Masarykova univerzita v Brně TRADIČNÍ LIDOVÁ KULTURA VE VOLNÉM ČASE SOUČASNÉ RODINY. Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

TRADIČNÍ LIDOVÁ KULTURA VE VOLNÉM ČASE SOUČASNÉ RODINY Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. Tomáš Čech, Ph.D.

Bc. Helena Bízová

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně podle pokynů vedoucího práce a za použití uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

Helena Bízová 2

Ráda bych touto cestou poděkovala PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi, Ph.D., za odborné rady a čas, který mi věnoval. Děkuji Mgr. Karlu Mikulovi, řediteli Biskupského gymnázia v Brně, za zprostředkování kontaktu se studenty. Děkuji svým blízkým za pochopení a vstřícnost, díky kterým jsem mohla diplomovou práci dokončit.

Helena Bízová 3

Obsah Obsah ......................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................... 6 1.

Tradiční lidová kultura .................................................................................... 8 1.1.

Kultura v životě člověka........................................................................... 8

1.2.

Tradiční lidová kultura v současnosti ..................................................... 8

1.3.

Členění tradiční lidové kultury.............................................................. 10

1.3.1.

Tradiční lidová kultura nehmotná .................................................. 11

1.3.1.1.

Folklor........................................................................................... 11

1.3.1.2.

Lidová religiozita .......................................................................... 11

1.3.1.3.

Obyčejové tradice ......................................................................... 12

1.3.1.3.1. Kalendářní obyčeje ....................................................................... 12 1.3.1.3.2. Obyčeje a obřady spjaté se životním cyklem člověka ................... 12 1.3.1.3.3. Obyčeje, oslavy a slavnosti různých sociálních skupin ................ 12 1.3.1.3.4. Lokální slavnosti ........................................................................... 13 1.3.2.

2.

Tradiční lidová kultura hmotná ...................................................... 13

1.3.2.1.

Zaměstnání a forma obživy ........................................................... 13

1.3.2.2.

Sídlo, dům a bydlení...................................................................... 13

1.3.2.3.

Lidový oděv ................................................................................... 14

1.3.2.4.

Lidová strava ................................................................................ 14

1.3.2.5.

Doprava ........................................................................................ 14

1.3.2.6.

Obchod a trh ................................................................................. 15

1.3.2.7.

Výtvarná kultura ........................................................................... 15

Rodina .............................................................................................................. 16 2.1.

Rodina a rodinná výchova...................................................................... 16

2.2.

Rodina a socializace ................................................................................ 17

2.3.

Rodina a domov ...................................................................................... 18

2.4.

Širší rodina .............................................................................................. 19

2.5.

Rodina a vytváření hodnot..................................................................... 21

2.6.

Krize rodiny............................................................................................. 23

2.7.

Rodina a tradiční lidová kultura ........................................................... 24

4

3.

4.

5.

Volný čas .......................................................................................................... 27 3.1.

Význam volného času v životě člověka.................................................. 27

3.2.

Využívání volného času .......................................................................... 29

3.3.

Rodina a volný čas .................................................................................. 32

Tradiční lidová kultura ve volném čase rodiny............................................ 37 4.1.

Prvky nehmotné tradiční lidové kultury ve volném čase rodiny........ 42

4.2.

Prvky hmotné tradiční lidové kultury ve volném čase rodiny............ 46

4.3.

Současná nabídka aktivit a akcí v oblasti tradiční lidové kultury ..... 48

4.3.1.

Folklorní festivaly a další folklorní akce ............................................ 48

4.3.2.

Folklorní soubory................................................................................. 49

4.3.3.

Muzea ................................................................................................... 49

4.3.4.

Média .................................................................................................... 50

Empirická část................................................................................................. 52 5.1.

Cíl výzkumu............................................................................................. 52

5.2.

Hypotézy výzkumného projektu............................................................ 52

5.3.

Charakteristika zkoumaného souboru ................................................. 53

5.4.

Metoda výzkumu..................................................................................... 54

5.5.

Sběr dat .................................................................................................... 55

5.6.

Analýza výsledků šetření........................................................................ 56

5.6.1.

Faktografické údaje ............................................................................. 56

5.6.2.

Volný čas v rodině ................................................................................ 58

5.6.3.

Zájem o folklor a folklorní akce .......................................................... 60

5.6.4.

Tradiční lidová kultura ve volném čase rodin studentů ..................... 63

5.7.

Závěry šetření.......................................................................................... 82

Závěr ........................................................................................................................ 85 Resumé ..................................................................................................................... 87 Použitá literatura .................................................................................................... 88 Seznam grafů........................................................................................................... 95 Přílohy

5

Úvod „V lidových obřadech a ve folkloru, zejména v bohaté struktuře lidových slovních obrazů, opírajících se o každodenní zkušenost a vyvinutý pozorovací talent, jsou skryty informace o základních vztazích člověka k člověku, ke společnosti, k životu a ke světu.“ (Jančář, 1998, s. 13)

Tradiční lidová kultura je součástí kulturního bohatství každé země. Prvky hmotné i nehmotné lidové kultury zasahují více či méně do života každého člověka. Prvním a přirozeným společenským prostředím lidského jedince je rodina. Ta je jednou z nejvýznamnějších hodnot lidské společnosti. V rodině se předávají hodnoty z generace na generaci, rodina je místem, kde se předává kulturní dědictví. Každá rodina má svůj životní styl, pro který je charakteristické mimo jiné i využívání volného času.

Cílem diplomové práce je spojit tři oblasti – tradiční lidovou kulturu, rodinu a volný čas. V mnoha publikacích se dočteme o volném čase dětí, mládeže nebo dospělých. Objektem zájmu této práce je volný čas rodiny jako společenství, jako dynamické jednotky s mnoha vztahy. Cílem diplomové práce je zjistit, jestli a jakou úlohu hraje tradiční lidová kultura ve volném čase současné rodiny.

Čtenáře nejprve seznámím s oblastí tradiční lidové kultury, s významem kultury v životě člověka a s pojmy, které souvisí s oblastí lidové kultury. Nebude chybět stručné členění hmotné a nehmotné tradiční lidové kultury. Druhým tématem je rodina jako základní společenská jednotka – rodina jako místo rodinné výchovy, místo pro socializaci, místo pro předávání hodnot. Zajímat mě bude širší rodina i krize současné rodiny. Do vztahu dám rodinu a tradiční lidovou kulturu. Třetí velkou kapitolou je volný čas, jeho význam, využívání a postavení v rodině. Čtvrtý oddíl diplomové práce se zabývá spojením oblastí rodiny, volného času a tradiční lidové kultury. Hledá, které prvky lidové kultury mají místo v rodinném životě. K této části připojuji stručný výčet současné nabídky volnočasových aktivit pro rodiny z oblasti folklorního hnutí v České republice.

6

Předpoklad, že tradiční lidová kultura má místo ve volném čase současné rodiny, ověřuji v empirické části diplomové práce. V rámci výzkumného projektu jsem oslovila studenty Biskupského gymnázia v Brně. Zajímala mě struktura jejich rodin, zájem studentů o folklor a znalost projevů tradiční lidové kultury. Dále jsem se ptala na zájem rodin studentů o folklorní akce, návštěvu folklorního festivalu, lidového jarmarku a dalších aktivit.

Volbu tématu diplomové práce mi usnadnil fakt, že od roku 1998 pracuji jako redaktorka Radia Proglas, připravuji pro posluchače pořady s folklorní tématikou a oblastí tradiční lidové kultury se zabývám ve svém pracovním i volném čase. Při přípravě pořadů, při návštěvách folklorních festivalů a koncertů, při setkáních s lidmi si potvrzuji, že tradiční lidová kultura přináší do života člověka mnoho radosti, potěšení a povzbuzení. Život současného člověka a jeho rodiny je rychlý a plný každodenního stresu. Překonávat všednodennost a těžkosti pomáhají pěkné chvíle s hudbou, písněmi, vyprávěním, dobrým jídlem, setkáním přátel. K hezkým okamžikům života patří svátky a obřady, které vycházejí z lidové kultury.

Věřím, že mé postřehy a úvahy obohatí oblast sociální pedagogiky a budou inspirovat další pedagogy k hledání nových a podnětných vztahů mezi tradiční lidovou kulturou, rodinou a jejím volným časem.

7

1. Tradiční lidová kultura 1.1. Kultura v životě člověka

Kultura je chápána v nejširším slova smyslu jako protiváha přírody, jako vše, co vzniklo činností člověka. Průcha (2001, s. 31–33) uvádí, že lze v zásadě rozlišit dvě skupiny pojetí kultury. Podle širšího pojetí zahrnuje pojem kultura všechno, co vytváří lidská civilizace, tedy jednak materiální výsledky (obydlí, nástroje, oděvy, plodiny a další), jednak lidské duchovní výtvory (umění, náboženství, morálka, zvyky, politika, právo a jiné). Podle užšího pojetí je pojem kultura vztahován spíše k projevům lidského chování. Kulturou určitého společenství se tedy míní jeho zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti a další. V souvislosti s pojmem kultura se často objevuje ještě další výraz, a to kulturní vzorce. Rozumí se tím systém forem chování, hodnot a norem charakteristický pro danou společnost, který je obecně přejímán a napodobován, vstupuje do procesu socializace jedinců, reprodukuje se v kulturních výtvorech a stabilizuje se ve zvycích a obyčejích. Kulturní tradice je jen část výtvorů a vzorů lidské civilizace. Ta část, která se osvědčila natolik, že mohla být předána následujícím pokolením. Kulturní dědictví zpravidla podléhá určité idealizaci, stává se souborem jakýchsi nedotknutelných, posvátných hodnot, symbolů, spjatých s emocionálními prožitky, a právě tím se stává významným faktorem, který spojuje společenství, národ. Kulturní tradice představují proces a z něho vznikající stav předávání idejí, norem a pravidel chování z generace na generaci. Podle Řehořkové (1999, s. 9–12) je důležité poznávání místních tradic, kterými se liší jednotlivé kraje v rámci územního celku, země či státu. Masová kultura, šířená médii, místní tradice podstatně oslabuje.

1.2. Tradiční lidová kultura v současnosti

Jak už bylo uvedeno, nedílnou součástí života člověka je kultura. „Nezastupitelnou složkou národního kulturního dědictví i současné kultury jsou tradice lidové kultury, které mají všechny předpoklady, aby se staly významným činitelem při formování harmonické osobnosti člověka.“ (Frolec, 1980, s. 12) 8

Současný zájem o lidovou kulturu pramení nejenom z potřeby člověka cítit sounáležitost s určitým společenstvím, ale i z touhy poznat kořeny, které pomáhaly formovat naše vztahy k okolnímu světu. Jančář (2000, s. 7) píše: „Mnohé prvky lidové kultury v konfrontaci se současným způsobem života se samy o sobě mohou zdát zastaralé. Jejich význam spočívá především v hodnotách, které tradici přisuzujeme.“ Musil (2000, s. 86) poukazuje na to, že tradice je považována za sociální normu. Zpravidla se tradicí označuje předávání kulturních hodnot obsažených ve zvyklostech, obyčejích a zvycích v dějinném průběhu z generace na generaci. Předávání se děje různými způsoby a je do určité míry závazné. Národopisné bádání druhé poloviny 20. století položilo otázku smyslu tradic lidové kultury v životě soudobého člověka a společnosti. Frolcová (1997, s. 71) poukazuje na to, že historická zkušenost a výsledky terénních výzkumů v čase technické civilizace a kulturního pluralismu obrátily pozornost badatelů zvláště k tradicím sociální a duchovní kultury. Zatímco vnější a hmotné stránky kultury a způsobu života formují především civilizační trendy, pro jeho duchovní rozměr mají tradice lidové kultury smysl zdroje obecně lidských hodnot a identity. To jsou jevy, jejichž kořeny vznikají v dětství a jež mohou mít význam pro utváření vědomí domova. Najít kořeny v kultuře a tradici vlastní obce a regionu může být východiskem pro kladný a odpovědný vztah k tomuto místu, dodává Schauerová (1997, s. 7). Může být také stupínkem k budoucímu povědomí národnímu. Podívejme se na tradiční lidovou kulturu ještě z jiného úhlu. „V jejích projevech, jako jsou zvyky, písně, vyprávění a další, je zakódováno etické poselství.“ (Krist, 1998, s. 5). Podle autora se soudobá multikulturní společnost neobejde bez etických hodnot, jakými jsou láska k bližnímu,

čestnost, altruismus,

pravdomluvnost, velkomyslnost, statečnost a další. Tyto a další ctnosti nejsou ovšem lidskému jedinci vrozeny, nýbrž se jim učí od nejútlejšího mládí, mimo jiné prostřednictvím říkadel, písní, pohádek, zvyků a obyčejů, které jsou součástí tradiční lidové kultury. V souvislosti s tradiční lidovou kulturou je třeba uvést ještě jednu skutečnost. Jančář (2006, s. 19) upozorňuje, že lidové tradice, stejně jako celá kultura, mají vedle své vnitřní hodnoty také ekonomickou hodnotu, která z nich činí předmět tržních sil. Tak jako lidová řemesla a projevy, které nazýváme lidová umělecká výroba, tak také folklorní festivaly se staly předmětem zájmu turismu, který je svou 9

masovostí a často nedostatečnou informovaností jednou z příčin deformace kulturního dědictví. Přesto těmto projevům folklorismu1 nelze upřít důležité místo v kulturním životě současné společnosti. Paradoxně právě folklorismus zachoval určité jevy tradiční kultury v jejich regionálních, národních nebo etnických hranicích a přispívá tak k jejich uchovávání. „Lidové umění je projevem zdraví národa, jeho bytostné síly a svěžesti, tvůrčích schopností. Převládne-li v národě netvůrčí, konzumní způsob života, odrazí se to především v zániku lidového umění. Naše současná výchova se nemůže zříkat tradic, které jsou zdravé a na něž může být hrda a hrdě na ně navazovat.“ (Řehořová, 1993, s. 15).

1.3. Členění tradiční lidové kultury Předmětem tradiční lidové kultury2 jsou projevy národů, národností a etnických skupin žijících na území České republiky. V jednotlivých regionech, městských a vesnických společenstvích a společenských vrstvách se vyskytují nerovnoměrně. Tradice je obecně vnímána ve dvou rovinách – jako kulturní dědictví a jako nepřetržité přebírání hodnot z generace na generaci. Na jedné straně se tak označuje stav kultury, jejíž část tvoří zděděné kulturní technologie a návyky, na straně druhé samotný proces, historický tok kultury, v němž se produktivní kulturní jevy neustále předávají, vyvíjejí a neproduktivní zanikají. Lidovost kultury se obvykle spojuje s tradičností a s nejširšími společenskými vrstvami – lidem. Za tvůrce byli považováni neprofesionální a obvykle neznámí, anonymní jednotlivci, za nositele této kultury pak menší sociální jednotky a lokální společenství. Projevy tradiční lidové kultury se dochovaly jako hmotné artefakty či jako nehmotné duchovní statky nebo sociální jevy, které jsou nepsanou tradicí v rodinách a lokálních nebo širších kulturních společenstvích. 1 Přenášení jevů lidové kultury z původního života do jiného kontextu, často s novými funkcemi. Do folklorismu se řadí jak využívání lidové písně, hudby, tance, slovesných projevů či obřadního folkloru, tak také celá škála projevů, které vycházejí i z jiných oblastí lidové kultury. 2 www.lidovakultura.cz: Identifikace a dokumentace jevů tradiční lidové kultury v České republice (Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, schválená vládou pod č. 571/2003, ukládá jako východiskovou úlohu identifikaci jevů tradiční lidové kultury. Identifikace ve zmíněné koncepci znamená vytvoření informačního systému, který má poskytnout přehled o výskytu a stavu živých artefaktů tradiční lidové kultury ve všech regionech České republiky. Součástí záměru je heslář tradiční lidové kultury v ČR.

10

S oblastí

tradiční

lidové

kultury

bezprostředně

souvisí

také

folklorismus. V něm se jedná o přenášení jevů lidové kultury z původního života do jiného kontextu, často s novými funkcemi. Do folklorismu se řadí jak využívání lidové písně, hudby, tance, slovesných projevů či obřadního folkloru, tak také celá škála projevů, které vycházejí i z jiných oblastí lidové kultury – např. využívání krojů v práci folklorních souborů, uplatnění lidových výtvarných prvků (krajka, výšivka,

lidové

umělecké

řemeslo)

v

nepůvodním

prostředí,

inspirace

v architektuře, malířství, sochařství, ale i v účelové výtvarné činnosti pro folklorní festivaly a folklorní soubory.

1.3.1. Tradiční lidová kultura nehmotná3

Nemateriální kultura je souhrnem složek, které uspokojují duchovní potřeby člověka. Pro systematizaci a další zpracování jednotlivých témat bylo zvoleno níže uvedené členění. 1.3.1.1. Folklor Folklor lze definovat jako soubor kulturních jevů realizovaných formou ústní, hudebně-zpěvní, herní, taneční a dramatické přímé neboli kontaktní komunikace. Konkrétně se vyděluje folklor slovesný (lidová próza a lidová poezie), hudební (písně, zpěv, instrumentální hudba – hudební nástroje, výrobci, muzikanti, hudební příležitosti), taneční, dětský a lidové divadlo. 1.3.1.2. Lidová religiozita V komplexu lidové religiozity v českých zemích je možné rozeznat dva základní inspirační zdroje. Roli prvního zdroje hraje křesťanství, kdy se lidová religiozita rozvíjí v rámci křesťanských pojmů a předpokladů. V druhém případě se religiozita nerozvíjí pod jednotným pojmoslovím. To, co ji spojuje, je přesvědčení o možnosti přímého nebo zprostředkovaného vyjevování a ovlivňování budoucnosti. Do této oblasti se řadí například lidová religiozita ve spojení s kalendářem církevního roku (návštěva poutního místa, náboženské průvody a procesí nebo 3 Autoři internetových stránek www.lidovakultura.cz uvádějí u hesláře nehmotné lidové kultuře tuto literaturu: Jeřábek, R. Kultura materiální, duchovní a sociální: antikvovaná trichotomie. Národopisná revue, 2000, roč. 10, č. 5-6. ISSN: 0862-8351.; Jančář, J., et al. Lidová kultura na Moravě, Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. 373 s. ISBN 80-86156-31-1.; BOTÍK, J. Encyklopédia ludovej kultúry Slovenska I. Bratislava: Veda, 1995. 454 s. ISBN: 80-224-0234-6.; BOTÍK, J. Encyklopédia ludovej kultúry Slovenska II. Bratislava: Veda, 1995. 418 s. ISBN: 80-224-0235-4.

11

svátky světců), lidová religiozita v souvislosti s projevy materiální kultury (předměty sloužící k vyjádření osobní zbožnosti, betlémy atd.), folklorní útvary spojené s účastí na pouti či procesí (písně, hudba, vyprávění). 1.3.1.3. Obyčejové tradice Lidové obyčeje se vyznačují poměrnou stabilitou. Příznačným rysem obyčejů je jejich synkretická povaha, kdy vedle relativně starých prvků působí jevy nové, překrývají se kulturní prvky náležející různým dobám. Obyčej chápeme v obecném smyslu jako tradicí určený způsob chování, který je v daném společenství všeobecně přijatý, rozšířený a ustálený; uplatňuje se v opakovaných situacích každodenního života, ale zejména při významných momentech života člověka, společnosti, přírody; je součástí systému společenské komunikace. Svátky jsou

stabilizovanou

kulturní

formou

společenského

a

rodinného

života.

K obyčejovým tradicím se obrací další části diplomové práce, proto je zde uveden podrobnější přehled. 1.3.1.3.1. Kalendářní obyčeje Tyto obyčeje jsou vázány na cyklus života přírody v běhu roku, na svátky církevních světců v kalendáři a na občanské svátky v kalendáři. Patří sem obyčeje konce masopustu, jarní a velikonoční obyčeje (velikonoční klepání, pečivo a pomlázka, zdobení vajíček a další), májové obyčeje, svatodušní svátky a letnice, božítělové obyčeje, výroční ohně, posvícení a hody (tradiční slavnosti obce vázané ke dni patrona kostela), sklizňové slavnosti, advent (obchůzky barborek a lucek, mikulášské pečivo atd.) a Vánoce (zdobení vánočního stromu, štědrovečerní pokrmy, svěcení vína a jiné). 1.3.1.3.2. Obyčeje a obřady spjaté se životním cyklem člověka Řadí se sem obyčeje při narození, obyčeje při svatbě (zásnuby, svatební atributy, svatební průvod, žehnání rodičů, pečivo, svatební hostina, čepení nevěsty a další), oslavy životních jubileí a významných událostí a obyčeje spjaté se smrtí a pohřbem. 1.3.1.3.3. Obyčeje, oslavy a slavnosti různých sociálních skupin Autoři sem řadí především studentské obyčeje, besedy seniorů, sjezdy rodáků, zpěvácké slavnosti a obyčeje zájmových spolků a sdružení.

12

1.3.1.3.4. Lokální slavnosti Do této poslední skupiny obyčejových tradic se počítají slavnosti vycházející z místního specifika – místní folklorní slavnosti, vinobraní a další.

1.3.2. Tradiční lidová kultura hmotná4

Chápeme ji jako nedílnou součást tradiční lidové kultury zahrnující soubor hmotných

artefaktů,

technologických

postupů

a

mezigenerační

transmisí

předávaných znalostí a zkušeností, pomocí kterých člověk zajišťoval své základní životní potřeby, tj. obživu a ochranu před nepříznivým přírodním prostředím. K charakteristickým znakům hmotných artefaktů náleželo použití místních přírodních materiálů, samozásobitelství, lokální a regionální specifičnost. 1.3.2.1. Zaměstnání a forma obživy Zemědělství, starším označením polní hospodářství, patří mezi nejstarší formy zajišťování obživy. Jeho podstatou je umělá a záměrná činnost orientovaná na pěstování rostlin, chov dobytka a další aktivity, jejíž snahou je získání potravin – jedlé části rostlin, maso, mléko, vejce a další produkty využitelné v životě jedince a společnosti. Řadí se sem zemědělství (pěstování plodin, chovatelství, salašnictví, včelařství, ovocnictví, vinařství, chmelařství) a chov dobytka, lov (rybolov, myslivost) a hlavně lidová výroba. Lidová výroba je definována jako souhrn rukodělných výrob, proměnlivých časově, místně, etnicky a ekonomicky, jež lidové kultuře vtiskují osobité rysy z hlediska výrobního, výtvarného a společenského a jsou pro ni v daném období a oblasti typické. Znakem tradiční lidové výroby je mimo jiné rukodělnost, tedy úzká vazba výrobce s materiálem, důraz na funkčnost výrobků a užívání tradičních technologií. Druhy lidových výrob podle materiálu jsou přírodní pletiva, dřevo, textil a oděv, kůže, kovy, kámen a další. 1.3.2.2. Sídlo, dům a bydlení Sídlo představuje společensko-hospodářskou jednotku, v níž žijí a pracují lidé. Podle půdorysné struktury se sídla dělí do několika sídelních typů, jež 4 Autoři internetových stránek www.lidovakultura.cz uvádějí u hesláře hmotné lidové kultuře tuto literaturu: Jančář, J., et al. Lidová kultura na Moravě, Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. 373 s. ISBN 80-86156-31-1.; Československá vlastivěda, řada II. Národopis. Praha 1936.; Československá vlastivěda. Díl 3. Lidová kultura. Praha: Orbis, 1968.

13

souvisejí s tvarem plužiny a se způsobem a dobou založení sídel. Domem rozumíme obytnou jednotku s příslušným hospodářským dvorem. Stavební materiál byl dán místními přírodními zdroji, podle toho na našem území rozlišujeme oblasti domu hliněného, dřevěného, kamenného a smíšeného. Na ochraně jednotlivých objektů i na plošné ochraně sídel se podílí státní památková péče. Tato oblast se dále člení na kategorie: kulturní krajina (přírodní prostředí a sídlo), vesnice a venkovské město (obydlí, sakrální stavby a objekty), usedlost (dvůr, hospodářské stavby), stavební materiál, vlastní bydlení a další. 1.3.2.3. Lidový oděv Lidový oděv je soubor oděvních součástek lidové komunity, především venkovského obyvatelstva, vyznačující se několika rysy, zvláště tendencí k zachování lokální a regionální specifičnosti. Kromě pojmu lidový oděv je velmi rozšířen termín kroj nebo lidový kroj, který se vztahuje především ke sváteční a obřadní podobě oděvu. Rozlišují se oděvní typy (soubor oděvních kompletů s převahou totožných charakteristických prvků rozvíjející se nezávisle na regionech) a regionální typy (jednotícím prvkem je především střih), které zahrnují často množství variant. Oděv se dělí také na různé druhy, a to podle pohlaví a věku na mužský, ženský a dětský, podle ročních období na letní a zimní, podle funkce na obřadní, sváteční, polosváteční, všední a pracovní. 1.3.2.4. Lidová strava Pod tímto pojmem se rozumí pokrmy a nápoje připravované a konzumované ve vesnickém prostředí zemědělci i drobnými řemeslníky, v městském prostředí pak dělnickými vrstvami zhruba do poloviny 20. století. V minulosti měl rozhodující vliv na charakter lidové stravy způsob získávání surovin, jejich sortiment, dostupnost a možnosti uchování pro přípravu jídel pro všední i sváteční příležitosti. Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím podobu jídelníčku byl způsob přípravy jídel a zpracování surovin. V neposlední řadě skladbu jídelníčku ovlivňovaly rodinné tradice, krajové zvyklosti, společenské tradice a další. 1.3.2.5. Doprava Řadíme sem transport surovin a produktů v rámci usedlosti, obce nebo regionu i mimo ně a jeho formy. Její existenci umožňovala základní dopravní síť tvořená pozemními komunikacemi (vozové cesty, chodníky) a vodními cestami.

