Masarykova Univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra sociální pedagogiky. Diplomová práce HUDEBNÍ ŽÁNRY A JEJICH PŦSOBENÍ NA KRÁTKODOBOU PAMĚŤ

Masarykova Univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Diplomová práce

HUDEBNÍ ŽÁNRY A JEJICH PŦSOBENÍ NA KRÁTKODOBOU PAMĚŤ

Vypracovala: Bc. Tereza Málková

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Brno 2015

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

........................ podpis

Anotace: Diplomová práce se zabývá vlivem různých hudebních ţánrů na krátkodobou paměť a další kognitivní procesy. Zkoumá, jaký hudební ţánr krátkodobou paměť ovlivňuje nejvíce, srovnává jednotlivé hudební ţánry mezi sebou a zjišťuje, které mají vliv na krátkodobou paměť respondentů testovanou v obrázkovém paměťovém testu. Výzkum se opírá o další vědecké práce, které zkoumaly například vliv Mozartova efektu na jiné kognitivní procesy. Dále práce zjišťuje výběrem konkrétních respondentů jejich postoje k hudebním ţánrům a konkrétním kognitivním procesům. Práce také poukazuje na moţnost propojení příznivého hudebního ţánru v práci sociálního pedagoga.

Annotation The master thesis deals with the influence of various musical genres of specific short-term memory and other cognitive processes. Examines what genre of music most affects short-term memory, compares various musical genres among themselves and discovers that affect short-term memory test of the respondents in a picture memory test. The research is based on further scientific work, for example, investigating the influence of Mozart effect on other cognitive processes. The thesis also finds a selection of specific respondents' attitudes toward music genres and specific cognitive processes. The work also points to the possibility of linking a favorable musical genre in the work of social pedagogue.

Klíčová slova: Hudební ţánry, hudba, krátkodobá paměť, kognitivní procesy, obrázkový paměťový test, Mozartův efekt, embodiment. Key words: Music genres, music, short-term memory, cognitive processes, image memory test, Mozart effect, Embodiment.

Děkuji doc. PhDr. Jiřímu Němcovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za pomoc, kterou mi poskytl při zpracovávání mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Mgr. Dušanu Klapkovi, Ph.D., za cenné rady a nápady k výzkumu.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 1 2. Teoretická část .............................................................................................................. 3 2.1 Hudba ...................................................................................................................... 3 2.1.1 Vznik a význam hudby .................................................................................... 5 2.1.2 Hudební druhy ................................................................................................. 6 2.1.3 Hudební ţánry .................................................................................................. 7 2.2. Výzkumy spojené s hudbou ................................................................................. 12 2.2.1 Mozartův efekt ............................................................................................... 13 2.2.2 Pláničkova metoda ......................................................................................... 14 2.2.3 Hudba a agrese ............................................................................................... 14 2.2.4 Hudba a dopamin ........................................................................................... 16 2.2.5 Hudba a fyziologické reakce.......................................................................... 17 2.2.6 Hudba a učení ................................................................................................ 18 2.2.7 Hudba a paměť ............................................................................................... 20 2.2.8 Hudba a hudební zkušenost ........................................................................... 21 2. 3 Hudební věda ....................................................................................................... 21 2. 3. 1 Muzikoterapie .............................................................................................. 23 2. 3. 2 Hudba a mozek ............................................................................................ 25 2. 4 Embodiment ......................................................................................................... 27 2. 5 Propojení se sociální pedagogikou ...................................................................... 28 2. 6 Kognitivní procesy ............................................................................................... 30 2. 6. 1 Paměť ........................................................................................................... 30

2. 6. 2 Učení ............................................................................................................ 37 2. 6. 3 Sebevyjádření............................................................................................... 38 2. 7. Zraková percepce ................................................................................................ 39 2. 7. 1 Bentonův vizuálně retenční test ................................................................... 40 2. 7. 2 Reyova-Osterriethova komplexní figura ..................................................... 41 3. Výzkumná část ............................................................................................................ 43 3. 1 Cíl výzkumu ......................................................................................................... 43 3. 2 Metodologická východiska .................................................................................. 44 3. 2. 1 Metoda ANOVA .......................................................................................... 44 3. 2. 2 Metoda otevřeného kódování....................................................................... 46 3. 3 Forma výzkumu ................................................................................................... 47 3. 3. 1 Forma kvantitativního výzkumu .................................................................. 47 3. 3. 2 Forma kvalitativního výzkumu .................................................................... 48 3. 4 Průběh kvantitativního výzkumu ......................................................................... 49 3. 4. 1 Výběr výzkumného souboru ........................................................................ 49 3. 4. 2 Výběr hudebních ukázek ............................................................................. 49 3. 4. 3 Paměťový obrázkový test ............................................................................ 50 3. 4. 4 Dotazník ....................................................................................................... 52 3. 5 Průběh kvalitativního výzkumu ........................................................................... 52 3. 5. 1 Výběr výzkumného souboru ........................................................................ 53 3. 5. 3 Polostrukturovaný rozhovor ........................................................................ 53 3. 5. 3 Výzkumné otázky ........................................................................................ 53 4. Analýza výsledků ........................................................................................................ 55

4. 1 Analýza kvantitativního výzkumu ....................................................................... 55 4. 1. 1 Bez hudební ukázky ..................................................................................... 57 4. 1. 2 Klasická hudba ............................................................................................. 57 4. 1. 3 Rocková hudba ............................................................................................ 58 4. 1. 4 Pop music ..................................................................................................... 59 4. 3 Analýza kvalitativního výzkumu ......................................................................... 60 4. 3. 1 Respondent č. 1 ................................................................................................ 60 4. 3. 2 Respondent č. 2. ............................................................................................... 66 4. 3. 3 Respondent č. 3 ................................................................................................ 68 4. 3. 5 Shrnutí respondentů ......................................................................................... 71 5. Interpretace získaných dat .......................................................................................... 76 5. 1 Destrukce rockovou hudbou ................................................................................ 76 5. 2 Význam klasické hudby ....................................................................................... 77 5. 3 Hudební zkušenost jako faktor vnímání hudby ................................................... 77 5.4 Rock jako způsob vybití energie i relaxace .......................................................... 78 5. 5 Navazující moţné výzkumy................................................................................. 78 6. Závěr ........................................................................................................................... 80 7. Resumé........................................................................................................................ 82 8. Summary ..................................................................................................................... 83 9. Literatura ..................................................................................................................... 84 10. Seznam příloh ........................................................................................................... 87 10.1. Tabulka správných odpovědí respondentů ........................................................ 88 10.2. Výsledky ANOVA testování – hudební ţánry .................................................. 89

10.3. Dotazník ............................................................................................................. 92 10. 4 Rozhovor s respondenty..................................................................................... 95 10. 4. 1 Rozhovor č. 1 ............................................................................................. 95 10. 4. 2 Rozhovor č. 2 ............................................................................................. 99 10. 4. 3 Rozhovor č. 3 ........................................................................................... 102 10.6. Obrázkový paměťový test ................................................................................ 107

1. Úvod

Inspiraci k této diplomové práci jsem čerpala z vlastních zkušeností a zájmů, protoţe se hudbou zabývám jiţ několik let. Sama působím v kapele a zpívám, takţe mám k hudbě velmi blízko. Hudbou jsem obklopena téměř kaţdý den, dělá mi společnost při učení, při práci, pouštím si ji při sportu jako motivaci, poslouchám rádio při cestě autem, a pokud není nikde poblíţ ţádný reproduktor, zpívám si sama. Několikrát uţ mě napadlo, jak vlastně hudba ovlivňuje to, co člověk kaţdý den dělá? Jestli má vliv na jeho náladu, psychiku, sebevědomí, sportovní výkon, zlepšení učení či práci? Našla jsem spoustu výzkumů, které se podobnými tématy zabývaly. Pro svou diplomovou práci jsem se ale musela rozhodnout, kterou sloţku budu zkoumat já. A vzhledem k moţnosti propojení právě s jiţ proběhlými podobnými výzkumy a také vzhledem k mému pedagogickému působení v mateřské škole, jsem se rozhodla pro krátkodobou paměť. Paměť je totiţ základním stavebním kamenem k zapamatování si a krátkodobou pouţíváme kaţdý z nás kaţdý den. Jak tedy můţeme ovlivnit hudbou právě schopnost krátkodobé paměti? Existují hudební ţánry, které ji podpoří a naopak jiné, které ji rozrušují? Jak to nejlépe zjistit a ještě lépe, vymyslet, k čemu by se tento fakt dal posléze pouţít? Vţdyť kdyţ uţ něco děláme, mělo by to mít aspoň nějaký smysl, nějaké praktické vyuţití. Rozhodla jsem se tedy spojit hudbu a krátkodobou paměť experimentem, který je zajímavou a zároveň originální formou výzkumu a pro můj záměr se hodí nejlépe. Mým cílem bylo zjistit, jak působí hudba na krátkodobou paměť, a také nalézt hlubší postoje respondentů k hudbě a jejímu vnímání při činnosti, která vyţaduje soustředění. Na základě tohoto pak vznikl k mému původnímu výzkumu ještě druhý výzkum, který se zabývá hledáním postojů a názorů respondentů. Tato práce tedy prvotně zkoumá, jaký má vliv hudba podle různých hudebních ţánrů na krátkodobou paměť člověka a jaké jsou konkrétní postoje vybraných respondentů ke vnímání hudby při činnosti vyţadující soustředění, konkrétně tedy při vyuţívání krátkodobé paměti. V tomto výzkumu vidím moţné propojení krátkodobé paměti a hudby, například v zařízeních pro seniory, kde s trénováním paměti pracují kaţdý den. Hudba by v tomto případě mohla být podpůrným činitelem pro 1

zapamatování si kaţdodenních, ale i dlouhodobých činností, které senioři vykonávají. Výběrem vhodné hudby při procvičování krátkodobé paměti by bylo moţné podpořit vstřebání a ukotvení informace, a to nejen pomocí mozku, ale hudebního vtělení, o kterém píšu v pozdějších kapitolách. Sociální pedagogika je především o společnosti, o lidech, tak bychom měli přemýšlet, jak nejlépe se můţeme k sobě navzájem chovat a vytvářet příjemné a přátelské prostředí. Lidské vnímání je tak různorodé a kaţdý se cítí různě v různém prostředí. Podle výzkumů bylo ovšem zjištěno, ţe určité impulzy, jako například klasická hudba, působí pozitivně nejen na lidské bytosti, ale také třeba rostliny a zvířata. Z tohoto můţeme usoudit, ţe by se hudba dala vyuţít v mnoha odvětvích, kde je potřeba pracovat s lidmi, a je potřeba, aby se zde tito lidé cítili dobře a příjemně. Pokud jako sociální pedagog přijímám nového klienta a potřebuju si získat jeho důvěru, je nesmírně důleţité, aby se klient cítil bezpečně, příjemně a dokázal se otevřít a být upřímný. I k tomuto by bylo moţné vyuţít hudby a specifických hudebních ţánrů. Podprahové vnímání působí sugestivně, stejně tak můţe působit i hudba. Pokud jí ovšem dokáţeme správně vyuţít, můţeme se naučit lépe pracovat nejen s ostatními, ale i sami se sebou.

2

2. Teoretická část V teoretické části své diplomové práce bych ráda objasnila, co je to vlastně hudba a hudební ţánry, aby si čtenář mohl udělat konkrétní představu o důleţité proměnné, která je podstatou mého výzkumu. Aby bylo vůbec moţné můj výzkum realizovat, opírám se o různé další výzkumy spojené s hudbou, které mě buď inspirovaly a nebo ze kterých přímo vycházím. Dále je také důleţité zde zmínit krátkodobou paměť, která je podstatnou součástí mého výzkumu. Protoţe mi jde ale také o vnímání hudby a působení na jednotlivé respondenty, zmiňuji zde muzikoterapii a embodiment. V obrázkovém testu, kteří respondenti vyplňovali, je k jeho splnění potřeba také zrak, proto se zde zmiňuji v krátkosti i o zrakové percepci. A v neposlední řadě je potřeba také zmínit propojení tohoto tématu a výzkumu se sociální pedagogikou a jeho moţné další vyuţití v praktické sféře.

2.1 Hudba „Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam.“ (Lev Nikolajevič Tolstoj). Existuje mnoho definicí, co to vlastně hudba je. Některé jsou velmi technické, zaměřené na přesné uspořádání tónů, další vychází spíše z vnitřních pocitů člověka a emocí, které u poslechu hudby vnímáme. Podle encyklopedického slovníku, je hudba: „druh umění, odlišující se od ostatních a) materiálem, tj. seskupením uměle vytvořených zvuků, převáţně tzv. tónů (o určité výšce, síle, délce a barvě, neboli témbru), b) průběhem v reálném čase a c) obsahem, jehoţ jádrem jsou vnitřní psychické stavy a reakce člověka na vnější realitu.“ (Koţešník, s. 854). Vrkočová ve svém slovníku základních hudebních pojmů uvádí, ţe hudba je „umění, jehož vyjadřovacím prostředkem jsou tóny.“ (Vrkočová, 1996, s. 64). Hudba obklopuje člověka jiţ od pravěku. Je nástrojem krácení času, bojovým prostředkem, příjemným projevem ve chvílích uvolnění. Později se stala uměleckým dílem, reklamou, zábavou. Ve vztahu k sociální pedagogice můţeme hudbu nalézt například při relaxačních technikách, v psychohygieně, nebo jako prostředek pro sociální pedagogy jak se lépe spojit a navázat vztah s konkrétní komunitou.

3

Vše, co si představíme, můţe být obklopováno hudbou a naopak. Hudbu můţeme my sami vyuţít cíleně jako relaxační prostředek, nebo také velmi náhodným způsobem se hudba nabídne k relaxaci sama. Jde o to uvědomit si a zamyslet se, jak tedy vnímáme svět kolem sebe? Zjednodušeně jak vnímáme svět kolem sebe zastoupený jedním druhem umění, které pochází jiţ z pravěku a doprovází lidstvo po celou dobu jeho existence. Jak dokáţe hudba ovlivnit všechny sloţité procesy, co se dějí v mozku? Existuje spousta výzkumů, které jsou právě s hudbou a člověkem spojeny. Zajímavým prvkem v hudbě je muzikoterapie, která nám pomůţe oprostit se od našich vnitřních stresů a pomocí hudby projít jakousi katarzí a dojít k psychické očistě. Emoce, které jsou zablokované, například úzkost nebo hněv, musíme nějakým způsobem dostat ven. Projevujeme je nepřímo a vznikají emoční bloky, které nás poté mohou ovlivnit v ostatních situacích. Pokud je dokáţeme ze sebe dostat ven, dojde k odblokování a s touto dramatickou úlevou, neboli katarzí dochází i k odstranění symptomů (Kalina, 2008, s. 133). Můţeme najít i výzkumy, které jsou na první pohled v podstatě velmi jasné a pochopitelné, například profesor neuro-vědy na americké univerzitě, Mark Fenske, se ve svém výzkumu zabýval tím, jak hudba ovlivňuje člověka a jeho pozitivní myšlení (Fenske, 2013). Dokáţeme si celkem jasně představit, ţe kdyţ budeme poslouchat hudbu veselou, takovou, která se nám líbí, budeme mít lepší náladu, neţ kdyţ si pustíme hudbu depresivní, tvrdou, nebo takovou, kterou nemáme rádi. Výběr hudby je ale velmi individuální proces. Někomu se můţe líbit hudba tvrdá a jeho pozitivní myšlení se při ní vzpruţí, někomu naopak sníţí. V dnešní době je velká spousta ţánrů a hudebních stylů a pořád se rozrůstají. Proto můţe být jistě zajímavé sledovat reakce lidí na určité hudební ţánry v různých souvislostech. Představivost u poslechu hudby a emoce s ní spojené jsou důleţitou součástí naší fantazie při poslechu hudby. Někteří lidé jsou více senzitivní, někteří hudbu vnímají pouze jako kulisu. Další si dokáţou vybavit různé představy a imaginace, někteří vnímají pouze líbivost a nelíbivost poslouchané písně. Psychické procesy, které člověk proţívá, jsou ovlivňovány mnoha faktory, ale můţe být jedním z nich právě hudba? Na cestě za tímto poznáním se vydalo nemálo výzkumníků, kteří zkoumali například to, jaké fyziologické projevy se objevují u 4

člověka, kdyţ poslouchá různé typy hudby (Mlejnek, 2009). O tomto výzkumu si povíme více v teoretické části. Kromě fyziologických projevů lze pozorovat chování člověka, procesy učení, různé kognitivní procesy, proţívání, emoce, paměť. A právě paměť je předmětem zkoumání této práce, a to konkrétně v souvislosti s vnímáním hudby. Paměťové procesy a vůbec myšlení jsou významnou součástí kognitivních procesů. Jak můţe hudba přispět k zapamatování si a trénování krátkodobé paměti?

2.1.1 Vznik a význam hudby Jak jsem jiţ uvedla, hudba obklopuje člověka od pradávna. Nicméně podle historiků a vědců není úplně přesně známo, kdy, kde a jak hudba vlastně vznikla. Můţeme se jen domnívat a podle různých historických nálezů, nástrojů z kostí, různých píšťal a bubínků, jeskynních maleb, ţe to bylo někdy v pravěku, v době prehistorické, kdy se na naší planetě objevili první lidé. Není ani jisté, jestli hudba vznikla v Africe, Asii nebo snad v Evropě. Jasné ale je, ţe mohla být součástí různých dávných rituálů, v souvislosti s šamanstvím, kde by v těchto obřadech mohly vzniknout první zvuky, připomínající právě hudbu. Mohlo to být také napodobování ptačího zpěvu nebo nechtěné vdechnutí do nějakého dutého předmětu, čímţ zároveň mohl vzniknout i první hudební nástroj. „Můžeme se domnívat, že hudba vznikla z potřeby člověka „promlouvat“ k bohům. Byla jí tedy připisována magická funkce. Pomocí hudby tancem zpěvem – bylo z pohledu tehdejšího člověka možné přivolat dobrý lov, úrodu, odehnat nemoc.“ (Charalambdis, 1998, s. 20). Hudba ale také mohla být prostředek, jak se vyjádřit, jak nějakým emotivním způsobem popsat to, co člověk viděl kolem sebe, co proţil, co se mu přihodilo. Jednoduše moţností, je mnoho, ale podstatné je, ţe hudba je prvkem zastoupeným ve všech kulturách napříč celému světu a obklopuje nás jiţ po staletí. Coţ znamená, ţe musí mít jistě nějaký význam pro člověka a určitě ho i jistým způsobem ovlivňuje. Vývoj lidské společnosti a pokrok se značně projevil také na postupném vývoji hudby. Pravěkou hudbu bychom v dnešní době našli v podobné podobě třeba u různých afrických kmenů, které ji pouţívají při svých rituálech. Velký význam kromě rituálů a šamanství v minulosti měla hudba význam například při zpívaných náboţenských 5

textech, nebo při léčitelství, například v Číně. Velký význam se přisuzuje hudbě v Řecku, která měla podle všeho významné postavení. „Mluvilo se o tom, že hudba je schopna převychovat, umravňovat a formovat člověka.“ (Charalambdis, 1998, s. 21). Uţ ve starověkém Řecku tedy tehdejší filosofové věřili, ţe hudba má hlubší význam a dokáţe člověka nějakým způsobem ovlivnit. Hudba jako kaţdé umělecké dílo je výtvorem člověka, tedy společnosti. Bez společnosti by hudba neměla ţádný význam. Je vytvořena člověkem pro člověka, ať uţ v původním významu komunikace, magie, vzývání bohů a léčitelstvím, tak také v dnešním smyslu relaxace, odpočinku, zábavy, reklamy, estetiky i pozitivního myšlení a ovlivnění společnosti a člověka určitým směrem.

2.1.2 Hudební druhy Hudební ţánry a styly jsou napříč všemi kulturami a liší se právě styl od stylu na základě historických období (Kovář, 2007). Hudební druh označuje to, jaký má skladba charakter, jak na nás působí a rozlišuje se podle různých hledisek. Můţe to být hudba podle pouţití, to znamená k tanci nebo poslechu atd., pak podle provedení, jestli je tedy hudba instrumentální s vyuţitím pouze hudebních nástrojů, nebo vokální, s vyuţitím hlasu. Dále můţeme rozlišit hudbu podle závaţnosti obsahu, podle stupnice, ve které je sloţená, podle její interpretace, vztahu ke spiritualitě, podle původu, ţánru a mnoho dalších. Hudbu podle stupnice, ve které je sloţená, můţeme rozdělit na morové a durové. Kromě toho existuje i další rozdělení, a to stupnice chromatické a celotónové. Rozdíl mezi nimi je v tom, ţe chromatické jsou sloţeny s půl tónů a celotónové z celých tónů. To kromě jiného také ovlivňuje, jak na nás hudba bude působit, tedy melodicky (Kovář, 2007). Dále můţeme hudbu rozdělit podle vztahu ke spiritualitě, a to na duchovní a světskou. Duchovní je spojená s duchovnem, s náboţenstvím. Jedná se o duchovní hudbu, jako je například chór. Světská hudba zahrnuje všechny ostatní náměty hudby, mohou to být například koncerty různých ţánrů, milostná hudba apod.

6

Hudbu dle hudebních ţánrů můţeme podle knihy hudební výchovy (Charalambidis, 2002) můţeme rozdělit na hudbu váţnou, lidovou, jazzovou, rockovou, popovou, elektronickou a metalovou. Je to zjednodušené ţánrové rozdělení, které můţe být doplněno ještě o ţánry, jako jsou swing, rhythm and blues, country, folk, šanson a reggae (Fleissigová, 1983). Pro svou diplomovou práci jsem vybrala k charakteristice jednotlivých hudebních ţánrů následující: - klasická (vážná) hudba - lidová hudba - pop - rock - jazz - rap a hip hop

2.1.3 Hudební žánry Klasická hudba Klasická hudba je souhrnné označení pro hudbu, která postupně vznikala a byla prezentována v období renesance, baroka, klasicismu a romantismu. „Tímto vžitým názvem se označuje hudba, která byla komponována s vážnými uměleckými ambicemi a která předpokládá soustředěný poslech – na rozdíl od hudby zábavné. To ovšem nevylučuje, aby skladby hudby vážné neměly veselý obsah (např. všechny komické opery)“ (Vrkočová, 1996, s. 205). Přestoţe například v Německu je klasická hudba temnější a drsnější, a naopak v Itálii jemnější, usilující o větší harmonizaci a barvitost, ve všech místech je pro klasickou hudbu společná touha po dokonalosti, po propracovanosti hudební stavby. Původně se váţná hudba upírala k vokální formě, tedy hlasové. „Vox je latinsky hlas a vocalis znamená hlasový. Tak vzniklo pojmenování pro hudbu tvořenou lidskými hlasy. Patří do ní nejrůznější písně, popěvky, halekání a jiné improvizace, i všechny skladby, v nichž se zpívá, ať s nástrojovým doprovodem, nebo bez něho.“ (Vrkočová, 1996, s. 205). Vokální hudbu ale můţeme nalézt nejen v klasické, váţné hudbě, ale také v jakýchkoliv jiných ţánrech. Můţeme ji rozdělit na 7

církevní (ta, která je určena k náboţenským obřadům), duchovní (s náboţenskou tématikou, komponovaná pro velké koncertní sály) a světskou (coţ můţe být váţná hudba, ale také populární, lidové písně apod.) Kromě tedy vokální hudby v klasicismu, se v pozdější době dostává do popředí hudba instrumentální, tedy vyloţeně nástrojová. V barokní váţné hudbě se objevuje téţ velké mnoţství hlasů a kromě výrazně instrumentální sloţky se zde můţeme slyšet i zpěvnou linku. Barokní hudba je mnohem více dramatická, protoţe je ovlivněna třicetiletou válkou. Zajímavostí také je, v ţe v období baroka vzniká první opera. „Opera se zdá být klasickým produktem baroka. Vzbuzuje silný účin bohatým dramatickým dějem a smyslově plnou emocionální hudbou, dovede uchvátit člověka nádhernou výpravou v jeho touze po opojení a iluzi. Její působení je totální, protože vtahuje člověka dovnitř dění.“ (Navrátil, 2003, s. 79). Klasická klasicistní hudba je na rozdíl od barokní, temné, krásným zobrazením harmonie, čisté kompozice a jednoduchosti sdělení obsahu. V této době exceloval skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, jehoţ hudba je formálně i citově dokonalá. Můţeme se zde setkat s hudbou vokální, instrumentální, ale také je ve velké míře zastoupena hudba klavírní. V romantismu se klasická hudba zaměřuje na stránku obsahovou, výrazovou, ale velmi také na fantazijnosti a velké citové tendence. Hudba je zde nositelem atmosféry, uţ jen z toho důvodu, ţe vyuţívá velkou spoustu melodických a harmonických postupů a je také zastoupena rozmanitou spoustou instrumentálních nástrojů (na rozdíl od baroka). Klasická hudba jako taková tedy prošla mnoha obdobími, a je to hudba, která je komponována váţně, klasicky, má nějaké poslání. Pracuje velmi dobře s harmonií a kompozicí, je sloţitá. Objevují se v ní jak vokální sloţky, tak instrumentální. Jako největší představitele ze všech období bychom mohli vybrat Johanna Sebastiana Bacha, Antonia Vivaldiho, Josepha Haydna, Wolfanga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, z českých skladatelů například Antonína Dvořáka nebo Bedřicha Smetanu.

8

Lidová hudba Lidová hudba neboli také hudební folklór, je označení pro tvorbu spojenou s lidovou tvořivostí a obyčeji. Její původ je zaloţen na ústní tradici a předává se z generace na generaci. Autoři tohoto hudebního stylu v původním slova smyslu jsou anonymní, vznikal v nejrůznějších částech světa a v některých z nich ještě doposud funguje. Ve většině uţ ovšem úplně vymizel, ale objevuje se aspoň částečně uměle vytvořený folklorem, prostřednictvím festivalů a souborů. Mezi folklorem můţeme nalézt i autory moderní, kteří udrţují tradici tématu lidové hudby, jako jsou všední problémy, láska, příroda, práce (Vrkočová, 1996). Lidová hudba má vztah i ke klasické hudbě, ze které částečně vychází a čerpá inspiraci, ale také k popové hudbě, coţ je vlastně moderní folklór. Do lidové hudby bychom mohli zařadit různá cimbálová seskupení, folklórní soubory, do moderního folklóru dále například Spirituál kvintet, Jaromíra Nohavicu nebo Karla Kryla.

Pop music Pop music je zkratka z anglického termínu a znamená označení pro populární hudbu. Tento název označuje hudbu, která je známá, tedy populární a všeobecně oblíbená. U populární hudby jde hlavně o to, aby se hraná píseň stala hitem. Struktura populárních písní je vesměs jednoduchá, skládá se ze slok a refrénu. Melodie a kompozice nejsou u populární hudby nijak sloţité, při poslechu tak nevyţadují ţádnou zvláštní pozornost a soustředění posluchače. Strukturu tvoří hlavně zpívaná melodie, ve které je opakované téma refrénu, doprovázena moderní hudbou a nástroji (Vrkočová, 1996). Pop vznikl v šedesátých letech a mezi představitele můţeme zařadit například ze starších interpretů Milana Chladila, Waldemara Matušku, Hanu Zagorovou, Karla Gotta, Marii Rottrovou. Popová hudba se samozřejmě vyvíjí a vylepšuje, nejen co se týče působnosti v jednotlivých zemích světa, ale také vlivem moderní doby a současného stylu. V dnešní době můţeme nalézt spoustu popových písní, které jsou kombinací i dalších stylů, například pop rock, pop soul, dance pop, pop elektro a další.

9

Ze známých zahraničních interpretů popové hudby bychom mohli uvést třeba Michaela Jacksona, Katy Perry, Whitney Houston, One Direction. Jak jsem se zmiňovala jiţ na začátku, popové písně jsou skládány za účelem, aby se líbily co největšímu mnoţství populace a byly oblíbené, populární. Jde o to, aby se z písně stal hit, proto je její struktura jednoduchá, melodicky zajímavá a líbivá, ale nijak sloţitá na zapamatování. Opakující se sloky a refrén zajišťují také to, aby si posluchač píseň lépe zapamatoval a stala se pro něj oblíbenější. Není zde ani tak důleţité vytvářet sloţité kompoziční a harmonické variace, velkou roli zde hraje hlavně zpěv. Popová hudba bývá svým způsobem optimistická, přestoţe v ní kromě rychlých a rytmických písní můţeme nalézt i pomalé, tzv. plouţáky. Pop je prostě krásný ve své jednoduchosti. Někteří hudebníci ovšem tento hudební styl neuznávají, právě pro jeho aţ přílišnou snadnost.

Rocková hudba Rocková hudba vznikla v padesátých letech a svůj původ má v ţánru rhythm and blues a country. Černošští muzikanti při vzniku rockové hudby tvrdili, ţe tuto hudbu uţ hráli dříve právě pod názvem rhythm and blues. Výrazné vyuţití bicích a basy podporovalo rytmus v sudých dobách a zvýrazňovalo vyuţívané hudební riffy. Splynutím těchto dvou stylů vznikl nezapomenutelný a doposud fungující, nejvíce rozšířený hudební ţánr. Původní označení rocku bylo rock and roll a prvními představiteli byl například Elvis Presley nebo Bill Haley. Dnešní rocková hudba, v takové podobě, v jaké ji známe, vyuţívá především elektronických nástrojů a rocková kapela se skládá z tzv. rockového kvarteta. Bývají jím bubeník, baskytarista, kytarista a zpěvák. V mnoha kapelách je ale běţné, ţe i zpěvák je součástí nástrojového obsazení kapely, takţe mohou vzniknout seskupení se dvěma kytarami, nebo jinými nástroji. „Rokenrolové kapely přinesly nový ideál krásy zvuku, v němž důležitou úlohu hrála značná hlasitost způsobená elektricky zesílenými kytarami, později baskytarou. To vše podmalovávaly bicí. Především to však byl zpěvák, který se svým velice expresivním (citově vypjatým) projevem stal ústřední postavou kapely. Celkový zvuk (sound) kapely doplňovaly přefuky a chrčivý zvuk saxofonu. Instrumentální (kytarová) sóla nebyla dlouhá ani příliš komplikovaná podobně jako texty rokenrolových písní. Důležité bylo

10

především souznění duší interpretů a posluchačů, a to bylo dokonalé!“ (Charalambidis, 1998, s. 77). Z rockové hudby vzniklo snad největší mnoţství různých odvětví a podstylů, které jsou pořád populární a některé jsou dokonce brány jako samostatné hudební ţánry. Rock se úzce váţe s jazzem, takţe v souvislosti s ním došlo ke vzniku jazzrocku, ale také například popocku, artrocku, undergroundu, hardrocku nebo metalu. Zajímavostí je britishrock, coţ je označení pro rockovou hudbu, která vznikla ve Velké Británii. Tento styl je charakteristický tím, ţe sloţení kapely bylo většinou z mladých pracujících muţů, ne příliš bohatých, z niţších vrstev. Tito hudebníci si vydělávali hraním písní, původně převzatých a později si začali skládat skladby vlastní. Mezi nejznámější britské skupiny patří rozhodně Beatles, Rolling Stones, Queen, mezi současnými pak třeba Coldplay, Muse, Oasis a mnohé další (Faulk, 2010).

