MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny
Naučno-výchovná stezka pro děti a školní mládež Přiloženy samostatné přílohy – 13 obrázků a 4 rysy
Bakalářská práce
2008
Kateřina Langhamerová
1
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Naučno-výchovná stezka pro děti a školní mládež zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor bakalářské práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta
2
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat zejména Ing. Pavle Kotáskové za odborné vedení práce a pomoc při vypracovávání práce. Dále pak všem členům rodiny a Bc. Janu Kynickému za podporu při psaní této práce.
3
Abstract V mapě byla vyznačena trasa naučné stezky a jednotlivá zastavení s informačními tabulemi. Naučná stezka vede při hranici katastrálního území obce Lubník, má délku 11 km a je na ní celkem 11 informačních tabulí. Rozsah a forma informací na jednotlivých tabulích jsou navrženy se zaměřením především na děti a školní mládež, ale zajímavosti a poučení na nich najdou i rodiče a dospělí návštěvníci zdejšího kraje. První tabule informuje o trase stezky a obecných údajích o Lubníku, druhá popisuje historii kostela sv. Petra a Pavla. Následují pak tabule na různá témata. Je tu tabule s informacemi o historii Lubníka, dále pak tabule zeměpisná, na které mají turisté možnost porovnání obcí sousedících s Lubníkem. Čtyři tabule se věnují živočišným a rostlinným společenstvům různých biotopů jako je vodní prostředí, les, lidská obydlí, louky, pole a pastviny. Přírodní geologické, pedologické, hydrologické a klimatické podmínky zde představují dvě informační tabule. Poslední tabule je věnována nově vybudovaným opatřením, financovaným z dotací Evropské unie. Jedná se o retenční nádrž a poldr, rekonstrukci dvou polních cest a vysazení biokoridoru. Nakonec byla navržena
celková
konstrukce
jednotlivých
informačních
tabulí
v
ze smrkového dřeva včetně základní kalkulace nákladů.
Klíčová slova: naučná stezka, obec Lubník, informační tabule, Lanškrounsko
4
provedení
Abstract The map shows the path of the educational trail and its stops with informational displays. The trail follows the boarder of Lubnik village. The total length amounts to 11km. A total of 11 information displays is designed along the trail. The displays are primarily designed for children and pupils but contain information interesting also for general public. The first display shows the path of the trail and the general information about the village. Second display describes the history of the village's church of St. Peter and Paul. Further tables are dedicated to different topic, first being the history of Lubnik, followed by the geographical comparison of the neighboring settlements. Four displays inform about the fauna and flora of different biotopes; aquatic; forest; pastures, meadows and fields; urban biotope. Geological, pedological, hydrological and climatic conditions are shown on two displays. Last display is dedicated to the new project built with the financial help of European union: the retention basin and polder, reconstruction of two field roads and finally the establishment of a bio-corridor. Last but not least the technical design of the displays made out of spruce wood is introduced.
key words: educational trail, Lubník village, information display
5
Obsah 1.
Úvod................................................................................................................................................... 1
2.
Motiv a cíle práce ............................................................................................................................. 2
3.
Stručný přehled současného stavu řešené problematiky .............................................................. 3
4.
Výběr a popis území (lokality) ........................................................................................................ 5 4.2.
Systémová charakteristika zájmového území (lokality)........................................................... 5
4.3.
Geologické a pedologické poměry ............................................................................................ 6
4.4.
Hydrologické poměry................................................................................................................ 8
4.5.
Vegetační poměry ..................................................................................................................... 9
4.6.
Antropogenní a hospodářské poměry ....................................................................................... 9
5.
Metodika řešení problematiky ..................................................................................................... 10 a) b) c) d) e) f) g)
6.
Výběr území ........................................................................................................................... 10 Prostudování literatury a jiných pramenů vztahujících se k dané problematice ..................... 10 Terénní průzkum vybraného území ........................................................................................ 10 Návrh trasy stezky a umístění informačních tabulí na trase.................................................... 10 Témata, text a grafika informačních tabulí ............................................................................. 10 Konstrukční zpracování informačních tabulí .......................................................................... 11 Výpočet nákladů na realizaci .................................................................................................. 11
Výsledky řešení............................................................................................................................... 12 a) b) c) d) e)
Výběr území ........................................................................................................................... 12 Návrh trasy stezky a umístění informačních tabulí na trase.................................................... 12 Témata, text a grafika informačních tabulí ............................................................................. 13 Konstrukční zpracování informačních tabulí .......................................................................... 33 Výpočet nákladů na realizaci .................................................................................................. 34
7.
Diskuse výsledků ............................................................................................................................ 35
8.
Závěr ............................................................................................................................................... 36
9.
Summary ......................................................................................................................................... 37
10.
Seznam literatury ...................................................................................................................... 38
11.
Seznam internetových zdrojů ................................................................................................... 39
12.
Přílohy ........................................................................................................................................ 40
6
1. Úvod Životní styl lidí se postupem času mění. Lidé se v dnešní době více orientují na volný čas. Hledají místa k relaxaci a odpočinku, kde by načerpali sílu do dalších dnů. Mnoho lidí nachází taková místa v přírodě. A to je jeden z hlavních důvodů, proč vznikají turistické a naučné stezky. Jde o vyznačené trasy v krajině, které jsou doprovázeny několika informačními tabulemi, u kterých se návštěvník může zastavit, rozhlédnout se a vyčíst z nich stručné informace o jednotlivých zajímavostech v okolí. Taková stezka vzniká u obce Lubník. Obec Lubník je malá vesnička v okrese Ústí nad Orlicí. Dříve německá vesnice si po desetiletí uchovala zemědělský charakter. Intravilán této obce obklopuje většinou pole. Míst pro vycházky a turistiku tu není mnoho. Oprava dvou polních cest, která proběhla v minulých letech, zpřístupnila volnou krajinu pro všechny obyvatele. Vznikl tak okruh dlouhý asi 11 km, který vybízí k procházkám a výletům na kole. Na tomto okruhu je několik historických i přírodních zajímavostí, které lidé často přehlížejí. Naučná stezka má pomocí informačních tabulí osvětlit tyto zajímavosti široké veřejnosti. Protože častými návštěvníky jsou rodiny s dětmi, je stezka koncipována hlavně pro děti a školní mládež. Děti se z informačních tabulí učí znát přírodu a poznávají tento kraj.
1
2. Motiv a cíle práce Obec Lubník se nachází v zemědělské krajině. Katastrální území této vesnice má rozlohu 508 ha, z čehož je 420 ha zemědělské půdy. Nenajdeme zde tedy mnoho z původních přírodních podmínek. Přesto všechno je tato člověkem ovlivněná krajina velmi zajímavá. Na katastrálním území najdeme také 52 ha lesa. Jde převážně o les hospodářský a tedy přírodě vzdálený. Je to ovšem velmi druhově rozmanité společenstvo rostlin a živočichů. Lubnickým lesem protéká Hraniční potok, který tuto druhovou rozmanitost ještě obohacuje o vodní vlhkomilné druhy rostlin a živočichů. Obec Lubník má také bohatou historii, sahající až do roku 1267. Cílem této práce je právě v této krajině navrhnout naučnou stezku. Nejprve se musí navrhnout trasa naučné stezky, která má být vedená tak, aby procházela všemi dostupnými biotopy a osvětlila historické, přírodovědné a jiné zajímavosti obce Lubník a jejího okolí. Pak na trase vyznačíme místa vhodná pro umístění informačních tabulí. Informační tabule budou koncipovány hlavně pro děti a školní mládež. Budou na nich informace o zdejších přírodních vztazích, historii a zeměpisu obce Lubník. Dále pak musíme navrhnout konstrukční řešení informačních tabulí, které budou zhotoveny v maximální možné míře z přírodních materiálů. V terénu musíme navrhnout značení trasy naučné stezky.
2
3. Stručný přehled současného stavu řešené problematiky Obec Lubník patří do mikroregionu Lanškrounsko. Tento mikroregion si stanovil čtyři klíčové rozvojové oblasti, z nichž třetí v pořadí je Rozvíjení image regionu Lanškrounsko a rozvoj cestovního ruchu. V rámci toho cíle již vzniklo nebo bylo znovu obnoveno několik cyklotras, napojených na okolní regiony a několik naučných stezek po zajímavostech Lanškrounska. Pro ilustraci zde zmíníme dvě z nich.
Naučná stezka Údolí Moravské Sázavy Tato naučná stezka se nachází u obce Albrechtice. Je to stezka, na níž se mikroregion Lanškrounsko snaží ukázat turistům svou čistou přírodu. Stezka se táhne v délce 5,6 km údolím řeky Moravská Sázava. Trasa stezky je vedena po zpevněné cestě a je tedy vhodná jak pro pěší turistiku tak i pro cykloturistiku. Na této naučné stezce najdeme šest informačních tabulí. Je zde informační tabule o historii území, o životě lesů, o geologických podmínkách údolí Moravské Sázavy, o životě ve vodním prostředí, o zoologii zdejší lokality a o jejích botanických podmínkách. Uprostřed údolí je zbudováno odpočívadlo s ohništěm a prolézačkami pro děti. Na trase se také nalézá velký informační panel o celém regionu Lanškrounsko.
Naučná stezka Lanškrounské rybníky Přírodním parkem Lanškrounské rybníky je vedena naučná stezka s informačními tabulemi, které upozorňují návštěvníky na zajímavosti tohoto území. Po zpevněných cestách vede parkem cyklostezka, okrajově také stezka pro agroturistiku. O přírodní hodnoty tohoto parku pečuje Krajský úřad Pardubického kraje ve spolupráci s pověřeným Městským úřadem Lanškroun a příslušnými obecními úřady. Území má rozlohu 41,5 ha a zahrnuje Olšový a Pšeničkův rybník. Na trase je osm zastavení. Najdeme na nich tabule věnované ochraně území přírodního parku, tabule informující o ptačích oblastech Natura 2000, o vodních a mokřadních rostlinách, o historii lanškrounských rybníků, o ekosystému této oblasti, o zdejší fauně a floře, o geologii Lanškrounska a o bohatství okolních lesů.
Obec Lubník a její okolí je přírodní oblast zajímavá právě tím, že jde z velké části o člověkem přetvořenou krajinu. Ve výše zmiňovaných naučných stezkách jsou
3
popisovány lokality přírodní a přírodě blízké. Navrhovaná naučná stezka Lubník se snaží předat hlavně dětem a školní mládeži takové informace o přírodních vztazích, které se jich bezprostředně týkají, o takových podmínkách, které denně vidí kolem sebe, ve kterých žijí. Dalším záměrem je pak ukázat historické i současné zajímavosti obce Lubník jako takové.
