Masarykova univerzita
Pedagogická fakulta
KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ
Příčiny vzniku drogové závislosti z pohledu veřejnosti a závislého
Diplomová práce
Brno 2013
Vypracovala:
Vedoucí práce:
Bc. Petra Čekalová
Mgr. Radim Slaný
Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím citovaných
literárních
pramenů,
dalších
informací
a
zdrojů
v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně
Petra Čekalová
Poděkování Ráda bych chtěla poděkovat Mgr. Radimu Slanému za odborné vedení a cenné připomínky k mé diplomové práci. Dále bych chtěla poděkovat MUDr. Pavlíně Chrenkové z psychiatrického oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze za ochotu spolupracovat na mém dotazníkovém výzkumu a v neposlední řadě bych ráda poděkovala všem respondentům, kteří mi byli ochotni vyplnit dotazníky.
Obsah I.
ÚVOD ............................................................................................................. 6
II.
TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................... 7
1. Drogy a závislost…………………………………………………………………7 1.1. Droga ............................................................................................................ 7 1.2. Pohled do historie .......................................................................................... 8 1.3. Závislost na drogách.....................................................................................11 1.3.1. Závislost ................................................................................................11 1.3.2. Příčiny vzniku závislosti.........................................................................11 1.3.3. Vznik závislosti ......................................................................................12 1.3.4. Diagnostika závislosti ............................................................................13 1.3.5. Léčba závislosti .....................................................................................15 2. Přehled nejrozšířenějších drog……………………………………………..17 2.1. Dělení drog podle účinku na psychiku ..........................................................18 2.2. Dělení drog dle míry rizika ...........................................................................20 2.3. Stimulační drogy ..........................................................................................22 2. 4. Halucinogeny .............................................................................................25 2. 5. Konopné drogy ............................................................................................27 2. 6. Tlumivé látky ..............................................................................................30 2. 7. Nikotin ........................................................................................................37
3. Prevence………………………………………………………………...…40 3.1. Typy prevence ..............................................................................................40
4. Systém péče a jeho složky v ČR………………………………………….....46 4.1.Terénní programy ..........................................................................................46 4.2. Nízkoprahová kontaktní centra .....................................................................47
4.3. Detoxifikační jednotky .................................................................................48 4.4. Substituční léčba ..........................................................................................49 4.5. Ambulantní léčba .........................................................................................50 4.6. Denní stacionáře ...........................................................................................51 4.7. Střednědobá ústavní léčba ............................................................................51 4.8. Terapeutické komunity .................................................................................52 4.9. Doléčovací programy ...................................................................................53 PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................55
III.
IV.
1.
Cíle dotazníkového šetření ....................................................................55
2.
Charakteristika dotazníku ......................................................................56
3.
Charakteristika respondentů ..................................................................57
4.
Výsledky dotazníkového šetření ............................................................58
5.
Diskuze .................................................................................................73
6.
Kazuistiky .............................................................................................80
6.1.
Příběh první, pan Marek .......................................................................80
6.2.
Příběh druhý, pan Petr……………………...………………………......81
6.3.
Příběh třetí, pan Jaromír………………………………………….…….83
6.4.
Příběh čtvrtý, slečna Eva…………………………………….……….....84
6.5.
Příběh pátý, slečna Aneta……………………….……………….……....85
7.
Diskuze - kazuistiky……………………………………………………...87
ZÁVĚR .........................................................................................................90
Resumé ...................................................................................................................91 Summary ................................................................................................................92 Použité zdroje a literatura ........................................................................................93 Seznam příloh .........................................................................................................98
I.
ÚVOD
Pro svoji diplomovou práci jsem si vybrala téma Příčiny vzniku drogové závislosti z pohledu veřejnosti a závislého. Drogová závislost je v současné době velice aktuální téma, které se dostává do stále většího povědomí veřejnosti. Je to problém, který doléhá na společnost i na jednotlivce a to v mnoha směrech. Omamné a psychotropní látky byly součástí lidských životů již u dávných civilizací a jejich užívání přetrvává do dnešní doby. Většina dospělé populace má zkušenosti alespoň s lehkými drogami jako jsou alkohol, káva, nikotin. Ve své diplomové práci se budu kromě lehkých drog zabývat i závislostí na tvrdých drogách, se kterými se v dnešní době setkává stále větší procento populace. Dále jsou v mé závěrečné práci uvedeny i možnosti prevence a léčby určité závislosti. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je dělená na čtyři hlavní kapitoly. V první kapitole podrobně popisuji drogy a závislost na nich. Ve druhé kapitole jsou uvedeny nejznámější drogy a jejich vliv na člověka. Třetí kapitola se věnuje prevenci drogové závislosti. V poslední kapitole, kapitole čtvrté, uvádím, jaké jsou systémy péče o drogově závislé v České republice. Po teoretické části následuje část praktická, která je věnována dotazníkovému šetření. Pomocí dotazníkového šetření zjišťuji, jaké jsou podle názorů veřejnosti hlavní důvody vzniku drogové závislosti. Získané výsledky jsem následně porovnala s výsledky dotazníkového šetření u drogově závislých, u nichž jsem zkoumala skutečné příčiny vzniku jejich drogové závislosti. Součástí diplomové práce jsou také kazuistiky jedinců, kteří se léčili nebo stále léčí ze závislosti na drogách. V diplomové práci jsem podrobně rozepsala pět životních příběhů. Zejména mě zajímal vztah rodinných příslušníků k nim, jaké důvody je přiměly k tomu, že začali drogy užívat a co je vedlo k tomu, že se dostali na léčení. Hlavním cílem práce je srovnání příčin vzniku závislostí z pohledu veřejnosti a závislého. Ve své diplomové práci chci potvrdit nebo vyvrátit domněnky, které v současné společnosti o této problematice panují.
6
II.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Drogy a drogová závislost 1.1. Droga „Pojem droga výstižně a komplexně definuje významný český psycholog a toxikolog Eduard Urban, a to jako látku, „která je používaná a zneužívaná pro změnu nálady, vědomí, k povzbuzení nebo tlumení somato - psychických funkcí, přičemž při jejich opakovaném užívaní může dojít k vytvoření závislosti na této látce“ (Urban; 1973). Synonymem pojmu droga jsou termíny psychoaktivní látka nebo návyková látka.“ (Vallo, 2011) Drogu v současné době chápeme stejně, jak ji už tisíce let před námi označovali Hippokratés a Galénos, a sice jako látku, jež namísto, aby byla tělem „přemožena“ (a strávena jako běžný pokrm), je schopná tělo „přemoci“ a vyvolat – i při dávce směšně malé v porovnání s jinými pokrmy – značné organické a duševní změny. (Escohotado, 2003) Podle Presla musí droga splňovat následující kritéria: má mít psychotropní účinek, což znamená, že působí na naše prožívání okolní reality a ovlivňuje psychiku, může vyvolávat závislost, z nedostatku vhodnějšího pojmenování se někdy označuje jako „potenciál závislosti“. (Presl, 1994) Minařík definuje drogu jako látku se dvěma základními vlastnostmi: droga je látka, která má psychotropní efekt – modifikuje naše prožívání, mění způsob našeho vidění a prožívání světa, droga má potenciál závislosti – dlouhodobé, pravidelné užívání může vyvolat závislost (Kalina, 2008)
7
1.2. Pohled do historie Drogy jsou s největší pravděpodobností využívány od počátku dějin lidstva. Látky, které dokázaly měnit lidské vědomí, byly velice důležitou součástí náboženských, šamanských a jiných rituálů ve většině starověkých populací. Drogy byly vždy podávány "pod odborným dohledem" šamanů, kněžích a dalších osob, které s nimi měly bohaté zkušenosti a dokázaly očekávat, jak droga ovlivní vnímání, myšlení a tělesné funkce jejich soukmenovců. Podávání psychoaktivních látek bylo důležitou součástí tradice dané kultury a problém závislosti nebo problémového užívání drog byl ve starších kulturách zcela neznámý. (Šindelářová, 2013) 1.2.1. Mák a konopí Mezi prvními pěstovanými drogami se objevil mák, který zřejmě pochází z Evropy a z Malé Asie. Naproti tomu první rostlinky konopí se začaly pěstovat v Číně a Indii. (Escohotado, 2003) Bráhmanské tradice tvrdí, že konopí povzbuzuje mysl, prodlužuje život a podporuje sexuální žádostivost. (Escohotado, 2003) Ve starém Egyptě se semena a květy konopí házely na pohřební hranice při obřadech, pozůstalí dým vdechovali, a to snad zmírňovalo jejich smutek. O pravém léčebném použití konopí však existují zprávy až ze středověku. Z usušených rostlin se připravovaly masti na léčení spálenin a také na bolestivé svaly a klouby. Dále se rostlina používala na léčení očních zánětů, nespavosti, suchého kašle a úplavice. Později se zvyk kouření konopí rozšířil po Evropě zásluhou napoleonských armád, protože se patrně věřilo, že kouření konopí snižuje strach z boje a mírní bolest z poranění. (Stone & Darlingtonová, 2003), (Escohotado, 2003) Problémy s užíváním drog se začaly vyskytovat v momentě, kdy přestalo být užívání těchto látek spojeno s náboženskými a společenskými tradicemi a rituály. Nárůst drogového problému rovněž souvisel s rozvojem farmaceutického a chemického průmyslu, který začal vyrábět celou řadu syntetických sloučenin, a to ve velkém množství. 8
Drogy se také staly předmětem obchodu, slibovaly snadné a vysoké finanční zisky. Nárůst nabídky na černém trhu byl následován vysokou poptávkou. (Šindelářová, 2013) V 19. století dochází v chemickém průmyslu k novým objevům, jako je například objev: morfinu (1806), kodeinu (1832), atropinu (1833), kofeinu (1841), kokainu (1860), heroinu (1883), meskalinu (1896), barbiturátů (1903). 1.2.2. Morfium Prvním velkým farmakem 19. století byl morfin, neboli morfium, jeden z alkaloidů opia okamžitě považovaný za nejvýznamnější lék, jaký kdy člověk objevil. Poprvé ho bylo hromadně využito během americké občanské války a prusko – francouzského konfliktu v roce 1870. Dokonale tlumí bolest a díky tomuto účinku se polní nemocnice proměnily v tichá místa. Mezi prvními uživateli morfinu převažovali lékaři, nemocniční personál nebo jejich rodinní příslušníci. V jistých salónech vyšší společnosti se stalo populární veřejně si aplikovat morfium jehlou a dávat si jako dar pouzdra zdobená od známých zlatníků se zlatými či stříbrnými stříkačkami. (Escohotado, 2003), (Šindelářová, 2013) 1.2.3. Heroin V roce 1898 byla na trh uvedena ještě účinnější složka než morfium, a to diacetyl morfinu, který se díky svým energetickým přednostem (heroisch) objevil na trhu pod názvem heroin. Heroin byl velice reklamně podporován a zaplavil lékárny všech kontinentů. Ve volném prodeji zůstal ještě i v době, kdy opium a morfium začaly podléhat kontrole. (Escohotado, 2003) 1.2.4. Kokain Zavedení kokainu do evropské medicíny je datováno roku 1859. Tehdy francouzský lékař Angelo Mariani začal předepisovat a prodávat lék („mariánský prášek“), který obsahoval hojnou dávku kokových listů. Obšťastňování zákazníků se šířilo po celém světě, a proto takové prášky začali předepisovat lékaři po celé Evropě na všechny možné lidské potíže. Kokain je v této době propagován jako „potrava pro nervy“ a „přípravek na vyléčení smutku“. Kolem roku 1890 existují stovky nápojů 9
obsahující velmi silné výtažky koky nebo čistého kokainu. Nejslavnějším syceným nápojem se stala Coca – Cola, která byla uvedena na trh roku 1885 lékárníkem Johnem Pembertonem z Atlanty. Když následujícího roku viděl, že se začínají ozývat hlasy volající po prohibici, zbavil svůj nápoj alkoholu, přidal oříšek koly (obsahuje kofein) a citrusové výtažky pro posílení chuti a na trh uvedl Coca – Colu jako „zázračný lék“ a „osvěžující nápoj“. (Escohotado, 2003), (Stone & Darlingtonová, 2003) 1.2.5. Hypnotika, barbituráty, LSD Na konci 19. století se objevují také první hypnotika používaná k vyvolání spánku (chloral, paraldehyd) a nedlouho poté barbituráty, což jsou všechno silné návykové drogy s daleko intenzivnějšími abstinenčními příznaky než morfium nebo heroin. Na chloralu byl prý závislý Nietzche. (Escohotado, 2003) Ve 40. letech 20. století byla objevena novinka - dietylamid kyseliny lysergové neboli LSD 25. Tato polysyntetická droga je získávána z houby označované jako ergot neboli námel a byla objevena v roce 1943 Adolfem Hofmannem. Farmakum se získávalo
z všudypřítomné
houby takřka
za
minimální cenu.
V množství
neviditelném pro lidské oko vytváří „fantastické vize výjimečné opravdovosti“. (Escohotado, 2003) Dnes víme, že zvláštní oddělení námořnictva, armády a CIA používala jako pokusné králíky tisíce nic netušících civilistů i vojáků ve Státech, ale také obyvatel Laosu, Kambodže a Vietnamu. Jednou z mála prokázaných obětí byl poručík F. Olson, který vyskočil z okna několik dní poté, co nevědomky vypil punč s přidaným LSD na pracovním setkání s kolegy ze CIA. (Escohotado, 2003)
10
1.3. Závislost na drogách
1.3.1. Závislost Světová zdravotnická organizace dříve definovala závislost na drogách jako stav fyzické a psychické vazby jedince na jednu nebo více drog užívaných průběžně se škodlivými následky jak pro jedince, tak pro společnost. V současné době dle Mezinárodní klasifikace nemocí je syndrom závislosti chápán jako skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenomenů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. (Marhounová, 1995) Rozdíly v příznacích závislosti na jednotlivých drogách se týkají zejména rychlosti jejich vzniku a jejich intenzity. Nejlépe objektivizovatelné znaky závislosti jsou tolerance na drogu a abstinenční příznaky. (Kolibáš, 2007) 1.3.2. Příčiny vzniku závislosti Vznik závislostí na drogách podmiňují tři skupiny etiologických faktorů. Jsou to: vlastnosti návykových látek, psychologické a biologické charakteristiky jedince a sociálně – kulturní faktory, tzv. „faktory prostředí“. Závislost na psychoaktivních látkách je multifaktoriálně podmíněná porucha, pro kterou platí bio – psycho – sociální model choroby. Význam jednotlivých faktorů u různých lidí je rozdílný, důležitá je jejich vzájemná interakce. (Kolibáš, 2007) Drogové závislosti je tedy nutné vždy pojímat i studovat komplexně jako biopsycho-sociální onemocnění, kde se jednotlivé faktory vzájemně doplňují a integrují. K závislosti dojde tehdy, setká-li se jedinec s dispozicí k závislosti s drogou, která u něj vyvolá nutkání znovu a znovu ji užívat. Dochází k tomu zpravidla častěji v sociálních situacích, které toto setkání usnadňují (party, diskotéky atp.). Současně s rozvojem stavu závislosti na droze je pozorována na různých úrovních lidského i zvířecího organismu řada změn v reaktivitě při opakované aplikaci drog. Znalost mechanismů drogových závislostí je dosud nedostatečná, řada dosažených poznatků je však již nyní používána v léčení toxikomanií nebo alespoň pomáhají zmírnit drastické příznaky z odnětí drogy, či stavy předávkování. (Fišerová, 2000) 11
1.3.3. Vznik závislosti Je celá řada důvodů, které vedou ke vzniku závislosti. Nelze se tedy omezit pouze na konstatování, že ke vzniku závislosti vede nedostatek volnočasových aktivit, nezájem rodičů a nesprávná výchova. Je zapotřebí souhry mnoha okolností a důvodů, aby dítě začalo experimentovat s drogou, následně ztratilo nad užíváním drog kontrolu a nakonec se stalo závislým. (Šindelářová, 2013) 1.3.3.1. Faktory potřebné pro vznik závislosti: a)
dědičné předpoklady,
b) prostředí, které vytvoří vhodné podmínky c)
droga, se kterou se dotyčný setká a jejíž vlastnosti umožňují vytvořit si závislost.
