Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav tvorby a ochrany krajiny
Studie Sloupnického potoka od pramene po České Heřmanice Bakalářská práce
2012
Sylva Jakoubková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Studie Sloupnického potoka od pramene po České Heřmanice zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: 8.5.2012 …………………………
Tímto bych ráda poděkovala Ing. Janě Markové, Ph.D. za vedení, užitečné rady a připomínky k vypracování této bakalářské práce. Dále také všem, kteří mi pomohli poskytnutím informací a podkladů, zejména firmě Agroprojekce Litomyšl s.r.o., Obecnímu úřadu ve Sloupnici a pobočce Povodí Labe s.p. ve Vysokém Mýtě.
Abstrakt Jakoubková, S.: Studie Sloupnického potoka od pramene po České Heřmanice
Práce se zabývá studií koryta Sloupnického potoka, v širším hledisku jsou zde představeny přírodní podmínky povodí. V daném úseku toku je popsán stávající stav koryta, v jehož délce byly zmapovány objekty spolu s tvarem profilu. Dále byly zpracovány historické i plánované projekty úprav Sloupnického potoka a shrnuty jejich realizace. Zjištěné nedostatky z terénu jsou vyhodnoceny a následně je navrženo jejich řešení. Celá práce je zakončena nalezením možností a podmínek financování úprav z dotačních titulů.
Klíčová slova Sloupnický potok, úpravy koryta, revitalizace vodních toků, povodně, poldr
Abstract Jakoubková, S.: The study of the Sloupnice stream from spring to České Heřmanice
The thesis deals with the study of the Sloupnice stream water course while introducing the natural conditions of the catchment area in general. In the given segment of the stream the current state of the water course is described with its objects and contour shape. Furthermore, both past and planned Sloupnice stream renovation projects are treated and their realizations are summed up. The drawbacks discovered on the ground are analysed and a solution is proposed. The thesis concludes with finding the options and conditions of financing the renovation with grants.
Keywords the Sloupnice stream, renovation of water course, revitalization, flood, polder
1 2
3
4
5
Obsah Úvod........................................................................................................................... 1 1.1 Cíl práce......................................................................................................... 1 Přehled řešené problematiky .................................................................................... 2 2.1 Ochrana vodních toků před povodněmi ......................................................... 2 2.1.1 Povodně - přirozený jev, nebo soudobá katastrofa? ............................ 2 2.1.2 Úpravy vodních toků ........................................................................... 3 2.2 Revitalizace vodních toků .............................................................................. 6 2.2.1 Vymezení pojmu revitalizace .............................................................. 6 2.2.2 Předpoklady revitalizací ...................................................................... 7 2.2.3 Návrh úpravy koryta vodního toku...................................................... 8 2.2.4 Vegetace podél toků ............................................................................ 9 2.2.5 Vodní tok a jeho revitalizace ve volné krajině .................................. 10 2.2.6 Vodní tok a intravilán ........................................................................ 10 2.2.7 Údržba a přístupnost revitalizovaného toku ...................................... 11 2.2.8 Revitalizace v minulosti, dnes a v budoucnu .................................... 11 2.3 Ochranné nádrže a jejich vztah k revitalizaci vodních toků ........................ 12 2.3.1 Vodní nádrže ..................................................................................... 12 2.3.1.1 Členění ochranných nádrží a objekty na nich............................. 14 2.3.1.2 Poldry a retenční nádrže ............................................................. 15 2.3.2 Možná budoucnost malých vodních nádrží ....................................... 16 Širší územní vztahy a přírodní poměry................................................................... 17 3.1 Lokalizace a charakteristika toku ................................................................ 17 3.2 Hydrologické a hydrobiologické poměry..................................................... 17 3.3 Geologické poměry ...................................................................................... 18 3.4 Geomorfologické poměry............................................................................. 19 3.5 Klimatické poměry ....................................................................................... 19 3.6 Půdní poměry ............................................................................................... 20 3.7 Biota............................................................................................................. 23 3.7.1 Fytogeografická charakteristika ........................................................ 23 3.7.2 Zoogeografická charakteristika ......................................................... 24 3.7.3 Vegetační poměry.............................................................................. 24 3.7.4 Současný stav krajiny a ochrana přírody........................................... 25 Terénní průzkum od Českých Heřmanic k prameni ............................................. 26 4.1 Extravilán..................................................................................................... 26 4.2 Intravilán – katastrální území Dolní Sloupnice ........................................... 28 4.3 Intravilán - katastrální území Horní Sloupnice ........................................... 31 Historické i současné projekty týkající se Sloupnického potoka........................... 32 5.1 Úpravy toku v katastrálním území Dolní Sloupnice .................................... 32 5.1.1 Úprava potoka Labičského a pročištění starého koryta..................... 33 5.1.2 Úprava mlýnského potoka................................................................. 33 5.1.3 Hospodářská nádrž ............................................................................ 34 5.2 Úpravy toku v katastrálním území Horní Sloupnice .................................... 35 5.2.1 Úprava potoka Labičského ................................................................ 35 5.2.2 Úprava mlýnského potoka................................................................. 36 5.2.3 Hospodářské nádrže........................................................................... 37 5.3 Úpravy toku v katastrálním území České Heřmanice .................................. 38 5.3.1 Suchá vodní nádrž – poldr................................................................. 39 5.3.2 Lokální úprava toku........................................................................... 40 5.4 Realizace projektů........................................................................................ 40
6 7 8 9 10 11 12
Nalezené nedostatky a návrhy řešení ..................................................................... 42 Financování úprav z dotačních titulů .................................................................... 44 Diskuse .................................................................................................................... 46 Závěr........................................................................................................................ 47 Summary ................................................................................................................. 48 Literatura ................................................................................................................ 49 Přílohy ..................................................................................................................... 51
1
ÚVOD Je to látka, která se používá jako rozpouštědlo či chladicí kapalina, lidské tělo je
z ní složeno z podstatné části, na druhou stranu mu v plynném skupenství může způsobit nepříjemné popáleniny, urychluje korozi kovů, často také zapříčiňuje výpadek proudu, dopravní nehody a rozsáhlé katastrofy, přesto se bez ní život na Zemi neobejde. Voda je látka, která dokáže život dávat i brát. Voda je jeden ze zemských živlů, její důležitost si uvědomovaly už dávné civilizace. Usazovaly se v blízkosti řek a potoků, budovaly zde města a vodu používaly nejen k zemědělství. Pohlédneme-li dnes na krajinu z ptačí výšky, zjistíme, že země už není propletena pouze pavučinami toků, ale mnohdy více zřetelnějšími lidskými vlákny elektrických vedení, potrubí a silnic. Po nich se člověk pohybuje jako pavouk z jedné sítě k druhé a rozšiřuje je stále dál. S vývojem si člověk podmanil kraj, měl a má stále větší nároky, a to zapříčiňuje změny v krajině. Někdy tyto přeměny vedly k užitku, jindy jsme si sami pod sebou podřezali větev. Stavba každého vodního díla a úprava toku by měla být řešena a prováděna komplexně. Tok je za normálních podmínek vyrovnaný systém, který se snadno nesprávným zásahem naruší. A tak se v dnešní době stále více vracíme k přírodnější podobě, vysazují se rostliny původní daného stanoviště, projektují se revitalizace, které mají dříve napřímené toky vrátit do své původní trasy, snad konečně pomalu přicházíme na to, že příroda se svými živly není zas tak hloupá tvořitelka.
1.1 Cíl práce Záměrem bakalářské práce byl průzkum dnešního stavu koryta toku ve východních Čechách – Sloupnického potoka. Dále se zabývá zjištěním, jakými projekty tok prošel v minulosti, zda byly skutečně naplněny, a stejně tak seznamuje s projekty, jež jsou navrhovány na dnešní úpravy toku. Cílem práce je konfrontace se současným stavem, nalezení možných problémů, návrhy jejich řešení a zjištění podmínek financování z dotačních titulů.
1
2
PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 Ochrana vodních toků před povodněmi 2.1.1
Povodně - přirozený jev, nebo soudobá katastrofa?
Povodně jsou podle Kováře (2004) přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Ve světovém měřítku asi 40 % nehod z celkového počtu přírodních katastrof představují právě povodně, obnášejí děsivý počet zhruba 100 000 obětí ročně. Česká republika má následkem značné členitosti svého území velmi hustou hydrografickou síť o délce cca 85 tisíc km. Nachází se v oblasti mírného klimatického pásma s pravidelným sezónním cyklem teplot a srážek. Rozdělení srážek v průběhu roku má spíše kontinentální charakter. Nejvyšší měsíční úhrny srážek připadají na květen až srpen, nejnižší pak na únor a březen. V letních měsících se často vyskytují krátkodobé extrémní srážky bouřkového charakteru, které zasahují poměrně malá území. Dlouhodobý úhrn srážek obecně stoupá se zvětšující se nadmořskou výškou. Pro Českou republiku tak povodně představují největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof, kdy dochází k devastaci krajiny, včetně ekologických škod. Povodně mohou být i příčinou jiných závažných krizových situací, při nichž vznikají rozsáhlé materiální škody, ale bohužel i ztráty na životech. (Kovář, 2004)
Přírodní a zvláštní povodně Podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách se povodní rozumí výrazné zvýšení hladiny vodního toku nebo jiných povrchových vod, při kterém hrozí vylití vody z koryta, nebo voda již zaplavuje území a může způsobit škody; povodní je stav, kdy voda z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat, nebo odtok vody je nedostatečný; povodeň může být způsobena přírodními jevy nebo umělými vlivy. Přírodní povodeň je způsobena přírodními jevy, kterými jsou zejména vydatné dlouhotrvající deště, náhlé a prudké tání sněhu, nebo naopak vytvoření bariér při chodu ledů, při nichž dochází k výraznému zvýšení vodních stavů a průtoků. Vlivem těchto jevů hrozí zaplavení území. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Kovář (2004) rozděluje přírodní povodně na: zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, tyto povodně se nejvíce vyskytují na podhorských tocích a dále i v nížinných úsecích velkých toků
2
letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti, vyskytující se zpravidla na všech tocích v zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (často i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahují poměrně malá území. Mohou se vyskytovat kdekoliv na malých vodních tocích. zimní povodně způsobené ledovými jevy i při relativně menších průtocích (Kovář, 2004) Zvláštní povodně jsou způsobeny jevy souvisejícími s činností člověka a vznikajícími například při poruše vodohospodářských staveb, resp. chybné manipulaci s vodními díly. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Ochrana před povodněmi Sám Kovář (2004) zdůrazňuje, že zařízení protipovodňové ochrany, vybudované na nejvyšší historicky známou povodeň, neodstraňují jejich hrozbu. Ochrana před povodněmi tedy není nikdy absolutní. Povodně pak způsobují nejen ztráty na životech a majetku, ale také změnu trasy koryta či protržení meandrů. Především antropogenní potřeby vyvolaly úpravy vodních toků. Například i v nevelkém městě nemůžeme akceptovat neustále se měnící trasu toku nebo každoroční záplavy. Z těchto důvodů jsou toky řek svázány řadou stabilizačních opatření. Hlavním důvodem úpravy toku tak bývá právě protipovodňová a protierozní ochrana. (Kravka a kol., 2009)
2.1.2
Úpravy vodních toků
Historie Systematicky se začíná s úpravami malých vodních toků a s hrazením bystřin až po roce 1884 na základě nově vydané legislativy, zejména říšského (rakouského) zákona č. 117/1884 ř. z. „o neškodném svádění horských vod“. Na tomto základě je založena tzv. služba hrazení bystřin. Krátce od tohoto data vznikaly na našem území příslušné expozitury – kanceláře, které vždy spravovaly určitý region. Tehdejší zásady hrazení bystřin se u nás uplatňují až do současnosti. (Kravka a kol., 2009) Obecné požadavky Hubačíková (2008) pod úpravou toků rozumí především břehové – podélné stavby, které usměrňují tok, vytváří vhodný podélný profil, vhodný a dostatečný příčný profil koryta toku, zabezpečují břehy, případně i dno vhodným opevněním apod. 3
