MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ÚSTAV TVORBY A OCHRANY KRAJINY STUDIE SRUBOVÉ STAVBY INFORMAČNÍHO CENTRA V HORSKÉ OBLASTI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV TVORBY A OCHRANY KRAJINY

STUDIE SRUBOVÉ STAVBY INFORMAČNÍHO CENTRA V HORSKÉ OBLASTI

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE TEXTOVÁ ČÁST VÝKRESOVÁ ČÁST - PŘIPOJENÁ PŘÍLOHA

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Pavla Kotásková, Ph.D.

Matěj Kubina

Brno 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Studie srubové stavby informačního centra v horské oblasti zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47B Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:

Podpis studenta:

Poděkování Rád bych poděkovat své vedoucí bakalářské práce paní Ing. Pavle Kotáskové, Ph.D za odborné rady a ochotné vedení práce. Dále děkuji za praktické rady ohledně konstrukčních detailů osazení oken a dveří od výrobce srubů pana Pavla Pacáka z firmy Sruby Pacák s.r.o. Poděkování patří především mým rodičům, prarodičům a sourozencům za jejich podporu při studiích. Mají nemalý vliv na ţivotní posun, který studiem neustále dosahuji.

Abstrakt Autor: Matěj Kubina Název bakalářské práce: Studie srubové stavby informačního centra v horské oblasti Česky: Bakalářská práce se zaobírá problematikou návrhu srubové stavby informačního centra z kulatiny v horské oblasti. Řeší především její konstrukci, dispozice a kritické detaily osazení stavebně truhlářských výrobků. Práce se dále zmiňuje o tepelně technických vlastnostech srubové stěny, vlivu sesychání dřeva a vlivu stavby na ţivotní prostředí. Přílohou k bakalářské práci je výkresová dokumentace, která obsahuje půdorys 1. a 2. nadzemního podlaţí, řezy budovou, výkres základů, pohledy ze všech světových stran, detaily osazení stavebně truhlářských výrobků a skladby stěn a stropu. Klíčová slova: srubová stavba, ţivotní prostředí, tepelně-technické vlastnosti, sesychání dřeva, informační centrum, dispoziční řešení, konstrukční řešení, detaily osazení oken a dveří

Abstract Author: Matěj Kubina Title of the bachelor’s work: Study of a log house of an information center in the mountain region

English: Bachelor’s work concentrates on the log house design of an information center built of logs in the mountain region. It mainly solves its construction, lay-out, and critical details of construction-joinery products build-in. The work further pays attention to thermal properties of the log house wall, shrinkage influence, and environmental influence of the construction. Drawing documentation contains 1st and 2nd floor ground plan, building sections, foundations drawing, view from all cardinal points, details of construction-joinery products build-in, and floor and ceiling structure.

Key words: Log house, environment, thermal properties, shrinkage, information center, lay-out solution, construction solution, window and door build-in details

Obsah 1

Úvod.................................................................................................................. - 1 -

2

Cíle .................................................................................................................... - 2 -

3

Metodika ........................................................................................................... - 3 -

4

Srubová stavba .................................................................................................. - 4 -

5

6

4.1

Obecně o srubech ...................................................................................... - 4 -

4.2

Strojní opracování ..................................................................................... - 5 -

4.3

Ruční opracování ....................................................................................... - 6 -

4.4

Volba dřeva ............................................................................................... - 6 -

4.5

Výhody srubů ............................................................................................ - 8 -

4.6

Nevýhody srubů....................................................................................... - 10 -

4.7

Tepelně technické vlastnosti.................................................................... - 10 -

4.8

Změny tvaru............................................................................................. - 13 -

4.9

Působení na ţivotní prostředí .................................................................. - 14 -

Návrh informačního centra ............................................................................. - 19 5.1

Poţadavky na informační centrum .......................................................... - 19 -

5.2

Dispoziční řešení ..................................................................................... - 20 -

Konstrukční řešení .......................................................................................... - 23 6.1

Základy .................................................................................................... - 23 -

6.2

Obvodová stěna ....................................................................................... - 23 -

6.2.1

Klády ................................................................................................ - 24 -

6.2.2

Podélné dráţky ................................................................................. - 25 -

6.2.3

Izolace .............................................................................................. - 26 -

6.2.4

Podélné uvolňovací zářezy............................................................... - 27 -

6.2.5

Nastavování klád .............................................................................. - 27 -

6.2.6

Prahové klády ................................................................................... - 28 -

6.2.7

Nadpraţní překladové klády ............................................................ - 28 -

6.2.8

Pozednicové klády ........................................................................... - 29 -

6.2.9

Točitost ............................................................................................. - 29 -

6.2.10

Rohové spoje .................................................................................... - 30 -

6.2.11

Přesahy ............................................................................................. - 30 -

6.3

Vnitřní příčky .......................................................................................... - 32 -

6.4

Vytápění .................................................................................................. - 32 -

6.5

Schodiště.................................................................................................. - 33 -

6.6

Stropní konstrukce ................................................................................... - 34 -

6.7

Střešní konstrukce ................................................................................... - 35 -

6.8

Štít............................................................................................................ - 36 -

6.9

Řešení kritických detailů osazení oken a dveří ....................................... - 37 -

6.9.1

Doporučení ....................................................................................... - 37 -

6.9.2

Návrh řešení osazení oken a dveří ................................................... - 38 -

7

Diskuse............................................................................................................ - 40 -

8

Závěr ............................................................................................................... - 42 -

9

Seznam citovaných pramenů .......................................................................... - 44 -

10

Seznam obrázků a tabulek .............................................................................. - 47 -

11

Seznam příloh ................................................................................................. - 48 11.1

Výkresy.................................................................................................... - 48 -

11.2

Tabulky .................................................................................................... - 48 -

1 Úvod Dřevo - materiál, který je tu od nepaměti ve spolupůsobení s člověkem. Doprovází ho po celou jeho existenci a vzhledem k jeho vlastnostem není s podivem, ţe i v současnosti má svůj nezastupitelný význam v oboru stavebnictví. Stavby ze dřeva zaznamenávají v České republice značný rozmach, dá se mluvit o renesanci vyuţívání dřeva ke stavebním účelům. Tento fakt je dán nutností člověka omezit ekologické dopady jeho činnosti, uvědoměním si souvztaţnosti s přírodou a snad i jeho nutkavou potřebou vzdálit se od přetechnizovaného světa. K tomuto účelu nejlépe slouţí srubová stavba - stavba, která je postavená z obnovitelné suroviny, z masivních bloků, jeţ působí pozitivně snad na kaţdý lidský smysl. Srubová stavba je návratem k přírodě. Srubové stavby mají mnoho výhod i některé nevýhody, se kterými je dobré se seznámit. Dřevěné masivní bloky působí jako difúzně otevřená stavba, dochází k přirozené regulaci vlhkosti, filtraci vzduchu a pohlcování záření. Tento fakt přidává na hodnotě takové stavby, jelikoţ pobyt uvnitř pozitivně působí na zdraví člověka. Dřevo navíc způsobuje příjemné pocity svou barvou, vůní a estetickou hodnotou. Nevýhodou srubových staveb jsou jejich horší tepelně-technické vlastnosti. Tento problém je řešitelný uţitím zateplení, čímţ ale sruby ztrácí svůj osobitý ráz, včetně některých výhod. Problematická je i přirozená změna objemu kulatin vlivem sesychání, která však není neřešitelná. V dnešním světě je zásadní ekonomická stránka kaţdé stavby. V porovnání se zděnou stavbou vychází srubová stavba finančně přibliţně srovnatelně. Rozdíl nastává při pravidelné údrţbě stavby. U srubů je nutná daleko častější. Z tohoto pohledu je srub nevýhodný. Při výstavbě srubu ale významně šetříme ţivotní prostředí, coţ je druhá stránka věci, která je v současnosti sledována. Na zpracování dřevní suroviny se spotřebuje minimum energie v porovnání s jinými materiály, které se běţně pouţívají. Po doţití stavby můţeme dokonce ze dřeva ještě nějakou energii získat. Srubové stavby patří do přírody a jejich výstavba v městské zástavbě jim významně škodí. Mezi vhodné lokality se řadí právě horská oblast. Působí zde dojmem bezpečí, jistoty a harmonie s okolím.

-1-

2 Cíle Cílem této bakalářské práce je navrhnout srubovou stavbu v horské oblasti, která bude splňovat funkci informačního centra, na základě poznatků, kterých jsem dosáhl studiem na Mendelově univerzitě v Brně, oboru Stavby na bázi dřeva. Důleţitá jsou hlediska správné funkce stavby, dispozičního řešení, konstrukčního řešení a působení stavby na ţivotní prostředí. Na tato hlediska bude práce prioritně zaměřena. Součástí návrhu budou výkresy půdorysů 1. a 2. nadzemního podlaţí, řezů, konstrukčních detailů a pohledů na srub. V práci bude dále řešena problematika sedání staveb, tepelně-technických vlastností, výhod a nevýhod srubů a technologie opracování kulatiny.

-2-

3 Metodika Při návrhu stavby je postupováno s ohledem na platné normy a doporučení k tomuto účelu vydaných. Práce je zaměřena na stavbu srubu kanadským způsobem ruční výroby, vzhledem k lepší dostupnosti podkladů k tomuto způsobu technologie výstavby. Teoretická část je psána především na základě kompilace různých zdrojů odborné literatury. Zásady konstrukčního řešení jsou podloţeny souborem doporučení k výstavbě srubů. Výkresová část vychází především z poznatků dosaţených studiem. Některé části detailů jsou převzaty od výrobců a částečně z odborné literatury. V práci nejsou řešena hlediska statiky, akustiky, poţární bezpečnosti ani rozvodů instalace.

-3-

4 Srubová stavba 4.1 Obecně o srubech Z historického hlediska je dřevo spolu s kamenem nejstarším materiálem, jeţ uţívali při budování obydlí naši předci. Dřevo je přírodní materiál, kterého bylo zpravidla všude dostatek, je to dobře opracovatelná surovina s výjimečnými stavebními vlastnostmi, jeho uţívání bylo tedy logické. Neţ se člověk usadil na jednom místě, vyuţíval dřevo k lehkým stavebním konstrukcím, často ve spojení s kůţí, listy, větvemi či jinými přírodními materiály. S rozvojem zemědělství a změnou ţivotního stylu, kdy se lidé přestali přemisťovat za potravou, začalo se dřevo vyuţívat ve větší míře a stalo se i převládajícím prvkem budov. Stavby měly různé konstrukce, ale jednou z nich bylo přirozené vodorovné vrstvení klád jedné na druhou, tím způsobem, ţe v rozích docházelo k přeplátování. Na tomto způsobu jsou zaloţeny právě srubové stavby. Srubové stavby se stavěly především v zalesněných oblastech východní Evropy. Údaje o tom, ţe byly stavěny sruby, by se daly zařadit jiţ do doby kamenné. „Nejstarší doklad o srubových domech byl však nalezen v Buchau/Bodensee z období 10-800 před naším letopočtem a nejstarší v skandinávských zemích asi z r. 1000 našeho letopočtu (Hauglid, 1980). Srubové konstrukce domů byly značně rozšířeny v oblastech slovanského vlivu a nebyly omezeny na malé budovy. V Rusku bylo např. mnoho příkladů velkých církevních budov, které byly postaveny touto technikou. V západních oblastech byla vyvinuta propracovanější varianta, při které byly opracované výřezy v rozích spojovány rybinovým spojem. Méně běžná varianta používala půlkuláče, které byly osazeny svisle do země a tvořily palisádovou stěnu. Tato technika se používala v Evropě až do 11. století, například pro kostely v Greensted v Anglii a v Lund (Dánsko). Srubové domy byly ovšem zavedeny evropskými kolonisty v Novém světě. Srubová chata byla široce rozšířená v zalesněných oblastech USA a Kanady, kde rychlá kolonizace vyžadovala vybudování velkého počtu obytných domů nevyškolenými pracovníky a v krátké době.“ (Koţelouh, 2004) Srubové stavby prošly svým vývojem a prochází jím neustále, ale vzhledem k tomu, ţe jsou stavěné stále z klád, výrobní postupy se vlastně neliší od těch, které vymysleli jiţ naši prapředci. Změnily se pouze nástroje, těsnící materiály a ochranné prostředky. Výstavba srubu stále probíhá kladením jedné klády na druhou v horizontální rovině či se k sobě staví ve vertikální rovině. Pokud zkombinujeme tyto způsoby, vznikne poslední varianta výstavby srubů. Nevýhodou oproti zbylým způsobům je u -4-

horizontálního kladení dřevěných dílců na sebe jejich značné sesychání v příčném směru. Sruby se řadí stejně jako roubenky a stavby z panelů z vrstveného dřeva do skupiny masivních dřevostaveb. Dřevo má hlavní podíl materiálu v konstrukci. Obvodový plášť je tvořen dřevěnými masivními bloky. Jednotlivé díly můţou být z kulatiny či hraněného profilu. Na rozdíl od roubenek se uţívá u srubů sedlového spoje, kdy jednotlivé díly přečnívají, coţ je pro sruby specifické. (Klíma, 2011) Technologie u nejběţnějšího způsobu výstavby, horizontálního kladení, můţe být norská nebo kanadská. Pro kanadskou technologii je typické vyuţívání odkorněné kulatiny a sedlového samosvorného spoje, zatímco norská technologie má klády opracované ze dvou stran, stěny nejsou zaoblené a spoj pracuje na principu zaklínění se klínu do klínu. Dřevo můţe být opracováno stroji, kdy mají všechny díly stejný průměr po celé délce nebo je zpracování prováděno ručně, pak je kaţdý kus tvarovým originálem.