14

K nejjednodušším formám transportu břemen sloužily jednoduché pomůcky z přírodních materiálů, jako plachta, koš, nůše, krosna, sotor. K pravidelné i příležitostné dopravě nákladu a osob sloužily saně (v zimním i letním období), jednokolé a dvoukolé dopravní prostředky dělené dle konstrukce i účelu, k nimž byly upotřebeny. 1.3.2.6. Obchod a trh Rozumíme

tím

výměnu

zemědělských

a

řemeslných

produktů

v hospodářském systému tradičních společenství. Za nejjednodušší lze považovat naturální směnu mezi jednotlivými producenty, jinou formu zastupoval přímý prodej zemědělského produktu či řemeslnického výrobku na rolnické usedlosti. Především v městských centrech se odehrával prodej prostřednictvím trhů. 1.3.2.7.Výtvarná kultura Patří do ní následující kategorie výtvarného projevu: Tradiční lidové umění (aktivní výtvarné vyjadřování lidových vrstev, lidový tvůrce pracuje především pro sebe a blízké okolí), zlidovělé umění (vytvářeno jedinci obdařenými určitými schopnostmi a školenými v této činnosti – malby na skle, keramika, nábytek), amatérské umění (představují projevy neškolených jedinců s výtvarnými ambicemi, které se realizují po vzoru slohového umění v oborech kresba, grafika, malba, plastika a kombinovaná technika), inzitní (naivní) umění (zvláštní druh výtvarného projevu neškolených jedinců, který má určité osobité formální rysy), masový a folklorní kýč (pod pojem lze zařadit produkty masové kultury, které se ujaly v prostředí širokých vrstev; zužitkovávají tradiční výtvarné hodnoty a pro lidové prostředí charakteristické projevy v podobě laciných náhražek) a kutilství (charakterizuje je záliba v drobné rukodělné činnosti a je rozšířeno ve velké části populace, k čemuž napomáhá popularizace mediálními prostředky).

15

2. Rodina Stručně jsme se seznámili s tradiční lidovou kulturou. Druhou oblastí zájmu diplomové práce je rodina jako nejstarší společenská instituce a jako důležité a významné prostředí člověka. „Rodinné prostředí působí na základní psychické, tělesné a sociální charakteristiky vývoje dítěte od narození až do dospělosti. Zejména ovlivňuje jazykovou a komunikační kompetenci dítěte, jeho kognitivní a emoční vývoj, postoje, předsudky a hodnotovou orientaci.“ (Mareš, Průcha, Walterová, 2001, s. 203)

2.1. Rodina a rodinná výchova

Rodina má nezastupitelné místo při výchově a má význam pro harmonický vývoj dítěte. Z pohledu sociální pedagogiky je rodina přirozeným prostředím výchovy. Špičák (1993, s. 18) rodinu charakterizuje jako sociální skupinu, která představuje určitý útvar společnosti s poměrně malým počtem vztahů mezi členy rodiny. Nejsou to však jen vztahy jednotlivců, ale také vztahy generací uvnitř rodiny, tedy vztahy mužských a ženských členů rodiny navzájem. Souhrn všech těchto vztahů tvoří obsah toho, co se nazývá rodinným soužitím. To je určeno společnými rodinnými činnostmi, zejména společnou prací, jídlem, hrami, rekreací, ale také společnými zájmy a společnými překážkami. Rodinné prostředí je považováno v lidském společenství za nejvýznamnější zdroj vlivů formujících vývoj jedince. Škrabánková (2004, s. 40–41) doplňuje, že rodinné prostředí významně posiluje sebeúctu tak, že v něm jsou všichni jeden druhému vzorem. Rodina se tak může přímo i zprostředkovaně podílet na předávání kulturních hodnot, jejichž poznání orientuje osobnost správným směrem. Z pohledu pedagogiky je rodina místem, kde se jedinci dostává přirozenou formou četných podnětů a zkušeností, kde se na každém kroku učí přístupu ke skutečnosti a kde si osvojuje základy svého sociálního chování. „Rodinná výchova se uskutečňuje mnoha prostředky. Jedním z nich je obsah rodinného života. To jsou společné zájmy, které rodina sleduje, společná účast na činnostech nejrůznější povahy. Rodina může mnoho učinit tím, že svým členům umožní poznávat krásy vlasti, poznávat její minulé i současné hodnoty materiální i kulturní. 16

V rodinných podmínkách se velmi často u jedince probouzejí první umělecké zájmy.“ (Jůva, 1997, s. 99) Výčet rysů rodinné výchovy, které ovlivňují výchovu osobnosti, podává Pelikán (1995, s. 188): - Milující, laskavé, chápající, ale přitom nenáročné působení na osobnost. - Přednost má výchova akční ve společných činnostech před výchovou verbální; významná je otevřená atmosféra, která dává pocit jistoty. - Rodina je primárním prostředím pro získávání sociální zkušenosti v komunikaci s druhými, kde se děti učí respektovat druhé, tolerovat je, chápat a pomáhat potřebným. - Rodina je také primárním prostředím, které působí na utváření obrazu světa ve vědomí dítěte, systému hodnot a preferencí, životní orientace. Sociologie popisuje rodinu jako primární skupinu, v níž se nejen od narození formuje osobnost dítěte, ale v níž prožíváme všechny fáze svého života. Nejprve se jedinec rodí a vyrůstá v rodině orientační. Později zakládá rodinu reprodukční, ve které přebírá rodičovské role. Nejvýrazněji člověka ovlivňuje rodina nukleární, tvořená rodiči a dětmi. Havlík (2002, s. 67) doplňuje, že významné funkce zastává i rodina širší, zahrnující i prarodiče, sourozence a další příbuzné. Z psychologického hlediska je rodina ze všech institucí nejlépe vybavena k tomu, aby byla intimním společenstvím, prostředím, kde se lidé vzájemně potřebují, a v tom smyslu, že ve společenském soužití nejsnáze dochází k vzájemnému uspokojování potřeb psychologické a sociální povahy. Šturma (1995, s. 40–41) považuje za klíčové potřebu náležitého přísunu podnětů zvenku, potřebu smysluplného světa a řádu, potřebu životní jistoty a lásky, potřebu identity a potřebu otevřené budoucnosti.

2.2. Rodina a socializace

Vraťme se ještě jednou k sociologii, která se zabývá socializací. Tímto procesem se jedinec stává z biologického tvora člověkem – kulturní a sociální bytostí, která jedná v rámci jisté tolerance podle uznávaných pravidel, směřuje své chování k společensky přijatým hodnotám a plní očekávání, role. Havlík (2002, s. 43) zdůrazňuje, že nejranějším obdobím tohoto procesu je primární socializace, během níž si dítě vštěpuje základní návyky v citově nabitém bezprostředním světě 17

rodiny. Socializace není prostým přejímáním hodnot a norem dospělých. Zvláště v pubertě procházejí kritickým zhodnocováním. Socializace je oboustranný proces. Socializaci vždy spojujeme s fungováním rodiny, v níž se nejen od narození formuje osobnost dítěte, ale v níž prožíváme všechny fáze života. Socializace se realizuje zejména v průběhu mezilidských vztahů. Důležitou roli v rodině hrají také sourozenci. Podle Kvapilové (1996, s. 21) lze říci, že přítomnost sourozenců usnadňuje socializační proces, neboť dítě už ve vlastní rodině navazuje vrstevnické vztahy a učí se tak rolím, které jej budou celoživotně provázet. Rodina je důležitá také v dospělosti. „V době plných reprodukčních sil má jedinec dokázat propojit rodinu původní a prokreační, být zároveň v roli dítěte i rodiče. Dospělý jedinec se učí být schopen dávat se, pečovat o ostatní, vytvořit rodinné zázemí svým dětem, rodičům, realizovat životní plány, dosáhnout pocitu spokojenosti, smysluplnosti. Rodina poskytuje vztahový rámec, soukromí, blízkost a trvalost. V období stárnutí a stáří je to opět rodina pečující, poskytující zázemí a pomoc, pocit sounáležitosti a životní kontinuity, smyslu života.“ (Slaměník, Výrost, 1998, s. 338–339)

2.3. Rodina a domov

Mezi jednu z velmi důležitých psychických potřeb dítěte patří jeho pevné zakotvení v životě. Každé dítě potřebuje někam patřit – k lidem, místům, věcem. To vše spoluvytváří jeho identitu. Mertin (2007, s. 32–33) poukazuje na to, že k posilování identity jedince patří i znalost vlastní i rodinné minulosti. Zejména prarodiče by měli zprostředkovat vnoučatům dětství rodičů i své vlastní. Domov jako sociální prostředí definuje Kučerová (1997, s. 9): „Je to maximálně polidštěný prostor, proteplený nejdůvěrnějšími a nejvroucnějšími vztahy lidí, kteří jsou si nejbližší, neopakovatelní a nenahraditelní. Domov uspokojuje potřebu bezpečí, útočiště, trvalé solidarity a laskavé dobroty v sociálním světě, který jedince ohrožuje svou chladnou anonymitou, necitelností a agresivitou.“ Rodinné prostředí je zázemím, ve kterém trvale přežívají city náklonnosti, lásky, sympatie, solidarity, a v němž jsou dospělí přirozeně sdílní, družní, laskaví a starostliví. Schauerová (1997, s. 11–12) konstatuje, že pojem domov je synonymem slova rodina. Rodina je základním kulturním vzorem pro sociální vztahy 18

i pro vytváření hodnotové orientace, tedy i pro vytváření pojetí domova. Dítě přijímá domov tak, jak jej vytváří dospělý. Vychovatel, tedy rodič, je také tím, kdo určuje, jak se dítě, vzhledem ke svému vývoji, může podílet na vytváření jednotlivých atributů domova. Spojování domova s lidmi, především s rodinou, patří k nejtypičtějším dětským vyjádřením5. Autorka (Schauerová, 1997, s. 19–23) dále uvádí, že děti zdůrazňují a chápou rodinu jako hodnotu, uvědomují si význam rodiny pro svůj život. Rodinné vztahy uvádějí ve třech rovinách – láska k rodičům, láska dětí k rodičům a vzájemná láska mezi členy rodiny. S kladnými vztahy členů rodiny děti spojují atmosféru domova. Kontakty s blízkými lidmi v rodině nabývají kvality a významu při společných činnostech, ať je to povídání, hra nebo společná práce. K zvláště ceněným okamžikům společného rodinného pobývání patří oslavy narozenin, Vánoc a Velikonoc. Děti vyjadřují radost z toho, že jsou všichni pohromadě, i z toho, že prožívají silněji city vzájemné lásky a rodičovské péče. Z hlediska psychologie dítěte zkoumá Čačka (1997, s. 109–112) celkovou atmosféru rodiny. Ta může být buď činorodá a aktivní, nebo spíše pochmurná a nudná. V každém případě však rodina poskytuje dítěti od počátku nejmocnější podněty pro rozvoj poznání, osvojování povinností i návyků a zůstává také nejvýznamnější školou mezilidských vztahů. Rodinná atmosféra přinášející dítěti pocit bezpečí, pohody a štěstí nejvíce usnadňuje výchovné ovlivňování i snahu dítěte po nápodobě rodičů. „V rodině však nevychovává jen matka a otec, ale celková rodinná atmosféra. Její součástí je i soužití sourozenců, které je také významných vývojovým faktorem rozvíjející se osobnosti dítěte. Ve vzájemném kontaktu zpravidla prožívají celé dětství i dospívání.“ (Čačka, 1997, s. 112)

2.4. Širší rodina

Už na několika místech diplomové práce bylo uvedeno, že pro harmonický vývoj jedince je významná širší rodina. Zákon o rodině uznává pouze rodinu dvougenerační. Prarodiče ke svým vnukům zákonný vztah nemají, fakticky a psychologicky ovšem do rodiny patří a jsou v ní celkem významným činitelem.

5 Výzkum z let 1996-1997, proběhl na základních školách a víceletých gymnáziích v patnácti vybraných lokalitách Moravy a Slezska, a to ve městech i vesnicích. Respondenty byly děti ve věku 10-13 let, tedy převážně děti středního školního věku. Zkoumaný vzorek představuje celkem 534 dětí, tj. 302 děvčata a 232 chlapci, z toho 179 dětí z folklorních souborů.

19

Matějček (1992, s. 96–99) upozorňuje, že je to navíc činitel osobitý s velmi pestrou paletou vztahů. Významná je role prarodičů jako opatrovníků dítěte v době, kdy rodiče takzvaně „nemají čas“. Jde o hlídání, o dopravu dítěte do školky nebo školy, do zájmových kroužků. Chvátalová (2002, s. 14) doplňuje, že mezigeneračním soužitím nerozumíme pouze to, že spolu generace musejí bydlet v jednom bytě nebo domě. Jde zvláště o kontakty a o komunikaci. To jsou věci, které nikdo nemůže nikomu nařídit, ale ve výchově dětí by se na to mělo myslet odmalinka. Jde samozřejmě o oboustranně prospěšné vztahy. „Kontinuálně jsou udržovány mezigenerační kontakty většinou jen mezi dvěma generacemi – dětmi a rodiči. Prarodiče často žijí samostatně, nesdílejí společnou domácnost a kontakty dětí s prarodiči jsou vázány na zprostředkovávání střední generací. Možnost kontaktu prarodičů s dětmi je oboustranně velmi důležitá.“ (Slaměník, Výrost, 1998, s. 306) Prarodiče přinášejí do výchovy dětí klid, moudrost, schopnost trpělivě naslouchat, toleranci, nadhled a děti jim poskytují pocit sounáležitosti, životní kontinuity, spontánnosti, veselí a vzpomínky na vlastní dětství. Babičky jsou důležité i proto, že už mívají jiné životní tempo než rodiče, víc zkušeností, času, jsou trpělivé, vlídné, klidné, rozumné, ochotnější déle a často si s dětmi vyprávět, jak to bývalo. U babičky s dědou se děti nikdy nenudí. Prarodiče jsou pro děti neocenitelným zdrojem poznání a předávání zkušeností a jejich role je v tomto ohledu nenahraditelná. A pro prarodiče jsou zase obohacením a zpestřením vnoučata. „A jsou to často babičky a dědové, kteří spoluvytvářejí dítěti to, co se nazývá poezie dětství. Mají totiž čas. A to nejen na povídání příběhů z dětství, ale čas obecně. Nespěchají, bývají trpělivější a klidnější. Vědí, že čas je třeba prožívat teď. V tomto si se svými vnuky dobře rozumějí.“ (Kavale-Pazlarová, 1998, s. 11) Národní zpráva o rodině6 potvrdila blízké mezigenerační vztahy, vysoké ocenění mezigenerační solidarity i ochotu vzájemně si pomáhat a poskytovat podporu v rámci širší rodiny. Současně se však potvrzuje tendence k nezávislosti jednotlivých generací prokazující se samostatným bydlením nukleárních rodin a dospělých jedinců (Národní zpráva, s. 57–58). Mnozí prarodiče překypují při rozdělování času svým vnukům hojností a jsou rozmařilí i při vymýšlení her. Většinou jsou velkorysí. I ubývání jejich vlastních sil podmiňuje vlídnější posuzování slabostí, rozmarů a osobitosti dětí. Skrze tuto dobrotu roste v dítěti obraz 6 Národní zpráva o rodině z roku 2004, vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, www.mpsv.cz

20

důvěry, cítí jednotu se světem, ve kterém se cítí dobře. Prarodiče vnášejí do dětské duše vřelost. Svým vyprávěním spojují životy vnuků s předešlými generacemi, s rodinnou a společenskou historií (Hauserová-Schönerová, 1996, s. 9–10). Vztah prarodičů a vnoučat má většinou silný emocionální charakter. Souvisí to jednak s časovým odstupem a určité také s tím, že vnější tlak na starší prarodiče a vnuky je menší než u střední generace. Autorka dále uvádí: „Prarodiče už nemusejí mít strach, že by ekonomicky ztroskotali, mají za sebou konkurenční tlak v zaměstnání, vnoučata pro ně mohou být zdrojem radosti. Vnoučata podněcují v prarodičích hravé prvky a naplňují je hrdostí. Poskytují prarodičům pocit důležitosti a užitečnosti.“ (Hauserová-Schönerová, 1996, s. 69) I když jsou podle odborníků mezigenerační kontakty důležité, Národní koncepce rodinné politiky7 upozorňuje, že jedním ze záporných společenských rysů je vnímání starší generace jako nepotřebné a nesamostatné komunity. Mezigenerační solidarita a rodinná pospolitost upadá. Prarodiče jsou v rodinách často vnímáni jako zátěž. Vztahy s prarodiči se oslabují. Velmi negativním důsledkem může být předávání nežádoucích vzorců chování dětem, které jsou svědky nevhodného jednání rodičů s prarodiči. Nedostatek generačního porozumění vede k tomu, že se lidé cítí izolováni, vzdáleni od svých kořenů a tím i od své nejhlubší podstaty. Na konci této kapitoly nahlédněme ještě jednou do Národní koncepce rodinné politiky8. Ta rodinu chápe šíře, nejen jako nukleární rodinu, a zahrnuje též soužití dalších generací (s. 17). Hovoří o soudržné rodině, která stále představuje důležitý zdroj ochrany při nepříznivé situaci, naplňuje emocionální a vztahové potřeby ohroženého jednotlivce. V soudržné rodině jsou její členové schopni zvládat vyšší míru zátěže. Dosahují lepších výsledků v oblasti vývoje emočního a vzdělanostního.

2.5. Rodina a vytváření hodnot

Pro pochopení vztahu rodiny, volného času a tradiční lidové kultury potřebujeme ještě nalézt vztah mezi rodinou a vytvářením hodnot. V rodině si jedinec osvojuje hodnoty, to znamená, že se přihlásí k určitým hodnotám. Prudký 7 Vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2005, www.mpsv.cz 8 www.mpsv.cz, 2005

21

(2004, s. 8) uvádí, že pojem hodnota je vždy spojen s postižením významu objektu, který jedinec či skupina tomuto objektu přikládá. A jde o významy podstatné, vyjadřující obsah a výhru daného objektu v očích toho, kdo jej hodnotí. Hodnota je přijaté sdělení o důležitosti něčeho či někoho. To, co je mezi přijatými hodnotami nejdůležitější, to je také jedním z nejvýznamnějších zdrojů motivace a zaměření chování, zdrojem spokojenosti či nespokojenosti, zdrojem sociálního uspokojení, soudržnosti či naopak napětí a sociálního vylučování a odmítání. Dorotíková (1997, s. 14–15) doplňuje, že se smyslem pro hodnoty se člověk nerodí, vytváří si ho postupně od mládí po celý život. Hodnotový systém se vytváří osobními příklady, životními vzory a dalšími způsoby praktikovanými v každodenním životě, to znamená i v prostředí rodiny. Při vnímání hodnot nejde jen o nalezení vztahu k hodnotám, jež jsou považovány za pozitivní, ale také k hodnotám negativním. Zejména děti potřebují mít vyhraněné představy o tom, co je dobré, i o tom, co je špatné. Každá rodina má svoje hodnoty. „Pro soubor rodinných etických norem existuje výraz rodinný kodex, který na jedné straně slouží jako sklad zkušeností dané rodiny a na druhé straně je vodítkem při utváření běžného chování rodiny. Rodina demonstruje uznávané hodnoty například v předmětech, které vlastní a považuje za důležité. Jednoduše se dá hodnotová konfigurace rodiny zjistit otázkou, jak rodina tráví volný čas – večery, víkendy a prázdniny.“ (Matoušek, 1997, s. 41–42) Výzkumy z poslední třetiny 20. století (Musil, 2000, s. 85) prokázaly, že hodnotová orientace dětí a mladistvých je v procesu utváření jejich sebepojetí v normálních

výchovných

rodinných

podmínkách

podmíněna

především

hodnotovým zaměřením rodičů. Nukleární rodina zajišťuje loajalitu svých členů vůči společensky významným hodnotám a přenos těchto hodnot na další generace. Rodinná výchova je procesem rozpoznávání, přijímání a osvojování sociálních zvyků, názorů o hodnotách, názorů o správnosti jednání. V láskyplném prostředí rodinného domova, které umožňuje prožitek štěstí, je dítě vedeno k poznání dávných a neměnných hodnot obsažených ve zvycích a obyčejích a projevených různými způsoby. Dítě si tyto hodnoty postupně osvojuje, ztotožňuje se s nimi a tak se stává samo nositelem tradice.

22

2.6. Krize rodiny

Sledovali jsme úvahy odborníků různých oblastí nad významem rodiny. Rodina je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu nejvýznamnější jednotkou společnosti. Národní koncepce rodinné politiky9 však konstatuje, že česká rodina slábne. Spolu s ní dochází k oslabování soudržnosti jejích jednotlivých členů. Oslabování funkčnosti a role rodiny po roce 1989 způsobilo na jednu stranu mnoho protirodinných tlaků – média, konzumní orientace – a nových rizik – chudoby, nezaměstnanosti, a nadto bylo ovlivněno postupnými změnami rozdělení rolí muže a ženy v rodině, zejména oslabenou rolí muže jako živitele a otce. Z hlediska postavení žen na trhu práce došlo ke změnám ve smyslu jejich větší emancipace. Stávající situaci dokresluje i vysoká úroveň rozvodovosti a vysoký podíl neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi. Mühlpacher (2003, s. 46–48) poukazuje na to, že společenské změny, které koncem minulého století nastaly, jsou součástí celosvětového kontextu vývojových změn ekonomických, politických, sociálních a kulturních. V důsledku zvýšené pracovní zatíženosti se zákonitě dostavuje únava až vyčerpání rodičů. Kvůli tomu dochází k zúžení rodičovské péče, která se omezí na zabezpečení materiálních požadavků, na organizační chod rodiny a jeho kontrolu. Uspěchanost vede rodiče k soustředění se na řešení a nápravu vzniklého problému, ale je opomíjeno hledání příčin. V rodinách ubývá možností individualizovaných projevů emocí, schopností je sdílet, komunikovat, ale také ochoty a potřeby je sdílet s druhými. Není-li v rodině

dostatek

podněcovány,

je

příležitostí důsledkem

k niterné chudost

emocionalitě, hodnotového

nejsou-li systému

prožitky

nebo

jeho

nekonzistentnost. Autor dále upozorňuje, že se z rodin vytrácí schopnost komunikace,

vzájemné

naslouchání,

společné

sdílení

informací,

zážitků,

hodnotových obsahů pozitivních i negativních, hledání východisek a vzájemná podpora při jejich hledání, což ovlivňuje sounáležitost rodiny, její formativní vlivy na členy rodiny. Vysoká rozvodovost, výchova dětí v neúplných rodinách, kde dochází k obměnám rodičovských rolí, to vše vytváří zvláštní výchovnou situaci,

9 Národní koncepce rodinné politiky vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 2005, www.mpsv.cz

23

pro kterou je příznačná roztříštěnost výchovného způsobu, stejně jako cílů a hodnot výchovného působení. Šturma (1995, s. 41) doplňuje, že důsledky upadajícího rodinného života mají pro společnost negativní důsledky v podobě neschopnosti vytvářet pozitivní mezilidské vztahy, neschopnosti milovat, obětovat se, odříci se, solidarizovat se s druhými, nasadit se pro společné dobro. Pohled sociologie nabízí Havlík (2002, s. 67): „Rodina jako produktivní ekonomická jednotka se postupně proměnila ve skupinu, v níž se statky získané mimo ni přerozdělují, upravují a konzumují. Významné důsledky pro socializaci má to, že aktivity, zájmy, postoje, orientace členů rodiny spjaté s profesí a do jisté míry i s volným časem se stále více rozrůzňují a realizují mimo okruh rodiny samé. Je pak věcí reflektované péče o rodinné soužití hledání toho, co rodinu spojuje a posiluje jako primární skupinu.“

2.7. Rodina a tradiční lidová kultura

Pokusme se teď najít společná témata pro rodinu a tradiční lidovou kulturu. Významná etnochoreoložka Jelínková (2000, s. 131) na sympoziu ve Strážnici uvedla rodinu jako první při výčtu významných činitelů pro uchování folklorního dědictví a rozvoj uměleckých a citových předpokladů dítěte. Dalšími činiteli jsou pak obec, škola a folklorní kroužek. Vztahem rodiny a tradic se nezabývají jen etnologové. Matoušek (1997, s. 56) uvádí, že každá rodina udržuje vazby mezi svými členy a udržuje svou tradici. Rodina si tradice připomíná uchováváním památných předmětů, předáváním dovedností, slavením svátků a tradováním významných příběhů formou vyprávění nebo formou psanou. Podstatou lidové tradice je předávání kulturních informací z generace na generaci. V tomto procesu je podle Langrové (1980, s. 66) nejvýznamnější dětství a dospívání, tedy životní období, která můžeme považovat za nejtvořivější. Předávání kulturních informací se považovalo za úkol rodiny, společenské vrstvy nebo celého vesnického kolektivu. V průběhu 19. století, zvláště v jeho druhé polovině, však zjišťujeme, že v řetězci tradování sílí obnovovací proces, který své impulsy čerpá z odlišného kulturního prostředí. Je to především systém školní výuky a osobnost učitele. Tito činitelé zasahují do mezigeneračního předávání kulturních informací. 24

My se však vraťme k rodině. Nelze opomenout význam lidových obyčejů při vytváření a upevňování mezigeneračních vazeb a mezilidských vztahů vůbec. Frolec (1982, s. 10–11) upozorňuje na to, že výroční obyčeje zůstávají příležitostí k setkání členů rodiny, příbuzných a známých. Také Gawlik (1980, s. 21) se zmiňuje, že lidová kultura a folklor jsou důležitým pojítkem generací a přispívají k vzájemnému poznávání a sjednocování sociálních skupin. Pomyslným pojítkem v rámci rodiny jsou děti. Ty patří a vždy patřily k významným nositelům lidové tradice, provozovatelům různých obyčejů. Váží se k nim zvykoslovné předměty, jako například velikonoční pomlázky, řehtačky a klapačky, masopustní maškarní kostýmy. S rodinnými obyčeji souvisí křestní oblečení, staré i současné, kmotrovské dárky, zvaní ke křtinám a další (Jiřikovská, 1997, s. 157). Už v minulosti byli vzorem dítěti jeho rodiče a prarodiče. Ti poslední pak zvláště, protože zatímco rodiče se museli starat o zajištění rodiny, byly malé děti svěřovány do péče prarodičů, od nichž se učily nejen základům rodného jazyka, ale i základům společenského života a morálky. Předávání znalosti řeči se dálo posloucháním vyprávění, pohádek a pověstí, říkanek, škádlivek a hádanek, od starších a starých členů rodiny slyšely a napodobovaly písně a popěvky určené a srozumitelné jejich věku. Skalníková (1997, 60–62) zdůrazňuje: „Děti, které jsou vedeny svými rodiči a prarodiči ke znalosti hudební a taneční kultury vhodné pro jejich věk, jsou obohaceny nejen estetikou hudební a taneční, ale rozšiřují se jejich znalosti kultury, která se nadlouho pak stává součástí jejich kulturního obzoru a názoru.“ Obřady jsou staré jako lidstvo samo a naplňují univerzální lidskou potřebu života ve společenství a řádu. Gjuričová (2001, 20–21) doplňuje, že rodinné rituály tvoří a potvrzují vztahy lidí, život rodiny, utvářejí a vyjadřují vztah a pospolitost v rodině. Z cyklicky se opakujících rituálů, které vyznačují tok času rodin, mají v našem kulturním okruhu zvláštní postavení Vánoce. Lidé, kteří žijí v rodinách, se na Vánoce těší a chystají, chtějí zažívat blízkost rodiny, chtějí rituálem dárků dát najevo lásku a také lásku dostávat. Obyčejovými tradicemi se teoreticky i prakticky zabýval Frolec (1985, s. 18– 25), který píše, že rodinné obyčeje a tradice v životě jednotlivce i člena společnosti působí jako sociální prostředek stabilizace společenských vztahů. V komplexu rodinného obyčejového a obřadního cyklu se vydělují čtyři základní skupiny 25

soustředěné kolem narození, dospívání, uzavírání sňatku a úmrtí. Už v roce 1985 Frolec napsal, že teorie i praxe prověřily správnost teze, že obřady a svátky jsou pro společnost nezbytné jako prostředek výchovy, jako zvláštní forma připoutání jednotlivého člověka a jeho rodiny ke společnosti, jako způsob předávání hodnot a ideálů novým generacím. I americký pediatr Dobson (1995, s. 20–21) potvrzuje, že velký význam tradičních zvyků je v tom, že přinášejí rodině pocit identity a sounáležitosti. Píše: „Všichni velmi naléhavě potřebujeme cítit, že nejsme pouze součástí stále zaneprázdněné skupiny lidí, která žije společně v jednom domě, ale že jsme žijící, dýchající rodinou, která si uvědomuje svoji jedinečnost, svůj charakter a svoje tradice. Toto vědomí je jediným lékem proti osamělosti a izolaci, které jsou dnes charakteristické pro tolik rodin.“ V rodině se uskutečňuje také mravní výchova, kterou rozumíme vytváření úcty a vztahu k sobě, k jiným i ke svému okolí, prostředí, ve kterém žijeme. Cestou k tomu je podle Schauerové (1998, s. 25) výchova tradicí, výchova, při níž se rozvíjí rozum, cit a vůle. To všechno najdeme v tradiční lidové kultuře.