Do úprav toků se podle ní zahrnují i příčné stavby jako jsou stupně, prahy, usměrňovací a soustřeďovací stavby i ochranné hráze. Nezahrnují se do nich však už přehrady, plavební komory, jezy ani čerpací stanice. Úpravy toků mají vycházet ze studií, řešících komplexní otázky povodí, a to nejen po stránce vodohospodářské, ale i ekologické a estetické. Maximální snaha by měla být zaměřena na minimalizování takových technických zásahů do přírodního prostředí, které vážně narušují přirozený vývoj říčních ekosystémů. Proto musíme vždy pečlivě vážit důsledky úprav nejen v blízké, ale i daleké budoucnosti. Komplexní požadavek vyžaduju účast specialistů z oborů technických a biologických. Je také samozřejmé, že jiná hlediska budou prioritní ve volné krajině – extravilánu – a jiná bude nutné respektovat při úpravách v zastavěném území – intravilánu. (Tlapák a Herynek, 2001) Charakteristika úprav vodních toků Účelem úprav malých toků je snížit škodlivost průchodu přívalových vod korytem toku. Cílem úprav je co nejvíce srážkové vody převést do formy podpovrchového odtoku a minimalizovat odtok povrchový. (Kravka a kol., 2009) V celém povodí, jak Kravka a kol. (2009) dále uvádí, je možné srážko-odtokové vztahy nejefektivněji ovlivňovat úpravami bio-technickými, mezi které počítáme zejména úpravy v hospodaření na lesních pozemcích (pěstební a lesomeliorační opatření) a úpravy na zemědělských pozemcích (agrotechnika – zvolené osevní postupy a ošetřování kultur). V případě, že bio-technická opatření nejsou účinná, anebo že předchozím hospodařením došlo k takovému poškození, že nevystačíme pouze s opatřením bio-technické povahy, volíme v povodí úpravy technické. Jednoduchou technickou úpravou jsou průlehy – úprava terénu, kdy se vytvoří velmi mělký příkop s velmi pozvolnými svahy, které jsou osety nebo osázeny keři. Jiná prastará technická úprava je tzv. terasování – způsob úpravy sklonu. V současné době nejsou ale tato opatření z ekonomického pohledu realizovatelná. Dalším výrazně technickým prvkem k ovlivnění odtokových vztahů je výstavba malých vodních nádrží a suchých poldrů, kterým bude více věnováno v nadcházejících kapitolách. Je také vhodné, aby malé vodní nádrže navazovaly na další technická zařízení umístěná v povodí pod nimi. (Kravka a kol., 2009)
4
Návrh úpravy vodního toku K hlavním podkladům, potřebným pro návrh úpravy toků patří směrný vodohospodářský plán a směrný územní plán, vodohospodářská studie dané oblasti, projektové dokumentace realizovaných, plánovaných a dotčených úprav a vodních děl, hydrologické údaje, podklady biologické a zemědělsko-výrobní, údaje o podzemních vedeních apod. Při úpravě vodních toků se musí vyřešit odtokové poměry v údolní nivě, trasa vodního toku, podélný sklon, niveleta dna, příčný profil koryta vodního toku, režim splavenin, vlivy zaústění, opevnění koryta a objekty na toku. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Při návrhu každé úpravy je nutné vyřešit odtokové poměry a stanovit jejich změny oproti původnímu stavu. Zejména se musí prokázat, že nedošlo ke zhoršení odtokových poměrů při průchodu stoletého průtoku Q100. (Tlapák a Herynek, 2001) Podle způsobu využívání plochy, je nutno stanovit návrhový průtok Qa. Například Milerski, Mičín a Veselý (2005) poukazují na návrhové průtoky v souvislé zástavbě a průmyslových areálech (Qa > Q50), v intenzivně obhospodařovaných vinicích a chmelnicích (Qa > Q20), u orné půdy (Q5 až Q20) a v oblasti luk a lesů (Q2 až Q5). U složených profilů se návrhový průtok pro dimenzování kynety volí v rozmezí třicetidenní až jednoleté vody. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Vliv na odtokové poměry je nutné řešit nejen v upraveném úseku, ale také v údolní nivě nad, ale hlavně pod úpravou. Tam mohou být negativně ovlivněny hydrologické poměry. Dále je nutné vyřešit pravděpodobné morfologické změny koryta – výmoly a nánosy, uvážit vliv úpravy na udržení podmínek biologického života, ale i rovnováhy v upravovaném úseku. Řada vodních živočichů i rostlinných společenstev potřebuje pro svůj vývoj různé podmínky. Úpravou toku se často tyto podmínky unifikují. Aby se tyto vlivy omezily, má být součástí návrhu toku nebo bystřiny i návrh různých kompenzačních opatření. (Tlapák a Herynek, 2001) Následky úprav vodních toků v minulosti Jak bylo řečeno, hlavním důvodem úpravy toku bývá protipovodňová a protierozní ochrana. To však zdaleka není jediný důvod. Úpravy vodních toků mají v různých obdobích rozvoje společnosti odlišné priority. Především v 19. a 20. století byly téměř ve všech vyspělých státech světa budovány významné hydrotechnické stavby (přehrady, jezové stavby aj.). (Kravka a kol., 2009)
5
V 70. a 80. letech 20. století přichází velký rozsah zejména v odvodňování zemědělských pozemků a s tím spojené úpravy toků, které přinášejí velké změny do zemědělské krajiny. Tyto aktivity byly podloženy zejména politickými důvody a politickými cíly. K tomu měly sloužit velké zemědělské pozemky umožňující bezproblémové využívání těžké zemědělské mechanizace, nastává zornění luk a pastvin či napřimování toků. (Beran, 2009) Na ztrátu přirozených funkcí, nutných pro daný biotop koryta a přilehlého koridoru, která následně nastala u dříve upravených vodních toků, upozorňuje Slavík a Neruda (2007). Byly zrušeny výmoly a tůně; opevněné dno a břehy znemožňují přirozený vývoj nivelety toku a neodpovídají spádnici údolnice. Zvýšila se rychlost proudění vody, snížila se hloubka vody v korytě; neumožňuje se vznik klidových, bezproudých míst, takže není umožněn život a vývoj příslušné bioty ve vodě toku. Při navrhování úprav v korytě toku se podle Slavíka a Nerudy (2007) přednostně přihlíželo k průtokovým poměrům a k splaveninovému režimu než k podmínkám příslušného ekosystému, vázaného na vodní prostředí. V posledních desetiletích je velkou změnou snaha o návrat nevhodně upravených částí vodních toků do stavu blížícímu se stavu přirozenému – tedy snaha o revitalizaci toku. (Kravka a kol., 2009)
2.2 Revitalizace vodních toků 2.2.1
Vymezení pojmu revitalizace
Revitalizace je proces znovuoživení; může docházet k návratu krajinného prvku do přirozeného nebo přírodně blízkému stavu. Využít lze přirozenou cestu i technické opatření. (Hubačíková a Oppeltová, 2008) Účelem revitalizačních úprav vodních toků je odstranit nebo zmírnit negativní důsledky úprav vodních toků na ekosystémy, obnovit nebo zlepšit jejich ekologickou funkci v krajině. Vždy bychom ale měly zohlednit účelové funkce vodního toku, pro které byl v minulosti upraven. (Tlapák a Herynek, 2001) Důležité je vytvořit podmínky stavu blízkému tomu, ve kterém se tok nacházel před zásahy. (Hubačíková a Oppeltová, 2008) To zpravidla představuje nahrazení velkého, napřímeného, hlubokého a velmi kapacitního umělého koryta korytem podstatně menším, mělčím a členitějším. Často je takové revitalizační koryto výrazně zvlněné, což navozuje podmínky přírodní 6
meandrace. Žádoucí je detailní členitost dna koryta, kterou vytváří třeba tůňovité prohlubně. (Just, 2010)
2.2.2
Předpoklady revitalizací
Řešení revitalizace vodního toku musí tedy odpovídat přírodním podmínkám, podmínkám legislativní ochrany a způsobu využívání území, ve kterém se vodní tok nachází. Musí být v souladu s koncepcí územních systémů ekologické stability (dále jen ÚSES), případně s dalšími územně plánovacími podklady a územně plánovací dokumentací. (Tlapák a Herynek, 2001) Při výběru vodních toků pro revitalizaci je nutné brát v potaz význam vodního toku, charakter území, způsob dřívější provedené úpravy a jejího stavu, vodnatost toku a jakost vody, stejně tak i například požadavky ÚSES. (Hubačíková a Oppeltová, 2008) Z efektů, které může přinášet revitalizace, zmiňuje Just a kol. (2004) zadržování vody v krajině; obnovování přirozeného zamokření; tlumení velkých vod; obnova a zkvalitnění mokřadních biotopů; zlepšení kvality vody či zlepšení vzhledu; obnova starých říčních ramen a další. Zásady návrhu K návrhu je zapotřebí ověřených údajů o vlastnických a uživatelských právech k pozemkům a nemovitostem, které budou novou úpravou trvale nebo dočasně dotčeny. Návrh poté vychází z výsledků a podkladů, které charakterizují současný stav vodního toku a jeho okolí (hydrogeologický a pedologický průzkum, průzkum splavenin, biologické podklady, průzkum jakosti povrchových vod, také průzkum historický, podklady zemědělské a lesní výroby); vyhodnocení všech funkcí upraveného vodního toku i navazujících neupravených úseků; ekologických a účelových požadavků na revitalizaci; majetkoprávních poměrů. (Tlapák a Herynek, 2001) Základní způsoby řešení Větší prostorový rozsah vodního toku poskytuje větší průtočnou nebo retenční kapacitu. Zpomaluje povodňové proudění a snižuje úroveň hladin. Zároveň nabízí více možností pro rozvoj členitých struktur koryta, břehů a nivy, tedy umožňuje obnovu příznivého ekologického stavu vodního toku. (Just a kol., 2004) Naproti tomu Just a kol. (2004) upozorňují na prohlubování koryta, resp. kynety, což je rizikové a ve většině případů nežádoucí. Nadměrná hloubka koryta je také riziková z hlediska jeho stability a dalšího vývoje – čím je koryto hlubší, tím 7
soustředněji a většími rychlostmi jím probíhá proudění. Vysvětluje potřebu akceptovat ukládání sedimentů v toku, které není nežádoucím jevem, ale nedílnou součástí jeho správné ekologické funkce. Používány by podle něho měly být také vždy materiály z místa, kde je revitalizace prováděna. Základem dobrého morfologického stavu je už zmíněná tvarová členitost, která z hydraulického hlediska působí jako drsnost – a tedy může v některých případech nežádoucím způsobem ovlivňovat průtočnost. Jednou z možností, jak spojit průtočnost s členitostí, je koryto složeného průřezu. Přesto je vhodné navrhovat tvary říčního perimetru tak, aby v něm bylo víc přírodě blízké - mokré kynety a méně suchých, jalových berem. (Just a kol., 2004)
2.2.3
Návrh úpravy koryta vodního toku
Za revitalizací vodních toků si můžeme představit mimo jiné úpravu samotného koryta vodního toku, což zahrnuje – návrh směrového vedení osy nebo břehů koryta, návrh nivelety dna, návrh příčného profilu, jeho tvar i velikost, druh opevnění koryta. Na návrh trasy upravovaného toku navazuje jeho úprava v podélném profilu, jejímž úkolem je určit hloubkové založení koryta toku, podélný sklon nivelety dna koryta. Příčný profil koryta upravovaného malého toku musí být navrhován ve tvaru a velikosti tak, aby zabezpečil neškodné odvádění největšího, tzv. návrhového průtoku (viz výše), pro který je tok upravován. (Tlapák a Herynek, 2001) Při úpravě příčného profilu koryta by se současně měly vytvořit podmínky pro zachování proudění i při minimálních průtocích. Ke snížení rychlosti proudění přispějí podle Slavíka a Nerudy (2007) kameny, jež je nutno pokládat tak, aby vytvářely výstupky do vody. Také podtrhují nutnost odstranění opevnění z dlažby nebo zdiva z betonu. Opevnění z jiného hlediska pojímá i Tlapák a Herynek (2001), kteří úkol opevnění koryta malých toků vykládají jako uchování provedené úpravy v trvale nejlepším funkčním a provozním stavu a snížení potřeby údržby na nejnutnější míru. Připomínají pak hlavní podmínky opevnění: - začlenit koryto po vzhledové stránce do okolní krajiny - zabezpečit průtočnou kapacitu, stabilitu a odolnost nového koryta - zajistit přístupy k vodě - využívat při volbě způsobů opevnění místní materiální i provozní zdroje 8
- umožnit snadnou a mechanizovanou údržbu provedených opevnění a zajistit dlouhodobou životnost. Migrační prostupnost Součástí revitalizačních opatření a návrhu koryta je také obnovení oboustranné migrační propustnosti koryta. Překážky pro pohyb ryb a dalších vodních živočichů v toku představují příčné objekty. Ty lze zprůchodnit pomocí rybích přechodů, což jsou zařízení umožňující rybám proplout profilem překážky.(Hubačíková a Oppeltová, 2008) Just (2010) ale těmto objektům vytýká jejich nákladnost a provozní spolehlivost, která závisí jednak na zdařilosti konstrukce a jednak na udržování vhodných provozních podmínek. Sebelepší rybí přechod podle něho není plnohodnotnou a zcela spolehlivou náhradou přirozené migrační prostupnosti. Častou závadou, která znehodnocuje přechody, je nesprávné výškové navázání na spodní hladinu vody. (Just, 2010)
2.2.4
Vegetace podél toků
Prostředkem, začleňujícím upravené toky funkčně a esteticky do krajiny, jsou vegetační doprovody. Označují se jimi rostlinná společenstva souvisle zapojených lesních porostů, řad stromů, keřů a bylinné vegetace na březích toků a v jejich okolí. (Tlapák a Herynek, 2001) Druhy a účinky vegetačních doprovodů rozdělují do dvou skupin, kterými jsou ochranné porosty (jejich účel je opevňovací a stabilizační) a doprovodné porosty (s účelem krajinotvorným). Just (2010) podotýká, že pokud je třeba obnovit nebo založit břehový porost přírodního charakteru, je nutné vycházet z toho, že takový porost nevytvoří jedna linie sazenic, umístěných v pravidelných rozestupech. Břehový porost by měl být zakládán v podobě hustších výsadbových skupin protáhlého charakteru, rozložených podél břehu. Proluky mezi skupinami umožňují částečné oslunění vodní hladiny. Nosnými prvky břehových porostů jsou stromy, umístěné přímo do břehové čáry. Při řešení větších ploch, například nivy vodního toku nebo zátopové oblasti poldru, není vhodné rozptýlit výsadby ani chaoticky, a již vůbec ne rovnoměrně v celé této ploše. V těchto situacích by mělo být těžiště výsadeb ve skupinách po obvodu řešené plochy. Ve větších plochách může přicházet v úvahu zakládání nivního háje, který bude mimo jiné zpomalovat rozlité povodňové průtoky. Půjde o rozsáhlejší výsadby, zakládané buď ve větších hustých skupinách, nebo přímo plošně. (Just, 2010)
9
2.2.5
Vodní tok a jeho revitalizace ve volné krajině
Just a kol. ve své publikaci (2004) uvádí, že tradičně se od revitalizací očekává obnovení či pozvednutí hodnot vodních toků a niv z přírodovědeckého a krajinářského hlediska. Významným cílem podle nich bývá tlumení průběhu povodní, a to zejména v těchto situacích: podpora přirozených povodňových rozlivů v nivách, revitalizační úpravy koryt, která musejí mít z vodohospodářských důvodů velkou průtočnou kapacitu, podpora retence povodňových vod ve sníženinách, vyhloubených v nivě, výstavba víceúčelových polosuchých poldrů, odstranění povodňových překážek z koryta,
revitalizační
opatření
kompenzující
nepříznivé
dopady
technických
protipovodňových opatření na přirozené rozlivné plochy a na přírodu, vytváření přírodě blízkých ochranných koryt. Cesta k těmto aplikacím začíná nezbytně u základní revitalizační úlohy, kterou je náhrada nevyhovujícího technicky upraveného koryta korytem přírodě blízkým – obnovení přírodě autentického stavu, tedy stavu, jaký by v určitém místě panoval, kdyby k technickým zásahům vůbec nebylo došlo. (Just a kol., 2004) Současná vodohospodářská praxe chápe revitalizace a jejich opatření jako jeden z možných nástrojů protipovodňové ochrany. Revitalizační praxe dále využívá odstraňování povodňových překážek z koryta, jako jsou např. nepotřebné jezy a stupně, nevhodně vzdouvající povodňové průtoky či podporující vznik ledových bariér. (Fialová a kol., 2010) Z hlediska protipovodňové ochrany je přínosná zejména revitalizace drobného vodního toku v úseku nad územím, které má být chráněno. Zdrsnění a změlčení koryta jednak zpomaluje proudění, jednak podporuje rozliv do nivy. Rozložením povodňového průtoku do nivního pásu nutně dochází ke zpomalení a k jisté krátkodobé retenci vody. (Just a kol., 2004) Fialová a kol. (2010) také konstatují, že retence povodňových vod může být podpořena konstrukcí mokřadů, malých vodních nádrží, terénních sníženin, tůní, napodobenin starých ramen aj.