Síť na sebe navazujících polních a lesních cest v okolí obce Lubník je ideální pro vytvoření naučné stezky s touto tématikou.
4
4. Výběr a popis území (lokality) Vybrané území se nachází ve Východních Čechách, přesněji v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí. Centrem regionu je město Lanškroun, zasazené do rámce okolních lesů v kotlině protkané potoky a potůčky, obklopené kopci a patřící do podhůří Orlických hor. Převážná část zvoleného území leží v severovýchodní části katastru obce Lubník. Na severu zasahuje vybrané území do katastru obce Albrechtice a na východě do katastru obce Tatenice.
4.2. Systémová charakteristika zájmového území (lokality) Biogeografické členění
Provincie
Středoevropských opadavých lesů
Podprovincie
Hercynská
Bioregion
Svitavský
Svitavský bioregion Bioregion leží na pomezí východních Čech, jižní a střední Moravy. Zaujímá převážnou část geomorfologického celku Svitavská pahorkatina a jižní polovinu Podorlické 2
pahorkatiny, má protáhlý tvar od jihu k severu a plochu 2068 km . Bioregion je tvořen opukovými hřbety a brázdami na permu, s významnými průlomovými údolími. Bioregion v minulosti tvořil významný spojovací koridor mezi oběma dnešními centry teplomilné bioty – Moravou a českou kotlinou. Kromě toho se vyznačuje pronikáním druhů alpínských, většinou karpatského charakteru. Na převážně vápnitých podkladech se střídají bohatší,
ale
monotónní
typy
společenstev,
odpovídající
3.
dubovo-bukovému
a 4. bukovému vegetačnímu stupni. Potenciální vegetace je řazena do bikových, na svazích do květnatých bučin a suťových lesů. Nižší části zaujímají zpravidla acidofilní doubravy, svahy dubohabrové háje. Méně typické části bioregionu jsou tvořeny plochým reliéfem (často se sprašovými pokryvy), v teplých polohách s dubohabrovými háji. Tato území tvoří přechod do okolních bioregionů, podobně jako chladnější přechodné pásmo k Orlickým horám. Přechodný charakter má i údolí Svitavy s výchozy krystalinika, které navazuje na Sýkořský bioregion. V bioregionu převažuje orná půda, v lesích kulturní smrčiny, zastoupeny jsou však i bučiny a dubohabřiny.
5
(Culek, 1999)
Geomorfologické členění
Provincie
Česká vysočina
Subprovincie
Krkonošsko-jesenická (sudetská)
Oblast
Orlická
Celek
Podorlická pahorkatina
Podcelek
Moravskotřebovská pahorkatina
Okrsek
Lanškrounská kotlina
Lanškrounská kotlina Je to tektonicky podmíněná kotlina v povodí Moravské Sázavy na slínovcích, spongilitech, pískovcích, slínech a píscích středního turonu až svrchního turonu a neogenních mořských slínech a píscích. Členitý pahorkatinný reliéf v oblasti kyšperské synklinály je asymetrického příčného profilu s pásmem největších elevací na východě, se strukturně denundačními plošinami, soliflukčními zbytky neogenních říčních sedimentů a pleistocenními říčními terasami Moravské Sázavy a Třebůvky, s epigejickým
údolím
Třebůvky,
místy
s nevýraznými
sprašovými
pokryvy
a závějemi.Členitý pahorkatinný reliéf říčních sedimentů s pleistocénními říčními terasami Moravské Sázavy je místy s nevýraznými sprašovými pokryvy a závějemi. Nadmořská výška činí 365 - 500 m.n.m. (Demek, 1987)
4.3. Geologické a pedologické poměry Geologie Vybrané území je součástí české křídové pánve, která spadá pod geologický útvar s názvem Český masív. Geologické podloží, které zde najdeme, se utvářelo asi před 100 - 65 miliony let, což odpovídá období druhohorní svrchní křídy. Na začátku této geologické periody sem proniklo moře, které zde zůstalo asi deset milionů let. Toto moře sem naplavilo několik set metrů mocnou vrstvu hornin. Nalézají se zde slíny, slínovce, opuky a vápence. Slín je usazená nezpevněná hornina, která je složená ze směsi jílu (25 - 75 %) a vápence (25 - 75 %). Má šedé zbarvení a někdy i lasturnatou odlučnost. Slínovec je zpevněný slín. Prachovitý druh slínovce je opuka. Opuka je usazená hornina, která vznikala z nejjemnějších částic usazených na mořském dně. 6
Tvoří ji jílovité a prachovité částice, dále obsahuje vápencové složky a jehlice mořských hub mikroskopických rozměrů (tzv. spongie). Má bělavou až pískově žlutošedou barvu. Vápence jsou také usazené horniny. Mají bílou nebo šedavou barvu, ale mohou být i načervenalé; jejich barva se odvíjí od druhu příměsi. Hlavní složkou vápenců je kalcit CaCO3. Vápenec v naší lokalitě je biomechanického původu. Pedologie V oblasti, kde se nacházíme, mají největší zastoupení typické kambizemě. Kambizem je vázána na členité reliéfy (pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny); nachází se ve svažitých podmínkách zpevněných sedimentárních hornin jako jsou například opuky. Na nivních polohách vznikl glejovým procesem glej typický (údolnice Lubnického a Hraničního potoka).
Klimatické poměry Svitavského bioregionu Dle Quitta leží nejteplejší okraje v mírně teplé oblasti MT 9, hojně jsou zastoupeny oblasti MT 7, ve vyšších polohách i MT 3 a MT 2 na návětrném svahu. Na Hřebečovském hřbetu je uváděna dokonce chladná oblast CH 7.
Oblast MT 9 charakterizuje dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto, přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká mírná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky.
Bioregion je tedy v průměru mírně teplý, okrajově chladnější, poměrně vlhký, přičemž vlhčí je návětrná severozápadní strana, zatímco moravská strana leží v mírném srážkovém stínu. Místní klima ovlivňují hlubší údolní zářezy řek Orlic a vysoká hrana Hřebečova a Třebovských stěn. V brázdách a kotlinách jsou podmínky pro tvorbu mírných teplotních inverzí. (Culek, 1996)
7
Tabulka meteorologických hodnot v oblasti MT 7 (Urbanistická studie Lubník, 1999)
počet letních dnů
30-40
počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více
140-160
počet mrazových dnů
110-130
počet ledových dnů
40-50
průměrná teplota v lednu (°C)
-2 až -3
průměrná teplota v červenci (°C)
+16až+17
průměrný počet dnů se srážkami +1mm
100-120
srážkový úhrn za vegetační období (mm)
400-450
srážkový úhrn v zimním období (mm)
250-300
počet dnů se sněhovou pokrývkou
60-80
počet dnů zamračených
120-150
počet dnů jasných
40-50
4.4. Hydrologické poměry Katastrálním územím Lubníka protékají dva potoky. Centrem vesnice protéká Lubnický potok, který pramení v severozápadní části katastru. Číslo hydrologického povodí je 4-10-02-023/1 a rozkládá se na ploše 10,811 km2. Celková délka toku je 8,690 km (z toho 6,740 km upraveno) a dlouhodobý průměrný průtok Qa = 0,031 m3/s. Lubnický potok je levostranným přítokem řeky Moravská Sázava. Východní hranici katastrálního území s obcí Tatenice tvoří Hraniční potok. Tento tok vzniká soutokem malých potůčků na katastrálním území obce Dolní Heřmanice v Čechách, v obci Chudoba. Jde o vodní tok s číslem hydrologického pořadí 4-10-02-029. Potok je dlouhý 13,6 km. Jeho povodí zabírá plochu 27,95 km2. Dlouhodobý průměrný průtok je 0, 257 m3/s. Hraniční potok je také levostranným přítokem řeky Moravská Sázava. Moravská Sázava se vlévá do Moravy, ta se vlévá do Dunaje a s ním teče to Černého moře.
8
4.5. Vegetační poměry Biota Potenciální přirozenou vegetaci nižších poloh kolem Litomyšle, Moravské Třebové a v údolí Svitavy zaujímají dubohabřiny (Melampyro-Carpinetum). Vyšší polohy pokrývají bučiny různého typu, květnaté (Dentario enneaphylli-Fagetum) i bikové (Luzulo-Fagetum). Na prudkých opukových svazích jsou ostrůvkovitě přítomny dokonce i vápnomilné bučiny (Cephalanthero-Fagetum). V nivách vodních toků jsou luhy, představované asociacemi Stellario-Alnetum a Carici remotae-Fraxinetum, v kotlinách i
Pruno-Fraxinetum.
Vegetace
přirozeného
bezlesí
pravděpodobně
chybí.
Na odlesněných místech se nachází přirozená náhradní vegetace v podobě vlhkých luk svazů Calthion, méně Molinion, které přecházejí do slatinných luk svazu Caricion davallianae nebo rašelinných luk svazu Caricion fuscae. Na suchých stanovištích jsou to pastviny svazu Cynosurion, méně snad i Violion caninae, lesní lemy tvoří vegetace svazu Trifolion medii. Křoviny náležejí svazu Prunion spinosae.
(Culek, 1996)
4.6. Antropogenní a hospodářské poměry V okolí Lubníka je velmi antropogenně ovlivněná krajina. Z plochy katastrálního území obce Lubník je 82,6 % orné půdy, jde tedy o krajinu s převážně zemědělským charakterem. Největší plochu orné půdy zde obdělává Zemědělské obchodní družstvo v Žichlínku. Ostatní plocha orné půdy je obdělávána soukromými zemědělci. Obec Lubník a její okolí spadá do obilnářské oblasti. Hlavně se zde pěstují cukrová řepa, řepka olejka, pšenice ozimá, vojtěška setá a jiné plodiny. Hospodářské lesy zabírají 10,2 % plochy katastrálního území Lubník. Tyto lesní pozemky jsou v majetku města Lanškroun, soukromých vlastníků, obce Lubník a státu. Mezi dřeviny rostoucí v místních lesích patří hlavně smrk ztepilý, dále je to buk lesní, dub letní, borovice lesní, modřín opadavý a další. Zbylých 7,2 % plochy katastrálního území zabírá zástavba, cesty a vodní plochy.
