Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav regionální a podnikové ekonomiky
ZEMĚDĚLSTVÍ A JEHO VÝVOJ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
Bc. Jana Ševčíková
Brno 2015
2
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci na téma Zemědělství a jeho vývoj v Moravskoslezském kraji vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 22.5. 2015
…………………………………………………….. Bc. Jana Ševčíková
3
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat Prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., vedoucí diplomové práce, za odbornou konzultaci, metodické vedení, rady a připomínky, kterých jsem využila při zpracování diplomové práce. Další díky patří Ing. Lucii Krumpholcové, pracovnici Ministerstva zemědělství ČR za poskytnutí podkladů k této diplomové práci.
4
ABSTRAKT ŠEVČÍKOVÁ, J. Zemědělství a jeho vývoj v Moravskoslezském kraji. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, 2015. Cílem diplomové práce bylo analyzovat vývoj zemědělství České republiky v komparaci s mezikrajským vývojem, a to s důrazem na vývoj v Moravskoslezském kraji. Práce se zabývá vývojem jak ze strany struktury a objemu produkce, tak ze strany vývoje dotační politiky na našem území, včetně přijetí Společné zemědělské politiky a její vliv na agrární sektor. K hodnocení vývoje byla použita data evidující vývoj sklizně vybraných rostlinných komodit a stavů chovů zvířat. Část zabývající se ingerencemi využívá data z dotačních titulů Programu rozvoje venkova. Klíčová slova: agrobyznys, dotace, Společná zemědělská politika, zemědělská komodita ABSTRACT ŠEVČÍKOVÁ, J. Agricultural development in the Moravian-Sileasian Region. Diploma thesis. Mendel University in Brno, 2015. The aim of the thesis was to analyze the development of Czech agriculture in comparison with interregional development, with emphasis on development in the Moravian-Silesian Region. The work deals with the development of both the structure and volume of production, and also with the development of subsidy policy in our country, including the adoption of the Common Agricultural Policy and its impact on the agrarian sector. To evaluate the development of the data there was used a recording the evolution of harvested crop commodities and livestock-rearing conditions. Section dealing with the intrusion uses data from grants of Rural Development Programme.
Keywords: agribusiness, grant, Common Agricultural Policy, agricultural commodity
5
OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................... 8 2. Cíl práce a metodika ..................................................................................................... 9 3. Literární přehled ........................................................................................................... 11 3.1. Role agrárního sektoru v národním hospodářství .................................................. 11 3.2. Argumenty vedoucí k podpoře zemědělství .............................................................. 13 3.2.1. Specifika spojená s agrárním sektorem ............................................................................. 16 3.3. Vývoj zemědělství v České republice po roce 1989 ................................................. 19 3.3.1. Vliv poptávkové strany v podmínkách českého zemědělství .................................... 23 3.4. Vývoj společné zemědělské politiky ............................................................................. 23 3.4.1. Společná zemědělská politika EU a její implementace v České republice ........... 28 3.4.2. Pravidla agrárního obchodu České republiky .................................................................. 34 3.5. Zemědělství a jeho vývoj v České republice ........................................................... 35 3.5.1. Rostlinná výroba ....................................................................................................................... 41 3.5.2. Živočišná výroba ....................................................................................................................... 45
4. Projevy v regionálních souvislostech .................................................................. 50 4.5. Charakteristika Moravskoslezského kraje ............................................................. 50 4.6. Moravskoslezský kraj a podmínky rozvoje zemědělství a agrárního sektoru
52 4.6.1. Půdní fond Moravskoslezského kraje .............................................................................. 55 4.6.2. Socioekonomické podmínky v Moravskoslezském kraji ......................................... 63
4.7. Vývoj zemědělství v Moravskoslezském kraji ....................................................... 65 5. Mezikrajské srovnání ........................................................................................................ 70 5.1. Rostlinná produkce .......................................................................................................................... 70 5.2. Živočišná produkce ...................................................................................................................... 77 6. Dotační politika na území Moravskoslezského kraje ............................................. 81 6.1. Reforma Společné zemědělské politiky 2014-‐2020 ...................................................... 87
7. Diskuse a závěr ........................................................................................................... 89 8. Zdroje ............................................................................................................................. 94 9. Seznam obrázků a tabulek .................................................................................... 102
6
10. Seznam zkratek .................................................................................................... 105 Přílohy ................................................................................................................................. 106
7
1. Úvod Zemědělství zastává velmi důležitou roli v národním hospodářství napříč všemi státy, a to z důvodu jeho mnoha nenahraditelných funkcí. V prvé řadě se jedná o funkci produkční, která zajišťuje nejen produkci potravin, ale také zdroj obnovitelných i neobnovitelných surovin a energie a služby obyvatelstvu. Stále důležitější roli však v současném
evropském
modelu
zemědělství
jsou
zvýrazňovány
také
jeho
mimoprodukční funkce, které zasahují do mnoha oblastí a plní tak úlohu estetickou, environmentální, historickou, kulturní, rekreativní, sociální. Zemědělství má řadu specifických rysů, na kterých je postavena myšlenka podpory tohoto odvětví. Specifika jsou spojena s úzkou vazbou na přírodu, která zásadně ovlivňuje jeho výrobní charakter a možnosti. Dalšími významnými procesy, jež se do vývoje současného zemědělství a celého agrárního sektoru promítají integrací národních ekonomik do světového hospodářství, jsou procesy globalizace. Zemědělství ve své produkční roli prošlo od poloviny minulého století zásadními změnami souvisejícími právě s formováním nového podnikatelského prostředí na bázi agrobyznysu, jehož současnou podobu determinuje zejména poptávka. Dochází k tvorbě a propojenosti výrobních vertikál. Výrazný, ne-li rozhodující, vliv na zemědělskou výrobu mají právě finalizující články komoditních vertikál resp. sítí. Ke spotřebiteli se tak sice dostává značná část výrobků s vysokou přidanou hodnotou, ale v kontaktu s ním není již zpravidla výrobce, ale obchodník. I české zemědělství prodělalo řadu podstatných změn souvisejících s ekonomickou reformou a přechodem k tržnímu hospodářství spojených s obnovou vlastnických vztahů v devadesátých letech minulého století a následně s přípravou a aplikací modelů v rámci Společné zemědělské politiky EU (dále SZP), kterou Česká republika svým vstupem do Evropské unie 1. 5. 2004 přijala. Přitom SZP v té době sama procházela procesem reforem a musela reagovat na řadu změn nejen podnikatelského prostředí. Hlavními cíli dnešní SZP je posílit konkurenceschopnost zemědělství, podpořit rozvoj venkova, ochranu životního prostředí a wellfare zvířat, zvýšit bezpečnost a kvalitu potravin na trhu EU a pomocí programu LEADER+ posílit iniciativu na místní úrovni.
8
2. Cíl práce a metodika Cílem práce je charakterizovat podmínky a analyzovat základní vývojové tendence zemědělství v Moravskoslezském kraji (dále MSK). Cílem je zkoumat a zhodnotit vývoj jak z hlediska struktury a objemu produkce, tak z hlediska socioekonomických podmínek dané lokality, včetně zachycení vlivu dotační politiky. Postup zpracování je charakterizován následujícími okruhy. První část - literární přehled Literární přehled je věnován charakteristice změn podnikatelského prostředí v zemědělství v rozvíjejícím se agrobyznysu, včetně jeho širších souvislostí spojených s procesy globalizace. Zabývá se základními společensko-politickými faktory, které ovlivňují podnikatelské prostředí a podmínky rozvoje zemědělské prvovýroby, vymezuje její specifika vztažená k blízkému spojení s přírodou, což je využíváno i v argumentaci nutnosti státních ingerencí do tohoto sektoru. Jeho další část je věnována vývoji agrární politiky a to jak v rámci České republiky včetně jejích změn po ekonomické reformě po roce 1989, tak v rámci vývoje Společné zemědělské politiky celé Evropské unie. Na to navazuje problematika implementace Společné zemědělské politiky na území České republiky. V závěrečné části literární rešerše je charakterizován vývoj zemědělství z hlediska socioekonomických podmínek i z hlediska vývoje produkce rostlinných komodit a živočišné produkce v České republice, vše je podloženo literárními a internetovými zdroji s aktuálními daty z Českého statistického úřadu. Druhá část - vlastní práce Vlastní práce se zaměřuje na charakteristiku konkrétního kraje, v tomto případě kraje Moravskoslezského. Ten je představen jak ze strany přírodních a polohových podmínek, tak socioekonomických ukazatelů. Dále se věnuje podmínkám rozvoje zemědělství a agrárního sektoru, je zde analyzováno administrativní členění kraje, okresů i obcí, půdní fond, zemědělská půda v jednotlivých okresech, včetně míry zornění či velikostní struktura podniků. Součástí práce je analýza vývoje rostlinné a živočišné produkce v kraji, kde bylo čerpáno zejména z údajů šetření Českého statistického úřadu, dále ze situačních a výhledových zpráv vydaných Ministerstvem
9
zemědělství, informací z Agrární komory ČR a dalších zdrojů. Rostlinná i živočišná produkce je v další kapitole porovnávána se situací v dalších krajích ČR. Závěrečná pasáž praktické části je věnována vývoji dotační politiky v Moravskoslezském kraji, vychází a je podložena daty, které byly získány převážně z podkladů a studií odborů Ministerstva zemědělství a Státního zemědělského intervenčního fondu.
10
3. Literární přehled 3.1. Role agrárního sektoru v národním hospodářství Úloha zemědělství je již od období svého vzniku trvale, a to v prvé řadě, spojena s uspokojením poptávky po zemědělských produktech, tedy s nenahraditelnou rolí v zajištění potravinové bezpečnosti. Výživa obyvatelstva se však v současné době nezabývá pouze kvantitativní stránkou, ale do popředí vstupuje stránka kvalitativní, kde je kvalita chápána ve smyslu nutriční skladby potravin, dietetických vlastností, hygienické nezávadnosti, minimalizace obsahu cizorodých látek a další. Takto se produkční funkce zemědělství ovlivňuje zdravotní stav celé populace. [1] Agrární sektor přes své specifické rysy ve výrobě i roli produkce je stále významněji integrován do národní i světové ekonomiky. Významnou roli v jeho rozvoji hraje i zvolená strategie agrární politiky, volba a fungování nástrojů sloužících k realizaci vymezených cílů. Souvisí i s institucionálním uspořádáním objektů a subjektů agrární politiky včetně organizačních a řídících forem. Formování strategie agrární politiky je významně ovlivněno principy a celkovou orientací hospodářské politiky konkrétního státu, nadnárodních uskupení i ostatních světových regionů. Nesporně významným faktorem je společenské hodnocení role tohoto odvětví a celého sektoru. [1] Existují 2 názorové skupiny, které reagují na zvláštnosti agrárního trhu, první z nich zastává názor, že se agrobyznys od ostatních druhů podnikání podstatně liší, je značně specifický a jeho produkty jsou pro populaci nevylučitelné ze spotřeby, to vede k aplikaci silných podpůrných prostředků ve formě dotací. Druhá skupina naopak zastává ten názor, že i přes specifika spojená s agrárním sektorem, si zemědělci nezaslouží takto vysoké dotace a považují příjem dotací za jejich podnikatelskou neschopnost a spoléhání se na finanční prostředky ze strany státu. [13] V současném modelu zemědělství jsou v posledních desetiletích patrné změny společenských požadavků na tento sektor, narůstá jeho mimoprodukční úloha, což se promítá do samotné zemědělské politiky. Podstatný se v tomto ohledu stává Evropský
11
model multifunkčního zemědělství, který vychází ze společenského a politického konsensu v postoji k očekávaným výstupům zemědělství, k těm řadíme nejen produkci zemědělských
komodit,
ale
také
produkci
sdružených
výstupů
(především
environmentálních a sociálních). To komplikuje i alokaci, respektive efektivnost státních intervencí. Do environmentální mimoprodukční funkce zemědělství spadá několik
oblastí,
z nichž
lze
jmenovat
funkci
půdoochrannou,
protierozní,
vodoocchrannou, přírodoochrannou, krajinotvornou a další. [18] Mimoprodukční přínosy, ať už je konkretizujeme v sociálním a ekonomickém rozvoji venkovských regionů, v ochraně životního prostředí, v rozvoji krajiny či v zajišťování potravinové bezpečnosti, se stále častěji stávají argumentem pro podporu tohoto odvětví v rámci hospodářských politik ve všech ekonomicky vyspělých zemích. [7] Poptávka po zemědělských produktech jako po surovinách pro nepotravinářské zpracování se zvyšuje a to včetně rozšiřování možností jejich využití. Mimo výrobu lnu, bavlny a vlny pro textilní vlákno se jedná o produkci léčivých bylin a ostatních produktů využitelných ve farmaceutickém průmyslu, využití oliv a řepky pro výrobu rostlinných olejů a pohonných hmot, kukuřice pěstovaná jako zdroj biomasy pro energetické účely nebo jako jemná izolace a součást obalů pro jemné zboží, bramborový a pšeničný škrob využitelný jako surovina pro výrobu plastů, papíru a obalových materiálů.[20] Významný impuls pro rozvoj ve využití zemědělských surovin je zaznamenán v oblasti výroby alternativní energie (dřevo, bioplyn, biomasa), jež nahrazuje tradiční výrobu energie založenou na fosilních základech. Dalšími oblastmi současného rozvoje se dotýkají využití v již zmiňovaném textilním průmyslu, nových speciálních chemických výrobků a nových materiálů založených na biobázích.[1] Zemědělství se stává součástí podstatně širšího segmentu ekonomiky na bázi agrobyznysu, zahrnujícího kromě vlastní výroby zemědělských produktů jak předvýrobní
fáze
spojené
s
výzkumem
a
vývojem
inovací
v
širokých
12
(bio)technologických souvislostech, tak i celou škálu aktivit a subjektů zaměřených na zpracování, distribuci až po finální realizaci produktů zemědělského původu. [3]
3.2. Argumenty vedoucí k podpoře zemědělství Zemědělská výroba jako ekonomická činnost probíhá v úzkém spojení s přírodou, má plošný charakter, je determinována z hlediska naturálního (biologickým a reprodukčním cyklem, sezónností, klimatickými podmínkami, kvalitou půdy, vodohospodářskými poměry) a z hlediska demografického (charakterem a hustotou osídlení, kterými je určována nejen výměra zemědělské a orné půdy na obyvatele, ale i struktura produktů zemědělské výroby a výkonnost odvětví) a celou řadou dalších specifik. Tyto naturální a demografické podmínky vytvářející prostředí pro provozování zemědělské výroby jsou podkladem pro tvorbu hospodářské politiky.[5],[10] Jelikož zemědělství přesahuje pouze funkci zdroje obživy obyvatelstva, je nutné jeho mimoprodukční funkce (ochrana životního prostředí, krajinotvorná a sociální funkce) zahrnout do koncepce zemědělské politiky. Především v evropském prostoru mělo zemědělství zásadní vliv na utváření charakteru a rázu krajiny, stejně tak se podstatnou měrou podílelo na vývoji sociálních struktur ve venkovském prostoru. Existují teoretické důkazy, které prokazují, že není dosahováno maxima společenského blahobytu při existence produkčních externalit, a to proto, že se náklady z ušlé příležitosti nerovnají cenovým poměrům na trhu. Dochází tak k deformaci trhu, při níž jsou soukromé mezní náklady na výrobu odlišné od společenských mezních nákladů na produkci. Z hlediska kladných zemědělských externalit (krajinotvorná, environmentální, sociálně-environmentální a sociální funkce) je soukromý mezní přínos z produkce nižší než společenské mezní přínosy. Vzhledem k této skutečnosti je menší než společensky optimální rozsah produkce, přinášející pozitivní zemědělskou externalitu. Trh není schopen ocenit tyto mimoprodukční funkce zemědělství, je k tomuto ocenění nutné využít redistribuční funkci státu. Pro efektivní koncepci agrární politiky je důležité znát odpověď na otázku, jak je ovlivňován blahobyt země, resp. jednotlivých zájmových skupin již dlouhodobým trendem světového obchodu se zemědělskými komoditami směrem k tržní liberalizaci. Další podmínkou je vědět, jakým způsobem se mění dopady
13
liberalizace zemědělského obchodu v případech, jestliže nejsou kladné zemědělské externality internalizovány, resp. jak se projevuje tato liberalizace v odvětvích, ve kterých byly kladné produkční externality přijaty. Jaké by byly důsledky pro celospolečenský blahobyt, kdyby stát neadekvátním způsobem ocenil mimoprodukční přínos zemědělských producentů. [16]
Tradiční neoklasický přístup je založen na řešení důsledků selhání trhu a odůvodňuje státní zásahy do zemědělského sektoru typickými prvky, kterými se odlišuje od ostatních odvětví ekonomiky. Je spojen s odůvodněním dotací a s pozitivními externalitami plynoucí ze zemědělské činnosti ve vztahu k rozvoji a ekonomiky i celé společnosti. Podle Bečvářové (2007) tradiční neoklasický přístup charakterizuje důvody pro zemědělství zejména v těchto souvislostech: • Rozdílnost agroekologických podmínek a meziroční výkyvy počasí o nestejné
produkční
účinnosti
výrobního
faktoru
„půda“
a
zprostředkovaně i v determinaci struktury výroby (bezprostředně v rostlinné výrobě a zprostředkovaně v živočišné výrobě a ostatních aktivitách), o riziku negativního vlivu počasí včetně povětrnostních rizik (záplavy, vymrznutí, sucho, krupobití apod.), jak na kvalitu a kvantitu, tak na časové parametry technologických operací v rámci výrobního procesu, o riziku napadení rostlin a zvířat chorobami a škůdci, znehodnocování půdy erozí a nevhodnými zásahy, stejně jako zaplevelením, což ve svých důsledcích zvyšuje potřebu preventivních zásahů a včasného ošetření. • Nízká cenová pružnost poptávky po potravinách při vysokém stupni nasycenosti, kdy o každá dodatečná jednotka množství spotřeby vede k relativně většímu poklesu mezního užitku, o cena spotřeby klesá rychleji, než roste její množství, o klesá podíl výdajů spotřebitelů za potraviny při současném růstu příjmů
14
• Nízká cenová pružnost nabídky zemědělských produktů v nejen biologicky determinovaného výrobního cyklu v zemědělské výrobě, ale i specifiky a fixností aktiv v zemědělství, což o omezuje možnost bezprostřední reakce výrobců na změnu v poptávce (dáno vegetačním obdobím a reprodukčním cyklem), o podporuje tendenci ke konzervativní volbě struktury výroby, neboť změna poptávky na trhu potravin a zemědělských surovin není časově sladěna se „založením“ nabídky pro budoucí trh, o dlouhodoběji váže kapitál a zvyšuje riziko jeho znehodnocení, specifická fixní aktiva zůstávají v zemědělství i při nízkém výnosu • Dlouhodobý pokles důchodů v zemědělství o zemědělství vlivem technologického pokroku zvyšuje produktivitu a celkovou
nabídku,
nedostatečného
při
růstu
saturovaném poptávky
trhu
potravin
dochází
a
k poklesu
tendenci důchodů
v prvovýrobě, současné dochází k poklesu podílu tohoto odvětví na tvorbě národního důchodu, o klesá počet pracovních příležitostí plně uspokojených zemědělskou výrobou, o dlouhodobě mají příjmy ze zemědělství tendenci k poklesu, příjmová disparita s ostatními odvětvími se zvyšuje. • Vliv specifické sociálně ekonomické struktury a rozmístění podnikatelských subjektů v zemědělské prvovýrobě, charakteristické velkým počtem výrobců, převážně vázaných na půdu různé kvality a úrodnosti, což o sice vytváří podmínky dokonalé konkurence, ale minimalizuje vliv zemědělských výrobců na tvorbu ceny komodity v podmínkách nedokonalé konkurence vnějšího okolí, o omezuje možnosti využití špičkových technologií a technik vyžadujících koncentraci výrobních faktorů, přesahující velikost výrobní jednotky, o zvyšuje nárok na kapitálové vybavení a to především v podmínkách nedostatečně rozvinutého sektoru zemědělských služeb, o vyžaduje organizovat sladění dodávek větších ucelených jednotných
15
partií zemědělské suroviny pro další velkovýrobní zpracování. S těmito souvislostmi a také relativní nemobilitou práce v zemědělství je podporována úloha zemědělství v rámci tvorby venkovské krajiny a podílu na zachování zaměstnanosti a rozvoji života na venkově.[5] 3.2.1. Specifika spojená s agrárním sektorem Příroda zahrnuje soubor půdních a klimatických podmínek, vymezujících území pro zemědělskou výrobu na vhodné, méně vhodné a nevhodné, do značné míry také ovlivňují strukturu plodin, kterou lze v daných klimatických a půdních podmínkách pěstovat. Podmínky působící na zemědělskou výrobu lze dělit na konstantní (podnebí, hydrologické poměry, nadmořská výška, expozice a svažitost pozemků, půdní typ, mateční hornina atd.) a proměnlivé/krátkodobé (počasí, teplota, sluneční svit během vegetačního období či množství a rozložení srážek).[10] Výrazná specializace spojená s orientací na nejefektivnější činnosti, ve spoustě případů založené na exploataci přístupných přírodních zdrojů, zvyšuje rizika ohrožení udržitelného rozvoje a životního prostředí. Tento vývoj se dotýká celého segmentu odvětví orientovaných na výrobu a distribuci potravin, čili celého agrobyznysu. Hlavním cílem všech článků komoditní vertikály je zajištění nabídky potravin naplňující požadavky zákazníků z hlediska struktury, objemu i kvality. V původním modelu zemědělství, kde měla rozhodující vliv nabídková stránka, byla zásadní pozice v rámci řetězce koncentrována ve výrobní fázi zemědělských produktů, tedy na úrovni zemědělské prvovýroby. Finalizující články vertikály zpracovávají veškerou zemědělskou produkci do konečné fáze bez ohledu na rozměr a parametry suroviny.
16
Obr. 1 Nabídkově orientovaný model [11] V důsledku formování agrobyznysu dochází ke změně původního nabídkově orientovaného modelu komoditních potravinových vertikál do kvalitativně nového poptávkou determinovaného modelu s rozhodujícím vlivem navazujících článků výrobní vertikály, zpracovatelé potravin a jejich distributoři.