4.2 Strojní opracování Strojní opracování, jak uţ název napovídá, vyuţívá na přípravu klád stroje. Někdy se můţe jednat o celé výrobní linky. Klády mají různou konečnou podobu, běţně je uţíván kruhový, eliptický, čtvercový či obdélníkový průřez. Vodorovná spojení jsou řešena nejčastěji na pero a dráţku. Hlavní výhodou této technologie je přesnost profilů. K výrobě jednotlivých dílů se zpravidla pouţívá předem vysušené dřevo, coţ je výhodné především při výstavbě, kdy je tak zajištěna vyšší tvarová a rozměrová stálost konstrukce. (Pavlas, 2011) Na druhou stranu mají stroje jisté omezení. Technologie většinou nedovoluje zpracovat větší dimenze dřeva. Tento fakt, se můţe negativně odrazit na tepelnětechnických či poţárně-technických vlastnostech konstrukcí, ty jsou totiţ u srubů ovlivněny především tloušťkou obvodové stěny. Běţně uţívané tloušťky stěny vytvořené strojní technologií se pohybují okolo 150 mm aţ 250 mm, coţ je nedostatečná tloušťka z tepelně-technického hlediska, bez případného zateplení. (Houdek, Koudelka, 2006) Průmyslové, strojní zpracování klád se vyuţívá v různých variantách řešení. Jedním z hlavních je opracování do podoby kulatiny. Výsledná stavba je jednodušeji a rychleji sestavená oproti řemeslnému opracování a je daleko přesnější nejen ve spojích. Přesnost -5-

se tak zároveň stává trochu nevýhodou. Zhotovená budova se podobá tradičním srubům, ale je patrná jistá uniformnost klád. Tento výsledek můţe leckdy působit proti našemu estetickému očekávání a nevyvolává úplně tak pocit návratu k přírodě. (Pavlas, 2011)

4.3 Ruční opracování Řemeslně vyráběné sruby nevyuţívají k výrobě obvodového pláště strojů a je tak nutno vynaloţit mnohem více lidské energie a zručnosti. Výsledná stavba je zaloţena na zkušenostech a vysokém podílu ruční práce, estetická hodnota je tak nesrovnatelná se sruby vytvořenými ze strojově přesných kusů. Výrobní postup spočívá v ručním odkornění jednotlivých klád a jejich následném spasování, k čemuţ se uţívá speciálního kruţítka. Kaţdý kus je originálem a kaţdý kus má své přesné místo ve stavbě. Stavby se často připravují mimo staveniště, nejprve se sestaví, následně rozeberou a poté dovezou na samotné staveniště, kde se opět sestaví. Řemeslně vyráběné sruby vyuţívají ke stavbě mokrých klád, kdy zabudované dřevo sesychá aţ pět let. Je tedy nutno řešit řadu problematických detailů a závisí na vysoké odbornosti zhotovovatele, jak moc bude výsledek bezporuchový. Při opracování klád je vytvořeno jen minimum odpadu. Dřevěná surovina je vyuţita ve větší míře neţ ve strojním opracování a energetická spotřeba na výrobu jednoho stavebního dílu je také niţší. Klády mohou navíc dosahovat daleko větších průměrů, neţ u předešlé technologie. Běţně se uţívá středového průměrů okolo 350 mm i více. Nevýhodou tohoto způsobu opracování je nízká produktivita práce, coţ se můţe objevit i na konečné ceně stavby. Druhým problémem je nedostatek kvalifikovaných řemeslníků v České republice, ale vzhledem k přibývajícím stavbám na našem území se dá předpokládat vývoj k lepšímu. (Houdek, Koudelka, 2006)

4.4 Volba dřeva Na výrobu srubů se pouţívá dřevo ze zimní těţby, jelikoţ právě v tomto období setrvává ve vegetačním klidu a obsahuje tak mízu s malým mnoţstvím cukru a škrobu, mimoto má niţší obsah vody a je proto odolnější proti škůdcům. Dřevo musí být zdravé, rovné a s minimální točitostí. Není vhodné pouţívat dřevo z kalamitní těţby, vzhledem k poţadavkům na kvalitu a zdraví dřeva. V zimním období navíc dřevo vysychá pomaleji a tvoří se tak menší mnoţství výsušných trhlin, neţ je tomu tak v letním období. Další výhodou je, ţe konečná vrstva -6-

pod lýkem je letní dřevo. Toho oceníme zejména při odkorňování, jelikoţ je tato vrstva odolnější. (Houdek, Koudelka, 2006) Pro výběr kvalitní suroviny je důleţitá i nadmořská výška. Nadmořská výška, ve které stromy rostou, má totiţ vliv na pravidelnost a hustotu letokruhů. Na výstavbu srubů je lepší těţit dřevo z vyšších poloh. Proměnlivost vlastností dřeva je dále ovlivněna i postavením stromu v porostu, genetikou či podnebnými podmínkami. Na stavbu srubových stěn se uţívají především jehličnaté dřeviny. Listnaté jsou uţívány výjimečně, případně pouze na nějaké konstrukční části, které mají odolávat zvýšené vlhkosti, jako například uţití dubu na podkladní rám. Důvod, proč mají převahu jehličnany, je vcelku jednoduchý. Jehličnany mají rovný růst a jejich roční přírůst je vyšší, respektive obmýtní těţba kratší. Nejčastěji uţívanou dřevinou na našem území je smrk, dále se pouţívá jedle, modřín či borovice. Z cizokrajných dřevin je nejkvalitnější a nejuţívanější asi cedr a finské borovice rostoucí za polárním kruhem. Výhodou smrku není pouze jeho dostupnost, ale i dobré tepelně izolační vlastnosti, snadná opracovatelnost a vcelku nízká objemová hmotnost. Nevýhodou je niţší odolnost vůči škůdcům a niţší trvanlivost. Při změně vlhkosti výrazně mění svůj objem. Jedná se o světlé dřevo, které dobře přijímá ochranné prostředky. (Vavrčík, 2002) Na rozdíl od smrku je jedle odolnější a méně sesychá, její nevýhodou je však horší opracovatelnost a horší dostupnost. Opět se jedná o světlé dřevo, které poměrně snadno přijímá ochranné látky. (Vavrčík, 2002) Pokud se budeme zabývat modřínem, zjistíme, ţe je to vcelku odolné dřevo, coţ je dáno vysokým podílem pryskyřice. Modřín je tvrdší a pevnější dřevo, které se dobře suší i opracovává. Problém je se zvýšeným mnoţstvím pryskyřice, která způsobuje horší tepelně technické vlastnosti (dřevo obsahuje menší mnoţství vzduchu), navíc není modřín příliš dostupný. Dřevo modřínu je odolné především proti vlhku, často se tedy uţívá v exteriérech. Na světle tmavne. (Vavrčík, 2002) Dřevo borovice je vcelku dostupné, ale je problematické najít rovné kusy a vzhledem k široké bělové části, je značně náchylná na zamodrání a neodolná vůči škůdcům. Obsahuje vyšší mnoţství pryskyřice, která zvyšuje ţivotnost. Co do odstínu je borovice tmavší neţ smrk. (Vavrčík, 2002) Finská borovice je vysoce kvalitním materiálem, který roste v oblasti za polárním kruhem. Jeho přírůstky letokruhů jsou tak velmi husté, coţ se odráţí kladně na jejích vlastnostech, jako je zvýšená pevnost, izolační schopnost, odolnost či trvanlivost. -7-

Poslední dvě vlastnosti jsou ovlivněny i vysokým podílem pryskyřice. Tato dřevina je uţívána k lepeným profilům, sruby jsou tedy z hraněných dílů. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena. (Pavlas, 2011) Cedr je nejvíce uţívanou dřevinou v severní Americe. Jedná se o velmi kvalitní dřevo s vlastnostmi předurčujícími ke stavbě srubů. Má rovné jádro se stejnosměrnou texturou. Lehce se opracovává, co do trvanlivosti se vyrovná dubu. Disponuje nízkou hmotností a má tak dobré tepelně izolační vlastnosti a lépe tlumí zvuk. Cedrové dřevo je poměrně rozměrově stálé, méně se kroutí a praská. Cedr má vcelku světlé dřevo s dobrou schopností vstřebat ochranné látky. Nevýhodou je stejně jako u finské borovice vyšší pořizovací cena. (Pavlas, 2011)

4.5 Výhody srubů Dřevo má mnoho vlastností, díky kterým je vhodné jeho uţití na stavební konstrukce. Srubové stěny jsou přiznané a jejich přírodní barva, vůně a vzhled mají dobré účinky na lidskou mysl. Nejen jejich povrch vyvolává spokojené pocity, dřevo je totiţ difúzně otevřený materiál. V budovách dochází k neustálé cirkulaci vzduchu, jeţ je důleţitá k udrţení zdravého vnitřního ovzduší, spolu s tím i k regulaci vzdušné vlhkosti. Tento jev sorpce a desorpce je způsoben jedinečnou strukturou dřeva, jeţ se skládá z tracheid, libriformních vláken, parenchymatických buněk a pórů. „Průměrná pórovitost dřeva v závislosti na jeho hustotě se pohybuje kolem 50-60%. Důsledkem značné pórovitosti dřeva je velký vnitřní povrch, který se v závislosti na hustotě dřeva u suchého dřeva pohybuje kolem 100-300 m2.g-1 sušiny nebo 20-300 m2.g-1. Tento značný vnitřní povrch může adsorbovat - stejně jako většina porézních látek - vodní páru obsaženou v okolním vzduchu, a díky kapilárním transportním procesům může také přijímat kapaliny (např. voda, impregnační látky, lepidla), s nimiž je v přímém kontaktu. Podle povahy sil, které adsorpci způsobují, dělíme adsorpci na fyzikální a chemickou. V obou případech musí v systému dřevo - adsorbovaná látka platit termodynamická rovnováha.

Fyzikální

adsorpce

je

způsobena

mezimolekulárními

silami

v makrokapilárách, kde se uplatňuje zejména povrchové napětí adsorbovaných kapalin, a adsorpce se popisuje kapilárními jevy a kohezními silami. Při chemické adsorpci se uplatňují chemické vazby a k adsorpci dochází především na povrchu krystalické a v celé oblasti amorfní celulózy vázáním adsorbované látky na volné hydroxylové skupiny pomocí vodíkových vazeb.“ (Horáček, 1998) -8-

Interiér tak má relativně stálou vzdušnou vlhkost mezi 50-60 %. Důleţitým faktem, který se váţe ke schopnosti dřeva pohlcovat, je i zachycování pachů a par, coţ je výhodné pro lidi trpící alergiemi či astmatem. Mezi další výhody lze zařadit tepelnou akumulaci dřeva, která je lepší neţ u běţných moderních dřevostaveb rámové konstrukce, ale niţší neţ mají jiné stavební materiály, jako je cihla, beton či kámen. Srubová stěna je prohřátá během krátkého času na rozdíl od zmíněných materiálů, ze stěny nesálá chlad, proto je moţno vytápět na 20ºC, aby byla zajištěna tepelná pohoda bydlení. Srubům tedy postačuje nízkoteplotní zdroj vytápění, respektive s niţším výkonem. (Šimonová, 2011) Z následující tabulky je čitelné, ţe má dřevo srovnatelné akumulační schopnosti s nepálenou cihlou, lepší oproti dutinovým cihlám a plynosilikátům. Na druhou stranu má horší vlastnosti v poměru s materiály jako je beton, pálené cihly, dlaţba či ocel. Z akumulačních důvodů jsou někdy ve srubech stavěny zděné příčky. Tab. č. 1: Přibliţná schopnost akumulace různých materiálů (www.ekowatt.cz) materiál beton plné pálené cihly nepálené cihly, hliněné omítky dutinkové cihly (Porotherm a podobně) plynosilikát (Ytong a podobně) keramická dlaţba dřevo měkké pěnový polystyren papír (knihy) ocel

akumulační schopnost (kWh/m3.K) cca 0,62 cca 0,42 cca 0,3 cca 0,16 cca 0,13 cca 0,5 cca 0,28 cca 0,007 cca 0,6 0,96

tepelná vodivost (W/m.K) 1,2 aţ 1,4 0,8 0,4 aţ 1,2 0,1 aţ 0,5 0,2 aţ 0,4 1 0,2 0,04 cca 0,5 58

Nespornou výhodou v dnešním světě je nízká ekologická stopa, jeţ srub během výstavby, samotného ţivota i po likvidaci zanechává. Dřevo je totiţ obnovitelná surovina s pasivní bilancí emisí. To znamená, ţe strom během svého ţivota zpracuje více oxidu uhličitého, neţ kolik je ho vynaloţeno na jeho výrobu. Na výstavbu srubu je uţito převáţně přírodních materiálů a tak není ani problém s případnou likvidací stavby po jejím doţití. (Šimonová, 2011) Pokud budu pokračovat ve výčtu výhod, nemůţu opomenout tyto: -

Nízká objemová hmotnost, kterou oceníme především při převozu materiálu, jeho opracování, spojování a umisťování na stavbě. Navzdory nízké hustotě si dřevo -9-

zachovává vcelku solidní mechanické vlastnosti, kterých je často vyuţíváno například při konstrukcích střech. -

Akustické vlastnosti.

