MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Politické, ekonomické a sociální vlivy USA v Latinské Americe Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
Prof. PhDr. Petr Chalupa, CSc.
Jitka Zavadilová
Brno 2012
Abstrakt Tato práce pojednává o politickém, ekonomickém a sociálním vlivu Spojených států amerických na makrokontinent Latinské Ameriky. Práce popisuje tyto vlivy z historického i současného pohledu, hledá jejich příčiny, důsledky a také možná řešení. Nechybí zde ani obecný popis regionu Latinské Ameriky a Spojených států.
Abstract This thesis presents the political, economic, and social influence of the United States of America on the macro continent of Latin America. This work therefore, also provides a general overview of the regions of Latin America and of the United States of America. It will supply historical and contemporary perspectives, cause analysis, consequence, and possible solutions.
Klíčová slova: Latinská Amerika, Spojené státy americké, vliv Spojených států na státy Latinské Ameriky, současná politická situace.
Keywords: Latin America, United States, the influence of the United States to Latin America, the current political situation.
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením prof. PhDr. Petra Chalupy, CSc., a za použití uvedených pramenů a literatury.
V Brně dne 10. dubna 2012
……………………………….
Poděkování Děkuji prof. PhDr. Petrovi Chalupovi, CSc. za jeho pomoc při zpracování mé bakalářské práce, za jeho rady a připomínky, kterými přispěl ke konečné podobě práce a za cenné informace, které mi sdělil na Kubě Dále bych chtěla poděkovat prof. Fernandovi Rodriguéz Molinovi za poskytnutí rad, informací
a
připomínek,
bez
kterých
by
tato
práce
nemohla
vzniknout.
OBSAH 1.
ÚVOD ................................................................................................................................ 7
2.
CÍL PRÁCE........................................................................................................................ 8
3.
ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .............................. 9
4.
DISKUZE LITERATURY ............................................................................................... 10
5.
METODY, ZDŮVODNĚNÍ ............................................................................................ 12
6.
PRACOVNÍ HYPOTÉZA ................................................................................................ 14
7.
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA REGIONU LATINSKÉ AMERIKY ........................ 16 7.1.
Přírodní podmínky Latinské Ameriky ....................................................................... 16
Vodstvo Jižní Ameriky..................................................................................................... 18 Zemědělství a chov dobytka ............................................................................................. 20 Průmysl a nerostné suroviny ............................................................................................ 21 7.2.
Historický vývoj Latinské Ameriky .......................................................................... 21
Dobytí Ameriky – poslední etapa španělského feudalismu ............................................. 24 7.3.
Ekonomické podmínky Latinské Ameriky ................................................................ 25
Ekonomická sdružení Latinské Ameriky ......................................................................... 27 Dopravní síť ..................................................................................................................... 30 8.
USA A ZÁJMOVÝ REGION LATINSKÉ AMERIKY V HISTORICKÉM VÝVOJI .. 32 8.1.
Spojené státy americké .............................................................................................. 32
Základní údaje o zemi: ..................................................................................................... 32 8.2.
Obecná charakteristika Spojených států amerických ................................................ 33
8.2.1.
Spojené státy a černé zlato ................................................................................ 34
8.2.2.
Charakteristika společnosti Spojených států ..................................................... 35
8.2.3.
Víra v americké hodnoty ................................................................................... 36
8.2.4.
Politika permanentního nepřítele ...................................................................... 37
8.3.
Stručná charakteristika intervencí USA do ostatních zemí ....................................... 39
8.3.1. 8.4.
Přehled expanzí Spojených států amerických do zemí Latinské Ameriky ........ 42
Příklady americké intervence v zemích Latinské Ameriky ....................................... 44 5
8.5. 9.
Příklady intervence ve světě ...................................................................................... 49
USA A LATINSKÁ AMERIKA V SOUČASNOTI ....................................................... 51 9.1.
Vztahy Spojených států amerických vůči konkrétním státům Latinské Ameriky ..... 53
10. OBECNÉ TENDENCE A SPECIFIKA ........................................................................... 57 11. PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ ......................................................................................... 59 12. ZÁVĚR............................................................................................................................. 63 13. SOUPIS POUŽITÉ LITERATURY: ............................................................................... 64
6
1. ÚVOD Při mém studiu na Mendelově univerzitě v Brně jsem měla možnost absolvovat předmět s názvem rozvojové problémy Latinské Ameriky vedený panem prof. PhDr. Petrem Chalupou, CSc. Součástí tohoto předmětu byla také část věnovaná působení Spojených států amerických na okolní země, hlavně pak na Latinskou Ameriku, která se nachází v jejich těsné blízkosti. Tato problematika mě velmi zaujala, a proto jsem si vybrala jako téma bakalářské práce poukázání na situaci mezi těmito na první pohled zcela odlišnými zeměmi. Politické, ekonomické a sociální vlivy USA v Latinské Americe jsou možná na první pohled nepatrné a zdánlivě spolu nesouvisejí, avšak zvláště při bližším pohledu je vidno, jak spolu vše souvisí a ne vždy se zdají všechny kroky obou zemí v pořádku. Již v Plattově dodatku byla označena Latinská Amerika za sféru vlivu působení Spojených států amerických a je více než patrné, že tento výrok zatím stále naplňuje. Příklady působení této země lze vypozorovat v historii i v současnosti různých latinskoamerických zemí. Intervence, ať už konané z pohnutek politických, ekonomických či strategických, nebyly vždy přímé a mnohdy se tyto vztahy projevily až po dlouhé době. Spojené státy jsou navíc velmi silnou mocností a jejich moc, v oblasti vojenské, ekonomické i politické, je obrovská. Latinská Amerika prochází stále velkými změnami, hlavně v oblasti vnitřní politiky. Dříve ekonomicky neatraktivní a uzavřené země, se nyní otevírají obchodu s mezinárodními firmami a mají mnoho co nabídnout ať už z hlediska nerostných surovin, služeb, či cestovního ruchu. V lednu tohoto roku jsem měla možnost navštívit také jednu ze zemí Latinské Ameriky, Kubu. Geografická exkurze vedená panem profesorem Chalupou mi pomohla daleko lépe pochopit situaci dané problematiky a v mnohém mi otevřela oči. Také cenné rady profesora Fernanda Molini, který nás po celou dobu pobytu doprovázel, doplnily mou bakalářskou práci. Po návratu z této země jsem také zjistila, že mnohé informace, které lze dohledat v českých i světových médiích, jsou zkreslené a ne zcela se shodují s tím, co je možno vidět na vlastní oči. Bakalářská práce je rozčleněna do několika kapitol, které charakterizují Latinskou Ameriku jako celek, rozčleňují vliv Spojených států na tyto země z historického hlediska a popisují také situaci současnou.
7
2. CÍL PRÁCE Hlavní cíl: Cílem této práce není kritika Spojených států amerických jako nejsilnějšího státu západní polokoule, ani kritika regionu Latinské Ameriky, cílem je poukázání na intervence USA, které se dotýkají Latinské Ameriky a na možné důvody, které ji k tomu vedou.
Podcíle: •
Obecná charakteristika regionu Latinská Amerika z historického, geografického,
přírodního i ekonomického hlediska.
•
Zmapování historického vývoje vztahů USA a Latinské Ameriky
•
Popis současného vztahu USA a Latinské Ameriky v oblasti politické, ekonomické i
vojenské.
•
Nalezení možných příčin v chování a konání Spojených států vůči Latinské Americe.
•
Predikce možného vývoje vztahů do budoucna a doporučení.
8
3. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Při řešení této bakalářské práce jsem se domnívala, že nebude jednoduché najít všechny potřebné dokumenty a publikace, které budou potřeba k celkovému sestavení. Bohužel jsem nikde nenašla publikaci, nebo zdroj, který by se tímto tématem zabýval celkově. Vždy jsem našla knihy a dokumenty, které tuto problematiku řešili spíše okrajově, nebo ji měli uvedenou pouze jako jednu z kapitol. Navíc při prostudování všech zdrojů jsem zjistila, že se mnohé dokumenty liší v pohledu na problematiku a často bylo velmi obtížné vybrat i pro mě samotnou tu nejkvalitnější myšlenku. Také po možnosti navštívit latinskoamerickou zemi Kuba, jsem se setkala s literaturou, která při popisu právě kubánské situace neodpovídala tomu, co se mohla dozvědět a vidět na Kubě. Latinská Amerika je důležitým strategickým místem pro Spojené státy z hlediska vojenského, politického i z hlediska těžby nerostných surovin. Již dříve si Spojené státy víceméně přivlastnily tento region pomocí různých prohlášení a dodatků a prováděli zde otevřené vojenské intervence, nebo některé vojenské akce podporovali. Tyto intervence byly většinou motivovány hrozbou komunistického režimu, který byl v rozporu s režimem demokratickým, především v období studené války. Později se Spojené státy zaměřily na boj proti terorismu a vymezily tzv. země osy zla, které jsou považovány za země spojené s terorismem. Způsob tohoto boje proti terorismu však není vždy považován zcela za správný a mnohdy se také ukázal jako neodůvodněný. Na druhou stranu jsou, zvláště pak obchodní vztahy latinskoamerických zemí s USA výhodné, neboť se jim otvírá možnost nabízet své výrobky a služby na novém trhu. Přestože se region Latinské Ameriky snaží vymanit z amerického vlivu, je jasné, že je to nelehký úkol. USA jsou totiž v současnosti světová velmoc, které lze jen těžko konkurovat hospodářsky, politicky či vojensky. Neustálé čerpání ropy a pomalý úbytek jejich zdrojů navíc vede USA k hledání nových nalezišť, z nichž se právě mnohá vyskytují na území Latinské Ameriky a jsou tedy velmi atraktivní. V mé práci se tedy budu snažit zaměřit na popis vztahů mezi zeměmi Latinské Ameriky a Spojenými státy, najít možnou příčinu těchto problémů a navrhnout možné řešení, které by přispělo k zlepšení vztahů mezi oběma stranami.
9
4. DISKUZE LITERATURY Pokud bych měla hodnotit dostupnost literatury k danému tématu, nemohu říct, že by byla literatura zcela nedostupná, nebo nekvalitní, našla jsem velké množství knih a dokumentů, které mi pomohly při zpracování této práce. Je však pravda, že jsem nenalezla žádnou publikaci, která by danou problematiku řešila přímo. Nejvíce materiálů jsem nalezla v knihovnách, konkrétně v Moravské zemské knihovně v Brně, kde jsem strávila spoustu času nad zpracování nalezené literatury, bohužel jsem zde však nenalezla veškeré publikace, které jsem potřebovala, a bylo tedy nutné pátrat dále. Velmi nápomocná mi byla také Knihovna Kroměřížska, ne příliš obsáhlá, za to však s kvalitními dokumenty knihovna, která se nachází nedaleko mého bydliště. V neposlední řadě jsem také využila služeb knihovny na Mendlově univerzitě v Brně. Jako mapové podklady jsem použila Školní atlas světa (Atlas, 2000), z kterého jsem také čerpala některé údaje při popisu těžby nerostných surovin, či popisu přírodních podmínek. Při popisu ekonomických aktivit v souvislosti s přírodními podmínkami mi pomohla kniha Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky (Smělíková, 2010), z které jsem převzala informace o ekonomické situaci tohoto makroregionu v souvislosti s jeho nerostným bohatstvím a přírodními podmínkami. Po celou dobu zpracování práce jsem čerpala z knihy Geografie Ameriky (Chalupa, 2010), vydané na nitranské univerzitě. Kniha představuje kvalitní průřez celou Severní i Jižní Amerikou a to nejen z geografického hlediska. Kvalitním, avšak poněkud zastaralým zdrojem, se mi stala, při zpracování historie regionu Latinské Ameriky i jejich přírodních podmínek, kniha Dějiny Latinské Ameriky (Polišenský, 1979). Daleko více novějších publikací jsem našla k tématu zahraniční politiky USA, zde se mi staly užitečnými publikace od Pavla Barši např. Hodina Impéria (Barša, 2003), v níž popisuje současnou americkou politiku a její podstatu. Stejně tak publikace s názvem Kam kráčíš, Ameriko (Huntington, 2004) byla velmi zajímavým náhledem do americké politiky a amerického smýšlení celkem. V mnohém mě inspirovaly knihy Michaela Moora, jako Hloupí bílí muži, či Kde domov tvůj…?, v kterých popisuje nejen chybné kroky George Bushe a americké vlády, ale také americkou společnost. V kapitole zaměřující se na historické souvislosti mezi zeměmi Latinské Ameriky a USA mi kupříkladu při popisu Kuby pomohla kniha Vladimíra Nálevky Fidel Castro: Caudillo 20. století (Nálevka, 2009), která podrobně, ale přitom přehledně popisuje život Fidela Castra v souvislosti s historickým vývojem Kuby. 10
Kromě knižních publikací jsem využívala také internetové zdroje. Často je používala články, publikované na stránkách britských listů (http://blisty.cz), kde jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací a také mnoho zajímavých názorů, které mi pomohly při řešení dané problematiky. Při otázkách kubánského embarga, či problému těžby ropy jsem čerpala z internetových serverů České televize (http://www.ceskatelevize.cz) a Českého rozhlasu (http://www.rozhlas.cz), či z Informačního energetického serveru Spojených států (http://www.eia.doe.gov).
Stejně tak jsem využívala mnoho internetových stránek
zaměřených
latinskoamerických
na
popis
států
jako
například
Zeměpis.net
(http://www.zemepis.net). Celou práci dotvářely mé poznámky, získané od profesora Fernanda Moliny, kterého jsem měla možnost zeptat se na otázky spojené s danou problematiku, rozhovor s ním je také uveden v této práci. Další zdroje, z kterých jsem čerpala při zpracování, jsou uvedeny v seznamu literatury. Mohu však konstatovat, že ač se v české literatuře na první pohled nenachází velké množství knih zabývajících se danou problematiku, při důkladnějším hledání, lze nalézt velké množství pramenů českých i zahraničních.
11
5. METODY, ZDŮVODNĚNÍ Po zvolení tématu mé bakalářské práce jsem si zvolila cíle, kterých bych po vypracování práce chtěla dosáhnout a body, které by měla obsahovat. Problémů, týkajících se vztahů mezi těmito zeměmi, je velké množství, proto bylo nutné vymezit, čím se budu v práci zabývat a co je pro mě nejdůležitější. Dalším krokem bylo zjištění dostupnosti literatury k mému tématu. Věděla jsem, že nebude lehké najít všechny vhodné dokumenty, avšak díky pomoci pana profesora Chalupy, jsem našla mnoho knih a článků v knihovnách i na internetu. Fáze hledání a zpracování literatury probíhala po celou dobu zpracování mé bakalářské práce. Při hledání vhodné literatury bylo nutné vybrat kvalitní zdroje a dát velký pozor na správné citování dokumentů. Nalezená literatura byla použita při zpracování všech kapitol práce a řádně uvedena v seznamu literatury. Práci jsem rozčlenila do tří hlavních částí, každá z částí je pak rozčleněna do podrobnějších kapitol a podkapitol. Na závěr je uvedeno celkové zhodnocení práce a přílohy. První část, teoreticko – metodologická, obsahuje cíl práce, pracovní hypotézu, diskuzi literatury, zdůvodnění práce a také analýzu současného stavu řešení problematiky. Druhá část práce představuje část praktickou, člení se do tří podkapitol, v nichž je probírána a zkoumána daná problematika. Je zde řešena obecná charakteristika regionu Latinské Ameriky a to z pohledu historického, geografického, politického, sociálního i ekonomického. Další kapitola této části s názvem USA a zájmový region Latinské Ameriky v historickém vývoji, řeší vztah těchto dvou makroregionů v časovém sledu a uvádí konkrétní případy intervencí USA v latinskoamerických zemích. Není zde opomenuta ani obecná charakteristika Spojených států amerických. Nakonec třetí bod této části, s názvem USA a Latinská Amerika v současnosti, se zabývá vztahy výše zmíněných celků v současné situaci a opět jsou zde uvedeny konkrétní případy latinskoamerických zemí. Všechny kapitoly jsou rozděleny do podkapitol pro větší přehlednost práce. Třetí část se zabývá vyhodnocením poznatků práce a obsahuje kapitoly s názvem: Obecné tendence a specifika, v které jsou řešena specifika zemí Latinské Ameriky, kvůli kterým by mohla být atraktivní právě pro Spojené státy, dále předpokládaný vývoj, v kterém se snažím odhadnout, jak se budou vztahy mezi zeměmi nadále vyvíjet, co by je mohlo ovlivnit v kladném i záporném smyslu a uvádím zde také určitá doporučení. Celá část je ukončena závěrem, po němž následuje seznam použité literatury a jsou zde uvedeny přílohy jako 12
tabulky, fotografie či kartografické přílohy, které jsem zpracovala či nafotila sama, nebo jsou převzaty z dostupné literatury. Díky terénní praxi na Kubě, kterou jsem měla možnost absolvovat, jsem mohla také práci doplnit o cenné informace profesorů, kteří s námi praxi absolvovali, hlavně pak profesor Fernando Molina, s kterým jsem měla možnost probrat mé dotazy. V závěru práce proto uvádím rozhovor s prof. Molinou, kde se jej především dotazuji na vztahy týkající se Kuby a Spojených států amerických. Mé poznámky z této praxe bylo samozřejmě nutné porovnat s literaturou dostupnou u nás a utřídit ji, přesto jsou však tyto poznámky důležitým zdrojem pro mé zpracování.