Jazzová hudba Jazz je ojedinělým hudebním ţánrem, který vznikl na přelomu devatenáctého a dvacátého století v USA a poté se rozšířil do celého světa. Spojitost má se zrušením otroctví a ukončením občanské války v Americe. „Jeho nejvýznamnějšími specifickými rysy jsou rytmika vycházející z beatu, improvizace a kult nástrojové virtuozity.“ (Vrkočová, 1996, s. 79). Znamená to tedy, ţe při jazzové hudbě je velmi podstatná vysoká forma kreativity a neustálé zdokonalování se na hudební nástroje. Kaţdý jednotlivý hudebník musí být expertem ve svém oboru, tedy nejen umět dokonale hrát na hudební nástroj, ale mít také excelentní improvizační a kompoziční schopnosti. Kompozice neboli skladba, je v tomto případě zvláštní metodou zpracována hudebníky, protoţe u jazzu je základním prvkem téma, kolem kterého se hudebníci opírají, ovšem je uţ na ostatních hudebnících, aby toto téma rozvíjeli, domýšleli a dotvářeli aranţmá. „Jazz stírá rozdíly mezi skladatelem, aranžérem a interpretem. Typickými představiteli jazzové hudby jsou umělci, u nichž všechny profese potřebné ke vzniku díla, včetně kapelníka, splývají.“ (Vrkočová, 1996, s. 80).

11

Nejznámějšími jazzovými hudebníky jsou například Luis Armstrong, u nás se jazzem zabývali třeba Karel Vlach se svým Orchestrem, R. A. Dvorský nebo Jaroslav Jeţek. K hlavním charakteristickým znakům jazzu tedy patří velká hudební profesionalita, schopnost improvizace a společné naladění hudebníků na stejnou vlnu.

Rap a hip hop Přestoţe bychom rap a hip hop zařadili do moderní popové hudby, od popu má poměrně daleko. Rap vychází z černošské hudby a zrodil se v ulicích černošského ghetta. Hip hop je charakterizován právě rapem, rapováním, coţ je jakási recitace do hudebního podkladu: „…zjednodušeně omezení melodičnosti a mluvení do hudby…“ (Charalambidis, 2002, s. 131). Rap je tedy výrazný ţivou rytmikou a výrazným projevem hlavního interpreta. Mezi nejznámější rapery můţeme označit třeba Eminema, 50Centa, MC Hammer, Rytmus, Ego a další.

2.2. Výzkumy spojené s hudbou Jak jsem psala jiţ v úvodu, v tomto odvětví existuje velká spousta výzkumů, které se zabývaly tím, jak hudba působí na člověka a co všechno můţe ovlivňovat. Většinou se jedná o výzkumy zahraniční, i kdyţ u nás byl proveden výzkum zabývající se hudbou a fyziologickými procesy, o kterém píši později. Přímo o vlivu hudby na člověka se zabývala ve své bakalářské práci Jaroslava Říhová (Říhová, 2010). Tato práce sice není podloţená ţádným výzkumem a jedná se pouze o teoretickou část, opřenou převáţně o historické informace, přesto v ní můţeme najít zajímavé informace, právě co se týče hudby a negativního vlivu. Autorka zde uvádí, ţe hudbou je moţno i zabít, přesněji řečeno, pokud je hudba pouţita k psychickému mučení a je terorizovanému objektu pouštěna několikrát za sebou mnoho hodin, můţe dojít k psychickému narušení a traumatům. Jak tedy vidíme, hudba můţe být nástrojem velmi plodným a prospěšným, jak se dočteme v následujících popsaných výzkumech, ale také docela nebezpečným.

12

2.2.1 Mozartův efekt Američtí vědci v devadesátých letech minulého století udělali výzkum, který nazvaly Mozartův efekt. Jednalo se o pokus, při kterém byly respondenty tři skupiny pokusných osob. Tento experiment zveřejnila v roce 1993 v časopise Nature doktorka F. Rauscher a spolupracovala na něm se svými kolegy s Washingtonu. „Rauscher se svými spolupracovníky (Rauscher, Shaw a Ky, 1993) provedla experiment, kde sledovala výkon v psychologickém testu, který měří schopnost časověprostorové představivosti (jedná se o jeden z řady běžně používaných testů inteligence).“ (Matusek, 2013). Tento pokus spočíval v tom, ţe respondenti dostali na obrázcích přesný postup skládačky v jednotlivých krocích jdoucích za sebou. Na obrázcích byly nakresleny způsoby sloţení a jednotlivé prostřihy papíru. Respondent si tedy prohlídne, jakým způsobem se skládačka můţe sloţit a nakonec dostane několik moţností jiţ sloţené skládačky a podle předchozích kroků má přijít na to, která sloţená skládačka souvisí s předchozím postupem. Celý test je časově limitován a zjišťuje se zde časově prostorová orientace. První skupina testovaných osob při probíhajícím experimentu poslouchala Mozarta, konkrétně Sonátu pro dva klavíry v D-dur. Druhá skupina poslouchala relaxační hudbu, která byla doprovázena řečovým projevem. Třetí pokusná skupina prováděla tento experiment v naprostém tichu. Výsledkem tohoto pokusu bylo, ţe poslechem Mozartovy hudby se zvyšuje časově prostorová orientace, tedy lidé, kteří v experimentu poslouchali právě Mozarta, měli výsledky časově rychlejší a dokázali skládačku určit přesněji, neţ druhá a třetí skupina, která poslouchala řečí doprovázenou relaxační hudbou nebo ţádnou hudbu. Bohuţel se ale také přišlo na to, ţe tento efekt má krátké trvání a je znatelný pouze v prvních deseti aţ patnácti minutách experimentu. Společnost přijala tyto výsledky různě, veřejnost jim naprosto důvěřovala, ovšem ostatní vědci byli poněkud skeptičtí, proto vznikly další a další pokusy, které uţ ovšem Mozartův efekt nepotvrdily. Doktorka Rauscherová ale zkoumala dál a potvrdila Mozartův efekt na pokusných potkanech. Došla k závěru, ţe pouštění Mozartovy hudby zvyšuje schopnosti učení se právě u potkanů a dokáţou lépe a rychleji procházet a 13

orientovat se v bludišti, neţ druhá skupina potkanů, kterým se Mozartova hudba nepouštěla. V souvislosti s tímto pokusem se také přišlo na to, ţe Mozartův efekt je prokazatelný u lidí s Azlheimerovou chorobou a zvyšuje jejich časově prostorové chápání (Johnson a kol. 1998).

2.2.2 Pláničkova metoda Stejně tak, jako se doktorka Rauscher zabývala vlivem Mozartvy hudby na časově-prostorovou orientaci člověka, španělský farmář Hans Pieter Sieber dovedl k dokonalosti známou „Pláničkovu metodu“, kterou také nazval Mozratovým efektem. V této metodě šlo tedy o to, ţe svému dobytku, konkrétně kravám, začal pouštět Mozartovu hudbu (Konkrétně se jednalo o skladby Koncert pro flétnu a Harfa v D-mol) Poslech této hudby, společně ještě s mnoha dalšími vymoţenostmi, kterými jsou například vodní postel pro dobytek nebo návštěva osobního psychologa kaţdého jednoho kusu dobytka, zvýšil nejen produkci mléka, ale farmář také uvádí, ţe mléko je výrazně lepší a má sladší chuť. Ke svému pokusu dodává, ţe pokud dáte krávám komfort, odvděčí se za to tím, ţe budou spokojené a tím pádem budou i spokojeně produkovat mléko. K vybrané hudbě se vyjádřil se smyslu, ţe Mozart je dobrá volba a ţe je důleţité vědět, jakou hudbu vybrat. Trik je prý v tom, aby hudba nebyla aţ příliš relaxační, ale aby také aktivizovala (Lee, 2007). Můţeme tedy říct, ţe hudba je významným činitelem v ţivotě člověka a na základě mnoha výzkumů a pokusů rozhodně působí na kognitivní funkce nejen člověka, ale i zvířat.

2.2.3 Hudba a agrese V americkém online časopise nazvaném Personality and Social Psychology je uveden jeden zajímavý výzkum, který pojednává o souvislosti hudby s agresivitou. Konkrétně se jednalo o to, jak lidé reagují, chovají se a jednají ke stejnému a opačnému pohlaví po poslechnutí hudby s agresivním textem. Texty byly většinou mizogynní, tedy ţeny nenávidějící. Této studie se zúčastnilo pět vysokoškolských studentů, průběh testování spočívat v tom, ţe části studentů byla puštěna hudba právě s agresivním textem, druhé části s textem neutrálním. Poté jim byly předloţeny speciální úkoly, které 14

musely vykonat. Tyto úkoly měřily agresivní nálady. Jen tak pro informaci, v tomto pokusu byly pouţity písně kapel Tool, Cypress Hill, Suicide Tendencies nebo Run DMC. První zjištění výzkumu bylo, ţe muţi, poslouchající agresivní hudbu namířenou textově proti ţenám, jsou poté více agresivní právě k ţenám, neţ k muţům. Srovnávání proběhlo se skupinou muţů, kteří naopak poslouchali hudbu neutrální. Studie číslo dvě dokázala, ţe muţi, poslouchající agresivní hudbu textově zaměřenou proti ţenám, si vybaví více negativních vlastností u ţen a mají intenzivnější pocity odvety a pomsty vztahující se k ţenám. Stejný efekt vznikl u ţen, které poslouchaly hudbu textově namířenou proti muţům. Stejně jako v první studii, i ve druhé proběhlo srovnání výsledků s respondenty, kteří poslouchali místo agresivní hudby hudbu neutrální. V poslední studii se v podstatě potvrdily obě výše zmíněné studie, ještě ale také dodává, ţe tato agrese trvá pouze zlomek času. O agresivní hudbě a lidském chování se mluví poměrně často, například v souvislosti s poměrně častými útoky studentů na jejich školy. Konkrétní příklad je uveden na webové stránce musicserver.cz. Událost se stala v roce 1999 a šlo o dvojici ještě středoškolských studentů, kteří postříleli na jejich škole několik spoluţáků. Právě tato dvojice studentů poslouchala hudbu Marilyna Mansona, který byl tehdy za postřelení studentů nepřímo obviněn. Je tedy otázkou, do jaké míry hudba ovlivňuje a co. V tomto případě mohlo zasáhnout spoustu dalších faktorů, přes výchovu, která je jedním z nejdůleţitějších prvků (něco o výchově), aţ po psychický stav pachatelů. Hudba jako taková je nevyčerpatelným zdrojem inspirace, ale jak vidíme, můţe se také velmi rychle stát zdrojem inspirace k věcem ne úplně správným, ne-li trestným. Nakonečný ve své knize píše, ţe agrese člověka v dnešní době nástupu behaviorismu chápe jako reaktivní bytost a je tedy jasné, ţe příčiny agresivního chování bychom neměli hledat uvnitř, ale v okolí a jevech, které nás obklopují. (Nakonečný, 1996, s. 201). Nemálo zajímavý je pokus doktorky Dorothy Retallach z Kolorádského Denveru, která dělala pokusy na rostlinách. K tomuto experimentu si vybrala konkrétně rockovou hudbu a její pokus byl následující. Za velmi přísných podmínek v uzavřených nádobách a s přímou regulací světla, pouštěla dvěma vzorkům rostlin hudbu. O oba dva vzorky bylo úplně stejně pečováno, oba dva měly stejně podmínky růstu. První vzorek 15

byl vystaven rockové hudbě, kterou experimentátorka pouštěla po dobu dvaceti čtyř hodin denně, druhý vzorek byl vystaven hudbě klasické. Výsledky tohoto experimentu jsou značně zajímavé. První vzorek, tedy ten s rockovou hudbou, odmítal růst. Výhonky se odkláněly směrem od rádia, neplodily ţádné květy, růst byl nepravidelný. Zatímco rostliny vystavené klasické hudbě se přikláněly směrem ke zdroji hudby, vyrostla jim poupata a byla o několik centimetrů vyšší, neţ vzorek první. Výsledkem bylo, ţe první rostlina po vystavení rockové hudby po měsíci uhynula, druhá rostla dál. Druhým jejím pokusem bylo ovlivnění rostlin hudbou na třech nových vzorcích fazolí, pšenice a dýně. Tentokrát byla pouţita hudba rocková, duchovní a ţádná. V první části výzkumu se všechny tři rostliny odklonily od zdroje hudby. Ve druhé části se ty, jimţ byla přehrávána duchovní hudba, přiklonili k reproduktoru, byly o jednou tolik větší, neţ rostliny bez hudby. Výsledkem opět bylo, ţe rostliny vystavené rockové hudbě po krátké době uhynuly (Chamovitz, 2012). Z tohoto výzkumu doktorka Retallachová usoudila, ţe rocková hudba můţe zabíjet, a ţe hudba má naopak velký vliv na člověka a do značné míry ho ovlivňuje. Pokud tedy rocková hudba ovlivňuje negativně růst a prosperitu rostlin, jak můţe ovlivňovat člověka, konkrétně co se týče paměti? A co ostatní druhy a ţánry hudby, dokáţou také ovlivnit člověka pozitivním způsobem?

2.2.4 Hudba a dopamin Podle kanadských vědců se můţeme na hudbu podívat i z té pozitivní stránky. V internetovém časopise Nature Neurposcience (Zatorre, 2011) byl uveřejněn výzkum, který zjistil, ţe lidé mají rádi hudbu stejně jako jídlo nebo sex. Je to z toho důvodu, ţe při poslechu hudby, kterou máme rádi a která nám přijde líbivá, se do těla vyplavuje dopamin. Dopamin je chemická látka, která vyvolává dobrou náladu, stejně tak jako, kdyţ jíme něco dobrého, při sexu nebo při uţívání drog. Podle vědců je toto právě důvod, proč je hudba tak oblíbená napříč všemi kulturami a doprovází člověka jiţ od dávných dob. V tomto výzkumu byla pouţita hudba různých ţánrů, například melancholickou hudbu zastupovala skladba Měsíční svit od Clauda Debussyho. Celý pokus byl zaměřen na lidi, kteří hudbu mají rádi. Postupně byly lidem přehrávány všechny hudební ţánry a 16

experti zkoumali, jak jejich mozek reaguje na tyto změny. Došlo se k závěru, ţe při poslechu příjemné, oblíbené hudby, se do těla začalo vyplavovat dopaminu více, neţ při poslechu ostatních skladeb. Zajímavostí také je, ţe vědci k poslechu vybrali výhradně instrumentální písně, tedy nezpívané a pouze s melodií, čímţ chtěli dokázat, ţe zpěv a hlas není důleţitý pro vznik dopaminové reakce.

2.2.5 Hudba a fyziologické reakce Kromě reakcí chování a proţívaní, spojených s poslechem hudby, se můţeme dopátrat i výzkumů, které jsou spojené s fyziologickými projevy člověka. Poslech hudby tedy působí nejen na chování, proţívání, myšlení a ostatní funkce, ale můţe být spojen s fyziologickými projevy, jako je pocení, mrazení v zádech, pláč, smích. Právě tyto projevy byly uvedeny ve výzkumu Magistra Romana Mlejneka, zveřejněném v elektronickém časopise e-psychologie. Výzkumná studie z roku 2009 se zabývá fyziologickými projevy při poslechu hudby a navazuje tak na dva výzkumy ze zahraničí, a to Sloboda, 1991 a Schönberger, 2006. Dále uvádí, ţe z části tento výzkum potvrdil výsledky, ale z části se rozchází. V českém výzkumu se vědci chtěli více zaměřit na konkrétní pasáţe v písních, které v lidech vzbuzují právě ty fyziologické projevy. Jako metoda výzkumu byl pouţit dotazník, s moţnostmi škály nebo více moţnými odpověďmi. Zajímavostí také je, ţe dotazník zjišťoval, jestli respondenti hrají na nějaký hudební nástroj a jaký druh hudby poslouchají nejčastěji. Výzkumný dotazník byl šířen internetovou formou, ale také papírovou verzí. Respondentů bylo ve výsledném sečtení 186, z toho 20 v papírové verzi. Ve vzorku bylo 99 ţen a 87 muţů, věkově nejvíce zastoupená byla skupina 16 aţ 19 let. Tento výzkum zjistil a do jisté míry potvrdil výsledek z minulých výzkumů, a to, ţe u ţen se objevují tělesné reakce při poslechu hudby více, neţ u muţů. Zajímavé je také zjištění, ţe největší část lidí, u kterých se objevují fyziologické projevy spojené s hudbou, jsou starší třiceti let a intenzivněji se projevují pocity husí kůţe a mrazení u profesionálních hudebníků. Tyto dva fyziologické projevy jsou mezi všemi zkoumanými nejčastější (Mlejnek, 2009).

17

Výzkumů v souvislosti s hudbou je tedy velké mnoţství a jsou nejrůznějšího typu. Je ale jisté, ţe hudba jako taková nějakým způsobem působí na člověka a ovlivňuje ho, ať uţ pozitivně nebo negativně.

2.2.6 Hudba a učení Posledním výzkumem, který bych ve své diplomové práci chtěla popsat, je výzkum studenta filosofie v Pardubicích Jiřího Kimmela. Jeho práce se zabývala souvislostí hudby s učením: „Náhodná čísla v kombinaci 0 až 9 byla studentům předkládána tak, aby si každý den zapamatovali pouze jednu řadu

, ať už s hudbou,

nebo bez. Tento proces jsem zvolil z důvodu co největší objektivity výzkumného šetření. Jeho nevýhodou byla značná zdlouhavost celého procesu sběru dat, ale mohl jsem tak zajistit naprosto relevantní vzorky dat, u kterých nehrozilo vzájemné ovlivnění. Zapamatování si číselných

náhodně

půlhodinovém, pětihodinovém a denním intervalu od jejich naučení se.“(Kimmel, 2010, s. 46). Tento kvalitativní výzkum zkoumal, jak hudba působí na učení, konkrétně tedy na zapamatování si řady čísel a její vybavení po nějaké době. Výzkumu se účastnilo pět respondentů, kteří si měli po jistou dobu zapamatovat řadu deseti náhodně vygenerovaných čísel a po nějaké době si je znovu vybavit. Přitom v době jejich původního zapamatování si byli respondenti poţádání, ať si k učené těchto čísel pustí nějakou hudbu. Zapamatovatelných řad náhodně vygenerovaných čísel bylo více druhů a kaţdý s respondentů dostal vţdy třináct různých testů. Dalších třináct testů podle autora dostalo těch stejných pět respondentů, ovšem za předpokladu, ţe se budou řadu náhodně vygenerovaných čísel učit bez hudby. Součástí testu byl také dotazník, který zkoumal osobní informace o respondentech, otázky zaměřené na fyzický a duševní stav, paměť, hudbu a na náročnost testu. Autor práce si dopředu vybral pět předpokladů, které ve výzkumu potvrzoval nebo vyvracel. U prvního předpokladu se jednalo o to, ţe při učení se s hudbou kvalita zapamatovaných informací nezmění. Všichni respondenti si zapamatovali všech po sobě jdoucích deset čísel po dobu dvaceti-čtyř hodin. Také uvádí, ţe hudba nemá negativní vliv na zapamatování si.

18

Ve druhém předpokladu se zabýval autor časem potřebným pro zapamatování si deseti náhodných čísel a předpoklad tvrdil to, ţe s hudbou je tento čas niţší, coţ jeho měření také potvrdilo. Třetí předpoklad byl zaměřen na ţeny, a to v souvislosti s tím, ţe si zapamatují rychleji náhodně vygenerovaná čísla, a to jak s hudbou, tak bez hudby. Tento pokus prováděl s měřením času jednotlivým respondentům a opět potvrdil předpoklad, ţe ţeny jsou schopné zapamatovat si čísla rychleji, bez hudby i s ní. Čtvrtým předpokladem bylo, ţe informace naučené s hudbou se ukládají do dlouhodobé paměti. Ve svém výzkumu testované osoby podrobil testování po půl hodině, pěti hodinách a dvaceti čtyřech hodinách od prvního zapamatování si čísel. Na základě tohoto měření dospěl v názoru, ţe čtyři z pěti pozorovaných subjektů si pamatovalo všech deset náhodně vygenerovaných čísel, která se učili s hudbou, více jak dvacet čtyři hodin, tudíţ byl tedy potvrzen předpoklad, ţe hudba u učení působí na ukládání do dlouhodobé paměti. Posledním a tedy pátým předpokladem bylo, ţe kvalita a četnost informací naučených bez hudby zůstane i po jednom dni nezměněná. Tento předpoklad vyšel ve výzkumu rovněţ jako pravdivý. Nutno ovšem ještě podotknout, ţe pouštěná hudba při experimentu byla z rádia, jak je uvedeno v práci. Z výzkumu tedy není konkrétně uvedeno, jaká hudba přesně přispívá k učení a zapamatování si. Není zde také uvedeno, na základě čeho byl vybrán vzorek respondentů, ani jaký vztah mají v hudbě nebo k matematickému myšlení. Jsou totiţ jisté pomůcky, o kterých se autor ve své práci zmiňuje, tak si jednoduše zapamatovat velkou řadu čísel a poměrně snadným způsobem. Nicméně tento výzkum je jistým způsobem inspirativní pro další pokračování ve výzkumu hudby a kognitivních funkcí. Stejně tak, jako mě zaujal Mozartův efekt, kde byla zkoumána časově-prostorová orientace, zaujal mě i tento výzkum a na oba dva bych ráda ve své práci navázala.

19

2.2.7 Hudba a paměť Podle článku v internetovém časopise Psychologie, se přišlo na to, ţe hudba jako taková, přetrvává v paměti pacientů trpících Azlheimrovou demencí (AD). Jednalo se o pacienty, kteří si jiţ nepamatovali adresu svého bývalého bydliště, své jméno nebo současného prezidenta, hudbu si ovšem vybavili dokonale a dokázali přezpívat mnohé písně s takovou lehkostí a jednoduchostí, jakoby je zpívali kaţdý den. Hudba můţe být dokonalým pomocníkem jak uţ právě při vybavování vzpomínek, tak při uklidnění, uspávání, k vyvolání nálad, u různých emočních projevů nebo jak jsem jiţ psala výše, můţe vyvolávat různé fyziologické procesy. Hudba představuje geniální unikátní informaci, která působí na emotivní část, ale také na racionální, dokáţe tedy ovlivnit naprosto objektivně v podstatě cokoliv. (Honzák, 2010). Na základě výzkumů s Alzheimrovou demencí a vybavováním si hudby u lidí trpících touto chorobou, se přišlo na to, ţe i samotná hudba můţe pomoct zapamatovat si některé informace právě u těchto osob. Pacientům byly předloţeny ukázky dětských písniček a oni je posléze měli rozeznávat. První soubor byl představen i s hudebním doprovodem, druhý soubor byl pouze čtený. Poté byla na obrazovce promítána slova těchto jednotlivých písní. Pacienti byli dotazování, zda jim text něco připomíná. Výzkum dopadl následovně: „U pacientů s AD byla přesnost rozpoznání významně lepší u textů zpívaných, než u čtených, u zdravých osob rozdíl nebyl patrný. Pro tuto skutečnost jsou dvě možná vysvětlení: buď mozkové oblasti sloužící vnímání hudby přetrvávají nedotčené i při rozsáhlém postižení a kognitivním výpadku a zprostředkují pak celostní prožitek, v němž se je možné i lepší rozpoznávání nových informací, nebo hudba vyvolá vyšší nabuzení (arousal) nervových funkcí, které má za následek jak lepší pozornost, tak zlepšení paměti u nemocných s Alzheimerovou chorobou.“ (Honzák, 2010). Ať se na to tedy podíváme ze všech úhlů, můţeme zjistit, ţe hudba jako taková působí i pozitivně i negativně na lidskou stránku osobnosti, ale také na zvířata. Ať uţ působí na kognitivní procesy, růst, agresivitu, pozitivní náladu, důleţité je, ţe nějakým způsobem působí. A průzkumy, které její působení dokázaly, jsou jasným důkazem toho, ţe hudba je více neţ jen slet několika tónů, které jdou za sebou v různých délkách a intervalech. Je to individuální, nezaměnitelný činitel, který můţe měnit souvislosti a 20

události v ţivotě člověka a je s námi uţ od počátku věků. Moţná je tedy v hudbě víc, neţ jsme si doposud mysleli.

2.2.8 Hudba a hudební zkušenost Jistě zajímavým výzkumem je výzkum s názvem Vliv hudební zkušenosti na akustickou senzitivitu od autora Marka Fraňka. Tento výzkum byl podpořen Grantem grantové agentury České republiky a je součástí internetové revue pro hudební vědu, která vychází s podporou českého hudebního fondu. V tomto výzkumu se autor zabývá citlivostí člověka na okolní ruchy, jaký vliv mají na člověka ruchy z okolí a jak je ovlivněno jejich vnímání právě na základě hudební zkušenosti: „Jedním z faktorů, jehož vliv na akustickou senzitivitu není zcela objasněn, je stupeň hlukového zatížení z minulosti. Je tedy otázkou, zda v případě, kdy byl jedinec v minulosti vystavován působení hluku, se stává k hluku citlivější, nebo se naopak na něj adaptuje. Z hlediska našeho zájmu se jedná o to, zda člověk, který byl v dětství obklopen neustále zaznívající zvukovou kulisou a žil v poměrně hlučném prostředí, bude v dospělosti více citlivý na různé hluky a zvuky, nebo u něj tato zkušenost akustickou senzitivitu naopak sníží.“ (Franěk, 2014, s.1). Můţe to tedy znamenat, ţe pokud je člověk vystaven nějakým zkušenostem s ruchem, vnímá je potom intenzivněji. Stejně tak bychom se mohli zamyslet nad tím, jestli podobná rovnice platí například u hudebních ţánrů? Pokud je člověk ovlivněn hudebními zkušenostmi, poslouchá aktivně hudbu nebo je sám aktivním hráčem na nějaký hudební nástroj a má preferovaný hudební styl, ţánr, který poslouchá, můţe mít tato zkušenost vliv na tohoto člověka? Konkrétně v mé diplomové práci se ptám, jestli můţou hudební zkušenosti ovlivnit respondenty ve výsledcích z jejich testů, při kterých jim byly pouštěny hudební ukázky?

2. 3 Hudební věda Hudba má v našem světě nemálo zajímavé postavení, a to uţ od pradávna. Hudbou se zabývali filosofové, vědci, velcí myslitelé, učitelé. Jak napsal Jan Amos Komenský: „Musica proxima nobis naturalis est. (hudba je naší přirozeností nejbliţší)“ (Miovský, 2012, s. 133). Ve své knize autoři pak polemizují nad tímto výrokem. Hudba je součást umění, ale ve srovnání se slovesným uměním nebo výtvarnou tvorbou je v ní 21

ještě něco navíc. Hudba je univerzální, srozumitelná, ale má v sobě i abstraktní sloţku, které všichni rozumí, i kdyţ neví proč. A právě toto něco je hudbě tak fascinující. Působí na naše emoce, na naše vnímání a proţívání. Kdyţ slyšíme hudbu, vnímáme ji různě. Pokud nemáme sluchovou poruchu, hudba na nás prostě působí. Co je ale na hudbě tak specifického, ţe dokáţe s lidmi manipulovat, přivést k šílenství, povzbudit a motivovat a nebo dokonce usmrtit? Kdyţ se podíváme kousek zpátky do historie, můţeme najít spojitost hudby s různými rituálními obřady, obětováním, náboţenstvím, spojení s magií a kouzly. V šamanských kulturách byla také hudba povaţována za důleţitou součást těchto obřadů. Věděli totiţ, ţe nějakým záhadným, magickým způsobem působí na člověka uklidňujícím dojmem. V některých spisech se dokonce uvádí, ţe hudba je duševní potravou pro srdce i duši. Hudbu byla také nazvána dcerou magie, neboli prostředkem, který vychází z něčeho kouzelného a toto kouzlo pak svým prostřednictvím předává dál. (Kantor, 2009, s. 149). Muzikologie, neboli českým názvem hudební věda, je vědní obor, který se zabývá právě různými otázkami související s hudbou. Od dějin hudby a jejího samotného vzniku, přes estetično, které hudba způsobuje, hudební teorii, která zkoumá, jaké jsou vlastně základy pro vznik hudby, aţ po hudební psychologii a sociologii. A právě hudební psychologie se zabývá psychickým působením hudby na člověka: „Vznikla v 19. století s hudební akustiky a psychofyziologie. Dnes je do ní zahrnuta i psychologie slyšení a prožívání hudby, psychologie hudebních schopností, psychologie hudebních aktivit, studium psychologických aspektů aplikace hudby v praktických prostředích a muzikoterapie. Hudební psychologie používá i experimentálních metod.“ (Miovský, 2012, s. 135). Existuje ale řada dalších hudebních odvětví, které se sem řadí, například zoomozikologie, která zkoumá, jestli existuje něco jako hudba i ve zvířecí říši, nebo biomuzikologie, která chápe hudbu jako konečný jev konkrétního chování, tedy biologického procesu. Z hlediska tohoto výzkumu je ale podstatné to, ţe hudba působí na emocionální stránku člověka, působí i na jeho kognitivní schopnosti a má určitý nadpozemský význam. S hudbou se dá velmi dobře pracovat k pozitivním výsledkům, ale také způsobit velká traumata a vzbudit negativní emoce. Otázkou negativního hudebního působení na člověka jsem se zabývala v části hudebních výzkumů spojených s hudbou, kde byla rocková hudba přímo destruktivním prvkem, působícím za prvé negativně a vytvářejíce agresi u zkoumaných subjektů. Za druhé měl 22

její poslech aţ destruktivní následky při testování na rostlinách. Je tedy důleţité si uvědomit, ţe hudba má opravdu svou moc a dokáţe moţná námi ještě nepoznané.

