MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky. ŠIKANA A PREVENCE ŠIKANY FORMOU ŠKOLNÍHO PROJEKTU Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

ŠIKANA A PREVENCE ŠIKANY FORMOU ŠKOLNÍHO PROJEKTU Bakalářská práce

Brno 2008 Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Lenka Kopřivová

1

Poděkování

Děkuji PhDr. Věře Vojtové, Ph.D. a PhDr. Lence Štěpánkové, Ph.D. za velmi užitečnou metodickou pomoc a ochotu, kterou mi poskytla při zpracování této bakalářské práce. Brno ………… 2008

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila literaturu uvedenou v seznamu. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy university v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………………. Lenka Kopřivová 3

OBSAH

5

Úvod 1. Sociálně patologické jevy 1.1 Členění sociálně patologických jevů

7

1.2 Příčiny vzniku sociálně patologických jevů

9

1.3 Metodické pokyny ohledně šikany, prevence šikany

11

1.4 Definice šikany

13

1.5 Dynamika vzniku a vývoj šikany

15

2. Proces šikany 2.1 Diagnostika šikany, přímé a nepřímé ukazatele

19

2.2 Příčiny vzniku šikany

20

2.3 Účastníci šikany

23

2.4 Šikana a děti, rodiče, učitelé

26

2.5 Následky šikanování

29

3. Boj proti šikaně a prevence šikany formou školního projektu 3.1 Postup při odhalení a řešení případů šikany

31

3.2 Cesta k nápravě

35

3.3 Den bez šikany 1. stupeň

36

3.4 Den bez šikany 2. stupeň

46

Závěr

66

Resumé

67

Seznam literatury

68

4

ÚVOD

Motto: „Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“ Václav Havel

S rozvojem civilizovaných společností dochází k nárůstu negativních projevů členů těchto společností. Se stále zrychlujícím se životním tempem a zvyšující se nároky společnosti je jedinec nucen řešit značné množství životních situací, orientovat se ve stále komplikovanějších vztazích, řešit časté konflikty. Stáváme se jednou z evropských zemí, která se může pochlubit rychlým nárůstem brutálního chování chlapců i dívek školního věku. Vydíráním, týráním a šikanou spolužáků. Není zvláštností situace, kdy starší žáci dokazují silou nadvládu nad mladšími spolužáky, vyžadují úsluhy, ale i peníze, krádeže na objednávku… V současnosti často vázne vzájemná komunikace a akceptace, pocit bezpečí, lásky, opory a spolupráce. Škola, ale i rodina dnes klade důraz především na školní úspěšnost, vzájemné soupeření, soutěživost a výborný prospěch. Na děti jsou kladeny vysoké nároky již od útlého dětství. Tyto okolnosti mohou vést k problémům v učení, k pocitu méněcennosti a hlavně ke změnám v chování. Ve své bakalářské práci se zabývám problémem pro mně velmi závažným a bohužel rozšířeným již na základních školách. Je jím sociálně patologický jev s nímž se podle průzkumů setkalo téměř každé páté dítě„ šikana“. Jen často skrytý, je obtížné ho odhalit, získat o něm pravdivé informace a ještě obtížnější ho řešit. V práci se objeví části teoretické ve kterých jsou vymezeny základní pojmy týkající se sociálně patologických jevů, šikany, příčin vzniku, účastníků šikany, jejich diagnostika a podobně. Další kapitolu tvoří část praktická, kde jsou ukázány možnosti prevence, která by měla být důležitým úkolem současné školy při řešení právě tohoto problému na základní škole a to v rámci projektového vyučování. Vždyť každý z nás, kdo se někdy setkal se šikanovaným dítětem a poznal jeho trauma a trápení, nemůže pochybovat o závažnosti této problematiky, přivírat nad ní oči. 5

Šetření jednotlivých případů ukázalo že rozsah násilí mezi dětmi na školách je mnohonásobně větší, než se my dospělí domníváme, a navíc stále narůstá. Proto by všichni, kdo s dětmi a mládeží pracují měli mít snahu násilí odhalit a včas zasáhnout, aby zamezili mnohdy tragickým následkům. Pocit bezpečí ve škole je základním předpokladem pro zdravé a klidné studijní prostředí. Je základním demokratickým právem dětí a jejich rodičů.

6

1. SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY

„Sociálně patologické jevy jsou jevy společensky nežádoucí, škodlivé a nemorální, mají negativní povahu a porušují určitou sociální normu, která je důležitá pro jejich vymezování. Sociální norma je pravidlo zavazující jedince k určitému způsobu chování, jenž je pro danou společnost výhodné a integrující. Dodržování sociální normy je společností kontrolováno a její porušování je považováno za sociální deviaci.“ (Všeobecná encyklopedie DIDEROT 1998) „Normy jsou respektovány buď na základě vlastního rozhodnutí a přesvědčení o jejich důležitosti a správnosti, nebo jejich dodržování je spojeno s hrozbou sankcí při jejich porušení. Všechny sociální normy jsou provázeny sankcemi, které slouží jako ochrana proti nekonformitě.Sankce je tak jistou reakcí na chování jednotlivce nebo skupiny, která má zajistit, aby chování bylo v souladu s danou normou.“ (Muhlpachr 2001) „Lze tedy říci, že sociálně patologickým jevem se obecně rozumí takové chování jedince,

které

je

charakteristické

především

nezdravým

životním

stylem,

nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, legislativy a etických hodnot, chování a jednání, které vedou k poškozování zdraví jedince či prostředí, ve kterém žije a pracuje a ve svém důsledku pak k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím.“ (Telcová 2002)

1.1 ČLENĚNÍ SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ

Se sociálně patologickými jevy se můžeme setkat ve všech oblastech společenského života. Tento problém je velmi rozsáhlý a závažný. Myslím si že, mezi nejčastější patří alkohol, kriminalita, násilí na dětech či ženách, rasismus a samozřejmě šikana, která se v poslední době stala nebezpečným a aktuálním jevem. Šikanování žáka jeho spolužáky není ničím novým. Dětská agresivita je problém celosvětový a její prevence a řešení se ve vyspělých státech stává předmětem výzkumných prací týmů psychologů a speciálních pedagogů. Také u nás tento jev na školách vždy v nějaké podobě existoval. Tisíce dětí denně přichází do školy se strachem z ústrků, z posměchu a ponižování, z nadávek či pomluv, z bití, fyzického násilí a z dalších negativních projevů a činů. 7

Člověk není šikanován proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi spolužáky, v kterých převládá bezohlednost a násilí. Šikana mezi žáky má podobu nebezpečné epidemie a šíří se ve školách jako virus. V řadě případů je šikanování trestným činem. Utrpení dětí je nepředstavitelné a jeho následky na těle i duši je mohou provázet celým životem.

Členění sociálně patologických jevů podle T.Jilčíka, A.Plškové, L.Zapletala (Sociologie II.1999):

A) Trvalé


kriminalita




alkoholismus




drogové závislosti




sexuální patologie




prostituce




pohlavní nemoci, AIDS




sebevražednost




pracovní úrazy, nemoci z povolání




dopravní nehodovost

B) Dočasné


sociální napětí




sociální diskriminace




sociální násilí




šikana

C) Některé další sociálně patologické jevy

8

Podle internetových stránek ( www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy )se mezi nejčastější sociálně patologické jevy řadí:




šikana




násilí




násilí páchané na ženách a dětech




alkoholismus a kouření




kriminalita a delikvence




drogy




závislost na patologické hře




syndrom týraných a zneužívaných dětí




rizikové sexuální chování




problém krize a identity




sekty

1.2 PŘÍČINY VZNIKU SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ

Zásadní význam pro vznik sociálně patologických jevů má určitě prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje a lidé, kteří ho obklopují a působí na něj ať už pozitivně, či negativně.

Činitelé vztahující se k riziku vzniku sociálně patologických jevů uvádí Telcová, 2002 takto :




volný čas – jeho využití, množství a obsah




chování jednotlivců – samostatně i ve skupině




zdraví a jeho vliv na vývoj osobnosti




duševní zdraví




sociální zdatnost




rodina, vztahy v rodině




škola – začlenění do třídního kolektivu




práce, povolání 9




vztahy mezi vrstevníky




návyky a závislosti

Podle A. Plškové, T. Jilčíka a Z. Zapletala ( Sociologie II. 1999 ) jsou důležité tyto základní faktory ovlivňující prostředí :

Rodina Od útlého věku má důležitý význam při formování osobnosti jedince. Předává jedinci základní principy a hodnoty, utváří jeho osobnost. Rodiny rozvrácené nebo závislost rodičů na alkoholu či jiných drogách , kriminalita členů rodiny, špatná výchova dítěte, malý zájem o dítě, nedostatek citu mezi členy rodiny, upřednostňování kariéry před výchovou dětí může vést ke vzniku sociálně patologických jevů v rodině.

Škola Škola svým významným prostředím se podílí na výchově dítěte a do značné míry jej ovlivňuje.Důležitou roli zde také hraje osobnost učitele, která spolu se školní úspěšností jedince utváří jeho vztah ke škole. Mezi jevy narušující školní prostředí se řadí záškoláctví, nevhodné chování k pedagogům a spolužákům, podvody, porušování školního řádu a školních pravidel.

Parta Člověk má potřebu sdružovat se ve skupině lidí stejných nebo podobných zájmů. Pokud však parta jedná agresivně a protispolečensky je toto sdružování nežádoucí. Parta je ovlivňována nejsilnějším členem zvaným „vůdce party“.

Další sociální prostředí Mezi toto prostředí patří mimoškolní sdružení, pracoviště, ústavy sociální péče, nemocnice, věznice, nápravná zařízení pro mladistvé, atd.

Jeden z rozhodujících vlivů mají určitě sdělovací prostředky od televize po počítač, od tradičních tiskovin či rozhlasu po netradiční složité virtuální stimulace, které bezesporu obohacují život, ale na druhou stranu mohou navozovat závislosti způsobující, že to, co zprostředkovávají oslabuje vnímavost pro to, co lze nazvat 10

životem z první ruky, a co je zřejmě základem způsobilosti obstát před člověkem tváří v tvář v dobrém i zlém. Ve sdělovacích prostředcích se objevuje stále více násilí a brutality, bohužel i v pořadech určených dětem a mládeži. Jelikož dnešní děti tráví před televizí nebo počítačem značnou část volného času setkávají se s brutalitou ve velké míře a to může mít nepříznivý vliv na jejich psychiku. „Jak mediální násilí, tak pornografie snižují citlivost dětí ke kultuře ( k tomu, co je kultivuje, tj. zušlechťuje ), oslabují smysl pro kázeň a řád, pro hodnotné a čisté lidské vztahy, pro duchovní dimenzi života.“ ( Říčan, 1995 )

1.3 METODICKÉ POKYNY OHLEDNĚ ŠIKANY, PREVENCE ŠIKANY

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže č.j. 14 514/2000-51 platný od 1.1.2001 se systémově zaměřuje na celou škálu sociálně patologických jevů.Vymezuje minimální preventivní programy na úrovni škol a školských zařízení, role jednotlivých institucí a definuje funkci školního metodika prevence. Šikanování žáků škol a školských zařízení označuje za jeden z vážných negativních jevů. Školy a školská zařízení mají mimořádnou odpovědnost za to, aby předcházely vzniku tohoto problému a aby se s ním odpovědně vyrovnaly již při jeho vzniku. Poznatky jasně ukazují, že tam, kde se věnuje náležitá pozornost kvalitní prevenci šikanování, její výskyt významně klesá a nepřenáší se ani mimo školy a školská zařízení. Dětští a dospívající agresoři se často stávají členy marginálních sociálních skupin, které pak v dospělosti mají zpravidla daleko více konfliktů se zákonem než ostatní. Dokážeme-li zastavit jejich agresivní chování v tomto věku, sníží se i riziko jejich kriminalizace v dospělosti. Cílem předkládaného metodického pokynu je upozornit v návaznosti

na výše

uvedený předpis na závažnost šikanování, poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace o jeho projevech a napomoci hledat řešení těchto specifických problémů. 11

Problematiky šikany se také dotýká metodický pokyn MŠMT č.j. 20 734/1995-21 proti projevům rasismu, netolerance a xenofobie. Významným dokumentem je Zákon č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí. Tu zajišťují orgány sociálně právní ochrany. Prevenci a šikanu řeší metodický pokyn MŠMT č.j. 28 275/2000-22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Napomáhá pedagogickým pracovníkům orientovat se v problému, radí, jak šikaně předcházet a jak ji řešit. Je nutné, aby se s podstatou, formami a nebezpečnými důsledky šikany jako antisociálního chování jedinců i skupin žáků seznámili všichni žáci, učitelé, vychovatelé, výchovní poradci, ředitelé škol i školní inspektoři. Žáci i pedagogové by měli vědět, že tyto formy chování nejsou neškodnou legrací a zábavou. Měli by být seznámeni s negativními důsledky šikany pro oběti i pachatele. Nebezpečná tendence je podceňování počátečních projevů šikanování. Škola jako místo kde děti a mladiství tráví většinu času je centrem pro šikanu. Zde je tedy prevence víc než nutná. Každý pedagogický pracovních by se měl u žáka podílet na rozvíjení pozitivních mezilidských vztahů, jednání v souladu s právními normami s důrazem na právní odpovědnost jedince, respektovat individualitu každého jedince. Všichni pedagogičtí pracovníci by si měli prohlubovat své znalosti a dovednosti v oboru výchovy v prevenci šikanování. Toto vzdělávání jim zajistí pedagogická centra podle úrovní a typu škol.