13
6. PRACOVNÍ HYPOTÉZA Dříve, než jsem začala zpracovávat tuto bakalářskou práci, měla jsem určitou hypotézu, z které jsem vycházela a kterou bylo nutné po zpracování celé práce buď vyvrátit, nebo potvrdit. Zajímalo mě, jaký je vztah mezi Spojenými státy a regionem Latinské Ameriky, jak je vnímám obecně a jak jsou vnímány Spojené státy a některé země Latinské Ameriky u nás a proč tomu tak je. Mým předpokladem tedy bylo že: 1. Politické vztahy mezi USA a zeměmi Latinské Ameriky jsou negativní 2. Spojené státy americké jsou veřejností vnímány kladně 3. Spojené státy americké jsou považovány za světovou velmoc 4. Země Latinské Ameriky jsou vnímány záporně, působí jako chudé země bez svobody 5. Média ve velké míře ovlivňují veřejné mínění o zahraničních vztazích a veřejném mínění. Díky zpracování této práce, prostudování mnoha zdrojů dostupné literatury, zpracování dotazníků a také radám pedagogů, se mi některé z hypotéz potvrdily, nebo se je naopak podařilo vyvrátit. 1. Politické vztahy mezi USA a zeměmi Latinské Ameriky jsou negativní Tato hypotéza se mi víceméně potvrdila, neboť většina zemí Latinské Ameriky, nemá kladné politické vztahy se Spojenými státy a to hlavně z důvodů politické orientace či historie. Neplatí to však pro všechny země, najdou se i také, které udržují přátelské, nebo alespoň přátelštější vztahy s USA a to například z důvodu obchodu, který je pro obě strany výhodný. 2. Spojené státy americké jsou veřejností vnímány kladně Tato hypotéza se mi spíše nepotvrdila, neboť nelze obecně říct, že by Spojené státy americké byly vnímány kladně ve všech zemích světa. Spíše záporně jsou vnímány pak v zemích, kde provedli vojenskou intervenci, nebo se v zemi nenachází demokratický systém, na druhou stranu ani toto tvrzení není úplné dogma, neboť například z rozhovoru s kubánským profesorem Frenandem Molinou vyplívá, že ač je Kuba socialistickou zemí a na první pohled nemá kladné vztahy se 14
Spojenými státy, lidé na Kubě nevnímají Spojené státy jako nějaké ,,zlo‘‘ a necítí nenávist vůči Američanům. 3. Spojené státy americké jsou považovány za světovou velmoc Ani tato hypotéza se mi zcela nepotvrdila, neboť jak vyplívá z dotazníku, který bude uveden níže, někteří respondenti sice považují Spojené státy za světovou velmoc, ale většina považuje za světovou velmoc jinou zemi jako například Čínu, nebo více zemí dohromady. Velký vliv na tento úsudek má pak ekonomická síla země a také média. 4. Země Latinské Ameriky jsou vnímány záporně, působí jako chudé země bez svobody Tato hypotéza byla vyvrácena, neboť ne všechny země jsou takto vnímány, záleží na tom, jak jsou prezentovány v médiích a také na jejich ekonomické síle. 5. Média ve velké míře ovlivňují veřejné mínění o zahraničních vztazích a veřejném mínění. Tato hypotéza se mi potvrdila, neboť velké množství populace má ovlivněno mínění právě díky médiím.
15
7. OBECNÁ
CHARAKTERISTIKA
REGIONU
LATINSKÉ
AMERIKY 7.1. Přírodní podmínky Latinské Ameriky Amerika, je se svojí rozlohou 42 km2, druhým největším kontinentem na světě, přičemž Severní Amerika má rozlohu 24,4 mil. km2, což tvoří přibližně 16% světové pevniny. Jižní Amerika zabírá 17,8 mil. km2, což přestavuje 12% světové pevniny. Latinská Amerika se rozkládá na ploše 20,6 mil. km2 a tvoří téměř polovinu amerického kontinentu. Zahrnuje území střední a jižní části amerického kontinentu – od jižních hranic USA na severu až po Ohňovou zemi na jihu. Západ tohoto makroregionu tvoří pobřeží Tichého oceánu a východ pobřeží Atlantského oceánu. (Smělíková, 2010, str. 146) Současnou podobu Latinské Ameriky ovlivnil pohyb litosférických desek a to především Severoamerické litosférické desky, která je na jihu ohraničena Mexikem a Severním Karibikem, Karibské litosférické desky, jejíž posun vytvořil Středoamerický příkop na západě, na východě pak ostrovní oblouk Malé Antily. Jižní Amerika je pak z největší části tvořena Jihoamerickou litosférickou deskou, kterou vymezuje z východu Středoatlantský hřbet a ze západu Peruánsko-chilský příkop. (Šlégl, 2003, str. 11) Ze západu pak k těmto třem deskám přiléhají další dvě desky a to pouze s oceánským typem kůry. Ke Střední Americe a Mexiku přiléhá Kokosová litosférická deska a deska Nazca, která přiléhá k jihoamerické pevnině. (Šlégl, 2003, str. 11) Při rozdělení kontinentů na Severní Ameriku a Jižní Ameriku vystupuje mezi oběma kontinenty prvek, který je z hlediska přírodních podmínek spojuje a to pohoří Kordillery neboli Andy, kterýžto název se užívá častěji v Jižní Americe. Toto pohoří, táhnoucí se podél pobřeží Tichého oceánu v délce 15 500 km. (cojeco.cz) spojuje oba kontinenty a to od Aljašky na severu až po Ohňovou zemi na jihu. Kordillery patří k nejmladším pohořím na světě, vznikly vrásněním a pohybem litosférických desek. Kordillery jsou mladý vrásno-zlomový a vulkanický horský systém, který stále zůstává tektonicky aktivní. Vývoj pohoří spadá do závěru druhohor a třetihor, tj. do stejného období jako vrásnění Alp a Karpat, ale do tzv. pacifické větve. (www.zemepis.com)
16
Nejvyšší
horou
Jižní
Ameriky (i Severní Ameriky) je hora Aconcagua (6 959 m n. m.), nejníže položená je naopak propast Gran Bajo de San Julión (-105 m) na jihu Argentiny. Na území Kolumbie a Venezuely jsou Kordillery silně rozčleněny údolími řek Rio Atrato, Rio Causa a Rio Magdalena na pásma
Západní,
Střední
a
Východní Kordillery. Kordillery leží na velmi neklidné oblasti, kde se deska Nazca podsouvá pod lehčí jihoamerickou desku.
Obrázek č. 1: Politická mapa Latinské Ameriky, zdroj: http://www.martinsaphug.com
Časté otřesy hrozí také na území Peru a Bolívie. Je to místo střetu litosférických desek, které mají za následek vulkanickou činnost. Stabilnější oblastí jsou např. nížiny jako Orinocká a Amazonská nížina na severu kontinentu, či Laplatská nížina na jihu kontinentu. (Šlégl, 2003, str. 15, 107 - 130) Na rozhraní severoamerické a karibské desky se nachází pohoří Maya, které je spolu s o něco vyšším pohořím Sierra de los Cuchumatanes výsledkem pohybu právě těchto desek. (Šlégl, 2003, str. 107 - 130) Dalším výrazným prvkem je středoamerická vysočina s výškami až do 3500 m n. m., stejně tak jako Antilská oblast, která se dělí na Velké Antily (Kuba, Jamajka, Haiti, Portoriko a Panenské ostrovy), které jsou tvořeny zbytky vrásových a zlomových pohoří a Malé Antily, kde ráz celém krajiny určuje hlavně vulkanická činnost. U severních hranic Mexika začíná horský systém prostoupený vulkány a až u hranic s Guatemalou přechází ve Středoamerické Kordillery, hory pokrývají asi 80 procent Mexika, nížinatou výjimkou je pouze ostrov Yucatan. (Šlégl, 2003, str. 107 - 130)
17
Nemalou část Jižní Ameriky zabírají také nížiny. Na severu kontinentu se rozprostírá Amazonská nížina s ještě severněji položenou Orinockou nížinou. Na jihu země zabírá hlavně severní část Argentiny, části Uruguaye, Paraguaye, Bolívie i malou část Brazílie Laplatská nížina. (Šlégl, 2003, str. 107 - 130)
Vodstvo Jižní Ameriky Americký kontinent omývají tři oceány: Atlantský, Severní ledový a Tichý oceán, což může znamenat pro oceánské státy výhodu nejen v oblasti rybolovu, ale také dopravy či turismu, stejně tak jsou na tom státy přímořské. Na území Latinské Ameriky se nacházejí tři největší říční systémy, jedná se o řeky Paraná, Orinoko a Amazonka (Amazonas) a říční síť Latinské Ameriky nese prvenství nejhustší na světě. Obecně jsou řeky na tomto území krátké a prudké, což vede také k velkému množství vodních elektráren. Díky tomu, že leží Střední Amerika v tropickém pásmu, vyskytuje se zde nemalé množství srážek. Na řeky i na srážky chudá je ovšem oblast Mexika. Nejobydlenější oblast Mexika leží v bezodtokové proláklině, je nutné veškeré odpadní vody čerpat přes oblast hor. (Bateman, 1999) Řeka Orinoko pramení v jihozápadní části Guyanské vysočiny a lze ji rozdělit do tří částí: Horní Orinoko, Střední Orinoko a Dolní Orinoko, které je s délkou 959 km nejdelší ze všech částí. Celková délka této řeky je 2 310 km a protéká Venezuelou, částečně Kolumbií. Na přítoku této řeky zvaném Caroní, vznikl největší vodopád světa Santo Ángel.1 Zajímavostí je Kanál Casiquiare, který vytváří přírodní kanál mezi Orinokem a řekou Amazonkou, jedná se totiž o rameno řeky Orinoko, které se vlévá do řeky Rio Negro, která je zároveň přítokem Amazonky. (Bateman, 1999) Nejdelší a nejvodnatější řeka světa Amazonka (6570 km) je tvořena asi tisíci přítoky, z nichž velké množství pramení v Kolumbii, Bolívii či Peru. Nejdelší z nich Madeira Mamoré je se svými 4100 km také nejdelším přítokem světa. Za vodnatost přítoků mohou také dešťové srážky. Amazonka ústí do Atlantského oceánu. (Bateman, 1999)
1
Vodopád byl přejmenován venezuelským prezidentem Hugem Chávezem na Churúm Merú. Tento název používají domorodci a je výsledkem nelibosti venezuelského prezidenta k názvu, který je pojmenován po letci ze Spojených států amerických.
18
Obrázek č. 2: Řeka Amazonka, zdroj: http://www.celysvet.cz
Řeka Amazonka tvoří kostru Amazonské nížiny (Selvas), které je z velké části rovinaté, místy se nacházejí bažiny a záplavové oblasti, které zaplavuje právě tato řeka. Téměř na celé oblasti se nachází hustý tropický amazonský prales, který je také nazýván ,,plícemi světa‘‘ a je výjimečný přírodními a rostlinnými druhy, které se na jeho území nacházejí. Rozprostírá se na území Brazílie, Kolumbie, Peru, Ekvádoru, Bolívie, Venezuely, Francouzské Guyany, Surinamu a Guyany a jeho rozloha činí asi 5 500 000 km2). V současnosti je do území Amazonského pralesa stále více zasahováno a to hlavně kvůli těžbě dřeva, potřebám pastvin pro dobytek či osevních ploch pro pěstování plodin. Dle serveru diferentlife.cz bylo mezi lety 1970 a 2000 vykáceno 16,4% celkové plochy pralesa, od roku 2002 se plocha chráněného území ztrojnásobila a těžba dřeva a odlesňování poklesly o 60%. V roce 2005 byly některé části amazonského pralesa zasaženy obrovskými suchy a prales by se mohl dostat až do bodu, odkud již není návratu a hrozí přeměna v savanu nebo dokonce poušť. Což by mohlo mít katastrofální následky pro celou planetu. (Smělíková, 2010, str. 147; Bateman, 1999 a www.diferentlife.cz) Řeka Paraná je druhou největší řekou Jižní Ameriky. Vlévá se stejně jako Amazonka do Atlantského oceánu a na jejím povodí se nachází větší množství vodopádů. Protéká státy Argentina a Brazílie. (Smělíková, 2010, str. 147) Mezi další řeky patří například São Francisco v Brazílii s přehradou Represa de Sobardinho, řeky Paraguay a Uruguay, či Essequibo v Guyaně Největším jezerem nacházejícím se v Jižní Americe je Maracaibské jezero, nacházející se na severu Venezuely a vlévá se do něj více než 130 řek. Druhé největší je jezero Titicaca nacházející se na území Peru a Bolívie. 19
Zemědělství a chov dobytka Oblast Latinské Ameriky byla po jejím objevení evropskými národy kolonizována románskými národy, především Portugalci a Španěly, ostrovní státy pak také Francouzi, Nizozemci či Velkou Británií. Díky kolonizaci latinskými národy si oblast vysloužila nejen jméno, které jí dali Francouzi, ale také řeč, kulturní ráz a zvyky. (Smělíková, 2010 str. 146) Největší podíl zemědělské půdy připadá ze všech států Latinské Ameriky na Uruguay, Dominikánskou republiku, Mexiko, Kostarika, Nikaragua, Salvador, Argentina, Paraguay či Kolumbie, z nichž převážná část tvoří trvalé travní porosty (louky a pastviny) a vždy menší část tvoří orná půda a trvalé kultury. Právě zemědělská plantážní rostlinná výroba, která se uplatňuje na většině území má za následek erozi a poškozování půdy. Kvůli tomuto způsobu pěstování rostlin a také chovu dobytka jsou vypásány velké trávy, které by jinak mohly sloužit jako ochrana při zvýšení hladiny řek a jejich vylití, stejně tak jako odlesňování, které naopak způsobuje vysoušení půd a napomáhá větrné erozi. (Hübelová, 2012, str.31 ) Většina států Latinské Ameriky (snad jen s výjimkami Mexika, Peru či Venezuely) převážně vyváží své zemědělské produkty a to hlavně kukuřici, pšenici, rýži, brambory aj. V produkci kukuřice je v celosvětovém žebříčku Brazílie na třetím místě, hned za ní je Argentina a poté Mexiko (na většině výše položených místech se pěstuje právě kukuřice). Na podílu pšenice se Latinská Amerika podílí 2,6%, rýže 2,9% a brambor 4,5%. Dále Latinská Amerika vyniká v pěstování cukrové třtiny, manioku, sóji, bavlníku a ovoce. (www.rostlinysemena.cz) Ve velké míře se pěstují a vyváží banány, u nichž jsou hlavními producenty Brazílie, Kolumbie, Ekvádor a Venezuela a státy Střední Ameriky jako Honduras, Panama a Mexiko. V souvislosti s pěstováním banánů se však také často mluví o porušování pracovních podmínek řemeslníků, proto vznikají organizace, které se snaží podporovat férovou výrobu produktů při dodržování lidských práv jako je např. Fair trade. (www.rostliny-semena.cz) Latinská Amerika se z velké části podílí na chovu skotu 22,8%, chovu drůbeže 10,8% a nejméně pak prasat 5,7%. V produkci vepřového a hovězího masa je Brazílie na třetím místě z celosvětového žebříčku, stejně tak jako v produkci drůbeže a skopového masa.
20
Průmysl a nerostné suroviny Latinská Amerika je bohatá na nerostné suroviny. Argentina, Brazílie, Venezuela či Mexiko vynikají ropnými zásobami, Chile a Peru zásobami mědi a stříbra, v Brazílii se dále nacházejí větší zásoby mědi, cínu a diamantů. V Latinské Americe se dále nacházejí zásoby zemního plynu, manganu, olova, diamantů, zlata či bauxitu. Těží se dřevo, železná ruda či černé uhlí. V Bolívii se těží sůl, nachází se zde velké množství slaných jezer. Díky velkému množství řek se v Jižní Americe nachází převážná většina vodních elektráren, následovaných tepelnými. Jiná situace je však v Mexiku, kde kvůli nedostatku říční soustavy převažují elektrárny tepelné. (Smělíková, 2010, str. 148) Z průmyslu vyniká v Latinské Americe především zpracovatelský (85%) z něhož se ujímá hlavně průmysl strojírenský, potravinářský, chemický, textilní, okrajově těžební. Dle Smělíkové jsou produkty těžebního průmyslu významnou složkou exportu. Vedoucí postavení v těžbě a exportu ropy má Mexiko a Venezuela, v těžbě a exportu železné rudy vyniká Brazílie a Venezuela. V těžbě a exportu rud barevných kovů jsou nejvýznamnější Chile, Peru, Bolívie a Mexiko. (Smělíková, 2010, str. 148) Za průmyslové oblasti je považováno okolí Sao Paula, Buenos Aires, Pacifické pobřeží či pobřeží Karibiku.
