MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Domácí násilí- násilí na ženách Diplomová práce
Brno 2006
Autor práce: Bc. Jiří Řeřucha Vedoucí práce: Mgr.Lenka Gulová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům
Brně dne 5.května 2004
Jiří Řeřucha
2
Děkuji vedoucí diplomové práce paní Mgr. Lence Gulové za lidský přístup, vstřícnou a podnětnou pomoc při psaní a hlavně při samotném směřování této práce. Samozřejmostí je poděkování mým rodičům, kteří ze mne vychovali člověka, který se s domácím násilím setkal až při svém studiu, a kteří pro mě jsou vzorem harmonické rodiny. Děkuji.
3
Obsah:
Úvod ...................................................................................................................
6
Společenská hlediska.................................................................................
7
Motivace.....................................................................................................
8
Obecně o pojmu domácí násilí ...............................................................
10
1.1.
Pojem domácí násilí .................................................................
10
1.1.1.
Definice pojmu domácí násilí................................
11
Druhy a formy domácího násilí ..............................................
13
1.2.1.
Druhy domácího násilí...........................................
13
1.2.2
Formy domácího násilí ..........................................
14
Specifika domácího násilí..........................................................
16
1.3.1.
Kruh domácího násilí.............................................
16
1.3.2.
Stockholmský syndrom..........................................
17
1.4
Mýty o domácím násilí...............................................................
19
1.5.
Domácí násilí ve statistikách ....................................................
22
1.
1.2.
1.3.
1.5.1
2.
3.
Organizace zabývající se domácím násilím, jejichž služby jsou dostupné celoplošně (v rámci ČR) ..........
23
Příčiny a následky domácího násilí..........................................................
32
2.1.
Teorie příčin domácího násilí ...................................................
32
2.2.
Následky domácího násilí..........................................................
34
2.3.
Právní normy ochraňující před domácím násilím .................
35
2.4.
Osobnost násilníka.....................................................................
39
2.5.
Osobnost oběti............................................................................
40
Výzkumná část ..........................................................................................
41
3.1.
Definování výzkumného problému diplomové práce..............
41
3.2.
Hypotézy a metody výzkumu ....................................................
42
3.2.1.
Hypotézy .......................................................................
42
3.2.2.
Metody výzkumu .........................................................
43
Analýza dotazníku a výsledky výzkumu ..................................
47
3.3.1
Popis vzorku a jeho charakteristika ..........................
48
3.3.2.
Výsledky výzkumu ......................................................
49
3.3.
4
4.
Vyhodnocení výzkumu .............................................................................
72
Závěr ...................................................................................................................
73
Resumé ...............................................................................................................
75
Summary ...........................................................................................................
76
Seznam literatury a pramenů ...........................................................................
77
Přílohy ................................................................................................................
81
5
Úvod Osud člověka je podmíněn především sociálními faktory. Nic na člověku nenechá větší stopy než prostředí, ve kterém se narodí a ve kterém vyrůstá. To co dříve bylo samozřejmé a „normální“ se přenáší na další generace a jen těžko se některé zažité postoje mění. S dynamickým rozvojem moderní společnosti dochází k velkému pokroku i v sociálním chápání a vnímání světa kolem nás. Přes velké množství negativních moderních jevů, jako je závažné devastování přírody a neméně závažné devastování člověka ve smyslu narušení základních principů lidského myšlení a osobní integrity, je možné směřovat jedince i celou společnost k základním životním hodnotám. Dnešní nedostatek času, velké množství podnětů spojené s rozvojem multimediálních technologií a s rozvojem farmaceutického průmyslu, stejně jako lehká dostupnost informací různého druhu, přímo nahrává k rychlé cestě za prožitkem. Navzdory zjevným nevýhodám konzumního globalizovaného života se objevují neocenitelné a v jistém smyslu jedinečné možnosti ovlivnit sociální sféru života a „generační“ zakódování pravidel chování. Právě velká dostupnost informací napomáhá k pochopení některých sociálních problémů společnosti a k rozšíření poznatků mezi širší veřejnost ve velmi krátké době.
Předmětem této práce je domácí násilí, respektive pohled „běžného“ muže na problematiku domácího násilí v kontextu vzorů chování z jeho okolí.
Násilí na ženách je celosvětově rozšířený problém. Ostatně v řadě kultur se silným patriarchálním uspořádáním funguje i dnes, na prahu jednadvacátého století, mocenská nadvláda muže. Násilí na ženách je zde veřejně tolerováno a mnohdy často klasifikováno i jako norma. Jako příklad je možno uvést Pákistán. „V roce 1996 podepsal Pákistán mezinárodní Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen zaštítěnou Organizací spojených národů. Podle článku 18 se všechny smluvní státy zavazují, že do jednoho roku od podpisu úmluvy předloží generálnímu tajemníkovi OSN zprávu o legislativních, soudních, administrativních a dalších opatření a dále pak minimálně jedenkrát za čtyři roky. Přestože Pakistánská vláda oznámila několik opatření, která učinila ohledně zvýšení počtu žen na školách a v kultuře. V říjnu 1998 ohlásila paňdžábská vláda zákaz kulturních aktivit na dívčích
6
školách a univerzitách a zároveň nařídila studentkám a učitelkám nosit oblečení v souladu s islámským kodexem a zahalovat si tvář závojem. Oznámila také, že ženy by se neměly objevovat v reklamách, divadle a v rozhlasovém vysílání v sousedství mužů. V lednu 1998 vydala vláda zákaz na televizní vysílání baletních představení s ženskými aktérkami. 1. Není to ovšem problém, který se dotýká pouze okolních států, ale také České republiky, tedy středoevropské země s vyspělou kulturou. Současný trend moderního „sociálního“ státu směřuje k rovnoprávnosti žen a mužů, a to nejen po stránce formální, ale i po stránce praktické. Česká republika, stát zakládající si na rovných příležitostech a nediskriminačním přístupu, se musí zákonitě zařadit po bok zemí bojujících s touto formou násilí.
Společenská hlediska Domácí násilí je velmi specifickým druhem násilí, které probíhá takzvaně za zavřenými dveřmi. V České republice byl tento problém léta tabuizován. Domácí násilí bylo dlouho považováno za jev týkající se naší republiky pouze okrajově. Teprve po roce 1990 se znovuobrozením některých sociálních věd dostalo i toto téma do oblasti zájmu a postupně začaly vznikat organizace pomáhající obětem domácího násilí. Dlouholetá tabuizace s sebou přinesla i řadu mýtů, které se mezi veřejností o násilí tradují. Tato tabuizace a mýty přetrvávají dodnes. V nedávné době proběhla řada mediálních kampaní, informačních akcí apod., které měly za cíl informovat veřejnost o problematice domácího násilí a také uvádět tyto zkreslené informace na pravou míru. Pojem domácí násilí je ve světě označován za jednu z podkategorií pojmu násilí na ženách2. Násilí na ženách se do jisté míry vyvinulo ze systému gendrových3 1 2
rolí, podle kterých jsou muži nadřazeni ženám. Tato myšlenka
< http://econnect.ecn.cz/soc/Texts/tema/Islam/Islam-index.html#pakistan) > Ženy tvoří 94-96% obětí domácího násilí, muži mezi 4-6 % (Voňková, J., 2005
3
GENDER - Tento pojem odkazuje na sociální rozdíly mezi muži a ženami, které jsou výsledkem socializace, tedy výchovy v rámci určité společnosti/kultury. Tyto rozdíly se, na rozdíl od biologických, mění v čase rychleji a představují vždy určitý stav vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami. Od termínu gender odvozujeme gender role – tj. role, které se v dané společnosti definují jako vhodné chování pro jedno či druhé pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech kulturách světa
7
dominance mužů je zahrnuta v mnohých kulturních, náboženských a dokonce i právních systémech (Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů 2004). Z pedagogicko-sociálního pohledu se interpersonální konflikt mezi osobami spojenými těmi nejužšími intimními vazbami (manžel-manželka, druh-družka apod.)jeví jako velmi závažný a je tedy potřeba poznat blíže mechanismy, vazby, vztahy a v neposlední řadě i
postoje širší veřejnosti k této ožehavé a často
přecházené tématice. Domácí násilí je tedy velmi specifický problém, který si vyžaduje specifická řešení a specifický přístup vycházející z daného kontextu, ve kterém se problém řeší, a širších sociokulturních, demografických, ale i právních a etických dimenzí dané společnosti.
Motivace Téma domácího násilí je v historickém významu bagatelizováno a víceméně opomíjeno. Až v moderní společnosti, lépe řečeno, až koncem
dvacátého a v
jednadvacátém století se začíná o domácím násilí hovořit jako o problému, který není osobní věcí každé rodiny, ale který se týká celé společnosti. Začínají se zkoumat zdroje a příčiny vzniku domácího násilí, osobnostní rysy pachatele a oběti domácího násilí nebo společenské zázemí napomáhající k zvýšenému výskytu tohoto nežádoucího jevu.
Pro toto téma jsem se rozhodl ze dvou základních pohnutek. Jednou je osobní zkušenost s domácím násilím a druhou sociální blízkost tohoto tématu k mému povolání. Práci otevírám teoretickým exkursem do zkoumaného problému (kapitola 1. a 2).V kapitole tři se věnuji konkrétnímu výzkumu. A
na závěr všechna zjištění
ani ve všech vrstvách a subkulturách jedné společnosti a samozřejmě podléhají časové proměně. V našich podmínkách se ukazuje, že už od dětství jsou dívky a chlapci vychováváni velmi odlišně, přičemž u dívek jsou podporovány vlastnosti důležité pro soukromou sféru (emocionalita, subjektivita, umění naslouchat), zatímco u chlapců se klade důraz na schopnost obstát ve sféře veřejné (racionalita, soutěživost, průbojnost).
8
shrnuji a snažím se odpovědět na hypotézy, které jsem si na úvod stanovil(kapitola 4).
Cílem mé práce nebylo vytvoření typologie agresora, oběti domácího násilí nebo podobné všeobecné tématiky, ale spíše jsem si kladl otázky o představách jedinců o tom, co to je domácí násilí, jaký postoj k domácímu násilí zaujímají, popřípadě, co považují za příčiny domácího násilí?
9
1.Obecně o pojmu násilí Pro pochopení problematiky domácího násilí je nejdříve nezbytné definovat pojem násilí. Z tohoto pojmu následovně vyčlenit znaky typické pro domácí násilí a uvést alespoň některé základní informace vztahující se k tomuto pojmu. Násilím tedy rozumíme zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky násilím nebo jednáním , které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Jde o agresi jedné osoby proti druhé (nebo jejich většímu počtu), jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít (Voňková 2004). V českém právu není pojem násilí definován, nicméně z příslušných ustanovení trestního zákoníku se rozumí, že násilím je: usmrcení, ublížení na zdraví nebo způsobení škody velkého rozsahu a vyhrožování tímto jednáním. Nicméně násilím nemusíme chápat pouze fyzický kontakt, nýbrž i psychické týrání, které přímo ovlivňuje život nebo zdraví týraných osob.
1.1. Pojem domácí násilí Domácí násilí je společenský fenomén, který není standardně uváděn v právní literatuře. Nicméně domácí násilí jako jev procházející širokým spektrem společnosti si nachází cestu i do právního povědomí. Samotný název domácí násilí je v různých
zemích chápán různě. Jde o
zřejmý vliv náboženských i jiných tradic. Terminologie zahrnující sociálně patologický jev domácího násilí je poměrně pestrá. Voňková(2004) uvádí nejčastěji užívané pojmy: násilí v rodině a domácnosti, násilí na ženách, zneužívání žen, rodově podmíněné násilí, zneužívání v párovém vztahu, intimní násilí. Termín domácí násilí se užívá převážně v anglické literatuře a má na mysli především násilí mezi partnery, které je někdy nazýváno intimní násilí (Intimate Violence) nebo partnerské zneužívání (Partner Abuse). V některé literatuře můžeme narazit na termín „Domestic Violence“ jako domácí násilí v širším rodinném kruhu,
10
zatímco „Domestic Abuse“ jako domácí zneužívání pouze mezi partnery4. V české praxi se ale nejčastěji používá pro oba termíny shodné označení, a to domácí násilí. V německy mluvících zemích převažuje termín násilí v rodině a domácí násilí (Gewalt in der Familie und naher Umgebung, häusliche Gewalt). Ten zahrnuje široké spektrum rodinných vztahů mezi předky, potomky, sourozenci a manželi současnými nebo minulými, nebo druhem a družkou
V českých podmínkách se domácí násilí považuje za privátní záležitost, kterou si účastníci musí vyřešit sami a na niž není nutné nikterak reagovat5.
1.1.1 Definice pojmu domácí násilí Ministerstvo vnitra definuje domácí násilí v rodině jako „dlouhodobé násilné chování v rodině, které zahrnuje jakékoliv činy nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují vývoj jeho osobnosti.“6
Podle Huňkové (2004) lze pojem definovat jako: „Jakékoliv jednání, které má za cíl uplatnění moci nebo kontroly nad dospělou osobou, k níž je pachatel v intimním vztahu, způsobující na straně oběti tíseň nebo újmu. Přičemž intimním vztahem se rozumí vztah rodinný, partnerský či obdobný“
„Akýkoľvek rodovo podmienený násilný čin, ktorý vedie alebo by mohol viesť k fyzickém, sexuálnem alebo psychickém ujme alebo zraneniu žien, v rátanie vyhrážania sa tatakýmito činmi, zastrašovania alebo svojvolného obmedzenia slobody, a to vo verejnom či sůkromnom živote“. ( Heise,L. 1998) 4
Jestliže je dále v textu zmiňován pojem DOMÁCÍ NÁSILÍ je tím myšleno násilí v intimním vztahu tedy Domestic Abuse, není-li vysloveně řečeno něco jiného. 5
Vitoušová, P.: Dynamika násilí na ženách v partnerských vztazích - poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR ( pro Bílý kruh bezpečí) In Domácí násilí záležitost nikoli soukromá 1997 6
11
„Pod pojmem domácí násilí rozumíme útoky, napadání, výhružky od blízké osoby s cílem ublížit či získat nad obětí převahu a moc. Je útokem na lidskou důstojnost, ohrožuje zdraví a ve vyhrocených případech i život oběti“. (Bednářová, Z. 2003)
Podle Rady Evropy v roce 1985 je domácí násilí definováno v širším slova smyslu jako: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj osobnosti“6.
Pro potřeby diplomové práce definujeme pojem domácí násilí jako komplikovaný strukturovaný problém zahrnující v sobě všechny formy fyzického, sexuálního nebo psychického týrání převážně žen mužskými partnery7, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se tendenci.
6
Doporučení Rady Evropy R (85)4 o násilí v rodině z 26.3.1985
7
Domácí násilí se vyskytuje jako fyzické, sexuální a psychické týrání. Zřídka se však setkáváme jen s jednou – izolovanou – formou, pravidlem bývá jejich kombinace. Nejčastějším příkladem fyzického týrání je: fackování, bití pěstmi, kopání, škrcení, dušení, popálení, vláčení za vlasy. V případě psychického týrání jde zpravidla o: ponižování, vyhrožování, vzbuzování strachu, nesmyslné příkazy, kontrola, psychohry apod. Ekonomická nadvláda se projevuje např. ve formě omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti.
12
1.2. Druhy a formy domácího násilí Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem násilí vůbec. Přitom dopad ve své podstatě není mimořádný pro násilí8 jako takové, jako spíše pro okolnosti za kterých je pácháno. Každopádně má domácí násilí širokou škálu obětí i agresorů, mnoho rozdílných znaků, podob a různých forem aktů násilného jednání. Není proto jednoduché domácí násilí jakkoliv členit.
1.2.1.Druhy domácího násilí Druhy násilného jednání dle Voňkové (2004): fyzické - strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení, kopání, ohrožování zbraní, házení předmětů, svazování a přivazování oběti apod., psychické násilí - slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, vyslýchání, vyhrožování apod. Dlouhodobé psychické násilí může u oběti vést k neurotickým projevům, psychosomatickým onemocněním nebo psychiatrickým diagnózám (reaktivní deprese apod.), sexuální násilí - zahrnuje veškeré sexuální činy vynucované na oběti proti její vůli, ekonomické násilí - zamezování možnosti disponovat s finančními prostředky ať rodinnými nebo vlastními.
V literatuře bývá často uváděna ještě jedna skupina násilných činů - a to násilí emocionální. Jedná se o násilí orientované proti osobám, zvířatům či věcem, ke kterým má oběť kladný citový vztah. Mezi nejčastější projevy takového násilí patří využívání dětí jako prostředku nátlaku, napadání osob blízkých oběti (rodina,
8
Hovoříme o české společnosti, ve které se domácí násilí odehrává v mantinelech „méně závažných“ následků, i když i u nás jsou případy velmi těžkého ublížení na zdraví. Není záměrem nijak bagatelizovat páchání domácího násilí u nás, a už vůbec ne jeho následky, ale ve srovnání s islámskou kulturou, potažmo s násilím na ženách v zemích s islámem jako státním náboženstvím se jeví následky domácího násilí v ČR jako nikterak mimořádné ( v diplomové práci je pojednáváno výhradně o problematice České republiky).
13
přátele,..), likvidace domácích zvířat, ničení osobních věcí a pohrůžka těmito typy jednání.
1.2.2. Formy domácího násilí Z hlediska oběti rozlišujeme násilí páchané na dětech, ženách, seniorech, zdravotně postižených a mužích. Převažuje však genderově podmíněné násilí, násilí páchané muži na ženách a násilí páchané rodiči na dětech. Vzhledem k tématu práce se budu v této i v následujících kapitolách věnovat pouze násilí páchanému na ženách.
Formy násilného jednání dle Voňkové (2004) Sociální izolace – znamená absolutní uzavření rodiny, zákaz styku s přáteli a příbuznými, zákaz vycházení, přikazování chování, oblékání. Jedná se o absolutní kontrolu nad životem partnerky, o její volný čas, aktivity apod. Zastrašování – jedná se zejména o demonstraci síly, ať křikem, gesty nebo ničením majetku. Časté jsou výhružky vraždou, sebevraždou, zavřením do blázince, opuštěním rodiny. Vyčerpávání – například odpíráním spánku, jídla, vody. Nesmyslnou, stále se opakující prací. Citové týrání – neustálé nadávky,vyvolávání pocitu viny, odpírání pozornosti, demonstrování milostného poměru s jinou osobou. Ekonomické týrání – znemožnění přístupu k rodinným příjmům nebo neposkytování finančních prostředků na chod domácnosti. Vydírání – jedná se o spojenou nádobu se zastrašováním. Zejména se týká dětí. Označování oběti za špatnou matku, navádění dětí, pohrůžka, že v případě odchodu druhý rodič děti už neuvidí. Zneužívání „práv“ muže – zacházení s obětí jako se služkou, nadřazené a povýšené chování. V praxi se „čistá“ forma násilného jednání vyskytuje méně často něž kombinace několika forem. Podle reprezentativního výzkumu agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. je nejčastější formou kombinace fyzického a
14
psychického násilného jednání. Potvrdila to polovina respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat. Naopak nejméně časté je sexuální násilné jednání ( 1% respondentů ochotných o svých zkušenostech vypovídat).
