Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny

Studie možnosti vybudování MVN v k.ú. Doubravice

Bakalářská práce

Brno 2009

Tomáš Hájek

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma: Studie možnosti vybudování MVN v k.ú. Doubravice zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Podpis:

3

Poděkování: Chtěl bych poděkovat paní Ing. Synkové za odborný dohled nad mojí prací a své rodině, která mi studium umožňuje.

4

Abstrakt Tomáš Hájek Název práce: Studie možnosti vybudování vybudováni MVN v k.ú. Doubravice Tato bakalářská práce zpracovává studii proveditelnosti malé vodní nádrže v katastrálním území Doubravice nad Svitavou v Jihomoravském kraji. Malá vodní nádrž má sloužit k zvýšení ekologické stability území, rozšíření biodiverzity přírodě blízkých společenstev a v neposlední míře jako hodnotný a estetický krajinný prvek. Celé

povodí

bylo

studováno

z hlediska

geologického,

pedologického,

geomorfologického, klimatického, biologického, hydrologického, antropologického a ekologického. Další část práce se zabývá technickým řešením navrhované nádrže bez jednotlivých technických detailů. Klíčová slova: nádrž, ekologie, biodiverzita, povodí Abstrakt Tomáš Hájek Name of the work: Study of possibility to build a small water pond in the cadastral area of Doubravice This thesis processes the study of workability of a small water pond in the cadastral area of Doubravice nad Svitavou in the south-moravian region. The small water pond is supposed to increase ecological stability of the area, to spread biodiversity of societies in the nature and last but not least as a valuable aesthetical element of the land.Whole river basin was studied from geological position, pedological position, geomorphologic position, climatic position, biological position, hydrological position, anthropological position and ecological position. The next part of the thesis deals with technical solutions of suggested pond without the individual technical details. Key words: pond, ecology, biodiversity, river basin

5

Obsah 1

Úvod..........................................................................................................................8

2

Cíl práce ....................................................................................................................9

3

Základní údaje o lokalitě.........................................................................................10

4

Malé vodní nádrže...................................................................................................11

4.1 Definice malých vodních nádrží .....................................................................11 4.2 Rozdělení malých vodních nádrží dle účelu a funkce.....................................11 4.3 Umístění malých vodních nádrží vzhledem k vodnímu zdroji .......................13 4.4 Funkční dělení hrází........................................................................................13 4.5 Výpustná zařízení............................................................................................15 5 Širší územní vztahy a přírodní poměry ...................................................................17 5.1 Přírodní lesní oblast.........................................................................................17 5.2 Geologické poměry .........................................................................................17 5.3 Pedologické poměry........................................................................................18 5.4 Geomorfologické poměry ...............................................................................18 5.5 Klimatické poměry..........................................................................................18 5.5.1 Teplota vzduchu ......................................................................................18 5.5.2 Srážky......................................................................................................19 5.5.3 Sníh .........................................................................................................20 5.5.4 Vlhkost vzduchu a výpar.........................................................................20 5.5.5 Sluneční záření a vítr...............................................................................21 5.6 Hydrologické a hydrobiologické poměry........................................................21 5.7 Biota ................................................................................................................22 5.8 Antropogení vlivy ...........................................................................................23 6 Metodika .................................................................................................................24 7

Současný stav ..........................................................................................................25

7.1 Přehled přírodních podmínek..........................................................................25 7.2 Základní údaje o vodoteči ...............................................................................25 7.3 Popis povodí....................................................................................................26 7.3.1 Lesnatá část .............................................................................................26 7.3.2 Břehový porost ........................................................................................29 7.3.3 Zemědělsky obdělávaná část...................................................................31 7.3.4 Intravilán obce.........................................................................................31 7.4 Územní systém ekologické stability................................................................31 7.4.1 Úrovně ÚSES ..........................................................................................32 7.4.2 Ekologická stabilita území ......................................................................32 8 Historie....................................................................................................................35 8.1 Úpravy na toku ................................................................................................35 8.2 Nádrže na lokalitě ...........................................................................................36 Řešení......................................................................................................................37 9 9.1 9.2 10

Návrh nádrže ...................................................................................................37 Návrh vegetačního doprovodu ........................................................................39 Diskuze................................................................................................................40

11

Závěr ...................................................................................................................41

6

12

Summary .............................................................................................................42

13

Přehled použité literatury ....................................................................................43

14

Seznam příloh......................................................................................................45

7

1 Úvod Voda je od nepaměti součástí lidského života. Už jen důvod, že se jedná o nepostradatelný artikl přírody, který potřebujeme ke svému žití, je důvodem velmi silným, pro to abychom se zasloužili o její udržení v krajině, ba i v lepším případě o její rozšiřování do míst k tomuto účelu vhodných. Nelze však vodní živel podceňovat, jelikož především našim předkům dokázal svou sílu a i v současné době nás nepřestává překvapovat. Je třeba k vodě přistupovat s úctou, neboť jako jeden z vrcholných přírodních živlů má schopnost život dát ale na druhé straně i vzít. Voda má schopnost naprosto zásadním způsobem ovlivňovat ráz krajiny a tím pádem i prostředí ve kterém žijeme. Neděje se tak povětšinou nárazově ale pomalými a postupnými procesy, díky kterým vodní toky dokazují svou poslušnost trpělivé dlouhověkosti. Člověk jako tvor vynalézavý se postupem časů naučil vodu víceméně ovládat. Děje se tak především v zastavěných částech obcí a měst, kde regulace vodních toků je patrná na první pohled, avšak i v otevřené krajině k regulaci dosti výrazně docházelo a zřejmě ještě docházet bude i letech budoucích. Zainteresovaný jedinec by zřejmě jen horko těžko hledal v naší stále ještě malebné českomoravské krajině nějaký nezregulovaný vodní tok, sršící nespoutanou přírodou v každé odprýsknuté kapce vody. Ve kterém by nebyla patrná existence lidského zásahu ale pouze vrásky stáří zaryté do okolních břehů a přírodní pochody probíhající po léta stejným způsobem. Povinností nás a generací budoucích je udržet současný stav a postupnými kroky se zasloužit o zlepšení již zmiňovaného. Zlepšování životního prostředí se v poslední době stalo moderním pojmem, bohužel především díky tomu, že jeho stav se v některých oblastech, díky lidskému chování, stal opravdu tristní. Tento fakt nám dává jasný důkaz, že příroda není věčná a uvědomíme-li si, že život nás všech je neoddělitelně spjat s přírodou, dojde nám jaký respekt by jsme měli mít k okolnímu prostředí, a že by jsme se měli zasloužit o jeho zlepšování. Například stavbou malých vodních nádrží, jenž rozšiřují biotopy rostlin a živočichů, přispívají k rozšiřování biodiverzity a v neposlední řadě se zasluhují o povýšení estetické hodnoty prostředí, které nás obklopuje.

8

2 Cíl práce Cílem této práce je vytipování vhodného místa pro zbudování malé vodní nádrže na vodním toku, který nese název Nešůrka. Zhodnocení geologických, pedologických, geomorfologických, klimatických, hydrologických, botanických a antropogeních poměrů na dané lokalitě. Práce bude obsahovat i popis současného stavu na povodí označovaného hydrologickým číslem 4-15-02-056, přičemž budu čerpat z dostupných materiálu a rekognoskace terénu. Na základě příslušné literatury bude stanoven návrh pro budoucí vodní nádrž za účelem vytvoření vhodného biotopu, který by se zasluhoval o zvýšení biodiverzity rostlin a živočichů v přilehlém okolí. Nádrž by také nemalým způsobem přispívala ke zlepšení vodního režimu na povodí, například zadržování vody při zvýšených průtocích. V neposlední řadě by tento objekt pozvednul estetičnost hojně navštěvované časti krajiny.

9

3 Základní údaje o lokalitě Území se nachází nedaleko za obcí Doubravice nad Svitavou a celé spadá i do jejího katastru. Doubravice je jednou z obcí ze středu blanenského okresu a nachází se tedy zhruba na severu Jihomoravského kraje. Zájmové území se rozprostírá severovýchodně od zmiňované obce, v oblasti kde se pozvolna začíná přeměňovat otevřená krajina v souvislý a plošně rozsáhlý lesní komplex, na němž dochází ke střídání třetích a čtvrtých lesních vegetačních stupňů, okrajově i druhých a pátých. Ovšem dřevinná skladba na tomto území se značně vymyká přirozeným přírodním poměrům, poněvadž na většině lesní plochy, která pokračuje severovýchodním směrem od mého zájmového území (dále jen z.ú.), se vyskytuje smrková monokultura, což určuje spíše hospodářský a kulturní ráz přilehlé krajiny. Místo budoucí vodní nádrže je tedy situováno do údolí, jenž propojuje obec s lesem. Po stranách jsou vystavěny převážně rekreační stavení v podobě různých chatek a zahrádek. Charakter údolí určuje především vodní tok, který nese název Nešůrka. Tento vodní tok pramení ve zmiňovaném lesním komplexu, mezi obcemi Újezd u Boskovic a Kuníčky, pod kopcem zvaným Babylon a teče dále téměř západním směrem do Svitavy. Hodnota maximální nadmořské výšky povodí zde dosahuje 665 m. Tok sestupuje do nižších poloh právě přes území plánované vodní nádrže a postupuje dále do intravilánu obce, tvořil by tak přívod i vývod vody z nádrže. Nešůrka je levostranným přítokem Svitavy a hodnota nadmořské výšky, tedy minimální výška povodí, zde nabývá hodnoty 295 m. Nadmořská výška dosahuje na zájmovém území v úrovni toku přibližně 340 výškových metrů. Přilehlé svahy stoupají směrem na jihovýchod a severozápad od toku potoka zhruba na 370 m n m. Budoucí místo nádrže je vzdáleno od severovýchodního cípu obce, tvořeným ulicí cihelna, zhruba 280 m, je zde tedy patrné výrazné antropické ovlivnění o čemž svědčí i výskyt chatařské kolonie. Budoucí vodní plocha by měla zaujímat plochu okolo jedné desetiny hektaru a bude tak sloužit, ať už jako zásobárna vody pro rostliny, živočichy a chataře, či jako ochrana proti nebezpečně zvýšeným průtokům na Nešůrce nebo jako rekreační oblast ve vhodném prostředí pro obyvatele Doubravice.

10

4 Malé vodní nádrže 4.1 Definice malých vodních nádrží Pojem malé vodní nádrže vymezuje ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže jako vodní nádrže, u nichž jsou splněny tyto předpoklady: -

objem nádrže po hladinu ovladatelného prostoru (normální hladinu) není vetší než 2 mil. m3.

