţdy, kdyţ dojde ke změně podmínek úţivnosti v honitbě. Metody kvantitativní jsou zaloţeny na stanovení zvěří dostupné biomasy. Mezi kvalitativní metody lze zařadit metody zaloţené na fytocenologickém průzkumu prostředí a mezi nepřímé metody, metody zaloţené na celkovém posouzení ekosystému z hlediska impaktu zvěře na výši škod na lesních porostech.

3.1.1. Vyhláška č. 491 ze dne 13. listopadu 2002 o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd Základním legislativním nástrojem pro hodnocení kvality prostředí je vyhláška č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Vyhláška stanoví čtyři jakostní 15

třídy v závislosti na charakteru přírodních podmínek. Vyhláška rozlišuje, z hlediska zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy pro spárkatou zvěř, samostatně přírodní podmínky lesního celku a přírodní podmínky pozemků polní části honitby – viz tabulka č. 1. Zařazení lesní části honitby do jakostní třídy vychází z posouzení celkové charakteristiky lesů a bliţší specifikace charakteru lesa. Z vyhlášky vyplývá, ţe nejvyšší úţivnost mají lesy listnaté. Se vzrůstajícím procentem jehličnanů v porostu dochází k poklesu jakostní třídy. Ve vyhlášce je dále rozlišen charakter lesa z hlediska výskytu na les nízký (nejvyšší jakostní třída), les vysoký s dřevitým i bylinným podrostem, les vysoký s bylinným podrostem a les vysoký převáţně bez podrostu (nejniţší jakostní třída). Zařazení polní části honitby vychází ze zemědělského členění na výrobní zemědělské oblasti. Nejvyšší úţivnost je kukuřičné výrobní oblasti, následuje řepařská výrobní oblast, obilnářská, bramborářská a pícninářská výrobní oblast. Jakostní třída honitby se stanovuje pouze pro následující druhy zvěře: daněk evropský, jelen lesní, jelenec běloocasý, kamzík horský, muflon, prase divoké, sika Dybowského, sika japonský a srnec obecný. Jsou-li jednotlivé části honitby podle přírodních podmínek zařazeny do různých jakostních tříd, stanoví se jakostní třída honitby jako jejich aritmetický průměr (vyhláška č. 491/2002 Sb.). Tab. č. 1: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 491/2002 Sb. Zařazení honitby nebo její části do jakostní třídy pro spárkatou zvěř Přírodní podmínky lesního celku honitby Celková charakteristika lesů Bližší specifikace charakteru lesa Listnaté lesy 1)

Les nízký

Smíšené lesy s převahou

Les vysoký s dřevitým i bylinným podrostem Les vysoký s bylinným podrostem Les vysoký převážně bez podrostu Les vysoký s dřevitým i bylinným podrostem Les vysoký s bylinným podrostem Les vysoký převážně bez podrostu Les vysoký s dřevitým i bylinným podrostem Les vysoký s bylinným podrostem Les vysoký převážně bez podrostu

listnáčů 1) alespoň 60 %

Smíšené lesy s listnáči 60−20 %

1)

Jehličnaté lesy nebo lesy s příměsí listnáčů 1) do 20 %

Přírodní podmínky pozemků polní části honitby Jakostní třída pro všechny druhy zvěře

Charakteristika zemědělského Jakostní třída využití pozemků polní části honitby - zemědělská oblast

I I

Kukuřičná 2) a Řepařská 3)

I

Obilnářská 4)

II

Bramborářská 5)

III

Pícninářská 6)

IV

II III II III III III III IV

16

Vysvětlivky: Posuzování lesních porostů a zastoupení listnáčů v nich je moţno provádět pouze

1)

u porostů starších 21 let - § 6 odst. 6 a § 7 písm. e) vyhlášky č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování. 2)

Kukuřičnou zemědělskou oblastí se rozumí krajina v nadmořské výšce do 250 m

ve velmi teplém a suchém klimatickém regionu s průměrnými ročními teplotami 9−10 °C se sráţkami 500−600 mm, s velmi nízkou lesnatostí, ve které převládají hlinité nebo písčitohlinité černozemní a luţní typy půd nebo nivních půd na píscích nebo drnových půd a v níţ reliéf terénu je rovinný aţ mírně zvlněný. Zemědělství je v této krajině zaměřeno zejména na tyto plodiny: kukuřice na zrno, cukrovka, teplomilné ovoce, vinná réva, teplomilné zeleniny, kvalitní pekařská pšenice a sladovnický ječmen. 3)

Řepařskou výrobní oblastí se rozumí krajina v nadmořské výšce od 250 do 300 m

v teplém suchém aţ mírném vlhkém klimatickém regionu s průměrnými ročními teplotami 8−9 °C a sráţkami 500−600 mm, s nízkou lesnatostí, ve které převládají hlinité hluboké aluviální písčitohlinité černozemní a hnědozemní půdy na spraších a sprašových hlínách nebo nivních půdách na nivních uloţeninách a v níţ reliéf terénu je rovinný aţ mírně zvlněný. Zemědělství je v této krajině zaměřeno zejména na tyto plodiny: cukrovka, kvalitní pšenice a sladovnický ječmen. 4)

Obilnářskou zemědělskou oblastí se rozumí krajina v nadmořské výšce 300 aţ 600 m,

v teplém mírně vlhkém aţ mírně chladném vlhkém klimatickém regionu s průměrnými ročními teplotami 5−8,5 °C a sráţkami 550−700 mm, s nízkou aţ střední lesnatostí, ve které převládají půdy hlinitopísčité aţ jílovité s různým stupněm skeletovitosti a v níţ reliéf terénu je mírně zvlněný aţ svaţitý. Zemědělství je v této krajině zaměřeno zejména na tyto plodiny: obilniny, některé technické plodiny a řepku. Pěstování cukrovky a brambor je v této oblasti méně vhodné aţ nevhodné. 5)

Bramborářskou zemědělskou oblastí se rozumí krajina v nadmořské výšce 400 aţ 650

m v mírně teplém vlhkém aţ mírně chladném vlhkém klimatickém regionu s průměrnými ročními teplotami 5 aţ 8 °C a sráţkami 550 aţ 900 mm, se střední aţ vysokou lesnatostí, ve které převládají půdy hlinitopísčité aţ písčitohlinité s niţším podílem mělkých a silně skeletovitých půd, v níţ reliéf terénu je středně zvlněný aţ silně svaţitý. Zemědělství je v této krajině zaměřeno zejména na tyto plodiny: konzumní, průmyslové a sadbové brambory, převáţně krmné obilniny, v niţších polohách i na řepku a ve vyšších i na len. 17

6)

Pícninářskou zemědělskou oblastí se rozumí krajina v nadmořské výšce nad 600 m

v mírně chladném vlhkém aţ chladném vlhkém klimatickém regionu s průměrnými ročními teplotami 5 aţ 6 °C a sráţkami více neţ 700 mm, s vysokou aţ velmi vysokou lesnatostí, ve které převládají písčitohlinité, středněhluboké aţ mělké štěrkovité aţ kamenité půdy a v níţ reliéf terénu je horizontálně členitý s vysokou svaţitostí. Oblast je méně příznivá pro rostlinnou výrobu, je v ní vysoké zastoupení luk a pastvin, ojediněle se v ní vyskytují podmínky pro pěstování sadbových brambor a lnu. Zařazení honitby do jakostní třídy honitby je základním vstupním údajem pro stanovení minimálních a normovaných stavů jednotlivých druhů zvěře v honitbě – viz. tabulka č. 2. Minimální a normované stavy jednotlivých druhů zvěře jsou výchozími údaji pro sestavování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě (vyhláška č. 491/2002 Sb.). Tab. č. 2: Příloha č. 2 k vyhlášce č. 491/2002 Sb. Normované stavy spárkaté zvěře počet jedinců na 1 000 ha plochy, na kterou se spárkatá normuje Jakostní jelen evropský daněk skvrnitý třída sika Dybowského jelenec běloocasý kamzík horský honitby sika japonský muflon

"les"

"pole"

souhrnný počet spárkaté zvěře (s výjimkou prasete divokého) v honitbě *přepočet podle § 2 odst. 1 písm. c)+

srnec obecný

prase divoké

I.

26

46

99

122

56

39

16

II.

22

36

63

96

48

31

13

III.

16

27

39

64

40

22

10

IV.

11

20

24

32

36

14

7

3.1.2. Metoda stanovení využitelné biomasy Metoda stanovení zvěří vyuţitelné biomasy, někdy je také nazývána metoda zkusných ploch (Zabloudil, 2006), je zaloţena na zjišťování průměrné plošné produkce biomasy v g.m-2. Feuereisel (2007, 2009) uvádí velikost reprezentačních ploch v honitbě Jelení hora, na kterých prováděl odběry biomasy 1×1 m. Počet reprezentativních ploch zvolil v závislosti na celkové velikosti posuzované stejnorodé plochy travního, bylinného či dřevního porostu, nejméně však dvě plochy na porost. Celkem vyčlenil 235 zkusných ploch na ploše lesních porostů a 30 zkusných ploch na loukách, pastvinách a ostatních plochách. Biomasu odebíral ve vegetační době odstřiţením těsně nad zemí. Následně byla odebraná biomasa zváţena a diferencována na travinné a dřevní sloţky. Při odběru dále zaznamenal celkovou pokryvnost dřevin a nedřevnatého podrostu s determinací hlavních druhů rostlin. Na základě odběrů byla 18

provedena sumarizace a výpočet celkové zvěří vyuţitelné biomasy na plochách jednotlivých porostů a celková sumarizace za celé území. Šíma (2009) odebíral vzorky biomasy v oboře Soutok průběţně v pravidelných dvou měsíčních intervalech na 37 trvale označených plochách za účelem zjištění kolísání produkce biomasy v průběhu vegetačního období. Biomasu odstřihával těsně nad zemí a diferencoval na travinné a dřevinné (zvlášť listoví a kmínky) sloţky. Na základě typologické klasifikace vyčlenil ve vegetační době v oboře reprezentativní plochy 1×1 m, nejméně však dvě plochy na porost, v počtu 354 na lesních porostech a 47 na ostatních plochách. Diferencovanou biomasu na dřevní, travinné a bylinné sloţky zváţil a provedl výpočet zvěří vyuţitelné biomasy na jednotlivých plochách a celkovou sumarizaci za dané území. V oboře Soutok provedli také stanovení zvěří vyuţitelné biomasy Feuereisel a Ernst (2009). Na základě typologické klasifikace vyčlenili 360 zkusných ploch na lesních porostech a 57 zkusných ploch na ostatních plochách. Četnost ploch byla volena v závislosti na celkové velikosti posuzované plochy travinného, bylinného a dřevnatého porostu, nejméně však dvě plochy na porost. Biomasu odebírali těsně nad zemí odstřiţením. Odebranou biomasu diferencovali na travní, bylinné a dřevní sloţky a zváţili. Následně provedli výpočet zvěří vyuţitelné biomasy na plochách jednotlivých porostů a sumarizaci za celé území. Zabloudil (2006) uvádí, ţe je metoda zkusných ploch daleko pracnější, neţ postup uvedený ve vyhlášce č. 491/2002 Sb. a umoţňuje přesnější determinaci zvěří dostupné potravy v lesních ekosystémech. V kaţdém porostu odebíral více kvantitativních vzorků biomasy vhodných jako potrava pro zvěř. Rozlišuje bylinnou, travní a doplňkovou sloţku potravy. Zabloudil a Vala (2008) uvádějí, ţe doplňkovou sloţku potravy jelení zvěře tvoří nejčastěji dřevnatá (celulózní) hmota (výhony, letorosty, terminály, prýty a kůra stromů), ale i listy a kořínky. Z doplňkové potravy zvěř získá důleţité ţiviny, které jsou v travách a bylinách zastoupeny pouze v malém mnoţství. Dřevnatá potrava obsahuje větší mnoţství vápníku, fosforu a cukru. Touto metodou je v současnosti podle Zabloudila (2006) vyhodnoceno přes dvacet honiteb. Mnoţství a kvalita rostlinné hmoty liší lokalita od lokality. Atraktivita jednotlivých sloţek potravní nabídky je dána jejich výţivnou hodnotou, dostupností, mnoţstvím a nutností vynaloţit energii na příjem a její zpracování. V prostředí se nachází sloţky lehce stravitelné (semena, plody, hlízy), kvalitní zelené části rostlin s malým podílem vlákniny (listy a mladé letorosty), hůře stravitelná rostlinná hmota 19

(trávy) a lignifikované části rostlin, které jsou prakticky nevyuţitelné. Obecně platí, čím větší je býloţravec, tím větší musí být i zdroj potravy pro jeho nasycení, aby byl pro něj atraktivní. Většina listnatých dřevin je pro zvěř velice atraktivní (Kamler a kol. 2006). Sloup (2007) uvádí stavy zvěře na základě posouzení aktuálního stavu úţivnosti i na základě ideálního stavu lesního ekosystému v oblasti Krušné hory – východ v počtu 1,7 kusů jelení zvěře na 100 ha lesní půdy. Současné normované stavy se pohybují okolo 1,3 ks na 100 ha lesní půdy. Dále uvádí, ţe vzhledem k současnému vysokému podílu lesních porostů v 1. aţ 4. věkovém stupni nelze po dosaţení rovnoměrného zastoupení věkových stupňů a optimální druhové i prostorové skladby očekávat výraznější zvýšení. Za rezervu povaţuje zvyšování úţivnosti prostředí mimo lesní porosty v období nouze (plochy z moţností okusu a ohryzu). Pouţitá metoda hodnocení vychází z popisu převládajícího geologického podloţí, zemědělské produkční oblasti, úţivnosti lesních porostů a podrostů podle zastoupení jednotlivých druhů, úţivnosti zemědělských pozemků v sousedství pro zvěř, koeficientu míry klidu v honitbě a koeficientu míry soustřeďování zvěře v honitbě. Homolka a Heroldová (1990) prováděli výzkum v jiţní části Drahanské vrchoviny a odebírali biomasu z bylinné a keřové vrstvy ve smrkových porostech různého věku a stanoviště. Takto získaná data pouţili k výpočtu dostupného mnoţství potravy pro zvěř na ploše 439 ha lesa. Hmotnost biomasy bylinné vrstvy dosáhla průměrné hodnoty 561 kg/ha. Hmotnost biomasy z rostlinných výhonů dosáhla průměrně v letním období 166 kg/ha a v zimním období 58,6 kg/ha. Mnoţství produkce biomasy prostředím závisí na věku, typu a stanovišti. Největší produkci biomasy vykazovali smíšené porosty s bohatým podrostem. Sloup (2007) vyuţil pro orientační posouzení potravní nabídky jelení zvěře modifikovanou metodu dle Ahrense. Princip této metody spočívá ve vizuálním hodnocení krytu v lesních porostech. První typ porostů (0) je bez podrostu, jednoetáţový a lze v něm dohlédnout do vzdálenosti 95–100 m. Ve druhém typu (1) lze dohlédnout do vzdálenosti 65–95 m a je rozčleněn na tři podskupiny. Třetí typ porostů (2) je bohatý na křovinné patro a lze v něm dohlédnout do vzdálenosti 5–35 m (dělí se na tři podskupiny). Dalším kriteriem, které Sloup vyuţil, bylo: rušení zvěře, v členění ţádné rušení, sezónní silné rušení a trvalé rušení lidskými aktivitami. Data byla utříděna do tabulek, jednotlivým kategoriím byla přiřazena čísla a redukční koeficient za intenzitu rušení zvěře lidskými aktivitami. Jednotlivým typům prostředí byla přiřazena kapacita v zimě dostupné potravy v kg sušiny a byly vypočteny únosné počty zvěře. 20

Na základě dříve zpracovaného „Posouzení managementu populace jelení zvěře, prostřednictvím myslivecké statistiky“ Sloup v rámci Krušných hor vyčlenil čtyři diferencované oblasti: západní, západní centrální, východní centrální a východní. Následně bylo sumárně za jednotlivé oblasti hodnoceno zastoupení charakteristik významných z hlediska potravních nároků zvěře. Zde byly vyuţity výsledky NIL. Byla to bohatost struktury porostu ve čtyřech kategoriích (bezlesí, les s jednoduchou strukturou, les podrostního typu, les s bohatou strukturou) a dále zatíţení lesa antropogenní

činností

(kategorie

rekreace).

Druhou

skupinou

hodnocených

charakteristik byla pokryvnost travin ve třech kategoriích (0 – 5 %, 6 – 50 %, 51 – 100 % pokryvnosti). Třetí hodnocená charakteristika byla pokryvnost bylin ve třech kategoriích (0 - 5 %, 6 – 50 %, 51 – 100 % pokryvnosti). Uvedené charakteristiky byly transformovány do kartografické podoby.

3.1.3. Hodnocení kvality prostředí na základě výše škod působených zvěří a škody zvěří V minulém století došlu k velmi intenzivnímu nárůstu stavů spárkaté zvěře zejména jelení, srnčí a mufloní zvěře. Se vzrůstajícími stavy zvěře je spojen zvýšený tlak na prostředí a vnik intenzivních škod zejména na lesních porostech. Škody na lesních porostech lze obecně rozdělit na škody okusem, ohryzem, loupáním, vytloukáním a odíráním kmenů. Vacek a kol. (2009) uvádějí, ţe škody působené zvěří jsou trvalým problémem lesního hospodářství a provozování myslivosti. Nejčastěji jsou poškozovány stromy mladšího věku od mlazin po kmenoviny (neţ dojde k vytvoření hrubé borky). U některých vlastníků dochází k určité (zatím však nedostatečné) redukci stavů spárkaté zvěře (zejména jelení) a výsledky této práce jsou patrné na vývoji mladých lesních porostů i půdní vegetace v lesích těchto vlastníků. Bohuţel však tento uvědomělý přístup k lesnímu bohatství se projevuje dosud pouze na menšině lesní půdy (Mrkva, 1995, 2001). Podle vyhlášky č. 101/1996 Sb. vlastník eviduje škody způsobené zvěří na lesních porostech, sleduje stavy zvěře, u lesních majetků nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha na 500 ha, vyuţívá pomocných dřevin ke zvýšení úţivnosti v honitby, 21

v případě potřeby navrhuje orgánu státní zprávy lesů sníţení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody, ochraňuje ohroţené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Jedna srovnávací plocha je tvořena dvěma ploškami o rozměrech 6x6 m, z nichţ jedna je oplocena. Na obou ploškách probíhají pěstební opatření stejným způsobem (oţínání, aplikace herbicidů atd.), neprovádí se však ţádná ochrana proti zvěři. Podle rozdílů kultur v oplocené a neoplocené ploše se posuzuje únosnost stavů zvěře (Kopečný, 1997). Škody působené zvěří se vypočítávají podle vyhlášky MZe č. 81/1996 Sb. o způsobech výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na produkčních funkcích lesa. Čermák (2009) uvádí, ţe není jasné, jak a proč v některých oblastech škody vznikají a za stejných podmínek škody nevznikají. Za příčiny vzniku škod povařuje řadu faktorů heterogenní povahy. Jejich efektivní a účinné odstranění je otázkou pochopení sloţitých potravinových vztahů, které na určitém místě existují. Důvody vzniku škod závisí na několika faktorech (Čermák, 2009): -

početnost zvěře

-

úţivnost prostředí

-

specifické nároky zvěře na potravu

Nedostatečná redukce počtů zvěře má za následek zvyšování škod, které není moţno sníţit ani eliminovat finančně a časově náročnými opatřeními. Za významnou součást problematiky vzniku škod autor povaţuje vyuţívání lesa pro turistiku a oddech, kdy dochází k narušení přirozených cyklů zvěře a k vyvolání stresu. Zvěř je tak nucena hledat potravu v jiné formě, neţ při přirozeném chování a působí tím značné škody. Za další významný faktor zvyšující škody povaţuje autor nepůvodní druhovou skladbu lesů – nejčastěji smrkové monokultury. Původní smíšené lesy s přirozenou obnovou nabízely zvěři širší potravní nabídku, neţ současné smrkové monokultury. Tuma (2008) uvádí, ţe škody zvěří jsou v současné době limitujícím faktorem přechodu na přírodě blízké postupy hospodaření, coţ má za následek sniţování odolnosti lesních ekosystémů a ohroţení trvalosti produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa. Příčin vzniku škod je celá řada. Vacek a kol (2009) uvádějí za nejvýznamnější příčiny početnost zvěře, úţivnost prostředí a specifické nároky zvěře na potravu. Tuma (2008) uvádí jako další příčiny vzniku škod nevhodnou strukturu populace (věkovou, 22

poměr pohlaví a prostorovou), vnitrodruhovou a mezidruhovou kompetici spojenou s překrýváním potravních nik jednotlivých druhů zvěře, rušení a stres (vysoké rekreační vyuţívání krajiny), sníţenou kapacitou prostředí vlivem holosečných způsobů lesnického hospodaření (nevhodná skladba lesních porostů) a výţivu zvěře. Vyváţený stav mezi zvěří a lesem nazývá Sloup (2007) jako stav únosný, coţ je hledání rovnováhy v hospodaření se zvěří, při níţ početnost zvěře zajistí dostatečné lovecké vyuţití a zároveň nebude docházet k netolerovanému poškozování prostředí. Kamler (2007a) označuje za únosný stav zvěře, který není definován absolutním počtem zvěře na honitbu, ale podle toho jaké dopady má daná populace na prostředí. Sloup (2007) uvádí, ţe z ekonomického hlediska je maximální přípustná míra poškození cílových dřevin v kulturách okusem do 10 % jedinců a výskyt ohryzu a loupání do 5 % v porostu. Dále uvádí, ţe ekologickou únosnost honitby lze určit podle vlivu zvěře na prostředí. Za základní kritérium povaţuje, zda zvěř není příčinou lokálního vymizení některého rostlinného nebo ţivočišného druhu. V Sasku je povaţován za únosný stav, kdy je poškozeno max. 1 % jedinců loupáním a max. 20 % okusem. Janota (2006) uvádí nutnost stanovit jednotlivé priority ve vztahu ke škodám zvěří. Za nejvýznamnější lze povaţovat stanovení normovaných stavů zvěře odpovídající danému prostředí s určením kritérií chovu a navrţení konkrétních opatření k zamezení škod zvěří v lesních porostech i zemědělských kulturách. Pro kaţdé prostředí existuje určitá početnost zvěře, při které můţe odrůstat přirozená obnova. Pro jednotlivé typy prostředí je však velmi sloţité definovat ony únosné stavy zvěře. Rozumné hospodaření by mělo vycházet z udrţování přiměřené denzity zvěře a přiměřené ochrany dřevin. V přírodě se však vyskytují lokality, kde není moţné sníţit početnost býloţravců na úroveň potřebnou k úspěšné přirozené obnově porostů, zejména vysoce atraktivních listnáčů. Jedná se o jehličnaté porosty bez podrostu (smrkové monokultury), oblíbená stávaniště zvěře a plochy s nízkou druhovou diverzitou (Kamler a kol., 2006). Homolka (1994) navrhuje opatření, která by pomohla k vytvoření rovnováhy v lesním ekosystému a zamezila vysokým ztrátám. Za nejdůleţitější povaţuje sníţení populační hustoty spárkaté zvěře na únosnou míru. Tuto únosnou míru navrhuje stanovit podle typu prostředí a na základě stupně poškození lesních porostů. Doporučuje ponechávat v lesním prostředí dostatek okusových dřevin jako přirozený zdroj zimní

23

potravy pro zvěř. Dále doporučuje přizpůsobit druhové sloţení dřevin původní skladbě a podporovat tím přirozenou odolnost porostů proti nepříznivým vlivům. Čermák (2009) uvádí, ţe největší škody na lesních porostech působí zvěř jelení, mufloní a zvěř sika. Nejčastěji se lze setkat se škodami působenými loupáním, ohryzem a okusem. Letní loupání je povaţováno za nebezpečnější neţ zimní, protoţe zvěř kůru odtrhává ve větších pruzích i s lýkem. Poškozovány jsou nejčastěji stromy mladšího věku. Okusem jsou poškozovány všechny cílové dřeviny. K větším škodám dochází na listnáčích zejména javoru a buku. Z jehličnatých stromů bývá nejvíce poškozená jedle. Autor uvádí, ţe se okus podílí asi 25 % z celkové výše škod hned za antropogenními vlivy. Zvěř nejčastěji okusuje terminál případně boční větvičky. Tyto vlivy zásadně zpomalují růst, vedou k deformacím a prodluţují dobu nutnou k zajištění kultur. Škody vytloukáním působí parohatá zvěř při vytloukání (zbavování se lýčí) odíráním o stromy a keře, čímţ u mladých stromků dochází k poškození kůry a lýka. U jelení zvěře je doba vytloukání v červnu aţ srpnu. Nejvíce bývají poškozeny modříny, douglasky a z listnáčů jeřáby. Ochranná opatření proti škodám zvěří lez rozdělit na biologická, chemická a mechanická (Vacek et al. 2009). Biologická ochrana zahrnuje zvyšování přirozené úţivnosti, zvýšenou péči o ţivotní prostředí zvěře, budování přezimovacích obůrek (uzavření jelení zvěře v období vegetační klidu) a pouţívání různých typů oplocenek. Chemická ochrana spočívá v aplikaci vhodných repelentů uvedených v sezamu povolených přípravků, který kaţdoročně schvaluje a vydává Státní rostlinolékařská zpráva. Repelentní přípravky vyuţívají odpudivých čichových, chuťových látek a látek vytvářejících zdrsňující povlak (často se uţívá kombinace těchto látek). Jako mechanickou ochranu lze vyuţít individuální zábaly stromků, plastové a pletivové chrániče i skupinovou ochranu oplocením celé kultury. Individuální ochrana je finančně nejnáročnější.

3.1.4. Zkušenosti s hodnocením stavu a kvality prostředí pro zvěř v zahraničí Sloup (2007) uvádí, ţe se na německém území, které navazuje na oblast Krušných hor, podařilo dát stavy zvěře dát do souladu s potřebami lesního hospodářství. Vycházel při tom ze správního předpisu Saského zemského ministerstva ţivotního prostředí a zemědělství pro posouzení stavu lesní vegetace, škod způsobených okusem, loupáním a 24

obnovy lesa a modifikované metody kontrolních oplocenek (objektivní posouzení vlivu zvěře na porostní sukcesi). Šetření se provádí ve dvou fázích. V první fázi se zjišťuje stav vegetace, škody vzniklé okusem a loupáním a stav obnovy, celoplošně metodou náhodného výběru. Na 100 ha lesa připadá 1 jedna zkusná plocha. Šetří se stav poškození, loupání a ohryz. V druhé fázi se provádí hodnocení vlivu zvěře na les pro honební obvod (místní lesní úřad). Mnoţství zvěře se zjišťuje nepřímo z okusu a loupání lesních dřevin, ze stavu vegetace a obnovy. Tento systém zohledňuje přímý impakt zvěře na ekosystém. Dále se porovnává vývoj na oplocených a neoplocených plochách a nutnost zavedení ochranných opatření proti škodám působených zvěří. Posudek je vyhotovován pravidelně v tří-letém cyklu. K zajištění rovnováhy mezi zvěří a prostředím je mnoţství zvěře limitováno stavy, které umoţňují přirozené zmlazení lesa. Za ekologicky a hospodářsky únosný stav je povaţován takový stav, kdy se hlavní dřeviny (pro stanoviště typické) zmlazují zpravidla bez ochranných opatření a vegetace se ve velké míře neliší od přirozené vegetace daného stanoviště (Sloup, 2007). Mandujano (2007) definuje jako únosnou kapacitu prostředí jako rovnováţný stav hustoty zvířat redukovaný o zvěř odlovenou predátory. Zannese at al. (2006) zkoušely vyuţitelnost délky zadního chodidla (spárků) srnčí zvěře jako ekologického indikátoru závislého na hustotě populace. Výzkum prováděli ve třech regionech ve Francii. Ve dvou regionech pozorovali negativní závislost mezi délkou zadního chodidla a indexem hustoty (počtem ulovené zvěře na čtverečný kilometr).

