MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy ALENKA V ŘÍŠI SNŮ. Teoretická část diplomové práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

ALENKA V ŘÍŠI SNŮ Teoretická část diplomové práce Brno 2010

Autorka: . Bc. Hana Trávníčková, DiS

Vedoucí práce: Doc. Jan Bružeňák

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených bibliografií, elektronických a dalších zdrojů.

V Brně, 15. 4. 2010 podpis

2

Mé poděkování patří všem, kdo mi poskytli inspiraci, podporu a dobré rady. Zvláště poděkovat bych chtěla panu Doc. Janu Bružeňákovi za odborné vedení a Monice Karmasinové za ztvárnění Alenky.

3

Obsah ÚVOD .....................................................................................................5 PROČ ILUSTRACE? PROČ ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ? ....................................6 O LEWISI CARROLLOVI ..........................................................................8 KDO ILUSTROVAL ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ ...............................................11 TÉMA ALENKY......................................................................................14 JAN ŠVANKMAJER ...............................................................................18 NĚCO Z ALENKY ...................................................................................18 SURREALISMUS ...................................................................................22 VÝKLAD SNŮ ........................................................................................25 MÉ POJETÍ ALENKY ..............................................................................28 ZÁVĚR ..................................................................................................31 LITERÁRNÍ ZDROJE...............................................................................32 INTERNETOVÉ ZDROJE ........................................................................33 FILMY A UKÁZKY FILMŮ ......................................................................34 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................35

4

Úvod „V našich snech nás neudivuje nic, neboť všechno, co je obsahem snů, zdá se nám naprosto přirozené. Fantastika snového světa nespočívá ve vymyšlených světech, ale ve snových setkáních naprosto reálných věcí z tohoto světa, v setkáních, která jsou však zbavená logiky našeho všedního dne.“

1

Tato myšlenka Lewise Carrolla mě přiměla k zamyšlení. Sen je to jediné, co se člověka bezprostředně týká, obohacuje ho a činí ho v mnoha případech lepším. Každý sníme o něčem jiném, ve snech se prolínají naše touhy, přání a bezesporu reálný život, který sami žijeme. Sen nám pomáhá uniknout z reality, a tím kolikrát zachránit naši dušičku před materiálnem všude kolem. Proto pro mě byl příběh Alenky v říši divů tak lákavý, že jsem ho zvolila jako téma ilustrací pro mou diplomovou práci. Text teoretické části mé diplomové práce je doprovodným textem k praktické práci, kterou jsou ilustrace inspirované knihou Lewise Carrolla Alenka v říši divů. Zachycuji zde mé počínání a střádání informací potřebných pro věrohodné zobrazení příběhu Alenky. Čím více jsem se o příběhu, autorovi a individuálním přístupu všech, kdo se tímto tématem zabýval, dozvídala, tím lepší a doufám i důvěryhodnější podobu mé ilustrace dostávaly. V mé práci popisuji osobní záměr a pojetí celého příběhu Alenky v říši divů, stejně tak jako ideu autorů, jejichž ztvárnění mě zaujalo a bylo pro mě inspirující. Sleduji vývoj a změny při vlastní tvorbě, které jsou přirozené a zajisté nutné k dosažení dobrého výsledku. Také se zabývám životem autora knihy Lewise Carrolla a podmínkami, za kterých byl příběh sepsán a publikován. O tom, co ho ovlivnilo a co mohlo způsobit podivuhodnost a neobvyklost příběhu. V podstatě popisuji vše, co mě ovlivnilo při samotném tvoření a nasměrovalo k výsledné podobě ilustrací.

1

ŠVANKMAJER, 2001, str. 164

5

Proč ilustrace? Proč Alenka v říši divů? Ilustrace? Co pro mě znamená ilustrace? Už jako malé dítě jsem dychtivě listovala novou knihou a hledala ony obrázky, které pro mě byly tenkrát důležitější než samotný příběh. Tyto obrázky uměly vyprávět příběh samy, bez toho aby mi někdo četl nudná písmenka, jež byla všude okolo. Pracovala moje fantazie, která vytvářela slabounkou nit mezi jednotlivými výjevy zachycenými na obrázcích, a tak by, dle mého, měla správná ilustrace fungovat. Dnes už jsem dospěla do stádia, kdy nepovažuji písmenka v knize za pouhé nudné doplnění ilustrací, ale naopak, beru text jako hlavní náplň a ilustrace jako zpestření a dokreslení atmosféry. Jsem tomu ráda, protože tak to má zřejmě správně být. Ilustraci považuju za umění. Umění, které může knize velice pomoci a na druhé straně ji strhnout kamsi hluboko v zavržení. Musím se přiznat, že pokud jdu do knihkupectví, nebo do mého oblíbeného antikvariátu bez vytyčeného cíle, téměř pokaždé sáhnu po knize, která má poutavý originální obal a zajímavé obrázky a až posléze si čtu obsah knihy. Vím, možná si tím škodím, protože spousta velice dobrých knih vůbec ilustrace nemá, ale je to tak. Dnešní svět je plný poutačů naší pozornosti, málokdy uspěje něco nenápadného, či obyčejného. Oproti reklamě, která musí být dravá, někdy až agresivní, aby splnila svůj účel, ilustrace by měly šetrně doplnit knihu, vyzdvihnout a podtrhnout příběh. Na straně druhé je tu otázka, zda ilustrace nezabíjí v dětech, ale i v dospělých jejich vlastní fantazii tím, že jim nadiktuje, jak má jejich hrdina vypadat. Můj názor je ten, že místa pro snění a fantazii je spousta, nejenom při čtení knihy a pokud jsou ilustrace šetrné a odpovídají textu, pak nemohou nic pokazit. Ilustrace nestojí osamoceně, ale ve spojení s literaturou, ať už je to kniha klasická, časopis, noviny, či forma elektronická. Ilustrace vždy spoluvytváří kvalitu média, měla by být tedy co nejvíce kvalitní, aby text podpořila a vyzdvihla na co nejvyšší úroveň. Dle slov Antonína Matějíčka je „ilustrací každý výtvarný projev, jenž doprovází myšlenku literární, ať vědeckou, ať uměleckou, a jenž posiluje názor

6

2

a představu čtenáře prostředky, které psanému projevu nejsou dány.“ Zní tady tedy poslání knižní ilustrace a to podporovat obrazotvornost čtenáře a do jisté míry vysvětlovat to, co není z textu patrné, pokud je to tedy možné. U dětských knih hrají ilustrace podstatnou roli, nejsem si však zcela jistá, zda příběh Alenky v říši divů je určen přímo dětem. Mně se kniha dostala do rukou až v dospělosti, takže nemohu posoudit, zda bych jí rozuměla již jako dítě. Možná bych celý příběh pochopila trochu jinak, nemohu říci, zda dobře, nebo špatně, ale určitě bych nehledala v příběhu hlubší smysl, který bezesporu má. Možná, že to Lewis Carroll měl tak dobře promyšlené, aby příběh dokázal zaujmout dítě stejně tak jako dospělého, aby si každý našel to své. V současnosti mě opět nahlodává malý červíček, přemýšlím nad tím, jak je ještě možno knihu vyložit. Na jedné straně je tu pohádka pro děti, na straně druhé fantazijní příběh tak trochu založený na Freudově psychoanalýze, ale Lewis Carroll byl především matematik, v knize jsou prý zakódované logicko-matematické příklady a postupy. Tuto poslední verzi mohou prokouknout jen lidé, kteří se zabývají matematikou a matematickými aplikacemi. Můj přítel, který nedávno dělal zkoušku z matematické logiky na VŠ, se mi snažil Carrollovi myšlenky nastínit, je to pro mě však natolik složité a racionální, že nechci touto teorií zničit krásný poetický dojem, který ve mně příběh zanechal. Kniha Alenka v říši divů je pro mě veliký pojem. Ilustrace k ní jsou tedy ohromnou výzvou. Když budu hledat odpověď na otázku, proč právě tato kniha se stala tématem mé diplomové práce, pak možná tím, že o její ilustrace, se pokoušelo již mnoho kreslířů a jejich výsledky jsou méně či více zdařilé. Alenka v říši divů patří mezi mé nejoblíbenější knihy, chtěla jsem tedy vytvořit ilustrace, které by vyjadřovaly můj pohled na ni a na to jak příběh vnímám.