-

Neutralita magnetického a elektromagnetického pole. Dřevo obsahuje nějaké mnoţství vlhkosti (ve srubech přibliţně 12%) a tím pádem je elektrostaticky vodivé. Díky této vlastnosti je dřevo schopné odvádět náboje, ať jiţ se jedná o náboje země či člověka.

-

Nízká úroveň přírodní radiace dřeva.

-

Dřevo absorbuje škodlivé civilizační produkty a neutralizuje vliv geopatogenních zón.

(Reinprecht, 2004)

4.6 Nevýhody srubů Na druhé straně mají dřevěné stavební konstrukce následující negativní vlastnosti: -

„Nižší životnost vlivem omezené trvanlivost dřevního materiálu v náročných expozicích a s tím související náročnější údržba.

-

Nižší požární odolnost proti silikátovým materiálům (beton, cihla).

-

Objemové a tvarové změny vlivem vlhkosti.

-

Anizotropnost dřeva, přítomnost chyb materiálu, např. suků, trhlin a smolníků.

-

Reologické vlastnosti dřeva (dodatečné dotvarování, tečení dřeva).

-

Uměle nadsazená vysoká cena některých materiálů - součástí dřevěných stavebních konstrukcí, která se nepříznivě promítne do celkových nákladových položek.

-

Nižší odolnost proti účinkům živelných pohrom, např. uragánů“ (Reinprecht, 2004)

4.7 Tepelně technické vlastnosti Při volbě materiálu je důleţité najít správný poměr mezi tepelnou izolací a akumulační schopností. Není s podivem, ţe dřevo na rozdíl od jiných stavebních materiálů, tento poměr přesně splňuje. Jak jiţ bylo psáno v předešlé kapitole, dřevo má při vlhkosti niţší neţ je bod nasycení vláken značný obsah vzduchu. Z tohoto důvodu jsou tepelné vlastnosti závislé na tloušťce a hustotě dřeva. Čím vyšší průměr kulatiny, tím vyšší mnoţství vzduchu a přeneseně i vyšší tepelný odpor stěny. (Houdek, Koudelka, 2006) - 10 -

Pro výpočty je dále počítáno se smrkem, vzhledem k jeho přijatelné dostupnosti a vcelku dobrým vlastnostem na stavbu srubů. Kulatina na stavbu srubů se běţně pouţívá v rozmezí 300 aţ 400 mm. Tepelně technické vlastnosti jsou svázány s normou ČSN 730540-2, která udává poţadované hodnoty součinitele prostupu tepla, jeţ jsou při návrhu budovy zásadní. Vedení tepla ve dřevě je ovlivňováno mnoha faktory. Hlavní vliv má anatomická stavba dřeva, hustota a vlhkost dřeva. Stanovení prostupu tepla u srubových stěn je vcelku sloţitá otázka. Firmy zabývající se výrobou srubů musí mít certifikaci, ţe jejich stěny splňují normu. Například česká firma Sruby Pacák s.r.o., která je členem mezinárodní asociace výrobců srubových staveb, dosáhla hodnoty součinitele prostupu tepla 0,33 W.m-2 .K-1 u středové tloušťky klád 30 cm. Jiným příkladem můţe být výpočet, který podnikla společnost OK Pyrus, s.r.o. (jejím ředitelem je Ing. Otakar Koudelka, CSc., mimo jiné spoluautor knihy Srubové domy z kulatin) ve spolupráci s VUT v Brně. Článek o tomto výpočtu uvádí: „Pokud bychom chtěli modelovat transportní děje ve dřevěné stěně přesně, museli bychom se zabývat řešením složitých diferenciálních rovnic a jejich zpracováním do výpočetního programu. Dřevo dokáže vlhkost v interiéru nejen rychle přijímat, ale podle potřeby také uvolnit zpět, a to současně s teplem a funguje potom jako přirozený zvlhčovač vzduchu interiéru. Tyto vlastnosti dělají ze dřeva jedinečný materiál, při tepelně technických výpočtech však musíme vycházet ze značných zjednodušení. Tepelný odpor je tedy stanoven zjednodušeně pouze na základě samotného průběhu teplot s vyloučením spolupůsobení vlhkosti, je nižší a vychází jen z tvarového uspořádání materiálu o různých součinitelích tepelné vodivosti.“ (Němec, Davidová, 2004) Důleţité ve všech srubových konstrukcích je řešení detailů, ať uţ se jedná o rohová spojení, vodorovná spojení klád, osazení oken, dveří, podlahy či střechy. V článku, ze kterého jsem čerpal, je řešena srubová stěna ze smrku o středovém průměru 350 mm se spojením mezi kládami těsnící páskou a uţitím výplně elastickou nenasákavou minerální vlnou. „Výpočet dvourozměrného stacionárního pole obvodové srubové stěny byl proveden programem ANSYS 5.7 pomocí plošných prvků PLANE 55. Při výpočtu byly zohledněny tyto okrajové podmínky: Teplota vzduchu v interiéru

ϴi

=

20ºC

Teplota vzduchu v exteriéru

ϴe

=

-18ºC

- 11 -

Odpor při přestupu tepla na vnitřní straně

Rsi

=

0,125 m2.K.W-1

Odpor při přestupu tepla na vnější straně

Rse

=

0,04 m2.K.W-1

Příslušní součinitelé tepelné vodivosti λ viz tabulka. Tab. č. 2: Součinitelé tepelné vodivosti Návrhová hodnota součinitele tepelné vodivosti λ [m2.K.W-1]

Materiál Dřevo - smrk

0,13

Tepelná izolace

0,04

Těsnící páska

0,055

Vzduchová mezera

0,046

Pro výpočet součinitele prostupu tepla bylo použito hodnot teplot na površích stěny, které byly vypočítány na uzlech sítě, jíž byl model pokryt a jejíž strany jsou dlouhé přibližně 6 mm. Při výpočtu tepelného odporu jsme vycházeli z faktu, že hustota tepelného toku q má stejnou hodnotu před vstupem do stěny, při průchodu stěnou, i při výstupu ze stěny a ze vztahu pro výpočet hustoty tepelného toku: qi = q = qe

q=

kde

=(

.

=(

.

Rsi

je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně v m2.K.W-1,

Rse

odpor při přestupu tepla na vnější straně v m2.K.W-1,

Q

hustota tepelného toku W.m-2,

ϴi

teplota vnitřního vzduchu,

ϴe

teplota vnějšího vzduchu,

e

střední teplota na vnějším povrchu segmentu stěny,

i

střední teplota na vnitřním povrchu segmentu stěny,

qi,q,qe jednotlivé hustoty tepelného toku. Tepelný odpor ze vztahu výše lze vyjádřit takto:

R=

. Rse

- 12 -

Tímto způsobem stanovený tepelný odpor stěny činí po dosazení příslušných hodnot 2,67 m2.K.W-1, tedy U = 0,374 W.m-2.K-1.“ (Němec, Davidová, 2004) Tato hodnota je vyšší, neţ je současná poţadovaná hodnota součinitele prostupu tepla pro exteriérovou stěnu U= 0,30 W.m-2.K-1, tedy poţadavek uvedené normy nesplňuje, ale pro jednovrstvé stěny platí výjimka do konce roku 2012, kdy je moţno počítat se starým součinitelem prostupu tepla U = 0,38 W.m-2.K-1, pro který stěna vyhoví. Kdyby tomu tak nebylo, musely by být stěny opatřeny dodatečným zateplením buď ze strany exteriéru, interiéru či vloţením izolace mezi srubovou stěnu. V kaţdém případě by byly narušeny výhody jednovrstvé dřevěné konstrukce stěny. Pokud se vrátíme k výsledkům z článku, je nutné podotknout, ţe je ve výpočtu dosazena hodnota λ pro smrkové dřevo 0,13 W.m-1.K-1 (běţně je dosazována hodnota 0,18 W.m-1.K-1). Pouţitá hodnota je niţší z důvodu postupného vysychání dřeva a s tím souvisejícím zlepšováním tepelně-technických vlastností. Ve výpočtu není započítán vliv vlhkosti, jeţ by měla příznivý vliv na zvýšení tepelného odporu, na druhé straně by ale značně zkomplikovala výpočet. (Němec, Davidová, 2004)

4.8 Změny tvaru Změny tvaru dřeva jsou způsobeny několika faktory, ale hlavní roli hraje voda. Dřevo je hygroskopický materiál, vodu přijímá i odevzdává. Jeho vlhkost je závislá na vlhkosti okolního prostředí. Obsah vody ve dřevě ovlivňuje zásadní měrou jeho fyzikální a mechanické vlastnosti, stejně tak riziko napadení škůdci. Podle toho, jak je voda uloţena ve dřevě se můţe dělit na vodu chemicky vázanou, vázanou a volnou. Pro změny způsobené sesycháním a bobtnáním má vliv voda vázaná. (Horáček, 1998) Voda vázaná je chemicky navázaná na jednotlivé sloţky dřeva (celulózu a hemicelulózu) a to vodíkovými můstky na hydroxylové skupiny -OH. U smrku se vlhkost pohybuje v rozmezí 0-34%, kdy horní mez je označována pojmem mez hygroskopicity. Zde se voda dělí na vázanou a volnou, jelikoţ voda vázaná vyplnila veškeré volné chemické vazby a nemá se dále kam vázat. Dřevo jako celek se vlivem vlhkosti do meze hygroskopicity roztahuje či smršťuje, to je zapříčiněno přibliţováním či oddalováním fibrilární struktury. Vzhledem k orientaci fibril v buněčné stěně, jsou rozměrové změny různé v různých směrech. K největšímu sesychání dochází - 13 -

v tangenciálním směru (6-12%), dále v radiálním (3-6%) a k nejmenšímu sesychání dochází v podélném směru (0,1-0,4%). (Horáček, 1998) Kulatina, která je uţívána při ruční výrobě srubů, se nesuší. Pouţívá se kulatina s počáteční vlhkostí čerstvě skáceného stromu, jeţ je různá, v zásadě se pohybuje mezi 50-100%. Po zabudování čerstvé kulatiny trvá několik let, neţ se vlhkost ustálí, jedná se přibliţně o dobu 5 let. V prvním roce se srub sesychá nejvíce, je nutné méně topit, aby nedošlo k prudké změně vlhkosti a nadbytečnému vzniku trhlin. Je důleţité kontrolovat výšku a aretační šrouby po celou dobu sesychání. Konečná vlhkost stěny dosahuje hodnoty přibliţně 12%. (Houdek, Koudelka, 2006) Výpočet sesychání není nijak obtíţný, pokud známe vlhkostní rozdíl a koeficient sesychání pro danou dřevinu, spočítá se pomocí vzorce:

Kβi =

=>

βi = Kβi . dw

Kβi = koeficient sesychání (%/1%w) βi = sesychání (%) w1 = počáteční vlhkost dřeva (%) w2 = konečná vlhkost dřeva (%) (Horáček, 1998) Výsledek by však nebyl přesný, jelikoţ zde není počítáno s vlivem sedání a plastických deformací, jeţ jsou zapříčiněny zatíţením srubové stěny. Na jeden metr výšky stěny se tak počítá s poklesem o 6% dle doporučení mezinárodní asociace výrobců srubů (ILBA, 2000), tedy o 6cm.

