Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Ústav regionální a podnikové ekonomiky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav regionální a podnikové ekonomiky

ZEMĚDĚLSTVÍ A JEHO VÝVOJ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.

Bc. Jana Ševčíková

Brno 2015

2

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci na téma Zemědělství a jeho vývoj v Moravskoslezském kraji vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.

Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 22.5. 2015

…………………………………………………….. Bc. Jana Ševčíková

3

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat Prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., vedoucí diplomové práce, za odbornou konzultaci, metodické vedení, rady a připomínky, kterých jsem využila při zpracování diplomové práce. Další díky patří Ing. Lucii Krumpholcové, pracovnici Ministerstva zemědělství ČR za poskytnutí podkladů k této diplomové práci.

4

ABSTRAKT ŠEVČÍKOVÁ, J. Zemědělství a jeho vývoj v Moravskoslezském kraji. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, 2015. Cílem diplomové práce bylo analyzovat vývoj zemědělství České republiky v komparaci s mezikrajským vývojem, a to s důrazem na vývoj v Moravskoslezském kraji. Práce se zabývá vývojem jak ze strany struktury a objemu produkce, tak ze strany vývoje dotační politiky na našem území, včetně přijetí Společné zemědělské politiky a její vliv na agrární sektor. K hodnocení vývoje byla použita data evidující vývoj sklizně vybraných rostlinných komodit a stavů chovů zvířat. Část zabývající se ingerencemi využívá data z dotačních titulů Programu rozvoje venkova. Klíčová slova: agrobyznys, dotace, Společná zemědělská politika, zemědělská komodita ABSTRACT ŠEVČÍKOVÁ, J. Agricultural development in the Moravian-Sileasian Region. Diploma thesis. Mendel University in Brno, 2015. The aim of the thesis was to analyze the development of Czech agriculture in comparison with interregional development, with emphasis on development in the Moravian-Silesian Region. The work deals with the development of both the structure and volume of production, and also with the development of subsidy policy in our country, including the adoption of the Common Agricultural Policy and its impact on the agrarian sector. To evaluate the development of the data there was used a recording the evolution of harvested crop commodities and livestock-rearing conditions. Section dealing with the intrusion uses data from grants of Rural Development Programme.

Keywords: agribusiness, grant, Common Agricultural Policy, agricultural commodity

5

OBSAH 1.   Úvod  ...................................................................................................................................  8   2.   Cíl  práce  a  metodika  .....................................................................................................  9   3.  Literární  přehled  ...........................................................................................................  11   3.1.  Role  agrárního  sektoru  v  národním  hospodářství  ..................................................  11   3.2.  Argumenty  vedoucí  k  podpoře  zemědělství  ..............................................................  13   3.2.1.    Specifika  spojená  s  agrárním  sektorem  .............................................................................  16   3.3.  Vývoj  zemědělství  v  České  republice  po  roce  1989  .................................................  19   3.3.1.  Vliv  poptávkové  strany  v  podmínkách  českého  zemědělství  ....................................  23   3.4.  Vývoj  společné  zemědělské  politiky  .............................................................................  23   3.4.1.  Společná  zemědělská  politika  EU  a  její  implementace  v  České  republice  ...........  28   3.4.2.  Pravidla  agrárního  obchodu  České  republiky  ..................................................................  34   3.5.   Zemědělství  a  jeho  vývoj  v  České  republice  ...........................................................  35   3.5.1.   Rostlinná  výroba  .......................................................................................................................  41   3.5.2.   Živočišná  výroba  .......................................................................................................................  45  

4.   Projevy  v  regionálních  souvislostech  ..................................................................  50   4.5.   Charakteristika  Moravskoslezského  kraje  .............................................................  50   4.6.   Moravskoslezský  kraj  a  podmínky  rozvoje  zemědělství  a  agrárního  sektoru  

52   4.6.1.   Půdní  fond  Moravskoslezského  kraje  ..............................................................................  55   4.6.2.   Socioekonomické  podmínky  v  Moravskoslezském  kraji  .........................................  63  

4.7.   Vývoj  zemědělství  v  Moravskoslezském  kraji  .......................................................  65   5.   Mezikrajské  srovnání  ........................................................................................................  70   5.1.  Rostlinná  produkce  ..........................................................................................................................  70   5.2.   Živočišná  produkce  ......................................................................................................................  77   6.   Dotační  politika  na  území  Moravskoslezského  kraje  .............................................  81   6.1.   Reforma  Společné  zemědělské  politiky  2014-­‐2020  ......................................................  87  

7.   Diskuse  a  závěr  ...........................................................................................................  89   8.   Zdroje  .............................................................................................................................  94   9.   Seznam  obrázků  a  tabulek  ....................................................................................  102  

6

10.   Seznam  zkratek  ....................................................................................................  105   Přílohy  .................................................................................................................................  106  

7

1. Úvod Zemědělství zastává velmi důležitou roli v národním hospodářství napříč všemi státy, a to z důvodu jeho mnoha nenahraditelných funkcí. V prvé řadě se jedná o funkci produkční, která zajišťuje nejen produkci potravin, ale také zdroj obnovitelných i neobnovitelných surovin a energie a služby obyvatelstvu. Stále důležitější roli však v současném

evropském

modelu

zemědělství

jsou

zvýrazňovány

také

jeho

mimoprodukční funkce, které zasahují do mnoha oblastí a plní tak úlohu estetickou, environmentální, historickou, kulturní, rekreativní, sociální. Zemědělství má řadu specifických rysů, na kterých je postavena myšlenka podpory tohoto odvětví. Specifika jsou spojena s úzkou vazbou na přírodu, která zásadně ovlivňuje jeho výrobní charakter a možnosti. Dalšími významnými procesy, jež se do vývoje současného zemědělství a celého agrárního sektoru promítají integrací národních ekonomik do světového hospodářství, jsou procesy globalizace. Zemědělství ve své produkční roli prošlo od poloviny minulého století zásadními změnami souvisejícími právě s formováním nového podnikatelského prostředí na bázi agrobyznysu, jehož současnou podobu determinuje zejména poptávka. Dochází k tvorbě a propojenosti výrobních vertikál. Výrazný, ne-li rozhodující, vliv na zemědělskou výrobu mají právě finalizující články komoditních vertikál resp. sítí. Ke spotřebiteli se tak sice dostává značná část výrobků s vysokou přidanou hodnotou, ale v kontaktu s ním není již zpravidla výrobce, ale obchodník. I české zemědělství prodělalo řadu podstatných změn souvisejících s ekonomickou reformou a přechodem k tržnímu hospodářství spojených s obnovou vlastnických vztahů v devadesátých letech minulého století a následně s přípravou a aplikací modelů v rámci Společné zemědělské politiky EU (dále SZP), kterou Česká republika svým vstupem do Evropské unie 1. 5. 2004 přijala. Přitom SZP v té době sama procházela procesem reforem a musela reagovat na řadu změn nejen podnikatelského prostředí. Hlavními cíli dnešní SZP je posílit konkurenceschopnost zemědělství, podpořit rozvoj venkova, ochranu životního prostředí a wellfare zvířat, zvýšit bezpečnost a kvalitu potravin na trhu EU a pomocí programu LEADER+ posílit iniciativu na místní úrovni.

8

2. Cíl práce a metodika Cílem práce je charakterizovat podmínky a analyzovat základní vývojové tendence zemědělství v Moravskoslezském kraji (dále MSK). Cílem je zkoumat a zhodnotit vývoj jak z hlediska struktury a objemu produkce, tak z hlediska socioekonomických podmínek dané lokality, včetně zachycení vlivu dotační politiky. Postup zpracování je charakterizován následujícími okruhy. První část - literární přehled Literární přehled je věnován charakteristice změn podnikatelského prostředí v zemědělství v rozvíjejícím se agrobyznysu, včetně jeho širších souvislostí spojených s procesy globalizace. Zabývá se základními společensko-politickými faktory, které ovlivňují podnikatelské prostředí a podmínky rozvoje zemědělské prvovýroby, vymezuje její specifika vztažená k blízkému spojení s přírodou, což je využíváno i v argumentaci nutnosti státních ingerencí do tohoto sektoru. Jeho další část je věnována vývoji agrární politiky a to jak v rámci České republiky včetně jejích změn po ekonomické reformě po roce 1989, tak v rámci vývoje Společné zemědělské politiky celé Evropské unie. Na to navazuje problematika implementace Společné zemědělské politiky na území České republiky. V závěrečné části literární rešerše je charakterizován vývoj zemědělství z hlediska socioekonomických podmínek i z hlediska vývoje produkce rostlinných komodit a živočišné produkce v České republice, vše je podloženo literárními a internetovými zdroji s aktuálními daty z Českého statistického úřadu. Druhá část - vlastní práce Vlastní práce se zaměřuje na charakteristiku konkrétního kraje, v tomto případě kraje Moravskoslezského. Ten je představen jak ze strany přírodních a polohových podmínek, tak socioekonomických ukazatelů. Dále se věnuje podmínkám rozvoje zemědělství a agrárního sektoru, je zde analyzováno administrativní členění kraje, okresů i obcí, půdní fond, zemědělská půda v jednotlivých okresech, včetně míry zornění či velikostní struktura podniků. Součástí práce je analýza vývoje rostlinné a živočišné produkce v kraji, kde bylo čerpáno zejména z údajů šetření Českého statistického úřadu, dále ze situačních a výhledových zpráv vydaných Ministerstvem

9

zemědělství, informací z Agrární komory ČR a dalších zdrojů. Rostlinná i živočišná produkce je v další kapitole porovnávána se situací v dalších krajích ČR. Závěrečná pasáž praktické části je věnována vývoji dotační politiky v Moravskoslezském kraji, vychází a je podložena daty, které byly získány převážně z podkladů a studií odborů Ministerstva zemědělství a Státního zemědělského intervenčního fondu.

10

3. Literární přehled 3.1. Role agrárního sektoru v národním hospodářství Úloha zemědělství je již od období svého vzniku trvale, a to v prvé řadě, spojena s uspokojením poptávky po zemědělských produktech, tedy s nenahraditelnou rolí v zajištění potravinové bezpečnosti. Výživa obyvatelstva se však v současné době nezabývá pouze kvantitativní stránkou, ale do popředí vstupuje stránka kvalitativní, kde je kvalita chápána ve smyslu nutriční skladby potravin, dietetických vlastností, hygienické nezávadnosti, minimalizace obsahu cizorodých látek a další. Takto se produkční funkce zemědělství ovlivňuje zdravotní stav celé populace. [1] Agrární sektor přes své specifické rysy ve výrobě i roli produkce je stále významněji integrován do národní i světové ekonomiky. Významnou roli v jeho rozvoji hraje i zvolená strategie agrární politiky, volba a fungování nástrojů sloužících k realizaci vymezených cílů. Souvisí i s institucionálním uspořádáním objektů a subjektů agrární politiky včetně organizačních a řídících forem. Formování strategie agrární politiky je významně ovlivněno principy a celkovou orientací hospodářské politiky konkrétního státu, nadnárodních uskupení i ostatních světových regionů. Nesporně významným faktorem je společenské hodnocení role tohoto odvětví a celého sektoru. [1] Existují 2 názorové skupiny, které reagují na zvláštnosti agrárního trhu, první z nich zastává názor, že se agrobyznys od ostatních druhů podnikání podstatně liší, je značně specifický a jeho produkty jsou pro populaci nevylučitelné ze spotřeby, to vede k aplikaci silných podpůrných prostředků ve formě dotací. Druhá skupina naopak zastává ten názor, že i přes specifika spojená s agrárním sektorem, si zemědělci nezaslouží takto vysoké dotace a považují příjem dotací za jejich podnikatelskou neschopnost a spoléhání se na finanční prostředky ze strany státu. [13] V současném modelu zemědělství jsou v posledních desetiletích patrné změny společenských požadavků na tento sektor, narůstá jeho mimoprodukční úloha, což se promítá do samotné zemědělské politiky. Podstatný se v tomto ohledu stává Evropský

11

model multifunkčního zemědělství, který vychází ze společenského a politického konsensu v postoji k očekávaným výstupům zemědělství, k těm řadíme nejen produkci zemědělských

komodit,

ale

také

produkci

sdružených

výstupů

(především

environmentálních a sociálních). To komplikuje i alokaci, respektive efektivnost státních intervencí. Do environmentální mimoprodukční funkce zemědělství spadá několik

oblastí,

z nichž

lze

jmenovat

funkci

půdoochrannou,

protierozní,

vodoocchrannou, přírodoochrannou, krajinotvornou a další. [18] Mimoprodukční přínosy, ať už je konkretizujeme v sociálním a ekonomickém rozvoji venkovských regionů, v ochraně životního prostředí, v rozvoji krajiny či v zajišťování potravinové bezpečnosti, se stále častěji stávají argumentem pro podporu tohoto odvětví v rámci hospodářských politik ve všech ekonomicky vyspělých zemích. [7] Poptávka po zemědělských produktech jako po surovinách pro nepotravinářské zpracování se zvyšuje a to včetně rozšiřování možností jejich využití. Mimo výrobu lnu, bavlny a vlny pro textilní vlákno se jedná o produkci léčivých bylin a ostatních produktů využitelných ve farmaceutickém průmyslu, využití oliv a řepky pro výrobu rostlinných olejů a pohonných hmot, kukuřice pěstovaná jako zdroj biomasy pro energetické účely nebo jako jemná izolace a součást obalů pro jemné zboží, bramborový a pšeničný škrob využitelný jako surovina pro výrobu plastů, papíru a obalových materiálů.[20] Významný impuls pro rozvoj ve využití zemědělských surovin je zaznamenán v oblasti výroby alternativní energie (dřevo, bioplyn, biomasa), jež nahrazuje tradiční výrobu energie založenou na fosilních základech. Dalšími oblastmi současného rozvoje se dotýkají využití v již zmiňovaném textilním průmyslu, nových speciálních chemických výrobků a nových materiálů založených na biobázích.[1] Zemědělství se stává součástí podstatně širšího segmentu ekonomiky na bázi agrobyznysu, zahrnujícího kromě vlastní výroby zemědělských produktů jak předvýrobní

fáze

spojené

s

výzkumem

a

vývojem

inovací

v

širokých

12

(bio)technologických souvislostech, tak i celou škálu aktivit a subjektů zaměřených na zpracování, distribuci až po finální realizaci produktů zemědělského původu. [3]

3.2. Argumenty vedoucí k podpoře zemědělství Zemědělská výroba jako ekonomická činnost probíhá v úzkém spojení s přírodou, má plošný charakter, je determinována z hlediska naturálního (biologickým a reprodukčním cyklem, sezónností, klimatickými podmínkami, kvalitou půdy, vodohospodářskými poměry) a z hlediska demografického (charakterem a hustotou osídlení, kterými je určována nejen výměra zemědělské a orné půdy na obyvatele, ale i struktura produktů zemědělské výroby a výkonnost odvětví) a celou řadou dalších specifik. Tyto naturální a demografické podmínky vytvářející prostředí pro provozování zemědělské výroby jsou podkladem pro tvorbu hospodářské politiky.[5],[10] Jelikož zemědělství přesahuje pouze funkci zdroje obživy obyvatelstva, je nutné jeho mimoprodukční funkce (ochrana životního prostředí, krajinotvorná a sociální funkce) zahrnout do koncepce zemědělské politiky. Především v evropském prostoru mělo zemědělství zásadní vliv na utváření charakteru a rázu krajiny, stejně tak se podstatnou měrou podílelo na vývoji sociálních struktur ve venkovském prostoru. Existují teoretické důkazy, které prokazují, že není dosahováno maxima společenského blahobytu při existence produkčních externalit, a to proto, že se náklady z ušlé příležitosti nerovnají cenovým poměrům na trhu. Dochází tak k deformaci trhu, při níž jsou soukromé mezní náklady na výrobu odlišné od společenských mezních nákladů na produkci. Z hlediska kladných zemědělských externalit (krajinotvorná, environmentální, sociálně-environmentální a sociální funkce) je soukromý mezní přínos z produkce nižší než společenské mezní přínosy. Vzhledem k této skutečnosti je menší než společensky optimální rozsah produkce, přinášející pozitivní zemědělskou externalitu. Trh není schopen ocenit tyto mimoprodukční funkce zemědělství, je k tomuto ocenění nutné využít redistribuční funkci státu. Pro efektivní koncepci agrární politiky je důležité znát odpověď na otázku, jak je ovlivňován blahobyt země, resp. jednotlivých zájmových skupin již dlouhodobým trendem světového obchodu se zemědělskými komoditami směrem k tržní liberalizaci. Další podmínkou je vědět, jakým způsobem se mění dopady

13

liberalizace zemědělského obchodu v případech, jestliže nejsou kladné zemědělské externality internalizovány, resp. jak se projevuje tato liberalizace v odvětvích, ve kterých byly kladné produkční externality přijaty. Jaké by byly důsledky pro celospolečenský blahobyt, kdyby stát neadekvátním způsobem ocenil mimoprodukční přínos zemědělských producentů. [16]

Tradiční neoklasický přístup je založen na řešení důsledků selhání trhu a odůvodňuje státní zásahy do zemědělského sektoru typickými prvky, kterými se odlišuje od ostatních odvětví ekonomiky. Je spojen s odůvodněním dotací a s pozitivními externalitami plynoucí ze zemědělské činnosti ve vztahu k rozvoji a ekonomiky i celé společnosti. Podle Bečvářové (2007) tradiční neoklasický přístup charakterizuje důvody pro zemědělství zejména v těchto souvislostech: • Rozdílnost agroekologických podmínek a meziroční výkyvy počasí o nestejné

produkční

účinnosti

výrobního

faktoru

„půda“

a

zprostředkovaně i v determinaci struktury výroby (bezprostředně v rostlinné výrobě a zprostředkovaně v živočišné výrobě a ostatních aktivitách), o riziku negativního vlivu počasí včetně povětrnostních rizik (záplavy, vymrznutí, sucho, krupobití apod.), jak na kvalitu a kvantitu, tak na časové parametry technologických operací v rámci výrobního procesu, o riziku napadení rostlin a zvířat chorobami a škůdci, znehodnocování půdy erozí a nevhodnými zásahy, stejně jako zaplevelením, což ve svých důsledcích zvyšuje potřebu preventivních zásahů a včasného ošetření. • Nízká cenová pružnost poptávky po potravinách při vysokém stupni nasycenosti, kdy o každá dodatečná jednotka množství spotřeby vede k relativně většímu poklesu mezního užitku, o cena spotřeby klesá rychleji, než roste její množství, o klesá podíl výdajů spotřebitelů za potraviny při současném růstu příjmů

14

• Nízká cenová pružnost nabídky zemědělských produktů v nejen biologicky determinovaného výrobního cyklu v zemědělské výrobě, ale i specifiky a fixností aktiv v zemědělství, což o omezuje možnost bezprostřední reakce výrobců na změnu v poptávce (dáno vegetačním obdobím a reprodukčním cyklem), o podporuje tendenci ke konzervativní volbě struktury výroby, neboť změna poptávky na trhu potravin a zemědělských surovin není časově sladěna se „založením“ nabídky pro budoucí trh, o dlouhodoběji váže kapitál a zvyšuje riziko jeho znehodnocení, specifická fixní aktiva zůstávají v zemědělství i při nízkém výnosu • Dlouhodobý pokles důchodů v zemědělství o zemědělství vlivem technologického pokroku zvyšuje produktivitu a celkovou

nabídku,

nedostatečného

při

růstu

saturovaném poptávky

trhu

potravin

dochází

a

k poklesu

tendenci důchodů

v prvovýrobě, současné dochází k poklesu podílu tohoto odvětví na tvorbě národního důchodu, o klesá počet pracovních příležitostí plně uspokojených zemědělskou výrobou, o dlouhodobě mají příjmy ze zemědělství tendenci k poklesu, příjmová disparita s ostatními odvětvími se zvyšuje. • Vliv specifické sociálně ekonomické struktury a rozmístění podnikatelských subjektů v zemědělské prvovýrobě, charakteristické velkým počtem výrobců, převážně vázaných na půdu různé kvality a úrodnosti, což o sice vytváří podmínky dokonalé konkurence, ale minimalizuje vliv zemědělských výrobců na tvorbu ceny komodity v podmínkách nedokonalé konkurence vnějšího okolí, o omezuje možnosti využití špičkových technologií a technik vyžadujících koncentraci výrobních faktorů, přesahující velikost výrobní jednotky, o zvyšuje nárok na kapitálové vybavení a to především v podmínkách nedostatečně rozvinutého sektoru zemědělských služeb, o vyžaduje organizovat sladění dodávek větších ucelených jednotných

15

partií zemědělské suroviny pro další velkovýrobní zpracování. S těmito souvislostmi a také relativní nemobilitou práce v zemědělství je podporována úloha zemědělství v rámci tvorby venkovské krajiny a podílu na zachování zaměstnanosti a rozvoji života na venkově.[5] 3.2.1. Specifika spojená s agrárním sektorem Příroda zahrnuje soubor půdních a klimatických podmínek, vymezujících území pro zemědělskou výrobu na vhodné, méně vhodné a nevhodné, do značné míry také ovlivňují strukturu plodin, kterou lze v daných klimatických a půdních podmínkách pěstovat. Podmínky působící na zemědělskou výrobu lze dělit na konstantní (podnebí, hydrologické poměry, nadmořská výška, expozice a svažitost pozemků, půdní typ, mateční hornina atd.) a proměnlivé/krátkodobé (počasí, teplota, sluneční svit během vegetačního období či množství a rozložení srážek).[10] Výrazná specializace spojená s orientací na nejefektivnější činnosti, ve spoustě případů založené na exploataci přístupných přírodních zdrojů, zvyšuje rizika ohrožení udržitelného rozvoje a životního prostředí. Tento vývoj se dotýká celého segmentu odvětví orientovaných na výrobu a distribuci potravin, čili celého agrobyznysu. Hlavním cílem všech článků komoditní vertikály je zajištění nabídky potravin naplňující požadavky zákazníků z hlediska struktury, objemu i kvality. V původním modelu zemědělství, kde měla rozhodující vliv nabídková stránka, byla zásadní pozice v rámci řetězce koncentrována ve výrobní fázi zemědělských produktů, tedy na úrovni zemědělské prvovýroby. Finalizující články vertikály zpracovávají veškerou zemědělskou produkci do konečné fáze bez ohledu na rozměr a parametry suroviny.

16

Obr. 1 Nabídkově orientovaný model [11] V důsledku formování agrobyznysu dochází ke změně původního nabídkově orientovaného modelu komoditních potravinových vertikál do kvalitativně nového poptávkou determinovaného modelu s rozhodujícím vlivem navazujících článků výrobní vertikály, zpracovatelé potravin a jejich distributoři.

