MENDELOVA UNIVERZITA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDOLOGIE A GEOBIOCENOLOGIE
Biotopy a ohrožené druhy Přírodní památky Žebětínský rybník BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2012/2013
Kristýna Pospíšilová
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Biotopy a ohrožené druhy Přírodní památky Žebětínský rybník zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s §47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne:………………………… Podpis studenta:……………………..
2
PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování náleží především panu Ing. Petru Jelínkovi Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za jeho připomínky, velmi cenné rady a za všechny poskytnuté materiály, které mi byly nápomocné. Dále bych rovněž chtěla velice poděkovat panu Ing. Romanu Zajíčkovi z Agentury ochrany přírody a krajiny za čas, který si našel na mé otázky a informace, které mi poskytnul. Moje poděkování též patří i všem bezejmenným dobrovolníkům, kteří se angažují při ochraně několika druhů obojživelníků, kteří se na území Přírodní památky Žebětínský rybník vyskytují a snaží se o zlepšení jejího současného stavu.
3
Název práce Biotopy a ohrožené druhy Přírodní památky Žebětínský rybník
Abstrakt V mé bakalářské práci je hodnocena a posouzena Přírodní památka Žebětínský rybník, která se nachází na okraji města Brna v severozápadní části. Tuto přírodní památku hodnotím z hlediska výskytu ohrožených a vzácných druhů. Je zde zaznamenán výskyt obojživelníků (Amphibia), a to ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana hnědého (Rana temporaria) a rosničky zelené (Hyla arborea), která je v České republice silně ohroženým druhem. Dále byly hodnoceny negativní faktory působící na přírodní památku Žebětínský rybník. Klíčová slova: Amphibia, ohrožený druh, Žebětínský rybník …………………………………………………………………………………………… Name of Thesis The habitats and endagered species of the nature reserve of Žebětínský rybník (Pond of Zebetin)
Abstract My bachelor thesis brings a review and valuation of the nature reserve of Žebětínský rybník (Pond of Zebetin), which is located in the North-West periphery of Brno. The nature reserve will be valuated according to the status of endagered and rare species occuring in the area. There is an occurrence of amphibians (Amphibia), enumerating European Toad (Bufo bufo), Agile Frog (Rana dalmatina), European Common Frog (Rana temporaria) and European Three Frog (Hyla arborea),which she is greatly endagered species in the Czech Republic. Furthermore, the valuation of negative factors affecting the nature reserve of Žebětínský rybník (Pond of Zebetin). Key words: Amphibia, endagered species, Žebětínský rybník (Pond of Zebetin)
4
Obsah Úvod.......................................................................................................................... 6 Cíle a metodika práce ............................................................................................... 7 Přírodní podmínky Brna a okolí ............................................................................... 9 3.1 Zákonem chráněné oblasti Jihomoravského kraje ........................................... 11 3.1.1 Přírodní park Podkomorské lesy ............................................................... 11 3.1.2 Přírodní památka Žebětínský rybník ......................................................... 12 4 Současné ohrožení Přírodní památky Žebětínský rybník ....................................... 17 4.1 Silnice............................................................................................................... 17 4.2 Zemědělství ...................................................................................................... 19 4.3 Rybářství .......................................................................................................... 21 4.4 Další negativní vlivy působící na Přírodní památku ........................................ 23 5 Hodnocení Přírodní památky Žebětínský rybník .................................................... 24 5.1 Hodnocení současného stavu Přírodní památky Žebětínský rybník ................ 24 5.2 Hodnocení péče o Přírodní památku Žebětínský rybník .................................. 27 5.3 Tabulkové vyjádření výsledného hodnocení .................................................... 30 5.4 Grafické vyjádření výsledného hodnocení ....................................................... 31 5.5 Celkové slovní vyjádření výsledného hodnocení ............................................. 31 6 Návrhy dalšího postupu .......................................................................................... 32 7 Diskuze ................................................................................................................... 33 8 Závěr ....................................................................................................................... 34 9 Seznam literatury .................................................................................................... 35 10 Seznam příloh ......................................................................................................... 37 1 2 3
5
1 Úvod Při výběru tématu své bakalářské práce jsem se snažila o to, abych v rámci svého studijního oboru mohla uplatnit i svůj osobní vztah k přírodě a zvláště k živočišné říši. Navíc má volba zahrnovala také lokalitu, k níž jsem vázána už od narození: vybrala jsem si zkoumání maloplošného zvláštně chráněného území Přírodní památky Žebětínský rybník. Tato přírodní památka se rozkládá v blízkosti mého bydliště. Poměrně často ji navštěvuji, a tak jsem si nemohla nevšimnout negativních změn, kterými v posledních letech prochází. Z dětských let mám zachované vzpomínky na to, že voda rybníku byla téměř průzračná, v okolí se vyskytovaly rostlinné druhy, které tam dnes již nezaznamenáme a populace obojživelníků, kteří se zde nacházeli, byla výrazně početnější. Dokonce si vzpomínám, že během tahu metamorfovaných jedinců žab byla po určitou dobu odkloněna automobilová doprava, aby se zabránilo jejich usmrcování pod koly vozidel. Skutečnost, že se snížila jak druhová diverzita rostlin i živočichů, tak velikost populace obojživelníků, mě přivádí k úvahám, čím je to způsobeno. Ve své práci bych se chtěla věnovat problémům, které přispívají ke snižování druhové rozmanitosti a zjišťování, jaké byly učiněny kroky k tomu, aby se stav Přírodní památky Žebětínský rybník nadále nezhoršoval, ale naopak, aby lokalita mohla prosperovat a mohla být vhodným rybničním ekosystémem.
6
2 Cíle a metodika práce Cílem mé bakalářské práce bylo posoudit Přírodní památku Žebětínský rybník z hlediska výskytu vzácných nebo ohrožených druhů živočichů a rostlin. Dílčími cíli mé práce bylo: 1.1.
Prostudovat dostupné podklady o Přírodní památce Žebětínský rybník
1.2.
Charakterizovat širší územní vztahy a přírodní poměry vybraného území
1.3.
Na vybraném území zjistit výskyt ohrožených druhů a historii péče o
tyto vzácné druhy 1.4.
Charakterizovat vztahy vodních rostlin a vývoj vzácných druhů
živočichů 1.5.
Navrhnout zásady dalšího managementu tohoto chráněného území
Metodicky jsem vycházela z vypracování literární rešerše týkající se Přírodní památky Žebětínský rybník a z další literatury o jednotlivých druzích obojživelníků, kteří se na tomto území vyskytují a jejich přirozeným podmínkám, které k životu a reprodukci potřebují. V rámci vlastního výzkumu jsem s místními pamětníky konzultovala svoje pozorování a změny stavu jak rostlinných, tak živočišných druhů vyskytujících se na Žebětínském rybníku nyní a v dřívější době. Lokalitu jsem několikrát podrobila terénním průzkumům, během kterých jsem zaznamenávala a pojmenovávala druhy rostlin a živočichů vyskytující se na území Přírodní památky Žebětínský rybník. Snažila jsem se především o zachycení druhů ohrožených a významných, ale také druhů nepůvodních. Dále jsem se účastnila podzimního výlovu rybníka a zjišťovala stav rybí obsádky, která výrazně negativně rybník ovlivňuje. Na lokalitě i v jejím blízkém okolí jsem sledovala faktory ochranářsky významné a zajímavé, stejně jako faktory negativně působící. Šlo o bariéry, zábrany a podchody pro migrující obojživelníky, havarijní stav hráze a množství odpadků zanešených na území přírodní památky. Vše jsem fotografovala pro případnou dokumentaci. Následně jsem sledované objekty zaznamenávala do map, které jsou součástí příloh. Území přírodní památky jsem dále posuzovala metodikou hodnocení stavu a péče v maloplošných zvláště chráněných územích od Svátka a Bučka (2005).
7
Cílem této metodiky bylo rychlé získání aktuálních informací a stavu Žebětínského rybníka a efektivnosti péče a toto území. Výsledky hodnocení upozorňují na závažně problémy a nedostatky. Stav a péče jsou hodnoceny pomocí verbálně numerické stupnice, především díky terénnímu průzkumu, který je soustředěný na získání aktuálních informací o reálném stavu území a výsledcích péče na tomto území. Po terénním průzkumu následuje zapsání udělených stupňů k jednotlivým hodnoceným kritériím stavu a péče a jejich odůvodněním. Současný stav chráněného území je hodnocen podle osmi kritérií, kterými jsou zachovalost, struktura, významné druhy, reprodukce, narušení obnovy, invazní a expanzivní druhy, skládky a odpad a jiné negativní vlivy. Pro zjištění významných druhů nacházejících se na území musejí být jako hlavní zdroj informací použity plány péče, případně inventarizační průzkumy. Péče o chráněné území je hodnocena podle osmi kritérií, kterými jsou dokumentace, značení hranic, cesty, ochranné pásmo, omezování vnějších negativních vlivů, péče o obnovu, zásahy a dosahování cílů ochrany. Stav dokumentace je hodnocen na základě prostudování dokumentů, které již existují. Základním principem hodnocení jednotlivých kritérií je vždy srovnání aktuálního stavu území se stavem optimálním. Každému z 16 kritérií je udělen stupeň dle verbálně numerické stupnice. Stupňů je 0-5, čím vyšší stupeň udělíme, tím je kritérium lépe ohodnoceno. Jelikož potřebujeme odlišit důležitost jednotlivých kritérií, je každému přidělen konstantní násobný koeficient. Násobným koeficientem se vynásobí udělený stupeň a díky tomu získáme příslušný počet bodů pro dané kritérium. Takto získané body sčítáme pro všechna hodnocená kritéria současného stavu, obdobně postupujeme pro všechna hodnocená kritéria péče. Výsledné hodnocení je pak počítáno jako procentuální podíl získaného celkového počtu bodů z maximálního možného počtu bodů, jež lze pro hodnocená kritéria získat. Výsledné hodnocení je doplněno slovním hodnocením výsledků, a hodnocením vyjádřeným tabulkově a graficky.
