MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY DIPLOMOVÁ PRÁCE. Možnosti a limity trénování paměti pro seniory

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

DIPLOMOVÁ PRÁCE Možnosti a limity trénování paměti pro seniory

Brno 2013

Vedoucí práce:

Autorka:

PhDr. Kateřina Sayoud Solárová, Ph.D.

Bc. Monika Ráčková

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne

Bc. Monika Ráčková

…………………………………..

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Kateřině Sayoud Solárové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a podněty při zpracování mé diplomové práce. Upřímně děkuji také všem účastníkům výzkumu za jejich ochotu při realizaci diplomové práce. Chtěla bych vyjádřit poděkování také celé své rodině a příteli za jejich podporu a trpělivost při studiu.

OBSAH ÚVOD …………………………………………………………………………..……..5 1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ …………………………………………...............................7 1.1 Vymezení pojmu stáří………………………………………………………..…….8 1.2 Aktivní stárnutí a volný čas ………………………………………………………11 1.3 Vzdělávání seniorů ……………………………………………………………….13 1.4 Motivace k učení ……………………………………………………………...….15 2 PAMĚŤ………………………………………………………………………….…18 2.1 Dělení paměti……………………………………………………………………..19 2.2 Mozek a jeho změny ve stáří ……………………………………………….…….21 2.3 Poruchy paměti ve stáří …………………………………………………………..22 2.4 Hygiena paměti……………………………………………………………...……26 3 TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO SENIORY …………………………………...…..29 3.1 Kognitivní tréninky a kognitivní rehabilitace………………………………...…..29 3.2 Specifika práce s osobami s demencí …………………………………………….32 3.3 Společnosti zabývající se trénováním paměti v ČR ………………………….…..35 3.4 Techniky a cvičení pro lepší paměť …………………………………………...…37 4 MOŽNOSTI A LIMITY TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO SENIORY…….….…42 4.1 Cíle a metodologie výzkumného šetření ……………………………………...….42 4.2 Zkoumaný vzorek a charakteristika místa šetření …………………………….….44 4.3 Analýza dat…………………………………………………………………...…..48 4.4 Závěry a diskuse výzkumného šetření………………………………………...….58 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………62 SHRNUTÍ……………………………………………………………………….…...64 SUMMARY……………………………………………………………………….…65 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ………………………………………………..66 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………....71 SEZNAM TABULEK ………………………………………………………………72 SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………………...….73

ÚVOD „Řekni mi, já to zapomenu. Ukaž mi, možná si to zapamatuji. Nech mě, zkusit si to a já to pochopím.“ Čínské přísloví Každý člověk se nejvíce naučí prostřednictvím vlastní aktivity a také konáním. V současné době se stále více pozornosti obrací k seniorům a k uvědomění si významu jejich aktivizace a stimulace. Toto směřování postupuje i do zařízení sociálních služeb. Současné přístupy jsou založeny na aktivizující a stimulující péči. Jednou z významných změn současné doby je růst podílu seniorů na celkovém počtu populace. Zároveň stále více seniorů trpí onemocněním demence. Ve stadiu pokročilé demence je schopnost komunikace pacienta s demencí velmi omezená, přesto i oni jsou schopni vnímat laskavý přístup pečující rodiny či ošetřujícího personálu. Vedle každodenní tělesné aktivity je také prospěšná duševní aktivita. Paměť lze trénovat i ve vyšším věku. Jedním z hlavních příznaků stáří je zhoršující se paměť. Pravidelným procvičováním paměti dochází ke zlepšení kognitivních funkcí a tím ke zvýšení samostatnosti a soběstačnosti seniorů. U osob s demencí se zčásti zpomaluje průběh onemocnění. Trénování paměti není pouze metoda, která zlepšuje zdravotní a psychický stav jedince ve chvíli, kdy už nemoc propukla, ale je i účinnou prevencí. Proto jsou kognitivní tréninky pro seniory s různým stupněm obtížnosti užitečnou náplní ve volném čase. Tato skutečnost je impulsem pro zpracování diplomové práce na téma „Možnosti a limity trénování paměti pro seniory.“ Cílem práce je zjistit, jaké jsou možnosti a limity trénování paměti pro seniory a popsat specifika práce s osobami s demencí. Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol. První kapitola je zaměřena na charakteristiku stáří a stárnutí. V této kapitole je objasněno aktivní stárnutí a volný čas, vzdělávání seniorů a motivace k učení. Druhá kapitola je věnována paměti, jejímu dělení a poruchám paměti ve stáří. Tato kapitola charakterizuje také onemocnění demence a hygienu paměti. Třetí kapitola vymezuje problematiku trénování paměti, kognitivní tréninky, kognitivní rehabilitaci a stimulaci. Jsou zde popsány nefarmakologické přístupy, které se zaměřují na zachování či zlepšení kognitivních funkcí. Jedním z nich je i novodobý koncept Smyslové aktivizace. Tato kapitola se také zabývá technikami a cvičeními pro lepší paměť.

5

Čtvrtá kapitola je věnována výzkumnému šetření. Výzkumnou část práce zahrnuje kvalitativní výzkum. Výzkum probíhal ve dvou vybraných zařízeních sociálních služeb, které se věnují trénování paměti pro seniory. Pro sběr dat byla použita metoda pozorování a polostrukturovaného rozhovoru. Tato kapitola shrnuje výsledky výzkumu a obsahuje také doporučení pro praxi.

6

1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Stárnutí a stáří je fyziologickou součástí života lidí, zvířat a rostlin. Stárnutí je proces, kdy v buňkách (tkáních, orgánech) vznikají degenerativní změny ve tvaru buňky a její funkce. Tyto změny nastupují v různou dobu během života jedince a postupují s individuální rychlostí. Rychlost stárnutí je geneticky zakódována, současně je ovlivněna životním stylem, prostředím, v němž člověk žije, prací, kterou vykonává a mírou stresu. Stáří představuje vyvrcholení celého životního cyklu jedince (Mlýnková, J. 2011). J. Langmeier a D. Krejčířová (2006) popisují stárnutí jako souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost, pokles schopnosti a výkonnosti jedince, které kulminují v terminálním stadiu a ve smrti (cit. podle Malíková, E. 2011). Stárnutí je zákonitý, nikoliv však neměnný proces. Stárnutí může být úspěšné a neúspěšné. Úspěšné stárnutí se projevuje zachováním dobré kvality života a funkční zdatností do nejvyššího věku. Za neúspěšné stárnutí se považuje předčasná manifestace „stařeckých změn“. To znamená nízká funkční zdatnost, špatný zdravotní stav a v extrému až nesoběstačnost (Matouš, M. a kol., 2002). Stáří je vývojová etapa lidského života, ve které je hlavní důraz kladen na uchování pohybových dovedností a psychosociální rozvoj osobnosti. Stáří není konec života, teprve smrt přináší konec života (Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008). Oblast stáří je v zájmu tří příbuzných oborů, kterými jsou gerontologie, geriatrie a gerontopedagogika. Věda, která se zabývá problematikou stárnutí a stáří se jmenuje gerontologie (z řeckého gerón – starý člověk, logos – věda). Geriatrie je samostatný medicínský obor, který zahrnuje prevenci, diagnostiku, léčbu, specifickou rehabilitaci a geriatrické ošetřovatelství. Poskytuje specializovanou zdravotní péči nemocným vyššího věku nad 65 let, obvykle ovšem nad 70-75 let (Kalvach, Z., Onderková, A. 2006; Topinková, E. 2005). Gerontopedagogika jako nedílná součást gerontologie se vymezila jako subdisciplína teprve v nedávné době (konec 20. století). Gerontopedagogika v užším slova smyslu je chápána jako pedagogická disciplína zabývající se výchovou a vzděláváním seniorů. Představa, že výchova a vzdělávání člověka jsou omezeny na období jeho dětství a dospívání, je už dávno překonaná. Výchova a vzdělávání je

7

v současné době chápáno jako proces celoživotní. Gerontopedagogika v širším slova smyslu je prezentována jako teoreticko empirická disciplína zabezpečující komplexní péči, pomoc a podporu seniorům při uspokojování jejich potřeb, mezi něž náleží i vzdělávací potřeby (Mühlpachr, P. 2004).

1.1 Vymezení pojmu stáří Stáří, tj. od kdy je daný jedinec pokládán za starého, je často obtížné jednoznačně vymezit. V současné době se nejčastěji vychází z kalendářního věku, který je daný datem narození. Přitom často dochází k rozporům mezi stářím kalendářním (věkem člověka) a stářím biologickým (jeho zdatností, mírou involuce). Mnozí lidé jsou na svůj věk neobvykle zdatní a výkonní, jiní působí předčasně zestárlým dojmem (Kalvach, Z., Onderková, A. 2006). Periodizace stáří J. Křivohlavý (2011, s. 18) hovoří o čtyřech základních úsecích, etapách, fázích, stupních či stádiích života:
mládí – od narození do dosažení dospělosti (0-30 let),
střední věk – doba dospělosti (30-65 let),
život v době důchodu (65-85 let),
příprava na odchod (exit) a odchod (85 a více let). Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) můžeme stáří rozdělit do období:
60-74 let senescence, počínající, časné stáří,
75-89 let kmenství, senium, vlastní stáří,
90 let a více patriarchium, dlouhověkost. P. Gruss (2009) rozlišuje mezi raným (třetím) a pozdním (čtvrtým) obdobím stáří. Třetí věk zahrnuje rané stáří, jedná se tedy o dnešní šedesáti až osmdesátileté, čtvrtý věk zahrnuje ty nejstarší, tedy osmdesáti až stoleté V hospodářsky vyspělých zemích se obvykle za počátek kalendářního stáří považuje věk 65 let. Často se ovšem o věku 65-74 let hovoří jen jako o počínajícím stáří

8

a hranice vlastního stáří se posouvá do věku 75-80 let (Kalvach, Z., Onderková, A. 2006). Další období se nazývá pojmem dlouhověkost. Je to označení pokročilého věku, obvykle nad 90 let (někdy nad 85 let). Dlouhověcí lidé tvoří jen nepatrný zlomek populace, ale jejich počet neustále stoupá. Je to z důvodu zvyšování životní úrovně, snižování nároků životního prostředí na tělesnou zdatnost a medicínský pokrok (Mühlpachr, P. 2004). P. Mühlpachr (2004) kromě kalendářního stáří rozlišuje ještě stáří biologické a sociální. Biologické stárnutí označuje změny organismu, které probíhají na fyziologické úrovni. Změny postihují tělesné tkáně a orgány, avšak neprobíhají u každého jedince stejně, jsou determinovány genetickými dispozicemi a životním stylem (Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008). Biologické stáří je hypotetické označení konkrétní míry involučních změn (atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů), obvykle těsně propojených se změnami způsobenými těmi chorobami, které se vyskytují s vysokou frekvencí převážně ve vyšším věku (Mühlpachr, P. 2004). Proces stárnutí je charakteristický především morfologickými změnami. Orgány atrofují a involují. Zpomaluje se látková výměna a syntéza bílkovin, snižuje se spotřeba kyslíku. Snižuje se hmotnost v důsledku úbytku svalové hmoty a podkožního tuku. Kůže se stává suchou, ztrácí svou elasticitu, objevují se pigmentové skvrny a vrásky. Dochází k šedivění, řídnutí, vypadávání vlasů a

k odvápňování kostí. Zvyšuje se

náchylnost k úrazům. Dochází ke snížení sekrece žláz s vnitřní sekrecí. Nervový systém ztrácí odolnost vůči zátěžovým situacím. Zhoršuje se smyslové vnímání (Tóthová, V. 2000). E. Topinková (2005, s. 6) uvádí nejčastější choroby vyššího věku:
kardiovaskulární choroby ( všechny formy ICHS, hypertenze, ikty),
nemoci pohybového aparátu ( osteoporóza, artróza),
metabolická onemocnění ( diabetes mellitus),
gastrointestinální a respirační onemocnění. Řada chorob probíhá ve stáří atypickým způsobem. Především je méně typických symptomů a jsou méně vyjádřeny. Dochází ke změnám spektra chorob. Ve stáří je 9

typická častější hospitalizace a více chronických onemocnění. S věkem narůstá celková prevalence a multimorbidita. Pro stáří je typické riziko přechodu do chronicity a vysoký invalidizující potenciál nemoci (Topinková, E. 2005). Ve stáří dochází také k psychickým změnám. Snižuje se výbavnost a vštípivost paměti, objevuje se menší nápaditost. Zpomaluje se psychomotorické tempo, vyskytuje se větší únavnost, emoce jsou labilnější a převládá touha po soukromí a pohodlí (Tóthová, V. 2000). Jarošová (2006) dále popisuje, že ve stáří dochází ke snížení kognitivních funkcí. To se projevuje zvýšeným zapomínáním, snížením schopnosti paměti, koncentrace, výbavnosti. Snižuje se výkonnost intelektových funkcí. Zvyšuje se emoční nestabilita až labilita. Dochází k povahovým změnám. Snižuje se schopnost adaptace na změny a nové situace. (Malíková, E. 2011). Nezměněna zůstává slovní zásoba, jazykové dovednosti, způsob vyjadřování myšlenek a intelekt. Některé psychické pochody naopak zaznamenávají zlepšení, např. vytrvalost, trpělivost, schopnost úsudku a rozvaha (Mlýnková, J. 2011). Sociální stáří je dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění. Stáří je v tomto smyslu chápáno jako sociální událost. Sociální stáří je období vymezené kombinací několika sociálních změn či splněním určitého kritéria. Nejčastěji se jedná o penzionování a odchod do starobního důchodu (Mühlpachr, P. 2004). Nejdůležitější změnou v tomto období je odchod do důchodu. Člověk ztratí svou profesní roli a s ní spojenou profesní prestiž. Odchodem do penze se také ztrácí pracovní přátelství a kontakt s lidmi a mění se rodinné vztahy. S pokračujícím stářím narůstá ovdovělost, která je výraznější u žen. Ovdovělost patří k hlavním příčinám osamělosti starých lidí, která je považována za jedno z největších úskalí pokročilého stáří (Kalvach, Z., Onderková, A. 2006). Úbytek schopností a neochota přijmout změny ve svém životě vedou často k sociální izolaci a neschopnosti navázat nové kontakty. Převládá touha po soukromí a pohodlí, uzavření se do svého světa. A snad nejhorší pro seniora je, že přestává být soběstačný a potřebuje pomoc druhých. Změny a ztráty ve stáří jsou uvedeny v tabulce (Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008).

10

Změny

Ztráty

Pracovní role

Ztráta pracovního kolektivu a navyklých činností

Role otec-matka-prázdné hnízdo

Odchod dětí

Společenská role-odchod do důchodu

Sociální izolace

Rozvod-nemoc-smrt partnera

Osamělost

Bydlení-odchod do ústavního zařízení

Autonomie, vlastní domov

Snížení fyzických sil

Neschopnost sebepéče, závislost na druhých

Změna fyzického vzhledu

Ochota něco pěkného si koupit, zkrášlit se

Smyslové funkce

Okamžitá orientace a jednání Tabulka 1: Změny a ztráty ve stáří

1.2 Aktivní stárnutí a volný čas Člověk, který soustavně pečuje o svoje zdraví, může žít aktivní, plnohodnotný život i ve stáří. Pojem aktivní stárnutí vyvolává u většiny lidí představy o nějakém typu aktivní činnosti. Termín aktivní stárnutí byl přijat Světovou zdravotnickou organizací koncem 90. let. Jedná se o pojem, který je širší než pouhé zdravé stárnutí, protože se netýká pouze zdraví a péče o zdraví. Pojem aktivního stárnutí vychází ze zásad Organizace spojených národů pro seniory, které lze shrnout těmito názvy - nezávislost, účast na životě společnosti, důstojnost, péče a seberealizace. V pojmu aktivní stárnutí je zahrnuto také respektování práva starších lidí na rovnost příležitostí, jejich zodpovědnost, účast na veřejných rozhodováních a ostatních aspektech komunitního života (Dvořáčková, D. 2012). Pojem aktivní stárnutí umožňuje seniorům zapojit se do společnosti a aktivně přispívat formou dobrovolnictví. Umožňuje jim žít nezávisle, přizpůsobením bydlení, infrastruktury, informačních technologií a dopravy. Jde také o vytváření pracovních příležitostí pro starší občany (Europa-Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity [online]). Rok 2012 je vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Aktivní stárnutí znamená stárnout ve zdraví a jako plnohodnotný člen společnosti, cítit uspokojení z práce, být v každodenním životě nezávislý, ale i možnost angažovat se ve věcech veřejných. Letošní Evropský rok se snaží podporovat aktivní stárnutí v oblastech zaměstnanosti, účastí ve společnosti a nezávislým způsobem života.

11

Je potřeba dát starším lidem větší šanci na pracovním trhu a zajistit jim větší uznání za jejich přínos pro společnost. Letošní rok také usiluje o vytvoření lepších podmínek k životu starších lidí (Europa-Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity [online]). Myšlenka aktivního stárnutí může být do budoucnosti řešení nejen pro celou společnost, ale i pro samotného seniora. Není nutností se ve vyšším věku vzdát aktivit, kterým se senior věnoval v mladších letech, pokud mu v tom nebrání nemoc či snížená soběstačnost. Důležité je, aby i člověk vyššího věku nacházel smysluplnost svého života a byla mu co nejdéle zachována jeho autonomie (Dvořáčková, D. 2012). O lidech ve starobním důchodu se říká, že mají natolik volného času, že ani nevědí, co s ním. Pojem volný čas lze vymezit jako dobu, kdy „člověk patří sám sobě“, kdy je oproštěn od každodenního tlaku a povinností, dobu, jejíž naplnění záleží pouze na osobní vůli.Volnočasové aktivity jsou významnou součástí života každého jedince, umožňují mu prožívat úspěch, spokojenost, naplnění, ale také potřebu někam patřit a být členem nějaké skupiny. V případě absence volnočasových aktivit mohou zůstat neuspokojeny základní potřeby člověka. Takový člověk je pak nespokojený sám se sebou, podrážděný a kvalita jeho života není vysoká. Volný čas můžeme dělit podle druhu činností na odpočinkový (činnosti klidné, psychicky a pohybově nenáročné), rekreační (pohybová aktivita) a zájmový (Šerák, M. 2009; Jelínková, J., Krivošíková, M., Šajtarová, L. 2009). Nejvíce seniorů se ve volném čase věnuje svým zálibám (zahrádkaření, turistika, houbaření, ruční práce apod.). Ze strany společnosti a rodiny je potřeba tyto činnosti podporovat, protože je to vhodný náhradní program ve stáří. Jednou ze součástí aktivního trávení volného času je také pohyb. Pohyb má pozitivní vliv na zvýšení odolnosti proti zevním vlivům, ale také posiluje duševní zdraví, je regulátorem psychických zátěží. Pohybovým podnětem provokujeme jednotlivé orgány k činnosti a zlepšujeme jejich funkci. Pozitivní působení pohybu na organismus závisí na vhodném výběru pohybových činností. Tento výběr musí být podřízen zdravotnímu stavu, věku, pohlaví, pohybovým zkušenostem a výkonnosti organismu. Vhodnými pohybovými aktivitami ve vyšším věku jsou např. turistika, jóga, chůze na lyžích, jízda na kole, plavání, golf, rehabilitační cvičení, tanec a tai-chi (Matouš, M. a kol., 2002). M. Šerák (2009) uvádí kategorie činností ve volném čase následujícím způsobem: manuální (zahradničení, kutilství, ruční práce apod.), fyzické (sport, turistika, 12

rybolov), kulturně umělecké typu receptivního (četba, divadlo, kino), kulturně umělecké typu tvořivého (zpěv, výtvarné umění, fotografie), společensky formální (společenská angažovanost, zapojení do politiky), společensky neformální (rodina, přátelé, kluby), hry, sběratelství, pasivní odpočinek a kulturně racionální činnosti (vzdělávání, četba, luštění křížovek).