3.2. Charakteristika trávení jelení zvěře a potravní nároky 3.2.1. Biologie a systematické zařazení jelení zvěře Jelení zvěř je plošně rozšířena na téměř celém území České republiky. Je to typický obyvatel lesů listnatých, smíšených, ale i jehličnatých (nejlépe různověté porosty s bohatým keřovým podrostem) s častými pasekami, políčky a pastvinami. Patří do skupiny Plesiometacarapalia, kdy mají zachovány zbytky záprstí 2. a 5. prstu při horním konci záprstí. Tělesné rozměry jsou různé a mění se v závislosti na lokalitě výskytu a ţivotních podmínkách a kolísá v průběhu roku v závislosti na zatíţení organismu (laktace, říje) a ročním období. Lochman (1985) uvádí, ţe velikost a tělesné 25

rozměry vzrůstají od západní části republiky na východní část. Jelení zvěř je dosahuje výšky v kohoutku aţ 150 cm. Hmotnost jelena se pohybuje nejčastěji v rozmezí 100– 180 kg. Letní srst je zbarvena červenohnědě aţ ţlutohnědě, zimní tmavošedě. Přebarvuje dvakrát ročně. Doba přebarvování závisí na klimatických podmínkách, tělesné kondici, zdravotním stavu, zdravotním stavu a stáří jedince. Počátek jarního přebarvování začíná v dubnu, pokračuje v květnu a končí v červnu. Letní srst je tvořena převáţně řídce pokrytými pruţnými, a pevnými pesíky. Podzimní přebarvování v září aţ říjnu. Stupeň přebarvování v určitém časovém období je ukazatelem dobrého zdravotního stavu zvěře a je jedním z kriterií pro posouzení případného odlovu. Jelení zvěř má velmi dobrý čich a sluch. Zrak je slabší, rozeznává světlé a tmavé odstíny. Velmi dobře však rozeznává pohyb. Jelen lesní (Cervus elaphus) patří podle zoologického systému do: Třídy: Mammalia Linnaeus, 1758 - savci Řádu: Artiodactyla Owen, 1841 - sudokopytníci Podřádu: Ruminantia – přeţvýkavci Čeledi: Cervidae – jelenovití Podčeledi: Cervinae Goldfuss, 1820 -jeleni Rodu: Cervus Linnaeus, 1758 - jelen Druhu: Cervus elaphus Linnaeus, 1758 - jelen lesní

Poddruh: Cervus elaphus alashanicus (Bobrinskii and Flerov, 1935) Poddruh: Cervus elaphus bactrianus (Lydekker, 1900) - jelen bucharský (Afghánistán, Kaza-chstán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádţikistán Poddruh: Cervus elaphus barbarus (Bennet, 1833) - jelen berberský (Severní Afrika) Poddruh: Cervus elaphus corsicanus (Erxleben, 1777) - jelen korsický (Korsika, Sardinie) Poddruh: Cervus elaphus elaphus (Linnaeus, 1758) - jelen skandinávský (střední, západní a severní Evropa) Poddruh: Cervus elaphus hanglu (Wagner, 1844) - jelen hangul (Kašmír) Poddruh: Cervus elaphus hippelaphus (Erxleben, 1777) = Cervus elaphus brauneri (Charle-magne, 1920)- jelen západní Poddruh: Cervus elaphus hispanicus (Hilzheimer, 1909) - jelen iberský Poddruh: Cervus elaphus kansuensis (Pocock, 1912) 26

Poddruh: Cervus elaphus macneilli (Lydekker, 1900) - jelen bečuánský (západní Čína) Poddruh: Cervus elaphus maral (Gray, 1850) - jelen kavkazský (Malá Asie, Kavkaz, Krym, Irán) Poddruh: Cervus elaphus montanus (Botezat, 1903) - jelen karpatský (Východní Evropa, Bal-kán, Malá Asie) Poddruh: Cervus elaphus nannodes (Merriam, 1905) - wapiti zakrslý Poddruh: Cervus elaphus pannoniensis (Banwell, 1997) Poddruh: Cervus elaphus songaricus (Severtzov, 1873) - jelen ťanšanský Poddruh: Cervus elaphus wallichi (Cuvier, 1823) - jelen šu (Tibet) Poddruh: Cervus elaphus yarkandensis (Blanford, 1892) - jelen altajský (Čína, vyhynul 1930) Jelení zvěř je z hlediska systematického členění dělí do 5 druhů. Druh Cervus elaphus je dále členěn na podruhy (viz. přehled). Anděra (1999) rozlišuje v rámci systematického zařazení poddruhy C. e. hippelaphus a C. e. montanus. Kořínek (2008) je uvádí jako jeden pod-druh C. e. montanus, kde jsou názvy C. e. brauneri a C. e. hippolaphus uvedeny jako synonyma. Wilsona a Reeder (2005) uvádí pouze jeden poddruh C. e. brauneri.

3.2.2. Trávení a příjem potravy jelení zvěří Jelení zvěř se vyznačuje poměrně rychlým příjmem velkého mnoţství potravy rostlinného původu. Jelení zvěř bere potravu ústy (svírákem) pomocí řezáků ve spodní čelisti. Pomocí těchto zubů, bezzubého horního patra a jazyka (lízáku) potravu částečně ukousává a částečně utrhává. V ústní dutině je potrava prostřednictvím slinných ţláz silně prosliněna a přes jícen postupuje do bachoru. Bachor je část sloţeného ţaludku přeţvýkavé zvěře o obsahu aţ 20 i více litrů. Po naplnění bachoru zvěř uléhá na klidné místo, kde začíná další fáze trávení. Frekvence příjmu potravy probíhá několikrát denně (Hromas a kol., 2000, Vach a kol. 1999, Řehák a kol., 1998). V bachoru je potrava částečně mikrobiálně natrávena a následně je zpětně rejektována do dutiny ústní, kde dochází k jejímu důkladnému mechanickému rozmělnění. Přeţvykování trvá tak dlouho, dokud se dostatečně nezpracuje veškerá potrava. Poté zvěř potravu znovu polyká a ta je v bachoru opět mikrobiálně trávena. Rostlinná potrava obsahuje velké mnoţství celulózy, kterou mikroorganismy mohou prostřednictvím enzymatických reakcí rozkládat na stravitelné sloţky, a ty můţe následně přeţvýkavá zvěř vyuţít. 27

Na těchto procesech se v bachoru jelení zvěře podílí celá škála mikroorganismů počínaje nálevníky, kvasinkami, houbami a konče bakteriemi. Část těchto stravitelných sloţek prostupuje přes stěnu bachoru přímo do krve. Rozmělněná a natrávená potrava putuje z bachoru do čepce a dále do knihy. V čepci a knize je potrava zbavována přebytečných tekutin. Z knihy putuje potrava do slezu, který je někdy označován také jako pravý vlastní ţaludek. Ve slezu je potrava částečně trávena trávicími šťávami. Ostatní trávenina postupuje dále do tenkého a tlustého střeva, kde dochází k dalšímu vstřebávání ţivin a některých vitamínů a minerálů. V tlustém střevě pak dochází ke konečnému formování trusu a vstřebávání některých důleţitých vitamínů B 12. Příjem potravy, trávení, přeţvykování a další procesy spojené s trávením probíhají jako nepřetrţité procesy. Objem potravy v předţaludcích neklesá nikdy na nulovou hodnotu. Pokud dojde ke sníţení potravy v předţaludcích na určitou úroveň, dochází k vyvolání pocitu hladu (Lochman, 1985).

3.2.3. Pastva a denní rytmus zvěře Hofmann (1989) rozdělil evropské přeţvýkavé kopytníky podle fyziologie a anatomie trávicího traktu na tři typy: okusovače (Foliovora), spásače (Graminivora) a potravní oportunisty (Herbivora). Jako typický příklad okusovače lze uvést srnčí zvěř. Přímá lehce stravitelnou potravu bohatou na ţiviny. V průběhu dne vykoná 11 – 12 pastevních cyklů. Protoţe má srnčí zvěř v bachoru menší mnoţství mikroorganismů, není schopna zuţitkovat potravu s vyšším obsahem vlákniny a neloupe stromy v lesních porostech. Přijímá energeticky bohatou stravu především plody, pupeny, listy, květy, letorosty a byliny. Jelení zvěř náleţí do kategorie potravní oportunisté. Je potravně velice přizpůsobivá schopná přijímat lehce i hůře stravitelnou potravu. Délka trávení a pastevních period se pohybuje okolo 5 – 7 za 24 hodin. Při vyšší koncentraci významně ovlivňuje okolní rostlinná společenstva, kde konzumuje převáţně trávy a byliny, ale i letorosty a kůru dřevin. Často se zde dostává do střetu zájmů s lesnickým hospodařením. Mezi spásače lze zařadit např. mufloní zvěř. Lochman (1985) uvádí, ţe nejdelší doba věnovaná příjmu potravy byla zaznamenána v jarních měsících. Nejméně se zvěř věnuje příjmu potravy v zimních měsících, coţ je způsobeno sníţenou pohybovou aktivitou. Za nejčastější počet pastevních period uvádí hodnotu sedm.

28

Finďo (2002) zjistil, ţe se jelení zvěř pase v kratších nebo delších cyklech po dobu 24 hodin. Počet pastevních cyklů a jejich délka je závislá na roční době a věku jedince. V zimním období měla jelení zvěř 5–6 delších pastevních cyklů, přičemţ se pohybovala na velmi malém území v blízkosti potravního zdroje. Na jaře se počet pastevních cyklů pohyboval od 8 do 11. Nevyrušovaná zvěř se pásla i v průběhu dne, kdy pastevní cykly byly kratší, a zvěř se pohybovala pouze v okolí loţe. Kostečka (2003) uvádí, ţe vyrušovaná zvěř přechází na noční reţim pasení, coţ je pro ni zejména v letním období (nejdelší dny) značně nevýhodné. Finďo a Bučko (2007) uvádějí, ţe nevyrušovaná jelení zvěř měla rovnoměrně rozloţené pastevní cykly v průběhu celého dne. V zimním období měla 5–6 pastevních cyklů, v jarním období 9–11 pastevních cyklů. Nejdelší pastevní cykly měla jelení zvěř ve večerních a ranních hodinách, které jsou spojené s delšími přesuny. Jakékoliv vyrušování zvěře způsobuje přechod na noční způsob ţivota. Tím se prodluţuje doba pobytu jelení zvěře v krytu a zvyšuje se moţnost poškozování lesních porostů.

3.2.3. Složení přirozené potravy jelení zvěře Přirozenou potravu jelení zvěře tvoří většina rostlinných druhů vyskytující se na našem území. Sloţením potravy jelení zvěře se zabývala celá řada autorů (Lochman, 1985, Homolka 1991, 1993, 1996, Homolka a Heroldová 1992). Lochman (1985) provedl botanické rozbory obsahu předţaludků v oblastech Krkonoš, Brd, Křivoklátska, Břeclavska. V jarním a letním období převaţovali v potravě převáţně trávy. Minimální podíl tvořila doplňková potrava (borůvčí, letorosty smrku a další). V zimním období zůstaly hlavní sloţkou trávy a výrazně se zvýšil podíl okusu smrku. Základním druhem potravy pro jelení zvěř jsou hrubé trávy (potrava bohatá na vlákninu). Jelení zvěř potřebuje pro svoji existenci dostatek potravy a klidu, aby tuto potravu mohla přijmout, zpracovat a vyuţít. Pokud dojde k narušení některých z jejích ţivotních potřeb (časté rušení, turistika, intenzivní lov a další), dochází velmi často k intenzivním škodám na zemědělských a lesních porostech. Heroldová (1993) prováděla rozbory obsahu předţaludků jelení zvěře v Krušných horách. V předţaludcích bylo identifikováno celkem 53 komponent. Nejhojněji se vyskytovaly trávy 79,9 % z celkového mnoţství. Z trav nejhojněji zvěř konzumovala metličku křivolakou (Avenella flexuosa). Další významnou součástí byly dvouděloţné rostliny v mnoţství 5,4 %, semena a plody v mnoţství 1,1 %, výhony a listnaté stromy se vyskytovaly v 6,5 % z celkového mnoţství obsaţené potravy. Jelení zvěř 29

konzumovala také jedli přibliţně do 3,5 % objemu. Konzumace trav byla dle autorky vyšší v podzimním období přibliţně o 15 % neţ v letním období. Naopak jehličnaté stromy byly více konzumovány v letním období oproti podzimnímu. V Krušných horách se také vyskytuje ve velkém mnoţství třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Zvěř ji však nerada přijímá. Homolka (1990) provedl mikroskopickou analýzu 120 vzorků jelení trusu na Drahanské vrchovině v průběhu jednoho roku. Zjistil, ţe nejdůleţitější sloţkou potravy jelení zvěře byly stromy a keře – 39 % z celého objemu, dvouděloţné rostliny – 27 % a zastoupení trav bylo 20 %. Jelení zvěř vyuţívá bohatou potravní nabídku v lesních porostech. Vysoký obsah stromů a keřů v potravě jelení zvěře značí velkou denzitu zvěře v dané oblasti a s tím spojené silné poškození lesních porostů. Homolka (1995) provedl rozbor potravy jelení a srnčí zvěře v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Zjistil, ţe nejvýznamnější sloţkou potravy pro oba druhy zvěře byl ostruţiník, zastoupený v potravě zvěře jelení zvěře v mnoţství 30–85 %. Homolka (1994) uvádí procento zastoupení dřevin v potravě jelení zvěře v létě 35 % a v zimně 39 % z celkového objemu potravy. Je to dáno především schopností jelení zvěře přijímat široké spektrum potravy, protoţe k tomu má uzpůsobený trávicí trakt a je schopna tyto dřeviny trávit. Zvěř nejčastěji konzumovala následující druhy rostlin: ostruţiník, maliník, vrba jíva, buk, habr, dub, jasan a osika. Méně často byly okusovány líska, lípa, javor, olše, bříza, krušina a zimolez. Z jehličnanů dominoval především smrk vzhledem k jeho převaze ve všech porostech. Ve vegetačním období jelení zvěř, při průměrném obsahu sušiny 137 kg letorostů listnatých dřevin na hektar plochy, zkonzumovala průměrně 5,5 % a v zimním období při průměrném obsahu sušiny 29,8 kg letorostů listnáčů a 28,8 kg jehličnanů. Jelení zvěř zkonzumovala přibliţně 20 % letorostů listnáčů a 10 % letorostů jehličnanů. Celkem tedy jelení zvěř v zimním období spotřebovala přes 40 % listnáčů a jehličnanů. Při takové intenzitě okusu dochází ke zpomalení vývoje porostů vlivem deformace stromků nebo jejich postupnému úhynu. Homolka a Heroldová (1992) provedli porovnání makroskopické analýzy ţaludku a mikroskopickou analýzu sloţení trusu celkem z 54 ulovených kusů jelení, srnčí, sičí a mufloní zvěře. Vzorky trusu byly odebírány z rekta. Dospěli k závěru, ţe lze oběma metodami dosáhnout podobných výsledků. Oběma metodami lze snadno determinovat všechny hlavní sloţky potravy s výjimkou hub. Analýzou obsahu 402 ţaludků jelení zvěře na Novém Zélandu se zabývali Tanentzap a kol. (2009). 30

3.2.4. Potřeba živin a energie jelení zvěří Lochman (1985) uvádí, ţe exaktní zjištění potřeb ţivin jelení zvěře je velmi náročné a obtíţné. Existují však metody aplikované z fyziologie domácích zvířat, které umoţňují určovat celkovou ţivinovou bilanci nebo energetický tok. Jedná se o bilanční pokusy, kterými se stanovuje bilanční stravitelnost jednotlivých ţivin. Za bilančně stravitelnou ţivinu je označována ţivina v krmivu, od níţ se odečte mnoţství ţiviny ve výkalech. Procentuální podíl bilančně stravitelné ţiviny z jejího celkového obsahu v krmivu se nazývá koeficientem bilanční stravitelnosti. Obecně ho lze vyjádřit vzorcem:

𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑏𝑖𝑎𝑙𝑛č𝑛í 𝑠𝑡𝑟𝑎𝑣𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 =

𝑏𝑖𝑙𝑎𝑛č𝑛ě 𝑠𝑡𝑎𝑣𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛á ž𝑖𝑣𝑖𝑛𝑎 × 100 ž𝑖𝑣𝑖𝑛𝑎 𝑘𝑟𝑚𝑖𝑣𝑎

Obecně se bilanční pokusy člení do dvou fází. V první přípravné fázi se z trávicího traktu zvířat musí vyloučit zbytky dříve zkrmovaných plodin. Zvířata si musí navyknout na novou krmnou dávku, na pobyt v bilanční kleci popř. na postroje slouţící ke sběru výkalů a moči. Délka přípravného období se pohybuje v průměru kolem 5–15 dnů. Vlastní stanovení probíhá v bilančním pokusu trvajícím nejčastěji 5–10 dní. V bilančním pokusu se zaznamenává mnoţství předkládaných krmiv a evidují se případné nedoţerky, z kterých se odečte energie obsaţená ve výkalech a moči. Během bilančního pokusu se dodrţuje pravidelný reţim dne. Pro stanovení stravitelnosti lze vyuţít i indikátorovou metody, při níţ odpadá nutnost přesného zjišťování spotřeby krmiva a mnoţství výkalů. Pro zjišťování se vyuţívá indikátor (nestravitelná látka). Zjištěním procentuálního obsahu indikátoru v krmné dávce a ve výkalech lze vypočítat, kolik výkalů se vytvořilo z hmotnostní jednotky krmiva a jaký je poměr mezi mnoţstvím krmiv spotřebovaným zvířetem a mnoţstvím vyloučených výkalů. Při pouţití indikátorové metody není třeba zvířata drţet v bilančních klecích (Zeman a kol., 2006). Lochman (1985) uvádí, ţe lze výše popsanými metodami lze pracovat pouze se zvěří mufloní, černou a jelencem. Nedoporučuje tímto způsobem pracovat se zvěří jelení, dančí a srnčí z důvodu jejich vysoké citlivosti a strachu z člověka (kontaktofobie). Další metody, které se pouţívají pro zjišťování potřeb ţivin jelení zvěře, jsou zaloţeny na zjišťování kvantity (mnoţství) a výţivné hodnoty biomasy na určité ploše. Na základě takto získaných dat se odhaduje podíl biomasy zkonzumované zvěří. 31

Lochman a kol. (1964) pouţili metodu, kterou nazývali kompromisní. Pokusy s jelení s částečně ochočenou jelení zvěří prováděli ve výbězích 3x50 m (k dispozici pro kaţdý kus jelení zvěře). Zvěř měla moţnost základního pohybu a s tím spojený odpovídající výdej energie. Krmivo předkládali do uzavřených částí výběhů tak, aby nedocházelo k přímému kontaktu zvěře s člověkem. Krmivo bylo předkládáno adlibitně s ohledem na roční období a normální fyziologické zatíţení. Jelení zvěři byly denně předkládány krmné dávky o známé hmotnosti a chemickém sloţení. Po 24 hodinách se pravidelně váţili nezkrmené zbytky potravy a zjišťovala se spotřeba za den. Pokusná zvěř byla v pravidelných desetidenních intervalech váţena. Zjistili, ţe se skutečná spotřeba sušiny, bílkovin a vápníku se u mladé jelení zvěře liší přibliţně o 50 % od spotřeby dospělé jelení zvěře. Skutečná spotřeba jelenů starších dvou let byla vyšší neţ u laní. Průměrnou denní potřebu sušiny stanovili ve výši 3225 g, stravitelných bílkovin 220 g, tuků 75 g, CaO 39 g a P2O5 18 g. Kojící laně měli vyšší spotřebu sušiny o 87 %, bílkovin o 189 %, CaO o 155 % a P2O5 o 132 %neţ laně které neprodělaly laktaci. V období jarního a podzimního přebarvování nedošlo k významnému nárůstu spotřeby jednotlivých ţivin. V době paroţení přijímali jeleni asi o 19 % více potravy na 100 kg tělesné hmotnosti. Ztráty na tělesné hmotnosti v době říje u aktivně říjících jelenů činily v pokusných podmínkách 9–13 %. Jeleni v této době nepřijímali potravu. U pasivně říjících jelenů nedošlo k poklesu hmotnosti a v příjmu potravy zaznamenali pouze mírný pokles. Spotřeba ţivin u laní nevykazovala v období březosti ţádné zvýšení, kromě poslední fáze před porodem. Lochman (1967) uvádí stravitelnost organických látek lučního sena u jelení zvěře 55,8 %. Stravitelnost dusíkatých látek uvádí od 30 do 70 % v závislosti na kvalitě předkládaného krmiva. Wagenknecht (1981) uvádí záchovnou denní potřebu ţivin asi 3 kg sušiny a 200 g stravitelných bílkovin. Tuto záchovnou potřebu definuje jako mnoţství ţivin potřebných k udrţení tělesné kondice a výkonu na stejné úrovni. Ueckermann (1964) uvádí průměrnou spotřebu sušiny na 100 kg hmotnosti jelení zvěře ve výši 2,2 kg a stravitelných bílkovin 420 g. Vogt (1936) uvádí denní maximální spotřebu ţivin jelena o hmotnosti 300 kg 4 aţ 5 kg sušiny a 400 aţ 450 g stravitelných bílkovin. Lochman (1985) uvádí, ţe podobných údajů o spotřebě ţivin jelení zvěří je moţné v literatuře nalézt mnoho. Většina však není zaloţena na objektivním zjišťování, ale pouze na odhadech a úvahách. 32

Bubeník (1954) uvádí, ţe dospělý jelen spásá v závislosti na ročním období denně 20−30 kg zelené rostlinné hmoty s obsahem sušiny 3−5 kg a 400−600 g stravitelných bílkovin. Bubeník (1984) uvádí, ţe metabolismus není v přímém vztahu s tělesnou hmotností, ale s metabolickou velikostí těla. Bazální metabolismus představuje jednu třetinu tělesné hmotnosti. Tato hmotnost je označována jako metabolická velikost těla. Hmotnost bazálního metabolismu lze tedy vyjádřit v kg0,75 (jednotky metabolické velikosti těla). Základ těchto zkušeností vychází z denní produkce tepla, a je roven sedmdesátinásobku zjištěného bazálního metabolismu. Z výzkumu na jelení zvěři a zvěři Wapiti (Brockway et. Maloy, 1968), (Cohen et al, 1978, Gates and Hudson, 1978, Simpson, 1978) uvádějí spotřebu energie pro bazální metabolismus 79–96 kcal na jednotku metabolické velikosti těla. Podle Bubeníka (1984) stoupá spotřeba energie v rozmezí teplot +15 aţ – 20 °C při klidném chování aţ na 125–156 kcal na jednotku metabolické velikosti těla. To odpovídá sušině 4300 kcal.kg-1, kterou můţe při 70 procentní stravitelnosti pokrýt následující mnoţství potravy: seno:  2 kg pro 100 kg tělesné hmotnosti nebo 4900 kcal  3,3 kg pro 200 kg tělesné hmotnosti nebo 8300 kcal  4,5 kg pro 300 kg tělesné hmotnosti nebo 11245 kcal zelená potrava:  12,6 kg pro kg tělesné hmotnosti nebo 4900 kcal  21 kg pro 200 kg tělesné hmotnosti nebo 8500 kcal  28,8 kg pro 300 kg tělesné hmotnosti nebo 11245kcal Průměrný celoroční příjem sušiny se pohybuje okolo 34 g na 1 kg ţivé hmotnosti (Lochman a kol., 1964). Semiadi a kol. (1998, 1996) uvádějí mnoţství metabolické energie pro rostoucí zvěř ve věku 10–14 měsíců pro záchovu 0,567 MJ na kg metabolické velikosti těla. Webster a kol. (2000) uvádějí roční energetickou potřebu pro jelení zvěř ve výši 0,45 MJ na jednotku metabolické velikosti těla a 53 MJ.kg-1tělesné hmotnosti.

33

3.3. Kvalitativní hodnocení potravy jelení zvěře Kvalitativní hodnocení potravy lze provádět několika metodami. Pro posouzení kvality

zvěří

dostupné

potravy

lze

částečně

vyuţít

metody

zaloţené

na fytocenologickém průzkumu daných lokalit. Výsledkem získáme přehled o jednotlivých rostlinných druzích, nikoliv však o jejich kvalitě z hlediska uspokojení základních ţivotních potřeb jelení zvěře. Zeman a kol. (2006) definuje výţivu zvířat jako soubor pochodů, především fyziologických a biochemických, které jsou spojené s přijímáním, trávením, vstřebáváním a intermediálním metabolismem ţivin potřebných k udrţení všech ţivotních funkcí. Ţiviny definuje jako chemicky definovatelné látky potřebné k výţivě zvířat. Jsou to látky, které jsou pro ţivočišný organismus nepostradatelné. Ţiviny přijímá zvěř v potravě. Jsou to látky, které zajišťují všechny ţivotní procesy: trávení, pohyb, udrţení tělesné teploty, růst, rozmnoţování, tvorbu tělesné hmoty a produkci mléka u laktující zvěře. Pro tyto své potřeby zvěř vyuţije pouze ty ţiviny, které neodešly z těla ve formě výkalů a bývají označovány jako stravitelné ţiviny. Ţiviny lze v krmivech stanovit podle Zemana a kol. (2006): a.

chemickou analýzou

b.

biologickými pokusy

c.

výpočtem

Základní rozbor krmiva se provádí podle Wendské metody ČSN 46 7093. Přehled jednotlivých ţivin je uveden v tabulce č. 3.