2

HORÁČEK, 2008, str. 42

7

O Lewisi Carrollovi Charles Lutwidge Dodgson, známý pod jménem Lewis Carroll, narozen 27. ledna 1832 v Daresbury, Cheshire a zemřel 14. ledna 1898 v Guildfordu, Surrey. Pseudonym Lewis Carroll byl vlastně slovní hříčkou s jeho pravým jménem: Lewis je poangličtěná forma jména Ludovicus, což je latinská verze jména Lutwidge a Carroll je poangličtěná verze jména Carolus, což je latinská verze jména Charles. Tento pseudonym použil již devět let před vydáním knihy Alenčina dobrodružství v říši divů. Lewis Carroll (budu ho tak nazývat, jelikož toto jméno je uvedeno v knize, která je mým tématem) byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec a fotograf. Těžko říci, co byl nejvíce, jeho osobnost zdá se být velice komplikovaná a všestranně nadaná. Už jako malé dítě se prý projevoval jako výjimečně nadaný. Na jeho matematické myšlení měla zajisté vliv domácí výuka jeho otce, jenž měl též matematické vzdělání a talent. Otec se však matematice nevěnoval, stal se duchovním. Později Lewis studoval na Oxfordské státní koleji Christ Church, kterou navštěvoval i jeho otec. Na této koleji později získal místo učitele matematiky a setrval zde třicet let, až do své smrti. Jako matematik byl Lewis Carroll velice konzervativní. Napsal řadu matematických knih, z nichž žádná však neměla pro společnost zásadní význam. Jeho spisovatelská kariera byla pro svět přínosnější. Už od raného věku psal Lewis povídky a básně, které publikoval v časopisech jako The Comix, The Train, Oxford Critic a Whitby Gazette. V roce 1856 zveřejnil první dílo, které ho proslavilo. Báseň Solitude (Osamělost) byla romantického rázu a vyšla v časopise The Train. Následovala kniha Alice's Adventures in Wonderland (Alenčina dobrodružství v říši divů). Často jsem v textech o této knize četla, že Alenka z knížky měla svou skutečnou předlohu. Nikde však nebyl udán prokazatelný důkaz. Lewis často věnoval svá díla dívkám, vždy však uváděl jejich jména v předmluvě, či ve věnování na začátku knihy. Zde není uvedeno nic a navíc sám Lewis Carroll prý popíral, že jeho Alenka je založena na skutečném dítěti. Oním dítětem měla být Alice Liddellová, jedna ze čtyř dětí Lewisových rodinných známých. Často trávil čas se třemi sestrami, vyprávěl jim příběhy, které vymýšlel a jedním z nich byl příběh

8

malé Alenky a jejích podivuhodných zážitcích ze života v podzemí. Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka, v imaginativním světě plném podivuhodností, řešící nesmyslné trable a potíže, se jeví na chvíli jako ochotná, chvíli jako neústupná, avšak stále dětsky sympatická. Carrollův um logicky svázat absurdum světa v celé šíři a líčená přirozenost i znalost dětského chování zajistily veliký úspěch této knihy. Malé Alici Liddelové se, podle zápisků z Carrollova deníku, příběh natolik líbil, že poprosila Lewise, aby jej sepsal. V listopadu 1864 tak vydal Lewis Carroll rukopis doplněný o vlastní kresbičky, který půjčil několika svým přátelům. Ti jej přečetli svým dětem, kterým se příběh velice líbil a tak v roce 1865 vyšla kniha s názvem Alice's Adventures in Wonderland (Alenčina dobrodružství v říši divů), tentokrát již s ilustracemi od Johna Tenniela. John Tenniel vycházel z původních kreseb od Lewise Carrolla, však leccos na nich změnil, například podobu Alenky, nebo to, že na nich není poznat, že Alenka je, stejně jako Carroll, levačka. V roce 1872 vyšlo pokračování – Through the Looking-Glass and What Alice Found There (Za zrcadlem a co tam Alenka našla). V tomto pokračování, kde je vše naruby, tedy z pohledu odrazu v zrcadle, hraje důležitou roly šachovnice a šachy, které Carroll vášnivě hrával. Příběh je postaven na šachových pravidlech, podle kterých se odvíjí. To, že je vše obráceně, je připisováno právě tomu, že byl Lewis Carroll levák, tedy jeho levá ruka byla v pohledu do zrcadla pravá (souvisí to s přeučováním leváků na 3

praváky). Poněkud temnější atmosféra příběhu byla ovlivněna zřejmě smrtí Carrollova otce, která ho uvedla do depresí. Třetí velké dílo s názvem The Hunting of the Snark (Lovení Snárka) napsal Carroll v roce 1874. Posledním Carrollovým románem byla kniha Sylvie and Bruno (1889). Lewis Carroll, jak jsem se již zmínila, byl všestranně nadaný. V roce 1856 se začal věnovat fotografování a brzy se stal známým a dobrým fotografem. Později používal své fotografie jako ilustrace svých knih. Carroll fotografoval z velké většiny děti a mladé dívky. Na fotografiích, jež jsou zastoupeny ve sbírkách Art Institute of 3

srov. CARROLL, 1983, str. 159

9

Chicago v Illinois v USA jsou zachyceni i muži, ženy, chlapci, krajiny, ale také kostry, loutky, psi, sochy a obrazy, stromy, učenci, vědci, staří lidé. Lewis Carroll přestal z nevysvětlitelných důvodů s fotografováním v roce 1880. Během 24 let, které věnoval tomuto umění, vytvořil asi tři tisíce fotografií, z toho se dochovalo asi jen tisíc z nich. S příchodem modernismu, kdy se změnil pohled na umění, byly jeho fotografie zapomenuty. Nyní je považován za jednoho z nejlepších viktoriánských fotografů, který ovlivnil řadu moderních umělců. Je až neuvěřitelné jakou může mít vystudovaný matematik s logickým uvažováním fantazii. Zajímalo mě, co všechno mohlo ovlivnit jeho nápady a myšlenky použité v knize Alenčiných dobrodružství. Z Carrolových deníků je patrné, že trpěl záchvaty migrény a epilepsie, neexistuje však žádný přímý důkaz, že Alenčiny zážitky by mohly být inspirovány symptomy podobnými migréně. Byla prý podle nich dokonce pojmenována psychická porucha, syndrom Alenky v říši divů. Takto nemocný se například může dívat na velký předmět a vidět ho jako maličký. Podobně je tomu při epilepsii spánkového laloku, kdy prý dochází ke změně vědomí a pacient může prožívat obdobné fantazijní stavy, jako byly popsány v příběhu o Alence. Lewis Carroll byl znám také jako vášnivý kuřák marihuany. Je tedy možné, že halucinace spojené s kouřením této látky mohly také spoluvytvářet fantazijní svět někde v podzemí.

10

Kdo ilustroval Alenku v říši divů Úplně první, tedy původní ilustrace k Alence v říši divů, si vytvořil sám spisovatel Lewis Carroll. Tyto obrázky jsem dlouhou dobu nemohla nikde objevit. Podařilo se mi to až při sledování filmu Alice’s in Wonderland režiséra Johnatana Millera z roku 1966, kde tyto původní kresby doprovázejí závěrečné titulky. Podle těchto kreseb následně vytvořil John Tenniel ilustrace, které provázely první vydání a zároveň spoustu dalších, jakožto původní originální ilustrace. John Tenniel, anglický ilustrátor a karikaturista žijící v 19. století. Již v 16 letech vystavil svou první olejovou malbu v Society of Britich Artists. Byl považován za velice nadaného a nadějného malíře. O pár let později kreslil sérii komiksů a karikatur pro magazín Punch. V dnešní době je znám především pro své ilustrace k Alence v říši divů, jež doplňovaly první výtisky této knihy. John Tenniel při svých kresbách vycházel z kreseb samotného Lewise Carrolla, které zpracoval do formy dřevorytu. Originály dřevěných bloků jsou dnes v Bodleian Library v Oxfordu. Veřejnost si je může prohlédnout velmi zřídka, naposled byly vystaveny v roce 2003. V roce 1865 ilustroval první vydání Alenky v říši divů. Prvních 2000 výtisků bylo pozastaveno, protože se mu zdál tisk nekvalitní. Další edice vyšla pár měsíců poté a stala se velice oblíbenou.

4

John Tenniel prý měl fotografickou paměť, nikdy nekreslil podle živých modelů, ani podle fotografií, vše co viděl, si dokázal zapamatovat a následně nakreslit podle paměti.

5

Jiří Trnka, ilustrátor, malíř, scénograf, loutkař, tvůrce kreslených filmů. Za svou tvorbu, kterou věnoval především dětským čtenářům a divákům, získal více než padesát národních a mezinárodních cen. Na konci svého života ilustroval také Carrollovu Alenku v říši divů. Ilustrace však už nedokončil, zůstalo tedy jenom torzo 6

kreseb, ze kterých sálá Trnkův poetický a lyrický rukopis.

4

http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Jtenniel.htm, 21. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/John_Tenniel, 20. 1. 2010 6 srov. HOLEŠOVSKÝ, 1989, str. 391 5

11

Dagmar Berková, grafička, malířka a ilustrátorka především dětských knih se také zapsala svými ilustracemi o Alence v říši divů do podvědomí veřejnosti. Kniha s jejími ilustracemi vyšla v roce 1947, i když v pozdější době vytvořila ještě jinou variantu kreseb, zůstala věrná původnímu pojetí a stylu. Oproti původnímu stylu Tenniela přichází Berková s novodobým obrazem, který propojuje studium psychologie a fantazii viděnou mládím. Atmosféra příběhu o Alence jí byla natolik blízká, že se promítá v jejích dílech po celý život a ovlivnila tak okruh témat a námětů její tvorby. Její ilustrace jsou

plné lyrických obrazů dětství

a psychologických zmatků dospívání. Vedle Carrolla si vybírala autory jako Hoffmann, Dickens, Andersen a Němcová.