Graf 1:
Formy domácího násilí
Kombinace fyzického, psychického a sexuálního 11%
Pouze sexuání 1% Kombinace fyzického a psychického 50%
Pouze psychické 15%
Pouze fyzické 23%
15
1.3. Specifika domácího násilí Domácí násilí se odehrává "beze svědků" a mezi osobami, které k sobě mají (či měly) blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští "místo činu" - díky určité toleranci totiž neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán. Domácí násilí má přitom vždy svoji historii. Začíná často velmi nenápadně, takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci, opakuje se a nabývá na intenzitě.
1.3.1 Kruh domácího násilí Případy domácího násilí probíhají v jakémsi cyklu, který se může opakovat i několik let. Intenzita násilí zpravidla roste, také intervaly mezi jednotlivými fázemi se postupem času zpravidla zkracují. 1.Fáze vytváření napětí - období vystupňování napětí (např. neustálé kritizování, vyhrožování, zesměšňování atd.). 2.Fáze období týrání - samotný akt násilí (fyzický útok, sexuální zneužití, psychický nátlak, který má za cíl pokořit partnerku např. ve formě nedovolení partnerce celou noc usnout, přinucení svléknout se před jeho přáteli...). 3.Fáze líbánky - omluvy, odprošování, svalování viny na ostatní (dárky na usmířenou, odprošování na kolenou, pláč, sliby, že se nikdy nic podobného opakovat nebude, obviňování partnerky, že za to může vlastně ona). Tato období se neustále v násilném vztahu opakují.
16
Obrázek 1:
Kruh domácího násilí
1.3.2. Stockholmský syndrom Stockholmský syndrom9 se vyskytuje především u těch případů domácího násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. 9
Tzv. Stockholmský syndrom byl poprvé popsán v sedmdesátých letech dvacátého století v souvislosti s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho obětí. Jinými slovy řečeno jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života.
17
Mezi předpoklady existence stockholmského syndromu patří:
život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení– oběti násilí jsou plně přesvědčené, že výhrůžky k nim směřované („zabiji tebe“, „zabiji děti“ apod.) by se mohly naplnit,
oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnosti úniku,
izolace od lidí,
přechodná náklonnost.
K důsledkům tohoto syndromu potom mimo jiné patří i to, že oběti mají tendenci násilníka omlouvat a veřejně hájit.
18
1.4. Mýty o domácím násilí Ačkoliv je problematika domácího násilí v současné době mediálně zviditelňovaná, přesto se společnost k této problematice staví velice nejednoznačně a mnohdy svaluje vinu na oběť, přičemž útočník je různě ospravedlňován: „ Ona ho provokovala…“ „Chudák chlap, co si s ní musel zkusit…“ apod. Zatímco krádež, vražda, loupež jsou chápány automaticky jako nesprávné jednání a panuje všeobecný souhlas s trestem za tyto činy (podle průzkumů veřejného mínění zhruba 80 % společnosti trvale požaduje větší postihy kriminality než za současného právního i faktického stavu), v případech domácího násilí je to jiné. I na vraždu, u které je v pozadí dlouhodobé násilí v partnerském vztahu, totiž pohlíží část společnosti jako na vyprovokovanou (Nesehnutí, 2004).. Povědomí o násilí v rodině je stále nízké. Mezi lidmi koluje množství mýtů provázející domácí násilí10.S odkazem na reprezentativní výzkum STEM (2001) lze konstatovat, že dvě třetiny populace si myslí, že na pohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. Tři pětiny lidí starší 15 let jsou přesvědčeny, že obětmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy.
Mýtus: Násilí v rodinách je problém, který se přehání. Fakta: Pravdou je, že podle odhadu se vyskytuje v jedné ze tří domácností11.
Potyčky mezi partnery mohou mít různou podobu, skutečností ovšem je, že časem se násilí stupňuje. „Jen“ políček jednou za čas bývá spíše výjimkou. První facka bývá prvním krokem k dalším násilným projevům, které se zabydlí již trvale jako způsob komunikace páru a postupně nabírají stále agresivnějších forem.
Mýtus: Oběť si o reakci říká/nebo si ji přímo zaslouží, násilí je zde jako odveta. 10
Viz. kapitola 1.7. Domácí násilí ve statistikách a příloha číslo 1- Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. květen 2001. 11
Domácí násilí postihuje celé spektrum společnosti napříč.Zahraniční výzkumy uvádějí, že se jedná o problém, který se dotýká života 30 až 80 % všech žen. Zdroj: RZ-Online (news), článek k novému zákonu o násilí v rodině s titulkem "Hausverbot fuer gewalttaetige Ehemaenner". Údaje se opírají o tvrzení rakouské poslankyně Evropského parlamentu Lissy Groener. In
19
Fakta:Řada lidí je přesvědčena, že ženy prostě sekýrují, otravují, zbytečně dráždí,
ponižují nebo obtěžují své manžele či partnery. Anebo nedělají, co mají, selhávají v plnění svých povinností jako manželky, matky apod., a proto jsou svými partnery bity nebo týrány. Avšak to, jak se chová druhá strana, nikdy nemůže sloužit jako důvod k ospravedlnění násilí.
Oba výše uvedené mýty totálně přehlížejí osobní odpovědnost pachatele (ať už je to osoba mužského nebo ženského pohlaví) za své jednání, tedy nutnost se ovládat. Ve většině případů ovšem zneužívaná osoba ve svém chování nijak nevybočila z obvyklých mezí.
Mýtus: Násilí v rodinách je problém, který se týká pouze nejchudších vrstev
společnosti, národnostních menšin či lidí s nedostatečným vzděláním. Fakta: Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na
vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti12. Mýtus: Bití se musí oběti zamlouvat, jinak by toho člověka přece opustila13. Fakta: Děti i dospělé oběti násilí zůstávají s násilníkem z nejrůznějších důvodů.
Vždy jde o komplexní problematiku a důvody se liší případ od případu. Oběti často setrvávají ve svazku bez ohledu na násilnosti, protože partnera stále milují. Mohou to být i naděje na zlepšení situace, co jim radí zůstat. Dalším důvodem, proč lidé setrvávají ve vztahu s násilníkem, je např.: ekonomická, finanční nebo citová závislost; strach z rozbití rodiny a nedostatečná podpora ze strany přátel, příbuzných a sousedů; nízká sebeúcta; strach z odvetných opatření ze strany opouštěného partnera.
12
Domácí násilí se týká všech vrstev společnosti bez ohledu na jejich rasu, původ či socioekonomický statut. Rodiny s dobrým materiálním zázemím se však obracejí na placené instituce. Hledají pomoc u soukromých lékařů, právníků a terapeutů – proto se nedostanou tak často do kontaktu s policií, k soudu nebo do nemocnice jako podobně postižené osoby z chudších vrstev.Uvedený způsob uvažování „to se může přihodit jen...“ buduje u lidí falešné přesvědčení, že jim samotným se problém vyhne. 13
Druhý nejčastěji rozšířený mýtus, navíc výrazně podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána.
20
Mýtus: Oběti násilí pocházejí z rodin, kde bylo násilí problémem. Nyní si zvolily
životního partnera, který svým jednáním zapadá do vzorce násilného chování, který přejaly doma od rodičů. Fakta: Existuje řada důkazů, že se násilné chování skutečně opakuje v následujících
generacích. Platí to hlavně na mezigenerační přenos z otce na syna, to znamená v mužské linii rodu. Na druhé straně máme výsledky výzkumných studií, které naznačují, že ženy, které byly v dětství svědky domácího násilí, nemají o nic větší riziko, že se v dospělosti stanou obětí násilí, než ženy, které vyrůstaly v klidném domově.
Mýtus:
Domácí
násilí
jsou
spíš
hádky,
“italská
manželství”.
Fakta: K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Je třeba odlišit
běžný manželský či partnerský konflikt14, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici, a násilí - kde stojí vystrašená oběť a násilník. Domácí násilí navíc není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí.
Mýtus: K agresivním výpadům dochází v souvislosti s požitím alkoholu či drog. Fakta: Velká část násilníků má skutečně problém se zneužíváním návykových látek,
ovšem pravdou je, že alkohol sám ani drogy neudělají z člověka násilníka. Pachatelé násilných trestných činů se rádi vymlouvají na opilost nebo vliv drogy. Je to i způsob, jak se vnitřně zbavit odpovědnosti za spáchaný čin. Pokud návykové látky figurují jako jedna z konstant začarovaného kruhu násilí, problém alkoholu a drog je třeba řešit zvlášť a kromě opatření k zamezení fyzického násilí léčit také závislost.
14
Rozlišení pojmu partnerská hádka od pojmu domácí násilí je stěžejním bodem při klasifikaci násilného jednání. Základní rozdíl je, že při hádce stojí proti sobě dvě přibližně rovnoprávné osoby, které si vyměňují názory, někdy křikem, někdy i za pomoci oboustranných fyzických ataků, přičemž na konci se buď shodnou, či nikoli. Domácí násilí však představuje situaci zcela odlišnou. Zde násilník používá svoji moc a snaží se oběť donutit k tomu, co chce on (někdy i se zbraní v ruce). Oba partneři jsou tak ve výrazně nerovnoprávném postavení. Proti moci násilníka stojí bezmocná, ochromená oběť, která nemá prostor projevit svůj názor, protože ví, že ji čeká trest. Výsledkem domácího násilí tak není oboustranný (při rovnoprávném postavení obou stran) smluvený kompromis, ale prezentace a posílení moci agresora. (Huňková 2004)
21
1.5. Domácí násilí ve statistikách V zahraničí existuje celá řada rozsáhlých výzkumů zabývajících se touto tematikou. U nás je situace jiná, až donedávna bylo v České republice jen několik málo menších výzkumů o domácím násilí. Vše se ale změnilo po roce 1999, kdy agentura UNIVERSALIS provedla šetření "Bezpečnostní rizika 1999", zaměřené na viktimizaci a problematiku trestných činů, a v roce 2001 na něj navázal obdobný výzkum Bílého kruhu bezpečí, realizovaný společností STEM. Zatím největší výzkum ohledně domácího násilí provedl sociologický ústav Akademie věd ČR v rámci mezinárodního výzkumu násilí na ženách, který probíhal ve více než dvaceti zemích světa. Výzkum mimo jiné zkoumal výskyt různých typů násilí, se kterými se ženy setkaly, a to v partnerském vztahu i mimo něj. Z výzkumu vyplynulo, že 37,7 % žen v partnerském vztahu (a 37,2 % žen mimo partnerský vztah) se během svého života alespoň jednou setkalo s jedním z výše uvedených typů násilí. Což znamená, že se jedná o více jak každou třetí ženu. Nejčastěji uváděnými formami násilí byly facka, kopání, kousání, úder pěstí, vyhrožování fyzickým ublížením, osahávání a strkání, pevné sevření, kroucení rukou či tahání za vlasy. Méně než 5 % žen se setkalo s těžkými formami násilí jako jsou škrcení, popálení, použití či vyhrožování použitím zbraně nebo nože. 7 % žen se stalo obětí vynuceného sexuálního styku v partnerském vztahu.
Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofické fakulty UK některou z forem domácího násilí za svůj život zažije 38 % žen.
Evropská unie nechala udělat mezi občankami a občany EU anketu k problematice domácího násilí. Její předběžné výsledky jsou následující: •
ankety se zúčastnilo 16.000 občanek a občanů,
•
více než polovina dotázaných udala, že se stala obětí násilí v rodinném kontextu,
22
•
40 procent prohlásilo, že znají pachatele takovéhoto činu. Okolo dvou třetin dotázaných se vyslovilo pro zapojení Evropské unie do řešení tohoto problému, alarmující je výsledek, že jenom 32 procent dotázaných podporuje trestněprávní stíhání pachatelů.
Graf 2: Násilí v intimním vztahu15
0
5
10
15
20
25
30
Vyhrožování, že vám fyzicky ublíží
Házení věcí nebo úder předmětem Strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy Facka, kopání, kousání, úder pěstí Škcení, pokus o udušení, utopení, popálení, opaření Nůž nebo pistole
Jiné fyzické násilí Násilí v partnerském vztahu
Vynucený sexuální styk
Násilí mimo partnerský vztah
Pokus o vynucený sexuální styk
Osahávání
Vynucená sex. aktivita s jinou osobou
Jiné sexuální násilí
15
Sociologický ústav AV ČR: Mezinárodní výzkum násilí na ženách: k prvním výsledkům šetření v ČR
23
Výzkum dále zjistil, že viktimizace žen při násilí páchaném partnerem je vyšší než v případě násilí páchaného na ženách mimo partnerský vztah – a to jak u lehčích, tak i u těžších forem násilí.
Reprezentativní výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR z roku 2001 „Povědomí české společnosti o domácím násilí16“ je jedním ze stěžejních sociologických výzkumů v České republice. Výzkumu se účastnilo 1724 respondentů starších 15 let.
Zjištěná fakta: •
Každý šestý obyvatel ČR přiznává násilí ve svém partnerském vztahu, tzn. že domácím násilím trpí minimálně 16% populace.
•
Tři pětiny populace znají násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo (jako svědek, oběť, násilník).
•
Každý třetí občan považuje domácí násilí za závažný jev, o němž nelze mlčet. Domácí násilí nemůže být tolerováno, protože se jen těžko vyřeší v rodinném kruhu (názor 71% populace).
•
Jen jedna pětina populace si myslí, že okolí nemusí zasahovat (tedy lhostejnost není hlavním problémem).
•
Alarmujícím zjištěním je fakt, že polovina, tedy každý druhý člověk, by tváří v tvář domácímu násilí váhala pomoci, nebo by ho nechal bez povšimnutí, což je v přímém rozporu ze zjištěním předcházejícího bodu výzkumu. Toto zjištění odráží nízkou informovanost české populace o domácím násilí(pouze jedna pětina obyvatel má dostatek informací).
•
Mýty o domácím násilí jsou v ČR velmi rozšířené17, např. dvě třetiny obyvatel se mylně domnívají, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. Tři pětiny občanů jsou přesvědčeny, že obětí se stávají jen slabé a bojácné ženy.
16 17
Příloha č. 1 Více v kapitole 1.4. Mýty o domácím násilí
24
•
V 84% domácností se znaky násilí vyrůstají děti. A v 69% z těchto domácností se násilí mezi dospělými odehrává v přítomnosti dětí.
•
Oběť vyhledá oficiální pomoc v průměru až po šesti letech18.
•
Oběti domácího násilí se snaží vymanit z kruhu násilí zejména dvojím způsobem. Nejčastěji hledají pomoc u lékaře a ochranu u policie.
1.5.1 Organizace zabývající se domácím násilím, jejichž služby jsou dostupné celoplošně (v rámci ČR) Statistiky uváděné v této kapitole nejsou subjektivními výpověďmi náhodně kontaktovaných osob, ale ukazují na skutečný stav domácího násilí zjištěného přímo od obětí. Jedná se o statistiku dvou specializovaných telefonních krizových linek. Linka DONA se věnuje všeobecně problematice domácího násilí a linka proFemu je zaměřena na právní poradenství ženám - obětem násilí.
DONA Linka19
Od 11. září 2001 funguje v nepřetržitém provozu a v celostátním měřítku DONA linka, linka pomoci obětem domácího násilí (tel.: 251 511 313). DONA linka je společným projektem Bílého kruhu bezpečí a Philip Morris ČR, a.s. Linka umožňuje obětem domácího násilí aktuální orientaci v systému záchranné sítě státních i nestátních služeb v České republice. Služba tohoto druhu účinně podporuje oběti domácího násilí, neboť nabízí snadno dosažitelnou radu a podporu poskytovanou při záruce úplné anonymity volajícího. Těžiště práce linky spočívá v poskytování pomoci obětem domácího násilí, jeho svědkům, ale též příbuzným a známým obětí. Konzultanti linky poskytují okamžitou odbornou psychologickou, právní, organizační a morální podporu obětem domácího násilí. Nepřetržitý provoz linky zajišťuje 30 konzultantů, např. 7 právníků, 8 psychologů, 11 absolventů a studentů VŠ a sociální pracovníci.
18
Viz Graf 3. Délka násilí. Nejčastější doba násilí v intimním svazku, podle statistik volajících na Linku DONA, je mezi 2-3 lety zde je výskyt asi 30%. Ale například šest žen ze sta trpících domácím násilím je v tomto rodinném vztahu více jak 20 let. 19 Dostupná z < http://www.donalinka.cz/>
25
Dále linka nabízí informace pomáhajícím odborníkům, kteří se v rámci výkonu své profese dostávají do přímého kontaktu s oběťmi domácího násilí. Po zkušenostech ze zahraničí bylo rozhodnuto o utajení pracoviště linky DONA, a to vzhledem k tomu, že domácí násilí je specifický problém, který často zahrnuje i vyhrocené násilí, jež se může obrátit i proti pomáhajícím osobám. Pouze předpoklad bezpečného zázemí umožní konzultantům linky poskytování opravdu účinné pomoci obětem domácího násilí. Klienti se obrací na linku zejména s problémem domácího násilí (54,9 %), ale také v případech trestných činů, přestupků či obdobných záležitostí. Linka již byla několikrát kontaktována v případech pohlavního zneužívání dětí a dalších.
Tabulka 1: Obsah hovorů přijatých DONA linkou
Problém domácího násilí Problém trestného činu, bez DN Problém přestupku, bez DN Ostatní (jiné, nezjištěno)
8245 hovorů 530 hovorů 134 hovory 4408 (2979 + 1429)
61,9 % 4,0 % 1,0 % 33,1 % (22,4 + 10,7)
„Z dosud zjištěného vzorku volajících mají případy domácího násilí následující základní charakteristiku: nejčastěji se jedná o fyzické a psychické útoky odehrávající se mezi manželi. Setkáváme se však i tzv. mezigeneračním násilím, nejčastěji násilím dětí, resp. vnuků, na svých rodičích či prarodičích. ... Smutným zjištěním je častá přítomnost dětí na místě násilných incidentů mezi dospělými.“ (Dostupné z ) Délka násilí ve vztahu se u volajících na DONA linku20 pohybuje nejčastěji (46,6%) v rozmezí od 1 roku do 3 let. Výjimkou nejsou však ani vztahy, kde je násilí přítomno desítky let.