Obr. 2 Poptávkově orientovaný model [11] Pro poptávkově orientovaný model jsou typické tyto znaky: •
nabídka zemědělských produktů je formována na základě vyhodnocení vzájemných interakcí nabídky a poptávky a vazeb v celém řetězci agrobyznysu, přičemž finální poptávka po potravinách má rozhodující vliv na množství a strukturu výroby v čase a prostoru,
•
prohlubuje se integrace potravinového hospodářství ve světě, klesá vliv ochrany vnitřních potravinových trhů obchodními bariérami; do komoditních vertikál zasahuje celá škála firem, organizací, veřejných subjektů a soukromých společností často nezemědělského charakteru organizovaných do globálních sítí, které se podílejí na identifikaci i ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů
• roste poptávka po potravinách s přidanou hodnotou (konzervované, mražené, dehydrované výrobky, atd.), subjekty nabízející tento typ potravin se stávají
17
vůdčími nejen v obchodě, ale určují i model vazeb a podmínky v konkrétním potravinovém řetězci; produkty tohoto typu se stávají nosnou složkou světového agrárního obchodu, • posilují se kritéria ochrany spotřebitelů ve vztahu ke kvalitě potravin z hlediska péče o zdraví, potravinovou bezpečnost, bio-terorismus, identifikaci původu potravinových zdrojů, • konkurence na světovém trhu dostává podobu soutěžení celých komoditních vertikál na příslušném segmentu potravinového trhu ústící nejen v tlak na snižování transakčních nákladů, ale zpravidla i do posilování monopsonní síly finálních článků vertikál, často s krátkodobým pozitivním vlivem na zpomalování růstu spotřebitelských cen potravin.[15] •
prosazuje se konsolidace firem ve všech segmentech potravinového řetězce, využívající přínosů z rozsahu, prohlubuje se kontrola a koordinace navazujících činností, ve vzájemných vazbách se uplatňuje e-commerce, forwardové kontrakty a podobně
• zájem spotřebitelů je zaměřen na hodnotu potravin, jak na kvantitativní, tak kvalitativní stránky (kvalita za nízké ceny)[4] Do formování obsahu zemědělské politiky se promítají vlivy vnějšího prostředí, protože: •
kvalitativní úroveň ekonomického rozvoje agrárního sektoru je výsledkem, ale i faktorem celé ekonomiky. S růstem ekonomické a sociální vyspělosti zemí sílí tendence věnovat stále větší pozornost tzv. mimoprodukčním funkcím zemědělství a agrárního sektoru (zdravotním, ekologickým, krajinotvorným apod.),
•
zemědělská politika vychází z širšího kontextu integračních procesů ve světě včetně sociální a regionální problematiky,
•
stabilizace
agrárních
trhů
v
celosvětovém
rámci
a
rozumná
úroveň
spotřebitelských cen jsou obecně považovány za prospěšná opatření a tradiční součást makroekonomické politiky, •
respektují se specifika transformačních procesů a jejich projevů v tržním prostředí.
18
Agrární sektor dle tradičního členění odvětví zahrnuje: 1. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství, 2. potravinářský průmysl, 3. krmivářský průmysl, 4. služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.), 5. dodavatelská odvětví inputů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika atd.), 6. potravinářský obchod a veřejné stravování. Body 1 až 4 jsou označovány jako agrárně potravinářský komplex. Body 1-5 jako agrárně průmyslový komplex, připojíme-li i poslední bod, jedná se již o agrobyznys.[12] Agrobyznys tak lze definovat jako souhrn všech operací, které jsou spojeny s výrobou a distribucí zemědělských výrobků, čili všech výrobních procesů na farmě, včetně skladování, zpracování a distribuce zemědělských komodit a předmětů z nich. Dle této definice zahrnuje agrobyznys doslova všechny podniky ze zemědělské výroby a z jejího okolí. [14] Tento vývoj se logicky promítá do utváření podnikatelského prostředí v tomto sektoru, české zemědělství nevyjímaje.
3.3. Vývoj zemědělství v České republice po roce 1989 V centrálně direktivním systému bylo zemědělství silně preferovaným odvětvím, to vedlo k neúměrné dimenzi a nízké národohospodářské efektivitě. Přechod k tržnímu hospodářství vedlo k podstatnému tlaku na přizpůsobení se tohoto odvětví novým ekonomickým podmínkám a odbytovým možnostem z hlediska jejich struktury, rozměru a výkonnosti.
19
Koncem roku 1989 obhospodařovala 2/3 zemědělské půdy zemědělská družstva a 1/3 státní organizace, zejména státní statky, v České republice tak v zemědělství v podstatě neexistoval soukromý sektor. [17] Jako jeden z výchozích principů přechodu od centrálně plánovaného k tržnímu hospodářství proto bylo obnovení vlastnických vztahů. Na počátku ekonomické reformy v roce 1989 byla struktura zemědělství rozložena především mezi zemědělská družstva s průměrnou výměrou půdy 2561 ha a mezi státní statky, jež hospodařily v průměru na 6262 ha půdy, z níž téměř 75 % náleželo do lesnického fondu. První krokem k obnově vlastnických vztahů byla restituce, jež měla obnovit vlastnické práva k vyvlastněnému majetku v rámci náprav křivd způsobených v období od 25. února do 1. ledna 1990. Na základě zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) dochází k obnově vlastnických práv k pozemkům v zemědělském a lesním půdním fondu, hospodářským a obytným budovám a dalším stavbám náležícím k původním zemědělským subjektům, včetně zastavěných pozemků, jež přešly do státního nebo družstevního vlastnictví jedním ze způsobů v tomto zákoně uvedených. [4] Dalším a zároveň nejrozsáhlejším procesem, jež v rámci reformy probíhal, byla transformace zemědělských družstev zakotvená v zákoně č. 42/1992 Sb. (transformační zákon). Na základě tohoto zákona se měla původní družstva přeměnit na nově vzniklou formu zemědělských družstev danou obchodním zákoníkem. Transformace se účastnilo více než 1200 družstev, kdy většina vlastníků však ponechala svou půdu v družstvech a na menším rozsahu půdy začaly hospodařit obchodní společnosti (převážně akciové a společnosti s ručením omezením) a podniky fyzických osob. Proces transformace pokračoval i po roce 1993 zejména snahou o kapitálovou stabilizaci podniků a do roku 1998 se více než třetina družstev přeměnila v obchodní společnosti. Vysoký podíl disponibilního kapitálu takto transformovaných společností a družstev tvořily závazky za kapitálové podíly získané oprávněnými osobami, jež se nestaly členy nebo podílníky těchto podniků. [4] Posledním procesem obnovy vlastnických vztahů se stala privatizace zemědělského majetku ve vlastnictví státu. Cílem tedy byla přeměna vlastnictví státních podniků
20
zemědělské prvovýroby a potravinářského průmyslu na vlastnictví soukromé. To bylo upraveno zákonem č. 92/1991 Sb. v platném znění a vyhláškou č. 526/1991 Sb., podle nichž mohla privatizace proběhnout těmito formami: •
veřejnou dražbou
•
veřejnou soutěží
•
přímým prodejem (nejčastější – 74 % privatizovaného majetku)
•
kupónovou privatizací (vznik akciových společností, hlavně v potravinářském průmyslu)
•
bezúplatným převodem.
Jako jeden z hlavních problémů privatizace bylo nedostatečné vyřešení a vypořádání rozsáhlých přímých i nepřímých restitučních nároků ještě před zahájením samotné privatizace, což značně ztěžovalo nejen její průběh, ale také dopad na chod dotčených zemědělských podniků, kde docházelo k ekonomickým ztrátám i likvidaci podniků. Převládající formou využití půdního fondu v České republice je nájemní vztah. [4] Vzhledem ke strategii udržení nízkých cen potravin fungovalo zemědělství až do ekonomické reformy na rozsáhlé dotační podpoře, v roce 1990 dokonce dosáhla svého maxima. To vedlo k snaze vyřešit otázku transferů do zemědělství v liberálně koncipované reformě a to, zda agrární sektor má vůbec nárok na dotace ze státního rozpočtu, na jaké úrovni a v jakých formách budou poskytovány. Tyto transfery tak deformují signály trhu z hlediska nabídky i poptávky. Dotace dělíme do 4 základních skupin, v nichž zaznamenáváme míru deformačních účinků, jedná se o tyto formy: [4]
•
přímé platby do důchodu (cílené transfery celkové částky) – i přes velmi nízký deformační
účinek
na
trhu
je
hlavní
nevýhoda
spatřena
v podpoře
nekonkurenceschopných subjektů a jejich setrvání v odvětví, •
proporcionální dotace primárních faktorů – nízký deformační účinek, nezkreslují informace o rozhodování o struktuře výroby, ale vyvolávají vysoké náklady transakce plynoucí z potřeby dostatečného množství informací k rozlišení faktorů využitých pro zemědělské a nezemědělské účely,
21
•
dotace vstupů nebo výstupů – deformační účinky na trhu jsou již silnější a spojené s vysokými transakčními náklady a nároky na detailní kontrolu, deformují informace i volbě struktury i objemu výroby,
•
podpora tržních cen (administrativně stanovené domácí ceny s pohyblivými příplatky, daněmi a exportními subvencemi, systém pevných tarifů a exportních subvencí) – deformační účinky jsou v tomto případě podpory značně vysoké, ovlivňují vývoj cen na trzích, v prvním případě dojde ke kolísání domácích cen v souladu s kolísáním na světových trzích, v druhém případě budou ceny v podstatě fixní. Poslední uvedená forma dotace byla u nás do roku 1990, ale i v SZP EU, nejpoužívanější formou v dotační politice agrárního sektoru, agrární cena tedy nebyla tržní, ale byla tvořena administrativně.[10]
V roce 1990 byla parlamentem ČSFR schválena nová agrární politika obsažená v dokumentu „Scénář ekonomické reformy“, cílem bylo vytvořit tržně orientovaný, efektivní a v mezinárodním kontextu konkurenceschopný agrární sektor. Roku 1993 schválila vláda ČR dokument „Základní principy zemědělské politiky vlády ČR do roku 1995 a na další období.“ Hlavní myšlenky dokumentu byly spojeny s motivací nových vlastníků a s podporou růstu konkurenceschopnosti, podporou produkce domácích výrobců, se stabilizací cen zemědělských komodit při současné liberalizaci podmínek agrárního obchodu, stejně tak byl zvýšen důraz na podporu produkčně ekologických funkcí zemědělství. Dalším významným krokem ve vývoji agrární politiky ČR byl zákon č.252/1997 Sb., o zemědělství, který upravuje státní zásahy do tohoto sektoru s cílem vytvoření podmínek pro zajištění potravinové bezpečnosti, základní výživy obyvatelstva a podpoře mimoprodukční úlohy venkova. Roku 1997 byla rovněž zahájena příprava ČR na vstup do EU, proto byla vládě předložena Koncepce rezortní politiky ministerstva zemědělství před vstupem do EU s vymezením dvou etap a to revitalizace pro období 1999-2001 a adaptace pro období 2001-2004, čili po vstup ČR do EU. [10]
22
3.3.1. Vliv poptávkové strany v podmínkách českého zemědělství Významnost vlivu poptávkové strany na agrárním trhu se v České republice projevilo poklesem spotřebitelské poptávky po potravinách v polovině roku 1990 v důsledku zvýšení spotřebitelských cen potravin skoro o ¼ vyvolané odstraněním záporné daně z obratu u potravin. Finalizující články potravinářského průmyslu a navazujícího obchodu využily svého monopolního postavení a důsledky poklesu poptávky plně transformovaly do odvozené poptávky po zemědělských surovinách v rámci komoditních potravinových vertikál. Zmrazení cen komodit při prakticky neomezené možnosti růstu cen vstupů i cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen v navazujících fázích zpracování a obchodu se projevilo v mimořádném růstu zisku (již v 1. čtvrtletí roku 1991 se zisk potravinářských podniků zvýšil zhruba čtyřnásobně, u výrobku masných, jatečních a mlékárenských se meziroční zisk zvýšil o 40 až 70 %). Potravinářský průmysl v České republice tak vzhledem k nerovnováze na trhu zemědělských komodit a svému monopsonnímu postavení krátkodobě výrazně profitoval. Tento zisk však firmy nedokázaly využít k přizpůsobení se aktuální situaci na trhu, a to formou restrukturalizace a technologických inovací zpracovatelských kapacit. Při přetrvávající převaze nabídky suroviny tak nebyl vyvíjen tlak na zvyšování efektivity v odvětví a rostoucí náklady byly kompenzovány na úkor dodavatelů suroviny a docházelo i k deformacím cen nabídky na trhu potravin pod odpovídající konkurenční úroveň. Rozvoj zemědělství a potravinářství a tvorba předpokladů pro růst konkurenceschopnosti byly ve středně a dlouhodobém horizontu potlačeny. Další vývoj potvrdil, že podpora adversních vztahů těchto článků nezbytných pro výrobu potravin negativně ovlivnila další vývoj obou odvětví a nenabídla vhodnou strategii pro inovační procesy ani účelnou restrukturalizaci. [7]
3.4. Vývoj společné zemědělské politiky EU Koncem 50. let 20. století byla Společná zemědělská politika EU založena především na podpoře cen a ochraně vnitřního trhu, tehdejší strategie reagovala na situaci vzniklou po válce, kdy se země potýkaly s nedostatkem potravin. [1] Tento typ nástroje odpovídal
23
tehdejšímu stupni ekonomického rozvoje zemí, možnosti podpory příjmu zemědělských subjektů byly odvozeny od dvou skupin opatření: •
Systém podpory trhu komodit a jeho ochrany v rámci tržních řádů i redistribuce důchodu na úrovni Společenství, jenž se vázal k tvorbě rozdělení centrálních fondů, určených na podporu zemědělství členských států. V tomto případě se jednalo o tvorbu a užití Evropského fondu orientace a garance zemědělství (EAGGF), který byl původně prioritně orientován na podporu tržní a cenové politiky (sekce garance tvořila 80 % veškerých centrálních výdajů), sekce garance byla využívána na podporu projektů v rámci strukturálních změn zemědělství v jednotlivých členských státech.
•
Další podpory odvětví z národních zdrojů členských zemí.
Z daných poznatků vyplývá, že se původně značná část opatření, spojených s významnějšími strukturálními změnami v zemědělství, včetně přímé podpory růstu a konkurenceschopnosti evropského zemědělství, byla mimo centrálně vymezené cenové podpory závislá především na úrovni vnitřní ekonomiky daného členského státu. Hlavním ukazatelem byla úroveň celkového výstupu dané ekonomiky, jež určovala základnu, míru a možnosti redistribuce důchodu pro podporu odvětví na takové úrovni bohatství, které si konkrétní členská země vytvořila a které byla schopna v rámci pravidel SZP ve prospěch svého zemědělství rozdělovat. Společná strukturální politika nebyla až do poloviny 60. let 20. století součástí výchozí koncepce SZP, první strukturální opatření jsou spojována až s „Mansholtovým plánem“ z roku 1968, jehož cílem bylo podpořit moderní model výrobní jednotky s výměrou 80-100 ha půdy a 4060 ks krav. Roku 1972 pak byly v návaznosti na Mansholtův plán přijaty 3 direktivy spojené s podporou investic v zemědělství, podporou odchodu osob ze zemědělství platbami za předčasný odchod do důchodu a rekvalifikaci, poslední direktiva se týkala podpory sociálně-ekonomických aspektů. Roku 1975 byla do systému SZP zakotvena direktiva, jež měla za úkol snižovat regionální disparity v příjmech zemědělců, konkrétně se jednalo o podporu rolníku hospodařících v horších přírodních podmínkách, tzv. LFA, čili podpory méně příznivých oblastí. Tři roky poté, roku 1978
24
byla do SZP zahrnuta rovněž specifika zemí jižní Evropy (Itálie, jižní Francie, Řecko a v posledním období také Malty a Kypru).[6] Vysoká podpora cen placených zemědělcům sice růst výroby v příštích 30 letech nastartovala, ale zároveň tak odtrhla Evropu od úrovně světových cen daných komodit. Došlo tak k nárůstu nákladů na odstranění důsledků rostoucích přebytků základních komodit na nerovnovážném domácím trhu a současně rostly výdaje na podporu exportu, skladování nebo likvidaci nadprodukce. Situace si vyžádala nasazení nových nástrojů v podobě kvantitativních restrikcí jako množstevní kvóty a set-aside. Zasadily se o to nejen vnitřní faktory domácího trhu, ale hlavně faktory vnější vzniklé rostoucím tlakem o liberalizaci na světových trzích, zejména po uzavření Uruguayského kola GATT, kde byla přijata definice 3 typů zemědělských podpor. Dle deformačních účinků na trh byly rozděleny na 3 boxy: •
zelený box zahrnující podpory s minimálními zkreslujícími účinky na trh (platby oddělené od produkce, podpora vědy, výzkumu a propagace),
•
modrý box zahrnuje typ podpory s nižšími deformačními účinky, tento typ podpory byl tolerován dočasně (přímé platby na bázi historické výrobní struktury uplatňované v původní EU 15),
•
jantarový box zahrnoval podpory s výrazně deformujícími účinky a omezující obchod, které bylo nutné v rámci závazků WTO trvale snižovat (přímá podpora cen, importní kvóty, exportní subvence) [9]
Jedním z dalších důvodů, který vedl v 90. letech 20. století k potřebě reforem SZP v oblasti výroby a dalších okruhů podpory multifunkčního zemědělství byl připravovaný vstup zemí střední a východní Evropy do společného trhu. Zásadní provedená změna byla ustoupit od přímé podpory cen, jež nejvýrazněji deformovala trhy, to nahradily především cílené transfery do důchodu či projektové financování dotace vstupu/výstupu, tyto typy nástrojů ovlivňují trh nepřímo, proto je jejich hodnocení z hlediska celkových účinků komplikovanější identifikovat. Změna strategie spojená s novými nástroji státních ingerencí byla zahájena Mac Sharryho reformou v roce 1992, podstatně se tak snížila podpora příjmů výrobců na bázi vysokých
25
garantovaných tržních cen a byla prakticky nahrazena komoditně koncipovanou kompenzační platbou. Další otázky se týkaly podílu centra na podpoře strukturálních změn a jiných typů podpory důchodů v agrárním sektoru, přičemž dochází v rámci Agendy 2000 k formování Pilíře II SZP spojeného s podporou multifunkčního evropského modelu zemědělství a zásadní změnou systému podpory důchodů. [1] Evropský model zemědělství bere ohled nejen na zkvalitnění metod zemědělské výroby v hustě osídleném evropském prostoru, ale bere v potaz přínosy z hlediska kladných externalit a veřejných statků v podobě údržby kulturního stavu krajiny, jejího osídlení, ochrany přírodních zdrojů a sociálního rozvoje venkova. Rovněž se mění systém programové podpory regionálního rozvoje a začíná upřednostňovat iniciativu „zdola“ a participaci samotných účastníků na programech. V tomto duchu a jako součást opatření k růst efektivnosti činnosti evropských společenství byla přijata reforma známá jako Agenda 2000. Byl zaveden nový prvek SZP, tzv. národní obálky, které státům umožňovaly podpořit koncepci strukturálního rozvoje výběrem komodit, kde bude stanovena národní podpora podle národních kritérií až do výše stanovených limitů. Druhý Pilíř SZP se tvoří v duchu podpory strukturálních změn, podpory politiky rozvoje venkova, ochrany životního prostředí a multifunkční role zemědělství. Politika rozvoje venkova byla finančně podpořena v rozpočtu, byla zde zjednodušena pravidla a přijat princip dobrovolné modulace přímých podpor členskými státy, jenž umožňuje přesun části přímých plateb mezi opatření rozvoje venkova, což tehdy využila pouze Velká Británie a Francie.[9] Dalším z důležitých mezníků ve vývoji SZP byl v roce 2002 na summitu v Kodani, bylo zde rozhodnuto o rozšíření unie o 10 nových členů včetně ČR a na Bruselském summitu byl schválen francouzsko-německý návrh stabilizace zemědělského rozpočtu rozšířené Evropské Unie. Zmíněná rozhodnutí ve výsledku přinesla snížení agrárních výdajů. [6] Evropská komise zasadila ofenzivní přístup k jednáním o zemědělské kapitole ve WTO, ten byl zřejmý již ve střednědobém vyhodnocení SZP (Mid-term review) v roce 2002spojeného s dalšími reformami. Problematickým bodem jednání ve WTO byly
26
přímé kompenzační platby, náležící do „modrého boxu“, který byl ve své výši pouze dočasně tolerován a to do roku 2003. Evropská komise tak navrhla změnu charakteru přímých plateb jejich oddělením od produkce, tzv. decoupling, platby byly podmíněny splněním s množstvím jiných standardů týkajících se životního prostředí, blahobytu zvířat, bezpečnosti a kvality potravin.[2] Jako rozhodující principy reformy SZP na základě Mid-term review (Fishlerova reforma) tedy byly: •
již zmíněný „decoupling“ podmíněný výše jmenovanými standardy, kdy zemědělec obdrží jen 1 podporu ve výši součtu jednotlivých přímých plateb v referenčním období s tím, že je platba pronajímatelná, prodejná a převoditelná,
•
modulace, snížením přímých plateb dojde k jejich generování do podpory rozvoje venkova
•
zavedení nástroje finanční disciplíny, umožňujícího paušálně snížit výdaje na přímé platby v případě, že by hrozilo překročení stropu agrárních výdajů EU,
•
rozšíření palety programů rozvoje venkova o opatření zaměřené na ochranu životního prostředí, bezpečnosti potravin, wellfare zvířat, zlepšení kvality zemědělských výrobků, sdružování výrobců a dílčí úprava existujících podmínek stávajících titulů rozvoje venkova,
•
podpora pěstování energetických plodin,
•
snížení intervenční ceny u mléčných výrobků a zavedení dalších tržních opatření, zajišťujících lepší pozici EU v rámci jednání s WTO,
•
zjednodušení systému administrace SZP pro členský stát i pro zemědělce (závisí na volbě systému ze strany státu).
Obecně tato etapa vytvářela širší prostor pro volbu opatření podporujících růst konkurenceschopnosti zemědělství jednotlivých zemí unie v mezinárodním kontextu, zároveň byla posílena podpora rozvoje venkova na úkor tržních opatření růstem 2. pilíře SZP
a zvýšení bezpečnosti potravin na trhu Evropské unie. Zásadní roli sehrálo
důslednější oddělení podpory zemědělských podniků od konkrétní výrobní struktury a objemu produkce na bázi jednotných přímých plateb.