1.3 Vzdělávání seniorů Jednou z možností aktivního trávení volného času je také vzdělávání. Učení je naším celoživotním osudem. Vzdělávání bývá primárně zaměřeno na přímou kultivaci znalostí a dovedností. Pokud mění i postoje vzdělávaného člověka, koná tak spíše nepřímo, tedy spolu s nabízením určitých znalostí či dovedností. Pro úspěšné vzdělávání je důležitý obsah, tak také zajímavá forma. O úspěchu vzdělávání však rozhoduje i schopnost lektora reagovat na aktuální situaci ve skupině a přizpůsobovat učení jejím změnám (Plamínek, J. 2010). Pojem celoživotní učení znamená souhrn všech vzdělávacích a rozvojových aktivit v průběhu celého života. Celoživotní učení zahrnuje formální, neformální a informální vzdělávání. Formální vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Naopak neformální vzdělávání se uskutečňuje formou kurzů, seminářů apod. Neformální vzdělávání zahrnuje např. kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy atd. Informálním vzděláváním se rozumí proces získávání vědomostí, osvojování dovedností z každodenních zkušeností v práci, rodině a ve volném čase (Veteška, J., Tureckiová, M. 2008). Společenský zájem o vzdělávání dospělých v poproduktivním věku se zvyšuje z mnoha důvodů. Podle M. Beneše (2008) je jedním z nich celkové stárnutí populace, a tudíž i celospolečensky očekávané společenské, kulturní, ekonomické a politické důsledky. Zkracování životní pracovní doby a zvyšování průměrné životnosti vedlo k tomu, že v mnoha zemích je důchodová fáze již delší než doba přípravy na povolání. Lidé v důchodovém věku tvoří v mnoha zemích politicky vlivnou skupinu. Stárnutí populace se tak stává společenským problémem a zároveň i předmětem zájmu vědy i vzdělávání dospělých. Vzdělávání seniorů je součástí vzdělávání dospělých jako součásti celoživotního vzdělávání a učení se. Význam vzdělávacích aktivit spočívá v tom, že naznačují stárnoucím a starým občanům novou životní perspektivu. Vzdělávání seniorů je na rozdíl od školského a

13

profesního vzdělávání dobrovolné. V nabídce vzdělávacích organizací tvoří aktivity zaměřené speciálně na seniory výraznou menšinu. Podstatně častěji se senioři zúčastňují přednášek určených dospělé populaci jako celku (Šerák, M. 2009). V České republice existuje několik forem vzdělávání seniorů. Jsou to např. univerzity třetího věku, akademie třetího věku, lidové univerzity, kluby aktivního stáří, univerzity volného času, tréninky paměti, aktivity veřejných knihoven, aktivizační programy v domovech pro seniory atd. Následuje přehled několika nejvýznamnějších. Nejnáročnějším způsobem vzdělávání pro seniory jsou univerzity třetího věku (dále jen U3V). Jedná se o oficiálně uznané instituce, které umožňují občanům postproduktivního věku studium vysokoškolské úrovně v nejrůznějších oborech. V České republice se realizuje tento typ studia v rámci celoživotního vzdělávání. První U3V vznikla v roce 1973 ve Francii na Univerzitě společenských věd v Toulouse. U nás vznikla první U3V v roce 1986 v Olomouci, o rok později byla založena v Praze na 1. lékařské fakultě UK (Mühlpachr, P. 2004). Od roku 1993 funguje i Asociace univerzit třetího věku ČR se sídlem v Brně. Kurzy U3V nejsou totožné s akreditovanými studijními obory vysokých škol, ale mají podobu vybraných přednášek. Jejich charakter je tedy převážně zájmový, absolvováním těchto kurzů však mohou senioři nejen vyplnit volný čas, ale i získat nové poznatky a doplnit své kompetence. Tato forma vzdělávání nemá komerční ráz, studijní poplatky mají spíše symbolickou hodnotu. Studium trvá obvykle od jednoho do šesti semestrů (Šerák, M. 2009). Akademie třetího věku a kluby aktivního stáří uspokojují potřeby občanů v postproduktivním věku zejména v těch regionech, kde nejsou vysoké školy. Akademie třetího věku jsou organizovány pod záštitou různých organizací (např. Červený kříž, Akademie J. A. Komenského) (Mühlpachr, P. 2004). Pravděpodobně první akademie třetího věku (A3V) byla otevřena v roce 1983 v Přerově. Výuka se uskutečňuje formou přednášek, seminářů, diskuzí, zájmových kroužků a sportovních aktivit. Studium je zakončeno potvrzením o absolvováním kurzu. Činnost A3V se v porovnání s U3V vyznačuje menší náročností, větším důrazem na srozumitelnost výkladu a snahou přizpůsobit obsah místním potřebám (Šerák, M. 2009). Na velmi podobném základě fungují i kluby aktivního stáří, kluby seniorů, které se v porovnání s A3V většinou vyznačují méně formálními a trvalejšími vztahy frekventantů a větším důrazem na rozvoj osobních zájmů. Nabízejí širokou paletu

14

činností, např. besedy, výlety, exkurze, kulturní akce, sportovní programy apod. V ČR jde o nejrozšířenější institucionalizovanou formu sdružování seniorů (Šerák, M. 2009). Další formou vzdělávání seniorů jsou lidové univerzity. Starší člověk, který má zájem o studium, absolvuje vzdělávací program spolu s mladými posluchači. Pozitivní je zde zejména vzájemné ovlivňování a sbližování dvou generací (Mühlpachr, P. 2004). Další aktivitou pro seniory jsou univerzity volného času. Univerzity volného času jsou mezigenerační a mají silnou sociální orientaci. Organizují je soukromé agentury, knihovny, domovy pro seniory apod. První univerzitu volného času v ČR založila

inženýrka Dana Steinová v roce 1933 v Praze (v rámci Evropského roku

seniorů). V současnosti je její univerzita volného času součástí Centra celoživotního vzdělávání v Praze a nabízí zájmové vzdělávání na špičkové úrovni. Univerzity volného času již nezávisle na zakladatelce inženýrky Steinové dále organizují tréninky paměti v domovech pro seniory i vzdělávací semináře pro pečující (Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008). Vzdělávací aktivity zastřešuje také Rada seniorů České republiky. Toto občanské sdružení bylo založeno v roce 2005 dvanácti členskými organizacemi sjednoceného důchodcovského hnutí. Organizuje aktivity především v sociální oblasti, za pozornost stojí zvláště rozvoj a podpora bezplatných poradenských center. Tato instituce uskutečňuje také řadu volnočasových aktivit, např. kurzy počítačové gramotnosti pro seniory (Šerák, M. 2009).

1.4 Motivace k učení K tomu, aby se člověk mohl vzdělávat a prožívat stáří aktivním způsobem, potřebuje být také pozitivně motivován. Motivace je souhrnné označení pro motivy a jejich působení. Slovo motiv je převzato z latiny, kde motus znamená pohyb. Motiv je tedy faktor, který uvádí do pohybu. Může jít o pohyb ve fyzikálním prostoru nebo o pohyb psychický, pohyb myšlenek, představ, přání a rozhodnutí. Obecně lze říci, že motiv je faktor uvádějící do pohybu jakoukoli činnost či proces. Motiv je tedy cokoli, co vede k aktivitě (Říčan, P. 2010). Motivy jsou faktory, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu. Takto navozené jednání směřuje k uspokojení určité potřeby (Vágnerová, M. 2005).

15

Všichni lidé máme určité objektivní potřeby, jejichž naplňování je motorem našich aktivit. Budeme-li sestupovat podél Maslowovy hierarchie potřeb viz obr. 1 zjistíme například, že se chceme cítit hodnotní, chceme mít úspěch, být oblíbeni a milováni, žít v bezpečí a zajišťovat své základní životní potřeby. V prvním patře Maslowovy hierarchie jsou hlad nebo žízeň provázeny nepříjemnými pocity. Jakmile se najíme nebo napijeme, přichází příjemné pocity. V každém patře ovšem najdeme v pozadí našeho chování základní mechanismus učení a to snahu vyhnout se nepříjemným pocitům a dosáhnout příjemných pocitů (Plamínek, J. 2010).

Potřeba seberealizace Potřeba uznání (sebeúcta, uznání, status)

Společenské potřeby (pocit sounáležitosti, láska)

Potřeby bezpečnosti Fyziologické potřeby (hlad, žízeň)

Obrázek 1: Maslowova hierarchie potřeb

M. Beneš (2008) uvádí strukturu (typologii) motivů účasti na dalším vzdělávání dospělých:
sociální kontakt – účastníci se snaží navázat nebo rozvinout kontakty,
sociální podněty - účastníci se snaží o získání prostoru nezatěžovaného každodenními tlaky a frustracemi,
profesní důvody – zde jde o zajištění nebo rozvoj vlastní pozice v zaměstnání,
participace na politickém a komunálním životě,
vnější očekávání – účastník následuje doporučení přátel, sociálních pracovníků a poradenských služeb,
kognitivní zájmy – tato motivace odpovídá klasické představě vzdělávání dospělých, která vycházela z vlastní hodnoty znalostí a jejich získávání. Motivy starších spoluobčanů při dalším vzdělávání jsou velmi různorodé. M. Šerák (2009) uvádí tyto motivy: udržení psychické a sociální aktivity, snížení pocitu

16

osamocení, sociální integrace, udržování soběstačnosti, naplnění osobních zájmů či uskutečnění toho, co lidé nestihli v dobách své ekonomické aktivity. Dominantním faktorem je především snaha věnovat se oboru, o který jedinec projevoval zájem již v minulosti, ale vývoj jeho životní dráhy mu z nejrůznějších důvodů neumožnil se tomuto tématu intenzivněji věnovat. Motivace dalšího vzdělávání seniorů záleží hlavně na dosaženém vzdělání, dřívější účasti na dalším vzdělávání, ale i na druhu vzdělání, na dříve rozvinutých zájmech zabývat se různými oblastmi vědění, na účasti na kulturním životě, na sociální aktivitě v rodině a na politické angažovanosti. Vzdělávání může být také hobby, zájem o poznání. Motivem je často touha po sociálních kontaktech, očekávání okolí, ale i snaha najít smysl života ve vědomí vlastní konečnosti, zvládání tělesných, psychických a sociálních změn, udržování vlastních sil. Vzdělávání seniorů má často charakter prevence, odstranění a kompenzace deficitů, cílem je udržení tělesných a intelektuálních sil (Beneš, M. 2008).

Shrnutí Stáří je biologický proces, který je charakterizován tím, že je nezvratný a končí smrtí jedince. V současné době se klade důraz na aktivní stárnutí. Součástí aktivního stárnutí je i celoživotní vzdělávání. Mezi nejběžnější formy vzdělávání seniorů patří univerzity třetího věku, akademie třetího věku, lidové univerzity, kluby aktivního stáří a univerzity volného času. Hodně seniorů se ve volném čase věnuje také svým zálibám. Nejlepším způsobem je, aby si senioři zachovali co nejdéle společenskou aktivitu, protože tak dosáhnou uspokojení i pokud trpí osamělostí a nemají možnost pravidelných kontaktů s rodinou.

17

2 PAMĚŤ „Paměť je zdrojem představivosti, pokladnicí rozumu, strážcem vědomí a poradcem myšlení.“ biskup sv. Basil Veliký Kognitivní funkce, jinak řečeno poznávací funkce, patří mezi základní funkce našeho mozku. Umožňují jedinci, aby se orientoval ve svém prostředí, s jejich pomocí získává různé informace, zpracovává je, uvažuje o nich a na základě svých závěrů a rozhodnutí reaguje. Do kategorie poznávacích funkcí patří především paměť, vnímání a myšlení, pozornost, jazyk a řeč. Vnímání umožňuje základní orientaci v prostředí, respektive v aktuální situaci. Myšlení lze definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi, která slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů. Myšlení se uplatňuje při vytváření pojmů, v úvahách a rozhodování i při řešení problémů. Jazyk je prostředek smysluplného vyjádření obsahů vědomí způsobem srozumitelným pro určité společenství. Pozornost je funkcí vědomí, umožňuje jeho zaměření určitým směrem. Pozornost může být upoutávána různými podněty (Vágnerová, M. 2005). Paměť je psychická funkce, díky které přijímáme, uchováváme a následně si vybavujeme nové informace, vjemy a zážitky. Díky paměti víme, kdo jsme a co jsme zažili. Paměťový proces má tři fáze. Jsou to vštípení, uchování a vybavení. Paměť je velmi těsně spojena s procesem učení a umožňuje nám adaptovat se na neustále se měnící podmínky prostředí. Proto je také důležité nedovolit ji stárnout a zahálet (Klucká, J., Volfová, P. 2009). Paměť v širokém smyslu slova má každý organismus, který se dokáže učit, to znamená měnit své chování na základě zkušenosti, přizpůsobit se. V psychologickém smyslu slova mluvíme o paměti jen tam, kde se vyskytuje vzpomínka, vzpomínání a ukládání do paměti jako psychické jevy a procesy. Paměť je komplexní funkcí všech etáží mozku. Umožňuje porovnávat aktuální informace o změnách zevního a vnitřního prostředí se zkušenostmi a informacemi získanými již v minulosti, odtud její nesmírný adaptační význam pro přežití (Říčan, P. 2005; Tuček, J., Chodura V. 2005). Paměť je úzce spojená s inteligencí. Inteligence se definuje jako schopnost rychle a efektivně řešit problémy. Tyto problémy zahrnují všechny oblasti života, tedy praktické, ale taky teoretické (abstraktní) problémy. Inteligence se měří určitými testy a

18

zjišťuje se takzvaný inteligenční kvocient, nazývaný také IQ (Kiefer, I., Zifko, U. 2008). P. Gruss (2009) rozlišuje dvě kategorie inteligence, fluidní (biologickou, vrozenou, abstraktní) a krystalickou (kulturní, konkrétní). Fluidní inteligence, která zajišťuje základní mechanismy přijímání a zpracování informací, vykazuje známky stárnutí už velmi brzy. Naopak krystalická inteligence zahrnuje získané poznatky a zkušenosti, zůstává dlouho funkční a do jisté míry se stále rozvíjí. U fluidní inteligence se jedná o rychlost a přesnost přijímání a zpracování informací a o kvalitu krátkodobé paměti. Fluidní inteligence výrazně narůstá v dětství , ale už v rané dospělosti, pravděpodobně průměrně někdy mezi třicátým a čtyřicátým rokem věku, jí začne ubývat. Fluidní inteligence je důležitá především při učení, a právě proto je pro starší dospělé tak těžké rychle se naučit něčemu novému. Úplně jinak to vypadá s krystalickou inteligencí. Jedná se o kulturně vázané dovednosti a schopnosti, jako jsou řeč, profesní vědomosti a sociální inteligence. V popředí stojí životní a každodenní zkušenost.

2.1 Dělení paměti V současné době převládá názor, že existují různé kategorie paměti. Ty se člení podle způsobu ukládání informací do paměti, podle způsobu jejich zpracování a podle délky uchování paměťových stop (Klucká, J., Volfová, P. 2009). M. Vágnerová (2005) rozlišuje z hlediska způsobu zpracování i délky uchování paměťových stop paměť krátkodobou a paměť dlouhodobou. V rámci dlouhodobé paměti pak rozlišuje různé paměťové moduly, především paměť explicitní a implicitní. Ch. Stenger (2011) k tomuto tvrzení dodává, že máme 3 různé časově odstupňované paměťové struktury, které se jmenují ultrakrátkodobá paměť, krátkodobá paměť a dlouhodobá paměť. Ultrakrátkodobou paměť (senzorickou) si můžeme představit jako první „síto informací“. Schopnost této paměti uchovávat informace je omezena na několik sekund. Během takto krátké doby se informace vyhodnotí. Zjišťuje se, jaký má informace význam a podle toho se dále předávají impulsy považované za důležité. Všechny ostatní jsou označeny za „nadbytečné“ a ztratí se. Krátkodobá paměť (pracovní) je přechodného charakteru. Některé informace z ultrakrátké paměti okamžitě vymizí, jiné se přenášejí dále do krátkodobé paměti. Je nutné jejich opakování. Přesto však většina těchto obsahů zanikne (Jirák, R. a kol.

19

2009). Krátkodobá paměť se během stárnutí znatelně zhoršuje. Senioři mívají problémy s uchováním nových informací, které nedokáží zpracovat dostatečně rychle a zároveň natolik kvalitně, aby je bylo možno přesunout do registru dlouhodobé paměti (Štěpánková, H., Steinová, D. 2009). Dlouhodobá paměť je nejobsažnější ze všech tří druhů paměti a je poměrně nejstabilnější. Informace, které jsou v ní uloženy, zůstávají nejen dlouho, ale i v mnoha případech do konce života. V této paměti vládne řád a organické uspořádání (Preiss, M., Křivohlavý, J. 2009). Ne všechna data z krátkodobé paměti automaticky přecházejí do paměti dlouhodobé. Záleží např. na tom, zda jsou opakovány nebo jak moc jsou pro nás významné (Klucká, J., Volfová, P. 2009). Dlouhodobá paměť je komplexní funkce a její dílčí složky se ve stáří nemění stejným způsobem ani stejně rychle. Starší lidé mívají problémy spíše s vybavením informací (Štěpánková, H., Steinová, D. 2009). M. Vágnerová (2005) rozlišuje dlouhodobou paměť na explicitní a implicitní. Explicitní (deklarativní) paměť uchovává fakta a události. Tyto informace si lze vybavit ve vědomí a nějakým způsobem je reprodukovat. Podle toho, zda jde o obecné informace nebo osobní zážitky se dále diferencuje na epizodickou paměť a sémantickou paměť. Epizodická paměť zpracovává a fixuje různé osobní zážitky. Sémantická paměť se uplatňuje při učení a při reprodukci různých, obecně platných poznatků. Implicitní (procedurální) paměť slouží při osvojování dovedností, zvyků a uchování emočních vzpomínek. Ty si nelze vybavit ve vědomí, tyto zkušenosti se projeví v lidském chování. Takovým způsobem se učíme psát, jezdit na kole apod. Paměť můžeme také rozlišit podle druhu osvojení informací na paměť mechanickou, logickou a citovou. U mechanické paměti probíhá osvojení opakováním a asociací. U logické paměti probíhá osvojení na základě vzájemných souvislostí a u paměti citové je její podstatou zapamatování a reprodukce citů. Dále můžeme paměť dělit na zrakovou, sluchovou, hmatovou, čichovou, chuťovou a motorickou (Suchá, J. 2008). Kvalita paměti je závislá na integraci a koordinaci různých funkcí mnoha mozkových oblastí, tj. paměťových modulů. Tato síť zahrnuje jak centra mozkové kůry čelního, spánkového, temenního i týlního laloku, tak další mimokorové oblasti mozku. Narušení paměti může mít proto mnoho různých příčin (Vágnerová, M. 2005).