26

3. Volný čas 3.1. Význam volného času v životě člověka

Volný čas je doba, s kterou člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. „Je to doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby, včetně spánku.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2001, s. 274) Výběr činnosti ve volném čase je relativně svobodný. Pavlíková (1995, s. 17) uvádí, že je významný je způsob trávení volného času. Za optimální se považuje taková kombinace činností, při níž se naplňují tři funkce volného času – odpočinek jako kompenzace únavy, fyzická nebo duševní relaxace, dále pak zábava a konečně vlastní rozvoj člověka. Němec (2002, s. 17) k definici volného času dodává, že je to doba, ve které člověk dělá takové činnosti, které mu přinášejí radost, potěšení, zábavu, odpočinek, které obnovují a rozvíjejí jeho tělesné a duševní schopnosti, popř. i tvůrčí schopnosti. Je to čas, v němž je člověk sám sebou, nejvíce patří sám sobě, kdy koná převážně svobodně a dobrovolně činnosti pro sebe, případně pro druhé, ze svého vnitřního popudu a zájmu. Volný čas má své funkce, které Hofbauer (2004, s. 11–21) rozděluje takto: - psychosociologická (volný čas přináší uvolnění, zábavu, rozvoj); - sociální (socializace v různých sociálních prostředích); - terapeutická a ekonomická (má vliv na uplatnění člověka v profesní činnosti). Zájmová činnost ve volném čase má různou míru organizovanosti. Známe činnosti spontánní, příležitostné a pravidelné. Každé věkové skupině je činnost ve volném čase nějak prospěšná a získává při ní takové hodnoty, se kterými se v běžné každodenní činnosti, mnohdy pro nedostatek času, nesetkává. Balaš (2001, s. 2–8) vypočítává, že u dětí a mládeže mají různé aktivity velký podíl na tvořivosti a celkovém formování člověka. Dospělí se mohou touto činností seberealizovat, upevňovat zdraví a případně bojovat s obezitou. Senioři si pomocí aktivit udržují zásobu fyzických a duševních sil a zbavují se samoty pozdního věku. Na počátečních aktivitách velmi záleží. Pokud si dítě oblíbí nějakou volnočasovou činnost, získává tím určité základy a mnohdy i trvalý zájem pro různé záliby. Je také

27

známo, že mnozí po dosažení rodičovství pokračují se svými dětmi. A je nemálo i těch, které tato činnost provází celý život až do seniorského věku. Volný čas představuje také důležitou kategorii pro psychohygienu. Využívání volného času by mělo podle Řehulky (1996, s. 11–15) mít takovou strukturu a náplň, aby vedlo k rozvoji osobnosti člověka. Zasahuje do zaměření osobnosti, zájmů, potřeb, hodnot, dále do oblasti schopností, ovlivňuje temperament a emotivitu a v neposlední řadě charakterově-volní vlastnosti. Velmi důležité jsou zájmy, protože zajišťují stabilitu osobnosti a jsou motivem různých činností, k nimž má člověk vysoce pozitivní vztah. Zájmy, které vyjadřují velmi silnou subjektivní motivaci, můžeme označovat jako záliby. Z hlediska psychohygieny jsou podstatné, protože vedou k aktivitě, spokojenosti a dobré náladě. Při analýze volného času hrají svou úlohu potřeby. Volný čas je prostor, kdy se uspokojují potřeby fyzické, sociální i psychické. Důležitou roli ve volném čase mají emoce. Z pohledu psychohygieny by v aktivitách volného času měly převažovat kladné emoce, to je radost, pocit uspokojení, neúzkostné očekávání. Ve volném čase by také mělo docházet ke kompenzacím takových emočních stavů, které se vyznačují vysokým napětím, prožitkem úzkosti a dalšími. Pozitivními emocemi se zabývá i Křivohlavý (2006, s. 32–33), když píše, že ony mají rozšiřovat myšlenkový obzor osoby, která je prožívá, a podněcovat ji k rozvinutí široké palety aktivit. Mezi pozitivní emoce řadí lásku, radost, uznání, spokojenost, zájem, hrdost, vděčnost a povznesení mysli. Pozitivní emoce mají vliv na tvorbu osobních zdrojů – jde o zdroje fyzické, psychické, duchovní či sociální; zůstávají v repertoáru jedince i poté, co pozitivní emoce odezněly. Vraťme se však k rozvoji osobnosti. Řehulka (1996, s. 11–15) upozorňuje, že i charakter člověka se promítá do volného času, a to především prostřednictvím hodnotové

orientace.

Psychohygiena

si

všímá

individuální

vyhraněnosti

a uvědomělosti činností ve volném čase. Tyto psychologické projevy se dostávají blízko k volním procesům. Vůle představuje úsilí, kázeň, řád a povinnost, tedy něco, co je obecnému chápání volného času vzdáleno. K názoru, že volný čas je prostorem pro činnosti, které mají vést k zdravé osobnosti, se přidává i Juráčková (2004, s. 112). Podle ní mohou volnočasové aktivity naučit čelit emočním krizím, mohou naučit odpočívat, zbavovat se každodenního stresu a vyrovnávat se s náročnými životními situacemi. Také 28

Hofbauer (2003, s. 152–159) potvrzuje, že volnočasové aktivity působí souborně na osobnost. Umožňují rozšiřovat znalosti o různých oblastech skutečnosti a uplatňovat přitom nejen intelekt, nýbrž také smyslové vnímání. Velký význam má zájmová činnost, zahrnující různé zřetele: rozvoj znalostí, zainteresovanosti a pronikání do zákonitosti různých oblastí přírody, člověka a společnosti, dále pochopení jejich vzájemných vazeb a souvislostí, emoce při prožívání, volní úsilí při snaze dosáhnout výkonu, vytváření aktivního postoje k sobě i okolí a potřebu a schopnost aktivně se podílet na pozitivní proměně skutečnosti. Bohatý a smysluplný volnočasový život každého jedince spoluvytváří hodnotový systém a zvyšuje kvalitu života nejen jeho samého, nýbrž také druhých lidí a celé společnosti.

3.2. Využívání volného času

Smysluplné využívání volného času je důležitým rysem životního stylu jedince i společnosti. Schauerová (1999, s. 11–12) uvádí, že volný čas může mít charakter relaxace, zábavy, ale i utváření zájmu, která je zpravidla východiskem k dalšímu a hlubšímu rozvoji poznatků i dovedností v dané oblasti. Pro posílení výchovných záměrů ve volném čase je rovněž důležitý postoj rodičů: buďto je jejich vlastní činnost dětem vzorem, který přirozeně napodobují, nebo zřejmý zájem rodičů o volný čas dětí a jejich aktivity v něm má charakter stimulace a umožňuje dětem zážitky z volného času hlouběji prožít. „Kvalitně strávený volný čas je protipólem kvalitního pracovního nasazení ve škole i v zaměstnání, podílí se na vytváření hodnotového systému dětí a dospělých, podporuje mnohostranný rozvoj osobnosti jedince, vytváří a ovlivňuje sociální vztahy, sociální interakci a komunikaci. Mnohé aktivity podporují zdraví, tělesný vývoj a zdravý životní styl. Působí efektivně jako prevence sociálně patologických jevů.“ (Čech, 2002, s. 108–109). Mezi volným časem dětí a dospělých existují značné rozdíly, upozorňuje Hájek (2003, s. 19–23). Ty se týkají množství volného času, struktury činností ve volném čase i míry záměrného ovlivňování. Obecně se dá konstatovat, že děti mají více volného času než dospělí. Prostředí, kde děti a mládež tráví volný čas, je velmi rozmanité. Typy prostředí lze rozdělit na školy a školská zařízení, která jsou součástí školy (školní družiny, školní kluby), 29

zařízení pro výchovu mimo vyučování (domy dětí a mládeže, domovy mládeže, stanice zájmových činností), domácí prostředí (byt, dům, kde dítě s rodinou žije) a veřejná prostranství (ulice, parky, veřejně přístupná hřiště, areály zdraví, přírodní prostředí, kavárny, herny a další). Způsob využívání volného času je jedním z ukazatelů životního stylu. Dá se říci, že se životní styl člověka projevuje ve třech oblastech – ve způsobu využívání materiálních a sociálních podmínek, v hodnotové orientaci jedince a ve způsobu jednání, v aktivitě člověka. Aktivity volného času rozděluje Veselá (2006, s. 119–120) na manuální, fyzické (sport, turistika), kulturně-umělecké (receptivní, interpretační), kulturně-racionální (četba tisku a knih), společenské (formální i neformální), hry a pasivní odpočinek. O způsobu trávení volného času může rozhodovat pohlaví (ženy tráví jinak volný čas než muži), věk, zdravotní a rodinný stav, povolání, vzdělání, bydliště (město nebo vesnice), materiální zajištění jedince, roční období, hodnotová orientace člověka, rodinné klima atd. Autorka vymezuje typologii člověka podle způsobu trávení volného času: člověk konzumně orientovaný, sociálně orientovaný, esteticky orientovaný, teoreticky orientovaný, sportovně orientovaný, člověk bez zájmu. A jak tráví volný čas česká společnost? Náplň této doby naznačují některé výzkumy. Školáci věnují velkou část svého volného času svým koníčkům.10 Vyprávění patří mezi dětmi k oblíbeným zábavám. Marholdová (1997, s. 87–91) zjistila, že si děti vyprávějí. Doma v rodině (pohádky, vzpomínky rodičů a prarodičů, zážitky z různých akcí), ve škole se spolužáky, ve chvílích volna s kamarády. Pohádky jim čtou nebo vyprávějí starší sourozenci, rodiče nebo prarodiče. Téměř třetina dotázaných školáků hraje na hudební nástroj, nejčastěji flétnu, kytaru, klavír, ale i varhany. Jiný průzkum11 poukazuje na to, že nejoblíbenější volnočasovou aktivitou chlapců je sport, dále práce na osobním počítači a videohry, na třetím místě figuruje pobyt venku s kamarády. Čech (2002, s. 112) uvádí, že u dívek je neoblíbenější pobyt venku, následuje hra a umělecké činnosti (tanec, hra na hudební nástroj, působení ve sboru, výtvarné činnosti). 10 Výzkum z roku 1997 na základní škole ve Lhotách u Potštejna zaměřený na život a kulturu školáků východních Čech. Výzkumu se účastnilo 142 žáků (Marholdová, 1997). 11 Výsledky výzkumného projektu z roku 2002. Výzkum byl zaměřen na využívání a organizování volného času dětí mladšího školního věku. Výzkum byl prováděn ve 3., 4. a 5. třídách deseti brněnských základních a zvláštních škol, výběrový soubor tvořilo 863 žáků. Průměrný věk respondentů byl 10 let, resp. 9,6 (Čech, 2002)

.

30

Z celkového pohledu je pořadí následující: pobyt venku s kamarády, sport a pohybové aktivity, hra a práce na osobním počítači, videohry. Nejvýraznější procento neorganizovaného volného času dětí tvoří televize, dále pobyt venku a příprava do školy. Ze slovenského výzkumu Majerčíkové12 (2002, s. 34–36) vyplývá, že středoškoláci tráví s rodiči menší část volného času (64 %), současně však uvedli, že v minulosti s rodiči trávili větší část této doby (39 %) nebo alespoň polovinu (37,9 %). V rodinách respondentů je společně prožitý volný čas obsažený hlavně v sledování televize a videa (59,6 %), v práci okolo domu, na chalupě (47,6 %), početné zastoupení měly v rodině oslavy a rodinná setkání (44,5 %). Výsledky tohoto výzkumu nepotvrdily zásadní vliv úrovně finančního zabezpečení a kvality vztahů mezi členy. Nepotvrdil se ani vliv typu rodiny (úplná, neúplná), ani vzdělání rodičů. Možný (2002, s. 16) se zajímal o volný čas dospělých. Podle něj dnes polovina dospělých Čechů stráví denně před televizorem dobu delší než jedno filmové představení. Skoro polovina dospělých udává, že věnují více než dvě hodiny z každého dne sledování televize. V průměru stráví u nás lidé starší patnácti let denně u televizní obrazovky tři a čtvrt hodiny, děti od čtyř do čtrnácti let dvě hodiny. Mezi volnočasovými aktivitami, kterým se Češi věnují aspoň jednou týdně, uvedlo čtení knížek 42 % dotázaných ve výzkumu veřejného mínění. V roce 1991 to přitom bylo jen 29 %. V mnohých případech naráží požadavek efektivity kvalitně využívaného volného času na bariéry, které ho více či méně zásadním způsobem omezují a neumožňují jeho prožívání v žádoucí míře. Hlavní problémy lze podle Čecha (2002, s. 108–109) spatřovat v rodině, která neplní dobře výchovnou funkci a nedokáže nebo neumí nabídnout efektivní využití volného času. Dále ve finančních možnostech a sociálním zázemí rodiny, v negativním vlivu sociální skupiny, etnika, v tělesném, mentálním nebo sociálním handicapu, v nedostatku volného času, nepřiměřených nárocích rodičů, v pasivitě, nechuti, neschopnosti, v nesprávném výběru aktivit. Němec (2002, s. 15–16) upozorňuje také na to, že v soudobé společnosti se stává volný čas do značné míry doménou konzumu, jenž je převážně dílem lidského snažení, nikoli prostředkem. „V posledních letech se tato 12 Výzkumu se v roce 2002 účastnilo 605 respondentů, žáků středních škol z celého Slovenska. Odpovídalo 39,8 % chlapců a 60,2 % dívek. Věk respondentů byl od 15 do 20 let.

31

skutečnost promítá do sociálního jevu získat co nejvíce prostředků i za cenu prodloužené pracovní doby, druhého zaměstnání apod. Člověk uspokojuje narůstající požadavky své a své rodiny často z prestižních důvodů. Člověk se stává otrokem svých potřeb. Pracuje, kupuje, obstarává, zařizuje, pořizuje, ale nemá volný čas, v němž by radostně žil. Nemá čas pro sebe ani pro své nejbližší, vzdává se bezprostředních lidských setkání“, píše Němec (2002, s. 15–16) Někteří lidé svůj volný čas realizovat nemohou. Hofbauer (1999, s. 69–72) se pozastavuje nad tím, že pro některé rodiny se stává finančně neúnosnou společná návštěva divadla nebo kina nebo vyslání dětí na letní tábor. V těchto případech patří výdaje na volný čas mezi první škrty v rodinném rozpočtu. Někteří lidé volný čas nechtějí a odmítají. Je to důsledek orientace na profesní úspěch nebo snahy zachovat či zlepšovat si dnešní životní standard. U nemalé části dospělých se tzv. workholismus projevuje neúplným využíváním dovolené, přijímáním druhého zaměstnání nebo volnočasovými aktivitami, které přinášejí ekonomický přínos. Slábne nebo mizí volný čas jako prostor pro relaxaci a oddych. Lidé volný čas mají, mohli a chtěli by, avšak nedovedou ho využít. Neumějí se orientovat v jeho nabídkách ani ve svých vlastních možnostech. Ze široké palety nabídek si nedokáží vybrat. Výrazným paradoxem současného volného času se stává prosazování vyšší finanční náročnosti a komercionalizace jeho aktivit, struktur i vzniku předpokladů pro ně. To vyžaduje, aby se účastníci vybavovali pro tradiční i nově vznikající, náročnější potřeby a zájmy. Tím však vzniká finanční tlak na jednotlivé účastníky a nebezpečí jeho přeměny na pouhý konzum, případně znemožnění účasti na aktivitě. Průběh mnoha volnočasových aktivit se tak diametrálně vzdálil od původních východisek, kdy všichni jejich aktéři byli dobrovolnými, neplacenými a neplatícími účastníky. Také pro budoucnost nutno předpokládat růst významu ekonomické stránky volného času.

3.3. Rodina a volný čas

Rodina jako primární sociální skupina je pro většinu dětí a mladých prvotním prostředím volnočasového života a výchovy, zásadně se podílejícím na formování jejich osobnosti. Vztahy v rodině jsou přitom významně určované množstvím a kvalitou společně prožitého volného času. Hofbauer (2004, s. 45) 32

naznačuje, že rodina vytváří hmotné podmínky a sociální ochranu, začíná s výchovou a vzděláváním, rozvíjí mezilidské vztahy a klade základy hodnotové orientace. Rodina zůstává prvním prostředím, které pro děti a mládež vytváří příznivé podmínky: hodnotová východiska a motivaci k dosahování životních cílů; takové uspořádání života rodiny, aby dětem poskytovalo dostatek času a vytvářelo podmínky pro spoluúčast na jeho plánování a prožívání; zajištění finančních a hmotných potřeb a další. Způsoby realizace volného času v rodinách se však v závislosti na jejím sociálním statutu, životním stylu i vztahu k volnočasovým potřebám dítěte od sebe značně odlišují. Rodina jako inspirátor, podporovatel i realizátor volnočasových aktivit může svoje děti učit k volnému času přistupovat tvůrčím způsobem a vytvářet postoje, které budou ochotny a schopny v budoucnosti uplatňovat i po založení vlastní rodiny. Toto působení se uskutečňuje především nápodobou a reprodukcí vzorců pozitivního volnočasového chování rodičů prostřednictvím účasti dětí na aktivitách rodiny, to je příležitostných společenských hrách, domácích zábavách a oslavách, setkáních s příbuznými a přáteli, společnými návštěvami kulturních zařízení, při vycházkách, výletech, při rodinných dovolených. Dále rodina na dítě působí tím, že uskutečňuje a umožňuje zájmové činnosti dětí v rodině. Aktivita dětí může být prostým navázáním na zájem rodičů nebo přechází do jiné oblasti. V obou případech tak rodiče ve svých dětech nacházejí přirozené pokračovatele. Vzorce volnočasového chování rodičů děti uskutečňují plynule i rozporně, přejímají je i odmítají. Někdy se snaží je napodobovat, jindy se od nich osvobozovat. Aktivity volného času významně spoluvytvářejí životní styl rodiny a jsou jím zpětně ovlivňovány. Matějček (1992, s. 31) v souvislosti s rodinou píše o společenství prostoru, času a prožitků. V rodině na rozdíl od jiných výchovných institucí není přísně oddělen životní čas a životní prostor vychovatelů a dítěte. Charakterizuje ji jako dalekosáhlé vzájemné sdílení. To je pak základním předpokladem pro učení nápodobou, učení přitažlivými vzory, společnou činností, soužitím. Význam mají rozhovory u rodinného stolu, společné plánování, samozřejmé předávání modelů společenských vztahů, postojů a hodnot. Všemi členy rodiny je sdílen konkrétně naplněný čas a konkrétně naplněný životní prostor. Z hlediska sociologického a sociálně-psychologického je zapotřebí sledovat, jak činnosti ve volném čase přispívají k utváření mezilidských vztahů, zda pomáhají tyto vztahy kultivovat. 33

Pávková (2002, s. 15–30) vypočítává, že děti se od svých rodičů učí žít určitým způsobem, přebírají, napodobují jejich životní styl. Pro formování vztahu k volnému času je důležité, o jaký typ rodiny se jedná, jaký je způsob rodinného soužití, zda se jedná o rodinu malou nebo velkou, jaký je věk rodičů a dětí, kolik je sourozenců a další. Směrodatné jsou i zájmy rodičů, jaký význam se jim přikládá a kolik finančních prostředků jsou svým koníčkům ochotni věnovat. V literatuře bychom našli mnoho úvah o tom, jak je ve volném čase důležité společné sdílení času a prožitků. Mertin (2004, s. 24) uvádí, že dětem stačí k radosti až překvapivě málo. A často to jsou úplně jiné věci, než si myslí dospělí. Důležité je společné čtení a prohlížení fotografií, taky práce. Radost dítěte zvyšuje, když jsou dospělí spokojení. Je rádo, když se dospělí smějí. Radost a úsměv dospělého posiluje jeho klid a vytváří pro dítě bezpečné prostředí. Telec (1997, s. 111–112) dokonce píše o schopnosti učit jeden druhého darovat radost, nebo k ní alespoň podněcovat. Vzájemně se lidé mohou – a to kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv – obdarovat přátelským pozdravem, rozmluvou, rezervací volného času, pochvalou, radostnou tváří, dobrou náladou, pomocnou rukou a dobrým příkladem. Dobson (1995, s. 22) přidává: „Nemusíte utrácet mnoho peněz, abyste si udrželi smysluplný rodinný život. Děti mají rády tu nejjednodušší obvyklou denní činnost. Rády poslouchají tisíckrát dokola ty stejné příběhy.“ Podle Matějčka (2001. s. 16) je prožitek citové sounáležitosti dítěte a dospělých důležitější než sám obsah toho, co dítěti čteme nebo vyprávíme a z čeho by si snad mělo vzít poučení. „Když maminka vozí dítě do kroužku pravidelně nějakým dopravním prostředkem, mohou to být pro oba krásné chvíle. V té době může ze sebe dítě dostávat různé problémy ze školy, s vnímáním sama sebe, na které jindy není čas. Pokud není cesta do kroužku provázena spěchem, stresem, může být hezkým poutem vzájemného povídání a spoluprožívání společného času – je to takový hezký vedlejší produkt volnočasových aktivit.“ (Chvátalová, s. 17) Na volnočasový život rodiny působí změny rodiny označované jako krize rodiny. Hofbauer (2004, s. 48) zdůrazňuje, že výrazným rysem současné rodiny je oslabování rodinných vztahů. Na volný čas dětí v rodině působí objektivní podmínky života a výchovy dětí v rodině; její velikost a úplnost nebo později zakládání rodiny. Mění se rovněž její životní úroveň a sociální status, způsob začlenění do společnosti a úroveň bydlení, vybavenost domácnosti včetně potřeb 34

pro volný čas. Vliv má realizace volného času uvnitř rodiny, podmíněná zejména způsobem jejího života, postoji a výchovnou praxí rodičů vzhledem k dětem nebo časovými a hmotnými předpoklady vytvářenými pro volnočasovou činnosti. Rodina zůstává východiskem, na němž v mnohém závisí bohatost současných zážitků dítěte a jeho připravenost na volnočasový život v dospělosti. Rodina má velké možnosti v realizaci volného času svých dětí a mnoho z nich v tomto směru také aktivně působí. Současně dlouhodobě prochází významnými změnami, které se týkají i volného času. Do volnočasového života rodiny se promítají různé modely uspořádání rodinného života a příjmy rodiny. Jestliže žije rodina od výplaty k výplatě, stávají se nedostupnými zájmové aktivity ve volném čase. Mühlpacher (2003, s. 49) se pozastavuje nad tím, že se v posledních letech zvýšila ekonomická náročnost rodinného rozpočtu. Ta pak vyvolává tlak na zaměstnanost rodičů a ovlivňuje časové a finanční možnosti, které mohou být věnovány na zájmové aktivity a jejich společné trávení. Volnočasové aktivity jsou v rodinách pěstovány i nadále, pokud to rozpočet alespoň částečně dovoluje a jsou-li tyto aktivity tradovány jako hodnota. Rozrostly se zájmové činnosti a vzdělávací kurzy, jež jsou spojeny s finanční náročností, která je výrazným výběrovým kritériem. Bariéry v zapojování do zájmové činnosti jsou pro jedince z ekonomicky slabých rodin velmi vysoké. Jiný pohled přináší Šturma (1995, s. 41): „Rodinné společenství se vytváří skrze jednotu místa, spolu stráveného času a společných prožitků. Bohužel, namísto pozitivní interakce mezi členy rodiny nastupuje v dnešní době často pseudovzájemnost. Členové rodiny jsou spolu, ale spojuje je například televizor. Žijí vedle sebe, ale ne spolu.“ Do tohoto společenství v různé míře zasahují i členové širší rodiny, například prarodiče. Také ve chvílích, kdy se zdá, že se třeba neděje vůbec nic důležitého, kdy spolu lidé jen tak jsou, povídají si, baví se, plánují příští prázdniny, dostává se dětem té nejlepší školy rodinného života, školy pro život. Mohlo by se zdát samozřejmostí, že se rodiče dětem ve volném čase věnují. Takový přístup ale není zdaleka vlastní každé rodině, poměrně častý je naopak nezájem o to, čím se děti zabývají ve volném čase. Některé instituce a organizace vycházejí rodinám vstříc. Národní zpráva o rodině z roku 200413 uvádí, že v přístupu jednotlivých institucí ve veřejném sektoru k podpoře rodiny formou slev a dalších zvýhodnění lze vysledovat tři 13 www.mpsv.cz

35

základní tendence. První z nich nezohledňuje rodinu jako specifickou jednotku zasluhující podporu a neposkytuje žádné rodinné slevy. Většinou ovšem bývá zohledněn věk návštěvníka, tedy rozdělení vstupného na dvě kategorie, děti a dospělí. Druhý přístup přijímá rodinu jako subjekt hodný poskytnutí slev, ale s určitými omezeními. Většinou jde o limitaci počtu dětí, na které lze slevu uplatnit. Zvýhodněné bývají vícečetné rodiny. Třetí přístup preferuje rodiny formou slev, neomezuje však velikost rodin, které mohou slevu uplatnit. Zvýhodnění je tak poskytnuto všem rodinám bez ohledu na počet dětí (s. 136)14.