20
Podrobnější statistika volajících na Linku dona viz. příloha č. 2
26
Graf 3:
Délka násilí
1200
1000
800
600
400
200
0 do 3 4-6 7-12 2-3 roky 4-6 let m ěsíců m ěsíců m ěsíců
7-9 let
10-15 let
16-20 let
nad 20 let
Počet
V%
do 3 měsíců
233
6,8
4-6 měsíců
246
7,2
7-12 měsíců
418
12,3
2-3 roky
1042
30,6
4-6 let
551
16,2
7-9 let
210
6,2
10-15 let
347
10,2
16-20 let
153
4,5
nad 20 let
202
5,9
Pohlaví ohrožených osob (obětí) podle DONA linky se prakticky ztotožňuje s výsledky udávanými většinou autorů. Jedná se naprostou převahu žen jako obětí. 94,4% všech obětí domácího násilí jsou ženy a 5,6% muži. Vyjádřeno v absolutní četností jedná se o 7692 žen a 453 mužů (z 8245 hovorů o domácím násilí).
27
Při posuzování násilné osoby (agresora) jsou výsledky velmi podobné. Linka DONA uvádí jako stěžejního agresora muže, a to v 92,5%.
Graf 4:
Konkrétní druh
2%1% 3%
násilí*
4% 20%
3%
Výhrůžky Bití (facky, rukama, předměty) Ponižování
4% 6%
Vydírání Omezování osob. svobody Ekonomické vydírání Šikanování
13%
Týrání 28%
Pronásledování 7%
Sexuální násilí 9%
Zanedbání Jiné
∗ V hovorech s domácím násilím (8245 hovorů) se často vyskytovalo několik způsobů jednání najednou.
Celková statistická základna - příchozí hovory na DONA linku s problematikou domácího násilí, u kterých byla zjištěna délka násilného jednání: 5927
28
O.p.s. proFem O.p.s. proFem byla založena v lednu 1994 (jako nadace), činnost ale zahájila již v listopadu 1993. Organizace byla původně založena pro strukturální podporu ženských neziskových organizací a projektů. Vzhledem k situaci v ČR se proFem o.p.s. také zabývala tématem porušování lidských práv žen. Jednalo se především o přístup k násilí na ženách s důrazem na domácí násilí. Tématikou násilí na ženách se organizace proFem zabývá od roku 1998; v tomto roce zahájila mezinárodní modelový právní projekt “AdvoCats for Women” – právní pomoc pro ženy - oběti násilí. V současné době projekt AdvoCats for Women nabízí bezplatnou Linku právní pomoci pro ženy - oběti násilí (každou středu od 18:30 do 20:30 na tel.: 224 910 744), síť dlouhodobého právního zastupování pro ženy, oběti násilí (s centry Brno, Praha, Most), jednorázové i opakované bezplatné právní konzultace pro ženy – oběti násilí, sociálně–právní školení k tématu domácího násilí pro sociální pracovníky a Fond právní pomoci ženám – obětem násilí. Projekt se soustředí i na ovlivňování nutných legislativních změn.
Statistiky domácího násilí obecně podle proFem21: •
obětmi domácího násilí jsou z 80-90% ženy, počet domácích útoků na muže je příliš nízký, aby se daly vytvořit spolehlivé odhady, pohybuje se kolem 0,9%
•
čtvrtina až polovina všech žen byla fyzicky týraná současným nebo bývalým partnerem, polovina žen byla podrobena soustavnému emocionálnímu a psychickému týrání (Kolumbie, Keňa, Mexiko, USA,
•
30% žen se minimálně jednou za život setkalo s fyzickým týráním (Německo),
•
21
4 000 000 žen zažije každoročně fyzické týrání od svého partnera (USA),
Dostupné z
29
•
každá třetí žena zažije násilnické chování svého manžela nebo partnera (Německo),
•
v 95% případů ošetřující lékař neusoudil, že zranění je následkem domácího násilí (USA).
Další studie a šetření22: v zemích evropské unie žije 170 miliónů žen, podle odhadů je 42-56 miliónů z nich postiženo mužským násilím. Ve Švédsku je každých dvacet minut bita jedna žena, každých deset dní umírá jedna žena rukou muže, který jí byl blízký. Ve Španělsku dokonce každých šest dní. V roce 2001 se stalo ve Španělsku 46% žen objektem násilí nebo vyhrožování ze strany mužů, u každé desáté ženy to byl její partner. V Holandsku se 27% žen stalo někdy obětí domácího násilí. Ve Finsku se podle výzkumu z roku 1998 ukázalo, že 50% tázaných žen trpí násilím nebo hrozbou násilí ze strany bývalého manžela nebo partnera, 36% mužů se dopouštělo násilí během manželského soužití. Každý druhý den umírá žena na následky násilí ve sféře blízkých vztahů. Velká Británie jako vzor demokratického zřízení na tom není o moc lépe, u 11% žen žijících v partnerství bylo zjištěno fyzické napadení. V Kanadě proběhlo na toto téma množství výzkumů a výsledky se velmi liší. V roce 1989 11,2% respondentů udalo fyzické týrání a podle jiného výzkumu 17,8 % žen uvedlo násilí od partnera. V roce 1993 uvedlo 25% žen týrání od partnera. Ještě otřesnější výsledky udávají šetření například v Chile, Ekvádoru, Mexiku, na Srí Lance a jinde, kde až 60% žen týral jejich intimní partner. V Kostarice jen o málo méně - 54%. V Indii uvedly v roce 1990 tři čtvrtiny žen, že jsou bity. Tento výčet by mohl pokračovat v islámských zemích, kde ovšem žádný výzkum neprobíhá. Můžeme se pouze domnívat na základě informací organizací pro lidská práva, že rozsah domácího násilí je zde obrovský. Statistiky z celého světa, Evropu a Českou republiku nevyjímaje, svědčí o tom, že násilí na ženách v intimním vztahu je běžné. V mnohých zemích jsou ženy vychovávány tak, aby tělesné a citové tresty považovaly za manželovo právo.
22
Podle Voňkové 2004 a 2005, a zejména Heise 1998, tabulka 1 Výskyt týrání manželek, vybrané země
30
Výzkumy nemohou z objektivních důvodů23 vypovídat o skutečné výši domácího násilí na ženách. Nicméně poukazují na vysoké procento týrání a násilného jednání jako na celospolečenský a celosvětový problém, procházející různými společenskými vrstvami, různými společenskými zřízeními a mocenskou strukturou. Ani náboženství, které se ve většině států odráží v právních a společenských normách, neovlivňuje pozitivním směrem vývoj problematiky násilí na ženách, ale naopak v některých případech působí jako podpora domácího násilí. Společnost, ve vyspělých zemích chápe škodlivost a patogenitu domácího násilí, potažmo násilí na ženách, ale v rozvojových zemích je toto téma stále tabu.
23
Většina studií se ptala respondentek, jestli byly „zneužité“, „bité“, nebo „žily v násilnickém vztahu“. Jednotlivé země přitom nemají jednoznačně určenou hranici násilí na ženách v intimním vztahu. Vzorky obyvatel jsou také vybírány podle specifik daných států.
31
2. Příčiny a následky domácího násilí Existují různé názory na vznik násilného jednání. Sociologové často uvádějí, že násilí je vyvoláno nepříznivými sociálními procesy, psychologové spatřují příčinu agrese v patologickém způsobu interakce mezi osobami navzájem nebo mezi jednotlivcem a společností. Psychiatrie má za to, že se jedná o deviaci, kdy všechny aktivity, kterými agresor reaguje na své vztahy s okolím, jsou spíše destruktivní a manipulativní povahy.
2.1.Teorie příčin domácího násilí Aby bylo možno posoudit komplikovanost sociálně-patologického jevu skrytého pod pojmem domácí násilí, je potřeba mít alespoň elementární představu o teoriích příčin násilí jako takového, a od toho odvozovat teorie domácího násilí. Základním východiskem se stává individuální posouzení osobnosti pachatele i oběti nebo strukturální souvislosti s rozvrstvením šancí dané společnosti a institucionální rovina, která se zabývá kontrolou zločinnosti prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení.
Základní teorie se dají roztřídit podle svých stěžejních bodů do několika kategorií.
Teorie učení (socializace)
Socializace je proces, ve kterém se člověk učí normám, hodnotám a orientaci skupiny, k níž patří. Znamená učení zprostředkované sociálním okolím. Jedinec se tedy učí přejímáním vzorců chování ze svého okolí. Učí se způsobům chování, postojům, citům, znalostem... . V této teorii je základním a stěžejním výchova v rodině. Zde se formuje konformní jednání v životě jedince a modely chování takto získané se jen velmi těžko mění.
32
Teorie sociální kontroly
Prosazuje kontrolu nad následky patologického jednání prostřednictvím pozitivních podnětů a negativních sankcí. Jinak řečeno jedná se o aplikaci modelu odměny a trestu. V dnešní době se modely sociální kontroly neosvědčily jako samostatný postup. Je potřeba chápat násilné jednání vždy v širších sociokulturních souvislostech1. Model sociální kontroly koncipovaný na základě tradičních postupů není možno v dnešní společnosti uplatnit, a také není žádoucí.
Teorie značkování (Labeling Approach)
Stojí na opačném konci než teorie sociální kontroly. Tvrdí, že násilí je všudypřítomné a rovnoměrně rozdělené, a tudíž označení viníků je jen „značkování“ sociálně bezmocných.
Teorie sociální anomie (Dürkheim)
Tato teorie poukazuje na rychlé změny tradičních společenských hodnot a nepřítomnost hodnot nových, které by byly relativně stálé. Nemožnost dosáhnout společensky únosného stavu jedince deprimuje a frustruje. Takový jedinec pak přistupuje k násilí jako instrumentální volbě při uspokojování vlastních potřeb.
Teorie viktimologické
Viktimologické teorie se pokoušejí o objasnění příčin násilí z postoje oběti. Patří sem teorie životního stylu a teorie rozdílných struktur příležitostí.
Vedle těchto „čistých“ teorií stojí přístup multifaktorově orientovaný. Jde o jakousi eklektickou teorii, kdy je chápáno domácí násilí jako výsledek celé řady vzájemně působících faktorů a příčin. Kombinace vlivů genetických, sociálních, rodinných, výchovných, ekonomických, psychických i pouze situačních, vytváří nový náhled na celou problematiku. Nutno kriticky říci, že tento přístup je plně v souladu s moderním trendem sociální práce v širším pojetí.
1
Dobrým příkladem odklonu od tradičního pohledu na problém násilí, potažmo násilí na ženách, je přechod od retributivní justice k restorativnímu pojetí práva.
33
Dle Voňkové (2004) je nejznámější teorií teorie D.G. Duttona, která uvádí čtyři příčiny domácího násilí. První příčinu vidí v tom, že ve společnosti (makrosystém) převládá patriarchální hierarchie hodnot, která je založena na tom, že v hierarchicky uspořádané společnosti mají nadvládu muži. Domácí násilí je také ve společnosti tabuizováno a okolí často reaguje k cizím problémům lhostejně. Další příčina je v životním a sociálním okolí jedinců (ekosystém). Jde o působení formálních i neformálních struktur a situací, např. nezaměstnanosti, nízkého příjmu, nízké vzdělanosti, nedostupnosti sociální sítě apod. V rodině (mikrosystému) plynou rizika vzniku přímo z podstaty rodinného života. Členové rodiny se navzájem znají, znají svá slabá místa, ví, jak druhého zranit i utěšit, znají partnerovy reakce na běžné i zátěžové situace... V rodině je také snížena možnost sociální kontroly. Ontogenetická
teorie
násilí
přihlíží
především
k individuálním
charakteristikám pachatele a oběti a jejich vzájemné interakci2.
2.2. Následky domácího násilí Na příčiny domácího násilí lze nahlížet z různých pohledů, ovšem následky jsou jednoznačné. Z pohledu lékařského (zdraví obyvatelstva) je výsledek jednoznačně negativní. Oběti domácího násilí jsou po fyzické a psychické stránce mnohdy trvale poškozeny. Jsou však i jiné pohledy na následky domácího násilí. Například ekonomické dopady pro jednotlivé státy následkem domácího násilí jsou také vysoké3. Sociální dopad se sice nedá spočítat finančně, ale o to horší dopad na ekonomiku může mít tzv. negativní sociální nálada obyvatelstva.
2
Někteří autoři vyzdvihují zejména faktor transgeneračního přenosu násilných vzorců jednání z primární rodiny. Řada zahraničních výzkumů potvrzuje, že zejména u agresorů je násilí v primární rodině predispoziční i pro vznik domácího násilí v partnerském vztahu. U žen se přenos role oběti neprokázal v tak velkém měřítku. 3
Holandsko každoročně vydá za oběti 150mil. Euro, Švýcarsko 400mil.švýcarských franků, Kanada 3,5 miliardy ročně atd.
34
2.3. Právní normy ochraňující před domácím násilím Základní právní normou v České republice je ústava. Součástí ústavního pořádku je také Listina základních práv a svobod, která deklaruje, že lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech. Všechny zákony by měly být s touto listinou v souladu. Stěžejním článkem listiny základních práv a svobod pro problematiku domácího násilí se jeví článek 7, ve kterém se garantuje nedotknutelnost osoby a zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení. Judikatura k tomuto článku uvádí, že k porušení nedotknutelnosti osoby nemusí dojít pouze fyzickým kontaktem, ale jakkoliv. Je zarážející, v jakém stavu se nachází ochrana práv4 obětí domácího násilí v ČR. Například rozpracovanost práv osob odsouzených k trestu odnětí svobody je na mnohem vyšší úrovni než ochrana práv obětí domácího násilí, přičemž v jednom případě jde o osoby pravomocně odsouzené za trestný čin, mnohdy brutálního charakteru, a na straně druhé o naprosto nevinné oběti podobně brutálních útoků, za které byl někdo odsouzen.
Policie ČR má jako jediná pravomoc zasáhnout na místě činu, odzbrojit pachatele, vstoupit do bytu apod. V mnoha případech domácího násilí je právě policista jedinou kontaktní osobou oběti s okolním světem. Řešení domácího násilí však není jednoduchou záležitostí. Policisté mají svoji práci ztíženou faktorem blízkosti agresora a oběti. Oběť často nechce agresora označit a proto je velmi důležitý citlivý a profesionální přístup orgánů činných v trestním řízení ve věci domácího násilí. Oběť je díky odmítavému přístupu některých policistů, někdy sekundárně viktimizována. Jako častou příčinu, kromě osobních dispozic (selhání lidského faktoru), řada policistů uvádí
nedostatečnou vyškolenost a informovanost a nejednotnost
metodických pokynů. Na řadu policistů prý také demotivačně působilo to, že dle starší právní úpravy musela oběť se stíháním agresora souhlasit. Často se pak
4
Od loňského roku se situace o poznání zlepšila přidáním paragrafu číslo 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Přesto u většiny případů domácího násilí je, podle kontroverzního § 163a trestního řádu, podmínkou zahájení trestního stíhání a pokračování v něm na výslovný souhlas poškozené. Tento souhlas může vzít poškozená zpět až do doby než se soud odebere k závěrečné poradě
35
stávalo, že oběť pod agresorovým nátlakem třeba i po měsíci policistovy práce svůj souhlas se stíháním stáhla. Práce se pak mohla jevit policistům jako zbytečná. Podle Voňkové(2004) je ochrana obětí domácího násilí uplatňována obecně v rámci občanského práva, rodinného práva, práva přestupkového, práva policejního a dále práva trestního. Tyto možnosti mají však jedno „ale“. Stávající právní normy reagují na situace, které většina chápe jako „obvyklé“. Domácí násilí je ale atypický komplikovaný vztah mezi obětí a pachatelem, které právo označuje jako osoby blízké. Domácí násilí má instrumentální charakter, je nástrojem k prosazení mocenské pozice. Z tohoto pohledu domácí násilí vykazuje specifické a mnohdy velmi závažné rozdíly od „klasického“ násilí. Jakých trestných činů se agresor dopouští v rámci domácího násilí? V následujících řádcích je uveden stručný výčet zákonných ustanovení,respektive skutkových podstat trestných činů, které se pojmu domácí násilí bezprostředně týkají. Trestnízákon140/1961Sb. 5
§197a Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou
újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
§ 206 Pomluva (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit
jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit
jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
5
>http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/<
36
215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě6 (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě
nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
Poškozeným může být nejen dítě, ale i osoba zletilá, která pro stáří, nemoc, invaliditu, mentální retardaci apod. je odkázána na péči jiných osob. Týrání je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti, krutosti, bezcitnosti, bezohlednosti, bolestivosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří.
Některé další činy spáchané v rámci domácího násilí mohou spadat pod následující skutkové podstaty:
§197a/Násilí páchané proti skupině obyvatel a proti jednotlivci §216 Únos §217 Ohrožování mravní výchovy mládeže §219 Vražda §221 Ublížení na zdraví (úmyslné) §222 Ublížení na zdraví (úmyslné-těžká újma) §225 Rvačka §230 Účast na sebevraždě §231 Omezování osobní svobody §232 Zbavení osobní svobody §235 Vydírání
6
Příklad ze dne 23.7. 2004 Kadeřávková, L. Manžel bil svoji ženu kovovou tyčí In on-line magazín deníku PRÁVO & portálu Seznam.cz dostupné z Jiří D. podle policie pět let fyzicky týral svou manželku. Přesto nebyl stíhán, protože jeho žena k tomu nedala souhlas. Teď se všechno mění. Poté, co ji letos v červenci zbil kovovou tyčí, byl obviněn z domácího násilí, tedy z trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. PRAHA - Stíhání útočníka i bez souhlasu oběti umožňuje novela trestního zákona platná od 1. června letošního roku. Jde zřejmě o první stíhané domácí násilí na území hlavního města.
37
§237 Útisk §238 Porušování domovní svobody §241 Znásilnění §242 Pohlavní zneužívání §245 Soulož mezi příbuznými §247 Krádež §249 Neoprávněné užívání cizí věci §249a Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru §257 Poškozování cizí věci
Dispoziční právo poškozeného dle § 163 trestního řádu, zákon č.141/1961Sb7
Proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. To se týká trestných činů uvedených v § 163 trestního řádu. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich. Ve výjimečných případech (viz § 163a) není souhlasu třeba. Výslovně odepřený souhlas nelze znovu udělit! Udělený souhlas se vztahuje na celé trestní řízení až do stadia odvolacího řízení, a to na trestní stíhání pro trestné činy, např. :
- násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, - pomluvy, - ublížení na zdraví, - omezování osobní svobody, - vydírání, - porušování domovní svobody, - krádeže, - neoprávněné užívání cizí věci, - poškozování cizí věci, - znásilnění (odst. 1 §241).
