MASARYKOVA UNIVERZITA. Volební geografie Švýcarska parlamentní volby a referenda posledního desetiletí

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie

Volební geografie Švýcarska – parlamentní volby a referenda posledního desetiletí Bakalářská práce

Matyáš Kolmistr

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D. UČO: 333290 Obor: Politologie a Bezpečnostní a strategická studia Imatrikulační ročník: 2008 Brno, 2011

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Volební geografie Švýcarska – parlamentní volby a referenda posledního desetiletí vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Hradci Králové, 10. 5. 2011

.................podpis...................................

1

Poděkování Za cenné rady, podněty, připomínky a čas, který mi věnoval, bych zde rád poděkoval vedoucímu práce, doktoru Michalu Pinkovi.

2

Obsah 1. Úvod

...5

2. Použitá metodologie

...7

3. Představení Švýcarska

...9

3.1. Základní charakteristika země

...9

3.2. Politický systém

...9 ...11

4. Stranický a volební systém 4.1. Volební systém

...11

4.2. Stranický systém

...12

4.3. Svobodomyslná demokratická strana – FDP

...13

4.4. Křesť ansko-demokratická lidová strana – CVP

...14

4.5. Sociálně demokratická strana Švýcarska – SPS

...15

4.6. Švýcarská lidová strana – SVP

...16

4.7. Švýcarská strana zelených – GPS

...17 ...18

5. Zkoumané volby 5.1. Volby 1999

...18

5.2. Volby 2003

...19

5.3. Volby 2007

...20

6. Zkoumaná referenda

...22

6.1. Představení dat referend

...22

6.2. Referendum 2002 – O ochraně nenarozeného dítěte a matky v nouzi

...24

6.3. Referendum 2005 – Schengen a Dublin

...26

6.4. Referendum 2009 – lidová iniciativa Proti minaretům

...28

7. Volební geografie politických stran

...30

7.1. Volební geografie FDP

...31

7.2. Volební geografie CVP

...32

7.3. Volební geografie SPS

...35

7.4. Volební geografie SVP

...37

7.5. Volební geografie GPS

...39

8. Území potenciálních zisků Švýcarské lidové strany

...41

9. Závěr

...46

3

Použitá literatura

...48

Seznam zkratek

...53

Příloha – legenda k mapám švýcarských volebních obvodů

...54

Rozsah práce (text a poznámkový aparát): 79 107 znaků včetně mezer.

4

1. Úvod Charakteristickým rysem stranických systémů západní Evropy je přibližně v posledních dvaceti letech nebývalý vzestup podpory politických stran krajně pravicového smýšlení. Zmínit můžeme v této souvislosti úspěchy francouzské Národní fronty v devadesátých letech, završené účastí jejího lídra Le Pena v druhém kole prezidentských voleb roku 2002, belgický extrémně pravicový Vlámský blok, jenž se stal v devadesátých letech nejsilnější formací stranického spektra, nizozemská uskupení Pima Fortuyna, italské formace podílející se na přeměně politiky v krizi První italské republiky utvářející se kolem Silvia Berlusconiho, nebo Umberta Bossiho, Svobodomyslnou stranu Rakouska Jörga Haidera a další. Do takto nastíněného trendu pak přesně zapadá Švýcarská lidová strana, jenž je pro tuto práci stěžejním objektem výzkumu. Společnými znaky těchto krajně-pravicově populistických stran jsou především nacionalismus, etnocentrismus, xenofobie, hesla o obraně společenství a národní identity proti cizincům, kritika státního aparátu, jeho nevýkonnosti a nákladnosti sociální politiky, zvýrazňování hlasu lidu nespokojeného se současným stavem politiky a důraz na přímou demokracii (Bankowicz 2002: 55). Moderní extrémně pravicové strany se liší od „tradičních“ dnes obvykle marginálních politických stran tohoto ražení především svou populistickou strategií a rétorikou. Vzniká zde otázka, jak populismus definovat a určit. Guy Hermet tento fenomén popisuje jako politický instrument a svébytný směr, pro nějž je typické podřizování rétoriky vůli voličů a z toho vyplývající možná nekoherentní ideová náplň. Populismus se objevuje častěji na pravém okraji stranického spektra, není to však podmínkou. Belling v této souvislosti varuje před jeho ztotožněním s pravicovým extremismem, což je mylné a zavádějící (Belling 2002: 432). Rapidní vzestup Švýcarské lidové strany (SVP) od devadesátých let do posledních voleb do švýcarské Národní rady v roce 2007 ji vystavuje zvýšenému zájmu vědců a badatelů, zmiňme například práce Christophera T. Husbandse (2000), Damira Skenderovice (2007), Daniela Oesche (2008), studii Vojtěcha Bellinga (2002) a další. Podporou moderní pravicově populistické strany SVP se bude zabývat částečně i tato práce. Klade si za cíl primárně pomocí metod volební geografie zjistit, zda podpora lidové strany ve Švýcarsku prolíná s podporou jejích stanovisek v referendech týkajících se témat vybraných dle výše popsaných rysů pravicově populistické politiky a níže popsaných základních programových bodů strany. Výstupem této práce dále bude určené území, jehož obyvatelstvo významně podporuje

5

politiku SVP ve vybraných tématech referend a kde se zároveň nenachází stabilní podpora zkoumané strany. Tedy území, ve kterém má strana možnost získat, díky své politice, širší podporu. Práce si neklade za cíl predikovat budoucí nové volební zisky strany, jedná se pouze o nastínění jejích možností. Dalšími cíli této práce je stručné představení Švýcarské konfederace, jejího politického a stranického systému, popis a analýza výsledků a témat kampaní jednotlivých voleb, jejichž výsledky budou využity jako základ datové báze, dále představení a analýza výsledků trojice vybraných referend, jenž poslouží podobně jako určené volby. Cílem práce je rovněž zjištění území volební podpory jednotlivých vybraných stran v rámci Švýcarska, území jejich stabilní podpory a míry asociace jejich volebních výsledků a stanovisek v referendech. Základem datové báze této práce jsou výsledky posledních třech švýcarských parlamentních voleb a třech vybraných referend dle volebních obvodů, volně získané z webových stránek Švýcarského statistického úřadu. Konkrétně se jedná o volby z let 1999, 2003 a 2007 a referenda z let 2002, 2005 a 2009. Sada lidových hlasování byla kvůli co nejreprezentativnější analýze a zjištění výše nastíněných cílů vybrána tak, aby jejich datace prolínala volebními roky a zároveň aby jejich obsah vystihoval základní témata politiky lidové strany. V roce 2002 jde o hlasování o liberalizaci či zákazu umělého přerušení těhotenství, referendum 2005 rozhodlo o přístupu země k Schengenským a Dublinským úmluvám a ve vybraném referendu z roku 2009 lid rozhodoval o zákazu výstavby minaretů. Dále je čerpáno z odborné literatury věnující se problematice zkoumaného politického systému a jeho stranám domácí a zahraniční provenience. Pro analýzu jednotlivých voleb a referend jsou rovněž využity odborné publikace především švýcarského a anglosaského původu, články zpravodajských webů a informace z webových stránek švýcarských státních institucí. Veškeré výpočty v této práci jsou vlastní, zjištěné na základě popsaných zdrojů dat.

6

2. Použitá metodologie Základní přístup k problematice a využívaná metodologická báze vychází z oboru volební geografie, podoboru politické geografie a politologie, který má nejstarší tradici ve francouzské geografické škole od počátku 20. století (Pink 2005: 149). Zkoumání volební geografie charakterizuje Blažek a Kostelecký jako studium geografických aspektů organizace, provedení a výsledků voleb (Blažek a Kostelecký 1991: 1). Tato práce se z nastíněného pohledu věnuje výhradně geografii volebních výsledků. K zjištění území, ve kterém politické strany a stanoviska v referendech získala podstatnou podporu nám poslouží metoda zjištění „území volební podpory“, jak ji ve svém výzkumu definoval Jehlička a Sýkora. Tato metoda vychází teoreticky ze „zachycení intenzity volební podpory jednotlivých stran v příslušných územních jednotkách, na jehož základě jsou vymezovány oblasti, v nichž strany dosahují určité úrovně volební podpory. Tyto oblasti, které představují koncentraci 50% z celkového počtu hlasů získaných stranou v daných volbách, nazýváme územím volební podpory politických stran“ (Jehlička a Sýkora 1991: 84, více Šaradín 2006: 248). Prakticky výzkum probíhá seřazením výsledků stran v obvodech dle procentuálního zisku a následným načítáním absolutních hodnot hlasů do dosažení poloviny celkového zisku hlasů. Průnikem území volební podpory všech tří pojednávaných voleb pro jednu stranu pak získáme užší území stabilní podpory stran (Jehlička a Sýkora 1991: 84). Stejným způsobem je postupováno při zjišť ování území podpory určeného stanoviska v referendech a následném určení území stabilní podpory určené politiky. Při hodnocení a interpretaci takto vzniklých území je však třeba mít na paměti několik detailů. Zaprvé, pro to, aby vzniklo území volební podpory strany, je pokaždé nutná jiná výše procentuálního zisku v obvodu. Nelze tudíž říci, že je jedna strana ve svém území volební podpory stejně silná, jako strana druhá ve svém území. Navíc, jak podotýká Jehlička a Sýkora níže, jádrová území představující regiony s rozhodující intenzitou volební podpory nesmí být ztotožňovány s vymezením oblastí, ve kterých daná strana zvítězila (Ibidem: 85). Dalším problematickým momentem je míra volební účasti. Ta spolu s rozličnou schopností politických stran mobilizovat své voliče kvantitativní výzkum volebních výsledků zkresluje a rovněž proto je třeba velké opatrnosti při interpretaci výsledků (Čermák a Kostelecký 2004: 484). Další použitou metodou pro charakteristiku volebních výsledků je zjištění a srovnávání jejich regionální variability a jejích trendů. Zde je třeba určit pro všechny

7

zkoumané strany, volby a referenda variační koeficient. Ten spočítáme jako podíl směrodatné odchylky a průměru, čímž získáme relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru (Hendl 2006: 97). Díky těmto datům jsme schopni porovnat míru regionálních rozdílů volební podpory jednotlivých stran a zjistit jejich případné tendence. Pro měření regionální stability v obvodech mezi jednotlivými volbami, případně měření míry asociace mezi názorem v referendu a podporou určité strany je v této práci využíván Pearsonův korelační koeficient. Hodnoty koeficientu interpretujeme dle pásem síly asociace: r = 0,1 – 0,3 značí malou sílu asociace, r = 0,3 – 0,7 střední a r = 0,7 – 1 značí velkou sílu (Hendl 2006: 246). Pro všechny výpočty byl použit program společnosti IBM SPSS Statistics, verze 19. Výše byla definována základní datová báze, ze které práce vychází. Je však třeba vymezit volební obvody, se kterými veškeré výpočty operují. Švýcarsko je rozděleno na 26 nestejně velkých kantonů, což představuje i při své na západoevropské poměry malé rozloze dosti nepočetné a tudíž nepřesné sady dat. Proto jsou jako základní jednotka výzkumu využity volební obvody (die Bezirke), kterých bylo v posledních volbách roku 2007 169. Tyto obvody s sebou přinášejí značné komplikace, vzhledem k tomu, že kantony v průběhu času nezřídka mění jejich počet a hranice. Ve zkoumaném období se změny v rozložení obvodů týkají především kantonů Sankt Gallen, Graubünden a Vaadt. Pro výpočty korelací mezi jednotlivými výsledky je proto použit „standardizovaný“ seznam obvodů, tedy pouze ty obvody, které se mezi volbami územně shodují. Těch zůstává celkem 156, což pro účely této práce dostačuje. Pro výpočty variačních koeficientů a území volební podpory jsou pro větší přesnost a reprezentativnost dat použity kompletní seznamy obvodů. Tato práce se v rámci širokého švýcarského stranického spektra zabývá pouze omezeným počtem stran, jenž jsou, s výjimkou Strany zelených, uznávány za relevantní. Relevanci politických stran definuje Sartori pomocí jejich koaličního či vyděračského potenciálu (Sartori 2005: 127). Zkoumání stranického systému Švýcarska se však vzhledem k politickému systému a především magické formuli Sartoriho modelům poněkud vymyká. Proto jsou pro tuto práci vybrány čtyři na spolkové úrovni jednoznačně nejsilnější politické strany, které se podílejí na vládní „velké koalici“ a jedna strana nevládní s menšími zisky. Jsou jimi Svobodomyslná demokratická strana, Křesť ansko-demokratická lidová strana, Sociálně-demokratická strana a Švýcarská lidová strana. Jedinou zahrnutou nevládní stranou je Švýcarská strana zelených, která je velikostí podpory mezistupněm mezi stranami vládními a stranami na spolkové úrovni marginálními. Strana zelených je pro tento výzkum platná díky stále se zvyšujícím volebním ziskům a stabilnímu přibližovaní se nejslabším vládním stranám. 8

3. Představení Švýcarska 3.1. Základní charakteristika země V současné době je Švýcarsko poměrně malým vnitrozemským alpským státem, jeho rozloha činí 41 293 km2. Jedná se o spolkovou republiku, tvořenou dvaceti kantony a šesti polokantony, které si zachovávají velkou míru autonomie. Na území žije přibližně 7,4 milionu obyvatel, z čehož je 20% cizinců. Země se štěpí na čtyři překrývající se oblasti podle čtyřech oficiálních jazyků, jimiž jsou němčina, francouzština, italština a rétorománština. Němčina je jazykem většinovým, primárně se jím dorozumívá 63,5% obyvatelstva, především na severu, severovýchodě a východě země. Francouzština převládá především v západní třetině země a používá jí 19,5% z celkového počtu obyvatel. Italština je nejběžnější na jihu země v kantonu Tessin (Ticino), používá ji 7,5% obyvatel. Rétorománštinou jako primárním jazykem hovoří marginální část obyvatelstva (cca 0,5%) a to především za východě země v kantonu Graubünden. Toto jazykové rozvrstvení přibližně1 kopíruje konfesní rozdělení. Přibližně 46% obyvatelstva jsou římští katolíci, 40% je protestantů (luteráni a kalvinisti) a to především v německy mluvících částech země. Přes 12% obyvatel je bez vyznání. Jako shrnutí výše uvedených fakt je důležité konstatovat, že Švýcarsko je jednou z nejvíce pluralitních zemí současné Evropy (Klíma 1998: 75).