9
5. Metodika řešení problematiky Metodika řešení byla rozdělena na několik částí.
a) Výběr území Území by mělo být vybráno tak, aby tvořilo reprezentační prvek přírody České republiky. Mělo by jít o lokalitu s normálními terénními podmínkami a tedy přístupnou pro cílovou skupinu návštěvníků. Na vybraném území by měly být zastoupeny základní biotopy – les, zemědělská půda, vodní prostředí a lidská sídliště. Na území by se měla vyskytovat i nějaká zajímavá historická památka, která by zastupovala historickou složku této práce. b) Prostudování literatury a jiných pramenů vztahujících se k dané problematice Je třeba vyhledat informace o širších územních vztazích, přírodních podmínkách, historických a zeměpisných souvislostech dané lokality. Vhodné je použít všechny možné dostupné prameny: literaturu, internet, kroniky, mapové podklady apod. c) Terénní průzkum vybraného území Na vybrané lokalitě by měl být proveden terénní průzkum za účelem zjištění současného stavu dané lokality. Dále je třeba prozkoumat terén z hlediska návrhu trasy naučné stezky. d) Návrh trasy stezky a umístění informačních tabulí na trase Navrhovaná trasa stezky by měla obsáhnout všechna zajímavá místa vybrané lokality a to jak přírodní, tak historická nebo zeměpisná. Měla by být v přístupném terénu a nejlépe vést po cestách vhodných nejen pro pěší turistiku ale také pro cyklistiku. Z větší části by měla vést volnou krajinou a jen částečně zasahovat do zástavby. e) Témata, text a grafika informačních tabulí Zde navrhovaná naučná stezka je určená hlavně pro děti a školní mládež. Témata, která budou rozebírána na jednotlivých tabulích, by měla být pro děti zajímavá a měla by částečně korespondovat s výukou na školách. Protože stezka povede z větší části přírodou, mělo by jít hlavně o témata přírodovědná. Důležitým oborem je také dějepis, do stezky by měla být zahrnuta i historická témata. Text na tabulích by měl být čtivý a jednoduchý. Měl by být poučný a zajímavý hlavně pro děti a školní mládež. Cílovou
10
skupinu, tedy děti a školní mládež, bychom si mohli rozdělit do několika věkových kategorií. Dle těchto kategorií koncipovat text a celou grafiku jednotlivých tabulí. Pro děti z nižšího stupně základní školy (6 – 10 let) by tabule měly být přitažlivé hlavně graficky a měly by obsahovat ilustrace nebo fotografie, které by vystihovaly dané téma jednotlivé tabule. Děti z vyššího stupně základní školy (11 – 14 let) by na tabulích měly najít čtivý výklad k jednotlivým tématům, zahrnující vysvětlení základních odborných pojmů
v
souvislosti
s daným
tématem.
A
mládeži
ze
středních
škol
(15 – 18 let) by měly informační tabule poskytnout různé příklady využívání daných odborných termínů v praxi. Ostatní návštěvníci stezky by na tabulích měli najít zajímavé informace pro rozšíření vědomostí, podané zábavnou formou. f) Konstrukční zpracování informačních tabulí Konstrukce tabulí by měla odpovídat svému účelu. Měla by se skládat z dřevěné desky, střechy, nosné konstrukce a zapuštění do země. Střecha by měla být jednoduchá a měla by být umístěna nad dřevěnou deskou tak, aby nezakrývala text. Dřevěná deska by měla být umístěna v takový výšce, aby se text na ní dobře četl jak dětem, tak dospělým lidem. g) Výpočet nákladů na realizaci Dle množství použitého materiálu a potřebné práce vytvořit přibližnou kalkulaci nákladů na realizaci navrhované stezky.
11
6. Výsledky řešení
a) Výběr území Za příhodné území bylo vybráno katastrální území obce Lubník, část katastrálního území obce Albrechtice a část katastrálního území obce Sázava. Na tomto území je vhodná cestní síť pro vedení naučné stezky. Jsou zde zastoupeny všechny požadované biotopy a v obci se nachází vedle empírového kostela sv. Petra a Pavla také vzácná historická památka – sousoší Nejsvětější trojice, pocházející z
roku 1717.
Vybrané území se rozkládá v nadmořské výšce od 365 m (niva Lubnického potoka na jižním okraji katastru) až po 519 m (vrchol kopce na jižním cípu katastru obce Albrechtice). Maximální převýšení je zde tedy 154 metrů a to na úseku dlouhém 2,9 km. Terénní podmínky jsou zde tedy také vhodné.
b) Návrh trasy stezky a umístění informačních tabulí na trase Na základě provedeného terénního průzkumu byla navržena trasa naučné stezky. Celková délka trasy je 11,3 km, z toho 868 m je vedeno po okraji silnice 2. třídy, 3170 metrů je vedeno po zpevněné polní cestě, 4509 metrů je vedeno po zpevněné lesní cestě, 1731 metrů je vedeno po nezpevněné lesní cestě a 1016 metrů je vedeno po nezpevněné polní cestě. Na trase je navrženo celkem 11 tabulí a 10 zastavení. Zastávky s informačními tabulemi jsou od sebe vzdálené v průměru asi 1 kilometr. Největší
převýšení
na
trase
je
130
metrů
a
to
na
4,5
kilometrech.
Navrhovaná trasa začíná na návsi obce Lubník v nadmořské výšce 372 m. Zde na budově místního pohostinství bude umístěna první informační tabule. Další zastavení se nachází ve vzdálenosti 140 m po silnici 2. třídy směrem na Zábřeh na Moravě a to u kostela sv. Petra a Pavla. Zde bude informační tabule umístěna na severní straně kostela do místního parku, asi jeden metr od chodníku. Následující zastavení je navrhnuto po 598 metrech u zpevněné polní cesty za č. p. 5, v nadmořské výšce 378 m. Po zmíněné zpevněné polní cestě pokračuje trasa směrem na východ až do lesa k Hraničnímu potoku. Tento úsek je dlouhý 1776 m. Informační tabule bude umístěna před mostkem, vedoucím přes Hraniční potok v nadmořské výšce 370 m. Za mostkem se trasa stáčí na sever a pokračuje po zpevněné lesní cestě. Další informační tabule bude umístěna ve vzdálenosti 1339 m na pasece u Hraničního potoka, v nadmořské výšce 400 m. Trasa dále pokračuje 1819 m po zpevněné lesní cestě až k brodu Hraničního 12
potoka. Tomuto místu se říká Babí kout. Za brodem bude umístěna další informační tabule v nadmořské výšce 436 m. Dále trasa směřuje na sever po nezpevněné lesní cestě a do prudšího kopce. Po 1134 metrech přechází trasa z nezpevněné lesní cesty na zpevněnou a pokračuje směrem na západ.
Následující informační tabule bude
umístěna po 1393 metrech v nadmořské výšce 500 metrů v místě, kterému se říká U kapliček. Pak se trasa stáčí na jih a po 624 metrech následuje další informační tabule. Ta se bude nacházet v nadmořské výšce 460 m. Dále vede trasa stále po zpevněné lesní cestě až k sázavskému vepřínu. Zde odbočuje do lesa, po nezpevněné lesní cestě vede asi 881 m a poté z lesa vychází. V tomto místě bude umístěna další informační tabule v nadmořské výšce 438 m. Dále trasa vede podél lesa severním směrem a po 850 metrech umístíme další informační tabuli ve výšce 444 metrů nad mořem. Pak trasa přechází na zpevněnou polní cestu směrem zpět do vesnice. Po 1213 metrech následuje poslední informační tabule navrhované stezky u retenční nádrže, a to v nadmořské výšce 380 metrů. Celá navržená trasa a jednotlivá zastavení s informačními tabulemi jsou podrobně zakreslena do mapy. Je navrženo i vyznačení trasy naučné stezky v terénu a to červeným čtvercem o rozměrech 10 x 10 cm. Tato značka by měla být umístěna na všech rozcestích a odbočkách a také v delších úsecích mezi jednotlivými zastaveními. Namalována bude na stromech ve výšce cca 150 cm nad zemí.
c) Témata, text a grafika informačních tabulí Témata byla zvolena tak, aby byla vhodná a zajímavá pro děti a školní mládež. Čtyři navrhovaná témata popisují základní biotopy v krajině, jsou to Voda a její okolí, Lesní společenstvo, Fauna a flora lidských obydlí a Louky, pole a pastviny. Dále jsou navržena dvě historická témata a to Kostel sv. Petra a Pavla a Historie Lubníka. Jedno zeměpisné téma, které se nazývá Hranice tří katastrů, informuje o základních parametrech obce Lubník a sousedních vesnic. Jako další témata jsou navrhována Geologie, pedologie, hydrologie a klima dané lokality. Tato čtyři témata jsou zpracována na dvě informační tabule. Poslední téma se týká současnosti obce Lubník, a to nově vybudovaných protipovodňových opatření a zrekonstruovaných polních cest z financí od Evropské unie.
13
Texty k jednotlivým tématům jsou navrhovány takto:
Začátek trasy
Naučná stezka obce Lubník je dlouhá 11,3 km. Začíná i končí u budovy místního pohostinství. Pokud jí celou projdeme, obejdeme plochu 297 ha. Trasa je vedena po silnici, lesních a polních cestách. Prochází údolím Hraničního potoka, v Babím koutě odbočuje na cestu směrem ke Kapličkám a pak dolů k vepřínu. U sázavského vepřína odbočuje a podél lesa vede až ke skále. Odtud po nové asfaltové cestě okolo lubnického poldru zpět do vesnice. Cestou nás bude provázet celkem 11 informačních tabulí, které se snaží ukázat krásy a jedinečnost zdejšího kraje. Celá stezka je zaměřená na děti a školní mládež. Obec Lubník se zachovalou strukturou lánové vsi leží v Lanškrounské kotlině, vzdálená 5 km jihovýchodně od Lanškrouna. Území obce se rozkládá v nadmořské výšce 365 – 395 m n.m. a náleží do povodí Moravské Sázavy. Obcí protéká Lubnický potok, který ústí do Moravské Sázavy nad Krasíkovem. Severozápadní hranici katastru obce tvoří koryto Hraničního potoka. Obcí probíhá silnice 2. třídy č. 315 ve směru z Lanškrouna do Zábřehu na Moravě. Obec patří do Pardubického kraje a okresu Ústí nad Orlicí. Pověřeným úřadem pro obec je Městský úřad v Lanškrouně. Katastr obce má výměru 508 ha. Z této výměry je 420 ha zemědělské půdy a 52 ha lesa, zbylou část zaujímají vodní plochy, zastavěné plochy, náves a ostatní plochy. Lubník patří mezi malé obce regionu. V obci je 100 čísel popisných a žije zde přes 300 obyvatel. Z celkové rozlohy má obec ve svém majetku 37 ha lesa a cca10 ha zemědělské půdy. Obec také vlastní budovu bývalé školy, bytový dům čp. 2 a budovu pohostinství s prodejnou potravin a společenským sálem. Do majetku obce patří také místní hřbitov.