7
> http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast2h10.as<
38
Ze státní správy se problematikou domácího násilí zabývá i OSPOD (orgán sociálně – právní ochrany dětí). OSPOD spolupracuje s rodiči i soudem a jeho cílem je chránit zájmy dětí.
2.4. Osobnost násilníka Domácí násilí postihuje všechny socioekonomické vrstvy napříč populací. Přesto se dají vysledovat určité charakteristiky násilníků. Většinou se jedná o jedince s nízkým sebevědomím. „Násilí často používá jako způsob a pokus uchvátit kontrolu nad situací.“(Voňková, 2004) Vzhledem ke svému nízkému sebevědomí se násilníci někdy stávají na svém partnerovi závislí a násilím si jej chtějí udržet. Své násilné činy se snaží zdůvodnit, vymlouvají se na alkohol, nebo tvrdí, že je oběť vyprovokovala. Aby si uchovali kladné sebehodnocení, mají „tendenci násilí ve svých představách zmírňovat, popírat některé činy, či frekvenci.“Voňková, 2004) Genderové teorie, jak tvrdí Voňková(2004), poukazují na skutečnosti, že „násilnickým mužům chyběla v dětství pozitivně vnímaná postava otce, a to buď v důsledku jeho fyzické nepřítomnosti, nebo proto, že se choval násilně a násilničtí muži žili v rodině s extrémně patriarchální strukturou.“ Pachatelé domácího násilí se podle Voňkové (2004) dají rozdělit na „sociálně problémové, kteří páchají násilí jak na veřejnosti, tak doma, a mají záznamy v rejstříku trestů, a na násilníky „dvojí tváře“.“ Tito si budují obraz úspěšného muže, který je společenský a dobře se stará o svoji rodinu. Jelikož tuto roli často nesplňují, propadají „frustraci a nespokojenosti se sebou samým, která se demonstruje cíleným násilím proti členům rodiny.“ To rozhodně nevylučuje možnost výskytu násilníků i mezi skutečně úspěšnými muži, uznávanými veřejnými činiteli, umělci a podobně.
39
2.5. Osobnost oběti Obětí násilníka se může za určitých předpokladů stát každý. Voňková(2004 ) tvrdí, že „existuje pouze jediný rizikový faktor predispozice k obětnímu chování a tím je týrání či zneužívání, eventuelně přítomnost násilnému chování v dětství.“ Dospělá osoba si pak nachází jako partnera násilníka a snaží se jej svým vhodným chováním změnit. „Platí, že pokud člověk prožije určité trauma, toto trauma nezpracuje, má tendenci neustále opakovat stejné vzorce chování vedoucí k dalšímu pokračování traumatu, až do doby, než dojde k jeho vnitřnímu pochopení a zpracování.“ Důvodů, proč oběť neopustí násilníka, může být spousta. Především ji k němu pojí citové pouto. Násilník se omlouvá a tvrdí, že už to nikdy neudělá a dokáže být nějakou chvíli i velice pozorný, dokud mu oběť neodpustí. Často spolu mají děti. Oběť se obává, že pokud by odešla, rozbila by rodinu. Zvláště pokud tato slova slyší ze svého nejbližšího okolí, není si schopna uvědomit, že rodinu už dávno rozbil násilník. Oběť může být bez finančních prostředků, protože partner disponuje veškerým majetkem. Někdy se stává, že je oběť natolik izolovaná od okolí, že se nemá na koho obrátit, nikdo jí nepomůže a dost možná jí ani nikdo neuvěří, že je skutečně oběť. V neposlední řadě může mít oběť strach násilníka opustit. Obává se, že se jí, nebo dokonce jejich dětem agresor pomstí. „Týraná oběť navíc trpí „syndromem týraných obětí“. Jedná-li se o dlouhodobé týrání, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila.“(Voňková, 2004) Mýty o typické oběti domácího násilí jsou ještě více zakořeněné než mýty o agresorovi. S odkazem na výzkum STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, lze konstatovat, že podle názorů respondentů stávají slabé a bojácné ženy.
40
se obětmi domácího násilí zpravidla
3. Výzkumná část 3.1 Definování výzkumného problému diplomové práce Je možno formulovat velké množství otázek, které se vztahují k problematice domácího násilí. Můžeme zkoumat četnost výskytu domácího násilí, intenzitu násilí, druh násilí apod. Pro svoji práci jsem si vybral jiný úhel pohledu - intenzivní poznání a popis chápání významu pojmu. „Cíl vědeckého zkoumání v nejširším smyslu je porozumět věcem, okolnostem a dějům obklopujícím člověka z venku i z jeho nitra.“ (Ferjenčík, 2000) Výzkumný problém jimž se zaobírám se dá tedy definovat: „Co rozumíme pod pojmem domácí násilí?“ Vcelku jasně formulovaný cíl se jeví po stránce obsahovosti jako striktně vymezený. Přesto může dojít k problému komunikačního rázu. Individuální pojetí a subjektivní náhled na zkoumaný objekt zájmu může natolik vyznít mnohoznačně, že by mohl celý výzkum, respektive jeho interpretaci, nasměrovat do roviny pouhého výčtu názorů jednotlivých respondentů. Neostrost pojmu domácí násilí velmi ovlivňuje subjektivní chápání samotných podstatných znaků chování provázející domácí násilí a odlišujících je od domácích hádek. Oblast výzkumného problému se tedy týká: „komplikovaného problému zahrnujícího v sobě všechny formy fyzického, sexuálního a psychického týrání převážně žen mužskými partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se tendenci. Nejčastějším příkladem fyzického týrání je: fackování, bití pěstmi, kopání, škrcení, dušení, popálení, vláčení za vlasy. V případě psychického týrání jde zpravidla o: ponižování, vyhrožování, vzbuzování strachu, nesmyslné příkazy, kontrola, psychohry apod. Ekonomická nadvláda se projevuje např. ve formě omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti.“
Bližšímu popisu stanovení této definice se věnuji v kapitole jedna.
41
3.2. Hypotézy a metody výzkumu Jedním ze základních poslání výzkumu je pomoci člověku interpretovat realitu. Z tohoto pohledu na výzkumnou práci se dá vyvodit směr, kterým jsem svoji snahu orientoval. Na začátku práce jsem měl pouze nejasné představy o směru, kterým se moje práce bude ubírat. Pro udržení jasného směru byly koncipovány pracovní verze hypotéz, respektive spíše okruhů, kterými jsem se chtěl zabývat. Jednalo se o tyto okruhy: 1. Jak se na problematiku domácího násilí dívají různé okruhy lidí. 2. Kdo je obětí domácího násilí? 3. Je fenomén domácího násilí podceňován nebo zveličován. 4. Jsou informace o domácím násilí dostatečné. 5. Jak se v případě výskytu domácího násilí lidé zachovají.
Na základě těchto okruhů zájmu jsem sestavil hypotézy a na ty potom hledal odpověď.
3.2.1. Hypotézy Základním pojmem, kterým jsem se ve své práci zabýval je informovanost o domácím násilí. Při tvorbě hypotéz jsem tudíž vycházel ze směru informovanosti lidí. Vzhledem k cílům diplomové práce jsem formuloval tyto hypotézy:
H1-Lidé s nižším vzděláním považují za domácí násilí spíše fyzickou formu násilí. H2-Ženy jsou častějšími objekty domácího násilí. H3-Muži by spíše zasáhli při zjištění domácího násilí. H4-Lidé mezi 20-30 lety se domnívají, že veřejnost není příliš informována o možnostech řešení domácího násilí. H5-Oběti domácího násilí nejčastěji vyhledávají pomoc na policii.
42
3.2.2 Metody výzkumu Vzhledem k charakteru práce se domnívám, že nejvhodnější formou je kvantitativně orientovaný výzkum. Výzkum byl proveden metodou empirického zkoumání. Technika, kterou jsem použil byl dotazník . Jak jsem uvedl k získání údajů jsem použil dotazník. Dotazník můžeme zařadit do kategorií dotazování, tedy písemný způsob kladením otázek a získávání písemných odpovědí. Dotazník je určen pro získávání dat od velkého počtu odpovídajících, což je také největší výhoda dotazníkové formy získávání dat. Tento výzkumný nástroj je považován za velmi ekonomický. Jeho výhoda spočívá především v umožňování shromáždění velkého množství odpovědí od značného množství respondentů. Respondentem nazýváme osobu, která vyplňuje dotazník. (Gavora 1999) Nevýhodou dotazníkového sběru dat je pak zkreslování odpovědí samotnými respondenty. Důvodů pro zkreslování nebo uvádění nepravdivých údajů je několik. Ze strany administrátora dotazníku se může jednat o nejednoznačnost otázek, nepřesné formulace nebo neujasněnost pojmů. U respondenta o snahu ukázat se v lepším „světle“, nepochopení otázky nebo například ze snahy bojkotovat výzkum či z recese vytvářet úmyslně chybné odpovědi. Aby výsledky dotazníku, respektive měření prováděná dotazníkovým šetřením, byly opravdu odpovídající, musí být splněny určité podmínky: 1. Validita- schopnost výzkumného nástroje zjišťovat to, co zjišťovat má. Jedna z nejdůležitějších vlastností výzkumného nástroje. 2. Reliabilita- znamená přesnost a spolehlivost výzkumného nástroje. Tedy schopnost dotazníku zachytit zkoumané jevy spolehlivě a přesně. 3. Praktičnost- dotazník musí být realizovatelný v praxi.
Jednotlivé prvky dotazníku se nazývají otázky, název položka je více na místě, protože jim můžeme označit i výrok , který nemá tázací formu.
U dotazníkového šetření si nejdříve musíme stanovit cíl ve vztahu ke zvolenému problému.
43
Podle cíle se optimalizují jednotlivé položky. Tyto položky jsou pak zaměřeny na jednotlivé dílčí cíle. Základní dělení otázek v dotazníku je podle stupně otevřenosti. -
otázky uzavřené
-
otázky polouzavřené
-
otázky otevřené
Dále rozeznáváme takzvané škálování, kdy odpovědi jsou odstupňované buď slovně nebo graficky. Posuzovací škála je nástroj, který umožňuje zjišťovat míru vlastnosti jevu nebo jeho intervalu. Podle požadované formy odpovědi -
dichotomické
-
výběrové
-
apod.
Při tvorbě dotazníku je potřeba zachovat určitá pravidla a zásady:
otázky/položky musí být jasné a srozumitelné
položky musí být jednoznačně formulované
je zapotřebí zjišťovat pouze odpovědi potřebné pro daný výzkum
dodržet diskrétnost respondentů
skladba položek musí být učleněná do celků (například na úvod zařadit geografické dotazy)
vyvarovat se sugestivních otázek
dát respondentovi kvalitní návod na vyplnění
dotazník by měl být přiměřeně dlouhý, aby respondent nebyl unaven zdlouhavostí a položky neprocházel pouze z povinnosti
získat respondenta pro cíl výzkumu užší zaměření otázky- tj. konkrétnost
vyhýbat se výrazům: „několik“, „obyčejně“, „někdy“
vyhýbat se dvojitým otázkám – otázka se má týkat jediné věci – dvojité otázky mají ve větě spojku „a“ – př. Psychologové tráví mnoho času vyplňováním výkazů, a proto nemají dost času na vlastní poradenství.
klademe jen otázky, na které dokáží respondenti odpovědět – jinak – ztráta validity
smysluplnost otázek – zvyšuje zájem respondenta, zvyšuje validitu x povrchnost
44
jednoduché, lehce pochopitelné, lehce zodpověditelné otázky
vyhýbat se záporným výrazům – snadno se přehlédnou – chybná odpověď – pokud je to nutné – záporné slovo označit tučně
vyhýbat se předpojatým otázkám – obvykle se týkají konkrétní osoby nebo instituce
Struktura dotazníku:
1. vstupní část – hlavička, příp. jméno zadavatele dotazníku, vstupní oslovení respondenta,
objasnění cílů, zdůraznění významu odpovědí – motivace
k pečlivému vyplnění a vrácení, pokyny k vyplnění, možnost ilustrativního příkladu, neanonymní dotazník - podpis 2. vlastní otázky 3. poděkování za spolupráci
Dotazník viz. příloha 1. byl vytvořen pro respondenty z dospělé populace a formulace otázek odpovídá tedy jejich věku. V tomto případě náhodně sestavená, zvláště po geografické stránce šlo o doslova o celou republiku, věkově různorodá skupina ve své podstatě splňující kritéria skupinového výběru (Chrásta, M. 1998). Jestliže je primárním záměrem výzkumu získat informace o názorech, postojích a osobních zkušenostech je dotazník jistě vhodnou metodou. Tvorbu položek jsem podřídil základním poznatkům a zkušenostem, které jsem získal studiem tématu a přiměřeností věku respondentů. Vycházím z předpokladu osobních zkušeností a samostatného názoru na téma domácí násilí. V dotazníku se vyskytují tři části. První zařazuje respondenty do kategorií podle pohlaví věku a vzdělání. V druhé se zaměřuji na zkoumání povědomí respondentů o tématu domácí násilí. Zkoumám, respektive zjišťuji osobní zkušenosti a názory na domácí násilí. Obsah pojmu jak jej chápe daný respondent a osobní pocity vyplívající ze samotné podstaty domácího násilí. Partnerské násilí, tedy zneužívání moci jednoho partnera nad druhým je ostatně stěžejní myšlenka celého výzkumu.Ve třetí části dotazníku se snažím zjistit informovanost respondentů. Jde o stanovení odpovědi na otázku zda je kampaň, a tím i celková informovanost širší
45
veřejnosti o problematice intimního násilí dostatečná nebo naopak, je-li povědomí o škodlivosti neinformovanosti malé. V této části se snažím i zjistit názory na zavedení většího důrazu na prevenci ve škole. V dotazníku se vyskytují položky s dichotomickými odpověďmi. Stejně jako položky s více možnostmi, přičemž si respondent může vybrat i více možností. Respondentovi jsou předloženy určité předem připravené odpovědi a je pouze na dotazovaném, kterou zvolí. Některé otázky jsou doplněné možností dopsat vlastní komentář. Při předávání dotazníku, jsem každému předal i instrukce k vyplnění (viz. příloha. Při zpracování jsem vycházel ze základních metod. Důležité bylo uspořádání dat. Použil jsem čárkovou metodu a následné hodnoty jsem přenesl do tabulky. Získané údaje jsem přenesl do grafické podoby. Při výběru výzkumného vzorku jsem vycházel z principu náhodného výběru. Výzkumný vzorek byl osloven ve velkých městech jako je Praha a Brno, v menších městech Znojmo a Protivín a několika dalších obcích a vesnicích po celé republice. Geografická reprezentativnost byla tedy v dostatečné míře dodržena. Co do skladu populace byl vzorek respondentů oslovován náhodně. Podle výsledků odpovědí v navrácených dotaznících lze konstatovat, že vzorek je reprezentativní jak do rozložení vzdělanostního, tak i do populačního. Návratnost dotazníku byla něco málo nad padesát procent, přičemž větší návratnost se ukázala u žen. Tato myšlenka může vést ke spekulacím o větším zájmu žen něž mužů, ale jak praví Gavora (1996) spekulace nemají ve výzkumu místo. Výzkumník se musí držet pouze dat a nikoliv vlastním očekáváním. Před samotným výzkumem jsem provedl předvýzkum. Jednalo se o jednoduchou anketu . Anketa se sestávala ze základních otázek. 1. Znáte pojem domácí násilí? 2. Co si představujete pod pojmem domácí násilí? 3. Máte zkušenost s domácím násilím? 4. Jestliže ano, jaké:
osobní zprostředkované
5. Je domácí násilí závažný problém, nebo je jen zveličen? 6. Jak pomoci v případě domácího násilí?
46
7. Víte něco o domácím násilí ve smyslu, kdo ho páchá, kdo je oběť apod.? 8. Žádá si domácí násilí zásah okolí? Jste ochoten se mnou dále spolupracovat?
Věk: Vzdělání: Bydliště (vesnice, město):
Anketa byla velmi jednoduchá, přičemž jsem si byl vědom laického sestavení ankety. Tento předvýzkum měl plnit funkci proniknutí do problému. Anketa mi také ukázala cestu, kterou bych se měl ubírat při vedení svého výzkumu. Dalším krokem, pro sestavení samotného dotazníku, bylo předložení hotového dotazníku společně s průvodním dopisem menší skupině respondentů. Tento krok se mi velice osvědčil zejména z důvodu odstranění drobných chyb a ověření si jednoznačnosti položených otázek. Dle zpětné vazby jsem vyhotovil výsledný dotazník. Ten jsem prostřednictvím pomocníků rozdal respondentům.
47
3.3. Analýza dotazníku a výsledky výzkumu Celkem bylo rozdáno cca 280 dotazníků. Při výše uvedené návratnosti jsem byl vcelku spokojen s výsledkem (Celkem se vrátilo 210 dotazníků) Všechny dotazníky byly správně vyplněny, což jsem zjistil jejich utříděním. Jednotlivé položky jsem zpracoval. Převedl je do řeči čísel.Vyjádřil je procenticky a graficky. Výsledky uvádím ve slovním hodnocení, a také jsou pro lepší vypovídací hodnotu převedené do grafů a tabulek. Položky jsou vyvedeny do kruhových grafů, jestliže součet odpovědí tvoří 100%. Jestliže bylo možno zvolit více možností, tak jsem použil sloupcových grafů.
3.3.1. Popis vzorku a jeho charakteristika Pro upřesnění údajů o výzkumném vzorku jsem respondentům v první části dotazníku zadal několik otázek (otázky 1-4.), kde jsem zjišťoval jejich kalendářní věk, respektive zařazení do věkových skupin a jiné demografické údaje. Ve zkoumaném vzorku bylo zastoupeno147 žen a 63 mužů. Ženy tedy tvořily více jak dvě třetiny všech respondentů. Členění dle věku, respektive věkových kategorií, se ukázaly jako nejsilnější skupinou osoby mezi 20.-30. rokem. Zde bylo 98 respondentů z toho více jak 78 % tvořily ženy. Kategorie mezi 31 a 50 lety věku tvořily s 84 respondenty 40% všech zkoumaných osob. Na poslední místě zůstala kategorie nad 51 let. V této skupině byl pouze každý osmý respondent. Dle dosaženého věku jsem rozdělil respondenty do dvou základních skupin. Jednalo se o skupinu nazvanou osoby s nižším vzděláním, ta obsahovala základní vzdělání a vzdělání středoškolské. Do skupiny s vyšším vzděláním jsem zařadil osoby s vyšším odborným vzděláním a vysokoškolsky vzdělané osoby. Zde došlo ke kuriózní situaci, kdy obě skupiny obsahovaly stejný počet respondentů. Poměr 50:50 byl v absolutních hodnotách rozdělen na 70 žen a 35 mužů s nižším vzděláním, 77 žen a 28 mužů s vyšším vzděláním.
