DIPLOMOVÁ PRÁCE MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ

Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

Návrh rekultivačního managementu teras úložiště popílku Lištná v k. ú. Třinec

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2009

Bc. Eva Lacková

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh rekultivačního managementu teras úložiště popílku Lištná v k. ú. Třinec zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: 15.04.2009 ........................................ Bc. Eva Lacková

Poděkování: Ráda bych na tomto místě vyjádřila poděkování vedoucímu diplomové práce Ing. Petru Kupcovi Ph.D. za odborné vedení, pozitivní přístup, cenné rady a připomínky. Dále děkuji doc. Ing. Antonínu Bučkovi, CSc. a doc. Ing. Janu Lacinovi, CSc za přínosné a odborné konzultace. Můj dík patří rovněž příteli Milanu Szotkowskému za jeho obětavou pomoc při průzkumech na lokalitě a psychickou podporu. Zvláštní poděkování a nemalý dík patří rodičům, kteří mne podporovali během celé doby studia a také bratrovi, přátelům a spolužákům, kteří mi pro práci vytvořili dokonalé zázemí a svými nápady, otázkami a názory zpestřili mé myšlení a pozitivně ovlivnili tuto práci.

Název tématu: Návrh rekultivačního managementu teras úložiště popílku Lištná v k.ú.Třinec

Abstrakt: Cílem diplomové práce byl návrh rekultivačního managementu teras úložiště popílku Lištná v k.ú. Třinec a vytvoření rámcových návrhů optimálního využití tohoto území s ohledem na požadavky vlastníka. Dílčím cílem bylo vytvoření metodické pomůcky, která by byla akceptovatelná a využitelná v praxi pro vlastníka těchto pozemků a to v rámci zásad péče o dané území a relevantních revitalizačních přeměn současných porostů. Zásady rekultivačního managementu byly řešeny dle metodických postupů řízené sukcese na základě posouzení potenciálního a současného stavu lokality. Jednotlivá opatření rekultivace byla navržena co nejcitlivěji tak, aby jejími kroky byla lokalita začleněna do okolní krajiny a přitom nebyla narušena dosavadní probíhající spontánní sukcese. Výsledky jsou prezentovány v textové, tabelární, grafické a mapové podobě.

Klíčová slova: rekultivace, úložiště popílku, ekologie obnovy, řízená sukcese, Třinec – Dolní Lištná

The title of the theme: The proposal of reclamation management of the storey of fly-ash dumping Třinec-Lištná

Abstract: The aim of the diploma thesis was the proposal of reclamation management of the storey of the fly-ash dumping Lištná situated in cadastral area Třinec and the creation of the frame proposals of the optimal utilization this territory with special regard to owner`s requirements. Particular aim of the diploma thesis was the creation of the methodic which could be acceptable and practically available for owner of this territory. The methodic was proposed with using the principles of care of this territory and the competent revitalization conversion of present vegetation. The principles of reclamation management were proposed according to method of the conducted succession in terms of assessment of potential and current status of this territory. Particular management measures were proposed sensitively according to locality integration in the surrounding landscape without disturbance of current spontaneous succession. The results are presented in tabular, graphic and maps form.

Key words: reclamation, fly-ash dumping, restoration ecology, conducted succession, Třinec-Dolní Lištná

Obsah 1.

ÚVOD.......................................................................................................... 1

2.

METODICKÁ VÝCHODISKA.................................................................. 3 2.1.

Úvod do problematiky............................................................................... 3

2.2.

Základní pojmy ......................................................................................... 5

2.3.

Legislativně-organizační aspekty.............................................................. 8

3.

VLASTNÍ METODIKA............................................................................ 11 3.1.

Přípravné práce........................................................................................ 12

3.2.

Terénní práce........................................................................................... 12

3.3.

Zpracování............................................................................................... 12

4.

POPIS LOKALITY ................................................................................... 14 4.1.

Administrativně správní zařazení............................................................ 14

4.2.

Širší územní vztahy ................................................................................. 15

4.2.1.

Geomorfologické členění ................................................................. 15

4.2.2.

Geologické charakteristiky............................................................... 16

4.2.3.

Pedologické charakteristiky ............................................................. 16

4.2.4.

Klimatické charakteristiky ............................................................... 16

4.2.5.

Hydrologické charakteristiky........................................................... 18

4.2.6.

Fytogeografické členění ČR............................................................. 18

4.2.7.

Potenciální vegetace......................................................................... 19

4.2.8.

Přírodní lesní oblasti ........................................................................ 19

4.3.

Vlastní popis lokality .............................................................................. 19

4.3.1.

Charakter lokality............................................................................. 19

4.3.2.

Prostorová identifikace..................................................................... 19

4.3.3.

Chráněné části přírody ..................................................................... 20

4.3.4.

Charakteristika bioty ........................................................................ 20

4.3.5.

Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti.......................................................................... 21

4.3.6.

Využívání území v dnešní době ....................................................... 22

4.3.7.

Současné a potenciální škodlivé vlivy a ohrožení území................. 24

5.

VÝSLEDKY.............................................................................................. 25 5.1.

Popis dosavadního vývoje vegetace........................................................ 25

5.2.

Diferenciace území na dílčí segmenty .................................................... 27

5.3.

Potenciální stav lokality .......................................................................... 36

5.4.

Speciální zájmy a omezující podmínky využívání území....................... 39

5.5.

Hlavní cíl rekultivace a další dílčí cíle.................................................... 40 NÁVRH ŘEŠENÍ VYUŽITÍ ÚZEMÍ ....................................................... 41

6. 6.1.

Varianty řešení ........................................................................................ 41

6.2.

Optimalizace využití území..................................................................... 43

6.3.

Management a realizace .......................................................................... 48

6.3.1.

Příprava stanoviště ........................................................................... 48

6.3.2.

Úprava stávajících porostů............................................................... 49

6.3.3.

Výběr vhodných dřevin pro výsadbu ............................................... 49

6.3.4.

Výsadba nových dřevin a porostů .................................................... 49

6.3.5.

Sadební materiál............................................................................... 50

6.3.6.

Termín a způsob výsadby................................................................. 50

6.3.7.

Povýsadbová péče o nové porosty ................................................... 51

6.3.8.

Realizace technických prvků............................................................ 51

6.3.9.

Bezzásahová plocha ......................................................................... 52

7.

DISKUSE .................................................................................................. 53

8.

ZÁVĚR...................................................................................................... 56

9.

SUMMARY .............................................................................................. 58

10.

LITERATURA A PODKLADY ............................................................... 60

11.

PŘÍLOHY.................................................................................................. 63

1. ÚVOD Existence člověka v dnešní průmyslové společnosti úzce souvisí s využíváním a přeměnou krajiny. Těžba surovin, výrobní procesy a ukládání odpadů na povrch způsobují zásadní změny dosavadního charakteru životního prostředí a člověk zde působí jako krajinotvorný faktor. Obnovou a navrácením poškozených krajin se zabývá problematika technické a biologické rekultivace. Nová podoba antropogenních ploch může být dosažena například cestou lesnické rekultivace, která si klade za cíl vytvořit stabilní lesní ekosystém. V případě zvolené lesnické rekultivace je neméně důležitým krokem následná péče o porosty. Tato činnost je v mnoha případech zanedbávána či opomíjena z nedostatečné projekční dokumentace, finančních či jiných důvodů. Jedním z mnoha antropogenních zásahů do krajiny jsou skládky energetických odpadů v podobě úložišť. Naplavování či navážení popílkových směsí často změní charakter krajiny a její využívání. Příkladem takovéto změněné krajiny je na území Třince údolí v Dolní Lištné. Bylo zde vybudováno úložiště popílku, které v minulosti sloužilo k ukládání hydraulicky naplavované popílkové směsi. Úložiště se skládá z pláně a hrázového systému, který byl postupně navyšován a k dnešnímu dni tvoří 13 teras. Doposud nebyly na úložišti prováděny žádné pěstební zásahy a vzniklý ekosystém byl ponechán samostatnému vývoji. Pro studium a výzkum má tato lokalita velkou hodnotu, nicméně se z něj postupně stává epicentrum invazních druhů a vzniklá dřevinná vegetace nemá vhodné podmínky pro přirozenou obnovu. Co se zprvu zdálo, jako ideální bezzásahové území, o které není potřeba pečovat, představuje dnes naléhavý problém, který je nutno začít řešit. Významnost této lokality a naléhavost péče o současné porosty byly pro mne inspirativní ve výběru tématu diplomové práce. Vzhledem k možnosti opětovnému ukládání popílkových směsí na pláň úložiště jsem se zaměřila pouze na problematiku současného hrázového systému. Pokusila jsem se navrhnout cestu vedoucí k přeměně lokality na stabilní ekosystém a přitom ponechat lokalitu vědeckým účelům.

1

Cíl práce: -

Navržení rekultivačního managementu hrázového systému úložiště Lištná na základě posouzení potenciálního a současného stavu.

-

Navržení optimálního využití území s ohledem na limity omezující využití.

-

Vytvoření metodické pomůcky, která by byla akceptovatelná a využitelná v praxi pro vlastníka úložiště, a to v rámci zásad péče o dané území a relevantních revitalizačních přeměn současných porostů.

2

2. METODICKÁ VÝCHODISKA 2.1.

Úvod do problematiky

Obnově průmyslem poškozených lokalit a jejich opětovnému začlenění do krajiny se v dnešní době věnuje mnoho autorů např. Stalmachová (1996), Štýs (1998), Sádlo & Tichý (2002). Relativně novým pojmem se v posledních letech stala ekologie obnovy z anglického výrazu ,,restoration ecology“. Popisem této dílčí disciplíny ekologie, která se rozvíjí od 80. let 20. století se zabývá např. Prach (1995), Schreckenberg, Hadley & Dyer (1990) – in Simon, Vacek & Buček (2006). Metodou této ekologie je řízená sukcese, jež byla popsána např. autory Stalmachová (1999, 2003), Sklenička (2003), Simon, Vacek & Buček (2006). Průmyslem ovlivněné krajiny se nacházejí na celém území České republiky, a proto se mnoho autorů zaměřuje konkrétně na jednotlivé případy. Velké množství literatury je možné nalézt na téma obnova krajiny po lomové a důlní těžbě v Ostravsko-karvinském revíru nebo rekultivace ostravských hald a výsypek. Tomuto tématu se věnují například autoři Stalmachová (1996) nebo Koutecký (2007). Problematika odkališť popílku se netěší tak velkému zájmu autorů a literatura neskýtá takový počet publikací, přestože těchto starých ekologických zátěží je na našem území poměrně hodně. Problematika rekultivací odkališť je řešena obecně např. v literatuře Pokorný, Filip & Láznička (2001), Dimitrovský & Vesecký (1989). Samotnými rekultivacemi navyšovaných hrází a jejich následnou péči autoři zmiňují jen rámcově a literatura v tomto směru je značně nedostačující. Důležitou součástí rekultivací je jejich biologická část a to zejména výsadba dřevinné vegetace. Při volbě vhodnosti dřevin je možno použít například rajonizace dřevin dle zemědělských výrobních typů a podtypů uvedených v publikaci Hurych (1985), podle klimatických

oblastí

(Quitt,

1975),

nebo

dle

typologická

klasifikace

lesů,

geobiocenologické klasifikace vegetace či geobotanické mapy. Pomůckou k výběru z okruhu domácích druhů dřevin jsou zejména botanické a lesnické podklady – geobotanické mapy (Mikyška et al., 1968) zpracované pro celé území republiky a lesnické typologické mapy zhotovené pro lesní půdy (ÚHUL Brandýs nad Labem). Využitelné jsou také materiály o biografickém členění České republiky (Culek, 1996). Klasifikaci dřevin pro rekultivace antropogenních půd popsali mimo jiné Štýs & al. (1981), Dimitrovský & Vesecký, (1989), Dimitrovský (1999)

3

Vhodné druhové složení dřevin na antropogenních substrátech řeší např. Stalmachová (1996), kritéria výběru dřevin pro výsadbu a přípravu stanoviště popisuje Kolařík (2003), Pokorný, Filip & Láznička (2001). Speciální význam dřevin pro člověka a společnost v biotechnických metodách popisuje například Jurča (1983). Funkcemi dřevinné vegetace se zabýval např. Vyskot & al. (2003). Velice podstatnou součástí úspěšné rekultivace je následná péče o vysazené dřeviny a management využívání území. Tomuto tématu se věnují např. Kolařík (2003), Pokorný, Filip & Láznička (2001). Změny geobiocénu a kostry ekologické stability v antropogenně ovlivněné krajině popisují např. Buček & Lacina (2002), Simon, Vacek & Buček (2006), Míchal (1994). Teorií i praxí krajinného plánování týkající se rekultivací řeší např. Sklenička (2003).

Uvedený literární přehled není rozhodně vyčerpávající. Byly zde uvedeny jen stěžejní práce týkající se dané problematiky, případně práce, ze kterých byly čerpány informace. Dalším zdrojem poznání byl internet, který velice detailně poskytl potřebné teoretické zázemí. Pro zpracování diplomové práce byly použity a podle potřeby modifikovány následující metodiky a metodické postupy -

Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 5 – Péče o dřeviny rostoucí mimo les I, II (Kolařík & kol. 2003)

-

Osnova plánů péče o NPR, PR, NPP, PP a jejich ochranná pásma (MŽP, 2004)

-

Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability (Löw a spolupracovníci;1995)

-

Metodické podklady pro navrhování a realizaci výsadbových opatření v rámci krajinotvorných programů (MŽP, 2003)

-

Geobiocenologická typologie krajiny (Buček, Lacina 2002)

Právní nástroje týkající se této problematiky jsou zpracovány v kapitole 4.2 Legislativně-organizační aspekty.

4

2.2.

Základní pojmy

Odkaliště Odkaliště je přírodní nebo uměle vytvořený prostor na zemském povrchu, který slouží pro trvalé nebo dočasné uskladnění převážně hydraulicky ukládaného kalu. Podle umístění se rozlišují odkaliště údolní, rovinné s hrázemi po celém obvodu, svahová a v přírodních nebo umělých prohlubních. Hrázový systém je dle ČSN 75 3310 soustava základních a zvyšovacích hrází, kterými se vytváří prostor odkaliště. Podle druhu skladovaného sedimentu se rozdělují na odkaliště se sedimentem z úpraven nerostných surovin, ze spalování tuhého paliva, z chemických provozů a jinými. Do odkališť se ukládají průmyslové kaly, které tvoří: 1) Kaly popelové- mají fyzikální a chemické vlastnosti závislé na druhu spalovaného uhlí a proto mají různé pH a různý obsah K, Fe, Al, Si, Na, SO4 i těžkých kovů. 2) Kaly technologické- mají chemické složení podle svého původu, velmi často však obsahují těžké kovy, a proto jsou i obvykle toxické. (Pokorný, Filip, Láznička, 2001) Poznámka: V předkládané práci je použitý výraz úložiště popílku synonymum ke slovu odkaliště. Synonymum bylo použito z důvodu lepší orientace v problematice a následně ve výsledcích a návrzích diplomové práce. V minulosti byla zájmová plocha využívána, jako odkaliště tzn., vytvořila se na ní vodní plocha. V budoucnu je uvažováno o ukládání pneumatickou cestou a plocha bude mít charakter suché pláně, tzn. složiště. V současné době se kompromisně hovoří o úložišti.

Obnova krajiny Obnovu částí krajin, ovlivněných negativními vlivy zejména tedy ukládáním energetických odpadů na povrch, je možné dosáhnout pomocí dvou základních metodbiotechnickou rekultivací a přirozenou revitalizací. (Stalmachová, 1996)

Rekultivace Ekologický výkladový slovník vysvětluje rekultivaci jako opětovné obnovení úrodnosti půdy nebo zničeného porostu obvykle po technickém narušení těžbou, výsypkami, zanedbáním apod. Účelově i pracovně náleží rekultivace půdy do oboru meliorací, neboť se jimi má dosáhnout trvalého nebo alespoň dlouhotrvajícího zúrodnění. Způsoby rekultivací půdy jsou povahy technické nebo biologické. (Pokorný, Filip, Láznička, 2001) 5

Dle Sádla a Tichého (2001) tato definice odpovídá tradičnímu pojetí, v němž se rekultivace skutečně zaměřují především na vytvoření nové orniční vrstvy, která se co nejdříve ozelení. Jako hlavní výhoda takových rekultivací se také vždy zdůrazňovala co nejrychlejší přímá ekonomická využitelnost: předevčírem těžní jáma, včera skládka odpadu zakrytá navážkou ornice, dnes úrodné pole, les plný zvěře, vinice nebo park. V tomto smyslu dle autorů nelze tradiční metody rekultivace zavrhovat, na druhé straně je však stále patrnější, že tento klasický přístup k rekultivacím má smysl aplikovat jen v určitých lokalitách, při splnění určitých podmínek. Tradiční rekultivační metoda je tedy vhodná pokud je třeba zavést již existující skládku, při obnově zemědělského půdního fondu, v případě rekultivací v okolí obcí, budování sportovních areálů na výsypkách apod. (Sádlo, Tichý, 2001)

Přirozená revitalizace Podstatou metody přirozené revitalizace je ponechání antropogenních ploch a poškozených částí krajiny přirozené sukcesi. Ekologická sukcese na stanovištích vede k získání harmonicky vyvážených a ekologicky hodnotných biocenóz. Přirozené procesy vývoje vegetace a celých biocenóz jsou ale relativně dlouhodobé (desítky až sta let). (Stalmachová, 1996) Antropogenní plochy jsou osídlovány zejména z místních populací a přenosem diaspor z blízkého okolí. Tato metoda je bezesporu nejlevnější variantou, ale současné zákony tuto možnost neumožňují. Je vhodná zejména pro malé lomy a výsypky. (http://kbe.prf.jcu.cz) Řízená sukcese Optimálním a kompromisním spojením obou přístupů v řešení rekultivace krajiny představuje v poslední době použití tzv. řízené sukcese. Proces řízené sukcese v rekultivačním procesu je založen na využití vyšších sukcesních stádií přirozeného sukcesního sledu na odpovídajícím ekotopu. (Stalmachová, 1996) Postup řízené sukcese zahrnuje podporu spontánně vznikající vegetace, její dolaďování a posilování, zejména dosadbou původních druhů rostlin. Vzniknou tak společenstva, která vykazují odlišné, ale pro účel, za kterým byla založena příznivější parametry, než společenstva která by se vyvinula zcela spontánní sukcesí. Využívá se např. při ekologické obnově lokalit postižených hornickou činností, nebo jako možnost péče o prvky ÚSES. (http://kbe.prf.jcu.cz) 6

Ekologie obnovy V zahraničí se obnově narušené krajiny věnuje věda,,ekologie obnovy“ jenž představuje dílčí disciplínu ekologie (z anglického originálu ,,restoration ecology“). Zabývá se vědeckými podklady obnovy narušených nebo i úplně zničených ekosystémů. Metodické postupy obnovy ekosystémů můžeme rozdělit na přímé a nepřímé, dle tabulky I. (Prach 1995)

Tab. 1: Metodické postupy obnovy ekosystémů dle Pracha (1995).