8
3 Přírodní podmínky Brna a okolí (Mackovčin, 2008) Územně správní jednotka Jihomoravský kraj po poslední správní reformě zabírá území převážně na jihu Moravy. Tvar území je vymezen přibližně rovnoramenným trojúhelníkem, jehož základna je na jihu tvořena státní hranicí s Rakouskem a Slovenskem. Plocha celého regionu má 7 067 km2 a zahrnuje okresy Blansko, Brnoměsto, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. Geologický vývoj tohoto území se datuje na necelou miliardu let a vedl ke vzniku základních geologických jednotek, kterými jsou Brněnská jednotka v centru, Český masiv na západě a Západní Karpaty na východě. Jihomoravský kraj se nachází v mírně teplém podnebném pásu, v oblasti mírně převládajícího západního až severozápadního proudění vzduchu, s výrazným působením východního a jihovýchodního proudění vzduchu, jež se projevuje především v chladném pololetí, což je důvodem jeho velmi pestrých klimatických poměrů. Styk vlivu oceánu od západu a vlivu kontinentu z východu podmiňuje spolu s výraznou cyklonální činností velkou proměnlivost počasí, a to jak v prostoru, tak i v čase. Většinu roku převládá vliv vzduchových hmot mírných šířek, krátkodobě se mohou projevovat i chladné arktické vzduchové hmoty, nebo teplé subtropické vzduchové hmoty. Většina území kraje leží v teplé a mírně teplé klimatické oblasti, jen ojediněle a okrajově zasahuje do klimatické oblasti chladné. Jako celek je tedy region charakterizován mírně teplou klimatickou oblastí s průměrným ročním úhrnem atmosférických srážek 550 až 800 mm. Roční chod teploty vzduchu ukazuje, že nejteplejším měsícem je v průměru červenec a nejchladnějším leden. Podnebí ve větších městech je ovšem ovlivněno antropogenními zásahy. Reliéf terénu Brna a okolí je výrazně členitý, s rozdílnými nadmořskými výškami. Jihomoravský kraj náleží ke střední a dolní části povodí Moravy. Jeho převážná část tvoří povodí Dyje, která je největším přítokem Moravy. Koryta všech větších řek na území byla v minulosti upravena, na vodních tocích byly vybudovány rybníky a vodní nádrže, které výrazně pozměnily původní odtokové poměry a způsobily množství změn biologických procesů. Největší průměrné měsíční průtoky na tocích jsou v březnu a nejnižší v září a v říjnu.
9
Půdní pokryv Brna a okolí je velice různorodý. Nachází se zde mocné vrstvy půdotvorného substrátu (eliolockého, fluviálního a mořského původu). V rámci České republiky zahrnuje ty nejúrodnější zemědělské půdy, které zaujímají větší výměru, než půdy lesní. Ze zemědělských půd zde mají veliké zastoupení molické půdy, z nich pak černozemě, které vznikly na místy mocných sprašových pokryvech i písčitých, popřípadě jílovitých sedimentech. Velké plochy těchto půd se vyskytují v jižních okresech, převážně Břeclavsku a Hodonínsku. Menší souvislé celky zaujímají i hnědozemě na sprašových a jiných pokryvech. Největší plochy hnědozemí nalezneme ve Ždánickém lese, Litenčické pahorkatině, Oslavanské brázdě, Řečkovicko-kuřimském prolomu, Lipovské vrchovině a Jevišovické pahokartině. V pahorkatinách mohou tvořit celky s doprovodnými kambizeměmi na svahovinách flyšových břidlic nebo s pararendzimami na slínitých jílech a jejich svahovinách. Hnědé půdy nalezneme nejvíce v zalesněných oblastech okresů Blansko, Brno-venkov, Vyškov, Znojmo, ale i v bělokarpatské části regionu na okrese Hodonín. Melanické půdy reprezentují v jižní části Blanenska na rozhraní okresů Brno-město a Brno-venkov rendziny na svahovinách vápenců, které se tu protínají s luvizeměmi na sprašových hlínách. Nivní půdy, fluvizemě, nalezneme v okolí řek Moravy, Dyje, Svratky, Svitavy a dalších větších vodních toků. Menší areály šedozemí, přechodného půdního typu mezi černozeměmi a hnědozeměmi, které jsou vázané na spraše, nalezneme v centrální části Blanenska. Pseudogleje, hydrotermální půdy, se nacházejí na polygenetických hlínách s eolickou a štěrkovitou příměsí převážně ostrůvkovitě v okolí Blanenska a na Znojemsku. V blízkosti menších potoků a pramenišť menších řek, kolem rybníků a četných depresích se vyvinuly hydromorfní gleje, které jsou vázané na bezkarborátové a delofluvionální a deluviální sedimenty. Nižší a teplejší polohy regionu zabírá tzv. Panonské termofytikum. Vyšší pahorkatiny a vrchoviny jihovýchodní Moravy zabírá Karpatské mozofytikum. Západní část Znojemska, Brněnska, Vyškovska a celé Blanensko tvoří Českomoravské mezofytikum, které je součástí tzv. Hercynie. Území Jihomoravského kraje je díky své geografické poloze a také díky střetávání tří fytogeografických jednotek floristicky velice pestré. Rovněž fauna regionu je 10
poměrně rozmanitá, území je typické převážně výskytem teplomilných druhů obratlovců. Dále zde žije nebo se zde objevuje až 43 druhů původních ryb, 18 druhů obojživelníků, 10 druhů plazů, alespoň 63 druhů savců a více než 280 druhů ptáků.
3.1
Zákonem chráněné oblasti Jihomoravského kraje
V současné době se na území Jihomoravského kraje nachází 295 zákonem chráněných území. V tomto počtu je zahrnuto 163 přírodních památek, 93 přírodních rezervací, 18 národních přírodních rezervací, 13 národních přírodních parků, 1 národní park a 3 chráněné krajinné oblasti. Od roku 2007 probíhá vyhlašování mnoha zákonem chráněných území za evropsky významné lokality. Některé z těchto lokalit již byly vyhlášeny jako zákonem chráněná území a byly zapsány v Ústředním seznamu ochrany přírody, jiné mohou být nově vyhlášeny chráněnými územími v brzké době. Některá území, přestože již vyhlášena jsou, v seznamu dosud chybí, proto se jednotlivé počty zákonem chráněných území Jihomoravského kraje mohou lišit. Patří sem Přírodní památky Pánov, Zápověď u Karlína, Louky pod Kumstátem, Špidláky, Velický hliník a Zimarky (Čuhelová, 2013).
3.1.1
Přírodní park Podkomorské lesy
Přírodní park Podkomorské lesy se nachází západně od Brna a zahrnuje téměř veškeré lesní komplexy kolem Brněnské přehrady. Rozkládá se na katastrálních územích Bystrce, Kníniček a Žebětína v okresu Brno-město a Jinačovic, Moravských Knínic, Ostrovačic a Rozdrojovice v okrese Brno-venkov. Celková rozloha tohoto přírodního parku je 32,2 km2. Jižní část parku je ohraničená silnicí Žebětín-Ostrovačice, severní hranice je tvořena okrajem lesa jižně od Moravských Knínic. Jižní část zabírají převážně Příměstské a rekreační lesy města Brna s vycházkovou trasou údolím Pohádky máje s Podkomorskou myslivnou a nejvyššími vrcholky, kterými jsou Kopeček a Lipový vrch. Kopeček se nachází v nadmořské výšce okolo 479 m n. m. a Lipový vrch v nadmořské výšce 478 m n. m. Větší část tohoto území je obhospodařována státními lesy.
11
Severní část této oblasti je tvořena též převážně státními lesy a nejvyšším vrcholem je Trnovka, nacházející se v nadmořské výšce 441 m n. m. Velká část této severní poloviny oblasti je tvořena Moravsko-knínickou mufloní oborou. Na území Přírodního parku Podkomorské lesy najdeme několik chráněných území. Jsou to například Přírodní rezervace Jelení žlíbek a Krnovec na pravém břehu přehrady. Na levém břehu se nachází od severu Přírodní rezervace Břenčák a Přírodní památka Na skalách, Junácká louka a Kůlny (Šmiták, 1992).
