Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

NÁVRH NAUČNÉ STEZKY VE VYBRANÉM ÚZEMÍ

Diplomová práce

2009/2010

Bc. Michal Jirman

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Návrh naučné stezky ve vybraném území zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 19.4.2010 ........................................ podpis studenta

Rád bych touto cestou poděkoval Ing. Jitce Fialové, Ph.D. za trpělivost a cenné rady, které mi byly při vedení této práce poskytnuty. Dále patří dík pracovníkům Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jenž mi poskytli digitální mapové vrstvy týkající se CHKO Broumovsko. Rovněž zaměstnanci Městské knihovny Náchod byli shovívaví při výpůjčkách knih dlouhodobějšího rázu. V neposlední řadě bych rád zmínil své blízké, kteří mi byli v těžkých chvílích oporou.

ABSTRAKT Autor: Bc. Michal Jirman Název diplomové práce: Návrh naučné stezky ve vybraném území Tato práce nastiňuje problematiku rekreace, cestovního ruchu a blíže se zaměřuje na naučné stezky. Po zhodnocení přírodních poměrů a na základě terénního průzkumu zájmového území byla severně od Hronova na hranici s CHKO Broumovsko navržena naučná stezka Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje. Na 23 kilometrů dlouhé trase se návštěvníci mohou zastavit u 16-ti informačních panelů, jež obsahují přírodní a historické zajímavosti a také pověsti, kterých ve zdejší oblasti vzniklo velké množství. Právě konstrukce, obsah a grafické znázornění jednotlivých panelů je hlavním předmětem této práce. Výsledný návrh může posloužit jako podklad k samotné realizaci naučné stezky. Klíčová slova: rekreace, naučná stezka, informační panel, Hronov

ABSTRACT Author: Bc. Michal Jirman Title: Educational trail in selected geographic area This diploma thesis outlines the issues of recreation, tourism, and further focuses on educational trails. After evaluation of natural conditions and based on the landscape survey of a targeted area – area north of Hronov on the border with Broumovsko nature landscape reservation, we proposed an educational trail focusing on legends and facts about the Jirásek region. The trail itself is 23 kilometres long where visitors can see 16 information boards. These boards inform about the surrounding nature and historical facts as well various legends that originated in that area. Structure, content and graphic design of each information board is the main subject of this thesis. The results of this thesis may serve as a starting point in case of realization of the educational trail. Key words: recreation, educational trail, information board, town Hronov

OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 1 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 2 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED PROBLEMATIKY .............................................................. 3 3.1 Rekreace.................................................................................................................. 3 3.1.1 Typizace rekreace ............................................................................................ 3 3.1.2 Společenský význam rekreace ......................................................................... 3 3.1.3 Vybrané pojmy rekreační utilizace prostředí................................................... 4 3.1.4 Limity rekreace, turismu a cestovního ruchu v krajině ................................... 4 3.1.5 Šetrné formy turistiky ...................................................................................... 5 3.2 Cestovní ruch .......................................................................................................... 5 3.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu............................................................ 5 3.2.2 Členění nabídky cestovního ruchu v ČR ......................................................... 6 3.2.3 Ekonomické aspekty hodnocení cestovního ruchu .......................................... 6 3.3 Turistické značení Klubu českých turistů ............................................................... 7 3.3.1 Historie a současnost ....................................................................................... 7 3.3.2 Pěší a lyžařské značení .................................................................................... 8 3.3.3 Cykloznačení ................................................................................................... 8 3.4 Naučné stezky ......................................................................................................... 9 3.4.1 Projekt na zřízení naučné stezky nebo bodového informačního panelu .......... 9 3.4.2 Vyznačení naučné stezky a následná údržba ................................................. 10 3.4.3 Návrh tabulí - základní pravidla: ................................................................... 10 3.4.4 Konstrukce tabulí ........................................................................................... 11 4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY......................................................................................... 12 4.1 Administrativní zařazení....................................................................................... 12 4.2 Přírodní poměry .................................................................................................... 12 4.2.1 Geomorfologické poměry .............................................................................. 12 4.2.2 Geologické poměry........................................................................................ 13 4.2.3 Pedologické poměry ...................................................................................... 14 4.2.4 Hydrologické poměry .................................................................................... 15 4.2.5 Klimatické poměry ........................................................................................ 17 4.2.6 Biogeografické členění .................................................................................. 17 4.2.7 Přírodní lesní oblast ....................................................................................... 18 4.2.8 Fytogeografické členění................................................................................. 18 4.2.9 Flóra ............................................................................................................... 19 4.2.10 Fauna............................................................................................................ 20 4.2.11 CHKO Broumovsko a ochrana přírody ....................................................... 22 4.3 Cestovní ruch a rekreace Královéhradeckého kraje ............................................. 23 4.3.1 Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení ............................................ 23 4.3.2 Kapacity hromadných ubytovacích zařízení.................................................. 24 4.3.3 Ceny ubytování .............................................................................................. 25 4.3.4 Kongresy a konference .................................................................................. 25 4.3.5 Živnostenská oprávnění ve službách cestovního ruchu ................................. 25 4.3.6 Naučné stezky v okolí navrhované NS .......................................................... 26 5. METODIKA ............................................................................................................... 28 5.1 Přípravné práce ..................................................................................................... 28 5.2 Terénní průzkum................................................................................................... 28 5.3 Zpracování ............................................................................................................ 28 5.3.1 Mapy .............................................................................................................. 28

5.3.2 Konstrukční řešení informačních panelů ....................................................... 29 5.3.3 Grafické zpracování jednotlivých informačních panelů ................................ 29 5.3.4 Cykloserver.................................................................................................... 29 6. VÝSLEDKY............................................................................................................... 30 6.1 Trasa naučné stezky .............................................................................................. 30 6.2 Konstrukční řešení panelů .................................................................................... 31 6.3 Grafické zpracování jednotlivých informačních panelů ....................................... 31 6.4 Obsah jednotlivých informačních tabulí............................................................... 31 6.4.1 Vítejte............................................................................................................. 32 6.4.2 Pověsti............................................................................................................ 32 6.4.3 CHKO Broumovsko ...................................................................................... 33 6.4.4 Maternice ....................................................................................................... 34 6.4.5 Pod Turovem.................................................................................................. 35 6.4.6 Turov.............................................................................................................. 35 6.4.7 Natura 2000.................................................................................................... 36 6.4.8 Stárkovské bučiny.......................................................................................... 37 6.4.9 Údolí Metuje .................................................................................................. 38 6.4.10 Vlčinec ......................................................................................................... 39 6.4.11 Tipy na výlet ................................................................................................ 40 6.4.12 Židovka ........................................................................................................ 41 6.4.13 Kozínek........................................................................................................ 41 6.4.14 Homole......................................................................................................... 42 6.4.15 Metuje a Dřevíč ........................................................................................... 43 6.4.16 Hronov ......................................................................................................... 44 6.5 Dotace ....................................................................................................................... 45 6.5.1 Program rozvoje venkova .............................................................................. 45 6.5.2 Operační program Životní prostředí .............................................................. 45 6.5.3 Regionální operační program NUTS II Severovýchod.................................. 46 6.5.4 Evropská územní spolupráce ......................................................................... 46 7. DISKUSE.................................................................................................................... 47 8. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 48 9. SUMMARY................................................................................................................ 49 10. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................... 50 10.1 Seznam literatury ................................................................................................ 50 10.2 Internetové zdroje ............................................................................................... 52 10.3 Použité obrázky................................................................................................... 54 11. PŘÍLOHY ................................................................................................................. 57

1. ÚVOD CHKO Broumovsko je pozoruhodná a turisticky hojně navštěvovaná oblast. Většina návštěvníků míří do známých skalních měst Adršpašsko-teplických skal, Broumovských stěn a na Ostaš. Netuší však, že nedaleko Hronova leží pověstmi opředená hora Turov, od Maršova nad Metují se táhne malebné údolí řeky Metuje a v maternické studánce proudí čistá voda, kterou dříve lidé považovali za léčivou. Pískovcové skály jsou fascinující, ale zástupy lidí zde již tolik ne. I oblast mezi Hronovem a Policí nad Metují má však co nabídnout. Právě zde je navrhována nová naučná stezka Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje. Ta by svou netradičností, kdy vedle přírodních a historických zajímavostí uvádí i pověsti, mohla do zdejší oblasti přivést více turistů. V současnosti jsou naučné stezky oblíbeným cílem nejen rodinných výletů. Kombinace pohybu, čerstvého vzduchu a zajímavých informací je v dnešní době lidmi vyhledávána, proto naučné stezky v současnosti zažívají boom.

1

2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je navrhnout naučnou stezku ve vybraném území, v našem případě se jedná o NS Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje v oblasti severně od Hronova. Snahou bylo vést její trasu zajímavými, avšak turisticky méně navštěvovanými místy, kde by se tak zvýšila rekreační atraktivita území. Stezka by měla být vedena po málo frekventovaných komunikacích, ale zároveň být v dosahu veřejné infrastruktury. Turisté budou na originálních informačních panelech seznámeni s nejrůznějšími zajímavostmi oblasti. Grafické zpracování jednotlivých informačních tabulí a ostatní podklady by mohly být v budoucnu použity pro realizaci návrhu.

2

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED PROBLEMATIKY 3.1 Rekreace Ve 20. století se krajina stále intenzivněji stává prostorem pro čerpání fyzických a duševních sil. Postupně se prodlužoval fond volného času a docházelo k vyrovnávání sociálních podmínek lidí a tím se rozšiřoval okruh potenciálních účastníků cestovního ruchu. Turistů a lidí vyhledávající krajinu přibývá a prostoru, kde mohou svůj zájem realizovat, stále ubývá. V krajině se stále více záměrně podporují a realizují opatření k rozvoji jejího rekreačního potenciálu. Rekreace je činnost člověka v krajinném prostředí, kterou realizuje ve svém volném čase, a která slouží k regeneraci fyzických a duševních sil a k uspokojování jeho osobních zájmů (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.1.1 Typizace rekreace 1. podle časových kategorií a) krátkodobá rekreace (max. 3 dny, dopravní čas max. 25 % rekreačního času) - každodenní (popracovní) - polodenní a jednodenní (víkendová) - vícedenní (1 – 3 dny) b) dlouhodobá rekreace (více jak 3 dny, dovolenkového charakteru) 2. podle prostorových kategorií - příměstská (každodenní až jednodenní) - ve volné krajině (krátkodobá i dlouhodobá) - středisková (rekreační oblasti a zařízení) - pobytová individuální (chatová, chalupářská, apod.) 3. podle druhu činnosti - procházky a klidový odpočinek - pohybová rekreace - rekreační sportování - myslivost a rybaření - sběr přírodnin (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008) 3.1.2 Společenský význam rekreace 1. Sociologický a psychologický význam rekreace - primární – regenerace duševních a fyzických sil jedince jako člena společnosti

3

- sekundární – prostřednictvím cestovního ruchu či realizace rekreačních aktivit - rozvoj služeb – ekonomické ukazatele (zaměstnanost, atd.) - regionální rozvoj - vliv na krajinu, její obyvatelnost a životní prostředí obecně 2. Environmentální význam rekreace - modifikace krajinné struktury, kvality a ekologické stability krajiny - rozvoj infrastruktury – dopady na krajinu (kladný i záporný) 3. Ekonomický význam rekreace - primární – zvýšená pracovní efektivita - sekundární – rozvoj regionů v důsledku rozvoje ekonomických aktivit - rozvoj ekonomických činností – služby a výrobky vázané na cestovní ruch (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.1.3 Vybrané pojmy rekreační utilizace prostředí - rekreační atraktivita území je souhrn rekreačně vysoce vhodných přírodních, historických, kulturních a sociálních podmínek území - rekreační kapacita území je únosnost krajiny podle jejího rekreačního zatížení - rekreační potenciál území je souhrn ekologických, vegetačních, kulturních a sociálních faktorů určujících maximální schopnosti působení území na rekreační aktivity člověka (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.1.4 Limity rekreace, turismu a cestovního ruchu v krajině a) Přírodní limity - absence estetických, rekreačních a turisticky atraktivních jevů - anorganické – klimatické, geomorfologické, hydrologické - organické – vegetace, živočišstvo, mikroorganismy b) Socio-ekonomické limity - sociologické a zdravotně-hygienické – sociologická struktura obyvatelstva, zvyky a tradice, náboženství, volný čas - ekonomické – finanční - hospodářské – rozvoj průmyslu, infrastruktura, historie využívání území, stavebně-architektonické, celní správa - politické a legislativní – vnitropolitická a mezinárodní situace, legislativa, územní a krajinné plánování - architektonické (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008)

4

3.1.5 Šetrné formy turistiky „Měkká“ forma turistiky je turistika, která je šetrná k životnímu prostředí. „Ekologická“ forma turistiky se vůči životnímu prostředí chová ekologicky. Jde o formy turistiky, které neovlivňují, resp. nemají negativní dopady na životní prostředí a snaží se tyto negativní vlivy v maximální míře eliminovat. Základní formy šetrné turistiky: - Pěší turistika - Cykloturistika - Ekoagroturistika - Vodácká turistika - Lyžařská turistika - Ostatní možné formy šetrné turistiky - hipoturistika - kulturní, kulturně-archeologická, kulturně-architektonická turistika - historická, historicko-vojenská turistika - folklórní nebo národopisná turistika - železniční turistika - turistika za technickými památkami - regionální nebo oblastní turistika - potápěčská turistika (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008) 3.2 Cestovní ruch Cestovní ruch je mnohostranné odvětví, které zahrnuje zejména dopravu, turistická zařízení poskytující ubytování a stravování, další infrastrukturu cestovního ruchu. Nebo také činnost lidí spočívající v cestování a pobytu mimo místo jejich obvyklého pobytu do doby kratší jednoho uceleného roku za účelem využití volného času, obchodu a za jinými účely (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.2.1 Předpoklady rozvoje cestovního ruchu a) Přírodní zdroje a předpoklady - reliéf – hory × přímořské oblasti - podnebí – působení vertikální a horizontální (podnebné pásy), mikroklima - vodstvo – povrchové (vnitrozemské, moře), podpovrchové (lázně) - vegetace – lesní × nelesní oblasti a živočišstvo – malý význam (např. lov)

5

b) Socioekonomické zdroje a předpoklady - kulturně-historické předpoklady – umělecké a historické památky, lidová architektura, archeologické lokality, atd. - společenské předpoklady – veletrhy, výstavy, kongresy, olympiády - realizační předpoklady - vlastní uskutečnění cestovního ruchu - vztah nabídka - poptávka - materiálně-technické předpoklady - dopravní předpoklady – dopravní síť - medializace – propagace (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.2.2 Členění nabídky cestovního ruchu v ČR - kulturní cestovní ruch – historická města, kulturně-historické památky, zajímavosti (muzea, veletrhy, výstavy, koncerty, divadla, aj.) - dovolená v přírodě – kemping, dovolená u vody, pobyt na horách - sportovní a aktivní dovolená – turistika, cykloturistika, zimní, vodní sporty aj. - lázeňský cestovní ruch – lázně, wellness - kongresový a incentivní cestovní ruch (teambuilding) (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008) 3.2.3 Ekonomické aspekty hodnocení cestovního ruchu - Ekonomické ukazatele jsou ukazateli výkonu turismu a jeho přínosu pro ekonomiku země - příjmy podnikatelské sféry a veřejného sektoru (podíl na tvorbě HDP) - výdaje návštěvníků - přímá i nepřímá zaměstnanost v cestovním ruchu - doplňkový ukazatel investiční aktivity - Negativní jevy nekontrolovatelného růstu cestovního ruchu - ekonomické úniky (pokles příjmů státu nebo regionu způsobený dovozem na úkor místní produkce) - sezónní a jádrová inflace (sezónní zvýšení cen v centru destinace) - znehodnocování kulturní a přírodní hodnoty regionu nevhodnými podnikatelskými činnostmi - vytlačování obytné funkce v přitažlivých jádrech historických měst (např. Praha) (Schneider, Fialová, Vyskot, 2009)

6

3.3 Turistické značení Klubu českých turistů 3.3.1 Historie a současnost Značení

turistických

tras

a jejich

pravidelná údržba patří

k

jedné

z nejdůležitějších aktivit členů KČT. Ti se již od roku 1889 věnují značení pěších tras a od roku 1997 také značení pro lyžaře a cyklisty. Vytvořená síť pěších značených tras je přitom svoji hustotou, kvalitou a také tím, že pokrývá beze zbytku celé území republiky, hodnocena jako nejlepší v Evropě. První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy "označovací družstvo" spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Značené trasy pak rychle přibývaly. Finanční náklady na značení jsou od r. 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. V současné době se Klub českých turistů zabývá nejen značením pěších tras, ale i tras lyžařských a spolu s dalšími organizacemi i tras cyklistických a cykloturistických. Od roku 2005 se KČT podílí i na značení hipotras, tedy jezdeckých stezek pro turistiku na koni. Na konci roku 2008 bylo v České republice vyznačeno celkem 40782 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 3093 km lyžařských tras. Je na nich vyvěšeno 60572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminovaných map ve stojanech nebo rámech. Společně s jinými organizacemi se členové KČT podílejí i na značení tras pro cyklisty. Jejich celková délka v ČR dosáhla již 32516 km. U vyznačených tras pak KČT zajišťuje svými členy (stejně jako u tras pěších) pravidelnou údržbu. Je také z pověření Ministerstva dopravy ČR a Ministerstva vnitra ČR garantem jednotného značení cyklistických tras, které eviduje a všem novým trasám přiděluje evidenční čísla z celostátního registru (http://www.kct.cz/turisticke-znaceni, 5.4.2010). KČT má rovněž několik smluv s MŽP ČR a se správami některých chráněných území o turistickém značení v chráněných územích. Tyto smlouvy souvisí se zákazem veřejnosti vstupovat v těchto územích mimo značené trasy (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008).

7

3.3.2 Pěší a lyžařské značení Pěší trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás, který určuje barvu značené trasy, je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku ještě více zviditelnit. Pásová značka tedy tvoří čtverec o rozměrech 10 x 10 cm. V ostrých lomech cesty nebo při jejím odbočení na jinou komunikaci je pásová značka doplněna na šipku. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značených tras najdete koncovou značku a různé krátké významové odbočky jsou značeny speciálními značkami (např. odbočka k vrcholu nebo vyhlídce). Naučné stezky se značí pásovými i místními značkami nebo speciálními značkami naučné stezky (úhlopříčný zelený pruh v bílém poli). Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. jeho nadmořskou výšku. Směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase (http://www.kct.cz/turistickeznaceni/pesi-znaceni, 5.4.2010). Značení lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Vnitřní pás pak může být červený, modrý, zelený nebo bílý. Lyžařské směrovky mají podkladovou barvu také oranžovou (http://www.kct.cz/turisticke-znaceni/lyzarske-znaceni, 5.4.2010). 3.3.3 Cykloznačení Cyklistické trasy dělíme na cyklotrasy a cykloturistické trasy. Všechny prvky cyklistického značení mají žlutou podkladovou barvu. Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla. Používají se tři základní cykloznačky: návěst před křižovatkou, směrová tabule a směrová tabulka. Na všech najdete symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase. Umisťují se stejně jako dopravní značky před každou křižovatkou nebo odbočkou cyklotrasy. Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem. Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14x14 cm, které

8

mají krajní pásy žluté a prostřední je červený, modrý, zelený nebo bílý. Mohou být také doplněny na šipku. Jedná se tedy o podobné značení jako u tras pěších nebo lyžařských, jen základní barva je žlutá a značky jsou přibližně jednou tak velké, aby byly pro cyklisty lépe viditelné. Pásové značení je doplněno směrovkami, které oproti těm pěším mají opět žlutý podklad a jen dva řádky textu (http://www.kct.cz/turistickeznaceni/cykloznaceni, 5.4.2010). 3.4 Naučné stezky Naučné stezky jsou zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny. Výklad na stanovených místech se podává zpravidla na informačních panelech nebo v průvodcovském textu, případně kombinací obou způsobů. Pokud se vyskytnou jen ojedinělé významné jevy a objekty, které neumožňují účelné vytvoření naučné stezky, zřizují se u nich bodové informační panely (BIP) (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.4.1 Projekt na zřízení naučné stezky nebo bodového informačního panelu Zřízení NS nebo BIP může navrhnout kterákoliv právnická nebo fyzická osoba. Zřizovatel však musí vycházet z možností území a podmínek, stanovených zejména v územní plánovací dokumentaci nebo vyplývajících z územních rozhodnutí a nařízení a z územních plánovacích podkladů. Zřizovatel zpracuje projekt na zřízení NS nebo BIP, jehož součástí bude vedle tématického obsahu: - úplná adresa zřizovatele NS nebo BIP - průběh trasy nebo umístění BIP (zákres v mapě vhodného měřítka) - způsob vyznačení NS nebo zapojení BIP do sítě turisticky značených tras (TZT) – smlouva na tuto činnost i následnou údržbu značení s KČT - vybavení naučné stezky informačními panely (u BIP odpadá) - podmínky pro zabezpečení ekologicky udržitelného cestovního ruchu (s výjimkou NS nebo BIP v památkových rezervacích nebo zónách) Zřizovatel je dále povinen předložit společně s projektem: - souhlas vlastníků, nájemců či správců pozemků, po kterých má navrhovaná NS vést nebo na nichž má být umístěn BIP

9

- vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody - vyjádření příslušného orgánu státní památkové péče (v památkové rezervaci) (Kolektiv, 2001). 3.4.2 Vyznačení naučné stezky a následná údržba V případě uzavření smlouvy provede KČT vyznačení NS v terénu podle platných metodických pravidel KČT. Ta umožňují dva způsoby vyznačení, z nichž první způsob je upřednostňován. 1. Pokud vede NS po stávajících TZT, nebude vyznačkována zvláštní značkou NS, ale pro její sledování v terénu bude využito stávajícího turistického značení. O průběhu NS bude uživatel informován na všech rozcestích TZT zvláštními směrovkami, v jejichž hrotech bude pás nebo symbol TZT, po níž NS pokračuje. 2. V případě, že trasa NS leží mimo stávající síť TZT, vyznačkuje se novou pásovou značkou nebo místní značkou nebo zvláštní značkou naučné stezky. Značení NS, které KČT převezme do své správy na základě smlouvy se zřizovatelem, bude pravidelně udržovat v rámci plánu obnovy své sítě TZT. Vybavení NS (informační panely, průvodcovské texty, průvodcovské služby apod.) a schůdnost NS (lávky, haťové chodníky apod.) včetně příslušné údržby zajistí zřizovatel. Obdobně zajištění BIP a jejich údržby, případně i schůdnosti odbočky k němu, je povinností zřizovatele (Kolektiv, 2001). 3.4.3 Návrh tabulí - základní pravidla: - Text na tabulích by měl být stručný, maximálně by měl jeden panel obsahovat 200 slov. Na tabuli by mělo být uvedeno, kde najdou návštěvníci další informace. - Vždy je nutné zvážit, zda použít spíše ilustrace nebo text. Není vhodné dublovat ilustrací věci, které mohou lidé přímo vidět. - Je dobré mít na paměti, že někteří lidé se orientují hůře v topografických mapách než v panoramatických. Mapu je třeba zorientovat tak, aby byla zobrazovaná místa v terénu ve stejném směru, jako je vidí na mapě. - Text musí být vždy dobře čitelný, písmena by měla mít velikost nejméně 8 mm. Je rozumné jej rozdělit do bloků o maximálně 50-ti slovech. - Je vhodné využít nadpisy, abychom zvýraznili hlavní myšlenku a upoutali pozornost. - Informace na tabulích nesmí být povrchní a banální, popřípadě značně kontroverzní. - Důležité je upozornit na organizaci, která do zřízení naučných tabulí investuje. - Na tabulích by se měly objevit zákazové piktogramy.