2.2.6
Vodní tok a intravilán
Jak píše Just (2010) je zde revitalizace pojata jinak než ve volné krajině. V sídlech je na prvním místě požadavek protipovodňové ochrany zástavby. Členitějších, přírodně
10
blízkých tvarů koryta je většinou třeba dosahovat, aniž by se při tom zmenšovala jeho průtočná kapacita. Zlepšit podmínky průběhu povodní v daném sídle, zlepšit ekologický stav vodního toku a podpořit pobytové a rekreační využití prostředí vodního toku a jeho okolí. Takové řešení se může označovat pojmem intravilánová revitalizace nebo přírodě blízká protipovodňová úprava vodního toku v zastavěném území. Tato opatření se nemusejí týkat jenom samotných zastavěných území. Přiměřeně je třeba řešit také úseky na horních a dolních okrajích obcí a měst. Dnes si snad už obce i města uvědomují, že jejich území zasluhuje vklady z veřejných
prostředků,
které
mu
zabezpečí
odpovídající
veřejné
funkce.
Revitalizačních úprav koryt vodních toků se tak samy aktivně dožadují. V pokročilých zemích EU i v zámoří vznikají i velmi rozsáhlé projekty, které zásadně mění charakter kilometrů řek ve městech. V České republice již došlo k významným příznivým změnám v oblasti kvality vody. Ve zlepšování morfologického stavu vodních toků v obcích a městech však jsme zatím teprve na začátku. Pokud v nezastavěné nivě mimo město či obec podporujeme povodňové rozlivy do plochy, musí na horním okraji zástavby existovat přechodový úsek, v němž se plošný rozliv soustředí do koryta procházejícího intravilánem. (Just, 2010)
2.2.7
Údržba a přístupnost revitalizovaného toku
Produkty revitalizací by měly být schopny existovat a vyvíjet se v co největší míře samovolně, bez náročnějších forem údržby. Významný je ale také faktor volby investora revitalizace – čím náročnější, umělejší, přírodě vzdálenější řešení zvolí, tím intenzivnější bude muset zajišťovat údržbu. Navrhování revitalizací by mělo vycházet mimo jiné z rozvahy o vhodném poměru prvků umělých, kulturních, a prvků přírodě blízkých, a to i z hlediska náročnosti údržby. (Just, 2010) Revitalizační stavba běžně přístupná veřejnosti by měla být opatřena informační tabulí, zmiňující význam díla pro přírodu, krajinu a vodní hospodářství a jeho základní charakteristiky. (Just a kol., 2004)
2.2.8
Revitalizace v minulosti, dnes a v budoucnu
Technické úpravy koryt přinesly řadu problémů, a to zejména: nepříznivé změny průtokového a splaveninového režimu, riziko nestability koryt, zrychlení odtoku 11
velkých vod, zmenšení zásob podzemní vody v nivách, ztížení až znemožnění migrace vodních živočichů, zhoršení podmínek pro přirozené samočištění vody; zmenšení biodiverzity na přilehlých odvodněných pozemcích nebo zhoršení vzhledu koryta. Revitalizace musejí z hlediska ochrany přírody a krajiny přinášet zlepšení proti dosavadnímu stavu. Je třeba ale zároveň respektovat právní podmínky ochrany přírody a krajiny, minimalizovat nepříznivé vlivy a naopak maximalizovat příznivé efekty pro přírodu a krajinu. (Just a kol., 2004) Just (2010) zdůrazňuje zájem dosahování všestranně příznivých efektů a jeho nutnost, aby se technické a přírodě blízká protipovodňová opatření vhodně kombinovala a doplňovala. Vlastní realizace revitalizace probíhá etapovitě se záměrem řízenou péčí a cílenou údržbou usměrnit vývoj toku do konečného stavu blízkého přírodnímu. Odezva ekosystému vodního toku na iniciační revitalizační zásahy probíhá po delší časové období, kdy je možno hodnotit plánované změny předložené v návrhu projektu. Hodnocení odezvy se provádí podle výsledků četnějších udržovacích prohlídek (2 až 3x ročně) a které mimo plán prohlídek je nutno provést i po průtocích velkých vod. (Fialová a kol., 2010) Nelze od revitalizací očekávat dokonalý návrat k přírodnímu stavu. Nicméně je třeba upozornit, že míra technické upravenosti vodních toků v krajině i v sídlech přesáhla přijatelnou úroveň. (Just, 2010)
2.3 Ochranné nádrže a jejich vztah k revitalizaci vodních toků 2.3.1
Vodní nádrže
V krajině se vyskytuje široká škála přirozených i člověkem vytvořených vodních útvarů. Jsou nedílnou součástí přírodního prostředí. Každé vodní dílo ovlivní ráz krajiny, hydrologické poměry, stav i vývoj životního prostředí v daném území. Podle vodního zákona se za vodní díla považují mimo jiné i vodní nádrže. (Slavík a Neruda, 2007) Šálek (2000) definuje podle ČSN 73 6510 pojem vodní nádrž jako vodní útvar vzniklý přirozenou nebo umělou akumulací vody nebo vymezený prostor vytvořený údolní přehradou, ohrazováním částí území a využitím přírodní nebo umělé prohlubně.
12
Malé vodní nádrže Malá vodní nádrž je dle ČSN 75 2410 souhrnné označení pro neumělé nádrže, u kterých jsou splněny současně podmínky, že objem nádrže po hladinu ovladatelného prostoru (normální hladinu) není větší než 2 miliony m³ a že největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m. Pod touto úrovní lze v nádrži akumulovat vodu a vypouštět ji dle potřeby. (Kravka a kol., 2009) V malých vodních nádržích probíhají složité fyzikální (procesy ovlivňující teplotní změny a sedimentační pochody), chemické (rozklad a mineralizace odumřelých organických látek) a biologické procesy ovlivňující život v nádržích, které rozhodují o jakosti vody a možnostech využití nádrží. (Šálek, 2000) Slavík a Neruda (2007) připomínají, že malé vodní nádrže plní různé funkce, které se často sdružují a doplňují. Vodní nádrže rozděluje podle ČSN 75 2410 Kravka a kol. (2009) z hlediska funkčního: a) zásobní nádrže b) ochranné (retenční) nádrže c) nádrže upravující vlastnosti vody d) rybochovné nádrže e) hospodářské nádrže f) speciální účelové g) rekreační h) asanační nádrže ch) nádrže krajinotvorné a v obytné zástavbě i) nádrže na ochranu bioty Umístění nádrží Podle Broži a Satrapy (2007) je začlení hráze nádrže i manipulačních objektů do přírodního prostředí pro projektanta náročným úkolem. Zvláštní opatření se musí věnovat také neočekávaným projevům vandalismu. Umístění nádrže závisí na tvaru údolí, poloze k vodnímu zdroji, účelu a funkci. Pro umístění je rozhodující výskyt vhodného stavebního materiálu, pedologických, hydrologických a inženýrsko-geologických podmínek. (Kravka a kol., 2009) Ochranné (retenční) nádrže Tyto nádrže, jak popisuje Kravka a kol. (2009), zachycují povodňové průtoky a chrání před negativními účinky velkých vod. 13
Hlavní funkcí ochranných nádrží je zajištění ochrany níže ležícího území. V ochranné nádrži se zachytí část nebo celý povodňový průtok včetně splavenin, který by způsobil škody pod nádrží. K tomuto účelu se používá ovladatelný i neovladatelný ochranný prostor nádrže. Ochranné vodní nádrže také plní řadu vedlejších funkcí, zlepšují fyzikální a chemické vlastnosti vody, vyrovnávají průtoky a jakost vody, převádějí infiltraci vody do podzemních vod apod. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Pro návrh je nezbytná znalost hydrologických poměrů, zejména průběh maximálních povodňových průtoků, parametry povodňových vln, pravděpodobnost rozložení a výskytu povodní a velikost neškodného odtoku z nádrže. Vodohospodářské řešení spočívá ve stanovení velikosti ochranného prostoru nádrže. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005)
2.3.1.1 Členění ochranných nádrží a objekty na nich Vlastní prostor nádrže dělí Kravka a kol. (2009) ode dna na: prostor stálého nadržení – prostor mimo dosah výpustného zařízení akumulační prostor (zásobní) – v období s vyššími průtoky (v ČR na jaře) se v něm hromadí požadovaná zásoba vody, která se v dalším období postupně využívá retenční prostor (ochranný) – plní se jen za povodňových stavů Objekty ochranných nádrží se poněkud liší od objektů používaných na běžných víceúčelových nádržích. K hlavním objektům patří hráze nádrže, regulovatelné a neregulovatelné výpustě, bezpečnostní přelivy – v případě, že se nádrží nezachytí celkový objem povodňové vlny, zajišťují převedení povodně, a provozní objekty u víceúčelových nádrží. (Milerski, Mičín a Veselý, 2005) Hráz Na základě podrobného průzkumu zemních materiálů, laboratorních rozborů a posouzení zeminy se navrhuje hráz nádrže. Pro akumulaci vody je nejvhodnější umístit hráz v nejužším místě údolí. Bezpečnostní přeliv Bezpečnostní přeliv slouží k neškodnému převedení povodňových průtoků. Navrhuje se na průtok Q100, nejméně však na Q20. Odběrná zařízení Odběr vody z nádrže může být gravitační nebo čerpáním, regulovaný a neregulovaný. 14
Ztráty vody z nádrží Ztráty vody se tvoří výparem z vodní hladiny, transpirací rostlin, infiltrací do dna nádrže, průsakem hrází, provozními ztrátami a dočasnou ztrátou způsobuje zamrznutí. (Kravka a kol., 2009)
2.3.1.2 Poldry a retenční nádrže Do skupiny ochranných nádrží patří mimo jiné suché nádrže: Poldr Poldry jsou ohrázované prostory, schopné zadržet část povodňového průtoku. Průtočný poldr je objekt typu průtočné vodní nádrže, vybavený větším retenčním prostorem. Zadržováním vody v tomto prostoru se zmenšuje kulminační úroveň povodňové vlny a zpomaluje její průběh. Postranní poldr je ohrázovaný prostor v nivě, neprotékaný vodním tokem, do něhož se po dosažení určité úrovně hladiny přelévá část povodňového průtoku. Řešení postranního poldru ale komplikuje hned několik okolností – pevně nastavené plnící objekty fungují optimálně jen při určitém rozsahu povodňových stavů; řešení konstrukce pro plnění poldru je náročné; po zaplnění představuje postranní poldr v podstatě mrtvý prostor. (Just a kol., 2004) Just (2010) zdůrazňuje, že vybavení průtočných i postranních poldrů a retenčních nádrží
musí
odpovídat
technicko-bezpečnostním
požadavkům
na
nádrže.
Nejdůležitějším objektem je zřejmě bezpečnostní přeliv. Průtočné poldry ovšem bývají nejčastěji vybaveny sdruženými objekty, v nichž je bezpečnostní přeliv spojen se spodní výpustí. Ta je konstruována tak, aby běžné průtoky poldry procházely a vody zadržené při povodních následně vhodnou rychlostí odtékaly. Po odeznění povodně dochází k vyprázdnění nádrže a území může být využíváno v podstatě dosavadním způsobem nebo původnímu využívaní způsobem blízkým. (Soukup a kol., 2008) Suché poldry byly u nás stavěny zhruba od 70. let minulého století. Při tvarování jejich zátop a úpravách koryt byly tehdy uplatňovány dobové přístupy. (Just, 2010) Zatím jsou u nás častěji stavěny suché poldry, které nemají žádné stálé nadržení vody, a celý jejich objem je určen pro zachycování vody z povodí. S revitalizacemi nemají suché poldry jako jednoúčelové hydrotechnické objekty nic společného. V poslední době se jim dostává nepříznivého hodnocení i z hlediska technické bezpečnosti (sílí obavy o bezpečnost hrází suchých poldrů, které jsou dlouhodobě 15
proschlé) a využití plochy (proti původním předpokladům se příliš nedaří efektivně hospodařit ve vnitřních plochách). V této situaci získávají větší podporu poldry polosuché, s trvalým částečným nadržením. Vícefunkční polosuchý poldr; průtočný nebo postranní, pokud je zakládán na ekologicky méně hodnotných plochách, jako je třeba orná půda, může být pokládán za hodnotný revitalizační objekt. (Just a kol., 2004) Aby bylo možné poldr považovat za revitalizační objekty, měl by podle Justa (2010) splňovat požadavky: částečné trvalé nadržení vody hráze a celé objekty citlivě zasazeny do krajiny zátopová plocha a případně i obvodové území jsou vyňaty z intenzivního zemědělského hospodaření zátopovou plochu poldru tvoří i další prvky cenné z hlediska přírody – tůně, mokřady, luční plochy Stále je však třeba mít na paměti, že umělé poldry, ať už polosuché či suché, by neměly představovat základní formu tlumivých rozlivů a zádrží velkých vod. Základní formou je v každém případě volný rozliv v nivách. (Just a kol., 2004) Retenční nádrže Pod pojmem retenční nádrž si lze představovat v podstatě jakoukoliv vodní nádrž, která je za běžných poměrů jenom částečně napuštěná a významná část jejího objemu zůstává volná pro retenci případných srážkových vod. Vymezení poldr a retenční nádrž není zcela jednoznačné a jejich významy se mohou překrývat. Aby bylo možné retenční nádrže pokládat za revitalizační objekty, musejí splňovat stejné požadavky, jaké byly výše uvedeny pro poldry. (Just, 2010)
2.3.2
Možná budoucnost malých vodních nádrží
Pokud se naplní scénáře změny klimatu, Slavík a Neruda (2007) se obávají zvýšení četnosti výskytu málovodých situací - stavů hydrologického sucha. Malé vodní nádrže budou pak podle nich významným vodohospodářským opatřením v povodí, kterými bude možné efektivně jednak zachytit, akumulovat vodu z jarního tání sněhu, z vydatných srážek, a jednak ji v suchých obdobích využívat pro nezbytné nadlepšování průtoků v tocích.