3.2. Politický systém Švýcarská ústava2 zakládá státní zřízení s federální strukturou, proporčním volebním systémem, významným institutem přímé demokracie a vysokou mírou konsenzuálnosti. Všechny tyto znaky jsou důsledkem dlouhého vývoje politického systému a snahy o stabilní a funkční vládnutí ve státu jazykově (etnicky) a nábožensky velmi rozrůzněném. Vrcholným orgánem exekutivní moci je Spolková rada (Bundesrat). Tato švýcarská vláda funguje od roku 1959 prakticky jako velká koalice, s neměnícím se počtem zástupců

1

Termín přibližně je zde nasnadě, korelace etnického a konfesního dělení je zde významná, stále je však jistý prostor pro křížení etnických a náboženských „cleavages“. 2 Aktuální ústava byla přijata roku 1999.

9

nejsilnějších parlamentních politických stran podle výše zmíněné magické formule. Spolková rada má stabilně sedm členů (ministrů). Zastoupenými stranami zde byly FDP (2 ministři), CVP (2 členové), SPS (2 zástupci) a SVP (1 ministr). Tato logika byla změněna po volbách roku 2003, kdy se SVP stala nejsilnější formací stranického spektra a následně přejala jedno křeslo od momentálně nejslabší „koaliční“strany CVP. Spolkový prezident zde jako samostatná instituce neexistuje, parlament jej vybírá s roční periodou z členů Spolkové rady. Další zajímavostí je, že v této zemi, kde bylo volební právo žen na spolkové úrovni ustaveno až roku 1971, v současné době ve vládě početně převládají ženy (Der Schweizerische Bundesrat 2011). Legislativní mocí disponuje dvoukomorové Spolkové shromáždění. Jedná se o symetrický bikameralismus, kdy Národní rada proporčně zastupuje zájmy lidu a Stavovská rada reprezentuje kantony. Švýcarský parlament nezasedá permanentně a není tvořen profesionálními politiky. (Die Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament 2011). Tento systém nevytváří nežádoucí kastu „politických funkcionářů“, dochází však ke střetům zájmů a koncepce je dlouhodoběji diskutována (Jeřábek 2005: 247). V Národní radě zasedá 200 poslanců volených v jednotlivých kantonech poměrně vzhledem k počtu obyvatel. Stavovská rada je tvořena 46 členy, každý z kantonů deleguje dva a polokantony jednoho člena. Obě komory mají právo legislativní iniciativy a předloha zákona jimi musí projít shodně (Die Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament 2011). Charakteristické pro zkoumanou zemi jsou instituty přímé demokracie. Nejprve je nutno podotknout, že Švýcarský model se nerovná lidovému zákonodárství. Pojednávané instituty hrají významnou roli korektivy parlamentních rozhodnutí, nenahrazují je. Jedná se tedy o systém „polopřímé demokracie“ (Jeřábek 2005: 253). V zemi je uplatňováno vícero typů lidových hlasování, respektive existuje vícero možností takové hlasování iniciujících. První z nich je tzv. obligatorní referendum (Obligatorisches Referendum). Lidu či kantonům musí být díky tomuto institutu umožněno hlasovat o nejvýznamnějších legislativních krocích, jako jsou změny federální ústavy, otázky participace v mezinárodních společenstvích či organizacích kolektivní bezpečnosti a federální ustanovení, která nemají základ v ústavě a budou platná déle než jeden rok. Další variantou je fakultativní referendum (Fakultatives Referendum). To funguje jako nástroj lidu ke korigování legislativních rozhodnutí, která by standardně lidovému hlasování předložena nebyla. K uskutečnění referenda je třeba 50 000 podpisů či vůle osmi kantonů. Tato cesta k hlasování je využívaná především zájmovými svazy. Posledním institutem přímé demokracie je zde lidová iniciativa (Volksinitiative). Díky ní má skupina voličů (100 000) právo předložit k hlasování návrh na částečnou či kompletní 10

ústavní revizi. V případě kladného přijetí návrhu lidem je Spolkové shromáždění povinno se zákonem zabývat (Die Bundesversammlung - Das Schweizer Parlament 2011). Ze tří lidových hlasování, jimiž se kromě sady voleb do Národní rady tato práce zabývá, vznikly dva případy (z let 2002 a 2009) variantou lidové iniciativy, v případě třetím (z roku 2005) se jednalo o obligatorní referendum.

4. Stranický a volební systém 4.1. Volební systém Švýcarský volební systém do Národní rady se během novodobé historie země přirozeně vzhledem k národnostní, potažmo jazykové a náboženské pluralitě ustavil jako systém poměrného zastoupení s volnou kandidátní listinou. 200 křesel je rozděleno poměrně podle počtů obyvatel mezi 26 kantonů, které tvoří základní volební teritoria. Tato logika přidělení mandátů přináší početně velice rozličné obvody. V rámci nejlidnatějšího kantonu Zürich se obsazuje 36 poslaneckých křesel, zatímco v nejmenších (polo)kantonech pouze jedno. To například oproti Nizozemí, kde je země jediným volebním obvodem, poněkud omezuje proporční charakter, v jednomandátových obvodech je totiž fakticky uplatňován princip relativní většiny „winner-takes-all“ (Klíma 1998: 231). V tomto systému neexistuje uzavírací klauzule pro vstup stran do parlamentu. Faktická klauzule existuje na úrovni kantonů a vyplývá systémově z poměrů počtu stran, voličů a mandátů. Pohybuje se od hodnot přesahujících 30% v případě nejmenších kantonů, k 3-6% v případě kantonů největších, kde tak mají i menší formace šanci na prosazení (Jeřábek 2005: 259). Rozdělování mandátů ve vícemandátových obvodech probíhá pomocí HagenbachBischoffovy (Droopovy) kvóty a metody nejvyšších průměrů. Tento alternativní přístup k proporcionalitě vychází ze snahy minimalizovat nadreprezentaci nejvíce nadreprezentované strany, čímž se stává velice poměrným (Chytilek et al. 2009: 195). Typická pro Švýcarský volební systém je existence volných kandidátních listin, jakožto pro voliče nejflexibilnějšího způsobu hlasování. Úloha stran ve výběru kandidátů se v tomto případě omezuje pouze na předložení seznamu kandidátů, jejichž počet je shodný s počtem obsazovaných mandátů v kantonu. Úkolem voliče je udělení preferencí, kterých

11

může udělit rovněž do počtu poslanců v obvodu3. Může rovněž kandidáty škrtat, či připisovat jejich jména na kandidátku podruhé – kumulovat hlasy. Velmi specifická je možnost připisovat vybrané kandidáty k listině jiné strany, takzvaně panašovat (Ibidem 210). Volič má tak za určitých podmínek4 možnost sestavit novou kandidátku napříč stranami. Mandáty jsou pak složitě rozdělovány na základě poměru preferencí politických stran celkově a v jejich rámci jsou zvoleni kandidáti s nejvyšším počtem preferencí. Volební i hlasovací účast v referendech od roku 1945 neustále klesá. V posledních letech se participace voličů pohybuje okolo 50%, účast na lidových hlasováních se velmi liší dle tématu. O nekontroverzních a složitých předlohách obvykle rozhoduje nízké procento populace, i kolem 30%, v případě populárnějších témat se naopak může účast vyšplhat až k 80% (Jeřábek 2005: 259). Použitý systém poměrného zastoupení, s různě velkými obvody, neexistencí uzavírací klauzule a volnými kandidátkami s sebou nese určité důsledky pro politický a stranický systém. Podoba voleb dává podstatnou část výběru kandidáta všanc voliči a tím pádem stoupá vliv zájmových skupin, které se aktivně snaží voliče v udělování preferencí ovlivňovat. Z toho plynou konkrétní znaky volebního systému, který oslabuje roli politických stran a naopak zvýrazňuje úlohu zájmových organizací a podporuje federalismus, fragmentaci parlamentu a přímou demokracii (Klíma 1998: 233).

4.2. Stranický systém Stejně jako švýcarský politický model celkově, je i vývoj systému politických stran silně ovlivněn federálním uspořádáním země. Po počáteční fázi honoračních stran druhé poloviny 19. století, kdy stranickému systému dominovaly strany liberálů, se na konci 19. a počátku 20. století začaly strany přetvářet v masové s typickou vysoce vyvinutou organizací. Příkladem takové strany byli typicky sociální demokraté. Změnu rozložení sil následně přineslo zavedení všeobecného volebního práva. V první čtvrtině 20. století se tedy stranický systém pluralizoval a vznikaly tlaky na zavádění konsociačních systémových prvků (Strmiska et al. 2005: 329). Těžiště stranické organizace však nadále zůstalo na úrovni kantonů.

3

Obvodem je zde myšlen kanton (polokanton), jakožto základní volební teritorium. Nejedná se o obvod (Bezirk), na které se kantony pro účel voleb a hlasování dále dělí. 4 Nesmí přitom ani jednomu z navržených na více stranické kandidátce udělit dva preferenční hlasy (Klíma 1998: 232).

12

Přelomem ve vývoji stranického systému a participaci stran na vládě bylo ustavení magické formule v roce 1959. Nezvyklá síla stranických jednotek na úrovni kantonů s sebou nese určitá specifika zkoumání. Například pokus o zařazení stranického systému do typologie Giovanni Sartoriho, který jej zařazuje pod typ umírněného pluralismu a formát omezeného pluralismu může narážet na problematické určení relevance některých politických stran (Sartori 2005: 158). Hloušek podotýká, že vzhledem k síle některých parlamentně velice slabých stran na kantonální úrovni můžeme teoreticky ve Švýcarsku najít až osm relevantních subjektů, což Sartoriho náhled spolu s vyloučením zařazení systému k umírněnému i polarizovanému pluralismu v zásadě vyvrací a staví celý systém mimo pojednávanou typologii (Hloušek 2005: 242). Efektivní počet stran se dlouhodobě pohybuje mezi pěti a šesti stranami, pouze v letech 1987 až 1995 dosahoval hodnot kolem sedmi (Ladner 2005: 9). Dnešní nejsilnější politické strany se dají v základu rozdělit podle konfliktní linie vlastníci – pracující. Ve stranickém spektru nalezneme tři občanské (bürgerliche) pravicové vládní strany, jimž jsou dle magické formule stabilně Svobodomyslná demokratická strana (FDP), Křesť anskodemokratická strana (CVP) a Švýcarská lidová strana (SVP). Na druhé straně se nacházejí dvě levicové strany, ze kterých se však podílí na vládě pouze jedna. Sociálně-demokratická strana Švýcarska (SPS) obsazuje dvě vládní křesla, zatímco Zelená strana Švýcarska (GPS) je v tomto výčtu zdaleka nejslabší formací. Vzhledem k výše popsané složité demografické charakteristice země se zde přirozeně projevují další politická štěpení. Dle schématického rozdělení Roberta Dahla se zde jedná o případ, kdy se různé druhy sociálně-ekonomických rozdílů vzájemně přetínají a kříží. Maurice Duverger tento jev nazývá „překrýváním dualismů“. To se týká především jazykového a náboženského štěpení (Novák 1997: 113).

