MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Petra KUBIZŇÁKOVÁ
HOLANDSKÝ TULIPÁN: GEOGRAFIE TRHU S KVĚTINAMI
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Petr Daněk, Ph.D. Brno 2009
Jméno a příjmení autora:
Petra Kubizňáková
Název bakalářské práce:
Holandský tulipán: geografie trhu s květinami
Název v angličtině:
Dutch Tulip: Geography of the world flower market
Studijní obor (směr):
Geografie (Humánní geografie)
Vedoucí bakalářské práce:
RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Rok obhajoby:
2009
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá trhem s řezanými květinami v celosvětovém měřítku. Hlavním cílem práce je analýza fungování globálního trhu s květinami a zhodnocení jeho důsledků. První část se věnuje rešerši literatury na téma květinového průmyslu. Druhá část pojednává o globálním trhu s touto komoditou, tedy o faktorech, podmiňujících vznik globalizovaného trhu, o jeho formování a současné struktuře. Zvláštní pozornost je věnována roli Nizozemska v globálním obchodu s květinami. Třetí část popisuje regionální, sociální a environmentální důsledky květinového průmyslu. V poslední části jsou diskutována regulační opatření přijímaná k omezení negativních důsledků globálního trhu s květinami. Annotation This Bachelor’s Thesis is concerned with the global cut flower market. This thesis aims to analyze the effectiveness of the global cut flower market and to review of its effects. The discussion of literature is presented in the first chapter. The second part describes the global market with this commodity and factors implicating a rise of the globalized market, forming this market and its current structure. Attention is focused on the global cut flower trade, especially on the role of the Netherlands. The third chapter describes regional, social and environmental impacts of the cut flower industry. Regulatory measures taken to reduce the negative consequences of the global cut flower industry are discussed in the last part. Klíčová slova: květinový průmysl, globální trh, ekonomická globalizace, rozvojové země Key words: flower industry, global market, economic globalization, developing countries
Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:
Petra Kubizňáková Geografie a kartografie Geografie
Ředitel Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:
Holandský tulipán: geografie trhu s květinami
Dutch Tulip: Geography of the world flower market
Zásady pro vypracování:
Trh s květinami se stal globalizovaný, s hlavními produkčními oblastmi ve východní Africe a Indii a hlavním obchodním centrem v Amsterdamu. Cílem BP je popsat vývoj globálního trhu s květinami a jeho současnou strukturu, a dále kriticky diskutovat jeho důsledky - environmentální, ekonomické, sociální. Pozornost můţe být věnována také trhu s květinami v ČR a jeho zapojení do globálního trhu. Práce bude zaloţena především na diskusi literatury (angličtina), analýze dat o zahraničním obchodu a můţe být doplněna kvalitativním průzkumem mezi obchodníky v ČR.
Rozsah grafických prací:
podle potřeby
Rozsah průvodní zprávy:
cca 30-40 stran
Seznam odborné literatury: Geographies of globalization. Edited by Warwick E. Murray. London : Routledge, 2006. xxiii, 392. ISBN 0415318009 Earth democracy : justice, sustainability and peace. Edited by Vandana Shiva. London : Zed Books, 2006. 205 s. ISBN 1842777777 Vedoucí bakalářské práce:
RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Datum zadání bakalářské práce:
červenec 2008
Datum odevzdání bakalářské práce:
do 15. května 2009
RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu
Prohlašuji tímto, ţe jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Petra Daňka, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další zdroje.
V Brně dne 15. května 2009 _________________________________ vlastnoruční podpis autora
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce RNDr. Petru Daňkovi, Ph.D. za cenné rady, uţitečné připomínky, věnovaný čas a ochotný přístup, kterým velmi přispěl k vypracování mé bakalářské práce. Rodině a přátelům děkuji za podporu a trpělivost.
OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................. 8 1.1 Cíl práce ....................................................................................................................... 8 2 PŘEHLED LITERÁRNÍCH PRAMENŮ O OBCHODU S ŘEZANÝMI KVĚTINAMI ....................................................................................................................... 9 3 METODY ZPRACOVÁNÍ ............................................................................................ 12 4 GLOBÁLNÍ TRH S ŘEZANÝMI KVĚTINAMI ........................................................ 14 4.1 Předpoklady rozvoje květinového průmyslu .............................................................. 14 4.2 Formování globálního trhu ......................................................................................... 15 4.3 Komoditní/dodavatelský řetězec ................................................................................ 18 4.4 Současná struktura trhu s květinami .......................................................................... 19 4.5 Centrum mezinárodního obchodu: Nizozemsko ........................................................ 28 4.6 Konkurence na trhu .................................................................................................... 31 5 DŮSLEDKY KVĚTINOVÉHO PRŮMYSLU ............................................................. 34 5.1 Sociální důsledky ....................................................................................................... 34 5.2 Pouţívání pesticidů a jejich vliv na zdraví zaměstnanců ........................................... 37 5.3 Environmentální důsledky ......................................................................................... 38 6 REGULAČNÍ OPATŘENÍ A VLASTNICKÁ PRÁVA PĚSTITELŮ ...................... 43 6.1 Fytosanitární opatření................................................................................................. 43 6.2 Programy certifikace .................................................................................................. 43 6.3 Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin ................................................. 45 6.4 Certifikace výroby jako řešení problémů květinového průmyslu .............................. 46 7 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 50 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 54
1 ÚVOD V současné době můţe být květinářský sektor charakterizován jako sektor hospodářství, který během posledních tří desetiletí prodělal prudké změny. Na trhu s květinami se zvýšila konkurence, a to zejména ze strany rozvojových zemí. Vedle tradičních center pěstování květin (Nizozemsko, USA, Japonsko, Itálie, Francie, ad.) se vyvinula nová produkční centra. Produkce rychle rostla zejména v Latinské Americe a východní Africe. Také v Asii, v zemích jako je Čína, Indie a Vietnam, došlo k rozvoji květinářské výroby určené na trhy v bohatých zemích Evropy, Severní Ameriky a do Japonska. Díky ekonomické globalizaci se výroba řezaných květin, jeţ je náročná na pracovní sílu, přesunula do rozvojových zemí, kde jsou nejen vhodné klimatické podmínky, ale také nízké mzdové náklady a kde byly vytvořeny vhodné podmínky pro příchod zahraničního kapitálu. Nabídka rostla rychleji neţ poptávka a výsledkem tohoto procesu je tvrdá konkurence mezi jednotlivými produkčními regiony. Tyto regiony pak mezi sebou soupeří ve sniţování produkčních nákladů, a to někdy i za cenu porušování lidských práv, vyuţívání dětské práce a nevhodných pracovních podmínek. Na tradičních spotřebních trzích v USA, Evropě a Japonsku se spotřebitelé stávají naštěstí více kritičtí k některým aspektům květinových produktů. Kvalita, environmentálně šetrná výroba, rozšíření sortimentu a sluţeb. To vše v kombinaci s cenou produktu je zbraní v narůstající konkurenci na trhu. Díky informovanosti spotřebitelů pomalu dochází na některých květinových farmách k omezování pouţívání pesticidů škodlivých nejen pro zdraví zaměstnanců, ale i pro ţivotní prostředí, a k eliminaci špatných pracovních podmínek. Jak dlouho ale bude rozmach pěstování květin pokračovat, je nejasné. Budoucnost této trţní plodiny je nepředvídatelná, jelikoţ obchod s květinami je mimořádně nestabilní a riskantní a světový trh začíná být pomalu nasycen. To se jiţ dříve stalo i v případě kávy, čaje, kakaa, kokosových ořechů, cukrové třtiny, bavlny a mnoha dalších zemědělských vývozních plodin, jejichţ výroba byla zavedena do bývalých kolonií.
1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je podat ucelený přehled o světě květinového průmyslu. Hlavním cílem je analýza fungování globálního trhu s květinami a zhodnocení jeho důsledků - zejména z hlediska vlivu na změny v geografickém rozloţení bohatství a vlivu na ekosystém. Dílčími cíli je zmapování center produkce a spotřeby řezaných květin a vztahů mezi nimi, včetně obchodních vztahů, klíčových aktérů, a způsobů regulace. V rámci tohoto cíle je pozornost věnována zvláštní roli Nizozemí jako významného centra v globálním obchodu. Vedle zmapování současné struktury je druhým dílčím cílem identifikace faktorů, které podmínily přesun výroby řezaných květin z tradičních výrobních oblastí do rozvojového světa. Konečně třetím cílem je diskuse pozitivních a negativních dopadů globalizovaného květinového průmyslu na ekonomiku, společnost, zaměstnance pracující v tomto sektoru a na ţivotní prostředí. 8
2 PŘEHLED LITERÁRNÍCH PRAMENŮ O OBCHODU S ŘEZANÝMI KVĚTINAMI V České republice se globálním obchodem s řezanými květinami prozatím mnoho autorů nezabývalo. Dodnes také nebyla na toto téma vydána samostatná odborná publikace v českém jazyce. Cizojazyčných publikací bylo v průběhu devadesátých let 20. století a v posledních letech vydáno hned několik. Především se jedná o publikace anglosaských autorů, kteří kriticky hodnotí buď globální, nebo regionální obchod s květinami a upozorňují na jeho negativní důsledky. Nejčastěji pouţívají pro pěstování a obchod s řezanými květinami termín „květinový průmysl“ (flower industry). Stejné označení pouţívají i autoři seriálových publikací. Články o květinovém průmyslu se nejběţněji objevují v odborných časopisech s ekonomickým zaměřením, mezi které patří například periodika World Trade, African Business, The Economist, National Journal a mnohá další. Odborné články vyšly také ve čtvrtletnících International Trade Forum, coţ je odborný časopis mezinárodní agentury International Trade Centre v rámci OSN, a Third World Quarterly, jeţ patří mezi přední odborné časopisy vědy a politiky v oblasti rozvojových studií. Zpoplatněné příspěvky o květinovém průmyslu se nachází také na internetových stránkách, např. na webu společnosti Global Information Network (www.globalinfo.org). Řezané květiny jako komodita spadají do sektoru zemědělství, přesněji jsou řazeny mezi okrasné rostliny. Ministerstvo zemědělství České republiky kaţdé dva roky vydává Situační a výhledovou zprávu okrasné rostliny (Situační a výhledová zpráva, 2007), ve které jsou zpracována data především o evropském, ale v menší míře i o světovém obchodu s řezanými květinami (Květinářství – část B). V této publikaci jsou informace o stavu tuzemského a zahraničního obchodu a cenovém vývoji na trhu s květinami. V současné době jsou na internetových stránkách Ministerstva zemědělství ČR přístupné čtyři publikace, a to z let 2001, 2003, 2005 a 2007 (Ministerstvo zemědělství, 2009). Výjimku mezi českými publikacemi představuje diplomová práce s názvem Riskantní krása květin: Environmentální a sociálně-ekonomické důsledky květinového průmyslu a informovanost spotřebitelů (Kosová, 2006). Samotný název napovídá o obsahu této práce, jejímţ hlavním cílem bylo popsat environmentálně riskantní praktiky květinového průmyslu a jeho zjevné či skryté důsledky. Právě negativní důsledky na zdraví pracovníků na květinových farmách, zneuţívání jejich práv a váţné dopady na ţivotní prostředí jako důsledek pěstování řezaných květin v zemích Třetího světa jsou v této práci klíčovými a tato tematika je zde široce rozvedena a kritizována. Řešení těchto problémů vidí autorka především v certifikaci produkce květin a v informovanosti spotřebitelů o praktikách a podmínkách pěstování řezaných květin v zemích tzv. chudého Jihu. Uvádí zde široký výčet téměř všech organizací, asociací a nadací, jeţ se certifikací květin zabývají, a popisuje jejich činnost na poli mezinárodního obchodu s květinami. V této práci však nejsou dostatečně zdůrazněna všechna nutná opatření, jeţ jsou potřebná pro mezinárodní obchod se studovanou komoditou, coţ bude dále rozvedeno v této bakalářské práci. Dále je 9
práce Kosové (2006) zaměřena na prostředí českého květinářství, jehoţ analýza je poměrně podrobná. Obsahuje informace o historii i o současné spotřebě a produkci květinářských výrobků. Prioritou však byl průzkum informovanosti českých spotřebitelů o původu řezaných květin a jejich struktura (věková, vzdělanostní, ad.). Autorka zde také popisuje květiny jako luxusní komoditu a rozvádí jejich význam pro člověka, v čemţ hledá příčiny v chování spotřebitelů. Okrajově je zde popsán globální obchod s květinami a hlavní produkční centra, coţ je naopak hlavním předmětem této bakalářské práce. Jedna z prvních cizojazyčných publikací uceleně se zabývající globálním květinovým průmyslem vyšla roku 1995 pod názvem The Game of the Rose: The Third World in the Global Flower Trade (Maharaj, Dorren, 1995). Autoři se zde snaţí přiblíţit, popsat a upozornit na problémy spojené s globalizací květinového průmyslu na příkladu rozvojových zemí jako je Keňa, Kolumbie, ad. Tyto země mají vhodné klimatické podmínky pro pěstování řezaných květin, nabízí levnou půdu a dostatek levné pracovní síly, která je následně vystavena zdraví škodlivému vlivu chemikálií a jiným nevhodným pracovním podmínkám, které by v evropském prostředí byly nepřípustné. Autoři také zdůrazňují, ţe z exportu řezaných květin z těchto produkčních oblastí paradoxně profitují právě státy vyspělé. Nejrozsáhlejší publikací o globálním obchodu s čerstvými řezanými květinami je disertační práce britské antropoloţky Catherine Ziegler. Její práce Favored Flowers: Culture and Markets in a Global Commodity Chain byla napsána roku 2003 (Ziegler, 2003), v červnu 2007 byla vydána jako kniha pod pozměněným názvem Favored Flowers: Culture and Economy in a Global System (Ziegler, 2007). Catherine Ziegler významně přispěla k poznání sloţité sítě celosvětového květinového průmyslu. Tato kniha je vlastně podrobným ţivotopisem této kaţdodenní komodity, který začíná u pěstitelů a končí ve vázách amerických spotřebitelů. Obsahuje přehled o vývoji květinového průmyslu zaměřený především na New York od konce devatenáctého století do roku 1970 aţ na jeho konečnou transformaci z domácího na globální průmysl. Autorka provedla rozhovory s více neţ 250 lidmi, kteří jsou zapojeni v různých částech celosvětového květinového řetězce, od řezu květin v Evropě a Latinské Americe po jejich vazbu v New Yorku a jeho okolí. Zkoumá kaţdodenní zkušenosti pěstitelů květin v Nizozemí a Ekvádoru, dvou předních dovozců do Spojených států. Primárně se zaměřuje na hráče v globálním komoditním řetězci, a to na vývozce, dovozce, velkoobchodníky a maloobchodníky. Sleduje jejich činnost, neboť reagují na měnící se konkurenci, nabídku a spotřebitelské chování charakteristické rizikem, nestálostí a nedokonalými znalostmi. Sledováním změn ve velkoobchodních a maloobchodních systémech ukazuje vývoj dvou komplementárních komoditních řetězců v New Yorku a ve Spojených státech obecně. Jeden vede na luxusní trh specializovaných květinářů a designérů, druhý (s niţší cenou) na masový trh do maloobchodních řetězců, malých květinových stánků a maloobchodních prodejen. Touto knihou autorka ukazuje, jak se lokální a regionální pěstování květin proměnilo na globální průmysl.