7

Markéta Prachatická, dcera známého umělce Stanislava Kolíbala, vytvořila ilustrace Alenky v říši divů v době výročí 120 let od napsání knihy a nebyla samozřejmě sama, protože výročí tak významného díla nesmí zůstat nepovšimnuté. Řada koncepcí Carrollova díla se představila na mezinárodních přehlídkách ilustrací v Bratislavě a Boloni. Kniha s jejími ilustracemi vyšla v roce 1983.

8

Markéta Prachatická pojala ilustrační cyklus v lineární řadě třiceti celostránkových kompozicí. Ilustrace velkého formátu (24x34cm) mají členité kompozice, jemné šrafůry a strukturu napětí. Grafický ráz kreseb vystihuje dle mého nejpovedeněji fantazijní ráz Carrollovi knihy. O umělecké hodnotě ilustrací svědčí řada uznání, jež si autorka za toto dílo zasloužila. Mně osobně tyto ilustrace zaujaly nejvíce. Líbí se mi rozvržení kresby do několika sekvencí, které dokážou vyprávět děj, lze v nich sledovat příběh v časovém posunu. Ilustrace od Markéty Prachatické mě často inspirovaly v mém zpracování, hlavně v zajímavém a poutavém kompozičním zobrazení, které často tvoří kresby neobvyklými a zajímavými. Do ruky se mi dostala také Alenka v říši divů, kterou ilustroval slovenský ilustrátor, grafik, malíř, tvůrce animovaných filmů, poštovních známek a plakátů, Dušan Kállay. Tvorba Dušana Kállaye je velice charakteristická, umocněná silou jeho básnického vnímání světa. Jeho obrázky jsou plné života a komplikovaného světa

7 8

srov. HOLEŠOVSKÝ, 1989, str. 32 srov. HOLEŠOVSKÝ, 1989, str. 290

12

9

rostlinné a živočišné říše. Je zajímavé, že autoři ilustrací ke knize Lewise Carrolla mají blízko ke knihám Andersena. Dušan Kállay dostal za tyto ilustrace Cenu H. CH. Andersena v roce 1988. Abych se přiznala, tyto barevné ilustrace mě oslovily asi nejméně z těch, které jsem viděla. Zdály se mi vystupňované až přehnaně dramatické. Působily na mě zmateně a ne moc uceleně.

9

http://www.artbohemia.cz/Kallay-dusan, 21. 1. 2010

13

Téma Alenky Téma knihy Lewise Carrolla Alenčina dobrodružství v říši divů zaujalo již nejednoho umělce. Ať už scénáristy, či filmaře, hudební skladatele, tvůrce divadelních představení, malíře, sochaře atd. Někteří se při svém zpracování striktně drží děje, tak jak ho napsal Lewis Carroll, jiní se pouze volně inspirují příběhem, či vkládají do svých děl útržky a scény z knihy. Příběh Alenky v říši divů je tak moc známý, že pouhé náznaky nenechají diváka na pochybách, o co že se to jedná. Asi nejvíce se umělci pokoušejí o filmové ztvárnění tohoto krásného příběhu. Když jsem pátrala po internetu a jinými zdroji, objevila jsem desítky různých filmových zpracování, ne všechny se mi bohužel podařilo sehnat a zhlédnout. O úplně první filmovou adaptaci Alenky v říši divů se pokusil Cecil M. Helworth v roce 1903. Části filmů jsou bohužel ztraceny, ale jeho zbytky byly sestříhány a znovu zpracovány v roce 1966. Bohužel byla nalezena pouze jedna kopie filmu, takže Britský filmový institut není schopen chybějící části doplnit.

10

Objevila jsem tento zlomek z filmu, který trvá něco přes 8 minut na internetu. Páska je značně poškozená, není to na škodu, ba naopak, nekvalitní obraz dělá nezaměnitelnou a jedinečnou atmosféru starého filmu. Film je němý, doplněný psanými cedulkami a neuvěřitelně legračními kostýmy. Následovalo další filmové zpracování z roku 1933 režisérem Normanem McLeodem. Tento film nikdy nevyšel na VHS nebo DVD, ale občas je prý pouštěný 11

na americké kabelové televizi. Mně se opět podařilo najít a zhlédnout tento film na internetu. Příběh se mi zdál pojatý velice pohádkově, tedy vhodná filmová verze pro děti. Takový fenomén jakým Alenka v říši divů bezesporu je, nesmí samozřejmě uniknout ani světoznámému tvůrci animovaných filmů Walt Disneymu. Animovaný film vyšel v roce 1951 a stal se bezesporu nejoblíbenější a nejvyhledávanější verzí

10 11

http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281903_film%29, 30. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281933_film%29, 31. 1. 2010

14

tohoto filmu. Walt Disney se však začal zabývat příběhem Alenky již v roce 1923, tedy 19 tet před příchodem filmu, kdy udělal krátké shoty s touto tématikou. Těmto krátkým filmům předcházely komiksy, které daly následně podnět k vytvoření patnácti krátkých komedií o Alence, jež se podílely na zviditelnění a následném úspěchu Studia bratrů Disneových.

12

Velký úspěch „Disneovského“ podání Alenky v říši divů vidím především v popularizaci samotné Alenky, která dle mého vůbec nevyhovuje představám Carrollovým. Film je spíše pohádkou pro ty nejmenší. Právě pro to je nejspíš také považován za nejznámější, protože příběh Alenky v říši divů je mylně směrován veřejností pouze na děti. Myslím si, že tato verze nevystihuje atmosféru knihy ani myšlenky samotného spisovatele Lewise Carrolla, i přesto jsem za ni ráda, protože dokáže přiblížit a představit tento krásný příběh již těm nejmenším dětem, které bezesporu v pozdějším věku sáhnou po originále knihy, aby si příběh připomněly. Další film Alenky v říši divů byl natočen v roce 1966, režisérem Johnatanem Millerem. Tento film jsem měla možnost zhlédnout na DVD. Představitelka Alenky, Anne-Marie Mallik mi připomíná tak trochu Viktorku z filmového ztvárnění Babičky Boženy Němcové. Film je černobílý, natočený bez jakýchkoliv efektů, fantazijní postavy a zvířata jsou představovány lidmi, kteří přejímají zvířecí charakteristiky. Ztvárnění je jednoduché, prosté, a přesto na mě velice silně zapůsobilo, především romantickým nábojem a atmosférou. Působí tak trochu psychologicky, myslím, že není určeno dětem ale spíše starším divákům, už jen pro to, že lidé v příběhu hrají zvířata, což dítě asi těžko pochopí. Líbilo se mi, že závěrečné titulky doprovází ilustrace ke knize nakreslené samotným Lewisem Carrollem. Dlouho jsem pátrala po těchto kresbách a nemohla jsem na ně nikde narazit, ale o tom více v jiné kapitole. V roce 1972 natočil americký režisér William Sterling muzikálovou verzi Alenky v říši divů.

13

Tento film mě moc nezaujal. Nenašla jsem tam žádnou snahu

o originalitu a umělecké ztvárnění, které k tomu přímo vybízí. Navíc nemám ráda filmové muzikály, ale to je spíše můj subjektivní názor.

12 13

http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281951_film%29, 30. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice%27s_Adventures_in_Wonderland_%281972_film%29, 1. 2. 2010

15

Následuje tak trochu pornografický muzikálový film o Alence v říši divů natočený režisérem Budem Townsendem v roce 1976.

14

Tento film je poněkud

lechtivý, takže Alenka v říši divů pro dospělé. Alenka je zpodobněná jako naivní dospívající žena, která sbírá své první sexuální zkušenosti. V roce 1983 byl vytvořen další animovaný film, který stojí bohužel dodnes ve stínu filmu Walta Disneyho. Byl natočen režiséry Shiegeo Koshim a Taku Sugiyamem, jedná se o japonsko-německou koprodukci. Tento film je známý spíše ve východní Evropě, zatímco film Walta Disneyho zasáhl západní část.