34

Tab. č. 3: Chemické složení krmiv (upraveno dle Zemana a kol., 2006) Voda Sušin a

N-látky lipidy

sacharid y

vláknin a BNLV

popeloviny

bílkoviny nebílkovinné látky tuky vosky jiné celolóza hemnicelulóza lignin polysacharidy monosacharidy makroprvky stopové prvky

aminokyseliny

Lys, Met, Thr, Trp močovina k. linolová

hexózy pentózy (a hexózy) škroby cukry Ca, P, Na, K, S,Mg, Cl Fe, Cu, Mn, Zn, Co, Se, I

Sušina je zbytek krmiva po vysušení do konstantní hmotnosti 103±2 °C. Sušina se stanovuje jako zbytek po odpaření vody do konstantní hmotnosti. Sacharidy se rozdělují na vlákninu a BNVL (bezdusíkaté látky výtaţkové). Do této kategorie patří především sacharidy, polysacharidy a škrob. Z hlediska výţivy zvířat jsou nejdůleţitějšími sacharidy zastoupené v krmivech škrob, cukry a celulóza. BNVL obvykle tvoří 50 % sušiny organické hmoty krmiva. Z hlediska výţivy volně ţijících zvířat tvoří celulóza významnou sloţku přirozené potravy. BNVL se stanovují výpočtem z údajů získaných chemickou analýzou. Celulóza se v potravě bilancuje společně s komplexem dalších látek označovaných pojmem vláknina. Vláknina není přesně chemicky definovatelná látka. Je sloţena z celulózy, hemicelulóz, ligninu, kutinu a křemičitanů. Podle poměru sacharidů a ligninu se mění stravitelnost vlákniny. Obsah vlákniny v potravě kolísá od 5 do 40 %. Obecně platí, čím vyšší je zastoupení vlákniny v krmivech, tím je niţší stravitelnost organické hmoty. Vláknina se stanovuje metodou HennenbergStohmannovou jako zbytek ze vzorku po 30 minutové hydrolýze v 1,25 % roztoku H2SO4 a v 1,25 % roztoku KOH po promytí organickým rozpouštědlem a po odečtení popela za předepsaných podmínek váţkově. Mezi energetické ţiviny patří organické kyseliny. Z hlediska výţivy zvířat jsou velice důleţité kyselina mléčná, octová, propionová, máselná a mravenčí, které produkuje bachorová mikroflóra a jsou následně v metabolismu vyuţívány jako energetické zdroje. Ve výţivě přeţvýkavců má důleţitou roli kyselina octová, máselná a propionová. Jsou označovány jako těkavé mastné kyseliny (TMK) a přeţvýkavci jimi kryjí energetickou potřebu zhruba ze 70 %. 35

Další významnou sloţkou obsaţenou v krmivech jsou lipidy a jejich hlavní sloţka tuky. Tuky se stanoví jako zbytek získaný sušením petroléterového výtaţku. Tuk se v laboratorních podmínkách stanovuje váţkově na extrakčním přístroji podle Twisselmana. Mezi esenciální mastné kyseliny, jejichţ syntéza není v organismu moţná, patří n-6 mastné kyseliny (k. linolová, k. arachidonová) a n-3 mastné kyseliny (k. linolenová, k. eicopentaenová a k. docosahexaenová). Nedostatek esenciálních mastných kyselin v potravě můţe vést ke zpomalení růstu, k degenerativním změnám na varlatech a vaječnících, ke zvýšenému příjmu vody a ke sníţení odolnosti proti stresu. Lipidy jsou hlavní zásobní látkou v těle. Ve srovnání se sacharidy mají zhruba dvojnásobnou energetickou hodnotu. Dusíkaté látky mají ve výţivě zvířat nezastupitelnou úlohu. Rozlišují se na bílkoviny a nebílkovinné dusíkaté sloučeniny (volné aminokyseliny, amidy, alkaloidy, nukleové kyseliny atd.). Díky své bachorové mikroflóře jsou přeţvýkavci schopni plně pokrýt

potřebu

esenciálních

aminokyselin

z činností

těchto

mikroorganismů.

V laboratorních podmínkách se stanovují metodou Kjehldahla a násobí se faktorem 6,25. Popeloviny se stanovují váţkově po zpopelnění vzorku při teplotě 550 °C v elektrické muflové peci. Brutto energie se stanovuje v kalorimetru úplným spálením krmiva v kyslíkové atmosféře (Zeman a kol., 2006, Vala, 2006). Kvalitativním sloţením potravy dančí zvěře se zabývali v zahraničí (Poli a kol., 1996), kdy zjišťovali druhy rostlin konzumované přednostně dančí zvěří, jejich chemické sloţení a stravitelnost.

3.3.1. Význam vápníku a fosforu ve výživě zvěře Fosfor je základním strukturním prvkem v organismu. Podílí se na spolu s vápníkem na tvorbě a růstu kostí. Underwood a kol. (2001) uvádějí, ţe se ho v kostech a zubech nachází asi 80 % z celkového mnoţství v organismu. Je důleţitou sloţkou nukleových kyselin a součást makroergních sloučenin v organismu. Georgievskij a kol (1982) uvádějí, ţe v organismu není proces, při kterém by se přímo či nepřímo účastnily sloučeniny kyseliny fosforečné. Fosfor se podílí na metabolismu tuků, cukrů a bílkovin. U skotu se uvádí denní spotřeba fosforu 15–20 g (Labuda, 1973). U jelení zvěře uvádí Lochman (1985) spotřebu fosforu u dospělého jelena 18 g na 100 kg ţivé hmotnosti. Wagenknecht (1981) uvádí denní spotřebu fosforu pro normální látkovou 36

výměnu jelení zvěře 10 g na 100 kg ţivé hmotnosti. Pro jelena v období růstu paroţí uvádí hodnoty mnohem vyšší aţ 32,4 g (denní dávku fosforu u jelena o hmotnosti 150 kg). U jelena o hmotnosti 250 kg uvádí denní průměrnou potřebu 62 g fosforu v období růstu paroţí. Bubenik (1984) uvádí spotřebu fosforu u dospělé jelení zvěře 4,5 g na 100 kg ţivé hmotnosti. Při vyuţitelnosti přibliţně 60 % z přijatého mnoţství fosforu v potravě činí denní spotřeba po přepočtu asi 7,5 g na 100 kg tělesné hmotnosti jelení zvěře. Mírný nedostatek fosforu v krmné dávce můţe vést k mírné rachitidě. U dospělých zvířat se můţe projevovat osteomalacií v kostech (Georgievskij, 1982). Fosfor se do organismu dostává v potravě ve formě fosfátových sloučenin, fytátů, fosfolipidů a fosfoproteinů. Stravitelnost fosforu z organických zdrojů závisí na obsahu kyseliny fytové a z anorganických zdrojů se můţe pohybovat od 30 do 90 % (Vala, 2006). Vápník je v ţivočišném těle nejvíce zastoupený prvek. Tvoří 1–2 % celkové hmotnosti těla zvěře. Je součástí kostí a zubů. Podílí se na procesu sráţení krve. Nedostatek vápníku se projevuje celou řadou poruch např. u mláďat křivicí, u dospělých zvířat osteomalacií a osteoporózou (Jelínek a kol., 2003). Lochman (1985) uvádí denní spotřebu vápníku pro starší jeleny ve výši 39 g na 100 kg ţivé hmotnosti. Pro laktující laně uvádí denní průměrnou spotřebu 34 g na 100 kg ţivé hmotnosti. Bubeník (1984) uvádí spotřebu vápníku u rostoucí jelení zvěře 5 g na 100 kg tělesné hmotnosti. Při vyuţitelnosti přibliţně z 60 % z přijatého mnoţství vápníku to po přepočtu činí asi 8,3 g na 100 kg tělesné hmotnosti. Draslík tvoří přibliţně 0,2–0,3 tělesné hmotnosti. Nejvíce draslíku je v těle obsaţeno v jaterní a svalové tkáni. Draslík ovlivňuje acidobazickou rovnováhu, osmotický tlak, aktivitu některých enzymů. Hraje důleţitou roli při přenosu vzruchu. S deficitem draslíku se lze setkat např. při průjmových onemocněních, u mláďat v období mléčné výţivy. Projevuje se nechutenstvím, svalovou slabostí, poruchami srdeční činnosti. Sodík tvoří asi 0,13–2 % tělesné hmotnosti. Sodík se podílí na regulaci osmotického tlaku a acidobazické rovnováhy. Podílí se na řadě dalších transportních procesů a tvorbě elektrického potenciálu na membránách. U přeţvýkavců se podílí na udrţování optimálního pH na membránách. Nedostatek sodíku v potravě se projevuje sníţenou ţravostí zvířat, sníţenou intenzitou růstu. Můţe docházet k dehydrataci a svalové slabosti. Nadbytek sodíku v potravě vyvolává nechutenství, poruchy trávení, 37

nervové poruchy a křeče. Potřeba sodíku by se měla pohybovat v mnoţství 0,2–0,3 celkové sušiny přijaté potravy (Jelínek a kol., 2003). Hořčík je v organismu obsaţen pouze v malém mnoţství 0,05 % hmotnosti těla. Hořčík je důleţitá součást mnoha enzymů. Podílí se na metabolismu aminokyselin, nukleových kyselin, bílkovin, sacharidů, lipidů, minerálních látek a vitamínů. U přeţvýkavců je důleţitý pro rozmnoţování bachorových mikroorganismů, pro tvorbu trávicích enzymů, pro syntézu mikrobiální bílkoviny a těkavých mastných kyselin. Nedostatek hořčíku se projevuje syndromem podráţdění, svalovým třesem a křečemi. Můţe dojít i ke vzniku pastevní tetanie, pokud bude zvěř spásat mladý porost s vysokým obsahem dusíkatých látek a s nízkým obsahem hořčíku. Zvýšený příjem se můţe projevit zvýšením peristaltiky střev.

3.4. Hodnocení obsahu energie v krmivech pro přežvýkavce Zeman a kol. (2006) uvádí, ţe schopnost krmiva uhradit poţadavky zvířete na energii je důleţitým ukazatelem nutriční hodnoty. Energie je potřebná pro všechny ţivotní procesy v organismu zvířat. Energie obsaţená v krmivu je v organismu uvolňována a ukládána do makroergních sloučenin. Následně je pouţita pro všechny ţivotní procesy v organismu. Energie se vyuţívá na činnost všech orgánů, pohyb zvířat atd. Část energie vyloučí ve výkalech, v moči a plynech (Veselý, 2006). Přehledně je schéma energií znázorněno na obr. č. 1. Vyuţití energie je rozdílné pro produkci mléka, pro záchovu a pro produkci přírůstku. Nejlépe se energie vyuţívá pro záchovu, hůře na produkci mléka a nejhůře na produkci přírůstku. V ČR se pro hospodářská zvířata vyuţívá systém v závislosti na způsobu vyuţití hospodářských zvířat na netto energii laktace (NEL) a netto energii pro výkrm (NEV). Netto energie (NE) krmiva se vypočítá z obsahu metabolizovatelné energie vynásobená koeficientem vyuţití metabolizovatelné energie. Pro výpočet N je nutné stanovit BE a ME jednotlivých krmiv. Brutto energie (BE) krmiva se stanovuje spálením v kyslíkové atmosféře v kalorimetru. Metabolizovatelná energie ME se stanovuje bilančními pokusy se zvířaty po odečtení energie vyloučené v moči a plynech.

38

brutto energie krmiva (BE)

energie výkalů pocházející z krmiva nebo metabolického původů

bilančně stravitelná energie (BE)

energie plynných zplodin

energie moči

metabolizovatelná energie

energie tepelných ztrát

netto energie (NE)

netto energie pro záchovu

netto energie produkční

Obr. č. 1: Schéma rozdělení energie (upraveno dle Zemana a kol., 2006) Pro výpočet ME a BE jsou stanoveny regresní rovnice. Z hlediska přirozené potravy jelení zvěře lze vyuţít regresní rovnici pro objemná krmiva. Pro objemná krmiva je regresní rovnice stanovena ve tvaru (Veselý, 2006):

BE = 0,00588 . NL + 0,01918 . OH ME = 0,00137 . SNL + 0,01504 . SOH Pouţité symboly: (OH, SOH – organická hmota, stravitelná organická hmota, NL, SNL –dusíkaté látky, stravitelné dusíkaté látky) Obsah netto energie pro laktaci se vypočte: NEL = ME . (0,4632 + 0,24 . q) Písmenem q je označen koeficient metabolizovatelné energie a vypočítá se q = ME/BE. Netto energie pro výkrm se vypočítá (Veselý, 2006): NEV = ME . kzp kzp – je koeficient vyuţití ME pro výpočet netto energii výkrmu 𝑘𝑧 ×𝑘𝑝 ×1,5

kzp = 𝑘𝑝 +𝑘𝑧 ×(1,5−1) 39

kz = 0,554 + 0,287 . q kde kz je koeficient vyuţití ME pro záchovu kp = 0,006 + 0,780 . q kde kp je koeficient vyuţití ME pro přírůstek ţivé hmotnosti q je koeficient 0,60

3.5. Přikrmování jelení zvěře Přikrmování zvěře je často velmi problematické i z toho důvodu, ţe v dávných dobách nebylo o zvěř pečováno, a přesto přeţila aţ do dnešních dnů. Mnozí odborníci zejména zástupci různých ekologických hnutí, kteří se zabývají volně ţijícími ţivočichy, uvádějí, ţe naše autochtonní zvěř je schopna bez „krmení“ přečkat i zimy s extrémní sněhovou pokrývkou popř. extrémní výkyvy počasí. Souhlasit s tímto tvrzením je moţné do té míry, pokud by nedošlo záměrnou lidskou činností k přeměně původní přirozené krajiny na krajinu kulturní. Pro některé druhy byly tyto změny přínosem, pro jiné to znamenalo dokonce aţ postupný zánik populací (Vala a Zabloudil, 2009). V současné době je povinnost zvěř řádně přikrmovat zakotvena v odst. 4 §11 zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. „Uţivatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla, a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Počty a objemy těchto zařízení se uvádějí v plánu mysliveckého hospodaření a v ročním statistickém výkazu o honitbě.“ V odst. 5 téhoţ paragrafu je dále uvedeno: „Zjistí-li orgán státní správy myslivosti, ţe zvěř trpí hladem, a nezjedná-li uţivatel honitby po výzvě orgánu státní správy myslivosti okamţitou nápravu, rozhodne tento orgán o krmení zvěře na náklad uţivatele. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.“ První ucelená publikace týkající se přikrmování jednotlivých druhů zvěře pochází od Bubeníka (1954). Morální povinnost krmit zvěř v době nouze uvádí uţ Ţalman (1949). Dostatečně krmiti zvěř v době zimní je nejen zákonnou povinností, nýbrţ i věcí cti kaţdého, kdo se chce zváti myslivcem. Zima bývá dlouhá, někdy i krutá, pokrývka sněhová znemoţní mnohdy zvěři dostati se k půdě, tedy i ke své skrovné paši. Zvěř hladoví. Povinností myslivce je zasáhnouti v pravý čas, nikoliv teprve tehdy, aţ napadne na půl metru sněhu, při kterém se zvěř vyčerpává hledáním potravy a nakonec přece ničeho nenajde.

40

Základním předpokladem pro úspěšné zimní přikrmování je podle Lochmana (1985) pravidelnost a plynulost této činnosti, vhodný začátek a konec, správná volba a mnoţství krmiva. Kamler (1999) uvádí, ţe současná kulturní krajina neposkytuje zvěři dostatek potravních moţností, a ţe pravidelně dochází ke stavům, kdy zvěř kvalitativně, ale mnohdy i kvantitativně hladoví. Výsledkem nepříznivých změn v prostředí je vyčerpání adaptačních moţností zvěře, kdy dochází ke ztrátě odolnosti zvěře vůči nepříznivým podmínkám, poklesu průměrné hmotnosti a plodnosti a v neposlední řadě i k ohroţení kmenových stavů zvěře. Zelenka (1990) uvádí, ţe krmná dávka při krmení přeţvýkavců slouţí k výţivě mikroorganismů a tomu je třeba se přizpůsobit. Čím lépe se nám podaří vyhovět všem poţadavkům mikrobiální populace předţaludku, tím lépe bude ţiven přeţvýkavec. Nejsou-li zajištěné vhodné podmínky pro mikroorganismy, můţe mít zvíře dispozici ta nejkvalitnější krmiva a při tom hladovět. Základním

poţadavkem

mikrobiální

populace

je

stabilita

krmení.

Mikroorganismy ţijící v předţaludcích vyţadují stálý přísun krmení v pravidelných intervalech a bez výkyvů. Proto je důleţité, aby nedocházelo k vyrušování zvěře např. vlivem turistiky, provozování zimních sportů atd., kdy je zvěř nucena měnit své pravidelné potravní periody. Při přikrmování mikrobiální populaci vyhovuje stálá nabídka krmiva bez výkyvů a zjednodušený systém krmení, kdy se krmiva během krmného období mění co nejméně. Příliš pestrá paleta pouţívaných krmiv znamená rušivé zásahy do metabolismu mikroorganismů (Zelenka, 1990). Volně ţijící zvířata získávají potravu výběrným způsobem v závislosti na anatomické a morfologické stavbě trávicího ústrojí. V kaţdém ročním období má volně ţijící zvěř jiné potravní nároky. Musí být schopna opatřit si takové mnoţství potravy, aby plně pokryla svou energetickou potřebu v závislosti na zdravotním stavu, kondici, pohlaví atd. K této činnosti je nutné zajistit zvěři dostatek kvalitních krmiv, klidu a krytu. Nemá-li zvěř moţnost získat kvalitní potravu, je nucena přijímat potravu nevhodnou, případně hladoví nebo migruje a hledá jiné, vhodnější lokality. Nedostatek kvalitní potravy, vody, klidu a krytu jsou limitní faktory rozvoje a kvality populací druhů na daném území. Déle trvající nedostatek vhodné potravy způsobí oslabení organizmu, vede ke sníţení reprodukce, zvyšuje náchylnost k onemocnění a můţe vést aţ k úhynu (Vala a Zabloudil, 2009). 41

Sloţení krmiv předkládaných zvěři v době nouze musí odpovídat po stránce kvalitativní i kvantitativní ročnímu období a fyziologickým potřebám zvěře. Potřeba krmiv je všeobecně závislá na přírodních podmínkách, na druhu zvěře, početním stavu, stáří a pohlaví. Získávání krmiv, uskladnění a v konečné fázi předkládání do krmných zařízení závisí na moţnostech uţivatele práva myslivosti v dané oblasti. Limitním faktorem jsou často peněţní prostředky na nákup krmiva. Velmi výhodná se jeví spolupráce se zemědělsky hospodařícími subjekty v dané oblasti (Vala a Zabloudil, 2009). Lochman (1985) doporučuje samoobsluţné formy předkládání krmiv zejména objemných. Jako velmi dobré řešení vidí v pouţívání samospádových krmelců, kdy krmivo leţí celou svou vahou na odběrových jeslích, je slehlé a zvěř jím tolik neplýtvá. Kamler (2009) rozlišuje z hlediska mnoţství předkládaných krmiv, intenzity přikrmování a míry ovlivnění přirozených cyklů zvěře dva způsoby přikrmování: a) extenzivní přikrmování respektující a vyuţívající sezónní cykly b) intenzivní krmení s cílem maximální produkce Při extenzivním přikrmování ţije zvěř přirozeným způsobem a přikrmování nahrazuje v podzimních měsících přirozený opad lesních semen na podzim a přirozený okus v zimě. Obě sloţky přirozené potravy pro zvěř v dnešních lesích chybějí. Přikrmování tímto způsobem by mělo začít velmi brzy na podzim, kdy má zvěř ještě k dispozici dostatek zelené potravy a jadrná krmiva budou slouţit jako doplňková krmiva. Předkládání jadrných krmiv by mělo probíhat do vánoc. Po této době dojde k jejich vypuštění nebo nahrazení méně kvalitním krmivem. Při tomto způsobu se jadrná krmiva dávkují nebo se předkládají adlibitně. Při intenzivním krmení se zvěři předkládají kvalitní jadrná krmiva ve velkých dávkách od konce léta aţ do jarního období následujícího roku. Tento způsob předkládání potravy zvýší kvalitu přijímané potravy a zvěř není v zimě nucena přejít na úsporný reţim. Podmínkou je zajistit zvěři dostečné kvalitní krmné dávky, pravidelnost předkládání a včasné zahájení krmení. Tento systém má pozitivní vliv na zvýšení hmotnosti zvěře, zlepšení kondice, zvýšení přírůstků a zvýšení trofejové hodnoty zvěře. Mnoţství jadrného krmiva spotřebovaného na krmení jednoho kusu zvěře se pohybuje od 100 do 250 kg. Lochman (1985) uvádí, ţe pro jelení zvěř jsou nejvhodnějším přírodním zdrojem ţivin objemná krmiva. Pro jelení zvěř doporučuje kvalitní luční případně jetelotravní sena a letninu. Ve formě letniny lze zpracovat veškeré rostlinné druhy, které slouţí zvěři 42

jako přirozená potrava. Jedná se o většinu listnatých stromů, keřů, polokeřů rostoucích v lesích s výjimkou olše a břízy, které bere jelení zvěř v přirozených podmínkách pouze při největším nedostatku potravy.

3.6. Migrace velkých kopytníků Pohyb velkých přeţvýkavců v prostoru a čase lze zařadit do čtyř kategorií (Finďo a Bučko, 2007). -

denní pohyb v rámci domovského okrsku

-

sezónní migrace mezi letními a zimními stávaništěm

-

pronikání jedinců do nových oblastí

-

průzkumné cesty dospělých jedinců mimo území domovských okrsků

Sloup (2007) uvádí, ţe hospodaření s jelení zvěří ovlivňuje především sezónní migrace a pronikání jedinců do nových oblastí. Finďo a Bučko (2007) zjistili, ţe migrují častěji jeleni (50 %) neţ laně (12 %) mezi zimním a letním stávaništěm. Začátek jarních migrací závisel na rozpětí nadmořských výšek pohoří. Migrující jednici měli větší zimní a letní okrsky, neţ jedinci, kteří nemigrovali. Autor dále uvádí, ţe vzhledem k pozdější jarní migraci jelení zvěře z niţších poloh do vyšších (začátek dubna i později) je z hlediska mysliveckého sčítání nevhodně zvolen konec března, kdy se zvěř nachází v jiných revírech.

3.7. Oblasti chovu jelení zvěře V současné právní úpravě zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů se o oblastech chovu zmiňují pouze dva paragrafy a to §6 odst. 1 týkající se konání chovatelských přehlídek a § 36 odst. 2 týkající se vypracování plánu mysliveckého hospodaření. Zákon o myslivosti tedy vznik oblastí chovu doporučuje pro všechny druhy zvěře (kromě prasete). Ponechává však rozhodnutí o zaloţení oblasti chovu na dobrovolné vůli vlastníků (drţitelů) a uţivatelů honiteb. Normované stavy se nestanovují pro celou oblast, ale jsou součtem normovaných stavů stanovených samostatně pro jednotlivé honitby zařazené do oblasti. Oblasti chovu vymezuje podle § 59 odst. 1 písm. c) krajský úřad. Hromas (2005) uvádí, ţe první oblast pro chov jelení zvěře byla zaloţena na Ţďársku a svým způsobem je funkční doposud. Jejími zakladateli byli Josef Nečas a Jaroslav Švarc. V té době musely mít honitby min. výměru 150 ha a neumoţňovaly řádný chov a lov tlupní zvěře. Jako ústřední orgán oblasti pracoval poradní sbor oblasti, 43

kde byli zastoupeni myslivečtí hospodáři dotčených honiteb, ve kterých se jelení zvěř vyskytovala. V čele jelení oblasti stál předseda jelení oblasti (obvykle profesionální lesník, ředitel LZ). Oblast chovu byla navíc řízena státní správou. V rámci jelení oblasti bylo stanoveno: -

na základě znalosti přírodních podmínek stanovit v rámci hranic oblasti normované stavy zvěře

-

kontrolovat chovatelská kriteria kaţdoročně na chovatelských přehlídkách

-

zpracovat kaţdoročně pro celou oblast chovu plán chovu a lovu spárkaté zvěře na základě jarních kmenových stavů zjištěných na základě sčítání ve stejný den ve všech honitbách v oblasti

-

rozdělit plán lovu na jednotlivé honitby

-

kontrolovat stavy zvěře a kvalitu zvěře v jednotlivých honitbách

Hromas (2005) uvádí, ţe mohlo dojít ke stavu, kdy zvěř v době lovu nebude rovnoměrně rozptýlena ve všech honitbách oblasti a její lov nebude tedy vţdy moţný. Řešením bylo přesunutí lovu v rámci oblasti do honitby, kde odstřelová jelení zvěř vyskytovala a odstřel byl proveden střelcem původní honitby za doprovodu střelce lépe zazvěřené honitby. Zvěřina a trofej měla připadnout uţivateli honitby, kde měla být zvěř podle plánu původně ulovena. Další jelení oblasti byly následně zakládány na základě směrnice ministra zemědělství z roku 1962. S novým zákonem o myslivosti z roku 1963 byla stanovena minimální výměra honitby na 500 ha. Začaly se zakládat oblasti chovu i pro další druhy zvěře mufloní, dančí, jelen sika. Lochman (1985) uvádí, ţe v 70. letech existovalo v českých zemích 29 jeleních oblastí a na Slovensku 26 jeleních oblastí. Kostečka (2005) uvádí, ţe je ţádoucí, aby v oblastech s výskytem jelení zvěře, ale i tetřevovitých a případně velkých šelem vznikaly oblasti chovu, kde bude péče o zvěř, výkon práva myslivosti, ale i ochrana jednotlivých druhů posuzována a realizována komplexně na velkém území. U jelena lesního jsou známé jeho migrace nejen v zimním období, ale i v průběhu celého roku. Tyto pohybové aktivity jsou patrné především v horském prostředí, kdy s příchodem zimního období vlivem klimatických podmínek, ale i s narůstající sněhovou pokrývkou a úbytkem potravní nabídky v hřebenových partiích, jelení zvěř sestupuje do méně exponovaných poloh, kde dokáţe naplňovat své biologické potřeby. Zimní migrace jsou pravidelné a jelení zvěř se na často historických zimních

44

stávaništích kaţdoročně kumuluje a to s sebou můţe přinášet určité problémy (Kostečka, 2005). Hanzal (2005) uvádí, ţe jsou v současné době na oblasti chovu tři rozšířené názory, přičemţ nejvíce převládá názor negativní, kdy jsou oblasti chovu povaţovány za území kontrolovaného a řízeného hospodaření se zvěří, které slouţí pouze k namnoţení zvěře a následnému vzniku škod na lesních porostech. Negativní přístup k hospodaření se zvěří v oblastech vyplývá z potřeby maximálně eliminovat tlak zvěře (zejména jelení) na lesní ekosystémy. Vyrovnaného stavu však není moţné dosáhnout bez koordinovaného hospodaření v rozsáhlých oblastech účinné kontroly ze strany státní správy. Druhý názorový proud souhlasí s vytvořením oblastí, avšak někteří drţitelé a uţivatelé se nehodlají připojit. Jejich chování přirovnává autor k parazitizmu, kdy se jim do honitby můţe „zatoulat“ i silný jelen. Poslední názorový směr vychází od biologů, kteří dokladují, ţe jenom populace s vyrovnanou věkovou a sexuální strukturou, která ţije na území o odpovídající rozloze a je pod řízenou kontrolou, můţe prosperovat.