1. 2. 3. 4. 5. 1. 2. 3.

Přímé postupy zcela uměle (de novo) přenosem částí ekosystémů ("transfery") rehabilitací dosavadních ekosystémů dosevy, dosadbami, odstraněním nežádoucích druhů řízenou sukcesí (s využitím např. aktivit uvedených v předchozím bodě) spontánní sukcesí Nepřímé postupy, změnou stanovištních faktorů změnou abiotických faktorů (často jednorázově) změnou biotických faktorů (např. "biologický boj", řízené vysazování konzumentů) změnou hospodaření (managementu)

Poznámka: V rámci diplomové práce byla problematika rekultivace řešena metodou řízené sukcese s využitím podsadeb, odstraněním nežádoucích dřevin, keřů a bylin (viz dále).

7

2.2.1. Legislativně-organizační aspekty Důvody, proč lidé vysazují dřeviny do krajiny, jsou rozmanité např. nutnost protierozního opatření, podnikatelské aktivity, budování městské zeleně, soukromá iniciativa, ekologická obnova antropogenních ploch, náhradní výsadby uložené příslušným orgánem státní správy atd. V diplomové práci je řešena problematika posledně dvou jmenovaných důvodů. Pozemky řešeného území (viz níže) nejsou vedeny jako lesní pozemky. Na dřeviny, které jsou jejich součástí je nutno nahlížet, jako na dřeviny rostoucí mimo les. Pro účely předkládané práce byla řešena problematika výsadeb, údržby a ošetřování nových a stávajících dřevin a porostů. Dle § 3 zákona ČNR o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. ze dne 19. února 1992 ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o OPK) jsou dřevinami rostoucí mimo les definovány stromy či keře rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond. Tyto pozemky jsou vymezeny v zákoně o lesích č. 289/1995 Sb.

Dle Kolaříka (2003) by praktické zřizování zeleně zakládáním (realizací) a vnášením nových dřevin a porostů do krajiny nemělo probíhat živelně, nýbrž vždy na základě schválených územně plánovacích podkladů (studie, generely, prognózy, územně technické podklady) či dokumentace (územní a regulační plány) rozpracované do projektů řešících konkrétní porost. Problematika ochrany dřevin je zahrnuta v § 7 odst. 1 zákona o OPK, který udává, že dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je definováno ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., jako nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. Péče o dřeviny zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. (§ 7 odst. 2 uvedeného zákona). Při nezbytné likvidací dřevin, či porostů na obnovované lokalitě je nutné přihlížet k předpisům § 8 tohoto zákona, jenž pojednává o kácení dřevin rostoucích mimo les. Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin není třeba (§ 8 odst. 2,3,4 zákona o OPK). 8

1) z důvodů pěstebních (za účelem obnovy porostů, probírka porostů), z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů (např. zákon č.138/1973 Sb., o vodách, zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, atd.). Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody (příslušnému obecnímu úřadu), který je může pozastavit, omezit nebo zakázat. Oznámení o kácení dřevin musí obsahovat stejné náležitosti jako žádost o povolení ke kácení. 2) na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a jde-li o stromy se stanovenou velikostí (obvod kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí, nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2) 3) je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno do 15 dnů od provedeného kácení.

Při rozhodování veřejné správy např. při povolování kácení dřevin je důležité formální zařazení pozemku (PUPFL - pozemek určený k plnění funkce lesa, zemědělský nebo jiný pozemek), nikoliv faktický stav (tj. zda je na místě les, louka, zahrada apod.). V jiném kontextu je na řešenou lokalitu nahlíženo jako na potenciálně vhodný pozemek určený pro náhradní výsadby kácených dřevin související s činností vlastníka úložiště popílku (Energetika Třinec a.s.). Dle §9 zákona OPK orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let. Výsadbou se zabývá zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. Dle ČSN DIN 18 916 výsadby rostlin musí být rostliny z přirozených porostů a dřívějších výsadeb schopné přesazení, zdravé a s odpovídajícím kořenovým systémem, nepoškozené, tvarem a texturou odpovídající danému taxonu dřeviny.

9

Obecné technologické zásady výsadby stromů ČSN 83 911 technologie vegetačních úprav v krajině – práce s půdou (DIN 18915) ČSN 83 9021 technologie vegetačních úprav v krajině – rostliny a jejich výsadba (DIN 18916) ČSN83 9031 technologie vegetačních úprav v krajině – trávníky a jejich zakládání (DIN 18917) ČSN 83 9041 technologie vegetačních úprav v krajině – technicko-biologické způsoby stabilizace terénu (DIN 18918) ČSN 83 9061 technologie vegetačních úprav v krajině – ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích (DIN 18920) Problematika obnovy lesní vegetace na nelesních pozemcích a vysazování náhradních výsadeb, v souvislosti s rekultivací antropogenních ploch, je daleko širší než představuje předešlý výčet. Odkazy dané problematiky se dají nalézt mimo výše uvedené právní předpisy a normy například v: - horním zákoně č. 439/1992 Sb. - zákoně o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. - zákoně o vodách č. 254/2001 Sb. - zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. - zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb.

10

3. VLASTNÍ METODIKA Vlastní metodický postup Základní idea zpracování práce spočívá v identifikaci přírodních a společenských limitů území, jejich analýze a návrhu managementu na úrovni záměru až vlastní ,,metodické pomůcky“ plánu péče o území. A) Přírodní limity -

formulovány na základě potenciálního stavu lokality (STG) a aktuálního stavu (antropogenně silně ovlivněná lokalita)

-

diferenciace lokality do segmentů na základě shodných fyzikálně-chemických vlastností substrátu a zastoupení dřevinné vegetace

B) Společenské požadavky -

vlastníka, nájemce, dotčených orgánů

C) Formulace strategického rozhodnutí -

kombinace výše uvedených podmínek

-

varianty řešení

-

optimalizace

D) Návrh managementu -

zpracováno tabelárně pro každý segment

-

popsány způsoby a formy opatření pro péče o území z hlediska řízené sukcese

Nahlížení na problematiku rekultivačního managementu teras odkaliště popílku nebylo možné provést přímočaře a využít na realizaci obnovy stávajících porostů jednu specifickou metodiku, nýbrž bylo využito několika různých metodik a postupů pro jednotlivé dílčí kapitoly. Za stěžejní a reálně aplikovatelný byl shledán postup biologické rekultivace formou řízené sukcese, který byl upraven a doplněn dle následujících bodů: 1) Příprava stanoviště – odplevelení, likvidace některých dřevin 2) Péče o stávající porosty – podsadby, zakládání nových porostů 3) Výsadba dřevin – výběr druhového složení, výběr sadebního materiálu, technika výsadby 4) Péče o vysazené dřeviny – několikaletý plán péče 5) Návrh využití území z pohledu sociálně-ekologického

11

3.1.

Přípravné práce

Součástí přípravných prácí bylo shromáždění veškeré dostupné literatury týkající se dané problematiky a daného území. Výchozí data byla převzata z dostupných dokumentů Energetiky Třinec a.s., ústního podání informací o daném území (Ing. I. Poloček-pracovník ET a.s., Ing. B. Hudzieczek – zaměstnanec odboru životního prostředí a zemědělství MÚ Třinec), studií - Studie využití hrází složiště popílku v Třinci-Dolní Lištná (Klus a spol. 2007), Roślinność na hałdzie ŜuŜlowej przy energetika Trinec i moŜliwości jej zagospodarownia (Sikorski a kol. 2007), Vyhodnocení biochemických a mikrobiologických vlastností antropogenních půd na odkališti Třinec – Jahodná (Dundek, 2008), generelu územního systému ekologické stability města Třince. Jako další podkladový materiál byly použity mapy (porostní, turistická a mapy geografického ústavu ČSAV Brno, mapy z WMS ÚHUL a geoportal.cenia), výše jmenované metodiky a metodické postupy, publikace, literatura a různé internetové stránky s danou problematikou.

3.2.

Terénní práce

Terénní pochůzky byly prováděny od roku 2006 do dubna roku 2009 s důrazem na mapování jednotlivých teras úložiště. Při těchto pochůzkách byla pozornost zaměřena na postup, rozvoj případně stagnaci přirozené sukcese, bylo zmapováno druhové složení dřevin a bylin, jež ovlivňují dané území. Taktéž byl zjišťován zdravotní stav jednotlivých dřevin a vliv zvěře na stávající porosty.

3.3.

Zpracování

Diplomová práce byla zpracována dle následujících kroků: 1) Zpracování komplexní analýzy přírodních podmínek zájmového území a vlastnických stavů na základě získaných dat a literatury k dané problematice. 2) Popis jednotlivých teras od jejich vzniku až po současnost z hlediska dřevinné vegetace, stáří a zdravotního stavu dřevin, fyzikálně-chemických vlastností půdního substrátu, na základě vlastního šetření a dřívějších výzkumů zabývající se tímto územím.

12

3) Diferenciace současného stavu (rozdělení jednotlivých části teras na shodné segmenty z hlediska dřevinné skladby, sukcesního vývoje a následné navrhované péče) na základě vlastního šetření a dřívějších výzkumů. 4) Diferenciace potenciálního stavu (porovnání a upravení jednotlivých skupin typů geobiocénů) na základě generelu ÚSES města Třinec, terénních pochůzek, a konzultace s odborníky zabývající se danou problematikou. 5) Nástin několika možných variant a návrh optimálního využití území 6) Rámcový návrh rekultivačního managementu metodou řízené sukcese na základě prostudované literatury a jednotlivých metodik (popsáno viz výše).

Diplomová práce byla zpracována v softwarech Microsoft Office, Arc Map, Sadovnická projekce a PhotoFiltre. Latinské názvy byly použity dle Květeny ČSR (Hejný, Slavík 1988-1992).

Zhodnocení zdravotního stavu dřevin nebylo předmětem diplomové práce, ale vzhledem k navrhovanému managementu jej nelze pominout. Bylo provedeno vizuální posouzení zdravotního stavu stromového patra, na úrovni absolventa studijního oboru Krajinné inženýrství LDF MZLU v Brně, a byly identifikovány vlivy uvedené v kapitole 4.3 Vlastní popis lokality.

13

4. POPIS LOKALITY 4.1.

Administrativně správní zařazení

Katastrální území: Třinec-Dolní Lištná Obec s rozšířenou působností: Třinec Okres: Frýdek-Místek Kraj: Moravskoslezský.

Obr. 1: Orientační mapa České republiky

Vymezení hranic lokality: Lokalita je ohraničena ze severu a jihozápadu příjezdovými účelovými komunikacemi. Východní hranice představuje hrana naposledy navyšované hráze. Západní hranici tvoří první vybudovaná hráz. Vlastnické poměry: Na lokalitě jsou dle katastrální mapy vymezeny parcely s parcelními čísly 635, 636/2, 644/2, 644/2, 676, 700, 709. Všechny parcely náleží do vlastnictví Energetiky Třinec a.s.

Tab. 2: Způsob využití a druh pozemků dle katastru nemovitostí Číslo parcely 635 636/2 644/2 644/5 676 700 709

Způsob využití jiná plocha dobývací prostor jiná plocha jiná plocha neplodná půda neplodná půda jiná plocha

Druh pozemku ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha ostatní plocha (http://nahlizenidokn.cuzk.cz)

14

4.2.

Širší územní vztahy

4.2.1. Geomorfologické členění Systém – Alpínsko himalájský Provincie – Západní Karpaty Subprovincie – Vnější Západní Karpaty Oblast – Západní Beskydy Celek – Slezské Beskydy Podcelek – Čantoryjská hornatina Okrsek – Nýdecká vrchovina (Demek,1987)

Obr. 2: Orientační mapa Jablunkovské brázdy lemované Slezskými a Moravskoslezskými Beskydy. Studovaná lokalita

15

4.2.2. Geologické charakteristiky Studovaná lokalita náleží do oblasti godulského vývoje těšínského příkrovu slezské jednotky vnějšího karpatského flyše. Předkvartérní podloží území tvoří horniny mezozoického stáří (křída), jsou to svrchní těšínské vrstvy (drobně rytmický flyš s vápnitými jílovci, prachovci a písčitými vápenci) spolu s těšínskými vápenci slezské jednotky. (Demek, 1987) 4.2.3. Pedologické charakteristiky V okolí studované lokality převažují úživné typické kambizemě slabě oglejené až pseudoglejové, na hřbetech i bez oglejení. Na vápenitém podkladě se vyvinuly ostrovy typických pararendzin. (Culek a kol. 1995) Nejvíce zastoupenými půdním typem je hnědá půda mezotrofní, půdním druhem pak půda hlinitá. (Plíva a Žlábek 1986)

Poznámka: Půdním typem složiště je antropozem překrytá kontaminovaná. Tvořená práškovitým struskovým materiálem s vysokou pórovitostí a provzdušněností, velmi slabě vododržná. Na plochách s výskytem vegetace silně prokořeněná. (Dundek, 2008)

4.2.4. Klimatické charakteristiky Lokalita se podle mapy Klimatické oblasti ČSR 1:500 000 (Quitt, 1975) řadí mezi mírně teplé oblasti (MT 9) s následujícími klimatickými vlastnostmi:

Počet letních dnů:

40-50 dnů

Počet dnů s průměrnou teplotou >0°C :

140-160 dnů

Počet mrazových dnů:

110-130 dnů

Počet ledových dnů:

30-40 dnů

Průměrná teplota v lednu:

-3 až 4 °C

Průměrná teplota v červenci:

17 - 18 °C

Průměrná teplota v dubnu:

6 - 7 °C

Průměrná teplota v říjnu:

7 – 8 °C

Průměrný počet dnů se srážkami > 1 mm: 100-120 dnů Srážkový úhrn ve vegetačním období:

400-450 mm

Srážkový úhrn v zimním období:

250-300 mm

Počet dnů se sněhovou pokrývkou:

60-80 dnů

Počet dnů zamračených:

120-150 dnů

16

Počet dnů jasných :

40-50

Průměrný úhrn srážek za rok :

950 mm

Charakteristika meteorologické stanice Jablunkov: 401 m n.m 49°34´s.š.

18°45 v. d.

Tab. 3: Průměrné měsíční teploty vzduchu v letech 1901-1950 ve °C = A Průměrné měsíční úhrny srážek v letech 1901-1950 v mm = B měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

A

-2,9

-1,7

2,3

7,1

12,4

15,2

17,2

16,2

12,8

8

3,2

-0,5

B

54

51

59

64

97

116

136

129

84

74

66

54

Průměrná roční teplota :

7,4 °C

Průměrná teplota v měsících duben až září:

13,5°C

Průměrný roční úhrn srážek :

984 mm

Průměrný úhrn srážek v měsících duben až září :

626 mm

Průměrný úhrn srážek v měsících říjen až březen :

358 mm

(Podnebí ČSSR ( 1901-1950), ČHMÚ, Praha)

17

Graf 1: Klimadiagram – klimatická stanice Jablunkov 401m n.m. (1901-1950) Klimadiagram

C ° / ta o l p e T

80

240

70

210

60

180

50 40

150 B

120

30

90

20

60 A

10

30

0 -10

m m / y k ž á r S

0 I. II. III. IV V VI VII VIII IX X XI XII

-20

-30 -60

Legenda : A = Průměrné měsíční teploty vzduchu v letech 1901-1950 ve °C B = Průměrné měsíční úhrny srážek v letech 1901-1950 v mm

4.2.5. Hydrologické charakteristiky Lokalita náleží do úmoří Baltského, povodí Odry, do níž se vlévá řeka Olše a do ní řeka Líštnice, která protéká v blízkosti severozápadní hranice lokality. Do Líštnice se vlévá bezejmenný levobřežní přítok, jimž je území částečně odvodňováno. Zbytek lokality tvoří povodí s nesoustředným odtokem povrchové vody (dočasné vodní rýhy, erozní rýhy).

4.2.6. Fytogeografické členění ČR Fytogeografická oblast: Mezofytikum Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum Fytogeografický okres: Podbeskydská pahorkatina Fytogeografický podokres: Beskydské podhůří. (Hejný a Slavík, 1988)

18

4.2.7. Potenciální vegetace Lokalita spadá do oblasti výskytu dle mapy potenciální vegetace (Neuhaslová, 1998) lipová dubohabřina (Tilio- caprinetum) a ostřicová dubohabřina (Carci pilosaeCarpinetum).

4.2.8. Přírodní lesní oblasti Oblast: 39 –Podbeskydská pahorkatina Typ oblasti: Pahorkatino-pánevní Podoblast: pahorkatina včetně Ostravské pánve Obvod: Těšínská pahorkatina Květena: Slezského předhůří a nížin (subcarpaticum Silesiacum) (Plíva, Žlábek, 1986) Poznámka: Řešená lokalita je ryze antropogenního původu a postupně se zde vyvíjí přírodní společenstvo, které může být v budoucnu korektně zařazováno do těchto přírodních podmínek.

