Mendelova univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav ochrany a tvorby krajiny

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany a tvorby krajiny

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Bakalářská práce

2010

Hana Kubíčková

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47 b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelu v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Ve Starém Městě, dne 25.4. 2010

Hana Kubíčková


Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat mému vedoucímu bakalářské práce Ing. Jiřímu Schneiderovi, PhD. za pomoc při vypracování bakalářské práce a mé rodině za trpělivost, kterou se mnou měli.

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Hana Kubíčková - Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem, The landscape pattern of bottom land of the river Morava between Uherské Hradiště and Uherský Ostroh

Abstrakt Tato práce pojednává o krajinném rázu nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem. V teoretické části se práce zabývá obecnou problematikou krajinného rázu a obecným seznámením s územím. V praktické části se práce zabývá popisem a použitím metodiky k mapování krajiny a krajinného rázu zájmového území. V této části se práce zabývá také hodnocením krajinného rázu. Součástí hodnocení krajinného rázu jsou významné aspekty krajinného rázu, dominanty území, ochrana krajinného rázu, aktuální a potenciální negativní vlivy. Výsledkem tohoto hodnocení je mapa aktuální stavu segmentu krajiny, mapa krajinného rázu a další doplňkové mapy. Na závěr je vyhodnoceno území vhodné k ochraně krajinného rázu, tedy návrh přírodního parku. Klíčová slova: krajinný ráz, krajina, řeka Morava, niva, Uherské Hradiště, Uherský Ostroh

Abstract This bachelor work is about landscape pattern of bottom land of the river Morava between Uherské Hradiště and Uherský Ostroh. Theoretical part of this bachelor work deals with generic problems of the landscape pattern and generetic identification of the domain. Practical part of this bachelor work deals with description and using methodology for landscape mapping and landscape pattern mapping of the domain. This bachelor work deals with evaluation of landscape pattern. The evaluation of landscape pattern includes significant aspects of landscape pattern, view points, preservation of landscape pattern, actual and potential negative influences. The goal of this work is the map of actual degree of segments of domain, the map of landscape pattern and other supplementary maps. The concept of natural park is created at the end. Keywords: landscape pattern, landscape, river Morava, bottom land, Uherské Hradiště, Uherský Ostroh


Obsah 1. Úvod...................................................................................................................................1 2. Cíl práce.............................................................................................................................2 3. Obecný přehled problematiky ...........................................................................................3 3.1. Definice základních pojmů.........................................................................................3 3.2. Přehled metodik..........................................................................................................5 4. Obecné seznámení s územím...........................................................................................10 4.1. Administrativní poměry............................................................................................10 4.2. Přírodní poměry........................................................................................................11 4.2.1. Geologické poměry...........................................................................................11 4.2.2. Geomorfologické poměry.................................................................................13 4.2.3. Klimatické poměry............................................................................................14 4.2.4. Půdní poměry....................................................................................................15 4.2.5. Hydrologické poměry.......................................................................................16 4.2.6. Biota..................................................................................................................17 4.2.6.1. Biogeografická regionizace.......................................................................17 4.2.6.2. Fytogeografické členění............................................................................17 4.2.6.3. Potenciální vegetace..................................................................................17 4.2.6.4. Flora..........................................................................................................18 4.2.6.5. Fauna.........................................................................................................19 4.3. Chráněná území .......................................................................................................20 5. Metodika...........................................................................................................................22 5.1. Pracovní postup........................................................................................................22 5.2. Popis vlastní metodiky..............................................................................................24 5.2.1. Metodika mapování krajiny.............................................................................24 5.2.2. Metodika hodnocení krajinného rázu ...............................................................25 5.2.2.1. Návrh stupnice kvality krajinného rázu zájmového území.......................27 6. Výsledky...........................................................................................................................28 6.1. Hodnocení krajiny....................................................................................................28 6.2. Hodnocení krajinného rázu.......................................................................................29 6.2.1. Významné aspekty krajinného rázu..................................................................29 6.2.1.1. Přírodní aspekty krajinného rázu...............................................................29 6.2.1.2. Kulturní aspekty krajinného rázu .............................................................32 6.2.1.3. Historické aspekty krajinného rázu...........................................................36 6.2.2. Dominanty území..............................................................................................40 6.2.3. Ochrana krajinného rázu...................................................................................42 6.2.4. Aktuální a potenciální negativní vlivy..............................................................43 6.3. Návrh přírodního parku Nedakonický luh................................................................44 7. Diskuse.............................................................................................................................45 8. Závěr ................................................................................................................................46 9. Summary..........................................................................................................................47 10. Použitá literatura.............................................................................................................48 11. Přílohy............................................................................................................................51


1. Úvod Území mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem bylo osidlováno již od neolitu. O tom svědčí řada vykopávek, které byly provedeny na tomto území. Tento fakt svědčí o bohatosti a úrodnosti tohoto kraje. Řeka Morava a okolní úrodná niva byla již odpradávna ovlivňována činností člověka, který tu začal kopaničářským způsobem prvotní zemědělství. Již od této doby můžeme mluvit o začínající změně krajinného rázu. Ráz této krajiny začal po malých krocích měnit svou podobu snižováním ploch lesů a luk na úkor větší potřeby zemědělské půdy. Jak plynul čas nastávaly v této krajině další změny – od rozvoje cestářství, které mezi prvními začalo segmentovat krajinu na jednotlivé dílce až po rozšiřování jednotlivých obcí do okolní krajiny. Tyto změny nebyly tak zásadní jako změny, které přišly s koncem 19. a celým 20. stoletím. Nejzásadnější změnou této doby, která ovlivnila ráz této krajiny byla regulace řeky Moravy, která proběhla na tomto území v průběhu 30. let minulého století. Kromě velmi významných ekologických změn, které měly nedozírný následek na okolní krajinu, proběhla i změna jiná, v té době víceméně opomíjená – změna krajinného rázu tohoto území. S narovnáním toku zmizela estetičnost a svým způsobem romantika meandrujícího toku, která je patrná do dnešní doby v okolí Rohatce. V hodnocení krajinného rázu má velký význam čas, ten jako jediný ukáže správnost našich rozhodnutí, které měnily ráz této krajiny. Protože by bylo jistě zajímavé vědět jak se naši potomci třeba za takových 80. let budou tvářit např. na telefonní vysílače nebo obchodní komplexy na okrajích měst. Vůbec by bylo zajímavé podívat se jak bude vypadat krajina řeky Moravy a její ráz za takových sto let.

1


2. Cíl práce Cílem práce bylo zhodnocení krajinného rázu nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem. Ke zhodnocení bylo potřeba použití dvou metodik. Metodiku mapování krajiny od Vondruškové a kol., 1994 pro zjištění aktuálního stavu segmentu krajiny. Metodiku krajinného rázu od Agentury ochrany přírody a krajiny, 1999 – Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatnění ve veřejné správě pro zjištění dochovanosti krajinného rázu. Po zhodnocení území pomocí těchto dvou metodik je cílem vybrat území, které by bylo vhodné k následné ochraně – návrh přírodního parku.

2


3. Obecný přehled problematiky 3.1. Definice základních pojmů Následující pojmy jsou definovány v zákoně 114/1992 Sb.: Zákon o ochraně přírody a krajiny. Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy a v krajině. Přírodní park je obecně chráněné území podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přírodní parky zřizují krajské úřady vyhláškou, ve které omezují činnosti, jež by mohly vést k rušení, poškození nebo k zničení dochovaného stavu území, cenného pro svůj krajinný ráz a soustředěné estetické a přírodní hodnoty. Předchůdcem přírodních parků byly tzv. klidové oblasti, které však byly zřizované pro omezení negativních vlivů na rekreační využívání těchto oblastí. Z klidových oblastí se podle uvedeného zákona staly přírodní parky. Tento zákon nově definuje pojem významný krajinný prvek jako prostředek obecné ochrany krajiny. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy 3

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku vydává orgán ochrany přírody. Účastníkem řízení je vlastník dotčeného pozemku. Rozhodnutí o registraci se oznamuje rovněž nájemci dotčeného pozemku, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci. Evropská úmluva o krajině závazná pro ČR od 1.10. 2004 Krajina značí část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních anebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů. Uspořádáním

krajiny

se

rozumí

zvláště

významné

činnosti,

směřující

ke zhodnocení, obnově či tvorbě krajiny. Ochranou krajiny se rozumí činnosti pro uchování a udržení významných či charakteristických krajinných aspektů, jejichž hodnota pro krajinné dědictví vyplývá z jejich přirozeného utváření anebo z lidských zásahů.

4


3.2. Přehled metodik Tento přehled metodik, které se zabývají hodnocením krajinného rázu, není seznamem všech metodik používaných v problematice krajinného rázu, ale je pouze stručným nástinem této problematiky.

Míchal, I. et al., 1999: Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě Hodnocení krajinného rázu se provádí expertním soudem na základě podrobné bilance přírodních a kulturních charakteristik krajiny a od nich se odvíjejících typických znaků, které se podílejí na vzniku estetických anebo přírodních hodnot dané krajiny. Typické znaky krajinného rázu jsou jednotlivé, člověkem v krajině zprostředkovaně vnímané charakteristiky krajiny, které spoluvytvářejí její obraz. Jsou výsledkem obsahového hodnocení smyslově vnímatelných, zejména vzhledových vlastností krajiny, jejichž obsahy jsou neseny jak estetickými, tak přírodními, případně dalšími (např. historickými) hodnotami. Typické znaky je vhodné rozdělit na dominantní, hlavní a doprovodné. Dominantní znaky jsou pro danou oblast rozhodující a bez nich daná oblast ztrácí svou identitu. Hlavní znaky danou oblast popisují a jsou člověkem vnímány jako hlavní komponenty jejího krajinného rázu. Doplňující (doprovodné) znaky obraz krajiny dotváří, nejsou však pro daný typ oblasti zásadně významné. Rozhodující vliv na rázovitost krajiny mají dominantní a hlavní typické znaky. Doprovodné znaky ráz krajiny dotváří. Typický soubor dominantních, hlavních a doprovodných znaků dané oblasti krajinného rázu vytváří základní rámec pro hodnocení míry narušení, či naopak dochovanosti krajinného rázu v daném místě.

5

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Löw, J., Míchal, I., 2003: Metodické zásahy hodnocení krajinného rázu – hodnocení na místní úrovni Tento způsob hodnocení je určen pro podrobné a co nejpřesnější zhodnocení krajinného rázu v určitém území. Vychází z potřeb ochrany krajinného rázu ve významnějších územích nebo v územích, která mají být dotčena zvlášť významným zásahem. Hodnocení se skládá z těchto navazujících kroků. Vymezení a definice oblastí krajinného rázu. Pro toto vymezení je nutné zjistit a dostatečně přesně popsat, co je pro dané území typické, co tvoří podstatu jeho rázovitosti, tedy popsat typické znaky krajinného rázu daného území. Zároveň je nutno vymezit segmenty území, kde jsou tyto typické znaky stejné nebo podobné, tj. vymezit oblasti krajinného rázu. Zjištění míry dochovanosti krajinného rázu v konkrétním místě. K tomu je třeba zjistit, jak je krajinný ráz dochován v hodnoceném místě. Slouží k tomu porovnání, jak reprezentativně jsou typické znaky dané oblasti v daném místě dochovány a jakou má tedy místo z hlediska krajinného rázu hodnotu. Stanovení stupně a způsobu ochrany krajinného rázu v konkrétním místě. O tom, zda a v jaké míře bude chráněn krajinný ráz daného místa spolurozhoduje celá řada dalších aspektů a zájmů v území. I málo dochovaný krajinný ráz tak může být přísně chráněn, je-li obecně uznáván za vzácný a cenný, stejně jako dobře dochovaný krajinný ráz může být změněn, stojí-li v cestě jinému celospolečensky významnějšímu záměru.

6

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Salašová, A., 2005: Posuzování krajinného rázu Posuzování krajinného rázu se skládá ze dvou fází. První fází je charakteristika (klasifikace krajiny). Jedná se o praktické kroky, které se týkají studia, identifikace území rozdílného charakteru, její klasifikace, mapování a popisu charakteru. První fáze se skládá ze čtyř kroků. Definování rozsahu (posudky krajinného rázu, které jsou definovány záměrem a cílem – ty určí mírku a úroveň detailu posuzování), rozborové studie (obsahují souhrn podkladových zpráv, ostatní data a mapové informace, které slouží pro identifikaci území společného charakteru – předběžné vymezení typů a území krajinného rázu), terénní průzkumy (slouží k ověření a upřesnění předběžného vymezení typů a areálů krajinného rázu), klasifikace a popis (upřesňují a finalizují výstupy z procesu klasifikace krajiny). Druhou fází je příprava posudků (hodnotové posouzení). Druhá fáze obsahuje dva kroky. Rozhodování o přístupu k posudkům (požadovaná úroveň objektivity rozhodování) a vypracování posudků (výstupem jsou návrhy na zlepšení, informace pro územní rozvoj, zvláštní výzkumy, krajinné strategie a směrnice, návrhy pro rozvoj území).