-

největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m (rozumí se největší hloubka dna od maximální hladiny, přičemž se neberou v úvahu místní prolákliny dna, hloubka koryta napájecího toku apod.). Normální hladinou (hladinou normální nádrže) je nejvyšší hladina ovladatelného

prostoru nádrže, vymezená korunou nehrazeného přelivu nebo horní hranou uzávěrů hrazeného přelivu. (Karel Vrána, 1998)

4.2 Rozdělení malých vodních nádrží dle účelu a funkce Norma ČSN 75 2410 uvádí též přehled malých vodních nádrží z hlediska jejich účelu: -

zásobní nádrže ( vodárenské, průmyslové, závlahové, energetické, kompenzační, zálohové, retardační, aktivizační),

-

ochranné (retenční) nádrže (suché poldry, retenční nádrže s malým zásobním prostorem, protierozní, dešťové, vsakovací, nárazové),

-

rybochovné nádrže (výtěrové a třecí rybníky, plůdkové výtažníky, výtažníky, komorové rybníky, hlavní rybníky, speciální komory, sádky, karanténní rybníky),

-

nádrže upravující vlastnosti vody (chladící, předehřívací, usazovací, aerobní biologické, anaerobní biologické, dočišťovací biologické)

-

hospodářské nádrže (protipožární, pro chov drůbeže, pro pěstování vodních rostlin, napájecí a plavící, výtopové zdrže),

-

speciální účelové nádrže (recirkulační, vyrovnávací, přečerpávací, rozdělovací, splavovací, závlahové vodojemy),

-

asanační nádrže (záchytné, skladovací, otevřené vyhnívací, rekultivační, laguny),

-

rekreační (přírodní koupaliště pro plavání a vodní sporty),

11

-

nádrže na ochranu flory a fauny,

-

nádrže krajinotvorné a v obytné zástavbě (hydromeliorační, okrasné, návesní rybníčky, umělé mokřady). V minulosti byly budovány převážně nádrže zásobní, sloužící pro akumulaci

vody pro různé účely. V současné době jsou přednostně rekonstruovány nebo navrhovány nové nádrže s účelem zadržení vody v krajině, zpomalení odtoku vody ze srážek, vyrovnání průtoků v průběhu roku, tj. pozitivního ovlivnění vodohospodářské bilance povodí. Obecně lze konstatovat, že žádná malá vodní nádrž není jednoúčelová, prakticky u všech nádrží se uplatňují dvě nebo více funkcí, přičemž jeden účel nádrže je zpravidla prioritní. (Karel Vrána, 1998) Malé vodní nádrže jsou neoddělitelnou součástí naší kulturní krajiny, významně napomáhají k ochraně a tvorbě životního prostředí. Značný je i jejich význam estetický, rekreační a hygienický. Významně přispívají ke zlepšení kvality vody v povodí a mají mimořádný a nezastupitelný význam jako zásobní zdroj vody v oblastech s malými vodními toky a řídkou hydrografickou sítí. Malé vodní nádrže a zvláště pak jejich soustavy mohou zpětně ovlivňovat životní a přírodní prostředí a plnit řadu významných funkcí: a) Vodohospodářskou funkci, spočívající v ochraně před velkými vodami, erozí, nadlepšováním a vyrovnáváním průtoků pod nádrží vytvářením pohotové zásoby vody apod. b) Hospodářskou funkci – využíváním vody v různých odvětvích našeho hospodářství a vytvářením vodního prostředí k chovu ryb a vodní drůbeže, pěstování vodních rostlin apod. c) Ekologickou a krajinotvornou funkci – v ovlivňování mikroklima, změně hladiny podzemní vody, vytvářením speciálních stanovištních podmínek ovlivněním biologické funkce krajiny, jejího vzhledu a celkové ekologické rovnováhy kulturní krajiny. d) Hygienickou funkci – zachycením a postupným zneškodněním znečištění přicházejícího z povodí, vyrovnáváním složení vody a jejím dočištěním přirozeným biologickým čištěním ve vodním prostředí nádrže. e) Asanační funkci při přeměně ploch narušených těžbou surovin, erozí, výsadbou aj. způsoby ve víceúčelové nádrže a rybníky.

12

f) Rekreační funkci spočívající ve využívání nádrží pro koupání, vodní sporty, ale i k léčebným účelům apod. g) Estetickou funkci využíváním estetických vlastností nádrží a rybníků v obytné zástavbě i volné krajině. Malé vodní nádrže klimaticky a esteticky ztvárňují krajinu, usnadňují její plné využití a jejich působení na krajinu je většinou pozitivní. Bezprostřední okolí malé vodní nádrže osazujeme vegetací, která při správné volbě a uspořádání tvoří s nimi harmonický celek. Rybník bývá v mnoha případech jedinou oázou klidu a důležitým biocentrem v krajině. Svým specifickým prostředím a vlivem na bezprostřední okolí umožňuje soustředění ptactva a drobných savců, ale i rekreaci lidí. (Jan Šálek, 1996)

4.3 Umístění malých vodních nádrží vzhledem k vodnímu zdroji Podle polohy k vodnímu zdroji dělíme nádrže ne pramenné, umístěné na počátku hydrografické sítě, napájené z pramenů, drenáží a především odtoku z jarního tání a přívalových dešťů. Objem těchto nádrží se dimenzuje tak, aby zachytil podstatnou část, resp. Celý přítok vody z velkých odtoků. Nádrže na potocích a menších řekách mají stálý zdroj vody, plní se za velkých vod a mají funkci akumulační a retenční a mohou zrovnoměrňovat, obdobně jako nádrže v pramenné oblasti, průtoky na níže ležícím toku. Zdrojem vody jsou i dešťové srážky ze sídlišť, odpadní vody z měst, zemědělství, průmyslu aj. Umístění nádrže vzhledem k těmto speciálním zdrojům navrhujeme individuálně. Nádrže navrhujeme průtočné, přímo na vodním toku, které budujeme např. přehrazením údolí vodního toku hrází, nebo neprůtočné, umístěné mimo vodní tok (nádrže boční apod.). Neprůtočné nádrže navrhujeme nejčastěji v oblastech dolních částí větších vodních toků, rovněž značná část účelových nádrží jsou nádrže neprůtočné. (Jan Šálek, 1996)

4.4 Funkční dělení hrází Podle tvaru údolí, účelu nádrže a funkce hráze dělíme hráze vodních nádrží na čelní, boční, obvodové a dělící. Hlavní skupinu tvoří hráze čelní a boční. Podle způsobu přívodu vody se dělí nádrže na průtočné, obtokové nebo boční. Průtočná i obtoková nádrž s čelní hrází vznikne přehrazením údolí napájecího toku. Výhodou nádrží s čelní hrází je nižší potřeba materiálu na stavbu hráze, daná

13

zejména relativně malou délkou hráze, a tím i nižšími náklady na celou investici, protože finanční náklad na stavbu hráze tvoří nejvyšší podíl nákladů na realizaci. Někdy uvažovaný pozitivní účinek průtočných nádrží na zlepšení kvality vody pod nádrží odsazením sedimentů v prostoru nádrže není jednoznačný, protože u nádrží se značným podílem sedimentů může způsobit zvýšený průtok zvíření a vypláchnutí zejména jemných půdních částic a výsledná kvalita vody pod nádrží je často podstatně horší, než kvalita vody přicházející do nádrže. Další nevýhodou průtočných nádrží s čelní hrází je nutnost návrhu bezpečnostního přelivu na vysokou hodnotu návrhového průtoku, což jednak zvyšuje investiční náklad, jednak mohutné objekty nepůsobí v krajině esteticky. Obtokové nádrže vzniknou též přehrazením údolí čelní hrází, avšak podél nádrže je vybudována obtoková stoka, která slouží k převádění vody při prázdnění nádrže před a při výlovu, případně i k jiným rybářským účelům. Podle kapacity obtokové stoky může být stoka využita částečně i k provádění vody při zvýšených a povodňových situacích. Boční hráze oddělují nádržní prostor od napájecího toku, jsou zásadně neprůtočné. Podle konfigurace terénu mohou být boční nádrže navrhovány na jedné straně (rovnoběžně s osou toku) nebo po dvou či třech stranách. Neprůtočné nádrže, tvořené, tvořené bočními hrázemi odstraňují nevýhody výše uvedených průtočných nádrží a naopak, výhody průtočných nádrží jsou zpravidla nevýhodami nádrží neprůtočných. Jedná se zejména o vyšší potřebu materiálů pro stavbu hráze, což je dáno její větší délkou. Geologické poměry pro založení hráze jsou zpravidla příznivější než u nádrží s čelní hrází. Vhodnou konstrukcí rozdělovacího objektu je možno řídit podíl průtoku, protékajícího nádrží a průtoku, odváděného tokem nebo obtokovou stokou pod nádrž. S tím souvisí i možnost ovlivnění transportu nerozpuštěných látek. V případě vyšších průtoků vody s vyšší koncentrací nerozpuštěných látek, je možno zamezit průchodu vody nádrží. Tímto opatřením se sice sníží nebezpečí zanášení prostoru nádrže sedimenty, ale ne druhé straně se nezmění kvalita vody v toku pod nádrží. Při vhodně konstruovaném rozdělovacím objektu je možno nebezpečnostní přeliv na nižší hodnoty povodňových průtoků, daných prakticky maximální hodnotu přítoku vody do nádrže, což se projeví pozitivně jednak na finančních nákladech, jednak je možno menší konstrukci bezpečnostního přelivu lépe zakomponovat do krajiny. (Karel Vrána, 1998) 14

4.5 Výpustná zařízení Výpustné objekty jsou určené k řízenému vypouštění vody z malých vodních nádrží. Výpusti musí mít takovou kapacitu, která umožní vypouštění při různých výškách hladiny v souladu s požadavky kladenými na funkci nádrže. Minimální průměr spodní výpustě nesmí být menší než 400 mm. Každá výpusť musí mít jeden provozní uzávěr, ovladatelný za všech okolností a u důležitých nádrží doporučuje se další alespoň provizorní uzávěr. Výpusti situujeme do nejnižšího místa nádrže. Z hlediska konstrukčního dělí se na otevřené (žlabové) a uzavřené (trubní). Trubní výpusti dělíme podle uzávěru do těchto skupin: -

Lopatové a čepové,

-

šoupátkové a stavidlové,

-

segmentové a speciální,

-

požerákové výpusti. Nejpoužívanějším typem trubních výpustí je požerák, zvaný též kbel nebo

mnich. Vlastní konstrukci požeráku tvoří skříňová konstrukce z betonu, železobetonu, oceli nebo dřeva. Uzávěr u požerákových výpustí tvoří tzv. dlužová stěna, Dluže jsou dřevěné fošny výšky 0,15 až 0,20 m, které se volně zasouvají do ocelových drážek, upevněných na vnitřní straně šachty požeráku. Prázdnění nádrže nebo změna hladiny vody v nádrži se docílí postupným vyhražováním dluží z koruny požeráku. Pro zabezpečení požerákové výpusti před nežádoucí manipulací s dlužemi, je koruna požeráku opatřena uzamykatelným ocelovým nebo dřevěným poklopem. Podle konstrukčního uspořádání se požeráky dělí na: -

otevřené požeráky s jednoduchou dlužovou stěnou,

-

otevřené požeráky se dvěma dlužovými stěnami,

-

otevřené požeráky s třemi dlužovými stěnami,

-

polozavřený požerák s jednou nebo dvěma dlužovými stěnami,

-

uzavřený požerák s jednou nebo dvěma dlužovými stěnami,

-

kombinovaný požerák s dlužovými stěnami a kanalizačním šoupátkem nebo stavidlovým uzávěrem. Otevřený požerák s jednou dlužovou stěnou umožňuje výhradně vypouštění

vody od hladiny.