14
Zastavení č. 1 – Kostel sv. Petra a Pavla
Z historických pramenů vyplývá, že již od roku 1344 je v Lubníku kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Obývali jej mniši augustiniáni - eremité z kláštera Mariina Koruna. Samostatná fara v Lubníku zanikla pravděpodobně v době husitských válek, stejně jako litomyšlské biskupství, a tak byla obec opět součástí olomoucké diecéze. V 16. století byla vesnice přifařena k Tatenici. V Tatenicích působil katolický farář Martin, kterého r. 1562 evangelík p. Kryštov z Baskova vyhnal a faru obsadil nekatolickým pastorem Flederwischem a ten spravoval až do roku 1624, kdy musel z nařízení vrchnosti Lichtenštejnské panství opustit. Farnost lubnická byla od r. 1625 spravována ze Zábřežska a farář Zachariáš ji spravoval do r. 1635. V letech 1640 – 1647 byla Lubnická farnost opět pod správou Tatenic, v období 1647 – 1707 spadala spolu z Tatenicemi pod správu Starého Města a v letech 1707 – 1850 spadala Lubnická farnost opět pod Tatenice. Lubnický kostel měl tři zvony, byl dřevěný, roubený z neotesaných kmenů, zevnitř i zvenku pobitý pomalovanými prkny. V roce 1832 byl stržen a na jeho místě byl postaven z příslušného církevního jmění a přispěním Lichtenštejnů kostel nový. Nový kostel je převážně z kamene a při jeho stavbě pomáhala celá obec. Věž i střecha byly pobity šindelem. Kostel byl vysvěcen 27. 9. 1835. V roce 1857 byla v obci postavena farní budova. Prvním farářem byl Johan Schmeiderka. Roku 1870 nechala obec pokrýt střechu kostela břidlicí. V roce 1874 tři výměnkářky věnovaly na 384 zlatých na zbudování věžních hodin. Protože to nestačilo, byla po obci uspořádána sbírka, která vynesla 600 zlatých a 55 krejcarů. Hodiny zhotovil hodinář Jan Janota z Poděbrad a 10.8. 1875 byly uvedeny do chodu. Dne 5.7. 1901 se přes Lubník přehnala silná bouře, při které blesk udeřil do kostela. Naštěstí nic nezapálil, způsobil jen menší škody. V tomto roce byly kostel a fara opatřeny bleskosvody. Dne 15. 10. 1917 přišel příkaz, aby byl vydán veliký zvon z roku 1601 o váze 204 kg. Také bylo z kostela a fary sundáno měděné vedení a bleskosvody včetně držáků a byly odevzdány píšťaly z varhan a 4 mosazné svícny. Později byla provedena sbírka a byly zakoupeny 2 nové zvony (238 kg a 79,5 kg). V roce 1931 starosta obce Rudolf Pichner nechal provést na kostele novou omítku a další opravy v kostele i na faře. Prvním farářem, který začal sloužit mše česky, byl duchovní pán Ontonín Dominik z Rychnova v roce 1945. Protože během 2. světové války byly z kostela odvezeny zvony, byla v letech 1947-1948 provedena sbírka a 4.7.1948 byl posvěcen nový zvon. V roce 1960 byla odkoupena silniční 15
správou fara v Lubníku, protože stála v cestě nové státní silnici. Farní úřad za ni obdržel 7000 Kčs. Lubník je od té doby spravován z Tatenic. Dne 22.3. 1965 byl kostel zapsán jako kulturní památka východočeského kraje III. třídy. V roce 1971 byly zahájeny práce na opravách kostela. Byla objednána a dovezena nová okna, byla provedena nová elektrická instalace. Práce byly dokončeny v polovině roku 1975. Na podzim roku 1979 byly přivezeny ze Zlatých Hor dlaždice „vračanský vápenec“ a byly položeny po celém kostele i pod lavicemi. V roce 1991 bylo provedeno ozvučení v kostele a zabudováno halogenní osvětlení. Kamenná socha Nejsvětější Trojice Tuto sochu dal postavit 5. srpna 1717 dědičný rychtář z č. 19 Hornischer Georg k poctě Nejsvětější Trojice v místech, kde byl pohřben jeho předek Fr. Hornischer, zemřelý na mor 21. 8. 1715. Socha je tedy nejstarší památkou v obci. Dříve socha stála u cesty mezi školou a nynějším Společenským domem. V roce 1913 chtěl tehdejší představený obce nechat sochu odstranit, protože chátrala a ohrožovala děti, které si hrávaly v její blízkosti. Úřad v Moravské Třebové, který měl na starosti údržbu starých památek však rozhodl, že sloup zůstane zachován. Sloup byl renovován a přemístěn na vhodnější místo do parku vedle kostela. „Převezením, renovací a znovupostavením sochy byl pověřen sochař Johann Werdecker
z Lanškrouna. Dohodl jsem s ním, že za 116 K sochu zrenovuje, štafíruje a bohatě pozlatí. V létě poslal jednoho ze svých dělníků, aby poškozené části majzlíkem oklepal až na zdravý kámen a pak prostě doplnil cementem, takže umění přitom přišlo zkrátka. Také zlacení chtěl sochař udělat velmi jednoduše, pouze tři pásy na tiáře, trnovou korunu s hřeby a holubici Ducha sv., v rozetách jen vnitřní body. Tak jsem mu sdělil, že za takové zlacení mu plnou cenu 116 K nezaplatím. Musel pozlatit ornamenty na tiáře, lem šatů Boha Otce a také rozety pod figurami. Za převezení a postavení sochy musela záložna sochaři uhradit obnos 122 K. Na základy sochy darovala ct. Reiffeisen-Kasse také kámen, písek a vápno. Byl vykopána jáma hluboká 1,60 m a vyzděna kameny. Spodní stupeň je vyplněn cihlami a zalit cementem. Práce na základech pro sochu musela být zedníkům zaplacena zvlášť, a to (podle účtů) 17 K 01 h. Tento obnos jsem uhradil ze jmění Růžencového bratrstva. „ (Pamětní kniha Lubník)
16
Zastavení č. 2 – Fauna a flora lidských obydlí
Města, vesnice i samoty vytvářejí zcela zvláštní životní prostředí. Je to oblast poznamenaná neustálou přítomností člověka, jeho stavební činností, hospodářským a kulturním životem lidské společnosti. Lidská sídliště se neustále rozšiřují, v místech, kde se donedávna rozkládala pole, husté křovinaté porosty, tiché lesy či výslunné stráně se svou typickou flórou a faunou, vznikají budovy a asfaltové cesty. Výfukové plyny automobilů stejně jako kouř z komínů ovlivňují nepříznivě ovzduší a životní prostředí rostlin, zvířat i nás lidí. Kanalizace a nejrůznější odpady ještě leckde znečišťují vody potoků a ničí i ty nejodolnější vodní organismy. A tak mnoho rostlin a živočichů rychle mizí z míst, která člověk přetvořil. Na jejich místo pak nastupuje zcela nová flóra a fauna, druhy záměrně vysazované člověkem nebo natolik otužilé a přizpůsobivé, že jim stálý vliv člověka nejen nijak nevadí, ale často dokonce vyhovuje. Těm rostlinám a zvířatům, která jsou nerozlučně spjata s člověkem a jím vytvořeným umělým prostředím, se odborně říká druhy synantropní. Také v umělých podmínkách vesnice se však uplatňují přírodní zákonitosti rostlinného a živočišného světa. V lidských sídlištích vznikají zcela nové kombinace druhů, takzvaná náhradní rostlinná a živočišná společenstva. Rostliny Na cestách a dvorcích najdeme rostliny, kterým vůbec nevadí neustálé sešlapávání. Jsou to například rdesno ptačí, lipnice roční nebo jitrocel větší. Mochna husí, kopřiva dvoudomá a řada dalších rostlin zase dobře snášejí vysoký obsah dusíkatých látek v půdě všude tam, kde se rozkládají organické odpady. Jiné druhy rostlin se přizpůsobily životu na suchých stanovištích, jako jsou štěrbiny v dlažbě na chodnících, skuliny ve spárách starých staveb, v kamenných zídkách nebo jako jsou okraje cest a silnic. Tady bují některé plevele, například kokoška pastuší tobolka, některé merlíky a jiné suchomilné druhy. Mezi plevely rostoucími kolem lidských obydlí najdeme i několik důležitých léčivek a jiných užitkových rostlin jako jsou heřmánek pravý, komonice lékařská, hluchavka bílá, pelyněk pravý, podběl, čekanka, vratič a mnoho jiných. V bezprostřední blízkosti lidských sídlišť najdeme i mnoho druhů mechů. Mezi dřevinami, které doprovázejí lidská obydlí, jsou hlavně ovocné a okrasné stromy. Tyto dřeviny rostou v zahradách a parcích.
17
Živočichové Podle vztahu k člověku dělíme živočichy u lidských obydlí na škůdce, na živočichy hnízdící blízko našich domů a na chované druhy hospodářských zvířat. Škůdci člověka jsou původci různých onemocnění. Vnější paraziti člověka jsou vši, blechy, štěnice a jiný obtížný hmyz. Vnitřní cizopasníci člověka jsou prvoci, červci aj. Další skupinou jsou zvířata, která působí škody na zásobách a zařízeních. Z obratlovců jsou to zejména myš domácí a potkan. Z bezobratlých můžeme jmenovat švába, rusa, mravence faraona a řadu jiných. Mezi druhy poškozující zařízení lidských obydlí patří například červotoč umrlčí, hrbohlav parketový aj. Mnoho druhů s námi v našich domech bydlí nebo si staví svá útočiště velmi blízko. Mezi takové patří pavouci, vosy, rybenky, bohatá řada ptáků (jiřičky, vlaštovky, vrabci). V zahradách žijí velice početní a rozmanití škůdci, kteří napadají ovocné stromy, zeleninu i okrasné rostliny. Dá se říci, že neexistuje ani jedna rostlina pěstovaná člověkem, která by neměla své specifické škůdce. Naštěstí kromě nich najdeme v zahradách i živočichy, kteří člověku pomáhají a obtížné škůdce hubí. Jsou to především hmyzožraví ptáci jako například sýkory, pěnkavy, vlaštovky, červenky ap. Ve skupině bezobratlých bychom našli například slunéčka, která nás s radostí zbaví mšic na zahradě, nebo drobné vosičky, lumky, lumčíky, kteří jsou nepřáteli housenek a larev brouků. V neposlední řadě k lidským obydlím patří i chované druhy zvířat. Jsou to užitečná hospodářská zvířata velká i malá a také naši domácí mazlíčci. Patří mezi ně krávy, koně, ovce, prasata, psi a kočky ap.
