MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY. Sebepoškozování. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Sebepoškozování Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí práce: PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Vypracovala: Marie Franců

Obsah

Úvod................................................................................................................................... 2

1. Teoretický základ.......................................................................................................... 3

1.1 Definice a terminologie ...........................................................................3

1.2 Charakteristika ..........................................................................................6

1.3 Příčiny a souvislosti, důvody sebepoškozování....................................9

2. Přístupy k sebepoškozování...................................................................................... 12

2.1 Vývoj vztahu jedince k vlastnímu tělu .................................................12 2.2 Současná situace u nás i v zahraničí.....................................................17 2.3 Prevence a intervence ............................................................................19

3. Šetření způsobů ventilace negativních emocí a sebepoškozování mládeže .... 23

3.1 Východiska a cíle šetření........................................................................23

3.2. Metodologie šetření...............................................................................24

3.3 Analýza výsledků ankety........................................................................25

Závěr ................................................................................................................................ 35

Použitá literatura a zdroje.............................................................................................. 36 Resumé............................................................................................................................. 38

Seznam příloh ................................................................................................................. 39

1

Úvod

To, že si někdo záměrně ubližuje, vypadá nepochopitelně, až děsivě. Od přírody

jsme přece vybaveni bolestí a naučeným strachem z ní proto, abychom zranění zabránili.

Tak jak se někdo může úmyslně pořezávat, pálit nebo jinak si ubližovat a ještě u toho cítit úlevu? Proto jsem se rozhodla o tomto jevu něco více zjistit a lépe jej pochopit.

Cílem této práce je podat základní ale ucelené informace o sebepoškozování

mládeže. Protože je sebepoškozování jev poměrně neznámý, je práce zaměřena na pozadí, důvody, souvislosti a způsoby sebepoškozování, abychom mohli tento jev lépe

pochopit. Jedině za tohoto předpokladu můžeme v praxi lidem s tímto problémem nějakým způsobem pomoci a pracovat s nimi.

Práce je členěna do tří kapitol. Teoretický základ vymezuje základní pojmy a

definice, charakterizuje sebezraňování a naznačuje jeho příčiny a souvislosti. Druhá

kapitola se zabývá přístupy k sebepoškozování, popisuje vývoj vztahu jedince k vlastnímu

tělu, naznačuje aktuálnost celé otázky sebepoškozování a nastiňuje některé základní praktické přístupy k tomuto jevu. V poslední výzkumné kapitole můžeme najít cíl výzkumu, podkapitolu o použitých metodách pro výzkum a hlavně analýzy výsledků.

Vzhledem k tomu, že neexistuje příliš mnoho odborné literatury zabývající se

tímto tématem, je tato práce postavená kromě analýzy odborné literatury na internetových zdrojích,

zvláště britských stránkách organizací zabývajících se touto

problematikou. Pro výzkumnou část byla použita anketa a analýza výsledků díky ní získaných.

2

1. Teoretický základ Zvláště

v českém

prostředí

nenajdeme

příliš

mnoho

informací

o

sebepoškozování. To bývá většinou zmiňováno jen v kontextu s psychickými nemocemi a s poruchou autistického spektra. Ve skutečnosti jde o mnohem rozšířenější jev.

1.1 Definice a terminologie

Emoce nevyvolávají jen obecné reakce, ale i reakce specifické. Agrese je jedna

z nich. Můžeme ji definovat1 jako chování s cílem zranit jinou osobu (fyzicky nebo

verbálně) nebo zničit nějakou věc, určující je záměr.

Pokud se agrese obrací vůči vlastnímu tělu, jde o autoagresi2(či autoagresivitu);

jednání, jímž člověk poškozuje sám sebe. Suicidální jednání představuje do krajnosti

vyhrocenou autoagresi. Sebepoškozování je také jednou z forem agrese obrácené proti sobě samému.

Definice

Přesná definice sebepoškozování je nesnadná a nemá charakter exaktní klinické

deskripce či klasifikace.

Podle sociálního kontextu a sociokulturního pozadí rozlišujeme3, které zásahy do

lidského těla jsou konvenční, jako např. tetování nebo piercing, jenž se postupem času staly určitou součástí kultury v západoevropském kulturním okruhu, a ty, které jsou odbornými zdroji popisovány jako patologické sebepoškozující chování.

Právě touto patologickou formou sebepoškozování (či sebezraňování) se nyní

budeme zabývat. Při hledání jejich definic narazíme na problém obsahové nejednoty.

Sebepoškozování

Termín4 sebepoškozování je v Českém jazyce definován jako: „vykonávání aktivit

vycházejících z vlastního podnětu za účelem ublížení či poškození sama sebe, násilí směřující na sebe sama“ , důsledkem je poškození tělesné integrity. (Atkinson, 2003, str. 405-413) (Hartl, 2004) 3 (Koutek, Kocourková, 2003) 4 (ICNP, 2001) 1 2

3

Kocourková5 popisuje sebepoškozování jako vědomé, záměrné a také často

opakované

jednání,

zdůrazňuje

nepřítomnost

vědomé

Sebepoškozování by nemělo mít závažnější letální dopad.

suicidální

motivace.

Stejná autorka zmiňuje nejčastěji poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou,

škrábance a vyřezávání znaků do kůže, např. žiletkou, sklem nebo popálení se cigaretou nebo zapalovačem. Je zmíněno také opakované předávkování léky, pokud u něj není patrný přímý suicidální motiv.

Zahraniční zdroje6 k těmto informacím přidávají další

podrobnosti a

sebepoškozování definují jako úmyslný pokus fyzicky sám sebe zranit bez způsobení smrti. Může mít mnoho podob:












Nejčastěji jde o pořezávání (žiletkou, sklem, vyřezávání různých znaků) a pálení (hlavně cigaretou nebo zapalovačem), braní velkých dávek léků nebo jiné trávení, bouchání sebe sama,

skákání proti zdi, či jiným objektům, vytrhávání vlasů, chlupů nebo řas,

škrábání a trhání kůže, odtrhávání kousků kůže, inhalování nebo čichání jedovatých látek, polykaní nepoživatelných předmětů,

vsunování a bodání předmětů do těla, opařování se.

Podmínkou sebepoškození je vědomost a cílenost, není proto vázáno na

psychózu nebo mentální retardaci. Jeho spouštěčem bývá stresor působící z okolí a může mít rituální složku.

Automutilace

Sebepoškozování může mít charakter automutilace, charakterizované7 specifičtěji

jako „vytváření si bolestivých ale nikoliv smrtelných poranění, která způsobují poškození tkáně, jako jsou řezy a popáleniny, s cílem ublížit si či uvolnit úzkost“.

(Koutek, Kocourková, 2003, str.74) (Department for Education and Skills, 2003) 7 (ICNP, 2001) 5 6

4

Automutilace představuje8 způsob sebepoškození, kde nejčastější motivace

vyplývá z psychotické poruchy a může mít symbolický význam, vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání, někdy bývá zaměřena pouze proti určité části těla.

Automutilace se může vyskytnout u psychiatrických pacientů nebo u osob s

poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je trestní stíhání, pobyt ve vězení nebo nedobrovolná hospitalizace. Může mít i účelový charakter.

Další definice

Hartlův psychologický slovník9 toto posledně zmiňované pojetí automutilace

chápe velmi podobně, nerozlišuje však automutilaci od sebepoškozování, sebemrzačení a autodestrukci bere jako synonyma stejného významu. Toto jednání má rozsah od polykání předmětů a úrazů k sebevražedným pokusům.

Sebepoškození, sebedestrukci či sebemutilaci vymezuje jiný slovník10 jako poruchu

chování a připouští pouze nutkavou potřebu upoutat pozornost na sebe nebo uniknout z neřešitelné situace. I toto pojetí považuje za příčinu hlavně psychopatickou anomálii.

O sebepoškozování mluví také Sillamy11, ale pouze v souvislosti se sebetrestáním.

Podle něj zvláště někteří melancholici dramatizují i svá nejlehčí provinění a cítí se

odpovědní za neštěstí cizích. Aby se potrestali, necouvnou ani před sebemrzačením (očí, ruky, pohlavního ústrojí), ani před sebevraždou.

Sebepoškozování jako závislost

Sebepoškozování bylo obecně považováno12 za jeden ze znaků narušené

osobnosti, ovšem někteří autoři13 sebepoškozující chování

koncipují spíše jako

návykovou poruchu než jako znak specifické poruchy osobnosti. V některých případech

hraje také důležitou roli situační stres, bez ohledu na typ osobnosti. Zvláště při

sebepoškozování pořezáváním zápěstí je popisován14 specifický

průběh, kdy jedinec prožívá dysforii a tenzi, sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které si takto ubližují, mají snahu proti tomuto jednání bojovat,

(Koutek, Kocourková, 2003, str.73-74) (Hartl, Hartlová, 2000, str. 524) 10 (Strneň, Raiskup, 1998) 11 (Sillamy, 2001) 12 (Hartl, 2004), (Strneň, Raiskup, 1998), (Sillamy, 2001) 13 (Koutek, Kocourková, 2003) 14 (Koutek, Kocourková, 2003, str. 74) 8 9

5

ale při pokusech ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, který vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Proto můžeme sebepoškozování spojit v českém prostředí s jednou ze skupiny

návykových a impulzivních poruch – trichotilomanií, definovanou15 jako chronická porucha určovaná neodolatelným puzením vytrhávat si vlasy, řasy, obočí či chlupy, čímž se

uvolňuje napětí a přichází úleva. Rysy návykových a impulzivních poruch i četnost a

začátek výskytu v dospívání u trichlotilománie se shoduje s pojetím sebepoškozování jako závislosti. Toto jednání je obsažené v zahraniční definici sebepoškozování.

1.2 Charakteristika

Syndrom záměrného sebepoškozování dle Kocourkové16 představuje širší pojetí

sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie sebevražedných pokusů a zahrnuje

sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti

hraniční, histrionské, disociální či mnohočetné poruchy osobnosti. Také do této kategorie řadí

projevy u pacientů s poruchami příjmu potravy, zejména mentální bulímie, a

pacientů závislých na návykových látkách.

Sebepoškozování v širším pojetí

Jelikož u níže popsaných diagnóz nejde o jev záměrný a plně vědomý, nejde o

sebepoškozování v zmiňovaném slova smyslu.


Tendence k ubližování sobě samému mají někteří lidé s mentální retardací, jejich chování můžeme brát jako způsob komunikace. Vágnerová17 např. uvádí, že když

tluče dítě hlavou o zem, upoutá pozornost mnohem rychleji než jakýmkoliv jiným

způsobem. Mentálně postižení mají tendenci vyžadovat rychlé reakce a bezodkladné dosažení jejich aktuálních cílů. A pokud tento způsob bude účinný, ovlivní to pravděpodobně jeho další nebo jemu podobné využití.


Podobným způsobem může být i agrese namířená proti sobě u autistů pokusem o

komunikaci s okolím. Někdy je to způsob vyjádření nesnesitelného napětí nebo

úzkosti, obrana ve stresující situaci. Také tato reakce souvisí se zhoršenou schopností odlišit sebe od svého okolí. V souvislosti s poruchou autistického spektra se také hovoří o snížené hranici bolestivosti18.

(Hort, Hrdička, Kocourková, Malá 2000, str. 339) (Koutek, Kocourková, 2003, str. 74) 17 (Vágnerová, 2002, str. 157-165) 18 (Schopler, 1997) 15 16

6




Je nutné taky odlišit psychotické automutilace, které bývají drastické (a u schizofrenie




Některé obsedantně-kompulzivní poruchy mohou vyústit v sebepoškozování.





velmi často zaměřené na genitálie)19.

