MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

INTERNET JAKO PROSTOR PRO KRIMINÁLNÍ A DELIKVENTNÍ CHOVÁNÍ Diplomová práce

Brno 2008

Autorka práce:

Vedoucí práce:

Bc. Eva Vaňkátová

PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Praze dne 15. dubna 2008

Bc. Eva Vaňkátová

_______________________ 1

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména všem dětem a dospělým, kteří se podíleli na experimentu, který je součástí praktické části práce. Můj dík patří i PhDr. Tomášovi Čechovi, Ph.D. za jeho ochotnou spolupráci při vedení mé práce, PhDr. Veronice Tesařové, která mi poskytla velké množství literatury a Mgr. Janě Stanzelové, která mi byla při psaní práce a vedení experimentu velkou oporou.

2

OBSAH ÚVOD ..............................................................................................................................5 1. KYBERNETICKÝ PROSTOR INTERNETU ......................................................7 1.1. Hrozby kyberprostoru ....................................................................................7 1.2. Právní hledisko ................................................................................................9 1.3. Chápání bezpečnosti ....................................................................................10 2. INTERNET JAKO ZDROJ ZÁBAVY DĚTÍ A MLÁDEŽE .............................14 2.1. Útoky na data a informace............................................................................14 2.1.1. Hackerství ..............................................................................................14 2.1.2. Cracking .................................................................................................15 2.1.3. Warez ......................................................................................................16 2.1.4. Viry .........................................................................................................17 2.2. Závislostní chování – netholismus ................................................................18 2.2.1. Surfování ................................................................................................20 2.2.2. Prohlížení e-mailu ..................................................................................21 2.2.3. Počítačové hry a jejich rizika .................................................................22 2.3. Komunikace a její rizika ...............................................................................25 2.3.1. Chat ........................................................................................................26 2.3.2. Weblogy ..................................................................................................30 2.3.3. ICQ .........................................................................................................32 2.3.4. Skype ......................................................................................................32 3. ÚTOKY NA SOUKROMÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE .................................................34 3.1. Spamy a hoaxy ...............................................................................................34 3.2. Kyberšikana ...................................................................................................37 3.3. Cyberstalking .................................................................................................39 4. STRÁNKY SE ZÁVADNÝM OBSAHEM ..........................................................42 4.1. Extremismus ...................................................................................................43 4.2. Násilí a agresivita ..........................................................................................45 4.3. Dětská pornografie a pedofilie .....................................................................46 5. MOŽNOSTI PREVENCE .....................................................................................48 5.1. Rodina .............................................................................................................48 5.2. Škola ................................................................................................................49 5.3. Zdravotnictví ..................................................................................................53 3

5.4. Policie ..............................................................................................................53 5.5. Neziskový sektor ............................................................................................54 6. EXPERIMENT .......................................................................................................56 6.1. Teorie a literatura ..........................................................................................56 6.2. Výzkumná metoda .........................................................................................57 6.3. Proměnné ........................................................................................................59 6.4. Výzkumný problém........................................................................................60 6.5. Pokusné skupiny.............................................................................................61 6.6. Pokyny pro pokusné skupiny ........................................................................62 6.7. Analýza dat .....................................................................................................65 6.8. Výsledky experimentu....................................................................................74 ZÁVĚR ..........................................................................................................................77 RESUMÉ .......................................................................................................................79 SUMMARY ...................................................................................................................79 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ................................................................................80 POUŽITÁ LITERATURA ..........................................................................................81 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................85 PŘÍLOHY

4

ÚVOD

Jsme součástí moderní společnosti 21. století. V této době se moderní technologie stává nedílnou složkou našeho každodenního života. Jednou z těchto složek je zajisté multimediální fenomén internetu. Z původně vojenského projektu se vyvinula celosvětová síť stránek, která uživatelům osobních počítačů umožňuje prakticky nepřetržitě získávat informace, sdílet je, vyjadřovat svůj názor a konfrontovat jej se vším, všemi a všude. Internet zasahuje čím dál progresivněji (a nutno říci kolikrát proti naší vůli) do života celé společnosti a musíme si přiznat, že kromě nesporných výhod skýtá jeho používání také mnohá úskalí. Každý den se v tomto prostoru pohybují miliony uživatelů a jejich počet neustále vzrůstá. Na druhou stranu se ale velmi rychle snižuje věková hranice lidí, kteří začínají internet využívat. Dnešní děti a mládež už vedle informačních technologií vyrůstají a počítač a internet jsou pro ně zcela běžnou součástí života. Dovednosti dětí používat informační technologie jsou na velice dobré úrovni, mnohdy lepší než dovednosti dospělých. Dětský věk má však také svá specifika, která způsobují to, že děti jsou zranitelnější a citlivější a celou řadu negativních vlivů vnímají intenzivněji než dospělí. Z toho důvodu jsem svou práci zaměřila právě na populaci dětí a mládeže. Cílem práce je seznámit čtenáře právě se všemi formami kriminálního a delikventního jednání, kterého se buď samotné děti, či mládež prostřednictvím internetu mohou dopouštět či dokonce dopouštějí, anebo se stávají oběťmi takového chování. Jelikož jsem se na tuto problematiku snažila nazírat zejména z pedagogického a psychologického náhledu, nenajde v této práci čtenář dlouhé statě o systému počítačových sítí, protokolech a jiných technických parametrech. Úvodní kapitola pojednává právě o kybernetickém prostoru internetu z hlediska hrozeb pro děti a mládež a chápání bezpečnosti v souvislosti s užíváním internetu. Další kapitoly jsou zaměřeny na internet jako zdroj zábavy. Již mezi „náctiletými“ se najdou schopní uživatelé, kteří dovedou prostřednictvím internetu útočit na data a informace, a páchat tak protiprávní činy. Za zmínku stojí i závislostní chování, kdy se závislými na internetu stávají stále častěji mladší děti. Mezi dětmi a mládeží je ale internet používán nejčastěji ke komunikaci s ostatními – známými i neznámými jedinci. Dnešní technologie umožňuje on-line komunikaci téměř neomezeně v závislosti na prostředí, čase nebo technickém vybavení.

5

Značná část práce je věnována stránkám s nevhodným obsahem, se kterými přicházejí děti a mládež poměrně často do styku. Nejen jako návštěvníci takových stránek, ale v případě stránek s dětskou pornografií i jako jejich aktéři. Poslední kapitola teoretické části je zaměřena na prevenci. Právě prevence, a to zejména primární, je jedním z nejdůležitějších článků předcházení rizik spojených s užíváním internetu. Praktická část práce je věnována výzkumu metodou simulačního experimentu, který jsem realizovala se skupinou dětí a dospělých. Obě skupiny se v rámci experimentu ocitly jak na straně těch, kteří se kriminálního a delikventního chování dopouští, tak na straně těch, které jsou oběťmi takového chování. Internet je bezesporu záslužná věc a dokáže příjemně překvapit, ale i nemile zaskočit. Je to s ním jako se všemi věcmi okolo nás – sám o sobě není ani dobrý, ani špatný. Záleží jen na lidech, v prospěch jakých hodnot ho využijí.

6

1. KYBERNETICKÝ PROSTOR INTERNETU Když v roce 1969 vznikla první síť ARPANET1, nikdo nepředpokládal, jak obrovský a rychlý bude rozvoj síťových technologií propojujících miliony počítačů. Rychlost, s jakou se rozvíjely počítačové a komunikační technologie, byla mimo veškeré běžné praktiky. Celá historie těchto technologií čítá čtyřicet let, což je v historii techniky jen zlomek času. Do poloviny 90. let byly tyto technologie přístupny jen vědcům a studentům vysokých škol a počítačová síť umožňovala jen komunikaci prostřednictvím e-mailu a výměnu názorů v rámci diskusních skupin. Širokou veřejnost oslovil internet v polovině 90. let, kdy byla spuštěna služba World Wild Web, která umožňovala nejen výměnu textových souborů, ale také grafických souborů, fotografií, hudebních souborů a videa. Vznikl tak virtuální svět, který se začal nazývat kyberprostorem. Slovo kyberprostor je odvozeno od anglického slova cyberspace. Toto slovo poprvé použil William Gibson ve svém sci-fi románu Neuromancer (1984). Kyberprostor tedy znamená něco jako internetový svět, ve kterém existují časopisy, noviny, knihy, rádio, televize, galerie, muzea, obchody, burzy, cestovní kanceláře a ostatní subjekty, které nemají fyzickou obdobu. Podle francouzského filozofa Pierra Lévyho je kyberprostor „...nové komunikační prostředí, které povstává z celosvětového propojení počítačů. Tento termín označuje nejen hmotnou infrastrukturu digitální komunikace, ale zároveň nesmírný oceán informací, který v ní sídlí, stejně tak jako lidské bytosti, které se po něm plaví a zásobují jej.“ 2

1.1. Hrozby kyberprostoru

V souvislosti s internetem můžeme pod označením hrozba chápat cokoli, co může nějakým způsobem vést k nežádoucí změně informace, chování systému nebo ovlivnit jeho parametry. Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším

1

ARPANET – první počítačová síť, která čítala čtyři počítače. Hlavní počítač byl umístěn na University of California (UCLA) v kalifornském městě Los Angeles. Síť byla vytvořena na zakázku amerického ministerstva obrany.

2

PETRO, J. Výkladový slovník internetu. 2005, s. 85.

7

reálným světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobením3. Mezi další parametry je možno zahrnout osoby, prostředky, události nebo i myšlenky, které představují nějaké potenciální narušení důvěrnosti, integrity, dostupnosti nebo legálnosti. Hrozby můžeme rozdělit4 na úmyslné (průnik útočníka do systému) a neúmyslné (ohrožení vznikne chybou např. operátora)5. Charakter hrozby i cíl hrozby jsou dány motivací a zkušenostmi pachatele. Pachatelem tak může být např. hacker (počítačový profesionál, který si dokáže upravit systém dle svých potřeb), nudící se teenager, který se baví rozesíláním „srdceryvných“ hoaxů, nebo třeba sadisticky pedofilní jedinec, který prostřednictvím internetu loví z řad dětí své oběti. Jelikož je tato práce zaměřena právě na děti a mládež, mohli bychom hrozby vztahující se k těmto skupinám rozdělit takto:

•

Únik informace nebo její narušení. K takovým činům patří hackerství („umění“ nabourávat cizí sítě bez úmyslu poškození dat), crackerství (vnikání do cizích sítí s úmyslem poškodit data), warez (porušování autorských práv) a rozesílání virů.

•

Hrozba závislosti. Závislostní chování je v souvislosti s internetem přičítáno zejména počítačovým hrám. Závislými se však mohou stát i jedinci, kteří hry nehrají. K uspokojení jim stačí „jen“ surfování (slangový výraz pro prohlížení si webových stránek) nebo závislost na e-mailové schránce.

•

Nebezpečí komunikace. Komunikace sama o sobě nebezpečná není. Rizikovým faktorem v internetové komunikaci je anonymita, na kterou zejména děti během chatování tolik spoléhají. Veškerý pohyb na webu je sledovatelný, pachatel může snadno vystopovat i IP adresu6. Děti i mládež často porušují pravidla anonymity a poskytují informace (jméno, tel. číslo, město), podle kterých se dají snadno vystopovat i v reálném světě.

3

WEINER, R. Kybernetika a společnost. 1963, s. 32.

4

JIROVSKÝ, V. Kybernetická kriminalita: nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. 2007, s. 21.

5

Pojem úmyslnosti a neúmyslnosti je v tomto případě chápán spíše ve smyslu sémantickém, nikoli ve smyslu trestního zákona.

6

IP adresa je identifikační číslo počítače, které se skládá ze čtyř čísel (od 0 do 255). Toto číslo je jedinečné a umožňuje vypátrat konkrétní počítač a jeho majitele.

8

•

Útoky na soukromí. Zejména prostřednictvím e-mailové schránky se setkáváme s tzv. spamem. Jedná se o nevyžádanou poštu, nejčastěji reklamního sdělení. Další hrozbu tvoří hoaxy čili poplašné zprávy. Soukromí jedince je ohroženo i umísťováním videonahrávek z mobilních telefonů na internet. Fenoménem dnešní doby je tzv. cyberstalking (pronásledování), které se u narušených pachatelů přesouvá z virtuálního světa často do světa reálného.

•

Závadný obsah. Dětský věk je charakteristický touhou po poznávání nového. A internet v tomto směru poskytuje nepřeberné množství možností. Bohužel i ve formě stránek s nebezpečným obsahem (pornografie, extremismus aj.).

Všechny výše jmenované hrozby jsou o to nebezpečnější, že jsou umocněny virtuální podobou, složitostí kyberprostoru a neznalostí a neinformovaností napadených.

1.2. Právní hledisko

O kriminálním chování se v souvislosti s užíváním internetu mluví jako o počítačové kriminalitě. Termínem počítačová kriminalita se obvykle označují trestné činy proti počítačům (nikoli počítačům jako majetku, ale zejména proti softwaru a datům), stejně tak i trestné činy páchané prostřednictvím počítače. Počítače v podstatě neumožňují páchat novou a neetickou trestnou činnost, poskytují jen nové technologie a nové způsoby páchání již známých trestných činů jako sabotáž, neoprávněné užívání cizí věci, vydírání7 apod. Z hlediska legislativy má počítačová kriminalita řadu výrazných charakteristik, které ji odlišují od kriminality klasické. V první řadě je to neuchopitelný prostor internetu. Dále se ve většině případů neobjevují takové prvky, jako je násilí, použití zbraně, újma na zdraví osob apod. U klasické kriminality se měří doba spáchání trestného činu na minuty, hodiny, dny. Trestný čin v oblasti počítačové kriminality může být spáchán v několika tisícinách sekundy a pachatel ani nemusí být na místě činu. Takový trestný čin se odehrává ve složitém technologickém prostředí, jehož stav se každou sekundou mění, proto není vždy snadné takovou činnost odhalit, dokázat a pachatele odsoudit. 7

ZELENKA, J., ČECH, P., NAIMAN, K. Ochrana dat. Informační bezpečnost – výkladový slovník. 2002, s. 106.

9

V české legislativě můžeme najít oporu zejm. proti trestným činům softwarového pirátství, distribuce pornografie, extrémistickým projevům, zneužívání platebních a obchodních systémů a trestným činům pomluv, výhrůžek a šíření poplašných zpráv na internetu. Samotná policie a justice ale přiznává, že jejich vybavení i možnosti pokulhávají za vybavením a možnostmi pachatelů počítačové kriminality. Navíc v řadách policie a justice chybí dostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří by byli schopni zvládnout problematiku počítačové kriminality nejen po stránce technologické, ale i po stránce právní a policejní praxe. Přehled legislativy vztahující se k počítačové kriminalitě je uveden v příloze č.1.

1.3. Chápání bezpečnosti

Díky anonymitě, která při užívání internetu dominuje, si většina uživatelů myslí, že může internetu plně důvěřovat. Uživatelé často volí při registraci na různé stránky příliš jednoduchá, snadno zapamatovatelná a snadno odhalitelná přístupová hesla. Společně s těmito hesly uvádějí i své e-mailové kontakty, telefony, adresy a jiné citlivé údaje. Ze zvědavosti otevírají a rozesílají e-maily od neznámých odesílatelů, tím mohou šířit viry, a vystavují tak svůj počítač i počítač ostatních velkému riziku. Mnoho dětí a teenagerů sděluje zcela neznámým osobám na chatech svoje jméno a další údaje, podle kterých jsou snadno identifikovatelní8. Bezpečnost v kybernetickém prostředí nejsou jen dokonalé bezpečnostní programy a systémy v podobě antivirových programů, těžce rozšifrovatelných hesel nebo firewallu9. Bezpečnost je především uživatelská gramotnost v oblasti ochrany. Tak jako se účastníci silničního provozu řídí pravidly (a je jedno, zda to jsou motoristé, cyklisti nebo třeba jen děti přecházející přechod pro chodce), tak by se měl každý uživatel řídit zásadami a pravidly bezpečného užívání internetu. A to platí jak pro dospělé, tak pro děti a mládež.

8

HORÁK, J. Bezpečnost malých počítačových sítí: praktické rady a návody. 2003, str. 10 – 11.

9

FIREWALL – bezpečnostní zařízení (hardware) nebo software, jehož cílem je zabránit průniku nepovolaných osob z vnějšku. Takové zařízení filtruje všechna data, která proudí z internetu do počítače nebo sítě a naopak.

10

Následující tabulka uvádí pravidla bezpečného užívání internetu dle věkových kategorií:

Tab. č. 1: Pravidla bezpečného užívání internetu dle věkových kategorií dítěte

Věk

Počítačová gramotnost

Pravidla

První zkušenosti s internetem jsou u dítěte Doba užívání internetu by základem pro jeho budoucí používání a pro neměla přesáhnout denně vytvoření správných návyků. Děti předškolní- 30 minut. ho věku mají rády předem stanovaná pravidla Děti mladší 7 let

a to je ideální způsob, jak rozvinout bezpečné uživatelské návyky a postupy. Malé děti mají omezenou schopnost porozumět informacím a

Počítač by měl být umístěn v obývacím pokoji nebo v místnosti, kde může asistovat dospělá osoba.

rozlišit například reklamu od skutečného obsahu. V tomto věku je nutné, aby rodiče pomáhali dětem najít vhodný materiál. Rodiče by měli v této době stanovit první jasná pravidla užívání internetu.

Přístup by měl být omezen na předem dohodnuté stránky. Užívání internetu by mělo

Děti mladšího školního věku se k internetu dostávají doma, ve škole a u kamarádů. V této

být i nadále pod dohledem rodičů.

době by již měly mít ustálená pravidla pro Dítě ještě není schopné používání internetu. Děti tohoto věku mají samostatně vyhodnotit dů7 až 9 let

relativně dobré schopnosti porozumět tomu, co věryhodnost webové stránvidí. Nejsou ale ještě schopny zpracovat veš- ky, takže by se před zadákerý materiál, který internet nabízí, zejména ním osobních údajů mělo materiál (obrázky, text a zvuk), který je pro vždy dotazovat rodičů. děti děsivý nebo jiným způsobem nevhodný. V tomto věku ještě nejsou V této době rodiče mohou svým dětem pomoci pro dítě vhodné chatovací zejména vzájemnou komunikací.

místnosti a jiné veřejné online diskuze.

11

Čas strávený u počítače by neměl přesáhnout 1 hod. denně. Dítě by již mělo mít jasně Tyto děti umějí internet užívat k mnoha různým účelům. Rodiče by je měli informovat zejména o serverech souvisejících s domácími úkoly, koníčky a dalšími zájmy dětí. Měli by 10

podporovat zvídavost dětí a zadávat jim i úko-

až

ly, které nijak nesouvisí se školou a zájmy

12 let

(např. vyhledávání programů kin, dovolené apod.). Již není nutný neustálý dohled, ale rodiče by měli vědět, jaké stránky dítě navštěvuje, a v případě on-line komunikace i s kým dítě komunikuje.

zafixovaná pravidla, co je a co není možné na internetu dělat a používat (např. odpovědnost odesílatele zprávy, stahování souborů a autorská práva, instalace programů). Dítě musí znát rizika vztahující se ke zveřejnění osobních údajů. Pokud je zájmem dítěte chatování a jiná on-line komunikace, měli by rodiče znát osoby, se kterými dítě komunikuje..

V tomto věku se internet stává součástí spole- Časová 13 až 15 let

omezenost

je

čenského života dětí a je jedním z faktorů so- v tomto věku sporná, neboť cializace jedince. Jedinec hledá svou identitu a např. studenti gymnázií trávelmi rád navazuje kontakty. Kromě školy a ví několik hodin denně na lokálního prostředí je internet tím nejsnazším internetu vyhledáváním inprostorem, kde a jak kontakty navazovat. Pro formací k výuce. rodiče už je obtížné zjistit, co dítě na internetu Děti musejí být také odpodělá. Děti velmi rády riskují a zkoušejí své vědné za to, co publikují na hranice – technická omezení a zákazy nemuse- internetu, včetně vlastních jí být účinným způsobem pro zvýšení jejich osobních údajů nebo inbezpečnosti při užívání internetu. Děti ve věku formací. 13 až 15 let mohou chtít udržet své aktivity O „on-line“ kontakty dítěte v soukromí. Proto je důležitá otevřená výměna by se měli rodiče zajímat myšlenek v rámci rodiny a zájem rodičů o ak- stejně jako o ostatní kamativity dětí na internetu.

rády. 12

Rodiče by se měli snažit vyhnout nepřiměřeným reakcím i v případě, že zjistí, že se stalo něco „strašného“. Dítě by mělo mít jistotu, že když při práci s internetem narazí na něco, kvůli čemu se necítí dobře, může si o tom s rodiči promluvit.