2. 3. 1 Muzikoterapie Jednou z disciplín hudební vědy je tzv. muzikoterapie. V dnešní době poměrně rozšířený název, který značí v podstatě léčení hudbou: „Muzikoterapie je terapeutický přístup z oblasti tzv. expresivních terapií. Expresivní znamená, že tyto terapie pracují s výrazovými uměleckými prostředky, které mohou být svou povahou hudební, dramatické, literární, výtvarné nebo pohybové... Pojem muzikoterapie má řecko-latinský původ. Řecky moisica, latinsky musica znamená hudba, řecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léčit, ošetřovat, vzdělávat, cvičit, strat se, pomáhat. Překládá se jako léčení nebo pomoc člověku hudbou. Kromě pojmu muzikoterapie se někdy používá také jeho český překlad hudební terapie“ (Kantor, 2009, s. 21). Obor muzikoterapie je vlastně vztah člověka s hudbou. A v kaţdém období našeho ţivota, stejně tak v kaţdé společnosti a kultuře, má hudba jiný význam a úplně jinou podobu. V poslední době se hudba dostává do všech sfér lidského ţivota a můţeme v souvislosti s tím mluvit o masovém hudebním průmyslu. A moţná i proto, ţe je nyní hudba skoro všude, se na povrch vynořují filosofické otázky, proč je vlastně hudba pro člověka tak důleţitá? Jak nás dokáţe ovlivnit, formovat nebo dokonce léčit? Filosofické otázky spojené s hudbou uţ se projevily u Pythagorejců.:„...Pythagorejci aplikovali systém čísel na systém (univerzum) a hned po prostorových vztazích, jež jsou číselně určeny a vyjádřitelné, uvádějí hudební vztahy. Pythagorejci tedy užívali hudby jako psychologicky-pedagogického prostředku“ (Gerlichová, 2014, s. 71). Filosof a jeden z hlavních představitelů byl Pythagoras, který dával do souvislosti vesmír a matematiku Jeho interpretace byla taková, ţe vnímání hudby je vlastně určitý výpočetní vzorec, a ţe to, co posloucháme a rozpoznáváme je vlastně jen srovnávání čísel. Zároveň tedy srovnání hudby s vesmírem, který je plný číslic a vzorců a je propletený všemi různými číselnými vztahy, vede k tomu, ţ i hudba je vlastně systémem, kde vesmírné sféry uvedené do pohybu vydávají zvuk a rozeznívají celý vesmír i naši osobu. Tato vesmírná hudba ovšem není nijak vědecky podloţená a vlastně ani slyšitelná. V podstatě tuto filosofickou interpretaci Pythagorejců můţeme vysvětlit úplně jednoduše. Vesmírnou hudbu neslyšíme, protoţe je všude kolem nás, jsme ji obklopeni uţ odjakţiva. Je naší součástí, prostupuje naším tělem, naší duší, a provází 23

nás po celý ţivot. A právě to je důvod, proč není pro nás slyšitelná, protoţe je pro nás něco tak přirozeného, ţe ji uţ vůbec nevnímáme a bereme ji jako zautomatizovanou samozřejmost. Pokud bychom tuto teorii přenesli do dnešní doby a podívali se na hudbu jako na matematický vzorec a shluk zvuků, mohli bychom onou vesmírnou hudbou nazvat vlastně veškeré zvuky a ruchy, které kolem nás existují a v dnešním přetechnizovaném světě je jich opravdu bezpočet. Jsme tedy i nevědomky kaţdý den ovlivňováni hudbou, aniţ bychom o tom věděli. „Pro muzikoterapeuta je proto otázky volby jak písňového materiálu, tak rytmiky, tak vhodné hudby záležitostí nejen profesní orientace, ale i orientace sociální a filosofické. Ne každá hudba může plnit terapeutické funkce, což je ostatně přirozené“ (Gerlichová, 2014, s. 72). Z čehoţ je jasně patrné, ţe hudba je individuální záleţitost a stejně tak, jako můţe být pouţita pro správnou věc, můţe být pouţita nesprávně. A právě výběr hudebního ţánru je podstatnou součástí toho, jak vlastně bude hudba působit na člověka. Samozřejmě tento fakt ovlivňuje ještě spousta dalších faktorů, jako je například vztah dotyčného k hudbě, hudební preference, hudební předpoklady a znalosti, momentální nálada a pociťované emoce a podobně. Z hudebních výzkumů, které ve své práci popisuji, bylo ale zjištěno konkrétní působení hudebních ţánrů. Lze tedy předpokládat, ţe některé hudební ţánry, jako třeba klasická hudba (a to konkrétně Mozartova hudba) jsou tzv. univerzální a mohou být tím pravým prostředkem pozitivně působícím na všechny? Znovu tu záleţí na mnoha faktorech a samozřejmě také na tom, v čem má tento hudební ţánr posluchače ovlivňovat. Pokud se jedná například o zklidnění organismu a relaxaci, je univerzálně vhodná hudba pomalá, klidná, třeba i klasická. Ovšem zase zde platí, ţe ne kaţdému jedinci bude tento druh relaxace vyhovovat. Vyuţití muzikoterapie v praxi je široké. Můţeme se setkat s muzikoterapií uţ v mateřské škole, kde dává hudba dětem prostor k tomu, aby se uvolnily a odpočinuly si, nebo například terapie prostřednictvím obyčejných písniček, které se děti učí a díky nimţ mohou vyjádřit svoje pocity a emoce. Muzikoterapie je také hojně vyuţívána v centrech pro seniory, při trénování paměti, u osob s Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Velmi podstatné je vyuţití muzikoterapie v souvislosti s logopedií a komunikačními technikami. Existuje spousta případů, kdy hudba pomohla lidem trpícím narušenou komunikační schopností. Například u pacientů trpících koktavostí se díky rytmické terapii hudbou a zpěvem daří tuto vadu odstraňovat. Gerlichová ve své knize 24

uvádí, ţe muzikoterapii lze efektivně vyuţít ve školství, a to konkrétně při řešení konfliktů, rozvíjení empatie a prohloubení vlastního sebeuvědomění a sebepoznání, lze ji také uplatnit u dětí s poruchami učení nebo u klientů, kteří se z nějakého důvodu bojí komunikovat (Gerlichová, 2014). V souvislosti s prohloubením komunikace existuje pojem hudební komunikace: „Osobní růst a vývoj se děje prostřednictvím smysluplných interakcí a socializace. Hudební komunikace je přirovnávána k preverbální komunikaci – umožňuje sebevyjádření také klientům, kteří se nemohou vyjadřovat verbálně.“ (Kantor, 2009, s. 148). Preverbální komunikace je zde popisována s souvislosti se schopností novorozenců komunikovat s matkou. Jedná se v podstatě o způsob komunikaci novorozence s matkou, kdy jsou oba takzvaně naladěni na stejnou vlnu. Jde o speciální rytmické a melodické vzorce, které si mezi sebou matka a dítě předávají. Tento fenomén se nazývá interakční synchronie. Je to spojení dvou jedinců, kteří na sebe vzájemně reagují a dokáţí se na sebe napojit. Interakční synchronie byla zkoumána i u dospělých v rozhovoru dvou lidí a bylo zjištěno, ţe pokud jeden jedinec poslouchá toho druhého, naslouchá mu a věnuje mu pozornost, dokáţe se synchronizovat s jeho rytmem a lépe mu tak porozumět. Rytmus se tedy sladí a dochází k jakémusi zvláštnímu neverbálnímu propojení: „Účinná komunikace souvisí s rytmickým spojením. Tohoto závěru se v muzikoterapii velmi často užívá pro výběr huby a správné načasování intervencí terapeuta“ (Kantor, 2009, s. 148). Hudba je tedy prostředkem komunikace, díky které můţeme s druhými sdílet naše emoce, potřeby, objevovat nové poznatky, učit se a poznávat, aniţ bychom vyuţívali verbální stránku jazyka. Jak je ale fyziologicky moţné, aby něco takového, jako je hudba, vzbuzovalo v člověku tyto pocity? Co můţe za to, ţe prostřednictvím například poslechu hudby se v nás probouzí emoce?

2. 3. 2 Hudba a mozek Abychom pochopili, jakým způsobem vlastně hudba vzbuzuje emoce, je potřeba si říct, jak funguje vnímání hudby v našem mozku. Mozek je hlavním orgánem lidského těla, který řídí a koordinuje veškeré naše funkce. Je tím nejsloţitějším orgánem v lidském těle a ještě ne zcela všechny jeho části jsou prozkoumány tak dopodrobna, 25

aby zde nebyly pochybnosti, jak vlastně mozek funguje ve všech sférách našeho myšlení. Dříve byl pohled na lidský mozek úplně jiný, neţ je teď. V současnosti se neustále dělají další a další výzkumy, pitvy mozku, pokusy, abychom co nejlépe pochopili, jak tento veleorgán vlastně pracuje a jak ovlivňuje nás, jako lidské bytosti. V minulosti byl lidský mozek povaţován za něco nepodstatného, dokonce podřadného. Aristoteles dokonce uvedl, ţe podle něj, je lidský mozek…„hlenovitá hmota bez většího významu v lidském těle, nanejvýš určená k ochlazování krve zahřáté vrozeným teplem a k navození spánku.“ (Orel, Facová, 2009, s. 9). Mozkem se tedy zabývali uţ starověcí filosofové, ještě několik let před naším letopočtem a jejich názory na mozek se různily. Aţ v roce 1832 provedl Jan Evangelista Purkyně první systematické zkoumání mozkové tkáně pod mikroskopem. Postupně se na svět dostávalo velké mnoţství otázek, které zjišťovaly, z čeho je vlastně mozek sloţen, jak funguje, jak je propojen s celým fungováním těla, za co konkrétně v mozku můţe například mozková kůra, jaké jsou hemisféry a k čemu slouţí a mnohé další. Mozek je tedy velmi sloţitý orgán. Zjednodušeně jej ale můţeme popsat asi následovně. Lidský mozek je sloţen z několika tisíc neuronů, coţ jsou nervové buňky a jsou také základní stavební jednotkou nervové soustavy. Pomocí těchto neuronů je schopen mozek ovládat celé tělo. Neurony totiţ vysílají konkrétní informace a pokyny pomocí nitkových vláken. Ty si můţeme představit jako větvičky stromu, které se pořád rozvětvují. Tento systém je vlastně vytvořen jako velice organizovaná síť, přes kterou se pro nás velmi sloţitým, ale pro mozek velmi jednoduchým způsobem, přenášejí veškeré děje v lidském těle. Navíc se informace přenášejí obousměrně: „Každý mozkový útvar je prostřednictvím strukturálních spojů propojen s dalšími, a tak vznikají neurální okruhy. Ty v opakovaných cyklech zajišťují obousměrné předávání informací a umožňují jednotlivým anatomickým útvarům mozku praktikovat součinnost, jež vede k utváření vytříbených vjemů, myšlenek a jednání.“ (Ramachandran, 2013, s.39). Mozek vypadá jako vlašský ořech, po celé jeho části je tvořen mozkovou kúrou a je rozdělen na dvě části. Těmto částem se říká hemisféry a v mozku jsou rozděleny podle levé a pravé strany, tedy na levou hemisféru a pravou hemisféru. Hemisféry jsou souměrné a kaţdá z nich ovládá protilehlou stranu lidského těla. K dalším hlavním částem mozku patří prodlouţená mícha, mozeček, střední mozek, mezimozek a koncový mozek.

26

Levá hemisféra Kaţdá z našich hemisfér je vyvinuta jinak silně, coţ se poté projevuje ve schopnostech, jeţ jednotlivé hemisféry člověku přinášejí. Levá hemisféra je zodpovědná za řízení pravé poloviny těla. Je to ta část mozku, kterou bychom mohli označit za racionální, ovlivňuje naše logické myšlení, matematické schopnosti, kombinatoriku. Kromě práce s čísly ale zahrnuje levá hemisféra například spontánní mluvení, nebo potřebu pořádku a strukturovanosti.

Pravá hemisféra Pravá hemisféra, jak tedy z předešlého popisu vyplývá, ovlivňuje levou část těla. Na rozdíl od logické a matematické levé hemisféry, se pravá hemisféra orientuje na emoce, kreativitu, prostorovou orientaci. Odpovídá za prostorové vnímání a také za intuici. Další silné stránky pravé hemisféry jsou například hudba, obrysy a rozpoznání obličejů a rozvíjení fantazie (Veselá, 2009). Hudební vnímání tedy souvisí s procesy, které se dějí v našem centrálním nervovém systému a se strukturami mozku: „Na podkorové úrovni má hudební vnímání a myšlení velmi úzké spojení s limbickým systémem, který řídí naše emoce. V důsledku této vlastnosti je hudba náladotvorná – dokáže ovlivnit chování jednotlivců i celých skupin.“

(Kantor, 2009, s .147).

Co kdyţ ale veškeré kognitivní procesy nejsou

zpracovávány mozkem, ale celým našim tělem? Co kdyţ jsou pro nás na první pohled nepodstatné vjemy, důleţitější, něţ jsme si mysleli?

2. 4 Embodiment Je to podobné, jako kdyţ vaříme. Všechny recepty mají své ingredience, které jsou podstatou chutí a charakteristikou toho konkrétního jídla. Kaţdý recept má ale jiné sloţení, které se můţe měnit a chuť jídla buď zvýraznit nebo naopak utlumit. Důleţité ale je, ţe jednotlivé přísady, které do receptu přimícháme, jsou podstatnou součástí tohoto pokrmu a úplně všechny ovlivňují jeho chuť.

27

Embodiment můţeme jinými slovy nazvat vtělením. Existují ale i další názvy, například embodied condition (vtělená kognice), vtělené poznání, vtělené znalosti, vtělená mysl a mnoho dalších (Slavík, ). V podstatě to znamená, ţe řídícím orgánem našeho těla není náš mozek, ale celé tělo a svět, ve kterém se pohybujeme. Stejně tak jako při vaření jídla podle receptu záleţí na všech chutích, tedy na všech okolnostech a elementech, které naše tělo ovlivňují. Není podstatná jen jedna část, ale všechny společně. Protoţe podle teorie vtělení fungují naše kognitivní procesy právě na bázi spolupráce a reakce všech přítomných elementů. Naše mysl, tělo a svět na sebe tedy vzájemně působí. Právě tímto spojením můţe docházet k vývoji kognitivních schopností různé kvality (Slavík, 2013). V souvislosti s hudební sloţkou by to tedy znamenalo, ţe hudbu můţeme vnímat nejen mozkem, ale celým tělem, a ţe můţe docházet k tzv. vnitřně hmatovému vnímání a tělesně-pohybové inteligenci. Kinestetická inteligence, jedna z inteligencí v rozdělení podle Gadamera, se zatím dává do souvislosti pouze s tím, jak dokáţe člověk rozvíjet motoriku. V praxi to znamená to, jak umí manipulovat s předměty a další úkony, kterých je za potřebí motorika. Tyto aktivity ale neznamenají naučenou schopnost například chytit míč. Samotné chycení míče je sloţitější proces, při kterém si skrze tělo vytváříme vtělené znalosti, a od toho, jaká tato znalost je, se odvíjí i její funkce. V praxi by to znamenalo to, ţe všechno, co vnímáme vytváří nějakou zkušenost. Není to ale pouze teoretická zkušenost, kdy víme, jak co máme dělat, ale ještě jsme to prakticky nevyzkoušeli, ale také samotná praxe, kdy tuto zkušenost získáme právě našim tělem a působením vlivů na něj. Hudba by v nás tedy mohla probudit hlubší schopnosti k poznávání sociální reality: „Inteligentní tělo je ale důležitým instrumentem poznávání sociální reality i jejího ovlivňování A tomu je možné „tělo“ i učit.“ (Slavík, 2013, s. 448).

2. 5 Propojení se sociální pedagogikou Pokud bychom navázali na teorii vtělení, čili embodimentu, můţeme dojít jednoho výsledku. Tělo, mysl a svět na sebe vzájemně působí. Jejich interakcí dochází k vytváření kognitivních schopností. Tyto schopnosti mají různou kvalitu. Pokud hudba je jedním z působících činitelů, můţe přispívat k podpoření kognitivních schopností jako je například krátkodobé paměť nebo sebereflexe. Hudba můţe také vyvolávat 28

emoce a mít uklidňující vliv na člověka. V sociální pedagogice a v práci sociálního pedagoga se neustále setkáváme s lidmi. „Sociální práce je velmi široká disciplína. Zabývá se vztahy mezi jednotlivci, skupinami, ale i společenstvími. Tento obor musí zohledňovat aktuální společenské jevy. Výrazným fenoménem posledních let začíná být stárnutí populace, proto je třeba zabývat se problematikou osob dříve narozených, vztahy jiných generací k této skupině a naopak. Obor sociální práce se snaží o prosazování sociální spravedlnosti, zlepšování kvality života a rozvíjení plného potenciálu každého člověka. Muzikoterapie a působivost hudby na člověka může k tomuto cíli významně přispět.“ (Gerlichová, 2014, s. 70). Kaţdodenní kontakt s různými osobami, kterým sociální pedagog i pracovník pomáhá a se kterými komunikuje, vyţaduje velkou dávku empatie, trpělivosti, odhodlání pomoci, dobré vůle, ale také zajištění příjemného a bezpečného prostředí. Pro klienta je velmi důleţité, aby se cítil dobře a dokázal se tak lépe otevřít sociálnímu pedagogovi, aby byl schopen lépe vyjádřit své emoce. Většina klientů, například z řad lidí bez domova, se stydí za své současné postavení a je jim trapné o tom mluvit. Spousta dalších skupin, se kterými sociální pracovník pracuje nejsou vţdy ke komunikaci otevření a dá problém vybudovat si u nich důvěru. Většina lidí se necítí dobře v prostředí, které je pro ně neznámé a ve kterém není ţádný záchytný bod, který by jim umoţnil cítit se zde dobře. Proto, kdyţ přijdou klienti za sociálním pracovníkem do neznámého prostředí, můţe jim nějakou dobu trvat, neţ si zvyknou a pokud se necítí dobře, nemusí se uţ vrátit. Stejně tak sociální pedagog má těţkou roli, protoţe i on se musí potýkat s novými lidmi a novými zkušenostmi, coţ můţe vyvolat pocit ne přílišného bezpečí a nejistoty. Podpůrný element by v komunikaci mezi sociálním pedagogem a klientem měla být také samozřejmě přímo osoba sociálního pedagoga, který svým přístupem působí na klienta. Jirák a kol. ve své knize Demence a jiné poruchy paměti uvádí, ţe: „Tanec a hudba mají silný emoční náboj a jsou prostředkem snadnější nonverbální komunikace.... samotný poslech hudby může evokovat pozitivní pocity...“ (Jirák, 2009, s. 100). Jeho kniha je sice zaměřena na seniory a pacienty s poruchami paměti, pokud ale dokáţe hudba pozitivně působit právě na tyto pacienty, můţe být aplikována na celou řadu dalších sociálních skupin.

29

2. 6 Kognitivní procesy Kognitivní procesy, neboli procesy poznávací, jsou všechny procesy ve fungování lidského těla, které se dějí za úkonem poznání. Jsou to například myšlení, paměť, učení, pozornost, vnímání, komunikace a mnohé další (Průcha, Veteška, 2014). Poznávání světa je jedním z prvních bodů v našem ţivotě, na které se od narození zaměřujeme. Informace, které si přenášíme z okolního světa, a které zpracovává náš mozek, jsou pak základní stavební jednotkou pro fungování naší osobnosti. Veškeré kognitivní procesy jsou důleţitou součástí kaţdodenního bytí, a všechny tyto procesy vykonáváme kaţdý den. Záleţí na mnoha faktorech, jak kvalitně budeme informace přijímat a zpracovávat, předávat je dál a uchovávat si je v paměti. Paměť je právě jedním z kognitivních procesů a její kvalita je ovlivněna velkým mnoţstvím činitelů, z nichţ jeden můţe být právě i hudba.

2. 6. 1 Paměť „Paměť je obecná schopnost uchovávání a vybavování uložených psychických obsahů.“ (Cakirpaloglu, 2012). Kromě toho je důleţitou součástí i schopnost podrţení informace v paměti, kterou přímo zkoumám ve své diplomové práci. Na základě paměti si utváříme veškeré vjemy, díky kterým se učíme, poznáváme a vybavujeme si věci, které jsou pro nás důleţité. Paměť můţeme podle Cakirpaloglua rozdělit do tří fází, a to fáze kódování psychických obsahů, uchování a vybavování. V první fázi kódování psychických obsahů dochází k zapamatování si nějakého vjemu, dochází k přeměně původní senzorické podoby vyvolané podnětem, do specifické neurokortikální stopy (Cakirpaloglu, 2012, s. 223). Ve druhé části – uchování – se kódy, které si při zapamatování vytvoříme, uloţí jako informace do mozku. Ve třetí poslední fázi – vybavování – si vybavujeme, evokujeme uloţené informace a můţeme je pouţít v případě potřeby. Některé uloţené informace se nám vybavují automaticky a jsou součástí běţných úkonů, které děláme kaţdý den (například napuštění vody do sklenice, vyčistění si zubů, zapnutí a vypnutí televize, otevírání a zavírání dveří atd.). Jsou to úkony, které jsme se kdysi naučili a automaticky se nám uloţili do paměti. Pro jejich vybavení nepotřebujeme ţádné speciální myšlenkové procesy, není zapotřebí dlouhého 30

přemýšlení ani vzpomínání si, vybaví se nám vţdy automaticky. Dokonce i u lidí postiţených stařeckou demencí je běţné, ţe přestoţe si sami myslí, ţe zapomněli běţné nebo i naučené úkony, například háčkování, pokud jim dáme do ruky háček a klubíčko, mohou začít sami od sebe háčkovat, aniţ by si vybavili, odkud tento úkon znají. Přestoţe koncem ţivota se můţeme setkat s různými poruchami paměti, ať uţ je to právě stařecká demence nebo Alzheimer, paměť jako taková je nesmírně důleţitou součástí našeho ţivota a samozřejmě se vyvíjí pod vlivem společnosti, kulturních odlišností nebo třeba lidské interakce. Pokud nebudeme mít co si zapamatovat a příjem podnětů bude nízký, při prvním přívalu různých moţných informací si vybereme tu nejjednodušší a řekněme nejvíce zřetelnou, jako například příslušníci afrického kmene Zulu, kteří přijeli do Londýna a největší atrakcí pro ně byl policista korigující dopravu a mávající světelným ukazatelem kolem sebe (Cakirpaloglu, 2012, s. 223).

Rozdělení paměti Paměť můţeme rozdělit do několika skupin, a to podle několika kritérií, kterými jsou například délka uchování vzpomínek, důleţitost informace, kvalita a druh informace a další. První dělení je na paměť krátkodobou a dlouhodobou. Dlouhodobá paměť znamená zapamatovat si nějakou informaci na dlouhou dobu, ale ne pamatovat si ji navţdy. Informace je uloţena v mozku, budeme mít uloţenou v mysli po celou dobu trvání našeho ţivota. Ovšem můţeme ji zapomenout, těţko se na ni rozvzpomínat. Informace tedy nezapomeneme, jen je mozek odsune do podvědomí, odkud je pak sloţitější si je postupně vybavovat. Podle Havase (Havas, 2006) informace, které jsme kdysi povaţovali za důleţité, jsou v našem mozku uchovány a snadněji se aktivují. Je to například poznávací značka našeho prvního auta, kterou si dlouhodobě budeme pamatovat několik let, třeba i po prodeji auta, ale i poté, co ji uţ dávno nebudeme pouţívat. Protoţe to byla informace, která pro nás měla význam, najdeme ji snadno v naší paměti, kdyţ nám ji například něco připomene. Stejným příkladem můţe být kupříkladu naše telefonní číslo nebo adresa. Trénovat dlouhodobou paměť je stejně důleţité, jako trénovat krátkodobou, k tomu se ale dostaneme později. Krátkodobá paměť je v podstatě první filtr, kterým informace projdou, a po nějakých dvaceti minutách se mozek rozhodne, jestli jsou tyto informace podstatné a důleţité. Při krátkodobé paměti se informace uchovávají zhruba 31

po dobu dvaceti minut a záleţí opět na tom, jak jsou pro nás důleţité a zásadní. Pokud posloucháme rádio, kde se mezi písničkami vysílá počasí, a my se tento víkend chystáme na hory, zbystříme svou pozornost a počasí si zapamatujeme, dokonce na více neţ jen dvacet minut, protoţe je to informace, která je pro nás v aktuální okamţik podstatná a bude důleţité si ji zapamatovat po delší dobu (Havas, 2006, s. 132). Pokud se ale o víkendu nikam nechystáme, tato informace pro nás nemá ţádnou cenu a rychle ji vypustíme. Filtrování slouţí k tomu, aby se mozek informacemi zbytečně nepřehlcoval a člověk si pamatoval jen to důleţité a pro něj podstatné. Do krátkodobé paměti patří paměť pracovní a ikonická. „Kapacita pracovní paměti je omezena na uchování sedmi až osmi údajů po dobu několika sekund, zatímco ikonická paměť se vyznačuje schopností uchovat velké množství vizuálních informací zbavených konkrétního významu, avšak ne déle, než jednu sekundu.“ (Cakirpaloglu, 2012, s. 223). Některé zdroje (Jirák a kol., 2009) uvádějí ještě paměť ultrakrátkou, coţ jsou v podstatě všechny vjemy, které vnímáme kolem sebe a které si uvědomujeme. Dále můţeme rozlišit paměť explicitní a implicitní. Explicitní paměť je taková, která nám umoţňuje vybavit si naučené aktivity, jako je například zavazování si tkaniček, pletení, jízda na kole a podobné. Implicitní paměť má na starosti automatické vybavování si percepčních, motorických a dalších dovedností (Cakirpaloglu, 2012, s. 223). Paměť můţeme ještě rozdělit na epizodickou a sémantickou, přičemţ epizodická zahrnuje různé události, situace, aktivity a sémantická je něco jako slovník, tedy uchováváme si do ní pojmy, vědomosti a skutečnosti. Zajímavostí z oblasti rozdělení paměti je, ţe existuje i paměť echoická, coţ je paměť, která ukládá akustické informace. Je to vlastně paměť sluchová, díky které jsme schopni rozeznávat hlas, zvuky kolem nás, rytmus, rozlišovat hlasitost, hlásky, slabiky, slova, ale také vnímat hudbu a především jsme schopni naučit se řeči. Sedlák (Sedlák a kol., 2013) ve své knize uvádí, ţe existují konkrétní druhy hudební paměti. Hudební paměť, tedy paměť spojená s vnímáním a zapamatováním si hudby můţe být v procesu zapamatování spontánní, bezděčné (neúmyslně), záměrné a úmyslné. Spontánním zapamatováním je myšleno, ţe si hudbu zapamatujeme, aniţ bychom chtěli nebo měli dopředu vytyčený konkrétní cíl. Zapamatování spontánní probíhá v běţném prostředí jako je třeba rodina, škola, můţe se jednat o hudbu, kterou si například zapamatujeme v raném dětství, protoţe pro nás měla nějaký silný 32

emocionální záţitek a my si ji spontánně zapamatovali. Bezděčné, neúmyslné zapamatování je vhodné před zapamatováním úmyslným. Je podobné zapamatování spontánnímu. Záměrná paměť ve vztahu k hudbě znamená, ţe si hudební dílo chceme zapamatovat s určitým úmyslem, cíleně a děláme vše proto, abychom si jej opravdu vryli do paměti, opakováním skladby, jejím procvičováním, interpretací. Při tomto procesu můţe být vyuţita paměť logická nebo mechanická. Sedlák dále uvádí, ţe americká literatura, konkrétně Bernstein, rozděluje tři základní typy paměti, a to paměť epizodickou, sémantickou a procedurální. Epizodická paměť ve vztahu k hudbě je například připomenutím toho, kterou píseň jsem se učil jako poslední. Sémantická jsou poté praktické dovednosti a znalosti, jako jsou znalost stupnice, akordů, not a další. Procedurální paměť zahrnuje pamatování si praktických dovedností, tedy umíme hrát na klavír, pamatujeme si pohyby ruky a koordinace nohy na pedálu. Velice zajímavým typem hudební paměti je tak zvaná emocionální paměť. Jde o hudební paměť, která nám umoţňuje vybavit si hudební dílo podle emocionálního proţitku, který jsme cítili, kdyţ jsme tuto hudbu poslouchali. Na základě této paměti si hudbu můţeme znovu vybavit, proţít znovu citový proţitek a vnímat ji se stejnými pocity a emocemi, jako kdyţ jsme ji slyšeli poprvé. „Citová paměť může také uchovat a vybavit atmosféru, v níž se hudba realizovala.“ (Sedlák a kol., 2013, s. 165). Autor Kukla ještě dále druhy paměti rozvádí a uvádí informace o typech paměti, které ovlivňují uměleckou tvorbu: „Uměleckou tvorbu a vnímání ovlivňují různé typy paměti. Rozlišujeme paměť motorickou (pohybovou), senzorickou (smyslovou), v jejímž rámci se vyskytují podtypy – zrakový, sluchový, chuťový, hmatový atd., verbální (slovní) a emocionální (citovou). Součástí každého uměleckého nadání bývá zvlášť vyvinutý některý typ paměti, jenž se projevuje snadným a dlouhodobým zapamatováním informací dané modality (např. malíři mají vynikající vizuální paměť, tanečníci pohybovou, hudebníci sluchovou atd.). Výrazně jednostranný paměťový typ se vyskytuje zřídka, častější jsou typové kombinace. V umění je zvlášť důležitá paměť citová.“ (Kukla, 2008, s. 79). Je tedy důleţité si uvědomit, ţe jednotlivé druhy paměti jsou rozdílné u kaţdého člověka a vyvinutá umělecká paměť ovlivňuje zapamatování si konkrétních vjemů.

33

Krátkodobá paměť Krátkodobá paměť je nesmírně důleţitá, protoţe neslouţí pouze k udrţení informací, ale i k jejich zpracování. Kdyţ se podíváme na rozdělení poměti, podle Preisee, senzorická, krátkodobá a dlouhodobá, zjistíme, ţe právě krátkodobá paměť stojí přesně uprostřed. Je tedy takovým mezníkem mezi informací, kterou získáme a tím, jestli si ji podrţíme v paměti dlouhodobě (Preiss, 2009). Informace, které si zapamatujeme a udrţíme v krátkodobé paměti, mají svou kapacitu. Podle Preisse jde o tzv. sedm plus minut dva. Je to označení pro shluk informací, které jsme schopni udrţet v krátkodobé paměti. Je ale také důleţité, jak přijmeme onu informaci a jestli ji správně kódujeme, tedy rozlišíme, o co se vlastně jedná, a poté dekódujeme, neboli zařadíme do naší mysli tam, kam patří. Krátkodobá paměť má v podstatě dvě důleţité funkce, V první řadě jde o jakési ustalování informací, které si to krátkodobé paměti pravidelně vštipujeme – například kdyţ se učíme nové kroky v tanci. Postupně si je převede náš mozek do dlouhodobé paměti, ale ve fázi zapamatování si se tyto nové informace neustále točí v krátkodobé paměti. Druhá funkce krátkodobé paměti je, ţe rozpoznává ty informace, které přiházejí ze senzorické paměti a kterých je neustále velké mnoţství. Funkce krátkodobé paměti je zde rozpoznat a vyhodnotit, které informace jsou důleţité, na základě toho, jaký máme k informacím vztah a jak jsou pro nás důleţité, jaký máme například motiv a důvod k tomu, si je zapamatovat.

Trénování paměti Se zapamatováním si souvisí také trénování paměti. Pokud si představíme, ţe krátkodobá paměť je něco jako igelitová taška v obchodě, informace jsou zboţí, které si kupujeme, a dlouhodobá paměť je naše lednička, vyjde nám následující – do krátkodobé paměti, jakoţto do igelitové tašky, se nám vejde pouze omezené mnoţství informací – tedy nákupu. Je tedy dobré přesouvat důleţité věci do dlouhodobé paměti, neboli do naší ledničky, abychom si uvolnili opět místo v krátkodobé. A jak jinak si paměť lépe uvolnit, neţli ji trénovat?

34

Trénováním paměti se zabývá nemálo knih. Můţeme si představit, ţe mozek je něco jako sval, který musíme trénovat a cvičit s ním, jinak ochabne. Pokud budeme paměť trénovat, usnadníme si fungování ve stáří (za předpokladu, ţe nás nepotká Azlheimerova choroba nebo stařecká demence). Trénování krátkodobé i dlouhodobé paměti je přitom velmi jednoduché. U krátkodobě paměti je jedním z nejdůleţitějších věcí opakování. Pokud přijímáme nějakou informaci, je dobré si ji opakovat, abychom si ji uchovali do paměti a lépe si jí vybavili. Také se můţeme spolehnout na další pomůcky, jako je například informaci si zaznačit, napsat, čímţ můţe vzniknout vizuální stopa a informace se nám lépe vybaví. Pak je dobré mít informaci spojenou s něčím, co si uţ dávno pamatujeme nebo si vytvořit tak zvanou mnemotechnickou pomůcku. Mnemotechnickou pomůckou můţe být další slovo, obraz nějaké situace, nebo další, které jsou nějakým způsobem s informací spojeny a nám pomohou vybavit si tuto informaci původní (Havas, 2006).

