MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav tvorby a ochrany krajiny

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

STUDIE NÁVRHU TRVALE UDRŽITELNÉ LESNÍ STEZKY PRO OSOBY NA INVALIDNÍM VOZÍKU Diplomová práce

2010/2011

Bc. Daniela Jurčíková

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Studie návrhu trvale udržitelné lesní stezky pro osoby na invalidním vozíku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: 11.4.2011 Bc.Daniela Jurčíková

Děkuji vedoucí práce Ing. Alici Kozumplíkové za výborné vedení a cenné připomínky v průběhu zpracování práce. Dále děkuji Ing. Tomáši Mikitovi, Ph.D. za spolupráci a konzultaci při zpracování mapových podkladů.

Bc. Daniela Jurčíková STUDIE NÁVRHU TRVALE UDRŽITELNÉ LESNÍ STEZKY PRO OSOBY NA INVALIDNÍM VOZÍKU ABSTRAKT: Lesní prostředí představuje prostor využívaný občany, kteří hledají pohyb, sportovní vyžití nebo jen chvilku klidu. Existuje ovšem početná skupina obyvatel se sníženou schopností pohybu, pro které mají mnohé lesní stezky nepřekonatelné technické limity. Mezi tyto limity patří například podélný a příčný sklon, povrch stezek a další. Obsahem diplomové práce je návrh trvale udržitelné stezky pro osoby na invalidním vozíku.

Práce hodnotí současný stav zpřístupnění volné

krajiny pro osoby se sníženou schopností pohybu a porovnává jej se stavem zpřístupnění v zahraničí. Výstupem je metodika pro trasování trvale udržitelných stezek. Trasování je prováděno v prostředí geografického informačního systému ESRI ArcView 10, na základě splnění zadaných technických a pedologických požadavků. Klíčová slova: zpřístupnění krajiny, turistická trasa, zdravotní postižení, snížená schopnost pohybu, invalidní vozík, doplňkové zařízení a aktivity, trasování, parametry stezky, battance, eroze STUDY PROPOSAL SUSTAINABLE FOREST TRAIL FOR WHEELCHAIR USERS ABSTRACT: Forest environment is an area used by people looking for exercise, sports or just a quiet moment. However, there are a large group of people with reduced mobility, many of which are forest trails insurmountable technical limits. These limits include longitudinal and cross slope, surface trails and more. The content of this thesis is to design sustainable trails for people in wheelchairs. The paper evaluates the current state of access to the countryside for people with reduced mobility and compares it with the state making abroad. The result is a methodology for tracing sustainable trails. Tracing is performed in an ESRI ArcView 10 based on compliance with specified technical requirements and pedological. Keyword: access to land, trail, disabilities, mobility impairment, wheelchair, complementary facilities and activities, trace, parameters trail, battance, erosion

OBSAH: 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 1

2

CÍL A MOTIV PRÁCE .......................................................................................... 3

3

PŘEHLED PROBLEMATIKY ............................................................................. 4 3.1

VZTAH ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ ....................................................................... 4

3.2

ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ .................................................................................. 4

3.2.1 3.3

SPECIÁLNÍ POMŮCKY .................................................................................... 5

3.3.1

Typy invalidních vozíků ............................................................................. 6

3.3.2

Limity pro jízdu a pohyb v terénu .............................................................. 6

3.4

TRVALE UDRŽITELNÁ A PŘÍRODĚ BLÍZKÁ STEZKA .................................. 7

3.4.1

 

Zásady projektování udržitelných stezek .................................................... 9

3.5

PŘEDPISY A LEGISLATIVA V ČR.................................................................. 10

3.6

SOUČASNÝ STAV DOSTUPNOSTI VOLNÉ KRAJINY .................................. 11

3.7

SROVNÁNÍ STAVU VYBRANÉ STEZKY V ČR A V ZAHRANIČÍ ................... 14

3.7.1

Stezka Chalupská slať v NP Šumava ........................................................ 14

3.7.2

Stezka Dalby Beck Walk .......................................................................... 15

3.7.3

Srovnání .................................................................................................... 17

3.8 4

Snížená schopnost pohybu .......................................................................... 5

DOPLŇKOVÁ ZAŘÍZENÍ NA LESNÍCH STEZKÁCH .................................... 17

POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ............................................................................ 19 4.1

ADMINISTRATIVNĚ – SPRÁVNÍ ZAŘAZENÍ................................................. 19

4.2

PŘÍRODNÍ POMĚRY....................................................................................... 20

4.2.1

Poměry geologické ................................................................................... 20

4.2.2

Poměry geomorfologické .......................................................................... 20

4.2.3

Poměry pedologické ................................................................................. 22

4.2.4

Poměry klimatické .................................................................................... 22

5

4.2.5

Poměry hydrologické ................................................................................ 23

4.2.6

Poměry biogeografické ............................................................................. 23

METODIKA .......................................................................................................... 24 5.1

LABORATORNÍ ROZBORY ............................................................................. 24

5.2

PARAMETRY OVLIVŇUJÍCÍ VEDENÍ TRASY ............................................... 24

5.2.1

Sklon ......................................................................................................... 25

5.2.2

Prostupnost porostu................................................................................... 25

5.2.3

Stávající cesty ........................................................................................... 25

5.2.4

Erodibilita půdy v návaznosti na typologický systém ÚHÚL .................. 25

5.2.5

Zajímavá místa .......................................................................................... 27

5.2.6

Nástupní a výstupní body ......................................................................... 27

5.3 6

VÝSLEDKY ........................................................................................................... 29 6.1

LABORATORNÍ ROZBORY ............................................................................. 29

6.2

DEFINOVÁNÍ VSTUPNÍCH DAT ................................................................... 30

6.3

TRASOVÁNÍ KORIDORŮ STEZEK POMOCÍ GIS ......................................... 32

6.4

KONTROLA PODÉLNÉHO SKLONU KORIDORU ....................................... 33

6.5

TERÉNNÍ ŠETŘENÍ ......................................................................................... 34

6.6

PŘETRASOVÁNÍ KORIDORŮ A JEJICH POPIS ........................................... 34

6.6.1

Koridor č.4 ................................................................................................ 34

6.6.2

Koridor č.3 ................................................................................................ 35

6.7

 

TRASOVÁNÍ KORIDORU UDRŽITELNÉ STEZKY POMOCÍ GIS ................ 27

TECHNICKÉ PARAMETRY STEZEK ............................................................. 35

6.7.1

Příčné sklony............................................................................................. 35

6.7.2

Křížení stávajících cest se stezkou............................................................ 36

6.7.3

Přemostění vodních toků .......................................................................... 37

6.8

NÁVRH NOVÉHO PŘIDĚLENÍ VAH VSTUPNÍCH DAT............................... 38

6.9

DOPLŇKOVÉ OBJEKTY NA LESNÍ STEZCE ................................................ 39

6.10

EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ............................................................ 41

7

DISKUZE ............................................................................................................... 44

8

ZÁVĚR ................................................................................................................... 47

9

SUMMARY ............................................................................................................ 49

10

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................. 50

11

SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................ 53

 

 

1

ÚVOD Pro občany hledající pohyb, sportovní vyžití nebo jen pocit klidu hraje lesní

prostředí podstatnou roli. Ve společnosti ovšem existuje skupina obyvatel se specifickými potřebami, pro které pohyb v lesním prostředí představuje velký problém. Dostupnost lesa pro takto znevýhodněné skupiny osob, ale není jen záležitostí lidí na vozíku, je také důležitá i pro rodiče s kočárky, malé děti a pro zvětšující se skupinu seniorů. Schopnost pohybu osob upoutaných na invalidním vozíku je v terénu lesního prostředí omezena mnoha technickými limity, mezi které patří především povrch cest, podélný a příčný sklon trasy, ale také dostupnost dané trasy a parkovací možnosti. Při hospodaření v lesních porostech je v dnešní době uplatňována filozofie trvale udržitelného hospodaření, která vychází z myšlenky rovnocennosti všech funkcí lesa (produkčních i mimoprodukčních) a jejich vzájemného respektování. To tedy znamená respektování těchto zásad i při zpřístupňování lesního prostředí a jejího rekreačního využívání i osobami se specifickými potřebami pro pohyb. V současné době je zpřístupňování lesního prostředí a krajiny na území České republiky řešena velmi nedostatečně, přitom možnosti využití současné techniky jsou na takové úrovni, kdy může být přístupnost uspokojivě vyřešena ve většině případů. Podstata dnešního zpřístupňování krajiny, nejen pro osoby na vozíku, spočívá v budování trvale udržitelných stezek. Tato filozofie vychází z definice trvale udržitelného rozvoje, který je podle zákona č.17/1992 Sb. definován jako takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystému. Mezi základní předpoklady pro vybudování udržitelných a přírodě blízkých stezek patří její vlastnosti, a to takové aby stezka poskytovala svým uživatelům pestré a přírodě blízké zážitky, minimalizovala škody na přírodě, minimalizovala uživatelský konflikt a vyžadovala minimální údržbu. Největší problém při budování představuje vodní eroze, cílem je tedy vybudovat takové stezky, které by znemožňovaly soustředěný odtok vody. Toho lze dosáhnout trasováním vrstevnicových stezek, které zabraňují vzniku vodní eroze. Stezky jsou poté udržitelné, ekologicky nenáročné a v uživatelích navozují příjemné pocity. 

1 

 

Cílená stavba tras může významně zvýšit návštěvnost regionů s následným rozvojem turistické infrastruktury a regionu jako celku, tato skutečnost plyne ze zahraničních zkušeností. Základním kamenem rozvoje takovýchto tras je nalezení shody široké odborné veřejnosti s lesnickým sektorem.

2 

 

2

CÍL A MOTIV PRÁCE Cílem diplomové práce je vytvoření návrhu trvale udržitelné stezky pro osoby na

invalidním vozíku, a to na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Při návrhu trasy budou sledovány parametry ovlivňující trvalou udržitelnost a přístupnost stezky osobami se sníženou schopností pohybu. Mezi sledované parametry patří podélný a příčný sklon, povrch stezky, pedologické vlastnosti půdy na typologických základech a další. Při trasování bude využito geografického informačního systému ArcView 10. Výstupem budou koridory možného vedení tras lesních stezek v podobě map, obecná metodika návrhu trvale udržitelných stezek pro osoby na invalidním vozíku a aplikace v podobě skriptu pro software ArcGIS, jenž umožní na základě daných parametrů automatický výpočet optimální trasy zohledňující všechny zkoumané faktory. Dále bude vyhotoven návrh rozpočtu.

3 

 

3 3.1

PŘEHLED PROBLEMATIKY VZTAH ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ Člověk je spjat s přírodou po statisíce let. Biotopem již primitivního člověka byl

savanový biom, tedy biotop s rozptýlenými dřevinami a ostrůvky lesů a travnatých ploch. I tento fakt, společně s mnoha výzkumy dokazuje, že lidské zdraví je pozitivně ovlivňováno dobou strávenou v přírodě. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují lidské zdraví. Sluneční světlo chrání před depresemi, má vliv na množství vitamínů a také na růst kostí v těle. Zelená barva uklidňuje a zvyšuje koncentraci. Při pohybu v tzv.“divočině“ se zlepšuje motorika. Nedostatek

pohybu

v přírodě

může

být

jedním

z mnoha

pramenů

neuvědomované tísně, stresu a frustrace. Takovýto nedostatek může vyústit až v psychickou deprivaci (nechuť, pocit odcizení, vztek). Psychická deprivace se může projevovat i somaticky zvýšenou frekvencí civilizačních chorob. [2]

3.2

ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ Zdravotní postižení je určitá odchylka ve zdravotním stavu člověka, která jej

omezuje v činnosti (pohyb, kvalita života, uplatnění ve společnosti). Pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách se zdravotním postižením rozumí „tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby“. Světová zdravotnická organizace WHO v roce 1980 schválila dokument Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a handicapů, ve kterém vymezila tři základní pojmy: ·

Vada (impairment) – abnormálnost psychologické, fyziologické nebo anatomické struktury nebo funkce

·

Postižení (disability) – ztráta schopnosti člověka jednat a provádět činnosti způsobem nebo v mezích, které se pro lidskou bytost považují za normální

4 

 

·

Znevýhodnění (handicap) – omezení sociálního charakteru, vyplývající z vady nebo postižení, která člověka omezuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro něho normální. [4]

3.2.1 Snížená schopnost pohybu Mezi zdravotní postižení spadá i snížená schopnost pohybu. Pojem snížená schopnost pohybu znamená omezenou pohyblivost osob, kteří jsou odkázání na invalidní vozík. Jsou to osoby s vrozenou růstovou vadou nebo osoby s omezenou funkcí dolních končetin, dále také osoby používající pomůcky k pohybu (hole, chodítka, atd.). Sníženou schopnost pohybu mohou mít také lidé se skrytým handicapem jako je astma, porucha kardiovaskulárního systému nebo snížená schopnost vidění. Do skupiny osob se sníženou schopností pohybu se dále řadí i rodiny s kočárky. A to proto, že i ony se setkávají s podobnými problémy při pohybu ve volné krajině jako lidé na vozíku. V České republice jsou osoby se sníženou schopností pohybu (z anglického názvu „mobility impairment“) označování jako handicapovaní, což není odpovídající pojmenování. V anglicky mluvících zemích se takovéto označení používá jen velmi sporadicky. Handicap je v těchto zemích chápán jako název, který zdravotně postižené osoby uráží a odsunuje na okraj společnosti. Proto je vhodnější používání názvu osoby se specifickými potřebami nebo osoby se zdravotním postižením. [5]