13

2. INTERNET JAKO ZDROJ ZÁBAVY DĚTÍ A MLÁDEŽE

Zatímco předchozí tabulka se týkala dětí od jejich ranného věku po nástup puberty, bude tato kapitola zaměřena zejména na středoškolskou mládež. Zejména studenti gymnázií a středních škol zaměřených na informační technologie umí s počítači a internetem mnohem víc než jen uživatelskou práci. I když i mezi žáky základních škol se najdou jedinci, kteří ovládají programování a nedělá jim problémy se nabourat do cizích počítačů. V následující kapitole se seznámíte se čtyřmi druhy protiprávního chování, které u této věkové kategorie slouží spíše k zábavě než k nějakému vlastnímu profitu, jako je tomu u dospělých pachatelů.

2.1. Útoky na data a informace

2.1.1. Hackerství

Téma hackingu je v současnosti velmi kontroverzní a nebezpečné. Společnost by se dala rozdělit na dvě skupiny. První skupina je zásadně proti hackerským útokům a rezolutně je odmítá, druhá skupina s hackery sympatizuje a „fandí“ jim. Díky médiím si většina z nás představuje hackera jako unuděného teenagera s umaštěnými vlasy, nabourávajícího se po nocích do řídících počítačů raketového centra Pentagonu. Kriminálníka, který ze všech počítačů na světě krade informace a prodává je za miliony dolarů. Skutečnost je ale jiná. Pojmenování „hacker“ a termín „hacking“ vznikl zhruba v padesátých letech minulého století v komunitě radioamatérů, kde se jím označoval šikovný, technicky nadaný jedinec, schopný hledat nová zapojení a metody ke zlepšení výkonu a dosahu svého vysílače10. S vývojem informačních technologií se oblast hackingu přesunula k programování a nabourávání se do systémů prostřednictvím internetu. Hackeři tvoří celkem uzavřené komunity, věkově i motivačně odlišné. Stát se součástí takové komunity vyžaduje prokázání odborných znalostí a dovedností v oblasti programování, které jedinci většinou získávají samostudiem a praxí ze svého domácího počítače. Stojí za

10

ENDORF, C., SCHULTZ, E., MELLANDER, J. Hacking: detekce a prevence počítačového útoku. 2007, s. 26.

14

zmínku, že původní hackeři z velké části přispěli k rozvoji internetu a bezpečnostních informačních systémů. Nejeden hacker se stal ředitelem či dokonce majitelem významné společnosti, která se zabývá informačními technologiemi, systémy a bezpečností. Určitě všichni známe Billa Gatese. Policejní terminologie označuje hackery jako „...osoby, které pronikají do ochraňovaných systémů, přičemž jejich cílem je prokázat své vlastní schopnosti, kvality, aniž by měli zájem získat informace nebo systém narušit. Hlavní je překonávat ochranné bariéry, což považují za zábavu, dobrodružství, provázené stoupající hladinou adrenalinu. Tito jedinci ale nestojí o veřejné uznání, chtějí zůstat anonymními, stačí jim, když se o jejich činu hovoří. Hackerství je jejich koníčkem, kterému věnují dlouhý čas a získané programy využívají spíše pro svou potřebu nebo pro přátele“.11

2.1.2. Cracking

Zatímco o hackingu bychom mohli mluvit jako o „neziskové“ zábavě, crackeři svou činnost provozují hlavně za účelem poškodit, narušit, získat. Snaží se z programů odstraňovat ochrany, aby je mohli dále nelegálně šířit12. Ve velké míře jde o finanční motivaci nebo soutěž. Cracker, který dokáže jako první odstranit nějakou novou a komplikovanou ochranu, se ve své komunitě stává uznávaným a respektovaným. Pro laika je konkrétní činnost crackerů poměrně obtížně pochopitelná. Vyžaduje znalost takových termínů, jako je binární kód13, zatemnění, šifrování nebo sebemodifikace takového kódu. Proto je důležité mít na všech počítačích, které jsou připojeny k internetu, kvalitní bezpečnostní prvky a ochranu. Ať už se jedná o počítač doma, nebo ve škole či v zaměstnání. Pro snadnější představu o činnosti crackerů zde uvádím jeden případ ze své pedagogické praxe.

11

LÁTAL, I. Hackeři a crackeři – kdo je kdo. eMag [online]. 2008, č. 2.

12

ČERVEŇ, P. Cracking a jak se proti němu bránit. 2001, str. 12.

13

BINÁRNÍ KÓD je číselným souborem (kombinací čísel 1 a 0) dat a instrukcí. Je to jakýsi digitální popis programu či aplikace, ze kterého je možné vyčíst velikost souboru, druh ochrany, sériové číslo.

15

Jedna pražská základní škola investovala částku kolem 200 000,- Kč k rekonstrukci počítačové učebny. Řediteli školy šlo hlavně o to, aby učebna „pěkně“ vypadala, byla praktická, splňovala hygienické požadavky a požadavky BOZP. U každého počítače měla být optická klávesnice a myš, sluchátka. Každý počítač měl být vybaven základním operačním systémem a přístupem na internet. A protože vybavit učebnu pro 20 žáků není žádná legrace, na ochranu sítě již nezbyly finance. Tím se pan ředitel nijak netrápil, a tak učiteli, který měl správu sítě na starosti, sdělil, ať si s tím neláme hlavu, a pokud budou uvolněny další prostředky, půjdou do síťového zabezpečení. Mezitím začali žáci učebnu užívat a správce dokonce žákům devátého ročníku umožnil vzdálený přístup do školní sítě z jejich domácích počítačů. Nepočítal ale s tím, že mezi těmito žáky je jeden velmi zdatný programátor, který se programování věnuje ve svém volném čase již několik let. Pro takového chlapce nebyl problém „nabourat se“ do této sítě, překonat už tak minimální ochranné prvky a poškodit programy a data uložená na serveru školy. Po několika dnech se na celou záležitost přišlo. O trestní odpovědnosti mladíka se zde rozepisovat nebudu. Ale díky liknavosti ředitele a neodbornosti správce sítě se škola dostala do situace, kdy více jak tři měsíce nemohli žáci učebnu využívat, a obnova celého systému ji stála více peněz než částka určená na původní rekonstrukci.

2.1.3. Warez

Warez, neboli výroba a rozšifrování pirátského software, je trestná činnost, jejíž historie je delší než historie internetu. První pirátské kopírování hudby umožnily již audiokazety, technologie videa zase umožnila pirátské šíření filmů na videokazetách. Warez tvoří uzavřená komunita lidí, jejichž „hobby“ je zpřístupňování pirátských kopií na internetu. Předmětem warezu se kromě her stávají i uživatelské programy, kopie audio CD v různých formátech, nejčastěji ve formátu mp3, kopie filmů na DVD nebo digitalizované kopie klasických filmů. Jedinci provozující warez jsou součástí skupin, které si často konkurují. Na internetu se pohybují pod přezdívkami a mají svůj specifický komunikační jazyk, jenž je pro ostatní uživatele nečitelný a objevuje se jako nesmyslná změť znaků. Příslušníci

16

jedné skupiny se často ani osobně neznají, znají pouze svou přezdívku a funkci v týmu. Základní funkce v týmu jsou rozděleny následovně14:

• Leader – vůdce skupiny, který rozhoduje o chodu skupiny, přijímá nové členy a vytváří pravidla skupiny. • Supplier (dodavatel) – zjišťuje, které produkty se na internetu ještě neobjevily. Často to jsou zaměstnanci vydavatelských společností. • Ripper (rozrývač) – odstraňuje z produktů (nahrávek, filmů, her) ochranné prvky. • Cracker (průnikář) – s jeho činností jsme se seznámili v kapitole 2.1.2. • Tester (zkoušeč) – testuje připravené programy a řadí je do skupin (např. filmy – akční, historické, erotické apod.).

Jak je zřejmé, warez scéna je velmi organizovaná, má svá jasná pravidla a funkce jednotlivých členů. Jedinou ochranou proti tomuto typu počítačové kriminality je ctít zásady etiky a autorských práv a nestahovat nelegální programy z počítače. Neboť i jedinci na druhé straně – uživatelé – se takovým chováním často dopouštějí protiprávního jednání.

2.1.4. Viry

Název je odvozen díky jistým podobnostem od biologických originálů. Virus je schopen sebereplikace, tedy množení sebe sama, ovšem za přítomnosti vykonatelného hostitele, k němuž je připojen. Hostiteli jsou v případě informačních technologií systémové soubory nebo oblasti disku, popřípadě aplikace (word, excel aj.).15 Jde vlastně o malý počítačový program, který svou podstatou není nijak složitý (jeho „výrobu“ zvládne i „náctileté“ dítě, které navštěvuje kroužek informatiky). Po spuštění se takový program snaží šířit do ostatních souborů, a znemožňuje tak např.

14

BUCKINGHAM, D. Digital generations - children, young people, and new media. 2006, str. 223.

15

HÁK, I. Moderní počítačové viry. Viry.cz [online]. 2005, str. 9.

17

jejich otevření, maže takové soubory anebo se dlouho neprojevuje a čeká na svou „příležitost“. Jelikož je tato práce zaměřena zejména na děti a mládež, mohli bychom tvůrce virů v této věkové kategorii rozdělit do následujících kategorií. Hlavní podstatou je zejména motivace autora.

• První skupinou jsou jedinci, kteří se prostřednictvím virů snaží adresátům pomstít. Snaží se tak adresátův počítač infiltrovat virem, který spíše než škodí, adresáta obtěžuje (např. začne v danou denní dobu zapínat a vypínat monitor). • Další (většinovou) skupinou jsou jedinci, kteří si chtějí vyzkoušet své schopnosti a dovednosti. Z takových osob se později stávají již výše zmiňovaní crackeři. • Někteří jedinci (spíše z řad středoškoláků) se snaží prostřednictvím virů ovládat a řídit počítače ostatních a využívají viry např. k rozesílání spamu.

2.2. Závislostní chování - netholismus

Dalším, bezesporu nezanedbatelným rizikem užívání internetu je velmi snadné vytvoření závislostního chování. Takové chování se nazývá netholismus či nethomanie. U dětí a mládeže se tak jako na tabáku a alkoholu vytváří závislostní chování na internetu mnohem snáze a rychleji. I když netholismus v Mezinárodní klasifikaci nemocí nenajdeme, vykazuje takové chování všechny znaky závislosti16: • Silná touha – u netholismu jde o neodolatelnou touhu hrát hry, prohlížet stránky apod. • Potíže v sebeovládání – závislí si těžko uvědomují své vlastní emoce, nepřipouští si nadměrnou únavu a dlouhodobé vyčerpání, mají problémy se sebeuvědoměním – často se schovávají za aktéra hry, přezdívku. • Odvykací stav – na rozdíl od látkových závislostí se u netholismu projevuje zejména psychický odvykací stav, který je provázen nervozitou, zvýšenou agresivitou, úzkostí, hněvem atd.

16

NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 2003, str. 14.

18

• Růst tolerance – u závislých na internetu jde zejména o toleranci časovou, ale i hardwarové vybavení nebo obtížnost počítačových her. • Zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů – jediným zájmem takto závislých je počítač. U takových osob můžeme hovořit i o zanedbávání potřeb (nejeden závislý na internetu zkolaboval vyčerpáním z nedostatku spánku nebo následkem dehydratace). • Pokračování v činnosti i přes důkaz škodlivých následků – mezi takové následky patří např. zhoršení zdravotního stavu, snížení celkové tělesné vitality.

Podstata nethomanie spočívá v tom, že většina lidí nedokáže nebo nepotřebuje naplnit své ambice a představy v reálném světě.17 Velmi často jim k takovému naplnění stačí virtuální prožitek. U většiny závislých se objevuje nízké sebehodnocení, pochybnosti o sobě samém. Takovému jedinci nabízí internet zisk pozitivní odezvy, která mu umožňuje zvýšit si svou osobní prestiž. U teenagerů je tento problém spojen s hledáním vlastní identity, kdy internet nabízí možnosti stát se tím, kým si mladí přejí být bez ohledu na jejich věk, pohlaví, dovednosti, schopnosti, vzhled, intelekt. U věkové kategorie dětí a mládeže můžeme dělit potíže spojené s nadměrným užíváním internetu do tří kategorií:18 • Fyzické potíže – poškození krční páteře, defekty na páteři, špatná funkce krevního oběhu, obezita nebo podváha, poškozování zraku, odumírání nervových buněk důsledkem stresu a přetěžování organismu, křeče prstů a zápěstí, riziko vzniku epileptických záchvatů, závratě, hypokineze. • Psychické potíže – obtížné soustředění v reálném životě, klesající kvalita pozornosti, pokles intelektových schopností – zvláště u malých dětí, menší pud sebezáchovy spojený s vyšší tendencí riskovat v reálném životě, oslabení empatie, nárůst agresivních projevů, desenzitizace vůči násilí, horší kontrola regulace chování. • Sociální potíže – oslabení prosociálního chování, zhoršení kvality interpersonálních vztahů, úzkost v sociálních vztazích, zhoršená adaptace ve společnosti,

17

ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2004, str.219.

18

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Zdravotní rizika videoher. Vesmír [online]. 2007, str. 1 – 4.

19

zhoršující se školní prospěch, problémy v komunikaci, absence neverbálních projevů, u teenagerů problémy v partnerském a sexuálním životě.

Samo závislostní chování nelze označit za kriminální či delikventní. Je to zejména návyková a impulsivní porucha, se kterou se tak při léčbě musí pracovat. Ale jako u jiných závislostí jsou i u netholismu předpoklady pro kriminální a delikventní chování. Proto jsem této problematice věnovala celou tuto kapitolu, protože je pro děti a mládež stejně rizikovým faktorem jako vše ostatní uvedené v této práci.

2.2.1. Surfování

Surfování je slangový výraz pro prohlížení si webových stránek. Pro tuto činnost se používají i jiné výrazy, např. brousit, brouzdat apod.19 Surfování samo o sobě škodlivé není. Jedinci trpící nethománií však surfují po internetu několik hodin denně bez konkrétního cíle. Dovedou během jednoho dne navštívit desítky stránek s různým obsahem, snaží se zapojit do všech možných i nemožných soutěží, diskusních fór a průzkumů, které jsou prostřednictvím internetu realizovány. Nezřízené prohlížení si internetových stránek vede ke dvěma hlavním rizikům:

1. Riziko ztráty anonymity uživatele. Na každé stránce zanechává uživatel informace o IP adrese počítače. Díky těmto informacím může být počítač sledován, napaden nebo s ním může být jinak manipulováno. Při vyhledávání uživatel zanechává informace o tom, kdo je a co hledá – tyto informace mohou být zneužity pro SPAM (ještě o něm bude řeč). Na každé stránce, kterou uživatel navštíví, po sobě nechává informace o systému, prohlížeči, nastavení monitoru, zemi (a často i městě), ze které se připojuje, informace o předchozích navštěvovaných stránkách a o poskytovateli internetového připojení.

19

PETRO, J. Výkladový slovník internetu. 2005, s. 132.

20

2. Riziko vytvoření dalších závislostí. Tyto závislosti se vyvíjejí podle obsahu nejnavštěvovanějších stránek. Pokud se jedná o stránky s nabídkou nějakého zboží, jehož nabídce nedokáže uživatel odolat a nedokáže čelit marketingovým trikům obchodníků, může se stát závislým na online nakupování. Takové nakupování je oproti tomu reálnému velice pohodlné, veškerou činnost (vč. platby) lze provádět z pohodlí domova. Dalším rizikem je časté navštěvování stránek s erotickým a pornografickým obsahem (této problematice je podrobněji věnována kapitola 4). Zejména u starších dětí, kdy se formuje lidská intimita a sexualita, se sexuální život redukuje na prohlížení obrázků a videí s takovým obsahem. Jedinci závislí na takových stránkách pak nejsou schopni komunikovat s osobami opačného pohlaví a k plnému uspokojení v této oblasti jim stačí jen internet.20

2.2.2. Prohlížení e-mailu

Jedinec s projevy netholismu může být závislý na neustálém prohlížení svého emailu. Správně bychom měli užívat množné číslo, protože taková osoba může mít emailových schránek i několik desítek na nejrůznějších internetových portálech.21 (Seznam nejpoužívanějších internetových portálů ve světě i v České republice je součástí této práce v příloze č. 2.). Takovým osobám nezáleží na obsahu e-mailových zpráv, ale na jejich počtu. Dlouhé hodiny tráví registrováním se na nejrůznějších stránkách, aby pak jejich činnost byla odměněna tisícovkami příchozích zpráv s nejrůznějšími (a nutno dodat, že pro uživatele naprosto bezcennými) informacemi. Skutečně patologičtí jedinci si pro své uspokojení ještě nastaví oznamování příchozích zpráv na svůj mobilní telefon, čímž se jejich „radost“ zdvojnásobí.

20

POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence sociálně patologických jevů: Manuál praxe. 2003, str. 118.

21 INTERNETOVÝ PORTÁL je webový server, který slouží jako brána do světa internetu. Kromě katalogu obsahů nabízí i ostatní služby, jako např. bezplatný e-mail, zpravodajství. Nejčastěji jsou ale využívány k vyhledávání nebo jako domovské stránky prohlížečů.

21

2.2.3. Počítačové hry a jejich rizika

Hraní počítačových her je mezi dětmi a mládeží fenoménem v oblasti užívání počítače a internetu. Na tomto místě bych se ráda věnovala zejména tzv. OMG hrám (podle Online multiplayer game) čili hrám, při nichž musí být hráč připojen k internetu a kterou hraje několik hráčů najednou. Podle cíle, způsobu zásahů hráče do hry a podle nabízených prostředků k interakci se online hry dělí do několika základních kategorií (POHL, 2002). U každé kategorie jsou uvedena rizika, která se u hraní her jednotlivých žánrů mohou vyskytovat, a mohou tak ohrožovat psychický vývoj dítěte.

•

Adventury

Popis: Hráč v takové hře řeší rozličné úkoly a postupuje nějakým příběhem k cíli, při čemž je kladen důraz na mnohost řešení zápletek a hádanek. Rizika: Pokud neobsahují adventurní hry válečnou či bojovou tematiku, můžeme o nich hovořit jako o „nejméně“ rizikových hrách. Hráči během hraní zapojují fantazii, rozvíjí své logické myšlení k naplnění hlavního cíle. A tak hlavním rizikem je časová náročnost těchto her a velmi poutavý příběh, který hráči často znají z televizního nebo filmového zpracování.