10
Podobně k tématu květinového průmyslu přistupuje Amy Stewartová, autorka knihy Flower Confidential: The Good, the Bad and the Beautiful in the Business of Flowers (Stewart, 2007). V této publikaci je popsán obchod s květinami od šlechtitelů, kteří vytváří nové druhy květin v laboratořích, přes pěstitele, kteří produkují květiny ve velkém mnoţství, po holandské draţitele, kteří udávají ceny na trhu, aţ nakonec ke konečnému spotřebiteli, který květinu kupuje ke dni svatého Valentýna, nebo na Den matek, popřípadě za jiným účelem. Autorka zde kriticky přibliţuje roli Nizozemí (přesněji holandských korporací) v celosvětovém obchodu, které si udrţuje svou dominanci i přes nevýhodnou polohu k pěstování květin v porovnání s tropickými státy. Zároveň také specifickým způsobem propaguje systém certifikace květin, který je jiţ běţný v některých částech Evropy, Afriky i Jiţní Ameriky. Pod záštitou Mezinárodní společnosti zahradnické (International Society for Horticultural Science) vychází bezpočet publikací zabývajících se květinářským sektorem. Tématu květinového průmyslu bylo věnováno vydání periodika Scripta Horticulturae (Wijnands, 2005). Přístup na západoevropské trhy pro rozvojové země je klíčovým bodem v politickém programu 2004-2007 „Vital and Together“ nizozemského Ministerstva zemědělství, přírody a jakosti potravin. Podle tohoto politického dokumentu Nizozemí pomáhá rozvojovým zemím zlepšit jejich situaci na trhu formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership), budováním kapacit a poskytováním přístupu na západní trhy. Cílem je stimulovat trvale udrţitelný rozvoj zemědělství a sníţení chudoby v rozvojových zemích. Periodikum věnované květinářskému sektoru popisuje teoretické přístupy k zajištění udrţitelného rozvoje pěstování květin v rozvojových zemích. Růst trhu a konkurenční výhody jsou pouţívány jako indikátory udrţitelnosti. Tato Scripta Horticulturae rovněţ obsahují přehled pěstování květin v celosvětovém měřítku. Jsou zde uvedeni a podrobně charakterizováni významní importéři i exportéři. Další část publikace se zabývá testováním empirických zjištění vůči teoretickým přístupům. V závěru se autor zaměřuje na uţitečnost teoretických přístupů k analýze udrţitelného rozvoje v květinovém průmyslu rozvojových zemí (Wijnands, 2005). Trh s řezanými květinami je také tématem několika případových studií. Jako příklad je moţné uvést práce profesora Larryho Sawerse, který se zabýval především pěstováním květin v Ekvádoru. Ve své práci Sustainable Floriculture in Ecuador (Sawers, 2005) zkoumá příčiny a důsledky rozmachu exportu čerstvých řezaných květin v Ekvádoru. Uvádí, ţe mezi osmdesátými léty a rokem 2002, kdy dokončil svůj výzkum, se podíl květin na ekvádorských příjmech z exportu (mimo ropu) zvýšil z téměř nuly na 9 %. Tento výzkum odpovídá na otázku, zda je moţné, aby se export květin v Ekvádoru dále rozvíjel. Autor se domnívá, ţe trvale udrţitelný ekonomický rozvoj tohoto odvětví je v blízké budoucnosti nadále moţný, ovšem za předpokladu dodrţování regulačních opatření, která jsou pro mezinárodní obchod nezbytná (Sawers, 2005). Dále zkoumá ekonomické, sociální a kulturní dopady květinového „boomu“ na regiony, ve kterých jsou květiny pěstovány. Závěrem diskutuje environmentální dopady pěstování květin a dopady na pracovníky v tomto průmyslu. 11
3 METODY ZPRACOVÁNÍ Předkládaná bakalářská práce je zaloţena především na studiu dostupné1 odborné literatury v anglickém jazyce o květinovém průmyslu, tedy o celosvětovém obchodu s řezanými květinami a negativních důsledcích květinářského sektoru na jednotlivé regiony, zaměstnance květinových farem a ţivotní prostředí. Dále je vyuţita analýza internetových stránek mezinárodních organizací, institucí a soukromých společností jakkoli zapojených do mezinárodního obchodu s touto komoditou. Úvodní kapitola se skládá z rešerše dostupné literatury na toto téma, která je přístupná buď v knihovnách, nebo on-line informačních databázích Masarykovy univerzity, nebo na webových stránkách odborných periodik a mezinárodních organizací. Odborné literatury na téma květinového průmyslu bohuţel není mnoho, často musely být jako zdroj informací vyuţity seriálové články od novinářů, kteří čerpali přímo v oblastech produkce. Druhá stěţejní kapitola poté zahrnuje předpoklady ekonomické globalizace trhu s květinami, formování globálního trhu, popis komoditního řetězce a současné struktury globálního trhu. Jako teoreticko-metodologický koncept slouţí analýza komoditního řetězce. Komoditní řetězec je funkčně integrovaná síť výroby, obchodu a sluţeb, která zahrnuje všechny fáze dodavatelského řetězce od transformace surovin, přes průběţné výrobní stupně, aţ ke konečnému dodání výrobku na trh. Komoditní řetězec je chápán jako série uzlů, které jsou spojeny různými typy operací, jako jsou prodej a mezifiremní transfery. Kaţdý následující uzel v rámci komoditního řetězce zahrnuje získání nebo organizaci vstupů za účelem přidané hodnoty (Rodrigue, 2006). Přesné údaje o produkci, spotřebě a výměře řezaných květin ve světovém i evropském měřítku nejsou bohuţel předmětem podrobných a pravidelných statistických šetření. Nejucelenější přehled o současném okrasném zahradnictví obsahuje statistická ročenka AIPH2. Nejnovější vydání této ročenky jsem se snaţila získat prostřednictvím meziknihovní výpůjční sluţby. Součástí mého poţadavku na meziknihovní výpůjční sluţbu také bylo, ţe pokud se nepodaří získat nejnovější vydání, tak postačí i jakékoli jiné, ovšem ne starší neţ z roku 2003. Z důvodu prezenčního výpůjčního statusu těchto publikací v nizozemské knihovně, ve které se dané ročenky nachází, se zapůjčení této (popř. i starší) publikace nezdařilo. Z toho důvodu jsem byla nucena v podkapitole o současné struktuře trhu s květinami vyuţít sekundární data z této ročenky, vydané roku 2004, jeţ jsou obsaţena ve studii Jo Wijnandse (2005), jelikoţ primární data jsou nedostupná, nebo 1
Většina relevantní literatury je bohuţel zpoplatněna, a to především statistická data o mezinárodním obchodu s řezanými květinami. 2
AIPH (Association Internationale des Producteurs de l’Horticulture) je Mezinárodní asociace výrobců zahradních rostlin a jejími členy jsou všechny zahradnicky vyspělé země světa (v současné době asi 25 zemí). Tato organizace soustřeďuje a poskytuje široké spektrum informací z oblasti zahradnické produkce mezinárodního obchodu, legislativy, normotvorné činnosti apod.
12
vysoce zpoplatněna. Dalším důvodem k vyuţití těchto sekundárních dat, jeţ popisují produkci, spotřebu a obchod s řezanými květinami v celosvětovém měřítku za rok 2003, je neexistence jiného relevantního zdroje, který by obsahoval takto ucelená statistická data. K analýze trhu s řezanými květinami by mohla jako zdroj informací slouţit také Situační a výhledová zpráva okrasné rostliny (Situační a výhledová zpráva, 2007), kterou vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky. Tato zpráva obsahuje sekundární data ze statistické ročenky AIPH, která zpracoval Svaz květinářů a floristů ČR. Avšak data jsou zpracována a uvedena pouze pro evropské země, coţ je pro potřeby této práce, která se zabývá celosvětovým trhem s řezanými květinami, nedostačující. Dalším potencionálním zdrojem dat by mohly být statistiky Organizace OSN pro výţivu a zemědělství (Food and Agriculture Organization, FAO), jeţ jsou dostupné na internetových stránkách FAOSTAT (http://faostat.fao.org/default.aspx). Bohuţel jsem po důkladné analýze těchto webových stránek došla k závěru, ţe řezané květiny (popř. okrasné rostliny) nejsou oproti jiným zemědělským komoditám předmětem statistického šetření této organizace. Metoda analýzy a syntézy je také pouţita při zpracovávání důsledků květinového průmyslu, a to především těch negativních. V dané kapitole jsou přiblíţeny sociální a environmentální dopady květinového průmyslu. Při zpracovávání negativních dopadů na ţivotní prostředí jsem se také setkala s nedostatkem dat, jelikoţ studie na toto téma nejsou, nebo nejsou dostupné na webových stránkách.
13
4 GLOBÁLNÍ TRH S ŘEZANÝMI KVĚTINAMI 4.1 Předpoklady rozvoje květinového průmyslu Pěstování řezaných květin a jejich úspěšné uvedení na trh závisí na několika klíčových faktorech. Tato podkapitola se zabývá výrobními faktory a charakteristikami trhu. Podle Liemta (Wijnands, 2005) úspěšné pěstování řezaných květin vyţaduje: 1. Dobré fyzickogeografické podmínky: vysoká intenzita světla, mnoţství vody, čisté půdy a vhodné klima. 2. Kvalitní semena a rozmnoţovací materiál. 3. Kapitál pro investice a pracovní kapitál. 4. Produktivní a kvalifikovanou pracovní sílu. 5. Odbornost v rozvíjejících se nových technologiích. 6. Dobré řízení a organizaci. 7. Pesticidy a další chemikálie. 8. Energii pro vytápění. 9. Infrastrukturu (vyuţívána je silniční a letecká doprava, v některých případech i lodní). 10. Potřebné znalosti všech produkčních a posklizňových procesů. Řezané květiny podléhají velmi rychle zkáze a zhoršování jejich kvality začíná právě v okamţiku sklizně. Výše uvedené faktory se týkají zejména produkčního prostředí. Jak bylo jiţ uvedeno, obchod s květinami je obchodem globálním. Většina rozvojových zemí produkuje řezané květiny pouze pro vývoz, avšak na tuzemském trhu bývá tato komodita irelevantní. V důsledku obchodních toků musí být splněny regulace a normy mezinárodního obchodu, a proto musí být Liemtův seznam v souvislosti s Porterovou teorií, ţe mezinárodní konkurenční prostředí je stejně důleţité jako znalosti o produkci květin (Wijnands, 2005), doplněn o některé poloţky, například o: 11. Adekvátní logistickou strukturu pro export. 12. Dostatečnou infrastrukturu dodavatelského řetězce, včetně posklizňového ošetření 13. Poznatky o cílových trzích, zejména spotřebitelské preference a jejich dynamika. Emoce je jedním z hlavních atributů květiny. Módní trendy jsou důleţité například pro typ a barvu květů. 14. Znalost silných a slabých stránek konkurenčních firem. 15. Dodrţování mezinárodních obchodních norem. Adekvátní rostlinolékařské kontroly systému výroby v dané zemi jsou pro vývoz nezbytné. 16. Dodrţování norem jakosti včetně trojitého P (planet, people, profit) obchodního řádu, aby bylo moţné splnit preference spotřebitelů, jelikoţ řetězce supermarketů stále nastavují parametry těchto norem (Wijnands, 2005). Můţeme tak dojít k závěru, ţe nejen okolnosti produkce mají význam, ale ţe v době ekonomické globalizace jsou marketing a logistika důleţitými komponentami květinového průmyslu.
14
4.2 Formování globálního trhu V této části budou popsány změny v globálním obchodu s řezanými květinami, které se odehrály hlavně v produkci. V posledních třiceti letech dvacátého století docházelo ke změnám v organizaci kapitalismu. Formy produkce se změnily z fordistického reţimu masové produkce na flexibilnější postfordismus. Inovace v technologii, organizaci a marketingu byly důleţitým aspektem těchto změn. Organizace práce se stala flexibilnější, vznikly nové pracovněprávní vztahy a nové sociální formace. Kapitál začal být investován na kratší období a v různých průmyslových odvětvích po celém světě. Produkce mnohého spotřebního zboţí byla přesunuta do rozvojových zemí. Tyto veškeré změny souvisí s novým reţimem flexibilní akumulace, o kterém se zmiňuje Harvey (Ziegler, 2003). V posledních třech desetiletích dvacátého století se květinový průmysl rozšířil z lokálního na globální. Zvýšená konkurence mezi producenty i distributory pomohla k vytvoření vysoce segmentovaného a diferencovaného trhu. Související změny zahrnovaly růst produkce i spotřeby řezaných květin a vývoj mnoha nových odrůd květin, tedy nových druhů nebo nových barevných variací. Byla vytvořena nová spotřební centra (například některé země bývalého východního bloku) a nové příleţitosti k nákupu květin (např. byly přejaty nové svátky, ke kterým se květiny nakupují). O květinovém průmyslu je moţné hovořit od konce 18. století, kdy se ve Velké Británii začaly květiny pěstovat ve velkém měřítku na vývoz do ostatních zemí. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stoupla dominance Nizozemska v objevujícím se světovém obchodu s řezanými květinami. Tuto dominantní roli v květinářském sektoru si Nizozemsko udrţelo dosud. Podle Maharaj a Dorren (1995) v současné době platí, ţe jedna z pěti komerčně vypěstovaných řezaných květin byla vyprodukována v Nizozemsku a tři z pěti květin překračujících mezinárodní hranice mají tzv. nizozemský pas. Velké mnoţství květin přechází přes Nizozemsko díky aukčnímu systému, ve kterém jsou řezané květiny od pěstitelů z celého světa draţeny a dále reexportovány do ostatních evropských zemí přes velkoobchodníky (více viz podkapitola 4.5). Dalšími významnými pěstiteli řezaných květin byly i další evropské země. Tradičně se květiny pěstovaly především v Německu, Itálii, Španělsku, Velké Británii, Francii a Švýcarsku. V těchto zemích se květiny pěstovaly především pro export, ale v současné době slouţí tamní produkce především k částečnému pokrytí domácí spotřeby, a to jen v případě několika druhů květin. Dalšími významnými pěstiteli byly také země, které byly zároveň významnými spotřebiteli květin, patří mezi ně USA, Japonsko a Izrael. Na konci šedesátých let se toto odvětví začalo rozšiřovat do zemí Třetího světa. Mezi hlavní důvody rozvoje květinového průmyslu v zemích globálního Jihu patří: levná pracovní síla, příhodnější klima (díky stabilitě klimatu, vhodným teplotním i sráţkovým podmínkám je moţné produkovat květiny v průběhu celého roku), pestrost květinových druhů a zároveň rozvojová pomoc/spolupráce. Tyto země začínaly na pomyslné nule a roku 1992 dosáhly přibliţně 25 % podílu na světovém trhu s řezanými květinami (Maharaj, Dorren, 1995). 15
Kolumbie byla první zemí, ve které se květinářský sektor začal rozvíjet. Od konce šedesátých let kolumbijský export květin neustále rostl. Řezané květiny (především růţe a karafiáty) se v Kolumbii staly pátou největší legální exportní komoditou a celkově šestou. Hlavním importérem kolumbijských řezaných květin byly a stále jsou USA, které představují největší trh s řezanými květinami na světě. Dříve se květiny pro americký trh pěstovaly hlavně na severovýchodě USA, blízko hlavního spotřebního centra, a dále ve státě Kalifornie. Nicméně z důvodu vysokých nákladů na pracovní sílu a půdu a kvůli méně vhodným klimatickým podmínkám, které vyţadovaly nákladná technická opatření v podobě skleníků a jiných zařízení, se výroba přesunula do oblasti kolem Bogoty. Odtud pak byly kolumbijské řezané květiny přepravovány letecky do Miami, hlavního distribučního centra této komodity pro severoamerický kontinent. Podle Sawerse (2005) byly řezané květiny exportovány do USA poprvé v roce 1967. Také Evropská unie doháněla USA v importu kolumbijských květin, jelikoţ zrušila dovozní cla pro kolumbijské pěstitele s cílem přispět k diverzifikaci kolumbijského vývozu a pomoci vyhrát válku s obchodníky s drogami. Květinový průmysl zde zčásti nahradil pěstování a vývoz koky. Další zemí Třetího světa, ve které se úspěšně rozvinulo pěstování květin ve velkém měřítku, je Keňa. Vývoz zahradnických produktů začal uţ v období před nezávislostí Keni. Velká Británie jako bývalá koloniální mocnost se zavázala přispívat do tohoto odvětví a i po získání nezávislosti se zde zahradnickému sektoru dařilo. Celkově se vývoz na evropský trh začal zvyšovat v sedmdesátých letech 20. století. Největším importérem keňských řezaných květin bylo Nizozemsko, kam směřovalo 71 % objemu keňské produkce. Květiny potom byly dále distribuovány prostřednictvím holandského aukčního systému. Řezané květiny z Keni ohrozily především výrobu ve Velké Británii a v Německu, kde po vstupu Keni na evropský trh produkce řezaných květin klesla (ve Velké Británii o 20 %, v Německu o 6 %) (Embassy of the Republic of Kenya in Japan, 2009). Po vzoru Kolumbie se i další latinskoamerické země zaměřily na pěstování řezaných květin. V sousedním Ekvádoru se toto odvětví rozvíjelo od osmdesátých let a uţ v roce 1983 se květiny staly exportní komoditou zaměřenou opět především na americký trh (do Miami a poté redistribucí do zbytku USA a do Kanady) a v menší míře i na trh evropský (na nizozemské burzy). Ekvádor se tak stal velkým konkurentem Kolumbie. Velkému rozmachu ekvádorského květinového průmyslu napomohla neklidná politická situace v Kolumbii v průběhu osmdesátých let. Právě narůstající násilí a restriktivní ekonomická politika omezila export květin z Kolumbie a umoţnila tak ekvádorským pěstitelům proniknout na rostoucí americký trh. Dalším rozhodujícím faktorem byla eliminace amerických celních a daňových poplatků pro andské země, jeţ byla zavedena roku 1992 (Sawers, 2005). Také dramatický růst východoevropských trhů po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 znamenal příleţitost ke zvýšení ekvádorského exportu do Evropy.