18
Zastavení č. 3 – Voda a její okolí
Vodní prostředí tvoří jedinečné podmínky pro život jak rostlin tak živočichů. Podle místa výskytu v potoce nebo v rybníce můžeme vodní organismy rozdělit do pěti skupin. První skupinou jsou rostliny a živočichové vodního dna, takzvaný benthos. Patří sem nejrůznější ve dnu zakořeněné vodní rostliny a živočichové žijící na dně vod. Druhá skupina zvaná plankton zahrnuje všechny drobné organismy vznášející se volně ve vodě, které vlastní výrazný pohyb nemají. Do třetí skupiny, které říkáme nekton, se řadí vodní živočichové, kteří jsou schopni aktivně se ve vodě pohybovat, plovat. Patří sem vodní hmyz a jeho larvy a hlavně ryby. Droboučké organismy žijící v povrchové blance
vody se
nazývají
neuston
a
řadíme
je
do
čtvrté
skupiny.
Jsou
to převážně někteří prvoci (bičíkovci). Druhy, které používají povrchové blanky vody jako podkladu, po němž se pohybují, označujeme jako pleuston. Nejznámějšími živočichy této skupiny jsou štíhlé dlouhonohé vodoměrky nebo černí brouci – vírníci. Patří sem i některé druhy perlooček, které jsou zespodu zavěšeny na povrchové vodní blance. Rostliny Rostliny trvale vázané na vodní prostředí nazýváme vodní rostliny. Jde o rostliny, které jsou velmi často kosmopolitní, to znamená, že rostou po celém světě v místech, kde je voda. Jsou to rostliny plně přizpůsobené k životu ve vodním prostředí. Některé zůstávají trvale ponořené pod hladinou (stolístek klasnatý), jiné rozprostírají své listy na hladinu jako rdest nebo okřehek. Většina z nich však kvete nad hladinou, neboť k opylení potřebují službu hmyzu. Vlhkomilné rostliny jsou rostliny, které nerostou přímo ve vodě, ale v jejím bezprostředním okolí. Mnohé z nich vytvářejí společenstva o desítkách tisíc kusů (rákos, ostřice, třtiny, skřípiny, orobince). Mezi vlhkomilné rostliny patří často i druhy jarního aspektu. To jsou takové rostliny, které vykvétají brzy z jara, kdy jsou stromy ještě bez listí a tak nevytvářejí stín. Mezi takové druhy patří blatouch bahenní, sasanka hajní, devětsil lékařský, prvosenka jarní a další. Vlhkomilné dřeviny, které rostou na březích potoků a rybníků, jsou olše lepkavá, jasan ztepilý, různé druhy vrb, topoly a podobně.
19
Živočichové Na březích vod najdeme celou řadu suchozemských druhů, které se buď živí vodními organismy nebo vyhledávají ve vodě úkryt před nepřáteli. Mezi takové patří některé druhy ploštěnců, kroužkovců, měkkýšů, pavouků a veliké množství hmyzu. Mezi obratlovce žijící na březích potoků patří hlavně žáby jako skokan hnědý nebo ropucha obecná. Výborným plavcem je užovka obojková. Vodní prostředí pro hnízdění vyhledává kachna divoká. Ve břehu potoka také můžeme najít složitý systém chodeb ondatry pižmové. Voda je také plná živočichů, kteří jsou tak nepatrní, že je nelze spatřit pouhým okem. Najdeme zde vodní larvy pošvatek, jepic, chrostíků a dvoukřídlého hmyzu - mají na svém těle příchytná zařízení, kterými se drží na místě a brání se tak odnesení proudem. Dále zde jsou drobní korýši a ploštěnky. Voda je zdrojem života, potřebuje ji každý živočich, proto můžeme na březích potoků spatřit všemožné druhy zvířat, která se sem chodí napít.
20
Zastavení č. 4 – Hydrologie a klima
Hydrologie Katastrálním územím Lubníka protékají dva potoky. Centrem vesnice protéká Lubnický potok, který pramení v severozápadní části katastru. Povodí, což je oblast ze které veškerá dešťová voda steče právě do Lubnického potoka, má plochu 10,8 km2. Celková délka toku je 8,690 km a průměrně zde protéká 31 litrů vody každou vteřinu. Lubnický potok je levostranným přítokem řeky Moravská Sázava, do které se vlévá u obce Krasíkov. Východní hranici katastrálního území s obcí Tatenice tvoří Hraniční potok. Tento tok vzniká soutokem malých potůčků na katastrálním území obce Dolní Heřmanice v Čechách, v obci Chudoba. Potok je dlouhý 13,6 km. Jeho povodí zabírá plochu 27,95 km2. V korytě Hraničního potoka protéká 257 litrů vody za vteřinu. Hraniční potok se také vlévá do řeky Moravská Sázava a to za již zmiňovanými Tatenicemi. Moravská Sázava pramení na jihozápadním úbočí Bukové hory (958 m n. m.) v nadmořské výšce 780 metrů. Celková délka toku je 54,3 km a povodí zaujímá 507 km². Moravská Sázava se vlévá do Moravy. Morava je nejvýznamnější moravská řeka. Pramení pod vrcholem Kralického Sněžníku (1424 m) na území obce Dolní Morava v katastrálním území Velká Morava, v nadmořské výšce 1380 m v upravené studánce. Vlévá se do Dunaje a s ním teče to Černého moře. Řeka Morava je dlouhá 354 km a její povodí má rozlohu 26 658 km². Lubník tedy řadíme do úmoří Černého moře. Úmoří je část pevniny, ze které veškerá povrchová voda teče do jednoho moře. Klima Území má v průměru mírně teplé klima, okrajově chladnější, poměrně vlhké. V průměru je v Lubníku 30 až 40 letních dnů. Dnů s průměrnou teplotou nad 10 °C je 140 až 160 v roce. Za rok je zde 110 až 130 mrazových dnů, což jsou dny, kdy minimální teplota klesne pod bod mrazu a 40 až 50 dnů ledových, což jsou dny, kdy maximální teplota toho dne nepřekročí bod mrazu. Průměrná teplota v lednu je – 2 až – 3 °C a v červenci 16 až 17 °C. Za rok je zde 100 až 120 dnů, kdy naprší nad 1 mm srážek. Ve vegetačním období naprší v průměru 400 až 450 mm a v zimním období 250 až 300 mm. Sněhová pokrývka zde leží v průměru 60 až 80 dní v roce. A zamračených dnů bývá obvykle 120 až 150 v roce.
21
Stanoviště č. 5. – Hranice tří katastrů
Teď stojíme na nejsevernějším cípu lubnického katastrálního území. Katastrální území je ohraničená část krajiny, spadající pod danou obec. Zahrnuje zastavěnou část, pole, louky, lesy i vodní plochy. V tomto nejsevernějším místě se stýkají hranice katastrálních území tří obcí. Vydáme-li se od této tabule na západ nebo na sever, dostaneme se do obce Albrechtice. Pokud půjdeme na východ, dovedou nás kroky do obce Strážná. Do krásné obce Lubník dojdeme, když se vydáme zpět po trase této stezky, tedy na jih. Obec Albrechtice se nachází severovýchodně od města Lanškroun. Její katastrální území zaujímá rozlohu 1007,5 ha. Obec leží v údolí potoka Moravská Sázava a tvoří bránu do přírodní lokality "Sázavské údolí". Na znaku obce vidíme modrý pruh, znázorňující Moravskou Sázavu, tři lví hlavy, pocházející z rodového erbu generála Laudona, který zde při svém tažení pobýval; dále je na znaku také radlice a krojidlo, upozorňující na zemědělský charakter obce. Autorem znaku je heraldik Miroslav J. V. Pavlů. Horská obec Strážná leží mezi vrchem Lázek (714 m n. m.) a Vlčím vrchem (585 m n. m.) na moravsko-české hranici. Nachází se vzdušnou čarou 7 km na východ od města Lanškroun v nadmořské výšce 605 metrů. Katastrální území obce Strážná se rozkládá na 1064 ha. V obci žije 110 obyvatel. Bledule na znaku obce zobrazují chráněnou rostlinu, která se okolo Strážné hojně vyskytuje. Autorem znaku je heraldik Miroslav J. V. Pavlů. Obec Lubník je popisována v průběhu celé této stezky. Takže připomeneme jen základní informace. Katastrální území má 508 ha, obec leží v nadmořské výšce 373 metrů a žije zde přes 300 obyvatel. Červené pole se stříbrnými kužely na znaku obce připomíná pány z Boskovic, kterým Lubník patřil již před rokem 1519. Modrý hrot značí místní potok a meč s gotickým dvojitým klíčem jsou symboly patronů místního kostela a ochránců obce sv. Petra a Pavla. Autorem znaku je heraldik Miroslav J. V. Pavlů. Katastrální území Lubníka sousedí i s dalšími obcemi, a to na východní hranici s obcí Tatenice, na severu s obcí Sázava a na západě s obcí Žichlínek.