V poslední době se hovoří čím dál více o vlivu dědičnosti. Neexistují ale geny, které by jedince jednoznačně předurčily pro vznik závislosti, ani geny, které by dotyčného před drogami mohly za všech okolností uchránit. Geny spíše přispívají k vytvoření určitého typu osobnosti, u některých lidí se vyvíjejí vlastnosti, které riziko problému s drogami zvyšují. (Šindelářová, 2013) Například synové otců – alkoholiků - mají častější vrozenou vyšší toleranci alkoholu. U jedinců s vrozenou vyšší tolerancí alkoholu je současně 4 násobně vyšší pravděpodobnost brzkého vzniku závislosti na alkoholu. K nadměrnému užívání drog a vzniku závislosti inklinují také jedinci s psychickými poruchami. Známým rizikovým faktorem nadměrného užívání a vzniku závislosti na drogách jsou poruchy osobnosti. Nejčastěji se uvádí vztah mezi vznikem závislosti a antisociální a hraniční poruchou osobnosti. Jiná psychická porucha, která je rizikovým faktorem pro vznik závislosti je porucha aktivity s poruchou pozornosti (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – ADHD). Porucha pozornosti, hyperaktivita a zvýšená impulzivita výrazně handicapuje tyto jedince v období povinné školní docházky. Snižuje jim šance dosáhnout vyššího vzdělání a omezuje je i při výběru povolání. Až 50% schizofreniků je závislých na alkoholu anebo jiných ilegálních drogách a víc než 70% je závislých na nikotinu. Kouření může souviset se snahou o samoléčbu iniciálních příznaků schizofrenie. Z úzkostných poruch se uvádí časté užívání drog u posttraumatické stresové poruchy (PTSP). Drogy mohou přechodně zmírnit příznaky 12
PTSP, ale opakované užívání těchto látek má nepříznivý vliv na PTSP. (Kolibáš, 2007) Mezi další rizikové faktory, které zvyšují vznik závislosti na drogách jsou: komplikovaný porod, těžký úraz hlavy i v pozdějších letech, návykové látky vyvolávají spíše příjemné pocity, slabá nebo žádná „kocovina“, chronická traumatizace (dítě dlouhodobě týráno, pohlavně zneužíváno nebo šikanováno), špatné sebeovládání, nižší inteligence, setkání s drogou v mladém věku, chronické onemocnění, špatné zvládání stresových situací, neschopnost čelit sociálnímu tlaku, nízké sebevědomí, neschopnost vyvolání příjemných stavů zdravými způsoby, sklon k depresím, sebelítost. (Nešpor, 2001) Závislost je také pevně spjata s vlivem prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. Nezřídka bývá projevem hlubších psychických a psychologických problémů, například nedostatečného sebevědomí, útěkem před problémy, bezradností s vlastním životem, tlakem party apod. (Šindelářová, 2013) O prvním užití drogy rozhoduje především dostupnost, cena, vědomosti o jejich účincích a postoje společnosti. Lehce dostupné a legální drogy jsou nejčastěji užívanými drogami a závislost na těchto drogách je také běžnější než závislost na hůře dostupných drogách. (Kolibáš, 2007) Drogy jsou látky s vysokým rizikem závislosti, ale za určitých okolností může vzniknout závislost na každou látku, která ovlivňuje stav našeho organismu. Dokonce i na přípravek, který neobsahuje žádnou účinnou látku (placebo), ale závislý se domnívá, že mu pomáhá. (Šindelářová, 2013) 1.3.4. Diagnostika závislosti Rozhovor týkající se užívání drog patří mezi odborně náročné části anamnestického vyšetření. Na sestavení plánu rozhovoru a na korekci tohoto plánu podle aktuální situace potřebuje lékař nejen odborné znalosti a vědomosti, ale i praxí získanou zručnost ve vedení rozhovoru. (Kolibáš, 2007) Definitivní diagnostika závislosti by se měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více následujícím jevům:Silná, nutkavá touha nebo pocit puzení užívat drogu. 13
a) potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky b) somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku nebo z užívání stejné látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky c) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami d) postupné zanedbávání sebe sama, svých jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání k zotavení z jejího účinku e) pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků (Marhounová, 1995) Podstatnou charakteristikou syndromu závislosti je užívání drogy nebo touha po užívání určité látky – carving (bažení). Craving je silná touha po droze nebo pocit puzení tuto drogu užít. Je také jedním ze základních kritérií pro diagnózu závislosti. „Silná touha po droze“ je příznakem některých odvykacích stavů. K subjektivním příznakům cravingu patří: 1. vzpomínky na pocity pod vlivem drogy nebo fantazie na toto téma, často nutkavého charakteru 2. svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech, třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení 3. silná touha po návykové látce úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost Craving se rozlišuje: a) tělesný (vznikající při odeznívání účinku drogy nebo bezprostředně po něm) b) psychický (objevuje se i po delší abstinenci) je oprávněné i s ohledem na výsledky moderních výzkumů, které se zaměřovaly na aktivitu jednotlivých části mozku při bažení. Bažení, nebo fenomén mu blízký, je také součástí 14
definice patologického hráčství a lze se s ním setkat i při léčbě jiných návykových poruch. (Marhounová, 1995), (Mravčík, 2003)
Příklad z praxe: „Jasně jsem si uvědomil, že jsem závislý, když jsem slíbil synovi, že přijdu domů za dvě hodiny, a místo toho jsem přišel za čtrnáct dní.“ (Nešpor, 2011) 1.3.5. Léčba závislosti Léčbou závislosti se zabývají specializovaná Centra pro léčbu drogových závislostí a protialkoholické ambulance, oddělení a samozřejmě i psychiatrická oddělení v nemocnicích. Léčba závislostí je dobrovolná. Výjimku tvoří těžké a život ohrožující komplikace závislosti (např. alkoholické delirium, toxická psychóza). Léčbu může také nařídit soud, jako ochrannou léčbu u pachatelů trestných činů. Podle forem rozdělujeme ochrannou léčbu ambulantní nebo ústavní a podle zaměření rozdělujeme ochrannou léčbu na protialkoholickou nebo protitoxikomanickou. (Kolibáš, 2007) Třináct principů efektivní léčby závislosti na drogách dle Nešpora: 1. Ne každá léčba se hodí pro každého. Každému pacientovi je třeba zvolit léčbu, která je pro něj nejvhodnější. 2. Léčba by měla být rychle dostupná. 3. Léčba by měla reagovat na různé potřeby pacienta včetně zdravotních, psychologických, sociálních a právních. 4. Léčba by měla být dostatečně pružná a měla by umět reagovat na měnící se potřeby pacienta. 5. Pro efektivitu léčby je kriticky důležité její trvání (delší léčba obvykle přináší lepší výsledky). 6. Léčba by měla zahrnovat individuální nebo skupinové poradenství a kognitivně – behaviorální postupy. 7. U mnoha pacientů je důležitou součástí léčby podávání vhodných léků. 8. Pacienti, kteří trpí kromě závislostí i jinou duševní chorobou, by měli být integrovaně léčeni pro obojí. 15
9. Detoxikace, která pomáhá překonat odvykací stav, je pouze prvním stádiem léčby, ale sama o sobě má malý efekt. 10. Efektivní léčba nemusí být dobrovolná. Přijetí léčby, setrvání v ní a její výsledek může často příznivě ovlivnit tlak ze strany rodiny, zaměstnavatele nebo úřadů. 11. Během léčby je třeba zjišťovat, zda nedochází k porušování abstinence. 12. Léčba by měla zahrnovat i vyšetření na HIV/AIDS, žloutenku, tuberkulózu a další infekční nemoci, které se v populaci závislých vyskytují častěji. 13. Překonávání závislosti může být dlouhodobý proces a může vyžadovat opakované léčby. Účast ve svépomocných skupinách po léčbě zlepšuje výsledky léčby. (Nešpor, 2011) Každý, kdo přišel s drogami náhodně a krátkodobě do styku, ale i každý, kdo drogové závislosti propadl, může najít cestu zpět z tohoto pekla do normálního života. Nedokáže to však sám. Ve středisku Drop In například odnaučují a zbavují závislosti následujícím způsobem. „Nejprve se snažíme s člověkem, který k nám přijde, seznámit. Zjistit, co ho vlastně přivedlo, protože to, co zpočátku říká, nemusí být vždy pravda. Stává se, že k nám přicházejí lidé například pod tlakem rodiny, partnera, školy, zaměstnavatele a říkají: „Já chci drog nechat.“ Když se zeptáme proč, většinou slyšíme: Kvůli matce, partnerovi… V dalším kontaktu pak ale v takových případech často zjistíme, že klient sám vlastně přestat nechce. Že chce jen někomu nebo něčemu vyhovět. Vlastně říká: „Já bych rád pokračoval v drogách, ale od vás chci, abyste mi ukázali, jak brát dál, ale bez malérů, které se mi v poslední době stávají.“ Tito klienti se těžko smiřují se skutečností, že mají pouze dvě možnosti. Buď brát dál a smířit se s následky, které drogy nutně provází - nebo se problémů zbavit, ale to znamená nejen přestat brát drogy, ale opustit i drogové prostředí, kamarády, mejdany. Právě tyto skutečnosti spojené s braním drog se postupně stávají důležitějšími než drogy samotné a lidé se jich těžko vzdávají. Bojí se prázdnoty, která nastane, když přestanou brát drogy a budou muset zásadním způsobem změnit styl života. Takže zpočátku jde vždy o seznamování a postupné odhalování reality. Většinou platí, že prakticky stejnou dobu, jako se člověk do drog dostával, trvá zase cesta zpátky. A právě tuto cestu se snažíme naší pomocí ukázat, člověka na ni nasměrovat a pak jej podporovat. Drogově závislý musí sám svůj stav 16
přijmout, uvědomit si, že jeho obtíže vyplývají z braní drog a musí chtít tento stav změnit. Pokud nechce, není mu pomoci. Proces léčby je dlouhý a bolestný. Je potřeba, aby u nás bylo podporováno co možno nejširší spektrum terapeutických zařízení pro drogovou problematiku. Jen to dává naději skutečně oslovit podstatnou část potřebných lidí.“ (John & Presl, 1996)
17
2. Přehled nejrozšířenějších drog Nejčastěji užívanými nelegálními drogami v České republice jsou marihuana, pervitin a heroin. Z legálních drog převažuje alkohol a tabák. Poměrně početná je i skupina dětí a mladistvých, kteří užívají těkavé látky. Hlavní drogou toxikomanů, kteří se léčí ze závislosti, jsou pervitin a heroin. Ostatní uváděné drogy, představují obvykle látky, se kterými se experimentuje, které narkoman kombinuje nebo využívá pro speciální účely. (Hajný, 2001) 2.1. Dělení drog podle účinku na psychiku Toto dělení bere v úvahu vždy hlavní účinek látky v běžně zneužívaných dávkách: Tlumivé látky (narkotika) zpomalují psychomotorické tempo – malé dávky zklidní, vyšší navodí spánek, kóma, až zástavu životních funkcí. Psychomotorická stimulancia zbaví člověka únavy, urychlí myšlenkové tempo, aktivují motoriku. Halucinogeny vyvolávají změny vnímání od pouhého rozostření až po stavy podobné schizofrenii. (Kalina, 2008) Rozdělení drog podle účinku na psychiku bere v úvahu vždy hlavní účinek látky v běžně zneužívaných dávkách: tlumivé látky zpomalují psychomotorické tempo – malé dávky zklidní, vyšší navodí spánek, kóma, až zástavu životních funkcí psychomotorická stimulancia zbaví člověka únavy, urychlí myšlenkové tempo, aktivují motoriku halucinogeny vyvolávají změny vnímání od pouhého zostření až po stavy podobné schizofrenii (Kalina K. , 2008)
18
Tab. č. 1 Rozdělení drogy podle účinku na psychiku (Kalina, 2008) Látka
Psychická závislost
Fyzická závislost
Vzestup tolerance
Stimulancia
silná
nevzniká
silný
pervitin
++
-
++
kokain
++
-
++
Halucinogeny
slabá až žádná
nevzniká
mírný
kanabis
+-
-
+-
LSD
+-
-
+-
psilocybin
+-
-
+-
Tlumivé látky
silná
silná
silný
benzodiazepiny
++
++
++
barbituráty
++
++
++
alkohol
++
++
++
opiáty
++
++
++
těkavé látky
++
+-
++
V tabulce č. 1 najdeme psychickou, fyzickou závislost a vzestup tolerance u skupin a jednotlivých látek. Stimulancia – Látky této skupiny vyvolávají silnou psychickou závislost, fyzické projevy nevznikají. Tolerance u těchto látek se poměrně rychle zvyšuje. Halucinogeny – Halucinogeny obvykle vyvolávají jen velmi mírnou psychickou závislost. Fyzické projevy se neprojevují vůbec. Vzestup tolerance u těchto látek je mírný. 19
Tlumivé látky – U těchto látek vzniká velmi silná psychická i fyzická závislost. Vzestup tolerance u této skupiny látek je silný. 2.2. Dělení drog dle míry rizika Toto rozdělení drog je asi nejznámější a mediálně nejužívanější. Jeho použitelnost a vypovídací hodnota je však omezená, nebere v úvahu mnoho jemných nuancí, které jsou v praxi významné. Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako tvrdé drogy, látky s nižší mírou jako drogy měkké. Rizika spojená s užíváním můžeme sledovat ve zdravotní, sociální i duchovní oblasti. Různé formy té samé látky mohou být provázeny různou mírou rizika. Například kokain. Při užívání ve formě kokových listů ve vysokohorském prostředí může mít spíše pozitivní efekt. Ta samá látka užitá jednorázově intranazálně může nést přijatelnou míru rizika, injekční aplikace látky je již velice rizikové, podobně je na tom i kokain ve formě cracku. (Minařík,2009)
20
Tab. č. 2 Míra rizikovosti některých běžně užívaných látek dle Minaříka. (Minařík, 2009) Míra rizika
„Tvrdost drog“
Zástupci toluen heroin
vysoká
tvrdé
morfin durman crack kokain
vysoká až střední
tvrdé
pervitin LSD alkohol lysohlávky
střední
tvrdé
extáze efedrin kodein marihuana
relativně malá
měkké
hašiš kokový čaj káva
prakticky bez rizika
měkké čaj
V tabulce č. 2 je uvedeno zřejmě nejpoužívanější rozdělení. Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako „tvrdé“ drogy, látky s nižší mírou rizika jako drogy „měkké“. Rizika spojená s užíváním jsou míněna v tělesné, duševní i sociální oblasti.
21
2.3. Stimulační drogy Psychostimulancia jsou látky, které zmírňují ospalost a únavu, zvyšují bdělost a vyvolávají euforii. Jejich užití vyvolá různou míru stimulace organismu od pocitu svěžesti až po nekontrolovatelné vzrušení. Nejvýznamnějšími zástupci ze skupiny nelegálních drog jsou pervitin a kokain, někdy je mezi ně řazena i extáze. Mezi legální stimulanty pak patří látky s mnohem mírnějším efektem káva a čaj. (Kolibáš, 2007), (SANANIM, 2007) Drogová scéna Výroba pervitinu byla v domácích laboratořích běžná již před rokem 1989. Pervitin je tradiční „česká“ droga. Patří mezi budivé aminy, které byly syntetizovány poměrně pozdě a zpočátku byly používány jako léky proti únavě, obezitě, narkolepsii nebo využívány armádami pro zvýšení výkonu jednotek. V celorepublikovém měřítku patří pervitin mezi nejvýznamnější „tvrdé“ nelegální drogy. (SANANIM, 2007) Užívání kokainu je díky dominantnímu postavení pervitinu u nás stále okrajové. Důvodem je samozřejmě i poměrně vysoká cena. Užívají ho hlavně movitější skupiny obyvatelstva. Kokain je účinnou látkou jihoamerického keře, koky pravé, která roste v oblasti And. V krajině svého původu má tradiční význam - usnadňuje adaptaci na vysokohorské prostředí a užívání má mnohasetletou tradici. V tomto případě je však kokain užíván ve formě čaje z kokových listů. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace V případě metamfetaminu a amfetaminů převažují aplikace injekční, převážně nitrožilní. Častá je také aplikace intranazální. Méně obyklým způsobem je inhalační aplikace po zahřátí na alobalu nebo požití perorálně. Pro kokain je typická intranazální nebo injekční aplikace. Kokain ve formě cracku se kouří. (Kalina, 2008)
22
Účinky Stimulancia jsou látky, které mají velký stimulační účinek na centrální nervový systém, obzvláště mozek. Tvoří je rostlinné, polosyntetické a syntetické látky, odlišující se chemickou strukturou i mechanismem. Stimulancia odstraňují únavu, urychlují myšlení, usnadňují asociace, zvyšují hovornost. Aktivují osu sympatiku a z toho vyplývá pocit síly a energie. Obvyklým příznakem je nechutenství a z toho plynoucí snížený příjem potravy. (Kalina, 2008), (Kolibáš, 2007), (SANANIM, 2007) Krátkodobé nežádoucí účinky: sucho v ústech při intoxikaci, zvýšené pocení přetížení krevního oběhu, bolesti na hrudi, riziko selhání srdce vysoká zátěž a následně nadměrné vyčerpání organismu, stav útlumu s nepříjemnými pocity po odeznění účinku (tzv. dojezd) pohybové stereotypy spojene s intoxikací strach a úzkostné prožívání pocity pronásledování a ohrožení (tzv. stíha) mydriáza spojená se sníženou nebo vymizelou reakcí zornic na světlo nadměrná koncentrace na nějakou , mnohdy nesmyslnou činnost urychlení myšlení často související s poklesem jeho kvality (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: nápadné zhubnutí halucinace, převážně sluchové (toxická psychóza) vznik závislosti - látky této skupiny způsobují psychickou závislost, fyzické projevy při vysazení nebývají výrazné, což samozřejmě neznamená, že tyto látky nejsou tak nebezpečné (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) 23