48
Součástí dotazníku byla demografická položka tázající se na způsob bydlení. Přesně 80 % respondentů uvedlo, že bydlí s partnerem nebo s partnerem a dětmi. Jen každý desátý respondent bydlel sám. A rovněž každý desátý respondent bydlel u rodičů. Z popisu a charakteristiky výzkumného vzorku vyplinula různorodost
a
specifika skupin zkoumaných osob. Pro potřeby výzkumu, tedy pro ověřování hypotéz bylo stěžejní rozdělení dle pohlaví, vzdělání ( nižší x vyšší) a věkové skupiny.
3.3.2.Výsledky výzkumu Otázka č. 5: Názory respondentů na obsah pojmu domácí násilí
Graf.5 Formy domácího násilí Kombinace fyzického a psychického 17%
Pouze fyzické 7%
Pouze psychické 0%
Kombinace fyzického, psychického a sexuálního 76%
49
14 respondentů tj. 7 % uvedlo jako domácí násilí pouze fyzickou formu. Nikdo neuvedl pouze sexuální násilí, a nikdo neuvedl pouze psychické násilí. 35 respondentů uvedlo kombinaci fyzického a psychického násilí. 161 respondentů tj. 76 % uvedlo kombinaci fyzického, psychického a sexuálního násilí. Dle položené hypotézy jsem se domníval, že lidé s nižším vzděláním považují za domácí násilí spíše fyzickou formu násilí. Tato domněnka se nepotvrdila.Více jak čtyři pětiny respondentů s nižším vzděláním uvedlo kombinaci více druhů násilí.
Otázka č.6: S domácím násilím se setkalo
Graf 6. domácí násilí - kontakt 60
58 51
50 40
20-30 let
46
49
31-50 let
38
34
51 a více let
30 20
20
9 8 7
10
13
1
0 Ne
Ano
Osobně
Z doslechu
S domácím násilím se ve svém životě potkalo více jak polovina všech respondentů. Ve věkové skupině nad 50 let dokonce byl pouze jeden respondent, který se nesetkal s domácím násilím vůbec. Skupina respondentů která se z domácím násilím setkala osobně tvoří 11 % všech respondentů, což neodpovídá výzkumům, které se pohybují okolo 30% (např. STEM pro bílí kruh bezpečí), nicméně ženy uvádějí ve 29 případech tj 19 % žen osobní zkušenost z domácím násilím.
50
Počet respondentů, kteří odpověděli ano, tedy setkali se s domácím násilím buď osobně nebo z doslechu tvoří hrozivé číslo 124 respondentů tj. 59 % všech dotazovaných.
Otázka č.8: Pokud se respondent s násilím setkal bylo to ve formě
Graf 7 Druh násilí Jiné 3% Citové týrání 18%
Zastrašování 27%
Zastrašování Týrání
Sexuální násilí 4%
Bití Sexuální násilí Citové týrání Jiné
Bití 15% Týrání 33%
Nejčastěji udávaný druh násilí je kombinace několika faktorů 2/3 žen, které uvádějí, že se setkaly s domácím násilím uvádí všechny možnosti a přidávají další. Muži ve věku 20-30 let naproti tomu ve 37 % uvádí pouze týrání. Sexuální násilí jako samostatné týrání neuvádí žádný z respondentů.
51
Disproporce mezi vnímáním pojmu domácí násilí mezi muži a ženami.
Graf 8. 80
80 muži 70
70
ženy
60 50 40 30
24
20
21
15
10 0
0 jen fyzické násilí
fyzické a psychické násilí
fyzické, psychické a sexuální násilí
Disproporce mezi vnímáním pojmu domácí násilí mezi muži a ženami není až tak významná. V poměru počtu mužů a počtu žen je odchylka v řádu několika málo procent. Zajímavé je, že není významnější rozdíl mezi chápáním pojmu násilí mezi nižší a vyšší vzdělanostní skupinou. Přes počáteční úvahu a položenou hypotézu (H1-Lidé s nižším vzděláním považují za domácí násilí spíše fyzickou formu násilí), je nasnadě konstatování, že lidé s nižším vzděláním považují za domácí násilí spíše kombinaci fyzického, psychického a sexuálního násilí, než pouze násilí fyzického rázu. Jen dvě procenta (ze všech respondentů) odpovědí, u lidí z nižším vzděláním, byla přiřazena k fyzické formě násilí. Naproti tomu každý devátý respondent s vyšším vzděláním považuje za domácí násilí pouze fyzickou formu agrese.
52
Otázka č.: 9 Názory na možné zakončení domácího násilí smrtí oběti
Graf 9. Závažnost domácího násilí 91
20-30 let 31-50 let
63 51 a více let
28
26
21 0
Ano
Ne
V otázce jestli domácí násilí končí v některých případech smrtí odpověděli shodně všechny věkové kategorie respondentů. 88% všech respondentů se domnívá, že domácí násilí může skončit i smrtí oběti.
Zbývajících dvanáct procent se
domnívá, že domácí násilí nemůže skončit smrtí. Vyjádřeno v absolutních hodnotách jedná se o 27 respondentů. Ovšem pouze skupina nad 51 let nezaznamenala žádného respondenta, který by se nesetkal s tragickým koncem domácího násilí, respektive žádný respondent s této skupiny se nedomnívá, že by domácí násilí nemohlo skončit smrtí. V podrobnějším rozboru této otázky se objevily názory, v poznámce jednou větou, že jestliže končí domácí násilí smrtí oběti jedná se o sebevraždu. Tento názor je nejvíce rozšířen u věkové skupiny 20-30 let. Je alarmující proč se mladí lidé domnívají, že východisko z týrání vede přes sebevraždu a nikoliv přes pomoc okolí. A stejně tak je alarmující zjištění, že se lidé nedívají na možný smrtelný následek domácího násilí jako na výsledek agrese útočníka .
53
Otázka č.10: Respondenti odpovídají na otázku, zda si oběti mohou za svoji situaci mohou sami.
Graf 10. Mohou si oběti za svoje postavení samy Jiná odpověď 9%
Ano 18%
Nevím 3%
Ne 70%
V této otázce jsem se ptal na to, zda si oběti mohou za domácí násilí sami. Každá šestá žena se domnívá, že ano. Narozdíl od mužů, kde si to myslela pouze tři procenta mužů. 18 respondentů se domnívá, že odpovědnost je na obou stranách, tedy jak na straně oběti, tak agresora.(odpověděli tak v otevřené otázce pod položkou jiná) 149 respondentů tj. 70 % všech se domnívá, že si oběť za svůj stav nemůže. Například 78 respondentů tj.73 %v kategorii věku od 20-30 let, 47 respondentů tj.58 % ve věkové kategorii mezi 31 až 50. lety, 21 respondentů tj. 75 % v kategorii nad 51 let. Každý druhý člověk s nižším vzděláním si myslí, že oběť si za domácí násilí nemůže. Naproti tomu u lidí s vyšším vzděláním si totéž myslí dvě třetiny. Každý pátý člověk s nižším vzděláním se domnívá, že domácí násilí můžou obě dvě strany,
54
tedy jak oběť, tak agresor. U lidí z vyšším vzděláním t nenacházíme žádný podobný názor.
Otázka č.11: Domníváte se, že oběti domácího násilí jsou i muži?
Graf 11. jsou oběti i muži? 91,20%
90%
Ano Ne Nevím 10%
8,80% 0 žena
0 muž
V otázce, zda se domnívají respondenti, že obětí mohou být i muži jsou výsledky odpovědi vždy prakticky totožné. Jak muži, tak i ženy se domnívají, že obětí může být i muž. I při členění dle věkových kategorií nebo dle dosaženého vzdělání se výsledky vždy pohybují okolo 90 % respondentů, kteří se přiklánějí k domněnce, že obětí se může stát i muž. U této otázky ovšem respondenti cítily potřebu sebevyjádření ve volné odpovědi a 78 % všech odpovídajících zde doplňuje, že je to pouze zanedbatelné množství. Hlavními obětmi domácího násilí jsou dle respondentů bezesporu ženy. Příklady odpovědí:
Obětí se samozřejmě může stát i muž, ale prakticky vždy se jedná o ženu. Domníván se, že muž jako oběť se vyskytuje tak u dvou až třech případech z tisíce.
V některých domácnostech může tímto trpět i muž,
jedná se zejména o
domácnosti, kde žena o všem rozhoduje a z manžela udělá psychickou nulu.Muž tímto psychicky trpí.
55
Otázka č.13: Proč oběti neodejdou od partnera, který je týrá? Odpovědi v této otázce jdou zařadit do dvou kategorií. První by se dala nazvat „Strach“ a druhá kategorie „Nemají kam jít“
Příklady odpovědí: Ze strachu ze msty ze str. partnera, nemá možnost jít někam jinam (či tuto možnost není schopna vidět, zaopatřit si ji) či nevnímá/není schopná vnímat, že se jedná o násilí (nekorektnost jednání)… Myslím, že se cítí částečně vinni za to co se jim děje a pravděpodobně je jim to takto i předkládáno jejich trýzniteli. Asi nemají sílu od partnera odejít (žít s ním je sice hrozné, ale je to lepší než být sám); mohou mít také strach Důvodů může být více: Dětí, společná domácnost-nemají kam jít, citová závislost, finanční situace Nejspíš kvůli dětem nebo věří, že se vše časem zlepší Týráním mají snížené sebevědomí na minimum a obávají se , že by domácnost samy nezvládly a že už by si nenašli dalšího nebo lepšího partnera. Jsou na něm nějak závislé; bojí se; považují toto chování za „normální“... Oběti se partnera buď velmi bojí, mají strach co by jim udělal, kdyby to někomu řekli, nebo v dalším případě nemají kam odejit. Strach, vazba obava z reakce okolí, malá schopnost sebeprosazení, konvence Asi nemají dost odvahy, duševní síly, možná považují jeho jednání za normální (jednali tak již jejich rodiče).
56
Otázka č.14: Jaké jsou nejčastější příčiny domácího násilí, respektive co se respondenti domnívají, že je příčina domácího násilí.
Graf 12. Příčiny domácího násilí
jiná odpověď 9% domněnka, že muž je nadřazen ženě 15%
alkohol 31%
nevzdělanost 9% nezaměstnanost 6% nízká mentální úroveň agresora 16%
drogy 14%
Mezi nejčastější příčiny agrese v intimním soužití je uváděn alkohol. Tuto příčinu uvádí každý čtvrtý respondent. Na druhém místě je uváděna nízká mentální úroveň agresora. Plných 16 % odpovědí směřovalo tímto směrem. Genderovou otázku odsunuli respondenti na třetí místo. Přičemž v této položce se výrazně lišily názory žen a mužů. Každá pátá žena si téma domácího násilí spojuje s nadřazeností muže nad ženou. Naopak až každý dvanáctý muž zde vidí tuto souvislost. Pouze 9% všech respondentů považuje nízké vzdělání agresora za možný důvod domácího násilí. Zde jsou naopak muži v poměru 2:1 k ženám přesvědčeni, že
57
nižší vzdělání je častějším spouštěčem agresivity v intimním soužití. Muži také považují nízké vzdělání za třetí nejčastější příčinu agresivity. Naproti tomu ženy nepřikládají vzdělání až takový význam. Zařadily nižší vzdělání až na předposlední místo hned před nezaměstnanost. Velmi často se vyskytovala také kombinace odpovědí. Nejzávažnější kombinace je uváděna alkohol a nezaměstnanost. Tuto verzi zvolilo 21 respondentů. Muži i ženy nejčastěji uváděli jako příčinu domácího násilí alkohol a to shodně u obou kategorií. Rozdělení příčin domácího násilí je zajímavé i při srovnávání věkových skupin. Mladší lidé většinou zařazují na čelní místa alkohol, drogy a genderovou otázku. 32% lidí ve skupině mezi 20-30 lety uvádí hlavní příčinu domácího násilí alkohol. Pouze každý devátý respondent z této skupiny uvádí jako důvod drogy, a dokonce pouze každý dvanáctý muž uvádí tuto možnost. V kontrastu k tomuto názoru stojí skupina druhá, respondenti mezi 31 a 50 rokem života. Zde jsou drogy výrazněji posunuty do popředí. 11 % všech respondentů zde uvádí drogy jako možnou příčinu domácího násilí. Příklady odpovědí: Neschopnost a neochota řešit problém(y) jinak než silou, neschopnost tolerance
jinakosti/jedinečnosti
toho
druhého,
sobectví
(egoismus),
bezohlednost, autoritativnost Myslím, že jsou náchylnější osoby, které neměli v dětství dobré rodinné zázemí V zásadě asi vše, především však psychické dispozice, ostatní jsou spoštěče. Obecně pocit nadřazenosti, touha ovládat druhé, zřejmě i nějaké psychické onemocnění, sklony k sadismu...
58
Otázka č. 20: Jak respondenti hodnotí informovanost veřejnosti o domácím násilí.
Graf 13. Problematika domácího násilí ve škole nevím 17%
ano 19%
ne 64%
Respondenti se vyjadřovali k otázce: „Myslíte si , že je veřejnost dostatečně informována o domácím násilí?“. Podle výzkumu se respondenti spíše domnívají, že lidé jsou informováni, ale málo. Například 50 % žen a 55 % mužů uvádí odpověď ano, ale málo. Celá 1/3 mužů se domnívá, že informovanost veřejnosti o domácím násilí je dobrá a jedna třetina žen oponuje a tvrdí, že informovanost je špatná. Nejvíce respondentů 76 žen a 36 mužů tj. 56 % všech respondentů uvedlo, že veřejnost je sice informována, ale jen málo Při věkovém členění respondentů jsem si položil hypotézu: „Lide mezi 20-30 lety se domnívají, že veřejnost není příliš informována o možnostech řešení domácího násilí.“ Tato hypotéza se nepotvrdila. 70 respondentů tj.71 % ve věkové
59
kategorii mezi 20 a 30 lety se vyjádřilo odpovědí ano, 21% respondentů Ano dost a 50 % respondentů ano, ale málo. Domnívám se, že tedy hypotéza není platná. Také každý druhý občan bez rozdílu vzdělání se domnívá, že veřejnost je sice informována, ale málo. Dle jednoho názoru „Má informovanost význam jen pro toho koho se to týká.“ Zde vyvstává otázka: „Netýká se to snad každého z nás?“
Otázka č. 22: Jaké jsou nejčastější reakce na zjištění výskytu domácího násilí v nejbližším okolí respondenta.
Graf 14. reakce na domácí násilí 77,8
80 70
žena muž
66,6
60 50 40
33,4
30 20 11,2 10 0 zasáhnu do problému
znepokojuje mne to, ale je to věc rodiny
Z celé skupiny respondentů by více než dvě třetiny dotazovaných zasáhlo při zjištění domácího násilí ve svém okolí. 56 respondentů ze skupiny mužů tj.89 % by do problematiky domácího násilí při jeho zjištění vstoupilo. Dle stanovené hypotézy
60
„Muži by spíše zasáhli při zjištění
domácího násilí“ lze tedy konstatovat její
potvrzení. Na opačném pólu zájmu by 33% žen bylo sice znepokojeno, ale nechali by celou záležitost na rodině. Tedy každá třetí žena by při zjištění domácího násilí odešla bez reakce. Při členění dle věkových kategorií zasáhlo do problému 66 % mladých lidí od 20 do 30.let. Ještě častěji by zasáhla střední generace mezi 31 až 50.lety. Zde by přímo do problému vstoupilo 81 % respondentů. V nejstarší skupině nad 51 let by zasáhlo 75 % respondentů. Z této položky lze stanovit závěr, že mladí lidé nevstupují do problematiky přímo tak často jako jiné generace. Na druhou stranu úplný nezájem nevyjádřil nikdo. Příklady odpovědí:
Znepokojuje mne to, ale nevím zda bych byla schopna zasáhnout. Nikdy nevíte, koho máte proti sobě
Zasáhnu do problému – záleží ale na situaci – snažila bych se vyhledat instituce, které mohou oběti násilí pomoct a ty bych jí předala, ať je sama kontaktuje; snažila bych se jí všemožně pomoct a podporovat, aby svou situaci vyřešila
V blízké rodině bych, doufám, řešila věc osobně, jinak dotazem na možné řešení u profesionálů.
Nejvíce by záleželo o jakou formu domácí násilí by šlo, v jakém stadiu by se nacházela. Pokud by byla v začátcích a dalo se zasáhnou jen slovně, pohovořit si o problému nebo rozdělit vztah. Tak bych pomohla, pokud by byl problém již většího rozsahu, sháněla bych pomoc u odborníků. Určitě bych ale nezavřela oči – neoslepla.
Nejsem sto zasáhnout přímo, zasáhnu prostřednictvím státních institucí
Pokud se jedná o někoho blízkého, budu se mu snažit poradit, jak dále postupovat.
Konzultace s odborníkem a postup dle jeho instrukcí
61
Otázka č. 23: Kam by se respondenti v případě zjištění domácího násilí obrátili.
Graf 15. Pomoc při řešení domácího násilí
řešil bych jinak 6% lékař 8% policie 37%
rodina 13%
nezisková společnost 8% zasáh bych sám/sama 4%
Z celkového počtu respondentů
sociální pracovník 24%
uvedlo 37 %, že by se obrátily na policii.
Tímto konstatováním se dá potvrdit hypotéza H5, že lidé se při zjištění domácího násilí obrátí na policii. Pouze každý sedmý respondent by se obrátil na rodinu. 78 respondentů tj. 24% by se obrátilo na sociálního pracovníka. Jedná se o každou druhou ženu, ale až o každého devátého muže. Neziskovou organizaci by oslovilo 8 % respondentů. Z vybraného souboru ale pouze jeden muž ve věku mezi 20-30 lety.
62
Otázka č. 24: Domnívám se, že by se o problematice domácího násilí mělo hovořit ve škole: Respondenti se vesměs domnívají, že škola jako instituce vzdělávání by měla problematiku mít zařazenu do vzdělávacího plánu. Asi 1/6 respondentů ale uvádí, že ve škole by se o této tématice nemělo vůbec hovořit. Příklady názorů: Je důležité,aby se o tom děti dozvěděli a neotáčeli se k tomuto problému zády a věděli jak se v tomto případě zachovat. Myslím, že dítě se obrátí pro pomoc spíš na učitele než na rodinu samotnou, proto by se o tomto tématu mělo ve škole učit. Určitě by o tom děti měli hovořit se svými učiteli, popř. i pracovníkem specializovaným. Pokud u nich doma násilí probíhá, tento by určitě z rozhovorů z dětmi problém poznal. A mohl by jej začít řešit než bude pozdě.