27
Došlo tak k dalšímu reformnímu kroku navazujícího na strategii přijatou v roce 1992 v rámci CAP I a Agendy 2000 (CAP II), ve svém důsledku to znamenalo další omezení přímé podpory cen a změny v nástrojích podpory.[9] Přímá platba jako typický nástroj současné koncepce SZP s minimálními deformačními účinky na trh je charakterizována jako cílený transfer celkové finanční částky do důchodu příjemce nezávisle na jeho současné produkci a cenách zemědělských výrobků. [6] 3.4.1. Společná zemědělská politika EU a její implementace v České republice Rok 2004 byl prvním rokem, kdy byla na našem území plně zavedena Společná zemědělská politika a její nástroje, základní podmínky byly stanoveny v přístupové smlouvě mezi ČR a EU podepsané v Athénách. Stanovené podmínky zahrnovaly celkový systém regulace a produkčních limitů, souhrn nástrojů a pravidel kofinancování a distribuce dotací, ale také základná orientace strukturálních podpor. Česká republika se jako ostatní kandidátské země zapojila do předvstupních programů a využívání předvstupních nástrojů. Jako nejdůležitější pro aplikaci SZP se jevil Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD), který byl zahájen v dubnu roku 2002 a zahrnoval realizaci Acquis communautaire týkajících se SZP a souvisejících politik, ale také řešením prioritních a specifických problémů udržitelného přizpůsobení zemědělského sektoru a venkovských oblastí. Nejdůležitějšími oblastmi podpory v zemědělství bylo posílení konkurenceschopnosti prvovýroby, zpracovatelských odvětví, vysoká kvalita zemědělských a potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou, dokončení restrukturalizace zemědělských a zpracovatelských podniků, posílení pozice zemědělské prvovýroby na trhu a zavedení Acquis communautaire do praxe. Úkol specifický v České republice se týkal vytvoření podmínek pro jednoznačnou identifikaci vlastnictví půdy a rozvoj trhu s pozemky.[10] V oblasti rozvoje venkova byla jako hlavní úloha definována tvorba vhodného prostředí pro stabilitu obyvatelstva, obnova a rozvoj vesnic a jejich infrastruktury, diverzifikace
28
hospodářských činností, které využívají lokální zdroje k zajištění alternativních příjmů ve venkovských oblastech. Priorita bere v potaz také důležitost užití metod udržitelného zemědělství v rámci ochrany životního prostředí a krajiny. Opatření týkající se podpory zemědělství byla aplikována horizontálně a opatření zabývající se ochranou životního prostředí a podporou udržitelného zemědělství byla směrována zejména do tzv. citlivých oblastí, do chráněných krajinných oblastí a zón ochrany vodních zdrojů, což zahrnovalo asi třetinu území republiky. Opatření zaměřená na pozemkové úpravy a rozvoj venkova byla aplikována hlavně ve venkovských mikroregionech a v obcích s rozšířenou působností. Zároveň byly rozvinuty podmínky pro plné využití programu na bázi projektů zlepšování profesního vzdělávání a technické podpory. V roce 2004 na program SAPARD navázal Operační program Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství (OP Zemědělství) a z části taky Společný regionální operační program (SOP). Hladké navázání na tyto programy bylo značně ulehčeno předchozím přípravným programem SAPARD. Období příprav bylo podpořeno také dalšími programy realizovanými se spoluúčastí evropských rozpočtů, z nichž můžeme jmenovat především program Phare pro zemědělství. Phare byl v ČR původně orientován na restrukturalizaci a rozvoj podnikatelských aktivit v období 1998-1999, od roku 2000 se významně podílel na budování institucí pro zajištění agendy nezbytné pro implementaci SZP, mimo budování odpovídajících institucí stál za zajištěním aktivit veterinární a rostlinolékařské služby,
rozvoj
integrovaného
administrativního
kontrolního
systému
(IACS),
bezpečnost potravin a dalších. Za podporou v oblasti ochrany životního prostředí a dopravě stál program ISPA.[6] Dosud fungující národní systém podpory byl nahrazen dnem vstupu ČR do EU, a to 1.5. 2004, struktura tohoto systému a jeho administrativně institucionální zajištění bylo následující:
29
Opatření SZP spolufinancovaná s rozpočtovými zdroji EU: •
Tržní opatření v rámci společné organizace trhů SZP
•
Operační program „Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství“ (OP Zemědělství)
•
Přímé platby (jednotné platby na plochu – SAPS)
•
Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP)
Opatření financovaná pouze ze zdrojů státního rozpočtu ČR: •
Národní komplementární platby (Top up)
•
Národní podpory po vstupu do EU (State aid)
Tržní opatření se týkala především intervenčních nákupů vybraných zemědělských komodit zahrnující skladování, zpracování a jejich prodej, agenda zahraničního obchodu, realizace agendy restriktivních opatření nabídky (produkční kvóty u vybraných surovin - cukr, škrob, mléko, uplatnění set aside), podpora nabídky i spotřeby u vybraných komodit jako je školní mléko. Přímé platby byly aplikovány jako jednotné platby na plochu SAPS, pro něž bylo nutné provést registraci půdních bloků, minimální výměra k zisku dotace je pro ČR 1 ha. Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ vymezuje cíle a kritéria pro zaměření projektových podpor, byl specifikován v rámci priorit, které se orientují na modernizaci technologií a staveb v agrárním sektoru, růst kvality produktů prvovýroby, zpracování zemědělských výrobků a lesního hospodářství, výroba netradičních potravin a regionálních produktů, další oblastí zájmu jsou projekty zaměřené na ochranu životního prostředí, péči o krajinu, alternativní využívání stávajících staveb a výrobu či zpracování biomasy vyprodukované vlastní zemědělskou činností. Priorita zaměřená na rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání se ve svých opatřeních orientuje pozemkové úpravy, řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů, rozvoj venkova a diverzifikaci zemědělských aktivit, obnovu potenciálu a zachování zemědělské krajiny a technickou pomoc zajišťující plynulý chod dotačního programu. Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) je zaměřen na zkvalitnění technologických postupů a naplňování zásad správné zemědělské praxe. V rámci ČR reaguje hlavně na
30
rozdílné agroenvironmentální podmínky a další omezení (LFA) či na mezioblastní důchodové disparity. Národní komplementární platby (Top up) se zabývaly podporou rozvoje určitých, v rámci státu strategicky důležitých nebo ohrožených odvětví, jež nebyla dostatečně zajištěna platbou SAPS. Platby byly uplatněny u chmele, pícnin, lnu, bahnic a koz, krav bez tržní produkce mléka a skotu. Národní podpory po vstupu do EU existovaly jako další možnost podpory odvětví, podléhala notifikaci Evropské komise.[1],[10] Vstup České republiky do Evropské unie byl komplikovaný z hlediska volby priorit v alokaci důchodů daných rámcem SZP, které by realizovaly určitou strategii rozvoje tohoto sektoru v konkrétních podmínkách České republiky a jejich regionů. Při její nedostatečné propracovanosti z hlediska členského státu se tak mnohdy stávala rozhodující administrace toku finančních transferů z redistribuce důchodů Společenství do tohoto segmentu, čili zajištění nejvyšší možné sumy dotace ze zdrojů EU ku minimalizaci zdrojů domácích.[10] Po vstupu ČR do EU byla opravdu zaznamenána finanční podpora agrárního sektoru s plným využitím předepsaných proporcí podílu národních a evropských zdrojů. V červnu 2004 schválila vláda ČR tzv. „Koncepci agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004-2013)“, jež bere v potaz mimoprodukční funkci zemědělství a jakožto člen EU vymezuje následující cíle:
•
Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářského průmyslu ČR vůči stávajícím i nově vstupujícím zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby a kvality výrobků.
•
Zachování přiměřené zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství, včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářské oblasti
31
•
Snižování rizik opouštění zemědělské půdy, kdy se preferuje konverzace nevyužité půdy pro budoucí využití, zlepšování rekreační a scenerické hodnoty krajiny, vesnic a vodních ploch.
•
Zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu přeměnou orné půdy na trvalé travní porosty, revitalizace zemědělských vodních toků se zohledněním přírodě blízkých způsobů retence vody.
•
Zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, přicházejících do styku se zemědělskou výrobou s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu.
•
Soustavné zvyšování biologické rozmanitosti, kvality a biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu, včetně zalesňování dlouhodoběji nevyužívané půdy nejhorší kvality.
•
Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a směřování k energetické soběstačnosti venkova z obnovitelných zdrojů.
Pro zavedení opatření střednědobé reformy SZP byly plánovány 3 časové fáze: • Vstupní období (2004-2006) – aplikace zjednodušeného systému přímých plateb SAPS, kompenzace v sektoru mléka za snížení intervenčních cen, doplňující národní přímé platby (CNDP) a to při zachování zásad správné zemědělské praxe. • Přizpůsobovací období (2007 – 2010) – v tomto období mělo dojít k přeměně SAPS (Single Area Payment Scheme) na SPS (Single Payment Scheme), který je založený na regionální implementaci s možností využít komplexní křížové podmínky (cross compliance). • Plně funkční období (2011 – 2013) – jedná se o období, kdy dochází k reálnému vyrovnání úrovně přímých plateb ČR s EU-15, zde již funguje systém SPS s povinnou kontrolou podmíněnosti cross compliance a možnosti modulace podpor. [10]
32
Tyto fáze se promítají především v I. pilíři SZP s jasně centrálně danými podmínkami. Strategie jednotlivých členů se v rámci agrárního sektoru významněji promítá v II. pilíři. Podpora zemědělství jakožto nositele produkčních i mimoprodukčních funkcí rozvoje venkova se vzhledem ke společným zájmům v této oblasti stalo součástí Programů rozvoje venkova (PRV) členských zemí EU 27, to se projevilo také v nařízení EK 1698/2005 o ustanovené Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), jeho platnost se datuje na leden roku 2007. Strategické priority byly rozděleny do 4 os, těm byly centrálně přiděleny finanční limity následovně:
•
OSA 1 – konkurenceschopnost – 10 %
•
OSA 2 – zlepšování životního prostředí a krajiny – 25 %
•
OSA 3 – rozvoj venkova – 10 %
•
OSA 4 – LEADER – min. 5 %, nové země 2,5 %
Obr. 3 Strategie EU v rozvoji venkova [11] Užití finančních prostředků se v jednotlivých členských státech liší, vyšší podpora produkčního zemědělství ve směru modernizace a inovací je typická spíše pro původní členské země, což je dáno výraznou odlišností výrobně technické základny a strukturou výroby, ale také politikou daného státu, zájmu a zainteresovanosti na růstu
33
konkurenceschopnosti podnikatelských subjektu agrárního sektoru na evropském i světovém trhu.[1]
3.4.2. Pravidla agrárního obchodu České republiky Česká republika, jakožto člen EU, je povinna dodržovat principy a pravidla Společné zemědělské politiky, ta spočívá na 3 principech: • Princip jednotného trhu představuje volný pohyb zemědělských produktů mezi členskými státy, zemědělský trh je tak součástí jednotného vnitřního trhu, jež vylučuje opatření typická pro běžný zahraniční obchod (cla, jednotné ceny, obchodní omezení, vývozní dotace a další), princip jednotného trhu vyžaduje jednotné předpisy, ceny a pravidla hospodářské soutěže. • Princip preference Společenství ve svém důsledku znamená preferenci odbytu produktů vyrobených na území členských zemí, chrání tak vnitřní trh před levným importem a nadměrným kolísáním světového trhu, k tomu jsou používány různé politické nástroje. • Princip finanční solidarity je základním pilířem SZP, jelikož zajišťuje společné hrazení nákladů na její fungování, dotace jsou v rámci SZP poskytovány z Evropského
zemědělského
záručního
fondu
(EAGF)
a
v současném
programovém období (2014-2020) i z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF). Program rozvoje venkova (PRV), čerpající finance z EAFRD nahradil Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) a Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP RVMZ). EU na území svých členských států aplikuje společnou zemědělskou politiku a společnou obchodní politiku, obě politiky mají zásadní vliv na agrární ochod ČR. Jednotný vnitřní trh EU tak jako zahraniční obchod vymezil obchod se zeměmi mimo unii, tzv. třetí země. SZP uplatňuje jednotné zásady, pokud jde o podporu vývozu zemědělských komodit a přístup na trh v podobě preferenčních ujednání, pro import
34
platí společný celní sazebník EU, zahrnující jednotné celní preference a preferované celní kvóty. [24]
3.5.
Zemědělství a jeho vývoj v České republice
Zemědělská výroba, včetně navazujících odvětví potravinářského průmyslu, je jedním z tradičních odvětví národního hospodářství. Podíl zemědělství spolu s lesnictvím se podílí na přidané hodnotě národního hospodářství na hodnotách blížícím se průměru bývalé evropské patnáctky. Ve vývozu se dlouhodobě uplatňují zejména komodity jako je mléko, živá zvířata, cukr a slad. Zemědělští podnikatelé dnes v ČR hospodaří na přibližně 4 264 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetina půdního fondu ČR je tvořena lesními pozemky. Od roku 1995 poklesla výměra zemědělské půdy o 15 tis. ha, za to se výměra lesní půdy navýšila o 16 tis. ha. Polovinu zemědělského půdního fondu tvoří oblasti méně příznivé pro hospodaření (LFA). Jak jsme již výše detailněji rozebrali, v České republice, stejně jako v ostatních zemích EU již zemědělství dávno překročilo svou prvotní úlohu uspokojení poptávky po potravinách, ale zastává důležité mimoprodukční funkce a taktéž významnou roli v rozvoji venkova. Tento trend podporuje široká škála dotačních titulů a to jak na národní, tak na evropské úrovni. [62]
Obr. 4 Hrubá zemědělská produkce na ha zemědělské půdy ve stálých cenách [36] Obr. 5 Hrubá zemědělská produkce ČR [36]
35
Pokles hrubé zemědělské produkce za období 1989 až 1997 vyjádřený ve stálých cenách dosáhl hodnoty 32,5 mld., tato ztráta se od roku 1991 nakumulovala do výše 40,8 mld. V restitučním a privatizačním procesu se nepodařilo uskutečnit propojení zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu. [28] Zemědělství se v České republice se v roce 1997 dostalo do tíživé situace, která znamenala pokles hrubé zemědělské produkce o 5,9 % v meziročním srovnání 1996 a 1997. V roce 2000 se snížila hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách r. 1989 o 4,5 procenta na 74,269 miliardy Kč. Na tomto poklesu se podílely především zhoršené výsledky rostlinné výroby. Rostlinná výroba byla meziročně nižší o sedm procent, zejména v důsledku nižší sklizně obilovin a olejnin. Hrubá živočišná výroba klesla o 2,4 % v důsledku poklesu prodeje jatečného dobytka, zvláště jatečného skotu, a výroby vajec. V běžných cenách byla loni hrubá zemědělská produkce vyšší o 3,4 % a představovala téměř 118,126 miliardy proti 114,295 miliardy korun v roce 1999. Z toho rostlinná produkce se zvýšila o 0,7 %a živočišná o 5,7 %. Vývoj hrubé zemědělské produkce v běžných cenách je přitom podle ČSÚ ovlivněn nárůstem cen, placených zemědělským výrobcům. Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách na hektar zemědělské půdy dosáhla 17 347 Kč a proti roku 1999 se snížila o 4,5 %. Výše hrubé zemědělské produkce na pracovníka vzrostla o 6,7 % na 412 288 Kč. ČSÚ tento nárůst odůvodňuje především vysokým úbytkem pracovníků v zemědělství. [32] Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách 1989 dosáhla v roce 2003 i vlivem nepříznivého počasí nejnižšího objemu, a to 67,22 mld. Kč. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu za rok 2003 byl 4,23 %. Trvalým a výrazným problémem rezortu je nízká úroveň mezd, která dosáhla pouze 69,5 % průměrné mzdy v národním hospodářství. [28] Rok 2004 se vyznačuje velmi dobrým hospodářským výsledkem agrárního sektoru, důvodem byly nejen příznivé klimatické podmínky, díky kterým narostla hrubá zemědělská produkce téměř o 15 %, ale také vstup ČR do EU spojený s prvním přílivem finančních prostředků, především přímých plateb, ve výši 11,2 miliardy korun.
36
Hospodářský výsledek dosáhl 9 miliard korun, jednalo se tak o jeden z nejlepších výsledků českého zemědělství v jeho novodobé historii. [28] Hrubá zemědělská produkce se v roce 2008 zvýšila (ve stálých cenách roku 1989) o 4,4 %. Na uváděném nárůstu se podílely především zlepšené výsledky rostlinné výroby, vlivem příznivých vegetačních podmínek výrazně vzrostla sklizeň obilovin, olejnin a ovoce. Hrubá živočišná produkce se snížila vlivem poklesu chovu prasat. [32]
Obr. 6 Produkce zemědělského odvětví ve stálých cenách 2000 [45] Obr. 7 Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách [45] Produkce českého zemědělství se od roku 1989 snížila o třetinu. Pokles je znatelný především u živočišné výroby, jejíž roční výkon propadl za posledních 20 let téměř o polovinu. Ze statistik z let 1989 až 2009 je patrná změna druhové skladby osevních ploch a snížení stavů většiny hospodářských zvířat. Hrubá zemědělská produkce v roce 1989 dosahovala 108 mld. Kč, v roce 2009 oceněná ve stálých cenách roku 1989 už jen 74 mld. Kč. U rostlinné produkce evidujeme pokles ze 45 mld. Kč v roce 1989 na 39 mld. Kč v roce 2009. Markantní pokles však sledujeme u živočišné výroby, kde se produkce snížila o téměř 30 mld. Kč na 35 mld. Kč. [79]
37
Tab. 1 Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství v tis. os. [75]
Z předchozí tabulky je patrné, že počet osob zaměstnaných v zemědělství rapidně klesá, z 533 100 osob zaměstnaných v roce 1989 je stav o 20 let později 4 krát nižší a to 120 200 osob. Markantní pokles sledujeme v roce 1995. Významná je změna i v zaměstnanosti v rámci podnikatelské struktury, ve sledovaném období se zásadně snížil počet zaměstnaných v podnicích právnických osob a to s výrazným poklesem, jak v družstvech, tak ve státních podnicích.
Naopak sledujeme nárůst v podnicích
fyzických osob z pouhých 2 000 zaměstnaných v roce 1989 na 35 000 osob v roce 1995, pro další roky evidujeme pokles uzavřený 27 600 osobami v posledním sledovaném roce 2009. Rok 2004 je důležitým mezníkem jelikož vyvolal významné změny v podnikatelské struktuře, vznikly tak předpoklady vedoucí k poklesu zaměstnaných v prvovýrobním sektoru. [75] Většina zemědělské půdy je nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. K 31. 12. 2004 bylo ve vlastnictví státu 599,7 tis. ha zemědělské půdy, kterou pronajímá Pozemkový fond ČR. České a moravské zemědělství lze charakterizovat velkou roztříštěností vlastnictví půdy a velkým podílem najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajímatelů. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků ve 25 členských zemích Evropské unie. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy totiž zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy.
38
Obr. 8 Struktura zaměstnaných v ČR [50]
Struktura zaměstnaných za posledních 20 let kopíruje trend vyspělých zemí pojící se s poklesem počtu zaměstnaných v prvovýrobním sektoru a jejich přesun do odvětví služeb. Od roku 1993, kdy bylo v primární sféře zaměstnáno 7,4 % lidí, je stav k roku 2013 více než dvojnásobně nižší a dosahuje hodnoty 3 %. Téměř 5 % propad sledujeme v sekundární sféře. Naopak nejvyšší nárůst evidujeme v terciární sféře služeb, kde je rozdíl od prvního sledovaného roku s hodnotou 49,8 %, téměř o 10 procentních bodů, a to na 59,5%. Zemědělská výroba zaměstnávala v roce 2004 přibližně 141 tis. osob a tento počet od začátku 90. let neustále klesá. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství tak v současnosti činí na 2,9 %. [50], [62]
39
Obr. 9 Pravidelně zaměstnaní v zemědělství podle věkových skupin [41]
Snižující se počet zaměstnaných v zemědělství je typický především u žen. Nejvýraznější sociodemografický problém však sledujeme ve věkové struktuře pracovníků. V roce 1989 tvořili zaměstnaní v zemědělství do 30 let více než 1/5 celkového počtu pracovníků (21,4 %), v roce 1995 už pouhých 17,8 %, v roce 2000 již 13,5 %, poté se trend stabilizoval na hodnotách 11-12 %. Dlouhodobý trend stárnutí zemědělských pracovníků je patrný se srovnání let 1989 a 2008, kdy se zvýšil o 4 a blíží se tak 46 letům. V roce 2013 představuje počet pracovníku nad 45 let 55 % zemědělské síly. Z celkového počtu 49 633 tvoří 33 % zemědělské síly ženy. V národním hospodářství je nejvíce pracovníků v kategorii 30-44 let. V Moravskoslezském kraji je podíl zemědělské síly nad 45 let mírně nižší, a to necelých 52 %. Z celkového počtu pracovníků v zemědělství 3 806 tvoří 34 % podíl ženy. [75]
40
3.5.1. Rostlinná výroba Rostlinná výroba je základním odvětvím zemědělské výroby, která se zabývá nejen pěstováním plodin k výživě člověka a hospodářských zvířat, ale také k jejich průmyslovému využití. Rostlinnými komoditami rozumíme obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a technické a speciální plodiny, mezi které patří vinná réva, cukrová řepa, olejniny, chmel, ovoce, zelenina a léčivé a kořeninové rostliny. [77] Výměra zemědělské půdy v ČR aktuálně činí 4,2 mil. ha. Významnou část této plochy 3 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a ovocné sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha). [60]
Obr. 10 Vývoj osevních ploch v ČR v ha [36] Ač se struktura osevních ploch v kombinaci s rostlinnou a živočišnou výrobou v posledních 20 letech změnila, nejrozšířenější skupinou nadále zůstávají obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 mil. ha, z čehož 1,3 mil. ha činí každoroční
41
výměra pšenice a ječmene. Nejcitelnější pokles evidujeme u osevních ploch pícnin.[37], [45] Přibližně o čtvrtinu na 2,5 milionu hektarů se snížily osevní plochy zemědělských plodin. Zatímco obilovin sejí farmáři na pole jen zhruba o deset procent méně než v roce 1989. Dříve tradiční plodiny, jako jsou brambory a cukrovka, tuzemská pole opouští. Naopak plocha osetá žlutě kvetoucí řepkou od konce osmdesátých let vzrostla víc než trojnásobně. [79]
Obr. 11 Struktura osevních ploch v roce 1989 [45] Obr. 12 Struktura osevních ploch v roce 1999 [45]
Obr. 13 Struktura osevních ploch v roce 2004 [45] Obr. 14 Struktura osevních ploch v roce 2014 [45] Z předchozích grafů je patrná změna ve struktuře osevních ploch rostlinných komodit. Nárůst sledujeme u obilovin a to o 9 procentních bodů od roku 1989 ve srovnání s rokem 2004, v roce 2014 je pokles v osevních plochách obilovin na 57% z celkových sledovaných ploch. Od začlenění ČR do EU v roce 2004 je zabezpečována regulace trhu
42
s obilovinami prostřednictvím společné organizace trhu (SOT). V oblasti odrůd, osiva a sadby s výjimkou trvalých kultur se metodicky řídí a usměrňuje rozvoj šlechtitelské činnosti, odrůdového zkušebnictví a zkoušení osiva a sadby v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Nedílnou součástí je i spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou (SRS). [77] První rok vstupu ČR do EU se mimo výhody v čerpaných podporách pojil s negativní zkušeností v systému intervenčního nákupu obilovin, nestačil plynule odčerpat velké přebytky, které zemědělci nabízeli k odkupu nejen u nás, ale i v jiných členských státech. [28] Velmi významný je nárůst osevních ploch řepky, jejíž plochy se od roku 1989 k poslednímu sledovanému 2014 téměř zčtyřnásobily. Takřka dvojnásobné snížení osevních ploch evidujeme u pícnin.