3.1.2
Přírodní památka Žebětínský rybník
3.1.2.1
Popis území
Žebětínský rybník je přírodní památkou, která byla vyhlášena 21. 12. 1985 usnesením plenárního zasedání NV města Brna. Je součástí katastrálního území Žebětín (Šmiták, 1992). Nachází se na okraji rozsáhlého komplexu Podkomorských lesů v nadmořské výšce okolo 307 m n. m. a leží v nivě neckovitého údolí potoka Vrbovce v Žebětínském prolomu (Mackovčin, 2008) (viz. Map. 2.). Tato přírodní památka je tvořena rybníkem, napájeným potokem Vrbovcem a jeho bezejmenným levostranným přítokem, dále navazující enklávou dřívějších podmáčených nivních luk. Celková výměra přírodní památky je 4,4199 ha. Z toho má samotný rybník výměru 3,1212 ha a louka 1,2987 ha (Martiško, 2004). Jelikož je toto chráněné území obklopeno ze značné části chatovými, zahrádkářskými koloniemi a plochami polí, je vystaveno silným antropickým tlakům. Po hrázi rybníka prochází frekventovaná komunikace, spojující městské části Žebětín a Bystrc (Martiško, 2004). Tato lokalita má z hlediska ochrany přírody především zoologický význam; nyní se zde již nevyskytují žádné chráněné a ohrožené druhy rostlin, jak tomu bylo v minulosti. Žebětínský rybník je významnou rozmnožovací lokalitou zvláště chráněných druhů obojživelníků, a to především početných populací ropuchy obecné (Bufo bufo), dále skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana hnědého (Rana temporaria) a rosničky zelené (Hyla arborea) (Mackovčin, 2008).
12
Rosnička zelená (Hyla arborea) je v České republice silně ohroženým druhem a je proto zákonem přísně chráněná. Dále se zde vyskytuje skokan skřehotavý (Rana ridibunda), který je ovšem na této lokalitě nepůvodním druhem, zavlečeným rybáři (Martiško, 2004). Tato přírodní památka je též hnízdištěm mokřadních druhů ptáků a místem s mokřadními rostlinnými společenstvy. Hlavním cílem ochrany je tedy vytvoření a trvalé udržování ideálních podmínek pro rozvoj mokřadních a živočišných druhů (Mackovčin, 2008). Skalní podloží tohoto území tvoří biotický až amfibol-biotický granodiorit typu Veverská Bítýška, který je překrytý spraší. Okolo celého rybníka se vytvořily glejové půdy, a to glej zbahnělý (typický) s fluvizemí glejovou. Na tyto půdy dále navazuje hnědozem typická, místy erodovaná (Mackovčin, 2008). Pokud jde o dřevinnou skladbu, dominuje zde olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrby: vrba bílá (Salix alba), vrba košíkářská (Salix viminalis), vrba popelavá (Salix cinerea) a vrba křehká (Salix fragilis). Vyskytují se převážně v břehových porostech rybníka a v okolí přitékajících potoků. Z keřů zde má největší zastoupení bez černý (Sambucus nigra). Další dřeviny, které se zde vyskytují, jsou zastoupeny jen sporadicky. Jedná se o břízu bělokorou (Betula alba), lísku obecnou (Corylus avellana), topol bílý (Populus alba), dub zimní (Quercus petrea), řešetlák počístivý (Rhamnus cathartica), růži šípkovou (Rosa canina), svídu krvavou (Swida sanguinea), lípu srdčitou (Tilia cordata), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a brslen evropský (Euonymus europaea). Z dřevin nepůvodních, zavlečených nejspíše z chatařských a zahrádkářských kolonií se zde vyskytují ořešák královský (Juglans regia), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), rybíz červený a bílý (Ribes rubrum, Ribes glandulosum) (Martiško, 2004). Z rostlinných druhů zde dominují porosty svazu Phragmition communis, které se vyskytují při okrajích rybníka, převážně v jeho východní, jihovýchodní a západní části. Je zde zaznamenáno poměrně vysoké zastoupení ruderálních druhů, a to díky silným antropickým vlivům na břehové porosty. Relativně významná je olšina kolem přítoku na okrajích rybníka. Porosty, které se zde vyskytují, náleží do svazu Alnion glutinosae (Martiško, 2004). Na několika místech se dále rozšířily porosty asociace Scirpetum sylvatici a Caricetum gracilis. Sporadicky je zde zastoupeno téže společensktvo Beruletum angistifoliae ze svazu Sparganio – Glycerion fluitantis (Martiško, 2004). 13
V litorálních porostech se vyskytují dva druhy orobince, orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širokolistý (Typha latifolia). Na zbytcích vlhkých luk můžeme nalézt ocůn jesenní (Colchicum autumnale) (Mackovčin, 2008). V roce 1987 byl na břehu rybníka v křovinách zaznamenán výskyt okrotice bílé (Cephalanthera damasonium). Z rostlinných druhů nepůvodních se zde vyskytují netýkavka
malokvětá
(Impatiens
parviflora),
chrastice
rákosovitá
(Phalaris
arundinacea) a skalník (Cotoneaster) (Martiško, 2004). Na lokalitě přírodní památky bylo v posledních letech zjištěno 12 druhů zvláště chráněných živočichů. V tomto počtu je zahrnuto 5 druhů obojživelníků, 6 druhů ptáků a 1 druh plaza. Na počátku 20. století zde byla nalezena i želva bahenní (Emys orbicularis), i když šlo zřejmě o druhotnou lokalitu (Šmiták, 1992). Území je pravidelným hnízdištěm některých druhů mokřadního ptactva. Každoročně se zde vyskytuje labuť velká (Cygnus olor), lyska černá (Fulica atra), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), kachna divoká (Anas platyrhynchos), moudivláček luční (Remiz pendulinus), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) a rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus) (Mackovčin, 2008). Zaznamenán zde byl i výskyt slípky zelenonohé (Gallinula chloropus). Vzácněji zde byl pozorován výskyt chřástala vodního (Rallus aquaticus), poláka velkého (Aythya ferina) a poláka chocholačky (Aythya fuligula). Na potulkách a průtahu zde bývá viděna volavka popelavá (Ardea cinerea), čírka modrá a obecná (Anas querquedula, Anas crecca), racek chechtavý (Larus ridibundus), kopřivka obecná (Anas strepera) a ojediněle ledňáček říční (Alcedo atthis) (Martiško, 2004). V minulosti býval rybník mimořádně významnou lokalitou s velkým počtem zde žijících obojživelníků. Žily zde jak tzv. vodní, tak suchozemské druhy obojživelníků. Z vodních druhů se zde vyskytovala kuňka ohnivá (Bombina bombina), skokan zelený a skokan krátkonohý (Rana kl. esculenta, Rana lessonae). Ze suchozemských druhů, které se k rybníku stahovaly z okolí v jarních měsících kvůli rozmnožování, šlo převážně o skokana hnědého a skokana štíhlého (Rana temporaria, Rana dalmatina), rosničku zelenou (Hyla arborea) a ropuchu obecnou (Bufo bufo). Hojně se zde vyskytoval čolek obecný (Triturus vulgaris) a byla zaznamenána i ropucha zelená (Bufo viridis) (Martiško, 2004). Nyní se na Žebětínském rybníku pravidelně vyskytuje a rozmnožuje pouze 5 druhů obojživelníků, a to nejpočetněji ropucha obecná (Bufo bufo), dále skokan hnědý (Rana 14
temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a v menším zastoupení také rosnička zelená (Hyla arborea). Nově zde byl zjištěn výskyt skokana skřehotavého, který sem byl zavlečený rybáři z jižní Moravy. Ostatní druhy obojživelníků jsou v současné době na pokraji vymizení nebo se zde již nevyskytují vůbec (Martiško, 2004). V okolí rybníka, především při jeho březích, žije populace užovky obojkové (Natrix natrix) (Mackovčin, 2008).
3.1.2.2 Stav řešené problematiky Území Přírodní památky Žebětínský rybník bylo v minulých letech vystaveno mnoha negativním vlivům, což mělo zásadní vliv hlavní cíle jeho ochrany, a to na snahu o vytvoření a trvalé udržování příznivých podmínek pro rozvoj mokřadních živočišných a rostlinných společenstev. Negativně byly ovlivněny zejména zvláště chráněné druhy obojživelníků, mokřadní rostlinná vegetace a mokřadní druhy ptáků. Vody rybníka jsou v určité míře trvale zatěžovány znečištěním splachy z okolních polí a také znečišťováním z přilehlých zahrádkářských a chatových kolonií (Martiško, 2004). Rybník byl ještě před nedávnem využíván k nevhodným rybářským aktivitám. Rybníkářství Pohořelice mělo Žebětínský rybník v pronájmu. Nízké obsádky společně s výskytem nepůvodních druhů ryb zapříčinily dlouhodobou ztrátovost rybníka, díky které Rybníkářství Pohořelice nájem ukončilo (Zajíček, 2012). Společně se zavedeným vodním režimem (téměř neustálé udržování hladiny rybníka na maximu) a celkovou eutrofizací vody, vedly tyto negativní faktory k výraznému snížení počtu druhů obojživelníků, které se zde v minulosti vyskytovaly (Martiško, 2004). Populace obojživelníků jsou na jedné straně pozitivně ovlivňovány aktivitami přispívajícími k ochraně ve věci migrujících jedinců, na straně druhé jsou negativně ovlivňovány absencí dostatečných ploch mokřadní vegetace a výskytem početných stavů nežádoucího karase stříbřitého a střevličky východní, zavlečených z vyšších partií povodí. Podobně je na tom i výskyt vodního a mokřadního ptactva, které je oproti minulosti zaznamenáno jen v minimálních počtech a je omezeno na druhy běžně se vyskytující (Martiško, 2004).