3.3

SPECIÁLNÍ POMŮCKY

Mezi speciální pomůcky pro osoby se sníženou schopností pohybu se řadí: ·

francouzské hole

·

chodítka – pevné – kloubové – podpažní

·

podpažní berle

·

křesla pro kardiaky – elektrické – mechanické 5 

 

·

invalidní vozíky [6]

3.3.1 Typy invalidních vozíků Pomůcek, které lze zařadit do skupiny invalidních vozíků je mnoho. Tyto pomůcky se liší svou konstrukcí a použitím. Jsou to například pojízdná křesla, mechanické, sportovní a aktivní vozíky, vozíky dětské a kočárky, skútry, trojkolky, čtyřkolky, apod. K pohybu v přírodě jsou určeny tzv. aktivní vozíky a vozíky pro exteriér. Tyto vozíky jsou upraveny i pro jízdu v blátě, sněhu a jiných sypkých površích. Firmy vyrábějící invalidní vozíky nabízí svým zákazníkům i možnost úpravy podle individuálních požadavků a přání uživatele.[7] 3.3.2 Limity pro jízdu a pohyb v terénu U běžně vyráběných vozíků jsou základními limity pro pohyb v terénu příčný a podélný sklon, při kterém je zaručena stabilita vozíku. Příčný sklon se doporučuje max. 1 %, u podélného sklonu je to potom max. 8,33 %. Dále je rozhodující výška stupaček nad terénem, druh a povrch pneumatik a samotná šířka vozíku. Vzhledem k šířce vozíku, která je jiná podle jeho typu, se doporučuje volit šířku stezky v rozpětí od 1,6 m do 1,8 m – pro mechanické vozíky a 1,8 m až 2,5 m pro elektrické vozíky (šířka je takto zvolená také z důvodu otáčení elektrického vozíku). [8] Některé další limity lze převzít z vyhlášky 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Mezi tyto limity patří: a) Povrch chodníků, schodišť, šikmých ramp musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu. Hodnota součinitele smykového tření musí být nejméně 0,6. b) Šikmé plochy smí mít sklon nejvýše 1:12, pokud nejsou delší jak 1,3m tak 1:8. c) Nejmenší manévrovací plocha pro vozík je 1,2m x 1,5m. d) Parkoviště a odstavné plochy pro vozidla zdravotně postižených osob na parkovištích, odstavných plochách a v garážích musí být nejméně 3,5m a smí mít sklon nejvýše 1:20. V případě podélného stání musí být délka stání nejméně 7m. 6 

 

Dalšími byť netechnickými, ale přesto neméně důležitými limity pro pohyb v terénu jsou samotné osoby se zdravotním postižením. Při pohybu v terénu záleží na stupni a druhu jejich postižení a na jejich fyzické zdatnosti (nutná přítomnost asistenta či nikoliv).

3.4

TRVALE UDRŽITELNÁ A PŘÍRODĚ BLÍZKÁ STEZKA Trvale udržitelná a přírodě blízká stezka určená pro rekreační provoz má tyto

vlastnosti: ·

Poskytuje svým uživatelům pestré, přírodě blízké zážitky

·

Minimalizuje škody na přírodě

·

Minimalizuje uživatelský konflikt

·

Vyžaduje minimální údržbu

Pokud jeden z uvedených bodů převažuje na úkor jiného, vybudování stezky může způsobit nevratné škody na životním prostředí, stezka nebude bezpečná, přivodí negativní zážitky nebo vyčerpá rozpočet na údržbu. [10] Rekreační stezky by měly ve svých návštěvnících vzbuzovat zážitky. Vzhledem k tomu, že v českých podmínkách je síť lesních cest a stezek do velké míry určená pro motorizovaný hospodářský provoz je důležité, aby případné úpravy nebo návrhy nových tras posilovaly přírodní povahu uživatelského zážitku, poskytovaly pestré vizuální zážitky, dodaly síti na flexibilitě a pestrosti a nasměrovaly uživatele do těch míst, které poskytují jimi preferované zážitky. V podmínkách České republiky lze tyto požadavky splnit posílením informovanosti o existenci cest vhodných pro rekreaci, harmonizací hospodářské a rekreační funkce stávajících lesních cest a stezek a realizací nových úseků přírodě blízkých a trvale udržitelných stezek. Mezi hlavní pilíře trvalé udržitelnosti patří hlediska ekologická (umístění cesty v terénu a povaha příčného a podélného sklonu tak, aby docházelo k zabránění vzniku eroze), ekonomická (nároky na údržbu stezky jsou minimální) a sociální. [11] Při navrhování trasy stezky je důležité mít na mysli její splynutí s přírodou. To lze ovlivnit především směrem jejího vedení. Přímé čáry a linie se v přírodě téměř nevyskytují, proto by navrhované stezky měly kopírovat reliéf krajiny, kterou vedou. Takto navržená trasa splňuje i požadavky na společenskou udržitelnost. [11]

7 

 

Největším problémem při budování trvale udržitelných stezek je eroze. Erozí se rozumí přírodní proces, při kterém působením vody, větru, ledu, příp. jiných činitelů dochází k rozrušování povrchu půdy, k transportu půdních částic a k jejich sedimentaci. Erozi lze rozdělovat podle útvarů pomocí, kterých vzniká a to na erozi vodní a větrnou. [12]

Při nevhodném trasování a provedení trasy se erozí násobí vlivy vody, gravitace a

užívání. Při užívání stezky dochází k rozrušování jejího povrchu, a to především v úsecích s prudšími sklony (úseky vedené po spádnici). Proces rozrušování je dále umocněn prouděním vody, která po povrchu stezky stéká a nabírá rychlost a sílu a tak odnáší částice zeminy a zařezává se stále hlouběji do tělesa stezky. Cílem tvorby trvale udržitelné steky je znemožnit soustředěný odtok vody, kterému by těleso stezky sloužilo jako koryto a snažit se vytvořit podmínky pro odtok rozptýlený. Těchto požadavků lze docílit trasováním vrstevnicových stezek, které svojí konstrukcí zabraňují vzniku vodní eroze. Takto trasované stezky jsou potom udržitelné, ekologicky nenáročné a v uživatelích navozují příjemné pocity. Cesta vedoucí po spádnici je soustavně poškozována erozí, protože vytváří přirozené koryto pro stékající vodu, a tím umocňuje její sílu (viz. Obr. 1), kdežto vrstevnicová cesta je charakteristická mírnými sklony, konstrukcí v plném zářezu, terénními vlnami a příčným odkloněním, což vede k omezování vodní eroze.(viz. Obr. 2) [11]

Obr. 1 Cesta vedená po spádnici[11]

Obr. 2 Cesta vedená po vrstevnici [11]

8 

 

3.4.1 Zásady projektování udržitelných stezek Podélný sklon – Nutno volit takový podélný sklon, který bude minimalizovat negativní vlivy vody a uživatelů stezky. Obecně by se měl řídit zásadou poloviny a zásadou 10 % (popsáno dále). Vhodnější jsou mírnější sklony, které berou ohled na typ terénu, druh půdy, množství vodních srážek a počet uživatelů cesty. [11] Zásada 10 % – Celkový podélný sklon by měl být nejvýše 10 % (na krátkých vzdálenostech max. 15 %). Doporučuje se navrhovat cestu s průměrným 8% sklonem, což umožňuje flexibilitu v případě, že během trasování narazí na nevhodný kardinální bod. [11] Zásada poloviny – Stopa cesty by neměla mít větší podélný sklon, než je polovina sklonu svahu, kterým cesta prochází. Pokud bude podélný sklon větší než je polovina sklonu, cesta se stane z vhodnější vrstevnicové cestou spádnicovou. V takovém případě stéká voda dolů podélně tělesem cesty místo toho, aby stékala napříč přes něj. (viz. Obr. 3) [11]

Obr. 3 Cesta splňující zásadu poloviny[11]

Obr. 4 Cesta nesplňující zásadu poloviny[11]

Příčný sklon umožňuje rozptýlit odtok vody přes těleso cesty. Odklon stopy stezky od svahu by měl činit 3 – 5 %. V průběhu užívání stezky se příčný sklon zmenšuje a je proto potřeba jej obnovovat. Pokud je to možné doporučuje se cesty zakládat v zářezu (v rostlé zemině). Docílí se tak jejich delší životnosti a menší údržbě. [11]

Protisvahy a terénní vlny pomáhají vodě odtékat z tělesa cesty. Vytváří se tedy krátké úseky trasy s převráceným podélným sklonem. Délka úseků (5 – 15 m) se volí v závislosti na typu půdy a úhrnných srážkách. [11] 9 

 

3.5

PŘEDPISY A LEGISLATIVA V ČR Osoby pohybující se na invalidních vozících každodenně překonávají různé

překážky. Tyto bariéry se nachází i v prostředí volné krajiny. Odstraňování bariér je zakotveno v platné legislativě České republiky. Legislativa se zabývá především zpřístupněním veřejných míst ve městech, zpřístupněním budov, městských parků, kulturních památek. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a vyhláška MMR č. 369/2001 Sb. O obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Těžiště problematiky leží především v územním řízení a řízeních probíhajících na úseku stavebního řádu. Navrhováním staveb pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých osob se zabývá Doporučený standard technický, soubor 5, č. 11, ČKAIT 2002. Dále je možné čerpat ze směrnic a standardů pro stavbu stezek (konkrétně stezek kategorie 1) vytvořených Českou Mountainbikovou Asociací (ČeMBA). V České republice ovšem neexistuje žádná právní norma nebo doporučená metodika ošetřující bezbariérový přístup volné krajiny a lesa. V rámci projektu IGA LDF MENDELU v Brně byl na Ústavu tvorby a ochrany krajiny vypracován návrh metodiky hodnocení lesní dopravní sítě a její přístupnosti pro osoby se sníženou schopností pohybu (na modelovém území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny). [5] Vzorem nám můžou být informace převzaté ze zahraničí. V rámci Evropské unie vzniklo několik studií a projektů zabývajících se zpřístupněním krajiny pro osoby se sníženou pohyblivostí. Nejdále v řešení této problematiky jsou severské země a Velká Británie. Například projekt „Access to the Forests for disabled People“ vypracovaný Ylvou Lundell (2005) uvádí podmínky, požadavky a technické parametry bezbariérového přístupu lesů pro skupinu osob se sníženou schopností pohybu. V publikaci jsou také uváděny možnosti doprovodných aktivit provozovaných v lese a dostupných těmto osobám. Mezi další podobné práce lze zařadit projekt „Accessibility of Nature“ (Multikainen, 2005). V USA se touto problematikou zabývá např. The National Center on Accessibility a USDA Forest Service. Ve státech spojeného království potom Forestry commision. Do zájmu těchto

10 

 

organizací spadá podpora přístupu a zapojení osob se specifickými potřebami do rekreace a turismu.

3.6

SOUČASNÝ STAV DOSTUPNOSTI VOLNÉ KRAJINY Na území České republiky existuje velké množství turistických tras a stezek,

které mohou využívat občané hledající pohyb, sportovní vyžití nebo jen chvilku klidu. Lidé upoutaní na invalidní vozíky ovšem takové možnosti nemají. Turistické stezky skrývají mnohé limity omezující jejich využívání touto skupinou občanů. Mezi omezující limity patří například povrch cest, podélný a příčný sklon, ale také tzv. nástupní uzly, které propojují veřejné komunikace s turistickými stezkami. Dále zaujímají zásadní postavení také parkovací možnosti při ústí cest a dostupnost těchto míst bezbariérovou veřejnou dopravou. Problematika zpřístupnění krajiny pro osoby se sníženou mobilitou je v České republice prozatím řešena nedostatečně. Postupně se ovšem objevují programy, které hledají možnosti jak tento problém řešit. [5] Organizace zabývající se zlepšováním kvality zpřístupnění krajiny v ČR si mohou vzít za vzor zpřístupnění krajiny v zahraničí, a to především v severských zemích, USA nebo Velké Británii. Na území Velké Británie je problematika zpřístupnění krajiny pro osoby se sníženou schopností pohybu řešena komplexně. Existuje zde obdoba LČR, s. p. nesoucí název Forestry Commision. Území VB je rozděleno na tři „Lesní oblasti“ (Forestry Commission). Ty se potom dále dělí na menší lesní komplexy, ve kterých je již detailně řešeno zpřístupnění. V každém lesním komplexu se nachází návštěvnické centrum, od kterého vedou stezky určené pro pěší, vozíčkáře, cyklisty, koně. Trasy pro osoby na vozíku jsou plně přizpůsobeny požadavkům pro bezbariérový přístup. Ať již jsou to podélné či příčné sklony trasy a povrchy stezek, tak doplňková zařízení. Na webových stránkách si může turista vyhledat trasu, která by vyhovovala jeho požadavkům. Má možnost zadat, jakým způsobem se chce pohybovat, jaké aktivity chce provádět, na jakém území, případně u kterého města. U každé trasy nalezne tabulku, která přehledně charakterizuje danou „ lesní oblast“ (hrabství) a uvádí, jaké zařízení se zde nachází a jaké aktivity je možné provádět. Mezi tyto aktivity patří rybaření, jízda na koni, pozorování zvířat z pozorovacích věží, environmentální kurzy ve výukových centrech, možnost barbecue, kempování a jiné. [22] 11 

 

Většina z uvedených aktivit není na stezkách v České republice ještě natolik rozšířená, a pokud tomu tak je, jsou většinou nedostatečně bezbariérové.