Za systémové aktivity školy v oblasti prevence šikanování odpovídají ředitelé škol. V rámci účinné prevence šikanování je potřeba :




zajistit účast školního metodika prevence, ten odpovídá za informovanost všech pedagogických pracovníků o dané problematice. Podílí se aktivně na řešení případů šikanování, pomáhá svým kolegům v konkrétních situacích




úzká spolupráce mezi rodiči, žáky a pedagogy ( zachovat důvěrnosti sdělení )




stanovit jasná pravidla chování včetně sankcí při jejich porušení ve školním řádu




zajistit zvýšený dohled pedagogů o přestávkách před začátkem vyučování, po skončení i v době osobního volna




seznámit pedagogy se systémem školy při oznamování a vyšetřování šikanování




zapojit do prevence i nepedagogické pracovníky




zvýšit informovanost pedagogů, žáků i rodičů v této oblasti 12




spolupracovat s odbornými službami resortu školství ( pedagogickopsychologickou poradnou, střediskem výchovné péče a s dalšími odbornými pracovišti poradenských a preventivních služeb v regionu)

Známky toho, že v žákovském kolektivu není všechno v pořádku mohou být docela nenápadné a šikanou může být ohrožen úplně každý. Pokud si pedagog dokáže zajistit důvěru žáků i rodičů je na dobré cestě k zahájení prevence šikany.

1.4 DEFINICE ŠIKANY

Ani odborníci se zcela neshodnou na přesné definici pojmu šikana. Jde o pojem z oblasti mezilidských vztahů, nikoli práva !!! Náš právní řád tento pojem nezná. Šikanování je v řadě případů trestnou činností. Bohužel zlehčování problému vyplývající z neznalosti vede řadu rodičů, učitelů i dětí k tomu, že je šikanování považováno za „klukovinu“, případně za přestupek související s věkem. To, co se běžně označuje za „ klukovinu“ může naplňovat skutkovou podstatu řady trestných činů :




trestný čin omezování svobody




trestný čin vydírání




trestný čin vzbuzení důvodné obavy




trestný čin loupeže




trestný čin znásilnění




trestný čin pohlavního zneužívání




trestný čin kuplířství




trestný čin ublížení na zdraví




trestný čin poškozování cizí věci Kolář “Skrytý svět šikanování ve školách“ Portál, 1997

Co je vlastně šikana ? „Určitý případ asymetrického násilí, proti kterému se napadený nemůže, nedovede nebo nechce bránit. O šikaně mluvíme tehdy, kdy se agrese opakuje. Mezi agresivní 13

chování patří bití, kopání, ponižující obnažování, ale i rozšlapání svačiny, vyhazování osobních věcí z okna, fackování, pomluvy. Mohli bychom vyjmenovat bezpočet forem ubližování. Děti vycítí nadvládu a disponují velkou fantazií, jak ubližovat slabším vrstevníkům.“

„O šikaně lze hovořit tehdy, když některý žák ohrožuje a zastrašuje druhého s cílem dosáhnout na jeho náklady zvýhodnění materielní ( věci, peníze, atd. ), sociální ( postavení ve třídě či jiné peer-group ) nebo psychické ( pocit vlastní důležitosti, nadřazenosti, moci nad druhým, atd.)“ (Ondráček 2003)

„Slovem šikana se obyčejně myslí opakované ubližování. Trýzněná osoba trpí často celé měsíce nebo dokonce celá léta. Když však jde o zvlášť kruté ubližování, označíme za šikanu i jednotlivou událost, která se zatím neopakovala. Zásadně mluvíme o šikaně pouze tehdy, když je oběť z nějakého důvodu bezbranná, buď pro svou fyzickou slabost či neobratnost, pro svou izolovanost v kolektivu, pro své psychické zvláštnosti nebo pro to, že agresoři útočí ve skupině. Jde tedy o asymetrickou agresi. Bráníme se tomu, abychom pojem šikany příliš rozšiřovali, abychom do něj zahrnovaly všechno zlé a nepříjemné, čím si děti navzájem ubližují.“ ( Říčan 1998 )

„Šikana je úmyslné a opakované ubližování slabšímu ( neschopnému obrany ) jedincem nebo skupinou, jak fyzické, tak i psychické ponižování lidské důstojnosti. Jde spíš o postoj než o čin. Dominantním znakem šikany je bezmocnost oběti. Neoddělitelnou součástí problému je skupinová dynamika.“

„Šikana je jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí. Zahrnuje fyzický útok ( bití nebo poškozování věcí druhého člověka ), ale i útok slovní ( nadávky, ponižování a pomluvy ). Šikana může být i nepřímá – šikanující se chová tak jako by druhý člověk neexistoval...“ ( Nadace Naše dítě ) 14

Šikana je nebezpečný sociálně patologický jev, při němž je omezována zejména osobní svoboda a svoboda rozhodování, je ponižovaná lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Jedná se o složitý problém, který není možno právně pojmout jako jeden celek, neboť svými znaky a důsledky zasahuje do různých právních odvětví. Právní definici šikany tedy v našem právním řádu nenajdeme, nicméně na potřebu komplexního řešení šikany reagovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vymezilo tuto problematiku takto: „Šikanování je jakékoli chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašit jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě vydírání, bití, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování, nebo ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků.“ Ačkoliv definice uvádí, že šikana je obvykle opakované ubližovaní, jedná-li se o zvláště krutý a brutální čin, je možné za šikanu považovat i jednotlivou událost bez dosavadní repetice. Ještě jeden důležitý postřeh – o šikaně mluvíme pouze tehdy je-li oběť z jakéhokoli důvodu bezbranná ( fyzický handicap, psychická odlišnost, neobratnost, izolovanost v kolektivu, skupinový útok … ) a jedná se tedy o asymetrickou agresi. Pojmem šikana však nelze označovat všechno zlé a nepříjemné, čím si děti navzájem ubližují !

1.5 DYNAMIKA VZNIKU A VÝVOJ ŠIKANY

Násilí a šikana slouží často jako hlavní nástroj k prosazování se celé skupiny nebo i jak samoúčelný cíl ( zdroj zábavy a podobně ). Výsledné chování skupiny je více než jen „součet“ míry agresivity jednotlivců – jde o vyšší formu násilí:




chování skupin se podle okolností liší v pozitivním ( hrdinství ) nebo negativním smyslu ( lynčování, totalita ) od chování jednotlivce




skupinová dynamika oslabuje vědomou kontrolu, při skupinovém rozhodování 15

je větší sklon k extrémnějším řešením, než by bylo rozhodnutí jednotlivce


difuse odpovědnosti – větší počet lidí se projevuje tendencí rozdělovat odpovědnost




konformita – ve skupině hraje silnou roli motiv zachování harmonie




zjednodušené vnímání druhých pouze na základě jejich příslušnosti k té, které skupině ( předsudky, sociální nálepkování )




sklon kategorizovat – tendence seskupovat věci do kategorií, výrazně ovlivňuje chování, vede k rozdělování lidí na „vnitřní“ a „vnější“ skupinu




zvýšená sugestibilita – vědomá osobnost, vůle a úsudek jsou oslabeny, část schopností a vlastností je potlačená, jiné jsou vypjaty do krajností ( popudlivost, prudké reakce )




je oslaben pud sebezáchovy




přehnanost a zjednodušení citů – černobílé vidění, bez pochybností, pocit beztrestnosti




uznávání síly, tolerance je snadno zaměnitelná se slabostí




změněná dynamika morálky – destruktivní pudy ( lovecká vášeň ), sebeobětování




přizpůsobení se roli ( bojovník, rebel, autorita )




je-li pozornost lidí zaměřena na nějakou vzrušující událost, méně si uvědomují sami sebe, jednají impulzivně, snižují se zábrany




skupiny lidí mají sklon si vytvářet vlastní hodnotové systémy a pravidla chování, která se mohou odlišovat od obecně uznávaných, posunují se hranice přijatelného a nepřijatelného způsobu chování

Každé ubližování pokud není řešeno, má tendenci se dále rozvíjet. Každý případ šikany má za sebou dlouhý a složitý vývoj. Skutečná šikana začíná většinou velmi nenápadně, postupně a plíživě se rozvíjí. Vývoj bývá někdy tak nenápadný, že všem účastníkům může připadat jako přirozený, šikanu nevnímají jako něco zvláštního a podílejí se na ní prakticky bez pocitu viny. Násilné chování se často stává osvědčeným stylem komunikace, automatickým stereotypem. Otázka moci, síly, strachu nebo potlačení a zároveň lákavosti násilí rezonují s „temnými pudy“ skrytými v hlubinách lidské psychiky. Charakter a 16

nepřehlednost situace, silné emoce a zejména skupinová dynamika výrazně oslabují racionální kontrolu. Dynamiku vývoje lze nejnázorněji ilustrovat na největší šikaně v dějinách lidstva – na holocaustu. Na začátku obvykle stojí vyčlenění jedince ( nebo skupiny ) od ostatních, jeho odmítnutí a označkování nebo rozdělení na „silné“ a „slabé“ nebo „správné“ a „méněcenné“, na „nadlidi“ a „podlidi“. Rozlišení na „my“ a „on“ nebo „oni“ se zprvu spíše jen náhodně projeví ve formě využití vhodné oběti jako zdroje zábavy, nástroje k posílení vlastního sebevědomí, maskování pocitů nejistoty, jako stmelujícího prvku skupiny nebo jako hromosvodu na odreagování špatné nálady. Postupem času se role obětního beránka stává organickou součástí fungování skupiny, začíná hrát důležitou a nezastupitelnou roli. Skupinová dynamika napomáhá stupňování šikany – rozmělňují se pocity individuální zodpovědnosti, posouvá se vnímání a hodnocení dané reality, to může vést až ke ztrátě veškerých zábran. Výrazně negativním faktorem je přítomnost výrazně agresivních, asociálních nebo jinak osobnostně narušených jedinců ve skupině. Od začátku využívají možnost násilí k uspokojování vnitřních potřeb. Šikanování využívají například k posílení vlastního postavení ve skupině. Postoj oběti se obvykle vyvíjí od odmítání a vytlačení na okraj přes obviňování a potřebu potrestat, k lámání veškerého odporu až k absolutnímu ponížení. V pozdějších stádiích je jakýkoliv pokus oběti o obranu vnímán jako naprosto nepřiměřený a vyžadující exemplární potrestání. Pokus o vzepření se oběti, pak skupina prožívá jako ohrožení uznávaných skupinových norem a vyvolává v ní silné emocionální reakce. Šikanování je proces, který se vyvíjí postupně v několika stádiích. Je však třeba si uvědomit, že následující rozdělení do pěti vývojových stádií se používá především z didaktických důvodů. V praxi není možné vysledovat a určit přesné hranice mezi jednotlivými stádii, protože ta v sebe různě přecházejí, překrývají se a splývají.

Jednotlivá stádia procesu vývoje šikany :

Ostrakizmus V počátečním a nejmírnějším stádiu se jedná zejména o izolaci postiženého jedince. Dítě – oběť nemá žádné kamarády a nikdo jej nebere vážně. Komunikace probíhá převážně znevažujícím způsobem, oběť je zesměšňována, má hanlivou přezdívku. Na 17

její účet se konají různé „přátelské“ legrácky a vtipy, když se ohradí je jí vytknuto, že nerozumí legraci a nemá smysl pro humor.

Přitvrzování Agresor mapuje situaci a testuje, kam až manipulace může zajít. Zkouší přitvrdit a manipulace nabývá podoby tělesných útoků. Posléze agresor zjišťuje, že mu toto jednání přináší nejen pocit uspokojení, ale i obdiv a respekt ostatních dětí, což jej samozřejmě povzbuzuje.

Nukleový Ve třetím stádiu se sympatizující jedinci s agresorem spojí a vytvoří společnou strategii výběru oběti. Šikanování tak nabývá na organizovanosti. Rozdělení rolí je pevné a pokud se nyní nevytvoří silná pozitivní podskupina jsou vytvořeny předpoklady pro to, aby se šikanování stalo normou celé skupiny.

Mlčící většina V tomto stádiu dochází k přijetí norem agresorů a chování této skupiny se stává zákonem pro ostatní děti, které je ze strachu poslouchají, případně přisluhují. Sílí tlak ke konformitě na dosud neangažované členy skupiny, kteří se většinou aktivně zapojují. Hlavní roli hraje samozřejmě strach, že pokud zůstanou stranou, upoutají na sebe pozornost a dostanou se do pozice oběti.

Dokonalá šikana Šikana je nyní předmětem zábavy pro celou skupinu, která dokonce agresory za pobavení odměňuje potleskem. V tomto stádiu lze pozorovat psychickou manipulaci ve velmi propracované podobě. Kupříkladu je-li oběť vyvolána k tabuli, již při prvních slovech třída propuká ve smích. To se logicky projeví na výkonu dítěte u tabule a špatná známka na sebe nenechá dlouho čekat. Očekávání třídy je tak vrchovatě naplněno. Tomu nezřídka napomáhá i pedagog, který v uvědomělé snaze zavděčit se třídě, oběť sám ironizuje. Na úkor oběti se dále spřádají nejrůznější intriky, dochází ke stálému nárůstu a zdokonalování násilí.

18

2. PROCES ŠIKANY

2.1 DIAGNOSTIKA ŠIKANY, PŘÍMÉ A NEPŘÍMÉ UKAZATELE Znalost vývojových stádií šikanování je důležitá z hlediska diagnostiky. Jednotlivé stupně vyžadují odlišný způsob nápravy, je nutné respektovat zvláštnosti jednotlivých stádií. Jak poznat, že se dítě stalo obětí šikany? Je zcela mylné se domnívat, že se nám dítě samo svěří! Důvody, proč se snaží celou záležitost co nejdéle tajit, mohou být různé. Největší roli hraje pochopitelně strach ze msty agresorů. Někdy to však může být i strach z reakce rodičů. Mezi další důvody patří to, že se dítě za své postavení stydí, má pocit, že mu nikdo nebude věřit, že ztratí své poslední kamarády, když bude„ žalovat.“ Pokud chceme zjistit, zda se dítě stalo obětí šikany, musíme se na ně aktivně zaměřit. K podezření mohou vést více či méně specifické známky v jeho chování či v chování jeho blízkého okolí. Například začne se projevovat častější sklon k pláči, přestane mít zájem chodit ven s kamarády, zhorší se jeho školní prospěch, apod. V žádném případě není pravidlem, že se šikanované dítě stáhne do sebe, je smutné nebo apatické. Některé děti se naopak ve snaze zalíbit se spolužákům stávají agresivními, jsou drzé na učitele, mluví vulgárně, vyrušují při výuce. Nutné je všímat si i změn zevnějšku, ačkoliv ty, zvláště u dětí, nemohou být vždy spolehlivým vodítkem. Alarmující by však pro nás měla být každá netypická změna, kterou bychom u daného dítěte nečekali.