15
Na zhoršení podmínek vodních a mokřadních druhů ptáků se velké míře nepochybně podílí zvýšení frekvence návštěvnosti a hluk, způsobený dopravou po komunikaci mezi Žebětínem a Bystrcí, dále také absence dostatečných ploch mokřadních porostů nezbytných jak pro hnízdění ptáků, tak pro možnost jejich úkrytu. Luční enkláva s plochami cenných travino-bylinných formací podél potoka Vrbovce, navazující na přítoky do rybníka, byla z velké části v důsledku nepravidelného kosení zarostlá náletovými dřevinami, a to především olšemi a vrbami (Alnus glutinosa, Salix sp.), což mělo za následek snižování druhové diverzity (Martiško, 2004). Díky biotechnickým opatřením, která zde byla realizována, je nyní luční enkláva z převážné části uvolněna od náletových porostů, takže začínají vznikat vhodné podmínky pro rozvoj vlhkomilných a mokřadních rostlinných druhů. Aktuálně je na rybníku ale neustále zásadní nedostatek mokřadních porostů, a to jak tvrdých rákosin, tak submerzní ponořené vegetace, na jejichž výskytu je závislé fungování rybničního ekosystému (Martiško, 2004). Nevhodná rybí obsádka také značně omezuje rozvoj ponořené vegetace, litorálních porostů, planktonu i bentosu (Zajíček, 2012). Pokud jde o samotný rybník, je v poměrně špatném stavu. Kamenné obložení vnitřní strany kašnového přelivu je velice poškozeno. Manipulace s vodní hladinou je komplikovaná díky výpustnému zařízení, které je znečištěné a poškozené. Dno rybníka je po celé ploše výrazně zaneseno sedimenty (Martiško, 2004).
3.1.2.3 Biotopy PP Žebětínský rybník Jak jsme se již zmínili, Přírodní památka Žebětínský rybník je lemována porosty svazu Phragmition communis, především v západní, východní a jihovýchodní části (Martiško, 2004). Jedná se o strukturně jednoduchou, převážně jedno- až dvouvrstvou bahenní vegetaci s převahou bahenních travin. Porosty zde mohou dosahovat výšky 0,5 až 4 m. V litorálních porostech zde dominují orobince, a to orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širokolistý (Typha latifolia) (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001). Přítok na okraji rybníka, který je lemován převážně mokřadními olšemi, náleží do svazu Alnion glutinosae (Martiško, 2004).
16
Dominují zde světlé porosty olše lepkavé (Alnus glitinosa), místy doplněné o slabou příměs břízy pýřité (Betula pubescens). Z keřového patra se v tomto svazu vyskytují Frangula alnus, Rubus idaeus, Sorbus aucuparia, dále též Prunus padus (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001). Mikroreliéf může být v některých porostech kopečkovitý, tvořený vyvýšeninami kolem pat stromů a sníženinami zaplněnými vodou, které podmiňují diferenciaci bylinného patra. Ve sníženinách převažují většinou ostřice (Carex acutiformis, Carex elata, Carex elongata) a další bahenní rostliny (např. Calamagrostis canescens, Galium palustre, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris) (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001). Na malých plochách přírodní památky je zastoupeno společenstvo Beruletum angustifoliae ze svazu Sparganio – Glycerion fluitantis (Martiško, 2004). Jedná se o jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s převažujícími trávami, a to zejména zblochany (Glyceria fluitans). Porosty mohou dosahovat výšky 0,3 až 1,5 m (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001). Na několika volnějších místech této lokality se vyvinuly porosty asociace Scirpetum sylvatici a Caricetum gracilis (Martiško, 2004).
4 Současné ohrožení Přírodní památky Žebětínský rybník 4.1 Silnice Významným negativním faktorem ohrožujícím migrující obojživelníky je frekventovaná hlavní silniční komunikace spojující Žebětín s Bystrcí, která prochází zhruba středem území Přírodní památky Žebětínský rybník. Se zvyšující se hustotou provozu, jež zahrnuje i městskou hromadnou dopravu s autobusovou linkou, zde každoročně docházelo k usmrcení mnohých migrujících jedinců. Toto ohrožení se týká především početných populací ropuchu obecné. Ropuchy většinu roku tráví pohybem po souši, ale vodu nezbytně potřebují, jak ke svému rozmnožování, tak i pro vývoj vajíček a larev. Ropuchy jsou schopny během své cesty urazit vzdálenosti kolem 3 km, výjimečně i více. Tah probíhající na jaře je poměrně krátký, jde pouze o několik dnů. Během této doby se stovky až tisíce
17
ropuch vydávají jedním směrem. Migrují pomalu, a proto by jejich pohyb po silnici mohl znamenat jistou smrt (Mikátová, Vlašín, 2002). Problém překonávání dlouhého úseku hlavní komunikace byl ještě donedávna významným
činitelem
negativně
ovlivňujícím
početnost
zdejší
populace
obojživelníků. Jediným možným řešením, jak zajistit obojživelníkům jejich bezpečný průběh migrace, je zabránit jejich vstupu na silniční komunikaci (Ferenc, Martiško, 2000). V minulých letech proběhla realizace opatření, která by chránila obojživelníky v době tahu. Jelikož šlo o rozsáhlá a nákladná opatření, byla rozdělena do tří etap, při kterých byla vybudována trvalá komplexní ochranná zařízení, zabraňující nežádoucím střetům obojživelníků s dopravou. Okolo rybníka, v jeho okolí i po obou stranách komunikace byla instalována řada nepřekonatelných souvislých bariér (Ferenc, Martiško, 2000). Realizace první etapy proběhla v roce 1999. Cílem bylo vybudování ochranného zařízení v prostoru hráze rybníka, kde migrace obojživelníků probíhá v největším počtu a kde zároveň vede hlavní silnice. V rámci první etapy byly nejprve instalovány 2 podchody pod hlavní motorovou komunikací spojující Žebětín a Bystrc (Ferenc, Martiško, 2000). Dále zde byly zbudovány betonové zábrany, fóliové zábrany v menší míře i padací rošty. Značným problémem je ovšem skutečnost, že kromě jarní migrace, která je díky pozorování a také svou dobou poměrně dobře předvídatelná, se vyskytují i nepravé tahy, letní a podzimní návratové, ke kterým může docházet kdykoli v období od května do konce října. Z tohoto důvodu bylo zapotřebí vybudovat trvalá ochranná zařízení souvisle kolem celého úseku hlavní komunikace včetně lokality ,,Kamechy‘‘, kde aktuálně probíhá rozsáhlá výstavba, a proto je nezbytné zabezpečit hlavní motorovou komunikaci nepropustnou a souvislou bariérou i ve vzdálenějším okolí přírodní památky (Ferenc, Martiško, 2000). Druhá etapa byla uskutečněna v roce 2004. Přímo navazovala na instalované zařízení v rámci etapy první. Na rozdíl od ní neřešila pouze území kolem rybníka, ale zaměřila se na navazující asi 150 metrů dlouhé úseky mezi Žebětínem a Bystrcí. V rámci realizace byly vybudovány čtyři propadávající rošty přes vozovku, betonové zábrany sloužící k navádění putujících obojživelníků a další dva podchody, které byly nasměrovány do okolních polí (Balšíková, 2011). Poslední z etap, a to třetí, je dosud v přípravné fázi a navazuje na dvě předešlé etapy. V okolí Žebětínského rybníku bylo instalováno 1310 metrů provizorních 18
zábran z plastové fólie, které v tuto chvíli plní funkci trvalých ochranných zařízení. Tato zařízení slouží jak pro migraci dospělých jedinců do rybníku i z rybníku, tak pro metamorfované obojživelníky. Tyto zábrany bývají ponechány na místě nejen při jarní migraci, ale tam, kde to podmínky dovolí, zůstávají i pro tahy nepravé, letní a podzimní (Ferenc, 2009). V místě autobusové zastávky U Borovice však musí být zabrány odstraněny po skončení migrace dospělých jedinců (Ferenc, Martiško, 2000). Po realizaci poslední z etap bude třeba ještě každým rokem během tahů žab spouštět mříž v potoce Vrbovci, čistit podchody a rošty, instalovat dopravní značky na polní cesty u břehů rybníka, kontrolovat padací pasti a přenášet obojživelníky, kteří zde byli odchyceni, na bezpečná místa. Do doby, než bude opravena hráz a výpustné zařízení rybníka, je nutné vybudovat zábranu na šikmé betonové ploše, která vede od vodní hladiny k silnici na hrázi (Ferenc, 2009). Monitorování během tahu žab prokázalo funkčnost a užitečnost těchto opatření. Veškerá instalovaná zařízení byla schopna zabezpečit bezpečný průběh migrace v prostoru přírodní památky Žebětínský rybník. Rok 2012 byl pro úspěšný tah dospělců i metamorfovaných jedinců příznivý, díky instalovaným zařízením nedošlo na komunikaci spojující Žebětín a Bystrc k žádnému úhynu obojživelníků (Ferenc, 2012). Vybudovaná zařízení se ukazují jako nejvíce účinná pro ropuchu obecnou a všechny druhy skokanů, kteří se zde vyskytují, tzn. skokana štíhlého, skokana skřehotavého i skokana hnědého. Funkčnost betonových a fóliových zábran se nepotvrdila u rosničky zelené, která je dokáže překonávat díky přísavkám, jež má na prstech. Vzhledem k tomu, že je schopna vylézt i po zcela hladkém povrchu, by bylo vhodné na nejvíce exponovaných lokalitách dobudovat pruh hustého drátěného pletiva, které by rosnička zdolávala obtížně (Balšíková, 2011).
4.2 Zemědělství Dalším ohrožujícím faktorem, který se podílí na úhynu populace obojživelníků, jsou zemědělské práce a s nimi spojené kosení zemědělských plodin a travních porostů, dále používání chemických prostředků na obhospodařování půdy, tedy hnojiv a pesticidů.