 

Obr. 5 Ukázka mapky umožňující rychlý přístup k informacím o daném území [22]

Obr. 6 Ukázka tabulky popisující daný lesní komplex [22] 12 

 

Na území České republiky dochází na mnohých turisticky zajímavých místech k mapování stávajících turistických stezek z pohledu přístupnosti pro osoby na invalidním vozíku. V NP Šumava byl vytvořen jednoduchý klasifikační systém, který umožňuje návštěvníkům se sníženou schopností pohybu, ale také rodinám s kočárky, vybrat si vhodnou turistickou trasu. Klasifikační systém popisuje kvalitu povrchu a výškový gradient čtyř vybraných tras (viz. Příloha č. 1). [23] V Krkonošském národním parku byl vytvořen projekt „Krkonoše bez bariér“ jehož cílem je prezentovat trasy v Krkonoších vhodné pro lidi na vozíku, s berlemi, seniory a rodiny s kočárkem. Bylo vytipováno 10 tras, které byly ve spolupráci s Klubem vozíčkářů Trutnov popsány. Trasy je možné najít ve zvláštní brožuře nebo na mapovém serveru Správy KRNAP. Trasy jsou taktéž vyznačeny v terénu turistickými značkami s logem vozíčkáře (viz. Obr. 7) 

 

Obr. 7 Značení tras určených pro osoby na vozíku [24] Správa Krkonošského národního parku dále vydala brožuru „Desatero rozumného vozíčkáře“, ve které jsou uvedena pravidla chování a turistická výbava vozíčkáře. (viz. Příloha č. 2) [24] V NP Podyjí vzniká projekt na rozšíření a úpravu současných turistických stezek tak, aby byly zpřístupněny i vozíčkářům. V plánu je osm tras, které povedou například na vyhlídková místa u Vranova nad Dyjí nebo na Králův stolec. [25] V Jizerských horách bylo vytyčeno celkem 9 turistických tras tak, aby je mohli absolvovat vozíčkáři na mechanickém i elektrickém vozíku. Trasy netvoří ucelené okruhy, jsou vedeny tak, aby z nich bylo možné shlédnout co nejvíce zajímavostí blízkého i vzdálenějšího okolí jako jsou panoramata Ještědského hřebenu, Jizerských hor, ale i Krkonoš atd. O náročnosti trasy nebo jejího úseku vypovídá její barevné

13 

 

značení. V terénu jsou pak označeny piktogramem vozíčkáře. Podrobný soupis tras lze najít na webových stránkách www.jizerky.cz. V loňském roce byly ve Velkých Losinách slavnostně otevřeny značené trasy pro vozíčkáře. K dispozici jsou dva okruhy. První okruh s názvem Špýcharský je méně náročný. Druhý, Ludvíkovský okruh, je určen pro náročné vozíčkáře a vozíčkáře s doprovodem. Obě trasy začínají u vchodu do lázní a z větší části vedou po stejné trase, jsou označeny značkami s piktogramem vozíčkáře. [27] Další stezky vytipované pro osoby na invalidním vozíku najdeme i v Harrachově, Chlumu u Třeboně, Valašském Meziříčí nebo v Brně. V okolí Brna se nachází osm tras vhodných pro vozíčkáře. Trasy byly vytipovány na základě projektu vytvořeného tělesně postiženým sportovcem Radimem Liškou, který mapuje a popisuje stezky nejen v Brně. Seznam tras lze najít na internetových stránkách www.handicaptour.cz nebo v tištěné brožuře. Při vyhledávání tras vhodných pro handicapované se angažují různá sdružení jako je například Klub aktivních vozíčkářů, Liga vozíčkářů či společnost No Limits. Klub turistů, při příležitosti 120. výročí svého vzniku, založil veřejnou sbírku na podporu turistiky zdravotně handicapovaných spoluobčanů. Získané finanční prostředky jsou použity na značení turistických tras pro vozíčkáře. Mnoho užitečných informací nejen o turistických trasách naleznou vozíčkáři na stránkách Informačního portálu pro osoby se specifickými potřebami – www.helpnet.cz.

3.7

SROVNÁNÍ STAVU VYBRANÉ STEZKY V ČR A V ZAHRANIČÍ

3.7.1 Stezka Chalupská slať v NP Šumava Dle již zmiňovaného klasifikačního systému (viz. Příloha č. 1), který vytvořila Správa NP Šumava, je trasa charakterizována mírně hrubým povrchem (písková cesta, hrubší asfalt, dřevěný chodník) a rovinatým profilem (do 2%). Jedná se o lineární trasu, tedy jednosměrnou, o délce 7 km. Na začátku stezky je možné zaparkovat vozidlo. Výchozím bodem je parkoviště na Antýglu, poblíž autokempu. Nově je možné parkovat přímo v areálu autokempu, kde je vyhrazeno stání a k dispozici mobilní toaleta pro vozíčkáře. Odtud asi 150 m po silnici a pak pokračuje stezka jako zpevněná písková cesta (naučná stezka NP) podél řeky Vydry. Stezka stále klesá, odpadají tak starosti s poháněním vozíků. Asi po 4 km cesty může přijít vhod krátké zastavení, odpočinutí či 14 

 

občerstvení na Turnerově chatě. Z chaty pokračuje stezka opět mírně klesajícím profilem a po třech kilometrech končí na Čeňkově pile. Na této stezce je nutné přesunutí doprovodného vozidla z Antýglu na Čeňkovu Pilu (cesta s vozíkem nazpět proti proudu Vydry by byla náročná). Po celé délce naučné stezky Povydří je vyloučen pohyb cyklistů a na celé stezce byl nově opraven povrch. [23]

Obr. 8 Naučná stezka Povydří [23] 3.7.2 Stezka Dalby Beck Walk Stezka se nachází na území Velké Británie v lesním komplexu Dalby forest. V tomto komplexu se nachází návštěvnické centrum, od kterého vede několik stezek různé náročnosti. Stezka Dalby Beck Walk měří cca 4 km, vede podél lesní cesty přes nejstarší porosty Dalby forest, po cestě je možné se zastavit u rybníku Ellerburn a navštívit umělou jeskyni vytvořenou pro přezimování netopýrů.

15 

 

V návštěvnickém centru mohou turisté nalézt obchod, informační středisko, vzdělávací centrum, občerstvení v podobě restaurace a WC. Přístup a pohyb v návštěvnickém centru je bezbariérový. V blízkosti centra se nachází parkoviště. Lesní komplex Dalby forest nabízí na svých stezkách místa pro pozorování ptactva, rybaření, pikniky, kempování a také dětská hřiště. [22]

Obr. 9 Ukázka stezky Dalby Beck Walk [22]

Obr. 10 Ukázka návštěvnického centra Dalby forest [22]

16 

 

3.7.3 Srovnání Tab. 1 Srovnání vybavenosti vybraných stezek jdjdj

Chalupská slať

Dalby Beck Walk

parkoviště

√

√

WC

√

√

informační středisko

−

√

vzdělávací středisko

−

√

restaurace

√

√

obchod doplňkové aktivity (dětská hřiště, piknik,…) bezbariérovost společenských prostor

−

√

−

√

−

√

3.8

DOPLŇKOVÁ ZAŘÍZENÍ NA LESNÍCH STEZKÁCH Lesní stezka není pouze trasa navržená v terénu vedoucí z určitého místa do

jiného. V rámci stezky se také budují doplňková zařízení. Na stezkách nacházejících se na území České republiky jsou doplňková zařízení vybudována jen v omezené míře. V zahraničních publikacích se můžeme dočíst, že umístění takovýchto zařízení je nezbytné a to na všech navržených i stávajících stezkách. Mezi doplňková zařízení patří: ·

odpočívadla a vyhlídková místa - součástí bývají lavičky, stoly (spodní hrana ve výšce min. 75 cm, horní deska by měla přesahovat od nohou stolu min. 60 cm) a ohniště (nejlépe ve výšce 70 cm nad terénem). V úrovni výhledu sedící osoby by neměly být žádné překážky, které by znemožňovaly rozhled.

·

bezpečnostní prvky – řadí se zde zábradlí a plůtky. Umisťují se na všechna nebezpečná místa na trase (např. niveleta trasy je vyšší než niveleta okolního terénu, místo s větším podélným sklonem). Zábradlí je umístěno ve výšce 75 a 90 cm.

·

nádoby na odpadky – instalované ve výšce 80 cm.

·

toalety 17 

 

·

informační tabule – vhodné umístit na strategické místo jako je vstup, zajímavé místo. Umisťují se do výšky 160 cm pod úhlem 5 – 10°. Uvádí se informace o vzdálenostech a sklonech, šatnách a WC, odpočívadlech a zajímavých místech, telefonní čísla pro případ nouze.

·

místa, kde se je možné ukrýt před deštěm

·

zařízení pro pozorování zvěře „pozorovací věže“

·

parkoviště – umístění co nejblíže stezkám, označené symbolem, odpovídajících rozměrů, v blízkosti absence hran chodníků či jiných překážek.

Dále je vítané pokud se v blízkosti stezky nachází restaurační zařízení nebo informační centrum. [8]

Obr. 11 Ukázka doplňkových zařízení [8]

18 

 

4

4.1

POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ADMINISTRATIVNĚ – SPRÁVNÍ ZAŘAZENÍ Zájmové území se nachází v Jihomoravském kraji, okrese Brno-město (230

km2), v katastrálních územích 658 201 – Jehnice, 712 680 – Ořešín, 751 910 – Soběšice, 775 550 – Útěchov, severně od města Brna. Zájmová plocha činí 1976ha. Území se rozprostírá mezi obcemi Útěchov, Ořešín a Soběšice (viz. Příloha č. 3). Jeho velká část je součástí Školního lesního podniku Masarykům les Křtiny, zbytek pozemků je v soukromém vlastnictví. Zájmové území je součástí příměstské rekreační a turistické oblasti Brna (půldenní a jednodenní rekreace) a zasahuje do CHKO Moravský kras. Což představuje výhodu z hlediska dostupnosti území pomocí Městské hromadné dopravy. Nachází se zde lesní komplexy, kategorizovány jako lesy se zvýšenou rekreační funkcí, porosty se zbytky přirozených listnatých porostů, upravené studánky, pomníčky a palouky s cizokrajnými dřevinami.

Obr. 12 Zájmové území

19 

 

4.2

PŘÍRODNÍ POMĚRY

4.2.1 Poměry geologické Adamovská vrchovina je budována především brněnským masivem, tj. hlavně amfibolickými granodiority, místy i diority a diabasy. Devonské křemité slepence a jílovce výrazně vystupují i v zóně Babího lomu. Do podoblasti zasahuje i marinní vápnitý tercier (vápnité jíly, písky), z pokryvů se uplatňují spraše. Výskyt jednotlivých hornin na území viz. Příloha č. 4. [32]

Graf. 1 Plošné a procentické zastoupení hornin na území 4.2.2 Poměry geomorfologické Členění: Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Podprovincie: II – Českomoravská soustava Oblast: IID – Brněnská vrchovina Celek: IID-3 – Drahanská vrchovina Podcelek: IID-3A – Adamovská vrchovina Okrsek: IID-3A-11 – Soběšická vrchovina Území se rozprostírá v okrsku Soběšická vrchovina, která se nachází v jižní části Adamovské vrchoviny. Ta se rozkládá na ploše 54,83 km2 a je složená z granodioritu 20 

 

brněnského

masivu.

Je

tvořená

zarovnaným

povrchem

vyklenutým

během

neotektonického zdvihu do tvaru poloklenby, s okraji rozlámanými na kry a rozřezanými přítoky Svitavy a jejích přítoků, nad plochý povrch se zvedají nízké ostrovní hory s formami mrazového zvětrávání na svazích – mrazové sruby, nivační sníženiny. Na území vrchoviny se nachází zbytky neogenních sedimentů a říčních teras. Kromě jižního a jihozápadního okraje (městská zástavba Brna, zahrádkářské kolonie) je téměř souvisle zalesněná rozmanitými porosty. Vrchovina je součástí Školního lesního podniku Masarykův les s upravenými studánkami, pomníčky a palouky s cizokrajnými dřevinami. Na území se dále nachází rozlehlé zbytky přirozených listnatých porostů (doubrav, dubových bučin, bučin a suťových lesů), které jsou chráněné v PR Jelení skok, PR Coufavá a PR Malužín. [30] PLO: 30 – Drahanská vrchovina Lesní oblast leží na pomezí jižní a střední Moravy. Dle regionálního členění zabírá vlastní Drahanskou vrchovinu, dále členěnou na Adamovskou vrchovinu, Moravský Kras a Konickou vrchovinu a dále zabírá jižní část Zábřežské vrchoviny. Centrální

část

oblasti

je

tvořena

vyklenutým

zarovnaným

povrchem

s charakterem členité pahorkatiny s výškovou členitostí 75 – 150 m. Z plošiny na všechny strany stékají vodní toky, které se od okrajů zpětnou erozí do plošiny zařezávají. Okraje tvoří zlomové svahy. V oblasti zaříznutých údolí a okrajových zlomových svahů dosahuje členitost 200 až 300 m a reliéf má charakter členité vrchoviny. Skalních útvarů je málo, nacházejí se jednak ve formě malých, několik metrů vysokých mrazových srubů na vrcholech v centrální části, jednak v zaříznutých údolích. Nejnižšími body jsou koryta Svitavy v Brně s výškou asi 200 m, pokud se jedná o Moravský kras, je nejnižším bodem údolí Říčky u Muchovy boudy asi 265 m. Typická výška území na západě je 250 – 500 m, v Moravském krasu 300 – 530 m a mimo kaňony 400 – 530 m a na východní části 380 – 690 m. [29]

21 

 

4.2.3 Poměry pedologické Převážná většina plochy vybraného území je tvořená typickou kambizemí a typickou luvizemí. Dále se uplatňují typická a luvická hnědozem, pseoudoglejový glej a typický ranker. Zastoupení jednotlivých subtypů v území viz. Příloha č. 5.