20

2.2 Mozek a jeho změny ve stáří Lidský mozek řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, tedy i samotné myšlení a paměť. Má trvalou, ani ve vysokém věku nekončící schopnost neuroplasticity a neurogeneze. Neuroplasticita mozku je jeho schopnost měnit se a transformovat. Neurogeneze je schopnost vytvářet nové neurony, mozkové buňky. Z toho plyne, že nejen genetika, ale náš životní styl a naše aktivita hrají podstatnou roli v tom, jak se náš mozek mění, vyvíjí a v jakém stavu bude v 50 nebo v 80 letech (Happy neuron brain jogging [online]). Každý orgán lidského těla dostává povely od mozku a je mozkem řízen. Tělesná a duševní výkonnost je závislá na dobře fungujícím mozku. Mužský mozek váží průměrně 1375 gramů, ženský 1245 gramů. Mozek se na hmotnosti celého těla podílí jen zhruba 2 procenty, spotřebuje 20% kyslíku a podobně vysoký podíl uhlohydrátů. Mozek se skládá minimálně ze 100 miliard nervových buněk (Grube, I., Moser-Will, I. 2010). Informace jsou uloženy v mozku v tzv. paměťových stopách, což jsou vlastně spojení (synapse) mezi výběžky nervových buněk (neuronů). V průběhu života se část neuronů ztrácí (asi 10-15%), zároveň také ubývá synapsí a neurony se zmenšují. Bylo však prokázáno, že pravidelným cvičením a zatěžováním paměti vznikají nové synapse a to v jakémkoli věku (Suchá, J. 2008). Mozek se skládá z levé a pravé hemisféry. Levá mozková hemisféra se považuje za sídlo racionálního, logického myšlení, tedy logiky, řeči, analýzy atd. Řeší se zde např. matematické úlohy a nacházejí se tu i oblasti pro ukládání faktů, jako jsou historická data nebo telefonní čísla. Pravá mozková hemisféra je naopak zodpovědná za emoce, kreativitu, mimiku, gesta, hudbu a prostorovou orientaci. Tato hemisféra řídí naši fantazii, denní snění, vnímání barev, prostoru, rytmu a celkového dojmu (Stenger, Ch. 2011). U každého staršího člověka, ať už pracujícího nebo v penzi, obvykle nastávají určité změny mozkových funkcí. U starší osoby může dojít k mírnému zhoršení okamžitě použitelné inteligence, která zahrnuje shromažďování a využívání nových informací. Dochází k poškození „věkové závislé paměti“. Jde např. o neschopnost vzpomenout si na určité jméno. Mění se prostorové vnímání a s přibývajícím věkem může také ubývat schopnost koncentrace (Mahoney, D., Restak R. 2000).

21

Výkon určitých funkcí mozku a inteligence se ve stáří trochu snižují, což ovlivňuje především rychlost, s jakou je nová informace zpracována a dále prakticky aplikována. To vysvětluje, proč mají někteří lidé ve vyšším věku potíže s novými technickými přístroji. Čím je člověk starší, tím více času potřebuje, aby si osvojil nové schopnosti a dovednosti. S rostoucím věkem se snižuje také schopnost pohotového řešení nových problémů. Tyto jednotlivé faktory vedou k pojmu „stařecká zapomnětlivost“ (Zifko, U., Kiefer, I. 2008).

2.3 Poruchy paměti ve stáří Hovoříme-li o kognitivních funkcích a jejich poruchách, máme na mysli především paměť. Kognitivních funkcí je ovšem řada, fatické funkce (afázie), praktické dovednosti (apraxie), poznávací funkce (agnosie), dále exekutivní funkce neboli abstraktní myšlení a rozhodování, plánování a organizace činnosti, orientace v čase a prostoru, chápání souvislostí a další (Konrád, J. 2005). Stařecká zapomnětlivost se medicínsky definuje jako „lehké kognitivní poškození.“ Nezačíná určitým rokem života, nýbrž je to záležitost zcela individuální. Mozek je sval jako každý jiný a nebudeme-li jej neustále procvičovat, tak ochabne. Stařecká zapomnětlivost není žádné onemocnění, nýbrž část přirozeného procesu stárnutí. Je to tedy proces, který vede k mírnému snížení paměťových funkcí v různých oblastech. Tento proces se děje následkem sníženého využívání mozkových buněk a jejich přirozeným zánikem (Zifko, U., Kiefer, I. 2008). Ve stáří se můžou objevit poruchy paměti. Snížení výkonnosti paměti se nazývá hypomnézie. Toto onemocnění je spojeno s poškozením mozku a přichází při různých otravách a při demencích. Hypomnézie je jedním z prvních příznaků demence. Jak demence postupuje, může se porucha prohloubit natolik, že pacient je dezorientovaný časem, místem i situací. Další porucha paměti se jmenuje amnézie. Jde o úplný výpadek paměti na určitou dobu, poměrně ostře ohraničený. Zaujímá vteřiny až celé dny. Často se vyskytuje po otřesu mozku. Jen zcela výjimečně lze vidět amnézii bez organického poškození mozku, amnézii pouze funkční, psychogenní. Stává se to někdy po náhlém velmi emočně zraňujícím prožitku (Tuček, J., Chodura V. 2005). Vyšší věk je rizikovým faktorem pro vznik demence. Demence se stává jedním z nejčastějších onemocnění ve stáří. Převyšuje výskyt cukrovky a cévních mozkových příhod. Celkový počet pacientů v naší republice trpících demencí se odhaduje na

22

100 000 osob. V populaci starší než 65 let je četnost výskytu asi 5%, ve věkové kategorii nad 85 let trpí demencí 30-50% jedinců. Je to syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, obvykle chronického nebo progresivního charakteru. Demence je získané postižení, při níž dochází ke ztrátě již rozvinutých intelektových schopností, k narušení vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči, učení a úsudku, přitom vědomí není zastřené. Zhoršení uvedených funkcí je doprovázeno zhoršením kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace. Toto onemocnění má závažné sociální dopady, nejen pro pacienta, ale také pro celou rodinu. Pacient potřebuje nejen dohled, ale také nepřetržitou péči (Jirák, R. a kol. 2009; Pidrman, V. 2007; Holmerová, I. a kol. 2007). Etiologie demencí je různorodá. Podle příčiny lze dělit demence do dvou skupin. První skupinu tvoří demence, které mají za podklad atroficko-degenerativní proces mozku. Do druhé skupiny se řadí demence symptomatické (sekundární), které mají za podklad celková onemocnění, infekce, intoxikace, úrazy, nádory, cévní poruchy apod. Symptomatické demence lze ještě dělit na demence vaskulární (na podkladě poruch mozkových cév) a ostatní symptomatické demence (Jirák, R. a kol. 2009). V. Pidrman (2007) uvádí jiné dělení demence. Jedno z dělení může být na primární, sekundární a smíšené. U primární demence rozlišujeme Alzheimerovu nemoc, demenci s Lewyho tělísky a frontotempolární demenci. U sekundárních a smíšených demencí bylo popsáno více jak 70 skupin. Mezi tyto demence řadíme např. vaskulární demence, metabolické demence, demence při Parkinsonově chorobě, demence při Huntingtonově chorobě, traumatické demence, toxické demence apod. Úpadek jednotlivých psychických funkcí probíhá v různém tempu. Rozvoj demence lze rozdělit do čtyř stádií. První stadium se nazývá lehká demence, ve kterém se objevují mírnější poruchy paměti, např. obtíže při vybavování některých slov, občasné výkyvy v orientaci, uvažování bývá pomalé a těžkopádné. Mohou se také objevit nápadnosti v chování, apatie, tendence k sociální izolaci. Nemocný pacient potřebuje kontrolu a občasnou pomoc. Druhé stadium se označuje termínem střední demence, ve kterém porucha paměti je závažnější, nemocný pacient je dezorientován časem i místem, nerozumí mnoha požadavkům, má obtíže při komunikaci a nezvládá všechny oblasti sebeobsluhy. Nemocný potřebuje dohled a trvalou pomoc. Třetí stadium se jmenuje těžká demence. Nemocný je zcela dezorientován, ztrácí se schopnost myšlení, možnosti komunikace jsou velmi omezené a není schopen vykonávat nejjednodušší sebeobslužné úkony. Nemocný je plně odkázán na péči okolí. Čtvrté 23

stadium se nazývá terminální, kde nemocný je upoután na lůžko, nekomunikuje a je již zcela závislý na ošetřovatelské péči (Vágnerová, M. 2004). K orientačnímu vyšetření poznávacích funkcí se používají testy, které s pacientem provádí psycholog, neurolog či psychiatr. Klinicky nejužívanějším testem je MMSE (Mini-Mental State Examination) podle Folsteina, který testuje například orientaci osobou, místem i časem, zapamatování tří slov, počítání, poznávání, splnění úkolu, překreslení obrázku a opakování věty. Často je také používán test kreslení hodin. Další častěji užívané vyšetřovací metody jsou například Wechslerova škála paměti, která poskytuje detailní informace o slovní i zrakové paměti. Testy řečových funkcí hodnotí WAB, který testuje spontánní řeč, pojmenování, opakování a porozumění. Stroopův

test

je vhodný k posouzení

míry pozornosti,

mentální

pružnosti,

psychomotorického tempa a adaptace na zátěž. Test kreslení dráhy hodnotí schopnost plánování, zrakově-pohybovou koordinaci, pozornost a psychomotorické tempo. Důležitým poznatkem je i informace o tom, zda si pacient své postižení uvědomuje a nebo ne, protože u osob trpících demencí je častá nozognozie - neuvědomění si poruchy (Jirák, R. a kol. 2009). Vyléčit demenci lékařská věda prozatím neumí. Některá moderní léčiva mohou zpomalit rozvoj příznaků nemoci. Tím lze zlepšit každodenní život pacienta a přispět ke snížení zátěže pečovatele. Při léčbě se využívají režimová opatření, farmakoterapie kognitivních funkcí, farmakoterapie nekognitivních funkcí, nefarmalogické přístupy a potravinové doplňky. U osob s demencí je důležitý pravidelný denní režim s minimem nových podnětů, pravidelná rehabilitace, nácvik orientace, pracovní léčba a hraní her. Indikace léků je vždy individuální pro konkrétního pacienta. Je důležité léky podávat pravidelně, dlouhodobě a přesně (Slezáková, L. a kol. 2012). Alzheimerova nemoc (AN) bývá nejčastější příčinou demence. Představuje 5060% všech demencí. Její příznaky se musí vyskytovat nejméně 6 měsíců, abychom ji mohli spolehlivě diagnostikovat. Alzheimerovu nemoc poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy. Vědci si stále nejsou jisti příčinami AN. Rizikovými faktory jsou věk a rodinné dispozice. V poslední době výzkum ukázal, že AN u starších lidí (bez rodinného výskytu nemoci) se vyskytuje zároveň se změnami na 19. chromozomu. U lidí, kteří onemocní ve věku kolem 30 a 40 let (to je většinou spojeno s rodinným výskytem nemoci), souvisí AN nejspíše se změnami na 1., 14. a 21. chromozomu. Výzkumní pracovníci a lékaři 24

docházejí k názoru, že AN je komplikované onemocnění způsobené různými faktory (Česká alzheimerovská společnost [online]). Demence a to především Alzheimerova demence vede k pozvolné ztrátě mnoha základních lidských vlastností, jako jsou intencionalita, autonomnost, identita a sociální vztahovost. Způsobuje progresivní odumírání nervových buněk v mozkové hemisféře. Nemoc postupuje svým vlastním tempem a zhoršení u jednotlivců nemá stejné příznaky. Alzheimerovu nemoc můžeme rozdělit do mnoha stádií. Jak nemoc postupuje, nemocný pacient přichází o jednotlivé mozkové funkce (Gruss, P. 2009; Callone, P. a kol. 2008). Alzheimerova nemoc se projevuje nejčastěji plíživě. Na počátku onemocnění jsou patrné lehké poruchy paměti. Později (po několika letech) se k tomu přidávají poruchy vybavování slov, poruchy počítání, potíže při čtení hodin a pocity zmatenosti. Další fází je zhoršení samostatnosti při vykonávání každodenních aktivit. V průběhu onemocnění také dochází k psychickým změnám. Nemocní pacienti trpí úzkostí a depresivním laděním, ztrácejí základní etická a estetická pravidla, návyky a zvyklosti. Stávají se nápadnými svým chováním. Objevují se poruchy korových funkcí, jako je afázie, apraxie, agnózie, výrazně trpí prostorová orientace. Mohou se objevit paranoidní syndromy (Zifko, U., Kiefer, I. 2008; Pidrman, V. 2007). Pro diagnostiku Alzheimerovy demence neexistuje žádný stoprocentně spolehlivý test. Diagnóza se stanovuje na základě mnoha různých klinických a laboratorních testů. Nejdůležitějším vyšetřením je vyšetření kognitivních funkcí pomocí testů. Dále je nezbytné vyšetření hlavy a mozku,

podrobné klinické vyšetření.

Alzheimerova nemoc se nedá vyléčit, ale můžeme zmírnit její příznaky. Toto onemocnění se léčí farmakoterapií. Základními typy léků jsou antidepresiva, neuroleptika, anxiolytika a hypnotika. Pro léčbu Alzheimerovy choroby je dosud schválena a široce užívána léčba kognitivy, inhibitory cholinesteráz a memantin. Při léčbě se také uplatňují nefarmalogické postupy, které jsou důležité pro zachování kvality života nemocného pacienta a pro usnadnění komunikace s pacientem. Mezi nefarmalogické postupy řadíme například reminiscenční terapii, validaci, kinezioterapii, bazální stimulaci a kognitivní rehabilitaci (Holmerová, I., Jarolímová, E., Nováková, H. 2008). Jedním z projektů, které organizuje Česká alzheimerovská společnost, je projekt Dny paměti. Poruchám paměti je potřeba věnovat dostatečnou pozornost a v případě subjektivních poruch vyšetřit kognitivní funkce alespoň pomocí MMSE. Testování 25

probíhá zdarma na základě objednání v některém z kontaktních míst České alzheimerovské společnosti, která jsou ve všech regionech. Paměť vyšetří proškolení spolupracovníci pomocí sady testů. Výsledky testu ukážou, zda jsou problémy s pamětí závažné a zda naznačují přítomnost nějaké nemoci. Pokud ano, je třeba podstoupit odborné vyšetření u neurologa, psychiatra, anebo geriatra, který pomocí dalších testů zjistí, co je příčinou poruchy paměti a případně zahájí vhodnou léčbu (Česká alzheimerovská společnost [online]).

2.4 Hygiena paměti Studie zkoumající vliv různých aktivit jakožto preventivního faktoru působícího oddálení kognitivního deficitu nebo rozvoje demence jsou slibné, protože shrnutí jejich výsledků ukazuje, že nejen fyzická a duševní aktivita, ale také tvořivá činnost, čilé sociální kontakty, zdravá strava působí proti rozvoji demence. Z preventivních farmakologických intervencí byla nejčastěji zvažována možnost hormonální substituční terapie u žen, nesteroidní antirevmatika, hypolipidemika, antihypertenziva nebo preparáty ginkgo biloba. Pro poruchy paměti obecně platí to, co pro svaly. Když svaly používáme a posilujeme, jsou silné, pokud je nepoužíváme, tak atrofují a zmenšují se (Holmerová, I. 2011). Psychická svěžest předpokládá zdravou tělesnou schránku. Existuje pět hlavních pilířů zdraví lidského mozku. Jsou to vhodná výživa, fyzické cvičení, kvalitní spánek, zvládání stresu a mentální stimulace. Pro lepší fungování mozku je důležitá správná a vyvážená strava. Existuje velké množství potravin, které zvyšují výkon mozku. Zvlášť vhodné potraviny se nazývají „brainfood“ neboli potrava pro mozek. Mezi ně se řadí ovesné vločky, ořechy, mysli, sója, jablka a mořské ryby bohaté na obsah omega-3 mastných kyselin, ten je nezbytný k prevenci proti demencím. Mozek potřebuje také sacharidy, protože zajišťují vysokou koncentraci a výkon. Vhodnými sacharidy jsou celozrnný chléb, obiloviny, rýže, ovoce a zelenina. Z bílkovin je žádoucí do jídelníčku zařadit libové druhy masa, vajíčka, mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku a čočku. Stejně důležité jsou i vitaminy, minerální látky a stopové prvky. Funkci mozku mohou zlepšit bylinky. Rostliny s působením na mozkové cévy jsou ginkgo biloba, žen-šen, rozmarýn, hloh a arnika. Mezi rostliny proti stárnutí náleží česnek, medvědí česnek a reishi (Zifko, U., Kiefer, I. 2008; Tiefenbacher, A. 2010).

26

Pro paměť je nejhorší nečinnost a je pro ni významný pravidelný pohyb, tedy přiměřená tělesná aktivita. Pohybem se prokrví celé tělo, ale i mozek, který pak lépe pracuje. Pohybem posilujeme svalstvo, zvyšujeme výkonnost srdce, krevního oběhu a plic i odolnost imunitního systému. Pravidelné aktivní cvičení a relaxace navodí v těle mechanismy, které způsobí v těle vyplavení endorfinů neboli „hormonů radosti“ z dosažení úspěchu. Pokud budeme sportovat v přírodě, budeme zásobovat mozek kyslíkem, což má dobrý vliv na paměť (Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008; Suchá, J. 2008; Tiefenbacher, A. 2010). Pro zlepšení mozkových funkcí je také nepostradatelný kvalitní spánek. Starší lidé si často stěžují, že spí špatně nebo málo. Je důležité, aby tito lidé nechodili spát rozrušení a stresovaní. Proti odbourání stresu pomáhají relaxační cviky. Pro kvalitní spánek je důležité vybavení ložnice. V ložnicích jsou nežádoucí především televize, počítače a ostatní rušivé podněty (Zifko, U., Kiefer, I. 2008). Dlouhodobý stres ničí mozek. Proto je v zájmu zdraví mozku stres zvládat a redukovat. Chronický stres vede k odumírání buněk, snižuje naši schopnost kreativního myšlení. Proti stresu zabírá fyzické cvičení, relaxace a meditace, sociální vazby, znovunabytí a získání energie. Senioři se můžou věnovat ve svém volném čase józe. Cílem jógy je harmonizace těla, ducha a duše. Může příznivě působit při problémech se spánkem, chronických bolestech hlavy, poruchách krevního oběhu a bolestech zad. Správně prováděné cvičení jógy vede k pocitu vnitřního klidu. V dnešní době existuje řada kurzů jógy pro seniory, které můžou navštěvovat (Happy neuron brain jogging [online] ; Tiefenbacher, A. 2010). Pro osoby ve vyšším věku je důležité zůstat v psychické kondici. Senioři můžou číst pravidelně denní tisk, luštit křížovky, sudoku, hrát šachy nebo karty, učit se cizím jazykům, poznávat neznámá místa, zajímat se o kulturní dění a stýkat se s přáteli. Je vhodné, nestýkat se jen s lidmi ve vyšším věku, ale být v kontaktu i s mladší generací. Vhodným prostředkem pro udržení duševní svěžesti je i trénování paměti.