19
Protože je Žebětínský rybník téměř ze všech stran obklopen poli, bylo by vhodné podporovat zemědělce dotacemi na pěstování trvalého travního porostu. Dalším prostředkem, který by eliminoval mechanické usmrcování jedinců obojživelníků vlivem zemědělských prací, by byla úprava termínů sečení jak zemědělských plodin, tak trvalých travních porostů, aby se nekolidovaly s tahem žab a byly směřovány do období mezi tahy obojživelníků (Ferenc, 2012). Bohužel, v minulých letech tato opatření zemědělci nerespektovali. „Dozvěděla jsem se, že přes protesty ekologů, místní zemědělské družstvo oralo sousední pole nebo sekalo vojtěšku na sousedních loukách za použití těžké zemědělské techniky i v době největší migrace žab, tj. v březnu a dubnu, často do pozdních nočních hodin. Díky tomu zahynuly každým rokem tisíce žab migrujících přes okolní pole a louky k rybníku. V současné době již zemědělské družstvo polní práce v okolí rybníka v době migrace žab omezuje. “ (Balšíková, 2011). V roce 2012 byla pod hrází rybníka ve směru na Mladý vrch vyseta kukuřice, která je vhodnou plodinou pro koordinaci agrotechnických lhůt prací a období tahů obojživelníků (Ferenc, 2012). Dále jsem zjistila, že místní zemědělci dostávají dotace za újmy, jež jsou jim způsobeny kvůli osázení okolních polí trvalým travním porostem, který není třeba ošetřovat chemickými prostředky nevhodnými pro obojživelníky. Díky této skutečnosti je i voda rybníka méně zatěžována splachy z polí. Sečení polí a kosení louky, která je také součásti Přírodní památky Žebětínský rybník, je neodmyslitelnou podmínkou pro zachování tohoto biotopu. Při všech pracích je však možno postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému zraňování a usmrcování obojživelníků a škody na nich způsobené byly minimální. Podle výzkumů, prováděných v Singenu německým Ústavem pro krajinou ekologii a ochranu přírody, je zřejmé, že jsou některé druhy sekaček vhodnější pro eliminaci poranění a usmrcování obojživelníků, během zemědělských prací, než jiné (Mikátová, Vlašín, 2002). Z prvních pokusů bylo zjištěno, že bubnové sekačky jsou pro obojživelníky méně vhodné než sekačky dvoubřité. Při používání bubnových sekaček se výška drnu snížila ze 7 cm na 3-5 cm, což usmrcuje či vážně zraňuje i ty žáby, které před sekačkami neuskakují, ale pouze se skrývají u země. Při používání bubnových sekaček činila mortalita obojživelníků v průměru 27 %, při použití lištových sekaček byla snížena na 10 %. Nejhojněji zraněným či usmrceným druhem
20
byl skokan hnědý (59 %), dále skokan ostronosý (38 %) a ropucha obecná (3 %) (Mikátová, Vlašín, 2002). Jelikož jsou ropucha obecná a skokan hnědý populacemi obojživelníků, kteří se na Žebětínském rybníku vyskytují v převaze, bylo by vhodné používat při agrotechnických pracích stroje, které jejich zranění a usmrcení minimalizují. Během výzkumů se jako nejhodnější sekačky pro přežívání obojživelníků, osvědčily sekačky lištové, s výškou drnu nad sedm centimetrů a s nižšími pojezdovými rychlostmi. Nejhůře se osvědčily sekačky bubnové a diskové s obvodovou rychlostí břitu 80 m/s a více (Mikátová, Vlašín, 2002). Jak už bylo uvedeno výše, dalším negativním jevem působícím na obojživelníky a týkajícím se zemědělství je používání chemických látek, a to jak hnojiv, tak pesticidů. V roce 2012 zemědělci na polnostech u zastavěné části Žebětína zaseli obilí a postřik proti škůdcům provedli těsně před tahem metamorfovaných jedinců, což se na obojživelnících bezpochybně negativně projevilo (Ferenc, 2012). Mnohé druhy živočichů, mezi něž patří i obojživelníci, ztrácejí vlivem používání pesticidů přirozené zdroje potravy, což zapříčiňuje snížení jejich populační hustoty. Používání selektivních pesticidů, které se v prostředí beze zbytku rozloží, tak může představovat závažný zásah do ekosystémů. U míst výskytu obojživelníků i v jejich okolí by bylo vhodné trvat na naprostém zákazu užívání pesticidních přípravků. Vliv těchto chemických prostředků na larvy obojživelníků se může projevovat jejich hyperaktivitou,
zvýšenou
mortalitou,
zpomaleným
až
zastaveným
růstem,
zpomaleným vývojem, se kterým souvisí i rozdílný čas dosažení jejich metamorfózy, a deformacemi těl pulců, mezi něž patří nejčastěji zakřivení páteře u kořene ocasu a hydrocephalie (Mikátová, Vlašín, 2002).
4.3 Rybářství Negativní vliv ryb jak na reprodukci obojživelníků, tak na rybniční vegetaci je nemalý. Mezi nejzávažnější faktory bych zařadila predační tlak dravých ryb na dospělé jedince. Nedravé druhy a mladší vývojová stádia dravých druhů pak požírají larvy a vajíčka obojživelníků. K likvidaci vajíček a larev dále přispívají též všežravé a býložravé druhy, které požírají snůšky přichycené na rostlinách. Planktonofágní ryby
21
výrazně eliminují potravní příležitosti především larvám. Vedle toho ryby likvidují litorální porosty a ponořenou vegetaci, která slouží jako úkryt pro larvy i dospělce, dále rovněž přispívají k eutrofizaci a znečišťování vody. Při posledním podzimním výlovu rybníka byla slovena tuna ryb. Vyloveno zde bylo pouze několik línů, kaprů a okounů, ve velké převaze šlo o ryby nepůvodní, přivezené již v minulosti s násadami, a to o střevličku východní (Pseudorasbora parva) a karase stříbřitého (Carassius auratus). Jednalo se zejména o mladší vývojová stádia těchto ryb do jednoho roku věku, kdy jedinec váží do 5 gramů, což znamená, že se mohlo odhadem slovit okolo 150. 000 až 200. 000 kusů, v poměru 80 % střevličky východní a 20 % karase stříbřitého. Oba dva tyto druhy mají vynikající reprodukční strategii, což umožňuje, že ve velmi krátké době mohou ovládnout svým druhem celý rybník. Střevlička východní (Pseudorasbora parva) je drobná kaprovitá ryby, která pochází z jihovýchodní Asie, oproti většině našich ryb, které se třou na jaře, se vytírá celoročně. Jde o druh ryby, která je vysoce agresivní a byl u ní pozorován tzv. fakultativní parazitismus. Je schopna vykusovat ploutve, případně i svalovinu jiných ryb. Díky své malé velikosti je schopna dostat se i do mělkých vod, kde se zdržují obojživelníci, a pokud nemá dostatek potravy, vrhá se i na ně. Karas stříbřitý (Carassius auratus) pochází z východní Asie. Je schopen vytřít se s jakoukoli kaprovitou rybou, z jiker se poté vykulí samé samičky, což vede k zvětšování jeho populace geometrickou řadou. Tato ryba je schopna přežít i značný nedostatek kyslíku, který by jiné druhy zahubil. Využívá přitom rozklad své tukové tkáně, kterým si může vytvářet kyslík. Díky tomu může přežít krátkou dobu pouze v blátě i v době, kdy je rybník vypuštěný. Pokud je ryb v rybníce mnoho a mají nedostatek potravy, míří za potravou ke dnu, kde požírají bentos, jako jsou například nitěnky, larvy pakomárů a další. Při získávání této potravy intenzivně kalí vodu, což má za následek snížení její průhlednosti. Následně nemohou ke dnu rybníka dopadat sluneční paprsky a rostliny díky tomu začínají odumírat. Spolupůsobení těchto dvou invazních druhů ryb způsobuje závažné problémy při reprodukci obojživelníků, kteří se zde vyskytují, a zároveň ničí rybniční vegetaci, na níž je tento ekosystém závislí. Žebětínský rybník bývá každoročně sloven a ponechán na krátký čas bez vody, ovšem ani to nevede k eliminaci těchto nepůvodních druhů ryb (Zajíček, 2013).