• Akční hry Popis: Hry, jejichž hlavní náplní je eliminace cílů (lidských osob, nadpřirozených nepřátel nebo budov a území) pomocí bojových technik. Tyto hry virtuálně znázorňují dynamické boje, násilné sekvence a škálu zbraňového arsenálu. Hráč nejčastěji ovládá postavu, zbraň nebo vozidlo a může si volit z nabízených obtížností. Některé akční hry bývají omezeny časovým limitem, po kterém hráč ztrácí život nebo možnost dokončit level (úroveň). Pro kontroverzní scény, při nichž se odehrává násilí s proléváním krve a masakrem bytostí, nebývá tento žánr bez cenzury v některých zemích tolerován. Rizika: Akční hry jsou založeny především na násilí, které je zaměřeno na protivníky. Právě snaha herního průmyslu o maximální vizuální realismus vede k vysoké poptávce po takových hrách, ale zároveň i ke vzniku rizik, která jsou s hraním spojena. Násilí v těchto hrách je příčinou vzniku prosociálního chování, 22

snížení empatie, zvýšení agresivních projevů u dětí a mládeže, desenzitizace vůči násilí (viz. obr. č. 1), podněcuje agresivní emoce a nárůst hostility. U jedinců s nižším intelektem navíc pod vlivem těchto her dochází k napodobování virtuálního chování i v reálném životě a tito jedinci mají mnohem nižší zábrany pro použití násilí v životě. Není výjimkou, když jedinec použije násilí proti druhému právě podle vzoru akční hry. Neuvědomuje si, že napadený člověk nemá takové možnosti „znovuzrození“ či „sebevyléčení“, jako má počítačový hrdina. U tzv. survival hororů (akční hry z prostředí nadpřirozených nepřátel – zoombie) je dalším rizikem pohyb v bizarním, klaustrofobickém prostředí, které je podkresleno depresivní hudbou, děsivými zvuky a temnou grafikou. To vše dohromady může přinášet psychologicky stresující zážitek, který může zejména u dětí vyvolávat v reálném životě pocity strachu a úzkosti, insomnii, noční děsy apod.

Tab. č. 2: Desenzitizace vůči násilí během násilných her (volně podle Carnagey a spol., 2006)22 Opakující se hraní násilných her spojené s pozitivním emočním obsahem, hudbou, s humorem, odměna za násilné chování, rostoucí intenzita násilných podnětů, když dítě přechází k hrám určeným pro starší ročníky
Vyhasnutí strachu z násilí














Podceňování závažnosti zranění

Menší pozornost násilí

Nižší soucit s oběťmi

Přesvědčení, že násilí je normální

Odsuzování násilí klesá
















Nižší ochota pomoci obětem násilí a odkládání případné pomoci. Vyšší pravděpodobnost zahájení agresivního chování, závažnější forma agrese, delší trvání agresivního chování.

22

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Zdravotní rizika videoher. Vesmír [online]. 2007, str. 3.

23

• Arkády Popis: Hrají se nejčastěji na kola či úrovně se stupňující se obtížností, často časově omezeny s možností ztráty života. Dle námětu rozhodují postřeh, hbitost, rychlost automatického myšlení, trpělivost, koncentrace. Rizika: Do těchto her spadají např. logické hry, kterým se nedá nic vytknout. Na druhou stranu tvoří podkategorii těchto her i tzv. simulační, kdy hráč simuluje sportovní či závodní výkon, který ale obsahuje reálně neproveditelné aspekty. S tím jsou spojena rizika u mládeže, která se dokáže bavit rychlou jízdou v autech a má tendence k překonávání simulačních situací. Dětem při hraní těchto her hrozí tzv. virtuální nevolnost23, která se projevuje závratí, nevolností, bolestí hlavy a žaludečními obtížemi. Podle rizika vzniku závislostního chování jsou tyto hry nejnebezpečnější, neboť se vyznačují zběsilostí hraní, vysokým počtem levelů a snahou hráčů neustále hraní opakovat.

• Strategie Popis: V současnosti jsou tyto hry po akčních hrách nejoblíbenější. Hráč ovládá větší skupinu objektů (nejčastěji osob) a manipuluje s nimi po hrací ploše tak, aby utrpěla co nejméně ztrát. Zároveň se snaží s touto skupinou způsobit ztráty protihráčům (ztráta bojeschopnosti, zdrojů, území, jednotek, zbraní atp.). U „mírnějších“ her potom hráč buduje města, hospodaří s rozpočtem, stará se o rodinu apod. Rizika: Jelikož hráč ovlivňuje většinu dění hry (fungování města, život rodiny, moc impéria), má potřebu zapínat počítač několikrát denně a kontrolovat stav hry. Navíc je spousta her založena na převodech skutečných peněz. Pro zapojení do hry musí hráč ze svého bankovního účtu zaplatit vstupní poplatek. Přestože se jedná o hru, musí investovat skutečné peníze do nákupu území, zbraní, jednotek. Na druhou stranu, pokud se mu podaří zneškodnit protihráče, jsou protihráčem vložené peníze do hry převedeny na účet vítěze. V tomto případě se jedná o závislost podobnou

23

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Zdravotní rizika videoher. Vesmír [online]. 2007, str. 2.

24

gamblerství, jen k uspokojení hráči strategií nestačí blikající políčka se stejnými symboly, ale virtuální svět násilí, zbraní, zabíjení.

• RPG hry (role playing game – hry na hrdiny) Popis: Tyto hry jsou oblíbené již dlouhou řadu let, jejich původ je ve stolních hrách. Hráči vystupují ve smyšleném světě za jednoho konkrétního hrdinu. Tento svět vytváří jeden z hráčů, tzv. Pán hry, který prostředí řídí, napovídá hráčům, co mají jejich postavy dělat a jak na jejich činy reagují ostatní. Rizika: Ve hrách tohoto typu se hráč plně sžívá s postavou, kterou ve hře představuje. Uniká tak reálnému světu a jeho problémům, které neřeší a neumí jim čelit. Veškerá kompenzace se tak děje přes klávesnici, myš a monitor. V reálném životě potom jedinec trpící závislostí neumí komunikovat s vrstevníky, jediným tématem rozhovorů je hra, její prostředí, hrdinovy skutky.

Na konec této kapitoly něco pozitivního. I když netholismus a zejména pak hraní počítačových her přináší rizika, nutno dodat, že je spousta her, které mají jednoznačně kladné účinky na rozvoj dětské psychiky. Hraním takových her si hráči zlepšují motoriku, rozvíjejí koncentraci, uplatňují logický úsudek a kombinatoriku. Hry z historického prostředí zprostředkovávají hráči informace, které si hraním hry osvojuje, a zvyšují hráčův rozhled. A protože většina moderních her je v angličtině, osvojují si hráči anglická slovíčka a fráze i správnou výslovnost.

2.3. Komunikace a její rizika

Internet je často definován jako informační a komunikační prostředek. Většina dětí a mládeže prostředí internetu využívá právě pro komunikaci. Díky programům, jako jsou ICQ, Skype apod., může jedinec komunikovat s jednou nebo několika osobami v reálném čase, aniž by tyto osoby spolu byly v osobním kontaktu, měly společný motiv a cíl komunikace a v mnohých případech i aniž by se znaly.

25

Během internetové komunikace převažuje totiž jeden fenomén, který se při běžné osobní komunikaci nevyskytuje, a to totiž fenomén anonymity (v tomto případě budu hovořit o tzv. osobní anonymitě24, o té počítačové již byla zmínka v kapitole 2.1.2.). Ta má bezesporu své výhody, ale i nevýhody. Poskytuje komunikujícím osobám jakési rozplynutí fyzična a vystupování s takovou image, jakou si vytvoří. Lehce se tak může stát z mladého zakomplexovaného studenta lev salónů nebo z opuštěné čtyřicetileté dámy atraktivní šestnáctiletá slečna25. Být někým jiným a komunikovat s neznámou osobou je však legrace jen v mezích neškodné zábavy. V rukou deviantního individua se naopak stává nebezpečnou záležitostí, před níž by se zejména děti a dospívající měli mít na pozoru. Těm je třeba vysvětlit, že čtrnáctiletý Jenda nebo třináctiletá Kačenka, kteří si hledají kamarády, mohou být úplně někdo jiný, jenž určitě kamarády nehledá. A to je největší riziko anonymity, o kterém bude zmínka v následujících podkapitolách.

2.3.1. Chat

Chat je snad nejoblíbenějším způsobem komunikace na internetu. Jedná se o sérii webových stránek, kam se návštěvníci registrují nejčastěji pod přezdívkou (nickem) a mohou tak navštěvovat různé virtuální místnosti.26 Místnosti mohou odpovídat geografické poloze chatujících, různým koníčkům, sportům, seznamování apod. Verbální komunikace probíhá v podobě textu, neverbální prostřednictvím emotikonů (smajlíků), které vyjadřují náladu či emoce. Pro názornost uvádím v závěru této podkapitoly v tabulce č. 2 seznam nejčastěji používaných emotikonů. Převážná většina chatařů (uživatelů chatu) začala navštěvovat chat v době, kdy se v reálném životě museli potýkat s nějakým problémem, např. v rodině, s partnerem, v zaměstnání. První pohnutkou k návštěvě chatu je pocit osamělosti nebo touha navazovat nové kontakty. Patrně pod vlivem anonymity prostředí a bezpečnosti se lidé na cha-

24

SVĚTLÍK, M. ROFL internetová komunikace. MSBlog [online]. 2007.

25

ŽALÁBKOVÁ, J. Anonymita na internetu. Připojte se [online]. 2006.

26

JIROVSKÝ, V. Kybernetická kriminalita: nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. 2007, s. 39.

26

tu chovají často zcela jinak než v reálném životě. Jejich virtuální projevy jsou mnohem sebevědomější, zapojují se i do témat, o kterých by se jinak zdráhali mluvit, často mají sklony až k exhibicionismu. Mezi návštěvníky chatu můžeme najít několik specifických skupin, které se liší svými psychologicko-sociálními rysy, které určují jejich chování na chatu, motivaci a cíle. Nejpočetnější část návštěvníků tvoří pubertální či dospívající mládež, která hledá jiný druh zábavy, než který poskytuje reálný život. Většinou vystupují pod přezdívkou a mají tendence udávat vyšší věk. Mohou se tak pohybovat mezi dospělými a vstupovat do diskuzí, které by v reálním životě byly pro ně obtížně přístupné. Pozoruhodnou skupinu tvoří fanatici nějakého tématu. Ti navštěvují místnosti zaměřené na předmět jejich zájmu, kde se potkávají se stejně fanatickými jedinci a tráví čas nikdy nekončící diskuzí o předmětu svého zájmu. Mohou to být příznivci nějaké hudební skupiny, sportu nebo třeba sekty. Významná skupina chatujících jsou „chataři z nudy“. Navštěvují chat během své pracovní doby, práce je nebaví nebo nemají co dělat a krátí si čas komunikací s ostatními. Lemešová (2006) uvádí ve své práci toto motivační rozdělení chatařů:

Graf. č. 1: Motiv chatování

zábava

12% 5%

seznamování 42%

9%

flirtování získávání informací 32%

nuda

27

Poslední skupinu, o které bych se zde ráda zmínila, tvoří pedofilní či sadističtí agresoři. Ti nejčastěji navštěvují fóra dětí a mládeže, aby zde našli bezbranné oběti. Online agresoři se postupně pokoušejí navázat kontakt svou pozorností, náklonností, pochopením a samozřejmě vystupují pod věkem, v němž se ocitly jejich potenciální oběti. Dobře znají zájmy a témata diskuzí této věkové kategorie. Postupem času se snaží o uvolnění zábran mladých lidí a začínají zavádět do konverzace sexuální obsah. Právě mladí dospívající zkoumající svou sexualitu se snaží vymanit z dohledu rodičů a hledají nové vztahy mimo rodinu. Pod rouškou anonymity jsou ochotnější riskovat, aniž by si plně uvědomili možné důsledky.

Mladí lidé, kteří jsou nejzranitelnější vůči online agresorům, obvykle bývají: • nováčci v online komunikaci bez znalostí internetové etiky, • typy hledající nové, neotřelé zážitky, • osoby aktivně hledající pozornost a náklonnost, • rebelové, • samotní či osamělí jedinci, • zmateni hledáním své sexuální identity. Rodiče by se měli začít strachovat, pokud se u jejich dítěte či na počítači objeví minimálně některý z těchto jevů:27 •

Dítě nebo dospívající tráví na internetu mnoho času, nepřeje si být rušeno, tají, co dělá, a při vstupu do místnosti s počítačem rychle přepíná okna.

•

V počítači jsou uloženy pornografické materiály. Agresoři často používají pornografii k sexuálnímu zneužívání dětí, přičemž webové stránky, fotografie a sexuální e-mailové zprávy jim slouží k otevření sexuálně orientovaného rozhovoru s potenciálními oběťmi.

•

Dítě nebo dospívající přijímá telefonní hovory od osob, které neznáte, nebo telefonuje na neznámá čísla. Jakmile naváží s dítětem kontakt na internetu, mohou se někteří agresoři snažit zlákat dítě k sexu po telefonu nebo ke skutečné schůzce.

27

KRÁL, M. Bezpečnost domácího počítače. 2006, str. 185.

28

•

Dítě nebo dospívající dostává dopisy, dárky nebo balíčky od neznámé osoby. Agresoři často svým potenciálním obětem posílají dopisy, fotografie a dárky.

•

Dítě nebo dospívající se straní rodiny a přátel nebo rychle vypne monitor počítače či změní obrazovku, pokud do místnosti vstoupí dospělý. Online agresoři se všemožně snaží vtlouci klín mezi dítě a rodinu a často zveličují rodinné problémy.

•

Dítě používá online účet někoho jiného. Děti, které doma nemají přístup k Internetu, mohou na agresora narazit, pokud s internetem pracují například u kamaráda nebo na veřejném místě, dokonce i v knihovně. Agresoři někdy svým obětem poskytnou počítačový účet, aby mohli komunikovat.

Pokud dojde ze strany rodičů k zjištění, že je dítě ohroženo, je bezpodmínečně nutné kontaktovat policii a nenechávat agresorovi možnost v jeho jednání pokračovat. Zároveň je důležité pokusit se uložit veškerý důkazní materiál a předat ho policii. Jen tak je možné nebezpečného jedince najít, identifikovat, obvinit.

Tab. č. 3: Nejčastěji používané emotikony („smajlíci“) na chatu28

:->

mám se fajn, legrace jsem naštvaný, smutek myslel jsem to ironicky sarkastická poznámka

:-o

:-)

:´-(

pláču

8-)

jsem zamilovaný

:*)

jsem opilý

:-Q

kouřím

překvapení

:-I

je mi to jedno

:-O

velký údiv

:-D

směji se ti

:-X

mlčím jako hrob

:-ozzzZZZ

nudím se

:-( ;-)

28

PETRO, J. Výkladový slovník internetu. 2005, s. 156-157.

29

2.3.2. Weblogy

Weblog (z anglického web log – záznamník, zkráceně a neformálně blog) je webová aplikace, která obsahuje periodické příspěvky na jedné stránce. Jejich spektrum sahá od osobních „deníčků“ (elektronická podoba psaných deníčků) po oficiální zpravodajství firem, sdělovacích prostředků nebo třeba politických kampaní.29 Do weblogů může přispívat jak autor, tak malá skupina přátel nebo široká komunita. Z hlediska dětí a mládeže jsou nejoblíbenějšími právě osobní blogy, které nahradily psaní deníčků, kam si jedinec zaznamenává svoje aktivity i emoce. Nejčastějšími pisateli blogů jsou mladí ve věkové skupině 16 – 21 let. Není ale výjimkou, že své deníčky si píší už desetileté děti. A tak se na takových stránkách můžeme dozvědět nejen jméno pisatele (často i s příjmením), ale i věk, místo bydliště, jeho zájmy, aktivity, seznam jeho přátel apod. To vše okořeněno fotkami autora z různých, mnohdy snadno popsatelných míst. Takový autor je pak velmi snadnou obětí pedofilních agresorů, neboť je lehce vystopovatelný v realitě. Pro ukázku uvádím stranu weblogu jedné šestnáctileté dívky. Tato dívka mi dala souhlas s uveřejněním jejího deníku. Záměrně zde neuvádím jméno ani přezdívku, ale tučně jsem označila části, které prozrazují další informace o její osobě, aniž by si to pisatelka uvědomovala. Nutno podotknout, že součástí blogu jsou i osobní fotografie dívky i její kamarádky. Místa, kde jsou uvedeny osobní údaje (jméno, město), jsem označila křížky.

29

KUKAL, P. O počítačích převážně nevážně. 2006, str. 33.

30

Zpátky z hor! (Dnes 16:35) Sice jsou to už dva dny, co jsem zpátky z Jizerek,ale až teď se našel nějakej ten čas sem něco napsat. Mno,tak hory byly super!!!Počasí taky docela vyšlo.Až na jeden den jsme lyžovali každej den.Byla to docela sranda. Já i XXX jsem celý,Žádný zlámaný nohy ani ruce. Hory (9.3., 09:19) Ahoj všichni! Aby XXX neřekla,že sem vůbec nepíšu,

tak jsem se rozhodla něco

. Jak už víte,tak zítra jedem na hory.No sraz je už v půl osmý na au-

napsat

tobusáku-docela brzo....Ale to bude něco

Mám obavy,aby nás po prvním dnu

neposlali domu,protože to bude s náma k nevydržení.Ale to snad ne. Nám držte palečky, ať se vrátíme celýýýýýýý Mějte se krásně! Odjezd na horyyy (6.3.,20:13) Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa tak to máme tady !!!! XXX a XXX pojedou v pondělíí na hoooooooory !!!!

....Tak ještě pro pár sarapatiček do billy, koupit svetr (jde-

me s XXX do tesca) a hurááááááááááááááá. Doufám že nám klapne ten dvojlúžák...a pořádně si to užijeeem... protože to cíítíím v kostech...todle bude vzpomínka na celej život V cukrárně :) (1.2., 12:25) To bylo jednou tak když si XXX a XXX řekli, že bude vysvědčení a proto by mohli jít si někam sednout....na něco sladkýho a dobrýho.

Šli jsme do tý cukrošky

na náměstí, dali si pohár a zahučeli tam s jinejma dobrotama za dvě stovky. Dali sme si pohárky s našim oblíbeným javorovým sirupem,mno prostě mňamka XXX a XXX Photoshoot (25.1., 19:44) Todle To

sme

je my...fotili

taky sme

fotka...(jedna se

přímo

z

uprostřed

těch

slušnějších)

budějovickýho

náměstí

Tak - ten vlevo ten lojík...ten je můj a ten vpravo je XXX..Tenhle obrázek bych nazvala:"Větší než obvykle ?? " Něco málo o mě :o) (5.1., 20:11) Jmenuju se XXX a bydlím v Českých Budějicích.Taky sem se dostala na zdrávku a docela sem ráda,protože sem tam poznala super kamaradku XXX :o) Od začátku roku co s ní sedím,sem se nestačila přestat smát. :-D

31

2.3.3. ICQ

Pod zkratkou ICQ se skrývá anglický název I Seek You, což v překladu znamená „hledám tě“. Tento komunikační program je založen právě na principu vyhledávání kontaktů, které buď mohou být autorizovány (tzn. že si kontaktní osobu můžete přidat do svého adresáře jen s jejím svolením) nebo volné – tyto kontakty si může přidat kdokoli. Uživatel obdrží při registraci tzv. UIN číslo (identifikační číslo). Ostatními uživateli tak může být vyhledán právě prostřednictvím tohoto čísla, své přezdívky nebo emailové adresy. Jelikož je program i samotná komunikace formou textu zdarma, je ICQ nejrozšířenějším a nejpopulárnějším online komunikačním programem v České republice. ICQ má bezesporu spoustu výhod – můžete komunikovat v podstatě s kýmkoli i z opačného konce planety, můžete osoby libovolně do svého adresáře vkládat či odstraňovat, kromě připojení k internetu neplatíte za jeho používání nic, můžete přizvat ke komunikaci i další osoby (tato komunikace se nazývá chat), můžete hrát různé hry, apod. Nevýhodou a jakýmsi rizikem je oblíbenost ICQ mezi mladými lidmi, kteří chtějí být připojeni co nejčastěji, a tak se stávají na této komunikaci velmi snadno závislými. Další nevýhodou je časté používání přezdívek, za kterými se mohou ukrývat nejrůznější jedinci. Uživatelé ICQ se dají rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří jedinci, kteří prostřednictvím ICQ komunikují se svými reálnými kamarády v době, kdy spolu nejsou v osobním kontaktu (se svými spolužáky ve večerních hodinách, s kamarády během dovolené, s přáteli z letních táborů aj.). Ti mají ve svém adresáři jen nezbytně nutný počet osob, mají o těchto osobách přehled. Druhou skupinu tvoří uživatelé, kteří mají zájem o komunikaci s kýmkoli. Ti mají ve svých adresářích i 200 až 300 kontaktů, ztrácí přehled, koho z kontaktů znají osobně a koho jen virtuálně, hlavně, že jsou co nejčastěji kontaktováni velkým množstvím uživatelů.