15

Alenka v říši divů z roku 1987 režírovaná Harry Harrisem je jiná především výběrem hlavní představitelky. Až doposud byly „Alenky“ buď odrostlejší děti, nebo dokonce skoro dospělé ženy. V tomto filmu je Alenka malé baculaté dítě se zářivými blond vlasy. Abych pravdu řekla, moc se mi v této roli nelíbila, Alenku si představuji zcela jinak. Následuje oživený film Něco z Alenky od Jana Švankmajera z roku 1988 (o kterém se zmiňuji v jiné kapitole). V roce 1999 natočil režisér Nick Willing další film o „naší“ Alence. Toto pojetí se mi zdá být velmi povedené. Jsou zde velice vydařené, přirozeně vypadající efekty, skvěle vystižené charaktery jednotlivých postav, úžasné kostýmy i dobře zachycená atmosféra příběhu. Líbilo se mi, jak režisér vyřešil celou filosofii. Alenka ve filmu neusne, aby se jí celý příběh zdál, jak tomu bývá u většiny filmových Alenek v říši divů. Vše se odehraje v okamžiku, než dopadne jablko ze stromu na zem. V příběhu vystupují postavy, které Alenka viděla skutečné na zahradní slavnosti, jež předcházela celému dobrodružství. Režisér zde pracuje s Freudovou teorií psychoanalýzy, kde známý psycholog tvrdí, že vše co se nám zdá, má původ ve skutečném životě. V roce 2009 se Nick Willing k tématu Alenky v říši divů vrátil a vytvořil mini sérii příběhu Alenka pro britskou kabelovou televizi Styfy.

16

Na závěr výčtu filmových zpracování Alenky v říši divů nesmím zapomenout na film Tima Burtona, který měl premiéru v březnu 2010. Jelikož jsem se tématem 14

http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281976_film%29, 1. 2. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Fushigi_no_Kuni_no_Alice, 1. 2. 2010 16 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_%28TV_miniseries%29, 2. 2. 2010 15

16

Alenky zabývala docela intenzivně, nemohla jsem se ubránit mediálnímu nátlaku, který uvedení tohoto filmu doprovázel. Neustále jsem narážela na informace, plakáty, poutače a ukázky z filmu, který všichni očekávali s velikým nadšením. Musím říci, že mi to nebylo moc příjemné. Zdá se mi, že tento film převálcoval všechny dříve natočené Alenky v říši divů ještě před tím, než ho veřejnost měla možnost spatřit. Každopádně lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se na film tak trochu v koutku duše netěšila. A jak to tak bývá, z velkého těšení je člověk nakonec tak trochu zklamaný. Možná je to tím, že jsem si dopředu nechtěla číst žádné recenze, abych jimi nebyla ovlivněná. Pod názvem Alenka v říši divů jsem čekala příběh Lewise Carrolla ztvárněný originálním a nezapomenutelným rukopisem Tima Burtona. Avšak příběh byl pouze inspirovaný knihou, vystupovaly zde „Carrollovsky“ známé postavy z obou slavných dílů, tedy jak Alenky v říši divů, tak Za zrcadlem a co tam Alenka našla, všichni však prožívali zcela jiný příběh. V knihkupectví jsem viděla knihu, která je doprovodem k filmu a popisuje jednotlivé postavy a jejich osud, samozřejmě doplněné náčrtky a fotografiemi scén přímo z filmu. Co nemohu však zazlívat je originalita kostýmů a celkového ztvárnění prostředí, skvělé vystižení charakterů jednotlivých postav a zachování snovosti a lehkosti příběhu. Vedle kompletního přehledu filmů o Alence v říši divů jsem na internetu objevila dokonce výukovou PC hru Alenka v říši divů. Děti zde pronikají do tajů světa v podzemí a řeší nejrůznější úkoly a hádanky inspirované příběhem Lewise Carrolla. Děti procvičují postřeh, logické myšlení, fantazii a zručnost. PC hra má 3D podobu, výbornou grafiku a filmovou kvalitu efektů. Příběh Alenky má zajisté i divadelní zpracování. Na internetu jsem narazila na studentský projekt divadelního Studia Marta s názvem Alenka 66(6), který měl premiéru v březnu 2009. Alenka neprozkoumává fantazijní svět v podzemí, ale objevuje fiktivní svět internetu. Alenka brouzdá po www stránkách, potkává různé 17

lidi a řeší zapeklité úkoly. I když jsem divadelní představení neviděla, z popisků se mi projekt zdá být velice novátorský. Mladí studenti si děj převzali a zpracovali dle svého, proč ne, stále je zde však patrný vliv Carrollovi Alenky v říši divů.

17

http://www.rozrazilonline.cz/clanky/178-Alenka-66-6, 4. 2. 2010

17

Jan Švankmajer Jan Švankmajer a jeho netradiční pojetí Alenky v říši divů s názvem Něco z Alenky z roku 1988 pro mě byl velice inspirativní. Je pro mě tedy důležité, zmínit se o něm v mé teoretické části diplomové práce. Filmový svět Jana Švankmajera je pro mě naprosto novým světem. Je sestaven ze scén, které působí často na diváka jako hrozba a ohrožení. Švankmajer často používá neobvyklé kulisy, nesmyslné rekvizity a výrazové prostředky, které skládá do nevysvětlitelných kombinací, jenž často dovádějí děj do naprosté absurdity a surreality. Švankmajer ve svých filmech rozbíjí tradiční podobu animovaného filmu, která je založena na čisté iluzi, tedy na klamání diváka, že to co vidí, je skutečné. Používá divadla masek, tj. kombinace živého herce s loutkou, záběry na ruce loutkoherců, záběry odvrácené strany kulis atd. Dochází zde k propojení světa reálného a světa filmové fikce, což je pro mě velice příjemné a přirozené, není důvod nalhávat něco divákovi. Jan Švankmajer se veřejně hlásí k surrealismu, který cítíme z každého jeho díla. Surrealismus byl ve své době, v podstatě jako vše nové, společností zavrhován. Dílo Jana Švankmajera je do jisté míry šokující a neobvyklé i v dnešní „otrlé“ společnosti. Vezmeme-li však Švankmajerovy filmy, které získaly a stále získávají veliký divácký ohlas a vlastně neexistuje dílo, jež by nebylo oceněno, musíme říci, že Švankmajer je v tomto ohledu výjimečný surrealista.

Něco z Alenky „Alenčin pokoj. Ze stropu visí rozsvícená lampa. Na stole leží zbytky večeře a nedokončený početní úkol. Venku před oknem je tma. Na podlaze, ale i na všem nábytku jsou roztroušené hračky. Dojem nepořádku brzy vystřídá poznání, že tyto hračky jsou v pokoji přece jenom srovnány podle určitého systému. Při bližším pohledu totiž poznáme, že kostky, zdánlivě po podlaze rozházené, tvoří určité bludiště stezek, z nichž některé představují skutečné cesty, druhé potůček a řeky. Na cestách se pohybují zvířata, hračky, panenky, po řekách plují lodě, ryby, podél

18

cest a toků stojí domky z karet, mnohé z nich již v průběhu hry pobořené. Dojem nepořádku je vyvolán skutečností, že hra už zřejmě trvala dost dlouho a už se nedostávalo sil odstranit vzniklé škody. Na břehu takové řeky sedí dvě panenky, malá a velká. Alenka jim upravuje šatičky. Velká panenka má v klíně otevřenou 18

knížku. Alenka v ní obrátí stránku.“ Takto běžely myšlenky Jana Švankmajera při psaní scénáře k filmu Něco z Alenky. Celý úvod do děje je přenesen z reálného světa do roviny dětské hry. „Přechod do snu je stejně nenucený jako u Carrolla. Dítě se nudí. Je vedro. Alenka se dívá nahoru. Čtyři stěny jejího pokoje se perspektivně zužují. Místo stropu s lampou se objeví skutečné nebe, kde právě slunce vystoupí z mraků. Hlas Králíka: Jéje! Jéje! Já určitě přijdu pozdě!....“

19

Jan Švakmajer, autor filmu Něco z Alenky, vytvořil zcela nové pojetí tohoto příběhu. Nalezneme zde všechny prvky typické pro jeho dílo. Vznikl tak naprosto nový tak trochu „Švankmajerovský“ svět, kam autor nechal vstoupit zvídavou Alenku. Na úvod Švankmajerova filmu bylo řečeno „Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte!“. Tato věta je výzvou ke snění, k prožitku. Je čas se na chvilku zastavit, podlehnout naší fantazii a nechat volně plynout myšlenky, jež nás zavedou do 20

nového světa. Lewis Carroll snil o tom, jak sní malá holčička při své hře, jak se její hra stává snem a sen opět hrou. Jan Švankmajer natočil film, ve kterém vzpomíná na snění svého dětského snu nad stránkami knížky o Alence v říši divů. Propojil tak zcela přirozeně svět dospělého a svět dítěte, přitom nezapomněl na to, jakým životem žil autor celého příběhu. Bílý králík zavede Alenku ne do králičí nory, ale do zásuvky starého kuchyňského stolku přeplněného velkým až nebezpečným množstvím trojúhelníků, příložníků a nejrůznějších rýsovacích potřeb. Pro Alenku je to svět zcela nový, neznámý, plný překvapení, tajemství a dobrodružství, svět dospělých, kterému ještě zas tak moc nerozumí.