4.9 Působení na životní prostředí „Stavební průmysl a jeho produkty – stavby se na současném stavu životního prostředí podílí rozhodující měrou. Stavebnictví a vystavěné prostředí jsou hlavními spotřebiteli energetických a materiálových zdrojů a rozhodujícími znečišťovateli životního prostředí. Uvádí se, že v rámci Evropské unie výstavba a provozování budov spotřebovává přibližně 40% veškeré energie, je zodpovědná za produkci cca 30% emisí CO2 a současně vedle značné spotřeby primárních surovin vytváří přibližně 40% všech - 14 -

odpadů. Potřeba změn v přístupech stavebnictví k čerpání zdrojů a k regulaci množství škodlivých emisí a odpadů je v souvislosti s požadavkem zajištění trvale udržitelného rozvoje nutná a neodkladná.“ (Hájek, 2007) „Z principu sebezáchovy lidské existence vyplývá bezpodmínečná nutnost (a) snižování materiálové a energetické náročnosti založené na neobnovitelných zdrojích, (b) zvyšování regulovaného využívání obnovitelných zdrojů surovin (především dřeva), (c) zvyšování využívání obnovitelných zdrojů energie a (d) zajišťování návratnosti použitých materiálů a odpadů formou jejich opětného použití nebo recyklace.“ (Hájek, 2007) „Dřevo je materiálem typickým svojí úplnou recyklovatelností s možností využití i menších odpadových částí do kompozitních materiálů na bázi dřeva jako jsou dřevovláknité desky, cementotřískové desky aj. Po demolici objektu lze zdravé dřevo opětně využít pro stavební konstrukce, případně jej lze využít jako ekologické palivo a uhlík se v rámci biochemického cyklu vrátí do atmosféry. Pokud bude regulováno hospodaření se dřevem tak, aby roční přírůstky dřevní hmoty byly v rovnováze s jeho těžbou a využíváním, zajišťuje tento cyklus soustavnou a stabilní zásobu materiálu.“ (Hájek, 2007) Přednosti přírodního materiálu, jakým dřevo bezpochyby je, jsou následující: -

Zásadní vyuţití obnovitelných zdrojů

-

Malé mnoţství energie nutné při jejich zpracování, dováţení na místo a provádění stavby

-

Niţší spotřeba vyuţívání energie v případě vyuţívání materiálu z okolí výstavby

-

Vzhledem k řešení napojování stěn ve srubech, je uţito minimum kovů, jeţ jsou ekologicky náročné na výrobu

-

Snadný návrat do přírody po doţití stavby, nenáročná recyklace

-

Váţe oxid uhličitý

-

Příznivé působení na zdraví člověka

Pro zviditelnění některých vlastností dřeva je dobré jeho srovnání s jiným stavebními materiály. Například hledisko energetické náročnosti na výstavbu budov, jeţ negativně ovlivňuje pořizovací cenu a udrţitelný rozvoj.

- 15 -

„Při porovnání měrné spotřeby energie na výrobu 1 t následujících materiálů vhledem ke dřevu vychází následující bilance: -

Pálená cihla - 3 násobně

-

Cement - 4 násobně

-

Beton - 6 násobně

-

Konstrukční ocel - 6 násobně

-

Slitiny hliníku - 126 násobně

Nízká hodnota energetické náročnosti dřevěných konstrukcí se ještě zřetelněji projeví v porovnání s ostatními materiály, pokud bereme v úvahu nízký poměr hmotnosti nosného prvku k jeho únosnosti. Na příkladu typického prvku konstrukce střechy krokve délky 7,3 m se stejnou únosností - vidíme jasný 29 násobný rozdíl energetické náročnosti.“ (Reinprecht, 2004) Tab. č. 3: Porovnání energetické náročnosti na výrobu krokve 7,3 m (Reinprecht, 2004) Energetická náročnost na

Materiál

Objem prvku

Hmotnost

Dřevo (smrk)

0,125 m3

87,5 kg

55,8 MJ

Ţelezobeton

0,173 m3

440 kg

1660 MJ

výrobu a dopravu

Tabulka č. 4 srovnává produkci škodlivých emisí CO2, které jsou s materiálem svázány, s jeho výrobou, dopravou a uţitím. V tabulce je zřetelné, ţe dřevo můţe dosahovat záporných hodnot, coţ vysvětluje například článek z časopisu Dřevo a Stavby. „Během svého růstu přijímá strom fotosyntézou ze vzduchu oxid uhličitý, z půdy vodu a výživné látky, z nichž vytváří organický materiál - dřevo. V dalším procesu fotosyntézy se pomocí světla rozkládá energeticky chudá molekula oxidu uhličitého na energeticky bohatý atom uhlíku a energeticky bohatou molekulu kyslíku. Kyslík je opět odevzdán do atmosféry, uhlík naproti tomu zůstává po celou dobu životnosti stromu součástí jeho organické struktury. Dřevo obsahuje zhruba 50% uhlíku ve vztahu ke své hmotnosti v absolutně suchém stavu. Jedna tuna dřeva v absolutně suchém stavu tedy váže uhlík z přibližně 1,5 tuny CO2 a ve vzduchu zůstává přibližně jedna tuna volného kyslíku. Lesy tak významně přispívají ke snižování obsahu CO2 v atmosféře, protože vážou velký objem uhlíku. - 16 -

Když se strom použije na výrobky ze dřeva (například dřevěné stavební prvky), zůstává v nich obsah uhlíku vázaný po dobu jejich životnosti a jsou trvalým akumulátorem uhlíku. Jestliže obnovitelné stromy zpráchniví, neuvolní se CO2, který byl během růstu přijat: dřevo hnije a spaluje se neutrálně s ohledem na CO2. Použití dřeva neutrálního k CO2 jako stavebního materiálu má tedy velký význam při celosvětové nutné redukci emisí CO2. Dřevo je proto především trvalým konstrukčním a stavebním materiálem a na konci své životnosti i dobrým palivem. V této souvislosti je významné zvětšování životnosti dřeva a výrobků ze dřeva. Tím je uhlík dále vázán a zůstává odejmut atmosféře jako CO2. Toho lze ve zvýšené míře dosáhnout takzvaným kaskádovým použitím, při kterém dřevěné výrobky procházejí před jejich konečným tepelným využitím více možnostmi použití.“ (Koţelouh, 2011, dle časopisu Zuchnitt 39/2010 ) Tab. č. 4: Orientační hodnoty svázaného CO2 s různými stavebními materiály vztaţené na 1 kg na 1 dm3. (Hájek, 2007) Svázané emise CO2 kg.kg-1

kg.dm-3

Beton (PC cement)

0,13

0,31

Plné cihly

0,25

0,45

Lehký beton

0,5

0,25

Výztuţná ocel

0,8

6,25

Konstrukční ocel

2,6

20,4

Dřevo - řezivo hranoly

-1,5

-0,75

Dřevovláknité desky

-0,6

-0,1

Největším zdrojem škodlivých vlivů vůči ţivotnímu prostředí jsou ochranné látky či lepidla uţitá na dřevěné konstrukční prvky. Výhodou srubových stěn je, ţe není nutné je impregnovat a nátěrové hmoty můţou být z přírodních materiálů, jako je olej a vosk. Především hledisko impregnace vůči ţivotnímu prostředí značně pokulhává, v tomto směru je nutný další vývoj. (Koţelouh, 1998) Posouzení vhodnosti srubové stavby z hlediska vlivu na ţivotní prostředí se týká i jejího umístění do krajiny. Srubům se často vytýká, ţe nepatří do české krajiny. - 17 -

Z pohledu historického je to skutečně pravda, jelikoţ na našem území je tradiční spíše roubená stavba. Je moţné se dokonce setkat s problémy, pokud takovéto stavby budeme chtít stavět v chráněných krajinných oblastech. Pravděpodobně to nebude povoleno, případně s nějakými úpravami, jako například se zrušením přesahů. Pokud je navrhován stavební objekt, vţdy by se měl přizpůsobit okolí. Zásadní pro stavbu jsou její proporce, tvary, velikost, architektonické řešení, stejně tak jako vyvarování se cizorodých prvků, které jsou na stavbě nadbytečné. Sruby je nemístné vybudovat uprostřed příměstského satelitu či stávající zástavby vesnice. Spíše je vhodné je umístit na samotu do přírodního prostředí, k vodě, k okraji lesa, do hor či na luka. Rozhodně to je prostor, který srubům sluší. „Tradiční srubová stavba patří do správného prostředí - tedy do horského regionu - a vyžaduje odborníky, kteří jsou schopni takové stavby konstrukčně správně postavit.“ (Kolb, 2008)

- 18 -

5 Návrh informačního centra 5.1 Požadavky na informační centrum Informační centra jsou budována zejména proto, aby pomáhala lidem se zorientovat v dané oblasti, ať uţ se jedná o poskytnutí informací ohledně chystaných sportovních a kulturních akcí, otevíracích dob, pamětihodností nebo jiných záleţitostí, které člověk potřebuje zjistit. Pro návrh je zásadní účel takového informačního centra. Vzhledem k zadání, kdy se jedná o informační centrum v horské oblasti, bude zde řešena především problematika cestovního ruchu, turismu a sportovních aktivit. Základním poţadavkem na samotné informační centrum je zejména poskytování informací, z tohoto důvodu je nutné mít budovu vybavenou obsluţným pultem a kanceláří, popřípadě kancelářským koutem se stolním počítačem, tiskárnou a přístupem k internetu. Personál dále potřebuje hygienické zázemí, technickou místnost a místnost pro účel skladování zboţí, jelikoţ se v informačních centrech běţně prodávají různé prospekty, mapy, knihy či suvenýry. V horské oblasti slouţí informační centrum i jako úkryt před nepříznivým počasím, proto je rozumné mít zajištěno alespoň základní občerstvení. Součástí by tedy měly být automaty na nápoje, potraviny nebo kuchyň vybavená lednicí, sporákem apod., prostor s místy ke stolování a hygienickým zázemím pro návštěvníky. Další, nikoliv však nezbytné účely, které můţe informační centrum splňovat, jsou například moţnost ubytování, stravování ve větším rozsahu, vzdělávání, výstavy, cyklistická či běţkařská pohotovost nebo sídlo různých organizací jako např. Klubu českých turistů, ochránců přírody, lesní správy či horské sluţby. Stavba musí být navrhována v souladu s vyhláškou č. 268/2009 Sb. O technických poţadavcích na stavby, a vzhledem k tomu, ţe se jedná o novou stavbu určenou pro veřejnost, je nutné na základě vyhlášky č. 398/2009 Sb. O obecně technických poţadavcích zabezpečující uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, zajistit bezbariérový přístup. Co se týče základních poţadavků na budovu informačního centra, je důleţité, aby stavba nebyla příliš nákladná, jelikoţ její výstavba i provoz jsou dotovány obcí, je nutné, aby náklady byly co nejniţší. Toho docílíme tak, ţe při navrhování se budeme snaţit o co nejjednodušší půdorysnou plochu a jednoduchost konstrukce střechy, jelikoţ cena srubu je významně ovlivněna počtem rohových napojení a sloţitostí střechy.

- 19 -

Informační centrum si nemusí klást vysoké nároky na architektonické zpracování, ideálním půdorysem je tedy obdélník nebo čtverec. (Houdek, Koudelka, 2006)

5.2 Dispoziční řešení Dispoziční řešení budovy informačního centra v horské oblasti se odvíjí od výše popsaných poţadavků na stavbu a obytné normy ČSN 734301. Návrh informačního centra je moţno zasadit nejlépe na samotu. Jedná se o středně velkou budovu o zastavěné ploše 146 m2. Budova má dvě patra, přičemţ druhé nadzemní podlaţí je podkrovní. Není zde moţnost ubytování a stravování je poskytováno pouze v omezené míře. Hlavní prioritou je předávání informací, vzdělávání a moţnost přečkat nepřízeň počasí. Pro rozloţení místností v objektu bylo vycházeno z Neuferta, viz obrázek č. 1.

Obr. č. 1: Příznivá poloha jednotlivých místností vzhledem k světovým stranám. (Neufert, 2003) - 20 -

Přístup do objektu je situován na východní straně pomocí čtyř schodů o výšce jednoho 150 mm či rampy, která je určena především pro tělesně postiţené a rodiny s kočárkem. Sklon rampy činí 1:12. Po průchodu vstupními dveřmi je moţno se ocitnout v zádveří objektu. Tento prostor můţe být vybaven lavičkami a mapou dané oblasti, kde se srub nachází. Zádveří bude trvale přístupné, můţe tak slouţit jako úkryt před nepříznivým počasím i v případě, ţe bude informační centrum zavřené. Ze zádveří je moţno se dostat do skladu, jenţ můţe slouţit k uskladnění dříví k topení. Do samotného informačního centra se vstupuje přímo ze zádveří. Informačním centrum bude opatřeno místy k sezení a stoly podél jiţní stěny (přibliţně pro 20 lidí), obsluţným pultem po pravé straně od místa vstupu, dřevěným schodištěm naproti místnosti a kachlovými kamny, jenţ se nachází v centrální části. Z informačního centra se dá jít do prostor určených pro zaměstnance, do technické místnosti, na toalety pro návštěvníky či po schodišti do podkroví. Do prostor pro zaměstnance vedou dveře za obsluţným pultem. Po průchodu těmito dveřmi nás uvítá malá chodbička, která dále umoţňuje přístup do šatny s hygienickým zařízením nebo do místnosti, která můţe slouţit jako kuchyňka, kancelář či odpočinková místnost. Je označena jako místnost s kuchyňkou. Za kamny se nachází technická místnost, která můţe slouţit částečně i jako skladištní prostor na úklidové prostředky a zboţí. Mezi schodištěm a technickou místností se nalézají dveře na toalety, za nimi je chodba, kterou je dále moţno jít na západní straně na dámské toalety. Na severní straně na pánské toalety a na východní na toalety určené pro tělesně postiţené. Schodiště je jednoramenné, točité, schodnicové, tvořeno sedmnácti stupni. Pokud po něm vystoupáme, ocitneme se v prostoru určeném ke vzdělávání návštěvníků vzdělávacím centru, které je moţno vybavit exponáty, vitrínami nebo také zařízením k promítání. Součástí podkroví jsou další dvě místnosti. Jedna na východní straně, druhá na západní. Tyto místnosti mohou slouţit ke skladování (např. ţidlí). Půdorys 1. NP a podkroví se nachází v příloze číslo 11.1.1 a 11.1.2.