27

Shrnutí Paměť náleží mezi kognitivní funkce. Je to schopnost organismů přijímat, uchovávat a znovu si vybavovat informace, vjemy a zážitky. Existuje několik kategorií paměti. Paměť můžeme dělit na ultrakrátkodobou, krátkodobou a dlouhodobou. Běžným projevem stárnutí jsou poruchy paměti. Typickým onemocněním ve stáří jsou demence. Pro paměť je nejhorší nečinnost, nedostatek podnětů ke zpracování. Existuje pět hlavních pilířů zdraví našeho mozku. Jsou to vhodná výživa, fyzické cvičení, kvalitní spánek, zvládání stresu a mentální stimulace.

28

3 TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO SENIORY „Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí. Děláme strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně.“ Mark Twain

3.1 Kognitivní tréninky a kognitivní rehabilitace Paměť patří k důležitým aspektům našeho duševního života. Obdobně jako u pohybové aktivity je možné i paměť cvičit a tím ji udržovat v dobrém stavu, případně zlepšovat její činnost. Trénování paměti není pouze metoda, která zlepšuje stav člověka ve chvíli, kdy už nemoc propukla, ale je i účinnou prevencí. Trénování paměti je také možným způsobem, jak pozvednout sebevědomí stárnoucího člověka a jeho zapojení do společnosti. Důležitý je i efekt trénování paměti jako způsobu umožňujícího zdravé a spokojené stárnutí (Křivohlavý, J. 2001; Velemínský, M. a kol. 2005). Trénování paměti se věnují některé domovy pro seniory, které svým klientům nabízí celodenní aktivizační programy, jejichž součástí může být pravidelné posilování paměti. Trénování paměti je také určeno pro seniory žijící zcela samostatně, pro seniory navštěvující denní stacionáře nebo žijící v domech s pečovatelskou službou. Paměť lze procvičovat také ve specializovaných kurzech, které vedou různé organizace. Formou, v níž se proces procvičování kognitivních funkcí realizuje, se nazývá aktivizační program. Jde o systematický program navazujících cvičení, která vedou ke zlepšení určité vybrané kognitivní funkce či dovednosti. Kognitivní tréninky vede aktivizační pracovník - trenér paměti (Preiss, M. a kol., 2010; Velemínský, M. a kol. 2005). Cílem tréninku paměti je posílení kognitivních funkcí a sebevědomí účastníků. Dalším cílem je naučit osoby používat mnemotechniky v praxi, zlepšení a aktivování určitých funkcí mozku, kterými se podpoří jeho výkonnost a rozšíří se schopnosti pamatovat si větší množství informací a transformovat je ve znalosti. Lidé, kteří jsou duševně aktivní a produktivní, si mohou zachovat a utužovat své intelektuální schopnosti až do vysokého věku. Dalším neocenitelným přínosem tréninku paměti je to, že můžeme svou výkonnost objektivně měřit. Trénování paměti má bavit a má být také zábavou. Cvičení paměti má být prováděno pravidelně a opakovaně. Pozitivní efekt tréninku paměti se dostaví až po delším čase (Kiefer, I., Zifko, U. 2008; Štěpánková, H., Steinová D. 2009; Stenger, Ch. 2011).

29

V oblasti aktivizace kognitivních funkcí se objevují tři pojmy - kognitivní trénink, kognitivní rehabilitace a kognitivní stimulace. Kognitivní tréninky se liší svým zaměřením. Buď se jedná o trénink jedné z kognitivních funkcí (většinou jde o paměť) nebo jde o obecnější zaměření na kognitivní funkce, případně obohacené o motivační složku, teoretické poznatky a návody ke zdravému životnímu stylu. Do kognitivního tréninku patří zaměření se na psychomotoriku ve smyslu senzomotoriky a koordinace, dále orientaci, pozornost, paměť, exekutivní funkce a komplexní myšlenkové operace. Součástí skupinového kognitivního tréninku by měl být také nácvik sociálního chování. Kognitivní trénink může mít formu individuálního rozvoje či párové spolupráce nebo skupinové spolupráce na kurzech. Kognitivní tréninky lze aplikovat preventivně pro běžně stárnoucí jedince, kteří si chtějí udržet či zlepšit svou výkonnost v poznávací oblasti. Realizují se skupinově. Nebo lze kognitivní tréninky aplikovat kurativně. Tato forma je většinou aplikována individuálně a je určena pro tu populaci seniorů, u které občas výkonnost selhává nebo má problémy s pamětí (Štěpánková, H., Steinová D. 2009; Preiss, M. a kol., 2010; Klucká, J., Volfová, P. 2009). Pravidelné cvičení paměti má největší význam u zdravých seniorů. Trénink paměti v pravém slova smyslu se pro seniory trpící demencí příliš nehodí. Ten je vhodný spíš u těch, kteří mají pouze lehkou poruchu paměti ve smyslu benigní stařecké zapomnětlivosti nebo věkem podmíněného kognitivního úbytku. V případě pacientů postižených kognitivní poruchou se používá kognitivní rehabilitace. Kognitivní rehabilitaci můžeme definovat jako proces, při němž lidé postižení traumatem nebo chorobou spolupracují s odborníky na nápravě nebo zmírnění kognitivního deficitu, který je následkem neurologického postižení. Tato metoda používá na první pohled obdobných technik jako trénink paměti, ale je výrazně šetrnější, nejedná se o soutěžení, které by mnohé pacienty mohlo stresovat. Důraz je tu kladen na podporu a procvičování kognitivních funkcí, které jsou zachovány, ale také na podporu sebevědomí pacientů. Jedná se o různé, většinou zjednodušené a nesoutěživé slovní hry, doplňování říkanek, zjednodušené pexeso, puzzle apod. Při těchto cvičení terapeut pomáhá, napovídá, oceňuje místo toho, aby korigoval a opravoval (Holmerová, I. a kol. 2007; Preiss, M., Kučerová, H. a kol. 2006).

30

Kognitivní stimulace je zapojení do skupinových aktivit, které jsou vytvořené tak, aby podporovaly kognitivní a sociální fungování nespecifickým způsobem. Mohou to být např. diskuse, supervidované volnočasové aktivity a jiné strukturované aktivity včetně orientace v realitě či reminiscence (Štěpánková, H., Steinová D. 2009). Pokud provádíme trénink kognitivních funkcí v rámci určitého zařízení sociálních služeb, měli bychom klienty správně motivovat. Naše kognitivní jednání a tím i činnost paměti a efektivita učení je řízeno naší motivací, nejdůležitějším faktorem rozhodujícím o tom, zda si něco zapamatujeme nebo ne. Motivaci klientů značně ovlivňuje kladné hodnocení jejich aktivní účasti ze strany personálu. Motivujeme pochvalou, povzbuzením, ale i aktivním nasloucháním, zdůrazněním dlouhodobého efektu a zisku. Klientům zdůrazníme, že se jim zlepší paměť, budou se lépe soustředit na čtení a televizi a budou mít pocit větší samostatnosti (Klucká, J., Volfová, P. 2009; Křivohlavý, J., Preiss, M. 2009). Důstojnost a kvalita života jsou těsně spojeny s pocitem smysluplnosti a naplněnosti času a to v dimenzi všedního dne. Nemusí jít o velká poslání, ale život, který se stal studenou „čekárnou na smrt“, prázdným čekáním od jídla k jídlu a od jídla ke spánku bez pozitivního očekávání, radosti, potěšení, obvykle postrádá sebeúctu a tím i základní důstojnost. To je i jednou z nejnaléhavějších výzev nastupující dlouhověké společnosti, jaký smysl, jaké role a naplnění dokážeme dát dlouhému životu s různě vyjádřeným funkčním postižením v důsledku multimorbidity či demence (Kalvach, Z. 2009). Při péči o lidi s onemocněním demence neexistuje cennější prostředek než smysluplná aktivita. Jelikož osoba s demencí musí čelit různým omezením, musí být program připraven způsobem, který poruchu kompenzuje a nechává jedince plně využívat všech jeho zbývajících sil. Smysluplná činnost musí splňovat různá kritéria. Musí být prováděna dobrovolně, být sociálně přiměřená a měla by dávat pocit úspěchu. Činnost i produkt činnosti musí být pozitivním odrazem věku a statusu osoby. Jakákoli aktivita se musí přizpůsobit silným stránkám, omezením a potřebám každého účastníka. Při zavádění aktivity je vhodné, využívat zachovaných schopností klienta, minimalizovat rozptylující podněty, vyhnout se dvojznačnosti, dávat podrobné instrukce, napomáhat vizuálními prostředky a vyloučit možnost případného neúspěchu (Zgola, J. 2003).

31

3.2 Specifika práce s osobami s demencí Při práci s osobami s demencí se využívají nefarmakologické přístupy, které se zaměřují na zachování či zlepšení kognitivních funkcí. Jednou z mnoha možností podpory a péče o velmi staré osoby nebo seniory s onemocněním demence je novodobý koncept Smyslové aktivizace. Autorkou tohoto konceptu je Lore Wehner z Rakouska. Tento ucelený koncept představila v České republice Ing. Bc. Hana Vojtová, certifikovaná lektorka konceptu a ředitelka Domova seniorů Mistra Křišťana Prachatice. První domov pro seniory na Moravě, který zavádí Smyslovou aktivizaci do praxe je S – centrum v Hodoníně, kde byl také v rámci diplomové práce realizován výzkum. Smyslová aktivizace je nenásilná, přirozená komunikace prostřednictvím barev, zvuků, chutí, důvěrně známých obrázků a vůní mezi pečovaným a pečujícím, která osloví smysly člověka. Prostřednictvím těchto podnětů znovu vyvoláme vzpomínky, probudíme paměť a umožníme verbální i neverbální komunikaci. Smyslová aktivizace umožní klientům zachovat nebo zlepšit orientaci v čase a místě, slouží k tréninku slovní zásoby, pomůže udržet nebo obnovit schopnosti a sociální kompetence klientů. Zlepšuje jemnou a hrubou motoriku, schopnosti koordinace a umožní celoživotní učení (Smyslová aktivizace [online]). Součástí Smyslové aktivizace je i projekt Montessori pro seniory. Ten se vyznačuje uspořádáním průběhu denních událostí a poskytované péče se spoluúčastí pacienta,

přizvání

k naplánování

pacienta,

přenechání

mu

odpovědnosti

a

spolurozhodování. Základní pravidlo M. Montessori zní „Pomoz mi, abych to udělal sám.“ Cílem projektu je zachování samostatnosti, sebevědomí, sebedůvěry, schopnosti starat se sám o sebe, udržení kvality života, trénink paměti působením smyslových vjemů, uchování radosti ze života, uchování nezávislosti na pečujících a ošetřovatelkách, pozitivní myšlení apod. Základní význam má práce se seniory s takovými materiály každodenního života, které povzbuzují a působí na smyslové vnímání a vyvolávají komplexní aktivizaci. Intenzivní stimuly mohou aktivovat paměť, povzbudí se schopnost nacházet slova a slovně se vyjadřovat. Při práci s pacienty s demencí představuje práce s materiály dr. Montessori, novou možnost komplexní podpory významných funkcí. Prostřednictvím svalové činnosti a činností smyslů se do mozku dostávají impulzy, které způsobí, že se dají vyvolat v paměti slova, příběhy, prožitky a emoce (Wehner, L., Schwinghammer, Y. 2013).

32

Pro zachování či zlepšení kognitivních funkcí seniorů je také vhodná metoda reminiscenční terapie a metoda orientace v realitě. Jako reminiscenční terapie je obvykle označován rozhovor terapeuta se starším člověkem (nebo se skupinou seniorů) o jeho dosavadním životě, jeho dřívějších aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek ve formě starých fotografiích, předmětů, podnětů apod. Její využití je zvláště vhodné u osob s demencí, kdy jde o oživení minulých zkušeností, zejména těch, které jsou pozitivní a osobně hodně důležité. Základním terapeutickým prvkem všech reminiscenčních přístupů je navození pohody, dobrého pocitu, radosti i kognitivní stimulace. Základním přístupem reminiscence je biografie. Jde zejména o využívání autobiografické metody, kdy lidé vyprávějí svůj osobní příběh v kontextu historických událostí, podávají vlastní interpretaci těchto událostí a přináší poučení mladší populaci (Janečková, H., Vacková, M. 2010). Reminiscenční terapie je vhodná samozřejmě také pro zdravé seniory, kde má preventivní a aktivizační význam. Měla by být součástí dobré praxe každého oddělení, které poskytuje péči osobám s demencí, protože je to metoda účinná, levná a snadno aplikovatelná. Jednotlivá témata reminiscenční terapie je žádoucí volit individuálně s ohledem na biografii pacienta či podle složení skupin. Vhodné je vybírat takové události, které jsou spojeny s pozitivními emocemi, jako např. první lásky, svatba, oslavy a svátky, cestování, příhody z dětství, sportování apod.(Holmerová, I. a kol. 2007). Ve svém prostředí se neustále setkáváme s podněty, které v nás vyvolávají vzpomínky. Podněty vhodné pro vyvolání vzpomínek jsou např. staré fotografie, staré filmy a oblíbené knihy, dobové předměty, staré receptury, společenské hry apod. Vzpomínky lze vyvolat pomocí všech smyslů. Starý člověk především potřebuje, abychom se zastavili v pravý okamžik na správném místě, abychom mu dokázali darovat svůj čas a naslouchat jeho životnímu příběhu (Janečková, H., Vacková, M. 2010). „Hry pro dospělé“ jsou další možností aktivizace osob s demencí, ale k těmto pacientům se musíme chovat jako k dospělým nikoli dětem. Je možné citlivě využívat různých her jako aktivizačního prostředku s prvkem reminiscence či dramatizace, s využitím skutečných předmětů a se zapojením všech smyslů. Můžeme tak „jít na nákup“, „do kavárny “ či „ke kadeřníkovi“, můžeme se společně „chystat na dovolenou“, „na výlet“ apod. Úspěšnost těchto programů samozřejmě záleží na 33

osobnosti i zkušenostech terapeuta, který je ve své práci používá (Holmerová, I. a kol. 2004). Metoda orientace v realitě se uskutečňuje buď jako individuální, nebo skupinová intervence. Je to technika, která umožňuje pacientovi trpícímu kognitivní poruchou rozumět situacím, které jej obklopují. Usiluje o zmenšení zmatenosti a snaží se maximalizovat nezávislost a sociální interakci pacienta. Začíná se zmapováním a zjištěním stupně orientovanosti pacientů. Dále následují různé hry zaměstnávající kognitivní funkce, klade se důraz na zapojení všech smyslů, využívají se k tomu různé předměty a obrázky. Jednotlivé prvky orientace v realitě jsou součástí komplexního přístupu k pacientům s demencí. Jedná se o barevná označení prostor a místností, různé „nápovědy“ (dnešní datum na viditelném místě, velký hodinový ciferník a podobně) (Holmerová, I. a kol. 2007). Metoda, která je zaměřená na zlepšení kvality života pacientů s demencí a zlepšení komunikace mezi pacientem a ošetřujícím personálem se nazývá validace. Validace se používá v těch případech, kdy by snaha o korekci postoje či o orientaci v realitě mohla hrozit zhoršením stavu pacienta, neklidem či jeho agresivitou. V praxi se využívá u osob v pokročilém stadiu demence. Je to terapie vycházející z pochopení a přijetí pacienta. Autorkou techniky je N. Feilová. Tato metoda je zaměřená na diagnostiku a rozvoj schopností pacienta. Cílem této terapie je pomoc při řešení konfliktů z minulosti, zlepšení komunikace, zlepšení pohybových schopností a tělesného zdraví. Validace klade důraz na minulost, která ovlivňuje současný stav. Východiskem validace je respektování jedinečnosti a neopakovatelnosti každého jedince a individuální přístup k němu. Terapeut přijímá pacientův pohled na realitu a akceptuje ho takového, jaký je. Snaží se orientovat v „jeho světě“, nikoli nutně v reálné přítomnosti. Komunikuje s ním o tématu, které pacient sám vyjádří a nekoriguje ho, nekritizuje a nebagatelizuje. Terapeut přijímá momentální emoce a myšlenky dezorientovaného člověka. Přijetím od terapeuta klient získává důvěru, jistotu, pocit vlastní hodnoty a důstojnosti, čímž dochází k redukci stresu (Tavel, P. 2009; Janečková, H., Vacková, M. 2010). V některých zařízeních pro seniory je možné provádět cvičení paměti ve skupině bezprostředně po kinezioterapii. Tato metoda přispívá k udržení svalové síly a stability. Důležité je, aby jednotlivá cvičení odpovídala možnostem seniorů a byla vždy předvedena i komentována slovním doprovodem. Samotný poslech hudby může evokovat pozitivní pocity, vhodné je spojit ho s jednoduchými pohyby, které senior 34

snadno napodobí. Cvičení ve skupině navíc zlepšuje komunikaci lidí s demencí (Jirák, R. a kol. 2009). Součástí programu na procvičování paměti může být i muzikoterapie. Užití některých prvků muzikoterapie pomáhá k psychické pohodě klienta, umožňuje posílit jeho sebevědomí, protože právě texty písní nebo známá říkadla a melodie zůstávají jako součást dlouhodobé paměti v jeho povědomí nejdéle. Zpívání patří mezi nejvděčnější činnosti, neboť je pro osoby s demencí snadno zvládnutelné. Texty známých písní se snadno vybavují i těm, kteří se vzhledem k poruchám řeči špatně vyjadřují. Součástí programu na posílení paměti může být i hledání písní, které obsahují určité slovo, např. voda, šáteček, myslivec apod. V rámci aktivizačních programů zaměřených na paměť, můžeme zařadit i hudební kvíz, který lze různě obměňovat podle složení skupiny. Snažíme se vybrat známé autory a díla, nejdříve přečteme dílo a ostatní budou tipovat autora, např. Vltava – B. Smetana (Holmerová, I. a kol. 2007). Abychom dokázali zaujmout osobu s demencí, lépe mu porozuměli a mohli s ním vhodně komunikovat, respektujeme některé zásady. Při komunikaci omezujeme rušivé a rozptylující vlivy prostředí. Pacienta povzbuzujeme vlídným zájmem, usilujeme o klidné chování a pozitivní výraz. Mluvíme srozumitelně, pomalu a v krátkých větách. V rozhovoru se vyhýbáme odborným výrazům, žargonu, ale i frázím. Aktivně navazujeme a udržujeme oční kontakt a průběžně ověřujeme, zda pacient našim informacím správně porozuměl. Využíváme nonverbální komunikaci, mimiku, dotek a tyto projevy sledujeme a umožňujeme i u pacienta. Pacienta s onemocněním demence nepodceňujeme, komunikaci neomezujeme, ale přizpůsobujeme jeho schopnostem. Aktivně chráníme důstojnost lidí trpících syndromem demence, bráníme jejich ponižování a posilujeme jejich autonomii. Při komunikaci posilujeme orientaci klienta osobou, místem i časem, oslovujeme jej důstojně jménem nebo tak, jak si sám přeje či vyžaduje (Kalvach, Z., Onderková, A. 2006).