15

Otevřený požerák s dvojitou dlužovou stěnou umožňuje odběr vody od hladiny, ale i ode dna. V případě odběru vody ode dna je v dolní části první dlužové stěny osazena místo dluží česlová stěna, jejíž rám je zasunut do drážek pro dluže. Otevřený požerák s trojitou dlužovou stěnou zabezpečuje větší těsnění mezi dlužovými stěnami pro snížení ztrát, umožňuje též odběr vody ode dna nádrže s osazením česlové stěny do dolní části první dlužové stěny. Polozavřený požerák je staticky výhodnější, protože v dolní části tvoří uzavřený rám. Nad touto uzavřenou částí je nasazena dlužová stěna, jejíž manipulací lze vypouštět vodu od hladiny. Uzavřený požerák je tvořen skříňovou konstrukcí, uzavřenou po celé výšce, s výjimkou vtokového otvoru u dna, chráněného česlovou stěnou. Vlastní uzavírací konstrukci pak může tvořit jedna nebo více dlužových stěn, ploché kanalizační šoupátko nebo stavidlový uzávěr. Požeráky je možno umístit do paty návodního svahu hráze nebo částečně zapustit do hrázového tělesa. Výhoda prvního způsobu spočívá v tom, že objekt výpusti nenarušuje kompaktnost hráze, avšak vyžaduje vybudování relativně dlouhé obslužní lávky. Při vyšších hrázích není možno navrhnout lávku bez jedné nebo více podpěr, avšak zakládání podpěr do násypového tělesa je obtížné a není zajištěno, že nebude docházet k sedání podpěr vlivem konsolidace tělesa hráze. V případě návodního těsnění hráze by podpěra lávky porušovala jednolitost těsnícího prvku. (Karel Vrána, 1998)

16

5 Širší územní vztahy a přírodní poměry 5.1 Přírodní lesní oblast Drahanská vrchovina je geomorfologický celek, spadající pod Brněnskou vrchovinu. Na západě sousedí s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou, na jihu

s

Dyjsko-Svrateckým

úvalem

a

Vyškovskou

bránou,

na

východě

s

Hornomoravským úvalem a na severu se Zábřežskou vrchovinou. Je nazvána podle obce Drahany, které leží na Prostějovsku. Nejvyšší bod Skalky, který leží 735 m n.m., se nachází ve východní části, označované jako Konická vrchovina (droby, slepence, břidlice, ostrůvky prvohorních devonských vápenců u Javoříčka a Mladče). Součástí Drahanské vrchoviny je Moravský kras, v němž prvohorní devonské vápence vystupují na ploše téměř 100 km čtverečních. Adamovská vrchovina (hlavně žula a granodiorit) byla rozrušena třetihorními tektonickými pohyby a činností řek. Dostupné na World Wide Web:

5.2 Geologické poměry Území se rozkládá na ploše dvou základních geologických jednotek zvaných Moldanubické pásmo a Varinská fronta. Z hlediska regionálně geologických vlastností se lokalita řadí mezi lokality východní části Českého masívu, přesněji se území rozkládá na částech brněnského masívu, moravika severní části svratecké klenby, letovického krystalinika, Boskovské brázdy a Blanenského prolomu. V podstatě se jedná o oblast odborně nazývanou brunovistulikum, která se ještě dělí na – parautochtoní jednotky a karbon v předpolí varinského orogenu, v mém případě se jedná o první zmiňovanou možnost parautochtoní jednotku. Základem vývoje georeliéfu okolo z.ú. jsou vrásno – zlomové struktury fundamentu konsolidované variským vrásněním v prvohorách. Během variského vrásnění se vytvořila i asymetrická příkopová struktura Boskovické brázdy. Co se týče geologického podloží, nejpravděpodobněji by jsme zaznamenali výskyt minerálů převariských intruziv a intruziv neznámého stáří jako jsou: biotické a amfibol – biotické granity a granodiority, místy deformované a metamorfované s občasnými známými zlomy. Občas můžeme pomýšlet na výskyt minerálů, které mají nedaleký původ, a to biotit – amfibolické tonality a biotit – amfibolické a amfibolické křemenné diority. Nedaleko směrem na východ přes hlavní násunový (příkrový) zlom

17

známý se objevují minerály v rámci paleozoikumu Českého masívu,

přesněji

laminované břidlice, droby, podřízené břidlice. Nezanedbatelný není ani výskyt vápenců o čemž svědčí nedaleká krasová oblast. ( J. Cháb, Z. Stráník, 2007), (P. Mackovčin, M. Jatiová, 2007)

5.3 Pedologické poměry Dominantní skupinou půd v rámci celého okresu jsou kambizemě, čili hnědé půdy. Kambizem typická (nasycená) je nejrozšířenější kambizemí tudíž soudím že se vyskytuje i na mém z.ú.. Vznikla na svahovinách kyselých a neutrálních intruziv, svorů, fylitů, opuk a permských hornin. Ojediněle se vyskytují kambizemě pseudoglejové a kambizemě eutrofní na svahovinách bazických efuzíf. V polohách s vyšší nadmořskou výškou přecházejí kambizemě do kyselích variet kambizemě typické až v nejvyšších polohách se vyskytuje kyselá kambiem dystrická. (P. Mackovčin, M. Jatiová, 2007)

5.4 Geomorfologické poměry Plocha u obce Doubravice n. Svit. se nachází nedaleko severním směrem, od nejrozsáhlejší krasové oblasti České republiky, Moravského krasu a východně od rozsáhlého regionálního celku ČR propojujícího Čechy a Moravu nazývaného Českomoravská vrchovina. Samo území, do kterého mimochodem patří i celý Moravský kras, nese název Drahanská vrchovina. Menším regionálním celkem do kterého okrajově spadá sledované území a které je součástí Drahanské vrchoviny se nazývá Boskovická brázda. Drahanská vrchovina se dá pojmout jako pás táhnoucí se od Brna kolem Prostějova až k Mohelnicím, který tvoří jihovýchodní hranici oddělující Český masív a Karpatskou oblast.

5.5 Klimatické poměry 5.5.1 Teplota vzduchu Průměrná roční teplota na dané lokalitě nabývá hodnot 6º C a ve vegetačním období 12,2 ºC, přitom na jaře činí zhruba 7º C, v létě 14º C, na podzim 7º C a v zimě klesá průměrná teplota tohoto období na -2º C. Průměrný počet dní kdy teplota přesahuje 5º C se pohybuje kolem 215 dní a takto se děje zhruba od 25.3., toto pěti a více stupňové období trvá obvykle do 31.10. určitého roku. Udělali by jsme průměr maximálních ročních teplot vyšlo by mám číslo okolo 31º C a na druhé straně kdyby jme počítali s minimálními teplotami dostali by jsme se k číslu -17º C. Průměrný počet

18

letních dní je 30, průměrný počet dní bez mrazu je 230 a průměrný počet mrazových dnů je 110. Mírné podnebí potvrzuje zařazení lokality, dle Quitta, do klimatické oblasti MT4 až MT5. (Český hydrometeorologický ústav a Universita Palackého v Olomouci, 2007) Dostupné na World Wide Web: <www.ovocnarska-unie.cz/web/websispo/klimreg/tabreg.html>

5.5.2 Srážky Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 625 mm a ve vegetačním období 409 mm, z toho na jaře naprší 140 mm, v létě 240 mm, na podzim 125 mm a v zimě 125 mm. Průměrný úhrn srážek v letním půl roce (duben – září) dosahuje množství 350 mm. Průměrný roční počet srážkových dní s úhrnem větším jak 5 mm je kolem 40 dní. Nejvyšší srážkový úhrn v rámci jednoho dne byl naměřen, ve dvou nejbližších srážko měrných stanicích nacházejících se v Blansku a ve Sloupě, v rozmezí hodnot 61 – 80 mm. (Český hydrometeorologický ústav a Universita Palackého v Olomouci, 2007) Charakteristika území dle Langova dešťového faktoru – D D = HSr * Tr-1 kde……………………

HSr – roční úhrn srážek v mm Tr – průměrná roční teplota ve ºC

D = 625 * 6,0-1 D = 104,1 Na základě Langova dešťového faktoru patří z.ú. do oblasti velmi vlhké.