2.3.4. Skype

Posledním zmiňovaným komunikačním programem je Skype. Je to tzv. peer-topeer program, který umožňuje provozovat internetovou telefonii. Znamená to, že program umožňuje bezplatné telefonní hovory mezi svými uživateli, konferenční hovory, 32

za poplatek lze telefonovat do tradičních telefonních sítí, nebo prostřednictvím tohoto programu z těchto sítí hovory přijímat. K online telefonii je zapotřebí připojení sluchátek s mikrofonem, většina uživatelů navíc používá i webovou kameru, takže se při telefonním hovoru s partnerem nejen slyší, ale i vidí. Nové verze tohoto programu nabízejí další služby, jako je odesílání a přijímání souborů, hlasovou schránku, zasílání SMS zpráv na mobilní telefony, nahrávání hovorů nebo velké hlasové konference, které řídí moderátor a ke kterým může být připojeno až 100 lidí.30 Skype je nejpoužívanějším nástrojem mezi pedofilně zaměřenými jedinci, které vyhledávají své oběti přes internet. K „důvěryhodnosti“ jim přidává možnost hlasového kontaktu nebo vizuálního kontaktu prostřednictvím webové kamery. Pokud se jim podaří oběť z řady dětské populace přemluvit k sexuálním hrátkám přes Skype, často si tato videa nahrávají a uveřejňují na stránkách s dětskou pornografií nebo prostřednictvím těchto videonahrávek oběť začnou vydírat a nutit ji k osobnímu kontaktu. Dalšími možnými projevy kriminálního a delikventního chování prostřednictvím Skypu jsou: • odesílání souborů s nebezpečnou tematikou, • možnost odposlechů hovorů (odposlechy Skypu jsou méně technicky náročné než odposlechy ostatních telefonních hovorů), • napadení uživatelského počítače díky velmi nízké počítačové bezpečnosti, • možnost napojení se na uživatelův telefonní účet a neomezené volání do jiných sítí bez vědomí uživatele.

30

KAY, R., MOC, J. Soukromí na internetu. 2006.

33

3. ÚTOKY NA SOUKROMÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE

Tak jako v reálném životě i v prostředí internetu by měly mít děti právo na soukromí. V kontextu internetu je soukromí chápáno jako právo určité osoby na kontrolu nad tím, které informace jsou o ní prozrazeny a komu, a tím, jakým způsobem mohou ostatní s těmito údaji nakládat a jaké informace tato osoba může přijímat.31 Soukromí není právem absolutním, je omezováno zákony a vyššími společenskými potřebami (soudní povolení odposlechů apod.). Tento fakt si ale uživatelé z řad dětí a mládeže často neuvědomují a mohou se velmi snadno dopouštět protiprávního jednání v souvislosti s užíváním internetu. Druhou skupinou porušující velmi často zákon z hlediska ochrany soukromí jsou odesílatelé nevyžádané pošty nebo poplašných zpráv. O všech těchto aktivitách pojednávají následující kapitoly.

3.1. Spamy a hoaxy

Spam je nejčastěji mezi uživateli internetu užíván v souvislosti s nevyžádanou poštou. Jeho definice ale není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. V každém případě má každý spam tyto znaky: • je šířen elektronicky, nejčastěji formou e-mailové zprávy, • je zasílán hromadně, • je zasílán bez vyžádání. Význam spamu můžeme dále definovat ze dvou kritérií: kvalitativního a kvantitativního.32 Kvalitativní kritérium vypovídá o spamu jako o zprávách s nulovou či záporně informační hodnotou. Kvantitativním kritériem je potom negativní dopad hromadného rozesílání. Z hlediska obsahu rozlišujeme spam na: • obchodní – nabídky zboží a služeb, zejména takových, které by byly běžnými spotřebiteli v reálném životě ignorovány (výjimku tvoří spamy neziskových organizací nebo nadací, které se snaží upozornit na svoje aktivity – ale i taková nevyžádaná pošta je spam), 31

KAY, R., MOC, J. Soukromí na internetu. 2004, s. 20.

32

POLČÁK, R. Právo na internetu: Spam a odpovědnost ISP. 2007, str. 109.

34

• kriminální nebo jinak společensky nebezpečný – nejčastěji se jedná o spamy, které s sebou šíří viry, propagují pyramidové hry (v našich podmínkách známé jako letadla), obsahují dětem a mládeži nevhodné komentáře, obrázky a odkazy na stránky s nebezpečným obsahem. Bezesporu nejvíce diskutovanými se v poslední době staly spamy v podobě phisingu33 tvářící se jako e-mailové zprávy odeslané klientům z České spořitelny, • politický – jedná se o propagaci politických stran, zejména v předvolebním období nebo v období politické nestability státu. Pod těmito zprávami jsou podepsáni vysocí političtí představitelé státu. Nutno podotknout, že ale tito politici nejsou autory takových zpráv, autoři chtějí tyto politické představitele pouze vyzdvihnout, nebo zdiskreditovat, • náboženský – tyto spamové zprávy slouží jako propagace náboženských hnutí a sekt (ať již registrovaných či neregistrovaných) za účelem rozšíření svých řad.

Pro děti a mládež jsou spamy nebezpečné díky naivitě těchto uživatelů. Málokteré dítě si uvědomuje, že lákavá nabídka spamové zprávy není ve skutečnosti nic jiného, než způsob zneužití uživatele. A to např. formou poskytnutí osobních údajů, nevědomé instalace nelegálního softwaru apod. Oproti spamu, kde jsou děti a mládež zejména obětí, tvoří hoaxy pro některé jedince této věkové kategorie zábavnou aktivitu. Hoaxem je označována zpráva, která se nezakládá na pravdě, obsahuje lživé nebo poplašné informace a řetězově se šíří mezi uživatele e-mailových schránek.34 Kromě toho tyto zprávy obtěžují své příjemce (stejná zpráva může přijít během dne i několikrát), zatěžují servery, ohrožují důvěryhodnost (v případě rozesílání z pracovních adres odesílatelů), prozrazují důvěrné informace (emailové adresy ostatních příjemců) či porušují ochranu osobních údajů (žádají vyplnění adresy nebo rodného čísla a zaslání zpět na jakousi adresu). Hoax zpravidla využívá neinformovanost, naivitu nebo jinak manipuluje s uživatelem. Nejčastějšími typy hoaxových zpráv jsou:

33

PHISING– falešný e-mail, který se tváří jako oficiální mail bank a jiných institucí a společností, kterými se podvodníci snaží dostat k osobním informacím, jako jsou např. čísla kreditních karet, hesla apod. Zfalšované internetové stránky, na které se klient po kliknutí na odkazy z těchto zpráv dostane, jsou velmi zdařenou kopií instituce uvedené v mailu.

34

DOSEDĚL, T. 21 základních pravidel počítačové bezpečnosti. 2005, str. 14.

35

• Varování před smyšlenými viry. Smyšlený vir bývá stručně popsán, je u něj uveden i způsob šíření. Velmi důmyslně jsou popsány jeho ničivé účinky, ve většině případů je uvedeno, že varování přišlo z důvěryhodného zdroje (FBI, CIA...) a samozřejmě že nechybí výzva k dalšímu rozesílání. • Popis jiného nereálného nebezpečí. Zprávy varují před vymyšleným nebezpečím, může jí být např. kontaminace vody, nález nebezpečných bakterií v některých potravinách, šíření nemoci apod. • Falešné prosby o pomoc. Typickým příkladem jsou prosby o darování krve, útoky na lidské city prostřednictvím fotografií nemocných či postižených dětí. • Petice a výzvy. Petice šířená e-mailem často neobsahuje potřebné údaje, aby byla platná. Navíc se často týká záležitostí, na které se petiční právo nevztahuje. • Nabídky snadných výdělků. Většinou to jsou různé obdoby pyramidových her. Podle našich zákonů jsou pyramidové hry zakázány, proto se je organizátoři snaží maskovat jako prodej různých produktů. Tyto nabídky mají stejný základ: koupím produkt od zapojeného účastníka(ů), tím již zapojené členy posunu o pozici výš a snažím se přesvědčit jiné, aby produkt koupili a moji pozici také vylepšili. Pokud je trh nasycen - a to díky pyramidovému způsobu je poměrně rychle - poslední mají minimální šanci, že se někdo další připojí. • Řetězové dopisy štěstí. Tyto hoaxy obsahují různé motlitbičky, prezentace s dojemnými příběhy, které skončily „happyendem“ apod. • Žertovné zprávy. Jsou to žertovné zprávy, které si posílají přátelé a známí. Bohužel, ne všichni mají stejný smysl pro humor, a proto není vhodné takové emaily šířit hromadně.

O tom, jak je pro děti snadné vytvořit hoaxovou zprávu a neomezeně ji šířit po internetu, se dočtete více v praktické části této práce, kdy v rámci experimentu dostala jedna skupina dětí tento úkol.

36

3.2. Kyberšikana

Kyberšikana (cyber bullying, online bullying) se od šikany v reálném světě odlišuje tím, že jsou k jejímu páchání používány komunikační prostředky, v případě internetu je to nejčastěji e-mail, ICQ a stránky, na který se setkávají členové různých skupin (např. spoluzaci.cz). Chování agresora je zaměřeno zejména na psychický teror oběti – útlak, zesměšňování, vydírání a další formy psychické šikany. Typickou formou kybernetické šikany je publikace fotografií, videa nebo zvukového či textového záznamu na internetu. Takový materiál vždy oběť zesměšňuje, narušuje její soukromí nebo zaznamenává akt šikany či násilí na oběti páchané.35 Další formu kyberšikany je falšování nebo krádež identity oběti. Agresor zakládá volně přístupné blogy pod jménem oběti, vystupuje pod jejím jménem na chatu, a vystavuje tak oběť útokům neznámých pachatelů trestné činnosti. Jeho agrese je umocněna tím, že zná osobní údaje své oběti a může s nimi libovolně nakládat. Pokusila jsem se z různých zdrojů na internetu vybrat některé případy, které popisují kyberšikanu i s jejími následky pro oběť:

Jedním z nejznámějších případů kyberšikany je případ z roku 2003. Kanadský mladík Ghyslain Raza přezdívaný Star Wars kid vytvořil videonahrávku, kde napodobuje svou oblíbenou postavu z filmu Hvězdné války – Darth Maula. Jeho spolužáci ji nalezli v multimediálním studiu na vysoké škole (kde ji chlapec zapomněl) a publikovali na Internetu, nahrávka se těšila nečekané popularitě, během pouhých dvou týdnů byla zhlédnuta několika milióny uživatelů, objevila se řada parodií videa… Chlapec však následkem zesměšňování a negativní publicity utržil těžký psychický otřes, musel se podrobit dlouhodobému psychiatrickému léčení, zveřejnění mělo soudní dohru ve formě žaloby spolužáků a pro chlapce to znamenalo celoživotní následky. (http://www.safer internet.cz/articles.asp?ida=314&idk=243)

35

MACHÁČKOVÁ, P. Kyberšikana: ubližování bez hranic. Psychologie dnes. 2007, str. 9-10.

37

Dalším, daleko otřesnějším případem kyberšikany je případ Anny Halman, studentky polského gymnázia v Gdaňsku. Ania byla velice stydlivá dívka, která byla opakovaně šikanovaná pěti spolužáky (od doby, co s jedním z nich odmítla chodit), vrcholem pak byla událost, kdy ji před celou třídou napadli spolužáci, strhali z ní oblečení, předstírali, že ji znásilňují, a vše jeden z nich nahrával na mobilní telefon a vyhrožoval, že nahrávku zveřejní. Anna po této traumatické události spáchala sebevraždu – oběsila se na švihadle. (http://www. saferinternet.cz/articles.asp?ida=314&idk=243)

Dnes dvacetiletý Francouz MASSIRE TOURÉ byl obžalován z neposkytnutí pomoci osobě v nebezpečí a z porušení jejího práva na soukromí. Incident se udál loni v dubnu v Porcheville nedaleko Paříže. Student ABDOULAH WELLE reagoval na poznámku učitelky tím, že po ní hodil židlí a pak ji zmlátil a zkopal. Později řekl, že mu "šla na nervy". Spolužák Massire Touré místo pomoci učitelce natočil celou scénu na mobil; dokonce si prý ještě popošel blíž, aby byl záběr "co nejlepší". (http://www.lupa.cz/clanky/kde-konci-legrace-a-zacina-kybersikana/)

RYAN HALLIGAN (13 let) z amerického Vermontu byl po řadu měsíců vystaven posměchu. Spolužáci o něm na Internetu rozšířili pomluvu, že je homosexuál. Navíc oblíbená spolužačka se tvářila, že se jí líbí, a chatovala s ním. Poté však osobní milostné vzkazy zveřejnila. Ryan Halligan se s tím nedokázal vypořádat a v roce 2003 spáchal sebevraždu. (http://www.lupa.cz/clanky/kde-konci-legrace-a-zacina-kybersikana/)

Ve Finsku je znám případ, kdy v květnu r.2007 zveřejnil patnáctiletý student na serveru YouTube video své učitelky zpívající na školní oslavě. Popisek k videu zněl "Karaoke of the mental hospital", což by se volně dalo přeložit jako „Karaoke vystoupení duševně nemocného pacienta“. Učitelka mladíka zažalovala a požadovala odškodné. Soud nedávno rozhodl v její prospěch s odůvodněním, že jí veřejně dostupné video způsobilo velké psychické problémy. (http://www.zive.cz/default.aspx?textart=1&article=139822)

38

Přestože u nás není zatím znám případ kyberšikany, který by skončil tragicky (tragédií je zde myšlena smrt oběti, neboť šikana sama o sobě tragickou je), není vyloučeno, že se tomu tak nemůže v následujících týdnech či měsících stát. Proto je důležité s tímto fenoménem mezi dnešní školní mládeží bojovat. V případě výskytu takové formy šikany je primárním úkolem rodiny, školy a dalších institucí ochránit oběť. Je také důležité uchovávat důkazní materiál pro případ pozdějšího šetření a usvědčení. To pochopitelně nemusí být snadné. Každý, kdo se stane obětí podobných útoků, má jediné přání, všechny nepříjemné zprávy, videa a ostatní materiály smazat, a doufat, že se tak situace vyřeší sama. Pokud je útočník neznámý, mohou archivované materiály dovést policii až k němu. Kyberšikana je v současnosti velkým problémem v řadě zemí a na její potírání jsou přijímána různá opatření. V polských školách se o hrůzném případu Anny Halman začal na školních sítích filtrovat přístup k internetu a ve všech školách platí zákaz používání mobilních telefonů. Ve Velké Británii byla v roce 2002 založena Anti-Bullying Asociation (asociace sdružující 65 organizací, které se zabývají prevencí a řešením šikany). Díky ní byly vydány sady rad, které mají pomáhat nejen obětem, ale i rodičům a dětem. Jižní Korea ustanovila speciální vyšetřovací týmy, které jsou určeny pro boj s kyberšikanou. V USA je kyberšikana, tedy anonymní zastrašování, urážení nebo obtěžování přes internet či telekomunikační síť, dokonce federálním zločinem.

3.3. Cyberstalking

Poslední jev, o kterém se v této kapitole zmíním, nemá zatím v češtině ekvivalentní pojmenování. Cyberstalking je složenina dvou anglických slov – cyber (kybernetický) a stalking (lov, stopování zvěře, i když v dnešní době se toto slovo užívá i pro výraz pronásledování, šmírování).36 Cyberstalking je na našem území prakticky neznámý pojem, a to nejen u laické veřejnosti. Jedná se však o společensky významné a nebezpečné chování, které se na našem území vyskytuje a spolu s postupující expanzí informačních technologií bude bezesporu ještě narůstat.

36

BOCIJ, P., BOCIJ, H., McFARLANE, L. Cyberstalking: A case study concerning serial harassment in the UK. British Journal of Forensic Practice. 2004, pp.25-32.

39

Jak uvádí Čírtková (2004) „...hlavním znakem stalkingu je obsesivní fixace známého nebo neznámého pachatele na určitou osobu, kterou pak obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Pachatel pronásleduje vyhlédnutou oběť dopisy, telefonicky, SMS zprávami, přes internet či vtíráním se do její blízkosti. Pronásledování může být motivováno údajným nebo skutečným obdivem (láskou), anebo také zlobou (nenávistí). Takové pronásledování a obtěžování snižuje kvalitu života oběti a ohrožuje její bezpečnost.“ Z výsledku experimentu, který je součástí mé práce, vyplývá, že i pro pubertálního jedince je poměrně snadné stát se obětí cyberstalkingu. Na druhou stranu i pro dospělého jedince je velmi jednoduché takový stalking provozovat. Studií, které se věnují samotnému stalkingu nebo cyberstalkingu je dosud málo, proto neexistuje žádná jejich univerzálně přijímaná typologie. Z internetových zdrojů zde uvádím dosud používanou typologii stalkerů:37

• Jednoduše umanutý (Simple obsessional). Tato skupina tvoří takřka polovinu stalkerů. Mezi obětí a stalkerem dříve existoval nějaký vztah. Byli to známí, sousedé, milenci, manželé, prodavačka a zákazník, učitel a žák. Stalking začal poté, co vztah „zhořknul“, nebo jeden z dvojice měl pocit, že se s ním špatně zachází. Pak začíná vyjadřovat zlost, nenávist, popř. chce narušený vztah obnovit. Takový stalker mívá poruchu osobnosti vázanou na vztahovou patologii, bývá starší, chytřejší a vzdělanější. Kromě stalkingu je na tuto patologii vázáno ještě zneužívání nějaké návykové látky (alkohol nebo drogy), pachatel má psychické problémy, problémy s navazováním vztahů, neadekvátně reaguje a počáteční forma cybertsalkingu často přechází do reálné podoby, v níž hrozí oběti kromě psychického teroru i fyzické napadení. • Erotomanie (také někdy pod názvem Clerambaultův syndrom38). Stalker je postižen bludem, že ho oběť miluje. Jedná se spíše o utkvělou představu duchovní-

37

ZONA, M., & coll. Types of Stalkers in Stalking behaviour [online]. 1999.

38

CLERAMBALTŮV SYNDROM – blud, ve kterém si žena vsugeruje, že ji miluje určitý muž. Muž je obvykle starší s vyšším sociálním postavením. Ze strany muže nedochází k žádným podnětům. Gaétan Henri Alfred Edouard Léon Marie Gatian de Clérembault (*2. 7. 1982, † 1934), od roku 1920 působil jako vedoucí zvláštního oddělení pro nesvéprávné v rámci policejní prefektury. Spáchal sebevraždu. (www.medicabase.cz)

40

ho souznění a idealizovanou romantickou lásku než sexuální přitažlivost. Objekt zbožňování má obvykle vyšší sociální status (tzv. celebrita). Snahy o kontakt s obětí jsou běžné, ale stalker může svůj obdiv držet v tajnosti. • Umanutě zamilovaný (Love obessional). Jedná se o druhou nejpočetnější skupinu. Tak jako u erotomanů je oběť často mediálně známá (ale nemusí být), roli zde hraje blud, že oběť stalkera miluje. Stalker má primární psychiatrickou diagnózu (schizofrenie, bipolární porucha). Snaží se o to, aby oběť o jeho lásce věděla a pokud možno ji opětovala. Pachatel využívá internet a telekomunikační prostředky, píše dopisy a pohybuje se velmi často v blízkosti oběti. Pokud se pachatel dozvídá o své oběti, že s někým navázala vztah, někoho miluje, plánuje svatbu, má potřebu takové jednání zastavit, a to až za cenu zabití oběti nebo jejího partnera.

Cyberstalking ukazuje, že takový vzorec chování je ve svých důsledcích jednoznačně škodlivý. Je na každé zemi a jejím zákonodárství, zda je nebo bude považován za trestný čin a do jaké míry se při jeho prokazování bude přihlížet k psychické poruše pachatele.