3.3 Společnosti zabývající se trénováním paměti v ČR Trénováním paměti se v současné době zabývá celá řada organizací v ČR. Pravidelné kurzy po celé republice pořádá Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging (ČSTPMJ). Jak je uvedeno na webových stránkách České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging [online], byla společnost založena v roce 1998. Předsedkyní je Ing. Danuše Steinová a členy výboru jsou PhDr. Jana

35

Koblihová, Doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D., PhDr. Diana Chrástková a Zdenka Adlerová.

Posláním společnosti je dostat trénování paměti jako efektivní nástroj proti mentální deterioraci u stárnoucí populace do povědomí veřejnosti, pořádat kurzy pro veřejnost a školit trenéry paměti. ČSTPMJ úzce spolupracuje s německými, rakouskými, belgickými a americkými odborníky. Od roku 2008 zavedla ČSTPMJ nový systém třístupňového vzdělávání: základní kurz s výstupem Certifikovaný trenér paměti I., pokračovací kurz s výstupem Certifikovaný trenér paměti II. a závěrečnou práci s výstupem Certifikovaný trenér paměti III, který umožnil ČSTPMJ garantovat plnou profesní kvalifikaci absolventů tohoto vzdělávání. Odbornými garanty třístupňového vzdělávání v rozsahu 168 hodin jsou Prof.PhDr.Jaro Křivohlavý CSc. a Doc.PhDr.Marek Preiss Ph.D. (Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging [online]). Cílem ČSTPMJ je, aby senioři byli schopni využít techniky a strategie pro lepší zapamatování v jejich každodenním životě. Filozofií ČSTPMJ je tzv. „terapie příjemného šoku“, která prostřednictvím koncentračního cvičení a používáním komplexních

paměťových strategií jako asociace a vizualizace ve spojení s paměťovými technikami ověří, že jejich paměť je stále ještě funkční. Tento přístup vede k okamžitému zvýšení sebevědomí účastníků kurzů. Trénink paměti je kombinací kognitivního tréninku a relaxujících psychomotorických cvičení. Zároveň plní funkci udržování sociálního kontaktu se stejně motivovanými vrstevníky. Trénování paměti patří mezi efektivní nástroje ke zvýšení soběstačnosti a prodloužení nezávislosti seniorské populace, což je z hlediska společnosti nejlevnější řešení demografické exploze seniorů a z hlediska jedince představuje nejpříjemnější a nejdůstojnější formu stárnutí (Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging [online]). ČSTPMJ vyhlašuje každoročně Národní týden trénování paměti, který se konal 12.-18.3.2012. V tomto termínu se konaly osvětové přednášky pro veřejnost po celé České republice. Tyto osvětové přednášky mají velkou oblibu zejména u seniorů (Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging [online]). Speciální trénink paměti pro seniory nabízí také Vzdělávací centrum ACZ. Kurz trénink paměti pro seniory je určený klientům, kteří jsou rádi ve společnosti a mají stále chuť se dozvídat nové věci, které díky tomuto kurzu nezapomenou. V kurzu se například senioři dozví, jaké jsou typy paměti, vyzkouší si paměťové techniky a zábavnou formou zlepší svou schopnost pamatovat si. Odborným garantem kurzu je

36

paní PaeDr. Iva Matulková. Kurz se koná v Praze a má celkem 16 vyučovacích hodin (Vzdělávací centrum ACZ [online]). Víkendové kurzy paměťových technik pořádá Škola paměti v Praze. Škola paměti přináší kurzy pro každého, kdo chce zlepšit svou paměť a využít její kapacity v mnohem větším rozsahu než doposud. Lektorem a zároveň zakladatelem Školy paměti je pan Jakub Pok. Účastníci kurzů se naučí, jak svou paměť trénovat, osvojí si techniky pro zlepšení paměti, které lze využít v každodenním životě k zapamatování si až neuvěřitelného množství informací. Hlavním přínosem kurzů Školy paměti je osvojení základních paměťových technik, rozvíjení fantazie, vizualizace, logiky a emocí (Škola paměti [online]). Další organizací na posilování paměti je klub Remedium, sdružení zaměřené na vzdělávání. Mimo jiné představuje i centrum aktivit pro seniory. Podporuje celoživotní vzdělávání a aktivní život seniorů prostřednictvím vzdělávacích, kulturních či společenských akcí. Sídlo organizace je v Praze (Mlýnková, J. 2011). V různých městech České republiky jsou zřízeny Kluby seniorů, které pořádají pravidelná setkávání seniorů, jazykové kurzy, lékařské přednášky, sportovní akce a mnohé další rozmanité kulturní akce (Mlýnková, J. 2011).

3.4 Techniky a cvičení pro lepší paměť Pro problematiku trénování paměti je na našem knižním trhu dostatek vhodné literatury, která obsahuje příklady různých kognitivních cvičení. Cvičení existuje nepřeberné množství a je pouze na trenérovi, která zvolí či vytvoří. Trenér paměti se musí vždy řídit podle konkrétní skupiny. Paní F. Stengelová (1995) uvádí ve své učebnici trénování paměti starší generace seniorů celkem 33 různých cvičení. V českém překladu učebnice Dr. Stengelové nazvaném Veselé hrátky pamětí je podrobný návod k provádění těchto cvičení, ale také vysvětlení, co se při něm trénuje. Je uváděn i stupeň obtížnosti. Další autorka, která se věnuje trénováním paměti seniorů se jmenuje A. Halbachová. Ve své učebnici trénování paměti a jiných kognitivních funkcí (1995) se zabývá otázkou organizace cvičební hodiny. V první části knihy podává základní informace pro uspořádání takového cvičení. Ve druhé části uvádí příklad různých druhů cvičení (cit. podle Křivohlavý, J., Preiss, M. 2009). Úkoly pro cvičení paměti jsou různého druhu. Pracuje se se slovy, s čísly, obrazovým materiálem, gymnastickými či tanečními pohyby a materiálem pro dotyky.

37

Kognitivní cvičení zahrnují cvičení pozornosti, cvičení smyslového vnímání, logické úlohy, grafomotorické úlohy, procvičování epizodické paměti, cvičení krátkodobé paměti a cvičení využívající dlouhodobou paměť. Při cvičení paměti a kognitivních schopností je dobré mít na mysli to, co uvádí A. Pospíšilová (1996): „Žádné cvičení není obecně vhodné pro každého. Je třeba brát ohled (respekt) k potřebám a stavu učícího se člověka“ Pro seniory s onemocněním demence jsou vhodnější takzvané hrátky s pamětí, které byly vytvořeny pro hravý trénink myšlení a paměti ( cit. podle Křivohlavý, J., Preiss, M. 2009). Pro osoby s demencí je vhodné využívat při kognitivní rehabilitaci tréninkové sešity Cvičte si svůj mozek sestavené podle stupně obtížnosti. Sešit s vyšší úrovní obtížnosti je určen zejména pacientům, kterým byla diagnostikována mírná kognitivní porucha. Sešit se střední úrovní obtížnosti obsahuje úlohy pro cvičení paměti pacientů s diagnózou lehké formy demence. Třetí sešit zahrnuje soubory úloh nízké úrovně obtížnosti a je ideálním prostředkem pro trénink kognitivních funkcí pacientů s diagnózou středně těžké formy demence (Vzpominkovi [online]). Při kognitivní rehabilitaci lze také využít pro osoby s demencí Sadu pro kognitivní trénink, která je určena pro domácí i institucionální použití. Tuto Sadu připravila Česká alzheimerovská společnost před několika lety ve spolupráci s pracovníky denního stacionáře Gerontologického centra. Obsahuje celou řadu pomůcek, které jsou přizpůsobeny různým fázím demence. V současné době je na trhu k dostání Sada pro kognitivní trénink II, která na první Sadu navazuje a zahrnuje ještě více zajímavých pomůcek. Mimo jiné pexeso, na němž jsou známé tváře české kultury posledních desetiletí (Česká alzheimerovská společnost [online]). Existuje mnoho technik, kterými lze trénovat paměť. Významnou pomůckou pro lepší zapamatování informací mohou být paměťové techniky (mnemotechniky), které jsou vhodné především u zdravých seniorů. Mnemotechniky umožní přesun informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti, odkud mohou být podle potřeby vyvolány. Díky mnemotechnikám můžeme být schopni zapamatovat si opravdu enormní množství informací. Mezi nejpoužívanější mnemotechniky řadíme například techniku loci, techniku symbolů, kategorizaci, metodu klíčových slov a zapamatování pomocí příběhu. U seniorů s demencí se mnemotechniky příliš nehodí. Ovšem u počínající demence se může vyzkoušet kategorizace, ale mozek informace zařazuje do skupin spontánně a výsledek je tedy nejistý. Kategorizaci můžeme využít tehdy, jestliže si chceme zapamatovat velké množství informací, které spolu nějakým způsobem souvisí. 38

Rozdělíme si položky určené k zapamatování do menších skupin, podle nějaké společné vlastnosti a při vybavování si v duchu projdeme vytvořené kategorii. Jednotlivé položky se nám pak vybavují mnohem snadněji (Suchá, J. 2008; Tiefenbacher, A. 2010). Paměť můžeme trénovat také kreativně. Kreativita je schopnost myslet a jednat tvůrčím způsobem a lze ji cvičit. Chce to jen odvahu pustit se do něčeho nového a nebýt líný na sobě pracovat. Právě to nás udržuje aktivní, dává nám podněty něco zkusit a dokázat. Moderní pojetí psychologie kreativity předpokládá, že tvořivě lze přistoupit k jakékoli lidské aktivitě. Při aplikaci tvůrčích technik se zapojuje pravá mozková hemisféra, čímž se informace lépe vštípí do dlouhodobé paměti. Většina technik je určená pro práci ve skupině, některé však mohou provádět i jednotlivci. Kreativní techniky mají tu výhodu, že konkretizují náš problém a mohou urychlit generování nových myšlenek. Lze k tomu použít různé techniky a metody. Mezi nejznámější patří brainstorming, brainwriting, bisociace a myšlenkové mapování. U seniorů se tyto techniky příliš nepoužívají, ale techniku myšlenkového mapování můžou senioři využívat například k zapamatování učiva při studiu na univerzitě třetího věku (Königová, M. 2007; Tiefenbacher, A. 2010). Autorem metody myšlenkového mapování je kanadský psycholog T. Buzan, který dospěl k názoru, že znalosti jsou do paměti ukládány ve formě „trsů“ myšlenek, ve shlucích, které vyjadřují jejich vzájemné souvislosti. Technika je velmi jednoduchá: základní myšlenku, kterou chceme rozvíjet (nebo problém, který chceme řešit), zakreslíme do kroužku uprostřed velkého papíru. Začneme vpravo nahoře formou větví zapisovat hlavní složky řešení, končíme vlevo nahoře. Pracujeme s barvami. Témata, která spolu souvisejí, zakreslíme stejnou barvou. Technika nám umožňuje návraty do mapy a rozvíjení nápadů. Nutí nás k maximální stručnosti, píšeme hesla a kreslíme obrázky (Škoda, J., Doulík, P. 2011; Königová, M. 2007). Použitím barev, obrázků, fotografií a náčrtků podněcujeme pravou mozkovou hemisféru, která se stará o fantazii a kreativitu. Myšlenkovou mapu si můžeme nakreslit rukou, ale také vytvořit na počítači. Jednoslovné pojmy vnášejí přehlednost a kreativní činnost pomáhá, abychom si učivo lépe zapamatovali (Tiefenbacher, A. 2010). Moderní doba přináší nové možnosti v podobě trénování paměti s pomocí počítače. HAPPYneuron Brain Jogging je první efektivní a moderní nástroj pro individuální trénink kognitivních funkcí s pomocí počítače z domácího prostředí. Toto cvičení bylo uvedeno na český trh v první polovině roku 2010. Tento soubor počítačových her byl vytvořen týmem pod vedením MUDr. Bernarda CROISILE, 39

Ph.D., z Francie. Brain jogging je mentální cvičení překračující možnosti běžné duševní aktivity. Je to zcela bezpečná rehabilitační metoda s dlouhodobými ověřitelnými výsledky. Může pomoci komukoli, kdo to potřebuje. Toto cvičení můžou úspěšně využít lidi starší 50 let, hyperaktivní děti, ženy na mateřské, pacienti po cévní mozkové příhodě nebo po chemoterapii, řidiči a sportovci. Věk zde nehraje žádnou roli a přínos tohoto tréninku je obvykle nejvíce viditelný u starších lidí. Seniorům bude při tomto cvičení stačit i starší vyřazený počítač, protože software je velmi nenáročný a funguje i na starším počítači. Pomocí těchto cvičení lze trénovat paměť, koncentraci, rychlost reakce, prostorovou orientaci, řečové funkce, logické myšlení apod. Ke skutečnému tréninku je potřeba CD, které obsahuje 20 různých her. Součástí CD s hrami je i tzv. osobní trenér, který výsledky shrnuje a hodnotí pomocí tzv. indexu kognitivní výkonnosti a doporučuje, jak nejlépe v tréninku pokračovat. Je žádoucí, trénovat alespoň 20 minut denně. Pravidelným tréninkem lze dosáhnout lepší koncentrace, výkonnější paměti, rychlejším reakcím a jasnějšímu myšlení (Happy neuron brain jogging [online]). Druhou alternativou je on-line kurz Cvičení paměti, jehož autorkou je Jana Vejsadová, trenérka paměti a kreativity. Jana Vejsadová je členka ČSTPMJ. Toto cvičení je moderní výuková metoda, tzv. e-learning, tedy učení online. Tento kurz umožňuje zlepšení paměti v krátkém čase, osvojení návyků pro pravidelné testování paměti a spolehlivé zapamatování tváří, jmen, čísel a terminů schůzek. Kurz probíhá po dobu 13 týdnů (lekcí) a je formulován tak, aby jedna lekce nezabrala více než 60 minut času týdně. Každá lekce obsahuje teoretický výklad, mozkocvičnu, shrnutí obsahu lekce a domácí úkol do příští lekce. Teoretický výklad obnáší základní informace o lidském mozku, paměti a zapomínání, smyslovém vnímání, faktorech ovlivňujících zapamatování a koncentraci. Dále tento výklad zahrnuje informace o technikách ukládání a vybavování informací z dlouhodobé paměti a o strategiích zvyšování kapacity krátkodobé paměti. Dále se účastník kurzu v teoretické části seznámí s mnohými mnemotechnikami, které si pak v mozkocvičně může v praxi sám vyzkoušet. Účastník kurzu dostane každý týden e-mailem informaci o nové lekci, přičemž má po dobu jednoho roku přístup do všech lekcí a může se tak k probrané látce kdykoli vracet (Praxis media [online]).

40

Shrnutí Trénování paměti se řadí k účinným a efektivním aktivizačním metodám, které umožňují seniorům procvičovat paměť. V oblasti aktivizace kognitivních funkcí se rozlišují tři pojmy - kognitivní trénink, kognitivní rehabilitace a kognitivní stimulace. Trénováním paměti se věnuje celá škála organizací nejen v ČR, ale i zahraničí. Pravidelné cvičení paměti má největší význam u zdravých seniorů, v případě osob postižených demencí se používají šetrnější techniky a přístupy. K samotnému tréninku paměti se využívají různé techniky a cvičení. Současná doba přináší i nové možnosti trénování paměti pomocí počítače.

41

4 MOŽNOSTI A LIMITY TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO SENIORY Výzkum v této oblasti upozorňuje na důležitost trénování paměti pro seniory v zařízeních sociálních služeb, protože nestačí se jen zabývat péčí o fyziologické potřeby a ošetřovatelské výkony klientů. Podpora a péče by měla být cíleně směřována také k duševní aktivitě seniorů, protože pravidelným tréninkem paměti si senioři můžou zlepšit svoji paměť nebo zpomalit průběh demence.

4.1 Cíle a metodologie výzkumného šetření Hlavním cílem práce bylo zjistit, jaké jsou možnosti a limity trénování paměti pro seniory a popsat specifika práce s osobami s demencí. V souladu s cílem práce byly formulovány následující výzkumné otázky: Jakým způsobem je realizováno trénování paměti pro seniory? Jaká je úspěšnost seniorů v trénování paměti? Kde nachází pracovníci inspiraci a náměty pro trénování paměti? Považují pracovníci trénování paměti za prospěšnou a smysluplnou metodu práce se seniory? Vzhledem k povaze výzkumných otázek byla pro empirickou část práce zvolena metoda kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum byl také vybrán pro možnost zkoumat data do větší hloubky u menšího počtu dotazovaných osob a pro možnost pozorování lekcí trénování paměti. „Kvalitativní přístup je proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů založený na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu. Záměrem výzkumníka je za pomocí celé řady postupů a metod rozkrýt a reprezentovat to, jak lidé chápou, prožívají a vytvářejí sociální realitu.“ (Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. 2007, s. 17). Cíle výzkumu společně s výzkumnými otázkami představují pomyslný kompas, podle nějž bychom se měli v průběhu celého výzkumného procesu orientovat a neustále sledovat, zda se blížíme jejich naplňování (Švaříček, R., Šeďová, K. a kol.). Kvalitativní výzkum uvádí zjištění ve slovní podobě. Jde o popis, který je výstižný, plastický a podrobný. Výzkumník v tomto výzkumu se snaží o sblížení se 42

zkoumanými osobami, o proniknutí do situací, ve kterých vystupují, protože jen tak jim může rozumět a popsat. Hlavním cílem kvalitativního výzkumu je porozumět člověku, tedy především chápat jeho vlastní hlediska (Gavora, P. 2000). K tomu M. Disman (2000) doplňuje, že posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích a cílem je odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. Porozumění pak vyžaduje vhled do co největšího množství dimenzí daného problému. V kvalitativním výzkumu se snažíme získat „všechna data“ a nalézt struktury, pravidelnosti, které v nich existují. Používáme při něm induktivní logiku. Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Pak výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběžné závěry a výstupem mohou být nově formulované hypotézy nebo nová teorie. Pro

účely

tohoto

výzkumného

šetření

byla

zvolena

technika

polostandardizovaného rozhovoru a technika přímého pozorování. Rozhovor byl veden s trenérkami paměti a pozorování bylo zaměřené na průběh aktivity, chování trenérek, seniorů a na celkovou atmosféru prostředí. Rozhovor je nejčastěji používanou technikou sběru dat v kvalitativním výzkumu. Používá se pro něj označení hloubkový rozhovor, který lze definovat jako nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem pomocí několika otevřených otázek. Pomocí otevřených otázek může badatel porozumět pohledu jiných lidí, aniž by jejich pohled omezoval pomocí výběru položek v dotazníku. Polostrukturovaný rozhovor vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek (Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. 2007). J. Hendl (2005) polostrukturovaný rozhovor označuje také jako rozhovor pomocí návodu. Tento návod má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Výzkumníkovi zůstává i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace. Ve výzkumném šetření byla použita také technika zúčastněného pozorování. M. Disman (2000) definuje zúčastněné pozorování jako styl výzkumu, ve kterém výzkumník participuje na každodenním životě lidí, které studuje. Participace na životě zkoumané skupiny je především nástrojem k porozumění problémům lidí a nástrojem k pochopení situace. P. Gavora (2000) k tomu dodává, že se u pozorování nepoužívají předem stanovené pozorovací systémy, škály nebo jiné přesné nástroje. Určeny jsou jen konkrétní události, jevy a osoby, které se mají pozorovat. Pomocí takového pozorování se odhalují nové, nepředpokládané anebo skryté jevy a souvislosti.