- 21 -

Půdorysné plochy jednotlivých místností jsou uvedeny v tabulce č. 5 a tabulce č. 6. Tab. č. 5: Plocha místností v přízemí Číslo místnosti Název místnosti Plocha (m2) 101 Zádveří 13,41 102 Sklad 10,31 103 Informační centrum 48,8 104 Technická místnost 3,53 105 Schodiště 5,47 106 Chodba 2,78 107 Toaleta ţeny 2,36 108 WC 1,35 109 WC 1,35 110 Toaleta muţi 4,47 111 WC 1,35 112 Toaleta invalidé 3,98 113 Chodba 2,22 114 Šatna 6,44 115 Toaleta personál 0,81 116 WC 1,35 117 Místnost s kuchyňkou 8,99 Celková uţitná plocha 119,64 Tab. č. 6: Plocha místností v podkroví Číslo místnosti 201 202 203

Název místnosti Vzdělávací centrum Sklad Sklad Celková uţitná plocha

- 22 -

Plocha (m2) 64,9 10,07 7,96 82,93

6 Konstrukční řešení Konstrukční řešení návrhu srubu vychází především z českých norem a souboru doporučení pro výrobu řemeslných srubových staveb od mezinárodní asociace výrobců srubových staveb (ILBA, 2000). Jedná se o dokument, který shrnuje výrobní postupy a udává minimální poţadavky, jeţ by měla konstrukce srubu splňovat. V návrhu konstrukčního řešení není zcela řešeno hledisko statiky, akustiky, poţární bezpečnosti, rozvodů instalací a vytápění. V tomto směru by mohla být práce do budoucna rozpracována.

6.1 Základy Základy musí být poloţeny do minimální hloubky 800 mm (nezámrzná hloubka) a nadimenzovány tak, aby dokázaly odolávat působení zatíţení a nedocházelo k posunům a zvedání. Návrh: Objekt je tvořen základovými pasy, které jsou poloţeny do nezámrzné hloubky 800 mm pod upraveným terénem. Prostor pod pasy bude vyplněn štěrkem do hloubky 300 mm. Pod ţelezobetonovou základovou deskou bude zhutněná zemina a štěrk tvořící podklad o tloušťce 150 mm. Provedení základových pasů bude z prostého betonu třídy C 15/20. Základová deska bude vyztuţena KARI sítí s velikostí ok 150/150 mm a bude mít třídu betonu C 20/25. Schodiště bude poloţeno na základové desce, tento prostor bude vyztuţen KARI sítí o menších velikostech ok (100/100 mm). Skladba navrhovaného řešení základů a podlahy v přízemí je vyobrazena v příloze číslo 11.1.17. Rozloţení základů je znázorněno v příloze číslo 11.1.3.

6.2 Obvodová stěna V obvodové stěně je nutno řešit mnoho problémů, které se odvíjí od statických poţadavků, tepelně technických či ochranných. Jedná se o kritéria, podle kterých budou klády pro srubovou stěnu vybrány, jejich opracování, podélného spojení a spojení v rozích.

- 23 -

6.2.1 Klády Klády jsou hlavní surovinou pro výrobu srubových stěn. Následující doporučení se vztahují pro stěny s horizontálně uloţenými kládami. Stěna se skládá z prahových klád, nadpraţních překladových klád, pozednicových klád a klád, které nemají specifický název, to jsou ty ostatní. Na tyto druhy klád jsou samozřejmě kladeny různé nároky, leč základní poţadavky jsou stejné. Klády mají mít minimální průměr 20 cm, musí být zdravé a odkorněné. Zdravotní nezávadnost dříví je velmi důleţitá a má zásadní vliv na ţivotnost srubu. Mělo by se na to dbát nejen při výběru klád, ale i při samotné stavbě a následném uţívání budovy. Ochrany jsou typu konstrukčního a chemického. Konstrukční ochrany jsou v podstatě obsaţeny v čerpaném souboru doporučení a jsou dále rozepsány. Chemická ochrana je aplikována především nátěrem povrchů klád. Ochrana interiéru není nutná, dřevo můţe být ponecháno bez povrchové úpravy. Případně je vhodné uţití nátěrových hmot z přírodních surovin, jako jsou vosky a oleje. Ochrana před erozivním zvětráváním vlivem UV záření, dešťové vody, kyslíku, částic prachu, emisí apod. je významná víceméně pouze pro vnější expozice. Je vhodné ošetřit nátěry na bázi alkydových, akrylátových, polyuretanových, případně olejových polymerních systémů, které zvyšují odolnost dřeva proti vodě i různým mechanickým vlivům. Pigmenty v nátěrech zajišťují rozptyl nebo odraz UV záření a zabraňují fotooxidačnímu rozkladu povrchových vrstev dřeva. Uvedené nátěry po vyschnutí vytvářejí na povrchu dřeva matné, polomatné, pololesklé nebo lesklé polymerní filmy s různým stupněm křivosti a barevného odstínu. Jejich výsledný vzhled závisí na typu, kombinaci a množství polymerů v použitém nátěru, na typu a množství pigmentů i dalších aditiv v nátěru a částečně i na způsobu aplikace nátěru - nános štětcem nebo postřikem v jedné nebo několika vrstvách. Z jednotlivých prostředků dostupných na našem trhu je možné doporučit zejména nátěry na bázi alkydových pryskyřic s přísadou vysychavých olejů a nátěry na bázi vodních akrylových disperzí ředitelných vodou. Vhodné jsou i kombinované alkydakrylové nátěry. Uvedené přípravky vytváří na povrchu dřeva tenkovrstvou nebo tlustovrstvou pružnou lazuru propustnou pro vodní páry. Tato jejich vlastnost je důležitá zejména při ošetření dřevěných domů a jiných staveb ze dřeva, u kterých není možné vyloučit tvorbu vodního kondenzátu pod nátěry nebo vniknutí vody pod nátěrový film přes trhliny apod. (Reinprecht, 2004)

- 24 -

Klády musí být odkorněné z toho důvodu, ţe kůra a lýko přitahují dřevokazný hmyz, navíc způsobuje kůra problém při obkreslování spojů. Pokud je uţití klád o středovém průměru menším neţ 30,5 cm můţe dosahovat vzdálenost klád mezi rohovými spoji nejvýše 7,3 m, pokud je vyšší průměr, je povolena velikost 9,75 m. Toto doporučení tu je z důvodu zajištění stability srubové stavby. Vzdálenost se dá zvýšit vyztuţením stěny ocelovými nebo dřevěnými kolíky, svorníky, šrouby či dodáním středového rohového spoje. (ILBA, 2000) Doporučuje se neoslabovat klády při vyřezávání o více jak půlku průměru, jinak by mohlo dojít k významnému zhoršení mechanických vlastností. Návrh: Navrhovaná kulatina má středový průměr 35 cm, který doposud vyhoví tepelně technickým poţadavkům. Průměr je vcelku dostupný a běţně uţívaný. Kulatina je smrková. Nejdelší kusy klád, kterých je na srubovou stavbu uţito, odpovídají délce mezi rohovými spoji pod 9,75 m.

6.2.2 Podélné drážky Podélné dráţky slouţí ke spojení klád na sobě leţících. Nejmenší šířka, kterou dle doporučení můţe kláda doléhat na druhou, se rovná 6,3 mm. Nejvyšší moţná šířka můţe dosahovat 3/8 průměru klády. Pokud by byla uţší dráţka, nastane problém se zajištěním dostatečné odolnosti proti povětrnostním vlivům a dřevokaznému hmyzu. Na druhou stranu příliš široká dráţka by mohla oslabit kládu a způsobit tvorbu výsušných trhlin. (ILBA, 2000) Hloubka dráţky nesmí překročit čtvrtinu průměru klády, aby kláda nebyla oslabena a nevznikaly výsušné trhliny. Ovšem neměla by hloubka být zase příliš mělká, aby se dala zaizolovat a spoj byl dostatečně těsný. (ILBA, 2000)

Obr. č. 2: Doporučené profily podélné dráţky (ILBA, 2000) - 25 -

Na obrázku je moţno vidět různé profily, které se při výrobě srubů pouţívají. Jedná se o dráţku ve tvaru písmene „W“, tvaru mělkého půlměsíce, obdélníku a takzvanou dvojnásobně obkreslenou. (ILBA, 2000) Návrh: Návrh počítá s podélnou dráţkou ve tvaru W. Tento podélný spoj je nevýhodný kvůli své značné pracnosti při výrobě, na druhé straně má však výhodnou vlastnost při vysychání. Firma Haniš srubové domy s.r.o. uvádí, ţe běţný spoj, jakým je například spoj ve tvaru obdélníku, se při vysychání otevírá (obr. č. 3). Spoj ve tvaru W spolupůsobí

s uvolňovacím

zářezem

a

k otevírání

nedochází

(obr.

č.

4).

(www.srubovedomy.cz)

Obr. č. 3 a 4: Vlevo dráţka ve tvaru obdélníku, vpravo ve tvaru W (www.srubovedomy.cz)

6.2.3 Izolace „Materiál pro dotěsnění veškerých spár musí vykazovat izolační schopnosti, jak z hlediska tepelného odporu, tak z hlediska vzduchové infiltrace. Zároveň musí vykazovat tvarovou paměť, tedy musí být schopný vyrovnávat dotvarování dřevěných prvků“. (Brandejsová, Kecálek, 2008) „Dříve byly podélné spáry u srubových konstrukcí vyplňovány polyuretanovým tmelem, který je ovšem tvarově stálý a po zatvrdnutí nedokáže reagovat na objemové změny dřeva. V důsledku toho se vytvářejí trhliny, které musí být dodatečně utěsňovány, aby nedocházelo k tepelným ztrátám. V současné době se jako vhodné řešení jeví tzv. dvoustupňové izolování za použití izolačního materiálu (minerální vata, ovčí vlna), který je z interiérové a exteriérové strany doplněn paměťovými pásky. Minerální vata je uložena v místech spojité podélné drážky, která může mít různý profil. Touto drážkou je opatřena každá kláda stěny, která odděluje vytápěný a nevytápěný prostor. Paměťové - 26 -

pásky jsou z trvale pružného materiálu na bázi speciálně upraveného molitanu impregnovaného látkami, které zvyšují jeho odolnost vůči UV záření a snižují nasákavost. Paměťové pásky zároveň zabraňují vnikání vody, vzduchové infiltraci a vnikání hmyzu do prostoru podélné drážky. V současnosti se u nás začíná experimentovat s použitím impregnované ovčí vlny a dalších přírodních materiálů jako tepelně izolačního materiálu namísto minerální vaty.“ (Brandejsová, Kecálek, 2008) U srubových stěn se v České republice uţívá izolací z minerálních vláken, ovčí vlny nebo z konopí. Výhodou posledních dvou zmiňovaných je jejich přírodní báze a tedy i jistá šetrnost k ţivotnímu prostředí. Konopí a ovčí vlna jsou dále schopny pohlcovat vlhkost a následně ji redistribuovat, aniţ by byla nějak narušena izolační funkce. Návrh: Na stavbu informačního centra je uţito jak desek z minerální vlny, tak ovčího rouna. Desky z minerální vlny jsou součástí stropní konstrukce, vnitřních příček a zateplení střešní konstrukce. Ovčí vlna je vkládána mezi klády, v dilatační prostory kritických detailů osazení oken, dveří a do prostoru návaznosti příček na stropní konstrukci. Konopná izolace není uţita z důvodu vyšší pořizovací ceny oproti ovčí vlně.

6.2.4 Podélné uvolňovací zářezy Tyto zářezy se dle doporučení provádí u mokrého dřeva kvůli korigování výsušných trhlin. Zářez se provádí po celé délce kulatiny z horní strany alespoň do čtvrtiny průměru. Je nutné dávat si pozor, aby uvolňovací zářez společně s podélnou dráţkou nepřesáhl polovinu průměru kulatiny. (ILBA, 2000) Zářezy musí být kryty podélnou dráţkou, tak aby sem nevnikala voda. Nejsou tedy viditelné. V místech, kde by byly viditelné, se zářezy neprovádí (např. stěnové průchody). Dále se neprovádí v exteriérovém kládovém přesahu. (ILBA, 2000)

6.2.5 Nastavování klád V případě ţe máme příliš dlouhou stěnu, je nutné jí nastavit. Vhodným řešením je vytvoření rohu a odskočení stěny. Jinak se dá řešit nastavení přeplátováním, pokud je zaručena konstrukční a statická pevnost spoje. Nastavení nesmí být viditelné. Ke spojení se vyuţívá šroubů či jiných spojovacích prostředků. Klády musí být propojeny

- 27 -

s přilehlými kládami a k tomu se uţívá šroubů, kolíků nebo svorníků. Pokud je více jak polovina klád nastavena v jednom rohu, je nutné statické posouzení. (ILBA, 2000) Nastavení klád bude v návrhu nutné provést na východní a západní stěně.