Graf. 2 Procentické zastoupení půdních subtypů na území 4.2.4 Poměry klimatické Podle klimatického členění dle Quitta se území nachází v oblastech MT11 – mírně teplé a T2 – teplé. Charakteristiky oblasti MT11: dlouhé léto, teplé a suché, přechodné období krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. Charakteristiky oblasti T2: dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. (viz. Tab. 2)

22 

 

Tab. 2 Charakteristiky klimatických oblastí daného území MT11 - mírně teplá oblast

T2 - teplá oblast

Charakteristiky

Charakteristiky

počet letních dnů

40 - 50

počet letních dnů

50 - 60

počet dnů nad 10°C

140 - 160

počet dnů nad 10°C

160 - 170

počet mrazových dnů

110 - 130

počet mrazových dnů

100 - 130

počet ledových dnů

30 - 40

počet ledových dnů

30 - 40

prům. teplota v I

-2 - -3

prům. teplota v I

-2 - -3

prům. teplota v VII

17 - 18

prům. teplota v VII

18 - 19

prům. teplota v IV

7-8

prům. teplota v IV

8-9

prům. teplota v X

7-8

prům. teplota v X

7-9

prům. dnů srážek + 1mm

90 - 100

prům. dnů srážek + 1mm

90 - 100

srážky celkem

550 - 650

srážky celkem

550 - 700

počet dnů se sněhem

50 - 60

počet dnů se sněhem

40 - 50

4.2.5 Poměry hydrologické Přírodní lesní oblast Drahanská vrchovina náleží do povodí řeky Moravy. Západní hranice je odvodňována místními potoky ústícími do řeky Svratky, která se nachází mimo PLO 30. Na západní části se do PLO zařezává řeka Svitava s přítoky. Krasová oblast na levém břehu je charakteristická alochtonními toky, které se na jeho okraji propadají a krasové území protékají pod zemí do vyvěraček. Střední a východní část PLO je charakteristická potoky, které stékají z plošiny dolů do menších říček, jako je např. Jevíčka na severu, Malá Haná a Velká Haná na jihu. [32] 4.2.6 Poměry biogeografické Území se rozkládá v bioregionu 1.24 – Brněnský. Tento bioregion spadá do Hercynské podprovincie a zaujímá plochu 807km2. V zájmovém území se nachází 3 typy biochor: – 2BE – Erodované plošiny na spraších 2. vegetačního stupně – 2BP – Erodované plošiny na neutrálních plutonitech 2. vegetačního stupně – 3VP – Vrchoviny na neutrálních plutonitech 3. vegetačního stupně [29]

23 

 

5

METODIKA Metodika práce byla sestavena ze tří částí. První část tvořily rozbory odebraných

vzorků zeminy ze zájmového území. V další části bylo nutné charakterizovat faktory ovlivňující následné trasování koridorů, a to s ohledem na trvalou udržitelnost a přírodě blízký charakter stezek. V poslední části bylo provedeno samotné trasování koridorů s využitím geografických informačních systémů, také zde byly vytvořeny veškeré mapové výstupy.

5.1

LABORATORNÍ ROZBORY U odebraných vzorků byly laboratorně stanoveny zrnitost, konzistence. Poté

byly zeminy zatříděny podle ČSN 72 1002 – Klasifikace zemin pro dopravní stavby, která vychází z klasifikace USCS (Unified Soil Clasification System, Great Britain). Jako první byla určena zrnitost (granulometrická skladba), která udává podíl určitých velikostních skupin zrn na celkovém složení zeminy. Pro zjištění byly použity metody: síťový rozbor (nesoudržné zeminy), aerometrická zkouška (kohezní zeminy). Výsledek těchto zkoušek byl znázorněn graficky v křivce zrnitosti (viz. Přílohy č. 6, 7). Dále byla stanovena konzistence zeminy, kterou se zjišťuje vliv kapalné fáze na vlastnosti soudržných zemin. Podle obsahu vody může mít zemina konzistenční stav tekutý, plastický (měkký, tuhý), pevný a tvrdý. Pro zjištění konzistence zeminy je nutné zjistit stupeň konzistence IC. K jeho výpočtu je nutné znát mez plasticity wp, tekutosti a index plasticity. Mez tekutosti wL se stanovuje podle Atterberga na Casagrandeho přístroji. Rozdíl meze tekutosti a meze plasticity určí index plasticity IP, který vyjadřuje rozsah vlhkosti, ve kterém je zemina plastická. [33]

5.2

PARAMETRY OVLIVŇUJÍCÍ VEDENÍ TRASY Parametry pro trasování byly voleny s ohledem na plošnou dostupnost datových

zdrojů v rámci celé ČR z důvodu možnosti obecné aplikace vytvořené metodiky.

24 

 

5.2.1 Sklon Vedení trasy stezky je omezeno jejím podélným sklonem. Sklon byl zvolen s ohledem na přístupnost osob se sníženou schopností pohybu, s ohledem na erozní účinky, trvalou udržitelnost a s ohledem na zásadu 10%. V programu ESRI ArcView 10 byl pomocí nástroje Topo to raster z vrstvy vrstevnic vytvořen digitální model terénu zájmového území (DMT). 5.2.2 Prostupnost porostu Prostupnost porostu závisí na jeho věku a druhové skladbě. Je logické, že u mladších porostů budou případné zásahy při budování trasy větší než u porostů starších. Od prostupnosti porostu se dále odvíjí rozhledové poměry. Což znamená, že je vhodnější volit porosty starší, které návštěvník lépe přehlédne a ve kterých se cítí bezpečněji. Jako nejvhodnější se proto jeví porosty ve věku nad 61 let. Věkové zastoupení viz. Příloha č. 8. 5.2.3 Stávající cesty Přítomnost stávajících cest, stezek či pěšin je neméně důležitým faktorem omezujícím volbu trasy budoucí stezky. Není vhodné vést budoucí trasu stezky v blízkosti již existující dopravní spojnice. Dochází tak ke zbytečnému zásahu do ekosystému lesa a ke zbytečným záborům a vynětím půdy z pozemků určených k plnění funkcí lesa. Pokud dojde k vytrasování koridoru vznikající stezky v blízkosti turistické trasy stávající, která splňuje zadané požadavky na sklony, jeví se jako nejvhodnější využít tuto trasu. Vhodný rozestup mezi dvěma stezkami byl zvolen vzdáleností 61 a více metrů, jako minimální vzdálenost byl pak stanoven odstup 20 metrů. Zakázat křížení stávajících cest a koridorů pří následném trasování není možné. 5.2.4 Erodibilita půdy v návaznosti na typologický systém ÚHÚL Erozi půdy lze rozdělovat podle útvarů, jejichž činností vzniká na erozi vodní a větrnou. Vodní eroze neboli unášecí schopnost povrchové proudící vody je podmíněna řadou faktorů. Mezi které obecně patří klimatické podmínky, charakter reliéfu terénu, 25 

 

půdní vlastnosti (zastoupené zejména zrnitostí půdy, obsahem půdní organické hmoty a půdní aciditou).   Erodibilita půdy byla posuzována podle metodiky Kučery a Pavlíkové (2009), která vychází z toho, že v rámci budovacích prací stezky bude v některých místech odstraněna svrchní část půdního profilu. Proto je erodibilita posuzovaná podle následujících faktorů: 1) geologické podloží – obecně tvoří ve většině případů základní matrix v průběhu pedogeneze, 2) sklon svahu – určení sklonu, při kterém se již projevují výrazné stopy eroze je problematické a závisí na mnoha faktorech. Především pak na charakteru podloží, vlhkostních poměrech, stavu pokryvné vegetace a dalších. Na málo odolných půdách se vliv proudící vody projevuje již při sklonech 1 - 2°, 3) battance (soil slaking) – znamená náchylnost půdy, respektive její povrchové vrstvy k rozplavnosti vlivem impaktu dešťové kapky. Na její míře se podílejí výrazně prachové částice, které odolnost půdy snižují. Na druhé straně k vyšší stabilitě přispívá přítomnost organické hmoty. Její hodnota se stanovuje na základě znalosti zastoupení zrnitostních frakcí jílu, jemného a hrubého prachu, jemného a hrubého písku a organické hmoty v půdě, Tab. 3 Vztah battance a erodibility půdy na základě typologických kategorií. edafická kategorie

Battance

hodnota battance

charakteristika

A

2,504149216

<1,4

bez náchylnosti

B

3,080731494

1,4-1,6

velmi mírně náchylná

C

2,582532154

1,6-1,8

značně náchylná

D

2,789853988

1,8-2

náchylná

H

2,827871923

>2

velmi náchylná

K

2,188782536

L

1,862438877

S

2,550009647

4) retenční vodní kapacita půdy – vyjadřuje míru, s jakou je půda schopná zadržet určité množství vody. Na její velikosti se výrazně podílí obsah 26 

 

půdní organické hmoty. Hodnota půdní retence, byla posuzována na základě analýzy fyzikálních válečků, které poskytly informace o půdních hydrolimitách, jako je maximální kapilární kapacita nebo retenční vodní kapacita. Zjištěné půdní vlastnosti byly zobecněny pro jednotky typologického systému ÚHÚL tak, aby vznikla dílčí mapová vrstva, která poskytne kompletní informace o erodibilitě půd na zájmovém území a která bude zároveň aplikovatelná na celou ČR.   Typologický systém Ústavu hospodářské úpravy lesa je tvořen soubory lesních typů jako jeho základními jednotkami. V ekologické síti vymezují edafické kategorie a klimatické lesní vegetační stupně. Příbuzné edafické kategorie tvoří edafické řady. (viz. Příloha č. 9) 5.2.5 Zajímavá místa Stezka by měla lákat turisty nejen možností sportovního vyžití ale i svými zajímavými místy. Proto byly v zájmovém území označena místa pro návštěvníka zajímavá, přes které by měla budoucí stezka vést. Jsou to například pomníky z Lesnického Slavína, dále pak studánky, památné stromy a palouky (viz. Příloha č. 10). 5.2.6 Nástupní a výstupní body Pro následné trasování v prostředí geografického informačního systému bylo nezbytné definovat vstupní a výstupní body (uzly). Tyto body byly definovány na základě terénního šetření, jehož úkolem bylo zmapovat jednotlivé zastávky Městské hromadné dopravy z hlediska přístupnosti osob na invalidním vozíku a dále byly zmapovány možnosti parkování v zájmovém území. Tyto body byly zaneseny do pracovní mapy a poté převedeny do digitální podoby (viz. Příloha č. 11).

5.3

TRASOVÁNÍ KORIDORU UDRŽITELNÉ STEZKY POMOCÍ GIS Po definování jednotlivých vstupních dat zvolených na základě trvalé

udržitelnosti stezky došlo k samotnému trasování vhodného koridoru pro vedení stezky. Návrh koridoru byl vytvářen v prostředí geografického informačního systému pomocí teorie tzv. frikčních a nákladových povrchů a výpočtu nejlevnější trasy.

27 

 

Frikční neboli třecí povrchy vyjadřují náročnost přesunu v rámci prostoru, a to tím způsobem, že pro každou buňku rastru indikují relativní obtížnost pohybu. Náročnost může být vyjádřena kombinací řady parametrů podle druhu zkoumaného jevu (sklonu, půdy, atd.). Mapa frikčních povrchů byla vytvořena pomocí funkce Raster Calculator. Jako vstupní data byly do Raster Calculator zadány vrstvy DMT, věkové stupně, vzdálenost od cest a battance („erodibilita půdy“). Pro automatické trasování koridorů byly využity tzv. anizotropní povrchy. Tyto povrchy vznikají na základě kumulativních součtů ve vstupní vrstvě, které jsou dále ukládány ve výstupním souboru, což umožňuje zohlednit i frikční podmínky s nepravidelným prostorovým uspořádáním (propustné, nepropustné překážky). Při pohybu z výchozí buňky jsou tedy sčítány hodnoty jednotlivých buněk. Na základě takto vypočítaných cen jednotlivých tras je poté vybrána a automaticky zobrazena ta nejlevnější. Na základě terénního šetření byly vybrány nástupní a výstupní místa. Pro každý nástupní bod byly vytvořeny anizotropní akumulační povrchy pomocí nástroje Path Distance. Na základě anizotropních povrchů byly vypočítány koridory pro vedení stezek, a to pomocí nástroje Cost Path. Automaticky vypočítané trasy byly pomocí nástroje Raster to Polyline převedeny do vektorové podoby. Celé trasování probíhalo v prostředí softwaru ESRI ArcView 10. Po vytrasování koridorů z jednotlivých nástupních míst, byly vytvořeny trasy stezek. Pro kontrolu správnosti trasování z hlediska dodržení podélných sklonů byl použit nástroj Running Slope v softwaru ESRI ArcView 10. Jako mapové podklady byla použita data ZABAGED (základní báze geodetických dat), konkrétně výškopis, polohopis a barevné ortofoto, dále pak WMS data z datového serveru ŠLP Křtiny Masarykův les v podobě LHP (zdrojová data před aktualizací po větrné kalamitě, která postihla porosty v oblasti Školního lesního podniku).