22
Obec Tatenice najdeme pod nejjižnějšími výběžky Orlických hor mezi městy Lanškroun, Moravská Třebová a Zábřeh na hlavní železniční trati. Od Lanškrouna je vzdálena 12 km na jihovýchod a od Zábřehu 12 km na západ. V Tatenici žije 865 obyvatel. Rozloha Tatenic je 2684 ha a rozkládá se v nadmořské výšce 375 m n. m. Zlatočervená barva na znaku připomíná poslední majitele obce - rod Lichtenštejnů. Černá sekera a mlátek se vztahují k počátkům obce (vyskávání lesa a osídlení horníky), procesní kříž připomíná sv. Jana Křtitele, patrona místního kostela a ochránce obce a zelená barva značí zemědělský charakter obce. Autorem znaku je Pavel Vrba z Viničních Šumic. Obec Sázava má katastrální území s rozlohou 5,66 km2 a rozkládá se v nadmořské výšce 365 metrů. Je to vesnice 2 km východně od Lanškrouna, žije v ní 588 obyvatel. Obcí protéká Moravská Sázava. Autorem obecního znaku je heraldik Petr Doležal z Brandýsa nad Orlicí a archivář Jan. F. Křivohlávek. Modrá barva na znaku symbolizuje Moravskou Sázavu. Žluté listy leknínu pocházejí z erbu pánů z Drholce, kteří mají zásluhu na založení obce a konečně radlice s krojidlem jsou obecními znameními. Zemědělská obec Žichlínek leží 2 km od Lanškrouna na cestě do Moravské Třebové. Vesnicí protéká Moravská Sázava. Žije zde 866 obyvatel, katastrální území obce má plochu 10,73 km2 a průměrnou nadmořskou výšku 348 metrů. Tato obec dosud nemá svůj znak.
23
Stanoviště č. 6 – Lesní společenstva
Slovem les se rozumí společenstvo rostlin a živočichů. Je to místo, kde rostou stromy, kvetou květiny, žijí nejrůznější druhy živočichů. Dnešní lesy se značně liší od těch, které jsme tu mohli najít v minulosti. Dříve byly lesní plochy daleko rozsáhlejší. Od nížin až vysoko do hor se táhly obrovské lesní komplexy. Člověk ale začal lesy kácet, aby získal louky, pole a pastviny. Další lidský zásah do lesní krajiny se týkal druhové skladby lesa.
Dříve listnaté lesy v nižších polohách byly přeměněny
na smrkové monokultury. Rostliny Lesy okolo Lubníku se nacházejí v takové nadmořské výšce, kde je smrk nepůvodní dřevinou. Přesto je to strom s největším zastoupením. Kdyby zde nezasáhl člověk, rostly by tu hlavně listnaté stromy jako dub a buk. Na mnoha místech prozradí dnes už jen místy bylinný podrost bývalou rozmanitost zdejších lesů. Nejčastější dřevinou, kterou zde můžeme potkat, je tedy smrk ztepilý, patřící do skupiny jehličnatých stromů. Jako další jehličnany zde rostou borovice lesní a modřín opadavý. Nejčastější zde rostoucí listnatý strom je buk lesní a dub letní. V lesním podrostu se vyskytuje mnoho druhů bylin a trav. Setkáváme se zde se šťavelem kyselým, kopytníkem evropským, plicníkem lékařským, violkou vonnou, sasankou hajní, borůvkou a spoustou dalších. Z kapradin zde najdeme kapraď samec a papratku samičí. Z trav zde najdeme ostřici lesní, válečku lesní a další. Živočichové Les je domovem nepřeberného množství živočišných druhů. Každý druh ale vyhledává v lese něco jiného. Jsou druhy, které jsou na život v lese přizpůsobeny. Mezi ně patří veverka obecná, všechny druhy ptáků, někteří obojživelníci a plazi. V lese také můžeme potkat živočichy, kteří zde netráví celý den, ale hledají zde úkryt před nepřáteli a nepřízní počasí. Jasným příkladem takového druhu je zajíc polní. V neposlední řadě zde najdeme druhy, které jsou na lese přímo závislé, les jim totiž zajišťuje kromě úkrytu také potravu. Některé druhy hmyzu, datel černý, sýkorky a další by v jiné než lesní krajině nemohli žít. Pojem lesní krajina je ale široký, máme lesy jehličnaté, listnaté a smíšené. Lesy okolo Lubníka řadíme spíše mezi jehličnaté porosty. Nejde přímo o monokultury, ale jehličnany a to hlavně smrk zde má hlavní zastoupení. Žijí zde tedy
24
hlavně živočichové, kterým pro život více vyhovuje jehličnatý les. Takovými druhy jsou zmije jedovatá, křivka obecná (která se živí semeny jehličnanů), dále pak z třídy savců zde najdeme již zmiňovanou veverku, kunu lesní, lišku obecnou. Výhradně listnatých lesů je u nás už málo, a tak najdeme v jehličnatých lesích i živočichy, kteří by za normálních okolností dávali přednost listnatým porostům. Jsou to srnec obecný, který často opouští porost a hledá potravu na okolních polích, a prase divoké. Oba tyto druhy patří mezi zvěř obhospodařovanou myslivci. Když vejdeme do lesa, uslyšíme kromě šumění větru ve větvích i zpěv ptáků. V lese nachází domov a hnízdiště mnoho ptačích druhů. Pokud máme štěstí, můžeme spatřit káně lesní, krahujce obecného nebo sojku obecnou či holuba. Před očima se nám může mihnout sýkora koňadra nebo sýkora modřinka a mnoho dalších druhů ptactva. Nesmíme, ale zapomenout na velkou skupinu bezobratlých živočichů. Mnoho z nich žije v půdě, což jsou druhy hlístů, kroužkovců, měkkýšů, mnohonožek, stonožek, pavouků a obrovské množství hmyzu. Z hmyzí říše žijí v půdě mravenci, lumci, draví střevlíci, hrobaříci, chrobáci a řada dalších. Hmyz je rozšířen ve všech prostředích naší přírody, můžeme ho tedy najít i na stromech. Některé z hmyzích druhů jsou obávanými škůdci lesa. Z nich nejhorší jsou samozřejmě ti, kteří škodí smrku, jako je bekyně mniška a různé druhy z čeledi kůrovců.
25
Stanoviště č. 7 – Louky, pole a pastviny
Pole, louky a pastviny jsou většinou nepřírodní, dříve lesnatá stanoviště, které člověk odlesnil a tím změnil jejich podobu. Člověk je v této podobě dlouhodobě udržuje a to orbou, hnojením, kosením, sázením a setím různých hospodářských plodin a travin. Podmínky na těchto lokalitách ovlivňují i pasoucí se hospodářská zvířata. Jako výhradně bezlesé lokality jsou to plochy plně osluněné. Rostliny Na polích rostou kromě pěstovaných plodin i plevele. Plevele jsou nežádoucí rostliny na obdělávaných polích. Tyto rostliny se přizpůsobily životu na poli a odolávají pravidelným zásahům člověka. Mnohé z nich mají velikou schopnost vegetativně se rozmnožovat, to znamená rozmnožovat se částmi kořenů nebo oddenků jako pýr plazivý, podzemními cibulemi jako křivatec rolní nebo hlízami jako hrachor hlíznatý. Přeslička rolní, svlačec rolní a další mají kořeny tak hluboko, že je nezničí ani hluboká orba. Plevele se také liší dobou květu. Osívka jarní, rozrazil rolní a další dozrávají už na jaře, tedy před sklizní hospodářských plodin. Další druhy dozrávají zároveň s obilím a při sklizni se jejich semena dostávají do půdy. Mezi takové patří například pryskyřník rolní. Dále na polích rostou druhy vytrvalé, které po žních znovu vyrostou z kořenů a ještě jednou vykvetou - takovým druhem je svlačec rolní. Výjimečná je violka trojbarevná, která má během jednoho vegetačního období několik generací. Kulturní louky jsou většinou plné druhů, kterým nevadí pravidelné kosení a přihnojování. Jsou to většinou vytrvalé druhy rostlin jako ovsík vyvýšený, psárka luční, srha říznačka, kerblík lesní a šťovík tupolistý a mnoho dalších. Na pastvinách zase převládají rostliny, kterým nevadí okusování, sešlapování a hnojení. Patří k nim například kostřava luční, srha říznačka, jílek vytrvalý, jetel plazivý a mnoho dalších. Živočichové Obratlovci žijící na polích a lukách se často nápadně podobají. Mají ochranné zbarvení, které jim umožňuje splynout s okolím. Zajíci, rejsci, myši, hraboši, skřivani, koroptve a podobně jsou všichni šedohnědí. Také jsou si podobní svýma dlouhýma nohama, které jim umožňují rychlý pohyb a rozhled. Typickými dlouhonožci jsou již zmiňovaný zajíc a z ptáků třeba chřástal polní. Život těchto druhů zvířat není lehký, jejich období rozmnožování spadá do období intenzivního obdělávání. A tak spousta vajíček ptáků,
26
spousta srnčat a malých zajíčků skončí svůj započatý život pod zemědělskou mechanizací. Ze skupiny bezobratlých živočichů najdeme na polích a loukách různé škůdce na hospodářských plodinách, z nichž asi nejznámějším je mandelinka bramborová. Dále zde potkáme užitečné opylovače a také parazity na škůdcích, převážně z říše hmyzu. Včela, čmelák a různé druhy motýlů se živí nektarem a pylem z lučních květin. Sarančata, mšice, ploštice, křísci a červci se živí zelenými částmi rostlin. Na pastvinách najdeme často hmyzí druhy, které se živí zbytky po pasoucích se zvířatech, například mrchožrouta znamenatého.
27
Stanoviště č. 8 – Historie Lubníka
Lesnatá krajina Lanškrounské kotliny, ležící na rozmezí Čech a Moravy, stranou významných obchodních cest, byla zřejmě příčinou poměrně pozdního osídlování tohoto území. Teprve ve 13. století sem dospěla kolonizace, prováděná z vůle českých králů. Obec Lubník, dříve Lussdorf, patří mezi malé vesnice regionu Lanškrounsko. Název obce je pravděpodobně odvozen od slova „lub“, které značilo okraj mlýnského kamene nebo také dutý vypálený strom. Nejsou přesná zjištění, kdy byla tato obec založena, ale první zmínka říká, že 26.4.1267 Boreš z Riesenburgu založil pro spásu duše své, svých předků a manželky klášter „Mariina Koruna“ a daroval mu mimo jiné i pozemky v obci Lusst, což je ztotožňováno s dnešním Lubníkem. Po velkém požáru v obci byl v roce 1889 založen spolek dobrovolných hasičů. V letech 1925-26 byla obec Lubník elektrifikována. V roce 1930 žila v obci jen velmi nepočetná česká menšina. Také v předchozích staletích převažovalo v Lubníku německé obyvatelstvo, kolem roku 1670 prý obec čítala 31 německých usedlíků a 4 české. V roce 1834 měl Lubník 91 domů s 583 obyvateli. Události roku 1945 přinesly veliký zlom v historii obce Lubník a širokého okolí. Původní obyvatelé německé národnosti byli vysídleni a do vesnice začali přicházet noví obyvatelé. Jednalo se převážně o mladé lidi, kteří postupně osídlovali zemědělské usedlosti a ostatní domy. Byl ustaven nový požárnický sbor, založena tělovýchovná jednota Sokol a Československý svaz mládeže. Jednou z prvních akcí v Lubníku po roce 1945 byla regulace zanešeného koryta Lubnického potoka. Práci při úpravě koryta prováděli obyvatelé Lubníka ručně, bez mechanizace. V roce 1949, kdy se měnilo územní členění státu, bylo celé území Československé republiky rozděleno na 19 krajů a každý kraj pak na okresy. Tehdy byla obec Lubník, dříve
spadající
pod
Okresní
národní
výbor
v Zábřeze
a
tudíž
patřící
na Moravu, přiřazena k Okresnímu národnímu výboru v Lanškrouně a stala se součástí Čech. Počátkem 60. let byla přeložena silnice před budovou školy. Nově projektované komunikaci musela ustoupit budova fary z roku 1857, která stála naproti kostelu. Ve stejné době bylo přistavěno křídlo k budově bývalé záložny (skladiště) a byla v něm zřízena mateřská školka. Následně bylo v Lubníku instalováno nové veřejné osvětlení.