7.2. Historický vývoj Latinské Ameriky
Za objevitele Ameriky se všeobecně považuje Kryštof Kolumbus, který roku 1492 vstoupil na půdu Amerického kontinentu a tím začal psát nové dějiny této země. Je také však obecně známo, že Kryštof Kolumbus se svou výpravou nebyl první, kdo vstoupil na tuto ,,novou‘‘ zemi a že již dříve vstoupila ,,evropská noha‘‘ na americkou pevninu. Tou pomyslnou nohou jsou myšleny Vikingské výpravy, které již před španělskými kolonizátory spatřily území Ameriky a to údajně v letech 997 až 1003 (vikingove.mysteria.cz). Důvodem, proč se na této zemi usadily pouze na krátko (konkrétně na pobřeží Kanady) byla touha Vikingů po dobývání nových území a hledání cenných kořistí. I když se Vikingové nezdrželi na americkém kontinentu dlouho, byla tato doba dostatečná, aby poznali místní kultury, které proti nim často útočily. (Polišenský, 1979, str. 33-46 ) 21
Jedny z nejvyspělejších amerických kultur se rozvíjely právě ve středních Andách a na poloostrově Yucatan. Společnými znaky pro tyto vyspělé národy byla diferenciovaná společnost, zakládání měst, zemědělství či stavby chrámů. Andské kultury byly historicky spjaty s kulturami středoamerickými a to například v oblasti zemědělství (pěstování kukuřice, či bobů). (Polišenský, 1979, str. 33-46 ) Mayská civilizace Dle Polišenského Yucatanští Mayové zakládali teokratické městské státy vyznačující se vysokým stupněm kultury a vcelku mírumilovným vztahem k sousedům. Všem těmto kulturám (Mayům, Aztékům, Inkům) byly společné i nedostatky, z nichž nejnápadnější je bezpochyby neexistence kola. K nejvyspělejším středoamerickým civilizacím se řadili Mayové. Tato kultura se nacházela na oblastech dnešního Hondurasu, Salvadoru, Guatemaly, jihovýchodního Mexika a také na poloostrově Yucatan. Jejich kultura uchvátila španělské dobyvatele, snad proto, že jako jediná z amerických civilizací vyvinula písmo schopné vyjadřovat abstraktní pojmy a tudíž zaznamenávat události, avšak více pravděpodobné je to, že Španělé byli omámeni zlatem, které se nacházelo v aztéckých chrámech. 11. století bylo pro Mayskou kulturu ve znamení napadení Toltéků, kteří však výrazně nenarušili jejich kulturu a spíše se doplňovali. Ve 12. Století došlo k občanské válce. (Polišenský, 1979, str. 33-46 ) Inkové Říše Inků byla založena Kečuami v blízkosti jezera Titicaca, později také v severní části Quita a Cuzca. Tento národ se vyznačoval vynikajícími stavbami, opevněními i cestami, figurovalo zde také zemědělství. (Polišenský, 1979, str. 33-46 ) Území této kultury bylo rozděleno do 4 provincií, z nichž každá měla svého guvernéra. Stejně jako u ostatních kultur se i incké hospodářství zakládalo na zemědělské výrobě a to hlavně v pěstování brambory a kukuřice. Úředním jazykem byla řeč zvaná kečua, panovníkovi – Inkovi, patřila veškerá půda, avšak byla obdělávána rodinami, které z ní měly užitek. Říše Inků se nedožila více jako sta let, za její existence však vznikly památky, které jsou stejně úchvatné pro naše civilizace jako pro ty před pěti sty lety (např. Machu Picchu). (Hübelová, 2012, str. 24)
22
Obrázek č. 3: Peruánské Machu Picchu, úžasný odkaz Inků, zdroj: http://www.southernexplorations.com
Aztékové Přibližně koncem 12. Století se do údolí Anáhuak přistěhoval kmen Tenochca, později známý jako kmen Aztéků, který později ještě přesidloval na jiná místa. Nakonec však rozšířil svá území od břehů Pacifiku až k Atlantskému pobřeží. Tento národ, ač dobýval nová území, se nikdy nesnažil asimilovat dobytá území, spíše zde nechával volnou autonomii. Za hlavní město uznával Tenochtitlán, v kterém a ostatně i v celé říši Aztéků lze pozorovat jeden silný činitel a to náboženství. (Polišenský, 1979, str.36-46 ) Zkáza Aztéků nebyla zapříčiněna jen napadením Španělů a jejich usilovnou snahou obrátit místní obyvatelé na ,,správnou“ víru, ale také sami Aztékové byli na vině. Neustálé požadavky kněží po nových obětech k uspokojení rituálů, nutily aztécké panovníky k novým bojům. V důsledku toho byla Aztécká říše nenáviděna ze všech stran a není divu, že se při příchodu Španělů a v rozhodující fázi boje přidali například sousední Tlaxcaltékové právě na stranu Španělů. Pro Aztéky se stalo osudným jméno Hernán Cortés, které tuto říši se svými vojsky pomohlo zničit, hnáno touhou po bohatství, které aztécká říše skrývala. Pohromu pro americké kultury nepřineslo jen účelné a snahou o christianizaci ospravedlněné vybíjení obyvatelstva, ale také nemoci, které dosud tento kontinent nepoznal (neštovice) a také alkohol. (Polišenský, 1979, str.36-46 ) 23
Dle Chalupy dosáhlo původní obyvatelstvo maximu růstu v 15. Století, kdy počet obyvatel přesáhl počet lidí na začátku 20. Století. V období příchodu Evropanů tvořilo obyvatelstvo asi pětinu světové populace. O sto let později vlivem ničivé kolonizace už jen 3% a v polovině 18. století jen 1,6%. Nejen zlato, stříbro, a další suroviny, ale i miliony lidských životů přispěli k vytvoření současného Bohatého Severu. (Chalupa, 2010, str.137)
Dobytí Ameriky – poslední etapa španělského feudalismu Po kolumbovském objevení Ameriky, Kolumbus až do své smrti věřil, že našel ostrovy, ležící před pobřežím východní Asie. Území, která byla poté objevena a nazývána jako Nový svět byla rozdělena dle listin vydaných papežem Alexandrem VI. tak, že připisovala určitá území k dalšímu objevování Španělům a určitá území byla připsána Portugalcům. V zemích jako je Mexiko, Bolívie či Peru, tedy v zemích, kde bylo rozvinuté hospodářství, byl zde dostatek nerostných surovin a větší počet obyvatel, byli právě místní obyvatelé využívání kolonizátory jako pracovní síla na těžbu nerostných surovin. V zemích, které měli vhodné podmínky k tomu, aby se zde pěstovalo velké množství obilnin a jiných rostlin, avšak s menším počtem obyvatel, byli dováženi otroci z Afriky a to mnohdy velmi násilným způsobem. (Hübelová, 2012, str. 25) Dle Chalupy byly krajiny prvního typu ovládané obrovskou elitní evropskou skupinou obyvatel, která sice tvořila méně jak 25% obyvatel z celkového počtu, avšak měla k dispozici represivní instituce a aparát zabezpečující vykořisťování nespočetného domorodého obyvatelstva a velkého počtu dovezených otroků. (Chalupa, 2010, str.138) Postupné dobývání a osidlování dalších a dalších území, hlad po přírodních zdrojích, cenných kovech, bohatství a moci způsobovalo ničení latinskoamerické půdy a vymírání jejich obyvatel. Obyvatelé kromě nemocí, alkoholu a objevitelů, zabíjel také hlad, protože jejich úroda byla ničena dobytkem, který byl přivezen z Evropy. Celá conquista byla pak ospravedlňována snahou obrátit pohany na ,,správnou víru‘‘. Také dovážení otroků z Afriky nebylo zrovna ukázkovou formou křesťanství. V 19. století se začaly objevovat myšlenky o zrušení otroctví a jeho nemorálnosti. V Anglii bylo otroctví zrušeno roku 1834. (Polišenský, 1979, str. 78- 105 ) Mezi lety 1861 – 1865 probíhala na americkém kontinentu občanská válka. Za její důvod bylo udáváno zrušení otroctví, kdy průmyslově vyspělejší sever byl proti otroctví a 24
méně industrializovaný jih zastával jiné názory, avšak kromě otroctví měla válka i jiné důvody. Spor byl odrazem snahy jižních států o větší autonomii, což severní státy nechtěly uznat. V době nastoupení do úřadu prezidenta Lincolna (který mimo jiné slíbil omezit obchod s otroctvím) se některé jižanské státy od Unie odtrhly a vznikla Konfederace s mnoha státy jejíž prezidentem se stal Jefferson Davis. Spor vyvrcholil válkou v roce 1861 a zaplatilo za něj životem téměř milion vojáků i civilistů. Roku 1865 byla válka ukončena porážkou Jihu.(www.idnes.cz)
7.3. Ekonomické podmínky Latinské Ameriky
Kolonizace a nadvláda evropských zemí v Latinské Americe ovlivnily nejen chování, zvyky a jazyk místních obyvatel, ale také ekonomiku a obchod, protože tato společná mentalita se projevuje také v obchodním jednání. Dle velvyslanectví ČR v Buenos Aires ,,Pád latinskoamerických vojenských diktatur, nastolení parlamentní demokracie v politické oblasti a částečná liberalizace obchodu umožnily rychlý růst jejich hospodářství a objektivně přispěly k urychlení regionálních integračních tendencí v politické, ekonomické i sociální oblasti. Vedle společných charakteristik existují mezi latinskoamerickými zeměmi též odlišnosti vyplývající z rozdílného historického vývoje a z různého stupně jejich socioekonomického rozvoje. V demograficko-ekonomické rovině nelze hovořit o jednotném latinskoamerickém regionu‘‘. (www.mzv.cz) Také Česká republika se může pyšnit dobrými obchodními vztahy se zeměmi Latinské Ameriky. Již po vzniku Československa se v této oblasti nacházeli pobočky podniků jako Baťa, Škoda, nebo zde figurovaly pobočky textilek a skláren. V současnosti se k nám z tohoto kontinentu dováží ve větší míře potraviny jako ovoce, kávu či kakao, dále pak také kovy, krmiva, kůže aj. (www.mzv.cz) Ekonomická situace Latinské Ameriky značně vychází jak z historického vývoje, tak i z přírodních podmínek, z industrializace států a z politické situace. Např. životní podmínky obyvatel Střední Ameriky jsou do značné míry ovlivněny fyzicko-geografickými podmínkami. Většina obyvatel žije v nadmořských výškách do 1 000 do 3 000 m. n. m., v pásmu tzv. věčného jara. V oblasti Střední Ameriky jsou časté výskyty seismických aktivit, 25
vulkanismu, záplav a také ničivých uragánů. Administrativně se oblast Střední Ameriky dělí do 8 států: Panama, Kostarika, Nikaragua, Salvador, Honduras, Belize, Guatemala a Mexiko. (www.internetworldstats.com) Latinská Amerika vždy oplývala množstvím nerostných surovin, drahých kovů a možností pěstovat široké spektrum plodin. Všechny tyto zdroje a možnosti se zdají být předpokladem pro vyspělé země, které mohou ekonomicky těžit hlavně z hospodářství a těžby surovin. Je však paradoxem, že tomu tak není, ten paradox se nazývá paradox prokletí přírodních zdrojů. Nejvíce se projevil mezi lety 1970-1990, tedy v době, kdy se ve Venezuele projevil naftový boom a v jiných zemích jako např. Peru či Bolívii minerální boom. Právě v těchto krajinách se projevila stagnace až pokles hrubého domácího produktu. Příčinou byla sice rozsáhla těžba surovin, které však většinou plynuly do USA. Tato strategie USA (v souvislosti s dalšími kroky) způsobila obrovské ekonomické rozdíly mezi USA a ostatními státy. (www.internetworldstats.com) Hlavním zdrojem příjmů těchto zemí však nadále zůstává zemědělství, přičemž většina vyprodukovaných surovin se následně vyváží do Spojených států amerických. Často zde však figuruje nízká mechanizace, což vede k nižším ziskům. V produkci se vyjímá cukrová třtina, káva, kakao, banány, kukuřice, tabák či různé druhy ovoce. V zemích, kde nejsou příliš vhodné podmínky pro pěstování plodin, se obyvatelé obrátili na těžbu nerostných surovin. Latinská Amerika má velké zásoby ropy, černého uhlí, cín, měď, zemní plyn, stříbro, bauxit apod. Nutno podotknout, že nemalá část těchto surovin již byla vytěžena. V Latinské Americe působí velké množství nadnárodních společností, jež se snaží americké státy redukovat. Většina vytěžených surovin putuje do Spojených států, které je ne vždy vykupují za adekvátní cenu. (www.rgla.upol.cz) V Latinské Americe existují obrovské ekonomické rozdíly mezistátní i vnitrostátní (…) chybějí zde vnitro regionální vazby – téměř ve všech případech jsou největším obchodním partnerem USA, často i západní Evropa. Jen pro tři státy je hlavním obchodním partnerem latinskoamerický stát. (Uruguay, Paraguay… s Brazílií, Bolívie s Argentinou). Velký podíl na tvorbě HDP má prodej a výroba drog, ekonomicky úspěšnější jsou pak obecně státy, kde s diktátorskými režimy, kde jsou potlačovány sociální protesty. Nemalou měrou přispívá k zlepšení ekonomické situace Latinské Ameriky také cestovní ruch, které zde má dobré zázemí díky krásné přírodě a příjemnému klima, na druhou stranu ne ve všech zemích 26
dosahuje úroveň turistických služeb kvalitní úrovně a některé země jsou pro turisty nebezpečné kvůli zlodějům a násilníkům. (www.rgla.upol.cz)
Obrázek č. 4: Malecon, Havana – oblíbený cíl turistů, zdroj: vlastní fotografie.
Ekonomická sdružení Latinské Ameriky
Většina zemí Latinské Ameriky je začleněna do různých ekonomických sdružení a to: NAFTA – Severoamerická zóna volného obchodu se členy USA, Kanada, Mexiko. Jedná se zatím o nejúspěšnější americké ekonomické seskupení. MERCOSUR – Společný trh Jihu se členy Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay a Venezuela, přidruženými státy jsou Bolívie, Chile, Kolumbie, Ekvádor a Peru. ALBA - Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky se členy Venezuela, Kuba, Bolívie, Dominika, Ekvádor, Nikaragua, Svatý Vincent a Grenadiny, Antigua a Barbuda. Účelem je sociální, ekonomická a politická integrace Latinské Ameriky.