16
3
ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ POMĚRY 3.1 Lokalizace a charakteristika toku Sloupnický potok, dříve také nazývaný Labíčko či Labičský potok, pramení jako
tok III. řádu v těsné blízkosti obce Sloupnice (resp. v části Horní Sloupnice). Ta se nachází v Pardubickém kraji, okresu Svitavy, a leží asi 20 km severozápadně od České Třebové, její vznik při obou březích toku je datován pravděpodobně už ke 12. století.
Obr. 1: Lokalizace toku (www.mapy.cz)
Podstatnou část své trasy protéká intravilánem, jen od pramenu ke konci obce Sloupnice měří 8 km, další obce ležící na jeho toku jsou České Heřmanice a Tisová. Zbytek trasy doprovází pole nebo louky, zapojený lesní porost se vyskytuje jen zřídka, tok je tak mimo intravilán doprovázen jen doprovodným břehovým porostem dřevin. Sloupnický potok má pouze jeden přítok, a to tok Labuťka (viz Příloha 1 – Povodí Sloupnického potoka), která se k němu v obci Tisová připojuje jako levostranný přítok. Na Labuťce leží hned 4 vodní plochy, z nichž největší jsou rybníky Velký Netřebský a Šváb. Svou trasu končí Sloupnický potok jako pravostranný přítok řeky Loučné u Vysokého Mýta.
3.2 Hydrologické a hydrobiologické poměry Dle MŽP ČR (2009) patří území do hydrogeologického rajonu (číslo 4270) Vysokomýtské
synklinály.
Hydrogeologický
rajon
lze
definovat
jako
celek
s obdobnými hydrogeologickými poměry, na jehož území převládá určitý typ zvodnění 17
a oběhu podzemní vody. Tvoří základní jednotku pro bilancování podzemních vod, vedení souvisejících evidencí a je součást informačního systému veřejné správy. Hydrogeografický region je charakteristický nízkým celkovým odtokem vody (5,01 – 10,00 l. s-1.km-2), středním odtokem podzemní vody (3,01 – 5,00 l. s-1.km-2), středním koeficientem odtoku (0,31 – 0,45), nízkou retenční schopností povodí a slabou rozkolísaností odtoku vody. (MŽP ČR, 2009) Podle mapy Regionů mělkých podzemních vod (Kříž, 1971) se zde nacházejí typy podzemních vod s celoročním doplňováním zásob. Nejvyšší časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů je v měsících březnu a dubnu, naopak nejnižší v září až listopadu, s přechodným poklesem v červenci a srpnu. Sloupnický potok s hydrologickým pořadím 1-03-02-041, jak uvádí Demek (1984), pramení na východním okraji Horní Sloupnice ve výšce 438 m n. m. Jeho celková délka je 13,6 km a plocha povodí 26,87 km2. Podle projektu „Poldr České Heřmanice“ (2010) je území spolu s tokem charakterizováno k profilu nad Českými Heřmanicemi takto: průměrná nadmořská výška
310 m n. m.
průměrná roční srážka
710 mm
průměrný dlouhodobý průtok
110 l/s
M-denní průtok Q355
25 l/s
Q210
68 l/s
N-leté průtoky Q5
4,95 m³/s
Q20
9,63 m³/s
Q100
17,5 m³/s
3.3 Geologické poměry Území koryta zasahuje do dvou okrsků, které z geologického hlediska podle Demka (2006) lze charakterizovat takto: Litomyšlský úval leží v severovýchodní části Loučenské tabule, je to tektonicky podmíněný úval v povodí Loučné na slínovcích, spongilitických prachovcích, jílovcích a pískovcích převážně svrchního turonu až coniaku. Druhý okrsek – Kozlovský hřbet se nachází v západní části Českotřebovské vrchoviny, což je plochá vrchovina v povodí Divoké a Tiché Orlice, Loučné a Svitavy. Geologický charakter se příliš neliší. (Demek, 2006) 18
Podrobněji dle Svobody (1990): MEZOZOIKUM Křída Kt2 – střední turon: slínovce, zčásti spongilitické; slínité, vápnité a křemité spongility, prachovce a pískovce glaukonické Kt1 – spodní turon: slínovce spongilitické, slínité a vápnité spongility, prachovce a pískovce vápnité a glaukonitické Kc – cenoman: slepence, kaolinické a křemité pískovce, jílovce
3.4 Geomorfologické poměry Systém:
Hercynský
Provincie:
Česká vysočina
Subprovincie:
Česká tabule
Oblast:
Východočeská tabule
Celek:
Svitavská pahorkatina
Podcelek:
Českotřebovská vrchovina / Loučenská tabule
Okrsek:
Kozlovský hřbet / Litomyšlský úval
Plíva (1986) uvádí, že Českomoravské mezihoří (geomorfologicky různorodý celek Svitavské pahorkatiny) je obecně poněkud nesouvislá oblast zvlněných plošin, úvalů a údolí, výrazných svahů i sesuvných území, která je málo vyhraněná proti některým sousedním oblastem. Území toku zasahuje do dvou podcelků – Českotřebovské vrchoviny a Loučenské tabule. Českotřebovská vrchovina má v západní části opukový Kozlovský hřbet přeťatý údolím Tiché Orlice. Nejvyšší body jsou Kozlovský kopec (601 m) a Zlatá studánka (603 m). Západní svahy jsou mírnější, východní prudce spadají do Ústecké brázdy. Loučenská tabule je tvořena převážně plošinami na svrchnokřídových sedimentech, v oblasti Vysokomýtské synklinály je povrch členitý pahorkatinný. (Plíva, 1986)
3.5 Klimatické poměry Bioregion je v průměru mírně teplý, okrajově chladnější, poměrně vlhký, přičemž vlhčí je návětrná severozápadní strana, zatímco moravská strana leží v mírném srážkovém stínu. (Culek, 1996) 19
Podle MŽP ČR (2009) zjistíme, že lokalita spadá do mírně teplé oblasti. Klimatická oblast je MT 7 a lze ji charakterizovat takto: -
počet letních dnů: 30 - 40
-
počet dnů s průměrnou teplotou > 10°C: 140 - 160
-
počet mrazových dnů: 110 - 130
-
počet ledových dnů: 40 - 50
-
srážkový úhrn ve vegetačním období (mm): 400 - 450
-
srážkový úhrn v zimním období (mm): 250 - 300
-
počet dnů se sněhovou pokrývkou: 60 - 80 Průměrné roční a měsíční teploty i roční úhrn srážek je od roku 2007 sledován
amatérskou meteorologickou stanicí ve Sloupnici. (viz Příloha 11 – Průměrné měsíční teploty a srážky od roku 2007).
3.6 Půdní poměry V širším okolí toku mají největší rozsah typické kambizemě a luvizemě, menší zastoupení zabírají hnědozemě se šedozemí a v blízkosti toku nalezneme půdní typ glej. Kambizemě jsou podle Tomáška (2000) nejrozšířenější půdní typ na našem území. Původní vegetaci tvořily listnaté lesy. Jako mateční substrát se uplatňují téměř všechny horniny skalního podkladu. Hnědé půdy jsou nejvíce rozšířené mezi 450–800 m n. m. a jsou vázány většinou na členitý reliéf. Hlavním půdotvorným pochodem při jejich vzniku je intenzivní vnitropůdní zvětrávání. Jde o vývojově mladé půdy, které by v méně členitých terénních podmínkách po delší době přešly v jiný půdní typ – hnědozem, luvizem, podzol apod. (Tomášek, 2000) Stratigrafii lze podle Vopravila (2009) popsat následovně: pod humusovým horizontem leží hnědě až rezavohnědě zbarvený kambický horizont, ve kterém probíhá intenzivní vnitropůdní zvětrávání. Hlouběji se nachází většinou světleji zbarvená a méně zvětralá hornina. Také zde většinou přibývá skeletu. Kambizemě bývají zpravidla mělčí. Zrnitostní složení se mění v závislosti na charakteru mateční horniny. Obsah humusu silně kolísá, jeho složení je zpravidla méně kvalitní, půdní reakce bývá obvykle slabě kyselá až kyselá. Sorpční vlastnosti závisejí na obsahu humusu a zrnitostním složením. Podobně kolísají i fyzikální vlastnosti.
20
Malá mocnost půdního profilu, častá skeletovitost a výskyt v členitém reliéfu jsou nevýhody pro zemědělství. Pěstují se na ní převážně brambory, méně náročné obiloviny či len. Můžou být ale velmi dobrými lesními stanovišti. (Vopravil, 2009) Na území se převážně vyskytuje kambizemě kyselá, která má nižší obsah humusu, nápadný pokles půdní reakce a nízké nasycení sorpčním komplexem; nejvíce se vyskytuje v 400–600 m n. m. (Tomášek, 2000)
Obr. 2: Kambizemě modální (Vopravil, 2009)
Luvizemě jsou rozšířené ve středních výškách, zejména v pahorkatinách a vrchovinách. Vznikají převážně pod kyselými doubravami a bučinami. Matečným substrátem jsou nejčastěji sprašové hlíny, středně těžké glaciální sedimenty, smíšené svahoviny. Jsou nejhojněji zastoupeny od 250–500 (600) m n. m. Terénně se uplatňují zvláště plošší úseky někdy jen mírně, jindy i výrazněji zvlněného reliéfu. Hlavním půdotvorným procesem je illimerizace. Pod humusovým horizontem leží několik decimetrů mocný horizont eluviální, který je zesvětlen až silně vybělen. Postupně přechází v rezavohnědý horizont iluviální, který zasahuje velmi hluboko do matečného substrátu. Vybělený ochuzený horizont se vyznačuje často nápadnou deskovitou až listovitou strukturou, zatímco horizont obohacený se rozpadá na zřetelná prizmata. (Tomášek, 2000)
21
Vopravil (2009) poukazuje na časté oglejení u luvizemí. Jílem obohacený, a tak málo vodopropustný horizont, zadržuje na svém povrchu dočasně vodu, což způsobuje především koncentraci hydratovaných oxidů železa do malých, tmavě rezivých konkrecí, tzv. bročků, které se hojně vyskytují ve vyběleném eluviálním horizontu. Zrnitostně jde o středně těžké až těžké půdy. Obsah humusu je střední a jeho kvalita je méně příznivá. Půdní reakce obvykle kyselá, sorpční vlastnosti silně zhoršeny, stejně tak fyzikální vlastnosti jsou silně nepříznivé (zejména zhutněním iluviálního horizontu) – malé provzdušnění. (Tomášek, 2000) Jedná se o značně hluboké půdy s nízkým obsahem skeletu, což jsou pozitiva pro zemědělství. Vhodnými plodinami jsou obilniny a jetel. Luvizemě je ale nutné často vápnit a hnojit. (Vopravil, 2009) Na lokalitě se dále objevují hnědozemě modální, menší plošný podíl je zastoupený šedozemí modální a v blízkosti toku je evidentní výskyt gleje fluvické. Hnědozem je řazena mezi zemědělsky velmi hodnotné půdy. Vyvinula se pod původními dubohabrovými lesy. Hlavním půdotvorným procesem obdobně jako u luvizemí je illimerizace. Agronomickou hodnotou se blíží černozemím, obsah humusu u hnědozemí je však s porovnáním u nich nižší. Oproti černozemím jsou však málo náchylné na vysychání. Vhodnými plodinami jsou obiloviny, cukrovka i vojtěška. (Vopravil, 2009)
Obr. 3: Hnědozemě modální a šedozemě modální (Vopravil, 2009) 22
Šedozemě jsou u nás plošně málo rozšířeným typem. Tvoří přechod mezi černozemí a luvizemí. Podobně jako u černozemí je totiž půdotvorný proces humifikace, která je doprovázena výraznou illimerizace. Dnes jsou šedozemě zemědělsky využívány díky jejich vhodnosti pro nejnáročnější plodiny. (Tomášek, 2000) Půdní typ glej je rozšířen po celém území České republiky, především v nivách vodních toků. Vysoký obsah vody je tudíž hlavním limitujícím faktorem pro zemědělské
využití,
bývají
tak
využívány
především
jako
louky.
Svými
mimoprodukčními funkcemi se v krajině uplatňují především pro důležitou retenci vody či jako stanoviště pro specifickou flóru a faunu. Humusový horizont bývá mělký, často se vytváří horizont zrašelinělý. Glejový horizont bývá zajílený a mazlavý. Charakteristický je pro ně sirovodíkový zápach. (Vopravil, 2009)
3.7 Biota 3.7.1
Fytogeografická charakteristika
Svitavský bioregion se rozkládá ve fytogeografické oblasti mezofytikum, v obvodu Českomoravské mezofytikum a okrese Českomoravské mezihoří. Lze jej charakterizovat jako vrchovinu relativně oceánského klimatu, terén je více svažitý než plochý, podklad převažuje vápnitý a písčitý, lesní krajinný ráz převládá nad kulturním. (Skalický, 1998) Potenciální přirozenou vegetaci severní části bioregionu v podhůří Orlických hor představují acidofilní doubravy (Genisto germaniacae-Quercion). Nižší polohy kolem Litomyšle, Moravské Třebové a v údolí Svitavy zaujímají dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Vyšší polohy pokrývají bučiny různého typu, květnaté (Dentario enneaphylli-fagetum) i bikové (Luzulo-Fagetum). V nivách vodních toků jsou luhy, představované asociacemi Stellario-Alnetum glutinosae a Carici remotaeFraxinetum. Na rozvodí Orlice a Svitavy kolem Opatova jsou maloplošně potenciální vegetací i podmáčené olšiny se smrkem (snad Piceo-Alnetum). Vegetace přirozeného bezlesí pravděpodobně chybí. Na odlesněných místech se nachází přirozená náhradní vegetace v podobě vlhkých luk svazů Calthion méně Molinion, které přecházejí do slatinných luk svazu Caricion davallianae nebo rašelinných luk svazu Caricion fuscae.