Obr. 2 Poptávkově orientovaný model [11] Pro poptávkově orientovaný model jsou typické tyto znaky: •

nabídka zemědělských produktů je formována na základě vyhodnocení vzájemných interakcí nabídky a poptávky a vazeb v celém řetězci agrobyznysu, přičemž finální poptávka po potravinách má rozhodující vliv na množství a strukturu výroby v čase a prostoru,

•

prohlubuje se integrace potravinového hospodářství ve světě, klesá vliv ochrany vnitřních potravinových trhů obchodními bariérami; do komoditních vertikál zasahuje celá škála firem, organizací, veřejných subjektů a soukromých společností často nezemědělského charakteru organizovaných do globálních sítí, které se podílejí na identifikaci i ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů

• roste poptávka po potravinách s přidanou hodnotou (konzervované, mražené, dehydrované výrobky, atd.), subjekty nabízející tento typ potravin se stávají

17

vůdčími nejen v obchodě, ale určují i model vazeb a podmínky v konkrétním potravinovém řetězci; produkty tohoto typu se stávají nosnou složkou světového agrárního obchodu, • posilují se kritéria ochrany spotřebitelů ve vztahu ke kvalitě potravin z hlediska péče o zdraví, potravinovou bezpečnost, bio-terorismus, identifikaci původu potravinových zdrojů, • konkurence na světovém trhu dostává podobu soutěžení celých komoditních vertikál na příslušném segmentu potravinového trhu ústící nejen v tlak na snižování transakčních nákladů, ale zpravidla i do posilování monopsonní síly finálních článků vertikál, často s krátkodobým pozitivním vlivem na zpomalování růstu spotřebitelských cen potravin.[15] •

prosazuje se konsolidace firem ve všech segmentech potravinového řetězce, využívající přínosů z rozsahu, prohlubuje se kontrola a koordinace navazujících činností, ve vzájemných vazbách se uplatňuje e-commerce, forwardové kontrakty a podobně

• zájem spotřebitelů je zaměřen na hodnotu potravin, jak na kvantitativní, tak kvalitativní stránky (kvalita za nízké ceny)[4] Do formování obsahu zemědělské politiky se promítají vlivy vnějšího prostředí, protože: •

kvalitativní úroveň ekonomického rozvoje agrárního sektoru je výsledkem, ale i faktorem celé ekonomiky. S růstem ekonomické a sociální vyspělosti zemí sílí tendence věnovat stále větší pozornost tzv. mimoprodukčním funkcím zemědělství a agrárního sektoru (zdravotním, ekologickým, krajinotvorným apod.),

•

zemědělská politika vychází z širšího kontextu integračních procesů ve světě včetně sociální a regionální problematiky,

•

stabilizace

agrárních

trhů

v

celosvětovém

rámci

a

rozumná

úroveň

spotřebitelských cen jsou obecně považovány za prospěšná opatření a tradiční součást makroekonomické politiky, •

respektují se specifika transformačních procesů a jejich projevů v tržním prostředí.

18

Agrární sektor dle tradičního členění odvětví zahrnuje: 1. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství, 2. potravinářský průmysl, 3. krmivářský průmysl, 4. služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.), 5. dodavatelská odvětví inputů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.), 6. potravinářský obchod a veřejné stravování. Body 1 až 4 jsou označovány jako agrárně potravinářský komplex. Body 1-5 jako agrárně průmyslový komplex, připojíme-li i poslední bod, jedná se již o agrobyznys.[12] Agrobyznys tak lze definovat jako souhrn všech operací, které jsou spojeny s výrobou a distribucí zemědělských výrobků, čili všech výrobních procesů na farmě, včetně skladování, zpracování a distribuce zemědělských komodit a předmětů z nich. Dle této definice zahrnuje agrobyznys doslova všechny podniky ze zemědělské výroby a z jejího okolí. [14] Tento vývoj se logicky promítá do utváření podnikatelského prostředí v tomto sektoru, české zemědělství nevyjímaje.

3.3. Vývoj zemědělství v České republice po roce 1989 V centrálně direktivním systému bylo zemědělství silně preferovaným odvětvím, to vedlo k neúměrné dimenzi a nízké národohospodářské efektivitě. Přechod k tržnímu hospodářství vedlo k podstatnému tlaku na přizpůsobení se tohoto odvětví novým ekonomickým podmínkám a odbytovým možnostem z hlediska jejich struktury, rozměru a výkonnosti.

19

Koncem roku 1989 obhospodařovala 2/3 zemědělské půdy zemědělská družstva a 1/3 státní organizace, zejména státní statky, v České republice tak v zemědělství v podstatě neexistoval soukromý sektor. [17] Jako jeden z výchozích principů přechodu od centrálně plánovaného k tržnímu hospodářství proto bylo obnovení vlastnických vztahů. Na počátku ekonomické reformy v roce 1989 byla struktura zemědělství rozložena především mezi zemědělská družstva s průměrnou výměrou půdy 2561 ha a mezi státní statky, jež hospodařily v průměru na 6262 ha půdy, z níž téměř 75 % náleželo do lesnického fondu. První krokem k obnově vlastnických vztahů byla restituce, jež měla obnovit vlastnické práva k vyvlastněnému majetku v rámci náprav křivd způsobených v období od 25. února do 1. ledna 1990. Na základě zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) dochází k obnově vlastnických práv k pozemkům v zemědělském a lesním půdním fondu, hospodářským a obytným budovám a dalším stavbám náležícím k původním zemědělským subjektům, včetně zastavěných pozemků, jež přešly do státního nebo družstevního vlastnictví jedním ze způsobů v tomto zákoně uvedených. [4] Dalším a zároveň nejrozsáhlejším procesem, jež v rámci reformy probíhal, byla transformace zemědělských družstev zakotvená v zákoně č. 42/1992 Sb. (transformační zákon). Na základě tohoto zákona se měla původní družstva přeměnit na nově vzniklou formu zemědělských družstev danou obchodním zákoníkem. Transformace se účastnilo více než 1200 družstev, kdy většina vlastníků však ponechala svou půdu v družstvech a na menším rozsahu půdy začaly hospodařit obchodní společnosti (převážně akciové a společnosti s ručením omezením) a podniky fyzických osob. Proces transformace pokračoval i po roce 1993 zejména snahou o kapitálovou stabilizaci podniků a do roku 1998 se více než třetina družstev přeměnila v obchodní společnosti. Vysoký podíl disponibilního kapitálu takto transformovaných společností a družstev tvořily závazky za kapitálové podíly získané oprávněnými osobami, jež se nestaly členy nebo podílníky těchto podniků. [4] Posledním procesem obnovy vlastnických vztahů se stala privatizace zemědělského majetku ve vlastnictví státu. Cílem tedy byla přeměna vlastnictví státních podniků

20

zemědělské prvovýroby a potravinářského průmyslu na vlastnictví soukromé. To bylo upraveno zákonem č. 92/1991 Sb. v platném znění a vyhláškou č. 526/1991 Sb., podle nichž mohla privatizace proběhnout těmito formami: •

veřejnou dražbou

•

veřejnou soutěží

•

přímým prodejem (nejčastější – 74 % privatizovaného majetku)

•

kupónovou privatizací (vznik akciových společností, hlavně v potravinářském průmyslu)

•

bezúplatným převodem.

Jako jeden z hlavních problémů privatizace bylo nedostatečné vyřešení a vypořádání rozsáhlých přímých i nepřímých restitučních nároků ještě před zahájením samotné privatizace, což značně ztěžovalo nejen její průběh, ale také dopad na chod dotčených zemědělských podniků, kde docházelo k ekonomickým ztrátám i likvidaci podniků. Převládající formou využití půdního fondu v České republice je nájemní vztah. [4] Vzhledem ke strategii udržení nízkých cen potravin fungovalo zemědělství až do ekonomické reformy na rozsáhlé dotační podpoře, v roce 1990 dokonce dosáhla svého maxima. To vedlo k snaze vyřešit otázku transferů do zemědělství v liberálně koncipované reformě a to, zda agrární sektor má vůbec nárok na dotace ze státního rozpočtu, na jaké úrovni a v jakých formách budou poskytovány. Tyto transfery tak deformují signály trhu z hlediska nabídky i poptávky. Dotace dělíme do 4 základních skupin, v nichž zaznamenáváme míru deformačních účinků, jedná se o tyto formy: [4]

•

přímé platby do důchodu (cílené transfery celkové částky) – i přes velmi nízký deformační

účinek

na

trhu

je

hlavní

nevýhoda

spatřena

v podpoře

nekonkurenceschopných subjektů a jejich setrvání v odvětví, •

proporcionální dotace primárních faktorů – nízký deformační účinek, nezkreslují informace o rozhodování o struktuře výroby, ale vyvolávají vysoké náklady transakce plynoucí z potřeby dostatečného množství informací k rozlišení faktorů využitých pro zemědělské a nezemědělské účely,

21

•

dotace vstupů nebo výstupů – deformační účinky na trhu jsou již silnější a spojené s vysokými transakčními náklady a nároky na detailní kontrolu, deformují informace i volbě struktury i objemu výroby,

•

podpora tržních cen (administrativně stanovené domácí ceny s pohyblivými příplatky, daněmi a exportními subvencemi, systém pevných tarifů a exportních subvencí) – deformační účinky jsou v tomto případě podpory značně vysoké, ovlivňují vývoj cen na trzích, v prvním případě dojde ke kolísání domácích cen v souladu s kolísáním na světových trzích, v druhém případě budou ceny v podstatě fixní. Poslední uvedená forma dotace byla u nás do roku 1990, ale i v SZP EU, nejpoužívanější formou v dotační politice agrárního sektoru, agrární cena tedy nebyla tržní, ale byla tvořena administrativně.[10]

V roce 1990 byla parlamentem ČSFR schválena nová agrární politika obsažená v dokumentu „Scénář ekonomické reformy“, cílem bylo vytvořit tržně orientovaný, efektivní a v mezinárodním kontextu konkurenceschopný agrární sektor. Roku 1993 schválila vláda ČR dokument „Základní principy zemědělské politiky vlády ČR do roku 1995 a na další období.“ Hlavní myšlenky dokumentu byly spojeny s motivací nových vlastníků a s podporou růstu konkurenceschopnosti, podporou produkce domácích výrobců, se stabilizací cen zemědělských komodit při současné liberalizaci podmínek agrárního obchodu, stejně tak byl zvýšen důraz na podporu produkčně ekologických funkcí zemědělství. Dalším významným krokem ve vývoji agrární politiky ČR byl zákon č.252/1997 Sb., o zemědělství, který upravuje státní zásahy do tohoto sektoru s cílem vytvoření podmínek pro zajištění potravinové bezpečnosti, základní výživy obyvatelstva a podpoře mimoprodukční úlohy venkova. Roku 1997 byla rovněž zahájena příprava ČR na vstup do EU, proto byla vládě předložena Koncepce rezortní politiky ministerstva zemědělství před vstupem do EU s vymezením dvou etap a to revitalizace pro období 1999-2001 a adaptace pro období 2001-2004, čili po vstup ČR do EU. [10]

22

3.3.1. Vliv poptávkové strany v podmínkách českého zemědělství Významnost vlivu poptávkové strany na agrárním trhu se v České republice projevilo poklesem spotřebitelské poptávky po potravinách v polovině roku 1990 v důsledku zvýšení spotřebitelských cen potravin skoro o ¼ vyvolané odstraněním záporné daně z obratu u potravin. Finalizující články potravinářského průmyslu a navazujícího obchodu využily svého monopolního postavení a důsledky poklesu poptávky plně transformovaly do odvozené poptávky po zemědělských surovinách v rámci komoditních potravinových vertikál. Zmrazení cen komodit při prakticky neomezené možnosti růstu cen vstupů i cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen v navazujících fázích zpracování a obchodu se projevilo v mimořádném růstu zisku (již v 1. čtvrtletí roku 1991 se zisk potravinářských podniků zvýšil zhruba čtyřnásobně, u výrobku masných, jatečních a mlékárenských se meziroční zisk zvýšil o 40 až 70 %). Potravinářský průmysl v České republice tak vzhledem k nerovnováze na trhu zemědělských komodit a svému monopsonnímu postavení krátkodobě výrazně profitoval. Tento zisk však firmy nedokázaly využít k přizpůsobení se aktuální situaci na trhu, a to formou restrukturalizace a technologických inovací zpracovatelských kapacit. Při přetrvávající převaze nabídky suroviny tak nebyl vyvíjen tlak na zvyšování efektivity v odvětví a rostoucí náklady byly kompenzovány na úkor dodavatelů suroviny a docházelo i k deformacím cen nabídky na trhu potravin pod odpovídající konkurenční úroveň. Rozvoj zemědělství a potravinářství a tvorba předpokladů pro růst konkurenceschopnosti byly ve středně a dlouhodobém horizontu potlačeny. Další vývoj potvrdil, že podpora adversních vztahů těchto článků nezbytných pro výrobu potravin negativně ovlivnila další vývoj obou odvětví a nenabídla vhodnou strategii pro inovační procesy ani účelnou restrukturalizaci. [7]

3.4. Vývoj společné zemědělské politiky EU Koncem 50. let 20. století byla Společná zemědělská politika EU založena především na podpoře cen a ochraně vnitřního trhu, tehdejší strategie reagovala na situaci vzniklou po válce, kdy se země potýkaly s nedostatkem potravin. [1] Tento typ nástroje odpovídal

23

tehdejšímu stupni ekonomického rozvoje zemí, možnosti podpory příjmu zemědělských subjektů byly odvozeny od dvou skupin opatření: •

Systém podpory trhu komodit a jeho ochrany v rámci tržních řádů i redistribuce důchodu na úrovni Společenství, jenž se vázal k tvorbě rozdělení centrálních fondů, určených na podporu zemědělství členských států. V tomto případě se jednalo o tvorbu a užití Evropského fondu orientace a garance zemědělství (EAGGF), který byl původně prioritně orientován na podporu tržní a cenové politiky (sekce garance tvořila 80 % veškerých centrálních výdajů), sekce garance byla využívána na podporu projektů v rámci strukturálních změn zemědělství v jednotlivých členských státech.

•

Další podpory odvětví z národních zdrojů členských zemí.

Z daných poznatků vyplývá, že se původně značná část opatření, spojených s významnějšími strukturálními změnami v zemědělství, včetně přímé podpory růstu a konkurenceschopnosti evropského zemědělství, byla mimo centrálně vymezené cenové podpory závislá především na úrovni vnitřní ekonomiky daného členského státu. Hlavním ukazatelem byla úroveň celkového výstupu dané ekonomiky, jež určovala základnu, míru a možnosti redistribuce důchodu pro podporu odvětví na takové úrovni bohatství, které si konkrétní členská země vytvořila a které byla schopna v rámci pravidel SZP ve prospěch svého zemědělství rozdělovat. Společná strukturální politika nebyla až do poloviny 60. let 20. století součástí výchozí koncepce SZP, první strukturální opatření jsou spojována až s „Mansholtovým plánem“ z roku 1968, jehož cílem bylo podpořit moderní model výrobní jednotky s výměrou 80-100 ha půdy a 4060 ks krav. Roku 1972 pak byly v návaznosti na Mansholtův plán přijaty 3 direktivy spojené s podporou investic v zemědělství, podporou odchodu osob ze zemědělství platbami za předčasný odchod do důchodu a rekvalifikaci, poslední direktiva se týkala podpory sociálně-ekonomických aspektů. Roku 1975 byla do systému SZP zakotvena direktiva, jež měla za úkol snižovat regionální disparity v příjmech zemědělců, konkrétně se jednalo o podporu rolníku hospodařících v horších přírodních podmínkách, tzv. LFA, čili podpory méně příznivých oblastí. Tři roky poté, roku 1978

24

byla do SZP zahrnuta rovněž specifika zemí jižní Evropy (Itálie, jižní Francie, Řecko a v posledním období také Malty a Kypru).[6] Vysoká podpora cen placených zemědělcům sice růst výroby v příštích 30 letech nastartovala, ale zároveň tak odtrhla Evropu od úrovně světových cen daných komodit. Došlo tak k nárůstu nákladů na odstranění důsledků rostoucích přebytků základních komodit na nerovnovážném domácím trhu a současně rostly výdaje na podporu exportu, skladování nebo likvidaci nadprodukce. Situace si vyžádala nasazení nových nástrojů v podobě kvantitativních restrikcí jako množstevní kvóty a set-aside. Zasadily se o to nejen vnitřní faktory domácího trhu, ale hlavně faktory vnější vzniklé rostoucím tlakem o liberalizaci na světových trzích, zejména po uzavření Uruguayského kola GATT, kde byla přijata definice 3 typů zemědělských podpor. Dle deformačních účinků na trh byly rozděleny na 3 boxy: •

zelený box zahrnující podpory s minimálními zkreslujícími účinky na trh (platby oddělené od produkce, podpora vědy, výzkumu a propagace),

•

modrý box zahrnuje typ podpory s nižšími deformačními účinky, tento typ podpory byl tolerován dočasně (přímé platby na bázi historické výrobní struktury uplatňované v původní EU 15),

•

jantarový box zahrnoval podpory s výrazně deformujícími účinky a omezující obchod, které bylo nutné v rámci závazků WTO trvale snižovat (přímá podpora cen, importní kvóty, exportní subvence) [9]

Jedním z dalších důvodů, který vedl v 90. letech 20. století k potřebě reforem SZP v oblasti výroby a dalších okruhů podpory multifunkčního zemědělství byl připravovaný vstup zemí střední a východní Evropy do společného trhu. Zásadní provedená změna byla ustoupit od přímé podpory cen, jež nejvýrazněji deformovala trhy, to nahradily především cílené transfery do důchodu či projektové financování dotace vstupu/výstupu, tyto typy nástrojů ovlivňují trh nepřímo, proto je jejich hodnocení z hlediska celkových účinků komplikovanější identifikovat. Změna strategie spojená s novými nástroji státních ingerencí byla zahájena Mac Sharryho reformou v roce 1992, podstatně se tak snížila podpora příjmů výrobců na bázi vysokých

25

garantovaných tržních cen a byla prakticky nahrazena komoditně koncipovanou kompenzační platbou. Další otázky se týkaly podílu centra na podpoře strukturálních změn a jiných typů podpory důchodů v agrárním sektoru, přičemž dochází v rámci Agendy 2000 k formování Pilíře II SZP spojeného s podporou multifunkčního evropského modelu zemědělství a zásadní změnou systému podpory důchodů. [1] Evropský model zemědělství bere ohled nejen na zkvalitnění metod zemědělské výroby v hustě osídleném evropském prostoru, ale bere v potaz přínosy z hlediska kladných externalit a veřejných statků v podobě údržby kulturního stavu krajiny, jejího osídlení, ochrany přírodních zdrojů a sociálního rozvoje venkova. Rovněž se mění systém programové podpory regionálního rozvoje a začíná upřednostňovat iniciativu „zdola“ a participaci samotných účastníků na programech. V tomto duchu a jako součást opatření k růst efektivnosti činnosti evropských společenství byla přijata reforma známá jako Agenda 2000. Byl zaveden nový prvek SZP, tzv. národní obálky, které státům umožňovaly podpořit koncepci strukturálního rozvoje výběrem komodit, kde bude stanovena národní podpora podle národních kritérií až do výše stanovených limitů. Druhý Pilíř SZP se tvoří v duchu podpory strukturálních změn, podpory politiky rozvoje venkova, ochrany životního prostředí a multifunkční role zemědělství. Politika rozvoje venkova byla finančně podpořena v rozpočtu, byla zde zjednodušena pravidla a přijat princip dobrovolné modulace přímých podpor členskými státy, jenž umožňuje přesun části přímých plateb mezi opatření rozvoje venkova, což tehdy využila pouze Velká Británie a Francie.[9] Dalším z důležitých mezníků ve vývoji SZP byl v roce 2002 na summitu v Kodani, bylo zde rozhodnuto o rozšíření unie o 10 nových členů včetně ČR a na Bruselském summitu byl schválen francouzsko-německý návrh stabilizace zemědělského rozpočtu rozšířené Evropské Unie. Zmíněná rozhodnutí ve výsledku přinesla snížení agrárních výdajů. [6] Evropská komise zasadila ofenzivní přístup k jednáním o zemědělské kapitole ve WTO, ten byl zřejmý již ve střednědobém vyhodnocení SZP (Mid-term review) v roce 2002spojeného s dalšími reformami. Problematickým bodem jednání ve WTO byly

26

přímé kompenzační platby, náležící do „modrého boxu“, který byl ve své výši pouze dočasně tolerován a to do roku 2003. Evropská komise tak navrhla změnu charakteru přímých plateb jejich oddělením od produkce, tzv. decoupling, platby byly podmíněny splněním s množstvím jiných standardů týkajících se životního prostředí, blahobytu zvířat, bezpečnosti a kvality potravin.[2] Jako rozhodující principy reformy SZP na základě Mid-term review (Fishlerova reforma) tedy byly: •

již zmíněný „decoupling“ podmíněný výše jmenovanými standardy, kdy zemědělec obdrží jen 1 podporu ve výši součtu jednotlivých přímých plateb v referenčním období s tím, že je platba pronajímatelná, prodejná a převoditelná,

•

modulace, snížením přímých plateb dojde k jejich generování do podpory rozvoje venkova

•

zavedení nástroje finanční disciplíny, umožňujícího paušálně snížit výdaje na přímé platby v případě, že by hrozilo překročení stropu agrárních výdajů EU,

•

rozšíření palety programů rozvoje venkova o opatření zaměřené na ochranu životního prostředí, bezpečnosti potravin, wellfare zvířat, zlepšení kvality zemědělských výrobků, sdružování výrobců a dílčí úprava existujících podmínek stávajících titulů rozvoje venkova,

•

podpora pěstování energetických plodin,

•

snížení intervenční ceny u mléčných výrobků a zavedení dalších tržních opatření, zajišťujících lepší pozici EU v rámci jednání s WTO,

•

zjednodušení systému administrace SZP pro členský stát i pro zemědělce (závisí na volbě systému ze strany státu).

Obecně tato etapa vytvářela širší prostor pro volbu opatření podporujících růst konkurenceschopnosti zemědělství jednotlivých zemí unie v mezinárodním kontextu, zároveň byla posílena podpora rozvoje venkova na úkor tržních opatření růstem 2. pilíře SZP

a zvýšení bezpečnosti potravin na trhu Evropské unie. Zásadní roli sehrálo

důslednější oddělení podpory zemědělských podniků od konkrétní výrobní struktury a objemu produkce na bázi jednotných přímých plateb.