Vorel, I., Bukáček, R., Matějka, P., Culek, M., Sklenička, P., 2003: Metodika posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz Metoda posouzení vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz vychází z principu ochrany takových charakteristik, znaků a hodnot krajinného rázu, které jsou výraznými atributy přírodní a estetické kvality krajiny. Dále z principů krajinné ekologie, která chápe krajinu jako část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořenou souborem funkčně propojených ekosystémů. Strukturu krajiny chápe jako prostorové uspořádání krajinných složek a prvků a jejich vzájemné vztahy. Krajinný ráz je vyjádřen přítomností určitých znaků a jevů přírodní, kulturní a historické charakteristiky a vizuálním uplatněním znaků a jevů jednotlivých charakteristik v krajinné scéně. Princip metody spočívá v tom, že celkový problém hodnocení se rozkládá na dílčí, samostatně řešitelné problémy. Subjektivita hodnocení se tak rozkládá na řadu drobných 7

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem rozhodnutí a eventuální nepřesnosti a odchylky, vyplývající z více, či méně subjektivních pohledů, se do značné míry vyrovnávají. Rozložení problému se provádí: prostorovou a charakterovou diferenciací – rozložením na charakterově homogenní části krajiny (oblasti a místa krajinného rázu), které se provádí vymezením zřetelně odlišných prvků s ohledem na terénní morfologii, charakter vegetačního krytu, charakter osídlení a dalších. Identifikací znaků a hodnot přírodní, kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu v oblastech a místech krajinného rázu. Identifikace znaků a hodnot znamená nalezení takových znaků a hodnot jednotlivých charakteristik, které výrazně spoluurčují ráz krajiny v daném prostoru (dotčeném vlivem navrhovaného záměru). Znaky jednotlivých charakteristik mohou mít pozitivní, negativní nebo neutrální charakter a mohou mít různý význam – určující, zásadní, významný, jedinečný. Posouzení míry vlivu navrhovaného záměru na identifikované znaky a hodnoty. Toto posouzení se provádí ve čtyřstupňové škále – žádný vliv, slabý vliv, středně silný, silný vliv.

Bukáček, R., 2005: Preventivní hodnocení krajinného rázu rozsáhlejšího území – metodika a její použití Preventivní hodnocení krajinného rázu si klade za cíl celkové vyhodnocení stávající estetické a přírodní kvality krajinného rázu sledovaného území. K rozdělení sledovaného území na charakterově odlišné části slouží prostorová a charakterová diferenciace sledovaného území. Sledovaní území lze rozdělit na oblasti krajinného rázu, charakteristické krajinné celky, specifická místa krajinného rázu. Hodnocení míry vlivu stavby či jiného záměru na krajinný ráz spočívá u preventivního hodnocení v konfrontaci působení záměru na jednotlivé části krajiny, podílející se na utváření krajinného rázu. Tyto části společně utváří přírodní, kulturní a historickou charakteristiku krajinného rázu a říkáme jim znaky charakteristik krajinného rázu nebo jen znaky. Aby bylo možné dosáhnout hodnocení stávajících kvalit krajinného rázu územní jednotky je provedena klasifikace identifikovatelných znaků. Klasifikace spočívá v určení významu přítomnosti daného znaku, jeho celkovém 8

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem projevu a jeho cennosti. Význam znaku spočívá v jeho podílu v celkovém výrazu krajiny. Význam je stanoven ve stupnici: Zásadní znak určuje charakter krajiny a vymezení dané územní jednotky, je rozhodující. Spoluurčující znak spolu se zásadními znaky vytváří celkový obraz krajiny, nemá však vlastnosti vymezující územní jednotku, spoluvytváří tvář krajiny (rázovitost). Doplňující znak dotváří jemné prvky krajiny, jejichž přítomnost není zanedbatelná, ale nepodílí se na celkovém obrazu krajiny. Projev znaku charakteristiky krajinného rázu je vlastnost znaku, která působí v pozitivním nebo negativním smyslu vůči estetické a přírodní hodnotě krajinného rázu, harmonickému měřítku či ostatním vztahům. Cennost je chápána jako určitá jedinečnost znaku z hlediska jeho obdoby. Stanovení cennosti znaku je zadáváno dle stupnice: Jedinečný znak, který je ojedinělý v rámci oblasti. Znak význačný je znakem ojedinělým v rámci regionu a je k němu vztažen, zatímco na úrovni širšího měřítka vnímání patří ke znakům běžným. Běžným znak je znak, který nepatří ani do jedné vyšší kategorie.

9


4. Obecné seznámení s územím 4.1. Administrativní poměry Sledované území se nachází v jihovýchodní Moravě ve Zlínském kraji a částečně Jihomoravském kraji. Jedná se o správní oblast bývalého okresu Uherského Hradiště a okresu Hodonín. Jednotlivé nemovitosti se nacházejí v územním obvodu, kde státní správu katastru nemovitostí ČR vykonává Katastrální úřad pro Zlínský kraj a Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště a Hodonín. Sledované území je součástí těchto katastrálních území Uherské Hradiště, Staré Město, Kunovice, Ostrožská Nová Ves, Chylice, Kvačice, Uherský Ostroh, Polešovice, Nedakonice, Kostelany nad Moravou a Moravský Písek, který jako jediný patří pod Jihomoravský kraj. Podle druhu pozemku převažuje na dané lokalitě lesní pozemek a orná půda, dále pak pozemky jiného využití. Majoritním vlastníkem pozemků na lokalitě jsou Lesy ČR, s.p. Dalšími vlastníky jsou například jednotlivé obce území a dále pak řada soukromých vlastníků, kteří jsou majitelé nemovitostí a různých pozemků převážně typu orná půda. Vodní toky a plochy na území spravuje Povodí Moravy, s.p. a soukromé firmy.

10


4.2. Přírodní poměry 4.2.1. Geologické poměry Území okresu Uherské Hradiště náleží geologicky k západním Karpatům, převážně flyšovému pásmu, z menší části k neogenní Vídeňské pánvi. Část Vídeňské pánve na území okresu je geologicky velmi mladou strukturou označovanou jako Hradišťský příkop. Jeho výplň je stáří neogenního a kvarterního. V příkopu je údolí řeky Moravy, které rozděluje flyšové území na menší západní část (Chřiby a část Kyjovské pahorkatiny) a větší východní část (Vizovická vrchovina a Bílé Karpaty)1. Prapůvodní území, v němž se rozkládá zájmové území, je obrovská pánev, nazývaná také moře Tethys v období téměř před 300 mil. let. V průběhu dalších desítek miliónů let dochází k ukládání splavenin, živočišných a rostlinných zbytků na mořské dno. Před asi 100 miliony let v křídě druhohor začínají horotvorné procesy, které mořské dno vyzvedly a přerušily ukládání sedimentů. V dalších milionech let se vzniklá pohoří snížila a do pevniny začalo pronikat moře. Na jeho dno se opět začal splachovat a usazovat materiál z okolních horských masivů – Karpat i Českého masivu. Jednalo se o rozrušené zbytky vápenců, vyvřelin i krystalických břidlic, které se ukládaly nejdříve při pobřeží, později sjížděly kalovými proudy po svazích na dno do hlubin pánve. Tam se vytvářely mocné série střídajících se jílovitých břidlic a pískovců. Tato souvrství nazýváme flyšová. Před asi 12 miliony let se zdvihl tzv. Vídeňský práh, vzniká Vídeňská pánev, jejíž součástí se stává i Dolnomoravský úval2. Severovýchodní výběžek Dolnomoravského úvalu mezi Veselím nad Moravou a Napajedly a jeho nejbližší okolí je typickou oblastí fluviálních sedimentů říčních teras, údolní nivy a náplavových kuželů. Osou Dolnomoravského úvalu je široká niva řeky Moravy. V příčném profilu je údolí Moravy asymetrické tak, že SZ svah je mírný, většinou překrytý sedimenty náplavových kuželů; JV návětrný svah je příkřejší, s málo mocnými relikty spraší. Severovýchodně od Uherského Ostrohu a ve Starém Městě leží v nadloží fluviálních písčitých štěrků zahliněné štěrky náplavových kuželů. 1 HAVLÍČEK, P. Vývoj terasového systému řeky Moravy v Hradišťském příkopu. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská : Uherskohradišťsko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. 2 PÁSEK, J. Sborník Příroda JV Moravy. Gottwaldov: Krajské nakladatelství, 1960. Nástin geologických poměrů Gottwaldovského kraje, s. 69.

11

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Fluviální písčité štěrky v údolní nivě řeky Moravy jsou překryty povodňovými hlínami. Hojné jsou zuhelnatělé kmeny a úlomky dřev. V bagrovišti u Ostrožské Nové Vsi byly v hloubce 14 m nalezeny smrková šiška a zuhelnatělé kmeny. V hloubce 0 - 10 m pod hladinou podzemní vody četné kosti pleistocénních savců: mamut, kůň, pratur, jelen, sob a srstnatý nosorožec. Fluviální povodňové hlíny a jíly jsou hnědošedé až černohnědé a dosahují mocnosti 1- 6 m. Tvoří povrch údolní nivy řeky Moravy a jejich přítoků. Tyto holocenní uloženiny jsou rozděleny jednou až dvěma subfosilními půdami. Ve Veselí nad Moravou byla z uhlíků ve spodní subfosilní půdě provedena radiokarbonová analýza, která ukázala na jejich stáří 3 560 ± 130 let. Na rozhraní s fluviálními písčitými štěrky jsou častá zuhelnatělá dřeva jasanu, habru, dubu, topolu apod. (Ostrožská Nová Ves)1.

1 HAVLÍČEK, P. Vývoj terasového systému řeky Moravy v Hradišťském příkopu. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská : Uherskohradišťsko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855.

12


4.2.2. Geomorfologické poměry Sledovaná lokalita patří do těchto geomorfologických jednotek3: Provincie:

Panonská provincie

Soustava:

Vnitrokarpatské sníženiny

X

Podsoustava: Vídeňská pánev

XA

Celek:

Dolnomoravský úval

XA-1

Podcelek:

Dyjskomoravská niva

X A - 1B

XA – 1 Dolnomoravský úval Tento nížinný celek je součástí soustavy Vnitrokarpatských sníženin a proniká od JZ do SV mezi jednotlivé podsoustavy flyšového pásma Karpat a člení se na podcelky: Dyjskomoravskou nivu a Dyjskomoravskou pahorkatinu. Mírně zvlněný reliéf okolních pahorkatin přechází skoro plynule v plochý reliéf úvalu, který se vyznačuje převahou reiéfu akumulačního nad erozně denudačním. XA -1B Dyjsko-moravská niva Dyjsko-moravská niva podcelek tvořící nejnižší část Dolnomoravského úvalu. Skládá se ze spojené nivy řeky Moravy a řeky Dyje. Plocha 346,70 km2, stř. výška 171,3 m, stř. sklon 0°29', akumulační rovina podél obou řek tvořená čtvrtohorními fluviálními usazeninami - spodním štěrkopísčitým souvrstvím a svrchním souvrstvím hlinitých písků a písčitých hlín, četné meandry byly protnuty umělými koryty, mrtvá ramena, uprostřed niv vystupují nízké terasy převáté v přesypy (tzv. Hnidy). 1. v. s., louky, pole, teplomilné smíšené lužní porosty tvořené vrbami, olšemi, topoly, habry, duby, javory apod. Vyskytuje se tu vysoká zvěř, hnízdiště ptactva. PR Kolébky - luh s převahou jasanu, olše, topolu černého a topolu bílého. PP Lázeňský mokřad,

PP Tůň u Kostelan,

PP Strážnické Pomoraví4.

3 NEKUDA, V., et al. Vlastivěda moravská: Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. Vývoj terasového systému řeky Moravy v Hradišťském příkopu, s. 855. 4 DEMEK, J, et al. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. 2. upravené vydání. Brno: MŽP ČR, 2006. 582 s.