Přímé ukazatele = chování okolí vůči dítěti


úmyslné ponižování




hrubé žertování a zesměšňování, nadávky,pokořující přezdívky




neustálé kritizování a zpochybňování, výtky na adresu dítěte




poškozování a krádeže osobních věcí




poškozování oděvu




příkazy, které dítě dostává od jiných dětí




výsměch, pohrdání




omezování svobody




honění, strkání, kopání, bití




rvačky, tělesné napadení, kdy je jeden z účastníků zřetelně slabší 19

Nepřímé ukazatele = chování nebo vzhled dítěte


strach jít ráno do školy




záškoláctví




opakované bolesti hlavy, břicha




zhoršení prospěchu




ztráta zájmu o učení




pobývání v blízkosti učitelů




porucha soustředění




dítě působí smutně až depresivně, nešťastně, má blízko k pláči




má-li mluvit před třídou, je nejisté, ustrašené




nemá kamarády, o přestávkách je často samo




jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené




má zašpiněný oděv, odřeniny, modřiny, škrábance




dítě se vrací ze školy pozdě a vyhladovělé




opakovaně ztrácí peníze, osobní věci




často žádá peníze pod různými záminkami




špatně usíná, trpí nočními můrami




je apatické, někdy naopak nezvykle agresivní

Jak přímé, tak nepřímé známky šikany mohou být různě závažné. Jednak samy o sobě, jednak v závislosti na tom, jak často se opakují. Některé známky mohou být samy o sobě nevinné, mohou patřit k běžnému dění ve třídě, na chodbě nebo na hřišti. Při častějším výskytu však přesto půjde o známku toho, že dítě může být obětí šikany. Rozhodující je současný výskyt většího počtu těchto známek a jejich kumulace.

2.2 PŘÍČINY VZNIKU ŠIKANY

Je velice důležité nelitovat času a důkladně pátrat po příčinách, proč se dítě – agresor chová tak, jak se chová, a proč se jiné dítě dostalo do pozice oběti. Je logické, že teprve na základě podrobné analýzy příčin se nám může podařit řešit případy šikany opravdu kauzuálně. Až překvapivě často odhalíme kořeny v rodinách hlavních aktérů. Jednou z 20

nejčastějších a nejzávažnějších příčin je nesprávná výchova v prvních letech života dítěte. Ta se projevuje např. citovým chladem, přílišnou tvrdostí, ponižováním, nepřiměřenými až brutálními tělesnými tresty, apod. Profesor Říčan v pátrání po příčinách agresivního chování vysledoval a popsal čtyři hlavní motivy:

Tlak kolektivu Jedinec je nucen, aby se choval tak, jak společnost očekává ( např. chlapec má být mužně tvrdý nikoli změkčilý, nemá se bát dostat ránu a v případě potřeby ji i dát ). Je-li jedinec pod konstantním tlakem „ být takovým, jakým mám být“ a je-li ke své budoucí sociální roli veden a systematicky připravován, vnímá, že jedinci v tomto procesu slabí či dokonce neúspěšní jsou zpravidla terčem pohrdání a posměchu.

Touha po moci Přání ovládat druhého, ať už za účelem prospěchu ( nabytí hmotné věci, peněz...), či uspokojení vlastního ega ( někdo je nám vydán na milost a nemilost). Touha po moci je spíše „ přiživujícím motivem“ k výše uvedenému. Přání ovládat druhého člověka je silné i ze zcela racionálních důvodů. Ovládáme-li nějakého jedince nebo ještě lépe skupinu, pomůže nám to splnit vlastní přání a dosáhnout jakéhosi uspokojení.

Motiv krutosti Psychoanalýza předpokládá, že vidět někoho trpět, působí jedinci potěšení, aniž by se jednalo o jedince se sklony k sadismu. Tento motiv je často považován za spíše okrajový. Samozřejmě by bylo scestné považovat děti za nevyléčitelně choré devianty, ovšem dle psychoanalytiků dřímá určitý sklon k sadismu v každém jedinci a někdy stačí překvapivě málo k jeho probuzení. Při šikaně je tento prvek osobnosti uspokojen. Samozřejmě se v kolektivu může vyskytnout psychicky nemocný jedinec a násilí na slabších dětech má pak skutečně patologické příčiny, ale tyto případy jsou vzácné.

Zvědavost, experiment Týrání funguje do určité míry jako pokus. Agresor je zvědavý a zkouší, jak bude druhý jedinec reagovat na ponížení a bolest, jak se projeví jeho strach. Řečeno opět 21

slovy psychoanalytika, agresor cítí, že týrání a ponižování oběť takzvaně duševně obnažuje, což v něm vzbuzuje zvědavost podívat se až na její dno.

Některé další příčiny vzniku šikany ve škole:


nezdravé klima (v příliš konkurenčním prostředí, kde dochází k opovrhování slabších, kde vládne nedůvěra mezi dětmi a dospělými)




nedostatečná kontrola (je důležité, aby učitel neustále sledoval klima třídy, zkoumal vztahy ve třídě)




šikana jako zdroj zábavy (nedostatek jiného aktivního programu vede ke vzniku šikany, nuda dokonce slouží agresorům jako záminka)




negativní vliv médií ( téma dětského násilí je mediálně vděčné a novináři vyhledávaným tématem)




vzrůstající násilí ve společnosti ( teroristické útoky, brutální násilí)




výchova (rodiče mají na své děti a na jejich výchovu velmi málo času, jsou více zaměstnáni vyděláváním peněz, dětem nahrazují zábavu již zmíněná médiatelevize, rozhlas, počítač a jiné)

Aby se šikana mohla plně rozvinout, je zapotřebí splnění následujících třech podmínek:


přítomnost potencionálního šikanujícího agresora




přítomnost potencionální oběti šikanování




přítomnost takového klimatu skupiny, které šikanování připustí, respektive mu nezabrání

„ Nejvýznamnějšími rizikovými faktory pro nastartování šikany představují osobnostní charakteristiky jejích iniciátorů a obětí a jejich vzájemný vztah“. ( Kolář 2003)

Různé příčiny bývají spolu propojené, často jedna vyplývá z druhé. Řada z nich není plně viditelná a čitelná. Zjištění příčiny nesmíme podceňovat. Oběti šikany se nacházejí v krajní nouzi, prožívají pocity studu a ponížení, potřebují pochopení a pomoc svého okolí. 22

2.3 ÚČASTNÍCI ŠIKANY

Šikana mnohdy vůbec nezávisí na osobnostních charakteristikách šikanovaného, ale čistě na jakémsi vzoru.Příkladem mohou být instituce jako škola, učiliště, vězení, kasárna, kde se šikana počne rozvíjet jaksi samozřejmě a jedinci jsou šikanováni nebo posléze sami šikanují na základě „tradice“ předávané od ročníku k ročníku. Jakýkoli nově příchozí učeň je šikanován pouze na základě toho, že je nový. Zvláště dobrou živnou půdou je tedy neosobní prostředí s velikým množstvím lidí. Naproti tomu se šikanování vůbec nedaří ve skupinách malých, nekonvenčních, pojatých s důrazem na lidská práva jednotlivce, kde se respektuje osobnost každého jedince ( např. školy Waldorfského typu).

Kdo bývá obětí Proti šikaně není nikdo imunní, rizikovější jsou však podle psychologů křehcí lidé, kteří nedokážou zakrýt svůj strach. Každý se někdy bojí, ale skrývá to a naopak se snaží pocity strachu zneužít u těch druhých. Schopnost odolávat šikaně nezáleží ani tak na fyzických dispozicích, jde spíš o psychickou odolnost. Popsat

osobnost

šikanovaného

je

mnohem

obtížnější

než

osobnost

agresora.Neexistuje totiž žádný univerzální typ oběti, což poměrně výstižně vyjádřil Kolář 2003: „Téměř každá skupina si najde nějakou oběť a kritéria tohoto vyznamenání jsou velmi rozmanitá. Navíc někdy není důležité, jaká oběť vlastně je, její výběr je naprosto nahodilý. Při troše smůly se může obětí šikany stát kterékoliv dítě.“ Přesto je alespoň do jisté míry typizace obětí možná, neboť existují určité rysy v chování a jednání obětí, které agresoři umí velmi dobře vycítit a zcela efektivně využít. Velice častým motivem bývá fyzická odlišnost. Jedinci přitahující násilí bývají tělesně slabší, neobratní, obézní a jinak handicapovaní ( tělesná vada, rozštěp apod.). Může jím být i tloušťka, brýle, výška postavy, barva vlasů, druh šatů. Specifickým druhem šikany, která se zakládá na fyzické odlišnosti, je šikana rasová ( u nás třeba děti romské nebo děti čímkoli odlišní od očekávaného průměru). Obětí se bohužel také stávají děti sociálně znevýhodněné ( dítě, které se nemůže oblékat podle poslední módy, nemá mobilní telefon, nechodí do Mc Donalds, atd.). Šikana v důsledku nízkého socioekonomického postavení rodiny nabývá v poslední době na významu. Provokujícím 23

faktorem může být jakákoliv psychická odlišnost. Je to především viditelná bojácnost, slabá reaktivita v zátěžových situacích ( jedinci snadno propadající panice, výčitkám svědomí, přílišné sebekritičnosti). Psychickou odlišností se rozumí také různá míra inteligence. Obětí šikany se snadno stávají mentálně slabší děti, u kterých je provokujícím faktorem jejich naivita a těžkopádnost. Stejně tak může být v kolektivu znevýhodněno dítě vysoce inteligentní, které se pouze jinak chová (v hodinách ovládá všechnu látku, místo běhání o přestávkách si raději čte). Většina obětí má rodiče s velmi úzkostnou a přehnaně pečlivou povahou. Jsou to zejména maminky, které neustále žijí v obavách o své dítě, příliš je omezují a kontrolují, čímž prohlubují jeho nesamostatnost a vzájemnou citovou závislost. Opačným extrémem jsou rodiče, kteří své dítě zanedbávají nebo dokonce týrají. Takové dítě se pochopitelně chová jinak a má problémy do kolektivu zapadnout. Zvláštní jev lze někdy pozorovat u jedinců pocházejících z prostředí s takzvanou„ sparťanskou“ výchovou, kdy dojde k charakterové závislosti tyrana a týraného. Týraný záměrně provokuje agresory a chce být šikanován. Situace se někdy stává nepřehlednou, zvlášť pokud je oběť zároveň i agresorem (neoblíbený žák- sám šikanován, se připojí k šikaně dalšího žáka, aby získal popularitu).

Kdo bývá agresorem Krutost, tedy radost z toho, když se druhý trápí, je podle psychologů v každém z nás. Někdo však tuto obecně lidskou vlastnost neudrží na uzdě, začne být závislý na příjemných pocitech,které mu poskytují pohled na bezbranného člověka a strach v jeho očích. Chce svou slast opakovat, zvyšuje dávky a přitvrzuje. Nejčastěji se na šikanu přijde, když dojde ke zranění oběti. Osobnost šikanujícího dítěte – agresora může mít několik různých podob. Jedním ze společných znaků je snaha dominovat a ovládat okolí. Agresoři bývají většinou tělesně zdatní, mají kladný vztah k projevům agrese. Typickým znakem je nedostatek morálního cítění, chybí jim pocit viny a lítosti. V důsledku nedostatku sebereflexe zasloužený trest vnímají jako křivdu. Mohou být nadprůměrně inteligentní nebo naopak podprůměrní až omezení. Mají sklony k sadismu a sobectví. Agresoři bývají velmi sebevědomí a ve společnosti ostatních dětí jsou oblíbení a obdivovaní. Iniciátorem se ve snaze strhnout na sebe pozornost může stát i dítě nepříliš oblíbené, s nízkým sebevědomím, toužící po obdivu a uznání mezi spolužáky. 24

Bylo zjištěno, že v rodinách těchto dětí – agresorů je častěji užíváno tělesné i psychické násilí, a to nejen ve vztahu k dětem, ale zejména mezi rodiči. „ Šikanující agresor bývá necitlivý a bezohledný vůči ostatním – obětem. Jeho svědomí není dostatečně vyvinuté. Existuje u něho zvýšená potřeba sebeprosazení. Tendence k agresi se často pojí s podezíravostí vůči okolí. Šikanista se obyčejně projevuje agresivně již od útlého věku, a to generalizovaně. Pro některé agresory je typické, že svou oběť hodnotí jako méněcennou bytost, pro kterou platí jiná pravidla“. (Bendl 2003) Kolář se na základě analogie určitých rysů pokusil o praktické charakterové rozdělení a typologii iniciátorů šikany, a to na typy „ Oblíbenec“, „ Srandista“, „Nohsled“.

Oblíbenec Je jedinec velmi slušný, kultivovaný, s narcistickými rysy, zvýšeně úzkostlivý, někdy se sadistickými tendencemi. Šikana má formu násilí, mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu bez přítomnosti svědků.V rodinné výchově bylo časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.

Srandista Je jedinec optimistický, dobrodružný , se značnou sebedůvěrou, je výmluvný, nezřídka oblíbený a vtipný. Šikanuje pro pobavení sebe, ale i ostatních. V rodinné výchově nebyla zaznamenána významnější specifika. Pouze v obecnější rovině je přítomna psychická subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

Nohsled Je jedinec nevyvolávající sám šikanu, ale konformně se k ní připojuje. Mnohdy ze strachu, aby se sám nestal její obětí. Šikanující často pocházejí z rodin, kde je výchova nedůsledná, volná nebo naopak velmi přísná a autoritativní. Vztahy v rodině postrádají dostatek lásky a citu, objevuje se zde agresivní chování mezi dětmi i dospělými.