19

Charakteristika území dle Minářovy vláhové jistoty – α α = (HSr – HS) * Tr-1 kde……………………

HSr – roční úhrn srážek v mm Tr – průměrná roční teplota ve ºC HS – hranice podnebí polních kultur dle Gregora

HS = 30 * (7 + Tr) HS = 30 * (7 + 6,0) = 390 α = (625 – 390) * 6,0-1 α = 39,2 Na základě Minářovy vláhové jistoty patří z.ú. do oblasti silně vlhké až nejvlhčí, s pravděpodobností výskytu suchých let 5 – 0 %. (HB Nešůrka v Doubravici nad Svitavou, 2004)

5.5.3 Sníh Průměrný roční počet dní se sněžením napočítáme na území okolo 60. V prosinci, lednu, únoru sněží zhruba po 16 dnech, v každém ze jmenovaných měsíců, a v březnu 10 až 12 dní. Průměrný roční počet dní s výškou nového sněhu větší jak 5 cm je za Doubravicí odhadován okolo 15 dní. Průměr sezónních úhrnů výšky nového sněhu je 80 cm. Zhruba 50 až 60 dní je území pokryto sněhovou pokrývkou, která se poprvé začíná objevovat 10.11. a ztrácí se až do začátku dubna. Výška sněhové pokrývky dosahuje místy i lehce přes 30 cm. (Český hydrometeorologický ústav a Universita Palackého v Olomouci, 2007)

5.5.4 Vlhkost vzduchu a výpar Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu do 80 %, přitom v červenci do 75 a v prosinci do 85 %. Dusno je na tomto území od 10 do 15 dnů v roce. Průměrný roční úhrn výparu z vodní hladiny nabývá hodnot do 650 mm, nejvíce k tomuto jevu dochází v létě pak na jaře a na podzim. (Český hydrometeorologický ústav a Universita Palackého v Olomouci, 2007)

20

5.5.5 Sluneční záření a vítr Průměrný roční úhrn globálního záření dosahuje hodnoty 3 800 MJ na m2, doba trvání slunečního svitu je až 1 700 hodin, oblačná je obloha z 65 %. Průměrná roční rychlost větru je okolo 4 m/s. (Český hydrometeorologický ústav a Universita Palackého v Olomouci, 2007)

5.6 Hydrologické a hydrobiologické poměry Na území je povrchová voda usměrňována prostřednictvím vodního toku Nešůrka a dále pak převáděna tímto vodním tokem do řeky Svitavy. Pramen se nachází zhruba mezi obcemi Újezd u Boskovic a Kuníčky, pod kopcem přezdívaným Babylon, přibližně 665 m n m, v místě kde se rozkládá lesní půda s dominantním výskytem smrku ztepilého (Picea abies). Nešůrka pak dále sestupuje to nižších nadmořských výšek, přes z.ú. ve výšce 340 m až na výšku 295 m, kde se pak jako levostranný přítok vlévá do řeky Svitavy. Plocha celého povodí je 9,3 km2 a označuje se číslem 4-15-02056, délka toku dosahuje 5,7 km a délka údolnice 6,2 km. Průměrný sklon povodí nabývá hodnot 0,119 a průměrný sklon toku 0,060. Faktor α, který má hodnotu 0,24, nám říká, že se jedná o povodí protáhlé. Zalesnění na tomto povodí dosahuje 60 %. Nešůrka je bystřinným tokem se znaky pomístné vymílací činnosti, velkým podélným sklonem dna, dopravou splavenin a rozkolísanosti průtoků. Přestože povodí je z 60 % zalesněno dochází často k extrémnímu odtoku povrchových vod. Odtok z povodí se děje náhle a vzdutá vodní hladina opět náhle klesá. Přívalové vody Nešůrky dopravují štěrkovité až balvanité splaveniny z horní a střední části toku. V rozšířených profilech, při ztrátě unášecí síly jsou splaveniny ukládány a průtočný profil je zmenšován. (HB Nešůrka v Doubravici nad Svitavou, 2004) Většina vody se však zřejmě vsákne do půdního komplexu. Ložiska podzemní vody jsou nepravidelná a jejich umístění je dáno především místními geologickými podmínkami (navrstvení propustných a nepropustných vrstev hornin a minerálů). Podzemní voda zahrnuje všechnu vodu, která se nachází pod zemským povrchem, zejména v pórech mezi částicemi půdy a v místech, kde je narušena kontinuita hornin. Kvalita vody, jak povrchové tak podzemní, na území je ovlivněna poměrně nevýraznou zemědělskou činností. Člověk také výrazně reguluje život v potoce, především hospodářskou činností místní rybářské organizace se sídlem v Blansku. Hlavním předmětem hospodaření rybářů na takových to potocích je především kvalitní

21

výchova rybí násady pstruha potočního, který je slovován prostřednictvím moderních technologií. Většinou nešetrných k ostatním obyvatelům potoka, jako je použití elektrického agregátu. Následně dochází k vypuštění pstruhů do větších toků v tomto případě se jedná výhradně o Svitavu, kde dochází k dalšímu rozvoji ryb. Rybáři nezasahují do poklidného života v potoce pouze takto drasticky ale zasluhují se také o budování různých splávků a propustí, které by naopak měli zjednodušit průplavnost z nižších do vyšších poloh potoka, což je pro pstruha rozhodující.

5.7 Biota Biota představuje soubor rostlinných a živočišných společenstev, které společně obývají určitý prostor. Speciálně v mém z.ú. má rozhodující vliv na biotu člověk, který svou soustavnou činností přetváří původní charakter prostředí, a tím napomáhá ,či škodí floře a fauně. Vliv člověka je znatelný v mém z.ú. už při pohledu na vegetační stupňovitost. Ač by se podle rozdělení přijatém na území našeho státu, a vytvořeného prof. Zlatníkem, měli v lokalitě vyskytovat 3. dubobukový a 4. bukový vegetační stupeň, je v souvislejších lesních porostech značně dominantní smrk ztepilý (Picea abies). Takto se děje především v důsledku hospodářské činnosti a příhodných vlastností smrku. Mimo smrku můžeme v přilehlých lesích spatřit borovici lesní (Pinus sylvestris) nebo modřin opadavý (Larix decidua), z listnatých dřevin pak zejména dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvestris) a habr obecný (Carpinus betulus). V z.ú. je dobře patrný hojný výskyt i jiných druhů, především v nelesní krajině, jako jsou jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptačí (Cerasus avium), topol osika (Populus tremula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus) atd.. V keřovém patře se hojně vyskytuje růže šípková (Rosa canina), bez černý (Sambucus nigra), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) a nezanedbatelný je i výskyt lísky obecné (Corylus avellana) . V podrostu běžně najdeme jedince např. třezalky tečkované (Hypericum perforatum), zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia), bršlice kozí nohy (Aegopodium podagraria), kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), na lesní půdě můžeme najít jestřábník zední (Hieracium murorum), jahodník obecný (Fragaria vesca) a také kapraď samec (Driopteris filix- mas). Co se týče zvířecích společenstev můžeme se na z.ú. setkat s typickými, povětšinou lesními druhy. Klasickým zástupcem takovéto zvířeny jsou např. divoká prasata (Sus scrofa), z drobných savců zajíc polní (Lepus eropaeus), dále pak srnec

22

obecný (Capreolus capreolus), liška obecná (Vulpes vulpes). Datuje se zde i výskyt muflonů (Ovis musimon), ten je ovšem dnes snad jen náhodný. Drobné hlodavce na okolních polí reguluje káně lesní (Buteo buteo), z plazů se můžeme setkat s ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) či užovkou obojkovou (Natrix natrix), obojživelníky více než dostatečně zastupují skokani hnědí (Rana temporaria). Z rybích druhů tvořících obsádku místního potoka bude na vrcholu potravního řetězce pstruh potoční (Salmo trutta), který zde je i nejhojněji zastoupen a není v tomto směru žádným jiným rybím druhem atakován.

5.8 Antropogení vlivy Zájem člověka o z.ú. je značný, zejména jedná-li se o chataře a zahrádkáře, poněvadž se území nachází pouhých 300 m za severovýchodním cípem obce v atraktivním údolí Nešůrky. Po obou svazích vodního toku můžeme pozorovat výskyt chatových stavení a přidružených zahrádek, čímž dochází k ústupu přirozené vegetace a fauny. Cesta jenž tímto údolí vede je navíc hojně využívaná turisty, ať už jdoucích nebo jedoucích na kole. Stezka značena červenou barvou nás dovede k historickému dědictví občanů Doubravice a to k doubravickému hradu. Pokračování dále také není pro turisty k zahození, poněvadž cesta pokračuje lesní krajinou, kde ponechané cílové stromy smrku (Picea) v kombinaci s jeho podúrovní nám umožňují pěkné pohledy do otevřené lesní krajiny. Budeme-li vytrvalí dostaneme se touto cestou do obce Kuníčky a odbočíme li z ní směrem na sever narazíme na Újezd u Boskovic. Hospodaření na nedaleké lesní půdě se také nepřibližuje přirozeným přírodním poměrům, především díky tomu, že většinu tohoto území zaujímá smrková monokultura. Nejedná se tedy o prostředí s přirozenou faunou a florou ale o prostředí občasně přírodě blízké až polokulturní, ovšem povětšinou kulturní, tedy monokulturní s dominantním smrkem (Picea).

23

6 Metodika Prvním krokem bylo vytipování vhodných lokalit k realizaci MVN v k.ú. Doubravice nad Svitavou. Byly vybrány dvě lokality, které jsem následně zredukoval na jednu. Z důvodů nepříznivých majetkoprávních poměrů na zavržené lokalitě , které by bránily její realizaci a z důvodu dřívější existence MVN na lokalitě druhé. Navštívil jsem pana starostu na obecním úřadě v Doubravici a pohovořil si s ním na dané téma. Zjistil jsem, že realizace podobného projektu se nechystá ale na druhé straně by se vedení naší obce takovémuto záměru nebránilo. Začal jsem tedy shromažďovat podklady o přírodních poměrech mého z.ú., většinou jsem čerpal ze zdrojů, které mě poskytla univerzitní knihovna MZLU v Brně. Podrobnější informace mi poskytl po smluvené schůzce pan Ing. Maršál z oblastní správy toků povodí Dyje, Brno, který má na starosti mimo jiné i vodní tok Nešůrka. Už během shromažďování informací jsem začal s terénními pochůzkami zpočátku jen kolem místa plánované MVN a posléze i na větší části povodí abych lépe pochopil jeho ekologickou stabilitu a stav v jakém se v současné době nachází. Po získání těchto terénních poznatků jsem vypracoval popis současného stavu na povodí a po srovnání tohoto stavu s potencionálním stavem, který jsem určil na základě lesních typů a příslušné literatury, jsem odvodil i ekologickou stabilitu sledovaného území. Z literatury doporučené mojí vedoucí bakalářské práce paní Ing. Synkovou jsem si udělal výpisek toho nejdůležitějšího pro realizaci mého projektu, vytvořil jsem tedy jakousi literární rešerši, která je i součástí mé práce. Na základě všech získaných informací, tedy přírodních podmínek, současného stavu a literární rešerše jsem vytvořil návrh na vybudování MVN a jejího vegetačního doprovodu. Práci jsem doplnil o mapové podklady, které jsem získal z geoportálu cenia a Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, a fotodokumentaci pořízenou v průběhu terénních pochůzek pro lepší si představení zamýšlené realizace projektu.