Pro ilustraci zde uvádí příklad
zodpovězeného dotazníku, v kterém se
respondenta vyjádřila nejenom možnostmi uvedených odpovědí, ale komentář.
Domácí násilí DOTAZNÍK
1. Pohlaví: Žena Muž 2. Věk: 20 – 30 let 31 – 50 let 51 a více let 3. Nejvyšší dosažené vzdělání: základní škola střední škola vyšší odborná škola vysoká škola
63
přidala i
4. Ve společné domácnosti žiji: sám s rodiči s partnerem s partnerem a dětmi 5. Pod pojmem domácí násilí si představuji: fyzické násilí psychické násilí sexuální násilí jiné…………………….. 6. S domácím násilím jsem se setkal(a): ne ano osobně z doslechu napište jednou větou:
7. Pokud jsem se s domácím násilím setkal(a) bylo to: ve svém dětském věku ve svém partnerství napište jednou větou: 8. Pokud jsem se s domácím násilím setkal(a) bylo ve formě: bití týrání zastrašování sexuálního násilí citového týrání jiné: napište jednou větou: 9. Slyšel jsem, že určité procento obětí domácího násilí končí smrtí: ano ne napište jednou větou: Myslím se že s tímto lze souhlasit, pokud nemá týraná osoba sílu, toto někomu říci, pak dojde až na nejhorší. 10. Domnívám se, že si oběti za domácí násilí mohou samy: ano ne nevím napište jednou větou: S tímhle nemohu souhlasit, domácí násilí je na vině násilníka, ne oběti. Oběť nemá vždy sílu o tomto někomu říci, ale to není její vina ale slabost nebo obavy, jak by to dopadlo kdyby se o tomto násilník dověděl.
64
11. Domnívám se, že obětmi domácího násilí jsou i muži: ano ne nevím napište jednou větou: V některých domácnostech může tímto trpět i muž, jedná se zejména o domácnosti, kde žena o všem rozhoduje a z manžela udělá psychickou nulu.Muž tímto psychicky trpí. 12. Domnívám se, že domácí násilí zasahuje i děti: ano ne nevím napište jednou větou: Děti jsou určitě nejčastějším předmětem domácího násilí. Pokud rodiče trpí alkoholismem, a na děti nemají nejen čas ale hlavně peníze, pak děti trpí. Rodiče na ně jen křičí a děti , pak trpí strašnými psychickými nátlaky. Děti si tuto zkušenost nesou celý život, mají pak strach si pořídit vlastní děti. 13. Proč oběti neodejdou od partnera který je týrá: napište jednou větou: Oběti se partnera buď velmi bojí, mají strach co by jim udělal, kdyby to někomu řekli, nebo v dalším případě nemají kam odejit. 14. Jaké jsou nejčastější příčiny domácího násilí: alkohol nezaměstnanost nízká mentální úroveň agresora drogy nevzdělanost domněnka, že muž je nadřazen ženě jiné-napište jednou větou: 15. Jaký je podle vás postoj společnosti k problematice domácího násilí: zveličování problému věnuje mu přiměřenou pozornost podceňování problému napište jednou větou: 16. Jak byste vyjádřil(a) na stupnici potřebu změny přístupu k vnímání domácího násilí? Číslo jedna znamená změnu maximální, číslo pět změnu žádnou. 1 2 3 4 5 17. Považujete informační kampaň o domácím násilí za přiměřenou: ano ne nevím napište jednou větou: Kampaň je jako reklama, nepomůže možná někoho nakopne, ale aby taky nepřidala násilníkovi. Je potřeba jednat s lidmi osobně a ne jen dělat reklamy.
65
18. Uveďte příklad informační kampaně, pořadu apod. o domácím násilí : Domácí násilí, jsou to určité telefonní linky, pořady a bilbordy. Bylo by potřeba vybudovat centrum (místa) v každém městě, kam se postižené osoby mohou odebrat. Kde dostanou morální podpory, ale kde se budou moci např. ubytovat. Většinu totiž nemají kam odejít. 19. Kde jste se s informacemi o domácím násilí setkal(a): TV rádio tisk internet nikde jinde: 20. Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informovaná o domácím násilí: ano, myslím, že lidé vědí dost ano, ale jen málo ne, téměř problematiku neznají a nevědí, co domácí násilí obnáší napište jednou větou: Lide znají ale jen určité případy, veřejnost která ale nemá s tímto životní zkušenost, nemá ani zájem se o tomto informovat. Řekla bych že lidé jsou v této oblasti radši slepí. 21. Víte o novelizaci zákona týkající se domácího násilí: ano ne napište jednou větou: 22. Co byste dělal(a) v případě zjištění domácího násilí : zasáhnu do problému znepokojuje mně to, ale je to věc rodiny nezajímá mně to napište jednou větou : Nejvíce by záleželo o jakou formu domácí násilí by šlo, v jakém stadiu by se nacházela. Pokud by byla v začátcích a dalo se zasáhnou jen slovně, pohovořit si o problému nebo rozdělit vztah. Tak bych pomohla, pokud by byl problém již většího rozsahu, sháněla bych pomoc u odborníků. Určitě bych ale nezavřela oči – neoslepla. 23. V případě, že jsem ochoten pomoct při zjištění domácího násilí, kam bych se obrátil(a): na policii na sociálního pracovníka zasáhl(a) bych sám- jak? Odpověď stejná jako v bodě 22 na neziskovou společnost-jakou? na rodinu na lékaře řešil bych to jinak, napište jednou větou 24. Domnívám se, že by se o problematice domácího násilí mělo hovořit ve škole:
66
ano ne nevím napište jednou větou : Určitě by o tom děti měli hovořit se svými učiteli, popř. i pracovníkem specializovaným. Pokud u nich doma násilí probíhá, tento by určitě z rozhovorů z dětmi tento problém poznal. A mohl by jej začít řešit než bude pozdě. 25. Domnívám se, že v rámci prevence před domácím násilím, by se ve škole měla věnovat tomuto tématu větší pozornost(větší hodinová dotace na rodinnou výchovu): ano ne nevím napište jednou větou: Na 100 % Toto téma nebrat na lehkou váhu.
Jelikož mě zaujaly některé názory na téma domácí násilí, chtěl jsem hlouběji poznat i osudy týraných žen. V mém bezprostředním okolí jsem narazil na ženu, která byla velmi hrubě týraná. Požádal jsem ji o rozhovor a ona vcelku otevřeně mluvila o své neradostné minulosti. Domnívám se, že tento příběh může podtrhnout výsledky výzkumu. Takto se kvantitativní data mohou rázem transformovat do ryze kvalitativní formy. Proto zde přepis rozhovoru, respektive životní příběh uvádím.
Životní příběh týrané ženy
Je mi 54 let. Narodila jsem se na vesnici, kde jsem vyrostla a vychodila základní školu. Rodiče pocházeli oba ze skromných poměrů, podle toho mně a mé dvě sestry vychovávali. Maminka i tatínek pracovali v místním zemědělském družstvu. Maminka v živočišné výrobě, tatínek jako technik. Po absolvování základní školy jsem denně dojížděla do Brna na Střední odborné učiliště textilní, kde jsem se vyučila v oboru tkadlena. Se svým budoucím manželem jsem se poprvé setkala na tomto učilišti, kde se učil oboru soustružník, a byl o rok starší než já. Velice na mě zapůsobil svým suverénním vystupováním, tím že pocházel z města, byl zábavný a líbil se děvčatům. Na počátku našeho vztahu mě často zval do kina, vináren a restaurací. To se mi
67
samozřejmě velice líbilo, ale rodiče mi to zakazovali, protože mi nebylo ještě ani 17 let. Pokud jsem se s ním chtěla scházet musela jsem doma lhát, tím mezi mnou a rodiči začalo narůstat napětí a později
přerostlo v otevřené hádky. Ve druhém
ročníku na učilišti jsme začali pracovat samostatně na strojích a vydělávala jsem poměrně dost peněz, které jsem musela všechny odevzdávat doma. Nemohla jsem si nic sama koupit. Toto byly důvody pro které jsem se rozhodla odejít co nejdříve z rodiny a svůj problém vyřešit sňatkem. Manželovu rodinu jsem znala pouze zběžně. Oba rodiče včetně staršího bratra pracovali v továrně, kde jsem byla zaměstnaná i já a můj manžel. Až později jsem se dozvěděla, že se rodiče
léčili na psychiatrii. Matka se několikrát pokusila o
sebevraždu a u otce jsem se důvod léčby nikdy nedozvěděla. Vdávala jsem se v 19 letech. Po svatbě jsme asi půl roku bydleli u manželových rodičů ve starším dvoupokojovém bytě s jeho starším bratrem, mladší sestrou a babičkou. Snažili jsme se najít co nejdříve nějaký podnájem, protože byt byl příliš malý. Všichni se zde neustále hádali a fyzicky napadali. Odtud možná pramenilo jeho chování, za normální se považovalo, že někomu občas přiletěla nějaká ta facka. Podařilo se nám pronajmout jednu místnost v rodinném domě, která byla úplně samostatně oddělená zahradou, bez sociálního zařízení. V zimě se tam topilo uhlím a prádlo jsem chodila prát ke studni. Zde jsme bydleli 2 roky než byla ukončena výstavba nového sídliště, kde jsem měla zažádáno o byt už za svobodna. V této době se u manžela začalo projevovat agresivní chování. Chodil do hospody a domů se vracel pozdě v noci v podnapilém stavu.Vytahoval mě z postele za vlasy na zem, kopal do mě a když jsem chtěla utéct tak vytáhl nůž. Ten si dával pod polštář a říkal, že pokud se pokusím utéct, tak mě zabije. To se opakovalo tak jednou měsíčně. Později mě několikrát znásilnil, abych se nebránila, tak mě škrtil. Jindy ze mě strhal všechno oblečení, tvrdil že mě ho koupil on. Toto dělal proto, abych neutekla. Věděl, že když budu nahá nikam nepůjdu.Tak se stalo, že jsem nahá v listopadu byla na zahradě do půlnoci a bála jsem se někam jít. Z toho jsem měla později zánět vaječníků. Na zimu jsme si koupili naftové kamna, které jsem nedokázala zapnout, a tak se stávalo, že jsem tam mrzla a čekala, až přijde z hospody a zatopí, což ne vždy udělal. Záchvaty jeho vzteku nebývaly pouze v podnapilém stavu a byly nepředvídatelné. Někdy rozbíjel nádobí, jindy mě pálil cigaretou. Po čase jsem
68
zjistila, že nechodil po večerech jenom do hospody, ale měl i milenku se třemi dětmi. Na to jsem přišla tak, že jsem našla doma dopis od ní, ve kterém vzpomínala na krásné chvíle a ptala se, kdy ji zase navštíví. Na můj dotaz, proč za ní chodí, mi odpověděl, že má rád děti, a že mi žádné nemáme a ani mít nebudeme, protože jsem na nic. Jeho milenka byla v jiném stavu se svým mužem, který byl v té době ve výkonu trestu. Po narození dítěte ji opustil. O odchodu jsem nepřemýšlela, protože jsem neměla kam jít. Ke svým rodičům jsem se vrátit nechtěla, protože jsem s nimi dobře nevycházela. Se sňatkem nesouhlasili a asi jsem se i styděla. Nikdy jsem s nimi o svých problémech nemluvila, spíše jsem se jim vyhýbala, aby mě neviděli jak vypadám. Se sestrami jsem také příliš nekomunikovala ze stejného důvodu. Bydleli jsme v jiné vesnici a spojení s rodinou jsem příliš neudržovala. Viděli jsme se tak třikrát za rok, většinou u příležitosti narozenin. Jeho rodiče měli svých problémů dost, a když jsem se jim s něčím svěřila, tak to nemělo žádnou odezvu. Několikrát jsem se pokusila promluvit s jeho starším bratrem, jelikož se mi zdál z celé rodiny nejrozumnější. Jediné co mi odpověděl bylo, že s ním promluví. Žádnou změnu v manželově chování jsem ale nikdy nezaznamenala, tak vlastně ani nevím, jestli s ním vůbec mluvil. Pokud jsem mu řekla,že nepřijdu domů, tak mi začal vyhrožovat, že si mě stejně najde. Nikomu jsem se svým problémem nesvěřila, protože jsem se styděla, myslela jsem si, že mi nikdo neuvěří. Ve společnosti se totiž jevil jako zábavný člověk. Sama jsem tomu celému nerozuměla a i mě se zdálo, že to není možné a že se z toho jednoho rána probudím. Když jsem přišla do práce se stopami bytí na viditelných místech například na obličeji, našla jsem si vždy nějakou výmluvu. Párkrát jsem se musela nechat ošetřit i na pohotovosti, kde jsem také používala různé výmluvy.Vzhledem k tomu, že jsme pracovali ve stejné práci a na stejné směny, tak jsem měla pocit, že mu nemám kam utéct. Otázka financí u nás byla také problematická. Manžel mi určoval minimální částku na denní spotřebu, kterou jsem nesměla překročit a taky jsem si nesměla nic koupit. Vydělávali jsme oba na tehdejší dobu dost peněz, ale hodně jsme šetřili, abychom si mohli pěkně zařídit nový byt. Téměř všechny peníze jsme dávali na knížku. Nájemné jsme měli symbolické, tak se nám za krátkou dobu podařil naspořit větší obnos. Na tehdejší dobu se za to dali koupit dvě nová auta. Spory v našem
69
vztahu se stupňovali, až jsem se jednoho dne rozhodla, že požádám o rozvod. Peníze jsem samozřejmě na rozvodové řízení neměla, tak jsem si je půjčila od kamarádky. U soudu nás ale nerozvedli, protože jsem jako důvod udala manželův alkoholismus, ale o skutečných problémech jsem nedokázala hovořit. Pro soud to na tehdejší dobu nebyl dostatečný argument k rozvodu. Připadala jsem si tam jako nějaká rozmarná panička, která si jen vymýšlí. Krátce poté se manžel rozhodl, že odjede na montáže na druhý konec republiky vydělat velké peníze. Pro mne to byla velká úleva, že odjel. Za krátkou dobu jsem dostala přidělený dvoupokojový byt v novostavbě v místě bydliště svých rodičů. Snažila jsem se na všechno zapomenout a chodila jsem se dívat, co si koupím do nového bytu. Při stěhování jsem zjistila, že naše vkladní knížka se společnými úsporami je pryč. Peníze z ní jsem už nikdy neviděla. Jak jsem zůstala sama, tak už mi mou výplatu nikdo nebral ani s ní nedisponoval. Našetřila jsem si na vybavení bytu a celý jsem ho zařídila. Do společnosti jsem nechodila a mužům jsem se vyhýbala. Po čase mne manžel začal opět navštěvovat, když se vracel z montáží na víkendy k rodičům. Zpočátku jsem se s ním bavila pouze na chodbě, později se rozhovory odehrávaly u mě v bytě. Neustále sliboval, že se změní, a že všechno bude jinak. Dnes už nedovedu vysvětlit proč, snad jsem to nevěděla ani tehdy, jenom vím, že jsem se cítila sama a tak jsem dovolila, aby se ke mně po dvou letech nastěhoval. Krátce na to jsem otěhotněla a on si našel práci v místě bydliště. V době těhotenství se ke mně choval hezky a myslela jsem si, že všechno bude v pořádku. Pak se nám narodil syn, ale již po příjezdu z porodnice jsem zjistila, že všechny naše úspory jsou pryč. Od sousedů jsem zjistila, že si ještě od nich stačil vypůjčit další peníze. Zdůvodnil to tím, že musí zapít narozené dítě. Z této záležitosti jsem se rozhodla nic nevyvozovat. Dítě samozřejmě v noci plakalo a mého muže to rozčilovalo. Až ho to dovádělo k zuřivosti.Vyčítal mi, že se o dítě dostatečně nestarám, že má určitě hlad, že ho nepřebaluji, a že ho odveze ke své matce, třebaže byla noc. Říkal, že se postará o to, aby mi bylo dítě odebráno. Tyto výstupy se stupňovaly, začal mě zase bít. Dostala jsem strach a začala jsem se i s dítětem zamykat v ložnici, když se vracel v noci domů opilý. Situace vyvrcholila jeden večer tím, že rozmlátil dveře do ložnice a nutil mě abych skočila z balkonu, když jsem to odmítla, tak mi vyhrožoval, že pustí ze třetího patra nemluvně. Ihned jsem požádala o rozvod, který tentokrát proběhl
70
úspěšně. Jako důvody jsem uvedla manželův alkoholismus a to, že mi nechtěl dávat peníze na společnou domácnost. O dítě, kterému bylo 5 měsíců, jsem pečovala sama, ale můj bývalý manžel bydlel pořád v mém bytě. Na syna mi výživné neplatil ani nepřispíval žádnou částkou na domácnost. Začal si do bytu vodit pochybné známosti. Rozhodla jsem se změnit postoj k celé situaci. Při jedné takové příležitosti jsem neznámé ženě vyhodila kabát a boty, které měla v předsíni, z balkonu dolů. Po tomto výstupu už žádnou ženu do bytu nepřivedl. A nikdy si na mě už fyzické násilí nedovolil. Přestala jsem mu vařit, prát a zamykala jsem před ním jídlo. Začal zase prosit, že má hlad a chtěl, abych ho litovala, když jsem neustoupila, začal vyhrožovat, že skočí pod vlak, na což jsem nereagovala. V této době už jsem byla pevně rozhodnutá, že s ním nechci mít nic společného.Vyžadovala jsem po něm peníze na bydlení, to se mu nelíbilo, protože by mu nezbylo na pití alkoholu. Věděla jsem, že nesmím slevit ze svých požadavků, jinak se zase všechno vrátí zpátky. Změnou mého postoje byl zaskočený, viděl, že se ho už nebojím, a proto se začal zdržovat mimo byt. Po půl roce mi oznámil, že se stěhuje k nějaké ženě. Při stěhování mi řekl, že se rozdělíme na půl, že vybavení obývacího pokoje je jeho, přestože jsem ho kupovala já. Z kuchyně si vzal od všeho polovinu. Zbyli mi tam tři hrnky, tři talíře a podobně. Ze skříně mi sebral moje oblečení, které se mu hodilo a ostatní rozřezal kuchyňským nožem. Mě už to bylo jedno, protože jsem věděla, že už je to poslední, co si na mě dovoluje a těšila jsem se až bude definitivně pryč. Asi po dvou letech se znovu objevil. Říkal, že je podruhé rozvedený, a že by se chtěl vrátit. Tentokrát jsem před ním zabouchla dveře s tím, atˇ nás nechá na pokoji, že už ho nechci nikdy vidět. Od té doby už nikdy nepřišel.