6.2.6 Prahové klády Prahové klády jsou nejspodnější klády, které jsou ukotveny k základům. Doporučováno je pro ukotvení pouţít kotvící šrouby nebo kontinuální svorník. Klády nemají být v těsném kontaktu se základovou deskou, mezi ně se vkládá izolační vrstva a to z důvodu ochrany před vlhkostí, mimo tento způsob se můţe pouţít podkladový rám. Další ochranou proti neţádoucí vlhkosti je konstrukční ochrana odvodňovacím zářezem či okapničkou. (ILBA, 2000) Prahové klády mají být na spodní straně seříznuty o minimální šířku 10 cm. To se provádí za účelem zajištění stability. Spodní okraj by měl být minimálně 300 mm nad výškou upraveného terénu, jinak by mohlo dojít k ostřikování sráţkové vody a akumulaci sněhu. (ILBA, 2000) Návrh: Navrhované prahové klády dosahují střední spodní šířky 345 cm a 230 cm. K základům nejsou kotveny, před vlhkostí jsou chráněny okapničkou a hydroizolací. Prahová kláda je podloţena extrudovaným polystyrenem tloušťky 2 cm, který slouţí k izolaci a vyrovnání základů.

6.2.7 Nadpražní překladové klády Tento druh klád je uţíván nad okny a dveřmi. Zde se opět podle souboru doporučení nesmí odstranit více jak polovina z průměru klády, pokud ovšem není překryta další kládou. Toto hledisko podléhá především statickým výpočtům. Je logické, ţe otvory musí být vyříznuty tak, aby byly přesně zakryty rámy oken a dveří a nevnikala do budovy voda. (ILBA, 2000) Problematika otvorů je dále rozvedena v kapitole zabývající se řešením kritických detailů oken a dveří.

- 28 -

6.2.8 Pozednicové klády Pozednicové klády se stávají nejvýše poloţenými kládami. Největší pozornost je nutné věnovat připojení ke spodním kládám, jelikoţ pozednicové klády přenáší zatíţení a podléhají snadno deformacím. Ke spojení se pouţívá šroubů nebo svorníků. (ILBA, 2000) Návrh: Zakončení srubové stěny je v návrhu řešeno tak, ţe na nejvrchnější kládu, která je seříznuta na šířku 200 mm po celé délce, je poloţena pozednice - hranol o rozměrech 140/120 mm, na který doléhají krokve.

6.2.9 Točitost Točitost je způsobená odklonem dřevních vláken. Vlákna probíhají šikmo závitnicovým způsobem, závit se můţe točit ve směru pravém nebo levém. Vzhledem k změně anatomické stavby má dřevo odlišné mechanické vlastnosti. Sniţuje se pevnost a zvyšuje riziko sesychání a tvorby výsušných trhlin. (Gandelová, Šlezingerová, Horáček, 2002) U prahových klád je moţno pouţít klády s velkou levostrannou točitostí avšak jen za podmínky, ţe bude po celé délce rozřezána v polovině nebo bude splňovat následující podmínky: 1) Kláda má dva a více rohových spojů nebo sedel, 2) kláda není nadstavovaná, 3) ne více než dvě třetiny průměru klády jsou odřezány nebo odstraněny na jakémkoliv místě, 4) kláda volně nepřesahuje za rohový spoj stěny o více než 120 cm - měřeno od středu nejbližšího rohového spoje (sedla) po konec klády. (ILBA, 2000) Mírná levostranná točitost je tolerována u klád uţitých ve spodní třetině výšky stěny, pokud však budou splněny výše uvedené čtyři podmínky, je moţno uţít klády aţ do výšky jedné poloviny stěny. Velká pravostranná točitost klád můţe být ve stěně pouze do jedné čtvrtiny výšky či jedné třetiny, souhlasí-li podmínky. Klády s mírnou pravostrannou točivostí můţou být pouţity kdekoliv vyjma pozednicové vrstvy. Co se týče klád s rovnými vlákny, je logické ţe mohou být uţity kdekoliv. (ILBA, 2000)

- 29 -

Pozednicové klády musí mít rovná vlákna, coţ je z důvodu zatíţení a náchylnosti k deformacím. (ILBA, 2000)

6.2.10 Rohové spoje U srubů se pouţívá především samosvorný sedlový spoj. V některých případech je moţno setkat se s rybinovým. Rybinový spoj je kvalitnější, ale náročnější na výrobu. U srubových staveb z kulatin se příliš nepouţívá, nevytváří přesahy, které srubům dodávají jejich charakter. Rohový spoj musí splňovat poţadavek samoodvodňování. Je nutné zajistit, aby spoje byly těsné i po té co vyschnou, musí být samosvorné a stlačitelné. K dodrţení této podmínky musí být splněny následující úpravy: a) Ponechat dilatační mezeru na vrcholu rohového spoje, umožňující sedání ve spoji vlivem sesychání. b) Odstranit bělové dřevo ze stran klády v místě rohového spoje, a tím vytvořit sedlové plochy, které musí být hladce dokončeny. (ILBA, 2000) Rohové spoje dále musí mít vnitřní profil příčně poddlabaný o hloubku minimálně 15 mm a nejvýše 35 mm. Do tohoto prostoru je umístěn izolační materiál. Při výrobě sedla nesmí dojít k odstranění více jak 2/3 průřezu klády, kdyby bylo odstraněno větší mnoţství z průřezu klády, mohlo by dojít k porušení aţ ulomení kládového přesahu. (ILBA, 2000) Návrh: V návrhu je uţito sedlového spojení.

6.2.11 Přesahy Přesahy jsou vystupující konce klád z rohových spojů. Minimální délka, o kterou mohou přesahovat je 23 cm, menší délky by mohly vést k odštípnutí a přílišnému oslabení rohových spojů. Není stanovena maximální délka. Přesahy mohou být jak v exteriéru, tak v interiéru. Exteriérové přesahy klád je nutné chránit proti povětrnostním vlivům (konstrukčně, chemicky). Venkovní přesahy nesmí být natěsno spasovány, jelikoţ u nich dochází k bobtnání a sesychání, coţ by mohlo způsobit netěsnosti v rohových spojích. Toto doporučení se nevztahuje na zatíţené přesahy například balkónem či přesahy střechy. (ILBA, 2000) - 30 -

Přesahy mají různé varianty, které jsou spíše záleţitostí estetickou, nicméně dodávají srubům výjimečný vzhled a podtrhávají kvalitu řemesla. „Nejtypičtější je rovné zakončení srubu, které přináší do vzhledu pravého kanadského srubu symetrii, vyvažující jeho typickou charakteristiku v různě šířce kulatiny. Druhým nejběžnějším zakončením rohů u srubu je obloukovitý tvar, který navozuje malebnost a zjemňuje vzhled exteriéru - typický je buď oblouk po celé délce stěny srubu, případně půlobloukovitý vzhled, kde je oblouk v horní části stěny a směrem dolů zůstává v rovině. Čtvrtým nejpoužívanějším je šachovité zakončení, kde jsou vrstvené klády překládány na sebe ve stylu kratší-delší. Méně časté je potom zakončení tzv. francouzské, které se lehce podobá obloukovitému zakončení, nicméně horní část je zařízlá do špičky.“ (www.drevoastavby.cz).

Obr. č. 5: Rohová zakončení (www.drevoastavby.cz) Návrh: Přesahy klád v návrhu činní 30 cm a jsou řešeny rohovým zakončením rovným.

- 31 -

6.3 Vnitřní příčky Vnitřní příčky se nedoporučuje zhotovovat z kulatiny kvůli rozvodům elektřiny a odpadům. Vhodnější variantou je spíše sendvičová příčka nebo zděná. Zděná příčka je výhodná zejména kvůli tepelné akumulaci. Při spojování srubové stěny s příčkou musí zůstat minimálně 55% průřezu srubové stěny v místě spojení v neporušeném stavu. Především nesmí dojít k přerušení středové osy srubové stěny, došlo by k zeslabení pevnosti srubové stěny. Dalším faktem, na který je nutno brát ohledy, je sesychání a sedání stavby oproti příčkám. (ILBA, 2000) Návrh: Řešení problému sedání a napojení na srubovou konstrukci je zobrazeno v příloze číslo 11.1.16. Příčky srubové stavby jsou navrhnuty rámovou konstrukcí, přičemţ příčky, které v sobě budou ukrývat rozvody či budou zatíţeny vyšší hmotností, jsou navrhovány v tloušťce 125 mm, zatímco ostatní příčky mají tloušťku 85 mm. Venkovní obvodová dřevěná příčka má tloušťku 100 mm a je bez vnitřní tepelné izolace, jelikoţ není nutné, aby prostor zádveří byl tepelně izolován. Skladby příček jsou obsaţeny v příloze číslo 11.1.12. Důleţité je řešení osazení umyvadla na dámských toaletách, jelikoţ v tomto případě je za umyvadlem srubová stěna. Problém je vyřešen vytvořením předstěny, která však není pevně spojena se srubovou stěnou. Do této kapitoly zapadá i řešení podpůrných sloupů, které se nachází v přízemí. Sloupy je nutné opatřit aretačními šrouby o výšce 20 cm. Šrouby budou připevněny ze spodní strany a prostor kolem nich bude zakryt měděným krytem.

6.4 Vytápění Ve srubech můţe být pouţito jakéhokoliv topného systému, záleţí na dostupných energiích. Sruby mají tu výhodu, ţe mají nízkou tepelnou akumulaci a vyhřívá se v podstatě jen prostor, nikoliv stěny. Z tohoto důvodu se vyhřívají sruby podstatně kratší dobu a není proto nutné mít zdroj vytápění s vysokým výkonem. Nejpraktičtějším zdrojem se zdá být podlahové vytápění, jelikoţ běţné radiátory zabírají prostor v interiéru, nerovnoměrně vytápí a způsobují lokální vysušování stěn. (Houdek, Koudelka, 2006)

- 32 -

Nevýhodou podlahového vytápění jsou vyšší počáteční náklady a fakt, ţe je problematické uţití dřevěné podlahy. Na druhou stranu vytápí rovnoměrně, nezpůsobuje přehřívání stěn, není vidět a nevíří prach. Podlahové vytápění je hospodárnější a tak se vyšší počáteční náklady brzy navrátí. (Houdek, Koudelka, 2006) V zásadě si kaţdý se srubem spojí i volbu krbu, který působí aţ romantickým dojmem. Takovýto způsob vytápění by měl být v centrální části budovy, aby docházelo k rovnoměrnému přenosu tepla. Doporučení na vytápění krby a kamny se týkají především komínů. Důleţitá je vzdálenost hořlavých materiálů, jako je dřevo, od komínového tělesa minimálně 50 mm. Komínové těleso nesesychá, proto je nutno věnovat pozornost dilatacím a správnému napojení na konstrukci střechy. Oplechování zároveň musí splňovat svůj primární úkol a to nepropustit vlhkost do budovy. Tento problém se dá řešit například dvojitým oplechováním. (ILBA, 2000) Návrh: Navrhovaná stavba bude vytápěna kachlovými akumulačními kamny s teplovodním výměníkem, pomocí kterého bude ohřívána uţitková voda a voda na podlahové vytápění, jeţ bude rozvedeno v severní části objektu (hygienické zázemí, šatna a místnost s kuchyňkou). Bojlery budou případně dohřívány elektřinou. Výkon takových kamen bude maximálně 12 kW. Komínové těleso je tvořeno betonovými tvárnicemi. Existovala by tu ještě moţnost výstavby komínu z nerezu, jeţ je výhodný v rychlé výstavbě a nízké hmotnosti. U nerezových komínů není zapotřebí vytvářet základy, ale na druhou stranu mají niţší ţivotnost a nerez nemusí vhodně spolupůsobit ve vazbě ke dřevu. Z tohoto důvodu jsou voleny betonové tvárnice o rozměrech 360/360 mm a komínovém průduchu průměru 180 mm. V případě potřeby je moţné kamna napojit i na teplovzdušný rozvod. Podkroví je moţno dovybavit elektrickými přímotopy na dohřev.

6.5 Schodiště Schodiště ve srubech je vcelku problematický prvek a to kvůli sesychání stavby. Osazení schodiště je moţno řešit více způsoby. V zásadě nejjednodušším způsobem je řešení jednoramenného schodiště, kdy se uchytí v horní části v kloubu, který umoţňuje otočení a ve spodní části je volně uloţeno na nášlapné vrstvě podlahy umoţňující volný posun. Schodiště se tak bude postupně vyrovnávat. Jinou moţností je uţití aretačních šroubů, které se umístí pod spodní část schodiště v závislosti na předpokládaném - 33 -

seschnutí stavby, případně uţití provizorního jalového stupně. (Houdek, Koudelka, 2006) Dalším řešením v pořadí je vytvoření provizorního schodiště, které se bude vyuţívat do doby konečného seschnutí. Dvouramenné schodiště se dá řešit tak, ţe se na pevno vytvoří první (spodní) část schodiště a vrchní rameno je volně uloţeno na podestě. (Houdek, Koudelka, 2006) Návrh: Schodiště bude osazeno s provizorním jalovým stupněm. Původní schodiště bude jednoramenné točité o 17 stupních, výšce stupně 184,27 mm, šířce stupně 265 mm a průchozí šířce 1200 mm. Jedná se o schodnicové, samonosné schodiště z dubového dřeva o sklonu 35º. Zábradlí je dřevěné o výšce 1000 mm, kotveno do schodnice. Stupně jsou tvořeny stupnicemi a podstupnicemi. Stupnice mají tloušťku 25 mm a jsou připevněny na rybinovou dráţku. Podstupnice mají tloušťku 20 mm a jsou spojeny na pero a dráţku. Přesah stupnice tvoří 35 mm. Schodnicová ramena jsou staţena pomocí ocelových táhel a připevněna ke stropnímu trámu.