24

7 Současný stav 7.1 Přehled přírodních podmínek a) Všeobecný popis povodí Nešůrka pramení na Drahanské vysočině v komplexu lesních porostů mezi obcemi Újezd u Boskovic a Kuníčky pod kopcem Babylon. Od pramene teče téměř západním směrem. V obci Doubravice nad Svitavou se vlévá jako levostranný přítok do Svitavy. maximální výška povodí:

Hmax = 665 m

minimální výška povodí:

Hmin = 295 m

průměrná nadmořská výška:

Hpr = 480 m

průměrný sklon povodí:

Ip = 0,119

průměrný sklon toku:

It = 0,060

délka toku:

Lt = 5,7 km

délka údolnice:

Lú = 6,2 km

charakteristika povodí:

α = 0,24 – povodí protáhlé

lesnatost

Sl = 60 %

b) Klimatické poměry Pro zjištění klimatických poměrů byly převzaty údaje ze stanice Boskovice a Žďárná. průměrná teplota vzduchu

6,0 ºC

průměrná teplota za vegetační období

12,2 ºC

průměrný úhrn srážek

625 mm

průměrný úhrn srážek za vegetační období

409 mm

7.2 Základní údaje o vodoteči hydrologické číslo povodí:

4 – 15 – 02 – 056

název toku:

Nešůrka

plocha povodí:

Sp = 9,3 km2

maximální odtok z povodí:

Q100 = 68,0 m3/s

návrhový průtok:

Qn = Q100 = 68,0 m3/s

specifický odtok:

q = 4,86 m3/km2/s

průměrný dlouhodobý roční průtok:

Qa = 0,055 m3/s

minimální průtok:

Qmin = 0,034 m3/s

25

7.3 Popis povodí 7.3.1 Lesnatá část Lesnatá část zabírá jednoznačně největší plochu povodí. Lesní půda se rozprostírá zhruba na 65 % plochy. V horní části povodí, tedy u východní hranice by se měly potenciálně vyskytovat porosty jedlobukového lesního vegetačního stupně. Přesněji soubory lesních typů 5S1 – svěží jedlová bučina, 5K3 – kyselá jedlová bučina a 5O1 – svěží buková jedlina. Po převedení těchto tří lesních typů (ÚHUL 1983) na soubory typů geobiocénů (dále jen STG (Zlatník 1976)) můžeme zařadit tuto nejvyšší část povodí do STG 5AB 3. Jedná se o jedlové bučiny (zkráceně AF: Abieti – fageta). Charakteristický rys tohoto ekotopu je často až souvislý výskyt na obvykle široce vypuklých svazích různé sklonitosti a na široce klenutých hřbetech ve vyšších polohách vrchovin a v hornatinách, v nadmořské výšce 600-800 m, výjimečně až 900 m. Geologické podloží tvoří nejrozmanitější silikátové horniny, především ruly, droby a flyšové pískovce. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, písčitohlinité až hlinité, dobře propustné, čerstvě vlhké, minerálně slabě až středně zásobené, kyselé. Převládajícím půdním typem jsou oligotrofní až mezotrofní kambizemě. Humifikace je obvykle mírně zpomalená, převládající humusovou formou je moder. Skupina se vyskytuje v chladné klimatické oblasti CH 7 a v mírně teplé oblasti MT 3, okrajově i MT 2. (A. Buček, J. Lacina, 1999) Přírodní stav biocenóz tvoří hlavní porostní dřevina buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), pravidelnou příměs tvoří smrk ztepilý (Picea abies). V podúrovni roste jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z keřů se ojediněle vyskytuje bez hroznatý (Sambucus racemosa). (A. Buček, J. Lacina, 1999) Aktuální stav biocenóz neodpovídá přírodnímu stavu, poněvadž se na této ploše vyskytuje smrková monokultura, jako se tomu stalo na většině míst v naší republice. Porost se povětšinou nachází v dospělém věku a občas se objeví i porostní plochy středního věku ve fázi tyčovin. Vtroušeně se vyskytují na tomto STG i jedinci modřínu opadavého (Larix decidua) a borovice lesní (Pinus sylvatica). V keřovém patře se občas vyskytuje bez černý (Sambucus nigra).

26

S postupně se snižující nadmořskou výškou po směru toku Nešůrky se mění jedlobukový vegetační stupeň na bukový podle lesních typů, které se na tomto místě povodí vyskytují v podobě 4S6 – svěží bučina a 4H4 – hlinitá bučina. Po převedení těchto lesních typů na STG dostáváme skupinu 4 B 3, což značí, že by se zde měli vyskytovat druhy typické bučiny (zkráceně Ft: Fageta – typica). Charakteristické jsou pro ně plošiny, mírné až střední svahy ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách v nadmořských výškách 400-650 m. Geologické podloží tvoří středně bohaté až bohaté silikátové horniny (zvláště syenit, andezit, amfibolit, flyšové břidlice, diabas a bohatší ruly, granodiority, svory aj.) velmi často překryté hlubokými zvětralinami, svahovinami a polygenetickými hlínami. Z půdních typů se uplatňují především mezotrofní až eutrofní kambizemě typické a kambizemě luvizemní. Jedná se o půdy hluboké, písčitohlinité až hlinité, dobře provzdušněné, čerstvě vlhké, obvykle pouze mírně skeletovité, minerálně dobře zásobené a mírně kyselé. Humifikace probíhá příznivě, humusovou formou je moder až mulový moder. Jedná se o chladnější regiony mírně teplé klimatické oblasti především MT 3 a MT 5. (A. Buček, J. Lacina, 1999) Přírodnímu stavu biocenóz by měl v dřevinném patře dominovat buk (Fagus sylvatica), který je zde velmi vitální a dobře vzrůstný, obvykle s příměsí jedle bělokoré (Abies alba). Jednotlivou příměs mohou tvořit javory (Acer pseudoplatanus, A. platanoides), lípy (Tilia platyphyllos, T. cordata), jilm horský (Ulmus scabra), z keřů zde nejčastěji rostou zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum) a lýkovec jedovatý ( Daphne mezereum). (A. Buček, J. Lacina, 1999) V aktuálním stavu pokračuje dominance smrku (Picea) v již popsané podobě, ovšem se snižující se nadmořskou výškou se objevuje více porostů ve středním i mladém věku ve fázi tyčkovin a mlazin. Mezi takto uspořádanými porosty smrku se sem tam objeví i umělá výsadba buku (Fagus) většinou ve středním věku, u které by jsme jistě uvítaly častější výskyt vzhledem k původnosti buku na tomto území. Mimo zmiňovaný vtroušený výskyt modřínu opadavého (Larix decidua) a borovice lesní (Pinus sylvestris) se objevuje i javor klen (Acer pseudoplatanus) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) na okrajích zapojených porostů a ne jen u cest kde jsou spolu s ostatními druhy běžní. V keřovém patře můžeme opět spatřit bez černý (Sambucus nigra) a také maliník obecný (Rubus idaeus).

27

V střední části povodí se povětšinou nachází lesní typy 3S5 – svěží dubová bučina a 3K3 – kyselá dubová bučina. Vegetační stupeň bukový se tedy s postupným snižováním nadmořské výšky pozvolna mění na dubobukový, tyto dva vegetační stupně přitom zabírají největší část zalesněného území povodí, tudíž se třetí a čtvrtý vegetační stupeň vyskytují na většině plochy celého povodí. Po převedení lesních typů na STG nám vyjde skupina 3 AB 3 a to jest dubové bučiny (zkráceně QF: Querci – fageta). Skupina charakteristicky zaujímá především vypuklé části mírných až středních svahů a oblé hřbety v pahorkatinách a nižších vrchovinách, převážně v rozmezí nadmořských výšek 300-600 m. Půdotvorné podloží tvoří obvykle minerálně chudší silikátové horniny, zejména droby, pískovce, křemence, ruly, žuly, fylity, svory, algonkické břidlice, znělec a jejich svahoviny, místy s příměsí sprašových hlín. Převládajícím půdním typem jsou oligotrofní kambizemě, obvykle středně hluboké, zrnitostně lehčí (písčitohlinité až hlinitopísčité), středně kyselé, minerálně slaběji zásobené, ve vegetačním období prosýchavé. Převládající humusovou formou je moder, půdy jsou slabě prohumózněné, často dochází ke splachu nebo odvívání opadu z půdního povrchu. Klimaticky se jedná o mírně teplé oblasti MT 7, MT 9, MT 10. (A. Buček, J. Lacina, 1999) V druhově chudém dřevinném patře dominují buk (Fagus sylvatica) a dub zimní (Quercus petraea), nepravidelnou příměs tvoří habr (Carpinus betulus), méně často jednotlivě i další dřeviny - jedle bělokorá (Abies alba), lípa srdčitá (Tilia cordata). Keře se obvykle nevyskytují. (A. Buček, J. Lacina, 1999) V aktuálním stavu samozřejmě opět dominuje smrk (Picea) ovšem již zmiňovaný výskyt mlazin a tyčkovin je častější, objevují se také násečné a holosečné plochy s mladou smrkovou kulturou, která tvoří zásadní složku obnovy v takovýchto monokulturách. Patrné jsou i plochy s přirozenými nálety ale jejich význam je zanedbatelný. V tomto třetím vegetačním stupni je zřejmě nejpatrnější snaha o navrácení stanovištně původních dřevin jako je hlavně buk (Fagus) ale i dub zimní (Quercus petraea). Jejich vývoj je v této části povodí zajištěn i po stránce ochrany proti zvěři poněvadž nezajištěné kultury jsou chráněny oplocenkami, kdežto smrkové kultury jsou povětšinou ošetřeny chemickými přípravky. Tato STG často tvoří okraj hustého lesního porostu a tak je zde podúroveň mnohem významněji zastoupena než ve výše položené monokultuře. Tvoří ji hlavně dub zimní s bukem a na některých místech poblíž vodoteče je doplňuje i líska obecná (Corylus avellana) a jasan ztepilý (Fraxinus 28

excelsior), ten je dokonce u některých holosečí podél toku Nešůrky ponechán v dospívajícím věku v podobě výstavků, zřejmě dokud nedosáhne mýtních rozměrů. Vtroušeně se mimo zmiňovaných dřevin objevuje i habr obecný (Carpinus betulus). Po břehovém porostu lemující vodoteč se nachází na začátku lesního komplexu ne příliš rozsáhlé plochy charakterizované lesními typy 2S3 – svěží buková doubrava a 2K3 – kyselá buková doubrava. Po převedení na STG nám vyjde obdobná skupina jako v předešlém případě ovšem v druhém bukodubovém vegetačním stupni, tedy 2 AB 3, což značí bukové doubravy (zkráceně FQ: Fagi – querceta). Jedná se o různě sklonité obvykle vypuklé svahy a plošiny pahorkatin a nižších vrchovin nejčastěji v rozmezí nadmořských výšek 300 až 500 m, na severních expozicích i níže. Těžiště rozšíření je v teplé klimatické oblasti T 2 a v mírně teplých oblastech MT 9, 10. Geologické podloží tvoří především minerálně chudší odrůdy hornin, zejména granodioritů, rul, žul, fylitů, drob, pískovců, slepenců a břidlic. Místy se vyskytují překryvy ochuzených sprašových hlín a svahovin. Převažujícím půdním typem jsou oligotrofní kambizemě, na hlinitých překryvech i luvizemě. Jedná se o půdy středně hluboké, převážně písčitohlinité až hlinité, mírně vlhké, v letním období vysýchavé, minerálně slabě až středně zásobené a kyselé. Převažující humusovou formou je moder. (A. Buček, J. Lacina, 1999) V dřevinném patře výrazně převažuje dub zimní (Quercus petraea), pravidelnou příměs tvoří habr (Carpinus betulus) a buk (Fagus sylvatica), který může dosahovat hlavní porostní úrovně. Keřové patro není vyvinuto. (A. Buček, J. Lacina, 1999) Aktuální stav opět vybočuje z přírodního jelikož je na lesní půdě dominantní smrk (Picea), který směrem níže po směru toku střídá jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) společně s olší lepkavou (Alnus glutinosa). V podrostu se objevuje dub zimní (Quercus petraea) , a že se jedná o okrajovou část lesa potvrzuje hojný výskyt lísky obecné (Corylus avellana) v keřovém patře doplněné o bez černý (Sambucus nigra).

