MASARYKOVA UNIVERZITA ŽIVOT S MENTÁLNÍ ANOREXIÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

ŽIVOT S MENTÁLNÍ ANOREXIÍ

Bakalářská práce

Brno 2011

Vedoucí práce:

Autorka práce:

RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D.

Jana Kočí

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s pouţitím literatury a zdrojů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne

…………………………… Jana Kočí

2

Chtěla bych poděkovat vedoucí mé bakalářské práce RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, připomínky a zejména vstřícný přístup. Dále bych ráda poděkovala Dott.ssa Elisabetta Gasperini a v neposlední řadě všem dívkám a ţenám, které byly ochotné mi poskytnout rozhovor.

3

OBSAH

ÚVOD

7

A. TEORETICKÁ ČÁST

9

1. DEFINICE PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

9

1.1 DEFINICE MENTÁLNÍ ANOREXIE

10

1.2 DEFINICE MENTÁLNÍ BULIMIE

12

1.3 ATYPICKÉ FORMY MENTÁLNÍ ANOREXIE A BULIMIE

13

1.4 NESPECIFICKÉ PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY

13

1.5 EAT – 26 (EATING ATTITUDES TEST)

14

2. HISTORIE MENTÁLNÍ ANOREXIE

15

3. DETERMINANTY PODÍLEJÍCÍ SE NA VZNIKU MENTÁLNÍ ANOREXIE

18

3.1 PSYCHICKÉ VLIVY

18

3.2 RODINNÉ VLIVY

19

3.3 SOCIOKULTURNÍ VLIVY

20

3.4 BIOLOGICKÉ VLIVY

21

3.5 OSOBNOST PACIENTKY

21

3.6 MUŢI

22

4. SYMPTOMY ONEMOCNĚNÍ

23

4.1 ODMÍTÁNÍ POTRAVY

23

4.2 SNÍŢENÍ HMOTNOSTI

23

4.3 PŘEHNANÁ FYZICKÁ AKTIVITA

24

4.4 PŘEHNANÁ PÉČE O SVÉ OKOLÍ

24

4.5 ZKRESLENÉ SEBEVNÍMÁNÍ

24 4

4.6 SOCIÁLNÍ IZOLACE

24

4.7 PSYCHICKÁ POHODA A DEPRESE

25

5. ZDRAVOTNÍ KOMPLIKACE

26

6. VYŠETŘENÍ

29

6.1 VYŠETŘENÍ SOMATICKÉHO STAVU

29

6.2 PSYCHIATRICKÉ VYŠETŘENÍ

30

6.3 CÍLE LÉČBY

30

7. TERAPIE

31

7.1 MOTIVAČNÍ TERAPIE

31

7.2 NUTRIČNÍ TERAPIE

31

7.3 HOSPITALIZACE A ČÁSTEČNÁ HOSPITALIZACE

32

7.4 AMBULANTNÍ LÉKAŘSKÁ PÉČE

33

7.5 PSYCHOTERAPIE

33

7.5.1 PSYCHOANALÝZA

33

7.5.2 HLUBINNÝ TERAPEUTICKÝ ROZHOVOR

33

7.5.3 BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE

34

7.5.4 SOMATOTERAPIE

34

7.5.5 INTERPERSONÁLNÍ TERAPIE

35

7.5.6 KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE

35

7.5.7. KOGNITIVNĚ ANALYTICKÁ TERAPIE

37

7.6 RODINNÁ TERAPIE

37

7.7 SVÉPOMOCNÉ SKUPINY

37

7.8 FARMAKOTERAPIE

38

7.9 REALIMENTACE

38

5

B. VÝZKUMNÁ ČÁST

39

8. VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ

39

8.1 CÍL VÝZKUMU

39

8.2 VÝZKUMNÝ VZOREK

40

8.3 METODA SBĚRU DAT

41

8.4 ANALÝZA DAT

42

8.4.1 ZAKOTVENÁ TEORIE

42

8.4.2 OTEVŘENÉ KÓDOVÁNÍ

43

8.4.3 ZÁVĚREČNÁ INTERPRETACE

49

ZÁVĚR

52

RESUMÉ

54

POUŢITÁ LITERATURA

55

SEZNAM PŘÍLOH

59

PŘÍLOHY

60

6

ÚVOD Problematika poruch příjmu potravy je celospolečenským jevem, jenţ se vyskytuje především ve vyspělých státech. Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe epidemiologie poruch příjmu potravy v České republice je srovnatelná se Spojenými státy americkými a se zeměmi západní Evropy. Udává, ţe prevalence mentální anorexie u ţen se pohybuje v rozmezí 0,5 – 2,2 %. (s. 26) Přesný počet dívek, které trpí tímto problémem, je velmi obtíţné určit, jelikoţ mnohé z nich nevyhledávají odbornou lékařskou či terapeutickou pomoc. Ladishová (2006) dodává další alarmující informace o mentální anorexii. Ve své knize píše, ţe mentální anorexie je jednou z nejčastějších psychiatrických diagnóz mladých ţen a varuje, ţe mortalita pacientů je jedna z nejvyšších mezi duševními onemocněními. Dále uvádí, ţe následkem této nemoci umírá 5 aţ 20 % pacientů. Krch (1999) uvádí odhad mortality aţ na 18 %. (s. 95) Zdůrazňuje i přímou úměru mezi délkou onemocnění a pravděpodobností úmrtí. (s. 32) Tento krátký výčet ze statistiky o poruchách příjmu potravy dostatečně demonstruje, ţe se jedná o aktuální problém naší společnosti. I já mohu jmenovat přinejmenším tři dívky v mém okolí, které trpěly mentální anorexií. Na základní škole, kterou jsem studovala v letech 1994 - 2003, se této problematice nevěnovala ţádná pozornost. V dnešní době základní školy mají prostor se zabývat touto problematikou ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. V roce 2003 Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky vydalo příručku Poruchy příjmu potravy, kterou zpracovali PhDr. František David Krch a PaedDr. Eva Marádová, CSc., která je určena nejen učitelům Výchovy ke zdraví, ale i metodikům prevence a celému pedagogickému sboru (příručka je k dispozici k nahlédnutí v příloze č. 1)1.

1

dostupné na stránkách:

http://www.msmt.cz/vzdelavani/vychova-ke-zdravi-poruchy-prijmu-potravy

7

Teoretická část práce, zaměřující se na mentální anorexii, je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola se věnuje charakteristice PPP a jednotlivým poruchám příjmu potravy; následující kapitola stručně přibliţuje historii mentální anorexie; třetí kapitola se zabývá determinanty, které se podílejí na vzniku tohoto onemocnění; čtvrtá kapitola popisuje symptomy anorexie; poté následuje pátá kapitola o nejčastějších zdravotních komplikacích, které se mohou v průběhu této nemoci vyskytnout; v šesté kapitole jsou stručně vyjmenována vyšetření, která dívka podstupuje a v neposlední řadě i nabídce terapeutických a psychoterapeutických programů. Ve výzkumné části jsem se zaměřila na „vnitřní svět“dívek. Setkala jsem se se třemi dívkami, které byly ochotné mi sdělit své nejvnitřnější obavy, myšlenky, pocity, které je kaţdý den suţovaly. Další tři příběhy jsem analyzovala z audio nahrávky. V mém výzkumu velmi záleţelo na tom, zda dívka jiţ je či ještě není vyléčená. Dívky, které jiţ překonaly svůj problém, mi o tomto tématu dokázaly otevřeně a upřímně pohovořit, nebránily se i velmi osobním dotazům. S dívkami, které teprve prochází stádiem psychoterapie, je velmi obtíţné navázat kontakt a získat si jejich důvěru. Nezřídka trvá mnoho sezení, neţ se psychologovi podaří navázat důvěrný vztah a přimět klientku ke vzájemné komunikaci. Nejinak tomu bylo i v mém případě. Dívky odmítaly se se mnou setkat z různých důvodů, nejčastěji však ze studu. Po dohodě s dívkami jsme našly řešení. Rozhovor s nimi provedla jejich psycholoţka, osoba, kterou jiţ znají a které důvěřují. Rozhovory byly zaznamenávány na diktafon. Pro získání dat jsem pouţila metodu polostrukturovaného rozhovoru. Tato získaná data jsem následně analyzovala pomocí otevřeného kódování. Poznámka: Pro psaní bakalářské práce jsem zvolila ţenský rod, jelikoţ jsou to právě ţeny, které přibliţně v 95 % všech případů onemocní mentální anorexií. „Dívky“ jsem zvolila vzhledem k faktu, ţe anorexia nervosa nejčastěji vzniká v období puberty a adolescence.

8

A.

TEORETICKÁ ČÁST

1.

Definice poruch příjmu potravy

definice, diagnostická kritéria, Index BMI, atypické formy, nespecifické poruchy přijmu potravy, EAT – 26 Mentální anorexie a mentální bulimie jsou onemocnění psychogenního původu, která spadají do skupiny poruch příjmu potravy (PPP). Do této kategorie také někdy řadíme i záchvatovité a noční přejídání. V současné době v České republice neexistuje jednotná definice mentální anorexie a bulimie. Pro svoji bakalářskou práci jsem čerpala z publikace MKN – 10, na jejíţ přípravě spolupracuje Světová zdravotnická organizace (WHO) s řadou odborníků. Diagnostická kritéria MKN – 10 jsou v současné době nejvyuţívanější pro stanovení diagnózy mentální anorexie a bulimie. Porucha příjmu jídla (eating disorder) termín dle MKN-102; v praxi častější, ne zcela přesný termín porucha příjmu potravy, zkr. PPP; závislost na jídle; pouţívání jídla k řešení emocionálních problémů; myšlenky a starosti spojené s jídlem, popř. dietou a tělesnou hmotností se staly důleţitější neţ všechno ostatní; jde o pravé návykové jednání provázené chorobnými vlastnostmi, které vyţadují léčbu; poruchou příjmu potravy trpí především dívky a ţeny, zhruba 90 % postiţených je ve věkové skupině 15 – 55 let, muţi jsou zastoupeni pouze 5 %; nejčastěji způsobovány nerozumným hubnutím; dělí se na nutkavé přejídání, mentální anorexii a bulimii; ničí postiţené tělesně, psychicky i sociálně; má se za to, ţe důvodem je potlačovaný hněv, vztek, agrese a podobné afekty, které nemohou projevit v roli dobře vychovaných a příjemných osob, zvláště vůči milujícím rodičům nebo v rodinách, kde je kladen důraz na vnější dojem; věří, ţe díky zamaskování svých pocitů, se chovají správně; chlapci podobnými pocity trpí méně a mají i jiné moţnosti řešení; v případě léčby často bludný kruh; léčba znamená vzdát se naděje na dosaţení ideálu štíhlosti, zviditelnění problému, který byl dosud skrýván (Hartl, Hartlová, 2000, s. 432).

2

Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize – MKN 10

9

1.1

Definice mentální anorexie

Mentální anorexie (F50.0) je definována MKN-10 následovně: Mentální anorexie je porucha, charakterizovaná úmyslným zhubnutím, které si pacient sám vyvolal a dále je udrţuje. Porucha se objevuje nejčastěji u adolescentních dívek a mladých ţen, avšak i dospívající chlapci a mladí muţi mohou být postiţeni, podobně jako děti kolem puberty a starší ţeny aţ do menopauzy. Choroba je spojená se specifickou psychopatologií, kde strach ze ztloustnutí a ochablosti tvaru těla přetrvává jakoţto vtíravá, ovládavá myšlenka, takţe pacienti usilují o niţší tělesnou váhu. Obvykle je přítomna podvýţiva různé tíţe se sekundárními endokrinními a metabolickými změnami a poruchami tělesných funkcí. Příznaky jsou: omezený výběr jídla, nadměrná tělesná činnost, vyvolávání zvracení a průjmu a uţívání anorektik a diuretik. Diagnostická kritéria mentální anorexie podle MKN-10: a) Tělesná hmotnost je udrţována nejméně 15 % pod předpokládanou úrovní, nebo BMI 17,5 a niţší. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný hmotnostní přírůstek. b) Sníţení hmotnosti si způsobuje nemocný sám tím, ţe se vyhýbá jídlům, „po kterých se tloustne“, a ţe uţívá jeden nebo několik z následujících prostředků: vyprovokované zvracení, uţívání laxativ, anorektik a diuretik, nadměrné cvičení. c) Přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle jako neodbytná, vtíravá obava z dalšího tloustnutí, která vede jedince ke stanovení si velmi nízkého hmotnostního prahu. d) Rozsáhlá endokrinní porucha, zahrnující hypotalamo-hypofýzo-gonádovou osu, se projevuje u ţen jako amenorea, u muţů jako ztráta sexuálního zájmu a potence. Zřejmou výjimkou je přetrvávání děloţního krvácení u anorektických ţen, které uţívají náhradní hormonální léčbu, nejčastěji ve formě antikoncepčních tablet. e) Jestliţe je začátek onemocnění před pubertou, jsou projevy puberty opoţděny, nebo dokonce zastaveny (zastavuje se růst, dívkám se nevyvíjejí prsa a dochází u nich k primární amenoree, u hochů zůstávají dětské genitálie). Po uzdravení dochází často k normálnímu dokončení puberty, avšak menarche je opoţděna. 10

Index BMI (body mass index) známý téţ jako Queteletův index hmoty těla se vyuţívá pro měření nadváhy.