18

ŠVANKMAJER, 2001, str. 165 ŠVANKMAJER, Praha 2001, str. 165 20 srov. DRYJE, 2005, str. 145 19

19

I když Švankmajerův film poměrně přesně kopíruje děj Carrollovi knihy, není jeho ilustrací, ale spíše jeho interpretací. Švankmajer inspirován knihou přistupuje k tématu ryze osobně a dle svého. Vrací se a zobrazuje vzpomínky ze svého dětství, používá rekvizity, jež ho obklopovaly a jimiž tvoří drobné detaily, které skládá v celek tvořící fantazijní dětský svět. Moment interpretace je ve filmu skryt avšak zároveň zřejmý, postavený na dětském prožitku, prožitku z četby a okouzlení knihou. „Svět pohádek není jako, země divů je zde, zázračno je v realitě.“

21

Švankmajer se nechtěl ve svém filmu pouštět do objasnění snové symboliky Carrollovi knihy, což samozřejmě ani dost dobře nejde, poněvadž nikdo nevidíme do autorových myšlenkových pochodů, ale chtěl těmto snům propůjčit co největší pravděpodobnost. „Chtěl bych naprosto konkrétní svět bdělé Alenky transponovat do jejího snového světa, viděného přes plot Alenčiných řas. Tedy rozhodně ne fantastická pohádka, ale také žádná asociace volných představ, nýbrž čistý sen“- říká o svém pojetí filmu Jan Švankmajer. Jako podklad použil věci, jež jsou dětskému světu důvěrně známé, tedy dětský pokojíček, panenky, hračky, kostýmy a propojil je s věcmi ze světa dospělých jako kostry, učební pomůcky ze 22

školního kabinetu, rýsovací potřeby, kusy živého masa atd.. Tyto věci pod rukama zkušeného animátora ožívají a tvoří dokonalou snovou atmosféru filmu. Jedinou živou postavou ve filmu je Alenka, jako jediná skutečná postava ve světě fantazie. Dokonce jediný hlas, který se ve filmu ozývá, je ten Alenčin, mluví sama za sebe, za zvířata, panenky i hračky. Alenka vše prožívá, vše sní ve svých dětských představách. Švankmajer chtěl, aby se celý děj filmu odehrával v dětském pokojíčku, který by se měl dle potřeby zmenšovat a zvětšovat, proměňovat se v rozkvetlou zahradu, jindy ve svět oživlých hraček, tekl by tu potok, rostly stromy, nebyl by to tedy jiný svět, pouze svět jinak poskládaný. Poskládaný by byl dle snové logiky, do tohoto snu by však nesměl vkročit žádný dospělý, neboť ten by vše pokazil. 21 22

DRYJE, 2005, str. 146 srov. ŠVANKMAJER, 2001, str. 166

20

Dojem snovosti umocňuje také pomocí pixilace, animační techniky, jež propůjčuje život neživým věcem, tedy nejen vycpanému králíkovi, ale všem předmětům, které Alenku obklopují. Ty se objevují už v úvodní části filmu, kdy kamera zkoumá vybavení dívčina pokoje, aby později, ve snu, vstupovaly oživené do nových významových souvislostí. Hrací karty se tak promění v členy královského dvora a šicí jehly, děravé ponožky a látací hříbek, přetvoří snová práce Alenčina nevědomí v Houseňáka odpočívajícího na klobouku houby. Takovéto významové posuny nejsou pouhou hříčkou, nýbrž skutečným jevem, který popsal Sigmund Freud ve svém Výkladu snů a při němž se ve snu objevují v pozměněné podobě výjevy, které jsme předchozího dne zaznamenali během bdělého stavu. Výklad snů se pro surrealisty stal impulzem k bádání ve skrytých stránkách duševního života.

23

Jan Švankmajer chce svým filmem Něco z Alenky upozornit na sen, na který se nějak začíná zapomínat. Dnešní společnost je natolik zaujatá realitou, kterou žije, že sny považuje za zcela nedůležité a vedlejší. Nepozastavují se ani nijak jinak nezabývají obsahem jejich snu, který by jim mohl často něco důležitého naznačit. A právě proto mám ráda tento krásný příběh, který umožňuje nejen dětem, ale především dospělým zastavit se a na okamžik se zasnít. O nedůležitosti snu v současné době svědčí také to, že zásadní vědecká práce věnovaná snu, Výklad snů od Freuda, je již bezmála sto let stará. "Ještě jednou doporučuji sny! Žijeme a cítíme ve snu tak dobře jako v bdění a prvé jako druhé je částí naší existence. Patří k přednostem člověka, že sní a ví o tom. Sotva se toho dost řádně využilo. Sen je život, který přidán k našemu ostatnímu životu vytváří to, co nazýváme bdění, a nelze říci, kde jedno začíná a druhé končí."

24

G. Ch. Lichtenberg

23 24

http://www.projekt100.cz/neco-z-alenky-recenze.htm, 10. 2. 2010 ŠVANKMAJER, 2001, str. 171

21

Surrealismus „Surrealismus - čistý psychický automatismus, jímž hodláme vyjadřovat slovem, písmem anebo jakýmkoliv jiným způsobem skutečný pohyb myšlenky. Diktát myšlení bez jakékoli rozumové kontroly a mimo všechny estetické či morální zřetele.“ A. Breton

Surrealismus pro mě byl při zpracování tématu Alenky v říši divů velikou inspirací. Příběh Alenky je v podstatě jeden velký sen, který sní malá holčička. Vše se točí kolem snu, a jaké jiné umělecké hnutí se zabývá snem a snovostí více než surrealismus. Surrealismus můžeme časově zařadit do období mezi dvěma světovými válkami. Je však dědicem a pokračovatelem hnutí, které ho předcházelo a zároveň můžeme jeho následovníky potkat i v současnosti. Lze říci, že surrealistické myšlení tedy existovalo ještě před surrealismem. Nejprůkaznější byl v literatuře, kde jej prezentovali

francouzští

prokletí

básníci

minulého

století,

především

Gérard de Nirval, Lautréamont a Rimbaud. Surrealistické malířství navazuje na objevy dada a na „metafyzickou malbu“ Chiricovu. Stopy můžeme však nalézt v mnohem starších dílech, např. v dílech Celníka Rouseaua, Goya, Arcimbolda či Bosche. Malíři se vydávali do skutečných i neobyčejných oblastí, jež zachycovali specifickým způsobem, kromě jiného koláží a frotáží. Surrealismus se zrodil v Paříži ve skupině asi deseti lidí. Za zakladatele lze považovat André Bretona, který vydal v roce 1924 První surrealistický manifest, kde podává rozsáhlý a soustavný teoretický výklad a popisuje surrealismus jako čirý psychický automatismus. Druhý surrealistický manifest vyšel v roce 1930 a následoval ve Spojitých nádobách, které mají význam dalšího manifestu. Zde dospívá k novému, materialističtějšímu výkladu, podle něhož je nadrealita obsažena v realitě samotné. Surrealismus se však neomezil pouze na Francii, ale postupně zasáhl nejen Evropu, ale i celý svět. U nás se příznivci tohoto hnutí sdružovali koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let kolem osobnosti Karla Teigeho. Pražská surrealistická

22

skupina vznikla v roce 1934. Surrealisté byli v té době jediná avantgardní skupina v Československu. Umělci, znechuceni válkou, nechtějí už mít nic společného s civilizací, která ztratila svůj smysl. Avšak oproti dadaismu, který byl ryze negativní, surrealismus věří, že svět může být změněn k lepšímu. Obrací se k něčemu zcela novému. Surrealismus nebyl založen za vidinou nové umělecké školy, ale jako nástroj poznání zatím neprozkoumaného, jako je nevědomí, zázračno, sen, šílenství, halucinačních stavů atd. Programem surrealismu se stalo všechno neharmonické a disonantní na lidské existenci. Dadaismus připravil surrealismu půdu pro vstup iracionálna, paradoxu a absurdity jak do literatury, tak do umění. Surrealisté pod vedením A. Bretona z této myšlenky vytvořili systém. „V roce 1922 na surrealisty dolehla epidemie spánku. Je jich sedm nebo osm a žijí už jen pro tyto okamžiky zapomenutí, kdy při zhasnutých světlech mluví, mimo vědomí, jako utopenci na souši…“

25

Surrealismus je čistý automatismus. Umělec nepřemýšlí, pouze zapisuje a ztvárňuje to, co mu diktuje jeho inspirace a jeho cit. Neohlíží se při tom na morálku, ani na společenská tabu, podléhá jen a jen svým pudům. Zlo, ošklivost, komičnost, krutost, pudovost má stejné právo na vyjádření jako krása a ušlechtilost. V surrealismu byla kladena otázka, existuje-li malířství, které by vycházelo z Manifestu surrealismu a jeho čistého automatismu. Kladnou odpověď v té době představoval André Masson, který se pokusil své výtvarné postupy zautomatizovat. Klubka spletených tahů zachycují postavy, ptáky, krajinu či architekturu. Určitý automatismus můžeme sledovat také ve frotážích Maxe Ernsta. Jeho frotáže vznikají mechanickým postupem, malíř následně dotvoří znatelnou kresbu dle své fantazie na náhodně působícím podkladě. „Dalo by se říci, že automatické kresby působí svým vnějším vzhledem jako mozkové závity, z nichž unikají obrazy.“