4.3.

Vlastní popis lokality

4.3.1. Charakter lokality Zájmové území je tvořeno 13 terasami, které vznikly postupným navyšováním hrází dnes již nefunkčního odkaliště energetických odpadů. Terasy jsou 5-7 metrů široké a 3 metry vysoké.

4.3.2. Prostorová identifikace Rozloha lokality je 11,8 ha. Lokalita má terasovitý charakter s převážně S, S-Z expozicí v nadmořské výšce od 350 do 403 m n.m. Souřadnice: zem. šířka 44° 24´ 18´´ zem. délka 11° 20´72´´ . Je vzdálená přibližně 3 km severně od centra města Třinec, 8 km východně od Českého Těšína, 8 km západně od Bystřice nad Olší a 2 km jižně od hranice s Polskem, nejbližší hraniční přechod Horní Lištná je vzdálen 1,6 km. Mapa hranic lokality je uvedena v mapové příloze v kapitole 11.2 Mapové přílohy

19

4.3.3. Chráněné části přírody Na lokalitě se nevyskytuje žádné omezení z hlediska ochrany přírody a ani není v budoucnu navrhováno. Nenacházejí se zde žádné skladební části ÚSES, Natura 2000, ani se nejedná o ZCHÚ. (generel ÚSES města Třince) Na lokalitě není plánována žádná technická či stavební činnost (pouze možnost navýšení poslední stávající hráze na kótě 403 na kótu 406 pro krizový plán Energetiky a.s.). Vodní režim není v plánu upravovat. Do budoucna není zájem z hlediska vlastníka začlenit tuto část odkaliště do pozemků určených k plnění funkce lesa. (ústní zdělení, zástupce ET a.s.) 4.3.4. Charakteristika bioty Hrázový systém úložiště je poměrně hustě pokryt vegetací. Největší zastoupení smíšených porostů stromů a keřů je na nejstarších terasách, prostřední část tvoří stejnověké kultury břízy bělokoré (Betula pendula) a vrby jívy (Salix caprea). Na nejmladších terasách hrázového systému je sporadická vegetace složená z náletů dřevin, keřů a travinných společenstev. Abecední soupis dřevin, keřů a bylin vyskytujících se na lokalitě je uveden v příloze kapitoly 11.1. Tabelární přílohy. Na lokalitě je běžný výskyt následujících živočišných druhů: srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus), zajíc polní (Lepus europaeus), kuna lesní (Martes martes), jezevec lesní (Meles meles), veverka obecná (Sciurus vulgaris), holub hřivnáč (Columba palumbus), bažant obecný (Phasianus colchicus), straka obecná (Pica pica), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), špaček obecný (Sturnus vulgarit), sojka obecná (Garrulus glandarius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), krkavec velký (Corvus corax), slepýš křehký (Angius fragilis). (S využitím: roční výkaz o honitbě Grodisko, 2007)

20

4.3.5. Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Lokalita byla v minulosti součástí mozaikové krajiny vypásaných luk a smíšených lesů. Po vymýcení lesů vznikaly louky a pastviny, na kterých se pásl dobytek místních drobných zemědělců. Intenzivní zemědělství se zde neuplatňovalo. Řešené území bylo údolního charakteru se severní expozicí, odvodňováno bezejmenným potokem, který na lokalitě pramení a vtéká do řeky Líštnice, která následně vtéká do řeky Olše.

Obr. 3: Historická mapa I. vojenského mapování (764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800)

Studovaná lokalita

V souvislosti s vybudováním Třineckých železáren vznikla potřeba vlastní energetické dodávky elektřiny a tepla, a proto byl vybudován energetický komplex, který se posléze stal dceřinou společností Třineckých železáren Energetika Třinec a.s. V roce 1962 byla vystavěna teplárna E3, která vyráběla mimo jiné vodní páru, jež poháněla turbíny pro výrobu eklektické energie. Palivem bylo zejména černé uhlí. Spalováním tohoto paliva vznikal odpad (struska, škvára a popílek, jenž se zachytával na filtrech ve výstupních komínech). Tento odpad byl mísen s vodou a ukládán. Pro ukládání těchto odpadů bylo vymezeno údolí v Dolní Lištné. Údolí bylo v letech 1962-1964 přehrazeno hrází o výšce 5m na kótě 365 m n.m. Vybudovaly se dvě 21

příjezdové komunikace a sklad potřebného materiálu. Z Třineckých železáren na danou plochu bylo vyvedeno potrubí, které dopravovalo hydraulicky popílkovou směs s vodou na odkaliště. Na ploše byly zbudovány přepadové věže, které odváděly přebytečnou vodu z planiny do vodoteče, sloužily rovněž pro odvedení případné povodňové vlny. Ročně bylo na lokalitu ukládáno průměrně 100 000 t popílkové směsi. Postupem času bylo vybudováno třináct třímetrových teras. Poslední terasa byla vybudována na kótě 403 m n. m. Energetika Třinec a.s. prošla v roce 1995 a 1996 modernizací a uvedla do provozu dva fluidní kotle, které výrazně omezují negativní vliv na životní prostředí. V 12/1998 bylo naplavování popílku ukončeno. Po ukončení ukládání popelovin postupně byly odváženy stavební objekty, zrušen sklad materiálu, demontováno a odvezeno potrubí a oplocení. (http://www.etas.trz.cz/)

Úložiště bylo velice neatraktivní plochou pro veškeré možné využití, bylo oploceno s přísným zákazem vstupu s možností utonutí v zatopené planině. Úložiště působilo jednoznačně negativně pro rozvoj jakékoliv vegetace. Pohled na tuto část krajiny byl v rozporu s okolní krajinou, v níž převládaly smíšené porosty příměstského lesa. Z hlediska rekreačního bylo úložiště nejvíc problematické v zimním období, kdy na sousedním svahu s vybudovanou sjezdovkou lyžovali lidé a nástupní plocha sjezdovky těsně sousedila s oplocením úložiště. Postupné navyšování hrázového systému pozvolna umožňovalo rozvoj vegetace, terasy byly pokryty vrstvou ornice, na některých bylo vyseto trávobylinné společenstvo a založeny porosty přípravných dřevin. Na takto vzniklém ekosystému začalo hospodařit myslivecké sdružení, které vysazovalo na lokalitě stanovišti nepůvodní druhy (např. smrk ztepilý).

4.3.6. Využívání území v dnešní době Odpadní materiál z výroby energie (struska, škvára, popel) se dnes využívá částečně při sanaci vytěžených šachet dolů nebo jako stavební materiál pro betonové směsi. Tím pádem se úložiště již nevyužívá pro ukládání popílku, nýbrž slouží jako záložní plocha pro krizovou situaci, jež by mohla nastat neodkupováním popílku odběrateli nebo správou dolů. V případě takové situace bude tento energetický odpad znovu vyvážen na úložiště, nikoli však hydraulicky, ale pneumaticky pomocí nákladních automobilů. Díky 22

modernizaci spalovacích kotlů Energetiky a.s. je tvorba popílku několikrát menší než v minulosti a taktéž chemické složení se upravilo v rámci norem pro využívání energetických odpadů. Pokud by Energetika a.s. byla nucena ukládat popílek opět na úložiště popílku předcházela by tomuto procesu výstavba hráze na vyšší kótu 406 m n.m. Na výstavbu hráze by byl použit certifikovaný materiál RETAS a REHAS tvořený právě popílkovou směsí z Energetiky a.s. (http://www.etas.trz.cz/) Plocha odkaliště dnes představuje vysušenou planinu, na které se postupně vyvíjí vegetace. Po odstranění oplocení je plocha volně přístupná zvěři, která zde má možnost migrace z Polské republiky. Nejen pro studenty a obyvatele Třince představuje úložiště zajímavou lokalitu z hlediska studie sukcese, vycházek do přírody v návaznosti na příměstský les a v zimním období je na ploše udržovaná trasa pro klasické lyžování. Na terasách se vytvořily husté porosty dřevin a keřů představující úkryt a zdroj potravy pro lesní zvěř. Velkým pozitivem je blízkost relativně přirozeného lesa, jenž umožňoval a dále umožňuje přenos a akumulaci semen. Významná, z hlediska klíčivosti semen a uchycení semenáčků je vlastní lokalizace území, neboť údolní charakter napomáhá k tvorbě stálých mikroklimatických podmínek. To, co bylo kdysi naprostou degradovanou krajinou, je dnes živým ekosystémem různých druhů živočichů a rostlin. Fotografie území jsou uvedeny v kapitoly11.3. Fotografické přílohy

23

Obr.4: Znázornění jednotlivých teras hrázového systému s vyschlou planinou úložiště.

4.3.7. Současné a potenciální škodlivé vlivy a ohrožení území V současné době je území ovlivňováno imisním zatížením z nedalekých Třineckých železáren, území dle zonace ÚHUL spadá do pásma ohrožení imisemi B, C. Na hrázovém systému pravděpodobně vlivem změny stanovištních podmínek prosychají dřeviny přirozeně vázané na vlhčí stanoviště. Na javorech se objevuje houbové onemocnění rodu Rhytisma. Na některých dřevinách se vyskytují podélné praskliny na kmeni způsobené pravděpodobně jarními mrazy. Z pohledu sukcesního stádia je brzdícím prvkem přirozené obnovy značně dominantní keřové patro na starších terasách tvořené zejména ostružiníkem, svídou a hlohem a neméně podstatným nežádoucím aspektem je vliv spárkaté zvěře, která likviduje mladé semenáčky. Značné riziko pro celé území představuje šíření nepůvodních druhů zejména křídlatky japonské, zlatobýlu kanadského z dřevin trnovníku akátu. Potenciální ohrožení představují přeštíhlené porosty břízy bělokoré, vrby jívy a topolu osiky, které tvoří třetinu území a jsou spojeny s rizikem vývratů a zlomů v důsledku vichřic. Pro tyto téměř monokulturní porosty představuje také vážné riziko houbový patogen Piptoporus betulinus . (www.uhul.cz)

24

5. VÝSLEDKY 5.1.

Popis dosavadního vývoje vegetace

Postupným navyšováním hrází vzniklo 13 teras s různým druhem rekultivace. Vegetace se postupně šířila v návaznosti na nově vybudované hráze ještě v době činnosti úložiště. Vzdušné strany nejstarších hrází byly postupně zaváženy ornicí a podornicí a zatravněny travobylinnými směsi s příměsí bobovitých rostlin z důvodu lepšího dodatku dusíku. Po navýšení další hráze docházelo na spodních terasách ke spontánní sukcesi zejména pionýrských dřevin např. břízy bělokoré (Betula pendula), topolu osiky (Populus tremula), vrby jívy (Salix caprea), uchytily se mechy, traviny, vyšší rostliny. Některé terasy byly osázeny melioračními dřevinami zejména břízou bělokorou (Betula pendula), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), vrbou jívou (Salix caprea) a topolem osikou (Populus tremula) posléze smrkem ztepilým (Pice abies). Díky nedalekému příměstskému lesu složeného zejména z jehličnatých druhů např. smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), ale i listnatých druhů např. buku lesnímu (Fagus sylvatica), javoru klenu, babyky, mléče (Acer pseudoplatanus, A. campestre, A. platanouides), dubu zimnímu (Quercus petraea) lípě srdčité (Tilia cordata) apod. se dřeviny na terasy mohly úspěšně šířit. (ústní sdělení zástupce mysliveckého sdružení, honitby Grodisko) Poznámka: V minulosti bylo proti prašnosti zasahováno postřikováním plochy odkaliště, a proto lze usuzovat, že dřeviny nestrádaly vlivem nedostatku vody. Důkazem jsou např. porosty olše lepkavé, jenž za normálních okolností vyhledává spíše stanoviště s dostatkem půdní vlhkosti. (Chmelař, 1983)

Významnou odlišnost tvoří vegetace na okrajích spodních teras, jelikož je lemují 2 bezejmenné potůčky, které jsou většinu roku vyschlé. Oba se setkávají pod nejstarší terasou a vtékají do potoka Líštnice. Podél těchto vodotečí, jež jsou plněny zejména v době tání sněhu či větších srážek se vytvořily odlišné porosty dřevin a keřů s podrostem vázaným na vlhčí stanoviště s přebytkem dusíku. Vegetace na ostatních terasách měla v hrubém odhadu následující tendenci: 1) Po zavezení povrchu koruny i svahu terasy zeminou byla vyseta trávobylinná společenstva a pionýrské dřeviny, nebo byly terasy ponechány samovolnému vývoji (jak bylo uvedeno výše, postup rekultivace nebyl na každé terase shodný).

25

2) Následoval nálet diaspor dřevin z okolních porostů. Postupně se uchytily keře, zejména svída krvavá (Cornus sanguinea), růže šípková (Rosa canina), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), střemcha obecná (Prunus padus), kalina obecná (Viburnum opulus), líska obecná (Corylus avellana), ostružiník (Rubus sp.) a zejména pionýrské dřeviny viz výše.

3) Semenáčky, které nebyly poškozovány zvěří, jelikož zde bylo ponecháno oplocení, či abiotickými činiteli, se uchytily a dorostly do současné podoby.

4) Pod vzrostlými stromy se již začaly měnit ,,půdní“ podmínky, obsah humusu z opadu a rozkladu organické hmoty se zvyšoval a vytvářel pozitivní prostředí pro náročnější dřeviny. Uměle byl následně vysazován pomístně smrk, buk a dub.

5) Porosty pionýrských dřevin se rozpadaly, na volná místa se dostávaly opět keře, které způsobily úplné pokrytí.

6) Po odstranění oplocení se vlivem zvěře (zejména spárkaté) semenáčky cílových dřevin uchycovaly velmi zřídka, neboť docházelo a dochází k poškozování semenáčků ohryzem a okusem. Růst v takovém případě je zastaven, nebo jsou dřeviny značně deformované.

V dnešní době jsou vzdušné strany hrází porostlé vegetací jak spontánní, tak uměle založenou. Zastoupení dřevin hrází je značně nehomogenní. Bohužel je velice obtížné určit, které z dřevin se zde uchytily v důsledku rozšiřování diaspor z okolních porostů, či byly uloženy v ornici nebo uměle vysazeny. Naprosto přirozená sukcese bez zásahu člověka zde rozhodně neprobíhá ani na jedné z teras a startovací podmínky pro vegetaci byly také odlišné. Evidentní je ovšem fakt, že dnes zelené terasy tvoří v krajině dokonalou ukázku přirozeného rozvoje vegetace a vzhledem k druhovému složení je lokalita bohatší než okolní porosty.

Poznámka: Vzhledem k chybějícím uceleným informacím o managementu a rekultivaci této lokality nelze s přesností určit dosavadní zásahy a opatření. Analýzu vývoje porostu nebylo možné podložit oficiální dokumentací, byla tedy vytvořena dle dosavadních studijních zkušeností zpracovatele DP a na základě informací o postupném ukládání popelovin, modernizaci teplárny E3.

26

5.2.

Diferenciace území na dílčí segmenty

Na základě fyzikálně-chemických vlastností ,,půdního“ substrátu, vegetačního krytu a vlastností dřevin, byly jednotlivé terasy rozděleny do dílčích (pracovních) segmentů s relativně shodnými charakteristikami. K této segmentaci bylo dále nahlíženo v návrzích jednotlivých opatření, jež jsou uvedeny v tabelární příloze kapitoly 11.1. Lokalizace segmentů je uvedena v mapové příloze č. 11.2.3. Současný stav jednotlivých segmentů byl zpracován graficky a je vyobrazen pomocí simulačních výstupů viz níže.

Legenda k simulačním výstupům

Ostružiník (Rubus sp.)

27

Segment č. 1

Obr. 5: Simulace současného stavu segmentu č. 1.

Segment je vymezen ze severní a jižní strany panelovými komunikacemi, z východu hranou 2 terasy a západu počátkem první terasy. Na jeho okrajích a v nejnižší části jsou drobné vodoteče, které poskytují jiné půdní podmínky než v ostatních částech teras. Substrát byl v minulosti zavezen ornicí a dle studie (Dundek, 2008), je po 47 letech obohacen o 12 % humusu z opadu a rozkladu ponechané organické hmoty. Tento substrát je nadále obohacován živinami zejména dusíkem a vodou z okolních vodotečí. Důkazem jsou tomu rostliny indikující zvýšený obsah dusíku, například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Dále se v podrostu vyskytují například kakost smrdutý (Geranium robertianum), lipnice obecná (Poa trivialis), lipnice roční (Poa annula), srha laločnatá (říznačka), (Dactylis glomerata), kuklík městský (Geum urbanum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), svízel přítula (Galium aparine), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a jiné. V dřevinném patře se vyskytují vrba jíva, v. křehká, v. bílá (Salix caprea, S. fragilis, S. alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol osika (Populus tremula) jasan ztepilý

28

(Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata). Některé stromy jsou ve stádiu chřadnutí, či jsou již zcela uhynulé. V keřovém patře dominuje svída krvavá (Cornus sanguinea), kalina obecná (Viburnum opulus), dále například střemcha (Prunus padus). Segment představuje velice odlišné charakteristiky než ostatní segmenty na lokalitě. Ve vegetačním období je téměř neprostupný, nevyskytují se zde volné plochy. Pod hranou terasy jsou porosty původních dřevin a uměle je vnesen smrk ztepilý (Picea abies), jehož stáří bylo odhadnuto na 25 let. Rozloha segmentu je přibližně 1 ha

Segment č. 2

Obr. 6: Simulace současného stavu segmentu č. 2.