27
Andské společenství národů s členskými státy Bolívie, Ekvádor, Kolumbie a Peru. Přidruženými státy jsou Argentina, Brazílie, Chile, Paraguay a Uruguay. Pozorovateli jsou Mexiko a Panama. SICA – Středoamerický integrační systém je regionální mezivládní sdružení středoamerických států, které má za úkol podporovat ekonomický rozvoj, sociální stabilitu a kulturní sbližování zúčastněných států. Členy jsou Guatemala, Belize, Salvador, Honduras Nikaragua, Kostarika, Panama, Dominikánská republika, Chile, Mexiko, Brazílie, Argentina, Německo, Itálie, Španělsko, Tchaj-wan. UNASUR – organizace, která integruje dvě již existující společenství a to MERSCOSUR a Andské společenství. OAS - Organizace amerických států (OAS) se sídlem v USA sdružuje 35 zemí (Kuba byla roku 1962 vyloučena) a byla založena v roce 1889. CAN – Andské společenství, se členy Peru, Kolumbie, Ekvádor a Bolívie, představuje dohodu o spolupráci a později také o společné celní unii (vyjma Peru). CACM – smlouva týkající se vzájemné ekonomické spolupráce se sdruženými státy Guatemala, Kostarika, Honduras. Salvador a Nikaragua. Organizace zastavila činnost v roce 1969 v souvislosti s tzv. „týdenní fotbalovou válkou“. Tato vznikla v souvislosti s nezdařeným sportovním utkáním při kvalifikaci na mistrovství světa FIFA 1970 mezi Salvadorem a Hondurasem. Mírová smlouva však byla podepsána mezi těmito zeměmi až v roce 1980 a organizace zahájila zatím nevýraznou činnost v roce 1991. LAFTA – ALADI – Latinskoamerické sdružení volného obchodu se členy Brazílie, Argentina, Mexiko, Chile, Paraguay, Peru, Uruguay, Kolumbie, Ekvádor, Bolívie a Venezuela. Tato organizace vznikla v roce 1980 a byla největší organizací až do roku 1991, kdy vznikl MERCOSOUR. CARICOM – jedná se o vytvoření celní unie v roce 1973 a to původně mezi státy Trinidad a Tobago. Přidruženými státy jsou Anguilla, Bermudy, Britské panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Turks a Caicos. Celkově má toto sdružení 15 členů a to
28
Barbados, Belize, Dominica, Grenada, Guyana, Haiti, Jamajka, Montserrat, Surinam, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Lucie, Sv. Vincent a Grenadiny, Trinidad a Tobago. ACS – neboli asociace karibských států sdružuje členy karibských a středoamerických států společně s Venezuelou a Kolumbií. Jejím cílem je zkvalitnit spolupráci karibských zemí s ostatními státy střední Ameriky. OECS – Organizace východokaribských států byla založena roku 1981 smlouvou, kterou podepsali Dominica, Grenada, Montserrat, Grenadiny, Antigua a Barbuda Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Lucie a Sv.. Vincent. Všechny tyto státy jsou také členy CARICOM a tvoří monetární unii s východokaribským dolarem, které zde vystupuje jako společné platidlo. RIO – skupina států vznikla v roce 1968 pod názvem státy mechanizmu politických konzultací
a
spolupráce
s členskými
zeměmi
Argentina,
Bolívie,
Brazílie,
Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Honduras, Chile, Kolumbie, Mexiko, Panama, Paraguay, Peru, Uruguay a Venezuela. LAES – neboli latinsko-americký ekonomický systém sdružuje 28 zemí a vznikl v roce 1975. Cílem organizace je ekonomická spolupráce mezi zeměmi Latinské Ameriky a také spolupráce týkající se lesního hospodářství. LA-PLATSKÁ SKUPINA – tato skupina zemí (Bolívie, Paraguay, Uruguay, Brazílie, Argentina) usiluje o rovnoměrný ekonomický vývoj a o optimální využívání nerostného bohatství. AMAZONSKÝ PAKT O SPOLUPRÁCI – organizace usilující o trvale udržitelný rozvoj na území Amazonského pralesa, při zachování přírodních zdrojů, sdružuje Bolívii, Brazílii, Ekvádor, Guyanu, Kolumbii, Peru, Surinam a Venezuelu. (Zpracováno dle: Hübelová, 2012, str. 83-87) V souvislosti s obchodem a ekonomiku je také nutno zmínit obchod s drogami, který je v Latinské Americe rozvinutý. Setkáváme se zde s pojmem ,,Narkoamerika‘‘, jímž se označuje území od Kanady až po Argentinu, které má být tzv. narkokontinentem. Více než dvacet let je např. Kolumbie považována za hlavního výrobce kokainu. V poslední době se také v souvislosti s drogami mluví o Mexiku, kde kvůli drogovým válkám umírá velké množství 29
obyvatel, či Argentině. Právě do zmiňované Argentiny se z Evropy a USA dostává velké množství chemikálií potřebných k výrobě drog. Chemikálie pak dále putují do dalších zemí Latinské Ameriky a distribuují se výrobcům. Podle statistik se však v těchto zemích drogy příliš nekonzumují. Hotové tovary putují do zemí Evropy a USA. (Smělíková, 2010, str. 158) Přitom protidrogová kampaň, neužívá zcela správné a účinné řešení, neboť je ve velké míře zaměřená na chudé rolníky a jejich pole, kde se předpokládá pěstování koky. Armádní letadla nad těmito poli rozprašují pesticidy a kromě koky hubí také zemědělské produkty. Chemikálie škodí nejen zemědělským produktům, ale také zvířatům a lidem. Navíc se toto řešení jako účinné, v oblasti And vzrostlo pěstování koky mezi lety 1987 až 2006 o 25%. V Kolumbii ve srovnávaných letech pak o 500%. (Grace, 2011, str. 3) Důvod pěstování koky je přitom jednoduchý, zatímco dříve to bylo výsadou spíše indiánů, kteří pěstovali tuto plodinu kvůli účinkům žvýkání listů, dnes je to pro mnoho chudých rolnických rodin jediný způsob obživy. V Kolumbii, stejně tak, jako i v ostatních zemí Latinské Ameriky, žije spousta obyvatel pod hranicí chudoby. Zatímco v roce 1980 žilo na tomto makro kontinentu 40,5% obyvatel pod hranicí bídy, v roce 2002 to bylo již 44%. Chudoba je nejhorší na venkově, kde 62% venkovského obyvatelstva žije v bídě. Je pravdou, že Latinská Amerika nepatří mezi nejchudší státy světa, je však jednou z nejvíce nerovných, kdy malá část obyvatel vlastní velké bohatství, zatímco zbytek žije v chudobě. (viz příloha č. 3 – Gini koeficient) (Grace, 2011, str. 3)
Dopravní síť Pro ekonomiku země je také důležitá kvalita služeb a dopravní sítě. Silniční síť v Latinské Americe byla vybudována spíše později, než v jiných částech světa, i když dopravní cesty budovaly již předkolumbovské civilizace. Výstavbu sítě si vyžádala především těžba surovin, kde byla potřeba pro distribuci i těžbu. Významnou dopravní tepnou je Tranzsamazonská dálnice, která spojuje vnitrozemí Brazílie s východním pobřežím. Neméně důležitá je také Trans americká dálnice, která spojuje jih Argentiny s Aljaškou. Železniční síť je v Latinské Americe zastoupena nejdůležitější trasou a to z Buenos Aires až do Valpariaisa v Chile. Jinak je železniční síť spíše na slabší úrovni a odpovídá rozmístění obyvatelstva. Velký význam má vodní doprava nejen díky přístupu k mořím a oceánům, ale také díky bohaté říční soustavě. Důležitou dopravní tepnou je také Panamský 30
průplav, který přináší nemalé finance díky průplavu lodí. Také letecká doprava je důležitou součástí dopravní sítě Latinské Ameriky, zvláště na některých málo přístupných místech tohoto makroregionu. (Hübelová, 2012, str. 80)
Obrázek č. 5: Největší most na Kubě nacházející se v provincii Matanzas, zdroj: vlastní fotografie.
31
8. USA
A
ZÁJMOVÝ
REGION
LATINSKÉ
AMERIKY
V HISTORICKÉM VÝVOJI 8.1. Spojené státy americké Základní údaje o zemi: Rozloha: 9 826 630 km2 Počet obyvatel: 308,7 mil. (2010) Hustota zalidnění: 31 obyv./km2, je však nepravidelná, záleží na daných přírodních podmínkách Hlavní město: Washington, D.C. Úřední jazyky: anglický jazyk, místně španělský, indiánský Státní zřízení: prezidentská federativní republika Správní členění: 50 států a federální území hlavního města, státy se dále dělí na hrabství Měna: americký dolar (USD) Složení obyvatelstva 81,7% Běloši 12,9% Afroameričané 4,2 % Asiaté (Číňané, Filipínci, Japonci) 1% Indiáni a Eskymáci 0,2% Havajci Obecně je americké obyvatelstvo složeno z velkého množství přistěhovalců z různých zemí světa. V současnosti je imigrace omezena zákonem, přesto přichází velké množství osob (přibližně 2 miliony osob ročně) z Kuby, Haiti, Vietnamu, Filipín, Číny, Mexika, Koreje a z mnoha zemí střední Ameriky. S tím také souvisí ilegální přistěhovalectví, organizovaný zločin, či nezákonný obchod s lidmi. Území spojených států se vymezuje na 11 regionů (oblastí): Novoanglická, Středoatlanstká, Střední Severovýchodní, Střední Severozápadní, Jihoatlantská, Střední Jihovýchodní, Střední Jihozápadní, Pacifická, Aljaška, Havaj. (www.factfinder2.census.gov) a (www.mzv.cz) 32
8.2. Obecná charakteristika Spojených států amerických
Spojené státy americké zabírají svojí rozlohou přes 39% Severní Ameriky a mají pouze dva sousedy a to Mexiko na jihu a Kanadu na severu. Země má přístup k oceánu a to k Atlantskému na východě, Tichému na západě a také Mexický záliv na jihu. Unie se skládá z 50 států, což připomíná 50 hvězd, které jsou umístěny spolu s třinácti vodorovnými pruhy, na státní vlajce. Ač do velikosti třetí největší i nejlidnatější stát světa, hrají Spojené státy prim v oblasti politického a kulturního vlivu. Za toto prvenství nejspíše vděčí silné národní identitě, pestrému národnímu složení, nemalému přírodnímu bohatství a také demokratické společnosti, která má v zemi dlouho tradici. (www.zemepis.net) Přírodní podmínky Spojených států jsou nestejnorodé, liší se nejen klimatem, kde lze pozorovat arktické podnebí na severu Aljašky až po tropické podnebí na jihu Floridy, ale také geografické rozdíly a to mezi severem a jihem, ale také východem a západem. Obecně je klima charakterizováno jako kontinentální, tedy klima se studenou zimou, horkým létem a velkým rozpětím denních teplot. Na západní straně země hraje dominantní roli pohoří, hlavně Kordillery, které se táhnou od Aljašky až do Mexika a pokrývají téměř polovinu území země. Naopak východ země je charakteristický spíše nížinami (výjimkou je například Apalačské pohoří). Střed USA zaujímá rozsáhlá pánev Centrální nížiny o šířce téměř 2500 km. Národní parky Yellowstone, Yosemite a Grand Teton představují jedny z nejkrásnějších míst v Americe. (www.zemepis.net) Také říční soustava je velmi rozmanitá, většina řek (Mississippi, řeka Svatého Vavřince, nebo Rio Grande) se vlévá do Atlantského oceánu, do Tichého oceánu se vlévají spíše kratší řeky z oblasti Kordiller (Columbia, nebo Colorado). Příroda Spojených států je bohatá také na jezera. Najdeme zde například jezera ledovcového původu jako Hořejší jezero, Michiganské jezero, nebo Ontario, která slouží jako největší zásobárna vody na světě a přitom tvoří přírodní hranici mezi Kanadou a Spojenými státy. V oblasti ekonomiky USA hraje důležitou roli finančnictví a obchod. Unie, s obrovským množstvím kapitálu a zahraničních investic, je
33
schopna uplatňovat svůj vliv takřka kdekoliv na světě. Zvláště pak Latinská Amerika spolu s Kanadou, jsou silně závislé na amerických investicích. (www.zemepis.net) USA mají hospodářsky nejvyspělejší ekonomiku světa, téměř všechna odvětví průmyslu jsou vysoce rozvinuta a také zemědělská výroba patří k jedné z nejintenzivnějších na světě. Ovšem tento hospodářský prim by neexistoval díky velkému přírodnímu bohatství, kterým země disponuje. Průmysl a těžba zaměstnává okolo 20 % ekonomicky aktivních obyvatel. (www.ceskatelevize.cz) Země má obrovské zásoby černého uhlí (1/3 světových zásob, hlavně v Kentucky, Ohio, Pensylvánie, Západní Virginie), hnědého uhlí (1/8 světových zásob, hlavně v Severní a Jižní Dakotě), ropy, zemního plynu (těžba probíhá hlavně ve státech Texas, Louisiana, Montana, Nové Mexiko, Oklahoma, Aljaška), železné rudy a mnohých dalších. Avšak ani velké množství těchto surovin nemohou uspokojit stále rostoucí poptávku jak po surovinách, tak i po energii a zboží, které jsou určeny pro vlastní potřebu, ale také pro zahraniční obchod. Výsledná bilance zahraničního obchodu Spojených států je deficit obchodu i státního rozpočtu a to i přes vzrůstající hospodářský růst. (www.zemepis.net)
V těžbě ropy zaujímají první místo na světě, těží se hlavně v oblastech států Texas, Aljaška, Louisiana, Oklahoma a Kalifornie, obdobně jsou na tom v těžbě přírodního benzínu, molybdenové rudy, slídy, kaolínu a soli. Druhé místo zaujímají v produkci uhlí, nebo síry. Dále ve velké míře produkují měď, olovo, zinek, či stříbro. (www.zemepis.net)
8.2.1.
Spojené státy a černé zlato Ropu i zemní plyn, Spojené státy, z větší části dováží. Je to dáno hlavně strategickými
důvody. Podle EIA nejvíce ropy dovážené do Spojených států pochází z Kanady, následuje Saudská Arábie, Mexiko Venezuela a Nigerie. Spojené státy spotřebují přibližně 21 milionů barelů ropy denně, 2,5 milionů přitom pochází z Perského zálivu. Nárůst spotřeby a produkce ropy byl samozřejmě znatelný nejen ve Spojených státech. V roce 1900 byla světová produkce ropy 150 miliónů barelů, zatímco roku 2000 to bylo 28 miliard barelů, což je nárůst více než 186krát. Spojené státy se tedy jen přizpůsobily rostoucímu trendu spotřeby a potřeby ropy. Jejich potřeby jsou však několikanásobně vyšší než u ostatních zemí a stále přesahující 34
spotřeba nad výrobou vyústila v nevyhnutelný dovoz ropy ze zemí ostatních. (www.zemepis.net) Autor dále uvádí, že dle oficiálních zdrojů, tedy Energy Information Administration (EIA), Spojené státy v roce 2007 spotřebovávaly 20,7 miliónů barelů ropy denně. Těžily 5,1 miliónů a také z dalších zdrojů, například z plynu či obilí, získávaly tekuté palivo. Exportovaly 1,4 miliónů barelů denně. Dovážely 13,5 miliónů barelů ropy denně – tedy čistý dovoz činil 12,0 miliónů barelů ropy denně. V témže roce představoval čistý dovoz surové ropy ze zahraničí 58 % spotřeby ve Spojených státech, pak podle odhadů ministerstva energetiky USA by do roku 2020 mohl vzrůst na 70 %. Alespoň tak praví oficiální statistiky USA, tedy EIA. S nadále se zvyšující spotřebou ropy a celosvětově se snižujícími zásobami je více než pravděpodobné, že bude americká politika podléhat požadavkům ropných společností, což lze dle některých autorů pozorovat i v současnosti a to díky Carterově doktríně. (www.zemepis.net) Carterova doktrína byla vyhlášena při podání zprávy o stavu Unie, která byla prezidentem přednesena v Kongresu roku 1980. V jedné z částí tohoto projevu byla přítomnost sovětských vojsk v Afghánistánu charakterizována jako ,,nejvážnější hrozba míru od druhé světové války‘‘ a jako ,,sovětská snaha rozšířit svoji koloniální nadvládu‘‘ díky agresí proti islámu. Kvůli obsazení velvyslanectví spojených států v Teheránu bylo prohlášeno prezidentem Jimmym Careterem ,, krize v Íránu a Afghánistánu zdramatizovala velmi důležité poučení: naše přílišná závislost na zahraniční ropě je zřejmá a představuje nebezpečí pro bezpečnost naší země“. A právě v tomto vystoupení je obsaženo zásadní sdělení: „Nechť je naše pozice absolutně jasná: pokus každé vnější síly získat kontrolu nad oblastí Perského zálivu bude chápán jako útok na životní zájmy Spojených států amerických, a takovýto útok bude odražen všemi nutnými prostředky, včetně vojenské síly.“ (Vondruška, 2010, str. 35)
8.2.2.
Charakteristika společnosti Spojených států Společnost USA patří k nejvlivnějším na světě, obyvatelé jsou součástí nejvlivnější
mocnosti a obecně je zde vysoká životní úroveň. I přesto zde figurují velké sociální a ekonomické rozdíly, kdy se na jedné straně objevují bohaté a vlivné skupiny obyvatel žijící v přepychu a dostatku všech potřebných surovin, na stranu druhou zde existuje velké procento kriminality, politická korupce, plýtvání přírodními zdroji, chudoba, či nepříliš kvalitně 35
vyřešený zdravotní systém. Obrovské odhodlání, snaha jít stále vpřed a mnohdy nebrat ohledy na druhé při plnění svých cílů obyvatel Spojených států je na jedné straně obdivováno, na straně druhé je to však věc, která dělá z této země kolos, který jde pouze za svým cílem a určuje si vlastní pravidla bez ohledu na druhé. Obyvatelé Spojených států jsou ve svém původu osadníky a je tedy logické předpokládat, že i po mnohá staletí tato snaha nevymizela a americké intervence jsou logickým vyústěním. (www.zemepis.net) Dle serveru zemepis.net se již v roce 1823 USA vyhlášením tzv. Monroeové doktríny2 prohlásily dominantní mocností v oblasti amerického kontinentu a odmítly jakékoliv vměšování Evropy do záležitostí států Nového světa. USA podporovaly národně osvobozenecké revoluce v koloniích Latinské Ameriky a později i revoluci na Kubě, v jejíž prospěch provedly na ostrov invazi. To vedlo v r. 1898 k válce se Španělskem, ve které USA získaly Kubu, Portoriko, Filipíny a Guam v Tichomoří. Ve stejném roce došlo k anexi Havajských ostrovů. (www.zemepis.net) V podobném duchu pokračoval také Theodor Roosevelt, který roku 1904 prohlásil západní polokouli za sféru vlivů světa.
8.2.3.