25

2.4 ŠIKANA A DĚTI, RODIČE, UČITELÉ

Tři čtvrtiny případů se odehrávají ve škole, zbytek po cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí domova. Šikanování jedné oběti může trvat dny, týdny, měsíce i déle. Útočníky bývají chlapci i děvčata v téměř stejném podílu. Častěji útočí skupina než jedinec. Asi dvě třetiny obětí jsou dívky.

Jsi-li obětí – oznam to vždy rodičům, dalším příbuzným a učitelům. To není žalování ani „ bonzování“, ale nutná obrana proti zlu a zlým lidem. Šikanující vychytrale používá takové taktiky k zamaskování zla, kterého je původcem. Šikana je velmi nebezpečná, nikdy se s ní nesmiřuj a věř tomu že:


není pravda, že to nikdo z dospělých nepochopí




není pravda, že ti nikdo nedokáže pomoci




není pravda, že se odlišuješ, že jsi jiný nebo horší

Jsi-li svědkem:


zajdi za učitelem, kterému věříš, řekni, cos viděl




zkus promluvit s kamarádem, který je obětí šikany, podpoř jeho sebevědomí




nabídni mu pomoc, zajdi s ním za učitelem a potvrď jeho šikanu




počítej s tím, že se bude bát a nebude chtít mluvit




pokus se nenápadně zjistit, jak dlouho šikanování trvá




najdi dospělého spojence




ve škole Ti může pomoci výchovný poradce




pokud znáš kamarádovi rodiče, pokus se je taktně informovat




poradí Ti také na lince bezpečí




když budeš jednat, nezapomeň, že jde o to pomoci kamarádovi, nikoli se pomstít




reaguj vždy přiměřeně k dané situaci

Co mohou udělat rodiče Připusťme, že několik varovných signálů ve vás vzbudí podezření, že by mohlo jít o šikanování vašeho dítěte. Pokud nastane „ideální stav“, kdy se vám dítě svěří, pochvalte ho, povzbuďte, rozptylte jeho obavy o tom, že žaluje.Vyzvedněte naopak jeho sílu a odvahu sdělit tyto závažné skutečnosti. Přesvědčte ho, že mu chcete pomoci, a to potom 26

musíte dodržet. Vyslechněte vaše dítě, dejte najevo, že jeho informace berete vážně, i když se vám mohou zdát malicherné či nepodstatné. Odložte veškerou práci, není nic důležitějšího než situace vašeho dítěte. Poskytněte dítěti veškerou podporu.

Konkrétní kroky:


zjistěte přesně co, kdy, kde se odehrálo, kdo další byl přítomen ( pozor„nevyslýchejte jako vyšetřovatel“).




společně vytipujte svědky, kterým ještě důvěřuje, o kterých ví, že nestojí na straně agresora a věří, že mu mohou pomoci




poskytněte dítěti veškerou ochranu ( i za cenu, že se budete uvolňovat z práce)




poskytněte dítěti dostatek péče, více s ním komunikujte, věnujte se mu ve volném čase




nemáte-li jistotu, že dítě nebude ohroženo během pobytu ve škole, ponechejte je doma, ale pozor, pečlivě zvažte, zda v jeho situaci může být samo




znovu dítě ubezpečujte, že udělalo dobře, že vám vše sdělilo, mluvte s ním více než dříve




zhodnoťte, co mohlo vyvolat stav, který skončil šikanou, neobviňujte pouze školu, neomlouvejte sami sebe, ani své dítě




připravujte nápravu




hledejte, jak dítěti dále pomoci prostřednictvím příslušného odborníka

Rodiče by neměli dítě v jeho těžké chvíli nikdy zklamat. Správný postoj je pouze jeden – stát za ním pevně ve viditelné lásce.

Slovo k učitelům Nepřesvědčujte sebe ani druhé že ve vaší škole šikana není – v nějaké podobě je v současnosti v každé škole. Základním úkolem je prevence. Při každé příležitosti dětem vysvětlujte, co je šikana, jak se jí vyhnout i jak se bránit. Děti by vám měly důvěřovat. Zajistěte, aby každý ve škole věděl, co šikana je, počínaje školníkem a paní uklizečkou. Věnujte pozornost dětem o přestávkách, na školním hřišti, v bezprostředním okolí školy, ve školní jídelně i jinde. Naslouchejte dětem i rodičům, jestliže s vámi o šikaně mluví, nikdy nepodceňujte a nezlehčujte, co slyšíte. Vyšetřujete-li šikanu, mějte na mysli, že bývá rafinovaná, skrytá 27

a těžko se prokazuje. Šikanované dítě se bojí, hledá vinu v sobě a ztotožňuje se s útočníkem. Nebojte se pravidelně využívat anonymní dotazníky, ověřující výskyt a druhy šikany ve své škole. Mějte na mysli, že dlouhodobá šikana oběti poškodí na celé roky, deformuje pojetí demokracie a kvalitního občanství a může osudově ublížit autoritě učitele. Zápas s šikanou je během na dlouho trať, ať se jedná o preventivní působení na žákovský kolektiv nebo o řešení prvních příznaků. Právě v této chvíli se zúročí to, co do budování vztahu se třídou učitel vložil. Má-li dostatečnou neformální autoritu, může si při hovoru s dětmi dovolit říci: „Mně se nelíbí, co se děje. Chtěl bych, abychom to změnili“. Ovšem poukazovat pouze na to, co je špatně je jen poloviční cesta. Chybět totiž nesmějí ani alternativní návrhy na pozitivní řešení. Každý pedagog, obzvlášť třídní učitel je odpovědný za vytvoření zdravého klimatu třídy:




vést děti k sebedůvěře, přiměřenému sebevědomí a odpovědnosti za své konání jednat s dětmi jako s partnery, bez výjimky respektovat jejich práva, zároveň vést plnění povinností




co nejvíce omezit nudu při výuce




udržovat ovzduší důvěry mezi dětmi a pedagogy




v kritických situacích dát jasně najevo, že toto chování je špatné a nelze je tolerovat




nebýt lhostejný k projevům agresivity




informovat děti, ale i rodiče, na koho se obrátit při problémech ( třídní učitel, schránka důvěry, výchovný poradce, vedení školy, linka důvěry … )




snažit se mít přehled o vzájemných vztazích mezi žáky ve třídě i mimo ní, zajímat se o to, jak tráví žáci volný čas, umět si s nimi povídat

Když se učitel dozví o případu šikany měl by:


vše probrat s výchovným poradcem, učitelským sborem a ředitelem školy




popovídat si s těmi, kteří jsou šikaně vystaveni a také s násilníky




odmítat konfrontaci oběti a násilníka




oslovit rodiče – jak oběti, tak násilníků ( jednání budou pravděpodobně těžká, protože žádný rodič nechce připustit, že jeho dítě je „ ničema“)




přijít s návrhem, co se současnou situací dělat 28




spojit se s odborníkem




v počáteční fázi neřešit problém před celou třídou




snažit se o objektivitu

Je nutné zakročit včas, aby si děti hned v útlém věku nezapamatovaly, že silou lze ovládat okolí. Dospělí lidé, kteří byli v dětství obětí šikany, bývají náchylnější k úzkostným stavům, depresi a mívají potíže ve vztahu k životním partnerům.

2.5 NÁSLEDKY ŠIKANOVÁNÍ

Následky šikanování jsou velice vážné, jak psychické tak i fyzické či sociální a mohou dítě dovést až k sebevražedným myšlenkám a pokusu o sebevraždu. Mezi psychické následky patří zejména frustrace oběti, snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy, nízké sebehodnocení. Špatný vztah ke škole a k lidem, stálé napětí, špatná nálada a smutek. U pokročilejších stupňů šikanování může vést strach až k poruchám spánku doprovázených nočními děsy, zvýšené únavnosti, neúspěchu ve studiu i v soukromém životě. Pokud šikana není odhalena a trvá delší dobu, dochází k totálnímu vyčerpání organismu, což může mít za následek rozvoj psychosomatického onemocnění ( např. astma). Vysoká hladina stresových hormonů v krvi vede ke zvýšenému krevnímu tlaku. U některých obětí je nutné dlouhodobé léčení. Účinky počátečních stupňů šikanování jsou méně nápadné, ale o to více zákeřné. I přesto, že žák působí již vyrovnaně, duševní stránka bývá hluboce narušena. Jeho „ uzdravení“ potřebuje čas a pochopení těch nejbližších. Šikana nezanechá následky pouze na oběti, ale i na agresorovi. Ve školním věku se jedná o zhoršení prospěchu a chování, členství v pochybných partách. Nebezpečím je možnost zafixování si zkušenosti. V dospělosti byly vysledovány častější konflikty se zákonem, kriminalita, krutost k vlastním dětem, zejména u děvčat,antisociální postoje, prohloubení deficitu mravního a duševního vývoje. Následky lze předpokládat i u dětí, které šikaně pasivně přihlížely. Hrozí ztráta iluzí o společnosti, která by měla člověku zajistit ochranu proti jakékoli formě násilí. Dochází tedy k porušení a pokřivení mravních a morálních postojů a tím i k narušení celé společnosti a jejího systému na němž je založená. Přestože šikana v určité chvíli 29

skončí, jizvy na duši zůstávají. Často bývá osobnost významně poznamenána a vzpomínky na dětství jsou traumatické. Postoje pedagogů k šikaně bývají vyhýbavé. Fenomén šikany bývá často podceňován a ochota cosi řešit se týká spíše hmatatelných důsledků jako jsou hmotné škody či viditelná zranění.

30

3. BOJ PROTI ŠIKANĚ A PREVENCE ŠIKANY FORMOU ŠKOLNÍHO PROJEKTU

3.1 POSTUP PŘI ODHALENÍ A ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ ŠIKANY

Otázka řešení je komplikovaná a dlouhodobá. Jsou zde dvě možné roviny, na kterých lze zasáhnout a pokusit se o nápravu – škola a rodina. Učitelé mají především za úkol ochránit oběť před dalšími potencionálními útoky – není možné, aby nechávali řešení závažných případů šikany na dětech samotných. Právě v pedagogickém přístupu k šikaně spočívá největší problém. Chybí teoretická příprava pedagogů v oblasti rozpoznání a řešení případů šikanování. Strach z potencionálního rozruchu, negativní reakce rodičů, dokonce i mediálního útoku, je u některých pedagogů tak silný, že raději šikanu přehlížejí a vůbec se ji nesnaží řešit. Argumenty, že jsou děti přecitlivělé jsou naprosto nepřípustné. V případě, že odhalí mezi dětmi šikanu, musí projevit jasné stanovisko a projevit nesouhlas s takovým jednáním před celou třídou. Měl by následovat veřejný a přiměřený postih šikanujícího dítěte, ovšem s tím, že pedagog dá najevo, že neodsuzuje je samotné, ale jeho chování. V zahraničí se osvědčily tzv. bully courts, což jsou dětské soudy, které pracují na základě předem stanovených pravidel chování ve škole. Každý případ šikany se projednává veřejně za přítomnosti ostatních žáků, učitelů i rodičů. Soud navrhuje opatření k zvládnutí situace, včetně postihu násilníka, která pak potvrdí vedení školy. Důležité je jednat s rodiči, a to nejen obětí, ale i agresorů a žádat důslednou nápravu. Rodičům oběti je třeba zdůrazňovat nezbytnost spolupráce, varovat je , aby spravedlnost ukvapeně nebrali do svých rukou a nenapáchali tak víc škody než užitku. Záleží na každém rodiči a dítěti jaký společný postup zvolí, není žádný univerzální návod kromě osvědčených doporučení. Nezbytná je spolupráce s rodiči agresorů, mnohdy je však velmi komplikovaná. Agresoři často „napodobují“ své rodiče, a proto je tato spolupráce někdy zcela vyloučená. Pokud je dítě z dobrých poměrů je možné žádat o důraznou domluvu. Je nutné stát si za svým ve svých názorech ohledně násilí a nedovolit dítěti ovládat rodiče 31

taktikou různých výmluv. Případy, kdy rodič brání své dítě i přes spolehlivě prokázanou skutečnost, nejsou ojedinělé. Velký problém představují rodiny nefunkční, které jsou jasným zdrojem patologického chování dítěte. V této situaci pedagog na spolupráci rodičů nemůže spoléhat. Je důležité, aby sám učil malého násilníka empatii – schopnosti vžít se do pocitů jiných a neměl by šetřit chválou za každý projev snahy o nápravu. Šikana a agresivita vůbec patří k nejvíce zavržením hodným a pro společnost nejméně přijatelným způsobům chování v mezilidských vztazích. Problém je neřešitelný pohlížíme-li na šikanu jako na běžný výchovný problém. Při pokusu o zjednodušující pohled hrozí nebezpečí ztráty podstaty problému. Hlavním kritériem při hledání opatření by mělo být, nakolik pomohou oběti. Šikana vyžaduje sice okamžitou reakci, ale pozor, unáhlené řešení, nezohlednění všech klíčových aspektů, nedotažená a nedomyšlená opatření „ hurá akce“, mohou vést spíše ke zhoršení situace.

Při řešení šikany je dobré vyhnout se některým předsudkům:


že útočník musí být zavrženíhodný padouch




že oběť musí být jen politováníhodný ubožák




že se ostatních spolužáků problém nijak netýká




že odpovědnost za šikanu nesou učitelé, protože si nedokázali udržet kázeň, či rodiče útočníka, protože ho špatně vychovali




není dobré uvěřit, že všichni jsou nevinni a oběť si za všechno může sama

Priority při řešení šikany:


zajistit maximální možné fyzické bezpečí oběti, předejít opakování




změnit celkovou atmosféru ve skupině




pomoci obětem i útočníkům osvojit si adekvátnější způsoby chování

Hlavní prostředky při řešení šikany:


odhalení, vytažení problému na světlo, jeho pojmenování




objasnění a pochopení všech souvislostí, nalezení příčin




přesvědčit všechny účastníky o nutnosti změny




diskuse nad problémem




společné hledání řešení 32




vysvětlení přijatých opatření




přesvědčení o jejich oprávněnosti




pojmenování hlavních viníků ( pozor, ne vždy lze viníka jednoznačně určit)

Okamžitý zásah by měl zabránit zejména fyzické újmě oběti.