27

Došlo tak k dalšímu reformnímu kroku navazujícího na strategii přijatou v roce 1992 v rámci CAP I a Agendy 2000 (CAP II), ve svém důsledku to znamenalo další omezení přímé podpory cen a změny v nástrojích podpory.[9] Přímá platba jako typický nástroj současné koncepce SZP s minimálními deformačními účinky na trh je charakterizována jako cílený transfer celkové finanční částky do důchodu příjemce nezávisle na jeho současné produkci a cenách zemědělských výrobků. [6] 3.4.1. Společná zemědělská politika EU a její implementace v České republice Rok 2004 byl prvním rokem, kdy byla na našem území plně zavedena Společná zemědělská politika a její nástroje, základní podmínky byly stanoveny v přístupové smlouvě mezi ČR a EU podepsané v Athénách. Stanovené podmínky zahrnovaly celkový systém regulace a produkčních limitů, souhrn nástrojů a pravidel kofinancování a distribuce dotací, ale také základná orientace strukturálních podpor. Česká republika se jako ostatní kandidátské země zapojila do předvstupních programů a využívání předvstupních nástrojů. Jako nejdůležitější pro aplikaci SZP se jevil Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD), který byl zahájen v dubnu roku 2002 a zahrnoval realizaci Acquis communautaire týkajících se SZP a souvisejících politik, ale také řešením prioritních a specifických problémů udržitelného přizpůsobení zemědělského sektoru a venkovských oblastí. Nejdůležitějšími oblastmi podpory v zemědělství bylo posílení konkurenceschopnosti prvovýroby, zpracovatelských odvětví, vysoká kvalita zemědělských a potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou, dokončení restrukturalizace zemědělských a zpracovatelských podniků, posílení pozice zemědělské prvovýroby na trhu a zavedení Acquis communautaire do praxe. Úkol specifický v České republice se týkal vytvoření podmínek pro jednoznačnou identifikaci vlastnictví půdy a rozvoj trhu s pozemky.[10] V oblasti rozvoje venkova byla jako hlavní úloha definována tvorba vhodného prostředí pro stabilitu obyvatelstva, obnova a rozvoj vesnic a jejich infrastruktury, diverzifikace

28

hospodářských činností, které využívají lokální zdroje k zajištění alternativních příjmů ve venkovských oblastech. Priorita bere v potaz také důležitost užití metod udržitelného zemědělství v rámci ochrany životního prostředí a krajiny. Opatření týkající se podpory zemědělství byla aplikována horizontálně a opatření zabývající se ochranou životního prostředí a podporou udržitelného zemědělství byla směrována zejména do tzv. citlivých oblastí, do chráněných krajinných oblastí a zón ochrany vodních zdrojů, což zahrnovalo asi třetinu území republiky. Opatření zaměřená na pozemkové úpravy a rozvoj venkova byla aplikována hlavně ve venkovských mikroregionech a v obcích s rozšířenou působností. Zároveň byly rozvinuty podmínky pro plné využití programu na bázi projektů zlepšování profesního vzdělávání a technické podpory. V roce 2004 na program SAPARD navázal Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství (OP Zemědělství) a z části taky Společný regionální operační program (SOP). Hladké navázání na tyto programy bylo značně ulehčeno předchozím přípravným programem SAPARD. Období příprav bylo podpořeno také dalšími programy realizovanými se spoluúčastí evropských rozpočtů, z nichž můžeme jmenovat především program Phare pro zemědělství. Phare byl v ČR původně orientován na restrukturalizaci a rozvoj podnikatelských aktivit v období 1998-1999, od roku 2000 se významně podílel na budování institucí pro zajištění agendy nezbytné pro implementaci SZP, mimo budování odpovídajících institucí stál za zajištěním aktivit veterinární a rostlinolékařské služby,

rozvoj

integrovaného

administrativního

kontrolního

systému

(IACS),

bezpečnost potravin a dalších. Za podporou v oblasti ochrany životního prostředí a dopravě stál program ISPA.[6] Dosud fungující národní systém podpory byl nahrazen dnem vstupu ČR do EU, a to 1.5. 2004, struktura tohoto systému a jeho administrativně institucionální zajištění bylo následující:

29

Opatření SZP spolufinancovaná s rozpočtovými zdroji EU: •

Tržní opatření v rámci společné organizace trhů SZP

•

Operační program „Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství“ (OP Zemědělství)

•

Přímé platby (jednotné platby na plochu – SAPS)

•

Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP)

Opatření financovaná pouze ze zdrojů státního rozpočtu ČR: •

Národní komplementární platby (Top up)

•

Národní podpory po vstupu do EU (State aid)

Tržní opatření se týkala především intervenčních nákupů vybraných zemědělských komodit zahrnující skladování, zpracování a jejich prodej, agenda zahraničního obchodu, realizace agendy restriktivních opatření nabídky (produkční kvóty u vybraných surovin - cukr, škrob, mléko, uplatnění set aside), podpora nabídky i spotřeby u vybraných komodit jako je školní mléko. Přímé platby byly aplikovány jako jednotné platby na plochu SAPS, pro něž bylo nutné provést registraci půdních bloků, minimální výměra k zisku dotace je pro ČR 1 ha. Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ vymezuje cíle a kritéria pro zaměření projektových podpor, byl specifikován v rámci priorit, které se orientují na modernizaci technologií a staveb v agrárním sektoru, růst kvality produktů prvovýroby, zpracování zemědělských výrobků a lesního hospodářství, výroba netradičních potravin a regionálních produktů, další oblastí zájmu jsou projekty zaměřené na ochranu životního prostředí, péči o krajinu, alternativní využívání stávajících staveb a výrobu či zpracování biomasy vyprodukované vlastní zemědělskou činností. Priorita zaměřená na rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání se ve svých opatřeních orientuje pozemkové úpravy, řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů, rozvoj venkova a diverzifikaci zemědělských aktivit, obnovu potenciálu a zachování zemědělské krajiny a technickou pomoc zajišťující plynulý chod dotačního programu. Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) je zaměřen na zkvalitnění technologických postupů a naplňování zásad správné zemědělské praxe. V rámci ČR reaguje hlavně na

30

rozdílné agroenvironmentální podmínky a další omezení (LFA) či na mezioblastní důchodové disparity. Národní komplementární platby (Top up) se zabývaly podporou rozvoje určitých, v rámci státu strategicky důležitých nebo ohrožených odvětví, jež nebyla dostatečně zajištěna platbou SAPS. Platby byly uplatněny u chmele, pícnin, lnu, bahnic a koz, krav bez tržní produkce mléka a skotu. Národní podpory po vstupu do EU existovaly jako další možnost podpory odvětví, podléhala notifikaci Evropské komise.[1],[10] Vstup České republiky do Evropské unie byl komplikovaný z hlediska volby priorit v alokaci důchodů daných rámcem SZP, které by realizovaly určitou strategii rozvoje tohoto sektoru v konkrétních podmínkách České republiky a jejich regionů. Při její nedostatečné propracovanosti z hlediska členského státu se tak mnohdy stávala rozhodující administrace toku finančních transferů z redistribuce důchodů Společenství do tohoto segmentu, čili zajištění nejvyšší možné sumy dotace ze zdrojů EU ku minimalizaci zdrojů domácích.[10] Po vstupu ČR do EU byla opravdu zaznamenána finanční podpora agrárního sektoru s plným využitím předepsaných proporcí podílu národních a evropských zdrojů. V červnu 2004 schválila vláda ČR tzv. „Koncepci agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004-2013)“, jež bere v potaz mimoprodukční funkci zemědělství a jakožto člen EU vymezuje následující cíle:

•

Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářského průmyslu ČR vůči stávajícím i nově vstupujícím zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby a kvality výrobků.

•

Zachování přiměřené zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství, včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářské oblasti

31

•

Snižování rizik opouštění zemědělské půdy, kdy se preferuje konverzace nevyužité půdy pro budoucí využití, zlepšování rekreační a scenerické hodnoty krajiny, vesnic a vodních ploch.

•

Zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu přeměnou orné půdy na trvalé travní porosty, revitalizace zemědělských vodních toků se zohledněním přírodě blízkých způsobů retence vody.

•

Zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, přicházejících do styku se zemědělskou výrobou s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu.

•

Soustavné zvyšování biologické rozmanitosti, kvality a biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu, včetně zalesňování dlouhodoběji nevyužívané půdy nejhorší kvality.

•

Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a směřování k energetické soběstačnosti venkova z obnovitelných zdrojů.

Pro zavedení opatření střednědobé reformy SZP byly plánovány 3 časové fáze: • Vstupní období (2004-2006) – aplikace zjednodušeného systému přímých plateb SAPS, kompenzace v sektoru mléka za snížení intervenčních cen, doplňující národní přímé platby (CNDP) a to při zachování zásad správné zemědělské praxe. • Přizpůsobovací období (2007 – 2010) – v tomto období mělo dojít k přeměně SAPS (Single Area Payment Scheme) na SPS (Single Payment Scheme), který je založený na regionální implementaci s možností využít komplexní křížové podmínky (cross compliance). • Plně funkční období (2011 – 2013) – jedná se o období, kdy dochází k reálnému vyrovnání úrovně přímých plateb ČR s EU-15, zde již funguje systém SPS s povinnou kontrolou podmíněnosti cross compliance a možnosti modulace podpor. [10]

32

Tyto fáze se promítají především v I. pilíři SZP s jasně centrálně danými podmínkami. Strategie jednotlivých členů se v rámci agrárního sektoru významněji promítá v II. pilíři. Podpora zemědělství jakožto nositele produkčních i mimoprodukčních funkcí rozvoje venkova se vzhledem ke společným zájmům v této oblasti stalo součástí Programů rozvoje venkova (PRV) členských zemí EU 27, to se projevilo také v nařízení EK 1698/2005 o ustanovené Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), jeho platnost se datuje na leden roku 2007. Strategické priority byly rozděleny do 4 os, těm byly centrálně přiděleny finanční limity následovně:

•

OSA 1 – konkurenceschopnost – 10 %

•

OSA 2 – zlepšování životního prostředí a krajiny – 25 %

•

OSA 3 – rozvoj venkova – 10 %

•

OSA 4 – LEADER – min. 5 %, nové země 2,5 %

Obr. 3 Strategie EU v rozvoji venkova [11] Užití finančních prostředků se v jednotlivých členských státech liší, vyšší podpora produkčního zemědělství ve směru modernizace a inovací je typická spíše pro původní členské země, což je dáno výraznou odlišností výrobně technické základny a strukturou výroby, ale také politikou daného státu, zájmu a zainteresovanosti na růstu

33

konkurenceschopnosti podnikatelských subjektu agrárního sektoru na evropském i světovém trhu.[1]

3.4.2. Pravidla agrárního obchodu České republiky Česká republika, jakožto člen EU, je povinna dodržovat principy a pravidla Společné zemědělské politiky, ta spočívá na 3 principech: • Princip jednotného trhu představuje volný pohyb zemědělských produktů mezi členskými státy, zemědělský trh je tak součástí jednotného vnitřního trhu, jež vylučuje opatření typická pro běžný zahraniční obchod (cla, jednotné ceny, obchodní omezení, vývozní dotace a další), princip jednotného trhu vyžaduje jednotné předpisy, ceny a pravidla hospodářské soutěže. • Princip preference Společenství ve svém důsledku znamená preferenci odbytu produktů vyrobených na území členských zemí, chrání tak vnitřní trh před levným importem a nadměrným kolísáním světového trhu, k tomu jsou používány různé politické nástroje. • Princip finanční solidarity je základním pilířem SZP, jelikož zajišťuje společné hrazení nákladů na její fungování, dotace jsou v rámci SZP poskytovány z Evropského

zemědělského

záručního

fondu

(EAGF)

a

v současném

programovém období (2014-2020) i z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF). Program rozvoje venkova (PRV), čerpající finance z EAFRD nahradil Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP RVMZ). EU na území svých členských států aplikuje společnou zemědělskou politiku a společnou obchodní politiku, obě politiky mají zásadní vliv na agrární ochod ČR. Jednotný vnitřní trh EU tak jako zahraniční obchod vymezil obchod se zeměmi mimo unii, tzv. třetí země. SZP uplatňuje jednotné zásady, pokud jde o podporu vývozu zemědělských komodit a přístup na trh v podobě preferenčních ujednání, pro import

34

platí společný celní sazebník EU, zahrnující jednotné celní preference a preferované celní kvóty. [24]

3.5.

Zemědělství a jeho vývoj v České republice

Zemědělská výroba, včetně navazujících odvětví potravinářského průmyslu, je jedním z tradičních odvětví národního hospodářství. Podíl zemědělství spolu s lesnictvím se podílí na přidané hodnotě národního hospodářství na hodnotách blížícím se průměru bývalé evropské patnáctky. Ve vývozu se dlouhodobě uplatňují zejména komodity jako je mléko, živá zvířata, cukr a slad. Zemědělští podnikatelé dnes v ČR hospodaří na přibližně 4 264 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetina půdního fondu ČR je tvořena lesními pozemky. Od roku 1995 poklesla výměra zemědělské půdy o 15 tis. ha, za to se výměra lesní půdy navýšila o 16 tis. ha. Polovinu zemědělského půdního fondu tvoří oblasti méně příznivé pro hospodaření (LFA). Jak jsme již výše detailněji rozebrali, v České republice, stejně jako v ostatních zemích EU již zemědělství dávno překročilo svou prvotní úlohu uspokojení poptávky po potravinách, ale zastává důležité mimoprodukční funkce a taktéž významnou roli v rozvoji venkova. Tento trend podporuje široká škála dotačních titulů a to jak na národní, tak na evropské úrovni. [62]

Obr. 4 Hrubá zemědělská produkce na ha zemědělské půdy ve stálých cenách [36] Obr. 5 Hrubá zemědělská produkce ČR [36]

35

Pokles hrubé zemědělské produkce za období 1989 až 1997 vyjádřený ve stálých cenách dosáhl hodnoty 32,5 mld., tato ztráta se od roku 1991 nakumulovala do výše 40,8 mld. V restitučním a privatizačním procesu se nepodařilo uskutečnit propojení zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu. [28] Zemědělství se v České republice se v roce 1997 dostalo do tíživé situace, která znamenala pokles hrubé zemědělské produkce o 5,9 % v meziročním srovnání 1996 a 1997. V roce 2000 se snížila hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách r. 1989 o 4,5 procenta na 74,269 miliardy Kč. Na tomto poklesu se podílely především zhoršené výsledky rostlinné výroby. Rostlinná výroba byla meziročně nižší o sedm procent, zejména v důsledku nižší sklizně obilovin a olejnin. Hrubá živočišná výroba klesla o 2,4 % v důsledku poklesu prodeje jatečného dobytka, zvláště jatečného skotu, a výroby vajec. V běžných cenách byla loni hrubá zemědělská produkce vyšší o 3,4 % a představovala téměř 118,126 miliardy proti 114,295 miliardy korun v roce 1999. Z toho rostlinná produkce se zvýšila o 0,7 %a živočišná o 5,7 %. Vývoj hrubé zemědělské produkce v běžných cenách je přitom podle ČSÚ ovlivněn nárůstem cen, placených zemědělským výrobcům. Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách na hektar zemědělské půdy dosáhla 17 347 Kč a proti roku 1999 se snížila o 4,5 %. Výše hrubé zemědělské produkce na pracovníka vzrostla o 6,7 % na 412 288 Kč. ČSÚ tento nárůst odůvodňuje především vysokým úbytkem pracovníků v zemědělství. [32] Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách 1989 dosáhla v roce 2003 i vlivem nepříznivého počasí nejnižšího objemu, a to 67,22 mld. Kč. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu za rok 2003 byl 4,23 %. Trvalým a výrazným problémem rezortu je nízká úroveň mezd, která dosáhla pouze 69,5 % průměrné mzdy v národním hospodářství. [28] Rok 2004 se vyznačuje velmi dobrým hospodářským výsledkem agrárního sektoru, důvodem byly nejen příznivé klimatické podmínky, díky kterým narostla hrubá zemědělská produkce téměř o 15 %, ale také vstup ČR do EU spojený s prvním přílivem finančních prostředků, především přímých plateb, ve výši 11,2 miliardy korun.

36

Hospodářský výsledek dosáhl 9 miliard korun, jednalo se tak o jeden z nejlepších výsledků českého zemědělství v jeho novodobé historii. [28] Hrubá zemědělská produkce se v roce 2008 zvýšila (ve stálých cenách roku 1989) o 4,4 %. Na uváděném nárůstu se podílely především zlepšené výsledky rostlinné výroby, vlivem příznivých vegetačních podmínek výrazně vzrostla sklizeň obilovin, olejnin a ovoce. Hrubá živočišná produkce se snížila vlivem poklesu chovu prasat. [32]

Obr. 6 Produkce zemědělského odvětví ve stálých cenách 2000 [45] Obr. 7 Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách [45] Produkce českého zemědělství se od roku 1989 snížila o třetinu. Pokles je znatelný především u živočišné výroby, jejíž roční výkon propadl za posledních 20 let téměř o polovinu. Ze statistik z let 1989 až 2009 je patrná změna druhové skladby osevních ploch a snížení stavů většiny hospodářských zvířat. Hrubá zemědělská produkce v roce 1989 dosahovala 108 mld. Kč, v roce 2009 oceněná ve stálých cenách roku 1989 už jen 74 mld. Kč. U rostlinné produkce evidujeme pokles ze 45 mld. Kč v roce 1989 na 39 mld. Kč v roce 2009. Markantní pokles však sledujeme u živočišné výroby, kde se produkce snížila o téměř 30 mld. Kč na 35 mld. Kč. [79]

37

Tab. 1 Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství v tis. os. [75]

Z předchozí tabulky je patrné, že počet osob zaměstnaných v zemědělství rapidně klesá, z 533 100 osob zaměstnaných v roce 1989 je stav o 20 let později 4 krát nižší a to 120 200 osob. Markantní pokles sledujeme v roce 1995. Významná je změna i v zaměstnanosti v rámci podnikatelské struktury, ve sledovaném období se zásadně snížil počet zaměstnaných v podnicích právnických osob a to s výrazným poklesem, jak v družstvech, tak ve státních podnicích.

Naopak sledujeme nárůst v podnicích

fyzických osob z pouhých 2 000 zaměstnaných v roce 1989 na 35 000 osob v roce 1995, pro další roky evidujeme pokles uzavřený 27 600 osobami v posledním sledovaném roce 2009. Rok 2004 je důležitým mezníkem jelikož vyvolal významné změny v podnikatelské struktuře, vznikly tak předpoklady vedoucí k poklesu zaměstnaných v prvovýrobním sektoru. [75] Většina zemědělské půdy je nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. K 31. 12. 2004 bylo ve vlastnictví státu 599,7 tis. ha zemědělské půdy, kterou pronajímá Pozemkový fond ČR. České a moravské zemědělství lze charakterizovat velkou roztříštěností vlastnictví půdy a velkým podílem najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajímatelů. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků ve 25 členských zemích Evropské unie. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy totiž zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy.

38

Obr. 8 Struktura zaměstnaných v ČR [50]  

Struktura zaměstnaných za posledních 20 let kopíruje trend vyspělých zemí pojící se s poklesem počtu zaměstnaných v prvovýrobním sektoru a jejich přesun do odvětví služeb. Od roku 1993, kdy bylo v primární sféře zaměstnáno 7,4 % lidí, je stav k roku 2013 více než dvojnásobně nižší a dosahuje hodnoty 3 %. Téměř 5 % propad sledujeme v sekundární sféře. Naopak nejvyšší nárůst evidujeme v terciární sféře služeb, kde je rozdíl od prvního sledovaného roku s hodnotou 49,8 %, téměř o 10 procentních bodů, a to na 59,5%. Zemědělská výroba zaměstnávala v roce 2004 přibližně 141 tis. osob a tento počet od začátku 90. let neustále klesá. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství tak v současnosti činí na 2,9 %. [50], [62]

39

Obr. 9 Pravidelně zaměstnaní v zemědělství podle věkových skupin [41]

Snižující se počet zaměstnaných v zemědělství je typický především u žen. Nejvýraznější sociodemografický problém však sledujeme ve věkové struktuře pracovníků. V roce 1989 tvořili zaměstnaní v zemědělství do 30 let více než 1/5 celkového počtu pracovníků (21,4 %), v roce 1995 už pouhých 17,8 %, v roce 2000 již 13,5 %, poté se trend stabilizoval na hodnotách 11-12 %. Dlouhodobý trend stárnutí zemědělských pracovníků je patrný se srovnání let 1989 a 2008, kdy se zvýšil o 4 a blíží se tak 46 letům. V roce 2013 představuje počet pracovníku nad 45 let 55 % zemědělské síly. Z celkového počtu 49 633 tvoří 33 % zemědělské síly ženy. V národním hospodářství je nejvíce pracovníků v kategorii 30-44 let. V Moravskoslezském kraji je podíl zemědělské síly nad 45 let mírně nižší, a to necelých 52 %. Z celkového počtu pracovníků v zemědělství 3 806 tvoří 34 % podíl ženy. [75]

40

3.5.1. Rostlinná výroba Rostlinná výroba je základním odvětvím zemědělské výroby, která se zabývá nejen pěstováním plodin k výživě člověka a hospodářských zvířat, ale také k jejich průmyslovému využití. Rostlinnými komoditami rozumíme obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a technické a speciální plodiny, mezi které patří vinná réva, cukrová řepa, olejniny, chmel, ovoce, zelenina a léčivé a kořeninové rostliny. [77] Výměra zemědělské půdy v ČR aktuálně činí 4,2 mil. ha. Významnou část této plochy 3 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a ovocné sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha). [60]

Obr. 10 Vývoj osevních ploch v ČR v ha [36] Ač se struktura osevních ploch v kombinaci s rostlinnou a živočišnou výrobou v posledních 20 letech změnila, nejrozšířenější skupinou nadále zůstávají obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 mil. ha, z čehož 1,3 mil. ha činí každoroční

41

výměra pšenice a ječmene. Nejcitelnější pokles evidujeme u osevních ploch pícnin.[37], [45] Přibližně o čtvrtinu na 2,5 milionu hektarů se snížily osevní plochy zemědělských plodin. Zatímco obilovin sejí farmáři na pole jen zhruba o deset procent méně než v roce 1989. Dříve tradiční plodiny, jako jsou brambory a cukrovka, tuzemská pole opouští. Naopak plocha osetá žlutě kvetoucí řepkou od konce osmdesátých let vzrostla víc než trojnásobně. [79]

Obr. 11 Struktura osevních ploch v roce 1989 [45] Obr. 12 Struktura osevních ploch v roce 1999 [45]

Obr. 13 Struktura osevních ploch v roce 2004 [45] Obr. 14 Struktura osevních ploch v roce 2014 [45] Z předchozích grafů je patrná změna ve struktuře osevních ploch rostlinných komodit. Nárůst sledujeme u obilovin a to o 9 procentních bodů od roku 1989 ve srovnání s rokem 2004, v roce 2014 je pokles v osevních plochách obilovin na 57% z celkových sledovaných ploch. Od začlenění ČR do EU v roce 2004 je zabezpečována regulace trhu

42

s obilovinami prostřednictvím společné organizace trhu (SOT). V oblasti odrůd, osiva a sadby s výjimkou trvalých kultur se metodicky řídí a usměrňuje rozvoj šlechtitelské činnosti, odrůdového zkušebnictví a zkoušení osiva a sadby v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Nedílnou součástí je i spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou (SRS). [77] První rok vstupu ČR do EU se mimo výhody v čerpaných podporách pojil s negativní zkušeností v systému intervenčního nákupu obilovin, nestačil plynule odčerpat velké přebytky, které zemědělci nabízeli k odkupu nejen u nás, ale i v jiných členských státech. [28] Velmi významný je nárůst osevních ploch řepky, jejíž plochy se od roku 1989 k poslednímu sledovanému 2014 téměř zčtyřnásobily. Takřka dvojnásobné snížení osevních ploch evidujeme u pícnin.