Víra v americké hodnoty Gunnara Myrdal ve své knize z roku 1944 (The American Dilemma) poukazuje na
rasovou, náboženskou, etnickou, regionální a ekonomickou rozlišnost obyvatel Spojených států a také dospívá k názoru, že Američané mají přeci něco, pro všechny, společného: kolektivní étos, politickou víru‘‘, kterou označil jako víru v americké hodnoty. Tento pojem je všeobecně znám jako označení fenoménu, jehož si povšimla i řada dřívějších autorů a který jak cizí, tak domácí pozorovatelé označili za hlavní subjekt americké identity a také i za jediný relevantní poznávací znak této identity. (Huntington, 2004. st. 74) Huntington dále uvádí, že vědci definují víru v americké hodnoty rozličným způsobem, téměř jednomyslně se však shodují na jejích hlavních poznávacích znacích. Myrdal hovoří o víře v ,,neotřesitelnou důstojnost každé individuální lidské bytosti, ve 2
Monroova doktrína je zahraničně politická doktrína, již 2. prosince 1823 ve svém poselství Kongresu vyhlásil prezident Spojených států amerických James Monroe. Evropské mocnosti podle této doktríny nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a Spojené státy americké budou jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“. Spojené státy vyjadřují, že není a nikdy nebylo v jejich zájmu nějak zasahovat do válek mocností v Evropě, tedy pokud není vážně ohrožena bezpečnost Spojených států.
36
všeobecnou lidskou rovnost a v jistá nezcizitelná práva, jakou jsou svoboda, spravedlnost a rovnost příležitostí‘‘, Jefferson v Deklaraci nezávislosti zmiňuje rovnost, jistá nezcizitelná práva a také právo na ,,život, svobodu a hledání štěstí‘‘. Americkému národu je vlastní víra ve ,,svobodu a rovnost, svobodu tisku, svobodu sdružování, také porotní soud a v přímou zodpovědnost vykonavatelů moci lidu‘‘. Pro víru v americké hodnoty jsou tedy charakteristické tři věci: Za prvé, v proměnách času zůstaly v podstatě stejnými. Za druhé, až do konce dvacátého století se víra v tyto hodnoty těšila nemalému konsensu a podpoře ze strany Američanů, jakkoliv se mohla praxe od ideálu vzdalovat. Snad jedinou větší výjimkou byly snahy obyvatel jihu dosáhnout legitimizace otroctví. Za třetí, snad všechny hlavní články víry v americké hodnoty měly svůj původ v protestanství. Důraz na individuální svědomí a povinnost jednotlivce obeznamovat se s Božím slovem prostřednictvím vlastního studia Bible, typické pro protestantismus, posilovaly oddanost Američanů hodnotám individualismu a rovnosti a také svobodě náboženského vyznání a slova. Protestantství zdůrazňovalo důležitost etiky práce a zodpovědnosti jednotlivce za svoje vlastní činy a úspěchy. (Huntington, 2004. st. 75) Téměř ve všech popisech amerických hodnot se vyskytuje téma svoboda. Je tomu ale skutečně tak a jsou Spojené státy státem svobody? Jako příklad k polemizování se jeví např. věznice Guantanámo byť na půdě Kuby, avšak pod vedením Spojených států. Již mnohokrát byla tato věznice zmiňována v souvislosti s porušováním lidských práv a svobody. Vězni jsou zde mučeni a často žijí v hrozných podmínkách. Zařízení je předně určené pro zločince spojené s terorismem, pobývají zde ale i vězni, kteří jsou pouze podezřelí z terorismu a nejsou přímo odsouzeni.
8.2.4.
Politika permanentního nepřítele Spojené státy si po celou dobu své existence vymezovaly nepřítele, proti kterému je
potřeba zasáhnout, neboť by mohly ohrozit existenci Spojených států, být překážkou k budování demokracie, nemuseli by se shodovat zájmy této země se zájmy USA, nebo by mohly být tzv. potencionální teroristickou hrozbou. (Kryzánek, 2007) 37
Bývalý prezident George Bush zavedl poté termín osy zla, kterým jsou označovány země, které napomáhají terorismu a produkují zbraně hromadného ničení. V roce 2002 byly za osy zla označeny země Irák, Írán a Severní Korea, dále pak Kuba, Sýrie a Libye. Irák a Libye byly poté ze seznamu vyškrtnuty a to z důvodu dobytí daného území či spolupráce a zastavení zbrojení. (Kryzánek, 2007) Je však jen ironií, že u států na tomto seznamu nebylo nikdy potvrzeno, že by svojí politikou koordinovaly přímo proti Americe, v Iráku se navíc existence ničivých arzenálů nepotvrdila. Právě ze světové politické situace vychází také politická situace ve Spojených státech a následná nutnost řešit zbraně hromadného ničení. Dle Tůmy a kol. Současná americká politika inklinuje k předpokladům, že jaderné šíření je nevyhnutelné a v případě, že by se dalo omezit, stejně mu není možné zabránit. Toto stanovisko se odráží v některých ohledech krajními názory na jaderné šíření rozšířenými na začátku 60. let a představujícími odstup od převládajícího názoru expertů v 70., 80. a hlavně v 90. letech, že šíření jaderných zbraní by se mohlo zabránit nevojenskými prostředky a v některých případech i vráceno zpět. V kontrastu k tomu, dnešní jaderné šíření je ve zvýšené míře viděno politickými činiteli USA ne jako problém kontroly zbrojení, zahraniční politiky, nebo vývozní kontroly, ale jako výzva pro obrannou politiku. K této americké orientaci přispívá přesvědčení, že dnes, na rozdíl od 70. A 80. let, země mající v úmyslu získat jaderné zbraně jsou velmi protiamerické. Argumentuje se proto tím, že vojenské varianty musí být nedílnou součástí neproliferační politiky USA. (Tůma, 2007, str. 27) Dne 11. prosince 2002 vydal americký Bílý dům (…) verzi nové Národní strategie pro boj proti zbraním hromadného ničení (National Strategy to Combat Weapons of Mass Destruction). Strategie popisuje tři pilíře politiky USA proti hrozbě zbraní hromadného ničení: 1. Kontraproliferace v boji proti použití zbraní hromadného ničení 2. Posílená neproliferace v boji se šířením těchto zbraní 3. Následné řízení k odpovědi na použití zbraní hromadného ničení První pilíř ,, kontraproliferace‘‘, má tři hlavní složky: 38
-
interdikce
-
odstrašení
-
obrana a zmírnění následků
Politikou použití jaderných zbraní se zabývá sekce věnovaná odstrašení. Konstatuje se v ní, ,,že dnešní hrozby jsou daleko rozmanitější a méně předvídatelné než ty minulé. Státy s nepřátelskou politikou vůči USA a americkým přátelům a spojencům demonstrují svou ochotu vzít na sebe vysoká rizika k dosažení svých cílů a agresivně se snaží získat zbraně hromadného ničení a jejich nosiče jako kritické prostředky v tomto úsilí. V důsledku toho, potřebujeme nové metody odstrašení.‘‘ (Tůma, 2007, str. 21-22) Celá sekce poté končí tvrzením: ,,Kromě toho k naší konvekční a jadrné odpovědi a obranným kapacitám, je náš celková odstrašující postoj proti hrozbám zbraním hromadného ničení posílen efektivním zpravodajstvím, jíž zmíněnou interdikcí a vnitrostátními kapacitami na vynucování práva. Takové kombinované kapacity zvyšují odstranění jak snižováním hodnoty použití nepřátelských zbraní hromadného ničení a řízených střel, tak v případě takového použití nastolením vyhlídky zdrcující odpovědi.‘‘ (Tůma, 2007, str. 21-22)
8.3. Stručná charakteristika intervencí USA do ostatních zemí
Spojené státy americké v sobě mají zakořeněnou kolonizaci a dobývání nových území již od pradávna. Jak je známo, původní obyvatelé, indiáni, byli kolonizátory z Evropy utlačeni, zabiti, nebo vyhnáni. Nebylo-li použito přímého násilí, byla jejich území zabírána, půda a dobytek ničeny, stejně tak jako vesnice i jejich úroda. To vedlo k velké bídě, hladu a následnému vymírání obyvatelstva. Pronásledování původního indiánského obyvatelstva neskončilo, trvalo dlouhá léta. Díky smlouvě z roku 1830 byla od indiánského obyvatelstva vyčištěna větší část než střední Evropa. V 18. století žilo v Kalifornii pouhých 15 000 indiánů z původního téměř sedminásobku. V poslední dekádě 19. století neexistovali ve Spojených státech již žádní svobodní indiáni. (Chalupa, 2010, str. 137) V 16. a 17. století se severoamerické kolonie skládaly především z britských přistěhovalců. Postupným stěhováním dalšího obyvatelstva z Evropy různých národností 39
přibývalo a postupně začali obyvatelé anglických kolonií odmítat nadvládu Británii, Španělska, či Francie a začal vývoj, který končil vznikem spojených Států. Jedním z největších sporů mezi Severem a Jihem Ameriky, bylo násilně dovezené černošské obyvatelstvo z Afriky. Levná pracovní síla, která byla velice výhodná pro místní obyvatelstvo, volala po rovnoprávnosti. V roce 1866 bylo tedy v USA otroctví zrušeno, předcházela tomu však válka, která je známá jako občanská válka Severu proti Jihu. I když na první pohled byla tato válka vedena právě kvůli osvobození otroků, hlavní záminkou byly odlišnosti rozvoje mezi severní a jižní částí kontinentu. Severní část USA byla daleko vyspělejší, zatímco jižní část kontinentu preferovala plantážní zemědělství. (Chalupa, 2010, str. 138) V 19. století byli největším konkurentem Španělů Británie a USA, kteří měli velký zájem o území Latinské Ameriky. Tento zájem byl z velké části motivován nemalou zásobou přírodních zdrojů na tomto území. V roce 1823 proto Spojené státy vydaly tzv. Monreovu doktrínu, v které dávají ostatním zemím na vědomí, že nestrpí intervence v Latinské Americe a že území Latinské Ameriky se stává sférou zájmu pro Spojené státy. (Chalupa, 2010, str. 138-139) Příkladem mohou být například tyto události:
V roce 1835 byla Spojenými státy zabrána téměř polovina území Mexika.
Od roku 1898 do konce 50. let minulého století ovládaly USA ekonomiku Kuby, nadále zde působí embargo udělené Spojenými státy, které je údajně motivováno stávajícím politickým systémem na Kubě.
Stejně tak od roku 1898 uplatňovaly svoje působení v Portoriku a na Filipínách.
V roce 1901 byla provedena americká vojenská intervence v Nikaragui.
Od roku 1903 až do roku 1907 byly vybírány pod vedením USA daně v celnicích na území Santa Dominga.
1914 se námořní síly Spojených států vylodily na Haiti.
40
Roku 1921 došlo k vojenskému obsazení Salvadoru, o tři roky později Hondurasu.
Od roku 1947 byla uplatňována tzv. Trumanova doktrína zadržování komunismu, která byla omluvou pro intervenci v mnoha zemích Latinské Ameriky.
Obrázek č. 6: Přehled vojenských intervencí Spojených států a intervencí CIA do dalších zemí od konce druhé světové války. Červeně jsou zaznačeny cílené země útoku, plamenem země, kde proběhly útoky a pomocí černé šipky, země leteckých náletů. Z přehledu lze tedy pozorovat, že vojenské intervence Spojených států byly uskutečněny téměř na všech světových kontinentech. Zdroj: (http://www.kilinghope.org)
Díky Plattovu dodatku, Monroově doktríně či Roosveltově dodatku mohli USA na území Latinské Ameriky působit dle svých potřeb bez prakticky žádného omezení. Celkově USA v letech 1900 - 1920 intervenovaly vojensky celkem 20 krát, po roce 1945 to bylo mnohem častěji a to nejen v zemích Latinské Ameriky, ale i v zemích ostatních. Od druhé světové války pak usilovaly o svržení vlád ve více než 40. zemích světa. V období Studené války proti sobě stály dvě obrovské velmoci, USA a Sovětský svaz rozdělili svět na bipolární a většina ostatních zemí se musela rozhodnout, s kterou stranou 41
více sympatizuje. Země Třetího světa byly v této době v nelehké situaci, neboť mnohdy právě v těchto zemích docházelo k přímým bojům bezi dvěma světovými mocnostmi. Po ukončení studené války a rozpadu Sovětského svazu zůstala na světě pouze jedna mocnost, Spojené státy, které mohou disponovat nebývalou sociální, ekonomickou, politickou i vojenskou mocí. Nemalým překvapením pro tuto zemi byly teroristické útoky v roce 2001, v důsledku této intervence na americkou půdu, vyhlásil prezident George Bush tzv. celosvětovou válku proti terorismu. USA vojensky zaútočily na Afghánistán a to bez zmocnění Rady bezpečnosti OSN. Následně nato na Irák, kde byla intervence podmíněna nalezením zbraní hromadného ničení, které však nalezeny nebyly. (Chalupa, 2010, str. 118 ) Mnohem pravděpodobnější se zdá motivace intervencí z důvodu využívání ropných ložisek. Při těchto vojenských akcí bylo zraněno velké množství amerických vojáků, zabito civilní obyvatelstvo Iráku či Afghánistánu a také tyto operace přestavovaly nemalou finanční zátěž pro americkou ekonomiku, která byla také jednou z příčin finanční krize rozšířené po celém světě. (Chalupa, 2010, str. 118 ) Díky ekonomickému rozvoji, rozšíření anglického jazyka do mnoha zemí světa, či rozšíření kulturního vzorce Spojených států, patří tato země nyní mezi světové mocnosti. Navíc pravomoc, které náleží USA, jsou obrovské. Od roku 2001 má americká CIA téměř neomezené pravomoci pro výkon jejich operací, aniž by potřebovala zvláštní souhlas. V roce 2006 by schválen zákon, dle něhož mají agenti CIA: ,,pravomoc kdekoliv na Zemi dopadnout, vyslýchat, uvěznit a trestat tzv. mimosoudní popravou každého, koho je možno označit jako nepřátelského bojovníka.‘‘ Definice nepřátelského bojovníka však neexistuje. (Chalupa, 2010, str. 98 )
8.3.1. Přehled expanzí Spojených států amerických do zemí Latinské Ameriky 1823: Monroeova doktrína vyhlásila Latinskou Ameriku za součást "sféry vlivu" Spojených států. 1846: Spojené státy vyvolaly válku s Mexikem a získaly polovinu jeho území, včetně Texasu a Kalifornie.