Normální hodnota pro ţeny se pohybuje od 19 do 23 aţ 24; pro muţe do 25. Za nadváhu, obezitu se povaţují hodnoty u ţen vyšší neţ 29; u muţů vyšší neţ 30. Za nadměrnou a nebezpečnou vyhublost se povaţuje hodnota BMI niţší neţ 19. (viz příloha č. 2) Diagnostická kritéria MKN – 10 se vyuţívají v klinické praxi, pro výzkum se vyuţívá DSM – IV. Diagnostická kritéria DSM-IV3 se zásadně neliší od MKN-10: I.

Odmítnutí udrţovat svoji tělesnou váhu na hranici nebo nad hranicí normální váhy odpovídající věku a výšce.

II.

Intenzivní strach z přibírání na váze, i přestoţe je hmotnost pod hranicí normální váhy.

III.

Změněné vnímání vlastní tělesné hmotnosti a její nadměrný vliv na sebehodnocení.

IV.

Absence menstruačního cyklu (amenorea) po dobu nejméně 3 po sobě následujících měsíců.

DSM-IV mentální anorexii dále dělí na dva podtypy: Restriktivní typ: u pacienta nedochází k záchvatům přejídání. Purgativní typ: u pacienta dochází k záchvatům přejídání, eliminaci pacient provádí vyvoláním zvracení nebo zneuţitím laxativ nebo diuretik. (Speciani, Speciani, 2009, s. 18)

3

Diagnostický a statistický manuál psychiatrických nemocí 4. revize – DSM-IV

11

1.2

Definice mentální bulimie

MKN-10 definuje Mentální bulimii (F50.2) takto: Mentální bulimie je syndrom, charakterizovaný opakovanými záchvaty přejídání a nadměrnou kontrolou své tělesné váhy, vedoucí k přejídání, následovaném zvracením nebo pouţíváním projímadel. Tato porucha má mnohé psychologické rysy shodné s mentální anorexií, včetně zvýšeného pozorování vlastní tělesné hmotnosti a tvaru těla. Opakované zvracení zvyšuje riziko poruchy elektrolytové rovnováhy a somatických komplikací. V anamnéze je častá mentální anorexie, trvající od několika měsíců po několik let. Diagnostická kritéria mentální bulimie podle MKN-10: a) Opakující se epizody záchvatovitého přejídání (nejméně dvakrát týdně po dobu 3 měsíců), při nichţ je v krátkém čase konzumováno velké mnoţství jídla. b) Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle. c) Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním nebo více z následujících způsobů: vyprovokované zvracení, zneuţívání projímadel, střídavá období hladovění, uţívání léků typu anorektik nebo diuretik; diabetici se mohou snaţit vynechávat léčbu inzulinem. d) Pocit přílišné tloušťky spojený s neodbytnou obavou z tloustnutí. Diagnostická kritéria DSM-IV: I.

Konzumace nadměrného mnoţství jídla, někdy v celkové výši několik tisíc kalorií, ve velmi krátkém časovém odstupu (například po 2 hodinách) a obvykle tajně.

II. III.

Pocit ztráty kontroly nad jídlem a nad svým chováním během epizody. Provádění kompenzačního chování pomocí vyprovokovaného zvracení, zneuţívání projímadel, diuretik nebo podobných léků.

IV.

Vlastní tělesná hmotnost nadměrně ovlivňuje sebehodnocení.

(Speciani, Speciani, 2009, s. 23)

12

U mentální bulimie se dále rozlišují na dva podtypy: Purgativní typ: pacient si pravidelně vyvolává zvracení nebo zneuţívá diuretika, projímadla nebo jiné léky. Nepurgativní typ: pacient si nevyvolává zvracení, nezneuţívá diuretika nebo podobné léky. Uchyluje se ke kompenzačnímu chování v podobě nadměrné fyzické aktivity, půstu nebo diet. Odhalit mentální bulimii, na rozdíl od mentální anorexie, můţe být sloţitější, jelikoţ bulimie se neprojevuje závaţnějším úbytkem tělesné váhy a pacientka neztrácí trvale menstruaci. Je – li úbytek váhy niţší neţ 17,5 (BMI), mluvíme jiţ o purgativní mentální anorexii. Krch (1999) uvádí, ţe mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku třinácti aţ dvaceti let, mentální bulimie obvykle mezi šestnácti aţ dvaceti pěti lety. (s. 21)

1.3

Atypické formy mentální anorexie a bulimie

Atypická mentální anorexie (F50.1) definována MKN-10: Poruchy, které splňují některá kritéria mentální anorexie, ale celkový klinický obraz neopravňuje k této diagnóze. Například některý z klíčových příznaků jako strach ze ztloustnutí nebo amenorea nejsou přítomny, ale je výrazný váhový úbytek a chování, směřující k redukci váhy. Tato diagnóza by neměla být pouţita, pokud má pacient nějakou somatickou chorobu spojenou s hubnutím. Atypická mentální bulimie (F50.3) dle MKN-10: Poruchy splňující některá kritéria bulimie, ale celkový klinický obraz nedovoluje tuto diagnózu. Například, mohou být recidivující záchvaty přejídání a nadměrného pouţívání laxativ bez markantní změny váhy, nebo mohou být nepřítomny typické příznaky zvýšeného zájmu o vlastní tělesnou váhu a tvar vlastního těla.

1.4

Nespecifické poruchy příjmu potravy

Do této kategorie se řadí syndrom nočního přejídání (Night Eating Disorder) a záchvatovité přejídání (Binge Eating Disorder, BED). 13

Záchvatovité přejídání (psychogenní přejídání) Pro Binge Eating Disorder je charakteristické přejídání, po kterém nenásleduje kompenzační chování. Proto se tento typ poruchy pojí s nadváhou a obezitou. Papeţová (ed.) (2010) přirovnává touhu po jídlu k touze po droze. Pacient téţ trpí přejídáním a ztrátou kontroly jako u pacientů s bulimií. DSM – IV vyţaduje přítomnost všech 3 následujících kritérií: rychlá konzumace jídla, nepříjemný pocit plnosti, jedení bez pocitu hladu, osamělá konzumace s pocity studu, pocity znechucení, pocity viny a deprese po jídle. (s. 128) Syndrom nočního přejídání (Night Eating syndrom) Tento syndrom charakterizuje zvýšený příjem potravy ve večerních nebo nočních hodinách. Podle Papeţové (2003) nemocní, převáţně ţeny, snědí nejméně čtvrtinu celkového mnoţství kalorií konzumovaných během jednoho dne po večeři. (s. 18) Pro naplnění diagnózy je vyţadováno i nejméně dvě probuzení během týdne spojené s konzumací jídla.

1.5

EAT – 26 (Eating Attitudes Test)

neboli Test jídelních postojů je široce vyuţívaný standardizovaný dotazník obsahující 26 otázek, které se týkají symptomů poruch příjmu potravy. Tento test byl vytvořen D. M. Garnerem a P. E. Garfinkelem v roce 1979. Otázky jsou rozděleny do třech okruhů. V části A se vyplňují základní informace – věk, pohlaví, výška, součastná hmotnost, nejniţší, nejvyšší a ideální váha. Část B tvoří baterie 26 uzavřených otázek, u kterých je jiţ připravena škála odpovědí a respondent vybírá pouze jednu z nabízených moţností. Poslední část jsou otázky zaměřené na chování v posledních šesti měsících. (viz příloha č. 3) Test je dostupný i on – line na stránkách http://eat-26.com/Form/index.php 4

4

odkaz vloţen: 10.1.2011

14

2.

Historie mentální anorexie

Mentální anorexie je mnohými z nás povaţována za civilizační chorobu 21. století. Zmínky o tomto onemocnění však pochází jiţ z 2. století, kdy doktor Galén poprvé popisuje příznaky mentální anorexie. Pohledy na tuto nemoc se od té doby výrazně změnily. Dříve „svatá anorexie“ je v dnešní době povaţována za závaţné onemocnění dospívajících dívek. Navrátilová (2000), Speciani, Speciani (2009) Krch (1999) uvádějí následující důleţité roky v historii mentální anorexie: Termín „svatá anorexie“, vyuţívaný přibliţně do 16. století, popisoval akt dobrovolného hladovění ţen, které sebetrýzněním odčiňují své hříchy, ve snaze dosáhnout svátosti. Speciani, Speciani (2009) zmiňují například jméno svaté Kateřiny Sienské, významné ţeny v dějinách křesťanské církve. (s. 18) Navrátilová (2000) uvádí, ţe v 16. století se razantně změnil pohled na tzv. anorektické světice. Hladovějící ţeny jsou prohlašovány za „posedlé ďáblem“ a jsou pronásledovány církví. (s. 152) V roce 1689 Richard Morton ve své knize „Phthisiologia“ popisuje „nervové opotřebení“, které demonstruje na případě dcery pana Ducka. Mezi symptomy uvádí amenoreu, výrazný úbytek hmotnosti a neustálou aktivitu navzdory extrémní slabosti. (Speciani, Speciani, 2009, s. 19). Francouzský lékař Ernest-Charles Lasègue v roce 1873 definuje symptomatickou triádu anorexie – amenorea – vyhublost a o rok později William Gull, lékař královny Viktorie, zavádí termín anorexia nervosa. (Navrátilová, 2000; Krch, 1999) Oba lékaři mentální anorexii povaţují za psychogenní chorobu, která se vyskytuje především u mladých dívek a ţen. Popsali dodnes platné příznaky: velký hmotnostní úbytek, amenorea, zácpa, neklid a nepřítomnost jakýchkoliv známek organické etiologie. (Papeţová (ed.), 2010, s. 21) Termín „nervová anorexie“ se vyskytuje zejména ve francouzské literatuře. Na počátku

15

19. století Fleury Imbert rozlišoval dva druhy anorexie: gastrickou (porucha trávení) a nervovou (pacienti odmítají jíst, jelikoţ mozek nevysílá pocity hladu a signály chuti k jídlu). (Papeţová (ed.), 2010, s. 20) V roce 1950 Dr. Keys zveřejňuje výsledky svého experimentu, během kterého zjišťoval účinky hladovění na lidský organismus. Pokus byl prováděn na skupině mladých, zdravých muţů, kterým po dobu šesti měsíců byl zredukován příjem potravy na polovinu. Průměrně účastníci výzkumu ztratili 25 % své původní hmotnosti. Výzkum prokázal značné psychické, fyzické i sociální změny, které i nadále setrvávaly během tříměsíční rehabilitace. Výzkum zjistil, ţe u sledovaných muţů docházelo k významnému zvýšení zájmu o jídlo, které se téţ stávalo hlavním tématem jejich rozhovorů. Výraznou emoční změnou, vyskytující se v celé skupině, byl zvýšený výskyt depresí, hysterie a hypochondrie. Tyto změny neodezněly okamţitě během rehabilitace a u některých muţů deprese přetrvaly i po jejím skončení. Před pokusem kamarádští muţi se stávali popudlivými, trpěli úzkostmi a výlevy zlosti. Dobrovolníci se postupem času více uzavírali, docházelo k izolování se od svého okolí. Preferovali strávit svůj čas sami a navazování či udrţování sociálních kontaktů povaţovali za vysilující. Sexuální zájmy, během hladovění sníţené, se postupně navracely během rehabilitace. Dobrovolníci velmi často pociťovali únavu a slabost, stávali se lhostejnými aţ apatickými. Mezi nejčastějšími fyzickými změnami byly zmiňovány poruchy trávení, sníţená potřeba spánku, závratě, bolesti hlavy, zvýšená citlivost na zvuk a světlo, sníţená motorická kontrola, vypadávaní vlasů, zvýšená citlivost na chlad. Zaznamenáno bylo i sníţení činnosti srdce a bazálního metabolismu, které se během rehabilitace navrátily k normálu. Díky podobným studiím se lze domnívat, ţe sociální a psychické změny, doprovázející mentální anorexii, jsou vyvolány důsledky hladovění. (Krch, 2002, s. 47 – 52) V roce 1962 Hilde Bruch referuje o změnách myšlení a vnímání u mentální anorexie. V roce 1967 se Twiggy objevuje na titulní straně módního časopisu Vogue. Při své výšce 170 cm váţila pouhých 41 kilogramů.