10

- Použití tabulí není vhodné tam, kde by narušovaly atmosféru místa a kde jsou často ničeny vandaly či povětrnostními podmínkami (Schneider, Fialová, Vyskot, 2008). 3.4.4 Konstrukce tabulí Konstrukce informační tabule je nejčastěji tvořena dvěma svislými dřevěnými sloupky, které jsou kotveny pomocí ocelových kotev do patek z prostého betonu. Kotvy jsou ke sloupkům připevněny svorníky. Panel je tvořen z dřevěných prken nebo desky umístěné mezi sloupky. Plastové panely s popisy a obrázky jsou připevněny hřebíky nebo vruty. Je vhodné konstrukci doplnit stříškou, která částečně tabuli zastíní (Kotásková, 2009).

11

4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY 4.1 Administrativní zařazení NUTS II: Severovýchod (CZ05) NUTS III (kraj): Královéhradecký (CZ052) Obec s rozšířenou působností: Náchod (5209) Obce s pověřeným obecním úřadem: Hronov (52093), Police nad Metují (52095) Obce: Bezděkov nad Metují (573884), Hronov (574082), Police nad Metují (574341), Stárkov (574465), Velké Petrovice (574571), Vysoká Srbská (574635), Žďár nad Metují (574686) Katastrální území: Bezděkov nad Metují (603597), Bystré u Stárkova (754803), Horní Dřevíč (754811), Hronov (648370), Maršov nad Metují (779253), Police nad Metují (725323), Rokytník (648434), Velké Petrovice (779261), Velký Dřevíč (648400), Vysoká Srbská (788121), Zbečník (648396), Žabokrky (648418), Žďár nad Metují (795186) (http://geoportal.cenia.cz, 4.2.2010) 4.2 Přírodní poměry 4.2.1 Geomorfologické poměry Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická soustava Oblast: IVB Orlická podsoustava Celek: IVB-1 Broumovská vrchovina IVB-3 Podorlická pahorkatina Podcelek: IVB-1A Žacléřská vrchovina IVB-1B Polická vrchovina IVB-3A Náchodská vrchovina Okrsek: IVB-1A-2 Radvanická vrchovina IVB-1A-3 Jestřebí hory IVB-1B-1 Polická stupňovina IVB-1B-3 Polická pánev IVB-3A-1 Červenokostelecká pahorkatina IVB-3A-2 Hronovská kotlina (http://geoportal.cenia.cz, 8.4.2010).

12

Zájmové území, definujme tak plochu ohraničenou navrhovanou naučnou stezkou a obalovou zónu cca 1 km vně, je z hlediska geomorfologie poměrně pestré. Do Podorlické pahorkatiny zasahuje pouze jižní část naučné stezky. Naopak Broumovská vrchovina zaujímá většinu území a dále se zde dělí na Žacléřskou vrchovinu (okrsky Radvanická vrchovina a Jestřebí hory) a Polickou vrchovinu (okrsky Polická stupňovina a Polická pánev). Radvanická vrchovina je plochá vrchovina na karbonských a permských slepencích,

pískovcích

a

jílovcích.

Jedná

se

o

erozně

denudační

povrch

s charakteristickými strukturními hřbety a podélnými údolími. Nejvyšším bodem je stolový pahorek Turov (602,5 m n.m.). Do území zasahuje JV výběžek vrchoviny. Jestřebí hory jsou členitou vrchovinou na karbonských slepencích, pískovcích a jílovcích. Jedná se o silně rozčleněný erozně denudační povrch sedimentární stupňoviny s charakteristickými strukturními hřbety (kuestami). Nejvyšším bodem je Žaltman (740,9 m n.m.), významnými body území jsou pak Maternice (545,9 m n.m.) a Jírova hora (484,5 m n.m.). Polická stupňovina je plochá vrchovina, tvořící kuestový lem podél Polické vrchoviny. Leží na pískovcích, slepencích a slínovcích. Jedná se o sedimentární stupňovinu s kuestami, skalními tvary a hluboce zaříznutými údolími přítoků Metuje. Náleží sem Stárkovské bučiny. Do území zasahuje JV výběžek stupňoviny. Polická pánev je tektonicky podmíněná pánev brachysynklinální stavby v povodí Metuje. Leží na turonských slínovcích a pískovcích. Reliéf je členitý, sedimentární stupňoviny mají strukturně denudační plošiny uvnitř a věnec kuest na okrajích. Významnými body mimo zájmové území jsou Hejda (625,8 m n.m.), Kočičí skály (590 m n.m.) a především stolová hora Ostaš (700,2 m n.m.). Cca 9 km naučné stezky vede právě v Polické pánvi, což je nejvíce ze všech geomorfologických celků (okrsků) (Demek, Mackovčin, 2006). 4.2.2 Geologické poměry CHKO Broumovsko patří ke geologickému celku vnitrosudetské pánve, její menší česká část orograficky odpovídá Broumovské vrchovině. Česká část pánve je budována kontinentálními sedimenty a vulkanity stáří svrchního karbonu a permu, dále kontinentálními uloženinami spodního triasu a mořskými uloženinami svrchní křídy. Na obvodu pánve vystupují krystalinické masívy, jenž se noří pod sedimentární výplň pánve a v území CHKO tvoří její podloží. Na jihozápadě pánev sousedí s další

13

sedimentární jednotkou, podkrkonošskou pánví. Hranice je tektonická a tvoří ji hronovsko-poříčská porucha. Celá pánev tvoří brachysynklinálu, jejíž dnešní osa má severozápadní směr. V osní části pánve se zachovaly svrchněkřídové sedimenty budující dílčí strukturu Polické pánve. Na jihovýchodě přesahují přes permokarbonské a spodnotriasové sedimenty. Také na jihu (východně od Hronova) zakrývá křída karbon a je spojena s křídou tzv. svatoňovicko-hronovské pánve, což je v nejvyšší část výplně tektonického hronovsko-poříčského příkopu, který se přimyká k hronovsko-poříčské poruše. Území CHKO je v současném vymezení z větší části (cca 60 %) budováno sedimenty a vyvřelinami permokarbonu a spodního triasu. Zbývající část připadá na křídové sedimenty. Rozdílnost v litologickém utváření těchto formací vtiskuje zásadní rozdíly oblastem budovaným permokarbonem či svrchní křídou, a to jak v morfologii krajiny, tak i ve vzniku půd a dalších zvětralin (Hájek, Heinzelová, Kuna a kol., 2003). Největší plochu zájmového území (především na severu a jižním cípu) zaujímají mezozoické horniny – pískovce a jílovce. Na středozápadě to jsou permokarbonské horniny (pískovce, slepence a jílovce). Jihovýchodní hranici kopírují kvartérní hlíny, spraše, písky a štěrky (http://geoportal.cenia.cz, 10.4.2010). 4.2.3 Pedologické poměry Území CHKO Broumovsko pokrývají v nižších polohách ilimerizované půdy podzolové, ve výše položených chladnějších oblastech podzoly a zejména hnědé půdy. V některých místech se však díky extrémnímu reliéfu nebo ovlivnění stanoviště vodou vyvinuly půdy intrazonální. Podél potoků a řek vznikly nivní a lužní hydromorfní půdy, v oblastech prameništních nebo jinak zamokřených pak pseudogleje a gleje, výjimečně i rašeliny. V extrémních podmínkách kvádrových pískovců (skalní města a balvanité sutě) je pedologický vývoj velmi mladý. Půdní druh lze většinou označit jako litozem. Zrnitostní složení půd neboli půdní druh je do značné míry určováno půdotvorným substrátem. V oblasti Broumovské pánve vznikly zvětráváním permokarbonských sedimentů půdy hlinité. Písčito-hlinité půdy na limnickém permokarbonu se táhnou podél Jestřebích hor JV směrem údolím Dřevíče až k Hronovu a Žďárkám. V Polické vrchovině se nacházejí půdy písčito-hlinité, hlinité i jílovitohlinité, většinou s vyšším podílem skeletu. Čela kuest pokrývají hlinito-kamenité půdy, místy pod skalními výchozy pak čistě kamenité suti. Na podloží kvádrových pískovců

14

leží balvanité a blokové svahoviny. V písčitém substrátu jsou zde zabořeny jednotlivé balvany, vytvářející místy skupiny až kamenná moře. Velmi významným půdotvorným faktorem je faktor biologický. Během holocénu vznikaly půdy pod vlivem lesní vegetace. Původní lesní půdy však byly na velké části území změněny a kultivovány během posledního tisíciletí lidskou činností. (http://www.broumovsko.ochranaprirody.cz, 10.4.2010). Tab. 1: Zastoupení jednotlivých kultur v CHKO Broumovsko Kultura Zastoupení v % Orná půda 34,0 Zahrady 1,6 Intenzívní ovocné sady 0,2 Louky 12,6 Pastviny 4,8 Lesy 40,2 Rybníky a ostatní vodní plochy 0,4 Zastavěné plochy 1,0 Ostatní plochy 5,2 (Hájek, Heinzelová, Kuna a kol., 2003) Zájmové území pokrývá převážně kambizem. Západně od potoka Dřevíče a při jeho soutoku s Metují a na jihu území je to kambizem kyselá, východně od Dřevíče se jedná o kambizem luvickou vyluhovanou. Kolem potoků Zbečník a Dřevíč se nachází glej fluvický, kdežto v nivě řeky Metuje se rozprostírá fluvizem modální. Na SZ zasahuje do lokality výběžek podzolu arenického (http://geoportal.cenia.cz, 10.4.2010). 4.2.4 Hydrologické poměry Jediným vodním tokem, který odvádí vodu ze zájmového území je řeka Metuje. Původně se však jmenovala Medhuje. Základ jména tvoří indoevropský kořen medh-, což znamená prostřední. Vzhledem k řekám Úpě a Orlici její tok skutečně leží uprostřed (Švorc, Švorcová, 2006). Ta pramení 1,5 km SV od Hodkovic, nedaleko Adršpašských sklal, ve výšce 586 m n.m. Jedná se o vodoteč II. řádu, neboť se v Jaroměři v nadmořské výšce 248 m zleva vlévá do Labe. Plocha povodí je 607,6 km2, délka toku 77,2 km a průměrný průtok u ústí 5,73 m3/s. Horní tok protéká soutěskovitými údolími Adršpašsko-teplických skal, dále se vlní Polickou vrchovinou, od Hronova po Nové Město nad Metují protíná

15

Náchodskou vrchovinu a přitéká na Úpsko-metujskou tabuli, aby v nejsevernějším výběžku Pardubické kotliny vyústila do Labe. Metuje je vodohospodářsky významným tokem se pstruhovou vodou od malebného revíru Peklo k pramenům. Vodácky je využíváno několik úseků. V pramenné oblasti NPR Adršpašsko-teplických skal je vyhlášeno ochranné pásmo vodárenských zdrojů, u chátrajících lázní Běloves pak ochranné pásmo léčivých zdrojů. Čistota vody se pohybuje v rozmezí II. a IV. třídy (Vlček a kol., 1984). Polická pánev patří mezi nejvydatnější zásobárny podzemních vod v ČR a byla proto v roce 1981 vyhlášena Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV). Poskytuje pitnou vodu pro obyvatelstvo celého Broumovského výběžku a Náchodska. O kvalitě zdejších podzemních vod vypovídá i skutečnost, že již od 90. let 20. století je vrtem přímo pod NPR Adršpašsko-teplické skály odebírána pitná voda (13,5 l/s), která splňuje přísná kriteria pro vodu kojeneckou (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002). V Jiráskových sadech v Hronově vyvěrají zřídla minerálních pramenů Hronovky a Regnerky. V lesním komplexu Maternice leží nedaleko Zbečníka Skalákova studánka. Lidé zejména v dobách cholery věřili, že její dobrá voda má léčivou sílu (Imlauf a kol., 2009). Tab. 2: Seznam dílčích povodí „dotčených“ navrhovanou naučnou stezkou Číslo hydrologického pořadí dílčího povodí 1-01-03-013 1-01-03-016 1-01-03-017 1-01-03-018 1-01-03-019 1-01-03-024 1-01-03-025 1-01-03-027 1-01-03-028 1-01-03-029 1-01-03-030 1-01-03-031 1-01-03-032 1-01-03-033

Název hlavního vodního toku v dílčím povodí Metuje Dunajka Metuje Ledhuje Metuje Židovka Metuje Jívka Dřevíč Rokytník Dřevíč Metuje Zbečnický potok Metuje

(http://geoportal2.uhul.cz, 10.4.2010)

16

Trasa navrhované naučné stezky Maršov a Maršovské údolí Metuje J cíp v Maršovském údolí napojení NS na sil. 2. tř. (V. Petrovice) sporný cíp (Velké Petrovice) průchod středem dílčího povodí (údolí) pouze Z cíp u ústí Židovky do Metuje KÚ Žabokrky a KÚ Velké Petrovice sporná JV hranice povodí u Turova NS prochází napříč povodím Dřevíče leží zde nejvyšší bod NS (Turov) J cíp u soutoku Metuje a Dřevíče předměstí Hronova nejdelší úsek NS (cca 5,5 km) SZ část povodí (Hronov - počátek NS)

4.2.5 Klimatické poměry Charakter klimatu podmiňuje hospodářské i společenské využití oblasti a svým dlouhodobým působením má také velký význam pro následné pochody utvářející reliéf krajiny, vznik charakteristických typů půd a výskyt rostlinných a živočišných společenstev (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002). Podle klimatické rajonizace ČR (Quitt, 1971) je zájmové území o nadmořské výšce 365 - 602 m začleněno do tří rajonů dvou klimatických oblastí. Nejteplejší částí je jih lokality, řazený do klimatické oblasti mírně teplé a rajonu MT 7, většina území spadá do mírně teplé oblasti a rajonu MT 2. Část naučné stezky v okolí Turova na západě již patří do klimaticky chladné oblasti a rajonu CH 7. V celé oblasti převládají větry západních směrů. Území protíná proměnlivá linie klimatického předělu mezi českou (vlhčí) a slezskou (kontinentálnější) klimatickou oblastí (Hájek, Heinzelová, Kuna a kol., 2003). Tab. 3: Klimatická charakteristika jednotlivých oblastí a rajonů (Quitt, 1971): Klimatická oblast Rajon Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v červenci Průměrná teplota v dubnu Průměrná teplota v říjnu Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

chladná CH 7 10 - 30

mírně teplá MT 2 20 - 30

mírně teplá MT 7 30 - 40

120 - 140

140 - 160

140 - 160

140 - 160 50 - 60 -3°C - -4°C 15°C - 16°C 4°C - 6°C 6°C - 7°C

110 - 130 40 - 50 -3°C - -4°C 16°C - 17°C 6°C - 7°C 6°C - 7°C

110 - 130 40 - 50 -2°C - -3°C 16°C - 17°C 6°C - 7°C 7°C - 8°C

120 - 130 mm 120 - 130 mm 100 - 120 mm 500 - 600 mm 450 - 500 mm 400 - 450 mm 350 - 400 mm 250 - 300 mm 250 - 300 mm 100 - 120 80 - 100 60 - 80 150 - 160 150 - 160 120 - 150 40 - 50 40 - 50 40 - 50

4.2.6 Biogeografické členění Podprovincie: Hercynská Bioregion: 1.37 Podkrkonošský 1.38 Broumovský Podkrkonošský bioregion leží na severu východních Čech, zabírá střední a východní část geomorfologického celku Krkonošské podhůří a má celkovou plochu

17

1021 km2. Je tvořen monotónní pahorkatinou na permu s ochuzenou podhorskou hercynskou biotou, odpovídající v převažující míře 4., bukovému vegetačnímu stupni. Potenciální vegetace náleží do bikových bučin, na jižním okraji též do acidofilních doubrav s ostrovy květnatých bučin. Převažuje zde orná půda a kulturní smrčiny. Do tohoto bioregionu zasahuje pouze jižní výběžek zájmového území. Broumovský bioregion leží v severovýchodním výběžku východních Čech, jeho převážná část leží v Polsku. Bioregion je prakticky totožný s geomorfologickým celkem Broumovská vrchovina, jeho plocha v ČR je 536 km2. Je tvořen vrchovinou na kulmu, permu a pískovcích rozčleněných do skalních měst. Je dosti pestrý, s biotou 3., dubobukového, až 5. jedlo-bukového vegetačního stupně. Potenciální vegetace je řazena do květnatých bučin, na pískovcích do reliktních borů, údolí do suťových lesů, nižší části též do acidofilních doubrav. V pískovcových městech je charakteristické zastoupení alpinských a boreo-kontinentálních horských druhů. Ačkoli převažuje vliv hercynské podprovincie, patrné je ovlivnění i sousední podprovincií polonskou. Méně typická část je tvořena plochou Broumovskou kotlinou s dubohabrovými háji. V bioregionu je rovnoměrně zastoupena orná půda, louky i kulturní smrčiny a bory, cenné jsou reliktní bory se smrkem na pískovcích a zbytky bučin na svazích. Tento bioregion zahrnuje téměř celou plochu zájmového území (Culek, 1996). 4.2.7 Přírodní lesní oblast PLO 23 – Podkrkonoší PLO 24 – Sudetské mezihoří Jižní okraj zájmového území spadá do PLO 23 – Podkrkonoší. Výměra této PLO činí 1 846 km2 a její lesnatost je 30 %. Zbytek území je součástí PLO 24 – Sudetské mezihoří. Její rozloha je 580 km2 a lesnatost 35,7 % (http://geoportal2.uhul.cz, 11.4.2010). 4.2.8 Fytogeografické členění Fytogeografická oblast: Mezofytikum Fytogeografický obvod: Českomoravské Mezofytikum Fytogeografický okres: 58 - Sudetské mezihoří Fytogeografický podokres: 58b - Polická kotlina 58e - Žaltman

18

Téměř celé zájmové území náleží do fytogeografického podokresu Polická kotlina, kdežto JZ část lokality patří do fytogeografického podokresu Žaltman (http://geoportal.cenia.cz, 11.4.2010). 4.2.9 Flóra Broumovsko je oblast floristicky středně bohatá, avšak fytogeograficky a fytocenologicky velmi pozoruhodná. Dosud zde bylo nalezeno kolem 1000 druhů cévnatých rostlin. Z hlediska migrace flóry mají značný význam orografické předěly zvláště Jestřebí hory a Broumovské stěny. Z celkové výměry CHKO tvoří asi 40 % lesní porosty. Oblast se nachází v dubobukovém až smrko-bukovém vegetačním stupni, rekonstrukčně jsou zde zastoupeny především květnaté a acidofilní bučiny (Fagion, Luzulo-Fagion). Nejzachovalejšími přirozenými lesními společenstvy jsou reliktní bory na kvádrových pískovcích (Dicrano-Pinion) a suťové lesy (Tilio-Acerion) na příkrých svazích údolí a kuest Polické křídové pánve. V celkové skladbě lesů CHKO převládá smrk ztepilý (Picea abies) – 72 %, rozšířený lesnickým hospodařením zejména na úkor listnáčů a jedle. Další dřeviny jsou zastoupeny následovně: borovice lesní (Pinus sylvestris) – 8 %, bříza (Betula sp.) – 6 %, buk lesní (Fagus sylvatica) – 5 %, modřín opadavý (Larix decidua) – 5 %, olše lepkavá a šedá (Alnus glutinosa, A. incana) – 1 %, javor klen a mléč (Acer psedoplatanus, A. platanoides) – 1 %. Ostatní druhy se podílejí jen zlomky procenta. Některé lesní porosty v oblasti, včetně řady lokalit v maloplošných chráněných územích, byly silně postiženy kalamitami vzniklými v jehličnatých kulturách kumulací imisní zátěže s působením hmyzích škůdců i větru. Floristicky bohaté jsou květnaté bučiny a suťové lesy. Z významnějších druhů je v květnatých bučinách Broumovska častá lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vzácné jsou též orchideje, jako např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Suťové lesy provází zvláště měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a rybíz alpinský (Ribes alpinum). K nejvýznamnějším lokalitám suťových lesů patří Kozínek v okolí soutoku Metuje a Židovky a Vysoký kámen u Stárkova. Vodoteče doprovázejí olšiny s místy hojnou bledulí jarní (Leucojum vernum). Nejbohatší bledulová naleziště jsou soustředěna zejména v okolí Jívky. Flóra stojatých a tekoucích vod oblasti není příliš výrazná. Rašeliništní vegetace je na Broumovsku