23
Květena Svitavského bioregionu je dosti pestrá. Její hlavní složku reprezentují typické mezofilní druhy hercynských lesů, avšak obohacené o četné druhy karpatského migrantu. Mezi pronikající alpsko-karpatské druhy náleží pcháč potoční (Cirsium rivulare), kakost hnědočervený (Geranium phaeum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thaliciroides), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), ostřice převislá (Carex pendula), ostřice chlupatá (Carex pilosa) aj. Přítomnost vápníkem bohatých křídových sedimentů umožňuje výskyt náročnějších druhů, které pronikají od západu. Mezi ně náleží tuřice Davallova (Vignea davallana) a pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule). Jiné druhy umožňují předpokládat, že tudy vedla spojnice mezi teplými oblastmi Moravy a Čech. K nim patří bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). Horské druhy nejsou příliš početné. (Culek, 1996)
3.7.2
Zoogeografická charakteristika
Silně ochuzená podhorská fauna hercynského původu je doplněna demontánním výskytem alpsko-karpatského prvku, patrného zejména v synuziích měkkýšů. Východní vlivy dokládá též přítomnost ježka východního. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového, Orlice a dolní část toku Svitavy do pásma lipanového. Významné druhy: ježek východní (Erinaceus concolor); čečetka zimní (Carduelis flammea), hýl rudý (Carpodacus erythrinus); mlok skvrnitý (Salamandra salamandra); zmije obecná (Vipera berus); skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica), zdobenka tečkovaná (Itala ornata), vřetenovka zaměněná (Cochlodina comutata), praménka rakouská (Bythinella austriaca). (Culek, 1996)
3.7.3
Vegetační poměry
Z hlediska zastoupení vegetační stupňovitosti v bioregionu převládá jednoznačně 4. vegetační stupeň (biochory 4BD, 4VD), a to z 80 %. Dále se vyskytuje 3. vegetační stupeň (15 %) a zbytek náleží 5. vegetačnímu stupni. (Culek, 2004) Typ 4BD – rozřezané plošiny na opukách tvoří jádro bioregionu. Reliéf je tvořen soustavou rozsáhlých mírně ukloněných plošin a krátkých příkrých rovnoběžných svahů. Substrát tvoří opuka s výraznou vrstevnatostí. Její propustnost způsobuje, že povrchových toků je velmi málo, v údolích jsou ale vydatná prameniště a vodní toky mají poměrně velký průtok. 24
Lesy tvoří na Svitavsku velké celky až komplexy a jsou i na plošinách. Obecně zde dominuje smrk, často s příměsí borovice, modřínu a dožívající jedle. V potočních nivách dominují olšiny. Na stráních jsou sušší louky a pastviny. Ve vyšších polohách se nacházejí rozsáhlé plochy pastvin a luk. Pole jsou na 4. vegetační stupeň extrémně velká, bez mezí a bez dřevin. Často jsou ohraničená pruhy lesíků v údolích nebo polními cestami. Sídla jsou poměrně četná, zpravidla se zde nacházejí středně velké obce situované v údolích i zdroje vody. Mají výrazně protažený tvar. Typ 4VD – vrchoviny na opukách se nachází výhradně na tektonicky vyzdvižených východních okrajových částech české křídové pánve. Reliéf má charakter ploché vrchoviny s výrazně asymetrickými, často značně dlouhými strukturními hřbety (kuestami) a poměrně hluboce zaříznutými údolími. Lesy jsou zastoupeny hojně. Většinou jsou to smrčiny. Pole se nacházejí zejména v plošších partiích. (Culek, 2004)
3.7.4
Současný stav krajiny a ochrana přírody
V nižších polohách byl bioregion osídlen pravděpodobně již v pravěku, ve výše položených kotlinách teprve v raném středověku, avšak nejvyšší polohy byly osídleny velmi pozdě. Současné lesy zaujímají pouze ostrovy v převážně odlesněné krajině (asi 30 % rozlohy) a mají z velké části sekundární druhovou skladbu (smrkové, méně borové monokultury). V odlesněných plochách převažují dnes pole nad loukami a pastvinami, na mnoha místech poškozenými melioracemi. Bioregion je dosti rozsáhlý a jeho současná síť chráněných území není dostatečně reprezentativní. (Culek, 1996)
Tab. 1: Plošná struktura využití území bioregionu v % (Culek, 1996) plocha bioregionu
2068 km
orná půda 2
travní porosty
46
lesy
13
vodní plochy
30
0,8
Tab. 2: Zastoupení dřevin v lesních porostech v % (Culek, 1996) Sm
Bo
BIKs
Jd
Md
OJh
Db
Bk
Hb
Jv
Lp
Js
Tp
Ol
Vr
Bř
Ak
67,8
13,3
-
1,4
5,3
0,9
0,8
5,1
0,4
0,4
0,3
0,4
0,1
1,3
+
2,3
+
25
4
TERÉNNÍ
PRŮZKUM
OD
ČESKÝCH
HEŘMANIC
K PRAMENI Popis terénního průzkumu je rozčleněn do 3 základních částí, jejichž rozdělení je na základě okolí toku (otevřená krajina nebo intravilán). Tyto tři části jsou podrobněji odlišeny do 26 úseků, které byly diferencovány podle doprovodné vegetace (louka, les, intravilán) a tvaru koryta. Podrobný přehled úseků a objektů je zanesen do mapy (viz Přílohy 2 a 3 – Přehled vyčleněných úseků Sloupnického potoka – 1. a 2. část). Zdejší tvary koryta lze z průzkumu rozdělit na 4 základní:
Obr. 4: Tvary koryt vyskytujících se na úsecích toku A – miskovité koryto (úsek č. 23, 25, 26); B – jednoduché lichoběžníkové koryto (úsek č. 1 - 7, 10, 13, 15, 17, 20, 21); C – koryto obdélníkové (úsek č. 9, 11, 14, 18); D – koryto jednostranně lichoběžníkové (úsek č. 8, 12, 16, 19, 22)
4.1 EXTRAVILÁN Tok vede otevřenou krajinou – loukou s doprovodnými jednotlivými dřevinami nebo zapojeným porostem. úsek č. 1: Doprovodná vegetace zapojeného různověkého listnatého porostu (Tilia platyphyllos, Fraxinus excelsior, Salix alba, Picea abies, Sambucus nigra) po obou březích - letní období: bujná bylinná (převážně Urtica dioica) i dřevinná vegetace; Koryto: nezpevněné, meandrující, bez nánosů, tvar lichoběžníkový (viz Příloha 12 – Fotodokumentace – foto 1) 26
úsek č. 2: Listnatý různověký les (Fraxinus excelsior, Picea abies) po levém břehu zapojený, delší dobu nevyužívaný; na pravém břehu jednotlivé stromy - jarní období: shromažďování vody z přilehlých polí, tvoří se dočasné malé a krátké toky vlévající se do Sloupnického potoka - letní období: celá plocha lesa zarostlá kopřivou dvoudomou (Urtica dioica) Koryto: v patě zpevněné kamenným záhozem, místy opřen do laťového plůtku, který je značně poškozen a neplní svou funkci, nastává podemílání břehů; tok napřímený, bez nánosů, tvar lichoběžníkový Objekty na toku: na přechodu z části 1 a 2 podemletý betonový stupeň, obtékaný z levé strany (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 2) úsek č. 3: Levý břeh – úzký pás louky podél toku, navazuje pole; pravý břeh - louka; podélný pás jednotlivých listnatých dřevin (Fraxinus excelsior, Salix alba, Fagus sylvatica, Alnus glutinosa) Koryto: v patě pokračuje zpevnění kamenným záhozem, místy opřeného do laťového plůtku, poškozeného a neplnícího svoji funkci, podemílání břehů; tok napřímený, tvar lichoběžníkový Místy zadržené odpadky, plastové lahve, pneumatiky… (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 3) Objekty na toku: 2 mosty; torzo objektu pro hrazení koryta - a) most z ocelových nosníků I a dřevěných pražců – v minulosti pravděpodobně používaný jako přístup na pole, dnes nepoužitelný i pro pěší (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 4) - b) most z ocelových nosníků I a betonových pražců- stále využívaný, v relativně dobrém stavu - c) viditelné zbytky objektu pro vzdouvání vody úsek č. 4: Pravý břeh volný pás louky, navazuje smíšený různověký les sloužící jako lokální biocentrum (Picea abies, Fraxinus excelsior, Salix caprea, Fagus sylvatica, Corylus avellana, Sambucus nigra), podél lesní cesta; levý břeh – smrkový stejnověký porost 27
Koryto: nezpevněné, nánosy odpadků, plastových láhví, větví; lichoběžníkový tvar; v letním období nepřístupné, zarostlé (Urtica dioica, Impatiens glandulifera) (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 5) Objekty na toku: poležený provizorní betonový most z prefabrikátů úsek č. 5: Louka, pás doprovodných listnatých dřevin (Fraxinus excelsior, Corylus avellana) - soukromý oplocený pozemek Koryto: v konvexním oblouku podemletá položená dlažba, bez nánosů, lichoběžníkový tvar (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 6)
4.2 INTRAVILÁN – katastrální území Dolní Sloupnice Tok z velké části kopíruje silnici – převažuje opevnění a napřímení toku.
úsek č. 6: Z čištění koryta odkrytá zanesená kamenná rovnanina, část vytěžené zeminy nakupena za intravilánem a vytvořena malá hráz na levém břehu; tvar lichoběžníkový (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 7) Objekty na toku: přemostění silnice úsek č. 7: Koryto: neopevněné, hlinité nánosy, místní sesouvání břehů, místy jednotlivé vysázené dřeviny (Prunus domestica, Quercus robur, Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia), bylinný porost sečený, tvar lichoběžníkový Objekty na toku: stupně, lávka, most (obdélníkový profil) úsek č. 8: Koryto: levý břeh – kolmé betonové opevnění, pravý břeh neopevněný - traviny, tvar pravoúhlý lichoběžník, kyneta s hlinitými nánosy Objekty na toku: vodohospodářská nádrž na pravém břehu, výpust do Sloupnického potoka
28
úsek č. 9: Koryto: břehy opevněné, levý břeh betonové opevnění; pravý břeh z kamene, tvar obdélníkový, kyneta u pravého břehu zanášená hlínou, v letním období zabuřenění (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 8) Objekty na toku: most (přístup k zástavbě), vyústění trubky úsek č. 10: Koryto: místy obnažená kamenná rovnanina, tvar lichoběžníkový, kyneta zanesená hlinitými nánosy, meandry, buřeň a nálety ze zahrádek (Salix sp., Betula pendula, Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Fraxinus excelsior, Syringa vulgaris, Corylus avellana; Urtica dioica) Objekty na toku: 2 přemostění (přístup k zástavbě), výpust odvodnění silnice úsek č. 11: Koryto: neopevněné, porost travin, sečený, hlinité nánosy, tvar obdélníkový Objekty: v horní části vodohospodářská nádrž, průtočná, opevněné břehy kamenivem, půdorys trojúhelníkový; most úsek č. 12: Koryto: pravý břeh opevněn kameninovým zdivem, bez nánosů, tvar pravoúhlý lichoběžník Objekty na toku: most úsek č. 13: Koryto: místy viditelné opevnění kamennou rovnaninou, hlinité nánosy, tvar lichoběžníkový, porost travin, nesečený Objekty na toku: stupeň úsek č. 14: Koryto: břehy opevněné kamennou zdí, tvar obdélníkový, kyneta zanášená hlínou Objekty na toku: přemostění přes silnici, lávka, stupeň úsek č. 15: Koryto: neopevněné, tvar lichoběžníkový, travinný porost, sečený Objekty na toku: přemostění přes silnici, 2 lávky, skluz - v horní části vodohospodářská nádrž (podle projektu Krixe 1936), průtočná, opevněné břehy (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto 9)
29
úsek č. 16: Koryto: oba břehy kameninové zdivo, pravý břeh se sklonem, levý břeh kolmý, takřka bez nánosů, podemílané zdivo, tvar pravoúhlého lichoběžníku Objekty na toku: 2 mosty úsek č. 17: Koryto: neopevněné břehy, travinný porost, sečený, tvar lichoběžníkový, v horním úseku na pravém břehu kamenný zához Objekty na toku: 2 mosty - mezi částí 17 a 18 je tok zatrubněn pod domy s obdélníkovým profilem úsek č. 18: Koryto: břehy s betonovým opevněním, tvar obdélníkový, kyneta s hlinitými nánosy Objekty na toku: most úsek č. 19: Koryto: dolní část úseku obdélníkové zatrubnění pod zástavbou a silnicí – kanál o délce 16 m, šířce 2,3 m s kinetickou úpravou dna, počítán na velkou vodu 8,5 m³/s. konstrukce z lomového zdiva s dlažbou dna na cementovém maltu, shora krytý železobetonovou deskou. (Krix, 1941) V horní části opevnění kamenivem pravý břeh - kolmo, tvar pravoúhlý lichoběžník úsek č. 20: Koryto: šířka se zmenšuje, neopevněné břehy, meandrace, silnice postupně přestává kopírovat tok, bez nánosů, tvar lichoběžníkový Objekty na toku: stupně, v okolí dětského hřiště nová úprava pravého břehu, doplnění vegetace (Salix alba, Picea pungens, Picea abies, Pinus mugo, Betula pendula, Platycladus orientalis)
30
4.3 INTRAVILÁN - katastrální území Horní Sloupnice Tok se nepřimyká k silnici, kyneta má menší šířku a spád, proto odpadá časté opevnění koryta jako v dolní části toku, častější meandrace.