16
Stejnou cestu k pěstování řezaných květin jako Ekvádor prodělalo také Peru, Guatemala, Kostarika, Mexiko a Brazílie. Některé karibské ostrovy, jako například Jamajka, se pouze částečně začlenily do tohoto odvětví. Tuto tzv. „módní vlnu“ zavádění pěstování řezaných květin do rozvojových zemí následovaly také další africké státy, například Zambie, Tanzanie, Uganda, Malawi, Mauricius, Etiopie, Pobřeţí slonoviny a Maroko, které se také staly exportéry do Evropské unie prostřednictvím nizozemských burz. Japonský trh byl tradičně zásobován květinami vypěstovanými v Austrálii a na Novém Zélandu, avšak v současné době se mezi přední exportéry do Japonska řadí také Malajsie, Indie, Taiwan, Korejská republika a samozřejmě Čína. Hlavním centrem čínského květinového průmyslu se v průběhu devadesátých let 20. století stala provincie Jün-nan na jihozápadě země. Úspěch tohoto sektoru je zaloţen především na spolupráci s nizozemskou VBA (Verenigde Bloemenveilingen Aalsmeer), coţ je jedna z největších burz s řezanými květinami na světě. Právě prostřednictvím obchodní spolupráce s VBA jsou zajišťovány mezinárodní standardy pro pěstování řezaných květin v této provincii. Díky zapojení čínských pěstitelů do světového obchodu s květinami přes nizozemské burzy došlo k velkému rozmachu květinářského sektoru. Klíčem k úspěchu bylo také vytvoření spolupráce mezi domácími farmáři, která začala roku 1994. Dalším stimulem byla podpora ze strany tabákových společností, které mezi lety 1994 aţ 1996 investovaly více neţ 1 milion USD na rozvoj tohoto sektoru (Clements-Hunt, 2004). K dalšímu rozvoji přispělo také vytvoření Yunnan Flower Association (YFA) v roce 1997. Členství v této asociaci napomáhá pěstitelům k lepšímu zapojení do mezinárodního obchodu a k snazšímu zavádění inovací. Dlouholetou tradici v pěstování řezaných květin má i Indie. Komerční pěstování je však záleţitostí pouze posledních dvou aţ tří desetiletí. Ještě ke konci devadesátých let bylo jen velmi málo květinových farem zapojeno do mezinárodního obchodu a informace o indickém trhu s květinami byly velmi nedostatečné. V rámci Indie se řezané květiny pěstovaly (i nadále pěstují) především ve státech Karnátaka, Tamilnádu a Ándhrapradéš na jihu země, dále v Rádţasthánu, v oblasti kolem Dillí a ve státě Harijána na severu země. V Indii existuje rozsáhlý domácí trh s květinami, ten je však zaměřený na domácí spotřebitele, kteří vyhledávají jiné odrůdy květin neţ Evropané a jsou zvyklí kupovat pouze květy (tj. bez stonků). Většina pěstební plochy zde byla věnována výrobě tradičních květin, jako jsou měsíčky, jasmíny, astry, krosandry (crossandra) ad. Indie je předním světovým exportérem hlavně sušených řezaných květin, ale v případě čerstvých řezaných květin patří v globálním měřítku mezi méně významné výrobce. Důvodem mohou být i náročnější podmínky pro export do EU v porovnání s konkurujícími pěstiteli z jiných zemí. Některé africké a latinskoamerické země mají (nebo měli) bezcelní přístup na evropský trh. Indie tato obchodní zvýhodnění nemá. K největšímu rozmachu pěstování řezaných květin došlo v polovině devadesátých let 20. století. Mezi lety 1991 aţ 1996 se export čerstvých řezaných květin pětadvacetkrát zvýšil (Dadlani, 1998). Důvodem bylo zavedení výroby exportně orientovaných druhů květin (především růţí, lilií, gerber, chryzantém a orchidejí). Zatímco export čerstvých řezaných květin měl v roce 1991 hodnotu 3,88 milionů rupií, tak o pět let později uţ dosahoval hodnoty 100,33 milionů 17
rupií (Dadlani, 1998). Hlavním importérem indických květin je Evropská unie (Nizozemsko, Německo a Velká Británie) a Japonsko. Právě Indie je v současné době největším dodavatelem růţí na japonský trh. Producenti z rozvojových zemí čerpali své výhody pro pěstování řezaných květin hlavně z příznivých přírodních a klimatických podmínek. Jejich nevýhodou jsou však velké vzdálenosti od evropského, severoamerického a japonského trhu. Řezané květiny jsou rychle kazícím se produktem, ale i přes mnohé logistické problémy a díky rozvíjejícím se posklizňovým technologiím, jsou tito producenti v současné době schopní konkurovat evropským i jiným dodavatelům, kteří jsou hlavním spotřebním trhům blíţe. Bez rozvoje infrastruktury, efektivního posklizňového řetězce, vhodného skladování a přepravy v chladicích boxech by přístup na trhy zemí globálního Severu byl pro producenty ze zemí globálního Jihu prakticky nemoţný.
4.3 Komoditní/dodavatelský řetězec Globální komoditní řetězec řezaných květin bude v této podkapitole přiblíţen na příkladu keňsko-evropského dodavatelského řetězce, který popisuje Thoen (2002). Komoditní řetězec začíná u producentů a přes dopravce, velkoobchodníky a maloobchodníky se květiny dostávají aţ do váz spotřebitelů. Případ Keni a Evropy je moţné vztáhnout i na většinu afrických, latinskoamerických a asijských zemí vyváţejících řezané květiny do Evropy. Proces distribuce komodity od výrobce po spotřebitele je ve všeobecném kontextu podobný. Avšak v případě zemí, které vyváţí řezané květiny přímo do USA a Japonska se dodavatelský řetězec mírně odlišuje, a to o absenci holandské burzy, jejíţ funkci v mimoevropském prostředí nahrazují jiní zprostředkovatelé, kteří dále květiny prodávají velkoobchodním společnostem (viz příl. 1). Řezané květiny jsou komoditou, jeţ rychle podléhá zkáze. Délka ţivota jedné květiny, která musí vydrţet dlouhou cestu napříč globálním dodavatelským řetězcem a ještě zdobit vázu spotřebitele, se pohybuje v rozmezí několika dní aţ dvou týdnů. Mezinárodní obchod s řezanými květinami vyţaduje chladící skladovací a dopravní zařízení, vhodná vnitrozemská a letecká nákladní přepravní zařízení a zařízení pro rychlou distribuci na vývozních trzích. V Keni (a je moţné předpokládat, ţe i v dalších zemích, kde jsou květiny vyráběny pro export) jsou ještě před balením sklizené řezané květiny postřikovány speciálními chemikáliemi, které se aplikují k udrţení posklizňové kvality. Poté jsou tříděny, svazovány a umisťovány do chladicích boxů. Chladící nebo izolované nákladní automobily převáţejí květiny ke specializovaným letištním terminálům, jejichţ zaměstnanci konsolidují zásilky od různých keňských pěstitelů, ukládají je na palety, zaznamenávají teploty v boxech a nakládají je do letadel komerčních nebo charterových aerolinií. Také zařizují celní kontroly a řádnou dokumentaci, coţ je nutné pro export do Evropy.
18
Kolem 40 % keňských řezaných květin většinou vstupuje na evropský velkoobchodní trh prostřednictvím jedné ze sedmi největších květinových burz v Nizozemsku. Holandské burzy obchodují v průměru s 15 miliony květin denně (Thoen, 2002). Poté, co jsou květiny utříděny a zkontrolovány z hlediska kvality, zralosti a balení, jsou vydraţeny a po finančních transakcích odevzdány kupujícímu, který je opět nechá zabalit a připravit k další letecké nebo pozemní přepravě. Mimo holandský aukční systém nakupují importéři řezané květiny pro evropské supermarkety a tradiční maloobchodníky (běţná květinářství, květinové stánky ad.) přímo od keňských pěstitelských společností. Například ve Velké Británii mají supermarkety smluvní opatření s keňskými exportéry (přes dovozní zprostředkovatele) a denně posílají objednávky pěstitelům, kteří podle toho plánují sklízení, zpracování a přepravu daných řezaných květin. Díky plně integrovanému dodavatelskému řetězci mohou být poţadované produkty sklizeny a dodány na pulty britských supermarketů během 24 hodin od sklizně. Konečná maloobchodní cena květin je potom ve Velké Británii více neţ čtyřikrát vyšší oproti jejich ceně od pěstitelů v Keni. Do ceny určené koncovému zákazníkovi se promítají nejen výrobní náklady, ale i poplatky za dopravu, provize (nizozemských burz, velkoobchodních a maloobchodních společností - supermarketů) a samozřejmě daň z přidané hodnoty (Thoen, 2002).
4.4 Současná struktura trhu s květinami V této části je popsána struktura současného globálního trhu s řezanými květinami. Analýza je zaloţena na veřejně dostupných statistikách a zaměřuje se na hlavní produkční regiony a obchodní toky. Dále je uveden přehled o celosvětové produkci, spotřebě a obchodu s řezanými květinami. Jsou zde uvedeny největší spotřebitelské trhy, zejména v Evropě, USA a Japonsku. 4.4.1 Produkce a export řezaných květin Řezané květiny jsou produktem, který bychom si tradičně nespojovali s rozvojovými zeměmi, přesto je však většina květin uváděných na světový trh vypěstována právě v těchto zemích. Na obrázku 1 je znázorněno rozloţení pěstební plochy (zemí s více neţ 1500 ha pěstební plochy s květinami za rok 2003). Čína (122 600 ha) a Indie (65 000 ha) představují většinu světové výměry s květinami. Pěstební plocha Číny představuje třetinu světové výměry okrasných rostlin a pěstební plocha Indie šestinu. Z obrázku 1 je také zřejmé, ţe na třetím místě ve výměře jsou Spojené státy americké, které mají podíl na světové výměře 8 %. Nizozemsko je z hlediska výměry pěstebních ploch aţ na 9. místě na světě. Evropa má 15% podíl ve světové výměře květin. Asijsko-pacifický region se na světové výměře podílí ze dvou třetin, a to právě díky Číně a Indii. Taiwan, Jiţní Korea a Austrálie jsou další významné státy produkující květiny v tomto regionu. Podíl Afriky na výměře ploch, na kterých se řezané květiny pěstují, je velmi malý, tvoří pouze 2 %. Keňa je největším africkým pěstitelem s přibliţně 2200 ha, v Jiţní Africe a Zimbabwe rostou květiny přibliţně na 1100 ha (Wijnands, 2005). 19
Obr. 1: Pěstební plocha (ha) řezaných květin a hrnkových rostlin ve vybraných zemích za rok 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Obrázek 2 ukazuje celosvětovou produkci řezaných květin. Bohuţel dostupné statistiky neobsahují data o všech zemích, ve kterých jsou květiny pěstovány. Informace o mnoţství produkce nejsou za rok 2003 dostupné pro Mexiko, Kostariku a Ekvádor, přestoţe jsou tyto země významnými producenty a dodavateli květin na světový trh. Proto byla produkce těchto tří zemí odhadnuta Jo Wijnandsem pomocí vynásobení pěstební plochy dané země (data o výměře pěstební plochy uvedeny jsou) s mnoţstvím kolumbijské produkce na hektar (Wijnands, 2005). Je moţné se domnívat, ţe vyjmenované země, jeţ mají stejné klimatické, dopravní a ekonomické podmínky pro pěstování řezaných květin, vyprodukují na hektar přibliţně stejné mnoţství květin, resp. květiny za podobnou cenu, jako Kolumbie. Tyto odhady byly na obrázku 2 pouţity. Z analýzy světové produkce řezaných květin byly vyřazeny Indie a Čína. Indie v důsledku nedostupnosti dat, Čína kvůli mnoţství roční produkce (34 336 mil. EUR), která je několikrát větší neţ produkce USA, coţ by v daném měřítku grafu bylo stěţí znázornitelné. Dalším důvodem je jejich zanedbatelná role ve světovém obchodu, jelikoţ Indie i Čína vyrábí řezané květiny především pro domácí trh. Rozdíly v hodnotách produkce mezi jednotlivými zeměmi jsou velké. Pěstební plochy Japonska a Německa (viz obr. 1) jsou srovnatelné, ačkoliv hodnoty produkce se značně liší. Tyto rozdíly závisí na intenzitě 20
pěstování na hektar. Bohuţel data, která by obsahovala jakýkoli objemový indikátor (např. počet kusů, resp. stonků, jeţ se pouţívají jako jednotka počtu květin), nejsou předmětem ţádného statistického šetření. Pokud je totiţ produkce měřena v eurech, znamená to, ţe produkce například v Nizozemsku bude mnohonásobně vyšší, neţ produkce v Keni, jelikoţ náklady na produkci jsou zde vyšší. Neznamená to však, ţe v Nizozemsku se vypěstuje více kusů řezaných květin. Pokud tedy zohledníme data o pěstebních plochách i o produkci, je moţné říci, ţe největším světovým producentem řezaných květin je bezesporu Čína, následovaná Indií a Spojenými státy americkými. Tento fakt také souvisí s velikostí daných zemí, jejichţ produkce je určena především pro velký tuzemský trh.
Obr. 2: Hodnota celkové produkce řezaných květin a hrnkových rostlin (mil. EUR) v roce 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Jiný úhel, ze kterého je moţné dívat se na globální produkci řezaných květin, je právě hodnota produkce na hektar. Nejvyšší hodnota produkce je podle obrázku 3 v Nizozemsku a poté v Japonsku. V dalších vyspělých evropských zemích (Itálie, Německo, Francie ad.) a v USA je také vysoká hodnota pěstování květin. Ve zmiňovaném grafu není znázorněna Čína, která se s hodnotou produkce 280 000 EUR na hektar řadí na třetí místo, hned za Nizozemsko a Japonsko (Wijnands, 2005). Oproti tomu hodnota produkce na hektar v Keni je velice nízká. Tento fakt je moţné vysvětlit dostatkem levné půdy, levné pracovní síly a státními pobídkami, coţ platí pro většinu afrických i latinskoamerických zemí.
21
Tento graf vypovídá spíše o cenách produkce v jednotlivých zemích, neţ o mnoţství vypěstovaných květin, z čehoţ vyplývá, ţe v rozvinutých zemích je produkce řezaných květin mnohem draţší neţ v zemích rozvojových. Například země jako Brazílie a Taiwan mají větší výměru pěstební plochy neţ Nizozemsko, které má naopak hodnotu produkce na hektar vyšší. To znamená, ţe v rozvojových zemích se za 1 EUR vypěstuje více květin, neţ v zemích rozvinutých.
Obr. 3: Hodnota celkové produkce řezaných květin a hrnkových rostlin na hektar pěstební plochy (1000 EUR/ha) v roce 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Avšak samotné údaje o celkové produkci, popřípadě o výměře pěstební plochy, nejsou dostačující pro pochopení globálního obchodu s řezanými květinami. V tomto ohledu je vhodné přiblíţit toky mezinárodního obchodu pomocí dat o vývozu a dovozu z hlavních exportních zemí (viz obr. 4 a 8). Dominantní postavení mezi exportními zeměmi má tradičně Nizozemsko. Jeho podíl na světovém vývozu se roku 2002 pohyboval kolem 45 %, zatímco podíl Kolumbie (druhého největšího exportéra květin) je pouze 12 % a podíl Ekvádoru pouhých 5 %. V porovnání s ostatními exportními zeměmi, je rozdíl mezi těmito třemi hlavními a ostatními exportéry velmi výrazný. Keňa je čtvrtým světovým vývozcem zaměřeným především na evropský trh, jejíţ podíl na světovém exportu řezaných květin činí 4 %. Také pěstitelé z dalších afrických zemí (Uganda a Zambie – vývozní hodnota květin za rok 2003 činí zhruba 17 mil. EUR, Tanzanie – 6 mil EUR, Etiopie a Maroko – kolem 3 mil. EUR, Egypt – kolem 1 mil. EUR) jsou významnými dodavateli květin do EU. Čínský vývoz do Evropské unie za rok 2003 dosáhl hodnoty přibliţně 0,1 mil. EUR a indický 22
zhruba 2,6 mil. EUR (Wijnands, 2005). Také vývoz latinskoamerických zemí do EU je pouze minimální, jelikoţ hlavním odbytištěm květin vypěstovaných v těchto zemích je trh USA.
Obr. 4: Export řezaných květin (mil. EUR) v roce 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Nejrozšířenějším pěstovaným druhem řezaných květin jsou růţe. Růţe silně dominují květinářskému sektoru ve většině zemí. Pouze v USA, Japonsku, Nizozemsku, Izraeli a Kolumbii je podíl růţí z celkové produkce pod 50 %. Konkurence na trhu je tedy vysoká a svědčí o tom, ţe jakýkoli pěstitel můţe být snadno nahrazen. Nástrojem v konkurenčním boji v pěstování růţí je tedy odlišnost odrůd a barev. Kaţdá směs kultivarů a barev má své specifické místo na trhu. V rozvojových zemích jsou proto pěstovány odlišné variety růţí. Jihoamerické země produkují velkokvěté růţe, zatímco východoafrické země se zaměřily na výrobu růţí malokvětých. 4.4.2 Spotřeba a import řezaných květin Tisíce odrůd řezaných květin jsou pěstovány po celém světě (obzvláště v zemích Třetího světa) za účelem obchodu mezi kontinenty. Většina z nich je spotřebována ve Spojených státech amerických, na největším světovém trhu s importovanými květinami, v Evropě a v Japonsku. Evropští spotřebitelé nakupují květiny za různými účely, avšak hlavním důvodem nákupu květin je jejich darování, coţ představuje asi 50 – 60 % evropských spotřebitelských výdajů za řezané květiny. Dalších 10 – 20 % květin je koupeno ze zvláštních příleţitostí, jako jsou svatby nebo pohřby, a zhruba 20 % výdajů jsou za květiny, které jsou určeny k výzdobě vlastního domu (CBI, 2005).