42
1855: Americký dobrodruh William Walker provedl se soukromou armádou invazi do Nikaragui, prohlásil se tam prezidentem a vládl tam dva roky. 1898: Spojené státy vyhlásily válku Španělsku a v důsledku toho anektovaly Guam, Portoriko, Filipíny a Havajské ostrovy. 1901: Schválením Plattova dodatku vyhlásily Spojené státy své jednostranné právo zasahovat do kubánských záležitostí. 1903: Spojené státy podporovaly nezávislost Panamy na Kolumbii, aby získaly práva pro Panamský průplav. 1905: Rooseveltova doložka k Monroeově doktríně vyhlásila, že jsou Spojené státy policistou karibské oblasti: Dominikánská republika je umístěna pod nucenou americkou celní správu. 1912: Americké jednotky provedly invazi do Nikaraguy, kde zůstaly téměř nepřetržitě až do roku 1933. 1914: Odmítnutí Mexika salutovat americké vlajce vyvolalo ostřelování Veracruzu americkou válečnou lodí a okupaci části města americkými jednotkami. 1933: Americké jednotky konečně opustily Nikaraguu, avšak byly nahrazeny dobře vycvičenou a dobře vyzbrojenou Národní gardou pod velením Anastazie Somozy. 1954: CIA zorganizuje svržení demokraticky zvolené vlády v Guatemale; následuje třicet let vojenské diktatury, útlaku a násilí. 1961: Spojené státy se pokoušejí svrhnout kubánskou vládu invazí do Zátoky sviní. 1965: Prezident Johnson vyslal 22 000 vojáků do Dominikánské republiky, aby tam bojovaly proti armádě, která se snažila znovu získat moc. 1973: CIA pomohla svrhnout demokratickou vládu Salvadora Allende v Chile a pomohla nastolit diktaturu. 1981: Reaganova vláda zahájila válku tzv. "contras" proti vládě v Nikaragui. 1983: Spojené státy provedly invazi na Grenadu a svrhly tam populární vládu. 43
1989: Spojené státy provedly invazi do Panamy, aby tam zatkly překupníka drog Manuela Noriegu. 1990: Spojené státy zasahovaly skrytě i veřejně do voleb v Nikaragui. (Zpracováno dle: www.blisty.cz – historie amerických intervencí)
8.4. Příklady americké intervence v zemích Latinské Ameriky Snad nejvíce očividnou interakci Spojených států do druhé země lze pozorovat na Kubě. Neustále obnovované embargo zboží, služeb a pohybu obyvatel, věznice Guantanámo na kubánské půdě, opakované útoky na Fidela Castra, nebo vojenské intervence provázely tuto zemi dlouhá léta a stále ještě přetrvávají. KUBA V prvních dnech Nového roku 1961 Spojené státy americké přerušily diplomatické styky s Kubou. Tvrdé politice vůči Havaně odpovídalo i Eisenhowerovo rozhodnutí o poskytnutí finančních prostředků pro výcvik proti castrovským ozbrojených skupin (účelem bylo svržení levicově orientovaného režimu na Kubě). Souběžně však byla zpracována celková koncepce USA ve vztahu k Latinské Americe. V červenci roku 1960 poskytla severoamerická administrativa středoamerickým republikám půjčku 60 mil. dolarů na nejnutnější sociální výdaje. Autoři této nové koncepce předpokládali, že rozšíření forem pomoci, pomůže v boji s protiamerickými nesympatiemi a přispějí k izolaci režimu na Kubě. Na meziamerické konferenci v Bogotě roku 1960 bylo dohodnuto vytvořit ze severoamerických finančních prostředků zvláštní sociální fond ve výši 500 milionů dolarů, který byl určen na uskutečnění výstavby levných bytů a také vzdělávacích programů. (Nálevka, 2009, str. 59) To bylo později v rozporu se snahou kubánských učitelů, kteří se snažili na vesnicích bojovat s rozšířenou negramotností pomocí vzdělávání místních obyvatel. Právě na tyto učitele byly páchány útoky, ve snaze překazit jejich práci. V březnu roku 1961 představil prezident Kennedy před shromážděním velvyslanců latinskoamerických republik ve Washingtonu hlavní principy svého ,,Spojenectví pro pokrok‘‘. Tato doktrína měla dokumentovat nový přístup Bílého domu vůči Latinské 44
Americe, hlavně jeho distancování od vojenských diktatur. USA měly pro příště spolupracovat s občanskými vládami, díky nim by byly připraveny rozsáhlé projekty hospodářské a sociální pomoci. ,,Spojenectví pro pokrok‘‘ bylo součástí Kennedyho ,, nových politických hranic‘‘ a ne vždy bylo viděno tradičními latinsko-americkými elitami kladně. Na druhé straně Kennedy zdědil i výcvikové tábory Castrových odpůrců v Guatemale a v Nikaragui a Ústřední zpravodajská služba, pokračovala v přípravě invaze na Kubu. (Nálevka, 2009, str. 60) Pro tuto invazi měli být vybrání pouze kubánští exulanti, kteří žili ve Spojených státech déle než jeden rok. Kubánští občané totiž po více jak roce mimo zemi ztrácí svou národnost. Jako finální bylo nakonec navrženo CIA Zátoka sviní (Playa Girón) v části poloostrova Zapata, kde se nachází velké množství močálů a špatně přístupného terénu. S invazí nesouhlasil ani ministr McNamara ani státní tajemník Rusk se od celé záležitosti distancoval. (…) Také předseda zahraničního výboru Senátu James Fulbright, který obvinil Kennedyho, že podléhá tlaku kubánského exilu, nesouhlasil s plánovanou akcí. Útok začal bombardováním kubánských leteckých základen v Havaně, San Antoniu a v Santiagu de Cuba v brzkých hodinách 16. dubna. Útok neoznačených letadel B-26 však nebyl velmi podařený. Castrova vláda se okamžitě obrátila na Radu bezpečnosti OSN se stížností na nevyprovokovanou agresi. Americký zástupce v Radě OSN uvedl stanovisko, které dostal od CIA, že útok byl proveden uprchlíky z revolučního letectva. Jednalo se však o stroje speciálních služeb USA. Rozhořčená reakce veřejnosti přiměla Kennedyho, aby odvolal připravovaný další nálet, čímž do značné míry předznamenal ztroskotání další invazní akce. V tom čase však již Kuba vyhlásila všeobecnou mobilizaci armády a milice. (Nálevka, 2009, str. 61-62) Kolem jedné hodiny ráno 17. dubna se na pláži Girón v Zátoce sviní vylodila vyzbrojená brigáda 1500 vojáků a začala postupovat do vnitrozemí. Cílem útoku bylo obsazení části kubánského území a zařízení prozatímní vlády, která by poté požádala o zásah Organizaci amerických států. Jakmile se Castro ujistil, že invaze na Playa Girón není falešným manévrem, poslal proti nepříteli značnou vojenskou armádu, včetně tankového pluku. V dalších třech dnech byly americké jednotky obklíčeny a zničeny. (Nálevka, 2009, str. 61-62)
45
O neúspěchu invaze rozhodlo několik skutečností. CIA podcenila stabilitu revolučního režimu a jeho obranné možnosti. Ještě před útokem kubánská bezpečnost rozdrtila partyzánské hnutí v Escambray. Volba Zátoky sviní, jako místa vylodění, byla velkým strategickým omylem CIA, negativní roli sehrálo i neuskutečnění druhého leteckého útoku. (Nálevka, 2009, str. 61-62) Osud zajatých vojáků byl z velké míry šťastný, po necelých dvou letech byli zajatci vyměněni za traktory a léky, zbývající muži bohužel zemřeli v internačním táboře na ostrově Pinos. I když vojenská intervence Spojených států nebyla úspěšná, bylo i nadále usilováno o svržení Fidela Castra. Byla zahájena tzv. Operace Mongoose, jejíž projekty byly velmi zajímavé. Castro měl být usmrcen otrávenými doutníky, kapslí jedu v čokoládovém dortu, případně pomocí depilačního prášku zbaven svých vousů, a tím i svého charisma, zastřelen rybářskou harpunou při podmořském lovu aj. Kubánská bezpečnost v roce 2007 oznámila, že dosud čelila 638 pokusům o atentát na Fidela Castra. (Nálevka, 2009, str. 68) Možné zlepšení politických vztahů mezi Kubou a Spojenými státy nastalo těsně po uklidnění karibské krize. Castro se cítil dotčen chováním Sovětského svazu. Ten totiž (stejně jako Spojené státy) neakceptoval, ba ani nijak nereagoval na 5 požadavků, které Castro během karibské krize požadoval. 28.10. 1962 bylo zformulováno 5 ustanovení, které žádala kubánská vláda. Na prvním místě žádala zrušení hospodářské blokády ostrova, dále zastavení všech podvratných akcí, zvláště pak těch, které byly organizovány ze základen USA, zastavení soustavného porušování kubánského vzdušného prostoru a kubánských teritoriálních vod a konečně i likvidaci základny Guantanámo. I přesto, že politika USA byla nadále laděna protikubánsky (v červnu roku 1963 Kennedy podepsal plán sabotážních operací CIA), probíhala tajná jednání mezi Washingtonem a Havanou. Již v lednu 1963 navrhl poradce pro národní bezpečnost McGeorge Bundy prezidentovi, aby prozkoumal možnost navázání komunikace s kubánským vůdcem. (Nálevka, 2009, str. 73-76) Po dalších jednání došly v listopadu roku 1963 oba státy k ústní dohodě, která oznamovala, že další vzájemné jednání budou zahájena až na základě projednání programu budoucích rozhovorů. 46
Kennedy oslovil Castra i prostřednictvím francouzského novináře Jeana Daniela, v jehož reportáži prezident připustil, že se Spojené státy dopustily mnoha chyb ve své předrevoluční politice vůči Kubě a naznačil také možnost zrušení ekonomické blokády ostrova, pokud se Kuba zdrží podpory levicových režimů na západní polokouli. Daniel poté tlumočil Kennedyho stanovisko při schůzkách s Castrem 19. a 22. Listopadu 1963. Prezidentova tragická smrt v Dallasu (22.11 1963) ukončila tuto tajnou diplomacii Bílého domu vůči Kubě. V únoru 1964 Castro nabídl novému prezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi obnovu bilaterálních jednání, která byla zahájena již za Kennedyho. Bílý dům na tuto novou Castrovu iniciativu nereagoval. (Nálevka, 2009, str. 78) Kromě teroristických operací CIA mířených právě na Fidela Castra, měla tato organizace na svědomí ještě další akce, s mnohem tragičtějšími následky. Operace, při níž byla na Kubě záměrně vyvolaná obava z toho, že Fidel Castro v rámci ,,nové politiky‘‘ pošle děti z kubánských rodin do kolektivních farem v Sovětském svazu. V důsledku této obavy se rozhodlo velké množství kubánských rodin, poslat své potomky k příbuzným do Spojených států. Tato operace s názvem Peter Pan (Pedro Pan) si v letech 1960 až 1962 vyžádala přesun více než 14 000 dětí z Kuby do Spojených států. (www.variety.com) NIKARAGUA Nikaraguu snad nejvíce ze všeho amerického vměšování zasáhla aféra Írán – Contras, která si vyžádala spoustu nevinných životů. Tato aféra vychází z postavení politické situace v Nikaragui v době, kdy se v zemi dostali k moci tzv. Sandisté a svrhli dřívější vládu rodu Somozů. Tento rod vládl v zemi od roku 1937 až do roku 1979, kdy mu k jeho vládě pomohly především Spojené státy americké při potlačování rebelií proti americké vojenské intervenci v Nikarague v 30. letech 20. století. Sandisté se v době své politické vlády orientovali na Kubu a SSSR a veřejně se propagovali jako levicová strana hlásící se k marxismu. Tato pozice nevyhovovala tehdejší politice Spojených států, která je naopak orientovaná jako silně demokratický stát. Za vlády tehdejšího prezidenta Ronalda Regana byla proto organizovaná tajná podpora tzv. Contras, tedy povstalecké skupiny, které bojovaly proti nikaragujské Sandinovské frontě národního osvobození, známou pod zkratkou FSLN. 47
Americká podpora spočívala ve financování povstalců penězi, které byly získány z ilegálního prodeje zbraní Íránu. V době odbojů byl však Írán na seznamu zemí podporující terorismus a nebylo dovoleno s ním obchodovat. (www.edition.cnn.com) a (www.library.thinkquest.org) SALVADOR Dalším příkladem vměšování svých zájmů do politické situace druhé země je občanská válka v Salvadoru, která probíhala v letech 1980 – 1992. Jejím počátkem bylo svržení dosavadního prezidenta, jehož vláda byla ve znamení vojenské moci a často falšovaných voleb. Na první pohled demokratická vláda byla spíše vládou udržovanou díky politickým represím. V 70. letech 20. století se proti tomuto mocenskému systému vytvořila dostatečně silná opozice, skládajících se z několika ilegálních krajně levicových skupin a legální proreformní pravicové Křesťanskodemokratické strany. Ta v roce 1972 připravila prezidenta o vítězství a následně jej také donutila k emigraci. To mělo za následek růst sociálního napětí v Salvadoru a ukázalo se také, že pokojnou cestou se lze režimu jen těžko zbavit. (www.geography.upol.cz) Roku 1979 započal ozbrojený boj proti vládě vedený levicovými gerily. Na tyto občanské nepokoje reagovala armáda otevřenými útoky proti ozbrojencům, ale taktéž i proti civilnímu obyvatelstvu podezřelému z jejich podpory. K umírnění situace došlo až v roce 1982, kdy do čela země usedl nový prezident, a byla schválena nová ústava, která byla zaměřena na ochranu lidských práv a demokratické mechanismy vlády. Armáda však stále zůstávala autonomní a ve válce s levicovými ozbrojenci jednala dle svého uvážení, nezávisle na státní moci. Proces národního usmíření byl zahájen až roku 1991 na základě sepsaných smluv mezi zástupci OSN a zástupci vlády i povstalci. (www.thirdworldtraveler.com) Stejně jako u tzv. Contras v Nikaragui, i tu panovala obava ze strany Spojených států, nad vytvořením levicově orientovaného státu (jako tomu bylo v případě Nikaragui). Levicově založené guerillové organizace byly podporovány ze strany právě zmiňované Nikaragui, Kuby či SSSR. USA naopak podporovaly tehdejší salvadorskou vládu a to finančně i materiálně. Hrozbu představovala možnost, že by se po změně na komunistický systém mohl Salvador stát spojencem Sovětského svazu a tím také pozměnit poměr sil během Studené války. (www.thirdworldtraveler.com)
48
GUATEMALA Ani tato latinskoamerická země se nevyhnula ve své bohaté historii nepokojům, které se neobešli bez americké ,,demokratické pomoci‘‘, ta se projevila hlavně při guatemalské občanské válce. Nepokoje v této zemi probíhaly od roku 1962 až do roku 1996 mezi levicovými rebely a vojenskými vládami. Za následek mělo téměř čtvrt milionu obětí a pohřešovaných osob. Nejvíce obětí zavinila kampaň s názvem Válka spálené země, měla za cíl eliminaci diverzní guerilly, tedy ozbrojené rolníky, kteří byli zároveň utlačování. Slogan, který zde figuroval: ,,Ryba nemůže žít bez vody‘‘, měl poté označovat rybu jako guerillu a vodou nevinné rolníky. Hlavně v letech 1978 až 1985 bylo guatemalskou armádou zmasakrováno obrovské množství civilistů. Tato armáda byla podporována, vyzbrojena a také trénována Washingtonem. Důvodem podpory armády byla hlavně obava z komunistické hrozby, kterou by se Guatemala mohla stát, pokud by se zde režim ujal. (www.blisty.cz)
8.5. Příklady intervence ve světě
Po rozpadu Sovětského svazu se Spojené státy ukázaly jako nejmocnější velmoc na světě, ovládající 50% veškerého světového bohatství. Dle slov amerického diplomata George Kennana, by měly této výhody využít nehledě na pošlapávání lidských práv v zemích svého vlivu. Že Spojené státy mají intervence a okupace v oblibě je vidno už i na malém výčtu (ne latinskoamerických) intervencí. Příkladem bylo v roce 1943 obsazení americká vojska (spolu s anglickými) severní Itálii, změny nastávající po již dříve vypuzených nacistických vojskách byly předělány a nově okupující vojska obnovila práva bohatých vlastníků, tedy stoupenců tradičního fašismu. V roce 1970 byla Itálie ještě stále útočištěm CIA. Také v Řecku po 2. sv. válce byly pokusy o radikální společenské změny zmařeny fašistickým hnutím podporovaným ze strany USA. Během pár let zde bylo zavražděno kolem 150 000 obyvatel. Dle mého názoru lze samozřejmě tvrdit, že všechna tato podpora byla věnována stranám z obav z nastolení komunismu a ze snahy dostat v těchto zemích demokratického soužití. Avšak jaký je rozdíl mezi soudcem a obžalovaným, když se oba dva chovají v podstatě 49
stejně. Spojené státy americké jsou označovány jako demokratický stát, který má tuto formu vlády hluboko zakořeněnou ve svých základech. Zároveň je zde také zakořeněná snaha o neustálé rozšiřování svých hranic a získávání ovlivňování dalších a dalších národů. Pokud se ale demokratický národ chová stejně jako státy například komunistické, které jsou označovány za jejich veřejné nepřátele kvůli porušování lidských práv, jaký je pak rozdíl mezi těmito dvěma státy? Jediný viditelný rozdíl je ten nejméně viditelný – ten který se snaží být neviditelným. Dle britských listů, USA odstartovaly předlouhou šňůru násilných převratů „úspěšnou premiérou“ právě v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády. Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem.(www.blisty.cz)
50
9. USA A LATINSKÁ AMERIKA V SOUČASNOTI Mezi důležité nástroje americké zahraniční politiky patří bezesporu ozbrojené americké síly, které patří k jedněm z nejlépe vycvičených. Už jen pouhá možnost jejich použití představuje silnou hrozbu, která je silnou geopolitickou mocí Spojených států. USA představují mocnost, která je schopna zasáhnout vojensky s rozhodující silou v téměř každém zásadním konfliktu kdekoliv na světě, bez většího dopadu na její hospodářství, logicky k tomu se pak váže fakt, že výdaje státu na americkou armádu jsou nejvyšší na světě. V roce 2009 americké jednotky čítají přes 2,2 miliony osob, z toho více než polovina je v aktivní službě, což sice armádu Spojených států neřadí na první místo, na němž je Čínská lidová republika, která je však technologicky mnohem zaostalejší. (Kozák, 2009, str. 240-242) Na začátku 21. století se ozbrojené síly Spojených států stále nacházejí v pozici okamžitě reagovat na nastalé změny v mezinárodním bezpečnostním prostředí. V roce 2001, po útocích z 11. září se jen potvrdila snaha vymýtit a bojovat proti terorismu. Rozmístění amerických vojenských sil ve světě přináší zemi velkou výhodu, v případě konfliktu zde pro americká vojska existuje větší připravenost reagovat na bezpečnostní rizika a v případě vojenské operace pak snížení technologických a finančních nároků. Pro hostitelskou zemi to pak může znamenat větší bezpečnost a také určitý ekonomický přínos. Obecným předpokladem by však mělo být, že mají obě strany zájem kultivovat vztahy, což však mnohdy nefunguje a americké jednotky představují politické riziko pro řadu hostitelských zemí, především pak, pokud se u této země vyskytuje antiamerické znaky. V roce 2009 byly američtí vojáci přítomni (někde však pouze jako ostraha amerického zastupitelského úřadu) ve 150 zemích světa. Nad 1000 mužů a žen hostí 13 zemí, z toho polovina z nich je evropských. (Kozák, 2009, str. 242-244) USA považují Latinskou Ameriku za svoji přirozenou sféru působení, díky různorodosti v socioekonomické struktuře zemí Latinské Ameriky se vztahy mezi nimi pak různí, jedno je však jisté, díky silné americké vojenské základně, nepředstavuje žádná ze zemí pro Spojené státy vojenskou hrozbu. Z hlediska ekonomického mají však tyto vztahy pro latinskoamerické země důležité postavení, neboť se jedná o silného ekonomického partnera. Ekonomická asymetrie staví mnoho latinskoamerických zemí do defenzivního postavení.