úsek č. 21: Koryto: nezpevněné, bez nánosů, travinný porost, sečený, místy skupinky dřevin, tvar lichoběžníkový Objekty na toku: 3 přemostění silnic, propustek úsek č. 22: Koryto: levý břeh kolmo opevněn kamenným zdivem, silnice po levém břehu; pravý břeh převážně dřevinný porost (Salix alba), bez nánosů, tvar pravoúhlý lichoběžník Objekty na toku: propustek úsek č. 23: Koryto: zcela přestává jakékoliv opevnění, části zabuřeněné, části udržované – záleží na vlastníkovi přilehlého pozemku, bez nánosů, tvar miskovitý Objekty na toku: 2 mosty, 11 propustků, 6 lávek k zástavbě úsek č. 24: Koryto: není zcela zřetelná trasa koryta – jedná se o podmáčenou louku v horní části toku, sečenou jen místy Objekty na toku: propustek pod silnicí úsek č. 25: Koryto: neopevněné, okolní travinný porost, zřídka sečený – buřeň, tvar miskovitý Objekty na toku: 2 propustky pod silnicí; v horní části toku průtočná nádrž s dřevinnou vegetací (Betula pendula, Tilia platyphyllos, Salix sp.), břehy betonové opevnění úsek č. 26: Prameniště: louka, sečená, v dolní části více podmáčená – dřevinná vegetace (Salix alba), tvar miskovitý (viz Příloha 12 – Fotodokumentace - foto10)
31
5
HISTORICKÉ I SOUČASNÉ
PROJEKTY TÝKAJÍCÍ SE
SLOUPNICKÉHO POTOKA Zaplavování přilehlých pozemků a vylívání Sloupnického potoka z koryta byl jako obecní problém řešen už v první polovině 20. století. Proto se obec Sloupnice, v tehdejším okresu Litomyšl, rozhodla tok regulovat a učit na svém území různá vodohospodářská opatření. Úpravy koryta i přilehlých pozemků se nejdříve staly předmětem jednání v části Dolní Sloupnice a to ještě před druhou světovou válkou. O pár let později, za doby války, se na tento už probíhající projekt rozhodli navázat úpravami v katastru Horní Sloupnice. Oba projekty dostal na starosti tehdejší litomyšlský projektant Ing. Karel Krix. V dalším průběhu 20. století se již žádné takto významné projekty neuskutečňovaly. Přesto ani v některých částech Sloupnický potok neminula regulace a odvodnění přilehlých polí. Dá se říci, že v současnosti – v 21. století, se problematika záplav způsobená zřejmě i předcházejícím napřímením toku, posunula o několik kilometrů níže – nad obec České Heřmanice. Ta také začala tehdy ještě s pomocí Zemědělské vodohospodářské správy řešit zaplavování své zástavby velkou vodou, projektu se tehdy ujala firma Agroprojekce Litomyšl s.r.o.. Vznikl návrh na výstavbu poldru mezi obcemi Sloupnice (resp. Borová) a České Heřmanice.
5.1 Úpravy toku v katastrálním území Dolní Sloupnice Vodoprávní řízení na území Dolní Sloupnice bylo zahájeno v červenci 1938. Už dříve vypracovaný projekt z roku 1936 obsahoval dvě základní části: Úprava potoka Labičského (pozn. dřívější pojmenování Sloupnického potoka) s pročištěním starého potoka a Drenáž soukromých pozemků, předložil Ing. Karel Krix. Dodatečně se na žádost obce měla připojit úprava mlýnského potoka. Jako odůvodnění potřeby a účelu regulace bylo uvedeno zamezení častých záplav, ochrana pozemků a usedlostí, snížení spodní vody, zlepšení komunikací a získání spádu pro odvodnění obce. (viz Příloha 4 – Popis úpravy potoka (Krix 1937))
32
Trasa byla navržena tak, že povětšinou respektovala starý tok, jen s malými korekcemi pro rekonstrukci silnic a oddálení od stavení. Počátek úpravy měl navazovat už na existující starý pevný jez a konec přecházel v neupravené koryto.
5.1.1
Úprava potoka Labičského a pročištění starého koryta
Podkladem pro řešení projektu se staly informace o celkovém povodí potoka, které poskytovalo hydrografické oddělení zemského úřadu v Praze (1938): celková plocha povodí
14,23 km²
průměrné roční srážky
757 mm
průměrná nadmořská výška
350 m n. m.
průměrný odtok
0,127 m³/s
Úprava koryta v délce 1,8 km měla provést 25 letou vodu, což odpovídalo 9 m³/s. Tam, kde by to místní profilové poměry dovolily, se doporučilo počítat s vodou 50 letou a tedy průtokem 11 m³/s. Jak už vlastní terénní průzkum (viz kapitola 6) potvrzuje, byly v tomto projektu navrženy 3 různé profily koryta. Uvažovaná hloubka vody se rovnala 1,1 m při 2,5 m šířce dna, s nutností zpevnění celého profilu. Standardním profilem úpravy se stal lichoběžníkový profil o sklonu svahů 1:1,5. Druhý typ profilu představoval obdélníkový tvar s pobřežními zdmi po obou stranách a poslední třetí profil tvořil kombinaci dvou předešlých, tedy vybudování zdi po jedné straně toku. Celkově mělo být nově zřízeno: 11
celobetonových mostů (řešeny na 100 letou vodu, průtoku 15m³/s)
5
železobetonových lávek
1
dlážděný brod
14
přepadů pro zmírnění podélného spádu
1
stavidlový jez
11
schůdků pro přístup k vodě
5.1.2
Úprava mlýnského potoka
Na žádost obce byla do tohoto projektu zahrnuta i úprava zdejšího veřejného toku. Potřebou byla netěsnost koryta a podmáčení obytných stavení. Dno i břehy byly rozbahněny, proto bylo navrženo nahradit dosud otevřené koryto betonovým potrubím o průměru 50 cm. 33
Celá délka úpravy měla měřit 300 m. V horní části úpravy se nacházela nádrž mlýna, který byl poháněn právě vodou z mlýnského potoka. Do projektu bylo navrženo zahrnout i rekonstrukci této nádrže. (Krix, 1937) Celkové první odhady nákladů na navržené úpravy Sloupnického potoka, mlýnského potoka a zajištění drenáží tehdy činily přes 1,640 milionu korun. Obec požádala o poskytnutí státního příspěvku, který jí byl vyplácen tehdejším Ministerstvem techniky ještě v roce 1949. První část regulace potoka byla provedena od února 1940 do dubna 1942, poté byla stavba kvůli válečným událostem přerušena. Podle Krixova projektu zbývalo ještě provést asi 500 m regulace Sloupnického potoka, odvodnění pozemků a přibyly i návrhy na 2 nádrže. S pracemi bylo opět započato v roce 1946. (Povodí Labe)
5.1.3
Hospodářská nádrž
V rámci regulace Sloupnického potoka měla být zřízena hospodářská a požární nádrž, její projektování ale Krix zahrnul do zvláštního projektu. Projekt byl vypracován v roce 1936, stavba byla následně zahájena v červenci 1938 a ukončena v dubnu 1949. Rozsah projektu zahrnoval vybudování: otevřeného odpadu, hospodářské nádrže, napájecího potrubí a zaústění potoka. Konečné parametry nádrže činí: délka
45 m
průměrná šířka
23 m
obsah nádrže
1 032 m³
plocha hladiny
920 m²
průměrná hloubka
1,2 m
Dno nádrže je vydlážděno opukovým kamenem v síle 25 cm a zalito cementovou maltou, opevnění svahů je žulovou dlažbou 30 cm silnou kladenou do cementové malty. Do nádrže je proveden přístup zřízením sjezdu a náplavky. Postaveno bylo dvoudílné vzdouvací stavidlo o světlosti 2 x 1,9 m a výšce stavidlových desek 1,4 m. Odpad pod stavidlem byl opevněn na délku 3,2 m žulovou dlažbou ukončenou betonovým prahem. Obsluhováno je železným mechanismem. K odběru vody pro vodní díla pod nádrží sloužila betonová jímka při levém břehu. 34
Skutečné vynaložené náklady tehdy nedosáhly 68 tisíc korun, stavba byla následně hrazena ze státního příspěvku. Následné opravy sjezdu, zdiva a obnovení zábradlí si vyžádalo poškození vzniklé po velké vodě v roce 1946/47. (Povodí Labe)
5.2 Úpravy toku v katastrálním území Horní Sloupnice První prohlídka území byla uskutečněna 21. března 1940, při níž byl stanoven rozsah a způsob provedení zamýšlených úprav. Vypracování projektu bylo svěřeno litomyšlské vodohospodářské firmě Ing. Karla Krixe. (Krix, 1941) Krix (1941) jako zdůvodnění úprav ve svém projektu uvádí, že vodoteč často vystupuje z břehů, způsobuje značné škody na majetku i zdraví lidí, četná vodní ramena tříští zastavěné území, zhoršují komunikační poměry, činí vzhled obce neupravený a kraj nezdravý. Měření tachymetrická a hydrometrická byla firmou provedena v listopadu 1940, následný projekt byl zpracován v návaznosti na probíhající úpravy toku v katastru Dolní Sloupnice. Projekt se vztahuje na území délky přes 3 km v katastru Horní Sloupnice od kapličky po horní tok, nedosahuje ale přímo až k prameni, což Krix (1941) zdůvodňuje menším výskytem velkých vod. Podle vlastního terénního průzkumu odpovídá počátek úprav úseku číslu 19, jejich konec nedosahuje začátku úseku číslo 24. Samotný projekt obsahuje 3 části: Úpravu potoka Labičského na délku 3,1 km; Úpravu mlýnského potoka a Zřízení tří hospodářských nádrží.
5.2.1
Úprava potoka Labičského
Vlastní úprava Labičského (resp. Sloupnického) potoka byla, s ohledem na rozdílné hydrologické poměry, rozdělena do dvou profilů. V počátku úpravy na profil a a při odbočení silnice na Němčice profil b. Podle hydrologických dat poskytnutých hydrologickým oddělením v Praze (1940): profil a
profil b
plocha povodí
6,12 km²
2,46 km²
roční srážky
760 mm
760 mm
průměrný odtok
56 l/s
23 l/s 35
průtok Q210 denní voda
42 l/s
17 l/s
Q50
6,4 m³/s
3,3 m³/s
Q100
8,5 m³/s
4,2 m³/s
Úpravy koryta (viz Přílohy 5 a 6 – Příčné profily (Krix 1941)) bylo doporučeno provést na 50 letou vodu s břehovým převýšením o 0,2 m a objekty pak na vodu 100 letou. Celkově byla trasa potoka ponechána v tehdejším směru, s ohledem na vlastnické vztahy a výskyt velkých vod. Křížení se silnicemi se Krix (1941) také snažil ponechat z důvodu, co nejmenších úprav. Výsledný počet regulačních objektů (viz Příloha 7 – Zděný stupeň (Krix 1941)), navržených v Krixově (1941) projektu na úpravu Sloupnického potoka v horním toku byl: 5
zděných stupňů (žulové zdivo na cementovém maltu)
2
dlážděné skluzy (žulová dlažba na betonovou podložku)
7
stavidlových jezů (lomové zdivo na pilířích, železné nosiče, dubové hradící tabule)
7
železobetonových mostků (zdivo z lomového kamene)
3
adaptace silničních mostů
5
železobetonových lávek (zdivo lomové)
9
spojních šachet (dusaný beton)
7
přepadová šachta (dusaný beton)
5
průtokových šachet (dusaný beton)
9
zděných schodů (lomové zdivo)
10
přípojných vodotečí (cementobetonové potrubí)
1
odpad (cementobetonové potrubí)
2
rozšíření toku - brody pro hospodářské účely (svahy dlážděné) Celkové náklady na část Úprava potoka Labičského se podle tehdejšího ceníku
vyšplhaly až na částku něco málo převyšující 4 mil korun.
5.2.2
Úprava mlýnského potoka
Mlýnský potok vedl v této části obce paralelně s trasou potoka Sloupnického a sloužil jako náhon zdejších mlýnů, za přívalů nestačil zadržovat vodu, vyléval se z břehů, podmáčel okolní domy a rozbahňoval přilehlé pozemky. V důsledku toho se 36
stával častým zdrojem neshod a rozepří při jeho udržování. Snad i díky tomu dnes tento tok neexistuje, už Krix (1941) se v projektu rozhodl podle něho k nejlepšímu a nejlevnějšímu řešení, a to zbudovat jeho značnou část jako krytý kanál s revizními šachtami opatřenými se shora mříží pro vtok dešťové vody. Trasu toku zcela ponechal v původním směru. Později byl tok zcela zrušen. Potok zachycoval vodu z plochy 0,92 km². Úpravy potoka mlýnského byly plánovány v délce 1,43 km, z toho potrubí mělo být použito na 1,024 km. V mezilehlých úsecích bylo navrženo pouze pročištění dna a přizpůsobení navržené niveletě. (Krix, 1941) Navržené objekty při úpravě mlýnského potoka: 5
revizních šachet (dusaný beton)
12
pracích jímek (železový beton) Náklady se v této části projektu pohybovaly kolem 227,5 tisíce korun.
5.2.3
Hospodářské nádrže
V době vzniku tohoto projektu se obec v letních měsících často potýkala s nedostatkem pitné a užitkové vody. Za účelem větší reservy užitkové vody byly v projektu navrženy i 3 hospodářské nádrže s celkovým zadržením 2 100 m³ vody. Projektovány byly na obecních pozemcích tak, aby jejich rozmístění bylo díky délce obce rovnoměrné a co nejvíc účelné. Nádrž dolní byla Krixem (1941) plánovaná na začátku úpravy, tvaru lichoběžníkovém (viz Příloha 8 – Půdorys hospodářské nádrže (Krix 1941)) o délce 35 m, střední šířce 19 m a střední hloubce 2 m. Objem nádrže by takto činil 1 040 m³, největší přítok byl uvažován 60 l/s a volný odtok 93 l/s. Nádrž střední zvaná Rokle byla navržena na potoce mlýnském proto, že koryto potoka Sloupnického bylo během roku často vyschlé a přilehlá vodní díla byla potřeba zásobit vodou. Tvar nádrže byl navržen trojúhelníkový se zkosenými rohy, o délce základny 38 m, největší šířce 11 m a střední hloubka 1,8 m. Zadržení nádrže je značně menší než předešlé, přesně 260 m³. Nádrž horní byla zamýšlená zároveň jako koupaliště při pravém břehu Sloupnického potoka. Její tvar představoval pravidelný obdélník o rozměrech 35 x 20 m, nejhlubší místo dosahovalo 2 m. Voda měla být přiváděna potrubím o kapacitě 48 l/s z potoka Sloupnického, v případě, že by v letních měsících bylo v korytě 37
málo vody, vyřešen byl i přítok z potoka mlýnského. Obsah nádrže dokázal pojmout 800 m³ vody. Celkový obsah tří hospodářských nádrží se rovnal 2 100 m³, předpokládaný rozpočet na výstavbu činil více než 497 tisíc korun.