Kimovy hry Správným názvem Kimova hra (Šplíchal, 2012) je soubor her vyuţívajících percepční paměti. Dá se různě obměňovat, přizpůsobovat, jak věkovým skupinám, tak podle potřeby. U Kimovy hry jde o to zapamatovat si co nejvíce předmětů za určitou dobu. V praxi to probíhá například tak, ţe se (třeba dětem) ukáţe dvacet pojmenovatelných předmětů, pak se předměty zakryjí šátkem a děti mají vypsat, které předměty si zapamatovali. Obměnou této hry můţe být třeba schování jednoho předmětu, děti si nejprve zapamatují všechny předměty jim ukázané, poté odejdou z místnosti na krátkou chvíli. Mezitím je jeden předmět odebrán, a kdyţ se děti vrátí zpátky, musí si vzpomenout, který předmět zde chybí. Vyuţití Kimových her, ale i dalších her procvičujících krátkodobou paměť, si můţeme procvičovat nejen zrakovou percepci, ale také ostatní smysly, například sluch, hmat, chuť. Obměny Kimových her můţou být přizpůsobeny právě na procvičování těchto smyslů – například poslepu poznáváme předměty, ochutnáváme jídlo, posloucháme hudbu atd. Další zajímavou hrou na procvičení krátkodobé paměti je hra Babička jede z Číny, nebo Na ostrov si s sebou vezmu. Jde o to, aby si člověk zapamatovat co nejvíce po sobě jdoucích předmětů. Hra je o to sloţitější, kdyţ jí hraje více lidí, kaţdý se 35

pravidelně střídá a vţdy jmenuje jeden předmět. Další na řadě musí vyjmenovat všechny předměty předešlé plus vymyslet svůj vlastní. Hraje se tak dlouho, dokud někdo neudělá chybu. K procvičení zrakové paměti výborně slouţí třeba klasická hra pexeso, kde hledáme a poznáváme obrázky a vybíráme stejné dvojice. Pexeso můţeme obměnit například barvami, čísli nebo písmeny, a to tak, ţe na krátkou dobu dáme k dispozici třeba šest barevných variací v různém pořadí, poté je schováme a úkolem druhého je vybrat ty správné barvy a pořadí a poskládat je tak, jak je viděl ve vzoru předtím. Nejjednodušším procvičováním paměti je opakování, proto nejjednodušším způsobem je například přečtení si krátkého článku nebo pohádky a vymýšlení otázek souvisejících s příběhem. Takto můţeme cvičit paměť i na běţných denních úkonech, například při poslechu počasí, zpráv, rozmluvě s kolegou v práci. Co se týče procvičování paměti v praxi, není nic jednoduššího, neţ zkoušet si zapamatovat jména svých nových kolegů. Na začátku porady se například můţeme všichni představit, a poté kaţdý řekne jména všech, kteří jsou dnes na poradě přítomni. Je dobré zapamatovat si o kaţdém jednotlivém i nějakou informaci navíc a tu si k němu a jeho jménu přiřadit. Jméno se nám potom bude lépe pamatovat, kdyţ si jej budeme opakovat při hovoru s dotyčným člověkem nebo si jej spojíme s nějakým našim známým se stejným jménem. Při představování je například dobré dívat se vzájemně do očí a soustředit se ne na představení svého jména, to si přece pamatujeme, ale na jméno toho druhého. Dalším procvičením krátkodobé paměti v běţném ţivotě je například nákupní seznam a poloţky na něm. Většinou si pamatujeme první a poslední napsané, to, co je uprostřed náš mozek automaticky vypouští. Praktickým způsobem, jak si poloţky zapamatovat, je seřadit si je do skupin, které mají něco společného, například zelenina, ovoce, koření, nebo jednoduše sladkosti, oběd, drogerie. To stejné platí například u receptu, jako mnemotechnická pomůcka nám můţe slouţit udělat si vizualizaci připravovaného jídla, tedy představit si, jak budeme recept vařit v praxi (Havas, 2006). Vizuální a paměť a postřeh můţeme také trénovat na obrázcích, na kterých jsou skryté například číslice, zvířata, předměty, které na obrázek nepatří a další.

36

Tyto hry a metody pro procvičování krátkodobé paměti zde uvádím proto, abychom si představili, jaké jsou moţnosti pro pracování s krátkodobou pamětí a jak ji můţeme rozvíjet. Trénování paměti ovšem není jediným faktorem pro úspěšné zapamatování si informací a objektů. Kromě faktorů genetických, souvisejících s věkem, jako jsou různé poruchy paměti a nemoci, to můţou být i faktory související s pozorností, správným smyslovým vnímáním, motivací, aktuálním zaujetím, ale třeba také s hudbou.

2. 6. 2 Učení Učení je jedním ze základních procesů vývoje osobnosti člověka a je také důleţitý pro socializaci. Úzce souvisí samozřejmě právě s pamětí a v souvislosti s ní můţeme chápat učení jako trvalou změnu chování na základě získané zkušenosti. „V psychologii se obecně definuje jako poměrně trvalé změny v chování, vědomosti, porozumění, dovednosti či schopnosti, které nelze odvádět od přirozeného růstu nebo vývoje apriorních dědičných vzorců chování.“ (Cakirpaloglu, 2012, s. 222). Stejně jako u paměti můţeme rozdělit učení na více druhů, zde jsou uvedeny některé z nich: - podmiňování (klasické a instrumentální) - nápodoba - ztotožnění - učení role - kognitivní Abychom se vůbec mohli něčemu naučit, jde důleţité, aby byly splněny jisté předpoklady pro tento kognitivní proces. Těmito předpoklady jsou například typ nervové soustavy, zrání, vývoj poznávacích schopností, motivovanost jedince a další. Pokud si vyhledáme na internetu, jakým způsobem se lépe učit a jak si lépe pamatovat, najdeme více jak sto „zaručeně“ uţitečných rad, pro zvýšení paměti. Jen tak namátkou to mohou být například bylinky, různé vitamínové doplňky, rybí olej, některé dokonce radí zhubnout, omezit jídelníček na zelený salát nebo naopak na čokoládu a kakao. Jsou 37

samozřejmě způsoby, které nám umoţní lépe si zapamatovat, například jak jsem psala jiţ výše u krátkodobé paměti, kdyţ je pro nás něco důleţité, zapamatujeme si to snáz. Naopak existují také rušivé elementy, které nás od zapamatování oddalují. Je to ale věc velmi individuální. Některým lidem můţe působit například hudba jako velmi povzbudivý element, jiným jako velmi rušivý.

Pozornost Pozornost je stav vědomí, kdy jsme schopni co nejoptimálněji přijímat a zpracovávat informace. Podstatnou součástí pozornosti je soustředěnost a zaměřenost. Soustředěnost vyjadřuje to, jak dokáţeme svou pozornost zaměřit na určitý objekt nebo informaci a jak moc se dokáţeme na tuto věc koncentrovat. Zaměřenost souvisí s tím, jestli nás onen objekt nebo informace dostatečně zaujmou a jestli si ho vybereme k tomu, abychom na něj svou pozornost zaměřili (Kulka, 2008). Při procesu zapamatování si je pozornost poměrně podstatná a můţe být také lehce ovlivněna, a to buď kladně nebo záporně. Pokud jsme v klidném prostředí, ve kterém se cítíme dobře, máme psychickou i fyzickou pohodu a máme před sebou objekt, který je nějakým způsobem pro nás výběrovým středem zájmu, bude naše pozornost na dobré úrovni.

2. 6. 3 Sebevyjádření Pojem sebevyjádření jsem do své diplomové práce zařadila z toho důvodu, ţe stejně jako hudba můţe něco vyjadřovat, i člověk můţe vyjadřovat své pocity a názory skrz hudbu. Je to vlastně obousměrný proces, kdy na nás hudba působí a dokáţe ovlivňovat naši mysl, povzbuzovat nebo naopak utlumovat kognitivní procesy, stimulovat k lepším výkonům, probouzet v nás různé pocity a emoce, a kdy my prostřednictvím hudby můţeme naopak své emoce, názory, postoje a vnitřní potřeby vyjadřovat. Tato potřeba, vyjádřit se, je člověku daná od přírody, jeho touha po prosazení sebe sama, svých názorů, nebo toho, co zrovna proţívá a chce sdělit světu, je úplně přirozená. Někdy ale můţe být sebevyjádření potlačeno, a to například při vzniknutí situací, kdy má jedinec pocit, ţe by se za svůj názor a postoj měl stydět, nebo ţe se mu bude společnost vysmívat. V takovéto situaci můţe docházet k tomu, ţe jedinec úplně ztratí sám sebe: „Někteří ztrácejí přirozenost chování, jejich život 38

pozbývá autentičnosti, stále jen něco předstírají, na něco si hrají, nejsou sami sebou.“ (Kulka, s. 61, 2008). Sebevyjádření přes umění je zajímavým a poměrně častým prvkem právě například u lidí, kteří nedokáţí nebo nechtějí vyjádřit své emoce jiným způsobem. Právě na takovémto základu pracuje i muzikoterapie. U klientů je důleţité, aby se uvolnili, uklidnili a nějakým způsobem vyjádřili to, co mají uvnitř. V aktivním vyuţívání hudby jako muzikoterapie nezáleţí na tom, jestli dotyčný klient umí zpívat nebo hrát na hudební nástroj. Muzikoterapie nemusí být vţdy vyuţívána jako aktivní zapojení jedince, ale pouze pasivním poslechem hudby. I tento pouhý poslech můţe být příjemným a uvolňujícím prvkem pro klienta a nemusí se do něj ani nijak zapojovat. A právě i u pasivní terapie hudbou můţe docházet k sebevyjádření: „Regulativní muzikoterapie směřuje k harmonizaci psychofyzické struktury osobnosti. Inspiruje se autogenním tréninkem. Pacienti se však při ní nesoustřeďují pouze na vlastní tělesné prožitky, nýbrž jejich pozornost má kroužit mezi hudbou a pociťováním vlastního těla. Tím se snižuje uvědomování fyzického napětí a jiných negativních pocitů. Jde vlastně o neutralizaci stavu napětí za pomoci hudby“ (Kulka, 2008, s. 67). Zde se znovu dostáváme k pojmu embodimentu a jakémusi vtělování, kdy cítíme vjemy, které na nás působí, celým našim tělem a dokonce i hudbu dokáţeme poslouchat třeba povrchem těla. Sebevyjádření tedy nemusí být jen to, co vyjádříme prostřednictvím hudby, ale i to, co cítíme, kdyţ hudbu posloucháme a vnímáme.

2. 7. Zraková percepce Protoţe se můj výzkum zabývá působením hudebních ţánrů na krátkodobou paměť a je zkoumán pomocí vizuálního paměťového testu, je důleţité shrnout některá fakta o zraku jako takovém. Zrak je jeden z pěti smyslů člověka, a také ten, který je nejčastěji vyuţívaný. Zrakem vnímáme nejvíce vjemů kolem nás, prostor, barvy, tvary, intenzitu světla a další. Světlo a tmu rozlišujeme zrakem jiţ od narození, postupně se zrak zlepšuje, zaměřuje se na obrysy a nakonec se vyvine kompletně. Lidské oko je poměrně sloţitý orgán, jedná se o párový orgán uloţený v prohlubni lebky v přední části. Zjednodušeně bychom mohli popsat, ţe oko je uloţeno v tukovém polštáři, ze zadní strany propojené k mozku zrakovým nervem a ze přední části kryto očním víčkem. Dráha zpracování přenosu informací funguje tak, ţe

39

podnětový signál je veden z očí do thalamu a do primární zrakové kůry a dále do vyšších zrakových center (Šikl, 2012). Zraková percepce je tedy komplikovaný proces. V souvislosti s pamětí můţeme hovořit o tzv. zrakové (vizuální) paměti. Je to v podstatě to, co si zapamatujeme při určitém vizuálním vjemu: „Zraková paměť představuje uchování optických vjemů v paměti. K rozvoji krátkodobé paměti slouží například pexeso (kartičky, které obrátíme obrázky dolů, a jejich postupným obracením se dítě snaží najít stejnou dvojici).“ (Bytešníková, 2012, s. 123). Při zapamatování si nové informace a při učení, si zapamatujeme 10 % z toho, co slyšíme, 15 % si pamatujeme z toho, co vidíme, 20 % si pamatujeme z toho, co současně vidíme i slyšíme, 40 % si pamatujeme z toho, o čem mluvíme, 80 % si pamatujeme z toho, co si sami zkusíme a děláme a 90 % si pamatujeme z toho, co se pokoušíme naučit druhé. Zrakem vnímáme na prvním místě vše kolem nás (Suchá, 2013).

2. 7. 1 Bentonův vizuálně retenční test Existuje velká spousta testů, které zkoumají paměťové procesy a vizuální percepci. Jedním ze zajímavých testů, částečně se podobající testů, který jsem zvolila do své diplomové práce, je Bentonův vizuálně retenční test. Tento test je konkrétně určen pro věkové skupiny od sedmi let aţ po dospělost a hodí se k diagnostikování poruch pozornosti a retence paměti. Tento test patří k nejznámějším neuropsychologickým diagnostickým metodám, původním autorem je Abigail Benton Sivan a u nás jej přeloţil a přizpůsobil neuropsycholog Marek Preiss. „Bentonův test měří vizuální paměť, zrakovou percepci a vizuokonstrukční schopnosti. Je proto vhodný k diagnostice poškození mozku, ať již vlivem úrazu, onemocnění či vývojové poruchy.“ (Rodný, 2001) Hlavním principem tohoto testu je zapamatování si obrazců na kartičkách a jejich následná reprodukce. Počet karet s geometrickými obrazci je deset, z toho dvě karty obsahují jeden velký obrazec, zbylých osm jeden velký a ostatní menší. Karta se vţdy ukáţe testovanému objektu a jeho úkolem je, buď okamţitě po zmizení obrázku, nebo pár vteřin poté, tento obrázek nakreslit. Test lze různě modifikovat, například se nemusí geometrický obrazec překreslovat, ale testovaný objekt můţe pouze vybrat 40

z nabídky kartičku se stejnou podobností. „Bentonův test má čtyři formy administrace. Administrace A sestává z desetisekundové prezentace karty, následuje její zakrytí a bezprostřední reprodukce zpaměti tužkou na papír. V administraci B je prezentace karty zkrácena na 5 sekund. Při administraci C zůstává obrazec odkryt po celou dobu kresby (proband obkresluje podle předlohy), paměťová složka testu je tedy vyloučena. Administrace D zahrnuje desetisekundovou prezentaci karty, její zakrytí a reprodukci zpaměti až po uplynutí intervalu 15 sekund. Celá administrace testu trvá přibližně 5 minut.“ (Rodný, 2001). V Bentonově testu se hodnotí počet chyb, různé druhy chyb, zjistíme tak informace o opomíjení, rozsahu pracovní paměti, ale také o motorických a konstrukčních schopnostech. Při hodnocení nejde pouze o spočítání bodů za správné překreslení obrazce, ale také je důleţitá analýza kvality kresby. Neměli bychom ovšem zapomínat na to, ţe kaţdý člověk má jinou úroveň kreslířských dovedností, a tak bychom je neměli brát jako jedno z kritérií hodnocení testu. Výhodou tohoto testování je právě jiţ výše zmiňované inovace testu, kde se místo překreslování obrazců pouţije metoda výběru z různých karet. Pro někoho je například jednoduché zapamatovat si geometrický obrazec, ale uţ ne tolik jednoduché překreslit ho přesně podle jeho pravé podoby, přestoţe si ho pamatuje.

2. 7. 2 Reyova-Osterriethova komplexní figura Další psychodiagnostická metoda, kterou vymysleli švýcarský psycholog André Rey a Paul A. Osterrieth. Původně měl tento test diagnostikovat rozdíly u jedinců s mentální retardací a u osob s poruchou centrální nervové soustavy. Později se začala tímto testem diagnostikovat senzo-motorická orientace, konstrukční dovednosti, vizuální a prostorová paměť, orientace v prostoru, zapamatování si a další. V praxi tento test vypadá tak, ţe testovaný jedinec dostane tuţku a papír a má za úkol reprodukovat podle předlohy sloţitý obrázek, který dostane. V první fázi tohoto testu obkresluje obrázek v podstatě na základě vizuální percepce, čas na obkreslení je neomezený. Zajímavostí také je, ţe má k dispozici různě barevné pastelky a výběr jejich pořadí je zmapován tak, aby se později mohl na výběr barev brát ohled, v souvislosti s druhou částí testu. 41

Ve druhé části testu je tedy testovaný jedinec poţádán, aby původní obrázek nakreslil zpaměti znovu, a to po pár minutách od prvního testu. Tentokrát nemá jedinec moţnost se na předlohu dívat a musí vyuţívat právě svou krátkodobou paměť. Ve třetí části testu se čas od prvního zobrazení originální předlohy prohloubí aţ na dvacet aţ třicet minut a jedinec je znovu poţádán o nakreslení původního obrazce. V Rey-Osterriethově testu se tedy diagnostikuje jak krátkodobá paměť, tak vizuální paměť, vizuální percepce, úroveň vnímání a vnímání jednotlivých detailů, prostorovou představivost a pozornost (Zapletalová a kol., 2006).

42

3. Výzkumná část Výzkumná část diplomové práce je rozdělena na dvě části. V první části se zaměřuji na potvrzení či vyvrácení hypotézy, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. Tato první část výzkumu je realizována online formou, konkrétně paměťovým obrázkovým testem, který respondenti vyplňovali a odpovídali na otázky k obrázkům. Celkové skóre správných odpovědí u jednotlivých verzí hudebních ukázek, bylo pak porovnáváno s konkrétními hudebními ţánry, které byly u vyplňování těchto testů pouštěny respondentům. V závěru tohoto elektronického testu je i krátký dotazník osobních informací respondentů, pro potenciální vyuţití do dalších výzkumů a především pro pozdější kontakt s vybranými respondenty. Nezávisle proměnná u tohoto výzkumu byly hudební ţánry. Závisle proměnnou byl výkon respondentů v paměťovém obrázkovém testu. Dalšími faktory ovlivňujícími výsledky mohl být i čas, který měli respondenti na zobrazení obrázků, počet obrázků nebo pohlaví jednotlivých respondentů. Čas ani pohlaví mě ale v tomto testování nezajímal a zaměřila jsem se vyloţeně na hudební ţánry a výkon. Druhá část výzkumu se zaměřuje na jiţ konkrétní respondenty, vybrané na základě kvantitativního výzkumu, a jejich motivy a osobní postoje k pojmům hudba, hudební zkušenost a vztah k ostatním hudebním ţánrům.

3. 1 Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. H0: Neexistuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního

hudebního

žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. HA: Existuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního hudebního žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. Na základě tohoto výzkumu a jeho výsledků byl pak zrealizován druhý výzkum, jehoţ cílem bylo zmapovat názor a osobní postoj vybraných respondentů k pojmu hudba, hudební zkušenosti a vztah k ostatním hudebním ţánrům. 43

3. 2 Metodologická východiska Ve své diplomové práci jsem vyuţila obou dvou typů výzkumu, tedy kvantitativního i kvalitativního. V první části výzkumu jsem chtěla otestovat hypotézu, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. Ve druhé části jsem se pak zabývala vybranými respondenty a jejich vztahu k hudbě, hudební zkušenosti a konkrétnímu hudebnímu ţánru. Pro první výzkum byla tedy zvolena kvantitativní metodologii, protoţe se nejlépe hodí na aplikaci výzkumného problému a pojme co největší mnoţství zkoumaného vzorku, tudíţ výzkum má větší relevanci. Z hlediska kvantitativní metodologie byla kvůli testování hypotézy pouţita metody testování ANOVA a výsledky byly porovnávány v programu Microsoft Excel. Z hlediska kvalitativní metodologie byla pouţita metoda otevřeného kódování a polostrukturovaný rozhovor s respondenty.

3. 2. 1 Metoda ANOVA Metoda ANOVA je statistická metoda, jinak také nazývaná analýza rozptylu. „Obecně spočívá základní funkce analýzy rozptylu v posouzení hlavních a interakčních efektů kategoriálních nezávislých proměnných na závisle proměnnou kvantitativního typu.“ (Hendl, 2004, s. 338). Analýzou rozptylu se tedy pomocí základní statistiky testuje hypotéza, jestli se od sebe liší průměry v jednotlivých testovaných skupinách v souvislosti s faktory působícími na průměry. Kdyţ se průměry významně neliší, není zde ţádný statisticky významný rozdíl. Pokud se liší, testovaná nulová hypotéza se zamítá: „Pokud celková rozdílnost měřená F-statistikou překročí určenou kritickou mez, zamítá se nulová hypotéza, že všechny teoretické průměry mají stejnou hodnotu. Analýzou konstrukce F-testu lze ukázat, že podobně jako u jiných testů dojde k zamítnutí hypotézy, pokud jsou rozdíly průměru relativně velké.“ (Hendl. 2004, s.339). Pro svou diplomovou práci jsem si tedy vybrala tuto metodu testování, protoţe se nejlépe hodí k porovnávání průměrů a proměnné ve více skupinách. Celkem se kvantitativního výzkumu zúčastnilo padesát respondentů, bylo tedy vyplněno dvě stě verzí elektronických testů, protoţe kaţdý respondent vyplnil test ze všemi čtyřmi hudebními verzemi. Na konci těchto elektronických obrázkových testů byl 44

ještě dotazník osobních informací respondenta, slouţící k získání kontaktních informací. Z dotazníků šlo o získání dat, kterými byl počet správných odpovědí u obrázkového paměťového testu a jejich porovnání s ukázkou hudebního ţánru, která byla pouštěna u elektronického testu. Ke zjišťování a interpretaci výsledků byl pouţit paměťový obrázkový test doplněný dotazníkem osobních informací respondentů. Test i dotazník jsou vţdy součástí jednoho elektronického testu. Paměťový obrázkový test je vizuální test na krátkodobou paměť. Pro co nejsrozumitelnější zadání a testování respondentů byl pouţit test z obrázkové hry. Principem tohoto testu je zapamatování si co nejvíce objektů z jednotlivého obrázku, který se respondentovi ukáţe na deset vteřin, a poté odpovědět na sadu šesti otázek, které s obrázkem souvisí. Takto jsou respondentovi postupně ukazovány další obrázky, celkový počet obrázků je čtyřicet. Kaţdá správná odpověď je vyhodnocena jedním bodem, celkový a maximální počet bodů je tedy dvě stě čtyřicet, šedesát na kaţdou hudební ukázku. Součástí paměťového obrázkového testu jsou také hudební ukázky, které jsou respondentům pouštěny zároveň s vyplňováním paměťového obrázkového testu a postupně kaţdých deset obrázků. Hudební ukázky byly přehrávány v části, kde respondenti vyplňovali obrázkový paměťový test. Po kaţdých deseti obrázcích se tedy vystřídaly všechny hudební ukázky – bez hudby, s klasickou (váţnou) hudbou, rockovou hudbou a pop music, na základě jiţ v teorii zmíněných výzkumů.

Elektronický dotazník

Verze A

Verze B

Verze C

Verze D

Obrázkový paměťový test

Bez hudby

Klasická hudba

Rocková hudba

Pop music

Elektronické testy byly respondentům vygenerovány náhodně rozesláním odkazů. Kaţdý z padesáti oslovených respondentů vyplnil jeden elektronický obrázkový test, který byl doplněn postupně hudebními ukázkami. Na prvních deset obrázků tedy nebyla ţádná hudební ukázka, dalších deset obrázků bylo doplněno hudební ukázkou klasické hudby, dalších deset obrázků pak rockovou hudbou a posledních deset obrázků bylo doplněno hudební ukázkou pop music. Oslovení respondentů bylo provedeno přes 45

sociální sítě a emailovou komunikaci. Respondenti vybraní pro kvalitativní výzkum byly vybráni na základě nejhorších výsledků v paměťovém obrázkovém testu, a to s ukázkou rockové hudby. Právě rocková hudba tedy u těchto respondentů generovala nejhorší výsledek z paměťového obrázkového testu. Dotazník osobních informací respondentů, který je na konci kaţdého elektronického testu (po vyplnění paměťového obrázkového testu) byl zaměřen pouze na sběr osobních informací respondentů, a to z důvodu moţných navazujících výzkumů a primárně pro získání kontaktů na respondenty pro následující kvalitativní výzkum. V dotazníku je pouţito celkem osm otázek a je součástí přílohy č. 3. Po vyplnění všech elektronických testů byly výsledky zpracovány a obodovány na základě správných odpovědí. Kaţdá správná odpověď se rovná jednomu bodu. Poté byly výsledky správných odpovědí respondentů zapsány do tabulek a následně testovány testovací metodou ANOVA a porovnány všechny verze mezi sebou. Porovnávaly se tedy počty správných odpovědí a hudební ţánr. Testovací metodou ANOVA byl zjišťován statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými výsledky. Správné odpovědi v jednotlivých verzích elektronického dotazníku byly poté přepočítány na aritmetické průměry a následně porovnány všechny průměry správných odpovědí v jednotlivých verzích hudebních ukázek, tedy bez hudby, s klasickou hudbou, rockovou hudbou a pop music.

3. 2. 2 Metoda otevřeného kódování Pro kvalitativní výzkum byla zvolena metoda otevřeného kódování. Tato metoda byla vybrána k hlubší analýze osobní roviny respondentů. V procesu otevřeného kódování jsou podstatné kromě kategorií vzešlých z analýzy také vlastnosti, neboli konkrétní charakteristické znaky, a dimenze, které určují četnost (Strauss, Corbin, 1999). Kvalitativní výzkum byl zrealizován prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru s respondenty, jejichţ odpovědi byly pečlivě zaznamenány a nahrány a následně přepsány a rozčleněny do jednotlivých kategorií, v nichţ byly popsány jednotlivé vlastnosti a dimenze

46

Celkem byli vybráni tři respondenti, kteří dosáhli nejniţších výsledků v obrázkovém paměťovém testu doplněném o rockovou hudbu a nejlépe tak vyhovovali podmínkám následného kvalitativního výzkumu. Podrobnější informace o kvalitativním a kvantitativním výzkumu jsou podrobněji popsány v části forma výzkumu.

3. 3 Forma výzkumu Diplomová práce byla zpracována formou kvantitativního a kvantitativního výzkumu. Kvantitativní výzkumná část byla písemná, realizovaná prostřednictvím elektronických testů. Tyto testy byly publikovány elektronickou formou, a to z toho důvodu, ţe je zapotřebí test nejen vyplnit, ale přehrát si přiloţenou hudební ukázku. Elektronický obrázkový paměťový test byl vytvořen jako online dotazník se zpracováním dat do My SQL. Kvalitativní

výzkumná

část

byla

ústní

a

byla

zrealizována

formou

polostrukturovaného rozhovoru s respondenty a rozhovory probíhaly přes video chat Skype a osobně.

3. 3. 1 Forma kvantitativního výzkumu První část elektronického dotazníku byla zaměřena na otevřené otázky, týkající se paměťového obrázkového testu a zkoumala tak krátkodobou paměť respondentů. V praxi tento test vypadal tak, ţe respondent si sedl k počítači a spustil si elektronický test. Zobrazila se mu úvodní obrazovka s krátkým textem, který měl respondentovi vysvětlit a podat instrukce, o co v testu půjde. Poté začal samotný test. Tento test můţeme rozdělit na čtyři části, v první části se respondentovi postupně ukázala sada deseti obrázků bez hudebního doprovodu. Kdyţ vyplnil tuto sadu, zobrazila se mu druhá sada deseti obrázků s hudební ukázkou verze B – klasická hudba. Stejný postup se pak opakoval u třetí sady deseti obrázků verze C – rocková hudba a u poslední sady deseti obrázků verze D – pop music. Zde můţeme upozornit na faktor únavy, která s přibývajícími obrázky postupně přicházela.

47

Kaţdý obrázek se respondentovi zobrazil na deset vteřin. Po uplynutí tohoto časového limitu obrázek zmizel a zobrazily se postupně otázky, na které měl respondent odpovědět na základě toho, co si pamatoval z obrázku. Otázek bylo ke kaţdému obrázku vţdy šest. Celkem bylo respondentovi tedy ukázáno čtyřicet obrázků a dvě stě šedesát otázek. Otázky nebyly nijak upravované a byla ponechány tak, jako v originální dětské hře, s jedinou výjimkou, ţe se nezobrazují všechny dohromady, ale kaţdá zvlášť – vţdy, kdyţ je zodpovězena jedna otázka, zobrazí se další atd. Čas na odpověď na otázky nebyl limitován. Výsledky testu mohl ovlivnit čas strávený vyplňováním testů a únava, která sílila s mnoţstvím zodpovězených otázek. Také zde mohl působit faktor opakování, kdy s kaţdým přibývajícím obrázkem uţ respondenti věděli, jaký bude princip vyplňování. Dalším faktorem zde mohl být paměťový typ respondentů. Pro mě bylo v testování důleţité zaměřit se na dvě podstatné proměnné, a to nezávisle proměnnou, kterou zde představují jednotlivé hudební ţánry, a závisle proměnnou, coţ jsou výkony respondentů v obrázkovém paměťovém testu.

3. 3. 2 Forma kvalitativního výzkumu Druhá část výzkumu byla zaměřena na zjištění postojů jednotlivých respondentů a jejich osobní názor na pojmy hudba, hudební zkušenost a vztah ke konkrétnímu hudebnímu ţánru. Výzkum byl proveden s respondenty, kteří byli cíleně vybráni na základě předchozího kvantitativního výzkumu. Vybráni byli na základě analýzy kvantitativního testování, kde bylo zjištěno, ţe výsledky při poslechu rockové hudby dosáhly nejhorších skórů a rozdíl od ostatních poslechů hudebních ukázek byl statisticky významný. Abychom ale mohli blíţe zjistit osobní rovinu respondentů, tedy jaký mají vztah k rockové hudbě a k hudbě obecně, byli vybráni tři respondenti právě s nejhoršími výsledky v testování s ukázkou rockové hudby. Všichni tito respondenti totiţ uvedli do dotazníku osobních informací, ţe mají hudební zkušenosti a kvalitativním výzkumem jsem chtěla zjistit, jaký mají vztah k hudbě a jestli je jim rocková hudba blízká, nebo naopak. Z této skupiny byli tedy vybráni tři respondenti, kteří byli kontaktování a vyzváni

k osobnímu

rozhovoru.

Vzhledem 48

k rozmanitosti

respondentů,

kteří

elektronické testy vyplňovali, nebylo moţné sejít se se všemi třemi dohromady, protoţe kaţdý z vybraných pocházel z jiné části republiky a bylo sloţité domluvit společný termín. Nakonec se podařilo výzkum zrealizovat prostřednictvím video chatu Skype, a to se dvěma z nich. S posledním respondentem byl uskutečněn rozhovor osobní. Z kaţdým z respondentů byl tedy zrealizován polostrukturovaný rozhovor, který měl navázat na předchozí vyplňovaný elektronický test a zjistit jejich osobní postoje a názory k pojmům hudba, hudební zkušenost a vztah k hudebním ţánrům. Respondentům nebylo sděleno, ţe dosáhli nejhorších výsledků v paměťovém obrázkovém testu, ale bylo jim přislíbeno, ţe budou mít po skončení výzkumu přístup k diplomové práci.