Segment je vymezen ze severní a jižní strany panelovými komunikacemi, z východu počátkem svahu 4 terasy a ze západu začátkem svahu 2 terasy. Tato část teras není tak obohacená vodou a obsah minerálního dusíku dle studie (Dundek, 2008) se pohybuje od 0,2 do 0,26 mg /kg sušiny. Obsah humusu se pohybuje od 13-15 % a znamená spíše

29

nadprůměr ze všech teras. Dle studie (Klus a kol. 2007) zde byla navezena cca 20 cm ornice a terasy byly zatravněny trávobylinnými společenstvy. Tato část lokality je taktéž ve vegetačním období velmi těžko prostupná, keřové patro je velice dominantní. Výjimkou je vykácená část, na níž byly odstraněny některé dřeviny z důvodu lepší manipulace s automobilovou technikou v souvislosti s demontáží nefunkčního potrubí, jimž byla dopravována popílková směs. Tento průsek široký přibližně 5m pokračuje až k 9 terase. Na otevřeném prostoru bylo vysázeno několik starších odrostků různých druhů dřevin do jamek s přidáním ornice. Stromy jsou zabezpečeny proti vývratu kůly. V podrostu se vyskytují například bradáček vejčitý (Listera ovata), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), lipnice obecná (Poa trivialis), dále tolice srpovitá (Medicago falcata), svízel přítula (Galium aparine), vikev ptačí (Vicia cracca), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), konvalinka vonná (Convallaria majalis). Na otevřených místech se vytvořila ohniska kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Ve stromovém patře se vyskytuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol osika (Populus tremula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bříza bělokorá (Betula pendula), javor babyka (Acer campestre), vrba jíva (Salix caprea), vtroušeně třešeň ptačí (Prunus avium), lípa srdčitá (Tilia cordata), buk lesní (Fagus sylvatica), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a uměle vysázen smrk ztepilý (Picea abies), z keřů například svída krvavá (Cornus sanguinea), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) břečťan popínavý (Hedera helix)a ostružiník (Rubus sp.) Rozloha segmentu je přibližně 1,7 ha.

30

Segment č. 3

Obr. 7: Simulace současného stavu segmentu č. 3. Segment je vymezen ze severu a jihu panelovými komunikacemi z východu hranou 9 terasy a ze západu počátkem svahu 4 terasy. Popisovaný segment je dosti variabilní, jelikož se jedná o prostřední část lokality a byla zde nutnost ponechat hrany teras volné pro pojezd vozidel, a proto dřeviny jsou zastoupeny pouze na svahových partiích. Segment začíná na 4 terase, která na svahu tvoří porost složený zejména z olší, vtroušená je i bříza, vrba nebo lípa. Segment dále pokračuje až na hranu 9 terasy. Svahy těchto teras jsou téměř zcela pokryty porosty břízy bělokoré (Betula pendula) a vrbou jívou (Salix caprea), vtroušený je topol osika (Populus tremula), olše šedá (Alnus incana), líska obecná (Corylus avellana). Keřové patro není příliš rozvinuto, segment je velice dobře prostupný. V podrostu se vyskytují semenáčky dubu zimního (Quercus peraea), buku lesního (Fagus syvlatica), smrku ztepilého (Picea abies), ale pravděpodobně vlivem okusu zvěře (zejména srnčí) se nevyskytují žádní starší jedinci.

31

Terasy jsou velice tence pokryté ornicí, místy lze pozorovat původní substrát popílkové směsi bez ornice. Obsah humusu je nejvyšší na terase č. 5 kolem 16%, což představuje nejvyšší hodnotu ze všech teras. Terasa je na rozdíl od ostatních teras tohoto segmentu pokrytá nejhustší vegetací jak dřevinnou, tak keři. Obsah minerálního dusíku na této terase se pohybuje okolo 0,23 mg/kg sušiny a je shodný s obsahem na terase č. 6, kde je, ale podstatně slabší humusová vrstva (12%). 7 terasa má obsah humusu pod 10%, zato má nejvyšší hodnotu minerálního dusíku na 0,35 mg/kg sušiny. Terasu pokrývají porosty břízy bělokoré (Betula pendula) a vrby jívy (Salix caprea), vtroušený je topol osika (Populus tremula). Tyto porosty jsou velice přeštíhlené. Terasa 8 vykazuje hodnoty minerálního dusíku druhé nejvyšší na dané lokalitě 0,33 mg/kg sušiny obsah humusu je kolem 12 %. (Dundek, 2008). Na tuto terasu byla navezena ornice. (Klus a kol 2007) V podrostu jednoznačně dominuje zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) dále například pupalka dvouletá (Oenothera biennis), vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium), třtina krovištní (Calamagrostis epigejos), vikev ptačí (Vicia cracca). Rozloha segmentu je přibližně 4 ha.

32

Segment č. 4

Obr. 8: Simulace současného stavu segmentu č. 4.

Segment je vymezen ze severu a jihu panelovými komunikacemi, z východu hranou 10 terasy, z jihu panelovou komunikací, ze západu hranou 9 terasy. Tento segment představuje terasu, na které není tak hustý zápoj jako na předešlých terasách. Hrana terasy je taktéž ponechána pro pojezd, na svahu je z části vysázen smrkový remízek, stáří smrkového porostu bylo odhadnuto na 15 let. Obsah minerálního dusíku je kolem 0,2 mg/kg sušiny, obsah humusu 9 %. (Dundek, 2008) Na tuto terasu byla taktéž navezena ornice. (Klus a kol 2007) V severní části této terasy bylo provedeno vysázení několika jedinců listnatých dřevin, avšak bez jakékoliv ochrany, a proto většina sazenic byla poškozena zvěří. Dále je terasa značně porostlá keři, zejména svídou krvavou (Cornus sanguinea), růží šípkovou (Rosa canina) a hlohem jednosemnným (Crataegus monogyna). V podrostu se vyskytují

například

hrachor

hlíznatý

(Lathyrus

tuberosus),

kopretina

bílá

(Leucanthemum vulgare), pcháč oset (Cirsium arvense), rožec obecný (Cerastium

33

holosteoides), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), tolice srpovitá (Medicago falcata) a vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus). Rozloha segmentu je přibližně 1 ha Segment č. 5

Obr. 9: Simulace současného stavu segmentu č. 5. Segment představuje terasy 10,11,12 na severu a jihu vymezené panelovými komunikacemi, které jsou téměř bez dřevinné vegetace. Byla zde navezena ornice v celkové mocnosti 20 cm, rychle se rozšířil travinný porost (Klus a kol. 2007). Humusová složka je pod 4 % a obsah minerálního dusíku je taktéž nejnižší ze všech teras od 0,26 po 0,2 mg/kg sušiny (Dundek, 2008). Pouze sporadicky se vyskytují z náletů odrostky břízy bělokoré (Betula pendula), třešně ptačí (Prunus avium) vrby jívy (Salix caprea), z keřů svída krvavá (Cornus sanguinea), růže šípková (Rosa canina), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). Z bylinné vegetace převládá tráva třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), ostřice časná (Carex praecox), dále podběl obecný (Tussilago farfara), jetel prostřední (Trifolium medium), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), tolice srpovitá (Medicago falcata), mateřidouška časná (Thymus praecox), bukvice lékařská, (Betonica officinalis), pcháč oset (Cirsium arvense), hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus), vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus). Rozloha segmentu je přibližně 3,7 ha

34

Segment č. 6 je koruna poslední nejmladší 13 terasy, která je udržovaná bez vegetace pro možný pojezd vozidel a následnou výstavbu další hráze. Rozloha segmentu je přibližně 0,3 ha. Celkově je obsah minerálního dusíku na všech terasách velmi nízký. Nejvyšší hodnoty se vyskytují na terase č. 7 s porostem břízy bělokoré (Betula pendula). Množství tohoto dusíku nejeví výraznou závislost na stáří jednotlivých teras. Z hlediska obsahu humusových látek lze jednotlivé terasy hodnotit jako humózní, avšak tři nejmladší terasy, s velice sporadickou vegetací jako slabě humózní. Obsah humusu má vzhledem ke stáří jednotlivých teras klesající tendenci. Jeho množství je přímo úměrné době, kdy se zde organická hmota měla možnost hromadit a tedy i stavu vegetace. (Dundek, 2008)

Na korunách dřívějších hrází byla vegetace odstraňována, a proto se mohla rozvíjet zejména na svahových částech teras. Tyto zásahy jsou nejvíce patrné na prostředních terasách, kde porosty svahů tvoří přeštíhlené remízky břízy a vrby jívy, zatímco na koruně je pouze bylinná vegetace. S postupným navyšováním hrází se úpravy korun teras přesouvaly na mladší terasy. Na spodních terasách je tento efekt také evidentní. Svahy teras jsou pokryty vzrostlými stromy a hrany jsou po ukončení odstraňování vegetace zarostlé buření. Tyto části teras jsou naprosto neprostupné. Na nejmladších terasách je postup značně podobný. Pokud tento management bude uplatňován i do budoucna dá se předpokládat, že svahy teras budou představovat relativně stabilní porosty a hrany budou porostlé buření, která zamezí jakékoliv přirozené obnově. Abecední soupis bylin, dřevin a keřů pro jednotlivé segmenty byl uveden v tabulkové příloze č. 11.1.

35

5.3.

Potenciální stav lokality

Potenciální stav byl hodnocen z hlediska potenciálního stavu geobiocenóz. (Buček, Lacina, 2002) Ačkoli na řešené lokalitě, která je čistě antropogenního původu, se změny abiotického prostředí neprojevují déle než 100 let, byly jednotlivé typy geobiocénu mírně pozměněny s ohledem na vznik lokality, dosavadní průběh šíření vegetace a následně byly zohledněny v návrzích managementu lokality. Na lokalitě byly podle generelu územního systému ekologické stability města Třinec a dle mapy STG 1:10 000 zpracované pro Třinecko vylišeny následující skupiny typů geobiocénů:

4B4 Querceta roboris fagi – vhlké doubravy s bukem 4C4 Fraxini roboris aceris - jasanové doubravy s javorem 4BD3 Fageta tiliae - lipové bučiny

Prapůvodně se lokalita nacházela v centru smíšených lesů 4. vegetačního stupně, místy se blížícímu k 3. vegetačnímu stupni v blízkosti vodotečí. Potenciální vegetace by byla zastoupena zejména lipovými bučinami či vlhkými doubravami s bukem (4BD3a, 4B4). V dřevinném patře by převládal buk (Fagus sylvatica), doprovázený lípami (Tilia cordata, T. platyphyllos) a javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), na místech hliněných diluvií by se objevoval také dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus) na vápenatém podloží těšínských vrstev by se vyskytovala také jedle (Abies alba).V synusii podrostu by se k převažujícím mezotrofním druhům přidružovaly některé druhy s kalcifilní tendencí. Převažujícími druhy by byly: hrachor jarní (Lathyrus vernus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopytník evropský (Asarum europium), mařinka vonná (Galium odoratum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ostřice prstnatá (Carex digitata) nebo pitulník horský (Galeobdolon montanum). V místech potočních niv drobných vodotečí, úzkých pramenišť a úzkých údolí by potenciální vegetace byla zastoupena jasanovými doubravami s javory (4C4). V dřevinném patře by převládaly javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilmy (zejména Ulmus minor), a dále vrby (Salix fragilis, caprea) olše lepkavá (Alnus glutinosa), pomístně dub (Quercus petraea). V podúrovni

36

střemcha hroznovitá (Padus avium), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), z keřů krušina olšová (Frangula Aldus), kalina obecná (Viburnum opulus). V podrostu by byly zastoupeny byliny s nitrofilní tendencí indikující vyšší obsah dusíku např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). K charakteristickým druhům by dále patřila kostřava obrovská (Festuca gigantea), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), nebo ostřice lesní (Carex sylvatica). (Buček, Lacina; 2002) Vzhledem ke změně zejména půdních fyzikálně-chemických vlastností byly skupiny typu geobiocénu (STG) na lokalitě modifikovány. Upravené STG: 3 BC 3 Querci fageta aceris (javorové dubové bučiny) 3 (4) BD 3 Querci-fageta tiliae (lipové dubové bučiny) Pozměněné abiotické podmínky na této antropogenní lokalitě nejsou tak enormně odlišné od předchozí charakteristiky, jak by se na první pohled zdálo. Kolem drobných vodotečí je půdní substrát obohacován dusíkem, a proto zde zůstává mezotrofně nitrofilní trofická meziřada, která je ovšem v normálním hydrickém režimu, k záplavám nedochází a půda tak není zaplavována jako v zamokřené hydrické řadě a nemá znaky oglejení. Dřevinné patro vzhledem k cílové dřevinné skladbě by mělo obsahovat zejména kombinaci buku lesního (Fagus sylvatica), dubu zimního (Quercus petraea), javorů (Acer pseudoplatanus, A. platanoides i A. campestre) a líp (Tilia cordata, T. Platyphyllos). V keřovém patře bez černý (Sambucus nigra) a brslen evropský (Euonymus europaea). V porovnání např. s STG 4C4, by zde byla absence například olše lepkavé, která má maximální nároky na vláhu v půdě a vyžaduje vyšší hladinu spodní vody (Chmelař, 1983). Těchto ekologických podmínek nelze v popílkovém substrátu zpravidla dosáhnout. Na ostatních částech lokality byla vymezena skupina typu geobiocénu (3-4 BD 3) Querci-fageta tiliae (lipové dubové bučiny), které částečně přecházejí do 4 vegetačního stupně a prolínají se s lipovými bučinami. Mezotrofně bazická trofická meziřada je zde dosažena vyšším obsahem vápníku v popílkové směsi, který se používal v technologii odsiřování (http://www.etas.trz.cz/). V dřevinném patře by měly být dominantní lípy (Tilia cordata, T. Platyphyllos), buk lesní (Fagus sylvatica), dubu zimního (Quercus petraea), z keřů například řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), brslen evropský

37

(Euonymus europaeus), nebo dřín obecný (Cornus mas). Od dříve vymezených STG by zde příliš neprosperovala jedle bělokorá (Abies alba). Z dosavadního soupisu podrostu vyplývá značná vázanost některých druhů na hydrický či trofický režim. Vyskytují se druhy s výrazně nitrofilní tendencí v okolí drobných vodotečí jako například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), lipnice obecná (Poa trivialis) nebo svízel přítula (Galium aparine), či na slunných místech bez dřevinné vegetace druhy s kalcifilní tendencí např. jetel prostřední (Trifolium medium), podběl obecný (Tussilago farfara) a řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Výrazný vliv má především dřevinné složení, zejména husté porosty keřů, smrkové remízky, přeštíhlené březové a vrbové porosty. Podrobný soupis bylin je uveden v tabulce č. 11.1.1. Současné a potenciální zastoupení dřevin je uvedeno v tab.č. 11.1.2. tabelární přílohy.

Dalo by se předpokládat, že lokalita bude mít charakter suché stepi, či jiného podobně vysýchavého stanoviště s tomu odpovídající vegetací, ovšem po pečlivém průzkumu lokality je nutno tuto hypotézu přehodnotit. Díky provedené rekultivaci a navážkám zeminy se vegetaci daří dobře, v místech se zvýšeným obsahem dusíku převládají nitrofilní druhy ve velkých společenstvech a i na nejsušších partiích je zapojené souvislé travní společenstvo. Po provedených půdních rozborech se ,,půda“ jeví jako humózní a obsah humusu je srovnatelný jako na kontrolní ploše s přirozenou půdou. (Dundek, 2008). Na první pohled je zřejmé že krajina jaká zde byla před vytvořením úložiště, je nenávratně morfologicky pozměněna a nikdy nebude vypadat jako dřív, avšak co se týče vegetační složky, je díky současně probíhající ,,sukcesi“ a vložením dodatkové energie velice reálné, že téměř nabude původní podoby, tzn. stane se z ní lesní enkláva přírodě blízkého charakteru.

38

5.4.

Speciální zájmy a omezující podmínky využívání území

Požadavky orgánu ochrany přírody a krajiny, zastoupeného MÚ Třinec, odbor životního prostředí a zemědělství, nebyly udány. Pouze ústně bylo doporučeno, aby byla lokalita ponechána přirozenému vývoji bez zásahů. Z hlediska územního plánování: část teras je vedena v územním plánu jako U-T plocha průmyslu a stavebnictví určená k rekultivaci (poslední tři terasy od kóty 380) : část teras je vedena jako N-Z neurbanizované území, zóna krajinné zeleně. Z výše uvedeného zařazení plyne pro terasy nacházející se na kótě 360 až 380 následující nepřípustné využití lokality: - nová výstavba ani zmenšování rozsahu zóny - zvyšování koncentrace a intenzity zemědělské výroby - změny kultur pozemků na ornou půdu a zahrady - zřizování trvalého oplocení s výjimkou oplocení u stávajících objektů a lesních školek - výstavba staveb vedlejších a zahradních domků, umisťování dočasných staveb - zřizování zahrádkových osad, rekreačních chat a oplocování pozemků - zvyšování zpevněných nebo zastavěných ploch (Regulační podmínky pro výstavbu a využití území, město Třinec, 2005) Z hlediska současného nájemce pozemku, kterým je místní myslivecké sdružení, byly vzneseny ústně požadavky na ponechání smrkových porostů z hlediska úkrytu zvěře, a ponechání prostupnosti lokality pro migraci zejména spárkaté zvěře. Vlastník pozemku Energetika Třinec a.s. vznesl následující požadavky: - ponechat některé terasy sjízdné - jednotlivé zásahy rozdělit etapovitě do několika let (z finančního hlediska) - lokalitu využít pro náhradní výsadby - začlenit do managementu likvidaci invazních druhů - ponechat poslední terasu bez zásahu pro případné navyšování hrázového systému

39

5.5.

Hlavní cíl rekultivace a další dílčí cíle

Hlavní cíl Lokalita po provedené rekultivaci bude mít v konečném stavu charakter bohatě strukturovaného lesa, který bude plynule a zároveň funkčně navazovat na blízký příměstský les. Návrh cílové dřevinné skladby je uveden v tabulce přílohy 11.1.5.