Obr. 15 Vývoj produkce základních rostlinných komodit v ČR [36] Velmi nepříznivý byl pro zemědělství rok 2002 a to jak po ekonomické stránce, tak z hlediska přírodních podmínek. Produkce obilovin byla významně zasažena nepříznivým počasím s dvěma vlnami povodní, jež ovlivnily nejen průběh sklizně

43

obilovin, ale také dalších plodin a vedly tak ke snížení jejich produkce. Následující rok se následkem povodní snížily osevní plochy, které jimi byly zničené, což zapříčinilo další pokles produkce. Rok 2004 byl pro Českou republiku významný především vstupem do EU a přijetím SZP EU, čímž se začlenilo do systému, pro který je typická vysoká dotační podpora, regulace agrárního trhu a tarifní i netarifní ochrana společného trhu EU. [29] Obecně má však vývoj na zemědělství, zejména u nových členských států nepříznivý dopad z hlediska prohlubování strukturální nerovnováhy, a to i přes pozitivní dopad na důchody českých zemědělských podniků prostřednictvím rostoucích podpor z EU (fázování SAPS). Trendy prokazují posilující orientaci na výrobu komodit s nízkou přidanou hodnotou, což rozhodně není příznivou skutečností vzhledem k hluboké zemědělské tradici a předpokladům pro konkurenceschopnou produkci na území naší republiky. [11] Rok 2004 mimo vstupu do EU charakterizuje i velmi příznivé počasí, což vedlo k rekordní sklizni rostlinné produkce. Rok 2005 lze charakterizovat velmi proměnlivým počasím, jež mělo za následek zhoršení kvality pěstovaných plodin, přičemž výnosy byly mírně nadprůměrné. Produkce obilovin oproti roku 2004 poklesla o skoro 23 %. Hektarový výnos cukrové řepy dosáhl rekordní výše v historii českého zemědělství, a to 53,3 tun. Vzhledem k reformě trhu s cukrem vedoucí ke snížení osevních ploch cukrovky se jedná o příznivou zprávu. V roce 2005 se rovněž poprvé pěstovaly geneticky modifikované plodiny pro komerční účely (kupř. kukuřice, odolná proti škůdci zavíječi). V roce 2006 zaznamenáváme pokles produkce u všech pozorovaných plodin, nejvýznamnější je pokles u brambor a to o 27,6 %, naopak u olejnin pozorujeme navýšení osevních ploch 7,1 % a tím i zvýšení celkové produkce. Celková sklizeň obilnin v roce 2007 meziročně vzrostla o 12 %, u brambor se jedná o nárůst o 19,3 %, mírné zvýšení evidujeme i u řepky, další pokles o 7,9 % je patrný u cukrovky. Celková sklizeň obilnin byla v roce 2008 o 17 % vyšší než předchozí rok, stejně tak došlo k nárůstu ve stavech řepky a nárůstu u pícnin, další pokles pak zaznamenáváme u cukrovky a brambor. V roce 2009 došlo k nepatrnému poklesu osevních ploch obilovin

44

a tím i k snížení produkce, snížení evidujeme opět u brambor, nárůst osevních ploch pokračuje také u olejnin s významnou komoditou řepkou olejkou. Sklizeň píce rostla a to zejména u kukuřice na zeleno a siláž. Sklizňová plocha obilovin v roce 2010 poklesla, stejně tak její produkce, snížení je patrné i u brambor, nepatrné navýšení zaznamenáváme u cukrovky, tento rok došlo k poklesu také u řepky. Rok 2011 byl z hlediska sklizně příznivý, celková sklizeň obilovin narostla o 20,5%, celková sklizeň brambor o 18,5 %, u cukrovky je nárůst o 27,2 %, nárůst evidujeme také u olejnin a pícnin. V roce 2012 došlo k poklesu produkce obilovin, brambor i cukrovky, navýšení je zaznamenáno u pícnin a řepky. [29] Poslední sledovaný rok 2014 je z hlediska sklizně rekordní. Celková sklizeň ve výši 8 779,3 tis. tun byla proti roku 2013 vyšší o 1 266,7 tis. tun, tj. o 16,9 %. Celková sklizeň brambor po zahrnutí sklizně domácností ve výši 832,8 tis. tun představuje proti roku 2013 zvýšení o 185,9 tis. tun (o 28,7 %). Cukrovky technické bylo sklizeno při výnosu 70,28 t z jednoho hektaru 4 424,6 tis. tun bulev (3 743,8 tis. tun v roce 2013) tzn. zvýšení o 18,2 %. V roce 2014 došlo ke snížení osevních ploch olejnin celkem o 22,6 tis. ha (o 4,6 %) na výměru 464,3 tis. ha. Řepky bylo sklizeno 1 537,3 tis. tun, v roce minulém 1 443,2 tis. tun, tzn. zvýšení o 94,1 tis. tun. Výnos řepkového semene z jednoho hektaru 3,95 t je o 0,50 t vyšší. Jednoletých pícnin na orné půdě bylo sklizeno 10 709,2 tis. tun zelené píce, tj. o 2 212,1 tis. tun více než v roce 2013. Z toho bylo sklizeno 9 577,9 tis. tun kukuřice na zeleno a siláž, tj. o 1 942,5 tis. tun více než v roce minulém. Sklizeň sena víceletých pícnin byla 1 306,8 tis. tun, z toho sklizeň sena jetele červeného 367,4 tis. tun. [31], [36]

3.5.2. Živočišná výroba Živočišná výroba plní velmi důležitou funkci v zemědělské výrobě, především kvůli účinnému využívání výroby rostlinné jakožto zdroje všech druhů krmiv a také v rámci údržby krajiny. Pastevní chov je dominantní zejména v horských a podhorských oblastech a pomáhá tak udržování kulturní krajiny bez jejího neekologického přetěžování při využití nejvhodnějších technologií vyhovující zvířatům i jejichž

45

chovatelům. Technologie v podmínkách České republiky jsou srovnatelné s těmi v okolních zemích EU. Hlavní úkol živočišné výroby je produkce masa, mléka a vajec a to nejen na vnitrostátní, ale zahraniční trhy. [63] Živočišná výroba je také určitým ukazatelem vyspělosti států. V celosvětovém měřítku převládá hodnota živočišné výroby nad rostlinnou a to právě kvůli státům s rozvinutou tržní ekonomikou, kde má živočišná výroba zásadní postavení. Ve vyspělých státech slouží rostlinná výroba z významné části pro potřeby živočišné, zejména v produkci zrnin. Naopak pro méně rozvinuté země je typická nadřazenost rostlinné výroby, pro potřeby živočišné výroby zde chybí kvalitní základna krmiv. [78]

Obr. 16 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR [45] Obr. 17 Vývoj výroby masa v ČR [46] Živočišná výroba v ČR zaznamenala od roku 1989 markantní pokles produkce, významný je pokles především u hovězího a vepřového. V roce 1989 se na území České republiky chovalo 3,5 milionu kusů skotu, v roce 2009 už pouhých 1,35 milionů, počet krav poklesl z 1,2 milionu na 550 000 kusů. V roce 1998 byla soběstačnost ve výrobě vepřového v rámci ČR více než 100 %, v roce 2004, čili se vstupem ČR do EU stavy prasat poklesly ze 4 mil. kusů na 3,1 mil. kusů a soběstačnost klesla na 96,9 %. Výrazný pokles ve stavech prasat pokračoval a v roce 2010 již stavy prasat činily pouhých 1,9 mil. kusů a soběstačnost klesla na 65 %, tento sestupný trend se udržuje až do současnosti. Příčin je několik, a to jednak zvyšování importu živých prasat a vepřového masa do ČR po vstupu do EU, tak snižování spotřeby vepřového (z 50 kg/ob. v roce

46

1990 na 41,3 kg/ob. v roce 2008) a nemalý podíl má také zvyšování nákladů především na krmné směsi. Import i export probíhá na rozdíl od doby před vstupem České republiky do EU bez celních bariér. Vývozci z ČR nedostatečně využívají podpor EU na vývoz vybraných položek s vyšší přidanou hodnotou, především uzeného vepřového masa a masných výrobků do třetích zemí. Odvětví je tedy nerentabilní. [56] Chov prasat významně zasahuje do oblasti rostlinné výroby průmyslové výroby krmných směsí, jejichž výroba se snížením počtů prasat snižuje. Od vstupu ČR do EU 1.5. 2004 došlo v odvětví chovu prasat k výrazným změnám, meze které patří zvýšení cen jatečných prasat, ale i spotřebitelských cen. Od roku 2012 zaznamenáváme mírný nárůst ve stavech prasat. [27] Zatímco v roce 1989 se na území České republiky chovalo 3,5 milionu kusů skotu, do roku 2009 se jeho stavy snížily na 1,35 milionu, počet krav poklesl z 1,2 milionu na 550 tisíc kusů. Ještě výraznější pokles stavů nastal u prasat, jichž ubylo ze 4,8 milionu na 1,9 milionu. Pokles, i když méně výrazný, zaznamenala i drůbež. Na méně než polovinu se během dvaceti let snížily také počty ovcí. Jediným ze sledovaných druhů hospodářských zvířat, jehož počet mírně vzrostl, jsou koně. Pokles je zaznamenán i v produktech živočišné výroby, v produkci mléka a vajec.

Obr. 18 Vývoj výroby mléka v ČR [36] Obr. 19 Vývoj snášky vajec v ČR [36]

47

Pokles výroby byl ovlivněn i cenovým vývojem. Největší pokles cen mléka zažila Česká republika v letech 2008 a 2009, kdy se ceny snížily z 8,80 koruny na 6,20 koruny za litr. V roce 2005 se zvýšila výroba mléka a jeho dodávky kvůli návaznosti na výrobní potenciál a snahy producentů čerpat individuální referenční množství mléka. Výroba mléka dosáhla tohoto roku 2 738,8 milionů litrů, jedná se tak o meziroční nárůst o 5,2 %. Celkové dodávky mléka na přímý prodej narostly na úroveň 2 613,3 milionů litrů (nárůst po 3,1%). Na růstu se však podílely dodávky, přímý prodej se snížil. Dalším faktem je, že užitkovost dojnic v důsledku specializace stáda roste. Tržnost mléka byla na vysoké úrovni a činila 95,4 %.[23] Českou republiku a její trh s mlékem a mléčnými výrobky výrazně ovlivňuje situace na zahraničních trzích a faktory na domácím trhu. Český trh s mlékem se musí v posledních letech vyrovnávat se silným konkurenčním prostředím, pro které jsou typické nerovné vyjednávací podmínky se starými členskými zeměmi. V ČR rovněž působí řada nadnárodních společností, jež ovlivňují nabídku cenou a sortimentem. Od roku 2004 do roku 2013 klesal počet držitelů mléčných kvót. [23] V dubnu roku 2015 po 31 letech v EU padly mléčné kvóty, což bude mít za následek mírné snížení ceny mléka z důvodu jeho vyšší produkce. I z tohoto důvodu bude navýšen objem dotačních prostředků skrze dotační titul „Zvláštní podpora na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka (Dojnice)“. [73] Od roku 2002 však není časová řada plně srovnatelná s předchozími lety, protože jsou publikované výsledky bez „doodhadů“ počtu zvířat za tzv. podlimitní jednotky („hobby aktivity“ obyvatelstva). V roce 2002 sledujeme nárůst produkce drůbežího masa o 1,4%, a to z důvodu vyšší poptávky. V roce 2001 a 2003 pozorujeme úbytek výroby vajec, který pokračuje i v roce 2004 a 2005 z důvodu poklesu stavů slepic. V roce 2004 byl rekordní dovoz kuřat, oproti roku 2003 šlo o 64 % nárůst. Vývoz drůbežího byl 22,2 tisíc tun, jedná se tak o nejvyšší hodnotu od roku 1993.

48

V roce 2008 pokračoval růst produkce vajec o 21 % na 2 647 mil. kusů, kdy vzhledem k ekonomické krizi stoupla jejich spotřeba. V roce 2011 klesly stavy drůbeže oproti roku 2010 o 14,5 %. Jedním z důvodů poklesu produkce jsou i dopady unijních standardů pohody kuřat chovaných na maso. Domácí produkce nepokrývala poptávku, tudíž byl nutný dovoz, poklesem stavů slepic poklesla produkce vajec. Nižší stavy slepic byly způsobeny značnou měrou postupnými změnami a úpravami technologií podle Směrnice Rady (ES) č.74/1999 stanovující minimální standardy pro ochranu nosnic. V roce 2012 sledujeme nárůst stavů drůbežího, ne však stavů nosnic, kde evidujeme 7,3 % pokles, jedná se tak o nejnižší úroveň od vstupu ČR do EU. Růst stavů drůbeže o 12,4 % v roce 2013 přisuzujeme růstem cen zemědělských výrobců a vlivem dotační politiky na podporu chovů drůbeže. [22]

49

4. Projevy vývoje zemědělství v regionálních souvislostech 4.5.

Charakteristika Moravskoslezského kraje

Poloha a přírodní podmínky Moravskoslezský kraj, spadající do NUTS II Moravskoslezsko, se nachází na severovýchodě České republiky, na severu a východě hraničí s Polskem, na jihovýchodě s Žilinským krajem na Slovensku. V rámci České republiky kraj sousedí s krajem Olomouckým a na jihu s krajem Zlínským. Vzhledem k blízkosti hranic je umožněna efektivní spolupráce ve výrobní sféře, rozvoji infrastruktury, v ochraně životního prostředí, v kulturně-vzdělávací činnosti a především v oblasti turistického ruchu. Za tímto účelem působí na území kraje 4 eurorogiony a to - Beskydy, Praděd, Silesia a Těšínské Slezsko. [38] Kraj lze charakterizovat jako geograficky velmi rozmanitý region, západ kraje je obklopen

masívem

Hrubého

Jeseníku,

kde

se

nachází

nejvyšší

vrchol

Moravskoslezského kraje a celé Moravy, Praděd (1 491 m n. m.). Hrubý Jeseník postupně přechází do Nízkého Jeseníku, náhorní plošiny s pozvolnějším terénem, a Oderských vrchů. Pro střední část kraje je typický hustě osídlený nížinatý terén Opavské nížiny, Ostravské pánve a Moravské brány. Jihovýchodním směrem krajina přechází opět do hornatého terénu a kulminuje hřbety Moravskoslezských Beskyd u slovenských hranic s nejvyšším vrcholem Lysou horou (1 323 m n. m.) a Slezských Beskyd u hranic polských. V kraji se nachází 3 chráněné krajinné oblasti - Beskydy (rozlohou 1 160 km2 včetně zlínské části největší CHKO v ČR), Jeseníky a Poodří – a 151 maloplošných chráněných území. Moravskoslezský kraj náleží do úmoří Baltského moře a z části do úmoří Černého moře, kam odtéká značná část vody. Nejvýznamnější řekou v kraji je v Oderských vrších pramenící Odra. Na území Ostravy do Odry přitékají řeka Opava, jež odvodňuje Jeseníky a Opavsko, a řeka Ostravice, jež odvodňuje Moravskoslezské Beskydy. Řeka Olše, která odvádí vody z Těšínska a tvoří hranici s Polskem, se do Odry vlévá severně od Bohumína. Na soutoku Odry s Olší dosahuje území kraje svého výškového minima a to 195 m n. m. Hlavní zdroje pitné vody jsou nádrže Šance a Morávka na území

50

Moravskoslezských Beskyd a Kružberk v Nízkém Jeseníku. [65] Kraj patří od 19. století mezi nejdůležitější průmyslové regiony střední Evropy. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena

s

využíváním

místního

nerostného

bohatství,

zejména

kvalitního

koksovatelného černého uhlí a s navazujícím rozvojem těžkého průmyslu a hutnictví. Kraj je tak celostátním centrem hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba téměř celé produkce černého uhlí ČR, i když dochází k poklesu vytěženého množství. Vedle těchto tradičních odvětví se v kraji dále prosazuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, výroba dopravních prostředků a chemický a farmaceutický průmysl. V současné době však odvětvová struktura přináší nemalé potíže související s restrukturalizací regionu, s řešením sociálních problémů spojených především vysokou nezaměstnaností. [38] Moravskoslezský kraj je, co se týče životního prostředí, jedna z nejzatíženějších oblastí v České republice. Od 90. let dochází k podstatnému zlepšení stavu a to vlivem poklesu průmyslové výroby, používáním šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření, situace je však nadále závažná a to díky znečištění z minulosti, mezi nejzávažnější lze řadit kontaminaci půdy a podzemních vod v důsledku průmyslové činnosti, důlní poklesy a znečištění povrchových vod a ovzduší. Přírodní charakter a odlišný ekonomický vývoj se podílejí na rozdílech v kvalitě životního prostředí jednotlivých oblastí kraje. Nejzávažnější dopady na životní prostředí zasáhly střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko, Třinecko). [38] Kulturními centry regionu jsou města Ostrava a Opava, pro území Těšínska s významnou polskou menšinou je to Český Těšín. V kraji se nachází rozsáhlé sítě cykloturistických tras, včetně tras pro pěší turistiku a cykloturistiku, v zimě pak jsou horské celky Hrubého Jeseníku a Beskydy vyhledávanými centry běžeckého a sjezdového lyžování. V Moravskoslezském kraji nalezneme také řadu kulturních památek. [38]

51

Socioekonomické ukazatele Počet obyvatel v r. 2014

1 217 676

Regionální HDP v r. 2013

398 954 mil. Kč b.c.

Průměrná mzda v r. 2014

23 502 Kč

Průměrná mzda v zemědělství v r. 2014

19 526 Kč

Obecná míranezaměstnanosti v r. 2014

8,3%

Početekonomických subjektů v r. 2012

250 028

[40] Počet obyvatel v roce 2014 v Moravskoslezském kraji dosáhl 1 217 676 obyvatel. Obecná míra nezaměstnanosti dosahuje výše 8,3 %. Okresy Karviná a Bruntál jsou okresy s vysokým počtem nezaměstnaných osob obsazující jedny z posledních příček v rámci celé České republiky. Nad úrovní celorepublikového průměru se pohybují hlavně dlouhodobě nezaměstnaní. Více než třetina obyvatelstva je zaměstnaná v průmyslu z celkového počtu 543 tisíc osob v národním hospodářství, 12,6 % osob v obchodu a opravách zboží. Průměrná hrubá mzda na zaměstnance v kraji je 23 502 Kč, což odpovídá páté nejvyšší v kraji, v zemědělství to bylo 19 526 Kč. Nejvyšších mezd je dosahováno v sektorech: výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, těžba a dobývání, informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví. Nejnižší mzdy se naopak vyskytují v odvětví: ubytování, stravování a pohostinství. [40], [57]

4.6.

Moravskoslezský kraj a podmínky rozvoje zemědělství a agrárního sektoru

Moravskoslezský kraj vznikl současně s ostatními 13 českými kraji 1. ledna 2001 na základě legislativy přijaté v roce 2000. Po jediné územní změně v roce 2005 má region rozlohu 5 427 km ² a skládá se z celkem 6 dřívějších okresů (od západu Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava-město, Karviná a Frýdek-Místek) a území 22 obcí s rozšířenou působností. V kraji se nachází celkem 300 obcí, z toho 5 statutárních měst, 35 měst a 3 městyse. [65]

52

Tab. 2 Moravskoslezský kraj a jeho okresy-základní charakteristiky 2014 [49] Česká republika Ukazatel/Území Počet obyvatel celkem 10 512 419 Hustota obyvatel na 1 km2133 Počet obcí 6 253 Počet částí obcí 15 068 Počet měst 602 Počet městysů 214 Počet katastrů 13 054

Moravskoslezský kraj 1 221 832 225 300 622 42 3 614

Bruntál 95 172 62 67 152 9 0 152

FrýdekMístek 209 585 176 72 101 6 0 105

Karviná 258 340 725 17 55 7 0 52

Nový Jičín 151 899 172 54 110 9 2 113

Opava 177 010 159 77 149 7 1 139

Ostravaměsto 326 874 986 13 55 4 0 53

Okresy nacházející se na území Moravskoslezského kraje jsou tedy Bruntál, FrýdekMístek, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město se dělí na 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, do kterých spadá celkem 300 obcí, z toho je 42 měst. Kraj zaujímá 6,9 % území České republiky, čímž se řadí na 6. místo mezi všemi kraji, jeho rozloha je 5 427 km2. Ostrava s počtem obyvatel 326 874 je 3. největší město České republiky.

Obr. 20 Administrativní členění Moravskoslezského kraje [35]

53

Tab. 3 Počet obcí a rozdělní podle velikostních skupin 2014[44] Ukazatel/Území Celkový počet obcí Obce do 199 obyvatel Obce 200 - 499 obyvatel Obce 500 - 999 obyvatel Obce 1000 - 1999 obyvatel Obce 2000 - 4999 obyvatel Obce 5000 - 9999 obyvatel Obce nad 10 000 obyvatel Obce nad 20 000 obyvatel Obce nad 50 000 obyvatel Obce nad 100 000 obyvatel Obyvatelé celkem Obce do 199 obyvatel Obce 200 - 499 obyvatel Obce 500 - 999 obyvatel Obce 1000 - 1999 obyvatel Obce 2000 - 4999 obyvatel Obce 5000 - 9999 obyvatel Obce nad 10 000 obyvatel Obce nad 20 000 obyvatel Obce nad 50 000 obyvatel Obce nad 100 000 obyvatel

Moravskoslezský kraj 300 13 56 78 78 41 19 3 7 4 1 1 226 602 1 961 18 429 56 407 113 197 131 394 130 218 41 932 184 853 250 790 297 421

Bruntál 67 8 29 15 8 3 2 1 1 0 0 95 873 1 132 9 741 10 114 10 023 9 339 14 081 16 925 24 518 0 0

FrýdekMístek 72 0 11 18 23 15 3 0 1 1 0 212 448 0 3 491 13 399 34 163 46 631 20 840 0 36 401 57 523 0

Karviná 17 0 0 0 3 5 4 0 3 2 0 260 919 0 0 0 4 323 19 055 24 774 0 77 554 135 213 0

Nový Jičín 54 1 4 21 14 6 5 1 2 0 0 151 960 175 1 344 16 038 22 080 15 730 39 255 10 958 46 380 0 0

Opava 77 4 12 20 27 9 3 1 0 1 0 177 079 654 3 853 14 265 37 275 30 766 18 163 14 049 0 58 054 0

Ostravaměsto 13 0 0 4 3 3 2 0 0 0 1 328 323 0 0 2 591 5 333 9 873 13 105 0 0 0 297 421

S počtem obyvatel přes 1 226 tis. obsazuje pozici 3. nejlidnatějšího kraje v České republice, 300 obcí ho však řadí k regionům s nejmenším počtem sídel, čemuž odpovídá i hustota osídlení 226 obyvatel na km2, přičemž týž údaj pro celou ČR je 133 obyvatel na km2. Nejvyšší hustota zalidnění je na Ostravsku (1 453), nejnižší na Bruntálsku (63). [33] Průměrná rozloha katastru obce 18,1 km2 je druhá největší v republice. V obcích do 499 obyvatel bydlí jen necelé 2 % obyvatel, v obcích od 500 do 4 999 obyvatel přes 24 % obyvatel, v obcích od 5 000 do 19 999 obyvatel žije 14 % občanů kraje. Většina obyvatel kraje (téměř 60 %), což je v rámci ČR výjimečné, žije ve městech nad 20 tisíc obyvatel. V krajské metropoli Ostravě žije téměř 300 tis. obyvatel, tj. zhruba čtvrtina obyvatel kraje. Dalšími velkými městy s počtem obyvatel nad 50 tisíc jsou Havířov, Karviná, Frýdek-Místek a Opava. Moravskoslezský kraj kopíruje celorepublikový trend nízké porodnosti a pozvolnému stárnutí obyvatelstva. Nedochází však pouze k přirozenému úbytku obyvatelstvo, ale pokles je od roku 1993 způsoben také migrací. [33]

54

4.6.1. Půdní fond Moravskoslezského kraje Zemědělská půda zabírá více než polovinu kraje, jedná se především o půdy hlinití a hlinitopísčité, z půdních typů je většina zastoupena hnědou půdou, kolem řeky Odry a jejích přítoků se nachází oglejené a ilimerizované půdy. Jsou tedy zastoupeny velmi úrodné hnědozemě, středně úrodné ilimerické půdy a méně úrodné hnědé půdy a podzoly, které pokrývají většinu území. Úrodnost půdy jako schopnost poskytovat rostlinám takové životní podmínky, které dokážou uspokojit jejich požadavky na živiny, vodu a půdní vzduch po celé jejich vegetační období je diferencovaná. Jedná se o souhrn fyzikálních, biologických a chemických charakteristik celého půdního profilu. Úrodnost půdy je relativní veličinou vzhledem k daným podmínkám pěstovaným plodinám a vkladů do půdy při procesu jejich obhospodařování. [64] Pro zemědělství jsou nejvhodnější půdy hlavně na severu kraje, v Ostravské pánvi jsou však znehodnocené průmyslovou činností.