6.6 Stropní konstrukce Stropní konstrukce musí především splňovat poţadavky na statické zatíţení a velikost po seschnutí musí odpovídat normám. Jinak je důleţité vyvarovat se u osazení nosníků přesáhnutí hloubky zapuštění jedné čtvrtiny průměru klád, jedná-li se o trám opatřený osazením na spodní straně prvku. Zároveň nesmí být poškozena srubová stěna. Správné místo pro osazení je na obrázku č. 6. (ILBA, 2000) Pokud bychom uloţili trám do míst A, bylo by uloţení „příliš mělké a u spodního okraje by mohlo dojít k odlomení dřeva“ (ILBA, 2000). Místo B je nevhodné, jelikoţ je „ponecháno nedostatečné množství profilu stěny k přenosu zatížení“ (ILBA, 2000). Konečně bod C je ideálním. Jestliţe stropní trám prochází srubovou stěnou do exteriéru, například kvůli podpoře konstrukce střechy, je nutné zajistit správný spoj, který zachová konstrukční integritu mezi stropním prvkem a nosnou srubovou stěnou. Jedním z pouţitelných spojů je například čtvercový spoj. Mimo to je důleţité spoj správně ošetřit proti povětrnostním vlivům a infiltraci vzduchu. (ILBA, 2000)

- 34 -

Stropní prvky musí být po celé délce, ve které podporují konstrukcí podlahy či příčky, na vrchní straně seříznuty o minimální šířku 2,5 cm. (ILBA, 2000)

Obr č. 6.: Příklady uloţení vodorovných nosných prvků do srubové stěny (ILBA, 2000) Uloţení stropních klád je znázorněno v příloze číslo 11.1.5 a skladba navrhované stropní konstrukce je vyobrazena v příloze číslo 11.1.13. Po seschnutí bude světlá výška místností splňovat výšku 2600 mm.

6.7 Střešní konstrukce Na střešní konstrukci platí opět splnění statických poţadavků. Střecha plní důleţitou ochranou funkci před povětrnostními vlivy. Konstrukční opatření, které chrání stěny před vlhkostí a částečně před UV zářením, je dostatečný přesah. Pro stanovení minimálního přesahu slouţí poměr 1:8, kdy jeden díl připadá na střešní přesah a osm dílů na ochraňovanou výšku. (ILBA, 2000) Pro návrh střešní krytiny je vhodné volit těţší materiály kvůli vyššímu zatíţení, jeţ vhodně působí na srubové stěny. Přispívá k rovnoměrnému sesychání a stabilitě stavby. Návrh: Na stavbu informačního centra je zvolena keramická krytina. Pro kreslení výkresu byly vyuţity podklady, kterými disponuje firma TONDACH Česká republika s.r.o. (www.tondach.cz) V návrhu informačního centra se jedná o sedlovou střechu se sklonem 42º. Štít stěny je orientován na severní a jiţní stranu. Konstrukce krovu je tvořena vaznicovou - 35 -

soustavou s dřevěnými sloupky, které jsou kotveny k zesíleným stropním kládám. Pozednice jsou z hranolů o rozměrech 120/140 mm. Vodorovné síly jsou zajištěny kleštinami o rozměrech 100/200 mm, jeţ tvoří plné vazby. Krokve mají rozměry 120/160 mm. Vaznice má rozměry 160/180 mm a je podepřena sloupky o rozměrech 160/160 mm s pásky o rozměrech 100/100 mm. Přesah střehy zajišťuje dostatečnou ochranu srubových stěn. Délka hřebene činí 14,02 m. Současně je nutné zastřešit i část zádveří a skladového prostoru. Zde má střecha sklon 23º. Tašky Tondach mohou mít minimální sklon s vodotěsným podstřeším 20º. Krokve mají rozměr 100/160 mm a jsou uloţeny na trám (pozednici) o rozměrech 160/160 mm po délce 12 m. Návrh střešní konstrukce je rozkreslen v příloze 11.1.6 a 11.1.7, skladby konstrukcí jsou v příloze 11.1.14. Skladba střešní konstrukce je odvozena od Kolba (2008).

6.8 Štít Řešení štítu není výhodné tvořit dalším vrstvením klád, vzhledem k několika faktorům. Za prvé nastávají problémy při sesychání. Poklesem štítových klád vznikají mezery a dochází tak ke značným únikům tepla. Sesychání můţe způsobit i vyboulení stěn. Druhým důvodem, proč nevytvářet štíty z kulatiny, je nízká stabilita konstrukce a problémy s jejím zajištěním. (Houdek, Koudelka, 2006) Naopak technologicky správnou alternativou jsou štíty rámové či svislé deskové. Tento typ má v našich podmínkách navíc i svoji historickou opodstatněnost. Dochované roubenky mají svislé deskové štíty, takzvané lomenice, jejichž nosnou konstrukci tvoří dřevěná rámová konstrukce z dřevěných hranolů či fošen, jež je vyrobena tak, aby umožnila osazení oken či dveří do štítové stěny.(Houdek, Koudelka, 2006) Návrh: Štít je řešen zateplenou rámovou konstrukcí podle Kolba (2008) o skladbě, která je znázorněná v příloze 11.1.13. Z exteriéru je štít obloţen prkny, zatímco z vnitřní strany je pouţitá sádrovláknitá deska pro zvýraznění dřevěných prvků interiéru.

- 36 -

6.9 Řešení kritických detailů osazení oken a dveří 6.9.1 Doporučení Stejně jako ostatní konstrukční prvky stavby, tak i výplňové otvory podléhají doporučením mezinárodní asociace výrobců srubových domů. Otvory, které jsou připraveny pro osazení, musí mít takové dimenze a takovou úpravu, aby zakryly osazovací rámy a dveře, včetně vnějšího zalištování. Tato podmínka je tu z důvodu ochrany před vnikem vody do výplňové konstrukce. Jak lze konstrukčně řešit tento detail je na obrázku č. 7. (ILBA, 2000)

Obr. č. 7: Vertikální řez moţným osazením okenní konstrukce ve srubové stěně (ILBA, 2000) U výplně otvorů je problém s tím, ţe nesesychá, nicméně musí snášet boční zatíţení. Takţe je nutné vertikální vyztuţení po obou stranách, ale takovým způsobem, aby nezabraňovalo sesychání. K tomu se uţívá buďto pomocných hranolů ze dřeva či ţelezných úhelníků, jeţ mají svůj vyřezaný prostor po bocích. Těmto hranolům či úhelníkům se říká vodící profily a jejich funkce je k zajištění pomocného rámu okna a stabilizaci srubové stěny. (ILBA, 2000) Dalším důleţitým detailem se stává řešení parapetů. Ty musí mít takový sklon, aby přirozeně odváděly vodu mimo budovu. (ILBA, 2000) Při vyřezávání otvoru je důleţité dát si pozor na minimální vzdálenost okraje výplňového otvoru od osy průniku dvou stěn. Tato vzdálenost je počítána jako polovina průměru klád plus délka 25 cm. V případě středového průměru klád 35 cm činí tato vzdálenost 42,5 cm. Doporučení je tu z důvodu ochrany před přílišným oslabením stěny v blízkosti rohového spojení. (ILBA, 2000)

- 37 -

V případě, ţe je navrhnuto více výplňových otvorů v jedné stěně, coţ není tak neobvyklé, je nutné dodrţet nejmenší vzdálenost od okrajů nejbliţších otvorů. Vzdálenost by neměla překročit hodnotu 92 cm. Toho se nedá vţdy docílit a potom je detail nutno řešit dodatečným vyztuţením nad rámec bočních vodících profilů. Kdybychom nechali menší vzdálenost, došlo by pravděpodobně ke vzniku trhlin a zvýšení nestability stěny. (ILBA, 2000) Poslední doporučení řešící problematiku výplňových otvorů se týká dilatací. Vzhledem k problematickému sesychání srubových stěn oproti tvarově stálé konstrukci oken, je nutné připočíst nadmíru nad rám okna a vyplnit tento prostor vhodným materiálem, který bude umoţňovat sesychání stavby. Dilatační nadmíra musí být překryta lištou, tak aby chránila před povětrnostními vlivy a zároveň nebránila v sesychání. Musí proto být připevněna přímo na srubovou stěnu, případně k rámu výplňové konstrukce. Ze strany interiéru je nutné připevnit parotěsnou zábranu, která se připojí jak ke stěně, tak k rámu. (ILBA, 2000)

6.9.2 Návrh řešení osazení oken a dveří Návrh řešení osazení okna vychází částečně ze způsobu, který je uţíván firmou Sruby Pacák s.r.o., jejíţ majitel mi o této technologii poskytl informace. Ve srubu, budou uţity dřevěné dveře a dřevěná okna, vzhledem k vazbě na srubové stěny. Okna budou zasklená tepelně izolačním trojsklem. Na jeden metr výšky srubové stěny se počítá s poklesem o 6 %, tedy o 6 cm. K této délce se připočítává nějaká rezerva, například na stlačený materiál. U oken výšky 1350 mm se tak musí počítat s dilatačním prostorem 10 cm. U dveří, které mají na výšku 1970 mm, činí dilatační prostor 15 cm. Dilatační prostor je vyplněn ovčí vlnou, která slouţí jako tepelný izolant. Nejprve bude popsán návrh řešení osazení oken, který se trochu liší od způsobu osazení dveří. K nadpraţní kládě jsou po délce připevněny hranolky o rozměrech 15 x 15 mm, na které je připevněna krycí lišta délky 125 mm. Pod tuto lištu se ukryje druhá lišta, která je připevněna k rámu okna, tak aby mohla volně zajíţdět, aţ bude srub sesychat. Důleţité je napojení rámu na ostění. Řešení spočívá ve vytvoření dráţky do ostění, kam se usadí dilatační T-kusy. Dráţka má tloušťku 5 mm a je moţno ji zhotovit jedním řezem motorovou pilou. T- kus je zhotoven z dřevěného rámu (24 x 92mm) na který je přišroubován ţelezný T-profil 40/40 mm, tloušťky 3 mm. Na přišroubování se

- 38 -

pouţijí vruty, jejich délka nesmí způsobit zašroubování do klád. Mezi ocel a dřevo je vloţen pásek mirelonu, tloušťky 2mm (kvůli izolování). Dilatační T-kus je vysoký stejně jako okno, které má být uchyceno, ale dráţka probíhá po celé délce ostění. T-kus bude postupně zajíţdět. Do dráţky je spolu s T-kusem vloţená ovčí vlna. Celý T-kus je připevněn k rámu okna pomocí PU-pěny. T-kus je překryt lištou. Dále je okno k parapetu připevněno pomocí PU-pěny a překryto z interiérové strany parapetovou deskou, z exteriérové strany měděnou okapnicí. Dveře jsou řešeny trochu rozdílným způsobem. Do ostění jsou připevněny stejným způsobem jako okna, k podlaze jsou dveře připevněny běţným způsobem, ale k nadpraţní kládě je volena jiná technologie. Na rám dveří je připevněna lišta ve tvaru U, která překrývá nadpraţní kládu o dva centimetry. Kláda je seříznuta do potřebné velikosti, tak aby po ní mohla klouzat lišta. Mezi lištou a nadpraţní kládou je izolace z ovčí vlny. Rám u dveří má rozměry 24 x 92 mm. Pro lepší orientaci a přehlednost je rozkreslen konstrukční detail v příloze číslo 11.1.18 a 11.1.19, na výkresy jsou pouţity podklady od výrobce oken a dveří Slavona, s.r.o.