51
Obavy z vměšování se do vnitřních vztahů země, či zahraniční intervence ze strany silnějšího státu představují tradičně jedno z hlavních témat latinskoamerické politiky. Po ukončení studené války, kdy panovalo z důvodu komunistických režimů mezi Latinskou Amerikou a Spojenými státy zvýšené napětí, se otevřely nové možnosti spolupráce mezi těmito zeměmi. Do prezidenta Obamy jsou vkládány velké naděje, neboť je v Latinské Americe velmi oblíbený a klade důraz na pragmatická kompromisní řešení a vnímavost problémů jako je chudoba či sociální nerovnost. (Kozák, 2009, str. 240-244) Sám prezident však bohužel nic nezmůže, neboť návrhy zákonů a zákonných opatření musí v Americe projít kongresem, jehož zájmy se ne vždy shodují se zájmy prezidenta, jak například ukázala snaha prezidenta uzavřít do roku 2013 věznici Guantanámo. Od uskutečněného summitu v roce 1994 probíhaly mezi zeměmi Severní Ameriky a Jižní Ameriky snahy o uzavření Celoamerické zóny volného obchodu (Free Trade Area of the Americas, FTAA), inspirací pro něj byly Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA) z roku 1993. Jádro dohody spočívalo v umožnění preferenčního přístupu výrobkům a komoditám Latinské Ameriky na trh Spojených států, za což měla druhá strana umožnit lepší ochranu investic a co možná nejvíce odbourat tarifní i netarifní bariéry pro volný obchod. Dohoda se nakonec neuzavřela v plánovaném roce 2005, hlavně z důvodu postavení Brazílie, jako nejsilnějšího ekonomického hráče jihozápadní polokoule. Také vzestup Číny jako potencionálního obchodního partnera znamenal oslabení zájmu ze strany Latinské Ameriky. (Kozák, 2009, str. 240-244) Co však žádnými smlouvami opatřeno není, avšak přesto vzkvétá, je obchod s drogami. Problémem je ne výrobce, ale spotřebitel. Ve většině latinskoamerických zemí jsou totiž narkotika vyráběna, nebo jsou přes ně převážena, v konečné fázi však výrobek putuje do Severní Ameriky, kde konzumenti s radostí přijímají finální produkty. Strategie Spojených států zaměřená na likvidaci v prvotních a druhotných fází výroby, tedy na likvidaci laboratoří, zadržování zásilek, nebo mýcení plodin by byla mnohem účinnější, pokud by byla zaměřena na snížení poptávky ve Spojených státech, aneb ryba bez vody žít nemůže. (Grace, 2011, str. 4)
52
Napětí mezi USA a zeměmi Latinské Ameriky pak vytváří postup, který některé země přijímají a jiným se naopak příčí. Některé vlády jsou totiž ochotny výměnou za dodávky vojenského materiálu na svém území podnikat militarizované operace zaměřené na výrobce a překupníky drog. Vzhledem k závažnosti problému obchodu s drogami, jenž má velký vliv na demokratické instituce v Latinské Americe se předpokládá, že ani Obamova vláda nepřinese jeho vyřešení a tento problém bude nadále přetrvávat.
9.1. Vztahy Spojených států amerických vůči konkrétním státům Latinské Ameriky
Mexiko Nejbližší soused Spojených států, Mexiko, sdílí s touto zemí nejen společnou hranici, ale je také členem seskupení NAFTA. I přes velká očekávání z této dohody a zvýšení obchodní výměny se nepodařilo vytvořit dostatek pracovních míst, či výrazněji snížit chudobu a sociální nerovnosti. Stejně tak migrace do USA pokračovala stejným tempem, což mělo v konečné fázi za následek výstavbu masivního plotu po velké části hranice s Mexikem. Stejně tak se v poslední době vyhrotily vztahy mezi pašeráckými kartely, což má za následek vlnu násilí a otevřený boj jednotlivých organizací, z čehož má strach také USA, neboť se tyto nepokoje mohou snadno přenést také na druhou stranu hranice. Kvůli této hrozbě byla podepsána dohoda s názvem Iniciativa z Méridy, jejímž cílem je vojenská, finanční a další pomoc v boji, proti organizovanému zločinu. Výjimečná je v tom, že Mexiko po dlouhé době odmítání vojenské pomoci ze strany USA nakonec tuto pomoc akceptovalo. Je patrné, že Mexiko je jak ekonomicky, tak i politicky závislé na svém severním sousedovi a jeví nemalou snahu spolupracovat, přesto však lze hlavně díky ekonomické krizi očekávat vyhrocení vztahů a další migrace, což povede k dalším, přísnějším kontrolám hranic. (Kozák 2009, str. 243)
53
Venezuela Mediálně i fakticky se v Latinské Americe stal největším soupeřem Spojených států Hugo Chávez, který ve své zemi prosazuje koncepci ,,bolívarské revoluce‘‘ a ,,socialismu pro 21. století‘‘. Svůj program plánuje jako přerozdělování státních příjmů z exportu ropy mezi nejchudší vrstvy země, za což ho pak tyto vrstvy budou volit. Díky této taktice se údajně ve velké míře snížila chudoba v zemi, s klesající cenou ropy však hrozí, že se bude systém uzavírat. Navíc jsou Spojené státy, jako největší odběratel venezuelské ropy, nepřímým finančním zdrojem této politiky. Z těchto a ještě dalších důvodů, není pro Spojené státy jednoduché utvářet zahraniční politiku, neboť nestojí o další vyostření vztahů, navíc je jasné, že po nepřímé podpoře nezdařeného puče proti Chávezovi v roce 2002 byla pověst velkého souseda poškozena. Ani Chávez ovšem nechová velké sympatie ke svému obchodnímu partnerovi, důkazem toho může být jeho výrok, kdy označil prezidenta Bushe za ďábla na půdě OSN. Chávezův postoj je navíc nemalou inspirací ostatním latinskoamerickým zemím. Do budoucna lze tedy očekávat spíše neutrální a vyčkávající postoj ze strany Spojených států vůči této zemi, což by mohlo vést spíše k oslabení nátlaku na Chávezův režim. (Kozák 2009, str. 244)
Brazílie Největší ze zemí Latinské Ameriky a zároveň také zástupce zemí tzv. Třetího světa Brazílie, chce stejně jako ostatní latinskoamerické země, spolupracovat na obchodní bázi se Spojenými státy. Brazilský prezident proto v březnu 2009 při návštěvě Bílého domu požadoval větší otevření trhu a snížení cel. Tyto požadavky se týkaly zejména bioethanolu, který je zatížen clem přesto, že je v Brazílii vyráběn mnohem levněji. Brazílie má výhodu nejen v tom, že představuje nejsilnější ekonomiku Latinské Ameriky, navíc se také jedná o demokratický stát, vnitřní politika by tedy pro USA neměla představovat žádný problém. Úspěšná spolupráce mezi zeměmi by navíc znamenala posílení pozic USA při multiraterálních jednáních o rozvojových a environmentálních tématech. (Kozák 2009, str. 245)
54
Kolumbie Největším spojencem USA v Latinské Americe a zároveň také největším příjemcem vojenské pomoci v rámci tzv. Plánu Kolumbie, představuje právě zmiňovaná země. V zemi, pod vedením kolumbijské vlády, probíhají boje proti levicovému hnutí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, jehož financování je závislé na obchodu s kokainem. Vláda se snaží získat plnou suverenitu nad celým územím státu. (Kozák 2009, str. 245)
Obrázek č. 7: Chemický postřík polí s kokou – tento způsob boje s pěstováním drog není přílíš vhodný, neboť při postřiku dochází ke kontaminaci
i
ostatních
plodin
a
zvířat,
mnohdy
si
nesou
zdravotní
komplikace
i
místní
obvyvatelé.
Zdroj:
(http://news.bbc.co.uk/olmedia/1455000/images/_1455692_fumigation150ap.jpg)
Bolívie Prezident Evo Morales, člověk, který představuje společně se svou politikou příklad země, kterou by Spojené státy nejraději úplně vymazaly. V zemi panuje politická nestabilita, hluboké sociální nerovnosti či necitlivé privatizace, došlo zde také ke znárodnění ropného průmyslu v zemi. Navíc nelze předpokládat, že by prezident sdílel stejný názor na americkou protidrogovou politiku, neboť se jedná o bývalého předáka hnutí pěstitelů koky. Z ekonomického hlediska není Bolívie pro Spojené státy nijak atraktivní, nepokoje, které však panují uvnitř země, by se mohly snadno přenést i do okolních států, navíc je systém v zemi příkladem pro ostatní země, z pohledu USA však zcela nepřijatelný. (Kozák 2009, str. 246)
55
Kuba Zejména v rozvojovém světě Latinské Ameriky, kde má Kuba značnou prestiž díky kvalitní lékařské péči, která je nápomocna v mnoha zemích světa, kvalitně vzdělaným pedagogickým pracovníkům či zemědělským odborníkům snižuje její prestiž světová velmoc. I po Studené válce přetrvávající embargo je pro Spojené státy stále hůře obhajitelné, neboť lze jen těžko oponovat komunistickým režimem v situaci, kdy obchodují s komunistickou Čínou, nebo s Venezuelou pod vedením Cháveze. Navíc Kuba už jen stěží představuje bezpečnostní hrozbu a postoj USA vůči Kubě je nepopulární nejenom v mnoha zemích Latinské Ameriky. Embargo lze spíše vysvětlit jako dlouho trvající lobbistický nátlak vedený na současný kubánský režim a doufajíc v jeho zhroucení. Poté, co se do čela Spojených států dostal Barack Obama lze snad jen doufat ve smířlivé kroky v podobě zmírnění embarga, uvolnění cestování většímu množství turistů na Kubu či zrušení dalších ekonomických restrikcí. Že by však v brzké době došlo k úplnému zrušení embarga je spíše nereálné. (www.aktualne.centrum.cz a Kozák 2009, str. 247) V současné době je také veden spor o uvěznění pěti politických kubánských občanů, kteří byli odsouzeni v USA za spiknutí proti bezpečnosti Spojených států. Provinili se použitím falešné totožnosti, nepravých totožných průkazů a neregistrováním se u příslušných úřadů jako agenti cizího státu. Jeden byl navíc obviněn ze spiknutí ke spáchání vraždy a tři další ze spiknutí ke spáchání špionáže. Existují pochybnosti, zda byl jejich proces spravedlivý, obhájci, z důvodu utajení, nemají dodnes přístup k některým důkazním materiálům. Navíc nebylo již několikrát vyhověno žádosti o přeložení soudu z miamského okresku, který je centrem proti castrovského exilového hnutí, k jinému soudu. Pozornost vzbudilo také nakládání s vězni. (viz. příloha č. 2) Dle Barbory Montalvové, žurnalistky, jde o nespravedlivou věc, ,,kubánské orgány předaly Spojeným státům informace, aby mohly zakročit proti teroristickým organizacím pracujícím proti Kubě. Ale americké úřady místo toho, aby zatkly teroristy, se skrze tyto informace dostaly k těmto Kubáncům, kteří neprováděli špionáž proti USA. Zadržely je a předvedly před soud v Miami, kde existují protikubánské předsudky, o kterých každý ví.‘‘ (www.aktualne.centrum.cz)
56
10. OBECNÉ TENDENCE A SPECIFIKA Kuba Pro Spojené státy hraje tato země klíčového představitele ve snaze změny stávajícího režimu v této zemi. I přes to, že se Spojené státy prezentují jako velmoc bojující proti světovému terorismu, jsou pokusy této země o změnu stávajícího politického režimu na Kubě, terorismu více, než podobné. Po roce 1958 bylo cílem USA nahradit Castrův režim. Byl vypracován tzv. Program of Covert Operations Against the Castro Regime, který měl k úpravě režimu přispět. V souvislosti s touto situací bylo také Spojenými státy uvaleno embargo, které nejen, že kritizuje většina krajin světa, ale navíc je také v rozporu s právem OSN. Venezuela Vztah mezi USA a Venezuelou jsou více než vypjaté. Díky svým ropným zásobám je Venezuela pro Spojené státy velmi atraktivní, již však méně atraktivní je pro ně současný prezident Hugo Chávez, který zvítězil ve volbách v roce 2007. Již však rok před tím vyzval ke sloučení všechny levicové strany v zemi. Dle Cháveze je jeho cílem, vytvořit v Latinské Americe socialistickou krajinu 21. století. Venezuela má velmi dobré vztahy s Kubou, funguje mezi nimi určitý druh barterového obchodu, kdy Kuba čerpá ropu od Venezuely, výměnou za své kvalitní lékaře a ošetřovatele. Že vztahy mezi Venezuelou a Spojenými státy nejsou na dobré úrovni, potvrdila také již třikrát neúspěšná snaha o odstranění Cháveze ze strany USA, Chávez na tuto situaci reagoval označením amerického velvyslance za nežádoucí osobu. Zdá se tedy, že Venezuela, která má třetí největší zásoby ropy na západní polokouli, zůstane pro Spojené státy nadále sférou zájmu o uplatnění svého vlivu. (Kozák 2009, str. 247) Mexiko Nejbližší soused Spojených států má velké zásoby nerostných surovin, zvláště pak ropy, měděných, zinkových a stříbrných rud, antimonu, síry a rtuti. Vzhledem ke společenskému uskupení NAFTA, kterého je Mexiko spolu s USA a Kanadou členem, se tyto země staly také jeho hlavními obchodními partnery. Ekonomika Mexika, je však ze všech těchto zemí nejslabší, což prohlubuje jeho obchodní závislost. S jistotou obchodu a dostatkem surovin, je tedy Mexiko pro USA výhodným obchodním partnerem a tedy i oblastí zájmu. Společenství 57
NAFTA ve svých členských zemích zvýhodňuje zemědělská konsorcia na úkor malých farem. V Mexiku, stejně tak jako v USA či v Kanadě, došlo k nárůstu bankrotů rodinných farem a menších zemědělských podniků. (Grace, 2011, str. 24) V současné době také slábne příliv Hispánců, především však Mexičanů, do USA, mnoho se jich dokonce vrací nazpět do Spojených států. Podle Lidových novin přišlo nejvíce přistěhovalců do USA právě z Mexika, nyní se však jejich přísun zastavil. Do USA odešlo z Mexika, mezi lety 2005 – 2010, 1,37 milionů obyvatel, vrátilo se jich však 1,39 milionu. Neexistuje jednoznačné vysvětlení tohoto trendu, na vině je však nejspíš špatná ekonomická situace Spojených států a také působnost přísnějších migračních zákonů a opatření. Na druhou stranu můžou působit na tuto situaci mexické faktory – ekonomická situace Mexika se zlepšila, přibylo pracovních místa, a tudíž se také zmenšila pomyslná propast mezi výdělkem v Mexiku a jeho Severním sousedem. (Synáčková, 2012) Brazílie Stejně tak jako Mexiko, i Brazílie představuje pro Spojené státy atraktivní místo pro těžbu nerostných surovin, kterými tato země oplývá. I přesto, že se jedná o zemi s devátým nejvyšším HDP na světě, žije zde mnoho obyvatel v chudobě. V současné době došlo k velkým politickým změnám, neboť poprvé v historii státu, se do čela země postavila žena, prezidentka Dilma Rouseffová, která si klade za cíl, udržet hospodářský rozmach, který země zažila za vlády bývalého prezidenta Luizi Ináciu Lulovi da Silvovi. Ve většině zemí Latinské Ameriky panuje levicovým politický systém, který představuje politickou hrozbu Spojeným státům, proto je v jejich zájmu nastolení demokratického systému v těchto zemích. Obecně má taky region Latinské Ameriky velké množství nerostných surovin. Pro konzumní Spojené státy představuje tedy tento region oblast, z které by tyto suroviny, zvláště pak ropu, mohly čerpat pro své vlastní potřeby. Z vojenského hlediska je výhodné rozmístit vojenské základny na strategické pozice v celém světě. Nejlepší strategií, je mít co nejvíce základen, na co možná nejvíce místech světa, proto je Latinská Amerika pro tuto velmoc atraktivní z hlediska armádního, neboť se rozkládá na obrovské ploše západní polokoule. Důkazem snahy Latinskoamerických zemí, vymanit se z područí USA je také nově vzniklá celní unie CELAC (Společenství latinskoamerických a karibských států), která nezahrnuje USA ani Kanadu. Tento regionální blok má spolupracovat na ekonomických i politických užších vazbách. (www.vasevec.cz) 58
11.PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ V budoucnosti by se mohla Latinská Amerika vymanit z područí Spojených států, díky rozvíjející se ekonomice, nově otevřeným trhům, bourání pomyslných politických bariér či zmírnění embarga v případě Kuby. Region by se mohl stát více konkurence schopným, samostatně se rozhodujícím a také více atraktivním. Lze však jen těžko věřit tomu, že se tato změna odehraje v nejbližší době, neboť i přes určitou snahu amerického prezidenta Baracka Obamy, zde bude vždy jeden aspekt, kongres, který je ve finále rozhodující pro vydané zákony a nařízení. Kongres již v minulosti ukázal, že se jeho preference ne zcela shodují s názory prezidenta.3 Mnoho zemí Latinské Ameriky nemá příliš pozitivní vztah ke Spojeným státům. Na druhou stranu jsou tu země jako Chile, nebo Brazílie, které se v nedávné době, dle článku Filipa Kandy, staly oblíbencem Spojených států, díky kladným vztahům mezi oběma zeměmi. Barack Obama v roce 2009 při přijetí chilské prezidentky Michelle Bacheletové vyzdvihl její zemi jako příklad toho, jak by USA měly vést vztahy s celou Latinskou Amerikou. Že se změny v přístupu netýkají, jen zemí s umírněným levicovým přístupem dokazuje i fakt, že se po dlouhé době zlepšily vztahy mezi USA a Venezuelou a země obnovily své diplomatické vztahy. (www.ceskatelevize.cz – Kanda) Je také velmi pravděpodobné, že budou Spojené státy dál intervenovat do ostatních zemí. Potřeba rozšiřování svého území, jak ukázala historie, je potřebou obyvatelům této země vlastní. Přírodní zdroje, strategické pozice, či politický systém bude vždy záminkou i lákadlem pro USA v tendenci uskutečňování dalších intervencí nejen do zemí Latinské Ameriky. Politická stabilita USA je navíc odvozena z faktu, že země je na prvním místě konzumní společností a právě spotřeba dováženého množství je jedním z hlavních faktorů zahraniční politiky. V současnosti jsou však Spojené státy vytlačovány ze Střední Asie skupinou ŠOS, z Afriky Čínou a také slábne jejich vliv v Perském zálivu. Je tedy pravděpodobné, že posledním regionem, kde by mohly Spojené státy těžit přírodní zdroje a nerostné suroviny je právě Latinská Amerika. (www.blisty.cz – Dolejší)
3
Jako tomu bylo například v případu věznice Guantanámo, kdy se americký prezident Obama při nástupu do své funkce zavázal, že do jednoho roku od svého nástupu věznici zavře, americký Kongres však svým konáním dodržení tohoto slibu téměř zcela znemožnil. (www.ceskatelevize.cz/Guantanamo)
59
Politika Spojených států by také mohla být ovlivněna nedostatkem ropy, který dříve nebo později zasáhne nejen tuto zemi. USA by se tedy musely uskromnit ve svých požadavcích a invencích a být více vstřícní k zemím se zásobami ropy a zemního plynu. Samozřejmě zde existuje také druhá a možnost a to, že se Spojené státy naopak rozhodnou pro opačnou strategii a budou podnikat válečné konflikty kvůli nerostným surovinám, zastíněné či ospravedlněné politickými, demokratickými či jinými ,,světovými‘‘ zájmy. Doporučením pro Spojené státy by tedy mohla být snaha o menší závislost na ropě, a to prostřednictvím použití modernějších technologií, věnovat větší péči ochraně životního prostředí a také vytvářet strategické ropné rezervy. Dále také zvýšit či zdanit cenu ropy. K novým ropným velmocím by se mohla přiřadit také Kuba, která má na severu země velké zásoby ropy a země jako Norsko, nebo Brazílie již vyslovily zájem o těžbu. Proti jsou však Spojené státy, které argumentují tím, že je oblast těžby velmi blízko Floridy (ropné věže by mohly vyrůst až 80 km od americké pevniny) a při možné ropné havárii, by bylo složité ji zastavit. Navíc se na floridské straně jedná o turistickou a velmi výnosnou oblast. (www.blisty.cz – Dolejší) V souvislosti s Kubou je také vhodné zmínit americké embargo, které bylo na Kubu uděleno v roce 1962 a trvá až dodnes. Vyhlášeno bylo v souvislosti znárodnění majetku amerických firem. Dle českého rozhlasu mělo embargo sloužit hlavně jako nástroj, jak přinutit komunistický režim k demokratickým změnám. Od doby jeho schválení se embargo změnilo ve své podobě i přísnosti a panují snahy o jeho zrušení. Embargo je však ošetřeno zákonem zvaným Helms-Burton Act a není tedy zcela jednoduché jej zrušit. I přes očividnou škodlivost pro kubánskou ekonomiku a vyslovení 187 zemí (2010) a i 106 poslanců americké vlády (2009) embargo nadále trvá. Ať už se vydá zahraniční politika Spojených států jakýmkoliv směrem, jedno je téměř jisté, vždy se bude řídit podle toho, co je nejlepší pro zemi samotnou, neboť je to země, která je výrazně zaměřená na prospěch jedince. Důkazem tohoto tvrzení můžou být slova, kterými američtí prezidenti zakončují svá prohlášení: … a k tomu nám dopomáhej Bůh!