K automutilaci může dojít také při masochismu.

Vzácněji dochází k sebepoškozování a automutilaci transsexuálně motivované.

Jiné evidentně zdraví poškozující chování

Přestože jsou zneužívání alkoholu, drog, poruchy příjmu potravy jako anorexie a

bulímie, riskantní sex, nebezpečné řízení atd. nebezpečné a zdraví poškozující chování,

nepatří do základní definice sebezraňování. Mají podobný charakter a dokonce jsou

některé z nich uvedeny v Mezinárodní klasifikaci nemocí, ale pouze v kategorii možných příčin poranění nebo smrti. ( viz Příloha ) Sebepoškozování a sebevražda Souvislosti

mezi sebepoškozováním a sebevraždou jsou složité

a ne zcela

objasněné. Dokonané suicidium je charakterizováno jako sebepoškozující akt

s následkem smrti, rozdíl mezi sebepoškozováním je ve vědomém a cíleném úmyslu zemřít20.

Je proto důležité, aby nebylo sebezraňování považováno za nedokončený nebo

nepovedený pokus o sebevraždu, i když mají některé společné rysy. Sebezraňování musí

být jasně odlišeno od sebevraždy, už jen proto, že je to způsob boje se životem a jeho úskalími a ne rezignace na něj.

Pro striktní odlišení sebepoškozování od sebevražedného jednání mluví odlišný

psychodynamický průběh i motivace. Způsoby sebepoškozování nemají letální důsledky a často se opakují. Dle Kocourkové21 více než 60% sebepoškozujících se osob opakuje

toto jednání a suicidální úmysl je spíše vynímečný.

Sebevražda jako způsob autodestruktivního

jednání, který zřetelně vyjadřuje

úmysl jedince dobrovolně ukončit život22, přesahuje očividně rámec sebepoškozování. Je

třeba si ale uvědomit, že23 i zcela vážný úmysl sebevraha zemřít obsahuje prvky naděje a

přání zůstat naživu. Nejednoznačnost úmyslu zemřít a kombinace vědomé i nevědomé (Koutek, Kocourková, 2003) (Koutek, Kocourková, 2003, str. 73-79) 21 (Koutek, Kocourková, 2003, str. 76) 22 (Viewegh in Baštecká, 2003, str. 171) 23 (Viewegh in Baštecká, 2003, str. 173) 19 20

7

motivace je pro většinu sebevražd typická. Ještě bližší souvislosti uvádí Strengel24, který

sebevraždu definuje jako každý záměrný sebepoškozující akt, při němž si osoba, která se ho dopouští, nemůže být jista, zda jej přežije.

Sebepoškozující se osoby také trpí depresí a beznadějí, mají často suicidální

myšlenky a fantazie, jsou i více agresivní a mají tendenci pojímat smrt méně definitivně, jak je uvedeno v publikaci Sebevražedné jednání25.

Pojetí sebevraždy a sebepoškozování jako dvou rozdílných jevů stejného

autodestruktivního spektra potvrzují statistky26 prokazující, že u osob, které se

sebepoškozují, je větší riziko, že se pokusí o sebevraždu (55-85% sebepoškozujících se

uskuteční nejméně jeden suicidální pokus). Studie27 provedená organizací Samaritans

v roce 2001 říká, že polovina lidí, kteří spáchají sebevraždu, se v předcházejících dvanácti

měsících sebezraňovala.

Sebezraňování dle pohlaví

Počet mladých dívek nad třináct let přijatých do nemocnic kvůli sebezraňování je

podle výzkumu28 asi třikrát větší než mladých chlapců. Podle tohoto britského výzkumu

jsou nejvíce ohroženy mladé ženy asijského původu a obecně všechny dívky se sebepoškozují asi tři až čtyřikrát více než chlapci.

Přestože se může zdát, že tato čísla jsou docela jasná či určující, na koho by

prevence ve školách měla být zaměřena, nelze muže přehlížet. Prakticky totiž nejde nikoho z podezření vyjmout. Mimo jiné i proto, že se zjistilo29, že přátelé těch, kdo se sebezraňují, jsou tímto jevem ohroženi mnohem více než ostatní populace.

Jak už bylo zmíněno, problém zasahuje nejvíce ženy, ale počty mladých mužů,

kteří se sebepoškozují se od roku 1980 téměř zdvojnásobil dle informací30.

V Českém prostředí se uvádí31 sebepoškozování u 4% všech pacientů

psychiatrických oddělení nemocnic, u psychiatrických pacientů je to však 50krát častěji než v běžné populaci. Pacienty bývají podle tohoto zdroje nejčastěji starší adolescenti.

Ženy převažují nad muži tři ku jedné, může to být ale z důvodu, že se muži

nedostanou do péče zdravotnických zařízení.

(Strengel in Koutek, Kocourková, 2003, str. 30) (Koutek, Kocourková, 2003, str. 77) 26 (Koutek, Kocourková, 2003, str. 76-77), (Department for Education and Skills, 2003) 27 (Martinson,1998) 28 (National Cildren’s Bureau, 2004) 29 (Department for Education and Skills, 2003) 30 (Martinson, 1998) 31 (Koutek, Kocourková, 2003, str. 75) 24 25

8

Již zmiňovaná trichotilomanie, v zahraniční definici sebepoškozování obsažená,

se vyskytuje32 nad očekávání poměrně často, až u 4% populace, a to čtyřikrát častěji u

žen.

Sebezraňování dle věku

Sebepoškozování představuje závažnou patologii zvláště ve věku dospívání, kdy

se nejčastěji objevuje33. Mezi mladými lidmi je nejčastější u dětí od jedenácti let, i když

jsou evidovány případy, kdy se pokoušely zranit pětileté děti34.

Další alarmující skutečností je také to, že průměrný věk, ve kterém zraňování sebe

sama začíná, je dle výzkumu35 13 let.

Sebepoškozování má tendenci se opakovat a může probíhat

chronicky

kolísavě po řadu let. Závažnost je různá, většina sebepoškozujících se pořezává mírně.

či

1.3 Příčiny a souvislosti, důvody sebepoškozování Ohledně tématu sebepoškozování byla v dospělé populaci učiněna určitá zjištění.

Mezi rizikové faktory patří36: sebezraňování v minulosti, nezaměstnanost, alkoholové a

drogové závislosti, pesimismus a pocit beznaděje.

Souvislosti

Co se týče mladistvé populace, je prokázána37 spojitost mezi sebepoškozováním a:






šikanou nebo diskriminací

ztrátou velmi blízkého člověka (rodiče, sourozence nebo přítele)

nedostatkem lásky a náklonnosti nebo zanedbáváním ze strany rodičů týráním nebo sexuálním zneužíváním

poruchou osobnosti nebo neurotickou poruchou, která zapříčiní změněné vnímání sebe sama.

(Hort, Hrdička, Kocourková, Malá 2000, str. 339) (Koutek, Kocourková, 2003, str. 79) 34 (Horrocks, House, Owens, 2002) 35 (Department for Education and Skills, 2003) 36 (Department for Education and Skills, 2003) 37 (National Cildren’s Bureau, 2004) 32 33

9

Také mohou sebezraňování ovlivnit poruchy příjmu potravy nebo drogová

závislost. Některé zdroje38 uvádí i deprese nebo paranoiu. Častá je nespokojenost

s vlastním vzhledem. Všechny, kteří se sebezraňují, spojuje nízké sebehodnocení a sebepojetí.

Také v české literatuře bývá mezi hlavními příčinami uváděno39 týrání v dětství (u

dvou třetin případů), přesné příčiny však nejsou zcela známy, sebepoškozování se někdy vyskytuje formou endemie na internátech, ve vězeních a podobných zařízeních.

Mezi další faktory patří stres pramenící ze složité situace v domácím prostředí

nebo rodinných vztazích. Nebo také celkový pocit, že člověk nemá žádnou kontrolu nad svým životem.

Také může mít vliv i tlak vrstevníků, snaha nevybočovat, reprezentovat sám sebe,

nezklamat něčí očekávání. Ve zprávě z britského výzkumu40 se také mluví o situaci, kdy je

jedinec uprostřed party nebo skupiny, kde je sebepoškozování časté, a proto jedinec v zájmu konformity toto chování přejímá.

Sebepoškozování jako způsob zvládání situace

Někteří lidé si sebezraňování neumějí vysvětlit. Nebo to pokládají za sebestředné

upozorňování na sebe. Je pravda, že úmyslné poškozování sebe sama jako

zvládání obtížných emocionálních situací je něco v podstatě volání o pomoc, ale většinou

se děje o samotě a v soukromí a potom je zakryto oblečením. Málokdo se zraňuje na obličeji nebo na jiných viditelných místech těla41.

Mezi nejčastější subjektivní důvody sebezraňování mezi mladými lidmi, jak je

uváděli, patří42:


Vybití zlosti nebo nenávisti, nepříjemné emoce jsou příliš silné. Někdy může být vztek a nenávist namířena přímo proti sobě samému, jindy prostě není žádný předmět na vybití zlosti k dispozici.






Při řezání „odplaví krev všechny strašné pocity“, krvácení podle některých uklidňuje. Bolest je důkazem, že je člověk naživu, když se cítí uvnitř mrtvý nebo znecitlivělý.

Nebo také jako způsob přebití vnitřní bolesti a vzteku tou vnější, co odvede vlastní pozornost. Fyzická bolest je snadnější na zvládnutí než emocionální. Někteří lidé mohou mít pocit, že jejich trápení je s fyzickou bolestí oprávněnější.

(Department for Education and Skills, 2003) (Hort, Hrdička, Kocourková, Malá 2000, str. 341) 40 (National Cildren’s Bureau, 2004) 41 (Department for Education and Skills, 2003), (ASHIC, 1999), (Koutek, Kocourková, 2003) 42 (Department for Education and Skills, 2003), (National Cildren’s Bureau, 2004), (Life Signs, 2002) 38 39

10





Trestání sebe sama za pocity viny nebo studu.

Sebezraňování je jediné, co může mít člověk pod kontrolou, když k celému zbytku života může jen bezmocně nahlížet.

Také to celé můžeme brát jako skrytou komunikaci o nešťastných pocitech, kdy se bojí někomu svěřit.

Někteří odborníci43

tvrdí,

že osoby, které se pořezávájí, necítí v průběhu

sebepoškozování bolest díky disociativnímu mechanismu zapříčiňujícímu změny cítění, pocitům derealizace a depersonalizace.

Průběh sebepoškozování

Pocity jako zlost, bezmocnost, nenávist sebe sama a zoufalství, nebo i strach,

vina, stud, neštěstí a deprese občas přerostou člověku přes hlavu. Pokud se tyto emoce neventilují jiným způsobem, může sebezraňování znamenat velmi nezdravou, ale zdánlivě očisťující možnost vybití energie. Sebepoškozování může být tedy jen hledání úlevy.

Uváděno44 bývá jisté schéma průběhu sebepoškozování. Na začátku stojí

přítomnost jisté události, nejčastěji ztráta významné vazby. Zesilující pocity dysforie, úzkosti a napětí přivedou myšlenky na sebepoškození, které se jedinec ještě snaží

odvrátit. Následuje sebepoškození, které uvolní napětí. Akt sebepoškození bývá provázen různými fantaziemi, mohou být i sexualizovaného charakteru.