Tento závažný příběh nakonec skončil šťastně. Žena se znovu vdala, má dvě děti a žije podle jejich slov ve šťastném manželství. Ona nakonec měla dostatek sil vyřešit svoji situaci sama. Okolí ji nijak nepomohlo a ona ani dnes neví, kam by měla zajít v případě domácího násilí.
Věří, že by si zase poradila sama. Je ovšem
alarmující, že pomoc pro oběti domácího násilí není nijak lehce dostupná. Žena, která si pomůže sama rozhodně není pravidlem, ba naopak.
71
4. Vyhodnocení výzkumu Dle vyhodnocených dotazníků a závěrů, které je možno z výsledku výzkumu vyvodit lze konstatovat: H1-Lidé s nižším vzděláním považují za domácí násilí spíše fyzickou formu násilí
Hypotéza jedna se nepotvrdila. Více jak čtyři pětiny respondentů s nižším vzděláním uvedlo kombinaci více druhů násilí.
H2-Ženy jsou častějšími objekty domácího násilí
Hypotéza dvě se potvrdila. Respondenti považují domácí násilí výhradně za násilí na ženách, přičemž tedy připouštějí i možnost, že by se mohl stát obětí i muž.
H3-Muži by spíše zasáhli při zjištění domácího násilí
Hypotéza třetí se potvrdila. Celých 89 % by v případě zjištění domácího násilí nějakým způsobem zasáhlo.
H4-Lide mezi 20-30 lety se domnívají, že veřejnost není příliš informována o možnostech řešení domácího násilí
Hypotéza čtvrtá se potvrdila, uvedená skupina se domnívá, že veřejnost je sice informována, ale málo.
H5-Oběti domácího násilí nejčastěji vyhledávají pomoc na policii
Hypotéza pátá se potvrdila. Z výzkumu vyplívá, že nejčastější místo pro hledání pomoci je označována policie.
72
Závěr Cílem mé práce bylo naznačit hloubku problému, který nazýváme pragmaticky domácím násilím. Při výzkumu jsem narazil na odlišné názory jednotlivých respondentů a to od jednoho pólu zosobňující naprosté bagatelizování problému domácího násilí, někdy úplné popírání (občas pramenící z nulové znalosti problému domácího násilí a skutečnosti, že se s ním nikdy nesetkali osobně), až po nepochopení smyslu výzkumu vycházející z pocitu, že „když se žena občas bije, je to dobře, protože žena přece musí poslouchat, tak to je už dlouho a ještě dlouho bude“. Nikdo ovšem nevyslovil myšlenku, že je agresorem ve vztahu k vlastní ženě nebo družce. Nicméně všemi bylo domácí násilí odsouzeno, ačkoliv ve více případech se objevil názor, že jde o zveličování problému tzv. rodinných hádek.
Kritický pohled na problematiku domácího násilí ukazuje, že se při podrobnějším zkoumání daných sociálně-kulturních spojitosti dostáváme od popisných charakteristik k sociálně-psychologickým otázkám. Jedná se o otázky vzájemných vztahů mezi lidmi různého pohlaví, jejichž vyvrcholením se měl stát společný život. Stále se ještě neví, co vede člověka k porušování vzájemné úcty a důvěry. Stále ještě systematicky nepřistupujeme ke studiu problematiky intimních vztahů dvou lidských bytostí ve sféře konfliktních situací a selhání sebeovládání a sebehodnocení. A to nemluvíme o otázkách primárních, nejzákladnějších - o studiu hodnot v této oblasti mezilidských vztahů, konfliktů hodnot a dynamiky změn hierarchie hodnot. Zralost a kultivovanost společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže vypořádat, ne s následky činů svých členů, ale s úkoly které před ně staví právě možnost těch negativních následků. Domácí násilí se však dotýká hlavně obětí, kterým společnost musí podat pomocnou ruku. Ukázat vůli řešit tento problém. Říci jednou pro vždy a to velmi hlasitě, že domácí násilí je nežádoucí jev, který se netýká jen rodiny, ale především společnosti jako celku. „Vědomí, že druzí lidé jsou připraveni člověku pomoci, vytváří pocit sociální jistoty, která usnadňuje podstoupení rizika a povzbuzuje člověka k tomu, aby se samostatně pokusil řešit problém, před nímž stojí.“ (Krause,N. In Křivohlavý, 2001)
73
Sociální opora je v České společností potlačována západním modelem „do ničeho se nezaplétat a nemít žádný problém“. Přičemž mezoúrověň sociální opory se jeví být stěžejním prvkem boje proti domácímu násilí. Jde o pomoc sociální skupiny jednomu ze svých členů, nebo i lidem ze svého okolí, kteří sice nejsou součástí této skupiny, avšak nacházejí se v situaci, kdy pomoc nutně potřebují. Tyto sociální skupiny se nacházejí v různých formách ve všech možných aglomerací. Sociální síť dané oběti domácího násilí, tedy osoby , které jsou s ní v sociálním kontaktu by měli poskytovat oběti určitou pomoc. Problematickým se jeví právě sociální izolovanost oběti a zejména nefunkčnost sociální sítě. Odpovědí na špatnou funkci „záchranné“ sociální sítě, je možno hledat v nízké informovanosti jedinců v obou základních problémových rovinách. Velmi nízké povědomí občanů o možnostech reakcí na zjištění, že osoba jim blízká je obětí domácího násilí. A druhý problém je znovu nevyjasněnost obsahu pojmu domácí násilí.
Ke každému výzkumu patří jeho zhodnocení. Nelze tedy než konstatovat,že jestliže by moje šetření nepřineslo nic jiného, tak alespoň zkušenost , kterou jsem při studiu materiálu a při sběru dat získal, mi už nikdo nevezme. Jak trefně podotkl Katrňák (2004)“Člověk má již navždy zašpiněné ruce výzkumem, má je potřísněné realitou.“
74
Resumé Diplomová práce „Domácí násilí –násilí na ženách“ se zabývá problematikou domácího násilí na ženách. V práci je stěžejní vymezení pojmu domácí násilí a základní informace s tímto pojmem spojené. Základní myšlenkou práce je zmapování obecného povědomí o domácím násilí, pojetí násilí na ženách v odrazu rodinné výchovy a převzatých modelů chování Údaje jsou získané metodou kvantitativního výzkumu, dotazníkem. Kromě uceleného náhledu na problém domácího násilí z výzkumu vyplynulo, že lidé napříč celým sociálním spektrem mají totožné představy o obsahu pojmu a vědomosti, popřípadě modely chování přebírají ze svého sociálního okolí, zejména rodiny. Samotný pojem domácí násilí je chápán v celém rozsahu významu tohoto fenoménu. Muži chápou škodlivost a patogenost domácího násilí, ale sami nejsou ochotni přiznat násilí v jejich intimních vztazích. Z výzkumu je patrná nízká informovanost o způsobech reakce na domácí násilí. Ale ještě více alarmující je velmi různorodá představa o obsahu pojmu domácí násilí.
75
Summary
Diploma thesis „ Home violence- violence against women “ deals with deals with the problem of home violence against women. In this thesis are crucial the defyining of „home violence“ and basic information connected with the topic. The basic idea of the thesis is the survey of general awareness about home violence, their interpretation of home violence against women in the reflection of raising children and adopted models of behavior. The data are obtained by the method of quantitative research ― by questionform. Besides the general view on the problem of home violence is from the survey clear, that people across the whole social spectrum have identical ideas about the content of the topic and knowledge, eventurally they take over models of behavior from their social surrounding, especially from family. The definiton of home violence itself is understood in its whole concept extention of this phenomenon. Men understand the harmfulness of home violence, but they are not willing to acknowledge the violence in their intimate relationships. From the survey is noticeable low awareness about ways of response to home violence. But more alarming is a very heterogeneous idea what can be understand under definition of home violence.
76
Prameny a literatura: 1.
Bednářová, Z. a kol. Domácí násilí – manuál ke kurzům. Praha: Acorus, 2003.
2.
Boyles, W. Myers, S. Násilí v rodinách- Dopad na děti. přístupné z
3.
Enslerová, E. Vagina Monology (orig.: The Vagina monology). Praha: Pragma, 2002. ISBN 80 - 7205- 900 - 9
4.
Gavora,P. Výzkumné metody v pedagogice, příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno: Paido,1996. ISBN 80-85931-15-X
5.
Hartl,P., Hartlová, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80 – 7178 - 303 - X
6.
Heise,L.L., Pitanguy,J., Germain, A. Násilie páchané na ženách. Skrytá újma na zdraví. Študijný materiál pre Svetovů banku.Humenné: Pro familia,1998.
7.
Huňková, M. Násilí páchané na ženách In abc feminismu, Brno: Nesehnutí, 2004, s.97-126. ISBN 80-903228-3-2
8.
Chráska, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: VUP, 1998. ISBN 80-7067-798-8
9.
Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci. Praha: Slon, 2004. ISBN 80-86429-29-6
10. Kerlinger, F.Základy výzkumu chování. Praha: Academia, 1972. 11. Kernberg, O. Normální a patologická láska. Praha: Portál, 1999. ISBN 80 – 7178 – 277 – 7 12. Kratochvíl, S. Manželské terapie Praha: Portál, 2000. ISBN 80 - 178 – 332 - 3 13. Křivohlavý, J. Konflikty mezi lidmi Praha: Portál, 2002. ISBN 80 – 7178 – 642 - X 14. Olejníčková, Jana. Sociální síť pomoci ženám - obětem domácího násilí
ve
městě Brně: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta
pedagogická, 2005. Vedoucí diplomové práce Mgr.Lenka Gulová 15. Slánský, T. Soubor rozhovorů na téma domácí násilí: závěrečná oborová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2005.Vedoucí práce Mgr.Svatava Navrátilová, Ph.D.
77
16. Spousta, V. a kol. Vádemékum autora odborné a vědecké práce (se zaměření na práce pedagogické). Brno: Masarykova univerzita, 2001.
ISBN 80 – 210 – 2387 - 2 17. Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu Boskovice: Albert, 1999. ISBN 80 – 85834 – 60 - X 18. Szepaniková, A., Žáková , M., Langerová, H. Jak jednat v případech domácího násilí? Brno: Liga lidských práv, 2004.
ISBN 80-239-2207-6 19. Šmolka, P., Mach, J. Když vás trápí někdo blízký Praha: Portál, 1999. ISBN 80 – 7178- 337 - 4 20. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9 21. Vitoušová, P. Dynamika násilí na ženách v partnerských vztazích - poznatky z pětileté pomoci obětem trestných činů v ČR ( pro Bílý kruh bezpečí) In Domácí násilí záležitost nikoli soukromá. Sborník příspěvků českých a zahraničních odborníků. Praha: Koordinační kruh prevence násilí na ženách,
1997, s.21-24. 22. Voňková,J., Huňková,M. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: ProFem, 2004. ISBN 80 – 239 – 2106 - 1 23. Voňková, J. Vaše právo(první právní pomoc ženám, obětem domácího násilí) Praha: proFem, 2005. ISBN 80-239-4025-2 24. Voňková, J., Macháčková, R. Domácí násilí právní minimum pro lékaře Praha: proFem, 2003. ISBN 80 – 239 – 2106 - 1 25. Voňková, J. a kol. Násilí v rodině a domácnosti (domácí násilí).Praha: proFem, 2002. 26.
Piata žena. Aspekty násilia páchaného na ženách. Bratislava: Aspekt, 2001. ISBN 80 – 85549 – 28 - X
27. Plesková, K. Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. Brno: Nesehnutí, 2005. ISBN 80-903228-7-5 28. Výzkum pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s, STEM 2001. 29. RZ-Online (news), článek k novému zákonu o násilí v rodině s titulkem "Hausverbot fuer gewalttaetige Ehemaenner". Údaje se opírají o tvrzení
78
rakouské
poslankyně
Evropského
parlamentu
Lissy
Groener.
In
http://www.profem.cz/index.php?clanek=20. 30. Kadeřávková, L. Manžel bil svoji ženu kovovou tyčí In on-line magazín deníku PRÁVO & portálu Seznam.cz
http://www.bkb.cz http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon http://econnect.ecn.cz/soc/Texts/tema/Islam/Islam-index.html#pakistan http://test.polar.cz/domacinasili/index.php?id=44 http://test.polar.cz/domacinasili/index.php?id=43 http://www.donalinka.cz/CO_je_Dlinka.html http://test.polar.cz/domacinasili/index.php?id=60 http://test.polar.cz/domacinasili/index.php?id=65 http://test.polar.cz/domacinasili/index.php?id=63 http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=106 http://www.spondea.cz/index.php?pg=pomoc-obetem-domaciho-nasili http://www.spondea.cz/pdf/Spondea2004.pdf http://www.stopnasili.cz/ http://www.stopnasili.cz/docs/PressPack.doc http://www.stopnasili.cz/?pg=kontakt http://www.profem.cz http://www.profem.cz/index.php?clanek=194 http://www.profem.cz/index.php?clanek=188 http://www.llp.cz/cz/data/down/02_03.pdf http://www.llp.cz/zenavtisni/home.html http://www.llp.cz/cz/index.php?cat=zeny http://www.llp.cz/cz/index.php?cat=liga&art=vyrocka#01 http://nasili.unas.cz/nasili.php - ON -LINE poradna http://nasili.unas.cz/plan.php http://nesehnuti.cz http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6156676 http://www.mvcr.cz/2003/odbor/rovnost_odbor_info.html
79
http://www.mvcr.cz/2003/odbor/rovnost3.pdf http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm http://www.rodina.cz/clanek1036.htm http://www.spondea.cz/ http://www.spondea.cz/index.php?pg=pomoc-obetem-domaciho-nasili http://www.spondea.cz/index.php?pg=azyl-moznost_prespani http://zenskaprava.ecn.cz/cz/publikace.html http://zenskaprava.ecn.cz/cz/seminare04.html http://zenskaprava.ecn.cz/cz/home.html
80
Příloha 1
Domácí násilí DOTAZNÍK (Odpověď prosím vyznačte křížkem) 26. Pohlaví: Žena Muž 27. Věk: 20 – 30 let 31 – 50 let 51 a více let 28. Nejvyšší dosažené vzdělání: základní škola střední škola vyšší odborná škola vysoká škola 29. Ve společné domácnosti žiji: sám s rodiči s partnerem s partnerem a dětmi 30. Pod pojmem domácí násilí si představuji: fyzické násilí psychické násilí sexuální násilí jiné…………………….. 31. S domácím násilím jsem se setkal(a): ne ano osobně z doslechu napište jednou větou:
32. Pokud jsem se s domácím násilím setkal(a) bylo to: ve svém dětském věku ve svém partnerství napište jednou větou: 33. Pokud jsem se s domácím násilím setkal(a) bylo ve formě: bití týrání zastrašování
81
sexuálního násilí citového týrání jiné: napište jednou větou: 34. Slyšel jsem, že určité procento obětí domácího násilí končí smrtí: ano ne napište jednou větou: 35. Domnívám se, že si oběti za domácí násilí mohou sami: ano ne nevím napište jednou větou: 36. Domnívám se, že obětmi domácího násilí jsou i muži: ano ne nevím napište jednou větou: 37. Domnívám se, že domácí násilí zasahuje i děti: ano ne nevím napište jednou větou: 38. Proč oběti neodejdou od partnera který je týrá: napište jednou větou: 39. Jaké jsou nejčastější příčiny domácího násilí: alkohol nezaměstnanost nízká mentální úroveň agresora drogy nevzdělanost domněnka, že muž je nadřazen ženě jiné-napište jednou větou: 40. Jaký je podle vás postoj společnosti k problematice domácího násilí: zveličování problému věnuje mu přiměřenou pozornost podceňování problému napište jednou větou:
82
41. Jak byste vyjádřil(a) na stupnici potřebu změny přístupu k vnímání domácího násilí? Číslo jedna znamená změnu maximální, číslo pět změnu žádnou. 1 2 3 4 5 42. Považujete informační kampaň o domácím násilí za přiměřenou: ano ne nevím napište jednou větou: 43. Uveďte příklad informační kampaně, pořadu apod. o domácím násilí :
44. Kde jste se s informacemi o domácím násilí setkal(a): TV rádio tisk internet nikde jinde: 45. Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informovaná o domácím násilí: ano, myslím, že lidé vědí dost ano, ale jen málo ne, téměř problematiku neznají a nevědí, co domácí násilí obnáší napište jednou větou: 46. Víte o novelizaci zákona týkající se domácího násilí: ano ne napište jednou větou: 47. Co byste dělal(a) v případě zjištění domácího násilí : zasáhnu do problému znepokojuje mně to, ale je to věc rodiny nezajímá mně to napište jednou větou 48. V případě, že jsem ochoten pomoct při zjištění domácího násilí, kam bych se obrátil(a): na policii na sociálního pracovníka zasáhl(a) bych sám- jak? na neziskovou společnost-jakou? na rodinu na lékaře řešil bych to jinak, napište jednou větou
83
49. Domnívám se, že by se o problematice domácího násilí mělo hovořit ve škole: ano ne nevím napište jednou větou 50. Domnívám se, že v rámci prevence před domácím násilím, by se ve škole měla věnovat tomuto tématu větší pozornost(větší hodinová dotace na rodinnou výchovu): ano ne nevím napište jednou větou:
Děkuji Vám za čas strávený s tímto dotazníkem. Bc. Jiří Řeřucha
Příloha 2
Vážený pane, vážená paní!
Jmenuji se Jiří Řeřucha a jsem student posledního ročníku pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně a studuji obor sociální pedagogik. Dovoluji si Vám poslat dotazník s prosbou o jeho vyplnění. Údaje, které dotazník poskytne, potřebuji pro svou diplomovou práci na téma „Domácí násilí-násilí na ženách.“ Má práce by měla přiblížit stav informovanosti veřejnosti o problémech, které domácí násilí přináší a mohla by být podnětem k dalším výzkumům. Proto Vás prosím o vyplnění předloženého dotazníku. Dotazník je zcela anonymní a bude využit pouze pro diplomovou práci, a proto Vás prosím o upřímnost odpovědí. Vámi zvolenou odpověď prosím vyznačte křížkem. Odpovědí může být i více. Pokud si odpověď nevyberete nebo budete chtít svoji odpověď upřesnit, napište odpověď vlastní.
84
Zvláštní pozornost, prosím, věnujte otevřeným odpovědím a onou „jednou větou“ odpovězte co nejčastěji. Také přivítám příspěvky k tématu v samostatné úvaze či konstatování.
Velice Vám Děkuji za spolupráci.