14 Národní zpráva o rodině vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 2004, www.mpsv.cz

36

4. Tradiční lidová kultura ve volném čase rodiny „Rodina, výchova a tradice je trojicí pojmů implicitně sémanticky prolnutých a navazujících. Tyto pojmy patří ke klíčovým pojmům slovníku společenských věd. Mají prvořadý význam pro duševně duchovní rozvoj člověka jako tvůrce kultury, jejíž úroveň je obecnou mírou kvality society, její struktury a dynamiky v proměnách času.“ (Musil, 2000, s. 85)

Česká republika je zemí velkých kulturních tradic a rozvinuté kulturní tvorby ve všech uměleckých oblastech. Kultura však nemůže existovat a rozvíjet se bez aktivních a zainteresovaných účastníků. Němec uvádí: „Je jedním z úkolů výchovy, aby soustavně připravovala jedince pro účast na kulturním životě, a to nejen jako pozorného a zaujatého diváka nebo posluchače, ale především jako aktivního účastníka některé z četných forem kulturní tvůrčí činnosti. Znamená to zabezpečit hluboké poznání kulturního života společnosti, vybavit jedince odpovídajícími dovednostmi a schopnostmi a nepřetržitě stimulovat jeho kulturní zájmy a potřeby.“ (Němec, 2002, 45) Lze konstatovat, že se to děje především v rodině. Člověk se uprostřed rodiny cítí v bezpečí, rodina je pevným základem, společenskou jednotkou s velkým vlivem na všechny členy rodiny. Teprve v dospělosti si člověk uvědomí, jak velmi byl ovlivněn prožitky z okruhu rodiny a širšího společenství. Wisenmüller (1997, s. 202–203) uvádí, že rodina v současnosti je menší, než bývala dříve. Všichni členové rodiny už nebydlí pospolu, přesto však se ani tato malá rodina neobejde bez výchovného vlivu rodičů, prarodičů a sourozenců. Je to instituce v současné době potřebná mnohem více než kdykoliv v minulosti a zůstává základním kamenem výchovného a vzdělávacího procesu. Zůstává jím přesto, že výchovní proces dětí a mládeže je velmi silně ovlivněn rozhlasem, televizí, počítačem a jinými médii. Média jsou neodmyslitelná od lidského života v současnosti, přesto však v žádném případě nemohou nahradit citovou, estetickou a výchovnou úlohu rodiny. Rodina je místem, kde se dítě učí rodný jazyk, učí se rozlišovat mezi dobrým a špatným, slyší první pohádky a písničky, hraje si první hry, slaví společně rodinné svátky. V současnosti rodinné

37

svazky nabývají stále více na významu, lidé si uvědomují, kde mají své kořeny, co jim rodinné prostředí dalo. Rodina se s tradiční lidovou kulturou může setkat na několika úrovních. Jednak některé prvky hmotné i nehmotné lidové kultury se zcela samozřejmě prolínají s životem rodiny, jak si ještě ukážeme v dalším textu. Lidová kultura se do rodiny dostává vědomě tím, že děti nebo rodiče navštěvují folklorní soubory, vyhledávají folklorní akce, účastní se festivalů a vystoupení členů rodiny. Lidová kultura se do rodiny dostává i přes prarodiče, kteří často dodržují nejrůznější obyčeje a zvyky, nebo přes širší rodinu (strýce, tety, sestřenice atd.). Volnočasové aktivity rodiny jsou ovlivněny i tím, kde rodina žije. Na vesnicích, zvláště v některých krajích České republiky, jsou samozřejmostí výroční obyčeje a zvyky. Rodiny se účastní posvícení, hodů, poutí a dalších. Můžeme konstatovat, že co se týká lidových tradic, jsou nejživější kraje Jihomoravský, Moravskoslezský a Zlínský. Graf č. 1 ukazuje počet15 folklorních souborů a festivalů v jednotlivých krajích České republiky. Uvedené počty naznačují, jak jsou z hlediska tradiční lidové kultury kraje aktivní.

Graf č. 1: Počet folklorních souborů a festivalů v jednotlivých krajích ČR

Ústecký kraj

Plzeňský kraj

Olomoucký kraj festivaly soubory

Liberecký kraj

Kraj Vysočina

Jihomoravský kraj

Hlavní město Praha 0

10

20

30

40

50

60

70

80

15 www.fos.cz

38

Uvažujeme-li o tradiční lidové kultuře ve volném čase rodiny, pak zvláštní skupinu bezesporu tvoří romské rodiny a rodiny národnostních menšin. Kulturu Romů přibližuje Muzeum romské kultury16 v Brně, existují festivaly romské lidové písně a další specifické akce. Národnostní menšiny17 žijící v České republice si také udržují tradice své kultury. Tyto aktivity podporují programy (např. Domovina v rámci Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, Žijeme v jednom městě v Brně), ve kterých mohou členové národnostních menšin ukázat tradice a zvyky své země. Vraťme se ale do „české“ rodiny. V čem spočívá ona síla a význam folkloru pro děti a jejich výchovu? Dětský folklor podle Schauerové (1992, s. 51–52) umožňuje radostný a hluboký citový prožitek, rozvíjí u dětí pohybové, pěvecké a hudební schopnosti, citové, volní a mravní vlastnosti. Jednotlivé žánry dětského folkloru zahrnující umění slovesné, dramatické, hudební a taneční znamenají širokou škálu podnětů a plně odpovídají psychofyziologickým potřebám dítěte. Dětské folklorní soubory mají také podíl na utváření vztahu dětí k obci a kraji jako domovu. Frolcová (1997, s. 97) zdůrazňuje, že význam souborů je nezastupitelný tam, kde díky osobnostem vedoucích přináší víc než nacvičování, dotýká se citů dětské duše a také prolíná do života rodiny dítěte a obce. Mezigenerační kontakty takové podněty zvlášť umocňují. Prožitky založené prostřednictvím tradiční sváteční kultury a folkloru na přímé komunikaci s vrstevníky, rodiči a prarodiči napomáhají integraci dítěte do skupin. Habartová (2006, s. 165) píše, že o pasivní i aktivní prožívání tradic je v současnosti zájem napříč spektrem populace. Hlavně pak mezi mladými lidmi, kteří se spolupodílejí při realizaci folklorního dění v obci, lze pozorovat nárůst počtu folklorních těles, v poslední době především dětských a zpěváckých, což je obecně vnímáno jako potěšitelné. Starostlivost folklorních souborů, skupin a spolků o místní projevy tradiční lidové kultury je nenahraditelná. Autorka dále uvádí: „Se změnou politického systému došlo k uvolnění atmosféry a především v průběhu druhé poloviny devadesátých let 20. století můžeme pozorovat návrat k řadě lokálních zvyků, obyčejů, slavností a obřadů, které se z obcí mlčky vytratily. Ze života se s odchodem nejstarších občanů vytrácí kroj jako součást každodenního 16 www.rommuz.cz 17 Slováci, Poláci, Němci, Ukrajinci, Vietnamci, Romové, Rusíni, Bulhaři, Řekové a další

39

života. Ale na druhé straně lze sledovat velký zájem o společenský život na vesnicích.“ (Habartová, 2006, s. 159) Vztahu rodiny, volného času a tradiční lidové kultury se věnovaly i některé odborné výzkumy. Například Habartová (2000, s. 85) provedla šetření18 ve vícegeneračních rodinách v Kunovicích. Dotazy směřované na rodinu a její vztah k folkloru nebyly v jedné polovině zodpovězeny. Nejpestřejší odpovědi pocházely z pera nejmladších dětí. Dětem se vybavovala souvislost s krojem a tradiční lidovou stravou. Mezi odpověďmi bylo také: „Mamka nemá čas, doma zpívám a tančím s babičkú. Babička často chystá kroje a půjčuje. Babička vaří stará jídla. Máme doma po babičce fěrtúšky, jupku.“ Střední a starší generace uváděla v této souvislosti návštěvu Slováckého muzea v Uherském Hradišti, vzpomenuta byla rukodělná výroba, jejíž produkty se stávají součástí lidových jarmarků. Pozitivně byly hodnoceny tradiční rukodělné dílny v muzeu, ve kterých si děti mohou tradiční předměty zkusit vyrábět. Rozsáhlý výzkum uskutečnila ve folklorních souborech Schauerová (1999, s. 19–25). Z výpovědí dospělých respondentů19 vyplynulo, že 86 % dotázaných v dětství navštěvovalo folklorní soubor. Ve srovnání s dětmi je zřejmý citový vztah k předmětu zájmu, za nějž se nestydí, ale vztah k souboru i k folkloru formulují jako svůj životní postoj, v němž nechybí vědomí odpovědnosti a snaha uchovat tradice lidové kultury pro příští generace. Pro dospělé je činnost v souboru především dobrou zábavou a smysluplně využitým volným časem. K ceněným hodnotám patří přátelství i soubor, jehož jsou členy. Podle výpovědí dospělých respondentů jsou v souboru vzniklá přátelství trvalá, často celoživotní, z mnohých se vyvinul partnerský vztah. Mnoho členů souborů dospělých současně vede dětské folklorní soubory. Silně vyznívá potřeba předávat, čemu se z folkloru naučili, umožnit i dalším hluboké zážitky, na něž sami nemohou zapomenout. Vztah rodičů k dětskému souboru byl zjišťován dotazy na děti i rodiče: „Většinu dětí do souboru přivedli rodiče, nejčastěji maminka (70 %), dále babička, sourozenci, tatínek, strýc a teta (16 %) a kamarádi (13 %). Dětská sdílení prožitků s rodiči jsou významnou 18 Výzkum v obci Kunovice v roce 2000. Dotazník byl dodán do padesáti vícegeneračních domů. Respondenty byly vedle dětí také jejich rodiče a prarodiče. 19 Výzkum z roku 1999 v sedmi dětských souborech a sedmi dospělých souborech, které tvoří paralelní dvojice, dále u jednoho dětského souboru bez návaznosti na soubor dospělých a jednoho dospělého bez návaznosti na dětský soubor. Soubory byly tři z Čech, tři z Moravy a dva ze Slezska. Celkový vzorek činil 348 respondentů (139 dětí a 98 dospělých).

40

složkou rodinné výchovy. Děti si doma o souboru vyprávějí, děti si doma také s rodiči zpívají písně, které se v souboru naučily. Na otázku, zda rodiče navštěvují souborová vystoupení, odpovědělo ano vždy 58 %, někdy 40 % a jen jedno procento odpovědělo negativně. 41 % rodičů poznalo osobně souborovou činnost.“ (Schauerová, 1999, s. 22) Rodiče se v dotazníku shodli na tom, že soubor je hodnotné naplnění volného času. Všichni souhlasili, že se v souboru pěstují dobré mezilidské vztahy. Z osobních vlastností se shodli na ukázněnosti, odpovědnosti, vytrvalosti atd. V souboru se rozvíjejí zájmy, schopnosti, někteří rodiče uvedli rozvoj talentu. Všichni respondenti z řad rodičů jsou přesvědčeni, že činnost v souboru učí děti vztahu ke svému kraji i proto, že se učí písně regionu, kde žijí. Rodiče uvedli, že v souboru děti získávají povědomí o historii kraje a o zvycích. Rodiče dále oceňují, že se děti učí úctě k folklorním tradicím. O vztahu rodičů k souboru a rodinných souborových tradicích hovořili vedoucí dětských folklorních souborů. Uvedli, že členství dětí v souboru předpokládá zájem rodičů, protože klade také na ně časové i jiné nároky. Rodiče ve městech přivádějí nejmenší děti pravidelně na zkoušky a opět pro ně po skončení zkoušky přicházejí. Maminky pomáhají pečovat o kroje, tatínkové pomáhají při výrobě rekvizit. Rodiče tvoří jistou součást dětského folklorního souboru a stalo se zvykem, že se účastní nejen vystoupení, ale i besed u cimbálu a tradičních souborových akcí, jako jsou hody, masopustní zábavy s přehlídkou dětských masek a další. Schauerová dále zjistila, že život souboru proniká do rodin tím, že členy souboru jsou zpravidla všichni sourozenci téže rodiny, přitom čas zkoušek je rozdílný a vyžaduje zohlednění v týdenním rodinném rozvrhu. Pro souborovou tradici je významná rodinná tradice, neboť je běžné, že členy souboru jsou sourozenci, manželé, rodiče a děti a vytvářejí tak pozitivní společenství. Významné místo v životě rodiny zaujímají svátky. Tam, kde je v rodině zvykem organizovat a uskutečňovat přípravy svátků, kde má každý člen přesně určenou roli, je zřejmý vliv na pozitivní prožitek svátků, jejich umocnění a naopak. Tam, kde se k svátkům nepřipravuje nic zvláštního a děti se na přípravě nepodílejí, tam často vládne nechuť k svátkům jako takovým, jako k něčemu formálnímu.

41

Co dávají svátky a slavnosti domovu? V rámci výzkumu v letech 1996–199720 děti odpovídaly: „Konečně jsme všichni spolu. Rodina je spolu celá. Rodiče jsou doma. Jsem s rodiči. Jsme rádi s rodinou spolu, proto prožíváme svátky spolu. Radujeme se všichni dohromady. Můžu je prožívat také spolu s ostatními.“ Tradiční svátky, slavnosti, obřady a s nimi spojené obyčeje přispívají k formování vztahu dítě a domov. Pro formování pocitu domova má podle dětí význam jejich spolupráce s rodiči. Frolcová (in: Schauerová, 1997, s. 71–87) poukazuje na to, že spoluúčast dětí na tradičních obyčejích se v rodinách objevuje. Atributem svátků a slavností očima dětí je lidový kroj. Ten podle autorky není jen krásnou zvláštností souborů či svátečního domova, ale jsou s ním spojena i pravidla sociálního chování vícegeneračního dosahu.

4.1. Prvky nehmotné tradiční lidové kultury ve volném čase rodiny

Už bylo uvedeno, že mnohé prvky tradiční lidové kultury zasahují do života rodiny, aniž by si to její členové uvědomovali. To se týká hned první složky nemateriální lidové kultury – folkloru. Se slovesným folklorem se děti setkávají díky lidové slovesnosti. Pohádky, říkadla, básničky a vyprávění patří nedomyslitelně k životu rodiny s malými dětmi. Velkou úlohu sehrávají prarodiče, kteří bývají trpělivými vypravěči a čtenáři. Lidové písně rodiče dětem zpívají také od malinka. Děti se tak učí znát koledy, ukolébavky, písně ke hrám a další. Lze předpokládat, že zpívání v rodině pokračuje s věkem dítěte v případech, kdy se dítě učí hrát na hudební nástroj nebo začne chodit do folklorního souboru. Hra na hudební nástroj není v rodinách neobvyklá, ale ve většině případu není výuka spojená s orientací na lidovou hudbu. Společné hraní je spíš výjimkou, i když jsou známé muzikantské rodiny, které udržují domácí tradici lidové hudby. Především v křesťansky zaměřených rodinách bychom našli prvky lidové religiozity21. Také člověk současného světa se ptá po skutečnostech přesahujících lidský rozměr. I v dnešní době navštěvují rodiny poutní místa a účastní se tradičních poutí a procesí. Někdy se pouti účastní celé rodiny, jindy jen prarodiče a vnuci. 20 Výzkum z let 1996–1997, proběhl na základních školách a víceletých gymnáziích v patnácti vybraných lokalitách Moravy a Slezska, a to ve městech i vesnicích. Respondenty byly děti ve věku 10–13 let, tedy převážně děti středního školního věku. Zkoumaný vzorek představuje celkem 534 dětí, tj. 302 děvčata a 232 chlapci, z toho 179 dětí z folklorních souborů. 21 Religiozita = zbožnost, víra v Boha (Petráčková, 2001, s. 657)

42

Odbočme na chvíli k materiální lidové kultuře, abychom si uvědomili, že do souvislosti s lidovou religiozitou se dávají devocionálie, tedy předměty sloužící k osobní zbožnosti, které si rodiny z poutí přivážejí. Do této kategorie se počítají i betlémy. Ty jsou v rámci lidové kultury spojovány s projevem osobní zbožnosti člověka, ale v době vánočních svátků je nacházíme i v rodinách křesťansky neorientovaných. Na výběru, stavění a udržování betlémů se většinou podílí větší část rodiny. V životě rodiny bychom našli velké množství obyčejových tradic22. Než se jim budeme věnovat konkrétně, zastavme se obecně u významu svátků a tradic v životě rodiny. Střídání všedních a svátečních dní je charakteristický pro každou kulturu. Každý sváteční den má svůj jasný obsah, svoji symboliku, a vyžaduje určité jednání a chování. Projevovalo se ve vnější i vnitřní podobě počínajíc svátečním oblečením, přes sváteční a pro určitou dobu charakteristickou stravu až po duchovní usebrání. Polarita všedního a svátečního vytvářela pravidla a normy chování. Pro hodnotovou orientaci každého člověka má klíčový význam především rodina. Polarita a rytmus střídání všedního a svátečního jsou příznačné pro slavnosti společenské i pro svátky rodinné. Schauerová (1998, s. 21–23) zdůrazňuje: „V rodinách pociťujeme velmi silně, že sváteční chvíle nabývají významu dobou příprav, které blížící se sváteční chvíle předznamenávají. Děti si od rodičů a prarodičů osvojují způsoby jednání i postoje vyplývající z jejich životní hodnotové orientace.“ Obřady a svátky slouží také k překonání všednosti každodenního života Rozhodující okamžiky lidského života zvláštním způsobem zvýrazňovaly rodinné obřady. Navrátilová jimi rozumí (in: Frolec, 1985, s. 45–49) obyčeje spjaté s přelomovými událostmi, jako je narození, sňatek a úmrtí. Všechny obřady podle ní sehrávaly

důležitou

úlohu

v

socializačním

procesu

jedince,

protože

zprostředkovávaly jeho začlenění do rodiny i širšího kolektivu. Napomáhaly předávání kulturních informací, usnadňovaly osvojování návyků a společenských norem a podílely se na formování jeho morálních kvalit a hodnotových postojů. Obřady a obyčeje umožňovaly aktivní spoluúčast všech členů rodiny, příbuzných i sousedů na významných událostech rodinného života. Rodinný obřadní cyklus, soustředěný kolem narození, dospívání, uzavírání sňatku a úmrtí, považuje Frolec 22 www.lidovakultura.cz

43

(1985, s. 241–247) za ekvivalent biologického cyklu člověka. Pevnou součástí dnešního rodinného a společenského života se staly nejrůznější svátky a oslavy. Mladšího původu je oslava narozenin, jmenin, životních jubileí, výročí svatby a dalších.

Oslavy

tohoto

druhu

patří

k nejčastějším

a

nejoblíbenějším.

Sjednocujícího významu v rodinném okruhu začínají nabývat i některé výroční obyčeje, jako je nošení létečka, velikonoční pomlázka a další. Význam mají především proto, že nositeli tradic jsou děti, které se soustřeďují na návštěvy prarodičů a napomáhají tak upevňovat mezigenerační vazby. V obřadech a svátcích jsou obsaženy i další stránky a hodnoty lidského života, jako jsou láska, přátelství, solidarita, smutek, bol, radost z příchodu, žalost z odchodu. Mezigenerační kontakty uvnitř rodin se podle Frolcové (in: Schauerová, 1999, s. 33–39) realizují v pracovní a sváteční sféře. Jde zvláště o kontakty při svátečních příležitostech. Autorka uvádí: „K domácím tradicím druhé poloviny 20. století patří setkání dospělých a vnuků u prarodičů se společným stolováním na tzv. velké svátky: společná štědrovečerní večeře s tradičními pokrmy, hraní a zpívání koled u vánočního stromečku. V křesťanských rodinách má váhu spoluúčast všech na Velikonocích. Jiným vzorem tradiční kultury a příkladem prarodičů a rodičů předávaným dětem je vztah ke kroji a kroj jako znak domácího prostředí. Příležitosti ke kontaktům rodin přispívají i lokální tradice hodů, fašanků a dalších. Z hlediska mezigeneračních vztahů vystupuje při těchto příležitostech vazba přes jednu generaci. Setkání rodiny se koná u prarodičů, babičky připravují tradiční pokrmy. U babičky a dědečka se často prožívají vůbec první kontakty s tradicemi lidové kultury. Děti pozorují přípravy – úklid, pečení, vaření, otevřenost domácnosti a rodiny vůči okolí, pohostinnost.“ Pojďme se podívat na konkrétní složky obyčejové tradice jako součásti nemateriální lidové kultury. Jsou to v první řadě kalendářní obyčeje23, které do volného času rodiny zasahují. Rodiny se zapojují do znovu obnovených místních tradic v době masopustu. Maminky a babičky připravují tradiční pečivo, děti s rodiči připravují masky do obchůzek. Rodiny se mohou účastnit zábavy s pochováváním basy. Mezi jarní obyčeje řadíme obchůzky s figurou smrti nebo s májkem či létečkem24. Rodina se může na tradiční pochůzku připravovat nacvičováním písní, 23 www.lidovakultura.cz 24 létečko = ozdobený stromek

44

přípravou kroje nebo kostýmu a zdobením stromku. Velikonoční zvyky patří po vánočních k nejrozšířenějším. V křesťansky orientovaných rodinách najdeme spojení zvyků tradiční lidové kultury s křesťanskými tradicemi. K Velikonocům patří velikonoční klepání25, příprava tradičních pokrmů (jidáše, mazance, velikonoční beránek), velikonoční pomlázka nebo zdobení vajíček. Velikonoce bývají také dobou, kdy se schází nejen rodiče a děti, ale i prarodiče. Rodiny se setkávají i se vzdálenějšími příbuznými. Na mnoha místech je rodinnou událostí přivítání chlapců na Velikonoční pondělí. Maminky a babičky v některých rodinách pro tuto příležitost chystají pro své děti a vnuky sváteční kroje. K dalším kalendářním obyčejům, které se dotýkají celé rodiny, můžeme přiřadit posvícení a hody. S těmito slavnostmi jsou spojeny hostiny, při nichž se schází širší rodina a příbuzenstvo. K hodům patří zvláštní písně, pečivo i oblečení. Někde se ještě udržují dožínky jako slavnosti ukončení žatvy. Především na jihovýchodní Moravě jsou rozšířené zvyky kolem vinobraní. Rodina se nejen schází při práci na vinici, ale účastní se i slavností spojených se sklizní hroznů. Především starší členové rodiny se podílí jako zpěváci a herci na divadelních představeních spojených se starými vinohradnickými zvyklostmi (např. zarážení hory). A jak se do rodinného života promítají adventní zvyky? Nejedna dívka si na svátek sv. Barbory jde utrhnout třešňovou větev, která má do Štědrého dne rozkvést. Rodinnou událostí jsou bezesporu mikulášské obchůzky v předvečer svátku sv. Mikuláše. Dospělí na sebe berou masky, aby potěšili svou přítomností a dárkem své děti. V maskování rodiče využívají domácí zdroje a vlastní dovednosti. Někde maminky a babičky pečou tradiční mikulášské pečivo – pečivo z rohlíkového těsta v rozličných tvarech. Velkou kapitolu tvoří vánoční obyčeje a zvyky. Rodina společně zdobí vánoční strom, připravuje štědrovečerní pokrmy a chystá betlém. Mnoho rodin se na vánoční svátky chystá tím, že obnovuje znalost lidových koled. Obvyklé jsou návštěvy v rodinách, setkávání příbuzných, společné zpívání koled. Některé moravské vinařské rodiny prožívají také svátek sv. Jana Evangelisty, kdy se žehná nové víno. Při té příležitosti se konají setkání pro celé rodiny s bohatým programem. Mezi zvyky vánočního období se řadí i tříkrálové obchůzky. Rodiče a prarodiče

25 Klepání = obchůzka chlapců s nástroji v čase od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty (www.lidovakultura.cz)

45

chystají dětem pro obchůzky kostýmy a učí je tradiční tříkrálovou koledu. Nutno podotknout, že díky Tříkrálové sbírce pro Charitu se také obnovily obchůzky. Stále se zabýváme obyčejovými tradicemi. Vedle kalendářních sem patří také obyčeje a obřady spjaté se životním cyklem člověka26. V některých rodinách se udržují obyčeje při narození dítěte, a to především návštěvy šestinedělek s nošením „do kouta“, vítání do života a křtiny v případě křesťanských rodin. Nejrozsáhlejší oblastí obyčejů spjatých s životem člověka jsou obyčeje při svatbě. Jejich varianty a detaily jsou rozmanité a liší se podle etnografických oblastí. Některé obyčeje zcela zanikly, jiné jsou stále živé, některé se obnovují. Rodina se připravuje na svatbu žádáním o ruky děvčete, zásnubami, zvaním na svatbu, předsvatebními setkáními, zdobením domu, pořizováním svatebních darů a dalšími. Ke svatebnímu dni se řadí tyto obyčeje: zastavování svatebního průvodu, požehnání rodičů, obyčeje a zábavy při svatební hostině, čepení nevěsty, únos nevěsty a jiné. V životě současných rodin mají své místo oslavy životních jubileí a významných událostí. Mezi ně zařazujeme výročí svatby, oslavy narozenin a jmenin a první svaté přijímání a biřmování v křesťanských rodinách. Rodiny v některých obcích vítají na svátek sv. Josefa muzikanty, kteří chodí Josefům hrát před dům. Za hraní dostanou od rodiny malé pohoštění. Obyčeje a obřady jsou spjaté také se smrtí a pohřbem, i ty patří do rodinného života. Určují komplex úkonů vykonávaných v souvislosti se smrtí a pochováváním mrtvého. Tyto obyčeje se z rodin vytrácejí, protože starosti a povinnosti s pochováváním obstarávají speciální organizace. Mezi obyčejové tradice přiřazujeme dále obyčeje, oslavy a slavnosti různých sociálních skupin. Patří sem studentské obyčeje, sjezdy rodáků, zpěvácké slavnosti, obyčeje myslivců, vinařů a dalších. Lze konstatovat, že tyto obyčeje se přímo rodinného života nedotýkají, ale do rodinného života zasahují přípravou na slavnost a případně společným prožíváním.