28 

   

6 6.1

VÝSLEDKY LABORATORNÍ ROZBORY

Z laboratorní rozborů byly zjištěny následující informace: A. Směs spraš Tab. 4 Výsledné hodnoty půdního vzorku zrnitost

konzistence

číslo nestejnozrnosti Cu

mez tekutosti wL

27,4%

číslo křivosti Cc

mez plasticity wp

19,2%

f

35,2% index plasticity IP

s

41,1% konzistenční stav IC

g

23,8%

8,2% 2,2

Z trojúhelníkového diagramu (viz. Příloha č. 12) vyplynulo, že se jedná o hlínu písčitou se symbolem MS1 třídy F3. Dále bylo zjištěno, že podle hodnoty konzistence se jedná o zeminu s pevnou konzistencí. Podle normy ČSN 72 1002 se jedná o zeminy vhodné až velmi vhodné pro násypy. Vhodnost pro podloží je charakterizována následně: zeminy s méně stabilní jílovou a prachovou složkou vůči povětrnostním vlivům, zeminy se hůře zhutňují.

B. Granodiorit Tab. 5 Výsledné hodnoty půdního vzorku zrnitost

konzistence

číslo nestejnozrnosti Cu

23,33 mez tekutosti wL

34,0%

číslo křivosti Cc

1,97

23,1%

f

9,6% index plasticity IP

s

47,1% konzistenční stav IC

g

43,3%

mez plasticity wp

10,9% 2,3

29 

 

Podle hodnoty čísla nestejnozrnnosti Cu bylo zjištěno, že se jedná o zeminu nestejnozrnnou a podle hodnoty čísla křivosti Cc dobře zrněnou. Z trojúhelníkového diagramu (viz. Příloha č. 12) vyplynulo, že se jedná o písek s příměsí jemnozrnné zeminy se symbolem S – F třídy S3. Dále bylo zjištěno, že podle hodnoty konzistence se jedná o zeminu s pevnou konzistencí. Podle normy ČSN 72 1002 se jedná o zeminy velmi vhodné do násypů. Z hlediska využití pro podloží se jedná o zeminy, jejichž jílovitá a prachovitá složka je méně stabilní vůči povětrnostním vlivům. Jejich zhutnitelnost je obtížnější, ale i přesto jsou dobrým podložím.

6.2

DEFINOVÁNÍ VSTUPNÍCH DAT Vstupní data vztahující se k vedení tělesa stezky byla vylišena tak, aby

odpovídala zásadám trvalé udržitelnosti. Podle doporučení odborné literatury a vzhledem k dodržení zásady 10 % a zásady poloviny byl jako maximální přípustný podélný sklon stanoven 8 % a jako minimální 1 %. Pro následné použití při trasování byla jednotlivým sklonům přiřazena váha podle důležitosti, a to hodnota 3 nejvhodnějšímu sklonu a hodnota 1 sklonu nejnevhodnějšímu (viz. Tab. 6). Tab. 6 Váhy jednotlivých podélných sklonů podélný sklon

váha

<1,8<

3

5-8

2

1-5

1

 

Dále byl pomocí nástroje Topo to Raster vytvořen digitální model terénu (DMT) z rozlišením 1 m (viz. Příloha č. 13). Jako zdrojová data byly použity vrstevnice a hranice území. Pro vylišení věku byla použita atributová tabulka shapefilu LHP, ze které byl vyjmut sloupec s věkovými stupni. Ty byly následně reklasifikovány do 5-ti skupin (viz. Tab. 7), kterým byla přidělena váha podle důležitosti při trasování stezky. Použité

30 

 

informace o věkových třídách byly z období před orkánem, který postihl území ŠLP Křtiny. Hodnota 5 byla přidělena nejmladším porostům naopak hodnota 1 porostům nejstarším. Na základě přidělených vah byla vytvořena mapa náročnosti průchodu terénem. Která charakterizuje viditelnost a rozsah zásahů do porostu při budování stezky. Ve vybraném území se nachází porosty ve věku do 165 let. Tab. 7 Váhy jednotlivých věkových stupňů věkový stupeň

váha

0 - 20

5

21 - 40

4

41 - 60

3

61 - 80

2

81 <

1

 

Dále byly stanoveny možné vzdálenosti od stávajících cest a vytvořen mapový poklad, a to pomocí funkce Euclidien distance. Podle vhodnosti byly vzdálenosti reklasifikovány do 5 kategorií (viz. Tab. 8). Nejhorší váha byla přiřazena vzdálenostem do 20m, nejlepší potom vzdálenostem nad 80m. Tab. 8 Váhy vzdáleností od stávajících cest buffer cest

váha

0 - 20

5

21 - 40

4

41 - 60

3

61 - 80

2

81 <

1

Jako další vstupní parametr pro vytvoření mapy frikčních povrchů byla zvolena battance (viz. Kap. 5.2.4.). Opět byly přiřazeny váhy jednotlivým hodnotám battance vztažených k edafickým kategoriím (viz. Tab. 9).

31 

 

Tab. 9 Váhy battance v závislosti na erodibilitě půdy edafická kategorie

váha

B D, H A, C, S, J K, N

5 4 3 2

L, U, Z

1

 

6.3

TRASOVÁNÍ KORIDORŮ STEZEK POMOCÍ GIS Pomocí předem nadefinovaných vstupních dat byla vytvořena mapa frikčních

povrchů (viz. Příloha č. 14) a to pomocí nástroje Raster Calculator, který vytvořil součet vstupních dat v podobě DMT z rozlišením 1m, mapy náročnosti (vhodnosti) věkového stupně, mapy vzdáleností od cesty a battance. Mapa zobrazuje hodnoty jednotlivých buněk, kde hodnota 16 je nejhorší. A to z důvodu součtu nejhorších vah jednotlivých vstupních dat. Dalším krokem bylo vytvoření anizotropního akumulačního povrchu (viz. Příloha č. 15) pomocí nástroje Path Distance. Před samotným výpočtem bylo nutné vytvořit shapefily jednotlivých nástupních a výstupních bodů, a to tak, že pro každý jeden nástupní bod byl vytvořen samostatný shapefile. Pro body výstupní byl vytvořen shapefile další. Jako vstupní data pro tvorbu byly použity: shapefile nástupního bodu, mapa frikčních povrchů a DMT. Aby mohl být proveden výpočet, bylo nutné vytvořit výstupní backlink daného nástupního bodu. Dále je nutné zadat způsob sčítání jednotlivých buněk a sklon šíření. Tyto údaje byly zadávány do příkazového řádku Vertical factor parameters. Na základě vytvořeného akumulačního povrchu byly trasovány jednotlivé koridory pro vedení stezek pomocí nástroje Cost Path (viz. Příloha č. 16). Jako vstupní data byly použity: shapefile výstupních bodů, mapa akumulačního povrchu a backlink. Z důvodů následného zpracovávání vytrasovaných koridorů bylo nezbytné jejich převedení do vektorové podoby (viz. Příloha č. 17), a to pomocí nástroje Raster to polyline. Celý tento postup byl proveden pro každý nástupní bod zvlášť. 32 

 

Po prolnutí všech vzniklých koridorů (viz. Příloha č. 18) vytrasovaných z jednotlivých nástupních bodů byly vytvořeny konkrétní koridory pro vedení stezek. A to tím způsobem, že z každého zvoleného nástupního bodu byl vytvořen okruh. Takto bylo vytvořeno 6 koridorů (viz. Příloha č. 19). Ty byly následně zhodnoceny z hlediska jejich parametrů – přítomnost dvou nástupních a zároveň dvou výstupních bodů, přítomnost zajímavých míst a restaurační zařízení, kde by byla možnost zastavení a odpočinku, a v neposlední řadě křížení se stávající lesní dopravní sítí a vodními toky, které je nežádoucí. Byla zvolena metoda bodového hodnocení. Za každý splněný parametr byl dané stezce přidělen jeden bod. Výsledky bodového hodnocení jsou znázorněny v tabulce č. 10. Tab. 10 Bodové hodnocení navržených stezek Kritéria číslo stezky

2x nástupní místo

zajímavá místa

křížení LDS

křížení vodních toků

restaurační zařízení

suma

1 2 3 4 5 6

1 1 1 1 1 1

0 0 1 1 1 1

0 0 1 0 0 0

0 0 0 0 0 0

0 0 0 1 0 0

1 1 3 3 2 2

Z výsledků bodového hodnocení vyplynulo, že jako nejvhodnější koridory pro vedení stezek se jeví koridory č. 3, č. 4 (viz. Příloha č. 20).

6.4

KONTROLA PODÉLNÉHO SKLONU KORIDORU Pro kontrolu správnosti trasování koridorů s ohledem na zadaný maximální

podélný sklon byl použit nástroj Running Slope. Tento nástroj vypočítal a po provedené deklasifikaci barevně zobrazil podélný sklon trasy ve zvolených 100 metrových úsecích (viz. Příloha č. 21). Na základě tohoto výpočtu byla vylišena sporná místa, která bylo nutné prošetřit v terénu.

33 

 

6.5

TERÉNNÍ ŠETŘENÍ Před samotným terénním šetřením byly do GPS (Globální družicový polohový

systém) nahrány trasy vybraných koridorů z důvodu snadnější orientace v terénu. Postup terénního šetření spočíval v průchodu navržených koridorů, hodnocení jejich schůdnosti a v případě sporných míst návrh jejich řešení. Tímto způsobem byly zhodnoceny oba vybrané koridory.

6.6

PŘETRASOVÁNÍ KORIDORŮ A JEJICH POPIS Na základě terénního šetření byla vylišena sporná místa, u kterých muselo dojít

k dodatečné změně jejich vedení terénem. Tato místa byla přetrasována pomocí přetínacího intervalu, který se vypočítá jako i = (h/s)*100, kde „h“ je rozdíl dvou po sobě jdoucích vrstevnic v metrech a „s“ je požadovaný sklon v %. V místě nevhodně vytrasovaného sklonu bylo tedy použito dodatečné trasování, při kterém bylo postupováno vždy z jedné vrstevnice na následující vyšší, případně nižší, ve vzdálenosti zjištěného přetínacího intervalu. Tímto způsobem byla odstraněna místa s méně vhodným sklonem a došlo tedy k vytrasování vhodnějšího vedení stezek (viz. Příloha č. 22). 6.6.1 Koridor č. 4 Koridor č. 4 se nachází v severní části vybraného území v těsné blízkosti obcí Útěchov a Ořešín (foto viz.Příloha č. 31). Délka trasy činí 4,80km s průměrným sklonem 4,73%. Vybraný koridor stezky je přístupný ze dvou nástupních míst. Jedno nástupní místo se nachází u restaurace „Na ranči“, kde je také možné parkovat. Druhé nástupní místo je u zastávky „Rozcestí“ městské hromadné dopravy linky 43 směr Útěchov, linka poskytuje i dopravu nízkopodlažními autobusy (foto viz.Příloha č. 30). Na trase stezky se nachází jedna ze zastávek „Lesnického Slavína“, a to památník A. Midlocha. Ten se zasloužil o zlepšení hospodaření v selských a obecních lesích v období 1856 – 1920. Na tomto místě je možné posedět ve vybudovaném altánu. Lesnický Slavín tvoří soubor památníků na území ŠLP ML Křtiny, které jsou věnovány význačným lesníkům, ale i umělcům a milovníkům přírody. Na celé trase stezky se nachází několik odpočívadel s lavičkami. 34 

 

6.6.2 Koridor č. 3 Koridor č. 3 se nachází taktéž v blízkosti obcí Útěchov a Ořešín (foto viz.Příloha č. 33). Délka trasy činí 4,33km s průměrným sklonem 4,95%. Vybraný koridor stezky je zpřístupněný ze dvou nástupních míst, a to ze zastávky městské hromadné dopravy „U jezírka“ (linka 43) nebo ze zastávky „Ořešín“ (linka 70). Obě tyto linky poskytují přepravu nízkopodlažními autobusy. Dále je možné využít parkoviště u zastávky „U jezírka“, kde se také nachází environmentální centrum (foto viz. Příloha č. 32). Při procházce po stezce se nabízí možnost zastavení a posezení u studny „Pocta Vodě“, která je součástí „Lesnického Slavína V tomto místě je vybudovaný altán. Po celé trase se dále nachází několik odpočívadel s lavičkami. Trasa se v severní části propojuje s koridorem č. 4, je tedy možné se na něj napojit a pokračovat dále.