13


4.2.3. Klimatické poměry Oblast Dolnomoravského úvalu leží v teplé klimatické oblasti: s dlouhým až velmi dlouhým, velmi teplým a suchým létem. Přechodné období je zde velmi krátké s teplým až mírné teplým jarem i podzimem. Zima krátká, mírné teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrné roční teploty se pohybují v oblasti Dyjsko-moravské nivy od 8,7 do 9,4 °C. Nejchladnějším měsícem roku je v průměru leden. Průměrná teplota ledna klesá v Dyjsko-moravské nivě na -1,9 až -2,2 °C. Vegetační období začíná v Dolnomoravském úvalu průměrně 18. března. Vegetační období s průměrný denními teplotami 10 °C začíná v nejteplejší části okresu kolem 18. dubna a končí počátkem druhé dekády října, trvá tedy přibližně 6 měsíců. Nejteplejším

měsícem

je

červenec.

V

červenci

je

průměrná

teplota

v Dolnomoravském úvalu přes 19 °C. Letní období charakterizujeme průměrnými denními teplotami 15 °C a více. Začíná v nejteplejší části okresu 15. května a končí 15. září, trvá tedy kolem 4 měsíců. Oblačnost je významný klimatický prvek ovlivňující délku slunečního svitu, teplotu i vlhkost vzduchu. Nejnižší je v září (4, i až 4,9 desetin pokrytí oblohy) a nejvyšší v listopadu až prosinci (7,3 až 7,8 desetin). Příznivost podnebí je ovlivňována i délkou slunečního světla. Od nejnižších hodnot v prosinci (43 až 49 hodin) přibývá jeho délka až k červenci (262 až 275 hodin), potom opět ubývá. V chladném půlroce ( říjen až březen) spadne 217 až 404 mm srážek, což znamená 36 až 43 % ročního úhrnu. V teplém pololetí (duben až září) spadne 380 až 522 mm srážek. Z ročního úhrnu je to 57 až 64 %. Sněžných dnů je za rok 25 až 40. Průměrný nástup sněhové pokrývky připadá v Dolnomoravském úvalu na počátek prosince56.

5 QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Československá akademie věd, 1971. 79 s. 6 QUITT, E. Klima Jihomoravského kraje. Brno: Práce Krajského pedagogického ústavu, 1984. 164 s.

14


4.2.4. Půdní poměry Člověk svou dlouholetou hospodářskou činností podstatně ovlivnil charakter dnešních půd. K největším změnám došlo a dochází při zemědělské velkovýrobě. Struktura využití půdního fondu, která se během staletí ustálila v jakémsi „rovnovážném stavu" mozaiky drobných polí, luk, pastvin, mokřadů, terénních stupňů, lesů a vodních ploch, byla zcela změněna procesy kolektivizace a scelování pozemků. Nesporný přínos těchto tendencí zemědělské velkovýroby je ve zvýšení produkce, řada vedlejších účinků intenzifikace má však negativní vliv na úrodnost půd. Nejvíce patrným jevem je eroze půdy, která byla urychlena vytvářením velkých lánů s monokulturami erozně nebezpečných plodin7. Dle půdní mapy České republiky se na většině území nacházejí nivní půdy a na menší části území hnědozemě. Nivní půdy (fluvizemě) vyplňují plochá dna říčních údolí, zvláště podél větších toků. Původními porosty byly lužní lesy, druhotnými údolní louky. Půdotvorným substrátem jsou výhradně nivní uloženiny (říční a potoční náplavy). Nivní půdy jsou vývojově velmi mladými půdami. Půdotvorný proces je, nebo do nedávna byl, často periodicky přerušován akumulační činností vodního toku při záplavách, při kterých byl na tvořící se půdu ukládán nový nános zeminného, do značné míry prohumózněného materiálu. Pod nevýrazným humusovým horizontem leží přímo matečný substrát, tvořený naplaveným materiálem. Barva celého profilu je obvykle hnědá nebo šedohnědá. Zrnitostní složení nivních půd silně kolísá v závislosti na rychlosti toku a na vzdálenosti od řečiště. Mimo období občasných záplav nejsou tyto půdy obvykle ovlivňovány nadbytečnou vlhkostí. Reakce půdy je většinou slabě kyselá až neutrální. Hnědozemě se vyskytují v okrajových částech území. Hnědozemě vznikaly pod původními dubohabrovými lesy. Půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš, dále sprašová hlína nebo i smíšená svahovina. Hlavním půdotvorným procesem je illimerizace, při které je svrchní část profilu ochuzována o jílnaté součástky, které jsou zasakující vodou přemisťovány do hlubších půdních horizontů. Půdní reakce je zpravidla slabě kyselá8.

7 KUNDRAT, M. Půdy. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská: Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. 8 TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. 1. vydání. Praha: Česká geologická služba, 2003. 68 s.

15


4.2.5. Hydrologické poměry Vodstvo území tvoří nejen významnou složku krajiny, nýbrž i důležitý přírodní zdroj pro zásobování obyvatelstva a zemědělství. Jezera na území jsou zastoupena starými říčními rameny v údolní nivě řeky Moravy. Hlavním tokem území je řeka Morava, která meandrovala v široké údolní nivě. V současné době je již zcela regulovaná a má upravené koryto na ochranu před stoletým průtokem, který pod soutokem s Olšavou představuje 732 m3 s-1. Řeka Morava přijímá na území několik menších potoků a říček. Z pravé strany jsou významnější Salaška (Salašský potok) a Dlouhá řeka. Z levé strany je to po toku Olšava. Vodárensky a rekreačně využívané jsou zatopená štěrkoviště u Ostrožské Nové Vsi (115 ha). Nejvýznamnější zásoby podzemních vod jsou ve štěrkopísčité výplni údolní nivy řeky Moravy. Podzemní voda je zde celoročně doplňována jednak ze srážek, jednak je v hydraulickém spojení s vodami řeky Moravy. V Dolnomoravském úvalu je niva Moravy lemována propustnými horninami s výskytem podzemních vod nad úrovní místní erozní báze. Jde o nesouvislé zvodnění terasových písků a štěrků a dalších uloženin. Podzemní vody jsou na území využívány intenzívně. Ty jsou představovány jímacím územím u Ostrožské Nové Vsi. Zvodnělé kvartérní sedimenty řeky Moravy jsou pro svůj význam vyhlášeny za chráněnou oblast přirozené akumulace vody. Na ploše území se vyskytují sirovodíkové vody, které jsou lázeňsky využívány ( lázně v Ostrožské Nové Vsi)9.

9 KESTŘÁNEK, J; VLČEK, V. Vodní toky a nádrže : Zeměpisný lexikon ČR. 1. vydání. Praha : Academia, 1984. 315 s.

16


4.2.6. Biota 4.2.6.1. Biogeografická regionizace Podle v

biogeografického

Dolnomoravském

úvalu,

členění

který

je

České součástí

republiky

leží

zájmové

Dyjsko-Moravského

území

bioregionu 10.

Podprovincie: Severopanonská Soustava:

Vídeňská pánev

Podsoustava: Jihomoravská pánev Celek:

Dolnomoravský úval

Podcelek:

Dyjsko - moravská niva

4.2.6.2. Fytogeografické členění Podle regionální fytogeografického členění České republiky náleží zájmové území k fytogeografické oblasti termofytika, do fytogeografického okresu číslo1811. Jihomoravský úval ( podokres 18b Dolnomoravský úval ). •

fytogeografická oblast – Thermophyticum

•

fytogeografický obvod - Jihomoravský úval

•

fytogeografický okres - Dolnomoravský úval

4.2.6.3. Potenciální vegetace Přirozenou vegetaci by v zájmovém území byly v geobiocenologickém pojetí většinou měkké luhy tvořené olšovou vrbinou (Alni glutinosae - saliceta inferiora) a topolojilmovou jaseninou (Ulmi-fraxineta populi inferiora), místy pak i tvrdé luhy tvořené habrojilmovou jaseninou (Ulmi-fraxineta carpini inferiora) a dubovou jaseninou (Querci roboris-fraxineta inferiora)12.

10 CULEK, M, et al. Biogeografické členění ČR. Praha: Enigma, 1996. 340 s. 11 HEJNÝ, S; SLAVÍK, B. Regionálně fytogeografické členění ČR. Květena ČSR . 1987, 1. díl, s. 557. 12 BEZDĚČKA, P; ČOUPEK, J; POJSL, M., TARCALOVÁ, L. Staré Město v proměnách staletí. Staré Město: Město Staré Město, 2000. 412 s. ISBN 80-86045-42-0.

17


4.2.6.4. Flora Lužní lesy zaujímají podstatnou část území a svým charakterem jsou natolik významné, proto se následující text zabývá pouze lužními lesy území. Lužní lesy zájmového území patří k jilmové jasenině s charakteristickými druhy dřevin jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia), dubem letním (Quercus robur), jilmem habrolistým (Ulmus minor), jilmem vazem (Ulmus laevis), v příměsi s topolem černým (Populus nigra), topolem bílým (Populus alba) a lípou srdčitou (Tilia cordata). Na vlhčích místech jsou doprovázeny olší lepkavou (Alnus glutinosa), na sušších místech se vyskytují habr obecný (Carpinus betulus) a javor babyka (Acer campestre). V keřovém patru roste převážně bez černý (Sambucus nigra), svída krvavá (Swida sanguinea). Často se vyskytuje chmel otáčivý (Humulus lupulus). V jarním bylinném podrostu jsou nejhojnějšími druhy dymnivka dutá (Corydalis cava), orsej jarní (Ficaria verna), česnek medvědí (Allium ursinum). V letním aspektu převládají popenec břečťanolistý (Glechoma hederifolia), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ostružiník ježiník (Rubus caesius). Další typické druhy jsou pak čarovník pařížský (Circaea lutetiana), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kuklík městský (Geum urbanum), violka lesní (Viola reichenbachiana), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), ostřice kalužní (Carex acutiformis), ostřice lesní (Carex sylvatica), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), kostřava obrovská (Festuca gigantea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), šťovík krvavý (Rumex sanguineus), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), ocún jesenní (Colchicum autumnale), svízel přítula (Galium aparine), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), kapustka obecná (Lapsana communis), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), krtičník hlíznatý (Srophularia nodosa)13.

13 GRULICH, V. Výsledky floristického kurzu ČSBS v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště: ONV Uherské Hradiště, 1987. 125 s.

18


4.2.6.5. Fauna V poříční nivě žijí nížinné teplomilné druhy. Ve vodách v okolí Uherského Ostrohu žije velké množství vodních živočichů. Z vodních měkkýšů se vyskytují škeble rybničná a velevrub nadmutý. V štěrkopískových jezerech se vyskytuje i zavlečená slávička mnohotvárná. Plži jsou hojně zastoupeni bahenkou živorodou, plovatkou bahenní, okružákem ploským, jantarkou obecnou. Pijavky jsou zastoupeny druhy žijícími zejména ve slepých ramenech – pijavka koňská, chobotnatka plochá, chobotnatka štítkatá. Vodní prostředí je také charakterizováno řadou vážek - motýlice lesklá, šidélko větší, šídlo pestré, vážka ploská. Z ryb byla zjištěna hořavka duhová, kladoucí jikry do mlžů. Dále pak plotice obecná, slunka obecná, jelec proudník, jelec tloušť, perlín ostrobřichý, bolen dravý, lín obecný, ouklej obecná, cejn velký, karas obecný, karas stříbřitý, kapr obecný, štika obecná, sumec obecný, okoun říční, candát obecný. Uměle dosazeni jsou úhoř říční, amur bílý, tolstolobik bílý, sumeček americký. Hojně jsou zastoupeni i obojživelníci

ropuchou obecnou, ropuchou zelenou,

skokanem hnědým, skokanem štíhlým, skokanem skřehotavým, rosničkou zelenou, čolkem obecným a blatnicí skvrnitou. Plazi jsou zastoupeni užovkou obojkovou, užovkou podplamatou, užovkou hladkou, užovkou stromovou, zmijí obecnou a hojnou ještěrkou obecnou14. Z atraktivních velkých motýlů se na území vyskytuje martináč hrušňový, otakárek fenyklový, otakárek ovocný, pestrokřídlec podražcový, bělásek hrachový, žluťásek čičorečkový, babočka admirál, babočka paví oko, babočka osiková, bělopásek topolový, přástevník pryšcový, stužkonoska modrá a řada dalších. Z ptáků byli na území pozorováni potápka roháč, potápka malá, bažant obecný, červenka obecná, kormorán velký, kachna divoká, polák chocholačka, bukáček malý, drozd brávník, drozd kvíčala, linduška lesní, volavka popelavá, čáp bílý, břehule říční, labuť velká, skřivan polní, stehlík obecný. Dravci jsou zastoupeni luňákem hnědým, jestřábem lesním, kání lesní, poštolkou obecnou a krahujcem obecným. Z drobných savců jsou v území zjištěni hlodavci hraboš polní, myš domácí, norník rudý, hryzec vodní, myšice lesní, plch velký. Ze zajícovitých ještě přežívá zajíc polní a králík divoký. Pravidelně se zde vyskytuje také srnec obecný a přechodně prase divoké, které na území sestupuje z vyšších poloh15. 14 HRABEC, J. Zvířena. In RAŠTICOVÁ, B. Uherský Ostroh. Uherský Ostroh: Město Uherský Ostroh, 2000. s. 383. 15 BEZDĚČKA, P. Fauna Jihovýchodní Moravy. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1997. 118 s.