Obr. 15 Vývoj produkce základních rostlinných komodit v ČR [36] Velmi nepříznivý byl pro zemědělství rok 2002 a to jak po ekonomické stránce, tak z hlediska přírodních podmínek. Produkce obilovin byla významně zasažena nepříznivým počasím s dvěma vlnami povodní, jež ovlivnily nejen průběh sklizně
43
obilovin, ale také dalších plodin a vedly tak ke snížení jejich produkce. Následující rok se následkem povodní snížily osevní plochy, které jimi byly zničené, což zapříčinilo další pokles produkce. Rok 2004 byl pro Českou republiku významný především vstupem do EU a přijetím SZP EU, čímž se začlenilo do systému, pro který je typická vysoká dotační podpora, regulace agrárního trhu a tarifní i netarifní ochrana společného trhu EU. [29] Obecně má však vývoj na zemědělství, zejména u nových členských států nepříznivý dopad z hlediska prohlubování strukturální nerovnováhy, a to i přes pozitivní dopad na důchody českých zemědělských podniků prostřednictvím rostoucích podpor z EU (fázování SAPS). Trendy prokazují posilující orientaci na výrobu komodit s nízkou přidanou hodnotou, což rozhodně není příznivou skutečností vzhledem k hluboké zemědělské tradici a předpokladům pro konkurenceschopnou produkci na území naší republiky. [11] Rok 2004 mimo vstupu do EU charakterizuje i velmi příznivé počasí, což vedlo k rekordní sklizni rostlinné produkce. Rok 2005 lze charakterizovat velmi proměnlivým počasím, jež mělo za následek zhoršení kvality pěstovaných plodin, přičemž výnosy byly mírně nadprůměrné. Produkce obilovin oproti roku 2004 poklesla o skoro 23 %. Hektarový výnos cukrové řepy dosáhl rekordní výše v historii českého zemědělství, a to 53,3 tun. Vzhledem k reformě trhu s cukrem vedoucí ke snížení osevních ploch cukrovky se jedná o příznivou zprávu. V roce 2005 se rovněž poprvé pěstovaly geneticky modifikované plodiny pro komerční účely (kupř. kukuřice, odolná proti škůdci zavíječi). V roce 2006 zaznamenáváme pokles produkce u všech pozorovaných plodin, nejvýznamnější je pokles u brambor a to o 27,6 %, naopak u olejnin pozorujeme navýšení osevních ploch 7,1 % a tím i zvýšení celkové produkce. Celková sklizeň obilnin v roce 2007 meziročně vzrostla o 12 %, u brambor se jedná o nárůst o 19,3 %, mírné zvýšení evidujeme i u řepky, další pokles o 7,9 % je patrný u cukrovky. Celková sklizeň obilnin byla v roce 2008 o 17 % vyšší než předchozí rok, stejně tak došlo k nárůstu ve stavech řepky a nárůstu u pícnin, další pokles pak zaznamenáváme u cukrovky a brambor. V roce 2009 došlo k nepatrnému poklesu osevních ploch obilovin
44
a tím i k snížení produkce, snížení evidujeme opět u brambor, nárůst osevních ploch pokračuje také u olejnin s významnou komoditou řepkou olejkou. Sklizeň píce rostla a to zejména u kukuřice na zeleno a siláž. Sklizňová plocha obilovin v roce 2010 poklesla, stejně tak její produkce, snížení je patrné i u brambor, nepatrné navýšení zaznamenáváme u cukrovky, tento rok došlo k poklesu také u řepky. Rok 2011 byl z hlediska sklizně příznivý, celková sklizeň obilovin narostla o 20,5%, celková sklizeň brambor o 18,5 %, u cukrovky je nárůst o 27,2 %, nárůst evidujeme také u olejnin a pícnin. V roce 2012 došlo k poklesu produkce obilovin, brambor i cukrovky, navýšení je zaznamenáno u pícnin a řepky. [29] Poslední sledovaný rok 2014 je z hlediska sklizně rekordní. Celková sklizeň ve výši 8 779,3 tis. tun byla proti roku 2013 vyšší o 1 266,7 tis. tun, tj. o 16,9 %. Celková sklizeň brambor po zahrnutí sklizně domácností ve výši 832,8 tis. tun představuje proti roku 2013 zvýšení o 185,9 tis. tun (o 28,7 %). Cukrovky technické bylo sklizeno při výnosu 70,28 t z jednoho hektaru 4 424,6 tis. tun bulev (3 743,8 tis. tun v roce 2013) tzn. zvýšení o 18,2 %. V roce 2014 došlo ke snížení osevních ploch olejnin celkem o 22,6 tis. ha (o 4,6 %) na výměru 464,3 tis. ha. Řepky bylo sklizeno 1 537,3 tis. tun, v roce minulém 1 443,2 tis. tun, tzn. zvýšení o 94,1 tis. tun. Výnos řepkového semene z jednoho hektaru 3,95 t je o 0,50 t vyšší. Jednoletých pícnin na orné půdě bylo sklizeno 10 709,2 tis. tun zelené píce, tj. o 2 212,1 tis. tun více než v roce 2013. Z toho bylo sklizeno 9 577,9 tis. tun kukuřice na zeleno a siláž, tj. o 1 942,5 tis. tun více než v roce minulém. Sklizeň sena víceletých pícnin byla 1 306,8 tis. tun, z toho sklizeň sena jetele červeného 367,4 tis. tun. [31], [36]
3.5.2. Živočišná výroba Živočišná výroba plní velmi důležitou funkci v zemědělské výrobě, především kvůli účinnému využívání výroby rostlinné jakožto zdroje všech druhů krmiv a také v rámci údržby krajiny. Pastevní chov je dominantní zejména v horských a podhorských oblastech a pomáhá tak udržování kulturní krajiny bez jejího neekologického přetěžování při využití nejvhodnějších technologií vyhovující zvířatům i jejichž
45
chovatelům. Technologie v podmínkách České republiky jsou srovnatelné s těmi v okolních zemích EU. Hlavní úkol živočišné výroby je produkce masa, mléka a vajec a to nejen na vnitrostátní, ale zahraniční trhy. [63] Živočišná výroba je také určitým ukazatelem vyspělosti států. V celosvětovém měřítku převládá hodnota živočišné výroby nad rostlinnou a to právě kvůli státům s rozvinutou tržní ekonomikou, kde má živočišná výroba zásadní postavení. Ve vyspělých státech slouží rostlinná výroba z významné části pro potřeby živočišné, zejména v produkci zrnin. Naopak pro méně rozvinuté země je typická nadřazenost rostlinné výroby, pro potřeby živočišné výroby zde chybí kvalitní základna krmiv. [78]
Obr. 16 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR [45] Obr. 17 Vývoj výroby masa v ČR [46] Živočišná výroba v ČR zaznamenala od roku 1989 markantní pokles produkce, významný je pokles především u hovězího a vepřového. V roce 1989 se na území České republiky chovalo 3,5 milionu kusů skotu, v roce 2009 už pouhých 1,35 milionů, počet krav poklesl z 1,2 milionu na 550 000 kusů. V roce 1998 byla soběstačnost ve výrobě vepřového v rámci ČR více než 100 %, v roce 2004, čili se vstupem ČR do EU stavy prasat poklesly ze 4 mil. kusů na 3,1 mil. kusů a soběstačnost klesla na 96,9 %. Výrazný pokles ve stavech prasat pokračoval a v roce 2010 již stavy prasat činily pouhých 1,9 mil. kusů a soběstačnost klesla na 65 %, tento sestupný trend se udržuje až do současnosti. Příčin je několik, a to jednak zvyšování importu živých prasat a vepřového masa do ČR po vstupu do EU, tak snižování spotřeby vepřového (z 50 kg/ob. v roce
46
1990 na 41,3 kg/ob. v roce 2008) a nemalý podíl má také zvyšování nákladů především na krmné směsi. Import i export probíhá na rozdíl od doby před vstupem České republiky do EU bez celních bariér. Vývozci z ČR nedostatečně využívají podpor EU na vývoz vybraných položek s vyšší přidanou hodnotou, především uzeného vepřového masa a masných výrobků do třetích zemí. Odvětví je tedy nerentabilní. [56] Chov prasat významně zasahuje do oblasti rostlinné výroby průmyslové výroby krmných směsí, jejichž výroba se snížením počtů prasat snižuje. Od vstupu ČR do EU 1.5. 2004 došlo v odvětví chovu prasat k výrazným změnám, meze které patří zvýšení cen jatečných prasat, ale i spotřebitelských cen. Od roku 2012 zaznamenáváme mírný nárůst ve stavech prasat. [27] Zatímco v roce 1989 se na území České republiky chovalo 3,5 milionu kusů skotu, do roku 2009 se jeho stavy snížily na 1,35 milionu, počet krav poklesl z 1,2 milionu na 550 tisíc kusů. Ještě výraznější pokles stavů nastal u prasat, jichž ubylo ze 4,8 milionu na 1,9 milionu. Pokles, i když méně výrazný, zaznamenala i drůbež. Na méně než polovinu se během dvaceti let snížily také počty ovcí. Jediným ze sledovaných druhů hospodářských zvířat, jehož počet mírně vzrostl, jsou koně. Pokles je zaznamenán i v produktech živočišné výroby, v produkci mléka a vajec.
Obr. 18 Vývoj výroby mléka v ČR [36] Obr. 19 Vývoj snášky vajec v ČR [36]
47
Pokles výroby byl ovlivněn i cenovým vývojem. Největší pokles cen mléka zažila Česká republika v letech 2008 a 2009, kdy se ceny snížily z 8,80 koruny na 6,20 koruny za litr. V roce 2005 se zvýšila výroba mléka a jeho dodávky kvůli návaznosti na výrobní potenciál a snahy producentů čerpat individuální referenční množství mléka. Výroba mléka dosáhla tohoto roku 2 738,8 milionů litrů, jedná se tak o meziroční nárůst o 5,2 %. Celkové dodávky mléka na přímý prodej narostly na úroveň 2 613,3 milionů litrů (nárůst po 3,1%). Na růstu se však podílely dodávky, přímý prodej se snížil. Dalším faktem je, že užitkovost dojnic v důsledku specializace stáda roste. Tržnost mléka byla na vysoké úrovni a činila 95,4 %.[23] Českou republiku a její trh s mlékem a mléčnými výrobky výrazně ovlivňuje situace na zahraničních trzích a faktory na domácím trhu. Český trh s mlékem se musí v posledních letech vyrovnávat se silným konkurenčním prostředím, pro které jsou typické nerovné vyjednávací podmínky se starými členskými zeměmi. V ČR rovněž působí řada nadnárodních společností, jež ovlivňují nabídku cenou a sortimentem. Od roku 2004 do roku 2013 klesal počet držitelů mléčných kvót. [23] V dubnu roku 2015 po 31 letech v EU padly mléčné kvóty, což bude mít za následek mírné snížení ceny mléka z důvodu jeho vyšší produkce. I z tohoto důvodu bude navýšen objem dotačních prostředků skrze dotační titul „Zvláštní podpora na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka (Dojnice)“. [73] Od roku 2002 však není časová řada plně srovnatelná s předchozími lety, protože jsou publikované výsledky bez „doodhadů“ počtu zvířat za tzv. podlimitní jednotky („hobby aktivity“ obyvatelstva). V roce 2002 sledujeme nárůst produkce drůbežího masa o 1,4%, a to z důvodu vyšší poptávky. V roce 2001 a 2003 pozorujeme úbytek výroby vajec, který pokračuje i v roce 2004 a 2005 z důvodu poklesu stavů slepic. V roce 2004 byl rekordní dovoz kuřat, oproti roku 2003 šlo o 64 % nárůst. Vývoz drůbežího byl 22,2 tisíc tun, jedná se tak o nejvyšší hodnotu od roku 1993.
48
V roce 2008 pokračoval růst produkce vajec o 21 % na 2 647 mil. kusů, kdy vzhledem k ekonomické krizi stoupla jejich spotřeba. V roce 2011 klesly stavy drůbeže oproti roku 2010 o 14,5 %. Jedním z důvodů poklesu produkce jsou i dopady unijních standardů pohody kuřat chovaných na maso. Domácí produkce nepokrývala poptávku, tudíž byl nutný dovoz, poklesem stavů slepic poklesla produkce vajec. Nižší stavy slepic byly způsobeny značnou měrou postupnými změnami a úpravami technologií podle Směrnice Rady (ES) č.74/1999 stanovující minimální standardy pro ochranu nosnic. V roce 2012 sledujeme nárůst stavů drůbežího, ne však stavů nosnic, kde evidujeme 7,3 % pokles, jedná se tak o nejnižší úroveň od vstupu ČR do EU. Růst stavů drůbeže o 12,4 % v roce 2013 přisuzujeme růstem cen zemědělských výrobců a vlivem dotační politiky na podporu chovů drůbeže. [22]
49
4. Projevy vývoje zemědělství v regionálních souvislostech 4.5.
Charakteristika Moravskoslezského kraje
Poloha a přírodní podmínky Moravskoslezský kraj, spadající do NUTS II Moravskoslezsko, se nachází na severovýchodě České republiky, na severu a východě hraničí s Polskem, na jihovýchodě s Žilinským krajem na Slovensku. V rámci České republiky kraj sousedí s krajem Olomouckým a na jihu s krajem Zlínským. Vzhledem k blízkosti hranic je umožněna efektivní spolupráce ve výrobní sféře, rozvoji infrastruktury, v ochraně životního prostředí, v kulturně-vzdělávací činnosti a především v oblasti turistického ruchu. Za tímto účelem působí na území kraje 4 eurorogiony a to - Beskydy, Praděd, Silesia a Těšínské Slezsko. [38] Kraj lze charakterizovat jako geograficky velmi rozmanitý region, západ kraje je obklopen
masívem
Hrubého
Jeseníku,
kde
se
nachází
nejvyšší
vrchol
Moravskoslezského kraje a celé Moravy, Praděd (1 491 m n. m.). Hrubý Jeseník postupně přechází do Nízkého Jeseníku, náhorní plošiny s pozvolnějším terénem, a Oderských vrchů. Pro střední část kraje je typický hustě osídlený nížinatý terén Opavské nížiny, Ostravské pánve a Moravské brány. Jihovýchodním směrem krajina přechází opět do hornatého terénu a kulminuje hřbety Moravskoslezských Beskyd u slovenských hranic s nejvyšším vrcholem Lysou horou (1 323 m n. m.) a Slezských Beskyd u hranic polských. V kraji se nachází 3 chráněné krajinné oblasti - Beskydy (rozlohou 1 160 km2 včetně zlínské části největší CHKO v ČR), Jeseníky a Poodří – a 151 maloplošných chráněných území. Moravskoslezský kraj náleží do úmoří Baltského moře a z části do úmoří Černého moře, kam odtéká značná část vody. Nejvýznamnější řekou v kraji je v Oderských vrších pramenící Odra. Na území Ostravy do Odry přitékají řeka Opava, jež odvodňuje Jeseníky a Opavsko, a řeka Ostravice, jež odvodňuje Moravskoslezské Beskydy. Řeka Olše, která odvádí vody z Těšínska a tvoří hranici s Polskem, se do Odry vlévá severně od Bohumína. Na soutoku Odry s Olší dosahuje území kraje svého výškového minima a to 195 m n. m. Hlavní zdroje pitné vody jsou nádrže Šance a Morávka na území
50
Moravskoslezských Beskyd a Kružberk v Nízkém Jeseníku. [65] Kraj patří od 19. století mezi nejdůležitější průmyslové regiony střední Evropy. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena
s
využíváním
místního
nerostného
bohatství,
zejména
kvalitního
koksovatelného černého uhlí a s navazujícím rozvojem těžkého průmyslu a hutnictví. Kraj je tak celostátním centrem hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba téměř celé produkce černého uhlí ČR, i když dochází k poklesu vytěženého množství. Vedle těchto tradičních odvětví se v kraji dále prosazuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, výroba dopravních prostředků a chemický a farmaceutický průmysl. V současné době však odvětvová struktura přináší nemalé potíže související s restrukturalizací regionu, s řešením sociálních problémů spojených především vysokou nezaměstnaností. [38] Moravskoslezský kraj je, co se týče životního prostředí, jedna z nejzatíženějších oblastí v České republice. Od 90. let dochází k podstatnému zlepšení stavu a to vlivem poklesu průmyslové výroby, používáním šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření, situace je však nadále závažná a to díky znečištění z minulosti, mezi nejzávažnější lze řadit kontaminaci půdy a podzemních vod v důsledku průmyslové činnosti, důlní poklesy a znečištění povrchových vod a ovzduší. Přírodní charakter a odlišný ekonomický vývoj se podílejí na rozdílech v kvalitě životního prostředí jednotlivých oblastí kraje. Nejzávažnější dopady na životní prostředí zasáhly střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko, Třinecko). [38] Kulturními centry regionu jsou města Ostrava a Opava, pro území Těšínska s významnou polskou menšinou je to Český Těšín. V kraji se nachází rozsáhlé sítě cykloturistických tras, včetně tras pro pěší turistiku a cykloturistiku, v zimě pak jsou horské celky Hrubého Jeseníku a Beskydy vyhledávanými centry běžeckého a sjezdového lyžování. V Moravskoslezském kraji nalezneme také řadu kulturních památek. [38]
51
Socioekonomické ukazatele Počet obyvatel v r. 2014
1 217 676
Regionální HDP v r. 2013
398 954 mil. Kč b.c.
Průměrná mzda v r. 2014
23 502 Kč
Průměrná mzda v zemědělství v r. 2014
19 526 Kč
Obecná míranezaměstnanosti v r. 2014
8,3%
Početekonomických subjektů v r. 2012
250 028
[40] Počet obyvatel v roce 2014 v Moravskoslezském kraji dosáhl 1 217 676 obyvatel. Obecná míra nezaměstnanosti dosahuje výše 8,3 %. Okresy Karviná a Bruntál jsou okresy s vysokým počtem nezaměstnaných osob obsazující jedny z posledních příček v rámci celé České republiky. Nad úrovní celorepublikového průměru se pohybují hlavně dlouhodobě nezaměstnaní. Více než třetina obyvatelstva je zaměstnaná v průmyslu z celkového počtu 543 tisíc osob v národním hospodářství, 12,6 % osob v obchodu a opravách zboží. Průměrná hrubá mzda na zaměstnance v kraji je 23 502 Kč, což odpovídá páté nejvyšší v kraji, v zemědělství to bylo 19 526 Kč. Nejvyšších mezd je dosahováno v sektorech: výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, těžba a dobývání, informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví. Nejnižší mzdy se naopak vyskytují v odvětví: ubytování, stravování a pohostinství. [40], [57]
4.6.
Moravskoslezský kraj a podmínky rozvoje zemědělství a agrárního sektoru
Moravskoslezský kraj vznikl současně s ostatními 13 českými kraji 1. ledna 2001 na základě legislativy přijaté v roce 2000. Po jediné územní změně v roce 2005 má region rozlohu 5 427 km ² a skládá se z celkem 6 dřívějších okresů (od západu Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava-město, Karviná a Frýdek-Místek) a území 22 obcí s rozšířenou působností. V kraji se nachází celkem 300 obcí, z toho 5 statutárních měst, 35 měst a 3 městyse. [65]
52
Tab. 2 Moravskoslezský kraj a jeho okresy-základní charakteristiky 2014 [49] Česká republika Ukazatel/Území Počet obyvatel celkem 10 512 419 Hustota obyvatel na 1 km2133 Počet obcí 6 253 Počet částí obcí 15 068 Počet měst 602 Počet městysů 214 Počet katastrů 13 054
Moravskoslezský kraj 1 221 832 225 300 622 42 3 614
Bruntál 95 172 62 67 152 9 0 152
FrýdekMístek 209 585 176 72 101 6 0 105
Karviná 258 340 725 17 55 7 0 52
Nový Jičín 151 899 172 54 110 9 2 113
Opava 177 010 159 77 149 7 1 139
Ostravaměsto 326 874 986 13 55 4 0 53
Okresy nacházející se na území Moravskoslezského kraje jsou tedy Bruntál, FrýdekMístek, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava-město se dělí na 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, do kterých spadá celkem 300 obcí, z toho je 42 měst. Kraj zaujímá 6,9 % území České republiky, čímž se řadí na 6. místo mezi všemi kraji, jeho rozloha je 5 427 km2. Ostrava s počtem obyvatel 326 874 je 3. největší město České republiky.
Obr. 20 Administrativní členění Moravskoslezského kraje [35]
53
Tab. 3 Počet obcí a rozdělní podle velikostních skupin 2014[44] Ukazatel/Území Celkový počet obcí Obce do 199 obyvatel Obce 200 - 499 obyvatel Obce 500 - 999 obyvatel Obce 1000 - 1999 obyvatel Obce 2000 - 4999 obyvatel Obce 5000 - 9999 obyvatel Obce nad 10 000 obyvatel Obce nad 20 000 obyvatel Obce nad 50 000 obyvatel Obce nad 100 000 obyvatel Obyvatelé celkem Obce do 199 obyvatel Obce 200 - 499 obyvatel Obce 500 - 999 obyvatel Obce 1000 - 1999 obyvatel Obce 2000 - 4999 obyvatel Obce 5000 - 9999 obyvatel Obce nad 10 000 obyvatel Obce nad 20 000 obyvatel Obce nad 50 000 obyvatel Obce nad 100 000 obyvatel
Moravskoslezský kraj 300 13 56 78 78 41 19 3 7 4 1 1 226 602 1 961 18 429 56 407 113 197 131 394 130 218 41 932 184 853 250 790 297 421
Bruntál 67 8 29 15 8 3 2 1 1 0 0 95 873 1 132 9 741 10 114 10 023 9 339 14 081 16 925 24 518 0 0
FrýdekMístek 72 0 11 18 23 15 3 0 1 1 0 212 448 0 3 491 13 399 34 163 46 631 20 840 0 36 401 57 523 0
Karviná 17 0 0 0 3 5 4 0 3 2 0 260 919 0 0 0 4 323 19 055 24 774 0 77 554 135 213 0
Nový Jičín 54 1 4 21 14 6 5 1 2 0 0 151 960 175 1 344 16 038 22 080 15 730 39 255 10 958 46 380 0 0
Opava 77 4 12 20 27 9 3 1 0 1 0 177 079 654 3 853 14 265 37 275 30 766 18 163 14 049 0 58 054 0
Ostravaměsto 13 0 0 4 3 3 2 0 0 0 1 328 323 0 0 2 591 5 333 9 873 13 105 0 0 0 297 421
S počtem obyvatel přes 1 226 tis. obsazuje pozici 3. nejlidnatějšího kraje v České republice, 300 obcí ho však řadí k regionům s nejmenším počtem sídel, čemuž odpovídá i hustota osídlení 226 obyvatel na km2, přičemž týž údaj pro celou ČR je 133 obyvatel na km2. Nejvyšší hustota zalidnění je na Ostravsku (1 453), nejnižší na Bruntálsku (63). [33] Průměrná rozloha katastru obce 18,1 km2 je druhá největší v republice. V obcích do 499 obyvatel bydlí jen necelé 2 % obyvatel, v obcích od 500 do 4 999 obyvatel přes 24 % obyvatel, v obcích od 5 000 do 19 999 obyvatel žije 14 % občanů kraje. Většina obyvatel kraje (téměř 60 %), což je v rámci ČR výjimečné, žije ve městech nad 20 tisíc obyvatel. V krajské metropoli Ostravě žije téměř 300 tis. obyvatel, tj. zhruba čtvrtina obyvatel kraje. Dalšími velkými městy s počtem obyvatel nad 50 tisíc jsou Havířov, Karviná, Frýdek-Místek a Opava. Moravskoslezský kraj kopíruje celorepublikový trend nízké porodnosti a pozvolnému stárnutí obyvatelstva. Nedochází však pouze k přirozenému úbytku obyvatelstvo, ale pokles je od roku 1993 způsoben také migrací. [33]
54
4.6.1. Půdní fond Moravskoslezského kraje Zemědělská půda zabírá více než polovinu kraje, jedná se především o půdy hlinití a hlinitopísčité, z půdních typů je většina zastoupena hnědou půdou, kolem řeky Odry a jejích přítoků se nachází oglejené a ilimerizované půdy. Jsou tedy zastoupeny velmi úrodné hnědozemě, středně úrodné ilimerické půdy a méně úrodné hnědé půdy a podzoly, které pokrývají většinu území. Úrodnost půdy jako schopnost poskytovat rostlinám takové životní podmínky, které dokážou uspokojit jejich požadavky na živiny, vodu a půdní vzduch po celé jejich vegetační období je diferencovaná. Jedná se o souhrn fyzikálních, biologických a chemických charakteristik celého půdního profilu. Úrodnost půdy je relativní veličinou vzhledem k daným podmínkám pěstovaným plodinám a vkladů do půdy při procesu jejich obhospodařování. [64] Pro zemědělství jsou nejvhodnější půdy hlavně na severu kraje, v Ostravské pánvi jsou však znehodnocené průmyslovou činností.