Další dílčí cíle a pravidla
Bude zamezeno šíření nepůvodních druhů do okolní krajiny.
Vegetace a dřevinná skladba bude plnit několik funkcí zároveň (sanační, meliorační, biologickou a zčásti i naučně-rekreační a produkční).
Následná obnova porostů a zakládání nových lesních společenstev v budoucnu (například na pláni úložiště) povede cestou cílené řízené sukcese.
Druhová skladba dřevin bude odvozena od limitujících přírodních podmínek, charakteru stanoviště (viz kapitola 4. Přírodní podmínky), potenciální vegetace (viz kapitola č. 5.2 Potenciální stav) a dle budoucího využívání lokality (viz kapitola 6.2. Optimalizace využití území).
Ochrana sazenic, poloodrostků a jedinců z přirozené obnovy proti škodám zvěře bude provedena oplocením a repelentními nátěry, oplocenka nesmí bránit průchodnosti lokality (viz tab. 11.1.4: Rámcové zásady péče o území).
Zásahy na lokalitě uskutečňovat dle plánu managementu, v návaznosti na minulé a nastávající operace (viz tab. 11.1.4: Rámcové zásady péče o území).
Bude prováděn monitoring zásahů, použité technologie a materiál budou evidovány.

40

6. NÁVRH ŘEŠENÍ VYUŽITÍ ÚZEMÍ 6.1.

Varianty řešení

Na základě uvedených charakteristik území a jednotlivých požadavků na využití lokality bylo navrženo několik variant využití území. Každá z variant má své kladné, ale i záporné stránky.

1) Lokalitu nikterak nevyužívat, ponechat v dosavadním stavu bez zásahu. Terasy upravovat pouze dle potřeby nájemce – mysliveckého sdružení. Klady: Lokalita by představovala nerušené místo pro zvěř, pravděpodobně by zde nehrozilo žádné antropogenní ovlivnění (nemyslí se tím ovlivnění emisemi). Vznikla by zde možnost studie dosavadního a následujícího vývoje vegetace. Zápory: Intenzivnější výskyt spárkaté zvěře by mohl mít za následek zamezení přirozeného zmlazování dřevin (zejména okusem). Přehoustlé březové porosty nevykazují příliš stabilní společenstvo. Při potenciálním výskytu infekce, houby či jiných patogenů, by mohl být celý porost napaden a následně rozvrácen. V segmentu, nejvlhčím a nejbohatším na dusík, by se invazní rostliny pravděpodobně šířily velice rychle a znemožňovaly by uchycení semenáčků okolních dřevin. Tuto skutečnost by taktéž podněcoval nekontrolovatelný růst buřeně. Na lokalitě by se pravděpodobně dále šířily invazní druhy zejména křídlatka, akát, pcháč apod., které se mohou dále rozšiřovat do okolních porostů. Nežádoucí je i rozšiřování břízy do okolních lesů. Lokalita by mohla být potenciální zdroj alergií negativně působící na návštěvníky nedalekého příměstského lesa a návštěvníky tohoto území. Možný pád seschlých větví či celých stromů by mohl způsobit úraz případným návštěvníkům teras úložiště.

2) Didaktické využití, které by znamenalo rozšířit informace o dané lokalitě do odborných kruhů, vybudovat naučné tabule s popisem původu, managementu a nástinu budoucího vývoje lokality. Na lokalitě zasahovat pouze v rámci likvidace invazních druhů a pravidelného sečení teras bez dřevinné vegetace. Klady: Lokalita se bude dále sama vyvíjet ve svém vlastním tempu, avšak invazní druhy nebudou podporovány. Bude umožněno sledování přirozené sukcese a obeznámení odborné veřejnosti s danou lokalitou, možnost zkoumání pokusných ploch Zápory: Stále bude znemožněn přechod na cílové dřeviny vlivem poškozování mladých semenáčků okusem zvěře a šíření buřeně. Tato varianta neřeší přehoustlé

41

porosty bříz a možné napadání infekcí viz var. 1. Navíc zvýšená návštěvnost povede k sešlapu a vytváření nežádoucích pěšinek, rušení zvěře, ptactva a možné znečišťování odpadky.

3) Rekreační využití by umožňovalo rozšířit zde trasu naučné stezky, která je v nedalekém příměstském lese. Vytvořit tabuli s popisem vzniku, využívání a následnou péčí o lokalitu. Částečně lokalitu zpřístupnit a vytvořit několik pěšinek a laviček. Některé porosty rozvolnit a vytvořit paloučky s nepravidelnými spony dřevin. Likvidovat invazní druhy a pravidelně udržovat tuto lokalitu z hlediska přístupnosti a bezpečnosti. Klady: Zviditelnění a objasnění široké veřejnosti nutnost budování úložišť popílku v minulosti, důraz na vlastnosti přírody a její regenerace, zpřístupněním lokality bude umožněna lepší kontrola porostů. Zápory: Sešlapávání mimo vytvořené cestičky, vandalizace a odhazování odpadků, by mohla mít za následek rušení zvěře a ničení přírody.

4) Využití území pro pěstování rychlerostoucích dřevin a následné využití biomasy pro vytápění. Klady: Tato varianta by mohla řešit možné alternativní zdroje energie pro ET. Zápory: Tímto zásahem a následným využíváním lokality by byly rychle odčerpány živiny a lokalita by se tak ocitla téměř na začátku svého boje s antropogenním substrátem. Při celkové likvidaci dřevin by bylo zamezeno přirozené sukcesi, možné by také bylo šíření druhů pěstovaných na lokalitě do okolí a omezení migrace živočichů. Možná by byla i nákaza či rozpad stejnodruhového porostu vlivem přírodních stresorů.

5) Využití území pro posílení biodiverzity krajiny. Tato varianta by umožnila zasahovat na lokalitě za účelem plánované řízené sukcese na základě navržených STG s cílem vytvořit zde bohatě strukturovaný les s hlavními dřevinami: lípami (Tilia cordata, T. platyphyllos), bukem lesním (Fagus sylvatica) a přímesí javorů (Acer pseudoplatanus, A. platanoides, A. campestre) s dubem zimním (Quercus petraea). Dále by byly pravidelně z lokality odstraňovány invazní byliny a dřeviny. Nevyhovující současné porosty by bylo možno z důvodu budoucího možného rozpadu porostu, či nepřirozenosti v daných podmínkách odstranit.

42

Klady: Lokalita by byla kontrolována z hlediska invazních druhů, bylo by zde napomáháno k přirozené sukcesi ochranou přirozené obnovy před poškozováním zvěří, dále by na lokalitě byly vysázeny cílové dřeviny vhodné pro tuto přírodní oblast. Zápory: Tímto využitím se vlastník nevyhne nemalým nákladům na pěstební činnost a vytvoření ochranných oplocenek proti zvěři. Umělým, leč šetrným zásahem do této enklávy by bylo znemožněno další pozorování přírodních sukcesních vývojů. Pěstební zásahy by musely být opakovaně provozovány po několik let s nezbytnou kontrolou.

6.2.

Optimalizace využití území

Z výše uvedených variant vyplývá, že území skýtá velké množství potenciálního využití a pro optimální využití se nelze striktně držet ani jednoho z nich. Vzhledem k uvedeným přírodním podmínkám, charakteru lokality, konzultacím se zainteresovanými lidmi a po zhodnocení celé problematiky navrhuji variantu zohledňující zmíněné aspekty. Za optimální považuji využití, které povede: -

k zachování přirozeného vývoje lokality

-

k podpoře přirozené obnovy z náletů a nárostů

-

k postupnému přechodu přípravných dřevin na cílové dřeviny

-

k

vytvoření

přírodě

blízké

lokality

s téměř

shodnými

ekologickými

charakteristikami, pro vývoj vegetace a život živočichů, jaké jsou zajištěny v blízkém okolí -

k uspokojení sociálních potřeb jednotlivých subjektů, které jsou přímo či nepřímo na tuto lokalitu vázány

Varianta s pracovním názvem socio-ekologická si klade za cíl skloubit danou problematiku do jednoho přijatelného v praxi aplikovatelného využití. Hlavní myšlenkou optimalizace je postupně vytvořit polyfunkční ekologicky stabilní ekosystém trvalé krajinné zeleně v rekultivovaném území, který bude v několikaletém časovém horizontu plnit funkce sanační, meliorační, biologické i rekreačně-naučné či produkční a v budoucnu bude vyžadovat co nejmenší vstupy a dodatky energie. Návrh využití byl vytvořen s ohledem na historickou, ekologickou a sociální motivaci. Z hlediska ekologického by cesta k tomuto cíli vedla ponecháním lokality svému přirozenému vývoji a zasahováním pouze v rámci podpory cílové dřevinné skladby cestou řízené sukcese jak je popsáno výše ve variantě 5) Využití území pro posílení biodiverzity krajiny. 43

Jelikož se jedná o lokalitu poměrně blízko městské části, nezbytným pohledem je i sociální aspekt. Pro zlepšení podvědomí místních občanů, bylo navrženo rozšíření trasy naučné stezky a vybudování informační tabule o historii úložiště, dosavadním průběhu vegetace, plánovaném managementu a obnově společenstev. Vzniklá terasovitost terénu má značnou estetickou hodnotu, která bude podtržena vhodnými výsadbami skupinek stromů či jednotlivců s pestrou druhovou skladbou. K omezení nežádoucímu pohybu mimo pěšiny a možného sešlapu, byly použity výsadby neprostupných keřů, které současně ohraničují bezzásahové území. Část lokality bude ponechána přirozenému vývoji vegetace pro možnost zkoumání a porovnání dosavadního průběhu sukcese na této lokalitě s jinými podobnými úložišti v České republice popřípadě v jiných zemích a možností aplikace navrženého managementu na antropogenní plochy podobného rázu. Do této plochy nebude nikterak pěstebně zasahováno, pouze ve výjimečných případech (kalamita, přemnožení škůdců a invazních rostlin). Pro tyto účely byl navržen segment s názvem bezzásahová plocha, viz kapitola 6. Management a realizace. Z hlediska požadavků nájemníka lokality, byly ponechány smrkové porosty, ale další výsadby smrkových monokultur nebudou podporovány. Dle požadavků vlastníka bude horní hrana poslední navýšené hráze ponechána bez vegetace pro případné navyšování hrázového systému v rámci krizového plánu ukládání popílkových směsí. Plán výsadeb nových porostů bude rozpracován etapovitě z důvodu možnosti využít lokalitu pro náhradní výsadby dle zákona č. 114/1992 Sb. V bližším kontextu polyfunkčního ekosystému je nutno počítat s časovou osou několik desítek let, jednotlivé primární funkce tak budou spadat do různých období mající svůj hlavní úkol a různý management, nicméně jejich prolínání a doplňování je naprosto klíčové. Prolínání jednotlivých funkcí a jejich proměnlivá důležitost v daném období jsou schematicky znázorněny na obr. 4. Poznámka: Funkcemi ekosystému se zde rozumí schopnost ekosystému vytvářet podmínky pro rozvoj vegetace, obohacovat půdu opadem listí a rozkládáním organické hmoty, zajišťovat životní prostor pro živočichy, vytvářet zapojenou trvalou vegetaci a jiné. Tato schopnost daného ekosystému je člověkem nazývána funkcemi, a dle potřeby jsou jednotlivé funkce vyzdvihovány a upřednostňovány, podřízen je tomu i management a využívání krajiny. Tento výraz není zrovna šťastně zvolen, nicméně je mezi odborníky i širokou veřejností dosti vžitý, a byl proto použit i v této diplomové práci.

44

Obr. 10:

Znázornění změny důležitosti jednotlivých funkcí v časovém horizontu

mimolesní zeleně na terasách úložiště popílku Lištná.

Biologická Produkční Naučně-rekreační Sanačně-meliorační

10

20

30

40

2009

50 2049

Sanační schopnost (funkce) ekosystému na řešené lokalitě je úzce spjata s meliorační schopností, (jinak řečeno též půdoochranná a klimatická schopnost), která představuje odstranění či eliminaci nežádoucích antropogenních vlivů, ochranu půdního profilu, zlepšování půdních charakteristik a mnoho dalších. Funkce bude dosaženo výsadbou vhodné dřevinné skladby, ochranou přirozeného zmlazení, a odstraňováním invazních druhů. Produkční funkci je také důležité zmínit, jelikož ve výhledu 50 let se na lokalitě budou pravděpodobně vyskytovat poměrně stabilní porosty v mýtním věku. Dřevo by bylo možné použít jako palivo, ale produkční funkce by zde neměla být prioritní. Funkce bude dosaženo podsadbou cílových dřevin a ochranou před nežádoucími vliv zvěře individuální ochranou a oplocenkou. Biologická funkce představuje ekologickou stabilitu krajiny, zajišťuje druhovou rozmanitost, zachovává rozmanitost genofondu jednotlivých druhů, vytváří stabilní mikroklima, prostupnost krajiny pro všechny živočišné i rostlinné druhy a mnoho dalšího. Biologická funkce je nadřazená všem funkcím ostatním, neboť bez ní by ani ostatní funkce nemohly být uskutečňovány. Funkce bude dosaženo převedením přípravných porostů řízenou sukcesí na bohatě strukturovaný les cílových dřevin, na stanovišti přirozených, podporou přirozené obnovy, odstraňováním invazních druhů a ochranou vysazeného sadebního materiálu před škody zvěří.

45

Naučně-rekreační funkce představuje hodnoty spjaté pouze s lidskou aktivitou a vnímáním. Na daný ekosystém nemá vliv. Primárním důvodem upřednostňování této funkce jsou pozitivní účinky na člověka, na jeho fyzickou, psychickou i duševní rovnováhu. Funkce bude dosaženo rozšířením trasy naučné stezky, vybudováním informační tabule a vytvoření odpočinkových míst pro návštěvníky. Pro myslivecké aktivity budou ponechány smrkové remízky. Podrobnější charakteristika jednotlivých funkcí je uvedena v tab. 4.

Obr. 11: Orientační mapa naučné stezky Třinec-Jahodná Návrh prodloužení trasy naučné stezky na terasy hrázového systému úložiště s jedním zastavením.

46

Tab. 4: Podrobnější charakteristika jednotlivých funkcí vztahujících se k dané lokalitě.

Funkce ekosystému

Sanační meliorační

Naučněrekreační

Produkční

Biologická

Charakteristika Fixace CO2 a produkce O2. Filtrací přízemních vrstev vzduchu s následným snižováním prašnosti prostředí. Omezování extrémních výkyvů teploty a vlhkosti mikroklimatu. Produkce biomasy pro ochranu a obnovu půdního edafonu a detritových potravních řetězců. Zpevňování povrchu teras a obnažených orničních a podorničních zemin. Úprava fyzikálních a chemických vlastností půdního substrátu, pozitivní ovlivňování nutriční hodnoty. Úprava hydrických poměrů, pozitivní ovlivňování vlhkostních poměrů v půdním substrátu. Zvýšení turistické atraktivity území. Výchova k estetice, kultuře, ochraně přírody. Podpora šíření informací o území. Aplikace poznatků na jiných podobných terasách úložišť. Seznámení s dosavadním managementem a návrhy obnovy porostů. Rozšíření naučné stezky. Provozování zimních sportů. Relaxační procházení a odpočinek. Produkce dřevní a nedřevní. Zvýšení prostupnosti krajiny pro všechny živočišné i rostlinné druhy. Zvýšení druhové diversity v krajině. Zvýšení ekologické stability krajiny. Zachování rozmanitosti genofondu jednotlivých druhů. Zvýšení retence vody v krajině. Zlepšení struktury a členitosti krajiny. Zvýšení možnost adaptace organismů na člověkem změněné podmínky. Vytvoření stanovišť rostlin i živočichů.

47

6.3.

Management a realizace

Na základě výše uvedených charakteristik území bylo shledáno, že realizace rekultivací na terasách úložiště bude čistě biologického rázu, s výjimkou použití techniky pro odstraňování buřeně a invazních rostlin. Z hlediska technické fáze rekultivace, zde nebude prováděna žádna operace týkající se modelování terénu, zřizování komunikací, odstraňování půdního substrátu, navážek souvislých vrstev zeminy apod. Biologická rekultivace bude realizována cestou řízené sukcese a bude povahy lesnické. Výsevy travních směsí, v segmentech bez dřevinné vegetace, nebudou aplikovány, z důvodu dostatečného zapojeného travního porostu. Následný přehled zásahů a opatření popisuje jednotlivé kroky, technologii a použitý materiál. Kapitola je dále zpracována v podobě metodické pomůcky rámcových zásad péče o území uvedených v tabelární příloze č. 11.1.4. Grafické vyjádření je znázorněno v mapové příloze č. 11.2.

6.3.1. Příprava stanoviště Příprava stanoviště bude zahrnovat odplevelení, prokypření a vylepšení chemických, fyzikálních a biologických vlastností ,,půdního“ substrátu, pokud to pro růst dřevin bude potřeba (zejména dodání ornice v místech kde je současná vrstva ornice velice tenká). Tyto práce by měly být prováděny lokálně v závislosti na charakteru porostu. K přípravným pracím je potřebné zahrnout také likvidaci existujících dřevin, které buď dožily, nebo byly navrženy k druhové výměně podle doporučené pěstební úpravy stávajících porostů jednotlivých segmentů. Odstraňování odumřelých dřevin se doporučuje pouze tam, kde je to nezbytně nutné pro ochranu a bezpečnost pohybujících se osob na dané lokalitě. V ostatních případech je ponechání odumřelé dřevní hmoty žádoucí z důvodu navrácení živin a posílení humusové vrstvy. Ponechané odumřelé stromy jsou taktéž domovem ptactva a jiných živočichů včetně hmyzu. Odstraňování dřevin lze provádět pomocí motorové pily, odplevelování křovinořezem.

48

6.3.2. Úprava stávajících porostů Porosty některých segmentů bude nutno upravit doplněním nových výsadeb, či odstraněním nynějších dřevin zejména keřů z důvodů biologických, kompozičních nebo funkčních. Druhová skladba dřevin se ve většině segmentů rovná přípravným porostům, které jsou značně přeštíhlené nebo naopak řídké. Přeštíhlené porosty budou rozvolňovány a řídké porosty pak podsazovány jednotlivci nebo směsí pomocných a cílových dřevin dle stanovištních podmínek. Keřové patro je v některých segmentech naprosto dominantní a poukazuje na absenci systematické péče. V těchto případech bude porost rozvolněn, keře odstraněny a vysázeny nové sazenice zejména cílových dřevin. Ve většině případů půjde pouze o odstranění keřového patra, či přehoustlých březových porostů. Není navržen žádný velkoplošný zásah a odstraňování dřevin ve větším měřítku. Na třech místech lokality byly navrženy malé palouky bez dřevin pro zvýšení estetického potenciálu lokality.