16

V roce 1973 Hilde Bruch popsala základní specifické rysy mentální anorexie: narušené uvědomování si vnitřních pocitů neboli porucha interoceptivního čití a narušené vnímání tělesného schématu (body perception, prostorové aspekty vnímání velkosti, tvaru a pozice, a body image, emoční a kognitivní postoj k vlastnímu tělu). (Papeţová (ed.), 2010, s. 92 – 93) Od roku 1979 vznikají první speciální zařízení pro poruchy příjmu potravy. V roce 1986 D. M. Garner a E. Garfinkel poukazují na podobnost mentální anorexie a bulimie a předpokládají multifaktoriální etiologii. V roce 2007 se rozjíţdí kampaň „NO – ANOREXIA“. Její tváří se stává modelka Isabelle Caro trpící mentální anorexií jiţ od svých 13 let. ( 17. listopad 2010, 28 let)

17

3.

Determinanty podílející se na vzniku mentální anorexie

- bio – psycho – sociální model nemoci, rizikové faktory, psychické vlivy, rodinné vlivy, sociokulturní vlivy, biologické vlivy, osobnost pacientky, muţi Mentální anorexie je onemocnění multifaktoriálního původu, na němţ se podílí mnoho vlivů – biologických, psychologických, sociokulturních i rodinných. Z tohoto důvodu mluvíme o tzv. bio – psycho – sociálním modelu nemoci. Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe rizikovým faktorem můţe být charakteristika či událost a její přítomnost zvyšuje riziko výskytu onemocnění. Rizikový faktor však není příčinou choroby. Jako příklad uvádí, ţe být mladou dívkou je rizikový faktor pro vznik anorexie, ale i přesto většina dívek touto nemocí neonemocní. (s. 36)

3.1

Psychické vlivy

„Spouštěčem“ mentální anorexie mohou být krizové a kritické události v ţivotě, které vyvolaly deprese, stres či pocity úzkosti. Můţe se jednat například o sexuální zneuţívání, citové strádání, úmrtí partnera, nemoc. Je – li dívka po delší období vystavena krizi, u které nevidí ţádné reálné východisko, mentální anorexie můţe slouţit jako „náhradní“ řešení. (Krch, 1999, s. 64 – 65; Papeţová (ed.), 2010, s. 40 – 41) Často se mezi krizovými událostmi, které mohou ovlivnit rozvoj anorexie, jako příklad zmiňuje sexuální zneuţívání. Papeţová (ed.) 2010 uvádí, ţe většina studií zvýšené riziko poruch příjmu potravy, především bulimie, u obětí sexuálního zneuţívání v dětství potvrzuje. Některé dokonce tvrdí, ţe jednalo – li se o zneuţití členem rodiny, toto riziko vzrůstá. Existují ovšem i studie, které nenalezly souvislost mezi sexuálním zneuţíváním a poruchami příjmu potravy, nebo nacházejí pouze u bulimie a purgativní mentální anorexie. (Papeţová (ed.), 2010, s. 42) Postupem času vliv rodiny na dívku slábne a je nahrazen vlivem kamarádů, party, spoluţáků a vrstevníků. Puberta a adolescence, přibliţně od 11 let do 20 let, je obdobím, kdy si dívky vytváří mnoho svých postojů (důraz na tělesný vzhled, postoje k dietám). Negativní reakce 18

na fyzický vzhled mohou zapříčinit rozvoj této nemoci. Pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších faktorů, které se mnohou podílet na vzniku mentální anorexie, je nízká sebeúcta a narušené sebevědomí. Osoby se sníţenou sebeúctou jsou senzitivnější na kritiku své osoby, trpí výkyvy nálad, jsou snadněji ovlivnitelní názory druhých na jejich fyzický vzhled. Tato kritika ostatních lidí můţe vést ţenu k dietám a rozvoji tohoto onemocnění. Pro ţeny trpící mentální anorexií je charakteristická vysoká sebekritika a pocity bezcennosti, které vedou aţ k sebenenávisti. Anorexie je povaţována především za nemoc „bílých“ dívek. Afroameričanky jsou se svými těly spokojenější navzdory tomu, ţe jejich průměrné BMI je vyšší. Oproti tomu některé studie uvádí, ţe Afroameričanky trpí častěji záchvaty přejídání neţ „bílé“ dívky. (Papeţová (ed.), 2010, s. 37)

3.2

Rodinné vlivy

Spojení vlivu kultury a rodiny poskytuje nejobvyklejší okolnost, při níţ dochází k rozvoji poruch příjmu potravy. Někteří autoři se domnívají, ţe nejpravděpodobnější úloha rodiny v rozvoji onemocnění spočívá v podněcování nemoci. Členové rodiny chválí štíhlost dívky a závidí jí její sebekontrolu a disciplínu. Tato zdánlivá podpora mnohdy přetrvává aţ do chvíle, kdy se stává extrémně vyhublou. Posílení samozřejmě onemocnění nevyvolává, spíše ho udrţuje v chodu. (Novák, 2010, s. 22) Dále Novák (2010) uvádí, ţe zvýšené riziko rozvoje poruch příjmu potravy představuje nedostatečná komunikace v rodině, chybějící rodičovská péče, nízké očekávání rodičů, sexuální a fyzické zneuţívání, malá otevřenost při diskutování mezi členy rodiny, současný výskyt absence rodičovské kontroly a láskyplného vztahu k dítěti, nízká uspořádanost a nízká nezávislost. V rodinné anamnéze pacientek s mentální anorexií se významně častěji objevovaly deprese, alkoholismus, emoční poruchy a sociální izolace. Matky často byly charakterizovány jako kariéristky, frustrované ve svých ambicích, náročné, perfekcionistické, uzavřené do sebe. Otcové byli popisováni jako autoritativní, vzdálení a nezúčastnění. (s. 25 – 26) 19

Významný faktor, který dále můţe předurčovat k mentální anorexii, je model matky (nebo některého jiného člena rodiny), která drţí přísné diety či trpí touto nemocí. Tato matka má tendence dceru limitovat v porcích stravy. V rodinách dívek trpících mentální anorexií a bulimií se poruchy příjmu potravy vyskytují 5x častěji neţ v běţné populaci. (Papeţová (ed.), 2010, s. 56)

3.3

Sociokulturní vlivy

neboli vlivy společnosti, kultury a masových médií – především televize a časopisů – se velmi často uvádí jako jeden z hlavních faktorů, který můţe podpořit rozvoj mentální anorexie. Jedním z předpokladů rozvoje poruch příjmu potravy je snadná dostupnost potravin. Teprve tato dostupnost umoţňuje jejich odmítnutí. Lidé z tzv. zemí třetího světa, kteří kaţdý den bojují o přeţití a trpí nedostatkem potravin, je nebudou odmítat. (Leibold, 1995, s. 47 – 49) Z televizních reklam na nás zcela běţně promlouvají mladé, atraktivní dívky, jejichţ hmotnost je na spodní hranici normální váhy nebo které trpí podváhou. Vyvolávají v nás asociaci: vyhublost, štíhlost se rovná atraktivnost, krása. Také v časopisech určených pro ţeny a dospívající dívky se častěji, neţ v časopisech pro muţe, rozebírá tématika estetické medicíny a plastické chirurgie. Prozrazují „zaručené“ recepty na zhubnutí, cviky, díky kterým získáme krásné a štíhlé postavy nebo si ji jimi udrţíme, triky a typy, jak vypadat mladší a atraktivnější. Mnoho autorů zmiňuje existenci předpojatosti vůči obézním jedincům ve společnosti. Smýšlíme o nich jako o hloupých a ošklivých. Obézní ţeny jsou vnímané negativněji neţ obézní muţi. Tento jev posiluje strach z obezity a z následné moţné stigmatizace. (Krch, 1999, s. 59) Existují sociální prostředí, která jsou rizikovější pro vznik mentální anorexie. Nejčastěji uváděnými povoláními jsou modelky, baletky a tanečnice, od kterých se vyţaduje kontrola své váhy. Ze sportovního prostředí se pojí s tímto rizikem například atletika, gymnastika, plavání nebo krasobruslení. 20

(Krch, 1999, s. 58 – 62; Leibold, 1995, s. 46 – 53; Novák, 2010, s. 72 - 73)

3.4

Biologické vlivy

Uvádí se, ţe riziko vzniku mentální anorexie u ţen je desetkrát vyšší neţ u muţů. (Papeţová (ed.), 2010, s. 37) Puberta a adolescence jsou povaţovány za nejrizikovější období pro vznik poruch příjmu potravy. Puberta je pro dívku obdobím, kdy prochází její tělo mnohými tělesnými i psychickými změnami – vyvíjejí se prsa, objevuje se první menstruace, zvyšuje se procento tukových zásob (nejvíce boky, stehna, hýţdě), roste tělesná hmotnost. Dívky velmi často reagují negativně na kritiku, stávají se citlivými, sebehodnocení je nízké, zatímco sebekritika vysoká. Mnoho dospívajících dívek je nespokojeno se svými tělesnými změnami a tato nespokojenost pokračuje i v období adolescence. Dívky, které se nevyrovnaly se svými fyzickými proměnami, se mohou uchýlit k dietnímu chovaní a zvyšuje se i riziko rozvoje poruch příjmu potravy. Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe předčasný porod zvyšuje riziko, ţe dítě v budoucnosti onemocní mentální anorexií, aţ trojnásobně. (s. 47)

3.5

Osobnost pacientky

Pro dívky trpící mentální anorexií nebo bulimií je charakteristický častý výskyt depresí a úzkostí, jejichţ příčinu můţeme hledat v kaţdodenních obavách o svoji postavu a tělesnou váhu. Mysl pacientky je naprosto pohlcena těmito strachy, neustále se zabývá, jak více sníţit svoji váhu, nebo jak si ji alespoň udrţet. Mezi nejčastěji zmíněné charakteristické vlastnosti dívek patří podráţděnost, vnitřní nejistota, nízké sebehodnocení, vysoká sebekritika, narušené sebevědomí, pocity smutku a úzkosti, emocionální instabilita, zaměření pozornosti sama na sebe a své problémy (egocentrismus), sebenenávist, která můţe vést k sebepoškozování či sebevraţdě, neschopnost soustředit se, zhoršení paměti, ztráta zájmu o své okolí a sex, konflikty s rodinou, přáteli, postupný nástup sociální izolovanosti. (Krch, 1999, s. 69 – 71)

21

3.6

Muži

Niţší počet procent muţů trpící poruchami příjmu potravy přiměl mnoho autorů k otázce, čím je tento jev způsoben. Jako odpověď se nabízí hypotéza, ţe tito muţi mají sklon k homosexualitě nebo mají jinak narušený sexuální ţivot. Výzkum, zaměřený na jídelní postoje a chování homosexuálních studentů, nezjistil ţádný akutní případ PPP, ale došel ke zjištění, ţe oproti kontrolní skupině u homosexuálních muţů panuje vyšší strach z obezity, pocity, ţe jsou tlustší a ţe se přejídají. Toto zkreslené vnímání svého těla, které je srovnáváno s ideální představou těla, kterého by chtěli dosáhnout, můţe vést k dietám nebo rozvoji poruch příjmu potravy. I Novák (2010) ve své knize píše, ţe některé studie uvádějí, ţe aţ 50 % muţů s PPP má váţné pochyby o své maskulinitě nebo sexuální identitě a tíhne k homosexualitě. (s. 44) Příčinná souvislost mezi poruchami příjmu potravy a sexuálního zaměření však nebyla prokázána. Lze pouze předpokládat, ţe homosexualita zvyšuje riziko rozvoje PPP, protoţe jsou méně spokojeni se svým vzhledem a častěji se snaţí zhubnout. Dalším častým faktem, zmiňovaným v souvislosti niţšího výskytu PPP u muţů, je stud a obava muţů veřejně přiznat, ţe trpí některou z poruch příjmu potravy, jelikoţ se domnívají, ţe se jedná o typicky ţenský problém. Obávají se moţné stigmatizace společností, a proto preferují nevyhledávat odbornou pomoc. Odpověď na tuto otázku přináší Novák (2010), který píše, ţe ţeny si zvnitřňují ideál štíhlého ţenského těla, zatímco muţi si zvnitřňují spíše ideál svalnatého muţského těla. Jejich touha můţe vést tak daleko, ţe uţívají steroidy, aby podpořili růst svalové hmoty. Tvrdí, ţe touha po svalnaté postavě se objevuje jiţ u kluků ve věku 6 – 7 let a neustále se zvyšuje. Svého vrcholu obvykle dosahuje v období mezi ranou adolescencí a počátkem dospělosti. Dále uvádí, ţe na rozdíl od ţen muţi onemocní poruchou příjmu potravy při pokusu o sníţení své skutečné nadváhy, ne na základě poruchy body image. (Krch, 1999, 42 – 43; Novák, 2010, s. 44)

22

4.