23
Při zaměření se na spotřebu jednotlivých druhů květin jsou nejprodávanějšími řezanými květinami v Evropě růţe, které představují 30 % z celkového evropského prodeje a jejichţ hodnota za rok 2004 činila 760 milionů EUR. Dalšími oblíbenými květinami jsou chryzantémy (12 %), tulipány (8 %), lilie (7 %), gerbery (5 %), orchideje (3 %) ad. (CBI, 2005). Trh s řezanými květinami v dané zemi závisí na průměrné spotřebě na obyvatele a samozřejmě na počtu obyvatel. Roční spotřeba květin na obyvatele se pohybuje v rozmezí od několika euro v Rusku aţ po 90 eur ve Švýcarsku. Trţní hodnota spotřebovaných květin je nejvyšší v USA, Japonsku, Německu a ve Velké Británii (viz obr. 5). Zaměření se na tyto trhy je tedy výzvou pro vyváţející země.
Obr. 5: Spotřeba řezaných květin na obyvatele (EUR) a trţní hodnota spotřebovaných květin (100 mil. EUR) za rok 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
USA mají z rozvinutých zemí uvedených na obrázku 5 nejvyšší počet obyvatel, coţ je předurčuje k tomu, aby trţní hodnota spotřebovaných květin byla v jejich případě nejvyšší. Velikost trţní hodnoty spotřebovaných květin kopíruje u jednotlivých zemí velikost jejich populace. Naopak spotřeba na obyvatele je značně odlišná, jelikoţ souvisí s ţivotním stylem obyvatel dané země, se kterým souvisí i nakupování květin. Nejvyšší spotřeba na obyvatele je ve Švýcarsku, dále v Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Velké Británii a Německu.
24
Obr. 6: Podíl vybraných regionů na světové spotřebě řezaných květin za rok 2003 Zdroj: Seideman, 2004
V zemích Evropské unie se spotřebuje více neţ 40 % z celosvětového mnoţství řezaných květin (viz obr. 6). V roce 2004 utratili obyvatelé EU za řezané květiny 12,014 miliard EUR. Některé z větších trhů EU, mezi které patří Německo, Francie, Itálie a Nizozemsko, vykazují známky nasycení. Jejich spotřeba poklesla mezi lety 2002 a 2004 o 4 aţ 11 %. Oproti tomu v zemích jako je Velká Británie a Španělsko spotřeba květin neustále roste, a to o 11 aţ 25 % (CBI, 2005). Obrázek 7 ukazuje domácí produkci a import řezaných květin v zemích s největší spotřebou. Domácí produkci vypočítal ve své studii Wijnands (2005) tak, ţe od trţní hodnoty spotřebovaných květin odečetl hodnotu importu a přičetl hodnotu exportu, přičemţ veškerá data byla čerpána ze statistické ročenky AIPH z roku 2004. Tento výpočet však není moţné povaţovat za striktně přesný, tudíţ daný obrázek poskytuje pouze hrubý pohled na bilanci obchodu s květinami ve vybraných zemích. Hlavním zjištěním ovšem je, ţe domácí produkce je hlavním zdrojem pro spotřebu květin rozvinutých zemí. Například v případě Japonska a USA je podíl importu na spotřebě pouze minimální, stejná je situace i v evropských zemích. V Evropě je dominantním dodavatelem řezaných květin Nizozemsko, které je v celkovém kontextu čistě vývozní zemí. Další evropskou vývozní zemí je také Španělsko.
25
Obr. 7: Domácí produkce a import řezaných květin (mil. EUR) v roce 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Hlavními importéry řezaných květin jsou rozvinuté země, coţ dokládá obrázek 8. Tyto země mají obvykle také velkou výměru květin, a to zejména USA. USA dováţejí řezané květiny především z Kolumbie, Ekvádoru a Nizozemska. Spojené státy a jihoamerické země lze povaţovat za tzv. druhý obchodní klastr. Evropa je prvním obchodním klastrem, který je dvakrát větší neţ americký. Největším světovým importérem květin je stále Německo (2,972 miliard EUR v roce 2004) (CBI, 2005), následované Velkou Británií, USA a Nizozemskem. Nizozemsko představuje významný trh pro rozvojové země, a to díky jeho masivní roli v redistribuci dovezených květin nejen po celé Evropě. Důleţitost rozvojových zemí pro evropský trh dokazují údaje o mnoţství jejich exportu do zemí EU. Největším exportérem květin do Evropy je Keňa (235 mil. EUR v roce 2004) Jako další významné exportéry je moţné uvést Kolumbii (85 mil. EUR), Ekvádor (79 mil. EUR) a Zimbabwe (41 mil. EUR). Celkový import řezaných květin do EU byl v roce 2004 ve výši 3,1 miliard EUR, coţ naznačuje pokles o 9 % v porovnání s rokem 2002 (CBI, 2005). Japonsko je součástí asijsko-pacifického květinového obchodního klastru a jeho hlavními dodavateli jsou Nizozemsko, Thajsko, Korejská republika a Nový Zéland.
26
Obr. 8: Import řezaných květin (mil. EUR) v roce 2003 Zdroj: Wijnands, 2005
Je tedy moţné dojít k závěru, ţe většina světové produkce je stále domácí a mezinárodní obchod zajišťuje jen malou část spotřeby. Tedy, ţe největší spotřebitelské země pokrývají svou spotřebu řezaných květin tuzemskou produkcí a pouze menší část prodávaných řezaných květin pochází z exportu. Tato část spotřeby rozvinutých zemí je pokryta dodávkami květin ze zemí rozvojových, přičemţ v evropském prostředí je většina květin (především z východoafrických zemí) nejprve exportována do Nizozemska na květinové burzy a pak teprve reexportována do zbytku Evropy, dále do Severní Ameriky a Japonska. V případě severoamerického kontinentu jsou květiny z latinskoamerických zemí nejprve exportovány hlavně do Miami a pak prostřednictvím velkoobchodníků a maloobchodníků distribuovány do celých USA a do Kanady. Část latinskoamerické produkce je určena také na nizozemské burzy. Japonský trh je „dozásobován“ řezanými květinami pěstovanými v zemích jihovýchodní Asie. Obchodní toky v celosvětovém měřítku jsou přehledně znázorněny v příloze 2. Největším světovým producentem řezaných květin je Čína, dále Indie a USA, jelikoţ tyto země se vyznačují také nejvyššími počty obyvatel a díky tomu i největší spotřebou. Pro oblast mezinárodního obchodu jsou však tito producenti méně významní, protoţe jejich domácí produkce slouţí k pokrytí tuzemské spotřeby. Oproti tomu mezi nejdůleţitější hráče mezinárodního obchodu patří Nizozemsko, Kolumbie, Ekvádor, Keňa a Izrael, jeţ jsou nejvýznamnějšími exportéry květin, a Německo, Velká Británie, USA a Francie, které patří mezi největší importéry.
27
4.5 Centrum mezinárodního obchodu: Nizozemsko Roku 1728 Daniel Defoe popsal roli Holanďanů ve světovém obchodu slovy, které jsou příznačné pro roli Nizozemska v dnešním globálním obchodu s řezanými květinami. Řekl, ţe Holanďané jsou skutečně prostředníky v obchodu, zprostředkovatelé a překupníci Evropy … nakupují, aby opět prodali, a největší část jejich ohromného obchodu spočívá v tom, ţe dodávají zboţí ze všech částí světa, a to pak mohou opět celému světu nabízet (Ziegler, 2003). Nizozemský květinový průmysl je proslulý po celém světě. K tomu přispívá i jeho charakter centra mezinárodního obchodu, které se řídí moderními výrobními metodami a inovacemi v tomto odvětví. Mezi hlavní vývozní destinace Nizozemska patří jiné evropské země, USA a Rusko. Německo, Velká Británie a Francie jsou předními importéry nizozemských řezaných květin. Také Česká republika je významným spotřebitelem květin z nizozemských burz (viz obr. 9). Mezi lety 1995 – 2005 se hodnota exportu zvyšovala průměrně o 7 % ročně. Největšími dodavateli řezaných květin do Nizozemska (na květinové burzy) jsou pěstitelé z Keni a poté z Izraele (viz obr. 10). Většina východoafrických výrobců také pouţívá Nizozemsko jako svou trţní destinaci, dvě třetiny jejich vývozu jsou určeny právě sem. Kolumbie vyváţí do Nizozemska pouze 4 % ze své produkce, oproti tomu Ekvádor 14 % (Wijnands, 2005). Avšak prioritní je pro tyto dvě latinskoamerické země americký trh.
Obr. 9: Export řezaných květin z Nizozemska podle zemí v roce 2003 (mil. EUR) Zdroj: Wijnands, 2005
28
Obr. 10: Import řezaných květin do Nizozemska podle zemí v roce 2003 (mil. EUR) Zdroj: Wijnands, 2005
Holandské burzy jsou největší trţní nikou řezaných květin na světě (viz tab. 1). Podíl velkoobchodních trhů3 v Německu, Itálii a Švýcarsku je pouhých 11 % z hodnoty dvou hlavních holandských burz4. Pouze jedna zahraniční květinová burza, mimo ty holandské, je na poli mezinárodního obchodu významná. Jedná se o květinovou burzu na západě Německa, jejíţ velikost dosahuje poloviční velikosti druhé největší holandské burzy. Je tedy zřejmé, ţe ceny řezaných květin v zemích západní Evropy jsou udávány právě holandskými burzami. Obrat všech květinových burz stále roste, přestoţe u většiny velkoobchodních trhů klesá. Draţby sniţují náklady na transakce mezi kupujícími a prodávajícími. Burzy spolupracují s pěstiteli jako se svými členy. Členské firmy jsou poté povinny prodávat své květiny na těchto burzách a burzy jsou naopak zavázány prodávat květiny všech jejích členů. Holandské květinové burzy pouţívají systém tzv. „hodin“, které začínají na vysoké ceně květin, kterou určuje draţitel a jeţ je podloţena 3
Trh je v ekonomice prostor, kde dochází ke směně statků a peněz. Velkoobchodní trh je potom prostor, kde dochází ke směně statků a peněz ve větším měřítku, tedy k obchodu ve velkém, který není primárně určen pro koncového spotřebitele. Velkoobchodní prodejní jednotky pak nejčastěji zásobují buď jiná velkoobchodní zařízení, nebo dodávají zboţí do maloobchodní sítě. Jedná se tedy v převáţné míře o obchod mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty na trhu. 4
Burza je instituce, která organizuje trh s investičními nástroji. Prostřednictvím burzy lze nakupovat a prodávat různé investiční nástroje (cenné papíry, investiční certifikáty, aj.). Je jednou ze základních součástí kapitálového trhu. Zvláštním typem burzy je plodinová burza, kde se obchoduje ve velkém se zemědělskými plodinami a potravinářskými produkty. Burza funguje formou aukce, to znamená, ţe o konečné ceně rozhoduje stav nabídky a stav poptávky. Burza tento vztah nazývá kurz. (Wikipedie, 2009). Specifickým typem je potom holandská draţba, coţ je aukce, při níţ se cena postupně sniţuje
29
znalostmi trhu a současné nabídky. Cena klesá do té doby, neţ kupující zastaví čas nákupu velkého mnoţství květin od určitého pěstitele na skutečné hodinové ceně (tzv. holandská draţba). Tento proces se pak opakuje i pro zbývající část početné skupiny pěstitelů (Flora Holland, 2009). Systém burz umoţňuje pěstitelům specializaci, mohou totiţ pěstovat monokultury. Mnoţství jednoho kultivaru5 vyrobené jedním pěstitelem je obecně příliš velké pro jednoho kupujícího, proto má jeden pěstitel více kupujících, coţ umoţňuje vydraţení květin dalšími kupujícími třeba i za vyšší cenu. Další výhodou pro pěstitele jsou i úspory z rozsahu (economy of scale). Nevýhodou tohoto burzovního systému je potlačení kontaktů mezi kupujícími a producenty. Tab. 1: Obrat největších burz a velkoobchodních trhů v Evropě za rok 2003 Společnost FloraHolland Aalsmeer Oost Nederland Vleuten NBV/UGA Hamburg Dortmund (2001) Frankfurt Düsseldorf Berlin Mannheim Pescia Blumenbörse Curich Zdroj: Wijnands, 2005
Země Niz. Niz. Niz. Niz. Něm. Něm. Něm. Něm. Něm. Něm. Něm. It. Švýc.
Typ burza burza burza burza burza velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh velkoobchodní trh
Obrat (mil. EUR) 1920 1585 62 23 715 102 46 18 37 31 32 94 26
2003/2002 (%) +0,1 +0,9 +8,6 +2,7 +12,4 -7,8 -30,0 -1,7 -12,0 +4,9 10,8 -9,0
Výhody holandských květinových burz jsou nyní k dispozici také pro zahraniční producenty, kteří nejsou členy těchto burz. Aţ do poloviny devadesátých let nizozemští pěstitelé silně vzdorovali trţním květinám z konkurenčních zemí. Je však zřejmé, ţe by vývoj v těchto konkurenčních zemích pokračoval a ţe ty by vytvořily své vlastní trţní kanály. Proto byla v devadesátých letech zaloţena nizozemská burza Teleflower, jeţ byla určena speciálně pro tyto zahraniční pěstitele (Wijnands, 2005). Nizozemští velkoobchodníci se ale také stali jejími zákazníky. Takţe i při vyloučení zahraničních pěstitelů nizozemskými pěstiteli vlastnícími burzy, tito zahraniční pěstitelé pouţívali nizozemskou trţní infrastrukturu. Bylo tedy zřejmé, ţe nizozemský květinový průmysl, který spolupracoval a dále spolupracuje s těmito zeměmi, posílil jejich konkurenceschopnost na trhu. Trţní náklady draţby se pohybují v rozmezí od 10 % do 12 % z prodejní burzovní ceny květin u velkoobjemových produktů nebo u produktů s vysokou hodnotou, aţ do 20 % 5
Kultivar je podle slovníku cizích slov vyšlechtěná odrůda uţitkové rostliny, nebo také jednotka taxonomie kulturních rostlin.
30
u plodin s malým objemem nebo s nízkou hodnotou. Tyto náklady zahrnují provizi, sazby za propagaci, nájemné a manipulační poplatky. Náklady na marketing a náklady na leteckou nákladní dopravu zabraňují v obchodování malých objemů květin nebo květin s nízkou hodnotou od zahraničních pěstitelů. Většina nákladů na draţbu je stejná pro členy i pro nečlenské pěstitele: většina výdajů jako tarify za vozíky přepravující květiny a náklady na rostlinolékařské kontroly jsou stejné pro všechny dodavatele. Členská společnost zaplatí příspěvek ve výši mezi 450 EUR a 1350 EUR a provizi z prodeje, která činí 3,9 %. Nečlenské firmy zaplatí provizi ve výši 5,9 % (Wijnands, 2005). Je tedy zřejmé, ţe Nizozemsko má dominantní roli na poli mezinárodního obchodu s řezanými květinami, a to především díky svým květinovým burzám, které jsou mnoţstvím obchodovaných řezaných květin největší na světě. Tou vůbec největší je květinová burza Flora Holland (viz příl. 3), která zahrnuje šest aukčních center (Aalsmeer, Naaldwijk, Rijnsburg, Bleiswijk, Venlo a Eelde), kde je v provozu celkem 39 „hodin“. Prostřednictvím těchto hodin ve všech centrech Flory Holland proběhne denně 125 000 burzovních transakcí. Ročně se na této burze prodá 12 miliard řezaných květin (Flora Holland, 2009). Aalsmeer (viz příl. 4) je největším centrem Flory Holland a sídlí zde hlavní ústředí. Zatímco burzy v Bleiswijk, Venlo a Eelde slouţí potřebám místního trhu, ostatní tři jsou určeny pro export. Největším konkurentem Flory Holland bývala organizace VBA v Aalsmeeru, avšak tito dva obchodní rivalové přišli s překvapivým oznámením o fúzi. Ke spojení společností došlo 1. ledna 2008 (Florex, 2009).