19

přítomna jen ve zbytcích. Nepočetné a většinou maloplošné jsou lokality charakteru slatinišť a přechodových rašelinišť (např. Řeřišný u Machova). Druhově bohaté polokulturní louky byly na Broumovsku velmi redukovány intenzívní zemědělskou velkovýrobou v minulých desítiletích. Místy se však dochovaly zbytky ovsíkových, pcháčových, smilkových i bezkolencových luk, na nichž se vyskytují některé ohrožené druhy: prstantec májový (Dactylorhiza majalis), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), hořeček český (Gentianella bohemica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) aj. Největší počet zachovalých květnatých luk s řadou lokalit orchidejí se dosud nachází na Machovsku. Mnoho lokalit vzácnějších druhů na Broumovsku v minulých desítiletích zaniklo. Negativně se projevil především rozvoj intenzívní zemědělské velkovýroby, dále zalesňování luk, změny ve druhové skladbě lesů a další vlivy (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002). 4.2.10 Fauna Charakter zvířeny je v CHKO Broumovsko výsledkem antropogenního ovlivnění a geoklimatických parametrů, které zároveň určují i pestrou krajinnou skladbu. Je to zejména různorodý reliéf terénu a podíl lesů, které se střídají s více či méně intenzivně zemědělsky obhospodařovanou krajinou. Zoogeograficky patří toto území do provincie středoevropských listnatých lesů a v polohách nad 750 m n.m. do provincie středoevropských pohoří. Maloplošná zvláště chráněná území, převážně tvořená druhohorními horninami (pískovci a opukami), jsou významnými biocentry, obohacujícími okolní přírodu o druhy, které by jinak v mnoha případech již z této krajiny vymizely. Jedná se např. o rejska horského (Sorex alpinus) v souvislosti s NPR Adšpašsko-teplické skály nebo myšici temnopásou (Apodemus agrarius) v okolí NPR Broumovské stěny. Z ptáků jsou to např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a sýc rousný (Aegolius funereus). Suchá a teplá stanoviště jsou obývána zmijí obecnou (Vipera berus), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a ještěrkou živorodou (Lacerta vivipara). Z teplomilných bezobratlých je zajímavý nález cikády chlumní (Cicadetta montana) u obce Žabokrky. Zmínit lze i mravkolvy a sporadicky nacházené majky (Meloe sp.) v oblasti Rokytníka. Na vodu a její blízkost jsou vázáni z dosud běžných druhů například skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), čolek obecný (Triturus vulgaris)

20

i čolek horský (Triturus alpestris). Za běžné je možno považovat i některé druhy vážek. Ze vzácnějších obyvatel mokřadů jmenujme rosničku zelenou (Hyla arborea) a skokana zeleného (Rana esculenta). Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a ropucha krátkonohá (Bufo calamita) se již vyskytuje dosti vzácně. Okolí málo četných rybníků s oblibou vyhledávají čáp bílý (Ciconia ciconia) a volavka popelavá (Ardea cinerea). Na některých rybnících kromě kachny divoké (Anas platyrhynchos) a slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) hnízdí i labuť velká (Cygnus olor). Chráněný čáp černý (Ciconia nigra) se naproti tomu uchyluje spíše do méně přístupných lesů a loví na loukách či u lesních potoků. V povodích řek se vzácně vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Z významnějších představitelů rybí fauny osídlují toky v CHKO vranka obecná (Cottus gobio), žijící v přítocích Metuje - Zdoňovském potoku a Dřevíči. Vzácná mihule potoční (Lampetra planeri) žije rovněž v řece Metuji a zejména v jejích přítocích. V pseudokrasových jeskyních, tvořených balvanitou sutí, přežívají glaciální relikty zastoupené některými bezobratlými živočichy. Je to například drobný pavouk (Bathyphantes similis) a roztoč (Rhagidium gelida). V inverzních polohách skalních měst také přežívají některé chladnomilné druhy brouků, např. střevlíček Pterostichus rhaeticus, kovařík Sericus subaeneus a mandelinka Chrysomela lapponica. V současné době je na území CHKO Broumovsko doloženo celkem 54 druhů savců. Z těch vzácnějších je možno jmenovat rejsce černého (Neomys anomalus) a bělozubku šedou (Crocidura suaveolens). Letounů bylo zjištěno celkem 17 druhů, včetně vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Velmi významná je také fauna suťových lesů na opukových svazích, zastoupená hojně i mimo MCHÚ. Jedná se zejména o území, které lemuje tok Metuje od Žabokrk až po Dědov a stárkovské stráně, lesnaté svahy lemující potok Dřevíč. Kaňon Metuje ve slínovcích středního turonu se vyznačuje bohatou faunou plžů, z nichž zasluhují zmínku především dva karpatské druhy - skalnice lepá (Faustina faustina) a vlahovka karpatská (Monachoides vicinus) (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002).

21

4.2.11 CHKO Broumovsko a ochrana přírody Broumovsko je malebnou krajinou hor a údolí, skal a roklí, mozaikou lesů a luk, pastvin a polí. Hluboko pod povrchem polické křídové pánve proudí nejčistší voda. Je to krajina zabydlená a po staletí umně obhospodařovaná. Na každém kroku se v ní setkáváme s bohatou historií. CHKO Broumovsko byla zřízena v roce 1991 Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č.157/1991 Sb. Zabírá plochu 410 km2 a zahrnuje především severní část náchodského okresu, na západě území zasahuje do okresu Trutnov. Ke vzniku CHKO vedla snaha o udržení přírodních hodnot, šetrné využívání přírodních zdrojů, obnovu krajiny i trvale udržitelného života v ní (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002). Území CHKO Broumovsko se člení do čtyř zón. Zóny slouží k bližšímu určení způsobu ochrany přírody a tedy i odpovídajícímu omezení hospodářského využívání. První zóna má nejpřísnější režim ochrany. Podrobnější režim zón ochrany přírody CHKO upravuje právní předpis, kterým se příslušná CHKO vyhlašuje. Tab. 4: Zastoupení zón v CHKO Broumovsko Zóna Platná (%) Návrh (%) I. 8,5 10,5 II. 14,0 21,5 III. 61,5 64,0 IV. 16,0 4,0 (http://www.broumovsko.ochranaprirody.cz, 12.4.2010). V CHKO Broumovsko se nachází 11 maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ). Předmětem ochrany převážné většiny z nich jsou geomorfologicky unikátní pískovcové útvary. Z nich 3 patří do kategorie „národní“ a mají tedy národní až mezinárodní význam. Jedná se o NPR Adršpašsko-teplické skály, NPR Broumovské stěny a NPP Polické stěny. 6 MZCHÚ bylo vyhlášeno do roku 1956, zbylých 5 pak nově v letech 2008 a 2009. Plocha všech MZCHÚ dohromady činí 8 % z rozlohy CHKO. Plán péče o CHKO Broumovsko obsahuje přes 300 evidovaných lokalit ochrany přírody, z nichž některé by v budoucnu mohly být vyhlášeny jako MZCHÚ. Tabulka s rozlohami a předměty ochrany všech MZCHÚ je uvedena v příloze. Na území CHKO je také chráněno celkem 20 památných stromů, včetně dvou skupin stromů. Ve 13-ti případech se jedná o druh dřeviny lípa srdčitá (Tilia cordata). Tito velikáni jsou často svědky událostí několika stovek let. Tabulkový přehled všech památných stromů a jejich parametrů je uveden v příloze.

22

Česká republika dne 1.5.2004 vstoupila do Evropské unie a vznikla jí tak povinnost vyhlásit na svém území soustavu Natura 2000. V CHKO Broumovsko proto vznikla Ptačí oblast Broumovsko a 8 evropsky významných lokalit. Jedná se o území, která jsou z pohledu ochrany přírody cenná v celoevropském měřítku. Chráněná území soustavy Natura 2000 se ve velké míře překrývají se stávajícími MZCHÚ, jenž ovšem zůstanou i nadále zachovány. Tabulka s rozlohami a předměty ochrany všech EVL a PO je uvedena v příloze (http://drusop.nature.cz/index.php, 12.4.2010). 4.3 Cestovní ruch a rekreace Královéhradeckého kraje Tato kapitola pojednává o statistikách vybraných ukazatelů cestovního ruchu v Královéhradeckém kraji, což je kraj, v němž je realizován návrh předmětu této práce naučné stezky. Veškeré statistické údaje byly čerpány z portálu Královéhradeckého kraje z webové stránky: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-urad/cestovniruch/statistiky/statistiky-29737/, a to dne 6.4.2010. 4.3.1 Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení Hromadnými ubytovacími zařízeními se míní hotely***** až hotely*, hotely garni (se snídaní), hostely, pensiony, kempy a chatové osady. Královéhradecký kraj patří v rámci České republiky k nejoblíbenějším cílovým destinacím. V roce 2008 sem přijelo celkem 902 713 turistů (měřeno počtem hostů v hromadných ubytovacích zařízeních), díky nimž kraj obsadil pomyslnou čtvrtou příčku. Celkově nejnavštěvovanějším krajem ČR se stala tradičně Praha, která se společně s Karlovarským krajem těší větší přízni zahraničních než domácích turistů. Z hlediska domácího cestovního ruchu dosáhl Královéhradecký kraj ještě lepších výsledků. V roce 2008 se s počtem 612 563 (tj. cca 68 % ubytovaných hostů) stal třetím českými turisty nejnavštěvovanějším krajem. Zahraniční turisté zařadily jejich návštěvností kraj na pátou příčku v rámci ČR. Ze zahraničních návštěvníků přijelo do Královéhradeckého kraje nejvíce Němců, s velkým odstupem následovaných návštěvníky z Polska, Nizozemí a Slovenska. Zatímco návštěvnost ze strany českých turistů je relativně stabilní - v posledních dvou letech s mírně klesající tendencí, počet hostů přijíždějících z Německa klesá. Velký nárůst byl zaznamenán v počtu příjezdů návštěvníků z Polska. V delším časovém horizontu prudce narůstá počet ruských návštěvníků.

23

Zajímavá je rovněž odlišná sezónnost návštěvnosti turistů z jednotlivých zemí. Zatímco Češi a Rusové přijíždějí nejčastěji o prázdninách, nejvíce polských turistů míří do Královéhradeckého kraje v zimních měsících. V průměru nejdelší dobu v kraji zůstávají Dánové (6,5 dne - údaje za 1. čtvrtletí roku 2009) a Nizozemci (6,3 dne), následovaní Němci (5,5 dne) a Čechy (5,4 dne). Vzhledem k nastalé celosvětové ekonomické krizi byly ve všech krajích s velkým napětím očekávány výsledky návštěvnosti za rok 2009. O poklesu příjezdů zahraničních návštěvníků vypovídají statistické výsledky za první pololetí roku 2009. Ve srovnání se stejným obdobím roku 2008 do kraje přicestovalo o 13,7 % méně Němců, o 45 % méně Nizozemců a Rusů a o cca 5,5 % méně Slováků. Pozitivní tendenci zaznamenaly příjezdy návštěvníků z Polska (nárůst o 2 %). K poklesu o necelé jedno procento došlo v meziročním srovnání rovněž u tuzemských návštěvníků. Ve srovnání s ostatními kraji České republiky vykazoval Královéhradecký kraj s celkovým počtem 428 251 návštěvníků (z toho 29 % cizinců) v prvním pololetí roku 2009 čtvrtý nejnižší meziroční pokles (o 5,6 %). 4.3.2 Kapacity hromadných ubytovacích zařízení V počtu hromadných ubytovacích zařízení 941 (z toho 347 pensionů) zaujímá Královéhradecký kraj v roce 2008 ve srovnání s jinými kraji ČR druhé místo (po kraji Jihočeském). V oblasti kapacit těchto zařízení obsadil Královéhradecký kraj s počtem 15 905 pokojů a 45 170 lůžek třetí příčku (po Praze a Jihočeském kraji). Od roku 2002 má počet hromadných ubytovacích zařízení spíše sestupnou tendenci. Nejvíce ubytovacích zařízení v Královéhradeckém kraji se nachází na území Krkonoš a Podkrkonoší. Turistický region Krkonoše disponuje druhým největším počtem hromadných ubytovacích zařízení ze všech turistických regionů ČR. Rozlohou největším turisticky významným územím Královéhradeckého kraje jsou Krkonoše a Podkrkonoší, následované Orlickými horami a Podorlickem, Kladským pomezím a Hradeckem. Nejmenší část z celkové rozlohy kraje patří Českému ráji, o který se Královéhradecký kraj dělí s krajem Libereckým a Středočeským. Kapacity hromadných ubytovacích zařízení byly v Královéhradeckém kraji v prvním pololetí roku 2009 využity v souladu s celorepublikovým průměrem. Lůžka byla využita z 31,4 % a pokoje z 6,7 %. Nejlepších výsledků dosáhla hromadná ubytovací zařízení v Karlovarském kraji a Praze. Oproti stejnému období roku 2008

24

zaznamenaly téměř všechny kraje meziroční pokles. Královéhradecký kraj vykazoval pokles pouze mírný: 0,6 % ve využití lůžek a 0,1 % ve využití pokojů. Tab. 5: Počet hromadných ubytovacích zařízeních v Královéhradeckém kraji (rok 2007) Turisticky významná území Počet hromadných seřazená sestupně dle rozlohy ubytovacích zařízení 1. Krkonoše a Podkrkonoší 679 2. Orlické hory a Podorlicko 112 3. Kladské pomezí 100 4. Hradecko 30 5. Český ráj (část) 47 ∑ Královéhradecký kraj 968 4.3.3 Ceny ubytování Vývoj cen ubytování dle jednotlivých kategorií hromadných ubytovacích zařízení byl do roku 2007, do kterého jsou prozatím data k dispozici, poměrně stabilní s pozvolně rostoucí tendencí v souvislosti se změnami celkové cenové hladiny. Ve srovnání s ostatními kraji České republiky zaujímal Královéhradecký kraj s průměrnou cenou ubytování 280 Kč jedenácté až dvanácté místo, o které se dělil s krajem Pardubickým. V průměru levněji bylo možné přenocovat pouze na Vysočině a v sousedním Libereckém kraji. Průměrná cena ubytování v Praze činila 1052 Kč. 4.3.4 Kongresy a konference U pořádání kongresových akcí v Královéhradeckém kraji je patrná výrazná sezónnost - nejméně kongresů a konferencí je pořádáno v období červenec - září, nejvíce naopak ve druhém a třetím čtvrtletí. V posledních letech se jak v počtu pořádaných akcí, tak v počtu účastníků konferencí a kongresů objevuje silná rostoucí tendence. Nejvíce kongresů a konferencí je pořádáno v Praze, následované krajem Jihomoravským

a

Moravskoslezským,

nejméně

naopak

v

kraji

Ústeckém.

Královéhradecký kraj ve srovnání s ostatními kraji ČR zaujímá pátou příčku (159 akcí v roce 2008). 4.3.5 Živnostenská oprávnění ve službách cestovního ruchu Služby cestovního ruchu jsou z převážné části poskytovány individuálními podnikateli. Rozdíl v počtu subjektů, podnikajících jako fyzická a právnická osoba je v Královéhradeckém kraji dle očekávání nejvýraznější u průvodcovské činnosti (322 ku 15), téměř srovnatelný počet fyzických a právnických osob provozuje cestovní kanceláře (28 ku 25). Pětinásobný počet cestovních agentur ve srovnání s počtem 25

cestovních kanceláří je tendenčně srovnatelný s vývojem v ostatních krajích ČR a odráží mimo jiné striktnější právní úpravu pro založení a provoz cestovní kanceláře. Ubytovací služby poskytuje 2576 fyzických osob a 948 právnických osob. Nejvíce subjektů podnikajících v oboru cestovního ruchu je činných v oblasti pohostinství (8913), hostinská živnost je zároveň oblastí s nejvýraznějším přesahem mimo obor cestovního ruchu. 4.3.6 Naučné stezky v okolí navrhované NS Zmiňované naučné stezky jsou vzdušnou čarou vzdáleny od 6 km (Náchod) do 14 km (Teplice nad Metují) z výchozího bodu (žst. Hronov) navrhované NS. Naučná stezka Babiččino údolí začíná v České Skalici, prochází údolím řeky Úpy a končí u Rýzmburského altánu. Obsahuje 18 naučných informačních tabulí o přírodě a literární historii spojené se jménem významné české spisovatelky Boženy Němcové. Stezka je dlouhá 7,5 km a je každoročně v provozu od května do září. Naučná stezka Česká Skalice - Svinišťany - Josefov 1866 provází návštěvníka po nejvýznamnějších místech, na kterých byly ve dnech 28. a 29. června 1866 svedeny bitvy u Č. Skalice a Svinišťan. Dále se návštěvník seznámí s unikátním fortifikačním systémem bastionové pevnosti Josefov. Stezka o 22 zastaveních je dlouhá 30 km. Začíná v obci Kleny a končí na vojenském hřbitově v pevnosti Josefov. Justynčina stezka patří do souboru naučných stezek za poznáním, které nás seznamují s místní historií a s osudy zajímavých postav. Projděte se po Boušíně, Červené Hoře a dalších místech, kudy chodila židovská dívka Justynka. Značený pěší okruh se třemi infopanely je 7 km dlouhý. Nástup na trasu je doporučován u Slatinského mlýna, kde se nabízí možnost zaparkování automobilu. Stezka Jakuba Míly rovněž patří do souboru naučných stezek za poznáním. Jakub Míl ze Žernova byl skutečnou postavou, kterou začlenila Božena Němcová do své knihy Babička. Okruh vede po značených turistických trasách a je dlouhý 6 km. Začíná i končí v Babiččině údolí na rozcestí u pomníku Babičky s dětmi. NS Dobrošov vede od srubu Zelený, jedné z nejmohutnějších staveb opevnění na Dobrošově. Stezka o délce 4,5 km má 8 zastavení, během nichž budete seznámeni s nejvýznamnějšími stavbami této unikátní vojensko-historické památky, postavené jako součást rozsáhlého pohraničního opevnění v letech 1935–38. NS Náchod - Vysokov - Václavice seznamuje s historií krvavé bitvy, která se odehrála během prusko-rakouské války 27. června 1866, prostřednictvím devíti

26

informačních tabulí. Trasa dlouhá 8,5 km začíná v Náchodě na náraží a navazuje na naučnou stezku bitvy u České Skalice. NS Teplickými skalami provází turistickým okruhem v Teplických skalách. Je věnována Josefu Vavrouškovi a byla otevřena v roce 1999. Patnáct panelů obsahuje nejen informace o historii objevování skal a zajímavostech z živočišné a rostlinné říše, ale i velké množství fotografií a ilustrací (http://www.kladskepomezi.cz/cz/turistickecile/naucne-stezky, 7.4.2010).

27

5. METODIKA 5.1 Přípravné práce Nejprve byly shromážděny dostupné informace o dané problematice a poté o lokalitě, kde by měla být naučná stezka navržena. Kapitoly širší územní vztahy a literární přehled problematiky byly sestaveny z obvykle citovaných publikací a jako doplněk posloužily věrohodné internetové zdroje. V Městské knihovně Náchod byly vypůjčeny knihy pověstí, vztahující se k zájmovému území. Vybrané pověsti byly šetrně zkráceny tak, aby se vešly na 1 normostranu. V neposlední řadě poskytly turistické mapy území informace o turistických značených trasách v okolí. 5.2 Terénní průzkum Má znalost zdejšího terénu nebyla na dostatečná. Proto bylo nezbytné se dne 26.3.2010 vydat do terénu a raději celou trasu navrhované naučné stezky projít. Do poznámkového bloky byly cestou zaznamenávány poznatky a nápady, které by mohly přispět ke zkvalitnění návrhu. Byl sledován povrch cest, do jaké míry odpovídá turistické značení v mapách skutečnosti, zda se na stezce nevyskytují rizikové úseky a kde by bylo nejvhodnější umístit jednotlivé informační panely, aby v krajině nepůsobily rušivě. Během terénního průzkumu byla samozřejmě průběžně pořizována nezbytná fotodokumentace. 5.3 Zpracování Kapitoly literární přehled a širší územní vztahy nastiňují problematiku rekreace a naučných stezek a podávají bližší informace o lokalitě, nejsou však hlavní náplní této práce. Tou jsou především mapy NS, konstrukční řešení tabulí a vlastní grafické zpracování jednotlivých panelů. 5.3.1 Mapy Jedním z výstupů je 5 tematických map naučné stezky, jež byly zpracovány v programu ArcGIS. Jako podkladní vrstvy byly zvoleny tematické datové vrstvy z WMS (Web Map Service) serverů Portálu veřejné správy ČR (geoportal.cenia.cz) a Oblastních plánů rozvoje lesů (geoportal2.uhul.cz). Na ortofotu v kombinaci s Digitálním modelem území 25 (VGHMÚř Dobruška) byla vytvořena nová vrstva trasy NS s umístěním informačních panelů a vrstva druhů

28

komunikací. V prostředí Layout View byly následně vytvořeny mapy se všemi náležitostmi, jakými jsou název, měřítko, legenda a severka. Ty byly následně exportovány do formátu JPEG. Datové vrstvy ve formátu shapefile, týkající se CHKO Broumovsko, poskytly pracovníci AOPK ČR. Jednalo se o vrstvy hranice a zonace CHKO, maloplošná zvláště chráněná území a soustavu Natura 2000, čili evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Z nich byly vytvořeny dvě mapy CHKO Broumovsko s vyznačením NS. 5.3.2 Konstrukční řešení informačních panelů Snahou bylo vytvořit jednoduchou konstrukci, která by byla trvanlivá a zároveň levná. Jako ideální materiál se nabízí obnovitelný zdroj nezatěžující ŽP, jakým je dřevo. Výkres konstrukčního řešení byl navržen v programu AutoCAD na základě náčrtu ve skriptech (Kotásková, 2009). 5.3.3 Grafické zpracování jednotlivých informačních panelů Výsledná podoba panelů byla zpracována v programu Microsoft Office PowerPoint.