3.8. Přezimovací obůrky pro zvěř Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů přezimovací obůrky blíţe nespecifikuje a nestanoví podmínky pro jejich zřizování nebo provozování. Růţička (2005) povaţuje přezimovací obůrky za součást provozování myslivosti a za přiměřená opatření k zábraně škod působených zvěří, která by měl činit vlastník případně nájemce honebního pozemku nebo i uţivatel honitby se souhlasem vlastníka pozemku, aby ochránili majetek. Uzavírání zvěře do přezimovacích objektů na určitou přechodnou dobu není povaţováno za chov zvěře v zajetí. Počet zvěře v přezimovacím objektu by měl být přímo úměrný jeho velikosti, přírodním podmínkám a intenzitě přikrmování a neměl by překročit minimální standardy pro ochranu jelenovitých, které stanoví vyhláška č. 208/2004 Sb. o minimálních standardech na ochranu hospodářských zvířat. Za chovatelsky neţádoucí zvěř je povaţována zvěř, jejíţ výskyt narušuje dosaţení určitých vymezených biologických cílů, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udrţování přírodní kvality genofondu zvěře a úpravu stavů zvěře na optimální stav dle § 3 odst. 1. zákona č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

45

V § 45 odst. 1 písm. t) se zakazuje v přezimovací obůrce střílet spárkatou zvěř s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky neţádoucí. Výjimku z tohoto ustanovení můţe povolit orgán státní správy myslivosti pouze v případě vydání rozhodnutí o uloţení úpravy stavu zvěře nebo zrušení chovu zvěře. Lochman (1985) uvádí, ţe myšlenka přezimovacích obůrek pochází z oblasti rakouských Alp. Princip pouţívání spočívá v tom, ţe se zvěř (většinou s prvním sněhem) naláká do přezimovací obůrky atraktivním krmivem a po celou dobu je v těchto objektech intenzivně krmena. V jarních měsících se podle klimatických podmínek vypouští do volnosti. Smysl přezimovacích obůrek spočívá v omezení škody způsobovaných ohryzem kůry stromů v lesních porostech, loupáním a okusem v oblastech, kde dochází k větší koncentraci zvěře. Lochman (1985) udává, ţe zkušenosti s přezimovacími objekty jsou kladné a toto opatření se jeví jako velmi účinné. U nás první přezimovací objekty vznikly v roce 1970 v Krkonoších na Lesním závodě ve Vrchlabí a Harachově. V roce 1977 byl zpracován statut přezimovacích obůrek v následující znění: „ Přezimovací objekt pro spárkatou zvěř je ochranné zařízení, které má sniţovat škody způsobované touto zvěří na lese. Oplocení musí být pro zvěř neprostupné, jeho výška taková, aby po odečtení průměrné sněhové pokrývky zůstalo ještě 2,5 m účinné výšky plotu. Objekt musí být vybaven kompletním zařízením na krmení zvěře krmivy objemnými, jadrnými, duţnatými, včetně zařízení na jejich skladování.“ Rozloha takového zařízení se nejčastěji pohybovala kolem 6–10 ha, za maximální výměru bylo povaţováno 20 ha. Zhruba dvě třetiny přezimovacího objektu měl tvořit les, zbývající třetinu úţivné plochy úţivné plochy ve formě luk a políček pro zvěř. Les měl být starší (nejlépe mýtného věku) max. 5–10 % z celkové plochy měly tvořit porosty mladšího věku. V přezimovacím objektu měla být celoročně k dispozici tekoucí voda (Lochman, 1985). Kostečka (2005) definoval klady a zápory přezimovacích obor. Za hlavní klady povaţuje:  účinnou technicko-biologickou ochranu lesních porostů, kdy v době mimovegetačního období za nedostatku potravní nabídky, je zvěř odváděna z lesních porostů, kde je zvýšené nebezpečí škod a soustřeďuje se na vyhovujících lokalitách.  ochranu zvěře před negativním turistickým a civilizačním tlakem 46

 zajištění existence stabilní a kvalitní populace  zlepšení potravní nabídky v zimním a jarním období v souladu s fyziologickými potřebami zvěře  jednoduchou kontrolu zdravotního stavu zvěře  moţnost aplikace výzkumných projektů  účinná selekce chovatelsky neţádoucích a nemocných kusů Za hlavní zápory přezimovacích obůrek povaţuje:  koncentrace většího mnoţství jelení zvěře na malé ploše  zvýšenou moţnost přenosu nákaz a parazitů  zvýšená kompetice v rámci vnitrodruhových vztahů  hrozba zvýšeného stresu  moţnost pytláctví  sníţení přirozené úmrtnosti slabých jedinců Za ideální umístění přezimovací obůrky v terénu povaţují Badalík a Rybář (2005) dolní části dlouhých a hlubokých horských údolí na horských úbočích. Tato konfigurace však nemusí být limitující pro dobrou funkci obůrky. Všeobecně bývá doporučováno pro zaloţení obůrky původní dobře umístěné krmeliště na zimních stávaništích. Badalík a Rybář (2005) zjistili, ţe úţivné plochy pro zvěř nemají takový význam, jak uvádí Lochman (1985). Ve vyšších polohách jsou pro zvěř nepřístupné (pod sněhem). Důleţitá je také kvalita, umístění a rozloha porostu slouţícího jako kryt pro zvěř. Kostra porostu by měla být dostatečně mechanicky chráněna. Ve sběrné oblasti my měla být vyřazena z provozu všechna krmeliště pro jelení zvěř a pro jiné druhy by krmná zařízení měla být oplocena, tak aby k nim měly přístup pouze tyto jiné druhy zvěře. Roční náklady na přezimování jednoho kusu včetně odpisů autoři spočítali na 3,3–3,8 tis. Kč. Jeniš (2005) uvádí následující doporučení pro budováním přezimovacích obůrek:  optimální velikost obůrky 7–10 ha  umístění obůrky tak, aby byly minimalizovány náklady na dopravu krmiva  umístění obůrky na vhodné expozici  umístění v členitém terénu  vybudování kvalitních záskoků  provedení podávání antiparazitárních přípravků 47

 pravidelné krmení kvalitním krmivem Jirsa (2005) uvádí přínos přezimovacích obůrek v NP Šumava v tom, ţe došlo ke sníţení počtu krmných míst, sníţení nákladů na zimní údrţbu cest, v některých lokalitách byl nulový tlak zvěř na lesní porosty, v místech zrušení krmelců přestala zvěř do tří let zimovat, zpřesnilo se sčítání zvěře a rozšířila se moţnost pozorování zvěře včetně jejího chování a sociálních vazeb.

3.9. Zjišťování početního stavu zvěře Zjištění početnosti jelení zvěře je jednou z podmínek pro odpovědný myslivecký management s touto zvěří na daném území. Pro odhad početnosti populací spárkaté zvěře je vyuţívána celá řada metod. Obecně je moţné tyto metody rozdělit na přímé (pozorování zvěře, sčítání zvěře na naháňkách atd.) a nepřímé (počítání trusových hromádek na transektech, počítání stop atd.). Povinnost sčítat zvěř vyplývá ze zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů v § 36 odst. 1: „Uţivatel honitby je povinen kaţdoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti [§ 59 odst. 2 písm. c)] sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti (§ 60). Drţitel honitby a drţitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti k jeho výsledkům. Pokud některý drţitel honitby nesouhlasí s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.“ Termíny sčítání zvěře určuje Kraj v přenesené působnosti § 59 odst. 2. písm. c). Mezi přímé metody patří zimní sčítání zvěře u krmelců a zásypů. Obcházet krmelce je moţné i jednorázově, přičemţ je nutné zaznamenat počty a doby pozorované zvěře. Jednorázové sčítání lze provádět i z posedů za účasti dostatečného mnoţství sčítačů. Mezi další pouţívané metody patří metoda zkusných ploch, kdy se zvěř vyhání na sčítače obdobně, jako se loví na naháňkách. Výhodné pouţití této metody můţe být při sčítání zvěře drobné (Hromas, 2000). Výskyt jelení zvěře je ovlivněn klimatickými faktory (Latham et al., 1997 a 1999) a stavem ţivotního prostředí (König and Gossow, 1979). Mitchell et al. (1977) uvádí, ţe výskyt jelení zvěře závisí na struktuře vegetace a potravní nabídce. Různými souvislostmi mezi jelení zvěří a její potravou se zabývala celá řada autorů, např. Gebert

48

and Verheyden-Tixier (2001), Gonzalez-Hernandez and Silva-Pando (1999), Jensen (1968), Putman and Moore (1998) a další. Plhal a kol (2007) rozdělují metody sčítání na metody přímé a na metody nepřímé. Mezi metody přímé zařadili:  denní sčítání (přímé sčítání v otevřené krajině, naháňka, metoda společných čekaných, sčítání z jednoho místa-metoda výhodných pozic, letecké sčítání, přímé sčítání z liniových transektů)  noční sčítání (sčítání pomocí světlometů, termovizní přímé sčítání, termovizní sčítání za pomoci měření odstupové vzdálenosti)  ostatní přímé metody (opakované pozorování označených jedinců, změny v poměru pohlaví) Mezi nepřímé metody zařadili:  hodnocení vlivu zvěře na vegetaci  sčítání stop  metody zaměřené na sčítání trusu (sčítání trusu na čištěných transektech, jednorázové sčítání na nečištěných plochách)  metody zaloţené na loveckých statistikách (bilanční metoda, tabulka úmrtnosti, skupinová analýza, populační model) Při vyuţití nepřímých metod lze zjistit pouze relativní četnost popř. index početnosti, nikoliv přesné stavy. Na základě těchto výsledků lze pak odhadovat absolutní počet zvěře na dané lokalitě. Určení pohlaví a věkové struktury není při vyuţití těchto metod moţné. Vyuţívají se především v rozsáhlých lesních komplexech a v nepřehledném terénu. Za nejvěrohodnější lze z hlediska přesnosti stanovení početnosti jelení zvěře povaţovat počítání trusových hromádek (Plhal, 2008). Mezi nepřímé metody patří metoda počítání hromádek trusu (FPG – faecal pellet group). Campbell et al. (2004) uvádějí, ţe je v praxi nejčastěji pouţívaná metoda počítání trusu na reprezentativních plochách FSC (faecal standing crop) a metoda FAR (faecal accumulation rate), kdy se počítá trus na pravidelně čištěných pruhových transektech. Vyuţití těchto metod je moţné, protoţe jelení zvěř defekuje v určitém místě a čase bez potřeb speciálních latrín nebo pouţívání trusu jako prostředku k označení teritoria (Mitchell et al., 1985). Prokešová et al. (2006) uvádí, ţe lze metodu počítání trusu vyuţít k odhadu populací volně ţijící zvěře v přirozených podmínkách, přičemţ má metoda určité 49

dispozice k nepřesnosti odhadu. Za moţné příčiny lze povaţovat nerovnoměrné rozptýlení zvěře v krajině, preference určitého přirozeného prostředí zvěří, rozdíly v pohyblivosti zvěře v krajině, rozdílná defekační dávka u jednotlivých jedinců a následek intraspecifických rozdílů – věku, typu potravy a ročního období. Přehlédnutí hromádky trusu popř. započítání staré hromádky výzkumníkem vede také často k nepřesnostem (Staines and Ratcliffe, 1987), proto je důleţité přistupovat k terénním šetřením velmi zodpovědně. Řešením tohoto problému je vhodně zvolená šířka transektů, která můţe zredukovat moţné chyby způsobené přehlédnutím (nebo nenalezením) některé hromádky trusu, pokud je šíře transektu příliš velká (Prokešová et al, 2006). Laing et al. (2003) uvádějí, ţe metoda FSC měří počet přítomných trusových hromádek a souvisí s mírou rozkladu – bere tedy v úvahu pouze trus skutečně přítomný na dané ploše za určité časové období. Oproti tomu metoda FAR měří míru akumulace trusu mezi dvěma časovými body v závislosti na rychlosti rozpadu trusu (Bailey and Putman, 1981). Při vyuţití metody FSC se trus akumuluje po delší časové období neţ při vyuţití metody FAR (Mayle, 1996). Buckland (1992) upozorňuje na větší pravděpodobnost výskytu nulových hodnot na jednotce plochy při pouţití metody FAR oproti FSC, coţ můţe vést ke sníţení přesnosti ve srovnatelných podmínkách. Metoda FSC je mnohými autory povaţována za potenciálně méně přesnou z důvodu odhadu doby rozklady trusových hromádek (Mitchell and McCowan, 1979). Mayle (1996) uvádí, ţe je pro sběr dat výhodnější metoda FSC neţ metoda FAR, kdy jsou nutné minimálně 2 návštěvy na kaţdý transekt.

50

4. Materiál metodika 4.1. Charakteristika zájmové oblasti Krušných hor 4.1.1. Charakteristika lesního hospodářského celku LS klášterec nad

Ohří Zájmové území se nachází v severozápadní části České republiky, v Ústeckém kraji, okrese Chomutov. Podle regionálního členění patří tato oblast do provincie Česká Vysočina, soustavy III. krušnohorská soustava, podsestavy III. A Krušnohorská hornatina, celku III. A-2 Krušné hory, podcelku III. A-2B Loučenská hornatina a dílčího podcelku III. A-2B1 Přísečnická hornatina. V podhůří zasahuje do Mostecké pánve a na jihozápadě do Doupovských hor. 4.1.2. Geologické poměry Krušné hory jsou typickým kerným pohořím. Původně zarovnaný povrch byl v důsledku saxonského vrásnění na rozhraní oligocénu a miocénu vyzdviţen. Krušné hory jsou tvořeny převáţně krystalickými břidlicemi a ţulovými tělesy. Jádro LS Klášterec nad Ohří je tvořeno šedými a červenými rulami a svory. Ostrůvkovitě se zde vyskytují krystalické vápence, skarn, amfibolit, eklogit, čedič, rohovce, ţíly porfyrů a porfyritů. V oblasti Klínovce dosahuje průměrná nadmořská výška 1 000 m nad mořem s nejvyšším bodem Klínovec 1244 m. n. m. V oblasti kolem vodního díla je kotlinová sníţenina (vyplněna údolní nádrţí). Nad údolní nádrţ vyčnívají vrchy Kamenný (963 m), Vysoký kámen (932 m), Velký Špičák (965 m), Malý Špičák (920 m) a Jelení hora (994 m). Svah Krušných hor je v severní části výrazně dvoustupňový. Jiţní svah je členěn souběţnými jihovýchodně orientovanými hluboce zaříznutými údolími. Největší je údolí Chomutovky. 4.1.3. Charakteristika lesních porostů Převáţná část lesů LS Klášterec nad Ohří se nachází na náhorní zvlněné plošině. V západní části je ohraničena vrcholem Klínovce a ve východní Novodomským rašeliništěm. V lesních porostech převáţně převaţují náhradní dřeviny v 1. aţ 3. věkovém stupni. Jiţní část je tvořena lesem s přirozenější druhovou skladbou a zastoupením jednotlivých věkových tříd.

51

Převáţná část smrkových porostů aţ 90 % (mimo oblast Klínovce) byla následkem exhalační kalamity vytěţena. Tyto plochy byly následně zalesněny porosty náhradních dřevin. Nejvíce zastoupenou dřevinou je zde smrk 38,2 %), modřín 7,8 %, buk 5,7 %, dub 4,1 %. Cílové dřeviny mají na LHC zastoupení 62 % a náhradní 38 % (6910 ha). Zastoupení věkových stupňů je nevyrovnané. Nejvíce jsou zastoupeny první a druhý věkový stupeň a to nadprůměrně. Naopak podprůměrné je zastoupení 3–9 věkového stupně. 4.1.4. Hydrografické poměry Oblast lesního hospodářského celku Klášterec nad Ohří je velmi bohatá na vodní nádrţe, rybníky i vodoteče s velkým mnoţstvím rašelinišť. Dominantou v krajině je vodní nádrţ Přísečnice. Další významné nádrţe jsou Křímovská, Kamenická a na jihovýchodě Nechranická přehrada. Z vodních toků je hlavní řeka Ohře, do které se vlévá Chomutovka, Hutná, Luţnička, Prunéřovský potok, Hradišťanský potok, Podmileský potok, Široký potok a další. Rybníky se nacházejí zejména v oblasti kolem Výsluní a Hory Sv. Šebestiána. V oblasti se nachází celá řada rašelinišť. Nejznámější je Novodomské rašeliniště patřící do soustavy Natura 2000. Další velká rašeliniště jsou pod Jelení horou, na které navazuje Novoveské rašeliniště. Další velká rašeliniště se nacházejí v revíru Mokřiny, mezi Vejprty a Černým potokem a podél ţelezniční trati oběma směry od Výslunského nádraţí. 4.1.5. Půdní poměry Nejrozšířenějším půdním typem v oblasti LHC je kryptopodzol (46 %) vázaný na nepodmáčené polohy 6 a 7 lesní vegetační stupeň. Jsou to půdy lehké, skeletovité. Velmi často jsou tyto půdy technologicky degradované buldozerovou přípravou půdy tvorba valů) v době kalamitního stavu a následného zalesňování náhradními dřevinami. Základním předpokladem pro obnovení úrodnosti těchto půd je opětovné vytvoření svrchních humusových horizontů rozhrnutím valů, zeleným hnojením případně dodáním organických hmot. Kambizemě jsou druhým nejrozšířenějším půdním typem (28,8 %). Vyskytují se do 5. lesního vegetačního stupně a aţ do 6. lesního vegetačního stupně na vodou neovlivněných půdách. Z hlediska zrnitostního se jedná o půdy lehké, na čedičích 52

vznikají půdy těţké jílovitohlinité. často obsahují značný podíl skeletu, proto bývají také označovány jako rankrové kambizemě. Pro polohy s trvalým zamokřením jsou typické horské gleje (8,2 %) a organozemě – rašeliny (6,7 %). Další půdní typy vyskytující se v této oblasti jsou velmi silně kamenité aţ balvanité rankery (2,4 %), luvizemě (0,3 %) na sprašových hlínách a na kyselých půdách v humidním klimatu horských poloh se vyskytují podzoly (7 %). 4.1.6. Klimatické poměry Lesní hospodářský celek spadá do z velké části do mírně chladnějšího okrsku C1. Okrsek C2 chladný, horský se zhruba kryje se smrkovým lesním vegetačním stupněm. Úpatí Krušných hor je řazeno do okrsku B3 mírně teplého, mírně vlhkého s mírnou zimou. Roční průměrná teplota vzduchu se pohybuje mezi 2,7 °C v oblasti Klínovce a 8,0 °C v oblasti Kadaně. Roční průměrný úhrn sráţek se pohybuje v rozmezí 450–1000 mm. Na náhorní plošině mnoţství sráţek pod 800 mm a s klesající nadmořskou výškou jejich intenzita klesá aţ na úroveň 550 mm. Směry větru převládají ze západního, severozápadu a jihozápadního. 4.1.7. Ochrana území a soustava NATURA 2000 V oblasti lesního hospodářského celku se nachází celá řada chráněných území, z maloplošných jsou nejvýznamnější národní přírodní rezervace 5 (NPR) Boţídarské rašeliniště, Jezerka, Novodomské rašeliniště, Velké jestřábí jezero, Velký močál, národní přírodní parky 2 (NPP) Doupňák a Ciboušov, přírodní rezervace 13 (PR) Buky nad Kameničkou, Doupňák, Černý rybník, černá louka a další a přírodní parky 16 (PP) např. Buky na Bouřňáku, rašeliniště Haar a další. V oblasti byly vyhlášeny ptačí oblasti Doupovské hory, Novodomské rašeliniště – Kovářská, Východní Krušné hory. V rámci Natura 2000 zde byly vyhlášeny také evropsky významné lokality např. Bezručovo údolí, Klínovecké Krušnohoří, Horní Moldava, Novodomské rašeliniště, Krušnohorské plató, Tisovec a další. Největším problémem z hlediska lesního hospodaření jsou následky imisní katastrofy. Jako porosty náhradních a přípravných dřevin byly pouţity různé druhy bříz, jeřábů a exotické druhy smrku a borovice. V současné době jsou porosty náhradních dřevin úspěšně převáděny na porosty klimaxových dřevin – smrku ztepilého, buku a 53

jedle. Velmi problematická je věková a prostorová struktura porostů. Vlivem nepřirozené struktury, často vysoké hladiny podzemní vody, nestabilitě kořenového systému jsou porosty nestabilní a málo odolné proti přírodním větrným kalamitám např. orkán Kyrril v roce 2007 a orkán Emma v roce 2008). Nahodilé těţby dosahují v některých letech aţ 100 % z celkového objemu těţby. Velkým problémem je postupná regenerace lesa z hlediska úbytku přirozených biotopů tetřívka obecného, která se projevuje zarůstáním otevřených ploch, coţ je v rozporu se souhrnem doporučených opatření slouţící k naplnění cíle ochrany tedy k zachování populací tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a ţluny šedé (Picus canus). Za tímto účelem by měla směřovat opatření k zajištění kvalitních biotopů vyuţívaných výše uvedenými druhy na dostatečně velkých plochách. V současné době je velikost populace odhadnuta v rozmezí 120–150 párů. 4.1.8. Historický vývoj oblasti a osídlení Na přelomu tisíciletí byla oblast obývána především Keltským obyvatelstvem zejména v podkrušnohorských pánvích a v okolí obchodních cest. Prvními stálými obyvateli Krušných hor se stali Slované v 7–8. stol. Systematické osidlování spojené se zakládáním prvních osad začíná ve 12. stol. Na toto území přicházejí na pozvání českých panovníků především kolonisté ze Saska. S příchodem kolonistů je spojen rozvoj hornictví. Těţily se zde stříbrné, cínové, olověné a ţelezné rudy. Druhá kolonizační vlna nastala v16. stol. v době vrcholící těţby kovů. Původní osady v oblasti např. Hora Sv. Šebestiána získávají status hornických měst. Původní porosty byly velice rychle těţeny, protoţe rostla spotřeba dřeva především při důlní činnosti a na výrobu dřevěného uhlí. K útlumu hornictví dochází během třicetileté války. To vedlo k rozvoji rozličných domácích řemesel, jako je výroba hraček a hudebních nástrojů. V 19. stol. dochází k velmi intenzivnímu rozvoji průmyslu v kraji. Je obnovena těţba rud, rozvíjí se textilní průmysl, ţelezářství a výroba porcelánu. Ve 20. stol se budují sportovní areály, hotely a rozhledny. S poválečným obdobím je s tímto územím spjata těţba uranu v Jáchymově.

4.2. Charakteristika honitby Jelení hora Honitba Jelení hora se nachází v severovýchodní části Lesní správy Klášterec nad Ohří na náhorním platu Krušných hor. Jedná se převáţně o jiţní a jihovýchodní expozice. Nadmořská výška se pohybuje od 680 m do 994. Dominantu v krajině tvoří 54

nejvyšší vrchol vrch Jelení hory 994 m n. m. Průměrná roční teplota je 4,8 °C a průměrné sráţky 800–850 mm. Z hlediska vlastnických vztahů je honitba reţijní honitbou LS klášterec nad Ohří a výkon práva myslivosti v ní vykonávají zaměstnanci lesní zprávy. Celková výměra honitby je 2420 ha. Honitbu tvoří převáţně lesní porosty o výměře 2137 ha, pastviny 280 ha a ostatní plochy 3 ha. Honitba je tvořena třemi výraznými přírodními oblastmi. První oblast se rozkládá na ploše zhruba 500 ha a je tvořena rozsáhlými komplexy rašelinišť, které poskytují zvěři dostatek klidu a krytu. Z hlediska lesnického hospodaření je oblast rašelinišť ponechána jako bezzásahová zóna (bezlesí). Druhým prostředím jsou bukové porosty na čedičovém podkladě, které se nacházejí v okolí nejvyššího vrcholu Jelení hory. V semenných letech poskytují zejména zvěři černé dostatek kvalitní potravy ve formě bukvic. Třetí prostředí je v honitbě nejrozšířenější a je tvořeno převáţně porosty náhradních dřevin zejména smrkem pichlavým, smrkem omorikou a břízou. Náhradní dřeviny jsou postupně nahrazovány cílovými dřeviny zejména smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou. Výše jmenované druhy jsou pro zvěř z hlediska potravních zdrojů velice atraktivní. V oblasti také probíhá intenzivní revitalizace a obnova valů, které byly vytvořeny v době kalamitního stavu. Na severu sousedí honitba se Spolkovou republikou Německo. Na německém území probíhá intenzivní obhospodařování zemědělské půdě s pěstováním atraktivních plodin zejména obilnin a kukuřice a chovem skotu. Atraktivnost těchto plodin jako krmiva pro uvěř, způsobuje v této oblasti migraci zvěře za potravou zejména v nočních hodinách. Jiţní část honitby navazuje na rozsáhlé horské louky v oblasti vodní nádrţe Přísečnice. Východní hranice honitby navazuje na reţijní honitbu městských lesů Chomutov. V této lokalitě byla vyhlášena Ptačí oblast (PO) Novodomské rašeliniště – Kovářská nařízením vlády č. 24/2005 Sb. ze dne 27. října 2004. Předmětem ochrany této PO jsou populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a ţluny šedé (Picus canus) a jejich biotopy. Cílem ochrany je zde zachování a obnova ekosystému významných pro výše jmenované druhy ptáku v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhu v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany.

55

Přikrmování zvěře probíhá pouze v severní části honitby při okraji rašeliniště a to vyuţitím jednoho krmného zařízení. Z důvodu vybudování přezimovací obůrky pro zvěř v jiţní části honitby, byla ostatní zařízení určená k přikrmování zvěře zrušena. 4.2.1. Normované a minimální stavy zvěře v honitbě Jelení hora Dle rozhodnutí městského úřadu v Chomutově, odboru ţivotního prostředí je honitba zařazena do IV. jakostní třídy honitby je v ní normována zvěř jelení, srnčí a černá. Přehledně jsou minimální a normované stavy zvěře uvedeny v tabulce č. 4 respektive č. 5. Tab. č. 4: Minimální stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Jelení hora Druh zvěře Jelen lesní Srnec obecný Prase divoké

Výměra pozemků v ha 2137 283 2137

Minimální stavy v ks 21 7 10

Tab. č. 5: Normované stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Jelení hora Jakost Normo ní Druh vané třída zvěře stavy v honitb ks y IV.

IV.

IV.

jelen lesní srnec obec ný prase divok é

Sam Zvě Výměr Koefici čí I. II. III. Zvěř ř a ent zvěř věk. věk. věk. mla sami pozem přírůst celke tříd tříd tříd dá v čí v ků v ku mv a a a ks ks ha ks

23

0,8

9

4

3

2

9

5

2137

10

0,6

4

2

1

1

4

2

283

10

4

4

1

2

1

4

2

2137

4.3. Charakteristika honitby Černý potok Honitba Černý potok se nachází západně od honitby Jelení hora a zaujímá také převáţně jiţní a jihovýchodní expozice. Horninové podloţí je tvořeno části šedými a červenými rulami a svory. Ostrůvkově se zde vyskytují krystalické vápence, amfibolit, eklogit, čedič, rohovce a ţíly porfyrů a porfyritů. Nejvyšší vrchol je Černopotocký vrch 849 m. n. m.

56

Nadmořská výška se zde pohybuje od 680 m do 849 m. Průměrná roční teplota je 4,8 ºC. Průměrné mnoţství sráţek je 800 – 850 mm. V zájmovém území je dostatek vody. Část ploch je trvale podmáčená. Celková výměra honitby je 1 878 ha. V honitbě převaţuje 6 LVS (66 %), 7 LVS (31,4 %), 5 LVS (2,6 %) plochy. V této honitbě převaţují především porosty smrku ztepilého, pichlavého a omoriky. Vyskytuje se zde i bříza bradavičnatá a pýřitá. Nejhojněji jsou zde zastoupeny porosty 6. a 7. věkového stupně. Chybí zde zastoupení ostatních věkových stupňů. 4.3.1. Minimální a normované stavy zvěře v honitbě Černý potok Dle rozhodnutí městského úřadu v Chomutově, odboru ţivotního prostředí je honitba zařazena do IV. jakostní třídy honitby je v ní normována zvěř jelení a srnčí. Přehled minimálních a normovaných stavů zvěře uvádí tab. č. 6 a 7. Tab. č. 6: Minimální stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Černý potok Druh zvěře

Výměra pozemků v ha

Minimální stavy

Jelen lesní

1878

14

Srnec obecný

437

11

Tab. č. 7: Normované stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbě Černý potok Jako stní tříd a honi tby IV. IV.