7.3.2 Břehový porost Tento porost navazuje na nejníže položené části lesního komplexu na povodí a doprovází vodoteč do intravilánu obce. Hodnota nadmořské výšky na počátku lesního porostu se pohybuje okolo 360 m a poslední kousky zastavěné oblasti obce jsou položeny 320 m nad mořem. Tato část povodí tedy dosahuje převýšení zhruba 40 m.

29

Osu této části tvoří Nešůrka od níž stoupají svahy severozápadním a jihovýchodním směrem o 20 až 30 m a přibližně za touto hranicí se nachází zemědělsky obdělávané plochy. Charakter tohoto území bude pravděpodobně udávat lesní typ 2A2, v kombinaci s již zmiňovanými společenstvy druhého vegetačního stupně. Druhého proto, že výskyt buku (Fagus) v porostu lemující vodoteč je velmi ojedinělá. Lesní typ 2A2 se vyskytuje na nejnižší a nejzápadnější části povodí brané ještě jako lesní půda. Tuto část území již nezabírá smrková monokultura, ale tvoří spíše přechod této monokultury a porostu doprovázejícího vodoteč k mému z.ú. a dále do intravilánu obce. Právě v této části povodí se nacházejí již zmiňované rekreační stavení. Převedli by – li jsme lesní typ 2A2, což je javorová buková doubrava, na STG vyšla by nám formule 2 BC 3, která nám říká, že se jedná o javorové bukové doubravy (zkráceně FQac: Fagi – querceta – aceris). Typický pro toto STG je reliéf vydutých částí svahů, jejich bází a žlebů v pahorkatinách a nižších vrchovinách, zpravidla v nadmořských výškách 200 až 400 m, v teplé klimatické oblasti T 2 a v mírně teplých klimatických oblastech MT 9, 10 a 11. V teplých klimatických oblastech se jedná o stinné polohy, ve srovnání s okolím s vlhkostně vyrovnanějším mezoklimatem. Geologické podloží tvoří velmi rozmanité horniny, které obvykle bývají překryty různě mocnými vrstvami svahovin, případně sprašových hlín. Půdním typem jsou silně humózní mezotrofní až eutrofní kambizemě, na sprašových hlínách hnědozemě. Jedná se o půdy hluboké, minerálně dobře zásobené, obohacované živinami, splachy z horních částí svahů, někdy ve spodinách slabě oglejené. Převládající humusovou formou je mulový moder. (A. Buček, J. Lacina, 1999) Stromové patro je druhově pestré, obvykle dominuje dub zimní (Quercus petraea), v různém vzájemném poměru se dále vyskytují dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr (Carpinus betulus), buk (Fagus sylvatica), javory (Acer campestre, A. platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm habrolistý (Ulmus minor). Keřové patro nebývá souvislé, ale je rovněž druhově bohaté. Vyskytují se zde zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), líska obecná (Corylus avellana), hlohy (Crataegus sp.), brsleny (Euonymus europaea a E. verrucosa), svída krvavá (Swida sanguinea), bez černý (Sambucus nigra) aj. (A. Buček, J. Lacina, 1999)

30

Aktuální stav není zásadně odlišný od přírodního tak jako tomu bývalo v předešlých případech na lesní půdě. Významně je v tomto břehovém porostu zastoupen jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), který v podstatě tvoří hlavní úroveň. Doplněn je o olši lepkavou (Alnus glutinosa), dub zimní (Quercus petraea), javor klen a babyku (Acer pseudoplatanus a campestre). Najdeme zde také vrbu jívu (Salix caprea), topol osiku (Populus tremula), lípu srdčitou (Tilia cordata) a třešeň ptačí (Cerasus avium). V keřovém patře se opět vyskytují přirozené druhy jako je líska obecná (Corylus avelana), bez černý (Sambucus nigra) a hloh (Crataegus sp.). Takovéto složení napovídá tomu, že můžeme tuto část označit jako lem přírodě blízký s převahou přirozených dřevin. Vzhledem k tomu, že se v přilehlém okolí nevyskytují plochy s přirozenou dřevinnou skladbou, hraje toto území roli lokálního funkčního biocentra.

7.3.3 Zemědělsky obdělávaná část Části povodí na severozápadě a jihozápadě povodí, které nespadají pod lesní půdu ani do intravilánu obce, jsou zemědělsky obhospodařovány. Zemědělská plocha zabírá přibližně 24 % plochy celého povodí z toho drtivá většina spadá na severozápadní část, která je od jihozápadní oddělena břehovým porostem spojující obec s lesem. Severní část zemědělské půdy je ve svahu, a proto se při hospodaření zde musí brát ohled na vodní a větrnou erozi, tudíž ponejvíce vysazovanými plodinami jsou obilniny a řepka olejka. Tyto pozemky obhospodařuje zemědělské družstvo Doubravice nad Svitavou.

7.3.4 Intravilán obce Zastavěná plocha zabírá mírně přes 3 % plochy povodí. V intravilánu se Nešůrka jako levostranný přítok vlévá do řeky Svitavy. Od jejího vtoku až k začínajícímu zmiňovanému břehovému porostu je koryto Nešůrky vydlážděno po délce 690 m a o 112 m dále je vybudována kamenná přehrážka k zachycování splavenin. Za touto přehrážkou ještě zhruba 150 m pokračuje obec a poté se rozprostírá břehový porost tak jak byl výše popsán.

7.4 Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je podle § 3 písmene a) zákona č. 114/1992 Sb.o ochraně přírody a krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní

31

rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména: -

vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu,

-

zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,

-

zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity). Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č.

114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

7.4.1 Úrovně ÚSES Provinciální a biosférický ÚSES - jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné oblasti, které reprezentují bohatství naší bioty v rámci biogeografických provincií a celé planety. Jádrová území s přírodním vývojem by u těchto segmentů měla mít plochu větší než 10000 ha. Nadregionální ÚSES - jsou rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha. Jejich síť by měla zajistit podmínky existence charakteristických společenstev s úplnou druhovou rozmanitostí bioty v rámci určitého biogeografického regionu. Regionální ÚSES - jsou plošně rozlehlejší ekologicky významné segmenty krajiny s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Jejich síť musí reprezentovat rozmanitost typů biochor v rámci určitého biogeografického regionu. Místní (lokální) ÚSES - jsou plošně méně rozlehlé ekologicky významné segmenty krajiny (obvykle do 5-10ha). Jejich síť reprezentuje rozmanitost skupin typů geobiocénů v rámci určité biochory. Dostupné na World Wide Web <www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=85>

7.4.2 Ekologická stabilita území Porovnáním potenciálního a aktuálního stavu území si uděláme obrázek o tom v jakém stavu se ono území nachází. Způsob antropického ovlivnění nám určuje jak moc je území ekologicky stabilní. Ekologicky stabilní jsou povětšinou území člověkem ovlivněné co nejméně, ale i vhodnou úpravou můžeme dosáhnout významné ekologické

32

stability. Stabilita území nezávisí jen na existenci ploch s přírodní přirozenou nebo přírodě blízkou rostlinnou skladbou ale i na jejich propojení. Propojení takovýchto ploch zajistí živočichům i rostlinám migraci mezi těmito stabilními biotopy a tím se zaslouží o to, že tyto plochy umožňující samy o sobě trvalou existenci důležitých druhů budou funkční ať už na nadregionální, regionální nebo lokální úrovni. V mém případě se na povodí vyskytují pouze ekologicky stabilní segmenty krajiny regionálního charakteru a dle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHUL) se na povodí vyskytuje pět takovýchto lokálních ekologicky stabilních ploch, čili se v sledovaném povodí vyskytuje pět biocenter (viz. mapa č.3). Tyto biocentra jsou propojeny biokoridory, které se zasluhují o jejich funkčnost. Ekologickou stabilitu území lze charakterizovat pětistupňovým hodnocením, kde první stupeň značí plochy ekologicky nejméně stabilní a pátý nejvíce stabilní. Plochy s ekologicky kladným hodnocením, tedy pátého stupně a při absenci těchto kvalitních biotopů i čtvrtého, slouží jako již zmiňovaná biocentra důležitá pro územní systém ekologické stability. V případě mnou sledovaného povodí by jme mohli rozdělit jeho části následujícím způsobem: Do 1. stupně řadíme plochy s velmi malou ekologickou stabilitou. Tyto plochy se na povodí vyskytují v nezanedbatelné míře, poněvadž sem můžeme zařadit zemědělsky obdělávanou půdu, hlavně v severozápadní části povodí, kde dochází k intenzivnímu hospodaření na této půdě. Velmi málo ekologicky stabilní jsou i nezpevněné účelové cesty bez vegetace, které jsou využívány k výkonům lesního hospodářství na lesní půdě. Nejméně ekologicky stabilní částí povodí je pak intravilán obce Doubravice a zpevněné cesty, které se na jeho území a v jeho blízkém okolí nacházejí. Tuto zastavěnou část můžeme v podstatě označit stupněm ekologické stability hodnoty 0. 2. stupeň – plochy ekologicky málo stabilní se na povodí vyskytují v podobě kulturních druhově chudých luk nebo bylinných ruderalizovaných lad, či nezpevněných účelových cest s narušenými bylinnými společenstvy. Ekologicky středně významné plochy řadíme do 3. stupně ekologické stability. Plochy takového charakteru se na sledovaném povodí vyskytují v největší míře, poněvadž sem můžeme zařadit lesy a lesní porostní pláště kulturní, monokulturní a stanovištně nevhodné. Takovýto lesní porost zabírá většinu povodí v podobě smrkové monokultury. Dále do 3. stupně řadíme chatové kolonie, typická chatová oblast se nachází zrovna v blízkosti předpokládané vodní nádrže nebo polokulturní druhově 33