6.7

TECHNICKÉ PARAMETRY STEZEK Pro vytrasované stezky byly charakterizovány technické parametry tak, aby

koridory stezek odpovídaly požadavkům na trvalou udržitelnost stezek. Byl stanoven příčný sklon, materiál, kterým bude tvořen povrch, způsob odvodnění stezky v zamokřených oblastech. Dále byly stanoveny způsoby překonání křížení stávajících cest a vodních toků. 6.7.1 Příčné sklony Pro vytvoření vzorových příčných řezů vybraných stezek, bylo nutné určit průměrný příčný sklon území. Ten byl zjištěn pomocí nástroje Slope v softwarovém prostředí programu ESRI ArcView 10. Příčné sklony byly vypočítány na základě vstupních dat v podobě DMT a byly stanoveny v procentech (viz Příloha č. 23). Zjištěný průměrný příčný sklon území byl 20 %. Pro tento příčný sklon byly vytvořeny příčné řezy. A to řez v přímém úseku, v oblouku a v zamokřených místech. Vzorový příčný řez v přímém úseku (viz. Příloha č. 24) bude tvořen vozovkou o šířce 1,70 m z důvodů obousměrného provozu, který vychází z parametrů invalidních vozíků. Vozovka bude umístěna do plného zářezu. Svahování bude odpovídat poměru 1:1,5. V místech umístění tělesa stezky dojde k odhumusování, a to do hloubky 10 cm. Sklon vozovky bude jednostranný v úhlu 3 % klesající ve směru svahu. Na vnějším 35 

 

okraji vozovky v místech strmějších svahů budou umístěny dřevěné kolíky o výšce 50 cm, které budou zapuštěny do hloubky 30 cm. Jednotlivé kolíky budou umístěny ve vzdálenosti 1m a mezi sebou propojeny dřevěnou latí o šířce 10 cm. Takto umístěné kolíky budou sloužit především jako optická zábrana pro projíždějící či míjející se osoby na invalidním vozíku. Povrch stezky bude tvořit místní materiál zhutněný v tloušťce cca 10 cm, jehož vlastnosti stanovené na základě laboratorních zkoušek (viz. Kap. 6.1.) odpovídají nárokům na povrchy vozovek. Vzorový příčný řez v oblouku (viz. Příloha č. 25) bude splňovat stejné parametry jako příčný řez v přímém úseku. Pouze jednostranný tříprocentní sklon ve směru svahu se změní na jednostranný tříprocentní sklon proti svahu (dostředný). Vzorový příčný řez v zamokřených úsecích (viz. Příloha č. 26) bude tvořen vozovkou o stejné šířce a sklonu jako v přímém úseku a v oblouku. Vozovka bude ovšem na rozdíl od těchto úseků odvodněna pomocí tzv. „kufru“. Ten bude mít lichoběžníkový tvar, který bude vyložen separačně – filtrační geotextilií, která zajistí separaci dvou materiálů různého složení a zabrání tak jejich promíchání a následnému porušení jejich funkce. Na geotextilii budou nasypány dvě vrstvy kameniva rozdílné frakce. Spodní hrubší frakce o výšce 20 cm bude tvořena kamenivem o rozměrech 32 – 64 mm a horní jemnější frakce o výšce 10 cm bude tvořena kamenivem o rozměrech 0 – 32 mm. Na tyto vrstvy bude navezena místní zemina o výšce 10 cm, která bude následně zhutněna. 6.7.2 Křížení stávajících cest se stezkou V místech křížení stávající cestní sítě s budovanou stezkou bude nezbytné umístění potrubí. A to z důvodu bezeškodného převedení srážkové vody, protékající v rigolech cest, pod tělesem stezky. Bude použito hrdlové potrubí z PVC o průměru 200 mm. To bude uloženo na kamenné dlažbě skládané na sucho o tloušťce 20 cm, v obsypu z místního materiálu. Sklon uložení bude 2 %. Vtoková a výtoková část bude vyřešena 0,5 m přesahem kamenné dlažby. Potrubí bude překryto vozovkou stezky o šířce 1,70 m. Složená bude z 20 – ti cm vrstvy hrubého kameniva frakce 32 – 64 mm, 10-ti cm vrstvy jemného kameniva frakce 0 – 32 mm a 10-ti cm zhutnělé vrstvy místní zeminy. Sklon vozovky stezky bude 3 %, střechovitý. (viz. Příloha č. 27).

36 

 

6.7.3 Přemostění vodních toků V několika místech trasy stezky dochází ke křížení vodního toku. Toto křížení bude vyřešeno pomocí zbudování dřevěných lávek. Dřevěná lávka byla zvolena především z důvodu rychlosti a jednoduchosti jejího sestavení, malé hmotnosti jednotlivých montážních dílců, snadné dopravy na staveniště, nízkých stavebních nákladů, dostupnosti materiálu v LH a z důvodu nejvyšší estetické působnosti (přírodní materiál). Šířka lávky bude 1 m. Konstrukci lávky bude tvořit betonová opěra, dřevěná pozednice, dřevěné nosníky, mostiny a zábradlí (viz. Příloha č. 28). Betonová opěra je část lávky ve tvaru písmene L. V místech styku se zeminou bude umístěna izolace v podobě geotextilie. Práh bude mít z důvodu odvedení srážkové vody mírně šikmý povrch. Pozednice je trám čtvercového průřezu (25 x 25 cm), který je osazen na úložném prahu opěry a na který se ukládají hlavní nosníky. Osazení pozednice: její vnější svislá stěna bude ve vzdálenosti 15 cm od zkosené hrany prahu opěry. Mezi pozednicí a opěrou bude vložená vrstva izolace, což umožní její lepší prosýchání. Hlavní nosníky budou tvořeny hraněnými trámy obdélníkového profilu, jejichž rozměry a počet budou stanoveny na základě statického výpočtu. Trámy budou osazeny do pozednice na mělký kamp s přesahem jejich konců za zadní svislou stěnu pozednice 20 cm. Mezi lícní stěnou závěrné zídky a konci nosníků bude ponechán volný prostor o šířce 5 cm, umožňující větrání a prosýchání nosníků. Mostiny budou příčně ukládány na nosné trámy, současně budou plnit funkci mostovky a vozovky. Rozestup mezi jednotlivými mostinami bude 5 mm, a to z důvodu dobrého odvádění srážkové vody aby nedocházelo ke vzniku kluzkého povrchu. Tvar mostin bude obdélníkový (doporučený poměr šířky k výšce 5:3), šířka bude v rozmezí 15-30 cm a výška 12-20 cm. Délka mostin bude 1 m. Poloha mostin bude zajištěna na jejich obou koncích hřebíkovým či vrutovým spojem s hlavními nosníky. Styčné plochy mezi mostinami a nosníky budou proloženy geotextílií, z důvodu zabránění vzniku nadměrné vlhkost a následného poškození hnilobou. Ochrana před vlhkostí bude dále zajištěna impregnací celé konstrukce dřevěné lávky. Zábradlí bude zbudováno rovněž z hraněného řeziva, což zajistí celkovou estetickou působnost celé lávky. Bude sestaveno ze sloupků, jež budou opatřeny 37 

 

madlem, a to ve výšce 90 a 75 cm. Sloupky budou uchyceny pomocí svorníků k mostinám a nosníkům. [37]

6.8

NÁVRH NOVÉHO PŘIDĚLENÍ VAH VSTUPNÍCH DAT Z důvodu docílení větší přesnosti trasování došlo po terénním šetření k úpravě

vah jednotlivých vstupních dat. Bylo nutné upravit především váhy u požadovaných hodnot podélných sklonů. Rozmezí vah bylo rozšířeno na stupnici od 1 – 25. V druhém případně tak, že sklony menší jak 1 % nebo větší jak 8 % se nebudou uvažovat (viz. Tab. 11). Tab. 11 Upravené váhy podélného sklonu podélný sklon

váha

<1,8< 5-8

25 / neuvažuje se 10

1-5

1

Ostatní vstupní data a jim přidělené váhy byly ponechány (viz. Tab. 12). Tab. 12 Ostatní vstupní data a jim přidělené váhy věkový stupeň

váha

buffer cest

váha

edafická kategorie

váha

0 - 20

5

0 - 20

5

B

5

21 - 40

4

21 - 40

4

D, H

4

41 - 60

3

41 - 60

3

A, C, S, J

3

61 - 80

2

61 - 80

2

K, N

2

81 <

1

81 <

1

L, U, Z

1

Dále došlo k rozšíření vstupních dat o hodnotu příčného sklonu, který byl rozdělen do 5 kategorií. Jednotlivým kategoriím byla opět přiřazena váha podle vhodnosti příslušného sklonu (viz. Tab. 13).

38 

 

Tab. 13 Váhy příčného sklonu

   

příčný sklon

váha

0 - 10

1

11 - 20

2

21 - 30

5

31 - 40

10

41 <

15

 

6.9

DOPLŇKOVÉ OBJEKTY NA LESNÍ STEZCE Součástí stezek budou i doplňkové objekty, a to v podobě altánů, stolů, laviček,

odpadkových košů, bezpečnostních prvků a informačních tabulí. Tyto objekty budou typově popsány níže. Informační tabule budou sloužit návštěvníkovi k získání informací o dané stezce. Budou zde uvedeny sklony stezky, délka trasy, zajímavá místa která mohou lidé na stezce vidět, případně upozornění na strmé svahy. Dále budou uvedena telefonní čísla na záchranné složky a na správu a údržbu stezky pro nahlášení jejího poškození, ale také budou zobrazena pravidla chování pří užívání stezky. Možná podoba informační tabule znázorněna v příloze č. 29. Informace o stezce by měly být k dispozici i na obecních úřadech či v informačních centrech dané oblasti. Konstrukce informační tabule bude tvořena dvěma svislými dřevěnými sloupky, které budou ukotveny pomocí kovových kotev, aby nedocházelo k jejich odehnívání. Samotný panel bude umístěn mezi těmito sloupky, bude vyroben ze dřevěné desky a bude opatřen matným plexisklem. Celá konstrukce bude zastřešena pomocí jednoduché deskové střechy. Výška informačního panelu bude 160 cm, ten bude dále nakloněný pod úhlem 5 – 10°. Informační tabule budou umístěny na obou začátcích stezky. Lavičky budou umístěny v pravidelných kilometrových intervalech na trase stezky, případně v místech, která lákají k odpočinku. V místě budoucí lavičky dojde k rozšíření stezky tak, aby jejich přítomnost nebránila průchodu či průjezdu ostatních osob. Lavička bude vyrobena z kamenného zdiva a dřevěného sedáku a opěradla. Výška sedací plochy se bude pohybovat v rozpětí 34 – 46 cm, a to z důvodů možnosti sezení i pro osoby menšího vzrůstu či osoby s poruchou pohyblivosti dolních 39 

 

končetin. Hloubka sedací plochy bude cca 38 cm. Opěradlo bude připevněno k sedáku pod úhlem 95 – 105°. Na obou stranách lavičky se bude nacházet zpevněná plocha s rozměry 100 x 100 cm, z důvodu možnosti odstavení invalidního vozíku. Altán bude umístěn u památníků Lesnického Slavína. Bude skeletového charakteru, tudíž jeho konstrukce bude tvořena svislými nebo šikmými sloupy a soustavou vodorovných hlavních a vedlejších nosníků. Součástí bude i obvodový plášť do výšky 150 cm. Zastřešení bude provedeno pomocí desek (viz. Obr. 13). Zemní plocha altánu bude tvořená udusanou místní zeminou s mírným max. 1% sklonem. Součástí altánu budou lavičky, stůl a odpadkový koš. Lavičky budou celodřevěné konstrukce se stejnými rozměry jako lavičky umístěné na odpočívadlech podél trasy stezky. Stůl bude taktéž celodřevěné konstrukce. Výška stolní desky bude 75 cm, její vzdálenost od nohou stolu bude 60 cm, aby pod ní bylo možné zajet s invalidním vozíkem. Konstrukce stolu bude pevně zabudována do terénu pomocí kovových kotev, aby nemohlo dojít k jeho převržení. Kolem stolu a laviček bude ponechán prostor o šířce minimálně 150 cm, kvůli snadnému pohybu vozíčkářů. Poslední součástí altánu bude odpadkový koš. Ten bude umístěn ve výšce 80 cm. Okolo něj bude zpevněný povrch o rozměrech 250 x 250 cm, pro pohodlný přístup osob na invalidním vozíku.

Obr. 13 Ukázka možné podoby altánu a příslušenství [38][39] Bezpečnostní prvky budou tvořeny zábradlím a nízkými plůtky. Zábradlí budou umístěna podél trasy stezky v místě velkých srázů a v místech maximálních přípustných podélných sklonů. Dále pak budou součástí konstrukce lávek (viz. Kap. 6.7.3, v této kapitole jsou popsány i jejich parametry). Zábradlí budou plnit funkci mechanické zábrany. Druhý bezpečnostní prvek budou tvořit nízké plůtky (viz. Kap. 6.7.1.), které budou umístěny na okraji tělesa stezky v místech vyšší nivelety cesty, než okolního terénu. Budou plnit funkci optické zábrany.

40 

 

Parkovací místa pro osoby na invalidním vozíku budou označena symbolem vozíčkáře. Počet těchto míst musí odpovídat 5 % z celkového počtu parkovacích míst dané parkovací plochy. Plocha musí být hladká bez překážek, s mírným sklonem. [8] 6.10 EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA Součástí této kapitoly je zjištění možností financování výstavby pomocí cizích zdrojů a sestavení jejího rozpočtu. Zdroje financování byly stanoveny na základě průzkumu možností financování ze Státního zemědělského intervenčního fondu, dále pak ze Strukturálních fondů EU. 1) Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 Osa II – Zlepšování životního prostředí a krajiny II.2. Skupina opatření zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy Opatření II.2.4. Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů Podopatření II.2.4.2. Neproduktivní investice v lesích 2) ROP NUTS II Jihovýchod (Regionální operační program NUTS II Jihovýchod) Prioritní osa 2 – Rozvoj udržitelného cestovního ruchu Oblast podpory 2.1 – Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch Rozpočet pro stavbu stezky byl vytvořen v programu KROS plus v cenové soustavě I/2010. V rozpočtu jsou uvedeny jednotlivé práce, které budou vykonávány v průběhu výstavby tělesa stezky. Dále jsou uvedeny jednotkové ceny bez jejich množství, a to proto, že na vytrasované stezky není vyhotovena projektová dokumentace, ze které by tyto hodnoty bylo možné zjistit. Součástí přílohy č. je Krycí list rozpočtu.

41 

 

VZOR ROZPOČTU Stavba: Stezky pro osoby na invalidním vozíku Objekt:

Objednatel: Zhotovitel: Datum: 9.4.2010

JKSO:

P.Č.