Do

navržené

šablony

s názvem

NS,

logem,

číslem

zastavení

a zakázkovými piktogramy byl vložen text přírodní či historické zajímavosti a pověsti. Ten byl doplněn fotografiemi a ilustracemi. 5.3.4 Cykloserver Na bezplatné webové stránce www.cykloserver.cz byla dne 16.3.2010 po zaregistrování vytvořena trasa navrhované naučné stezky. V místech, kde budou instalovány informační panely byly vloženy zájmové body, které po „rozkliknutí“ podávají informace o názvu bodu a názvu pověsti. Automaticky byl z trasy vygenerován podélný profil trasy a její převýšení. Turistická mapa s NS se dá zobrazovat v měřítcích 1:12 500-1:3 000 000. Na této stránce NS najdete v záložce výlety-turistická oblast Broumovko, Adršpašsko-teplické skály, konkrétně na: http://www.cykloserver.cz/tipyna-vylety/detail/?d=18325. Kdokoliv se tak před plánováním výletu může předem podívat na průběh navrhované naučné stezky.

29

6. VÝSLEDKY 6.1 Trasa naučné stezky V oblasti mezi Hronovem a Policí nad Metují byla navržena 23 km dlouhá okružní naučná stezka Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje s počátkem i cílem u vlakového nádraží v Hronově. Trasu pro pěší mohou využít i cyklisté, místy je ovšem špatně sjízdná. Stezka vede převážně po turistických značených trasách a cyklotrasách a není nijak zvlášť značena, je uváděna pouze na rozcestnících. V CHKO Broumovsko vede 19,2 km; mimo ni pak 3,8 km. Nejnižším bodem trasy je Hronov – 365 m n.m., nejvyšším pak Turov – 602 m n.m., převýšení činí 575 m. Do 12. km je trasa členitá, pak již převážně rovinatá. Jen pro zajímavost, NS svírá plochu o rozloze 18,4 km2. Stezka je navržena na málo frekventovaných komunikacích, aby byla zajištěna bezpečnost návštěvníků a příjemné a klidné prostředí. Z 23 km vede 9,2 km po nezpevněných cestách; 6 km po zpevněných; 3,8 km po místních komunikacích; 1,7 km po silnicích 3. třídy a 2,3 km po silnicích 2. třídy. Na trase bylo navrženo 16 informačních panelů s přírodními a historickými zajímavostmi a netradičně i se 14-ti pověstmi. Návštěvníci se tak mohou seznámit jak např. s evropsky významnými lokalitami soustavy Natura 2000, tak i s nadpřirozenými bytostmi z pověstí zdejší oblasti. To by mohli ocenit především rodiče s dětmi. Tabule jsou od sebe vzdáleny od 0,8 do 2,2 km. Tab. 6: Informační panely Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 1

Název Vítejte Pověsti CHKO Broumovsko Maternice Pod Turovem Turov Natura 2000 Stárkovské bučiny Údolí Metuje Vlčinec Tipy na výlet Židovka Kozínek Homole Metuje a Dřevíč Hronov Vítejte

Pověst m n.m. km od počátku 366 0,0 414 1,8 Potrestaná chamtivost 395 2,9 Zbečnické chleby 434 3,9 O původu jména Turov 465 6,1 Turovský poklad 602 7,4 Divý muž v dřevíčských lesích 523 9,3 Zlý Vávra 436 10,9 O původu jména řeky Metuje 420 13,0 O Vlčinci 407 14,7 Jak vodník pomáhal 377 16,1 Židovka 389 17,8 Vodník z Kozínku 383 18,6 Bludičky na Homoli 376 19,6 Spravedlivé bludičky 378 20,8 Divoženky na Hronovsku 366 21,7 366 23,0 30

6.2 Konstrukční řešení panelů Dřevěný panel je upevněn kovovými kotvami, které jsou zality v patkách z prostého betonu. Kotvy jsou ke dvěma sloupkům připevněny svorníky. Na dřevěné tabuli o tloušťce 3 cm je vruty připevněn plastový barevný informační panel o rozměrech 80 × 60 cm, jehož střed leží ve výšce 146 cm nad terénem. Barevný panel chrání před vyblednutím, deštěm, sněhem a povětrnostními vlivy rovněž dřevěná stříška. Je tvořena rozpěrou, střešní latí a střešní krytinou z podélně uložených prken. Celá konstrukce včetně stříšky je vysoká 215,5 cm. Betonová patka zasahuje pod zem do hloubky 40 cm. Ostatní rozměry jsou uvedeny na rysu v příloze. Dřevo jako materiál bylo zvoleno záměrně, neboť se jedná o obnovitelný zdroj a přírodní materiál, výborně se hodící do krajiny. V našem případě bylo zvoleno smrkové dřevo, které je snadno dostupné, poměrně levně, ale méně odolné. Panely byly instalovány tak, aby nepůsobily v krajině rušivým dojmem či dokonce bránily ve výhledu. Jsou vždy postaveny bokem proti převládajícímu směru větru. 6.3 Grafické zpracování jednotlivých informačních panelů Na pozadí byla zvolena tmavě zelená barva, která bude do určité míry splývat s vegetací. Žluté písmo se na tmavém pozadí dobře vyjímá, žluté je i pozadí pod nadpisem, logem CHKO Broumovsko, číslem zastavení a zákazovými piktogramy. Jelikož NS vede z velké části v CHKO Broumovsko, měly by tyto piktogramy návštěvníky usměrňovat. Na 14-ti ze 16-ti tabulí jsou v levé části umístěny přírodní a historické zajímavosti, v pravé pak pověsti. Text je doplněn ilustracemi pověstí, fotografiemi, mapami, obrázky a náčrty. 6.4 Obsah jednotlivých informačních tabulí Tato podkapitola obsahuje texty, které jsou na jednotlivých informačních panelech uvedeny zpravidla v jejich levé části. Nadpis „1. Vítejte“ znamená, že se jedná o 1. zastavení s nazvané Vítejte. Pověst, pravostranná část, je obsažena v příloze. Původ obrázků, vyskytujících se na tabulích, je objasněn v kapitole Použité obrázky. Finální grafické zpracování panelů najdete také v příloze.

31

6.4.1 Vítejte Vítáme Vás na naučné stezce Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje. Tato 23 km dlouhá stezka je primárně určena pro pěší turisty. Dá se projet i na terénním kole, místy je však nesjízdná a kolo je nutno vést. Začíná i končí u vlakového nádraží v Hronově, odkud pochází významný spisovatel Alois Jirásek, po němž je stezka pojmenována. NS vede převážně po turisticky značených trasách či cyklotrasách, vedoucích po nezpevněných a místních komunikacích na území CHKO Broumovsko. Silnicím 2. a 3. třídy se snaží co nejvíce vyhýbat. Mezi nejnižším (365 m n.m.) a nejvyšším bodem (602 m n.m.) překonáte výškové převýšení cca 575 metrů. Snažili jsme se propojit zdejší krásy s množstvím hezkých pověstí, které v této oblasti vznikly. Na 16-ti informačních tabulích se tak budete moci obohatit nejen o přírodní a historické zajímavosti, ale i o nejrůznější pověsti. Ty se vždy vztahují ke konkrétnímu místu, ať už se jedná o malebná údolí řek či vyvýšená místa s možností dalekých rozhledů. Kdyby se Vám zachtělo, můžete si trasu libovolně zkrátit. Hned několik míst na trase je zpřístupněno autobusovou, ale i vlakovou dopravou. Možnost občerstvení a ubytování se nabízí například v hotelu Na Mýtě v Bezděkově nad Metují. Věříme, že se Vám naučná stezka Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje bude líbit. Šťastnou cestu! 6.4.2 Pověsti První vlna sbírání a vydávání pověstí tiskem nastala v období romantismu. Platí to i pro pověsti z Náchodska, jejichž nejpříznivější období přišlo až v poslední čtvrtině 19. století, kdy se začínala formovat literatura pro děti a mládež (Koudelková, 1999). O pověsti: Pověst je jedním z útvarů lidové slovesnosti a spolu s pohádkami patří do skupiny vyprávění. Bývá spjata s určitým místem, dobou nebo postavou. Pověsti mívají jedinou zápletku, prostý jazyk většinou bez slohových ozdob a často připomínají spíše běžné sdělení. I pověsti však mohou být beletrizovány. Prvky pověsti: U pověsti se dá stěží hovořit o ustálené formě a typických znacích. Přesto lze v její struktuře jisté nosné prvky nalézt. Na prvním místě je to napětí mezi začátkem a koncem, jež způsobuje stupňování děje. Dalším výrazným znakem pověsti jako žánru je určité mravní a morální poselství, jež je v ní obsaženo. Často ale prohrává nebo umírá i dobrý a spravedlivý, zatímco zlo vítězí, což je blízké životním

32

zkušenostem. Posledním typickým znakem je objektivnost sdělení, kdy vypravěč nahlíží na příběh zvenčí a s odstupem, což ovšem neplatí pro démonické (pověrečné) povídky. Skupiny pověstí: - Pověsti místní - vztahují se ke konkrétnímu místu či objektu, mají regionální ráz - Etymologické - vykládají názvy míst, obcí i lokálních objektů - Etiologické - vysvětlují vznik a původ různých staveb, přírodních útvarů a jevů - O pokladech - přimykají se ke starým stavbám, osamělým kopcům či skalám, poklady často hlídají strážní duchové nejrůznějších podob - Historické - zachycují významné dějinné události, nebo se vážou k reálným postavám - Antifeudální - pověsti o zlých pánech - O lidech - početná skupina, osoby výjimečných vlastností či zvláštních osudů - Pověrečné povídky - nejrozsáhlejší, o lidech s nadpřirozenou mocí a o démonech (čarodějnictví, záhrobí, klasičtí vodníci, čerti, víly, divé ženy...) Kvíz: Nedaleko odtud působí netradiční démoni. Dokážete k obrázkům (grafické zpracování informačních panelů v příloze) přiřadit jejich jména a místa, kde se vyskytují? Správná odpověď je uvedena na panelu č. 12. Démoni: noční můra, ohnivý muž, vyžlata; místa: Bezděkov n. M., Maršov n. M., Machovská lhota (Koudelková, 2005). 6.4.3 CHKO Broumovsko Broumovsko je malebnou krajinou hor a údolí, skal a roklí, mozaikou lesů a luk, pastvin a polí. Hluboko pod povrchem polické křídové pánve proudí nejčistší voda. Je to krajina zabydlená a po staletí umně obhospodařovaná. Na každém kroku se v ní setkáváme s bohatou historií. Církevní i lidové stavby zde jsou v architektuře pojmem. O CHKO: V roce 1991 zde byla zřízena Chráněná krajinná oblast Broumovsko, jedna z 25 CHKO na území ČR. Zabírá plochu 410 km2 (11. největší v ČR) a zahrnuje především severní část náchodského okresu, na západě území zasahuje do okresu Trutnov. Správa CHKO Broumovsko sídlí ve Vlachově statku v Polici nad Metují. (Faltysová, Mackovčin, Sedláček a kol., 2002). Zóny: Území CHKO Broumovsko se člení do čtyř zón, které slouží k bližšímu určení způsobu ochrany přírody a tedy i odpovídajícímu omezení hospodářského využívání. První zóna má nejpřísnější režim ochrany (http://www.broumovsko.ochranaprirody.cz, 12.4.2010).

33

Chráněná území: V CHKO Broumovsko se nachází 11 maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ). Předmětem ochrany převážné většiny z nich jsou geomorfologicky unikátní pískovcové útvary. Z nich 3 patří do kategorie „národní“ a mají tedy národní až mezinárodní význam. Jedná se o NPR Adršpašsko-teplické skály (největší skalní město ve střední Evropě), NPR Broumovské stěny a NPP Polické stěny. Plocha všech MZCHÚ činí dohromady 8 % z rozlohy CHKO. Památné stromy: Na území CHKO je rovněž chráněno celkem 20 památných stromů (skupin stromů). Tito velikáni jsou často svědky událostí několika stovek let. Natura 2000: V CHKO Broumovsko se také nachází 9 lokalit evropské soustavy chráněných území Natura 2000. S Naturou 2000 se blíže seznámíme na následujících informačních panelech (http://drusop.nature.cz, 12.4.2010). 6.4.4 Maternice Je to převážně smrkem zalesněný vrch a významný bod Jestřebích hor (546 m n.m.) nad levým břehem potoka Zbečník. Táhne se přes něj linie lehkého pohraničního opevnění (řopíky) z let 1937-1938. Skalákova studánka: Jedná se o hojně navštěvované půvabné zákoutí pod vrchem Maternicí, v údolí potoka Zbečník. Vzorně upravený pramen pitné vody byl dříve považován za léčivý. V roce 1832 ji místní obyvatelé používali jako lék proti choleře. Studánka, Aloisem Jiráskem nazývaná Skalákova, bývala cílem poutí. Proto jsou kolem rozvěšeny obrázky a vztyčeny kříže. Největší z křížů připomíná tragickou událost z roku 1787, kdy nočnímu požáru ve vsi Zbečník padlo za oběť deset lidí. Asi 200 metrů jižně od Skalákovy studánky se nachází tzv. Zbečnické chleby, pískovcové útvary připomínající bochníky (David, Soukup, 2009). Skalákova studánka je rovněž název regionálního biocentra územního systému ekologické stability. Jeho rozloha je 73 ha (http://geoportal2.uhul.cz, 5.2.2010). Pověst: Látka o zkamenělých chlebech je nejoriginálnější ze všech pověstí naučné stezky. V českém prostředí ji nikde jinde nenajdeme. V našem kraji však patří k těm, které byly nejčastěji literárně zpracovávány a v rámci regionální literatury náleží k nejstarším. První tištěná verze pochází už z roku 1736, kdy se objevila v pojednání náchodského zámeckého hejtmana D. A. Nyevelta. Podle autora šlo o skutečnou událost na gruntě jistého zbečnického sedláka Vávry, k níž došlo r. 1590 (Koudelková, 2009b). Pokud se budete pozorně dívat, lze pod stříškou nad studánkou skutečně spatřit několik oválných balvanů, jenž nápadně připomínají bochníky chleba.

34

6.4.5 Pod Turovem Ne vždy se měli lidé v Rokytníku pod Turovem tak dobře, jako dnes. Možná by mnozí namítali, že ani nyní to nestojí za moc, ale o několik století zpět zdejší lidé často hladověli. Rokytník totiž neoplýval úrodnou půdou, a tak se zdejší lidé živili, jak to jen šlo. Svědectví o tehdejších poměrech nám často podávají lidové pověsti. Tkalci: Na podzim a hlavně v zimě se v Rokytníku ozývalo klepání tkalcovských stavů a hrčení kolovratů. Zaměstnána byla často celá rodina a všichni si u práce zpívali, aby jim rychleji ubíhala. Jednou týdně dodávali rokytenští tkalci hotové výrobky vydavačům zejména do Červeného Kostelce. V Rokytníku se tkala obyčejná režná plátna, později i tenká bílá a donedávna dokonce matrace, ručníky a damašky. Dřevaři: Bída se týkala i dřevařů, kteří celé dny i noci trávili v lese. Jak jen chlapci trochu povyrostli a unesli pilu nebo sekyru, museli s otcem do lesa. A zde, ať chtěli či ne, museli pomáhat při řezání stromů, loupali kůru, trhali drobnější kořeny a v zimě museli stále udržovat oheň, který často k zahřátí prokřehlého těla nestačil. Sedláci: Za dob roboty byli sedláci nuceni na svá vlastní pole chodit pracovat v noci. Přes den byli zaměstnáni prací na panském. Každé ráno vesnici nemilosrdně obešel potloukač a všem přidělil práci. V každém stavení oznamoval, co bude ten den zapotřebí udělat. Ať už orat, sušit seno či cosi svážet. Sedláci, zvláště ti majetnější, by za sebe třeba i rádi zaplatili, ale nic naplat, kdo se nedostavil, byl odveden drábem a čekal ho trest. Mohl dostat bití lískovkou, jít do vězení nebo být potrestán pokutou. Robota byla zrušena až roku 1848 (Koudelková, 1995). Pověsti: Tak není divu, že mezi chudými lidmi kolovalo spousta pověstí o turovském pokladu. Jméno Turov je s velkou pravděpodobností skutečně odvozeno od

tura. Název ale Rokytník nedostal po zakladateli Rokytovi, ale pochází

ze staročeského slova rokyta, což byl druh vrby. Odtud také Rokycany, Rokytná a Rokytnice (Koudelková, 2009b). 6.4.6 Turov Turov je s výškou 602 m n.m. výraznou krajinnou dominantou, nejvyšším bodem Radvanické vrchoviny a celé naučné stezky. Je tvaru mírně skloněné stolové hory a z větší části zalesněn zejména smrkem a borovicí. Rozkládá se mezi potoky Zbečník a Dřevíč. Do roku 1938 tvořil národnostní hranici. Na sever od něho, v okolí Stárkova, už byla oblast s německy mluvícím obyvatelstvem - sudetskými Němci.

35

Vrchol: Na odlesněném vrcholu stojí od roku 1924 Jiráskova chata, která byla v roce 1977 rekonstruována a rozšířena o areál sportovišť a dřevěných chat. Dříve veřejné rekreační zařízení s možností ubytování a stravování je v současnosti mimo provoz a chátrá. Zarostla i lyžařská sjezdovka na severovýchodním svahu. Výhledy: Z vrcholu i dalších míst kopce se otvírá daleký výhled do údolí směrem k Hronovu a na stolové hory Bor, Hejšovinu a Ostaš. Spatřit lze i Broumovské stěny a Orlické hory (David, Soukup, 2009). Pověsti: Jelikož je Turov velice nápadným vrchem, váží se k němu nejrůznější lidová vyprávění. Nejznámější je pověst o svatováclavském vojsku, dřímajícím v nitru hory, které přijde českému národu na pomoc, až mu bude nejhůř. Zmiňuje se o ní i Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Pro podobnost s pověstí o blanických rytířích bývá kopec často označován jako „Blaník Jiráskova kraje“ (David, Soukup, 2009). Rytíři sv. Václava zároveň hlídají ohromný poklad, z něhož odměňují poctivé a potřebné lidi. Jádro těchto vyprávění není ovšem původní, jde o zpracování mezinárodní látky, jejíž různé verze nacházíme v lidové slovesnosti mnoha národů. V českém prostředí je příběh o rytířích v hoře spojován hned s několika místy, z nichž nejznámější jsou Blaník, Boubín, Oškobrh, Kunětická hora, Hostýn a právě Turov. Velitelem vojska u nás je vždy svatý Václav. Alois Jirásek: Hronovský rodák a spisovatel zmiňuje bájnou horu zdejšího kraje v kronice U nás, v povídce Divý rod a v románu Skaláci. Poměrně výraznou roli hraje i v pohádkovém dramatu Pan Johanes, jak se v kraji kolem Rokytníka říkávalo Krakonošovi (Koudelková, 2009b). 6.4.7 Natura 2000 Naučná stezka vede v bezprostřední blízkosti tří evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000, pojďme si tuto soustavu evropských chráněných území přiblížit. O co jde: Česká republika vstoupila dne 1.5.2004 do Evropské unie a povinně se tak stala součástí Natury 2000. Jejím cílem je zabezpečit zachování a ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. Může se ovšem stát, že některý naturou chráněný druh se v ČR vyskytuje hojně, ale za hranicemi již sporadicky a naopak.

36

Směrnice: Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy: směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Podle směrnice o ptácích jsou vyhlašovány ptačí oblasti (PO) a podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality (EVL). Společně tvoří tyto dva typy lokalit soustavu Natura 2000. Vznik: Tvorba soustavy Natura 2000 je odlišná u PO a u EVL. Ptačí oblasti jsou vybírány členským státem EU, projednávány a přímo nahlašovány Evropské komisi. Vyhlašování evropsky významných lokalit je proces složitější. První fází je mapování, při němž musí odborníci přesně zjistit kde, v jakém množství a kvalitě se nachází přírodní druhy a stanoviště. Tyto lokality jsou poté zařazeny do národního seznamu a zaslány Evropské komisi. Ta některé navrhne doplnit či vyškrtnout a zbytek EVL se stává součástí evropského seznamu. Tyto lokality pak budou v ČR chráněny obecným ochranným režimem, nebo mohou být vyhlášeny jako samostatná MZCHÚ. Překryv a hospodaření: Území soustavy mají být navrhována bez ohledu na již existující chráněná území, lze však předpokládat, že se s nimi budou mnohé lokality překrývat. Často jsou totiž cenná jak z pohledu evropské, tak i české ochrany přírody. Pokud se před vyhlášením EVL či PO na předmětném území rozumně hospodařilo, může se tak dít i po vyhlášení, pokud nebude ohrožen předmět ochrany (http://www.nature.cz/natura2000-design3/hp.php, 15.4.2010). Počty: V ČR je k 15.4.2010 vyhlášeno 1087 EVL a 41 PO. V CHKO Broumovsko pak 8 EVL a PO Broumovsko. Naučná stezka přichází do kontaktu s EVL Stárkovské bučiny, EVL Kozínek a EVL Metuje a Dřevíč, s nimiž se postupně seznámíme na následujících informačních panelech (http://drusop.nature.cz, 15.4.2010). 6.4.8 Stárkovské bučiny První evropsky významnou lokalitou, kterou protíná naučná stezka, je EVL Stárkovské bučiny. Jejich 129,16 ha se rozprostírá na svazích kuesty (hřeben tvořený ukloněnými vrstvami hornin) nad Dřevíčem. Lokalita byla vyhlášena v roce 2009 a její nadmořská výška kolísá mezi 398-677 m. Velká část území je součástí II. zóny CHKO. Geologie: Geologický podklad tvoří turonské sedimenty (prachovce, pískovce a slínovce). Morfologii příkrých svahů často zvýrazňuje hustá frekvence skalních srubů a rozsáhlých skalních rozsedlin (např. Trpasličí rokle u Vysokého kamene u Stárkova).