22
4.4 Další negativní vlivy působící na Přírodní památku Spolu s již výše zmíněnými problémy působí na Žebětínský rybník další faktory, jako jsou například rekreanti, chataři a myslivecké využívání rybníka. Jelikož je rybník atraktivní lokalitou pro turisty, bývá zatěžován vysokou návštěvností jak domácích obyvatel, tak i těch, kteří přijíždí za pěší turistikou. Se vzrůstající návštěvností stoupá především míra hluku, která vyrušuje hnízdící druhy vodních a mokřadních ptáků. Rekreanti s sebou často přivádějí i psy, kteří mohou být též hrozbou pro ptáky vyskytující se na rybníku i v jeho okolí. V minulosti došlo dokonce k zabití labutě velké (Cygnus olor) psem (Martiško, 1996). Z tohoto důvodu, by lidé, kteří sem své psy přivádí, měli brát zřetel na hrozící riziko. Pokud jde dále o turisty, jsou producenty velkého množství odpadků, které se v okolí rybníka nacházejí. Nejedná se pouze o zhoršení estetické stránky věci, ale mnohé odpadky při svém rozkladu mohou působit pro rostliny i živočichy toxicky. K dalším negativním vlivům bych zařadila antropický tlak, který je kromě rekreantů způsoben chataři a s nimi spojenými chatovými a zahrádkářskými koloniemi, jež obklopují téměř celou lokalitu přírodní památky. Chataři mohou způsobovat nežádoucí zatěžování okolí nevhodným ukládáním odpadu a mohou přispívat k celkové eutrofizaci vody rybníka díky tomu, že zde neexistuje kanalizace (Martiško, 2004). Několik chat je obydleno celoročně a právě ty by mohly být nevětším problémem s jejich odvodem odpadů. S několika chataři jsem mluvila. Nemohu zaručit pravdivost toho, co jsem se dozvěděla, ale bylo mi řečeno, že tři celoročně obydlené chaty v blízkosti mokřadní louky za rybníkem mají vybudované čističky a odpady z nich vypouštějí na vlastní zahrádky. Víme ovšem, jaké problémy působí domy a chaty v okolí Brněnské přehrady. Problém chybějící kanalizace by měl být časem řešen dobudováním kanalizační sítě i v této oblasti, jak jsem zjistila úřadu městské části Žebětín. Rybník bývá dále také myslivecky využíván k chovu kachen divokých (Anas platyrhynchos), které sem bývají na přelomu května a června vysazovány z umělých odchovů (Martiško, 2004). Tato skutečnost umocňuje i tak poměrně vysokou návštěvnost, se kterou je spojeno i následné přikrmování kachen divokých a zvyšování míry hluku, který působí rekreanti. Během odlovu vysazených kachen jsou ostatní druhy mokřadních a vodních ptáku rušeny a plašeny.
23
5 Hodnocení Přírodní památky Žebětínský rybník 5.1 Hodnocení současného stavu Přírodní památky Žebětínský rybník Zachovalost: 2 Z původně 9 druhů obojživelníků, kteří se na území Přírodní památky Žebětínský rybník podle Plánu péče pro období 2005-2014 vyskytovali, zde nyní můžeme nalézt druhů pouze pět. Jedná se převážně o populace ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana hnědého (Rana temporaria) a rosničky zelené (Hyla arborea). Nově zde byl zaznamenán výskyt skokana skřehotavého (Rana ridibunda), který je v této oblasti druhem novým, nejspíše zavlečeným rybáři z Jižní Moravy (Martiško, 2004). Vodního a mokřadního ptactva je tu oproti minulosti minimum (Martiško, 2004). Za hlavní důvod tohoto úbytku pokládám frekventovanou hlavní silnici v blízkosti rybníka, která je původcem nadměrného hluku rušícího ptactvo. Vodní vegetace, stejně jako vývojová stádia obojživelníků, jsou velice narušovány nevhodnou rybí obsádkou. Výskyt nepůvodních druhů ryb, především střevličky východní (Pseudorasbora parva), je zřejmý i přes neustálou snahu Agentury ochrany přírody a krajiny o každoroční výlov (Zajíček, 2012).
Struktura: 2 Struktura mokřadních společenstev je zachována pouze v okolí potoka Vrbovce, který se vlévá do rybníka (Martiško, 2004). Vzplývavá vegetace vhodná k rozmnožování obojživelníků zcela chybí. Podle mých vzpomínek a popisu rodilých pamětníků zde bylo vzplývavé vegetace v minulosti dostatek. Oproti minulým rokům zaznamenávám nárůst společenstev rákosu a orobince nutných k hnízdění mokřadních druhů ptáků, rozmnožování a úkrytu obojživelníků. Významné druhy: 3 Na území se pravidelně vyskytuje a rozmnožuje již zmíněných pět druhů obojživelníků, z toho jeden druh, skokan skřehotavý (Rana ridibunda), je druhem na této lokalitě novým.
24
Významné je v posledních letech větší zastoupení rosničky zelené (Hyla arborea), která je v ČR silně ohroženým druhem a je proto zákonem přísně chráněná (Ferenc, 2012). Při vlastním terénním výzkumu jsem zaznamenala výskyt zvláště chráněných druhů živočichů. Jednalo se o koroptev polní (Perdix perdix) a veverku obecnou (Sciurus vulgaris) v bezprostředním okolí rybníka (viz. Map. 5.). Z rostlinných druhů jsem zde zaznamenala exempláře brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa) a chrastavce křovištního (Knautia drymeia), které jsou podle červeného seznamu druhy vyžadující pozornost (C4a) (viz. Map. 4.). V minulosti se na vodách rybníku vyskytovaly i vzácné druhy mokřadní vegetace: šlo například o leknín (Nympha sp.) (Martiško, 1996). Dle vyhlášky č. 395/92 Sb. k zákonu č. 114/92 Sb. se na lokalitě v současné době nenachází žádný chráněný druh vyšší rostliny (Lustyk, 1996).
Reprodukce: 3 I přes veškeré nepříznivé faktory, jako je omezené množství mokřadní vegetace, absence vzplývavé vegetace, nevhodná rybí obsádka požírající plůdky obojživelníků, dochází k dostatečné reprodukci obojživelníků. Oproti předešlým letům je zaznamenán vzestup populace rosničky zelené (Hyla arborea), výraznější zastoupení než v letech minulých měl v roce 2012 skokan hnědý (Rana temporaria) (Ferenc, 2012). Každoročně sem přilétá i párek labutí, které se zde rozmnožují. Obnova mokřadní vegetace probíhá omezeně (Martiško, 2004). Narušení obnovy: 2 Narušení obnovy jak reprodukce, tak vodní a mokřadní vegetace je převážně způsobeno nevhodnou rybí obsádkou a změnou vodního režimu (Zajíček, 2012). Úhyn obojživelníků, vlivem pojezdu motorových vozidel, je eliminován vybudováním bariér pro bezpečnou migraci obojživelníků. Jde o betonové zábrany, zábrany z plastové fólie, padací pasti a podchody. Dále dochází k zákazu vjezdu na polní cesty v době migrace obojživelníků (ovšem s vyloučením chatařů a zahrádkářů) (Ferenc, Martiško, 2000).
25
Invazní a expanzivní druhy: 3 Největší negativní vliv na Přírodní památku Žebětínský rybník má početné zastoupení nepůvodních druhů ryb, a to karase stříbřitého (Carassius auratus) a střevličky východní (Pseudorasbora parva). Tyto druhy tvořily převážné složení výlovu v minulém roce. Byla slovena téměř tuna ryb a šlo ve většině případů o mladá vývojová stádia do jednoho roku věku. Dále se zde vyskytuje amur bílý (Ctenopharyngodon idella), jelec jesen (Leuciscus idus), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), který sem byl zavlečen rybáři. Pokud jde o nepůvodní rostlinné druhy, pak jsou to taxony ořešák královský (Juglans regia), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), rybíz bílý a červený (Ribes glandulosum, Ribes rubrum), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea var. picta) (viz. Map. 6.). Silný antropický vliv je příčinou poměrně vysokého zastoupení ruderálních druhů kolem břehových porostů (Martiško, 2004). Skládky a odpady: 3 Žádné větší skládky v přírodní památce nejsou. Většina odpadu je při levé straně rybníka v blízkosti cest. Jedná se o četné jednotlivé odpadky (plastové láhve, fólie, plechovky, obaly od jídla, igelitové tašky a dokonce i pneumatika), které tu zanechávají turisté (viz. Map. 1.). Kolem chatařské oblasti nebyl zaznamenán výskyt odpadků s výjimkou menší biologické skládky ze zahrádek. Jiné negativní vlivy: 2 Na současný stav přírodní památky má negativní vliv frekventovaná silnice v blízkosti hráze rybníka, způsobující rušení ptáků, kteří se zde ukrývají a hnízdí, dále přispívá ke znečištění ovzduší i vody. Turisté též přispívají k nadměrnému hluku a zanášení okolí množstvím odpadků.
Vysazování kachen mysliveckým sdružením
v posledních několika letech ustalo. Kachny divoké se na rybníce vyskytují v menších počtech. V okolí přírodní památky jsem nalezla jedno zařízení, které sloužilo k přikrmování kachen, ale delší dobu už nebylo využíváno. Zemědělské práce probíhají v období před nebo mezi migracemi obojživelníků, proto se jejich úhyn vlivem těžkých strojů značně zmenšil (Ferenc, 2012).
26
Nepovolené kácení a následné kradení dříví z břehových porostů můžeme zařadit mezi další negativní vlivy.
5.2 Hodnocení péče o Přírodní památku Žebětínský rybník Dokumentace: 5 Stav dokumentace lze hodnotit velice kladně. Plán péče byl zpracován dostatečně podrobně (včetně plánu zásahů, opatření, mapových příloh atd.) Na území přírodní památky byl proveden inventarizační průzkum rostlinný (Lustyk, 1996). Dobrovolníci spolupracující s Agenturou ochrany přírody a krajiny monitorují migrování obojživelníků (Zajíček, 2012). Fotodokumentace je též ve vyhovujícím stavu. Značení hranic: 5 Značení hranic pruhovým značením je dostatečné a zřetelné po celém obvodu přírodní památky. Na území je též nainstalováno několik informačních tabulí, které jsou pravidelně kontrolovány a v případě poškození následně opraveny. Území je dále označeno několika tabulemi se státním znakem.