Obr. 21 Typy půd v Moravskoslezském kraji [66]

55

Podhorské a horské oblasti jsou tvořeny zejména smrkovým porostem doplněným listnatými druhy, především bukem. Podél toku řeky Odry jsou jedinečné porosty lužních lesů. Napříč průmyslovému charakteru kraje je zde zastoupení zemědělské a lesní výroby podstatné. Jako nejúrodnější oblasti vhodné pro intenzivní výrobu můžeme označit okres Opava, Nový Jičín a Osoblažský výběžek v okrese Bruntál, jež se vyznačují pěstováním cukrové řepy, pšenice, sladovnického ječmene, kukuřice, olejnin, zeleniny a víceletých pícnin. V oblasti živočišné výroby převažuje chov dojných krav a méně chov prasat a drůbeže.

Obr. 22 Ekologické zemědělství v Moravskoslezském kraji [66] Počátky ekologického zemědělství v ČR datujeme k roku 1990, v té době začaly být finančně podporovány začínající podniky zaměřené na ekologické zemědělství. V letech 1993 – 1996 došlo k pozastavení přísunu dotací, které vedlo ke stagnaci v ekologicky hospodařících podniků. Roku 1998 došlo k opětovné obnově a začala se zvyšovat plocha ekologicky obhospodařované půdy. V současné době je ekologické zemědělství v rámci České republiky podporovaným systémem hospodaření. V roce 2013 byl podíl ekologicky obhospodařované půdy na hodnotě 11,68% z celkové výměry zemědělské

56

půdy. Významnou část této půdy zabírají trvalé travní porosty, většina z nich se nachází v oblastech s horšími přírodními podmínkami, tzv. LFA. [19] Pro tyto méně příznivé oblasti je typické ekologické zemědělství zaměřené především na údržbu krajiny pastvou skotu a omezeně ovcí. V Moravskoslezském kraji je nejvíce ekologicky hospodařících farem soustředěno v okrese Bruntál, kde se nachází méně příznivé horské A oblasti.

Obr. 23 LFA v Moravskoslezském kraji [66] Z hlediska zemědělské výroby je v Moravskoslezském kraji zastoupena řepařská, bramborářská a horská výrobní oblast. Rozmanitost oblastí je dána rozdílným reliéfem kraje. Kukuřičná výrobní oblast není v kraji zastoupena. Polovina zemědělské půdy 50,5 % zemědělské půdy v kraji se nachází v bramborářské oblasti, 29 % je v řepařské oblasti, většina v podoblasti Ř3, a 20 % v horské výrobní oblasti. To se do určité míry odráží i v samotné struktuře využití zemědělského půdního fondu.

57

Tab. 4 Půdní fond Moravskoslezského kraje k 31. 12. 2013 [53] Moravskoslezský Ukazatel v ha/území kraj Výměra půdy celkem 542708 Zemědělská půda 274457 Orná půda 170199 Chmelnice 0 Vinice 0 Zahrady 17539 Ovocné sady 739 TTP 85980 Nezemědělská půda 268251 Lesní pozemky 193773 Vodní plochy 11563 Zastav. plochy a nádvoří 11793 Ostatní plochy 51122

Bruntál 153650 70506 29269 0 0 1840 81 39317 83144 70494 2061 1471 9118

FrýdekMístek 120823 45256 21045 0 0 4320 147 19744 75567 61558 2369 2281 9360

Karviná Nový Jičín 35624 88168 17959 56482 12285 41784 0 0 0 0 2811 3511 232 76 2631 11110 17665 31686 5084 20217 2258 1821 1769 1762 8556 7887

Opava 111291 68765 55525 0 0 2568 145 10527 42526 31035 1879 2231 7381

Ostravaměsto 33152 15491 10292 0 0 2490 58 2651 17661 5385 1175 2280 8821

Výměrou 0,22 ha zemědělské půdy na obyvatele se kraj pohybuje hluboko pod úrovní ČR (0,42 ha/obyv.), což je způsobeno jak nízkou výměrou zemědělské půdy v okresech Ostrava a Karviná tak vysokou lidnatostí v těchto okresech. Ještě větší rozdíl oproti republikovému průměru je v podílu orné půdy na obyvatele, který v kraji činí 0,14 ha /obyvatele. Zde kromě výše uvedených důvodů je to způsobeno i vyšším % zatravnění horských okresů Bruntál a Frýdek – Místek. V přepočtu zemědělské půdy (orné půdy) na pracovníka v zemědělství vykazuje kraj zhruba o 2 ha menší výměru než-li je v průměru celé ČR. Velký rozdíl v zastoupení jednotlivých druhů pozemků je v jednotlivých obvodech obcí s rozšířenou působností. Největší % zastoupení zemědělské půdy mají ORP: Kravaře (79,1 %), Bílovec (72,1 %) a Nový Jičín (68,5 %). Polovina území kraje má v rámci ORP zastoupení zemědělské půdy pod 50 %. V absolutním vyjádření mají nejvíce ha zemědělské půdy velké obvody ORP: Krnov, Bruntál a Frýdek-Místek.

58

Obr. 24 Půdní fond v jednotlivých okresech Moravskoslezského krajek 31.12.2013 (v ha) [53]

Obr. 25 Zornění půdy v katastrálních územích Moravskoslezského kraje [66]

59

Tab. 5 Procento zornění jednotlivých okresů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 Zornění Bruntál FrýdekMístek Karviná Nový Jičín Opava Ostravaměsto

[54] 2000 44,21%

2001 44,08%

2002 43,77%

2003 43,74%

2004 43,77%

2005 44,19%

2006 43,37%

2007 43,13%

2008 42,82%

2009 42,39%

2010 42,18%

2011 41,89%

2012 41,61%

2013 41,51%

2014 41,37%

49,38% 69,75% 74,91% 82,48%

49,20% 69,64% 74,84% 82,45%

49,10% 69,25% 74,79% 82,27%

48,95% 68,82% 74,59% 82,26%

48,89% 68,53% 74,61% 82,09%

48,76% 68,39% 74,52% 81,99%

48,71% 68,34% 74,47% 81,83%

46,97% 68,63% 74,23% 81,54%

46,86% 68,58% 74,21% 81,48%

46,87% 68,54% 74,16% 81,48%

46,74% 68,53% 61,08% 81,48%

46,65% 68,48% 74,12% 81,49%

46,60% 68,41% 74,07% 80,76%

46,50% 68,41% 73,98% 80,75%

46,47% 68,51% 73,92% 80,71%

62,87%

62,69%

62,73%

62,71%

62,65%

62,44%

62,29%

66,75%

66,71%

66,64%

66,57%

66,55%

66,58%

66,44%

66,53%

Tabulka udává z kolika procent je v okresech Moravskoslezského kraje zastoupena orná půda z půdy zemědělské. Z tabulky je patrné, že % zornění od prvního sledovaného roku 2000do posledního sledovaného roku 2014 poklesl ve všech okresech. Jako půda orná je nejvíce využívaná půda v okrese Opava s 80,71% v roce 2014, následována Novým Jičínem s 73,92% v témže roce. Nejnižší % zornění je v okrese Bruntál s hodnotou 42,37% v roce 2014, důvodem je výskyt méně příznivých oblastí, zejména horských oblastí v okrese ORP. Pro tyto oblasti je typická dotační podpora ekologického zemědělství s údržbou krajiny prostřednictvím pastvy koz a ovcí. Nejvyšší % zornění: nad 80 % mají obvody: Kravaře, Opava, Hlučín nad 70 %: Odry, Bílovec, Nový Jičín, Bohumín, Vítkov, Kopřivnice a Karviná Naopak nejvyšší podíl TTP - nad 60 % rozlohy: Rýmařov (83,3 %), Jablunkov a Frýdlant. Nevyšší % zastoupení lesů mají: Frýdlant (70,9 %) Jablunkov (59 %) Rýmařov (49,4 %). V absolutním vyjádření mají největší výměru lesů obvody: Bruntál, Krnov a Frýdlant. [67]

60

Obr. 26 Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje [66] V Moravskoslezském kraji je 167 433 ha v 1. a 2. třídě ochrany. Především Tyto půdy by měly být chráněny před zábory. 1. třída na ZPF 77182,37 ha 2. třída na ZPF 90250,40 ha

Obr. 27 Vývoj výměry zemědělské půdy v okresech Moravskoslezského kraje [54]

61

V předchozím uvedeném grafu je zaznamenán vývoj zemědělské půdy v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje a to v letech 2001 až 2013. Podíl zemědělské půdy za sledované období lehce poklesl a to o 10 891 ha od roku 2001 k roku 2013 v rámci celého kraje. V okresech Karviná je zaznamenán nepatrný růst, významnější je však nárůst v okrese Ostrava- město, kde se výměra zemědělské půdy téměř zdvojnásobila, tvoří zde asi 40 % rozlohy města Ostravy. [74] Okresy Opava a Bruntál se vyznačují největší výměrou obhospodařované zemědělské půdy v kraji, dalšími v pořadí jsou okresy Nový Jičín, následně Frýdek-Místek. Okres Opava má největší množství orné půdy v kraji. Naopak nejnižší podíl obhospodařované zemědělské půdy mají okresy Ostrava-město a Karviná, jež nejsou z hlediska zemědělství příliš zajímavými oblastmi. [34] 1. 1. 2005 dle zákona č. 387/2004 o změnách hranic krajů se změnilo vymezení území Moravskoslezského kraje Olomouckého kraje takto: území obcí Huzová, Norberčany a Moravský Beroun přecházejí k 1. 1. 2005 z území Moravskoslezského kraje do území Olomouckého kraje, to způsobilo i pokles výměry zemědělské půdy. [34] Rozdílné využití půdy v kraji je způsobeno půdními a klimatickými podmínkami. Okres Bruntál se vyznačuje nadprůměrným podílem obilovin, Frýdek - Místek nadprůměrným podílem bramborářských ploch, Nový Jičín největším podílem olejnin a pícnin a Opava s absolutně největší rozlohou orné půdy má zase nadprůměrný podíl cukrovky. V přilehlých obcích Ostravy v okrese Ostrava – město je evidován nadprůměrný podíl pícnin na orné půdě. [34]

62

4.6.2. Socioekonomické podmínky v Moravskoslezském kraji

Obr. 28 Velikostní struktura zemědělských podniků v ČR v roce 2013 [51] Obr. 29 Velikostní struktura zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji v roce 2013 [51] Velikostní

struktura

zemědělských

podniků

v rámci

České

republiky

a

Moravskoslezského kraje je skoro identická, rozdíly se pohybují v rozmezí maximálně 2 procentních bodů, nejvyšší podíl mají v obou případech podniky o velikost 0 – 4,99 ha, méně než poloviční zastoupení oproti nim mají podniky o velikosti 10 – 49,99 ha a nejmenší podíl mají podniky s 0 ha. Největší podniky s obhospodařovanou půdou o rozloze 100 – 499,99 ha mají v rámci ČR 6 % zastoupení a v rámci Moravskoslezského kraje 5 %. Tab. 6 Velikostní struktura zemědělských podniků dle okresů v roce 2013 [51] Území

Celkem

žádná

0 - 4,99

5 - 9,99

10 - 49,99

50 - 99,99

100- 499,99

Česká republika

48119

1869

24405

5446

9343

2421

2830

Moravskoslezský kraj Bruntál

4 000 384

130 18

2138 95

545 48

751 105

151 19

175 57

Frýdek-Místek Karviná

1 661 411

18 8

1 143 258

223 62

210 54

25 17

31 10

Nový Jičín Opava

674 636

18 56

297 233

114 70

164 168

37 36

30 36

Ostrava-město

234

12

112

28

50

17

11

63

V Moravskoslezském kraji se nachází 4000 zemědělských podniků, nejvíce a to 2138 obhospodařuje půdu o rozloze 0 – 4,99 ha. Největších podniků obhospodařujících půdu o rozloze 100 – 499,99 ha je 175 a takových se v rámci okresů nachází nejvíce v okrese Bruntál – 57. Z tabulky je patrné, že se nejvíce zemědělských podniků soustřeďuje v okrese Frýdek-Místek, z nichž však mají největší zastoupení podniky o velikostní struktuře 0 – 4,99 ha. Okres Opava má celkem 636 podniků, 36 z nich obhospodařuje půdu o rozloze 100 – 499,399 ha.

Obr. 30 Vývoj počtu zaměstnaných v Moravskoslezském kraji v letech 1993-2013 [37] Vývoj struktury zaměstnaných v Moravskoslezském kraji ve sledovaném období 1993 – 2013 je vyvíjí ruku v ruku s trendem vyspělých zemí a to přesunem pracovní síly zejména do oblasti služeb. V roce 1993 bylo v Moravskoslezském kraji zaměstnáno v sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství 4,5 % zaměstnaných, nejnižší hodnota tohoto sektoru byla naměřena v roce 2010 a dosáhla 1,9 %, v posledním sledovaném roce se hodnota nepatrně zvýšila a to na 2,05 %.

V průmyslu a stavebnictví

zaznamenáváme pokles od roku 1993 s 51,3 % zaměstnaných na 40,37 % v roce 2013. Zvýšení je patrné především v již zmíněných tržních a netržních službách, kde je od roku 1993 do roku 2013 zaznamenán nárůst o 13,4 procentních bodů, tedy z 44 %

64

podílu na 57,57 %. V zemědělství je na území Moravskoslezského kraje zaměstnáno pouhých 11 200 osob.

4.7.

Vývoj zemědělství v Moravskoslezském kraji

Rostlinná produkce

Obr. 31 Vývoj osevních ploch v Moravskoslezském kraji v letech 1991 – 2013 [37] Osevní plochy v rámci Moravskoslezského kraje od roku 1993 k roku 2013 poklesly o zhruba 75 tis. ha. Velkou část z tohoto poklesu evidujeme u osevních ploch obilovin, a to z 92 322 ha na 68 288 ha, z původních 92 % na 75 % z celkových osevních ploch. Pokles osevních ploch obilovin je zapříčiněn nejen odbytovými a cenovými podmínkami, ale také dotační politikou, která směřuje ke snižování těchto ploch. [34] Z uvedených přehledů je patrné, že nejvyšší pokles zaznamenáváme u okopanin, stejně jako v celé České republice dochází k markantnímu poklesu osevních ploch. Z hodnoty 7 641 ha osevních ploch brambor v Moravskoslezském kraji došlo k poklesu na pouhých 851 ha, což je pokles téměř o 90 %, čili z původního podílu na celkových osevních plochách jde o pokles ze 4,6 % na 0,9 %. Nejvýraznější pokles

65

zaznamenáváme v roce 2001, od té doby je velikost osevních ploch brambor celkem stabilizována, oproti stavu na přelomu tisíciletí je však tento stav zhruba na čtvrtinové hodnotě. Nárůst je patrný pouze u řepky, prvním měřeným rokem je rok 1995, kdy byla řepka pěstována na 18 967 ha, značný pokles ploch byl v roce 1997 a to na 10 514 ha, v posledním sledovaném roce 2013 jsou už plochy na 21 521 ha, který je zároveň rekordním rokem, co se týče výměry. Růst osevních ploch řepky je způsoben zejména rostoucími cenami na trhu, dobrý odbyt je zajištěn jejím energetickým využitím. Česká republika patří mezi největší producenty řepky v Evropské unii, obsazuje 5. místo a i výnos 3,45 tun z hektaru ji řadí do mírného evropského nadprůměru. [70] Výrazný pokles je patrný u pícnin pěstovaných na orné půdě a to kvůli klesajícímu rozsahu živočišné produkce, s kterou se pojily požadavky na produkci krmiv. Jako stabilní lze označit osevní plochy cukrovky. [34]

Obr. 32 Vývoj sklizně v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 [34] Obr. 33 Vývoj výnosů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 [34] Sklizeň je ovlivňována nejen velikostí osevních ploch, ale samozřejmě také výnosy na jeden hektar. Rostlinná produkce v kraji zaznamenala významnější pokles v roce 2003 a to ve všech námi sledovaných komoditách, což bylo způsobeno nepřízni počasí, došlo k propadu produkce a produkci obilovin v roce 2003 řadíme mezi nejhorší za

66

posledních 30 let a to i přes značnou finanční pomoc. Rok 2003 je také spojený s vrcholnými přípravami pro vstup do EU. [28] Příznivý z hlediska produkce byl rok 2004, 2008, 2011 a velmi dobře si stojí poslední sledovaný rok 2014. Měnící se počasí během roku ovlivňuje hektarové výnosy některých plodin kladně, jiné záporně. Proto v roce 2011 evidujeme nejvyšší hektarové výnosy zejména u brambor se sklizní 26 499 tun, pro řepku a obiloviny byl nejpříznivější rok 2004 či 2014. Nejstabilnější hektarové výnosy sledujeme u olejnin a částečně i u pícnin. Největší objem produkce u obilovin ve výši 428,1 tis. tun pozorujeme v roce 2004. [34]

Živočišná produkce Vývoj živočišné produkce v Moravskoslezském kraji byl ovlivněn stejným působením jako v celé České republice. Po roce 1995, po určité konsolidaci transformované ekonomiky, byly zemědělci v zájmu rozvoje a ekonomického přežití motivováni tržní poptávkou. V jednotlivých zemích EU však funguje rozdílná dotační politika, což se nejvýrazněji projevilo v likvidaci chovů prasat, u nichž byla ztrátovost po roce 2000 projevem dlouhodobého růstu nákladových vstupů při stagnaci realizačních cen a neschopnosti čelit stále se zvyšujícímu dovozu cenově dotovaného masa. [48]

Obr 34. Vývoj stavů skotu v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013 [37] Obr 35. Vývoj stavů prasat v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013[37]

67

Obr 36. Vývoj stavů drůbeže v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013[37] Z přehledů je patrné, že živočišná produkce v kraji má klesající tendenci, má také velmi nízký podíl na produkci v rámci celé ČR. V kraji má větší význam v živočišné produkci jako celku podíl živočišných výrobků, především mléka. [34] Nejvýraznější pokles stavů sledujeme u prasat, který se každoročně snižuje, vývoj koresponduje s vývojem v ČR a důvodem je především neschopnost výrobců konkurovat cenám importovaného masa, ale i snížení spotřeby vepřového a zvýšení nákladů v podobě růstu cen krmných směsí. Nejvíce prasat je chováno v okrese Opava. Pokles je patrný také stavů skotu, jejichž vývoj je však v posledních letech stabilizován a dotační politikou je snaha o zachování stavů skotu na našem území, největší počet je chováno v okrese Bruntál, což se pojí s množstvím LFA oblastí vhodných pro pastvu stád. Stavy drůbeže zaznamenaly v kraji nejvyšší pokles v roce 2012, naopak vysokých počtů stavů drůbeže bylo dosaženo v roce 2000 a 2004. Největší počet se chová v okresech Nový Jičín a Opava. Intenzita chovu skotu je nejvyšší na Frýdeckomístecku, chov prasat a drůbeže je nejintenzivnější na Karvinsku, z významných zemědělských okresů je pak nejvyšší intenzita chovu prasat opět na Frýdeckomístecku a chov drůbeže v okrese Nový Jičín. [34]

68

Obr 37. Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 [42] Tab. 7 Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 [42] Ukazatel Skot celkem

2013

2014

Rozdíl (+,-)

Index (%)

75 765

77 294

1 529

102,0

Prasata celkem

52 386

56 360

3 974

107,6

Drůbež celkem

1 108 341

1 284 655

176 314

115,9

Jak je patrné z tabulky, oproti roku 2013 do roku 2014 narostl počet stavů skotu o 2 %, stavů prasat o 7,6 % a nejvyšší nárůst evidujeme u drůbeže s nárůstem o 176 314 kusů, čili téměř 16 %. Nárůst, zejména u skotu je způsoben dotacemi, jelikož je v zájmu státu zachovat živočišnou výrobu v České republice.

Obr 38. Výroba mléka v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013 [43] Obr 39. Snáška konzumních vajec v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013 [43]

69

Živočišná produkce v Moravskoslezském kraji za období 2011 až 2013 se vyznačuje mírným růstem výroby mléka a markantním snížením snášky vajec. V roce 2012 bylo sneseno 46 509 tis. ks vajec, v roce 2013 to už bylo pouhých 16 180 tis. ks, jedná se tedy o pokles o přesahující 65 %. [22]

*

)

bez drůbežího

Obr 40. Výroba masa v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013[43] Výroba masa má stejně jako v předchozích letech klesající tendenci, která je nejvýraznější u vepřového masa. [34]

5. Mezikrajské srovnání 5.1. Rostlinná produkce V následujících tabulkách je zachycen mezikrajský vývoj sklizně v tunách základních rostlinných komodit pro období 2002 až 2013. V grafech je zachyceno srovnání vývoje produkce obilovin Moravskoslezského kraje s Českou republikou a mezikrajské srovnání pro roky 2004 a 2013.