Odvykací stav Pervitin Odvykací stav se nemusí dostavit. Po vysazení bývá výrazná touha po droze, dále únava, útlum, spavost, dysforie, deprese, bizardní sny. (Bouček & Pidrman, 2005) Kokain Obvykle se projevuje dysforií a dále výskytem aspoň dvou z následujících příznaků: únava až letargie, psychomotorický útlum, nebo naopak agitovanost, bažení po droze, zvýšená chuť k jídlu, poruchy spánku s děsivými sny. (Bouček & Pidrman, 2005) Ve vývoji odvykání můžeme popsat několik fází: 1. Po vysazení drogy se dostaví únava, až několikadenní spánek s epizodami bdění a příjmem velkého množství potravy. V této fázi se objevuje deprese, úzkostné stavy, svět se abstinujícímu jeví šedivý, mohou se dostavit i sebevražedné myšlenky. 2. Po odeznění akutních obtíží přichází silná touha po droze, dochází k relapsům. Stále přetrvávají deprese, dostavuje se podrážděnost, někdy se objevují poruchy spánku. Toto období trvá dny až týdny. 3. Zde jsou obtíže již mírnější, depresivní symptomatologie odeznívá, slábne touha po droze, i když občas se dostavuje v neztenčené síle. Tato fáze obyčejně trvá několik týdnů až měsíců. (Kalina, 2008) Zástupci Pervitin Je typický prášek žluto – fialové barvy, bez zápachu, hořké chuti. Dávka pro prvouživatele se pohybuje kolem 50 – 100 mg (za cca 100 Kč). Při opakovaném užívání je možné se vypracovat až na dávku mnohonásobně vyšší. Typickým způsob užití je injekční nebo intranazální aplikace. Jednorázová dávka účinkuje 8-10 hodin. Detekovatelnost v moči je možná 3-21 dní. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) 24
Kokain Je bílý prášek, který znecitlivuje sliznice. Typický způsoby aplikace je intranasální. Denní dávky se pohybují od desetin gramu do 2 – 3 g denně. Cena za gram je okolo 2000 Kč. Účinek drogy přetrvává jen 30 – 90 min. Detekovatelsnost v moči je možná 12 – 24 hodin. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) Crack Vzniká chemickou úpravou kokainu. Nejčastěji se kouří, vyznačuje se velmi rychlým nástupem účinku a snadným vznikem závislosti. Jednorázová dávka bývá 10 – 120 mg. Účinek je krátkodobý, pokles nastává již po 30 minutách. Detekovatelnost v moči je 12 – 24 hodin. U nás se na drogové scéně skoro nevyskytuje. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007) 2. 4. Halucinogeny Halucinogeny jsou rozsáhlou skupinou přírodních a syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání od pouhého zostření až po halucinace. Přírodní látky této skupiny mají dlouhou historii užívání při náboženských rituálech. Mnoho látek skupiny halucinogenů bylo syntetizováno nebo izolováno v tomto století, nejznámější je LSD (1938). Při užívání látek této skupiny je důležité, jak uživatel vnímá místo a osoby kolem. Užití halucinogenů může vést i k trvalému duševnímu poškození. (SANANIM, 2007) Drogová scéna Látky této skupiny jsou v současnosti nejčastěji užívány při tanečních party podobně jako extáze. Užívání halucinogenů jako hlavní drogy je spíše výjimečné, většina uživatelů je bere jako zpestření ke své hlavní droze. Užívání má až na výjimky charakter jednotlivých experimentů, dříve nebo později dojde ke špatné zkušenosti a uživatel se stává opatrnějším. Poměrně časté je sezónní užívání přírodních látek. Jako příklad mohou posloužit lysohlávky. Jejich sezona obyčejně vrcholí v období září a října. 25
Typickými zástupci u nás užívaných halucinogenů jsou LSD a lysohlávky. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace Obvyklé způsoby aplikace halucinogenů jsou perorálně, sublingválně, kouřením. Rychlost nástupu účinku závisí na způsobu aplikace a na látce, obyčejně se jedná o desítky minut, vrcholu intoxikace dosahuje po hodinách. Hlavní účinky halucinogenů pak ve většině případů odezní do několika hodin. (Kalina, 2008) Účinky Krátkodobé nežádoucí účinky: bad trip – nepříznivý průběh intoxikace s prožitky úzkosti, paniky, neschopnost zastavit průběh intoxikace stavy derealizace a depersonalizace flashback – návrat stavu při intoxikaci bez užití drogy sympatomimetické účinky – tachykardie, hypertenze, mydriáza, pocení, bolesti hlavy nevolnost a zvracení přetrvávající psychotické a depresivní stavy (Mnohé z účinků LSD připomínají halucinace nemocných se schizofrenií) Dlouhodobé nežádoucí účinky: změny osobnosti, tendence k magickému výkladu dění organické poškození u látek s orgánovou toxicitou (Kalina, 2008)
26
Odvykací stav Halucinogeny nevyvolávají tělesný odvykací stav, při opakovaném užívání vzniká částečná tolerance na psychické účinky. (Bouček & Pidrman, 2005) Zástupci LSD Vysoká účinnost látky vyžaduje distribuci v matrici s napuštěnou účinnou látkou. Účinná dávka je již asi 20 – 50 μg, dávka 100µg má již halucinogenní účinky. Účinek nastupuje během 30 minut, vrchol je asi po 3 hodinách, za 6 – 12 hodin odezní. (Kalina, 2008) Psilocybin Účinné látky rodu lysohlávek. Psilocybin je účinný od dávek kolem 0,5 mg, asi 10 mg je dávka průměrná, 150 mg maximální. To představuje několik kusů až desítek kusů plodnic. Účinek psilocybinu trvá 4 – 6 hodin. Nesmí se ale hlavně zapomínat, že obsah účinných látek se může velmi lišit. Proto také dochází snadno k předávkování. (Kalina, 2008), (SANANIM, 2007), (Benešová, 1998) 2. 5. Konopné drogy Počet uživatelů konopných drog tvoří v České republice, stejně jako v jiných zemích EU, prakticky třetí nejpočetnější skupinu uživatelů návykových látek vůbec. Po alkoholu a tabáku jsou konopné drogy třetí nejoblíbenější skupinou drog. Původní vlastí konopí je Himaláj, velice rozšířené je v Indii. Konopí neboli rostliny druhu Cannabis patří mezi látky s halucinogenním účinkem. Je to jednoletá dvoudomá rostlina. Samičí rostliny bývají mohutnější a z hlediska obsahu psychotropních látek významnější. Marihuana také bývá používána k přípravě různých pokrmů a nápojů a slouží jako surovina pro získávání hašiše. (SANANIM, 2007), (Miovský, 2008)
27
Drogová scéna Marihuana se na drogové scéně vyskytuje velmi dlouho, její užívání bylo relativně časté již v době před listopadem 1989. V 90. letech její užívání akcelerovalo. Diskutovanou otázkou je, zda je marihuana vstupní branou k užívání jiných drog. Z dostupných studií i výzkumů zabývajících se drogovou problematikou se zdá, že tomu tak není, hlavní iniciační drogou je rozhodně alkohol. Iniciační efekt se většinou odehrává v rovině sociální – distributor marihuany může nabídnout uživateli „něco silnějšího“. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace Obvyklý způsob aplikace konopí je kouření, méně často užití perorálně. Při kouření nastupuje účinek bezprostředně, vrcholí během 20 minut a odeznívá do 3 hodin. Při požití je vstřebání pomalé, nepravidelné, první příznaky se dostavují do 30 minut a vrchol po 1 – 5 hodinách, je větší pravděpodobnost předávkování. Biologický poločas je 30 hodin, detekovatelnost v moči je 1 – 30 dní. (Kalina, 2008) Účinky Krátkodobé nežádoucí účinky: sucho v ústech, hlad změna vnímání času, poruchy krátkodobé paměti, stavy zmatenosti nepříjemné obsedantní myšlenky zhoršení jemné motoriky zhoršení úsudku, pozornosti psychotické prožitky, halucinace akcelerace srdeční akce (Kalina, 2008)
28
Dlouhodobé nežádoucí účinky: denní užívání s sebou nese pomalost, hloubavé se zabývání detaily a poruchy krátkodobé paměti (Kalina, 2008)
Odvykací stav Vyskytuje se výjimečně vzhledem k velmi pomalému vylučování kanabinoidů. Projevuje se psychomotorickým neklidem, nervozitou, úzkostí, depresivní rozladou, bolestmi hlavy. Nevyžaduje zpravidla léčbu, a když, tak symptomatickou. (Bouček & Pidrman, 2005) Zástupci Marihuana Směs sušených listů, větviček, semen, květů. K nám se tato droga dostává hlavně z jihovýchodní Asie a z některých oblastí bývalého Sovětského svazu. Rovněž je český trh zásoben i českými pěstiteli. Cena marihuany se na našem trhu pohybuje kolem 250 Kč za gram, domácí pěstitelé ji prodávají zpravidla levněji. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) Hašiš Hašiš je pryskyřičný produkt, který se vyrábí z indického konopí. Slisovaná rostlinná hmota připomíná vzhledem čokoládu. Extrahuje se za pomoci tuků ve vařící vodě a poté se nechá vykrystalizovat. Intenzivní účinky hašiše trvají cca 30 – 60 minut, po třech hodinách zcela vymizí. Po vykouření hašiše se dostavuje účinek okamžitě, zatímco snědený hašiš (ale i tráva) vyvolávají změny psychiky až za 90 minut. Hašiš se k nám dováží z Afghánistánu nebo z Maroka. Jeho cena v roce 2000 se pohybovala kolem 300 Kč za gram. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002), (Kalina, 2008)
29
Hašišový olej Hašišový olej je konopný extrakt. Hašišový, někdy též nazývaný medový olej je vyráběn extrakcí hašiše. Podle způsobu výroby má konopný olej barvu od jantarové po tmavě hnědou. Za pokojové teploty je to lepkavá tužší hmota, která po zahřátí zkapalní. Intoxikace touto látkou vzniká již po 1 – 2 kapkách, které se umisťují na tabák nebo cigaretový filtr. Hašišový olej u nás nebývá příliš dostupný. (SANANIM, 2007), (Miovský, 2008) 2. 6. Tlumivé látky Tlumivé látky tlumí duševní i tělesnou aktivitu. Malé dávky člověka uklidní, vyšší dávky navodí spánek a velmi vysoké způsobí hluboké bezvědomí. V tomto stavu je možné člověka i operovat. Vyšší dávky ochromí mozková centra, která řídí základní životní funkce a vedou ke smrti jedince. Do této skupiny patří například opioidy, látky užívané v medicíně na zklidnění a navození spánku (sedativa a hypnotika) či látky rozpouštějící strach a úzkost (anxiolytika). Převažujícím efektem sem patří také organická rozpouštědla, včetně alkoholu. Tlumivé látky vyvolávají psychickou a i tělesnou závislost. (Minařík, 2009) Drogová scéna V České republice se od listopadu 1989 z opioidů hojně užíval tzv. braun – podomácku z léků vyráběná směs alkaloidů kodeinu. Heroin se do ČR dostal ve větším rozsahu až po roce 1989, do té doby se u nás užíval jen výjimečně. Výrazněji se začal objevovat na drogové scéně kolem roku 1993. V roce 1998 došlo na drogovém trhu k prudkému vzestupu jeho čistoty, což vyvolalo vlnu předávkování. V současné době není jeho kvalita vysoká. Hlavně se užívá v Praze a v severních Čechách. Opium je dnes užíváno spíše zřídka. U nás se užívá hlavně v letních měsících, v době prázdnin. (SANANIM, 2007) Alkohol je velmi rozšířen po celé zemi. Jeho spotřeba se v ČR pohybuje kolem 10 litrů čistého alkoholu na jednoho obyvatele. Ve spotřebě piva Češi dlouhodobě
30
zaujímají přední místo ve světě. Nadměrně konzumuje alkohol asi 1/4 všech mužů v ČR a asi 1/10 žen. (Kalina, 2008) Těkavé látky jsou asi nejnebezpečnější skupinou látek, rozhodně nebezpečnější než „běžné tvrdé drogy“, jako je kokain, pervitin, heroin. Vyznačují se narkotickým účinkem, snadno dochází k předávkování se smrtelným zakončením, užívání vede k rozsáhlému a hrubému poškození organismu. Tyto látky se při pokojové teplotě vypařují, přičemž vznikají výpary. Výpary se ani tak nevdechují, jako spíše inhalují ústy a nosem. (SANANIM, 2007), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) Léky vyvolávající závislost jsou především ty, které obsahují benzodiazepiny a barbituráty. Nejčastěji to jsou látky, které snižují strach a napětí (anxiolytika), látky, které způsobují euforii, zvyšují tělesný i duševní vývoj a nakonec látky, které mění smyslové vnímání. (SANANIM, 2007) Způsob aplikace U opioidů převažuje intravenózní aplikace. Typická je také aplikace intranazální, inhalace po zahřátí na alobalu, kouření v cigaretách nebo požití perorálně či sublingválně. (Kalina, 2008) Způsob požití alkoholu je per os. Alkohol dobře prochází biologickými membránami, rychle se vstřebává z trávicího traktu a prochází hematoencefalickou bariérou do mozku. Farmakokinetika alkoholu se vyznačuje konstantní rychlostí odbourávání (0,12 – 0,2 ‰ /h). (Kalina, 2008) Těkavé látky se aplikují téměř výhradně inhalačně, vstřebávají se přes plícní sklípky a efekt nastupuje téměř okamžitě po užití. Efekt odeznívá po několika minutách. Detekovatelnost je možná v hodinách až dnech. (Kalina, 2008) Zneužívá – li léky běžná populace, požití probíhá per os, jedná se o primární užívanou drogu, případně v kombinaci s alkoholem. Když je látka užívána jako sekundární droga, závisí způsob aplikace na typu aplikace primární drogy. Dávky dosahují násobku dávek terapeutických. (Kalina, 2008)
31
Účinky a) Opioidy Krátkodobé účinky opioidů: útlum nervového systému, dechového centra bronchokonstrikce dráždění chemorecepční zóny ke zvracení svědění – intoxikovaný se škrabe po celém těle, a to dokonce i ve stavu bezvědomí pokles tělesné teploty zúžení zornic zpomalení srdeční akce, dilatace cév zácpa zhoršené vyprazdňování močového měchýře (Kalina, 2008) Dlouhodobé účinky opiodů: vznik závislosti psychické i somatické vzestup tolerance k účinkům ( dlohodobí uživatelé snášejí i několikanásobek smrtelné denní dávky pro prvouživatele) pokles citlivosti k bolesti (Kalina, 2008) b) Alkohol Krátkodobé nežádoucí účinky alkoholu: porucha rovnováhy, svalového napětí, nevolnost, zvracení poruchy chování 32
porucha vědomí (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: poškození gastrointestinálního traktu funkční a orgánové poškození oběhového systému poruchy krvetvorby, anémie poškození nervového systému, endokrinního systému u těhotných může dojít k vážnému poškození plodu (Kalina, 2008) c) Těkavé látky Krátkodobé nežádoucí účinky těkavých látek: nevolnost útlum CNS s kvalitativní i kvantitativní poruchou vědomí, obrna dechového centra porucha cirkulace pro srdeční arytmii (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: afektivní labilita, agresivita, ztráta zájmů, pokles výkonnosti toxické poškození jater a ledvin poleptání dýchacích cest (Kalina, 2008)
d) Léky Krátkodobé nežádoucí účinky léků: únava, ospalost, prodloužení reakčního času porucha koordinace pohybů 33
poruchy paměti paradoxní uvolnění afektu vzteku a agresivity ztráta motivace útlum dechového centra (Kalina, 2008)
Dlouhodobé nežádoucí účinky léků: porucha kognitivních funkcí (Kalina, 2008) Odvykací stav a) Opioidy Odvykací stav nastupuje v rozmezí hodin až dní, v závislosti na poločasu eliminace užívané látky. Odvykací stav lze přirovnat k těžší chřipce. Heroin, braun, morfin mají eliminační poločas řádově v hodinách, odvykací stav se objeví již během prvního dne po vysazení, vrcholí 3. – 4. den, po týdnu obvykle z větší části odezní. (Kalina, 2008) b) Alkohol Odvykací stav se objevuje po dlouhodobém intenzivním užívání alkoholu, rozvíjí se během hodin až dní po vysazení nebo redukci dávek. Maxima dosahuje během druhého dne, hlavní příznaky odeznívají obvykle do týdne. Maximum obtíží je v noci, typická je inverze spánku. Po odeznění části odvykacího stavu dlouhodoběji přetrvávají poruchy spánku, vegetativní obtíže a úzkostně – depresivní stavy, které odeznívají postupně během několika měsíců. (Kalina, 2008) c) Těkavé látky Charakteristický odvykací stav se neobjevuje, vysazení je doprovázeno zvýšeným vnímáním somatických obtíží a silným cravingem. 34
d) Léky Odvykací stav se dostavuje po náhlém vysazení při alespoň měsíce trvajícím užívání terapeutických dávek. V lehčích případech se projevuje nespavostí, neklidem. U středně těžkých případů se pozoruje třes, pocení, nevolnost, někdy panické ataky. Těžké případy se manifestují epileptickými záchvaty, halucinacemi, deliriem. Vážnější odvykací stav je indikací k hospitalizaci.