Sečteme-li pak všechny tři položky, dostaneme se na částku 4,727 milionů korun. Připomeňme jen, že pouze na samotnou úpravu Sloupnického potoka bylo počítáno se 4 miliony korun. Obec Sloupnice hodlala žádat na úpravy zemskou a státní podporu. To vše bylo plánováno proto, aby se zabránilo záplavám a jimi způsobeným škodám v obci Sloupnice, zlepšily se hygienické podmínky a zajistila se zásoba pitné a užitkové vody. (Krix, 1941)
5.3 Úpravy toku v katastrálním území České Heřmanice S úpravami zdejšího toku se přesouváme do 21. století. Jeho počátkem se obec České Heřmanice s tehdejším správcem toku Zemědělskou vodohospodářskou správou rozhodla řešit ohrožení obce záplavami. Zájmová lokalita se nachází mezi obcemi České Heřmanice (okres Ústí nad Orlicí) a Sloupnice. Koryto v dotčeném území je už z minulosti napřímeno (viz Příloha 9 – Výřez z katastrální mapy s původní trasou Sloupnického potoka), zahloubeno a zcela v jeho průběhu chybí stojaté vody či mokřady. Ty se naopak vyskytují blízko původní trasy toku na přilehlém trvalém travním porostu. Okolní louky byly částečně odvodněny a zrekultivovány. Na řešení problému bylo zpracováno hned několik projektů od různých firem. Nejaktuálnější projekt je z roku 2010 od firmy Agroprojekce Litomyšl s.r.o. Ta zpracovala návrh na výstavbu poldru a lokální úpravu toku. Se stavbou se mělo začít ještě téhož roku a dokončena měla být v červnu 2012. Nic z toho se ale nestalo. Projekt byl sice vypracován, ale obec se záměru vzdala, žádná protipovodňová opatření ani částečná náprava trasy koryta a okolí tak nenastala. Realizace se měla nacházet v inundačním území Sloupnického potoka na pozemcích v současné době využívaných jako pole a louky, kde při povodňových průtocích dochází k vylití vody z koryta. Účelem bylo najít vhodné řešení a zajistit
38
transformaci povodňových průtoků Q100 na hodnotu do 5 m³/s, což zajistí jejich bezpečné provedení korytem v intravilánu.
5.3.1
Suchá vodní nádrž – poldr
Jednalo se o protipovodňovou nádrž s trvalým nadržením (viz Příloha 10 – Podrobná situace poldru (Rensa 2010)), které měla za cíl s navazujícím litorálem vytvořit lokální biocentrum s vodní plochou. Tvar a velikost nádrže by byly závislé na terénu. Hráz nádrže byla navržena zemní sypaná, homogenní. Povrch tělesa měl být oset. Těleso hráze mělo splývat s okolním terénem, tedy ráz krajiny by z dálky vůbec nenarušoval. Na výstavbu měla být použita pouze zemina z vytěženého zemníku. Na pravou stranu tělesa hráze byl situován jako součást koruny nouzový přeliv. šířka koruny hráze
3m
délka koruny hráze
228 m
max. výška
7,1 m
sklon návodního svahu
1 : 3,5
sklon vzdušného svahu
1 : 2,7
stálé nadržení: kóta
308 m n. m.
objem
10 303 m³
plocha zatopení
9 960 m²
max. nadržení: kóta
313 m n. m.
objem
261 339 m³
plocha zatopení
113 568 m²
Stálá vodní hladina neměla pouze přispívat k vytvoření vhodných biologických podmínek, ale i zaručovat stálou vlhkost základové spáry hráze. Výpustný objekt byl navržen jako U profil, do žlabu byl umístěn rybí přechod a pod objektem vývar opevněn kamenným záhozem. Výstavba suché nádrže měla zajistit ochranu obcí České Heřmanice a Tisová na 100 letou vodu a zároveň omezit její erozní účinek. Ochránila by nižší část toku před zanášením a tím zvětšováním nebezpečí povodní.
39
5.3.2
Lokální úprava toku
V oblasti míněné výstavby poldru měla nastat i revitalizace toku, která chtěla stav přiblížit co nejblíže přirozenému. Vlastní koryto bylo předimenzováno na 210 denní vodu, byla snížena jeho hloubka, užší niva toku pak měla dosahovat šířky cca 30 m a pojmout vodu 2 letou. Současná přímá trasa toku měla být nahrazena meandrujícím korytem Sloupnického potoka, který by se tak v tomto místě prodloužil o 13 %. Účelné bylo i doplnění dvou tůní, osázení nivy dřevinami (Alnus glutinosa, Salix sp., Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Populus tremula aj.) a předpoklad samovolného vývoje koryta. Celkové náklady na realizaci tohoto projektu se pohybovaly podle tehdejších cen okolo 19 miliónů korun, přičemž zdrojem financování se měl stát program Podpory prevence před povodněmi. (Rensa, 2010)
5.4 Realizace projektů Pro sledovaný úsek Sloupnického potoka byly tedy v průběhu necelých sto let navrženy 3 větší projekty – úpravy toku v Dolní Sloupnici (1937), pozdější úpravy toku v Horní Sloupnici (1941) a nejnovější na revitalizaci toku nad Českými Heřmanicemi (2010). Skutečně realizován byl pouze projekt nejstarší, tedy Projekt úpravy potoka Labičského a odvodnění pozemků v Dolní Sloupnici zpracován Ing. Karlem Krixem v roce 1937. Podle projektu byl v částech zpevněn celý profil koryta, což je dobře patrné i dnes. Původní zpevnění břehů je v dobrém stavu, v dolní části toku na konci obce Sloupnice je však místy zanášeno hlavně dno i s břehy. Tento problém je už v některých částech řešen odejmutím vrstvy nánosů, pod kterými se znovu objevuje původní kamenný zához. Železobetonové lávky a zejména celobetonové mosty zůstaly také zachovány, naopak spíš přibyly lávky k domům, rázu ale spíše provizorního. Dlážděný brod ani celkový počet 14 přepadů se však do dnešní doby nezachránily. Pro zmírnění podélného sklonu v tomto úseku dnes slouží pouze 4 stupně a 1 skluz. Mlýnský potok, sloužící jako náhon zdejších mlýnů, se po celé délce Sloupnického potoka nezachoval. Nejdříve byl v důsledku stále častějších stížností 40
občanů na jeho netěsnost a rozbahnění okolí zatrubněn, pozdější zrušení mlýnů bezesporu přispělo k jeho úplnému zániku. Díky 2. světové válce práce na úpravě potoka v Dolní Sloupnici musely být přerušeny, až v roce 1946 se opět na projekt navázalo. Nově byly navrženy i 2 hospodářské nádrže, které skutečně byly postaveny, projektová dokumentace, i když velmi strohá, se dochovala pouze k jedné z nich. Jejich dnešní stav lze hodnotit jako uspokojující, až na místní nedostatky v chybějícím zábradlí.
Na tyto práce, započaté po konci války, měl navázat projekt úpravy toku v Horní Sloupnici opět podle Krixe, který byl zpracován již v průběhu války. Žádná část projektu se ale nedočkala své realizace. Tok v této části obce zůstal ve své trase nezměněn, zpevnění koryta ani 3 vodohospodářské nádrže také nedošly k cíli, stejně tak se tu nevyskytují žádné přepady či skluzy. Jako jediné objekty na toku byly v Horní Sloupnici během let vybudovány mosty, propustky a lávky k zástavbě.
V 2. polovině 20. století probíhalo na většině našich toků jejich napřímení a zahloubení koryta. Tyto změny se nevyhnuly ani Sloupnickému potoku, jakékoliv projekty nebo zprávy o tom, ale už dnes nejsou k nalezení. Důsledky jsou však pociťovány i o několik let později, kdy obec České Heřmanice začala okolo roku 2006 řešit zaplavování svého území. Problém byl nakonec svěřen firmě Agroprojekce Litomyšl s.r.o., na základě jejího projektu byla navrhnuta revitalizace toku nad Českými Heřmanicemi a vybudování poldru, to vše ne náhodou v místech dřívějšího napřímení toku. Projekt byl řešen ještě v roce 2010, jeho konec je ale podobný projektu Krixe z roku 1941. Za tu dobu se zde neobjevily žádné povodně, obec tedy přestala tento problém řešit, projekt tak doposud nebyl naplněn a krajině stále zůstává vzhled přímého ovlivnění člověkem. V roce 2012 se obec Sloupnice začala věnovat zcela novému projektu, ne úplně souvisejícím s korytem toku, ale přesto má co dočinění se Sloupnickým potokem. Obec totiž nemá kanalizaci, odpadní vody jsou tak z jímek u domů sváděny do Sloupnického potoka, a proto se obec začala zabývat čističkou odpadních vod, jejíž projednávání s následnou realizací by mělo začít ještě v roce 2012.
41
6
NALEZENÉ NEDOSTATKY A NÁVRHY ŘEŠENÍ Podíváme-li se na tok od Českých Heřmanic, tedy od počátku sledovaného úseku,
hledání prvního nedostatku na sebe nenechá dlouho čekat, hned na přechodu úseků č. 1 a 2 se nachází nefunkční, podemletý betonový stupeň. Úseky 2 a 3 jsou právě těmi částmi, kde došlo k napřímení toku. Koryto bylo v těchto úsecích sice v patě zpevněno kamenným záhozem, místy opřeno do laťového plůtku, ten je ale značně poškozen a neplní svou funkci. V důsledku rychlého proudění nastává nejen podemílání břehů, ale i zmíněného stupně. Jeho nefunkčnost tak způsobuje i zadržování spadlých větví, dokonce i stromů, odpadků a jiného materiálu. Problém s odpadky je v této části sledovaného území nejmarkantnější. V úseku č. 3 se nachází i jeden nefunkční až vstupem nebezpečný most, z kterého zbyly jen ocelové I nosníky. Oba tyto úseky se nacházejí v území, pro které byl řešen, ale nenaplněn projekt revitalizace a poldru (viz kapitola 7). Pokud se tedy uznalo, že výstavba poldru je zbytečná, myslím, že revitalizace toku v těchto místech není až tak zcela scestná věc. Vrácení toku jeho členitost, vybudování tůní nebo výsadba dřevin by krajinnému rázu rozhodně navrátilo přírodní vzhled a částečně by se tak vyřešilo zadržování vody před obcí České Heřmanice. Rozhodně je zde ale nutné opravit zbořený stupeň, obnovit propustnost toku odklizením náplavů a odpadků. Ty se objevují leckde i v úseku č. 4, tady také podél toku a cesty, jež ho sleduje, je výskyt netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera). Rozlehlost jejího porostu zatím není výrazná, odstranění by tedy nemělo být tak časově ani finančně náročné. Úsekem č. 6 se ocitáme v intravilánu obce Sloupnice. Po jeho délce se na podzim roku 2011 začalo s čištěním koryta od nánosů. Odkryla se zanesená kamenná rovnanina a vytěžená zeminy byla nakupena za intravilánem a vytvořena malá „hráz“ na levém břehu. Účelem patrně bylo uchránit přilehlou louku před možným zaplavením, nad touto hrázkou se ale nachází zahrada, pro kterou „hráz“ ze zeminy rozhodně nebude při velké vodě přínosem. Voda se vylije před ní, louku tedy stejně zaplaví a zemina z hrázky bude odplavena vodou dál, kde zanese dolejší část toku. Doporučila bych raději zeminu použít po schválení příslušnými úřady opravu např. polních cest. S čistěním koryta bych pokračovala v území č. 7, kde je to potřeba v celém jeho profilu, stejně tak je při horním konci úseků nutné zpevnit pravý břeh, kvůli jeho sesouvání. 42
Až k počátku úseku č. 11 a v úseku č. 14 je viditelně hlavní otázkou zanášení koryta zeminou. Už pouze tu a tam je patrný bývalý zához kamenivem, které leckdy končí na přilehlých zahrádkách v kamenných zídkách. Po celé této trase je nutné koryto vyčistit a na odpovídajících místech opravit zához. Dále proti proudu potoka leží v úsecích č. 11 a 15 dvě vodohospodářské nádrže, jejich stav se zdá dobrý, jedinou výtkou zde je v částech chybějící nebo zničené zábradlí. Stačí však doplnit příčky mezi stojícími sloupky. Opět častý problém se zanášením koryta zeminou, tentokrát v úsecích č. 17 a 18, jsme ale již v horní části Sloupnického potoka, a proto zanesení koryta zde není tak intenzivní. Následuje nejdelší úsek č. 23, u něho je obtížnější přesná lokalizace nedostatků. V tomto úseku je stav koryta, resp. jeho okolí, v rukou vlastníka přilehlých pozemků. Někde je tok s okolím udržován, jinde si jeho trasu můžeme jen domýšlet díky zabuřenění. Pomoci by snad mohla domluva majitele s obcí, aby alespoň několikrát za vegetační období vysekával nárůst buřeně (zejména kopřiv).
Posoudíme-li celou sledovanou část Sloupnického potoka, nalezneme 2 větší problémy – v určitých částech toku usazeniny zeminy a v dolním úseku (nad Českými Heřmanicemi) naopak rychlé odpravení vody z krajiny, napřímení koryta a podemílání břehů. S jistou úlevou můžeme ale říci, že oba problémy jsou určitým způsobem řešeny. Napravení prvního se už v úsecích děje a pro druhý je alespoň pro začátek navrhnut projekt, který by se mohl stát základem revitalizace.
43
7
FINANCOVÁNÍ ÚPRAV Z DOTAČNÍCH TITULŮ Provést opatření úprav, obnov či revitalizací týkajících se vodních toků lze
realizovat s pomocí několika dotačních programů, které podporují péči o přírodu i krajinu.
Finance
z fondů
EU
i
českých
veřejných
zdrojů
jsou
zprostředkovány Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dotační programy, jež zahrnují podporu v oblasti vodohospodářství, jsou především Operační program Životního prostředí (OPŽP), Program péče o krajinu (PPK), program Podpory obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK) a Národní programy MZe v oblasti vod. Podle portálu AOPK ČR se pro naše území dají z hlediska finanční poskytování pomoci vyčlenit následující kategorie. Podporu ekologické i vodohospodářské funkce zajišťují v krajině břehové porosty. Zakládání a obnovu břehových porostů v nezastavěných oblastech podporuje: • OP ŽP osa 6 Zlepšování stavu přírody a krajiny; oblast 6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny. Žadatelem může být zejména obec a město, podmínkou je zajištění údržby vysázených dřevin po dobu 10 let. • POPFK podprogram 115 164 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy. Poskytuje náklady na doprovodné výsadby dřevin související s realizací opatření a náklady na přípravu akce. Stálé či dočasné nadržení vody z povodí v poldrech, minimalizace škod při povodních obnovou přirozených koryt vodních toků s podporou rozlivu a ochrana staveb podél toku je cílem v programech: • OP ŽP osa 1 Zlepšování vodohospodářské infrastruktury a snižování rizika povodní; oblast 1.3 Omezování rizika povodní; podoblast 1.3.2 Eliminace povodňových průtoků systémem přírodě blízkých protipovodňových opatření. Financuje náklady na stavební práce projektovou dokumentaci či odstranění náletových dřevin. • Program MZe 129 120 Podpora prevence před povodněmi II. Žadatelem může být kromě obce i Povodí s. p. nebo LČR s. p. Program podporuje výstavbu, obnovu a rekonstrukci poldrů.