4.6 Konkurence na trhu Konkurence mezi jednotlivými regiony produkce řezaných květin je v současné době enormní. Kaţdá firma se snaţí vyrábět s co moţná nejniţšími náklady. Nejčastěji se pěstitelé snaţí ušetřit na pracovní síle. Lidé z rozvojových zemí jsou ochotni pracovat za minimální mzdu a za špatných pracovních podmínek. Rozhodující jsou také podmínky regulující obchod s květinami. Bloomfield (2006) popisuje negativní vliv regionálně zaměřených preferenčních politik na příkladu konkurence mezi Keňou a Etiopií. Podle dohody z Lomé je mezi nejchudšími zeměmi světa (least developed countries) a Evropskou unií preferenční obchodní status. Keňa je jedním ze států, které mohou do EU vyváţet určité komodity bez celních a daňových poplatků. Avšak z důvodu růstu HDP na osobu, a to i díky květinovému průmyslu, byla ze seznamu zvýhodňovaných zemí vyškrtnuta, jelikoţ se dále neřadí mezi nejméně rozvinuté země. Naproti tomu Etiopie mezi tyto státy patří, a tudíţ můţe vyuţívat výhod plynoucích z dohody z Lomé. Proto se Etiopie snaţí vytvářet vhodné podmínky pro příchod květinářských firem z Keni. Nabízí různé výhody, které by podmínily přesun těchto firem ze sousední země. Desetileté daňové prázdniny, lepší bezpečnost a v menší míře i úplatky, které Etiopie nabízí, hrají důleţitou roli. Právě kvůli nedostatku bezpečnosti a místní korupci se v Keni sníţily zisky o 15%, coţ je nejhlubší propad za posledních 15 let (Bloomfield, 2006). Mezi lety 2001 – 2006 bylo 28 farem nuceno ukončit v Keni svou činnost. V roce 2006 pět předních květinových společností přešlo z Keni do Etiopie a je 31
moţné předpokládat, ţe další budou tento krok následovat. Etiopie však není jediným konkurentem úspěšného květinového průmyslu v Keni. Konkurenční hrozbu pro Keňu představují i další země, jako například Egypt, Jihoafrická republika a Uganda. Tyto státy totiţ podněcují zahraniční kapitál prostřednictvím cenově dostupnějšího vybavení, dotací na leteckou nákladní dopravu a daňových prázdnin. Pěstitelé zde nemusí odvádět daň z prodeje, daň z přidané hodnoty ani daň z příjmu. Konkurenční boje nastaly také mezi USA a některými státy Latinské Ameriky poté, co se roku 1991 administrativa prezidenta George Bushe dohodla s andskými státy (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor a Peru) na volném přístupu na trh Spojených států. Bezcelní přístup na americký trh byl nástrojem proti nezákonnému obchodu s drogami. Tento krok představoval stimul pro andské pěstitele koky a máku, aby se začali zabývat obchodem s jinými komoditami. Z toho důvodu zaznamenal květinový průmysl v tomto regionu nebývalý rozvoj. Důsledky této politiky popisuje Hoops (2008). Pěstitelé řezaných květin z USA byli od té doby ve značné nevýhodě – potýkají se oproti andským státům s vysokými náklady na půdu, pracovní sílu a musí respektovat přísné regulace. Proto se někteří američtí pěstitelé zaměřili na jiné (módnější, atraktivnější) druhy květin. Odklonili se od produkce růţí, karafiátů a chryzantém (tyto druhy jsou pro trh v USA nyní převáţně pěstovány v Latinské Americe a východní Africe) a nahradili je gerberami a anthirriemi. I přes snahy přizpůsobit se novým podmínkám na trhu se americké firmy potýkají se sníţením zisku a rizikem moţného zániku (Hoops, 2008). Rozmach květinového průmyslu v zemích Třetího světa vytvořil zároveň nový lukrativní trh pro letecké nákladní společnosti, speditéry a aerolinky. Třetina aţ polovina z velkoobchodní ceny květin pěstovaných v rozvojových zemích představuje náklady na leteckou nákladní dopravu. Dlouhou dobu byla nedostatečná letecká přepravní kapacita v rozvojových zemích značným limitujícím faktorem pro vývoz řezaných květin. Na konci osmdesátých let to dokonce vedlo aţ k dlouhotrvajícím rozepřím mezi národními aerolinkami Zimbabwe, místními pěstiteli květin a holandskými národními aerolinkami. Spor museli nakonec řešit vlády obou zúčastněných zemí. Pro producenty květin v zemích globálního Jihu jsou přepravní náklady, které si stanovily nově zaloţené letecké společnosti, příliš drahé. Obchod s květinami měl totiţ jeden ekonomický problém. Poptávka po letecké přepravě byla pouze jedním směrem, a to z rozvojových zemí na holandské květinové burzy, do USA, nebo do jiných bohatých zemí. Avšak zpáteční cesta nákladního letadla byla zcela nevyuţita. To se promítlo do ceny přepravy markantním zvýšením sazeb ze strany leteckých společností. Velké společnosti zabývající se pěstováním řezaných květin tento problém vyřešily nákupem několika vlastních letadel, jejichţ provoz pro ně byl výhodnější (například velká společnost v Keni s obchodním názvem Sulmac). Menší společnosti tím byly značně znevýhodněny a často se stávalo, ţe zkrachovaly (Maharaj, Dorren, 1995). Statistiky také v poslední době poukazují na několik příznaků vadnutí nizozemského pěstování květin. Podle Nizozemského centrálního statistického úřadu (Dutch Central Bureau of Statistics, CBS) počet pěstitelů cibulových květin od roku 1990 klesl více neţ 32
o 40 % a mnoţství obdělávané půdy určené pro řezané květiny stagnuje jiţ po dobu pěti let (Rijckaert, 2006). Nizozemští pěstitelé květin čelí konkurenci ze strany nového ekonomického obra, Číny, kde se začíná rozvíjet výroba především lilií. Dalším klíčovým konkurentem jsou pěstitelé z Polska. Hlavním problémem Nizozemska je totiţ nedostatek zemědělské půdy a vysoké náklady na pracovní sílu, coţ jsou významné podněty k přesunu některých nizozemských pěstitelských firem do Polska, kde jsou nízké mzdy, dostatek rozsáhlé zemědělské půdy a méně přísné regulace v oblasti ţivotního prostředí. Nizozemští pěstitelé mohou bojovat na poli mezinárodního obchodu svými technickými znalostmi a inovacemi, díky kterým na trh kaţdoročně přináší nové a originální květiny. Dále museli producenti květin čelit konkurenci ze strany jiných trţních komodit, které jsou z rozvojových zemí přepravovány letecky. Náklad s větší hmotností na jednotku objemu je pro letecké společnosti oproti lehkým komoditám, jako jsou květiny, výhodnější. Například pěstitelé orchidejí z Thajska musí čelit vyšším cenám, neţ byli u letecké dopravy zvyklí, jelikoţ Královské thajské aerolinky (Royal Thai Airlines) preferují pro své lety do Evropy ovoce a pro lety do Kalifornie naopak počítačové komponenty. Důsledkem toho mohlo být v roce 1991 pouze 70 % zahraničních objednávek na řezané květiny vyřízeno. Příčinou byla nedostatečná kapacita letecké nákladní dopravy. Náklady na leteckou nákladní dopravu také závisí na dvou faktorech, které patří mezi nejvíce nepředvídatelné v oblasti ekonomiky, a to směnný kurz za americký dolar a cena ropy (Maharaj,Dorren, 1995).
33
5 DŮSLEDKY KVĚTINOVÉHO PRŮMYSLU Během své práce jsem se nesetkala s téměř ţádnou studií, která by se komplexně zabývala negativními, popřípadě i pozitivními důsledky květinového průmyslu. Avšak v kaţdé zprávě či studii byl zmíněn alespoň některý z dílčích problémů květinového průmyslu, mezi které patří negativní dopady na pracovníky i ţivotní prostředí a ekonomické důsledky způsobené vysokou konkurencí na trhu. Výjimku představuje diplomová práce Riskantní krása květin: Environmentální a sociálně-ekonomické důsledky květinového průmyslu a informovanost spotřebitelů (Kosová, 2006), ve které je tematika sociálních dopadů, důsledků pouţívání pesticidů na zdraví zaměstnanců a environmentálních dopadů poměrně dobře zpracována. V této části budou stručnější formou uvedeny a doplněny důsledky, které obsahuje i zmiňovaná práce. Negativní důsledky vyvolané konkurencí ze strany producentů v jiných regionech jsou jiţ uvedeny v podkapitole 4.6.
5.1 Sociální důsledky Ricardo Zamudio, prezident kolumbijské organizace Cactus, která provádí průzkumy zdraví zaměstnanců, pracovních konfliktů a jiných problémů spojených s kolumbijským květinovým průmyslem, v rozhovoru s Multinational Monitor prohlásil, ţe „úspěch květinového průmyslu je zaloţen na vyuţívání a zneuţívání pracovníků“ (Multinational Monitor, 2005). Roku 1998 Mezinárodní organizace práce (ILO) ustanovila v Deklaraci o základních pracovních principech a právech (Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work) čtyři oblasti základních pracovních norem. Je to: 1) svoboda sdruţování a právo na kolektivní vyjednávání, 2) odstranění dětské práce, 3) zákaz nucené práce a 4) eliminace pracovní diskriminace. Navíc k těmto základním pracovním normám byla zavedena řada technických pracovních norem, týkajících se pracovní doby (počet odpracovaných hodin) a zdraví zaměstnanců (Korovkin, Valderrama, 2007). Většina mezinárodních hráčů v květinovém průmyslu tyto základní normy dodrţuje, avšak lhostejnost k technickým pracovním normám se projevuje nejen velice nízkými mzdami zaměstnanců, ale i nevhodnými pracovními podmínkami, coţ dokladují mnohé případové studie a svědectví zaměstnanců květinových farem z rozvojových zemí. 5.1.1 Levná pracovní síla Květinový průmysl je náročný na pracovní sílu, jelikoţ v tomto sektoru je vyuţívána převáţně práce ruční. Pouze malá část můţe být mechanizována. V mnoha rozvojových zemích tvoří mzdové náklady aţ polovinu celkových výrobních nákladů. Proto je výše mezd jedním z hlavních důvodů přesunu výroby řezaných květin do rozvojových zemí. Mnoho autorů (Maharaj, Dorren, 1995, Korovkin, Valderrama, 2007, Sawers, 2005, Tenenbaum, 2002, Thompson, 2003) se shoduje na tom, ţe tyto rozvojové země spolu vedou jakýsi pomyslný „závod na dno“ v oblasti výše platu a pracovních norem. V kontextu chudoby v rozvojových zemích jsou lidé ochotni těţce pracovat i za minimální 34
mzdy a za nevyhovujících pracovních podmínek, jelikoţ špatně placená práce je lepší neţ ţádná práce. Jednotlivé země spolu tedy soupeří o výši minimální mzdy. Takovýto závod se odehrává například mezi Kolumbií a Ekvádorem. V Ekvádoru dostávají zaměstnanci za svou práci na květinových farmách minimální plat, tedy 145 USD měsíčně. Stejná je situace i v Kolumbii, avšak zde je minimální plat stanoven na 165 USD za měsíc (Multinational Monitor, 2005). Také proto je Ekvádor povaţován za velkého konkurenta Kolumbie, která má obavy z přesunu zahraničních firem do sousedního státu. Dalším problémem jsou zvyšující se nároky na výkonnost zaměstnanců ekvádorských květinových farem. Před několika lety bylo povinností kaţdého pracovníka starat se alespoň o 20 záhonů s květinami. V současné době se tento počet zvýšil na 40 aţ 50 záhonů připadajících na jednoho zaměstnance, avšak mzdy zůstaly na stejné úrovni (Multinational Monitor, 2005). Pěstitelé květin tedy od svých zaměstnanců vyţadují více odvedené práce za stejný plat. Lidé tyto podmínky povaţují za snesitelné, jelikoţ to vnímají jako první krok v cestě k ekonomickému růstu, vyšším mzdám a lepším pracovním podmínkám. Není však jisté, zda je tento optimismus opodstatněný. Zhoršení pozice pracovní síly v době ekonomické globalizace je někdy vysvětlováno zánikem fordistického reţimu akumulace (s důrazem na reciproční závazky pracovní síly a kapitálu) a zvyšujícím se vyuţíváním flexibilní pracovní síly. V Latinské Americe (a v rozvojových zemích celkově) převaţuje flexibilní pracovní trh. Flexibilní trh práce je spojen s najímáním pracovníků skrz prostředníka (například přes zprostředkovatelskou firmu) a krátkodobými pracovními smlouvami, coţ vedením firem umoţňuje sniţovat náklady na pracovní sílu pomocí dočasné nezaměstnanosti, celkově sníţit platy a potlačit odborové organizace. Zaměstnanci na flexibilním trhu práce si jsou vědomi své snadné nahraditelnosti a jsou vděční, ţe v případě propuštění oni o práci nepřišli, nebo ţe právě jim byla pracovní smlouva prodlouţena (Korovkin, Valdemarra, 2007). Přestoţe zaměstnanci mají právo sdruţovat se v odborech, nejsou tato seskupení v rozvojových zemích běţná. Například v Ekvádoru působí kolem 300 květinářských společností, avšak odbory mají pouze 4 z nich. Důvodem je nátlak ze strany vedení, které zaměstnancům, kteří se chtějí spojit, vyhroţuje nebo je nakonec propustí. Tyto firmy pak bývají dále propojeny prostřednictvím internetu, kde si vedou tzv. černé listiny zaměstnanců, na kterých jsou uvedena jména těch, kteří se snaţili o vytvoření odborů. Na základě tohoto seznamu pak nedostanou práci ani na jiných květinářských farmách (Multinational Monitor, 2005). 5.1.2 Zneužívání dětské práce Plíţivým problémem, který se vyskytuje napříč nejrůznějšími průmyslovými odvětvími po celém světě, je dětská práce. Podle údajů UNICEF6 je na světě téměř 158 milionů dětí patřících do věkové skupiny 5 – 14 let nuceno pracovat. Z této početné skupiny pracujících 6
UNICEF je zkratka pro Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci (United Nations International Children's Emergency Fund), který je od roku 1953 součástí Organizace spojených národů.
35
dětí největší podíl pochází z Asie (61%), následně z Afriky (32%) a poté z Latinské Ameriky (7%). V 95% se jedná o ilegální práci, tedy bez smlouvy, zaloţené na ústní dohodě, při které nevznikají ţádné nároky na plat nebo důstojné zacházení (Kosová, 2006). V subsaharské Africe je zhruba jedno ze tří dětí povinno pracovat, coţ představuje 69 milionů dětí. V jiţní Asii je zapojeno do dětské práce 44 milionů dětí (UNICEF, 2009). Dětská práce v květinovém průmyslu je velice kontroverzním tématem. Podle průzkumů je dětská práce hojně vyuţívána například i v Ekvádoru. Je odhadováno, ţe téměř 20 % z 60 000 zaměstnanců pracujících na květinových farmách v Ekvádoru tvoří děti do 15 let. Z výzkumu vyplynulo, ţe 85 % dětí ve věku 9 aţ 12 let ţijících v regionech pěstování květin, pracuje na některé z květinových plantáţí či farem. Alarmující by mělo být také číslo, které udává, kolik dětí je pověřeno prací s fumiganty (tj. těkavé pesticidní přípravky uţívané v plynném stavu k ničení chorob a škůdců). Nejsou vyţadována doporučená zdravotní opatření a ţádnému z dětí zaměstnavatel neposkytuje ochranné pomůcky (Kosová, 2006). Na květinových plantáţích v Kolumbii jsou děti také zneuţívány jako levná pracovní síla. Nedávné průzkumy ukázaly, ţe 9 z celkových 55 společností zaměstnává minimálně jedno dítě. Někdy jsou děti (některé mohou být i mladší sedmi let) brány do skleníků vlastními matkami, které ze strachu, ţe nestihnou dodrţet stanovené kvóty, vyuţívají i vlastní potomky. To platí obzvláště v obdobích zvýšené produkce, tedy například před svátkem Sv. Valentýna (Maharaj, Dorren, 1995). 5.1.3 Feminizace a pracovní diskriminace V květinářském sektoru jsou zaměstnávány především ţeny. V některých zemích představují výraznou většinu ze zaměstnaných (Uganda – 85 %, Kolumbie – 65 %, Ekvádor – 60 %, Keňa – 70 %) (Multinational Monitor, 2005, Cunningham, 2007). Ve většině z rozvojových zemí mají ţeny buď pouze základní vzdělání, nebo vůbec ţádné. Z tohoto důvodu mají velice malé moţnosti uplatnění na trhu práce. Nejschůdnější a často jedinou alternativou je proto práce na květinových plantáţích, za kterou dostanou alespoň minimální mzdu. Podle studie L. Sawerse (2005) si ţeny v Ekvádoru za práci v květinovém průmyslu vydělají mnohem více, neţ kdyby pracovaly ve sluţbách. Terciérní sektor je totiţ téměř jediným oborem, ve kterém si ţeny s nízkým vzděláním mohou hledat placené zaměstnání. Na květinových farmách pracují lidé ve věku od 18 do 60 let. Mnoho pěstitelů má ale tendence přednostně najímat zaměstnance ve věku mezi 25 a 35 lety, u nichţ je pravděpodobnější, ţe se v poţadované době stihnou starat o určený počet záhonů s květinami. Tím znevýhodňují ostatní věkové skupiny a je moţné mluvit o pracovní diskriminaci (Multinational Monitor, 2005). Někteří pěstitelé dokonce najímají i zaměstnance ve věku uţ od 15 let. Většina zaměstnavatelů také vyţaduje po mladých ţenách, které chtějí pracovat na květinových plantáţích, těhotenský test, coţ by například v evropském prostředí bylo nemyslitelné. 36
Dalším problémem je dlouhá pracovní doba, která přesahuje i 48 hodin týdně. Jedná se především o období před Vánocemi, před svátkem Sv. Valentýna a před Dnem matek. V tomto období jsou zaměstnanci nuceni pracovat sedm dní v týdnu, a to dvanáct, někde aţ patnáct hodin denně. Tato dlouhá pracovní doba je obzvláště tíţivá pro početnou skupinu svobodných matek zapojených do tohoto odvětví. Ty pak ustavičně čelí problému s hlídáním svých dětí (Maharaj, Dorren, 1995). Na některých farmách se ţeny setkávají s problémem neposkytování mateřské dovolené.