Zástupci
a) Opium Opium je zaschlá šťáva získaná nařezáním nezralých makovic. Na získání 1 kg opia je zapotřebí nařezat zhruba 20 000 makovic. V případě injekční aplikace bývá vysoká míra infekčních komplikací. Typické je také perorální užívání odvarů, méně časté je kouření. Chemické složení opia není stálé a liší se v závislosti na chemickém složení půdy, ve kterém makovice rostly. Opium má tedy kolísavý obsah alkaloidů. Z nich je nejvýznamnější morfin. (Kalina, 2008), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) b) Heroin Heroin má účinky podobné morfinu. Ke vzniku závislosti však stačí 5x – 10x menší dávka než u morfinu. Heroin proniká velmi rychle do mozku a nástup jeho účinku je velmi prudký, trvá však v porovnání s morfinem kratší dobu. Na dobu 1 – 7 hodin navozuje pocit příjemného uspokojení. Heroin se užívá intranazálně, vdechují se jeho páry nebo se aplikuje nitrožilně i do svalů, v případě snahy o utajení vpichů, se vpichuje pod jazyk. Při podání má nárazový účinek, proto se stává, že se nalezne mrtvola závislého, která má jehlu v žíle. Obvyklá počáteční dávka je méně než 100 mg pouličního heroinu. Eliminační poločas se pohybuje v hodinách, detekovatelnost v moči je možná 2 – 3 dny. Denní dávky pak dosahují 1 – 3 gramů. Jeho cena za 1 g se pohybuje od 400 – 800 Kč. (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002), (Kalina, 2008)
35
c) Alkohol Alkoholismus je závislost na etylalkoholu. U nás prováděné výzkumy dokládají, že převážnou část silných konzumentů alkoholu představují muži – pijáci piva. V posledních několika málo letech narůstá množství mladistvých a dokonce i dětí, které jsou závislé na alkoholu. Předmětem jejich zájmu se stává zejména alkohol v podobě drogistického zboží (Alpa, Francovka). (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002)
d) Těkavé látky Toluen, Aceton Používá se k ředění barev, je běžně k dostání v drogeriích. Perchloretylen Používá se jako technické odmašťovadlo, běžně ke koupi. Chemopren Oblíbené lepidlo, běžně k dostání. Styrofix Modelářské lepidlo Éter, chloroform, trichloretylen Tyto látky se používají ve zdravotnictví, jejich dostupnost je horší, v minulosti sloužily jako celková anestetika „Poppers“ Isobutyl nitrit a butyl nitrit se prodávají jako speciální čistící prostředky na kůži, elektroniku, osvěžovače vzduchu apod. (SANANIM, 2007)
36
e) Léky Benzodiazepiny Patří mezi ně nejčastěji předepisovaná psychofarmaka. Mají anxiolytický, sedativní, hypnotický, antiepileptický, protikřečový a centrálně myorelaxační účinek. Do této skupiny látek patří např. Rohypnol, Nitrazepam,, Diazepam atd. Barbituráty Léky se sedativním, hypnotickým, antiepileptickým a protikřečovým účinkem. Nacházejí se nejčastěji ve složených preparátech např. Spasmoveralgin, Thiopental, Phenobarbital atd. Antidepresiva Závislost na antidepresivech vzniká velmi zřídka, protože tento typ léků má odlišný princip účinku. Lék začíná působit až po několika dnech či týdnech užívání. Antipsychotika Léky používané při léčbě psychotických poruch (např. schizofrenie), které patří mezi nejtěžší duševní onemocnění. Zneužívání látek této skupiny je velmi vzácné. (SANANIM, 2007), (Pokorný, Telcová, & Tomko, 2002) 2. 7. Nikotin Nikotin je silně toxická, bezbarvá látka, rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Vyvolává velmi silnou psychosociální závislost. Při dlouhodobém užívání vzniká na nikotin i fyzická závislost. Užívání nikotinu jako psychotropní látky je vázáno na tabák, respektive na jeho kouření. Tabák je jednoletá, 1 – 2 metry vysoká rostlina. Minimální smrtelná dávka pro člověka je asi 50 mg. (SANANIM, 2007), (Kalina, 2008) Drogová scéna Tabák je rozšířen celosvětově. V České republice kouří tabák asi 30 % lidí ve věku nad 15 let. Ve zbývajících zemích EU je podíl kuřáků podobně vysoký nebo nižší. 37
Po celém světě ročně na následky kouření umírají 4 miliony lidí. V České republice zemře ročně 23 000 lidí. Z tohoto pohledu patří tabák mezi drogy s nejvyšší mírou rizika. (Kalina, 2008) Způsob aplikace Obvykle se tabák aplikuje kouřením cigaret, méně často peroorálně (žvýkáním) nebo intranazálně. Mezi tradiční způsoby aplikace tabáku patří pojídání a pití odvarů, orální způsoby aplikace mohou snáze vést k smrtelnému předávkování. Při kouření se kouř vstřebává buď z dutiny ústní (zásaditý kouř – doutníky, dýmka), nebo z plic (kyselý kouř – cigarety). Velmi rychlý nástup účinku (10s) je při vstřebání nikotinu v plicích. Když se nikotin vstřebává přes dutinu ústní či nosní, tak je nástup účinku pomalejší. (Kalina, 2008) Účinky Nikotin zvyšuje soustředivost, bdělost a paměť. Potlačuje podrážděnost a agresivitu. Snižuje chuť k jídlu a brání přírůstkům tělesné hmotnosti. Krátkodobé nežádoucí účinky: zvýšení sekrece slin, žaludečních šťáv a potu, zesílení peristaltiky překrvení oblasti vnitřních orgánů blokace hemoglobinu oxidem uhelnatým zkrácení doby srážení krve celková skleslost, porucha koordinace pohybů dráždění dýchacích cest (Kalina, 2008) Dlouhodobé nežádoucí účinky: chronický zánět dýchacích cest poruchy trávicího traktu poruchy potence u mužů poruchy soustředění, spánku, neklid (Kalina, 2008)
38
Odvykací stav Odvykací stav začíná obvykle 24 hodin po podání poslední dávky nikotinu. Některé z příznaků přetrvávají ještě po týdnech až měsících po požití poslední dávky nikotinu. Odvykací stav zahrnuje touhu po kouření. V neposlední řadě ho doprovází podrážděnost, netrpělivost, poruchy soustředění, depresivní symptomatologie, úzkost, neklid. Přetrvávajícími symptomy bývají poruchy spánku a zvýšená chť k jídlu, hlavně na sladké. (Kalina, 2008)
39
3. Prevence
Proti drogám, které škodí jednotlivci i společnosti by měli lidé spolupracovat a snažit se o snížení jejich dostupnosti a poptávce po nich. V posledních letech u nás dochází k základním změnám podstaty prevence a to díky novým poznatkům o dříve prováděné prevenci a také na základě snižujícího se věku dětí, které užívají drogy. Dříve se prevence zabývala zejména přednáškami, které měly hlavní úkol odradit od případného zneužití, či experimentu na základě nějakého odstrašujícího případu, nebo vysvětlováním všech negativ. V posledních deseti letech jsme však nuceni přistoupit k tzv. interakční prevenci. Základem pro úspěšnou prevenci musí být dostatečné zajištění zábavné činnosti, pomoci zajistit pro děti aktivity, které by je nějakým způsobem motivovaly k normálnímu životnímu stylu. Nikdo nás totiž před škodlivým vlivem drog neochrání a bohužel nejsou vyvinuty protilátky proti drogám a žádný „protidrogový inzulín“ zřejmě nikdy nebude vyvinut. (Illes, 2002), (Riesel, 1999) 3.1. Typy prevence Preventivní aktivity jsou definovány následovně: 1. Specifická prevence Specifické primárně-preventivní programy v oblasti prevence jsou programy, které se explicitně zaměřují na určité cílové skupiny a snaží se hledat způsoby, jak předcházet vzniku a rozvoji rizikových projevů chování. Jedná se hlavně o aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování dětí a mládeže. Snahou je, aby cílová skupina získala znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl a aby tyto nástroje dokázala uplatnit ve svém chování nejen v době realizace programu, ale i v budoucnosti. (SANANIM, 2003-2013), (Maňasová, 1999)
40
Dělíme ji na: a) všeobecnou je zaměřena na cílovou skupinu např. třídu, u které není zatím rizikové chování specifikováno, nebo nejeví jeho známky b) selektivní je zaměřena na primární cílovou skupinu - část populace, u které chceme zamezit vzniku rizikového chování c) indikovanou nazývaná také "včasná intervence", reaguje na konkrétní rizikový jev, který se již objevil Jasná profilace těchto programů odlišuje tyto programy od programů nespecifických. Specifičnost programů je dále dána nutností zaměřit se na určitou cílovou skupinu, jevící se jako ohroženější či rizikovější, než skupiny jiné. (SANANIM, 2003-2013) 2. Nespecifická prevence „Je zaměřená na posílení osobnosti a schopností člověka; na dovednost umět zvládat a řešit problémy. Vychází z podstaty člověka naplňovat vlastní potřeby, nadání a vede k přirozenému poznání, při němž dítě nalézá poučení v běžných situacích ze života za podmínky, že je současně poskytnuta pravdivá informace. Pravdivá informace podaná včas přiměřenou formou dle věku dítěte/dospívajícího je základem nespecifické prevence. Jejím obsahem jsou všechny techniky umožňující rozvoj harmonické osobnosti, včetně možnosti rozvíjení nadání, zájmů, pohybových a sportovních aktivit, které podporují zdravý životní styl (zdraví fyzické, duševní, emoční,…) a které vedou k přijetí zodpovědnosti za svůj život a své zdraví. Zahrnuje veškeré aktivity nemající přímou souvislost např. se zneužíváním drog, šikanou, xenofobií atd. Jedná se o aktivity, které obecně napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje jakýchkoli nežádoucích forem chování a to prostřednictvím lepšího využívání a organizace volného času. Znamená to, že mají určitý obecný protektivní
41
potenciál. Do nespecifické prevence patří zájmové kroužky, dále sportovní aktivity apod.“ (Maňasová, 1999) Rozlišujeme prevenci podle fáze rizikového jevu na: 1. Primární Primární prevence se soustřeďuje na stranu poptávky na drogovém trhu. Usiluje o to, aby se potenciální spotřebitel nestal skutečným spotřebitelem. Specifickým cílem je dosáhnout aspoň odložení kontaktu s drogou do vyššího věku, protože u dětí a velmi mladých teenagerů mají drogy na rozvoj osobnosti a sociální integraci mimořádně destruktivní vliv. (Kalina, 2003) Zásady efektivní primární prevence dle Nešpora: Program: 1. …začíná co možná nejdříve a odpovídá věku 2. …je malý a interaktivní 3. …zahrnuje podstatnou část žáků 4. …zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život včetně dovedností odmítání, zvládání stresu atd. 5. …bere v úvahu místní specifika 6. …využívá pozitivní vrstevnické modely 7. …zahrnuje legální i nelegální návykové látky 8. …zahrnuje i snižování dostupnosti návykových rizik i poptávky po nich 9. …je soustavný a dlouhodobý 10. …komplexní a využívá více strategií 11. …počítá s komplikacemi a nabízí dobré možnosti, jak je zvládat (Nešpor, 2011)
42
2. Sekundární Sekundární prevence se orientuje na včasné vyhledávání latentních stádií nemoci či rizikových osob s cílem předejít rozvoji onemocnění, komplikacím, chronicitě apod. Užívají se metody a techniky cílené k diagnostikování nemocí a projevů ve chvílích, kdy je stav ještě reverzibilní. (Pavlas, 2001) Léčba se principiálně rozlišuje na léčbu vedoucí k abstinenci a v posledním směru na léčbu s udržovací substitucí, kdy je podávána v terapeutickém záměru substituční látka. Tak to známe například u opiátové substituce metadonem nebo buprenorfinem. U tohoto typu léčby není vždy cílem abstinence. Léčebné úsilí se obvykle neomezuje jen na jedince, ale zaměřuje se také na jeho rodinu. Využívá se i nemedicínských přístupů, například resocializace, reedukace, právního poradenství apod. (Kalina, 2008) 3. Terciární Terciární prevence usiluje o minimalizaci následků psychických onemocnění, což znamená „harm reduction“ a jeho opodstatnění vyplývá z toho, že ne všichni závislí se chtějí a mohou začít úspěšně léčit. V této prevenci se předchází vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. Řadíme sem sociální rehabilitaci, doléčování, podporu v abstinenci, ale i prevenci rizik u neabstinujících uživatelů. (Marádová, 2006), (Pavlas, 2001) „Uplatňuje se tam, kde již došlo k poškození zdraví drogou. Snaží se zabrátnit vzniku somatických, psychických a sociálních komplikací. V případě úspěšné léčby nastoluje opatření zabraňující návratu akutního stavu, s podporou výsledků léčby a nového hodnotového systému jedince. Snaží se také o zapojení vyléčených do aktivního způsobu života a uvědomění si své sociální zodpovědnosti.“ (Pavlas, 2001)
43
Do okruhu této prevence zařazujeme: nedobrovolné léčení, které mohou požadovat rodiče u neplnoletého dítěte nebo které je nařízeno soudem u nebezpečnosti jedince k sobě nebo pro své okolí dobrovolné léčení terapeutické komunity, do kterých přicházejí jedinci, jenž prošli dobrovolným či nedobrovolným léčením „Terapeutické komunity se opírají o principy aktivního podílu na léčení, plně se prosazuje léčba prací. Jde také o vytvoření dobré komunikace na všech úrovních, která vytváří záruku pro podíl členů na rozhodování, kolektivnosti a vnitřní diferenciace komunity. Toto všechno se prosazuje za úplného zákazu užívání návykových látek. Za závažné porušení může být viník z komunity vyloučen. Úsilí o zamezení návratu k závislosti se také realizuje pomocí abstinentních klubů. Pracují většinou v menších skupinách, budují vzájemnou důvěru a posilují odpovědnost jednotlivce za sebe i ostatní.“ (Pavlas, 2001) Velice důležitá je také psychologická pomoc, která se skládá z komplexu doléčovacích aktivit, individuálního a skupinového poradenství, motivačního tréninku, prevencí relapsu, rodinného poradenství a edukací rodiny. Významná je také psychologická podpora v terminálních fázích vývoje závislosti, kdy medicínská pomoc již selhává nebo není jedincem akceptovaná. (Kalina, 2008) Zvláštní úlohu pak vidíme v pomoci nemocným s terminálním vývojem choroby AIDS a umírajícím. V tomto spektru se propojuje psychologická pomoc s dimenzí spirituální, jejíž snahou je najít smíření s fyzickou smrtí. (Kalina, 2008) Když se člověk zbaví závislosti na drogách nechává to na něm psychické následky. Jak píše John ve své knize: „Nikdo se nedokáže zbavit závislosti na tvrdých drogách. Závislost je dárek na celý život. Člověk, který je závislý a už vidí, jak ho drogy ničí, má jedinou šanci – přemoci svou doživotní závislost tím, že bude abstinovat. Pokud
44
to nedokáže, pokud si za čas po léčbě – za týden, za rok, za pět let, dá znovu drogu, ocitá se znovu tam, kde byl před léčbou. Abstinující závislý si samozřejmě celý zbytek života prochází svým peklem: Zpočátku bojuje vteřinu za vteřinou s touhou dát si drogu. A pak musí vypustit ze svého života některé rozkoše, které si mohou dopřát lidé nemající problém se závislostí. Mám třeba jednoho kamaráda, který se po letech v léčebně naučil abstinovat. Když například jdeme s kamarády na víno, on celý večer sedí u sodovky, bojí se, že kdyby si dal byť jdno deci, může to ochromit jeho vůli natolik, že vstane, smete láhev vína ze stolu a řekne: „Kluci tohle je houby. To tady na rohu prodávají herák…“ A už v tom zase jede.“ (John & Presl, 1996)
45
4. Systém péče a jeho složky v ČR
Posledních pár let je v České republice vybudován poměrně ucelený systém péče pro uživatele návykových látek. Vývoj tohoto systému se odvíjel od akutních potřeb z terénu, potřeb uživatelů návykových látek. Jednotlivé složky systému odpovídají potřebám klientů, kteří se nacházejí v různé fázi rozvoje závislosti, a berou v potaz i specifika jednotlivých cílových skupin kterým jsou určeny. (Kalina, 2008) V systému péče nalezneme: 4.1.Terénní programy Terénní programy jsou tím prvním bodem v systému péče o drogově závislé. Specifikem této služby je místo, kde je tato služba poskytována a to je ulice, případně další veřejná místa. Dalším specifikem je přístup ke klientovi, při kterém terénní pracovník aktivně vyhledává a oslovuje potenciální zájemce o službu a nečeká, až bude osloven. (Kalina, 2008) Cílová populace Cílovou populaci terénních programů tvoří klientela, která není v kontaktu s žádnými sociálními, zdravotními či výchovnými institucemi. Jedná se o následující klientelu:
uživatelům drog mimo síť existujících služeb
především lidem užívajícím drogy injekčně, s rizikovým způsobem chování
mladistvým, rekreačním uživatelům, „děti ulice“
poradenské služby jsou poskytovány také rodinným příslušníkům, přátelům, partnerům a pedagogům
problémoví uživatelé drog v rozvinutém stupni závislosti (Kalina, 2008), (Kučerová, 1995-2013)
46
Základní cíle terénní práce motivovat uživatele drog ke změně životního stylu směrem k abstinenci monitorovat drogovou scénu v daném regionu za účelem vytváření účinných strategií pomocí dané cílové skupině zlepšení situace uživatelů drog, prevence jejich poškození infekčním onemocněním a šíření těchto nemocí, prevence zhoršení zdravotní a sociální situace uživatelů drog,
poskytování vyvážených informací o problému (Kalina, 2008), (Kučerová, 1995-2013)
4.2. Nízkoprahová kontaktní centra Nízkoprahová kontaktní censtra patří mezi zařízení prvního kontaktu s klientem. Průběh tohoto kontaktu může ovlivnit postoj klienta k dalším zařízením v systému péče o uživatele drog. Klient má zpravidla možnost využít služby „kontaktní místnosti". Pobyt v prostorách kontaktního centra je stanovený na cca 1 - 2 hodiny. Během této návštěvy může klient hovořit s pracovníky kontaktního centra, získat informace, případně si dát třeba čaj, polévku, osprchovat se, vyprat si prádlo atd. (Orlíková, 2009) Další možností je poradenství v případě sociálních potíží, zájmu o léčbu, motivační trénink před léčbou (informace o léčbě, podmínkách léčby, příprava na léčbu), zprostředkování léčby. (Orlíková, 2009) Cílová populace Cílovou populaci kontaktních center tvoří osoby, které užívají návykové látky. Další cílovou skupinou jsou rodiče, přátelé, pedagogové, blízcí uživatelů, kteří potřebují podporu a pomoc. (Kalina, 2008)
47
Základní cíle: motivace klientů ke změně životního stylu s výhledem abstinence navázání kontaktu se skrytou populací uživatelů drog minimalizace rizikového chování pomoc v krizi příprava klientů na spolupráci s institucemi návazné léčebné péče (Kalina, 2008)
4.3.Detoxifikační jednotky Detoxifikační jednotky jsou určeny ke zvládání odvykacích stavů a intoxikací návykovou látkou, které nevyžadují intenzivní péči v jiném zařízení. Detoxifikační jednotky jsou určené především klientům, u kterých by nebyla bezpečná ani detoxikace v domácím prostředí. Jsou buď součástí zařízení pro léčbu závislosti, nebo jsou to samostatné jednotky v rámci nemocnic. (Kalina 2003, 2008) Cílová populace: Na detoxifikační jednotky jsou přijímány následující typy klientů: klienti, kteří se připravují na další odvykací léčbu klienti, kteří vzhledem ke svému zdravonímu stavu či sociální situaci potřebují snížit toleranci vůči droze, ale nejsou motivováni k abstinenci či nástupu na další odvykací léčbu klient, který je nebezpečný sám sobě nebo svému okolí klient, u něhož je zapotřebí se rozhodnout, zda se jedná o intoxikaci, či duševní chorobu (Kalina, 2008)
48
Cíle detoxikace: Cílem léčby je zvládnout odvykací stav a intoxikaci. Všeobecně jsou klienti přijímáni ve stavu, kdy jsou namotivováni k abstinenci a chtějí se léčit, nebo jim je indikována detoxifikace ze zdravotních důvodů. Některé detoxifikační jednotky však odmítají klienty, kteří chtějí pouze snížit toleranci vůči droze. (Kalina, 2008)
4.4.Substituční léčba Substituční léčba probíhá v ambulantních zdravotnických zařízeních. Při substituční léčbě je droga nahrazena jinou látkou s podobnými účinky, která sníží rizika spojená s užíváním drogy. Jedná se přitom o rozdílnou aplikaci, která nahrazuje injekční podání drogy za méně škodlivé (tablety, nápoje). Také může jít o rozdílnou aplikaci – je vhodné změnit injekční aplikaci, která je bohužel v České republice na rozdíl od ostatních zemí stále velmi častá, za méně škodlivou (tablety, nápoje). Tento preparát je podáván či předepisován lékařem. Nejčastěji se užívá metadon a buprenorfin. Substituční léčba by měla snížit nebo ukončit užívání drogy, případně omezit nebezpečný způsob její aplikace. V našich podmínkách mluvíme o substituční léčbě nejčastěji v souvislosti s opiáty. (Kalina, 2008), (Ladecký, 2013) Cílová skupina
klienti s dlouhodobou závislostí na opiátech,
klient, který se již v minulosti neúspěšně pokoušel abstinovat,
osoby starší 18 let,
kromě drogové závislosti se u klienta vyskytuje i závažné onemocnění (HIV, infekční hepatitida C),
těhotné ženy (v případě, že není možné dosáhnout abstinence jiným způsobem). (Ladecký, 2013)
49
Cíle substituční léčby Základním cílem je snížit užívání ilegálních drog, a tím redukovat kriminální chování klientů. Dalším cílem je minimalizovat zdravotního poškození klienta a klienta sociálně stabilizovat. Naplnění těchto cílů by mělo cést k abstinenci klienta a ke změně jeho životního stylu. (Kalina, 2008) 4.5.Ambulantní léčba Ambulantní léčba je prováděna v zařízeních zdravotnického či nezdravotnického charakteru. Jedná se o službu, kdy klient dochází v pravidelných intervalech do daného zařízení. Výhodou ambulantní léčby je fakt, že klient setrvává ve svém podpůrném sociálním prostředí, nemusí přerušovat školu nebo práci. (Kalina 2003, 2008) Cílová populace Cílovou skupinu tvoří problémoví uživatelé návykových látek, kteří jsou motivováni k léčbě a jejichž zdravotní stav nevyžaduje hospitalizaci. Další podmínkou, k tomu, aby ambulantní léčba klienta byla úspěšná, je sociální stabilita klienta, podpora jeho nejbližšího okolí a aktivní participace rodinných příslušníků na léčebném procesu. Do klientely ambulatních zařízení však patří i klienti nemotivovaní, klienti experimentující, klienti se soudně nařízenou léčbou. Další cílovou skupinou jsou rodiče, partneři a blízcí uživatele. (Kalina, 2008) Cíle ambulantní léčby Cílem léčby je změna životního stylu klienta, jejíž součástí je abstinence od návykových látek. Důležitá je životní stabilizace klienta, jeho příprava na léčbu v rezidenčním zařízení a samozřejmě snížení frekvence užívání drog apod. (Kalina, 2008)
50
4.6.Denní stacionáře Denní stacionář je ambulantní zařízení s intenzivním denním strukturovaným programem. Má význam tam, kde člověk s různými zdravotními či sociálními potřebami má sice kde bydlet, ale nemůže být nebo by neměl být doma sám. Případně je pro něj nedostatečná běžná ambulantní péče, a přitom nepotřebuje nezbytně pobyt v nemocnici či jiné lůžkové instituci. Klineti dochází do zařízení denně ve všední dny min. na 6 hodin, odpoledne, večer a o víkendech jsou ve svém přirozeném prostředí. (Kalina 2003, 2008) Cílová skupina Denní stacionář je určen pro klienty v různé fázi rozvoje závislosti, kteří mají relativně stabilní sociální zázemí a uvažují o tom, že by možná měli změnit svůj životní styl. problémoví uživatelé a závislí na opioidech, stimulanciích a alkoholu experimentátoři, dlouhodobí uživatelé THC klienti s duální diagnózou matky uživatelky a jejich děti rodiče, příbuzní, partneři (Kalina, 2008) Cíle léčby Cílem léčby v denním stacionáři je změna životního stylu, jehož součástí je i abstinence jak od původní drogy, tak od spouštěcích drog. (Kalina, 2008) 4.7.Střednědobá ústavní léčba Střednědobá ústavní léčba závislosti je ústavní léčba vymezená trváním v délce 3 – 6 měsíců. V našich podmínkách je poskytována některými psychiatrickými léčebnami, případně některými specializovanými psychiatrickými odděleními nemocnic. Zahrnuje rezidenční léčbu ve zdravotnických zařízeních. Tato zařízení využívají řady prvků terapeutických komunit, jako je režim, pravidla, skupinová psychoterapie, komunitní setkání, trénink odpovědnosti apod. (Kalina 2003, 2008)
51
Cílová populace Cílovou populaci tvoří osoby od 15 let věku – problémoví uživatelé návykových látek včetně alkoholu. Do léčby vstupují pacienti obvykle dobrovolně po absolvované detoxikaci. Tato zařízení též přijímají klienty s nařízenou ochrannou ústavní léčbou. (Kalina, 2008) Cíle léčby Základním cílem ústavní léčby je změna životního stylu pacienta, jehož součástí je i abstinence od návykových látek. Jako další možné cíle léčby se uvádí následující: stabilizace sekundárních problémů spojených se závislostí uznání závislosti jako svého problému řešení důsledku drogové kariéry přebudování motivace identifikace rizik relapsu změna sebepojetí a zlepšení prožívání (Kalina, 2008)
4.8.Terapeutické komunity Terapeutické komunity vykazují unikátní prvky. Všichni musí dodržovat stejná pravidla, ale ne všichni mají stejná práva a povinnosti. Komunita má podobu hierarchickou, kde většinu rozhodovacích pravomocí má komunita, stejný počet hlasů mají klienti a členové týmu. (Kalina, 2008) Cílová populace Služba terapeutické komunity je určena ženám i mužům ve věku od 15 let, pokud:
u nich byla diagnostikována závislost na užívání návykových látek nebo jim jejich užívání působí vážné sociální a nebo zdravotní problémy;
absolvovali detoxifikaci ve specializovaném zdravotnickém zařízení a související lékařská vyšetření (komplexní somatické a laboratorní vyšetření); 52
netrpí akutními psychotickými onemocněními;
jejich IQ není výrazně podprůměrné;
jsou motivováni k léčbě respektive k dosažení změny jejich chování a mají podporu rodiny. (Radimecký, 2010)
Cíle léčby Cílem léčby v terapeutické komunitě je změna životního stylu. Vycházíme z předpokladu, že trvalejší změny životního stylu lze dosáhnout prostřednictvím osobního růstu. Klient v programu terapeutické komunity postupně dosahuje změn v sebepojetí, prožívání, chování a vztazích. (Kalina, 2008) 4.9.Doléčovací programy Doléčovací programy jsou ambulantní zařízení, která se zaměřují na udržení změny v chování a životním způsobem klienta, které získal během léčebného procesu či abstinence. Doléčování se může nabízet formou ambulantních skupin jednou týdně nebo na druhé straně se může jednat o intenzivní strukturovaný program soplněný volnočasovými aktivitami. (Kalina, 2008) Cílová populace Cílovou skupinou služby jsou abstinující osoby, které absolvovaly léčbu primárně z drogové závislosti, sekundárně pak ze závislosti na gamblingu či alkoholu. Přicházejí nejpozději 4 dny po jejím ukončení, jsou nuceni vrátit se do prostředí, které je pro ně z hlediska abstinence rizikové, ocitají se v nelehké sociální situaci (nemají práci, bydlení, urovnané rodinné vztahy…) a potřebují podporu při svém návratu do společnosti. Další skupinou jsou klienti, kteří začali abstinovat sami, abstinují tři měsíce, jsou motivováni si svou abstinenci udržet, ale potřebují k tomu podporu. Poslední skupinu tvoří rodiče, příbuzní, partneři, kteří v tomto období potřebují podporu. (Kalina, 2008), (Koreš, 2011)
53
Kromě výše zmíněné charakteristiky cílové skupiny musí žadatelé o službu splňovat tyto předpoklady:
minimální věk 18 let (15 let za souhlasu rodičů u ambulantní formy)
potvrzená abstinence minimálně v rozsahu tří měsíců (z bezprostředně navazující předchozí léčby)
motivace k životu bez drog (zhodnotí tým na základě vstupního rozhovoru, písemné žádosti, vyjádření týmu z předchozí léčby a životopisu)
u ambulantní formy programu musí klientovi místo jeho pobytu umožňovat účast na všech povinných aktivitách (Koreš, 2011)
Cíle léčby Základním cílem následné péče je udržet změny v životním stylu a v chování v období po ukončení léčby, kdy je klient ve svém běžném prostředí. (Kalina, 2008)
54
III.