28
Na přelomu 70. a 80. let byl v obci vybudován vodovod – jak bylo tehdy obvyklé, jednalo se o svépomocnou akci místních obyvatel. Koncem 80. let byl na místním hřišti vybudován členy Tělovýchovné jednoty Sokol nový tenisový kurt, za finančního přispění obce a ZOD Žichlínek. V roce 1997 byla obec plynofikována.
29
Stanoviště č. 9 – Geologie a pedologie
Geologie Geologie je věda o Zemi, která zkoumá její složení, stavbu a historický vývoj. Naše území je součástí české křídové pánve, která spadá pod geologický útvar s názvem Český masív. Geologické podloží, které zde najdeme, se utvářelo asi před 100 - 65 miliony let, což odpovídá období druhohorní svrchní křídy. Na začátku této geologické periody sem proniklo moře, které zde zůstalo asi deset milionů let. Toto moře sem naplavilo několik set metrů mocnou vrstvu hornin. Nalézají se zde slíny, slínovce, opuky a vápence. Slín se používá pro výrobu cementu, je to usazená nezpevněná hornina, která je složená ze směsi jílu (25 - 75 %) a vápence (25 - 75 %). Má šedé zbarvení a někdy i lasturnatou odlučnost. Slínovec je zpevněný slín. Prachovitý druh slínovce je opuka. Opuka je usazená hornina, která vznikala z nejjemnějších částic usazených na mořském dně. Tvoří ji jílovité a prachovité částice, dále obsahuje vápencové složky a jehlice mořských hub mikroskopických rozměrů (tzv. spongie). Množství těchto jehlic určuje její pevnost a trvanlivost. Má bělavou až pískově žlutošedou barvu. Vápence jsou také usazené horniny. Mají bílou, šedavou barvu, ale jsou také červenavé, jejich barva se odvíjí od druhu příměsi. Hlavní složkou vápenců je kalcit CaCO3. Při kontaktu s kyselinou chlorovodíkovou vápenec šumí, a vzniká reakce, při které se uvolňuje oxid uhličitý. Vápenec v naší lokalitě je biomechanického původu, což znamená že vznikl nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Tento druh vápence se používá k výrobě vápna. Pedologie Pedologie (též půdoznalectví) je věda zabývající se studiem půd, jejich vznikem, vývojem, vlastnostmi a tříděním. V oblasti, kde se nacházíme, mají největší zastoupení typické kambizemě. Kambizem jako půdní typ patří do kategorie půd, kterou nazýváme kambisoly. Kambizem byla dříve zvána hnědá (lesní) půda. Název je odvozen z latinského slova cambiare, změnit. Je vázána na členité reliéfy (pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny); nachází se ve svažitých podmínkách zpevněných sedimentárních hornin jako jsou například opuky. Kambizem vznikala z matečných hornin, které se skládaly z hrubších částí. Proto je v půdní hmotě dostatek materiálu, který poměrně lehko podléhá zvětrávání, čímž se neustále uvolňují živiny, železo aj. látky. Kambizemě
30
neobsahují jílovité částice. Zrnitost je u kambizemí většinou hlinitá. Kambizemě jsou převážně hluboké až velmi hluboké půdy a v jejich vlastnostech se odráží vliv půdotvorného substrátu a nadmořské výšky (tzv. bioklimatický činitel). S nadmořskou výškou stoupá hloubka půdy, zvyšuje se její kyprost, roste obsah humusu a hloubka prohumóznění, zároveň však větší množství srážek způsobuje větší vymývání. Kambizemě jsou vývojově mladé půdy. Původní vegetací jsou listnaté lesy (dubohabrové až horské bučiny). Rozlišujeme následující subtypy kambizemí: modální, luvická, karbonátová, oglejená, podzolová aj.
31
Stanoviště č. 10 – Poldr
Obec Lubník je další z obcí v regionu, která pamatuje na ochranu před povodněmi. V katastru obce byly Pozemkovým úřadem Ústí nad Orlicí provedeny v uplynulých letech pozemkové úpravy, kterými bylo provedeno nové uspořádání pozemků a zároveň také opatření k jejich zpřístupnění, zajištění ochrany půdy před erozí a realizace opatření ve prospěch životního prostředí. Finanční prostředky na realizaci celého díla byly získány z fondů Evropské Unie, konkrétně z programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Dotace činila 15 mil. Kč. K realizaci byla po dohodě s obcí vybrána stavba retenční nádrže (ta má zachytit až 22 000 m3 vody) a suchého poldru (o kapacitě 13 000 m3). Retenční nádrž i poldr je hráz v krajině, která má za úkol zachytit přívalové srážky a zabránit tak povodňové vlně. Liší se od sebe tím, že v retenční nádrži je stále určité množství vody, zatímco poldr je většinu času bez vody a naplní se na krátkou dobu jen při přívalových deštích. Obě tato vodní díla byla vybudována v prostoru nad hřbitovem. Hlavní částí retenční nádrže je sypaná hráz, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky 5-ti metrů. Výška stálé vodní hladiny je podle projektu do 2 m, rozloha vodní plochy 2 600 m2. Počítá se s jejím využitím jako místa pro sportovní rybaření a v zimě poslouží jako kluziště. Dále se ze získaných dotací zrekonstruovaly dvě polní cesty o celkové délce 3,3 km a založila se biocentra a dva úseky biokoridorů (výsadba 2750 keřů a 2760 stromů). Biocentrum je část krajiny, která vhodným stavem přírodních podmínek umožňuje existenci původních rostlinných a živočišných společenstev. Aby se mohli tito živočichové a rostliny přemisťovat i do jiných biocenter, musí být biocentra spojena biokoridory, což jsou pásy v krajině se stejně vhodnými podmínkami jako mají biocentra. Opatření vybudovaná ze získaných dotací zajišťují ochranu zástavby obce Lubník před povodněmi, přístup na zemědělské pozemky a lepší prostupnost krajiny pro občany obce i pro návštěvníky regionu. Provedením výsadeb se vrátila do krajiny zeleň, která zajistí vyšší ekologickou stabilitu území s lepšími podmínkami pro migraci živočichů a obecně pro kvalitnější životního prostředí. Dochází tak k obnovení původního rázu krajiny, který byl změněn již před desetiletími. Např. z jedné dobové fotografie je patrné, že v místech vedle hřbitova se po léta nacházel obecní rybník, který plnil ochrannou funkci.
32
Všechny informační tabule mají hnědý text na žlutém pozadí. V záhlaví je černým textem název stezky na zeleném podkladu a název jednotlivého zastavení bílým textem na hnědém podkladu. Jsou zde také umístěny dva znaky obce Lubník. Na tabulích jsou kromě textu také ilustrace a fotografie. Celé grafické zpracování najdeme v příloze. d) Konstrukční zpracování informačních tabulí Dřevěná konstrukce informační tabule se skládá ze střechy, nosných sloupků, desky z prken a kovové sloupkové kotvy. Byly navrženy dva typy informačních tabulí. Na prvním je deska z dřevěných prken, která ponese plastovou tabuli, umístěna podélně a na druhá svisle. Obě konstrukce jsou navrženy ze dřeva. Konstrukce s podélným umístěním tabule bude mít následující rozměry: Celá konstrukce je vysoká 2,05 metrů. Střešní krytinu tvoří vodorovně na sebe položená prkna na střešních latích. Celá střecha je dlouhá 1,07 metru. Střešní latě mají rozměry 30 x 50 mm. Rozpěry mají rozměry 60 x 60 mm. Nosné sloupky jsou dlouhé 1,95 metrů a mají rozměry 60 x 60 mm. Tabule je z prken o tloušťce 25 milimetrů a má rozměry 71 x 96 cm. Konstrukce se svislým umístěním tabule bude mít následující rozměry: Celá tabule je vysoká 2,1 metrů. Krytina střechy se skládá z vodorovných prken, položených na střešních latích. Celá střecha je dlouhá 1,07 metru. Střešní latě mají rozměry 30 x 50 mm. Rozpěry mají rozměry 60 x 60 mm. Nosné sloupky jsou dlouhé 2,0 metrů a mají rozměry 60 x 60mm. Tabule je z prken o tloušťce 25 milimetrů a má rozměry 96 x 71 cm. Tabule jsou v zemi upevněny kovovými sloupkovými kotvami. Jednotlivá kotva je dlouhá 65 cm. Do kotvy je dvěma šrouby přichycen nosný sloupek v místech naznačených na rysu křížky. Tyto kotvy jsou pod zemí uložené v základové patce z prostého betonu, o rozměrech 20x40 cm. Pohledy, technické pohledy a řezy zmiňovaných tabulí jsou v příloze. Na desku z dřevěných prken bude připevněna plastová deska o rozměrech 71 x 96 cm. Tato deska bude umístěna buď v podélném nebo ve svislém směru. Na prkennou desku bude plastová deska připevněna čtyřmi příchytnými šrouby v místě vyznačeném na rysu křížky. Na plastovou desku bude následně přilepena folie s texty a obrázky.