Sebezraňování může člověka zklidnit na chvíli, úleva je ale jen dočasná a původní

skutečnosti stále trvají. Někteří lidé se zraní jen jednou nebo dvakrát, ale jindy to může trvat i roky45.

Stejně jako někteří lidé ventilují emoce adrenalinovými sporty nebo jiným

extrémním způsobem a stejně jako tito lidé čím dál více riskují a posunují hranici bezpečnosti, tak i sebezraňující se člověk může sebepoškozování stupňovat46.

Potřeba stále rostoucí intenzity zážitku je v podstatě přirozená. V některých

případech se tito lidé mohou stát zvýšeně rezistentní proti bolesti, kterou si způsobují, protože její hranici postupně zvyšují.

Celou situaci také komplikuje fakt, že i když je toto chování samozřejmě škodlivé,

děje se většinou v soukromí a okolí o něm často neví. A je těžké se obrátit o pomoc, zvláště pokud se člověk za to, co dělá, stydí.

(Koutek, Kocourková, 2003, str. 75) (Koutek, Kocourková, 2003, str. 76) 45 (National Cildren’s Bureau, 2004 ) 46 (Department for Education and Skills, 2003), (Selekman, 2002) 43 44

11

2. Přístupy k sebepoškozování

Zacházení s vlastním tělem je determinováno47 sociálními okolnostmi a rituály,

které mají kulturní a sociální význam. Vztah k lidskému tělu je v každé kultuře jiný. Liší se

historicky i kulturně. Velký vliv v názoru na pojímání sama sebe a utváření normy ve vztahu k vlastnímu tělu má i náboženství. Situaci ovlivňují i političtí, ekonomičtí a jiní činitelé.

Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za

konvenční normu, jako např. tetování, piercing nebo plastickou chirurgii, a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu48.

V příčinách sebepoškozování bývá často zmiňována49 nespokojenost s vlastním

vzhledem. Všechny, kteří se sebezraňují, spojuje nízké sebehodnocení a sebepojetí. Tyto

charakteristiky se postupně s věkem vytvářejí a reagují určitými společnými způsoby podle specifik daného vývojového stupně.

2.1 Vývoj vztahu jedince k vlastnímu tělu

Osobnost, která se postupně tvoří, se o sobě nejdříve začíná vyjadřovat „sebe-

charakteristikami“. Později si vytváříme sebepojetí, které můžeme definovat jako50

„relativně stálý a ucelený, současně však měnící se vztah lidského jedince k sobě samému i k subjektivně důležitým skutečnostem jeho života“. Součástí

sebepojetí a

sebehodnocení je „tělesné schéma“, obraz nebo určitá představa vlastního těla.

Nelze přesně určit, kdy začíná rozvoj samostatné identity a tím i sebepojetí

dítěte. Někteří autoři51 se domnívají, že tuto specifickou osobnostní dimenzi ovlivňují již zkušenosti z prenatálního období.

Novorozencké a kojenecké období

Jsou to období adaptace na nové prostředí, jedinec je vybaven základními reflexy,

a vrozenými způsoby chování a zdokonaluje se díky učení.

(Koutek, Kocourková, 2003) (Department for Education and Skills, 2003) 49 (Department for Education and Skills, 2003), (Life Signs, 2002) 50 (Baštecká, Goldman, 2001) 51 (Vágnerová, 2000 ) 47 48

12

I v kojeneckém období se dítě teprve učí s tělem pracovat, koordinovat ho a

zjišťuje, jak poznávat okolní svět.

Dítě postupně získává zkušenost, že jeho vlastní jednání může být příčinnou

různých změn. Důležité pro utváření vědomí sebe sama je i reakce blízkých lidí, dítě si již od tohoto věku prostřednictvím reakcí jiných lidí potvrzuje hodnotu vlastní bytosti52.

Období batolete

V tomto období mají motorické dovednosti značný význam ve vztahu

k vlastnímu tělu i ve vztahu k okolnímu světu. Tělo jako pohybový aparát je důležitý

nástroj všeho poznávání a umožňuje uvolnění z vázanosti na prostor i ze závislosti na aktivitě jiného člověka.

Vědomí sebe sama se poprvé výrazně projevuje i v samostatném chování, které

je pro dítě v tomto věku důkazem jeho možností a schopností. Zde hrají důležitou roli

reakce dospělých jako zpětná vazba. Dítě přijímá určité role, jejichž obsah je určován

konkrétními postoji a očekáváním nejbližších lidí. Dospělí tak přispívají k formování identity, protože dítě jejich informace o sobě bez jakékoliv korekce přejímá.

Předškolní věk

Obraz vlastního těla je založen převážně na vizuálním základě, se základními

znaky na první pohled nápadnými a také těmi, které jsou pro dítě subjektivně důležité. Předškolní dítě stále přejímá názor dospělých na sebe sama nekriticky, pouze

tak, jak je mu ostatními prezentován. Sebehodnocení je proto podmíněno do velké míry rodiči, či jinými blízkými osobami – jejich emocemi a vřelostí, jejich požadavky a spokojeností s mírou naplnění, a také jejich chováním a slovním hodnocením dítěte53.

Školní věk

I nové zážitky ze školy pomáhají utvářet identitu dítěte. Stále mají ještě velký vliv

názory a hodnocení jiných lidí. Toto sdělení, zvláště od autority nebo milované osoby je

bráno jako realita. Hill54 konstatuje, že děti „konzumují“ názory, hodnoty a předsudky

(Kuric, 2000) (Vágnerová, 2000) 54 (Hill in Grohan, 2000, str. 103) 52 53

13

dospělých a přijímají je za vlastní. Při sebehodnocení hraje také důležitou roli srovnávání s ostatními, které dítě dříve nebylo schopno.

Jak vše ostatní, tak i svoje tělo porovnává dítě s ostatními, samozřejmě velký vliv

hraje názor rodičů a všech ostatních na jeho tělo. Dítě si vytvoří určitou představu o svém vzhledu a jakési hodnotě svého těla, která se samozřejmě postupně mírně vyvíjí, ale její základy jsou významné.

Překvapující je, že nespokojenost s vlastním tělem patří k normální zkušenostem

dívek v západní kultuře již od 9 let věku, jak bývá uváděno55.

Pubescence

Přechod mezi dětstvím a dospělostí bývá složitým obdobím. První fáze dospívání

- pubescence je lokalizována přibližně mezi 11. a 15 rokem56.

Tělesné změny spojené s pohlavním zráním obvykle vedou k hledání vlastní

identity a způsobují nejistotu a pochybnosti o sobě samém a své pozici ve společnosti. Změna postavy a těla dospívajícího je doprovázena i změnou chování lidí, z nimiž je

pubescent v kontaktu. Orientace v novém tělovém schématu a přijetí nové identity nějakou dobu trvá.

Psychické dospívání nemusí probíhat stejně rychle jako tělesné. Jestliže je tělesné

zrání rychlejší než psychické, může

být dospívající zaskočen a mít problém se

zvládnutím své pozice, svoje tělesné změny bere jako negativní podněty a něco, čeho by bylo lepší se zbavit.

Rané dospívání bývá problematičtější u dívek. Růst a rozvoj svalů u chlapců není

tak nápadný a znepokojující jako sekundární pohlavní znaky děvčat. Podle Vágnerové57

mohou být reakce rodičů a učitelů majících strach z předčasné sexuální aktivity vědomě i

nevědomě zaměřeny na potlačení takto interpretovaného jevu, nebo na jeho kompenzaci

jiným způsobem. Celkové vyznění této vyspělosti působí negativně a tak ho děvče ze strany dospělých přijímá.

Reakce dívek na předčasné dospívání, které jim přineslo

nepříjemnou sociální odezvu, může v krajních případech jít až k mentální anorexii. Jedná

se však pouze o jeden z možných impulsů, etiologie mentální anorexie je mnohem složitější.

Důležitost vlastního vzhledu je v pubertě často přeceňována, každý jedinec

v tomto věku, a dívky obzvláště, pochybuje o své atraktivitě. Důvodů je více. Velký vliv (Tiggmennová aPennintnová in Grohan, 2000, str. 103) (Kuric, 2000, str. 94) 57 (Vágnerová, 2000 ) 55 56

14

má určitě i současný ideál krásy, který představují

pro dívky toho věku modelky

extrémně štíhlých postav. Většina dívek, zvláště v dnešní době a kulturním okruhu, taková není. Průměrná váha žen stoupá a požadavky na krásu soudě podle modelek z reklam a médií jsou jiné.

Např. Silvestrstein58 zjistil, že ve 33 televizních pořadech bylo 69% ženských

postav hodnoceno jako hubené ve srovnání s pouhými 18% mužských postav. Jen 5% ženských postav bylo hodnoceno jako silné ve srovnání s 29% mužskými.

Rozdíl mezi mužským ideálem krásy a průměrnými dospívajícími není tak

obrovský jako u dívek. Mužský ideál krásy není také tak sociálně závazný59.

Zde můžeme vidět jednu ze souvislostí mezi největším rozšířením60

sebepoškozování v dospívání, zvláště u dívek, a vnímání těla v tomto věku.

Adolescence

Období adolescence bývá ohraničeno od ukončení školní docházky do přípravy

na povolání či do konce studia na střední škole, adolescent dosahuje plnoletosti.61

Adolescent se svým tělem často a v hojné míře zaobírá, je srovnáváno s ostatními

adolescenty i aktuálně přijímaným ideálem krásy. Tělové schéma se může stát nejdůležitější součástí vlastní identity.

Jak uvádí Vágnerová62, jedinec, který je vzhledově nějak znevýhodněn, je v

oblasti identity ohrožen zvýšenou nejistotou a z toho vyplývajícím rizikem negativního

sebehodnocení, které bývá často sociálně posilováno. Adolescent, který v tělesné oblasti nějakým způsobem nezapadá do očekávané normy, to většinou prožívá jako nespravedlnost a v situacích, kde hraje zevnějšek nějakou roli, prožívá pocit zklamání, úzkost, tenzi, či vztek a agresi, někdy i autoagresi.

Za vzhledové znevýhodnění je často považována příliš vysoká nebo i nízká

tělesná hmotnost a malá výška postavy u chlapců a naopak příliš vysoká u dívek.

Tělesná identita bývá problematická i u jedinců s opožděným sexuálním

dozráváním. Jedinec, který vypadá nezrale, získává často podřízenou roli, jež odpovídá

mladšímu dítěti. Takový jedinec se zvláště v nepříznivém prostředí může stát častěji objektem agresivního chování a šikany63. (Silvestrstein in Grohan, 2000, str. 84) (Vágnerová, 2000 ) 60 (Department for Education and Skills, 2003 ) 61 (Kuric, 2000, str 112-113) 62 (Vágnerová, 2000) 63 (Vágnerová, 2000) 58 59

15

Období dospělosti

Za nejvýznamnější psychický znak dospělosti můžeme považovat schopnost

přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí a činy. V tomto období mladší dospělosti se jedinec svým tělem nezabývá v tak velké míře jako v adolescenci, většinou si na svoje tělo zvykl a vytvořil si relativně stálé tělové schéma.

Tělesné stárnutí se zatím neprojevuje nápadnější změnou výkonnosti, ale často

po 35 roce dochází k úbytku tělesné atraktivity, což má větší dopad na ženy, pro které je

ideál krásy společensky závaznější64. Ženský standart krásy zdůrazňuje více vlastnosti raného mládí než u mužů.