PRAKTICKÁ ČÁST 1. Cíle dotazníkového šetření
Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit příčiny vzniku závislostí na drogách jak z pohledu závislého, tak z pohledu široké veřejnosti. Ve výzkumné sondě chci ověřit domněnky, které v současné společnosti o této problematice panují. V sondě se snažím potvrdit, nebo vyvrátit názory, které se týkají následujících otázek: Výzkumná otázka č. 1 – Byl první tvrdou drogu, kterou drogově závislý začal pravidelně užívat , pervitin? Výzkumná otázka č. 2 – Závislí na drogách se před začátkem užívání návykových látek nevěnovali žádnému zájmovému kroužku? Výzkumná otázka č. 3 - Je rodinné prostředí uživatelů návykových látek poznamenáno patologickým chováním jejich rodičů?
55
2. Charakteristika dotazníku Dotazník pro závislé, který jsem použila ve výzkumu, se skládal ze 13 otázek. Dotazník pro veřejnost obsahoval 11 otázek. Otázky v dotazníku byly uzavřené, uzavřené s volnou odpovědí, otevřené a dichotomické. V úvodní části dotazníku pro závislé jsem se respondentů ptala na obecné otázky typu „Jste muž/žena“ „Kolik Vám je let“ atd. Následujících pět otázek bylo zaměřeno např. na důvody, které vedly dotyčného k tomu, že začal užívat drogy, v kolika letech to bylo, jaká byla první „tvrdá“ droga, kterou dotyčný užíval, z jaké závislosti se léčil, v jakém stupni léčby se uživatel nachází. Poslední část dotazníku byla zaměřena na otázky týkající se rodinného prostředí a vztahu rodiny k závislému. Dále mě zajímalo, jestli se dotyčný věnoval nějakému zájmovému kroužku nebo sportu, předtím než začal drogy užívat a jestli drogově závislého někdy trápilo, že užívá drogy. Na závěr jsem se respondentů ptala na jejich osobní příběh, co konkrétně každého zvlášť vedlo k tomu, že začal s užíváním drog. S osobními pohovory mi také pomáhala MUDr. Pavlína Chrenková, lékařka na psychiatrickém oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dotazník pro veřejnost se skládal z totožných otázek jako dotazník pro závislé. Otázky byly pouze směřované k veřejnosti. V tomto dotazníku jsem odstranila dvě otázky, na které z pohledu veřejnosti nešlo odpovědět např. „Ve kterém stupni léčby se nacházíte?“ „Přál jste si, abyste s užíváním drog mohl/a skončit?“ (viz – příloha - celé znění dotazníků)
56
3. Charakteristika respondentů Základem pro zařazení do výzkumné sondy byly následující podmínky. Na dotazník pro závislé musely odpovídat osoby, které se léčily nebo stále léčí z nějakého typu látkové závislosti. Přednostně byly zpovídány ty osoby, které již byly vyléčené a nebo v pokročilejší fázi léčby, z důvodu relevantnosti odpovědí. Na dotazník pro veřejnost jsem vybrala celkem 20 respondentů, přičemž jsem je rozdělila na 9 mužů a 11 žen. Dále jsem tyto skupiny členila podle věku 20 – 30 let, 31 – 40 let, 41 – 50 let a 50 - a více let. Dotazník pro závislé zodpovědělo 10 respondentů, kteří byli rozděleni na 5 mužů a 5 žen. Dále jsem tyto skupiny rozdělila podle věku 20 – 30 let, 31 – 40 let, 41 – 50 let.
57
4. Výsledky dotazníkového šetření Graf č. 1: Věk a pohlaví respondentů (odpovědi veřejnosti)
Na dotazník odpovídalo 11 žen. Do věkové skupiny 20 – 30 let byly zahrnuty 4 respondentky, do skupiny 31 – 40 let pouze 2, do věkové skupiny 41 – 50 let také 2 a ve skupině 51 – 70 let odpovídaly na dotazník opět 2 ženy. Muži se k dotazníku vyjadřovali v počtu 9 respondentů. Ve věkové skupině 20 – 30 let to byli 2 muži, ve věkové skupině 31 – 40 let odpovídali taktéž 2 muži, ve skupině 41 – 50 let pak 3 muži a ve věkové skupině 51 – 70 let vyplnili dotazník 2 muži.
Graf č. 2: Věk a pohlaví respondentů (odpovědi závislých)
U závislých respondentek na dotazník odpovídalo celkem 5 žen. Z toho 3 ženy byly ve věkové skupině 23 – 30 let, 1 žena ve věkové skupině 31 – 40 let a rovněž 1 žena byla ve věkové skupině 41 – 50 let. Muži se zúčastnili výzkumné sondy ve stejném počtu jako ženy, tj. taktéž v počtu 5. 58
Většina mužů byla zahrnuta do věkové skupiny 20 – 30 let, pouze 1 muž patřil do věkové skupiny 51 – 70 let. Graf č. 3: Dosažené vzdělání respondentů (odpovědi veřejnosti)
Ve výzkumné sondě převažovali mezi účastníky ankety vysokoškolsky vzdělaní lidé. 30% ženských respondentek dosáhlo vysokoškolského vzdělání. Z mužů získalo vysokoškolské vzdělání 25 %. Středoškolského vzdělaní s maturitou pak dosáhli shodně muži i ženy, a to ve 20 %. Pouze 5% dotazovaných žen mělo středoškolské vzdělání bez maturity. Graf č. 4: Dosažené vzdělání respondentů (odpovědi závislých)
Drogově závislí respondenti z řad žen nejčastěji dosáhli základního, nebo středoškolského vzdělání. Pouze 1 oslovená účastnice měla středoškolské vzdělání bez maturity. 59
U mužů výrazně převažovalo středoškolské vzdělání s maturitou. V 1 případě se mezi závislými objevil i vysokoškolsky vzdělaný muž. Graf. č. 5: Předpokládaný začátek užívání drog (odpovědi veřejnosti)
Podle názoru 35 % účastnic dotazníku začínají drogově závislí nejčastěji s užíváním drog ve věku 13 – 15 let. Nejméně lidé pak podle nich začíná s užíváním drog mezi 10. – 12. rokem a kolem 19. roku. Muži odpovídali na otázku ohledně začátku užívání drog u 3 věkových kategorií vyrovnaně. 15 % z nich vypovědělo, že lidé začínají s užíváním drog mezi 10. – 12. rokem, 15% určilo rozmezí mezi 13. – 15. rokem a dalších 15 % mužů označilo 16. – 18. rok věku. Jako nejvíce ohrožená skupina lidí začínajících s užíváním drog vychází, z pohledu veřejnosti, věková skupina 13 – 15 let.
60
Graf č. 6: Začátek pravidelného užívání drog (odpovědi závislých)
Z dotazníku vyplynulo, že 40% závislých žen začalo s užíváním drog mezi 16. – 18. rokem a po 19. roce života. Muži odpovídali zcela jednoznačně. Všichni, tedy celých 100%, začali brát drogy mezi 16. – 18. rokem. Průměrný věk začátku užívání drog připadá tedy na 16. – 18. rok. Veřejná populace se přitom domnívala, že drogová závislost vzniká nejčastěji již mezi 13. – 15. rokem. Graf č. 7: Nejčastěji léčená drogová závislost v ČR (odpovědi veřejnosti)
Jako nejčastěji léčenou drogovou závislost uvedlo 30% žen závislost na pervitinu. Shodné pak byly jejich názory na léčbu drogové závislosti na heroinu a marihuaně, a to v obou případech v počtu 10 %.
61
Muži se převážně domnívali, že drogově závislí v ČR se nejčastěji léčí z pervitinu, a to v počtu 40 %. Následoval heroin, který byl označen 5% dotázaných. Průměrně se 35% respondentů domnívá, že se v ČR nejčastěji léčí závislost z pervitinu. Graf č. 8: Ze závislosti na jaké droze jste se léčil/a nebo stále léčíte (odpovědi závislých)
Nejvíce dotazovaných žen se léčí ze závislosti na pervitinu, a to až ve výši 70 %. Poté následuje ve 20 % léčba ze závislosti na marihuaně. 10 % respondentek se léčí ze závislosti na alkoholu. U mužů převládala léčba ze závislosti na alkoholu, léčilo se z ní 50 % respondentů. Následovala léčba ze závislosti na marihuaně, a to v zastoupení 40 % dotázaných. Nejméně se tedy dotazovaní muži léčili ze závislosti na pervitinu. Z této závislosti se léčilo pouze 10 % z nich. Díky vysoké závislosti žen na pervitinu byla tudíž zjištěna i největší průměrná hodnota závislosti právě na této droze. Tento názor rovněž zastává i dotazovaná veřejnost.
62
Graf č. 9: Na jaké první tvrdé droze u závislého vznikla závislost (odpovědi veřejnosti)
Podle žen vzniká nejčastěji závislost na tvrdých drogách jako je pervitin, heroin a LSD. V dotazníku získaly tyto drogy po 15 %. Pouze 5 % žen se domnívá, že z tvrdých drog nejdříve vzniká závislost na kokainu. U mužů je výsledek celkem jednoznačný, 25 % z nich si myslí, že závislost na tvrdé droze nejčastěji vzniká u pervitinu. Kokain a toluen získaly shodně po 10 %. Z pohledu veřejnosti vznikla tedy průměrně jako závislost na první tvrdé droze závislost na pervitinu. Graf č. 10: Na jaké první tvrdé droze u Vás vznikla závislost (odpovědi závislých)
Ženy jednoznačně upřednostňovaly pervitin, na kterém se stalo závislých 80 % z nich. 63
Muži zřejmě neměli ujasněno, které drogy konkrétně patří mezi tzv. tvrdé drogy. Uznávám, že jejich dělení je obtížné. Nejvíce udávali závislost na marihuaně, alkoholu a tabáku, a to v 80%. Zhruba po 7 % respondentů pak označilo jako svou první tvrdou drogu kokain, heroin, LSD. Zde opět vyšla shoda s výsledky dotazníku veřejnosti, kdy jako nejčastěji udávanou první užívanou tvrdou drogou byl pervitin. Tento výsledek tedy potvrdil i moji první výzkumnou otázku. Graf č. 11: První důvod užití drogy (odpovědi veřejnosti)
Jako první důvod užití drogy 35% žen uvedlo zvědavost, následovalo podlehnutí tlaku okolí a touha uniknout realitě, oba dva důvody získaly po 15 %. U mužů také převažovala zvědavost, a to v 25 %. Podlehnutí tlaku okolí a touha uniknout realitě získaly shodně 5 % hlasů. Průměrně tedy jako první důvod užití drogy uvedlo 30 % veřejnosti zvědavost.
64
Graf č. 12: První důvod užití drogy (odpovědi závislých)
U 60% závislých respondentek nejčastěji zaznívala zvědavost jako první důvod užití drogy, 40 % žen uvedlo, že se snažily uniknout realitě. U 40 % dotazovaných mužů byla rovněž zvědavost prvním důvodem užití drogy. Pro dalších 40 % mužů byla důležitá touha po navození konkrétního očekávaného stavu, 20% závislých mužů určilo jako příčinu užívání drog touhu uniknout realitě. Průměrně tedy závislí uvedli zvědavost jako nejčastější důvod prvního užití drogy. Výsledek se opět shoduje s odpověďmi získanými od veřejnosti, která také určila jako nejčastější důvod užití první drogy zvědavost. Graf č. 13: Vztah rodiny k závislému (odpovědi veřejnosti)
Ženám se jevil jako nejčastější vztah rodiny k závislému vztah zavrhující a perfekcionistický, a to shodně po 15 %. 65
Muži jednoznačně preferovali hodnotou 20 % vztah úzkostný. Jako druhý nejčastější vztah rodiny k závislému určili muži vztah zavrhující, a to ve výši 10%. Z výsledků jsem zjistila, že se veřejnost průměrně domnívá, že ze strany rodiny převažuje směrem k závislému vztah zavrhující a úzkostný. Graf č. 13: Vztah Vaší rodiny k Vám (odpovědi závislých)
Ženy považují vztah rodiny ke své osobě ve 40% za vztah zavrhující a shodně po 20 % za vztah ochranitelský a perfekcionistický. Závislí muži zvolili jako nejčastější vztah své rodiny k nim z 80% vztah ochranitelský, 20 % respondentů určilo vztah rozmazlující. Průměrně byl tedy jako nejčastěji uvedený vztah rodiny k jejímu závislému členovi vztah ochranitelský. Zde tedy vznikl velký rozpor mezi dotazovanou veřejností a závislými jedinci. Veřejnost určila jako nejčastější vztah rodiny k závislému vztah úzkostný, který u samotných závislých získal jen nepatrná procenta.
66
Graf č. 14: Užívání drog rodiči závislého (odpovědi veřejnosti)
Na tuto otázku odpovědělo 73 % žen, že rodiče závislého sami neužívali žádné drogy. Pouze 27 % žen se domnívalo, že rodiče závislého byli sami také závislí na droze a to nejčastěji na alkoholu, tabáku, marihuaně a pervitinu. U mužů výsledek dopadl podobně. 67 % dotazovaných uvedlo, že rodiče závislého žádné drogy neužívali a 33 % respondentů odpovědělo, že rodiče závislého měli sami problém se závislostí. Průměrně tedy 70 % dotazované veřejnosti určilo, že rodiče závislého sami žádné drogy neužívali. Graf č. 15: Užívali Vaši rodiče nějakou drogu (odpovědi závislých)
60% dotazovaných žen určilo, že jejich rodiče byli závislí na různých drogách.
67
Muži naopak hodnotou 100 % odpověděli, že jejich rodiče nebyli závislí na žádné droze. Z výpovědi závislých vyplývá průměrná hodnota 70 %, která udává, že rodiče uživatelů drog nebyli závislí na žádné droze. Tento výsledek opět potvrzuje všeobecné mínění. V dotaznících pro veřejnost uvedlo průměrně 30 % hlasů, že rodiče závislých sami neužívali žádnou drogu. Graf č. 16: Věnoval se drogově závislý před užíváním drog sportu / zájmovému kroužku? (odpovědi veřejnosti)
Na tuto otázku celých 100 % žen i mužů z řad veřejnosti odpovědělo, že se drogově závislý nevěnoval před začátkem užívání drog žádnému sportu ani zájmovému kroužku.