chudší louky a nezpevněné cesty zcela zatravněné. Do 3.stupně bych zařadil i část vodního toku, který je upravený s mírně narušenými společenstvy v důsledku dominance smrku v hluboké monokultuře. Ekologicky významné segmenty krajiny 4. stupně reprezentují na povodí zmiňovaná biocentra, sem patří i okolí plánované MVN, které už jako biocentrum bráno je ale po rekognoskaci terénu musím konstatovat, že zvýšení biodiverzity stavbou MVN bude v této části propojující konec obce se začátkem lesního komplexu velmi vhodné a žádoucí. Jedná se o něco mezi liniovým dřevinným společenstvem s přirozenou dřevinnou skladbou a lesním lemem přírodě blízkým s převahou přirozených dřevin. Další biocentra lze charakterizovat jako polokulturní nevyvinuté společenstva lesních porostů s 30 – 60 % přirozenou dřevinnou skladbou vklíněné do smrkové monokultury. Významným ekologickým segmentem je také značná část vodního toku , který se dá popsat jako přirozený s dílčími úpravami a vyvinutými společenstvy. Občasně se na povodí vyskytují i narušené až přirozené kusy skal a strží. Do 5. stupně výjimečného ekologického významu by se dal zařadit počátek vodního toku, který je v okolí pramene bez úprav ovšem tento dojem kazí dominance smrku v jeho okolí, takto pokračuje vodoteč do nižších poloh kde je zasažena v podstatě jedinými úpravami až k místu MVN a to panelovými přejezdy v místě křížení vodoteče se zmiňovanými nezpevněnými cestami bez vegetace. Obávám se tedy, že segmenty 5. stupně ekologicky výjimečně významné se na sledovaném povodí nachází buď jen sporadicky nebo vůbec. Celkově tedy můžeme povodí označit jako středně stabilní, bylo by tedy vhodné zasloužit se o zvýšení stability například stavbou MVN, která by v jejím okolí zvýšila biodiverzitu a vhodnou výsadbou by se tak vytvořil segment krajiny s přírodě blízkou dřevinnou skladbou, navíc by se na povodí objevil nový dosud neexistující segment a to vodní plocha přírodě blízká s omezeným přechodovým pásmem.

34

8 Historie 8.1 Úpravy na toku Nepříznivé odtokové poměry a časté záplavy v intravilánu obce ovlivnily vypracování projektové dokumentace na zahrazení Nešůrky v Doubravici. Projektová dokumentace byla vypracována v roce 1954, stavební práce byly provedeny v roce 1955. Souvislá úprava byla provedena v délce 690 m a to od zaústění do Svitavy po hospodářský přejezd v km 0,690. V km 0,802 byla vybudována kamenná přehrážka na zachycení splavenin. Dne 26. května 2003 po přívalových srážkách vznikla povodňová vlna, která zasáhla povodí Nešůrky. V průběhu několika desítek minut se v místech, kde voda běžně dosahuje10 cm, zvedla několika násobně hladina vody. Povodňová vlna značně poškodila původní úpravu. Podélné opevnění bylo na mnoha místech poškozeno, vznikly rozsáhlé břehové nátrže, byly poškozeny i příčné objekty. Nejvíce byla poškozena dolní část úpravy. V km 0,000 až 0,235 byly provedeny laťové plůtky v patě svahu a pohoz z lomového kamene. Toto opevnění nevydrželo povodňový průtok. Vytvořily se četné břehové nátrže, dřevěné prahy, které měli stabilizovat dno byly poškozeny a dno bylo místy prohloubeno až o 0,50 m. Nad lávkou v km 0,340 bylo koryto zaplněno splaveninami a voda zaplavila sklepy rodinných domů. Lávka byla zničena. V tomto úseku je v těsné blízkosti lávky vedeno nadchodem plynové potrubí. Z hlediska zabezpečení průtočnosti koryta by bylo vhodné, kdyby správce tohoto zařízení přeložil potrubí pode dno vodoteče. Ihned po opadnutí maximálního průtoku byly správcem toku zahájeny práce na uvolnění koryta. Zanesené koryto v km 0,340 bylo uvolněno. Dále byla zasypána a zpevněna břehová nátrž v km 0,600 – 0,625. Tato nátrž ohrožovala stabilitu místní komunikace. Další stavební práce na odstranění povodňových škod byly provedeny na základě projektové dokumentace, vypracované v srpnu 2003, v Brně Ing. Jaroslavem Gricem. Projekt stavby řeší odstranění povodňových škod na toku v km 0,000 – 0,802 (bráno od vtoku Nešůrky do Svitavy), čímž je myšleno opravení podélného opevnění, vytěžení nánosů, opravení a vybudování nových spádových objektů. (HB Nešůrka v Doubravici nad Svitavou, 2004)

35

8.2 Nádrže na lokalitě V minulosti na předpokládaném místě MVN již určitá nádrž existovala. V padesátých letech minulého století se občané Doubravice rozhodli vybudovat nějakou vodní plochu poblíž své obce za účelem koupání. Ovšem už v průběhu realizace tohoto projektu se stala velice nepříjemná událost. V nádrží připravené na dokončení koupaliště nešťastně utonula mladá dívka a pod tíhou této situace nebylo koupaliště dokončeno. Od té doby existovala na tomto místě nedokončená vodní plocha bez výraznějšího účelu. Až v roce 2003 strhla povodňová vlna čelní část boční hráze a chátrající nádrž tak byla definitivně zničena. Pozůstatky jsou patrné v podobě zachovalé boční hráze, kterou nebude potřeba nijak zvlášť upravovat při stavbě nové. Od této doby je prostor nádrže silně podmáčený dochází k jeho úpornému zarůstání, krom rákosů, nevhodnými dřevinami i rostlinami, které snižují ekologický význam a stabilitu okolního prostředí.

36

9 Řešení 9.1 Návrh nádrže Umístění MVN se bude nacházet nedaleko za severozápadním cípem obce Doubravice nad Svitavou v místě prvního překřížení vodního toku s nezpevněnou účelovou cestou. Výběr této lokality bezpochyby ovlivnil i fakt, že se žádná vodní nádrž na sledovaném povodí nenachází. MVN se by se měla rozkládat bezprostředně nad místem zmiňovaného překřížení. Vodoteč v tomto místě protéká pod cestou prostřednictvím betonové trubní propusti. Přímo za touto propustí se na toku nachází tůň která by sloužila i jako vývařiště pro vývod vody z MVN. Nezpevněná cesta pak dále pokračuje severovýchodním směrem a rozdělovala by tak vodní tok a MVN. Z toho vyplívá, že v našem případě by se jednalo o nádrž neprůtočnou, čily boční, umístěnou zhruba v poslední třetině vodního toku, který by se zasluhoval o její napájení. Nádrž by byla umístěna na pravém břehu toku. Jelikož se jedná o neprůtočnou nádrž není nutné navrhovat bezpečnostní přeliv pro zvýšené hodnoty a nedojde tak k vytvoření neestetického prvku v krajině. Dle konfigurace terénu navrhuji boční hráz po dvou stranách. Delší část hráze bude kopírovat zmiňovanou cestu a v podstatě půjde rovnoběžně, až na menší odchylky, s osou toku a druhá část se bude stáčet do kolmého směru od delší části hráze a bude tak tvořit čelní hráz MVN, ve které bude umístěno výpustné zařízení. Toto zařízení by vyvádělo vodu ven z nádrže do zmiňovaného vývařiště. Nevýhodami těchto hrází je jejich délka a tím i pořizovací cena, ovšem v takto malém rozsahu to není výrazná položka. Navíc boční hráz kopírující cestu a vodoteč je již na této lokalitě vytvořena, jako pozůstatek po nádrži, která obdobným způsobem zaujímala toto místo v letech minulých. Při povodňové vlně v roce 2003 byla stržena druhá, čelní, část hráze čímž zanikla původní MVN. Ovšem hráz kopírující cestu byla beze změny zachována, takže vysoké pořizovací náklady nehrají v tomto případě žádnou roli. V současné době je dno budoucí nádrže značně podmáčené a zarostlé vláhomilnými druhy rostlin jako je např. rákos. Navrhoval bych dno nádrže prohloubit a vytěžený materiál odvézt na skládku inertních odpadů do nedalekých Boskovic, protože převážná část boční hráze je již vytvořena a navíc se v poslední době od používání takovýchto materiálů na stavbu hráze upouští.

37

Přívod vody do této neprůtočné nádrže by byl zajištěn trubní propustí která by byla napojena na vodní tok a pod účelovou nezpevněnou cestou by vedla do MVN. Vývod této propusti by byl v místech kde začíná boční hráz. Je nutné zajistit dostatečný sklon propusti a vzhledem k tomu že dno vodoteče v tomto místě má větší hodnotu nadmořské výšky než horní část počátku hráze je tato podmínka splněna a voda se by se tak bez problému dostávala do prostoru nádrže. Taková propusť již v tomto místě existuje ale po letech nepoužívání je značně zanesena. Navrhuji tedy její úplné vyčištění ale vzhledem k její možné deformaci by bylo vhodné její nové zbudování. Nejdůležitějším krokem k realizaci této MVN bude tedy zbudování zbylé části boční hráze v čelním prostoru nádrže. Vzhledem k tomu, že tato část již byla v minulosti značně poškozena navrhuji použít na stavbu této části hráze použít kvalitní materiál. Nejlépe kombinaci štěrků s písky nebo hlinitopísčitých štěrků, které mají výborné stabilizační vlastnosti a jílovitopísčité štěrky nebo jílovité písky, které mají výborné těsnící vlastnosti. Výpustné zařízení by bylo vhodné částečně zapustit do hrázového tělesa v čelní části nádrže. Tím se mírně ovlivní stabilita hráze ale na druhé straně nebude potřeba budovat obslužnou lávku, která by byla v tomto případě poměrně zbytečná, protože mocnost hráze není tak velká, že by se při jejím správném zbudování, měla vystavěním zapuštěného výpustného zařízení zásadně ohrozit její stabilita. Navrhoval bych použít uzavřenou, čili trubní výpusť. Přesněji požerák uzavřený s jednou dlužovou stěnou zhotovený z betonu, který by vyúsťoval do zmiňovaného prostoru. Tedy za trubní propusť, kterou protéká vodní tok pod účelovou cestou, do tůně která by sloužila jako vývařiště ať už při zvýšených průtocích nebo jen při potřebě zregulovat vodní hladinu v prostoru MVN. Nádrž by měla zaujímat plochu okolo 0,15 ha, přibližná hloubka by se měla pohybovat kolem 2,5 m a množství vody, které by měla být schopna pojmout by mělo být zhruba 600 m3. Z hlediska účelu bude tato nádrž sloužit k ochraně flory a fauny v prostředí s vyšší ekologickou stabilitou vklíněného do okolí s malou stabilitou, bude tak sloužit k zachování přirozeného genofondu naší krajiny a k rozšíření potřebné biodiverzity na tomto území. Půjde tedy o nádrž krajinotvornou nacházející se nedaleko od obecní zástavby v chatové oblasti. Nádrž může sloužit i jako rekreační oblast s příležitostí případného přírodního koupání. Z hlediska funkce by měla nádrž ekologickou a krajinotvornou funkci a to vytvářením speciálních stanovištních podmínek. Zčásti i 38

funkci vodohospodářskou v důsledku částečného vyrovnávání průtoků, dále rekreační a bezpochyby i estetickou funkci, o kterou by zasloužila využíváním estetických vlastností nádrží ve volné krajině.