43

V rámci výzkumného šetření bylo umožněno v Domově seniorů v Břeclavi pozorování klientů při trénování paměti. Pozorování bylo zaměřeno na průběh trénování paměti, celkovou atmosféru prostředí, chování seniorů a trenérek, aktivitu seniorů při trénování paměti. Pozorování umožnilo vytvořit si reálnou představu o trénování paměti pro seniory. V S-centru v Hodoníně bylo umožněno pozorování klientů při Smyslové aktivizaci. Smyslová aktivizace je nový koncept při práci se seniory a byla spojená s trénováním paměti. Při této aktivizaci jsem pozorovala chování seniorů, jejich aktivitu a také celkovou situaci prostředí.

4.2 Zkoumaný vzorek a charakteristika místa šetření M. Disman (2000) definuje vzorek jako skupinu jednotek, které skutečně pozorujeme. Populace neboli základní soubor je soubor jednotek, o kterém předpokládáme, že jsou pro něj naše závěry platné. Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí. K výběru zkoumaného vzorku byla použita metoda účelového výběru. M. Disman (2000) uvádí, že tento výběr je založen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a o tom, co je možné pozorovat. Při použití účelového výběru musí výzkumník jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou jeho vzorek opravdu reprezentuje. Výzkum byl proveden v Domově seniorů v Břeclavi a v S-centru v Hodoníně. Obě zařízení povolily v diplomové práci užívat přesný název zařízení. V Domově seniorů byly osloveny čtyři aktivizační pracovnice. S účastí na výzkumu souhlasily všechny pracovnice. První pracovnice A1 pracuje v Domově seniorů pět let, trénování paměti se věnuje čtyři roky, její nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou. Začátek její kariéry odstartovala práce v přímé obslužné péči, kde získala mnoho zkušeností. K trénování paměti se dostala přímo z nabídky od Domova seniorů. Druhá pracovnice A2 pracuje v domově osm let, trénování paměti se věnuje pět let, její nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou. K trénování paměti se dostala také z nabídky domova. Třetí pracovnice A3 pracuje v domově pět let, tréninku paměti se věnuje stejnou dobu a nastoupila přímo jako aktivizační pracovnice. Její nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou. Čtvrtá pracovnice A4 je zaměstnaná v domově 12 let, trénování paměti se věnuje tři roky. Trénování paměti vyplynulo z její náplně a

44

popisu práce aktivizační pracovnice. Její nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou. Jména informantek byly změněny za kombinaci písmene a číselného znaku z důvodu zachování jejich anonymity. O této skutečnosti byly informantky obeznámeny. V S-centru v Hodoníně byla oslovena vedoucí aktivizačních pracovnic. Svoji účast na výzkumu schválila. Pracovnice B1 je zaměstnaná v S-centru čtyři roky, trénování paměti se věnuje tři roky. Dříve pracovala jako pracovnice přímé péče, kde získala hodně zkušeností se seniory. Pak jí byla nabídnuta práce aktivizační pracovnice, kterou přijala. Tato pracovnice se velmi aktivně zapojuje do všech aktivizačních činností, přináší do zařízení stále nové podněty a nápady, vytváří reminiscenční koutky a také z vlastní iniciativy tvoří vhodné pomůcky pro trénování paměti. Jméno informantky bylo změněno za kombinaci písmene a číselného znaku z důvodu zachování její anonymity. Informantky byly před samotným rozhovorem seznámeny s cílem a záměrem výzkumu. Participantky byly vstřícné, sdílné a projevily zájem podělit se o své zkušenosti a názory. Rozhovor s nimi trval přibližně 30-45 minut. Rozhovory probíhaly v jejich pracovnách. Pro budování důvěry a navázání kontaktu s informantkami nebyly informace nahrány na diktafon, protože participantky odmítly tento způsob zaznamenání rozhovoru. Během rozhovoru byly informace zaznamenávány průběžně písemnými poznámkami. Po skončení rozhovoru byly informace ještě doplněny, aby záznam odpovídal myšlenkám informantek. S tímto záznamem rozhovoru participantky souhlasily.

Charakteristika místa šetření Domov seniorů Břeclav Domov seniorů Břeclav viz obr. 2 je v provozu od roku 1976. Jednou ze služeb, které Domov seniorů poskytuje, je domov se

zvláštním

režimem.

Sociální

a

zdravotní služby tohoto domova jsou určeny seniorům se stařeckou demencí, Obrázek 2: Domov seniorů Břeclav

Alzheimerovou chorobou a ostatními typy demencí. Cílovou skupinou jsou osoby nad

45

60 let. Kapacita domova se zvláštním režimem je 110 lůžek. Cílem služby je zlepšení či zachování kvality života, podpora soběstačnosti a důstojnosti člověka. Služba je poskytována seniorům, kteří vzhledem ke svému věku, ale především zdravotnímu stavu jsou závislí na pomoci jiné osoby, mají sníženou soběstačnost v základních životních schopnostech, potřebují soustavnou péči a dohled, který jim nemůže být poskytnut v jejich přirozeném prostředí. Klientům služby je poskytován program, který vychází z jejich individuálních potřeb a možností. Aktivizační činnosti zahrnují podporu soběstačnosti, procvičování fyzických a psychických schopností seniorů. Dalšími sociálními službami, které Domov seniorů nabízí jsou domov pro seniory, odlehčovací služby a odborné sociální poradenství. Cílovou skupinou domova pro seniory jsou osoby nad 60 let, kteří mají sníženou soběstačnost při pohybu a sebeobsluze nebo jsou zcela nesoběstační při pohybu a sebeobsluze. Seniorům je zajištěna zdravotní a ošetřovatelská péče, rehabilitace, kuchyně, prádelna, kadeřnictví a knihovna. V domově pro seniory se konají bohoslužby a různé aktivizační činnosti v podobě výuky na PC, muzikoterapie,

pěveckého, tanečního, rukodělného a

sportovního kroužku. Celý objekt je obklopen upraveným parkem a zahradou (Domov seniorů [online]). S-centrum Hodonín Hlavním účelem S-centra v Hodoníně viz obr. 3 je poskytování služby sociální péče osobám, které se v důsledku svého věku a zdravotního stavu ocitly v nepříznivé sociální situaci, kterou nejsou schopni překonat ve vlastním prostředí ani za pomoci jiných typů Obrázek 3: S-centrum Hodonín

sociálních služeb nebo rodiny a potřebují pravidelnou pomoc při zajištění svých potřeb. Jedná

se

o

moderní,

vícepodlažní,

bezbariérovou budovu, jejíž dominantou je vnitřní, stavebně uzavřené atrium viz obr. 4. S–centrum poskytuje služby v Domově pro seniory a v Domově se zvláštním režimem. Kapacita zařízení je celkem 141 lůžek, z toho Obrázek 4: Atrium

46

v Domově pro seniory 35 lůžek a v Domově se zvláštním režimem 106 lůžek. Scentrum nabízí ubytování v jedno a dvoulůžkových pokojích. Všechny pokoje mají bezbariérový přístup a jsou vybaveny účelovým nábytkem. Cílovou skupinu Domova pro seniory tvoří mladší a starší senioři (65 let a více), kteří z důvodu věku, onemocnění nebo zdravotního postižení potřebují částečnou nebo úplnou podporu při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu formou ubytování,

stravování,

zabezpečením

hygieny,

kontaktu

se

zajištěním

zdravotní

společenským

a

ošetřovatelské

prostředím,

péče,

uspokojováním

psychosomatických, sociálních a společenských potřeb a podporou při aktivizačních činnostech. Domov pro seniory tvoří jedno oddělení s názvem Slunečnice. Cílovou skupinou Domova se zvláštním režimem jsou mladší a starší senioři, kteří z důvodu kompenzovaného chronického duševního onemocnění, stařecké nebo jiné demence, potřebují částečnou nebo úplnou podporu při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu formou ubytování, stravování, hygieny, zajištěním zdravotní a ošetřovatelské

péče,

zabezpečením

kontaktu

se

společenským

prostředím,

uspokojováním psychosomatických, sociálních a společenských potřeb a podporou při aktivizačních činnostech. Domov se zvláštním režimem tvoří tři oddělení s názvy Vinohrádky, Chrpa a Lípa. S–centrum je první domov pro seniory na Moravě, který získal certifikát na 1. modul Smyslové aktivizace podle Lore Wehner. Vzdělávání bylo realizováno přímo v S–centru Hodonín a účastnilo se ho devět zaměstnanců, především pracovníků v přímé péči. Zaměstnanci obdrželi certifikáty z rukou paní ředitelky domova pro seniory Mistra Křišťana Ing. Bc. Hany Vojtové. Smyslová aktivizace podle L. Wehner je novým pohledem na práci s uživateli. Zařízení dále nabízí velké množství volnočasových aktivit: ruční práce, výtvarná dílna, keramická dílna, soutěže, trénování paměti, společenské hry, videokavárna, hudební a filmová odpoledne, pohybové cvičení, taneční terapii, kroužek vaření, práce na zahradě, sportovní aktivity (pétanque, ruské kuželky, kroket), činnosti zaměřené na soběstačnosti aj., organizování kulturních akcí – vystoupení, pořádání výletů, smyslová terapie, individuální terapie, reminiscenční terapie, zoo terapie (canisterapie, ornitoterapie, felinoterapie, terapie s králíčky), vlastní zpravodaj Ven z ulity, pravidelné vysílání místního rádia Dobré ráno, video kanál, internet a další (Scentrum[online]).

47

4.3 Analýza dat Pro zpracování získaných dat byla zvolena metoda zakotvené teorie. „Zakotvená teorie představuje sadu systematických induktivních postupů pro vedení kvalitativního výzkumu zaměřeného na vytváření teorie.“ (Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. 2007, s. 84). V rámci zakotvené teorie bylo pracováno s otevřeným kódováním. Otevřené kódování je proces rozebírání, porovnávání a kategorizace údajů. Výzkumník provádí otevřené kódování prvním průchodem daty. Přitom lokalizuje témata v textu a přiřazuje jim označení (Hendl, J. 2005). V následující části práce jsou uvedeny hlavní kategorie a jejich subkategorie, podle kterých jsou dále analyzovány přepsané rozhovory. 1. kategorie: Jakým způsobem je realizováno trénování paměti pro seniory? -

pravidelnost aktivity

-

forma aktivity

-

zájem seniorů

2. kategorie: Jaká je úspěšnost seniorů v trénování paměti? -

velká úspěšnost v jednotlivých cvičeních

-

malá úspěšnost v jednotlivých cvičeních

-

pomůcky pro trénování paměti

-

oblíbenost trénování paměti

3. kategorie: Kde nachází pracovníci inspiraci a náměty pro trénování paměti? -

zdroje informací

-

způsoby, ze kterých vychází

4. kategorie: Považují pracovníci trénování paměti za prospěšnou a smysluplnou metodu práce se seniory? -

smysluplnost aktivity

-

změny v chování seniorů

-

spokojenost pracovníků

48

Aby bylo zjištěno, jakým způsobem probíhá trénování paměti pro seniory v praxi, účastnila jsem se několika lekcí trénování paměti a jedné lekce Smyslové aktivizace. V rámci získávání dat k výzkumnému šetření bylo v Domově seniorů v Břeclavi umožněno osobně se účastnit trénování paměti. Byla jsem přítomna u několika lekcí dopoledne i odpoledne. Pokaždé ve složení různých klientů z domova se zvláštním režimem. Vždy se jednalo o tři až pět klientů. Cvičení se opakovaly, ale vždy bylo setkání svým způsobem jiné. Hlavně proto, že každý klient reagoval na jednotlivá cvičení různě. Na začátku setkání pracovnice vytvořila pro seniory příjemnou atmosféru. Pustila jim jejich oblíbené lidové písně. V průběhu této aktivity si senioři zazpívali. Pak pracovnice vyzvala seniory k pohybovému cvičení. Pohybové cvičení je vhodné zavést na začátku lekce, protože tělesným cvičením se prokrví mozek, který pak lépe pracuje. Poté senioři zkoušeli poznávat písmena a zvířata na kartičkách. Jejich úkolem bylo, říct jakékoli slovo na počáteční písmeno. Pracovnice seniorům pomáhala, napovídala a oceňovala je. Každému klientovi zadala cvičení, které měl splnit. První klientka dostala za úkol vypočítat jednoduché příklady. Druhá klientka obdržela pexeso, na které potřebovala více času. Třetí klientce podala pracovnice omalovánky a pastelky. V případě omalovánek se jednalo o dětskou pomůcku, ale díky malování si klientka mohla procvičit jemnou motoriku. Omalovánky se nepoužívají často. Pracovnice se věnovala každé klientce individuálně a pomáhala jim. Další cvičení zahrnovalo doplňování přísloví a doplňování antonym. U tohoto cvičení byly úspěšné všechny klientky, protože dlouhodobá paměť je u seniorů s demencí dlouho zachována. Mimo jiných cvičení se na trénování paměti procvičovala také orientace v čase a prostoru. Senioři měli vyjmenovat dny v týdnu, měsíce a roční období. U tohoto cvičení jim pracovnice musela hodně napovídat a povzbuzovat je, protože senioři s demencí mají problémy s krátkodobou pamětí. Mezi jednotlivými cvičeními pracovnice pokládala seniorům otázky a při trénování paměti používala prvky reminiscence. Trénink paměti byl veden formou vzpomínání. Účastníků se ptala na postup a přísady do různých jídel a kladla jim otázky z jejich života. Z pozorování vyplynulo, že jakmile pracovnice zavedla rozhovor na přípravu různých pokrmů, senioři se zapojovali více do debaty a dokázali vyjmenovat všechny přísady i se správným postupem. Pracovnice přistupovala ke klientům s trpělivostí, mluvila hlasitě a srozumitelně. Používala jednoduché věty. Pokud senioři otázce nerozuměli, znovu se jich zeptala nebo 49

položila otázku jiným způsobem. Při této aktivitě senioři mezi sebou vzájemně nekomunikovali. Pokud jim pracovnice položila nějakou otázku, tak většinou odpovídali jedním slovem nebo jednoduchou větou. Senioři byli při trénování paměti klidní, upravení, usměvaví, spokojení a zapojovali se do aktivity. Pracovnice se chovaly velmi profesionálně, empaticky a citlivě. Atmosféra při trénování paměti byla příjemná. Senioři mě přijali bez problémů a podle aktivizačních pracovnic se nechovali jiným způsobem než kdykoli jindy. V S-centru v Hodoníně bylo umožněno pozorovat klienty při Smyslové aktivizaci. Tato aktivizace byla vybrána záměrně z mého zájmu o seznámení se s tímto novodobým konceptem práce se seniory. Protože jsem byla upozorněna lektorkou, že se informace o Smyslové aktivizaci nesmí sdělovat veřejnosti, nebudou všechny prvky z tohoto konceptu v práci popsány. Smyslová aktivizace byla spojená s tréninkem paměti a odehrávala se v knihovně. U stolu sedělo pět účastníků z toho čtyři ženy a jeden muž. Jednalo se o klienty s demencí. Lekci vedla vyškolená aktivizační trenérka s certifikátem na první modul Smyslové aktivizace. Lektorka nejdříve všechny klienty pozdravila a přivítala je. Na stole byly rozprostřeny staré předměty a každý klient si měl vybrat jeden předmět, který mu něco připomíná. Jednalo se o dobové předměty: starý telefon, konev na mléko, starý hudební nástroj, dýmka, rádlo, zahradní nůžky, knížka, hračka, hřebínek a dřevěný hříbeček na štupování. Každý účastník měl k tomuto předmětu něco říct. Pak lektorka pomůcky na stole přikryla ubrusem a senioři měli hádat a vzpomínat, které předměty se ukrývaly pod ubrusem. Lektorka jim pomocí otázek pomáhala, aby si dané předměty senioři lépe vybavili v paměti. Pak ubrus zase odkryla a klienti jmenovali předměty, na které zapomněli. Dále měli senioři poznávat hmatem předměty všedního dne, které byly ukryté v látkovém pytlíčku. Jednalo se o klubíčko, klíče, štětec, hříbeček na štupování a tužku. Senioři měli uvést, k čemu jednotlivý předmět slouží. Na stole byla také váza čerstvých tulipánů. Na závěr setkání lektorka darovala každému účastníkovi tulipán. Seniory vyzvala, aby jí řekli, jak se jim tulipán líbí a jestli jim také voní. Pak si vyžádala od každého účastníka zhodnocení této aktivity. Lektorka všem za účast poděkovala. Atmosféra Smyslové aktivizace byla příjemná. Lektorka se chovala velmi profesionálně, citlivě a empaticky. Senioři sami na závěr uvedli, že se jim aktivita moc líbila. Senioři byli komunikativní, spokojení, usměvaví, upravení a bez obtíží komunikovali i mezi sebou ve skupině. Jeden účastník měl problémy s vyjadřováním, 50

hledal správná slova, ale lektorka mu pomáhala a napovídala. Přínosem Smyslové aktivizace je, že podporuje všechny smysly, vyvolává vzpomínky a spojuje současný svět s minulostí. Na tomto místě jsou uvedeny jednotlivé kategorie a jejich subkategorie, podle kterých jsou dále analyzovány přepsané rozhovory s aktivizačními pracovnicemi. 1. kategorie: Jakým způsobem je realizováno trénování paměti pro seniory? -

pravidelnost aktivity

Trénování paměti probíhá v Domově seniorů v Břeclavi každý den s klienty se stařeckou demencí a s Alzheimerovou chorobou. Tato aktivita se uskutečňuje dopoledne v čase od 8:00-11:00 hod. a odpoledne v čase od 13:00-15:00 hod. Aktivita probíhá na chodbě oddělení, kde je připravené posezení. Zdraví senioři o tuto aktivitu neprojevují zájem. V tomto zařízení se koná pouze jednou za tři měsíce vědomostní soutěž, která se nazývá Všeználek. Při této aktivitě si senioři můžou procvičit svoji paměť pomocí různých cvičení a úkolů. V S-centru v Hodoníně se koná tato aktivita u zdravých seniorů i u seniorů s demencí. U zdravých seniorů se tato aktivita realizuje 3x za týden a u seniorů s onemocněním demence 2x za týden. Trénování paměti probíhá v klubovně nebo v knihovně. Aktivizace trvá zhruba jednu hodinu. -

forma aktivity

Forma aktivity v Domově seniorů je skupinová. Účast na aktivitě je dobrovolná. Pracovnice každý den vytvoří skupinu v rozmezí od dvou do pěti členů. Volba její skupiny je nahodilá, ale řídí se povahou, charakterem a průběhem onemocnění klienta. Každá pracovnice po čase sama vypozoruje, se kterými klienty může pravidelně trénovat paměť. Ovšem jsou i klienti, se kterými se trénovat paměť vůbec nedá. Protože v průběhu aktivity odejdou a můžou být také agresivní. Pracovnice si taky předávají informace mezi sebou navzájem. Informantka A2 například říká, že „záleží na tobě, jak si skupinu vytvoříš. Je potřeba, aby se klienti vystřídali.“ Forma aktivity v S-centru je také skupinová. Účast na ní je dobrovolná. Tuto aktivitu navštěvuje pět až deset seniorů. Skupina členů se mírně obměňuje. V S-centru