Obr. 21 Typy půd v Moravskoslezském kraji [66]
55
Podhorské a horské oblasti jsou tvořeny zejména smrkovým porostem doplněným listnatými druhy, především bukem. Podél toku řeky Odry jsou jedinečné porosty lužních lesů. Napříč průmyslovému charakteru kraje je zde zastoupení zemědělské a lesní výroby podstatné. Jako nejúrodnější oblasti vhodné pro intenzivní výrobu můžeme označit okres Opava, Nový Jičín a Osoblažský výběžek v okrese Bruntál, jež se vyznačují pěstováním cukrové řepy, pšenice, sladovnického ječmene, kukuřice, olejnin, zeleniny a víceletých pícnin. V oblasti živočišné výroby převažuje chov dojných krav a méně chov prasat a drůbeže.
Obr. 22 Ekologické zemědělství v Moravskoslezském kraji [66] Počátky ekologického zemědělství v ČR datujeme k roku 1990, v té době začaly být finančně podporovány začínající podniky zaměřené na ekologické zemědělství. V letech 1993 – 1996 došlo k pozastavení přísunu dotací, které vedlo ke stagnaci v ekologicky hospodařících podniků. Roku 1998 došlo k opětovné obnově a začala se zvyšovat plocha ekologicky obhospodařované půdy. V současné době je ekologické zemědělství v rámci České republiky podporovaným systémem hospodaření. V roce 2013 byl podíl ekologicky obhospodařované půdy na hodnotě 11,68% z celkové výměry zemědělské
56
půdy. Významnou část této půdy zabírají trvalé travní porosty, většina z nich se nachází v oblastech s horšími přírodními podmínkami, tzv. LFA. [19] Pro tyto méně příznivé oblasti je typické ekologické zemědělství zaměřené především na údržbu krajiny pastvou skotu a omezeně ovcí. V Moravskoslezském kraji je nejvíce ekologicky hospodařících farem soustředěno v okrese Bruntál, kde se nachází méně příznivé horské A oblasti.
Obr. 23 LFA v Moravskoslezském kraji [66] Z hlediska zemědělské výroby je v Moravskoslezském kraji zastoupena řepařská, bramborářská a horská výrobní oblast. Rozmanitost oblastí je dána rozdílným reliéfem kraje. Kukuřičná výrobní oblast není v kraji zastoupena. Polovina zemědělské půdy 50,5 % zemědělské půdy v kraji se nachází v bramborářské oblasti, 29 % je v řepařské oblasti, většina v podoblasti Ř3, a 20 % v horské výrobní oblasti. To se do určité míry odráží i v samotné struktuře využití zemědělského půdního fondu.
57
Tab. 4 Půdní fond Moravskoslezského kraje k 31. 12. 2013 [53] Moravskoslezský Ukazatel v ha/území kraj Výměra půdy celkem 542708 Zemědělská půda 274457 Orná půda 170199 Chmelnice 0 Vinice 0 Zahrady 17539 Ovocné sady 739 TTP 85980 Nezemědělská půda 268251 Lesní pozemky 193773 Vodní plochy 11563 Zastav. plochy a nádvoří 11793 Ostatní plochy 51122
Bruntál 153650 70506 29269 0 0 1840 81 39317 83144 70494 2061 1471 9118
FrýdekMístek 120823 45256 21045 0 0 4320 147 19744 75567 61558 2369 2281 9360
Karviná Nový Jičín 35624 88168 17959 56482 12285 41784 0 0 0 0 2811 3511 232 76 2631 11110 17665 31686 5084 20217 2258 1821 1769 1762 8556 7887
Opava 111291 68765 55525 0 0 2568 145 10527 42526 31035 1879 2231 7381
Ostravaměsto 33152 15491 10292 0 0 2490 58 2651 17661 5385 1175 2280 8821
Výměrou 0,22 ha zemědělské půdy na obyvatele se kraj pohybuje hluboko pod úrovní ČR (0,42 ha/obyv.), což je způsobeno jak nízkou výměrou zemědělské půdy v okresech Ostrava a Karviná tak vysokou lidnatostí v těchto okresech. Ještě větší rozdíl oproti republikovému průměru je v podílu orné půdy na obyvatele, který v kraji činí 0,14 ha /obyvatele. Zde kromě výše uvedených důvodů je to způsobeno i vyšším % zatravnění horských okresů Bruntál a Frýdek – Místek. V přepočtu zemědělské půdy (orné půdy) na pracovníka v zemědělství vykazuje kraj zhruba o 2 ha menší výměru než-li je v průměru celé ČR. Velký rozdíl v zastoupení jednotlivých druhů pozemků je v jednotlivých obvodech obcí s rozšířenou působností. Největší % zastoupení zemědělské půdy mají ORP: Kravaře (79,1 %), Bílovec (72,1 %) a Nový Jičín (68,5 %). Polovina území kraje má v rámci ORP zastoupení zemědělské půdy pod 50 %. V absolutním vyjádření mají nejvíce ha zemědělské půdy velké obvody ORP: Krnov, Bruntál a Frýdek-Místek.
58
Obr. 24 Půdní fond v jednotlivých okresech Moravskoslezského krajek 31.12.2013 (v ha) [53]
Obr. 25 Zornění půdy v katastrálních územích Moravskoslezského kraje [66]
59
Tab. 5 Procento zornění jednotlivých okresů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 Zornění Bruntál FrýdekMístek Karviná Nový Jičín Opava Ostravaměsto
[54] 2000 44,21%
2001 44,08%
2002 43,77%
2003 43,74%
2004 43,77%
2005 44,19%
2006 43,37%
2007 43,13%
2008 42,82%
2009 42,39%
2010 42,18%
2011 41,89%
2012 41,61%
2013 41,51%
2014 41,37%
49,38% 69,75% 74,91% 82,48%
49,20% 69,64% 74,84% 82,45%
49,10% 69,25% 74,79% 82,27%
48,95% 68,82% 74,59% 82,26%
48,89% 68,53% 74,61% 82,09%
48,76% 68,39% 74,52% 81,99%
48,71% 68,34% 74,47% 81,83%
46,97% 68,63% 74,23% 81,54%
46,86% 68,58% 74,21% 81,48%
46,87% 68,54% 74,16% 81,48%
46,74% 68,53% 61,08% 81,48%
46,65% 68,48% 74,12% 81,49%
46,60% 68,41% 74,07% 80,76%
46,50% 68,41% 73,98% 80,75%
46,47% 68,51% 73,92% 80,71%
62,87%
62,69%
62,73%
62,71%
62,65%
62,44%
62,29%
66,75%
66,71%
66,64%
66,57%
66,55%
66,58%
66,44%
66,53%
Tabulka udává z kolika procent je v okresech Moravskoslezského kraje zastoupena orná půda z půdy zemědělské. Z tabulky je patrné, že % zornění od prvního sledovaného roku 2000do posledního sledovaného roku 2014 poklesl ve všech okresech. Jako půda orná je nejvíce využívaná půda v okrese Opava s 80,71% v roce 2014, následována Novým Jičínem s 73,92% v témže roce. Nejnižší % zornění je v okrese Bruntál s hodnotou 42,37% v roce 2014, důvodem je výskyt méně příznivých oblastí, zejména horských oblastí v okrese ORP. Pro tyto oblasti je typická dotační podpora ekologického zemědělství s údržbou krajiny prostřednictvím pastvy koz a ovcí. Nejvyšší % zornění: nad 80 % mají obvody: Kravaře, Opava, Hlučín nad 70 %: Odry, Bílovec, Nový Jičín, Bohumín, Vítkov, Kopřivnice a Karviná Naopak nejvyšší podíl TTP - nad 60 % rozlohy: Rýmařov (83,3 %), Jablunkov a Frýdlant. Nevyšší % zastoupení lesů mají: Frýdlant (70,9 %) Jablunkov (59 %) Rýmařov (49,4 %). V absolutním vyjádření mají největší výměru lesů obvody: Bruntál, Krnov a Frýdlant. [67]
60
Obr. 26 Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje [66] V Moravskoslezském kraji je 167 433 ha v 1. a 2. třídě ochrany. Především Tyto půdy by měly být chráněny před zábory. 1. třída na ZPF 77182,37 ha 2. třída na ZPF 90250,40 ha
Obr. 27 Vývoj výměry zemědělské půdy v okresech Moravskoslezského kraje [54]
61
V předchozím uvedeném grafu je zaznamenán vývoj zemědělské půdy v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje a to v letech 2001 až 2013. Podíl zemědělské půdy za sledované období lehce poklesl a to o 10 891 ha od roku 2001 k roku 2013 v rámci celého kraje. V okresech Karviná je zaznamenán nepatrný růst, významnější je však nárůst v okrese Ostrava- město, kde se výměra zemědělské půdy téměř zdvojnásobila, tvoří zde asi 40 % rozlohy města Ostravy. [74] Okresy Opava a Bruntál se vyznačují největší výměrou obhospodařované zemědělské půdy v kraji, dalšími v pořadí jsou okresy Nový Jičín, následně Frýdek-Místek. Okres Opava má největší množství orné půdy v kraji. Naopak nejnižší podíl obhospodařované zemědělské půdy mají okresy Ostrava-město a Karviná, jež nejsou z hlediska zemědělství příliš zajímavými oblastmi. [34] 1. 1. 2005 dle zákona č. 387/2004 o změnách hranic krajů se změnilo vymezení území Moravskoslezského kraje Olomouckého kraje takto: území obcí Huzová, Norberčany a Moravský Beroun přecházejí k 1. 1. 2005 z území Moravskoslezského kraje do území Olomouckého kraje, to způsobilo i pokles výměry zemědělské půdy. [34] Rozdílné využití půdy v kraji je způsobeno půdními a klimatickými podmínkami. Okres Bruntál se vyznačuje nadprůměrným podílem obilovin, Frýdek - Místek nadprůměrným podílem bramborářských ploch, Nový Jičín největším podílem olejnin a pícnin a Opava s absolutně největší rozlohou orné půdy má zase nadprůměrný podíl cukrovky. V přilehlých obcích Ostravy v okrese Ostrava – město je evidován nadprůměrný podíl pícnin na orné půdě. [34]
62
4.6.2. Socioekonomické podmínky v Moravskoslezském kraji
Obr. 28 Velikostní struktura zemědělských podniků v ČR v roce 2013 [51] Obr. 29 Velikostní struktura zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji v roce 2013 [51] Velikostní
struktura
zemědělských
podniků
v rámci
České
republiky
a
Moravskoslezského kraje je skoro identická, rozdíly se pohybují v rozmezí maximálně 2 procentních bodů, nejvyšší podíl mají v obou případech podniky o velikost 0 – 4,99 ha, méně než poloviční zastoupení oproti nim mají podniky o velikosti 10 – 49,99 ha a nejmenší podíl mají podniky s 0 ha. Největší podniky s obhospodařovanou půdou o rozloze 100 – 499,99 ha mají v rámci ČR 6 % zastoupení a v rámci Moravskoslezského kraje 5 %. Tab. 6 Velikostní struktura zemědělských podniků dle okresů v roce 2013 [51] Území
Celkem
žádná
0 - 4,99
5 - 9,99
10 - 49,99
50 - 99,99
100- 499,99
Česká republika
48119
1869
24405
5446
9343
2421
2830
Moravskoslezský kraj Bruntál
4 000 384
130 18
2138 95
545 48
751 105
151 19
175 57
Frýdek-Místek Karviná
1 661 411
18 8
1 143 258
223 62
210 54
25 17
31 10
Nový Jičín Opava
674 636
18 56
297 233
114 70
164 168
37 36
30 36
Ostrava-město
234
12
112
28
50
17
11
63
V Moravskoslezském kraji se nachází 4000 zemědělských podniků, nejvíce a to 2138 obhospodařuje půdu o rozloze 0 – 4,99 ha. Největších podniků obhospodařujících půdu o rozloze 100 – 499,99 ha je 175 a takových se v rámci okresů nachází nejvíce v okrese Bruntál – 57. Z tabulky je patrné, že se nejvíce zemědělských podniků soustřeďuje v okrese Frýdek-Místek, z nichž však mají největší zastoupení podniky o velikostní struktuře 0 – 4,99 ha. Okres Opava má celkem 636 podniků, 36 z nich obhospodařuje půdu o rozloze 100 – 499,399 ha.
Obr. 30 Vývoj počtu zaměstnaných v Moravskoslezském kraji v letech 1993-2013 [37] Vývoj struktury zaměstnaných v Moravskoslezském kraji ve sledovaném období 1993 – 2013 je vyvíjí ruku v ruku s trendem vyspělých zemí a to přesunem pracovní síly zejména do oblasti služeb. V roce 1993 bylo v Moravskoslezském kraji zaměstnáno v sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství 4,5 % zaměstnaných, nejnižší hodnota tohoto sektoru byla naměřena v roce 2010 a dosáhla 1,9 %, v posledním sledovaném roce se hodnota nepatrně zvýšila a to na 2,05 %.
V průmyslu a stavebnictví
zaznamenáváme pokles od roku 1993 s 51,3 % zaměstnaných na 40,37 % v roce 2013. Zvýšení je patrné především v již zmíněných tržních a netržních službách, kde je od roku 1993 do roku 2013 zaznamenán nárůst o 13,4 procentních bodů, tedy z 44 %
64
podílu na 57,57 %. V zemědělství je na území Moravskoslezského kraje zaměstnáno pouhých 11 200 osob.
4.7.
Vývoj zemědělství v Moravskoslezském kraji
Rostlinná produkce
Obr. 31 Vývoj osevních ploch v Moravskoslezském kraji v letech 1991 – 2013 [37] Osevní plochy v rámci Moravskoslezského kraje od roku 1993 k roku 2013 poklesly o zhruba 75 tis. ha. Velkou část z tohoto poklesu evidujeme u osevních ploch obilovin, a to z 92 322 ha na 68 288 ha, z původních 92 % na 75 % z celkových osevních ploch. Pokles osevních ploch obilovin je zapříčiněn nejen odbytovými a cenovými podmínkami, ale také dotační politikou, která směřuje ke snižování těchto ploch. [34] Z uvedených přehledů je patrné, že nejvyšší pokles zaznamenáváme u okopanin, stejně jako v celé České republice dochází k markantnímu poklesu osevních ploch. Z hodnoty 7 641 ha osevních ploch brambor v Moravskoslezském kraji došlo k poklesu na pouhých 851 ha, což je pokles téměř o 90 %, čili z původního podílu na celkových osevních plochách jde o pokles ze 4,6 % na 0,9 %. Nejvýraznější pokles
65
zaznamenáváme v roce 2001, od té doby je velikost osevních ploch brambor celkem stabilizována, oproti stavu na přelomu tisíciletí je však tento stav zhruba na čtvrtinové hodnotě. Nárůst je patrný pouze u řepky, prvním měřeným rokem je rok 1995, kdy byla řepka pěstována na 18 967 ha, značný pokles ploch byl v roce 1997 a to na 10 514 ha, v posledním sledovaném roce 2013 jsou už plochy na 21 521 ha, který je zároveň rekordním rokem, co se týče výměry. Růst osevních ploch řepky je způsoben zejména rostoucími cenami na trhu, dobrý odbyt je zajištěn jejím energetickým využitím. Česká republika patří mezi největší producenty řepky v Evropské unii, obsazuje 5. místo a i výnos 3,45 tun z hektaru ji řadí do mírného evropského nadprůměru. [70] Výrazný pokles je patrný u pícnin pěstovaných na orné půdě a to kvůli klesajícímu rozsahu živočišné produkce, s kterou se pojily požadavky na produkci krmiv. Jako stabilní lze označit osevní plochy cukrovky. [34]
Obr. 32 Vývoj sklizně v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 [34] Obr. 33 Vývoj výnosů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 [34] Sklizeň je ovlivňována nejen velikostí osevních ploch, ale samozřejmě také výnosy na jeden hektar. Rostlinná produkce v kraji zaznamenala významnější pokles v roce 2003 a to ve všech námi sledovaných komoditách, což bylo způsobeno nepřízni počasí, došlo k propadu produkce a produkci obilovin v roce 2003 řadíme mezi nejhorší za
66
posledních 30 let a to i přes značnou finanční pomoc. Rok 2003 je také spojený s vrcholnými přípravami pro vstup do EU. [28] Příznivý z hlediska produkce byl rok 2004, 2008, 2011 a velmi dobře si stojí poslední sledovaný rok 2014. Měnící se počasí během roku ovlivňuje hektarové výnosy některých plodin kladně, jiné záporně. Proto v roce 2011 evidujeme nejvyšší hektarové výnosy zejména u brambor se sklizní 26 499 tun, pro řepku a obiloviny byl nejpříznivější rok 2004 či 2014. Nejstabilnější hektarové výnosy sledujeme u olejnin a částečně i u pícnin. Největší objem produkce u obilovin ve výši 428,1 tis. tun pozorujeme v roce 2004. [34]
Živočišná produkce Vývoj živočišné produkce v Moravskoslezském kraji byl ovlivněn stejným působením jako v celé České republice. Po roce 1995, po určité konsolidaci transformované ekonomiky, byly zemědělci v zájmu rozvoje a ekonomického přežití motivováni tržní poptávkou. V jednotlivých zemích EU však funguje rozdílná dotační politika, což se nejvýrazněji projevilo v likvidaci chovů prasat, u nichž byla ztrátovost po roce 2000 projevem dlouhodobého růstu nákladových vstupů při stagnaci realizačních cen a neschopnosti čelit stále se zvyšujícímu dovozu cenově dotovaného masa. [48]
Obr 34. Vývoj stavů skotu v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013 [37] Obr 35. Vývoj stavů prasat v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013[37]
67
Obr 36. Vývoj stavů drůbeže v Moravskoslezském kraji 1993 – 2013[37] Z přehledů je patrné, že živočišná produkce v kraji má klesající tendenci, má také velmi nízký podíl na produkci v rámci celé ČR. V kraji má větší význam v živočišné produkci jako celku podíl živočišných výrobků, především mléka. [34] Nejvýraznější pokles stavů sledujeme u prasat, který se každoročně snižuje, vývoj koresponduje s vývojem v ČR a důvodem je především neschopnost výrobců konkurovat cenám importovaného masa, ale i snížení spotřeby vepřového a zvýšení nákladů v podobě růstu cen krmných směsí. Nejvíce prasat je chováno v okrese Opava. Pokles je patrný také stavů skotu, jejichž vývoj je však v posledních letech stabilizován a dotační politikou je snaha o zachování stavů skotu na našem území, největší počet je chováno v okrese Bruntál, což se pojí s množstvím LFA oblastí vhodných pro pastvu stád. Stavy drůbeže zaznamenaly v kraji nejvyšší pokles v roce 2012, naopak vysokých počtů stavů drůbeže bylo dosaženo v roce 2000 a 2004. Největší počet se chová v okresech Nový Jičín a Opava. Intenzita chovu skotu je nejvyšší na Frýdeckomístecku, chov prasat a drůbeže je nejintenzivnější na Karvinsku, z významných zemědělských okresů je pak nejvyšší intenzita chovu prasat opět na Frýdeckomístecku a chov drůbeže v okrese Nový Jičín. [34]
68
Obr 37. Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 [42] Tab. 7 Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 [42] Ukazatel Skot celkem
2013
2014
Rozdíl (+,-)
Index (%)
75 765
77 294
1 529
102,0
Prasata celkem
52 386
56 360
3 974
107,6
Drůbež celkem
1 108 341
1 284 655
176 314
115,9
Jak je patrné z tabulky, oproti roku 2013 do roku 2014 narostl počet stavů skotu o 2 %, stavů prasat o 7,6 % a nejvyšší nárůst evidujeme u drůbeže s nárůstem o 176 314 kusů, čili téměř 16 %. Nárůst, zejména u skotu je způsoben dotacemi, jelikož je v zájmu státu zachovat živočišnou výrobu v České republice.
Obr 38. Výroba mléka v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013 [43] Obr 39. Snáška konzumních vajec v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013 [43]
69
Živočišná produkce v Moravskoslezském kraji za období 2011 až 2013 se vyznačuje mírným růstem výroby mléka a markantním snížením snášky vajec. V roce 2012 bylo sneseno 46 509 tis. ks vajec, v roce 2013 to už bylo pouhých 16 180 tis. ks, jedná se tedy o pokles o přesahující 65 %. [22]
*
)
bez drůbežího
Obr 40. Výroba masa v Moravskoslezském kraji 2011 – 2013[43] Výroba masa má stejně jako v předchozích letech klesající tendenci, která je nejvýraznější u vepřového masa. [34]
5. Mezikrajské srovnání 5.1. Rostlinná produkce V následujících tabulkách je zachycen mezikrajský vývoj sklizně v tunách základních rostlinných komodit pro období 2002 až 2013. V grafech je zachyceno srovnání vývoje produkce obilovin Moravskoslezského kraje s Českou republikou a mezikrajské srovnání pro roky 2004 a 2013.