Postup při řešení:


základní ochranná opatření




získávání informací ( odhalení a pochopení příčin, zjištění všech okolností, orientace v problému)




zvážit možnost globálního nebo jen dílčího vyšetřování a řešení




jednání s oběťmi – vyjádření podpory




nekonfrontovat oběti s útočníky




spolupracovat s ostatními kolegy a vedením školy

Lze využít také komunikačních dovedností:


hovořit věcným tónem (nehodnotit, nepřít se, neprojevovat emoce, atd.)




důkladně zvážit přístup i postup při řešení u různých osob




nezaměňovat a nemíchat dohromady zjišťování informací a vyjadřování morálního odsouzení, hlavní podmínkou je věcný tón, respektování druhého




účelná kritika (musí být druhým přijata jako oprávněná)




co nejvíce se ptát




pozor – silný nátlak vyvolává obranu




více naslouchat než mluvit




při odkladu rozhodnutí stanovit přesný termín dalšího jednání




neprozrazovat zdroje informací

Taktika vyšetřování závisí na odhadu vnitřního vývoje šikany, na věku dětí a na mnoha dalších okolnostech. Je pružná a alternativní. U počáteční šikany je taktika psychologicky měkká a odborně méně náročná. U pokročilé naopak psychologicky tvrdá a odborně složitá.

33

Taktika vyšetřování má čtyři části:

Zahřívací předkolo Zde je potřeba navodit určitou atmosféru, ta je jiná mluvíme-li s obětí, svědkem, či agresorem. Oběť povzbuzujeme, vzbuzujeme pocit bezpečí, naopak u agresora využíváme napětí, moment překvapení a šoku.

Monolog Ten můžeme ve vyšetřování vynechat. Slouží k tomu, aby účastníci šikany řekli svými slovy, co se přihodilo.

Dialog Jde o kladení otázek vyšetřovanému žákovi a o jeho odpovědi.

Konfrontace Není nutná v každém případě, někdy se dělá mezi svědky, aby se ujasnily rozpory, nebo mezi agresory.

Existuje několik strategií první pomoci a všechny mají jedno společné – snaží se ochránit informátory, tj. svědka a oběť. Proto se vyšetřování děje nenápadně, aby se nedalo vyhodnotit kdo, co řekl a nebyl tak vystaven možné pomstě agresorů. Cílem vyšetřování je získat odpovědi na otázky: Kdo je agresorem? Kdo je aktivním účastníkem? Kdo je iniciátorem? Co, kdy, kde a jak konkrétního dělali agresoři obětem?

Pro účinnou a razantní pomoc dostupnou učitelům je nejvhodnější lokální a vnější strategie, která mapuje symptomy šikanování a pracuje pouze s vybranými svědky. Je univerzální, platí pro děti i dospělé a pro různé typy škol. Obsahuje schéma strategických kroků, které je třeba dodržovat.

34

Kolář (2001) popisuje strategii první pomoci při vyšetřování šikany v pěti krocích:


rozhovor s informátory a oběťmi




nalezení vhodných svědků




individuální nebo konfrontační rozhovory se svědky, nikdy však konfrontace agresora a oběti




zajištění ochrany oběti




rozhovor s agresory, popř. konfrontace mezi nimi

Kdo se rozhodl pustit do nelehkého boje se šikanou, musí počítat s tím, že ho čeká řada překážek a pastí. Pokud jim podlehne, nemá šanci zvítězit. Nevědomost, neodbornost, diletantství jsou v tomto případě stejně nebezpečné jako šikana sama. Oběti nepomohou někdy dokonce riskují i její život. Šikana může bez omezení bujet dál a škodit s ještě větší intenzitou a razancí. Ať si to připouštíme či nikoliv, v jejím ohrožení se ocitáme všichni, celá společnost. I přesto, že toho víme o šikaně mnoho, ne vždy je její řešení úspěšné. Bohužel mechanismy, které brání vyšetřování šikany a uzdravení skupiny se v mnoha případech vymykají běžnému selskému rozumu. Čím je šikana pokročilejší, tím je dokonalejší zakrývací a protiúzdravný systém. Michal Kolář nazývá tento systém „ komponentem velké šestky“, podle základního počtu aktérů. Ve své konečné podobě se projevují tím, že:


oběť nedokáže podrobně vypovídat o tom, čemu byla vystavena




agresoři úporně, přesvědčivě a organizovaně lžou




většina ostatních spolužáků také lže nebo nechce vypovídat, objevují se falešní svědkové




rodiče agresorů jsou přesvědčeni, že jejich děti byly nespravedlivě nařčeny




rodiče oběti mají většinou strach o osud svého dítěte a bojí se dalšího vyšetřování




při pokročilé šikaně brání nevědomě vyšetřování i pedagog

3.2 CESTA K NÁPRAVĚ

Pochopitelně vážným požadavkem je otázka již zmíněné prevence šikany. Neboť je vždy lépe každé nemoci nejprve předcházet, než ji později léčit. 35

Účinnou prevencí by mohlo být vytváření dobrých vztahů v třídním kolektivu pomocí nejrůznějších psychosociálních her pravidelně zařazovaných do celého výchovně vzdělávacího programu. Kromě sebepoznávání napomáhají rozvíjet u dětí vlastnosti jako je schopnost vcítění, kooperace namísto soutěživosti, schopnost dovedně komunikovat, naslouchat druhému, přiměřeně se umět prosadit, snižovat agresivitu apod. Hry vede třídní učitel za pomoci psychologa.

Velmi osvědčené jsou také

seznamovací výjezdní týdny v prvních ročnících středních škol, víceletých gymnáziích, školy v přírodě na základních školách, lyžařské kurzy, výlety a další společné neformální akce mimo vyučování. Užitečné je, kdy děti v různých situacích zažívají nejrůznější role, jako v reálném životě. Ten, kdo je v jedné skupině na špici, má v jiné podřízené postavení. Učitelé by se měli věnovat i roli člena „ mlčící většiny“, kdy je užitečná, kdy nebezpečná, jak může dodat pocit síly a ochrany i jak jsou lidé v této roli snadno manipulovatelní. Při vytváření sociálních vztahů ve skupině je vedle schopnosti prosadit se nesmírně důležitá schopnost umět spolupracovat.

3.3 DEN BEZ ŠIKANY 1.STUPEŇ

1.Téma: Den bez šikany – projektový den zaměřený na prevenci šikany

2. Cíl projektu:


prevence šikany, objasnění pojmu šikana




stmelování tříd, kolektivu

3.Vymezení cílové populace: Žáci ZŠ rozděleni po třídách

4. Způsob realizace: Žáci jednotlivých ročníků pracují dle připravovaného programu v rámci projektového dne. 36

Společné úkoly: a) seznámení s organizací dne, motivace, hry na uvolnění b) projít školu, na plánu školy vyznačit místa, kde se žáci necítí dobře, kde mají strach, kde se jim děje příkoří c) rozmístit „ duchy zla“ a „ duchy strachu“ d) beseda, nápady dětí, co můžeme udělat, aby duchové zmizeli e) objasnění pojmu šikana, významu kamarádství f) hry a aktivity na stmelování kolektivu a rozvoje osobnosti

5. Metody a formy, způsoby realizace dílčích aktivit: Komunikativní kruh, beseda, diskuze, rozhovor, skupinová práce a jejich řešení, grafické zpracování, vyprávění příběhů, přehrávání modelových situací, dramatizace, hry a aktivity. 6. Způsob hodnocení efektivity, konkrétní výstupy:


na závěr žáci zhodnotí průběh projektového dne písemnou formou




zhodnocení každého jedince




třídní učitelé zpracují písemné hodnocení, včetně návrhů a připomínek




v případě zjištění šikany, náznaků šikany, problémů chování ke spolužákům budou třídní učitelé informovat výchovného poradce a metodika prevence




práce s jednotlivcem ( individuální plán)




následující týden žáci vyplní připravený dotazník ohledně vztahů ve třídě

Evaluační kritéria: 1. zapojení všech žáků při skupinové práci 2. soudržnost třídního kolektivu, vztahy ve třídě 3. pochopení pojmu šikana 4. odhalení míst vhodných pro šikanu 5. odhalení náznaků šikany, popř. šikany

7. Rámcový časový harmonogram projektu: 1. stupeň - 4 vyučovací hodiny 2. stupeň - 5 vyučovacích hodin

37

8. Za zpracování projektu zodpovídá:


Výchovný poradce




Školní metodik prevence

1. Třída

1. vyučovací hodina


seznámení s programem, motivační rozhovor ( jak si můžeme ubližovat, už ti někdo ublížil, jak ti bylo, jak si se cítil)




diskuze o chování během přestávek, školní řád, zásady slušného chování




chování ve škole




hra ( na koberci kartičky s názvy místností ve škole, žáci si postupně berou kartičky a určují, kde místnost je a k čemu slouží)

2. vyučovací hodina


vysvětlení úkolu, rozdání strašidel




procházíme společně školou a umisťujeme strašidla, každý žák má nejméně tři (není podmínkou je umístit), procházíme školou v první polovině hodině




ve třídě vedeme diskusi o tom, proč jsme umístili strašidlo na dané místo




přiměřenou formou vysvětlit pojem šikana a jak se zachovat

3.,4. vyučovací hodina


hry na stmelování kolektivu: Mám rád všechny, co...... Místo po mé pravici........




STŮL USMÍŘENÍ: příloha č. 1




společná výzdoba našeho stolu usmíření




závěr: každý žák nakreslí obrázek, který má někoho potěšit, pokud chce může připsat i slovo, či větu, obrázek složí do obálky, učitel je vloží do krabice a žáci si tahají obálku




komunikativní kruh „ Jak se ti líbil tento den?“ 38

Seznam pomůcek: kartičky s názvy místností ve škole, strašidla, papír A5, obálka, krabice, pastelky, fixy, starý ubrus, dekorační materiál, lepidlo, značkovače

Příloha č. 1 Stůl usmíření Je takovým útočištěm, k němuž se strany uchylují v případě konfliktu, aby tam mohly zasednout k diskusi a společně problém vyřešit.Je na čase zanechat praní, ječení nebo křiku a začít jednat.

Postup: 1. Zeptejte se dětí, co je neshoda. Mohou uvést nějaké příklady? Popište jim některé vlastní zkušenosti. Jak se lidé cítí, neshodnou- li se? Co se děje při takové hádce? 2. Doprostřed kruhu rozprostřete ubrus, který nám bude sloužit jako stůl smíření. Při neshodě obě strany zasednou za tento stůl k jednání a budou hledat způsob řešení problému. 3. Vyberte nějakou hračku a položte ji doprostřed ubrusu. Představte si, že Pavel a Jirka by si oba rádi hráli právě s touto hračkou. Posadí se tedy ke stolu proti sobě. Učitel si sedne z boku a bude jejich rozhovor usměrňovat tak, aby vedl k řešení problému. Dokud se nedospěje k řešení, nemůže si hračku vzít nikdo z nich. Ostatní pozorují, pak mohou říkat své nápady, jak tento spor řešit. 4. Celý postup zopakujeme, pouze zaměníme situaci- dvě spolužačky se pohádají, nemluví spolu, nadávají si, důvodem hádky je ztracená sponka a obvinění z krádeže. 5. Návrhy výzdobu stolu smíření (diskuse), společná výzdoba. 6. Dojde-li v budoucnosti k neshodě, je možné využít stůl smíření, vést žáky k jeho používáni i bez přítomnosti učitele.

39

2. Třída

1. vyučovací hodina


seznámení s programem




komunikativní kruh

2. vyučovací hodina


výroba strašidel (každý alespoň tři)




procházka po škole a rozmístění strašidel, školou procházíme ve druhé polovině hodiny




po návratu do třídy probíhá diskuse, kam a proč jsme umístili strašidla (odhalení míst, která jsou žákům nepříjemná)




přiměřenou formou vysvětlit pojem šikana, jak se zachovat

3.,4. vyučovací hodina


žáci společně luští tajenku připravenou na tabuli: KAMARÁD




diskuse: Kdo je kamarád, máš kamaráda ve třídě?




rozdělení do skupin




skupinová práce: na balící papír se smutným obličejem píšeme vlastnosti, jaké by měl kamarád mít




společně obkreslíme dvě postavy a formou diskuse doplňujeme kladné a záporné vlastnosti




společná práce: TŘÍDNÍ STROMEK – příloha č.2




závěr: každý žák má obálku se svým jménem, ostatní mu do ní hází kartičky s jeho dobrými vlastnostmi




hodnocení dne

Seznam pomůcek: tvrdý výkres, balící papír, obálka, kartičky, větev, vědro s pískem, nůžky, pastelky, barevný papír, izolepa, háčky na vánoční stromek

40

Příloha č.2(2.třída) Třídní stromek Tato hra vám poskytne vynikající příležitost zdůraznit dětem důležitost ohleduplného zacházení s přírodou a ukázku sounáležitosti s ní i s ostatními žáky, upevní třídní vztahy.

1. Přineseme nějakou větev, zapíchneme do vědra s pískem tak, aby držela sama (strom můžeme také nakreslit na balící papír a připevnit na tabuli) 2. Zeptáme se, zda stromku něco nechybí (stromek potřebuje nové listy, které děti zhotoví obrysy rukou. 3. Obrysy ruky každého dítěte obkreslíme dvakrát na barevný papír, do obrysu děti zakreslují místa, kde se necítí dobře, kde jim někdo ubližoval. Po návratu do třídy si skupiny sdělí, která místa označily nejčastěji, nakreslí, co mají rády a koho mají rády. Oba obrysy podepíší svým jménem 4. Děti si vezmou své ruce a posadí se kolem stromku. Své listy zdvihnou nad hlavu. „Tak jak tyto listy patří k jednomu stromu, patří každý z vás do této třídy.“ Pak děti jeden po druhém věší své listy na strom.