4.2. Prvky hmotné tradiční lidové kultury ve volném čase rodiny

Zastavme se také u materiálních prvků lidové kultury. Její první velkou oblastí je zaměstnání a forma obživy. Protože současná rodina nemusí zajišťovat vlastní živobytí, prvky hmotné kultury se z rodinného života vytrácejí. Rozsáhlou 26 www.lidovakultura.cz

46

podskupinou je zemědělství a chov dobytka. Patří sem tradiční zemědělství, druhy zemědělské výroby, zpracování domácích zemědělských produktů a další. Tímto způsobem lidová kultura zasahuje do života rodin na vesnicích, případně na chalupách. Je otázkou, jak daleko je čas strávený pěstováním a konzervací vypěstovaného volnočasovou aktivitou. Může být a nemusí. Rodiče a prarodiče mohou práci při pěstování plodin považovat za relaxaci ve volném čase. Lze konstatovat, že děti většinou stejný pohled nesdílí. Nejméně tři prvky z této skupiny najdeme ve volném čase současné rodiny. Především jsou to domácí zabíjačky, které se z vesnic a malých měst ještě zdaleka nevytratily. Bývají příležitostí k setkání rodin a při společné práci se dostane i na vyprávění, někdy i na zpívání. Další událostí jsou košty vína a slivovice. I když se samotného ochutnávání účastní jen rodiče a prarodiče, akce často navštěvují celé rodiny i s dětmi. Zvláště tehdy, pokud se akce koná v odpoledních hodinách. Podobný charakter mají nejrůznější slavnosti vína, trnkobraní a další. Většinou nechybí doprovodný bohatý kulturní program pro celou rodinu. Další podskupinu tvoří lov a s ním spojený rybolov a myslivost. I tyto specifické aktivity zasahují do volného času některých rodin. Zvláštní podoblastí je lidová výroba. Lze tvrdit, že lidové výrobky zaznamenávají velký zájem veřejnosti. S lidovými řemesly se rodiny setkávají na jarmarcích a obnovených trzích. Existuje mnoho akcí, folklorních festivalů a dílen, na kterých si děti i dospělí mohou vyzkoušet nejrůznější řemeslné techniky. Před velkými svátky se celé rodiny chodí učit vyrábět adventní věnce i velikonoční vajíčka. Druhá skupina nehmotné tradiční lidové kultury nese název sídlo, dům a bydlení27. Tato oblast zasahuje do volného času současné rodiny spíše okrajově. Týká se kulturní krajiny, veřejných prostor a staveb, usedlostí, stavebních materiálů a dalších. Společný průsečík bychom našli snad ve výzdobách domů. V České republice existuje mnoho skanzenů a muzeí s prezentací lidových staveb a tradičního obydlí. Muzea a skanzeny většinou připravují v době od května do září pro celé rodiny bohaté kulturní programy a nejrůznější doprovodné akce pro děti. Oblast, která do volného času rodin určitě patří, je lidový oděv. Mnoho rodin už dnes lidový kroj nevlastní. Do rodin se kroj dostává skrze děti, které chodí tančit nebo zpívat do souborů. Kroj mívají schovaný babičky, někdy i maminky. Protože je stále více akcí a příležitostí (nejen na Moravě a ve Slezsku), při kterých je možné 27 www.lidovakultura.cz

47

kroj použít, rodiny kroje znovu pořizují. Existuje několik specializovaných prodejen, které dodávají nebo vyrábějí krojové součástky. Pro rodiny existuje také možnost zapůjčení kroje (například jednou ročně na hody nebo posvícení). Péči o krojové součástky se většinou věnuje ženská část rodiny. Je potěšitelné, že mezi nositeli krojů sílí touha po informacích o tom, jak se má kroj správně oblékat, z jakého materiálu má být, jak má být vyzdoben s ohledem na etnografickou oblast, jaké má být zdobení hlavy a jak se o oděv pečuje. Dalšími oblastmi hmotní tradiční lidové kultury jsou doprava, obchod a trh a výtvarná kultura. Zastavme zde jen krátce. Ve volném čase rodiny se mohou objevovat prvky výtvarné kultury v amatérském a inzitním (naivním) umění. Své místo v rodině má kutilství. Členové rodiny se zabývají výrobou věcí ze dřeva, kovu, z textilu a dalších materiálů. Na závěr se budeme věnovat lidové stravě, která do rodinného života neodmyslitelně patří. I současná rodina se zajímá o národní kuchyni, ukládání a dlouhodobé uchovávání potravin, způsoby úpravy pokrmů, pokrmy všedních a svátečních dnů, pečivo, nápoje a cukrovinky. Nejrůznější časopisy a přílohy týdeníků naznačují, že lidé se zajímají o stolování, kuchařky a hlavně obyčeje ve vztahu k lidové stravě (řadíme sem posty, luštěniny a ryby o Štědrém dnu a další).

4.3. Současná nabídka aktivit a akcí v oblasti tradiční lidové kultury

Podívejme na možnosti, které může rodina ve svém volném čase využívat.

4.3.1. Folklorní festivaly a další folklorní akce Nabídku folklorních festivalů využívají spíše rodiny, které se o tradiční lidovou kulturu zajímají aktivně. Největším folklorním festivalem v České republice je Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, na který každoročně přicházejí lidé všech věkových kategorií. Počet folklorních festivalů se liší podle krajů. Folklorní sdružení České republiky na svých internetových stránkách28 nabízí informace

28 www.fos.cz

48

o téměř sedmi desítkách festivalů29. Většina akcí se koná od května do září, největší počet v době letních prázdnin. Velká část folklorních festivalů nabízí pořady pro děti i dospělé, často nechybí doprovodné akce pro děti, dílny a lidové jarmarky. Folklorní festivaly se stávají také zajímavou turistickou atrakcí, často je tedy rodiny navštěvují náhodně. Některé festivaly nabízejí výhodné rodinné vstupné nebo alespoň slevy pro děti.

4.3.2. Folklorní soubory Folklorní soubory nelze zařadit přímo mezi volnočasové aktivity rodiny. Soubor navštěvují většinou děti nebo dospělí. Mnoho souborů má však oddělení pro různé věkové kategorie a pro své členy připravuje společné akce a oslavy výročních zvyků. Folklorní sdružení České republiky30 uvádí výčet téměř čtyř set souborů31. Jejich počet se krajově liší.

4.3.3. Muzea „Muzeum patří na celém světě k základním a nejvíce navštěvovaným kulturním zařízením. Současné zaměření muzeí pokrývá celou oblast lidské kultury v nejširším slova smyslu. Muzea a galerie jsou především místem hlubokých estetických zážitků, ale mohou se stát i místech dobrodružství a napětí a současně mohou plnit funkci terapeutickou.“ (Jůva, 1996, s. 75) Muzea a skanzeny přinášejí ucelené, přehledné a většinou zábavnou a přijatelnou formou zpracované informace o tradiční lidové kultuře. Kromě stálých expozic a nejrůznějších výstav většinou nabízejí také doprovodné programy, rukodělné dílny, setkání s osobnostmi a kulturní pořady. Nejznámější muzea, která seznamují s prvky tradiční lidové kultury: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Soubor lidových staveb Vysočina v Hlinsku, Muzeum lidové architektury Zubnice, Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem a další. 29 Hlavní město Praha: 7 festivalů; Jihočeský kraj: 5; Jihomoravský kraj: 14; Karlovarský kraj: 2; Kraj Vysočina: 3; Královéhradecký kraj: 3; Liberecký kraj: 0; Moravskoslezský kraj: 8; Olomoucký kraj: 4; Pardubický kraj: 3; Plzeňský kraj: 3; Středočeský kraj: 3; Ústecký kraj: 1 a Zlínský kraj: 11. Podrobný seznam v příloze. 30 www.fos.cz 31 Hlavní město Praha: 31 souborů; Jihočeský kraj: 14; Jihomoravský kraj: 78; Karlovarský kraj: 5; Kraj Vysočina: 28; Královéhradecký kraj: 14; Liberecký kraj: 6; Moravskoslezský kraj: 67; Olomoucký kraj: 32; Pardubický kraj: 14; Plzeňský kraj: 15; Středočeský kraj: 13; Ústecký kraj: 6; Zlínský kraj: 62. Podrobný seznam v příloze.

49

4.3.4. Média Prezentaci a medializaci tradiční lidové kultury se věnovalo strážnické sympozium32 na jaře roku 2006. Z něho vyšly mimo jiné podnětné příspěvky o postavení tradiční lidové kultury v médiích. Internet je médium poměrně mladé, ale získalo si mezi ostatními sdělovacími prostředky významné postavení. Možnosti nakládání s informacemi jsou neomezené a náklady nemusí být vysoké. Blahůšek (2006, s. 117) uvádí, že prezentaci tradiční lidové kultury se věnuje celá řada institucí, organizací, firem, sdružení, spolků i jednotlivců. Jedná se o prezentace od těch nejjednodušších až po nesložitější redakční systémy. Internet jako informační zdroj může mít pro rodinu velký význam. Při plánování volného času se může rodina inspirovat na internetových stránkách. Mezi nejznámější patří internetové stránky o lidové kultuře: www.lidovakultura.cz, web Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici: www.nulk.cz, web Folklorního sdružení ČR: www.fos.cz, Lidová kultura na Moravě

a

ve

Slezsku:

www.folklorweb.cz,

Sdružení

tradice

ČR:

www.tradice.org, Česká tradice: www.ceske-tradice.cz a další. Pozici nejsilnějšího média si drží televize. Potyková (2006, s. 124) uvádí, že z hlediska podílu na prezentaci lidové kultury prostřednictvím celoplošného televizního vysílání má prioritu veřejnoprávní Česká televize. Na komerčních stanicích se lidová kultura objevuje v nepatrném množství v regionálních zpravodajských pořadech. Bez významu ale nejsou kabelové televize, které lidovou kulturu prezentují jako významný element společenského dění v daném místě. Divák, v našem případě rodina, se může s prvky tradiční lidové kultury setkat pravidelně v pořadech Folklorika a Folklorní magazín, nepravidelně pak v cyklech Náš venkov, Toulavá kamera, v regionálních zpravodajských vstupech a kulturních magazínech. Co se týká rozhlasu, jsou možnosti prezentace tradiční lidové kultury omezeny pouze na slovo a hudbu. Rozhlas jako živé médium však může přinášet aktuální informaci o folklorním dění a pozvánky na koncerty, festivaly, lidové jarmarky apod. Z výzkumu33 mezi rozhlasovými stanicemi z roku 2006 vyplynulo,

32 Strážnické sympozium: Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice, 15.–16. března 2006 33 Do výzkumu bylo zahrnuto 46 komerčních rozhlasových stanic a všechny stanice Českého rozhlasu. Výzkum provedly Mich ela Vondráčková a Helena Bízová v rámci projektu Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury.

a

50

že veřejnoprávní Český rozhlas se věnuje tradiční lidové kultuře pravidelně. Posluchačům nabízí komponované pořady i zajímavosti, informace a pozvánky. Komerční rádia komponované pořady většinou nemají. Většina z nich však přináší občas zajímavosti o zvykosloví a lidových obyčejích a v rámci pozvánek informace o probíhajících akcích v regionu. Pokud je rodina zvyklá poslouchat nějakou rozhlasovou stanici, je pravděpodobné, že se k ní dostanou informace o některých prvcích tradiční lidové kultury. Pravidelně se tradiční lidové kultuře věnuje nekomerční Radio Proglas. S prvky tradiční lidové kultury se rodina seznamuje také prostřednictvím tištěných médií. Jilík (2006, s. 34) naznačuje, že čím blíže je médium regionu (týdeníky, regionální mutace deníků), tím častěji se tato tématika objevuje na jejich stránkách, naopak s rostoucí vzdáleností od regionu se tématika nevyskytuje vůbec. Informace a zajímavosti z oblasti lidové kultury nacházíme v tiskovinách častěji v období před Velikonocemi, Vánocemi nebo v době masopustu. Existují periodika, která se tradiční lidovou kulturou zabývají přímo. Národopisná revue je časopisem spíše pro odborníky, ale směřuje i do řad zájemců o folklorní hnutí. Je jediným populárně-vědným periodikem v oblasti etnologie v České republice. Malovaný kraj je národopisný a vlastivědný časopis Slovácka. Folklor je periodikem Folklorního sdružení České republiky a vedle široké veřejnosti směřuje především k členům folklorních souborů.

51

5. Empirická část 5.1. Cíl výzkumu

Tradiční lidová kultura je nedílnou součástí národního kulturního dědictví. Prvky hmotné a nehmotné lidové kultury mají v různé míře místo v životě současné rodiny i v jejím volném čase. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jestli se mladí lidé setkávají s projevy tradiční lidové kultury a jestli se zajímají o folklor. Jedním z hlavních cílů bylo však zjistit, zda tradiční lidová kultura má místo ve volném čase jejich rodin, jestli studenti se svou rodinou někdy navštívili folklorní akci, výroční zvyk nebo lidový jarmark. Jedním z dílčích cílů bylo zjistit, jakým způsobem rodiny studentů tráví volný čas a jaký je rozdíl ve využívání volného času na vesnici a ve městě. Úmyslem výzkumu bylo také poukázat na tradice lidové kultury a inspirovat studenty k dalším úvahám.

5.2. Hypotézy výzkumného projektu Hypotéza č. 1: Studenti z menších34 měst a vesnic se daleko častěji setkali s projevy tradiční lidové kultury než studenti z větších měst.

Hypotéza č. 2: Starší studenti (18, 19 a 20 let) se o folklor zajímají oproti výraznějšímu podílu mladších studentů (15, 16 a 17 let).

Hypotéza č. 3: Čím více se rodina studenta zajímá o folklorní akce, tím je větší pravděpodobnost, že navštíví folklorní festivaly, jarmarky, skanzeny nebo výroční akce v obci.

Hypotéza č. 4: Čím více se studenti a jejich rodiny zajímají o folklor, tím více se v jejich rodinách udržují zvyky a tradice.

34 Pro potřeby výzkumného dotazníku bylo stanoveno toto rozdělení velikosti obcí: a) vesnice/malé město (do 5 000 obyvatel), b) město (do 50 000 obyvatel), c) velké město (nad 50 000 obyvatel).

52

5.3. Charakteristika zkoumaného souboru

Výzkumný soubor je tvořen studenty Biskupského gymnázia v Brně. Pro účel výzkumu byli záměrně vybráni jen studenti na úrovni středních škol. Zajímala mě oblast volného času rodiny. Chtěla jsem do vzorku zahrnout jedince, kteří budou na podobné vědomostní, věkové, kulturní a sociální úrovni. Předpokládám, že středoškoláci tráví svůj volný čas především s vrstevníky, ale většina z nich bydlí u rodičů (případně jednoho rodiče) a do nějaké rodiny patří. Biskupské gymnázium Brno (Brno, Barvičova 85) bylo zřízeno Biskupstvím brněnským jako školská právnická osoba. Škola poskytuje vzdělání v těchto oborech denního studia: Gymnázium – přírodovědné předměty (čtyřleté), Gymnázium – humanitní předměty (čtyřleté), Gymnázium – všeobecné (čtyřleté), Gymnázium – všeobecné (osmileté). Navštívila jsem sedmnáct tříd35 o celkovém počtu 505 žáků. Protože někteří nebyli při provádění šetření ve škole, konečný počet respondentů je 478 studentů ve věku patnáct až dvacet let. Studenty Biskupského gymnázia jsem si vybrala z několika důvodů. Jednak jde o školu s vysokým počtem studentů. Na gymnáziu jsou studenti se zaměřením přírodovědným, humanitním i všeobecným. Na školu dojíždí studenti z mnoha koutů Jihomoravského kraje, nejde tedy jen o studenty z Brna. Dalším argumentem byl fakt, že jsem měla možnost navázat s vyučujícími a hlavně studenty bližší vztah formou rozhovorů. I když se jedná o církevní školu, nenavštěvují ji jen studenti z křesťansky orientovaných rodin. Podle sdělení vyučujících nejméně jedna třetina studentů není z „věřících“ rodin. Důležitým motivem byl i zájem ředitele školy o výsledky výzkumu a další spolupráci formou přednášky pro studenty o tradiční lidové kultuře.

35 Respondenti: kvinta A: 28 studentů, kvinta B: 30 studentů, sexta A: 30 studentů, sexta B: 30 studentů, septima A: 29 studentů, septima B: 28 studentů, 1A: 31 studentů, 1B: 31 studentů, 1C: 29 studentů, 2A: 29 studentů, 2B: 30 studentů, 3A: 26 studentů, 3B: 33 studentů, 3C: 29 studentů, 4A: 32 studentů, 4B: 32 studentů, 4C: 28 studentů.

53

5.4. Metoda výzkumu

Během výzkumného šetření jsem

použila standardizovaného dotazníku,

modifikovaného dle Gavory (1996, s. 53–63). Dotazník obsahoval dvacet otázek. Použila jsem otázky převážně uzavřené, několik polootevřených, otázky ke zjištění faktografických údajů a jednu otázku otevřenou. V úvodu dotazníku bylo krátké oslovení, představení práce a prosba o uvádění správných údajů. Úvodní část nemusela být dlouhá, protože jsem měla možnost jednotlivé třídy navštívit, osobně vysvětlit záměr dotazníku a přiblížit uvedené pojmy. Na konci dotazníku nechybělo poděkování za vyplnění. Délku

dotazníku

a

přesnou

formulaci

otázek

jsem

si

upřesnila

v předvýzkumu, který jsem provedla mezi lidmi ve věku 9–27 let. Šlo o děti a mládež, kteří se sešli na jarní víkendové akci v Orlických horách. V předvýzkumu jsem si potvrdila, že volba výzkumného vzorku studentů věkově podobných má přednost. Odpovědi respondentů v předvýzkumu šly z důvodu velkého věkového rozptylu hůře srovnávat. Po vyhodnocení předvýzkumu jsem ustálila počet otázek na dvacet a rozsah na jednu stranu A4. Dotazníkem byly zjišťovány údaje o rodině studenta a způsobu trávení volného času rodiny studenta. Dalším okruhem byl zájem studenta o folklor a zájem jeho rodiny o tradiční lidovou kulturu. Polovina otázek měla zjistit, jak se prvky lidové kultury promítají do volného času rodin studentů. Poslední otevřený dotaz směřoval na zjištění, které zvyky a tradice student zná a které rodina udržuje. Výsledky tohoto empirického šetření nelze všeobecně použít. I když se jedná o větší výzkumný vzorek, jde pouze o studenty z Brna a dalších míst Jihomoravského kraje. Jak ukázaly výsledky, většina studentů žije v úplných rodinách. Nejde tedy zcela o objektivní vzorek populace. Práce nese rysy kvantitativního výzkumu. Zpracováno pomocí programu MS Excel.

Časový harmonogram: Příprava výzkumu: červen 2006 Teoretická část: červenec–prosinec 2006 Empirická část: leden–březen 2007 Zpracování výsledků a jejich interpretace: březen–duben 2007 54

5.5. Sběr dat

S prosbou o možnost oslovení studentů Biskupského gymnázia jsem se obrátila přímo na ředitele, Mgr. Karla Mikulu. Vysvětila jsem mu záměr práce, ukázala návrh dotazníku a nabídla další spolupráci. Po udělení svolení zařadit studenty do výzkumu jsem se obrátila přímo na vyučující předmětu Základy společenských věd. V jejich hodinách jsem měla šetření uskutečnit. Každou třídu jsem navštívila jednotlivě. Na začátku vyučování hodiny jsem se představila, stručně jsem prezentovala svoji práci a seznámila studenty se základními pojmy, které se v dotazníku objevují. Především jsem představila oblast tradiční lidové kultury, ale jen krátce, abych studenty moc neovlivňovala. Osvětlila jsem jim pojem volný čas jako dobu, kterou si volí sami. Poprosila jsem je, aby si vzpomněli na společné rodinné akce v rámci jednoho roku. Chtěla jsem se tak vyhnout tomu, aby psali jen o Vánocích nebo Velikonocích. Také jsem vysvětlila, že pod pojmem rodina rozumím základní vztah rodičů a dětí bez dalších příbuzných. V průběhu vyplňování dotazníku měli možnost studenti ptát se a upřesňovat si otázky. Většina studentů dotazník vyplnila za patnáct, nejvíce dvacet minut. Návratnost dotazníků přímo ve třídě byla stoprocentní. Ve skupinách, kde chybělo hodně studentů, jsem poprosila o vyplnění dodatečně. Většina vyučujících projevila zájem o další spolupráci na bázi přednášek o tradiční lidové kultuře a aktivitách různých institucí z této oblasti.

55

5.6. Analýza výsledků šetření

5.6.1. Faktografické údaje •

Průzkumu se účastnilo 478 studentů ve věku (otázka č. 1): - 15 let: 37 studentů - 16 let: 130 studentů - 17 let: 127 studentů - 18 let: 115 studentů - 19 let: 57 studentů - 20 let: 12 studentů Velkými skupinami jsou poměrně rovnoměrně šestnáctiletí, sedmnáctiletí

a osmnáctiletí, nejméně je dvacetiletých. •

Bydliště (otázka č. 2):

Pro potřeby výzkumného dotazníku bylo stanoveno toto rozdělení velikosti obcí: vesnice/malé město (do 5 000 obyvatel), město (do 50 000 obyvatel) a velké město (nad 50 000 obyvatel). - Vesnice/malé město: 139 studentů - Město: 35 studentů - Velké město: 304 studentů Téměř dvě třetiny (63,6 %) dotázaných studentů žije ve velkém městě (lze předpokládat, že jde o Brno), 29,1 % uvedlo vesnici, 7,3 % studentů žije ve městě. •

Rodinné zázemí (otázka č. 3): - s rodiči žije 414 studentů, z toho 36 studentů i s prarodiči (18 z vesnice, dva z města a 15 z velkého města) - jen s prarodiči žijí 4 studenti - s jedním rodičem žije 53 studentů (z toho 4 studenti i s prarodiči) - 12 studentů uvedlo variantu „jinak“ a doplnilo například: „S rodiči, bratrem a psem. S matkou a nevlastním otcem. Se strýcem. S pejskem. Jen se sourozenci. Sám. S tetou, strejdou a přítelem. S mamkou a jejím přítelem.

56

Střídavě s jedním a druhým rodičem. S bratrem a psem. S dědou a tetou. Na privátu. S přítelem…“ Studenti mohli vybírat z jedné nebo více možností odpovědí. Z celkového počtu respondentů celkem 86,6 % uvedlo, že žije s oběma rodiči, 36 z nich dokonce i s prarodiči. S jedním rodičem a prarodiči žijí čtyři studenti. •

Počet sourozenců (otázka č. 4): - Bez sourozence: 45 studentů - 1 sourozenec: 190 studentů - 2 sourozenci: 120 studentů - Více: 123 studentů, z toho: -

3 sourozenci: 65 studentů

-

4 sourozenci: 27 studentů

-

5 sourozenců: 12 studentů

-

Dále 6 sourozenců: 9 studentů; 7 sourozenců: 2 studenti a 8, 10 a 13 sourozenců po jednom studentovi.