3. 4 Průběh kvantitativního výzkumu 3. 4. 1 Výběr výzkumného souboru Při výběru respondentů byl kladen důraz na následující kritéria. Respondenti museli mít přístup k internetu a být zruční v počítačové technologii minimálně tak, aby byli schopni dotazník vyplnit online. Důleţitým kritériem byl funkční zvukový aparát u počítače a ţádné další sluchové nebo zrakové omezení respondenta. Respondenti byli osloveni přes internet, převáţně na sociálních sítích, emailovou komunikací a také osobně. Zkoumaný vzorek je tedy výsledkem výběru vycházející z metody sněhové koule. Díky této metodě bylo moţné získat nové respondenty na základě postupného nominování osobami, které jiţ dotazník vyplnili a poslali tak dál. Pomocí této metody byl tedy snadno vybrán rozsáhlý výběrový soubor respondentů. Tuto metodu jsem zvolila z důvodu, ţe převáţná většina mých kontaktů jsou z hudební oblasti a snadno se tak lze dostat k podobným typům dalších respondentů.

3. 4. 2 Výběr hudebních ukázek Výběr na základě předchozích výzkumů, o kterých jsem se zmiňovala jiţ v teorii, jsem se rozhodla do výzkumu zařadit právě ty hudební ukázky, které mi připadaly v souvislosti s výzkumy nejvíce kontroverzní. V dotazníku s verzí A nebyla 49

pouţita ţádná hudební ukázka a respondenti byli v úvodu dotazníku upozorněni, aby nebyli rušeni ţádnou hudbou, například z rádia nebo televize, ale aby tuto verzi testu vyplňovali v klidném a tichém prostředí, tak, aby se mohli co nejlépe soustředit. V elektronickém dotazníku verze B s hudebním ţánrem klasická hudba jsem zvolila skladbu od Mozarta – Paino Concerto no. 21 Andante, která koresponduje s výzkumem doktorky Rauscherové. Mozartův efekt v jejím výzkumu představuje pozitivní vliv Mozartovy hudby na časoprostorovou představivost. Kromě jiného se také projevil pozitivní účinek na dojivost a kvalitu mléka u dobytka, při poslechu klasické hudby, konkrétně té Mozartovy. Ve třetí verzi C elektornického dotazníku s hudebním ţánrem rockové hudby jsem zase navázala na výzkum doktorky Dorothy Retallach, která se zabývala destruktivním účinkem rockové hudby na růst a vývoj květin a souvislostí s depresemi u lidí a menší produktivitou mléka u dobytka. V mnoha výzkumech se právě rocková hudba povaţuje za agresivní a destruktivní. V rockové hudbě záleţí především na výrazových prostředcích hlavního interpreta a důleţité jsou také elektrické kytary, které tvoří základ rockové hudby. Proto byla vybrána ukázka Love is an Elevator od skupiny Aerosmith v čele s jejich hlavním zpěvákem Stevenem Tylerem, jehoţ osobitý styl dokazuje výraznost rockové hudby spolu s kytarovými sóly a drsností hudby. Ve čtvrté verzi D elektronického dotazníku s hudebním ţánrem byla vybrána hudba populární, jakoţto největší zastupitel moderní hudby ve světě. K této konkrétní ukázce byla vybrána ukázka populární britské skupiny One Direction, s názvem skladby What makes you beautiful. One Direction je v současnosti nejpopulárnější hudební skupinou pro mladé, jejich píseň splňuje kritéria populární hudby – má jednoduchou kompozici, snadný opakující se refrén, pozitivní náboj. Výběr hudebních ukázek jednotlivých ţánrů mohl být také důleţitým faktorem, který způsoboval statisticky významné rozdíly.

3. 4. 3 Paměťový obrázkový test Paměťový obrázkový test byl do tohoto výzkumu vybrán za účelem co nejjednodušší interpretace a vyhodnocování. Z tohoto důvodu byly pouţity obrázky 50

z dětské hry, spolu s otázkami, které k této hře přímo patří. Na jednom obrázku vysvětlím jednoduchý princip tohoto obrázkového paměťového testu, ostatní obrázky jsou součástí přílohy, včetně příslušných otázek ke kaţdému z nich.

Na tomto obrázku vidíte ovce, pasoucí se na louce. Respondentovi se tento obrázek zobrazí po dobu deseti vteřin. Následně zmizí a respondentovi se ukáţe série otázek, celkem šesti, na které musí odpovědět. Konkrétně k tomuto obrázku jsou to otázky: 1. Jsou květiny na obrázku modré? 2. Kolik ovcí je na obrázku? 3. Jaký druh hmyzu je na obrázku? 4. Dívají se obě ovce stejným směrem? 5. Co je na stromě? 6. Jsou listy na stromě zelené nebo hnědé?

Otázky se zobrazují postupně, vţdy kdyţ je na jednu odpovězeno, zobrazí se další. V okamţiku zodpovězení všech šesti otázek pokračuje test dalším obrázkem. Takto se opakuje, dokud respondent neprojde všech deset obrázků s hudební ukázko verze A a pokračuje dalších deset obrázků s hudební ukázkou verze B (následně C a D). Celkem dvě stě čtyřicet otázek. Vyhodnocují se poté správné odpovědi a za kaţdou správnou 51

odpověď je udělen respondentovi jeden bod. Celkový počet bodů z testu můţe být v kaţdé sadě šedesát, dohromady tedy dvě stě čtyřicet. Tyto obrázky byly zvoleny do výzkumu jako paměťový obrázkový test, hlavně pro svou jednoduchost. Přestoţe je kaţdý obrázek velmi prostý, není vţdy snadné zapamatovat si všechny prvky na něm zobrazené, obzvlášť ze začátku.

3. 4. 4 Dotazník Dotazník zaměřený na sběr osobních informací je součástí všech čtyř typů elektronických testů. Pro všechny je tedy stejný, kaţdý jeden respondent vyplnil vţdy jeden typ elektronického testu s paměťovým obrázkovým testem a dotazníkem zaměřeným na sběr osobních informací. V této části dotazníku jsou zjišťovány informace o věku, pohlaví a bydlišti respondentů pro následný kontakt s respondenty a také informace o hudebních zkušenostech respondentů, frekvenci poslechu hudby a oblíbenosti hudebního ţánru. Tyto kategorie mohou být zajímavé pro další moţné výzkumy a jsou také východiskem pro následný kvalitativní výzkum.

3. 5 Průběh kvalitativního výzkumu Kvalitativní výzkum probíhal jako rozhovor se třemi respondenty. Bohuţel k časové vytíţenosti a odlišnosti místa pobytu respondentů nešlo udělat rozhovor skupinový. Nicméně se tedy podařilo kontaktovat všechny tři vybrané respondenty a rozhovory nějakým způsobem zrealizovat. Dva z nich se ovšem museli uskutečnit jako video rozhovor přes Skype, protoţe tito dva vybraní respondenti nebydleli v Brně a cesta by pro ně byla komplikací. Jeden rozhovor ale proběhl osobně. Díky kvalitnímu průběhu video hovoru ale vše proběhlo v pořádku a jako výzkumník jsem i tak měla moţnost sledovat jejich neverbální reakce. Se všemi třemi respondenty byl tedy udělán polostrukturovaný rozhovor, kdy jsem se drţela tří hlavních témat, ale na základě jejich odpovědí jsem navazovala na témata další, která se zde začala rozvíjet. Všechny rozhovory byly nahrány a přepsány, následně okomentovány vlastními poznámkami, vycházejícími z pozorování respondentů při rozhovoru, ale také vnímání 52

jejich výpovědí. Následně byla spojeny propojeny odpovědi na tři hlavní témata, které jsem z rozhovoru zjišťovala a analyzována další podtémata, která z rozhovoru vzešla a nebo která měli respondenti společná.

3. 5. 1 Výběr výzkumného souboru Všichni tři respondenti byli vybráni na základě předchozího kvantitativního výzkumu, a to ze skupiny respondentů, kteří se nacházeli ve skupině testovaných s pouţitím ukázky rockové hudby. Rocková hudba totiţ v mém diplomovém výzkumu vyšla jako činitel, který je nejvíce statisticky významný a v souvislosti s výsledky správných odpovědí v obrázkovém paměťovém testu zde vyšlo nejniţší průměrné skóre. Abych tedy zjistila, jaký vztah k hudbě, hudebním zkušenostem a hudebnímu ţánru mají respondenti, a jestli je tyto proměnné mohly nějak ovlivnit při paměťovém obrázkovém testu, vybrala jsem tři respondenty s nejniţším dosaţeným počtem správných odpovědí z testu s pouţitou ukázkou rockové hudby. Pokud bychom tedy z výsledků kvantitativního výzkumu předpokládali, ţe rocková hudba působí destruktivně na krátkodobou paměť respondentů, zajímalo mě, jak tito respondenti vnímají rockovou hudbu a jaký mají k hudbě vztah obecně.

3. 5. 3 Polostrukturovaný rozhovor Polostruktuovaný

rozhovor

byl

zvolen

z toho

důvodu,

abych

mohla

s respondenty probrat tři hlavní témata, ale dát jim také dostatečný prostor pro sebevyjádření. Cílem bylo zjistit osobní názory a postoje k hudbě, hudební zkušenosti a k vybranému hudebního ţánru.

3. 5. 3 Výzkumné otázky V kvalitativním výzkumu nebyly předem připravené otázky, ale okruhy témat, které mě zajímaly. Tato témata byla předělána do výzkumných otázek. Kaţdý rozhovor probíhal cca 25 minut. Hlavní okruhy témat polostrukturovaného rozhovoru byly: 1. Hudba 53

2. Hudební zkušenost 3. Rocková hudbu Všechny přepsané rozhovory jsou součástí přílohy č. 4.

54

4. Analýza výsledků Výsledky diplomového výzkumu můţeme rozdělit na dvě části, a to podle kvantitativního a kvalitativního výzkumu, který byl proveden. V části kvantitativního výzkumu byla zjišťována souvislost mezi hudebními ţánry a počtem správných odpovědí z obrázkového paměťového testu a testována hypotéza, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. H0: Neexistuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního

hudebního

žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. HA: Existuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního hudebního žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. V části kvalitativního výzkumu byl zjišťován vztah respondentů k hudbě, hudebním zkušenostem a hudebním ţánrům.

4. 1 Analýza kvantitativního výzkumu Paměťový obrázkový test ve výzkumném dotazníku se skládal ze čtyřiceti obrázků a ke kaţdému z nich bylo přiřazeno šest otázek. Na kaţdých deset otázek byla respondentům puštěna jiná hudební ukázka. Prvních deset obrázků tedy bylo bez hudební ukázky, dalších deset s ukázkou klasické hudby, dalších deset s ukázkou rockové hudby a posledních deset s ukázkou pop music. Protoţe v jednotlivých částech testu s hudebními ukázkami bylo vţdy deset obrázků s šesti otázkami, celkový počet správných moţných odpovědí byl šedesát na jednu hudební ukázku. Hodnocení paměťového testu bylo přepočítáváno na počet správných odpovědí, tedy za správnou odpověď byl připsán jeden bod. Maximální počet správných odpovědí pro jednu hudební ukázku tedy byl 60. Výsledky byly zapsány do tabulky a následně testovány testovací metodou ANOVA, kde došlo ke zjištění statistické významnosti mezi jednotlivými výsledky a následně byly hodnoty porovnávány mezi sebou. Ze statistického testování metodou ANOVA bylo zjištěno, ţe statisticky významný rozdíl je u výsledků s hudební ukázkou rocková hudba, a to u srovnání mezi všemi ostatními hudebními ţánry: „...srovnáme vypočítané F s kritickou hodnotou F – 55

rozdělení s příslušnými stupni volnosti s hladinou významnosti 0,05. Pokud je F větší než kritická mez, nulovou hypotézu zamítneme.“ (Hendl, 2004, s. 343). Ostatní hudební ţánry mezi sebou nemají statisticky významný rozdíl. Můţeme tedy říct, ţe vzhledem k nejniţším výsledkům správných odpovědí v obrázkovém paměťovém testu je rocková hudba nejméně vhodná při práci s krátkodobou pamětí. Ostatní hudební ţánry, které byly testovány, nemají statistický význam a můţeme tedy říct, ţe nemají pozitivní ani negativní vliv na krátkodobou paměť. Průměrné hodnoty výsledků paměťového obrázkového testu v jednotlivých verzích elektronického dotazníku byly následující. Z výsledků průměrných hodnot správných odpovědí všech čtyřech typů dotazníků, můţeme vyčíst, ţe nejlepší průměrný výsledek obsáhl dotazník bez hudební ukázky. Respondenti byli u tohoto dotazníku v podmínkách, které jim umoţňovaly vyplňovat dotazník nerušeně a lépe se tak koncentrovat. Celkově respondenti v tomto testu dosáhli průměrného výsledku správných odpovědí 149. Průměrné výsledky správných odpovědí jsou vypsány v tabulce, jejich interpretace je popsaná níţe. Výsledky testování ANOVA jsou součástí přílohy č. 2.

Tabulka č. 1 Tabulka průměrných správných odpovědí jednotlivých typů dotazníků Elektronické dotazníky

Průměrný počet správných odpovědí

Verze A – Bez hudební ukázky

45,04

Verze B – Klasická hudba

41,66

Verze C – Rocková hudba

32,38

Verze D – Pop music

43,38

56

4. 1. 1 Bez hudební ukázky Elektronického obrázkového paměťového testu bez hudebních ukázek se zúčastnilo opět stejných padesát respondentů. Ţádný z respondentů nedosáhl nulové hodnoty. Celkový moţný výsledek v obrázkovém testu bez hudební ukázky, byl šedesát. Tohoto plného počtu v obrázkovém paměťovém testu nedosáhl ani jeden respondent. Podle testování metodou ANOVA nebyl statisticky významný rozdíl mezi testem bez hudební ukázky a pop music nebo klasickou hudbou. Velký významný statistický rozdíl byl ovšem mezi ţádnou hudební ukázkou a rockovou hudbou. Přehled výsledků je uveden v příloze č. 1. Průměrný počet správných odpovědí u tohoto testu bez hudební ukázky byl 45,04. Hromadné výsledky průměrných odpovědí jsou uvedeny v tabulce č. 1. Výsledky pro verzi A jsou uvedeny v tabulce č. 2. Nejvyšší počet správně zodpovězených otázek měl jeden respondent s výsledkem 58 správných odpovědí. Nejniţších výsledků dosáhli dva respondenti s počtem 26 správných odpovědí.

Tabulka č. 2 Přehled výsledků obrázkového paměťového testu Verze A - bez hudební ukázky Celkový počet bodů

60

Průměrný počet správných odpovědí

45,04

Nejvyšší počet správných odpovědí

58

Nejnižší počet správných odpovědí

23

4. 1. 2 Klasická hudba Elektronický obrázkový paměťový test verze B doplněný o hudební ukázku klasické hudby, kterého se zúčastnilo padesát respondentů, měl celkový průměr správných odpovědí sto 41,66. Podle testování statistickou metodou ANOVA nebyla u 57

této verze zjištěna statistická významnost. Nejvyšší počet správných odpovědí byl výsledek 57. Nejniţší počet správných odpovědí byl výsledek 23. V následující tabulce se můţeme podívat na výsledky. Kompletní přehled výsledků všech respondentů je uveden v příloze č. 1. Výsledky pro verzi B jsou uvedeny v tabulce č. 3.

Tabulka č. 3 Přehled výsledků obrázkového paměťového testu Verze B – klasická hudba. Celkový počet bodů

60

Průměrný počet správných odpovědí

41,66

Nejvyšší počet správných odpovědí

57

Nejnižší počet správných odpovědí

23

4. 1. 3 Rocková hudba Tato verze C elektronického obrázkového paměťového testu s hudební ukázkou rockové hudby dosáhla z hlediska testování odlišných výsledků. Testováním bylo zjištěno, ţe výsledky z testu doplněného hudební ukázkou rockové hudby má statisticky významný rozdíl ve srovnání se všemi ostatními verzemi, a to A, B a D. Celkový počet správných odpovědí byl výrazně horší neţ u předchozích dvou. Vzhledem k nejniţšímu počtu správných odpovědí, nejniţšímu průměru a statisticky významnému rozdílu při testování můţeme říct, ţe rocková hudba má negativní vliv na krátkodobou paměť. Dotazník s hudební ukázkou rockové hudby dosáhl tedy celkového průměru správných odpovědí 32,38. Nejvyšší počet správných odpovědí byl výsledek 49. Nejniţší počet správných odpovědí byl výsledek 17. V následující tabulce se můţeme podívat na výsledky. Kompletní přehled výsledků všech respondentů je uveden v příloze č. 1. Výsledky pro verzi C jsou uvedeny v tabulce č. 4.

58

Tabulka č. 4 Přehled výsledků obrázkového paměťového testu Verze C – rocková hudba Celkový počet bodů

60

Průměrný počet správných odpovědí

32,38

Nejvyšší počet správných odpovědí

49

Nejnižší počet správných odpovědí

17

4. 1. 4 Pop music V testování této verze elektronického obrázkového paměťového testu nebyl opět zjištěn statisticky významný rozdíl mezi verzemi A a B. Elektronický dotazník verze D s hudební ukázkou pop music dosáhl celkového průměru správných odpovědí 43,38. Nejvyšší hodnotou správných odpovědí bylo 58. Nejniţší počet správných odpovědí byl počet 30. V následující tabulce se můţeme podívat na výsledky. Kompletní přehled výsledků všech respondentů je uveden v příloze č. 1. Výsledky pro verzi D jsou uvedeny v tabulce č. 5.

Tabulka č. 5 Přehled výsledků obrázkového paměťového testu Verze D – pop music. Celkový počet bodů

60

Průměrný počet správných odpovědí

43,38

Nejvyšší počet správných odpovědí

58

Nejnižší počet správných odpovědí

30

59

4. 3 Analýza kvalitativního výzkumu Pro analýzu kvalitativní části výzkumu bylo pouţito otevřené kódování. Analýza probíhala následujícím způsobem: -

přepsání všech rozhovorů do písemné podoby

-

přečtení jednotlivých rozhovorů a hledání podstatných významových jednotek

-

podtrhávání a vypsání významových jednotek

-

vytváření kódů a hledání jejich souvztaţností

-

vytvoření kategorií a subkategorií (hermeneutický kruh)

-

přiřazení kategorií ke kódům

-

hledání vlastností a dimenzí jednotlivých kategorií

-

hledání společných vlastností v kategoriích mezi jednotlivými respondenty a jejich prolínání

Otevřené kódování probíhalo u kaţdého respondenta zvlášť. Byly tedy analyzovány a vytvořeny kategorie u jednotlivých respondentů. Tyto kategorie byly detailně popsány a přiřazeny k nim ukázky rozhovorů. Následně byly vyhledány společně znaky a vlastnosti těchto kategorií a také napříč všemi výslednými kategoriemi a srovnávány mezi sebou. V následujících podkapitolách jsou popsáni jednotliví respondenti, průběh rozhovoru s nimi a kategorie, které vznikly analýzou otevřeného kódování.

4. 3. 1 Respondent č. 1 Respondent č. 1 byl muţ, ve věku čtyřicet tři let. Rozhovor s ním probíhal osobně, protoţe pocházel přímo z Brna a bylo pro něj moţné se sejít. Při rozhovoru působil poněkud nervózně, nesebevědomě odpovídal a vypadalo to, ţe mu dělá trochu problém vymyslet vůbec nějakou odpověď. Nepůsobil tak, ţe by ho rozhovor obtěţovat, ale spíš, ţe si neví rady s odpověďmi. Na otázky se ale snaţil odpovídat, odpovídal pomalu. Většina jeho odpovědí působila tak, ţe nad hudbou nikdy nepřemýšlel, trochu se ostýchal odpovídat. Působilo to, jakoby se bál, ţe odpoví špatně. Jeho odpovědi byly poměrně krátké, strohé. Rozpovídal se trochu více, kdyţ popisoval, jak chodil do hudební výchovy a učitelka

60

mu zakázala zpívat, rozhovor se pak ubíral hlavně směrem k jeho vztahu k hudbě v dětství. Respondent č. 1 měl nejlepší výsledky v testu s hudební ukázkou pop music a bez hudby (39 a 38). Jako oblíbený ţánr uvedl pop, je také zvyklý při práci poslouchat pravidelně rádio. V rozhovoru se zmínil, ţe se mu lépe přemýšlí, kdyţ má na práci klid. O klasické hudbě se vyjádřil tak, ţe si ji dobrovolně neposlouchá a nelíbí se mu, u této otázky dosáhl těţce podprůměrného výsledku (26). V testu s rockovou hudbou dosáhl tento respondent nejmenšího výsledku správných odpovědí vůbec (17) Respondent č .1

Počet bodů

Bez hudební ukázky

38

Klasická hudba

26

Rocková hudba

17

Pop music

39

U tohoto respondenta byly vytvořeny tři kategorie a ke kaţdé z nich ještě subkategorie, které jsou zde uvedeny pro detailnější členění. Čtvrtá kategorie se prolíná s ostatními respondenty, takţe je uvedená v pozdějším shrnutí respondentů.

A) Kategorie: Sebepojetí Podceňování U prvního respondenta uţ od začátku rozhovoru bylo viditelné jasné podceňování schopností. V rozhovoru uvedl, ţe si moc nepamatuje ani bez hudební ukázky a ţe by si pamatoval stejně blbě, ať by byl test jakýkoliv: „jakože myslím, že já si moc jako nepamatuju ani bez ničeho, jakože bez hudby, takže je to asi jedno.“... „Jakože mě to asi nijak neto, že jako jsem si pamatoval asi stejně blbě.“ Dále se vyjadřuje k pojmu hudba a hudební zkušenost, kterou srovnává s aktivním působením s hudební sféře. Z jeho odpovědí můţeme vyčíst, ţe hudební zkušenost chápe jako pěveckou záleţitost na profesionální úrovni: „Tak já nevím , asi když máš nějakou zkušenost s hudbou ne... no... tak já třeba hudební zkušenost nemám, jako nejsem jako 61

Goťák.“... „No jakože on zpívá, se tím živí ne... prostě je jakože zpěvák. Já pracuju v dílně, takže nejsem zpěvák.“ Je moţné, ţe má respondent podvědomě uloţené, ţe hudba a hudební souvisí pouze s tím, kdo umí zpívat. Navíc má tendenci se srovnávat se známým zpěvákem Karlem Gottem, kterého zde povaţuje za hudební ikonu. Karel Gott znamená pro mnoho lidí znak hudebního idola, jakési ikony a vrcholu pěveckého umění. Srovnávání s ním, ve smyslu, ţe respondent není jako on, protoţe on zpívat neumí, můţe opět připomínat jakési podceňování, ve smyslu zdůraznění právě tohoto významného zpěváka. Další náznak podceňování můţeme spatřit v odpovědi o klasické hudbě, ke které se vyjadřuje: „Tak to jako vůbec, jako vím, že něco bylo v té ukázce u toho dotazníku, jakože nějaká klasika, no ale to je na mě moc složitý.“, kdy respondent podceňuje své síly a moţnosti chápání a vnímání klasické hudby, uţ jen z principu, protoţe je přesvědčený o tom, ţe klasická hudba je opět něco nedosaţitelného, ikonického a nadlidského, s čím by se on jako obyčejný člověk nemohl vůbec srovnávat. A stejně pak při celkovém zhodnocení obrázkového testu, kdy odpovídá, u které hudební ukázky se mohl nejlépe soustředit: „Hmmm nevím no, jako na začátku tak nebyla hudba, že jo. Ale to zas než jsem pochopil vo co de, tak to začalo hrát, no pak už to bylo na nic, takže nevím, no.“, kdy popisuje to, ţe neţ pochopil princip testu, začala hrát hudební ukázka. Je moţné, se toto podceňování schopností má souvztaţnost právě s nedostatečným kontaktem s hudbou a moţná i strachem z toho, ţe kdyby se k hudbě nějak vyjádřil, nebyl by pochopen okolím.

Nezúčastněnost Kromě tendence podceňovat se také první respondent působil v mnoha odpovědích velmi nezúčastněně. Z jeho chování ale nebylo patrné, ţe by byl nezúčastněný, aby měl rozhovor rychle za sebou, naopak u něj velmi přemýšlel a vypadal, ţe chce odpovídat, co nejlépe. Většina otázek ho ale překvapila, takţe bylo vidět, ţe se mu odpovídá těţce. Moţná se zde objevil trochu strach z nezodpovězení otázky, nebo ze špatné odpovědi. Většina jeho odpovědí tedy začínala slovem nevím. Tato jakási apatie se projevovala od začátku rozhovoru aţ do konce, v jediné části se rozpovídal trochu více a uvolněně, a to byla část o jeho dětství, kterou budu popisovat později. Svou nezúčastněnost v odpovědích tedy projevil například v popisu svých pocitů z hudby: „...jinak nevím jako. Prostě hudba, tyjo, nevím.“ Nebo při komentáři 62

k tomu jak na něj působí pop music: „...nevím, co bych měl cítit, jako cítím se normálně.“. Slovo nevím můţe v některých výpovědích znamenat vycpávku, tedy pomocný výraz, který člověk pouţívá, aby si ve výpovědi ulevil, promyslel, co chce říct, zabránil nervozitě, vzpomněl si na to, co chtěl říct a podobně. V tomto případě zde ale slovo nevím bylo pouţito velmi často, a nenavazovala na něj ţádná větší smršť informací. Je moţné, ţe si respondent vytvořil jakýsi ochranný štít tímto slovem a pokud je v souvislosti s hudbou u jeho osoby nějaké citlivé místo, touto slovní vycpávkou se můţe snaţit schválně neodpovídat tak, jak by si ve skutečnosti přál. Moţná je v jeho případě slovo nevím jen nahrazením jeho skutečného názoru, který je z nějakého důvodu potlačen.

B) Kategorie: Vztah k hudbě Společným pojítkem všech respondentů byla samozřejmě hudba. Z rozhovorů vyplývá, ţe na základě svého vztahu a také tím pádem zkušenosti s hudbou, samotnou hudbu hodnotí. První respondent má kaţdodenní zkušenost s hubou z rádia a vztah k hudbě popisuje jako: „No tak jako poslouchám jí, hlavně v práci teda... to je asi tak nejvíc. Jakože mě tam hraje rádio, takže.... hmm.... no vlastě celou dobu v práci no. Tento vztah ale není zaloţený na ţádném aktivním a dobrovolném poslechu hudby, jak sám uvádí, rádio v práci pouští kolega. Na jednu stranu sice přiznává, ţe si rád občas něco poslechne, kdyţ uţ to v rádiu hraje, a ţe si i občas zazpívá, ale jinak nezpívá vůbec. U tohoto respondenta je ale podstatným faktorem vztah k hudbě právě v dětství, který můţe ovlivňovat jeho aktuální vztah k hudbě.

Vztah k hudbě v dětství Respondent tedy v rozhovoru uvádí, ţe zkušenosti s hudbou nemá, pak se rozvzpomene, ţe měl hudební výchovu jako ostatní na základní škole. V dětství prý zpíval docela rád, ale v dospělosti uţ ne. Tento postoj k hudbě můţe být způsoben jeho zkušeností ze základní školy, kdy ho učitelka nutila při zpěvu pouze otevírat pusu, aby nebyl slyšet, protoţe jeho zpěv se nedal poslouchat: „...joo já jsem měl s naší učitelkou domluvu, ona mě nebude zkoušet a já nebudu zpívat (smích)“. V této části rozhovoru se respondent trochu více otevře, více se rozpovídá, dokonce i vynechává slovní vycpávky 63

nevím a jeho sdělení nabývá na hloubce informací. Zákaz zpěvu od učitelky na základní škole je ale více neţ alarmující a tento fakt můţe být významným činitelem při jeho pozdějším vztahu k hudbě. Stejně tak tento postoj k hudbě můţe pramenit od jeho rodičů, kteří mu říkali, ţe zpívá krásně, ale moc nahlas. Touto rádoby vtipnou hláškou mohou ale rodiče způsobit blok, který dítě nejprve nevnímá, pak se ale projeví v ţivotě, například jako u tohoto respondenta potlačováním hudebních aktivit. Jeho hudební zkušenosti a vztah k hudbě byl tedy uţ v útlém věku potlačen učitelkou a rodiči Přestoţe by se eventuálně mohly projevit hlubší emoce spojené s proţíváním a vnímáním hudby a samotný respondent uvedl, ţe ho jako dítě bavilo zpívat, nedostal k tomu příleţitost a veškeré jeho snahy byly přerušeny. Nedostatečná podpora a jakési shazování, ať uţ od rodičů nebo přímo od učitelky na základní škole, můţe tedy posléze vést i k promítnutí do sebepojetí a následnému nízkému sebevědomí - něco mě baví, ale autorita mi říká, ţe to v tom nejsem dobrý, nejsem tedy vůbec dobrý a nebudu to dělat.

Vztah k hudbě v dospělosti Moţná tedy díky jakémusi potlačení hudby v dětství tento respondent není ani v dospělém ţivotě hudbě nijak nakloněn. Hudbu poslouchá v práci zapříčiněním jeho kolegy, který aktivně pouští rádio. Respondent odpovídá ţe tu hudbu ani moc nevnímá. Pak ale dodává, ţe si občas zazpívá, kdyţ ho ale u toho nikdo neslyší: „Tak já to ani moc nevnímám, jakože nezpívám si u toho (pauza) no i když občas asi jo (smích) když nikdo není kolem:“ Opět se dostáváme k jakémusi moţnému bloku, který pramení z potlačení hudební zkušenosti v dětství. Respondent sice navenek tvrdí, ţe hudbu v práci nijak nevnímá, podvědomě je ale rád, ţe je s hudbou v kontaktu a ţe si můţe zazpívat. Jeho hudební projev ale není častý, je velmi příleţitostný a závislý na tom, jestli mu kolega v práci aktivně hudbu pustí a jestli bude u této aktivity sám. Jeho zkušenosti s hudbou jsou tedy závislé na aktivním přídělu hudby a na ostatních. Pojem hudba pro něj znamená velmi strohé označení, nejspíš závislé na jeho vlastních zkušenostech: „Hmmm.... (pauza) tak hudba je, když hraje nějaká písnička, třeba v rádiu, v televizi a tak“ coţ tedy koresponduje s tím, jaké má s hudbou sám zkušenosti a kdy přijde s hudbou do styku – kdyţ poslouchá v práci rádio a hrají tam písničky. Jeho vztah k hudbě je ale vlaţný, neaktivní a nikterak emotivní.

64

C) Kategorie: Nevyhraněnost názorŧ Kromě jiţ zmíněné apatie a nezúčastněnosti, kdy většina jeho odpovědí začínala slovem nevím, se u respondenta také neprojevil žádný vyhraněný postoj, jak v emocích, tak v postoji k hudbě a hudebním ţánrům a samotnému testu. Jedinou jeho emocí vyjádřenou v rozhovoru bylo, ţe ho jako malého hudba bavila.