Symptomy onemocnění

- odmítání potravy, sníţení hmotnosti, přehnaná fyzická aktivita, přehnaná péče o okolí, zkreslené sebevnímání, sociální izolace, psychická pohoda a deprese Mentální anorexie vyvolává řadu psychických i sociálních problémů, které mohou toto onemocnění dále prohlubovat. Tyto komplikace se postupem času mohou stát váţnými do té míry, ţe dívka jako únik volí pokus o sebevraţdu. Leibold, (1995), uvádí následující symptomy:

4.1

Odmítání potravy

Zříkání se potravy bývá obvykle prvním varovným signálem, který vzbuzuje pozornost u rodiny a známých. Reagují – li rodiče větou: „Lepší neţ kdyby se přejídala.“, dívka se ve svém počínání více utvrzuje. Pacientky přicházejí s nespočetnými omluvami, proč nemohou více jíst. Častou výmluvou je, ţe jiţ právě jedly u kamarádky, ve škole. Není výjimkou, ţe se dívky stravují o samotě bez rodinných příslušníků a přátel, aby se vyhnuly jejich tlakům více jíst. Postupem času dívka dospěje ke zlomovému bodu – rapidní ztrátě tělesné váhy. Některé dívky v tomto okamţiku volí „návrat“ k normálnímu stravování, jiné konzumují „povinné minimum pro přeţití“. Další, méně šťastná, skupina dívek se před tlaky okolí uchyluje k ještě razantnějším škrtům v jídelníčku. Tato volba často končí úmrtím. Je mylné domnívat se, ţe dívky s mentální anorexií odmítají stravu proto, ţe netrpí pocity hladu. Přestávají jíst proto, ţe jíst nechtějí.

4.2

Snížení hmotnosti

Jak velký je úbytek váhy dívky, záleţí na mnoţství konzumovaného potravy a na počtu kalorií „spálených“ během tělesné aktivity, která je velmi často nepřiměřená. Jaký úbytek hmotnosti je ţivot ohroţující, je individuální. Připomínám první diagnostické kritérium MKN – 10, které říká, ţe dívka trpící anorexií udrţuje svoji váhu nejméně 15 % pod předpokládanou váhou, nebo její BMI je 17,5 a méně.

23

4.3

Přehnaná fyzická aktivita

Dívky trpící mentální anorexií jsou „posedlé“ fyzicky velmi náročnými aktivitami a sportem, mnohdy i navzdory extrémní vyhublosti a rychlému vyčerpání sil. Dívky nezřídka působí, ţe disponují větší vytrvalostí a energií neţ většina běţných lidí. Marádová (2007) uvádí, ţe dívky jsou schopné například chodit mnohokilometrové vzdálenosti pěšky, posilovat aţ několik hodin nebo cvičit v neprodyšném oblečení. Nedokáţou se uvolnit a jen tak relaxovat. (s. 12)

4.4

Přehnaná péče o své okolí

Příkladem můţe být nucení druhých ke stravování se. Toto jednání je pravděpodobným útěkem od svých vlastních myšlenek na trýznivý hlad a odříkání si stravy. Případné odmítnutí dívka můţe chápat jako omluvu svého anorektického chování. Mnohé odborné publikace uvádí, ţe mnohé dívky rády pro své okolí vaří. Mnozí autoři tento fakt vysvětlují jako „únik či utěšení“ svého hladu.

4.5

Zkreslené sebevnímání

Porucha vnímání vlastního těla je základním rysem mentální anorexie. Souvisí s poruchou interocepce, která je nepostradatelná k rozpoznání a identifikaci vlastních emocí i emocí druhých osob. (Papeţová (ed.), 2010, s. 91) Jejich sebevnímání je zkreslené do té míry, ţe i tehdy, kdyţ anorexie jiţ vyvolala váţné zdravotní potíţe, dívky nelze přesvědčit o jejich nezdravém postoji k jídlu. Pacientka popírá potřebu stravy i přesto, ţe jiţ trpí těţkou podváhou. Právě toto nevšímání si varovných signálů organismu je dívkami mnohdy povaţováno za „vítězství nad zlem, hříchem, svodem“.

4.6

Sociální izolace

Pro jedince trpící mentální anorexií je charakteristická instabilita jednání. Mění se z přehnané péče o druhé na nadřazené, povýšené a arogantní chování vůči svému okolí. Toto chování

24

vede k problematickému vytváření a udrţování vztahů a postupné ztrátě přátel. Dívky se s tím vyrovnávají tak, ţe prohlubují své onemocnění. Postupem času narůstá nezájem o interpersonální vztahy. Dívky se stále více zaobírají pouze svojí postavou a jídlem.

4.7

Psychická pohoda a deprese

Jak jiţ bylo řečeno, pro mentální anorexii je typická instabilita nálad. Okolí se zdá, ţe dívka má výbornou náladu, přichází s mnohými nápady, ale vzápětí se její nálada mění, je nadřazená, arogantní, nepřátelská. Není výjimkou, ţe se tato nálada změní i v hluboké deprese. Krch (2002) a Marádová (2007) dodávají:  Změny v jídelníčku. Dívka ze své stravy eliminuje nejdříve potraviny, které povaţuje za nezdravé a tučné. Postupně těchto potravin přibývá, aţ na jídelníčku zbudou pouze light produkty.  Změny ve stravovacím režimu. Různými záminkami se vyhýbají jídlu. Vymlouvají se, ţe jiţ jedly, nemají hlad, nebo ţe spěchají.  Změna jídelního tempa. Dívky konzumují stravu velmi pomalu a důkladně vybírají, co snědí.  Změna chuti. Pacientky hodně solí, pijí kávu či dietní coca – colu obsahující kofein, který zmírňuje chuť k pokrmům. Někdy hodně píjí, zapíjejí hlad, nebo nepijí vůbec a hrozí jim dehydratace.

25

5.

Zdravotní komplikace

- gastrointestinální komplikace, kardiovaskulární komplikace, amenorea, absence vitamínů, minerálů a stopových prvků, renální komplikace, stomatologické komplikace Mentální anorexie vyvolává mnoho závaţných komplikací v těle dívky. Nejsou – li tato váţná zdravotní poškození léčena, mohou končit i úmrtím. Některé dívky i bez odborné pomoci opouští sebezničující chování a konzumuje alespoň takové mnoţství stravy, aby přeţívaly. Tato stadium nemoci se nazývá chronická mentální anorexie. Mortalita pacientek s anorexií je jednou z nejvyšších u psychiatrických onemocnění a je 30X vyšší oproti zdravým ţenám. Vedle sebevraţdy je nejčastější příčinou úmrtí srdeční arytmie a malnutrice. (Papeţová (ed.), 2010, s. 170) DSM – IV uvádí, ţe mortalita u mentální anorexie je vyšší neţ 10 %. (s. 405)  bazální metabolismus Nedostává – li tělo dívky dostačující mnoţství stravy, reaguje tím, ţe se zpomalí bazální metabolismus. V praxi to znamená, ţe méně důleţitým činnostem se poskytuje méně energie, aby se udrţela činnost orgánů nezbytných pro ţivot. (Leibold, 1995, s. 75)  Postiţena je i gastrointestinální soustava. Krch (2005) uvádí, ţe v důsledku působení ţaludečních šťáv dochází ke vzniku zánětu jícnu, který se vyskytuje u zvracejících anorektiček. (s. 96) Dále píše, ţe dochází ke sníţení činnosti střev, jelikoţ tělo trpí nedostatkem vlákniny, která je nezbytná k jejich „čištění“. Častý je i výskyt zácpy či střídání se zácpy s průjmem.  kardiovaskulární komplikace U pacientek dochází ke sníţení krevního tlaku a zpomalení frekvence pulsu. Nezřídka dochází k arytmii a následnému selhání krevního oběhu a srdce. Sníţenou frekvencí pod 60 tepů za minutu trpí 95 % pacientek s restriktivní anorexií a 92 % s purgativním typem onemocnění. Výjimkou není i tlak 40 tepů za minutu. V klidových podmínkách

26

je dívka většinou oběhově stabilizována, ale v pokročilejší fázi anorexie větší fyzická zátěţ můţe zapříčinit selhávání oběhu. (Papeţová (ed.), 2010, s. 170, 178)  amenorea neboli ztráta menstruačního cyklu trvající více neţ tři měsíce je jedním z nejcharakterističtějších rysů mentální anorexie i jedním z diagnostických kritérií. U váţných případů dochází i ke komplikacím s otěhotněním. Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe onemocní – li dívka anorexií před menarche, hrozí váţné narušení nejen menstruačního cyklu, ale i porucha vývoje sekundárních pohlavních znaků s celoţivotními následky. (s. 213)  sexualita Dívky trpící mentální anorexií jsou spíše rezervované vůči svému okolí, v pokročilejším stádiu onemocnění se dívky nezřídka společnosti vyhýbají a straní se hlubším partnerským vztahům. Sníţení zájmu o sex způsobuje pokles pohlavních hormonů. (Papeţová (ed.), 2010, s. 214)  nedostatek vitamínů, minerálních látek a stopových prvků Leibold (1995) upozorňuje, ţe tyto nedostatky vedou k chudokrevnosti, která je zapříčiněna nedostatkem ţeleza; k abnormálnímu sklonu ke křečím v důsledku nedostatku vápníku a hořčíku; k poruchám nervové činnosti způsobené nedostatkem vitamínu B a k chybné funkci štítné ţlázy jako následek nedostatku jodu. Postupem času dochází i k nedostatku bílkovin, který značně naruší tělesný i duševní vývoj. (s. 78)  Poruchy výţivy a hladovění se projevují i padáním vlasů, lámáním a křehkostí nehtů, jemným chmýřím pokrývajícím celé tělo, které je přítomno především na zádech, břichu a obličeji, a senzitivní a suchou pokoţkou těla vyskytující se především na paţích a zádech. Dívky často trpí zimomřivostí projevující se chladnými a fialově zbarvenými končetinami těla. Koţní komplikace se projevují zejména po sníţení BMI pod hodnotu 16. (Papeţová (ed.), 2010, s. 251 – 253)

27

 Leibold (1995) ve své knize uvádí, ţe je narušena téţ imunita těla. Tělo je náchylnější i na banální infekce a nemoci, které, ve srovnání s normálně ţivenými lidmi, mohou přetrvávat dlouhodoběji a v těţších formách. (s. 78)  Narušena je i činnost renálního systému. Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe renální komplikace jsou spojeny se zneuţíváním diuretik a laxativ. (s. 279) Krch (2005) upozorňuje, ţe dehydratace, nízký výdej moči, naduţívání projímadel a diuretik a zvláštnosti ve stravovacích návycích mohou zvyšovat riziko vzniku močových kamenů. (s. 95)  stomatologické komplikace Eroze skloviny, nevratná ztráta skloviny na povrchu zubů v důsledku zpětného toku ţaludečních šťáv, je typická pro dívky s purgativní anorexií. Míra poškození skloviny závisí na frekvenci vomitu a kvalitě zubní hygieny. Jelikoţ dívky nepřijímají dostatečné mnoţství vitamínů a minerálů v potravě, tělo trpí nedostatkem fosforu, coţ způsobuje zvýšenou zubní kazivost. (Papeţová (ed.), 2010, s. 262 – 265)  Dívky s mentální anorexií častěji trpí ostenopenií nebo osteoporózou, která se vyskytuje aţ u 50 % pacientek. Důsledkem těchto onemocnění jsou dívky náchylnější k frakturám kostí. (Krch, 2005, s. 97)  Krch (2005) zmiňuje, ţe podvyţivené anorektičky spí méně hluboce, častěji se budí a celková doba spánku je u nich kratší, přičemţ se budí brzy ráno. (s. 100)  Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe některé studie zjistily, ţe dívky s poruchami příjmu potravy jsou k bolesti méně citlivé. (s. 78)

28

6.

Vyšetření

Důleţité je odlišit anorexii nebo jiné symptomy související s trávicím traktem od duševní mentální anorexie. Pacienti v pokročilém stádiu rakoviny nebo ti, kteří trpí jinou chronickou somatickou poruchou, se necítí dobře, a v důsledku toho ztrácí chuť k jídlu. (Cohen, 2002, s. 103) Papeţová (ed.) (2010) dodává, ţe je důleţité, aby se na léčbě mentální anorexie podílel tým odborníků, lékař, nutriční sestra a terapeut. Psychiatrická pomoc, bezesporu významná, je nezřídka pacienty i členy rodiny odmítána, jelikoţ se obávají stigmatizace a trpí pocity viny. (s. 148)

6.1

Vyšetření somatického stavu

Fyzikální vyšetření se zaměřuje především na kardiovaskulární systém a stav metabolismu. U všech nemocných by se mělo provést:  vyšetření kompletního krevního obrazu  biochemické vyšetření (Na, K, N – urea, kreatinin)  vyšetření tyreoidálních funkcí  vyšetření moči U výrazné malnutrice a závaţnějších forem onemocnění je nezbytné:  biochemické vyšetření (P, Ca, Mg)  jaterní testy  EKG a kardiologická konzultace (u těch, kteří uţívají laxativa a diuretika, je rizikem srdeční arytmie) Při průběhu delším neţ 6 měsíců (především je – li přítomna amenorea) je nutno provést:  vyšetření na osteopenii a osteoporózu  denzitometrii (Postupy v léčbě psychických poruch, 2008, s. 466)

29

6.2

Psychiatrické vyšetření

Při něm se hodnotí následující:  celková patopsychologie (přítomnost poruch spánku, koncentrace a kognitivní funkce, nedůvěra v sebe i ostatní, deprese, úzkost,…)  obsedantně kompulzivní a fobická symptomatika (rituály kolem jídla a nutkavé myšlení na jídlo, obsedantní systém pravidel a rituálů, týkající se diet a cvičení,…)  motivace k léčbě  zralost a charakteristika osobnosti (deprese, zneuţívání návykových látek, citlivost na stres,…)  sociální situace (sociální izolace, studijní selhání, ztráta zaměstnání,…)  rodinná situace (alkoholismus, poruchy příjmu potravy u rodičů, zneuţívání či deprivace v rodině,…) (Postupy v léčbě psychických poruch, 2008, s. 466)

6.3

Cíle léčby  navození normální váhy k obnovení reprodukčních funkcí (menstruace a normální ovulace,…)  odstranění dalších biologických i psychologických následků malnutrice  zvýšení motivace ke spolupráci na terapii  psychoedukace o zásadách zdravé výţivy a následcích hladovění a diet  stanovení a dosaţení „zdravé“ cílové váhy  změna maladaptivního myšlení, postojů a pocitů týkajících se příjmu potravy  léčba

dalších

psychopatologických

projevů

(poruchy

nálad,

sebehodnocení,

chování,…)  podpora rodiny a partnerů, zajištění poradenství a terapie  prevence relapsu5 (Postupy v léčbě psychických poruch, 2008, s. 466 – 467)

5

návrat příznaků nemoci

30

7.