Graf. 2: Počet sourozenců respondenta v závislosti na velikosti obce

160 140 120 vesnice

100

město

80

velké město

60 40 20 0 sám/sama

1 sourozenec

2 sourozenci

více než dva sourozenci

Mezi studenty je nejvíce těch, kteří mají jednoho sourozence (39,7 %), dva sourozence má 25,3 % studentů, další čtvrtina (25,6 %) má více než dva sourozence. Bez sourozence je jen 9,4 % studentů z celkového počtu. Graf č. 2 ukazuje

57

zajímavou souvislost: čím více dětí v rodině, tím větší poměrné zastoupení rodin, které žijí na vesnici nebo malém městě. 5.6.2. Volný čas v rodině •

Volný čas studenta se členy rodiny (otázka č. 5):

Otázka: Když trávím volný čas s rodinou, je to nejvíce… (označ jednu nebo více variant) - S rodiči tráví volný čas 369 studentů, z této skupiny dále: -

S rodiči a sourozenci: 195 studentů

-

S rodiči, sourozenci a prarodiči: 30 studentů

-

S rodiči, sourozenci, prarodiči a dalšími: 26 studentů

- Se sourozenci tráví volný čas 288 studentů, z této skupiny dále: -

S rodiči a prarodiči: 24 studentů

-

Se sourozenci, prarodiči a dalšími: 8 studentů

- S prarodiči tráví volný čas 37 studentů - S dalšími příbuznými tráví volný čas 38 studentů. Velká část studentů (77,2 %), pokud tráví čas s rodinou, pak nejvíce s rodiči. Na druhém místě skončili sourozenci (60,2 %). Třetí nejčastěji udávaná varianta je čas strávený s rodiči a sourozenci (40,8 %). Jen 6,3 % studentů uvedla, že tráví čas s rodiči, prarodiči i sourozenci. S rodiči a prarodiči pobývá ve volném čase 5 % studentů. •

Způsob trávení volného času v rodině (otázka č. 6):

Otázka: Volný čas s rodinou trávíme nejvíce… (označ jednu variantu) - Při sportu tráví volný čas s rodinou 103 studenti. - Návštěvami supermarketů a nakupováním tráví volný čas s rodinou 64 stud. - V přírodě tráví volný čas s rodinou 160 studentů. - Návštěvou koncertů nebo kina tráví volný čas s rodinou 52 studenti. 99 studentů vybralo jinou možnost, a další 103 studenti označili ještě další variantu. Téměř polovina využila možnosti „jinak“ a napsala o volném času v rodině více. Z dotazníku můžeme vyčíst tyto další možnosti trávení volného času rodiny: doma (74 studenti), povídání (36), chalupa (24), televize a filmy (22), práce (21), jídlo (17), návštěvy příbuzných (16), společenské hry (15), společné dovolené (11), 58

návštěva hradů a zámků (8). Mezi dalšími vyjádřeními bylo: „Společný čas teď spolu netrávíme. Návštěva v restauraci Hraní na kytaru Nedělní posezení u kávy. Od všeho něco, nic nepřevažuje. Pokaždé jinak, spíš návštěvou koncertů. Pokaždé jinde. Záleží, jak se den vyvine. Jak kdy, je to hodně různý. Flákáním. Vedeme učené disputace. Relaxací. Dvakrát ročně jdeme do kina. Přesazujeme kytky. Posezení v altánku u dobrého pití a společenských her. Hádáme se nebo prostě jinak. Volný čas s rodinou netrávím. Hrajeme a zpíváme písně. Společně doma odpočíváme. Poleháváním a lenošením doma. Modlitbou. U kávy. Večery u vína…“ Co se týkalo způsobu využívání volného času v rodině, odpovědi byly velmi různorodé. Některé odpovědi přece jen převažovaly. Třetina (33,5 %) studentů uvedla, že jejich rodina tráví volný čas v přírodě. Sportem se zabývá 21,5 % rodin studentů. Mezi dopsanými možnostmi nejvíce převažovala varianta „doma“ (15,5 %). Na koncerty a do kina chodí 10,9 % rodin studentů. Volný čas povídáním tráví 7,5 % rodin respondentů. Zajímalo mě, jestli odlišně tráví volný čas rodiny na vesnici a ve velkém městě. Jak ukazuje graf č. 3, v obou případech se činnosti ve volném čase poměrně shodují (nejvíce procházky, pak sport a návštěva koncertů). Nepřehlédnutelný je ale fakt, že rodiny z velkého města daleko častěji (54 odpovědí) tráví volný čas nakupováním než rodiny z vesnice (6 odpovědí). Do kina a na koncerty chodí spíše rodiny ve městě.

59

Graf č. 3: Využívání volného času rodinami z vesnic, měst a velkého města

jiné

koncerty, kino vesnice příroda (procházky)

město velké město

návštěvy supermarketů, nakupování

sport

0%

20%

40%

60%

80%

100%

5.6.3. Zájem o folklor a folklorní akce •

Setkání s prvky tradiční lidové kultury (otázka č. 7):

Otázka: Se kterými projevy tradiční lidové kultury už ses setkal/a? (viděl/a je nebo o nich slyšel/a) Pro zjednodušení bylo v závorce uvedeno přiblížení jevu lidové kultury. Studenti mohli vybírat jednu nebo více možností. - Tradiční stravu (krajové speciality) uvedlo 325 studentů. - Architekturu (lidové stavby) uvedlo 378 studentů. - Odívání (kroje) uvedlo 387 studentů. - Hudbu (folklorní muziky) uvedli 393 studenti. - Vyprávění (lidová slovesnost) uvedlo 206 studentů. - Tanec (folklorní soubory) uvedlo 340 studentů. - Řemesla (tradiční výrobky) uvedlo 313 studentů. Ze zjištěných počtů jednoznačně vyplývá, že drtivá většina studentů se s prvky tradiční lidové kultury už setkala. Nejvíce respondenti uváděli tyto tři projevy lidové kultury v následujícím pořadí: hudba, odívání, architektura. Nejméně odpovědí mělo vyprávění (přitom lidová slovesnost je součástí výchovy téměř každého dítěte).

60

Téměř čtvrtina studentů (117 respondentů, 24,5 %) se setkala se všemi uvedenými prvky lidové kultury. Z těchto 117 studentů 36,7 % bydlí na vesnici, 9,4 % ve městě a 53,8 % ve velkém městě (to je v porovnání s celkovým poměrným zastoupením studentů z vesnic a velkého města ve prospěch malých měst a obcí). U této specifické skupiny mě zajímalo také věkové rozložení. S nejvíce prvky lidové kultury se setkali sedmnáctiletí (33 studentů, 28,2 % z této skupiny), dále to byli šestnáctiletí (29) a osmnáctiletí (27). Další věkové skupiny už nebyly tak zastoupené: devatenáctiletí (12), patnáctiletí (11) a dvacetiletých bylo pět. Pouze pět studentů uvedlo, že se nesetkalo s žádným prvkem lidové kultury (dva z vesnice, tři z velkého města). Tito respondenti byli ve věku dvakrát patnáct, dvakrát osmnáct a jednou šestnáct let. •

Zájem studentů o folklor (otázka č. 8):

Otázka: Zajímáš se Ty osobně o folklor? (označ jednu variantu) - Ano, je to zajímavá oblast kultury: 70 studentů. - Ano, protože to zajímá mé blízké: 7 studentů. - Ano, ale jen okrajově: 184 studenti. - Ne, ještě mě to nenapadlo: 79 studentů. - Ne, nezajímá mě to: 138 studentů.

Graf č. 4: Procentuální zastoupení zájmu o folklor mezi studenty Ano, je to zajímavá oblast kultury 15% Ne, nezajímá mě to 29%

Ne, ještě mě to nenapadlo 17%

Ano, protože to zajímá mé blízké 1%

Ano, ale jen okrajově 38%

Z grafu č. 4 vyplývá, že více než třetina (38 %) studentů se o folklor okrajově zajímá. Téměř třetina (29 %) se ovšem o folklor nezajímá vůbec. Poměrně 61

vyrovnané jsou výsledky odpovědí „ne, ještě mě to nenapadlo“ (17 %) a „ano, je to zajímavá oblast kultury“ (15 %). Pouze sedm studentů uvedlo, že se o folklor zajímá proto, že to přitahuje jeho blízké. Nutno dodat, že u první možnosti s uvedením, že jde o zajímavou oblast kultury, mnozí studenti dovětek škrtli s tím, že je folklor prostě zajímá bez potřebných dodatků. Do grafu není zahrnuta položka „ano, zajímám se folklor, protože to zajímá mé blízké“. Na tuto otázku z celkového počtu 478 studentů odpovědělo jen sedm. To je pro srovnání s ostatními položkami zanedbatelné číslo. Zajímavé je srovnání s otázkou č. 7. I když studenty folklor nezajímá, nebo jen okrajově, znají prvky tradiční lidové kultury téměř všichni. Další graf (č. 5) ukazuje věkové rozložení studentů v odpovědích na otázku ohledně zájmu o folklor. Nejvíce se o folklor zajímají sedmnáctiletí (22 odpovědí) a osmnáctiletí (22). V grafu není uvedeno věkové rozložení u odpovědi ohledně zájmu o folklor kvůli blízkým – počet odpovědí je velmi nízký. Okrajově se o folklor zajímá celkově nejvíc studentů (184). V této skupině tvoří nejpočetnější skupinu sedmnáctiletí (57 studentů), dále osmnáctiletí (47) a šestnáctiletí (35). Zajímavý je výsledek u odpovědi „nezajímám se o folklor“. Tady jsou nejpočetnější skupinou šestnáctiletí (56 studentů), dále sedmnáctiletí (29) a osmnáctiletí (28).

Graf č. 5: Zájem o folklor studenta v závislosti na věku studenta 100% 80% nezajímám se o folklor

60%

nezajímám se, ještě mě to nenapadlo

40%

ano, zajímám se, ale jen okrajově

20%

ano, zajímám se o folklor

0% 15 let

16 let

17 let

18 let

19 let

20 let

Graf č. 6 ukazuje zájem studenta o folklor v závislosti na místě bydliště. Z výsledků jednoznačně vyplývá, že o folklor se více zajímají studenti z vesnic. Mezi těmi, kteří odpověděli, že je folklor nezajímá, byla většina z velkého města.

62

Graf č. 6: Zájemstudenta o folklor v závislosti na místě bydliště ne, folklor mě nezajímá vesnice

nezajímám se, ještě mě to nenapadlo

město ano, zajímám se okrajově

velké město

ano, zajímám se o folklor 0%

•

20%

40%

60%

80%

100%

Zájem rodin studentů o folklor (otázka č. 9):

Otázka: Zajímáte se jako rodina o folklorní akce? (označ jednu variantu) - Ano, folklor patří k našim společným koníčkům: 32 studenti. - Ano, občas: 176 studentů. - Ne: 270 studentů. O folklorní akce se zajímá pouze 6,7 % rodin studentů. Více než polovina rodin (56,5 %) se o folklorní akce nezajímá. Občas se o akce zajímá 36,8 % rodin. I když je první skupina (32 studenti) nejmenší, zaslouží si bližší specifikaci: Studenti, kteří uvedli, že jejich rodiny se zajímají o folklor, pocházejí většinou z vesnic (23 studenti), ostatní jsou z města. 13 z nich má více než dva sourozence, 11 studentů má dva sourozence a 8 studentů jednoho. 28 respondentů tráví většinu rodinného volného času s rodiči, 21 s rodiči a sourozenci. Téměř všichni (28) v otázce č. 8 odpověděli, že je osobně folklor zajímá. Rodiny studentů, které se občas o folklorní akce zajímají (176 odpovědí), pocházejí z 55,7 % z velkého města, 35,5 % jich žije na vesnici a 8,5 % ve městě. Studenti z těchto rodin se o folklor zajímají okrajově (56,8 %), 19 % z nich se o folklor zajímá. Stejný počet z tohoto vybraného vzorku rodin je studentů, kteří uvedli, že je folklor nezajímá (10,7 %) nebo že je to ještě nenapadlo (taktéž 10,7 %).

5.6.4. Tradiční lidová kultura ve volném čase rodin studentů •

Lidový kroj v rodinách studentů (otázka č. 10):

Otázka: Má někdo doma lidový kroj? (označ jednu nebo více variant)

63

- Ano, já (případně sourozenci): 78 studentů - Ano, rodiče: 21 student - Ano, prarodiče: 74 studenti - Určitě nikdo: 254 studenti - Nevím: 75 studentů Z celkového počtu respondentů více než polovina (53,1 %) lidový kroj doma nemá. Téměř třetina (31,2 %) odpověděla, že kroj doma někdo (student, rodiče, prarodiče) vlastní. Na otázku „nevím“ odpovědělo 15,7 % studentů. Z výsledků vyplynuly také další varianty odpovědí. Student a rodiče vlastní kroj ve 12 případech, student, rodiče a prarodiče pouze v devíti rodinách. Odpověď s kombinací student a prarodiče jsem našla v 17 dotaznících. Graf č. 7 ukazuje přítomnost kroje v rodině v závislosti na velikosti obce. Vidíme, že studenti z velkých měst spíš kroj doma nemají (175 studentů), nebo studenti nevědí (50), nebo kroj vlastní prarodiče (42). U studentů z města převažují odpovědi, že kroj nikdo nemá (22 studentů). Na vesnicích sice převažuje odpověď „kroj nikdo nemá“ v 57 rodinách, ale hned druhém místě najdeme ujištění, že kroj vlastní student (42 případů), prarodiče (27) i rodiče (12 rodin). Graf č. 7: Lidový kroj v rodinách studentů v závislosti na velikosti obce nevím kroj nikdo nemá velké město kroj mají prarodiče

město vesnice

kroj mají rodiče kroj mám já (sourozenci)

0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

Graf č. 8 nabízí ještě jednu korelaci. Ukazuje, že neexistuje přímá souvislost mezi zájmem o folklor a vlastněním kroje. Absenci kroje téměř shodně uvádějí studenti, kteří se zajímají o folklor okrajově (53 studentů) a ti, kteří se o folklor vůbec nezajímají (52). Graf také naznačuje, že lidový kroj je i v těch rodinách studentů, kteří se o folklor nezajímají (20) nebo je to ještě nenapadlo (14). To může 64

znamenat, že student je si vědom přítomnosti lidového oděvu v rodině, i když se sám o tuto oblast nestará.

Graf č. 8: Lidový kroj v rodinách v závislosti na zájmu o folklor studenta 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

kroj ano kroj ne nevím

ano, zajímám se o

ano, zajímám se, ale

nezajímám se, ještě

folklor

jen okrajově

mě to nenapadlo

nezajímám se o folklor

Na otázku „kroj mám já (případně sourozenci)“ odpovědělo 78 studentů. Porovnáním s odpověďmi z otázky č. 11 jsem zjistila, že 73 studentů také kroj používá. Z této skupiny je větší část respondentů z vesnice (41), z města pět studentů a z velkého města 27 dotazovaných. A ještě jedno srovnání nabízím. Už víme, že v rodinách 149 studentů kroj někdo vlastní. Zajímalo mě, které prvky tradiční lidové kultury tito studenti znají. Převažuje odívání (127) a hudba (118). Na dalších místech jsou architektura (99) a tradiční strava (97 studentů). K otázce č. 10, i když byla formulovaná jako uzavřená, 24 studenti doplnili vlastní poznámku: „Možná prarodiče. V rodině máme spoustu krojů, všechny generace se aktivně zúčastňují hodů. Teď už je mi kroj malý. Sestřenice – několik. Nevím, asi ne. Měla jsem, nemám. Vzdálení příbuzní. Sestřenice. Bohužel nemám. Strýc a aktivní přítel. Jen příbuzní. Ano, kamarádka. Mám třikrát valašský, jeden slovenský a jeden kyjovský kroj. Máme panenku oblečenou do kroje.“ •

Užití lidového kroje v rodinách studentů (otázka č. 11):

Otázka: Pokud někdo z rodiny vlastní lidový kroj, při jaké příležitosti ho používá? (označ jednu nebo více variant) - Při výročních slavnostech (např. hody): 108 studentů - Při církevních slavnostech (např. Boží tělo): 37 studentů 65

- Při vystoupeních folklorních souborů nebo muzik: 46 studentů - Kroj nepoužíváme: 348 studentů Téměř tři čtvrtiny studentů (72,8 %) lidový kroj nepoužívá. Ostatní (130 studentů) uvedli, že jej používají při třech různých typech slavností. Nejvíce při výročních slavnostech (108 odpovědí, 83 % z těch, kteří kroj používají), méně už při vystoupeních folklorních souborů (46) a při církevních slavnostech (37). Pojďme se věnovat skupině studentů, která uvedla, že u nich doma někdo kroj používá při výročních slavnostech (například hody). Z počtu 108 studentů je 67 rodin z vesnice, sedm z města a 34 z velkého města. Je tedy zřejmá převaha rodin studentů z vesnic, což je pochopitelné. Na vesnicích a v malých městech se ještě udržují hody, posvícení, masopusty a další slavnosti. A kdo z rodiny kroj používá? V této skupině (108 odpovědí) je to v 57 případech sám student (případně jeho sourozenci), na druhém místě jeho prarodiče (42 odpovědí) a rodiče (13). Pouze v jedenácti případech používá kroj student i rodiče. Jen v devíti rodinách používá kroj student, rodiče i prarodiče. Při církevních slavnostech (Boží tělo – Slavnost Těla a krve Páně, biřmování a další) se používá kroj v 37 rodinách studentů. Z nich je 23 z vesnice, čtyři z města a deset z velkého města. I v této skupině kroj používá nejvíc sám student (25 odpovědí), v osmi případech rodiče a ve třinácti prarodiče. Odlišné výsledky najdeme v rodinách studentů, ve kterých se používá kroj při vystoupeních folklorních souborů nebo muzik (46 rodin). Na rozdíl od předchozích dvou skupin zde převažují rodiny z velkého města (24 rodin, téměř polovina). Z vesnic je 18 rodin, z města 4 rodiny. I tady tvoří největší skupinu uživatelů sami studenti (31 dotázaných, to je 67,3 % ze skupiny). Na dalším místě jsou prarodiče (15) a rodiče (6 rodin). Jen v pěti rodinách používají při vystoupeních souborů nebo muzik studenti a rodiče (5 rodin) nebo studenti, rodiče a prarodiče (čtyři rodiny).

66

Graf č. 9: Užívání kroje v rodinách studentů v závislosti na bydlišti studenta vystoupení souborů a muzik velké město církevní slavnosti

město vesnice

výroční slavnosti

0

10

20

30

40

50

60

70

80

Uvedené výsledky shrnuje graf č. 9. Pro jeho posouzení se vraťme k otázce č. 2, ve které jsme zjistili, že větší část respondentů pochází z velkého města. Uvedený graf ukazuje, že lidový kroj se používá daleko víc v rodinách studentů z vesnic a měst při výročních a církevních slavnostech. Při vystoupení souborů a muzik opět převažují rodiny studentů z velkého města (i když ne výrazně). Výsledky dotazníkového výzkumu nabízejí ještě jedno porovnání. Už víme, že z celkového počtu 478 dotázaných více než čtvrtina (130 studentů, 27,1 %) uvedla, že v rodině lidový kroj používají, přitom nejvíce je to při výročních slavnostech. Při výročních slavnostech i církevních uvedlo používání lidového kroje v rodině 30 studentů. Při výročních a církevních slavnostech a navíc ještě při vystoupení souborů a muzik pouze 13 studentů. Při vystoupení souborů a církevních slavnostech je to ve 14 rodinách studentů. Také u této otázky jsem našla dopsané poznámky a připomínky: „Májová, kroj z půjčovny. Babička používala. Rozpadl by se. Už nepoužívám. Půjčeno. Na hody půjčujeme. Bratranci a sestřenice mají.“ •

Členové folklorních souborů, muzik a sborů v rodinách studentů (ot. č. 12):

Otázka: Chodí někdo z rodiny tancovat do folklorního souboru, hrát v cimbálové muzice nebo zpívat lidové písně do sboru? (označ jednu nebo více variant) - Ano, já: 50 - Ano, někdo ze sourozenců: 38 - Ano, rodiče: 8 - Ano, prarodiče: 18 - Určitě ne: 339 67

- Nevím: 42 Z odpovědí studentů vyplynulo, že jen v 97 rodinách (20,3 % z celkového počtu) někdo soubor nebo muziku navštěvuje. 70,9 % studentů uvedlo zápornou odpověď, pouze 8,8 % dotázaných nevědělo. Z uvedených 97 rodin je 39 z vesnice, šest z města a 54 z velkého města. Pro zajímavost uvádím velikost těchto rodin: 37 má dvě děti, 23 rodin tři děti, 34 více než tři děti a jen čtyři rodiny mají jedno dítě. Sám student chodí do souboru v 50 případech. Jsou to studenti z vesnic (23) i velkého města (23), čtyři z města. Z této skupiny lidový kroj vlastní 36 dotázaných. Jejich věkové rozložení je následující: nejvíce sedmnáctiletých (18), pak osmnáctiletí (12) a šestnáctiletí (9). Osmnáct studentů uvedlo, že soubor nebo muziku navštěvují prarodiče. Dalo by se předpokládat, že půjde o prarodiče z vesnice, opak je pravdou. Vzorek je sice malý, ale ukazuje, že 11 prarodičů je z velkého města, 6 z vesnice a jeden z města. U otázky č. 12 jsem našla tyto doplněné poznámky: „Jenom širší rodina. Možná sestřenice. Už ne. Sourozenci prarodičů. Rodiče a teta chodili. Jen sestřenice. Sourozenci na hody. Dříve. Jen hody. Do třinácti let aktivně. Nedobrovolně v ZUŠ. Bohužel. Sbor nejen lidovky. Máma tančila patnáct let.“

•

Návštěva vystoupení folklorních souborů členy rodiny (otázka č. 13):

Otázka: Pokud někdo z rodiny navštěvuje folklorní soubor (muziku, sbor), chodí Vaše rodina na jeho vystoupení? (označ jednu variantu) - Ano, pravidelně: 26 - Ano, občas: 71 - Ne: 381 Abychom mohli posoudit odpovědi na tuto otázku, musíme se vrátit k otázce č. 12 a připomenout si, že folklorní soubor, muziku nebo sbor navštěvuje člen 97 rodin z 478, tedy ani ne čtvrtina. Pak je logické, že na otázku č. 13 odpovídali studenti ze 79,7 % záporně. Pouze 5,4 % rodin pravidelně navštěvuje vystoupení, pokud někdo ze členů rodiny navštěvuje soubor nebo muziku. Občas na vystupování přijde 14,9 % rodin. 68

Podívejme se blíže na rodiny (26 dotázaných), které navštěvují akce svých rodinných příslušníků pravidelně. Velká část (17 rodin) je z vesnice, jedna z města a osm z velkého města. Student v 25 případech odpověděl, že bydlí s rodiči. Mezi těmito rodinami není ani jedna, která by měla pouze jedno dítě. Jedenáct rodin má dvě, sedm rodin tři děti a osm rodin tři a více dětí. Tyto rodiny tráví jinak čas procházkami v přírodě (10), sportem (3) nebo jinak. Porovnáním s otázkou č. 9 shledáme, že devět z těchto 26 rodin se zajímá obecně o folklorní akce, dvanáct rodin občas. O rodinách (71 dotázaných), které občas navštíví koncert člena rodiny, který chodí do folklorního souboru nebo muziky, jsem zjistila následující. V tomto případě už nepřevažují rodiny z vesnice. Těch je 23, z města 6 a z velkého města 42 (tedy více než polovina). O folklorní akce obecně se tyto rodiny studentů zajímají spíše občas (41 odpovědí), pravidelně pouze devět rodin. A jak velké jsou to rodiny? Mírně převažují rodiny se třemi a více dětmi (27), dále rodiny se dvěma dětmi (23), rodiny se třemi dětmi (16) a jen pět je rodin s jedním dítětem.

Následuje čtveřice otázek, kterými jsem chtěla zjistit, jestli rodina studenta navštívila někdy folklorní festival, lidový jarmark, skanzen nebo slavnost v obci.

•

Návštěva folklorního festivalu rodinou studenta (otázka č. 14):

Otázka: Navštívil/a jsi někdy s rodinou folklorní festival? (označ jednu variantu) - Ano, folklorní festivaly navštěvujeme pravidelně: 12 - Ano, občas: 113 - Ne, ale plánujeme to: 26 - Ne, protože je vysoké vstupné: 4 - Ne, máme jiné zájmy: 304 Z uvedeného vyplývá, že více než polovina (63,4 %) rodin studentů má jiné zájmy a folklorní festivaly nevyhledává. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že folklorní festival rodina navštěvuje občas (133 studentů, 27,8 % z odpovědí). Návštěvu festivalu plánuje 5,4 % rodin studentů. Pravidelně festivaly navštěvuje

69

pouze dvanáct rodin, 2,5 % z celkového počtu. Pouze čtyři studenti uvedli, že se folklorních festivalů rodina neúčastní z důvodu vysokého vstupného. Odpovědi studenti vybírali z pěti možností. Já se teď zaměřím na tři skupiny rodin. První skupinou jsou rodiny, které folklorní festivaly navštěvují pravidelně (12 dotázaných). Z nich polovina (šest) žije na vesnici, dvě rodiny ve městě a čtyři ve velkém městě. Studenti z těchto rodin se v sedmi případech aktivně zajímají o folklor, dva okrajově. Uvedené rodiny se o folklorní akce zajímají v sedmi případech. Čtyři rodiny občas, jedna vůbec. A ještě jedna zajímavost. Ze zjištěných dvanácti rodin má devět doma lidový kroj.