KCN

Kód položky

Popis

MJ

Množství celkem

Cena jednotková

Dodávka

Montáž

Cena celkem

Hmotnost celkem

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

HSV

Práce a dodávky HSV

0,00

0,00

0,00

0,000

1

Zemní práce

0,00

0,00

0,00

0,000

0,00

0,00

0,00

0,000

6

001

111201101

Odstranění křovin a stromů průměru kmene do 100 mm i s kořeny z celkové plochy do 1000 m2_dozerem

7

001

111201104

Odstranění křovin a stromů průměru kmene do 100 mm i s kořeny při LTM jednotlivé plochy do 30 m2_ručně

m2

0,000

18,10

0,00

0,00

0,00

0,000

57

001

112101101

Kácení stromů listnatých D kmene do 300 mm

kus

0,000

157,00

0,00

0,00

0,00

0,000

58

001

112101102

Kácení stromů listnatých D kmene do 500 mm

kus

0,000

281,00

0,00

0,00

0,00

0,000

49

001

112101121

Kácení stromů jehličnatých D kmene do 300 mm

kus

0,000

89,50

0,00

0,00

0,00

0,000

m2

0,000

40,00

50

001

112101122

Kácení stromů jehličnatých D kmene do 500 mm

kus

0,000

176,00

0,00

0,00

0,00

0,000

53

001

112201101

Odstranění pařezů D do 300 mm

kus

0,000

262,00

0,00

0,00

0,00

0,000

54

001

112201102

Odstranění pařezů D do 500 mm

kus

0,000

518,00

0,00

0,00

0,00

0,000

1

001

121101101

Sejmutí ornice nebo lesní půdy s přemístěním na vzdálenost do 50 m

m3

0,000

32,50

0,00

0,00

0,00

0,000

2

001

122201101

Odkopávky a prokopávky nezapažené v hornině tř. 3 objem do 100 m3 ručně

m3

0,000

456,00

0,00

0,00

0,00

0,000

4

001

122201101

Odkopávky a prokopávky nezapažené v hornině tř. 3 objem do 100 m3

m3

0,000

98,30

0,00

0,00

0,00

0,000

3

001

122201109

Příplatek za lepivost u odkopávek v hornině tř. 1 až 3

m3

0,000

29,30

0,00

0,00

0,00

0,000

19

231

171203112

Uložení a hrubé rozhrnutí výkopku bez zhutnění ve svahu do 1:2

m3

0,000

473,00

0,00

0,00

0,00

0,000

55

001

174201201

Zásyp jam po pařezech D pařezů do 300 mm

kus

0,000

78,80

0,00

0,00

0,00

0,000

56

001

174201202

Zásyp jam po pařezech D pařezů do 500 mm

kus

0,000

167,00

0,00

0,00

0,00

0,000

42 

 

59

001

175101101

Obsyp potrubí bez prohození sypaniny z hornin tř. 1 až 4 uloženým do 3 m od kraje výkopu

m3

0,000

358,00

0,00

0,00

0,00

0,000

13

001

181101102

Úprava pláně v zářezech v hornině tř. 1 až 4 se zhutněním_dorovnání pláně - strojně_hutnění vibračním pěchem

m2

0,000

27,00

0,00

0,00

0,00

0,000

5

001

181301102

Rozprostření ornice pl do 500 m2 v rovině nebo ve svahu do 1:5 tl vrstvy do 150 mm

m2

0,000

39,90

0,00

0,00

0,00

0,000

9

001

182101101

Svahování v zářezech v hornině tř. 1 až 4

m2

0,000

45,10

0,00

0,00

0,00

0,000

42

R

R02

Doplnění stezky dřevěným plůtkem

ks

0,000

400,00

0,00

0,00

0,00

0,000

51

R

R03

Začištění koridoru stezky v šíři cca 5 m, potřebně odvětvení okolních stromů, úklid větví a kmenů s rozřezáním na hromady

m2

0,000

1,00

0,00

0,00

0,00

0,000

2

Zakládání

0,00

0,00

0,00

0,000

63

002

289971211

Vrstvy z geotextilií ve sklonu do 1:5 š do 3 m

m2

0,000

10,30

0,00

0,00

0,00

0,000

64

693

693661600

textilie netkaná vpichovaná 250 g/m2 do š 400 cm

m2

0,000

11,30

0,00

0,00

0,00

0,000

4

Vodorovné konstrukce

0,00

0,00

0,00

0,000

62

312

421958111

Lávka dřevěná

m2

0,000

1 310,00

0,00

0,00

0,00

0,000

46

254

451535111

Podkladní vrstva tl do 250 mm ze štěrku 32 - 63 s dodáním hmot, jejich rozprostřením a zhutněním a s urovnáním horní plochy

m3

0,000

1 090,00

0,00

0,00

0,00

0,000

47

254

451575111

Podkladní vrstva tl do 150 mm ze štěrkopísku 0 - 32, s dodáním hmot, s jejich rozprostřením a zhutněním a s urovnáním horní plochy

m3

0,000

824,00

0,00

0,00

0,00

0,000

15

312

465511113

Dlažba z lomového kamene na sucho bez výplně spár plocha do 20 m2 tl 300 mm

m2

0,000

841,00

0,00

0,00

0,00

0,000

8

Trubní vedení

0,00

0,00

0,00

0,000

871355211

Zřízení potrubí z tvrdého PVC - systém KG tuhost třídy SN4 včetně roury DN200

0,00

0,00

0,00

0,000

9

Ostatní konstrukce a práce-bourání

0,00

0,00

0,00

0,000

99

Přesun hmot

0,00

0,00

0,00

0,000

998229111

Ruční přesun hmot pro pozem komunikace s krytem z kameniva, betonu nebo živice na vzdálenost do 50 m

0,00

0,00

0,00

0,000

60

61

271

221

m

t

0,000

0,000

376,00

227,00

43 

 

7 DISKUZE Lesní prostředí představuje prostor využívaný občany, kteří hledají pohyb, sportovní vyžití nebo jen chvilku klidu. Existuje ovšem početná skupina obyvatel se sníženou schopností pohybu, pro které mají mnohé lesní stezky nepřekonatelné technické limity. V současné

době

je

problematika

zpřístupňování

volné

krajiny

pro

handicapované obyvatele řešena nedostatečně. Existují sice projekty jako je například zpřístupnění NP Šumava nebo NP Krkonoše, tyto programy jsou ovšem řešeny jen pro jednotlivé zajímavé lokality. Zpřístupnění krajiny by, ale mělo spočívat v jeho komplexním řešení v rámci rozlehlých lesních i polních komplexů. Příkladem nám v tomto ohledu mohou být severské státy či USA, kde je tato problematika řešena na vysoké úrovni. Cílem diplomové práce bylo navrhnout metodiku trasování lesních stezek pro osoby na invalidním vozíku vybudovaných na základě jejich trvalé udržitelnosti. Takovéto stezky jsou charakteristické svými čtyřmi hlavními vlastnostmi, mezi které patří: 1) svým uživatelům poskytují pestré a přírodě blízké zážitky, 2) minimalizují škody na přírodě, 3) minimalizují uživatelský konflikt a v neposlední řadě 4) vyžadují co nejmenší údržbu. Pojem trvale udržitelné stezky není na území České republiky ještě mnoho rozšířen. O prosazování jejich realizace se nejvíce zasloužila Česká mountainbiková asociace o.s.. Snahou této práce bylo také zviditelnění problematiky specifického druhu zpřístupnění a ukázka jejího možného řešení na konkrétním území. Podstatou vytváření metodiky návrhu trvale udržitelných stezek bylo stanovení vstupních parametrů, na jejichž základě je možné udržitelnosti dosáhnout. Aby stezka vyhovovala požadavkům na minimalizaci škod na přírodě a nenáročnosti na údržbu byly stanoveny parametry jejího podélného sklonu a erodibilita půd na daném stanovišti. Pro splnění požadavku na minimalizaci uživatelského konfliktu byly stanoveny minimální vzdálenosti mezi navrhovanou stezkou a stávající lesní dopravní sítí, a také stezkami určenými pro cyklisty. Aby došlo k naplnění i poslední vlastnosti trvale udržitelné stezky, a to pestrých a přírodě blízkých zážitků, byla označena zajímavá místa a stanoven požadavek na vedení trasy přes starší porosty, které poskytují návštěvníkům větší možnost rozhledu a pocit bezpečí než porosty mladší. Samotný proces trasování koridorů pro vedení stezek spočíval ve využití teorie tzv. frikčních a nákladových povrchů a výpočtu nejlevnější trasy v prostředí 44 

 

geografického informačního systému. Jednotlivé vstupní parametry byly rozděleny do intervalů, kterým byla následně přidělena váha podle vhodnosti. Na základě jejich součtu byl vytvořen frikční povrch. Po použití nástrojů Path Distance a Cost Path byly vytrasovány jednotlivé koridory vhodné pro vedení budoucích stezek. Pro kontrolu splnění zvoleného maximálního 8% podélného sklonu trasy byl použit nástroj Running slope, který ukázal nedostatky plynoucí z přidělování vah především u parametru kontrolovaného podélného sklonu. Proto bylo nezbytné navrhnout jiné rozdělení vah u zmiňovaného parametru, a to tak že z původní váhy hodnoty 3 pro sklony vyšší jak 8 % nebo nižší než 1 % byla přidělena váha hodnoty 25 a pro sklon 5 – 8 % byla stanovena hodnota váhy 10. Touto změnou hodnot přidělených vah bude docíleno většího intervalu mezi hodnotami buněk obsahujících nevhodný podélný sklon, čím také dojde k větší variabilitě při výběru pohybu mezi buňkami na základě jejich hodnot. Velkým kladem takto navrženého způsobu trasování je možnost zohlednit parametry, které jsou při běžném průběhu trasování stezek za pomoci stanovení kardinálních bodů a výpočtu přetínacího intervalu, nezohlednitelné. Těmito parametry jsou myšleny především náchylnost půd k vodní erozi a věk porostů. Dalším velkým přínosem je usnadnění jinak velmi zdlouhavého procesu trasování budoucích stezek. Na základě navazujícího terénního šetření byla potvrzena relativní funkčnost tohoto způsobu trasování. Relativní proto, že pro budoucí využívání této metodiky bude vhodné zohlednit i parametr příčného sklonu terénu. Zohlednění tohoto faktoru povede k odstranění velkých výkopových prací plynoucích z nutnosti hlubokého zaříznutí tělesa stezky ve velmi svažitých místech. Z tohoto důvodu bylo v diplomové práci navrženo přidělení vah k jednotlivým rozpětím příčných sklonů. Funkčnost zohlednění tohoto parametru při odstranění vedení trasy místy s velkými příčnými sklony může být předmětem budoucích studií prováděných na téma trasování trvale udržitelných stezek. Nedílnou součástí stezek pro osoby na invalidním vozíku, a nejen stezek tohoto typu, jsou i doplňková zařízení. Ta mají na těchto stezkách svá specifika plynoucí s pohybového omezení jejich uživatelů. V zahraniční literatuře jsou uváděny mnohé druhy a podoby doprovodných zařízení a jejich nezbytná přítomnost na trase stezek. Na základě doporučení plynoucích ze zahraniční literatury byla u vytrasovaných stezek navržena a konstrukčně popsána minimální a nezbytná zařízení. A to konkrétně informační tabule, lavičky, altány s příslušenstvím (stůl, sezení, odpadková nádoba) a lávky. Nezbytnost informačních tabulí spočívá v možnosti předat uživateli informace o stezce. Především o její náročnosti, zajímavých místech, nebezpečných úsecích a možné 45 

 

pomoci při vzniklých nehodách a zraněních. Přítomnost laviček a altánů je nezbytná kvůli možnosti zastavení a odpočinku, což vede ke zvýšení spokojenosti uživatelů stezky. Tato skutečnost plyne také z faktu, že stezky budou využívat i osoby s omezenou pohyblivostí dolních končetin, rodiny s dětmi a starší osoby, pro které je možnost odpočinku velmi důležitá. Při umisťování odpadkových nádob musí být vyřešeno, kdo bude zodpovědný za jejich vyvážení. Jako nejvhodnější řešení se jeví toto: shromáždění odpadu do jednoho odvozního místa by měla na starosti organizace zastřešující údržbu a fungování stezky. Odstranění odpadu z odvozního místa, určeného po dohodě s místní firmou zajišťující odvoz odpadu, by spočíval právě na této firmě. Vybudování stezky nebude možné, pokud nedojde k definování možností jejího financování a subjektů zodpovědných za její výstavbu a další fungování (údržbu samotné stezky a doplňkovým zařízení). Možnou variantou řešení je založení občansko – prospěšné organizace, která by zaštítila výstavbu a správu stezky. Náklady spojené s výstavbou stezky mohou být pokryty z finančních zdrojů poskytnutých ze Strukturálních fondů EU nebo ze zdrojů Státního zemědělského a intervenčního fondu. V neposlední řadě bude také nutné trasu stezky označit, což po uzavření smlouvy mezi s Klubem českých turistů může provádět právě tato organizace.