19


4.3. Chráněná území Na zájmovém území se nachází přírodní rezervace Kolébky, přírodní rezervace Lázeňský mokřad, přírodní památka Tůň u Kostelan a tři evropsky významné lokality.

PR Kolébky Jedná se o lužní les s přechodovými společenstvy mezi měkkým a tvrdým luhem, 1 km jižně od obce Nedakonice. Rozloha 95,86 ha, nadmořská výška 170 m.n.m. Předmět ochrany – zachovaný lesní typ jilmového luhu s typickou flórou a faunou. Cílené hospodaření bude směřovat k porostu bez nepůvodních dřevin. Část stromů bude vybrána k přestárnutí a dále pak se bude počítat se zalučněním orné půdy v ochranném pásmu rezervace.

PP Lázeňský mokřad Vlhké slatinné louky 1 km severně od obce Ostrožská Nová Ves. Rozloha 9,1756 ha v nadmořské výšce 175 m.n.m. Předmět ochrany – zachovaný poslední zbytek slatinných luk a porostů vrbin jako biotopu vzácných druhů bezobratlých. Cílové hospodaření spočívá v kosení luk koncem léta z důvodu možného zahnízdění ohrožených druhů ptáků.

PP Tůň u Kostelan Slepé rameno řeky Moravy 0,2 km JV vzdáleného od obce Kostelany nad Moravou. Rozloha 1,2 ha, 175 m.n.m. Předmět ochrany – jedna z posledních lokalit kotvice plovoucí. Cílové hospodaření neumožňuje chov ryb a čerpání vody16.

16 ŠNAJDARA, P, et al. Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. Zlín: OkÚ Uherské Hradiště, 2002. 39 s.

20

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem EVL Nedakonický les Jedná se o rozsáhlý lesní komplex, který se rozprostírá mezi městy Uherské Hradiště a Uherský Ostroh v široké údolí řeky Moravy. Reprezentuje významný zbytek vegetace evropských mokřadů. Jde o stanoviště mnoha chráněných nebo ohrožených rostlinných a živočišných druhů. EVL Insel Staré rameno řeky Moravy vzdálené 1,3 km jižně od středu obce Nedakonice s výskytem populace vzácné ryby hořavky duhové, která patří v EU k nejohroženějším druhům.

EVL Čerťák Odstavené rameno řeky Moravy 0,8 km JZ od středu Starého Města s výskytem populace hořavky duhové17.

17 ŠNAJDARA, P., PODEŠVA, Z., 2007: Mapa Přírodních zajímavostí Uherskohradišťska, měř. 1:85 000, Odbor ŽP Městského úřadu Uherské Hradiště, SHOCart

21


5. Metodika 5.1. Pracovní postup a) výběr sledovaného území Bylo zvoleno území nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem. Pro vymezení byly zvoleny pevné hranice v podobě silničních komunikací a v části území v podobě železniční trati, které vytvářejí hranici celému území.

b) získání dostupných podkladů a informací o území Informace o území byly čerpány především z knih a článků (odborné o problematice krajinného rázu, lokální o území – přírodní poměry, historie území). Pro kulturní aspekty krajinného rázu bylo nutno navštívit Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a Městské muzeum ve Veselí nad Moravou. Specifické informace byly konzultovány s odborníky – lokálními znalci na jednotlivé problematiky – PhDr. Milada Frolcová (historička), PhDr. Blanka Rašticová (historička), PhDr. Miroslav Vaškových (archeolog),

paní

Floriánová

(etnografie),

paní

Bilíková

a

paní

Zemánková

(fotodokumentace) a Mgr. Peter Futák (historik) z Městského muzea Veselí nad Moravou. PhDr. Blanka Rašticová poskytla historické fotografie a pohlednice území a pomohla s datací křížů. Odborná konzultace byla poskytnuta také od Ing. Hedviky Psotové zabývající se projekty krajinného inženýrství na Zlínsku.

c) terénní průzkum Terénní průzkum probíhal v několika etapách. V první etapě bylo území vyhodnoceno pomocí metodiky mapování krajiny Vondrušková a kol., 1994. V druhé etapě bylo území zkoumáno z hlediska významného krajinného inventáře. Na území byly zjištěny především kříže, které byly pomocí GPS přístroje lokalizovány a posléze zaneseny do mapy. Ve třetí etapě bylo území mapováno pomocí metodiky hodnocení krajinného rázu.

22

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem d) kancelářské zpracování Kancelářské zpracování má dvě části. Vlastní text práce a přílohy. Do příloh byla vytvořena fotodokumentace, s retrospektivní částí. Dále byly zpracovány mapy. Mapa širších územních vztahů, mapa aktuálního stavu segmentu krajiny pomocí metodiky Vondruškové a kol., mapa krajinného rázu území pomocí metodiky AOPKu, mapa stupnice kvality krajinného rázu území, mapa významného krajinného inventáře území a mapa návrhu přírodního parku.

23


5.2. Popis vlastní metodiky Na sledované území bylo použito dvou metodik. Metodika mapování krajiny byla použita na mapování aktuálního stavu krajiny. Metodika krajinného rázu byla použita na zjištění dochovanosti krajinného rázu sledovaného území.

5.2.1. Metodika mapování krajiny Metodika mapování krajiny umožňuje základní mapování krajiny. Vytvořený systém mapování využívá k hodnocení krajinného prostoru charakteristik rozdílů ve využívání a zároveň antropogenního zatížení jeho jednotlivých částí. Navrhuje logické rozčlenění krajiny s typizací a kódováním tak, aby byla kdykoliv umožněna následná podrobnější diferenciace mapovaných segmentů. Mapovací klíč umožňuje sledování celoplošné (zemědělsky využívané krajiny, lesů a intravilánu). Základní uplatnění metodiky – vymezení kostry ekologické stability, lokalizace VKP, celoplošné mapování biotopů, projekty a realizace pozemkových úprav, územní plánování18.

5.2.2. Metodika hodnocení krajinného rázu Hodnocení krajinného rázu pomocí metodiky je založeno na určení míry dochovanosti krajinného rázu dané oblasti v daném místě. K tomu slouží porovnání souboru typických znaků dané oblasti krajinného rázu se souborem znaků dochovaných v hodnoceném místě. Místo krajinného rázu je individuální, pohledově související krajinný prostor. Nejmenším místem krajinného rázu je základní krajinářský celek, vyšší jednotkou je nadřazený krajinářský celek. Základní krajinářský celek je individuální krajinný prostor vymezený pohledovými bariérami a má velikost od 1 do 100 ha. Příkladem může být vnitřní prostředí lesa nebo louka obklopená lesem. Základní krajinářské celky mohou být pohledově uzavřené, polootevřené a otevřené (př. pobřeží jezer).

18 VONDRUŠKOVÁ, H, et al. Metodika mapování krajiny. Praha: Český ústav ochrany přírody, 1994. 55 s.

24

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Nadřazený krajinářský celek je krajinný prostor tvořený širšími dálkovými pohledy. Obsahuje zpravidla více základních krajinářských celků. Jeho rozloha se pohybuje v desítkách až stovkách km2. Hodnocení krajinného rázu se provádí expertním soudem na základě podrobné bilance přírodních a kulturních charakteristik krajiny a od nich se odvíjejících typických znaků, které se podílejí na vzniku estetických anebo přírodních hodnot dané krajiny. Typické znaky krajinného rázu jsou jednotlivé, člověkem v krajině zprostředkovaně vnímané charakteristiky krajiny, které spoluvytvářejí její obraz. Jsou výsledkem obsahového hodnocení smyslově vnímatelných, zejména vzhledových vlastností krajiny, jejichž obsahy jsou neseny jak estetickými, tak přírodními, případně dalšími (např. historickými) hodnotami. Typické znaky krajinného rázu vytváří zpravidla: reliéf - velikost vyvýšenin, sníženin struktura ploch - struktura kultur lesů, zemědělské kultury, vodní plochy, typy sídla (návesní, silniční řádková) uspořádání ploch, hran a linií - způsob členění ploch (bloky s jedním pozemkem, bloky s pásovými pozemky), měřítko ploch (velkovýrobní, malovýrobní), obytné, přírodní, orientace hran a linií (horizontální, spádnicové, šikmé) struktura hran a linií - druhy hran a linií (cesty, úvozy, strže, meze), větrolamy, vodní toky, vegetační doprovod linií (zapojené stromové patro, keřové patro) sídelní struktura - poloha sídel a pohledová exponovanost (vrcholová, údolní, ve svahu), charakter osídlení (sevřená zástavba, řádková, dvorcová, rozptýlená, samoty). Soubor těchto typických znaků dané krajiny vytváří její ráz. Typické znaky je vhodné rozdělit na dominantní, hlavní a doprovodné. Dominantní znaky jsou pro danou oblast rozhodující a bez nich daná oblast ztrácí svou identitu. Dominantním znakem sledované oblasti je téměř rovinný reliéf území, řeka Morava, kteří jsou rozhodující pro danou oblast a vytváří identitu daného území. Hlavní znaky danou oblast popisují a jsou člověkem vnímány jako hlavní komponenty jejího krajinného rázu. Hlavními znaky oblasti jsou pozůstatky lužního lesa, 25

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem slepá ramena řeky Moravy a novoveská jezera, které jsou vnímány jako hlavní komponenty krajinného rázu. Doplňující (doprovodné) znaky obraz krajiny dotváří, nejsou však pro daný typ oblasti zásadně významné. Doprovodné znaky tvoří orná půda území a její charakter rozčlenění, která dotváří charakter krajinného rázu. Rozhodující vliv na rázovitost krajiny mají dominantní a hlavní typické znaky. Doprovodné znaky ráz krajiny dotváří. Oblast krajinného rázu je území se stejnými typickými znaky, či velmi podobným souborem typických znaků odrážejících jeho trvale udržitelný stav a vývoj. Typický soubor dominantních, hlavních a doprovodných znaků dané oblasti krajinného rázu vytváří základní rámec pro hodnocení míry narušení, či naopak dochovanosti krajinného rázu v daném místě19.

19 KOLEKTIV AUTORŮ. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě: Metodické doporučení. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 41 s.

26


5.2.2.1. Návrh stupnice kvality krajinného rázu zájmového území Pro výsledné zpracování grafického vyjádření kvality krajinného rázu byla navržena čtyř stupňová stupnice, zahrnující význam hodnoceného segmentu z hlediska jeho vnímání jako součásti krajinného rázu. Stupnice nemá obecnou platnost, je zpracována pro podmínky zájmového území: 1.segmenty antropogenní, vnímané jako ,,všední“, bez významné hodnoty pro kvalitu krajinného rázu (intravilán...) 2.segmenty harmonické, antropogenního původu, avšak tvořící významné či atraktivní prvky krajinného rázu (travino-bylinné porosty, extenzivní sady, jezera po těžbě štěrku, historické venkovské prvky...) 3.segmenty kulturní, antropogenního původu, tvořící tradiční součást krajiny, avšak ke kvalitě krajinného rázu nepřispívají z hlediska kladného vnímání (orná půda, jezera po těžbě štěrku...) 4.segmenty přírodní, člověkem ovlivněné, v krajině s vyššími hodnotami ekologické stability, tvořící kvalitu krajinného rázu Kvalitou krajinného rázu se rozumí pozitivně vnímané krajinné charakteristiky.