Graf č. 10: Zájemrodiny studenta o folklorní akce v porovnání se zájmem o folklorní festivaly rodina se nezajímá o folklorní akce rodina se občas zajímá o folklorní akce rodina se zajímá o folklorní akce

100% 80% 60% 40% 20% 0% rodina navštěvuje

rodina navštěvuje

rodina plánuje návštěvu

folklorní festivaly pravidelně

folklorní festivaly občas

folklorního festivalu

Graf č. 10 spojuje dvě skutečnosti – zájem rodiny o folklorní akce a zájem rodin o folklorní festivaly vyjádřený studentem odpovědí na otázku č. 14. Rodiny navštěvující pravidelně folklorní festivaly, se také ze 60 % zajímají o folklorní akce nebo aspoň občas. U rodin, které návštěvu festivalu plánují, se nejčastěji objevovala odpověď, že se o folklorní akce zajímají občas. Vraťme se k našim třem vybraných skupinám rodin. Folklorní festivaly občas navštěvuje 133 rodin (27,8 % ze všech odpovědí). Tady už převažují rodiny z velkého města (80), z vesnice je jich 46, z města sedm. Na otázku odpovídá student, proto mě v souvislosti s návštěvami folklorních festivalů zajímal jeho vztah k folkloru. V této skupině bylo 60 studentů, kteří se zajímají okrajově, 41 dotázaných se zajímá, 18 studentů to ještě nenapadlo atd. Vztah mezi zájmem o folklorní festival a folklorními akcemi obecně u této skupiny naznačil graf č. 10. Většina rodin (78) se o folklorní dění zajímá občas, 36 rodin vůbec a 19 se o akce zajímá. Podle odpovědí studentů ze 133 rodin, které teď zkoumáme, má 59 doma 70

lidový kroj. Padesát rodin kroj dokonce používá. Ze 42 rodin někdo chodí do folklorního souboru, muziky či sboru. A jaké jsou volnočasové aktivity rodin, které občas navštíví festival? 28 rodin tráví společný volný čas při sportu, 15 v přírodě a stejný počet návštěvou koncertů a kina. Čtrnáct studentů uvedlo, že jejich rodina společný čas tráví nakupováním, ostatní rodiny jiným způsobem. A krátce se ještě zastavme u rodin (26 odpovědí), které plánují návštěvu folklorního festivalu. 13 z nich je z vesnice, dvě z města a jedenáct z velkého města. 16 rodin vlastní doma lidový kroj. O folklorní akce obecně se rodina zajímá občas (19), vůbec ne jen tři rodiny. Poznámky a připomínky k otázce č. 14: „Když u nás něco je nebo někde poblíž. Není to o zájmu, ale o tom, že folklorní festivaly jako rodina nevyhledáváme. Byla jsem jednou. Jednou ročně. Není moc času. Chtěla bych…“ •

Návštěva lidového jarmarku rodinou studenta (otázka č. 15):

Otázka: Navštívil/a jsi někdy s rodinou lidový jarmark? (označ jednu variantu) - Ano, navštěvujeme je pravidelně: 13 - Ano, občas: 295 - Ne, ale plánujeme to: 19 - Ne, máme jiné zájmy: 146 Největší skupinu tady tvoří rodiny studentů, kteří občas/někdy navštívili lidový jarmark (295 odpovědí, 61,7 %). Nikdy jarmark nenavštívila téměř třetina (31,6 % rodin respondentů). Pravidelně jarmarky navštěvují pouze 2,7 % rodin, v plánu to mají 4 % dotázaných. I tady jsem si vybrala tři skupiny odpovědí. Rodin, které pravidelně navštěvují lidové jarmarky, je třináct. Čtyři jsou z vesnice, dvě z města a sedm z velkého města. Studenti, kteří takto odpovídali, se zajímají o folklor (5) nebo se zajímají občas (5). Rodiny studentů se o folklorní akce aktivně zajímají v šesti případech, čtyři rodiny občas a tři se nezajímají o dění vůbec. U této otázky mě také zajímalo, jaké projevy tradiční lidové kultury studenti znají. Ve skupině rodin, které pravidelně navštěvují jarmarky studenti nejvíce znají hudbu (13), architekturu (11), odívání (11) a řemesla (11). Ve všemi nabídnutými projevy lidové kultury se setkalo 5 studentů (38,5 % respondentů uvedené skupiny). Velkou skupinu tvoří u této otázky rodiny, které navštěvují občas lidový jarmark. Z vesnic je 90 rodin, z města 21 a z velkého města 18 rodin dotázaných. 71

Tyto rodiny se o folklorní akce spíše nezajímají (jen 21 rodin), občas 131 rodin, nezajímá se 143 rodin. I tady jsem zkoumala znalost prvků tradiční lidové kultury. I tady je nejčastěji uváděna hudba (251), dále odívání (247), architektura (233) a tanec (214). Se všemi prky lidové kultury se setkalo 80 studentů (27,1 % respondentů této skupiny). Podívala jsem se tentokrát i na skupinu studentů (146 odpovědí), která odpověděla, že rodina lidový jarmark nenavštěvuje, protože má jiné zájmy. 37 rodin je z vesnice, osm z města a 101 z velkého města (více než dvě třetiny). Tyto rodiny se většinou o folklorní akce nezajímají (115), občas 29 rodin, aktivně pouze dvě. Studenti z těchto rodin se z prvků tradiční lidové kultury nejvíce setkali s architekturou (113), odíváním (110), hudbou (109) a tancem (99). Se všemi prvky lidové kultury se setkalo 29 studentů (19 % respondentů této skupiny). U otázky č. 15 jsem našla tyto poznámky: „Lidový jarmark jsem navštívila náhodou. Ano, jednou. Ano, ale sama. S přáteli.“ •

Návštěva skanzenu rodinou studenta (otázka č. 16):

Otázka: Navštívil/a jsi někdy s rodinou skanzen (Strážnice, Rožnov)? (označ jednu variantu) - Ano, navštěvujeme je pravidelně: 18 - Ano, občas: 322 - Ne, ale plánujeme to: 43 - Ne, máme jiné zájmy: 95 Občas skanzen navštíví 322 rodin studentů, což je 67,4 % z celkového počtu. Vůbec ve skanzenu nebylo 95 rodin (19,9 %). Návštěvu skanzenu plánuje 43 rodin (8,9 %). Nejmenší skupinu tvoří rodiny, které navštěvují skanzeny pravidelně, těch je 18 (3,8 % z celkového počtu). Pokud bychom srovnali návštěvníky folklorních festivalů, lidových jarmarků, skanzenů a výročních zvyků, pak nejvíce rodin zavítalo do skanzenu (i když jen někdy, občas). Proto mě tato skupina rodin (322 odpovědí) zajímá i podrobněji. Více než polovina rodin je z velkého města (200), z vesnice je 102 rodin, z města 20. Z 88 rodin někdo navštěvuje folklorní soubor, muziku nebo sbor. Podle odpovědí studentů, ve 101 rodině je lidový kroj. Studenti z těchto rodin se o folklor zajímají okrajově (131 odpovědí), dále vůbec ne (85) nebo je to ještě 72

nenapadlo (57). 47 studentů se o folklor zajímá, dva kvůli svým blízkým. Zhruba polovina z těchto rodin se o folklorní akce nezajímá (169 odpovědí), občas 130 rodin, zcela kladně odpovědělo 23 studentů. Studenti z těchto rodin znají prvky tradiční lidové kultury. Nejvíce odívání (268), pak hudbu (262) a architekturu (262). Na dalších místech byly tanec (232) a lidová strava (224). Čtvrtina studentů (81 odpovědí, 25,2 %) z rodin této skupiny se setkala se všemi prvky tradiční lidové kultury. A jak ještě tyto rodiny tráví svůj volný čas? V přírodě a na procházkách (112), sportem (71), návštěvami supermarketů (37), návštěvou koncertů a kina (35) a dalšími aktivitami. Zajímala jsem se i o skupinu studentů (43), kteří odpověděli, že jejich rodina skanzen nenavštívila, ale plánuje to. Více než polovina je z velkého města (26 rodin), 14 z vesnice a tři z města. Studenti, kteří takto odpovídali, se o folklor zajímají spíše okrajově (23). Osm studentů odpovědělo kladně, pět studentů to nenapadlo a pět se o folklor nezajímá. Tyto rodiny se o folklorní akce zajímají občas (22) nebo vůbec (19). Jen dva studenti odpověděli, že se rodina o folklorní akce zajímá. Také v této skupině jsem našla mezi dalšími volnočasovými aktivitami hlavně procházky v lese (19) a sport (13). V poznámkách k otázce stálo: „Ve skanzenu jsem byl jednou. Jedenkrát. Jen jednou. Sám. Se školou ano. Hlavně s přáteli. Když jsem byla malá. Nevím…“

•

Návštěva výročních zvyků v obci rodinou studenta (otázka č. 19):

Otázka: Pokud se u Vás v obci nebo městě slaví výroční zvyky (hody, posvícení, masopust), navštěvujete je? (označ jednu variantu) - Ano, navštěvujeme je pravidelně: 103 - Ano, občas: 175 - Ne, ale plánujeme to: 17 - Ne, protože je vysoké vstupné: 2 - Ne, máme jiné zájmy: 171 V předchozích třech otázkách jsem se ptala na to, jestli rodina navštívila folklorní festival, lidový jarmark nebo skanzen. Ani v jedné otázce jsem u odpovědi „ano, pravidelně“ nenašla tolik odpovědí jako u otázky č. 19. Rodiny studentů, kteří se pravidelně účastní výročních zvyků v obci, sice netvoří největší skupinu v této 73

otázce, ale představují významný soubor. Tvoří 21,5 % z celkového počtu rodin, což je téměř čtvrtina. Velkou skupinu tvoří i rodiny, které se účastní občas (175 rodin, 36,6 %). V plánu to má podle studentů dvacet rodin. Kvůli vstupnému se výročních zvyků neúčastní dvě rodiny. 37,2 % rodin se zvyků v obci neúčastní.

Graf č. 11: Zájem rodiny, která se pravidelně účastní výročních slavností, o návštěvu folklorního festivalu, lidového jarmarku a skanzenu

100% 80%

nenavštěvujeme, máme jiné zájmy

60%

ne, ale návštěvu plánujeme ano, navštěvujeme občas

40%

ano, navštěvujeme pravidelně 20% 0% folklorní festival

jarmark

skanzen

Významnou skupinu tvoří rodiny, které výroční zvyky navštěvují pravidelně. Než se skupině budeme věnovat více, nabízím graf č. 11. Ten spojuje tuto specifickou skupinu s předchozími otázkami. Rodiny, které se pravidelně účastní výročních zvyků, občas navštěvují skanzeny, jarmarky a v menší míře pak folklorní festivaly. Zajímavý výsledek vykazují folklorní festivaly. Rodiny, které se účastní například hodů, vůbec nemusí mít zájem o účast na folklorních festivalech. Naše skupina 103 rodin je z velké části z vesnice (64 rodin), 33 rodin je z velkého města a pouze šest z města. Jsou zde zastoupeny rodiny se dvěma dětmi (36), se třemi a více dětmi (34), se třemi dětmi (29) a čtyři s jedním dítětem. Student, který na otázku č. 19 odpovídal kladně, se sám zajímá o folklor ve 40 případech a okrajově ve 44 případech. Rodina studenta se o folklorní akce zajímá občas (50), vůbec 27 rodin. Naopak kladně se ke vztahu rodiny a folklorních akcí vyjádřilo 26 respondentů. Lidový kroj je v 63 rodinách (61 % ze 103 rodin), celkem 44 studentů kroj osobně vlastní. 26 studentů uvedlo prarodiče a 14 pak rodiče jako vlastníky kroje. Pokud v rodině lidový kroj je, pak se nejvíce používá právě při výročních slavnostech v obci (64 odpovědí), méně už při církevních slavnostech (24) a nejméně při vystoupení folklorních souborů, lidových muzik nebo sborů. Ve větší polovině rodin (57 odpovědí) nikdo nenavštěvuje folklorní soubor. Sám student v 23 případech ze 103 rodin. 74

Občas se oslavy výroční akce zúčastní podle odpovědí studentů 175 rodin. Větší část z nich je z velkého města (103), další pak z vesnice (53 odpovědí) a města (19). Lidových kroj je v 52 rodinách. Student, který na uvedenou otázku takto odpovídal, se nejvíce o folklor zajímá okrajově (77). Vůbec se z této skupiny o folklor nezajímá 44 studentů, nenapadlo to ještě 30 studentů. 22 respondentů se o folklor zajímá. Rodiny se o folklorní akce nezajímají v 95 případech. 74 rodin ze 175 uvedených se o folklorní akce zajímá občas. Kladně se vyjádřilo pouze šest studentů. Dle mého názoru se potvrzuje, že účast na výročních zvycích nemusí znamenat aktivní zájem rodiny o tradiční lidovou kulturu a folklorní akce. Ovšem největší skupinu tvoří u této otázky rodiny, které oslavy výročních zvyků nenavštěvují (190 rodin). Z nich velká část je z velkého města (148 rodin). O folklorní akce se tyto rodiny spíš nezajímají (139) nebo jen občas (39). Přesto, a to je zajímavé, 33 studentů uvedlo, že se setkalo se všemi prvky tradiční lidové kultury. Volnočasové aktivity u rodin této skupiny jsou: procházky v přírodě (56 odpovědí), sport (40), návštěva supermarketů a nakupování (30, což je téměř polovina ze 64 studentů, kteří jako jediní z celého projektu zaznamenali tuto aktivitu) a návštěvy koncertů (21). K otázce studenti dopisovali: „V blízkosti mého bydliště se žádné výroční zvyky nekonají. U babičky. U nás nic není, takže jezdím jinam. V obci u prarodičů. Posvícení. S kamarádem. U babičky. U nás se nic neslaví…“ Než se zaměříme na vyhodnocení posledních tří otázek, nabízím několik srovnání.

Graf č. 12: Zájem rodin studentů o návštěvu foklorních festivalů, lidových jarmarků, skanzenů a výročních zvyků v obci rodina nenavštěvuje, má jiné zájmy

výroční zvyky

rodina nenavštěvuje, ale má to v plánu

skanzeny

rodina navštěvuje občas lidové jarmarky rodina navštěvuje pravidelně folklorní festivaly

0

50

100

150

200

250

300

350

Ráda bych postavila vedle sebe odpovědi na otázky týkající se zájmu rodin studentů o návštěvu folklorních festivalů, lidových jarmarků, skanzenů a oslav 75

výročních zvyků. Graf č. 12 shrnuje poznatky, které jsem už uvedla v textu. Rodiny nejvíce navštěvují (občas) skanzeny a lidové jarmarky. Pravidelně nejvíce navštěvují výroční zvyky v obci. V plánu mají rodiny nejčastěji návštěvu skanzenu, hned pak folklorního festivalu. Nejméně rodiny navštěvují folklorní festivaly. V grafu č. 13 si všímám rodin, které občas navštěvují folklorní festivaly, jarmarky, skanzeny a výroční zvyky. Odpověď „občas“ byla významně zastoupena ve všech uvedených otázkách. Rodiny z vesnic navštěvují občas skanzeny a lidové jarmarky. Rodiny studentů z velkého města (předpokládám, že jde o rodiny z Brna) navštěvují skanzeny, lidové jarmarky a výroční zvyky.

Graf č. 13: Zájem rodin studentů o folklorní akce s ohledem na velikost obce 240 200 160

vesnice (do 5000 obyvatel)

120

město (do 50 000 obyvatel) velké město (nad 50 000 obyvatel)

80 40 0 folklorní festivaly lidové jarmarky

skanzeny

výroční zvyky

Následující tři grafy se vracejí k otázce č. 9, ve které studenti vyjadřovali, jestli se jejich rodina zajímá o folklorní akce (32 odpovědí), občas zajímá (176) nebo nezajímá (270).

Graf č. 14: Zájem rodin, které se zajímají o folklorní akce, o konkrétní aktivity 30 25

folklorní festivaly

20

lidové jarmarky

15 10

skanzeny výroční zvyky v obci

5 0 navštěvuje

navštěvuje občas

návštěvu plánuje

nenavštěvuje

pravidelně

76

Do grafu č. 14 jsem zahrnula pouze rodiny, které se zajímají o folklorní akce. Tyto rodiny pravidelně navštěvují výroční zvyky v obci. Občas skanzeny, lidové jarmarky a festivaly.

Graf č. 15: Zájem rodin, které se občas zajímají o folklorní akce, o další aktivity

140 120 folklorní festivaly

100 80

lidové jarmarky

60

skanzeny

40

výroční zvyky v obci

20 0 navštěvuje

navštěvuje občas

návštěvu plánuje

nenavštěvuje

pravidelně

Graf č. 15 se zabývá rodinami, které se podle studentů zajímají o folklorní akce občas. Tato skupina pravidelně navštěvuje výroční zvyky v obci, občas lidové jarmarky a skanzeny. Nenavštěvuje nejvíc folklorní festivaly.

Graf č. 16: Zájem rodin, které se nezajímají o folklorní dění, o konkrétní aktivity 250

folklorní festivaly

200 150

lidové jarmarky skanzeny

100 50

výroční zvyky v obci

0 navštěvuje

navštěvuje občas

návštěvu plánuje

nenavštěvuje

pravidelně

Graf č. 16 zobrazuje zájem rodin, které se obecně o folklorní akce nezajímají. Je zajímavé, že i když se rodina o folklorní akce nezajímá, občas navštíví skanzen, lidový jarmark nebo výroční zvyk v obci. Nejméně má tato skupina zájem o folklorní festivaly. Dalšími dvěma otázkami se vracíme zpět do rodiny. •

Setkání rodiny studenta při oslavě narozenin člena rodiny (otázka č. 17): 77

Otázka: Schází se Tvoje rodina při oslavě narozenin člena rodiny? (označ jednu variantu) - Ano, celá rodina36: 147 - Ano, celá rodina a prarodiče: 229 - Ano, ale ne celá rodina: 68 - Jen občas: 39 rodin - Vůbec ne: 5 Odpovědi na otázku přinesly překvapivý výsledek. Téměř polovina (47,9 %) studentů uvedla, že při oslavě narozenin člena rodiny se schází celá rodina i prarodiče. Jen s rodiči slaví narozeniny 30,8 % studentů. Narozeniny slaví, ale ne s celou rodinou, 14,2 % rodin studentů. Jen občas se schází 6,1 % rodin. Jen pět rodin z celého souboru se při oslavě narozenin neschází (všech pět rodin je z velkého města). Z grafu č. 17 můžeme vyčíst, že celá rodina se schází ve velkém městě i na vesnici. Rodin z vesnic je v celém souboru 29,1 %. Rodin z vesnic, které se schází celé, je téměř 35 %, tedy více než celkový poměr. Rodiny se scházejí k oslavě narozenin i s prarodiči, není jich významně víc na vesnici a ve velkém městě. Mezi těmi, kteří odpověděli, že se scházejí jen občas, však bylo poměrně více těch rodin, které jsou z velkého města.

Graf č. 17: Setkání rodiny při oslavě narozenin člena rodiny ve vztahu k velikosti obce, ze které rodina studenta pochází. 100% 80%

velké město

60%

město

40%

vesnice

20% 0% celá rodina

celá rodina i prarodiče

ne celá rodina

jen občas

Podle výpovědí studentů je rodin, které se schází celé, 147. Studenti z těchto rodin bydlí převážně s rodiči (135 odpovědí), s prarodiči osm a s jedním rodičem devět. Co se týká počtu dětí v rodině, mírně v této skupině převažují rodiny se třemi

36 Při zadávání dotazníku byla otázka upřesněna v tom smyslu, že „celou rodinou“ se rozumějí rodiče a děti.

78

a více dětmi (53), dále jsou rodiny se třemi dětmi (42), rodiny se dvěma dětmi (42) a jen deset je rodin s jedním dítětem. Volný čas tyto rodiny tráví nejvíce při procházkách (64), sportu (37), návštěvami koncertů a kina (16) a dalšími aktivitami. I když jsem ještě neuvedla odpovědi na otázku č. 17, ráda bych dala do souvislosti slavení narozenin v rodině a setkávání o Velikonocích a Vánocích. Rodiny, které slaví narozeniny člena rodiny, se také scházejí o velkých svátcích (111 odpovědí). Ani jeden student neuvedl, že by se nesešli. Celá rodina i prarodiče se scházejí ve 229 rodinách studentů, to je téměř polovina z celkového souboru. 205 respondentů žije s rodiči, 27 s prarodiči a dvacet s jedním rodičem. V této skupině jsou nejpočetnější rodiny se dvěmi dětmi (110), dále rodiny se třemi dětmi (50), se třemi a více dětmi (50) a 19 rodin s jedním dítětem. Zajímalo mě, jestli se tyto rodiny zajímají o folklorní akce. Větší část ne (128), občas se zajímá 81 rodin. O folklorní akce se zajímá jen dvacet rodin z tohoto souboru. Pokud rodina slaví narozeniny i s prarodiči, pak většinou také s prarodiči slaví Velikonoce a Vánoce (uvedlo 127 studentů). Bez prarodičů velké svátky slaví 71 studentů, 34 studentů jen tehdy, když to vyjde. Pouze dva studenti z této skupiny s rodinou Vánoce a Velikonoce neslaví. K otázce č. 17 studenti dopisovali: „Při oslavě narozenin člena rodiny se schází veškeré příbuzenstvo. S širším příbuzenstvem. Nemám prarodiče, ale dřív i s babičkou. Při kulatinách ano. Při svátcích. Scházíme se i s bratranci. Široká rodina…“ •

Setkání rodiny studenta o Velikonocích a Vánocích (otázka č. 18):

Otázka: Schází se Tvoje rodina37 o Velikonocích a Vánocích? (označ jednu variantu) - Ano, svátky slavíme vždy spolu: 207 - Ano, svátky slavíme s rodiči, prarodiči a dalšími: 170 - Ano, když to vyjde: 87 - Nescházíme se: 14 O Velikonocích a Vánocích se větší část rodin schází (207, to je 43,3 % z celého výzkumného souboru). S rodiči, prarodiči a dalšími svátky slaví 170 rodin

37

Při zadávání dotazníku byla otázka upřesněna v tom smyslu, že rodinou se rozumějí rodiče a děti.

79

(35,6 %). Jen když to vyjde, se schází 18,2 % rodin studentů. Neschází se pouze 14 rodin (z nich 12 je z velkého města, dvě z vesnice). Rodiny, které slaví svátky spolu, jsou z velkého města (129), menší část z vesnice a 14 rodin bydlí ve městě. Převažují rodiny se dvěma dětmi (76), dále rodiny se třemi dětmi (61) a rodiny se třemi a více dětmi (57). Rodin s jedním dítětem je v tomto případě třináct. Většina (185) studentů uvedla, že žije s rodiči, 12 studentů s prarodiči a 18 s jedním rodičem. Rodiny, které se schází o Velikonocích a Vánocích, také hodně slaví narozeniny člena rodiny. 111 studentů uvedlo, že narozeniny slaví rodina, 71 studentů dokonce i s prarodiči. Ani jeden student z této skupiny neuvedl, že by narozeniny neslavili. Mezi rodinami, které svátky slaví s rodiči, prarodiči a dalšími, je nadpoloviční většina z velkého města (104), což ovšem není významné, když si uvědomíme, že z velkého města je 63,6 % všech respondentů. Z vesnice je v tomto případě 54 rodin, z města dvanáct. Co se týká početnosti rodiny, výsledky jsou podobné jako u předchozí skupiny rodin. Nejvíce je rodin se dvěma dětmi. Rozdíl jsem zaznamenala v otázce, kdy student píše, s kým žije. Samozřejmě největší skupinu tvoří studenti, kteří žijí s oběma rodiči (148). Zajímavou, i když předpokládatelnou skutečností je fakt, že 23 studentů žije s rodiči i prarodiči (celkový počet respondentů, kteří žijí s rodiči i prarodiči, je 36). Rodiny, které se s prarodiči a dalšími příbuznými schází o Velikonocích a Vánocích, se také s prarodiči setkávají při oslavě narozenin člena rodiny (127 respondentů). 21 studentů z této skupiny narozeniny slaví jen s rodiči, 20 studentů s necelou rodinou. Ani jeden student z této skupiny neuvedl, že by narozeniny neslavili. U dvou skupin rodin („slaví svátky spolu“ a „slaví svátky s rodiči, prarodiči a dalšími“) jsem sledovala i další fakta. Porovnáním jsem zjistila, že jde o podobně zaměřené skupiny. V obou případech rodina tráví nejvíce času v přírodě (82, 59), pak sportem (49, 39) a dalšími aktivitami. Zájem studenta o folklor v těchto rodinách je podobný. Student se zajímá okrajově (77, 62) vůbec (59, 48) nebo ho to ještě nenapadlo (37, 28). Rodina jako celek se o folklorní akce spíše nezajímá (117, 87) nebo jen občas (75, 67). O folklor se zajímá v prvním případě 15 rodin, ve druhém 16 rodin.

80

U otázky č. 18 jsem našla tato doplnění: „Vánoce spolu slavíme, Velikonoce ne. Jen Vánoce. Sourozenci a rodiče. Pokud jsem doma. Jen Vánoce. S tetou. Odděleně. Jen občas. Určitě Vánoce a Velikonoce…“ •

Zvyky a tradice v rodinách studentů (otázka č. 20):

Otázka: Prosím, zkus si vzpomenout: Který zvyk (tradici) doma udržujete? Z celkového počtu 478 studentů si alespoň na jeden zvyk vzpomnělo 360 studentů. Čtvrtina z nich jsou sedmnáctiletí (96 studentů), následují šestnáctiletí (92) a osmnáctiletí (87). Devatenáctiletých bylo 46, patnáctiletých 28 a dvacetiletých 11. Více než polovina (225 studentů, 62,5 %) žije ve velkém městě, 111 na vesnici a 24 ve městě. O folklor se tito studenti zajímají spíše okrajově (139) nebo vůbec (99). 61 respondentů uvedlo, že se o folklor zajímají, 55 studentů to ještě nenapadlo a sedm studentů se o folklor zajímá kvůli svým blízkým. Rodiny uvedených studentů se o folklorní akce spíše nezajímají (199) nebo jen občas (134). Na zájem rodiny o folklorní akce kladně odpovědělo jen 27 studentů. Studenti nejčastěji vzpomínali na vánoční (315 odpovědí) a velikonoční (282) zvyky. Mezi dalšími byly hody (51), křesťanské zvyky (37, často uveden půst), masopust (13), pálení čarodějnic (13), slavení narozenin (9), pouť (7), zpívání písniček (5), prvomájové zvyky (4), vinobraní (4), zabijačka (3) a další, které uvádím níže. Nutno podotknout, že ne všechny vypsané tradice a zvyky lze jednoznačně zařadit do oblasti tradiční lidové kultury. Přesto je zde uvádím pro úplnost a pro zajímavost. Mezi vánočními zvyky se nejčastěji objevovaly tyto: „Lití olova, házení střevícem, krájení jablka, pečení vánočních oplatků, půst, skořápky ořechů se svíčkou po vodě, kapr na Vánoce (pouštění do vody), zdobení vánočního stromečku, šupina z kapra (pod talíř), chodíme na půlnoční mši, adventní věnec, na svátky nevisí prádlo, barborky, vánoční muzika (zpívání v kostele), zlaté prase na Štědrý den, rozdávání dárků, Tři králové, čočka na Nový rok, před vánoční večeří jíme česnek, med a oplatek, obilí pod ubrus – velká úroda, peníze pod stůl, zvoneček, jmelí, betlémské světlo, sudý počet u štědrovečerního stolu, štědrovečerní večeře – šest chodů, mikulášská nadílka, sejdeme se na Vánoce…“ Z velikonočních tradic a zvyků studentům utkvěly v paměti tyto: „Pečení tradičního pečiva, špenát na Zelený čtvrtek, hrkání o Velikonocích, pletení 81

pomlázky, polévání vodou, kočičky do vody, na Velký pátek chodíme hledat poklady, protože se otvírá zem, velikonoční výzdoba, Velikonoce – sladká odměna…“ Další zvyky, na si studenti vzpomněli: „Sypání mouky meluzíně, líbání pod rozkvetlou třešní, házíme kostkou, jaká bude modlitba, poslouchání cimbálky, chodíme na plesy, masky při ostatkách, uklízení každou sobotu dopoledne, dovolená společná, třikrát zaťukat na dřevo, společný oběd o víkendu, respektive večeře, modlitba před jídlem, toho je moc, zvyk vínečko bílé a někdy aj červené, pusa k narozkám a další něco s jídlem, stavění máje, vyprávění rozpačitých historek z dětství, tancování, vynášení Mařeny a žně, vypékání na hody u prarodičů, tradiční namíchané česko-slovensko- záhorácké velikonoční a vánoční zvyky, Den matek…“ Mezi odpověďmi na otázku č. 20 jsem našla i následující poznámky: „Jídlo – vždy a všude. Nic moc. Jsme moderní domácnost. Nikdo nevstane od stolu, dokud všichni nedojí. Pomlázka z Globusu. Nevzpomínám si. Slivovice (i pálení). Co se nám zrovna chce. Je sedm ráno, nevzpomenu si. Různé. A tak vše… Asi fakt nic…pardon. Zkoušel jsem, ale nešlo to (je jich příliš mnoho). Vzpomínám si akorát, že klepeme na dveře, když chceme jít dovnitř. Pravidelná konzumace vína (moravského).“

82

5.7. Závěry šetření

Tématem diplomové práce je tradiční lidová kultura ve volném čase rodiny. Toto téma jsem se pokusila uchopit pohledem studentů Biskupského gymnázia v Brně. Větší část z nich žije ve velkém městě, asi třetina na vesnicích. S oběma rodiči žije 86,6 % dotázaných studentů. Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jestli se mladí lidé setkávají s projevy tradiční lidové kultury a jestli se zajímají o folklor. Protože výzkum proběhl u studentů, kteří žijí v Brně nebo v obcích Jihomoravského kraje, většina z nich se už setkala s prvky tradiční lidové kultury. O folklor se studenti zajímaví spíše okrajově. Jejich rodiny se o folklorní akce spíše nezajímají nebo jen občas. Více než polovina rodin studentů nemá doma lidový kroj. Jen ve dvaceti procentech rodin někdo navštěvuje folklorní soubor, muziku nebo sbor. Jedním z hlavních cílů výzkumu bylo však zjistit, zda tradiční lidová kultura má místo ve volném čase jejich rodin, jestli studenti se svou rodinou někdy navštívili folklorní akci, výroční zvyk nebo lidový jarmark. I když se rodiny studentů aktivně o folklorní dění nezajímají, velká část z nich navštívila nějakou aktivitu. Pouze 31 student (6,5 %) uvedl, že s rodinou nenavštívil festival, jarmark, skanzen ani výroční zvyk v obci. Pravidelně rodiny navštěvují nejvíce výroční zvyky v obci (posvícení, hody, masopust). Občas navštěvují nejvíce skanzeny a lidové jarmarky. Jedním z dílčích cílů bylo zjistit, jakým způsobem rodiny studentů tráví volný čas a jaký je rozdíl ve využívání volného času na vesnici a ve městě. Mezi volnočasovými aktivitami rodin jsou v obou případech procházky v přírodě, pak sport a návštěvy koncertů a kina. Jediným výrazným rozdílem je, že rodiny z velkého města daleko častěji tráví čas návštěvou supermarketů a nakupováním. Hypotéza č. 1: Studenti z menších38 měst a vesnic se daleko častěji setkali s projevy tradiční lidové kultury než studenti z větších měst. Z výzkumného projektu vyplynulo, že drtivá většina studentů se s prvky tradiční lidové kultury už setkala. Nejvíce respondenti uváděli tyto tři projevy lidové kultury v následujícím pořadí: hudba, odívání, architektura. Téměř čtvrtina studentů 38 Pro potřeby výzkumného dotazníku bylo stanoveno toto rozdělení velikosti obcí: a) vesnice/malé město (do 5 000 obyvatel), b) město (do 50 000 obyvatel), c) velké město (nad 50 000 obyvatel).