4.3. Svobodomyslná demokratická strana - FDP Následující část textu představí výše uvedené politické strany. Již bylo naznačeno a z volebního systému rovněž vyplývá, že švýcarský stranický systém je dosti složitou soustavou kantonálních a federálních formací, převážná většina z nich však není pro tento výzkum relevantní. Jako první se budeme zabývat Svobodomyslnou demokratickou stranou (FreisinnigDemokratische Partei der Schweiz/ Parti radical-démocratique Suisse/ Partito Liberal-

13

Radicale Svizzero, FDP/PRD/PLR). Jedná se jednu z nejdéle působících stran spektra, založena byla roku 1894. Připomeňme, že celou druhou polovinu 19. století zaujímaly ve švýcarské politice liberální proudy dominantní postavení a jejich sloučením v devadesátých letech téhož staletí vznikla právě FDP. Během 20. století můžeme vysledovat sadu štěpení, z nichž nejdůležitější se událo v roce 1917, kdy se od strany odtrhla Švýcarská rolnickoživnostenská a měšť anská strana BGBP, ze které později vznikla dnešní SVP (Strmiska et al. 2005: 337). FDP je dnes stranou navazující a rovněž odkazující na vlastní politickou tradici, v jejímž duchu nadále reprezentuje tradiční švýcarský liberalismus. Od osmdesátých let liberálové svůj program modernizovali a od let devadesátých strana prochází určitým hledáním vlastní identity, její politika se znatelně posouvá směrem do středu spektra. To se projevuje například zájmem o problematiku životního prostředí. Nejaktuálnějšími tématy před volbami v roce 2011 je v programu FDP problematika práce - podpora vědeckého výzkumu, boj proti rozbujelé státní byrokracii, reformy vzdělávacího systému. Dále strana prosazuje reformy důchodového a jiných sociálních systémů a témata související se zmíněným bojem proti byrokracii, zefektivnění soudnictví, celkové úspory ve státní správě a jiné. Výrazný je ve stranické rétorice důraz na švýcarskou státnost, tradici místní liberální politiky a zachování (rozvoj) specifického politického modelu(FDP – Die Liberalen 2011). FDP je dlouhodobě zastoupena ve všech kantonálních parlamentech, kromě polokantonu Appenzell Innerrhoden (Arnold 2003: 23). Výsledky strany ve volbách do národní rady se po poklesu ve 30. letech 20. století až do roku 1999 stabilně pohybovaly mezi 20 a 25%. V 90. letech již podporu strany z významné části přebírala přímo konkurenční vzmáhající se SVP a v posledních dvou volbách klesly výsledky FDP téměř k 15%.

4.4. Křesť ansko-demokratická lidová strana - CVP Další významnou politickou stranou je ve švýcarském spektru Křesť anskodemokratická lidová strana (Christlichdemokratische Volkspartei der Schweiz/ Parti Démokrate-Crétien

Suisse/Partito

Democratico-Cristiano

Popolare

Svizzero,

CVP/PDC/PCD). Strana vznikla v roce 1912, dnešní podobu a název získala až roku 1971. V kantonech Luzern, Freiburg, Jura a Zürich působí nezávisle na mateřské formaci její dělnická odnož CSP (Křesť ansko-sociální strana). S výjimkou Neuenburgu je CVP zastoupena ve všech kantonálních parlamentech (Ibidem: 22). Co se týče náboženských

14

štěpení, CVP se prohlašuje za stranu křesť anskou, neurčující blíže konfesi. Fakticky má však podporu především katolických kantonů. Programatika tradičně vychází z křesť anské sociální nauky, která se soustředí na rodinnou politiku, tradiční hodnoty, národní cítění5 a sociálnětržní ekonomiku (Strmiska et al. 2005: 338). CVP se v posledních letech stejně jako FDP posouvá ve stranickém spektru mírně doleva. Postoj strany například nevylučuje jednání o vstupu do EU, či Schengenského prostoru. Před aktuálními volbami se mimo tradiční témata strana zaměřuje na jakousi odpovědnost státu, či jeho úspěchu (CVP Schweiz 2011). Křesť anští demokraté získávali od dob svého vzniku téměř celé století volební podporu mezi 20 a 25%, historicky první významný pokles se projevil na počátku 90. let, kdy se podpora strany poprvé dostala pod 20%. Ve volbách roku 2003 klesla její podpora dokonce pod 15%, což vedlo ke ztrátě vládního křesla. Ve volbách 2007 si pak strana o 0,1 procentního bodu polepšila.

4.5. Sociálně demokratická strana Švýcarska - SPS Třetí

z koaličních

stran

je

Sociálnědemokratická

strana

Švýcarska

(Sozialdemokratische Partei der Schweiz/ Parti Socialiste Suisse/ Partito Socialista Svizzero, SPS/PSS/PSS). Podobně jako v jinde v Evropě se jedná o stranu s hlubokými historickými kořeny, které sahají do první poloviny 19. století. Vlastní SPS vznikla roku 1888 a stejně jako v československém případě se v roce 1921 odtrhlo radikálněji levicové komunistické křídlo. Tato událost znamenala konec marxismu ve straně a převládnutí reformistického sociálnědemokratického kurzu. Další demokratizační programovou reformu strana prodělala při vytvoření magické formule. Dnes je SPS zastoupena v regionálních parlamentech všech kantonů, kromě Appenzell Innerrhoden (Arnold 2003: 26). Strana je oproti ostatním sociálním demokraciím zaměřena více nalevo, z čehož vyplývá její program a postoje. Švýcarská sociální demokracie má v souladu s evropským kurzem příbuzných stran velmi kladný vztah k Evropské unii a jiným nadnárodním organizacím, v otázce vnitřní politiky je vypovídající klíčové heslo před volbami tohoto roku „Für alle statt für wenige“6 (SP Schweiz 2011). Podpora SPS se přibližně 40 let do roku 1963 pohybovala mezi 25-30%, od té doby začala

5

Jedno z aktuálních předvolebních hesel zní: „Meine Schweiz, meine Familie, unser Erfolg.“ (CVP Schweiz 2011). 6 Volně přeloženo „Pro všechny, namísto několika vybraných“, slogan značí snahu sociální demokracie o lepší budoucnost pro všechny a rovnostářství.

15

pozvolna klesat. Pod 20% se strana dostala pouze v letech 1987 a 1991, poté následoval vzestup a pohyb kolem stabilních 20%. Nyní se jedná o druhou nejsilnější stranu spektra.

4.6. Švýcarská lidová strana - SVP Již přes deset let je pravidelným vítězem parlamentních voleb Švýcarská lidová strana (Schweizerische Volkspartei/ Union Démocratique du Centre/ Unione Democratica del Centro, SVP/UDC/UDC). Tato formace má částečně společnou historii s FDP, vznikla totiž jejím štěpením roku 1917 v Curichu jako Švýcarská rolnicko-živnostenská a měšť anská strana (BGBP). Ve vývoji směrem k dnešní podobě, kterou strana nabyla roku 1971 byl zásadní především selsko-živnostenský a demokratický proud (Belling 2002: 433). Po vzniku „lidové“ podoby strany v 70. letech je poněkud upravena orientace na širokou etnicky ani nábožensky neohraničenou populaci, dalo by se říci přeměna v místních podmínkách catch-all stranu. Současně se SVP začala přesouvat k pravému okraji spektra a propagovat hodnoty vyhroceného liberalismu v ekonomice a politického konservatismu, čímž obsadila nezaplněnou část švýcarské ideové pravice. Během 80. let se jako pozdější hlavní ideolog strany začíná na scéně objevovat úspěšný švýcarský průmyslník Christoph Blocher. Ten se velkou měrou zasloužil o profilaci současné politiky SVP, což se spolu s profesionálním vedením volebních kampaní strany stalo klíčem k jejímu bezprecedentnímu úspěchu posledních let. Strana prakticky navázala na ideovou profilaci a organizaci severo a západoevropských formací podobného nacionálněpopulistického ražení (Oesch 2008: 370). To předznamenává jasně vyhraněnou pozici proti v posledních dvaceti letech jasně vzrůstající imigraci a důraz na klasické státní hodnoty, v jejichž rámci je jedno z nejdůležitějších témat snaha o striktní zachování tradiční neutrality země (Skenderovic 2007: 162; SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011). Během 90. let se objevují témata další, především problematika role Švýcarska, jeho bank a podniků během druhé světové války. SVP se ostře vymezila proti nařčení státu z pomahačství nacistům i proti navrhovanému vzniku Fondu solidarity, který měl být jistou omluvou v případě uznání vlastní viny. Tyto aspekty za přispění určitého znechucení voličstva tradičně nejsilnějšími stranami, obratná Blocherova politika i rétorika a zvyšující se obavy z přílivu imigrantů zapříčinily vzestup podpory SVP v 90. letech. Na sklonku tohoto období dokonce tato dlouhodobě nejslabší vládní formace volby o necelou desetinu procenta vyhrála (Ladner 2005: 7).

16

Ve volbách do národní rady roku 2003 již strana zvítězila s přesvědčivým náskokem 3,5 procentních bodů před sociálními demokraty. V roce 2007 lidovci svůj náskok ziskem 28,9% prohloubili na významných 9,4 p.b., čímž se vzhledem k výsledkům ostatních stran stávají stranou přesvědčivě nejsilnější. Úspěchy v letech 1999 a 2003 a Blocherova nekonsenzuální diskuse rovněž vedla k převzetí jednoho křesla ve Spolkové radě od křesť anských demokratů7 (Husbands 2000: 514). Stranický program pro volby tohoto roku a následující funkční období opět vyzdvihuje nutnost zachovat tradiční hodnoty, neutralitu země v zahraniční politice, instituty přímé demokracie a ochranu soukromého vlastnictví před „krádežemi socialistů“8. Dále zdůrazňuje potřebu omezování imigrace do země, zachování tradičních rodinných hodnot a podobně (SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011).

4.7. Švýcarská strana zelených - GPS Poslední politickou stranou uvažovanou v této práci je Švýcarská strana zelených (Grüne

Partei

der

Schweiz/Parti

Ecologiste

Suisse/Partito

Ecologista

Svizzero,

GPS/PES/PES). GPS je stranou navazující na postmaterialistické a ekologické proudy evropského politického stranictví druhé poloviny 20. století. V současné podobě vznikla komplexní fúzí a přejmenováním roku 1986 (Strmiska et al. 2005: 340). Od voleb roku 1987 stabilně získávala výsledky okolo 5% a etablovala se tak na pozici páté nejsilnější parlamentní strany. Volby 2003 a 2007 pro zelené znamenají se ziskem 7,4 resp. 9,6% nebývalé úspěchy, které dokazují nutnost se podporou této strany zabývat i v tomto výzkumu. Na v současnosti nejslabší vládní stranu CVP ztrácí po posledních volbách GPS pouze necelých 5 procentních bodů. Dalšími, již marginálními stranami jsou minimálně parlamentně zastoupená Evangelická lidová strana (EVP), krajně pravicoví Švýcarští demokraté (SD), populisticko protestní Liga Ticina (LdT), ortodoxně komunistická Strana práce Švýcarska (PdA) a další.

7

Diskuse o změně magické formule probíhala již od voleb 1999, Blocher uvažoval i možnost jejího úplného zrušení a odchodu SVP do opozice. Formule byla nakonec roku 2003 obnovena v pozměněné podobě, kdy SVP získala dvě vládní křesla na úkor CVP. 8 Jedno z předvolebních hesel SVP zní „Schutz vor linkem Raubzug“, volně přeloženo „ochrana před levičáckými krádežemi“ (SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011).

17

5. Zkoumané volby 5.1. Volby 1999 Volby do Národní rady roku 1999 potvrdily a prohloubily změny, jimiž v posledních letech švýcarský stranický a potažmo politický systém prochází. Ne příliš překvapivé, avšak velice významné bylo celkové vítězství SVP, která byla ještě v minulých volbách nejslabší vládní stranou. Přestože šlo o pouhý jeden procentní bod, lidovci se se ziskem 22,54% stali poprvé v historii nejsilnější stranou na spolkové úrovni, přičemž si oproti předchozím volbám (roku 1995) přilepšili o významných 8 p.b. Strana byla nejsilnější v osmi kantonech, přilepšila si především v kantonech Luzern, Sankt Gallen, Schaffhausen, Schwyz a Thurgau. Druhou nejsilnější formací se těsně stali sociální demokraté. I v jejich případě se jedná o významný úspěch. Strana totiž až do devadesátých let prodělávala několik desetiletí trvající úbytek elektorátu a volby roku 1999 potvrdily úspěšnou linii započatou volbami předchozími. Na kantonální úrovni byla SPS nejsilnější v šesti volebních teritoriích, nejvýraznější vítězství utržila v kantonech Basel-Stadt a Neuenburg, dále Solothurn, Glarus, Basel-Landschaft a Genf. Jako třetí s výsledkem těsně pod 20% se umístila od roku 1979 stále ztrácející FDP. Nejslabší vládní stranou se stávají křesť anští demokraté, jejichž průběžně klesající podpory dosti přesně kopíruje podporu FDP, pouze s přibližně o 3 p.b. nižší hodnotou (Statistik Schweiz 1999). V těchto volbách získala CVP 15,9%, což dalo lídrovi Curišského křídla SVP možnost otevřít diskusi o změně či úplnému zrušení nekodifikovaného institutu magické formule. Zelení přes optimističtější očekávání v roce 1999 nikterak nevybočili ze svého tehdejšího standardu a zůstali se ziskem 5% pátou nejsilnější stranou. Na konečném výsledku voleb se podepsalo množství faktorů. Především jejich nejvýznamnější výstup, zisk Blocherových lidovců byl zapříčiněn, jak kvalitami jejich předvolebního boje, tak slabostí stran ostatních. Bylo již výše zmíněno, že švýcarské stranické spektrum prodělávalo během 90. let jisté posuny, kdy SVP obsadila místo na krajní pravici a jak přímo křesť ansky konkurenční CVP, tak liberálně konkurenční FDP se posouvala blíže ke středu. Na výsledcích voleb se pak projevila jejich poněkud nejasně vymezená programatika a hledání vlastní pozice. Velkou roli v úspěchu SVP hrál fenomén jejího nekorunovaného vůdce Ch. Blochera. Jeho osobnost, rétorické schopnosti, vystupování v médiích a v neposlední řadě významné prostředky umožnily nejprofesionálněji vedenou kampaň v zemi. Důležitou roli hrála v období nízké volební účasti profilace strany jako poněkud protestního hnutí,

18

alternativy k ostatním nejen programově strnulejším vládním subjektům a s tím související úspěšná mobilizace voličů. Předvolební kampaň byla u SVP v tradičním populistickém protipřistěhovaleckém kurzu, dále zahrnovala obranu země před obviňováním z válečné spolupráce s nacisty, důraz na důslednou neutralitu a neúčast v mezinárodních spolcích. Za úspěchem lidové strany stojí především volba lidí pod 40 let věku, obyvatel venkova a protestantů, nepodstatná nebyla ani podpora méně vzdělaných obyvatel a občanů s nižšími příjmy (Church 2000: 217, 224). Nízká průměrná volební účast v roce 1999 nevybočila z dlouhodobějšího trendu a dosáhla 43,3%. Nejukázněnější voliče můžeme vypozorovat v kantonech Luzern, Zug, Wallis, Ticino, Thurgau, Schaffhausen a v obou polokantonech Appenzell.