68
Graf č. 17: Věnoval/a jste se před užíváním drog nějakému sportu / zájmovému kroužku? (odpovědi závislých)
60% žen zaznamenalo, že se před užíváním drog věnovalo sportu / zájmovému kroužku. Muži na tuto otázku reagovali v 80 % kladně. Průměrně se tedy nějakému volnočasovému programu věnovalo 70 % závislých. Toto zjištění naprosto odporuje názorům široké veřejnosti, která 100 % věřila, že se závislí předtím, než začali užívat drogy, nevěnovali žádnému sportu nebo zájmovému kroužku.
69
Graf č. 18: Trápilo závislého, že užívá drogu? (odpovědi veřejnosti)
Ženy odpověděly v 35 %, že závislí někdy na svoji závislost myslí a že je trápí. 20 % respondentek se dokonce domnívá, že závislí na své užívání drog myslí často. U mužů také převládala odpověď „někdy“ a to v hodnotě 20%. 15 % dotazovaných zastávalo názor, že na to, že užívají drogy, myslí závislí často. Průměrně tedy převažuje hodnota „někdy“ a to v hodnotě 27,5 %. Graf č. 19: Trápilo Vás, že užíváte drogu? (odpovědi závislých)
80% závislých žen trápilo velice často, že užívají drogu. 80% závislých mužů trápila jejich závislost jen někdy a 20 % dotazovaných mužů netrápila vůbec nikdy.
70
Z dotazníku tedy vyplývá, že drogově závislé trápila průměrně v 50 % jejich závislost jenom někdy. Tyto výsledky se shodovaly i s názory veřejné populace, která uvedla, že závislé trápí někdy, že užívají drogu. Jen menší počet závislých označil, že je jejich užívání drog trápí často. Graf č. 20: Fáze léčby dotazovaných (odpovědi závislých)
80 % závislých žen se během dotazování nacházelo v pokročilém stupni léčby a 20 % žen léčbu již dokončilo. 40 % závislých mužů se nacházelo v pokročilém stupni léčby, 20 % mužů bylo teprve na začátku léčby, 20 % mužů bylo krátce před dokončením léčby a 20 % závislých mužů již léčbu dokončilo. Průměrně se tedy 60 % dotazovaných respondentů nacházelo v pokročilém stupni léčby.
71
Graf č. 21: Vyskytovalo se u Vás přání skončit s užíváním drog? (odpovědi závislých)
V odpovědi na tuto otázku ženy v 80 % uvedly, že často toužily skončit s užíváním drog. 20 % závislých žen sdělilo, že si přálo skončit s užíváním drog téměř vždy. Mužští respondenti odpověděli v 80%, že si přáli často skončit s užíváním drog, 20 % respondentů však nechtělo s braním drog přestat nikdy.
72
5. Diskuze Ve své diplomové práci jsem pomocí anonymního dotazníku zjišťovala, jaké jsou příčiny vzniku drogové závislosti. Dotazníky byly rozdány veřejnosti a následně vyhodnoceny. Dotazníky pro závislé byly vyplněny lidmi, kteří se léčili nebo stále ještě léčí z nějakého druhu látkové závislosti. Těmto osobám jsem po vyplnění dotazníku pečlivě naslouchala a zjišťovala jejich osobní příběh. V tomto okamžiku mi pomáhala i MUDr. Chrenková. Dotazník jsem rozdělila do tří částí. V úvodní části dotazníku pro závislé jsem respondentům kladla obecné otázky, směřované na jejich pohlaví či věk atd. Tato část dotazníku měla zjistit základní informace o respondentovi. Následující část dotazníku byla zaměřena na důvody, které vedly oslovené závislé jedince k užívání drog. Zajímalo mě rovněž, v kolika letech probíhaly jejich první zkušenosti s drogou a jaká byla první „tvrdá“ droga, kterou pravidelně užívali. Dále jsem chtěla zjistit, z jakého druhu závislosti se léčili/léčí a v jaké fázi léčby se uživatelé nacházejí. Závěrečná část dotazníku se soustředila na otázky týkající se rodinného prostředí a vztahu rodiny k závislému. Zajímalo mě, jestli se dotyčný věnoval nějakému zájmovému kroužku nebo sportu předtím, než začal drogy užívat a jestli drogově závislého někdy trápilo, že užívá drogy. Otázky v dotazníku pro veřejnost jsem ponechala stejné jako v dotazníku pro závislé, pouze jsem je vedla směrem k veřejnosti. Dvě otázky - „Ve kterém stupni léčby se nacházíte?“ „Přál jste si, abyste s užíváním drog mohl/a skončit?“ - jsem však odstranila, neboť na ně z pohledu veřejnosti nešlo odpovědět. Cílovou skupinu z nezávislé populace tvořilo 20 respondentů. Mezi nimi se vyskytovalo 9 mužů a 11 žen. Dále jsem tyto zástupce členila podle věku 20 – 30 let, 31 – 40 let, 41 – 50 let, 50 - a více let. Dotazník pro závislé zodpovědělo 10 respondentů, kteří byli rozděleni na 5 mužů a 5 žen. Skupina závislých byla rozdělena podle věku 20 – 30 let, 31 – 40 let, 41 – 50 let. 73
Na základě výzkumné sondy jsem ze získaných odpovědí dospěla k následujícím závěrům Z první části otázek směřovaných na osobní údaje vyplynulo: Respondenti veřejnosti příslušeli k věkovým skupinám 20 – 30 let a 40 – 50 let, přičemž 27,5 % tvořili vysokoškoláci. U závislých převažovala věková skupina 20 - 30 let. Průměrné nejvyšší dosažené vzdělání respondentů bylo středoškolské s maturitou, jehož dosáhlo 60 % dotazovaných. Druhá část otázek byla zaměřena na užívání drog, a tak na otázky „V kolika letech začínají závislí s pravidelným užíváním drog?“ „V kolika letech jste začal/a pravidelně užívat drogy?“ byly uvedeny následující odpovědi: Průměrně se 25 % veřejnosti domnívá, že závislí začínají s pravidelným užíváním drog mezi 13. – 15. rokem. Závislí sdělili, že 70 % z nich začalo pravidelně užívat drogu mezi 16. – 18. rokem. Podle dotazníků K - centra Orlová je průměrný věk prvního užití jakékoliv ilegální drogy 16 let. Zde se tedy shodují mnou získané výsledky s výzkumem zmíněného K – centra. Podle jeho zjištění je v ojedinělých případech uváděn věk prvního užití drogy dokonce 12, 11 i 10 let. Největší procento klientů ale uvádí věk prvního užití nelegální drogy 13 - 15 let. ,,Věková hranice experimentátorů a potažmo i uživatelů nelegálních návykových látek je bohužel v dnešní době čím dál nižší. Vyplývá to z poznatku primární prevence, kde žáci už sedmých tříd otevřeně přiznávají zkušenost s marihuanou. Bohužel se vyskytují i neověřitelné zprávy o užití tanečních drog takto mladými jedinci či jejich experimentování s lysohlávkami. Jejich starší spolužáci se okrajově zmiňují o kouření pervitinu. Z praxe ale můžeme potvrdit, že první zkušenosti s drogami mají i starší lidé. Například náš nejstarší registrovaný klient začal užívat pervitin ve svých 59 letech, což jen poukazuje na to, jak jsou drogy nebezpečné svou závislostí bez ohledu na věk uživatelů. Společenská nebezpečnost zneužívání drog se v dotaznících K – centra Orlová zkoumá hlavně sledováním injekční aplikace návykových látek. Zde je zarážející, že 74
4 % rizikových klientů K - centra si poprvé aplikovalo drogu do žíly už ve 13 letech, 14 % ve čtrnácti, 17 % v patnácti, 16 % v šestnácti, 14 % v sedmnácti, stejný počet i v osmnácti letech. (Svěch, 2009) „Z analýzy věku při počátku pravidelného kouření vyplývá, že téměř 3/4 dospělých, a to současných i bývalých kuřáků, začaly s kouřením do 18 let věku (včetně) s maximem mezi 13. až 15. rokem. Spotřeba alkoholu významně roste již mezi žáky základních škol, kdy došlo k výraznému nárůstu pravidelné konzumace alkoholu mezi 15 - ti letými.“ (Zaostřeno na drogy, 2005) Na další otázky „Jaká je nejčastější léčená drogová závislost v ČR?“„ Ze závislosti na jaké droze jste se léčil/a nebo stále léčíte?“ byly odpovědi respondentů následující: Podle veřejnosti je nejčastěji léčená drogová závislost - s 35% - na pervitinu. Je však zajímavé, že pouze jedna respondentka do odpovědi na otázku napsala závislost na alkoholu. Populace se zřejmě stále domnívá, že závislost na alkoholu není vlastně závislost, která se musí léčit. Každoročně se přitom ze závislosti na alkoholu ústavně léčí asi 30 000 lidí, z nichž je 11 000 hospitalizováno. (Mlčoch, 2010) „Nejvíce alkoholiků eviduje Olomoucký kraj – 41 lidí na deset tisíc obyvatel, republikový průměr je 24 lidí.“ (Mlčoch, 2008) Závislí na tuto otázku reagovali udáním průměrné hodnoty 40 %. že se léčí ze závislosti na pervitinu. Na dotaz „Na jaké první tvrdé droze se závislý stal závislým?“ / „Na jaké první tvrdé droze u Vás vznikla závislost?“ respondenti odpověděli takto: Veřejnost se ve 20 % domnívá, že první tvrdou drogou, které závislý propadl, byl pervitin.
Sami závislí přidělili hodnotu 46 % odpovědi, ze které vyplývá, že závislost u nich vznikla na tzv. ostatních drogách (marihuana, tabák, alkohol). V tomto případě se domnívám, že si závislí nebyli schopni plně ujasnit, které drogy se
75
zahrnují mezi lehké a které mezi tvrdé. Uznávám, že toto dělení není jednoduché. Z typicky tvrdých drog přisoudili závislí ve svých odpovědích hodnotu 40 % závislosti na pervitinu. Tímto byla zodpovězena moje první výzkumná otázka. Odpověď na ni zní: „ První tvrdou drogu, kterou drogově závislý začal pravidelně užívat, byl pervitin.“ Léčba závislosti na pervitinu tvoří skutečně více než polovinu všech léčených závislostí. Předávkování pervitinem se často podílí na celkové drogové úmrtnosti (cca 35 %). (Pervitin, 2009) Následně byla položena otázka „Jaký je (byl) první důvod užití drogy?“ Dotazovaní jedinci vyjádřili svá mínění takto: Veřejnost odpověděla ve 30 %, že prvním důvodem užití drogy je zvědavost. Závislí účastníci ankety vybrali v 50 % svých odpovědí taktéž jako nejčastější důvod užití drogy zvědavost. „Nejčastější důvody, které přivedou klienty k užívání drog, jsou zvědavost, řešení osobních problémů, nuda, lhostejnost rodičů a za každou cenu se udržet v partě známých.“ (Svěch, 2009) Na otázku „Jaký je vztah rodiny k závislému?“/ „Vztah Vaší rodiny k Vám?“ byly reakce následující:
12,5 % dotazovaných z řad veřejnosti uvedlo, že rodiče měli ke svému závislému dítěti vztah úzkostný a zavrhující.
Drogově závislí průměrnou hodnotou 40 % odpověděli, že k nim rodiče měli ochranitelský vztah. Tento výsledek se tedy výrazně odlišuje od výsledku veřejnosti.
76
Na následující otázku „Užívali rodiče závislého nějaké drogy?“ / „Užívali Vaši rodiče nějakou drogu?“ odpověděli respondenti následovně: Veřejnost se s průměrnou hodnotou 70% domnívá, že rodiče závislých sami žádné drogy neužívali. Drogově závislí na tuto otázku odpověděli shodně s respondenty z řad veřejnosti, a to tak, že 70 % rodičů závislých respondentů neužívalo žádné drogy A tady je výsledek reakce na mou druhou výzkumnou otázku: Názor, že rodinné prostředí uživatelů návykových látek je poznamenáno patologickým chováním jejich rodičů, se mi nepotvrdil. Domnívala jsem se, že větší procento rodičů samo bralo nějakou drogu, ať už legální, či nelegální, a působili tak jako negativní vzor pro své děti. Další položený dotaz zněl: „Věnoval se drogově závislý před užíváním drog sportu / zájmovému kroužku?“ / „Věnoval (a) jste se před užíváním drog nějakému sportu / zájmovému kroužku?“ Respondenti z řad veřejnosti se 100 % jistotou odpověděli, že se závislí žádnému zájmovému kroužku ani sportu nevěnovali. Velmi rozdílný názor však panoval u odpovědí závislých účastníků dotazníkové sondy. Na tuto otázku jich 70% odpovědělo kladně, což bylo celkem překvapující zjištění. Odpověď na moji třetí výzkumnou otázku vypadá tedy takto: Mínění, že závislí na drogách se před začátkem užívání návykových látek nevěnovali žádnému zájmovému kroužku, bylo vyvráceno. Odpověď závislých však potvrzuje svým názorem i doc. Miovský, vedoucí Centra adiktologie při Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který vyvrací heslo, že kdo sportuje, nebere drogy. Toto tvrzení podle něj však rozhodně neplatí. „Na celostátní konferenci Primární prevence rizikového chování, která proběhla nedávno v Praze, zaznělo, že finance, jež mají primární prevenci podpořit, by neměly být bezmyšlenkovitě investovány do jakýchkoliv volnočasových aktivit 77
mládeže. Rizikovému chování, kam patří nejen různé závislosti, ale například i agrese a šikana, poruchy příjmu potravy či rasismus, je třeba předcházet výzkumem ověřenými profesionálními programy. Příliš nefungují hromadné akce, třeba mediální prezentace v kině, kam přijde celá škola, dodává docent Miovský. Lepší jsou podle něj přesně cílené komorní programy.“ (Miovský, 2006) Na další otázku dotazníku „Trápilo závislého, že užívá drogu?“ / „Trápilo Vás, že užíváte drogu?“ zazněly níže uvedené odpovědi. Veřejnost se s průměrnou hodnotou 27, 5 % domnívala, že drogově závislého někdy trápilo užívání drogy. Závislí respondenti v 50 % určili, že je užívání drogy trápilo jen někdy. Zde se tedy v odpovědích shodovala veřejnost i oslovení závislí. Závěrečné dva dotazy v diskuzi byly určené pouze pro závislé respondenty. „V jakém stupni léčby se nacházíte?“ Závislí dotazovaní se z 60 % nacházeli v pokročilém stupni léčby. „Vyskytovalo se u Vás přání skončit s užíváním drog?“ 80 % drogově závislých si často přálo skončit s užíváním drogy. Tento kladný výsledek je zřejmě hlavně podmíněn i tím, že se ve výzkumné sondě vyskytovali převážně drogově závislí, kteří byli buď v pokročilé fázi závislosti, nebo po dokončení léčby. Drogově závislí, kteří teprve čerstvě nastoupí na léčení a navíc bez pevné vůle se vyléčit (pouze jen na přání rodiny, přátel, nebo ze soudního příkazu), si podle mého názoru ani nepřejí skoncovat se svou drogovou závislostí. Nejvýraznější rozdíly mezi odpověďmi veřejnosti a závislých se objevily v otázce „Jaký vztah měla rodina k závislému?“ Veřejnost určila jako nejčastější vztah rodiny k závislému vztah úzkostný a zavrhující.
78
Naproti tomu závislí byli přesvědčeni, že k nim rodina měla vztah ochranitelský. Další velký rozdíl byl u otázky týkající se volnočasových aktivit a sportu. V otázce „Věnoval (a) se závislý (á) před užíváním drog nějakému sportu/zájmovému kroužku“? Na tuto otázku odpovědělo 100 % respondentů z řad veřejnosti, že se závislí nevěnovali žádnému sportu. Závislí přitom uvedli, že až 70 % z nich před užíváním drog provozovalo nějakou volnočasovou aktivitu. Na počátku výzkumného šetření jsem vyslovila 3 výzkumné otázky ohledně příčin vzniku závislosti na drogách z pohledu závislého i široké veřejnosti. Tyto otázky jsem na základě vyplněných dotazníků vyhodnotila a názory společnosti potvrdila, či vyvrátila. Výzkumná otázka č. 1 – Byl první tvrdou drogou, kterou drogově závislý začal pravidelně užívat , pervitin? Tato otázka byla potvrzena z analýzy dotazníků. Výzkumná otázka č. 2 – Závislí na drogách se před začátkem užívání návykových látek nevěnovali žádnému zájmovému kroužku? Tato otázka byla vyvrácena z analýzy dotazníků. Výzkumná otázka č. 3 - Je rodinné prostředí uživatelů návykových látek poznamenáno patologickým chováním jejich rodičů? Tato otázka byla vyvrácena z analýzy dotazníků.
79
6. Kazuistiky V následující kapitole ve zkratce uvádím příběhy drogově závislých, kteří mi vyplnili dotazník a byli ochotní mi poskytnout rozhovor. Po vyplnění dotazníku jsem je já nebo MUDr. Chrenková zpovídala z jejich životního příběhu. Nejprve jsem si jednotlivé části příběhů zaznamenala na papír a potom se je snažila spojit v souvislé příběhy. Když mi drogově závislí odmítli poskytnout rozhovor při osobním setkání, vyslechla je MUDr. Chrenková. Pacienti mi pak sami napsali svůj osobní příběh na papír. Zajímalo mě hlavně, jaké měli respondenti rodinné zázemí, co je vedlo k tomu, že začali užívat drogy, a jak se následně dostali do ústavní léčby. Kazuistika je psaná hovorovým jazykem, příběhy jsou tak více autentické. 6.1.