27


6. Výsledky 6.1. Hodnocení krajiny Území bylo pomocí metodiky Vondruškové a kol., 1994 rozčleněno do jednotlivých segmentů krajiny, které byly hodnoceny pomocí metodického klíče. Na území byly zjištěny tyto typy aktuální vegetace: lesy, lesní pláště a lemy, vodní toky a meliorační kanály, vodní plochy a nádrže, louky a pastviny, orná půda, orná půda základní, sady, liniová společenstva dřevinná (se zastoupením dřevin > 50 %), liniová společenstva s dřevinami (se zastoupením 10-50 %), liniová společenstva travino-bylinná se zastoupením dřevin < 10 %, lada dřevinná ( zastoupení dřevin > 50 %), lada s dřevinami (se zastoupením dřevin 10-50 %), travino-bylinná lada ( se zastoupením dřevin < 10 %), sídla a objekty mimo intravilán, intravilán a zpevněné plochy, skládky, komunikace. Největší zastoupení jednotlivých segmentů v hektarech mají orná půda základní (1970 ha), lesy (1456 ha), intravilán zasahující do území (721 ha). Graf č. 1: Aktuální stav segmentu krajiny dle metodiky Vondruškové a kol., 1994 Aktuální stav segmentu krajiny mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem v (ha) 41,299

56,649 25,130

96,282

265,020 6,122 31,169 118,381

76,367 15,158

0,344 149,934 720,650

378,549

1456,067

1969,565

19,237

orná půda

intravilán

orná půda základní

liniová společenstva travino-bylinná sezastoupenímdřevin<10%

lesy

lesní pláštěalemy

vodní tokya melioračníkanály

louky a pastviny

vodní plochy anádrže

sídla aobjektymimointravilán

lada dřevinná (zastoupení dřevin>50%)

liniová společenstva dřevinná (sezastoupením dřevin>50 %)

liniová společenstva s dřevinami (sezastoupenímdřevin 10-50%)

sady

zpevněnéplochy,skládky,komunikace

lada s dřevinami (sezastoupením dřevin10-50%)

travino-bylinnálada(se zastoupením dřevin<10%)

28


6.2. Hodnocení krajinného rázu 6.2.1. Významné aspekty krajinného rázu Aspekty nebo-li charakteristiky krajinného rázu můžeme rozdělit na přírodní, kulturní a historické, které svojí trvalou udržitelností a využíváním vytváří harmonické vztahy v krajině.

6.2.1.1. Přírodní aspekty krajinného rázu Přírodní aspekty krajinného rázu jsou tvořeny přírodními podmínkami, které se rozhodujícím vlivem projevují v obraze krajiny. Z hlediska krajinného rázu se hodnotí zejména

vliv

reliéfu,

geologického

prostředí,

hydrologických

vlastností,

půdy,

klimatických podmínek, aktuální a potenciální vegetace a přírodních dominant. Sledované území, které má téměř nulovým sklon, je součástí Dyjsko-moravské nivy, která je nejnižší částí Dolnomoravského úvalu. To znamená, že reliéf měl zásadní význam pro další vývoj této krajiny – umožnil velmi brzké obdělávání půdy a tím podnítil změnu v krajině. Geologické prostředí vzniklo ukládáním střídajících se vrstev jílovitých břidlic a pískovců nazývaných jako flyšové souvrství. Nejdůležitější činností spojenou s geologickým prostředím se stala sedimentace, která dala vznik náplavovým kuželům a vyvýšeným místům zvaným hrúdy, ty jsou patrné podél celé části toku. Hydrologie a hydrologické vlastnosti jako přírodní aspekt krajinného rázu měly od pradávna zásadní vliv na vývoj krajiny. Řeka Morava se podílí na vytváření podoby krajiny, modeluje reliéf a určuje erozní bázi. Povodně a velké vody přinášejí velké množství erodovaného materiálu do nižších poloh. Výsledkem této tisícileté činnosti řeky Moravy je údolní niva, široká místy až 10 km, s vysokými vrstvami úrodné půdy. Bohatství nivy řeky Moravy spočívá také v obrovských zásobách podzemní vody, které řeku doprovázejí a na nichž je také závislá většina měst v Pomoraví. Niva Moravy nabyla dnešní podoby až v posledním tisíciletí. Z četných archeologických nálezů vyplývá, že záplavy nebyly tehdy tak časté a mohutné. Zlom nastal 29

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem až při zemědělské kolonizaci horních částí povodí, které byly doprovázané rozsáhlým kácením – žďářením lesů. Ustálené odtokové poměry byly narušeny, zvýšené odtoky doprovázela eroze a odnos půdy z vyšších poloh způsoboval mocné nánosy povodňových hlín v dolních částech toků. Tento proces pokračoval v několika vlnách s rozvojem pastevectví a zemědělství ve středověku až dodnes. I v dnešní době odráží niva hospodaření v celém povodí. Vodní režim ustálený na začátku století byl ovlivněn regulací toku, rozsáhlými melioracemi a scelováním zemědělských pozemků. Problémem se stalo také zavádění těžké mechanizace, která utužuje půdu a ještě dále zhoršuje schopnost půdy zadržovat vodu20. V roce 1818 jsou provedeny první regulační práce na řece. Regulace znamenala v mnoha úsecích především napřímení toku prokopáním a ohrazením meandrů řeky. Některé meandry byly zasypány, většinou však byly ponechány jako slepá ramena. Regulační práce sice zamezily škodám při záplavách, ale současně ovlivnily vodní režim celé krajiny, zejména pak úroveň hladiny spodní vody. Regulační práce na Moravě v zájmovém území probíhali v několika etapách. Úprava Moravy v roce 1920 úsek Uherské Hradiště – Napajedla, 1930 úsek v Ostrohu. V roce 1931 byl regulován úsek Nedakonice – Uherské Hradiště. V roce 1970 byl regulován znovu úsek v Ostrohu – v dalších říčních kilometrech. V některých dalších úsecích bylo provedena pouze místní prokopání meandrů21. Z hlediska půd se jedná o nivní půdy (fluvizemě) a hnědé půdy. Vysoká kvalita těchto půd byla a je hlavním aspektem, pro rozvoj a trvání zemědělství do dnešní doby v této krajině. Velkou část dnešního území tvoří orná půda, která je obdělávaná místními družstvy. Území se nachází v klimaticky teplé oblasti, což je další důkaz pro vhodnost území k obdělávání. Potenciální vegetace je zastoupena vegetací lužních lesů, jež jsou v současnosti pouze fragmentem v okolní zemědělské krajině. Lužní lesy byly v posledních 1000 letech přeměňovány vypalováním a kácením na louky, pastviny a pole a zachovány zůstaly pouze zbytky. Lužní lesy jsou přizpůsobené záplavám. Jejich výška, počet a délka trvání spolu s režimem hladiny podzemní vody 20 KRÁLOVÁ, H, et al. Řeka a krajina. In ŠTĚPÁNEK, V. Řeka pro život. 9. zvláštní vydání. Brno: Veronica, 1996. s. 39. 21 ANONYMUS. Baťův kanál. Moravské noviny. 2001, 72, [cit. 2001-03-26].

30

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem ovlivňují výskyt základních dvou typů lesa – měkkého a tvrdého luhu. Měkký luh je tvořen dřevinami s měkkým dřevem, které nejlépe snášejí záplavy a vysokou hladinu podzemní vody. Fytocenologicky je možné zařadit je do svazu Salicion albae, společenstva stromovitých vrb a topolů, která osidlují nejnižší polohy údolních niv při velkých řekách. Tvrdý luh se nachází na výše položených místech území, která leží mimo dosah záplav, fytocenologicky patří do podsvazu Ulmenion22.

22 JONGEPIEROVÁ, I; JONGEPIER, J.W. Květena a ochrana přírody. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská: Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999. s. 590.

31


6.2.1.2. Kulturní aspekty krajinného rázu Kulturní aspekty krajinného rázu jsou tvořeny způsoby využívání krajiny. Jde o vyjádření vlivu krajinotvorných činností člověka v krajině, a tím i na její charakteristickou rázovitost. Mezi nejvýznamnější krajinotvorné činnostmi člověka patří lesnictví, zemědělství, charakter osídlení, těžba surovin, vodní hospodářství, doprava a v některých případech i rekreace. Ke kulturním charakteristikám patří charakter osídlení a zástavby, zapojení sídel do krajiny a zachovalost historické podoby sídel. Charakter zástavby na území od minulosti určovala řeka Morava. Blízkost vodního toku bylo od pradávna důležitým prvkem pro vznik a založení obcí. Příkladem z území mohou být obce Kostelany nad Moravou, Uherské Hradiště a Staré Město, které těsně lemují tok řeky Moravy. Jelikož se zájmové území nachází v zemědělské krajině, tak ke kulturním dominantám můžeme zařadit rovněž převládající velikost a tvar pozemků. Téměř nulový sklon zapříčinil vznik velkých polí, které byly dobře obdělávatelné těžkou technikou. Tento trend začal v 50. letech s rozvojem zemědělské techniky a gradoval v letech sedmdesátých. Naštěstí bylo po čase zjištěno, že nastavený směr zcelování pozemků není správný a v dnešní době dosahují pole téměř poloviční velikosti jako byly v 70. letech. Harmonická kulturní krajina je taková, v níž jsou v souladu přírodní krajinotvorné prvky s prvky do různé míry změněnými, resp. vytvořenými člověkem. V harmonické kulturní krajině jsou plochy destabilizovaných ekosystémů (zastavěná území, komunikace, pole, intenzivní louky a pastviny, hospodářské lesy a sídla) vyváženy plochami ekologicky stabilnějších přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Ráz harmonické kulturní krajiny je určován plošným zastoupením a rozložením přírodních a antropogenně podmíněných stabilizačních prvků. Přírodní stabilizační prvky vznikly a vyvíjí se bez lidských zásahů. V naší krajině k nim patří přirozené vodní toky, tůně a jezera, různé typy mokřadů a zbytky přirozených lesních a lesostepních společenstev. Antropogenně podmíněné stabilizační prvky vznikly lidskou činností, jejich význam pro biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny je srovnatelný s přírodními prvky. Patří k nim přírodě blízké hospodářské lesy, liniová dřevinná společenstva (aleje, stromořadí, břehové porosty, ochranné lesní pásy), parky, staré solitérní stromy, louky 32

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem a pastviny s převahou přirozeně rostoucích druhů, zatravněné vysokokmenné sady, různé typy lad, společenstva mezí, kamenic, lemová společenstva komunikací a lesních okrajů, unikátní společenstva kamenných zídek, opuštěné lomy a zemníky, rybníky, vodní toky s přírodě blízkou úpravou, zaplavené deprese s přirozenými vodními společenstvy. Přírodní i antropogenně podmíněné stabilizační prvky harmonické krajiny příznivě ovlivňují jak biodiverzitu, tak i krajinný ráz, který v nás vzbuzuje pocity libosti, pohody a krásy23. Lesnictví je v dnešní době pouze doplňkem zemědělství, které má na území majoritní roli. Cílem lesnictví by mělo být zachování zbytků lesa s jejich přirozenou druhovou skladbou. Pomocí osnovy a hospodářského plánu by mělo být docíleno přirozené druhové skladby s různorodou věkovou strukturou. Vyvarovat by se mělo dřevinám jako jsou monokultury euroasijských topolů a jiných kříženců, které se vyskytují na části dnešního lesního společenstva. Dále by se mělo v postupných pěstebních zásazích docílit toho, aby byly odstraněny dřeviny, které nepatří do lužního lesa – ořešák černý, dub červený svou nepůvodností jako i jasan ztepilý vyskytující se v malé části území, který by měl být nahrazen vhodnějším jasanem úzkolistým. Úplně vyhladit by se měl smrk ztepilý a borovice lesní, které se vyskytují v jedné lokalitě území. Zemědělství je aspekt krajinného rázu, který ovlivňuje území již od raného neolitu. Výrazný vliv na krajinu a její ráz měla změna struktury a velikosti polí během 20.století. To je patrné v porovnání leteckých snímků území z roku 1937 (zapůjčených družstvem Ostrožsko a.s.) a snímků ze současnosti (jakýkoliv současný mapový server). Ze snímků z roku 1937 je patrná výrazná mozaikovitost polí a celková různorodost území. Zajímavostí také je, že na těchto snímcích nejsou ještě vytvořeny novoveská jezera, ve kterých se začalo těžit v průběhu 50. let. Místo nich jsou na území ještě pole. V této době nestála také letištní dráha a letiště. Na snímku je patrná pouze stará budova letiště, která se začala stavět v roce 1936. Letištní dráha byla postavena až po mnoha letech. Vodní hospodářství minulého století dalo vznik slepým ramenům po regulaci Moravy, Baťovu kanálu pro rychlejší dopravu materiálu a těžebním jezerům po těžbu štěrku. Vodohospodářské úpravy hlavního toku ve 30. letech minulého století daly vznik 23 BUČEK, A. Krajinný ráz v období globalizace. In Sborník ekologie krajiny 1: Krajinný ráz - jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. 1. vydání. Brno: Česká společnost pro krajinnou ekologii, Regionální organizace CZ-IALE, 2005. s. 218.