6.3.3. Výběr vhodných dřevin pro výsadbu Při výběru dřevin byl respektován potenciální stav lokality dle navržené geobiocenologické typizace, ekologických podmínek stanoviště a funkčního záměru. Dřeviny byly zvoleny s přihlédnutím na jejich meliorační, sanační a stabilizační účinky. Návrh jednotlivých dřevin je uveden v tabulce č. 11.1.5 tabelární přílohy. 6.3.4. Výsadba nových dřevin a porostů Plošné zakládání nových porostů se bude uskutečňovat pouze v jednom segmentu, kde je k dnešnímu dni sporadická dřevinná vegetace, na ostatních místech v současných porostech bude provedena formou podsadeb. Dřeviny budou vysazovány jako solitéry a malé skupiny. Možné je využití náletů či nárostů z přirozené obnovy a jejich přemístěni na požadované místo.

49

6.3.5. Sadební materiál Na lokalitě bude zvolena sadba krytokořenných sazenic se zemním balem nebo v kontejnerech. Sadební materiál bude získán z některé lesnické školky, v případě, že by bylo možné získat materiál z přirozené obnovy současných porostů, bude tak učiněno. Sazenice a poloodrostky by měly být silné a zdravé. Součástí návrhu je výsadba keřů, zejména z důvodu estetických a dále z důvodu omezení průchodnosti pro návštěvníky lokality a oddělení bezzásahové plochy.

6.3.6. Termín a způsob výsadby Dřeviny s kořenovým balem lze vysazovat v průběhu celého roku (vyjma suchých období s vysokou intenzitou slunečního záření a mrazových období se zamrzlou půdou). Výsadba solitérních dřevin se provede do starého travního drnu, který se předtím strhne, popřípadě do připraveného ,,půdního“ substrátu. Skupinovité výsadby budou provedeny řádkově do tzv. trojsponu, ve kterém jsou sazenice na sousedních řádcích posunuty vždy o poloviční vzdálenost. Sázeno bude jamkovou sadbou. Vzdálenost sazenic v řádcích bude volen s ohledem na druh dřeviny, velikost a tvar sazenic, funkce porostu apod. Minimální vzdálenost sazenic je 1 m. Při zakládání nového porostu budou nejprve vysety a vysázeny přípravné dřeviny, následně budou podsazovány cílovými dřevinami. Při podsadbách by měla být dodržena taktéž smíšená dřevinná skladba. Smíšení dřevin bude provedeno řadové nebo skupinovité, ale s max. velikostí skupin 0,01 ha, neboť při možném celoplošném odumírání jednoho druhu dřeviny, nevzniknou větší volná místa. Za nežádoucí je považováno zakládání monokulturního porostu v pravidelných řadách. Dřeviny se budou vysazovat do výsadbových jam. Založení (vykopání) výsadbové jámy a její velikost uvádí ČSN DIN 18 916, výsadbová jáma by měla být minimálně dvakrát větší, než je velikost kořenového systému dřeviny či kořenového balu. Pro zlepšení ujímání sazenic budou výsadbové jámy nadlepšeny vícesložkovým hnojivem (NPK, Cererit apod.). Po výsadbě by měla být aplikována individuální zálivka, nejlépe opakovaně.

50

6.3.7. Povýsadbová péče o nové porosty Na terasách úložiště byla navržena každoroční pravidelná likvidace buřeně mladých výsadeb v rámci povýsadbové péče. Likvidace buřeně bude prováděno ožínáním. Na místech s výskytem invazních druhů, zejména křídlatky, bude prováděna její likvidace každoročně ve dvou etapách, první v srpnu, druhá v září pomocí herbicidů, mechanické odstraňování se v době vegetace nedoporučuje. Dále je důležitý monitoring výskytu chorob, škůdců a poškození zvěří. V rámci zabezpečení cíle rekultivace proti poškozování, loupání a okusování byla navržena malá oplocenka a solitérní výsadby budou chráněny individuálně ochranným pletivem, tubusy kolem kmínku a exponované části sazenice budou chráněny repelentním nátěrem.

6.3.8. Realizace technických prvků Pro posílení rekreačního potenciálu a environmentálního vzdělávání byly navrženy následující technické prvky: 1) Tabule naučné stezky - využití stejného materiálu a grafiky jako tabule stávající naučné stezky Jahodná - v obsahové náplni textu by byla zmíněna důležitost prováděné rekultivace, její metody, postupy a úspěšnost 2) Lavičky - 3 jednoduché lavičky ze dřeva, s možností využít místního materiálu, odpovídající bezpečnostním normám a nepoškozující životní prostředí - umístěny v různých částech lokality, v blízkosti pěšiny 3) Pěšina - úzká pěšina max. 1m široká ze struskového a pískového materiálu - trasa bude vedena účelně s možností pozorování provedené rekultivace - funkce pěšiny bude také usměrnění pohybu po lokalitě 4) Zpevnění parkoviště - v blízkosti 7 terasy zpevnit stávající parkoviště zatravňovacími panely. Lokalizace prvků je uvedena v mapové příloze č. 11.2.5 Mapa technických prvků

51

6.3.9. Bezzásahová plocha Pro posílení naučné funkce bude realizována v SV části lokality vědecká bezzásahová plocha o rozloze cca 3 ha. Plocha bude ponechána svému vývoji, zásahy budou provedeny pouze v případě přírodní kalamity či možnosti narušení celé lokality. Plocha byla označena jako segment s názvem Bezzásahová plocha. Od okolního porostu bude oddělena výsadbou hustými neprůchodnými keři. Lokalizace bezzásahové plochy je uvedena v mapové příloze č. 11.2.

Realizace by mohla být uskutečněna zvolenou zahradnickou či krajinářskou firmou, která má potřebné prostředky k zajištění všech uvedených cílů rekultivace. Zahájení realizace je uváděno jako realizační rok. První zásah realizačního roku je navržen v jarním období, následně jsou jednotlivé typy zásahů navrženy po pěti letech. Vzhledem k nynějšímu stavu porostů, současným a potenciálním škodlivým vlivům či možnému ohrožení, neměla by se realizace odkládat o více než 2 roky. Jednotlivé způsoby zásahů a návrh dřevin pro výsadby dle výše zmíněné segmentace území jsou uvedeny tabelárních přílohách č. 11.1. Poznámka: Kapitola management a realizace byla zpracována dle metodiky Českého svazu ochránců přírody č. 5 – Péče o dřeviny rostoucí mimo les – I (Kolařík & kol. 2003)

52

7. DISKUSE V dnešní době je ve všech průmyslových státech věnována značná pozornost odstraňování škod v krajině způsobených těžbou nerostných surovin a ukládáním odpadů na povrch. Velice moderní a často skloňovaný v různém kontextu je pojem technicko-biologická rekultivace. Patrně je to zapříčiněno opravdovou potřebou rekultivovat degradované plochy, nebo jen v rámci businessu firem, které si na obnově krajiny vytvořily vhodný zdroj zakázek. Na akademické i veřejné půdě se vede boj o racionálnost a nezbytnost rekultivací na jedné straně a na straně druhé ponechání degradovaných ploch přirozené sukcesi a vlastnímu vývoji. Za kompromisní řešení se v posledních letech udává metoda obnovy degradované krajiny cestou řízené sukcese. Netroufám si polemizovat, která varianta je lepší, jistě záleží na individuálních případech a konkrétní krajině, v níž se řešená území nacházejí. Nicméně, obnově degradované krajiny se v první fázi rekultivace věnuje téměř veškerá energie a také nemalé finanční prostředky. Po výsadbě, nezbytných vylepšovacích zásazích a následném úspěšném zapojení porostu přestává mnohdy být pro majitele pozemku zalesněná plocha důležitá. Spokojí se s pocitem, že splnil, co mu bylo zákonem stanoveno a dále již nehodlá do tohoto území, které pro něj nevytváří žádné přínosy, nikterak investovat. Důležité je si uvědomit, že rekultivace degradované krajiny nekončí zapojeným porostem, nýbrž trvá téměř do nekonečna! Téměř nikdy nemůžeme rekultivovanou krajinu brát jako krajinu, která zde byla před zničením. Netvrdím, že nutně musí být tato krajina chápána v negativním slova smyslu. Mnohdy vypadají rekultivované plochy daleko přirozeněji než okolní krajina, ale spíše je důležité mít v paměti původ a složení ,,půdního“ substrátu, dřívější vlastnosti lokality a stanovit možná rizika související s budoucím využíváním rekultivovaného území. Neméně zásadní, jedná-li se o rekultivace lesnické, je vytváření plánů péče o vzniklé porosty (jak přirozenou sukcesí, tak uměle) a jejich inovace dle skutečného stavu. Rekultivovaná plocha většinou nepředstavuje pozemek k plnění funkcí lesa, proto nejsou pro něj vytvářeny žádné lesní plány ani osnovy. Další osud vegetace a její přirozená obnova je závislá na vlastní reprodukční schopnosti, na klimatických a stanovištních podmínkách, vlivu zvěře a antropickém ovlivnění. Z předcházejícího vyplývá, že existuje nepřeberné množství variant ekosystémů, jež rekultivací mohou vzniknout.

53

Okolní krajina hraje velice důležitou roli na cestě úspěšné rekultivace. Dovolím si uvést, že blízkost potenciálních kolonizátorů a jejich druhové složení, je naprosto stěžejní pro další vývoj rekultivované plochy a dále také způsob managementu, jenž se v okolní krajině uplatňuje. V případě úložiště Lištná se v bezprostředním okolí nachází porosty příměstského lesa Třince a druhově bohaté louky nepředstavující typický produkční způsob hospodaření. Výsledkem je bohaté druhové zastoupení na terasách hrázového systému úložiště, které je, co se týče dřevinného pojetí bohatší, než v okolních porostech neovlivněných ukládáním popílkovou směsí. Proto při plánování rekultivace a následném vytváření plánů péče o rekultivované území je nutno pomýšlet na okolní aspekty, které obnovovanou plochu ovlivňují a také do budoucna mohou ovlivňovat. Bylo by neuvážené předpokládat, že vliv managementu okolních porostů nemá s rekultivovanou plochou nic společného, nýbrž právě naopak by měl směřovat k podpoře a zvýšení druhové biodiverzity na obnovované ploše. Cílenými zásahy a úpravou hospodářských plánů by neměly být lesní porosty v bezprostřední blízkosti obnovované plochy tvořeny stejnověkou monokulturou s předpokladem umělé holosečné obnovy, ale naopak bohatě strukturovaným smíšeným (s převládajícími listnatými druhy) lesním ekosystémem. V případě, že se v okolí nevyskytují lesní porosty, bylo by moudré, vysázet smíšené remízky dřevin pro zajištění rozšiřování diaspor na rekultivovanou plochu. Předkládaná práce si kladla za cíl navrhnout rekultivační management, který by umožnil vlastníkovi systematicky a dlouhodobě pečovat o daný ekosystém. Jednotlivé kroky vedoucí k vytvoření návrhu nebylo v některých případech možné provádět jednoznačně dle známých metodik a metodických postupů, proto byly tyto postupy pro potřeby DP modifikovány. Takto byla vytvořena například kapitola potenciální stav lokality. Ekologické podmínky na lokalitě jsou vlivem lidské činnost změněny, a proto nebylo možné pro vymezení potenciálního stavu použít zpracovaného generelu územního systému ekologické stability města Třince. Navržený potenciální stav lokality byl řešen dle geobiocenologické klasifikace (Buček, Lacina 2002). Cílem navrhovaného rekultivačního managementu bylo přeměnit hrázový systém úložiště popílku na druhově bohatý strukturovaný lesní ekosystém, který bude plynule a zároveň funkčně navazovat na blízký příměstský les. Vzhledem k dosaženým výsledkům nedoporučuji odkládat realizaci péče o území déle než o dva roky, neboť existenci možného ohrožení a následného rozvrácení celého ekosystému nelze podceňovat. Při vynechání zásahů by pravděpodobně došlo k úplné 54

dominanci keřového patra. Rovněž absence ochrany přirozeného zmlazení proti zvěři by vedla k potlačení nebo zamezení úspěšného růstu cílových dřevin. Při zpracování diplomové práce jsem měla snahu změnit vlastníkovo dosavadní nahlížení na tuto lokalitu a iniciovat zájem o soustavnou péči a tvorbu nového ekosystému. To, v jakém směru se bude lokalita vyvíjet, bude záležet na přístupu a angažovanosti vlastníka a jeho vztahu k této unikátní lokalitě. V budoucnu může být lokalita začleněna do územního systému ekologické stability města Třince nebo vyhlášená jako významný krajinný prvek. Navržená druhová skladba může být uplatněna v procesu náhradních výsadeb dle §9 zákona OPK. Diplomová práce by mohla být využita při projektování rekultivace pláně úložiště popílku Lištná.

55

8.

ZÁVĚR

Diplomová práce se zabývá návrhem rekultivačního managementu teras úložiště popílku Lištná v k.ú. Třinec. Práce je členěna do 11 základních kapitol, obsahuje tabelární, grafické a mapové výstupy a fotografické dokumentace uvedené v textu a v přílohách. Úložiště energetických odpadů (struska, škvára, popílek) Energetiky Třinec a.s. vzniklo v údolí Lištné v roce 1962 výstavbou první hráze v nadmořské výšce 356 m. Činnost úložiště byla ukončena v roce 1998. Během ukládání odpadu byl navyšován hrázový systém, který je v současnosti tvořen 13 terasami, s hranou poslední terasy v nadmořské výšce 403 m. Prioritním cílem práce bylo provést posouzení potenciálního a současného stavu hrázového systému a vytvořit pro něj rámcový návrh optimálního využití. Dílčím cílem bylo vytvoření metodické pomůcky, která by byla akceptovatelná a využitelná v praxi pro vlastníka těchto pozemků, a to v rámci zásad péče o dané území a relevantních revitalizačních přeměn současných porostů. Po úvodu a seznámení s danou problematikou byla provedena komplexní analýza přírodních podmínek zájmového území na základě charakteristik správních, geografických,

geologických,

pedologických,

klimatických,

hydrologických

a

biologických. V rámci analýzy současného stavu bylo území, dle fyzikálně-chemických vlastností substrátu a charakteru dřevinné vegetace, rozčleněno na 6 dílčích segmentů. Této diferenciace bylo následně využito v rámcových návrzích zásad péče o území. Potenciální stav lokality byl určen na základě změněných skupin typu geobiocénů. Dále byly na lokalitě určeny limity omezující využití území z hlediska vlastníka, nájemce a dotčených orgánů. Byly vymezeny současné škodlivé vlivy a potenciální ohrožení území. V práci byla navržena varianta optimálního využití území s názvem socio-ekologická, v níž byly skloubeny sociální požadavky a požadavky ochrany přírody. Pro účely ochrany přírody bylo na území navrženo odstraňování ruderálních a invazních druhů, podpora cílových, na stanovišti vhodných dřevin, zvyšování biodiverzity, zlepšování půdních vlastností ponecháním rozkládající se biomasy na území a jiné. Z hlediska sociálního bylo navrženo prodloužení stávající naučné stezky na část hrázového

56

systému, vybudování laviček, zbudování naučné tabule, ponechání smrkových remízků pro myslivecké účely a vymezení bezzásahové plochy. Na základě této varianty a dosažených výsledků byla navržena jednotlivá opatření vedoucí ke zlepšení stávající situace na studované lokalitě. Cílem navržené rekultivace je vytvoření lokality, která v konečném stavu bude mít složení bohatě strukturovaného lesa a bude plynule funkčně navazovat na příměstský les, který je v bezprostřední blízkosti. Rámcový plán péče o území byl vytvářen jako metodická pomůcka, která by byla akceptovatelná a využitelná v praxi pro vlastníka těchto pozemků. Navržená druhová skladba může být uplatněna v procesu náhradních výsadeb dle §9 zákona OPK. Celkově lze zájmové území zhodnotit jako rekultivovanou plochu, antropogenního původu, ponechanou svému vývoji. Vzdušné strany hrází jsou porostlé vegetací jak spontánní, tak uměle založenou. Druhová skladba dřevin se ve většině případů rovná přípravným porostům, které jsou velice přeštíhlené nebo naopak řídké. I přes značné antropogenní ovlivnění, lokalita vykazuje poměrně velkou schopnost samostatné obnovy, nicméně chybějící soustavný plán péče o toto území má za následek velice intenzivní poškozování jedinců z přirozené obnovy zejména spárkatou zvěří, nekontrolovatelné šíření invazních druhů a v některých částech lokality naprostou dominanci keřového patra.