Druh zvěře

jelen lesní srnec obecný

Norm Koefi ované cient stavy přírů v ks stku

Sa mčí zvě I. věk. II. věk. ř třída třída celk em v ks

III. věk. třída

Zvěř samičí v ks

Zvěř mladá v ks

Vým ěra poze mků v ha

15

0,8

6

3

2

1

6

3

1878

15

0,6

6

2

1

3

6

3

474

57

4.4. Stanovení zvěří využitelné biomasy Pro kvantitativní vyhodnocení zvěří dostupné potravy byly zvoleny dvě modelové honitby honitba Jelení hora a honitba Černý potok. Honitba Jelení hora je tvořena převáţně náhradními porosty dřevin, rozsáhlým rašeliništěm a částečně bukovými porosty v okolí Jelení hory. Honitba Černý potok je tvořena převáţně hospodářským lesem s převahou 6. a 7. věkového stupně. Biomasa byla odebírána v letním období roku 2008. Na základě typologické klasifikace byly ve vegetační době v obou honitbách vyčleněny v lesních porostech reprezentativní zkusné plochy o velikosti 1×1 m pro zjištění stávající průměrné plošné produkce (kg.m-2) zvěří vyuţitelné biomasy. Na loukách, pastvinách a ostatních plochách s produkcí travin a bylin byly tyto plochy taktéţ vytýčeny. Četnost zkusných ploch byla volena v závislosti na celkové velikosti posuzované stejnorodé plochy travního, bylinného či dřevnatého porostu. Z těchto ploch byly odebrány reprezentativní vzorky bylin, trav a letorostů dřevin ve vegetační době. Rostlinný materiál byl odebírán odstřiţením nůţkami těsně nad zemí z plochy 1 m2 a to s ohledem na jeho dostupnost pro zvěř a v takovém mnoţství, které zvěř vyuţívá, nejméně však dvě plochy na porost. K získání dřevnaté hmoty byly pouţity zahradnické nůţky a nůţ. Odebrané vzorky byly zváţeny s přesností na 0,01 kg v čerstvém stavu na přenosných laboratorních vahách a diferencovány na bylinnou a dřevní sloţku. Naměřená hmotnost tedy odpovídá potenciálnímu mnoţství dostupné potravy pro zvěř na ploše 1 m2 dřevnaté i nedřevnaté sloţky. Při odběru bylo sledováno zastoupení hlavních rostlinných druhů. Ze vzorků bylo vypočteno průměrné mnoţství zvěří dostupné biomasy v kg.m-2 a celková průměrná produkce zvěří dostupné biomasy v obou honitbách. Dle literárních pramenů byla stanovena průměrná spotřeba potravy jelení zvěří v průběhu roku. Z celkového mnoţství zvěří dostupné biomasy bylo procentuálně vyjádřeno mnoţství potravy potřebné pro normované stavy jelení zvěře v průběhu roku v obou honitbách a pro odhadnuté stavy zjištěné na základě provedené vlastního sčítání za pouţití nepřímých sčítacích metod. Pro výpočet celkového mnoţství nedřevnaté hmoty (trav a bylin) byl pouţit vzorec: X=AxB 58

X = celkové mnoţství zvěří dostupné přirozené nedřevnaté potravy v kg A = průměrný vzorek trav a bylin na 1 m2 B = plocha porostu v m2 Pro výpočet celkového mnoţství dostupné dřevnaté sloţky (letorosty, prýty výhony) byl pouţit vzorec: C=DxE C = celkové mnoţství dřevnaté sloţky v porostu (okus na dřevinách) D = mnoţství dřevnaté sloţky na 1 m2 E = plocha porostu v m2 Údaje o jednotlivých honitbách byly získány z archivu LS Klášterec nad Ohří a lesní hospodářské knihy téţe LS. Získaná data byla zpracována v programu Microsoft Office Excel a vyhodnocena. Z odebraných vzorků biomasy byl získán směsný vzorek nedřevnaté biomasy a dřevnaté biomasy. Tyto směsné vzorky byly podrobeny chemické analýze stanovení jednotlivých ţivin v laboratorních podmínkách na Ústavu výţivy zvířat a pícninářství, Agronomické fakultě, Mendelovy univerzity v Brně. Pro stanovení základních ţiviny ve vzorku byly pouţity metody obvyklé pro tyto účely. Sušina byla stanovena jako zbytek ze vzorku po odpaření vody do konstantní hmotnosti při 103±2 °C v sušárně. Vláknina byla stanovena metodou Hennenberg-Stohmannovou jako zbytek ze vzorku po 30 minutové hydrolýze v 1,25 % roztoku H2SO4 a v 1,25 % roztoku KOH po promytí organickým rozpouštědlem a po odečtení popela za předepsaných podmínek váţkově. Tuk byl v laboratorních podmínkách stanoven váţkově na extrakčním přístroji podle Twisselmana. Dusíkaté látky byly stanoveny metodou Kjehldahla a násobeny se faktorem 6,25. Popeloviny byly stanoveny váţkově po zpopelnění vzorku při teplotě 550 °C v elektrické muflové peci. Brutto energie byla stanovena v kalorimetru úplným spálením krmiva v kyslíkové atmosféře. (Vala, 2006). Na základě literárních pramenů byla odhadnuta průměrná stavitelnost dusíkatých látek a průměrná stravitelnost organické hmoty pro jelení zvěř. Z těchto údajů byla

59

vypočtena

podle

regresní

rovnice

pro

objemná

krmiva

(Veselý,

2006)

metabolizovatelná energie. ME = 0,00137 . SNL + 0,01504 . SOH Z této metabolické energie byla dále vypočtena netto energie pro výkrm obsaţená v jednotlivých směsných vzorcích podle vzorce (Veselý, 2006). NEV = ME . kzp kzp – je koeficient vyuţití ME pro výpočet netto energii výkrmu kzp = ((kz×kp)×1,5)/(kp+kz×(1,5-1)) kz = 0,554 + 0,287 . q kde kz je koeficient vyuţití ME pro záchovu kp = 0,006 + 0,780 . q kde kp je koeficient vyuţití ME pro přírůstek ţivé hmotnosti q je koeficient 0,60 Vypočtená hodnota netto energie byla porovnávána s průměrnou denní potřebou energie jelení zvěře. Stanovení obsahu jednotlivých minerálních látek bylo provedeno na Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výţivy rostlin, Agronomické fakultě, Mendelovy univerzity v Brně. Vysušený rostlinný materiál byl homogenizován na laboratorním mlýnku. Stanovení jednotlivých ţivin probíhalo z mineralizátu. Byla realizována mineralizace na mokré cestě (kyselina sírová + peroxid vodíku). Obsah fosforu byl stanoven spektrofotometricky, vápníku a hořčíku metodou atomové absorpční spektrofotometrie (AAS), draslíku a sodíku metodou plamenné fotometrie (Richter et al., 1999).

4.5. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC Při terénních pracích proběhlo v letním a podzimním období roku 2007 a 2008 shromaţďování dat k nepřímému odvozování koncentrace zvěře a k odvozování vyuţívání biotopů zvěří pomocí metod FSC (faecal standing crop) a FAR (faecal accumulation rate). Podle přírodních podmínek byly v terénu zaloţeny transekty o šířce 3 – 4 m a délce 50 – 720 m na místech umoţňujících snadné sčítání FPG (faecal pellet group). Jejich umístění bylo nejčastěji voleno na nezpevněných cestách s vegetací nebo strojově připravených valech pro zalesňování. Aplikovány zde byly metody FSC (první 60

návštěva) a FAR (další návštěvy), přičemţ byla za FPG povaţována hromádka trusu s více neţ 6 válečkovitými bobky. V honitbě Jelení hora bylo zaloţeno 8 transektů o celkové délce 2744 m a ploše 10176 m2. V honitbě Černý potok bylo opět 8 transektů, přičemţ byla jejich celková délka 2290 m a plocha 9880 m2. Pomocí přenosného zařízení GPS Garmin eTrex Vista byla zaznamenána jejich poloha pomocí souřadnic a zjištěna výměra kaţdého transektu. Pro odhad populační hustoty jelena lesního metodou FAR a FSC byla dle Mitchell and McCowan (1994) pouţita hodnota denní defekační dávky 20. Na základě vlastního pozorování byla pro metodu FSC stanovena 30 denní délka přetrvávání trusu v prostředí (letní a podzimní období). Pro výpočet odhadu populační hustoty byl pouţíván vzorec Plumptre (2000): Dˆ Dˆ a  s pˆ  tˆ

Dˆ a - odhad density ţivočichů Dˆ s - odhad density pobytových známek ţivočichů (zjištěné FPG) pˆ - odhad produkce pobytových zámek na ţivočicha za sledované období

tˆ - odhad střední hodnoty rozkladu či přetrvávání pobytových známek v prostředí

Data byla zpracována statistickým softwarem Statistica 8.0 a Microsoft Office Excel. Jarní kmenové stavy a odlov jelena lesního byly získány z mysliveckých výkazů evidovaných LS Klášterec nad Ohří a následně byly tyto údaje vyhodnoceny softwarem Microsoft Office Excel.

4.6. Zhodnocení managementu mysliveckého hospodaření s jelení zvěří v zájmové oblasti a návrh na optimalizaci stávajícího stavu Na základě vyuţívání přezimovacích obůrek zvěří a výše škod na lesních porostech byl zhodnocen současný stav managementu hospodaření s jelení zvěří a byla navrţena opatření na optimalizaci stávajícího stavu.

61

5. Výsledky 5.1. Stanovení zvěří využitelné biomasy v honitbě Jelení hora Na základě typologické klasifikace bylo ve vegetační době v honitbě Jelení hora v lesních porostech o výměře 2137 ha odebráno celkem 235 vzorků biomasy travinné, bylinné a dřevní biomasy z reprezentativních ploch o velikosti (1×1 m) vţdy nejméně ze dvou ploch v porostu pro zjištění plošné produkce zvěří vyuţitelné biomasy v kg.m-2. Na horských loukách a pastvinách o výměře 280 ha bylo odebráno 30 vzorků biomasy. Četnost zkusných ploch byla volena v závislosti na velikosti posuzované plochy a stejnorodosti porostu. V lesních porostech byla ve vegetační době zjištěna průměrná produkce travní a bylinné biomasy 0,22 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních pozemků 2137 ha činila produkce biomasy 4 701 400 kg. V lesních porostech bylo dále zjištěno mnoţství dřevinné biomasy (listů, pupenů a výhonů) vyuţitelné zvěří v počtu 0,23 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních ploch 2137 ha činilo mnoţství dřevinné biomasy 4 915 100 kg. Dřevinná sloţka je v této lokalitě tvořena převáţně smrkem, smrkem pichlavým, smrkem omorikou, modřínem, borovicí, klečí, břízou, bukem a olší. Na loukách a pastvinách a ostatních plochách bylo zjištěno průměrné mnoţství biomasy 0,48 kg.m-2. Po přepočtu na 280 ha výměry travních porostů a ostatních ploch činila průměrná produkce zvěří vyuţitelné biomasy 1 344 000 kg. Celkem lesní a nelesní plochy poskytují 6 045 400 kg zvěří dostupné bylinné a travní biomasy a 4 915 100 kg dřevní zvěří dostupné biomasy. Celkem bylo v modelové honitbě Jelení hora odebráno 265 vzorků biomasy na reprezentativních zkusných plochách. Pří odběru vzorků bylo téţ zjišťováno zastoupení jednotlivých rostlinných druhů. Nejhojněji se vyskytovaly třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Celkovou produkci zvěří vyuţitelné biomasy uvádí přehledně tabulka č. 8.

62

Tab. č. 8: Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy v honitbě Jelení hora v kg Lesní porosty (kg)

Louky, pastviny (kg)

Celkem (kg)

Tráva, byliny

4 701 400

1 344 000

6 045 400

Listy, pupeny, prýty

4 915 100

–

4 915 100

Druh biomasy

Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy

10 960 500

5.2. Spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Jelení hora Stanovení průměrného denního mnoţství potravy pro jelení zvěř bylo odvozeno z prací (Lochmana, 1964), (Wagenknechta, 1981), (Ueckermanna, 1964), (Vogta, 1936), (Bubeníka, 1954, 1985), (Feuereisela, 2007). Procentické zastoupení podílu trav a bylin a dřevinné sloţky v potravě bylo odvozeno z prací (Lochmana, 1985), (Heroldové, 1993) a (Homolky, 1990, 1994, 1995). Pro potřeby výpočtu byla stanovena průměrná denní potřeba potravy jednoho kusu jelení zvěře ve vegetačním období výši 13 kg (75 %) trav a bylin a 4,5 kg (25 %) dřevinné biomasy. Délka období, po kterou má zvěř přirozenou potravu k dispozici byla zvolena podle délky průměrné sněhové pokrývky v oblasti (120 dnů) a to 250 dnů. Pro výpočet byly pouţity výsledky sčítání námi stanovených stavů jelení zvěře nepřímými metodami v daném roce (pro výpočet byla pouţita vyšší hodnota z obou metod). Normované stavy jsou pro honitbu stanoveny pouze v počtu 23 ks.

5.2.1. Výpočet kvantitativní spotřeby travní a bylinné potravy Spotřeba travnaté a bylinné potravy jelení zvěří ve vegetačním období 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 184 ks jelení zvěře = 247 000 kg 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 23 KS NS jelení zvěře = 74 750 kg Celková produkce travní a bylinné biomasy

6 045 400 kg (100 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 184 ks JKS

598 000 kg (10 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 23 ks NS

74 750 kg (1,2 %)

Přebytek travní a bylinné biomasy

5 447 400 kg (90 %)

63

5.2.2. Výpočet kvantitativní spotřeby dřevinné potravy Spotřeba dřevinné potravy jelení zvěří ve vegetačním období 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1125 kg x 184 ks jelení zvěře = 85 500 kg 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1125 kg x 23 ks NS jelení zvěře = 25 875 kg Celková produkce dřevinné biomasy

4 915 100 kg (100 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 184 ks JKS

207 000 kg (4,2 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 23 ks NS

25 875 kg (0,5 %)

Přebytek dřevinné biomasy

4 708 100 kg (95,8 %)

5.2.3. Výpočet celkové kvantitativní spotřeby potravy jelení zvěří Údaje o spotřebě potravy jelení zvěře jsou uvedeny přehledně v tabulce č. 9: Tab. č. 9: Průměrná spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Jelení hora Travní a bylinná biomasa

Dřevinná biomasa

6 045,4 t (100 %)

4 915,1 t (100 %)

Celková spotřeba 184 ks

598 t (10 %)

207 t (4,2 %)

Celková spotřeba NS

74,8 t (1,2 %)

25, 9 t (0,5 %)

5 447,4t (95,9 %)

4 708,1 t (95,8 %)

Celková produkce biomasy

Přebytek biomasy

5.3. Využitelná energie v biomase v honitbě Jelení hora Pro výpočet byly pouţity průměrné hodnoty ME energie získané vyhodnocením laboratorních rozborů odebraných vzorků biomasy z honitby Jelení hora přepočtené podle Veselého (20006) na netto energii výkrmu pro přeţvýkavá zvířata. Průměrná potřeba energie byla odvozena z prací (Brockway et. Maloy, 1968; Cohen et al, 1978; Gates and Hudson, 1978; Simpson, 1978; a Bubeníka, 1984). Pro výpočet byla odvozena hodnota 130 kcal na kg0,75. To je po přepočtu 0,54 MJ na kg0,75. Přepočítáno na průměrnou hmotnost jelení zvěře 100 kg je celková potřeba energie v denní krmné dávce 1000,75 x 0,54 = 17 MJ. Pro přepočet bylo mnoţství energie přepočítáno na původní sušinu 25 % (průměrná sušina čerstvé hmoty). Průměrné hodnoty ţivin v biomase uvádí tabulka č. 10: 64

Tab. č. 10: Průměrné hodnoty ţivin v honitbě Jelení hora v odebraných vzorcích Živina sušina vláknina popeloviny N -látky tuk NEv fosfor vápník sodík

Dřevinná hmota 91,1 39 2,8 8,8 5,4 4,1 1,5 1340 33,7

Trávy a byliny 91,5 35,6 8,6 9,3 2,1 3,7 1,5 1171 41,2

Jednotky g/100 g % g/100 g % g/100 g MJ/kg suš. g/kg pův. hm. mg/kg pův. hm. mg/kg pův. hm.

5.3.1. Výpočet spotřeby energie v travní a bylinné složce potravy Vyuţitelná energie bylin a trav obsaţená v denní krmné dávce jednoho průměrného kusu jelení zvěře 13 kg.den-1 x 0,925 MJ = 12 MJ Celková spotřeba energie travní a bylinné biomasy z dostupné potravní nabídky 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 0,925 MJ x 184 ks zvěře = 553 150 MJ 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 0,925 MJ x 23 ks zvěře NS = 69 431 MJ Celkový obsah energie v travní a bylinné biomase v dostupné potravní nabídce 6 045 400 kg x 0,925 MJ = 5 591 995 MJ Přebytek obsahu energie ve zvěři dostupné potravě v travní a bylinné biomase 5 038 845 MJ Celková produkce energie travní a bylinné biomasy

5 591 995 MJ (100 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 184 ks JKS

553 150MJ (10 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 23 ks NS

69 431 MJ (1,2 %)

Přebytek energie travní a bylinné biomasy

5 038 845 MJ (90%)

65

5.3.2. Výpočet spotřeby energie v dřevinné složce potravy

Vyuţitelná energie dřevinné hmoty obsaţené v denní krmné dávce jednoho průměrného kusu jelení zvěře 4,5 kg.den-1 x 1,025 MJ = 4,6 MJ Celková spotřeba energie dřevinné biomasy z dostupné potravní nabídky 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1 125 kg x 1,025 MJ x 184 ks zvěře = 212 175 MJ 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1 125 kg x 1,025 MJ x 23 ks zvěře NS = 26 522 MJ Celkový obsah energie v dřevinné biomase v dostupné potravní nabídce 4 915 100 kg x 1,025 MJ = 5 037 978 MJ Přebytek obsahu energie ve zvěři dostupné potravě v dřevinné biomase 4 825 803 MJ Celková zásoba energie dřevinné biomasy

5 037 978 MJ (100 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 184 ks JKS

212 175 MJ (4,2 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 23 ks NS

26 522 MJ (0,5 %)

Přebytek energie dřevinné biomasy

4 825 803 MJ (95,8 %)

5.3.3. Výpočet celkové spotřeby energie v potravě a porovnání s

průměrnou denní potřebou Tab. č. 11: Průměrná spotřeba energie jelení zvěří v honitbě Jelení hora Travní a bylinná biomasa

Dřevinná biomasa

Celková zás. energie biomasy

5 591 995 MJ (100 %)

5 037978 MJ (100 %)

Celková spotř. energie 184 ks

553 150 MJ (10 %)

212 175 MJ (4,2 %)

Celková spotř. energie NS

69 431 MJ (1,2 %)

26 522 MJ (0,5 %)

Přebytek energie v biomase

5 038 845 MJ (90 %)

4 950 340 MJ (95,8 %)

Pro výpočet byla z literárních pramenů odvozena průměrná hodnota energie 140 kcal na kg0,75. To je po přepočtu 0,54 MJ na kg0,75. Přepočítáno na průměrnou hmotnost jelení zvěře 100 kg je celková potřeba energie při běţné tělesné aktivitě u průměrného 66

kusu jelení zvěře 17 MJ.den-1. Příjem 17,5 kg potravy za den odpovídá 16,5 MJ vyuţitelné netto energie. Výpočty prokazují, ţe energetická potřeba jelení zvěře ve vegetační době v honitbě Jelení hora je kryta její denní kvantitativní spotřebou bylinné, travní a dřevinné biomasy a to i v případě zvýšených nároků např. v období růstu, laktace a vývoje paroţí. Zvýšené nároky zvěř kompenzuje konzumací většího mnoţství potravy, tak aby plně pokryla své energetické potřeby.

5.4. Stanovení zvěří využitelné biomasy v honitbě Černý potok V honitbě Černý potok v lesních porostech o výměře 1878 ha odebráno celkem 248 vzorků biomasy travinné, bylinné a dřevní biomasy z reprezentativních ploch o velikosti (1x1 m) a byla zjištěna produkce biomasy v kg.m-2. V lesních porostech byla zjištěna průměrná produkce travní a bylinné biomasy 0,32 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních pozemků 1878 ha činila produkce biomasy 5 718 400 kg. V lesních porostech bylo dále zjištěno mnoţství dřevinné biomasy (listů, pupenů a výhonů) vyuţitelné zvěří v počtu 0,15 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních ploch 1878 ha činilo mnoţství dřevinné biomasy 2 817 000 kg. Dřevinná sloţka je v této lokalitě tvořena převáţně smrkem ztepilým, smrkem pichlavým, smrkem omorikou, modřínem, břízou a olší. Celkem lesní plochy poskytují 5 718 400 kg zvěří dostupné bylinné a travní biomasy a 2 817 000 kg dřevní zvěří dostupné biomasy. Pří odběru vzorků bylo téţ zjišťováno zastoupení jednotlivých rostlinných druhů. Nejhojněji se vyskytovaly třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a ostruţiník (Rubus idaeus). Celkovou produkci zvěří vyuţitelné biomasy uvádí přehledně tabulka č. 12. Tab. č. 12: Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy v honitbě Černý potok v kg Lesní porosty (kg)

Louky, pastviny (kg)

Celkem (kg)

Tráva, byliny

5 718 400

–

5 718 400

Listy, pupeny, prýty

2 817 000

–

2 817 000

Druh biomasy

Celková produkce zvěří vyuţitelné biomasy

8 535 400

67

5.4. Spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Černý potok Pro potřeby výpočtu byla stanovena průměrná denní potřeba potravy jednoho kusu jelení zvěře ve vegetačním období výši 13 kg (75 %) trav a bylin a 4,5 kg (25 %) dřevinné biomasy. Délka období, po kterou má zvěř přirozenou potravu k dispozici byla zvolena podle délky průměrné sněhové pokrývky v oblasti (120 dnů) a to 250 dnů. Pro výpočet byly pouţity výsledky sčítání námi stanovených stavů jelení zvěře nepřímými metodami v daném roce (pro výpočet byla pouţita vyšší hodnota z obou metod). Normované stavy jsou pro honitbu stanoveny pouze v počtu 15 ks.

5.4.1. Výpočet kvantitativní spotřeby travní a bylinné potravy Spotřeba travnaté a bylinné potravy jelení zvěří ve vegetačním období 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 90 ks jelení zvěře = 292 500 kg 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 15 KS NS jelení zvěře = 48 750 kg Celková zásoba travní a bylinné biomasy

5 718 400 kg (100 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 90 ks JKS

292 500 kg (5,1 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 23 ks NS

48 750 kg (0,86 %)

Přebytek travní a bylinné biomasy

5 425 900 kg (94,9 %)

5.4.2. Výpočet kvantitativní spotřeby dřevinné potravy Spotřeba dřevinné potravy jelení zvěří ve vegetačním období 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1125 kg x 90 ks jelení zvěře = 101 250 kg 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1125 kg x 15 ks NS jelení zvěře = 15 875 kg Celková zásoba dřevinné biomasy

2 817 000 kg (100 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 90 ks JKS

101 250 kg (3,6 %)

Celková spotřeba potravy jelení zvěří pro 23 ks NS

15 875 kg (0,6 %)

Přebytek dřevinné biomasy

2 715 750 kg (96,4 %)

68

5.4.3. Výpočet celkové kvantitativní spotřeby potravy jelení zvěří Údaje o spotřebě potravy jelení zvěře jsou uvedeny přehledně v tabulce č. 13: Tab. č. 13: Průměrná spotřeba potravy jelení zvěří v honitbě Černý potok Travní a bylinná biomasa

Dřevinná biomasa

Celková zásoba biomasy

5 718,4 t (100 %)

2 817 t (100 %)

Celková spotřeba 90 ks

293 t (5,1 %)

101,2 t (3,6 %)

48,8 t (0,86 %)

15,9 t (0,6 %)

5 425,9 t (94,9 %)

2 715,8 t (98,2 %)

Celková spotřeba NS Přebytek biomasy

5.5. Využitelná energie v biomase v honitbě Černý potok Pro výpočet byla odvozena hodnota 130 kcal na kg0,75. To je po přepočtu 0,54 MJ na kg0,75. Přepočítáno na průměrnou hmotnost jelení zvěře 100 kg je celková potřeba energie v denní krmné dávce 1000,75 x 0,54 = 17 MJ. Pro přepočet bylo mnoţství energie přepočítáno na původní sušinu 25 % (průměrná sušina čerstvé hmoty). Průměrné hodnoty ţivin v biomase uvádí tabulka č. 14: Tab. č. 14: Průměrné hodnoty ţivin v honitbě Černý potok v odebraných vzorcích Živina sušina vláknina popeloviny N -látky tuk NEv fosfor vápník sodík

Dřevinná hmota 92,42 15,42 3,6 11,4 6,8 5,1 2,43 314 99

Trávy a byliny 92,48 22,65 6,1 9,7 3,4 5,6 1,69 405 34

Jednotky g/100 g % g/100 g % g/100 g MJ/kg suš. g/kg pův. hm. mg/kg pův. hm. mg/kg pův. hm.

5.5.1. Výpočet spotřeby energie v travní a bylinné složce potravy Vyuţitelná energie bylin a trav obsaţená v denní krmné dávce jednoho průměrného kusu jelení zvěře 13 kg.den-1 x 1,275 MJ = 16,6 MJ

69

Celková spotřeba energie travní a bylinné biomasy z dostupné potravní nabídky 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 1,275 MJ x 90 ks zvěře = 372 938 MJ 13 kg.den-1 x 250 dnů = 3 250 kg x 1,275 MJ x 15 ks zvěře NS = 62 156 MJ Celkový obsah energie v travní a bylinné biomase v dostupné potravní nabídce 5 718 400 kg x 1,275 MJ = 7 290 960 MJ Přebytek obsahu energie ve zvěři dostupné potravě v travní a bylinné biomase 6 918 022 MJ Celková produkce energie travní a bylinné biomasy

7 290 960 MJ (100 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 90 ks JKS

372 938 MJ (5,1 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 23 ks NS

62 156 MJ (0,85 %)

Přebytek energie travní a bylinné biomasy

6 918 022 MJ (94,9 %)

5.5.2. Výpočet spotřeby energie v dřevinné složce potravy

Vyuţitelná energie dřevinné hmoty obsaţené v denní krmné dávce jednoho průměrného kusu jelení zvěře 4,5 kg.den-1 x 1,4 MJ = 6,3 MJ Celková spotřeba energie dřevinné biomasy z dostupné potravní nabídky 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1 125 kg x 1,4 MJ x 90 ks zvěře = 141 750 MJ 4,5 kg.den-1 x 250 dnů = 1 125 kg x 1,4 MJ x 15 ks zvěře NS = 23 625 MJ Celkový obsah energie v dřevinné biomase v dostupné potravní nabídce 2 817 000 kg x 1,4 MJ = 3 943 800 MJ Přebytek obsahu energie ve zvěři dostupné potravě v dřevinné biomase 3 802 050 MJ Celková produkce energie dřevinné biomasy Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 90 ks JKS 70

3 943 800 MJ (100 %) 141 750 MJ (3,6 %)

Celková spotřeba energie jelení zvěří pro 23 ks NS Přebytek energie dřevinné biomasy

23 625 MJ (0,6 %) 3 802 050 MJ (96,4 %)

5.5.3. Výpočet celkové spotřeby energie v potravě a porovnání s

průměrnou denní potřebou Tab. č. 15: Průměrná spotřeba energie jelení zvěří v honitbě Černý potok Travní a bylinná biomasa

Dřevinná biomasa

Celková zás. energie biomasy

7 290 960 MJ (100 %)

3 943 800 MJ (100 %)

Celková spotř. biomasy 90 ks

372 938 MJ (5,1 %)

141 750 MJ (3,6 %)

Celková spotřeba NS

62 156 MJ (0,85 %)

23 625 MJ (0,6 %)

6 918 022 MJ (94,9 %)

3 802 050 MJ (96,4 %)

Přebytek energie biomasy

Pro výpočet byla z literárních pramenů odvozena průměrná hodnota energie 140 kcal na kg0,75. To je po přepočtu 0,54 MJ na kg0,75. Přepočítáno na průměrnou hmotnost jelení zvěře 100 kg je celková potřeba energie při běţné tělesné aktivitě u průměrného kusu jelení zvěře 17 MJ.den-1. Příjem 17,5 kg potravy za den odpovídá 22,9 MJ vyuţitelné energie. Výpočty prokazují, ţe energetická potřeba jelení zvěře v honitbě Jelení hora je plně kryta její denní kvantitativní spotřebou bylinné, travní a dřevinné biomasy a to i v případě zvýšených nároků např. v období růstu, laktace a vývoje paroţí.