Po čtyřicátém pátém roce již nevyhnutelně dochází k procesu stárnutí65, které je

spojeno s pozvolným úpadkem tělesných funkcí. Uvědomování si těchto

proměn

vlastního těla přichází zpravidla náhle, jako reakce na nějakou zátěž. Je nutné si

uvědomit, že tato změna je nezvratná a není ji možné popírat či ignorovat. Postupně se zhoršuje zrak a sluch, klesá tělesná síla a pohybová koordinace, také se zpomaluje

rychlost a pohotovost reakcí a stále častěji se objevují různé zdravotní obtíže. Člověk si uvědomuje svoji zranitelnost.

Změny tělesného vzhledu mohou navodit různé obrané reakce. Často je úbytek

prestiže akceptován a člověk podceňuje péči o své tělo a zevnějšek. nebo naopak popírá nutnost poklesu atraktivity. Snaží se prodloužit dobu přijatelné atraktivity zvýšenou péčí

o svůj vzhled, kosmetickými operaci apod. Tento mechanismus však nemůže fungovat dlouhodobě.

Období stáří

I stáří má v rámci celého života svůj smysl a přináší nové úkoly a zkušenosti,

s nimiž je třeba se vyrovnat. V průběhu tohoto období dochází66 k postupnému

zhoršování všech tělesných funkcí, tento proces je ale individuálně různý – závisí na interakci dědičných předpokladů a vlivů vnějšího prostředí.

Různé je i vnímání důležitosti vlastního vzhledu u obou pohlaví. Rodinová67

uvádí, že tělesná hmotnost je pro ženy věku nad 60 let hned po ztrátě paměti největší starostí, zatímco muži stejného věku ji zmiňovali málokdy.

(Vágnerová, 2000 ) (Kuric, 2000) 66 (Kuric, 2000) 67 (Rodinová in Grohan, 2000, str. 111) 64 65

16

V důsledku tělesných změn začíná být člověk vnímán jako stařec a podle toho se

k němu i chovají. Sociální status ovlivňuje i míra péče o zevnějšek, která podporuje sebeúctu.

Staří lidé obvykle nemývají strach ze smrti, ale bojí se umírání, bezmocnosti a

dlouhého trvání takového utrpení. S postupujícím věkem strach se smrti ubývá68.

2.2 Současná situace u nás i v zahraničí

Sebepoškozování bylo v minulosti bráno pouze jako záležitost psychiatrických

pacientů a u mladých lidí to podle odborné literatury69 byl jen způsob, jak na sebe upoutat pozornost, vyhnout se práci nebo jiné nepříjemné situaci.

Změna přístupu se udála až během posledních dvaceti let, o sebezraňování se

začalo mluvit a i některé slavné osobnosti přiznaly, že si samy fyzicky ubližují. Do té

doby bylo sebepoškozování tabu. Různé zahraniční výzkumy70 ukazují prokazatelný

nárůst tohoto jednání a je pravděpodobné, že se tento jev nějakým způsobem dotýká i České republiky.

Situace ve Velké Británii

V Británii je situace znepokojující. Po dvouletém výzkumu71 o sebezraňování

v populaci mladých lidí od 11 do 25 let, který byl uskutečněn na podnět některých poslanců a odborníků ze zdravotnictví, byly zveřejněny výsledky. Ty ukazují, že

sebezraňování je mezi touto věkovou skupinou rozšířenější než kdy předtím a také že

počet těchto případů je ve Velké Británii největší v Evropě. Hledají se proto závažné faktory, které mohou způsobit tak rozšířený jev, a pracuje se na strategiích, jak růst zastavit a čísla zmenšit.

Podle této studie je každým rokem ve Velké Britanii přijato do nemocnic 24 000

mladistvých, kteří se úmyslně zranili. Nejčastěji jsou pořezáni, spáleni a nebo také

(Vágnerová, 2000 ) (Richterová, Holub, Mečíř, Trnka1969) 70 (National Cildren’s Bureau, , 2004), (Department for Education and Skills, 2003), (Horrocks, House, Owens, 2002) 71 (Department for Education and Skills, 2003) 68 69

17

poškrábáni, pokousáni, opařeni, otráveni nebo s vytrhanými vlasy. Jiné zdroje tvrdí72, že

sebezraňování je pátý nejčastější důvod přijetí do nemocnice.

Zmiňovaný výzkum73 ukazuje, že jeden z deseti mladistvých sám sebe úmyslně

zranil. Pokud tyto čísla převedeme na běžnou třídu, můžeme počítat, že v každé třídě jsou jeden nebo dva takoví, kteří někdy sami sebe zranili. Tyto znepokojující údaje

ukazují na emocionální problémy, které spousta mladých prožívá. Situace je ještě o to horší, že ne všichni jsou vedeni v nemocničních záznamech.

Další pramen, Oxfordská studie74 prováděná během roku 2000, říká, že 300 ze

100 000 mužů od 15 do 24 let a 700 ze 100 000 žen stejného věku bylo přijato do nemocnice kvůli sebepoškozování.

Národní odhad75 dokonce tvrdí, že 5% hochů a 8% dívek věku 13-15 let se někdy

snažilo zranit nebo zabít se. Dále se zjistilo, že spousta rodičů vůbec neví, co se děje s jejich dětmi, protože čísla uváděné rodiči byly o mnoho nižší.

A nakonec studie z roku 200276: 11% dívek a 3% chlapců věku mezi 15 a 16 lety

přiznalo, že se sebezranilo.

Rostoucí rozměr problému

Přesná čísla nám ani v Británii studie neumožňují říci, protože mnoho mladých

lidí se zraňuje potají; ale zřejmé je, že tendence sebezraňování je na vzestupu. Situaci také komplikuje, že neexistuje jednotná definice sebepoškozování.

Pro ilustraci nárůstu uveďme77, že během roku 2002-03 volalo na britskou linku

bezpečí Childline asi 1120 mladých lidí (1%) konkrétně kvůli sebezraňování a asi 2220

(2%) mluvilo o tomto tématu, i když volali původně kvůli něčemu jinému. V průběhu roku 2004 už to bylo skoro 4 300 mladých lidí. 91% z volajících byly dívky. Počet telefonátů o sebezraňování roste již od roku 1994 průměrně o 23% ročně.

(Life Signs, 2002) (Department for Education and Skills, 2003) 74 (National Cildren’s Bureau, 2004) 75 (National Cildren’s Bureau, 2004) 76 (National Cildren’s Bureau, 2004), 77 (Department for Education and Skills, 2003) 72 73

18

Situace v České Republice

U nás nejsou podobné statistiky známy, sebepoškozování je ale podle publikace

Dětská a adolescentní psychiatrie78 časté jednání u psychiatrických pacientů, asi u 4%

můžeme v anamnéze najít pořezání. Ale sebepoškozování pacientů je asi padesátkrát častější než v běžné populaci.

Třikrát častěji jsou zastoupeny ženy, což odpovídá zahraničním údajům.

Sebepoškozování je zmiňováno hlavně v souvislosti se závislostí na návykových

látkách po přijetí na psychiatrické oddělení (asi u 30%) a v rámci disociativních poruch a poruch osobnosti (hraniční, histrionské a disociální).

2.3 Prevence a intervence Terapie a intervence je zaměřena hlavně na

zátěžové životní okolnosti

a

poruchy, které sebepoškozování zapříčiňují nebo doprovázejí. V popředí stojí situace nebo problém, nejčastěji ztráta významné vazby79, která sebepoškozování vyvolala.

Proto se zaměřujeme na její řešení.

Přístup k sebepoškozování dle80

Samozřejmě nejlépe poskytne odbornou pomoc profesionál – psycholog,

psychiatr nebo psychoterapeut. Učitel nebo pedagog může o sebezraňování s dětmi diskutovat a dát jim najevo, že nejsou v žádném případě sami. Už jen být k dispozici,

když se dítě, které se sebezraňuje nebo má jiný problém, potřebuje někomu svěřit. Pocit izolace je někdy částí problému.

Žáci by také měli vědět, za jakým odborníkem zajít, pokud se rozhodnou hledat

pomoc.

Učitel nebo pedagog může také pracovat na zdokonalování komunikačních

dovedností a technikách zvládání zlosti a vzteku, což bude prospěšné pro celou skupinu, nejen pro ty, u kterých mohou tyto emoce vést k sebepoškozování.

(Hort, Hrdička, Kocourková, Malá 2000, str. 340) (Koutek, Kocourková, 2003) 80 (Department for Education and Skills, 2003 ) 78 79

19

Zkoušení různých nových způsobů, jak ventilovat zlost jako např. různými

pohybovými úkony, nebo i bouchání do boxovacího pytle nebo ječení do polštáře, je oproti sebepoškozování docela dobrý způsob překonávání frustrace.

Velmi prospěšné jsou i cvičení na posílení pozitivního obrazu sebe sama.

Každému dítěti pomůže, když se pokusí trochu blíže samo sebe poznat a zabývat se sebou. K ventilu nahromaděných emocí může sloužit také třeba psaní deníku a nebo používání tvůrčího psaní jako formy terapie.

Další zajímavý nápad je nahrát s každým dítětem nějakou audiokazetu, kde o sobě

říká něco pozitivního a posilujícího. Když se potom cítí špatně, může si kazetu přehrát a vidět situaci v lepším světle.

Počátek intervence

Prvním a základním bodem při intervenci sebepoškozování je pomoci jedinci si

uvědomit, co stojí za tímto škodlivým chováním, a teprve potom můžeme hledat jinou cestu vypořádání se s vlastními emocemi.

Do tohoto kontextu zapadají otázky životních situací při prvním sebepoškození a

pocity nebo nálady, které člověk před a při zraňování cítí, také jsou důležití lidé okolo nebo místa, na kterých se to děje81.

Někdy existuje spojitost mezi velmi nepříjemnou událostí z minulosti, o které se

sebezraňující se člověk nikomu nezmínil ani nesvěřil a spíše se jí snaží vytlačit. Je samozřejmě potřeba se s těmito špatnými vzpomínkami a myšlenkami vypořádat.

Někteří odborníci82 také radí mluvit s takovými dětmi o tom, co by chtěly ve

svém životě změnit a co by se muselo stát, aby už necítily potřebu si ubližovat a co z toho mohou udělat ony samy.

Terapie

Terapeutický přístup83 vychází ze specifik pacienta, charakteru jeho klinických

projevů, psychosociálních okolností a subjektivního významu, který sebepoškozování vyjadřuje. Používají se psychosociální metody léčby, modality terapie individuální,

skupinové a rodinné; i farmakoterapie.

(Department for Education and Skills, 2003) (ASHIC, 1999) 83 (Koutek, Kocourková, 2003) 81 82

20

Pacient by zpravidla neměl být hospitalizován, protože

to snižuje vlastní

odpovědnost pacienta za sebezraňující chování. Hospitalizace je doporučována84 hlavně

v případech, kdy je sebezraňování jen jedna ze symptomů psychopatologie (poruchy příjmu potravy, závislost na návykových látkách, deprese apod.) nebo když je kromě sebepoškozování přítomno i sebevražedné chování.

Stejný pramen uvádí, že sebepoškozující pacienti mají často manipulativní sklony

chování a proto bývá někdy pro odborný tým těžké tyto projevy zvládat. Sebepoškozující pacient často uvádí různé informace a údaje různým

terapeutům,

vzbuzuje v terapeutech obavy, pocity viny a zlost. Proto hospitalizace vyžaduje práci se zkušeným týmem.