44
Zadržení vody v krajině vytvářením vlhkých, mokřadních a vodních stanovišť, čímž se obnoví společenstva rostlin a živočichů, je řešen v programech revitalizací odvodněných ploch: • OP ŽP osa 6; oblast 6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny. Obnova a tvorba tůní a mokřadů včetně výstavby a s cílem zvýšit retenční a akumulační schopnost krajiny. • PPK volná krajina Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí. Z podporovaných činností jsou to náklady na vytváření a prohlubování tůní, mokřadů, drobných vodních ploch a dalších • POPFK podprogram 115 164 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy. Financována může být obnova nebo tvorba mokřadů, tůní, rašelinišť a jiných drobných vodních ploch s výší podpory maximálně 1 mil Kč. Zejména ale nejenom obnovou v minulosti nevhodně technicky upravených koryt vodních toků směrem k původnímu, přírodě blízkému stavu, se zabývají programy revitalizací vodních toků: • OP ŽP osa 1; oblast 1.3; podoblast 1.3.2 Eliminace povodňových průtoků systémem přírodě blízkých protipovodňových opatření. Zajišťuje revitalizaci vodního toku (zkapacitnění koryta vodního toku přírodě blízkým způsobem) v současně zastavěných územích obcí. • OP ŽP osa 6; oblast 6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny. Revitalizace vodního toku zejména pro obce a města. • POPFK podprogram 115 164 Adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy. Zlepšování přirozené funkce vodních toků včetně obnovy jejich migrační prostupnosti a revitalizace nivy s maximální výši podpory 1 mil Kč. Pokud by se některá s obcí rozhodla řešit problémový úsek mezi Sloupnicí a Českými Heřmanicemi alespoň realizací tůní a revitalizací toku, jeví se jako vhodný dotační titul Operačního programu ŽP 6.4 Optimalizace vodního režimu krajiny. Výše podpory může dosahovat až 100%, není zde ale limit maximální částky a žadatelem by mohla být nejenom obec ale i kraj či jiná organizační složka státu. V zastavěném území se revitalizací zabývá také OP ŽP tentokrát v podoblasti 1.3.2 Eliminace povodňových průtoků systémem přírodě blízkých protipovodňových opatření, kde je výše podpory stanovena až na 90%. 45
8
DISKUSE První zmínky o obci Sloupnice pochází z 12. století, už tehdy si lidé uvědomovali
důležitost toků. Většina obcí vyrůstala právě při březích větších či menších řek a potoků, i když je pravdou, že tato blízkost se jim velmi často nevyplatila. Přesto se názory na jejich vzhled a upravenost mění několikrát během stovky let. Krix svoje projekty navrhoval na počátku 20. století, chtěl trasu koryta Sloupnického potoka napřímit a opevnit, protože podle něho četná ramena toku činí vzhled obce neupravený a nezdravý. Lze říci, že v Dolní Sloupnici tento záměr byl uskutečněn. Potok zde netvoří tolik meandrů, koryto je povětšinou opevněné a voda tak z obce rychle odteče, jedinou „náhradou“ jsou četné hospodářské nádrže. V Horní Sloupnici zůstal tok takřka nepozměněn, v některých částech dokonce působí tím správným dojmem, že by to bez něho nebylo to pravé. Dnes se naopak vracíme k takovým úpravám, které tok přibližují skutečnosti, využívají se jeho staré trasy a ramena nebo se budují tůňky a mokřady. Meandrovitost toku v intravilánu je výjimkou, napřímenost je brána až za příliš upravenou – jednoduše řečeno, pojem nezdravý kraj je v dnešním světě chápán jako úplně opačný problém. Takový byl obrat o sto a osmdesát stupňů za necelých sto let, jak bude asi vypadat náš kraj za stejnou dobu v budoucnu? Domnívám se, že budování nových tůní, obnovení meandrovitosti a celkové úpravy toků jsou pro naši krajinu potřebné, a to zvláště tam, kde v minulosti byl tok vyrván ze svého přirozeného rázu. Jednou z těchto lokalit je právě Sloupnický potok v úseku mezi obcemi Borová a České Heřmanice, zdejší krajinný ráz rozhodně revitalizace toku obohatí. Pozitivně bude ovlivněna i retence vody, vyrovnání průtoků a zvýší se i druhová biodiverzita území.
46
9
ZÁVĚR Nutno říci, že nikdo v druhé polovině 20. století nevěděl, co napřímení a
prohloubení koryt způsobí za několik let. Ani my dnes netušíme, jak se naše kroky v úpravě krajiny projeví v budoucnosti, stejně jako dřív to snad vše děláme s dobrým záměrem. Doufejme, že člověk se opravdu ze svých chyb umí poučit, lépe a rozumněji přemýšlí o svých skutcích a jejich dopadech. Komplexnost řešení problémů je důležitá ve všech oborech, vodohospodářství není výjimkou. Musí spolupracovat s biology, pedology, geology, klimatology a dalšími odborníky, svou činností totiž ovlivňuje věc, kterou vnímáme my všichni – krajinu.
Sloupnický potok prošel mnoha úpravami. Bylo na něm vybudováno hned několik nádrží, jejichž důležitost v budoucnu zřejmě bude stále více stoupat kvůli nedostatku vody. Břehy se v částech opevnily a spád byl vyrovnán skluzy a stupni. Většina úprav byla soustředěna na intravilán, úseky toku mezi obcemi byly buď ponechány či napřímeny, je však otázkou, jak bude trend pokračovat, při rozšiřování intravilánů. Z části bude záležet i na místních obyvatelích, zda si budou chtít vychutnávat pohled z okna na klidné, přírodní prostředí, nebo na tok opevněný ze všech stran, který před jejich domy po většinu roku proteče závratnou rychlostí a „pouze za několik let“ se ukáže jako mocný vše ničící pán.
Bylo by určitě poučné nahlédnout zpět do minulosti, spatřit krajinu ve svém původním vzezření. Mysleme ale také na nastávající čas, tvořme tak, aby podobné problémy jako řešíme dnes, nemusely řešit další generace a naopak aby pokračovaly v našich plánech a přiváděly je k dokonalosti. Česká republika jako celek už první kroky udělala tím, že se snaží uskutečňování revitalizací podpořit poskytováním finančních podpor.
Vodní tok nám dává víc, než si uvědomujeme. Poskytuje úkryt, dopravní linku, sílu a energii, počátek i konec života. Nenechme ho proto z naší krajiny zmizet.
47
10 SUMMARY The thesis deals with a small water stream in the Eastern Bohemia called Sloupnice stream. Its hydrological, geological, pedological, climatic and other natural conditions are introduced. The state of the water course in the segment between the municipalities of Sloupnice and České Heřmanice is described. Maps were created from the research on the ground which divide the stream into several segments and define the location of particular objects of the stream. The thesis also treats past projects designed for the stream. An important current project designed as a reaction to a flooding problem in the municipality of České Heřmanice is not omitted either. The final project was designed in 2010 by a company Agroprojekce Litomyšl, s.r.o. It focuses on the construction of a flood reservoir (polder), the Sloupnice stream revitalization, pool replenishment and stream meandering renewal. The project aims to support biodiversity and secure the water retention in the area. The outcomes include the identification of drawbacks, propositions for their solutions and the evaluation of the planned renovations. The financing options and conditions are discovered within grant programmes.
48
11 LITERATURA
BERAN, J.: Základy vodního hospodářství. ČZU v Praze, 2009, 146 s. ISBN 97880-213-1875-5 BROŽA, V., SATRAPA, L.: Hydrotechnické stavby 2, Přehrady. ČVUT v Praze, 2007, 128 s. ISBN 978-80-01-03655-6 CULEK, M. a kol.: Biogeografické členění ČR I díl. Enigma, Praha, 1996, 347 str., 162 -165 CULEK, M. a kol.: Biogeografické členění ČR II díl. AOPK ČR, Praha, 2005, 589 str., 317 -318, 440 - 441 DEMEK, J. a kol.: Hory a nížiny - Zeměpisný lexikon ČR. AOPK ČR, Brno, 2006, 580 str., 244, 273, ISBN 80-86064-99-9 DEMEK, J a kol.: Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. Academia, Praha, 1984, 315 str. FIALOVÁ, J. a kol.: Výukový text [online]. 2010, citováno [24. 11. 2011]. Dostupný z: http://revitalizace.ldf.mendelu.cz. HUBAČÍKOVÁ, V., OPPELTOVÁ, P.: Úpravy vodních toků a ochrana vodních zdrojů. MZLU v Brně, 2008, 130 s. ISBN 978-80-7375-243-9 JUST, T.: Přírodě blízké úpravy vodních toků v intravilánech a jejich význam v ochraně před povodněmi: revitalizace sídelního prostředí vodními prvky [CDROM]. AOPK v Praze, 2010, 213 s. ISBN 978-80-87457-03-0 JUST, T. a kol.: Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. AOPK, Praha, 2004, 360 s. ISBN 80-239-6351-1 KOVÁŘ, M.: Ochrana před povodněmi. TRITON, Praha, 2004, 100 s. ISBN 807254-499-3 KRAVKA, M. a kol.: Úpravy malých vodních toků v krajině a lesnické meliorace. MZLU v Brně, 2009, 138 s. ISBN 978-80-7375-337-5 KRIX, K.: Projekt úpravy potoka Labičského a odvodnění pozemků v Dolní Sloupnici. Litomyšl, 1937 – k nahlédnutí na Povodí Labe (pobočka Vysoké Mýto), č. 547 KRIX, K.: Projekt vodohospodářských úprav pro obec Horní Sloupnici, Litomyšl, 1941 – k nahlédnutí na Obecním úřadě Sloupnice MILERSKI, R., MIČÍN, J., VESELÝ, J.: Vodohospodářské stavby. Akademické nakladatelství CERM, Brno, 2005, 164 s. ISBN 80-214-2896-1 PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I.: Přírodní lesní oblasti ČSR. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1986, 313 str., 194 – 200 RENSA, J.: Poldr České Heřmanice. 2010, Agroprojekce Litomyšl s.r.o. SKALICKÝ, V. a kol.: Květena ČSR. Academia, Praha, 1998, 104 – 117 SLAVÍK, L., NERUDA, M.: Voda v krajině. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2007, 176 s. ISBN 978-80-7044-882-3 SOUKUP, M. a kol.: Biotechnická opatření v krajině pro zvýšení retence vody na odvodněných pozemcích v pramenných oblastech. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha, 2008, 82 s. ISBN 978-80-904027-2-0 Spisy týkající se regulace potoka, Dolní Sloupnice. Povodí Labe (pobočka Vysoké Mýto), č. 549 ŠÁLEK, J.: Malé vodní nádrže v zemědělské krajině. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 2000, 70 s. ISBN 80-7271-051-6 TOMÁŠEK, M.: Půdy České republiky. Český geologický ústav, Praha, 2000, 67 str., 47 – 48, 53- 54, ISBN 80-7075-403-6 49
TLAPÁK, V., HERYNEK, J.: Úpravy vodních toků a hrazení bystřin. MZLU v Brně, 2001, 146 s. ISBN 80-7157-551-8 VOPRAVIL, J. A KOL.: Půda a její hodnocení v ČR, Díl I. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha 2009, 148 str., 84 - 86, 91, 100, ISBN 80-8736102-3
•
Atlas krajiny České republiky Landscape atlas of the Czech Republic. Ministerstvo životního prostředí České republiky; Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Praha/Průhonice, 2009, měřítka různá, ISBN 978-80-85116-59-5
•
Kříž, H.: Regiony mělkých podzemních vod v ČSR. Geografický ústav ČSAV, Brno, 1971, 1 : 500 000
•
Regionálně fytogeografické členění ČSR in Skalický, V.: Květena ČSR
•
Biogeografické regiony ČR in Culek, M.: Biogeografické členění ČR
•
Mapa biochor ČR in Culek, M. a kol.: Biogeografické členění ČR II. díl. 2005, 1 : 500 000, 317 -318, 440 - 441
•
Svoboda, J.: Geologická mapa ČSSR. Mapa předčtvrtohorních útvarů. List česká Třebová. Ústřední ústav geologický, Kolín, 1990, 1 : 200 000, ISBN 80-7075-039-1
•
Portál Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa citovaný 5. dubna 2012 – dostupný na
•
Portál Národního geoportálu INSPIRE citovaný 14. března 2012 – dostupný na
•
Portál Mapy.cz citovaný 15. dubna 2012 – dostupný na <www.mapy.cz >
•
Portál Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního citovaný 23. dubna 2012 – dostupný na
•
Portál Agentury ochrany přírody a krajiny ČR citovaný 23. dubna 2012 – dostupný na <www.dotace.nature.cz>
•
Portál Fondů Evropské unie citovaný 23. dubna 2012 – dostupný na <www.strukturalnifondy.cz>
•
Portál amatérské meteorologické stanice ve Sloupnici citovaný 1. května 2012 – dostupný na
Seznam obrázků v textu Obr. 1: Lokalizace toku (www.mapy.cz) Obr. 2: Kambizemě modální (Vopravil, 2009) Obr. 3: Hnědozemě modální a šedozemě modální (Vopravil, 2009) Obr. 4: Tvary koryt vyskytujících se na úsecích toku Seznam tabulek v textu Tab. 1: Plošná struktura využití území bioregionu v % (Culek, 1996) Tab. 2: Zastoupení dřevin v lesních porostech v % (Culek, 1996) 50
12 PŘÍLOHY Příloha 1 - Povodí Sloupnického potoka (1:35 000) Příloha 2 – Přehled vyčleněných úseků Sloupnického potoka – 1. část (1:10 000) Příloha 3 – Přehled vyčleněných úseků Sloupnického potoka – 2. část (1:10 000) Příloha 4 - Popis úpravy potoka (Krix 1937) Příloha 5 - Příčné profily (Krix 1941) Příloha 6 - Příčný profil zatrubnění (Krix 1941) Příloha 7 - Zděný stupeň (Krix 1941) Příloha 8 - Půdorys hospodářské nádrže (Krix 1941) Příloha 9 - Výřez z katastrální mapy s původní trasou Sloupnického potoka Příloha 10 - Podrobná situace poldru 1:2 000 (Rensa 2010) Příloha 11 - Průměrné měsíční teploty a srážky od roku 2007 Příloha 12 – Fotodokumentace
51