5.2. Volby 2003 Volby roku 2003 v řadě i historicky podruhé ovládla pravicově-populistická lidová strana. SVP zvýšila svůj zisk (26,7%) i náskok na druhou nejsilnější SPS (23,3%), nad kterou nyní již přesvědčivě zvítězila. Lidovci v těchto volbách zvítězili v devíti kantonech, když nově převládli v kantonu Zug a Basel-Landschaft. Podpora socialistů od posledních voleb rovněž vzrostla, avšak pouze o necelý procentní bod. Nově ovládli pouze kanton Waadt. Svobodomyslní liberálové naopak nedokázali zastavit úbytek svého elektorátu a při ztrátě 2,5 p.b. získali tohoto roku 17,3%. Oproti minulým volbám přitom nedokázali obhájit vítězství ve zmiňovaném kantonu Waadt, kde nově uspěla SPS. 1,5 p.b. ztratili i křesť anští demokraté a jejich zisk 14,4% je v konečném důsledku odsoudil ke ztrátě jednoho vládního křesla. Neobhájili přitom svůj tradičně silný kanton Zug, kde získali nejvíce hlasů lidovci. Historický úspěch a počátek nynějšího vzestupu zažila tohoto roku Strana zelených. Přilepšila si o 2,4 p.b. na 7,4%, čímž se vymanila ze stabilní linie podpory posledních šestnácti let. Relativně značný nárůst podpory GPS zaznamenala ve všech kantonech kde kandidovala, jistý propad zažila pouze její Neuenburská odnož. Volby 2003 tudíž znamenaly mírný propad CVP, výrazný propad FDP, mírný zisk SPS, poměrně výrazný zisk GPS a výrazný zisk SVP (Statistik Schweiz 2003). Volebním kampaním tohoto roku opět kralovali lidovci. Od minulých voleb byl ještě vyhrocen jejich agresivní styl, ostrý politický profil a profesionalita vedení kampaně, která ve Švýcarsku nemá konkurenci. Nejpřitažlivějšími tématy byly pro voliče v uvedeném pořadí příliv žadatelů o azyl, stav ekonomiky státu, reformy zdravotnictví a systému sociálního

19

zabezpečení a vztah země k Evropské unii. SVP ve své kampani široce využívala obecného pocitu ohrožení a z něj plynoucí nutnosti zachování klasických základů a charakteru státu k jeho spáse. Strana umně propojila celkovou problematiku sociálního zabezpečení a nutnosti revize sociální politiky státu s konkrétním fyzickým ohrožením způsobeným (údajně) dramaticky vzrůstající kriminalitou imigrantů. Lidovci navíc útočnou kampaní obviňovali především levicové proudy ze špatné hospodářské situace státu (Dardanelli 2005: 125). Primárním tématem sociálních demokratů byla v roce 2003 nezaměstnanost. Volební kampaň byla stavěna v základu jako protipól lidovecké politiky a navíc jako kampaň obranná před útoky právě SVP. Voličům nabízela kladný postoj k evropské integraci Švýcarska, humánní řešení přistěhovaleckých otázek a renovovaný sociální stát. Kladem SPS byl jasný politický profil a rovněž profesionální kampaň. FDP a CVP naopak těchto kvalit před volbami nedosahovaly, což se výrazně podepsalo na jejich výsledcích. Jejich profil byl nejasně vymezený a kampaň neagresivní a nepropracovaná. Rovněž z této slabosti významně těžila SVP (Church 2004: 523). Voleb 2003 se zúčastnilo 45,2% elektorátu, což lze považovat za započatý vzestup volebních účastí. Z nejukázněnějších zůstali voliči z kantonů Luzern, Zug, Schaffhausen a Wallis. Oproti minulým volbám se zbytek „území volební disciplíny“ přesunul poněkud k západu a dále roztříštil. Nově tak můžeme označit za volebně velice disciplinovaný kanton Neuenburg, Freiburg a Genf, naopak vyšší volební neúčast lze pozorovat v kantonech Ticino, Graubünden, Thurgau a Nidwalden.

5.3. Volby 2007 Výsledek posledních voleb se nese ve znamení prozatím nejmarkantnějšího vítězství Švýcarské lidové strany. Ta dosáhla celkového výsledku 28,9% hlasů, čímž se vzdálila druhé nejsilnější Sociálně-demokratické straně téměř o 10 procentních bodů. SVP obhájila všechna kantonální vítězství minulých voleb, nyní navíc získala převahu v kantonu Obwalden, Solothurn, Schaffhausen, Waadt a Genf. Celkově tak aktuálně převládá ve čtrnácti kantonech, což je přes polovinu jejich celkového počtu. Místo druhé nejsilnější strany obsadila počtvrté za sebou SPS se ziskem 19,5%. Socialistům se nepodařilo udržet stoupající trend ve výsledcích posledních čtyř volebních klání a propadli oproti posledním volbám o téměř 4 p.b. O vítězství v kantonech Solothurn, Schaffhausen, Waadt a Genf strana přišla kvůli vítězné SVP, nově však převládla v dřívější baště křesť anských demokratů kantonu Jura. Na třetím

20

místě se stabilně nachází Svobodomyslná demokratická strana. Ta nedokázala zastavit úpadek své podpory, když oproti předchozím volbám ztratila 1,5 p.b. a celkově získala 15,8%. Na kantonální úrovni byla nejsilnější pouze v kantonu Uri a Ticino, ve kterém však rovněž oproti minulým volbám ztratila. CVP naopak velmi mírně o 0,1 p.b. posílila na 14,5%, avšak ztratila dva dříve vítězné kantony Obwalden a Jura. Opět velice úspěšný volební rok zažili švýcarští zelení. S výsledkem 9,6% si oproti minulým volbám opět relativně významně polepšili a téměř na hranici deseti procent se začínají volební podporou přibližovat nejslabší vládní CVP (Statistik Schweiz 2007; Milic 2008: 1148). Kampaň volebního roku 2007 se odehrála více než kdy dříve ve znamení SVP a Christopha Blochera. Volební hesla byla opět jasná a jednoduchá, určená populistickou, politicky hrubou avšak zřetelnou, jasnou a pochopitelnou rétorikou9. Nejdůležitější byla tři z nich, zjednodušeně: „Nechceme se připojit k EU, chceme vykázat ze země cizince – kriminálníky, chceme nižší daně“ (Nash 2008: 64). Nevybíravý avšak profesionální styl kampaně spolu s charismatickou osobností faktického vůdce a ideologa SVP Blochera se na podobě předvolebního klání podepsaly způsobem, který nenechal ostatním stranám prostor k rozvinutí vlastního programu a strategií. Jedinou možností zbytku spektra bylo zaujmout obranný postoj proti lidovcům. Hlavní sdělení programu ostatních stran se tak prakticky stalo: „Volte nás, ne SVP“ (Karlsson 2008: 3). Svobodomyslná strana mimo to koncipovala svou kampaň s důrazem na vzdělávací a daňové reformy. SPS se tradičně zaměřila na férové přerozdělování majetku a sociální jistoty, navíc se zaměřila i na environmentální témata. Na ty se nepřekvapivě zaměřila i strana zelených, včetně důrazu na změny klimatu (Church 2008: 611). Volební účast tohoto volebního roku dosáhla 48,3%, což potvrzuje mírně stoupavý trend poslední doby. Zásluhu na něm můžeme částečně přisoudit vysoce mobilizujícím a nekorektním kampaním lidové strany10. Kantony s nejukázněnějšími voliči jsou tradičně Lucern, Schaffhausen, Solothurn a Wallis. Nově se pak do „území volební disciplíny“ zařadil Basel-Stadt, Basel-Land a Obwalden. Volební účast se naopak od posledních dvou voleb snížila v kantonech Graubünden, Ticino, Genf a Neuenburg.

9

Velice známým se stal například kontroverzní předvolební plakát SVP, na kterém bílé ovce vystrkují černou ze švýcarské vlajky, plakát se ženou zahalenou v šátku a sloganem „Aarau oder Ankara“ a další. 10 Nechuť občanstva účastnit se voleb kvůli naději na ovlivnění jiných témat než těch, která akcentuje SVP, uvádí ve shrnutí ankety o proběhlých volbách 2007 Nash (2008: 66).

21

6. Zkoumaná referenda 6.1. Představení dat referend Tato podkapitola si klade za cíl analyzovat výsledky tří zkoumaných referend na úrovni volebních obvodů. Jako první bude popsána mapa stabilní podpory stanoviska SVP v referendech. Dále bude představena regionální variabilita zkoumaných výsledků a nakonec regionální stabilita dat, to znamená míra korelace sjednocených regionálních výsledků jednotlivých referend. Přiložená mapa11 stabilní podpory stanovisek SVP ve třech referendech vznikla průnikem území volební podpory každého z nich. Tímto postupem bylo určeno území, na kterém se nachází většina z elektorátu, jenž je názorově velmi spjat s lidovou stranou a tudíž ji rovněž podporuje či by potenciálně mohl podporovat ve volbách do národní rady. Za nejsilnější kantony zde můžeme prohlásit Ticino, Uri, Schwyz, Sankt Gallen, Obwalden a Nidwalden, které jsou na této mapě zastoupeny (téměř) všemi svými obvody. Významná je stabilní podpora v kantonu Lucern ve kterém se standardu vymyká pouze obvod samotného města Lucern. Částečně je zde pak zahrnut kanton Thurgau, horské obvody kantonu Bern, východní Wallis, jádro kantonu Solothurn a některé obvody kantonů Graubünden a Schaffhausen, méně pak Zürich. Hodnota variačního koeficientu má pro SVP od referenda o přerušení těhotenství roku 2002 jasně klesající tendenci. Přesto je tato hodnota již v prvním zkoumaném hlasování poměrně nízkých 0,34. Výsledek hlasování o přístupu k Schengenským/Dublinským úmluvám pak hodnotu snižuje na 0,23 a poslední iniciativa o zákazu výstavby minaretů vykazuje variační koeficient 0,14. Tento trend však nemusí nutně znamenat stále větší shodu obyvatelstva na stanoviscích SVP. Ačkoli se v každém z analyzovaných hlasování jednalo o profilové téma lidové strany a její stanovisko, ve kterém zůstala mezi ostatními stranami osamocena, jsou témata nesporně odlišná a různým způsobem mobilizující elektorát v různých oblastech. V případě stanovisek ostatních politických stran se variační koeficient rovná 0,09 v roce 2002, 0,22 roku 2005 a 0,23 v případě referenda 2009. Velmi malá hodnota referenda z roku 2002 je přitom dána velmi vysokou podporou (82%). Variabilita volební účasti poklesla z 0,21 v roce 2002 na 0,1 a 0,11 v letech následujících.

11

Inkriminované území je vyvedeno totožnou barvou jako území volební podpory SVP.

22

Ve výše zmíněných problémech interpretace výsledků tohoto zkoumání může lehce napomoci míra regionální stability podpory hlasování, určená pomocí Pearsonova korelačního koeficientu. Tyto hodnoty jsou při zohlednění linie ať stanoviska lidové strany, nebo ostatních stran stejné. Mezi lokální podporou chronologicky prvních dvou referend jsme nalezli „vyšší“ střední míru asociace s hodnotou zmíněného koeficientu 0,612. Srovnání výsledků referenda z let 2005 a 2009 pak přináší statisticky významnou hodnotu koeficientu 0,813, která značí vysokou míru asociace. Opět střední asociaci nalezneme mezi vzdálenějšími hlasováními z letech 2002 a 2009. Především vysoká míra asociace mezi výsledky referenda o Schengenu/Dublinu a stavbě minaretů napovídá, že se v obou případech skutečně mohlo jednat o podobnou dělící linii mezi podporovateli stanoviska SVP a ostatních stran.