Příběh první, pan Marek
První kazuistika ukazuje příběh Marka (30 let). Marek je poměrně tichý, introvertní muž, který vyrůstal na malém městě v neúplně rodině. První látková závislost u něj vznikla na marihuaně. Postupem času začal užívat kromě marihuany ještě LSD a hlavně pervitin. Drogy ho donutily, aby se vydal na dráhu zločinu a kvůli penězům, které neměl, začal vykrádat auta. Po jeho dopadení při činu se na soudní příkaz dostal do léčebny pro drogově závislé. Toto léčení však nebylo příliš účinné a po čase se k drogové závislosti opět vrátil. Nyní je po absolvování druhého léčení a doufá, že do drogové závislosti zpátky nespadne. „Jako dítě jsem vyrůstal pouze s matkou, otec od nás odešel, když mi byly 4 roky a za celý život jsem ho viděl asi třikrát. Ale i přesto jsem byl celkem aktivní kluk a jako dítě jsem nijak nestrádal. Bavil mě sport, obzvlášť cyklistika, volejbal. Na základní škole jsem chodil i do hudebky a hrál na kytaru, takže se rozhodně nedá říct, že bych se jen poflakoval po městě a nic nedělal. Na střední jsme s klukama dost často pařili různé hry na počítači, kdy jsme se od nich nemohli v kuse celé dny odtrhnout. Tam asi vznikla asi moje úplně první závislost, a to na hraní počítačových her. Za nějaký čas jsem začal hrát i automaty a s tím bojuji do dnes. K užívání drog jsem se dostal zhruba v sedmnácti letech. Na jedné diskotéce mi známý nabídnul práska z marihuany a já si řekl, proč bych to nezkusil. Během týdne, co jsem chodil do školy, jsem marihuanu ani nekouřil, ale vždycky, když jsme šli na nějakou akci, tak jsem si dal. Takhle to nějaký čas trvalo, pak jsem si ji ale začal dávat i během 80
týdne, začal jsem lhát, brát mámě peníze a ohlížet se i po něčem silnějším, marihuana mi přestala stačit. Po marihuaně jsem začal užívat LSD, pervitin. V tu dobu máma začala už něco tušit, a tak si hlídala peníze a pořad se ujišťovala, že jsem v pořádku. Začal jsem teda vykrádat auta, potřeboval jsem nějaký peníze na fet. Nějaký čas to fungovalo, ale asi po roce mě policajti chytli při činu a na soudní příkaz jsem se dostal do léčebny. Já jsem ale vnitřně chtěl drogu pořád brát, v léčebně jsem si dal prostě chvíli pauzu, a jak jsem vyšel ven, tak jsem se k perníku stejně vrátil. Po druhé jsem se do léčebny přihlásil už sám, z vlastního rozhodnutí, prostě jsem už chtěl. V současné době jsem léčbu dokončil, cítím se dobře. V léčebně jsem si našel spoustu přátel, s kterými udržuji vztah a navzájem se podporujeme v naší snaze se do ničeho zpátky nenamočit.“
6.2.
Příběh druhý, pan Petr
Druhá kazuistika popisuje příběh Petra (20 let). Petr je spíše uzavřený člověk, nemá příliš mnoho kamarádů. Jako dítě měl pevné zázemí, rodiče se mu věnovali a vřelé vztahy měl i s prarodiči, za kterými jezdil pravidelně na návštěvu. V devatenácti letech však poznal svoji první velkou lásku, která ho po pár měsících opustila. To ho velmi zasáhlo, cítil se nešťastný a nepochopený. Návštěvy ani medikace od psychiatra mu nezabíraly, a tak se rozhodl pro užívání marihuany. Marihuana mu po chvíli přestala stačit, a tak zkusil kokain, po kterém se mu nálada opět výrazně zlepšila. Po roce užívání se rozhodl nastoupit na léčení, nyní je na začátku léčby a věří, že léčbu úspěšně dokončí. „Během dětství jsem měl ze strany rodiny pevné zázemí, moje máma mě zahrnovala velkou rodičovskou péčí, trávila se mnou skoro všechen volný čas a snažila se dělat všechno tak, abych byl spokojený. Jezdili jsme na výlety, dovolené a na vysvědčení jsem míval dobré známky. Povahou jsem ale introvert, a tak jsem neměl moc kamarádů a kromě rodiny jsem k nikomu neměl nějaké pevnější pouto. Kolem 15. roku jsem se díky bratranci dostal k jedné počítačové on – line hře. Díky připojení k internetu jsem se najednou začal bavit s lidmi, se kterými bych se ve svém reálném životě jen těžko setkal. Všichni moji vrstevníci mi najednou připadali hloupí, 81
nedospělí a neměl jsem si s nimi co říct. V deváté třídě jsem díky výbornému prospěchu nemusel dělat přijímací zkoušky na střední školu, a tak jsem plně podlehnul své závislosti na počítačové hře, hrál jsem ji třeba i 20 hodin denně. Takto to trvalo až do mých devatenácti let. Jednou jsem díky jedné počítačové hře potkal dívku, do které jsem se po krátké chvíli zamiloval. Se slečnou jsme se sešli a zamilovali se do sebe a já jsem konečně poznal, co je to láska. Byl jsem neskutečně šťastný, láska nám trvala několik měsíců, pak se nám souhrou několika chyb začal hroutit celý svět. To, co se mezi námi stalo, mě úplně psychicky zničilo. Střední školu jsem ukončil a studium nedokončil, potřeboval jsem prostě opustit prostředí, kde jsem se svojí láskou chodil, kde jsem na ni myslel atd. Matka mě přesvědčila, ať vyhledám odbornou pomoc a objednám se k psychiatrovi. Ten mi předepsal nějaké léky, ale moc nezabraly. Pořád se ve mně zmítaly pocity šíleného smutku, lítosti a beznaděje. Tyto pocity mě dohnaly až tak daleko, že jsem začal uvažovat i o sebevraždě. Nakonec jsem se vzchopil a řekl si, že se problémům musím postavit čelem, a tak jsem se rozhodl, že si udělám řidičák. Začal jsem chodit do fitka, na kurz angličtiny. Matka mi pořídila psa, vždycky jsem si ho přál, tak mi udělala ohromnou radost. Mé lítostivé pocity a nálady však nepřestávaly, neustále mě nic nenaplňovalo, měl jsem pocity beznaděje. V porovnání s pocity, které jsem zažil v době, kdy jsem byl zamilovaný, se mi vše ostatní zdálo jako neskutečně prázdné a bezvýznamné. Rodina mě sice podporovala, ale mysleli si, že to beru moc vážně a že bych to neměl tak silně prožívat. Psychiatr mi nebyl schopen pomoci a já už jsem to nezvládal. I přesto, že jsem měl k alkoholu odpor a nikdy jsem nekouřil, tak jsem se rozhodl, že si seženu marihuanu. Zjistil jsem, že mi marihuana pomáhá. Když jsem ji vykouřil, tak jsem měl veselou náladu, a proto jsem ji začal hulit každý den. Po pár měsících mi to už nestačilo, a tak jsem přešel k tvrdší droze – kokainu. Cítil jsem se po něm podobně šťastně, jako když jsem byl zamilovaný do své lásky. Myslel jsem si, že jsem objevil něco skvělého. Nevýhoda kokainu ale je, že z hlavy rychle vyprchá, a tak jsem si i musel rychle zvyšovat dávky. Postupem času začaly přicházet dojezdy. V mém případě to znamenalo neklid, podrážděnost, smutek, vyčerpání. Nepřetržitě krvácející nos taky nebyl nic příjemného. Mimo to, že mi bývá nevolno při dojezdech, tak někdy nastupují i psychózy. Mám pocit, že mě někdo pozoruje a 82
pronásleduje a neustále se rozhlížím. To, že mě drogy ničí zevnitř, jsem věděl. Teď je mi 20 let a ještě naposledy jsem se rozhodnul zvednout od dna a zkusit jít dál, a tak jsem se začal léčit. Uvidíme, jak to se mnou dopadne, jsem teprve na začátku, když to dopadne blbě, tak se o mně objeví jen krátký článek v černé kronice.“ 6.3.
Příběh třetí, pan Jaromír
Třetí kazuistika popisuje příběh pana Jaromíra (58 let). Jaromírova rodina má velmi kladný vztah k alkoholu, a proto se u dotyčného asi i postupně zvyšovala tolerance na alkohol. Postupem času se u pana Jaromíra objevily problémy v práci a různé jiné stresové situace, a tak se u něj dávky alkoholu začaly zvyšovat. Momentálně se nachází v pokročilé fázi léčby a je odhodlán se k pití alkoholu zpátky nevrátit. „Moje dětství bylo celkem harmonické. Vyrůstal jsem v úplné rodině, měl jsem milující rodiče a dva bratry. Je mi už 58 let, dětství jsem trávil u nás na vesnici a tam přišlo všem běžné, že už třeba i osmileté dítě, když má u oběda žízeň, tak se mu může nalít klidně i pivo… ,, aby kačena lépe plavala“. Když jsem vyrostl z dětských let a vyrazil si na nějakou místní zábavu, tak tam samozřejmě taky alkohol tekl proudem a u nás v rodině se nějaká míra neřešila, takže když jsem přišel domů zpráskaný jak pes, tak místo, aby mi vynadali a srovnali mě do latě, litovali mě, jaký jsem vlastně chudák, že mě bolí hlava a je mi špatně. Na střední škole a následně na vojně jsme si s kamarády taky řádně užívali a cigarety ani alkohol nám nebyly cizí. Po revoluci jsem si řekl, že zkusím podnikat. Byla to pro mě výzva. V devadesátých letech se mi velice dařilo, podíval jsem se do světa i do míst, o kterých se mi ještě před pár lety ani nesnilo, koupil jsem si nové zahraniční auto, rodině jsem dopřával jen to nejlepší a myslel si, že mě nemůže nic a nikdo dostat na kolena. Jenže devadesátá léta skončila, pak přišla ekonomická krize, firmě se přestalo dařit tak, jak se jí dařilo dřív. A protože své problémy domů netahám, tak jsem se s manželkou o ničem nebavil a vždycky si tak po večerech dával na „tajňačku“ panáka slivovice a takhle jsem třeba litr slivovice vypil za dva dny, k tomu ani nepočítám kolika pivy jsem to zapíjel. Alkohol mi pomáhal tlumit stres, který jsem v práci zažíval. Postupem času jsem taky obměnil skladbu přátel, které jsem kolem sebe měl. Už jsem se tak často nevídal s těmi úspěšnými a bohatými, ale spíš jsem 83
chodíval posedět do takové místní putiky, kde jsem si s různými dělníky, řidiči kamionů stěžoval, jak je dnešní doba zlá atd. A když jsme tam takhle sedávali, tak se mi mnohokrát stalo, že jsem nebyl schopný ani dojít domů. Museli mě „odtáhnout“ moji noví kamarádi. To si samozřejmě ani nepamatuji, ale vím to od nich a od mojí rodiny. Prostě když jsem pil alkohol, tak jsem neměl žádnou záklopku a pil jsem a pil, dokud jsem neměl úplné temno před očima. Jedině tak jsem byl schopný alespoň na chvíli zapomenout na problémy v práci. Rodina mé opilecké návraty těžko snášela, ale mně to bylo úplně jedno. Já jsem i přesto pil skoro pořád. Děti už jsme v té době měli odrostlé, takže k nim jsem již žádný závazek neměl, a tak jsem se jen upíjel a neměl žádný další smysl života. Tento stav trval osm let. Až jednoho dne přišla dcera s tím, že je těhotná, a tak se ve mně něco hnulo a řekl jsem si, že bych přeci jen ještě chtěl vidět své první vnouče a pár let si ho ještě užít. Rozhodl jsem se tedy přihlásit do léčebny a z toho alkoholového pekla se dostat. Teď už jsem v pokročilé fázi léčby, tak snad se mi to povede a vydržím to.“ 6.4.
Příběh čtvrtý, slečna Eva
Ve čtvrté kazuistice se popisuje příběh slečny Evy (21 let). Eva vyrůstala v rozvedené rodině, ale s oběma rodiči měla normální vztah. S první drogou se setkala v sedmnácti letech, a to rovnou s pervitinem. Rok užívala pervitin pravidelně, pak ho na měsíc vysadila a abstinenční příznaky si začala kompenzovat pitím tvrdého alkoholu. Po vyhození z vysoké školy se po domluvě s přítelem rozhodla, že nastoupí do ústavní léčby a začne se léčit. Nyní se nachází v pokročilém stádiu léčby. Po jejím dokončení se chce znovu přihlásit na vysokou školu a dokončit ji. K pervitinu jsem se dostala na jedné diskotéce, tak někdy v sedmnácti letech. Nabídla mi ho kámoška, měla rodiče doktory, tak jsem si říkala, že by mi nic špatného nedávala, a zkusila jsem to. Předtím jsem nikdy ani nekouřila cigarety ani marihuanu, pervitin byl moje první droga. Pak jsem si ho pravidelně začala dávat na dalších akcích, ale pořád jsem si říkala, že když budu chtít skončit, tak skončím. Rok na to jsem měla maturovat, tak jsem se sebrala z posledních sil a na měsíc pervitin vysadila. Jenže jsem si ho začala kompenzovat alkoholem. Takže jsem denně vypila třeba litr tvrdého alkoholu. Ale i přesto jsem zázračně odmaturovala a ani ne tak špatně. Pak jsem složila i přijímačky na vysokou školu, kam jsem po prázdninách 84
nastoupila. Jenže, abych mohla ráno vůbec vstát do školy, tak jsem si musela dát panáka a pak jsem si začala i píchat pervitin. V lednu mě ze školy vyhodili. Naštěstí jsem v tu dobu měla přítele, a stále ho mám, který mě podporoval, měl mě opravdu rád a já jeho. Díky jeho podpoře jsem se přihlásila na léčbu. Teď už jsem v pokročilé fázi léčby, po skončení terapie bych se chtěla znovu přihlásit na vysokou a dokázat si, že mám na to znovu vést normální život.“ 6.5.
Příběh pátý, slečna Aneta
V pátem příběhu popisuji příběh slečny Anety (29 let). Aneta je z úplné rodiny, má úspěšné rodiče a vše, co si člověk může přát, kromě pozornosti rodičů. K drogám se dostala přes kamarády ze školy a bez předchozí zkušenosti zkusila pervitin. Příjemné pocity drogy se jí zalíbily a stala se na něm závislá. Kvůli léčbě ze závislosti ukončila studium na střední škole. Po prvním návratu z léčby, který si přáli více rodiče než ona, nastoupila na střední odbornou školu, kterou s obtížemi dokončila, protože opět zpátky propadla drogové závislosti. Po studiu zjistila, že je těhotná, rozhodla se, že si dítě nechá vzít. Poté, co pár dní trávila v nemocnici, tak si uvědomila, že takový to styl života už dále vést nechce a rozhodla se jít podruhé léčit, tentokrát už z vlastní vůle. Léčení úspěšně dokončila, vydržela i pět let neužívat drogy. Až rozchod s přítelem ji rozhodil natolik, že se opět k drogám vrátila. Po jednom nadměrném požití pervitinu se dostala na akutní příjem psychiatrické léčebny a tam se opět po nějaké době rozhodla znovu podstoupit již třetí léčbu. V současné době se nachází v pokročilé fázi léčby. „ Jako dítě jsem měla všechno, co jsem chtěla. Můj táta je úspěšný lékař a matka celkem vytížená ekonomka. V dětství jsem navštěvovala pěvecký kroužek, ale v čem si hlavně můj otec dělal ambice, že budu dobrá, byl tenis. Takže jsem x krát týdně navštěvovala tenisový kurt a tréninky a mimo tenis jsem hodně času trávila na soukromé škole, kam mě rodiče dali. Rodiče na mě přes své vytížení neměli moc čas, sourozence jsem žádné neměla, tak jsem se cítila celkem osamělá. Ve škole bylo pár lidí, co se v drogách vyznali a jednoho dne přinesli na párty ke konci školního roku pervitin. Tak jsem si řekla, že to zkouší skoro všichni ze třídy, tak nebudu kazit partu a taky si „lajnu“ dám. Přes prázdniny jsem si na pervitin celkem zvykla a už jsem si ho dávala pravidelně. Peníze mi ani tak 85
nechyběly, protože jsem dostávala celkem vysoké kapesné od rodičů. Postupem času jsem také přestala hrát tenis, už mi na něj nestačily síly, začala jsem hubnout, zhoršila jsem se ve škole a rodiče začali něco tušit, střední školu jsem tedy předčasně ukončila. Rodiče mě dali do léčebny, když jsem po dvou a půl měsících tvrdila, že se z toho dostanu sama, jen jsem chtěla jít už domů, tak mi to doma povolili. Začala jsem studovat na učilišti, abych prý neměla tak náročné studium a lépe se ze závislosti dostávala. Jenže za rok a půl jsem byla závislá na pervitinu znovu. Školu jsem naštěstí stihla dokončit. Pár měsíců po dokončení školy jsem zjistila, že jsem těhotná. Rozhodla jsem se pro potrat. Když jsem byla v nemocnici, kde jsem musela být pár dní střízlivá, tak jsem se viděla v zrcadle, měla jsem na obličeji různé vředy a vyrážky. No, nevypadala jsem vůbec dobře, a tam jsem si řekla, že se přihlásím znovu na léčení. Léčbu jsem po pár měsících dokončila, pak jsem ještě navštěvovala doléčovací centrum. Pět let jsem vydržela být čistá, pak se se mnou po třech letech rozešel přítel, byla jsem nešťastná a bezradná a znovu jsem se uchýlila k braní pervitinu. Brala jsem ho rok, jednou jsem to silně přehnala, že mě museli odvézt na akutní příjem do psychiatrické léčebny. Tam jsem si po chvíli zase uvědomila, že braní drog nemá cenu a musím s tím znovu něco dělat. Teď už jsem v pokročilé fázi léčení. Po ukončení léčby bych chtěla pomáhat drogově závislým.“
86
7. Diskuze - kazuistiky Výše uvedené kazuistiky potvrzují předpoklad neexistence jednotné osobnostní struktury drogově závislých. Podporují tvrzení o variabilitě příčin sociálního selhání jednotlivce ústícího například i do drogové delikvence. Během rozhovorů s drogově závislými bylo znát, že každá osobnost je jinak ovlivněna rodinným prostředím, výchovou, vlastními životními zkušenostmi. Ve všech případech však zaznělo podobné uvažování o vlastní budoucnosti. I přesto, že mi drogově závislí sdělovali velice negativní životní zkušenosti s návykovou látkou, byli velice otevření při vypravování/vypisování svých příběhů. Pravděpodobně je to důsledek terapií, které drogově závislí v léčebných zařízeních absolvují. V nich se učí o svých předchozích zkušenostech a problémech přemýšlet, a zřejmě proto je dokážou i bez zábran a detailně vylíčit a podělit se o ně s jinými lidmi. V první kazuistice jsem popsala osud pana Marka. Tento muž na mě působil velice vyrovnaným dojmem. Dokonce se i po dokončení léčby nadále stýká se svými přáteli z léčebny, se kterými se navzájem podporují. Protože se z drogové závislosti léčil již dvakrát, tak si nyní plně uvědomuje nebezpečnost užívání drog a nepodceňuje možný relaps. Nejdále od svého cíle vyléčit se je pan Petr, jehož příběh zmiňuji ve své druhé kazuistice. Tento dvacetiletý mladík se zatím pouze odhodlal nastoupit na léčení. Ze všech ostatních oslovených se mi jevil jako nejméně motivovaný. Jeho příběh na mě působí až odevzdaně. Nízká motivace však nejspíše koresponduje s tím, že se ze všech dotazovaných léčí nejkratší dobu a navíc poprvé. Třetím případem, kterým se zabývám, je příběh pana Jaromíra. Tento starší muž se léčí z alkoholové závislosti poprvé. Z jeho vyprávění mám dojem, že je plný upřímného odhodlání se už v životě nenapít. Hlavní motivací se pro něj stalo jeho očekávané vnouče, které mu v současné době dává smysl života a na které se již velmi těší. Silná motivace a podpora od svých nejbližších hrála také důležitou roli v léčbě ze závislosti na pervitinu u slečny Evy, která bude zanedlouho končit svoji první léčbu a 87
jejíž silnou motivací je touha opět začít studovat na vysoké škole, kterou musela z důvodu své závislosti opustit. Přála bych jí, aby jí toto odhodlání vydrželo a ona si mohla své přání splnit. Slečna Aneta, jejíž osud líčím v poslední kazuistice, se léčila z drogové závislosti již třikrát. Poprvé to bylo z donucení rodičů, podruhé chtěla přestat brát drogy sama, nějakou dobu i vydržela návykové látky neužívat, ale při náročně stresové situaci se k užívání pervitinu opět uchýlila. V současné době věří, že se svou léčbou již bude úspěšná. V budoucnu by chtěla pomáhat dalším drogově závislým. Myslím, že práce v nějakém K – centru by jí mohla pomoci v tom, že by sama měla neustále na očích to, co všechno jsou schopné drogy s člověkem udělat. Snad by se tak vyvarovala jejich opětovnému užívání.