Postoj k hudebním žánrům Při hodnocení jednotlivých hudebních ţánrů a pocitů z této hudby, byly jeho odpovědi: „...nevím, co bych měl cítit, jako cítím se normálně“. Tento respondent v dotazníku uvedl jako svůj oblíbený ţánr pop, při detailním popisu ale přiznal, ţe dříve poslouchal hodně kapelu Turbo a sám se dostal k tomu, ţe tato kapela hraje rock. Podle jeho slov to ale neřeší, neví, hudba na něj nijak nepŧsobí a cítí se normálně. Pop music jako svůj oblíbený ţánr uvedl do dotazníku, protoţe: „Jo no, tak jako já nevím, jak to, jak se to rozděluje, jakože pop mi přišlo jako taková známá hudba, co znají všichni no...“ a doplnil, ţe pop mu hraje nejčastěji v rádiu při práci, takţe je to pro něj taková normálka. U kapely Turbo se vyjádřil k tomu, ţe tuto skupinu má rád, protoţe ji často hráli, kdyţ byl mladý, na zábavách: „Jé no tak to hrávalo všude, když jsem chodil do školy, sem říkal no, jsme to poslouchali, bylo to český, tak já nějak takhle moc jakože neměl nikde hudbu, jakože koncerty a tak. Tak to byla klasika, taková zábavovka no.“ Coţ bychom si mohli interpretovat jako fakt, ţe respondent nemá vlastní názor, jen se přidá k názoru ostatních. Jeho názor je tedy ovlivněný většinou, nevyhraněný aţ apaticky neutrální. Z této kategorie můţeme vyčíst, ţe respondent neměl ani dosud nemá aktivní přístup k hudbě a jeho zkušenosti s ní jsou dost omezené. Přestoţe se občas vyjadřuje k tomu, ţe jako malý zpíval rád, je toto jediná projevená emoce ve vztahu k hudbě. Jeho ostatní názory na hudební ţánry a postoji k testu jsou nevyhraněné, závislé na středním proudu, který vyuţívá jako berličku toho, ţe pokud něco sám nevím a nejsem si tím jist, vyuţiji nejčastějšího obecně známého názoru.

65

4. 3. 2 Respondent č. 2. Druhý respondent byla ţena ve věku dvacet pět let. Rozhovor probíhal přes video chat Skype, protoţe respondentka pochází z Pardubic. Při rozhovoru působila velmi pozitivně, vypadala, ţe je potěšená z kaţdé otázky a ţe můţe odpovídat. Při rozhovoru seděla u stolu, drţela v ruce gumičku do vlasů a pořád si s ní hrála. Odpovídala rychle na kaţdou otázku, ale působila trochu roztrţitě, jako kdyby nedokázala udrţet pozornost na jednu věc. Bylo ale vidět, ţe u otázek a svých odpovědí přemýšlí. Z jejích odpovědí bylo také poznat, ţe má k hudbě kladný vztah a ţe ji poslouchá ráda. Rozhovor proběhl velmi rychle. Druhý respondent dosáhl nejlepších výsledků bez hudební ukázky (48 bodů). Jako oblíbený ţánr uvedla pop music, výsledné skóre ale byla pouze polovina z maximálního počtu bodů (30 bodů). Ke klasické hudbě se vyjádřila negativně (37 bodů). V testu s ukázkou rockové hudby dosáhla respondentka nízkého skóre (18 bodů). Respondent č .2

Počet bodů

Bez hudební ukázky

48

Klasická hudba

37

Rocková hudba

18

Pop music

30

Tento rozhovor se ubíral hodně směrem k rockové hudbě a jejímu pojetí z hlediska motivace, vybití se, agrese, ale i relaxace. Z jejích odpovědí byly vytvořeny dvě kategorie, další moţná kategorie se prolíná i o ostatními respondenty, takţe je uvedené aţ v celkovém shrnutí respondentů.

A) Kategorie: Hudba a tanec Respondentka č. 2 má hudbu spojenou s tancem a prostřednictvím jeho se sebevyjádřením. Celkově tedy hudbu hodnotí pozitivně a dokonce jí spojuje s tancem, jako činností, kterou u poslechu hudby ráda dělá. Hudbu si pouští aktivně, dokonce i aktivně navštěvuje koncerty. U hudby je pro ní důleţitý rytmus, a to, jak se na ni dá 66

tancovat. Tancováním na rytmickou hudbu se cítí dobře: „Tak dívám se na sebe a tancuju, motám kolem sebe rukama a nohama jako je to takovej relax, prostě se člověk vyblbne.“. Zajímavé je, ţe zde přisuzuje hudbě relaxační vlastnost, ale při hodnocení samotného pojmu relaxace tuto činnost s hudbou nespojuje a výrazně i odmítá. Moţná je v tomto případě slovo relax zaměněno za výraz, který respondentka pouţila později v souvislosti s rockovou hudbou, a to jakési vybití se. To by souviselo i s tancem, který má u této respondentky za prvé tedy uvolňující funkci a za druhé i funkci sebeuspokojení. Respondentka uvedla, ţe se na sebe u tancování dívá do zrcadla a cítí se u toho dobře. Při poslechu pop music, která jí také přijde rytmická a vhodná k tancování se dokonce cítí mladší. Hudba na ni tedy působí z hlediska sebeuspokojení velmi dobře. Navíc z jejího vnímání hudby a různých hudebních ţánrů můţeme usoudit, ţe hudbu intenzivně vnímá a má ji ráda, jak se tedy sama vyjádřila. V jejím případě bychom mohli říct, ţe zde působí hudba jako terapeutický prvek. Jistá forma muzikoterapie, při které se prostřednictvím hudby a tance dokáţe uvolnit a vybít, jak fyzicky, tak psychicky. Mohli bychom zde i přemýšlet v souvislostech embodimentu, kdy člověk vnímá celým tělem, nejen mozkem.

B) Kategorie: Soustředění Přestoţe se všichni respondenti shodli na tom, ţe pro ně bylo obtíţnější soustředit se při testu s hudební ukázkou, u této respondenty bylo soustředění nejvýraznější a spojovala ho nejen s testem, ale také se svým osobním ţivotem a celkovou roztěkaností. I kdyţ se k testu a hudebním ukázkám ostatní vyjádřili výrazně negativně, tato respondentka odpověděla, ţe jí hudba rušila jen trochu, ale „jinak v pohodě“. Přiznává ale, ţe jí dělalo problém obrázky si zapamatovat, přisuzuje to ale buď (v nadsázce) problémům s pamětí a nebo své nesoustředěnosti: „...asi to, ţe jsem roztrţitá. Nebo, ţe mám problémy s pamětí.“ A dodává, ţe se neumí soustředit moc dlouho. V souvislosti s tím navazujeme na její aktivnost, ţe musí pořád něco dělat a nevydrţí u jedné věci. Navazujeme na to, ţe jako malá chodila do sboru, ale jen krátce, protoţe jí to potom přestalo bavit. K tomu dodává: „...to bylo jen na základce, pak mě to nějak přestalo bavit. Asi tam moje roztržitost“. Tato roztržitost můţe mít samozřejmě vliv na úspěšnost v testu, pokud ztratí na začátku pozornost, čím delší aktivita je, tím horší má výsledky, protoţe uţ se nesoustředí. V tomto případě ale měla respondenta 67

výsledek u poslední hudební ukázky pop music průměrný (30 bodů) a u ukázky, která tomuto předcházela u rockové hudby velmi podprůměrný (18 bodů). Můţe zde ale vystupovat ještě faktor právě pop music, kterou sama respondenta uvedla jako svou oblíbenou hudbu, a také hudbu, na kterou nejčastěji tancuje. Je tedy moţné, ţe jí tato hudba podpořila v opětovném udrţení pozornosti. Tato roztrţitost můţe také působit na poměrně bohatou základnu hudebních zkušeností, kterou respondentka má. V rozhovoru uvedla, ţe kromě pop music také jezdí na rockové koncerty, ale poslouchá například i dubstep, nebo hard rock. Na jednu stranu jí tato roztrţitost a neudrţení pozornosti u jedné věci přináší velký rozhled z hlediska hudby, na druhou stranu se její vnímání hudby můţe jevit poněkud povrchně. Na kaţdém hudebním ţánru si najde něco, co se jí líbí, ale nevyjadřuje hluboké emoce a pocity pramenící z hudby. Tento proces můţe působit i obousměrně, a to tak, ţe díky své nesoustředěnosti nemá moţnost, aby emoce z hudby pocítila. A nebo, ţe emoce z hudby přirozeně necítí a proto jí přestane hudba po nějaké chvíli bavit a přestane se soustředit. Soustředění ostatních respondentů, tedy R1 a R3 při paměťovém obrázkovém testu bylo podle nich ovlivněno hudebními ukázkami. Oba souhlasili, ţe je v testu hudba rušila a shodli se na tom, ţe bez hudební ukázky by měli lepší pocit. Podle subjektivních pocitů tedy hudební ukázky působily rušivě a znemoţňovali soustředění. Zajímavostí ale je, ţe například u R3 byl nejlepší výsledek právě v testu s hudební ukázkou pop music a bez hudební ukázky dosáhl méně jak polovinu ze správných odpovědí. Jak tedy vidíme, rušivost hudební ukázkou můţe být pouze subjektivní a nemusí mít vliv na soustředění.

4. 3. 3 Respondent č. 3 Poslední respondent byl také mimo Brno, takţe jsme museli udělat rozhovor přes video chat. Respondent je muţ, ve věku třiceti šesti let. Má dvě dcery a má kapelu, ve stylu progresivního rocku. Hraje na kytaru. Zajímavostí je, ţe respondent se v době rozhovoru nacházel ve zkušebně, kde zkoušejí s kapelou. Při rozhovoru přemýšlel, snaţil se najít co nejlepší odpovědi, nepůsobil nervózně. Jednou si během rozhovoru zapálil cigaretu. Třetí respondent dosáhl nejlepšího výsledku v testu s ukázkou pop music (44 bodů). O populární hudbě se vyjádřil jako o nejméně oblíbené, ze které nic necítí. Ke 68

klasické hudbě se vyjádřil s respektem, ale negativně, výsledky byly nadprůměrné (43 bodů). Bez hudební ukázky byly jeho výsledky pod průměrem (29 bodů), přestoţe se mu podle něj nejlépe soustředí v klidu bez hudby. V testu s ukázkou rockové hudby, kterou také uvedl jako svůj neoblíbenější ţánr, dosáhl nízkého skóre (19 bodů). Respondent č .3

Počet bodů

Bez hudební ukázky

29

Klasická hudba

43

Rocková hudba

19

Pop music

44

Jeho odpovědi směřovaly hodně k hudbě, protoţe se hudbou také částečně ţiví, jako kytarista v kapele. Hudbu zaměřil na vyjádření emocí, pocitů a proţitků, označil ji jako svou srdcovou záleţitost. Obecně rozhovor směřoval k tomu, jaký by podle něj hudba měla být a jak působit na člověka. Z jeho odpovědí byly vytvořeny dvě kategorie, které popisují vlastnosti a dimenze v nich nalezené.

A) Kategorie: Emoce Postoj k hudbě tohoto respondenta je velmi emotivní. Emocím a sebevyjádření dává velký význam právě v souvislosti s hudbou a dokáţe se na hudbu naladit. Je pro něj důleţité, aby z hudby něco vycházelo, co ho chytne za srdce a z čeho bude moct něco cítit. I zde si můţeme všimnout, jak se zintenzivnil postoj k hudbě vzhledem ke zkušenostem jednotlivých respondentů. Třetí respondent je s hudbou v kontaktu kaţdý den, takţe jeho vztah se o to více prohlubuje. O hudbě se vyjádřil, jako o projevení pocitů a emocí, je to pro něj prostředek k předání něčeho osobního: „O čem je? O tobě, o tom, že chceš sdělit něco, co se ti stalo, ale pořád to prostě musí mít tu hloubku“. Sebevyjádření je pro toho respondenta podstatnou součástí vnímání hudby. Jak sám říká, hudba pro něj znamená všechno a úplně nejvíc. Jeho vztah k ní je tedy velmi intenzivní. Sebevyjádření je pro něj také důleţité, protoţe pokud by se hudbou nemohl vyjádřit, svoje pocity, svůj postoj, názor, příběh, nedosahovala by hudba vlastně ţádných kvalit. Vlastně můţeme říct, ţe čím více emocí v hudbě cítí, tím více je pro něj 69

hudba kvalitní: „Z tý hudby musí něco vycházet“... „Jestli jde ze srdce“... „Jde o to, jak to podáš“. Sebevyjádření u něj souvisí také s tím, ţe sám hraje na hudební nástroj a má kapelu, takţe uţ tento fakt je pro něj vyjádřením sama sebe, svojí hudby, svých pocitů. Sám říká, ţe kdyţ hraje, tak se vyblbne, cítí se dobře a uvolňuje ho to. Na začátku rozhovoru uvedl, ţe pro někoho můţe hudba působit i jako terapie. Opět se tedy dostáváme k tomu, ţe hudba můţe působit na člověka jako terapie, a to nejen, kdyţ jí sami produkujeme - jako je to u tohoto respondenta – ale třeba také při jejím běţném poslechu, kdy si u ní zatancujeme – jako u respondentky č. 2. Prostředky sebevyjádření jsou různé a záleţí na kaţdém jednotlivci, co jemu dělá dobře a jak se u toho cítí. Kaţdý vnímá hudbu jinak a kaţdému hudba nemusí sednout. Respondent č. 2 se hodně opírá o emoce a pocity z hudby. Tento fakt bychom si mohli vyloţit několika způsoby. Jeho senzitivita a vnímání emocí můţe být tak intenzivní a silné, ţe je pro něj středem vesmíru. Na druhou stranu tato přemíra emocí v hudbě můţe znamenat jakousi kompenzaci emocí z reálného ţivota. Pokud mu emoce chybí, snaţí si je nahradit prostřednictvím hudby a dostat je do ní za kaţdou cenu. Stejně tak emotivně jako k vnímání hudby přistupuje i k hodnocení ostatních hudebních ţánrů. Opět se zde projevuje silná návaznost na to, ţe čím víc emocí v konkrétní hudbě je a čím více z ní lze čerpat do hloubky, tím kvalitnější hudba to je. Zajímavé je, ţe ke klasické hudbě se vyjadřuje tak, ţe ho nijak neoslovuje, ale dodává, ţe Mozart musel být blázen, ţe něco takového (myšleno ukázku pouţitou v testu) dokázal sloţit. Jeho názor na hudbu a hudební ţánry je tedy velmi konkrétní a vyhraněný. Za úplný základ hudby povaţuje hudbu rockovou, coţ můţe být také trochu způsobeno jeho působením v rockové kapele. Ostatní hudba se od rocku uţ jen odvíjí, ale dodává, ţe důleţité na hudbě je, aby šla ze srdce.

B) Kategorie: Vlastní filosofie Kromě emocí a pocitů spojených s hudbou se u tohoto respondenta objevuje také jakási myšlenka toho, ţe prostřednictvím hudby se člověk můţe vyjadřovat a pocítit tak hloubku příběhů. Podle něj bychom měli dělat všechny věci srdcem. Z jeho výroků vychází zajímavá filosofie, která mě v jeho podání zaujala. Nedívá se na hudbu jen na nějaký obyčejný shluk zvuků, ale vnímá jí na jakési vyšší úrovni. Chápe, ţe prostřednictvím hudby je moţné se vyjádřit a pochopit se navzájem. Podle něj z hudby 70

musí něco vycházet a musí jít ze srdce a říká, ţe hudební zkušenosti jsou všechno, co má něco společného s hudbou a záleţí jen na tom, jak budeme tyto zkušenosti sami prohlubovat: „A pak se to už jen prohlubuje, jak ten člověk chce nebo ne. I když si zpívám, nebo někoho slyším zpívat si, tak to je taky hudební zkušenost. To se nám všechno zapíše do hlavy“. Navazuje na tak na působení hudební zkušenosti, kterou rozepisuji v kategorii níţe. Jeho pojetí hudby, která má úzkou návaznost na vnímání emocí navazuje na myšlenku, jestli emoce dokáţe rozproudit v člověku právě hudba? Mohlo by to pak znamenat, ţe díky tomu, ţe jsme měli v dětství moţnost přijít aktivně do kontaktu s hudbou a pokračovali tak pak i v dospělosti, jsme schopni intenzivněji vnímat emoce a projevovat svoje pocity? Tato filosofie by mohla souviset i s pojmem embodimentu, o kterém se zmiňuji v teoretické části práce. Vnímání hudby a jejím působením na celé tělo bychom mohli prohloubit nejen schopnost projevovat emoce, ale také třeba podpořit kognitivní procesy a poznávání sociální reality. U tohoto respondenta jde o zajímavé spojení mezi hudbou a jím samotným. Hudba pro něj představuje moţná i nějakou ţivotní filosofii, vlnu, na které se spolu s ní veze, společný tón, který spolu s hudbou sdílí. Prostřednictvím hudby se můţe vyjádřit a řídit i v osobním ţivotě jeho vlastním heslem, ţe všechno co v ţivotě děláme, bychom měli dělat srdcem, jinak to postrádá smysl.

4. 3. 5 Shrnutí respondentů V této části jsou shrnuty kategorie, které jdou napříč všemi odpověďmi respondentů a u kterých je nalezená nějaká podobnost. Ticho a klid jako relaxace a prostor k soustředění Všichni respondenti se shodli na tom, ţe hudbu nepovaţují za relaxační prvek, který by si pustili k tomu, aby si nějakým způsobem odpočinuli. Nikdo z nich ani nezmínil, ţe by na ně působila jakákoliv hudba nějak relaxačně. Naopak zastávají stejný názor, ţe k relaxaci potřebují prostě klid a ticho. R1: „....mě uklidňuje, když si sednu do hospody a nemusím nic řešit (smích). Hudbu si u toho fakt nepouštím, to fakt ne.“ R2: „Jako určitě si nepustím nějakou relaxační hudbu, to by mě asi uspalo spíš než relax. Jako asi relax je spíš oddech, vana, postel, telka.“ 71

R3: „Já jsem rád, že mám chvíli klid“ ....“hudba jako relax, to ne. Pokud bychom vycházeli z výzkumů, které popisuji výše, kde má hudba vţdy nějakou spojitost ať uţ z kognitivními procesy člověka, a to učením, pamětí nebo poznáváním, můţeme vysledovat, ţe hudba byla v těchto případech vţdy pouţita tam, kde jsme chtěli lidský organismus nějakým způsobem vybudit, nastartovat. Můţeme tedy předpokládat, ţe hudba a různé hudební ţánry jsou vhodným aktivátorem kognitivních a jiných procesů, a to nejen u lidí, ale také u zvířat. Hudba jako relaxace ovšem nemusí vţdy působit jako zklidňující prvek, naopak jako rušivý element. Tato skutečnost by jistě stála za podrobnější výzkum o vhodnosti vyuţití hudby jako relaxace a odpočinkové techniky. Přece jen i muzikologie, o které se ve své práci zmiňuji, nemá za úkol lidský organismus úplně uvolnit, ale pracovat s ním. Vhodnost hudby pro relaxaci tedy můţe být dalším předmětem výzkumu.

Rocková hudba jako motivace a terapie Ţádný z respondentů neuvedl, ţe by měl k rockové hudbě negativní vztah. U R2 a R3 je jejich vztah pozitivní, pouze se mění jeho intenzita a kaţdý k němu má jiné důvody a pohnutky. Respondent č. 1 uvedl, ţe na něj vlastně působí „tak normálně“. Jeho vztah k hudbě obecně není nijak vyhraněný, jak jsem jiţ uváděla v dřívější kategorii. Přestoţe měli tedy všichni respondenti nejhorší výsledky právě v testu s hudební ukázkou rockové hudby, jejich vztah k tomuto ţánru není negativní, naopak. Kromě prvního respondenta, jehoţ vztah ke všemu týkajícímu se hudby je neutrální a nevyhraněný, dva další respondenti se shodli na tom, ţe rocková hudba na ně působí jako prostředek k vybití přebytečné energie a také jako motivace. Uváděli výrazy jako uvolnění, vypnutí, vybití, bezprostřednost, pocit drsnosti a bojovnosti, terapie vztekem, atmosféra rockové hudby, rock jako počátek, vyblbnutí se, pohlcení, sebevyjádření. Pocity z rockové hudby u respondenta č. 2 a 3 jsou tedy poměrně podobné, i kdyţ kaţdý z nich k ní má trochu jiný vztah a má také jiné zkušenosti. Oba dva respondenti jsou ale přímo rockovou hudbou ovlivňováni a tyto vlivy na ně působí, co se týče jejího vnímání a pocitů z ní. Tyto pocity mohou mít spojené s něčím příjemným, co je pro ně blízké a zajímavé a potom i rocková hudba samotná na ně můţe 72

působit pozitivně. Vztah s rockovou hudbou u obou respondentů dokazuje to, ţe jeden z nich pravidelně jezdí na velký koncert rockové hudby, kde se dostává do styku i s ostatními fanoušky tohoto ţánru a rockovou hudbu si i někdy pustí doma za účelem právě motivace. R2:„...hlavně když fakt potřebuju vypnout nebo se prostě vybít. Jako nejlíp se to poslouchá v různých životních obdobích. Když je pocit drsnosti a bojovnosti, třeba před zkouškama.“. Je zde tedy patrné, ţe na respondenta č. 2 působí rocková hudba jako motivační prvek před náročným psychickým obdobím, jako takový aktivátor mysli, pocitu nabuzení a aktivace smyslŧ. Respondent č. 2 také spojuje rockovou hudbu s kamarády a atmosférou, která se objevuje na koncertech. To také můţe v důsledku přispět k oblíbenosti tohoto ţánru, protoţe má jev rockové hudby spojený s něčím příjemným a osvobozujícím. Na těchto rockových koncertech také působí faktor alkoholu, takţe ve spojení s komunitou blízkých přátel, jiţ zmíněnou atmosférou a agresivní hudbou působící aktivačně na naše smysly, můţe mít rocková hudba právě onen vybíjecí a motivační účinek. Zkušenosti třetího respondenta s rockovou hudbou jsou velké a osobní. Sám totiţ rockovou hudbu skládá a hraje, takţe jeho vztah k ní je ještě o to intenzivnější. Pro něj znamená rocková hudba základ hudby a sebevyjádření vnitřních pocitů, coţ je pro něj v hudbě dost podstatné a důleţité. Rockovou hudbu bere jako velmi pozitivní a také jako prostředek k tomu, aby se vybil, aby ho hudba pohltila. R3:„...uvolňuje mě to, když hraju, tak se vyblbnu...“ V souvislosti s vybitím se a rockovou hudbou také zmiňuje zajímavý výraz, a to, ţe někteří kytaristi musí mít snad smlouvu s ďáblem, čímţ vyzdvihuje jejich talent a um a hlavně schopnost právě onoho sebevyjádření pocitů skrz hudbu: „...mám pocit, že některý ty kytaristi co oni tam vymyslí, jako s tou kytarou, to je nevěřitelný. Musí mít smlouvu s ďáblem nebo co...“. Toto aţ nadpozemské chápání hudby můţe být důsledek toho, ţe R3 má aktivní zkušenost s hudbou a přichází s ní do styku téměř kaţdý den. Hudbu má hodně spojenou s emocemi a vyjádřením něčeho hlubšího. Je tedy moţné, ţe se dokáţe lépe naladit na hudební vlnu a vnímat nejen tu povrchní část, ale i hloubku. Pojem smlouva s ďáblem je v tomto případě označením něčeho nadlidského, jako výkonu, který není dost dobře moţné za normálních okolností provést a člověk k tomu musí mít nějaké speciální kouzlo. Je vidět, ţe se hudbou opravdu zabývá do hloubky. Samozřejmě zde 73

opět působí spousta faktorů, ale jedním z nich je bezpochyby jeho osobní a kaţdodenní zkušenost. Přestoţe výsledky paměťových obrázkových testů těchto respondentů při hudební ukázce rockové hudby byly nejhorší, jejich vztah k rockové hudbě je dobrý a pozitivní. Respondent R1, který se k rockové hudbě vyjádřil víceméně neutrálně, dosáhl celkově nejniţšího skóre. Ostatní dva respondenti se k rockové hudbě vyjádřili pozitivně a také dosáhli velmi nízkého skóre. Z těchto výsledků tedy můţeme shrnout, ţe obliba v rockové hudbě ještě neznamená, ţe tento ţánr bude působit na respondenty povzbudivě v oblasti krátkodobé paměti. Z jejich výpovědí ale můţeme říct, ţe rocková hudba na tyto interprety i přesto pozitivně působí, jen v jiné oblasti a dokonce našli i společné označení pro působení rockové hudby, a to v oblasti motivace a terapie vztekem. Tato oblast by jistě uvítala podrobnější výzkum, který by se zaměřil vyloţeně na rockovou hudbu a její působení v různých oblastech.

Hudební zkušenost jako faktor ovlivňující vztah k hudbě Spojníkem mezi respondenty pro kategorii hudební zkušenost jako faktor ovlivňující vztah k hudbě byla jejich osobní zkušenost s hudbou a pocity respondentů k hudebním ţánrům, které se u kaţdého z nich docela lišily. Opět zde můţeme poukázat na to, ţe vztah k hudbě a hudebním ţánrům ovlivňuje spousta faktorů, mezi které patří například samotné budování vztahu k hudbě v dětství, podpora rodičŧ, příležitosti a moţnosti, ale také i třeba hudební nadání, které je pak důleţité pro samostatné rozhodování při výběru hudby jako například formy trávení volného času. Kaţdý z respondentů má svou hudební zkušenost naprosto jinou, a to také posléze ovlivňuje jeho vztah k hudbě a výběr hudebního ţánru. V rozhovoru odpovídali respondenti na základě svých zkušeností, a tedy na základě svého vztahu k hudbě. Na téma hudební zkušenost navazuje výzkum Marka Fraňka s názvem Vliv hudební zkušenosti na akustickou senzitivitu, o kterém více píšu v teoretické části. V tomto výzkumu se autor zaměřil na zvuky, které respondentům vadí a ruší je, na vliv hudebního prostředí v dětství, na hudební aktivitu a preference. Právě u prvního respondenta tedy hudební zkušenost byla v dětství poměrně omezená aţ zablokovaná, coţ mohlo vést k jeho pozdějšímu vztahu k hudbě. Přístup 74

k hudbě má nyní pouze v práci. Znalost jednotlivých hudebních ţánrů je malá. Interpretace pojmu hudba a hudební zkušenost je u něj strohá, omezená pouze na nepřesný a krátký popis, objevuje se moţná jakýsi strach z přesného projevení pocitů. Druhý respondent má hudební zkušenost zprostředkovanou převáţně přes koncerty rockové hudby, které pravidelně navštěvuje a aktivní příjem hudby v průběhu celého dne, jak sama říká: „...hudba je tak nějak součást celkovýho dění.“ Její interpretace je jasnější, emotivnější a barvitější. Hudbu má spojenou se svou osobou a dokáţe ji lépe popsat i vnímat. Třetí respondent má osobní hudební zkušenost, jeho interpretace tohoto pojmu byla nejobsáhlejší, projevuje ve vztahu k hudbě nejvíce emocí, sám uvádí, ţe hudba je pro něj srdcová záleţitost a hudební zkušenost je vše, co má něco společného s hudbou: „Všechno, co souvisí s hudbou“ ... „A pak se to už jen prohlubuje, jak ten člověk chce nebo ne.“ .... „To se nám všechno zapíše do hlavy.“ Svou osobní interpretaci ještě dokládá vlastní filosofií o tom, ţe člověk by měl dělat vše naplno a dávat do všeho co nejvíc pocitů a emocí. Podle něj, pokud má hudba hloubku, je to právě tím, ţe jsou do ní převedeny emoce a příběhy lidí, kteří ji produkují. Interpretace pojmu hudební zkušenost všech respondentů, stejně tedy jako pojmu hudba, je jak vidíme závislá na jejich zkušenosti a na vztahu, který k hudbě mají. Právě například onen hudební vliv z dětství podle výzkumu Marka Fraňka, můţe mít vliv na hudební aktivitu a preference. Další faktory, které mohou vztah k hudbě ovlivnit jsou také například talent a schopnosti – pokud dokáţeme aktivně hrát na nějaký hudební nástroj nebo zpívat, proţívání hudby bude intenzivnější. A samozřejmě tuto skutečnost také ovlivňuje povaha a temperament. To souvisí i s projevováním emocí, někdo dokáţe najít emotivní záţitek i v úplně běţné činnosti a na někoho nepůsobí emotivně skoro nic.

75

5. Interpretace získaných dat V této diplomové práci byla testována hypotéza, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. H0: Neexistuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního hudebního žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. HA: Existuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního hudebního žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu. Na základě výsledků, které byly testovány a analyzovány metodou ANOVA v programu Excel, můţeme říct, ţe statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými ţánry byl vţdy pouze u rockové hudby. Nulovou hypotézu můţeme tedy vyvrátit. A na základě tohoto otestování můţeme přijmou alternativní hypotézu, ţe existuje statisticky významný rozdíl vlivu konkrétního

hudebního žánru na výkon

v paměťovém obrázkovém testu. Z kvalitativního výzkumu byl zjišťován postoj jednotlivých respondentů k hudbě, hudební zkušenosti a hudebním ţánrům. Zde byly analyzovány kategorie a interpretace jejich vlastností a dimenzí.

5. 1 Destrukce rockovou hudbou Nejvíce statisticky odlišným výsledkem byl test s hudební ukázkou rockové hudby. Z hlediska testování byl u rockové hudby zjištěn statisticky významný rozdíl mezi ostatními verzemi. Můţeme tedy v tomto případě navázat na výzkum doktorky Dorothy Retallach z Kolorádského Denveru, která dělala pokusy na rostlinách. U rostlin, kterým pouštěla rockovou hudbu, se posléze objevily degenerativní sklony a nakonec rostliny uhynuly. Výzkumy, které se zabývaly vlivem rockové hudby, uvádí, ţe k této hudbě bylo přistupováno jako k destruktivní, nemotivační, mající negativní vliv na růst rostlin i psychiku člověka. Ze statistického hlediska měli respondenti mého výzkumu při poslechu hudební ukázky rockové hudby, statisticky významně niţší výsledky průměrných správných odpovědí, neţ u dalších hudebních ukázek. Můţeme tedy přijmou alternativní hypotézu, ţe existuje statisticky významný rozdíl vlivu

76

konkrétního hudebního žánru na výkon v paměťovém obrázkovém testu, kterým je v tomto případě rocková hudba.

5. 2 Význam klasické hudby Ve své diplomové práci jsem se opírala o fakta, ţe klasická hudba, konkrétně hudba Wolfganga Amadea Mozarta je nejen uklidňujícím prvkem, ale působí také pozitivně na zvířata, rostliny a kognitivní funkce člověka. Ve výše zmíněných výzkumech, které ve své práci popisuji, jde zmíněna například kladná souvislost klasické hudby se soustředěním a pozorností, výzkum nejblíţe podobný tomuto bylo ovšem od studenta Pardubické Filosofické fakulty, Jiřího Kimmela. Ten ve svém výzkumu zjišťoval obecnou souvislost s hudbou a zapamatováním si. Na rozdíl od mého výzkumu, jeho zkoumaný vzorek byl menší a výzkum byl kvalitativní. Vybraná hudba byla z rádia, nezkoumal tedy konkrétní typy hudebních ţánrů, ale pouze hudbu jako takovou. Z jeho výsledků vyplynulo, ţe hudba nemá negativní vliv na zapamatování si. V mém testování nedosáhla klasická hudba statisticky významných rozdílů oproti ostatním hudebním ukázkám. Můţeme tedy říct, ţe klasická hudba není pro tento výzkum statisticky významný činitel a nemá vliv na krátkodobou paměť respondentů v obrázkovém paměťovém testu.