Terapie

- motivační terapie, nutriční terapie, hospitalizace a částečná hospitalizace, ambulantní lékařská péče, psychoterapie (psychoanalýza, hlubinný terapeutický rozhovor, behaviorální terapie, somatoterapie, interpersonální terapie, kognitivně behaviorální terapie, kognitivně analytická terapie), rodinná terapie, svépomocné skupiny, farmakoterapie, realimentace Krch (2005) zmiňuje, ţe v posledních deseti letech se značně rozšířila nabídka různých léčebných, zejména psychoterapeutických, přístupů uţívaných v terapii poruch příjmu potravy. (s. 123) Papeţová (ed.) (2010) píše, ţe léčba mentální anorexie nezřídka probíhá dlouhodobě, je náročná a nákladná. (s. 295) Terapie atypických forem mentální anorexie se neodlišuje od forem typických. (Papeţová (ed.), 2010, s. 127) Při výběru terapie je nutné přihlédnout k fázi onemocnění a výsledkům předchozí léčby. U anorexie s výraznou podvýţivou je nezbytná realimentace. Hladovění vede k problémům s pozorností a k obsedantním myšlenkám na jídlo, proto můţe být schopnost spolupráce dívky během psychoterapie omezena. (Papeţová (ed.), 2010, s. 290)

7.1

Motivační terapie

Papeţová (ed.) (2010) tuto terapii charakterizuje jako obvykle relativně krátkodobou, nejčastěji se jedná o 4 sezení. Stává se nepostradatelnou součástí terapie mentální anorexie. Snahou terapeuta během této terapie je nejen motivovat pacienta k léčbě mentální anorexie, ale motivuje rodinu a blízké osoby angaţovat se do léčby. (s. 330)

7.2

Nutriční terapie

je nutná u všech váţně podvyţivených pacientek, a proto by neměla být opomíjena. Bezprostředním cílem je navození normálního jídelního reţimu (šestkrát denně) a odstranění somatických a psychických následků malnutrice. Stanovuje se „zdravá váha“ a ideální nárůst hmotnosti o 1,0 – 1,5 kg u hospitalizovaných a o 0,5 kg u ambulantních pacientů za týden. (Postupy v léčbě psychických poruch, 2008, s. 467) 31

7.3

Hospitalizace a částečná hospitalizace

Důvodem k hospitalizaci dívek s mentální anorexií je potřeba jejich lékařské stabilizace, která se provádí infúzemi výţivných roztoků. Téţ se podávají léky pro posilnění srdeční činnosti, pro stabilizaci krevního oběhu a další léky dle individuální potřeby. Lékaři nepracují pouze s fyzickou stránkou nemoci, ale i s psychickými problémy pacienta, které jsou s mentální anorexií spojeny. Leibold (1995) upozorňuje, ţe při akutním ohroţení ţivota lze léčit mentální anorexii na základě zákonného ustanovení také proti vůli pacienta popřípadě i příbuzných. Jakmile pomine akutní ohroţení, zasahují tyto zákony uţ jen podmíněně, takţe další pokračování léčby uţ vyţaduje souhlas pacienta anebo alespoň jeho příbuzných. (s. 96) Hospitalizace se doporučuje v případech, kdy: a) nezbytnost návratu k normální hmotnosti nebo přerušení trvalého úbytku hmotnosti u vyhublých pacientů b) přerušení záchvatů přejídání, zvracení či zneuţívání projímadel v případě, kdy jsou spojeny s váţnými somatickými komplikacemi nebo kdy představují váţné zdravotní ohroţení c) zhodnocení a léčba jiných potencionálně váţných zdravotních obtíţí d) léčba

některých

přidruţených

stavů, jako je

těţká deprese, riziko

sebepoškozování nebo zneuţívání psychoaktivních látek Hospitalizace se můţe uskutečnit i přesto, ţe pacient dosud nereagoval na psychologickou léčbu. Pro většinu nemocných s mentální anorexií je výhodnější denní stacionář nebo částečná hospitalizace. Pacientkám je poskytována terapeutická pomoc, ale nezůstávají v nemocnici přes noc. Hospitalizace se doporučuje u pacientů, kteří jsou značně vyhublí, vyţadují pečlivý lékařský dohled nebo u kterých je vysoké riziko sebepoškozování. (Krch, 2005, s. 125 – 126; Leibold, 1995, s. 95 - 96)

32

7.4

Ambulantní lékařská péče

Tato léčba je určena pro nemocné, kteří prošli mnohými terapiemi a léčbami, a jiţ nechtějí podstoupit další léčbu. Na rozdíl od psychoterapie se tato léčba nezaměřuje na překonání mentální anorexie, ale na stabilizaci somatického a psychického stavu. (Krch, 2005, s. 126)

7.5

Psychoterapie

Bouček (2006) definuje psychoterapii jako léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii psychologickými prostředky. Dále uvádí, ţe cílem terapie je odstranění chorobných příznaků a následná pacientova reedukace, resocializace či integrace jeho osobnosti. (s. 5) Styl psychoterapie je moţné rozdělit na direktivní a nedirektivní. V direktivní psychoterapii terapeut přímo usměrňuje jedince, jeho chování, postoje a myšlení. V nedirektivní psychoterapii terapeut zaujímá neutrální postoj a vyhýbá se udělování rad a doporučení. Terapeuta je moţné charakterizovat jako průvodce, který spolupracuje s klientem. (Dušek, 2010, s. 337)

7.5.1 Psychoanalýza Leibold (1995) vysvětluje, ţe technika psychoanalýzy spočívá v odhalování, uvědomování si a zpracování nevědomých příčin psychických komplexů, které sahají často aţ do raného dětství. Terapeut je poté analyzuje a rozebírá je se svým klientem. Cílem terapie je sebepoznání. Adlerova psychoterapie (individuální psychologie) se opírá o představu, ţe psychická onemocnění vyvolávají komplexy méněcennosti pacienta, které souvisejí s výchovou a s negativními ţivotními zkušenostmi. (Leibold, 1995, s. 107 – 108)

7.5.2 Hlubinný terapeutický rozhovor Cílem terapie je sebepoznání a sebepochopení. Terapeut neradí klientovi, ale snaţí se, aby on sám díky terapeutickým rozhovorům nalezl „své“ řešení. Bouček (2006) upozorňuje, ţe je třeba vytvořit příznivou a bezpečnou atmosféru, ve které se klient můţe věnovat důkladné 33

sebeexploraci, aby se vyznal ve svých potřebách a přáních. Tuto terapii charakterizuje jako důvěrný otevřený rozhovor, při němţ se terapeut vciťuje do klienta, plně ho respektuje a podporuje jeho otevřené sebeprojevování. (s. 11)

7.5.3 Behaviorální terapie Ústřední myšlenkou behaviorálního přístupu je předpoklad, ţe poruchy chování různého typu jsou ve své podstatě naučenými reakcemi. (Bouček, 2006, s. 18) Behaviorální terapie nepátrá po podvědomých příčinách chorobné závislosti, nýbrţ začíná ihned s jednoduchým odnaučováním nesprávných a výukou správných jídelních návyků. (Leibold, 1995, s. 110) Pomáhá pacientům změnit neţádoucí chování (ochuzení stravy, omezení mnoţství stravy) a myšlenky (negativní vnímání vlastního těla, negativní sebehodnocení). (Papeţová (ed.), 2010, s. 154)

7.5.4 Somatoterapie Tento druh terapie se pokouší obnovit celistvost těla, psychiky i duševního ţivota, aby všechny tyto tři oblasti se všemi jejich potřebami bylo moţné bez omezení akceptovat. To pomáhá zvláště mentálním anorektikům, kteří uţ nepovaţují své tělo za součást jich samotných. Léčení je zaloţeno na různých uvolňovacích a dechových cvicích, masáţích a tělesném pohybu. Všechny pomáhají k pozitivnímu uvědomování si svého těla. (Leibold, 1995, s. 114) Na tělo orientovaná psychoterapie se zaměřuje nejen na tělesné proţitky explicitně, ale důraz je kladen i na verbální zpracování pocitů pacientky. Terapie se skládá ze tří základních terapeutických procesů: uzemnění, centrování a fasing. Během uzemnění pacient uvolňuje svoji zablokovanou energii, která se díky široké škále poloh těla, cvičení a pohybu rozproudí do celého těla. V centrování se klade důraz na vztah mezi emocemi a dechem, jenţ spolu úzce souvisí. Fasing rozvíjí u pacientek prostředky, především hlas a oční kontakt, které mohou uplatnit při navazování styku s okolím. Specifickými cíli této terapie u dívek s mentální anorexií je především „znovunavázání“ a akceptování svého těla a změnit postoj k fyzickým aktivitám (pohyb slouţí i k uvolnění, nejen ke spalování kalorií). (Psychiatrie pro praxi, VII. Mezioborová konference o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí, 2009) 34

7.5.5 Interpersonální terapie Bouček

(2006)

uvádí,

ţe

interpersonální

terapie

věnuje

pozornost

současným

interpersonálním vztahům jako zdroji potíţí pacienta. Vede k objevení a pochopení souvislostí mezi jeho symptomy a interpersonálními vztahy a pak k poznání, jak se na problémových, konfliktových, frustrujících či traumatizujících mezilidských vztazích sám podílí svými vlastními postoji a reakcemi, svým způsobem proţívání, jaké vyvolává odvetné reakce okolí. (s. 29) Terapie probíhá ve třech fázích: 1. Zabývání se identifikací vztahových problémů, které vedly ke vzniku obtíţí a které udrţují onemocnění. 2. Uzavírání terapeutické smlouvy o práci na řešení interpersonálních problémů. 3. Řešení vyústění a ukončení terapie. (Postupy v léčbě psychických poruch, 2008, s. 469)

7.5.6 Kognitivně behaviorální terapie Kognitivně behaviorální terapie je stále doporučována jako první léčba, protoţe bylo potvrzeno, ţe má rychlejší účinky na ústup příznaků poruch příjmu potravy. (Krch, 2005, s. 129) Příčinu mentální anorexie KBT spatřuje v interakci dívky s prostředím. Terapie vychází z přesvědčení, ţe vzorce chování, které u pacientky pozorujeme, jsou reakce naučené, které je moţné vhodnými technikami změnit. Terapeut nepátrá po příčinách onemocnění, ale zaměřuje se na symptomy. KBT je zaloţena na operantním podmiňování neboli posilování ţádoucího chování. (Psychiatrie pro praxi, 6/2002) Papeţová (ed.) (2010) dodává, ţe tato terapie je zaloţena na intervencích, které usilují o potlačení faktorů udrţující poruchu a o přerušení nevhodných návyků. (s. 343) Terapie dívek s mentální anorexií obvykle vyţaduje větší počet individuálních sezení, nejčastěji 20, v delším časovém horizontu, obvykle 5 měsíců.