Tabulka č. 1: Hodnoty regionální variability výsledků referend obou stanovisek.

Variační koeficient stanoviska SVP Variační koeficient stanoviska ostatních stran

Referendum 2002 0,343



0,092

0,220

0,230

Zdroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty vlastní.

Tabulka č. 2: Regionální stabilita podpory referend. Výpočty vychází z koherentního stanoviska pro SVP nebo ostatní strany (výsledky obou variant se rovnají). Koherentní stanovisko v: Pearsonův korelační koeficient:

Ref. o potratech 02 Ref. o Schengenu 05 Ref. o potratech 02 Ref. o Schengenu 05 Ref. o minaretech 09 Ref. o minaretech 09 0,612

0,813

Zdroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty vlastní.

23

0,479

Mapa č. 1: Území stabilní podpory stanovisek SVP v referendech.

Zdroj: mapový podklad a data Švýcarský statistický úřad 2011.

6.2. Referendum 2002 - O ochraně nenarozeného dítěte a matky v nouzi První analyzované referendum této práce bylo voličům předloženo 2. června 2002. Jednalo se o vyústění třicetiletého boje aktivistů za liberalizaci práv ženy na umělé přerušení vlastního těhotenství. V zemi doposud platilo zákonné ošetření z roku 1942, které de iure patřilo k nejkonzervativnějším v Evropě. Fakticky byla však situace jiná, potraty zde probíhaly díky různým výkladům zmíněného zákona, který v některých kantonech umožňoval povolení potratu v situaci ohrožení (fyzického i psychického) zdraví matky (Swissinfo 2002/1). Předmětem reformy tedy fakticky bylo uzákonění reálného stavu tak, aby nemusel být obcházen archaický zákon. Referendu v roce 2002 předcházelo množství jak liberalizujících, tak zpřísňujících iniciativ, žádná z nich však neprošla schvalovacím procesem (Swissinfo 2002/2).

24

Roku 2002 byl vládou a parlamentem schválen liberalizující návrh zákona z roku 1942. Naproti němu však stála iniciativa konzervativní skupiny „Matka a dítě“12 navrhující zachování aktuálního zákona a navíc jeho lehké zpřísnění. Referendum o konzervujícím návrhu proběhlo 2. června 2002. Lidová iniciativa „pro péči o nenarozené dítě a pomoc jeho matce v nouzi“ byla toho času zamítnuta hladkou většinou 81,75%, při podprůměrné účasti 41,7%, což otevřelo cestu již institucionálně schválenému liberálnějšímu znění zákona. Oficiální stanoviska všech relevantních stran včetně SVP doporučovala opačný konzervativní návrh zákona nepřijmout, ovšem pouze co se týče střechových organizací na spolkové úrovni. Pro tuto práci je podstatné především kladné doporučení k referendu, které vydala pro kantonální politiku klíčová místní stranická organizace SVP v kantonu Bern, Vaadt, Basel – Landschaft13, Thurgau, Zug, Schaffhausen, Neuenburg, Glarus, Graubünden, Appenzell Ausserrhoden, Aargau, Luzern, Genf a Wallis (Die Bundesversammlung - Das Schweizer Parlament 2011). Území podpory stanoviska pro konzervativní návrh (tedy k faktickému zákazu potratů) leží především v jižní, střední a východní části Švýcarska, což vzhledem k převažujícímu počtu převážně konzervativnějších katolíků není nikterak překvapivé. V tomto případě však musíme mít na paměti, že území volební podpory tak, jak bylo definováno, neukazuje vždy obvody, ve kterých to které stanovisko v lidovém hlasování převážilo. Může se totiž jevit jako zavádějící, pokud toto území zabírá přes polovinu rozlohy země, přičemž bez výjimky ve všech obvodech výrazně převážil názor opačný. Nejsilnější podporu přes 35% měl návrh v obvodu Frutigen (kanton Bern, 49%), Bernina (k. Graubünden, 36%), Entremont, Goms, Raron, Visp (vše kanton Wallis, 41-45%). Velmi silná podpora názoru proti konzervativnímu návrhu v mezích 60 – 80% lze vypozorovat na celém území v výjimkou výše uvedených obvodů.

12

Die Mutter-und-Kind Gruppe. Basel-Landschaft je v této práci příležitostně zkracován na Basel-Land po vzoru německy píšících autorů. 13

25

Mapa č. 2: Území podpory návrhu zakazujícího potraty v referendu z roku 2002.

Zdroj: mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

6.3. Referendum 2005 – Schengen a Dublin Problematika evropské integrace Švýcarska je v zemi dlouhodobě aktuální a kontroverzní téma, na kterém se profilují všechny nejsilnější stranické formace. Především lidová strana jakýkoli zásah do tradičně přísně neutrální zahraniční politiky zásadně odmítá a považuje zejména snahy o začlenění do Evropské unie za ohrožení švýcarského politického modelu a jeho prosperity. Názor lidu byl vzhledem k této problematice dotazován již vícekrát, přičemž určitý posun mínění voličů se ukázal až v roce 2005. Z nedávné minulosti lze zmínit referendum z roku 1992, kdy švýcarští voliči odmítli začlenění země do Evropského hospodářského prostoru a hlasování o vstupu do Evropské unie v roce 2001, jenž byl zamítnut třemi čtvrtinami zúčastněných. Tradici skeptického náhledu na jakoukoli integraci dokládá i dlouhodobé odmítání a boje o vstup do OSN. K začlenění došlo až roku 2002, po poměrně

26

nepřesvědčivém schválení v referendu, kde vstup podpořilo 54% voličů (Schweizerische Bundeskanzlei 2011). Roku 2003 schválilo Spolkové shromáždění a Spolková rada zahájení bilaterálních jednání mezi Švýcarskem a Evropskou unií o začlenění do Schengenského prostoru a Dublinského systému. Skupina politiků především ze Švýcarské lidové strany a dalších proti evropských uskupení14 následně zorganizovala úspěšný sběr podpisů nutných pro uspořádání referenda o tomto rozhodnutí. Lidové hlasování pak proběhlo 5. června 2005. Volební účast dosáhla v místním kontextu nadprůměrných 56,8% a 54,6% voličů se navzdory kampani výše uvedených subjektů vyjádřilo pro přistoupení k vyjednávání. Jako hlavní argumenty odpůrců Schengenských a Dublinských úmluv můžeme vyzdvihnout již tradiční obavy ze zvýšení imigrace do země a dále vnímání obou smluv jako předstupeň integrace do Evropské unie. Zastánci smluv naopak argumentovali obavami o svou bezpečnost a o akceschopnost bezpečnostních orgánů, které nemají přístup k databázím Schengenského systému, což je velmi znevýhodňuje. Dublinská ujednání navíc aplikují společnou politiku regulace přistěhovalectví. Rozhodnutí „ano“ či „ne“ zároveň podle oficiálních míst nemá vliv na budoucí postoje k integraci do EU (Swissinfo 2005/1). Toto rozhodnutí mělo mimo jiné přímý vliv na směřování zahraniční politiky Lichtenštejnska15. Rovněž v tomto referendu byla doporučení uvažovaných politických stran kromě SVP jednotná pro Schengen/Dublin, jediná SVP doporučovala vyjednávání odmítnout (Die Bundesversammlung - Das Schweizer Parlament 2011). Za území podpory stanoviska proti Schengenu/Dublinu lze dle našeho výzkumu označit téměř celou německy a italsky mluvící část Švýcarska. Výjimky jsou v tomto případě podstatná část kantonu Zürich, přibližně desetina kantonu Graubünden reprezentovaná obvodem Maloja, části kantonů Bern, Solothurn, Basel a kanton Zug. Naopak zahájení jednání s evropskými institucemi naopak podpořila téměř celá francouzsky mluvící část země. Výzkumy navíc v tomto případě uvádí podstatné rozdíly mezi městským a venkovským obyvatelstvem v rámci jednoho jazykově spřízněného území či kantonu. Snižují se zároveň rozdíly mezi francouzsky a německy mluvícími voliči. Dle GfS Polling Institute v Bernu se pro Schengen/Dublin vyjádřilo v roce 2005 53% obyvatel venkova, zatímco Evropský

14

Například od roku 1986 působící skupina Aktion für eine unabhängige und neutrale Schweiz a jiné (AUNS 2011). 15 Lichtenštejnsko je od rozpadu Rakouska-Uherska úzce svázáno se Švýcarskem, a to především obchodem a zahraniční politikou, případně diplomatickým zastoupením ve většině světových zemí. Po zkoumaném referendu v roce 2005 se stala otázka přistoupení k těmto dvěma evropským smlouvám velmi aktuální i zde (Liechtenstein 2011).

27

hospodářský prostor v roce 1992 měl ve stejné skupině voličů podporu 71%. Naopak souhlas s přiblížením země k evropské integraci od roku 1992 významně vzrostl v německy mluvících městech a to z 53% na 73% v roce 2005 (Swissinfo 2005/2).

Mapa č. 3: Území podpory stanoviska NE Schengenu/Dublinu v referendu 2005.

Zdroj: Data i mapový podklad Švýcarský statistický úřad 2011.

6.4. Referendum 2009 – lidová iniciativa Proti minaretům V rámci balíku referend 29. listopadu 2009 proběhlo hlasování o lidové iniciativě zákazu stavby minaretů16. Disputace o zákaz těchto muslimských staveb je však o čtyři roky starší. Kořeny má v roce 2005, kdy se ve městě Wangen bei Olten (kanton Solothurn) rozběhl spor o stavbu šestimetrové věžky u místního islámského centra. Místní komise pro stavby a plánování vztyčení minaretu na nátlak skupiny obyvatel města nepovolila, což vedlo 16

Originální název iniciativy zní: Gegen den Bau von Minaretten.

28

Tureckou muslimskou asociaci k dovolání se k další instanci. Tahanice skončila na jaře 2009, kdy byl minaret skutečně postaven. Během let 2006 až 2008 se o iniciativu proti takovým stavbám snažila na kantonální úrovni skupina pravicových politiků, především členů SVP a několika menších ultrapravicových stran, hlasování však byla odmítána kantonálními parlamenty jako neústavní. V návaznosti na tyto neúspěchy zorganizovala podnítila podobná skupina lidovou iniciativu na spolkové úrovni (The Telegraph 2009). Pro iniciativu následně v listopadu 2009 hlasovalo 57,5% zúčastnivších se občanů a zákaz výstavby nových minaretů byl poté uzákoněn. Proti výsledku referenda se ohradila mimo jiné švýcarská ministryně spravedlnosti, kladné stanovisko odmítala Federální komise proti rasismu (EKR) jako diskriminující a pošlapávající lidská práva a odsoudili jej například specialisté pro lidská práva OSN v Ženevě (EKR 2008: 2; Swissinfo.ch 2009). Připomeňme také, že z námi uvažovaných relevantních politických stran doporučila kladné hlasování v referendu jediná SVP, doporučení ostatních stran byla záporná. Výsledek referenda tedy znamená úspěch lidovecké populistické rétoriky a kampaně, která při této příležitosti proběhla. Za území volební podpory kladného stanoviska v pojednávaném referendu se dá označit téměř celý kanton Bern, Lucern, Schwyz, Ticino, Glarus, Uri, oba polokantony Appenzell, „kolébku“ celého sporu Solothurn a Sankt Gallen. Podpora opačného stanoviska se naopak nalézá ve francouzsky mluvících kantonech Waadt, Genf, Neuenburg, Freiburg, Jura a částečně Wallis. Pozoruhodná jsou převážně odmítavá stanoviska v německy mluvících kantonech Graubünden a především Zürich, jakožto domácí území Christopha Blochera.

29

Mapa č. 4: Území podpory zákazu stavby minaretů v referendu 2009.

Zdroj: Data i mapový podklad Švýcarský statistický úřad 2011.

7. Volební geografie politických stran Podobně jako v případě referend budou v následující kapitole představeny výsledky jednotlivých stran ve volbách do Národní rady v letech 1999, 2003 a 2007. Bude zde analyzována regionální variabilita podpory strany a její trendy ve vymezeném období a dále budou představeny výsledky zkoumání regionální stability jednotlivých stran. Třetí částí analýzy pak bude určení území volební podpory v jednotlivých volbách a průnik těchto dat v území stabilní podpory strany.