Praktické techniky pomoci proti sebezraňování dle85

Identifikace spouštěčů tohoto nebezpečného chování může pomoci při jejím

předcházení nebo obraně, ale přesto mohou nastat situace a nálady, kdy se myšlenky na ublížení si znovu objeví. Někteří lidé, kteří si tímto už prošli, radí:


Promluvit si s někým, komu je možno důvěřovat. (Jako pedagog můžeme s klientem napsat seznam všech lidí a míst, na které se může obrátit v případě nouze. Seznam se

může skládat z kamarádů, přátel, rodiny, odborníků a telefonních linek bezpečí. Seznam plní svou funkci když je on a nebo jedna z kopií vždy po ruce.)







Napsání toho, jak se člověk právě cítí, třeba do deníku. Poslouchání hudby, kreslení nebo čtení.

Jít se projít nebo zaběhat, tančit, cvičit nebo jinak sportovat. Počítat pozpátku od deseti do nuly.

Soustředit se na konkrétní prostředí, něco co lze právě vidět, slyšet nebo cítit a tak

přesměrovat svoje myšlenky od ubližování si.

Pomalé hluboké nadechování nosem a vydechování ústy.

Pokud ani tyto techniky dítěti, žákovi, či klientovi nepomohou při boji s touhou se sebezranit, další postup může být následující:


84 85

Najít si bezpečný boxovací pytel jako např. polštář.

(Koutek, Kocourková, 2003, str. 74) National Cildren’s Bureau, 2004)

21




Někteří lidé, kteří se zraňovali v minulosti radí, že jim pomohlo i pomalování se

červeným fixem, rtěnkou nebo kostkou ledu na místech, kde cítili intensivní potřebu se říznout.




Nebo si tyto části těla polepit náplastmi či leukoplastí.

Jestli sebezraňování nemůže být potlačeno úplně, cílem je alespoň jej minimalizovat.

Jak zmírnit následky

Samozřejmě ne ve všech případech se podaří hned skončit sebezraňování nebo

předejít jeho znovuobjevení86. Kvůli tomu je důležité informovat tyto žáky, děti nebo

klienty, co dělat s důsledky recidivy.

I když se to zda trochu absurdní, přesto by se mělo opakovaně zdůrazňovat

čistotu a zabránění infekci a dalším komplikacím. I mělké a povrchní rány by měly být dezinfikovány, čepele by se neměly opakovaně používat.

První pomoc by měli znát všichni. Žáci, kteří sebe sami zraňují, pak obzvláště.

Vždy je zde také možnost zavolat záchranou službu.

Pro redukci jizev je účinný vitamin E, krémy s tímto vitamínem jsou k dostání v

lékárnách.

86

(Life Signs, 2002)

22

3. Šetření způsobů ventilace negativních emocí a sebepoškozování mládeže

3.1 Východiska a cíle šetření Cílem šetření je alespoň orientačně zjistit, jak časté je sebepoškozování mezi

českou mládeží. Blíží se situace současnému stavu ve zmiňované Velké Británii nebo sebepoškozování není u nás žádným problémem? Jak rozšířené je sebepoškozování u mládeže v České Republice?

Odpověď na tyto otázky jsem v žádné literatuře ani jiných zdrojích nenašla.

Většinou se sebepoškozování uvádí87 pouze u 4% pacientů psychiatrických oddělení,

v běžné populaci sebepoškozování 50krát méně častější. Aby se tato hypotéza potvrdila, zrealizovala jsem to šetření, které by mohlo pomoci udělat si obrázek o tom, kolik mladistvých se sebepoškozuje a jak aktuální toto téma opravdu je.

V literatuře se uvádí88, že ve výskytu sebepoškozování převažují ženy nad muži

tři ku jedné (může to být ale z důvodu, že se muži nedostanou do péče zdravotnických zařízení ). Tuto hypotézu by také mělo šetření buď podpořit nebo zpochybnit.

Šetření sebezraňování je zaměřeno na mládež právě proto, že se udává89, že

sebepoškozování je nejčastější u starších adolescnetů. Zahraniční zdroje90 udávají počátek

sebepoškozování již od 13 let. Kvůli těmto informacím, i z praktických důvodů se šetření sebepoškozování omezeno pouze na mládež.

Hypotézy: H 1 Výskyt sebepoškozování mezi běžnou populací dosahuje 1%. H 2 Sebepoškozování je více rozšířené mezi dívkami než mezi chlapci.

(Koutek, Kocourková, 2003, str. 75) (Hort, Hrdička, Kocourková, Malá 2000, str. 341) 89 (Koutek, Kocourková, 2003) 90 (National Cildren’s Bureau, 2004) 87 88

23

3.2. Metodologie šetření Protože by anketa s otázkou přímo na sebepoškozování nepřinesla dle mého

názoru velmi objektivní výsledky, celý dotazník byl koncipován jako zjišťující způsoby

ventilování negativních emocí, kde je sebepoškozování jen jedna z otázek, pro dosažení co největší objektivity.

Výsledkem by mělo být nejen zjištění rozšířenosti sebepoškozování, ale i jeho

porovnání s ostatními aktivitami a způsoby, jak na krizové situace reagovat.

Pro tento kvantitativní výzkum jsem použila krátké ankety, kterou mi vyplnilo

307 respondentů.

Popis souboru

O vyplnění jsem za laskavé pomoci pedagogů požádala studenty základního a

středního vzdělávání z pěti škol.

Ze Základní školy Laštůvkova odpovědělo 85 respondentů ze 6. až 9. třídy ve

věku 12-16 let.. Škola stojí uprostřed panelákové zástavby Bystrce, což blíže specifikuje přibližnou sociální úroveň žáků.

Základní škola Náměstí 28. října má v zastoupení studentů větší počet žáků

romského etnika než je běžné, i zde odpovídali respondenti 7.- 9. třídy ve věku 13-16 let.. Dotazníků zde bylo vyplněno 48.

Střední zdravotnická škola na ulici Merhautové poskytla 50 odpovědí, převážně

studentek ve věku 15-18 let.

Ze středního odborného učiliště potravinářské a služeb Charbulova se ankety

zúčastnilo 55 respondentů studijních oborů Pekař a Kosmetička. Tito učni byli ve věku 15-20 let.

Na střední průmyslové škole strojnické na Sokolské ulici vyplnili anketu převážně

studenti, kterých je na škole značná převaha. 69 studentů maturitního oboru bylo ve věku 15-19 let.

Celkový soubor respondentů obsahuje žáky ZŠ, studenty SŠ a učně ze SOU

různých sociálních vrstev a studijních a učňovských oborů. Jejich věkové rozpětí je od 12

do 20 let. Většina respondentů je z Jihomoravského kraje, všichni studují v Brně. Výběr škol

a respondentů byl koncipován tak, aby bylo dosaženo optimálního rozložení

souboru.

24

Anketa

Anketa ( viz Příloha ) zaznamenává pohlaví a věk respondenta. Hlavní část

uvozuje otázka „Co děláš, když cítíš zlost, vztek, zoufalství, neštěstí nebo máš deprese?“.

Respondent má u každé z následujících dvaceti činností zatrhnout jedno číslo od nuly do šesti, podle toho, jak moc je mu který způsob blízký nebo jak často jej používá (0 nejméně, 6 nejvíce).

Jedna z těchto

uvedených činností je sebepoškozování, mezi dalšími jsou

promluvení si s kamarádkou, jít se bavit, kouření, pití alkoholu, drogy, samota, brečení, hádání se, praní se, ale i sledování filmů, poslech hudby, kreslení, malování, čtení sport apod.

Respondent může doplnit i jinou činnost, která není uvedena. Pod každou

z bodovaných činností je místo na případné poznámky, komentář či zpřesnění, který by respondent chtěl doplnit.

3.3 Analýza výsledků ankety

Podle výsledků ankety, které můžeme vidět na Grafu 1(Tabulka 1 viz Příloha), je

nejvíce používaným způsobem ventilace negativní energie poslech hudby, jehož průměrný počet bodů dle respondentů je 4,62. Tento způsob označilo 96%

odpovídajících. Další nejvyšší průměr je 3,94 bodů, který patří položce „Promluvím si s kamarádem,kamarádkou“ a třetí nejpoužívanější činností na odreagování

stresu,

deprese a špatné nálady je „Jsem o samotě, přemýšlím“ a Jdu se projít, sportovat“; ty mají

3,44 a 3,45 bodů, sport více. Nižší hodnoty, ale nad průměrem 3 bodů mají položky „Jdu

se bavit s přáteli“, „Sleduji televizi, filmy“ a „Hraji počítačové hry, jdu na internet“. Průměr nižší jak 3, ale větší než dva mají „Pohádám se s někým, zanadávám si“ s 2,35 bodů a ještě o něco méně „Čtu knihu, časopis“.

Zhruba uprostřed na stupnici četnosti a osobní blízkosti činností při pocitech

zlosti, bezmocnosti, zoufalství vzteku a deprese stojí „Vybrečím se“ s průměrem 1,84

bodů a hned za ním „Pořádně se najím, až přejím“ a odreagování formou „Kreslím,

maluji“. „Napiji se (alkohol)“ a „Zapálím si cigaretu“ mají téměř shodný průměr bodů 1,38 a 1,37. O jednu desetinu bodu menší je průměr položky „Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je“.

25

„Píši deník, básně apod.“není asi příliš oblíbenou činností, protože její průměr je

0,7 bodů a i „Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném“ má o něco málo více bodů 0,78. Na předposledním místě zůstalo „dám si drogy“ s průměrem 0,4 body, jak je

respondenti značili. Námi nejvíce sledované „Ublížím sobě např. řezáním, pálením se“ dosáhlo průměru 0,24 bodů, což je ze všech položek nejméně.

Průměrné využití jednotlivých způsobů ventilace negativní energie 5,00 4,50 4,00

Body (0-6)

3,50

4,62 3,94

3,00

3,44

3,35

2,50 2,00 1,50

1,79

1,00

1,38

0,50 0,00

1,84 1,37

0,40

3,31

3,45

3,11

2,35

2,16

1,27

1,58 0,78

0,70

0,24

Promluv ím si s kamarádem, kamarádkou

Jdu se bav it s přáteli

Pořádně se najím, až přejím

Zapálím si cigaretu

Napiji se (alkohol)

Dám si drogy

Jsem o samotě, přemýšlím

Vy brečím se

Pohádám se s někým, zanadáv ám si

Vy křičím se, házím s v ěcmi, rozbíjím je

Ublížím sobě např. řezáním, pálením se

Poperu se, v y biji si zlost na někom jiném

Sleduji telev izi, f ilmy

Poslouchám hudbu

Hraji počítačov é hry , jdu na internet

Kreslím, maluji

Píši deník, básně apod.

Čtu knihu, časopis

Jdu se projít, sportov at

Graf 1: Průměrné využití jednotlivých způsobů ventilace negativní energie

26

Výsledky jednotlivých položek procentuálně

Pokud budeme hodnotit výsledky podle toho, kolik lidí jednotlivou možnost

zaškrtlo nehledě na bodovou hodnotu, výsledky nebudou příliš odlišné (Graf 2 a Tabulka

2 viz Příloha). 95,77% respondentů označilo poslouchání hudby a stejný počet promluvu s kamarádem. Pořadí ostatních činností se výrazně nemění.