57

SUMMARY The aim of the diploma thesis was the proposal of reclamation management of the storey of fly-ash dumping Lištná. The locality is situated on the territory of Moravskoslezsky Region, town Třinec and cadastral area Třinec- Dolní Lištná. The study is divided into 11 basic chapters and it contains maps and photographic documentation presentation in the text and in the annexes. The fly-ash dumping of Energetic Třinec, a.s. was established in 1962 in the valley of Trinec-Dolní Lištná. The first storey was realized 356 m above sea level. The activity of the fly-ash dumping was ended in 1998. The storey system was grossed up to 403 m above sea level during the deposition of the energetic waste and it has 13 storey. The aim of the diploma thesis was analysis of the potential and current status of this territory and the creation of the frame proposals of the optimal utilization. Particular aim was the creation of the methodic which could be acceptable and practically available for owner of this territory. The methodic was proposed with using the principles of care of this territory and the competent revitalization conversion of present vegetation. The complex analysis of natural conditions of the territory on basis of administrative, geographical, geological, pedology, climatic, hydrology, and biological properties was affected after exordium and apprise of problems. The territory was divided in to 6 particular segments according to physic-chemical property substrate and characteristic trees species. This differentiation was subsequently utilized in the frame proposals of the principles of the carry management of territory. The potential status of this territory was identified according to the classification by the geobiocoenological typology. This territory was anthropogenic interference and the classical procedure of the geobiocoenological typology determination could not been used. The constraint limits of utilization were identified by point of the owner, the renter and the competent authority of this territory. The current negative influence and potential threat was defined. The optimal management alternative with name ,,socio-ecological” containing the social requirements and conservation of nature was proposed. For purposes conservation was proposed: the removing ruderal and invasive vegetation, support final trees composition according to natural trees species, increasing of biodiversity and improving of soil quality by holding biomass on the ground. Education footpath

58

extending, building up 3 seats and educational board, holding spruce stand for hunting purposes, establishing nature area without reclamation management was proposed for increasing social potential. Particular measures for improvement of current situation on locality were designed the basis of attained results and socio-ecological alternative. The main goal of the proposed reclamation is the creation of locality with plentiful structure and fully integrated in the surrounding landscape of suburban forest Jahodna. The principles of the reclamation management were proposed according to the method of the conducted succession and particular management measures was defined with aim to protection of individual trees originating from natural regeneration, gradual opening of trees vegetation, under planting of final tress and forestation on youngest storey. The territory was evaluated as the reclamation locality with anthropogenic origin, which was leaved in spontaneous development. The tree species composition corresponds with the starting tree species composition and most of the trees are very thick. The territory indicates relatively great ability for nature regeneration. Nevertheless, (without the project of care of this territory) there are intensive destruction of individuals from native regeneration especially by roe-deer, uncontrollable dispersion of invasive vegetation and absolute domination of the shrub wood in some parts of locality.

59

9.

LITERATURA A PODKLADY 1. BAŽANTOVÁ, Š. Likvidace a recyklace popílků z tepelných elektráren. Praha: ÚVTEI , 1989. ISBN 80 212 0014 6. 2. BUČEK, Antonín, LACINA, Jan. Geobiocenologie II. Brno: MZLU, 1999. 240 s. ISBN 80-7157-417-1. 3. CULEK, Martin, et al. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1995. 347 s. 4. DEMEK, J. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČSR. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 s. 5. DIMITROVSKÝ, Konstantin, VESECKÝ, Josef. Lesnická rekultivace antropogenních půdních substrátů. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989. 136 s. ISBN 8020900438. 6. DUNDEK, Peter. Vývoj biochemických a mikrobiologických vlastností antropogenních půd na odkališti Třinec- Jahodná. MZLU v Brně: 2008. 12 s. Článek na konferenci. 7. GREGOROVÁ, Božena, et al. Poškození dřevin a jeho příčiny. 1. vyd. Praha: ZO ČSOP, 2006. 361 s. ISBN 80-86064-97-2. 8. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B. Regionálně fytogeografické členění in květena ČSR. Praha: Academia, 1988 9. CHMELAŘ, Jindřich. Dendrologie s ekologií lesních dřevin: 2. část Hospodářsky významné listnáče. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1987. 132 s. 10. JURČA, Jan. Biotechnika účelových lesů. 1.vyd.Brno: MZLU, 1983. 306 s. 11. KLUS, et al. Studie využití hrází složiště popílku v Třinci-Dolní Lištná. Třinec: 2007 12. KOLAŘÍK, Jaroslav, et al. Péče o dřeviny rostoucí mimo les - I. : Metodika ČSOP č. 5. 2. dopl. vyd. Vlašim: ČSOP , 2003. 336 s. ISBN 80-86327-36-1. 13. KOLAŘÍK, Jaroslav, et al. Péče o dřeviny rostoucí mimo les - II. : Metodika ČSOP č. 6. 2. dopl. vyd. Vlaši: ČSOP, 2005. 720 s. ISBN 80-86327-44-2. 14. KOLEKTIV autorů. Odkaliště: Sborník přednášek. 1. vyd. Brno: Dům techniky ČSVTS, 1986. 133 s.

60

15. KOUTECKÝ, Tomáš. Geobiocenózy hlušinových odvalů v Ostravskokarvinském revíru. In Problematika lesnické typologie IX: Typologické hodnocení antropogenně ovlivněných lokalit. Praha: ČZU, 2007. I. Typologické hodnocení antropogenně silně ovlivněných lokalit. s. 49-56. ISBN 80-213-1618-8. 16. LÖW, Jiří. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. 1. vyd .Brno: Doplňek, 1995. 122 s. ISBN 80-857665-55-1. 17. Město Třinec. Naučná stezka Jahodná. Třinec: 2004 18. MIKYŠKA, R. Geobotanická mapa ČSSR.Praha: Academia, 1968 19. MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6. 20. PELIKÁN, Jaroslav, JAKRLOVÁ, Jana. Ekologický slovník. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1. 21. PLÍVA, K., ŽLÁBEK,I. Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha: 1986 22. POKORNÝ, Eduard, FILIP, Jiří, LÁZNIČKA, Vladimír. Rekultivace. 1. vyd. Brno: MZLU, 2001. 128 s. ISBN 80-7157-489-9. 23. QUITT, E. Klimatické oblasti ČSR. Brno: Geografický ústav ČŠAV, 1975. 24. SÁDLO, Jiří, TICHÝ, Lubomír. Sanace a rekultivace po lomové a důlní těžbě: Tržné rány v krajině a jak je léčit. 1. vyd. Brno: ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, 2002. 35 s. ISBN 80-9031-211-X. 25. SIKORSKI, P., et al. Roślinność na hałdzie ŜuŜlowej przy energetika Trinec i moŜliwości jej zagospodarownia. Warsawa: 2007 26. SIMON, Jaroslav, VACEK, Stanislav, BUČEK, Antonín. Sborník prací institucionálního výzkumu: Růstová dynamika dřevin, stav lesních porostů a koncepce rekultivací v území SD Bílina. 1. vyd. Brno: Reklama směr plus CZ, s.r.o, 2006. 125 s. ISBN 80-7157-949-1. 27. SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. 2. vyd. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. 321 s. ISBN 80-903206-1-9. 28. STALMACHOVÁ, Barbora. Základy ekologické obnovy průmyslové krajiny. 1. dopl. vyd. Ostrava: Vysoká škola Báňská - Technická univerzita Ostrava, 1996. 155 s. ISBN 80-7078-375-3. 29. ŠTÝS, Stanislav, et al. Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin. 1. vyd. Praha: SNTL: Nakladatelství technické literatury, 1981. 678 .

61

30. ŠTÝS, Stanislav. Návraty vypůjčených krajin. 1. vyd. Praha: Bílý slon, 1998. 47 s. ISBN 80-902063-9-5. 31. VYSKOT, I., et al. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. 1. vyd. Praha: 131 MARGARET, 2003. 186 s. ISBN 80-7212-264-9 32. Zákony k ochraně životního prostředí. 3. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 1999. 451 s. ISBN 80-7179-252-7. ELEKTRONICKÉ ZDROJE: 1. Energetika Třinec, a.s. [online]. 1993 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: . 2. Krajinná ekologie - učebnice [online]. 2007 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: . 3. MŽP ČR, K. Směrnice a osnova pro zpracování a schvalování plánů péče o maloplošná zvláště chráněná území. [online]. 2004 [cit. 2009-04-02]. URL: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPMHF6RDCSQ. 4. PETŘÍKOVÁ, Vlasta. Zkušenosti s biologickou rekultivací pozemků po průmyslové devastaci. Biom.cz [online]. 2002-01-08 [cit. 2009-05-04]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 5. PRACH, Karel. \"Restaurační ekologie\", či ekologie obnovy?. Vesmír [online]. 1995 [cit. 2009-02-25]. Dostupný z WWW: . 6. STEJSKAL, Jan. Rekultivace aneb Jak vyhodit miliardy. Ekolist.cz [online]. 2009 [cit. 2009-04-03]. Dostupné z WWW: < http://www.ekolist.cz/zprava2.shtml?x=2151580>. 7. VALEČKO, Zdeněk: Biomasa na rekultivovaných plochách. Biom.cz [online]. 2004-02-18 [cit. 2009-05-04]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655.

MAPOVÉ ZDROJE: 1. Český úřad zeměměřický a katastrální [online]. 2004 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: . 2. Portál veřejné správy České republiky [online]. 2005 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW:. 3. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem [online]. [cit. 2009-0402]. Dostupný z WWW: .

62

10. PŘÍLOHY 10.1. Tabelární přílohy 10.1.1.

Abecední seznam bylin

10.1.2.

Abecední seznam stromů a jejich procentuální zastoupení

10.1.3.

Abecední seznam keřů

10.1.4.

Rámcové zásady péče o území

10.1.5.

Minimální počty sadebního materiálu

10.2. Mapové přílohy 10.2.1.

Mapa hranic lokality 1:50 000

10.2.2.

Mapa hranic lokality 1: 10 000

10.2.3.

Mapa dílčích segmentů

10.2.4.

Mapa teras hrázového systému

10.2.5.

Mapa navržených STG

10.2.6.

Mapa rámcových zásad péče o území 0-10 let

10.2.7.

Mapa rámcových zásad péče o území 11-20 let

10.2.8.

Mapa rámcových zásad péče o území 21-30 let

10.2.9.

Mapa rámcových zásad péče o území 31-50 let

10.2.10.

Mapa bezzásahové plochy a technických prvků

10.3. Fotografické přílohy

63

11.1. Tabelární přílohy Tab. 11.1.1: Abecední seznam bylin Latinský název Aegopodium podagraria Agrimonia eupatoria Achillea eupatoria Ajuga reptans Arrhenatherum ellatior Astragalus glycyphyllos Betonica officinalis Bromus inermis Calamagrostis epigejos Carex praecox Centaurea jacea Cerastium holosteoides Circaea lutetiana Cirsium arvense Cirsium oleraceum Clinopodium vulgare Convallaria majalis Cruciata laevipes Dactylis glomerata Daucus carota Epilobium angustifolium Epipactis helleborine Equisetum arvense Euphorbia cyparissias Festuca ovina Festuca rubra Fragaria vesca Galium aparine Geranium robertianum Geum urbanum Glechoma hederacea Hypericum perforatum Lathyrus tuberosus Leucanthemum vulgare Listera ovata Lotus corniculatus Lupinus polyphyllus

Český název bršlice kozí noha řepík lékařský řebříček obecný zběhovec plazivý ovsík vyvýšený kozinec sladkolistý bukvice lékařská sveřep bezbranný třtina krovištní ostřice časná chrpa luční rožec obecný čarovník pařížský pcháč oset pcháč zelinný klinopád obecný konvalinka vonná svízel chlupatá srha laločnatá (říznačka) mrkev obecná vrbovka úzkolistá kruštík širolistý přeslička rolní pryšec chvojka kostřava ovčí kostřava červená jahodník obecný svízel přítula kakost smrdutý kuklík městský popenec obecný třezalka tečkovaná hrachor hlíznatý kopretina obecná bradáček vejčitý šírovník růžkatý vlčí bob mnoholistý

Lychnis flos cuculi Medicago falcata Mentha longifolia Myosotis sylvatica Oenothera biennis Origanum vulgare Orthilia secunda Platanthera bifolia Poa angustifolia Poa annula Poa pratensis Poa trivialis Potentilla anserina Potentilla reptans Pyrola minor Ranunculus repens Reynoutria japonica Scorzonera humilis Solidago canadensis Symphytum officinale Tanacetum vulgare Taraxacum officinale Thymus praecox Trifolium medium Trifolium repens Tussilago farfara Urtica dioica Veronica chamaedrys Vicia cracca Vicia sepium

kohoutek luční tolice srpovitá máta dlouholistá pomněnka lesní pupalka dvouletá dobromysl obecná hruštice jednostranná vemeník dvoulistý lipnice úzkolistá lipnice roční lipnice luční lipnice obecná mochna husí mochna plazivá hruštička menší pryskyřník plazivý křídlatka japonská hadí mord nízký zlatobýl kanadský kostival lékařský vratič obecný smetanka lékařská mateřidouška časná jetel prostřední jetel plazivý podběl obecný kopřiva dvoudomá rozrazil rezekvítek vikev ptačí vikev plotní

Tab. 11.1.2: Abecední seznam stromů a jejich procentuální zastoupení Latinský název Acer campestre Acer platanouides Acer pseudoplatanus Aesculus hippocastanum Alnus glutinosa Alnus incana Betula pendula Carpinus betulus Corylus avellana Fagus sylvatica Fraxinnus excelsior Larix decidua Picea abies Populus tremula Populus x canascens Prunus avium Quercus robur Salix alba Salix caprea Salix fragils Tilia cordata Tilia platyphylos Ulmus scabra

Český název javor babyka javor mléč javor klen jírovec maďal olše lepkavá olše šedá bříza bělokorá habr obecný líska obecná buk lesní jasan ztepilý modřín opadavý smrk ztepilý topol osika kříženec topolů třešeň ptačí dub letní vrba bílá vrba jíva vrba křehká lípa srdčitá lípa velkolistá jilm horský

% + + 10 + 5 + 30 + 10 + + + 5 10 + + + + 20 + 5 + +

Poznámka: Méně než pěti procentní zastoupení dřevin je hodnoceno znaménkem +

Tab. 11.1.3: Abecední seznam keřů Latinský název Cornus sanguinea Prunus padus Crataegus monogyna Rhamnus cathartica Robinia pseudoakacia Rosa canina Viburnum opulus Rubus Viscum album Hedera helix

Český název svída krvavá střemcha hloh jednosemnenný řešetlák počistivý trnovník akát růže šípková kalina obecná ostružiník jmelí bílé břečťan popínavý

Tab. 11.1.4: Rámcové zásady péče o území Číslo segmentu 1

Skupina typů geobiocénů 3BC3

Plocha 0,97 ha

Lokalizace Segment je vymezen ze severní a jižní strany panelovými komunikacemi, z východu hranou 2 terasy a západu počátkem první terasy. Současný stav dřevinné vegetace Ve stromovém patře dominují vrby, olše, topoly, jasany a lípy. Některé stromy jsou ve stádiu chřadnutí, či jsou již zcela uhynulé. V keřovém patře dominuje svída krvavá, kalina obecná, střemcha, keřové patro je značně dominantní. Současná funkce Sanační, meliorační, biologická částečně díky smrkovému remízku rekreační (myslivost). Cílový stav Stabilní lesní ekosystém s bohatým ekotonovým efektem v podrostu s nitrofilními druhy kolem vodotečí. Cílová funkce Biologická, produkční, naučná (pozorování řízené sukcese). Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení DB 40,BK 20, JV 20 LP,VR, JS, TP 20 Typy opatření Preference přirozeného vývoje, zásahy omezené ve spojitosti s řízenou sukcesí ve smyslu podpory přirozené obnovy a dosadby cílových dřevin. Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let - Likvidace křídlatky japonské. 11 – 20 let - Probírka smrkového porostu – schematický (zdravotní) výběr cca 50% jedinců. - Podsadba sazenicemi cílových dřevin – LP , JV, BK Individuální ochrana sazenic proti zvěři, vyžínání plevele. 21 – 30 let - Podpora přirozené obnovy odstraňováním keřů. 31 – 40 let Bez zásahu (ev. zdravotní výběr). 41 – 50 let - Postupné vytěžení smrkového porostu, ponechání cca 10 zdravých jedinců. Poznámka Minimalizovat zásahy, segment ponechat z velké části přirozenému vývoji. Okrajové části ponechat s hustým keřovým zápojem, tvořící přirozené ekotonové společenstvo.

Číslo segmentu 2

Skupina typů geobiocénů 3-4 BD 3

Plocha 1,78 ha

Lokalizace Segment je vymezen ze severní strany průsekem pro odstranění naplavovacího potrubí, z východu počátkem svahu 4 terasy, z jižní strany panelovou komunikací, ze západu hranou 2 terasy. Současný stav dřevinné vegetace Ve stromovém patře jsou zastoupeny olše, topoly osiky, akáty, javory babyky, vrby a jasany, z keřů například svída krvavá, hloh jednosemenný a ostružiník. Současná funkce Sanační, meliorační, biologická. Cílový stav Bohatě strukturovaný lesní ekosystém plynule navazující na předešlý segment, ve stromovém patře s dominujícím bukem lesním, v podrostu s výskytem mezofilních druhů. Cílová funkce Biologická, produkční, naučná (pozorování řízené sukcese). Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení BK 40, DB 20, LP 20, JV20 Typy opatření Preference přirozeného vývoje. Eliminace keřového patra mechanickou cestou. Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let - Likvidace invazních rostlin a kopřiny dvoudomé. Na rozvolněných částech segmentu přidat k již vysázeným odrostkům sazenice cílových dřevin. Individuální ochrana sazenic a náletu proti zvěři, ožínání sazenic. - Postupná likvidace keřového patra. 11 – 20 let - Likvidace akátu, keřového patra. - Podsadba sazenic cílových dřevin BK, LP, DB individuální ochrana sadebního materiálu, vyžínání. 21 – 30 let - Podpora přirozené obnovy odstraňováním keřů. 31 – 40 let Bez zásahu ( ev. zdravotní výběr a vylepšení uhynulých sazenic). 41 – 50 let Bez zásahu (ev. zdravotní výběr). Poznámka Minimalizovat zásahy, segment ponechat z velké části přirozenému vývoji. Při likvidace keřového patra si počínat nanejvýš obezřetně vůči přirozenému zmlazení dřevin.