70
5.1.1. Obiloviny
Obr 41. Srovnání vývoje produkce obilovin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 42. Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 a 2013 . [52] Tab. 8 Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 -2013 . [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika kraj: Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
2002 2003 6 770 829 5 762 396 27 982 33 585 1 307 553 1 142 198 675 236 550 879 516 772 416 352 80 036 93 779 417 670 370 619 86 026 99 510 426 602 383 764 437 677 360 309 648 054 587 469
2004 8 783 801 33 966 1 757 895 873 063 669 427 131 519 608 443 132 325 537 018 551 488 819 729
Jihomoravský
971 139
780 885 1 245 082
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
514 936 277 016 351 300
452 371 234 606 291 900
647 795 347 939 428 112
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 7 659 851 6 386 078 7 152 861 8 369 503 7 831 998 6 877 619 8 284 806 6 595 493 7 512 612 28 560 30 847 31 776 42 569 41 832 34 803 44 368 34 195 39 589 1 534 353 1 304 713 1 428 455 1 667 361 1 576 511 1 388 775 1 639 869 1 314 090 1 506 054 736 451 580 312 716 529 783 309 709 500 624 183 756 164 651 550 687 083 562 356 481 840 579 229 608 323 557 318 493 053 564 414 466 494 516 219 109 934 85 814 102 745 114 539 95 822 86 669 106 706 89 406 99 195 522 911 455 264 476 244 592 686 533 439 480 480 565 186 463 914 529 657 113 539 91 092 111 769 129 169 107 348 93 375 112 212 92 967 105 398 470 978 404 900 461 763 529 989 501 235 426 944 511 547 429 583 479 778 484 439 392 495 463 601 530 816 494 457 433 131 529 267 443 532 465 617 682 897 535 873 650 554 729 618 679 031 610 140 748 051 646 343 690 873 1 128 892 964 166 977 226 1 276 143 1 220 157 1 080 301 1 319 126 855 094 1 177 182 572 515 488 224 536 286 647 494 625 462 520 048 653 250 523 048 560 423 329 596 266 273 291 417 333 005 325 684 288 556 347 431 275 983 309 926 382 430 304 265 325 267 384 480 364 201 317 161 387 215 309 294 345 617
Dominantní plodinou ve všech krajích jsou obiloviny, z nichž má nejvyšší zastoupení pšenice ozimá. Z pohledu podílu na celostátní výměře orné půdy lze za hlavní producenty obilovin a olejnin považovat podniky ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Rok 2003 je charakteristický nižší produkcí v celé České republice s rozdílem více než 1 000 000 tun v celkové sklizni v meziročním porovnání. Pokles způsobila nepřízeň počasí (tuhé mrazy v zimě vystřídané suchem na jaře), včetně dvou vln povodní v roce 2002, které postihly naši zemi, zejména Jihočeský, Plzeňský, Středočeský a Karlovarský kraj. [69] Špatných výsledků dosáhl i Jihomoravský kraj, který zaznamenal pokles sklizně obilí o 195 254 tun, Moravskoslezský kraj zaznamenal pokles o 59 400 tun. Záplavy zničily
71
osevní plochu obilnin o 14,2 tis. ha. Rok 2008 se vyznačuje velmi dobrou sklizní v rámci celé republiky a to i vlivem mírné zimy. [24] Sklizeň obilovin byla v roce 2004 druhá nejvyšší za posledních 20 let, byly navýšeny osevní plochy a příznivě se projevily také dobré klimatické podmínky. Dobrou sklizní se vyznačuje i rok 2011 a to napříč všemi kraji. [24] 5.1.2. Brambory
Obr 43. Srovnání vývoje produkce brambor v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 [52] Obr 44. Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 a 2013 . [52] Tab. 9 Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 -2013. [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika kraj: Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
2002 554 721 384 89 508 67 684 29 167 5 363 14 204 11 367 26 800 38 250 207 417
2003 682 511 366 133 607 93 088 34 568 4 770 16 961 10 098 26 245 34 609 251 750
Jihomoravský
18 837
30 331
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
14 584 12 868 20 288
15 635 11 001 19 482
2004 2005 861 798 1 013 000 398 679 176 918 219 040 130 134 149 459 39 747 46 942 6 405 9 111 21 073 26 868 10 718 12 952 30 914 38 665 43 285 46 940 293 284 326 241 65 078 56 047 18 424 21 248 12 356 19 322 22 095 30 455
2006 692 174 141 157 104 98 573 26 077 5 309 15 257 7 439 30 235 33 101 237 620
2007 820 515 463 172 995 110 909 32 900 5 805 18 964 10 556 39 372 39 074 288 330
2008 769 561 323 165 469 95 931 26 402 4 396 16 058 9 182 32 031 36 723 274 813
2009 752 539 368 165 921 97 203 27 134 2 265 15 214 5 380 32 552 34 457 275 075
2010 665 176 264 143 438 91 689 19 921 3 217 11 935 5 058 26 192 31 002 254 517
2011 805 331 281 173 839 111 025 28 417 3 532 12 972 6 392 32 436 38 769 300 698
2012 661 795 164 141 266 91 750 26 257 4 023 10 597 4 774 22 962 31 869 253 271
2013 536 450 137 113 954 74 292 20 241 2 251 8 256 3 991 18 120 25 359 199 702
39 195
42 897
49 752
45 749
32 008
47 592
31 779
34 817
14 060 8 971 19 092
20 132 10 983 27 135
21 006 9 654 27 822
16 697 8 493 26 031
15 039 7 387 23 511
14 570 8 310 26 499
10 689 6 976 25 418
9 369 5 830 20 128
Bramborářské oblasti se nachází převážně na Vysočině, ale i ve středních Čechách. Nejvyšší sklizeň brambor ve výši 1 013 000 tun evidujeme rámcově na celém území České republiky, nejslabším rokem se jeví poslední sledovaný rok 2013 s pouhými 536 450 tunami. Nejvýznamnější producent brambor, kraj Vysočina dosáhl nejvyšší sklizně taktéž v roce 2005, to 326 241 tun, další významný producent, Středočeský kraj dosáhl v témže roce sklizně 219 040 tun, třetím největším producentem je Jihočeský kraj s 149
72
459 sklizenými tunami opět v roce 2005. Nejnižší, téměř zanedbatelnou produkci sledujeme u Hlavního města Prahy se 137 sklizenými tunami v roce 2013. Moravskoslezský kraj si v roce 2005 v rámci možností v kraji vedl také dobře, dosáhl nejlepší sklizně za sledované období, 30 455 tun. Výrazný pokles sledujeme následující rok 2006, a to ve výši 19 092 tun. Rok 2013 byl kvůli nepřízni počasí symbolizován nízkou produkcí. Obecně je nízká sklizeň posledních let způsobená poklesem osevních ploch brambor, na což má vliv také změna spotřebitelských preferencí spojených se změnou skladby jídelníčku Čechů, v roce 1950 snědl průměrný Čech 146 kg brambor, v roce 2009 už pouhých 65 kg. [76] 5.1.3. Řepka
Obr 45. Srovnání vývoje produkce řepky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 46. Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 a 2013. [52] Tab. 10 Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 -2013. [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika kraj: Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
2002 709 533 3 676 132 613 88 840 72 700 14 550 30 029 11 555 41 212 43 895 87 582
2003 387 805 2 544 91 539 48 368 34 663 6 710 20 462 7 690 31 552 29 641 42 613
2004 934 674 4 886 191 173 117 304 85 706 19 272 14 687 18 491 76 771 82 874 110 572
Jihomoravský
74 420
21 309
60 754
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
46 973 23 577 37 911
21 751 8 017 20 946
64 278 28 467 59 439
2005 769 377 4 306 157 373 100 569 84 224 13 008 24 965 14 408 59 255 63 911 86 515 42 257 47 732 25 406 45 448
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 880 172 1 031 920 1 048 943 1 128 119 1 042 418 1 046 071 1 109 137 1 443 210 6 275 6 417 6 893 6 617 6 063 5 939 5 990 8 585 191 437 221 481 230 313 236 709 210 270 219 565 236 383 309 465 101 149 121 703 116 193 126 976 120 983 117 456 131 752 152 872 95 161 106 263 103 305 114 269 103 545 95 956 98 210 122 388 14 964 18 670 16 458 18 176 19 012 15 993 18 152 23 028 37 341 51 858 57 594 60 714 55 177 59 299 64 025 93 378 17 109 21 141 18 276 19 599 17 060 14 299 16 773 20 699 66 322 70 636 69 595 74 088 62 776 65 760 70 242 88 958 68 353 78 390 80 065 87 409 81 301 77 212 81 031 102 267 92 406 109 519 104 083 117 548 112 472 107 591 122 810 144 612
54 242
71 951
86 549
96 359
95 015 100 880
90 471 145 830
55 546 25 498 54 369
62 257 33 557 58 077
65 485 36 755 57 379
69 341 39 798 60 517
64 283 38 628 55 833
71 488 42 235 59 573
67 768 44 601 53 752
101 071 56 874 73 181
73
Všeobecně má produkce řepky výrazně rostoucí tendence a to v rámci celé České republiky, rozšiřují se jak osevní plochy, tak hektarové výnosy řepky. Výjimkou byl rok 2003, kdy produkci olejnin postihly nepříznivé povětrnostní podmínky během vegetace, porosty ozimých plodin z toho důvodu nebyly do zimy optimálně vyvinuté a zapojené, následovaly mrazy na počátku zimy a střídání teplot na jaře, což vedlo k poškození porostů a nutnosti zaorat téměř 100 000 ha. To způsobilo, že pěstební plocha poklesla na velmi nízkou úroveň, stejně tak výnosy z řepky byly v nejnižších hodnotách za posledních 24 let (1,55 t/ha). Vše se projevilo na sklizni, která byla z tohoto důvodu o 83 % nižší než v předchozím roce 2002. [25] Pěstování řepky olejky je pro zemědělce výhodné díky příznivým cenám, ale také proto, že se jedná o základní surovinu na výrobu bio paliv, o jejíž zvýšení produkce se zasazuje i stát finančními stimulacemi. [76] Nejvyšší sklizně bylo na skrz všemi kraji dosaženo v roce 2013, za celou republiku se jednalo o 1 443 210 tun. Nejvýznamnějším producentem je Středočeský kraj s nejvyšší sklizní v posledním sledovaném roce 2013, a to 309 465 tun, následuje ho kraj Jihočeský a Jihomoravský. Produkce řepky se v celé České republice za námi sledované období zdvojnásobila, to platí i pro Moravskoslezský kraj, který z 37 911 sklizených tun v roce 2002 navýšil produkci na 73 181 tun. Nejnižší produkci sledujeme již tradičně u Hlavního města Prahy z důvodu městského charakteru území. 5.1.4. Cukrová řepa
Obr 47. Srovnání vývoje produkce cukrovky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 48. Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 a 2013. [52]
74
Tab. 11 Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 -2013. [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika kraj: Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 3 832 466 3 495 148 3 579 278 3 495 611 3 138 326 2 889 871 2 884 645 3 038 220 3 064 986 3 898 887 3 868 829 3 743 772 32 081 21 850 25 653 19 654 16 342 12 141 11 552 11 405 19 633 14 102 23 689 18 503 1 003 786 876 443 904 904 898 162 798 644 862 520 860 482 903 588 908 144 1 152 755 1 105 390 1 048 531 -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ -‐ 219 045 208 840 196 870 194 312 163 452 157 040 144 661 136 136 139 268 172 924 162 495 167 572 20 780 20 730 21 461 24 448 18 554 24 454 26 296 29 622 30 363 42 910 47 091 50 538 527 805 460 230 471 320 484 636 443 555 500 375 535 837 570 606 579 055 742 556 723 129 677 801 287 240 266 538 278 981 264 532 234 927 166 573 138 411 156 546 166 597 218 236 233 214 218 872 21 236 18 602 10 361 9 697 10 845 11 701 8 517 9 540 10 692 14 262 13 979 17 374 427 218 414 818 444 733 437 008 340 813 248 915 286 905 280 380 265 658 304 604 260 499 311 334 791 253 758 493 773 158 709 755 659 356 507 650 475 015 523 352 534 694 698 877 749 428 734 936 162 023 143 870 150 827 142 532 119 240 55 435 60 318 63 196 73 273 79 829 91 800 111 106 339 999 304 734 301 010 310 875 332 598 343 067 336 652 353 851 337 609 457 832 458 114 387 205
Česká republika si neregulovaným trhem prošla v období 1990 – 2004, tehdy se počet cukrovarů snížil z 60 na 13, s přípravami na vstup do EU jejich počet klesl na 10, další snížení na současných 7 bylo způsobeno reformou z roku 2005. [21] Produkci cukrové řepy ovlivňují množstevní kvóty, které jsou pro ni stanoveny, stejně jako v případě jiných komodit, i u cukrovky bylo nutné při provádění společné organizace trhu s cukrem sladit postupy ČR s postupy v EU. V souvislosti se vstupem ČR do EU se však významně zvýšily tuzemské ceny cukru a od května 2004 velmi výrazně vzrostly dodávky cukru z ČR do zemí EU. Evropská unie se snaží o stabilizaci stavu na trhu s cukrem a vytlačení nekonkurenceschopných podniků, zasazuje se o to reformou, jejímž cílem bylo vzdát se 6 mil. tun cukerných kvót, dále snižuje minimální ceny řepy v EU. [21] Rok 2006 se pojí s restrukturalizací cukrovarnictví, v České republice uzavírá své cukrovary společnost Eastern Sugar ČR, a.s. a odevzdává tak všechny své kvóty ve výši 102 472,8 t, čímž poklesla i národní kvóta. Uzavřeny jsou 3 cukrovary, 2 v Olomouckém a jeden v Pardubickém kraji. Pro tento a další rok je tedy typické snížení produkce. Pro končící podniky a poškozené zemědělce byly připraveny různé typy dotací od restrukturalizační podpory po diverzifikační podporu. [21] Rok 2011 se nese v duchu nejvyšší sklizně v rámci celé České republiky za sledované období, tento rok bylo dosaženo také historicky nejlepšího výnosu. Nejlepších výsledků v rámci ČR dosahuje Středočeský a Olomoucký kraj, ve Středočeském a
75
Královéhradeckém kraji působí nejsilnější cukrovarnická společnost, Tereos TTD, a. s. V ČR bylo v roce 2013 sklizeno 3 743 772 tun, výsledek je o něco málo nižší než v předchozích dvou letech. Nová podoba Společné zemědělské politiky EU na období 2015–2020 znamená pro odvětví cukru, že od hospodářského roku 2016/17 zaniknou kvóty na množství vyrobeného cukru a minimální cena cukrové řepy. Česko zůstává ve výrobě cukru soběstačné a třetinu produkce vyváží. [21] V Moravskoslezském kraji působí cukrovar Moravskoslezské cukrovary, a.s. s kvótou ve výši 86 343, 998. V České republice působí 7 cukrovarů a národní kvóta zůstává ve výši 372 459, 207 tun. V Moravskoslezském kraji se pod záštitou 2. nejsilnější společnosti na českém trhu, Moravskoslezské cukrovary, a.s. (s kvótou ve výši 93 973, 208 tun) nachází 1 cukrovar Odštěpný Závod Opava, a to v okrese Opava – Vávrovice. [68] Moravskoslezský kraj obsazuje 4. příčku ve výši sklizně cukrové řepy, nejlepších výsledků dosáhl v roce 2012, a to 458 114 tun, v posledním sledovaném roce se jedná o 387 205 sklizených tun. [21] 5.1.5. Pícniny
Obr 49. Srovnání vývoje produkce pícnin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013. [52] Obr 50. Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 a 2013. [52]
76
Tab. 12 Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 -2013. [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika kraj: Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 3 274 437 2 521 642 3 032 890 3 047 385 2 791 913 2 562 404 2 595 221 2 605 527 2 459 946 2 963 812 2 948 427 2 857 238 4 264 2 793 3 817 4 037 4 376 3 627 2 787 4 218 2 943 4 158 3 387 3 361 524 722 390 688 487 175 495 693 430 278 383 809 408 336 406 520 376 676 439 601 423 542 414 091 430 367 333 240 398 839 410 266 379 168 335 454 337 851 344 522 317 024 385 234 367 600 344 158 329 576 247 114 308 861 319 996 278 854 242 232 251 596 266 655 261 776 314 253 314 777 278 839 53 828 38 746 43 536 43 167 37 104 27 846 22 747 27 320 24 236 31 187 30 229 32 375 125 439 87 976 114 487 110 225 99 862 90 987 91 827 81 632 73 488 80 635 80 393 83 700 61 551 47 940 55 104 50 318 46 922 44 671 44 158 41 415 40 553 53 123 52 398 45 990 241 318 192 165 239 783 227 253 213 727 193 473 197 044 194 064 190 026 221 679 219 544 213 252 264 805 216 480 272 989 271 950 245 307 240 187 238 708 241 625 218 759 282 185 285 436 282 545 469 466 357 760 431 858 443 681 419 880 400 306 407 115 415 350 392 943 507 074 497 491 450 502 151 283 196 696 229 595 225 602 210 211 203 006 203 335 197 251 187 928 204 826 221 204 247 595 202 295 167 243 182 393 185 910 182 316 165 931 160 494 156 150 149 844 180 432 188 676 198 997 146 226 121 023 135 662 129 419 119 127 117 937 119 422 114 862 115 866 129 969 125 807 127 918 157 139 121 778 128 792 129 869 124 780 112 938 109 799 113 942 107 885 129 456 137 943 133 914
Produkce pícnin v České republice klesá, v porovnání s rokem 2002 k poslednímu sledovanému se jedná o pokles o více než 400 tis. tun a to také z důvodu snižování osevních ploch. Nárůst evidujeme pouze u Pardubického kraje, kde nárůst není tolik významný, ale především u Jihomoravského kraje, který významně zvýšil produkci pícnin z původních 151 283 tun v roce 2002 na 247 595 tun v roce 2013. Moravskoslezský kraj snížil svou produkci o prvního k poslednímu sledovanému roku o 23 225 tun, na konečných 133 914 tun. Nejnižší sklizeň evidujeme v Hlavním městě Praha z již objasněných důvodů. Největším producentem pícnin je kraj Vysočina těsně následovaný Středočeským krajem. Nejnižší sklizně bylo dosaženo v roce 2010 a to rámcově ve všech krajích republiky. Moravskoslezský kraj v roce 2013 vyprodukoval 133 914 tun pícnin, i přes pokles osevních ploch pícnin v kraji je situace vyrovnávána lepší výnosností na hektar.
5.2. Živočišná produkce V následujících tabulkách je zachycen mezikrajský vývoj živočišné produkce v kusech pro skot a prasata a v tisíci kusech pro drůbež pro období 2002 až 2014. V grafech je zachyceno mezikrajské srovnání stavů chovaných zvířat pro roky 2004 a 2014.
77
5.2.1. Skot
Obr 51. Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 a 2014 [52] Tab. 13 Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 -2014. [52] ČR, kraje/ Rok Česká republika Hl. m. Praha + Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 1 520 136 1 473 828 1 441 581 1 397 308 1 373 645 1 391 393 1 401 607 1 363 213 1 349 286 1 343 686 1 353 685 1 352 822 1 373 560 176 454 230 094 173 492 31 855 47 795 40 447 113 570 128 826 226 513 89 914 105 744 67 317 88 115
168 557 227 750 165 118 34 819 45 462 39 819 111 365 122 886 223 566 81 108 103 243 64 449 85 686
158 049 229 778 162 535 34 434 44 453 38 124 109 305 120 434 220 010 77 583 100 748 63 182 82 946
154 934 211 413 155 285 34 689 39 652 38 051 109 527 121 379 218 625 75 511 96 851 60 730 80 661
151 262 208 803 150 493 33 366 39 016 38 787 109 004 119 451 216 474 73 878 92 981 59 941 80 189
152 850 210 573 155 832 35 753 39 996 41 328 108 973 120 382 215 601 74 784 97 241 59 367 78 713
151 671 214 743 160 705 39 049 41 303 43 292 107 678 122 134 213 770 72 250 96 873 58 397 79 742
145 484 211 065 155 176 38 316 39 149 43 808 105 882 118 735 210 635 66 786 91 710 57 351 79 116
145 711 209 993 155 450 39 888 38 380 44 565 102 828 114 680 210 629 61 635 89 441 58 962 77 124
146 094 209 759 159 054 40 075 37 188 46 726 100 037 111 473 210 949 58 782 89 579 59 153 74 817
147 209 212 018 161 734 40 444 36 628 45 606 100 743 111 722 211 348 60 167 90 548 59 135 76 383
150 700 210 476 161 991 39 205 36 246 45 035 100 588 113 402 211 000 59 506 90 605 58 303 75 765
149 265 213 128 164 768 41 937 38 760 45 942 101 209 115 066 213 491 60 240 92 132 60 328 77 294
Z uvedených přehledů je patrné, že stavy skotu mají klesající charakter s nejnižším počtem stáda v roce 2011, kdy bylo v Česku chováno pouze 1 343 686 kusů, tento trend se lehce mění a od roku 2011 opět pozvolna roste. V posledním sledovaném roce 2014 se v ČR stavy navýšily na 1 373 560 kusů, příčinou je také dotační podpora na chov dojnic a snaha o zachování skotu na území České republiky, který mimo jiné významnou měrou přispívá k udržování LFA oblastí. Nejpočetnější stáda nalezneme v kraji Vysočina s 213 491 kusy v roce 2014 (15,5 % z celorepublikového úhrnu), s téměř
identickým
počtem
nalezneme
stáda
v Jihočeském
kraji
(15,4%
z celorepublikového úhrnu), podílově tak zaopatřují 1/3 chovů v rámci ČR. Dalšími významnými producenty jsou Plzeňský a Středočeský kraj. Moravskoslezský kraj je v mezikrajském srovnání co se týče chovu skotu na 8. místě a k roku 2014 zde bylo
78
chováno 77 294 kusů skotu. Nejnižší stavy v současnosti nacházíme v Ústeckém kraji, který se zaměřuje na chov koz a kozlů. Špatně si vede tako Karlovarský a Liberecký kraj. [34] 5.2.2. Prasata
Obr 52. Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 a 2014. [34] Tab.14 Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 -2014. [34] ČR, kraje/ Rok Česká republika Hl. m. Praha + Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 3 440 925 3 362 801 3 126 539 2 876 834 2 840 375 2 830 415 2 432 984 1 971 417 1 909 232 1 749 092 1 578 827 1 586 627 1 617 061 525 919 399 459 262 691 50 955 141 396 60 862 264 116 229 297 399 361
513 539 397 895 249 776 47 703 128 693 50 761 243 983 218 799 404 492
438 596 374 555 230 172 43 128 144 221 44 999 239 151 200 131 409 204
Jihomoravský
524 523
533 634
484 901
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
264 263 119 810 198 273
256 605 117 262 199 659
235 027 109 029 173 425
415 646 348 209 212 974 42 349 116 604 43 166 209 737 193 783 391 482 433 761 215 185 104 796 149 142
407 398 340 597 208 508 25 953 130 496 37 566 215 525 176 126 387 100 457 985 217 057 107 033 129 031
437 434 338 196 204 570 26 825 98 656 41 353 220 522 171 531 414 796 430 406 219 339 123 198 103 589
386 226 303 331 187 070 16 891 100 918 35 914 169 423 148 309 367 876 344 014 188 042 106 220 78 750
329 352 237 969 149 158 12 833 66 706 26 340 131 721 122 988 324 725 286 267 144 343 54 527 84 488
312 896 225 486 141 938 12 020 50 111 37 459 138 209 119 580 319 199 275 242 125 277 75 345 76 470
302 400 173 243 134 986 10 523 68 719 24 942 124 286 127 478 280 866 261 098 111 408 67 431 61 712
296 906 164 953 125 513 1 646 82 644 22 712 86 006 140 888 261 287 194 801 90 108 59 483 51 880
301 893 148 360 118 666 1 691 85 362 20 689 85 277 147 085 247 277 173 734 88 508 115 699 52 386
318 378 145 265 113 449 . 86 933 21 108 85 541 149 475 247 853 167 423 96 821 112 339 56 360
Nejvýznamnějším producentem je opět Středočeský kraj (19,8% celorepublikového úhrnu), který společně s krajem Vysočina (16,1% celorepublikového úhrnu) zajišťují výraznou část produkce prasat. Za sledované období zásadně poklesly chovy v Jihomoravském, Jihočeském, Olomouckém. V Karlovarském kraji byl chov prasat pro rok 2014 zcela ukončen. Moravskoslezský kraj měl na svém území stáda o počtu 198 273 kusů v roce 2002, v roce 2014 už pouhých 56 360 kusů, jedná se tedy o téměř čtyřnásobný propad. Chov prasat v České republice čelí levnému dovozu ze sousedských států, kterému není schopen konkurovat. [27], [47]
79
5.2.3. Drůbež
Obr 53. Mezikrajské srovnání stavů drůbeže2004 a 2014 [34] Tab.15 Mezikrajské srovnání stavů drůbeže 2004 -2014 [34] ČR, kraje/ Rok Česká republika Hl. m. Praha + Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina
2002 29 947
2003 26 873
2004 25 494
2005 25 372
2006 25 736
2007 24 592
2008 27 317
2009 26 491
2010 24 838
2011 21 250
2012 20 691
2013 23 264
2014 21 464
5 249 4296 2096 434 1 828 154 1 751 3 117 1 334
4 319 3593 1935 355 1 728 147 1 957 2 425 1 511
3 124 4314 2178 244 2 041 144 1 774 1 774 1 292
3 967 4 010 1 650 260 2 574 101 1 772 2 124 1 030
5 867 3 503 1 802 262 1 093 87 1 146 2 204 1 066
4 555 1 785 2 237 233 961 83 2 271 2 918 400
4 999 2 735 2 487 175 1 465 56 2 289 3 364 349
4 777
4 502
4 423
4 358
4 205
3 673
3 300
3 029
1 237 1 857 1 817
1 019 1 625 1 757
658 1 649 1 878
567 1 645 1 678
566 1 190 1 601
6 200 2 921 2 510 224 1 135 76 2 690 1 862 472 4 007 424 628 1 690
5 078 2 854 1 976 204 938 74 2 728 1 223 449
Jihomoravský
7 084 3 930 2 202 237 1 277 102 1 549 2 151 1 102 4 170 438 1 445 1 630
6 102 3 631 2 408 2 195 1 127 65 2 732 1 665 985
Olomoucký Zlínský Moravskoslezský
4 907 4 647 1 869 249 1 531 112 1 520 1 560 1 231 4 303 613 1 184 1 645
381 351 1 322
387 514 1 048
446 763 1 108
4 758 1 965 2 490 252 813 60 2 454 2 251 498 3 391 471 776 1 285
4 403 531 822 1 801
V České republice se v roce 2002 chovalo bez mála 30 milionů kusů drůbeže, v roce 2014 již necelých 21,5 milionu. Výrazný pokles stavů drůbeže evidujeme u Jihočeského kraje, který z 4,3 mil. kusů klesl na 1,9 mil. kusů. Jediný růst je patrný u Královéhradeckého kraje, kde stoupl počet chované drůbeže o 703 mil. kusů. V Moravskoslezském kraji stavy drůbeže od roku 2002 po rok 2010 kolísaly mezi hodnotami 1,8 mil. kusů k 1,6 mil. kusů, zásadní propad sledujeme v roce 2012, kde stavy klesly na 1 mil. kusů, situace se v posledních dvou letech začala zlepšit a v posledním sledovaném roce 2014 stavy dosáhly počtu skoro 1,3 mil. kusů, kraj se tak nachází na 7. místě v rámci celorepublikové produkce a na celorepublikovém průměru se podílí z 5,9 %. Nejhorších výsledků dosahuje Liberecký kraj s pouhými 60 tis. kusy. [39], [47]
80
6.