- 39 -

7 Diskuse Srub je navrţen z ručně opracovaných kulatin. Tento způsob výroby není moţná finančně tolik výhodný, ale vzhledem k moţnostem zpracování větších průměrů kulatiny se zdá jako jediný moţný. Výhodou ručního opracování je i zřetelná nestejnorodost jednotlivých prvků obvodové stěny, tedy větší estetická přitaţlivost a splynutí s přírodou. V návrhu je pouţita smrková kulatina z důvodu její dostupnosti a materiálovým vlastnostem. Smrk má nízkou objemovou hmotnost, je tedy dobrým tepelným izolantem, přičemţ jeho mechanické vlastnosti jsou k výstavbě srubu dostačující. Velmi kvalitním materiálem by bylo dřevo cedru, ale není u nás příliš dostupné a je tedy podstatně draţší neţ dřevo smrkové. Stavby z kulatin mají mnoho výhod, jako hlavní je však nutno vyzdvihnout jejich ekologické vlastnosti. Dřevo je obnovitelnou surovinou, která pohlcuje CO2, coţ je pozitivní, vzhledem k současnému produkování emisí lidstvem. Dřevo je zdraví nezávadné a má dokonce vlastnosti, které zlepšují ţivotní podmínky bydlení. Jediným problémem srubů ve vztahu k české krajině a tradicím je jejich nepůvodnost. Mnoha lidem jsou sruby trnem v oku, zatímco jiní na ně nedají dopustit. Zde hraje roli otázka vkusu a soudnosti, kde srub postavit. Srubové stavby do přírody patří. Hlavní nevýhodou srubů jsou jejich horší tepelně-technické vlastnosti. Stromy dorůstají určitých průměrů, kterými je stavba z kulatiny omezena. Poţadavky obytných norem doposud splňují, ale je otázkou času, kdy jiţ nebudou. Tento problém je těţko řešitelný, aniţ by došlo k zachování jednovrstvé konstrukce obvodové stěny. Důleţitými hledisky se stávají podélné spoje, jejich izolace a případné tmelení, jelikoţ v těchto místech dochází k největším tepelným ztrátám. Návrh srubu se snaţil o jednoduchou srubovou konstrukci, vzhledem k účelu, který má objekt splňovat. Navrhnutá stavba je jednopodlaţní s vyuţitým podkrovím pro vzdělávací účely. Přízemí slouţí k potřebám návštěvníků, ať uţ se jedná o poskytnutí informací, drobného občerstvení či moţnosti se ukrýt před nepřízní počasí. Převáţná orientace oken je v jiţním směru, kde převládá největší proslunění. Na jiţní straně se také nachází samotné informační centrum, zatímco hygienické zázemí a zázemí pro personál jsou orientovány na opačné světové straně.

- 40 -

Obvodové stěny jsou tvořeny smrkovou kulatinou o průměru 35 cm, který je běţně dostupný a zároveň vyhoví tepelně technickým poţadavkům. Podélná dráţka je ve tvaru W. Tento typ dráţky je vcelku uţíván. Jeho nevýhodou je vyšší pracnost, ale na druhou stranu má lepší vlastnosti, co se sesychání kulatiny týče. Dráţka je vyplněna ovčí vlnou. Tento materiál je zcela přírodní a má schopnost pohlcovat vlhkost a dále jí redistribuovat. Vytápění v objektu je navrţeno kombinované a to z části pomocí podlahového vytápění a z druhé části pomocí akumulačních kachlových kamen. Kamna budou mít výměník na ohřev vody v akumulačních nádrţích, která bude uţívána na podlahové vytápění a moţná i k běţné potřebě. Voda bude v případě nutnosti dohřívána elektřinou. Mnoţství potřebného tepla je odhadnuto (nepočítáno) a je moţné, ţe by v podkroví mohlo být zapotřebí elektrických přímotopů pro vytápění v době, kdy se zde budou konat vzdělávací programy, přednášky, výstavy apod. U kritických detailů osazení oken a dveří je důleţité zejména počítat se seschnutím srubových stěn. Z tohoto důvodu nesmí být osazovací rám pevně spojen se stěnou. Je tedy připevněn k vodící liště, která je umístěna do dráţky ve srubové stěně. S postupným sesycháním stěn se rám do dráţky zasouvá. Nad prostorem rámu musí být ponechána dilatační mezera, která se vyplní vhodným izolačním materiálem. Všechny nepohledové části osazovacích konstrukcí jsou v konečné fázi výroby přelištovány.

- 41 -

8 Závěr Tato práce byla zaměřena na návrh kanadského srubového domu z ručně opracované kulatiny splňující účel informačního centra. Práce postupuje od teoretické části týkající se vlastností srubů přes konstrukční řešení jednotlivých částí srubu po vlastní návrh řešení. Z architektonického pohledu se nejedná o náročnou stavbu, z dispozičního hlediska se práce snaţila o funkčnost a jednoduchou orientaci v budově. Nároky na informační centrum v horské oblasti nejsou příliš velké a tak jsou budovy pro tento účel často kombinovány s jinými sluţbami. Navrhovaná budova informačního centra je jednopodlaţní objekt s vyuţitým podkrovím pro vzdělávání. Stavba má sedlovou střechu s orientací hřebene ve směru sever-jih. Obvodové stěny jsou z kulatiny o průměru 35 cm, zatímco vnitřní příčky jsou řešeny rámovou konstrukcí. Stavba bude vyhřívána dřevem v kachlových kamnech a teplovodním systémem podlahového topení. Do objektu je zajištěn bezbariérový přístup. Vhodným místem pro stavbu srubu je horská oblast, samota, příroda. Sruby, stejně jako všechny stavby z přírodních obnovitelných materiálů, jsou nejvhodnější stavbou ve vztahu k přírodě, především pro jejich šetrnost k ţivotnímu prostředí. Srubové stavby mají svá specifika a je důleţitá odborná znalost pro správnou konstrukci všech detailů. Hlavním problémem srubů je hledisko sesychání, tepelně technických vlastností stavby a konstrukční ochrany před vlhkostí, kterou dřevo příliš dobře nesnáší, respektive vyhovuje parazitům dřeva. Odborných publikací věnujících se tématu srubových staveb není v České republice mnoho, coţ souvisí s teprve se rozvíjejícím počtem firem a osob, které se u nás tímto odvětvím stavitelství zabývají. Navíc informace a zkušenosti se předávají především ústně a takříkajíc z otce na syna. Práce není zdaleka všezahrnující, jedná se spíše o shrnutí vědomostí, kterých bylo dosaţeno studiem na Mendelově univerzitě v Brně. Rozsah bakalářské práce se však podařilo naplnit.

- 42 -

Summary The goal of this work was to design a log house located in the mountain region that fulfills the needs of an information center. The work proceeds from theoretical part concerning log house properties through construction solution of individual log house parts to the solution project itself. Architectonically it is not a complicated construction; the work was aimed, regarding lay-out, at functionality and easy orientation in the building. Rating of log-houses is highly positive, especially concerning their relation to environment. Considerable disadvantage affecting the log-house constructions is limitation of wall thickness by the growth of the trees. Central diameters of logs, of which the log houses are built, are not able to fulfill thermal requirements from next year. It is necessary to consider mainly two factors for the construction solution. First, the wood must be protected from moisture; second, the wood shrinks.

- 43 -

9 Seznam citovaných pramenů Seznam literatury: BRANDEJSOVÁ, Hana, KECÁLEK, Petr: Hodnocení dřevěné masivní srubové stěny, JUNIORSTAV, 2008 GANDELOVÁ, Libuše, ŠLEZINGEROVÁ, Jarmila, HORÁČEK, Petr: Nauka o dřevě, Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002, 2. Vydání, 176 s., ISBN 978-80-7157-577-1 HÁJEK, P.: Udržitelná výstavba v podmínkách České republiky, Časopis Stavebnictví, č. 12, 2007, ISSN 1802-2030 HORÁČEK, Petr: Fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva I., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1. Vydání, 1998, 124 s., ISBN 80-7157-347-7 HOUDEK, Dalibor, KOUDELKA, Otakar: Srubové domy z kulatin, Brno: ERA group spol. s r.o., 2006, 2. doplněné vydání, 167 s., ISBN 80-7366-064-4 KLÍMA, Martin: Proč vlastně srub?, Dřevo & Stavby, 2011, 3. roč., 1. č., str. 47-49, ISSN 1803-6996 KOLB, Josef: Dřevostavby, systémy nosných konstrukcí, obvodové pláště, Praha: Grada Publishing a.s., 2008, 320 s., ISBN 978-80-247-2275-7 KOŢELOUH, Bohumil: Dřevěné konstrukce podle Eurokódu 5: Navrhování a konstrukční materiály, Step 1, Zlín: KODR, 1998, 456 s., ISBN 80-238-2620-4.

HAUGLID, Roar: Laftekunst. Laftehusets opprinnelse og eldste historie, Oslo: Dryers forlag,1980 KOŢELOUH, Bohumil: Dřevěné konstrukce podle Eurokódu 5 : Navrhování detailů a nosných systémů, Step 2, 1. vyd. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2004, 401 s., ISBN 80-86769-13-5. - 44 -

KOŢELOUH, Bohumil: Ekologické výhody dřeva (dle časopisu Zuchnitt 39/2010), Dřevo & Stavby, 2011, 3. roč., 1. č., str. 12, ISSN 1803-6996 MILNE, F., Dan: The hand book of Canadian log building, Québec: Muir Pub. Co, 1984, 148 s., ISBN 10: 091923108X NĚMEC, Martin, DAVIDOVÁ, Renata: Stanovení tepelného odporu dřevěné srubové stěny, Interiér, 2004, 6. roč., 2. č., str. 32-33, ISSN 1214-4584 NEUFERT, Peter: Navrhování Staveb, Praha: Consult invest, 33. zcela nově přepracované vydání, 2003, 581 s., ISBN 80-84217-03-6 PAVLAS, Marek: Druhy srubových staveb, Dřevo & Stavby, 3. roč., 3. č., str. 59-64, ISSN 1803-6996 PAVLAS, Marek: Z čeho vlastně bude?, Dřevo & Stavby, 2011, 3. roč., 2. č., str. 45-48, ISSN 1803-6996 ŠIMONOVÁ, Dagmar: Pět důvodů pro sruby a roubenky, Dřevo & Stavby, 2011, 3. roč., 5. č., str. 27-29, ISSN 1803-6996 ŠTEFKO, J., REINPRECHT, L.: Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba, Bratislava: Jaga group, 1. vydání., 2004, 196 s., ISBN 80-88905-95-8

Seznam norem, vyhlášek a doporučení: ČSN 73 4301 – Obytné budovy, 2004, Počet stran 28 ČSN 730540-2 - Tepelná ochrana budov, 2011, Počet stran 44 Vyhláška č. 268/2009 Sb. - O technických poţadavcích na stavby Vyhláška č. 389/2009 Sb. - O obecně technických poţadavcích zabezpečující uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace

- 45 -

THE INTERNATIONAL LOG BUILDERS’ ASSOCIATION: Log Building Standards, 2000 Seznam internetových zdrojů: Design rohových spojů pro sruby nemusí být fádní [on-line], [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.drevoastavby.cz/cs/drevostavby/stavba/konstrukce/443-designrohovych-spoju-pro-sruby-nemusi-byt-fadni Ekowatt [on-line], 2008-2012 [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.ekowatt.cz/uspory/ztraty.shtml Srubové domy - sruby - jejich přednosti [on-line], 2004-2012 [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.srubovedomy.cz/sruby TONDACH: CAD detaily [on-line], [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.tondach.cz/technicke-centrum/cad-detaily VAVRČÍK, Hanuš et al.: Multimediální výukové texty - Anatomická stavba dřeva [on-line], 2002 - 2003 [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://wood.mendelu.cz/ml/multimedia/stavba_dreva/index.htm Výkresy dřevěných oken SOLID COMFORT [on-line], [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.slavona.cz/vykresy-oken/vykresy-drevenych-oken.html Výkresy vchodových dveří [on-line], [cit. 2012-04-20] Dostupné z: http://www.slavona.cz/vykresy-oken/vykresy-vchodovych-dveri.html

- 46 -

10 Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků: Obr. č. 1:

Příznivá poloha jednotlivých místností vzhledem k světovým stranám

Obr. č. 2:

Doporučené profily podélné dráţky

Obr. č. 3:

Dráţka ve tvaru obdélníku

Obr. č. 4:

Dráţka ve tvaru W

Obr. č. 5:

Rohová zakončení

Obr. č. 6:

Příklady uloţení vodorovných nosných prvků do srubové stěny

Obr. č. 7:

Vertikální řez moţným osazením okenní konstrukce ve srubové stěně

Seznam tabulek: Tab. č. 1:

Přibliţná schopnost akumulace různých materiálů

Tab. č. 2:

Součinitelé tepelné vodivosti

Tab. č. 3:

Porovnání energetické náročnosti na výrobu krokve 7,3 m

Tab. č. 4:

Orientační hodnoty svázaného CO2 s různými stavebními materiály vztaţené na 1 kg na 1 dm3

Tab. č. 5:

Plocha místností v přízemí

Tab. č. 6:

Plocha místností v podkroví

- 47 -

11 Seznam příloh 11.1 Výkresy 11.1.1

Půdorys 1. NP

11.1.2

Půdorys podkroví

11.1.3

Základy

11.1.4

Řez A-A

11.1.5

Uloţení stropu

11.1.6

Střešní konstrukce

11.1.7

Střešní konstrukce - řezy

11.1.8

Jiţní pohled

11.1.9

Západní pohled

11.1.10

Severní pohled

11.1.11

Východní pohled

11.1.12

Skladba příček

11.1.13

Skladba štítu a stropu

11.1.14

Skladba střešních konstrukcí

11.1.15

Detail osazení stropní konstrukce

11.1.16

Detail osazení příčky do srubové stěny a příčky na strop

11.1.17

Detail základů

11.1.18

Detail osazení okna

11.1.19

Detail osazení dveří

11.2 Tabulky 11.2.1 Tabulka stavebně truhlářských výrobků

- 48 -