41

4. STRÁNKY SE ZÁVADNÝM OBSAHEM

O kladech i záporech internetu se vedou neustálé diskuze. Mluví se o bezpečí připojení, nebezpečí prozrazení uživatele, bezpečí anonymity, nebezpečí zveřejňovaných informací apod. Ve své práci se zaměřuji zejména na děti a mládež, proto zde nechci a ani nemohu popisovat všechna nebezpečná témata, která se na internetu objevují. Navíc některá témata sotva osloví žáčka základní školy (pokud se nejedná o psychopatického jedince, který přímo konkrétní informace vyhledává). Mezi takové stránky patří např. stránky světových teroristických organizací, stránky crackerů či distributorů tvrdých drog aj. Znovu připomínám, že se zde budu věnovat zejména osobnímu bezpečí, tzn. takovým faktorům, které mohou mít vliv na psychický vývoj jedince. Počítačovou bezpečnost jsem v této práci zmiňovala již několikrát, a proto půjde v následujících kapitolách zejména o nebezpečí z hlediska obsahu stránek než jejich zabezpečení. Každý, kdo usedá k internetu bez rozdílu věku, pohlaví či uživatelské zdatnosti, se dřív nebo později s nevhodnými stránkami setká. Nejzranitelnější jsou v této oblasti právě děti, které s odvahou hledají nové věci a znalosti, ale chybí jim životní zkušenost, která by jim poskytla jakýsi filtr. Proto je bezpodmínečně nutné již odmalička vést děti k počítačové bezpečnosti stejně intenzivně, jako k bezpečnosti při pohybu na komunikacích. Nadace Naše dítě zahájila 1. ledna 2007 v rámci kombinovaného projektu CZESICON provoz linky Internet Hotline. Na tuto linku mohou uživatelé (zejména z řad rodičů a pedagogů) oznamovat informace, na jakých webových adresách jsou aktivní odkazy nebezpečného obsahu týkající se zejm. dětské pornografie, nabídky dětské prostituce, sdružování pedofilních zájmů a další internetové kriminality (extremismus, nabídka drog, propagace násilí, diskriminace...). Je to první počin, který varuje před nebezpečím internetu a apeluje na osvojování základních pravidel bezpečného užívání internetu u dětí a mládeže jako na jednu ze samozřejmých aktivit. Bohužel, díky proměnlivosti virtuálního světa se nikdy nepodaří odstranit takové stránky z dosahu dětí a mládeže napořád, protože tak, jako mnohé z nich dennodenně zanikají, další a další každým dnem vznikají. Od počátku dubna 2007 do 31. května obdržela Internet Hotline 23 e-mailů s poznatky o internetové kriminalitě. V následující tabulce je jejich přehled:

42

Tab. č. 4: Přehled e-mailů z Internet Hotline od 1. 4. 2007 do 31. 5. 2007

Internetová kriminalita

Počet podání

Počet adres

Dětská pornografie

7

24

Pedofilní zájem

2

2

Podvod

12

12

Spam

1

1

Atak na osobní údaje

1

Celkem

23

62

4.1. Extremismus

Problematika extremismu se mladých lidí dotýká velmi silně. Pubescentní jedinci ještě nemají vyhrazené postoje a názory, a tak je velmi jednoduché během hledání vlastní identity ovlivnit jejich hodnotový systém. A k tomu je internet nejjednodušší a mnohdy nejefektivnější nástroj. Sama jsem se během své pedagogické praxe setkala s několika jedinci, kteří vyznávali nějakou formu extremismu, a jedním z prostředků, který je motivoval, byl internet. Nejprve je nutné si vysvětlit, co se pod pojmem extremismus skrývá a jaké jsou jeho podoby. Extremismus je v obecném pojetí výrazné odchýlení se od obecně uznávaných a v aktuální době přijímaných norem. V sociologickém a pedagogickém pojetí lze extremismus vymezit jako souhrn určitých sociálně patologických jevů,39 vytvářených více

39

SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝ JEV je forma nežádoucího chování či jednání jedince, které se odchyluje od společenských norem. Jsou to jevy, které ohrožují jak samotného jedince, tak i společnost. Některé formy tohoto chování jsou upraveny v trestním zákoně, jiné jsou společností akceptovatelné. Sociálně patologické jevy klasifikujeme na trvalé (kriminalita, drogová závislost...), dočasné (sociální násilí, šikana) a ostatní (nezaměstnanost, bezdomovectví).

43

či méně organizovanými skupinami osob a příznivci těchto skupin, s dominujícím odmítáním základních hodnot, norem a způsobů chování platných v aktuální společnosti.40 Policie definuje extremismus jako „...verbální, grafické, fyzické či jiné aktivity spojené zpravidla s vyhraněným ideologickým nebo jiným kontextem, který vyvíjejí jednotlivci nebo skupiny osob s názory výrazně vybočujícími z všeobecně uznávaných společenských norem, se zřetelnými prvky netolerance, zejména rasové, národnostní, náboženské nebo jiné obdobné nesnášenlivosti, a které útočí proti demokratickým principům, společenskému uspořádání, životu, zdraví, majetku nebo veřejnému pořádku.“41 Institut pro výzkum veřejného mínění (IVVM) provedl v letech 1997 až 1998 rozsáhlý výzkum k otázkám souvisejícím s problematikou příčin a podmínek vzniku a projevů extremistických nálad, postojů i vzniku samotných extremistických hnutí. Na základě tohoto výzkumu bylo možné provést určitou typologii členů a příznivců extremistických hnutí a jejich projevů. Tato práce koresponduje se závěry tohoto výzkumu, neboť jak z něho vyplývá, extremismus se v dnešní době týká zejména mladé populace. • Většina extremistů - členů nebo příznivců extremistických hnutí – jsou mladí lidé. • Vůdčí osobnosti se vyznačují sklonem k megalomanii, ovládání ostatních. • Řadoví členové i příznivci se rekrutují v převážné míře z mladých lidí (nejčastěji mezi 15 – 20 lety), kteří se souhrou okolností dostali na okraj společnosti především z důvodu ztráty zaměstnání, opuštění školy, rozvráceného rodinného zázemí. • Nejrizikovější skupinou je mládež. Přispívá k tomu i skutečnost, že mládež nesvazuje strach o majetek a prosperitu rodiny, svým věkem přirozeně směřuje k radikalismu v řešení chyb a nedostatků společnosti, které velmi citlivě vnímá, a je si málo vědoma své právní zodpovědnosti. • Mladým lidem vyhovuje černobílé vidění světa a koncentrace problémů (kterým často ani nerozumí) do jednoduchých hesel, hledání nepřítele, který je za vše zodpovědný. Taktéž se ztotožňuje s navrhovaným řešením takových problémů, které má být pokud možno okamžité, pro člena skupiny uspokojivé a navenek viditelné (nejčastější formou je násilí).

40

CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. 2001, str. 7-8.

41

Závazný pokyn policejního prezidenta č. 70/1999 Sb., kterým se upravuje činnost příslušníků Policie ČR na úseku boje proti extremistické kriminalitě.

44

Autoři webových stránek, které mají extremistický obsah, spoléhají na jistou anonymitu, kterou jim internet poskytuje. Na takových stránkách se může uživatel seznámit s myšlenkami hnutí, symboly, může si stáhnout zvukové nahrávky, hymny takový organizací, může se registrovat, dostávat aktuální informace o setkání, které přívrženci pořádají, může být jednoznačně motivován k násilnému a agresivnímu chování apod.42 Z výše uvedeného je jasné, jaké příčiny, motivy a následky může mít tato forma kriminálního chování pro děti a mládež. Pro zajímavost uvádím v příloze č. 3 seznam „nejpopulárnějších“ extremistických skupin na internetu a odkazy na jim spřízněné stránky.

4.2. Násilí a agresivita

Násilí a agresivita jsou ve spojení s užíváním internetu často diskutovaná témata. Někteří odborníci tvrdí, že média vč. televize a internetu mají vliv na vzrůstající projevy násilného a agresivního chování dětí a mládeže, druhá strana zastává názor, že násilné projevy dětí mají příčiny někde jinde.43 Virtuální prostor internetu skýtá pro dychtivé diváky jednu „výhodu“. V postatě zde neexistuje žádná cenzura, uveřejnit můžete cokoli, jakoukoli činnost, i když je protiprávní. Jedinou výhodou pro uživatele je to, že není násilí přímo přítomen, a není tak fyzicky ohrožen.. Na druhou stranu se násilí vždy děje na někom, kdo fyzicky napadnut byl a jistě cítil nejen fyzickou bolest, ale prožil i velké psychické trauma (pokud na následky násilí nezemřel). Tisíce stránek umožňují zhlédnout videa, na kterých je zaznamenáno násilné chování. Může být v podobě napadání šikanovaných teenagerů, pranice opilých žen, rvaček rozjařených studentů, násilných výpadků proti bezdomovcům, ale i masové bitky chuligánů či vyřizování si účtů drogových gangů.

42

CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. 2001, str. 12.

43

Existují tři teorie etimologie agrese. První teorii prezentuje Freudova psychoanalytická koncepce, kdy agrese vzniká na základě existence soupeřících instinktů v lidské osobnosti. Druhá – reaktivní teorie popisuje agresi jako reakci na vnější nebo vnitřní podněty. Poslední chápe agresi jako naučený vzorec sociálního chování.

45

Nejvíce navštěvovaným webem mezi dětmi a mládeží jsou stránky YouTube.com. Zadá-li uživatel do vyhledávání slovo fight (boj), najde ve výsledku 1 020 000 položek. Ty skýtají pohled na autentické násilí natočené na mobilní telefony nebo kamery a uveřejněné na internetu. Autoři těchto snímků mají několik motivů. Mohou to být peníze, touha po mocnější pozici v rámci svého konkurenčního prostředí. Někdy ani motiv nemají a video zveřejní jen tak „pro ten pocit“. Dychtivý divák chce realitu, ne situace pod kontrolou dramaturga s herci, kteří jen předstírají. Dalším webem, který skýtá pohled na násilí, je rotten.com. Denně zde přibývají fotografie následků násilí, ale i ostatních výjevů, které mohou ovlivnit psychiku dítěte a způsobit mu dlouhodobé trauma. Jak se asi bude cítit desetileté dítě při pohledu na pitevní stůl, na kterém leží rozčtvrcený jedinec, nebo při pohledu na znetvořenou oběť dopravní nehody? Zmínila jsem zde jen dva weby. Pokud si dá uživatel trochu času (skutečně stačí pár minut), najde na internetu mnohem víc. Jedinou možností, jak děti před těmito stránkami ochránit, je nenavštěvovat takové stránky vůbec. A samozřejmě již po několikáté zmiňované vědomí dítěte bezpečného užívání internetu.

4.3. Dětská pornografie a pedofilie

Dětskou pornografií se rozumí jakékoli zpodobnění dítěte účastnícího se skutečné nebo předstírané explicitní sexuální aktivity, ať už je toto provedeno jakýmkoli způsobem, a rovněž tak jakékoli zpodobnění sexuálních orgánů dítěte určené výhradně k sexuálním účelům.44 O dětské pornografii se mluví jako o komerčním zneužívání dětí (zkr. CSEC).45 Za další nejzávažnější formy lze považovat obchod s dětmi a dětskou prostituci. Společným jmenovatelem všech tří forem CSEC je ubližování dítěti. Komerční zneužívání zaznamenalo velký nárůst s rozšířením internetu. Není to žádný nový jev, takové zneužívání je tu už po dlouhá staletí, ale pornografické materiály znázorňující děti se staly díky internetu mnohem dostupnější a samozřejmě také žádanější.

44

WEISS, P. Sexuální zneužívání dětí. 2005, str. 142.

45

CSEC – od angl. Commercial Sexual Exploitation of Children

46

Dětská pornografie je potírána a legislativně ošetřena ve většině zemí světa, zejména v těch zemích, kde je právní systém kromě jiného upraven dle Úmluvy o právech dítěte. Český trestní zákon jednoznačně nedefinuje, jaké objektivní znaky či okolnosti činí dílo pornografickým.46 V případě dětské pornografie ale zákon nebrání ani aplikaci extrémních výkladů, kdy za pornografické dílo může být účelově prohlášeno jakékoli dílo, které například zobrazuje dětskou nahotu, popisuje erotický či sexuální život dětí atd. Předmětem právní nejistoty pak mohou být díla osobní či rodinné povahy. Zejména internetová dětská pornografie je organizovaným zločinem, který se skládá z několika složek. Jedna složka je zaměřena přímo na obchod s materiály, další se podílí na zveřejňování a nabídce těchto materiálů. Podstatnou část tvoří pachatelé, kteří zajišťují „přísun“ dětí pro vytváření pornografických materiálů. Pokud se tak děje prostřednictvím internetu, existuje pro tyto aktivity název grooming.47 Jsou to praktiky pedofilních deviantů a pachatelů sexuálních zločinů, své potenciální oběti z řad dětí nejčastěji na chatu „psychologicky“ připravují na osobní setkání s nimi, popř. sexuální styk. Tyto praktiky jsem podrobněji popisovala v kapitole o komunikaci. Zatímco hlavním motivem pachatelů dětské pornografie je finanční zisk, u pedofilie tomu tak není. Pedofil je eroticky (erotosexuálně) zaměřen na objekty v prebupertálním věku (tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání). Preferují jak fyzickou nezralost objektu, tedy nepřítomnost sekundárních pohlavních znaků, tak i jeho dětské chování.48 Pokud je pedofilní jedinec se svou sexualitou vyrovnán a pokud netrpí jinou deviací (např. sadismem), není pro děti nijak nebezpečný a stránky s dětskou pornografií navštěvuje jen pro vlastní sexuální uspokojení.

46

MILFAIT, R. Komerční sexualizované násilí na dětech. 2008, str. 66.

47

GROOMING – přeloženo z angl. upravovat, hřebelcovat.

48

CHMELÍK, J. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. 2003, s. 167.

47

5. MOŽNOSTI PREVENCE

Celá tato práce je zaměřena na rizika internetu ve vztahu k dětem a mládeži. Nejjednodušší cestou, jak těmto rizikům předcházet, je prevence. A ta musí být efektivní, provázaná, dlouhodobá a zejména cílená podle věku uživatelů. Každé dítě je dnes ať již z domova nebo ze školy uživatelsky zdatné a s internetem umí zacházet lépe než leckterý dospělý. Již v úvodní kapitole jsem zmiňovala zásady bezpečnosti užívání internetu dle věkových kategorií. V této kapitole bych se ráda zmínila o možnostech prevence směřované z různých institucí.

5.1. Rodina

Rodina je prvním socializačním článkem, který na dítě působí. V rodině se vytváří určitý hodnotový a psychický profil jedince, který později ovlivňuje jeho chování a jednání. V rámci socializačně – výchovné funkce49 je existence počítačů a internetu novým prvkem. Dnešní rodiče jsou sice počítačově gramotní, ale nemají možnost přebírat ve výchově ověřené zkušenosti, neboť v jejich dětství fenomén internetu nebyl, a tak nemají možnost od koho se poučit. Tedy je jen na nich, (samozřejmě ve spolupráci zejm. se školou), jak tuto problematiku uchopí, zda budou hrát „mrtvého brouka“ a nechají své dítě napospas internetu, či zda se přizpůsobí dnešní době a zohlední všechna rizika, která internet dětem přináší.

Snad by rodičům mohla napomoci tato pravidla: •

Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšete svou znalost internetu.

•

Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámil na internetu bez Vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte.

•

Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí, stejně jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole nebo ve volném čase.

49 KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk, prostředí, výchova: K otázkám sociální pedagogiky. 2001, str. 80.

48

•

Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě svěří i v budoucnu.

•

Na místo s nevhodným obsahem se může dítě dostat zcela náhodou. Pro tyto případy neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem nemůžete trávit všechen volný čas.

•

Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma.

•

Uvažujte o společné e-mailové schránce se svými dětmi.

•

Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk.

•

Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami (skrytými za chatovými přezdívkami) častěji než se svými kamarády Nepozorujete u něj projevy připomínající závislost na chatování či počítačových hrách? Nedovolte, aby virtuální realita dítě příliš pohltila!

•

O radu při výchově dětí ke správnému užívání internetu můžete požádat pedagoga,

psychologa

či

pracovníky

internetových

firem.

Informace byly převzaty z materiálů PaedDr. Jiřího Pilaře, ředitele Odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT.

5.2. Škola Ze své praxe školní metodičky prevence i z výzkumu bakalářské práce vím, že rodiče v oblasti primární prevence často na úkor svých výchovných aktivit spoléhají na školu. Ne jinak je tomu i v případě internetové bezpečnosti. Proto musí pedagogové vynaložit dvojnásobné úsilí. A tak by se dalo konstatovat, že výchova k počítačové 49

gramotnosti, do které spadá kromě znalostí užívání počítače a internetu i internetová bezpečnost, je většinou úkolem školy. Každá škola má tuto oblast upravenou ve svém školním vzdělávacím programu. Nejčastěji ve výchovné a vzdělávací strategii, která vede k utváření a rozvoji klíčových kompetencí žáka, a v rámci průřezových témat. Již víme, že internetová bezpečnost se dělí na dvě hlavní kategorie. Tou první je bezpečnost počítačová, zde se jedná hlavně o ochranu hardwaru a softwaru. V případě škol jsou za tuto bezpečnost zodpovědní zejména ředitelé (např. kolik uvolní finančních prostředků na kvalitní antivirový software, zda je schopen zaplatit kvalitního správce sítě apod.), dále správcové počítačových sítí a učitelé informatiky. Druhou kategorii tvoří osobní bezpečnost dětí a mládeže. A za tuto bezpečnost jsou, samozřejmě kromě samotných dětí a mladých lidí, odpovědni všichni pedagogičtí pracovníci. Poměrně nově se s touto problematikou v rámci svých kompetencí setkávají i výchovní poradci a školní metodici prevence, kteří se setkávají s nárůstem internetové kriminality i mezi žáky školy. V průřezových tématech většiny škol najdeme Mediální výchovu. Cílem mediální výchovy je poskytnout základní poznatky a dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. A sem internet bezesporu patří. Média představují významný zdroj zkušeností, prožitků a poznatků. Žáci by si měli osvojit schopnosti, které je naučí umět zpracovat, vyhodnotit a využít podněty, které z mediálního světa přicházejí. Všechny tyto aktivity jsou tou nejlepší prevencí. V následující tabulce se můžete seznámit s klíčovými kompetencemi a jejich obsahem. Samozřejmě, že jsem se zaměřila na kompetence související s tématem této práce, ostatní kompetence a metody může čtenář najít na internetových stránkách různých základních škol.

50

Tab. č. 5: Klíčové kompetence a metody, které vedou k počítačové gramotnosti

Obsah kompetence

Klíčová kompetence kompetence k učení kompetence k řešení problémů

kompetence komunikativní

kompetence sociální a personální kompetence občanské kompetence pracovní

- práce s informacemi (vyhledávání, zpracování, využití) - odvozování nového, používá pojmy, chápe souvislosti - využívání poznatků v praxi - práce s informacemi - najde, třídí, zhodnotí - rozvoj logického uvažování - důraz na samostatnou práci žáků - řešení problémů - formuluje a vyjadřuje své myšlenky - vyjadřuje se souvisle a kultivovaně v ústním i písemném projevu - diskuse -účast, vedení - schopnost prezentovat a obhájit svůj názor - schopnost poslouchat a reagovat na vystoupení jiných - využívá informační a komunikační prostředky - vytvoření a respektování pravidel - umět požádat o pomoc a umět pomoci ostatním - ovládá svoje jednání a chování, je za sebe zodpovědný - zná svá práva a povinnosti, umí je využívat a obhájit - respektuje práva ostatních - rozhoduje se v každodenních, ale i v kritických situacích - buduje si svůj zdravý životní styl - zná své schopnosti a možnosti - dodržuje pravidla bezpečnosti - využívá teoretické znalosti při praktických činnostech

A na každé škole by neměla alespoň v počítačových a multimediálních učebnách chybět pravidla bezpečného užívání internetu pro žáky. Vybrala jsem ta nejzákladnější: •

Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš, jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce někomu, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže Ti to rodiče přímo nedovolí.