33

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem množství odstavených ramen řeky Moravy. Současný počet ramen není totožný s jejich původním stavem po regulaci, neboť některá byla v rámci melioračních úprav zasypána a využívána jako zemědělská půda. Další byla vytvořena lidskou činností později, jako např. lokalita Jámy u Uherského Ostrohu, která vznikla jako odtěžený prostor při stavbě hráze odlehčovacího kanálu ,,Nová Morava“, a lokalita Obloučí, která je bočním slepým kanálem Moravy, odděleným stavidlem od hlavního toku. Některé stávající oddělené lokality ležící blízko sebe byly dříve součástí velkých ramen, jako je např. lokalita Čerťák pod cukrovarem a Čerťák nebo Přední Kopaná a Zadní Kopaná ve Starém Městě24. Baťův kanál je historickou vodní cestou, realizovanou v 30. letech 20. století pro zvýšení hladin spodních vod, závlahy a plavbu. Kanál byl dlouhý 50 km a spojoval Otrokovice s Rohatcem. Stavba se skládá z pohyblivých jezů s výsuvnými tabulemi a závlahovými klapkami, plavebních komor, soustavy závlahových a drenážních kanálů roztroušených po celé krajině. Plavební kanál je částečně veden po řece Moravě a částečně nově vykopaným umělým korytem, které se od řeky odděluje ve Spytihněvi a znovu se spojuje ve Starém Městě. Ve Veselí se kanál znovu odděluje a ve Vnorovech se s řekou unikátním způsobem kříží a pokračuje až do Rohatce. V současné době je přístupno a propojeno 43 km původní trasy Baťova kanálu a 17 km navazujících říčních kilometrů. Po vodě tak jsou spojena města Otrokovice a Strážnice, mezi nimiž se propluje 10 plavebními komorami25. V katastru obce Ostrožské Nové Vsi leží velké vodní plochy, na kterých byla započata v roce 1952 těžba štěrkopísku. Rozsáhlá jezera vznikla těžbou štěrkopísku a jsou právem nazývána „Slováckým mořem“26. Nejstarším jezerem je tzv. Kunovská tabule o rozloze cca 35,60 ha (průměrná hloubka cca 4 m), dále Vodárenské jezero o rozloze cca 86,60 ha (hloubka vody mezi 6-10 m). Obě jezera jsou morfologicky samostatné útvary, které jsou od sebe odděleny původním terénem nedotčeným těžbou. Vodárenské jezero slouží k odběru surové povrchové vody, která je spolu s podzemní vodou, jímanou z násoskových studní, čerpána 24 HOHAUSOVÁ, E; JURAJDA, P. Ryby odstavených ramen řeky Moravy v okrese Uherské Hradiště. In Sborník přírodovědeckého klubu v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště : Přírodovědecký klub, 1996. s. 126. 25 ANONYMUS. Baťův kanál. Brodský zpravodaj: Město Uherský Brod. Srpen 2004, č. 14-15. 26 Info Česko [online]. 2007, 23.5. 2007 [cit. 2010-02-23]. Slovácké moře v Ostrožké Nové Vsi. Dostupné z WWW: .

34

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem na úpravnu vody Slováckých vodáren a kanalizací27. Těžební jezero ještě donedávna sloužilo k těžbě štěrku. Od roku 2009 je těžba na jezerech ukončena. Těžební jezero a Kunovská tabule slouží k sportovní rekreaci v podobě trénování dračích lodí a plachetnic. V plánu těžební firmy, která vlastní Těžební jezero je postavení rekreačního areálu v okolí jezera. V létě jsou místem rekreace mnoha lidí. Kolem jezer existuje kolonie chatek, které umožňují rekreaci pro řadu obyvatel.

27 ŽÁDNÍKOVÁ, D. Možnosti využití procesu EIA a SEA při integrované ochraně vodních zdrojů, složek životního prostředí a krajiny.[online]. 1998,[cit. 2010-02-23]. Dostupný z WWW: .

35


6.2.1.3. Historické aspekty krajinného rázu Historické aspekty krajinného rázu jsou výsledkem vývoje krajiny, způsobů jejího využívání a životem minulých generací. Historické aspekty se významně podílí na vyhodnocování ostatních aspektů krajinného rázu. Časový aspekt je často klíčový pro pochopení vztahů mezi přírodními vlastnostmi krajiny, jejím využíváním a jejím vzhledem. Z hlediska území je časový aspekt významný, protože dokazuje osídlení a zemědělskou činnost již od doby neolitu, což je prokázáno řadou archeologických nálezů. Významnými podklady pro historickou charakteristiku jsou letecké snímky, historické mapy, mapy stabilního katastru, staré fotografie a staré pohlednice území. Dlouhodobost určitých činností bez degradačních změn ve funkcích i vzhledu krajiny je významnou indikací jejich trvalé udržitelnosti. Trvalá udržitelnost je přitom základním hodnotícím hlediskem estetické i přírodní hodnoty krajinného rázu28. a) Archeologie a osidlování území V mladší fázi starší doby kamenné asi 40 000 – 10 000 př. n. l. krajina oplývala bohatstvím zvěře, to zapříčinilo vznik táborů a rozvoj lovectví. Svědčí o tom nálezy kostí mamuta, jelena obrovského a koně ve štěrcích Olšavy. Lokality ve vlastním Pomoraví, na nichž se vykytují rozptýlené, ale velmi početné nálezy, svědčí buď o často navštěvovaných lovištích nebo jsou dokladem dočasných tábořišť. K takovým lokalitám patří např. Staré Město, kde byla nalezena v poloze Špitálky radiolaritová čepelka v poloze Čertůj kút (dnešní slepé rameno Čerťák). K výraznému vývoji došlo v mladší době kamenné asi 6 500 – 4 000 př. n. l., kdy z člověka lovce a sběrače se stal člověk zemědělcem. V této době začalo první obdělávání půdy kopaničářským způsobem pomocí dřevěných a parohových nástrojů. Začali být výrobci potravy – pěstovali obilí (pšenici, ječmen), proso a luštěniny (čočku, bob, hrách). Chovali dobytek – skot a kozy pro mléko, ovce pro vlnu a prasata pro maso. Tento způsob života, vázaný na vegetační cyklus, si žádal budování již stálých sídlišť, které se nacházely v nízkých polohách v blízkosti vodních toků. Tehdejší způsob zemědělství, kdy byla půda obdělávána pomocí žďáření a dřevěných nástrojů a neznalost hnojení nutilo obyvatelstvo k tzv. cyklickému hospodaření. V této době dochází také k objevu výroby hliněných nádob (keramiky). V poloze Čertůj kút bylo nalezeno neolitické sídliště s lineární keramikou. 28 KOLEKTIV AUTORŮ. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě: Metodické doporučení. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 41 s.

36

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Tato keramika byla nalezena také v oblasti Ostrožské Nové Vsi – Padělky29. Nejstarší Slované se v regionu středního Pomoraví objevili v průběhu první poloviny 6. století. Odpoutali se od hlavního proudu přistěhovalců a zamířili skrze průsmyky nejprve přes Bílé Karpaty a poté při vodních tocích, zejména podél Olšavy a ocitli se v ústí Poolšavské brány na dnešním Uherskohradišťsku30. Jeden z nejvýznamnějších podmiňujících faktorů osidlování území představovala řeka Morava. Pohybující se řečiště Moravy ovlivňovalo do značné míry celkový charakter nivy. Existovala v ní vyvýšená místa, zvaná hrúdy, která nemusela být zaplavována ani při více méně pravidelných povodních, tedy místa, která v určitých dějinných obdobích mohla být využívána k zakládání trvalejších sídel31. Prokazatelně nejstarší časně slovanské sídliště na Uherskohradišťsku se nalézají v Ostrožské Nové Vsi na Oráčinách, na tamní písčité vyvýšenině nacházející se poblíž jezera Kunovská tabule, dále pak v Uherském Ostrohu – Kvačicích na Benadinách. Ve Starém Městě sídlili nejstarší Slované na nalezišti na Valách na terase severní ostrožny. Před vznikem Velké Moravy ve 30. letech 9. století se krajina středního Pomoraví ocitla na prahu velkých proměn. V důsledku neustále se zvětšující spotřeby dřeva došlo v okolí staroměstsko - uherskohradišťské aglomerace k téměř úplnému vymýcení lesů. Zatímco tam, kde ještě zůstávaly, měl porost podobu dubo - habrových doubrav. Odlesnění nivy předznamenávalo zvýšené nebezpečí zimních záplav. Celkově bylo životní prostředí na Uherskohradišťsku v době Velké Moravy poměrně dobré, příhodné pro plynulý a dynamický rozvoj místní sídelní aglomerace30.

29 Nejstarší dějiny středního Pomoraví. In NEKUDA, V, et al. Vlastivěda moravská: Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. 30 ŠKRDLA, P; VAŠKOVÝCH, M; GALUŠKA, L. Na dávné jantarové stezce. In ČOUPEK, J, et al. Uherské Hradiště: Královské město na řece Moravě. 1. vydání. Uherské Hradiště : Město Uherské Hradiště, 2007. s. 492. 31 GALUŠKA, L Osídlení katastru Ostrožské Nové Vsi před založením obce. In Slovácko XXXI. Uherské Hradiště : Město Uherské Hradiště, 1990. s. 109. 30 ŠKRDLA, P; VAŠKOVÝCH, M; GALUŠKA, L. Na dávné jantarové stezce. In ČOUPEK, J, et al. Uherské Hradiště: Královské město na řece Moravě. 1. vydání. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007. s. 492.

37

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem b) Středověký rozvoj obcí Řeka Morava a Olšava tvořily již od první poloviny 11. století přirozenou hranici moravské země. Do jisté míry tak až do poloviny 13. století určovaly i hranice hustěji osídleného území. Povodí řek Moravy a Olšavy představovalo rovněž přirozený komunikační kanál s okolními regiony. Skrze pomezní území procházela významná tzv. uherská cesta, která se původně v místech Kunovic stýkala s další důležitou obchodní stezkou – tzv. měnínsko-brněnskou cestou. Tato uherská cesta vedoucí přes Olšavu do Strání byla nejkratší spojnicí mezi uherskou Ostřihomí, moravskou Olomoucí a dále Prahou. Její strategický význam tak přirozeně vyvolával snahu o zabezpečení přechodů zemské hranice, které na ní ležely. Proto roku 1196 vznikl v Kunovicích opevněný dvorec, kolem kterého se brzy začala rozvíjet markraběcí trhová ves. Roku 1222 sem byla rovněž z Brodu přeložena celnice přes řeku Olšavu. Časté nájezdy ukázaly nutnost přesněji vymezit pohraniční prostor a zpevnit jeho obranu. Neúspěch Kunovic v obraně regionu pak nutil panovníka hledat jiné řešení. Tento impuls odstartoval vznik nového města – Uherské Hradiště32. Roku 1257 bylo panovníkem Přemyslem Otakarem II. založeno královské město Uherské Hradiště s výraznou strategickou funkcí. Panovník dal městu do vlastnictví vesnice Kunovice, Ostrožskou Novou Ves a Míkovice33. Toto město představovalo po celé středověké období jednu z hlavních opor královské moci na jihovýchodní Moravě a sehrálo především úlohu významné vojenské pevnosti. Kolonizováno bylo jednak lidem z královských Kunovic, jednak osadníky z velehradského klášteru náležejícího Starého Města. Město bylo obklopeno hradbami a vodním příkopem, které byly v době založení tvořeny valem a palisády. V průběhu 14.-16. století došlo k výstavbě kamenných hradeb. Z města vedly dvě brány. Na severozápadě se otvírala brána Staroměstská a na východě brána Kunovická. Na svém strategickém významu neztratilo město ani v baroku, kdy dostalo ráz vodní pevnosti34. Založením Uherského Hradiště bylo postavení Kunovic celkově oslabeno, avšak jako řemeslnicko-obchodní středisko Kunovice brzy získaly svá privilegia zpět bez ohledu 32 MITÁČEK, J; PROCHÁZKA, R. Město královské. In ČOUPEK, J, et al. Uherské Hradiště: Královské město na řece Moravě. 1. vydání. Uherské Hradiště : Město Uherské Hradiště, 2007. s. 492. 33 ČOUPKOVÁ, J; RAŠTICOVÁ, B. Uherské Hradiště : Edice Zmizelá Morava. 1. vydání. Praha: Paseka, 2008. 63 s. 34 MENOUŠKOVÁ, D Archeologické osídlení katastru Uherského Hradiště. In Slovácko XLVII. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2005. s. 119.