Procenta jednotlivých činností dle pohlaví

Jdu se projít, sportovat Čtu knihu, časopis Píši deník, básně apod. Kreslím, maluji Hraji počítačové hry, jdu na internet Poslouchám hudbu Sleduji televizi, film y Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném Ublížím sobě např. řezáním , pálením se Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je Pohádám se s někým , zanadávám si Vybrečím se Jsem o sam otě, přem ýšlím Dám si drogy Napiji se (alkohol) Zapálím si cigaretu Pořádně se najím, až přejím Jdu se bavit s přáteli Promluvím si s kamarádem, kamarádkou

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Procenta

Muž

Žena

Graf 2: Procenta jednotlivých činností dle pohlaví

Co se týče

rozdílů mezi muži

a ženami, pochopitelně zvláště v některých

charakteristických položkách, nejvýraznější je rozdíl ve „Vybrečím se“, který označilo

86,49% žen a jen 37,11% mužů. Překvapující je ale mnohem větší počet kuřaček 48,65% oproti kuřákům 21,28%. Vyšší procento žen zatrhlo i alkohol a drogy, ale rozdíl

27

není tak výrazný. 34, 46 % respondentů žen píše deník nebo básně, kdežto mužů jen 16,35%.

Muži se zase více přiklánějí k agresi (praní se a vybíjení si zlosti na někom jiném)

a to 41,5% mužů, žen této varianty využívá jen 25%. Více mužů než žen také hraje počítačové hry a jde se projít nebo sportovat.

Výsledky sebepoškozování

Sebepoškozování jako jeden ze způsobů zvládání krizových situací označilo 17

chlapců a 16 dívek, což je 10,75% respondentů ( viz. Graf 3; Tabulka 3 v Příloze ).

Průměrná hodnota sebepoškozování je

ze všech činností nejnižší - 0,24 bodů. U

ženského pohlaví je hodnota nevýrazně málo vyšší (0,25 bodů).

Poměr sebepoškozujících se respondentů sebepoškozující se 10,75%

nesebepoškozující se 89,25%

Graf 3: Poměr sebepoškozujících se respondentů

Přesto, že se o sebepoškozování moc nemluví, v anketě ji označilo již 10,81%

žen a 10,69% mužů. Názory ostatních respondentů ankety uvedených v kolonkách pro poznámky ukazují ale na většinové odmítání tohoto jevu. To potvrzují i poznámky

některých respondentů pod položkou sebepoškozování: „Nejsem masochista.“, „Na to nemám.“, „Jsem normální.“, „Nedokázala bych to.“, „Nejsem blázen.“ nebo jen otázka „Proč?“.

Anketa byla zaměřena hlavně na obecné zjištění rozšíření sebepoškozování mezi

mladými lidmi,

a proto z jejich výsledků nemůžeme vyčíst příliš mnoho dalších

podrobností o sebepoškozovaných. V doplnění a zpřesnění k položce sebepoškozování

byly ale uvedeny některé poznámky rozšiřující anketní větu „Ublížím sobě např. řezáním, pálením se“ o další způsoby: „Mlátím hlavou o zeď“a „Bouchám pěstí do skříně“.

28

Také někteří respondenti, kteří u sebezraňování zatrhli nulu, prozradili, že

sebepoškozování je problém, s kterým se již potýkali. Uvedli např.: „To už je dávno“, „Už to nikdy neudělám“ nebo „To jsem dělávala před návštěvou psychologa“.

Sebepoškozující se vs. nesebepoškozující se respondent

Sebepoškozování z hlediska věku nelze podle ankety přesně určit, počet

respondentů je příliš malý. Můžeme si ale všimnout (viz Tabulka 6 v Příloze) jisté tendence, kdy s věkem roste počet respondentů, kteří v anketě označili sebepoškozování. Zatímco z 43 chlapců věku 15 let označilo sebepoškozování 4, což je 9,3%, z 26 18tiletých mužů

to bylo 19,23% tj. 5 respondentů. U dívek je tendence podobná, 16,67% 16tiletých žen ze 42 zatrhlo sebepoškozování a 17letých dokonce 23,07%, 6 z počtu 26.

Sebepoškozující se vs. nesebepoškozující se respondent

V Grafu 4 a Tabulce 4( viz. Příloha ) si můžeme také všimnout zajímavých rozdílů

mezi těmi, co sebepoškozování zatrhli a ostatními, kteří zaznačili u sebepoškozování

nulu. V průměrech těchto ostatních položek je u sebepoškozujících se velmi výrazná vyšší hodnota u drog, praní se a křičení a házení s věcmi. Poměrově vyšší výsledky jsou i u alkoholu, kouření, a také psaní deníku a najezení až přejezení se.

Největší rozdíl v ostatních činnostech ventilujících negativní energii je u položky

„Dám si drogy“. Podíl sebepoškozujících a nesebepoškozujících se je 2,59. Průměr u nesebepoškozujících se je 0,34 bodů a těch, co uvedli sebepoškozování je 0,88 bodů.

Druhý největší podíl, 2,21, je u praní se a vybíjení si zlosti na někom jiném. Průměr nesebepoškozujících se je 0,69, u sebepoškozujících 1,52 bodů. U položky „Vykřičení se

a házení s věcmi“ je situace podobná, průměr u mladých lidí, kteří v anketě neoznačili

sebepoškozování je 1,14, kdežto u druhé zmiňované skupiny je více jak dvojnásobný 2,33 bodů.

Další rozdíly už nejsou tolik výrazné, přesto je zajímavý podíl průměrů u psaní

deníku či básní 1,84 sebepoškozujících se oproti nesebepoškozujícím. O něco menší podíl má kouření a alkohol - 1,61 a 1,59. Podíl u položek, „Jdu se bavit s přáteli“,

„Pořádně se najím, až přejím“, „Vybrečím se“, a „Pohádám se s někým, zanadávám si“ je 29

od 0,22 do 0,46, což ukazuje na častější výskyt u těch, co podle ankety sebepoškozují, ale rozdíl není už tak velký, jako u dříve zmíněných činností.

Rozdíly v ostatních průměrných charakteristikách mezi sebepoškozujícími a nesebepoškozujícími se

Jdu se projít, sportov at Čtu knihu, časopis

Píši deník, básně apod.

Kreslím, maluji

Hraji počítačov é hry , jdu na internet

Poslouchám hudbu

Sleduji telev izi, f ilmy

Poperu se, v y biji si zlost na někom jiném

Vy křičím se, házím s v ěcmi, rozbíjím je

Pohádám se s někým, zanadáv ám si Vy brečím se

Jsem o samotě, přemýšlím Dám si drogy

Napiji se (alkohol)

Zapálím si cigaretu

Pořádně se najím, až přejím

Jdu se bav it s přáteli

Promluv ím si s kamarádem, kamarádkou

0,00 0,50 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00 3,50 4,00 4,50 5,00 Počet bodů (0-6)

Nesebepoškozující se

Sebepoškozující se

Graf 4: Rozdíly v ostatních průměrných charakteristikách mezi sebepoškozujícími a nesebepoškozujícími se

Naopak nižší hodnota u sebepoškozujících se je u bytí o samotě, čtení knihy či

časopisu, hraní počítačových her či internetu, kreslení a malování a projití se či sportu. Úplně nejmenší podíl mají sebepoškozující se respondenti u „Sleduji televizi, filmy“ a „Čtu knihu, časopis“, což je podíl 0,78.

30

Z těchto charakteristik vyplývá, že mladí lidé, kteří se sebepoškozují, mají větší

tendenci k požívání návykových látek, jsou více agresivní a ze způsobů vypořádávání se s nepříjemnými pocity, zážitky a stavy volí spíše aktivní než pasivní. Překvapivá je ale četnost psaní deníků a básní oproti nesebepoškozujícím se respondentům.

Je zajímavé, že sebepoškozující se hodnotí průměrně každou otázku o 0,29 bodů

více. To může ukazovat buď na to, že respondenti, kteří zaškrtli sebezraňování měli

obecně větší sklon k tomu bodovat všechny otázky vyššími čísly a nebo to může ukazovat na specifika v osobnostních charakteristikách sebepoškozujících se, jejich snahu

řešit situaci různými možnostmi, kde sebezraňování je jedna z posledních cest ze spektra této ankety.

Sebepoškozování dle pohlaví

Podle tohoto grafu ( viz. Graf 5 a Tabulka 5 v Příloze) můžeme usuzovat, že mezi

dívkami a chlapci, kteří se sebepoškozují, jsou poměrné výrazné rozdíly. Co se týče

promluvy s kamarádkou, můžeme pozorovat spíše rozdíly mezi pohlavími než faktor sebepoškozování. Jak muži, tak ženy sebepoškozující dosahují vyššího průměrného bodu v položce „Jdu se bavit s přáteli“, stejně jako u „Pořádně se najím až přejím“, kde ženy mají větší průměrný počet bodů. Rozdíly u těchto položek nejsou ale příliš vysoké.

U kouření je rozdíl průměrů větší. Sebepoškozující ženy dosáhly průměru 3,13

bodů oproti nesebepoškozujícím mužům, jejichž průměr je více jak 4,5krát menší - 0,69

bodů. Stejně tak i u alkoholu a drog dosáhly sebepoškozující ženy nejvyššího čísla. U alkoholu je to průměr

2,69 bodů

a u drog dokonce 1,5 bodů. Oproti tomu

nesebepoškozující ženy mají průměr jen 0,36 bodů a muži obou skupin okolo 0,3; což je 5krát více.

Sebepoškozující se respondenti také více brečí, pochopitelně muži mnohem

méně. Také využívají více činnosti „Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je“, zhruba

dvakrát více. Perou se nejvíce dívky, které v anketě zaškrtly sebepoškozování (průměr

1,63 bodů), jen o něco málo méně chlapci sebepoškozující se a o půl bodů méně to zaznačili chlapci druhé skupiny. Nesebepoškozující se dívky se perou zhruba 3,5krát méně než ty sebezraňující se.

Sebepoškozující dívky se ale naopak méně koukají na televizi a filmy a hrají

počítačové hry a jsou na internetu. Oproti všem ostatním skupinám sebepoškozující se

ženy mnohem více píší deník, básně nebo jinak literárně tvoří. A to oproti nesebepoškozujícím mužům více jak pětkrát. Respondenti, kteří zatrhli v anketě

31

sebezraňování podle výsledků také méně čtou; zvláště muži. Pokud jde o sport či možnost jít se projít, muži mu holdují více a to dokonce sebepoškozující se muži o něco málo více. Sebezraňující dívky naopak nejméně, ze všech čtyř zkoumaných skupin.

Rozdíly podle faktoru sebepoškozování a pohlaví 6, 00

5, 00

Počet bodů (0-6)

4, 00

3, 00

2, 00

k o h o l)

Muž nesebepoškozující se

Žena nesebepoškozující se

H r a

P o p e ru

V y k ři č

P o h

P ro m l u v í m

J s e m

D á m

s i s k a m a rá d e m , k a m J d u s e P o b a v řá d it s n ě s e n a jím , a ž Z a p á lím s i c ig N a p ij i s e (a l

a re tu

p ře jím

p řá te l i

a rá d k o u

0, 00

s i d ro o s a m g y o tě , p ře m ý š á d lím á m V y s e b re s n č ím ě k ý ím s e m , s e , z a h á n a z ím d á s v v á m s e , ě c s i v y m i b iji , ro s i z b z lo í j í m s t je n a n ě k o m S le j in d u j é m i te le v iz i , fil P o m y ji p s lo o č u c h íta á m č o v é h u d b h ry u , jd u n a i n te rn e K r e s l t ím P íš , m i d a lu e n ji ík , b á s n ě a Č tu p o d . k n ih u , č a J d u s o p s e is p ro jít , s p o rt o v a t

1, 00

Muž sebepoškozující se

Žena sebepoškozující se

Graf 5: Rozdíly podle faktoru sebepoškozování a pohlaví

Charakteristika sebepokoškozujího respondenta

Podle těchto výsledků můžeme tedy v době špatné nálady, deprese, smutku a

vzteku považovat sebepoškozující dívky oproti nesebepoškozujícím se za více

společenské, více se přejídající (zde můžeme vidět souvislost s poruchami příjmu potravy), mnohem více kouřící a pijící alkohol a 4krát více požívající drogy. Jak už bylo řečeno, dávají raději přednost společnosti oproti samotě, ale zase o něco víc brečí.