70

5.1.1. Obiloviny

Obr 41. Srovnání vývoje produkce obilovin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 42. Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 a 2013 . [52] Tab. 8 Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 -2013 . [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika kraj: Hl.  m.  Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

2002 2003 6  770  829 5  762  396 27  982 33  585 1  307  553 1  142  198 675  236 550  879 516  772 416  352 80  036 93  779 417  670 370  619 86  026 99  510 426  602 383  764 437  677 360  309 648  054 587  469

2004 8  783  801 33  966 1  757  895 873  063 669  427 131  519 608  443 132  325 537  018 551  488 819  729

Jihomoravský

971  139

780  885 1  245  082

Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

514  936 277  016 351  300

452  371 234  606 291  900

647  795 347  939 428  112

2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 7  659  851 6  386  078 7  152  861 8  369  503 7  831  998 6  877  619 8  284  806 6  595  493 7  512  612 28  560 30  847 31  776 42  569 41  832 34  803 44  368 34  195 39  589 1  534  353 1  304  713 1  428  455 1  667  361 1  576  511 1  388  775 1  639  869 1  314  090 1  506  054 736  451 580  312 716  529 783  309 709  500 624  183 756  164 651  550 687  083 562  356 481  840 579  229 608  323 557  318 493  053 564  414 466  494 516  219 109  934 85  814 102  745 114  539 95  822 86  669 106  706 89  406 99  195 522  911 455  264 476  244 592  686 533  439 480  480 565  186 463  914 529  657 113  539 91  092 111  769 129  169 107  348 93  375 112  212 92  967 105  398 470  978 404  900 461  763 529  989 501  235 426  944 511  547 429  583 479  778 484  439 392  495 463  601 530  816 494  457 433  131 529  267 443  532 465  617 682  897 535  873 650  554 729  618 679  031 610  140 748  051 646  343 690  873 1  128  892 964  166 977  226 1  276  143 1  220  157 1  080  301 1  319  126 855  094 1  177  182 572  515 488  224 536  286 647  494 625  462 520  048 653  250 523  048 560  423 329  596 266  273 291  417 333  005 325  684 288  556 347  431 275  983 309  926 382  430 304  265 325  267 384  480 364  201 317  161 387  215 309  294 345  617

Dominantní plodinou ve všech krajích jsou obiloviny, z nichž má nejvyšší zastoupení pšenice ozimá. Z pohledu podílu na celostátní výměře orné půdy lze za hlavní producenty obilovin a olejnin považovat podniky ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Rok 2003 je charakteristický nižší produkcí v celé České republice s rozdílem více než 1 000 000 tun v celkové sklizni v meziročním porovnání. Pokles způsobila nepřízeň počasí (tuhé mrazy v zimě vystřídané suchem na jaře), včetně dvou vln povodní v roce 2002, které postihly naši zemi, zejména Jihočeský, Plzeňský, Středočeský a Karlovarský kraj. [69] Špatných výsledků dosáhl i Jihomoravský kraj, který zaznamenal pokles sklizně obilí o 195 254 tun, Moravskoslezský kraj zaznamenal pokles o 59 400 tun. Záplavy zničily

71

osevní plochu obilnin o 14,2 tis. ha. Rok 2008 se vyznačuje velmi dobrou sklizní v rámci celé republiky a to i vlivem mírné zimy. [24] Sklizeň obilovin byla v roce 2004 druhá nejvyšší za posledních 20 let, byly navýšeny osevní plochy a příznivě se projevily také dobré klimatické podmínky. Dobrou sklizní se vyznačuje i rok 2011 a to napříč všemi kraji. [24] 5.1.2. Brambory

Obr 43. Srovnání vývoje produkce brambor v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 [52] Obr 44. Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 a 2013 . [52] Tab. 9 Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 -2013. [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika kraj: Hl.  m.  Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

2002 554  721 384 89  508 67  684 29  167 5  363 14  204 11  367 26  800 38  250 207  417

2003 682  511 366 133  607 93  088 34  568 4  770 16  961 10  098 26  245 34  609 251  750

Jihomoravský

18  837

30  331

Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

14  584 12  868 20  288

15  635 11  001 19  482

2004 2005 861  798 1  013  000 398 679 176  918 219  040 130  134 149  459 39  747 46  942 6  405 9  111 21  073 26  868 10  718 12  952 30  914 38  665 43  285 46  940 293  284 326  241 65  078 56  047 18  424 21  248 12  356 19  322 22  095 30  455

2006 692  174 141 157  104 98  573 26  077 5  309 15  257 7  439 30  235 33  101 237  620

2007 820  515 463 172  995 110  909 32  900 5  805 18  964 10  556 39  372 39  074 288  330

2008 769  561 323 165  469 95  931 26  402 4  396 16  058 9  182 32  031 36  723 274  813

2009 752  539 368 165  921 97  203 27  134 2  265 15  214 5  380 32  552 34  457 275  075

2010 665  176 264 143  438 91  689 19  921 3  217 11  935 5  058 26  192 31  002 254  517

2011 805  331 281 173  839 111  025 28  417 3  532 12  972 6  392 32  436 38  769 300  698

2012 661  795 164 141  266 91  750 26  257 4  023 10  597 4  774 22  962 31  869 253  271

2013 536  450 137 113  954 74  292 20  241 2  251 8  256 3  991 18  120 25  359 199  702

39  195

42  897

49  752

45  749

32  008

47  592

31  779

34  817

14  060 8  971 19  092

20  132 10  983 27  135

21  006 9  654 27  822

16  697 8  493 26  031

15  039 7  387 23  511

14  570 8  310 26  499

10  689 6  976 25  418

9  369 5  830 20  128

Bramborářské oblasti se nachází převážně na Vysočině, ale i ve středních Čechách. Nejvyšší sklizeň brambor ve výši 1 013 000 tun evidujeme rámcově na celém území České republiky, nejslabším rokem se jeví poslední sledovaný rok 2013 s pouhými 536 450 tunami. Nejvýznamnější producent brambor, kraj Vysočina dosáhl nejvyšší sklizně taktéž v roce 2005, to 326 241 tun, další významný producent, Středočeský kraj dosáhl v témže roce sklizně 219 040 tun, třetím největším producentem je Jihočeský kraj s 149

72

459 sklizenými tunami opět v roce 2005. Nejnižší, téměř zanedbatelnou produkci sledujeme u Hlavního města Prahy se 137 sklizenými tunami v roce 2013. Moravskoslezský kraj si v roce 2005 v rámci možností v kraji vedl také dobře, dosáhl nejlepší sklizně za sledované období, 30 455 tun. Výrazný pokles sledujeme následující rok 2006, a to ve výši 19 092 tun. Rok 2013 byl kvůli nepřízni počasí symbolizován nízkou produkcí. Obecně je nízká sklizeň posledních let způsobená poklesem osevních ploch brambor, na což má vliv také změna spotřebitelských preferencí spojených se změnou skladby jídelníčku Čechů, v roce 1950 snědl průměrný Čech 146 kg brambor, v roce 2009 už pouhých 65 kg. [76] 5.1.3. Řepka

Obr 45. Srovnání vývoje produkce řepky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 46. Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 a 2013. [52] Tab. 10 Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 -2013. [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika kraj: Hl.  m.  Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

2002 709  533 3  676 132  613 88  840 72  700 14  550 30  029 11  555 41  212 43  895 87  582

2003 387  805 2  544 91  539 48  368 34  663 6  710 20  462 7  690 31  552 29  641 42  613

2004 934  674 4  886 191  173 117  304 85  706 19  272 14  687 18  491 76  771 82  874 110  572

Jihomoravský

74  420

21  309

60  754

Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

46  973 23  577 37  911

21  751 8  017 20  946

64  278 28  467 59  439

2005 769  377 4  306 157  373 100  569 84  224 13  008 24  965 14  408 59  255 63  911 86  515 42  257 47  732 25  406 45  448

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 880  172 1  031  920 1  048  943 1  128  119 1  042  418 1  046  071 1  109  137 1  443  210 6  275 6  417 6  893 6  617 6  063 5  939 5  990 8  585 191  437 221  481 230  313 236  709 210  270 219  565 236  383 309  465 101  149 121  703 116  193 126  976 120  983 117  456 131  752 152  872 95  161 106  263 103  305 114  269 103  545 95  956 98  210 122  388 14  964 18  670 16  458 18  176 19  012 15  993 18  152 23  028 37  341 51  858 57  594 60  714 55  177 59  299 64  025 93  378 17  109 21  141 18  276 19  599 17  060 14  299 16  773 20  699 66  322 70  636 69  595 74  088 62  776 65  760 70  242 88  958 68  353 78  390 80  065 87  409 81  301 77  212 81  031 102  267 92  406 109  519 104  083 117  548 112  472 107  591 122  810 144  612

54  242

71  951

86  549

96  359

95  015 100  880

90  471 145  830

55  546 25  498 54  369

62  257 33  557 58  077

65  485 36  755 57  379

69  341 39  798 60  517

64  283 38  628 55  833

71  488 42  235 59  573

67  768 44  601 53  752

101  071 56  874 73  181

73

Všeobecně má produkce řepky výrazně rostoucí tendence a to v rámci celé České republiky, rozšiřují se jak osevní plochy, tak hektarové výnosy řepky. Výjimkou byl rok 2003, kdy produkci olejnin postihly nepříznivé povětrnostní podmínky během vegetace, porosty ozimých plodin z toho důvodu nebyly do zimy optimálně vyvinuté a zapojené, následovaly mrazy na počátku zimy a střídání teplot na jaře, což vedlo k poškození porostů a nutnosti zaorat téměř 100 000 ha. To způsobilo, že pěstební plocha poklesla na velmi nízkou úroveň, stejně tak výnosy z řepky byly v nejnižších hodnotách za posledních 24 let (1,55 t/ha). Vše se projevilo na sklizni, která byla z tohoto důvodu o 83 % nižší než v předchozím roce 2002. [25] Pěstování řepky olejky je pro zemědělce výhodné díky příznivým cenám, ale také proto, že se jedná o základní surovinu na výrobu bio paliv, o jejíž zvýšení produkce se zasazuje i stát finančními stimulacemi. [76] Nejvyšší sklizně bylo na skrz všemi kraji dosaženo v roce 2013, za celou republiku se jednalo o 1 443 210 tun. Nejvýznamnějším producentem je Středočeský kraj s nejvyšší sklizní v posledním sledovaném roce 2013, a to 309 465 tun, následuje ho kraj Jihočeský a Jihomoravský. Produkce řepky se v celé České republice za námi sledované období zdvojnásobila, to platí i pro Moravskoslezský kraj, který z 37 911 sklizených tun v roce 2002 navýšil produkci na 73 181 tun. Nejnižší produkci sledujeme již tradičně u Hlavního města Prahy z důvodu městského charakteru území. 5.1.4. Cukrová řepa

Obr 47. Srovnání vývoje produkce cukrovky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 48. Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 a 2013. [52]

74

Tab. 11 Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 -2013. [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika kraj: Hl.  m.  Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 3  832  466 3  495  148 3  579  278 3  495  611 3  138  326 2  889  871 2  884  645 3  038  220 3  064  986 3  898  887 3  868  829 3  743  772 32  081 21  850 25  653 19  654 16  342 12  141 11  552 11  405 19  633 14  102 23  689 18  503 1  003  786 876  443 904  904 898  162 798  644 862  520 860  482 903  588 908  144 1  152  755 1  105  390 1  048  531 -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ -­‐ 219  045 208  840 196  870 194  312 163  452 157  040 144  661 136  136 139  268 172  924 162  495 167  572 20  780 20  730 21  461 24  448 18  554 24  454 26  296 29  622 30  363 42  910 47  091 50  538 527  805 460  230 471  320 484  636 443  555 500  375 535  837 570  606 579  055 742  556 723  129 677  801 287  240 266  538 278  981 264  532 234  927 166  573 138  411 156  546 166  597 218  236 233  214 218  872 21  236 18  602 10  361 9  697 10  845 11  701 8  517 9  540 10  692 14  262 13  979 17  374 427  218 414  818 444  733 437  008 340  813 248  915 286  905 280  380 265  658 304  604 260  499 311  334 791  253 758  493 773  158 709  755 659  356 507  650 475  015 523  352 534  694 698  877 749  428 734  936 162  023 143  870 150  827 142  532 119  240 55  435 60  318 63  196 73  273 79  829 91  800 111  106 339  999 304  734 301  010 310  875 332  598 343  067 336  652 353  851 337  609 457  832 458  114 387  205

Česká republika si neregulovaným trhem prošla v období 1990 – 2004, tehdy se počet cukrovarů snížil z 60 na 13, s přípravami na vstup do EU jejich počet klesl na 10, další snížení na současných 7 bylo způsobeno reformou z roku 2005. [21] Produkci cukrové řepy ovlivňují množstevní kvóty, které jsou pro ni stanoveny, stejně jako v případě jiných komodit, i u cukrovky bylo nutné při provádění společné organizace trhu s cukrem sladit postupy ČR s postupy v EU. V souvislosti se vstupem ČR do EU se však významně zvýšily tuzemské ceny cukru a od května 2004 velmi výrazně vzrostly dodávky cukru z ČR do zemí EU. Evropská unie se snaží o stabilizaci stavu na trhu s cukrem a vytlačení nekonkurenceschopných podniků, zasazuje se o to reformou, jejímž cílem bylo vzdát se 6 mil. tun cukerných kvót, dále snižuje minimální ceny řepy v EU. [21] Rok 2006 se pojí s restrukturalizací cukrovarnictví, v České republice uzavírá své cukrovary společnost Eastern Sugar ČR, a.s. a odevzdává tak všechny své kvóty ve výši 102 472,8 t, čímž poklesla i národní kvóta. Uzavřeny jsou 3 cukrovary, 2 v Olomouckém a jeden v Pardubickém kraji. Pro tento a další rok je tedy typické snížení produkce. Pro končící podniky a poškozené zemědělce byly připraveny různé typy dotací od restrukturalizační podpory po diverzifikační podporu. [21] Rok 2011 se nese v duchu nejvyšší sklizně v rámci celé České republiky za sledované období, tento rok bylo dosaženo také historicky nejlepšího výnosu. Nejlepších výsledků v rámci ČR dosahuje Středočeský a Olomoucký kraj, ve Středočeském a

75

Královéhradeckém kraji působí nejsilnější cukrovarnická společnost, Tereos TTD, a. s. V ČR bylo v roce 2013 sklizeno 3 743 772 tun, výsledek je o něco málo nižší než v předchozích dvou letech. Nová podoba Společné zemědělské politiky EU na období 2015–2020 znamená pro odvětví cukru, že od hospodářského roku 2016/17 zaniknou kvóty na množství vyrobeného cukru a minimální cena cukrové řepy. Česko zůstává ve výrobě cukru soběstačné a třetinu produkce vyváží. [21] V Moravskoslezském kraji působí cukrovar Moravskoslezské cukrovary, a.s. s kvótou ve výši 86 343, 998. V České republice působí 7 cukrovarů a národní kvóta zůstává ve výši 372 459, 207 tun. V Moravskoslezském kraji se pod záštitou 2. nejsilnější společnosti na českém trhu, Moravskoslezské cukrovary, a.s. (s kvótou ve výši 93 973, 208 tun) nachází 1 cukrovar Odštěpný Závod Opava, a to v okrese Opava – Vávrovice. [68] Moravskoslezský kraj obsazuje 4. příčku ve výši sklizně cukrové řepy, nejlepších výsledků dosáhl v roce 2012, a to 458 114 tun, v posledním sledovaném roce se jedná o 387 205 sklizených tun. [21] 5.1.5. Pícniny

Obr 49. Srovnání vývoje produkce pícnin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 50. Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 a 2013. [52]

76

Tab. 12 Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 -2013. [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika kraj: Hl.  m.  Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 3  274  437 2  521  642 3  032  890 3  047  385 2  791  913 2  562  404 2  595  221 2  605  527 2  459  946 2  963  812 2  948  427 2  857  238 4  264 2  793 3  817 4  037 4  376 3  627 2  787 4  218 2  943 4  158 3  387 3  361 524  722 390  688 487  175 495  693 430  278 383  809 408  336 406  520 376  676 439  601 423  542 414  091 430  367 333  240 398  839 410  266 379  168 335  454 337  851 344  522 317  024 385  234 367  600 344  158 329  576 247  114 308  861 319  996 278  854 242  232 251  596 266  655 261  776 314  253 314  777 278  839 53  828 38  746 43  536 43  167 37  104 27  846 22  747 27  320 24  236 31  187 30  229 32  375 125  439 87  976 114  487 110  225 99  862 90  987 91  827 81  632 73  488 80  635 80  393 83  700 61  551 47  940 55  104 50  318 46  922 44  671 44  158 41  415 40  553 53  123 52  398 45  990 241  318 192  165 239  783 227  253 213  727 193  473 197  044 194  064 190  026 221  679 219  544 213  252 264  805 216  480 272  989 271  950 245  307 240  187 238  708 241  625 218  759 282  185 285  436 282  545 469  466 357  760 431  858 443  681 419  880 400  306 407  115 415  350 392  943 507  074 497  491 450  502 151  283 196  696 229  595 225  602 210  211 203  006 203  335 197  251 187  928 204  826 221  204 247  595 202  295 167  243 182  393 185  910 182  316 165  931 160  494 156  150 149  844 180  432 188  676 198  997 146  226 121  023 135  662 129  419 119  127 117  937 119  422 114  862 115  866 129  969 125  807 127  918 157  139 121  778 128  792 129  869 124  780 112  938 109  799 113  942 107  885 129  456 137  943 133  914

Produkce pícnin v České republice klesá, v porovnání s rokem 2002 k poslednímu sledovanému se jedná o pokles o více než 400 tis. tun a to také z důvodu snižování osevních ploch. Nárůst evidujeme pouze u Pardubického kraje, kde nárůst není tolik významný, ale především u Jihomoravského kraje, který významně zvýšil produkci pícnin z původních 151 283 tun v roce 2002 na 247 595 tun v roce 2013. Moravskoslezský kraj snížil svou produkci o prvního k poslednímu sledovanému roku o 23 225 tun, na konečných 133 914 tun. Nejnižší sklizeň evidujeme v Hlavním městě Praha z již objasněných důvodů. Největším producentem pícnin je kraj Vysočina těsně následovaný Středočeským krajem. Nejnižší sklizně bylo dosaženo v roce 2010 a to rámcově ve všech krajích republiky. Moravskoslezský kraj v roce 2013 vyprodukoval 133 914 tun pícnin, i přes pokles osevních ploch pícnin v kraji je situace vyrovnávána lepší výnosností na hektar.

5.2. Živočišná produkce V následujících tabulkách je zachycen mezikrajský vývoj živočišné produkce v kusech pro skot a prasata a v tisíci kusech pro drůbež pro období 2002 až 2014. V grafech je zachyceno mezikrajské srovnání stavů chovaných zvířat pro roky 2004 a 2014.

77

5.2.1. Skot

Obr 51. Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 a 2014 [52] Tab. 13 Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 -2014. [52] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika Hl.  m.  Praha  +   Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 1  520  136 1  473  828 1  441  581 1  397  308 1  373  645 1  391  393 1  401  607 1  363  213 1  349  286 1  343  686 1  353  685 1  352  822 1  373  560 176  454 230  094 173  492 31  855 47  795 40  447 113  570 128  826 226  513 89  914 105  744 67  317 88  115

168  557 227  750 165  118 34  819 45  462 39  819 111  365 122  886 223  566 81  108 103  243 64  449 85  686

158  049 229  778 162  535 34  434 44  453 38  124 109  305 120  434 220  010 77  583 100  748 63  182 82  946

154  934 211  413 155  285 34  689 39  652 38  051 109  527 121  379 218  625 75  511 96  851 60  730 80  661

151  262 208  803 150  493 33  366 39  016 38  787 109  004 119  451 216  474 73  878 92  981 59  941 80  189

152  850 210  573 155  832 35  753 39  996 41  328 108  973 120  382 215  601 74  784 97  241 59  367 78  713

151  671 214  743 160  705 39  049 41  303 43  292 107  678 122  134 213  770 72  250 96  873 58  397 79  742

145  484 211  065 155  176 38  316 39  149 43  808 105  882 118  735 210  635 66  786 91  710 57  351 79  116

145  711 209  993 155  450 39  888 38  380 44  565 102  828 114  680 210  629 61  635 89  441 58  962 77  124

146  094 209  759 159  054 40  075 37  188 46  726 100  037 111  473 210  949 58  782 89  579 59  153 74  817

147  209 212  018 161  734 40  444 36  628 45  606 100  743 111  722 211  348 60  167 90  548 59  135 76  383

150  700 210  476 161  991 39  205 36  246 45  035 100  588 113  402 211  000 59  506 90  605 58  303 75  765

149  265 213  128 164  768 41  937 38  760 45  942 101  209 115  066 213  491 60  240 92  132 60  328 77  294

Z uvedených přehledů je patrné, že stavy skotu mají klesající charakter s nejnižším počtem stáda v roce 2011, kdy bylo v Česku chováno pouze 1 343 686 kusů, tento trend se lehce mění a od roku 2011 opět pozvolna roste. V posledním sledovaném roce 2014 se v ČR stavy navýšily na 1 373 560 kusů, příčinou je také dotační podpora na chov dojnic a snaha o zachování skotu na území České republiky, který mimo jiné významnou měrou přispívá k udržování LFA oblastí. Nejpočetnější stáda nalezneme v kraji Vysočina s 213 491 kusy v roce 2014 (15,5 % z celorepublikového úhrnu), s téměř

identickým

počtem

nalezneme

stáda

v Jihočeském

kraji

(15,4%

z celorepublikového úhrnu), podílově tak zaopatřují 1/3 chovů v rámci ČR. Dalšími významnými producenty jsou Plzeňský a Středočeský kraj. Moravskoslezský kraj je v mezikrajském srovnání co se týče chovu skotu na 8. místě a k roku 2014 zde bylo

78

chováno 77 294 kusů skotu. Nejnižší stavy v současnosti nacházíme v Ústeckém kraji, který se zaměřuje na chov koz a kozlů. Špatně si vede tako Karlovarský a Liberecký kraj. [34] 5.2.2. Prasata

Obr 52. Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 a 2014. [34] Tab.14 Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 -2014. [34] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika Hl.  m.  Praha  +   Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 3  440  925 3  362  801 3  126  539 2  876  834 2  840  375 2  830  415 2  432  984 1  971  417 1  909  232 1  749  092 1  578  827 1  586  627 1  617  061 525  919 399  459 262  691 50  955 141  396 60  862 264  116 229  297 399  361

513  539 397  895 249  776 47  703 128  693 50  761 243  983 218  799 404  492

438  596 374  555 230  172 43  128 144  221 44  999 239  151 200  131 409  204

Jihomoravský

524  523

533  634

484  901

Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

264  263 119  810 198  273

256  605 117  262 199  659

235  027 109  029 173  425

415  646 348  209 212  974 42  349 116  604 43  166 209  737 193  783 391  482 433  761 215  185 104  796 149  142

407  398 340  597 208  508 25  953 130  496 37  566 215  525 176  126 387  100 457  985 217  057 107  033 129  031

437  434 338  196 204  570 26  825 98  656 41  353 220  522 171  531 414  796 430  406 219  339 123  198 103  589

386  226 303  331 187  070 16  891 100  918 35  914 169  423 148  309 367  876 344  014 188  042 106  220 78  750

329  352 237  969 149  158 12  833 66  706 26  340 131  721 122  988 324  725 286  267 144  343 54  527 84  488

312  896 225  486 141  938 12  020 50  111 37  459 138  209 119  580 319  199 275  242 125  277 75  345 76  470

302  400 173  243 134  986 10  523 68  719 24  942 124  286 127  478 280  866 261  098 111  408 67  431 61  712

296  906 164  953 125  513 1  646 82  644 22  712 86  006 140  888 261  287 194  801 90  108 59  483 51  880

301  893 148  360 118  666 1  691 85  362 20  689 85  277 147  085 247  277 173  734 88  508 115  699 52  386