5.2 Používání pesticidů a jejich vliv na zdraví zaměstnanců Ačkoli jsou statistická šetření o pouţívání pesticidů a dalších chemických látek v květinovém průmyslu pouze ojedinělá, je květinový průmysl znám aplikováním širokého spektra těchto chemikálií, mezi které jsou zahrnuta umělá hnojiva, insekticidy (přípravky na hubení hmyzu), fungicidy (přípravky určené k ochraně před houbovými chorobami), nematocidy (přípravky na hubení parazitů jako jsou červy a hlísti, a proti jiným nemocem, které mohou květiny postihnout) a růstové regulátory. Některé z těchto chemikálií jsou váţnou hrozbou pro lidské zdraví. Jelikoţ jsou řezané květiny zemědělskou importní komoditou, měli by být pesticidů zbavovány. Protoţe však nejsou jedlou plodinou, nepodléhají řezané květiny regulacím na rezidua pesticidů, a z toho důvodu nejsou ani kvůli mnoţství těchto látek kontrolovány (Tenenbaum, 2002). Zájem o rizika vyplývající z pouţívání pesticidů vzrostl, a to hlavně kvůli nepříznivému vlivu na lidský organismus. Pesticidy mohou způsobovat rakovinu, poškození plodu a jiné nemoci související s reprodukcí, dále neurologická a jiná onemocnění. Pracovníci v květinovém průmyslu mohou být vystaveni škodlivým účinkům těchto chemikálií různými způsoby. Ti, kteří přesazují, prořezávají, sklízí a nakonec květiny balí, a to bez jakýchkoli ochranných pomůcek, mohou absorbovat pesticidy přes svou kůţi. Poprašování, postřikování a jiné aplikování chemikálií v uzavřeném prostoru skleníků nutí pracovníky pesticidy vdechovat (viz příl. 5 a 6). Existuje mnoho případových studií, které se zabývají negativními dopady pesticidů na pracovníky v květinovém průmyslu. Převáţná většina dochází k závěru, ţe pesticidy jsou při výrobě řezaných květin pouţívány v nadměrném mnoţství, coţ má za následek poškození zdraví zaměstnanců květinářských firem, které šetří na ochranných pomůckách, jeţ by moţným zdravotním rizikům mohly předcházet. Studie prováděná na Kostarice mezi lety 1994 – 2000 dokázala, ţe 50% respondentů pracujících na farmách pěstujících řezané květiny trpí minimálně jedním z příznaků vystavení vlivu pesticidů na lidský organismus. Mezi tyto příznaky patří například bolesti hlavy, závratě, nevolnost, průjmová onemocnění, koţní vyráţky, mdloby, záněty spojivek a mnohé další. Pracovníci na sobě ve většině případů nerozeznali příznaky vystavení vlivu pesticidů. Často se také stávalo, ţe ošetřující lékař spolupracoval s květinářskou firmou a nezveřejnil proto informace týkající se nepříznivého vlivu pesticidů na zdraví zaměstnanců (Tenenbaum, 2002). Samotným pracovníkům trpícím některou z výše uvedených obtíţí lékař tvrdil, ţe jejich nemoc vůbec nesouvisí s jejich zaměstnáním. Byla zde tedy zneuţita nevědomost lidí pracujících 37
na květinových farmách. Stejnou zkušenost mají i pracovníci v Ekvádoru a v dalších rozvojových zemích (Maharaj, Dorren, 1995, Multinational Monitor, 2005). Jak bylo jiţ výše uvedeno, v zemích globálního Jihu jsou v tomto odvětví zaměstnávány převáţně ţeny. Podle studie ILO z roku 1999 mají ţeny zaměstnané v květinovém průmyslu mnohem více potratů neţ je průměrný počet potratů na jednu ţenu (Thompson, 2003). V rozhovorech si ţeny stěţovaly také na vypadávání vlasů, coţ mohlo být způsobeno aplikováním pesticidů při jejich přítomnosti ve skleníku. Většina se však bojí ztráty svého zaměstnaní, a proto o svých zdravotních problémech radši nehovoří (Thompson, 2003). Jiná studie z roku 2002 prováděná v Ekvádoru dokládá, ţe pesticidy pouţívané na místních květinových farmách jsou například v USA a v Kanadě zakázány kvůli jejich škodlivému vlivu na lidské zdraví. Mnohá svědectví od zaměstnanců farem dokazují, ţe těsně po fumigaci7 se musí pracovníci bez jakékoli prodlevy vrátit zpět do skleníků. Správně by se po fumigaci měli pracovníci do skleníku vrátit aţ po dvou hodinách. V některých firmách v Ekvádoru aplikují fumiganty, přestoţe jsou pracovníci stále uvnitř skleníků. Zaměstnavatelé tak vyuţívají jejich neznalost škodlivosti těchto chemikálií a nutí je pracovat i při aplikaci chemikálií, při které nejsou ničeni pouze škůdci, ale i zdraví zaměstnanců. Majitelé firem totiţ nechtějí ztrácet čas čekáním na uschnutí nebo vstřebání těchto pesticidů (Tenenbaum, 2002).
5.3 Environmentální důsledky Pěstování květin, stejně jako výroba dalších zemědělských komodit, se potýká s problémy v dodrţování ochrany ţivotního prostředí. V mnohých studiích je naznačeno, ţe výroba řezaných květin v rozvojových zemích není environmentálně šetrná. Tato problematika však nebývá vůbec rozvedena. Během své práce jsem se nesetkala s ţádnou studií, která by se této problematice věnovala podrobněji. Oproti tomu studií a zpráv o dopadech květinového průmyslu na zdraví a bezpečnost zaměstnanců je nespočet. To nasvědčuje tomu, ţe zájem o problémy týkající se lidského ţivota je mnohem větší, neţ o problémy ţivotního prostředí. 5.3.1 Nebezpečné pesticidy Jak jiţ bylo výše uvedeno, při pěstování řezaných květin jsou pesticidy a jiné agrochemikálie pouţívány ve velkém měřítku. Pesticidy mají negativní dopady nejen na zdraví zaměstnanců květinových farem, ale také na ţivotní prostředí, které je ve většině studií o květinovém průmyslu opomíjeno. Jennifer Hattam (2001) ve své práci uvádí, ţe roku 1995 vydal Ústav pro světové zdroje (World Resources Institute) zprávu s názvem 7
Fumigace je ošetření chemickým prostředkem, který působí na komoditu zcela nebo převáţně v plynné formě. Je to způsob aplikace pesticidů ve sklenících formou dýmu.
38
Bittersweet Harvests for Global Supermarkets, ve které je uvedeno, ţe při pěstování růţí a karafiátů v Ekvádoru se v průměru pouţívá šest druhů fungicidů, čtyři insekticidy a několik typů herbicidů. V Kolumbii je situace ještě horší, jelikoţ zde je na květinových farmách aplikováno aţ 127 druhů pesticidů (Hattam, 2001). Pesticidy jsou ve velkém mnoţství aplikovány nejen v rozvojových zemích, ale i v zemích vyspělých. Například v americkém státě Kalifornie pěstitelé řezaných květin pouţívají téměř 800 000 liber (přibliţně 363 000 kg) pesticidů ročně. Zhruba polovinu představuje metyl bromid (brommetan), který byl v Nizozemsku zakázán před více neţ deseti lety kvůli obavám ze znečištění ovzduší a podzemních vod (Hattam, 2001). Metyl bromid je nejuţívanějším pesticidem v květinářském odvětví vůbec, a to hlavně kvůli jeho širokému vyuţití. Je to prudce jedovatý plyn, který se pouţívá zejména k ničení plísní a hub (fungicid), k zabíjení hmyzu (insekticid) nebo k hubení hlodavců (rodenticid). Vzhledem k tomu, ţe metyl bromid byl zařazen mezi chemické látky poškozující ozonovou vrstvu Země, ukončily země EU jeho pouţívání v roce 2005. Celosvětový zákaz je plánován do roku 2015 (Baroch, Beranová, 2004). Další zakázanou chemikálií pouţívanou v květinovém průmyslu je DDT. Název DDT je zkratkou pro dichlordifenyltrichlormetylmetan. Je to jeden z nejstarších a nejznámějších insekticidů. Tento organický pesticid byl v Evropě a v USA8 jiţ zakázán, ovšem v rozvojových zemích se stále pouţívá. DDT je však velmi nebezpečný pro ekosystémy. Nejen, ţe hubí různé škůdce, ale s úspěchem hubí nebo ohroţuje všechny formy ţivočišného ţivota včetně člověka (Sdruţení Arnika, 2009). V důsledku pouţívání nadměrného mnoţství chemikálií dochází v okolí květinových farem ke znečištění vodních toků a podzemních vod, coţ decimuje místní druhy rostlin a ţivočichů. Většina květinových společností působících v rozvojových zemích nevlastní čističku uţitkové vody a většina agrochemikálií se tak dostává do řek i vodních ploch (Kosová, 2006). Znečištění vody zasahuje zvířecí a především rybí populace a má rovněţ vliv na lidský ţivot, mimo jiné i tím, ţe se tak sníţí mnoţství pitné vody. Z běţně známých účinků pesticidů na ţivotní prostředí je moţné se domnívat, ţe pesticidy není kontaminována pouze voda, ale také ovzduší a půdy. Půda znečištěná pesticidy je pak méně úrodná a díky sporé vegetaci je vystavena zvýšenému účinku eroze. 5.3.2 Spory o vodu a půdu Pro pěstování řezaných květin je blízkost zdroje vody důleţitým faktorem. Proto byla většina květinových farem zaloţena nedaleko velkých řek nebo přírodních vodních ploch. Příkladem můţe být například oblast kolem keňského jezera Naivasha, které se nachází severozápadně od Nairobi a v jehoţ bezprostředním okolí se nachází velké mnoţství květinových farem, které nadměrně čerpají vodu z jezera a tím ničí místní ekosystémy 8
V USA bylo pouţívání DDT zakázáno v roce 1972, v České republice roku 1974. Od roku 1974 - 1975 se DDT nepouţívá v rostlinné výrobě z důvodu obsahu chlorovaných insekticidů, které mají kumulativní účinnost v organismu a rezistenci v prostředí některých přípravků.
39
a nutí místní obyvatelstvo k odchodu kvůli nedostatku vody. Je paradoxem, ţe květinový průmysl vzkvétá právě v zemích, které jinak trpí nouzí o vodu. V důsledku opakovaného sucha v roce 2001 byly tři miliony obyvatel Keni bez potřebného mnoţství vody, zatímco keňští zemědělci měli neustále dostatek vody k produkci více neţ 52 milionů tun řezaných květin (Hargreaves-Allen, 2003). Spory o vodu mezi místními obyvateli a pěstiteli jsou proto v Keni častým problémem. Květinové farmy byly zaloţeny také podél druhé největší keňské řeky Ngiro. Podle státního vodohospodářského orgánu v Keni čerpalo 12 největších společností, které pěstují květiny, ovoce a zeleninu na stovkách hektarů půdy a zásobují svými produkty supermarkety jako Tesco, Sainsbury, M&S a evropský trh, v této oblasti tolik vody, kolik by jinak vyuţilo aţ 100 000 drobných zemědělců. Velké květinové farmy mohou čerpat vodu z řeky pouze v období povodní, aby nedocházelo k jejímu vyprazdňování nebo dokonce aţ k vysychání. Toto nařízení však nedodrţují a proto byli pěstitelé čerpající vodu z této řeky obţalováni roku 2006 z „krádeţe“. Vodu z řeky tzv. kradou v nočních hodinách, coţ ohroţuje venkovské rolníky, kteří tak přichází o vodu v důsledku vysychání řeky. Mezi malými farmáři a velkými společnostmi se tak odehrávají lokální konflikty o vodu. Udivující ovšem je, ţe tyto velké společnosti platí stejně vysoké poplatky za vodu jako drobní zemědělci. Tento stav byl nadále neudrţitelný, a proto musela být zavedena regulační opatření v podobě kontrol odběru vody. Proti nočním krádeţím musely být zavedeny hlídky. Přesto bývá díky velkým květinovým farmám 100 km úsek řeky suchý. Největší dopad tohoto nehospodárného zacházení s vodními zdroji pocítili především kočovní pastevci, jelikoţ květinové farmy nejen, ţe převzali půdu, kterou dříve vyuţívali, ale díky nim dochází i k úbytku vody v řece, která hraje velmi důleţitou roli pro ţivot v této jinak suchem trpící zemi (African Agriculture, 2007). V rovníkových zemích, kde je úrodná půda a příhodné podmínky, se pěstování řezaných květin nadále nelítostně rozšiřuje, coţ vyţaduje stále větší výměru pěstební plochy. Investoři v květinovém sektoru jsou si vědomi, ţe kvůli jejich rostoucímu obchodu, se lidé musí stěhovat ze svých pozemků, které se obvykle nachází nedaleko přírodních vodních zdrojů a které se vyznačují kvalitními půdami. Přesně to se stalo i s lidmi etnika Okiek v úrodné oblasti riftového údolí v Keni. V březnu 1994 byli vytlačeni z oblasti Olenguruone, aby uvolnili cestu pro masivní květinovou farmu vlastněnou bývalým guvernérem Keňské centrální banky (Hargreaves-Allen, 2003). 5.3.3 Další environmentální souvislosti květinového průmyslu V širším kontextu je moţné hovořit také o přímém i nepřímém vlivu květinového průmyslu na proces globálního oteplování. Lidstvo přispívá k oteplování zvětšováním mnoţství oxidu uhličitého a jiných skleníkových plynů, uvolňovaných při spalování fosilních paliv. Tato fosilní paliva jsou pouţívána i při pěstování řezaných květin (například při vytápění skleníků v rozvinutých zemích), při výrobě hnojiv a pesticidů, do chladících zařízení pouţívaných pro uchování svěţesti květin, jeţ spadají mezi zboţí rychle podléhající zkáze, a samozřejmě do dopravních prostředků, kterými jsou řezané květiny distribuovány. Jak 40
bylo jiţ dříve uvedeno, k přepravě řezaných květin napříč komoditním řetězcem je vyuţívána především nákladní letecká a silniční doprava. V posledních letech se díky inovacím v chladících nebo jiných zařízeních vyuţívajících se pro uchování květin pouţívá také lodní doprava, která je oproti letecké levnější a také šetrnější k ţivotnímu prostředí O dalších environmentálních rizikách květinového průmyslu se zmiňuje Kosová (2006). Popisuje dopady pěstování květin na místní biodiverzitu a krajinný ráz. Květinové farmy bývají zakládány v cenných lokalitách a často kvůli rozšiřování květinových farem dochází k odlesňování krajiny (např. Guatemala). V důsledku odlesňování a změn v charakteru povrchu můţe docházet ke zvyšování extremity klimatu. Dalším váţným důsledkem odlesňování je intenzifikace erozních procesů a ztráta vody z krajiny, která se nestačí do půdy vsakovat a dochází tak k jejímu odtoku. Problémem je také narušování krajinného rázu. Květinové plantáţe mohou být povaţovány za poutavou krajinou scenérii, ne však fóliové haly a skleníky rozprostírající se na několika tisících hektarech. 5.3.4 Nizozemský boj proti globálnímu oteplování V roce 2006 nizozemští pěstitelé dali nový význam pojmu „flower power“, který je v anglické literatuře běţně pouţíván ve spojení s květinovým průmyslem. Jejich záměrem je přeměnit své skleníky na generátory elektřiny. Nizozemský květinový průmysl, který je na cestě k tomu, aby produkce květin byla co nejvíce šetrná k ţivotnímu prostředí, doufá v konečnou myšlenku tohoto projektu, tedy ţe skleníky budou schopné produkovat energii, jeţ by pak mohla být prodána do nizozemské veřejné rozvodné sítě. Peter van Ostaijen, ředitel Organizace velkoobchodníků v Nizozemsku, prohlásil, ţe vládou sponzorované zkoušky nových skleníků, které začaly roku 2004, ukazují, ţe přebytečné teplo vznikající v letních měsících by mohlo být vyuţíváno v zimním období, nebo by mohlo být přeměněno pomocí dynama. Dalším krokem by mělo být propojení vhodných skleníků na nizozemskou elektrickou síť, která by pohltila energii v letních měsících a byla by pro tyto skleníky k dispozici v zimních měsících. Díky tomu by nizozemský květinový průmysl měl být schopen generovat více elektřiny, neţ sám spotřebuje (Verjee, 2006). Tímto krokem se snaţí napomoci boji proti globálnímu oteplování. Květinový průmysl je závislý na zemním plynu, jenţ se vyuţívá pro vytápění skleníků, a na pohonných hmotách, jelikoţ květiny se distribuují prostřednictvím silniční a letecké nákladní dopravy. Ceny těchto nerostných surovin se stále zvyšují, a proto jsou inovace pro zachování konkurenceschopnosti tak důleţité. V poslední době se někteří pěstitelé snaţí pouţívat k vytápění svých skleníků i biopaliva. Biopaliva, která pomohou sníţit emise oxidu uhličitého, jsou také úspornější neţ zemní plyn, jehoţ cena se za poslední roky zdvojnásobila. 5.3.5 Přesun výroby do rozvojových zemí Z důvodu nepříznivého klimatu jsou v rozvinutých zemích řezané květiny pěstovány ve skleníkách, které jsou nejčastěji vytápěny fosilními palivy, jeţ mají negativní dopady na ţivotní prostředí. Oproti tomu v rozvojových zemích, kam byla v posledních třiceti letech výroba řezaných květin přesunuta, se díky vhodným přírodním podmínkám květiny 41
pěstují v plantáţích a ve skleníkách, kde se vyuţívá pouze přírodní sluneční energie, coţ je zajisté ekologičtější neţ energeticky náročné vytápění skleníků v zemích mírného pásu. Tento přesun výroby tedy nemá pouze ekonomické výhody, ale je prospěšný i z environmentálního hlediska. Avšak otázkou také je, zda mnoţství fosilních paliv spotřebovaných při náročné dopravě z tropických do rozvinutých zemí a energetické nároky na chladící zařízení, nejsou tak vysoké, ţe úspora paliv z vytápění skleníků je ve výsledku vyrovnána vyšší spotřebou paliv za dopravu a skladování květin v chladicích boxech. Problematika spotřeby fosilních paliv bohuţel není předmětem ţádné dostupné studie, nebo šetření. V rozvojových zemích jsou také niţší nároky na environmentální standardy a jejich dodrţování, o čemţ svědčí také fakt, ţe se zde stále pouţívají agrochemikálie, jeţ jsou v rozvinutých zemích dávno zakázány. Právě geograficky různé sociální a environmentální standardy jsou vedle klimatu a ceny práce výraznou motivací pro globalizaci, tedy přesun výroby řezaných květin do zemí Třetího světa.