•

Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu fotografii, číslo kreditní karty nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje. 51

•

Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své e-mailové schránky nebo počítače.

•

Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmínečně vědět, kam jdeš a proč. I když Ti rodiče dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě.

•

Nikdy nepokračuj v chatování, když se Ti bude zdát, že se tam probírají věci, které Tě budou přivádět do rozpaků nebo Tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům nebo učiteli.

•

Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé e-maily. Není Tvoje vina, že jsi tyto zprávy dostal/a. Když se Ti to stane, oznam to rodičům nebo učitelům.

•

Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám (e-mailům), pokud přijdou od lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly zničit důležité informace a významně poškodit software počítače nebo vymazat data uložená v počítači.

•

Vždy řekni rodičům nebo učitelům o všech případech nepříjemných, vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou.

•

Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu jiného pohlaví apod.).

•

Vždy pamatuj na následující pravidlo a chovej se podle něho: jestliže některá webová stránka bude obsahovat upozornění, že je určena jen pro dospělé nebo jen pro lidi od určitého věku, musí se to respektovat a ti, kteří nevyhovují kritériím, nemají takovou stránku otevírat.

•

Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho.

•

Provždy si zapamatuj další pravidlo: když Ti někdo na internetu bude nabízet něco, co zní tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda.

•

Jestliže na internetu najdeš něco, o čem jsi přesvědčen, že je to nelegální, oznam to rodičům nebo vyučujícímu.

52

5.3. Zdravotnictví

Doposud jsem se zmiňovala hlavně o primární prevenci. Zdravotnictví se kromě primární prevence věnuje i prevenci sekundární a terciární. V rámci primární prevence se snaží lékaři o minimalizaci vlivu rizikových faktorů. V souvislosti s užíváním internetu jde zejména o informovanost rodičů, pokud má dětský lékař dojem, že fyzický i psychický vývoj dítěte není zcela v pořádku. Lékař by se měl zajímat o prospěch dítěte ve škole, o jeho mimoškolní aktivity a z toho všeho si může udělat obrázek o tom, zda doba strávená u počítače ohrožuje zdraví dítěte. Již méně může lékař ovlivnit, pro jaké aktivity dítě počítač užívá. Zde musí na prvním místě fungovat rodina. Podstatou sekundární prevence je včasné odhalení poruchy. U dětí a mládeže je to zejména odhalení závislostního chování nebo poruchy, která mohla být zapříčiněna tím, že se dítě setkalo na internetu s něčím pro něj děsivým. Zde je na lékařích, aby informovali rodiče o všech možných následcích a včas odeslali dítě k odborníkovi, který může dítěti pomoc. V případě závislostního chování jsou to psychologové a psychoterapeuti. Posledně zmiňovaní odborníci se již zabývají terciární prevencí. V případě závislostí nebo jiných poruch je to vhodná léčba a snaha zabránit relapsu.

5.4. Policie

Úkolem policie je udržování pořádku, ochrana práv, majetku a bezpečnosti občanů a stíhání pachatelů trestné činnosti. Dalo by se tedy konstatovat, že policie nemá prevenci ve svých kompetencích. Opak je ale pravdou. Jak Policie ČR tak městská policie realizuje spoustu preventivních aktivit, které se týkají internetové bezpečnosti. Tyto programy jsou zaměřeny zejména na děti a mládež. Policie se nemalou měrou podílí na potírání počítačové kriminality. Ve všech kapitolách této práce najdete formy chování, které jsou označeny jako kriminální a na které se vztahuje nějaký paragraf trestního zákona. A tak policie stíhá nejen pachatele finanční kriminality (např. crackeři), ale i pachatele organizovaného zločinu (např. komerční zneužívání dětí, extremismus aj.).

53

Velký problém spatřuji v tom, že policie nemá dostatek prostředků k efektivnímu potírání této zločinnosti. Chybí jí finanční prostředky, kterými by zaplatila vysoce kvalifikované odborníky z oblasti informačních technologií, chybí kvalitní technické vybavení. Jedině s odborníky a kvalitním vybavením může být policie schopna vystopovat pachatele v prostředí virtuálního světa, který se mění každou chvílí a po nějakou dobu zaručuje pachatelům anonymitu.

5.5. Neziskový sektor

Neziskový sektor doplňuje, často i supluje, sektor státní. V každém větším městě najdeme nějakou neziskovou organizací, která se zabývá primární prevencí. Ta je zaměřena nejčastěji na drogové závislosti, prevenci týrání a zneužívání dětí, domácího násilí apod. Málokterá organizace se ale věnuje riziku spojenému s užíváním internetu. Tato občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Pro takovou organizaci představuje zařazení této prevence do svých cílů velké úsilí. Musí zmapovat situaci, ze které vyplývají aktivity, které bude organizace realizovat. Dále je nezbytně nutné pracovníky řádně v této problematice vzdělávat, popř. navázat spolupráci s odborníky, kteří se oblastí internetové bezpečnosti zabývají, a to za prostředky, které v neziskovém sektoru jsou. Pro představu na tomto místě uvádím některé neziskové organizace a jejich počiny v prevenci internetové nebezpečnosti.

• Nadace Naše dítě – v květnu 2005 zahájila v rámci kampaně „STOP NÁSILÍ NA DĚTECH“ celorepublikový projekt „Bezpečný internet dětem“. Tímto projektem chce nadace upozornit žáky základních škol v ČR na možná rizika a nebezpečí spojená s užíváním internetu. Do všech škola se dostaly nálepky a plakáty s Desaterem pro žáky a s radami pro pedagogy.

• Sdružení Linka bezpečí – v roce 2007 zahájila provoz Internet Helpline – online poradna pro bezpečný internet. Poskytuje dětem formou psychologické a sociální asistence pomoc při práci s internetem. Dále na internetu poskytuje poradenství v této oblasti pro děti, rodiče a pedagogy.

54

• Neziskovky.cz, o. p. s. – má za cíl profesionalizaci neziskových organizací a podporu jejich vzájemné spolupráce. Tato organizace spolupracuje a iniciuje spolupráci s příspěvkovými organizacemi, veřejnou správou i podnikatelskými subjekty. Poskytuje informační, vzdělávací a publikační služby.

• ProPrev, o.s. – občanské sdružení akreditované MŠMT v rámci DVPP nabízí vzdělávání pedagogů v oblasti primární prevence (vč. internetové problematiky), realizuje programy primární prevence pro žáky základních a středních škol, ve kterých se mj. věnuje předcházení rizik spojených s užíváním internetu.

• Občanské sdružení Etické fórum ČR – zabývá se realizací etické výchovy (organizace konferencí, pořádání přednášek, školení, vydávání informačních materiálů, metodická pomoc dalším subjektům).

55

6. EXPERIMENT

Závěrečnou část diplomové práce věnuji experimentu, k jehož realizaci mě inspiroval vedoucí mé práce PhDr. Tomáš Čech, Ph. D. Celá práce pojednává o kriminálním a delikventním chování v souvislosti s užíváním internetu. Výzkumnou částí jsem se snažila dokázat, jak je pro děti jednoduché stát se obětí takového chování, nebo naopak, jak poměrně snadné je i pro teenagery dopouštět se ne zrovna žádoucích aktivit, pokud nedodržují pravidla bezpečného zacházení s internetem. Jsou ale jevy, kterým jsem nemohla a ani nechtěla děti vystavit. Proto jsem do svého experimentu zahrnula i dospělé osoby, které mi s realizací experimentu pomohly. Nutno podotknout, že většina aktivit byla ze strany pokusných osob riziková a v některých případech bychom mohli tyto aktivity označit jako protizákonné. Proto jsem celý experiment konzultovala s Mgr. Michaelou Veselou, která dlouhodobě spolupracuje s Ministerstvem vnitra ČR a několik let byla i jeho zaměstnankyní. Dále jsem byla během experimentu v kontaktu s npor. Olinou Galašovou z oddělení Policie ČR v Milánské ulici 409 v Praze 10. Díky těmto dvěma kolegyním byl průběh celého experimentu pod legislativním dohledem, pokud by došlo na nějaké trestní oznámení ze strany kontaktovaných osob přes internet. Celá realizace experimentu byla náročná jak časově, tak i např. finančně, ale největší nároky byly kladeny zejména na pokusné osoby a na jejich psychiku. O tom všem ale více v popisu experimentu.

6.1. Teorie a literatura

Důvody, které mě vedly k realizaci tohoto výzkumu, vyplývají z několika faktů. Za prvé je to problematika celé práce, která pojednává o rizicích internetu. Jako další bych mohla uvést prudký rozvoj možností internetu a narůstající počet čím dál mladších uživatelů, kteří si ne vždy uvědomují rizika, která jsou s užíváním internetu spojena. V neposlední řadě je důvodem i to, že již několik let pracuji na pozici školního metodika prevence a tato problematika do mé kompetence patří. Již několikrát jsem ve škole řešila ve spolupráci s rodiči i Policií ČR různé formy vyhrožování přes internet. Zároveň působím jako externí lektor preventivních programů realizovaných mezi žáky základních škol, kde je internetová bezpečnost jedním z témat primární prevence. V rámci 56

neziskové organizace SEMIRAMIS se podílím na vedení růstových skupin, tj. práce se skupinami dětí, které vykazují nějaké formy poruch chování. Z vlastní zkušenosti vím, že mnoho takových dětí má nějaký vztah k užívání internetu a několik z nich vykazuje i prvotní příznaky netholismu. Jako výzkumnou metodu jsem zvolila simulační experiment50, kterým jsem se snažila dojít k výsledku, který by potvrdil výzkumný problém. Výzkumný problém zde mohu označit jako relační (vztahový). Aby došlo z mé strany jako ze strany moderátora experimentu k minimalizaci chyb, nastudovala jsem několik publikací o výzkumných metodách, konkrétně o experimentu. Šlo zejména o publikace Gavory, Maňáka, Švece, Pelikána a Průchy. I když jsem se primárně nesnažila o zjišťování kvantitativních dat, neboť experiment spadal do kategorie kvalitativního výzkumu, k několika kvantitativním datům jsem došla. Ty uvádím ve formě tabulek či grafů v dalších kapitolách. Pokud jde o samotnou problematiku rizikovosti internetu, zde jsem čerpala z informací uveřejněných na internetu (internetové zdroje jsou uvedeny v seznamu literatury), z dílčích kapitol několika publikací a z vlastní pedagogické praxe a zkušeností, protože v současné době neexistuje na trhu jediná publikace, která by globálně pojednávala o rizikovosti užívání internetu. Také jsem se snažila o nastudování několika již zrealizovaných simulačních experimentů (např. Stanfordský vězeňský experiment, Aschův experiment, Milgramův experiment), abych si udělala obrázek o metodě simulačního experimentu, pochopila jeho podstatu a vyvarovala se rizik, která mohou být s výzkumem spojena. Jelikož jsem pracovala se skupinou dětí (11 – 16 let), vyžádala jsem si od rodičů těchto dětí souhlas k účasti na experimentu. Rodičům jsem podrobně vysvětlila, jak, kde a kdy bude experiment probíhat, že bude plně pod mou kontrolou a že se budu snažit eliminovat rizika, která by mohla děti ohrozit.

6.2.Výzkumná metoda

Základní metodou výzkumu byl simulační experiment, který měl za úkol přiblížit realitu „internetového chování“ jedinců, kteří nedodržují pravidla bezpečného inter-

50

PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 2004, s. 225 – 226.

57

netu. Samotný experiment trval poměrně dlouho a několik týdnů mi zabrala i samotná příprava, analýza dat a vyhodnocení (více v tabulce na konci podkapitoly). Pokusné osoby, o kterých bude ještě řeč, jsem vybrala z kategorie dětí a dospělých. Celá část experimentu, na které se podílely děti, byla pod mým dohledem, dětem jsem vysvětlila, co po nich budu chtít, ale snažila jsem se do jejich činnosti co nejméně zasahovat a nechat je reagovat pokud možno spontánně. Velkou motivací jim byl samotný fakt práce s internetem, možnost chatování a domnívám se, že v tomto věku puberty a vzdoru nepochybně i možnost vědomě a beztrestně porušovat pravidla, která jim jsou známa a která za jiných okolností dodržují. Činnost skupiny dospělých již pod mou přímou kontrolou nebyla. Tato skupina ode mě dostala jasná pravidla v podobě manuálů a archy k vyhodnocení. Jelikož se ale jedná o osoby, které znám již dlouhodobě a patří do okruhu mých přátel, nedomnívám se, že by získaná data nějak pozměňovaly, či si je dokonce vymyslely. Všichni dospělí se ve svém životě zabývají primární prevencí, takže byli motivováni i tím, že získají některé poznatky k problematice internetu, ke kterým by se třeba nikdy nedostali. Jediné pravidlo, které jsem u tohoto experimentu nedodržela, bylo rozdělení pokusných osob na skupinu experimentální a kontrolní. Měla jsem k tomu dva důvody. Prvním důvodem byl poměrně nízký počet dětí i dospělých, skupina dětí byla navíc rozdělena do dalších podskupin s různými úkoly. Druhým důvodem je to, že při bezpečném užívání internetu, které by měla za úkol kontrolní skupina, by k žádným nežádoucím jevům nedocházelo. Navíc jsem bezpečnost i její důsledky několikrát ve své práci zmínila, takže čtenář si může domyslet, jaký by byl výsledek konkrétních situací, pokud by kontrolní skupina pracovala s internetem bezpečně.

V následující tabulce uvádím časové rozvržení jednotlivých fází experimentu:

58

Tab. č. 6: Časové rozvržení simulačního experimentu

měsíce

srpen

září

říjen

listopad

prosinec

leden

únor

březen

aktivity

2007

2007

2007

2007

2007

2008

2008

2008

teoretická příprava praktická příp. (tvorba manuálů) experiment – děti experiment - dospělí analýza dat vyhodnocení publikace

6.3. Proměnné

Jak jsem již zmínila, výzkum probíhal metodou simulačního experimentu. Abych si ujasnila vztahy různých faktorů, které na sebe působí a které se navzájem ovlivňují, stanovila jsem si pro tento výzkum proměnné. Do vzájemných vztahů se zde dostávaly nezávisle a závisle proměnné, které byly ještě ovlivňovány intervenující proměnnou.51 Nezávisle proměnná: chování pokusných osob v průběhu experimentu. Závisle proměnná: důsledkem působení nezávisle proměnné jsou výsledky, kterých bude v experimentu dosaženo (např. domluvení osobního setkání, nález stránek s nevhodným obsahem apod.). 51

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. aktualizované vydání. 2003, s. 184 – 185.

59

Intervenující proměnné: gramotnost v práci s internetem, pohlaví, věk, motivace, momentální psychické rozpoložení pokusných osob, denní doba a rychlost internetu.

6.4. Výzkumný problém

Již při psaní projektu diplomové práce a v samotné části teoretické přípravy jsem přemýšlela, jak bych měla výzkumný problém uchopit. Vzhledem k obsáhlosti problematiky užívání internetu jsem se potřebovala zaměřit na jednu kategorii, abych podle ní analyzovala získaná data. Hlavním problémem, pro který jsem se rozhodla, byla možnost reálného ohrožení jedince. V souvislosti s tématem mé práce bylo jasné, že se musí nějakým způsobem týkat hrozeb, které přináší rizikové užívání internetu. Velkou roli pro uchopení výzkumného problému hrály i proměnné, které jsem dávala do souvislosti. Na druhou stranu jsem potřebovala během experimentu nasbírat velká množství dat, abych výsledek mohla podložit celou řadou faktorů, která určovala směr výzkumu.52 Do souvislosti jsem zde dávala nezávisle proměnnou, tj. chování pokusných osob při práci s internetem, se závisle proměnnou, což byly důsledky takového chování. Jsem si vědoma toho, že velkou roli zde hrály i intervenující proměnné. Některé z nich, např. psychické rozpoložení, jsem se snažila minimalizovat tím, že jsem se vždy nejprve ujistila vedením krátkého rozhovoru, zda jsou děti „v pohodě“ a mají náladu pro realizaci experimentu. Dospělým jsem se snažila tyto intervenující proměnné minimalizovat zase tím, že v případě jakýchkoli pochybností či dotazů jsem jim byla kdykoli k dispozici na telefonu a v průběhu experimentu jsem se s každým alespoň jednou sešla osobně, abychom průběh jejich činností zkonzultovali.

52

PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 2004, s. 46.

60

6.5. Pokusné skupiny

Pro svůj experiment jsem zvolila dvě skupiny pokusných osob. První skupinu představovaly děti od 11 do 16 let (8 osob), druhá skupina byla tvořena dospělou populací (6 osob). Pro skupinu dospělých jsem se rozhodla z důvodu eliminace negativního dopadu experimentu na psychiku dětí. Děti jsem vybírala mezi žáky školy, kde působím jako pedagogický pracovník a školní metodik prevence. Skupinu dospělých tvořili mí přátelé a kamarádi. Jednotliví účastníci experimentu do skupiny dětí byli vybráni záměrně a to dle těchto kritérií: •

ochota dětí ke spolupráci na experimentu,

•

souhlas rodičů s experimentem,

•

děti bez kázeňských problémů, ochotné plnit zadané úkoly a dodržovat stanovená pravidla,

•

děti emocionálně a sociálně zdatné,

•

děti zdatné v užívání internetu. V rámci bezpečnosti a zachování anonymity pokusných osob vystupovaly a plni-

ly tyto osoby zadané úkoly pod vymyšlenou přezdívkou. Každé pokusné osobě z řad dětí byl zapůjčen mobilní telefon (starší přístroje v mém vlastnictví a zapůjčené od známých). Ke každému mobilu jsem zakoupila SIM kartu, která byla po ukončení experimentu znehodnocena.

Seznam pokusných osob: Dětská populace: •

Jezzynka (dívka, 11 let)

•

Hammami (dívka, 12 let)

•

Thermith_12 (chlapec, 12 let)

•

Likemetalistka (dívka, 13 let)

•

Spaaartaaan (chlapec, 14 let)

•

Misspulinka (dívka, 15 let)

•

Macho77 (chlapec, 15 let)

•

Angellka (dívka, 16 let)

61

Dospělá populace: •

Barenka (žena, 29 let)

•

Fijonka005 (žena, 32 let)

•

Hrimack (muž, 34 let)

•

Losdebzos (muž, 38 let)

•

Smoulinka16 (žena, 41 let)

•

Salsa123 (žena, 48 let).

6.6. Pokyny pro pokusné skupiny

Každá pokusná osoba dětské populace strávila nad zadanými úkoly na internetu 8 hodin (4 dvouhodinové bloky s odstupem 1 – 2 týdnů). Veškerá činnost této skupiny se odehrávala na mém osobním počítači u mě doma. Jelikož vím, jak snadné je vystopovat IP adresu počítače, nechtěla jsem, aby pro tento experiment byly používány počítače ve škole či u dětí doma. Navíc jsem po celou dobu seděla vedle dětí, sledovala jejich činnost a vedla podrobné zápisy. Pokusnou skupinu dětí jsem rozdělila ještě na dvě podskupiny, každá měla obměněné zadání úkolů.

První podskupina dětí (Jezzynka, Thermith_12, Spaaartaaan, Misspulinka) dostala tyto úkoly: •

1. dvouhodinový blok: o registrovat se pod libovolnou přezdívkou na nejmenovaném chatu (z důvodu zachování anonymity pokusných osob neuvádím žádné konkrétní stránky), na chatu vystupovat pod svým reálným věkem, o zřídit e-mailovou schránku na portálu dle vlastního výběru, o zaregistrovat se alespoň na 20ti stránkách různých firem, společností, značek, médií, zábavných serverech apod. (pokud byly vyžadovány při registraci osobní údaje – jméno, příjmení, datum narození, bydliště ad., děti měly za úkol si je vymyslet); děti zaznamenávaly do textového souboru stránky, na kterých proběhla registrace, některé registrace bylo zapotřebí potvrdit odpovědí na emailovou zprávu. 62

•

2. dvouhodinový blok: o vymyslet a rozeslat hoax (poplašná či smyšlená zpráva), jejímž cílem mělo být oslovit adresáta a zapůsobit na jeho emoce; ukázky některých hoaxových zpráv jsou uvedeny v příloze č. 4, o navázat kontakt prostřednictvím chatu s vrstevníky, předat číslo mobilního telefonu (u všech přístrojů byla nastavena blokace příchozích i odchozích hovorů, daly se pouze přijímat a odesílat SMS zprávy).