35

Zdůrazňují se následující hlavní body KBT u poruch příjmu potravy: 1. vedení záznamů o jídle a o myšlenkách a pocitech, které stravování doprovázejí Tyto záznamy jsou nejen nezbytné pro terapeuta, aby mohl posoudit jídelní návyky, ale jsou pro něj i ujištěním, ţe pacientka aktivně spolupracuje i mimo terapeutické sezení. 2. pravidelné váţení 3. změna schématu jídelního chování (překonání redukční diety, rozšíření jídelníčku) Pacientky mají tendence reagovat na zvýšení příjmu kalorií tím, ţe zvyšují i svůj energetický výdej. 4. změna navyklých chyb v myšlení, které pomáhají udrţovat mentální anorexii Terapeut vede dívku k uvědomění si svých chybných postojů, které jí zabraňují ve zvládnutí jejího problému. 5. prevence relapsu (Papeţová (ed.), 2010, s. 292, 345 - 348) Jídlo, jídelní zvyklosti a jídelní záznamy To, co je třeba pacientkám od začátku zdůrazňovat, je pravidelný jídelní reţim. Po dívce jsou vyţadovány 3 hlavní jídla denně a 2 vydatné svačiny mezi jídly. Pokud dále nepřibírají na váze, je nezbytná i druhá večeře. Téţ je u dívek limitovat nadměrný pohyb. Je nezbytné přerušit spojení mezi plánovaným jídlem a pohybem. Pacientky si „mohou dovolit“ vydatnější jídlo či moučník, i kdyţ nebudou cvičit. Jídelní záznamy jsou rozděleny do 6 sloupců. Do prvního sloupce si pacientka zapisuje čas; do druhého druh a mnoţství snězených potravin a vypitých nápojů; do třetího místo, kde jí; do čtvrtého poznámky, zda se cítí přejedena nebo jedla více, neţ chtěla; do pátého zapisuje, zda zvracela, cvičila či brala projímadla; do posledního okolnosti posuzovaného problému. (viz příloha č. 4) (Krch, 2007, s. 802 – 822) Nezbytnou součástí KBT je i psychoedukace. Pacientka je seznámena se svoji nemocí, je jí vysvětlen negativní dopad hladovění a nevhodných diet na organismus a je obeznámena o moţnostech léčby. (Papeţová (ed.), 2010, s. 292, 346) 36

7.5.7 Kognitivně analytická terapie Byla vytvořena kombinací kognitivně behaviorální terapie s pozorností věnovanou interpersonálním vztahům, především vztahu pacient – terapeut. Jeho úkolem je poukazovat na maladaptivní vztahové vzorce, které si pacientky s poruchami příjmu potravy utvořily. Pouţívá dopisy, určených pacientce, ve kterých shrnuje a vysvětluje individuální vývoj problému s jídlem na základě předchozích terapeutických sezení. (Papeţová (ed.), 2010, s. 293)

7.6

Rodinná terapie

Tato terapie je určena především pro mladší adolescenty. Nepříznivé rodinné poměry hrají u mentální anorexie často důleţitou roli. Tento druh terapie pracuje s narušenými rodinnými vztahy. Je nezbytné, aby se této terapie účastnili všichni rodinní příslušníci, tzn. rodiče i sourozenci. Cílem je zlepšení vztahů uvnitř rodiny, před nimiţ by se dívka nemusela uchylovat k mentální anorexii. Terapii je vhodné kombinovat s dalšími metodami psychoterapie. Přátelské vztahy v rodině napomáhají zabraňovat případným recidivám po ukončení léčby. (Leibold, 1995, s. 111 – 112) Stále oblíbenější se stává tzv. vícerodinná terapie. Této terapie se účastní více rodin dívek s anorexií. Terapie umoţňuje setkání rodin, které se nacházejí v obdobném problému. Rodiny mají moţnost si pohovořit a navzájem si poradit a podpořit se. Tento program je rozdělen do čtyř navzájem prolínajících se etap. První fáze spočívá v navození příjemné atmosféry a vybudování důvěryhodného vztahu. Ve fázi druhé probíhá psychoedukace, ve které se rodinám popisují symptomy spojené s anorexií a následky, které toto onemocnění s sebou přináší. Třetí fáze se jiţ zaměřuje na vztahy v rodině. Poslední fáze se věnuje budoucnosti, hlavním tématem je zabránění relapsu. (Papeţová (ed.), 2010, s. 352 - 353)

7.7

Svépomocné skupiny

Tato léčba je vhodná pro pacienty, kteří nemají váţné symptomy mentální anorexie a existuje u nich značná šance na zlepšení nebo úplné uzdravení se na základě svépomoci nebo 37

edukativní intervence. Pro mnoho pacientů svépomoc jako jediná léčba není dostačující. (Krch, 2005, s. 126 – 127) Papeţová (ed.) (2010) uvádí, ţe tyto skupiny spíše poskytují podporu jak pacientkám, tak i jejich rodinám a přispívají k primární i sekundární prevenci. (s. 294)

7.8

Farmakoterapie

Je obtíţné predikovat, kdo bude na jakou léčbu pozitivně reagovat a jak přínosná mu bude. Přitom psychofarmakologická intervence by neměla být první v plánu. Pokud se pro ni rozhodneme, za léky prvé volby povaţujeme antidepresiva. A to jak u depresivních, tak i nedepresivních pacientů. Stále více se antidepresiva prosazují především v prevenci relapsu onemocnění. Zdá se však, ţe jsou málo účinná, pokud má pacient podváhu. (Psychiatrie pro praxi, číslo 6/2003) Krch (2005) dodává, ţe farmakoterapie u mentální anorexie má především tyto úkoly: I. II. III.

regulace příjmu jídla a úprava tělesné hmotnosti zaměření na léčbu depresí odstranění somatických potíţí

(s. 151)

7.9

Realimentace

Kocourková (1997) upozorňuje, ţe realimentace je důleţitou součástí komplexní terapie mentální anorexie. Musí být pozvolná a opatrná. V prvních dnech by kalorická hodnota stravy měla převyšovat pouze asi 50 % odhadnutou energetickou hodnotu příjmu potravy před realimentací. Strava by měla být lehce stravitelná, v menších dávkách a častěji. Postupně se celková dávka zvyšuje během 1 – 2 týdnů aţ na doporučených 3000 – 3500 kcal. Strava by měla být 6x denně – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře, druhá večeře. Při správně vedené léčbě lze počítat s příbytkem hmotnosti o 0,5 – 1 kg za týden. (s. 121 – 122)

38

B.

VÝZKUMNÁ ČÁST

Jak je jiţ patrné z teoretické části této práce, mentální anorexie zásadně mění ţivot většiny dívek, které jí onemocní. Většina změn je, při vhodné lékařské, terapeutické a v neposlední řadě i rodinné pomoci, napravitelná. Ve výzkumné části bakalářské práce bych se chtěla zabývat osobními zkušenosti, pocity a myšlenkami dívek s mentální anorexií a ţivotními změnami, které u nich nastaly v důsledku tohoto onemocnění.

8.

Výzkumné šetření

Z výše uvedeného důvodu jsem zvolila kvalitativní výzkumnou strategii, která mi toto porozumění umoţňuje. Hendl (2005) kvalitativní výzkum definuje jako proces hledání porozumění zaloţený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách. (s. 50)

8.1

Cíl výzkumu

V posledních letech problematika mentální anorexie ve světě modelek a známých osobností přestává být tabu a mnohé se svěřují se svým ţivotním příběhem. Co ale k tomu vede „obyčejné“ dívky? Cílem výzkumu je lépe porozumět příčinám, obavám, myšlenkám a pocitům dívek a změnám, které u nich nastaly v ţivotě během mentální anorexie. Moje výzkumná otázka zní takto:

Jak se změnil život dívek v průběhu mentální anorexie?

39

8.2

Výzkumný vzorek

Pro výběr výzkumného vzorku jsem zvolila metodu účelového výběru, která spočívá v záměrném vybírání účastníků, kteří jsou pro výzkum příhodní. (Miovský, 2006, s. 136) V mém případě jsem vyhledávala dívky, které se léčí nebo jsou jiţ vyléčené z mentální anorexie. I přes zdánlivou jednoduchost se brzy ukázalo, ţe stojím před nesnadným úkolem. Po dvou měsících, během kterých jsem kontaktovala deset dívek, pouze tři z nich byly ochotné se se mnou setkat. Přiznávám, ţe jsem netušila, jaké místo je vhodné právě pro tento účel. Bezpochyby je velmi důleţité, aby se dívky cítily co moţná nejpříjemněji. Ale kde? Proto jsem nechala výběr místa na dívkách. Všechny tři volily neutrální místo – malou a klidnou kavárnu. Při kávě se šlehačkou mi vyprávěly o svém ţivotě s mentální anorexií. Po mnohých neúspěších vyhledat další dívky pro výzkum, jsem kontaktovala psycholoţku. Jak jsem jiţ nastínila v úvodu, rozhovor s dívkami, které dochází na psychoterapii, je velmi komplikovaný a v mém případě byl nereálný. Dívky souhlasily, ţe rozhovor s návodem s nimi místo mě povede jejich psycholoţka a audio záznam mi bude předán k následné analýze. Výzkumný vzorek tvoří 6 dívek, které si přály zůstat v anonymitě. Dívka 1X, 20 let, středoškolské vzdělání Mentální anorexie (purgativního typu) u 1X začala v 17 letech. Její minimální váha byla 46 kg při 172 cm (BMI: 15,55). Od 20 let navštěvuje KBT. Dívka 2X, 23 let, vysokoškolské vzdělání – titul Bc. Purgativním typem anorexie trpěla od 13 let. Její nejniţší váha byla 48 kg při 174 cm (BMI: 15,85). Od 23 let dochází na KBT. Dívka 3X, 16 let, studuje střední školu Dívka onemocněla purgativním typem anorexie v 15 letech. Její minimální váha byla 46 kg při 170 cm (BMI: 15,92). KBT navštěvuje od 16 let. 40

Dívka 4X, 18 let, studuje střední školu Mentální anorexie purgativního typu u 4X začala ve 13 letech. Její nejniţší váha byla 44 kg při 170 cm (BMI: 15,22). Od 15 do 17 let docházela na rodinnou terapii. Dívka 5X, 30 let, vysokoškolské vzdělání – titul Mgr. Purgativním typem anorexie trpěla od 15 let. Její minimální váha byla 39 kg při 168 cm (BMI: 14,17). Od 23 let navštěvovala KBT. Dívka 6X, 29 let, vysokoškolské vzdělání – titul Mgr. Dívka trpěla anorexií purgativního typu od 14 let. Její nejniţší váha byla 40 kg při 173 cm (BMI: 13,36). V 15 letech podstoupila hospitalizaci, poté navštěvovala rodinnou terapii.

8.3

Metoda sběru dat

V kvalitativním výzkumu můţeme provádět různé typy rozhovorů. Rozlišujeme tři základní skupiny: nestrukturovaný, polostrukturovaný a strukturovaný. Zvaţovala jsem mezi nestrukturovaným a polostrukturovaným rozhovorem. Nakonec jsem zvolila pravděpodobně nejrozšířenější typ, polostrukturovaný rozhovor. K tomuto typu jsem se přiklonila z důvodu, ţe jsem si vytvořila schéma okruhů otázek, které jsem si přála s dívkami probrat. Výhodu tohoto typu rozhovoru oproti strukturovanému spatřuji v tom, ţe dané schéma není tak závazné a je moţné měnit nejen pořadí, ale i samotné znění otázek. Jádro mého rozhovoru, tzn. témata, která jsem chtěla probrat, byla následovná:  příčina problému  stravování  sociální změny  psychické změny  zdravotní komplikace  rodina dívky. Rozhovory byly ve všech případech zaznamenávány na diktafon a následně transkribovány.

41

Celkem jsem obdrţela 6 výpovědí dívek na více neţ 6 hodinách audio záznamu. Bohuţel přepisy nejsou k dispozici k nahlédnutí v přílohách, jelikoţ jsem byla poţádána o jejich nezveřejňování.

8.4.