60
Rozhovor s profesorem Fernandem Molinou V rámci zpracování mé bakalářské práce byl také uskutečněn rozhovor s profesorem kubánské univerzity Fernandem Molinou. Otázky, které mu byly kladeny, byly směřovány na jeho zemi, vztah země k ostatním zemí, vztah země ke Spojeným státům a podobně.
1. Jak vnímáte americké embargo, které bylo na Kubu uvaleno Spojenými státy? Přestože se jedná o ekonomické embargo a existuje určitý předpoklad, že by se toto omezení mělo podepsat na ekonomice země, stačí se podívat okolo a vidíme, že se nezaměstnanost v zemi pohybuje pouze kolem 3%. Když se Fidel Castro dostal k moci přislíbil, že kubánské obyvatelstvo již nikdy nebude hladovět a nebude nevzdělané. Toho se mu podařilo dosáhnout díky cílenému vzdělávání a také díky tzv. tarjetě, neboli přídělovému systému zboží. Proto, pokud někdo říká, že je na Kubě chudoba, jeví se mi toto tvrzení vcelku relativní. Z hlediska ekonomického embargo samozřejmě páchá určité škody, ty však nejsou tak velké, jak se předpokládalo. Co nás mrzí mnohem více je fakt, že je embargo neustále obnovováno. Nejdříve to bylo ze strany Spojených států a dalších, většinou rozvojových zemí, postupem času ale zůstaly Spojené státy v této otázce samy a nedávno se pro embargo vyslovila i Česká republika což naši zemi velmi mrzelo. Je pravda, že kvůli embargu nesmí americké společnosti obchodovat s Kubou a to pod pokutou. Stejně tak se embargo vztahuje i na třetí země a to platí pro kubánský majetek, který byl zkonfiskován americkým občanům. V neposlední řadě je také na Kubu zakázán prodej výrobků, které jsou alespoň z deseti procent americké. Je však pravdou, že přes tento zákaz, existují americké firmy, které s Kubou obchodují, o tom se však nikdo příliš nezmiňuje.
2. Pokud byste mohl mluvit za všechny, jak jsou obecně vnímány Spojené státy na Kubě, cítíte vůči nim určitou nevraživost? Nemyslím si, že jsou Spojené státy vnímány negativně, samozřejmě, nejsou vnímány také zcela pozitivně, není se čemu divit, pokud se podíváme na historii Kuby až po současnost, uvidíme, že se Spojené státy měli s naší zemí různé konflikty. Obecně si však myslím, že pro kubánského občana je americký občan jako každý jiný občan. Kubánci mnohdy neví, co je 61
čeká v jiné zemi a proto se snaží utéct za ,,lepším‘‘ světem s vidinou bohatství do Spojených států. Po příchodu však většinou zjistí, jak se mýlili a že to, co je prezentováno v médiích není vždy realita. Pokud tedy budu mluvit sám za sebe, nevraživost necítím.
3. Jak vnímáte americkou základnou Guantanámo na kubánském území? Problém s věznicí Guantanámo započal v roce 1901 při schválení tzv. Plattova dodatku, kdy prezident Estrada ukončoval okupaci Kuby, zároveň však vymezoval pro Spojené státy právo na intervenci na Kubu v případě ohrožení pořádku a také povoloval výstavbu vojenských základen USA. V roce 1903 bylo území Guantanáma pronajato na 99 let a byla zde vybudována základna. Po uplynulé době USA území nenavrátili a to i přes dožadování kubánských občanů o navrácení území. USA posílá ročně kolem 2000 amerických dolarů Kubě, ty jsou Kubou vráceny nazpět, nebyly ještě nikdy přijaty. Tuto situaci vnímám tedy spíše negativně.
62
12.ZÁVĚR Po prostudování dostupné literatury jsem zjistila, že Spojené státy americké často jednají bez souhlasu svolených orgánů. Po rozpadu Sovětského svazu se stal z bipolárního světa svět pouze s jednou dominantní velmocí, která je schopna svou ekonomickou, politickou i vojenskou silou ovlivnit situaci téměř ve všech zemích světa. Tento statut již dokázali potvrdit při svých intervencích do mnoha zemí světa, které byly vždy omluveny morálními, politickými či jinými důvody, ne vždy zcela pravdivými. Vzhledem ke své velikosti a moci si Spojené státy uvědomují, že jsou za své činy jen velmi těžce postihnutelné. Navíc narůstající spotřeba zdrojů a surovin bude nutit stát orientovat svou zahraniční politiku dle této situace. Pro Latinskou Ameriku se tedy naskýtají dvě možnosti, buď se bude honosit statutem ,,zásobárny‘‘ surovin pro Spojené státy, nebo naopak docílí zahraničně politické nezávislosti za cenu ustavení autoritativních režimů vymezujících se proti tlaku severního souseda.
63
13.SOUPIS POUŽITÉ LITERATURY: Knižní zdroje: BATEMAN, Graham. Encyklopedie Zeměpis světa. 1. vyd. Praha: Columbus, 1999, 512 s. ISBN 80-717-6022-6. HÜBELOVÁ, Dana a Petr CHALUPA. Latinská Amerika v přehledu a cvičeních. 1. vyd. V Brně: Mendelova univerzita, 2012, 172 s. ISBN 978-80-7375-593-5. CHALUPA, Petr, Jana NÉMETHOVÁ a Dana HÜBELOVÁ. Geografie Ameriky. Nitra: Univerzita Konštantína filozofa v Nitre, 2010. ISBN 978-80-8094-686-9. LIVINGSTONE, Grace. Zadní dvorek Ameriky: Spojené státy a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem. 1. české vyd. Překlad Zdeněk Jehlička, Ondřej Marek. Všeň: Grimmus, 2011, 351 s. ISBN 978-808-7461-020. NÁLEVKA Vladimír. Fidel Castro: Caudillo 20. století. první. Praha 1: Epocha s. r. o., 2009. Magnet, 12. ISBN 978-80-7250-481-7. POLIŠENSKÝ, Josef. Dějiny Latinské Ameriky. Vydání první. Praha, Rudé právo, 1979. ISBN 73-508-21-85. SAMUEL P. HUNTINGTON. Kam kráčíš Ameriko?. první. New York: Simon and Schuster, 2004. ISBN 80-86182-87-8. SMĚLÍKOVÁ, Edita. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. ISBN 80-737-5440-1. SYNÁČKOVÁ, Jarka. Amerika už Mexičany tolik netáhne. Lidové noviny: Svět téma. 2012, 25.4.2012. ŠLÉGL, Jiří a kol. Světová pohoří, Severní, Střední a Jižní Amerika. Praha : Euromedia Group, k. s., 2003. 176 s. ISBN 80-242-0960-8. TŮMA M. A KOL. Nešíření zbraní hromadného ničení v kontextu aktuálních otázek mezinárodní bezpečnosti a boje proti terorismu. První. Brno: Ústav strategických studií, Univerzita obrany Brno, 2007. ISBN ISBN 80-85960-90-7.
64
Internetové zdroje: AMERICAN FACT FINDER. Saff statistics [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://factfinder2.census.gov/faces/nav/jsf/pages/index.xhtml BANÁNOVNÍK Rostliny a semena [online]. 2011 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.rostliny-semena.cz/cz/bananovnik-semena-exotickych-rostlin/ BRITSKÉ LISTY: Historie amerických intervencí v Latinské Americe a karibské oblasti[online].
25.
2.
2003
[cit.
2012-03-20].
ISSN
1213-1792.
Dostupné
z:
http://blisty.cz/art/13050.html ČESKÁ TELEVIZE. USA, [online]. 2006, č. 4 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1185966822-na-ceste/205562260120011DEATH SQUADS IN EL SALVADOR. DAVID KIRSCH. Third world traveler [online]. 2001
[cit.
Dostupné
2012-03-25].
z:
http://www.thirdworldtraveler.com/US_ThirdWorld/deathsquads_ElSal.html DOLEJŠÍ, Karel. Pravda o Latinské Americe: USA nutně potřebují její zdroje pro sebe. Britské listy: deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. 2010, 19.7.2010. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://blisty.cz/art/53538.html FYZICKÁ GEOGRAFIE KORDILLÉR. Zemepis.com [online]. 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.zemepis.com/fgkord.php GAZDÍK, Roman. Rozhovor: Kubánci jen bránili teroru, dostali doživotí. Aktuálně.cz [online].
2009,
21.6.2009
[cit.
2012-04-10].
Dostupné
z:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=640342 GUATEMALA A SALVADOR: Skrytá hrůza vypovídá. In: Britské listy: deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2007 [cit. 2012-03-25]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://blisty.cz/art/33937.html HOSPODÁŘSTVÍ AMERIKY. Region Latinské Ameriky [online]. 2010 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://rgla.upol.cz/soubory/pdf/10_hospodarstvi.pdf
65
KANDA, Filip. USA: Nový přístup k Latinské Americe. ČT 24. 2009, 26. 6. 2009, s. 1. Dostupné
z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/latinske-oci-filipa-kandy/59216-usa-
novy-pristup-k-latinske-americe/) KORDILLERY, V JIŽNÍ AMERICE ANDY. Www.cojeco.cz [online]. 2006 [cit. 2012-0411].
Dostupné
z:
http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=47784&s_lang=2&detail=1&title=Kordillery KOSINA, Ondřej. Latinská Amerika se vymaňuje z područí USA. Vaševěc.cz [online]. 2011, 13.12.2011 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.vasevec.cz/blogy/latinska-amerika-sevymanuje-z-podruci-usa KOZÁK, Kryštof. Zahraniční politika USA na začátku 21. století. Editor Jakub Lepš, Michal Thim. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2009, 308 s. ISBN 978-80-87092-11-8. KRYZÁNEK, Ladislav. Osa zla zůstává po pěti letech stále neporažena. Hospodářské noviny [online]. 2007, č. 4 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/osa-zla-zustava-popeti-letech-stale-neporazena-f5k-/zahranicni.aspx?c=A070129_103229_zahranicni_ad MEXICO AND CENTRAL AMERICA. Internet world stats [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.internetworldstats.com/central.htm MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ České republiky. Statistika [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/old/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={058D3AB9040F-4801-999E-291CD12585A3} MONTALVOVÁ Barbora. Rozhovor: Kubánci jen bránili teroru, dostali doživotí. Aktuálně.cz
[online].
2009,
21.6.2009
[cit.
2012-04-10].
Dostupné
z:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=640342 OBCHODNÍ A EKONOMICKÉ VZTAHY S LATINSKOU AMERIKOU. Velvyslanectví České republiky v Buenos Aires [online]. 2010 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/buenosaires/cz/obchod_a_ekonomika/obchodni_a_ekonomicke_vztahy_s _latinskou/index.html OPERATION PETER PAN: Flying Back to Cuba. Variety.com [online]. 2011 [cit. 2012-0503]. Dostupné z: http://www.variety.com/review/VE1117945567?refcatid=31&printerfriendly=true 66
POLOCHOVÁ, Iveta. Před 150 lety začala válka severu proti jihu, Američany stále rozděluje. Idnes.cz [online]. 2011, s. 1 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/pred-150lety-zacala-valka-severu-proti-jihu-americany-stale-rozdeluje-1jt-/zahranicni.cz PROBLEMATIKA KÁCENÍ LESŮ. Práva zvířat: Lidská práva [online]. 2010 [cit. 2012-0429]. Dostupné z: http://www.differentlife.cz/ekologie02.htm SOMOZA DYNASTY: Expirience Nicaragua. ORACLE.ThinkQuest: Education Foundation [online]. 2001 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://library.thinkquest.org/17749/somoza.html SALVADOR. GEOGRAPHY [online]. 2005, 5.11.2005 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/KGG_RGAM_Salvador.htm THE REGAN YEARS: The Iran-Contra scandal. CNN: In depth special [online]. 2001 [cit. 2012-03-24].
Dostupné
z:
http://edition.cnn.com/SPECIALS/2001/reagan.years/whitehouse/iran.html UNITED STATES OF AMERICA. GeoHive: USA population statistics [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.geohive.com/cntry/usa.aspx USA: USA - informace o státě. Zemepis.net [online]. 2010 [cit. 2012-03-18]. Dostupné z: http://www.zemepis.net/zeme-usa VONDRUŠKA, Oldřich. Principy a praxe americké zahraniční politiky vůči Saúdské Arábii a její proměny za republikánských a demokratických administrativ v letech 1969-2001. Brno, 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/11179/fss_d/DP_Oldrich_Vondruska.txt. Disertační práce. Masarykova univerzita.
Vizitka: Lic. MSc. Fernando Rodriguéz Molina Profesor na kubánské univerzitě v Havaně.
67