3. Třída

1. vyučovací hodina


seznámení s programem, motivace




žáci se rozdělí do skupin, každá skupina dostane plánek školy

2. vyučovací hodina


komunikativní kruh ( příroda, chování ke zvířatům, ubližování)




skupinová práce ( výroba puzzlí – obrázek zvířete), žáci se rozdělí do skupin po čtyřech,




vyrobené puzzle si vymění s jinou skupinou, která je poskládá




hádanky, pohádky, zajímavosti o zvířatech

41

3.,4. vyučovací hodina


hra ZOO - příloha č.3




bajka: Liška a čáp ( vlastnosti zvířat)




skupinová práce: namalovat obrázek zvířete + jeho charakteristickou vlastnost




namaluj sebe jako zvířátko, kterému se podobáš




namalované obrázky dáme na koberec a žáci k nim přikládají kartičky se jménem toho, koho si myslí, že představuje




diskuse




společně vybereme zvíře, které by nás ochránilo na místě, které žáci označili nejčastěji v úkolu č.1 ( př. silný lev), zvíře namalujeme na balící papír a společně umístíme na dané místo




každé dítě dostane obálku a ostatní mu do ní napíší kartičku ( př. ten, co rychle běhá, krásně zpívá)




hodnocení dne

Seznam pomůcek: plánek školy, obrázky zvířat, encyklopedie, hádanky, knížka Bajky, papír A4, pastelky, fixy, balící papír, obálka

Příloha č.3 ( 3.třída) ZOO 1. Každý žák si určí nějaké zvíře žijící v ZOO( 1. hráč lev, 2. hráč opice.....). 2. První hráč začne vyprávět příběh: „ Jednou jsem šel s rodiči do ZOO, procházeli jsme jednotlivé pavilony a najednou se před námi objevil lev.“ 3. Jakmile je vysloveno slovo lev, musí na vyprávění navázat žák, který si toto zvíře předem určil a vypráví tak dlouho, dokud neřekne zvíře dalšího hráče. 4. Hráč, který si nezapamatoval názvy ostatních spoluhráčů a nedovede během jedné minuty předat slovo dalšímu, vypadá ze hry. 5. Žák nemusí předávat slovo v určeném pořadí, nesmí však předat vyprávění žákovi, který už mluvil.

Poznámka: při větším množství žáků je možné vytvořit dvě skupiny 42

4. Třída

1. vyučovací hodina


seznámení s programem, motivace




hra: CESTA KOLEM SVĚTA ( dotazník na zjištění vztahů ve třídě)- příloha č.4

2. vyučovací skupina


rozdělení do skupin, každá skupina dostane plánek školy, podle něj školu prochází a zakresluje




místa, kde jim někdo ubližoval, kde se bojí




společná debata o objevených místech, jaké pocity tato místa v dětech vzbuzují




vysvětlení pojmu šikana, co je a co není, jak se zachovat




smlouva proti šikanování

3.,4. vyučovací hodina


hra: PŘÍBĚHY S EMOCEMI – příloha č.5




pantomima – předveď nějaký pocit ( láska, smutek, hněv, radost, atd.)




závěrem indiánská jména ( každému dítěti vymyslí ostatní spolužáci jméno podle jeho vlastností, např.- Rychlý vítr, Jasné slunce)




hodnocení dne

Seznam pomůcek:plánek školy, dotazník, papíry A4, pastelky, fixy

Příloha č.4 (4. třída) Cesta kolem světa 1. Vyber ze třídy jednoho kapitána, který zvládne vést celou loď a řídit posádku. …........................................................................................................................... 2. Vyber si z posádky tvých spolužáků kamaráda, s kterým bys chtěl být v jedné kajutě. …........................................................................................................................... 3. Myslíš, že je na lodi člověk, který jen škodí a nikomu neprospívá, dokonce bývá i hrubý a ubližuje slabším? Je ve vaší posádce takový člověk? …........................................................................................................................... 43

4. Představ si, že na spodku lodi se objevila trhlina. Byl jsi vybrán za potápěče, abys ji spravil a musíš se pustit do hlubin. Jiný člen posádky tě musí držet na laně a hlídat přísun vzduchu. Koho si zvolíš? …............................................................................................................................ 5. Máš pocit, že jeden člen posádky je často smutný, protože si ho nikdo nevšímá a dokonce se mu ubližuje. Nikdo o něj nestojí. Je ve vaší posádce takový člověk? …............................................................................................................................ 6. Kapitán tě dnes pověřil úkolem vydrhnout palubu. Vyber si pomocníka. …............................................................................................................................ 7. Na lodi se plavíte dlouho. Představ si, že polovina posádky se chce vrátit domů a druhá pokračovat v cestě. Zkus vybrat někoho, kdo dokáže obě skupiny usmířit a uklidnit. …............................................................................................................................. 8. Představ si, že je na lodi někdo, kdo na tebe doráží, i když mu nic neděláš. Vyber si kamaráda, který tě ochrání. …............................................................................................................................. 9. Kapitán ti dal za odměnu možnost vybrat si, co bys chtěl na lodi dělat. Jaké místo by se ti líbilo?

Příloha č.5 ( 4. třída) Příběh s emocemi Nejzávažnější okamžiky našeho života jsou doprovázeny silnými citovými projevy. 1. Diskuse: Jaké známe pocity ( radost, smutek, vztek, atd.). 2. Učitel vypráví jednoduchý příběh, kde jsou seřazeny určité emoce. Děti na papír kreslí emoce objevující se v příběhu učitele. Příběh: „ Byla jedna holčička, která chodila do čtvrté třídy jako vy. Jednoho dne měla velikou radost z toho, co se jí přihodilo.“ Diskuse – co se jí mohlo přihodit? 3. Vybereme jednu variantu a pokračujeme k další emoci: „ Ano, pojede s atletickým kroužkem do Dánska na soustředění,...........celý týden se těšila, ale pak se stalo něco smutného.“ Diskuse – co se asi stalo? 4. Vybereme jednu variantu a pokračujeme k další emoci: „ Neměla s kým být na pokoji, její kamarádka se..........“. Emoce v našem příběhu: radost – smutek – radost 44

5. Zadáme dětem jiné pořadí emocí, rozdělíme je do skupin, ty vymýšlí svůj příběh a k jednotlivým částem příběhu namalují obrázek. Své příběhy vypráví potom ostatním.

5. Třída

1. vyučovací hodina


seznámení s programem




hra: Jak se cítíš




rozdělení do skupin, každá skupina dostane plánek školy, do kterého zakresluje místa, kde se necítí dobře – diskuse




objasnění pojmu šikana, co je a není šikana, jak se zachovat




smlouva proti šikanování

2.,3.,4. vyučovací hodina


osobnostní rozvoj jedince: KOUZELNÁ KRABIČKA – příloha č.6




papír A4 rozdělit na tři části, každý žák maluje sám ( jaký jsem právě teď, jaký bych chtěl být, jaký mám být podle rodičů, učitelů, spolužáků)




ČEHO SI NA TOBĚ VÁŽÍME – příloha č.7




společně procházíme školu a všímáme si umístění strašidel, ve třídě vedeme diskusi o tom, proč byla strašidla umístěna právě na daném místě, jak tato místa vylepšit, vyzdobit. Rozdělení do skupin, každá skupina si vybere jedno místo a připraví návrh vylepšení




hodnocení dne

Seznam pomůcek: plánek školy, kouzelná krabička, papír A4, voskovky, nůžky, papír A3 – figura

Příloha č.6 ( 5. třída) Kouzelná krabička Cvičení má za cíl upevnit žáky v tom, že oni jsou pro společnost důležití a jsou jedineční. Kouzelná krabička – jakákoliv krabička, která má na dně přilepené zrcátko tak, aby každý, kdo do krabičky pohlédne, viděl sám sebe. 45

„Znáte někoho, kdo je velmi zvláštní? Jaký to je člověk? Přinesla jsem kouzelnou krabičku. Každý z vás se do ní může podívat a vidět zvláštního, pro vás důležitého člověka. Neprozrazujte nikomu, koho jste viděli. To je tajemství.“ Hru je možno doprovázet uvolňujícími poznámkami učitele. Vyhodnocení: Jak se mi cvičení líbilo? Jak se teď cítím? Proč jsem jedinečný, co mě spojuje s ostatními.

Příloha č.7 Čeho si na tobě vážíme Cvičení prohlubuje proces přátelské akceptace. Vedoucí: „Je velmi snadné někoho kritizovat a zesměšňovat. Daleko těžší, ale lepší je soustředit se na kladné stránky jednotlivce. Budeme si teď všímat všeho hezkého, co každý z vás do skupiny přináší.“ Budeme pracovat ve dvojicích. Nejprve si vyrobíme dvojníky. Každý nakreslí hrubý obrys svého partnera, pak ho vystřihne a oba partneři spolu figurky vybarví tak, aby bylo poznat o koho jde. Figury lze i podepsat jménem. Všechny pak položíme na koberec a ostatní píšou na přiložený papír k figuře, co si pěkného o něm myslí. Potom druhý z dvojice přečte zápisy ( klady) svého kamaráda. Ostatní mohou doplňovat. Zápis se upevní na figuru a je možné ho při vhodné příležitosti doplnit. Vyhodnocení: Jak se mi cvičení líbilo? Jak se cítím, když vím, co pěkného na mě ostatní vidí? Myslím si to také o sobě, překvapil mě nějaký vzkaz?

3.4 DEN BEZ ŠIKANY 2.STUPEŇ

Úvodem k šikaně

„Chtěl bych vám něco říct o šikaně. Kdo ví, co je to šikana?“ Hovoříme s dětmi, pak shrneme asi těmito slovy: „Šikana je ubližování slabému nebo tomu, kdo se nemůže bránit. Když někoho kopou, bijí, rozbíjí mu věci nebo mu je berou, něčím ho zamažou nebo mu hrubě nadávají a ponižují ho, to je šikana. Nebo, když ho nutí, aby dělal něco, co on nechce, 46

ale musí, protože se bojí. On se nemůže bránit, protože je slabý, neumí se prát, nebo je jich na něj víc. Když se perou dva asi stejně silní, tak to není šikana. Šikanu na naší škole nestrpíme, když se o ní dozvíme,tak rychle uděláme pořádek a šikanovaného ochráníme. Někdy, ale trvá dost dlouho, než se o šikaně dozvíme. V tom potřebujeme vaši pomoc. Když někdo oznámí, že se ve škole šikanuje, tak to není žalování, protože je třeba chránit slabé a bezbranné. Žalování je, když někdo oznamuje věci, do kterých mu nic není, nebo nějaké hlouposti. Pomoct zamezit šikanu je vážná věc a dobrá věc. Dnes šikanují někoho jiného, zítra to můžeš být ty. Mám tady takový dotazník, který vám rozdám, a který nám pomůže. Nebudete ho podepisovat, nebudete ani nic psát, jen zaškrtávat. Vyplníte ho úplně tajně, ani já nebudu vědět, kdo tam co zaškrtl. Kdybyste něco psali, tak pište hůlkovým písmem, abych ani já nepoznal, kdo to psal.“ K provedení dotazníku potřebujeme větší místnost a dospělého asistenta, který nám pomůže s dozorem. Řekneme:„ Nejdříve si vás rozsadíme trochu jinak, než obyčejně sedíte. Každý si vezme do ruky tužku a vstaňte.“ Rozsazujeme podle abecedy, střídavě chlapec-děvče. Tím se minimalizuje běžná komunikace mezi žáky. Náš asistent během testu chodí zvolna mezi lavicemi, ale nepostává a nenahlíží dětem do papíru, jen hlídá, aby opravdu nikdo nekoukal, kam nemá. V krajním případě žáka bez řečí, zdvořile, ale energicky přesadíme někam mimo stolky, čelem ke zdi, s podložkou na psaní.

Dotazník pro žáky

Škola......................

Nepodepisuj!

Datum......................

1. Jsi děvče nebo chlapec? A Děvče

(0)

B Chlapec

(1) 47

Třída..........

2. Kolik máš ve třídě kamarádů? A Žádného

(0)

B Jednoho

(1)

C Dva nebo tři

(2)

D Čtyři nebo pět

(3)

E Ještě více

(4)

3. Jak často jsi byl poslední měsíc ve škole šikanovaný? A Nikdy, ani jednou

(0)

B Jednou nebo dvakrát

(1)

C Občas

(2)

D Asi jednou za týden

(3)

E Víckrát

(4)

F Každý den

(5)

4. Jak často jsi byl poslední měsíc šikanován někde jinde? A Nikdy, ani jednou

(0)

B Jednou nebo dvakrát

(1)

C Občas

(2)

D Asi jednou za týden

(3)

E Víckrát za týden

(4)

F Každý den

(5)

5. Kde jsi byl mimo školu šikanovaný? A Nebyl jsem šikanovaný mimo školu

(0)

B Byl jsem šikanovaný na ulici

(1)

C Byl jsem šikanovaný na hřišti

(2)

D Byl jsem šikanovaný někde jinde-kde?

(3) 48

6. Kolik asi žáků a žákyň ve vaší třídě bylo za poslední měsíc šikanováno? A Nikdo

(0)

B 1 žák

(1)

C 2 žáci

(2)

D 3 žáci

(3)

E 4 žáci

(4)

F 5 žáků

(5)

G Ještě více žáků

(6)

H Nevím

(7)

7. Šikanuje někdo ve vaší třídě druhé?

Jestli ano, tak kdo? Napiš sem jména:...............................................................

8. Šikanuje vás někdo z jiné třídy?

Jestli ano,tak kdo? Napiš sem jména:................................................................