37

Předmět ochrany: Jsou jím květnaté bučiny, extenzivní sečené louky nížin a podhůří (mezofilní ovsíkové louky) a štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin. Na kuestě se vyskytují i suťové lesy, místy s navazujícími svahovými loukami. Flóra: Z fytogeografického hlediska je v území významný výskyt skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus), kostřavy sivé (Festuca pallens) a tolity lékařské (Vincetoxicum hirundinaria). Fauna: Za zmínku stojí dravci jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), výr velký (Bubo bubo) a sýc rousný (Aegolius funereus). Význam: Plošně nejvýznamnější je zde výskyt květnatých bučin, jeden z nejrozsáhlejších v CHKO Broumovsko. Zranitelnost: Bučiny a zejména suťové lesy mají vzhledem ke členitému terénu celkově dobré vyhlídky. Většina nelesních ploch je do budoucna udržitelná vhodným managementem. Malá míra návštěvnosti lesních porostů neohrožuje dochovaný stav (http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1805, 14.4.2010). Naučná stezka: NS protíná jihovýchodní část této EVL nad obcí Horní Dřevíč. Po překonání nepříjemného stoupání budete odměněni dalekými výhledy do kraje. Stolové hory Ostaš, Bor a polská Hejšovina jsou nepřehlédnutelnými dominantami. Pověst: Co se týče pověsti Zlý Vávra, tak právě zde, mezi Horním Dřevíčem a Velkými Petrovicemi, se hlavní postava prý ráda zdržovala. 6.4.9 Údolí Metuje Maršovské údolí: Část naučné stezky v délce asi 2,5 km vede mezi Maršovem nad Metují a Velkými Petrovicemi malebným údolím Metuje, zvaným též „Maršovské údolí.“ Zelená turistická značka se vine zaříznutým a klidným údolím podél meandrujícího toku Metuje. Na čtyřech místech je řeka překonávána dřevěnými lávkami. Na dění v okolí shlíží pozůstatky středověkého hradu Vlčinec. I v parném létě je procházka zde, vzhledem k zastínění údolí, velice příjemná. Metuje: Řeka Metuje pramení 1,5 km SV od Hodkovic, nedaleko Adršpašských sklal, ve výšce 586 m n.m. Po 77,2 km se v Jaroměři v nadmořské výšce 248 m zleva vlévá do Labe. Plocha povodí činí 607,6 km2 a průměrný průtok u ústí je 5,73 m3/s. Trasa: Horní tok protéká soutěskovitými údolími Adršpašsko-teplických skal, dále se vlní Polickou vrchovinou, od Hronova po Nové Město nad Metují protíná Náchodskou vrchovinu s romantickým údolím zvaným Peklo a v nejsevernějším výběžku Pardubické kotliny ústí do Labe (Vlček a kol., 1984).

38

Přítoky: K největším přítokům patří zleva: Zdoňovský potok, Dunajka, Ledhuje, Židovka, Brlenka, Bystra, Olešenka a Janovský potok. Zprava je to: Vlásenka, Dřevíč, Radechovka a Rozkoš (David, Soukup, 2009). Ochrana: V pramenné oblasti NPR Adršpašsko-teplických skal je vyhlášeno ochranné pásmo vodárenských zdrojů, u chátrajících lázní Běloves pak ochranné pásmo léčivých zdrojů. Čistota vody se pohybuje v rozmezí II. a IV. třídy (Vlček a kol., 1984). Ve velkém úseku toku a v několika jeho přítocích byl zaznamenán výskyt vzácné mihule potoční, lokalita proto byla v roce 2004 vyhlášena jako evropsky významná lokalita Metuje a Dřevíč. Bližší informace jsou uvedeny na informačním panelu č. 15. Metuje rovněž protéká EVL Peklo a EVL Stará Metuje (http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=1805, 15.4.2010). Název: Původně se řeka jmenovala Medhuje. Základ jména tvoří indoevropský kořen medh-, což znamená prostřední. Vzhledem k řekám Úpě a Orlici její tok skutečně leží uprostřed (Švorc, Švorcová, 2006). 6.4.10 Vlčinec Historie: Hrad Vlčinec vznikl asi po roce 1341 k ochraně statků benediktinského kláštera v Polici nad Metují. První zmínka pochází z roku 1366, kdy patřil břevnovskému opatovi Oldřichu II. Správu tu zřejmě vykonávali manové z řad nižší šlechty. Poslední zpráva o hradě pochází z roku 1402. Nedlouho potom zanikl, s velkou pravděpodobností při tažení husitů v roce 1422. Popis: Zbytky malého hradu se nachází na mimořádně úzkém skalnatém a zalesněném hřebeni nad soutokem řeky Metuje a potoka Dunajky. Tento hřeben spadá směrem k Metuji strmými, téměř svislými stěnami. Od severu vedla po jeho vrcholu přístupová cesta, přerušená dvěma ve skále vylámanými příkopy. Prostor mezi nimi sloužil jako skromné předhradí. Vzhledem k extrémním podmínkám byl i vlastní hrad na konci ostrohu velmi stísněný, tvořený pouze palácem a zděnou věží. Pod ním, na nejzazším cípu ostrohu, jsou v klesajícím terénu dva příkopy a mezi nimi prostor srpkovitého tvaru. Snad tu stávaly hospodářské budovy, které se nevešly do předhradí (David, Soukup, 2009). Současnost: Z hradu Vlčinec se dodnes dochovala pouze odkrytá spodní část kamenného zdiva hranolové věže a dva příkopy vytesané ve skále. Přímo k hradu nevede žádná cesta, natož značená. Zájemci tak musí na kopec nad tratí „vyšplhat“ (http://www.hrady.cz/index.php?OID=581, 15.2.2010).

39

Pověsti: Naše pověst se vztahuje k reálné události dobývání hradu. Motiv kouzelné hry na hudební nástroj, jenž chrání obyvatele místa, kde hudebník hraje, je mezinárodní (Koudelková, 2005). 6.4.11 Tipy na výlet Jestli jste stále plni sil, máme pro vás dva tipy na zajímavosti v okolí. Jsou vzdáleny nejvýše 3 kilometry odtud. Lze využít i autobusových spojů přímo od žst. Police nad Metují či z nedaleké zastávky Bezděkov nad Metují, Na Mýtě. Police nad Metují: Když půjdete podél silnice směr Police nad Metují a poté se napojíte na modrou turistickou značku, dovede vás až na polické náměstí (3 km). Toto město pod Broumovskými stěnami se 4400 obyvateli je poprvé zmiňováno v roce 1253, na základě listiny krále Přemysla Otakara II. Klášter byl založen roku 1213 právě břevnovskými benediktiny. Původně raně gotické budovy z let 1306 byly přestavěny vletech 1676 - 1772. Farní (klášterní) kostel Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen roku 1294. Původně raně gotický kostel byl barokně přestavěn. Zachoval se raně gotický portál. Radnice s podloubím z roku 1718 byla nejspíše postavena dle plánů K. I. Dientzenhofera. Roku 1842 vyhořela a původní věž byla nahrazena novou osmibokou. Bývalá škola ve Hvězdecké ulici je jednopatrovou roubenou barokní stavbou s mansardovou střechou krytou šindelem. Postavena byla roku 1785. Muzeum stavebnice Merkur bylo otevřeno v roce 2006. Systém legendární kovové stavebnice, spojené šroubky a matičkami vznikl v Polici n. M. v roce 1925 (http://www.meu-police.cz/, 15.4.2010). Bezděkov nad Metují: Tato obec je poprvé zmiňována v roce v roce 1358 jako osada Bezděkov, čítá asi 500 obyvatel. Vede sem žlutá turistická značka, je to asi 2 km. Barokní kostel svatého Prokopa byl vystavěn v letech 1724-1727 dle projektu K. I. Dientzenhofera. Patří do skupiny tzv. Broumovských kostelů a je nejucelenější barokní památkou na Policku (http://www.bezdekov.org/?q=obec, 15.4.2010). Haltýře jsou dvě historické klenuté obecní studny z roku 1862, zastřešené roubenicemi pokrytými šindelem. V roce 2000 byly zrekonstruovány. Kalabón je svažitá část obce, kde se dochovala řada staveb lidové architektury, zděné i roubené domy z 19. století.

40

6.4.12 Židovka Trasa toku: Potok (říčka) Židovka pramení v polských Stolových horách a na naše území přitéká 1 km jižně od Božanovského Špičáku ve výšce 650 m n.m. Do Metuje ústí zleva u Kozínku, nedaleko rozcestí Na Mýtě a to ve výšce 398 m n.m., je tedy vodním tokem III. řádu. Patří do povodí Labe a úmoří Severního moře. Charakteristiky: Plocha povodí je 32,9 km2, délka toku v ČR 10,8 kilometrů a průměrný průtok u ústí činí 0,41 m3/s. Jedná se o vodohospodářsky významný tok a pstruhovou vodu. Při státní hranici je vymezeno ochranné pásmo vodárenských zdrojů. Čistota vody se pohybuje mezi I. a II. třídou (Vlček a kol., 1984). Přítoky: Stekelnice protéká osadou Řeřišný, Trnkava (Machovský potok) plyne Machovskou Lhotou, Třeslice protéká Bělým a v Machově se vlévá do Židovky, Bučinský potok přitéká z Boru a do Židovky ústí v Machově. Název: Dříve se celému potoku říkalo Stekelnice, což znamenalo něco jako zákeřná. V dnešní době nazýváme potok Židovkou od soutoku Stekelnice a Trnkavy. Jméno Židovka snad pochází ze 17. století. Pravděpodobně je odvozeno od statku sedláka (někde je uváděn sládek) jménem Žida, po jehož pozemku potok protékal (Koudelková, 2005). Kvíz: Správnými odpověďmi z informačního panelu č. 2 jsou: 1 - bezděkovský ohnivý muž, 2 - noční můra z Machovské lhoty a 3 - vyžlata z Maršovského údolí. 6.4.13 Kozínek V pořadí druhou evropsky významnou lokalitou v blízkosti naučné stezky je EVL Kozínek. Rozkládá se v údolí Metuje a Židovky mezi Velkými Petrovicemi, Bezděkovem nad Metují a Žabokrky v nadmořské výšce 378-504 m. Skládá se ze svahů hlavního celku a dvou menších částí. Tato EVL o rozloze 84,08 ha byla vyhlášena v roce 2009 a leží na územích I. a II. zóny CHKO Broumovsko. Geologie: Podklad tvoří převážně křídové sedimenty (prachovce, slínovce a pískovce). Zastoupeny jsou i naplavené hlinité kvartérní sedimenty. Svahy údolí jsou hluboce zaříznuty do opukových plošin. Ve svazích jsou četné skalní výchozy. Předmět ochrany: Květnaté bučiny, suťové lesy v okolí skalních výchozů, mezofilní ovsíkové svahové louky a štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin. Flóra: Floristicky značně bohaté území s řadou ohrožených druhů jako např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a lilie zlatohlavá (Lilium martagon).

41

Fytogeograficky je zde významný výskyt např. skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) a zapalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides). Fauna: Lokalita je hnízdištěm puštíka obecného (Strix aluco). Významný je bohatý výskyt bezobratlých, ti osídlují skalní výchozy a prostory v sutích. Vyskytuje se zde řada druhů střevlíků (Carabidae), pavoukovců (Arachnida) a měkkýšů (Mollusca). Význam: Lokalita je významná především hojným výskytem prioritního biotopu suťových lesů spolu s biotopy skalních výchozů (oba biotopy jsou nejvýznamnější svého druhu na Broumovsku). Zranitelnost: Bučiny a zejména suťové lesy mají vzhledem ke členitému terénu lokality celkově dobré vyhlídky. Značný je vliv zvýšených stavů spárkaté zvěře. Lokalita je rozdělena železnicí a sítí komunikací, spojující Broumovsko s vnitrozemím (http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=1805, 14.4.2010). Název: Kozínek nejspíše pochází od kozího hřbetu, který okolní kopce připomínají. Kozínek se také jmenuje starobylý mlýn u silnice. Vybudován byl v roce 1780 a nahradil starší dřevěný mlýn, jenž vyhořel (David, Soukup, 2009). 6.4.14 Homole Homole je zalesněný vrch (472 m n.m.) nad soutokem Metuje a Dřevíče asi 2 km severně od středu Hronova. K soutoku od něj spadá nevysoký, ale strmý ostroh. Historie: Ve středověku zde stávaly tvrz a dvůr Homole, o jejichž vzniku nejsou přesné zprávy. Tvrz byla vybudována po roce 1341 na ochranu polického klášterního panství. Nelze však vyloučit, že ji postavil až Bavor z Hustířan, který zdejší území získal v roce 1406. Zanikla pravděpodobně požárem v polovině 15. století. Dvůr se naposledy připomíná v roce 1461 (David, Soukup, 2009). Tvrz byla chráněna příkopem (na severovýchodě zdvojeným) a valy. Ke dvoru patřily také panské louky, které se na pravé straně rozkládaly od Homole až k potoku Dřevíči a po jeho ústí do Metuje. Louce na pravé straně směrem k Metuji se říkalo Střezinská, ta se objevuje v jedné z povídek (Koudelková, 1999). Současnost: Dnes jsou z tvrze patrné pouze terénní náznaky. Polovina tvrziště je navíc z jihu porušena těžbou kamene. Zachovalejší polovina kruhového tvrziště stojí na hřebeni nad údolím Metuje. Kolem vedou z obou stran značené trasy. Kolem Metuje je to červená a z druhé strany podél Dřevíče zelená turistická značka. Na samotné tvrziště vede několik neznačených odboček z těchto tras (http://www.hrady.cz/index.php?OID=7148, 15.2.2010).

42

Pověst: Další pověst praví, že zde sám Jan Žižka nechal zakopat zlatý stůl, u kterého rád sedával a hodoval. Mělo se tak stát před dobýváním hradu Vlčince. Kdo ví, možná je tam ten stůl zakopán dodnes (Koudelková, 2005). 6.4.15 Metuje a Dřevíč Evropsky významná lokalita Metuje a Dřevíč je 3. a poslední EVL v okolí NS. Byla vyhlášena v roce 2004, její rozloha činí 46,21 ha a nadmořská výška činí 374540 metrů (http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/evl/index.php?frame, 12.4.2010). Vymezení: Zdejší soutok řeky Metuje s potokem Dřevíčem je nejjižnější částí této EVL. Lokalitu tvoří horní část toku řeky Metuje, potok Dřevíč s přítokem Jívkou, část Skalního potoka, přitékajícího z Adršpašsko-teplických skal a Zdoňovský potok (http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=1805, 14.4.2010). Předmět ochrany: Je jím Mihule potoční (Lampetra planeri), v ČR dle prováděcí vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. kriticky ohrožený druh. Znaky: Jedná se o kruhoústého primitivního obratlovce úhořovitého těla, který ovšem nenáleží mezi ryby. Jejich kostra je chrupavčitá, ústa tvoří velká kruhovitá ozubená přísavka bez čelistí. Nemají ploutve, pouze ocasní lem. Tělo je za nápadnýma očima opatřeno sedmi páry žaberních štěrbin. Zbarvení hřbetní strany je tmavší, než břišní. Délka dospělců je 10-20 cm (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kruhoústí, 14.4.2010). Způsob života: Je to nestěhovavý druh mihule, který neparazituje na jiných rybách. Larvy se nazývají minohy a žijí 3-5 let skryty v bahně a písku, kde se živí řasami a drobnými živočichy. Když dorostou délky 10-15 cm, dochází na podzim před nástupem do tření k přeměně v dospělce. Vyvíjejí se jim oči a zuby, zatímco trávicí trakt zcela zakrňuje. Na jaře pohlavně dospívají a tření trvá od března do června. Samice vypouští na písčitém či štěrkovitém dně asi 1500 jiker. Dospělci po tření hynou (Diesener, 2002). Rozšíření: Žije v severozápadní části Evropy (včetně Velké Británie a části Skandinávie). Na jihu zasahuje do řek západní části Apeninského poloostrova. ČR leží na hranici evropského areálu rozšíření mihule potoční (výskyt v povodí Labe a Odry). Ohrožení: Nejvýznamnějšími faktory ohrožení jsou nevhodné úpravy toků, při nichž dochází k likvidaci vhodných náplavů a dnového substrátu pro život minoh. Dále dlouhodobé znečištění

některých

potoků

a

řek

a nadměrná rybí

(http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=22, 14.4.2010).

43

obsádka

6.4.16 Hronov Hronov je malé městečko, ležící uprostřed půvabné krajiny na řece Metuji při hranici s Polskem v nadmořské výšce 364 m n.m. Čítá asi 6550 obyvatel. Historie a současnost: V historii se Hronov poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o sto let starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku mohutný rozvoj textilního průmyslu. Součástí Hronova jsou dnes i sousední obce Zbečník, Žabokrky, Malá Čermná, Velký Dřevíč a Rokytník. Poslední dvě jmenované obce neúspěšně usilovaly v roce 2010 v referendu o osamostatnění a vytvoření společné obce. Památky: Jiráskovo divadlo je dominantou v roce 2009 zrekonstruovaného hronovského náměstí. Od roku 1931 se v něm každoročně konají mezinárodní přehlídky amatérského divadla festivalu Jiráskův Hronov. Ve druhém patře divadelní budovy najdeme Jiráskovo muzeum zaměřené na historii Hronovska a na Aloise Jiráska. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží k památkám lidové architektury. V přilehlém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. Pozdněrenesanční zvonice z roku 1610 a vedle ní stojící kostel Všech svatých se nachází na návrší. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v 18. století. Svobodný dvůr, vzácnou kulturní památku lidové architektury, najdeme v místech bývalé středověké vodní tvrze za mostkem přes Metuji. Osobnosti města: Alois Jirásek - spisovatel a dramatik, který svým rozsáhlým románovým dílem reprezentuje českou historickou prózu a dramatickou tvorbu. Josef Čapek - malíř, grafik, spisovatel, dramatik a novinář, pokládaný za jednoho ze zakladatelů českého moderního postimpresionistického výtvarného umění. Egon Hostovský - spisovatel psychologicky orientované prózy, vychází z lyrického expresionismu (http://www.mestohronov.cz/, 14.4.2010).

44

6.5 Dotace Realizace naučné stezky by mohla být dotována hned z několika zdrojů, především z Evropské unie. Žádosti o dotace lze předkládat pouze při aktuálních výzvách. Jen v pořádku vyplněná žádost se všemi náležitostmi má šanci na úspěch. 6.5.1 Program rozvoje venkova Prioritní osa III. 1. Opatření k diverzifikaci hospodářského venkova 1.3 Podpora cestovního ruchu Podpora je určena na vybudování rekreační infrastruktury a rekreačních zařízení. Podporováno bude také zajištění služeb pro pěší turistiku, vodáctví a lyžování (s výjimkou vleků a lanovek), budování a značení pěších tras, vinařských stezek, odpočinkových

míst,

hipostezek

a

nákup

a

výsadby

doprovodné

zeleně

(http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd/osa3/1/13, 31.3.2010). Akreditovanou platební agenturou a zprostředkovatelem finanční podpory z Evropské unie a národních zdrojů je Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Dotace z EU jsou v rámci společné zemědělské politiky poskytovány z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF) a v nynějším programovacím období (2007 – 2013) také z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF) (http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/onas/co-je-szif, 31.3.2010). 6.5.2 Operační program Životní prostředí Prioritní osa 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny 6.2 Podpora biodiverzity Mimo jiného je podporována obnova a výstavba návštěvnické infrastruktury ve zvláště chráněných územích, ptačích oblastech, evropsky významných lokalitách, přírodních parcích a geoparcích, opatření spojená s implementací soustavy Natura 2000 (http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013, 3.4.2010). OP ŽP, který připravil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo ŽP ČR ve spolupráci s Evropskou komisí, nabízí v letech 2007 - 2013 z evropských fondů (konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5 miliard euro, jedná se tak o druhý největší český operační program (po OP Doprava). Dotace jsou poskytovány do výše 90 % z celkových způsobilých výdajů projektu (http://www.opzp.cz/sekce/16/strucne-o-op-zivotni-prostredi/, 3.4.2010).