Cesty: 2 Pokud jde o cesty, největším zdrojem negativních vlivů je frekventovaná asfaltová silnice u hráze rybníku, která leží v ochranném pásmu přírodní památky. Je původcem nadměrného hluku, který plaší zvěř. V dřívějších letech byla silnice dokonce v období migrace obojživelníků na několik dní úplně uzavřena, aby byly ztráty na životech eliminovány. Rybník dále z obou stran lemují polní cesty, které umožňují zvyšování návštěvnosti turistům. Obě cesty jsou v období migrace uzavřené a opatřené cedulemi se zákazem vjezdu. Ochranné pásmo: 2 Vedle hráze rybníku vede frekventovaná komunikace, která protíná ochranné pásmo, což není ideální. Pravá i levá strana ochranného pásma je tvořena polními cestami, kolem nichž je zemědělci osázen trvalý travní porost vhodný pro přechod obojživelníků v době jejich migrace. Po celém obvodu jsem zaznamenala výskyt invazních druhů, pocházejících převážně ze zahrádek.
27
Omezování vnějších negativních vlivů: 3 Agentura ochrany přírody a krajiny se snaží každoročně o výlov nepůvodních ryb, které působí negativním vlivem, jak na obojživelníky, tak rostlinnou vegetaci. Jak jsem mohla vidět při podzimním výlovu, k jejich odstranění bohužel stále nedochází. Na polích směrem k Bystrci byl zemědělci pěstován trvalý travní porost a první kosení a odvoz sena proběhlo mezi tahy dospělců a metamorfovaných obojživelníků (Ferenc, 2012). To zabránilo úhynu mnoha kusů obojživelníků vlivem zemědělských prací. Péče o obnovu: 3 Aby nedocházelo k usmrcování obojživelníků v době jejich migrace, bylo vybudováno kolem celého rybníku i v jeho okolí množství zábran (betonové zábrany, zábrany z plastové fólie, podchody a padací pasti). Podle průzkumu dobrovolných pracovníků zkoumajících migraci obojživelníků svou funkci plní. Známkou toho je značně menší počet usmrcených jedinců motorovými vozidly na asfaltové silnici. Velice vhodné by bylo zajistit obnovu mokřadní a vodní vegetace, která by sloužila nejen obojživelníkům, ale též mokřadním ptákům, kteří by v ní nacházeli bezpečí a místo k hnízdění. Dále by bylo potřeba vybudovat drobné tůně v potoční nivě, které jsou vhodným místem pro rozmnožování obojživelníků. Zásahy: 3 Jak už bylo uvedeno výše, kolem celého rybníka i v jeho okolí byla vybudována zařízení k bezpečné migraci obojživelníků, kteří jsou hlavním předmětem ochrany tohoto území. Důležitým faktorem ve funkčnosti padacích pastí je práce dobrovolníků, kteří padací pasti pravidelně kontrolují a nalezené jedince přenáší na bezpečná místa k pokračování jejich cesty. V době migrace (jak jarní, tak podzimní) je zakázán vjezd na polní cesty. Agentura ochrany přírody a krajiny se každoročně snaží o výlov rybníku a následnou eliminaci nepůvodních druhů ryb, které se v rybníku nacházejí. Zemědělci se termíny kosení, louky a polí v okolí snaží směřovat na období před migracemi obojživelníků nebo během nich. Žebětínští dobrovolní hasiči čistí podchody pro obojživelníky dvakrát ročně.
28
Dosahování cílů ochrany: 2 Díky vybudování zábran pro bezpečnou migraci obojživelníků se v minulém roce značně snížil úhyn mnoha kusů obojživelníků pod koly motorových vozidel. To svědčí o jejich funkčnosti (Ferenc, 2012). I přes veškerou snahu Agentury ochrany přírody a krajiny o každoroční upuštění rybníku a následný výlov ryb se nedaří dosáhnout absence nepůvodních druhů ryb, které jsou důvodem degradování vodní vegetace a úhynu obojživelníků. K plánovanému odbahnění rybníku, které by vedlo ku prospěchu obnovy vodních rostlinných společenstev a eliminaci nepůvodních druhů ryb, ještě nedošlo. Hráze rybníku, konkrétně bezpečnostní přeliv, je ve velice zchátralém stavu, jeho oprava je do budoucna nutná. Pro rozmnožování je vhodným prostředím vodní vegetace a tůně. Vybudování tůní by bylo přínosem pro reprodukci obojživelníků, k jejich realizaci se ještě nepřikročilo.
29
5.3 Tabulkové vyjádření výsledného hodnocení
Narušení obnovy
Invazní a expanzivní druhy
Skládky a odpad
Jiné negativní vlivy
2
2
3
3
2
3
3
2
Výsledné hodnocení stavu
Reprodukce
955
Kat. Název území území Žebětín Žebětínský rybník
Významné druhy
Kód
Struktura
Hodnocení současného stavu
Zachovalost
Tab. 1. Hodnocení současného stavu
48 Š
Datum hodnocení Hodnotitel 4.10.2012 Pospíšilová Kristýna
Omezování vnějších neg. vlivů
Péče o obnovu
Zásahy
Dosahování cílů ochrany
5
5
2
2
3
3
3
2
Datum hodnocení Hodnotitel 4.10.2012 Pospíšilová Kristýna
30
Výsledné hodnocení péče
Ochranné pásmo
955
Kat. Název území území Žebětín Žebětínský rybník
Cesty
Kód
Značení hranic
Hodnocení péče
Dokumentace
Tab. 2. Hodnocení péče
57
P
5.4 Grafické vyjádření výsledného hodnocení Graf 1. Grafické vyznačení hodnotících kritérií
5.5 Celkové slovní vyjádření výsledného hodnocení Stav Přírodní památky Žebětínský rybník je vyhodnocen jako špatný. Tato skutečnost je výsledkem zejména absence mokřadní vegetace, na které je závislé rozmnožování obojživelníků, kteří jsou předmětem ochrany této přírodní památky. Podmínky pro hnízdění a výskyt mokřadních a vodních druhů ptáků jsou na této lokalitě též špatné. Na stav Přírodní památky Žebětínský rybník vysoce negativně působí nevhodná rybí obsádka, dále agrotechnické práce, které se v okolí provádí a blízkost frekventované motorové komunikace. Péče o Přírodní památku Žebětínský rybník je vyhodnocena jako průměrná. Velice pozitivně hodnotím dokumentaci, kvalitu značení této přírodní památky a instalaci informačních tabulí, které jsou v případě poškození, jak jsem se dozvěděla na obecním úřadě, ihned opraveny. Pozitivně bych též ohodnotila snahu Agentury ochrany přírody a krajiny o každoroční výlov rybníka a vybudování podchodů a bariér pro migrující obojživelníky, u kterých se jejich funkčnost potvrdila (Ferenc, 2012).
31
6 Návrhy dalšího postupu Aktuálně je důležitá snaha o eliminaci nevhodné rybí obsádky, která se v rybníku vyskytuje. Řešením by měly být pravidelné každoroční výlovy rybníka a velice přínosné by bylo jeho odbahnění pro obnovu a rozšíření vhodných podmínek rozvoji mokřadních druhů rostlin i živočichů. Na toto odbahnění nejsou již delší dobu finanční prostředky, ale podle Agentury ochrany přírody a krajiny je v brzké době plánováno. Bylo by také potřebné rozšířit plochu s mokřadní vegetací a vytvořit mozaiku drobných tůní, jako vhodné místo k reprodukci obojživelníků. Výstavba tůní byla podle plánu péče plánována, avšak k jejímu uskutečnění ještě nedošlo. Každoročně je potřeba provádět kosení travních ploch v okolí potoční nivy, aby se zamezilo nežádoucí sukcesi, která má vliv na snižování druhové diverzity a jsou s ní též spojeny změny původních rostlinných společenstev. Dále by bylo vhodné, aby agrotechnické práce navzájem nekolidovaly s tahy dospělých obojživelníků a metamorfovaných jedinců obojživelníků. Pokud jde dále o zemědělské práce, bylo by přínosné nevysazovat v okolí zemědělské plodiny, které je potřeba ošetřovat chemickými prostředky, a tyto plodiny nahradit trvalým travním porostem. Důležitým faktorem na zlepšení stavu Přírodní památky Žebětínský rybník je i ekologická výchova, která by mohla přispět ke snížení hluku rušícího hnízdící ptactvo, způsobeného turisty, a míra zanešeného odpadu by se též mohla zmenšit. Ochranné bariéry (fóliové zábrany, betonové zábrany, podchody a padací pasti), je třeba udržovat ve funkčním stavu a vždy před tahy dospělců i metamorfovaných jedinců je potřeba podchody čistit. Toto čištění provádí dvakrát ročně sdružení místních hasičů. Kromě čistění ochranných bariér je neodmyslitelnou součásti udržení jejich funkčnosti také výpomoc dobrovolníků, kteří obojživelníky z padacích pastí přenášejí na bezpečná místa k pokračování jejich migrace. Bezpečnostní přeliv hráze je v havarijním stavu. Do budoucna hrozí, že se v betonu, ze kterého je vybudován, vytvoří prasklina, díky které by mohl rybník posléze vytékat. Tato situace by mohla zapříčinit zarostení plochy rybníka náletem ruderálních druhů rostlin a porostem vrb. Proto je třeba bezpečnostní přeliv opravit.