30

7.1. Volební geografie FDP Jako první se budeme věnovat Svobodomyslné demokratické straně FDP. Ta se ve volebním boji roku 1999 umístila na třetím místě s 19,9% celkového zisku. V roce 2003 získala 17,3% a roku 2007 pouze 15,8%. Variabilita podpory strany v obvodech se mezi pojednávanými volbami příliš nezměnila. Stabilně dosahuje středních hodnot v rámci zkoumaných stran, lze zde však pozorovat lehce stoupající trend. V chronologicky prvních volbách strana dosáhla nejmenšího koeficientu 0,5, volby 2003 přinesly jeho lehké navýšení na 0,51 a poslední zkoumaná sada dat z roku 2007 zvýšila hodnotu variačního koeficientu na 0,62, což lze vysvětlit nerovnoměrným úbytkem podpory strany především ve francouzsky mluvících kantonech. Navzdory mírnému vzestupu variability podpory strany v regionech ukazuje výzkum regionální stability výsledků voleb její vysokou míru. Mezi volbami 1999 a 2003 se jedná o velmi vysokou míru asociace vzhledem k hodnotě Paersonova koeficientu 0,848. Tato hodnota se velmi mírně snižuje mezi volbami 2003 a 2007 na 0,814, stále však zůstává velmi vysokou. Srovnání voleb 1999 a 2007 přináší nižší míru asociace vzhledem ke hodnotě 0,749, uvážíme-li však větší časový odstup, stále se jedná o hodnotu vysokou. Srovnáním map volební podpory všech zkoumaných voleb zjistíme, že je toto území dlouhodobě roztříštěné po celé zemi. Během času se navíc území největších zisků FDP lehce posouvá na východ a potažmo mizí. Tento posun je dán především ztrátou podpory ve významných částech francouzsky mluvících kantonů Vaadt, Freiburg a Neuchatel od roku 1999. Mapa stabilní volební podpory, která je fakticky průnikem map tří volebních let, naopak ukazuje území, kde strana opakovaně zaznamenala pro ni významné úspěchy. Tímto územím je především celý kanton Ticino, Solothurn, Uri, Zug, Schaffhausen a Appenzell Ausserrhoden. Dále se pak strana opírá o dlouhodobou podporu v severní polovině kantonu Luzern, západních obvodech kantonu Wallis, přibližně polovině kantonu Basel – Landschaft a obvodech Maloja a Prättigau-Davos kantonu Graubünden.

Tabulka č.3: Regionální variabilita FDP. FDP Variační koeficient

Volby 1999 0,502

Volby 2003 0,511

Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

31

Volby 2007 0,620

Tabulka č. 4: Regionální stabilita FDP. FDP Pearsonův korelační koeficient

1999/2003 0,848

2003/2007 0,814

1999/2007 0,749


Mapa č. 5: Území stabilní volební podpory FDP.

Zdroj: Data i mapa Švýcarský statistický úřad 2011.

7.2. Volební geografie CVP Křesť ansko-demokratická lidová strana zažívala od počátku 90. let kontinuální pokles volebních výsledků, ve zkoumaném období tří voleb se pak pohybuje kolem 15%. Míra variability strany v regionech je ve spektru relevantních stran absolutně nejvyšší. V případě voleb 1999 vykázaly výsledky CVP vysoký variační koeficient 0,91, který v roce 2003 ještě stoupl na 0,98. Volby 2007 pak přinesly mírný pokles regionální variability s hodnotou 0,9. Tyto hodnoty poukazují na markantní regionální rozdíly volební podpory křesť anských 32

demokratů. Zajímavé je, že silná diferenciace je zřetelně pozorovatelná především na úrovni kantonů, méně pak mezi jednotlivými obvody, jak tomu může být například v případě rozhodování v referendech. Především kantony Wallis, Jura a Lucern tak vykazují až na zanedbatelné výjimky ve všech svých obvodech podporu straně přibližně mezi 30 a 70%, na zbytku území se pak setkáváme s podporou podstatně menší, například v nejlidnatějším kantonu Bern strana získává obvykle do 5% hlasů. Na výše uvedené přímo navazuje míra regionální stability podpory strany mezi jednotlivými volbami. Ta je mezi zkoumanými stranami stabilně nejvyšší a jako jediná přesahuje hodnotu korelačního koeficientu 0,9. Mezi volbami 1999 a 2003 dosahuje míra asociace v této práci rekordní hodnoty 0,972, regionální stabilita se pak velmi lehce snížila mezi lety 2003 a 2007, kdy Pearsonův korelační koeficient nabývá hodnoty 0,963. Časově nejvzdálenější měření mezi lety 1999 a 2007, kde výsledky ostatních stran vykazují hodnoty řádově o 0,1 nižší než v případě voleb „sousedních“, pak zachovává velmi vysokou míru asociace 0,953. Obě popsané sady dat dokazují v kontextu mírně specifický ráz rozložení volební podpory křesť ansko-demokratické strany. Jejími charakteristickými znaky jsou především velké rozdíly mezi regiony – a v tomto případě i kantony – a zároveň jejich velmi vysoká stabilita. Z uvedeného charakteru dat vyplývá, že by se území volební podpory CVP v čase nemělo příliš měnit, dokonce se může jevit logickým faktem, že by mělo zůstat až na výjimky naprosto totožné. Vzhledem k metodologické různorodosti analýzy těchto výsledků voleb je však situace, co se týče území volební podpory, jiná. Zmiňme nejprve území stabilní volební podpory, které bylo již částečně naznačeno v pojednání o variabilitě výsledků. Tradiční baštou křesť anských demokratů je především celý kanton Wallis. Podobně silná je pozice této strany v kantonu Lucern, s výjimkou obvodu Lucern, kde však strana nikterak nepropadá, její zisky se zde pohybují stabilně okolo 20%. Dále je v tomto území zahrnuta západní část kantonu Freiburg, konkrétně obvody La Broye a La Glane, část kantonu Graubünden a v posledních dvou volebních letech se strana opírá významnou měrou o podporu kantonu Ticino, Obwalden a Schwyz. Od voleb roku 1999 se tak podpora CVP koncentrovala spíše k jihu a středu země. Významnější jsou pro ni rovněž její zisky v kantonech Solothurn a Sankt Gallen.

33

Tabulka č. 5: Regionální variabilita CVP. CVP Variační koeficient

Volby 1999 0,911

Volby 2003 0,983

Volby 2007 0,899


Tabulka č. 6: Regionální stabilita CVP. CVP 1999/2003 Pearsonův korelační koeficient 0,972

2003/2007 0,963


Mapa č. 6: Území stabilní volební podpory CVP.


34

1999/2007 0,953

7.3. Volební geografie SPS Sociálnědemokratická strana Švýcarska je aktuálně druhou nejsilnější členskou formací Spolkové rady. Poté, co ve volbách 2003 navýšila svůj zisk od voleb předchozích na 23,3%, se v posledních volbách 2007 propadla lehce pod 20%, zdaleka se však nepotýká s krizí vlastní současné FDP a CVP. Regionální variabilita volebních výsledků strany se pohybuje na nejnižších hodnotách stranického spektra, přičemž se v průběhu zkoumaného období významně nemění. Výsledek voleb 1999 vykázal hodnotu variačního koeficientu SPS 0,39, roku 2003 míra variability lehce poklesla na 0,34 a v posledních volbách opět stoupla na 0,38. Tato stabilní a v kontextu nízká rozdílnost místních rozdílů v podpoře strany se dá nejspíše vysvětlit jejím charakterem určeným primárně zemsky univerzálním rozporem mezi vlastníky a pracujícími. Regionální stabilita volební podpory sociálních demokratů naopak i v rámci poměrně vyrovnaného spektra patří k jedné z nejvyšších. Mezi prvními dvěma sadami dat z voleb 1999 a 2003 nacházíme jen o málo nižší míru asociace než u nejstabilnější CVP, konkrétně 0,883. Porovnání posledních dvou volebních let 2003 a 2007 pak přináší jen o málo nižší hodnotu Pearsonova koeficientu 0,837. Asociace mezi časově vzdálenějšími dvěma volbami pak svou hodnotou 0,756 odpovídá výše naznačenému rozdílu oproti srovnání voleb bližších v řádu 0,1. Popsaná data naznačují vysokou míru stability volebního chování ve zkoumaném období spolu s velmi malou mírou rozdílů podpory na úrovni volebních obvodů. Území, na kterém je strana schopna v jednotlivých volbách získat významné procento hlasů, by dle nastíněné charakteristiky teoreticky mělo být relativně nejvyrovnaněji rozprostřené v rámci celé země a navíc poměrně stabilní. Porovnáním výsledků SPS v jednotlivých obvodech a volbách zjistíme, že se podpora na převážné většině území pohybuje zhruba mezi 10 a 30%, s velmi řídkými výkyvy nahoru či dolů. Obecně je ve všech volbách velmi málo obvodů, ve kterých by strana dosáhla jednociferného zisku, tedy pod 10%. Území stabilní podpory sociálních demokratů pak nalezneme kumulované především v oblasti při hranici země s Francií, to znamená v kantonech Neuenburg, Vaadt, Jura, částečně Freiburg, Solothurn a Basel – Stadt. Ve východní části Švýcarska strana těží ze stabilní podpory kantonu Glarus, většiny kantonu Schaffhausen, z části Graubünden a obvodu Zürich ve stejnojmenném kantonu. Z tohoto „standardu“ se v roce 2003 vymykala významná podpora v kantonu Ticino a v severních dvou třetinách kantonu Bern.

35

Tabulka č. 7: Regionální variabilita SPS. SPS Variační koeficient

Volby 1999 0,392

Volby 2003 0,344

Volby 2007 0,379


Tabulka č. 8: Regionální stabilita SPS. SPS Pearsonův korelační koeficient

1999/2003 0,883

2003/2007 0,837


Mapa č. 7: Území stabilní volební podpory SPS.

Zdroj: Mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

36

1999/2007 0,756

7.4. Volební geografie SVP Švýcarská lidová strana je poslední dvě desetiletí v místní politice určitým fenoménem, nejen svými stále významně stoupajícími volebními zisky, nýbrž i agresivním politickým stylem, vyhraněností postojů, populistickou rétorikou a nekonsenzuálním politickým chováním, které se výrazně projevilo například při vyjednávání o budoucnosti magické formule na začátku třetího tisíciletí. V posledních volbách dosáhla strana zisku 28,9%, čímž za sebou téměř o 10 procentních bodů nechala druhou nejsilnější sociální demokracii a přibližně 15 procentních bodů ji dělí od dalších dvou vládních stran FDP a CVP. Volební zisky lidovců kromě stabilního vzestupu charakterizují další trendy. Univerzalitu stranické politiky dokazuje regionální variabilita jejích volebních výsledků, která dosahuje vedle sociální demokracie nejnižších hodnot zjištěného variačního koeficientu, dle voleb chronologicky 0,51; 0,41; 0,37. Kromě hodnot značících střední až nízké regionální rozdíly ve výsledcích voleb lze pozorovat jejich klesající tendenci. Toto mírné avšak kontinuální snižování variability je možné vzhledem k zároveň stoupajícím volebním ziskům považovat za příznivý trend pro lidovou stranu ve smyslu stále širšího pronikání do oblastí její politice méně nakloněných. Regionální stabilita měřená pomocí Paersonova korelačního koeficientu pak přináší v kontextu stranického spektra průměrné hodnoty. Mezi dvěma staršími volbami dosahuje hodnoty 0,883 a v případě voleb novějších 2003 a 2007 hodnoty 0,837. Stále máme co dočinění s velmi vysokou mírou stability podpory strany v regionech. Předpokládaně o přibližně 0,1 nižší hodnoty dosahuje tento koeficient ve srovnání voleb 1999 a 2007, na hodnocení míry asociace se ale ani v tomto případě nic nemění. Ve světle dat ukazujících stále nižší míru regionální variability volebních výsledků lidové strany a zároveň vysokou míru stability těchto proměnných v regionech lze předpokládat zisky v obvodech bez dramatických výkyvů. Na volebních výsledcích SVP z jednotlivých let však můžeme pozorovat zřetelně větší různorodost než u výsledků SPS. Kantony s markantně nižšími zisky jsou ve všech zkoumaných letech Ticino, Wallis, Jura, Genf a částečně Freiburg. Výsledky lidovců během let 2003 a 2007 zároveň nejzřetelněji stoupaly právě v těchto kantonech s nejnižší podporou, což souhlasí s výše popsaným klesajícím trendem regionální variability volebních výsledků SVP. Území stabilní volební podpory se nachází především ve středu a severovýchodě země, tedy zejména v německy mluvících kantonech. Do tohoto území průniku stabilní podpory tří voleb nepatří žádný

37

kanton všemi svými obvody. Stabilní podporu nalézá strana v jižní a východní většinové části kantonu Bern, až na výjimku obvodu Frauenfeld v celém kantonu Thurgau, dále ve většině kantonu Aargau, významné části k. Zürich, Sankt Gallen, Schaffhausen, Schwyz a Graubünden. Území stabilní podpory tím tvoří oblouk, v jehož vnitřku leží nezahrnuté kantony Lucern, Zug, Nidwalden a Obwalden, Uri a Glarus.

Tabulka č. 9: Regionální variabilita SVP. SVP Variační koeficient

Volby 1999 0,508

Volby 2003 0,408

Volby 2007 0,372


Tabulka č. 10: Regionální stabilita SVP. SVP 1999/2003 Pearsonův korelační koeficient 0,873

2003/2007 0,820


38

1999/2007 0,756

Mapa č. 8: Území stabilní volební podpory SVP.