318  378 145  265 113  449 . 86  933 21  108 85  541 149  475 247  853 167  423 96  821 112  339 56  360

Nejvýznamnějším producentem je opět Středočeský kraj (19,8% celorepublikového úhrnu), který společně s krajem Vysočina (16,1% celorepublikového úhrnu) zajišťují výraznou část produkce prasat. Za sledované období zásadně poklesly chovy v Jihomoravském, Jihočeském, Olomouckém. V Karlovarském kraji byl chov prasat pro rok 2014 zcela ukončen. Moravskoslezský kraj měl na svém území stáda o počtu 198 273 kusů v roce 2002, v roce 2014 už pouhých 56 360 kusů, jedná se tedy o téměř čtyřnásobný propad. Chov prasat v České republice čelí levnému dovozu ze sousedských států, kterému není schopen konkurovat. [27], [47]

79

5.2.3. Drůbež

Obr 53. Mezikrajské srovnání stavů drůbeže2004 a 2014 [34] Tab.15 Mezikrajské srovnání stavů drůbeže 2004 -2014 [34] ČR,  kraje/  Rok Česká  republika Hl.  m.  Praha  +   Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina

2002 29  947

2003 26  873

2004 25  494

2005 25  372

2006 25  736

2007 24  592

2008 27  317

2009 26  491

2010 24  838

2011 21  250

2012 20  691

2013 23  264

2014 21  464

5  249 4296 2096 434 1  828 154 1  751 3  117 1  334

4  319 3593 1935 355 1  728 147 1  957 2  425 1  511

3  124 4314 2178 244 2  041 144 1  774 1  774 1  292

3  967 4  010 1  650 260 2  574 101 1  772 2  124 1  030

5  867 3  503 1  802 262 1  093 87 1  146 2  204 1  066

4  555 1  785 2  237 233 961 83 2  271 2  918 400

4  999 2  735 2  487 175 1  465 56 2  289 3  364 349

4  777

4  502

4  423

4  358

4  205

3  673

3  300

3  029

1  237 1  857 1  817

1  019 1  625 1  757

658 1  649 1  878

567 1  645 1  678

566 1  190 1  601

6  200 2  921 2  510 224 1  135 76 2  690 1  862 472 4  007 424 628 1  690

5  078 2  854 1  976 204 938 74 2  728 1  223 449

Jihomoravský

7  084 3  930 2  202 237 1  277 102 1  549 2  151 1  102 4  170 438 1  445 1  630

6  102 3  631 2  408 2  195 1  127 65 2  732 1  665 985

Olomoucký Zlínský Moravskoslezský

4  907 4  647 1  869 249 1  531 112 1  520 1  560 1  231 4  303 613 1  184 1  645

381 351 1  322

387 514 1  048

446 763 1  108

4  758 1  965 2  490 252 813 60 2  454 2  251 498 3  391 471 776 1  285

4  403 531 822 1  801

V České republice se v roce 2002 chovalo bez mála 30 milionů kusů drůbeže, v roce 2014 již necelých 21,5 milionu. Výrazný pokles stavů drůbeže evidujeme u Jihočeského kraje, který z 4,3 mil. kusů klesl na 1,9 mil. kusů. Jediný růst je patrný u Královéhradeckého kraje, kde stoupl počet chované drůbeže o 703 mil. kusů. V Moravskoslezském kraji stavy drůbeže od roku 2002 po rok 2010 kolísaly mezi hodnotami 1,8 mil. kusů k 1,6 mil. kusů, zásadní propad sledujeme v roce 2012, kde stavy klesly na 1 mil. kusů, situace se v posledních dvou letech začala zlepšit a v posledním sledovaném roce 2014 stavy dosáhly počtu skoro 1,3 mil. kusů, kraj se tak nachází na 7. místě v rámci celorepublikové produkce a na celorepublikovém průměru se podílí z 5,9 %. Nejhorších výsledků dosahuje Liberecký kraj s pouhými 60 tis. kusy. [39], [47]

80

6.

Dotační politika na území Moravskoslezského kraje

Agrární politiku na území České republiky, včetně Moravskoslezského kraje, ovlivňuje Program rozvoje venkova, zajišťující působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci. Mezi cíle rozvoje venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje patří zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Dalším cílem je vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Dále podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově za účelem rozvoje podnikání, tvorby nových pracovních míst, snížení míry nezaměstnanosti a posílení sounáležitosti obyvatel na venkově. [59] Pro období 2014 – 2020 byl program aktualizován a 25. 3. 2015 oficiálně předložen Evropské komisi, avšak dosud nebyl schválen, je tedy možné, že současná verze není konečná. [61]

Obr. 54 Výše dotací Programu rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji [80]

81

Předchozí graf sleduje vývoj výše dotací vyplacených v rámci Programu rozvoje venkova za období 2008 – 2014 v Moravskoslezském kraji. Rok 2008 má nejnižší hodnotu a to z důvodu, že je měřen až od března tohoto roku. V dalších 3 letech měla výše dotací mírně rostoucí charakter. Od roku 2012 zaznamenáváme pokles, jehož snižování pokračovalo až do roku 2013. Rok 2014 se vyznačoval opětovným růstem.

Obr.

55

Výše

dotací

Programu

rozvoje

venkova

v jednotlivých

okresech

Moravskoslezského kraje [80] Z grafu je patrné, že nejvyšší částku dotací PRV pobírá takřka po celé období okres Opava, v roce 2010 to byl Frýdek-Místek a v roce 2013 okres Bruntál. Vůbec nejvyšší částka dotací byla vyplacena v roce 2010v okrese Opava, jednalo se o částku 109 282 993 Kč. Nejvyšší dotaci v rámci jednotlivých projektů, a to ve výši 58 125 295 Kč získal podnik MP Krásno, a.s. v okrese Ostrava-město a to na projekt „Vývoj a optimalizace výroby trvanlivých masných výrobků“ vyplacená v roce 2014. Další významnou dotaci v hodnotě 26 979 009 Kč obdržela v roce 2011 obec Bílov v okrese Nový Jičín na projekt „Bílov – doplnění kanalizace a ČOV“. Nejnižší částky vyplacených dotací se průřezově v rámci všech okresů týkají agro-poradenských služeb. Významný pokles ve výši přijatých dotací pozorujeme u okresu Karviná a až na

82

poslední rok obsazuje spodní příčky okres Ostrava – město. Jedním z důvodů nižší podpory v těchto okresech je nízká výměra zemědělské půdy a vysoká lidnatost.

Obr. 56 Výše dotací Programu rozvoje venkova Moravskoslezského kraje za 1. Čtvrtletí 2015 [80] Obr. 57 Rozložení dotací Programu rozvoje venkova v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [80] Posledním sledovaným obdobím v rámci vyplacených dotací PRV je první čtvrtletí roku 2015, nejvyšší sledujeme v měsíci leden, jehož nejvyšší částku 6 972 067 Kč získala firma MILKEFEKT, s.r.o. v okrese Karviná na projekt „Inovace technologického vybavení pro MILKEFEKT, s.r.o.“. Vůbec poslední, z námi sledovaných, projekt spolufinancovaný z Programu rozvoje venkova byl vyplacen na konci března v okrese Opava podniku 1. Hradecká zemědělská a.s. na projekt s názvem „Porodna a jímka “ v hodnotě 3 143 593 Kč. Struktura zdrojů v prvním čtvrtletí roku 2015 odpovídá vývoji v předchozích letech, největší, bezmála 32 % podíl vyplacených dotací získal okres Opava následovaný okresem Bruntál s 24 % podílem, nejmenší výši obdržel okres Ostrava – město. Následující grafy sledují výši dotací u jednotlivých opatření v rámci Programu rozvoje venkova (Osa II) v letech 2004 až 2014. Objem finančních prostředků na Osu II činí cca 55 % celkových prostředků Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. [55]

83

Agroenvironmentální opatření Jedná se o opatření, jehož cílem je integrovat agroenvironmentální postupy v zemědělství. Podporuje zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Všechna opatření jsou realizována v podobě pětiletých závazků. [71] Platby pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními (LFA) Tyto platby mají za úkol kompenzovat dodatečné náklady a ušlé příjmy v souvislosti s omezením zemědělské produkce a tím zachovat udržitelné systémy hospodaření v těchto oblastech, kde leží více než polovina zemědělského půdního fondu v ČR. [61] NATURA 2000 a lesnicko-environmentální platby Hlavní úlohou těchto plateb je zvýšení environmentální hodnoty lesů a zlepšení životního prostředí a krajiny, současně tak přispívají k naplňování strategie Národního lesnického program. [55] Jednotná platba na plochu (SAPS) Jedná se o hlavní platbu přímých plateb. Žádat o ní může jak fyzická, tak právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu, která je na žadatele vedena v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (tzv. LPIS). Tato platba je plně hrazena z prostředků EU. [72] LPIS je geografický informační systém (GIS)tvořený v prvé řadě evidencí využití zemědělské půdy. LPIS vznikal na základě zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství na přelomu let 2003 a 2004. Ke spuštění došlo 21. března 2004. Hlavní úloha registru půdy tkví v ověřování údajů v žádostech o dotace poskytovaných ve vazbě na zemědělskou půdu, a to bez ohledu na to, zda jde o dotace financované ze zdrojů EU nebo o národní dotační programy. [58]

84

Obr. 58 Výše vyplacených dotací v ČR [81] Obr. 59 Struktura finančních zdrojů vyplacených dotací v ČR [81] Výše uvedené grafy evidují výši a strukturu dotací vyplacených v České republice za období 2004 – 2014. Nejvyšší objem dotací ve výši 118 760 220 263 Kč byl vyplacen na přímé platby, tzv. Jednotná platba na plochu (SAPS). Další v pořadí jsou agroenvironmentální opatření vyplacené ve významnější výši z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), další část v rámci opatření Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Nejnižší podíl na celkovém výsledku ve výši 89 382 943 Kč mají platby v rámci opatření Natura 2000. Finanční zdroje, z nichž jsou dotace vyplaceny, tvoří z 92 % zdroje z EU, zbylých 8% je kofinancováno z národních zdrojů.

Obr. 60 Počet vyplacených dotací v ČR [81]

85

Počet vyplacených dotací v ČR v období 2004 až 2014 koresponduje s objemem výše dotací a nejvíc jich připadá na platby SAPS, jedná se o 268 381 žádostí, následované platbami za agroenvironmentální opatření. Nejnižší počet připadá na opatření Natura 2000 s 1 941 vyplacenými žádostmi. Celkově bylo vyplaceno 528 648 žádostí.

Obr. 61 Výše vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [81] Výše proplacených dotací za roky 2004 až 2014 v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje taktéž souvisí s celorepublikovým trendem a nejvíc jich ve všech okresech připadá na SAPS. Největší objem byl v rámci SAPS vyplacen v okrese Opava a následně v okrese Bruntál. V ostatních sledovaných dotačních titulech, mimo Naturu 2000, kde je na prvním místě Nový Jičín, obsazuje první příčku okres Bruntál. Obecně jsou v objemu vyplacených dotací další v pořadí agroenvironmentální opatření, následně LFA oblasti a nejmenší objem dotací připadá na oblasti NATURA 2000. Nejvyšší počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje za období 2004 – 2014 připadá na SAPS v čele s okresem Frýdek-Místek a Karviná, počet je vyšší než vyplacená výše, důvodem je realizace menších projektů. V okrese Bruntál je počet vyplacených dotací SAPS nižší a naopak vyplacený objem dotací vyšší z důvodu významnějších a finančně náročnějších projektů. Frýdek-Místek má nejvyšší

86

počet přijatých dotací i ve všech ostatních titulech kromě Natury 2000, kde je největším příjemcem okres Nový Jičín.

Obr. 62 Počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [81] 6.1.

Reforma Společné zemědělské politiky 2014-2020

SZP ve své nové podobě umožní členským státům rozhodovat o nastavení přímých plateb v rámci prvního pilíře ve větší míře než v předešlém období. Většina rozhodnutí byla oznámena Evropské komisi do 1. srpna 2014, nyní probíhá příprava nařízení vlády k přímým platbám se specifickým nastavením přímých plateb na národní úrovni. Jako jedna z úloh reformované SZP je šetrný přístup k životnímu prostředí pomocí režimu ozelenění, generační obměny na venkově založené na dotacích pro mladé farmáře či pomocí podpory odvětví, jež čelí určitému typu obtíží nebo jsou významná z hlediska sociálního, environmentálního nebo hospodářského. Cílem je posílení konkurenceschopnosti zemědělských podniků na trhu, zeefektivnění výroby a vyšší udržitelnost. Jako další změna se jeví volnější ruka pro členské státy v ohledu na zacílení plateb a to včetně přesunu přímých plateb a Programu rozvoje venkova mezi pilířem I. a pilířem II. Finanční prostředky I. pilíře po přesunu do II. pilíře dosahují výše 23 mld. Kč. [24], [32]

87

Co se týče greeningu neboli ozelenění přímých plateb (výše „zelené složky“ přímých plateb činí 30 %), ministři potvrdili jeho povinný charakter pro farmy o rozloze větší než 10 ha. Ozeleňování se dle nových pravidel bude povinně týkat 27% zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji. [61]

88

7. Diskuse a závěr Sektor zemědělské prvovýroby je podstatnou složkou národní ekonomiky všech zemí, je proto zcela neodmyslitelné, aby byla agrární politice věnována dostatečná pozornost. Zemědělství nadále, a to v prvé řadě plní základní roli uspokojení poptávky po potravinách, stále výrazněji se však v posledních letech projevují jeho nezanedbatelné mimoprodukční funkce, které mimo jiné zasahují do environmentální a sociální oblasti. Multifunkční úlohu zemědělství a jeho důležitost prosazuje zaměřením podpor také Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky a dalších dotačních titulů jako je Program rozvoje venkova, který zdůrazňuje důležitost podpory právě ve venkovských oblastech. Důvody vedoucí k podpoře zemědělství jsou opodstatněny zejména jeho úzkým spojením s přírodou, a to rozdílnými agroekologickými podmínkami, klimatickými podmínkami, nízkou cenovou pružností poptávky po potravinách, nízkou cenovou pružností nabídky zemědělských produktů, dlouhodobým poklesem důchodů v zemědělství a vlivem specifické sociálně ekonomické struktury a rozmístění podnikatelských subjektů v zemědělské prvovýrobě, charakteristické velkým počtem výrobců, převážně vázaných na půdu různé kvality a úrodnosti. České zemědělství prošlo po ekonomické reformě v roce 1989 významným vývojem, který výrazně změnil podnikatelskou strukturu zemědělství. Přechod od centrálně plánovaného k tržnímu hospodářství bylo provázeno obnovou majetkových vztahů privatizací státních statků a transformací jednotných zemědělských družstev. Tímto procesem se vytvořily nové právní formy jednak podniků fyzických osob, samostatně hospodařící rolníci a různé obchodní společnosti. Období po roce 1989 je spojeno s poklesem produkce, zejména v oblasti živočišné výroby. Zemědělství v současné podobě je značně ovlivněno procesy globalizace, která podnikatelské prostředí agrobyznysu napojuje do celých výrobních vertikál, v nichž mají zcela zásadní vliv finalizující články navazujících odvětví. Přechod od nabídkově orientovaného modelu k poptávkově orientovanému modelu je provázeno rozhodujícím vlivem distributorů a prodejních řetězců v případě zemědělských firem a koncových spotřebitelů v případě zákazníka, kteří určují strukturu a objem produkce.

89

Česká republika 1. 5. 2004 vstupem do Evropské unie přijala Společnou zemědělskou politiku, která má za cíl posílit konkurenceschopnost evropského zemědělství, trvale udržitelný rozvoj, zabezpečit vysokou kvalitu zemědělských a potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou, dokončit restrukturalizaci zemědělských a zpracovatelských podniků a posílení pozice zemědělské prvovýroby na trhu. Úkol, specifický pro ČR, se týkal vytvoření podmínek pro jednoznačnou identifikaci vlastnictví půdy a rozvoj trhu s pozemky. Přijetí SZP má ve svém důsledku vliv na samotné farmáře, kterým se markantně zvýšil finanční tok prostředků ve formě dotací, na zákazníky, kteří změny pociťují v širším sortimentu potravin dodávaných na pulty obchodních řetězců, ale také na celou společnost jak v oblasti podpory alternativních zdrojů energie, tak v udržování krajinotvorné funkce zemědělství, včetně jeho environmentálních a sociálních funkcí vlivem podpory venkovských oblastí. Celkově je Moravskoslezský kraj, spadající do NUTS II Moravskoslezsko, geograficky zajímavý region nacházející se na severovýchodě České republiky. Administrativně je členěn do 6 okresů, a to Bruntál, Frýdek – Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava – město. Počet obyvatel v roce 2014 přesahuje 1,2 mil. a obecná míra nezaměstnanosti dosahuje 8,3 %. Vývoj počtu zaměstnaných jde ruku v ruce s trendem vyspělých zemí a to poklesem zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru a přesunem pracovní síly do sektoru služeb, v zemědělství je v kraji zaměstnáno 11 200 osob. Okresy Opava a Bruntál se vyznačují největší výměrou obhospodařované zemědělské půdy. Okres Opava má také největší množství orné půdy v kraji. Naopak nejnižší podíl obhospodařované zemědělské půdy mají okresy Ostrava-město a Karviná, jež nejsou z hlediska zemědělství příliš zajímavými oblastmi a to jak z důvodu průmyslem znehodnocené půdy, tak z důvodu vysoké lidnatosti. Za období 1993 - 2013 v Moravskoslezském kraji evidujeme celkový pokles osevních ploch, ten je evidentní i u osevních ploch obilovin, což je dáno nejen odbytovými a cenovými podmínkami, ale i dotační politikou, která směřuje k podpoře TTP. Velmi výrazný pokles osevních ploch je znatelný i u pícnin, což je způsobeno klesajícím rozsahem živočišné produkce, s kterou se pojily požadavky na produkci krmiv. Pokles

90

je výrazný i u brambor, stejně jako v celé ČR, tento jev je zapříčiněn i poklesem poptávky po bramborách vlivem změny jídelníčku Čechů, kde již brambory nehrají tak významnou roli. Jako stabilní lze v kraji označit osevní plochy cukrové řepy. Pozitivní vývoj je patrný pouze u řepky, jež se jeví jako perspektivní a ekonomicky návratná plodina, a to i díky jejímu využití při výrobě bio paliv, jejichž výroba je dotovaná státem. Živočišná produkce v kraji v dlouhodobějším měřítku za období 1993 - 2013 má podobné tendence jako ve zbytku republiky, má také velmi nízký podíl na produkci v rámci ČR. Pokles stavů chovaných zvířat je nejmarkantnější u prasat, kde výrobci nebyly schopni čelit dotovanému importovanému masu a produkce pro ně přestala být rentabilní. Nejvíce prasat je dosud chováno v okrese Opava. Stavy skotu se také výrazně snížily, nejvíce stád nalezneme v okrese Bruntál, který se z důvodu vyššího výskytu podporovaných horských LFA oblastí stává vhodným pro pastvu stád. Pokles je z dlouhodobějšího hlediska patrný také u stavů drůbeže. V letech 2013 – 2014 sledujeme 2 % nárůst stavů skotu, téměř 8% nárůst stavů prasat a 16 % nárůst stavů drůbeže. Výroba masa v období 2011 - 2013 době také klesající tendenci, která je nejcitelnější především u vepřového, výrazný pokles je znatelný hlavně u snášky vajec, která i přes navýšení stavů drůbeže poklesla o 65 %, roste naopak výroba mléka. Vývoj zemědělství na území Moravskoslezského kraje ovlivňuje, stejně jako zbytek republiky, Program rozvoje venkova, jehož cíli jsou rozvoj venkovského prostoru na bázi trvale udržitelného rozvoje a vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Dále podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově za účelem rozvoje podnikání, tvorby nových pracovních míst, snížení míry nezaměstnanosti a posílení sounáležitosti obyvatel na venkově. Moravskoslezský kraj je významným příjemce těchto dotací. Největším příjemcem dotací za sledované období 2008 – 2014 je okres Opava, až na rok 2014, kdy prvenství převzal okres Bruntál. Vůbec nejvyšší částka dotací byla vyplacena v roce 2010 v okrese Opava, jednalo se o částku 109 282 993 Kč. Nejvyšší

91

dotaci v rámci jednotlivých projektů, a to ve výši 58 125 295 Kč získal podnik MP Krásno, a.s. v okrese Ostrava-město a to na projekt „Vývoj a optimalizace výroby trvanlivých masných výrobků“ vyplacená v roce 2014. Nejnižší částky vyplacených dotací se vztahují na agro-poradenské služby. Naopak významný pokles ve výši přijatých dotací pozorujeme u okresu Karviná a až na poslední rok obsazuje spodní příčky okres Ostrava – město. Jedním z důvodů nižší podpory v těchto okresech je nízká výměra zemědělské půdy a vysoká lidnatost. V rámci jednotlivých opatření Programu rozvoje venkova (Osa II) v letech 2004 až 2014 připadá stejně jako v celé ČR nejvíce dotací na SAPS a to ve všech okresech kraje. Největší objem byl v rámci SAPS vyplacen v okrese Opava a následně v okrese Bruntál. V ostatních sledovaných dotačních titulech, mimo Naturu 2000, kde je na prvním místě Nový Jičín, obsazuje první příčku okres Bruntál. Obecně jsou v objemu vyplacených dotací další v pořadí agroenvironmentální opatření, následně LFA oblasti a nejmenší objem dotací připadá na oblasti Natura 2000. Nejvyšší počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje za období 2004 – 2014 připadá na SAPS v čele s okresem Frýdek-Místek a Karviná, počet je vyšší než vyplacená výše, důvodem je realizace menších projektů. V okrese Bruntál je počet vyplacených dotací SAPS nižší a naopak vyplacený objem dotací vyšší z důvodu významnějších a finančně náročnějších projektů. Frýdek-Místek má nejvyšší počet přijatých dotací i ve všech ostatních titulech kromě Natury 2000, kde je největším příjemcem okres Nový Jičín. Finanční zdroje, z nichž jsou dotace vyplaceny, jsou tvořeny z 92 % zdroji z EU, zbylých 8 % je kofinancováno z národních zdrojů. Z uvedených charakteristik a provedených analýz je zřejmé, že Moravskoslezský kraj díky svým agroekologickým podmínkám čerpá relativně vysoký podíl dotací z titulu pro méně příznivé oblasti, LFA. I když uplatnění tohoto titulu je dáno charakterem území, pro účelnost využití je do budoucna třeba zdůraznit kontroly příjemců dotací, aby nedocházelo k neúčelnému využívání či zneužívání těchto finančních prostředků. Obdobně je třeba důsledně dodržovat nároky na opatření v rámci projektů zachování

92

krajiny a při podpoře šetrného zemědělství. Podobný problém týkající se zneužívání dotací je evidován i u poradenských firem, které za přijaté dotace poskytují jiné služby. Dosud problematické je však v této souvislosti kupř. využití programu Leader, kde dochází ke spolupráci zemědělců a místních samospráv. Ve většině případů se nejedná o projekt, který by řešil problémy samospráv a zemědělce, řeší projekty samostatně, kdy zemědělci schvalují např. opravy chodníků v obci a obce schvalují např. nákup zemědělské techniky. Přitom se jedná o program administrativně náročný a komplikovaný, i když jedná o relativně nízké částky dotací. Klíčovým v rámci dalšího rozvoje je však posílení konkurenceschopnosti na agrárním trhu včetně podpory diverzifikace do zemědělských i nezemědělských aktivit. Příkladem mohou být projekty v rámci podpory alternativních zdrojů energie, bioplynové stanice jsou vhodným řešením pro koexistenci se zemědělskými podniky. Dobře fungující bioplynové stanice zajišťují ekonomickou stabilitu v živočišné výrobě, která neustále podléhá cenovým výkyvům. V zájmu zachování a rozvoje celého sektoru a jeho odvětví, prezentovaného v současné politice i jako zájem státu, je zachování živočišné výroby na území celé republiky, tedy i Moravskoslezského kraje. Živočišná výroba by měla být podpořena navýšením dotací a vyrovnanějším poměrem podpory právě mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, jež byla dosud výrazněji preferována. Dalším ze strategických kroků by měla být podpora produkce výrobků s vyšší přidanou hodnotou, např. právě masné výrobky. Jelikož v EU po 31 letech padly kvóty na mléko, očekává se mírný pokles cen mléka z důvodů jeho vyšší produkce, proto hodnotím kladně navýšení dotačních prostředků skrze dotační titul „Zvláštní podpora na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka (Dojnice)“, mléko je další z artiklů, jehož výroba by měla být zachována. Pro budoucí stabilitu českých zemědělských podniků a schopnost čelit silné konkurenci na trhu, zejména ze zahraničí, by se měly podniky zaměřit na zeefektivnění technologií, modernizaci a celkovou restrukturalizaci podniků.