32
7 Diskuze V diskuzi své práce bych se chtěla zaobírat otázkou, zda jsou veškeré bariéry pro bezpečnou migraci obojživelníků vhodné, či například padací pasti působí obojživelníkům následné zdravotní újmy a jejich vybudování vhodné není. Za základní informace k diskuzi mi poslouží Závěrečná zpráva o průběhu tahů obojživelníků v roce 2012 v oblasti Přírodní památky Žebětínský rybník (Ferenc, 2012) a ekologický článek Nestresujte žáby přenášením. Raději je přejeďte! (Klos, 2012), kde své názory na tuto problematiku prezentuje několik herpetologů. Dále mi poslouží bakalářská práce Balšíkové (2011), která hodnotila instalovaná zařízení na ochranu obojživelníků v okolí Přírodní památky Žebětínský rybník. Zpráva Ference (2009) uvádí, že funkčnost bariér pro bezpečnou migraci obojživelníků se potvrdila. Svůj názor dokládá pravidelným monitorováním přírodní památky, kdy v roce 2012 nedošlo, díky instalovaným zařízením, k žádnému úhynu obojživelníků na komunikaci spojující obec Žebětín a Bystrc. Balšíková (2011) se na základě vlastního pozorování shoduje s Ferencem (2012). Během svého monitorování též nezaznamenala žádnou přejetou žábu na již zmíněné motorové silnici. S názory Ference i Balšíkové ovšem velmi radikálně nesouhlasí herpetolog Ivan Zwach (Klos, 2012), který uvádí, že přenášení obojživelníků vede ke zhoršení jejich zdravotního stavu, ke ztrátě rozmnožovacích schopností a někdy dokonce i ke smrti. Názor Zwacha potvrzuje i ochránce Miroslav Dvorský (Klos, 2012), který je přesvědčen, že na lokalitách, kde jsou použity ochranné zábrany, se počet obojživelníků oproti jejich původnímu počtu rapidně snížil. Důvod přikládá stresu, kterým jsou zvířata vystavena pádem do pastí a výsledkem toho si v dalších letech vybírají trasy jiné. Opačně se k této problematice staví herpetolog Roman Rozínek (Klos, 2012), který se přiklání k názorům Ference (2012) a Balšíkové (2011) a uvádí, že stresování obojživelníků, vlivem pádu do pastí nemůže nikdo jen tak potvrdit, ale tisíce žab, které byly zachráněny díky bariérám a přenášením před koly aut, dokázat lze. Co se ovšem týká pevných zábran po obou stranách vozovek se obě strany ve sporu o obojživelníky shodnou. Díky vlastnímu pozorování během terénních průzkumů přírodní památky jsem přesvědčena, že zábrany pro bezpečnou migraci žab svou funkci plní. Na druhou stranu mohu potvrdit, že počet obojživelníků, vyskytujících se na území Přírodní památky
33
Žebětínský rybník se oproti minulosti výrazně snížil. Důvodem nemusí ovšem být ochranné bariéry, ale mnoho dalších negativních faktorů, které na přírodní památku působí.
8 Závěr Tato bakalářská práce mi pomohla rozšířit vědomosti o přírodní památce, která se nachází v okolí mého bydliště a přivedla mě k zájmu o ochranu životního prostředí a přírodu. Cílem mé práce bylo posoudit Přírodní památku Žebětínský rybník z hlediska výskytu vzácných nebo ohrožených druhů živočichů a rostlin. O lokalitě jsem si prostudovala dostupnou dokumentaci a podrobila ji terénním průzkumům, během kterých jsem se snažila o určení a zaznamenání těchto vzácných a ohrožených rostlinných i živočišných druhů, dále jsem monitorovala i druhy nepůvodní. Rovněž jsem se snažila na území této přírodní památky zjistit negativní faktory, které jsou původcem zhoršení jejího stavu v posledních letech. V minulosti se jednalo o oblíbené místo starousedlíků, rekreantů, dětí i chatařů. Byla to oáza klidu a ráj milovníků zvířat. Především byla tato lokalita velice prosperující z hlediska výskytu početných populací obojživelníků. Nyní se zde z původně 9 registrovaných druhů obojživelníků, vyskytuje druhů pouze 5, z nichž jeden je druhem nepůvodním. Jednotlivé počty žab se též rapidně snížily. Tato skutečnost je zapříčiněná především nevhodnou rybí obsádkou, která má výrazný vliv na úbytek populací obojživelníků. Přestože je Přírodní památky Žebětínský rybník ve špatném stavu, zůstává stále vhodným místem pro život obojživelníků. Toto tvrzení dokládá rozšíření populace rosničky zelené (Hyla arborea), která je v České republice silně ohroženým druhem. Do budoucna je třeba, aby byla tomuto místu nadále věnována zvýšená pozornost a veškeré negativní faktory, na ni působící, byly eliminovány do takové míry, aby Žebětínský rybník mohla prosperovat tak, jak tomu bylo dříve a zůstal tu i pro další generace.
34
9 Seznam literatury [1] BALŠÍKOVÁ A., Posouzení vhodnosti lokality Žebětínský rybník pro výskyt obojživelníků (Amphibia) a zhodnocení instalovaných zařízení na ochranu obojživelníků. Bakalářská práce, MZLU v Brně, Brno, 2011, 49 s. [2] ČUHELOVÁ L., Osobní sdělení. Brno, 2013 [3] FERENC J., Závěrečná zpráva o průběhu tahu obojživelníků v roce 2012 v oblasti Přírodní památky Žebětínský rybník. Brno, 2012 33 s. [4] FERENC J., Opatření pro bezpečnou migraci žab přes komunikaci v oblasti Přírodní památky Žebětínský rybník. Technická zpráva, Brno, 2009, 3 s. [5] FERENC J., MARTIŠKO J., Dobudování opatření pro bezpečnou migraci obojživelníků v oblasti Přírodní památky Žebětínský rybník. Technicko ekonomické zadání, Brno, 2000 [6] CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. (eds.), Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2001, 308 s. ISBN 8086064-55-7. [7] LUSTYK P., Botanický průzkum PP Žebětínský rybník Brno, 1996, 3 s. [8] MACKOVČIN, P. -- JATIOVÁ, M. -- DEMEK, J. -- SLAVÍK, P. a kol. Brněnsko. In: Mackovčin P. (ed.), Chráněná území ČR. Svazek IX. 1. vyd. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 2008. 932 s. ISBN 978-80-86064-66-6. [9] MARTIŠKO J., Přírodní památka Žebětínský rybník -Plán péče pro období 2005-2014. Brno, 2004, 20 s. [10] MARTIŠKO J., Přírodní památka Žebětínský rybník -Plán péče pro období 1996-2005. Brno, 1996, 15 s. [11] MIKÁTOVÁ, B. -- VLAŠÍN, M. Ochrana obojživelníků. 3. vyd. Brno: EkoCentrum, 2002. 137 s. Metodika Českého svazu ochránců přírody. ISBN 80902203-9-8. [12] VLAŠÍN, M. Klíč k určování obojživelníků a plazů. 2. vyd. Brno, 1995. 55 s. ISBN 80-901668-7-3. [13] ŠMITÁK J., Chráněná příroda města Brna. 1. vyd. Brno: Rezekvítek, 1992. 87 s. [14] ZAJÍČEK R., Osobní sdělení, Brno, 2012-2013
35
Internetové zdroje [1] KLOS, Č., Nestresujte žáby přenášením. Raději je přejeďte! [online] citováno 10.4.2013. Dostupné na World Wide Web:
36
10 Seznam příloh Obr. 1. Přírodní památka Žebětínský rybník Obr. 2. Vodní plocha Přírodní památky Žebětínský rybník Obr. 3. Betonové zábrany pro bezpečnou migraci obojživelníků Obr. 4. Fóliové zábrany pro bezpečnou migraci obojživelníků Obr. 5. Odpadky nalezené na území Přírodní památky Žebětínský rybník Obr. 6. Nepouživané myslivecké zařízení Obr. 7. Ropucha obecna (Bufo bufo) Obr. 8. Ropucha obecna (Bufo bufo) Obr. 9. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) Obr. 10. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) Obr. 11. Rozvodněný potok Vrbovec Obr. 12. Rozvodněný potok Vrbovec Obr. 13. Slepýš křehký (Anguis fragilis) Obr. 14. Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širokolistý (Typha latifolia) Obr. 15. Skokan hnědý (Rana temporaria) Mapové přílohy vytvořené v ArcMap10 Map. 1. Nalezené odpadky na území Přírodní památky Žebětínský rybník Map. 2. Orientační vyznačení Přírodní památky Žebětínský rybník Map. 3. Skupiny typů biotopů Přírodní památky Žebětínský rybník Map. 4. Vzácné a nepůvodní druhy rostlin na území PP Žebětínský rybník Map. 5. Vzácné druhy živočichů na území PP Žebětínský rybník Map. 6. Neofyty nalezené na území Přírodní památky Žebětínský rybník
37
Obr. 1. Přírodní památka Žebětínský rybník
Obr. 2. Vodní plocha Přírodní památky Žebětínský rybník
38
Obr. 3. Betonové zábrany pro bezpečnou migraci obojživelníků
Obr. 4. Fóliové zábrany pro bezpečnou migraci obojživelníků
39
Obr. 5. Odpadky nalezené na území Přírodní památky Žebětínský rybník
Obr. 6. Nepouživané myslivecké zařízení
40
Obr. 7. Ropucha obecna (Bufo bufo)
Obr. 8. Ropucha obecna (Bufo bufo)
41
Obr. 9. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa)
Obr. 10. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa)
42
Obr. 11. Rozvodněný potok Vrbovec
Obr. 12. Rozvodněný potok Vrbovec
43
Obr. 13. Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Obr. 14. Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a orobinec širokolistý (Typha latifolia)
44
Obr. 15. Skokan hnědý (Rana temporaria)
45