26

Automatismus v malířství je tedy zcela odlišný od děl literárních, je založen na mechanických postupech, vychází z náhody, inspiruje se náhodou a zapojuje práci jak vědomí, tak nevědomí. 25 26

NADEAU, 1994, str. 46 NADEAU, 1994, str. 421

23

Přestože surrealistické malířství bylo proti jakékoliv metodě, přece se nakonec ustálilo na dvou postupech. V takzvaném veristickém surrealismu jakoby malíř na svém plátně zpřístupnil přímo svou vizi, ať už ve formě abstraktních nikdy neviděných tvarů, nebo vtělených do reálných tvarů sestavených v nové, ireálné celky. Vedle toho absolutní surrealismus ztvárňuje umělcovy vize do podoby magických znamení, barevných ploch a linií, ztělesňujících nové významové symboly. V surrealistickém malířství můžeme sledovat element zázračna, avšak zázračna situovaného v reálném a konkrétním, jde tedy o zázračno experimentální. Velikost surrealistického malířství je v jeho vášni pro objev, v jeho výzvě k nadpřirozenu, v jeho přesném, čitelném a mysteriózním obsahu. Žádné hnutí v dějinách současného umění neprokázalo takovou kontinuitu v tak dlouhém období. I přesto však surrealismus vidíme v dílech mnoha současných umělců. Mnoho z nich se také hlásí k surrealismu. Však jak říká Jan Švankmajer: „Surrealismus z hlediska dějin umění skutečně patří historii. To, co je na surrealismu skutečně živé, jsou jeho postoje ke světu, k životu a každý nový romantismus se k nim bude muset vracet jako k stále aktuální konstantě.“

27

„Věřím, že v budoucnu splynou zdánlivě tak protikladné stavy, jako je sen a skutečnost, v jakousi absolutní skutečnost, v nadskutečnost, můžeme-li to tak říct. Směřuju k dobytí této nadskutečnosti, jsa si jist, že se ho nedočkám, ale příliš málo myslím na svou smrt, než abych se netěšil alespoň trochu z posedlosti touto představou.“

28

Manifest surrealismu, 1924

27 28

ŠVANKMAJER, 2001, str. 129 LAMAČ, 1989, str. 330

24

Výklad snů V předchozí kapitole jsem se zmínila o surrealismu, mohu tedy plynule a bez výčitek přejít k tématu snů, výkladu snů, vědomí a nevědomí, které se surrealismu bezprostředně dotýká. Tímto tématem se zabýval Sigmund Freud, jenž napsal přímo knihu s názvem Výklad snů. Nedalo mi to a do knihy jsem nahlédla s přáním pochopit myšlení Lewise Carrolla při psaní Alenky v říši divů, stejně tak jako pocity Jana Švankmajera při psaní scénáře k filmu Něco z Alenky. V návaznosti na Freuda surrealisté vyhlašovali význam nevědomí, halucinací, snů a opojení, které jsou stejně důležité a skutečné jako zkušenost uvědomělého života. „Je třeba poděkovat Freudovým objevům. Skrývají-li hlubiny našeho myšlení zvláštní síly schopné zvýšit moc jeho povrchových vrstev nebo proti nim vítězně bojovat, je třeba všestranně usilovat o jejich zachycení, napřed zachycení a pak podrobení naším rozumem.“

29

„Naše sny vládnou vzpomínkami, které nejsou dostupné našemu bdění.“

30

Dá se říci, že se v našem snu často objevují věci, které jsme viděli, ale naše mysl je nevnímala, uložily se kamsi do našeho podvědomí. Sigmund Freud dokazuje toto pozoruhodné dění v jedné z kapitol své knihy Výklad snů. Když jsem se pročítala množstvím uvedených příkladů, uvědomila jsem si, že jsem něco podobného také prožila. Moje kamarádka povídala ze spaní slova a slovní spojení v latině, aniž by se latinsky někdy učila, zajisté někdy jen tak nahlédla do knihy s latinským textem, sice ho plně nevnímala, ale vzpomínka na něj se jí uložila kdesi v mysli. Jak se zmiňuje Freud ve své knize, častým námětem našich snů, které jsou ukryty v našem podvědomí, jsou zážitky, obrazy a věci z našeho dětství. Málokdo si vybavuje něco, co prožil před 3 rokem svého života. Je však nesporné, že tyto zážitky, jež jsme si prožily, se někde v naší mysli uložily a mohou vyjít napovrch například v našich snech. Když už jsme u tématu Alenky v říši divů, klidně můžeme říci, že to co prožívá Alenka, mohl vidět Lewis Carroll někde ve svém snu ovlivněném

29 30

LAMAČ, 1989, str. 330 FREUD, 2005, str. 12

25

příběhem ze svého dětství. Možná ano, možná ne. Chci tím jen říci, že vše co prožíváme a co naplno nevnímáme, může ovlivnit naše chování, naši tvorbu stejně jako naše sny. „Ještě se to stupňuje, pozorujeme-li, jak někdy sen jakoby z nejhlubšího a nejhutnějšího zasutí, které pozdější doba navrstvila na nejranější prožitky z mládí, vytahuje na povrch obrazy jednotlivých míst, věcí a osob docela neporušené a s původní svěžestí. Neomezuje se to pouze na takové dojmy, které jsme si při jejich vzniku živě uvědomovali, nebo které se spojily se silnými, psychickými hodnotami a později se vrací ve snu jako skutečné vzpomínky, z nichž se procitlé vědomí raduje. Hloubka snové paměti pojímá i takové obrazy osob, věcí, místností a prožitků z nejranější doby, jejichž uvědomění bylo jen nepatrné....“

31

Strumpell Studie prokázaly, že se ve snu nejčastěji zhodnocují dojmy z druhého nebo třetího dne, jenž předchází před dnem snu, jakoby bezprostřední zážitky nebyly dosti uleželé. Často se v našich snech objevují věci, které v bdělém stavu ani nevnímáme, nevěnujeme jim pozornost, ve snech pak vyplouvají na povrch a převálcují i myšlenky, jež nám leží v hlavě. „Duševní činnosti, které jsou za bdění nejintenzivnější, spí nejhlouběji.“

32

Předpokládá se, že sen má smysl, třebaže je skrytý a zakódovaný. Již od dávných věků se lidé pokoušeli o výklad snů, používali takto dvě odlišné metody. První z nich je symbolický výklad snu, ve kterém se bere sen jako celek a snaží se nahradit obsah snu obsahem jiným, srozumitelným. Jak však najít onen nový obsah nelze nijak naučit, záleží na vtipu a intuici, která povyšuje symbolický výklad snu na umění. Druhou metodou je metoda šifrovací, ve které se bere sen jako jakési tajné písmo a každý detail je šifrou, která má svůj význam. K rozkódování jednotlivých symbolů se používá snář, záleží pak na každém, jak si přeložené významy poskládá do pro něj srozumitelné řeči.

31 32

FREUD, 2005, str. 16 FREUD, 2005, str. 17

26

Sigmund Freud považuje obě metody za neúčinné. Sám prováděl výklad snu u nemocných pacientů tímto způsobem. Sen, který mu pacienti svěřili, rozdělil na několik částí, ty potom předkládal pacientům zpět s otázkou, co je k danému snu napadá. Pacienti často měli ke každé části několik nápadů, které by se daly označit za skryté myšlenky snu. Takto postupovali až k rozkódování celého snu a dále hledali smysl a návaznost jednotlivých myšlenek. Když pohlédnu na příběh Alenky v říši divů, který se hemží obrovským množstvím symbolů, nesmyslných myšlenek, smyšlených postav a příběhů, přála bych si umět všechny je rozluštit a dovědět se podstatu celého toho příběhu, pokud tedy nějakou hlubší podstatu má, jakože věřím, že ano. Chtěla jsem se pokusit rozluštit část příběhu o Alence v říši divů pomocí snáře. Vyhledala jsem si jednotlivé symboly, které se mi zdály být výrazné, v příběhu podstatné a přeložila je pomocí snáře. Následně jsem se snažila najít skrytý význam a souvislosti mezi jednotlivými významy. Na nic jsem však nepřišla, asi nejsem správný typ na hledání hlubšího smyslu snů, anebo to vše není zas tak jednoduché, jak se nám zdá.