45

6.5.3 Regionální operační program NUTS II Severovýchod Prioritní osa 3 – Cestovní ruch 3.1 Rozvoj základní infrastruktury a doprovodných aktivit v oblasti cestovního ruchu Jsou zde realizovány především projekty modernizace infrastruktury cestovního ruchu,

revitalizace

památek

a

podpora

jejich

dostupnosti

(http://www.rada-

severovychod.cz/prioritni-osy-rop-sv, 3.4.2010). Na prioritní osu 3 je z fondů EU vyčleněno 144,4 mil. €, tj. 22,0 % ROP SV. Tyto prostředky budou využity např. na: rekonstrukce ubytovacích zařízení, budování cyklotras, turistických tras, revitalizace kulturních památek, projekty hippoturistiky, venkovské turistiky, adrenalinové turistiky, pevnostní turistiky a relaxační turistiky, tvorba analytických a strategických dokumentů v oblasti cestovního ruchu, systém značení turistických cílů, síť informačních center, rezervační systém apod. (http://www.rada-severovychod.cz/file/540/, 3.4.2010). 6.5.4 Evropská územní spolupráce Operační program Přeshraniční spolupráce ČR - Polská republika 2007-2013 Prioritní osa 2 – Zlepšení podmínek pro rozvoj podnikatelského prostředí a cestovního ruchu Řídícím orgánem OP ČR - Polsko je u nás Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Na prioritní osu 2 je vyčleněno 79,0 mil. €, tj. 36,0 % OP ČR – Polsko. V našem případě může o dotaci žádat např. Euroregion Glacensis – Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska. Dotace jsou poskytovány např. na spolupráci ve vzdělávání, ochranu a obnovu kulturního a přírodního bohatství, rozvoj cyklistických tras a stezek, hippostezek, turistických a lyžařských stezek a tras, zlepšení vybavenosti pro volnočasové aktivity, zřizování a činnost turistických informačních center, tvorbu nových produktů cestovního ruchu a jejich propagaci apod. V případě operačních programů přeshraniční spolupráce je důležitý přeshraniční dopad projektu, kdy přínos z realizace projektu musí mít prokazatelně obě strany hranice. Nabízí se tak vybudování podobně zaměřené naučné stezky také v polském příhraničí. Vhodným zdrojem pověstí by zde mohla být kniha E. Koudelkové – Od Homole

k

Hejšovině

(http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013,

3.4.2010).

46

7. DISKUSE Jelikož je trasa dlouhá 23 kilometrů a vede členitějším terénem, je k jejímu absolvování třeba určité fyzické zdatnosti. Není ovšem nutné ji absolvovat celou, nabízí se totiž hned několik možností zkrácení či použití hromadné dopravy (autobus, cyklobus i vlak). Hotel a restaurace Na Mýtě v Bezděkově nad Metují poskytuje občerstvení a ubytování. Stezka je primárně určena pěším turistům. Lze ji absolvovat i na terénním kole, avšak ne všechny úseky jsou sjízdné. V některých místech je třeba kolo vést (sjezd z Turova, stoupání Stárkovskými bučinami). Právě v těchto prudších a málo přehledných úsecích by mohlo dojít ke střetu cyklistů a pěších. Je třeba zde proto zajistit zvýšenou bezpečnost. Mezi Kozínkem a Velkým Dřevíčem byla v roce 2009 vybudována cyklostezka a dá se zde předpokládat vysoká frekvence provozu cyklistů. Pěší turisté by tak zde měli být ostražití. Na základě terénního průzkumu bylo zjištěno, že ne zcela všude souhlasí turistické značení v mapě se skutečností. Konkrétně u 2. tabule modrá značka odbočuje ze zelené později a vede zpočátku lesem, ne loukou, jak uvádí mapa. Odhaleny byly ještě nejméně dva podobné případy. Je třeba říci, že ne ve všech mapách tomu tak ale musí být. Některé informační panely mohou působit, že obsahují poněkud více textu. Je to dáno především snahou autora o předložení „neokleštěných“ verzí pověstí. Nepsané pravidlo, že by měla jedna tabule obsahovat max. 200 slov se mi zdá moc přísné. Kdo nerad čte, stěží ho zláká k informacím panel byť jen o100 slovech. Na trase NS nebyla navržena žádná nová odpočívadla ani odpadkové koše. S odpočívadly se nepočítá vzhledem k minimalizaci rozpočtu a v případě odpadkových košů je zastáván názor, že co si s sebou turisté přinesou, měli by si také odnést. Jedinou nepřímou investicí, která by připadala v úvahu, by mohla být rekonstrukce staré a opotřebované lávky přes potok Židovku u ústí do Metuje.

47

8. ZÁVĚR V malebné a členité krajině severně od Hronova byla navržena nepříliš tradiční naučná stezka Pověsti a zajímavosti Jiráskova kraje. Na 16-ti informačních panelech je totiž vedle přírodních a historických zajímavostí uvedeno i 14 pověstí, které se vždy vztahují k určitému místu. Hlavní roli v nich často hrají nadpřirozené bytosti, které zlo trestají a dobro odměňují. Tři z pověstí objasňují vznik názvů řek a hory. Čtyři zastavení jsou věnována soustavě Natura 2000, 2 řekám, 2 torzům hradů, atd. Trasa je koncipována jako okruh, který začíná a končí v Hronově a vede převážně po turistických značených trasách a méně frekventovaných komunikacích v CHKO Broumovsko. Cestou jsou překonávány údolí řek i pověstmi opředené vrcholy. Převýšení stezky je 575 výškových metrů. Konstrukce informačních tabulí je vyrobena ze dřeva, tedy z přírodního a obnovitelného materiálu. Vlastní grafická podoba panelu je barevně vytištěna na odolné plastové fólii o rozměrech 80 × 60 cm. Tabule jsou umístěny tak, aby v krajině působily co nejméně rušivým dojmem a nepřekážely třeba ve výhledu. Od sebe jsou vzdáleny v rozmezí 0,8 - 2,2 km. Navrhovaná NS by měla zvýšit návštěvnost zdejší oblasti z pohledu cestovního ruchu. Její hlavní funkcí je zpříjemnit návštěvníkům výlet a zároveň je zábavnou formou poučit a vzdělat. Pověsti, často s pohádkovými motivy, snad zaujmou i neposedné děti. Možnosti čerpání finančních prostředků z různých zdrojů na uskutečnění projektu jsou uvedeny v jedné z kapitol této práce. V poslední době bylo v okolí naučné stezky vybudováno z Operačního programu Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko 20072013 několik nových cyklostezek. Prioritní osa 2 - Zlepšení podmínek pro rozvoj podnikatelského prostředí a cestovního ruchu však podporuje i turistické stezky, takže se jeví jako vhodný zdroj dotací. Vypracování tohoto díla by mohlo být v budoucnu podkladem k realizaci skutečné naučné stezky. NS v současnosti vzhledem k vzrůstající oblibě mezi návštěvníky zažívají boom. Kdo ví, třeba se jednou dočkáme realizace i tohoto návrhu.

48

9. SUMMARY We proposed a new (not very traditional) educational trail – Legends and interesting facts about the Jirásek region – in the scenic and dissected landscape north of Hronov. 16 information boards contain, besides the facts about the surrounding nature and history, 14 legends that relate to specific locations. The main role in these legends is often played by supernatural beings that punish evil and reward good. Three of these legends explain the origin of the names of rivers and one mountain. Four boards are dedicated to the Natura 2002, two of them to rivers, two of them to castle ruins and so on. The trail itself is composed as a circle with both the start and the end in Hronov. It mainly follows touristic trails and less frequented footpaths in Broumovsko nature landscape reservation. The educational trail navigates visitors through valleys and peaks that are mentioned in the legends. The vertical distance of the whole trail is 575 meters. The technical construction of the information boards is wooden – natural and recoverable source. Coloured graphical design is printed on durable PVC foils. The dimensions of each of the foil are 80 x 60 cm. The boards are placed carefully to not interference the landscape and the views. The distance between information boards ranges from 800 o 2200 meters. Our proposed educational trail should help to increase the number of visitors in the targeted area. The main purpose of the trail is to make the visit of that region even more enjoyable and also to provide some new information. Legends with supernatural beings should also attract children. The possibility of getting the funds from various financial sources on the realization of the project is discussed in one of the chapters in this thesis. More recently, a couple of new cycle tracks were supported by the Operational Programme Interstate Co-operation CZK – Poland 2007-2013. Priority programmes 2 – Improving conditions for business and tourism development also supports the development of new tourist trails, so it seems to be an appropriate source of funding. The results of this thesis may serve as a starting point in case of realization of the real educational trail in the targeted area. The popularity of educational trails is currently very increasing so it would be nice if this project can ever become real.

49

10. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 10.1 Seznam literatury - CULEK, M., 1996. Biogeografické členění České republiky. Praha, Enigma, 347 s. Bez ISBN. - DAVID, P., SOUKUP, V., 2009. Velká turistická encyklopedie, Královéhradecký kraj. Praha, Knižní klub, 328 s. ISBN 978-80-242-2454-1. - DEMEK, J., MACKOVČIN, P., 2006. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny – 2. vydání. Brno, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 580 s. ISBN 80-86064-99-9. - DIESENER, G. a kol., 2002. Zoologická encyklopedie, 4.díl: Ryby. Přeložil, upravil a doplnil JAROSLAV HOFFMAN. Praha, Knižní klub, 160 s. ISBN 80-242-0828-8. - FALTYSOVÁ, H., MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. a kol., 2002. Královéhradecko. In MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. (eds.). Chráněná území ČR, svazek V. Praha, AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 410 s. ISBN 80-86064-45-X. - HÁJEK, A., HEINZELOVÁ, H., KUNA, P. a kol., 2003. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Broumovsko na období 2003-2012. Police nad Metují, Správa CHKO Broumovsko, 402 s. Bez ISBN. - IMLAUF, L. a kol., 2009. Hronov a okolí. Hronov, Město Hronov, 132 s. ISBN 978-80-254-5248-6. - KOLEKTIV, 2001. Doporučené zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek a pro zřizování bodových informačních panelů. Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Klub českých turistů, 5 s. Bez ISBN. - KOTÁSKOVÁ, P, 2009. Krajinné stavitelství pro rekreační využití. Brno, MZLU v Brně, 79 s. ISBN 978-80-7375-342-9. - KOUDELKOVÁ, E., 2009a. Broumovsko v pověstech. Liberec, Nakladatelství Bor, 176 s. ISBN 978-80-86807-73-7. - KOUDELKOVÁ, E., 2009b. Turov, pověsti z okolí bájné hory kladského pomezí. Liberec, Nakladatelství Bor, 144 s. ISBN 978-80-86807-61-4.

50

- KOUDELKOVÁ, E., 2005. Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních – 2. rozšíř. a uprav. vydání. Liberec, Nakladatelství Bor, 151 s. ISBN 80-86807-11-8. - KOUDELKOVÁ, E., 1995. Turov, Blaník Jiráskova kraje. Liberec, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci a Městská knihovna Egona Hostovského v Hronově, 102 s. Bez ISBN. - KOUDELKOVÁ, E., 1999. Z dávných časů: pověsti z Náchodska, Hronovska a Červenokostelecka. Hronov, Grafické závody Hronov, 200 s. ISBN 80-238-4524-1. - KOUDELKOVÁ, E., 1997. Ze starých vyprávění: pověsti z Náchodska, Hronovska a Červenokostelecka. Praha, TOPOS, 159 s. Bez ISBN. - KRTIČKA-POLICKÝ, A., 2006. Báje a pověsti z kraje Jiráskova. Liberec, Nakladatelství Bor, 225 s. ISBN 80-86807-20-7. - QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti ČSR. Brno, Geografický ústav ČSAV, 73 s. Bez ISBN. - SCHNEIDER, J., FIALOVÁ, J., VYSKOT, I., 2008. Krajinná rekreologie. Brno, MZLU v Brně, 140 s. ISBN 978-80-7375-200-2. - SCHNEIDER, J., FIALOVÁ, J., VYSKOT, I., 2009. Krajinná rekreologie II. Brno, MZLU v Brně, 132 s. ISBN 978-80-7375-357-3. - ŠVORC, L., ŠVORCOVÁ, V., 2006. České řeky a říčky. Příbram, Knihovna Jana Drdy, 265 s. ISBN 80-86937-11-9. - VLČEK, V. a kol., 1984. Zeměpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže. Praha, Academia, 316 s. ISBN 21-107-84. - Vyhláška MŽP ČR č. 395/1995 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

51

10.2 Internetové zdroje - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [online] citováno 9.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Bezděkov nad Metují [online] citováno 15.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Biomonitoring mihule potoční [online] citováno 14.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Cykloserver [online] citováno 16.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Evropsky významné lokality [online] citováno 14.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Hrady

[online]

citováno

15.2.2010.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

Dostupné

na

World

Wide

Web:

. - Hronov

[online]

citováno

14.4.2010.

. - CHKO Broumovsko [online] citováno 10.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Kruhoústí

[online]

citováno

14.4.2010.

Dostupné

na

World

Wibe

Web:

. - Natura 2000 [online] citováno 15.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Naučné stezky v okolí [online] citováno 7.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Oblastní plány rozvoje lesů [online] citováno 10.4.2010. Dostupné na World Wide Web: .

52

- Operační program Životní prostředí [online] citováno 3.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Police nad Metují [online] citováno 15.4.2010. Dostupné na: . - Portál veřejné správy ČR [online] citováno 4.2.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Program rozvoje venkova [online] citováno 31.3.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Regionální operační program Severovýchod [online] citováno 3.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Statistiky cestovního ruchu Královéhradeckého kraje [online] citováno 6.4.2010. Dostupné na World Wide Web:


urad/cestovni-ruch/statistiky/statistiky-29737>. - Strukturální fondy Evropské unie [online] citováno 3.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Turistické značení KČT [online] citováno 5.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Ústřední seznam ochrany přírody [online] citováno 12.4.2010. Dostupné na World Wide Web: .

53

10.3 Použité obrázky - Týká se grafického znázornění informačních panelů (I. P.) I. P. č. 1-16: - Logo CHKO Broumovsko [online] citováno 10.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Značka naučné stezky [online] citováno 16.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Zákazové piktogramy [online] citováno 16.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . I. P. č. 1: - Foto autor - Mapa autor - Podélný profil [online] citováno 16.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . I. P. č. 2: - Obr. démoni: (Koudelková, 2005). I. P. č. 3: - Mapa autor - Broumov

[online]

citováno

17.4.2010.

. I. P. č. 4: - Foto autor - Obr. studánka: (Koudelková, 2009b). - Obr. žebrák a selka: (Koudelková, 1999). I. P. č. 5: - Foto autor - Obr. Rokytník: (Koudelková, 1995). - Obr. Rokyta a tur (Koudelková, 1999). I. P. č. 6: - Obr. turovská brána (Koudelková, 1995). - Obr. tkadlec a rytíř (Koudelková, 1999).

54

Dostupné

na

World

Wide

Web:

I. P. č. 7: - Mapa CHKO Broumovsko (Natura 2000) autor - EVL na území ČR [online] citováno 14.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Divý muž [online] citováno 17.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . I. P. č. 8: - Foto autor - Obr. zlý Vávra (Koudelková, 2005). I. P. č. 9: - Foto autor - Obr. mniši a včely (Koudelková, 1999). I. P. č. 10: - Terénní náčrt hradu [online] citováno 15.2.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Torzo hradní věže [online] citováno 15.2.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Abstraktní znázornění věže (Krtička-Polický, 2006). I. P. č. 11: - Foto autor - Obr. vodník (Koudelková, 2005). I. P. č. 12: - Foto autor - Obr. Žid nad hrobem (Koudelková, 1999). I. P. č. 13: - Lilie zlatohlavá [online] citováno 17.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Puštík obecný [online] citováno 17.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Obr. Hubka a vodník (Koudelková, 1997).

55

I. P. č. 14: - Terénní náznaky [online] citováno 17.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Náčrt tvrziště [online] citováno 17.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Obr. stařec a bludičky (Koudelková, 1999). I. P. č. 15: - Mihule potoční [online] citováno 12.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Minoha

[online]

citováno

12.4.2010.

Dostupné

na

World

Wide

Web:

na

World

Wide

Web:

. - Dospělec

[online]

citováno

12.4.2010.

Dostupné

. - Obr. sedlák v bažině (Koudelková, 1999). I. P. č. 16: - Foto autor - Alois Jirásek [online] citováno 12.4.2010. Dostupné na World Wide Web: . - Obr. Kleprlíkovi a královna lesních víl (Koudelková, 1997).

56

11. PŘÍLOHY A) Tabulkové přehledy - Tab. I: Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Broumovsko - Tab. II: Památné stromy na území CHKO Broumovsko - Tab. III: Soustava Natura 2000 na území CHKO Broumovsko B) Pověsti z informačních panelů (I. P.) - P. č. 3: Potrestaná chamtivost - P. č. 4: Zbečnické chleby - P. č. 5: O původu jména Turov - P. č. 6: Turovský poklad - P. č. 7: Divý muž v dřevíčských lesích - P. č. 8: Zlý Vávra - P. č. 9: O původu jména řeky Metuje - P. č. 10: O Vlčinci - P. č. 11: Jak vodník pomáhal - P. č. 12: Židovka - P. č. 13: Vodník z Kozínku - P. č. 14: Bludičky na Homoli - P. č. 15: Spravedlivé bludičky - P. č. 16: Divoženky na Hronovsku C) Fotodokumentace (pořízeno 26.3.2010) D) Mapové výstupy - Trasa stezky a rozmístění tabulí (M 1:40 000) - Druhy komunikací (M 1:40 000) - CHKO Broumovsko – Maloplošná zvláště chráněná území (M 1:150 000) - CHKO Broumovsko – Natura 2000 (M 1:150 000) - Značené trasy v okolí naučné stezky (M 1:50 000) E) Konstrukční řešení informačních panelů F) Grafické zpracováni jednotlivých informačních panelů

57

A) Tabulkové přehledy Tab. Ia: Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Broumovsko Kategorie Název Rozloha Rok Předmět ochrany MZCHÚ MZCHÚ (ha) vyhl. NPR Adršpašsko- 1 712,01 1933 Rozlehlé skalní město budované turonskými teplické skály pískovci NPP Polické stěny 685,71 2009 Geomorfologicky unikátní území vytvořené v kvádrových pískovcích svrchní křídy s přírodovědně mimořádně významnými formami pseudokrasového reliéfu (rozsáhlé skalní plošiny a města, složitě členěné hřbety a skalní věže, kaňony, soutěsky a jeskyně) NPR Broumovské 638,08 1956 Rozsáhlé pískovcové skalní město, místy stěny zachované smíšené porosty PR Ostaš 30,30 1956 Geomorfologicky cenné území v kvádrových pískovcích svrchní křídy s přírodovědně významnými formami pískovcového reliéfu a zbytky přírodě blízkých ekosystémů se specifickými rostlinnými a živočišnými lesními a skalními společenstvy PR Křížová cesta 13,72 1956 Reliéf vyvinutý na kvádrových pískovcích svrchní křídy s geomorfologicky významnými útvary (skalní věže, soutěsky a jeskyně) a přírodě blízký ekosystém borů se specifickými rostlinnými i živočišnými lesními a skalními společenstvy PR Farní stráň 13,69 2008 Jedlové a klenové bučiny s typickou zvířenou a květenou, balvaniště a skalní výchozy se specifickými rostlinnými a živočišnými společenstvy PP Kočičí skály 8,26 1956 Reliéf s geomorfologicky významnými útvary, vyvinutý na kvádrových pískovcích svrchní křídy a přírodě blízký ekosystém borů se specifickými rostlinnými i živočišnými lesními a skalními společenstvy PP Borek 4,67 1956 Geomorfologicky zajímavé území kvádrových pískovců Lysého vrchu s příkrou skalní stěnou, vysokým balvanitým osypem a na ně vázaných fragmentů specifických společenstev - reliktních borů a vegetace silikátových skal a drolin PP Mořská 0,85 2008 Geologické vrstvy, dokládající svrchnětransgrese křídovou záplavu - transgresi moře přes sedimenty triasu, odkryté ve stěně bývalého lomu a rostlinná i živočišná společenstva přírodě blízkého lesa na suťovém svahu (http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame, 12.4.2010)

Tab. Ib: Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Broumovsko - pokračování Kategorie Název MZCHÚ MZCHÚ PP Pískovcové sloupky

PP Šafránová stráň

Rozloha Rok Předmět ochrany (ha) vyhl. 0,63 2008 Přírodními procesy vymodelované skalní sloupky tvaru přesýpacích hodin ve stěně umělého odkryvu, geomorfologicky pozoruhodný suťový svah se skalními výchozy, rostlinná i živočišná společenstva přírodě blízkého lesa a skal, populace lilie zlatohlavé (Lilium martagon) 0,23 2009 Populace silně ohroženého šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus) na druhově bohaté svahové louce

(http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame, 12.4.2010) Tab. II: Památné stromy na území CHKO Broumovsko Počet Výška Obvod Katastrální území jedinců (m) (cm) Adršpašská lípa Tilia cordata 1 24 610 Horní Adršpach Barešova lípa Tilia cordata 1 18 625 Suchý Důl Bartoňovy jasany Fraxinus excelsior 5 Žďárky Berkova lípa Tilia cordata 1 27 565 Česká Metuje Bezděkovský dub Quercus robur 1 24 409 Bezděkov n. M. Bohadlova lípa Tilia cordata 1 22 329 Vysoká Srbská Buky u Janovic Fagus sylvatica 2 Vernéřovice Hraniční buk Fagus sylvatica 1 19 228 Libná Hrnčířův jasan Fraxinus excelsior 1 27 505 Žabokrky Husitská lípa Tilia cordata 1 23 460 Žďár nad Metují Klášterní dub Quercus robur 1 27 420 Broumov Kosova lípa Tilia cordata 1 29 439 Vysoká Srbská Lípa na Krčmově Tilia cordata 1 21 386 Horní Adršpach Lípa u Šimočků Tilia cordata 1 37 483 Vernířovice Maixnerova lípa Tilia cordata 1 25 573 Police nad Metují Obecní lípa Tilia cordata 1 24 370 Chlívce Šrůtkova lípa Tilia cordata 1 20 590 Machov Štajerova lípa Tilia cordata 1 27 298 Maršov n. M. Vavřenova lípa Tilia platyphyllos 1 17 510 Velké Petrovice Vernéřovická lípa Tilia cordata 1 20 470 Vernéřovice Název