Oproti nesebepoškozujícím dívkám se více hádají a zanadávají si a dvakrát více se

vykřičí, hází s věcmi či je rozbíjí. Pokud jde o praní se vybíjení si zlosti na někom jiném, 32

průměr sebepoškozujících dívek je více jak 3krát větší. Tyto dívky naopak méně sledují televizi, poslouchají hudbu, hrají na počítači a kreslí, méně v zmiňované situaci čtou i

sportují, či se jdou projít. V psaní deníku, básní apod. je ale situace opačná, sebepoškozující se dívky píší 2krát více než ty nesebepoškozující se.

Rozdíly mezi muži sebepoškozujícími se a mezi těmi, kteří v anketě tuto možnost

nezaškrtli, jsou oproti dívkám trochu jiné. Sebepoškozující muži jsou jen o něco málo společenštější než druhá skupin stejného pohlaví. O trochu více se přejídají, kouří a pijí

alkohol, ale co se týče braní drog, tohoto způsobu ventilace negativní energie používají ještě nepatrně méně než nesebepoškozující se muži.

Tito muži 2krát více brečí. Hádají se a nadávají zhruba stejně, ale mnohem více

házejí s věcmi, rozbíjejí je a snaží se vykřičet, stejně jako se o něco málo více perou, ale

rozdíl není ani zdaleka takový, jako u dívek. Filmy sledují o trošičku méně, hudbu stejně a na počítači jsou, kreslí a sportují jen o něco málo více než sebepoškozující se, ale rozdíly

jsou jen minimální. Rozhodně v dané situaci méně čtou knihy či časopisy. U psaní deníku

je průměr sebepoškozujících se mužů vyšší jen o dvě desetiny, což je v porovnání s ženami překvapující.

Další způsoby ventilace negativní energie

Protože je jasné, že v anketě nemohou být uvedeny všechny možné způsoby

ventilace negativní energie, je nechán respondentům prostor v kolonce „Jiné:“, kam mohou anketou nezmíněné činnosti uvést a také ohodnotit.

Výsledky jsou takovéto: 22 respondentů uvedlo Spánek s průměrem 4,38 bodů.

Další možnosti již byly zmiňované méněkrát. Tanec napsalo 8 lidí, 5 doplnilo

„Promluvím si nebo jsem se svým přítelem/přítelkyní“. 4 odpovídající se svěří a poradí se sourozencem nebo rodičem a stejný počet napsalo sex. Že v této situaci zpívá, uvedli

tři respondenti. Mezi další možnosti patří masturbace, hraní na kytaru nebo projížďka autem.

Další zmíněné možnosti a činnosti uvedl vždy jen jeden respondent. Patří sem

práce, nakoupení si něčeho pro sebe, domácí práce, štípání dřeva, sledování akvária,

focení, stolní hry, věnování se psovi, koupel i modlení se. Bylo uvedeno i učení, trucování, vyrábění něčeho a snaha najít řešení nastalé situace, odjet pryč či „sebeanalýza“.

33

Závěr šetření

Podle šetření jsme zjistili, že sebepoškozování jako jedna z technik ventilace

negativních emocí je mnohem častější než se udává91. 10,75% respondentů tuto možnost uvedlo. Čímž byla potvrzena a dokonce předčena hypotéza H1, že Výskyt sebepoškozování mezi běžnou populací dosahuje 1%.

Hypotéza H 2 - Sebepoškozování je více rozšířené mezi dívkami než mezi

chlapci, byla tímto šetřením verifikována,

rozdíly mezi pohlavími jsou ale malé.

Sebepoškozujících se dívek je dle výzkumu 10,81% a chlapců 10, 69%. Pokud bychom chtěli hodnotit průměrné bodové výsledky sebepoškozování, měli muži průměr 0,23

bodů, ženy jen nevýrazně více- 0,25 bodů. Výsledky šetření neukazují tak výrazné rozdíly v sebepoškozování mezi pohlavími, jak udávají odborné zdroje92.

Sebepoškozování bylo hodnoceno jako nejméně využívaná činnost ze všech

možností, což ale není překvapivé. Nepoužívanějšími činnostmi je poslech hudby, také je hodně mladistvých o samotě nebo si promluví s kamarádem.

Anketa byla zaměřena hlavně na obecné zjištění rozšíření sebepoškozování mezi

mladými lidmi,

a proto z jejich výsledků nemůžeme vyčíst příliš mnoho dalších

podrobností o sebepoškozovaných.

Přesto šetření ukázalo na některé zajímavé rozdíly mezi nesebepoškozujícími

respondenty a těmi, kteří položku sebepoškozování zatrhli. Z těchto charakteristik vyplývá, že mladí lidé, kteří se sebepoškozují, požívají drogy dvakrát více. Jsou také dvakrát více agresivní, zvláště fyzicky a to vůči lidem i věcem. Sebepoškozující skupina i více kouří a pije alkohol.

Překvapivá je také četnost psaní deníků a básní nebo využívání tvůrčího psaní

místo sledování filmů, poslouchání hudby nebo čtení a obecnější tendence využití spíše

aktivnějších než pasivnějších způsobů oproti nesebepoškozujícím se respondentům.

91 92

(Koutek, Kocourková, 2003, str. 75) ()(Koutek, Kocourková, 2003), (Department for Education and Skills, 2003)

34

Závěr

Vzhledem k tomu, že se na fenomén sebepoškozování zaměřila intenzivnější

pozornost odborníků až před nedávnem, informace o něm nejsou zdaleka úplné. Cílem práce bylo v rámci těchto stávajících pramenů podat co nejvíce ucelený pohled na sebepoškozování převážně v jeho teoretické rovině.

Sebepoškozování je jednou z forem autoagrese, charakterizované jako záměrné

ubližování vlastní osobě, bez vědomé sebevražedné motivace. Může mít různé formy,

nejčastější je pořezávání se rukou a popálení se. Názor, že sebepoškozování musí nutně představovat jeden ze znaků patologické hraniční osobnosti, je už překonán, dnes se

hovoří o důležitosti faktoru situačního stresu a souvislostech s návykovým chováním. Souvislosti a rozdíly

se sebevraždou nejsou také ještě zcela vyjasněny, u

sebepoškouzujících se je ale častější výskyt suicidálního chování.

Sebezraňování bývá pozorováno převážně u žen a nejčastěji ve věku dospívání.

Výkladové teorie jsou různé, na pozadí sebepoškozování je často nějaká precipitující

událost, sebepoškozením docílí jedinec úlevy a uvolnění napětí. Proto dochází v mnoha

případech k opakovanému sebepoškozování. Terapie a intervence je zaměřena hlavně na zátěžové životní okolnosti doprovázejí.

a poruchy, které sebepoškozování zapříčiňují nebo

Sebepoškozování je v dnešním světě stále častěji se vyskytující jev, což šetření na

průzkum preference různých způsobů ventilace negativních emocí u mládeže prokázalo. Ukázalo také

na zajímavé charakteristiky sebepoškozujících se respondentů, kteří

zneužívají více drogy a jiné návykové látky a

respondentům si sebepoškozující více píší deník.

jsou více agresivní. Oproti ostatním

V České republice ještě není problém sebezraňování plně zmapován. Je třeba

proto situaci nezanedbat a věnovat jí patřičnou pozornost.

35

Použitá literatura a zdroje




ATKINSON, R. a kol. Psychologie, 2. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-6430-3.

BAŠTECKÁ,B. Klinická psychologie. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-735-3.

BAŠTECKÁ, B., GOLDMAN, P. Základy klinické psychologie. Praha : Portál, 2001.

ISBN 80-7178-550-4.


GROHAN, S. Body image; Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha : Grada, 2000.

ISBN 80-7169-907-1.


HORT, V., HRDIČKA, M., KOCOURKOVÁ, J., MALÁ, E. Dětská a adolescentní

psychiatrie. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-472-9.



HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-803-1.

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-

7178-303-X.


KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha : Portál, 2003. ISBN

80-7178-732-9.




KURIC, J. Ontogenetická psychologie. Brno : CERM, 2001. ISBN 80-214-1844-3.

PRAŠKO, J. Poruchy osobnosti. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7178-737-X.

RAISKUP, CH., STRMEŇ, L. Výkladový slovník odborných významů používaných

v psychologii. Bratislava : IRIS, 1998. ISBN 80-88778-69-7.


RICHTEROVÁ, M., HOLUB, K., MEČÍŘ, J.,TRNKA, Z. Psychopatologie. Praha :

SPN, 1969. ISBN 16-903-69.




SCHOPLER, E. Autistické chování. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-1333-9.

SILLAMY, N. Psychologický slovník. Olomouc : Larousse, 2001. ISBN 80-2440249-1.

VÁGNEROVÁ, M.. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha : Portál, 2002.

ISBN 80-7178-678-0.

36




VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha : Portál, 2004.

ISBN 80-7178-802-3.


VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0.




American Self- Harm Information Clearinghouse [ online ]. Seatlle, 1999. [ cit. 2005-03-10].




Department for Education and Skills: TeacherNet [ online ]. 2003 [ cit. 2005-003-10]. Dostupné




Horrocks, J., House, A., Owens, D. Attendences in the accident and emergency department

Dostupné na WWW: .

na WWW: . following self-harm: a descriptive study [ online ].

University of Leeds :

Academic Unit of Psychiatry and Behavioural Sciences, 2002 [ cit. 2005-09-11]. Dostupné na WWW: .




ICNP: Klasifikace sesterských jevů [ online ]. 2001 [ cit.2005-09-11 ]. Dostupné na WWW:




Life Signs: Self Injury Guidance and Network support [ online ]. 2002, [cit. 2005-09-11].




Martinson, D. Secret Shame (Self injury – you are not the only one) [online]. 1998, [cit. 2005-09-




National Cildren’s Bureau: Joung People and Self Harm [ online ]. Last update: 2004-05-21;




Nemocnice Třinec: MKN10 - přehled diagnóz [online]. 2000 [ cit. 2006-01-15 ]. Dostupné na

.

Dostupné na WWW: .

11]. Dostupné na WWW: .

16:16, [cit. 2005-07-19]. Dostupné na WWW: . WWW:

.




Selekman, M. Adolescent Self-harm [ online ]. American Association for Marriage and Family

Therapy,

2002

[

cit.

2005-07-06

].

Dostupné

na

WWW:

.




World Health Organization: International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems,10th Revision.Version for 2003 [ online ]. German Institute of Medical

Documentation and Information, 2003-06-03 [ cit. 2005-09-11]. Dostupné na WWW: .

37

Resumé Sebepoškozování je úmyslné poškozování a zraňování sebe sama bez suicidálního

záměru. Může mít různé formy, nejčastější je pořezávání a pálení se. Sebepoškozování může být jen způsob vypořádávání se s určitou situací, ale může také přetrvávat i několik let. Proto se často hovoří o sebepoškozování

v souvislosti návykovým chováním.

Nejčastěji bývá pozorováno u adolescentů, zvláště u dívek. Terapie a intervence je zaměřena hlavně na zátěžové životní situace, které sebepoškozování zapříčiňují nebo souvisejí klinické poruchy. Sebepoškozování je v dnešním světě stále častěji se vyskytující

jev, v České republice ještě není situace plně zmapována, ale šetření na preference ventilace negativních emocí mládeže výskyt sebepoškozování potvrdila.