27

Mé pojetí Alenky Když se vrátím k ilustraci a k mému pojetí ilustrací k Alence v říši divů, chtěla jsem vytvořit obrázky, které by doplňovaly a podtrhly samotný příběh. Jelikož jsem knihu četla až jako dospělá, pochopila jsem jí z té „dospělácké“ stránky a mé ilustrace podle toho vypadají. Možná budou občas působit depresivně a psychologicky, ale když se nad knihou zamyslím, tak trochu na mě opravdu působila, stejně jako ilustrace například od Dušana Kállaye, které vypadají někdy až strašidelně. Konečná podoba ilustrací ke knize Alenka v říši divů se značně liší od původních myšlenek. Tento proces je zajisté přirozený a žádaný. Je vidět, že studiem a prohlubováním informací o knize, příběhu, spisovateli a jiných se ucelovaly a měnily též mé myšlenky. Původně jsem chtěla udělat kresbičky vyloženě dětské, jednoduché a snadno pochopitelné inspirované ilustracemi Johna Tenniela. Ilustrace jsem chtěla doplnit o loutky hlavních postav určené také dětem. S pozorným pročtením knihy jsem však zjistila, že bych příběh o Alence striktně nesměrovala pouze k dětským čtenářům. Jak již jsem se zmínila v úvodu, myslím si, že Lewis Carroll ukryl v knize hlubší myšlenky, které jsou pochopitelné pouze pro dospělejší čtenáře. Hlavní postava, živá Alenka, prožívá neuvěřitelný příběh. To, co se kolem ní děje, je výplodem její fantazie a snů. Samozřejmě toto bylo pro mě velice důležité, chtěla jsem mít skutečnou Alenku ve fantazijním světě. Po delších úvahách zvítězilo zpracování prostřednictvím koláží, které jsem tvořila v programu Adobe Photoshop. „Ano, nafotím skutečné děvčátko, ve skutečných romanticky vypadajících šatech a vložím ji do fiktivního prostředí, které vytvořím pomocí kresbiček“, napadlo mě. Jenže nastalo další rozhodování. Kdo ztvární ono zvídavé děvčátko? Dlouho jsem pátrala po vhodné kandidátce. Zhlédla jsem postupně mnoho filmových zpracování Alenky v říši divů a sledovala, jaké typy Alenky si volili režiséři do svých filmů. Zjistila jsem, až na jednu výjimku, že to byla děvčata ne příliš mladá, která vypadala velice mladistvě, až dětsky. Řekla jsem si, proč neudělat Alenku dospělou, vždyť i dospělí mají právo snít a vracet se do dětských let. Ba naopak, dospělí často zapomínají

28

snít, na rozdíl od dětí, jejichž fantazie pracuje stále naplno. Co se typů týče, filmové Alenky jsou jak blondýnky, tak černovlásky. Mně k příběhu více sedí výraznější černovlásky. Nakonec jsem oslovila mojí kamarádku a zároveň spolužačku Moniku Karmasinovou, která mi k nafocení dala svolení. Monika působí velice mladistvě, má velké dětské oči a kulatý dětský obličej. Typově zcela odpovídala mým představám Alenky v říši divů. Ušila jsem jí růžové „holčičkovské“ šaty s načechranou bohatou sukní a mašličkou v pase, které jsem doplnila o barevně sladěné punčocháče, abych podtrhla její roli, roli tak trochu malého děvčátka. Následovalo focení v nejrozličnějších polohách a pózách, celé postavy i detailů. Jelikož Monika neznala příběh Alenky v říši divů, focení probíhalo tak, že jsem jí děj postupně vyprávěla a ona se zkoušela vžívat do jednotlivých částí. Vše probíhalo nenuceně ve veselém duchu. V závěru jsem kolikrát měla problém vybrat vhodnou fotografii, protože na mnohých se Monika nezadržitelně smála. Následovalo ztvárnění scény, tedy fantazijního prostředí, jež Alenku na ilustracích obklopuje. Vycházela jsem tak trochu z automatických kreseb z dřívějšího období, kdy jsem na podněty hudby volně čmárala po papíru a následně zjistila, že automaticky kreslím fantazijní postavičky. Chtěla jsem vytvořit podobné spontánní rychlé kresby i pro moji diplomovou práci. Ještě více mě v tomto nápadu utvrdila informace, že podobně tvořili i někteří surrealističtí umělci, protože mám příběh Alenky v říši divů přes film Něco z Alenky od Jana Švankmajera propojený se surrealismem, o čemž se zmiňuji již v některé z předešlých kapitol. Pustila jsem tedy oblíbenou hudbu a začala kreslit, kresba však už nebyla zcela spontánní, ale úmyslně vedená do požadovaných tvarů. Původně jsem chtěla pro prostředí kolem Alenky používat pouze tyto kresby, naskenované a přenesené do programu Adobe Photoshop. Zjistila jsem však, že výborně se dá pracovat také s pozadím, tedy plochou mezi kresbou. Vznikaly tak půvabné výřezy, zvláštní tvary, které doplňovaly kresbu samotnou a zároveň změkčovaly dojem z celého obrázku. Využila jsem také zprůhlednění a překrývání jednotlivých vrstev k dosažení snovosti a tajemnosti obrázku. Původní verze v mé hlavě byla, že postava Alenky bude na obrázcích barevná a pozadí ponechám v černobílé podobě v souladu s výrazem kresby. Chtěla

29

jsem tak ještě více zdůraznit myšlenku skutečného děvčátka ve světě fantazie. Ve výsledku však obraz vypadal neuceleně. Alenka z něj velice výrazně vystupovala. Zvolila jsem tedy nakonec černobílou verzi, která působí celistvě a harmonicky. Myslím, že k vyjádření toho, co jsem chtěla, aby z ilustrací bylo cítit, bohatě stačí kontrast skutečné fotografie děvčete a kresby prostředí. Zároveň musím přiznat vliv černobílého filmového zpracování Alenky v říši divů z roku 1966 od režiséra Johnatana Millera, které na mě zapůsobilo neskutečným kouzlem a atmosférou, možná právě proto, že bylo černobílé. Alenku jsem také začleňovala do fiktivního pozadí prostřednictvím překrývání částí jejího těla zprůhledněnými vrstvami pozadí. Alenka je tedy propojena s jejím snem a sen jakoby nenásilně vystupoval přímo z Alenčiny postavy. Docílila jsem tak uceleného harmonického obrazu, ve kterém má každá věc své místo a podstatu. Jednotlivé obrázky vznikaly přímo při čtení knihy. Z každé kapitoly jsem tedy vytvořila nejméně jeden obrázek, který se mi zdál důležitý a vystihující. Zaujaly mě ilustrace od Markéty Prachatické, které jsou nenásilně rozdělené do jednotlivých polí a zachycují tak děj v čase. Markéta Prachatická si s tímto úkolem velice dobře poradila, pomohl tomu i zvětšený formát knihy, v klasicky menším formátu by kresby zřejmě tak nevynikly. Také jsem se pokoušela o něco podobného, ale nakonec se mi to v mém podání zdálo velice složité a zbytečně komplikované. Zůstala jsem tedy u jednoduchosti, která v některých případech může působit lépe. Konečné ilustrace představují tedy propojení reálného světa se světem fantazijním. Snažila jsem se o maximální harmoničnost, vyváženou kompozici a ucelenost celé série obrázků. Doufám, že se mi vše podařilo.

30

Závěr Co říci závěrem? Jsem ráda, že jsem si pro tvorbu ilustrací k diplomové práci zvolila zrovna téma Alenky v říši divů. Tato kniha, zřejmě pro to, že již byla ilustrována mnohými významnými ilustrátory, pro mě byla velkou výzvou. Alenka v říši divů je pro mě především krásný příběh plný poetičnosti, překvapení a krásných nesmyslů. Chtěla jsem se pokusit zachytit kouzlo tohoto příběhu podle toho, jak to cítím já. Tedy tak trochu surrealisticky. Snažila jsem se o zcela nové vyjádření myšlenky příběhu, které jsem docílila pomocí koláží, v nichž jsem propojila svět skutečný se světem snů. Podoba mých ilustrací se několikrát významně změnila. Do konečného stádia jsem se dostala především na základě informací, které jsem postupně získávala a které se do ilustrací chtě nechtě musely promítnout. Snažila jsem se pochopit myšlenky spisovatele a vlivy, jež daly podnět pro napsání knihy. Také mě velice ovlivnil Jan Švankmajer, především jeho surrealistickým pohledem a volným ztvárněním tématu Alenky v říši divů. Vlivů a inspirace bylo skutečně mnoho, zhlédla jsem skoro všechna filmová ztvárnění, vzala si to dobré z nich a zároveň se snažila vyvarovat toho, co se mi zdálo nepovedené. Svou diplomovou prací jsem chtěla upozornit veřejnost a své okolí na krásnou knihu, která stojí zajisté za přečtení. Dnešní společnost pohltila mánie Burtonova ztvárnění Alenky v říši divů. I když název je totožný s názvem knihy Lewise Carrolla, příběh je zcela jiný. Může zde dojít k mylnému vnímání, především u těch, kteří knihu nikdy nečetli. Proto ještě jednou upozorňuji na krásu příběhu, který nám umožňuje snít a povznést se do nereálného, „surreálného“ světa naší fantazie.