5.6. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC Na základě opakovaného sčítání trusu v letech 2007 a 2008 (n = 7) byly vyčísleny hodnoty odhadu populační hustoty jelena evropského v honitbách Jelení hora a Černý potok za pouţití metod FSC a FAR. Intervalové odhady populační velikosti jelena lesního z jednotlivých monitorování transektů jsou zobrazeny na obr. 2 aţ 5 s 95 % hladinou významnosti (dále CI), přičemţ jsou samostatně vyjádřeny pro metodu FSC nebo FAR. CI je mezinárodní označení pro konfidenční interval spolehlivosti odhadu parametru populace. Vyjadřuje úroveň spolehlivosti. V honitbě Jelení hora byla v roce 2007 metodou FSC odhadnuta populační hustota na 121±139 (95% CI) jedinců a metodou FAR 164±70 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. Za stejné období byla metodou FSC v honitbě Černý potok odhadnuta 71

populační hustota 114±118 (95% CI) jedinců a metodou FAR 123±61 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. V roce 2008 byl v honitbě Jelení hora metodou FCS stanoven odhad populační hustoty 76 ± 116 (95% CI) jedinců a metodou FAR na 59 ± 36 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. V honitbě Černý potok byla za stejné období metodou FSC odhadnuta populační hustota 35 ± 24 (95% CI) jedinců a metodou FAR 48 ± 26 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. Obr. 2 ukazuje relativně vysokou populační hustotu jelení zvěře v obou revírech (121 a 114 kusů na 1000 ha) s intervalem spolehlivosti 121±139 a 114±118. Jeho šířka je dána vysokou variabilitou a poměrně nízkým počtem výběrových souborů, tedy velkou variabilitou hustoty FPG dle jednotlivých transektů, nízkým počtem těchto transektů a nízkým počtem měření.

300

ks na 1000 ha

250

200

150

100

50

0

Jelní hora

Černý potok

Honitba

Obr. č. 2: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FSC v honitbách Jelení hora (n = 8) a Černý potok (n = 8) s 95% CI k 13. 6. 2007

72

300

ks na 1000 ha

250

200

150

100

50

0

Jelení hora

Černý potok

Honitba

Obr. č. 3: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FAR v honitbách Jelení hora (n = 24) a Černý potok (n = 24) s 95% CI za období od 13. 6. 2007 do 15. 10. 2007 Výraznější rozdíl populační hustoty jelena lesního v obou honitbách (164 a 123 kusů na 1000 ha) s intervalem spolehlivosti 164±70 a 123 ±61 je znázorněn na obr. 3. Z grafu je patrné, ţe velikost populace jelena lesního v honitbě Jelení hora je o 1/4 větší v porovnání s honitbou Černý potok. 300

ks na 1000 ha

250

200

150

100

50

0

Jelení hora

Černý potok

Honitba

Obr. č. 4: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FSC v honitbách Jelení hora (n = 8) a Černý potok (n = 8) s 95% CI k 3. 7. 2008

73

V porovnání s předchozím rokem (viz obr. 1) je na obr. 3 znatelný výrazný pokles početních stavů zvěře v honitbě Jelení hora o 45 ks a obdobně v honitbě Černý potok o 79 jedinců na 1000 ha. Na obr. 5 je opět patrný značný pokles početního stavu jelení zvěře v porovnání s rokem 2007 (viz obr. 2) v honitbě Jelení hora o 105 jedinců a v honitbě Černý potok o 75 jedinců na 1000 ha. 300

250

ks na 1000 ha

200

150

100

50

0

Jelení hora

Černý potok

Honitba

Obr. č. 5: Intervalový odhad populační hustoty jelena lesního metodou FAR v honitbách Jelení hora (n = 16) a Černý potok (n = 16) s 95% CI za období od 3. 7. 2008 do 20. 9. 2008 Z výkazů myslivecké evidence byly zjištěny jarní kmenové stavy a odlov jelení zvěře v obou lokalitách. Přehledně jsou tyto údaje uvedeny na obr. 6 a 7.

74

120,0

Počty zvěře v ks

100,0 80,0 60,0 Jelení hora 40,0

Černý potok

20,0 0,0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

roky

Obr. č. 6: Jarní kmenové stavy jelení zvěře v letech 2003-2009 v honitbách Jelení hora a Černý potok přepočtené na 1000 ha 120,0

počty zvěře v ks

100,0 80,0 60,0 Jelení hora 40,0

Černý potok

20,0 0,0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

roky

Obr. č. 7: Odlov jelení zvěře v honitbách Jelení hora a Černý potok v letech 2003-2008 přepočtené na 1000 ha Z výkazu myslivecké evidence a statistiky byly zjištěny jarní kmenové stavy a odlov jelení zvěře v obou honitbách. V myslivecké statistice uváděné jarní kmenové stavy z let 2003 aţ 2009 vykazují pouze mírné výkyvy v počtech kusů. Z hlediska počtu odlovených kusů byl v honitbě Jelení hora nejintenzivnější rok 2006, kdy bylo odloveno v přepočtu na 1000 ha honební plochy 115 ks. V honitbě Černý potok bylo tohoto vrcholu dosaţeno uţ v roce 2004, kdy bylo odloveno 58 ks, přepočteno na 1000 ha. Domníváme se, ţe výše odlovu závisí na celé řadě faktorů. Za nejvýznamnější faktory 75

lze povaţovat polohu obou honiteb, klidové a krytové moţnosti a intenzitu odlovu. V honitbě Jelení hora je takovýchto lokalit více a zvěř se zde velice ráda zdrţuje. Představuje pro okolní honitby jako tzv. klidovou zónu, ze které se zvěř rozšiřuje do okolních honiteb. Zjištěný odhad populační hustoty jelení zvěře metodou FSC v roce 2007 v honitbě Jelení hora (121 ks/1000 ha) je cca o 319 % vyšší neţ přepočítané jarní kmenové stavy uváděné ve výkazech mysliveckého hospodaření (28,9 ks/1000 ha). Při pouţití metody FAR (164ks/1000 ha) je rozdíl ve zjištěných cca 467% v porovnání s mysliveckou evidencí. V honitbě Černý potok byla v roce 2007 metodou FSC odhadnuta populační hustota jelení zvěře v počtu 114 ks/1000 ha. Při porovnání s výkazy mysliveckého hospodaření (40,5 ks/1000 ha) je tato hodnota téměř o 181% vyšší. Obdobně tomu bylo při pouţití metody FAR. Zjištěný počet 123 ks/1000 ha je přibliţně o 204% vyšší neţ hodnota udávaná ve výkazech mysliveckého hospodaření. Odlov v roce 2007 činil v honitbě Jelení hora 90,9 ks/1000 ha a v honitbě Černý potok 28,2 ks/1000 ha honební plochy. V roce 2008 byla metodou FSC odhadnuta populační hustota jelení zvěře v honitbě Jelení hora 76 ks/1000 ha. Při porovnání s výkazy mysliveckého hospodaření (30 ks/1000 ha) je tato hodnota téměř o 153% vyšší. Při pouţití metody FAR bylo odhadnuto 59 ks jelení zvěře na 1000 ha honební plochy. Při porovnání s výkazy mysliveckého hospodaření jsou tyto výsledky cca o 97% vyšší. V honitbě Černý potok byly metodou FSC v roce 2008 odhadnuty stavy jelení zvěře v počtu 35 ks/1000 ha, tj. přibliţně o 46% více neţ je uvedeno ve výkazech mysliveckého hospodaření (24 ks/1000 ha). Obdobně u metody FAR byla odhadovaná populační hustota (48 ks/1000 ha) o 100% vyšší, neţ přepočítané jarní kmenové stavy uváděné ve výkazech mysliveckého hospodaření v honitbě. Odlov v roce 2008 činil v honitbě Jelení hora 88,8 ks/1000 ha a v honitbě Černý potok 22,9 ks/1000 ha. Souhrnně jsou výsledky sčítání uvedeny v obr. č. 8

76

180 160

ks.1000 ha-1

140 120 Přímé sčít.

100

FSC

80

FAR

60

LOV

40 20 0 2007 JH

2008 JH

2007 ČP

2008 ČP

Obr. č. 8: Srovnání výsledků přímého sčítání, nepřímých metod a odlovu v honitbách Jelení hora (JH) a Černý potok (ČP) v letech 2007 a 2008 Z grafu je patrné, ţe kaţdoročně oficiálně uváděné jarní kmenové stavy v oblasti, sčítané přímými sčítacími metodami, jsou silně podhodnocené. Vzhledem k mnoţství odlovených kusů v jednotlivých letech se reálným stavům v honitbě blíţí mnoţství zvěře stanovené nepřímými sčítacími metodami FAR a FSC.

5.7. Výše škod působených zvěří na lesních porostech Škody zvěří na lesních porostech v obou honitbách jsou kaţdoročně vyčíslovány drţitelem těchto honiteb LS klášterec nad Ohří podle metodiky ve vyhlášce Podle vyhlášky ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb. Přehled o škodách působených jelení zvěří v obou honitbách uvádí následující obrázek.

77

180 000 Kč 160 000 Kč 140 000 Kč 120 000 Kč 100 000 Kč Jelení hora

80 000 Kč

Černý potok

60 000 Kč 40 000 Kč 20 000 Kč 0 Kč 2002

2003

2004

2005

2006

2007

Obr. č. 9: Vyčíslené škody jelení zvěří v honitbě Jelení hora a Černý potok v Kč v letech 2003–2007.

140% 117%

120% 100% 100%

103%

100% 78%

80% 59%

60%

73%

65%

44%

40%

31%

34% 24%

20% 0% 2002

2003

2004 Jelení hora

2005

2006

2007

Černý potok

Obr. č. 10: Procentuální vyjádření výše škod v obou honitbách v letech 2002–2007 Výše škod působených jelení zvěří je z dlouhodobého hlediska v obou honitbách neúnosná. Z grafů vyplývá, ţe jejich intenzita se zvyšujícím se odstřelem klesá. Pokud však dojde k poklesu odstřelu, škody jelení zvěří se na lesních porostech opět zvyšují, případně má jejich výše v průběhu dalších let kolísavý charakter. Z toho lze usuzovat, ţe na výši škod má vliv, kromě početních stavů zvěře, celá řada dalších faktorů, např. délka a výška sněhové pokrývky, kvantita a kvalita dostupné potravy, klidové a krytové podmínky v honitbách a intenzitě loveckého tlaku v době lovu. 78

V honitbě Jelení hora bylo dosaţeno nejvyššího odstřelu jelení zvěře v roce 2006 ve výši 272 ks. Nejniţší úroveň škod byla dosaţena o dva roky dříve v roce 2004 ve výši 54 378 Kč. V honitbě Černý potok bylo nejniţší úrovně škod dosaţeno v roce 2006 ve výši 36 715Kč. Nejvyšší odstřel zvěře byl uţ v roce 2004 ve výši 106 ks. Mezi výší škod a námi stanovenými stavy zvěře byl v letech 2007 a 2008 vypočten korelační koeficient. Mezi škodami zvěří a početností zvěře byla zjištěna slabá záporná závislost. Přehledně výsledky uvádí obr. č. 11.

120000,00

Výše škod v Kč

100000,00 80000,00 60000,00 y = -50,887x + 76948 40000,00 20000,00 0,00 0

100

200

300

400

500

Počty jelení zvěře v ks

Obr. č. 11: Závislost výše škod na mnoţství jelení zvěře Domníváme se, ţe na výši škod nemá vliv pouze početnost jelení zvěře v oblasti, jak je patrné z grafu, ale i řasa dalších faktorů zejména dostupnost potravy v zimním období, míra zneklidňování zvěře lovem, turistika a další. Úhrada škod, které zvěř kaţdoročně působí na lesních porostech, není schopna pokrýt náklady na účinnou ochranu těchto porostů. Z dlouhodobého hlediska se tento stav stává neudrţitelným.

5.8. Využití přezimovacích obůrek zvěří na území LS Klášterec nad Ohří Na území LS Klášterec jsou v současné době vybudovány čtyři přezimovací obůrky o celkové výměře 42 ha. Přezimovací obůrky Jelení hora a Výsluní se nacházejí 79

ve východní části oblasti. Přezimovací obůrky Vejprty a Vápenka se nacházejí v západní části oblasti. Vyuţívání přezimovacích obůrek zvěří přehledně uvádí tabulka č. 16. Graficky je vyuţívání přezimovacích obůrek zvěří znázorněno na obr. č. 12. Tab. č. 16: Vyuţívání přezimovacích obůrek jelení zvěří v zimním období v zájmové oblasti LS Klášterec nad Ohří honitba

2005/2006

2006/2007

2007/2008

2008/2009

výměra v ha

Jelení hora

17

24

45

35

‫(٭‬2 420) 6,75

Výsluní

–

68

48

45

‫(٭‬1 383) 21,65

Vejprty

–

–

8

15

‫(٭‬1 807) 10,08

Vápenka

27

21

45

45

‫(٭‬2 198) 7,78

‫٭‬výměra celých honiteb

80

počet jelení zvěře v ks

70 60 50

Jelení hora

40

Výsluní

30

Vejprty Vápenka

20 10 0 2005/2006

2006/2007

2007/2008

2008/2009

Obr. č. 12: Vyuţívání přezimovacích obůrek jelení zvěří v zimním období v zájmové oblasti LS Klášterec nad Ohří Z obr. je patrné, ţe je nejméně vyuţívána přezimovací obůrka Vejprty. Byla vybudována v roce 2007, nejpozději ze zbývajících obůrek. Při porovnání vyuţívání ostatních obůrek zvěří v prvním roce provozu, je mnoţství přezimující zvěře velmi nízké, první rok pouze 8 druhý rok 15 ks. V přezimovací obůrce Výslunní bylo uzavřeno v zimním období v prvním roce provozu (2006) 68 ks jelení zvěře. Příčin

80

vyuţívání respektive nevyuţívání můţe být celá řada. Nejdůleţitějším faktorem je především vhodné načasování uzavření oborních vrat.

30% 24%

25% 20% 15% 10% 6% 5% 0% roky 2007

2008

Obr. č. 13: Procentuální vyjádření počtu uzavřené zvěře v přezimovací obůrce Jelení hora z jarního sčítaného stavu celé honitby Jelení hora v letech 2007 a 2008 Z obrázku je patrné, ţe mnoţství zvěře uzavřené v přezimovací obůrce Jelení hora v zimním období je velmi nízké v porovnání se s námi stanoveným sčítaným jarním kmenovým stavem následujícího roku. Dle početnosti uzavřené jelení zvěře v přezimovacích obůrkách lze usuzovat na větší početnost jelení zvěře ve východní části zájmové oblasti LS Klášterec nad Ohří. To potvrzuje naši hypotézu, ţe jelení zvěři velice dobře vyhovují rozsáhlé klidové, bezzásahové a pro člověka velice špatně přístupné zóny - rašeliniště a porosty náhradních dřevin. Jelení zvěř se zde velice ráda zdrţuje v průběhu vegetačního období, kdy zde nachází dostatečné mnoţství kvalitní potravy a není nucena za potravou migrovat na delší vzdálenosti. S příchodem zimy a sněhové pokrývky zvěř nemá k dispozici dostatečné mnoţství přirozené potravní nabídky v odpovídající kvalitě a je nucena za potravou migrovat do niţších poloh. Tohoto přirozeného instinktu jelení zvěře lze vyuţít pro nalákání do přezimovacích obůrek, zvláště při vyšší koncentraci v oblasti.

81

6.9. Zhodnocení managementu mysliveckého hospodaření s jelení zvěří v zájmové oblasti a návrh na optimalizaci stávajícího stavu Hospodaření s jelení zvěří v zájmové oblasti je v současné době plně podřízeno lesnickému hospodaření tedy snahám postupné přeměny náhradních porostů na porosty cílové a maximální eliminaci škod na stávajících i zakládaných lesních porostech. Nejzávaţnějším problémem současného stavu mysliveckého hospodaření je výše odlovu jelení zvěře v jednotlivých honitbách. Řada uţivatelů honiteb není schopna plánovanou výši odlovu naplnit. Baláţ (2009) uvádí, ţe je distribuce jelení zvěře v rámci lesní správy Klášterec velmi variabilní. Kolísá během roku a také podle honitby. Příčina tohoto kolísání spočívá v rozdílných biotopech, kde se zvěř ráda zdrţuje a na klidových a krytových podmínkách. Mezi další příčiny zařadil také potravní moţnosti zvěře a míru turistické návštěvnosti oblasti. V honitbách, kde se zvěř jelení zvěř vyskytuje v menší denzitně případně, kde nemá optimální podmínky, je pak velmi problematické naplnit stanovený plán lovu. Na takovouto zvěř je vyvíjen intenzivní lovecký tlak. Návrh kaţdoročního plánu lovu jelení zvěře v oblasti vychází ze sčítání provedeného uţivateli honiteb a výše škod působených jelení zvěří na lesních porostech. Sčítání zvěře se mohou zúčastnit ze zákona i drţitelé sousedních honiteb, coţ se však v praxi téměř neděje. Snahou vlastníků lesa je sníţit stavy jelení zvěře na únosnou úroveň. Současná úprava mysliveckého plánování vycházející z vyhlášky 491/2002 Sb. je zcela nevyhovující a není schopna postihnout reálný stav v honitbách. Z hlediska získávání údajů o početnosti zvěře v honitbách neexistuje metoda zjišťování početnosti zvěře, která by měla odpovídající přesnost, a aby výsledky, získané touto metodou, odpovídaly reálným stavům zvěře v honitbách. Lov je zaměřen především na zvěř samičí a mláďata. Trofejová samčí zvěř se loví z větší části poplatkově, zbytek plánu trofejové zvěře odloví uţivatelé honiteb. Holá zvěř je lovena bez ohledu na kvalitu, kondici, zdravotní stav, stejně tak i mláďata. I přes snahu sniţovat mnoţství zvěře v zájmové oblasti, coţ dokazuje výše ročních odstřelů, dosahuje roční výše škod stále neúnosných hodnot. Závaţným problémem v obou honitbách je nedostatek krmných zařízení a úroveň péče o zvěř zejména v době nouze. Krmná zařízení byla zrušena z důvodu předpokládaného sníţení škod působených jelení zvěří na lesních porostech (vlivem migrace zvěře v zimním období do niţších poloh případně do přezimovacích obůrek) a 82

přikrmování jako takové bylo značně omezeno. Mnoţství uzavřené zvěře v zimním období v přezimovacích obůrkách je však nízké s ohledem na celkový počet zvěře v oblasti. Proto doporučujeme přehodnotit stávající stav a po uzavření přezimovacích obůrek začít opět přikrmovat plošně v celé oblasti. V honitbě Jelení hora se nachází pouze jedno zařízení určené k přikrmovaní zvěře, v honitbě Černý potok také pouze jedno. Pokud zvěř není v zimním období se sněhovou pokrývkou přikrmována, je nucena vyuţívat nabídku dostupné přirozené potravy (letorostů, pupenů, prýtů, kůry), čímţ páchá značné škody na lesních porostech. Povinnost přikrmovat zvěř v době nouze vyplývá ze zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud je tato povinnost zanedbávána, můţe o přikrmování rozhodnout na náklady uţivatele honitby orgán státní správy myslivosti. Pro optimalizaci stávajícího stavu bychom doporučili: –

zváţit zaloţení jelení oblasti na ploše zájmového území

–

vybudovat další přezimovací obůrky na dalších vhodných lokalitách

–

stanovit výši odlovu jelení zvěře na základě skutečných stavů této zvěře na území jednotlivých honiteb

− pokračovat v intenzivním odlovu samičí a mladé zvěře samičího pohlaví − zváţení znovuzavedení plošného přikrmování po uzavření přezimovacích obůrek − pravidelně sledovat výši impaktu jelení zvěře na lesní porosty − zajistit odpovídající úroveň výţivy jelení zvěře v přezimovacích obůrkách i ve volnosti Cílem optimalizace stávajícího stavu by mělo být uzavření maximálního počtu jelení zvěře v přezimovacích obůrkách v zimním období a tím by měla být zaručena maximální

eliminace

škod

působených

jelení

zvěří

na

lesních

porostech.

V přezimovacích obůrkách by měla být jelení zvěř krmena kvalitními krmivy v dostatečném mnoţství. Za zváţení by stálo zaloţení jelení oblasti v zájmovém území. V čele oblasti chovu by bylo vhodné ustanovit poradní sbor, ve kterém by byli zástupci všech zainteresovaných myslivecky hospodařících subjektů v oblasti. V oblasti chovu by bylo vhodné stanovit kriteria průběrného odstřelu. Cílem oblasti chovu by mělo být

83

zefektivnění odlovu, postupné sniţování škod působených zvěří na lesních porostech a celkové zlepšení kvality péče a chovu jelení zvěře. Předpokladem pro trvale udrţitelný myslivecký management v oblasti je trvalé sníţení škod zvěří na lesních porostech a jejich udrţení na únosné výši. Toho nelze dosáhnout bez vzájemné spolupráce všech uţivatelů i drţitelů honiteb.

84

6. Diskuse 6.1. Stanovení zvěří využitelné biomasy, stavy zvěře a přezimovací obůrky Z výsledků kvantitativního a kvalitativního průzkumu potravní nabídky vyplývá, ţe je v horských lesních ekosystémech poškozených emisemi dostatečná produkce zvěří vyuţitelné biomasy ve vegetačním období. K obdobnému závěru došel i Feuereisel (2007). V zimním období je tomu naopak, zejména při vysoké sněhové pokrývce, je zvěř nucena přijímat potravu, která je přístupná např. letorosty listnatých i jehličnatých stromů, výhony, pupeny, kůru atd., aby uspokojila své potravní nároky. Z hlediska potravního chování jelení zvěře jde o jev zcela přirozený (instinktivní). Podle vyhlášky 491/2002 Sb. byly obě honitby na základě posouzení celkového stavu ekosystému zařazeny do IV. jakostní třídy. V obou honitbách byly na základě této vyhlášky stanoveny minimální a normované stavy zvěře v honitbě Jelení hora ve výši 21ks a normované stavy ve výši 23 ks. V honitbě Černý potok byly stanoveny minimální stavy jelení zvěře ve výši 14 a normované stavy ve výši 15 ks. Sčítané stavy jelení zvěře však několika-násobně převyšují normované stavy určené dle této vyhlášky. Z našich měření vyplývá, ţe jsou obě honitby schopny jelení zvěři poskytnout dostatek potravy ve vegetační době i při vyšší početnosti zvěře, neţ uvádí vyhláška. Mnoţství zvěře je však limitováno škodami působenými na lesních porostech. V zimním období je ţádoucí, aby byla jelení zvěř nalákána do přezimovacích obůrek. Toho nelze dosáhnout bez vzájemné spolupráce jednotlivých uţivatelů a drţitelů honiteb v oblasti. Z dosavadních údajů vyplývá, ţe je vyuţitelnost přezimovacích obůrek z hlediska celkového počtu zvěře na nízké úrovni. Příčin nevyuţívání můţe být celá řada např. intenzivní lovecký tlak ve všech honitbách ke konci doby lovu z důvodu naplnění plánu lovu, nevhodná lokalita, vnadění zvěře mimo přezimovací obůrky atd. Jelení zvěř, která není uzavřena v přezimovacích obůrkách, je pak nucena vyuţívat nejsnáze dostupnou potravu v oblasti tedy letorosty, pupeny, prýty, kůru atd. Mnoţství odlovené jelení zvěře je několikanásobně vyšší neţ jarní sčítané stavy. Domníváme se, ţe je to způsobeno velkou chybou při vyuţití metody přímého sčítání (v oblasti se vyskytují převáţně mladé husté porosty a nepřístupná rašeliniště) a také zřejmě v důsledku migrace jelení zvěře v oblasti mezi jednotlivými honitbami v oblasti 85

a sousedním Saskem. Při sčítání prováděném v termínech stanovených orgánem státní správy myslivosti (obvykle v lednu a únoru) se nepodaří sečíst všechnu zvěř. K moţnému řešení tohoto problému by mohlo přispět zaloţení jelení oblasti. K podobnému závěru dospěl i Feuereisel (2008). Denní potřeba potravy pro průměrný kus jelení zvěře (100 kg) byla stanovena ve výši 17,5 kg čerstvé hmoty. To odpovídá přibliţně obsahu sušiny kolem 3 aţ 3,5 kg. Jedná se tedy pouze o kvantitativní potřebu bez ohledu na kvalitu. Ke stejným závěrům došel i Wagenknecht (1981), který udává mnoţství sušiny pro záchovu ve výši 3 kg. Pokud zvěř přijímá měně kvalitní potravu, musí přijmout větší mnoţství tak, aby uspokojila své základní ţivotní potřeby. Zvýšené nároky na mnoţství a kvalitu potravy jsou hlavně v období poslední fáze gravidity a v průběhu laktace u samic a v období po říji u samců. K podobným závěrům došel také Lochman (1985) a Bubeník (1954). Námi stanovené kvantitativní mnoţství zvěří dostupné potravy je zaloţeno na zjištění celkového mnoţství biomasy bez ohledu na zastoupení jednotlivých druhů rostlin, jejich atraktivitě a chutnosti pro zvěř. Zabloudil (2006) ve své práci zmiňuje, ţe některé druhy rostlin je moţné dohledat v katalogu krmiv a vyčíslit pro ně netto energii. Muselo by se však jednat o plochu s převahou jednoho maximálně dvou rostlinných druhů. Pokud by plocha byla tvořena větším počtem rostlinných druhů, povaţujeme za výhodnější sestavení směsného vzorku a provedení stanovení jednotlivých ţivin chemickou cestou v laboratoři. Kvalita zvěří dostupné potravní nabídky byla hodnocena na základě stanovení jednotlivých ţivin a energie ve směsných vzorcích. Mnoţství potřeby energie pro bazální metabolismus jelení zvěře bylo vypočteno na základě metabolické velikosti těla. Pro průměrnou hmotnost jelení zvěře o hmotnosti 100 kg činí velikost metabolické velikosti těla 31,62 jednotek. Na základě prací Bubeníka (1984) byla stanovena průměrná denní potřeba energie v počtu 130 kcal na kilogram metabolické velikosti těla. To odpovídá při průměrné hmotnosti jelení zvěře 100 kg hodnotě energie 17 MJ. Mnoţství energie obsaţené v denní krmné dávce, je schopné tuto potřebu energie plně pokrýt. Obsah minerálních látek v denní krmné dávce zejména fosforu se pohybuje v rozmezí 0,37−0,42 g a vápníku 0,12−0,292 g v čerstvé hmotě. Při denním příjmu potravy 17, 5 kg je obsah fosforu v krmné dávce ve výši 7,43 g a vápníku 5,11 g. Lochman (1985) uvádí denní potřebu fosforu ve výši 18 g, Wagenknecht (1981) uvádí

86

denní potřebu fosforu ve výši 10 g na 100 kg. Bubeník (1984) uvádí potřebu fosforu 4,5 g na 100 kg tělesné hmotnosti jelení zvěře. Bubeník (1984) uvádí denní potřebu vápníku ve výši 5 g na 100 kg tělesné hmotnosti. Pro laktující laně a starší jeleny uvádí Lochman (1984) potřebu několikanásobně vyšší. Mnoţství vápníku a fosforu obsaţené v denní dávce potravy v obou honitbách by mělo pokrýt základní fyziologickou potřebu jelení zvěře. V době zvýšených nároků např. v době laktace, růstu paroţí je jelení zvěř nucena přijmout větší mnoţství těchto látek. Pokud však nemá dostatečné klidové a krytové podmínky a je intenzivně rušena, je nucena se soustředit do lesních porostů, kde páchá značné škody. Za preventivní opatření povaţujeme předkládání minerálních lizů rovnoměrně rozmístěných po celé honitbě. Námi stanovená spotřeba dřevinné biomasy jelení zvěří ve vegetační době nepřekročila ani v jedné z honiteb hodnotu 10 % z celkového mnoţství zvěří dostupné dřevinné biomasy. To je v souladu s doporučením Sloupa (2007), který uvádí maximální přípustnou míru poškození okusem do 10 % v kulturách a do 5 % výskytu loupání a ohryzu v porostu. Vlivem nerovnoměrného vyuţívání lesních biotopů jelení zvěří se můţe v některých lokalitách projevit zvýšené poškození lesních porostů. V zimním období se můţe toto poškození pohybovat dle výše škod v řádu desítek %. Problematika škod úzce souvisí také s dostatečnými klidovými a krytovými moţnostmi v oblasti. V obou honitbách (mimo území rašeliniště) panuje čilý turistický ruch, jsou zde značené turistické a cyklistické stesky. Zvěř je tedy často stresována, koncentruje se do nepřístupných míst, kde můţe působit značné škody .