51

může přijít na aktivitu, kdo chce a má zájem si procvičit paměť. Senioři přicházejí nepravidelně, podle jejich nálady a zdravotního stavu. -

zájem seniorů

Tři informantky z Domova seniorů se shodují v názoru, že zájem seniorů o tuto aktivitu je vysoký, protože senioři mají potřebu sdílet svůj volný čas spolu s ostatními a mají potřebu si povykládat. Jedna informantka uvedla, že zájem musí u seniorů vzbudit sama. Někteří klienti v pokročilém stadiu demence nedají dohromady celou slovní větu, takže potřeba povykládat si, není u nich převažující, ale chtějí svůj volný čas strávit ve společnosti jiných klientů. Informantka A2 uvádí, že zájem o aktivitu souvisí s dobrovolným a nedobrovolným přijetím do Domova seniorů. „Pokud jsou tu senioři dobrovolně, zapojují se do aktivit a komunikují s personálem. Pokud nedobrovolně, klienti jsou zatrpklí a hůře se s nimi pracuje.“ Informantka A4 uvádí, že „zájem o tuto aktivitu vyvíjíme my. Snažíme se u klientů vyvolat a vzbudit zájem o tuto aktivitu.“ Zájem o tuto aktivitu ze strany seniorů v S-centru je podle informantky B1 malý. Této aktivity by se podle ní mohlo účastnit více seniorů. Pracovnice přiznává, že musí seniory sama motivovat a vyvolat v nich zájem. Zdraví senioři berou trénování paměti jako zpestření během dne a jako hru. Při trénování paměti s osobami s demencí se musí počítat s proměnlivým emocionálním chováním, proto nesmí být nikdy nuceni k účasti. B1 uvedla: „Senioři jsou líní a nechce se jim nic dělat, snažíme se je proto vyburcovat k činnostem.“ O aktivitě jsou senioři informováni prostřednictvím nástěnek umístěných na každém patře a také od pracovnic S-centra. Pravidelně v zařízení vysílá rádio „Dobré ráno“, kde jsou senioři seznámeni s denním programem, jídelníčkem apod. Každý měsíc je vydáván zpravodaj „Ven z ulity“, kde část zpravodaje je věnována novinkám týkajícím se pobytu v zařízení a také zájmové činnosti. 2. kategorie: Jaká je úspěšnost seniorů v trénování paměti? -

velká úspěšnost v jednotlivých cvičeních

Podle třech informantek A2, A3 a A4 úspěšnost u jednotlivých cvičení závisí na tom, co se naučili v mládí. Protože dlouhodobá paměť je u většiny seniorů s demencí poměrně dlouho zachována. Cvičení se individualizuje podle schopností, možností a nálady jednotlivých členů skupiny. Pokud klient odmítne například počítat, tak ho pracovnice do toho nenutí. 52

Podle pracovnic jsou tedy senioři nejvíce úspěšní v doplňování přísloví, v doplňování slov opačného významu a při zpěvu lidových písniček. Doplňování přísloví se cvičí tak, že první část je zadána a druhá část má být doplněna, např. „Jak se do lesa volá,…“ Hledání opozita znamená k zadanému slovu napsat slovo opačného významu, např. u podstatných jmen (den-noc), u přídavných jmen (pomalý-rychlý) a u sloves (přijít-odejít). Může se stát, že senioři s demencí nesloží dohromady souvislou větu, ale texty a melodii lidových písniček si dobře pamatují a znají. Cvičení musí být jednoduché. Informantka A1 si všimla, že senioři jsou úspěšní také v hraní pexesa. Pexeso se využívá pouze v nejjednodušší variantě, v hledání stejných dvojic obrázků. Pracovnice z S-centra zatím nevypozorovala, v jakých cvičeních jsou zdraví senioři více či méně úspěšní. Říká, že je to u každého velice individuální, protože každý je úspěšný v něčem jiném a každého zajímá něco jiného. U seniorů s onemocněním demence je situace jiná. Senioři s demencí jsou nejvíce úspěšní v doplňování přísloví, při zpěvu lidových písní a ve cvičeních zaměřených na procvičování dlouhodobé paměti. -

malá úspěšnost v jednotlivých cvičeních

Všechny informantky uvedly, že senioři jsou nejméně úspěšní v orientaci v čase a v prostoru. Mají problémy s krátkodobou pamětí. Senioři s demencí neví, co je přesně za den ani si nepamatují, co měli na snídani. A1 uvádí: „Někteří klienti si nepamatují, že vůbec jedli a pak chodí za personálem a naznačují, že jim nedali najíst.“ A2 řekla: „Mají problémy s poznáním, s tím, co je teď, s přítomností.“ Informantka A3 k tomu dodává, že „někteří senioři neví kolik jim je let, ale ročník narození znají. Takže nejméně úspěšní jsou někteří i v počítání.“ Pracovnice B1 uvedla, že nelze přesně říct, ve kterých cvičeních jsou zdraví senioři méně úspěšní. Je to u každého individuální. Senioři s demencí jsou nejméně úspěšní v orientaci v čase a prostoru. -

pomůcky pro trénování paměti

V této subkategorii budou znázorněny fotografie jednotlivých pomůcek, tak aby ilustrovaly způsob vedení trénování paměti u osob s demencí. K orientaci v čase slouží seniorům denní kalendář na oddělení viz obr. 5. K trénování paměti se používají například obrázky s písmeny a se zvířaty viz obr. 6,7,8.

Senioři mají za úkol

rozpoznávat písmena a zvířata na kartičkách. Kartičky s abecedou a se zvířaty seniorům 53

vyhovují a jsou vhodné. Domino se u klientů s demencí příliš neosvědčilo, měli s ním potíže. Zařízení získalo pomůcky prostřednictvím nabídky od různých firem. Dále se při trénování paměti u osob s demencí využívá pexeso a jednoduché_příklady.

Obrázek 5: Denní kalendář

Obrázek 6: Pomůcky pro trénování paměti

Obrázek 7: Pomůcky pro trénování paměti

Obrázek 8: Pomůcky pro trénování paměti

V S-centru využívají při trénování paměti u osob s demencí Sadu pro kognitivní trénink od České alzheimerovské společnosti, která vznikla díky spolupráci s vedoucí denního stacionáře Gerontologického centra Jitkou Suchou a také díky podpoře společnosti Lundbeck. Sada obsahuje hry a úlohy, rozlišené podle stupně demence. Jedná se o skládačky (puzzle), pexeso, obrázky a domino viz obr. 9 a obr. 10. Skládačky podporují rozpoznávání, prostorové myšlení, představivost, jemnou motoriku a koncentraci. Pexeso podporuje krátkodobou paměť, rozpoznávání, logické myšlení, koncentraci a jemnou motoriku. Obrázky slouží k podpoře logického myšlení, rozpoznávání a koncentrace. Tato Sada pro kognitivní trénink slouží jako inspirace, podle které pracovnice B1 vytváří podobné obrázky a je to vhodná pomůcka pro kognitivní rehabilitaci. U zdravých seniorů se používají nakopírované materiály a cvičení pro každého účastníka ve formě křížovek, hádanek, vědomostních kvizů apod.

54

Obrázek 9: Sada pro kognitivní trénink

-

Obrázek 10: Sada pro kognitivní trénink

oblíbenost trénování paměti Všechny informantky z Domova seniorů se shodují v názoru, že se seniorům na

trénování paměti nejvíce líbí, že jsou cvičení formou hry a zábavy. Domnívají se, že senioři jsou rádi ve společnosti a chtějí trávit volný čas aktivně a smysluplně. Zároveň říkají, že každá má svůj individuální přístup. I přesto, že se cvičení opakují, každý den je podle nich jiný. Oblíbenost jednotlivých cvičení pramení z míry jejich úspěšnosti. Informantka A1 říká: „Něco se jim daří a pak mají z toho radost.“ Informantka B1 vypozorovala, že seniory baví trénování paměti také formou hry a zábavy. Nemůže uvést, která cvičení jsou u zdravých seniorů více či méně oblíbená, ale k těm žádanějším patří křížovky, soutěžní hra AZ kviz, hádání měst, jmen a řek na počáteční písmeno. Senioři mají rádi cvičení, ve kterých jsou úspěšní. Z toho pak mají dobrý pocit a radost. U seniorů s demencí si informantka všimla, že jich nejvíce zajímají skládačky v jednodušší verzi a také vypozorovala, že senioři s onemocněním demence mají rádi předčítání knih. 3. kategorie: Kde nachází pracovníci inspiraci a náměty pro trénování paměti? -

zdroje informací

Všechny informantky z Domova seniorů uvedly, že nové informace k trénování paměti získávají především ze školení, internetu, publikací a také prostřednictvím nabídky od firem ve formě různých pomůcek pro trénování paměti. Ukázky praktických cvičení nachází v příručce Cvičte si svůj mozek v Pracovním sešitě pro pacienty se středně těžkou kognitivní poruchou od Mgr. Jitky Suché, která vznikla ve spolupráci gerontologického centra Praha a farmaceutické společnosti Pfizer. Každé školení je různé z hlediska kvality a přínosu. Například pracovnice A4 absolvovala školení na téma Muzikoterapie, které jí nepřineslo žádné nové informace a 55

ani pro ni nebylo přínosem. „Přišlo mi, že lektorka školení neví o čem mluví. Říkala nám, jak máme seniorům pouštět hudbu od Bacha. Představ si, kdybych tady Moravákům, kteří chtějí slyšet lidové písničky, pouštěla Bacha. Tak s tím bych rozhodně neuspěla, ještě by se na mě dívali senioři blbě.“ Informantka A1 dodává, že v rámci školení musí splnit dvacet čtyři hod. ročně. Trénování paměti pro seniory je součástí školení. Mimo jiné se na školení probírají témata jako komunikace s klientem s demencí, syndrom vyhoření apod. Pracovnice B1 nachází nové informace a podněty z odborných knížek, internetu, školení a z různých absolvovaných kurzů. Absolvovala i kurz trénování paměti. Vychází především z těchto vybraných knižních publikací:
J. Suchá – Trénink paměti pro každý věk,
M. Mandellová – Logické hádanky a jak je řešit,
S. Lairová – Trénink paměti. -

způsoby, ze kterých vychází

Všechny pracovnice z Domova seniorů uvedly, že nejdůležitějším krokem je zjistit zájmy klienta. K tomu jim pomůže, že můžou nahlédnout do dotazníku, který se vyplňuje při přijetí klienta do Domova seniorů. Každý klient má svého klíčového pracovníka. Takže informace o klientovi můžou získat i prostřednictvím rozhovoru s klíčovým pracovníkem. Informantka A2 vychází při práci z poznání a pozorování klientů. Informantka B1 uvedla, že při práci se seniory vychází z jejich zdravotního stavu a psychického rozpoložení. Vychází také ze zjištěných zájmů klientů, z vlastního pozorování a z individuálních plánů seniorů. Aktivita je přizpůsobená současnému fyzickému a duševnímu stavu klientů. Program pružně reaguje také na potřeby a přání seniorů. 4. kategorie: Považují pracovníci trénování paměti za prospěšnou a smysluplnou metodu práce se seniory? -

smysluplnost aktivity

Všechny pracovnice považují trénování paměti za účinnou a důležitou součást práce s klienty s demencí. Trénování paměti je důležité ke zpomalení průběhu demence, k zachování důstojnosti člověka a k nácviku sociálních dovedností. A1 říká: „Tato práce zčásti zpomaluje průběh demence. Stálým tréninkem a opakováním se zpomalí 56

průběh demence.“ A2 dodává: „Pomáhá jim to. Trénování paměti slouží jako prevence osamění.“ A4 odpověděla: „Smyslem trénování paměti je důstojné stáří a umírání. Senioři se při trénování paměti uvolní.“ „Smyslem je také zlepšení mentální stránky seniora a zlepšení jeho komunikace.“ (informantka A3) Pracovnice B1 považuje trénování paměti za účinnou a prospěšnou metodu práce se seniory. Senioři můžou smysluplně vyplnit svůj volný čas. Při této aktivitě dochází ke zlepšení paměti a komunikace u seniorů. Senioři mají také z této aktivity dobrý pocit a přináší jim radost. Tato aktivita se realizuje formou hry. B1 uvádí: „ Prospěšné to určitě je, aby mozek nezlenivěl a paměť nezakrněla.“ -

změny v chování seniorů

Informantky se shodují v názoru, že ve většině případů tato aktivita seniorům pomáhá, ale je to u každého seniora individuální. U některého seniora lze vidět malé pokroky, ale u jiného nelze. Malé změny a pokroky u seniorů k lepšímu považují pracovnice za velmi důležité. Informantka A4 uvedla, že z důvodu rekonstrukce celého Domova seniorů a stísnění podmínek byli klienti domova se zvláštním režimem přestěhováni na jinou budovu, kde s nimi nebylo možné opakovaně pracovat. Podmínky k trénování paměti byly omezené. Po přestěhování na jejich původní budovu byly vidět změny v chování seniorů k horšímu. Jakmile se s nimi začalo zase pravidelně a opakovaně pracovat, senioři se pomalu dostávali po psychické stránce na úroveň před rekonstrukcí. Trvalo to přibližně 3 měsíce až půl roku, kdy pracovnice poznala u seniorů změny k lepšímu. Informantka A2 k tomu uvedla: „U osob s demencí jde spíše o zachování psychických funkcí, pokrok k lepšímu není tak výrazný. Změny k lepšímu v souvislosti s tréninkem paměti lze více pozorovat například u klientů po CMP.“ Pracovnice B1 vidí na seniorech pozitivní změny v souvislosti s trénováním paměti. Na seniorech pozoruje, že jsou více komunikativní, otevření a přátelští. Při této aktivizaci dochází také ke zlepšení kognitivních funkcí a tím ke zvýšení soběstačnosti seniora. Senioři si díky této aktivitě můžou posílit svoje sebevědomí.

57

-

spokojenost pracovníků

Informantky A1 a A3 uvedly, že jsou spokojené s průběhem trénování paměti z hlediska časového i prostorového. Informantky A2 a A4 jsou spokojené z hlediska časového, ale prostor pro trénování paměti jim nevyhovuje. Trénování paměti probíhá na chodbě oddělení, kde je připraveno posezení. Je to z důvodu, že ze zákona musí být na oddělení umožněn volný pohyb osob, takže pracovnice při samotném trénování paměti zajišťují i bezpečnost klientů. Dveře musí zůstat na oddělení odemčené. Dvě informantky A2 a A4 vysvětlily, že by si přály někdy více klidu na trénování paměti. Pracovnice B1 je s touto aktivitou spokojená jak po stránce časové, tak také z hlediska prostorového. Nic by na této aktivitě neměnila. Měla by jen jedno přání, aby se této aktivity účastnilo více seniorů.

4.4 Závěry a diskuse výzkumného šetření V této podkapitole budou vyhodnoceny jednotlivé výzkumné otázky. 1. kategorie: Jakým způsobem je realizováno trénování paměti pro seniory? Z výzkumu vyplynulo, že v každém zařízení probíhá trénování paměti pro seniory jako aktivizační činnost a realizuje se pravidelně. Tato výpověď koresponduje s tvrzením I. Kiefer a U. Zifko (2008), že cvičení paměti má být prováděno pravidelně. Pozitivní efekt trénování se dostaví až po delším čase. Forma aktivity je u obou zařízení stejná, skupinová. Účast na aktivitě je dobrovolná. V žádném ze zařízení do této aktivizace nikoho nenutí, protože vynucená aktivita by neměla žádný smysl. Práce ve skupině může omezit pocit osamění a izolace, pomáhá začlenit se do kolektivu. Práce ve skupině seniorům také velmi prospívá. Smysluplné trávení času významně zvyšuje kvalitu jejich života. Žádný nebo malý zájem o trénování paměti u zdravých seniorů může mít různé příčiny. Jednou z příčin malého zájmu o tuto aktivitu může být, že senioři mají obavy z vlastního selhání nebo se prostě nechtějí účastnit. Klienti můžou mít stres a úzkost ze selhání, proto při této aktivitě není vhodná atmosféra soutěživosti. Limitujícím faktorem pro seniory může být jejich zdravotní stav, porucha paměti a problémy v komunikaci. Dalším důvodem může být špatná adaptace na nové prostředí. Zásadní roli zde hraje dobrovolné a nedobrovolné umístění klientů do zařízení sociálních služeb. Pokud jsou senioři v zařízení ubytováni dobrovolně, zapojují se do aktivit a jejich adaptace na