Číslo segmentu 3

Skupina typů geobiocénů 3-4 BD 3

Plocha 2,52 ha

Lokalizace Segment je vymezen ze severu průsekem pro odstranění naplavovacího potrubí, z východu hranou 9 terasy, z jihu panelovou komunikací a ze západu počátkem svahu 4 terasy. Současný stav dřevinné vegetace Svahy těchto teras jsou téměř zcela porostlé břízami, či vrbami vtroušená je olše, líska, topol osika. Keřové patro není příliš rozvinuto. Některé hrany jsou udržovány bez dřevinné vegetace. Současná funkce Sanační, meliorační, biologická, rekreační. Cílový stav Smíšený les ekosystém a paloukem. Rozšíření naučné stezky, jedna informační tabule, pěšina s lavičkami. Cílová funkce Biologická, produkční, naučně-rekreační. Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení BK 30, LP 30, JV20, DB 10 Typy opatření Preference přirozeného vývoje, zásahy omezené ve spojitosti s řízenou sukcesí ve smyslu podpory přirozené obnovy a dosadby cílových dřevin. Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let - Likvidace invazních rostlin zejména zlatobýlu kanadského. - Svahy teras lokálně uvolňovat probírkou přeštíhlených porostů bříz, vrb a osik. Podsadba cílovými dřevinami (poloodrostky) na hranách teras - LP, JV, BK , podpora jedinců z přirozené obnovy repelentními nátěry. Individuální ochrana sadebního materiálu proti vlivům zvěře, vyžínání. Hranu 7 terasy nezalesňovat, ponech pro pojezd a pěšinu s 1 lavičkou. Rozšířit trasu naučné stezky a vybudovat jednu informační tabuli. 11 – 20 let - Podsazení cílovými dřevinami (poloodrostky) LP, BK, JV. Individuální ochrana sadebního materiálu a jedinců z přirozené obnovy proti vlivům zvěře. - Na části 6 terasy vykácet břízy a vytvořit palouk. 21 – 30 let - Rozvolňování svahů teras. Na 6 terase udržovat palouk sečením a odstraňováním náletu 1x ročně. 31 – 40 let Bez zásahu (ev. zdravotní výběr a vylepšení uhynulých sazenic, udržování palouku). 41 – 50 let - Ze svahů odebrat zbylé břízy, osiky a lísky, ponechat pouze několik kusů. Udržování palouku. Poznámka

Číslo segmentu 4

Skupina typů geobiocénů 3-4 BD 3

Plocha 0,73ha

Lokalizace Segment je vymezen ze severu průsekem po odstranění naplavovacího potrubí, z východu hranou 10 terasy, z jihu panelovou komunikací, ze západu hranou 9 terasy. Současný stav dřevinné vegetace Hrana terasy byla ponechána pro pojezd, na části svahu je vysázen smrkový remízek, zbylá část terasy je porostlá keři zejména svídou krvavou, růží šípkovou a hlohem jednosemenným. Současná funkce Sanační, meliorační, rekreační. Cílový stav Smíšený lesní ekosystém v podrostu druhy s kalcifilní tendencí. Cílová funkce Biologická, produkční. Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení LP 40, BK 20, JV 20, DB, MD 20. Typy opatření Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let - Zdravotní probírka smrkového remízku - Výsadba cílových dřevin LP, JV,BK , na začátku terasy individuální ochrana sadebního materiálu před vlivem zvěře, ve střední části segmentu výsadba sazenic přípravných dřevin BE, JV, TP a zbudování oplocenky, vyžínání. Pravidelně odstraňovat invazních bylin, zejména zlatobýlu kanadského sečí 2x ročně. V prostřední části vytvořit a nadále udržovat palouk. 11 – 20 let - Vylepšení dosadbou dřevin, individuální ochrana jedinců z přirozené obnovy repelentními nátěry. Udržování palouku. 21 – 30 let - Schematický (zdravotní) výběr ve smrkovém remízku – odstranění cca. 30% jedinců po ploše . Udržování palouku. 31 – 40 let Bez zásahu (ev. zdravotní výběr). Udržování palouku. 41 – 50 let - Probírka zalesněné části segmentu. Udržování palouku. Poznámka

Číslo segmentu 5

Skupina typů geobiocénů 3-4 BD 3

Plocha 1,68 ha

Lokalizace Segment je vymezen z východu hranou 12 terasy, z jihu panelovou komunikací, z východu hranou 10 terasy. Severní hranice není na území nikterak patrná, navazuje na segment X. Dle návrhu zde bude hranice realizována neprůchodnými keři. Současný stav dřevinné vegetace Pouze sporadicky se vyskytují břízy, buky, javory a vrby z náletu, z keřů svída krvavá, růže šípková, řešetlák počistivý. Travní porost bohatě zastoupen třtinou křovištní. Současná funkce Sanační, meliorační. Cílový stav Smíšený lesní ekosystém s paloukem a pěšinou pro návštěvníky, v podrostu s druhy s kalcifilní tendencí. Cílová funkce Biologická, naučně-rekreační, produkční. Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení LP 40, BK 20, JV 20 DB, MD 20 Typy opatření Založení smíšených porostů listnatých dřevin, nejprve přípravný následně cílový. Terasu č. 12 nezalesňovat z důvodu možného navyšování hrázového systému. Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let - Likvidace invazních bylin, zejména zlatobýlu kanadského, výsadba sazenic přípravných dřevin na terasách č. 10 a 11 BE, JV, TP, ochrana sazenic výstavbou oplocenky, vyžínání. Výsadba keřového patra po obvodu severní části průseku řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), brslen evropský (Euonymus europaeus), dřín obecný (Cornus mas) střemcha obecná (Padus avium), svída krvavá (Cornus sanguinea). - Vylepšení dosadbou dřevin, podpora jedinců z přirozené obnovy repelentními nátěry. Terasu č. 12 ponechat bez zásahu pouze kosení, vybudovat pěšinu naučné stezky a dvě lavičky. 11 – 20 let - Individuální ochrana jedinců z přirozené obnovy repelentními nátěry. - Postupná redukce břízy. 21 – 30 let - Podsadba cílovými dřevinami (poloodrostky) LP, BK, DB, JV - Demontáž oplocenky. Individuální ochrana sazenic a jedinců z přirozené obnovy repelentními nátěry. Terasu č. 12 ponechat bez zásahu pouze kosení. 31 – 40 let - Postupné rozvolnění přípravných porostů – zdravotní výběr a podpora kvalitních jedinců. - Vylepšování dosadbou sazenicemi cílových dřevin LP, BK, DB, JV. 41 – 50 let - Postupné rozvolnění zalesněné části segmentu zdravotním výběrem. Poznámka

Číslo segmentu 6

Skupina typů geobiocénů 3-4 BD 3

Plocha 0,39 ha

Lokalizace segmentu Segment je vymezen hranou 13 terasy a panelovými cestami ze severovýchodní a jihozápadní strany. Současný stav dřevinné vegetace Bez vegetace, ponechána pro případné navyšování hrázového systému. Současná funkce Rekreační (v zimním období využívaná pro klasické lyžování). Cílový stav Postupná biologická rekultivace po ukončení všech činností úložiště společně s plání úložiště a přeměna na lesní ekosystém s loukami, vtvoření polyfunkčního sportovního areálu. Cílová funkce Biologická, naučně-rekreační, produkční. Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení BK 40,LP 20, JV 20, DB, BO, MD 20 Typy opatření Odstraňování náletů v případě potřeby, po ukončení činnosti úložiště technicko-biologická rekultivace. Časový plán realizace 50 let (opatření po 5 letech). Popis doporučených opatření 0 - 10 let Bez zásahu (Odstraňování náletů). 11 – 20 let Bez zásahu (Odstraňování náletů). 21 – 30 let Zásahy dle aktuálního stavu. 31 – 40 let Zásahy dle aktuálního stavu. 41 – 50 let Zásahy dle aktuálního stavu.

Poznámka

Název segmentu Bezzásahová plocha

Soubor typů geobiocénů 3 BC 3, 3-4 BD 3

Plocha 3,7 ha

Charakteristika, lokalizace Segment byl navržen pro vědecké účely pozorování přirozené sukcese a pro možnost srovnání řízené sukcese s ostatními segmenty lokality. Segment je situován v severní části lokality. Tvoří průřez terasovitým systémem od 2 po 12 terasu. Ze severu je ohraničen panelovou komunikací, z východu hranou 12 terasy, z jihu průsekem pro odstranění naplavovacího potrubí a ze západu 2 terasou. Současný stav dřevinné vegetace Vegetace je tvořena zejména osikami, javory, břízami, vrbami a lískami. V keřovém patře dominuje svída krvavá, ostružiník, hloh jednosemenný. Současná funkce Sanační, meliorační Cílový stav Lesní ekosystém vzniklý přirozenou sukcesí. Cílová funkce Biologická, naučná Cílová druhová skladba dřevin a jejich % zastoupení Bude ponechána přirozenému vývoji. Typy opatření Absence zásahů, pouze v případě přírodní kalamity nebo ohrožení celého území. Časový plán realizace 0 let.

Poznámka Na segmentu byly v nedaleké minulosti vysázeny starší odrostky listnatých dřevin, pro podporu vědecké účelnosti není doporučena žádná další výsadba.

Jednotlivé doporučené technologie a prostředky pro navrženou realizaci Cíl rekultivace Cestou minimálních zásahů do ekosystému, začlenit lokalitu ponejvíce do okolní krajiny a převést dosavadní přípravnou dřevinnou skladbu na skladbu cílových dřevin. Výběr sadebního materiálu, příprava stanoviště Pro výsadby použít školkované krytokořenné sazenice nejlépe ze školy s podobnými ekologickými podmínkami. Využity mohou být nálety nebo nárosty z přirozené obnovy. Přípravné porosty břízy bělokoré budou založeny síjí semen. Příprava stanoviště bude provedena strhnutím travního drnu ručně pomocí motyky nebo rýče. Hranice bezzásahové plochy budou osázeny keři zamezující přístup (pro výsadbu využít přirozenou obnovu keřového patra). Pro podsadby a vylepšování budou využity silné poloodrostky. Zakládání nových porostů, výsadba jednotlivců Zakládány budou smíšené porosty listnatých dřevin a vysazovány budou jednotlivci převážně v podsadbách. Sadební materiál s koř. balem sadit nejlépe na podzim nebo v předjaří. Pro přesun náletů a nárostů listnatých dřevin z přirozeného zmlazení využívat doby před rašením pupenů, nebo bezprostředně po opadu listí. Pro obojí způsob výsadeb je nezbytná ochrana kořenového systému při manipulaci s výsadbovým materiálem. Výsadbová jáma bude vykopána ručně pomocí motyky a rýče s velikostí min. 3x větší než kořenový systém, či koř. bal. Dle potřeby bude do výsadbové jámy přidáno hnojivo (např. NPK, Cererit) nebo vrstva ornice. Plošné výsadby budou realizovány s minimálními hektarovými počty viz tabulky č. 9, 10. Vylepšování a podsadby budou řešeny individuálně vždy pro konkrétní lokalitu, spotřeba sadebního materiálu se bude řídit konkrétními podmínkami. Vysazovat, skupinovitě do čtvercového sponu, min. vzdálenost sazenic 1 m, nebo jednotlivě. Po výsadbě aplikovat zálivku a dále pravidelně kontrolovat. Likvidace invazních druhů rostlin a pravidelné sečení lokality Likvidaci plevelů a invazních druhů zejména zlatobýlu kanadského provádět mechanicky pojízdnou či strunovou sekačkou v termínu koncem května a koncem srpna. Křídlatku likvidovat v srpnu a září herbicidem, uschlou biomasu zlikvidovat. Nezalesněné lokality a ponechané palouky pravidelně 2x ročně kosit sekačkou. Péče o nálety, nárosty a založené porosty Ochrana proti zvěři (okus, loupání) - ochranná pletiva, tubusy kolem kmínku, kultury chránit repelentními nátěry (např.Morsuvin, Aversol). Mechanické ochrany z drátu nebo plastu s minimální životností 2 roky. Zvýšená opatrnost, aby nebyly poškozeny dřeviny či jim bylo provedeným opatřením bráněno v růstu. Plošné výsadby chránit oplocenkou. Odstraňování buřeně- nejlépe ručně srpem, 2x první 2 roky následně 1x ročně další 3roky po založení, odstraněnou biomasu ponechat na místě. Výchova porostů Při prořezávkách maximálně podporovat dřeviny přirozené skladby a přirozenou hloučkovitou až skupinovitou strukturu porostu. Při probírkách úprava druhové skladby (uvolnění cílových dřevin likvidací březo-vrbových porostů). Snaha o přirozenou vertikální a horizontální diferenciaci porostů. Provádět zdravotní výběry poškozených jedinců. Odstraňování dřevin provádět výběrným způsobem (jednotlivě, skupinovitě). Probírky, uvolňování a odstraňování nežádoucích dřevin provádět mechanicky pomocí motorové pily, popřípadě tenké kmínky keřů odstranit křovinořezem. Pařezy akátu a lísky ošetřit herbicidem (Roundop). Při uvolňování porostů používat směrové kácení a zabezpečovat šetrné vyklízení dřevní hmoty traktory.

Opatření k plnění naučně-rekreační funkce Navázání na stávající trasu naučné stezky, zpřístupnění terénu pěšinou, vybudování 3 zastavení s lavičkou, vybudovat 1 tabule naučné stezky podávajíc informace o území, jeho historii, managementu, případně blízké budoucnosti. V blízkosti 7 terasy zpevnit stávající parkoviště zatravňovacími panely. Odstraňovat uschlé dřeviny a ořezávat seschlé větve bezprostředně v blízkosti pěšin. Hrany 7 a 12 terasy nezalesňovat, ponechat pro možný pojezd, po ukončení průmyslové činnosti na blízkém úložišti tyto terasy ponechat svému vývoji, popřípadě podsadit cílovými dřevinami. Plochu úložiště biologicky zrekultivovat a dále jej využít například jako polyfunkční a sportovní areál. Poznámka Vyloučit nevhodné technologie narušující půdní povrch a následně vyvolávající erozi. Na vhodných místech ponechat přestárlé stromy do fyzického rozpadu a k zetlení min. 5 m3/ha (hroubí) listnatých dřevin z důvodu přímé vazby některých živočichů, zejména hmyzu, na odumírající kmeny a silné větve. Využití introdukovaných dřevin k zakládání se nepřipouští. Všechny zásahy provádět na určených místech, zvláště důležité je vynechání jakýchkoli zásahů (pokud nebude určeno jinak) a možného poškození segmentu bezzásahová plocha, který je určen jako výzkumná plocha přirozené sukcese. V žádném segmentu nepřipustit holosečný způsob obnovy. Udržování stávajícího průseku pro pozdější využití jako technologické linky. K tomuto účelu ponechat bez dřevinné vegetace hranu teras č. 12.

Tab. 11.1.5: Minimální počty sadebního materiálu Tab. A: Minimální počty sadebního materiálu obecně pro celou lokalitu.

Zkratka

BK DB JV LP

Dřevina buk lesní (Fagus sylvatica) dub zimní (Quercus petraea) javor klen, mléč (Acer pseudoplatanus, A. platanoides) lípa srdčitá (Tilia cordata)

Cílový stav (%)

Sadební Použití materiál krytokořenného (ks/ha) materiálu (ks/ha)

Výsledný počet sad. materiálu (ks/ha)

20

9 000

7 200

1 440

15

10 000

8 000

1 200

20

6 000

4 800

960

30

6 000

4 800

1 440

Tab. B: Minimální počty sadebního materiálu konkrétně pro segment 5.

Zkratka

BE JV TP

Dřevina bříza bělokorá (Betula pendula) javor klen, mléč (Acer pseudoplatanus, A. platanoides) Topol osika (Populus tremula)

Cílový stav (%)

Sadební Použití materiál krytokořenného (ks/ha) materiálu (ks/ha)

Výsledný počet sad. materiálu (ks/ha)

40

6 000

4 800

1 920

40

6 000

4 800

1920

15

4 000

3 200

480

Tab. C: Seznam navrženého keřového patra. řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus) brslen evropský (Euonymus europaeus) dřín obecný (Cornus mas) střemcha obecná (Padus avium) svída krvavá (Cornus sanguinea) Poznámka: Minimální počty sadebního materiálu obecně pro celou lokalitu jsou udávány pro případ nutnosti zalesnění z důvodu velkoplošného rozvrácení porostu. Plošně zalesněn bude pouze část segmentu č. 5, zbytek lokality bude řešen podsadbami a vylepšováním a spotřeba sadebního materiálu se bude řídit konkrétními podmínkami.

11.3. Fotografické přílohy Poznámka: veškeré fotografie byly pořízeny autorkou DP, fotoaparátem Panasonic FZ 50

1 2

Fotografie 1: Pohled na lokalitu bývalého úložiště popílku Lištná (23.7.2007)

Fotografie 2: Sporadická vegetace na dvou nejmladších terasách (17.4.2009)

Fotografie 3, 4, 5: V popředí snímku nejmladší terasy úložiště, uprostřed smrkový remízek a březový porost, v pozadí krajina obce TřinecDolní Lištná (20.3.2005, 25.3.07,15.2.09) 3,4,5

Fotografie 6: Potrubí, které sloužilo k naplavování popílkové směsi (23. 7. 2007) Fotografie 7: Průsek hrázovým systémem pro odstranění potrubí (17. 4. 2009)

6

7 7

Fotografie 8: Dominance keřového patra na 8

starších terasách (17. 4. 2009) Fotografie 9: Hrana 6 terasy porostlá

9

zlatobýlem Kanadským (17. 9. 2008) Fotografie 10: Hrana 7 terasy ponechaná ve sjízdném stavu (17. 4. 2009)

10

Fotografie 11: Nejmladší terasy ponechány bez zásahu (2. 7. 2007) Fotografie 12: Péče o nejmladší terasy kosením od roku 2008 (28. 9. 2008) Fotografie 13: Posledně navýšená terasa, hrana ponechaná ve sjízném stavu (8. 11. 2008)

13 11

12

Fotografie 14: Malé parkoviště v blízkosti 7 terasy (17. 4. 2009) Fotografie 15: Pohled na neprostupnou JZ hranici lokality (15.2.2009) Fotografie 16: Zimní rekreace na poslední terase hrázového systému (15.2.2009)

14

15 16