42
6 REGULAČNÍ OPATŘENÍ A VLASTNICKÁ PRÁVA PĚSTITELŮ V obchodu s řezanými květinami existuje několik závazných norem (codes of conduct). Jinými slovy jsou to pravidla „chování“, která musí být při produkci řezaných květin dodrţována. Podrobně se problematice regulačních opatření a programům certifikace věnovala ve své diplomové práci K. Kosová (Kosová, 2006). Dále bude v této kapitole diskutována ochrana vlastnických práv pěstitelů podle Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin (UPOV). Členství v UPOV a zavedení a dodrţování obchodních řádů jsou nezbytnými poţadavky pro vstup na mezinárodní trh s řezanými květinami.
6.1 Fytosanitární opatření Dovoz nebo distribuce přes další země v případě rostlin a rostlinných produktů ze zemí Třetího světa do EU a jejich vývoz z EU do dalších zemí je na mezinárodní úrovni regulován systémem fytosanitárních opatření, která mají zabránit zavlékání a rozšiřování významných škodlivých organismů a rostlinných produktů do nových oblastí. Soubor fytosanitárních opatření při dovozu zahrnuje obvykle zákazy dovozů některých škodlivých organismů nebo komodit napadených určitými škodlivými organismy, zákazy dovozů některých rizikových komodit z rizikových oblastí původu a stanovení určitých zvláštních poţadavků, které musí dováţené komodity splňovat. Fytosanitární opatření jednotlivých exportních zemí obsahuje fytosanitární legislativa těchto zemí. Garance za splnění fytosanitárních poţadavků při vývozu poskytuje rostlinolékařská (fytosanitární) sluţba vyváţející země, obvykle vystavením mezinárodně uznávaného dokumentu přikládaného k zásilce, kterým je rostlinolékařské osvědčení (nazývané téţ fytosanitární certifikát – phytosanitary certificate). Odborná úroveň provedení fytosanitárního opatření je podmínkou pro vstup na mezinárodní trh s řezanými květinami (Státní rostlinolékařská správa, 2009). Bez dobře fungující fytosanitární sluţby pro ochranu rostlin by docházelo ke komplikacím při časově náročném logistickém odbavování na letištích, nebo by dané produkty nesměly být příslušnými orgány do dováţející země vpuštěny. V obou případech by byly finanční ztráty vysoké.
6.2 Programy certifikace Díky medializaci problémů květinového průmyslu se spotřebitelé stávají náročnějšími. Kvalita květin je pro nákup dané květiny rozhodující, ale zákazníci začínají stále více věnovat pozornost podmínkám, za kterých byly květiny vypěstovány a zda neobsahují rezidua pesticidů. K orientaci jim slouţí spotřebitelské značky a certifikace květin. Jednotlivé certifikační programy bývají výsledkem spolupráce neziskových organizací, odborů, obchodních asociací a místních vlád, které mají za cíl problémy květinového průmyslu řešit (Kosová, 2006). V této podkapitole jsou uvedeny pouze hlavní programy certifikace, jejichţ známky se staly mezinárodním standardem.
43
6.2.1 Nizozemská organizace MPS MPS je mezinárodní organizace zabývající se certifikací v květinářském sektoru. Milieu Programma Sierteelt (MPS) vznikl roku 1993 v Nizozemí jako vůbec první certifikační program v květinářském odvětví. Původně byl zaměřen na sníţení závislosti nizozemských pěstitelů na chemické ochraně rostlin. Zabýval se především pouţíváním pesticidů, hnojiv a energií a nakládáním s odpady. Po prvním roce své činnosti se tento program rozšířil i do zahraničí. Všechny činnosti MPS se v současné době zaměřují na podporu udrţitelného podnikání v mezinárodním zahradnickém sektoru. Hlavním úkolem MPS je udílení certifikačních známek. Poskytuje čtyři úrovně certifikace v oblasti ţivotního prostředí, které uděluje jednotlivým pěstitelům řezaných květin. Vzhledem k rostoucímu počtu supermarketů, po kterých je poţadováno EurepGAP9 a dodrţování sociálních zákonů, MPS zavedla další standardy jako ISO-9001, sociální normy (social codes) nebo obchodní certifikace. Například sociální normy, jeţ je nutné dodrţovat pro udělení certifikačních známek, zahrnují zdravotní, bezpečnostní a pracovní podmínky. V současné době je MPS aktivní v 50 zemích světa a přes 4000 pěstitelů vlastní certifikát této organizace, díky tomu se MPS stává mezinárodně uznávaným standardem. Certifikát MPS je důleţitý pro obchodování na nizozemských květinových burzách. Nicméně zapojení se do certifikačního systému MPS je podmíněno dodrţováním určitých pravidel a samozřejmě není zadarmo (Milieu Programma Sierteelt, 2009). 6.2.2 Obchodní normy asociace Kenya Flower Council Další organizací, která se zabývá certifikačními programy je Kenya Flower Council (KFC). KFC je průmyslová asociace v odvětví květinářství, jeţ vznikla v Keni v roce 1996. Byla zaloţena nezávislými keňskými pěstiteli a exportéry řezaných květin a okrasných rostlin. V současné době čítá více neţ 50 členských společností. Hlavní úřad KFC se nachází v Nairobi. Hlavní činností této asociace je zajištění pracovní bezpečnosti, ochrana ţivotního prostředí, rozvoj květinářského sektoru a lobbing za zájmy tohoto průmyslu. KFC řeší i závaţné globální otázky emisí oxidu uhličitého. Obchodní normy KFC (pravidla, jeţ je nutné dodrţovat při mezinárodním obchodování s řezanými květinami) mají dvě úrovně standardů týkajících se pracovních a ekologických norem. Prvním standardem je tzv. „stříbrný standard“, jehoţ stanovy jsou v souladu s úmluvou Mezinárodní organizace práce (ILO) a navíc je zde zahrnuta i ochrana ţivotního prostředí. Tato první úroveň předpokládá dodrţování pracovních práv, ochranu zdraví a bezpečnosti pracujících. Druhou úroveň představuje tzv. „zlatý standard“, pro jehoţ získání jsou poţadovány přísnější normy. Farmy mohou dosáhnout tohoto zlatého standardu aţ 9
EurepGAP je globálně uznávané schéma pro zajištění kvality a bezpečnosti produktů vytvořené přímo pro zemědělskou prvovýrobu. Standard vznikl na základě iniciativy evropských obchodníků a zemědělců a reaguje na zájem zákazníků o bezpečnost potravin, pohodu zvířat, ochranu ţivotního prostředí a ochranu zdraví a bezpečnost při práci a o péči o pracovníky. Norma rozvíjí správnou zemědělskou praxi (GAP - Good Agricultural Practice) ve vybrané oblasti podnikání a posiluje prvky systémového řízení (EUREPGAP-servis, 2009). EurepGap byla zahájena roku 1997 jako iniciativa maloobchodníků sdruţených v EUREP (EuroRetailer Produce Working Group).
44
po získání standardu stříbrného. Zlatý standard udělený některému z pěstitelů vypovídá o environmentálně šetrnější výrobě řezaných květin na dané farmě. Kontroly těchto norem jsou prováděny nezávislými společnostmi, a to kaţdých šest měsíců. KFC proto roku 2002 podepsala smlouvu o spolupráci s nizozemskou organizací MPS, která nejen, ţe také udílí certifikace jednotlivým firmám, ale navíc provádí i zmiňované kontroly (Wijnands, 2005). 6.2.3 Flower Label Progam Dalším certifikačním programem je „Flower Label Program“ (FLP), který byl zaloţen za účelem obchodování mezi německými importéry a Asociací pěstitelů a exportérů květin z Ekvádoru roku 1998. Tento program je zaměřen na stanovování a kontrolu podmínek, za kterých jsou řezané květiny pěstovány. Tento program také vyţaduje ochranu ţivotního prostředí a dodrţování sociálních a pracovních podmínek. Avšak mezi latinskoamerickými producenty má členství v této asociaci pouze minimum z nich. Naproti tomu například i v Zimbabwe mají někteří pěstitelé certifikát FLP (v roce 1999 jich bylo 9). Dokonce i v Tanzanii bylo dvěma farmám dovoleno vstoupit do tohoto programu, ale ty nebyly schopny dostatečně prokázat dodrţování stanovených norem (Wijnands, 2005). 6.2.4 Max Havelaar Známou je také nadace Max Havelaar, která uděluje osvědčení zemědělským produktům, které jsou vyráběny a prodávány v souladu s mezinárodními kritérii spravedlivého obchodu (fair trade). Právě fair trade přispívá ke zlepšení ţivotních a pracovních podmínek drobných zemědělců a zemědělských pracovníků ve znevýhodněných regionech světa. Max Havellar je součástí mezinárodní organizace Fairtrade Labelling (FLO). Nadace Max Havelaar byla zaloţena roku 1992 švýcarskými organizacemi působícími v oblasti rozvojové spolupráce: Brot für alle, Caritas, Fastenopfer, HEKS, Helvetas a Swissaid. Sídlem této neziskové organizace je Basilej. Exportéři s ochrannou známkou od Max Havelaar mohou prodávat své řezané květiny do Švýcarska za vyšší cenu. Květiny s touto známkou představují přibliţně 5 % na trhu s řezanými květinami ve Švýcarsku (ILRF, 2003 in Wijnands, 2005).
6.3 Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin Spotřebitelské preference se neustále mění, coţ vyţaduje nové odrůdy rostlin. Inovace v odrůdách rostlin jsou zásadním poţadavkem na trhu s řezanými květinami. S ohledem na efektivnost nákladů, kvalitu a mnoţství zlepšení u nových odrůd, jsou tyto inovace ve vysoce konkurenčním prostředí globálního trhu s řezanými květinami nezbytné. Pěstování nových odrůd květin vyţaduje značné investice. Pěstitelé musí získat finanční prostředky, aby pokryli náklady na financování dalších výzkumů. Mezinárodní organizace UPOV (Union Internationale Pour la Protection des Obtentions Végétales) zajišťuje svým členům granty na šlechtitelskou činnost a zaručuje jim vlastnická práva na nové odrůdy květin na základě souboru jasně definovaných zásad. Aby odrůda květiny obdrţela ochrannou známku, musí: 1) se lišit od stávajících obecně známých odrůd, 2) být 45
dostatečně homogenní, 3) stabilní a 4) být nová ve smyslu, ţe kdykoli před podáním ţádosti o ochranu nebylo moţné ji prodávat. Členství v UPOV umoţňuje přístup k novým odrůdám, a tím i k orientaci v inovacích a na trhu. Nebýt členem v této organizaci můţe být povaţováno za značnou konkurenční nevýhodu. Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin byla zaloţena v roce 1961 v Paříţi a své sídlo má v Ţenevě. Většina vyspělých zemí světa se řadí mezi její členy (UPOV, 2009).
6.4 Certifikace výroby jako řešení problémů květinového průmyslu V květinářském sektoru existuje několik různých programů certifikace, které jsou mezi sebou v některých případech provázané nebo spolu organizace, které certifikace pěstitelům udílejí, spolupracují. Pro pěstitele řezaných květin není vlastnění certifikačních známek povinné. Avšak v současné době je mezinárodní obchod s touto komoditou v zemích Evropské unie bez certifikace výroby prakticky nemoţný, jelikoţ nejen pro prodej řezaných květin na holandské burze, ale i na velkoobchodních trzích, je nutné dokladovat podmínky, za kterých byly řezané květiny vypěstovány. Také řetězce supermarketů, kterým někteří pěstitelé dodávají květiny přímo, vyţadují certifikační známky. Z toho vyplývá, ţe přestoţe není povinnost certifikace zákonem stanovena, je pro mezinárodní obchod nutná. Rozdílná je ovšem situace v tzv. druhém obchodním klastru. Olga Tutillo, generální tajemnice Rosas del Ecuador, odborů pracovníků květinového průmyslu v Ekvádoru, v rozhovoru s Multinational Monitor (2005) uvedla, ţe certifikační program v Ekvádoru (Flower Label Program), nebyl moc úspěšný. V Ekvádoru má certifikaci výroby méně neţ 30 společností, a to hlavně z toho důvodu, ţe hlavním vývozním trhem ekvádorských květin jsou Spojené státy americké, které certifikační známky při obchodu s řezanými květinami nevyţadují. Paradoxem také je, ţe i kdyţ společnost certifikaci získá a zaměstnanci zaznamenají zlepšení pracovních podmínek, tak po čase se daná společnost k dodrţování stanovených norem stane laxní. Podle O. Tutillo jsou certifikační programy mnohem úspěšnější například v Keni nebo Tanzanii, jelikoţ tyto země vyváţí květiny především do Evropy (Multinational Monitor, 2005). Z toho je moţné usoudit, ţe spotřebitelé v Evropě jsou uvědomělejší neţ ti američtí. Podobný přístup mají USA i k řešení environmentálních problémů. Uţ zamítavý postoj ke Kjótskému protokolu je vypovídající. Nebezpečnost pouţívání metyl bromidu vzhledem k ţivotnímu prostředí byla jiţ zmíněna v oddíle 5.3.1. Vyspělé země se zavázaly, ţe tento pesticid přestanou pouţívat do roku 2005. Jenţe USA (ale také Japonsko, Itálie či Izrael) poţadovaly rozsáhlé výjimky, coţ mělo za následek spor s OSN. Výsledkem byl kompromis, ve kterém OSN povolila USA určité mnoţství metyl bromidu ročně aplikovat. Příslušné mnoţství doporučuje technický výbor pro metyl bromid, který pracuje v rámci Montrealského protokolu (Baroch, Beranová, 2004).