•

3. dvouhodinový blok: o pokusit se prostřednictvím chatu domluvit si schůzku (rande) s věkově si blízkou osobou, a to již na konkrétním místě, v konkrétní čas (všechny domluvené schůzky byly pokusnými osobami krátce před jejich realizací zrušeny),

•

4. dvouhodinový blok: o najít alespoň dvě internetové stránky, o nichž se účastníci domnívali, že mají nevhodný obsah pro jejich věkovou skupinu (zakázány byly stránky zobrazující erotiku, sex, pornografii). o spočítat počet spamových zpráv (včetně spam koše), které došly na zřízenou emailovou schránku v průběhu celého experimentu (za spam nebyly považovány nabídky společností, u nichž proběhla registrace se souhlasem k zasílání informačních e-mailů).

Druhá podskupina dětí (Hammami, Likemetalistka, Macho77, Angellka) dostala tyto úkoly: •

1. dvouhodinový blok: o registrovat se pod libovolnou přezdívkou na nejmenovaném chatu (z důvodu zachování anonymity pokusných osob neuvádím žádné konkrétní stránky), o zřídit e-mailovou schránku na portálu dle vlastního výběru, o zjistit, které nové filmy se vysílají v kinech, a pokusit se najít na internetu ke stažení nějaký z těchto filmů (k reálnému stažení samozřejmě z časových důvodů nedošlo).

63

•

2. dvouhodinový blok: o na chatu se vydávat za někoho, kdo si nerozumí doma s rodiči a chce utéci z domova, tudíž hledá nějaké zázemí, navázat kontakt s někým, kdo by byl ochoten se setkat a nabídnout pomoc, nejlépe formou možnosti přespání.

•

3. dvouhodinový blok: o pokračovat v navazování kontaktu, předat číslo mobilního telefonu pro získání důvěryhodnosti (u všech přístrojů byla zařízena blokace příchozích i odchozích hovorů, daly se pouze přijímat a odesílat SMS zprávy, navíc jsem s dětmi denně konzultovala příchozí a odchozí zprávy, které měly děti omezit na minimum), požádat o zaslání fotografie osoby na e-mail, o najít alespoň tři videa, která zobrazují nějakou formu násilí a agresivity (podmínkou byly české stránky, nikoli servery typu YouTube apod.).

•

4. dvouhodinový blok: o domluvit si osobní setkání s jedincem, který na chatu a prostřednictvím SMS zpráv nabídl dítěti pomoc, zjistit jméno, pohlaví a věk této osoby (schůzka se musela uskutečnit v denní dobu na nějakém veřejném místě, jako poznávací znamení měl mít dotyčný v ruce knihu Harryho Pottera), o ač se tato skupina neregistrovala kromě chatu na žádných jiných stránkách, spočítat počet spamových zpráv, které v průběhu celého experimentu došly do emailové schránky.

Pokusné osoby ze skupiny dospělých měly v rámci experimentu strávit na internetu alespoň 6 hodin (libovolně rozvržených). Všichni jedinci plnili zadané úkoly na svých počítačích a ochotně přistoupili na moje podmínky: • přístup k internetu měl být z domova, nikoli ze zaměstnání nebo internetových kaváren (nabídla jsem i možnost přístupu na internet ode mě z domova), • vyžadovala jsem kvalitní připojení k internetu, aby nedocházelo k padání stránek a zdržování a rozptylování, • úkoly měly být plněny přesně dle zadání (nezáleželo na pořadí) a výsledky měly být zaznamenány do formulářů, které byly součástí manuálu), • při jakýchkoli pochybnostech mě měli jedinci kontaktovat a domluvit si se mnou další postup, 64

• úkoly měly být plněny ve večerních hodinách, popř. o víkendech, kdy je na internetu nejvyšší kumulace osob, • požadovala jsem pokud možno klid na plnění aktivit a dobré psychické rozpoložení.

Skupina dospělých (Barenka, Fijonka005, Hrimack, Losdebzos, Smoulinka16, Salsa123) měla stejné zadání pro všechny účastníky: •

registrovat se pod libovolnou přezdívkou na jakémkoli dobrovolně vybraném chatu, který je určen zejména pro teenagery (neměl to tedy být chat nějak odborně tematicky zaměřený),

•

zřídit e-mailovou schránku na portálu dle vlastního výběru,

•

vydávat se na chatu za teenagera, navázat několik kontaktů, pokusit se od oslovených osob získat alespoň nějaké osobní údaje (jméno, příjmení, věk, adresu bydliště, školy, zaměstnání rodičů atd.) a požádat o zaslání fotografie na e-mail,

•

najít internetové stránky obsahující pornografický materiál zobrazující násilí, a pokud by to bylo možné, pokusit se najít stránky zobrazující dětskou pornografii.

6.7. Analýza dat

Zpracování dat i vyhodnocení celého experimentu bylo náročné zejména na čas a na množství získaného materiálu. Každá pokusná osoba reagovala při plnění úkolů jinak, proto nebylo možné výsledky, ke kterým došli jednotliví účastníci, shrnout v jeden konkrétní. Nicméně indukcí získaných výsledků jsem nakonec došla k faktům, kterými jsem mohla dospět ke konkrétnímu závěru. Nejprve bych ale ráda seznámila čtenáře s dílčími výsledky, ke kterým došla každá z pokusných osob. Tučně jsem zvýraznila rizikové situace, ke kterým by nedošlo, pokud by pokusné nebo kontaktované osoby dodržovaly pravidla bezpečného užívání internetu.

65

První podskupina dětí:

Jezzynka •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů,

•

Tato dívka si pro registraci na různých stránkách vybírala zejména stránky pro děti, stránky na herních portálech, stránky kosmetických firem aj.

•

Vymyšlený hoax (uveden v příloze č. 4) poslala Jezzynka 10 dalším uživatelům; tato poplašná zpráva se zpět uživatelce nevrátila.

•

Jezzynce se podařilo zkontaktovat s pěti osobami na chatu; tyto osoby uváděly věk 11 – 14 let (dle popisu šlo o tři dívky a dva chlapce), dvěma z těchto osob předala Jezzynka číslo mobilního telefonu.

•

I přes její snažení se jí nepodařilo domluvit si s nikým osobní setkání – připisuji to nízkému věku dívky a její dětské naivitě, která z jejích zpráv vyzařovala.

•

Jako nevhodné stránky volila dívka stránky s hororovými výjevy, které našla v popisech různých počítačových her; bylo vidět, že je jí tento obsah velmi nepříjemný.

•

Během průběhu experimentu došlo do její e-mailové schránky 25 spamových zpráv.

Thermith_12 •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Jako stránky k registraci volil chlapec stránky s nabídkou sportovního zboží, počítačových her, stránky o známých hudebních interpretech, stránky určené ke stahování hudby, jednu automobilovou společnost.

•

Vymyšlený hoax poslal Thermith_12 na další čtyři kontakty, zprávu obdržel zpět, ale výpis dosud obeslaných adresátů byl vymazán (nebylo možno zjistit, kolikrát proběhlo přeposlání hoaxu).

•

Jelikož se jedná o poměrně komunikativního hocha, nebyl pro něj problém navázat kontakt na chatu s více jak dvěma desítkami účastníků; číslo svého mobilního telefonu předal deseti z nich (věkové rozmezí 12 – 18 let, šlo o 6 chlapců a 4 dívky).

66

•

Se dvěma osobami z výše uvedených deseti si chlapec domluvil osobní setkání (chlapec – 14 let, dívka – 13 let), s oběma uživateli si pravidelně vyměňoval SMS zprávy, oba uživatelé byli ochotni přistoupit na chlapcovy podmínky schůzky – určené místo i čas; tři hodiny před termínem setkání tyto schůzky formou SMS zprávy zrušil.

•

Pokud se jedná o stránky s nevhodným obsahem, jednoznačně volil Thermith_12 portál YouTube a poté dle vyhledávače stránky, které zobrazovaly následky dopravních nehod.

•

Chlapec obdržel do své e-mailové schránky 44 spamových zpráv.

Spaaartaaan •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Chlapec se registroval na stránkách obsahujících informace o fotbalu, na stránkách s prodejem sportovního zboží, na stránkách informujících o počítačových technologiích apod.

•

Vymyšlený hoax od tohoto uživatele obdrželo 20 osob, tato zpráva se mu zpět nevrátila.

•

Na chatu navazoval kontakty zejména s chlapci (věkové rozmezí 13 – 16 let) se stejným zájmem (fotbal), kontakt navázal i s dvěma dívkami (13 a 15 let); mobilní číslo předal dvěma chlapcům, se kterými si také prostřednictvím SMS zpráv domluvil osobní schůzku (jeden z chlapců si chtěl na schůzku vzít svého staršího kamaráda); schůzky byly ráno v den plánovaného setkání zrušeny.

•

Jako stránky s nevhodným obsahem volil stránky o hooligans a stránky obsahující návody k výrobě výbušnin (nalezl ve vyhledávači).

•

Za dobu trvání experimentu obdržel Spaaartaaan do své e-mailové schránky 38 spamových zpráv.

67

Misspulinka •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Misspulinka se registrovala zejména na herních portálech, stránkách módních značek, stránkách různých klubů a diskoték, aukčních stránkách, stránkách teleshopingu a stránkách několika televizních a rozhlasových stanic.

•

Vymyšlený hoax obdrželo od této uživatelky 6 osob, hoax se po několika dnech vrátil zpět i se všemi předchozími adresáty (šlo o páté kolo odeslání), průměrný počet adresátů na jedno odeslání byl 6 osob. Pro zajímavost uvádím graf, který znázorňuje počet osob po jednotlivých rozesláních (až k pátému), pokud by každý odesílatel odeslal tuto zprávu šesti dalším osobám.

Graf. č. 2: Počet adresátů, kteří mohli obdržet vymyšlený hoax

7776

8000 7000

Příjemci hoaxu

6000 5000 4000 3000 2000

1269

1000 6

36

216

2

3

0 1

4

5

Počet kol přeposlání •

Jelikož chatování patří mezi oblíbené aktivity této dívky, nebyl pro ni problém navázat kontakty s několika desítkami uživatelů. Číslo mobilního telefonu předala jen těm, se kterými si plánovala domluvit osobní setkání (jednalo se o dvě 68

dívky – 14 a 17 let a čtyři uživatele mužského pohlaví ve věku 15, 18, 22 a 35 let!); osobní setkání potvrdily čtyři osoby z těchto šesti, schůzky byly předem zrušeny až na jednu, kdy Misspulinka neobdržela odpovědní SMS zprávu (jednalo se o 35letého muže, na místo v dohodnutém termínu jsme se proto s Misspulinkou dostavily, ale žádného takového muže jsme nenašly). •

Jako stránky s nevhodným obsahem volila portál YouTube a stránku Spoluzaci.cz, kdy na stránkách třídy jejího přítele byly umístěny videonahrávky, na kterých chlapci jednoho učiliště znázorňují akce z bojových her.

•

Misspulinka obdržela během jednoho měsíce neuvěřitelných 256 spamových zpráv.

Druhá podskupina dětí

Hammami •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Jelikož tato uživatelka nestahuje žádná data (hudba, filmy) běžně z internetu, nepodařilo se jí najít stránky, ze kterých by mohla stáhnout filmy uváděné v kinech.

•

Na druhou stranu působila velmi důvěryhodně, když popisovala na chatu předem připravenou situaci, pomoc jí nabídli čtyři uživatelé ve věku 16 – 22 let, nicméně šlo většinou o pomoc v podobě rady, ať zavolá na linku bezpečí, jde spát ke kamarádce nebo příbuzným, popř. ať si promluví s rodiči. Dvě uživatelky dívce navrhly osobní setkání, ale žádná z nich pomoc formou nabídky přespání či podobného; Hammami formou SMS osobní setkání zrušila den předem.

•

Videonahrávky zobrazující násilí našla dívka pomocí vyhledávače poměrně snadno, v jednom případě se jednalo o bitku dvou mladíků, v druhém případě šlo o demolování sedaček noční tramvaje.

•

Hammami obdržela na svůj e-mail 8 spamových zpráv.

69

Likemetalistka •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Likemetalistka stahuje z internetu poměrně často hudbu, proto se vyzná v nabídce stránek, na kterých jsou volně ke stažení i filmy, nebyl pro ni problém najít dva filmy uváděné v kinech (k jednomu filmu našla dokonce české titulky).

•

Během chatování se jí podařilo navázat kontakt s mužem, který na její mail zaslal svoji fotografii, uváděl věk 19 let a fotografie tomu skutečně odpovídala. Muž byl na chatu poměrně dotěrný, zajímaly ho velmi důvěrné informace o dívce (často intimní povahy); dívka byla velmi odolná a ochotně dále na experimentu spolupracovala; poskytla tomuto muži číslo svého mobilu, během tří týdnů jí na mobil od tohoto muže přišlo 112 SMS zpráv, ve kterých jí mimochodem muž nabídl možnost přespání u něj doma. Došlo na sjednání osobní schůzky, na kterou jsem se s dívkou a jejím tatínkem vydala, abychom si ověřili, zda se bude skutečně jednat o osobu z fotografie. Na místě setkání čekal s knihou Harryho Pottera muž, kterému mohlo být okolo 40 let. Samozřejmě, že jsme se osobnímu kontaktu s tímto mužem vyvarovali. Podle praktik, které tento muž používal na internetu, se mohlo skutečně jednat o značně rizikovou osobu. Všechny údaje (přezdívku z chatu, zaslanou fotografii, číslo mobilního telefonu, ze kterého byly odesílány SMS zprávy) jsme předali Policii ČR.

•

Po psychicky náročné události jsem dovolila dívce experiment ukončit i přes nesplnění všech zadaných úkolů, proto nedošlo k vyhledávání násilných videí.

•

Likemetalistka do své e-mailové schránky obdržela 12 spamových zpráv.

Macho77 •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

Chlapec bez problémů našel několik filmů uváděných v kinech volně ke stažení, ke všem se mu podařilo najít české titulky.

•

I když na chatu působil velmi důvěryhodně, nenašel žádnou osobu, která by mu byla ochotna jakkoli pomoc v předstírané situaci; několik dívek projevilo zájem o osobní setkání (věk 13 – 17 let), ale šlo spíše o „rande“, než nabídku nějaké

70

konkrétní pomoci; chlapec nedal svoje číslo mobilního telefonu nikomu a žádnou osobní schůzku si tak nesjednal. •

Velmi jednoduše našel okolo deseti zveřejněných videonahrávek, na kterých se odehrávaly různé bitky, rvačky s příslušníky policie, hajlování příznivců skinhead a záběry domácího násilí.

•

Macho77 neobdržel ani jednu spamovou zprávu.

Angellka •

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů.

•

I když tato dívka našla stránky, ze kterých by se daly stáhnout nové filmy, bylo potřeba se na těchto stránkách registrovat a zaplatit registrační poplatek; po přijetí platby (150,- Kč) měl registrovaný účastník obdržet klíč, kterým se bude přihlašovat, a mohl by tak stahovat po určitou dobu nabízené tituly zdarma.

•

Angellka vystupovala na chatu skutečně důvěryhodně, neshody s rodiči popisovala do nejpodrobnějších detailů. Vzhledem k jejímu věku se jí podařilo navázat kontakty hned s několika účastníky chatu (3 muži – 18, 21 a 25 let; 2 ženy – 20 a 28 let). Všem těmto osobám předala číslo mobilního telefonu a jejich vzájemná komunikace pokračovala prostřednictvím SMS zpráv. 28letá žena nabídla Angellce „azyl“, fotografii e-mailem odmítla poslat. Doporučila dívce, aby si s sebou vzala věci osobní potřeby alespoň na týden a pokusila se zajistit si omluvenku ve škole. Více podrobností nesdělila. Schůzka byla domluvena na konkrétní termín v kavárně jednoho obchodního centra. Bohužel, kvůli dopravní zácpě jsme přijeli na místo o 40 minut později a žádnou ženu, se kterou měla Angellka domluvené setkání (v ruce měla držet časopis Esquire, nikoli knihu), jsme na místě nenašli.

•

Jelikož je Angellka velkou milovnicí zvířat, nepříjemně na ni působily stránky, na kterých bylo zobrazeno násilí na zvířatech. Tyto stránky našla jak pod hlavičkou ekologických hnutí, tak na stránkách blogů svých přátel.

•

Tato dívka obdržela během trvání experimentu 18 spamových zpráv.

71

Skupina dospělých

Registrace na chatu i zřízení e-mailové schránky proběhlo bez problémů. Průměrná doba, kterou strávily dospělé pokusné osoby na chatu, byla 3 hodiny. Zbytek času věnovali dospělí vyhledávání stránek dle zadání. Jak jsem výše zmínila, nebylo mým cílem získávat statistická data, i když v případě dospělých jsem tato data zpracovala, a výsledky byly zarážející. V následující tabulce uvádím počet osob, kteří na chatu poskytli pokusným osobám osobní údaje. Navíc jsem tyto osoby rozdělila do několika kategorií, a to podle typu údajů, které poskytly. Jednalo se o osoby ženského i mužského pohlaví, pokusné osoby se soustředily zejména na věkovou kategorii 12 – 17 let.

Tab. č. 7: Počet uživatelů chatu, kteří poskytli své osobní údaje

kategorie

pokusná oso-

jméno,

jméno,

věk

foto

jméno, číslo mobilu

jméno,

jméno,

příjmení,

příjmení,

číslo mobi-

adresa

lu

bydliště

ba

Celkem

Barenka

3

4

5

0

1

13

Fijonka005

8

2

3

1

0

14

Hrimack

14

0

2

0

1

17

Losdebzos

3

1

4

1

0

9

Smoulinka 16

12

3

5

2

2

24

Salsa123

10

0

4

1

2

17

Celkem

50

10

23

5

6

94

Je až neuvěřitelné, že se dospělým osobám podařilo během 18 hodin strávených chatováním „vymámit“ od 94 uživatelů chatu různé osobní údaje.

Posledním

úkolem

pro

dospělé

účastníky

bylo

vyhledávání

stránek

s pornografickým materiálem. Pro většinu z nich to byl úkol velmi nepříjemný a nelehký, protože takové stránky na internetu běžně ve svém životě nevyhledávají. Navíc byl 72

experiment zaměřen na stránky obsahující násilí a dětskou pornografii, jejichž uveřejňování je trestným činem. Seznam nalezených stránek (jednalo se o tři různé adresy stránek) jsem předala Policii ČR, v současné době se seznam vyhodnocuje, a pokud by bylo třeba, podám i trestní oznámení na neznámého pachatele. Na druhou stranu ale musím konstatovat, že ač je uživatelská gramotnost dospělých pokusných osob na velice dobré úrovni, nebylo vůbec snadné stránky zobrazující dětskou pornografii najít. Navíc pro přístup na některé stránky s pornografickým materiálem bylo zapotřebí se registrovat, k tomuto jsme ale z důvodu zachování bezpečnosti nepřistoupili. Nejpřehlednějším způsobem, jak představit výsledky tohoto úkolu, je následující tabulka.

Tab. č. 8: Počet nalezených stránek jednotlivými pokusnými osobami

kategorie

pornografie pornografie

pokusná oso-

zobrazující násilí

dětská pornografie

Celkem

ba Barenka

4

2

1

7

Fijonka005

5

0

0

5

Hrimack

6

3

2

11

Losdebzos

5

0

1

6

Smoulinka 16

3

2

0

5

Salsa123

2

3

0

5

Celkem

25

10

4

39

73

6.8. Výsledky experimentu

Jak je patrné z výstupů simulačního experimentu, podařilo se mi nasbírat dostatečné množství podkladů a faktů, díky kterým mohu vyslovit jednoznačný závěr:

Rizika spojená s užíváním internetu přerůstají v reálné ohrožení, pokud jedinec nedodržuje pravidla bezpečného užívání internetu.