Průzkum šikanování

1. Choval se k tobě někdo z vaší třídy někdy nepříjemně? ano

ne

2. Choval se k tobě někdo z vaší školy někdy nepříjemně? ano

ne

3. Stalo se to víckrát než jednou?

4. Asi kolikrát? …........ 49

5. Kdy se to stalo? před vyučováním po vyučování o přestávce při obědě

6. Kde se to stalo? na hřišti na záchodě ve třídě

7. Cítil jsi se z toho nešťastný vystrašený příliš ti to nevadilo ublížilo ti to

8. Jsi chlapec nebo dívka? …........

9. Byl ten, kdo ti ublížil chlapec nebo dívka? …........

10. Řekl jsi o tom někomu? matce otci učiteli kamarádovi

JAK NA NÁS PŮSOBÍ OSTATNÍ

KDO TĚ DĚLÁ ŠŤASTNÝM

NĚCO O TOM NAPIŠ NEBO NAKRESLI KDO TĚ DĚLÁ NEŠŤASTNÝM

NĚCO O TOM NAPIŠ NEBO NAKRESLI 50

NAKRESLI ŠŤASTNÝ ÚSMĚV, NEBO SMUTNÝ OBLIČEJ

HŘIŠTĚ

TŘÍDA

ZÁCHODY

JÍDELNA

CESTA DO ŠKOLY

CESTA DOMŮ

6. ročník





Seznámení s organizací dne a s programem Hra „Rozuzlení“ Pomůcky: provázky v počtu poloviny žáků Doba trvání: asi 60 min Uděláme uzel, který příliš neutahujeme, žáci se chytnou za konec provázku a beze slova se rozplétají, přičemž konce nesmí pustit. Rozplétáním se hledá druhý konec.Vytvoří tak dvojice. Ve dvojici se žáci představují spolužákovi a mluví o svých zájmech. V komunikativním kruhu se žáci navzájem představují třemi větami, z nichž je jedna lež. Ostatní spolužáci hádají, co je lež.

51




Hra „Náš plakát.“ Pomůcky: list bílého papíru, barevné pastelky nebo fixy, izolepa a nůžky, rýsováčky Doba trvání: asi 90 min Každý namaluje pěkný obrázek na libovolné téma. Pak hledáme druhý obrázek, který se k němu hodí. Slepíme je izolepou, dokreslíme, co je třeba a hledáme další dvojici se slepenými obrázky, která se hodí. Postup opakujeme tak dlouho, až vznikne velký obraz. Výsledek vyvěsit na nástěnku. Závěr: Zhodnocení spolupráce, každý je součástí celku, každý se uplatnil.




„PŘÍBĚHY ŠIKANOVANÝCH DĚTÍ“- příloha č.8 Pomůcky: příloha s příběhy, velký papír nejlépe balící a další menší pro práci ve skupinách, barevné fixy, rýsováčky Doba trvání: asi 45 min Vyučující přečte příběh o šikanovaných dětech. Rozebere se žáky, čím se odlišují od ostatních. Diskuse s dětmi, co je šikana, kdy se setkali se šikanou ve svém okolí nebo sami na sobě, právní následky šikany. Způsoby obrany žáci napíší na papír ve skupinách po 4-5. Společné nápady sepíše učitel na velký papír a vyvěsí na nástěnku, nezapomene na telefonní čísla a osoby ve škole (TU, ŠMP, VP….). Linka důvěry 800 155 555 nonstop, bezplatná Modrá linka 549 241 010 Linka naděje 547 212 333 nonstop




Erb své osoby Doba trvání: asi 30 minut Pomůcky: list papíru, rýsováčky. Žáci si do svého erbu nakreslí to, o čem si myslí, že je pro ně charakteristické. Pak se z výtvorů udělá výstavka a žáci hádají, o koho jde. Podpis je na druhé straně výkresu pro kontrolu učitele. 52




Zhodnocení dne Úklid třídy Závěr

7.ročník




Seznámení s organizací dne a s programem




Hra „HONBA ZA LIDSKÝMI POKLADY“- příloha č.9 Doba trvání: 25 min Pomůcky: každý pracovní list (příloha č. 9), každý psací potřeby Žák dostane list s rozepsanými větami, do kterých se mu maximálně jedenkrát podepíše spolužák s příslušným pokladem. Po skončení časového limitu namátková kontrola správnosti.




Komunikativní kruh: Umíme spolupracovat? Co je spolupráce, pomoc ostatním? V kterých profesích je spolupráce nezbytná? Doba trvání: asi 10 min




Hra „ Telefonický rozhovor“ Doba trvání: asi 40 minut Pomůcky: papír a psací potřeby do dvojic Instrukce: Jste v místnosti, ve které někdo telefonuje, slyšíte tedy jen polovinu rozhovoru. Doplňte telefonní rozhovor, jak by podle vás mohl vypadat (písemná práce ve dvojicích). Pokyny pro učitele: Rozdejte žákům pracovní list viz. příloha, zadejte časový limit asi 20 minut. Po uplynutí dvojice udělají čtveřice, přečtou si rozhovory, vyberou ten zdařilejší a ten se přečte nahlas. Závěr: četba rozhovorů a uvědomění si individuality jedince, vznik fám apod. 53




Hra „ Stavba“ Doba trvání: asi 60 minut Pomůcky: pro každou skupinu dvoje noviny, izolepu, 4 špejle, krátkou tyčku, tvrdý výkres, metr pro učitele, hodinky a zadání na lístečku.Učitel rozdělí žáky do skupin max. po pěti, zvlášť vyčlení 2-3 pozorovatele podle počtu skupin. Žáci dostanou pomůcky a jejich úkolem je postavit co nejvyšší stavbu během 20 minut (je možno i déle). Stavba musí udržet po dobu 30 vteřin ping -pongový míček, který položí na konci hry učitel na stavbu. Rozhoduje výška stavby a doba udržení míčku. Pozor, aby skupiny „neopisovaly“. Úkol se zadá na lístečku jako text. Pozorovatel si vybere skupinu a sleduje zapojení členů a na závěr bude komentovat práci skupiny. Zhodnocení práce: ve skupinách si přidělujeme role dle přiloženého návodu z lístečku, nejprve každý sám sobě, společně pak diskutujeme, zda to souhlasí. Pak zhodnotí spolupráci pozorovatel. Stavby se vystaví. Závěr: Každý je ve skupině důležitý, i negativní vlastnosti se mohou projevit v pozitivním světle.




Hra „Rozplétání kruhu“ Doba trvání: 30 minut Děti se rozdělí do skupin po pěti až deseti (sudý počet). Děti stojí volně v kruhu a mají zavřené oči. Svoji pravou ruku dají do kruhu a nahmatají ruku někoho jiného.Tu uchopí a drží. Potom dají do kruhu levou ruku a opět uchopí ruku někoho jiného. Jakmile se drží všichni, otevřou oči a bez jakéhokoliv mluveného projevu se snaží rozplést do řady. Cíl: rozvoj neverbální komunikace a empatie.

54




Hra „ Pocity“ Doba trvání: 45 minut Pomůcky: lísteček s „pocitem“ Žáci se rozdělí do skupin po 4 – 5 lidech a zvolí si kapitána. Mohou zůstat ve stejných skupinách ze hry „Stavba“. Motivace: co chceme udělat, nemusíme jen říct. Jde to poznat z gest, postoje nebo z tváře. Druhý může odečíst , co si myslím, jaké hrozí nebezpečí atd. Každá skupina vyšle kapitána pro lísteček a má 5 minut na přípravu na odděleném místě. Při scénce se nesmí mluvit. Ostatní hádají, o jaký pocit jde.




Hra „ Lidské člověče, nezlob se“ Žáci sedí v kruhu na židličkách a mají po řadě rozdělená čísla od 1 do 6. Jeden nehrající žák nebo učitel hází hrací kostkou. Podle hodu se žáci s tímto číslem posunou o jedno místo ve směru hodinových ručiček (sedne si spolužákovi na klín, někdy i na víc). Posunuje se jen ten žák, který má klín volný.Hra končí, až se některý žák dostane na své místo.




Zhodnocení dne příloha č. 10 - PĚTILÍSTEK a závěr.

Příloha č. 9 „Honba za lidskými poklady“

______________________ je narozen ve stejném měsíci jako já. ______________________ umí hrát na hudební nástroj. ______________________ četl aspoň jeden díl Haryho Poterra. ______________________ si někdy psal deník. ______________________ umí uvařit palačinky. 55

______________________ dokáže nakreslit Ferdu mravence. ______________________ ví, kolik má let Lucie Bílá. ______________________ má stejný počet sourozenců. ______________________ byl v televizi nebo v novinách. ______________________ vystupoval na nějakém jevišti. ______________________ dokáže teď a tady zarecitovat básničku. ______________________ spal pod širákem. ______________________ nemá rád povidla. ______________________ jel rychlíkem do Brna. ______________________ chodí doma bez pantoflí. ______________________ těšil se na dnešní den.

Příloha č. 10 Pětilístek ----------------------------Název dne -------------------------------

----------------------------

přídavné jméno

přídavné jméno

---------------sloveso

---------------------

------------------

sloveso

sloveso

56

-------------

----------------

----------------

----------------

věta ----------------------------------synonymum 8. ročník




Seznámení s organizací dne a s programem




Hra „Čeho si na sebe vážíme“ Doba trvání: asi 60 minut Pomůcky: list výkresu A3 a kreslící potřeby v dostatečném množství, nůžky Žáci si ve dvojici nakreslí na papír hrubý obrys své postavy,vystřihnou a vybarví tak, aby ostatní poznali, o koho se jedná. Postavy se položí na zem a ostatní spolužáci postupně vepisují do postavy její klady. Kamarád z dvojice přečte postavu svého kamaráda. Závěr: komunikativní kruh, na každém najdeme několik kladných vlastností.




Hra „ Každý jsme jiný“ Doba trvání: asi 20 minut Pomůcky:samolepky asi tři Žáci stojí v kruhu čelem k sobě a po celou dobu hry nesmí mluvit. Učitel je ze zadu obejde, jednomu (dvěma) nalepí na záda lepku, ale dotknout se musí každého. Děti se rozejdou a ten, kdo má lepku, je honič. Neví to, až to zjistí, začne honit ostatní. Ostatní nesmí dát najevo, kdo je honič. Hru opakujeme třeba třikrát.




Komunikativní kruh: Šikana. Setkal ses se šikanou? Co je o co není šikana? Kde hledat pomoc? Telefonní čísla, atd. „Maskot šikany“ žáci nakreslí obrázek, který vyjadřuje šikanu. Mohou pracovat i ve dvojicích. Hotové práce se vystaví na nástěnku. 57

Asi 45 minut.


Hra „ Scénky o šikaně“ Doba trvání: asi 60 minut Pomůcky: improvizace Žáci se rozdělí do skupin asi po pěti členech a připraví si o samotě scénky na téma šikana. Předvedou je ostatním a ostatní rozhodují, zda jde o šikanu a společně se pokouší hledat řešení. Doporučená témata: Muset dávat každý den spolužačce peníze na sladkosti. Svazované tkaničky na botách. Posmívají se za staré auto.




Dopis fiktivní osobě Doba trvání: asi 30 minut Pomůcky: list papíru a psací potřeby Úkolem žáků je napsat dopis o tom, jak se cítí ve třídě, komu je ubližováno, koho se bojí, jaký jste kolektiv apod. Odevzdat třídnímu učiteli.




Hra „Ztroskotání“ Doba trvání: asi 40 minut Učitel rozdělí třídu na dvě družstva. Každý dá jednu svou věc a představí ji jako to nejcennější, co by si vzal na opuštěný ostrov, postavíme židle jako lodě do řady za sebe. Plujeme na pustý ostrov pouze po židlích. Poslední židli přesunujeme na první pozici bez hluku a mluvení. V moři jsou sirény (učitel) a pokud, uslyší hluk, sebere družstvu židli. Vítězí to družstvo, které je první na ostrově. Můžeme opakovat 2x za sebou.




Hra „Štronzo“ Žáci se pohybují volně po třídě v tempu, které udává učitel třeba tleskáním 58

(zrychluje a zpomaluje). Na povel „štronzo“ se žáci zastaví v pohybu. Opakujeme asi 3x. Pak učitel obmění povel a žáci znázorňují po jednom (žák, spolužák, rodič, učitel, darebák, nepřítel,….), po dvou (třída, chodba, radost, bolest, …..), po třech (agrese, oběť,….), po čtyřech (kolektiv, ubližování, strach….).


Hra „ Intuice (empatie)“ Doba trvání: asi 30 minut Pomůcky: kousek papíru na zaznamenávání si odpovědí, pero. Motivace: „Víte, co je intuice? Jestli si tipnete, co si myslí ostatní. Odpovídejte tak, jak by odpověděli ostatní!“ 1.

Napište den v týdnu

2.

Napište barvu

3.

Napište hudební nástroj

4.

Napište jedno: srdce, játra, plíce, ledviny

5.

Napište jedno číslo: 9, 18, 27, 489

6.

Napište strom

7.

Napište ovoce

8.

Napište květinu

9.

Napište jméno dívky

10. Napište jméno chlapce 11. …… Kolik žáků odpovědělo stejně, tolik si k odpovědi připíší bodů. Máme stejné myšlenky, názory, chutě. To je signál, že jsme si podobní. Ten kdo má nejvíc bodů (sledujeme pouze první tři), ten má nejvíce pochopení a dokáže se vcítit do situace ostatních – je empativní.


Zhodnocení dne a závěr

59

9. ročník




Seznámení s organizací dne a s programem




Hra „Molekuly“ Doba trvání: asi 15 minut Pomůcky: hudba z přehrávače Na povel učitele, kterým je zastavení hudby a určením „vytvořte molekuly po dvou, po třech atd“ žáci tvoří skupinky. Kdo není v molekule, tak vypadává. Nebo se zařadí znovu do hry . Končí se počtem žáků ve třídě.




Hra „Odmítání“ Žáci stojí v kruhu a vnitřkem prochází jeden žák a ptá se svých spolužáků nebo je o něco žádá. A spolužáci mu neodpoví, jen se otočí zády. Nezájem žáků je velmi stresující a nepříjemný. Kdo se tak cítí ? Stalo se to někomu ?