Dotační politika na území Moravskoslezského kraje
Agrární politiku na území České republiky, včetně Moravskoslezského kraje, ovlivňuje Program rozvoje venkova, zajišťující působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci. Mezi cíle rozvoje venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje patří zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Dalším cílem je vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Dále podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově za účelem rozvoje podnikání, tvorby nových pracovních míst, snížení míry nezaměstnanosti a posílení sounáležitosti obyvatel na venkově. [59] Pro období 2014 – 2020 byl program aktualizován a 25. 3. 2015 oficiálně předložen Evropské komisi, avšak dosud nebyl schválen, je tedy možné, že současná verze není konečná. [61]
Obr. 54 Výše dotací Programu rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji [80]
81
Předchozí graf sleduje vývoj výše dotací vyplacených v rámci Programu rozvoje venkova za období 2008 – 2014 v Moravskoslezském kraji. Rok 2008 má nejnižší hodnotu a to z důvodu, že je měřen až od března tohoto roku. V dalších 3 letech měla výše dotací mírně rostoucí charakter. Od roku 2012 zaznamenáváme pokles, jehož snižování pokračovalo až do roku 2013. Rok 2014 se vyznačoval opětovným růstem.
Obr.
55
Výše
dotací
Programu
rozvoje
venkova
v jednotlivých
okresech
Moravskoslezského kraje [80] Z grafu je patrné, že nejvyšší částku dotací PRV pobírá takřka po celé období okres Opava, v roce 2010 to byl Frýdek-Místek a v roce 2013 okres Bruntál. Vůbec nejvyšší částka dotací byla vyplacena v roce 2010v okrese Opava, jednalo se o částku 109 282 993 Kč. Nejvyšší dotaci v rámci jednotlivých projektů, a to ve výši 58 125 295 Kč získal podnik MP Krásno, a.s. v okrese Ostrava-město a to na projekt „Vývoj a optimalizace výroby trvanlivých masných výrobků“ vyplacená v roce 2014. Další významnou dotaci v hodnotě 26 979 009 Kč obdržela v roce 2011 obec Bílov v okrese Nový Jičín na projekt „Bílov – doplnění kanalizace a ČOV“. Nejnižší částky vyplacených dotací se průřezově v rámci všech okresů týkají agro-poradenských služeb. Významný pokles ve výši přijatých dotací pozorujeme u okresu Karviná a až na
82
poslední rok obsazuje spodní příčky okres Ostrava – město. Jedním z důvodů nižší podpory v těchto okresech je nízká výměra zemědělské půdy a vysoká lidnatost.
Obr. 56 Výše dotací Programu rozvoje venkova Moravskoslezského kraje za 1. Čtvrtletí 2015 [80] Obr. 57 Rozložení dotací Programu rozvoje venkova v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [80] Posledním sledovaným obdobím v rámci vyplacených dotací PRV je první čtvrtletí roku 2015, nejvyšší sledujeme v měsíci leden, jehož nejvyšší částku 6 972 067 Kč získala firma MILKEFEKT, s.r.o. v okrese Karviná na projekt „Inovace technologického vybavení pro MILKEFEKT, s.r.o.“. Vůbec poslední, z námi sledovaných, projekt spolufinancovaný z Programu rozvoje venkova byl vyplacen na konci března v okrese Opava podniku 1. Hradecká zemědělská a.s. na projekt s názvem „Porodna a jímka “ v hodnotě 3 143 593 Kč. Struktura zdrojů v prvním čtvrtletí roku 2015 odpovídá vývoji v předchozích letech, největší, bezmála 32 % podíl vyplacených dotací získal okres Opava následovaný okresem Bruntál s 24 % podílem, nejmenší výši obdržel okres Ostrava – město. Následující grafy sledují výši dotací u jednotlivých opatření v rámci Programu rozvoje venkova (Osa II) v letech 2004 až 2014. Objem finančních prostředků na Osu II činí cca 55 % celkových prostředků Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. [55]
83
Agroenvironmentální opatření Jedná se o opatření, jehož cílem je integrovat agroenvironmentální postupy v zemědělství. Podporuje zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Všechna opatření jsou realizována v podobě pětiletých závazků. [71] Platby pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními (LFA) Tyto platby mají za úkol kompenzovat dodatečné náklady a ušlé příjmy v souvislosti s omezením zemědělské produkce a tím zachovat udržitelné systémy hospodaření v těchto oblastech, kde leží více než polovina zemědělského půdního fondu v ČR. [61] NATURA 2000 a lesnicko-environmentální platby Hlavní úlohou těchto plateb je zvýšení environmentální hodnoty lesů a zlepšení životního prostředí a krajiny, současně tak přispívají k naplňování strategie Národního lesnického program. [55] Jednotná platba na plochu (SAPS) Jedná se o hlavní platbu přímých plateb. Žádat o ní může jak fyzická, tak právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu, která je na žadatele vedena v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (tzv. LPIS). Tato platba je plně hrazena z prostředků EU. [72] LPIS je geografický informační systém (GIS)tvořený v prvé řadě evidencí využití zemědělské půdy. LPIS vznikal na základě zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství na přelomu let 2003 a 2004. Ke spuštění došlo 21. března 2004. Hlavní úloha registru půdy tkví v ověřování údajů v žádostech o dotace poskytovaných ve vazbě na zemědělskou půdu, a to bez ohledu na to, zda jde o dotace financované ze zdrojů EU nebo o národní dotační programy. [58]
84
Obr. 58 Výše vyplacených dotací v ČR [81] Obr. 59 Struktura finančních zdrojů vyplacených dotací v ČR [81] Výše uvedené grafy evidují výši a strukturu dotací vyplacených v České republice za období 2004 – 2014. Nejvyšší objem dotací ve výši 118 760 220 263 Kč byl vyplacen na přímé platby, tzv. Jednotná platba na plochu (SAPS). Další v pořadí jsou agroenvironmentální opatření vyplacené ve významnější výši z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD), další část v rámci opatření Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Nejnižší podíl na celkovém výsledku ve výši 89 382 943 Kč mají platby v rámci opatření Natura 2000. Finanční zdroje, z nichž jsou dotace vyplaceny, tvoří z 92 % zdroje z EU, zbylých 8% je kofinancováno z národních zdrojů.
Obr. 60 Počet vyplacených dotací v ČR [81]
85
Počet vyplacených dotací v ČR v období 2004 až 2014 koresponduje s objemem výše dotací a nejvíc jich připadá na platby SAPS, jedná se o 268 381 žádostí, následované platbami za agroenvironmentální opatření. Nejnižší počet připadá na opatření Natura 2000 s 1 941 vyplacenými žádostmi. Celkově bylo vyplaceno 528 648 žádostí.
Obr. 61 Výše vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [81] Výše proplacených dotací za roky 2004 až 2014 v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje taktéž souvisí s celorepublikovým trendem a nejvíc jich ve všech okresech připadá na SAPS. Největší objem byl v rámci SAPS vyplacen v okrese Opava a následně v okrese Bruntál. V ostatních sledovaných dotačních titulech, mimo Naturu 2000, kde je na prvním místě Nový Jičín, obsazuje první příčku okres Bruntál. Obecně jsou v objemu vyplacených dotací další v pořadí agroenvironmentální opatření, následně LFA oblasti a nejmenší objem dotací připadá na oblasti NATURA 2000. Nejvyšší počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje za období 2004 – 2014 připadá na SAPS v čele s okresem Frýdek-Místek a Karviná, počet je vyšší než vyplacená výše, důvodem je realizace menších projektů. V okrese Bruntál je počet vyplacených dotací SAPS nižší a naopak vyplacený objem dotací vyšší z důvodu významnějších a finančně náročnějších projektů. Frýdek-Místek má nejvyšší
86
počet přijatých dotací i ve všech ostatních titulech kromě Natury 2000, kde je největším příjemcem okres Nový Jičín.
Obr. 62 Počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje [81] 6.1.
Reforma Společné zemědělské politiky 2014-2020
SZP ve své nové podobě umožní členským státům rozhodovat o nastavení přímých plateb v rámci prvního pilíře ve větší míře než v předešlém období. Většina rozhodnutí byla oznámena Evropské komisi do 1. srpna 2014, nyní probíhá příprava nařízení vlády k přímým platbám se specifickým nastavením přímých plateb na národní úrovni. Jako jedna z úloh reformované SZP je šetrný přístup k životnímu prostředí pomocí režimu ozelenění, generační obměny na venkově založené na dotacích pro mladé farmáře či pomocí podpory odvětví, jež čelí určitému typu obtíží nebo jsou významná z hlediska sociálního, environmentálního nebo hospodářského. Cílem je posílení konkurenceschopnosti zemědělských podniků na trhu, zeefektivnění výroby a vyšší udržitelnost. Jako další změna se jeví volnější ruka pro členské státy v ohledu na zacílení plateb a to včetně přesunu přímých plateb a Programu rozvoje venkova mezi pilířem I. a pilířem II. Finanční prostředky I. pilíře po přesunu do II. pilíře dosahují výše 23 mld. Kč. [24], [32]
87
Co se týče greeningu neboli ozelenění přímých plateb (výše „zelené složky“ přímých plateb činí 30 %), ministři potvrdili jeho povinný charakter pro farmy o rozloze větší než 10 ha. Ozeleňování se dle nových pravidel bude povinně týkat 27% zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji. [61]
88
7. Diskuse a závěr Sektor zemědělské prvovýroby je podstatnou složkou národní ekonomiky všech zemí, je proto zcela neodmyslitelné, aby byla agrární politice věnována dostatečná pozornost. Zemědělství nadále, a to v prvé řadě plní základní roli uspokojení poptávky po potravinách, stále výrazněji se však v posledních letech projevují jeho nezanedbatelné mimoprodukční funkce, které mimo jiné zasahují do environmentální a sociální oblasti. Multifunkční úlohu zemědělství a jeho důležitost prosazuje zaměřením podpor také Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky a dalších dotačních titulů jako je Program rozvoje venkova, který zdůrazňuje důležitost podpory právě ve venkovských oblastech. Důvody vedoucí k podpoře zemědělství jsou opodstatněny zejména jeho úzkým spojením s přírodou, a to rozdílnými agroekologickými podmínkami, klimatickými podmínkami, nízkou cenovou pružností poptávky po potravinách, nízkou cenovou pružností nabídky zemědělských produktů, dlouhodobým poklesem důchodů v zemědělství a vlivem specifické sociálně ekonomické struktury a rozmístění podnikatelských subjektů v zemědělské prvovýrobě, charakteristické velkým počtem výrobců, převážně vázaných na půdu různé kvality a úrodnosti. České zemědělství prošlo po ekonomické reformě v roce 1989 významným vývojem, který výrazně změnil podnikatelskou strukturu zemědělství. Přechod od centrálně plánovaného k tržnímu hospodářství bylo provázeno obnovou majetkových vztahů privatizací státních statků a transformací jednotných zemědělských družstev. Tímto procesem se vytvořily nové právní formy jednak podniků fyzických osob, samostatně hospodařící rolníci a různé obchodní společnosti. Období po roce 1989 je spojeno s poklesem produkce, zejména v oblasti živočišné výroby. Zemědělství v současné podobě je značně ovlivněno procesy globalizace, která podnikatelské prostředí agrobyznysu napojuje do celých výrobních vertikál, v nichž mají zcela zásadní vliv finalizující články navazujících odvětví. Přechod od nabídkově orientovaného modelu k poptávkově orientovanému modelu je provázeno rozhodujícím vlivem distributorů a prodejních řetězců v případě zemědělských firem a koncových spotřebitelů v případě zákazníka, kteří určují strukturu a objem produkce.
89
Česká republika 1. 5. 2004 vstupem do Evropské unie přijala Společnou zemědělskou politiku, která má za cíl posílit konkurenceschopnost evropského zemědělství, trvale udržitelný rozvoj, zabezpečit vysokou kvalitu zemědělských a potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou, dokončit restrukturalizaci zemědělských a zpracovatelských podniků a posílení pozice zemědělské prvovýroby na trhu. Úkol, specifický pro ČR, se týkal vytvoření podmínek pro jednoznačnou identifikaci vlastnictví půdy a rozvoj trhu s pozemky. Přijetí SZP má ve svém důsledku vliv na samotné farmáře, kterým se markantně zvýšil finanční tok prostředků ve formě dotací, na zákazníky, kteří změny pociťují v širším sortimentu potravin dodávaných na pulty obchodních řetězců, ale také na celou společnost jak v oblasti podpory alternativních zdrojů energie, tak v udržování krajinotvorné funkce zemědělství, včetně jeho environmentálních a sociálních funkcí vlivem podpory venkovských oblastí. Celkově je Moravskoslezský kraj, spadající do NUTS II Moravskoslezsko, geograficky zajímavý region nacházející se na severovýchodě České republiky. Administrativně je členěn do 6 okresů, a to Bruntál, Frýdek – Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava – město. Počet obyvatel v roce 2014 přesahuje 1,2 mil. a obecná míra nezaměstnanosti dosahuje 8,3 %. Vývoj počtu zaměstnaných jde ruku v ruce s trendem vyspělých zemí a to poklesem zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru a přesunem pracovní síly do sektoru služeb, v zemědělství je v kraji zaměstnáno 11 200 osob. Okresy Opava a Bruntál se vyznačují největší výměrou obhospodařované zemědělské půdy. Okres Opava má také největší množství orné půdy v kraji. Naopak nejnižší podíl obhospodařované zemědělské půdy mají okresy Ostrava-město a Karviná, jež nejsou z hlediska zemědělství příliš zajímavými oblastmi a to jak z důvodu průmyslem znehodnocené půdy, tak z důvodu vysoké lidnatosti. Za období 1993 - 2013 v Moravskoslezském kraji evidujeme celkový pokles osevních ploch, ten je evidentní i u osevních ploch obilovin, což je dáno nejen odbytovými a cenovými podmínkami, ale i dotační politikou, která směřuje k podpoře TTP. Velmi výrazný pokles osevních ploch je znatelný i u pícnin, což je způsobeno klesajícím rozsahem živočišné produkce, s kterou se pojily požadavky na produkci krmiv. Pokles
90
je výrazný i u brambor, stejně jako v celé ČR, tento jev je zapříčiněn i poklesem poptávky po bramborách vlivem změny jídelníčku Čechů, kde již brambory nehrají tak významnou roli. Jako stabilní lze v kraji označit osevní plochy cukrové řepy. Pozitivní vývoj je patrný pouze u řepky, jež se jeví jako perspektivní a ekonomicky návratná plodina, a to i díky jejímu využití při výrobě bio paliv, jejichž výroba je dotovaná státem. Živočišná produkce v kraji v dlouhodobějším měřítku za období 1993 - 2013 má podobné tendence jako ve zbytku republiky, má také velmi nízký podíl na produkci v rámci ČR. Pokles stavů chovaných zvířat je nejmarkantnější u prasat, kde výrobci nebyly schopni čelit dotovanému importovanému masu a produkce pro ně přestala být rentabilní. Nejvíce prasat je dosud chováno v okrese Opava. Stavy skotu se také výrazně snížily, nejvíce stád nalezneme v okrese Bruntál, který se z důvodu vyššího výskytu podporovaných horských LFA oblastí stává vhodným pro pastvu stád. Pokles je z dlouhodobějšího hlediska patrný také u stavů drůbeže. V letech 2013 – 2014 sledujeme 2 % nárůst stavů skotu, téměř 8% nárůst stavů prasat a 16 % nárůst stavů drůbeže. Výroba masa v období 2011 - 2013 době také klesající tendenci, která je nejcitelnější především u vepřového, výrazný pokles je znatelný hlavně u snášky vajec, která i přes navýšení stavů drůbeže poklesla o 65 %, roste naopak výroba mléka. Vývoj zemědělství na území Moravskoslezského kraje ovlivňuje, stejně jako zbytek republiky, Program rozvoje venkova, jehož cíli jsou rozvoj venkovského prostoru na bázi trvale udržitelného rozvoje a vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Dále podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově za účelem rozvoje podnikání, tvorby nových pracovních míst, snížení míry nezaměstnanosti a posílení sounáležitosti obyvatel na venkově. Moravskoslezský kraj je významným příjemce těchto dotací. Největším příjemcem dotací za sledované období 2008 – 2014 je okres Opava, až na rok 2014, kdy prvenství převzal okres Bruntál. Vůbec nejvyšší částka dotací byla vyplacena v roce 2010 v okrese Opava, jednalo se o částku 109 282 993 Kč. Nejvyšší
91
dotaci v rámci jednotlivých projektů, a to ve výši 58 125 295 Kč získal podnik MP Krásno, a.s. v okrese Ostrava-město a to na projekt „Vývoj a optimalizace výroby trvanlivých masných výrobků“ vyplacená v roce 2014. Nejnižší částky vyplacených dotací se vztahují na agro-poradenské služby. Naopak významný pokles ve výši přijatých dotací pozorujeme u okresu Karviná a až na poslední rok obsazuje spodní příčky okres Ostrava – město. Jedním z důvodů nižší podpory v těchto okresech je nízká výměra zemědělské půdy a vysoká lidnatost. V rámci jednotlivých opatření Programu rozvoje venkova (Osa II) v letech 2004 až 2014 připadá stejně jako v celé ČR nejvíce dotací na SAPS a to ve všech okresech kraje. Největší objem byl v rámci SAPS vyplacen v okrese Opava a následně v okrese Bruntál. V ostatních sledovaných dotačních titulech, mimo Naturu 2000, kde je na prvním místě Nový Jičín, obsazuje první příčku okres Bruntál. Obecně jsou v objemu vyplacených dotací další v pořadí agroenvironmentální opatření, následně LFA oblasti a nejmenší objem dotací připadá na oblasti Natura 2000. Nejvyšší počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje za období 2004 – 2014 připadá na SAPS v čele s okresem Frýdek-Místek a Karviná, počet je vyšší než vyplacená výše, důvodem je realizace menších projektů. V okrese Bruntál je počet vyplacených dotací SAPS nižší a naopak vyplacený objem dotací vyšší z důvodu významnějších a finančně náročnějších projektů. Frýdek-Místek má nejvyšší počet přijatých dotací i ve všech ostatních titulech kromě Natury 2000, kde je největším příjemcem okres Nový Jičín. Finanční zdroje, z nichž jsou dotace vyplaceny, jsou tvořeny z 92 % zdroji z EU, zbylých 8 % je kofinancováno z národních zdrojů. Z uvedených charakteristik a provedených analýz je zřejmé, že Moravskoslezský kraj díky svým agroekologickým podmínkám čerpá relativně vysoký podíl dotací z titulu pro méně příznivé oblasti, LFA. I když uplatnění tohoto titulu je dáno charakterem území, pro účelnost využití je do budoucna třeba zdůraznit kontroly příjemců dotací, aby nedocházelo k neúčelnému využívání či zneužívání těchto finančních prostředků. Obdobně je třeba důsledně dodržovat nároky na opatření v rámci projektů zachování
92
krajiny a při podpoře šetrného zemědělství. Podobný problém týkající se zneužívání dotací je evidován i u poradenských firem, které za přijaté dotace poskytují jiné služby. Dosud problematické je však v této souvislosti kupř. využití programu Leader, kde dochází ke spolupráci zemědělců a místních samospráv. Ve většině případů se nejedná o projekt, který by řešil problémy samospráv a zemědělce, řeší projekty samostatně, kdy zemědělci schvalují např. opravy chodníků v obci a obce schvalují např. nákup zemědělské techniky. Přitom se jedná o program administrativně náročný a komplikovaný, i když jedná o relativně nízké částky dotací. Klíčovým v rámci dalšího rozvoje je však posílení konkurenceschopnosti na agrárním trhu včetně podpory diverzifikace do zemědělských i nezemědělských aktivit. Příkladem mohou být projekty v rámci podpory alternativních zdrojů energie, bioplynové stanice jsou vhodným řešením pro koexistenci se zemědělskými podniky. Dobře fungující bioplynové stanice zajišťují ekonomickou stabilitu v živočišné výrobě, která neustále podléhá cenovým výkyvům. V zájmu zachování a rozvoje celého sektoru a jeho odvětví, prezentovaného v současné politice i jako zájem státu, je zachování živočišné výroby na území celé republiky, tedy i Moravskoslezského kraje. Živočišná výroba by měla být podpořena navýšením dotací a vyrovnanějším poměrem podpory právě mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, jež byla dosud výrazněji preferována. Dalším ze strategických kroků by měla být podpora produkce výrobků s vyšší přidanou hodnotou, např. právě masné výrobky. Jelikož v EU po 31 letech padly kvóty na mléko, očekává se mírný pokles cen mléka z důvodů jeho vyšší produkce, proto hodnotím kladně navýšení dotačních prostředků skrze dotační titul „Zvláštní podpora na krávy chované v systému s tržní produkcí mléka (Dojnice)“, mléko je další z artiklů, jehož výroba by měla být zachována. Pro budoucí stabilitu českých zemědělských podniků a schopnost čelit silné konkurenci na trhu, zejména ze zahraničí, by se měly podniky zaměřit na zeefektivnění technologií, modernizaci a celkovou restrukturalizaci podniků.