46 

 

  8

ZÁVĚR Na území České republiky existuje velké množství turistických tras a stezek,

které mohou využívat občané hledající pohyb, sportovní vyžití nebo jen chvilku klidu. Lidé upoutaní na invalidní vozíky ovšem takové možnosti nemají. Turistické stezky skrývají mnohé limity omezující jejich využívání touto skupinou občanů. Mezi omezující limity patří například povrch cest, podélný a příčný sklon. Dále zaujímají zásadní postavení také parkovací možnosti při ústí cest a dostupnost těchto míst bezbariérovou veřejnou dopravou. Problematika zpřístupnění krajiny pro osoby se sníženou mobilitou je v České republice prozatím řešena nedostatečně. Přitom využitím současné techniky může být přístupnost uspokojivě vyřešena ve většině případů. Postupně se objevují programy, které hledají možnosti jak tento problém řešit. Náplní takovýchto programů je hodnocení stávající cestní sítě z hlediska přístupnosti pro osoby na invalidním vozíku. Tento způsob ovšem neřeší zpřístupnění krajiny komplexně. I z tohoto důvodu byl jako cíl diplomové práce stanoven návrh stezek pro osoby na invalidním vozíku spočívající v jejich trvalé udržitelnosti, a to na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. Při návrhu trasy byly zohledněny parametry ovlivňující trvalou udržitelnost a přístupnost stezky osobami se sníženou schopností pohybu. Mezi sledované parametry patřily podélný a příčný sklon stezky, povrch stezky, pedologické vlastnosti půdy na typologických základech, přítomnost stávající cestní sítě, vodních toků a také zajímavých míst. Maximální podélný sklon byl volen podle zásady poloviny a zásady 10 %, které charakterizují trvale udržitelné stezky. Uvedené kritérium ovšem nebylo jediné, dalším důležitým faktorem ovlivňujícím volbu podélného sklonu byly možnosti pohybu vozíčkářů v terénu. Po zohlednění obou faktorů byl maximální podélný sklon stanoven jako 8 %. Pro zjištění únosnosti a vhodnosti místního zemního materiálu byly provedeny laboratorní zkoušky, ze kterých vyplynulo, že místní zemina je vyhovující. Proto byla využita pro stavbu vozovky, čímž byla podpořena odolnost stezky. V místech většího zamokření bylo dále navrženo odvodnění v podobě kufru složeného ze dvou frakcí kameniva. Dalším faktorem vstupujícím do průběhu trasování koridorů stezek byla battance neboli náchylnost půdy k rozplavnosti vlivem impaktu dešťové 47 

 

kapky

vztažená

k edafickým kategoriím typologického

systému

Ústavu

pro

hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL). Tato hodnota společně s vlastnostmi geologického podloží, sklonem svahu a retenční vodní kapacitě půdy charakterizuje erodibilitu půdy, která ovlivňuje trvalou udržitelnost stezky. Trasování stezek bylo prováděno na principu vytváření tzv. frikčních a nákladových povrchů a výpočtu nejlevnější trasy v softwarovém prostředí ArcGIS 10. Výsledkem bylo navržení šesti koridorů stezek, ze kterých byly na základě bodového hodnocení (hodnotící kritéria: dvě nástupní místa, přítomnost zajímavého místa a restauračního zařízení, křížení se stávající lesní dopravní sítí a s vodními toky) vybrány dva. Jako první byl vybrán koridor číslo 3, který se nachází v těsné blízkosti obcí Útěchov a Ořešín. Délka koridoru činí 4,33 km s průměrným sklonem 4,95%. Součástí trasy koridoru je i zastávka s možným posezením u study „Pocta Vodě“, jež je součástí Lesnického Slavína. Druhý koridor, který byl vyhodnocený, jako nejvhodnější je koridor číslo 4, který ve své jižní části navazuje na koridor č. 3. Délka koridoru je 4,80 km s průměrným sklonem 4,73 %. Na trase tohoto koridoru se nachází pomník A. Midlocha, který je taktéž součástí Lesnického Slavína. Vybrané koridory stezek byly dále vylišeny v terénu. Z terénního šetření dále vyplynula nutnost volby dalšího vstupního data, kterým je příčný sklon terénu. Zohledněním tohoto faktoru dojde ke snížení objemu výkopových prací, a také k bezpečnějšímu vedení trasy stezky pro osoby na invalidním vozíku. Součástí práce bylo i navržení doprovodných zařízení v podobě informačních panelů, laviček, altánů a lávek přes vodní tok. Dalším výstupem bylo navržení možností financování jejich vybudování a zhotovení vzorového rozpočtu. Veškeré výstupy v podobě tematických map, návrhů koridorů byly zhotoveny v softwarovém prostředí ESRI ArcView 10.

48 

 

  9

SUMMARY In the Czech Republic there are many hiking trails and paths, which can benefit

people looking for exercise, sports or just a quiet moment. People confined to a wheelchair but has no such right. Hiking trails are hiding many limitations restricting their use by a group of citizens. Among the restrictive limits such as road surface, the longitudinal and transverse slope. Addition occupy key positions also parking facilities at the mouth of roads and availability of those sites barrier-free public transport. The issue of land access for people with reduced mobility in the Czech Republic at present inadequately addressed. However, using current technology can be accessible satisfactorily resolved in most cases. Gradually, there are programs that look for ways to solve this problem. The scope of such programs is to evaluate the existing road network in terms of accessibility for persons in wheelchairs. This way but it does not make the country completely. Also for this reason, the objective of the thesis proposal set paths for people in wheelchairs related to their sustainability, and the School of Forestry company Masarykův les Křtiny. When designing the route have been taken into account the parameters affecting the sustainability and accessibility of trails by persons with reduced mobility. Monitored parameters included longitudinal and cross slope, trail surface, pedological properties of soil typological grounds, the presence of the existing road network, water flows and interesting places. Tracing trails were conducted on the principle of creating a so-called friction surfaces and the cost of calculating the cheapest route, and the software ArcGIS 10. The result was the design of six lanes paths from which they were based on the selected score two. These trails were in the field and subsequently described. The work was the design of supporting facilities in the form of information panels, benches, gazebos and bridges over the water flow. Another outcome was the design possibilities of

financing

the

construction

and

preparation

of

the

budget

model.

All outputs in the form of thematic maps, proposals were made in the corridors software ESRI ArcView 10.

49 

 

  10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. [2] LO’W, J., MÍCHAL, I., 2003: Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce s.r.o., 552s., ISBN 80-86386-27-9. [3] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. [4] Ústav tvorby a ochrany krajiny [online]. 2010 [cit. 2011-02-23]. Stezky a rekreační infrastruktura pro handicapované osoby. Dostupné z WWW: <www.utok.cz>. [5] KOZUMPLÍKOVÁ, A., TRTÍLKOVÁ, H., 2010: Zhodnocení lesní dopravní sítě ŠLP ML Křtiny z hlediska rekreačního zpřístupnění pro osoby se sníženou mobilitou. Ústav tvorby a ochrany krajiny, 45 s. Projekt IGA. Mendelu v Brně. [6] Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje o.s. [online]. 2002 [cit. 2011-02-24]. Půjčovna kompenzačních, rehabilitačních a didaktických pomůcek. Dostupné z WWW: <www.czplk.cz>. [7] MEYRA ČR s.r.o. [online]. 1993 [cit. 2011-03-24]. Katalog MEYRA. Dostupné z WWW: <www.meyra.cz>. [8] LUNDELL, Y., 2005: Access to the forests for disabled people. National Board of Forestry, JV Jönköping, 76 p. ISSN 1100-0295. [9] Vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č.369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. [10]

HERMOVÁ, H., 2008: Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení. Jablonec nad Nisou, ČEMBA, 32s.

[11]

KVASNIČKA, T., 2007: Singltrek: Rekreační stezky pro terénní cyklistiku, Praha:V.Press, 27s.

[12]

DUFKOVÁ, J., 2007: Krajinné inženýrství. MZLU v Brně, 206s,.ISBN 97880-7375-112.

[13]

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[14]

Vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

50 

 

[15]

ČKAIT, 2003: Navrhování staveb pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých osob, Doporučený technický standard DOS T, soubor 5, č.11, Praha.

[16]

DAVIS, D., KVASNIČKA, T., HERMOVÁ, H., 2009: Směrnice a standardy pro stavbu stezek pro síť stezek pro terénní cyklistiku v Novém Městě pod Smrkem a Lázních Libverda, ČEMBA, 57s.

[17]

MUTIKAINEN, ISTO, 2005: Accessibility of Nature. A Study of the BIRD projects areas in Finland. University of Joensuu, Institute for Regional Development and Research, Savonlinna, Helsinki, 51 s.

[18]

NATIONAL CENTRE ON ACCESSIBILITY 2003: People with Disabilities National Survey of Recreation and the Environment. ,15.9.2010.

[19]

NATIONAL CENTRE ON ACCESSIBILITY 2003: Visitor Expectations and Perceptions of Program and Physical Accessibility in the National Park Service. , 15.9.2010

[20]

USDA FOREST SERVICE, 2006: Trail Accessibility Guidelines.

[21]

USDA FOREST SERVICE, 2006: Forest Service Outdoor Recreation Accessibility Guidelines.

[22]

Forestry Commission [online]. 2000 [cit. 2011-02-20]. Forestry commission Great Britain. Dostupné z WWW: <www.forestry.gov.uk>.

[23]

Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava [online]. 2008 [cit. 2011-03-15]. Trasy pro vozíčkáře. Dostupné z WWW: <www.npsumava.cz/cz/1446/sekce/trasy-pro-vozickare/>.

[24]

Správa Krkonošského národního parku [online]. 2010 [cit. 2011-03-20]. Krkonoše bez bariér. Dostupné z WWW: <www.krnap.cz/krkonose-bezbarier-1/>.

[25]

GROSSMANN, D. Správa národního parku Podyjí [online]. 17.12.2010 [cit. 2011-03-23]. Prostor pro divočinu i více tras pro turisty. Podyjí připravuje svoji vizi rozvoje na příštích deset let. Dostupné z WWW: <www.nppodyji.cz/prostor-pro-divocinu-i-vice-tras-pro-turisty-podyji>.

[26]

Jizerky.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Sportovní vyžití v Jizerkách Na vozíčku (nebo s kočárkem). Dostupné z WWW: <www.jizerky.cz/cz/aktivity/plavani/vozickari/>.

[27]

Informační server a galerie Jeseníků [online]. 2006 [cit. 2011-03-24]. Trasy pro vozíčkáře. Dostupné z WWW: <www.jeseniky.org/lang-cs/rady-atipy/71-pro-turisty/145-trasy-pro-vozikae>. 51 

 

[28]

Handicap Tour [online]. 2008 [cit. 2011-03-24]. Vycházky. Dostupné z WWW: <www.handicaptour.cz/index.php?modul=vychazky>.

[29]

CULEK, M.,1996: Biogeografické členění ČR, Enigma, Praha, 2.vydání

[30]

DEMEK, J., 1987: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR – Academia, Praha.

[31]

QUITT, E.,1975: Klimatické oblasti ČSR, Geografický ústav ČASV Brno, Brno

[32]

ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ: Průvodce dat „Oblastních plánů rozvoje lesů“ OPRL PLO 33

[33]

HANÁK, K., 2001: Mechanika zemin se zakládáním staveb – cvičení. MZLU v Brně, 122s., ISBN 80-7157-536-4

[34]

KUČERA, A., PALÍKOVÁ, M., 2009: Analýza erozních poměrů povodí vodárenské nádrže Šance: srovnání výsledků metod hodnotících erozní činnost, Sborník MZLU, s. 1-6

[35]

KOZUMPLÍKOVÁ, A., 2009: Komplexní metodika návrhu a tvorby tras přírodních trvale udržitelných stezek v ČR.  Ústav tvorby a ochrany krajiny. Projekt IGA. MENDELU v Brně.

[36]

ČSN 72 1002 Klasifikace zemin pro dopravní stavby

[37]

HANÁK, K., 2000: Zpřístupňování lesa – odvodňovací objekty na lesních cestách. MZLU v Brně, 108s., ISBN 80-7151-321-4

[38]

Parky Abc [online]. 2011 [cit. 2011-04-8]. Venkovní sedací soupravy. Dostupné z WWW: <www.parkove-lavicky.cz/0,19,Venkovni-sedacisoupravy-.html>.

[39]

Tišnovská dřevovýroba s.r.o. [online]. 2011 [cit. 2011-04-8]. Zahradní altány. Dostupné z WWW: <www.tdv-borac.cz/altany.html>.

[40]

Státní zemědělský intervenční fond [online]. 2011 [cit. 2011-04-9]. Program rozvoje venkova. Dostupné z WWW: <www.szif.cz/irj/portal/anonymous/eafrd>.

[41]

Operační program Životní prostředí [online]. 2011 [cit. 2011-04-9]. Dotace pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu. Dostupné z WWW: <www.opzp.cz/sekce/373/prioritni-osa-7/>.

52 

 

  11 SEZNAM PŘÍLOH 1. Klasifikační systém NP Šumava 2. Desatero rozumného vozíčkáře 3. Zájmové území 4. Mapa zastoupení hornin v území 5. Mapa zastoupení půdních typů v území 6. Křivka zrnitosti půdního vzorku – spraš 7. Křivka zrnitosti půdního vzorku – granodiorit 8. Mapa zastoupení věkových tříd v území 9. Typologický systém ÚHÚL 10. Mapa zajímavých míst v území 11. Mapa nástupních míst 12. Trojúhelníkový diagram 13. Digitální model terénu 14. Frikční povrch 15. Ukázka akumulačního povrchu pro nástupní bod 1 16. Ukázka vytrasovaných koridorů pro nástupní bod 1 17. Ukázka výsledných koridorů z nástupního bodu 1 18. Mapa vytrasovaných koridorů 19. Mapa vybraných koridorů 20. Mapa podélných sklonů koridorů 3 a 4 21. Vedení koridorů 3 a 4 22. Vedení koridorů 3 a 4 po přetrasování 23. Sklonitostní mapa 24. Vzorový příčný řez v přímém úseku 25. Vzorový příčný řez v oblouku 53 

 

26. Vzorový příčný řez odvodnění 27. Vzorový trubní propustek 28. Dřevěná lávka 29. Informační tabule

54