31

Literární zdroje CARROLL, Lewis. Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Albatros, Praha 1983, VA 13-811-83, s. 161 CARROLL, Lewis. Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem, Aurora, Praha 2004, ISBN 80-7299-074-8, s. 317 CARROLL, Lewis. Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Slovart, 2005, ISBN: 80-7209-642-7, s. 191 DRYJE, František. Surrealismus není Umění, Concordia, Praha 2005, ISBN 80-85997-26-642, s. 239 FREUD, Sigmund. Výklad snů, nak. Pelhřimov 2005, ISBN 80-86559-16-5, s. 395 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež, Albatros, Praha 1989, 13-777-89, s. 455 HORÁČEK, Radek. Fenomén kniha, Albert, Boskovice 2008, ISBN 978-80-210-47273, s. 188 CASEY, Jo. GIBERT, Laura. Alenka v říši divů, Egmont, Bratislava 2010, ISBN 978-80-252-1360-5 LAMAČ, Miroslav. Myšlenky moderních malířů, ODEON Praha 1989, ISBN 80-207-0087-0, s. 513 NADEAU, Maurice. Dějiny surrealismu, Votobia, Olomouc 1994, ISBN 80-85619-63-6, s. 457 ŠVANKMAJER, Jan. Síla imaginace, Dauphin, Praha 2001, ISBN 80-7272-045-7, s. 272

32

Internetové zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/Lewis_Carroll, 12. 1. 2010 http://ld.johanesville.net/carroll, 12. 1. 2010 http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/Jtenniel.htm, 21. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/John_Tenniel, 20. 1. 2010 http://www.artbohemia.cz/Kallay-dusan, 21. 1. 2010 http://slenka-v-risi-divu.navajo.cz/, 29. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281903_film%29, 30. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281933_film%29, 31. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281951_film%29, 30. 1. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice%27s_Adventures_in_Wonderland_%281972_fil m%29, 1. 2. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_in_Wonderland_%281976_film%29, 1. 2. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Fushigi_no_Kuni_no_Alice, 1. 2. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Alice_%28TV_miniseries%29, 2. 2. 2010 http://www.rozrazilonline.cz/clanky/178-Alenka-66-6, 4. 2. 2010 http://www.projekt100.cz/neco-z-alenky-recenze.htm, 10. 2. 2010 http://www.porg.cz/liben/tercie/chabova.htm, 20. 2. 2010 http://www.porg.cz/liben/tercie/chabova.htm, 20. 2. 2010

33

Filmy a ukázky filmů BURTON, Tim. Alice in Wonderland, 2010 (DVD) DISNEY, Walt. Alice in Wonderland, 1959 (DVD) HARRIS, Harry. Alice in Wonderland, 1987 http://www.youtube.com/watch?v=7MQmq7XRk38&feature=related, 2. 2. 2010 HEPWORTH,Cecil. Alice in Wonderland, 1903, http://www.viddler.com/explore/Nano9/videos/32/, 30. 1. 2010 McLEOD, Norman. Alice In Wonderland, 1933, http://www.youtube.com/watch?v=9EgzLisAX0M&feature=related, 30. 1. 2010 MILLER, Johnatan. Alice in Wonderland, 1966 (DVD) STERLING, William. Alice in Wonderland, 1972http://www.youtube.com/watch?v=eSnEUeW2zZQ, 1. 2. 2010 ŠVANKMAJER, Jan. Něco z Alenky, Něco z Alenky, 1988 (DVD) TOWNSEND, Bud. Alice in Wonderland, 1976 (DVD) WILLING, Nick. Alice in Wonderland, 1999 (DVD)

34

Seznam příloh Příloha 1: Interwiew Obrázek 1: Do králičí díry 1 Obrázek 2: Do králičí díry 2 Obrázek 3: Do králičí díry 3 Obrázek 4: Do králičí díry 4 Obrázek 5: Do králičí díry 5 Obrázek 6: Jezero slz 1 Obrázek 7: Jezero slz 2 Obrázek 8: Jezero slz 3 Obrázek 9: Kandidátní závody a příběh se zamotaným koncem Obrázek 10: Králík se poradí s Vaňkem Obrázek 11: Na radu u housenky Obrázek 12: Vepř a pepř 1 Obrázek 13: Vepř a pepř 2 Obrázek 14: Potrhlá čajová společnost Obrázek 15: Na hřišti u královny 1 Obrázek 16: Na hřišti u královny 2 Obrázek 17: Na hřišti u královny 3 Obrázek 18: Na hřišti u královny 4 Obrázek 19: Mořská Čtverylka Obrázek 20: Kdo ukradl koláče? Obrázek 21: Alenčino svědectví Obrázek 22: Po procitnutí

35

Příloha 1: Interview Při hledání informací k tématu Alenky v říši divů jsem na internetu narazila na rozhovor otce a dcery, které doporučil ve 13 letech tuto knihu k přečtení. Pro dceru, která je nyní už dospělá, jak sama píše, byla tato kniha zprvu nesrozumitelná. Doporučení otce jí však přimělo k tomu, přečíst si knihu znovu s odstupem času, tedy až v dospělosti. Toto interview je pro mě zajímavé a uvádím ho především proto, že se ztotožňuje s mým názorem, že tento příběh dokáže oslovit a zaujmout čtenáře nejrůznějšího věku. „Proč jsi mi doporučil zrovna Alenku v říši divů a Za zrcadlem? Takhle, když jsem byl dotázán, kterou knihu bych doporučil třináctiletému člověku, tak mě napadla tato, protože jsem o ní věděl, že se nezapomene. Pravděpodobně jsem ve třinácti letech přečetl spoustu knížek, které jsem zapomněl a už nikdy jsem neměl důvod se k nim vracet, kdežto k Alence se člověk vrací a znovu objevuje nové věci. Je to kniha, kterou četli všichni a odkazuje se na ni v nejnepravděpodobnějších souvislostech. Moderní biologie odkazuje na Alenku ve svých neodarvinistických teoriích - používá termín červená královna, který je odvozen ze situace z knihy Za zrcadlem. Je to poměrně nepravděpodobné místo, kde člověk narazí na odkaz z Alenky. Jsou tam geniální nápady. Předpokládám, že se nezapomene, proto bych ji doporučil. Co tě na této knize nejvíce zaujalo? Co bylo nejzajímavější? Je jiná než ostatní, je tam spousta drobných skvělých nápadů. Nenavazuje na nic, je původní. Čili četl si ji později? Třeba po dvaceti letech? No určitě. Po dvaceti letech jsem ji právě ocenil, jako po dvacítce i po dvaceti letech. Pak už jsem ji asi nikdy nečetl úplně celou, potom jsem si už četl jenom pasáže. A už ses na to díval zase z jiného úhlu?

36

No, já si moc dobře nepamatuju, pod jakým úhlem jsem se na to díval ve třinácti letech, čili nedovedu bohužel srovnat. Jak ses k této knize dostal? Pokud si dobře pamatuju, byla doma v knihovně. Jaká část knížky se ti líbila nejvíc? Alenka v říši divů nebo za zrcadlem? Ony jsou hodně podobné. Tehdy, si myslím, se mi více líbila říše divů, teď se mi víc líbí Za zrcadlem. Ale obě části jsou velmi dobré. Zaujaly tě básničky, které se v Alence často objevují? Rozuměl jsi jim? Ve třinácti letech ne, a některé mi přišly dost divné až možná nudné, ale jednak časem si to člověk přečte v angličtině a to má trochu jiný zvuk a jednak časem člověk přijde na chuť i tomu překladu, protože ten je velmi vydařený. A výhoda je, že se člověk k ní může vracet. Že ho nenudí, když ji čte znovu po deseti letech a po dalších deseti letech.“

33

33

http://www.porg.cz/liben/tercie/chabova.htm, 20. 2. 2010

37

Obrázek 1: Do králičí díry 1

38

Obrázek 2: Do králičí díry 2

39

Obrázek 3: Do králičí díry 3

40

Obrázek 4: Do králičí díry 4

41

Obrázek 5: Do králičí díry 5

42

Obrázek 6: Jezero slz 1

43

Obrázek 7: Jezero slz 2

44

Obrázek 8: Jezero slz 3

45

Obrázek 9: Kandidátní závody a příběh se zamotaným koncem

46

Obrázek 10: Králík se poradí s Vaňkem

47

Obrázek 11: Na radu u housenky

48

Obrázek 12: Vepř a pepř 1

49

Obrázek 13: Vepř a pepř 2

50

Obrázek 14: Potrhlá čajová společnost

51

Obrázek 15: Na hřišti u královny 1

52

Obrázek 16: Na hřišti u královny 2

53

Obrázek 17: Na hřišti u královny 3

54

Obrázek 18: Na hřišti u královny 4

55

Obrázek 19: Mořská Čtverylka

56

Obrázek 20: Kdo ukradl koláče?

57

Obrázek 21: Alenčino svědectví

58

Obrázek 22: Po procitnutí

59