33
e) Výpočet nákladů na realizaci V následující tabulce jsou přehledně shrnuty náklady potřebné pro realizaci naučné stezky. Náklady na jeden stojan s tabulí Materiál
Cena za MJ v Kč (bez DPH)
prkna tl. 25 mm latě 30/50 mm hranol 60/60 mm plochá ocel 50/5 mm
3500,- Kč/m3 12,- Kč/m 15,-/m 20,0 Kč/kg
0,05 1,5 4,5 5
180,20,75,100,-
beton na patky nátěrové hmoty spojovací materiál vinylová tab.s potiskem Celkem materiál
1700,- Kč/m3 150,-Kč/kg
0,04 1,5
70,230,100,-
4000,- Kč/m2
0,5
2000,2770,-
Počet jednotek
Cena celkem v Kč
5 1 1,5 1 1 5
1250,250,270,180,250,100,2300,-
Pracovní náklady výroba stojanu výroba kotev výkopové práce betonářské práce montáž přesun hmot Celkem práce
Cena za MJ v Kč (bez DPH) 250,-Kč/hod 250,- Kč/hod 180,- Kč/hod 180,- Kč/hod 250,-Kč/hod 20,- Kč/km
Celkové nákl. na 1 ks Zaokrouhleno
Počet jednotek
Cena celkem v Kč
5075,5100,-
Rekapitulace: Náklady na 10 stojanů s tabulemi
50 700 ,- Kč
Náklady na 1 ks tabule na budově pohostinství
2 300 ,- Kč 53 000 ,- Kč bez DPH
Celkem
Z uvedeného výpočtu vyplývá, že celkové náklady na zhotovení deseti kusů stojanů s jedenácti tabulemi a na jejich umístění v terénu by měly činit 53 000,- Kč. V ceně nejsou zahrnuty náklady spojené se stavebním řízením.
34
7. Diskuse výsledků Naučné stezky v dnešní době zaznamenávají velký rozmach. Lidé touží po aktivním odpočinku a často si zvolí procházky v přírodě. Přestávají být k přírodě lhostejní a chtějí se o ní něco dozvědět. V mikroregionu Lanškrounsko je několik naučných stezek, žádná z nich však není přímo určená dětem a školní mládeži. Navrhovaná stezka by tedy doplnila tuto zatím chybějící oblast.
Kromě návštěvníků, kteří uvítají na svých procházkách informační tabule, jsou tu také vandalové. To jsou lidí, kteří si neváží práce ostatních a v přírodě nehledají odpočinek, ale něco úplně jiného. Pro ty naučná stezka nepředstavuje zpříjemnění procházky po okolí. Takoví lidé často přestříkávají informační tabule různými barevnými spreji, nebo je dokonce mechanicky poškozují. Proti takovému nešvaru se můžeme jen těžko bránit. Informační tabule bývají často umístěny ve volné přírodě, daleko od trvalých obydlí. Vandalové tedy mají mnoho příležitostí, jak informační tabuli poškodit, aniž by u toho byli viděni. Jediné, čím tomu můžeme alespoň částečně zabránit, je použití dostatečně pevné a odolné konstrukce.
Kromě vandalů poškozuje informační tabule také slunce, vlhko a vítr. Tabule by tedy měly mít střechu, která by alespoň částečně chránila folii s textem a obrázky proti dešti a slunečnímu svitu. Na plastovou desku by měla být nalepena folie s kvalitními barvami, které co nejvíce odolávají slunečním paprskům. Celá konstrukce by měla být pevná a bytelná, aby odolala prudšímu větru a tabule by neměly být umísťovány celou svou plochou proti směru převládajícího větru.
Některým poškozením informačních tabulí můžeme předejít, některým se zabránit nedá. Pokud už k poškození informační tabule došlo, je třeba ji rychle opravit, aby nedošlo k úplnému zničení. V tomto ohledu je důležitá pravidelná údržba a kontrola informačních tabulí.
35
8. Závěr Navržená naučná stezka pro děti a mládež je vedena cestami v obci Lubník a prochází krásnou přírodou okolo Lubníka. Trasa je vedena téměř všemi zde dostupnými biotopy polem, loukami, lesem, přes potok i centrem vesnice. Stezka se snaží dětem ukázat rozmanitost těchto biotopů. Informační tabule rozmístěné na stezce nejsou sestaveny jen čistě pro děti. Jsou zde tabule, ze kterých mohou hodně zajímavých informací načerpat i rodiče a ostatní dospělí. Např. je navržena tabule zaměřená na historii a na zeměpis obce Lubník a další dvě tabule popisující přírodní podmínky zdejší lokality. Realizace stezky by měla do obce Lubník přilákat více návštěvníků. Měla by pomoci dostat malou vesnici Lubník do povědomí lidí z okolí a přitom naučit děti a školní mládež znát přírodu a její zajímavosti. Stezka nabízí i prostor k oddychu a relaxaci. Moderní životní styl využívání volného času se stále více orientuje na přírodu a její poznávání. A proto tato stezka zapadá do místní krajiny i do touhy dnešních lidí po volnočasových aktivitách.
36
9. Summary The introduced educational trail for children and youth leads along the paths of the village of Lubnik and passes the beautiful nature of the village. The path runs through most of the biotopes present in the neighborhood; through fields, meadows and forest, across a creek and through the village itself. The purpose of the trail is to show the differences of the biotopes. The information on the displays are designated not only for children and youth but also for their parents and the general public. An array of different displays was designed, for example: display describing the history and geography of Lubnik or two tables informing about the natural environment of the locality. The realization of the project should help to increase the awareness about the little village of Lubnik among people from the neighboring villages and cities. At the same time, the trail should show children the attractions and interesting thing about local environment. The trail offers also possibilities for rest and relaxation. Modern life style and leisure focuses more and more on nature and learning about environment. The trail thus combines this trend with a design fitting its sense and the modern image of leisure.
37
10.Seznam literatury BORKOVCOVÁ, M., 2002. Krajem koruny země. Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun, Město Lanškroun ve spolupráci s Městským muzeem Lanškroun, 560 s. CULEK, M. a kol., 1996. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 347 s. ČIHAŘ, J. a kol., 2002. Příroda v České a Slovenské republice. Praha, Academia, 429 s. DEMEK, J. a kolektiv., 1987. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 s. DEYL, M., HÍSEK, K., 2001. Naše květiny. Praha, Academia, 690 s. FALTYSOVÁ, H., BÁRTA, F.,2002. Pardubicko. Praha, AOPK Praha, 314 s. FELIX, J., HÍSEK, K., 1995. Naší přírodou krok za krokem. Zvířata. Praha, Albatros, 239 s. HRABÁK, R., PORUBA, M., 2005. Les. Praha, Aventinum, 312 s. HRON, F., ZEJBLÍK, O., 1979. Kapesní atlas. Rostliny luk, pastvin vod a bažin. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 424 s. HRON, F., ZEJBLÍK, O., 1987. Kapesní atlas. Rostliny strání, skal křovin a lesů. Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 404 s. CHLUPÁČ, I. a kol., 2002. Geologická minulost České republiky. Praha, Academia, 436 s. CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M., 2001. Katalog biotopů České republiky. Praha, AOPK Praha. 304 s. JELÍNEK, J., ZICHÁŽEK, V., 2003. Biologie pro gymnázia. Olomouc, Nakladatelství Olomouc, 574 s. KINCL, J. a kol., 1993. Biologie rostlin. Praha, Fortuna, 112 s. KŘIVOHLÁVEK, F., 2005. Znaky, vlajky, pečeti a správní vývoj obcí okresu Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí, Oftis, 384 s. ROZEHNAL, V. a kol., 1999. Urbanistická studie Lubník. Pardubice, Architektonický atelier Ing. arch. Rozehnal a Vosmek, 34 s. SÁDLO, J., STORCH, D., 2000. Biologie krajiny, biotopy České republiky. Praha, Vesmír, 94 s. TOMAN, J., HÍSEK, K., 1994. Naší přírodou krok za krokem. Rostliny. Praha, Albatros, 191 s. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P. a kol., 2001. Dřeviny ČR. Písek, Matice lesnická, 333 s.
38
11.Seznam internetových zdrojů Fyzická geografie České
[online]. [2000] [cit. 2008-04-06]. Dostupný z WWW:
. KREJČÍ, Miloš. Naučné stezky Lanškrounska [online]. c2000 , 10.05.2007 [cit. 200804-20]. Dostupný z WWW: . Strategický rozvojový plán Regionu Lanškrounsko : III. Image regionu Lanškrounsko a rozvoj cestovního ruchu [online]. [2007] , 24.09.2007 [cit. 2008-04-10]. Dostupný z WWW: . Obec Albrechtice [online]. c2003-2006 , 17.12.2007 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . Obec Sázava u Lanškrouna [online]. [2005] [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . Oficiální stránky obce Lubník [online]. c2007-2008 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . Obec Tatenice [online]. c2004-2008 , 17. dubna, 2008 [cit. 2008-04-18]. Dostupný z WWW: .Obec Strážná [online]. c2006 [cit. 2008-04-02]. Dostupný z WWW: . Obec Žichlínek [online]. [2007] , 08.04.2008 [cit. 2008-04-10]. Dostupný z WWW: . Taxonomický klasifikační systém půd ČR [online]. c2004 [cit. 2008-04-10]. Dostupný z WWW:.
39
12.Přílohy Příloha č. 1 – Orientační mapa vybrané lokality Příloha č. 2 – Mapa s vyznačenou trasou naučné stezky Příloha č. 3 – Informační tabule: Začátek trasy Příloha č. 4 – Informační tabule: Stanoviště č. 1 Příloha č. 5 – Informační tabule: Stanoviště č. 2 Příloha č. 6 – Informační tabule: Stanoviště č. 3 Příloha č. 7 – Informační tabule: Stanoviště č. 4 Příloha č. 8 – Informační tabule: Stanoviště č. 5 Příloha č. 9 – Informační tabule: Stanoviště č. 6 Příloha č. 10 – Informační tabule: Stanoviště č. 7 Příloha č. 11 – Informační tabule: Stanoviště č. 8 Příloha č. 12 – Informační tabule: Stanoviště č. 9 Příloha č. 13 – Informační tabule: Stanoviště č. 10 Příloha č. 14 – Informační tabule – podélná verze: Technické pohledy a řez Příloha č. 15 – Informační tabule – podélná verze: Pohled Příloha č. 16 – Informační tabule – svislá verze: Technické pohledy a řez Příloha č. 17 – Informační tabule – svislá verze: Pohled
40