5. 3 Hudební zkušenost jako faktor vnímání hudby Co se týče hudební zkušenosti, jak z rozhovorů s respondenty samo vyplývá, kaţdý má hudební zkušenost jinou a kaţdý si ji také představuje jinak. A právě to, jakou mají osobní zkušenost s hudbou můţe formovat a prohlubovat jejich vztah k ní , nebo naopak omezovat vnímání hudby. Podle výzkumu Marka Fraňka, který se ve svém výzkumu zaměřil na vliv hudebního prostředí v dětství, na hudební aktivitu a preference, můţe mít právě vliv hudebního prostředí v dětství vliv na hudební aktivitu a preference v dospělosti. Z čehoţ vyplývá, ţe aktivním přístupem k hudbě v ještě raném věku se nám hudba stane běţnou součástí ţivota a nemusíme ji pak v dospělosti chápat jako něco nenormální a neobvyklého, ale jako něco, co je nám od mala uţ běţně známé. Na základě toho si pak vybíráme aktivity spojené s hudbou a dokáţeme si hudbu také vybírat, hodnotit, diskutovat o ní a mít na ni svůj názor. Jak je tedy velká podpora hudebního prostředí v dětství, tak je samozřejmě velká i hudební zkušenost s ní spojená. 77

Můţe to tedy znamenat, ţe na základě hudební zkušenosti kaţdý vnímá hudbu jinak? Z rozhovorů s respondenty bylo jasně vidět, ţe čím větší zkušenosti s hubou mají, tím více intenzivní jejich vztah a vnímání hudby je. Jejich hudební zkušenost a preference některého hudebního ţánrů ovšem ještě nemusí znamenat lepší výsledek v testu, můţeme ale říct, ţe hudební zkušenost působí na intenzitu vnímání hudby u těchto konkrétních respondentů.

5.4 Rock jako způsob vybití energie i relaxace Přestoţe v kvantitativní části výzkumu bylo zjištěno, ţe rocková hudba, jakoţto hudební ţánr, působí na krátkodobou paměť respondentů a ovlivňuje jejich výsledky negativním směrem, není pro všechny respondenty rocková hudba destruktivním prvkem. Jak tomu bylo například ve výzkumu o destruktivních účincích rockové hudby na rostliny, ale také na člověka. V kvalitativním výzkumu byl zjišťován osobní postoj a vztah k rockové hudbě a všichni tři vybraní respondenti se shodují, ţe rocková hudba pro ně není nepříjemná a nepůsobí na ně jinak negativně. Naopak analýzou jejich rozhovorů bylo zjištěno, ţe na ně působí rocková hudba jako prostředek k vybití energie a navození motivace. Je moţné, ţe rostliny, na kterých se dělaly pokusy s rockovou hudbou, nebyly hudbou samotnou ničeny, ale jen natolik motivovány k růstu, ţe tuto energii jednoduše nemohly zpracovat. Ve výzkumech, které ve své diplomové práci popisuji, je hudba nejčastěji zkoumána v souvislosti s kognitivními procesy, jako je myšlení, paměť, či vnímání. Nemusí to tedy znamenat, ţe je rocková hudba destruktivní ve všech sférách. Vzhledem k tomu, ţe osobní postoj vybraných respondentů v kvalitativním výzkumu k rockové hudbě je pozitivní, a to v kontextu s motivací, vybití energie, s nabuzením organismu, můţeme říct, ţe rocková hudba působí sice negativně na krátkodobou paměť, u vybraných respondentů můţe působit naopak pozitivně na motivaci a energetickou sloţku osobnosti.

5. 5 Navazující možné výzkumy Zajímavým nápadem na moţný navazující výzkum je podle mého názoru prohloubit téma rockové hudby a jejího dalšího působení na různé sloţky osobnosti. Výzkum by mohl být zaměřen právě na vyuţití rockové hudby při motivačních činnostech. V první části výzkumu by bylo na náhodně vybraných respondentech 78

zkoumáno působení rockové hudby, a to experimentem při činnostech s potřebou motivace. Konkrétně by tento výzkum mohl být zacílen na studenty před zkouškovým obdobím, kteří se potřebují dostat do učícího se procesu. Prokrastinace je v tomto případě velmi častým případem a studenti vyhledávají různé jiné aktivity, neţ aby se začaly učit. Experiment by spočíval v tom, ţe by kaţdý den ve stejnou dobu respondent dostal za úkol pustit si na určitou dobu rockovou hudbu a poslouchal by ji. Pak by si zapisoval úroveň jeho motivace k učení. Druhý den by si hudbu nepustil a zase by zaznamenal úroveň motivace k učení. Tento experiment by trval po určitou dobu a byl realizován s mírným předstihem před zkouškami, aby motivaci respondenta neovlivnil blíţící se termín zkoušek. Druhým moţným navazujícím výzkumem by mohl být výběr vhodné relaxační hudby například v práci sociálního pedagoga v kontaktu s klienty. Uţ tedy víme, ţe rocková hudba není vhodná k podpoře krátkodobého myšlení. Pokud bychom ale chtěli podpořit například komunikaci s klientem, jeho sebevědomí nebo motivaci k různým činnostem (a zde se opět dostáváme k motivaci rockovou hudbou), mohl by se výzkum zaměřit na to, který hudební ţánr by byl nejvhodnější při práci s klienty a který hudební ţánr je naopak vhodný jako uklidňující a relaxační technika pro klienty například na terapiích a podobně. Respondenti v mém výzkumu uvedli a všichni tři se na tom shodli, ţe k relaxaci, myšleno jako odpočinek a vypnutí, rozhodně nechtějí a nepouţívají ţádnou hudbu, a ţe na ně v tomto případě nejlépe působí klid. V tomto případě by mohl proběhnout výzkum jako pozorování klientů při působení sociálního pedagoga, kterým by při jejich návštěvě u něj byla pouštěna hudba. Z jejich reakcí bychom tak mohli vypozorovat, při které hudbě se lépe otevřou a budou snáze komunikovat. Posledním moţným výzkumem, který by mohl být zrealizován v návaznosti na tuto diplomovou práci, je uţití hudby jako muzikoterapeutického prvku v práci sociálního pedagoga jako prevence před syndromem vyhoření. Nejprve by se u vybraných respondentů rozhovorem zjistil moţný stav vyhoření a preferovaný hudební ţánr a oblíbené kapely. Vybraní by byli ti jedinci, kteří jsou k syndromu vyhoření blízko. Poté by si respondent kaţdý den vstával za zvuku této hudby, která je pro něj pozitivní, oblíbená a příjemná. Po určité době působení by se opět provedl test na syndrom vyhoření a porovnaly by se výsledky působení pozitivním hudebním ţánrem.

79

6. Závěr Ať uţ si to uvědomujeme, nebo ne, hudba nás obklopuje kaţdý den. Kaţdý z nás s ní přichází do styku uţ od pradávna, kdy ještě nebyla masovým uměleckým prostředkem, ale slouţila při různých obřadech a rituálech. I dnes se poměrně často setkáváme s hudbou jako prostředkem k léčení různých procesů, uvolnění, meditaci, a existuje také nepřeberné mnoţství výzkumů, které se snaţí zjistit, čeho se prostřednictvím hudby dá ještě docílit tak, aby člověku usnadnila ţivot. Hudba v našem ţivotě hraje velkou roli, dokáţe rozproudit naše pocity, udělat nás šťastnými, najít v nás to pozitivní, nebo naopak probudit pocity smutku a deprese. Hudba působí na kaţdého člověka jinak a to, jak jí bude vnímat, ovlivňují různé faktory. V mém výzkumu se ukázalo, ţe hudební zkušenost respondentů můţe mít vliv na to, jak hudbu vnímají a jaký k ní mají vztah. Je to pochopitelné, protoţe uţ v dětství si budujeme základy pro ţivot, a stejně tak je to s hudbou. Pokud jsme jí obklopení jiţ od raného věku a ze všechny stran vnímáme podporu k této činnost, pak si k ní také vyvineme hlubší náklonost, neţ kdyţ hudbu přijímáme pasivně nebo nám ji dokonce zakazují. S hudební zkušeností samozřejmě souvisí a naše vlastní názory a postoje na jednotlivé hudební ţánry, které si také utváříme v průběhu let právě onou zkušeností s nimi. Pokud jde o to, jestli jednotlivé ţánry ovlivňují krátkodobou paměť, pak můţeme říct, ţe opět záleţí na individuálním vnímání. Pravdou ale je, ţe rocková hudba měla v mém výzkumu značně rušivé výsledky na krátkodobou paměť respondentů. Ale můţe tento fakt nějakým způsobem ovlivnit preference k tomuto hudebnímu ţánru? Sociální jevy ve společnosti nejsou vţdy čitelné na první pohled a i kdyţ se nám něco jeví jako pravda, můţe to být i naopak. To, ţe někdo miluje rockovou hudbu, ještě neznamená, ţe bude dosahovat dobrých výsledků při učení. Stejně tak to, kdyţ někdo nemá talent, neznamená, ţe bychom ho neměli podporovat v tom, co dělá. Stejně tak jako respondenti uvedli, ţe rocková hudba na ně působí pozitivně a jejich výsledky v testu pak byly nejhorší. Není tedy souvislost mezi oblíbeností ţánrů a jeho rušivostí, vţdy se musíme na celou věc podívat z více pohledů a kaţdého brát jako jednotlivce, majícího své potřeby, ale také své emoce a různé chápání světa kolem sebe. Měli bychom v první řadě myslet na to, ţe stejně jako kaţdá lidská bytost, i hudba je individuální a na kaţdého působí jinak. Hudba dokáţe léčit, dokáţe být mostem v komunikaci mezi lidmi, je prostředkem k seberealizaci a je vyjádřením kaţdé země k její osobitosti. Jak uvedli respondenti, hudba můţe být pro 80

někoho motivačním činitelem, terapií, způsobem vybití se nebo i prostředníkem k vyjádřením sebe sama. Výsledky v obrázkovém paměťovém testu mohlo samozřejmě ovlivnit více faktorů, a

to nejen výběr skladem a hudebních ţánrů, nebo jejich

preference respondenty. Dokonce i preference některého hudebního ţánrů můţe působit negativně, protoţe odvádí tetovaného od pozornosti a soustředění. Mohl zde ale také převládnout faktor únavy a časové náročnosti, ale v testování se nepotvrdilo, ţe by výsledky respondentů s narůstajícím časem klesaly. Dalším faktorem zde mohlo být samozřejmě i pohlaví respondentů, ale i třeba osobní vlastnosti, charakter a celkové momentální rozpoloţení. Faktem ale zůstává, ţe hudba nějakým způsobem působí na naše smysly, i kdyţ si to neuvědomujeme. Pochopit hudbu a to, jak na nás bude působit, není jednoduchá věc. Jak z mého výzkumu vyplynulo, ani klasická hudba nemusí být pozitivní ve všech ohledech, stejně tak rocková hudba zase nemusí být negativní. Přestoţe výsledky u rockové hudby byly nejhorší, rocková hudba můţe subjektivně působit velmi pozitivně a příjemně a mít pozitivní dopad v jiných sférách, například v oné zmiňované motivaci. Ať se na to podíváme jakkoliv, hudba je prostě magický element patřící do naší společnosti. mající tu nevysvětlitelnou schopnost probouzet v nás emoce a my ji jen musíme správně pochopit.

81

7. Resumé Cílem diplomové práce bylo zjisti, zda existuje vztah mezi různými hudebními ţánry a výkonem respondentů v paměťovém testu. A následně zjistit osobní názor a postoj vybraných respondentů k pojmům hudba, hudební zkušenost a zmapovat jejich vztah k rockové hudbě. V teoretické části byly tyto pojmy vysvětleny a přidány další pojmy související s výzkumy s podobným tématem. Praktická část má dvě části a to kvantitativní a kvalitativní výzkum. Kvantitativní výzkum byl zrealizován s respondenty formou paměťového obrázkového testu a následného dotazníku osobních informací. Paměťový obrázkový test zjišťoval krátkodobou paměť respondentů v souvislosti s pouštěnými hudebními ukázkami. Dotazník zjišťovat osobní informace respondentů. Kvalitativní výzkum byl zrealizován se třemi respondenty, kteří byli vybráni na základě výsledků z kvantitativního výzkumu. Tito tři respondenti dosáhli nejhorších výsledků v paměťovém obrázkovém testu s ukázkou rockové hudby. Formou polostrukturovaného rozhovoru s nimi byl zjišťován jejich názory k tématům hudba, hudební zkušenost a vztahu k rockové hudbě. Na základě výsledků, které byly vyhodnoceny z obou dvou výzkumů, jsou v závěru práce shrnuty skutečnosti, které byly zjištěny v souvislosti s teorií. Zároveň jsou zde popsány uvedeny skutečnosti nové a k novým výsledkům je popsáno doporučení na další výzkum, který by se mohl tímto tématem zabývat a prohloubit jej.

82

8. Summary The aim of the thesis was to determine whether there is a relationship between the various musical genres and performance of the respondents in the memory test. And then to find out personal opinion and attitude of selected respondents to the concepts of music, musical experience and chart their relationship to rock music. In the theoretical part the concepts explained and added additional terms related to research with a similar theme. Practical part has two parts quantitative and qualitative research. The quantitative research was realized with the respondents in the form of pictorial memory test and subsequent questionnaire of personal information. Memory test image found out short-term memory of the respondents in connection with pouštěnými musical examples. The questionnaire collected personal information from respondents. Qualitative research was realized with the three respondents, who were selected based on the results of quantitative research. These three respondents have achieved the worst results in the memory image test with a demonstration of rock music. Through semi-structured interview with them was ascertained their views on topics of music, musical experience and relationship with rock music. Based on the results, which were evaluated from both surveys are summarized in the conclusion facts that have been identified in connection with the theory. At the same time, there are described new facts presented and the new results are described recommendations for further research that could deal with and deepen it.

83

9. Literatura

BLATNÝ, Marek. Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 301 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3434-7. CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4740-331. HAVAS, Harald. Využijte svých schopností na 100 %: trénink myšlení, paměti, kreativity. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 302 s. ISBN 80-247-1515-5. HONZÁK, Radkin. Hudba jako lék na Alzheimera. Psychologie [online]. 2010 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z:http://psychologie.cz/hudba-jako-lek-na-alzheimera/ FAULK, Barry J. British Rock Modernism, 1967-1977: The Story of Music Hall in Rock [online]. 2010

[cit.

2015-02-05].

ISBN

987-1-1-4094-1945-7.

Dostupné

z:

https://books.google.cz/books?id=edGhAgAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge _summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false FENSKE, Mark. Personality and social psychology bulletin [online]. 2006 [cit. 2015-01-27]. ISSN 1165-1176. Dostupné z:http://psp.sagepub.com/search/results?fulltext=aggression+and+music&x=0&y=0&submit=yes &journal_set=sppsp&src=selected&andorexactfulltext=and FLEISSIGOVÁ, Bea. Informatorium pro každého aneb moderní vševěd. Praha: Mladá fronta, 1983, č. 1. ISSN 23-073-83. GERLICHOVÁ, Markéta. Muzikoterapie v praxi: příběhy muzikoterapeutických cest. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 136 s. ISBN 978-80-247-4581-7. GULOVÁ, Lenka (ed.) a Radim ŠÍP (ed.). Výzkumné metody v pedagogické praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 245 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4368-4. CHAMOVITZ, Daniel. What a Plant Knows: A Field Guide to the Senses of Your Garden - and Beyond [online]. USA: Oneworld Publication, 2012 [cit. 2015-01-28]. ISBN 9781851689705. CHARALAMBIDIS, Alexandros. Hudební výchova pro 8. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1998, 151 s. ISBN 80-723-5041-2. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra (Grada). ISBN 978802-4724-546. KALINA, Kamil. Terapeutická komunita. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2449-2.

84

KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 295 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2846-9. KIMMEL, Jiří. Vliv hudby na učení [online]. Pardubice, 2010 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z: https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/36125/1/KimmelJ_Vliv%20hudby_IM_2010.pdf. Https://dspace.upce.cz/bitstream/10195/36125/1/KimmelJ_Vliv%20hudby_IM_2010.pdf. Univerzita Pardubice. KOVÁŘ, Petr. Témata - Všeobecný přehled. Praha: Fragment, 2007. ISBN 9788025305300. KOŢEŠNÍK, Jaroslav. Ilustrovaný encyklopedický slovník. Praha: Akademia, 1980. ISBN 50521-856. KULKA, Jiří. Psychologie umění. Vyd. 2., přeprac. a dopl., V Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2008, 435 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2329-7. LEE, Rebecca. The Mozart Effect. ABC News [online]. 2007 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z:http://abcnews.go.com/Technology/story?id=3213324 MATUSEK,

Pavel

Mozartův

vnímání. Inuru.com [online].

efekt.

Vliv

2013

hudby [cit.

na

časové

i

2015-01-27].

prostorové Dostupné

z: http://www.inuru.com/index.php/art/hudba/190-navigace-a-mozartova-hudba MIOVSKÝ, Michal, Ivo ČERMÁK a Vladimír CHRZ. Umění ve vědě a věda v umění: metodologické imaginace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 368 s. ISBN 978-80-247-1707-4. MLEJNEK, Jan. Tělesně prožívané reakce při poslechu hudby: dotazníkové šetření na českém vzorku [online].

2009

[cit.

2015-01-27].

ISSN

1802-8853.

Dostupné

z: http://e-

psycholog.eu/pdf/mlejnek.pdf NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996, 270 s. ISBN 80-2000592-7. NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. [2. vyd., upr. a dopl.]. Olomouc: Votobia, 2003, 367 s. ISBN 80-722-0143-3. OREL, Miroslav a Věra FACOVÁ. Člověk, jeho mozek a svět. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 256 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2617-5. PREISS, Marek a Jaro KŘIVOHLAVÝ. Trénování paměti a poznávacích schopností. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 205 s. Psychologie pro kaţdého. ISBN 978-80-247-2738-7. PRŮCHA, Jan a Jaroslav VETEŠKA. Andragogický slovník. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014, 320 s. ISBN 978-802-4747-484.

85

RAMACHANDRAN, V. Mozek a jeho tajemství, aneb, Pátrání neurovědců po tom, co nás činí lidmi. Vyd. 1. Překlad Helena Číţková. Praha: Dybbuk, 2013, 414 s. ISBN 9788074380808. RODNÝ, Tomáš. Psychologická diagnostika. Psychodiagnostika [online]. 2001 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z:http://www.psychodiagnostika.cz/index.php?akce=bvrt ŘÍHOVÁ, Jaroslava. Vliv hudby na člověka [online]. Brno, 2011 [cit. 2015-01-27]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/327391/pedf_b/DP_text.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. SEDLÁK, František a Hana VÁŇOVÁ. Hudební psychologie pro učitele. Vyd. 2., přeprac. a rozš.,v nakl. Karolinum 1. Praha: Karolinum, 2013, 406 s. ISBN 978-802-4620-602. SLAVÍK, Jan, Vladimír CHRZ a Stanislav ŠTECH. Tvorba jako způsob poznávání. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2013, 538 s. ISBN 978-80-246-2335-1. STRAUSS, Anselm. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky metody zakotvené teorie Přel. S. Jeţek. 1.vyd. Boskovice: Albert, 1999, 196 s. ISBN 80-85834-60-x SUCHÁ, Jitka. Trénujte si paměť. Metodický portál: Články [online]. 28. 11. 2013, [cit. 2015-0302]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-4785 ŠIKL, Radovan. Zrakové vnímání. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 312 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3029-5. ŠPLÍCHAL, [ilustroval Antonín a Text Hana JANOUŠKOVÁ]. Hry a rošťárny pro kluky a holky. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012. ISBN 978-802-5313-923. VESELÁ, Zuzana. Velká kniha technik učení, tréninku paměti a koncentrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 226 s. ISBN 9788024730233. ZAPLETALOVÁ, Jana. Obligatorní diagnózy a obligatorní diagnostika v pedagogickopsychologických poradnách. In:Www.ippp.cz [online]. 2006 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.ippp.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=317&Itemid=329 ZATORRE, J. Robert. Anatomically distinct dopamine release during anticipation and experience of peak emotion to music. Nature Neuroscience[online]. 2011, č. 14 [cit. 2015-0127]. Dostupné z: http://www.nature.com/neuro/journal/v14/n2/full/nn.2726.html

86

10. Seznam příloh 1. Tabulka správných odpovědí respondentŧ 2. Výsledky ANOVA testování – hudební žánry 3. Dotazník 4. Rozhovor s respondenty 5. Obrázkový paměťový test

87

10.1. Tabulka správných odpovědí respondentů Respondenti 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50

Hudební ukázka - Bez hudby 56 58 57 30 45 42 50 56 55 32 43 51 54 29 49 47 23 44 39 54 55 23 46 49 50 56 53 47 37 56 50 34 51 53 48 49 34 54 42 38 21 49 57 36 33 27 43 42 51 54

Hudební ukázka klasická hudba 52 55 32 24 27 23 29 36 50 49 53 48 41 43 49 34 30 52 47 34 44 31 45 47 35 34 54 31 55 40 44 57 50 46 37 49 55 41 39 26 45 31 43 49 50 52 40 44 31 30

88

–

Hudební ukázka rocková hudba 20 24 27 31 43 28 49 48 31 30 34 26 23 19 45 19 21 34 55 43 42 23 30 32 35 35 49 38 36 31 36 23 30 31 18 22 27 43 38 17 21 47 39 46 31 33 31 23 33 29

–

Hudební ukázka – pop music 38 42 45 32 45 46 36 30 50 51 56 51 39 44 32 43 42 53 50 55 54 43 48 40 48 39 39 43 47 57 58 34 39 47 30 43 42 49 51 39 50 34 35 38 36 37 38 49 44 38

10.2. Výsledky ANOVA testování – hudební žánry

Verze A x Verze B SUMMARY GROUPS

sta.size

Hudební ukázka - Bez hudby Hudební ukázka – klasická hudba

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

50

2 252,

45,04

102,61061

50

2 083,

41,66

88,59633

ANOVA_SHORT VARIAT_SOURCE

SS

df

MS

F

GROUP0

285,61

1

285,61

GROUP1

9 369,14

98

95,60347

TOTAL

9 654,75

99

PROB

2,98744

F_CRIT

8,7062%

3,93811

Verze A x Verze C SUMMARY GROUPS

sta.size

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

Hudební ukázka - Bez hudby

50

2 252,

45,04

102,61061

Hudební ukázka – rocková hudba

50

1 619,

32,38

88,81184

ANOVA_SHORT VARIAT_SOURCE

SS

df

MS

GROUP0

4 006,89

1

4 006,89

GROUP1

9 379,7

98

95,71122

13 386,59

99

TOTAL

F 41,86437

PROB

F_CRIT

3,87204E-9

3,93811

Verze A x Verze D SUMMARY GROUPS

sta.size

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

Hudební ukázka - Bez hudby

50

2 252,

45,04

102,61061

Hudební ukázka – pop music

50

2 169,

43,38

52,89347

89

ANOVA_SHORT VARIAT_SOURCE

SS

df

MS

F

GROUP0

68,89

1

68,89

GROUP1

7 619,7

98

77,75204

7 688,59

99

TOTAL

PROB

0,88602

F_CRIT

34,88722%

3,93811

Verze B x Verze C SUMMARY GROUPS Hudební ukázka – klasická hudba Hudební ukázka – rocková hudba

sta.size

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

50

2 083,

41,66

88,59633

50

1 619,

32,38

88,81184

ANOVA_SHORT MS

F

PROB

GROUP0

VARIAT_SOURCE

2 152,96

SS

1

2 152,96

24,27126

3,39976E-6

GROUP1

8 693,

98

88,70408

10 845,96

99

TOTAL

df

F_CRIT 3,93811

Verze B x Verze D SUMMARY GROUPS

sta.size

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

Hudební ukázka – klasická hudba

50

2 083,

41,66

88,59633

Hudební ukázka – pop music

50

2 169,

43,38

52,89347

ANOVA_SHORT VARIAT_SOURCE

SS

df

MS

GROUP0

73,96

1

73,96

GROUP1

6 933,

98

70,7449

7 006,96

99

TOTAL

F 1,04545

90

PROB 30,90755%

F_CRIT 3,93811

Verze C x Verze D SUMMARY GROUPS

sta.size

SUM

DS_AVERAGE

DS_VAR

Hudební ukázka – rocková hudba

50

1 619,

32,38

88,81184

Hudební ukázka – pop music

50

2 169,

43,38

52,89347

ANOVA_SHORT VARIAT_SOURCE

SS

df

MS

GROUP0

3 025,

1

3 025,

GROUP1

6 943,56

98

70,85265

TOTAL

9 968,56

99

91

F 42,69424

PROB 2,87904E-9

F_CRIT 3,93811

10.3. Dotazník Dobrý den, Jmenuji se Tereza Málková a jsem studentkou Sociální pedagogiky na Masarykově univerzitě. Ráda bych vám v krátkosti představila svou výzkum k diplomové práci. Zabývám se v něm vlivem hudebních stylů na krátkodobou paměť. Neţ začnete test vyplňovat, zapněte si prosím zvuk u svého zařízení a ujistěte se, ţe funguje. Test je doprovázen hudebními ukázkami a pro výzkum je podstatné, abyste jej měli při vyplňování testu puštěné. Je také důleţité, aby vás nerušila ţádná jiná hudba, první část testu je bez hudební ukázky a budete na ni potřebovat klid. Test se skládá ze čtyřiceti obrázků, které se vám po dobu deseti vteřin ukáţou a poté zmizí. Po kaţdém jednotlivém obrázku vyplníte sérii šesti otázek souvisejících s tímto obrázkem. Po vyplnění paměťového testu vás čeká ještě krátký dotazník, zaměřený na osobní informace. Pokud by vás zajímaly výsledky mého výzkumu, kontaktuji vás na uvedenou emailovou adresu.

1. Vyberte prosím pohlaví a) muţ b) ţena

2. Vyberte prosím Váš věk a) 18 a méně 92

b) 19 – 25 c) 26 – 45 d) 45 a více

3. Vyberte prosím velikost vašeho města či obce a) do 1000 obyvatel b) 5000 – 45000 obyvatel c) 50000 – 100000 obyvatel d) nad 100 000 obyvatel

4. Hrajete na nějaký hudební nástroj? a) ano b) ne

5. Působil/a jste někdy aktivně v nějakém hudebním seskupení? (kapela, sbor…) a) ano b) ne

7. Jaký je váš oblíbený hudební ţánr? a) pop b) rock c) klasická hudba d) jiný (doplňte) 93

8. Jak často si pouštíte hudbu? a) kaţdý den b) 1x za měsíc c) 1x za rok d) vůbec

94

10. 4 Rozhovor s respondenty 10. 4. 1 Rozhovor č. 1 Co pro vás znamená pojem hudba? Hmmm.... (pauza) tak hudba je, kdyţ hraje nějaká písnička, třeba v rádiu, v televizi a tak. A jaký máte k hudbě vztah? No tak jako poslouchám jí, hlavně v práci teda... to je asi tak nejvíc. Jakoţe mě tam hraje rádio, takţe.... hmm.... no vlastě celou dobu v práci no. A posloucháte hudbu i doma? Ne, jakoţe bych si doma pustil rádio? Tyjo to fakt ne, mě stačí, ţe přijdu domů a je furt puštěná telka... já sem rád, ţe mám chvilu klid, kdyţ dojdu domů (smích).

Jaké pro vás bylo vyplňování toho obrázkového testu? (smích) ale tak jako pobavilo mě to, to jo. Co jste u toho cítil, když jste se měl soustředit a hrála ti u toho hudba? (pauza) musím odpovídat popravdě? (smích) Odpovězte tak, jak to cítíte. Tak... (pauza) docela mě to štvalo (smích), ne tak jsem si říkal, ty vole takovej blbej test, co to jako bude... a proč do toho hraje ta příšernost, nevím, co to bylo za skupinu, ale říkal jsem si ţe to je fakt děs. Takže máte pocit, že vás to spíš rušilo? Jo to dost (smích). Ale nevím, jestli to nějak má nějakej vliv, jakoţe myslím, ţe já si moc jako nepamatuju ani bez ničeho, jakoţe bez hudby, takţe je to asi jedno (smích). Takže když to byl test bez hudební ukázky?

95

Hm tak asi to bylo stejný, já to moc nevnímal, takţe říkám, asi ne. Jakoţe mě to asi nijak neto, ţe jako jsem si pamatoval asi stejně blbě (smích) Co pro vás znamená pojem hudební zkušenost? Tak já nevím , asi kdyţ máš nějakou zkušenost s hudbou ne... no... tak já třeba hudební zkušenost nemám, jako nejsem jako Goťák (smích). Jak to myslíte s tím Goťákem? No jakoţe on zpívá, se tím ţiví ne... prostě je jakoţe zpěvák. Já pracuju v dílně, takţe nejsem zpěvák. Myslíte, že hudební zkušenost může být ještě něco? Hmmm nevím, tak asi kdyţ člověk prostě něco s hudbou dělá, jako víc. V dotazníku jste uvedl, že jste hrál na nějaký hudební nástroj, nebo zpíval v minulosti, co to bylo konkrétně? Jo to, hmmm no tak klasika v hudebce, to je asi jako u kaţdýho. Jako jinak v nějaké kapele nebo tak, to fakt ne, to by si asi dost zabijácký pro lidi, co by mě slyšeli (smích). Jaká pro vás byla hudební výchova ve škole? (smích) joo já jsem měl s naší učtelkou domluvu, ona mě nebude zkoušet a já nebudu zpívat (smích) Jakto? No protoţe kdyţ mě poprvé slyšela, tak jako zjistila, ţe jako ne-e (smích), ţe jako sice jsem zpíval rád, ale nikdo to nemohl poslouchat, ale jako mě to bavilo, to zas jo, jsem chodil pro ty, pro nástroje vţdycky, do kabinetu... ale... (pauza) nevím no, jako asi... (pauza) asi jsem spíš na jiný věci, neţ na totok. Jakoţe naši mi vţdycky říkali, ţe zpívám krásně, ale moc dlouho (smích). Takže vás zpívání bavilo? Zpíval jste rád? Jo tak jako děcko, to mě bavilo, no... pak ve škole jako učitelka mi jednou řekla, si pamatuju, ţe teda mám jen otvírat pusu, ale hlavně ať nejsem slyšet (smích) Jo tak to byla jiná doba, dneska moje děcka mají z hudebky učitelku a ta je jako učí, no v tý době 96

to bylo jinak, tam to bylo jakoţe aby to vypadalo dobře před těma nahoře, no takţe... (pauza) prostě aby to vypadalo dobře a jako neřešilo se to, jestli umíš nebo ne. Jo a mě to pak jako uţ moc nebavilo, byly jiný věci, fotbal, a tak... takţe jsem byl jakoţe i rád, ţe nemusím zpívat. Jaký jste z toho měl pocit? Já nevím, asi jsem to jako děcko moc neřešil, uţ si to ani nepamatuju moc, jakoţe nevím, asi jsem byl rád, ţe mám známku a dobrý (smích) Jaký máte teď k hudbě vztah? (pauza) tak nevím, jakoţe, poslouchám rádio v práci, no to jsem říkal... jinak nevím jako. Prostě hudba, tyjo, nevím. Si vzpomenu na hudebku akorát, jinak jako nic moc asi. A rádio v práci si pouštíte sám? Ne tak to uţ je takovej zvyk, jakoţe my máme s kolegou spolu kancl, tak to vţdycky von pustí, jakoţe kdyţ dojdem do práce ráno, no prostě on to zapne. Tak já to ani moc nevnímám, jakoţe nezpívám si u toho (pauza) no i kdyţ občas asi jo (smích) kdyţ nikdo není kolem (smích) A co si třeba zpíváte? Tyjo, nevím, tak kdyţ je tam něco co znám (smích). A co tedy váš oblíbený žánr? Hmmm tak já nevím, asi tak nějak ten střední proud jakoţe.... hmmm (pauza) nevím to spíš kdyţ jsem byl ještě na škole, tak jsme poslouchali tak ty kapely, no, jakoţe takový ty co jsou na zábavách a tak, Turbo (smích) to vám asi uţ nic neříká (smích) Ne Turbo náhodou znám, co vás na těch písničkách bavilo? To tenkrát hrálo všude, na zábavách, s hospodě... prostě to všichni poslouchali, tak já taky, nějak jsem to neřešil. V dotazníku jste uvedl, že oblíbený žánr je pop? Jo no, tak jako já nevím, jak to, jak se to rozděluje, jakoţe pop mi přišlo jako taková známá hudba, co znají všichni no... 97

A jaký máte vztah k popové hudbě? Jo tak dobrý. Říkám, to mi hraje nejčastěji v rádiu, je to taková normálka. A klasická hudba? Tak to jako vůbec, jako vím, ţe něco bylo v té ukázce u toho dotazníku, jakoţe nějaká klasika, no ale to je na mě moc sloţitý. Mě to všechno nějak se spojilo dohromady, ty ukázky. Prostě bez hudby asi lepší.