7.5. Volební geografie GPS Zelená strana Švýcarska je doposud nejmenší zde zkoumanou stranou, magická formule navíc neurčuje její zastoupení ve Spolkové radě. Aktuálním tématem se však strana stává především pro své úspěchy v pojednávaných volbách. V roce 2003 svůj zisk z minulých voleb navýšila přibližně o polovinu, v posledních volbách roku 2007 si pak opět významně polepšila, oproti volbám minulým o 30%. Zkoumat tuto stranu se tedy jeví jako opodstatněné vzhledem k blížícím se volbám roku 2011, ve kterých by mohla svou podporu opět navýšit. Regionální variabilitu volebních výsledků GPS lze v kontextu ostatních stran hodnotit jako průměrnou. Chronologicky ve volebních letech 1999, 2003 a 2007 variační koeficient nabývá hodnot 0,61; 0,58 a 0,48. Klesající trend lokální variability strany zelených lze částečně vysvětlit právě zvyšujícími se volebními zisky i v oblastech méně nakloněných zelené politice, v některých kantonech však stále zůstává podpora strany na velmi nízké úrovni.

39

Míra regionální stability volebních výsledků GPS je z analyzovaných stran jedna z nejnižších, stále však zůstává velmi vysoká. Mezi prvními dvěma volbami dosáhla míra asociace hodnoty 0,795, mezi druhou měřenou dvojicí proměnných pak 0,731. Zajímavý je výsledek výpočtu regionální stability mezi volbami let 1999 a 2007. Zde nabývá korelační koeficient hodnoty 0,767, což značí druhou nejvyšší míru asociace mezi vzdálenějším párem voleb po křesť ansko demokratické straně. Navíc je pozoruhodné, že je tato hodnota - i když pouze o tři setiny – vyšší než míra asociace mezi výsledky let 2003 a 2007. Území stabilní volební podpory strany zelených zahrnuje především kanton Basel – Landschaft a Genf. Dále části kantonu Vaadt, kde je strana obecně poměrně silná, konkrétně obvody Lausanne, Lavaux – Oron a Nyon, obvody Bern a Biel kantonu Bern, obvod Lucern stejnojmenného kantonu a obvod Solothurn rovněž stejnojmenného kantonu. Takto vymezené poměrně koncentrované území stabilní podpory naznačuje voličskou základnu strany především v regionálních centrech severozápadních kantonů země. Území volební podpory v kantonech Thurgau, Bern a Neuchatel v roce 1999 zároveň v dalších dvou volbách postupně mizí a soustředí se naopak do kantonů Vaadt, Genf a Basel – Land. Díky kandidatuře omezeného počtu stran pak strana dosáhla v roce 2003 významného úspěchu v kantonu Uri.

Tabulka č. 11: Regionální variabilita GPS. GPS Variační koeficient

Volby 1999 0,614

Volby 2003 0,578

Volby 2007 0,477


Tabulka č. 12: Regionální stabilita GPS. GPS Pearsonův korelační koeficient

1999/2003 0,795

2003/2007 0,731


40

1999/2007 0,767

Mapa č. 9: Území stabilní volební podpory GPS.


8. Území potenciálních zisků Švýcarské lidové strany Tato kapitola si klade za cíl porovnat a analyzovat volební zisky švýcarských politických stran a výsledky jejich doporučených stanovisek v referendech. Na základě srovnání map území volební podpory jednotlivých voleb a referend a současně analýzy míry asociace mezi výsledky jednotlivých voleb a referend v obvodech lze říci, do jaké míry se srovnávaná území shodují či liší a do jaké míry se v duchu politiky SVP vyjadřují i voliči ostatních stran. Následně zjistíme, která konkrétní území spadají do podpory témat lidovců v referendech a zároveň nenáleží jejich území stabilní volební podpory. Tato území pak lze prohlásit za potenciální prostor rozšíření podpory strany. Jak již byly výše nastíněny, zmiňme pro přehlednost základní charakteristiky výsledků referend. Regionální variabilita stanoviska SVP nabývá v případě zkoumaných hlasování v kontextu celé práce poměrně nízkých hodnot. To není nijak překvapivé zjištění vzhledem

41

k tomu, že v referendu má elektorát na výběr pouze ze dvou možností, zatímco v parlamentních volbách může být větší množství, variabilita pak musí při širším spektru možností přirozeně stoupat. Výpočet variability výsledků referend dle ostatních stran přinesl podobné výsledky jako v případě SVP. Jestliže se však zabýváme cíleně vybranými tématy referend, které tvoří základ politické profilace primárně zkoumané strany, jejíž podpora leží v rámci Švýcarska především na severovýchodě a středu země, a konkrétně pak výsledky jejích stanovisek v těchto hlasováních, dala by se očekávat vzhledem k nižší podpoře ve zbytku země variabilita podstatně větší. Na druhou stranu právě SVP i díky svým vysokým výsledkům disponuje jednou z nejméně variabilních podpor v regionech. Nízká variabilita výsledků referend zde značí určité možnosti lidovců získat další volební podporu skrze zkoumaná témata. Regionální stabilita výsledků referend ať stanovisek SVP či opačných je naopak středně až velmi vysoká. To potvrzuje příbuznost témat a zároveň určitou názorovou stabilitu zúčastněného voličstva. Dalšími měřenými hodnotami jsou míry asociace mezi výsledky zkoumaných stran ve volbách do Národní rady a výsledky podpory stranických stanovisek v referendech. Konkrétně se jedná o zkoumané volby let 1999, 2003 a 2007 a referenda z let 2002, 2005 a 2009. Vzájemné souvislosti byly měřeny vždy mezi chronologicky po sobě jdoucími dvěma událostmi. Pearsonův korelační koeficient pro případ primárně zkoumané SVP dosahuje ve srovnání voleb 1999 a referenda 2002, referenda 2002 a voleb 2003 hodnot kolem 0, není tedy nalezena žádná asociace. Mezi lety 2003, 2005 a 2007 získáváme hodnotu koeficientu 0,28, která lze interpretovat jako nízká míra asociace. Poslední srovnání této sady pak přináší hodnotu korelace 0,357, tedy již střední míru asociace. Jedním z možných způsobů interpretace těchto dat a jejich stoupavé tendence je vzhledem ke stále vyšším ziskům Švýcarské lidové strany postupné získávání nových voličů právě mezi občany, jejichž názory souhlasí mimo jiné s oficiálními stanovisky strany ve zkoumaných referendech. Proto se jeví jako relevantní hledání území dalších potenciálně významných nových zisků strany právě pomocí logiky porovnávání map stabilní podpory voleb a referend. Stejným způsobem porovnáme volební zisky ostatních stran a výsledky referend opačného stanoviska, jenž je pro všechny tyto strany společné. Ve zjištěných datech nalezneme vůbec nejvyšší míru asociace mezi stranou zelených a jejími stanovisky referend, kdy všechna měření dosahují střední míry asociace. Velmi podobné výsledky můžeme zaznamenat u sociálních demokratů. Co do výše míry asociací následuje lidová strana, jejíž výsledky jsou popsány výše. Nižších hodnot dospíváme u FDP, trend jejich vývoje je navíc 42

téměř opačný než v případě SVP. Od malých asociací v prvních dvou měřeních se v dalších třech výpočtech dostáváme k podobným hodnotám v záporných číslech, asociace se tedy až na poslední měření stále snižovala. CVP se dle tohoto měření potýká s největší neukázněností elektorátu. Hodnoty asociací výsledků této strany se pohybují od záporných středních měr k téměř k nule. Lze zde tedy vypozorovat stoupavý trend.

Tabulka č. 13: Míry asociace volebních výsledků politických stran a jejich stanovisek v referendech. Měřeno pomocí Pearsonova korelačního koeficientu.

FDP CVP SPS SVP GPS

Volby 99 Potraty 02 0,191 -0,521 0,436 -0,002 0,437

Potraty 02 Volby 03 0,189 -0,555 0,442 -0,100 0,519

Volby 03 Schengen 05 -0,092 -0,216 0,363 0,283 0,600

Schengen 05 Volby 07 -0,149 -0,181 0,422 0,282 0,540

Volby 07 Minarety 09 -0,069 -0,031 0,399 0,357 0,305

Zroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty autor.

Území stabilní podpory SVP bylo již výše popsáno jako oblouk, táhnoucí se od východního cípu země k severovýchodním kantonům a dále k západu, později středozápadu, kde končí, vyhýbaje se jižním, západním, severozápadním oblastem a samému středu Švýcarska. Konkrétně do tohoto území patří oblast obvodu Inn kantonu Graubünden, dále jeho severovýchod, západní část kantonu Sankt Gallen, s výjimkou obvodu Frauenfeld kanton Thurgau, západní Schaffhausen, kanton Zürich mimo obvody přiléhající k Zürichsee17, většina kantonu Aargau mimo obvody Aarau, Baden a Rheinfelden, většina kantonu Schwyz a 17 z 26 obvodů kantonu Bern. Mapa stabilní podpory témat SVP v referendech pak začíná severními obvody kantonu Graubünden, obsahuje kantony Sankt Gallen, Appenzell Innerrhoden a Ausserrhoden, Thurgau rovněž bez obvodu Frauenfeld díky nižší podpoře zákazu minaretů, západní polovinu kantonu Schaffhausen, jižní obvody Aargau spolu s jediným severním obvodem Laufenburg, střední obvody kantonu Solothurn, k jihu celý kanton Lucern s výjimkou obvodu Lucern, středovýchodní kantony Obwalden, Nidwalden, Zug, Schwyz a Uri, jih a východ kantonu Bern, celý kanton Ticino a východní přibližnou polovinu kantonu Wallis. Pozoruhodná je na 17

Curišské jezero. Vzhledem k uvádění originálních německých názvů kantonů, měst a obvodů je pro jednotnost uveden i zeměpisný název v originále.

43

mapě stabilní podpory referend její omezenost na (necelou) německy a (kompletní) italsky mluvící část země. Tato dělící linie je velmi zjevná v případě kantonu Wallis, jenž je vymezením tohoto území rozdělen téměř přesně na německou část, ve které stabilně leží podpora témat SVP a francouzskou část, kde se tato významná podpora nenachází. Srovnáním obou map můžeme nalézt oblasti patřící do stabilní podpory lidovců ve volbách a zároveň nepatřící ke stabilnímu území podpory jejich referend a naopak cílené území, ve kterém se nachází stabilní podpora témat SVP v referendech a které zároveň nepatří k území stabilní podpory této strany v parlamentních volbách. Do první skupiny můžeme zahrnout především většinu kantonů Zürich a Aargau, dále obvody Inn a Hinterrhein kantonu Graubünden. Opačná skupina je pak podstatně silnější. Jedná se o kantony Appenzell Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, východní polovinu kantonu Sankt Gallen, obvody Gäu, Thal a Thierstein kantonu Solothurn, obvod Waldenburg kantonu Basel-Land, obvod Reiat kantonu Schaffhausen a obvod Thun kantonu Bern. Dále pak především jádro země v podobě kantonů Lucern (s výjimkou obvodu Lucern), Zug, Nidwalden, Obwalden, Uri a obvod March kantonu Schwyz. Zbývá kompletní italskojazyčný kanton Ticino a zmíněná východní polovina kantonu Wallis.

44

Mapa č. 10: Území potenciálních nových zisků SVP (vyvedené kontrastní růžovou barvou) v kontextu jejího území stabilní volební podpory (zeleně).


45

9. Závěr V této práci byl představen politický, volební a stranický systém Švýcarska, včetně jeho nejsilnějších stranických subjektů. Dále jsou zde zkoumány poslední tři volby do Národní rady, které proběhly v letech 1999, 2003 a 2007. Byly představeny jejich výsledky, stručně volební kampaň a míra a trendy volební účasti. V rámci této části práce byla rovněž pojednávána tři vybraná referenda, roku 2002 o zákazu/liberalizaci potratů, hlasování o přistoupení k Schengenským a Dublinským úmluvám z roku 2005 a referendum a zákazu stavby minaretů roku 2009. U těchto tří lidových hlasování jsou představeny jejich výsledky, regionální variabilita a stabilita, území volební podpory stanovisek politických stran a obecný kontext. Další částí práce je představení volební geografie zkoumaných stran. Nejvyšší míra regionální variability připadá Křesť ansko-demokratické lidové straně, nejnižší naopak Sociálně-demokratické straně. Míra zjištěné regionální stability dosahuje u všech subjektů velmi vysokých hodnot, nejstabilnějším elektorátem nicméně disponuje opět Křesť anskodemokratická strana, nejméně stabilním pak Švýcarská strana zelených. Dále jsou v této kapitole pro jednotlivé strany určena území volebních podpor ve zkoumaných volbách a změny mezi nimi, celková území stabilní podpory a trendy v charakteristice volebních výsledků. Území stabilní podpory FDP bylo určeno na západě kantonu Wallis, dále v kantonu Tisino, Uri, Solothurn, Zug a Schaffhausen, částečně pak v kantonech Lucern, Basel-Land, Zürich, Appenzell Innerrhoden a Graubünden. Podpora křesť anských demokratů je koncentrována do kantonů Wallis a Lucern, částečně pak Freiburg, Ticino, Graubünden a okrajově Solothurn. Sociální demokracie stabilně těží především v kantonech Jura, Neuenburg, Basel-Stadt a Glarus, částečně pak v kantonech Vaadt, Graubünden, Schaffhausen, Freiburg, Bern a v obvodu Zürich. Podpora SVP se koncentruje výhradně do německy mluvících kantonů, konkrétně Bern, Zug, Thurgau, Graubünden, Sankt Gallen a Aargau. Zelení mají jádro své podpory v kantonu Basel-Land, částečně pak Genf, Vaadt, Bern, Solothurn a v obvodu Lucern. Otázka míry prolínání volební podpory jednotlivých stran a podpory jimi určených stanovisek v referendech byla zkoumána pomocí korelačních koeficientů a v případě SVP rovněž porovnáním vypracovaných map s vyznačenými územími stabilní podpory voleb a referend. Toto prolnutí lze u lidové strany hodnotit jako částečné se stoupající tendencí ke