93

8. Zdroje Literární zdroje [1] BEČVÁŘOVÁ, Věra, Vojtěch TAMÁŠ a Ivo ZDRÁHAL. Agrobyznys v rozvoji regionu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 115 s. ISBN 978-80-7375799-1. [2] BEČVÁŘOVÁ, Věra, Karel VINOHRADSKÝ a Ivo ZDRÁHAL. České zemědělství a vývoj cenového prostředí společného trhu EU: Czech agriculture and the development of price environment in the EU common market. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 74 s. ISBN 978-80-7375-345-0. [3] BEČVÁŘOVÁ, V. Globalizace -- riziko nebo příležitost pro současné zemědělství?. In Medzinárodné vedecké dni 2008. Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 20-27. ISBN 978-80552-0061-3. [4]BEČVÁŘOVÁ V. -- SVOBODOVÁ E -- VINOHRADSKÝ K. Intenzivní a extenzivní využívání přírodních zdrojů zemědělství ČR. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2011. ISBN 978-80-7375-579-9. [5]BEČVÁŘOVÁ, Věra. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 94 s. ISBN 978-80-7375133-3. [6]BEČVÁŘOVÁ V. – JUŘICA A. Koncepce pilířů I a II SZP v dotační politice ČR. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, ISBN 978-807375-252-1. [7] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 68 s. ISBN 80-7157911-4. [8]BEČVÁŘOVÁ, Věra Ivo ZDRÁHAL. Rozvoj zemědělství a venkova v evropském modelu agrární politiky. Brno: Mendelu v Brně, 2013, 132 s. ISBN 978-80-7375-771-7. [9]BEČVÁŘOVÁ, V. a kol. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 62 s. ISBN 978-807375-255-2.

94

[10] BEČVÁŘOVÁ V. Zemědělská politika.1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, ISBN 80-7157-514-3. [11] BEČVÁŘOVÁ, Věra a Ivo ZDRÁHAL. Zemědělská politika a obchod. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 126 s. ISBN 978-80-7375-761-8. [12] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 62 l. ISBN 80-715-7891-6. [13] BOHÁČKOVÁ, Ivana a Ivana BROŽOVÁ. Ekonomika agrárního sektoru.Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2010, 122 s. ISBN 978-80-213-2026-0. [14] DAVIS, J.H., GOLDBERG, R.A.: A Concept of agribussiness, Boston, Mass: Research Division, Harvard Business School,1957, 136s. [15] FORET, Miroslav. Změny v reakci zákazníků na vývoj podmínek agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelovauniverzita v Brně, 2011, 72 s. ISBN 978-80-7375-578-2. [16] GREGA, L.: Agricultural trade liberalization and positive externalities Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2005, LIII, No. 3, pp. 35-42 [17] KONEČNÝ, Ondřej. Ekonomická geografie: proměny v globální ekonomice a průmyslu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 142 s. ISBN 978-80-7375798-4. [18]

MIŠKOLCI, S.: Societal valuation of the extraproductional functions of

agriculture. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2006, LIV, No. 3, pp. 71–78 [19] REDLICHOVÁ, Radka, Věra BEČVÁŘOVÁ a Karel VINOHRADSKÝ. Vývoj ekologického zemědělství ČR v ekonomických souvislostech. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 91 s. ISBN 978-80-7509-173-4. [20] SVATOŠ, Miroslav. Ekonomika agrárního sektoru: (vybraná témata). Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008, 170 s. ISBN 978-80-213-1846-5.

95

Publikace [21] Situační a výhledová zpráva cukr a cukrová řepa [22] Situační a výhledová zpráva drůbež a vejce [23] Situační a výhledová zpráva mléko [24] Situační a výhledová zpráva obiloviny [25] Situační a výhledová zpráva olejniny [26] Situační a výhledová zpráva skot-hovězí maso [27] Situační a výhledová zpráva vepřové maso [28] Zelená zpráva [29] Zemědělství Internetové zdroje [30] Agrární komora ČR. Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin 2014 [online]. [cit.

2015-05-15].

Dostupné

z:

http://www.apic-ak.cz/definitivni-udaje-o-sklizni-

zemedelskych-plodin-2014.php [31] Agrární komora ČR. Reforma Společné zemědělské politiky (SZP) 2014 – 202 [online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

http://www.apic-

ak.cz/data_ak/12/v/KonferenceSZPbrozura.pdf [32] Agrární www portál. Hrubá zemědělská produkce v ČR loni o 4,5 procenta nižší [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.agris.cz/clanek/102734/hrubazemedelska-produkce-v-cr-loni-o-4,5-procenta-nizsi [33] Czech republic. Moravskoslezský kraj [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.ceskarepublika.estranky.cz/clanky/moravskoslezsky-kraj.html [34] Český statistický úřad. 3. Vývoj zemědělství a lesnictví v Moravskoslezském kraji [online].

[cit.

2015-05-15].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20535732/80136109a3.pdf/a1401024-63fb-4afe9afb-0219bd23bc5e?version=1.0 [35] Český statistický úřad. Administrativní členění kraje [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné

z:

96

http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/administrativni_cleneni_moravskoslezskeho_kraje_ k_31_12_2013/$File/33010014ma.jpg [36] Český statistický úřad. Časové řady [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zem_cr [37] Český statistický úřad. Dlouhodobý vývoj Moravskoslezského kraje [online]. [cit. 2015-05-15].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/11288/26023185/CZ080_2.pdf/30853072-83d4-4a7da55c-35fcf545d358?version=1.1 [38] Český statistický úřad. Charakteristika kraje [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_moravskoslezskeho_kraje [39] Český statistický úřad. Chov drůbeže v Moravskoslezském kraji v roce 2013 [online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/csu/xt/chov_drubeze_v_moravskoslezskem_kraji_v_roce_2013 [40] Český statistický úřad. Nejnovější údaje: Moravskoslezský kraj [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xt/1-xt [41] Český statistický úřad. Pravidelně zaměstnaní pracující v zemědělství podle věkových

skupin

[online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/10180/25404467/27016614042.pdf/f9094050-5cee4872-8cf9-236c9bb99009?version=1.0 [42] Český statistický úřad. Soupis hospodářských zvířat [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné

z:

https://www.czso.cz/csu/czso/soupis-hospodarskych-zvirat-k-142014-

ivbjnb489w [43] Český statistický úřad. Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2014 [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/11-zemedelstvi3689 [44] Český statistický úřad. Statistiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xt/statistiky [45] Český statistický úřad. Vybrané ukazatele zemědělství v České republice [online]. [cit.

2015-05-15].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0901.pdf/f0e2065a-08564965-87ce-5b6153eea441?version=1.0

97

[46] Český statistický úřad. Výroba masa [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0902.pdf/e14afae7-3e424dd8-8082-551bcb818980?version=1.0 [47] Český statistický úřad. Výsledky chovu hospodářských zvířat v Libereckém kraji v roce

2014

[online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/csu/xl/150218_zem [48] Český statistický úřad. Vývoj počtu hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji

[online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20565401/13-810208q3a2.pdf/ed5e1e41-e6df4d5b-881b-01d1b995c052?version=1.0 [49] Český statistický úřad. Základní charakteristika okresů [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=RSO5022PU_OK&vo=n ull [50] Český statistický úřad. Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil ( [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0501.pdf/ace2f19b-80cd4d70-bd80-c2ca56ad8477?version=1.0 [51] Český statistický úřad. Zemědělské podniky podle rozlohy půdy [online]. [cit. 2015-05-18].

Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_z obraz=1&cislotab=ZEM5052PU_OK&cas_1_101=20131231&voa=tabulka&str=tabdet ail.jsp [52] Český statistický úřad. Zemědělství [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11&vo=null&expand=1 [53] Český úřad zeměměřický a katastrální. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke-udaje/Souhrne-prehledy-pudnihofondu/Rocenka_pudniho_fondu_2014.aspx [54] Český úřad zeměměřický a katastrální. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z:

98

http://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke-udaje/Souhrne-prehledy-pudnihofondu.aspx [55] Finanční nástroje péče o krajinu. Program rozvoje venkova (Osa II) [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/osa-ii-program.html [56] Chov prasat ČR po vstupu do EU z pohledu MZe [online]. In: MACHEK, Jiří. [cit. 2015-05-18].

Dostupné

z:

http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&ved=0CDgQFj AE&url=http%3A%2F%2Fwww.vetkom.cz%2Fcontent%2FsendFile%2Fname%2F886 5a78cb9168b19e72a35889b1e3dd0&ei=DahUVZCfMoG2sAGL6YGoBA&usg=AFQj CNG1oYCns4dQ0rvjASCY9LnBCHeI-Q&bvm=bv.93112503,d.bGg [57] Informační systém o průměrném výdělku. Výsledky šetření [online]. [cit. 2015-0518]. Dostupné z: http://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Archiv/2014.aspx [58] Ministerstvo zemědělství ČR. O aplikaci Registr půdy [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/farmar/LPIS/e/program-rozvoje-venkovana-obdobi-2007/ [59] Ministerstvo zemědělství ČR. Program rozvoje venkova 2007–2013 [online]. [cit. 2015-05-18].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-

venkova-na-obdobi-2007/ [60] Ministerstvo zemědělství ČR. Rostlinné komodity [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-

komodity/?fullArticle=1 [61] Ministerstvo zemědělství ČR. Společná zemědělská politika [online]. [cit. 201505-18].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-

zemedelstvi/zahranicni-vztahy/cr-a-evropska-unie/spolecna-zemedelskapolitika/dotace-pro-oblasti-s-prirodnimi-ci.html [62] Ministerstvo zemědělství ČR. Zemědělská výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ [63] Ministerstvo zemědělství ČR. Živočišné komodity [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/zivocisne-komodity/

99

[64] Moravskoslezský kraj. Atlas životního prostředí [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/assets/temata/publikace/atlas-zivotnihoprostredi-moravskoslezskeho-kraje.pdf [65]

Moravskoslezský kraj. Geografické informace [online]. [cit. 2015-05-15].

Dostupné z: http://o-kraji.kr-moravskoslezsky.cz/geograficke_informace.html [66]

Moravskoslezský

kraj.

Koncepce

rozvoje

zemědělství

a

venkova

Moravskoslezského kraje [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://iszp.krmoravskoslezsky.cz/cz/temata/koncepce/koncepce-rozvoje-zemedelstvi-a-venkovamoravskoslezskeho-kraje-7/ [67] Moravskoslezský kraj. Základní informace [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/cz/temata/zemedelstvi/zakladni_informace/zakladniinformace-15677/ [68] Novinky. České cukrovary budou čelit větší konkurenci, deregulace zahýbe s cenami

[online].

[cit.

2015-05-18].

Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/ekonomika/344795-ceske-cukrovary-budou-celit-vetsikonkurenci-deregulace-zahybe-s-cenami.html [69] Souhrnná zpráva o povodni v srpnu 2002 za Povodí Vltavy, státní podnik [online]. In: . [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.pvl.cz/files/download/hydrologickeinformace/zpravy-o-povodni/2002-08-zprava-o-povodni.pdf [70] Statistkaamy. Snížil se podíl orné půdy, zlepšila se užitkovost [online]. [cit. 201505-18]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2014/07/snizil-se-podil-orne-pudyzlepsila-se-uzitkovost [71] Státní zemědělský intervenční fond. Agroenvironmentální opatření [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.szif.cz/cs/eafrd/osa2/1/13 [72] Státní zemědělský intervenční fond. Jednotná platba na plochu SAPS [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.szif.cz/cs/saps [73] Státní zemědělský intervenční fond. Konec kvótového systému [online]. [cit. 201505-15].

Dostupné

z:

http://www.szif.cz/cs/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fzpravy%2Fkomodity %2Fzv%2F01%2F01%2F1427891924692.pdf

100

[74] Statutární město Ostrava. Zemědělská půda [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.ostrava.cz/cs/o-meste/zivotni-prostredi/puda/zemedelska-puda [75] Struktura zaměstnanců zemědělských firem [online]. In: . [cit. 2015-05-15]. Dostupné

z:

http://www.zscr.cz/download/files/NEG-011_BI-DI_ZEMED_Manual-

Struktura-zam.pdf [76] Venkovské fórum. Farmáři pěstují více obilí, řepky a máku, méně brambor a řepy [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.venkovskeforum.cz/agro/farmaripestuji-vice-obili-repky-a-maku-mene-brambor-a-repy [77] Zemědělské komodity. Rostlinná výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/rostlinna-vyroba-menu [78] Zemědělské komodity. Živočišná výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/zivocisna-vyroba [79] 15 minut pro ekonomiku a byznys. Produkce českého zemědělství od roku 1989 klesla

[online].

[cit.

2015-05-15].

Dostupné

z:

http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstvi/produkce-ceskeho-zemedelstvi-od-roku-1989klesla-o-tretinu614005#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink Podklady z institucí [80] Ministerstvo zemědělství ČR [81] Státní zemědělský intervenční fond

101

9. Seznam obrázků a tabulek Obrázky Obr. 1 Nabídkově orientovaný model Obr. 2 Poptávkově orientovaný model Obr. 3 Strategie EU v rozvoji venkova Obr. 4 Hrubá zemědělská produkce na ha zemědělské půdy ve stálých cenách Obr. 5 Hrubá zemědělská produkce ČR Obr. 6 Produkce zemědělského odvětví ve stálých cenách 2000 Obr. 7 Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách Obr. 8 Struktura zaměstnaných v ČR Obr. 9 Pravidelně zaměstnaní v zemědělství podle věkových skupin Obr. 10 Vývoj osevních ploch v ČR v ha Obr. 11 Struktura osevních ploch v roce 1989 Obr. 12 Struktura osevních ploch v roce 1999 Obr. 13 Struktura osevních ploch v roce 2004 Obr. 14 Struktura osevních ploch v roce 2014

Obr. 15 Vývoj produkce základních rostlinných komodit v ČR Obr. 16 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR Obr. 17 Vývoj výroby masa v ČR Obr. 18 Vývoj výroby mléka v ČR Obr. 19 Vývoj snášky vajec v ČR Obr. 20 Administrativní členění Moravskoslezského kraje Obr. 21 Typy půd v Moravskoslezském kraji Obr. 22 Ekologické zemědělství v Moravskoslezském kraji Obr. 23 LFA v Moravskoslezském kraji Obr.24 Půdní fond v jednotlivých okresech Moravskoslezského krajek 31.12.2013 (v ha) Obr. 25 Zornění půdy v katastrálních územích Moravskoslezského kraje Obr. 26 Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje Obr. 27 Zemědělská půda v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 28 Velikostní struktura zemědělských podniků v ČR v roce 2013

102

Obr. 29 Velikostní struktura zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji v roce 2013 Obr. 30 Vývoj počtu zaměstnaných v Moravskoslezském kraji v letech 1993-2013 Obr. 31 Vývoj osevních ploch v Moravskoslezském kraji v letech 1991 - 2013 Obr. 32 Vývoj sklizně v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 Obr. 33 Vývoj výnosů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 - 2014 Obr 34. Vývoj stavů skotu v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 35. Vývoj stavů prasat v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 36. Vývoj stavů drůbeže v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 37. Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 Obr 38. Výroba mléka v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 39. Snáška konzumních vajec v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 40. Výroba masa v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 41. Srovnání vývoje produkce obilovin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 42. Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 a 2013 Obr 43. Srovnání vývoje produkce brambor v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 44. Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 a 2013 Obr 45. Srovnání vývoje produkce řepky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 46. Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 a 2013 Obr 47. Srovnání vývoje produkce cukrovky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 48. Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 a 2013 Obr 49. Srovnání vývoje produkce pícnin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 50. Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 a 2013 Obr 51. Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 a 2014 Obr 52. Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 a 2014 Obr 53. Mezikrajské srovnání stavů drůbeže2004 a 2014 Obr. 54 Výše dotací Programu rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji Obr.

55

Výše

dotací

Programu

rozvoje

venkova

v jednotlivých

okresech

Moravskoslezského kraje

103

Obr. 56 Výše dotací Programu rozvoje venkova Moravskoslezského kraje za 1. Čtvrtletí 2015 Obr. 57 Rozložení dotací Programu rozvoje venkova v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 58 Výše vyplacených dotací v ČR Obr. 59 Struktura finančních zdrojů vyplacených dotací v ČR Obr. 60 Počet vyplacených dotací v ČR Obr. 61 Výše vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 62 Počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Tabulky

Tab. 1 Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství v tis. os. Tab.2 Moravskoslezský kraj a jeho okresy-základní charakteristiky 2014 Tab. 3 Počet obcí a rozdělní podle velikostních skupin 2014 Tab. 4 Půdní fond Moravskoslezského kraje k 31. 12. 2013 Tab. 5. % zornění jednotlivých okresů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 - 2014 Tab. 6 Velikostní struktura zemědělských podniků dle okresů v roce 2013 Tab. 7 Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 Tab. 8 Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 -2013 Tab.9 Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 -2013 Tab.10 Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 -2013 Tab.11 Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 -2013 Tab.12 Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 -2013 Tab.13 Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 -2014 Tab.14 Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 -2014 Tab.15 Mezikrajské srovnání stavů drůbeže 2004 -2014

104

10. Seznam zkratek
 AEO Agroenvironmentální opatření B Bruntál CAP Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy) EAFRD Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund For Rural Development) EAGGF

Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (Europen Agricultural

Guidance and Fuarantee Fund) EK Evropská komise EU Evropská unie ES Evropské společenství FM Frýdek - Místek HRDP Horizontální plán rozvoje venkova (Horizontal Rural Development Plan) JZD Jednotné zemědělské družstvo K Karviná LFA Méně příznivé oblasti (Less Favourable Areas) NUTS LIPS – Land Parcel Identification System (registr půdy) MSK Moravskoslezský kraj NJ Nový Jičín O-M Ostrava - město OP Opava SAPS Jednotná platba na plochu (Single Area Payment Scheme) SOT Společná organizace trhu SZP Společná zemědělská politika TTP Trvalé travní porosty

105

Přílohy

Opatření

EAEO

ELFA

NAT

SAPS

LFA

AEO HRDP - dotace

AEO EAFRD - dotace

LFA EAFRD

Natura2000

SAPS

LFA

Vyplacená částka Celkem PSCD

Vyplacená částka Celkem PSCD

Vyplacená částka Celkem PSCD

Vyplacená částka Celkem PSCD

Vyplacená částka Celkem PSCD

Vyplacená částka Celkem PSCD

Celkem Opatření

15 939 384 544,84 CZK

27 426 183 750,70 CZK

22 133 898 399,39 CZK

89 382 943,26 CZK

Vyplacená částka Celkem

118 760 220 263,90 CZK 8 391 146 222,00 CZK

EAEO

ELFA

NAT

SAPS

LFA

AEO HRDP - dotace

AEO EAFRD - dotace

LFA EAFRD

Natura2000

SAPS

LFA

Počet vyplacených žádostí PSCD

Počet vyplacených žádostí PSCD

Počet vyplacených žádostí PSCD

Počet vyplacených žádostí PSCD

Počet vyplacených žádostí PSCD

Počet vyplacených žádostí PSCD

55 430 AEO

EAEO

AEO HRDP - dotace

NUTS4 - pracoviště

93 943

91 404 ELFA

AEO EAFRD - dotace

1 941 NAT

LFA EAFRD

268 381 SAPS

Natura2000

192 740 216 124,09 CZK

Celkový výsledek

AEO

Celkem Opatření

Celkový výsledek

AEO

Počet vyplacených žádostí PSCD

25 658 Celkový výsledek

LFA

SAPS

528 648

Vyplacená částka Celkem PSCD

LFA

Bruntál

605 364 451,66 CZK

1 279 568 607,44 CZK

1 174 994 808,06 CZK

472 678,72 CZK

2 002 370 336,00 CZK

503 969 360,00 CZK

5 566 740 241,88 CZK

F.-Místek,(Karviná)

227 564 227,53 CZK

373 174 441,20 CZK

431 173 956,56 CZK

248 721,56 CZK

1 209 257 729,16 CZK

141 235 047,00 CZK

2 382 654 123,01 CZK

Nový Jičín

197 245 288,12 CZK

249 034 702,87 CZK

220 888 573,24 CZK

2 329 805,73 CZK

1 434 993 106,96 CZK

84 916 592,00 CZK

2 189 408 068,92 CZK

Opava,(Ostrava)

238 049 485,60 CZK

430 122 766,78 CZK

246 094 421,90 CZK

850 759,35 CZK

2 372 063 228,27 CZK

94 326 562,00 CZK

3 381 507 223,90 CZK

Celkový výsledek

1 268 223 452,91 CZK

2 331 900 518,29 CZK

2 073 151 759,76 CZK

3 901 965,36 CZK

7 018 684 400,39 CZK

824 447 561,00 CZK

13 520 309 657,71 CZK

Opatření

NUTS4 - pracoviště Bruntál

AEO

EAEO

AEO HRDP - dotace

ELFA

AEO EAFRD - dotace

NAT

LFA EAFRD

SAPS

Natura2000

Celkový výsledek

LFA

SAPS

Počet vyplacených žádostí PSCD

LFA

922

1 543

1 464

8

2 614

467

6 863

1 278

2 234

4 210

18

9 592

956

17 992

Nový Jičín

757

1 516

1 561

49

4 528

339

8 648

Opava,(Ostrava)

757

1 129

653

12

5 234

167

7 905

55 430

93 943

91 404

1 941

268 381

25 658

528 648

F.-Místek,(Karviná)

Celkový výsledek

106