6.2. Zjištění početního stavu jelení zvěře s využitím metod počítání trusu FAR a FSC Získat objektivní data o početnosti volně ţijící zvěře na určité lokalitě je velmi problematické. Bailey a Putman (1981) preferují pro sčítání v lesním prostředí nepřímé metody sčítání trusu FSC a FAR. Přesnost obou pouţitých metod je silně ovlivněna počtem hromádek trusu na sledovaných transektech (Buckland, 1992). Při stejných podmínkách povaţuje Campbell (2004) za obecně přesnější metodu FSC neţ FAR. Dle jeho názoru je přesnost metody FAR spojena s délkou periody mezi jednotlivými návštěvami sledovaného

87

území. Smart et al. (2004) jsou přesvědčeni, ţe metoda FAR není přesná a uvádí chybné výsledky. V případě našeho šetření se jejich tvrzení nepotvrdilo. V honitbě Jelení hora byly v roce 2007 zjištěny vyšší relativní počty zvěře metodou FAR na sledovaných transektech neţ metodou FSC. V roce 2008 tomu bylo naopak. Domníváme se, ţe je tak bylo způsobeno několika faktory – zejména intenzivním loveckým tlakem (lov téměř 100 ks zvěře/1000 ha), umístěním a velikostí transektů v terénu, mnoţstvím zvěře a jejími migračními cestami, moţnostmi klidových podmínek pro zvěř, potravní nabídkou a v neposlední řadě i zneklidňování zvěře v době lovu. Zajisté je také důleţité zvolit optimální počet návštěv a brát zřetel na roční období, kdy bylo měření prováděno. Jak uvádí Prokešová et al. (2006) hustota jelení zvěře je ovlivněna potravní nabídkou a nosnou kapacitou prostředí. S tímto tvrzením lze souhlasit, neboť má honitba Jelení hora, vzhledem ke svým klidovým a krytovým moţnostem, určitou „nasávací schopnost“ stahovat zvěř z okolí sousedních honiteb a německého příhraničí. Velkou roli zde hraje také klidový faktor – rozsáhlá rašeliniště, velikost potravní nabídky v sousedním Německu a moţnost migrace jelení zvěře na daném území v různých ročních obdobích (např. potrava, říje, výška sněhové pokrývky). V honitbě Černý potok byly oběma metodami FSC a FAR v roce 2007 zjištěny přibliţně stejné relativní počty zvěře na sledovaných transektech. I v roce 2008 byly stanovené stavy jelení zvěře na přibliţně stejné úrovni. Menší početnost zvěře je pravděpodobně způsobena absencí optimálních klidových a krytových podmínek v dané oblasti i hlavních říjišť a dále pak rovnoměrným intenzivním lovem. Zvěř je zde nucena k neustálé migraci. Porovnání námi stanovených hodnot a výkazů mysliveckého hospodaření vymezilo značné rozdíly z hlediska stavů jelení zvěře, které jsou v těchto honitbách kaţdoročně zjišťovány přímým sčítáním v zimním období v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti. Námi zjištěné stavy zvěře byly o 46 aţ 467 % vyšší neţ stavy jelení zvěře uváděné v těchto výkazech. K obdobným závěrům došli ve svých pracích Anderson (1953) a Ratcliffe (1987), kdy zjistili, ţe přímým sčítáním lze zjistit pouze 10-33 % celkové populace.

88

7. Závěr V modelové oblasti dvou horských honiteb Jelení hora a Černý potok (LS Klášterec nad Ohří) bylo provedeno kvantitativní a kvalitativní vyhodnocení dostupné potravní nabídky pro jelení zvěř. Na základě typologické klasifikace bylo ve vegetační době v honitbě Jelení hora v lesních porostech o výměře 2137 ha odebráno celkem 235 vzorků biomasy travinné, bylinné a dřevní biomasy z reprezentativních ploch o velikosti (1x1 m), vţdy nejméně ze dvou ploch v porostu, pro zjištění plošné produkce zvěří vyuţitelné biomasy v kg.m2

. Na horských loukách a pastvinách o výměře 280 ha bylo odebráno 30 vzorků

biomasy. V lesních porostech byla zjištěna průměrná produkce travní a bylinné biomasy 0,22 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních pozemků 2137 ha činila produkce biomasy 4 701 400 kg. V lesních porostech bylo dále zjištěno mnoţství dřevinné biomasy (listů, pupenů a výhonů) vyuţitelné zvěří v počtu 0,23 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních ploch 2137 ha činilo mnoţství dřevinné biomasy 4 915 100 kg. Na loukách a pastvinách a ostatních plochách bylo zjištěno průměrné mnoţství biomasy 0,48 kg.m-2. Po přepočtu na 280 ha výměry travních porostů a ostatních ploch činila průměrná produkce zvěří vyuţitelné biomasy 1 344 000 kg. Celkem lesní a nelesní plochy poskytovali 6 045 400 kg zvěří dostupné bylinné a travní biomasy a 4 915 100 kg dřevní zvěří dostupné biomasy. Pro výpočet vyuţitelné energie v biomase byly pouţity průměrné hodnoty zjištěné laboratorním vyhodnocením odebraných vzorků biomasy a doplněné literárními údaji. Průměrný obsah netto energie trav a bylin byl stanoven ve výši 3,7 MJ, listů, výhonků a letorostů ve výši 4,1 MJ. Pro posouzení dostatečnosti potravy z hlediska kvality byl pouţit výpočet potřeby energie na základě metabolické velikosti těla jelení zvěře. Při kvantitativním posouzení dostupné potravní nabídky vyuţívaly sčítané stavy jelení zvěře v celkové výši 184 kusů ve vegetační době 10 % dostupné travní a bylinné potravy a 4,2 % dostupné potravy dřevinného původu. Při kvalitativním posouzení dostupné potravní nabídky bylo zjištěno, ţe přirozená potrava je schopna plně pokrýt energetické nároky jelení zvěře. Na základě typologické klasifikace bylo ve vegetační době v honitbě Černý potok v lesních porostech o výměře 1878 ha odebráno celkem 248 vzorků biomasy travní, bylinné a dřevinné biomasy z reprezentativních ploch. V lesních porostech byla zjištěna průměrná produkce travní a bylinné biomasy 0,32 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru 89

lesních pozemků 1878 ha činila produkce biomasy 5 718 400 kg. V lesních porostech bylo dále zjištěno mnoţství dřevinné biomasy (listů, pupenů a výhonů) vyuţitelné zvěří v počtu 0,15 kg.m-2. Po přepočtu na celou výměru lesních ploch 1878 ha činilo mnoţství dřevinné biomasy 2 817 000 kg. Celkem lesní plochy poskytují 5 718 400 kg zvěří dostupné bylinné a travní biomasy a 2 817 000 kg dřevinné zvěří dostupné biomasy. Průměrný obsah netto energie trav a bylin byl stanoven ve výši 5,6 MJ, pupenů, listů a výhonků ve výši 5,1 MJ. Při kvantitativním posouzení dostupné potravní nabídky vyuţívaly sčítané stavy jelení zvěře v celkové výši 90 kusů ve vegetační době 5,1 % dostupné travní a bylinné potravy a 3,6 % dostupné potravy dřevinného původu. Při kvalitativním posouzení dostupné potravní nabídky bylo zjištěno, ţe přirozená potrava je schopna plně pokrýt energetické nároky jelení zvěře. Na základě opakovaného sčítání trusu (N=7), byly opakovaně v letech 2007 a 2008 vyčísleny hodnoty odhadu velikosti populace jelena evropského v honitbách Jelení hora a Černý potok za pouţití metod počítání trusu FSC a FAR. V honitbě Jelení hora byl v roce 2007 metodou FSC stanoven odhad populační hustoty na 121±139 (95% CI) jedinců na 1000 ha a metodou FAR na 164±70 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. V honitbě Černý potok byl v roce 2007 metodou FSC stanoven odhad populační hustoty na 114±118 (95% CI) jedinců na 1000 ha a metodou FAR na 123 ±61 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. V honitbě Jelení hora byl metodou FCS v roce 2008 stanoven odhad populační hustoty na 76 ± 116 (95% CI) jedinců na 1000 ha a metodou FAR na 59 ± 36 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. V honitbě Černý potok byl metodou FSC v roce 2008 stanoven odhad populační hustoty na 35 ± 24 (95% CI) jedinců na 1000 ha a metodou FAR na 48 ± 26 (95% CI) jedinců na 1000 ha honitby. Námi zjištěné stavy zvěře byly vyšší o 46 aţ 467 %, neţ stavy jelení zvěře uváděné v mysliveckých výkazech. Za

cíl

povaţujeme

optimalizace vznik

jelení

managementu oblasti

chovu,

mysliveckého dobudování

hospodaření

v oblasti

dostatečného

mnoţství

přezimovacích obůrek a sníţení stavů zvěře na únosnou míru. Předpokladem pro trvale udrţitelný myslivecký management v oblasti je trvalé sníţení škod zvěří na lesních porostech a jejich udrţení na únosné výši. Toho nelze dosáhnout bez vzájemné spolupráce všech uţivatelů i drţitelů honiteb.

90

8. Summary In the model area of two mountain hunting districts Jelení hora and Černý potok (LS Klášterec nad Ohří), quantitative and qualitative evaluation of the available food supply for red deer were performed. In a total area of 2 137 ha of forest stands of the hunting district Jelení hora, altogether 235 samples of grass, herb and woody biomass were taken in the growing season, on the basis of forest typological classification. Samples were collected from representative plots of 1 x 1 m (at least 2 plots per forest stand) for the purpose of determining production of biomass (kg.m-2) available for deer. In the mountain meadows and pastures of a total area of 280 ha, 30 samples in total were taken. In the forest stands, production of grass and herb biomass reached an average of 0.22 kg.m-2. When recalculated to a total forest area of 2 137 ha, total biomass production amounts to 4 701 400 kg. Production of woody biomass (leaves, buds and shoots) in the forest stands was found to be 0.23 kg.m-2 (i.e. 4 915 100 kg per a total forest area of 2 137 ha). In the meadows, pastures and other land types, average amount of biomass was 0.48 kg.m-2 (i.e. 1 344 000 kg per a total area of 280 ha of these land types). Altogether, forest and non-forest areas provided 6 045 400 kg of herb and grass biomass and 4 915 100 kg of woody biomass available for deer. To calculate amount of usable energy from biomass, both average values from laboratory analyses of biomass samples and data from literature were used. Average net energy was determined as 3.7 MJ for grasses and herbs, and 4.1 MJ for leaves, sprouts and annual shoots. To evaluate qualitative sufficiency of food supply, an energy need based on a metabolic body size of red deer was calculated. Quantitative evaluation of available food supply revealed that during the growing season, altogether 184 red deers (counted deer stock) utilized about 10 % of available grass and herb and about 4,2 % of woody food supply. Qualitative evaluation of available food supply showed that naturally available food is able to fully satisfy energy needs of red deer. Based on forest typological classification, altogether 248 samples of grass, herb and woody biomass were taken during the growing season in the representative plots in the hunting district Černý potok forest stands of a total area of 1 878 ha. In the forest stands, production of grass and herb biomass reached an average value of 0.32 kg.m-2 (i.e. total biomass production amounts to 5 718 400 kg per a total forest area of 1 878 ha). 91

Production of available woody biomass (leaves, buds and shoots) in the forest stands was found to be 0.15 kg.m-2 (i.e. 2 817 000 kg per a total forest area of 1 878 ha). Altogether, forest areas provided 5 718 400 kg of herb and grass biomass and 2 817 000 kg of woody biomass available for deer. Average net energy amount was determined as 5.6 MJ for grasses and herbs, and 5.1 MJ for leaves, buds and annual shoots. Quantitative evaluation of available food supply revealed that during the growing season, altogether 90 red deers (counted deer stock of the hunting district) utilized about 5,1 % of available grass and herb and about 3,6 % of woody food supply. Qualitative evaluation of available food supply showed that naturally available food is able to fully satisfy energy needs of red deer. On the basis of repeated faecal counts (N=7), numbers of red deer stock were estimated in 2007 and 2008 in the hunting districts Jelení hora and Černý potok, using the FSC (faecal standing crop) and FAR (faecal accumulation rate) methods. In 2007, population density in the Jelení hora hunting district was estimated to be 121±139 (95% CI) and 164±70 (95% CI) individuals per 1 000 ha, using the FSC and FAR method respectively. In the Černý potok hunting district, population density in 2007 was estimated at 114±118 (95% CI) and 123±61 (95% CI) individuals per 1 000 ha, using the FSC and FAR method respectively. In 2008, population density in the Jelení hora hunting district was estimated to be 76 ± 116 (95% CI) and 59 ± 36 (95% CI) individuals per 1 000 ha, using the FSC and FAR method respectively. In the Černý potok hunting district, population density in 2008 was estimated at 35 ± 24 (95% CI) and 48 ± 26 (95% CI) individuals per 1 000 ha, using the FSC and FAR method respectively. Our results indicate red deer numbers to be higher by 46–467 % than those stated in gamekeeper records. To optimize game keeping management in the study area, we suggest to establish a red deer breeding area, build a sufficient number of enclosures for deer overwintering and reduce numbers of deer to an acceptable level.

92

9. Seznam použité literatury ANDERSEN, J., 1953: Analysis of Danish reo-deer population. Danish Review of Game Biology, 2: 127-155. ANDĚRA, M., 1999. České názvy ţivočichů II. Savci. – Národní muzeum (zoologické oddělení PM), Praha. ISBN 80-7036-098-4 BADALÍK, V. A RYBÁŘ, V., 2005. Zhodnocení funkčnosti zimovacích obůrek po stránce technické a ekonomické, jejich vyuţívání a perspektiva u Lesů české republiky , s.p. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 19–27. ISBN 80-02-01703-X BAILEY, R.E., PUTMAN, R.J., 1981. Estimation of follow deer (Dama Dama) populations from faecal accumulation. J. Appl. Ecol. 18: 697-702. BALÁŢ, G., 2007. Densita a prostorová aktivita jelena lesního (Cervus elaphus) ve vzorové oblasti LS Klášterec nad Ohří. Bakalářská práce. MZLU v Brně. 76 s. BALÁŢ, G., 2009. Distribuce jelení zvěře v závislosti na typu vegetace a její vliv na keřové patro. Diplomová práce. Mendelu v Brně. 119 s. BROCKWAY, J. H., MALOIY, G.

M. O.,

1968. Energy metabolism of the red deer. J.

Physiol. 194. p. 22–24. BUCKLAND, S. T. 1992: Review of Deer Count Methodology. Unpublished report to the Scottish Office. Agriculture and Fisheries Department, Edinburgh, UK. BUBENÍK, A., 1954. Krmení lovné zvěře., SZN Praha. 146 s. BUBENÍK, A., 1984. Ernährung, Verhalten und Umwelt des Schalenwildes., BLV Verlagsgesellschaft, München, ISBN 3-405-10996-5, 272 s. BUBENÍK, A. B., LOCHMAN, J., SEMIZOROVÁ, I.

A KOL.,

1957. Spásání lesních dřevin

parohatou zvěří z hlediska jejích fyziologických potřeb. In sborník ČSAZV. Lesnictví, 3 (4). 347 – 352. CAMPBELL, D., SWANSON, G.M., SALES, J., 2004. Comparing the precision and costeffectiveness of faecal pellet group count methods. Journal of Appliaed Ecology. 41: 1185-1196. CLARKE, J.L., WELCH, D., GORDON, I.J., 1995 The influenc of vegetation pattern on the grazing of heather moorland by red deer and sheep. The location of animals on grass/heather mosaics. Journal of Applied Ecology 32: 166-176. COHEN,Y. ET AL., 1978: Oxygen utilization by elk calves during horizontal and vertical lokomotion compared to other species., Comp. Biochem.Physiol. 61A, p. 43-48 93

ČAZV-KOMISE VÝŢIVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT, 1994. Potřeba ţivin a tabulky výţivné hodnoty pro přeţvýkavce., VÚVZ Pohořelice, 465 s. ČERMÁK, P. 2009. Zhodnocení poškození dřevin zvěří - rizika, specifika, ochrana. In: VACEK, S. -- SIMON, J. Zakládání a stabilizace lesních porostů na bývalých zemědělských a degradovaných půdách. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce s. r. o., 2009. s. 359--369. ISBN 978-80-87154-34-2. DANIELS, M.J., 2006 Estimating red deer Cervus elaphus populations: an analysis of variation and cost-effectiveness of counting methods. cMammal Rev. 2006, Volume 36, No. 3, 235-247. FEUEREISEL, J., 2005. Practical verification of food supply to game in conditions of large scale shelterwood systém. Journal of Forest science. 51. p. 564–571 FEUEREISEL, J., 2007. Kvantitativní a kvalitativní stanovení potravní nabídky pro jelení zvěř v horských ekosystémech Krušných hor. In Poľovnícky manaţment a ochrana zveri 2007. Vydavateľstvo TU vo Zvolene, Zvolen, s.103–107. ISBN 978-80-228-17899 FEUEREISEL, J., ERNST, M., 2009. Verification of the food supply to game under conditions of the floodplain forest ecosystem. Journal of Forest Science 55, p. 81-88. FEUEREISEL, J.

ET AL.,

2008. Faktoren, welche die zahlenmäßige Entwicklung einer

Rotwildpopulation in einem grenznahen Untersuchungsgebiet zum Erzgebirge beeinflussen. In Beiträge zur Jagd- und Wildforschung, Grenzen der Jagd - Jagd an der Grenze, 33. s 105-115. ISSN 1436-3895, ISBN 978-3-7888-1241-6 FINĎO, S., 2002. Domovské okrsky, migrácie a denná aktivita jelenej zveri v horských lesoch. Folia venatoria č. 32. s. 7–14. FINĎO, S., BUČKO, J., 2007. Prínos výskumu časovo-priestorovej aktiviti jelenej zveri pre zlepšenie jej poľovníckeho obhospodarovania. In Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování, sborník ze semináře. Česká lesnická společnost. s. 77–81. ISBN 978-80-02-01903-9 GATES, C., HUDSON, R. J., 1978: Energy cost of lokomotion in wapiti., Acta Theriol. 23 (22), s. 365-370 GEBERT C., VERHEYDEN-TIXIER H., 2001. Variations of diet composition of Red Deer (Cervus elaphus L.) in Europe. Mammal Review, 31: 189–201. GEORGIEVSKIJ, V. I.

ET AL,

1982. Minerálna výţiva zvierat. 1. vydání. Príroda,

Bratislava, 431 s.

94

GONZALEZ-HERNANDEZ

M.P.,

SILVA-PANDO

F.J.,

1999. Nutritional attributes of

understory plants known as components of Deer diets. Journal of Range Management, 52: 132–138. HANLEY, T.A., 1997. A nutrional view of understanding and complexity in the problem of diet selection by deer (Cervidae). Oikos. 79: 209-218. HANZAL, V., 2005. Nové pohledy na význam a funkci oblastí chovu pro zvěř. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 16–18. ISBN 80-02-01703-X HEMAMI, M.R, DOLMAN, P.M., 2005. The disappearance of muntjac (Muntiacus revesi) and roe deer (Capreolus capreolus) pellet groups in a pine forest of lowland Enngland. Eur. J. Wild.l Res. 51: 19-24. DOI 10.1007/s10344-004-0067-7 HEROLDOVÁ, M., 1993. The food of red deer ( Cervus elaphus) in part of the Krušné hory Mountains affected by vision. In Folia Zoologica 42., s. 381–382. HEROLDOVÁ, M.

A

HOMOLKA, M. 2004. Metody určování početnosti velkých savců.

Svět myslivosti, 5, č. 4., ISSN 1212-8422 HEROLDOVÁ, M., HOMOLKA, M., KAMLER, J., 2002. Poškozování mladých porostů jeřábů jelení zvěří lámáním kmenů. Folia venatoria. 32. s. 25–28. HERZIG, J. AT AL., 1960. Krmná technika. SZN Praha s. 1-132 HOFMANN, R. R., 1989. Evolutionary steps of ecophysiological adaptation and diversification of ruminants: a comparative view of their digestive systém., Oecologia, 78, s. 443-457 HOMOLKA, M., 1990. Food of Cervus elaphus in the course of the year in the mixed forest habitat of the Drahanská vrchovina highland. In Folia Zoologica 39. s. 1–13. HOMOLKA, M., 1991. The diet of Capreolus capreolus in a mixed woodland environment in the Drahanská vrchovina highlands., Folia Zool., 40(4), s. 307-315 HOMOLKA, M., 1993. The food niches of three ungulate species in a woodland complex., Folia Zool., 42(3), s. 193-203 HOMOLKA, M., 1994. Vliv potravního chování velkých býloţravců na lesní porosty. Folia Venatoria (Poľovnický zborník, Myslivecký sborník). 24. 21 – 28. HOMOLKA, M., 1995. The diet of Cervus elaphus and Capreolus capreolus in deforested area sof the Moravskoslezské Beskydy Mountains. In Folia Zoologica 44. s. 227–236. HOMOLKA, M., 1996. Foranging strategy of large herbivores in forest habitats., Folia Zool., 45 (2), s. 127-136

95

HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 1990. Vegetation as the food supply for game in a forest Nera Hoštěnice. In Acta Sc. Nat. Brno, 24. 40s. HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 1992: Similarity of results of stomach and feacal contens analyzes in studies of ungulate diet., Folia Zool., 41 (3), s. 193-208 HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 2000. Native red deer and introduced chamois: foraging habits and competition in a subalpine meadow-spruce forest area. Folia zoologica, 50. s. 89–98. HROMAS, J. A KOL., 2000. Myslivost. Matice lesnická, Písek. 493 s. HROMAS, J., 2005. Funkční oblasti chovu zvěře. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 8–9. ISBN 80-02-01703-X JANOTA, J., 2006. Předcházení škod spárkatou zvěří na kulturních porostech u VLS Mimoň. In Předcházení škod spárkatou zvěří – sborník ze semináře. Česká lesnická společnost. s. 14–16 ISBN 80-02-01840-0 JELÍNEK, P.

ET

KOUDELA, K., 2003. Fyziologie hospodářských zvířat. Mendelova

zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 409 s. JENIŠ, J., 2005. Zkušenosti s přezimovacími obůrkami u VLS ČR s.p., divize Lipník nad Bečvou. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 42–45. ISBN 80-02-01703-X JENSEN P.V., 1968. Food selection of Danish Red Deer (Cervus elaphus L.) as determined by examination of the rumen content. Danish Review of Game Biology, 5: 3–38. KAMLER, J. 1999. Zhodnocení rozdílů mezi trávicím traktem jelelní, dančí a mufloní zvěře a posouzení jejich nároků na výţivu. Disertační práce. Mendelu v Brně. 158 s. KAMLER, J. 2009. Přikrmování srnčí zvěře. Jak zajistit vhodná krmiva a jejich správné podávání. Myslivost stráţ myslivosti: časopis pro myslivce, kynology, střelce a přátele přírody. 2009. sv. 57, č. 9, s. 30–32. ISSN 0323-214X. KAMLER, J., HOMOLKA, M., 2005. Přirozené sezónní změny ve výběru potravy a trávicím traktu přeţvýkavé zvěře. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 32–34. ISBN 80-02-01703-X KAMLER, J., HOMOLKA., M., HEROLDOVÁ, M., 2006. Potravní ekologie spárkaté zvěře a škody okusem. In Předcházení škod spárkatou zvěří – sborník ze semináře. Česká lesnická společnost. s. 37–41. ISBN 80-02-01840-0 KAMLER, J., HOMOLKA, M., HEROLDOVÁ, M., 2007a. Únosný stav zvěře – komplex vztahů mezi býloţravci a vegetací. In Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké 96

plánování, sborník ze semináře. Česká lesnická společnost. s. 23–26. ISBN 978-80-0201903-9 KAMLER, J. ET AL., 2007b. Význam škod zvěří na polích a moţnosti ochrany proti nim. Folia Venatoria. 2007. č. 36-37, s. 183–191. ISBN 80-88853-57-5. KOPEČNÝ, K. 1997. Vytyčení kontrolních a srovnávacích ploch pro posouzení přiměřených stavů zvěře. Metodický pokyn MZe ČR 14/1996, Lesnická práce, 76, 2, 7. KOŘÍNEK, M., 2009. Profil taxonu Cervus elaphus - jelen lesní [online] citováno 5. prosince 2009 Dostupné na World Wide Web< http://www.biolib.cz/cz/taxon/id33552/> KOSTEČKA, J., 2003. Denzita a prostorová aktivita jelena evropského a muflona v oboře Moravský Krumlov. Disertační práce MZLU, Brno. 221 s. KOSTEČKA, J., 2005. Problematika přezimovacích obor a oblastí chovu zvěře z pohledu MŢP. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 10–15. ISBN 80-02-01703-X KÖNIG, E.

ET

GOSSOW, H. 1979: Even-aged stands as a habitat for deer in central

Europe. In: Ford, E. D., Malcolm, D. C., Atterson, D. C. (eds), The ecology of evenaged plantations. Institut of Terrestrial Ecology,Cambridge: 429 – 451. LABUDA, J., 1973. Fosfor a uţitkovost hospodářských zvířat. Príroda Bratislava. 158 s. LAING, S.E., BUCKLAND, S.T., BURNS, R.W., LAMBIE, D., AMPHLETT, A., 2003. Dung and nest surveys: estimatin decay rates. Journal of Applied Ecology. 40: 1102-1111. LATHAM, J., STAINES, B.W., GORMAN, M.L., 1996. The relative densities of red (Cervus elaphpus) and roe (Capreolus capreolus) deer and their relationship in Scotthis pantation forests. J. Zool. (Lond) 240: 285-299. LATHAM, J.