38

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem na blízkost nově vzniklého města. Od začátku 15. století jsou titulovány jako městečko, mají svoji samosprávu včetně soudní pravomoci s právem hrdelním. Z rodů, které se postupně na Kunovické tvrzi vystřídaly, čtyři přijaly přídomek z "Kunovic". Po roce 1609 se Kunovice stávají součástí ostrožského panství, se kterým pak přešly jako pobělohorský konfiskát na Lichtenštejny35. Jako pohraniční hrad byl Ostroh (Uherský Ostroh) součástí královských držav až do roku 1511, nezůstával však vždy přímo v rukou panovníka. Ten korunní majetek čas od času uděloval do zástavního držení bohatým i méně urozeným šlechticům. Druhá polovina 15. století byla pro Ostroh ve znamení častého střídání zástavních držitelů. Počátkem roku 1490 nastavil směr ostrožské historii na další století biskup v uherském Varadíně a správce olomouckého biskupství, Jan Filipec. Ten nezískal majetek pro sebe, ale pro svého mladého synovce Jana z Kunovic. Listinou krále Vladislava z března 1511 přestal Ostroh náležet ke královským statkům, plná dědičná práva získal s Janem z Kunovic bohatý rod pánů z Kunovic. Ti déle než jedno století zvelebovali ostrožský zámek a rozšiřovali přilehlé panství, na něž uvedli české bratry. Po bitvě na Bílé hoře však byl veškerý majetek konfiskován (Ostrožské panství, jedno z největších a nejvýnosnějších v zemi - ostrožský zámek s městem a předměstím, městečka Kunovice, Hluk, Nivnice a Hroznová Lhota, zámky v Kunovicích a Hluku, tvrz v Louce – celkem 27 obcí). Město Uherský Ostroh si zachovávalo řemeslnicko-zemědělský charakter, dlouholetou tradici jako významné hospodářské odvětví mělo vinařství. Slibný hospodářský rozvoj města, zajištěný četnými výsadami udělovanými po staletí panovníky, vzal za své již v 19. století v důsledku dříve tak strategicky výhodné ostrovní polohy, která se stala nakonec překážkou dalšího rozvoje. Neméně závažný důvod stagnace vycházel i ze samotného vztahu Lichtenštejnů k městu, nevěnovali mu po celá tři století zvláštní pozornost, nebylo jejich sídelním městem. Z historických památek je nejvýznačnější stavbou zámek – původně obranný hrad přestavěný v letech 1560–1570 pány z Kunovic v moderní renesanční zámek se zámeckým parkem. Roku 1932 byl odkoupen z vlastnictví Lichtenštejnů do majetku města. Zámek, náměstí a jeho okolí byly roku 1990 vyhlášeny městskou památkovou zónou36. 35 Oficiální stránky města Kunovice [online]. 2010 [cit. 2010-01-29]. Historie. Dostupné z WWW: . 36 Oficiální stránky města Uherský Ostroh [online]. 2010 [cit. 2010-01-29]. Uherský Ostroh. Dostupné z WWW: .

39


6.2.2. Dominanty území Dominanty

území

jsou

souborem

přírodních,

kulturních

a

historických

charakteristik území, které jsou subjektivně vnímány pomocí našich smyslů. Mezi přírodní dominanty území patří písecká alej mezi obcemi Uherský Ostroh a Moravský Písek, která je známá z konce 19.století. Přírodními charakteristikami mohou být ku příkladu aleje podél cest, solitérní esteticky význačné stromy. Dále pak mezi přírodní charakteristiky patří zachovalá stanoviště s původní dřevino-bylinnou skladbou a slepá ramena řeky Moravy, kterých je pouze mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem třináct. Na přechodu přírodních a kulturních charakteristik území bilancují vodní plochy a toky, jako jsou rybníky, jezera, technicky upravené koryta řek nebo odstavená ramena řeky Moravy. Patří sem také novoveská jezera. Za kulturní dominanty jsou považovány kostely, hrady, rozhledny, věže, které jsou v dané krajině nepřehlédnutelné a jsou pro ni charakteristické. Hrad Buchlov v chřibských lesích, který ční nad krajinou řeky Moravy a pohledově uzavírá tuto krajinu. S pohledově uzavřenou krajinou souvisí také průhledy. Z hlediska zájmového území se jedná o průhledy ve směru Chřibů s dominantami hradu Buchlova a kaple sv. Barborky. Mezi významný krajinný inventář patří kříže, křížové cesty, boží muka, kapličky, kaple, poklony. Na zájmovém území byly zjištěny především kříže. V následujícím popisu jsou zmiňovány ty kříže, které souvisí se zájmovým územím, případně které jsou v těsné blízkosti a jsou svým charakterem natolik zajímavé, že si zaslouží zmínku. Pro lepší popis nálezu křížů je v další části používán pojem katastr, který pro tento případ neznamená úplný výčet všech křížů nalezených v katastru jednotlivých obcí, ale pouze slouží k usnadnění chronologie výskytu dle jednotlivých obcí a jejich katastrů. K nejzajímavějším křížům patří zejména nejstarší kříž z katastru Kunovic na trati Petříkovec, který je z roku 1747. Zajímavostí tohoto kříže je, že je ve vlastnictví soukromého majitele. Z katastru Kunovic je známý také tento kříž vyskytující se mimo intravilán na trati Dlouhá z roku 1932. Tento kříž má zajímavé postavení díky tomu, že jako jediný nalezený je situován uprostřed pole. Ostatní kříže jsou většinou situované na hraně pole a přístupové 40

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem cesty nebo jsou podél komunikací. V katastru Ostrožské Nové Vsi jsou známy 3 kříže a 1 boží muka. První kamenný kříž se nachází podél hlavní silnice na Uherský Ostroh v blízkosti sirnatých lázních. Tento kříž je z 20. - 30. let 20. století. Druhý litinový kříž se nalézá v polích, východním směrem za obytnou zónou města a je z přelomu 19. a 20. století. Třetí žlutý kříž se nachází v blízkosti Těžebního jezera a je z 20. let 20. století . Boží muka, které jsou pravděpodobně z 19. století se nachází cca 100 m za hotelem u lázní v Ostrožské Nové Vsi. První kříž z katastru Uherského Ostrohu je situován v těsné blízkosti silnice na Hluk. Kříž lemují 2 túje a je z roku 1875. Kříž je postavený obcí Kvačice, která je v dnešní době pouze městskou částí Uherského Ostrohu. Před vjezdem do Uherského Ostrohu ze směru Kunovic se na pravé straně nachází bílý kamenný kříž z roku 1920, známý také jako kříž ,,u výzkumáku''. Na levé straně, na začátku obce se nachází výklenková kaple z roku 1832. Poslední nalezený kříž se nachází v písecké aleji před vjezdem do města ze směru Moravského Písku. Tento kříž je z počátku 20. století, jehož autorem je staroměstský kameník František Zbořil. Kříž je tvořen pískovcovým základem, na němž je umístěn litinový kříž. Před vjezdem do Moravského Písku se na pravé straně nachází kříž, který je datován rokem 1903. V katastru obce Kostelany nad Moravou byly nalezeny tři kříže. První se nachází v části Paseky, na břehu řeky Moravy u kostelanského přístaviště. Kříž je z roku 1928. Druhý kříž se nachází na trati Kalky, v zatáčce za železniční tratí. Kříž je z roku 1927 a autorem je opět František Zbořil. Poslední kříž je z roku 1871 a je tvořen litinovým křížem na pískovcovém základu. Kříž je situován na pravé odbočce křižovatky na Kostelany. Historickou charakteristikou území jsou archeologická naleziště, kterých je na území nespočet (lokality ve Starém Městě, Ostrožské Nové Vsi, Uherském Ostrohu atd.).

41


6.2.3. Ochrana krajinného rázu Ochrana krajinného rázu se odvíjí od výběru území,které se má chránit, dále pak je důležitá míra ochrany a způsob ochrany krajinného rázu. a) Volba území k ochraně krajinného rázu Krajinný ráz chráníme na území, kde je zvlášť dobře zachován. Krajinný ráz chráníme tam, kde je i pro dnešní způsob života dochovaný krajinný ráz předností, nebo kde mu alespoň nepřekáží. Krajinný ráz chráníme tam, kde se vyskytuje jinak vzácná oblast krajinného rázu. Krajinný ráz chráníme tam, kde si ochranu rázu přejí místní občané. Územní části vhodné k ochraně krajinného rázu mají z hlediska území dochovanou přírodní hodnotu - fragmenty lužního lesa v okolní zemědělské krajině lemované řekou Moravou a slepá ramena řeky Moravy, která jsou domovem pro vzácné druhy živočichů a rostlin (hořavka duhová, kotvice plovoucí atd). Z toho vyplývá, že z hlediska území je vhodná ochrana řeky Moravy a okolního prostředí – lužní les, slepá ramena řeky, protože Morava je ten prvek, který v minulosti dal charakteristický ráz této krajině. b) Míra ochrany krajinného rázu V obecné ochraně souvislých územích jsou vymezeny kategorie přírodní parky a významné krajinné prvky. U přírodního parku je ochrana přírody chápána jako součást ochrany krajinného rázu. Maloplošné VKP mají význam pro krajinný ráz pouze doplňkový. Prostřednictvím přírodních parků je zabezpečena vysoká ochrana krajinného rázu (II. stupeň ochrany) a tato ochrana je zabezpečena také pomocí registrace významných krajinných prvků orgánem ochrany přírody. c) Způsob ochrany krajinného rázu V nejvýznamnějších územích pro ochranu krajinného rázu v přírodních parcích se ochrana krajinného rázu děje omezeními ve zřizovací vyhlášce. V ostatních územích je rozhodujícím nástrojem ochrany krajinného rázu územní plánování37.

37 LÖW, J; MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce s.r.o., 2003. 552 s.

42


6.2.4. Aktuální a potenciální negativní vlivy Aktuální a potenciální negativní vlivy krajinného rázu by měly být řešeny jako součást územního plánu. Případně by měly být řešeny místní vyhláškou obcí, která by zajišťovala ochranu před případnými negativními vlivy (ve vyhlášce by byl pevně stanoven předmět ochrany). Obchodní centra na okrajích intravilánu se staly za poslední desetiletí součástí každého většího města. Tyto nové komplexy budov postupně mění ráz okolí – především ovlivňují hranici intravilánu a okolní příměstské kulturní zemědělské krajiny. Obchodní centra vyskytující se na zájmovém území se nachází vždy na hranici dvou měst a to Staré Město – Uherské Hradiště a Uherské Hradiště – Kunovice. Tyto dvě centra slouží jako spádové lokality pro okolní menší obce, případně i pro pohraniční obyvatele Slovenska. Oba dva komplexy byly postaveny na dnes bývalé zemědělské půdě. Právě v Kunovicích je patrná těsná hranice mezi obchodním komplexem a okolní zemědělsky využívanou krajinou. S obchodními centry souvisí také reklamní a světelné poutače, které s hlediska území nejsou problémem. Potenciálním negativním vlivem může být rozšiřování těchto obchodních center a zabírání další půdy. Letiště a letištní plocha v Kunovicích je cizorodý prvek území, který narušuje horizontální strukturu území. Ale na druhou stranu, z hlediska historické charakteristiky se jedná o komplex s více jak 70 – letou tradicí na území a s regionální známostí. Vedení elektrických drátů je věc velmi potřebná, ale z hlediska krajinného rázu se jedná o nevzhledné a cizorodé prvky v krajině, které vertikálně člení a segmentují krajinu. Příkladem může být rozdělení celistvého porostu lesa v blízkosti Letu Kunovice vykáceným pruhem pro vedení elektrických drátů. Poslední velkou stavbou ve výstavbě silnic byla na území výstavba silničního obchvatu, která pomohla odlehčit dopravu městu Uherské Hradiště a Staré Město. K nové výstavbě silnic nebo případnému rozšiřování prozatím nedochází. Štěrkovny, pískovny Ostrožská Nová Ves, Polešovice. V Ostrožské Nové Vsi byla těžba ukončena k počátku roku 2009. V Polešovicích dochází k těžbě písku. Potenciální negativní ohrožení spočívá v rozšiřování těžební plochy.