Co cítíte při poslechu popové hudby?To nevím, tak říkám, normálně, hraje mi to v rádiu, tak to poslouchám, někdy si to i zazpívám, nevím, co bych měl cítit, jako cítím se normálně. (smích) Máte pocit, že vás hudba v práci podporuje v soustředění? Tyjo asi ani ne, nevím... (pauza) přemýšlím, jak moc se soustředím v práci, jako spíš tam věci jakoţe opravuju, lítám po skladě a řeším kde se co rozbilo a co je třeba spravit a tak... takţe u toho se jako fakt asi nesoustředím, no. U které hudební ukázky jste se nejlépe soustředil? Hmmm nevím no, jako na začátku tak nebyla hudba, že jo. Ale to zas než jsem pochopil vo co de, tak to začalo hrát, no pak už to bylo na nic, takže nevím, no. A je nějaká hudba, která vás uklidňuje? (smích) to asi těţko, mě uklidňuje, kdyţ si sednu do hospody a nemusím nic řešit (smích). Hudbu si u toho fakt nepouštím, to fakt ne. A jaký máte vztah k rockové hudbě? Ale jo, tak jak říkám, já to nějak neřeším, moc jsem to nevnímal. Jakoţe rock je dobrej, Turbo asi taky hrajou rock, ale já to nějak neproţívám, prostě normálně. Působí to na vás příjemně nebo naopak? Jako Turbo? Myslím teď rocková hudba obecně. 98

Tak jak říkám, já to nějak moc nevnímám, nevím no (pauza) jakoţe nemám pocit, ţe by to na mě nějak působilo. A ta kapela Turbo? Proč se vám líbí? Jé no tak to hrávalo všude, kdyţ jsem chodil do školy, sem říkal no, jsme to poslouchali, bylo to český, tak já nějak takhle moc jakoţe neměl nikde hudbu, jakoţe koncerty a tak. Tak to byla klasika, taková zábavovka no. Díky za odpovědi. Napadá vás ještě něco, co byste chtěl k hudbě říct? Já nevím asi dobrý (smích)

10. 4. 2 Rozhovor č. 2 Co pro vás znamená pojem hudba? Hmm, celkem těţká otázka. (pauza) Tak hudba je pro mě způsob odreagování, ventilace (pauza)interpretace pocitů? Asi tak bych to řekla . Vlastně jí asi docela často poslouchám, takţe hudba je tak nějak součást celkovýho dění (smích) Kde hudbu posloucháte? Tak poslouchám ji při cestování, kdyţ někam jedu, kdyţ jsem unavená, veselá nebo smutná... (pauza) a ráda na ní teda tancuju před zrcadlem (smích) Co to pro vás znamená, když u poslechu hudby tancuješ? Tak dívám se na sebe (smích) a tancuju, motám kolem sebe rukama a nohama (smích) jako je to takovej relax, prostě se člověk vyblbne. Jaký žánr si pouštíte? Cokoliv rytmickýho, nejradši teda pop, One Direction třeba (smích) nebo prostě cokoliv, na co se dá tancovat. Na klasiku teda moc nejsem, rock to poslouchá spíš přítel, já jsem spíš na ty holčičí, ale jako pustím si třeba i dubstep nebo elektroswing, na to se taky dobře trsá (smích). A s přítelem právě třeba jezdíme na Masters of Rock, to je docela úlet, ale zas úplně něco jinýho neţ ten popík. Takže jezdíte na rockový koncert? 99

Jo to uţ je taková kaţdoroční tradice a je to i docela sranda, člověk se u toho uvolní a tak, nemusíš myslet na práci, myslíš jen na blbosti (smích). Ale jako doma si to moc nepouštím, občas jen, ale na těch mástrech se u toho vţdycky odváţeme, je to super. Proč si nepouštíte rock i doma? Tak občas si něco poslechnu, hlavně kdyţ fakt potřebuju vypnout nebo se prostě vybít. Takovej relax trochu. Co je na rockové hudbě podle vás relaxační? Na těch mástrech to je hlavně o té atmošce, pije se, jedeš tam s kámošema, ta hudba jako sama o sobě není určitě relaxační, tak bych to teda neřekla (smích). Ale jako člověk se u toho uvolní, moţná i proto, ţe je to trochu agresivní, oni třeba mají u toho koncertu masky a různý efekty a tak., je to takový bezprostřední, no... (pauza) moţná je to tím, ţe je u toho člověk trochu v anonymitě, i tím alkoholem, prostě vypustíš všechno. Rocková hudba – o atmosféře Takže vidíte uvolnění třeba právě v agresivitě? To nevím... moţná jo, vlastně je to trošku jak s tím tancováním, prostě se vybiješ. A nebo kdyţ máš prostě nějakej problém, tak jdeš si zaběhat a nebo někoho zmlátíš (smích) nebo si zaboxuješ, nebo nevím... (pauza) prostě taková terapie vztekem asi. Jako nejlíp se to poslouchá v různých ţivotních obdobích. Kdyţ je pocit drsnosti a bojovnosti, třeba před zkouškama. A jak vy relaxujete nejčastěji? Jak relaxuju? Eh no tak různě, jako určitě si nepustím nějakou relaxační hudbu, to by mě asi uspalo spíš neţ relax. Jako asi relax je spíš oddech, vana, postel, telka. A relaxace jiným hudebním žánrem? Ne to ne... k relaxaci určitě ne, to by mě asi rušilo. Já jsem tak furt v pohybu, ţe k úplnýmu relaxu potřebuju fakt klid. Ale jakoţe hudbu si pustím třeba u těch zkoušek no, jak jsem říkala. Jako takovou motivaci. A jakou hudbu si k té motivaci pouštíte? 100

Hmmm to je různý, ale nejčastěji právě něco jako drsnějšího, ono to tak zatemní ty myšlenky a nabudí to prostě mám pocit... (smích) teda nejsem ţádná drsňačka, ale tak pustím si třeba nějakej dubstep, nebo Sabaton, to poslouchá hodně přítel právě. A to vás namotivuje? Jo (smích) se cítím jak bojovník pak (smích) Jak na vás působily hudební ukázky při vyplňování testu? Jo jako One direction jsem znala, ty ostatní uţ nevím, nějaká klasika a ještě co? Ještě rocková hudba. Jooooo, jako ta písnička mi byla povědomá, ale nevím přesně, co to bylo za kapelu? Aerosmith. Ahááá, jo tak já od nich znám asi jen jednu věc, nějakej mix s Eminemem nebo co. Jo jinak jako trochu mě to rušilo, ale jinak v pohodě. Ty obrázky byly taky celkem dobrý... (pauza). Takţe jako asi bych řekla, ţe normální. Máte pocit, že vás to rušilo, nebo naopak podpořilo? Hmmm (pauza) no asi trochu rušilo. Chtěla jste u toho tancovat? (smích) héééé no to přímo ne, ale jako, já uţ si to teda přesně nepamatuju, jako tu hudební ukázku, ale bylo to takový zvláštní se u toho soustředit na ty obrázky, některý teda si vybavuju, ţe mě jako fakt zaskočily, jsem si říkala, ţe jsem asi úplně blbá, ţe si to nepamatuju (smích). Ale jako na to myslím neměla vliv ta hudba. A co myslíte, že na to mělo vliv? Eeee tak asi to, ţe jsem roztrţitá (smích) nebo ţe mám problémy s pamětí (smích) jo tak já se jako takhle moc neumím soustředit, moc dlouho. A těch obrázků tam bylo docela dost, tak moţná to. Udrţet pozornost. Jak vnímáte rockovou hudbu?

101

Tak jak jsem říkala, taková jakoby bojovnější, ale člověk se u toho namotivuje, ne jako vyloţeně k relaxaci, ale kdyţ je prostě potřeba nějak se namotivovat, nebo vypnout, jako v tom stylu vybít se. A jaký je váš vztah ke klasické hudbě? Tak neposlouchám ji, jakoţe bych si jí pustila jako vyloţeně schválně. A k pop music? Hmm... tak to je asi můj nejčastější ţánr, co poslouchám, takţe super (smích). To mě baví. A jak se u toho cítíte? Cítím se dobře, chce se mi tancovat, super rytmus, moţná se cítím i mladší (smíchú Co si představíte pod pojmem hudební zkušenost? Jako představím si buď všechno moţný, co jsem v ţivotě uţ slyšela, teď myslím třeba v televizi, rádiu, různý koncerty, na kterejch jsem byla a tak, nebo jestli třeba člověk hraje na nějakej nástroj nebo zpívá, tak je to vlastně taky hudební zkušenost. Já jsem teda chodila do sboru, takţe vlastně taky asi mám hudební zkušenost, ţe jo? (smích) Určitě. A jaký jste měla pocit, když jste chodila do sboru? Hmmm jo bavilo mě to tam, bylo mi asi deset a chodily jsme tam s kámoškou, zpívaly a tak. Ale to bylo jen na základce, pak mě to nějak přestalo bavit. Asi tam moje roztrţitost (smích). Děkuju za odpovědi. Napadá vás ještě něco, co byste chtěla o tomhle hudebním testu říct? Nevím tak je to zajímavej nápad, bylo to docela dost dlouhý, ukázku jsem neznala. Jinak asi nic, nic mě nenapadá.

10. 4. 3 Rozhovor č. 3 Co pro vás znamená pojem hudba? 102

Tak hudba pro mě znamená všechno, práce, zábava. Tak jako všechno hudebního kolem prostě, písničky, zpěváci, ale taky třeba kdyţ chci něco vyjádřit, emoce, no nebo prostě chci tím něco říct. Můţe to být i třeba pro někoho jako taková terapie, ţe si pustí hudbu a cítí se hned dobře. No prostě hudba je všude kolem nás, tak je to vlastně něco, co nás obklopuje. (pauza) a pro mě je to úplně to nejvíc. A pro vás je hudba prostředkem k něčemu? Jo tak já jako hraju furt něco, takţe asi tak. A co hrajete? Máte kapelu? Jo jo, máme s klukama kapelu, tak já vţdycky jakoţe hrál v nějaké kapele, jsme blbi s klukama uţ od gymplu prostě. No teď teda nějak hrajeme víc, ale my jsme takovej progresiv rock, není to vyloţeně jako třeba zelepiňáci nebo nirvána. Ale děláme co se nám líbí. A progresiv rock je přesně co? Tak u té naší hudby je to třeba to, ţe nemáme zpěváka. Hrajem prostě jen nástroje. Ale je to, no je to prostě rock, i kdyţ do toho nikdo nevíská (smích) Ta rocková hudba, jak ji vnímáte? Vnímám jí kdyţ jí hraju (smích) jo tak jasně, chápu, jakoţe jestli dobře nebo špatně? No tak miluju kytary v tom rocku, to je super, super věc, není to takovej čajíček, prostě rock je rock. To je podle mě hudba, myslím úplně počátek. To ostatní uţ jsou takový hybridi. Jak to myslíte? No tak, prostě rock je ten základ, to ostatní se od toho tak nějak odvíjí, ale prostě to pravý, to srdcový je v tom rocku. Jako jasně, jsou různý kapely a různej rock, ţe jo. Já taky nemusím třeba úplně hard rock, kde jako fakt člověk neví, o čem to vlastně je. Prostě z tý hudby musí něco vycházet a to v tom rocku jakoţe je. Jako já miluju třeba i Jacksona, a to taky není úplně tvrďárna. Na hudbě je podle mě důleţitý, jestli jde ze srdce, jestli to ten zpěvák, nebo teda v našem případě ten kytarista, protoţe jako Dejv, náš bicman, tak ten tam toho nemá moc jako k emočnímu vyjádření (smích), ale prostě

103

ţe jde o to, jak to jako podáš. Já myslím, ţe jako do všeho, co jako člověk dělá, bys měl jít prostě naplno, uţít si to. Takže rocková hudba na vás působí jak? Dobře (úsměv) jo no, pozitivně ,uvolňuje mě to, kdyţ hraju, tak se vyblbnu. Jako je to zároveň i dost makačka, prostě kdyţ to člověk hraje a soustředí se, na jednu stranu si to uţíváš, ale na druhou tě to tak nějak pohltí, jakoţe se musíš pekelně soustředit, ono to není jako tuc tuc nějaká diskotéka, mám pocit, ţe některý ty kyataristi co oni tam vymyslí, jako s tou kytrou, to je nevěřitelný. Musí mít smlouvu s ďáblem nebo co (smích a zapaluje si cigaretu) Jo tak působí to na mě pozitivně. Určitě. Já jako miluju rock, říkám prostě rock je základ. A když nehrajete, jen rock posloucháte, co z toho cítíte? Záleţí jak z čeho, to se nedá takhle rozdělit. Některej rock je taky o hovně, ty lidi do toho úplně bezmyšlenkovitě mlátěj a ani vůbec neví, co dělaj, mám někdy pocit. O tom rock podle mě není. A o čem je? O čem je? O tobě, o tom, ţe chceš sdělit něco, co se ti stalo, ale pořád to prostě musí mít tu hloubku. Já kdyţ si poslechnu třeba Satrianiho, tam prostě přesně víš, o čem to je a nemusí tam být ani zpěvák. Je to to sebevyjádření, ale jako něčeho, no něčeho hlubšího. Ne prostě jen do toho řezat. Ale jo, to jsme taky dělali jako kluci, jsme si mysleli, ţe to je rock, ţe do toho prostě hrábneš co nejvíc nahlas a jedeš (smích). Takže na vás rock působí dobře? Říkám jak co, i pop na mě působí dobře, třeba jako super kousky má i Ewa Farna nebo Chinaski, ale jako záleţí, no... (pauza) hele záleţí na tom, jak ti to sedne. Třeba kdyţ slyším dubstep tak to okamţitě vypínám (smích). Proč? No to je hrůza. To nemá hlavu ani patu. Dobře, rytmus, to by moţná někteří bubeníci zaplesali, ale pro mě to je fakt úplně bez vyjádření, v tom nic není, hele emoce, pocity, osobnost. Prostě jen vezmeš nějakej song a zmrvíš ho, pardon teda.

104

Co je podle vás hudební zkušenost? Všechno, co souvisí s hudbou. Kdyţ moje holka vzala poprvé ve dvou letech do ruky kytaru, to je hudební zkušenost. A pak se to uţ jen prohlubuje, jak ten člověk chce nebo ne. I kdyţ si zpívám, nebo někoho slyším zpívat si, tak to je taky hudební zkušenost. To se nám všechno zapíše d o hlavy (smích) Jak na vás působily hudební ukázky v testu? Hele jako Aerosmith super. To si pamatuju, protoţe Steve Tyler to je taky jeden ze srdcařů. Ale jinak hrozný. Byl tam nějakej Mozart nebo něco, tak to mě teda nijak neoslovuje, i kdyţ to musel být blázen, něco takovýho sloţit. A pak ještě něco, ale to si uţ nevybavuju. No říkám, bez hudby good, jinak hrozný. Jak to? No já se nemohl vůbec soustředit (smích) jako říkal jsem si, dobře, je to test, musíš to zvládnout, nesmíš to posrat, no ale nejradši bych to vypl. Takže máte pocit, že jste se nemohl soustředit? Jo to určitě. Ale říkal jsem si, ţe to teda nějak vyplním, jako ty obrázky byly docela zákeřný, jestli je to teda pro děti, tak to je fakt moc, já s tím měl dost problém. Ale tak jo, nakonec jsem to nějak splácal. Myslíte, že za to mohla ta hudba? Tak asi jo (smích) jako já sice hudbu miluju a prakticky se s ní ţivím ale nikdy jsem takhle nic při hudbě nedělal, myslím teď nějaký slovní úlohy a vyplňování, vţdycky teda kdyţ jsem něco dělal tak jsem na to potřeboval mít klid. Takţe mě to prostě jako nevyhovovalo. A vnímal jste tu písničku víc jak ten test? Tak asi na půl. Jaký máte vztah k pop music?

105

Já jsem rocker. Takţe popík je takovej slabej odvar, Helenka Vondráčková a tak, pro mě to je prostě uměle udělaná hudba, která se hraje jen proto, aby byla populární. Já z toho nic necítím. A váš vztah ke klasické hudbě? To uţ jsem říkal, respekt, ale nic mi to neříká. Co pro vás znamená pojem hudební zkušenost? Zkušenost s hubou? Asi tak všechno kolem hudby, kdyţ někdo na něco hraje, zpívá, kdyţ s tím prostě má nějaký zkušenosti. Aji třeba kdyţ děcka zpívaj ve škole, vlastně, hele to je prostě všechno, kde se setkáš s hubou. A co vaše hudební zkušenost? Jo tak asi trochu jo. (smích). Ne tak jak jsem říkal, já hudbu miluju, takţe jí dělám pořád, hraju, hraju, hraju. A kdyţ nehraju, tak se mi o tom zdá (smích) Co to ve vás probouzí, když hrajete? Hrozně dobrej pocit. A to? Uvolnění, vyblbnutí se, relax. A jak vlastně relaxujete? Pouštíte si hudbu? Já jsem rád, ţe mám chvíli klid, hele hudbu sice miluju, ale můj relax je, kdyţ jdu s holkama, jako s dcerama někam na výlet. Hudba jako relax, to ne. Hudba jako odbourávač stresu, kdyţ se prostě potřebuješ vybít, ale relax (pauza) já toho mám za celej den dost (smích). Dobře, díky. Napadá vás ještě něco, co byste chtěl doplnit k hudbě? Hudba je super, co k tomu dodat.

106

10.6. Obrázkový paměťový test

107

Otázky k obrázku č. 1 1) Je míč na obrázku červený? 2) Mají oba chlapci plovací křidélka? 3) Kolik ručníků je na obrázku? 4) Je na obrázku sluníčko? 5) Je plechovka s nápojem červená? 6) Kolik lidí je ve vodě?

Otázky k obrázku č. 2 1) Má nevěsta rukavičky? 2) Co drţí v ruce ţenich? 3) Má nevěsta náhrdelník? 4) Jakou barvu má ţenichova košile? 5) Má ţenich černé nebo šedé kalhoty? 6) Co má nevěsta ve vlasech?

Otázky k obrázku č. 3 1) Je ve vaně voda? 2) Jsou závěsy na okně červené, fialové nebo zelené? 3) Kolik je ve vaně kachniček? 4) Je voda i na podlaze? 5) Co je na sušáku? 6) Jsou na podlaze i nějaké hračky? 108

Otázky k obrázku č. 4 1) Kolik stromů je na obrázku? 2) Co drţí opice v ruce? 3) Jsou na obloze ptáci? 4) Kolik ptáků sedí na šňůře? 5) Kolik banánů je na stromě – čtyři, šest nebo osm? 6) Je sluníčko veselé, nebo smutné?

Otázky k obrázku č. 4 1) Jsou květiny na obrázku modré? 2) Kolik ovcí je na obrázku? 3) Jaký druh hmyzu je na obrázku? 4) Dívají se obě ovce stejným směrem? 5) Co je na stromě? 6) Jsou listy na stromě zelené, nebo hnědé?

Otázky k obrázku č. 6 1) Kolik lidí je na obrázku? 2) Má číšník bradku? 3) Má paní zelenou nebo ţlutou halenku? 4) Co je na stole? 5) Má číšník motýlka? 6) Kolik květin je na obrázku? 109

Otázky k obrázku č. 7 1) Jakou barvu má rytířův štít? 2) Kolik mraků je na obloze? 3) Co má dívka na hlavě? 4) Jakou barvu má rukojeť meče? 5) Jakou má drak převáţně barvu? 6) Má dívka otevřené nebo zavřené oči?

Otázky k obrázku č. 8 1) Kolik květin je na obrázku? 2) Je koberec červený, ţlutý nebo modrý? 3) Kolik polštářků je na obrázku? 4) Co je na televizi? 5) Kolik lidí se dívá na televizi? 6) Je na podlaze polštářek?

Otázky k obrázku č. 9 1) Kolik dětí je na obrázku? 2) Je na trávě pes? 3) Má chlapec na houpačce černé boty? 4) Kolik houpaček je na obrázku? 5) Je někdo na klouzačce? 6) Kolik fotbalových míčů je na obrázku? 110

Otázky k obrázku č. 10 1) Jsou stěny v pokoji modré? 2) Kdo čte pohádku – maminka nebo tatínek? 3) Je polštář fialový? 4) Kolik kníţek je na obrázku? 5) Je na dveřích napsáno jméno? 6) Kolik medvídků je na obrázku?

111

112

Otázky k obrázku č. 11 1) Kolik ryb je na obrázku? 2) Chytil chlapec na obrázku rybu? 3) Má chlapec čepici? 4) Kolik stanů je na obrázku? 5) Je ryba na obrázku modrá? 6) Je na obrázku sluníčko?

Otázky k obrázku č. 12 1) Kolik červených jablek je na stromě vpředu? 2) Na čem stojí ptáček? 3) Kolik mraků je na obloze? 4) Je na obrázku více květin nebo mrkví? 5) Jaký druh hmyzu je na obrázku? 6) Kolik jahod je na obrázku? Otázky k obrázku č. 13 1) Kolik pastelek je na obrázku? 2) Co je na obrázku ve třech kusech? 3) Čeho je na obrázku víc – listů nebo knoflíků? 4) Jsou všechny knoflíky červené? 5) Které číslo na obrázku je nejvyšší? 6) Je na obrázku pět ovcí?

113

Otázky k obrázku č. 14 1) Jakou barvu má motýl? 2) Kolik mravenců je na obrázku? 3) Prouţky na ţíţale mají dvě barvy, které to jsou? 4) Kolik klasů pšenice je obrázku? 5) Je na obrázku sluníčko? 6) Má krtek černý nebo růţový čenich?

Otázky k obrázku č. 15 1) Kolik lidí drţí v ruce zmrzlinu? 2) Co drţí v ruce chlapec na obrázku? 3) Mají obě děvčata květinu ve vlasech? 4) Jsou na obloze mraky? 5) Má větší dívka na obrázku fialové nebo červené šaty? 6) Jakou barvu má pes na obrázku?

Otázky k obrázku č. 16 1) Má chlapec na hlavě čepici? 2) Má pán modré kraťasy? 3) Opéká se něco na grilu? 4) Kolik lidí je na obrázku? 5) Je na obrázku sluníčko? 6) Drţí pán v kaţdé ruce něco? 114

Otázky k obrázku č. 17 1) Kolik stromů je na obrázku? 2) Co je opřeno o plot? 3) Jsou na stromě listy? 4) Je plot rovný? 5) Jsou všechny listy zelené? 6) Kolik ptáčků je na plotě?

Otázky k obrázku č. 18 1) Jsou na silnici auta? 2) Kolik komínů je na obrázku? 3) Jsou v některém okně červené závěsy? 4) Je na silnici ţlutá čára? 5) Co je na okně kavárny? 6) Jsou dveře do obchodu otevřené, nebo zavřené?

Otázky k obrázku č. 19 1) Drţí dělník vrtačku jednou rukou? 2) Kolik kol na bagru je na obrázku? 3) Má dělník na hlavě ţlutou helmu? 4) Kolik cihel je na obrázku? 5) Prší na obrázku? 6) Kolik prasklin udělala vrtačka? 115

Otázky k obrázku č. 20 1) Je raketa oranţová nebo modrá? 2) Kolik očí má mimozemšťan? 3) Je mimozemšťan zelený? 4) Kolik planet je na obloze? 5) Má planeta kolem sebe prsten? 6) Kolik kosmonautů je na obrázku?

116

117

Otázky k obrázku č. 21 1) Je traktor červený, nebo modrý? 2) Kolik ptáků je na obrázku? 3) Má strašák na hlavě klobouk? 4) Kolik zvířat je na obrázku? 5) Sedí na strašákovi ptáci? 6) Je pole ţluté, nebo zelené?

Otázky k obrázku č. 22 1) Jaké zvíře je v červeném obdélníku? 2) Kolik ryb je na obrázku? 3) Na jaké zvíře se dívá ţirafa? 4) Je slon v červeném, nebo ţlutém obdélníku? 5) Co je na obrázku vedle slona? 6) Které zvíře je na obrázku nejvyšší?

Otázky k obrázku č. 23 1) Kolik lodí je na obrázku? 2) Co drţí pán na obrázku? 3) Kolik lidí je na obrázku? 4) Je na obrázku sluníčko? 5) Je na obrázku loď s červenými plachtami? 6) Jsou na obloze ptáci? 118

Otázky k obrázku č. 24 1) Co drţí větší chlapec v ruce? 2) Kolik hub je u cesty? 3) Ukazují obě značky stejným směrem? 4) Co má větší chlapec kolem krku? 5) Kolik stromů je na obrázku? 6) Jakou barvu mají čepice chlapců?

Otázky k obrázku č. 25 1) Je auto modré, červené nebo zelené? 2) Kolik lidí je na obrázku? 3) Má pán pláštěnku červenou nebo modrou? 4) Kolik kapek vody je na obrázku? 5) Usmívá se pán na obrázku? 6) Jsou na deštníku pruhy?

Otázky k obrázku č. 26 1) Kolik listů je na zemi? 2) Co má dívka v košíku? 3) Kolik hnědých hub je na obrázku? 4) Jakou barvu mají motýlovy velké puntíky? 5) Je na obrázku slunce? 6) Je více listů na stromě, nebo na zemi? 119

Otázky k obrázku č. 27 1) Má instalatér čepici červenou, nebo zelenou? 2) Kolik kapek vody je u potrubí? 3) Klečí instalatér na obou kolenech? 4) Kolik kusů nářadí je na obrázku? 5) Co drţí instalatér v ruce? 6) Drţí instalatér francouzský klíč v levé nebo v pravé ruce?

Otázky k obrázku č. 28 1) Sedí chlapec v křesle, nebo na ţidli? 2) Má pán pantofle černé, nebo hnědé? 3) Čte chlapec kníţku, nebo časopis? 4) V kolika hrnečkách je brčko? 5) Má chlapec kraťasy červené, nebo zelené? 6) Kolik lidí na obrázku čte?

Otázky k obrázku č. 29 1) Dívají se velbloudi na obrázku stejným směrem? 2) Drţí turista v ruce fotoaparát? 3) Je na obrázku sluníčko? 4) Jakou barvu mají turistovy kraťasy? 5) Dívá se turista na pyramidy? 6) Kolik velbloudů je na obrázku? 120

Otázky k obrázku č. 30 1) Kolik zvířat je na obrázku? 2) Sedí pejsek? 3) Kolik louţí je obrázku? 4) Je na obrázku prase? 5) Kolik zvířat se dívá přes plot? 6) Je kůň na obrázku hnědý?

121

122

Otázky k obrázku č. 31 1) Kolik fotbalových míčů je obrázku? 2) Mají oba chlapci světlé vlasy? 3) Kolik stromů je obrázku? 4) Sedí na stromě pták? 5) Je na obrázku sluníčko? 6) Kolik chlapců má modré boty?

Otázky k obrázku č. 32 1) Je prostřední stan ţlutý? 2) Kolik stanů je na obrázku? 3) Má dívka na obrázku světlé vlasy? 4) Kolik stromů je na obrázku? 5) Co drţí dívka v ruce? 6) Je na obrázku měsíc?

Otázky k obrázku č. 33 1) Je vláček na obrázku zelený? 2) Je krabice s hračkami otevřená nebo zavřená? 3) Jaký vzor je na stěně? 4) Kolik kostek je na koberci? 5) Je medvídek na obrázku bílý? 6) Jakou barvu mají kolečka u vláčku – černou nebo červenou? 123

Otázky k obrázku č. 34 1) Má kuchař na hlavě čepici? 2) Má kuchař kolem krku šátek? 3) Kolik noţů je na obrázku? 4) Jaký druh zeleniny je na pultě? 5) Kolik uch má hrne na obrázku? 6) Drţí kuchař něco v obou rukách?

Otázky k obrázku č. 35 1) Kolik stromů je na obrázku? 2) Jaký obrázek má chlapec na tričku? 3) Kolik mraků je na obloze? 4) Jakou barvu má ptáček na obrázku? 5) Kdo drţí kníţku – chlapec nebo dívka? 6) Jakou barvu mají dívčiny ponoţky?

Otázky k obrázku č. 36 1) Má pán na obrázku červenou košili? 2) Kolik zavazadel je na obrázku? 3) Mává paní na obrázku? 4) Má cedule červený podklad? 5) Má pán na sobě kraťasy? 6) Kolik lidí je na obrázku? 124

Otázky k obrázku č. 37 1) Jakou barvu má budík? 2) Kolik polit je na obrázku? 3) Na které polici je nejvíce kníţek? 4) Co leţí na prostřední polici kromě kníţek? 5) Ukazuje budík šest hodin? 6) Je na spodní polici glóbus nebo květina?

Otázky k obrázku č. 38 1) Co je na obrázku v ledničce? 2) Mají kuchyňské stěny ţlutou barvu? 3) Kolik je na obrázku zelených hrníčků na kávu? 4) Jsou některá dvířka kredence otevřená? 5) Jsou na podlaze čtverečky nebo kolečka? 6) Kolik je na obrázku dohromady hrníčků?

Otázky k obrázku č. 39 1) Jsou všechna zavazadla červená? 2) Co drţí pán na nástupišti? 3) Kolik lidí je na nástupišti? 4) Má pán ve vlaku kravatu? 5) Kolik zavazadel je na obrázku? 6) Je lavička na nástupišti černá? 125

Otázky k obrázku č. 40 1) Kolik berušek je na obrázku? 2) Usmívají se všechny berušky? 3) Je beruška, která je na obrázku nejvýše, červená nebo modrá? 4) Na čem berušky sedí? 5) Je beruška, která je na obrázku nejníţe, červená nebo modrá? 6) Mají berušky bílé puntíky?

126