Druhový název

(http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?frame, 12.4.2010)

Rok vyhl. 1981 1981 2002 1981 1995 1999 2001 2001 1981 1981 1981 2002 2001 2001 2002 2002 1981 2002 1981 1981

Tab. III: Soustava Natura 2000 na území CHKO Broumovsko Natura Název 2000 PO Broumovsko

EVL Adršpašskoteplické skály

EVL Broumovské stěny

EVL Stárkovské bučiny *)EVL Žaltman

EVL Kozínek

EVL Metuje a Dřevíč EVL Vladivostok

EVL Řeřišný u Machova

Rozloha Rok Předmět ochrany (ha) vyhl. 9 121,71 2004 Populace sokola stěhovavého(Falco peregrinus) a výra velkého (Bubo bubo) a jejich biotopy 1 715,74 2004 Rašelinný les, přechodová rašeliniště a třasoviště, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, jeskyně nepřístupné veřejnosti, bučiny asociace Luzulo-Fagetum, acidofilní smrčiny 1 357,12 2004 Evropská suchá vřesoviště, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, jeskyně nepřístupné veřejnosti, bučiny asociací Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum 129,16 2009 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří, chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů, bučiny asociace Asperulo-Fagetum 91,21 2004 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, extenzivní sečené louky nížin až podhůří, bučiny asociací Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum 84,08 2009 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, extenzivní sečené louky nížin až podhůří, chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů, bučiny asociace Asperulo-Fagetum 46,21 2004 Lokalita mihule potoční (Lampetra planeri) 22,13 2009 Lokalita modráska bahenního (Maculinea nausithous) a modráska očkovaného (Maculinea teleius) 4,22 2009 Lokalita srpnatky fermežové (Drepanocladus vernicosus)

*) EVL Žaltman leží z větší části mimo území CHKO, uvedená rozloha je celková (http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/evl/index.php?frame, 12.4.2010)

B) Pověsti z informačních panelů (I. P.) I. P. č. 3: Potrestaná chamtivost Tato pověst se vztahuje k městu, podle kterého dostala CHKO Broumovsko svůj název, tedy k Broumovu. Mezi nejhorší lidské vlastnosti patří závist a hamižnost. I když často doženou své nositele až ke zločinu, mnohdy se takový člověk trestu vyhne. Náš hříšník však svého potrestání došel. Jednomu broumovskému starému mládenci, lakotnému a vychytralému, už skoro rok nedal spát blahobyt dvou sousedů – soukeníků, kteří se svého bohatství domohli vlastně díky zázraku, když se švestky, které koupili od neznámých prodavačů, proměnily ve zlato. Bylo to na Velký pátek, kdy podle lidové víry k zázrakům opravdu docházelo. Lakomec ve své zaslepenosti věřil, že i na něho by se mohlo usmát štěstí a vůbec si neuvědomoval, že zázraky takového druhu jsou ku pomoci jen těm, kdo si je zaslouží. Na Velký pátek vyrazil mocně pobízen svou chamtivostí na schody k hradební brance, protože tam se dočkali bohaté odměny oba zmínění soukeníci. On však v těch místech nenašel nikoho, kdo by aspoň vzdáleně připomínal muže, o nichž soukeníci vyprávěli, zato v jedné skalní rozsedlině objevil hromadu kousků zlata. Rychle jimi až po okraj naplnil hrnec, který si přinesl, a začal litovat, že s sebou nevzal větší nádobu, protože do téhle se všechno nevešlo. Potom za hlasitého supění spěchal s nákladem domů, aby si ho uložil na pec, neboli do pekelce, jak se tehdy tomuto místu říkalo, protože tam bylo pěkně teplo. Když zlato schovával, náhodou se podíval k oknu a v tu chvíli strnul úlekem. Za oknem uviděl stát zosobněného ďábla v celé jeho strašné podobě. V hrůze, že o svůj poklad přijde, se starý mládenec naklonil přes hrnec se zlatem a pevně ho objal rukama. Tak ho našla druhý den jeho matka. Byl mrtvý, ze strašného úleku ho ranila mrtvice. V hrnci, přes který ležel, byly však jen samé prázdné skořápky od vajec (Koudelková, 2009a).

I. P. č. 4: Zbečnické chleby Naproti kovárně ve Zbečníku stával Vítův statek. O ženě sedláka Víta šla jedna řeč, že je strašně lakomá, což hospodáře velmi trápilo. Jednoho dne sem přišel podivný žebrák, který měl přes rameno koženou tašku a v ruce držel vysokou hůl podobnou té, jakou nosívá biskup, když biřmuje. Protože doma byla jenom selka, poprosil ji o trochu jídla. Jenže ona ho odbyla, že nic nemá. „Tedy Vás prosím aspoň o doušek vody,“ následovala jeho další prosba, kterou selka opět odmítla. Prý nemá ani pití. „Mějte trochu soucitu a obdarujte starce aspoň půlkou krajíčku z toho chleba, co máte v peci,“ prosil žebrák sklíčeně. „Jak bych vám z něj mohla dát, když jsem ho teprve před chvílí dala do pece?“ vyštěkla už pořádně rozzlobená selka. Ale žebrák se nechtěl nechat vyhnat a pokračoval svým mírným tónem: „Jsem si jistý, že ten chleba je už upečený, jen to zkuste.“ To už byla selka téměř nepříčetná, ale pak přece jeden bochník vytáhla. Byl skutečně hotový. Hned kousek odkrojila a vztekle vykřikla: „Té žebroty se člověk nikdy nezbaví, ať už jste odtud!“ Při tom hodila chleba žebrákovi pod nohy. Nakonec vyhrkla: „A ať vám v žaludku zkamení!“ Žebrák neřekl ani slovo, krajíček nechal ležet na dlážkách u pece a na místě se propadl. Když však potom selka chtěla z pece vytáhnout ostatní bochníky, už s nimi nehnula. Všechny byly z kamene, i ten krajíc, který hodila žebrákovi. Večer všechno vypravovala sedlákovi, a ten se vylekal. Poslal své lidi po okolí, aby toho žebráka našli, ale všechno bylo marné, vrátili se s prázdnou. Dumali a dumali, kdo to mohl jenom být, a pak si řekli, že nejspíš sám Pánbůh, který tehdy chodil po světě. A protože byla selka lakomá, potrestal ji. Anebo to mohl být Krakonoš, který v té době v kraji vládl. Zkamenělé chleby potom sedlák naložil na vůz a odvezl do Maternice, kde je rozložil okolo studánky. Většinu z nich si však lidé časem rozebrali a ten skrojený si dokonce odvezli na náchodský zámek. Voda v maternické studánce byla od té doby zázračná a uzdravila mnoho lidí. Třeba kostelecký myslivec odedávna nemohl chodit. Pak mu jednou ze studánky přinesli vodu, nohy mu s ní namazali a on se rázem uzdravil (Koudelková, 2009b).

I. P. č. 5: O původu jména Turov Za dávných dob, kdy celou zdejší krajinu pokrývaly husté a neprostupné pralesy, pobývala v jednom z bočních údolí k Metuji dvojice divokých býků neboli turů. Když český pán Hron z rodu Načeraticů založil na počátku 13. století Náchod a brzy po něm Hronov, jeho lovecká družina mnohdy zajížděla do okolních pralesů, jejichž poklid pak rušil zvuk lesního rohu. Oba tuři tehdy začali být ostražitější a usadili se na vysokém nepřístupném vrchu. Zanedlouho se v hustém lese pod tímto vrchem usídlil chudý uhlíř jménem Rokyta, jehož sem dosadil pan Hron, aby hlídal okolní lesy. U potůčku, který tudy protékal, si vystavěl chalupu, v milíři pálil uhlí pro svého pána a živil se ulovenou zvěří. Tu také posílal panu Hronovi do Náchoda. Jednou, když se vracel z obchůzky, uslyšel z houštiny žalostné bučení. Šel podle hlasu a po chvíli uviděl malé černé telátko, které zapadlo do hluboké jámy. Uhlíř ihned poznal, že je to mládě divokého tura, a bez dlouhého rozmýšlení ho vysvobodil. Už tady bydlel delší dobu, ale tura ani žádné stopy po něm dosud neviděl. Telátko bylo malé, nesoběstačné, a proto si ho odnesl domů a zavřel do chlívku. Netrvalo dlouho a Rokyta uslyšel před svou chalupou táhlé řvaní a nezvyklé bučení. Zvědavě vyhlédl z okna a velice ho překvapilo, když u vrátek spatřil dva urostlé tury, kteří sem přišli za svým mládětem. V první chvilce se Rokyta zalekl a nevěděl, jak se zachovat, vzápětí však dostal nápad, který ihned uskutečnil. Vzadu za chaloupkou měl dosti prostornou zahradu, která byla ohrazena pevným plotem. Sem donesl tuří mládě a uvázal ho. Potom v plotě odstranil nějaké kůly, aby se rodiče k mláděti dostali a trpělivě čekal, co se stane. Staří své mládě brzy našli po hlase a klidně za ním vešli do ohrady. Jakmile se tam ocitli, uhlíř rychle zahradil východ trámem. Dospělí tuři se však nesnažili utéci, vždyť teď byli se svým mládětem pohromadě. Klidně přijímali potravu, kterou jim Rokyta nosil, a on mohl postupně začít s jejich chovem. Protože se o ně dobře staral, obě zvířata zanedlouho úplně zkrotla. Uhlíř si je získal svou silou i vlídností. Když pak po nějaké době pan Hron s loveckou družinou opět zavítal do zdejších lesů, zastavil se u Rokyty a velmi se divil, jaká veliká a statná zvířata si uhlíř ochočil. Za odměnu mu daroval kus lesa, v němž uhlíř dosud bydlel a povýšil ho do zemanského stavu. Tak se z chudého uhlíře stal bohatý zeman. Vystavěl si pevnou tvrz, při níž byla později založena vesnice, jež byla po svém zakladateli pojmenována Rokytník. Vrch dostal na paměť turů, kteří tu žili, jméno Turov (Koudelková, 2009b).

I. P. č. 6: Turovský poklad Tkalci z horního konce Rokytníka chodívali s utkanou látkou nejčastěji Křivdovou cestou přes Turov a dřevíčskými lesy do Stárkova. Tak tam jednou šel i starý Kleprlík. Když se blížil ke Křivdovu lomu, jak se říkalo turovské bráně, objevil se před ním najednou rytíř v plné zbroji. Starý tkadlec se tak lekl, že se bál zvednout oči. Rytíř však k němu hovořil vlídně a žádal ho, aby mu prodal svoje plátno, protože svatováclavští rytíři ho velmi potřebují a vědí, že starý Kleprlík mívá obzvláště dobré. Za řeči došli až k otevřené skále a tkadlec rytíře bezděčně následoval. Procházeli dlouhou temnou chodbou, až došli do malé místnosti matně ozařované olejovou lampou. Tam tkadlec sundal své plátno a rytíř si ho začal prohlížet a měřit. „Vidím, že jsi poctivý tkadlec, tvé plátno je dobré a vystačí nám na dlouhou dobu,“ řekl. „Odměnu dostaneš ihned, jen mě následuj!“ Prošli několik místností plných peněz, zlatých a stříbrných šperků i zbraní a drahokamů. Vše tam bylo úhledně srovnáno. V poslední místnosti vzal rytíř z jedné hromádky váček s penězi a když jej podával tkalci, řekl: „Tady máš slíbenou odměnu. Je to váček, kterým je tvoje zboží dostatečně zaplaceno, cestou jej však nesmíš otevřít, ani se nesmíš ohlédnout, jinak o celou odměnu přijdeš!“ Nato se tkalci zamžilo před očima, pocítil závrať a než zase přišel k sobě, byl na cestě před branou, kde se s rytířem tak náhle sešel. Připadalo mu to jako sen. Uvědomil si však, že plátno, které předtím nesl, teď na zádech nemá a v ruce cítil něco těžkého. Úplně zapomněl na rytířův příkaz a váček otevřel. Byl plný dukátů. Ačkoliv tolik peněz v životě neviděl, přemohla ho chamtivost a zdálo se mu, že dostal málo. Proto se rozhodl vrátit zpátky do hory. Ta ale byla zavřená, po dlouhé chodbě do jejího nitra nebylo ani památky. Rozmrzelý šel domů, kde ho překvapeně vítali. Byl údajně pryč celý rok a všichni ho už pokládali za mrtvého. Když celou příhodu vypravoval, chtěl se pochlubit výdělkem a vytáhl váček. Ten byl však prázdný. Teprve teď si vzpomněl na rytířův příkaz. Přeci jen však svoje plátno zadarmo nedal. Váček si totiž ponechal a po čase zjistil, že z peněz, které do něj dával, vůbec neubývá. Byly to však jen čtvrťáky a šesťáky, zlaťáků se už nikdy nedočkal (Koudelková, 2009b).

I. P. č. 7: Divý muž v dřevíčských lesích Šouranda z Rokytníka byl starý zkušený pytlák. Jednoho večera povídá své ženě: „Půjdu na dřevíčskou stráň za Turovem, podívat se po nějakým zajíčkovi. Ty zatím skoč do vsi a zjisti, jak se podle starýho receptu dělá zajíc na másle.“ A starý pytlák a okař se vydal do lesa. Vyšplhal až nahoru na stráň, v olšince si sedl na bobek a s připravenou puškou bystře číhal. Zajíc se objevil téměř ihned a Šouranda ho skolil jednou ranou. Pak rychle vyběhl z olšinky, zajíce zvedl ze země a utíkal s ním do lesa. Došel na nevelkou paseku, sedl si, z kapsy vytáhl velký nůž a začal zajíce vyvrhovat. Když už stahoval kůži, přiblížil se k němu mužíček velký asi jako šestiletý chlapec a zeptal se ho: „Copak to děláš, Šourando, s tím zajícem?“ Pytlák se ani neohlédl, ani neodpověděl. Mužík ale nedal pokoj a jeho druhá otázka už byla dost hlasitá: „Šourando, co to děláš s mým zajícem?“ křikl mu do ucha, až se pytlák ohnal. Přitom mohl mužíčka píchnout nožem, kdyby včas neuskočil. „Co ti je vůbec po tom,“ odsekl pytlák nazlobeně. „A co tady chceš?“ Tohle už mužíka naštvalo a utrhl se na Šourandu: „A co ty si dovoluješ mi odmlouvat! Já jsem pánem tohohle lesa a ten zajíc je můj!“ Než se pytlák vzpamatoval, byl mužíček i se zajícem pryč. Celý rozzlobený vyběhl Šouranda za mužíčkem. Běžel tím směrem, kde se mu zdálo, že zmizel a vůbec nedával pozor na cestu. Když měl pocit, že už běží nekonečně dlouho, rozhlédl se kolem sebe a uviděl, že je v nějaké neznámé zvláštní krajině. Chvíli ještě bloudil sem a tam, ale když zjistil, že se odtamtud tak snadno nedostane, sedl si do mechu a vyčerpáním usnul. Když se probudil, slunce již stálo skoro přímo nad ním. Protíral si oči, rozhlížel se, krajinu okolo sebe však vůbec neznal. Vzpomínal, co všechno se včera přihodilo. Pak vstal a začal hledat cestu zpět. Jak tak chodil sem a tam, najednou se mu zase zjevil ten mužíček ze včerejška. „Kampak pospícháš, Šourando?“ zeptal se ho posměšně. „Vždyť jsi celý udýchaný a zpocený, snad zas nehledáš nějakého zajíčka!“ Starý pytlák se sotva držel zlostí, ale nezbylo mu nic jiného, než mužíka požádat, aby mu ukázal cestu domů. Když Šouranda sepnul ruce a tak pěkně prosil, mužíčka obměkčil a ten mu slíbil, že ho z lesa vyvede. Před tím se však musel pytlák zavázat, že už nebude klást oka, ani střílet ubohé zajíce. Učinil tak a ve chvíli byl na Řehákově stráni nedaleko domova. Z pytláctví ho ta příhoda ale nevyléčila. Jen už nikdy nešel na dřevíčskou stráň (Koudelková, 2009b).

I. P. č. 8: Zlý Vávra Nedaleko Velkých Petrovic žil otrlý lupič, kterého se každý v okolí bál a raději se mu zdaleka vyhnul. Říkalo se mu Zlý Vávra. Kdykoliv něco chtěl, za pomoci výhružek nebo násilí to dostal, a tak se mu lidé ze strachu snažili ve všem vyhovět. Jednou v noci, když jako obvykle spal pod širým nebem, měl strašlivý sen. Zdálo se mu, že visí za keřík nad propastí, z níž šlehá vše sžírající plamen. Když mu chtěl pomoci anděl, on zaklel a spadl do pekelné propasti. To ho probudilo. Vyděšeně se posadil a začal přemýšlet, co mohl onen sen znamenat. Právě zvonili klekání. Vávra v té chvíli ani nevěděl, co dělá, náhle si klekl a začal se vroucně modlit. Pak vstal a šel nazdařbůh, až přišel k nějakému poli. Tam neznámý sedlák oral s pěkným černým koněm, ale když uviděl Vávru, všeho nechal a dal se v hrůze na útěk. Když ho Vávra dostihl, řekl: „Proč utíkáš? Nechci ti ublížit. Chci tě požádat o pomoc.“ Sedlák se celý třásl, zuby mu drkotaly hrůzou a nevypravil ze sebe slova. Vávra pokračoval: „Můžeš mi udělat něco k vůli? Já vím, jak se o mně mluví, a tak se chci vyzpovídat z hříchů. Vyslechni mě.“ „Já?“ pomalu rozvazoval sedlák. „Já tě zpovídat nemohu. To jen pan farář.“ „Že nemůžeš? Připrav se tedy na věčnost,“ řekl a napřáhl na sedláka hůl. Sedlák se polekal, a tak se uvolil naslouchat. Trvalo to dlouho, nad některými historkami mu vstávaly vlasy hrůzou, ale hlavně nechápal, jak to všechno mohl zvládnout jediný člověk. Když Vávra po čase skončil, požádal sedláka o rozhřešení. Sedlák chvíli přemýšlel a pak řekl: „Já ti rozhřešení dát nemohu. Takový hříšník jako ty má jen jednu možnost – putovat do Říma ke Svatému otci. A ne tak, jak lidé chodí, ale po kolenou, abys měl vůbec naději rozhřešení dostat. Vávra se ale rozhodl neustoupit a vydal se tedy na cestu. Byla dlouhá, obtížná a trvala mu celé dva roky. Když se blížil k Římu, rozezněly se všechny zvony, což se prý stává vždy, když přichází kajícný hříšník, jemuž Bůh odpustil. Naproti mu šli římští preláti doprovázeni velkým zástupem lidí. V čele kráčel Svatý otec. Ten došel až k Vávrovi a řekl: „Vstaň, synu, Bůh se nad tebou smiloval a hříchy ti odpustil. Vstaň a usedni do vozu, který je pro tebe připraven.“ Vávra, místo aby uposlechl Svatého otce, se rozzuřil, zaklel a vyhrkl: „Když jsem dolezl až k Římu, nepotřebuju už žádnou pomoc. Do města se dostanu i bez vás!“ Vtom se zatřásla země, za ohlušujícího rachotu se v ní udělala veliká díra a Vávru pohltila. Zástup se zděsil, ale Svatý otec smutně potřásl hlavou a řekl: „Na pokraji své spásy se rouhal Bohu, a ten ho potrestal!“ (Koudelková, 2005).

I. P. č. 9: O původu jména řeky Metuje „Krajinou děsnou v širé pustině,“ tak se nazýval kraj, jak dosvědčuje stará darovací listina, při horním toku řek Úpy, Metuje a při říčce Stěnavě v nynějším broumovském výběžku. Tyto liduprázdné končiny pokrýval všude ohromný prales a bezedné močály, divoké skalní rokliny a strmé stráně. Jen lovci se odvažovali hlouběji, neboť v neproniknutelných houštinách se zdržovalo mnoho dravců. Celý takzvaný „polický újezd“ byl darován v roce 1213 králem Přemyslem Otakarem I. břevnovskému klášteru, který patřil řádu sv. Benedikta, jehož mniši přicházeli z Itálie. Z tohoto kláštera vyšel mladý kající se mnich Jurik a usadil se v místech, kde bylo později založeno město Police. Jurik si vystavěl poustevnu a kapličku Panny Marie a žil tu v pustém pralese, který kácel a klučil v úrodná pole. Tou dobou břevnovský opat Chuno vyslal sem do divoké pustiny několik benediktinských mnichů pod vedením jáhna Vitáliše, aby pokračovali v Jurikově díle, káceli lesy, zdolávali pole a zakládali vesnice. Když benediktini v darované krajině zdomácněli, šlo jim především o to, aby poznali celý kraj i prameny řek a potoků, zavlažujících polický újezd. Krajinou teče tu Metuje, pramenící v divokých Adršpašských skalách. Tato říčka neměla tehdy jméno a ani se nevědělo, kde pramení. I vydali se bratři benediktini na průzkumnou cestu. Opatřeni potravinami na několik dnů a doprovázeni deseti ozbrojenými lidmi, šli podél řeky neustále proti proudu. Všude tu byl hustý neproniknutelný prales, takže mohli postupovat jen pomalu. Řeka má četné zátočiny, místy omývá příkré skalní stěny, a tak mnohde bylo nesnadné projít. Kde dnes kvetou louky, tam se rozkládaly bažiny. Po klidném noclehu mniši druhý den pokračovali ve výzkumné cestě. Konečně došli k pramenům řeky a výprava se dala na zpáteční cestu. Ta byla již veselejší a rychlejší, neboť byla již v lese prosekána. Mniši však dosud neměli pro řeku jméno. Bratři navrhovali různá jména, ale nejstaršímu z nich, jáhnu Vitálišovi, se žádné nelíbilo. Po chvíli byl jeden z nich vyrušen bzukotem a objevil velký roj lesních včel. Včely byly usazeny v dutém kmeni javoru a měly tolik medu, že tekl po stromě a usazoval se v drsné stromové kůře. Překvapený muž radostně volal na své druhy: „Med tu je! Med tu je!“ Na toto zavolání spěchali někteří ke stromu a nedbali, že budou popícháni, brali med podle chuti. Tato slova se jakoby kouzlem dotkla Vitáliše. Zamyslil se na okamžik, pak pohlédl na své druhy, vztyčil se a radostně zvolal: „Nuže bratři, nalezli jsme jméno pro naši řeku! Nechť se jmenuje Metuje!“ (Krtička-Polický, 2006).