9.2 Návrh vegetačního doprovodu Aby nádrž sloužila jako funkční biocentrum, je třeba zvolit stanovištně původní dřeviny, které mají vhodné vlastnosti a mimo estetické funkce a podpory ekologické stability území se zaslouží i o zpevnění a stabilizaci břehů případně přilehlých svahů tělesa hráze. Do břehového porostu, jehož hlavní funkcí je stabilizovat svahy okolo prostoru nádrže, navrhuji vysázet dřeviny jako jsou např. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm habrolistý (Ulmus minor), dub letní (Quercus robur), olši lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbu jívu (Salix caprea). Keřové patro by mohlo být v tomto případě zastoupeno svídou krvavou (Swida sanguinea). Za břehový porost doporučuji umístit ještě doprovodný porost, u kterého by bylo vhodné více využít dvou etáží vysázením keřových porostů, což je z ekologického hlediska výhodnější. Dřevinná skladba doprovodné ho porostu by mohla být složena např. z javorů mléče a babyky (Acer platanoides, Acer campestre), dubu zimního (Quercus petraea), lípy malolisté (Tilia cordata), jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), habru obecného (Carpinus betulus) a buku lesního (Fagus sylvatika). Do spodní etáže, tedy do keřového patra bych navrhl trnku obecnou (Prunus spinosa), lísku obecnou (Corylus avelana) a svídu krvavou (Swida savguinea).

39

10 Diskuze Člověk neustále svojí činnostní přetváří charakter původní krajiny. Jak kdy se ovšem snaží o zachování původních přírodních společenstev. Ve většině případů docházelo k úplnému zničení těchto biotopů přeměnou na zemědělskou půdu nebo, tam kde se nacházela a kde byla zachována lesní půda, na smrkovou monokulturu. V zájmu našeho i generaci budoucích by měla být snaha o zachování, či případné znovunavrácení přírodních a přírodě blízkých společenstev, které by udržovaly ekologickou stabilitu v okolí našich obcí a měst, tak potřebnou k našemu spokojenému životu a hlavně taky k životu jedinců obývajících tyto lokality. Zbudování MVN doplněné o vhodně zvolený vegetační doprovod je krokem vedoucím k naplnění tohoto cíle. Realizací MVN tak jak byla výše popsána by jsme se nezasloužily jen k vytvoření cenného segmentu krajiny zajišťujícího trvalý rozvoj určitých organismů, ale podpořili by jsme tím i rekreaci občanů nedaleké obce. Ti by mohli nádrž využívat vícerými způsoby ať už jako námět k procházce do přírodního prostředí nebo jako příležitost k přírodnímu koupání, k čemuž byla vlastně nádrž původně určena. Uskutečnění toho projektu by tak obnovilo původní záměry minulých generací a navíc by se zasloužilo o podporu ekologicky stabilních segmentů krajiny. V případě zájmu by realizace tohoto projektu neměla být pro obec zásadním problémem, vzhledem k tomu, že se lokalita rozkládá na obecních pozemcích a s přihlédnutím k faktu, že objem potřebných výstaveb by nebyl nikterak rozsáhlý, mohla by obec realizovat tento záměr v některém z příštích roků v rámci obecního rozpočtu. V krajním případě by se dalo uvažovat o zažádání podpory z fondů Ministerstva životního prostředí či Evropské unie.

40

11 Závěr Práce se zabývá zbudováním malé vodní nádrže na vhodném místě v povodí zasahujícím do katastrálního území obce Doubravice, v kterém je hlavím tokem Nešůrka, jenž se jako levostranný přítok vlévá do řeky Svitavy v intravilánu obce. Vzhledem k tomu, že se na povodí žádná stávající nádrž nevyskytuje, bylo by doplnění povodí o takto významný segment krajiny vhodné. Budoucí vodní nádrž by se zasloužila o vytvoření nové ekologicky stabilní plochy, která by svou existencí rozšiřovala biodiverzitu území a pomáhala by udržovat trvalou existenci stanovištně původních druhů, které jsou v současné době na ústupu. Navíc by se v krajině vytvořil hodnotný estetický prvek, který by bylo možné využívat při rekreaci občanů nedaleké obce. Studie se zabývá zhodnocením širších územních vztahů, jako jsou geologické, pedologické, klimatické a biologické vlastnosti celého povodí a míru jeho antropického ovlivnění. Na základě zhodnocení potenciálního a aktuálního stavu biocenóz byla vyhodnocena ekologická stabilita v rámci celého povodí a bylo zjištěno, že místo budoucí vodní nádrže se nachází na území s velkou ekologickou stabilitou. Při rekognoskaci terénu jsem zjistil, že tento stav má spíše upadající charakter a tak abychom se zasloužili o jeho udržení i do let budoucích byla by stavba malé vodní nádrže s přírodě blízkým vegetačním doprovodem velmi hodnotným počinem, který by bezesporu k tomuto cíli přispěl nemalou měrou. Práce obsahuje i návrh řešení stavby nádrže. Neobsahuje ovšem jednotlivé technické parametry potřebné k její realizaci, ale zabývá se pouze navrhnutím vhodných opatření potřebných k výstavbě takovéto nádrže.

41

12 Summary The thesis deals with the constructing of a small water pond on the appropriate place in the river basin, which stretches into the cadastral area of town Doubravice, in which the main flow is the Nešůrka, which flows into the river Svitava from the left side in the area of the town. With regard to the fact, that in the river basin has not been any pond, the addition of this very important segment of the land would be appropriate. The future water pond would have merit in the creating of new ecologically stable area, which would spread the biodiversity of the area by its existence and would help to hold a stable existence of original species, which are on the wane in present. Further, a valuable aesthetical element would be created, which would be used by the citizens from the near town for recreation. Study deals with evaluation of the wider territorial relations as geological features, pedological features, climatic features and biological features of the whole river basin and extent of its anthropological impact. Pursuant to the evaluation of potential and topical situation of biocoenoses was evaluated the ecological stability in the whole river basin and we found out, that the future place for water pond has good ecological stability. During the reconnaissance of the surface we found out, that the present situation is on the decline and so to take care about its preservation in future, the building of a small water pond with some zone of vegetation would be very valuable act, which would help a lot. The thesis includes the proposition about constructing the pond as well. It does not contain individual technical parameters, which are important for its realization, but it deals only with proposing appropriate arrangements, which are necessary for construction.

42

13 Přehled použité literatury MACKOVČIN, P., JATIOVÁ, M., DEMEK, J., SLAVÍK, P., a kol, 2007. Brněnsko, Chráněná území ČR, svazek IX..Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 932 str. ISBN 978-86064-66-6 COOMBES, A., J., 1996. Stromy pouhým okem. A dorling kindersley book, 320 str. DEYL, M., HÍSEK K., 2001, upravené nakladatelstvím Academia B. Skočdopolovou. Naše květiny. původní nakladatelství Albatros, 1973, 690 str. CHÁB J., STRÁNÍK Z., ELIÁŠ M., 2007. Geologická mapa České republiky 1 : 500 000. Česká geologická služba. Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s Universitou Palackého v Olomouci, 2007. Atlas podnebí České republiky. vydáno v Praze a Olomouci autorskými instituty. SYNKOVÁ, J., ZLATUŠKA, K., 2003. Malé vodní nádrže : cvičení. 1. vydáno v Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita,. 51 str. ISBN 80-7157-672-7. ŠÁLEK, J., 2000. Malé vodní nádrže v zemědělské krajině : (studijní zpráva) = Small water reservoirs in agricultural landscape : (review). Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha. 70 str. ISBN 80-7271-051-6. ŠÁLEK, J., 1996. Malé vodní nádrže v životním prostředí. Praha: MŽP, 141 str. ISBN 80-7078-370-2. TLAPÁK, V., HERYNEK, J., 2002. Malé vodní nádrže. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 198 str. ISBN 80-7157-635-2. VRÁNA, K., BERAN, J., 1998. Rybníky a účelové nádrže. 1. vyd. Praha: ČVUT, 150 str. ISBN 80-01-01713-3. VRÁNA, K., 1998. Rybníky a účelové nádrže : Příklady. 2. vyd. Praha: ČVUT, 91 str. ISBN 80-01-01793-1. ŠLEZINGR, M., ÚHRADNÍČEK, L., 2002. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno, 132 str. ISBN 80-7204-269-6 BUČEK, A., LACINA, J., 1999. Geobiocenologie II. MZLU v Brně, 320 str. Kartografie Praha, 1989. Školní atlas světa. Kartografie Praha, 136 str. cs.wikipedia.org/wiki/Drahanská_vrchovina www.ovocnarska-unie.cz/web/web-sispo/klimreg/tabreg.html ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=85 www.cenia.cz www.uhul.cz 43

HB Nešůrka v Doubravici nad Svitavou, km 0,000-0,235. projektant : Ing. Gric Jaroslav, Hromádkova 22, Brno. Investice - 2004.

44

14 Seznam příloh ČÁST A (mapové přílohy)

mapa č.1 – situace zaměřená na předpokládané místo MVN v měřítku 1 : 2000 mapa č.2 – situace zaměřená na předpokládané místo MVN v rámci celého povodí v měřítku 1 : 35 000 mapa č. 3 – mapa celého povodí s vyznačenými prvky ÚSES mapa č. 4 – mapa celého povodí s vyznačeným výškopisem

ČÁST B (fotodokumentace) foto č.1 – pohled do budoucího prostoru nádrže foto č. 2 – pohled na vývařiště s pozadím zničené čelní části boční hráze foto č. 3 – pohled na zarostlou boční hráz, po pravé straně se nachází účelová cesta foto č. 4 – pohled do zarostlého prostoru budoucí nádrže

45

ČÁST A mapa č. 1

46

mapa č. 2

47

mapa č. 3

48

mapa č. 4

49

ČÁST B foto č. 1

foto č.2

50

foto č. 3

foto č. 4

51