Analýza dat

8.4.1 Zakotvená teorie Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumaného jevu, který reprezentuje. To

znamená,

ţe

je

odhalena,

vytvořena

a

prozatímně

ověřena

systematickým

shromaţďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Proto se shromaţďování údajů, jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné. (Strauss, Corbinová, 1999, s. 14) Základem analýzy dat v Zakotvené teorii je kódování. Strauss, Corbinová (1999) kódování definují jako proces, v němţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět sloţeny novými způsoby. (s. 39) Rozlišují tři základní typy kódování:  otevřené kódování  axiální kódování  selektivní kódování Dále zdůrazňují, ţe hranice mezi jednotlivými typy nejsou pevně dány, a proto výzkumník mezi nimi můţe během analýzy plynule přecházet. Zejména mezi otevřeným a axiálním kódováním, protoţe bývají pouţívány nejčastěji v počátcích výzkumů. (s. 40)

42

8.4.2 Otevřené kódování Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány a porovnáním jsou zjištěny jejich podobnosti a rozdíly. (Strauss, Corbinová, 1999, s. 43) Kategorie č. 1:

„Spouštěč“ onemocnění

Subkategorie č. 1.1: Strach z fyzické proměny „Bála jsem se dospívání, hlavně přibírání na váze. A nechtěla jsem, aby se mi rozšiřovaly boky a zvětšoval zadek.“ (1X) „Během léta jsem velmi přibrala (5 kg, pozn.). To mě vedlo k tomu, abych se sebou začala něco dělat.“ (3X) Subkategorie č. 1.2: Špatná ţivotospráva „Jiţ od mala jsem měla špatné stravovací návyky. Nikdy jsem nebyla vedena k nějakému „jídelnímu reţimu“. Navíc moje matka neustále drţela nějaké diety.“ (2X) Subkategorie č. 1.3: Anorexie jako řešení „Stále jsem měla pocit, ţe se všichni za mnou otáčejí a říkají si, jak jsem hnusná. A potom to začalo…“ (4X) „Vše začalo, kdyţ jsem začala ztrácet kontrolu nad svým ţivotem – ve škole jsem neměla známky, jaké jsem chtěla mít, rodiče mi zakazovali mé kamarádky. Cítila jsem se neschopná. Moje „nejezení“ mi dávalo pocit, ţe aspoň něco ve svém ţivotě dokáţu.“ (5X) „Moje maminka je extremní puntičkář. Strašně vţdycky byla na mě náročná a byla takové výraznější postavy, tak to mi teda hrozně vadilo. A taky babička nás pořád vykrmovala, tak láskyplně, tak jsem se samozřejmě rozrostla trošku do široka. Nebyla jsem nijak extrémně, ale nechtěla jsem vybočovat z řady víc, neţ jsem vybočovala doteď. Chtěla jsem se jim vyrovnat.“ (6X)

43

Kategorie č. 2:

Sebevnímání v zrcadle

Subkategorie č. 2.1: Nenávist svého těla „Nenáviděla jsem své špeky na bocích! Měla jsem pocit, ţe kaţdý den jsou větší a větší, i kdyţ opak byl pravdou. To si však uvědomuji aţ s odstupem času.“ (1X) „Vidím – li se v zrcadle, cítím se hrozně. Nenávidím své tělo.“ (2X) „Od pasu nahoru to docela ujde, ale od pasu dolů totální katastrofa.“ (3X) Subkategorie č. 2.2: Zkreslené sebevnímání „Viděla jsem holku, která je hubená, ale uvnitř jsem byla přesvědčena, ţe jsem hrozně tlustá a odporná, a proto jsem trpěla nedostatkem sebevědomí.“ (4X) „I kdyţ okolí mi říkalo opak, viděla jsem tlustou holku, která musí zhubnout a která má daleko k tomu být perfektní.“ (5X) „Viděla jsem se jako tlustou velrybu.“ (6X) Kategorie č. 3:

Časté myšlenky

Subkategorie č. 3.1: Musím jíst méně! „Cítila jsem vinu, kdyţ jsem něco snědla. Měla jsem strach, ţe přiberu, i kdyţ jsem snědla jen jednu sušenku.“ (1X) „Musím jíst méně, abych byla krásnější a štíhlejší.“ (2X) „Jím hrozně moc. Jak jíst méně?“ (3X) Subkategorie č. 3.2: Pocity viny „Nespávala jsem, musela jsem neustále přemýšlet, jak moc jsem dnes jedla.“ (1X) „Po kaţdém jídle jsem se cítila hrozně, ţe jsem jedla moc.“ (4X) 44

„Pořád nejsem dostatečně hubená. Ještě pořád si to vyhlídnutý oblečení neobleču.“ (6X) Kategorie č. 4:

Změny ve stravování

Subkategorie č. 4.1: Redukce porcí „Sniţovala jsem porce jídla, zásadně jsem nesvačila. Preferovala jsem jíst o samotě, abych mohla jíst méně bez povšimnutí.“ (1X) „Výrazně jsem proškrtala jídelníček.“ (2X) „Zpočátku jsem ubrala něco málo, potom víc a víc.“ (3X) „Nejdřív jsem přestala jíst všechna teplá jídla a postupně ubírala další.“ (4X) „Omezila jsem výrazně porce všech jídel (oběd, večeře,…), kromě ovoce a zeleniny.“ (5X) „Začala jsem ubírat na porcích. Jediný mý větší jídlo byla snídaně – dva menší chleby a zelí. Byla jsem jím posedlá. Pak jsem celý den něco málo „uzobávala“, ale nejedla.“ (6X) Subkategorie č. 4.2: Redukce určitých potravin „Eliminovala jsem všechny karbohydráty. Samozřejmě i sladké, hlavně čokoládu. Prostě vše kalorické.“ (1X) „Nejedla jsem nic sladkého.“ (2X) „Tučné maso, sladké, smetanu a postupně všechny karbohydráty.“ (3X) „Jedla jsem pouze jablka a rohlíky.“ (4X) „Prvně jsem vyhodila z jídelníčku pochutiny (arašídy, brambůrky, čokoládu), potom následovaly salámy a sýry, v zápětí i maso a proteiny a nakonec karbohydráty.“ (5X)

45

„Jedla jsem hodně zeleniny. Eliminovala jsem sladké. Babička nám ráda pekla buchty. Ty šly jako první. Pak tučné věci – smaţené, salámy, máslo, sýry a další.“ (6X) Kategorie č. 5:

Zvýšený výdej energie

Subkategorie č. 5.1: Sport „Kaţdý den jsem chodila do posilovny.“ (1X) „Dělala jsem několik druhů sportu.“ (2X) „Kaţdý den jsem několik hodin hrávala tenis.“ (3X) „Chodila jsem do klasických standardních tanců a do současných tanců.“ (5X) „Pořád jsem doma cvičila, hodiny a hodiny jsem tím strávila.“ (6X) Subkategorie č. 5.2: Jiná aktivita „Chodívala jsem na dlouhé vycházky.“ (4X) „Chodívala jsem do školy a vracela se domů pěšky. Doma jsem hodně cvičila, fitness, aerobic.“ (5X) „Učila jsem se za chůze. Pořád jsem chodila, chodila a chodila.“ (6X) Kategorie č. 6:

Zdravotní komplikace

„Trpěla jsem nespavostí, velkou úzkostí, výkyvy nálad. Často jsem byla smutná a trpěla depresemi.“ (1X) „Výkyvy nálad, nespavost, stres.“ (2X) „Problémy se spaním, deprese, ztráta menstruace.“ (3X) „Ztráta menstruace, padání vlasů, šílená nervozita a podráţděnost.“ (4X) 46

„Cítila jsem se velmi zesláblá, lehce unavitelná, trpěla jsem záněty šlach, byla jsem emocionálně nestabilní, trpěla jsem depresemi.“ (5X) „Pořád jsem trpěla zimou a navíc mi narost takový bobr a hrozně mi padaly vlasy. Jo a taky jsem ztratila menstruaci.“ (6X) Kategorie č. 7:

Změny v mezilidských vztazích

Subkategorie č. 7.1: Ţádná výrazná změna „Můj sociální ţivot se příliš nezměnil. Snaţila jsem si udrţovat kontakt s kamarádkami.“ (1X) „Do školy jsem chodila. Chtěla jsem zapadnout mezi třídu, chtěla jsem mít pocit, ţe mě přijímají a ţe jsem taky součástí party. Chtěla jsem mít kamarády.“ (6X) Subkategorie č. 7.2: Stranění se společnosti „Cítila jsem nechuť stýkat se s lidmi.“ (2X) „Nechtěla jsem být mezi lidmi, takţe jsem se většině aktivit s mými kamarády vyhýbala.“ (3X) „Uzavřela jsem se do sebe a to trvá do dneška.“ (4X) „Kdybych nemusela do školy, tak z domu ani moc nevycházím. Preferovala jsem zůstat doma v klidu.“ (5X) Kategorie č. 8:

Vyhýbání se fyzickému kontaktu

„Nesnáším, kdyţ se mě někdo dotýká.“ (2X) „Fyzickému kontaktu se pokud moţno vyhýbám.“ (3X) „Nedá se říct, ţe by mi vadily, ale je pravdou, ţe jsem je nevyhledávala.“ (4X)

47

„Netouţila jsem po něm (doteku, pozn.). Byl pro mě velkým problémem, kdyţ se mě chtěl někdo dotýkat. Otravovalo mě to.“ (5X) „Ven jsem chodila, ale je fakt, ţe nějaký fyzický kontakt mi vadil. Rozhodně jsem po něm netouţila.“ (6X) Kategorie č. 9:

Reakce rodiny

„Rodiče mi pomohli a podporují mě v terapii.“ (1X) „Rodiče nevěří, ţe mám nějaký problém.“ (2X) „Táta odmítá přijmout, ţe mám nějaký problém. Můj pláč je pro něj známkou slabosti. Mamka se o mě bála a navrhla mně jít na terapii.“ (3X) „Nejdřív se cítili vinni, ţe si ničeho nevšimli. Celou dobu mi pomáhali a podporovali mě.“ (4X) „Vyděsili se. Ale ještě víc byli vyděšeni myšlenkou, ţe budu potřebovat nějakou odbornou pomoc. Nikdy nešli ţádat o pomoc nějakého odborníka. To já sama musela po nějakém tom roce nějakého specialistu vyhledat.“ (5X) „Taťka mi řekl: „Dívej se, půjdeš do nemocnice na týden a přibereš tam nějaký kilo a pak půjdeš normálně do školy.“ S mojí maminkou začal být ten vztah pokřivený. Mamka tvrdila, ţe jsem blázen a ţe si za to můţu sama. Kompletně se od toho distancovala. Taťka byl jediný, kdo se o mě postaral a nenechal mě v tom.“ (6X) Kategorie č. 10:

Uvědomění si vážnosti problému

„Kdyţ jsem zjistila, ţe všechny mé myšlenky patří jen jídlu. Měla jsem panickou hrůzu z toho, ţe mám něco sníst.“ (1X) „Kdyţ jsem ztratila menstruaci, říkala jsem si, ţe něco není v pořádku.“ (2X) „Kdyţ uţ jsem na nic neměla sílu, souhlasila jsem s terapií.“ (3X) 48

„Oči mi otevřeli kamarádi, kteří mi začali říkat, ţe vypadám, oproti dřívějšku, otřesně.“ (4X) „Kdyţ jsem si myslela, ţe sníst i jednu zmrzlinu k obědu a jedno rajče k večeři je přespříliš, řekla jsem si, ţe je asi čas vyhledat nějakou pomoc, ţe to sama nezvládnu. Dalším „ujištěním“ pro mě bylo, kdyţ uţ jsem ani nebyla schopná vyjít schody bez zastavení se.“ (5X) „Já jsem háklivá na své vlasy. Já je prostě miluju. A to mi začalo vadit. Jedna půlka mého já mi říkala: „Co blbneš?! Podívej se, padají ti vlasy, budeš plešatá! Zamysli se!“ Ale druhá půlka říkala: „Co blbneš?! Zamysli se! Budeš tlustá a odporná!“ A to ve mně bojovalo. Ale slíbila jsem si, ţe přiberu.“ (6X)

8.4.3 Závěrečná interpretace V této kapitole bych ráda shrnula výsledky, které jsem získala z kvalitativního výzkumu problematiky mentální anorexie a jejího dopadu na ţivot dívek. K získání výzkumných dat jsem zvolila dvě metody, polostrukturovaný rozhovor a analýzu audio nahrávky, která zaznamenávala rozhovor dívek s jejich terapeutkou. Pro analýzu dat jsem pouţila první ze tří kódování popsaných Straussem a Corbinovou - otevřené kódování. Po skončení kódování jsem obdrţela 10 kategorií, z nichţ některé, konkrétně 1, 2, 3, 4, 5 a 7, jsou rozděleny i na subkategorie. Měla jsem jedinečnou moţnost vyslechnout si šest smutných ţivotních příběhů mladých dívek. Některé z nich nad mentální anorexií jiţ zvítězily a některé stále ještě, doufám úspěšně, bojují. Jedním z důvodů, proč shledávám tyto příběhy smutnými, je fakt, ţe ve třech případech dívky „volí“ mentální anorexii jako řešení svých problémů, ze kterých nevidí ţádné východisko. Dalším smutným faktem je, ţe dívkám, trpícím mentální anorexií i několik roků, nikdo nevěnoval pozornost – ať jiţ v rodině nebo z přátel. Je opravdu moţné, aby si nikdo z rodiny či okolí po tak dlouhou dobu nevšiml, ţe dívky hladověly a rapidně ztrácely na váze? Moţná ţe kdyby jim někdo býval pomohl hned v začátcích, nemusely mi nyní povídat své smutné záţitky… Dalším často uváděným „spouštěčem“ tohoto onemocnění v mém výzkumu byl strach z fyzické proměny. Dívky, zvyklé na své štíhlé tělo, v době puberty s přibývajícími kilogramy a se změnou své postavy začaly panikařit, a proto se uchýlily k tomuto nešťastnému řešení. 49

Druhá kategorie „Sebevnímání v zrcadle“ vypovídá o dívčině nenávisti vlastního těla. Povšimla jsem si, ţe nezřídka k popsání vztahu ke svému tělu dívky uţívaly právě slova „nenávist“. Odpor cítí nebo cítily ke všem částem, nejčastěji však k bokům a stehnům. Potvrdila se i slova mnohých odborníků o zkresleném sebevnímání, body image. Dívky nebyly schopné realisticky zhodnotit svoji postavu a neustále měly tendence se vnímat jako tlusté a odporné. Třetí kategorie pojmenována „Časté myšlenky“ líčí kaţdodenní pocity viny ze snězení jakékoliv porce jídla a neustálou potřebu více redukovat svůj příjem potravy. Pro mě, kdo netrpěl mentální anorexií, je nepochopitelné odepírat si něco, co je nezbytné k přeţití. Nezřídka se svěřovaly, ţe z počátku je suţoval „příšerný hlad, který byl nesmírně těţko zkrotitelný. Ale postupem času se zmenšoval a zmenšoval, aţ se vytratil úplně.“ (5X) Čtvrtá kategorie přibliţuje, jak se změnil jídelníček dívek a které potraviny jimi byly „vyškrtány“ nejdříve. Skutečnost, ţe zredukovaly své porce na „povinné minimum k přeţití“ a ţe mezi prvními potravinami bylo eliminováno sladké, není, myslím, překvapující. Pátá kategorie, pojednávající o zvýšeném výdeji energie, je důkazem, ţe dívky i to málo energie, které přijmou, chtěly nebo chtějí kompenzovat nějakou fyzickou aktivitou. Sporty, nezřídka praktikované do úplného vyčerpání, se staly neodmyslitelnou součástí kaţdého dne. V šesté kategorii o zdravotních komplikacích se dívky svěřovaly, jak se mentální anorexie neblaze projevuje nejen na zdravotní, ale i na psychické stránce. Bohuţel i přesto, ţe komplikace mnohdy byly velmi váţné, pro některé dívky nebyly dostatečnými varovnými signály, aby se vzdaly svého „kultu štíhlosti“. Sedmá a osmá kategorie dokazuje, ţe mentální anorexie se ve většině případů nevalně podepíše i na mezilidských vztazích, o těch partnerských ani nemluvě. Dívky, které si přály být milovány a najít si partnera, nebyly schopné si vztah udrţet, cítily odpor k jakémukoliv fyzickému kontaktu a preferovaly zůstat samy. Dříve společenské a veselé dívky se stávaly postupně vznětlivější, nervóznější, depresivnější, hádavější a stranily se společnosti.