ET AL.,

1997. Correlation of red (Cervus elaphus) and roe (Capreolus

capreolus) deer densities in Scottish forests with environmental variables. J. Zool. 242: 681 - 704. LATHAM J. ET AL., 1999. Comparative feeding ecology of Red Deer (Cervus elaphus) and Roe Deer (Capreolus capreolus) in Scottish plantation forests. Journal of Zoology, London, 247: 409–418. LOCHMANN, J., ET AL., 1964. Spotřeba ţivin u jelení zvěře (Cervus elaphus)., Lesnický časopis 10(5), s. 495-522 LOCHMAN, J., 1985. Jelení zvěř, SZN Praha. LOFT, E.R., KIE, J.G., 1988. Comparison of pellet-group and radio triangulation methods for assessing deer habitat use. J. Wildl. Manage. 52: 524-527. 97

MAHMOUD, R.

ET AL.

2007: Estimating abundance of introduced Chinese muntjac

(Muntiacus reevesi) and native roe deer (Capreolus capreolus) using portable thermal imaging equipment. Mammal Rev. Volume 37, No. 3, 246 – 254. MALOIY, G. M. O. A KOL., 1970. Digestion and nitrogen metabolism in sheep and red deer given large and smal amounts of water and protein., Br. J. Nutr. 24, s. 843-855 MANDUJANO, S. 2007. Carrying capacity and potencial produktion of ungulates for human use in a Mexican tropical dry forest. biotropica, 39 (4), 519–524. MARQUES, F.F.C., BUCKLAND, S.T., GOFFIN, D., DOXON, C.E., BORCHERS, D.L., MASSEIR, G., GENOV, P.V., 1998. Fallow deer (Dama dama) winter defecation rate in a Mediterranean area. J. Zool. (Lond.) 245: 209-210. MATOUŠ, J., HOMOLKA, M., 1997 Metodika zjišťování relativní početnosti jelena evropského (Cervus elaphus) v horském prostředí, Folia Venatoria, 26-27, s. 7-14. MAYLE, B.A., 1996. Progress in predictive management of deer populations in British woodlands. Forest Ecology and Management. 88: 187-198. MAYLE, B.A., PEACE, A.J., GILL, R.M.A., 1999. How Many Deer? A Field Guide to Estimating Deer Population Size. Forestry Comissions, Edinburgh. 96 p. MAYLE, B.A., PEACE, A.J., 2001. Estimating deer abundance from line transect surveys of dung: sika deer in southern Scotland. J. Appl. Ecol. 38: 349-363. MEJSNAR, J., 2005. Zkušenosti s provozem přezimovacích obůrek u Lesů české republiky, s.p. na lesní správě Jablonec nad Nisou. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 46–49. ISBN 80-02-01703X MELICHAR, V., KRÁSA, P., 2009. Krušné hory – smutné pohoří. Ochrana přírody. 6. MITCHELL, B., MCCOWAN, D., 1979. Estimating and Comparing Population Densities of Red Deer Cervus elaphus L. in Concealing Habitats. Institute of Terrestrial Ecology, Cambridge, UK. MITCHELL, B., MCCOWAN, D., 1994. The defecation frequencies of red deer in different habitats. Annual Report Institute of Terrestrial Ecology, 1983, 15-17. MITCHELL, B., ROWE, J.J., RATCLIFFE, P., & HINGE, M., 1985. Defecation frequency in Roe deer (Capreolus capreolus) in relation to the accumulation rates of faecal deposits. J. Zool. (Lond.) (A) 207: 1-7. MITCHELL, B., STAINES, B. W., WELCH, D. 1977: Ecology of red deer: a research review relevant to their management in Scotland. Institute of Terrestrial Ecology, Cambridge, 74 pp. 98

MOULD, A., ROBINNS, C. T., 1981: Nitrogen metabolism in elk., J. Wildl.Manage., 45(2), s. 323-334. MRKVA, R., 1995. Škody zvěří a jejich řešení. Sborník referátů z konference. Brno. 124 s. Mrkva, R., 2001. Škody způsobené loupáním a ohryzem jelení zvěří rostou. Lesnická práce. 80: 4: s. 164–167 NEFF, D.J., 1968. The pellet-group count technique for big game trend, census, and distribution. J. Wildl. Manage. 32: 597-614. OBLASTNÍ PLÁNY ROZVOJE LESŮ 1998. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. PLO 01 Krušné hory PLHAL, R. 2008: Moţnosti zpřesnění odhadu velikosti populací vybraných druhů zvěře. Diplomová práce. MZLU v Brně, 90 s. PLHAL, R., KAMLER, J., DVOŘÁK, J., 2007. Jaké jsou reálné stavy zvěře a jak je zjistit? In In Zjišťování početních stavů zvěře a myslivecké plánování, sborník ze semináře. Česká lesnická společnost. s. 64–66. ISBN 978-80-02-01903-9 PLUMPTRE, A.J., 2000. Monitoring mammalian population with line transect techniques in Afican forests. Journal of Applied Ecology. 37: 356-368. PLUMPTRE, A.J., HARRIS, S., 1995. Estimating the biomass of large mammalian herbivores in tropical montane forest: a method of faecal counting that avoids assuming a steady state system. J. Appl. Ecol. 32: 111-120. POLI, B. M. ET AL. 1996. Composition and metabolizable energy of feed used by fallow deer (Dama dama) in a coastal Mediterranean ecosystem. Small ruminant research. 22, p. 103–109. PROKEŠOVÁ, J., BARANČEKOVÁ, M., HOMOLKA, M. 2006: Density of red and roe deer and their distribution in relation to different habitat characteristics in a floodplain forest. Folia Zool. 55: 1 – 14. PUTMAN, R. J., 1984. Facts from faeces. Mammal Review 14: 79-97. PUTMAN R.J., MOORE N.P., 1998. Impact of Deer in lowland Britain on agriculture, forestry and conservation habitats. Mammal Review, 28: 141–164. RATCLIFFE, P.R., 1987a. The management of red deer in the commercial forests of Scotland related to population dynamics and habitat changes. PhD Thesis. University of London, London, UK. RATCLIFFE, P.R., 1987b. The management of Red Deer in Upland Forests. HMSO, London, UK. 99

RICHTER, R., HLUŠEK, J., HŘIVNA, L., 1999. Výţiva a hnojení rostlin, praktická cvičení. MZLU v Brně, 1. vyd., 188 s., ISBN 80-7157-346-9. RŮŢIČKA, J., 2005. Legislativní podmínky zřizování přezimovacích obůrek. In Přezimovací obůrky a oblasti chovu zvěře, sborník referátů. Česká lesnická společnost. s. 6–7. ISBN 80-02-01703-X ŘEHÁK, L., 1998. Rukověť chovu jelení zvěře. Dobřichovice, Rembrandt – Petr Šeplavý. SEMIADI, G. ET AL. 1998. The effeciency of utilization of energy and nitrogen in young sambar (Cervus unicolor) and red deer (Cervus elaphus). Journal of agriculture science, 130, p. 193–198 SHIPLEY, L. A., GROSS, J.E., SPALINGER, D.E, HOBBS, N.T., WUNDER, B.A., 1994. The scaling of intake rate in mammalian herbivores. Am. Nat. 143:1055-1082. SIMPSON, A. M., WEBSTER, A. J. F., SMITH, J. S., SIMPSON, C. A., 1978. Energy and nitrogen metabolism of red deer in cold environments. A comparison with cattle and sheep. Comp. Bioch. Physiol. 60. p. 251–256. SMART, J.C.R., WARD, A.I., WHITE, P.C.L., 2004. Monitoring woodland deer populations in the UK:an imprecise science. Mammal Rev. 2004, Volume 34, No. 1, 99–114.Printed in Great Britain. SLOUP, M., 2007a. Vliv zvěře na lesní ekosystém Krušných hor. Závěrečná zpráva zpracovaná pro Mze pod čj. 13530/07 – 16210 z 5. 4. 2007 verze 2.07 se zapracováním připomínek oponentů. SOUHRN

DOPORUČENÝCH OPATŘENÍ PRO

PTAČÍ

OBLAST

NOVODOMSKÉ

RAŠELINIŠTĚ

–

KOVÁŘSKÁ. 2009. [online] citováno 1. března 2010. Dostupné na World Wide Web SOUHRN DOPORUČENÝCH OPATŘENÍ PRO PTAČÍ OBLAST VÝCHODNÍ KRUŠNÉ HORY. 2009 [online] citováno 1. března 2010. Dostupné na World Wide Web STAINES, B.W., RATCLIFFE, P.R., 1987. Estimatig the abundance of red deer (Cervus elaphus L.) and roe deer (Capreolus capreolus L.) and their current status in Great Britain. Symp. Zool. Soc. Lond. 58: 131-152. 100

SVOBODA, J., 1981. Krmivářské tabulky., SZN Praha 224 s. ŠÍMA, J., 2009. Vyhodnocení potravní nabídky pro zvěř v oboře Soutok v průběhu vegetačního období. Diplomová práce. Mendelu v Brně. TANENTZAP, A. J.

ET AL.,

2009. The reliability of palatability estimates obtained from

rumen contens analysis and field-based index of diet selection. Journal of Zoology. 278. p. 243–248. TSAPARIS, D., KATSANEVAKIS, S., STAMOULI, C., LEGAKIS, A. 2008: Estimation of roe deer Capreolus capreolus and mouflon Ovis aries densities, abundance and habitat use in a mountainous Mediterranean area. Acta Theriologica. Volume: 53

Issue:

1 Pages: 87 – 94. TUMA, M., 2008. Škody působené zvěří. Příloha časopisu Lesnická práce č. 10/2008. 4 s. ISSN 0322-9254 UNDERWOOD, E. J., SETTLE, N. F., 2001. The mineral nutrition of Livestock. Moredun Research Institut, Cabi Publishing. ISBN 0851991289. UECKERMAN, E., 1964. Die Fütterung des Schalenwildes. Hamburg/Westberlin. VACEK, S., SIMON, S. ET AL. 2009. Zakládání a stabilizace lesních porostů na bývalých zemědělských a degradovaných půdách. Lesnická práce, s.r.o., nakladatelství a vydavatelství, Kostelec nad černými lesy, 784 s. VACH, M. A KOL., 1997. Myslivost. Uhlířské Janovice. 502 s. VALA, Z., 2006. Testace biologicky aktivních látek v krmných směsích pro monogastrická zvířata. Diplomová práce. MZLU v Brně. VALA, Z. ET KLOZ., J. 2008. Moţnosti odhadu populační hustoty jelení zvěře s vyuţitím metod počítání trusu FAR a FSC. In Poľovnícky manaţment a ochrana zveri 2008. Vydavateľstvo TU vo Zvolene, Zvolen, s.103–107. ISBN 978-80-228-1935-0 VALA, Z., ZABLOUDIL, F., 2009. Základy výţivy zvěře. Myslivost stráţ myslivosti: časopis pro myslivce, kynology, střelce a přátele přírody. 2009. sv. 57, č. 9, s. 50--51. ISSN 0323-214X. VAVŘÍČEK, D., ŠIMKOVÁ, P., 2004. Revitalizace půdního prostředí valů 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa. MZLU v Brně. [Parciální realizační výstup Grantové sluţby LČR – 1005/3GT/413]. 132 pp. VAVŘÍČEK, D., ŠIMKOVÁ, P., SAMEC, P., 2005. Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – II. díl. MZLU v Brně. [Parciální realizační výstup Grantové sluţby LČR – 1/2003]. 188 pp.

101

VAVŘÍČEK, D., ŠIMKOVÁ, P., SAMEC, P., BALÁŢ, G., 2006. Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa – III. díl. MZLU v Brně. [Parciální realizační výstup Grantové sluţby LČR – 1/2003]. 83 pp. VAVŘÍČEK, D., 2007. Revitalizace půdních prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa - souhrn projektu. Projekt grantové sluţby LČR VESELÝ, P., 2006. Hodnocení energie v krmivech pro přeţvýkavá zvířata. In Výţiva a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, s.r.o., 2006. 360 s. ISBN 8086726-17-7. VOGT, F., 1936. Neue Wege der Hege. Verlag J. Neumann, Neudamm. VYHLÁŠKA Č. 81/1996 SB., o způsobech výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na produkčních funkcích lesa. Praha. VYHLÁŠKA Č. 101/1996 SB., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor sluţebního odznaku a vzor průkazu lesní stráţe VYHLÁŠKA Č. 491/2002 SB., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Praha. WAGENKNECHT, E., 1981. Rotwild. VEB Deutscher Landwirschaftsverlag, Berlin. 484 s. WEBSTER, J. R. ET AL. 2000. Effect of diet energy density and season on voluntary drymatter and energy intake in male red deer. Animal Science. Vol. 70, p. 547–554. WIGLEY, T.B., JOHNSON, M.K., 1981. Disappearence rates for deer pellets in the southeast, J. Wildl. Manag. 45, 1: 251-253. WILSON DON E. & REEDER DEEANN M. (editors). 2005. Mammal Species of the World. A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed), Johns Hopkins University Press, 2,142 pp. [online] citováno 1. února 2010 Dostupné na World Wide Web . ZANNSESE, A.

ET AL.

2006. Hind foot lenght: An indicator for monitoring roe deer

population at the landscape scale. Wildlife society bulletin. 34, 351–358. ZABLOUDIL, F., 2006. Metoda zkusných ploch pro zjištění úţivnosti honitby. Myslivost. 2006. sv. 54., č. 12, s. 26–27. ISSN 0323-214X ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2008. Jelení zvěř. Její ţivotní potřeby v současnosti. Myslivost. 2008. sv. 56 (86), č. 1, s. 30--31. ISSN 0323-214X

102

ZABLOUDIL, F., VALA, Z., 2009. Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí zvěře. Myslivost stráţ myslivosti : časopis pro myslivce, kynology, střelce a přátele přírody. 2009. sv. 87, č. 10, s. 60--61. ISSN 0323-214X. ZÁKON Č. 449/2001SB., o myslivosti ve znění pozdějších předpisů. Praha. ZEMAN, L.

A KOL.

2006. Výţiva a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi

Press, s.r.o., 2006. 360 s. ISBN 80-86726-17-7. ZELENKA, J., 1990. Základy výţivy a krmení přeţvýkavců. Brno. VŠZ. 81 s. ŢALMAN, J., 1949. Základy myslivosti. Rovnost, Brno, 568 s.

103

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Mapový zákres honiteb

Příloha č. 2: Odběry biomasy v honitbě Jelení hora Oddělení

Plocha v m2

Trávy a byliny v kg

Dřevinná biomasa v Oddělení kg

416 A

16,86

0,29

0,24

0,29

0,24

110 A 110 B

Plocha v m2

Trávy a byliny v kg

Dřevinná biomasa v kg

7

0,20

0,22

0,68

0,15

0,22

17,17

0,18

0,22

416 B

2,61

0,25

0,24

416 E

11,93

0,23

0,24

0,18

0,22

0,23

0,24

0,18

0,22

0,35

0

0,19

0,22

0,35

0,24

0,19

0,22

0,17

0,24

0,19

0,22

0,17

0,24

0,19

0,22

0,25

0,24

0,19

0,22

0,25

0,24

0,19

0,22

0,25

0,24

0,19

0,22

1,09

0,15

0,22

18,01

0,15

0,22

417 B

0,73

417 E

1,95

418 A

7,43

113 A

113 B

13,45

418 B

0,16

0,25

0

419 A

13,85

0,25

0,24

419 C

1,53

0,25

0

0,15

0,22

420 A

1,62

0,25

0,24

0,15

0,22

420 B

3,04

0,25

0,24

0,15

0,22

0,25

0,24

0,15

0,22

0,25

0,24

0,15

0,22

0,20

0,24

3,25

0,15

0,22

0,20

0,24

116 E

6,33

0,20

0,22

0,20

0,24

415 A

4,74

0,20

0,24

0,20

0,24

0,20

0,24

0,20

0,24

0,20

0,24

0,25

0,24

0,20

0,24

0,25

0,24

0,27

0,24

0,25

0,24

0,27

0,24

0,25

0,24

0,27

0,24

0,30

0,24

3,49

0,25

0,24

0,30

0,24

0,82

0,25

0,24

0,30

0,24

6,98

0,25

0,24

0,30

0,24

0,25

0,24

0,30

0,24

0,20

0,24

0,22

0,20

0,24

420 C

421 A

421 B

16,14

10,03

11,3

114 E 114 F

115 D

415 B

415 D 416 A 416 B 416 C

3,42

15,79

101 A

0,22

0,20

101 B

16,17

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0

0,22

0,22

0,20

0,24

0,22

0,22

0,20

0,24

0,22

0,20

0,24

102 D

2,28

109 A

7,74

0,20

109 B

13,76

0,15

0,22

0,20

0,24

0,15

0,22

0,20

0,24

0,15

0,22

0,15

0,24

0,15

0,22

0,20

0,24

0,15

0,22

0,20

0,24

0,20

0,24

0,30

0,24

0,20

0,24

0,20

0,22

109 C

9,65

416 D 416 E 416 F 101 A

8 1,76 6,96 1,35

417 A

15

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,24

0,20

0,22

102 A

4,97

417 B

0,46

0,35

417 C

24,95

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,20

0,22

0,20

0,24

0,25

0,22

0,20

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24

0,20

0,22

0,25

0,24 0,24

5,02

0,25

0,22

0,25

2,43

0,20

0,22

0,25

0,24

28,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,30

0,24

0,25

0,22

0,30

0,24

0,22

0,22

0,30

0,24

0,22

0,22

0,30

0,24

0,22

0,22

0,30

0,24

0,22

0,22

0,30

0,24

0,22

0,22

0,25

0,24

0,22

0,22

0,25

0,24

0,22

0,22

0,25

0,24

112 A

0,98

0,20

0,22

0,25

0,24

114 A

15,5

0,20

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,25

0,24

0,25

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

2,47

0,20

0,22

0,30

0,24

115 B

1,52

0,15

0,22

0,30

0,24

116 A

4,07

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

0,30

0,24

0,20

0,22

417 D

417 E 418 A

418 B

418 C

419 B

419 C 419 D

420 B

420 C

11,44

2,37 19,79

23,45

19,24

17,32

5,41 3,36

19,51

9,23

105 B

105 C 108 C

108 D

109 C 110 A 110 C 111 C

111 D

114 B

114 C

116 B

16,23

16,92 7,81

16,58

5,91

27,7

5,79

13,6

Příloha č. 3: Odběry biomasy v honitbě Černý potok Oddělení

Plocha v m2

Trávy a byliny v kg

Dřevinná biomasa v kg

Oddělení

Plocha v m2

Trávy a byliny v kg

Dřevinná biomasa v kg

146 B

10,97

0,35

0,08

146 B

10,97

0,33

0,32

0,29

0,07

146 B

0,28

0,27

0,34

0,13

145 D

0,33

0,32

0,31

0,17

145 D

0,30

0,29

0,52

0,14

145 E

0,51

0,50

0,62

0,20

145 E

0,61

0,59

0,32

0,14

144 B

0,30

0,29

0,26

0,15

144 B

0,25

0,24

0,30

0,14

144 A

0,29

0,27

0,27

0,14

144 A

0,25

0,24

0,29

0,22

144 C

0,28

0,26

0,30

0,17

144 C

0,28

0,27

0,32

0,09

143 B

0,31

0,30

0,33

0,18

143 B

0,32

0,30

0,42

0,19

143 A

0,41

0,40

0,35

0,17

143 A

0,33

0,32

0,51

0,20

144 E

0,50

0,49

0,49

0,19

144 E

0,47

0,46

0,19

0,11

143 B

0,18

0,17

143 B

0,20

0,11

143 B

0,19

0,18

143 A

0,24

0,11

143 A

0,23

0,22

146 B 145 D

9,85

145 D 145 E

6,45

145 E 144 B

4,56

144 B 144 A

8,32

144 A 144 C

6,45

144 C 143 B

4,75

143 B 143 A

8,32

143 A 144 E

34,45

144 E 143 B

4,56

9,85

6,45

4,56

8,32

6,45

4,75

8,32

34,45

4,56

143 A

56,75

0,17

0,09

143 A

56,75

0,16

0,14

143 F

23,54

0,37

0,20

143 F

23,54

0,35

0,34

0,43

0,07

143 F

0,42

0,41

0,38

0,17

143 B

0,37

0,35

0,42

0,12

143 B

0,41

0,39

0,31

0,11

152 A

0,30

0,29

152 A

0,43

0,13

152 A

0,41

0,40

152 A

0,42

0,18

152 A

0,40

0,39

152 A

0,40

0,19

152 A

0,38

0,37

0,27

0,17

143 E

0,26

0,25

0,33

0,18

143 E

0,31

0,30

0,35

0,20

143 F

0,33

0,32

0,30

0,16

143 F

0,29

0,28

0,33

0,14

148 F

0,31

0,30

0,36

0,14

148 F

0,35

0,34

0,30

0,15

152 A

0,29

0,27

0,41

0,17

152 A

0,39

0,38

0,29

0,11

152 B

0,28

0,27

0,24

0,17

152 B

0,23

0,21

0,43

0,18

149 D

0,42

0,41

0,33

0,14

149 D

0,32

0,31

0,27

0,14

148 C

0,26

0,24

143 F 143 B

4,56

143 B 152 A

143 E

10,34

88,34

143 E 143 F

11,54

143 F 148 F

8,12

148 F 152 A

10,34

152 A 152 B

9,23

152 B 149 D

45,89

149 D 148 C

71,12

4,56

10,34

88,34

11,54

8,12

10,34

9,23

45,89

71,12

148 C

0,47

0,10

148 C

0,46

0,45

152 A

0,28

0,15

152 A

0,27

0,25

152 A

10,34

0,32

0,13

152 A

10,34

0,31

0,29

151 A

9,62

0,38

0,11

151 A

9,62

0,37

0,36

0,34

0,14

151 A

0,32

0,31

0,38

0,21

149 C

0,37

0,35

0,33

0,18

149 C

0,31

0,30

0,28

0,13

150 D

0,27

0,25

0,21

0,16

150 D

0,20

0,18

0,24

0,10

150 A

0,23

0,22

0,25

0,14

150 A

0,24

0,23

0,28

0,18

130 A

0,27

0,26

0,33

0,11

130 A

0,32

0,31

151 A 149 C

7,42

149 C 150 D

8,19

150 D 150 A

6,48

150 A 130 A

3,48

130 A 130 B

8,19 6,48 3,48

0,29

0,25

130 B

0,27

0,26

130 B

0,35

0,23

130 B

0,33

0,32

130 B

0,58

0,22

130 B

0,57

0,55

130 B

0,56

0,19

130 B

0,54

0,53

0,34

0,14

138 B

0,32

0,31

0,20

0,16

138 B

0,19

0,17

0,29

0,15

137 C

0,28

0,27

0,27

0,08

137 C

0,26

0,24

0,41

0,17

138 B

0,40

0,39

0,24

0,17

138 B

0,22

0,21

0,37

0,14

137 B

0,36

0,34

0,28

0,16

137 B

0,27

0,26

0,40

0,15

139 C

0,39

0,37

0,37

0,21

139 C

0,35

0,34

0,33

0,17

139 E

0,32

0,30

0,42

0,11

139 E

0,40

0,39

0,21

0,14

137 B

0,20

0,18

0,27

0,15

137 B

0,26

0,25

0,33

0,11

137 A

0,32

0,30

0,24

0,12

137 A

0,23

0,21

0,30

0,12

136 A

0,29

0,27

0,27

0,21

136 A

0,26

0,24

0,23

0,27

130 B

0,22

0,20

0,26

0,25

130 B

0,24

0,23

0,39

0,14

136 B

0,38

0,36

0,31

0,21

136 B

0,30

0,28

0,28

0,15

130 C

0,26

0,25

0,25

0,22

130 C

0,24

0,22

0,38

0,20

136 C

0,36

0,35

0,27

0,27

136 C

0,26

0,24

0,20

0,26

130 D

0,19

0,17

0,26

0,18

130 D

0,25

0,24

0,20

0,18

130 C

0,18

0,17

0,19

0,16

130 C

0,17

0,16

0,35

0,16

130 D

0,34

0,32

0,49

0,15

130 D

0,48

0,47

0,21

0,16

128 A

0,20

0,19

0,24

0,19

128 A

0,23

0,22

0,36

0,15

128 B

0,35

0,34

0,32

0,13

128 B

0,31

0,30

138 B

8,39

7,42

6,20

138 B 137 C

5,10

137 C 138 B

6,32

138 B 137 B

7,60

137 B 139 C

5,93

139 C 139 E

4,56

139 E 137 B

5,10

137 B 137 A

7,12

137 A 136 A

8,23

136 A 130 B

8,39

130 B 136 B

5,20

136 B 130 C

7,12

130 C 136 C

4,90

136 C 130 D

6,80

130 D 130 C

7,12

130 C 130 D

4,70

130 D 128 A

8,56

128 A 128 B 128 B

3,42

8,39

6,20 5,10 6,32

7,60 5,93 4,56

5,10 7,12 8,23 8,39 5,20 7,12 4,90 6,80 7,12 4,70 8,56 3,42

129 E

19,51

129 E 129 D

17,32

129 D 124 B

42,17

124 B 140 C

15,12

140 C 140 B 140 B

12,40

0,37

0,14

129 E

0,34

0,13

129 E

0,30

0,14

129 D

0,24

0,12

129 D

0,32

0,16

124 B

0,54

0,19

124 B

0,31

0,14

140 C

0,33

0,17

140 C

0,20

0,12

140 B

0,27

0,10

140 B

19,51 17,32 42,17 15,12 12,40

0,35

0,34

0,32

0,31

0,29

0,27

0,23

0,22

0,30

0,29

0,53

0,52

0,29

0,28

0,31

0,30

0,18

0,17

0,25

0,24

Příloha č. 4: Seznam transektů v obou honitbách Honitba Jelení hora sever Jelení hora rašeliniště Jelení hora západ Transekt Černý potok Černý potok - plochy Transekt Vejprty č.transektu 1. 2. 1. 2. 3. 4. 1. 2. 1. 2. les 3. A B C D 1. velikost 400 m, 2 m 400 m, 2 m 700 m, 4 m, 20 m, 50 m, 240 m, 4 m, 250 m, 4 m 394 m, 4 m 310 m, 4 m 650 m, 4 m 130 m, 4 m 550 m, 4 m 10 m, 60 m 10 m, 60 m 10 m, 60 m 10 m, 60 m 720 m, 3 m popis lokality za krmelcem u oplocenky cesta plocha cesta paseka v levo v pravo vlevo les vpravo vzadu valy valy valy cesta 1. návštěva 28 7 15 17 5 3 12 14 1 0 1 6 3 2 4 2. návštěva 15 2 7 11 0 2 7 3 0 1 0 2 3 5 2 2 3. návštěva 55 7 24 0 24 0 18 6 2 1 1 16 23 8 10 6 4. návštěva 20 7 25 0 15 0 25 12 2 1 0 5 12 10 8 4 5. návštěva 20 2 6 0 3 0 5 3 0 1 1 3 1 2 2 2 6. návštěva 10 1 12 0 3 0 3 4 1 1 0 1 3 3 2 3 7. návštěva 2 1 21 0 12 0 1 8 3 1 0 1 5 2 6 2 plocha v ha 0,091 0,141 0,25462 0 0,15 0 0,102 0,0793 0,25169 0 0,12901 0,05809 0,09259 0,11256 0,05482 0,05482

Obr. č. 1: Porost poškozený zvěří

Obr. č. 2: Zimní ohryz na kůře smrku

Obr. č. 3: Liniový transekt v oblasti rašelinišť v honitbě Jelení hora

Obr. č. 4: Poškození smrku vytloukáním paroţí jelení zvěří