Bc Jiří Řeřucha
Příloha 3 Desatero o domácím násilí Shrnutí základních výsledků reprezentativního výzkumu pro občanské sdružení Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. květen 2001
ÚDAJE O VÝZKUMU Typ výzkumu:
sociologický reprezentativní výzkum
Cílová skupina:
obyvatelé České republiky starší 15 let
Metoda výběru:
kvótní výběr podle kritérií pohlaví, věku, vzdělání, regionu a velikostního pásma bydliště
Technika dotazování:
standardizované rozhovory ”face to face” provedené speciálně vyškolenými tazateli STEM
Konání výzkumu:
březen 2001
Výsledný soubor:
1 724 respondentů
VĚCNÉ ZAMĚŘENÍ VÝZKUMU I. Povědomí o domácím násilí • • • •
znalost pojmu ”domácí násilí” představy o obsahu pojmu ”domácí násilí” informovanost o způsobech reakce na domácí násilí a o možnostech pomoci představy o výskytu domácího násilí a o jeho obětech
II. Postoje k domácímu násilí • • • •
postoje k domácímu násilí jako společenskému jevu násilí vůči blízkému člověku versus násilí vůči cizí osobě domácí násilí jako trestný čin příčiny domácího násilí
85
• • • • •
četnost výskytu domácího násilí v ČR domácí násilí jako privátní a společenský problém schopnost rodiny vyrovnávat se s domácím násilím role státu a okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie, atd.) osobní ochota a schopnost pomoci
III. Zkušenost s domácím násilím mezi partnery • • • • • • •
přímá (osobní) a zprostředkovaná (z doslechu) zkušenost ochota vypovídat o zkušenostech s domácím násilím charakter přímé (osobní) a zprostředkované (z doslechu) zkušenosti identifikace forem a podoby partnerského násilí přítomnost dětí jako svědků domácího násilí chování oběti nakolik jsou účinné jednotlivé zdroje pomoci poskytnuté oběti partnerského násilí (policie, lékaři, psychologové, příbuzní a známí)
1. NEPOUČENOST O TOM, JAK VUČI DOMÁCÍMU NÁSILÍ VYSTUPOVAT. Pojem ”domácí násilí” zná 80 % občanů starších 15 let, jen necelá pětina této populace má ale dostatek informací, jak se domácímu násilí bránit.
2. MÝTY O VÝSKYTU DOMÁCÍHO NÁSILÍ. Téměř dvě třetiny populace podléhají mýtu, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí.
Souhlas s názorem "domácího násilí se dopouštějí osoby, ktré jou na pracovišti známi svým slušným a společenským chováním vůči svým kolegům" Určitě souhlasí 5%
Určitě nesouhlasí 11%
Spíše souhlasí 31%
Spíše nesouhlasí 53%
86
3. MÝTY O TYPICKÉ OBĚTI Tři pětiny lidí starších 15 let jsou přesvědčeny, že obětmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy.
Souhlas s názorem "oběti domácího násilí se obvykle stávají puťky nebo bačkory, které si nechají vše líbit"
Určitě souhlasí 13%
Určitě nesouhlasí 12%
Spíše nesouhlasí 27%
Spíše souhlasí 48%
87
4. DOMÁCÍ NÁSILÍ JE NALÉHAVÝ PROBLÉM, O KTERÉM SE NEMLUVÍ. Veřejnost nevnímá násilí mezi partnery jako problém zveličovaný feministkami. Dvě třetiny lidí naopak soudí, že je to závažný jev, o němž nelze mlčet.
Souhlas s názorem "násilí mezi partnery je problém zveličovaný feministkami a ženskými organizacemi"
Určitě souhlasí 8%
Určitě nesouhlasí 28%
Spíše souhlasí 20%
Spíše nesouhlasí 44%
88
5. PROBLÉM DOMÁCÍHO NÁSILÍ SE NEVYŘEŠÍ V RODINĚ. Podle většiny lidí společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší.
Souhlas s názorem "domácí násilí má splečnost spíše tolerovat, protože to stejně vyřeší rodina sama
Určitě nesouhlasí 25%
"
Určitě souhlasí 5%
Spíše souhlasí 24%
Spíše nesouhlasí 46%
89
6. DOMÁCÍ NÁSILÍ SI ŽÁDÁ ZÁSAH OKOLÍ. Čtyři pětiny občanů starších 15 let jsou přesvědčeny, že k projevům domácího násilí nemůže zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie) lhostejné.
"Myslíte si, že domácí násilí si žádá zásah okolí (např. příbuzných, sousedů, lékaře, policie)?"
Určitě ano 18%
Určitě ne 3%
Spíše ne 30%
Spíše ano 49%
90
7. BEZRADNOST VŮČI PROJEVŮM DOMÁCÍHO NÁSILÍ. Tváří v tvář domácímu násilí by každý druhý člověk s nějakou pomocí váhal nebo by to nechal bez povšimnutí.
"Představte si, že by se z vedlejšího domu či bytu opakovaně ozýval zoufalý křik a pláč. Jak byste se v takové situaci zachoval(a)?"
Ignoroval by to 6% S pomocí by váhal 41%
Poskytl by nějakou pomoc 53%
*/ Graf ilustruje údaje vzniklé na podkladě kombinace odpovědí na šest nabídnutých možností reakce na uvedenou situaci.
8. ZKUŠENOST S DOMÁCÍM NÁSILÍM MÁ ZNAČNÁ ČÁST LIDÍ. Tři pětiny populace starší 15 let znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo (jako svědek, jako oběť, případně v roli násilníka).
9. KAŽDÝ ŠESTÝ OBČAN PŘIZNÁVÁ NÁSILÍ VE SVÉM PARTNERSKÉM VZTAHU. Ve výzkumu uvedlo 13% veřejnosti, že se stalo obětí partnerského násilí, 3% přiznala roli agresora, celkově tedy domácím násilím trpí minimálně 16% populace starší 15 let. Jedná se jen o přibližný údaj, který vychází z odpovědí osob ochotných o svých osobních zkušenostech s partnerským násilím vypovídat. Podle odborníků představuje 16% obětí spodní hranici – skutečný výskyt partnerského násilí je tedy vyšší.
91
10. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY: DLOUHOTDOBOST, PŘEVAHA FYZICKÉHO A PSYCHICKÉHO NÁSÍLÍ, PŘÍTOMNOST DĚTÍ. Podle lidí ochotných o svých zkušenostech vypovídat se většina případů násilí mezi partnery opakuje (66%), je kombinací fyzického a psychického násilí (50%) a odehrává se v přítomnosti dětí (69%).
"Partnerské násilí, které jste zažil(a), s kterým jste se setkal(a), bylo jednorázové, trvající kratší ddobu nebo šlo o násilí opakované, dlouhodobé?"*/
Jednorázové trvající kratší dobu 39%
Opakované dlouhodobé 61%
92
Příloha 4 Statistické údaje o volání na DONA linku
Statistické údaje o volání na DONA linku
Hodnocené období: 4. 9. 2001 až 31. 8. 2005, tj. za 47 měsíců provozu
Registrováno 13 317 volání Četnost a charakter volání
Volání na linku 13 300 Volání z linky ven 17 Volání první / opakované 12 078/ 1239 - z toho volání k DN – první/opakované 7424/ 821 Charakter volání Konzultace 9861 volání Zneužití 132 volání Testovací hovor 82 volání Mlčení 1517 volání Profesní kontakt 393 volání Podaná informace 1332 volání
74,1 % 1,0 % 0,6 % 11,3 % 3,0 % 10,0 %
Obsah hovorů přijatých DONA linkou Problém domácího násilí 8245 hovorů Problém trestného činu, bez DN 530 hovorů
61,9 % 4,0
% Problém přestupku, bez DN Ostatní (jiné, nezjištěno)
134 hovory 4408 (2979 + 1429)
93
1,0 % 33,1 % (22,4 + 10,7)
Žena Muž
Pohlaví volajícího, určeno celkem z 11 784 hovorů Celkem hovorů: 10 035 S domácím násilím: Celkem hovorů: 1749 S domácím násilím:
7280 965
Lokalita volání
Místo volání zjištěno celkem u 9169 volání (tj. 68,8 % ze všech volání) Výběr 5806 hovorů z krajských a jiných měst Praha 4114 hovorů Brno 392 hovory Plzeň 176 hovorů Liberec 96 hovorů České Budějovice 116 hovorů Ostrava 232 hovory Hradec Králové 114 hovorů Pardubice 77 hovorů Karlovy Vary 76 hovorů Olomouc 97 hovorů Ústí nad Labem 87 hovorů Zlín 74 hovory Jihlava 42 hovory Znojmo 27 hovorů Kladno 86 hovorů Z jakého zdroje získala volající osoba informaci o DONĚ (zjištěno u 4447 hovorů, tj. 33,4 % z přijatých hovorů) Sdělovací prostředky 1847 hovorů
41,5 %
Azylový dům a Linka důvěry
366 (27 + 339)
8,2 %
Policie Tiskoviny Bílého kruhu bezpečí
276 hovorů 537 hovorů
6,2 % 12,1 %
Známí
405 hovorů
9,1 %
Internet Ostatní zdroje (kampaň, lékař, úřad, NNO)
94
163 hovory 853 hovory
3,7 % 19,2 %
Charakteristika problému volajících v hovorech s DN
(V jednom hovoru je možné zaznamenat více než jeden problém) Problematika trestního práva 3477 Problematika rozvodu 3740 Problematika bytová 2793 Majetkové vypořádání 982 Problematika úpravy vztahu k dětem 1436 Finanční tíseň 869 Péče o seniory 300 Problematika zdravotně postižených 382 Vliv nezaměstnanosti 209 Otázky výživného 488 Jiná problematika 1351
DN – 8245 hovorů Charakteristika volajícího (zjištěno u 8245 hovorů) Volající ohrožená osoba (oběť) 5598 hovorů Volající zachránce (např. příbuzný oběti) 2272 hovory Volající pomáhající odborník 312 hovorů Ostatní (svědek, násilná osoba-agresor) 63 hovory
67,9 % 27,5 % 3,8 % 0,8 %
DN – 8245 hovorů
Žena Muž
Pohlaví ohrožené osoby (oběti) - zjištěno u 8145 hovorů 7692 hovory 453 hovory
94,4% 5,6 %
DN – 8245 hovorů
Muž Žena
Pohlaví násilné osoby (agresora) - zjištěno u 7962 hovorů 7363 hovory 92,5 % 599 hovorů 7,5 %
Závislosti násilné osoby-agresora DN – 8245 hovorů (vliv zjištěn ve 2291 hovorech)
95
Alkohol Drogy Gamblerství Sekty Workoholismus
1917 hovorů 205 hovorů 124 hovorů 17 hovorů 28 hovorů
DN – 8245 hovorů Vztah mezi ohroženou osobou a násilnou osobou (zjištěno u 7814 hovorů) Manžel/manželka 4730 hovorů 60,5 % Druh/družka 729 hovorů 9,3 % Rodič/dítě 700 hovorů 9,0 % Dítě/rodič 316 hovorů 4,1 % Ostatní (exmanžel, prarodič, sourozenec ap.) 1339 hovory 17,1 %
DN – 8245 hovorů Vzdělání ohrožené osoby (zjištěno u 2513 hovorů – 30,5 % hovorů k DN) SŠ + SOU 1746 (1154 + 592) 69,5 % VŠ 493 hovory 19,6 % ZŠ 229 hovorů 9,1 % Ostatní 45 hovorů 1,8 %
DN – 8245 hovorů Vzdělání násilné osoby (zjištěno u 2275 hovorů – 27,6 % hovorů k DN) SŠ + SOU 1520 (695 + 825) 66,8 % VŠ 504 hovory 22,2 % ZŠ 236 hovorů 10,3 % Ostatní 15 hovorů 0,7 %
DN – 8245 hovorů Charakteristika násilí (zjištěno u 7468 hovorů) Fyzické a psychické násilí 4670 hovorů
96
62,5 %
Psychické násilí Fyzické násilí Sexuálně motivované násilí Ostatní (různé kombinace předchozích)
1721 hovor 773 hovorů 69 hovorů 235 hovorů
23,0 % 10,4 % 0,9 3,2 %
Přítomnost dětí při DN – 8245 hovorů (zjištěno u 5227 hovorů – 63,4 % všech hovorů k DN) Děti jsou svědky násilí 3695 hovorů 70,7 % Děti jsou obětmi domácího násilí 620 hovorů 11,8 % Děti jsou přítomné, nejsou svědky DN 364 hovory 7,0 % Bezdětný vztah 548 hovory 10,5 %
Výhrůžky Bití (facky, rukama, předměty) Ponižování Vydírání Omezování osob. svobody Ekonomické vydírání Šikanování Týrání Pronásledování Sexuální násilí Zanedbání Jiné
4571 6474 (1816 + 3998 + 660) 2880 2005 1618 1308 992 672 606 347 340 985
DN – 8245 hovorů Délka trvání domácího násilí před zavoláním DONA linky Do ½ roku 724 hovory ½ roku – 3 roky 2382 hovory 4 – 9 roků 1337 hovorů 10 – 15 roků 520 hovorů Nad 15 roků 504 hovory
Policie
Volající před kontaktem DONA linky vyhledal pomoc 2669 hovorů
97
13,2 % 43,6 % 24,5 % 9,5 % 9,2 %
Lékař Sociální pracovnice + OSPOD Rodinná poradna Azylový dům
1640 hovorů 736 (467 + 269) 290 hovorů 130 hovorů
DONA linka volajícímu doporučila Poradna BKB, DONA centrum 3386 hovorů Policie + linka 158 3532 (2860 + 672) Lékař + rychlá zdrav. služba 1241 (1130 + 111) Azylový dům 1102 hovory Sociální pracovnice a org. soc. pr. ochr. dětí 2069 (868 + 1201)
Příloha 5 Statistiky domácího násilí v ČR Zpracovalo centrum ROSA, o.p.s., poskytujících přímou pomoc ženám, které přišly do styku s domácím násilím. • • • • • • •
111 žen vyhledalo v roce 2000 pomoc v centru ROSA 2 ženy se přišly poradit ohledně svého agresivního otce 1 mladá dívka se svěřila se zážitky z dětství (incest, otec) 1 ženu trestala stará matka 2 ženy měly špatný zážitek s nevlastním agresivním otcem. Některé ženy poskytly neúplné údaje. Sociologická sonda byla zpracována na základě výpovědí 103 týraných žen
Vzdělání a věk žen-obětí a mužů-násilníků
Ženy-oběti
Muži-násilníci
Základní vzdělání
7
6
Vyučeni
22
34
Středoškolské vzdělání
45
36
Vysokoškolské vzdělání 29
24
Věk
Ženy-oběti
Muži-násilníci
18-24
4
4
25-29
13
6
30-34
16
11
98
35-39
14
21
40-44
24
12
45-49
21
24
50-54
7
12
55-59
4
5
60-65
0
3
U čtyřech žen a pěti mužů nebyly tyto údaje klientkami sděleny. Pravděpodobné příčiny násilí:
Alkohol, drogy
16 případů
Porucha osobnosti, duševní porucha
47 případů
Promyšlený čin, pokus o převýchovu, stres
40 případů
Délka trvání manželství či soužití do okamžiku, kdy se žena rozhodla situaci zveřejnit:
0-1 rok
6
1-5 let
8
6-10 let
20
5 žen podává návrh na rozvod
11-15 let
16
1 žena podává návrh na rozvod
16-20 let
12
1 žena podává návrh na rozvod
21-25 let
12
1 žena podává návrh na rozvod
26 a více let
5
V 19 případech se ženy s násilím svěřily až po rozvodu. Rozvod po létech manželství počet 0-5 let
1
6-10 let
4
11-20 let
3
21-25 let
2
do 30 let
2
99
• • • • •
5 žen bydlí po rozvodu s bývalým agresivním mužem, některá z forem násilí přetrvává 7 žen je v azylovém zařízení, z toho dvě ženy již druhým rokem 2 ženy žijí jako bezdomovkyně 5 žen žije v podnájmu 1 ženě zanechal bývalý muž byt, za cenu stažení trestního oznámení
Psychické násilí v rodině uvádí 43 žen, ale v podstatě se jedná o psychické násilí ve všech sledovaných rodinách Formy: • • • • •
citové vydírání, zesměšňování, ponižování, vulgarismy v 21 rodinách je přítomen teror ve formě zákazů, příkazů, izolace, nočních výslechů, kontroly, odpírání spánku a jídla, zamykání 33 žen se svěřuje s vydíráním, vyhrožováním, únosem dítěte nebo slovy "připravím tě o děti", "dostanu tě do blázince", "společensky tě zničím" 33 žen zveřejnilo přímé vyhrožování zabitím 4 ženy byly ohrožovány zbraní (pistolí)
Fyzické násilí:
Vynucený sex až po znásilnění v manželství
17
Násilí během gravidity:
Zaznamenáno od 3. měsíce až v období těsně před porodem • • • • • • •
10
3 ženy neuvádí, v kterém měsíci, 2 ženy uvádí 3. měsíc gravidity 1 žena uvádí zbití v 6. měsíci 1 žena v 8. měsíci 2 ženy těsně před porodem 1 žena uvádí bití po celé těhotenství 1 žena hned po příchodu s porodnice
Následky soužití s agresivním partnerem
Otřes mozku
16
Zlomeniny žeber, lícní kosti, zhmožděné obratle
9
Přeražený nos
5
Prasklý ušní bubínek
3
Šité rány v obličeji
3
100
Přeražené zuby, sanice
3
Vláčení za vlasy, trhání vlasů
7
Úraz oka, hematomy, modřiny, pálení cigaretou, demolování bytu, ničení nábytku a věcí
23
Celkem 20 žen dochází pravidelně na psychiatrii s anxiozně-depresivní poruchou, stavy beznaděje, depresí, úzkostí. Z tohoto počtu se 4 ženy pokusily o sebevraždu, 5 žen bylo v déletrvající pracovní neschopnosti s hospitalizací na psychiatrii, 3 ženy se léčily se závislosti na alkoholu, 1 žena vyléčena ze závislosti na lécích. Děti svědky násilí proti své matce:
v 69 rodinách 67 % Vliv modelů chování rodičů v rodině násilného partnera a jeho oběti A. Rodina násilného manžela (M) či partnera
Při konzultacích ženy uvedly o rodině svého manžela či partnera, který se na nich dopouští násilí : • • • •
4x byl otec manžela "pruďas, zlý, dominantní" 23x otec bil matku 2x trestal otec i syna 1x trestala syna i bitá matka
B. Rodina ženy (F) - oběti • • • • • •
3 ženy byly zneužity otcem nebo bratrem 8x otec praktikoval násilí vůči matce a dceři 2x byla dcera trestána matkou 2x citový chlad matky 3x velmi dominantní otec 2x alkoholismus matky
101