50

Devátá kategorie se zaměřuje na reakci členů rodiny poté, kdy se dozvěděli o problému své dcery. Po počátečním překvapení většina rodičů podporovala dceru v léčbě a byli jí oporou v těţkých okamţicích. Bohuţel se našli i tací, kteří odmítali akceptovat, ţe dcera čelí váţnému problému, a i postupem času se na jejich postoji nic nezměnilo. Poslední, desátá kategorie, se zaměřuje na okamţik uvědomění si závaţnosti svého problému. Příčiny „probuzení se“ se různí – od naprosté ztráty sil, přes panickou hrůzu z najezení se nebo výčitky svědomí kvůli zmrzlině k obědu a rajčeti k večeři, aţ po tlaky přátel, ţe vypadá hrozně. Vyslechla jsem si šest ţivotních příběhů různých dívek, které se na první pohled mohly zdát rozdílné. Vyléčené a léčící se, Češky a Italky. Moje mylná domněnka se brzy rozplynula. Šest dívek, šest ţivotních příběhů, které si jsou v mnohém nepředstavitelně podobné.

51

ZÁVĚR Mentální anorexie je celosvětovým problémem, kterým onemocnění převáţně dospívající dívky a mladé ţeny. Překonáním rizikového období puberty a adolescence ovšem není vyhráno. Mimo ohroţení nejsou i zralé ţeny a muţi. Domnívám se, ţe na to, jak závaţnému problému čelíme, prevenci tohoto onemocnění se nevěnuje dostatečná pozornost. I přestoţe konečně můţeme spatřovat ojedinělé snahy bojovat proti mentální anorexii (viz kampaň Isabelli Caro, která demonstrovala na svém těle hrůzy spojené s tímto onemocněním), se neustále procento dívek, které onemocní některou z PPP, zvyšuje. Dívky, se kterými jsem se setkala, neoznačovaly média za hlavní příčinu vzniku svého onemocnění, ale za jeho „hnací sílu“. Kaţdý den podvyţivené modelky, které na ně útočily z časopisů či televize, je podporovaly v jejich snahách a potvrzovaly jim správnost jejich uvaţování. Dlouho jsem se zamýšlela, jak zabránit nárůstu případů dívek, které onemocní poruchami příjmu potravy. Nezastupitelnou roli v prevenci bezpochyby sehrávají rodiče, škola a přátelé. Mnoho rad přináší Lorraine Ladishová, která si sama prošla poruchou příjmu potravy, coţ ji motivovalo k napsání mnoha knih. Povaţuji za nesmírně důleţité, aby osoby, které mají osobní zkušenosti s PPP, otevřeně hovořily o svém problému a o negativním vlivu těchto onemocnění na zdraví. Domnívám se, ţe neocenitelným přínosem jsou tyto ţeny i na pozicích psychoterapeutů, jelikoţ právě tyto zkušenosti poskytují moţnost pochopení pocitů dívky. Lorraine radí, aby děti byly vychovávány v duchu tolerance k odlišnému vzezření. Jiţ od raného dětství by rodiče měli své děti vést k tomu, aby hodnotily sebe i druhé osoby na základě charakteru, nikoliv na základě vzhledu. Nejlepším způsobem je metoda osobního příkladu při výchově. Téţ je důleţité u dětí rozvíjet zdravé sebevědomí a ubezpečit potomka, ţe můţe s rodiči o čemkoli otevřeně mluvit. (s. 91 – 92) Škola naopak můţe přispět k prevenci besedami s dívkami, které trpěly poruchou příjmu potravy, nebo varujícími přednáškami o škodlivosti redukčních diet.

52

V neposlední řadě shledávám za nutné změnit naše vnímání vyhublých a obézních jedinců naší společnosti. V médiích se především klade důraz na to, jak celebrita vypadá, jak je oblečená a osobnostní kvality jdou nezřídka stranou. Zhubnout přeci neznamená být kvalitní osobou, získat úspěch a stát se oblíbeným. Neméně důleţité je změnit i naše pohledy na obézní jedince jako tlusté a líné. Vyvarujeme – li se tohoto šablonovitého vnímání, staneme se odolnějšími proti často lţivým reklamám, které slibují vše za nic. Co říci na závěr? Snad jen nezavírejme oči. Osamocený boj s mentální anorexií je velmi obtíţný. Tyto dívky potřebují naši pomoc.

53

RESUMÉ Bakalářská práce „Ţivot s mentální anorexií“ pojednává o celospolečenském problému, který se můţe určitým způsobem týkat kaţdého z nás. Práce se skládá ze dvou částí: V teoretické části první kapitola seznamuje se základními pojmy problematiky, dále přibliţuje historii mentální anorexie, determinanty onemocnění, její symptomy, zdravotní komplikace, vyšetření a moţnosti terapie. Ve druhé, výzkumné části, jsem se pokusila najít odpověď na výzkumnou otázku: „Jak se změnil ţivot dívek v průběhu mentální anorexie?“. Pro získání výzkumných dat jsem zvolila metodu polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný vzorek tvoří tři vyléčené a tři léčící se dívky. Získaná data jsem následně analyzovala pomocí otevřeného kódování.

Abstract The Bachelor thesis, “Life with Anorexia”, deals with a society problem, which may relate in some way to each of us. The thesis consists of two parts: the first chapter of the theoretical part defines basic concepts of this problem, outlines history of anorexia nervosa, risk factors of the illness, its symptoms, medical complications, examination and therapy. In the second part, which is the practical part, I attempted to find a response to my research question: “How has the girls life changed during suffering anorexia nervosa?” The research data have been collected using a semi – structured interview. The research sample consists of three girls who have recovered from anorexia and three girls undertaking therapy. I analyzed the collected data using an open coding method.

54

POUŽITÁ LITERATURA: tištěné zdroje: BOUČEK, Jaroslav. Psychoterapie. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 47 s. ISBN 80-244-1517-8. COHEN, Robert M. Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 199 s. ISBN 80-7178-497-4. DUŠEK, Karel. Diagnostika a terapie duševních poruch. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-1620-6. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 774 s. ISBN 80-7178-303-X. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. HERRIN, Marcia; MATSUMOTO, Nancy. Parent’s guide to childhood eating disorders. 1. vyd. New York : Henry Holt, 2002. 324 s. ISBN 0-8050-6649-7. KOCOURKOVÁ, Jana. Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha : Galén, 1997. 156 s. ISBN 80-85824-51-5. KRCH, František David. KBT u poruch příjmu potravy. In Práško, J. Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Praha : Triton, 2007. 802-822 s. ISBN 978-80-7254-865-1. KRCH, František David. Mentální anorexie. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 240 s. ISBN 807178-598-9.

55

KRCH, František David. Poruchy příjmu potravy. 2. vyd. aktualizované. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005. 255 s. ISBN 80-247-0840-X. KRCH, František David. Poruchy příjmu potravy : vymezení a terapie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. 238 s. ISBN 80-7169-627-7. LADISHOVÁ, Lorraine C. Strach z jídla : Jak odhalit anorexii a bulimii, Jak jim předcházet, Jak je léčit. 1. vyd. Ruţomberok : EPOS, 2006. 160 s. ISBN 80-89191-53-3. LEIBOLD, Gerhard. Mentální anorexie : příčiny, průběh a nové léčebné metody. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1995. 140 s. ISBN 80-205-0499-0. MALONEY, Michael; KRANZOVÁ, Rachel. O poruchách příjmu potravy. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 153 s. ISBN 80-7106-248-0. MARÁDOVÁ, Eva. Poruchy příjmu potravy. 1. vyd. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 32 s. ISBN 978-80-86991-09-2. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidruţených zdravotních problémů : MKN-10 : desátá revize. 2. vyd. aktualizované. Praha : Bomton Agency, 2008. XXX s. ISBN 978-80904259-0-3. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s. , 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. NOVÁK, Michal. Společnost, kultura a poruchy příjmu potravy. 1. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2010. 105 s. ISBN 978-80-7204-657-7. PAPEŢOVÁ, Hana. Anorexia nervosa : příručka pro všechny, kteří nemocí trpí - postiţené samotné, jejich rodiny, přátele, partnery a některé odborníky (učitele a lékaře první linie). 1. vyd. Praha : Psychiatrické centrum, 2000. 76 s. ISBN 80-85121-32-8.

56

PAPEŢOVÁ, Hana. Bulimia nervosa : příručka pro všechny, kteří nemocí trpí - postiţené samotné, jejich rodiny, přátele, partnery a některé odborníky (učitele a lékaře první linie). 1. vyd. Praha : Psychiatrické centrum, 2003. 109 s. ISBN 80-85121-81-6. PAPEŢOVÁ , Hana (ed.). Spektrum poruch příjmu potravy : Interdisciplinární přístup. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010. 424 s. ISBN 978-80-247-2425-6. Postupy v léčbě psychických poruch : algoritmy České neuropsychofarmakologické společnosti. 2., rev. vyd. Praha : Academia Medica Pragensis v nakl. Medical Tribune CZ, 2008. 616 s. ISBN 978-80-87135-10-5. SPECIANI, Attilio; SPECIANI , Luca. Anoressia e bulimia : fare pace con il cibo. 1. vyd. Firenze : Giunti Editore S.p.A, 2009. 127 s. ISBN 978-88-440-3657-7. STRAUSS, Anselm L.; CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody Zakotvené teorie. 1. vyd. Brno : Albert, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X. elektronické zdroje: BECHYŇOVÁ, B. Vyuţití práce s tělem u pacientek s poruchami příjmu potravy. Psychiatrie pro praxi : VII. mezioborová konference o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí

[online].

2009,

Suppl.

B,

[cit.

2011-03-07].

Dostupný

z

WWW:

. ISSN 978-80-87327-02-9. PAPEŢOVÁ, Hana. Nové terapeutické přístupy na 3. mezinárodní a mezioborové konferenci o poruchách příjmu potravy. Psychiatrie pro praxi [online]. 2001, 4., [cit. 2010-09-28]. Dostupný z WWW: . STÁRKOVÁ, Libuše. Kognitivně behaviorální terapie : praktické uţití v ordinaci pedopsychiatra. Psychiatrie pro praxi [online]. 2002, 6, [cit. 2011-02-07]. Dostupný z WWW: .

57

ZÁMEČNÍKOVÁ, Renata; HRDLIČKA, Michal. Farmakoterapie u mentální anorexie. Psychiatrie pro praxi [online]. 2003, 6, [cit. 2010-09-28]. Dostupný z WWW: .

58

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Příručka pro učitele o poruchách příjmu potravy Příloha č. 2: tabulka BMI Příloha č. 3: test EAT – 26 Příloha č. 4: ukázka jídelních záznamů

59

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Příručka pro učitele o poruchách příjmu potravy

60

Příloha č. 2: tabulka BMI

zdroj: http://www.vychovakezdravi.cz/download/image/bmi.gif

(odkaz vloţen dne: 10. 1. 2011)

61

Příloha č. 3: test EAT – 26 zdroj: http://www.montanamentalhealth.org/documents/eatingattitudestest.pdf (odkaz vloţen dne: 10. 1. 2011)

62

Příloha č. 4: ukázka jídelních záznamů

63