88
IV.
ZÁVĚR
V teoretické části své diplomové práce seznamuji s pojmem droga, uvádím podrobnou historii vzniku drog, první pěstované drogy (mák, konopí), první velká farmaka v 19. století (morfium, heroin, kokain), první hypnotika na konci 19. a ve 20. století (barbituráty, LSD). Dále uvádím, co znamená pojem závislost na drogách a zabývám se příčinami vzniku této závislosti, faktory potřebnými pro vznik závislosti, její diagnostikou a její léčbou ve specializovaných centrech ambulantních či ústavních. Představuji i principy efektivní léčby. Předkládám přehled nejrozšířenějších drog a jejich dělení podle účinku na psychiku, podle míry rizika. Informuji, co jsou stimulační drogy (pervitin, kokain, crack), halucinogeny (LSD, lysohlávky), konopné drogy (marihuana, hašiš), tlumivé látky (alkohol, těkavé látky, léky), nikotin. U každého typu drog uvádím způsob jejich aplikace, krátkodobé i dlouhodobé nežádoucí účinky, fáze odvykání. Dále se ve své práci věnuji současným poznatkům ohledně specifické a nespecifické prevence před drogovou závislostí. Rovněž podávám informace o systému péče o uživatele návykových látek jako jsou terénní programy, nízkoprahová kontaktní centra, detoxikační jednotky, ambulantní léčba, denní stacionáře, střednědobá ústavní léčba či doléčovací programy. V praktické části jsem se zaměřila na vyhodnocení 3 výzkumných otázek: Byl první tvrdou drogu, kterou drogově závislý začal pravidelně užívat,pervitin? Závislí na drogách se před začátkem užívání návykových látek nevěnovali žádnému zájmovému kroužku?
Je rodinné
prostředí uživatelů návykových
látek
poznamenáno patologickým chováním jejich rodičů? Východiskem pro odpovědi na tyto otázky mi byl dotazník pro závislé i pro širokou veřejnost. Účastníci mé dotazníkové sondy tak odpovídali na 11 – 13 otázek buď uzavřených, uzavřených s volnou odpovědí, otevřených , otevřených s volnou odpovědí či dichotomických. V dotazníku se objevily dotazy obecné, ale i osobní – např. na důvody užívání drog nebo vztah rodiny k závislému. 89
Dotazovaných závislých respondentů bylo celkem dvacet. Jednalo se o ženy i muže vyléčené i stále se léčící. Jejich věk se pohyboval v rozmezí 20 – 60 let. Výsledky dotazníkového šetření jsem názorně sestavila do přehledných grafů, které jsem současně vyhodnotila slovně. Na základě dotazníkové analýzy jsem v závěru praktické části mnou stanovené otázky vyhodnotila. Potvrdila jsem všeobecný názor ve společnosti, že první drogou, kterou drogově závislí začnou užívat, je pervitin. Vyvrátila jsem však domněnku, že závislí na drogách se před začátkem užívání návykových látek nevěnovali žádnému zájmovému kroužku. Vyvrátila jsem i mínění, že je rodinné prostředí uživatelů návykových látek poznamenáno patologickým chováním jejich rodičů.
90
Resumé Ve své diplomové práci jsem se zabývala příčinami vzniku drogových závislostí z pohledu veřejnosti a závislého. Hlavním cílem této práce bylo srovnání příčin vzniku závislostí z pohledu veřejnosti a závislého. Ve své diplomové práci jsem chtěla potvrdit, nebo vyvrátit domněnky, které v současné společnosti o této problematice panují. V teoretické části diplomové práce podrobně popisuji, co je to droga a na jakých drogách se závislost u člověka historicky vyvíjela. Dále jsou zde uvedeny nejznámější drogy a jejich vliv na člověka. V neposlední řadě se ve své diplomové práci také věnuji prevenci drogové závislosti. V poslední kapitole teoretické části diplomové práce uvádím, jaké jsou možnosti léčby pro drogově závislé v České republice. Za teoretickou částí plynule navazuje část praktická, která je věnována dotazníkovému šetření. Pomocí dotazníků jsem zjišťovala, jaké jsou, podle názorů veřejnosti, hlavní důvody vzniku drogové závislosti. Získané výsledky jsem následně porovnala s výsledky dotazníkového šetření u drogově závislých, u kterých jsem zkoumala
skutečné příčiny vzniku
jejich
drogové závislosti.
Z
analýzy
dotazníkového šetření jsem například zjistila, že v určité drogové oblasti má veřejnost správné povědomí a poznatky. Například v tom, že nejčastější první užívanou tvrdou drogu představuje pervitin, že nejčastějším důvodem užívání drog je zvědavost. Naopak veřejnost se domnívala, že před užíváním drog se víceméně drogově závislí nevěnovali žádnému zájmovému kroužku, což jsem analýzou výzkumné sondy s drogově závislými vyvrátila. Většina z nich se před užíváním drog věnovala nějaké volnočasové aktivitě. V závěrečné části diplomové práce jsou uvedeny kazuistiky jedinců, kteří se léčili nebo stále léčí ze závislosti na drogách a byli mi ochotni poskytnout rozhovor.
91
Summary: The topic of my master´s thesis is Causes of drug addiction from the perspective of the public and the drug addict. I dealt with the causes of drug addiction from the perspective of the public and the drug addict in my master´s thesis. In my final thesis, I wanted to confirm or invalidate presumption that are in contemporary society on this issue. The theoretical part of the thesis detaily describes what is drug and which is drug dependence in humans historically developed. Then there are described the most popular drugs and their effect on humans. Next part of this thesis is also devoted to the prevention of drug addiction. And in the last chapter of the theoretical part of the thesis we can find what are the treatment options for drug addicts in the Czech Republic. The practical part of my master´s thesis is devoted to the questionnaire survey. Using questionnaires I discovered, according to public opinion the main reasons of drug addiction. The obtained results were then compared with the results of a questionnaire survey among drug addicts, which I examined the actual causes of their drug addiction. The analysis of the survey for example, I found that the drug has a good public awareness and knowledge. For example, in the fact that the most common first use of hard drugs represents methamphetamine, in people who started using drugs was the most frequently mentioned curiosity, etc. On the contrary, the public perception was that before the drug addicts with more or less did not have any hobby, which I research analysis probe drug addicts refuted. Most of them before taking drugs donated some leisure activity. In the final part of the thesis describes case histories of individuals who have been treated or are still recovering from addiction to drugs and were willing to give me an interview.
92
Použité zdroje a literatura: 1. BENEŠOVÁ, Dagmar. Loutkohra: drogy očima feťáků i protivníků. 1. vyd. Jihlava: Idea, 1998, 64 s. 2. BOUČEK, Jaroslav a Vladimír PIDRMAN. Psychofarmaka v medicíně. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 286 s. ISBN 80-247-1136-2. 3. Craving (bažení). In: MRAVČÍK, Viktor. Craving (bažení) [online]. 2003, 15.10.2010
[cit.
2013-03-01].
Dostupné
z:
http://www.drogy-
info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/c/craving_bazeni 4. Doléčovací centrum Prevent: Cílová skupina. In: KOREŠ, Jiří. Doléčovací centrum Prevent [online]. České Budějovice, 2011 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://dc.os-prevent.cz/cilova-skupina 5. ESCOHOTADO, Antonio a Luděk JANDA. Stručné dějiny drog. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2003, 173 s. Labyrint (Volvox Globator), sv. 5. ISBN 80-720-7512-8. 6. FIŠEROVÁ, Magdaléna. Historie, příčiny a léčení drogových závislostí. Postgraduální medicína. 2000, roč. 2, č. 3, s. 10. 7. HAJNÝ, Martin. O rodičích, dětech a drogách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2001, 133 s. Pro rodiče. ISBN 80-247-0135-9. 8. ILLES, Tom a Luděk JANDA. Děti a drogy: fakta, informace, prevence. 2., uprav. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2002, 55 s. Labyrint (Volvox Globator), sv. 5. ISBN 80-858-6650-1. 9. JOHN, Radek a Jiří PRESL. Drogy!: 106 otázek a odpovědí. 1. vyd. Praha: Medea kultur, 1996?, 83 s. 10. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, c2003, 343 s. ISBN 80-86734-05-62. 11. KALINA, Kamil. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 388 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-110. 93
12. KOLIBÁŠ, Eduard a Vladimír NOVOTNÝ. Alkohol - drogy - závislosti: psychické poruchy spojené s užívaním návykových látok. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo UK, 2007, 257 s. ISBN 978-80-223-2315-4. 13. Komu je terapeutická skupina určena. In: RADIMECKÝ, Josef. White light I.: občanské sdružení [online]. 2010 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.wl1.cz/terapeuticka-komunita/komu-je-program-uren.html 14. KUČEROVÁ, Klára. Terénní program Brno. In: Podané ruce [online]. Brno [cit.
2013-03-04].
Dostupné z:
http://www.podaneruce.cz/programy-a-
pece/terenni-programy/terenni-program-brno/ 15. LADECKÝ, Roman. Substituční léčba. In: Substituční léčba [online]. 2013, 1.3.2013
[cit.
2013-03-08].
Dostupné
z:
http://www.substitucni-
lecba.cz/substitucni-lecba 16. MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Vyd. 1. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 28 s. Mimořádné formy studia. ISBN 80-869-9170-9. 17. MARHOUNOVÁ, Jana a Karel NEŠPOR. Alkoholici, feťáci a gambleři. Vyd. 1. Praha: Empatie, 1995, 110 s. ISBN 80-901618-9-8. 18. MIOVSKÝ, Michal. Sport není prevencí drogové závislosti. Adiktologie [online]. Praha: Grada, 2006, s. 15, 4.7.2006 [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/59/617/Sport-neni-prevencidrogove-zavislosti 19. MIOVSKÝ, Michal. Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 533 s. ISBN 978-802-4708-652. 20. MINAŘÍK, Jakub. O drogách obecně: Drogy čili omamné, psychotropní či psychoaktivní látky. In: Sananim: Drogová poradna [online]. 2009 [cit. 2013-02-13].
Dostupné
z:
http://www.drogovaporadna.cz/o-drogach-
obecne.html 21. MLČOCH, Zbyněk. Alkoholismus v ČR - statisktiky 2010. Alkoholik [online].
2010
[cit.
2013-03-21]. 94
Dostupné
z:
http://www.alkoholik.cz/zavislost/clanky_a_statistiky/alkoholismus_v_cr_sta tistiky_2010.html 22. MLČOCH, Zbyněk. Protialkoholní léčebny nestíhají - alkoholiků je moc. Alkoholik
[online].
2008
[cit.
2013-03-21].
Dostupné
z:
http://www.alkoholik.cz/zavislost/clanky_a_statistiky/alkoholismus_v_cr_sta tistiky_2010.html 23. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 4., aktualiz. Praha: Portál, 2011, 173 s. ISBN 978-807367-908-8. 24. NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 157 s. ISBN 80-7178-515-6. 25. O drogách: Typy prevence. In: O drogách [online]. 2003 - 2013 [cit. 201302-13]. Dostupné z: http://www.odrogach.cz/skola/zaklady-prevence/typyprevence.html?section_id=17 26. ORLÍKOVÁ, Bára. Streetwork, K - centra. In: Sananim - Drogová poradna [online].
2009
[cit.
2013-03-06].
Dostupné
z:
http://www.drogovaporadna.cz/pomoc-a-lecba/streetwork,-k-centra.html 27. PAVLAS, Ivan. Člověk a drogové závislosti. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2001, 116 s. Mimořádné formy studia. ISBN 80-704-2197-5. 28. Pervitin: Celosvětová epidemie závislosti. Občanské sdružení: Řekni ne drogám - řekni ano životu [online]. 2009 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-celosvetova-epidemie-zavislosti.html 29. POKORNÝ, Vratislav, Jana TELCOVÁ a Anton TOMKO. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s. Brno, 2002. ISBN 80-86568-02-04. 30. PRESL, Jiří. Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě?. Praha: Maxdorf, 1994, 85 s. ISBN 80-85800-18-7. 95
31. Primární - nespecifická a specifická prevence. In: MAŇASOVÁ, Šárka. Primární - nespecifická a specifická prevence [online]. 1999 [cit. 2013-0301]. Dostupné z: http://www.ostrovzl.cz/prevence/nespecificka-a-specificka/ 32. RIESEL, Petr. Lesk a bída drog: praktická příručka pro mládež, rodiče a pedagogy. Vyd. 1. V Olomouci: Votobia, 1999, 87 s. Mimořádné formy studia. ISBN 80-719-8348-9. 33. Rizika a souvislosti užívání legálních drog. Zaostřeno na drogy [online]. Praha: Úřad vlády České republiky, 2005, č. 1, s. 12 [cit. 2013-03-21]. ISSN 1214-1089.
Dostupné
z:
http://www.drogy-
info.cz/index.php/publikace/zaostreno_na_drogy/2005_zaostreno_na_drogy/z aostreno_na_drogy_2005_01_cislo_1_2005 34. SANANIM, Kolektiv autorů sdružení a Luděk JANDA. Drogy: otázky a odpovědi : [příručka pro rodinné příslušníky a pomáhající profese]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 55 s. Labyrint (Volvox Globator), sv. 5. ISBN 80-7367223-5. 35. STONE, Trevor a Gail DARLINGTONOVÁ. Léky, drogy, jedy. Vyd. 1. Překlad Vratislav Schreiber. Praha: Academia, 2003, 440 s. ISBN 80-2001065-3. 36. SVĚCH, Petr. Otázky a odpovědi. K-centrum Orlová [online]. 2009 [cit. 2013-03-21].
Dostupné z:
http://k-centrum-orlova.webnode.cz/otazky-a-
odpovedi/ 37. ŠINDELÁŘOVÁ, Hana. Pohled do historie: Závislost na drogách. In: Pohled do historie [online]. 2012, 12.2.2013 [cit. 2013-02-13]. Dostupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/pohled-do-historie 38. ŠINDELÁŘOVÁ, Hana. Proč zavislost vzniká?: Závislost na drogách. In: Proč závislost vzniká? [online]. 2012, 12.2.2013 [cit. 2013-02-13]. Dostupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/proc-zavislost-vznika
96
39. VALLO, Filip. Osobnostné predispozície k drogovej závislosti. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. PhDr. Lubomír Vašina, CSc.
97
Seznam příloh: Dotazník pro závislého DOTAZNÍK 1) Jste muž/žena 2) Kolik Vám je let? ..............
3) Jaké máte nejvyšší dokončené vzdělání? a) základní b) středoškolské bez maturity c) středoškolské s maturitou d) vysokoškolské 4) V kolika letech jste začal/a s užíváním drog? ……… 5) Ze závislosti na jaké droze jste se léčil/a nebo stále léčíte? ........................................................
6) Jaká byla Vaše první „tvrdá droga“, na které jste se stal/a závislý/á? a)kokain e) LSD b) pervitin f) lysohlávky c)heroin g) morfin d) toluen h) jiné, vypište …………………………….. 7) Ve kterém stupni léčby se nacházíte? a) začátek léčby b) pokročilý stupeň léčby c) krátce pře dokončením léčby d) léčbu jsem dokončil/a 8) Jaký byl důvod prvního užití drogy ve Vašem životě? a) zvědavost b) podlehnutí tlaku okolí se snahou zapadnout do party c) touha uniknout skutečné realitě d) touha navodit si konkrétní očekávaný stav spojený s drogou (euforie, zbavení se bolesti…) e) cena f) dostupnost 98
g) jiný důvod, vypište………………………………………… 9) Ve které z následujících možností je nejlépe popsán vztah Vaší rodiny k Vám: a) zavrhující d) úzkostný g) jiný, vypište…………………. b) zanedbávající e) perfekcionistický c) rozmazlující f) ochranitelský 10) Byl některý z Vašich rodičů závislý na drogách? a) ano, vypište na jaké droze (drogách) byl závislý…………………………………………… b) ne 11) Věnoval/a jste se před užíváním drog pravidelně nějakému sportu nebo zájmovému kroužku? a) ano, vypište jakému ……………………………………………………………………………. b) ne 12) Trápilo Vás, že berete drogu? a) nikdy/téměř nikdy b) někdy c) často d) vždy/téměř vždy 13) Přál/a jste si, abyste s užíváním drog mohl/a skončit? a) nikdy/téměř nikdy b) někdy c) často d) vždy/téměř vždy
99
Dotazník pro veřejnost DOTAZNÍK 1) Jste muž/žena 2) Kolik Vám je let? ..............
3) Jaké máte nejvyšší dokončené vzdělání? a) základní b) středoškolské bez maturity c) středoškolské s maturitou d) vysokoškolské 4) V kolika letech drogově závislí podle Vás začínají s užíváním drog? ……… 5) Z jaké drogové závislosti se závislí v ČR nejčastěji léčí? ........................................................
6) Na jaké první „tvrdé droze“ podle Vás u závislého vznikla závislost? a)kokain e) LSD b) pervitin f) lysohlávky c)heroin g) morfin d) toluen h) jiné, vypište …………………………….. 7) Jaký je podle Vás první důvod užití drogy? a) zvědavost b) podlehnutí tlaku okolí se snahou zapadnout do party c) touha uniknout skutečné realitě d) touha navodit si konkrétní očekávaný stav spojený s drogou (euforie, zbavení se bolesti…) e) cena f) dostupnost g) jiný důvod, vypište………………………………………….. 8) Ve které z následujících možností je podle Vás nejlépe popsán vztah rodiny k závislému: a) zavrhující d) úzkostný f) jiný, vypište……………………….. 100
b) zanedbávající
e) perfekcionistický
g) rozmazlující
c) ochranitelský
9) Domníváte se, že některý z rodičů závislého byl také závislý na drogách? a) ano, vypište na jaké droze (drogách) by mohl být závislý.…………………………………… b) ne 10) Myslíte si, že se závislý věnoval/a před užíváním drog pravidelně nějakému sportu nebo zájmovému kroužku? a) ano, vypište jakému ……………………………………………………………………………. b) ne 11) Myslíte si, že závislého trápilo, že užívá drogu? a) nikdy/téměř nikdy b) někdy c) často d) vždy/téměř vždy
101