93
8. Zdroje Literární zdroje [1] BEČVÁŘOVÁ, Věra, Vojtěch TAMÁŠ a Ivo ZDRÁHAL. Agrobyznys v rozvoji regionu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 115 s. ISBN 978-80-7375799-1. [2] BEČVÁŘOVÁ, Věra, Karel VINOHRADSKÝ a Ivo ZDRÁHAL. České zemědělství a vývoj cenového prostředí společného trhu EU: Czech agriculture and the development of price environment in the EU common market. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 74 s. ISBN 978-80-7375-345-0. [3] BEČVÁŘOVÁ, V. Globalizace -- riziko nebo příležitost pro současné zemědělství?. In Medzinárodné vedecké dni 2008. Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 20-27. ISBN 978-80552-0061-3. [4]BEČVÁŘOVÁ V. -- SVOBODOVÁ E -- VINOHRADSKÝ K. Intenzivní a extenzivní využívání přírodních zdrojů zemědělství ČR. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2011. ISBN 978-80-7375-579-9. [5]BEČVÁŘOVÁ, Věra. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 94 s. ISBN 978-80-7375133-3. [6]BEČVÁŘOVÁ V. – JUŘICA A. Koncepce pilířů I a II SZP v dotační politice ČR. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, ISBN 978-807375-252-1. [7] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 68 s. ISBN 80-7157911-4. [8]BEČVÁŘOVÁ, Věra Ivo ZDRÁHAL. Rozvoj zemědělství a venkova v evropském modelu agrární politiky. Brno: Mendelu v Brně, 2013, 132 s. ISBN 978-80-7375-771-7. [9]BEČVÁŘOVÁ, V. a kol. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 62 s. ISBN 978-807375-255-2.
94
[10] BEČVÁŘOVÁ V. Zemědělská politika.1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, ISBN 80-7157-514-3. [11] BEČVÁŘOVÁ, Věra a Ivo ZDRÁHAL. Zemědělská politika a obchod. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 126 s. ISBN 978-80-7375-761-8. [12] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 62 l. ISBN 80-715-7891-6. [13] BOHÁČKOVÁ, Ivana a Ivana BROŽOVÁ. Ekonomika agrárního sektoru.Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2010, 122 s. ISBN 978-80-213-2026-0. [14] DAVIS, J.H., GOLDBERG, R.A.: A Concept of agribussiness, Boston, Mass: Research Division, Harvard Business School,1957, 136s. [15] FORET, Miroslav. Změny v reakci zákazníků na vývoj podmínek agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelovauniverzita v Brně, 2011, 72 s. ISBN 978-80-7375-578-2. [16] GREGA, L.: Agricultural trade liberalization and positive externalities Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2005, LIII, No. 3, pp. 35-42 [17] KONEČNÝ, Ondřej. Ekonomická geografie: proměny v globální ekonomice a průmyslu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 142 s. ISBN 978-80-7375798-4. [18]
MIŠKOLCI, S.: Societal valuation of the extraproductional functions of
agriculture. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2006, LIV, No. 3, pp. 71–78 [19] REDLICHOVÁ, Radka, Věra BEČVÁŘOVÁ a Karel VINOHRADSKÝ. Vývoj ekologického zemědělství ČR v ekonomických souvislostech. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 91 s. ISBN 978-80-7509-173-4. [20] SVATOŠ, Miroslav. Ekonomika agrárního sektoru: (vybraná témata). Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2008, 170 s. ISBN 978-80-213-1846-5.
95
Publikace [21] Situační a výhledová zpráva cukr a cukrová řepa [22] Situační a výhledová zpráva drůbež a vejce [23] Situační a výhledová zpráva mléko [24] Situační a výhledová zpráva obiloviny [25] Situační a výhledová zpráva olejniny [26] Situační a výhledová zpráva skot-hovězí maso [27] Situační a výhledová zpráva vepřové maso [28] Zelená zpráva [29] Zemědělství Internetové zdroje [30] Agrární komora ČR. Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin 2014 [online]. [cit.
2015-05-15].
Dostupné
z:
http://www.apic-ak.cz/definitivni-udaje-o-sklizni-
zemedelskych-plodin-2014.php [31] Agrární komora ČR. Reforma Společné zemědělské politiky (SZP) 2014 – 202 [online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
http://www.apic-
ak.cz/data_ak/12/v/KonferenceSZPbrozura.pdf [32] Agrární www portál. Hrubá zemědělská produkce v ČR loni o 4,5 procenta nižší [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.agris.cz/clanek/102734/hrubazemedelska-produkce-v-cr-loni-o-4,5-procenta-nizsi [33] Czech republic. Moravskoslezský kraj [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.ceskarepublika.estranky.cz/clanky/moravskoslezsky-kraj.html [34] Český statistický úřad. 3. Vývoj zemědělství a lesnictví v Moravskoslezském kraji [online].
[cit.
2015-05-15].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/documents/10180/20535732/80136109a3.pdf/a1401024-63fb-4afe9afb-0219bd23bc5e?version=1.0 [35] Český statistický úřad. Administrativní členění kraje [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné
z:
96
http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/administrativni_cleneni_moravskoslezskeho_kraje_ k_31_12_2013/$File/33010014ma.jpg [36] Český statistický úřad. Časové řady [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zem_cr [37] Český statistický úřad. Dlouhodobý vývoj Moravskoslezského kraje [online]. [cit. 2015-05-15].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/documents/11288/26023185/CZ080_2.pdf/30853072-83d4-4a7da55c-35fcf545d358?version=1.1 [38] Český statistický úřad. Charakteristika kraje [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/charakteristika_moravskoslezskeho_kraje [39] Český statistický úřad. Chov drůbeže v Moravskoslezském kraji v roce 2013 [online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/csu/xt/chov_drubeze_v_moravskoslezskem_kraji_v_roce_2013 [40] Český statistický úřad. Nejnovější údaje: Moravskoslezský kraj [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xt/1-xt [41] Český statistický úřad. Pravidelně zaměstnaní pracující v zemědělství podle věkových
skupin
[online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/documents/10180/25404467/27016614042.pdf/f9094050-5cee4872-8cf9-236c9bb99009?version=1.0 [42] Český statistický úřad. Soupis hospodářských zvířat [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné
z:
https://www.czso.cz/csu/czso/soupis-hospodarskych-zvirat-k-142014-
ivbjnb489w [43] Český statistický úřad. Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2014 [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/11-zemedelstvi3689 [44] Český statistický úřad. Statistiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xt/statistiky [45] Český statistický úřad. Vybrané ukazatele zemědělství v České republice [online]. [cit.
2015-05-15].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0901.pdf/f0e2065a-08564965-87ce-5b6153eea441?version=1.0
97
[46] Český statistický úřad. Výroba masa [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0902.pdf/e14afae7-3e424dd8-8082-551bcb818980?version=1.0 [47] Český statistický úřad. Výsledky chovu hospodářských zvířat v Libereckém kraji v roce
2014
[online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/csu/xl/150218_zem [48] Český statistický úřad. Vývoj počtu hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji
[online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/documents/10180/20565401/13-810208q3a2.pdf/ed5e1e41-e6df4d5b-881b-01d1b995c052?version=1.0 [49] Český statistický úřad. Základní charakteristika okresů [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné
z:
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=RSO5022PU_OK&vo=n ull [50] Český statistický úřad. Zaměstnanost a nezaměstnanost v České republice podle výsledků výběrového šetření pracovních sil ( [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20541931/3201814_0501.pdf/ace2f19b-80cd4d70-bd80-c2ca56ad8477?version=1.0 [51] Český statistický úřad. Zemědělské podniky podle rozlohy půdy [online]. [cit. 2015-05-18].
Dostupné
z:
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_z obraz=1&cislotab=ZEM5052PU_OK&cas_1_101=20131231&voa=tabulka&str=tabdet ail.jsp [52] Český statistický úřad. Zemědělství [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11&vo=null&expand=1 [53] Český úřad zeměměřický a katastrální. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke-udaje/Souhrne-prehledy-pudnihofondu/Rocenka_pudniho_fondu_2014.aspx [54] Český úřad zeměměřický a katastrální. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z:
98
http://www.cuzk.cz/Periodika-a-publikace/Statisticke-udaje/Souhrne-prehledy-pudnihofondu.aspx [55] Finanční nástroje péče o krajinu. Program rozvoje venkova (Osa II) [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.dotace.nature.cz/osa-ii-program.html [56] Chov prasat ČR po vstupu do EU z pohledu MZe [online]. In: MACHEK, Jiří. [cit. 2015-05-18].
Dostupné
z:
http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&ved=0CDgQFj AE&url=http%3A%2F%2Fwww.vetkom.cz%2Fcontent%2FsendFile%2Fname%2F886 5a78cb9168b19e72a35889b1e3dd0&ei=DahUVZCfMoG2sAGL6YGoBA&usg=AFQj CNG1oYCns4dQ0rvjASCY9LnBCHeI-Q&bvm=bv.93112503,d.bGg [57] Informační systém o průměrném výdělku. Výsledky šetření [online]. [cit. 2015-0518]. Dostupné z: http://www.ispv.cz/cz/Vysledky-setreni/Archiv/2014.aspx [58] Ministerstvo zemědělství ČR. O aplikaci Registr půdy [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/farmar/LPIS/e/program-rozvoje-venkovana-obdobi-2007/ [59] Ministerstvo zemědělství ČR. Program rozvoje venkova 2007–2013 [online]. [cit. 2015-05-18].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-
venkova-na-obdobi-2007/ [60] Ministerstvo zemědělství ČR. Rostlinné komodity [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-
komodity/?fullArticle=1 [61] Ministerstvo zemědělství ČR. Společná zemědělská politika [online]. [cit. 201505-18].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-
zemedelstvi/zahranicni-vztahy/cr-a-evropska-unie/spolecna-zemedelskapolitika/dotace-pro-oblasti-s-prirodnimi-ci.html [62] Ministerstvo zemědělství ČR. Zemědělská výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ [63] Ministerstvo zemědělství ČR. Živočišné komodity [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/zivocisne-komodity/
99
[64] Moravskoslezský kraj. Atlas životního prostředí [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/assets/temata/publikace/atlas-zivotnihoprostredi-moravskoslezskeho-kraje.pdf [65]
Moravskoslezský kraj. Geografické informace [online]. [cit. 2015-05-15].
Dostupné z: http://o-kraji.kr-moravskoslezsky.cz/geograficke_informace.html [66]
Moravskoslezský
kraj.
Koncepce
rozvoje
zemědělství
a
venkova
Moravskoslezského kraje [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://iszp.krmoravskoslezsky.cz/cz/temata/koncepce/koncepce-rozvoje-zemedelstvi-a-venkovamoravskoslezskeho-kraje-7/ [67] Moravskoslezský kraj. Základní informace [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://iszp.kr-moravskoslezsky.cz/cz/temata/zemedelstvi/zakladni_informace/zakladniinformace-15677/ [68] Novinky. České cukrovary budou čelit větší konkurenci, deregulace zahýbe s cenami
[online].
[cit.
2015-05-18].
Dostupné
z:
http://www.novinky.cz/ekonomika/344795-ceske-cukrovary-budou-celit-vetsikonkurenci-deregulace-zahybe-s-cenami.html [69] Souhrnná zpráva o povodni v srpnu 2002 za Povodí Vltavy, státní podnik [online]. In: . [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.pvl.cz/files/download/hydrologickeinformace/zpravy-o-povodni/2002-08-zprava-o-povodni.pdf [70] Statistkaamy. Snížil se podíl orné půdy, zlepšila se užitkovost [online]. [cit. 201505-18]. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2014/07/snizil-se-podil-orne-pudyzlepsila-se-uzitkovost [71] Státní zemědělský intervenční fond. Agroenvironmentální opatření [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.szif.cz/cs/eafrd/osa2/1/13 [72] Státní zemědělský intervenční fond. Jednotná platba na plochu SAPS [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.szif.cz/cs/saps [73] Státní zemědělský intervenční fond. Konec kvótového systému [online]. [cit. 201505-15].
Dostupné
z:
http://www.szif.cz/cs/CmDocument?rid=%2Fapa_anon%2Fcs%2Fzpravy%2Fkomodity %2Fzv%2F01%2F01%2F1427891924692.pdf
100
[74] Statutární město Ostrava. Zemědělská půda [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: https://www.ostrava.cz/cs/o-meste/zivotni-prostredi/puda/zemedelska-puda [75] Struktura zaměstnanců zemědělských firem [online]. In: . [cit. 2015-05-15]. Dostupné
z:
http://www.zscr.cz/download/files/NEG-011_BI-DI_ZEMED_Manual-
Struktura-zam.pdf [76] Venkovské fórum. Farmáři pěstují více obilí, řepky a máku, méně brambor a řepy [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.venkovskeforum.cz/agro/farmaripestuji-vice-obili-repky-a-maku-mene-brambor-a-repy [77] Zemědělské komodity. Rostlinná výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/rostlinna-vyroba-menu [78] Zemědělské komodity. Živočišná výroba [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.zemedelskekomodity.cz/index.php/zivocisna-vyroba [79] 15 minut pro ekonomiku a byznys. Produkce českého zemědělství od roku 1989 klesla
[online].
[cit.
2015-05-15].
Dostupné
z:
http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstvi/produkce-ceskeho-zemedelstvi-od-roku-1989klesla-o-tretinu614005#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink Podklady z institucí [80] Ministerstvo zemědělství ČR [81] Státní zemědělský intervenční fond
101
9. Seznam obrázků a tabulek Obrázky Obr. 1 Nabídkově orientovaný model Obr. 2 Poptávkově orientovaný model Obr. 3 Strategie EU v rozvoji venkova Obr. 4 Hrubá zemědělská produkce na ha zemědělské půdy ve stálých cenách Obr. 5 Hrubá zemědělská produkce ČR Obr. 6 Produkce zemědělského odvětví ve stálých cenách 2000 Obr. 7 Produkce zemědělského odvětví v běžných cenách Obr. 8 Struktura zaměstnaných v ČR Obr. 9 Pravidelně zaměstnaní v zemědělství podle věkových skupin Obr. 10 Vývoj osevních ploch v ČR v ha Obr. 11 Struktura osevních ploch v roce 1989 Obr. 12 Struktura osevních ploch v roce 1999 Obr. 13 Struktura osevních ploch v roce 2004 Obr. 14 Struktura osevních ploch v roce 2014
Obr. 15 Vývoj produkce základních rostlinných komodit v ČR Obr. 16 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR Obr. 17 Vývoj výroby masa v ČR Obr. 18 Vývoj výroby mléka v ČR Obr. 19 Vývoj snášky vajec v ČR Obr. 20 Administrativní členění Moravskoslezského kraje Obr. 21 Typy půd v Moravskoslezském kraji Obr. 22 Ekologické zemědělství v Moravskoslezském kraji Obr. 23 LFA v Moravskoslezském kraji Obr.24 Půdní fond v jednotlivých okresech Moravskoslezského krajek 31.12.2013 (v ha) Obr. 25 Zornění půdy v katastrálních územích Moravskoslezského kraje Obr. 26 Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje Obr. 27 Zemědělská půda v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 28 Velikostní struktura zemědělských podniků v ČR v roce 2013
102
Obr. 29 Velikostní struktura zemědělských podniků v Moravskoslezském kraji v roce 2013 Obr. 30 Vývoj počtu zaměstnaných v Moravskoslezském kraji v letech 1993-2013 Obr. 31 Vývoj osevních ploch v Moravskoslezském kraji v letech 1991 - 2013 Obr. 32 Vývoj sklizně v Moravskoslezském kraji v letech 2000 – 2014 Obr. 33 Vývoj výnosů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 - 2014 Obr 34. Vývoj stavů skotu v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 35. Vývoj stavů prasat v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 36. Vývoj stavů drůbeže v Moravskoslezském kraji 1993 - 2013 Obr 37. Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 Obr 38. Výroba mléka v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 39. Snáška konzumních vajec v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 40. Výroba masa v Moravskoslezském kraji 2011 - 2013 Obr 41. Srovnání vývoje produkce obilovin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 42. Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 a 2013 Obr 43. Srovnání vývoje produkce brambor v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 44. Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 a 2013 Obr 45. Srovnání vývoje produkce řepky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 46. Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 a 2013 Obr 47. Srovnání vývoje produkce cukrovky v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 48. Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 a 2013 Obr 49. Srovnání vývoje produkce pícnin v Moravskoslezském kraji s ČR 2002 – 2013 Obr 50. Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 a 2013 Obr 51. Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 a 2014 Obr 52. Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 a 2014 Obr 53. Mezikrajské srovnání stavů drůbeže2004 a 2014 Obr. 54 Výše dotací Programu rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji Obr.
55
Výše
dotací
Programu
rozvoje
venkova
v jednotlivých
okresech
Moravskoslezského kraje
103
Obr. 56 Výše dotací Programu rozvoje venkova Moravskoslezského kraje za 1. Čtvrtletí 2015 Obr. 57 Rozložení dotací Programu rozvoje venkova v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 58 Výše vyplacených dotací v ČR Obr. 59 Struktura finančních zdrojů vyplacených dotací v ČR Obr. 60 Počet vyplacených dotací v ČR Obr. 61 Výše vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Obr. 62 Počet vyplacených dotací v jednotlivých okresech Moravskoslezského kraje Tabulky
Tab. 1 Vývoj počtu zaměstnaných v zemědělství v tis. os. Tab.2 Moravskoslezský kraj a jeho okresy-základní charakteristiky 2014 Tab. 3 Počet obcí a rozdělní podle velikostních skupin 2014 Tab. 4 Půdní fond Moravskoslezského kraje k 31. 12. 2013 Tab. 5. % zornění jednotlivých okresů v Moravskoslezském kraji v letech 2000 - 2014 Tab. 6 Velikostní struktura zemědělských podniků dle okresů v roce 2013 Tab. 7 Stavy hospodářských zvířat v Moravskoslezském kraji 2013 a 2014 Tab. 8 Mezikrajské srovnání produkce obilovin 2004 -2013 Tab.9 Mezikrajské srovnání produkce brambor 2004 -2013 Tab.10 Mezikrajské srovnání produkce řepky 2004 -2013 Tab.11 Mezikrajské srovnání produkce cukrovky 2004 -2013 Tab.12 Mezikrajské srovnání produkce pícnin 2004 -2013 Tab.13 Mezikrajské srovnání stavů skotu 2004 -2014 Tab.14 Mezikrajské srovnání stavů prasat 2004 -2014 Tab.15 Mezikrajské srovnání stavů drůbeže 2004 -2014
104
10. Seznam zkratek
AEO Agroenvironmentální opatření B Bruntál CAP Společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy) EAFRD Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund For Rural Development) EAGGF
Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (Europen Agricultural
Guidance and Fuarantee Fund) EK Evropská komise EU Evropská unie ES Evropské společenství FM Frýdek - Místek HRDP Horizontální plán rozvoje venkova (Horizontal Rural Development Plan) JZD Jednotné zemědělské družstvo K Karviná LFA Méně příznivé oblasti (Less Favourable Areas) NUTS LIPS – Land Parcel Identification System (registr půdy) MSK Moravskoslezský kraj NJ Nový Jičín O-M Ostrava - město OP Opava SAPS Jednotná platba na plochu (Single Area Payment Scheme) SOT Společná organizace trhu SZP Společná zemědělská politika TTP Trvalé travní porosty
105
Přílohy
Opatření
EAEO
ELFA
NAT
SAPS
LFA
AEO HRDP - dotace
AEO EAFRD - dotace
LFA EAFRD
Natura2000
SAPS
LFA
Vyplacená částka Celkem PSCD
Vyplacená částka Celkem PSCD
Vyplacená částka Celkem PSCD
Vyplacená částka Celkem PSCD
Vyplacená částka Celkem PSCD
Vyplacená částka Celkem PSCD
Celkem Opatření
15 939 384 544,84 CZK
27 426 183 750,70 CZK
22 133 898 399,39 CZK
89 382 943,26 CZK
Vyplacená částka Celkem
118 760 220 263,90 CZK 8 391 146 222,00 CZK
EAEO
ELFA
NAT
SAPS
LFA
AEO HRDP - dotace
AEO EAFRD - dotace
LFA EAFRD
Natura2000
SAPS
LFA
Počet vyplacených žádostí PSCD
Počet vyplacených žádostí PSCD
Počet vyplacených žádostí PSCD
Počet vyplacených žádostí PSCD
Počet vyplacených žádostí PSCD
Počet vyplacených žádostí PSCD
55 430 AEO
EAEO
AEO HRDP - dotace
NUTS4 - pracoviště
93 943
91 404 ELFA
AEO EAFRD - dotace
1 941 NAT
LFA EAFRD
268 381 SAPS
Natura2000
192 740 216 124,09 CZK
Celkový výsledek
AEO
Celkem Opatření
Celkový výsledek
AEO
Počet vyplacených žádostí PSCD
25 658 Celkový výsledek
LFA
SAPS
528 648
Vyplacená částka Celkem PSCD
LFA
Bruntál
605 364 451,66 CZK
1 279 568 607,44 CZK
1 174 994 808,06 CZK
472 678,72 CZK
2 002 370 336,00 CZK
503 969 360,00 CZK
5 566 740 241,88 CZK
F.-Místek,(Karviná)
227 564 227,53 CZK
373 174 441,20 CZK
431 173 956,56 CZK
248 721,56 CZK
1 209 257 729,16 CZK
141 235 047,00 CZK
2 382 654 123,01 CZK
Nový Jičín
197 245 288,12 CZK
249 034 702,87 CZK
220 888 573,24 CZK
2 329 805,73 CZK
1 434 993 106,96 CZK
84 916 592,00 CZK
2 189 408 068,92 CZK
Opava,(Ostrava)
238 049 485,60 CZK
430 122 766,78 CZK
246 094 421,90 CZK
850 759,35 CZK
2 372 063 228,27 CZK
94 326 562,00 CZK
3 381 507 223,90 CZK
Celkový výsledek
1 268 223 452,91 CZK
2 331 900 518,29 CZK
2 073 151 759,76 CZK
3 901 965,36 CZK
7 018 684 400,39 CZK
824 447 561,00 CZK
13 520 309 657,71 CZK
Opatření
NUTS4 - pracoviště Bruntál
AEO
EAEO
AEO HRDP - dotace
ELFA
AEO EAFRD - dotace
NAT
LFA EAFRD
SAPS
Natura2000
Celkový výsledek
LFA
SAPS
Počet vyplacených žádostí PSCD
LFA
922
1 543
1 464
8
2 614
467
6 863
1 278
2 234
4 210
18
9 592
956
17 992
Nový Jičín
757
1 516
1 561
49
4 528
339
8 648
Opava,(Ostrava)
757
1 129
653
12
5 234
167
7 905
55 430
93 943
91 404
1 941
268 381
25 658
528 648
F.-Místek,(Karviná)
Celkový výsledek
106