83

(117 respondentů, 24,5 %) se setkala se všemi uvedenými prvky lidové kultury. Z těchto 117 studentů 36,7 % bydlí na vesnici, 9,4 % ve městě a 53,8 % ve velkém městě. To vyznívá v porovnání s celkovým poměrným zastoupením studentů z vesnic (29,1 %) a velkého města ve prospěch malých měst a obcí. Pouze pět studentů uvedlo, že se nesetkalo s žádným prvkem lidové kultury. Dva jsou z vesnice, tři z velkého města. Hypotéza č. 1 se potvrdila.

Hypotéza č. 2: Starší studenti (18, 19 a 20 let) se o folklor zajímají oproti výraznějšímu podílu mladších studentů (15, 16 a 17 let). Více než třetina (38 %) studentů se o folklor okrajově zajímá. Téměř třetina (29 %) se ovšem o folklor nezajímá vůbec. Poměrně vyrovnané jsou výsledky odpovědí „ne, ještě mě to nenapadlo“ (17 %) a „ano, je to zajímavá oblast kultury“ (15 %). Nejvíce se o folklor zajímají sedmnáctiletí (22 odpovědí) a osmnáctiletí (22). Okrajově se o folklor zajímá celkově nejvíc studentů (184 ze 478). V této skupině tvoří nejpočetnější skupinu sedmnáctiletí (57 studentů), dále osmnáctiletí (47) a šestnáctiletí (35). Zajímavý byl výsledek u odpovědi „nezajímám se o folklor“. Zde jsou nejpočetnější skupinou šestnáctiletí (56 studentů). Hypotéka č. 2 se potvrdila.

Hypotéza č. 3: Čím více se rodina studenta zajímá o folklorní akce, tím je větší pravděpodobnost, že navštíví folklorní festivaly, jarmarky, skanzeny nebo výroční akce v obci. Pouze 32 rodin z celého výzkumného souboru se zajímá o folklorní akce. Tyto rodiny pravidelně navštěvují výroční zvyky v obci. Občas skanzeny, lidové jarmarky a festivaly. Rodin, které se zajímají o folklorní akce občas, je 176 (36,8 %). Tato skupina pravidelně navštěvuje výroční zvyky v obci, občas lidové jarmarky a skanzeny. Nenavštěvuje téměř folklorní festivaly. 56,5 % ze všech studentů odpovědělo, že jejich rodina se o folklorní akce nezajímá. Podle výsledků to ale neznamená, že by rodina nikdy nenavštívila „folklorní“ akce. I když se rodina o folklorní akce nezajímá, občas navštíví skanzen, lidový jarmark nebo výroční zvyk v obci. Nejméně má tato skupina zájem o folklorní festivaly. Hypotéza č. 3 se potvrdila. 84

Hypotéza č. 4: Čím více se studenti a jejich rodiny zajímají o folklor, tím více se v jejich rodinách udržují zvyky a tradice. Z celkového počtu 478 studentů si alespoň na jeden zvyk vzpomnělo 360 studentů. O folklor se tito studenti zajímají spíše okrajově (139) nebo vůbec (99). 61 respondentů uvedlo, že se o folklor zajímají, 55 studentů to ještě nenapadlo a sedm studentů se o folklor zajímá kvůli svým blízkým. Rodiny uvedených studentů se o folklorní akce spíše nezajímají (199) nebo jen občas (134). Na zájem rodiny o folklorní akce kladně odpovědělo jen 27 studentů. Studenti nejčastěji vzpomínali na vánoční (315 odpovědí) a velikonoční (282) zvyky. Zvyky a tradice se udržují i v rodinách, kde se o folklor a folklorní akce nezajímají. Hypotéza č. 4 se nepotvrdila.

85

Závěr Diplomová práce na téma „Tradiční lidová kultura ve volném čase současné rodiny“ hledala prvky lidové kultury ve volnočasových aktivitách rodinného společenství.

Protože se jedná o propojení tří různých oblastí, bylo třeba nejprve jednotlivá témata přiblížit a popsat. V první kapitole jsme objevovali tradiční lidovou kulturu jako součást kulturního dědictví a přiblížili jsme si prvky její materiální i nemateriální složky. Významným tématem byla rodina jako společenství, rodina jako významný faktor při formování osobnosti jedince. Abychom pochopili význam kulturního bohatství pro jednotlivce, zastavili jsme se u rodinné výchovy, předávání hodnot a socializace. Část jsme věnovali širší rodině i problémům současné rodiny. Třetí oblastí byl volný čas. Nejprve jsme ho popsali obecně, uvedli jeho význam pro život jedince a hledali pozitiva i úskalí využívání volného času. Pozornost byla věnována volnému času v rodině, tedy nejen volnému času jednotlivých členů rodiny samostatně. Stěžejní kapitola se zabývala propojením tří uvedených oblastí a hledala prvky tradiční lidové kultury ve volném čase rodiny. Ukázalo se, že projevy lidové kultury zasahují do všedních a svátečních dní více, než bychom mohli předpokládat. Nejvíce se však tradice projevují při slavení svátků v rodině nebo v obci. Nechybí konkrétní příklady propojení lidové kultury a života rodiny. Byla provedena stručná analýza současné nabídky folklorních institucí, organizací, dobrovolných spolků a médií s ohledem na tradiční lidovou kulturu a rodinu. Potěšitelné je, že rodina, pokud se o lidovou kulturu chce zajímat, má spoustu možností získat informace a zúčastnit se rozmanitých akcí. Empirický

výzkum

mezi

vybranými

středoškolskými

studenty

z Jihomoravského kraje potvrdil, že projevy tradiční lidové kultury mají své místo v životě současné rodiny. I když se student nebo jeho rodina aktivně o folklor nezajímají, přesto většina zná prvky lidové kultury a někdy navštívila lidový jarmark nebo skanzen. Mnoho studentů nebo jejich rodin se účastní výročních zvyků v obci, někteří vyhledávají folklorní festivaly. Ve třetině rodin studentů se objevuje lidový kroj, téměř čtvrtina uvedla, že někdo z rodiny navštěvuje folklorní soubor, 86

muziku nebo sbor. Ve většině rodin studentů se společně slaví narozeniny členů rodiny a schází se v širším kruhu o Velikonocích a Vánocích. Studenti uvedli nejrozmanitější tradice a zvyky, které se v jejich rodinách udržují. Převažovaly vánoční a velikonoční obyčeje.

Tradiční lidová kultura je významnou složkou kulturního dědictví a jako taková má své místo v životě člověka. Věřím, že její prvky přispívají k obohacení, potěšení a povzbuzení jednotlivce i rodiny. Myslím, že rodiny by na tradice své obce nebo svého kraje neměly zapomínat a měly by je předávat svým dětem a vnukům jako bohatství a krásu. Doufám, že tato práce bude inspirací pro ty, kteří se tradiční lidovou kulturou a folklorními aktivitami zabývají. Má smysl hledat cesty, jak lidovou kulturu zprostředkovat rodinám a obohacovat tak jejich volný čas.

87

Resumé Diplomová práce se zabývá propojením tří oblastí – tradiční lidové kultury, rodiny a volného času. Cílem je zjistit, jestli a jakou úlohu hraje lidová kultura ve volném čase současné rodiny. Teoretická část přináší pohled na tradiční lidovou kulturu jako součást kulturního dědictví a nabízí seznámení s jejími prvky. Rodinu jako základní společenskou jednotku zkoumá z hlediska rodinné výchovy, socializace, významu širší rodiny a všímá si i krize rodiny. Volný čas sleduje ve vztahu k jeho významu a využití. Empirická část zjišťuje prostřednictvím dotazníku zájem středoškolských studentů o folklor, rodinné zázemí studentů, zájem rodin studentů o folklorní dění a přítomnost projevů tradiční lidové kultury ve volném čase těchto rodin.

Summary The diploma dissertation deals with three realms: traditional popular culture, family and leisure time. The aim is to find out what function traditional popular culture has in the contemporary family's leisure time if any. The theoretical part brings a view on the traditional popular culture as a part of cultural heritage and offers meeting its items. Family as a basic social unit is researched from the point of view of family upbringing, socialisation, the importance of extended family and the family crisis is observed. The leisure time is followed in the relation to its importance and utilisation. The empirical part thanks to questionnaires ascertains the interest of secondary school students in folklore, family background of students, their families' interest in folklore happening and the presence of a token of traditional popular culture in these families' leisure time.

88

Použitá literatura 1.

BALAŠ, R. Prospěšnost využívání volného času. Brno, 2003 (soukromá publikace).

2.

BLAHŮŠEK, J. Prezentace lidové kultury na internetu. In KOLEKTIV AUTORŮ. Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. s. 166–122. ISBN 8086156-79-6.

3.

ČAČKA, O. Psychologie dítěte. 3. doplněné vydání, Tišnov: Sursum, 1997. 156 s.

4.

ČECH, T. Efektivní využívání volného času jako součást životního stylu dětí v postmoderní společnosti. Pedagogická orientace, 2002, 2, s. 108– 113. ISSN 1211-4669.

5.

DOBSON, J. Výchova dětí. Brno: Nová naděje, 1995. 237 s. ISBN 80901726-5-2.

6.

DOROTÍKOVÁ, S. O výchově a vzdělání z pohledu axiologie. In DOROTÍKOVÁ, S. Hodnoty a vzdělání. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1997. s. 5–18.

7.

FROLCOVÁ, V. Místní a regionální tradice lidové kultury v životě dětí jako perspektivní hodnoty domova. In SCHAUEROVÁ, A. et al. Kde jsme doma. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 69–102. ISBN 80-8615604-4.

8.

FROLCOVÁ, V. O pospolitosti folklorního souboru a mezigeneračních vztazích. In SCHAUEROVÁ, A., et al. Ke kořenům domova Strážnice: Ústav lidové kultury, 1999, s. 31–56. ISBN 80-86156-28-1.

9.

FROLEC, V. Čas života a obyčejová tradice. In FROLEC, V. Čas života: rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok, 1985. s. 18–28. ISBN 47-006-85.

10.

FROLEC, V. Dítě a tradice lidové kultury. Brno: Blok, 1980, 183 s.

11.

FROLEC, V. Obřady a svátky času života v současnosti. In FROLEC, V. Čas života: rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok, 1985. s. 241–254. ISBN 47-006-85.

12.

FROLEC, J. Výroční obyčeje: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1982. 360 s. 89

13.

GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996. 120 s. ISBN 80-85931-15-X.

14.

GAWLIK, L. Dítě a tradice lidové kultury. In Frolec, V., et al. Dítě a tradice lidové kultury. Brno: Blok, 1980, s. 17–22.

15.

GJURIČOVÁ, Š. O rituálech a vánočních zázracích. Psychologie dnes, 2001, č. 11, s. 20–21. ISSN 1212-9607.

16. HABARTOVÁ, R. Folklorní tradice nebo děti ulice? In KRIST, J. Folklor pro děti a děti pro folklor. Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. s.111– 119. ISBN 80-86156-36-2. 17. HABARTOVÁ, R. Folklorní hnutí a tradiční lidová kultura na přelomu tisíciletí.

In

KOLEKTIV

AUTORŮ.

Problematika

prezentace

a

medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. s. 156–184. ISBN 80-86156-79-6. 18. HÁJEK, B., aj. Pedagogika volného času. Praha: Univerzita Karlova 2003, 105 s. ISBN 80-7290-128-1. 19.

HAVLÍK, R. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-635-7.

20.

HAUSEROVÁ-SCHÖNEROVÁ, I. Děti potřebují prarodiče. Praha: Portál, 1996. 104 s. ISBN 80-7178-105-3.

21.

HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5.

22.

HOFBAUER, B. K paradoxům volného času dnešního člověka. In VESELÁ, Z., et al. Sociálně edukativní problémy mládeže a dospělých v reflexi pedagogické teorie a praxe. Brno: Konvoj, 1999. s. 68–73. ISBN 80-85615-81-9.

23.

HOFBAUER, B. Volný čas a jeho pedagogické zhodnocení. Pedagogika, 2003, č. 2, s. 152–163. ISSN 0031-3815.

24.

CHVÁTALOVÁ, H. Co s volným časem školních dětí. Děti a my, 2000, č. 3, s. 17. ISSN 0323-1879.

25. CHVÁTALOVÁ, H. Kde pramení dobré vztahy dětí k prarodičům. Děti a my, 2002, č. 4, s. 14. ISSN 0323-1879. 26. JANČÁŘ, J. Lidová kultura a vývoj její prezentace a medializace. In KOLEKTIV AUTORŮ. Problematika prezentace a medializace tradiční 90

lidové kultury. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. s. 16–21. ISBN 80-86156-79-6. 27.

JANČÁŘ, J. Poznání zdrojů mravních norem a postojů jako podmínka spolupráce v multikulturní společnosti. In KRIST, J. Etika a tradiční lidová kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1998. s. 10–19. ISBN 8086156-17-6.

28.

JANČÁŘ, J., aj. Lidová kultura na Moravě, Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. 373 s. ISBN 80-86156-31-1.

29.

JILÍK, J. K otázkám prezentace tradiční lidové kultury v tištěných médiích. In KOLEKTIV AUTORŮ. Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. s. 34–40. ISBN 80-86156-79-6.

30.

JIŘIKOVSKÁ, V. Dětský svět a muzeum. In KRIST, J. Společenství dětí a kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 156–159. ISBN 8086156-03-6.

31.

JURÁČKOVÁ, I. Volný čas jako prostor pro alternativní techniky sebevýchovy. Pedagogická orientace, 2004, č. 4, s. 111–117.

32.

JŮVA, V. Muzeopedagogika a volný čas. In SPOUSTA, V., aj. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 68– 73. ISBN 80-210-1275-7.

33.

JŮVA, V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1997. 107 s. ISBN 80-8593139-7.

34.

KAVALE-PAZLAROVÁ, M. Proč děti potřebují prarodiče. Děti a my, 1998, č. 6, s. 11. ISSN 0323-1879.

35.

KLAPILOVÁ, S. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996. 63 s. ISBN 80-7067-669-8.

36.

PETRÁČKOVÁ, V., aj. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN 80-200-0982-5.

37.

KRIST, J. Etika a tradiční lidová kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1998. 152 s. ISBN 80-86156-17-6.

38.

KŘIVOHLAVÝ, J. Čemu slouží pozitivní emoce. Psychologie dnes, 2006. č. 6, s. 32–33. ISSN 1212-9607.

91

39.

KUČEROVÁ, S. Domov jako hodnota. In KRIST, J. Společenství dětí a kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 9–10. ISBN 80-8615603-6.

40.

LANGROVÁ, J. Problémy mezigeneračního předávání kulturních informací v tradičním venkovském prostředí na přelomu 19. a 20. století. In Frolec, V., aj. Dítě a tradice lidové kultury. Brno: Blok, 1980. s. 66–71.

41.

MAJERČÍKOVÁ, J. Vplyv rodiny na kvalitu prežívania voľného času školskej mládeže. Bratislava: Ústav informácií a prognóz školstva, 2002. 37 s.

42.

MARHOLDOVÁ, R. Volný čas a hry školáků z východních Čech. In KRIST, J. Společenství dětí a kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 87–91. ISBN 80-86156-03-6.

43.

MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2.

44.

MATĚJČEK, Z. Ještě jednu pohádku, babi! Děti a my, 2001, č. 4, s. 16. ISSN 0323-1879.

45.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9.

46.

MERTIN, V. Nepromeškejme žádnou příležitost k radosti. Děti a my, 2004, č. 2, s. 24. ISSN 0323-1879.

47.

MERTIN, V. Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny. Děti a my, 2007, č. 1, s. 32–33. ISSN 0323-1879.

48. MOŽNÝ, I. Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Praha: Portál, 2002. 208 s. ISBN 80-7178-624-1. 49. MÜHLPACHER, P. Sociální determinanty výchovy v postmoderní společnosti. Pedagogická orientace, 2003, č. 4, s. 44–51. ISSN 1211-4669. 50.

MUSIL, J. K významu tradic v rodinné výchově. In KRIST, J. Folklor pro děti a děti pro folklor. Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. s.85–87. ISBN 80-86156-36-2.

51. NAVRÁTILOVÁ, A. K společenskému významu rodinných obřadů a obyčejů. In FROLEC, V. Čas života: rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok, 1985. s. 45–52. ISBN 47-006-85.

92

52. NĚMEC, J., aj. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. 53.

PÁVKOVÁ, J. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy. 3. vydání. Praha: Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6.

54.

PAVLÍKOVÁ, A. Volný čas a zájmová činnosti dětí a mládeže. In HRADEČNÁ M., aj. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha: Univerzita Karlova, 1995. s. 65–74. ISBN 80-7184-015-7.

55.

PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Praha: Amosium servis, 1995. 234 s. ISBN 80-85498-27-8.

56.

POTYKOVÁ, Z. Prezentace tradiční lidové kultury v televizním médiu. In KOLEKTIV AUTORŮ. Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. s. 166–122. ISBN 80-86156-79-6.

57.

PRUDKÝ, L. Hodnoty a normy v české společnosti: stav a vývoj v posledních letech. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2004. 32 s. ISBN 80-7204-358-7.

58.

PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Praha: ISV, 2001. 211 s. ISBN 8085866-72-2.

59. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 3. vydání. Praha: Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. 60.

ŘEHOŘKOVÁ, M. Kultura a volný čas. In SPOUSTA, V., aj. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 9– 15. ISBN 80-210-1275-7.

61.

ŘEHOŘOVÁ, M. Výchova jako součást národní kultury. Pedagogická orientace, 1993, č. 7, s. 11–15. ISSN 1211-4669.

62.

ŘEHULKA, E. Psychohygienické aspekty využívání volného času. In SPOUSTA, V., et al. Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno: Pedagogická fakulta, 1996. 39 s. ISBN 80-210-1274-9.

63.

SCHAUEROVÁ, A. Děti a folklór. Pedagogická orientace, 1992, č. 5, s. 51-52. ISSN 1211-4669.

64.

SCHAUEROVÁ, A. Dny všední a sváteční. In KRIST, J. Etika a tradiční lidová kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1998. s. 21–25. ISBN 8086156-17-6. 93

65.

SCHAUEROVÁ, A. Atributy domova v písemném sdělení dětí. In SCHAUEROVÁ, A. aj. Kde jsme doma. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 9–32. ISBN 80-86156-04-4.

66. SCHAUEROVÁ, A., aj. Ke kořenům domova Strážnice: Ústav lidové kultury, 1999, s. 109. ISBN 80-86156-28-1. 67. SKALNÍKOVÁ, O. Význam mezigeneračních kontaktů pro vývoj osobnosti dítěte. In KRIST, J. Společenství dětí a kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 60–62. ISBN 80-86156-03-6. 68. ŠPIČÁK,

J.

Prostředí

z pohledu

sociální

pedagogiky.

Olomouc:

Vydavatelství Univerzity Palackého, 1993. 61 s. ISBN 80-7067-227-7. 69.

ŠKRABÁNKOVÁ, J. Vliv rodinného prostředí na utváření osobnosti. Pedagogická orientace, 2004, č. 1, s. 38–43. ISSN 1211-4669.

70. ŠTURMA, J. Rodina jako místo ochrany života a jeho hodnot. In ŽEGKLITZ, J. Rodinné hodnoty a česká společnost. Praha: Občanský institut, 1995. s. 37–43. ISBN 80-9016-59-4X. 71. TELEC, J. Může být třetí generace nápomocna prevenci mravních nemocí mládeže? Pedagogická orientace, 1997, č. 2, s. 109–113. ISSN 1211-4669. 72.

VESELÁ, J. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2006. 210 s. ISBN 80-7197-864-0.

73.

VÝROST, Jozef; SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál, 1998. 354 s. ISBN 80-7178-269-6.

74.

Wiesenmüller, H. J. Význam rodiny a domova pro vývoj osobnosti dítěte. In KRIST, J. Společenství dětí a kultura. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. s. 202–203. ISBN 80-86156-03-6.

Internetové zdroje: 1. www.mpsv.cz (Národní koncepce rodinné politiky vydaná Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 2005) 2. www.mpsv.cz (Národní zpráva o rodině z roku 2004, Vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí) 3. www.lidovakultura.cz 4. www.fos.cz 5. www.rommuz.cz 94

Literatura uvedená u Hesláře tradiční lidové kultury na www.lidovakultura.cz: 1. BOTÍK, J. Encyklopédia ludovej kultúry Slovenska I., Bratislava: Veda, 1995. 454 s. ISBN: 80-224-0234-6. 2. BOTÍK, J. Encyklopédia ludovej kultúry Slovenska II., Bratislava: Veda, 1995. 418 s. ISBN: 80-224-0235-4 3. JANČÁŘ, J., et al. Lidová kultura na Moravě, Strážnice: Ústav lidové kultury, 2000. 373 s. ISBN 80-86156-31-1. 4. JEŘÁBEK, R. Kultura materiální, duchovní a sociální: antikvovaná trichotomie. Národopisná revue, 2000, roč. 10, č. 5-6. ISSN: 0862-8351. 5. Československá vlastivěda, řada II. Národopis. Praha 1936. 6. Československá vlastivěda. Díl 3. Lidová kultura. Praha: Orbis, 1968.

95

Seznam grafů Graf č. 1: Počet folklorních souborů a festivalů v jednotlivých krajích ČR (str. 35) Graf č. 2: Počet sourozenců respondentů v závislosti na velikosti obce (str. 54) Graf č. 3: Využití volného času rodinami z vesnic, měst a velkého města (str. 56) Graf č. 4: Procentuální zastoupení zájmu o folklor mezi studenty (str. 58) Graf č. 5: Zájem o folklor studenta v závislosti na věku studenta (str. 59) Graf č. 6: Zájem studenta o folklor v závislosti na místě bydliště (str. 59) Graf č. 7: Lidový kroj v rodinách studentů v závislosti na velikosti obce (str. 61) Graf č. 8: Lidový kroj v rodinách v závislosti na zájmu studenta o folklor (str. 61) Graf č. 9: Užívání kroje v rodinách studentů v závislosti na bydlišti studenta (s. 63) Graf č. 10: Zájem rodiny studenta o folklorní akce v porovnání se zájmem o folklorní festivaly (str. 66) Graf č. 11: Zájem rodiny, která se pravidelně účastní výročních slavností, o návštěvu folklorního festivalu, lidového jarmarku a skanzenu (str. 70) Graf č. 12: Zájem rodin studentů o návštěvu folklorních festivalů, lidových jarmarků, skanzenů a výročních obyčejů v obci (str. 72) Graf č. 13: Zájem rodin studentů o folklorní akce s ohledem na velikost obce (s. 72) Graf č. 14: Zájem rodin, které se zajímají o folklorní akce, o konkrétní aktivity (str. 73) Graf č. 15: Zájem rodin, které se občas zajímají o folklorní akce, o další aktivity (str. 73) Graf č. 16: Zájem rodin, které se nezajímají o folklorní akce, o konkrétní aktivity (str. 74) Graf č. 17: Setkání rodiny při oslavě narozenin člena rodiny ve vztahu k velikosti obce, ze které rodina studenta pochází (str. 75)

96