I. P. č. 10: O Vlčinci Nedaleko Velkých Petrovic, při soutoku Metuje a Žďárského potoka, stával na vysokém ostrohu hrad Vlčinec. Vznikl už v 15. století a dnes jsou z něj vidět pouze nepatrné zbytky – náznaky příkopu, tušené terénní stopy po paláci a nepříliš vysoké zbytky zdiva věže. Vypráví se, že ho založili lovci, kteří na zmíněném ostrohu svedli těžký zápas se smečkou vlků. Místo se jim zalíbilo, usadili se tu a vystavěli hrad, zvaný Vlčinec. Z lovců se časem stali loupeživí rytíři, kteří podnikali výboje do okolí. Pevnost hradeb Vlčince si vyzkoušel sám Jan Žižka, když táhl do zdejšího kraje pomstít kruté jednání katolických Slezanů vůči polickým kališníkům ukrytým na Ostaši. Říkalo se, že Slezanům tehdy pomáhala i posádka Vlčince, proto musela zaplatit. Husitské vojsko se rozložilo na petrovické stráni přímo proti hradu a začalo ho ostřelovat děly. Střelba trvala několik hodin, ale bez valného výsledku. Bašty, hradby i velká zeď zůstávaly zcela nedotčené, jako kdyby se koule od nich odrážely. V tom muselo být nějaké kouzlo. Husité přerušili střelbu, aby se poradili, když tu náhle zcela zřetelně uslyšeli hudbu. Někdo si v té bitevní vřavě klidně hrál na housle! Zřejmě to byl muž, kterého zahlédli v okně velké věže. Že by hrad chránila jeho čarovná hudba? Žižka se dlouho nerozmýšlel. Přikázal svému nejlepšímu střelci, aby záhadného houslistu zastřelil. Střelec vzal do ruky kuši, zamířil, vystřelil – a trefil. Houslista zmizel od okna a hudba utichla. Za chvíli houfnice spustily znovu, teď už úspěšně. Jen dopadly první koule na hradby, už se sypalo kamení a ještě před setměním bylo slyšet vítězný pokřik husitů. Hrad byl dobyt, pobořen a zapálen. Požár zářil celou noc a osvětloval okolí. Dodnes prý je z jeho zříceniny slyšet tajemné bubnování, hra na housle i jiné zvuky. Poklady, které loupeživí rytíři za léta nahromadili, jsou údajně dodnes ukryty ve sklepeních hradu. O svatojánské noci nad nimi hoří modravé plamínky, které označují místo, kde leží (Koudelková, 2005).

I. P. č. 11: Jak vodník pomáhal Kousek od polického nádraží směrem do Police nad Metují se přes Metuji klene starý kamenný most, zvaný Pardusovský. V tůni pod tím mostem měl od pradávna svůj domov vodník, o němž bylo známo, že lidem neublíží a pokud to jde, pomůže. Tak se například stal zachráncem rodiny Jirkovy z Velkých Petrovic. Chalupnice Jirková šla jednou k večeru přes Pardusovský most domů a hořce plakala. Najednou se u ní zastavil pán v zelených šatech, který vedl na provaze velkého psa a ptal se, proč pláče. Jirková mu vypravovala, že má doma nemocného muže a tři malé děti, které také polehávají, a že se celé rodině vede velmi zle, protože muž nemůže pracovat. Bez peněz jim nechce nikdo nic dát. „Buď tak hodná, podrž mi chvilku toho psa.,“ řekl zelený pán. „Odskočím si jen na chvilku do lesa pro nějakou bylinku.“ Jirková vzala provaz a držela psa, zatímco pán jí úplně zmizel z dohledu. Za chvilku však byl zpátky a podával jí dvě žlutá kvítka, jaká chalupnice za celý svůj život neviděla.. „Na,“ řekl, „ta kvítka uvař a odvar dej muži a dětem vypít. Snad se jim ulehčí.“ Mezitím, co byl pán pryč, škubal jeho pes bodláčí, které všude kolem hojně rostlo. Naškubal ho celou kupu. Když to zelený pán po návratu uviděl, bodláčí sebral a dal ho chalupnici do zástěry. „Tohle dej koze,“ dodal, „přinese ti to užitek.“ Žena chtěla za všechno poděkovat, ale než se nadála, byl pán pryč i se psem. Spěchala tedy domů, protože se v ní probudila nová naděje. Tam hodila koze bodláčí, zatopila a svým nemocným uvařila žlutá kvítka. Všichni po několika doušcích upadli do hlubokého spánku. „Snad to kvítí pomůže,“ povzdechla si žena a spěchala zatím do chléva, aby podojila kozu. Sotva tam vstoupila, zablesklo se jí cosi ve slámě. Když se sehnula, uviděla, že je to velký kus zlata. Jen slámu trošku přehrábla, uviděla další a další kusy. Chtěla se podělit o tu radost se svou rodinou, ale pak si uvědomila, že všichni spí, a tak se přeci jen pustila do dojení. Dojila, dojila, dížka byla už plná, ale kozička měla ještě mléka dost. Vzala druhou, větší dojačku, ale i tu měla brzy plnou. Tolik štěstí už Jirková neunesla sama a běžela do světnice. Tam se mezitím všichni probudili úplně zdraví. Od té chvíle byli Jirkovi ti nejspokojenější lidé v celých Velkých Petrovicích (Koudelková, 2005).

I. P. č. 12: Židovka Kousek od mlýna Kozínku se vlévá do Metuje potok, který přitéká od Machova a jemuž se odjakživa říkalo Stekelnice. S ním je spojen následující příběh. V dobách třicetileté války žil v Polici nad Metují Žid Löbl, který se živil jako faktor. Dodával bavlněnou přízi venkovským tkalcům a platil jim za utkanou látku. Obchod se dařil, a tak Löbl vedl spokojený život. Měl jedinou dceru, velmi krásnou Ester, kterou hlídal jako oko v hlavě. Policí každou chvíli procházely nové vojenské oddíly, jež si násilím braly, co potřebovaly. Kdykoliv se ve městě nějaké vojsko utábořilo, Löbl Ester vždy zavřel do jejího pokojíku, kde mohla přečkat nejhorší dobu. V červnu roku 1639 vpadl do Police silný oddíl Švédů. Když přišli také k Židu Löblovi, žádali na něm nejprve peníze. Dal jim všechno, co měl, ale Švédům se to zdálo málo. Rozběhli se tedy po domě a začali prohlížet jednotlivé místnosti. Tak narazili i na pokojík Ester. I přes Židovy prosby a sliby si ji však odvedli s sebou. Starý Löbl byl zdrcen. Nejhorší bylo, že ani nevěděl, kde vlastně je, protože Švédové ještě ten den odtáhli. Tak uplynul v nejistotě celý týden. Pak vtrhl do Police další švédský oddíl, daleko početnější než ten předcházející. Když vojáci uhodili na klášter, obyvatelé Police už na nic nečekali a rozprchli se do okolních lesů a skal. Mezi nimi byl i starý Löbl, jenž se s několika sousedy vydal až na stolovou horu Bor. Asi po dvou týdnech se dozvěděli, že Švédové nejsou nikde v okolí a vydali se zpět. Hladoví směřovali údolím Stekelnice, až dorazili do míst, kde se říkalo V Dubinkách. Tam se zastavili k odpočinku. Jeden chlapec někam odběhl a brzy volal: „Pojďte, pojďte honem, támhle v křoví někdo leží!“ Několik mužů se zvedlo, aby se přesvědčili. Byl to hrozný pohled – v křoví ležela mrtvá mladá dívka s dýkou v prsou. Byla to Ester Löblová. Její otec nebyl schopen slova, zhroutil se a plakal. Ostatní muži se vydali do Bezděkova půjčit si motyku a lopatu. Kousek od křoví, kde Ester našli, vykopali hrob a nešťastnou dívku do něj uložili. Když pak chtěli pokračovat v cestě domů, starý Löbl odmítl jít s nimi. Seděl schoulený u hrobu a stále naříkal. Starý Löbl se asi za týden vrátil do Police, ale nejevil o nic zájem. Chodil jako tělo bez duše, až po pár dnech zmizel nadobro. Teprve po několika týdnech přinesl jeden z polických občanů zprávu, že dva muži z Bezděkova našli jeho mrtvolu u hrobu Ester. Pochovali ho vedle ní a zanedlouho se potoku i údolí, kudy teče, začalo říkat Židovka (Koudelková, 2005).

I. P. č. 13: Vodník z Kozínku Na místě dnešního mlýna Kozínku stával dříve starý dřevěný mlýn. Kolem něj se jednou v létě kolem půlnoci vracel domů sedlák Hubka z Vysoké Srbské. Krátil si cestu loukou, když vtom si všiml, že na jedné kupce sena něco sedí a chvílemi se to vrtí. Sedlák byl zvědavý, co to je, a tak se opatrně, aby ho nebylo slyšet, přiblížil až ke kupce. Tam překvapeně zjistil, že je to malý mužíček v zeleném kabátku a červeném kloboučku. Seděl obrácený tváří k měsíci, něco kutil a při tom si zpíval. Sedlákovi blesklo hlavou, že by to mohl být vodník. Vzpomněl si také, jak jeho babička vyprávěla, že když se vodník chytí pomocí lýkového oka, promění se v koně. Řekl si, že by to mohl vyzkoušet. Odplížil se do blízkého lesa, kde uřízl několik větví, z nichž seřízl lýko. Z něj spletl provaz s pevným okem a vyrazil zpět za vodníkem. Ten byl tak zabraný do své práce, že nepozoroval blížící se nebezpečí, a tak se Hubkovi podařilo dostat až k němu. Rychle hodil mužíčkovi smyčku kolem krku, zatáhl a v té chvíli před ním stál krásný bělouš. Vzpouzel se, ale sedlák ho držel pevně. „Tak babička měla pravdu!“ smál se Hubka a vedl si koně domů. Od té doby vodníkovi nastaly zlé časy. Sedlák ho dřel, jak mohl. Používal ho na ty nejtěžší práce. Při tom vodník vždycky dostal hodně bití a vyslechl spoustu nadávek. Nebylo mu ale pomoci, jedině kdyby se dostal k vodě. Sedlák si ho však pečlivě hlídal a všem ve statku nařídil, že bělouš nesmí dostat ani kapičku vody. Také nový čeledín dostal příkaz, že kůň nesmí pít. Jednou se však stalo, že zůstal na statku sám. Měl práci ve stáji, když si všiml, že je bělouš velmi neklidný. Koně se mu zželelo, šel k němu, pohladil ho po hlavě a pak uviděl úplně suchý žlab. „Tak už mlč, šimíku, dám ti vodu. Bude ti líp a sedlák se nic nedozví,“ řekl. Jen kůň omočil pysky, stál místo něj před čeledínem vodník a děkoval za vysvobození. Vzal lýkový provaz, na němž byl uvázaný, hodil jej čeledínovi a zmizel. Vyděšený čeledín po chvíli zjistil, že onen provaz ztěžkl a je nyní celý ze zlata. Až se vzpamatoval, dospěl k závěru, že musí co nejdřív odejít, jinak bude tvrdě potrestán. Když se Hubka vrátil domů a koně s čeledínem nenašel, byl vzteky bez sebe. Po dvou letech se při jarním tání rozvodnila Židovka. Brala s sebou všechno, co bylo v cestě. Vysoká Srbská je sice na vysokém kopci, ale zvědavost hnala zdejší obyvatele podívat se dolů na rozvodněný živel. Mezi nimi byl i sedlák Hubka. Sotva přišel k vodě, zvedla se najednou vysoká vlna a hnala se k němu. Než stačil cokoliv udělat, smetla ho s sebou. Lidé se mu snažili pomoci, ale zbytečně. Tak vodník z Kozínku potrestal svého trýznitele a navždy zmizel (Koudelková, 1997).

I. P. č. 14: Bludičky na Homoli Po cestě od Hronova k Velkému Dřevíči se belhal starý muž. Byl v Hronově na pohřbu své ženy a sklíčený se vracel domů. Už se stmívalo a na údolí se snášela vlhká podzimní mlha. Stařec nespěchal, vždyť doma ho nikdo nečekal, jen bída s nouzí. Byly zlé časy a od lidí se pomoc čekat nedala. Měl s nimi špatné zkušenosti už z dřívějších dob, kdy se ženou často neměli ani sousto jídla, ale nikdo se nad nimi neustrnul. Dnes dal posledních pár grošů za vykropení ženina hrobu a hladový se vracel do opuštěného domova. Když přišel na Špici, uviděl na protější stráni míhat se několik světýlek. Jako by poletovala stále kolem jednoho místa, až se starci zdálo, že na něho kývají. Zastavil se proto a chvíli na stráň užasle hleděl. „Podívám se k nim,“ pomyslel si, „co se mně může stát?“ Když se dobelhal ke světýlkům, zjistil, že je na starém hradišti na Homoli. Světýlka jakoby se zaradovala, že k nim přišel a roztančila se divočeji. Při tom vydávala nějaké zvuky, až stařec rozeznal, že mumlají větu, jejímuž obsahu příliš nerozuměl: „Bude ti pomoženo, když bude pomoženo nám!“ Stařec dlouho přemýšlel, co by tato podivná slova mohla znamenat, až nakonec pochopil, že světýlka žádají o vysvobození a jemu za to nabízejí pomoc. Vzpomněl si, že někde četl, jak pomoci zakletým duším a zkusil třikrát zvolat: „Zaplať vám to Pán Bůh, který vás osvobodí!“ Jen to dořekl, přiskočilo k němu jedno ze světýlek a řeklo: „Nám je pomoženo a teď bude pomoženo tobě!“ Pak všechno zmizelo. Starý muž chvíli seděl na kameni a vzpamatovával se ze všeho, co dnes zažil. Po chvíli se zvedl a v naprosté tmě se opatrně šoural domů. Doma však dlouho nemohl usnout, neustále vzpomínal na bludičky, jak kolem něho poletovaly a volaly na něj. Sotva se ráno rozednilo, vzal motyku s lopatou a spěchal na Homoli. Místo, kde včera bludičky poletovaly, poznal snadno, protože všechna tráva v těch místech byla spálená. Začal tam tedy kopat a za chvíli narazil na nějaký kov. Stačilo odhrnout trochu hlíny a objevila se veliká okovaná truhlice, v níž nalezl poklad nesmírné ceny. Bylo mu opravdu pomoženo a on s vděčností vzpomínal na bludičky, které mu ten poklad ukázaly (Koudelková, 1999).

I. P. č. 15: Spravedlivé bludičky Ve Velkém Dřevíči kdysi žil nadmíru chudý krejčí. Měl velmi početnou rodinu, o kterou se řádně staral, ale co naplat, na takové vesnici pro něj moc práce nebylo, a tak musel shánět zakázky v širokém okolí. Jednou nesl hotovou zakázku do Žabokrk a opozdil se. Když se vydal na zpáteční cestu, byla už tma. Aby si zkrátil cestu, pustil se po střezinské louce, o níž si myslel, že ji dobře zná. Jenže brzy sešel z pěšiny a začal bloudit. Motal se stále dokola a už začínal být zoufalý, když se v dálce mihlo světlo. Zaradoval se, protože si myslel, že je to z chalupy, co stojí na úpatí Homole, a tak se vydal tím směrem. Jen ušel kousek cesty, měl světýlko před sebou. Vedle něj vyskočilo druhé, třetí, až jich bylo nespočet a začala kolem krejčíka poskakovat. Ten strachy sotva dýchal, protože se mu mihlo myslí, že by to mohly být bludičky, o kterých hodně slyšel. Pak ho ale napadlo požádat je, aby mu ukázaly cestu k domovu. „Bludičky, bludičky, prosím vás, doveďte mě domů, dám vám tvarohový koláč.“ Že bludičky poprosil, nic zlého mu neudělaly. Krejčí se však ještě chvíli bál, protože se začalo objevovat víc a víc světýlek, jako kdyby vyrůstala ze země. Uklidnil se, až když si všiml, že se světýlka staví do jakési řady, jakoby mu naznačovala směr. Za chvíli byl u prvních chalup, kde bludičky zmizely a už se neukázaly. Když došel k lávce u Mitýskových, do něčeho kopl, až to zazvonilo. Sehnul se, aby to zvedl. Byl to objemný váček s penězi. Tak se mu bludičky odměnily za jeho poctivost, pracovitost a péči o rodinu. Od té doby bylo v krejčíkově rodině po nouzi. Toto nenadálé štěstí těžce nesl bratr krejčího. Bohatý a lakomý sedlák nikomu nic nepřál a každému záviděl. Pokud šlo o bratra, samou závistí se doslova užíral. Jednou se sedlák vydal do formanské hospody na Střezinu, kde se zdržel až dlouho do noci. Domů se vydal přes Homoli a dále si chtěl nadejít přes panskou louku. Když na ni přišel, byla taková tma, že nebylo vidět na krok a on, stejně jako jeho bratr, zabloudil. Vtom zahlédl světýlko a po něm druhé, třetí. Vzpomněl si na bratra a zvolal: „Bludičky, bludičky, doveďte mě domů, dám vám koláč z koňského trusu!“ To však neměl říkat. Náhle se k němu ze všech stran přiblížilo velké množství světýlek, která ho zcela obklopila. Začala rejdit a tančit kolem dokola, že ustrašený sedlák vůbec nevěděl, kam jít. Bezradně se motal sem a tam a ani si nevšiml, že ho bludičky vedou do močálovité části louky, kde už zmizelo několik lidí. I sedlák tam zapadl a ať volal sebevíc o pomoc, nikdo ho neslyšel. Tak ho bludičky potrestaly za jeho neúctu, lakotu a závistivost (Koudelková, 1999).

I. P. č. 16: Divoženky na Hronovsku V dávných dobách bylo zvykem, že divoženky, jejichž útočištěm byly lesy, občas navštěvovaly také lidská obydlí. Hlavním důvodem jejich návštěv byla chuť na dobré jídlo a pití. Hospodyně, které divoženkám vyhověly, si nikdy nemohly stěžovat. Takovému obydlí se pak dobře vedlo a divoženky tam často přicházely pomáhat s nejrůznějšími činnostmi. Velmi špatně se však dařilo těm obydlím, jejichž hospodář nebo hospodyně divoženkám nepřáli. Zde mohli očekávat pomstu, která nezřídka bývala velmi krutá. Divoženky se hojně vyskytovaly také v okolí Hronova, protože v tamějších hlubokých lesích se cítily bezpečně. Na dobrou stravu zacházely do Kleprlíkova statku, který ležel kousek od farského lesa. Byl to bohatý a výstavní statek. Jednou tam přišlo několik divoženek, aby si objednaly oběd. Selku Kleprlíkovou to nijak nepřekvapovalo. Odjakživa těmto lehkonohým bytostem přála. Poručila děvečkám, sama se také dala do práce a za chvíli byl velký jídelní stůl plný jídla a pití. Nikdo ale dlouho nešel. Pak se náhle samy od sebe otevřely dveře. Kleprlíkovi se tím směrem hned podívali, ale nikoho neviděli. Slyšeli jen lehounké kroky a jemné šustění šatů. Ozval se cinkot lžic a sklenic a za chvíli bylo vidět, jak pokrmů ubývá. Kleprlíkovi byli překvapeni, protože nikdy nic takového nezažili. Když všechna jídla a nápoje zmizely, znenadání se před nimi objevila krásná vysoká žena v bílých šatech. Měla dlouhé černé vlasy, temné oči, podivně bledé tváře a pravila: „Jsem královnou lesních víl z hronovských lesů. Přicházím, abych vám poděkovala za vaše laskavé pohoštění a odměnila se vám. Ještě předtím se však pojďte podívat, kolik mých družek jste pohostili.“ Na dvoře ukázala na zástup divoženek, který zaplnil celý prostor mezi Kleplíkovou stodolou a lesem, vzdáleným skoro čtvrt hodiny chůze. „A to byly všechny u nás na obědě?“ divila se selka. „Ano,“ usmála se královna. „Teď mi povězte, kolik vám mám za oběd zaplatit.“ „Ale co,“ řekla hospodyně a sedlák přikyvoval, „vždyť nás to nic nestálo. Hlavně když vám chutnalo.“ „Tak vám moc děkuji. A buďte ubezpečeni, že na vaši ochotu nikdy nezapomenu. Také vám mohu zaručit, že se u vás nikdy nestane žádné neštěstí, protože vás budeme chránit,“ dodala ještě královna. U Kleprlíků se skutečně nikdy nic zlého nestalo. A co se jim obzvláště vyhýbalo, byly požáry, kterých jinak bylo po Hronově dost a dost (Koudelková, 1997).