46
Díky nejrůznějším studiím a zprávám o negativních důsledcích květinového průmyslu je moţné předpokládat, ţe počet spotřebitelů vědomých si environmentálních a dalších problémů spojených s pěstováním květin, bude stále narůstat. Tito informovaní spotřebitelé poţadují květiny vypěstované bez pouţívání nebezpečných agrochemikálií. Avšak nelze předpokládat, ţe počet těchto uvědomělých zákazníků se bude zvyšovat rapidně. Například biopotraviny jsou na trzích rozvinutých zemí dostupné jiţ několik desetiletí, a přesto je jejich podíl ve spotřebě potravin pouze minimální. Organické textilie, neboli biotextilie, byly stejně jako „organické“ řezané květiny uvedeny na světový trh teprve nedávno. Zbývá tedy pouze doufat, ţe tzv. „biokvětiny“ budou poptávány ve stále větším měřítku a postupně se tak zamezí většině z negativních dopadů tohoto odvětví. Prozatím tedy certifikaci výroby řezaných květin nelze v celosvětovém měřítku povaţovat za úplné řešení problémů květinového průmyslu. Toto řešení je prozatím efektivní pouze v evropském prostředí. Lepším řešením, neţ čekat na uvědomělost spotřebitelů, by mohla být regulace trhu, povinná certifikace a zákaz škodlivých látek, ovšem to je v současnosti nemoţné, jelikoţ je moţné předpokládat, ţe takovéto řešení by se nesetkalo s velkou podporou jak ze strany pěstitelů, tak i ze strany prostředníků v obchodu s květinami.
47
7 ZÁVĚR Obchod s řezanými květinami se během posledních tří desetiletí stal globalizovaný, stejně jako se to předtím stalo i v případě jiných zemědělských komodit. Díky inovacím v dopravních a skladovacích zařízeních se výroba přesunula do rozvojových zemí, kde je levná půda, levná pracovní síla a především příhodnější klima. Díky vhodnějšímu klimatu, neţ které převládá v tradičních výrobních centrech, jako je Nizozemsko, USA, Japonsko, Německo, Španělsko a Itálie, mohou být v zemích Třetího světa květiny pěstovány v plantáţích nebo ve sklenících, které není nutné vytápět. Díky tomu se na světový trh dostávají levnější květiny a dochází tak k tvrdé konkurenci mezi jednotlivými produkčními regiony. Přestoţe dochází ke stále většímu nárůstu výroby řezaných květin v rozvojových zemích, v hlavních spotřebitelských zemích Evropy, v USA a Japonsku převaţuje domácí produkce nad dovozem. Například ve Velké Británii (v zemi, kde je nejniţší podíl domácí produkce na spotřebě) jsou více neţ dvě třetiny květin tuzemské výroby a zbytek je importován ze zemí Třetího světa. Největšími světovými producenty květin jsou zároveň země s nejvyšší spotřebou, která souvisí s počtem obyvatel dané země. Mezi tyto země řadíme Čínu, Indii a USA, jeţ mají zároveň největší podíl na světové výměře pěstební plochy této komodity. Avšak v kontextu mezinárodního obchodu jsou tyto země méně významné. Pro mezinárodní obchod jsou nejdůleţitější především země s nejvyšším vývozem a dovozem. Největším exportérem řezaných květin je tradičně Nizozemsko, které si svou dominantní roli v květinovém průmyslu udrţuje uţ po staletí. Podíl Nizozemska na světovém exportu činí 45 %, coţ potvrzuje jeho specifické postavení na trhu, které si získalo prostřednictvím svých květinových burz. Mezi další významné vývozní země patří také Kolumbie, Ekvádor, Keňa a Izrael. Keňa je největším exportérem květin do Evropy a v současné době se řadí mezi přední světové producenty. Naproti tomu Kolumbie a Ekvádor jsou klíčovými dodavateli květin (především růţí a karafiátů) na severoamerický trh. Předními importéry květin jsou Německo, Velká Británie, USA, Nizozemsko a Francie. Nizozemsko je moţné nazvat tzv. re-exportérem, jelikoţ importované květiny jsou zde draţeny na burzách a opět exportovány do zbytku Evropy, USA a Japonska. Globální trh s řezanými květinami lze rozdělit do tzv. tří obchodních klastrů: evropského, amerického a asijsko-pacifického. Rozvinuté země pokrývají svou spotřebu především domácí výrobou a menší část pochází z exportu. Exportovány jsou především tropické druhy a druhy, jeţ jsou nejvíce poptávány, jelikoţ domácí výroba těchto druhů je nedostatečná a nestačí pokrýt jejich celkovou spotřebu. Dodavateli na evropský trh jsou především východoafrické a v menší míře i latinskoamerické země, které jsou zaměřeny hlavně na severoamerický trh. Pro japonský trh jsou nejdůleţitějšími dodavateli pěstitelé z jihovýchodní Asie. Celosvětově nejrozšířenějším pěstovaným druhem květin jsou růţe. Pouze v zemích, které květiny dováţí, v Izraeli a v Kolumbii je podíl růţí na druhovém sloţení pěstovaných květin niţší neţ 50 %. Konkurence na trhu je tedy vysoká a to naznačuje, ţe jakýkoli 48
pěstitel můţe být snadno nahrazen. Pěstitelé se proto snaţí udrţet si své místo na trhu buď skrz přizpůsobení se poptávce a zavedením pěstování nových odrůd a variet, nebo skrz pěstování obvyklých druhů za co nejniţší cenu. Mezi nejprodávanější druhy květin patří uţ zmiňované růţe, dále chryzantémy, tulipány, lilie, gerbery ad. Tyto druhy jsou nejčastěji pěstovány v zemích Třetího světa, ve kterých jsou produkční náklady sniţovány i za cenu porušování lidských práv, zneuţívání dětské práce, pracovní diskriminace a nevhodných pracovních podmínek. Za příčinu negativních dopadů tohoto průmyslu lze tedy do jisté míry povaţovat ekonomickou globalizaci. Pracovníci květinových farem v rozvojových zemích jsou vystaveni takovým pracovním podmínkám, které by například v evropském prostředí byly nepřijatelné. Paradoxem však je, ţe majiteli květinových plantáţí jsou nejčastěji firmy z rozvinutých zemí. Pěstování květin v chudých zemích má však i pozitivní stranu, a to nejen díky zvýšení zaměstnanosti v dané zemi, ale i prostřednictvím přísunu peněz do státního rozpočtu formou daní z příjmů. Nejdiskutovanějším problémem květinového průmyslu je nadměrné pouţívání pesticidů, coţ má negativní dopady nejen na ţivotní prostředí, ale i na zdraví zaměstnanců květinových farem, kteří jsou nuceni aplikovat nebezpečné agrochemikálie bez jakýchkoli ochranných pomůcek. Nezakoupením ochranných pomůcek pro zaměstnance lze totiţ produkční náklady také sniţovat. Dalším problémem je nehospodárné zacházení s vodními zdroji, jelikoţ v rovníkových zemích, kde jsou květiny pěstovány ve velkém měřítku, je vody nedostatek. Nadměrné čerpání vody pak zapříčiňuje vysychání řek a vodních ploch, coţ vede k celkovému narušení tamního ekosystému. V rozvinutých zemích se naštěstí spotřebitelé stávají stále více náročnými k některým aspektům květin. Nejen vizuální kvalita, ale i podmínky, za kterých byly květiny vypěstovány, jsou rozhodujícími faktory při nákupu květin. Díky značné medializaci problémů květinového průmyslu a pod nátlakem spotřebitelů, mezinárodních organizací a jiných asociací byly zavedeny certifikační programy, v rámci kterých se udělují certifikační známky, jeţ vypovídají o podmínkách výroby květin. Tyto certifikační známky by měly potvrzovat environmentálně šetrnou výrobu a dodrţování lidských práv a vhodné pracovní podmínky. V současné době jsou tyto známky pro mezinárodní obchod nezbytné. Obzvláště pro obchod s EU, jelikoţ nizozemské burzy, velkoobchodníci (především řetězce supermarketů), ale i maloobchodníci je po pěstitelích vyţadují. Je tedy moţné říci, ţe v rámci prvního obchodního klastru mohou být programy certifikací alespoň částečným řešením některých negativních důsledků květinového průmyslu. Jiná je však situace v druhém obchodním klastru, kde certifikační známky poţadovány nejsou, nebo pouze ojediněle. Proto se lidé mohou často z médií dočíst o mnohých problémech, jeţ se při pěstování květin v Kolumbii, Ekvádoru nebo v jiné latinskoamerické zemi objevily. Situace v prostředí asijsko-pacifického klastru bohuţel není známa. Celkově však programy certifikací za konečné řešení povaţovat nelze, jelikoţ i přes jejich zavedení se v květinovém průmyslu objevuje bezpočet problémů. 49
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní publikace KOROVKIN, T., VALDERRAMA, O.: Labour Standards, Global Markets and Non-state Initiatives: Colombia’s and Ecuador’s flower industries in comparative perspective. Third World Quarterly, 2007, roč. 28, č. 1, s. 117-135. ISSN 0143-6597 KOSOVÁ, K.: Riskantní krása květin: Environmentální a sociálně-ekonomické důsledky květinového průmyslu a informovanost spotřebitelů. (Diplomová práce) Brno: Masarykova univerzita, 2006. 89 s. MAHARAJ, N., DORREN, G.: The Game of the Rose: The Third World in the Global Flower Trade. Utrecht: International Books, 1995. 112 s. ISBN 90-6224-981-7 Situační a výhledová zpráva 2007, Okrasné rostliny. Vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky. Praha, 2007. 73 s. ISBN 978-80-7084-610-0 STEWART, A.: Flower Confidential: The Good, the Bad and the Beautiful in the Business of Flowers. New York: Algonquin Books, 2007. 306 s. ISBN 1565124383 THOEN, R., et al.: The Kenyan-European cut-flower supply chain. In WORLD BANK: Global economic prospects and the developing countries. Washington: The World Bank, 2002. 253 s. ISBN 0821349961 ZIEGLER, C.: Favored Flowers: Culture and Economy in a Global System. New York: Duke University Press, 2007. 306 s. ISBN 08223400267 Elektronické publikace a elektronické seriálové články BAROCH, P., BERANOVÁ, L.: USA ţádají výjimku, svět je proti. Hospodářské noviny [on-line]. 2004, 26. listopadu [cit. 16. dubna 2009]. Dostupné z WWW:
BONAVENTURA, CH., MBELWA, R., SEMBOJA, H.: The cut-flower industry in Tanzania [on-line]. International Labour Organisation, 2000, [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: BLOOMFIELD, S.:Where have all the flowers gone? The Independent [on-line]. 2006, October 3 [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: CBI: Centre for the Promotion of Imports from developing countries: EU market survey 2005: Cut flowers and foliage [on-line]. 2005 [cit. 17. dubna 2009]. Dostupné z WWW: 50
CLEMENTS-HUNT, A.: Cut Flowers: A Multi-million Dollar Industry Blooms in Rural China. International Trade Forum [on-line]. 2004, č. 4 [cit. 23.března 2009]. Dostupné z WWW: CUNNINGHAM, E.: Uganda: Flower industry provides full-time work for women. Global Information Network [on-line]. 2007, August 23 [cit. 19. března 2009]. Dostupné z WWW: DADLANI, N. K.: Cut flower production in India [on-line]. FAO, 1998 [cit. 23.března 2009]. Dostupné z WWW: Do we not bleed? South American Flower Workers and Struggle for Justice. Interview with Olga Tutillo and Richardo Zamudio. Multinational Monitor [on-line]. 2005, č. 1-2 [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: FABER, D. C.: The European Market: developments in production and distribution [online]. AIPH, 2008 [cit. 27. dubna 2009]. Dostupné z WWW: HARGREAVES-ALLEN, V.: Say It Without Flowers. Ecologist [on-line]. 2003, October 1 [cit. 27. března 2009]. Dostupné z WWW: HATTAM, J.: The hidden life of cut flowers – pesticide use by cut flowers industry. BNET business network [on-line]. 2001, July [cit. 27. března 2009]. Dostupné z WWW: HOOPS,S.: California cut flower growers to speak up in trade conflict with Latin America: Floral industry survivors. McClatchy - Tribune Business News [on-line]. 2008, April 20 [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: ISHS: Floriculture Worldwide: Trade and consumption patterns [on-line]. Rome: ISHSWorld Conference on Horticulture Research, 1998. Dostupné z WWW: LAST, J.: Our blooming flower industry. Jerusalem Post [on-line]. 2008, June 8 [cit. 4. března 2009]. Dostupné z WWW:
51
RODRIGUE, J.-P.: Commodity Chains and Freight Transportation. In RODRIGUE, J.-P., et al.: The Geography of Transport Systems [on-line]. New York: Routledge, 2006 [cit. 17. dubna 2009]. Dostupné z WWW: RIJCKAERT, A.: Dutch tulip industry tries to grow tourism. Ioltravel [on-line]. 2006, April 26 [cit. 17. března 2009]. Dostupné z WWW: SAWERS, L.: Sustainable Floriculture in Ecuador [on-line]. Washington: American University, 2005 [cit. 29. ledna 2009]. Dostupné z WWW: SEIDEMAN, T.: Despite Globalization Traumas, Flower Industry Blooms. World Trade [on-line]. 2004, č.6 [cit. 15. ledna 2009]. Dostupné z WWW: TENENBAUM, D.: Would a Rose Not Smell As Sweet? Environmental Health Perspectives [on-line]. 2002, č.5 [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: THOMPSON, G.: Behind Roses’ Beauty, Poor and Ill Workers. The New York Times [online]. 2003, February 13 [cit. 23. února 2009]. Dostupné z WWW: VERJEE, N.: Dutch growers seek new form of flower power. The Times [on-line]. 2006, June 3 [cit. 17. března 2009]. Dostupné z WWW: WIJNANDS, J.: Sustainable International Networks in the Flower Industry: Bridging Empirical Findings and Theoretical Approaches [on-line]. Haag: ISHS, 2005. 92 s. Dostupné z WWW: ZIEGLER, C.: Favored Flowers: Culture and Markets in a Global Commodity Chain [on-line]. (Disertační práce) New York: New School University, 2003 [cit. 29. ledna 2009]. 374 s. Dostupné z WWW: Další elektronické zdroje African Agriculture: How flower industry empties Kenya’s rivers [on-line]. 2007, April 27 [cit. 26. března 2009]. Dostupné z WWW: 52
EUREPGAP-Servis [on-line]. 2009 [cit. 10.března 2009]. Dostupné z WWW: Embassy of the Republic of Kenya in Japan: Kenya cut flower industry [on-line]. 2009 [cit. 19. března 2009]. Dostupné z WWW: Flora Holland [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Flora Holland: The largest flower auction in the world [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Florex: Flora Holland [on-line]. 2009 [cit. 16. Dubna 2009]. Dostupné z WWW: Kenya Flower Council [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Max Havelaar [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Milieu Programma Sierteelt [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Ministerstvo zemědělství: Okrasné rostliny [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Sdruţení Arnika: Pesticidy: DDT [on-line]. 2009 [cit. 16. dubna 2009]. Dostupné z WWW: Státní Rostlinolékařská Správa [on-line]. 2007 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: UNICEF: Child protection from violence, exploitation and abuse [on-line]. 2009 [cit. 26. března 2009]. Dostupné z WWW: UPOV: Union Internationale Pour la Protection des Obtentions Végétales [on-line]. 2009 [cit. 10. března 2009]. Dostupné z WWW: Wikipedie: Burza [on-line]. Wikipedie, otevřená encyklopedie, 2009 [cit. 16. dubna 2009]. Dostupné z WWW:
53
SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Květinářský dodavatelský řetězec z Ekvádoru do USA Příl. 2: Toky zahraničního obchodu s řezanými květinami za rok 2007 Příl. 3: Poloha hlavních nizozemských burz Příl. 4: Květinová burza Aalsmeer Příl. 5: Pracovník aplikující pesticidy na růţe v kolumbijském skleníku Příl. 6: Ţena v ekvádorském skleníku vystavená reziduím pesticidů Příl. 7: Letecké snímky květinářských zařízení v regionu Savana nedaleko Bogoty (vpravo) a pracovníci třídící a balící květiny
54
Příl. 1: Květinářský dodavatelský řetězec z Ekvádoru do USA
Zdroj: http://www.fao.org/Ag/AGS/subjects/en/agmarket/chiangmai/blumthal.pdf
consolidator – sjednotitel ( resp. firma, která nakupuje květiny od více pěstitelů), port of entry - celní přístav, broker – zprostředkovatel, wholesaler – velkoobchodník, terminal market – koncové odbytiště, branch wholesaler – odvětvoví velkoobchodník
Příl. 2: Toky zahraničního obchodu s řezanými květinami za rok 2007
Zdroj: Faber, 2008
Příl. 3: Poloha hlavních nizozemských burz
Zdroj: Flora Holland, 2009
Příl. 4: Květinová burza Aalsmeer
Zdroj: http://members.virtualtourist.com/m/p/m/2e6903/
Příl. 5: Pracovník aplikující pesticidy na růţe v kolumbijském skleníku
Zdroj: Tenenbaum, 2002
Příl. 6: Ţena v ekvádorském skleníku vystavená reziduím pesticidů
Zdroj: Tenenbaum, 2002
Příl. 7: Letecké snímky květinářských zařízení v regionu Savana nedaleko Bogoty (vpravo) a pracovníci třídící a balící květiny
Zdroj: Tenenbaum, 2002