43


6.3. Návrh přírodního parku Nedakonický luh Pro návrh přírodního parku bylo zvoleno území harmonické kulturní krajiny v okolní zemědělské krajině. Jednalo by se o území, jehož páteří by byla řeka Morava. Území by zahrnovalo typické znaky krajinného rázu z hlediska měřítka krajiny. Je zde zachováno uspořádání ploch, hran, linií (především způsob členění ploch) a struktura ploch (pole obklopené lesem). Území by zahrnovalo tyto druhy struktur - lužní lesy sledovaného území, které se rozprostírají kolem řeky Moravy, dále pak louky, pole, slepá ramena dané oblasti a Vodárenskou nádrž. Katastrálně by území přírodního parku náleželo pod tyto obce Ostrožská Nová Ves, Chylice, Uherský Ostroh, Polešovice, Nedakonice, Kostelany nad Moravou.

44


7. Diskuse Problematika krajinného rázu je velmi obsáhlá a velmi záleží na přístupu, který si pozorovatel zvolí. Protože na tuto problematiku lze pohlížet z vícero hledisek, je důležité jakou si řešitel zvolí stupnici pro hodnocení. Z hlediska sledovaného území byla zájmová krajina stanovena jako krajina, která byla obhospodařována člověkem již od neolitu. Proto se v této práci pohlíží na tuto krajinu jako na krajinu člověkem ovlivněnou. Proto byla navrhnuta stupnice kvality pro jednotlivé segmenty krajiny zájmového území takto: segmenty antropogenní, segmenty kulturní antropogenního původu, segmenty harmonické antropogenního původu a segmenty přírodní člověkem ovlivněné. Pak ale nastává dilema, v podobě individuality každého člověka, resp. jak má každý člověk v sobě nastavené vnímaní okolní krajiny. Protože i přes dá se říci objektivní stupnici, která byla stanovena pro segmenty sledovaného území, každý člověk do toho vloží i své subjektivní pocity v pohlížení na krajinu. Tak vzniklo dilema jak vnímat bývalé štěrkovny v Ostrožské Nové Vsi. Je to přírodní, kulturní či čistě člověkem vytvořený prvek krajiny? Z hlediska věcného vznikly jezera zatopením po těžbě štěrku. Tak by se dalo jednoduše říci, že je to antropogenní segment krajiny. Avšak z hlediska časového nebo historického (další možný náhled na krajinu) se dá pohlížet na jezera jako na prvek, který k okolní krajině již neodmyslitelně patří. I pokud použijeme estetické kriterium, tak dojdeme k názoru, že jsou jezera významnými estetickými prvky krajiny. Dále by se mohlo polemizovat i nad zachovalostí a druhovou strukturou lužních lesů území. Zde objektivně nemůžeme tvrdit cokoliv o jejich původnosti a samovolném vývoji. Právě tady je silně patrný vliv a činnost člověka. Tyto lesy byly ovlivňovány již od příchodu člověka na toto území a jsou ovlivňovány až dodnes hospodářskou činností. Avšak na druhou stranu jsou tyto lesy poslední zbytek lesního společenstva, již tak v pozměněné okolní krajině. Takto by dalo polemizovat i nad jinými segmenty a prvky krajiny, pro něž je důležitý především čas, který ukáže jestli dané prvky se staly součástí krajiny či nikoliv.

45


8. Závěr Cílem práce bylo zhodnocení krajinného rázu nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem. V práci byla použita metodika mapování krajiny od Vondruškové a kol., 1994 a metodika krajinného rázu od AOPK, 1999. Dále byla navrhnuta stupnice kvality krajinného rázu zájmového území. Pomocí metodiky krajiny bylo zájmové území rozděleno na jednotlivé segmenty a byla vytvořena mapa aktuálního stavu segmentu krajiny, v níž měly největší zastoupení jednotlivých segmentů orná půda základní (1970 ha), lesy (1456 ha) a intravilán zasahující do území (721 ha). Pomocí metodiky AOPKu bylo území zhodnoceno z hlediska krajinného rázu. Byly stanoveny přírodní, kulturní a historické charakteristiky ovlivňující krajinný ráz území. Vznikla tak mapa hodnocení krajinného rázu území. Dále byla vytvořena mapa dle stupnice kvality krajinného rázu zájmového území. Území bylo hodnoceno také z hlediska dominant území, u kterých se práce zaměřuje především na významný krajinný inventář v podobě křížů vyskytující se na území. Tyto kříže byly zaměřeny pomocí GPS a zaneseny do mapy, vznikla tak mapa významného krajinného inventáře - křížů území. Na závěr bylo navrhnuto území pro návrh přírodního parku Nedakonický luh, s odpovídající mapou.

46


9. Summary The goal of this bachelor work was evaluation of the landscape pattern of bottom land of the river Morava between Uherské Hradiště and Uherský Ostroh. Methodology for landscape mapping by Vondrušková et al., 1994 and methodology for landscape pattern mapping by AOPK, 1999 was used there. Then a scale of quality of landscape pattern for the domain was created. The domain was separated into each segments by the methodology of landscape mapping. Then the map of actual status of segments was created. The biggest representation had primary arable land (1970 ha), forest of domain (1456 ha) and urban area (721 ha). The domain was evaluation by methodology of landscape pattern. Natural, cultural and historical characteristics which influence landscape pattern of the domain were determined there. Then the map of quality of landscape pattern of the domain was created. The domain was evaluated for view points. There was focus on significant landcsape articles – crucifixs of the domain. This crucifixs were located by GPS and then the map of crucifixs of the domain was created . At the end there the domain for the natural park Nedakonický luh with adequate map was proposed.

47


10. Použitá literatura ANONYMUS. Baťův kanál. Moravské noviny. 2001, 72, [cit. 2001-03-26]. ANONYMUS. Baťův kanál. Brodský zpravodaj: Město Uherský Brod. Srpen 2004, č. 14-15. BEZDĚČKA, P. Fauna Jihovýchodní Moravy. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1997. 118 s. BEZDĚČKA, P; ČOUPEK, J; POJSL, M., TARCALOVÁ, L. Staré Město v proměnách staletí. Staré Město: Město Staré Město, 2000. 412 s. ISBN 80-86045-42-0. BUČEK, A. Krajinný ráz v období globalizace. In Sborník ekologie krajiny 1: Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropském kontextu. 1. vydání. Brno: Česká společnost pro krajinnou ekologii, Regionální organizace CZ-IALE, 2005. s. 218. CULEK, M, et al. Biogeografické členění ČR. Praha: Enigma, 1996. 340 s. ČOUPKOVÁ, J; RAŠTICOVÁ, B. Uherské Hradiště : Edice Zmizelá Morava. 1. vydání. Praha : Paseka, 2008. 63 s. DEMEK, J, et al. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. 2. upravené vydání. Brno: MŽP ČR, 2006. 582 s. GALUŠKA, L Osídlení katastru Ostrožské Nové Vsi před založením obce. In Slovácko XXXI. Uherské Hradiště : Město Uherské Hradiště, 1990. s. 109. GRULICH, V. Výsledky floristického kurzu ČSBS v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště: ONV Uherské Hradiště, 1987. 125 s. HAVLÍČEK, P. Vývoj terasového systému řeky Moravy v Hradišťském příkopu. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská : Uherskohradišťsko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. KOLEKTIV AUTORŮ. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě: Metodické doporučení. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 41 s. HEJNÝ, S; SLAVÍK, B. Regionálně fytogeografické členění ČR. Květena ČSR. 1987, 1. díl, s. 557. HOHAUSOVÁ, E; JURAJDA, P. Ryby odstavených ramen řeky Moravy v okrese Uherské Hradiště. In Sborník přírodovědeckého klubu v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště: Přírodovědecký klub, 1996. s. 126. HRABEC, J. Zvířena. In RAŠTICOVÁ, B. Uherský Ostroh. Uherský Ostroh:

48

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem Město Uherský Ostroh, 2000. s. 383. JONGEPIEROVÁ, I; JONGEPIER, J.W. Květena a ochrana přírody. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská: Veselsko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1999. s. 590. KESTŘÁNEK, J; VLČEK, V. Vodní toky a nádrže : Zeměpisný lexikon ČR. 1. vydání. Praha : Academia, 1984. 315 s. KRÁLOVÁ, H, et al. Řeka a krajina. In ŠTĚPÁNEK, V. Řeka pro život. 9. zvláštní vydání. Brno: Veronica, 1996. s. 39. KUNDRAT, M. Půdy. In NEKUDA, V. Vlastivěda moravská : Uherskohradišťsko. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. LÖW, J; MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce s.r.o., 2003. 552 s. MENOUŠKOVÁ, D Archeologické osídlení katastru Uherského Hradiště. In Slovácko XLVII. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2005. s. 119. MITÁČEK, J; PROCHÁZKA, R. Město královské. In ČOUPEK, J, et al. Uherské Hradiště: Královské město na řece Moravě. 1. vydání. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007. s. 492. Nejstarší dějiny středního Pomoraví. In NEKUDA, V, et al. Vlastivěda moravská: Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. s. 855. NEKUDA, V., et al. Vlastivěda moravská: Uherskohradišťsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. Vývoj terasového systému řeky Moravy v Hradišťském příkopu, s. 855. PÁSEK, J. Sborník Příroda JV Moravy. Gottwaldov: Krajské nakladatelství, 1960. Nástin geologických poměrů Gottwaldovského kraje, s. 69. QUITT, E. Klima Jihomoravského kraje. Brno: Práce Krajského pedagogického ústavu, 1984. 164 s. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Československá akademie věd, 1971. 79 s. ŠKRDLA, P; VAŠKOVÝCH, M; GALUŠKA, L. Na dávné jantarové stezce. In ČOUPEK, J, et al. Uherské Hradiště: Královské město na řece Moravě. 1. vydání. Uherské Hradiště: Město Uherské Hradiště, 2007. s. 492. ŠNAJDARA, P, et al. Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. Zlín: OkÚ Uherské Hradiště, 2002. 39 s.

49

Krajinný ráz nivy řeky Moravy mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. 1. vydání. Praha: Česká geologická služba, 2003. 68 s. VONDRUŠKOVÁ, H, et al. Metodika mapování krajiny. Praha: Český ústav ochrany přírody, 1994. 55 s. Mapy: ŠNAJDARA, P., PODEŠVA, Z., 2007: Mapa Přírodních zajímavostí Uherskohradišťska, měř. 1:85 000, Odbor ŽP Městského úřadu Uherské Hradiště, SHOCart Mapa řeky Moravy 17. století, Slovácké muzeum, sbírkový fond, H 1451 Fotografie a pohlednice: Slovácké muzeum, fotoarchiv, inv. č. 005 Slovácké muzeum, fotoarchiv, inv. č. 006 Slovácké muzeum, sbírkový fond, H 7252 Slovácké muzeum, sbírkový fond, H 4976 Internetové stránky: Info Česko [online]. 2007, 23.5. 2007 [cit. 2010-02-23]. Slovácké moře v Ostrožké Nové Vsi. Dostupné z WWW: .

Mapové služby portálu veřejné správy České republiky [online]. 2005-2008 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: . Oficiální stránky města Kunovice [online]. 2010 [cit. 2010-01-29]. Historie. Dostupné z WWW: . Oficiální stránky města Uherský Ostroh [online]. 2010 [cit. 2010-01-29]. Uherský Ostroh. Dostupné z WWW: . ŽÁDNÍKOVÁ, D. Možnosti využití procesu EIA a SEA při integrované ochraně vodních zdrojů, složek životního prostředí a krajiny.[online]. 1998,[cit. 2010-02-23]. Dostupný z WWW: .

50


11. Přílohy

1. fotodokumentace 2. mapy •

Mapa řeky Moravy 17. století

•

Širší územní vztahy

•

Aktuální stav segmentu krajiny mezi Uherským Hradištěm a Uherským Ostrohem

•

Krajinný ráz územní dle AOPK

•

Stupnice kvality krajinného rázu území

•

Významný krajinný inventář území

•

Návrh přírodního parku Nedakonický luh

51

Mendelova univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav ochrany a tvorby krajiny

Recommend Documents