Résumé Self-harm is deliberate hurting or injuring oneself without suicidal plan. It can

take a number of forms, most common is cutting and burning. For some people is self-

harm just way of coping with a specific problem, other people self-harm for years.

Therefore is self-harm discussed as a addiction. Most prevalent is among adolescents, especially girls. Therapy and intervention is sighted on difficult living situation, what is the cause of self-harm or related clinical disoreders. In today’s world is self harm

more frequented than ever after. In Czech republic is situation still not fully charted, but inquiry into preferences of ventig negative emotion among young people has appearance of self harm confirmed.

38

Seznam příloh
Výňatek z Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD 10. revize)
Anketní formulář
Tabulka 1 k Grafu 1: Průměrné využití jednotlivých způsobů ventilace negativní energie v bodech


Tabulka 2 k Grafu 2: Procenta jednotlivých činností dle pohlaví
Tabulka 3 k Grafu 3: Počty a procenta sebepoškozujících se respondentů
Tabulka 4 k Grafu 4: Rozdíly v ostatních

průměrných charakteristikách mezi

sebepoškozujícími a nesebepoškozujícími se v průměru bodů


Tabulka 5 k Grafu 5: Rozdíly podle faktoru sebepoškozování a pohlaví v průměru bodů jednotlivých činností


Tabulka 6: Sebepoškozování dle věku a pohlaví

39

Příloha : Výňatek z Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD 10. revize)93


X60 Úmyslné sebeotrávení neopiátovými analgetiky, antipyretiky, antirevmatiky a




X61 Úmyslné sebeotrávení antiepileptiky, sedat.-hypnot., antiparkinson.,




X62 Úmyslné sebeotrávení narkotiky a psychodysleptiky (halucinogeny) a expozice




X63 Úmyslné sebeotrávení jiným léčivem působícím na autonomní nervovou




X64 Úmyslné sebeotrávení jinými a nespecifikovanými léky, léčivy a návykovými a




X65 Úmyslné sebeotrávení alkohohoelm a expozice jeho působení

expozice jejich působení

psychotropními látkami a expozice jejich působení jejich působení

soustavu a expozice jejich působení

biologickými látkami a expozice jejich působení




X66 Úmyslné sebeotrávení organickými rozpouštědly a halogenovan. uhlovodíky,




X67 Úmyslné sebeotrávení jinými plyny a parami expozice jejich působení




jejich parami a expozice jejich působení

X68 Úmyslné sebeotrávení pesticidy a expozice jejich působení




X69 Úmyslné sebeotrávení jinými a nespecifikovatelnými chemickými a škodlivými




X70 Úmyslné sebepoškození oběšením, (u)škrcením a (za)dušením





látkami

X71 Úmyslné sebepoškození (u)topením a potopením

X72 Úmyslné sebepoškození výstřelem z pistole a revolveru




X73 Úmyslné sebepoškození výstřelem z pušky, brokovnice a jiné větší střelné




X74 Úmyslné sebepoškození výstřelem z jiné a blíže neurčené zbraně










zbraně

X75 Úmyslné sebepoškození výbušnou látkou

X76 Úmyslné sebepoškození kouřem,dýmem a ohněm

X77 Úmyslné sebepoškození párou, horkými výpary a horkými plyny X78 Úmyslné sebepoškození ostrým předmětem X79 Úmyslné sebepoškození tupým předmětem X80 Úmyslné sebepoškození skokem s výše

X81 Úmyslné sebepoškození skokem nebo lehnutím si před pohybující se předmět

93 (World Health Organization, 2003), (Nemocnice Třinec, 2000 )

40





X82 Úmyslné sebepoškození havárií motorového vozidla X83 Úmyslné sebepoškození jinými určenými prostředky




X84 Úmyslné sebepoškození neurčenými prostředky




Y870 Následky úmyslného sebepoškození




Z915 Sebepoškození v OA

41

Příloha : Anketní formulář

Pohlaví: (zakroužkuj) Muž Žena

Tato anketa je anonymní.

Věk: ….

Co děláš, když cítíš zlost, bezmocnost, vztek, zoufalství, stud, neštěstí nebo máš depresi? Podle toho, jak moc je ti který způsob blízký zakroužkuj čísla od nuly do šesti (0 nejméně, 6 nejvíce). Na místě teček můžeš dopsat komentář, zpřesnění apod.

o Promluvím si s kamarádem, kamarádkou Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Jdu se bavit s přáteli Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Pořádně se najím, až přejím Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Zapálím si cigaretu Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Napiji se (alkohol) Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Dám si drogy Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Jsem o samotě, přemýšlím Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Vybrečím se Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Pohádám se s někým, zanadávám si Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

42

o Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Ublížím sobě např. řezáním, pálením se Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Sleduji televizi, filmy Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Poslouchám hudbu Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Hraji počítačové hry, jdu na internet Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Kreslím, maluji Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Píši deník, básně apod. Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Čtu knihu, časopis Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Jdu se projít, sportovat Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

o Jiné…………………………………………………… Pozn.:…………………………………………………………………………………0

1

2

3

4

5

6

Děkuji za vyplnění této ankety!

43

Jdu se projít, sportovat

Čtu knihu, časopis

Píši deník, básně apod.

Kreslím, maluji

Hraji počítačové hry, jdu na internet

Poslouchám hudbu

Sleduji televizi, filmy

Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném

Ublížím sobě např. řezáním, pálením se

Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je

Pohádám se s někým, zanadávám si

Vybrečím se

Jsem o samotě, přemýšlím

Dám si drogy

Napiji se (alkohol)

Zapálím si cigaretu

Pořádně se najím, až přejím

Jdu se bavit s přáteli

Promluvím si s kamarádem, kamarádkou

Počet bodů (0-6) 3,94 3,35 1,79 1,38 1,37 0,40 3,44 1,84 2,35 1,27 0,24 0,78 3,31 4,62 3,11 1,58 0,70 2,16 3,45

Tabulka 1 k Grafu 1: Průměrné využití jednotlivých způsobů ventilace negativní energie v bodech

44

Jdu se projít, sportovat

Čtu knihu, časopis

Píši deník, básně apod.

Kreslím, maluji

Hraji počítačové hry, jdu na internet

Poslouchám hudbu

Sleduji televizi, filmy

Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném

Ublížím sobě např. řezáním, pálením se

Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je

Pohádám se s někým, zanadávám si

Vybrečím se

Jsem o samotě, přemýšlím

Dám si drogy

Napiji se (alkohol)

Zapálím si cigaretu

Pořádně se najím, až přejím

Jdu se bavit s přáteli

Promluvím si s kamarádem, kamarádkou

Ženy 97,30 87,84 65,54 48,65 52,70 14,19 91,89 86,49 77,70 51,35 10,81 25,00 83,78 95,27 68,24 58,11 34,46 67,57 82,43 Muži 94,34 92,45 55,97 21,38 44,65 10,69 89,94 37,11 82,39 52,20 10,69 41,51 90,57 96,23 91,82 47,17 16,35 70,44 94,34 Celkem 95,77 90,23 60,59 34,53 48,53 12,38 90,88 60,91 80,13 51,79 10,75 33,55 87,30 95,77 80,46 52,44 25,08 69,06 88,60

Tabulka 2 k Grafu 2: Procenta jednotlivých činností dle pohlaví

45

Muži

Ženy

159 17

Počet sebepoškozujících se respondentů

10,69

Procento sebepoškozujících se

0,23

Průměr sebepoškozovaní v bodech

148 16 10,81 0,25

33

Počet sebepoškozujících se celkem

10,75

Tabulka 3 k Grafu 3: Počty a procenta sebepoškozujících se respondentů

Počet všech respondentů

Procento sebepoškozujících se celkem

46

Jdu se projít, sportovat

Čtu knihu, časopis

Píši deník, básně apod.

Kreslím, maluji

Hraji počítačové hry, jdu na internet

Poslouchám hudbu

Sleduji televizi, filmy

Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném

Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je

Pohádám se s někým, zanadávám si

Vybrečím se

Jsem o samotě, přemýšlím

Dám si drogy

Napiji se (alkohol)

Zapálím si cigaretu

Pořádně se najím, až přejím

Jdu se bavit s přáteli

Promluvím si s kamarádem, kamarádkou

Nesebepoškozující se 3,92 3,27 1,70 1,30 1,29 0,34 3,45 1,78 2,28 1,14 0,69 3,39 4,65 3,14 1,59 0,64 2,21 3,47 Sebepoškozující se 4,09 4,00 2,48 2,09 2,06 0,88 3,30 2,30 2,94 2,33 1,52 2,64 4,39 2,88 1,45 1,18 1,73 3,24 Podíl 1,04 1,22 1,46 1,61 1,59 2,59 0,96 1,29 1,29 2,05 2,21 0,78 0,95 0,92 0,91 1,84 0,78 0,93

Tabulka 4 k Grafu 4: Rozdíly v ostatních průměrných charakteristikách mezi sebepoškozujícími a nesebepoškozujícími se v průměru bodů

47

Promluvím si s kamarádem, kamarádkou

Jdu se bavit s přáteli

Pořádně se najím, až přejím

Zapálím si cigaretu

Napiji se (alkohol)

Dám si drogy

Jsem o samotě, přemýšlím

Vybrečím se

Pohádám se s někým, zanadávám si

Vykřičím se, házím s věcmi, rozbíjím je

Poperu se, vybiji si zlost na někom jiném

Sleduji televizi, filmy

Poslouchám hudbu

Hraji počítačové hry, jdu na internet

Kreslím, maluji

Píši deník, básně apod.

Čtu knihu, časopis

Jdu se projít, sportovat

Muž nesebepoškozující se Muž sebepoškozující se Žena nesebepoškozující se Žena sebepoškozující se

3,51 3,47 4,36 4,75

3,48 3,88 3,05 4,13

1,54 2,24 1,89 2,75

0,69 1,12 1,95 3,13

1,13 1,47 1,47 2,69

0,32 0,29 0,36 1,50

3,06 3,00 3,87 3,63

0,50 1,12 3,16 3,56

2,37 2,47 2,18 3,44

1,12 2,06 1,16 2,63

0,89 1,41 0,47 1,63

3,45 3,06 3,33 2,19

4,44 4,41 4,87 4,38

3,79 3,94 2,43 1,75

1,19 1,29 2,03 1,63

0,37 0,41 0,93 2,00

2,08 1,35 2,35 2,13

3,82 3,88 3,10 2,56

Tabulka 5 k Grafu 5: Rozdíly podle faktoru sebepoškozování a pohlaví v průměru bodů jednotlivých činností

48

Ženy

0 2 3 4 2 1 5 0 0 1 0 2 7 6 0 0

Procento sebepoškozujících se

2 15 28 43 24 20 26 1 4 7 12 42 42 26 14 1

Počet sebepoškozujících se respondentů tohoto věku

0,00 0,13 0,36 0,19 0,13 0,05 0,46 0,00 0,00 0,14 0,00 0,07 0,45 0,54 0,00 0,00

Počet všech respondentů tohoto věku

Průměr sebepoškozováni v bodech

Věk Muži

12 13 14 15 16 17 18 19 12 13 14 15 16 17 18 20

0,00 13,33 10,71 9,30 8,33 5,00 19,23 0,00 0,00 14,29 0,00 4,76 16,67 23,08 0,00 0,00

Tabulka 6: Sebepoškozování dle věku a pohlaví

49

50