Komunitní kruh a beseda na téma „Co je šikana“ Motivace: Žáci po prázdninách nastupují do nových škol, kolektivů, měst, do prvních ročníků a budou nejmladší. Jestli si vzpomínají na 1. třídu na ZŠ a jak se k nim chovali starší žáci. Umí rozeznat druhy šikany (fyzická a psychická), ví , kdo je oběť a kdo je agresor, jak se bránit a jak předcházet šikaně, je ve vaší třídě a škole? Trestní postih.




Hra „Kodex cti“ Doba trvání: asi 40 minut Pomůcky: 2x velký list papíru, nejlépe balicího, psací potřeby Žáci se rozdělí na dívčí a chlapeckou skupinu. Ve skupině diskutují o tom, jak by chtěli, aby se k nim chovali příslušníci opačného pohlaví. Každá skupina diskutuje samostatně a doplní větu, která začíná: „Chceme, aby chlapci…“, resp. „Chceme, aby dívky…“. Dívky by mohly např. požadovat: „Chceme, aby se chlapci neposmívali naší postavě“. 60

„Chceme, aby na nás chlapci nesahali.“ Chlapci by mohli např. požadovat: „Chceme, aby nám dívky nenadávaly.“ „Chceme, aby na nás dívky nežalovaly.“ Když obě skupiny ukončily svou diskusi, předčítají se jejich požadavky a přání v celé skupině a hovoří se o nich. Jsou požadavky pro jiné pohlaví přijatelné? Uskutečňují se v této třídě? Odlišují se požadavky dívek od chlapců? V čem? Z toho, co obě pohlaví od sebe očekávají, může být zpracován „kodex cti“: Tak se k sobě budeme v budoucnu chovat!


Hra „Štronzo“ Žáci se pohybují volně po třídě v tempu, které udává učitel třeba tleskáním (zrychluje a zpomaluje). Na povel „štronzo“ se žáci zastaví v pohybu. Opakujeme asi 3x. Pak učitel obmění povel a žáci znázorňují po jednom (žák, spolužák, rodič, učitel, darebák, nepřítel,….), po dvou (třída, chodba, radost, bolest, …..), po třech (agrese, oběť,….), po čtyřech (kolektiv, ubližování, strach….).




Výroba plakátu Pomůcky: kreslící potřeby a list papíru, rýsováčky Doba trvání: asi 30 minut Úkolem žáků je nakreslit plakát „Šikana“ nebo „Práva a povinnosti“.Výtvory se vystaví na nástěnku




Hra „Navlékání na provaz“ Doba trvání: asi 60 minut Pomůcky: polévková lžíce navlečená na klubku špagátu. Děti stojí v řadě za sebou a špagát odmotávají z klubíčka a navlékají ho postupně na sebe. Začínají od levé nohy, levé ruky, pravé ruky, pravé nohy a pak další žák. Provaz se nesmí přetrhnout! Třída se změní ve stonožku a musí obejít třídu, třeba i přes překážky. Nikdo nesmí upadnout. Nakonec se mají zase 61

vymotat.


Hra „ Intuice (empatie)“ Doba trvání: asi 30 minut Pomůcky: kousek papíru na zaznamenávání si odpovědí, pero. Motivace: „Víte, co je intuice? Jestli si tipnete, co si myslí ostatní. Odpovídejte tak, jak by odpověděli ostatní!“ 12. Napište den v týdnu 13. Napište barvu 14. Napište hudební nástroj 15. Napište jedno: srdce, játra, plíce, ledviny 16. Napište jedno číslo: 9, 18, 27, 489 17. Napište strom 18. Napište ovoce 19. Napište květinu 20. Napište jméno dívky 21. Napište jméno chlapce 22. …… Kolik žáků odpovědělo stejně, tolik si k odpovědi připíší bodů. Máme stejné myšlenky, názory, chutě. To je signál, že jsme si podobní. Ten kdo má nejvíc bodů (sledujeme pouze první tři), ten má nejvíce pochopení a dokáže se vcítit do situace ostatních – je empativní.




Práce s internetem Informace ze stránek www.detskaprava.cz , www.sikana.cz Zakončit testem dětských práv.

62

Příloha č. 8 Když děti týrají děti

Těchto pár příběhů dětí, které byly vystaveny šikaně, určitě každého přesvědčí o jak závažný problém jde a jak moc je důležité udělat vše proto, aby takových dětí bylo co nejméně, nejlépe vůbec žádné.

Ze školky z modřinami Šestiletá Andrea z Kostic na Břeclavsku chodila vloni v létě ze školky s modřinami. Rodičům se svěřila, že ji děti bijí. Vyšetřování prokázalo, že ji stejně staré děti opravdu slovně i fyzicky týraly.

Skočili mu na ruku Se zlomenou rukou skončil na podzim žák třetí třídy z jedné z ostravských škol, když si na něj dva spolužáci ve věku deset a devět let počkali a podle plánu ho obklíčili a strkali do něj, až spadl na zem. Pak mu skočili na ruku. Podle napadeného si spolužáci neustále špitali o tom, že ho zmlátí.

Brali peníze i mobily Parta deseti dětí týrala školáky v Lipníku nad Bečvou. Výhrůžkami i násilím, ať už při cestě ze školy, či přímo ve škole, si přitom vynucovali peníze nebo jim přímo kradli mobily. Případ vyšel najevo, když násilníci pěstmi a kopanci zbili dítě tak, že ho museli ošetřit lékaři.

Prvňáček Ondřej s otřesem Parta dětí z první třídy v Blížejově na Domažlicku zaútočila na šestiletého prvňáčka, který s otřesem mozku skončil v nemocnici. Chtěli si vyzkoušet svou převahu.

Oběsil se v kůlně Sebevraždou třináctiletého žáka sedmé třídy v Hrušovanech nad Jevišovkou na Znojemsku skončila šikana spolužáků. Hoch, který se oběsil v kůlně domu, byl pronásledován mimo jiné i proto, že koktal.

63

Zbili ho za góly Při návratu z fotbalového tréninku ve Voticích zbili malí sportovci desetiletého Davida tak, že skončil v nemocnici. Údajně proto, že je provokoval a při zápase pouštěl góly. Podle svědků ho poraněného nechali ležet na ulici bez pomoci.

Bil je za jídlo Jedenáctiletý hoch ze Základní školy v Libáni u Jičína nutil spolužáky i děti z jiných tříd, aby mu nosili jídlo a pití. Vyhrožoval jim zbitím, což v několika případech i dokonal.

Kapitán mu stříhal řasy Prvňák, který si nechával říkat Kapitán, si v Blížejově na Domažlicku najímal na různé úkoly své „vojáky“. Ti si vzali několikrát na mušku šestiletého Ondru. V posledním případě skončil s otřesem mozku v nemocnici. „Položili mě na lavici a chtěli peníze. Kapitán vzal nůžky a začal mi stříhat vlasy, obočí a řasy. Pak mě uhodili. Když jsem se probral, nacpali mi do pusy papír a chtěli další peníze. Znovu mě uhodili. Pak už jsem se probral s hadrem na hlavě,“ popsal útok sám Ondra.

Neposlechl, měl lepší známky Ponižování, nadávky, vydírání i facky a kopance museli v roce 2002 snášet někteří žáci Základní školy Sychrov ve Vsetíně. Dva chlapci tu například násilím drželi o rok mladšího spolužáka a mazali mu kafrovou mast do očí. Nechávali si nosit svačiny, sladkosti a peníze. Jeden z hochů si navíc vyhlédl spolužáka s lepším prospěchem, neustále mu kvůli lepším známkám nadával a bil jej. Před pololetním vysvědčením mu dokonce vyhrožoval zabitím, pokud bude mít lepší známky než on. Když chlapec neuposlechl, dostal pěstí do obličeje i několik kopanců do hlavy a těla.

Z výpovědi 10 letého chlapce „ Mlátí mě celou přestávku nebo cestou ze školy, podrážejí mi nohy, postrkují mě a také mi nadávají, rozhazují mi tašku s učením, ostatní děti jsou rády, že se to neděje jim a dělají, že to nevidí, jsem úplně sám...“

64

Příběh z linky bezpečí Na Linku bezpečí jednou večer zavolal chlapec, aby se svěřil se svým trápením se spolužáky. Ti se mu neustále vysmívali a sprostě mu nadávali. Když jim pohrozil, že to řekne rodičům, surově ho zbili. Od té doby se výprask opakoval několikrát týdně, a to bez jakékoliv příčiny. Navíc ho starší spolužáci nutili, aby jim odevzdával svoje kapesné. Nejhorší chvíle prožíval před hodinami tělocviku, když se v chlapecké šatně převlékali a on jim musel ukazovat své přirození. Ze strachu před dalším ponižováním se postupně naučil škole vyhýbat. Rodičům říkal, že je mu špatně, jenom aby tam nemusel. Některá rána dokonce zvracel nebo míval průjmy. V noci se budil ze spánku, jindy nemohl dlouho usnout. Navzdory tomu, že šikanování trvalo již několik měsíců a neustále se stupňovalo, odmítal to komukoliv ve svém okolí říct. Rodiče si sice některých nesrovnalostí všimli, ale spokojili se se synovým vysvětlením a podezření nepojali. Chlapec se svěřil, že neví, jak dlouho to ještě vydrží. Zoufale to potřeboval někomu říct, ale strach ze msty byl silnější. Během hovoru se chlapec poněkud uklidnil a na jeho hlase bylo znát, že se mu ulevilo. Nakonec se přece jen podařilo dodat mu odvahu a přesvědčit ho, že by měl co nejdřív všechno říci rodičům. Po nějaké době volal chlapec znovu a děkoval Lince bezpečí za pomoc.

65

ZÁVĚR

Na závěr je třeba vyjádřit, jak je důležité, aby byla společenská norma důrazně vyžadována všemi členy společnosti. Je velmi podstatné, aby všichni měli zájem na minimalizování bezpráví a násilí mezi lidmi. Právě závažnost sociálně patologických jevů a zejména šikany mě vedla k napsání práce na toto téma. Myslím si, že právě prevence těchto jevů by měla být jedním z důležitých úkolů současné školy. Měli bychom již od útlého věku učit děti společenská pravidla, chtít po nich dodržování pravidel chování v kolektivu. Vést s dětmi rozhovory na téma odlišností jak fyzických, tak psychických, zdůrazňovat závažnost brutálního chování. Dát najevo nesouhlas s veškerým násilím. O dětech toho dnes víme mnohem více než naši předkové, přistupujeme k nim jinak, řekla bych i starosti o ně se liší. Možná jsou větší, ve větším rozsahu, ale rozhodně máme také větší možnosti se postarat o jejich budoucnost a jsme pro ně schopni hledat optimální opatření. Výchovně vzdělávací proces je důležitý pro vývoj jedince a jeho začlenění do společnosti. Je nutné jedince dobře poznat, získat si jeho důvěru, komunikovat s ním, učit ho řešit problémové situace, upevňovat jeho sebevědomí. Myslím si, že při vytváření pozitivních vztahů mezi žáky ve školním prostředí a k prevenci sociálně patologických jevů nám může pomoci projektové vyučování v rámci celé školy. Netradiční a zábavnou formou se zde učí vzájemné spolupráci děti prvního a druhého stupně základní školy. Za pomoci učitelů se snaží diskutovat o problémech, mohou vyjadřovat své názory bez ostychu a pocitu strachu. Ale nikdy nejsou nuceni do ničeho, co sami nechtějí. Důležité je zachovat pocit bezpečí a zanechat ve všech ty nejlepší vzpomínky na příjemně a účelně využitý den.

66

RESUMÉ

V bakalářské práci se věnuji problematice sociálně patologických jevů a jejich závažnosti zejména v oblasti šikany. Důležitou součástí sociálně patologických jevů je prevence, u šikany zpracovaná formou celoškolního projektu nazvaného „ Den bez šikany.“ Tato práce má dvě části teoretické, které popisují již zmíněné sociálně patologické jevy a proces šikany. V praktické části je podrobně rozepsán projekt zpracovaný pro první a druhý stupeň základní školy, který by měl alespoň částečně zamezit vzniku a prohlubování šikany u naší nejmladší generace.

RESUMÉ

This graduation thesis deals with social pathological phenomena, the gravity of these issues, especially in the field of bullying. An important part of the issue is prevention, which is worked out in the form of a project called „ A Day without bullying.“ This thesis has two teoretical parts describing the above mentioned social pathological phenomena and the process of bullying. In the practical part details are giveh about the project specifically for a primary scholl. This project is designed to prevent the development of bullying and its deepening impact among our youngest generation.

67

SEZNAM LITERATURY

BENDL, S. Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003. ISBN 80-86642-08-9. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-888-0 KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Cesta k zastavení epidemie šikanování na školách. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-X. POKORNÝ, V. Prevence sociálně patologických jevů. 2004. ISSN 1214-6609. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995 ISBN 80-7178-049-9. TELCOVÁ, J. Prevence sociálně patologických jevů. 1/2002 Roč.1 KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1. SMITH, CH. A. Třída plná pohody. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-097-9 LOVASOVÁ, L. Vzdělávací institut ochrany dětí v roce 2006. ISBN 80- 86991-65-2 PREVENCE ŠIKANOVÁNÍ VE ŠKOLÁCH – sborník příspěvků, metodický materiál IPPPČR, Praha 1998 ALTMAN, Z. Podstata problému a možnosti jeho řešení JILČÍK, J., PLŠKOVÁ, A., ZAPLETAL, L. Sociologie II., Úvod do problematiky sociálně patologických jevů. Brno:1999 METODICKÝ POKYN MŠMT – k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Čj.: 28 275/2000-22 ČASOPISY: KOLÁŘ, M. Omyly kolem šikanování, Moderní vyučování, č.9/1997 FOJTÍKOVÁ, Z. Cesta k nápravě, Rodina a škola, č.6-7/2000 FOJTÍKOVÁ, Z. Nebezpečná epidemie, Cyklus o šikaně s M. Kolářem, Rodina a škola č. 3,4,5,6-7,8-9,10,11,12/2000 www.icm.uh.cz/str/socialnepatologickejevy/

68