Domnívám se, že jsem dokázala, na kolik může být jedinec ohrožen, pokud tato pravidla nedodržuje, a navíc, že je ještě stále vysoký počet uživatelů internetu, který si nedodržováním pravidel neuvědomuje míru rizik, která mohou ohrozit jedince i v reálném životě (viz. tab. č. 6). Za nejdůležitější fakta, díky kterým jsem došla k výsledku, považuji: •

Množství uživatelů, kterým byly rozesílány hoaxy (poplašné zprávy), které měly za úkol vyvolat nějakou emocionální reakci: o bezpochyby se tak u emocionálně nevyrovnaných jedinců může stát, o navíc málokdo z oslovených adresátů spam smazal, raději jej poslal dále, došlo tedy k řetězovému šíření smyšlené fabulace.

•

Množství stránek, na které je možno se zcela bezproblémově registrovat i přes nízký věk, i když obsah těchto stránek není primárně určen dětem: o většina společností po registrujících osobách nepožadovala kromě udání jména, příjmení a adresy žádné další údaje (věk, důvod registrace apod.), o čím rozmanitější byla struktura stránek, na kterých se děti registrovaly, tím více spamových zpráv obdržely do svých e-mailových schránek.

•

Možnosti, které nabízejí uživatelům zcela bezstarostně a mnohdy nelegálně stahovat hudební a filmové soubory: o kromě toho, že jde často o nelegální činnost ze stran uživatelů (dosažením 15 let jsou tyto děti již trestně odpovědné), dochází v takových případech k porušování autorských práv a ztrátě zisků nejen autorů, ale i vydavatelských společností nebo distributorů.

•

Vysoký počet uživatelů chatu různého věkového rozložení, kteří jsou ochotni přistoupit na osobní setkání (pouze jeden uživatel si s sebou chtěl vzít staršího kamaráda, jinak všichni ostatní byli ochotni se sejít pouze mezi čtyřma očima):

74

o uživatelé chatu si stále neuvědomují rizika, která mohou nastat v případě osobního setkání s do té doby zcela anonymní protistranou, o tyto hrozby se neeliminují ani věkem, neboť i šestnáctiletý teenager, který se tváří jako chlapec, jež se chce vážně seznámit s dívkou, může být psychicky narušená osobnost a cílem osobního setkání nemusí být zájem o navázání vztahu, ale třeba ublížení či znásilnění oběti. •

Spoléhání se na anonymitu chatu se stran osob, které chtěly nabídnout pomoc pokusným osobám z druhé podskupiny dětí: o praktiky některých z kontaktovaných osob nebyly již od počátku zcela etické, mohli bychom konstatovat, že jejich záminkou nebylo dětem pomoci, ale spíše je získat pro nějakou formu zneužití (dětská prostituce, pornografie apod.), o ovšem ani tyto osoby si nedělaly mnoho problémů s tím, že jejich činnost může být přes údaje, které zanechávají návštěvou různých stránek, snadno vystopovatelná, pokud bychom k tomu měli vhodné technické zázemí a odborné znalosti.

•

Setkání s mužem, který se vydával za devatenáctiletého mladíka a který byl ve skutečnosti mnohem starší: o zde není co více dodat, skutečnost, že takový muž měl skutečně zájem dívce pomoci, a tak z obavy svého věku uváděl věk nižší, je v prostředí internetu velmi nepravděpodobná.

•

Poměrně snadný nález stránek všemi dětskými účastníky experimentu, které jsou podle jejich mínění nevhodné svým obsahem jejich věkové kategorii nebo které znázorňují jakékoli formy násilného a agresivního chování: o o stránkách s nevhodným obsahem jsem se zmiňovala ve své práci několikrát, těchto stránek neustále přibývá a jsou dostupnější pro jakoukoli věkovou kategorii, navíc není žádná instituce, která by mohla monitorovat veškeré dění na internetu, a tak je nemožné množství takových stránek minimalizovat.

•

Počet spamových zpráv (celkem 401), které došly do e-mailových schránek dětí během celého experimentu: o většinou šlo o „neodolatelné“ obchodní nabídky, kterým mohou děti snadno podlehnout díky své neznalosti,

75

o pro dvanáctileté dítě nebyl problém objednat na adresu rodičů zboží v hodnotě několika tisíc korun. •

Až neuvěřitelný počet uživatelů, kteří během chatování zcela opomíjejí základní pravidla bezpečnosti a poskytují osobní údaje osobám, o kterých kromě přezdívky a udávaného věku neví vůbec nic. Tento výsledek je o to zarážející, že na druhé straně chatu byly „moje“ pokusné osoby, které se za teenagery skutečně jen vydávaly, jejich reálný věk byl mnohem vyšší a naprosto bez problémů si dovedly získat důvěru chatujících teenagerů: o pro dospělého jedince stačí jen několik informací k tomu, aby si dovedl dítě najít v reálném světě, o uživatelé chatu si neuvědomují, že na chatu se kromě jejich vrstevníků zdržují právě osoby z řad dospělých, které „loví“ své oběti pro trestnou činnost, o i když bezpochyby z mnohými z těchto uživatelů doma rodiče o užívání internetu hovoří, popř. jsou jim předávány informace ve škole, stále ještě dochází k častému porušování pravidel bezpečného užívání.

•

I přes snažení Policie ČR, která tvrdě stíhá pachatele trestné činnosti v souvislosti s užíváním internetu pro násilnou pornografii a dětskou pornografii, poměrně snadný nález několika takto zaměřených stránek v nízkém časovém rozmezí: o nález takových stánek může mít negativní dopad na psychiku dětského uživatele, zejména v souvislosti s vytvářející se intimitou a sexualitou, o narůstá počet teenagerů, kteří jsou na prohlížení takových stránek závislí a kterým tyto stránky plně stačí k uspokojení jejich sexuální touhy, o takoví uživatelé nejsou v budoucnu schopni navázat regulérní intimní vztahy s osobou opačného pohlaví, jejich představy o lidské sexualitě jsou zkreslené, o obětí stránek s dětskou pornografií jsou děti, které jsou pro takovou činnost zneužívány organizovanými skupinami.

76

ZÁVĚR

Internet se stal součástí každodenního života mnoha lidí – jak dospělých, tak dětí. A jako vše, co je součástí dětského či „dospěláckého“ života, přináší s sebou radosti i starosti. Radostmi bychom mohli nazvat nepřeberné možnosti, které internet nabízí – informace, online komunikaci s blízkými přáteli, kteří jsou od nás vzdáleni i tisíce kilometrů, zábavu, nákup zboží a služeb aj. Na druhou stranu přináší i starosti v podobě rizik a hrozeb, které často překračují hranice virtuálního světa. A právě tato rizika a hrozby se nejvíce týkají dětské populace. Díky její naivitě, nedostatku životních zkušeností, odvahy a touhy poznávat nové se internet stává vysoce rizikovým prostorem, ve kterém se děti pohybují. Ve své práci jsem se snažila popsat všechny hrozby, které se mohou dotýkat právě populace dětí a mládeže. Většina těchto hrozeb buď souvisí, anebo přímo vykazuje prvky kriminálního či delikventního chování. Ale není to jen chování druhých osob, které může děti ohrozit, je to i samotné chování dětských uživatelů, kteří ne vždy (i když často nevědomě) nedodržují etiku práce s internetem a sami se dopouští protiprávního jednání. Jedinou stoprocentní prevencí před těmito riziky by bylo celosvětovou síť World Wild Web zrušit. Což, uznejme, je ale nesmysl! A tak zbývá jediné – odmalička vést děti k pravidlům bezpečného užívání internetu stejně samozřejmě, jako je učíme zdravit, mýt si před jídlem ruce, bezpečně přecházet silnici apod. Již v předškolním věku, kdy se děti seznamují s internetem, musí pochopit, jaká rizika pro ně internet představuje a že se tato rizika snadno mohou vymanit z virtuálního světa do světa reálného. Proto jsem se ve své práci několikrát zmínila i o takových pravidlech. Jak je ale patrno, z výsledku výzkumu vyplývá, že se tak mezi dětskou populací neděje. Nebudu házet všechny děti do „jednoho pytle“, jistě se najdou i takové, které pravidla bezpečného užívání internetu dodržují a hlavně je berou jako samozřejmost. Nemohu konstatovat, zda je takových dětí většina či menšina, ale těch, kteří na internetu hazardují se svým psychickým i fyzickým zdravím, někdy dokonce životem, je stále mnoho a na ty musíme myslet především. Musí na ně myslet zejména rodiče, pedagogové ve škole i vedoucí zájmových organizací. To jsou autority, které mohou mít na děti ten nejzásadnější vliv. Ale i tyto autority musí být o rizicích internetu náležitě poučeny, měly by se orientovat v této problematice, aby mohly v případě potřeby včas zasáhnout, nabídnout ohroženému dítěti 77

pomoc, v nejhorším případě i dítě zachránit ze spárů pachatele nějaké trestné činnosti spojené s užíváním internetu. Snad by jim mohla být tato práce minimálním vodítkem v této problematice.

78

RESUMÉ

Diplomová práce „Internet jako prostor pro kriminální a delikventní chování“ pojednává o rizicích a hrozbách spojených s užíváním internetu. Protože pracuji jako školní metodik prevence na základní škole, zaměřila jsem svou pozornost na děti a mládež. Ty považuji v této oblasti za nejohroženější skupinu uživatelů internetu. Teoretická část pojednává o nežádoucích formách užívání internetu. Takové formy jednání buď provozují přímo děti a mládež nebo jsou takovými jevy ohroženi. Velkou pozornost věnuji online komunikaci, se kterou je spojena anonymita virtuálního světa, závislostem spojeným s internetem nebo stránkám s nevhodným obsahem. Většina takových forem chování je nejen nežádoucí, ale i protizákonná. V praktické části je popsána realizace výzkumu. Výzkum probíhal formou simulačního experimentu. Zde jsem chtěla dokázat, jak velká jsou rizika užívání internetu, pokud uživatelé nedodržují pravidla bezpečného práce s internetem, a jak snadno se tato virtuální rizika mohou změnit v reálné hrozby.

SUMMARY

The diploma thesis „The Internet as a space for criminal and offending behaviour“ descourses risks and threats in conjuction with using the internet. I work as a school metodist of primary prevention on a basic school, that is way I have targed the children and teenagers. From my opinion they are the most treatened group in this sphere. The theoretical part is focused on unadvisable denotations of using the internet. These denotatins are either commited by children and teenagers to this group is threatened by these ones. I devote my focus to on-line communication with anonymity of virtual space, dependences or pages with unsuitable contens are conected with it. Most of these behaviour denotations aren´t only desirable, but illegitimate too. In the practical part there is described realization of research. It was under way simulation experiment. I wanted to demonstrate here how big are risks of using the internet if the users break the safe rules of work with it and how easy these virtual risks can be changed into real threats.

79

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tab. č. 1: Pravidla bezpečného užívání internetu dle věkových kategorií dítěte ...........11 Tab. č. 2: Desenzitizace vůči násilí během násilných her ..............................................23 Tab. č. 3: Nejčastěji používané emotikony („smajlíci“) na chatu ..................................29 Tab. č. 4: Přehled e-mailů z Internet Hotline od 1. 4. 2007 do 31. 5. 2007 ...................43 Tab. č. 5: Klíčové kompetence a metody, které vedou k počítačové gramotnosti.........51 Tab. č. 6: Časové rozvržení simulačního experimentu ..................................................59 Tab. č. 7: Počet uživatelů chatu, kteří poskytli své osobní údaje...................................72 Tab. č. 8: Počet nalezených stránek jednotlivými pokusnými osobami.........................73

Graf č. 1: Motiv chatování .............................................................................................27 Graf č. 2: Počet adresátů, kteří mohli obdržet vymyšlený hoax ....................................68

80

POUŽITÁ LITERATURA 1. ANTIER, E. Agresivita dětí. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-808-2. 2. BARTLOVÁ, S. Sociální patologie. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1998. ISBN 80-7013-259-0. 7. BOCIJ, P., BOCIJ, H., McFARLANE, L. Cyberstalking: A case study concerning serial harassment in the UK. British Journal of Forensic Practice. 2004, vol. 5, number. 2, pp.25-32. 8. BRAUN, R. Kapitoly ze sociální patologie V. Prevence. Roč. 1, 2004, č. 5, s. 13-14. 9. BUCKINGHAM, D. Digital generations: children, young people and new media. London : Lawrence Erlbaum Associates, 2006. ISBN 08-0585-980-2. 10. CEJPEK, J. Úvod do právní informatiky. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184336-9. 11. ČAPEK, R. Nebezpečí moderních technologií aneb nový rozměr šikany a agresivity. Moderní vyučování. Roč. XI., 2005, č. 7, s. 6 – 7. 12. ČERVEŇ, P. Cracking a jak se proti němu bránit. Brno : Computer Press, 2001. ISBN 80-722-6382-X. 13. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-86473-86-4. 14. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-931-3. 15. DOSEDĚL, T. 21 základních pravidel počítačové bezpečnosti. Brno : CP Books, 2005. ISBN 80-251-0574-1. 16. DRAHOKOUPILOVÁ, J. Cyberstalking: komponenta sociální a kulturní změny: diplomová práce. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Katedra obecné antropologie, 2005. 17. ENDORF, C., SCHULTZ, E., MELLANDER, J. Hacking: detekce a prevence počítačového útoku. Praha : Grada, 2007. ISBN 80-247-1035-8. 18. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 8085931- 79-6. 19. GIBSON, W. Neuromancer. [ Přel. Neff, O. ]. Plzeň : Laser-books, 1992. ISBN 8085601-27-3. 20. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. (přel. Irena Štěpaníková). 2. vyd. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-415-X.

81

21. HLAVENKA, J., a kol. Vytváříme www stránky. Praha : Computer press, 2003. ISBN 80-7226-748-5. 22. HORÁK, J. Bezpečnost malých počítačových sítí: praktické rady a návody. Praha : Grada, 2003. ISBN 80-247-0663-6. 23. CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha : Linde, a.s., 2001. ISBN 80-7201-265-7. 24. CHMELÍK, J. Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-739-6. 25. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0. 26. JIROVSKÝ, V. Kybernetická kriminalita: nejen o hackingu, crackingu, virech a trojských koních bez tajemství. Praha : Grada, 2007, s. 21. ISBN 80-247-1561-2. 27. KELLER, J. Úvod do sociologie. Praha : Slon, 2002. ISBN 80-85850-25-7. 28. KOUDELKOVÁ, A. Psychologické otázky delikvence. Praha : Viktoria publishing, 1995. ISBN 80-7187-022-6. 29. KRÁL, M. Bezpečnost domácího počítače. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-2471408-6. 30. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V., et al. Člověk, prostředí, výchova : K otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2. 31. KUKAL, P. O počítačích převážně nevážně. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-2472065-4. 32. LEMEŠOVÁ, M. Psychologický pohľad na sociálne vzťahy v prostredí chatu. Mládež a spoločnosť. Roč. XII, 2006, č. 2, str. 43. ISSN 1335-1109. 33. MACHÁČKOVÁ, P. Kyberšikana : ubližování bez hranic. Psychologie dnes. 2007, roč. III, č. 9, str. 9-10. 34. MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Cesty pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2004. ISBN 80-315-078-6. 35. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X. 36. MILFAIT, R. Komerční sexualizované násilí na dětech. Praha : Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-320-8. 37. MUCHA, I. Sociologie – základní texty. Pelhřimov : Vydavatelství 999, 2004. ISBN 80-86391-13-2. 38. MUNKOVÁ, G. Sociální deviace. Přehled sociologických teorií. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0279-2. 82

39. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-831-7. 40. NEŠPOR, K., MÜLLEROVÁ, M. Automaty a jiné hazardní hry : Informace pro mladé pracovníky při prevenci na školách. Praha : Státní zdravotní ústav. 1996. 41. NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu. Úvod do forenzní psychologie. Praha : C. H. Beck, 1997. ISBN 80-7179-177-6. 42. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8. 43. PETRO, J. Výkladový slovník internetu. Brno : CP Books, 2005. ISBN 80-7226222-X. 44. POHL, O. Jak na počítač: Počítačové hry. Brno : Computer Press, 2002. ISBN 80722-6788-0. 45. POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence sociálně patologických jevů: Manuál praxe. Brno : Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. ISBN 80-86568-04-0. 46. POLČÁK, R. Právo na internetu: Spam a odpovědnost ISP. Brno : Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-251-1777-4. 47. PONĚŠICKÝ, J. Agrese, násilí a psychologie moci. Praha : Triton, 2005. ISBN 807254-593-0. 48. POŽÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005. ISBN 80-86898-38-5. 49. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4.aktualizované vydání. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. 50. ROZEHNAL, A. Mediální právo. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-86473-79-1. 51. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi : Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9. 52. ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha : Linde, 2003. ISBN 80-86131-44-0. 53. VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a RVP/ŠVP. Moderní vyučování. Roč. XI., 2005, č. 8, s. 6 – 7. 54. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178291-2. 55. WEINER, N. Kybernetika a společnost. Praha : Nakladatelství ČSAV, 1963. 83

56. WEISS, P. Sexuální zneužívání dětí. Praha : Grada, 2005. ISBN 80-247-0929-5. 57. WEITZER, R. Sex for sale. Prostitution, pornography and the sex industry. New York : Nex York Routledge, 2000. ISBN 04-1592-295-X. 58. ZELENKA, J., ČECH, P., NAIMAN, K. Ochrana dat. Informační bezpečnost – výkladový slovník. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002, ISBN 80-7041-197-X.

INTERNETOVÉ ZDROJE 1. CARNAGEY, NL, ANDERSON, CA, BUSHMAN BJ. The efect of video game violence on physiological desensitization to real-life violence. Sitmaker [online], 2006. [cit. 10. října 2007]. Dostupný z WWW: http://sitemaker.umich.edu/brad. bushman / recent_publications. 2. HÁK, I. Moderní počítačové viry. Viry.cz [online]. 2005, [cit. 20. března 2008]. Dostupný na WWW: http://www.viry.cz/viry.cz/kniha/kniha.pdf. 3. KAY, R., MOC, J. Soukromí na internetu. Computerworld [online]. 2004. [cit. 29. října 2004]. Dostupný z WWW: http://www.cw.cz/cwarchiv.nsf/clanky/4C7D5B D31B265804C1256EBC0035F227. 4. LÁTAL, I. Hackeři a crackeři – kdo je kdo. eMag [online]. 2008, č. 2 [cit. 1. února 2008]. Dostupný z: WWW: http://www.emag.cz/hackeri-crackeri-kdo-je-kdo/. 5. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Zdravotní rizika videoher. Vesmír [online]. 2007. č. 8 [cit. 9. srpna 2007]. Dostupný z WWW: http://vesmir.cz/clanek.php3?CID =7333, ISSN 1214-4029. 6. SVĚTLÍK, M. ROFL internetová komunikace. MSBlog [online]. 2007. [cit. 26. dubna 2007]. Dostupný z WWW: http://www.msblog.cz/264-rofl-internetovakomunikace. html. 7. ZONA, M., & coll. Types of Stalkers in Stalking behaviour [online]. 1999. Dostupný z WWW: http://www.stalkingbehavior.com/definiti.htm. 8. ŽALÁBKOVÁ, J. Anonymita na internetu. Připojte se [online]. 2006. [cit. 22. října 2006]. Dostupný z WWW: http://www.pripojtese.cz/art_doc970EB8B97 1A32 3F2C125720C00497FE1.html.

84

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Legislativa v oblasti počítačové kriminality (text) Příloha č. 2: Seznam nejnavštěvovanějších internetových portálů /podle wikipedia. org/ (text) Příloha č. 3: Seznam „nejpopulárnějších“ extremistických hnutí, které se prezentují prostřednictvím internetu a odkazy na jim spřízněné stránky (text) Příloha č. 4: Ukázka dvou hoaxů, které vymysleli dva členové první podskupiny dětí v rámci experimentu (text)

85