46

střední míře asociace. V případě ostatních stran se pouze u sociálních demokratů a zelených setkáme výhradně s kladnými asociacemi. Výsledky křesť anských demokratů vykazují zápornou střední míru asociace a FDP se svými hodnotami pohybuje kolem 0 s mírnou klesavou tendencí. Tato práce si stanovila za cíl najít pomocí map stabilní podpory SVP a stabilní podpory jejích témat v referendech území, na kterém by strana potenciálně mohla v budoucnosti zaznamenat další významné zisky v parlamentních volbách. Území možného budoucího zvýšení volební podpory strany bylo nalezeno v celém kantonu Ticino, východní polovině kantonu Wallis, kantonech Lucern (kromě městského obvodu Lucern), Uri, Zug, Nidwalden a Obwalden, dále ve středu kantonu Solothurn a jihu Basel-Land, polokantonech Appenzell Innerrhoden a Appenzell Ausserrhoden, v obvodech Rorschach, Werdenberg a Wil kantonu Sankt Gallen a v obvodu Reiat kantonu Schaffhausen. Jak již bylo řečeno v úvodu, práce si nekladla za cíl predikovat či předurčit další volební zisky strany, cílem bylo ukázat možná další území, ve kterých může být SVP pravděpodobně schopná získat významnější podporu. Evaluace takto nastíněných možností proběhne po zveřejnění výsledků švýcarských parlamentních voleb tohoto roku. Autor posléze předpokládá další výzkum na toto téma.

47

Použitá literatura 1) Arnold, Bernd. 2003. Politische Parteien, Volksbegehren und Volskabstimmungen Dissertation. Erlangen-Nürnberg: Friedrich-Alexander Universität. (www.opus.ub.unierlangen.de/opus/volltexte/2004/53/, ověřeno 2.5.2011). 2) Bankowicz, Bozena. 2002. „Extrémní pravice v Západní Evropě.“ Politologická revue 8, č. 2, 42–57. 3) Belling, Vojtěch. 2002. „Dimense pravicového populismu ve Švýcarsku (SVP po roce 1999).“ Politologický časopis 9, č. 4, 432-445. 4) Blažek, Jiří a Kostelecký Tomáš. 1991. „Geografická analýza výsledků parlamentních voleb v roce 1990.“ Sborník České geografické společnosti 96, č. 1, 1-13. 5) Čermák, Daniel a Kostelecký, Tomáš. 2004. „Vliv teritoriálně specifických faktorů na formování politických orientací voličů.“ Sociologický časopis 40, č. 4, 469-487. 6) Dardanelli, Paolo. 2005. „The parliamentary and executive elections in Switzerland, 2003“. Electoral Studies 24. 123-160. 7) Hendl, Jan. 2006. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál. 8) Husbands, Christopher T. 2000. „Switzerland: Right-Wing and Xenofobic Parties, from Margin to Mainstream?“. Parliamentary Affairs 53, č. 3, 501-516. 9) Church, Clive H. 2000. „The Swiss Elections of October 1999: Learning to Live in More Interesting Times“. West European Politics 23, č. 3, 215-230. 10) Church, Clive H. 2004. „The Swiss Elections of October 2003: Two Steps to System Change?“. West European Politics 27, č. 3, 518-534.

48

11) Church, Clive H. 2008. „The Swiss Elections of 21 October 2007: Consenzus Fights Back“. West European Politics 31, 3, 608-623. 12) Chytilek, Roman et al. 2009. Volební systémy. Praha: Portál. 13) Jehlička, Petr a Sýkora, Luděk. 1991. „Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920-1990).“ Sborník české geografické společnosti 96, č. 2, 81-93. 14) Jeřábek, Martin. 2005. „Švýcarská konfederace.“ In: Komparace politických systémů I. Ed. Vladimíra, Dvořáková. Praha: Oeconomica, 241-263. 15) Karlsson, Brian Edward. 2008. The Mobilization of Identity in the 2007 Swiss Federal Elections. Washington: The George Washington University. 16) Klíma, Michal. 1998. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha: Radix. 17) Ladner, Andreas. 2005. Das Schweizer Parteisystem in Bewegung. Zürich: Sociologisches Institut der Universität Zürich. (www.socio.ch/par/ladner/lad_02.pdf, ověřeno 2.5.2011). 18) Milic, Thomas. 2008. „Switzerland“. European Journal of Political Research 47, 11481155. 19) Nash, Michael. 2008. „Black Sheep, White Sheep: The Swiss and Immigration“. Contemporary Review 2008, č. 1, 64-67. 20) Novák, Miroslav. 1997. Systémy politických stran. Praha: Sociologické nakladatelství. 21) Oesch, Daniel. 2008. „Explaining workers‘ support for Right-Wing Populist Parties in Western Europe: Evidence from Austria, Belgium, France, Norway, and Switzerland“. International Political Science Review 29, č. 3, 349-373. 22) Pink, Michal. 2005. „Současné přístupy k volební geografii.“ In: Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. Ed. Petr, Fiala. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 148-162. 49

23) Sartori, Giovanni. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 24) Skenderovic, Damir. 2007. „Immigration and the radical right in Switzerland: ideology, discourse and opportunities“. Patterns of Prejudice 41, č. 2, 155-176. 25) Strmiska, Maxmilián et al. 2005. Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál. 26) Swissinfo. 2002. Government supports legalised abortion. Bern: Swiss Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-02). (http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Government_supports_legalised_abortion.html? cid=2651726). 27) Swissinfo. 2002. Swiss vote to legalise abortion. Bern: Swiss Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01). (http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Swiss_vote_to_legalise_abortion.html?cid=274 4036). 28) Swissinfo. 2005. "No to Schengen/Dublin would be an own goal". Bern: Swiss Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01). (http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/No_to_Schengen/Dublin_would_be_an_own_g oal.html?cid=4445752). 29) Swissinfo. 2005. Vote on EU accords bridged cultural divide. Bern: Swiss Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01). (http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Vote_on_EU_accords_bridged_cultural_divide. html?cid=4624402). 30) Swissinfo. 2009. Minaret ban approved by 57 per cent of voters. Bern: Swiss Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01). (http://www.swissinfo.ch/eng/Specials/Islam_and_Switzerland/Minaret_vote/Minaret_ban_ap proved_by_57_per_cent_of_voters.html?cid=7793916).

50

31) Šaradín, Pavel. 2006. „Analýza volební podpory České strany sociálně demokratické a Občanské demokratické strany ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR.“ In: III. kongres českých politologů. Ed. Jan, Němec. Praha: Česká společnost pro politické vědy, 238-251. 32) The Telegraph. 2009. Switzerland risks Muslim backlash after minarets vote. London: Telegraph media group (cit. 2011-05-01). (http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/switzerland/6685719/Switzerland-risksMuslim-backlash-after-minarets-vote.html).

33) AUNS. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://auns.ch/). 34) CVP Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.cvp.ch/). 35) Der Schweizerische Bundesrat. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.admin.ch/br/index.html). 36) Die Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.parlament.ch/d/Seiten/default.aspx). 37) Eidgenössische Kommission gegen Rassismus. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.ekr.admin.ch/index.html?lang=de). 38) FDP – Die Liberalen. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.fdp.ch/index.php). 39) Liechtenstein. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.liechtenstein.li/). 40) Schweizerische Bundeskanzlei. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.bk.admin.ch/). 41) SP Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.sp-ps.ch/).

51

42) Statistik Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.bfs.admin.ch/bfs/portal/de/index.html). 43) SVP – Die Partei des Mittelstandes. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.svp.ch/).

52

Seznam zkratek AUNS Akce pro nezávislé a neutrální Švýcarsko BGBP Švýcarská rolnicko-živnostenská a měšť anská strana CSP

Křesť ansko-sociální strana

CVP

Křesť anskodemokratická lidová strana

EKR Spolková komise proti rasismu EVP

Evangelická lidová strana

FDP

Svobodomyslná demokratická strana

GPS

Zelená strana Švýcarska

LdT

Liga Ticina

OSN Organizace spojených národů PdA

Strana práce Švýcarska

SD

Švýcarští demokraté

SPS

Sociálnědemokratická strana Švýcarska

SVP

Švýcarská lidová strana

53

Příloha – legenda k mapám švýcarských volebních obvodů Poznámka: Vzorová mapa je zvětšena způsobem neodpovídajícím formátování práce v zájmu čitelnosti čísel obvodů.

Zdroj: Švýcarský statistický úřad 2011.

Číslo Obvod 101 Affoltern 102 Andelfingen

Kanton Zürich ZH

103 Bülach

ZH

104 105 106 107 108

ZH ZH ZH ZH ZH

Dielsdorf Hinwil Horgen Meilen Pfäffikon

Číslo Obvod 1502 Mittelland 1503 Vorderland Kt. Appenzell 1600 Innerrhoden 1721 1722 1723 1724 1725

54

St. Gallen Rorschach Rheintal Werdenberg Sarganserland

Kanton AR AR AI Sankt Gallen SG SG SG SG

109 110 111 112 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 301 302 303 304 305 400 501 502 503 504 505 506 600 800

Uster Winterthur Dietikon Zürich Aarberg Aarwangen Bern Biel Büren Burgdorf Courtelary Erlach Fraubrunnen Frutigen Interlaken Konolfingen Laupen Moutier La Neuveville Nidau Niedersimmental Oberhasli Obersimmental Saanen Schwarzenburg Seftigen Signau Thun Trachselwald Wangen Entlebuch Hochdorf Luzern Sursee Willisau Kt. Uri Einsiedeln Gersau Höfe Küssnacht (SZ) March Schwyz Kt. Obwalden Kt. Glarus

ZH ZH ZH ZH Bern BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE BE Lucern LU LU LU LU UR Schwyz SZ SZ SZ SZ SZ OW GL

1726 1727 1728 1821 1822 1823 1824 1825 1826 1827 1828 1829 1830 1831 1901 1902 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2101 2102 2103 2104 2105 2106 2107 2108 2221 2222 2223 55

See-Gaster Toggenburg Wil Albula Bernina Hinterrhein Imboden Inn Landquart Maloja / Maloggia Moesa Plessur Prättigau-Davos Surselva Aarau Baden Bremgarten Brugg Kulm Laufenburg Lenzburg Muri Rheinfelden Zofingen Zurzach Arbon Bischofszell Diessenhofen Frauenfeld Kreuzlingen Münchwilen Steckborn Weinfelden Bellinzona Blenio Leventina Locarno Lugano Mendrisio Riviera Vallemaggia Aigle Broye-Vully Gros-de-Vaud

SG SG SG Graubünden GR GR GR GR GR GR GR GR GR GR Aargau AG AG AG AG AG AG AG AG AG AG Thurgau TG TG TG TG TG TG TG Ticino TI TI TI TI TI TI TI Vaadt VD VD

900 1001 1002 1003 1004 1005 1006 1007 1101 1102 1103 1104 1105 1106 1107 1108 1109 1110 1200 1301 1302 1303 1304 1305 1401 1402 1403 1404

Kt. Zug La Broye La Glâne La Gruyère La Sarine See / Lac Sense La Veveyse Gäu Thal Bucheggberg Dorneck Gösgen Wasseramt Lebern Olten Solothurn Thierstein Kt. Basel-Stadt Arlesheim Laufen Liestal Sissach Waldenburg Oberklettgau Reiat Schaffhausen Schleitheim

1405 Stein 1406 Unterklettgau 1501 Hinterland

ZG Freiburg FR FR FR FR FR FR Solothurn SO SO SO SO SO SO SO SO SO BS Basel-Land BL BL BL BL Schaffhausen SH SH SH

2224 2225 2226 2227 2228 2229 2230 2301 2302 2303 2304 2305 2306 2307 2308 2309 2310 2311 2312 2313 2401 2402 2403 2404 2405 2406 2500 2601

Jura-Nord vaudois Lausanne Lavaux-Oron Morges Nyon Ouest lausannois Riviera-Pays-d'Enhaut Brig Conthey Entremont Goms Hérens Leuk Martigny Monthey Raron Saint-Maurice Sierre Sion Visp Boudry La Chaux-de-Fonds Le Locle Neuchâtel Val-de-Ruz Val-de-Travers Canton de Genève Delémont Les Franches2602 Montagnes 2603 Porrentruy

SH SH Appenzell Ausserrhoden

56

VD VD VD VD VD VD VD Wallis VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS Neuenburg NE NE NE NE NE Genf Jura JU JU

MASARYKOVA UNIVERZITA. Volební geografie Švýcarska parlamentní volby a referenda posledního desetiletí

Recommend Documents