58

nové prostředí je snadnější a rychlejší. Pokud jsou senioři ubytováni v zařízení sociálních služeb nedobrovolně, pak i jejich adaptace na nové prostředí je horší. U seniorů po příchodu do zařízení sociálních služeb probíhá vždy určitá adaptační reakce, která se skládá z několika fází. V první fázi se člověk seznamuje s novým zařízením a lidmi kolem sebe. Ve druhé fázi přichází k navazování kontaktů a nových vztahů. Ve třetí fázi se člověk začleňuje do chodu zařízení a čtvrtá fáze je charakteristická kompletním přizpůsobením. Adaptace může trvat u každého jinou dobu a nemusí vždy nastat čtvrtá fáze (Hlaváčová, G. 2003). Podle M. Hrozenské (2008) se dobrá adaptace vyznačuje tím, že senior dobře spolupracuje s personálem a je přátelský ke spolubydlícím, zapojuje se do činností domova, má své záliby. Snížená a nedostatečná adaptace se vyznačuje zhoršením až nepřítomností uvedených charakteristik. Adaptační schopnost bývá snížena zvyšujícím se věkem, přítomností různých onemocnění, ztrátou životního partnera, ztrátou soběstačnosti, nevyhnutelností pobytu v instituci, změnou prostředí apod. Všechny tyto uvedené životní změny můžou být příčinou selhání adaptace (Hrozenská, M. 2008). Důležitá je také správná motivovanost seniorů pro trénování paměti. Tu můžeme zvýšit srozumitelným výkladem o důležitosti a prospěšnosti kognitivního cvičení a stimulace. Je důležité, aby se aktivita provozovala formou hry a zábavy, aby seniory trénování paměti zajímalo a mohli se těšit z vlastních úspěchů. 2. kategorie: Jakým způsobem probíhá tato aktivita? Z výzkumu je patrné, že senioři s demencí jsou nejvíce úspěšní ve cvičeních zaměřených na procvičování dlouhodobé paměti. To znamená v doplňování přísloví, slov opačného významu a při zpěvu lidových písniček. Potvrdila se tak slova I. Holmerové a kol. (2007), že trénování paměti u osob s demencí by mělo být zaměřeno na procvičování dlouhodobé paměti, protože ta zůstává u těchto osob dlouho zachována. Nejméně úspěšní jsou senioři s onemocněním demence v orientaci v čase a prostoru. Mají obtíže s krátkodobou pamětí. Tato výpověď koresponduje s tvrzením I. Holmerové a kol. (2007), že u pacientů s demencí je postižena zejména krátkodobá paměť. Proto se u seniorů s mírnou demencí využívá cvičení procvičující krátkodobou paměť, zatímco u seniorů v pokročilém stadiu demence se využívají cvičení na uplatnění dlouhodobé paměti. U zdravých seniorů nelze přesně určit, v jakých cvičeních

59

jsou více či méně úspěšní, protože je to u každého velmi individuální a každého zajímá něco jiného. K trénování paměti se využívají různé pomůcky. Pro osoby s demencí je vhodné používat Sadu pro kognitivní trénink od České alzheimerovské společnosti. Obsahuje celou řadu pomůcek, které jsou přizpůsobeny různým fázím demence. Sada pro kognitivní trénink je pěkná a plní svoji funkci. 3. kategorie: Kde nachází pracovníci inspiraci a náměty pro trénování paměti? Nové poznatky čerpají pracovnice především z odborných knížek, internetu, školení a z různých absolvovaných kurzů. Jedna informantka má kurz trénování paměti. Při práci se seniory se vychází z jejich zjištěných zájmů, zdravotního stavu, psychického rozpoložení, potřeb, přání, individuálních plánů, pozorování a poznání. Pracovníci, kteří vedou trénování paměti by měli přizpůsobit náročnost cvičení a tempo aktivity konkrétní skupině. Měli by brát ohled na schopnosti, možnosti, přání a potřeby jednotlivých účastníků. 4. kategorie: Považují pracovníci trénování paměti za prospěšnou a smysluplnou metodu práce se seniory? Trénování paměti je obecně považováno za účinnou a prospěšnou práci se seniory, protože senioři můžou strávit svůj volný čas aktivně a důstojně. Trénování paměti také vede k udržení samostatnosti a soběstačnosti seniorů. U zdravých seniorů dochází vlivem pravidelného tréninku ke zlepšení paměti a komunikace. U osob s demencí se zčásti zpomaluje průběh onemocnění. Tato informace se shoduje s tvrzením J. Křivohlavého (2001), který uvádí, že pravidelný trénink paměťových funkcí dokáže zpomalit postup onemocnění, jakým je například Alzheimerova nemoc nebo jiná forma demence. Tato aktivizace slouží také jako prevence osamění a k podpoře a nácviku sociálních dovedností. U zdravých seniorů jsou pozitivní změny v souvislosti s trénováním paměti viditelnější a výraznější, dochází ke zlepšení kognitivních funkcí a tím ke zvýšení soběstačnosti. Kognitivní trénink poskytuje informaci o zdraví kognitivních funkcí a tím posiluje sebevědomí seniora. Senioři jsou také více komunikativnější. U osob s demencí ve většině případů tato práce pomáhá, ale je to u každého individuální. Pravidelným tréninkem lze docílit malého zlepšení paměti a zvýšit kvalitu života těchto pacientů.

60

Z pozorování lekcí trénování paměti u seniorů s demencí vyplynulo, že pokud s nimi zůstaneme v minulosti a budeme hledat v jejich paměťových stopách, tak s námi budou lépe komunikovat, protože si dobře pamatují, co bylo dávno. K tomu nám můžou posloužit různé fotografie a dobové předměty, aby se seniorům s demencí snadněji vybavily vzpomínky v paměti. Zvláště při ztrátě slov při demenci je velmi účinný smysly podpořený trénink paměti zapojený do nového konceptu Smyslové aktivizace. Výsledky výzkumného šetření nelze zcela zobecňovat vzhledem k použití kvalitativního výzkumu a vzhledem k malému počtu zařízení, kde byla data sbírána. S ohledem na velikost, charakter a způsob výběru zkoumaného vzorku není tedy možné zobecnit výsledky výzkumu. Rozhovor s trenérkami paměti byl zvolen z důvodu mého zájmu o metodiku aktivizačních pracovnic.

61

ZÁVĚR Vzhledem ke stárnutí populace a tím k vyššímu zastoupení osob s různými stupni kognitivního postižení až demence stoupá v současné době zájem o nefarmakologické postupy. Jedním z nefarmakologických přístupů je také kognitivní trénink, který se realizuje pro zdravé seniory i osoby s onemocněním demence. Demence přináší osobám závažné limity a omezení. Představuje velkou zdravotní, sociální a ekonomickou zátěž nejen pro pacienty samotné, ale také pro jejich rodinu a ošetřující personál. Demence snižuje kvalitu života osob. Osoba s onemocněním demence má svůj vnitřní svět, kterému se rodina nebo ošetřující personál může přiblížit, ale takto nemocná osoba k tomu našemu však nikoliv. Proto musíme akceptovat klienta se všemi jeho omezeními, které mu toto onemocnění přináší. Tato diplomová práce se věnuje problematice trénování paměti pro seniory. Cílem výzkumné části bylo zjistit, jaké jsou možnosti a limity trénování paměti pro seniory a popsat specifika práce s osobami s demencí. Výzkum byl proveden ve dvou vybraných domovech pro seniory. Rozhovor byl veden s lektorkami trénování paměti a v každém zařízení bylo umožněno pozorování této aktivity. Z výzkumného šetření vyplynulo, že je důležité a účinné věnovat se tréninku paměti u seniorů, protože tato aktivita umožňuje zachování kvality jejich života a důstojnosti ve stáří. Kognitivní trénink a kognitivní rehabilitace umožňuje seniorům smysluplně vyplnit jejich volný čas. U seniorů s demencí má tato aktivita význam, protože zčásti zpomaluje průběh onemocnění, slouží jako prevence proti osamění a k nácviku sociálních dovedností ve skupině. U zdravých seniorů dochází vlivem kognitivního tréninku ke zlepšení kognitivních funkcí a tím ke zvýšení jejich soběstačnosti. Limitem výzkumu je skutečnost, že většina nefarmakologických přístupů je uchopitelná spíše kvalitativními metodami, zatímco medicína založená na důkazech vyžaduje výsledky kvantitativní. Limitem výzkumného šetření je také kvalifikace aktivizačních pracovnic. Některé pracovnice neabsolvovaly kurz trénování paměti, ale znalosti získávají z různých školení, přednášek a četbou odborných knih. Na správnou efektivitu trénování paměti má také vliv vedení lekce, povaha, schopnosti, charakter, aspirace pracovnic, míra empatie, jejich motivace a angažovanost do práce. Na základě výsledků výzkumného šetření bylo sestaveno doporučení pro praxi. Tréninky paměti je vhodné vést v zařízení sociálních služeb formou hry, zábavy a

62

konkrétní cvičení přizpůsobovat možnostem a schopnostem účastníků. Důležitou zásadou při trénování paměti u seniorů je, aby vybrané úlohy byly voleny tak, aby se seniorům dařily a zajímaly je. U osob s demencí realizujeme trénink paměti prostřednictvím prvků z muzikoterapie, reminiscence nebo smyslové aktivizace. Důležitá je také podpora účastníků v oblastech, ve kterých jsou při trénování paměti úspěšní. Trénování paměti realizujeme v příjemném prostředí a snažíme se vyloučit mezi účastníky atmosféru soutěživosti. S osobami s demencí pracujeme v menších skupinkách než se zdravými seniory. U osob s demencí pozornost zaměřujeme na individuální potřeby jednotlivých klientů a střídání aktivit během tréninku. Tato práce může posloužit jako předloha k rozšíření znalostí o trénování paměti pedagogům, pracovníkům v zařízení sociálních služeb a osobám pečujícím o starého člověka v rodině. Může být přínosná pro jedince, kteří se chtějí dozvědět více o této problematice a tím přispět ke zlepšení kvality života seniorů po stránce tělesné, duševní a duchovní.

63

SHRNUTÍ Hlavním cílem diplomové práce Možnosti a limity trénování paměti pro seniory bylo zjistit, jaké jsou možnosti a limity trénování paměti pro seniory a popsat specifika práce s osobami s demencí. Diplomová práce se skládala ze čtyř kapitol. První kapitola charakterizovala stáří a stárnutí, aktivní stárnutí, vzdělávání seniorů a motivaci k učení. Druhá kapitola se věnovala vymezení paměti, poruchám paměti ve stáří, převážně onemocněním demence a hygienou paměti. Předmětem třetí kapitoly bylo trénování paměti, techniky a cvičení pro lepší paměť a specifika práce s osobami s demencí. Ve čtvrté kapitole byla popsána metodologie výzkumu. Empirickou část práce tvořil kvalitativní výzkum, který byl realizován ve dvou různých zařízeních. Sběr dat probíhal prostřednictvím rozhovorů a pozorování. Získaná data byla poté analyzována.

64

SUMMARY The main objective of this thesis Possibilities and limits of memory training for seniors is to find out, what are the possibilities and limits of memory training for the elderly and describe the specifics of work with people with dementia. This thesis is composed of four chapters. The first chapter was characterized by old age and aging, active aging, seniors' education and motivation to learn. The second chapter is dedicated to defining memory, memory disorders in old age, disease, mainly dementia and hygiene memory. The subject of the third chapter was memory training, techniques and exercises for better memory and specifics of work with people with dementia. The fourth chapter describes the research methodology. The empirical part of this work formed the qualitative research, which was conducted in two different devices. Data were collected through interviews and observations. The data were then analyzed.

65

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1. BENEŠ, M. Andragogika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008.ISBN 978-80-247-2580-2. 2. Callone, P. a kol. Alzheimerova nemoc: 300 tipů a rad, jak ji zvládat lépe. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2320-4. 3. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0139-7. 4. DVOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3. 5. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. 6. Grube, I., Moser-Will, I. 110 her pro rozvoj myšlení, lepší paměť a koncentraci. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3560-3. 7. GRUSS, P. Perspektivy stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-605-6. 8. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. 9. HOLMEROVÁ, I. a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. 1. vyd. Praha: Gerontologické centrum, 2007. ISBN 978-80-254-0177-4. 10. HOLMEROVÁ, I., JAROLÍMOVÁ, E., NOVÁKOVÁ, H. Alzheimerova choroba v rodině. 1. vyd. Praha: Pfizer, 2008. 11. Hrozenská, M. Sociálna práca so staršími lúďmi a jej reoreticko-praktické východiská. 1. vyd. Martin: Osveta, 2008. ISBN 978-80-8063-282-3. 12. JANEČKOVÁ, H., VACKOVÁ, M. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory. 1.vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-581-3. 13. JELÍNKOVÁ, J., KRIVOŠÍKOVÁ, M., ŠAJTAROVÁ, L. Ergoterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-583-7. 14. JIRÁK, R. a kol. Demence a jiné poruchy paměti. Komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2454-6.

66

15. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří. Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-455-5. 16. KIEFER, I., ZIFKO, U. Hýčkejte svou paměť. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. ISBN 978-80-251-2128-3. 17. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2169-9. 18. KLUCKÁ, J., VOLFOVÁ, P. Kognitivní trénink v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2608-3. 19. KÖNIGOVÁ, M. Tvořivost. Techniky a cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1652-7. 20. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 807178-551-2. 21. KŘIVOHLAVÝ, J. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3604-4. 22. MAHONEY, D., RESTAK, R. Moderní příručka dlouhověkosti. 1. vyd. Praha: Akademie věd České republiky, 2000. ISBN 80-200-0260-X. 23. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3. 24. MATOUŠ, M. a kol. Pohyb ve stáří je šancí. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0331-9. 25. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 97880-247-3872-7. 26. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3345-2. 27. PIDRMAN, V. Demence. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-88-0247-14905. 28. PLAMÍNEK, J. Vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 97880-247-3235-0. 29. Preiss, M. a kol. Efektivita trénování paměti. Příručka pro zájemce o trénování paměti. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2010. 67

30. PREISS, M., KŘIVOHLAVÝ, J. Trénování paměti a poznávacích schopností. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2738-7. 31. PREISS, M., KUČEROVÁ, H. a kol. Neuropsychologie v neurologii. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0843-4. 32. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Obor v pohybu. 6. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3133-9. 33. ŘÍČAN, P. Psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-923-2. 34. SLEZÁKOVÁ, L. a kol. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy IInterna. 2. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3601-3. 35. STENGER, CH. Jak si vybudovat fantastickou paměť. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3776-8. 36. SUCHÁ, J. Trénink paměti pro každý věk. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-438-0. 37. ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6. 38. ŠKODA, J., DOULÍK, P. Psychodidaktika: Metody efektivního a smysluplného učení a vyučování. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3341-8. 39. ŠTĚPÁNKOVÁ, H., STEINOVÁ, D. Trénování paměti. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2009. ISBN 978-80-87142-08-0. 40. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0. 41. TIEFENBACHER, A. Trénink paměti. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 97880-247-3177-3. 42. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. ISBN 97880-7262-365-5. 43. TÓTHOVÁ, V. Ošetřovatelství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2000. ISBN 80-7040-454-X. 44. TUČEK, J., CHODURA, V. Psychiatrie. 3. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2005. ISBN 80-7040-786-7.

68

45. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3. 46. VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0841-3. 47. VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Klinická propedeutika. 5. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2007. ISBN 80-7040-837-5. 48. VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1770-8. 49. WEHNER, L., SCHWINGHAMMER, Y. Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-40-247-4423-0. 50. ZGOLA, J.M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0183-9.

ČASOPISECKÉ ZDROJE 1.

HLAVÁČOVÁ, G. Přechod seniorů do domova důchodců. Sociální práce, 2003, č. 2, s.157.

2.

HOLMEROVÁ, I. a kol. Nefarmakologické přístupy k pacientům postiženým demencí a podpora pečujících rodin. Neurologie pro praxi, 2004, č. 1, s. 17-20.

3.

HOLMEROVÁ, I. Možnosti prevence kognitivní poruchy a demence. Practicus, 2011, č. 4, s. 21-26.

4.

KALVACH, Z. Důstojnost, smysluplnost a jejich aktivní podpora v dlouhodobé péči. Sociální péče, 2009 ,č. 5, s. 22-25.

5.

KONRÁD, J. Kognitivní poruchy ve stáří. Psychiatrie pro praxi, 2005, č. 5, s. 229-232.

6.

TAVEL, P. Nefarmakologické přístupy k pacientům trpícím demencí. Československá psychologie, 2009, roč. LIII, č. 5. s. 455-467.

69

ELEKTRONICKÉ ZDROJE 1.

ACZ

Vzdělávací

centrum

[online].

[cit.

2012-11-28].

Dostupné

z:

http://www.aczprace.cz/. 2.

Česká alzheimerovská společnost [online]. [cit. 2012-11-10]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/.

3.

Domov

seniorů

Břeclav

[online].

[cit.

2013-03-02].

Dostupné

z:

http://www.dsbreclav.cz/. 4.

Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 [online]. [cit. 2012-10-08].

Dostupné

z:

http://europa.eu/ey2012/ey2012main.jsp?catId=970&langId=cs. 5.

On-line kurz Cvičení paměti [online]. [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://oncczp.praxismedia.cz/?p_page=7.

6.

S-centrum Hodonín [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.scentrum-hodonin.eu/.

7.

Smyslová

[online].

aktivizace

[cit.

2012-12-08].

Dostupné

z:

http://www.smyslovaaktivizace.cz/. 8.

Škola paměti [online]. [cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://www.skolapameti.cz/.

9.

Trénink mentální výkonnosti pro mladé i staré. Brain jogging [online]. [cit. 201210-21]. Dostupné z: http://www.brainjogging.cz/hry.

10.

Trénování

paměti

[online].

[cit.

2012-11-25].

Dostupné

z:

http://www.trenovanipameti.cz/index.php?lang=cz. 11.

Vzpomínkovi

[online].

[cit.

2012-12-10].

http://www.vzpominkovi.cz/laicka-verejnost/.

70

Dostupné

z:

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Maslowova hierarchie potřeb…………………………………………….16 Obr. 2: Domov seniorů Břeclav……………………………………………….….45 Obr. 3: S-centrum Hodonín ……………………………………………………...46 Obr. 4: Atrium …………………………………………………………………....46 Obr. 5: Denní kalendář ………………………………………………………..….54 Obr. 6: Pomůcky pro trénování paměti………………………………………...…54 Obr. 7: Pomůcky pro trénování paměti………………………………………..….54 Obr. 8: Pomůcky pro trénování paměti……………………………..…………….54 Obr. 9: Sada pro kognitivní trénink……………………………………...……….55 Obr. 10: Sada pro kognitivní trénink…………………………………….……….55

71

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Změny a ztráty ve stáří ……………………………………………….…11

72

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Okruh otázek pro trenérky paměti Příloha 2: Přísloví Příloha 3: Antonyma Příloha 4: Doplňte jídlo

73

Příloha 1: Okruh otázek pro trenérky paměti

1. Jak často probíhá trénování paměti (TP) pro seniory? 2. Jakou formou se realizuje TP? 3. Jaký je Váš názor na TP u zdravých seniorů a u osob s demencí? 4. Jaká cvičení mají senioři podle Vás nejraději? 5. V jakém cvičení jsou podle Vás senioři nejvíce úspěšní? 6. V jakém cvičení jsou senioři podle Vás nejméně úspěšní? 7. Z čeho při TP vycházíte? 8. Kde nacházíte nové informace a podněty pro TP? 9. Vycházíte z nějakých knížek či pracovních sešitů? 10. Navštívila jste nebo navštěvujete nějaké školení o TP? 11. Absolvovala jste kurz TP? 12. Víte, co se seniorům na TP nejvíce líbí? 13. Jaký je zájem ze strany seniorů o tuto aktivitu? 14. Považujete TP za účinnou součást práce se seniory? 15. Co je podle Vás smyslem a cílem TP u seniorů? 16. Jste spokojena s průběhem TP z hlediska časového a prostorového? 17. Jak dlouho pracujete v domově pro seniory? 18. Jak dlouho se věnujete TP? 19. Co Vás k tomu přivedlo? 20. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

Příloha 2: Přísloví

Příloha 3: Antonyma

Příloha 4: Doplňte jídlo